prosinec 2012
Vážení sousedé líšničtí, varadovští, vandrličtí, pomalu se blíží konec roku 2012 a musím říci, že se s ním budu loučit jen velmi nerada. Tento rok byl totiž k naší obci velmi štědrý a podařilo se nám udělat hodně práce. Jaký bude ten další? Netroufám si vůbec odhadovat, ale pro všechny normální lidi v naší zemi to nejspíš nebude jednoduchý rok. Letos se toho stalo hodně, ale jedna událost mi udělala nesmírnou radost. Byla jsem poctěna tím, že mi byla předána panem Františkem Pánkem a Ing. Petrem Breyerem historická pečeť naší obce z dob protektorátu, kterou vlastnila rodina pana Pánka, tehdejšího starosty Líšnice. Ještě jednou bych chtěla oběma pánům moc poděkovat, velmi si toho vážím. Otisk pečetě si budete moci prohlédnout uvnitř zpravodaje. Obecní úřad Líšnice Hana Navrátilová, starostka Pondělí 14:00 - 16:00 (předem dojednané schůzky) Úterý 16:00 - 18:00 Středa 09:00 - 11:00 Ing. Petr Gottwald, místostarosta St 14:00 – 17:00 (předem dojednané schůzky) Simona Vondrušová, administrativa, CzechPOINT Po 09:00 – 12:00 St 09:00 – 12:00 14:30 – 16:30
Před koncem roku nás čekají už tradiční vánoční akce, jako je vánoční zdobení na návsi nebo školní koncert v kostele. Věřím, že se na některé akci setkáme a budeme si moci popřát osobně, ale pokud se nikam nechystáte, tak vám přeji pokojný advent a abyste svátky vánoční i konec roku prožili v klidu a v pohodě. A moc si přeju, aby ta třináctka na konci letopočtu byla pro nás všechny šťastná. Hana Navrátilová, starostka
Zprávy z úřadu Co nás letos ještě čeká?
A co příští rok?
Je nás skoro 600
Vyšší cena za svoz odpadu
22. listopadu proběhlo v naší nové mateřské školce v novodobé historii obce druhé vítání občánků. Přivítali jsme 32 dětí, které se v Líšnici narodily nebo se k nám do Líšnice přistěhovaly v období od října 2008 až do letošního roku. Naše obec zaznamenala v posledních dvou letech poměrně velký nárůst počtu obyvatel a to je moc dobře. Na konci roku 2008 měla Líšnice 489 občanů a nyní nás je 596. Zbývá nám tedy do konce roku přihlásit ještě 4 občany a do roku 2013 „půjdeme“ se 600 obyvateli.
Na začátku roku nás bohužel čeká zvýšení poplatku za svoz odpadu. Se zvyšováním poplatků sami nemáme zkušenosti, protože jsme za poslední tři roky žádný nezvýšili, což nás těší, ale musíme reagovat na nový zákon o odpadech. Vydali jsme novou obecně závaznou vyhlášku o poplatku za svoz komunálního odpadu č. 2/2012, která je na webových stránkách obce a obsahuje výpočet nové sazby. Poplatek bude v roce v roce 2013 zvýšen na částku 750,-Kč za osobu nebo chatu či chalupu a může být splatný ve dvou splátkách. Za úhradu celoročního poplatku do 31. 3. 2013 obdržíte roční známku, pokud chcete platit ve dvou splátkách, obdržíte dvě půlroční. První splátka je splatná do 31. 3. 2013 a druhá do 30. 9. 2013. Dosud jsme dotovali svoz odpadu každoročně částkou minimálně 100 000 Kč. Ušetřené finance věnujeme na rozšíření počtu kontejnerů podle potřeby a kultivaci kontejnerových hnízd. Věříme, že toto opatření pochopíte.
Zelená má zelenou! Po všech administrativních záležitostech budeme konečně moci zahájit projekt revitalizace zeleně. V současné době běží lhůta pro podání nabídek do výběrového řízení na tuto zakázku. A tak se i z kraje roku bude v Líšnici intenzivně pracovat. Bude se prořezávat, kácet a na jaře vysazovat nové stromy, keře, květiny a zakládat nové trávníky. Podrobnosti o tomto projektu si přečtete v příštím zpravodaji. Zimní údržba v obci Letos bude zimní údržbu pro naši obec nově vykonávat společnost Komwag. Pro potřebu obce bude přiděleno jedno auto s radlicí, které bude zároveň cesty prosypávat. Trasy jsem s panem řidičem projela, přesto vás prosíme o shovívavost zejména na začátku sezóny, než si pan řidič všechny trasy pořádně projede a určí si plán údržby. Katastr obce je rozsáhlý a auto nemůže být na všech místech najednou, ale ze zkušeností z minulých let víme, že během 4 hodin by měly být všechny páteřní cesty v katastru obce ošetřeny. Dále prosíme řidiče, aby neparkovali svá auta u krajnice, zejména na úzkých cestách, aby mohly být prohrnuty. Děkujeme a už se těšíme na zimní nadílku.
2
Ostatní poplatky beze změn Ostatní poplatky zůstávají i nadále beze změn včetně daně z nemovitosti nebo poplatku za psa (100 Kč za prvního psa a 150 Kč za každého dalšího). Důchodci zaplatí za prvního psa 50 Kč a za každého dalšího 150 Kč. Připomínám, že stejně jako v letošním roce nebudeme na výše uvedené poplatky zasílat složenky. Ty si můžete v úředních hodinách vyzvednout na Obecním úřadě, kde je možné uhradit poplatky také přímo v hotovosti. Další možností je převod na bankovní účet č. 388057379/0800. Variabilní symbol je číslo nemovitosti a příslušný rok (např. 1752013). Prosíme o důkladné a správné vypsání variabilního symbolu, abychom dokázali vaše platby správně identifikovat.
Líšnický zpravodaj
Zprávy z úřadu Prezidentské volby Hned na začátku příštího roku nás čeká první přímá volba hlavy státu. Informací je a bude dost v celostátních médiích, a tak zde uvádíme jen základní praktické informace k organizaci voleb. Volba proběhne v obvyklé volební místnosti v Líšnici. První kolo volby se koná 11. - 12. 1. 2013, případné druhé kolo 25. 1. - 26. 1. 2013. Volit bude možné i na voličský průkaz, který vydává na žádost voliče příslušný obecní úřad. Volič může požádat o vydání voličského průkazu na obecním úřadě: ź
osobně po prokázání totožnosti, nejpozději 9. ledna 2013 do 16.00 hodin
ź
v listinné podobě opatřené úředně ověřeným podpisem voliče
ź
v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem voliče
ź
v elektronické podobě zaslané prostřednictvím datové schránky
Žádost v listinné a elektronické podobě musí být DORUČENA příslušnému obecnímu úřadu nejpozději 4. ledna 2013 do 16,00 hodin. Žádost musí obsahovat: ź jméno a příjmení ź datum narození ź adresu místa trvalého pobytu ź působ doručení voličského průkazu; požaduje-li volič jeho zaslání, i adresu, na kterou má být
voličský průkaz zaslán Obecní úřad nejdříve 27. prosince 2012, voličský průkaz ź předá osobně voliči nebo ź předá osobě, která se prokáže plnou mocí s ověřeným podpisem voliče žádajícího o vydání
voličského průkazu, anebo ź zašle voliči ź
na jím uvedenou adresu na území České republiky do vlastních rukou
ź
na jím uvedenou adresu do zahraničí
Pokud volič výslovně nepožádá pouze o voličský průkaz na některé kolo voleb, obecní úřad mu vydá voličský průkaz pro obě kola voleb (jeden pro první a druhý pro druhé kolo voleb).
Inzerujte v našem zpravodaji! Cena plošné inzerce: 1/8 (osmina strany) - 250 Kč 1/4 (čtvrtina strany) - 350 Kč 1/3 (třetina strany) - 500 Kč 1/2 (polovina strany) - 750 Kč 1/1 (celá strana) - 1500 Kč
[email protected] Líšnický zpravodaj
3
Škola a školka V 5. třídě si s dětmi nyní povídáme o novinařině, jaké to je být novinář, hledat náměty a sbírat informace. Učíme se poznat rozhovor, reportáž či novinový sloupek a také se pokoušíme něco napsat. Proto jsou autory příspěvků ze školy tentokrát děti. Můžete posoudit, jak se jim jejich hra na novináře povedla.
ŠKOLKA Jak už asi víte, od října je ve škole otevřená nová školka. Chodí do ní 25 dětí a školka je hrozně krásná! Školkáčci jsou velmi hodní. Každé ráno, když přijdou, tak si hrají. Mají tam spoustu hraček! Když si dohrají, tak po sobě všechny hračky uklidí a začnou pracovat s paní učitelkou. Dnes děti udělaly krásné ježečky v hromadě listí, ale také nacvičovaly básničky na čerty. Také se učí spoustu písniček. Pod školkou jim právě vzniká nové hřiště. Už se na něj velmi těší, ale ještě není hotové. A tak chodí každý den v 10:00 na procházky za zvířátky nebo na Oříšek. Ve 12.00 mají oběd a pak jdou do postýlek. Buď spinkají, nebo si mohou potichu hrát. A pak se jde domů! Ve školce se mi moc líbilo!!! Anna Zemančíková
Blíží se vánoce Jako každý rok pořádá obec Líšnice akci Vánoční zdobení. Ani letos si ji s dětmi ze školy nenecháme ujít! Nejen, že se těšíme na horkou čokoládu a opečeného buřtíka, ale pilně též vyrábíme hromady ozdob, věnců, dekorací a dalších výrobků s vánoční tématikou, které budeme prodávat v našem stánku. Většinu výrobků vyrábíme s paní učitelkou Katkou Hozmanovou a s naší třídní Álou. Práce nás baví, posloucháme u ní hudbu a povídáme si. Můžete se těšit na korálkové hvězdičky, andělíčky, keramické ozdoby, skleněné svícínky a spoustu dalších krásných věcí. Vánoční zdobení se bude konat v neděli 16. prosince 2012 na návsi u hasičárny od 15:00 do 18:00 hodin. Zveme všechny občany Líšnice, aby se přišli podívat a něco si od nás koupit. Těšíme se na všechny, kteří přijdou. Už po šestnácté vás jménem školy zveme na vánoční koncert v kostele Všech svatých v Líšnici. Letos budou zpívat nejen školáci, ale i předškoláci. V minulých letech jsme sklidili obrovský úspěch. Měli jsme takový úspěch, že si nás pozvali na benefiční koncert Podepsáno srdcem a natáčela nás i televize. Vybrali jsme pár šťastlivců, kteří měli tu čest být v televizi v přímém přenosu a stát po boku skutečných hvězd. Letos pojedeme na Podepsáno srdcem opět, tentokrát budeme slyšet v rozhlase. Nejvíce se ale těšíme do kostela! Letošní vánoční koncert si nesmíte nechat ujít, jako každý rok je koncert určen všem, kteří mají rádi koledy. Proto s sebou vezměte i své sousedy a známé! Jako vždy toto vystoupení završíme koledou Narodil se Kristus Pán a samozřejmě si ji můžete zazpívat s námi. Koncert proběhne v pátek 21.12. od 18:00. Po skončení koncertu vás zveme jako obvykle na malé posezení do školy, kde si zakousneme vánoční cukroví, které pro nás připraví naše maminky. Klára Matoušková a Viktor Sztymon, 5. třída
4
Líšnický zpravodaj
Škola a školka Na návštěvě u prvňáčků - reportáž Je právě 10 hodin a 20 minut, prvňáčci dozpívali koledy a jdou na matematiku. Počítají pomocí víček od PET lahví a hrají hru Autobus. Pracují s deseti víčky, pokládají a odebírají je z učebnice, která slouží jako autobus. Prvňáčci tedy počítají do deseti a jde jim to výborně. Mluvíme o černém pasažérovi, kdo to je, co dělá a jestli je to dobré nebo špatné být černým pasažérem. Děti pozorně naslouchají, ale už se zase vracíme k matematice a ke hře Autobus. Děti si hrají, ale při tom se vlastně učí! Pak otevíráme učebnici matematiky a počítáme sněhové vločky, ptačí stopy, jablka, hrušky, ptáčky, květiny a listy ze stromu. Hodina utekla jako voda a už je tady konec. Nedá mi to a já se ptám prvňáků, jak se jim ve škole líbí. Všichni odpovídají, že ve škole je prima, jen Mates by zrušil domácí úkoly... Šimon Hrdlička, 5. třída
Pondělní ráno Naše pondělní rána jsou trochu netradiční. Už v 7.00 se scházíme ve škole. Kdo? My páťáci, kteří si chceme zkusit Scio testy. Tyto testy se používají při přijímačkách na víceletá gymnázia a my si je ve škole trénujeme. Někteří tomu říkají doučování, ale nemají pravdu. My jsme to nazvali „přiučování“. Děláme totiž pro sebe něco navíc. Tato pondělní hodina je určena pro pátou třídu a chodí nás tam šest (ve třídě nás je osm). Připravujeme se na tři druhy testů: český jazyk, matematiku a OSP (obecné studijní předpoklady). Doučuje, tedy vlastně „přiučuje“, nás naše paní třídní učitelka Ála Fialová. Ne všechny nás baví vstávat kolem půl sedmé, ale víme, že se nám to bude hodit. Některé testy se nám zdají být lehké, některé zase těžké, že si ani Ála není jistá. To se pak i nasmějeme! Nejvíce nás baví testy studijních předpokladů. Sabina Sztymonová, 5. třída
Líšnický zpravodaj
5
Rozhovor
Někdy stačí začít běhat S obíháním asi nebudeš mít problém. Kdy jsi vůbec začala s běháním nebo se sportem? Můj táta je trenér tenisu a od malička mě vedl ke sportu. Bylo mu jedno, jaký mám hendikep a dělal se mnou golf, tenis, kolo, lyže nebo snowboard. Vždycky říkal, že právě kvůli té obrně si musím dokázat, že na to mám. Takže já zkouším tak nějak všechny sporty, pokud mě ty moje nohy poslouchají. S atletikou jsem pořádně začala před dvěma a půl lety ve sportovním klubu Jedličkova ústavu na Vyšehradě, kam mě přihlásila máma spíš na zkoušku. A asi to by dobrý tah, podle těch medailí…
Anička Luxová, které nikdo neřekne jinak než Áňa, chodí do 9. třídy na základní škole v Chuchli a právě se rozmýšlí, kam dál. Kdybych ji neznal, asi bych nevěřil, že si před půl rokem doběhla pro zlato na atletickém mistrovství světa juniorů a před 3 měsíci byla pátá na paralympiádě v Londýně. Je to prostě úplně normální holka. I když vlastně… úplně normální není, protože takový smysl pro humor jako má Áňa, se u lidí jejího věku moc nevidí.
Začala jsem tam chodit a bavilo mě to, sice jsem tam byla zdaleka nejmladší a nikdo si mě moc nevšímal, ale pro mě to byl spíš fajn kroužek než trénink, nebrala jsem to vážně. Dostala jsem se ale na závody v atletice, kde jsem ve 13 letech zaběhla národní rekord a oslovil mě tam někdo ze svazu sportovců s obrnou, tedy spastiků. Říkal něco o reprezentaci, čemuž jsem úplně nerozuměla, ale dohodli jsme se na spolupráci. Začala jsem pořádně trénovat, jezdit na místní i mezinárodní závody a dělat sport vrcholově. Tak to vlastně začalo a vzalo to hrozně rychlý spád. Jak tě napadlo zrovna běhat? Pokud tě nohy úplně neposlouchají, nebylo to riskantní?
Kam se Áňo chystáš po základce? No právě, původně jsem chtěla na anglickočeský gympl, ale to by znamenalo konec všech mimoškolních aktivit, protože bych musela hodně zapracovat na fyzice, chemii a matyce. Takže spíš něco humanitního, možná reklama a produkce nebo třeba veřejná správa. Ještě mám trochu času, tak to musím pořádně promyslet a oběhnout.
6
Mimo trénink jsem už zkusila kdeco - oštěp, disk… Ale běh je podle mě nejpřirozenější sport. Nemůžeš to dělat do důchodu, na rozdíl třeba od lukostřelby, ale za to můžu běhat v zásadě kdekoli a kdykoli. Jasně, já to beru vážně, takže pracuju třeba na zlepšení startu, stylu běhu nebo musím hodně trénovat svaly, aby se mi nezkracovaly a nestahovaly. Ale normálně běhat může úplně každý.
Líšnický zpravodaj
Rozhovor Běháš i tady kolem vesnice? Mě ohromně baví běhat s ostatníma, tak třikrát týdně máme společné tréninky, to mě táhne dopředu, ale upřímně, sama moc netrénuju a neběhám. S našima si radši vyjedeme na kolo. Taky mě baví tenis s tátou, to že musím být ve střehu a sledovat hru. Jen si musím dávat pozor na kolena, ale to táta už taky. K tomu trénování, v Londýně jsem bohužel byla bez trenéra, takže jsem musela trénovat úplně sama, ale byla tam taková atmosféra, že mi to ani nevadilo. Londýn. Jak k tomu vůbec došlo? Začalo to celkem nevinně na mistrovství ČR v atletice, kde jsem běžela a celkem se mi to povedlo. Řekli mi, že jsem splnila kvalifikační limit na paralympiádu a že by to mohlo vyjít. Něco takového by mě vůbec nenapadlo, já pořád běhala spíš pro radost, bavilo mě to, měla jsem ráda ty lidi okolo a celkem mi to šlo. Ale jet na olympiádu, to bylo pro mě sci-fi a hlavně jsem do té doby vůbec neznala tu motivaci sportovců, kdy sportujete s nějakým jasným dlouhodobým
Líšnický zpravodaj
cílem. Doma mi taky nikdo nevěřil, když jsem to řekla. Přeci jen na takovou akci lidi trénujou řadu let a já začala pořádně trénovat rok před Londýnem. Ale s tou kvalifikací to bylo docela dramatický… To bylo. Sice jsem poctivě trénovala a závodila, ale zároveň jsem několikrát vypadla a zase se vrátila do soupisky paralympijského týmu. Bylo to částečně kvůli politikaření v paralympijském výboru, ale taky to souviselo i s tím, že v „našem“ sportu se musí jinak posuzovat lidi, kteří mají jiné postižení. Proto musí každý projít tzv. klasifikací, kdy tým odborníků zařadí každého sportovce do kategorie podle stupně a druhu hendikepu. Díky tomu může dojít k tomu, co se stalo i mně letos na MS juniorů, kde jsem běžela se soupeři, kteří byli ve vyšší, tzn. „ve zdravější“ kategorii a logicky byli rychlejší než já. Ale po přepočítání výsledků podle našich kategorií jsem to celé vyhrála. Je to zvláštní, ale asi je to nejspravedlivější…
7
Rozhovor Na to jsme koukali v televizi a nevěřili... Ale zpátky k té kvalifikaci… Jasně. Chvíli to vypadalo, že mě překlasifikují do jiné kategorie, kde bych musela splnit vyšší limit. Potom jsem loni na podzim měla úraz nohy a měsíc jsem strávila v Motole na posteli a kapačkách. Vůbec nevěděli, jestli tu nohu ještě někdy rozhýbám. Navíc, u spastiků znamená měsíc bez pohybu a natahování svalů ohromný krok zpátky. Takže jsem začala zase od nuly a doufala, že to vyjde. Pak na jaře došlo k administrativní chybě a já jsem zase neměla jet. Tehdy to byla rána, protože už to vypadalo nadějně, povedly se mi i nějaké závody, takže jsem se začínala těšit. Tehdy jsem to vzdala, přestala tak intenzivně trénovat a řekla si, že se tam vypravím aspoň fandit. Když mi pak volali z paralympijského výboru, že dostali ještě místo navíc a já tedy opravdu pojedu, ani jsem tomu nevěřila. To bylo asi 14 dní před odjezdem.
Ale trička stranou, dostat se v 15 letech na paralympiádu to je prostě bomba. Nevím, jestli jsem nakonec nebyla nejmladší ze všech sportovců, kteří tam byli. V rámci českého týmu rozhodně. A jaký tedy byl Londýn 2012?
Bylo to hrozně rychlý, najednou se strhla vlna telefonátů, emailů, formulářů, takže to bylo podezřelé. No a samozřejmě, když jsem si vyzvedla paralympijské oblečení, tak už to bylo jasný.
První věc, bylo to blízko, to znamená krátký let. Většina lidí to neocení, ale pro nás, kteří nemáme svaly úplně v pořádku a řešíme třeba změny tlaku apod., to je hrozně důležité. Ale samotné hry byly neuvěřitelné. Londýnu se podařilo poprvé v historii povýšit paralympiádu na stejnou úroveň jako olympiádu, ale bylo to především o lidech. Už po příletu nás na letišti obklopili děti, dospělí, důchodci, všichni měli trička s logem paralympiády, chtěli se s námi fotit, přáli nám štěstí a tak to bylo celý měsíc v celém Londýně. Každý z nás měl na krku akreditační kartu, která ti umožní vstup do olympijské vesnice, kam se jinak nikdo nedostane. Ale taky mě podle ní poznali lidi ve městě, takže se mi třeba stalo, že mi v jednom obchodě dali slevu, protože byli rádi, že si u nich něco koupil sportovec z paralympiády.
To prý ale taky nebylo jen tak…
A co stadion?
Nebylo. Protože jsem se do týmu dostala pár dní před paralympiádou, zbyla na mě sada oblečení různých velikostí, ale jen ponožky mi padly dobře. Nějak jsme to s mámou vyřešily a dokoupily mi pár věcí v normálním obchodě, naštěstí už bylo po olympiádě a ty věci se daly sehnat. Olympijské kruhy jsme jen musely přelepit logem Paralympijských her. Tehdy jsem si uvědomila, jak je to s popularitou paralympijského sportu mezi sponzory ve srovnání s olympioniky. Je to možná smutné, ale pochopitelné, když olympiáda má v médiích mnohem větší prostor. Na druhou stranu, když jedete na měsíc na paralympiádu, kde máte chodit v oficiálním oblečení a sportovat, tak vám tři trička prostě nestačí.
Když jsem nastupovala na svůj první závod, 200 metrů, úplně sama, a otevřel se přede mnou stadion s 80.000 lidmi, dostala jsem hrozný strach. Ale ty lidi dokázali vytvořit takovou atmosféru, jakou jsem si ani nedovedla představit. Lidi fandili a povzbuzovali úplně každého, ale když hlásili běžkyni z Anglie, začal stadion bouřit tak, že nebylo slyšet vlastního slova a chvěla se i běžecká dráha.
A kdy jsi uvěřila?
8
Líšnický zpravodaj
Rozhovor A závod? Fandili jsme jako o život.
Byli tam všichni od začátku až do konce?
Byl to zážitek, ale tolik jsem si to asi neužila, protože jsem se bála. Měla jsem pocit, že těch 5 vteřin mezi „on your marks“, „get set“ a výstřelem trvalo snad hodinu. Bála jsem se, abych neměla předčasný start, takže jsem trochu zaspala, ale pak jsem se celkem rozhýbala. Bohužel nestartuju z bloků, protože tam ty nohy prostě nedostanu, takže mám trochu nevýhodu. Ale vyšlo to a neskončilo to tak zle.
Téměř. Jen pár lidí odjelo dřív. Třeba cyklista Jirka Ježek, to je profesionál, takže odjel hned po svém závodě, měl další povinnosti. Mimochodem Jirka je nejlepší světový cyklista v historii paralympijského hnutí. Ale jinak tam většina z nás zůstala až do zakončení. Naše letadlo odlétalo až dva dny po slavnostním finálovém ceremoniálu, takže jsme trávili ještě jeden den ve vesnici. V jídelně, kde předtím byla neustále k dispozici veškerá světová kuchyně od sushi až po hamburgery, bylo najednou prázdno a uklízečka jen opakovala: Games are finished. We are closed. Takže jsme konec paralympiády oslavili müsli tyčinkami z automatu. Nic jiného neměli.
No to teda ne. 5. místo, to je přeci výborný! Dvoustovka bývá lepší, tam si víc věřím, protože ten pomalejší start můžu dohnat. U stovky je to horší, tam tolik času nemám. Ta se běžela o týden později, takže jsem měla čas si trochu zvyknout, odpočinout si a připravit se. A taky to dopadlo celkem dobře. V obou disciplínách jsem si zaběhla osobní rekord a ani jednou jsem neskončila poslední – to je úspěch. Možná, kdybych neměla takový strach, mohla jsem být ještě rychlejší. Ale jsem spokojená a užila jsem si to. Měla jsi čas se někam podívat nebo jsi trávila většinu času ve vesnici a na stadionu? Naši přijeli za mnou na první závod a potom jsme měli čas si prochodit pár muzeí a památek v Londýně, ale jinak jsem byla hodně ve vesnici, protože jsem se připravovala na závody a sama jsem nikam chodit nemohla. Ale dvě „holky“ z našeho týmu, které bydlely ve vedlejším pokoji, mě několikrát vytáhly do města, takže jsem se nenudila. Ona i ta olympijská vesnice byla opravdu vesnice, byly tam herny, jídelny, klubovny, všechno, co člověk potřeboval. A všichni lidi, kteří tam pracovali, byli hrozně milí a ochotní. Aspoň jsem si procvičila angličtinu, protože jsem občas fungovala jako překladatelka pro ostatní lidi z týmu.
My jsme si to tady taky užívali a měli jsme radost za tebe! Pár lidí mi poslalo emailem fotky těch cedulí na začátku vesnice, to mě fakt potěšilo. A potom ta knížka a plakát Usaina Bolta – mám ho v pokojíčku pořád na očích… Děkuju moc všem, kdo mi fandili, moc si toho vážím. Obrovskou podporu mám u našich, to je jasný, bez nich bych to nezvládla. Ale jinak jsem to nikde moc nerozhlašovala, že pojedu do Londýna nebo že jsem tam byla. A pak mi najednou gratulovala spousta lidí, ve škole byly transparenty a plakáty a každý se mě ptal – měla jsem opravdu radost. A takové nějaké opojení cítím pořád, Londýn byl prostě zážitek, který asi nic nepřebije… Možná Rio? No možná, bylo by to pěkný a budu trénovat. Ale kdo ví, co se do té doby přihodí. Jedno přání ale mám. Aby si mě někdo všimnul, třeba v škole nebo v tomhle rozhovoru nebo kdekoliv jinde, někdo, kdo si myslí, že to nejde, že když má někdo nějaký hendikep nebo jen strach, nemůže se mu nic povést. Já jsem důkaz toho, že někdy jen stačí prostě začít běhat. Tomáš Fiala Foto: Archiv A. Luxové
Líšnický zpravodaj
9
Historie Líšnice v poválečných letech 1945 – 1949 Poválečné období se vyznačovalo ohromnou radostí z konce války a německé poroby, velkým nadšením a prací při obnově válkou zničeného hospodářství, významnými mezinárodními a vnitrostátními událostmi. Život po válce rozhodně nebyl jednoduchý, trvalo přídělové hospodářství – většina spotřebního zboží byla na „lístky“. V roce 1947 situaci zhoršilo katastrofální sucho s extrémně vysokými teplotami, což mělo neblahý vliv na úrodu obilí, brambor i ovoce. Novou místní samosprávu jako prozatímní takzvaný revoluční národní výbor začalo vytvářet několik revolučně naladěných občanů, tři členové stávajícího obecního zastupitelstva a starosta obce František Zamrazil. 10. května 1945 večer ve škole na veřejné schůzi byl ustanoven definitivní národní výbor ve složení: František Zamrazil, dosavadní starosta, Jaromír Tobola, řídící učitel, František Novák, rolník, Václav Dvořák, rolník, František Macháček, kapelník, František Rys, tesař, Oldřich Wagenknecht, sladovník, Josef Mysliveček, zedník a František Hrachovec, penzista. Prvním předsedou národního výboru byl zvolen Václav Přibík, rolník. Pan Wagenknecht se funkce vzdal a místo něho byl jmenován Josef Obermajer, železniční zaměstnanec. Z politického dění v obci je tento zajímavý záznam v obecní kronice z 9. června 1945. „Schůze u Křížů. Založení 4 politických stran: komunistické, sociálně demokratické, národně socialistické a strany lidovců. Zemědělci, kteří mívali svoji vlastní politickou stranu, musí se nyní přihlásit do některé z uvedených stran, jinak budou bez zastoupení“. Nic podrobnějšího ze schůze a o stranických organizacích jsem bohužel nenašel. 21. srpna 1945 dosavadní předseda národního výboru Václav Přibík složil funkci. Novým předsedou byl zvolen František Pánek. 9. září 1945 se konala ustavující schůze Národního výboru Líšnice za účasti zmocněnců 4 politických stran. Z jejich pověřovacích listin předseda František Pánek přečetl jména členů navržených do národního výboru a náhradníků. Za stranu sociálně demokratickou: Přibík Václav-rolník, Lébl Antonín-kolář, Pojer Karel-obchodník. Náhradníci: Mestek Antonín, Majer Antonín, Novák Josef. Za Komunistickou stranu Československa: Viták Karel, polír, Dvořák Antonín, domkář, Hrachovec Antonín, penzista. Náhradníci: Král František, Mysliveček Antonín. Za stranu lidově demokratickou: Macháček František, Nejedlý Stanislav a Novák Jaroslav, rolníci. Náhradníci: Novák Jaroslav, Melounek Josef, P. Fořtel Josef. Za stranu národně socialistickou: Pánek František, rolník, Rákosník Antonín, obchodník, Obermajer Josef, železniční zřízenec. Náhradníci: Zamrazil František, Tobola Jaroslav, Ejem Antonín. Na návrh Karla Vitáka byl jednohlasně zvolen předsedou národního výboru Pánek František. Náměstkem předsedy taktéž jednohlasně zvolen Macháček František. Do rady, mimo Františka Pánka a Františka Macháčka, byl zvolen Václav Přibík a František Hrachovec. Zapisovatelem se stal Ejem Antonín. Na následující schůzi (13. 9. 1945) národní výbor ustanovil 9 komisí: zemědělskou a mléčnou, zásobovací, školskou, kulturní a zdravotní, bezpečnostní, finanční, stavební, bytovou a komunikační, dopravní, hřbitovní. V každé komisi byly zastoupeny všechny politické strany nejméně jedním členem, některé strany navrhly i náhradníky. Na výzvu okresního národního výboru přibyla v prosinci ještě komise živelní. Činnost samosprávy ovlivnily volby do Národního shromáždění konané 26. května 1946. V Líšnici byl výsledek voleb následující: národní socialisté 103 hlasů (41,53 %), komunisté 57 hlasů (22,98 %), sociální demokraté 47 hlasů (18,94 %), lidová strana 39 hlasů (15,72 %), bílé lístky 2 (0,83 %). Zúčastnilo se 248 voličů.
10
Líšnický zpravodaj
Historie Na základě těchto voleb byl doplněn či přeměněn Místní národní výbor v Líšnici (MNV) takto: komunisté dostali 3 mandáty, lidovci 2 mandáty, sociální demokraté také 2 mandáty a národní socialisté 5 mandátů. Za komunisty byl zvolen do MNV František Hrachovec, penzista, Karel Viták, polír a Antonín Dvořák, domkař. Za lidovce P. Josef Fořtel, farář, Jaroslav Novák, rolník. Za sociální demokraty Josef Novák, tesař, Antonín Mestek, chalupník. Za národní socialisty František Pánek, rolník, Antonín Rákosník, obchodník, Josef Zamrazil, rolník, Josef Obermajer, železniční zřízenec, František Novák, rolník. Sociální demokraté se spojili s komunisty a přihlásili se o náměstka. Zvolili Františka Hrachovce. Národní socialisté spolu s lidovci zvolili předsedou opět Františka Pánka. Politická krize ve státě vyvrcholila únorovým převratem v roce 1948. Vytvořily se akční výbory Národní fronty, které začaly s „očistou“ ve všech institucích. Předsedou akčního výboru v Líšnici, se stal František Hrachovec, předseda místní organizace KSČ, Jan Král místopředseda (za sociální demokraty), František Bartůněk zapisovatel (za komunisty). Členové za komunisty: Miloslav Novotný, Helena Svobodová, Karel Vavřina, Antonín Mysliveček a Karel Viták. Za sociální demokraty Oldřich Wagenknecht a Antonín Procházka. Za národní socialisty Josef Rákosník. Za lidovce Stanislav Nejedlý. Akční výbor jmenoval nový národní výbor, jehož předsedou se stal Oldřich Wagenknecht. Národní výbor byl složen takto: František Hrachovec (místopředseda), Václav Mezek, Karel Vavřina, Miloslav Novotný, Antonín Mysliveček, Václav Přibík, Josef Novák, František Matys, Josef Zamrazil, Josef Kříž a Stanislav Nejedlý. V nově vytvořených 12 komisích byli zástupci všech politických stran. V nejpočetnější, 13 členné komisi osvětové, kulturní, sociální a zdravotní zasedali také zástupci Jednotného svazu českých zemědělců, Sokola, Svazu České mládeže, hasičského sboru a družstva. Obecním pokladníkem byl jmenován řídící učitel Jaromír Tobola, vedením obecní administrativy pověřen Václav Barták. 12. června 1948 na veřejné schůzi MNV konané v hostinci „U Procházků“ rezignoval na funkci předsedy Oldřich Wagenknecht, novým předsedou byl jmenován Josef Kříž. Ve funkci byl necelý rok. Pro onemocnění se výkonu vzdal a 7. 5. 1949 na veřejné schůzi byl novým předsedou zvolen František Hrachovec. Rovněž byl ustanoven nový národní výbor ve složení: František Hrachovec, Josef Novák, Karel Vavřina, Václav Přibík, Bohumil Vlk, Antonín Ejem, Josef Obermajer, Antonín Majer a Josef Zamrazil. Ani toto vedení obce nemělo dlouhé trvání. 28. 9. 1949 byl jmenován novým předsedou MNV Václav Přibík (již šestý předseda od roku 1945). Členy výboru byli: Karel Vavřina, Josef Obermajer, Jaromír Tobola, Josef Novák, Josef Zamrazil, Antonín Procházka, Jaroslav Rákosník, Josef Kopecký, Antonín Hájek, Václav Mezek, Václav Pitelka a Antonín Ejem. Jsem si vědom, že číst tolik jmen může být únavné, proto jsem neuváděl členy komisí. Na druhé straně jsem chtěl upřít pozornost na členství v politických stranách, hlavně na vysokou politickou angažovanost místních občanů. Funkcionáři MNV všech etap se věnovali především zásobování občanů, zemědělství, dodávkovým povinnostem, údržbě cest a prostranství, ale také chudinské podpoře. Počet obyvatel zjištěný soupisem k 29. září 1945 činil 357 osob. Z toho dětí do 8 let 38, Staročeské dožínky pořádané Svazem České mládeže mužů starších 17 let 135. Líšnice (19. 8. 1945)
Líšnický zpravodaj
11
Historie
Staročeské dožínky. Na statku Václava Dvořáka 19. 8. 1945
Ze soupisu zvířectva k 30. 6. 1945 vyplynulo, že v obci bylo přihlášeno 17 koní vlastních, 18 válečných, 136 krav, 38 volů, 157 mladého dobytka, 1 býk, 177 kusů vepřového, 3 ovce, 126 koz, slepic i s kuřaty 1 109 kusů, z toho 640 nosnic, 359 husí, 30 kachen, krůt a perliček 26 kusů. Připomenu, že Líšnice byla mezi prvními z okolních vesnic, která již v březnu 1946 zakoupila za 52 500 Kčs sanitní auto z dodávky UNRRA, za které bylo možné připojit hasičskou stříkačku. (UNRRASpráva spojených národů, založena v roce 1943 k poskytování bezplatné hospodářské pomoci zemím poškozeným 2. světovou válkou).
V březnu 1947 na pražském veletrhu zakoupil MNV rozhlasové zařízení v ceně 53 000 Kčs. Obec v této době takovou hotovost neměla. Založili ji: předseda MNV František Pánek 25 000 Kčs, předseda finanční komise František Novák 15 000 Kčs a obecní pokladník Antonín Ejem 10 000 Kčs. Na instalaci rozhlasu věnoval Josef Obermajer potřebný materiál a práce vykonal bezplatně. František Macháček za instalaci převzal malou odměnu ve výši 1 000 Kčs. Tři amplióny byly umístěny na kostelní věži. Mezi MNV Líšnice, zastoupeným Františkem Pánkem, a římskokatolickým farním úřadem v Líšnici, zastoupeným farářem Josefem Fořtelem, byla uzavřena úmluva nesoucí název „Záznam na věčnou paměť“. Má 4 stránky. Ocituji alespoň něco: „V době požáru ve zdejší neb sousedních obcí a lesů, v dobách nepřátelského náletu, nebo nájezdu vojenských jednotek do zbraslavského okresu, může vysílat zprávy ihned i za konání bohoslužeb. Obě smluvní strany si musí býti vědomy, že obecní rozhlas nesmí vysílati nic, co by v přítomnosti neb budoucnosti hyzdilo dobré jméno Čecha neb katolíka.“ V roce 1949 Státní památkový úřad v Praze III, ve vyjádření k opravě střechy a věže kostela, požadoval odstranění rozhlasových tlampačů, jejichž umístění na umělecko-historických památkách považoval za nevhodné a odporující zákonům. MNV jmenoval tři čestné občany obce Líšnice. 3. 8. 1945 mlynáře Karla Vašíčka z Mníšku za zásluhy o zásobování obce za války, neboť jeho zásluhou nikdo nepocítil nouzi. Diplom čestného občanství mu byl předán na podbrdských dožínkách v Mníšku pod Brdy konaných v Luckém mlýně 26. 8. 1945. 10. 10. 1945 navrhl MNV náměstka předsedy Československé vlády Msgra doktora Jana Šrámka. Pokud jmenovaný vysloví souhlas, bude kolonie pod státní silnicí nazvána kolonií doktora Šrámka. Jednání se protahovalo. Diplom čestného občana mu předali František Pánek a P. Josef Fořtel 14. 10. 1946. Pojmenování části obce jeho jménem se neuskutečnilo. 22. 11. 1948 navrhl MNV presidenta Klementa Gottwalda. Současně se usnesl čtvrť pod státní silnicí pojmenovat „Jiráskovou čtvrť“ a část obce „Na Vandrlici“ přejmenovat na čtvrť „Svatopluka Čecha“. O předání diplomu není záznam, přejmenování obou části obce nabylo úřední podobu. 70. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů Líšnice si připomenuli hasiči a místní občané 1. června 1947. Kronikář obce zaznamenal následující: „Náves byla vzorně vyčištěna a upravena, téměř všechny budovy byly nově obíleny, upraveny a vyzdobeny prapory. Slavnostní brány ozdobené letopočty 1877-1947 byly dvě. Hudba z místního rozhlasu vyhrávala již od 6 hodin ráno. Návštěva okolních hasičských sborů byla veliká, rovněž byla veliká i účast občanstva jak místního, tak přespolního. O 10. hodině byly bohoslužby za zesnulé členy
12
Líšnický zpravodaj
Historie sboru, po bohoslužbách byla slavnostní valná hromada ve spolkové místnosti „U Procházků“. Odpoledne byl u kostela koncert dechové hudby kapelníka Macháčka. Po koncertě šly sbory k pomníku padlých, kde učinili projevy předseda MNV František Pánek a starosta okresní hasičské jednoty Váňa. Pak byly odevzdány čestné diplomy nejstarším žijícím členům sboru Josefu Rákosníkovi a Františku Myslivečkovi. Slavnost byla zakončena požárním útokem na usedlosti Jaroslava Nováka, Josefa Zamrazila a Antonína Majera. Požárního útoku se zúčastnilo mimo zdejší sbor ještě 5 sborů: Řitka, Klínec, Mníšek, Čísovice a Černolice. Počet účastníků na slavnosti se odhaduje na 1 200, hrubý příjem činil skoro 15 000 Kčs.“ Líšnické farnosti se podařilo v roce 1945 zasklít rozbitá okna a zacelit asi 1 metr čtvereční velkou díru v krytině věže kostela Všech svatých. V roce 1949 zavést elektrické přípojky, světelnou instalaci a motorové vedení pro varhany (45 841 Kčs), malby všech prostor kostela (50 882 Kčs) a zabezpečit generální opravu varhan (16 800 Kčs). Na úhradě nákladů se nejvíce podíleli farníci. 15. 5. 1947 vykonal v kostele Všech svatých slavnost biřmování nový arcibiskup Josef Beran za účasti značného počtu věřících. Obec byla okrášlena prapory. 23. 6. 1949 byla na místní škole vykonána náboženská zkouška. O mimořádně bohatou kulturně osvětovou činnost se zasloužili ředitel školy Jaromír Tobola s učiteli, ze spolků především nově vytvořený Svaz České mládeže (SČM). SČM tvořilo několik mladých nadšenců (dívek i mládenců) pod vedením Jiřího Wagenknechta. V obci nezůstalo opomenuto žádné výročí. V organizaci oslav se střídala škola se SČM, často pod záštitou MNV. Uvedu některé akce v časovém sledu: 8. 7. 1945 uspořádal SČM za spoluúčasti školních dětí slavnostní akademii na oslavu osvobození naší vlasti. Sraz byl za kovárnou, odtud odešel průvod k pomníku padlých, kde byl položen věnec za zvuku písně „Hoši od Zborova“. Po projevech, písni „Bývali Čechové“, československé a sovětské hymně byl pořad u pomníku ukončen. Za kovárnou na ozdobeném pódiu se odbývala vlastní akademie. Měla 26 vystoupení a scének. Pokračovalo se „U Mestků“ taneční zábavou. Čistý výnos 10 000 Kčs byl věnován na novostavbu školy. 19. 8. 1945 připravil SČM pěkné staročeské dožínky na statku „U Dvořáků“. Bylo 30 účinkujících a asi 20 jezdců na koních. Přítomno bylo mnoho lidí místních i z okolních obcí. Svazáci předvedli dožínkovou scénu od p ro fe s o ra d r. Č e ň ka Z í b r t a . Pa k byl o vyznamenáno 20 obětavých pracovníků, kteří pomáhali zdejším zemědělcům sklidit první úrodu v osvobozené vlasti. Slavnost pokračovala taneční zábavou „U Mestků“. Čistý výnos byl věnován na novostavbu školy. 28. 9. 1945 v den sv. Václava opět SČM a MNV zorganizoval odhalení pamětní desky hrdinům naší obce, kteří položili své životy za 2. světové války. Záštitu převzal náměstek předsedy vlády Msgr. Dr. Jan Šrámek. 7. 3. 1946 u příležitosti oslav nedožitých narozenin T. G. Masaryka se uskutečnila slavnostní akademie, při níž účinkoval učitelský sbor se žáky a členové SČM. Vzpomenuto bylo sté výročí narození Svatopluka Čecha. Učitelé První Máj 1948. Průvod z Líšnice do Mníšku pod Brdy, přednesli ukázky z jeho básnických děl.
kde se na náměstní konal tábor lidu.
Líšnický zpravodaj
13
Historie 4. 5. 1946 byl zapálen symbolický oheň na Korýtkách. Projev k prvému výročí pražské revoluce přednesl Jaroslav Tobola. 28. říjen 1946 byl oslaven akademií, jíž předcházela slavnostní schůze MNV, při níž byl vyhlášen dvouletý budovatelský plán Gottwaldovy vlády a vykonán slib k jeho splnění. V roce 1947 osvětovou činnost významně obohatilo promítání filmů. „Filmové plátno“ rozšiřovalo myšlení i vědění nejen žáků, ale i místního občanstva. Naše škola byla první v širokém okolí, která promítací přístroj vlastnila. Dlužno připomenout, že 29. února 1948 sehrál SČM divadelní představení „Ze starých mlýnů“. V květnu 1948 při slavnostní akademii předvedl učitelský sbor pásmo „Květen-měsíc lásky a práce v dílech našich spisovatelů a básníků“, děti obohatily program zpěvem. Život v obci za necelých 5 let po válce byl daleko pestřejší, než jsem do stránkově omezeného rozsahu textu vtěsnal. Dluh pociťuji zejména vůči sportovnímu klubu, ale i Sokolu. Snad mě některý z pamětníků doplní. Rád přijmu osobně, nebo na moji e-mailové adrese
[email protected] případné připomínky. Ing. Vilibald Hořenek
Návrat ztraceného pečetidla Líšnický sedlák pan František Pánek byl před 3/4 stoletím váženým starostou obce. Jeho vnuk, pan František Pánek, mi před 20 lety půjčil, jako symbol návratu starých dobrých pořádků, jeho kovové pečetidlo. Je na něm text OBEC LIŠNIC. Tím stvrzoval důležité listiny obce Líšnice. Pečetidlo uchovávala rodina Pánkova jako vzácnou upomínku, artefakt na dobu, kdy vesnice ještě žily starým dobrým pořádkem, který byl násilně zrušen až kolektivizací venkova v době poválečné. Franta mi jej předal jako novému starostovi ve smyslu asi jako rychtářské právo: Aby rolnická Líšnice začala vzkvétat, obnovil se vztah sedláků a chalupníků k půdě, gruntu, zvířatům, krajině, zvěři v honitbě. Tento venkov již nešlo obnovit. Zůstalo jen staré Pánkovo pečetidlo v mém šuplíku. Když bylo v září požehnáno novému líšnickému praporu a znaku na návsi, požádal jsem Františka, zda by pečetidlo vrátil obci jako historickou upomínku na ty časy. Dojat souhlasil. A tak se stalo. Když mi milý editor tohoto plátku (zaplať Pán Bůh za něj) nabídl prostor pro předešlý komentářík, dovolím si jej využít - jak mně naučili moji zákonodárci - přidáním PŘÍLEPKU: Na onom setkání občanů obce na návsi jsem upozornil pana faráře P. mgr. Ing. Jana Dlouhého i paní starostku, že na věži kostela máme hodiny v historickém hávu, které ukazují snad čas, který není vidět a bijí pokaždé jinak. Žádal jsem o nápravu, leč dosud napraveno nebylo nic! Vnímám to jako líšnickou ostudu. Máme kostelní hodiny, které jsou na ...zbůhdarma. Ing. Petr Breyer
14
Líšnický zpravodaj
Líšnický zpravodaj
15
Knihovna Knihovna s novými tituly a internetem zdarma Obecní knihovna v 1. patře obecního úřadu oslaví jeden rok. Ve fondu máme více než tisíc titulů beletrie pro dospělé a zhruba stejný počet knih pro děti. Je tedy z čeho vybírat. Za rok se přihlásilo 36 čtenářů (dětských a dospělých), kteří knihovnu navštěvují pravidelně. V březnu získala obec finance z grantu Krajského úřadu na automatizaci knihovny, po jejímž dokončení bude možné prohlížet fond online. Díky tomuto grantu je také v knihovně zdarma přístupný internet pro všechny obyvatele Líšnice. Na podzim jsem z fondu OÚ na kulturu koupila nové tituly autorů, které patří mezi nejčtenější (např. Umberto Eco, Jo Nesbo, Martina Formanová, ...) pro dospělé a několik titulů pohádek i naučné literatury pro děti. Blíží se konec roku, ráda bych vám všem popřála příjemné a klidné prožití vánočních svátků a v příštím roce hlavně zdraví a pohodu. Na setkání v knihovně každý pátek od 17 do 19 hodin se těší
Helena Žbánková, knihovnice
Jak vznikala naše školka
foto: Jaroslav Volf Najdete nás také na
(lisnickyzpravodaj.blogspot.com)
Vaše názory a podměty můžete psát na
[email protected] Váš Líšnický zpravodaj Zpravodaj obce Líšnice, vychází čtvrtletně (500 ks), toto číslo vychází 10. 12. 2012. Příští číslo vyjde 1. 3. 2013, uzávěrka 15. 2. 2013. Redakční rada: Mgr. Alena Fialová, Hana Navrátilová, Zdeněk Lébl, Ing. Tomáš Humhal a Jiří Beneš. Grafická úprava: Ing. Tomáš Humhal
16
Líšnický zpravodaj