Problematika sebevražd

Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra občanské výchovy

Mgr. Alena Hašková

Problematika sebevražd

Závěrečná práce v celoživotním vzdělávání

Vedoucí práce: PhDr. Milan Valach, Ph.D. 2013

Prohlášení

„Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“ V Praze dne 25. května 2013

Anotace HAŠKOVÁ, Alena. Problematika sebevražd. Brno: Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, 2013. 30 s. Tématem této závěrečné práce je Problematika sebevražd. Práce si klade za cíl podat přehled stanovisek z oblasti náboženství a filosofie. Využívá dat z oboru sociologie a v neposlední řadě se snaží vysvětlit možné motivy a příčiny sebevraždeného chování. V závěru dochází k syntéze jednotlivých proudů a způsobů, jak udržet život smysluplným. Klíčová slova: sebevražda, motiv, chování

Annotation HAŠKOVÁ, Alena. The Suicide Issue. Brno: Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, 2013. 30 p.

The main objective of this thesis – The Suicide Issue – is to discuss religional and philosophical approaches towards suicide behaviour. The thesis uses the sources of sociology and psychology to explain possible motives to suicide. The conclusion summarizes the views and ways to a meaningful life. Key words: suicide, motive, behaviour

Seznam

Úvod ........................................................................................................................................................ 6 1.

Definice sebevraždy ........................................................................................................................ 7

2.

Determinanty sebevražedného chování........................................................................................... 8

3.

Typologie sebevražd...................................................................................................................... 11

5.

Vliv psychóz a patologických závislostí na sebevražedné chování............................................... 17 5.1

Deprese.................................................................................................................................. 17

5.2

Laktační psychóza ................................................................................................................. 19

5.3

Narcismus.............................................................................................................................. 19

5.4

Hazard ................................................................................................................................... 20

6.

Úloha rodiny.................................................................................................................................. 22

7.

Statistické údaje Policie ČR .......................................................................................................... 23

8.

Poslední minuty pozemského života ............................................................................................. 25

9.

Závěr.............................................................................................................................................. 28

Seznam literatury................................................................................................................................... 29

Úvod Cílem této závěrečné práce je podat rozdílné pohledy na okamžik, kdy se člověk rozhodne dobrovolně a zcela úmyslně bytí na tomto světě ukončit. Nechybí nástin sociologie, filosofie, rozšiřující témata z psychologie a psychiatrie nabízí motivy sebevražd pramenící z duševních pohnutek a sebedestrukcí. V závěru dochází k syntéze všech zkoumaných směrů a nastínění možných způsobů, jak si uchovat svoji psychiku zdravou a jak se k dobrovolnému ukončení života nikdy neuchýlit. Každého z nás jistě už někdy napadla otázka, co se děje po smrti, jak vypadá onen svět, zda se proměníme a převtělíme v jinou životní formu, zda si onen svět můžeme představit jako podsvětí, které nám pravidelně odhaluje nejedna pohádka, či že po smrti budeme žít dál jen v jiné podobě a svoje předchozí bytí si jen stěží vybavíme. Tyto úvahy jsou totiž zahaleny jakousi mlhovinou, pod jejíž pokrývku je nelehké se dostat a zároveň podat svědectví svým kolegům a známým, jak to v nebi, nebo v pekle vypadá. O to víc je cesta na onen svět prapodivnější a ještě dlouho zůstane patrně nepřístupná lidské zkušenosti. Cílem této závěrečné práce je tedy ukázat různé pohledy na sebevraždu. Rovněž se budeme zabývat rozdílnými druhy a zkusíme nahlédnout do lidských duší a v závěru shrneme, zda vůbec existuje nějaké měřítko, či pohled, který sebevraždu povoluje.

6

1. Definice sebevraždy Nejprve mi však dovolte uvést definici sebevraždy dle dvou významných osobností, a sice Tomáše Garrigua Masaryka a Émila Durkheima. Ti oba se tématem sebevraždy zabývali:

„Durkheim chápal sebevraždu jako každý případ úmrtí, který je přímým nebo nepřímým výsledkem činu nebo opomenutí spáchaného jedincem, o němž věděl, že vede ke smrti.”1

Taková definice by však zahrnovala i např. sebeobětování.

„Masaryk rozlišuje sebevraždu v širším slova smyslu od sebevraždy v užším slova smyslu. Sebevražda v širším slova smyslu je podle něj ten nejpřirozenější způsob smrti, jenž přivoděn byl neúmyslným vsahováním v životní proces, at' kladným, činným vlastním jednáním, či záporným, trpným chováním se vůči nebezpečí života. Tento druh sebevraždy Masaryk označuje jako sebezabití. V užším a vlastním slova smyslu sebevrahem je pak v jeho pohledu ten, kdo učiní svému životu konec úmyslně a vědomě, kdo si smrti jako takové přeje a je si jist, že svým jednáním či opomenutím smrt si přivodí.” 2

Přiznávám, že tyto definice jsou poněkud rozsáhlé, a tak si dovolím připojit vlastní vysvětlení. Dle mého názoru je sebevražda akt, kdy se člověk rozhodne ukončit svůj život a podnikne k tomu všemožné kroky, aby dosáhl smrti.

1

WILLIAMS, Mark. Cry of Pain. London: Penguin Books, 1997, p. 19. ISBN 0-14-025072-7 (přel. Alena

Hašková). 2

KOUTEK, J., KOCOURKOVÁ, J. Sebevražedné chování. Praha: Portál, 2003, s. 12. ISBN 978-80-7367-249-9

7

2. Determinanty sebevražedného chování Masarykův spis Sebevražda se v prvé řadě zaměřuje na různé příčiny sebevražd. Od působení přírody, přes působení fyzické až duševní organizaci člověka.3 Výsledky na celosvětovém měřítku potvrzují, že muži si berou život třikrát častěji než ženy.4 Nyní se nabízí otázka na zamyšlení, jak je možné, že je tak propastný rozdíl mezi pohlavím? Má na to vliv skutečnost, že ženy se cítí více zodpovědné za své rodiny a tudíž si jsou více vědomy svých povinností v rodinném životě? O tom bychom mohli pouze spekulovat. Nic z toho však vědou podložené není. Jednotlivé pohlaví charakterizuje totiž i metoda, kterou osoby použijí, aby dosáhly svého cíle. Ženy obecně volí měkké metody, tedy takové, při kterých je poměrně vysoká možnost na záchranu života. Např. předávkování léky, nebo skok z nízké budovy, ale také otrava či utonutí. Opakem jsou metody tvrdé, typické pro muže. Mezi nimu mohu uvést skok z výšky, nebo střelnou zbraň. Druhé hledisko mající značný vliv na počet sebevražd je rodinný stav, kde první příčky obsazují lidé ovdovělí a rozvedení, na druhém místě stojí osoby svobodné bez partnerů a nejméně sebevražd páchají lidé ve svazku manželském.5 Zde je vysvětlení více než zřejmé. Osoby žíjící samy se mnohdy cítí opuštěně o to víc, pokud byly zvyklé na život ve dvou. Je všeobecně známé, že partneři se ve vetšině případů přežívají pouze o pár let. A fakt, že lidé vdaní, či ženatí k dobrovolnému ukončení života mají nejdále, je logické. Nebot' ačkoliv se mohou cítit sebevíc osamoceně, nemůže to být stejná intenzita utrpení jako u osob, kteří jsou i fyzicky, nejen duševně sami. Co se týče aspektu věku, tak s přibývajícími lety sebevražednost stoupá, ojedinělá je u dětí pod dvanáct let. 6 Vliv na samotný akt má rovněž působení přírody, obzvláště roční doby:

3

MASARYK, T.G. Sebevražda. Praha: Ústav T. G. Masaryka 1998, Obsah.

4

MASARYK, T.G. Sebevražda. Praha: Masarykův ústav AV ČR, 2002, s. 30. ISBN 90-86495-13-2.

5

WILLIAMS, Mark. Cry of Pain. London: Penguin Books, 1997, s. 25. ISBN 0-14-025072-7. ( přel. Alena

Hašková) 6 idem 38, přel. Alena Hašková

8

„Nezvyklé vedro působí na […] na nervovou soustavu, rozněcuje a rozčiluje. [proto] vzniká duševní onemocnění spíš v teplých než ve studených ročních dobách. ”7

V závislosti na denní či noční době je nejvíce případů páchaných během dne: „Jasný den rozněcuje a rozčiluje, kdežto noční temno uvádí rozum a mysl v klid a spánek.”8

Což má také své vysvětlení, neboť někteří nemají až tak úplně v úmyslu svůj čin dokonat, a tak jejich případ může být hodnocen pouze jako demonstrativní a z toho právě vyplývá, že v noci by asi těch přihlížejících příliš mnoho neměli. Co se týče výběru dne, tak se v Masarykově knize Sebevražda dozvíme, že nejméně sebevražd mužů připadne na sobotu, protože dělníci dostávají výplatu. Jinak je tomu v případě žen, které soboty tráví úklidem domácnosti, a proto na melancholické myšlenkové pochody nemají ani příliš mnoho času. (svá tvrzení má Masaryk opřena o výzkum italského psychiatra Morselliho)9 V neposlední řadě Masaryk uvádí, že zvýšený výskyt je i po večerech, co se táhnou loterie.10Avšak dnes, ve 21. století, kdy k hazardu dochází až nekolikrát denně, si odvážím tvdit, že nebude mít ve veliké míře vliv na počet spáchaných sebevražd. Na druhé straně jsou některé jevy z jeho publikace aktuální i pro dobu, ve které žijeme. Jistě nám je všem známý Nuselský most, který byl mnoho let symbolem pro ty, kteří to se svým životem chtěli ukončit. Takže i toto je příklad jakési nápodoby a nákazy. Nyní, když již zmiňovaný most není tak pohodlný pro skok, si sebevrahové hledají jiná místa pro dokonání svého úmyslu. Jak jsem se mohla v knize Sebevražedné chování od J. Koutka a J. Kocourkové dočíst, k nejvyššímu počtu spáchaných sebevražd dochází v západní a severní Evropě, pak následuje USA a Austrálie a Oceánie. 5aopak nejmenší výskyt je ve státech Jižní Ameriky a Afriky. Zde 7 MASARYK, T G. Sebevražda. Praha: Masarykův ústav AV ČR, 2002, s. 21-22 8 idem s. 24 9 idem s. 24 10 idem s. 60

9

se přímo vybízí otázka: Jak je možné, že zde dochází k propastným rozdílům na základě geografického umístění? Domnívám se, že dnešní svět v Evropě je charakterizován velmi materiálním způsobem života, honbou za ekonomickými statky, a snaha zlepšit své duševní rozpoložení zůstává až na posledním místě. Naopak v Africe lidé v průměru vedou prostší život a k radosti jim tak stačí drobné činy. Myslím si, že to je jeden z hlavních důvodů vysoké a nízké sebevražednosti dle geografického rozložení. Dalším rozdílem, který můžeme pozorovat, je kritérium pohlaví. Je vědecky dokázáno, že ačkoliv ženy charakterizuje více suicidálních pokusů, než je tomu u mužů, mnohé z nich sebevraždu nedokonají. Nyní mi dovolte se věnovat myšlenkovým pochodům, které se odehrávají v mysli člověka s úmyslem ukončit svůj život. Jako první se objevují myšlenky, které mohou z počátku vypadat poněkud nevinně, avšak dochází-li již ke konkrétní přípravě suicida, mluvíme o tendenci. Ta se může zrealizovat v samotný pokus, který v mnoha případech končí dokonaným aktem. Avšak jak je vůbec možné, že někteří lidé si přejí svůj život ukončit? To nenachází jiné, přijatelné řešení, jak se se svým trápením vypořádat? Patrně opravdu jinou možnost nevidí. Dalším obecným faktorem majícím vliv na četnost sebevražd je nepochybně povolání. Mark Williams ve své knize uvádí, že velice blízko k ní mají osoby se snadným přístupem ke smrtícím látkám (veterinární chirurg, zubař, lékárník, farmář a praktický lékař). 5edávné výzkumy potvrdily, že i zdravotníci se řadí do této skupiny.11 5a opačném konci stojí duchovní.12Což je, dle mého názoru i rozumem lehce zdůvodnitelná skutečnost. Jsem přesvědčena, že lidé, kteří své povolání vykonávají s velikým podílem své duše a víry, nebudou mít tolik vnitřních rozporů jako osoby jiných profesí. Pokud bychom měli shrnout pohled Masaryka na zvýšený trend dokonaných sebevražd, jistě uvedeme, že hlavní příčinou je beznábožnost a pokles vzdělanosti.13

11 WILLIAMS, Mark. Cry of Pain. London: Penguin Books, 1997, s. 192. ISBN 0-14-025072-7. přel. Alena Hašková. 12 MASARYK, T.G.: Sebevražda. Praha: Masarykův ústav AV ČR, 2002, s. 43. ISBN 90-86495-13-2. 13 idem, s. 140

10

3. Typologie sebevražd A nyní se nabízí prostor pro uvedení jednotlivých typů sebevražd. Patrně nejznámějším druhem, se kterým přišel Emile Durkheim, je sebevražda altruistická. Jak již z názvu napovídá, jedná se o případ sebeobětování společnosti.

14

Z českých dějin zde můžeme

poukázat na Jana Palacha a Jana Zajíce. Přičemž ne všichni prvně uvedeného souhlasí s tím, že se upálil proti komunistické totalitě, která tu v šedesátých a sedmdesátých letech panovala.15 Nicméně já se ovšem domnívám, že jak student Palach, tak jeho následovník Zajíc svůj čin spáchali právě s účelem, aby poukázali a vyjádřili svoji nespokojenost s politickou situací té doby. Moje přesvědčení je podloženo filmovými dokumenty, které o této tematice byly natočeny. Avšak proč se lidé tolik smrti obávají, nebo si svůj čin v poslední chvilce rozmyslí a odstoupí? Může nám k tomu napomoci následující úryvek: ,,[u někerých národů je] bázeň před mrtvými je daleko větší než strach před smrtí. Lidé se bojí mrtvých, jejich duševní síly […] Vidí v nich možná strašidla, která je nutno usmířit a očarovat rity a obět'mi […]”16

Je pravda, že u národnosti české jsou tyto tendence také obvyklé, ovšem ne v takové míře jako u přírodních národů. Ale i my slavíme Památku zesnulých, i u nás se již zabydlel americký Halloween, což je doslova Svátek svatých...takže i v kultuře západního světa mají tyto rituály a posuny ke konkrétní podobě své pevné místo. Nyní se zaměřme opět na klasifikaci sebevražd dle E. Durkheima. Dalším typem je sebevražda anomistická, kterou můžeme charakterizovat jako stav ve společnosti, kdy došlo ke ztrátě norem, což vede k pocitu, že nás společnost opustila a my jí tak nerozumíme. Zde

14

Emile Durkheim (1858 - 1917). Emile Durkheim - Dějiny sociologie [online]. © 2013 [cit. 2013-05-21]. Dostupné z: http://www.dejinysociologie.cz/emile-durkheim/ 15

Grebeníček zpochybnil Palachovu oběť po okupaci Československa - iDNES.cz. In: [online]. 2013 [cit. 201305-21]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/grebenicek-zpochybnil-ze-palachova-obet-byla-protestem-protikomunismu-1oe-/domaci.aspx?c=A130208_100217_domaci_kop 16

LANDSBERG, P.,L. Zkušenost smrti. Praha. Vyšehrad, 2002. s. 125. ISBN 80-70-21-0540.

11

nemusí nutně vystupovat pouze lidé z nižší společenské třídy, protože potřebu orientačního rámce mám všichni bez rozdílu socioekonomického postavení. Z hlediska počtu osob vykonaných sebevraždu můžeme hovořit o sebevraždě individuální a kolektivní. V případě druhém mne napadají zejména příslušníci náboženských sekt, kteří se v duchu dostání do ráje, či do skupiny vyvolených blíže vůdci obětují, protože mnohdy jejich filosofie připouští pouze hrstku přívrženců, kteří se zachrání. Na druhé straně si jistě vzpomeneme na stále neutuchající teroristické skupiny, které práve ke svým cílům využívají více obětí, či dokonce na japonské techniky kamikadze (četné u pilotů) a harakiri (rozpárání břicha).17

17 HILLMAN, James. Duše a sebevražda. Praha: Sagitarius, 1997, s. 38. ISBN 80-901898-4-9.

12

4. Etické, filosofické a náboženské hledisko A nyní přistupme k samotným etickým problémům, která s sebou suicidium nese. Dle mého názoru je samotný život první a zároveň největší dar, který člověk dostal, a tudíž by se měl co nejvíce snažit jej plnohodnotně naplnit a prožít. A v případě velkých traumat vyhledat pomoc z okolí – at' už z řad rodinných příslušníků, či odborníků. Vím však, že ne vždy je to snadné. Dovolte mi zaměřit problematiku na etické hledisko z pohledu některých významných filosofů v dějinách. Pohlédněme nejprve na Aristotela, filosofa vrcholného období řecké filosofie, žijícího ve 4. století př.n.l.

,,Aristoteles považoval sebevraha za zbabělce, neboť „jest…změkčilostí vyhýbati se protivenství.”18 A dále tvrdí: „Sebevrah mimoto jedná nespravedlivě vůči sobě a každá nespravedlnost je překročením zákona; na sebevrahovi pak ulpívá jistá pohana jako na člověku, který jedná křivě vůči obci“.19

Takže zde vidíme jasně odmítavý přístup. Směr stoicismus, rozdělený na starší, střední a mladší stou se k otázce sebevraždy staví následovně. Jmenujme myslitele Lucia Annaeuse Senecu, jako římského představitele mladší stoy. Seneca se právě ve svých otázkách zabýval svobodou člověka, kde byl přímým zastáncem toho, že člověk by měl být ve svém životě schopen rozhodnout, jak jej ukončí.

„Nic nezařídil věčný zákon lépe, než že máme jen jediný vchod do života, východy však četné. Měl bych snad čekati na krutou nemoc, nebo krutého člověka, mám-li možnost vdechnouti jed? Toť jediný bod, v němž si nemusíme stěžovat na život. Nikoho pevně nedrží. To je v životě správně zařízeno. Nikdo nemusí být nešťasten,

18

Vzor. [online]. [cit. 2012-11-03]. Dostupné z: http://avalon.wz.cz/Dusevni_rust/Sebevrazdy2.htm

19

idem

13

leč z vlastní viny. Jsi-li spokojen, tedy žij! Jsi-li nespokojen, můžeš se vrátit odkud jsi přišel!” (Seneka, Ep. 70 ad Lucilium, cit. podle Holznera 1939, 330)20

Sám Seneca v roce 65 n.l. sebevraždu spáchal, byl k ní však donucen, poté, co byl obviněn z účasti spiknutí. Jak můžeme vidět, i názory filosofů na toto absolutní, totální řešení, kterým sebevražda bezesporu je, se různí. Tak bych mohla pokračovat, s nekonečným výčtem osobností a jejich pohledů na tuto problematiku. To však není cílem této práce. Doposud jsme si ukázali, že některé pohledy filosofů souhlasí s finálním řešením. Ale není spíš důležitější a podstatnější, co si myslíme my? Nepochybně ano. Nahlédneme- li do Písma svatého, ani tam nenajdeme přikázání, které by přímo doporučovalo život na Zemi dobrovolně ukončit. Dle křest'anů byl právě náš život seslán Bohem, a tudiž jejich hledisko nedovoluje sebevraždu, ta je chápána jako hřích.

,,Kristus přináší tomu, kdo v něho věří, vysvobození od smrti, které je celou svou podstatou nové.” 21

Mnoho lidí nemá jasno v otázce:

,,[ Jak je možné,] že dobrovolná smrt je zakázána z vůle Boha, který nás stvořil. Ale, je-li to pravda, proč nás Bůh stvořil takové, že máme možnost se zabít? Tento argument je snadné vyvrátit, je však možná důležitější se z něho něčemu naučit. Jeho vyvrácení vyplývá ze [ … ] skutečnosti, že všechny zločiny a všechny hříchy jsou svým způsobem člověku možné. [ … ] tvoří tak základ specificky lidského mravního problému.” (L. 170)

20

idem

21

LANDSBERG, P., L. Zkušenost smrti. Praha. Vyšehrad, 2002. s. 156. ISBN 80-70-21-0540.

14

Závěrem křest'anského pohledu na sebevraždu je tedy fakt, že v tomto náboženství místo nemá. Měli bychom si totiž uvědomit, co za nás vytrpěl sám Ježíš Kristus. I zde platí, že žádné utrpení netrvá věčně a jednou ustane … U náboženského pohledu ještě zůstaneme. Zejména v islámu se občas vyskytne tzv. suicidální dohoda spočívajíci ve skutečnosti, že se dva a více lidí dohodnou o společně spáchané sebevraždě. Nicméně v islámu je sebevražda chápána jako nevíra v Alláha, ačkoliv ji příslušníci Al-Kaídy či Hamasu uskutečňují. Častým motivem již zmíněné dohody je rituál náboženské sekty či náboženského fanatismu. Oproti tomu daší světové náboženství, hinduismus, některé projevy dobrovolného skoncování se životem schvaluje, a sice způsoby nekrvavé, jako je vyhladovění, upálení.22 Jednání doprovázející samotný sebevražedný akt mohou být různá. Nejčastěji se uvádí jednání zkratkovité, které není dopředu promyšlené. Týká se tedy rychlé reakce na podnět. Druhým typem jednání je demonstrativní s cílem poukázat na své trápení. Při účelovém jednání k dokonání nedojde, aktér v tom procesu vidí jen možný způsob, jak danou situaci vyřešit. Na zabití, či konkrétně na sebevraždu můžeme pohlížet ze dvou různých pohledů. A sice první náhled může hovořit o úmyslném zabití a druhý o neúmyslném. Již antický zákonodárce a státník Drakon mluví o rozdílných trestech za usmrcení. V prvním případě o typu trestu rozhodoval rod, v případě druhém se požadovala náhrada ve formě zvířete či otroka. Drakonovy zákony byly velice tvrdé, udává se, že za krádež obilí hrozil trest smrti.23Ale kdo ví, svoji účinnost to patrně mělo. Uchytil by se tento typ trestu v moderní době? Já jsem přesvědčena, že ano, neboť představa okamžité smrti za jakýchkoliv přečin by pro většinu lidí měla být dostatečně varovná. Avšak byla by odrazující i pro ty nejtěžší zločince, kteří postrádají autonomní morálku a kterým chybí sebekontrola svých činů? Nyní, když se vrátíme zpět k úmyslné smrti:

22 BROUK, Bohuslav. O pošetilosti života i smrti. Praha: VOLVOX GLOBATOR, 2009, s. 56. ISBN 9788072-077076. 23 Athény jsou hlavním městem Řecka. Rozkládají se na poloostrově Attika poblíž Sarónského zálivu. S okolními městy, jako je například... Blog.cz - Stačí otevřít a budeš v obraze. [online]. 2008 [cit. 2013-03-03]. Dostupné z: view-source:http://mkvl.blog.cz/0805/atheny

15

„[...] úmyslná smrt není dnes trestným činem, není tím však řečeno, že by napomáhání k ní bylo rovněž beztrestné.”24

Mezi zastánce úmyslné smrti patří filosofové Schopenhauer a Nietzsche. Velmi liberální přístup k ukončení našeho bytí zde měl i Seneca: „Líbí-li se ti život, tak zůstaň, nelíbí-li se ti, tak se můžeš navrátiti tam, odkud jsi přišel.”25

Což je ovšem v rozporu s pátým božím přikázáním: Nezabiješ. Toto přikázání se nevztahuje jen na zabití druhých, ale i nás samotných. Jak bychom si také mohli sáhnout na život, který nám byl dán jako dar? To je přeci nepřípustné. Vždy, i když je nám smutno, nebo se cítíme, že náš život nemá smysl, bychom měli najít sílu, jak toto období přemoci. Měli bychom si uvědomit, že náš život probíhá ve spirále, a proto dobré následuje špatné. Jen je občas obtížné v sobě objevit takový optimismus. Je to záležitost naší vůle a úsilí. Ne ve všech případech se toto však daří. Jinak je to u lidí trpících duševní nemocí.

24 BROUK, Bohuslav. O pošetilosti života i smrti. Praha: VOLVOX GLOBATOR, 2009, s. 40. ISBN 9788072-077076. 25 SENECA, Lucius Annaeus. Výbor z Listů Luciliovi. Přel. Bohumil Ryba. Praha: Svoboda, 1987, s. 107. ISBN 25-104-69.

16

5. Vliv psychóz a patologických závislostí na sebevražedné chování Další samotnou kapitolu kauzalit sebevraždy tvoří psychické nemoci. Od deprese, přes schizofrenii, až po závažné somatické onemocnění. Suicidální jednání je právě nejčastěji spojováno s depresivním syndromem. Takovým osobám by měla být věnována větší pozornost než obvykle. Léčbou antidepresiv se mnohé příznaky dají v dnešní době minimalizovat a následně i úplně odstranit. Zvýšená bdělost by měla být rovněž věnována lidem trpícím poruchou příjmu potravin a lidem závislým. Co se týče postupu při zjištění sebevražedných sklonů, velmi dobře tomu slouží různé stupnice. Z mnoha uvádím: Hamiltonovu psychiatrickou stupnici pro posuzování deprese či Beckovu sebeposuzující stupnici deprese. Obě uvedené stupnice jsou si svým formou a obsahem velmi blízké. Nalezneme zde otázky typu: zda a jaké v mířě máme poruchy spánku, pocity viny, zda pocit'ujeme úzkost. U každého bodu se nabízí čtyřstupňová škála, od úplné negace až po velmi častý výskyt. (viz Koutek, Koutková)

5.1 Deprese Avšak u lidí nemocných depresí bývá nedostatek serotoninu v mozku. Právě tento nedostatek způsobuje poruchy nálady. Nemocný člověk je smutný, nerozhodný, ztrácí zájem o svět. A jak nemoc postupuje, nasedají sebevražedné myšlenky. U mužů je nemoc provázena poklesem sexuálního výkonu, který je velmi trápí. Deprese s sebou přináší další příznaky, jako je nespavost, bolesti hlavy, výrazný pokles soustředěnosti, navíc pacient není schopen rozpoznat pravou příčinu své nemoci, a tak radost postupně přechazí k beznaději a přání život ukončit. Nicméně v dnešní době je deprese dobře léčena, je zde však nutná intervence rodiny a spolupráce s lékařem. Na trhu jsou kvalitní léky, které při správném a dlouhodobém užívání pomohou od nežádoucích potíží, a nemocného vrátí zpět do běžného života. Je to však dlouhý proces, ale stojí za to úsilí a námahu. Výsledek bývá překvapivý, velmi důležitá je laskavá pomoc rodiny. Co se týče samotné deprese, může se vyvinout z nadměrného stresu (následky autonehody, smrt vlastních dětí, znásilnění, úmrtí milované osoby). Podobné problémy mají vojáci vracející se z válek. Hrůzostrašné zážitky se opakovaně vrací, veteráni prožívají 17

úzkosti, nemohou spát, často se děsí svých fantazií, straní se ostatních lidí, žijí zcela samotářsky. Někteří přestanou pracovat úplně, a tím i ztratí kontakt s ostatními lidmi. Tento stav se nadměrným pitím alkoholu a nadužíváním léků může dost zhoršit. Bez včasného zásahu odborníků se i zde o slovo přihlásí sebevražedné myšlenky. Mezi další možné příčiny stavu, kdy jedinec usoudí, že život nemá smysl, je psychické týrání a zejména šikana, které můžeme charakterizovat jako neustále sílící tlak agresora vůči oběti. Mezi nejčastější projevy patří vydírání, ponižování, tělesné napadání. Nebezpečný okamžik nastává, když obět‘ dlouhotrvající muka snáší a neodváží se nikomu svěřit. V takových případech pak dochází ke stále vtíravějším myšlenkám na smrt, neboť život už dávno přestal být radostný: „Obrana proti šikaně není snadná, neboť málokdy je otevřená a viditelná a v řadě případů se na ni přijde zcela náhodou. Šikanovanému člověku většinou strach nedovolí se nějakým účinným způsobem bránit.”26

Proto je velice přínosné být za všech daných okolností pozorným a empatickým si jakékoliv změny v projevech chování všimnout a včas pomoci. Dalším negativním lidským průvodním jevem je závist. I tato vlastnost se může v jistých ohledech natolik zintenzivnit, že povede k destrukci druhých, patrně však ne k sebedestrukci. Závist v člověku vyvolává pocit, že je méněcenný, v podřízené pozici, a proto není vyloučené, že se odhodlá protivníka pokořit. Na sebevraždu nemá podíl pouze deprese, ale mnoho pacientů majících nutkavé myšlenky na onen svět trpí sociální fobií, tj. chorobným strachem z druhých. Takoví jedinci bývají plaší, ostýchaví, na veřejnosti nemluvní. Pacienti se obávají zesměšnění, upadají do úzkostných stavů, které jim nedovolují běžné začlenění do společnosti. Symptomy tohoto onemocnění jsou znatelné i navenek – můžeme pozorovat zrudnutí ve tváři, zrychlenou srdeční frekvenci, zejména u mužů pokles sexuální aktivity. A právě tyto příznaky vedou k tomu, že se jedinec raději uchýlí do míst, kde bude sám a kde se nebude muset soustředit na to, jak na něho druzí hledí a zaměřeně je pozorují. A jak takovému člověku pomoci? „Velmi významných terapeutickým faktorem sociální fobie je dobře fungující rodinné zázemí.”27

26

ŠULISTA, P., PROKOPIUS, V. Krize svědomí. Praha: TRITON, 2011, s. 108. ISBN 978-80-7387-433-9.

18

Zázemí harmonické rodiny je u závažnějších případů podmíněnou návštěvou psychiatra s následnou péčí psychoterapeuta.

5.2 Laktační psychóza Velkou pomoc rodiny potřebuje i matka po porodu. U některých rodiček se vyvine poporodní deprese, která je nebezpečná dle charakteru intenzity. Mírná deprese odezní někdy sama, těžká vyžaduje léčbu. Onemocnění matky je nebezpečné, jak pro malé dítě, tak pro matku – ta vyžaduje neustálý dohled, někdy je nutná hospitalizace. Dítě se musí od matky izolovat, aby nemocná měla klid na odpočinek a adekvátní léčbu.

5.3 +arcismus Ač se to na první pohled vůbec nemusí zdát, i narcismus může do značné míry přispět k sebevražedným myšlenkám. Mnozí se mylně domnívájí, že že se jedná o výraz pro sebelásku, avšak po hlubší analýze nakonec zjistí, že jedinec, který vykazuje znaky narcismu, naopak není ztotožněn sám se sebou a vnitřně trpí pocitem méněcennosti. Taková osoba je velice osamocena, úzkosti ji doprovází každý den. A proto, ačkoliv je neustále obklopen lidmi, není ještě podmínkou, aby s nimi vytvořil pevný a hluboký vztah. A posledním motivem k ukončení našeho života je nešťastná láska a závislost na druhých. Toto téma je je tu od prvního muže a ženy. V dnešní době to můžeme rozšířit i na nevydařený vztah osob stejného pohlaví. Základním motivem těchto případů je chorobná závislost na druhých. Ta se objevuje v různých formách – citová, finanční, fyzická. Velice alarmujícím zjištěním je fakt, že ke skoku z neštastné lásky se odhodlají i mladí lidé, ve věku, kdy by měli být v plném rozkvětu. Někteří svůj pokus konají pouze demonstrativně, tj. zejména proto, aby na svůj čin upozornili a druhé a aby se o ně někdo o jejich potřeby a emoce začal zajímat. Na druhé straně jsou tací, kteří svoji rozhodnost zpečetí a světu ukáží, jak bolestné bylo snášet neopětovaný vztah, nedosažitelnost toho druhého a ve své podstatě i nemožnost milovaného člověka vlastnit.

27

idem s. 146-147

19

Jediným obranným mechanismem je i v sebeláskyplnějším vztahu zachovat svoji hrdost a úctu ke své osobě, protože jen respekt a vážnost naší osobnosti nás uchrání před unáhlenými a ve své podstatě dětinským činům.

5.4 Hazard Dalším sociopatologickým jevem, který mnohdy vede k dobrovolnému ukončení života je bezesporu gamblerství. Závislým jedincem na herních automatech může být člověk vzdělaný, ve společnosti dobře postavený, který jednoho dne neodolá vábivé myšlence vyzkoušet hazard s vidinou, že zrovna on bude mít štěstí a z herny odejde s o pár deky těžší peněženkou. Jakmile se jednou postaví před výherní automat, aniž by si to uvědomoval, pohltí ho chapadla naprosto odlišného života, než na který byl zvyklý. Bohužel ze spárů není již tak snadné se vyvléci. A začarovaný kruh může začít... Jedinec si v danou chvíli rozhodně není vědom možných důsledků, pokud z kolotoče plných neonových barev neodstoupí včas... Když položíte jedincům již vyléčených ze závislosti otázku, jak je možné, že stále tak silně věřili ve výhru peněz, mnozí z nich odpoví, že se přeci s narůstajícím počtem pokusů úměrně zvyšuje i pravděpodobnost výhry. Ostatně toto Vám odpoví i někteří studenti středních škol, kteří ačkoliv pravděpodobnost v matematice mají již probranou, tak zpočátku si neuvědomí, že pokud devětkrát nevyhrají, rozhodně neznamená, že desátý pokus bude úspěšný, neboť zde se pravděpodobnost opravdu nezvyšuje, nýbrž je stále padesáti procentní. Nutno podotknout, že důsledky bývají nevratné. Nejen že se z hráčů stávají chroničtí lháři, ale naprosto dramatickým je fakt, že jejich neutuchající činnost ovlivňuje chod jejich rodin a přátel. Situace se může zdramatizovat až natolik, že prudce klesne jejich pracovní výkonnost. A tak během krátké doby se stanou nezaměstnaní a v sociální hierarchii prudce klesají, někteří až na samotné dno. Do sociální vrstvy deklasovaných, společností vyloučených. Do poslední chvíle se snaží před svými nejbližšími vše tajit, avšak jednou ta chvíle přijít musí. Důsledkem je rozpad rodiny, ztráta přátel a to už je pouze krůček ke kriminalitě – krádeže, závislost na psychotropních látkách. Ne každý hráč má ambici se vyléčit, neboť i v této chvíli je přítomná myšlenka: ,,Co kdyby se tentorkát podařilo vyhrát? A já bych tak mohl splatit to, co jsem si půjčil, manželce a dětem bych zaplatil dovolenou v Karibiku a vše by se vrátilo do starých kolejí.'' Jenže pokud se opravdu vyhrát nepodaří, gambler se cítí proviněn, že i tentokrát svoji 20

rodinu nedokázal uspokojit a správně se o ni postarat, a tak je už velice blízko k tomu, aby svůj život dobrovolně ukončil. Nejlepší terapie k nemocnému je vůbec se před výherní automat nestavět, a i když přeci, mít potom pevnou vůli při zpětném návratu do společnosti.

21

6. Úloha rodiny Primární socializační činitel – rodina – má nepsanou povinnost ke svým potomkům, aby jim otevřela schopnost rozeznat dobro a zlo. V současné době základní školy mají možnost do své výuky zařadit hodiny etické výchovy, při kterých otázka života a smrti zazní. S povídáním o výše uvedených tématech bychom měli začít při vstupu dítěte do školy. Avšak jak můžeme hovořit o smrti, když ani my pořádně nevíme, co přesně se na onom jiném světě bude dít. Ano, zmínili jsme, že v okamžiku smrti se naše tělo začíná rozkládat. Ale co když se přeci jen vtělíme do jiné životní formy? Nebo snad dle našich skuttků poputujeme do nebe, či do pekla? Domnívám se, že jistotu nemůžeme mít nikdy: „Představa o posmrtném nebeském ráji, kde již neexistují žádné pozemské útrapy, víra ve spasení a odpuštění všech hříchů včetně těch nejtěžších […] může vést a skutečně vede mnohé lidi k přesvědčení, že tento pozemský svět vlastně nemá cenu, že pro ně nic neznamená […]28

Což by se stát nemělo, člověk by si měl neustále klást cíle, aby viděl, že život smysl má. A jak je to s myšlenkami na sebevraždu v průběhu vývoje dějin? Provázely už pravěkého lovce mamutů, nebo jsou symbolem až současné doby? Dříve byli lidé srozuměni pouze se dvěma časovými rovinami – přítomností a minulostí: „Postupné uvědomování si budoucnosti výrazně změnilo jeho styl života. Neustále sílící strach mu nedopřával mnoho klidu. Nedokázal už nečinně sedět a nic nedělat.”29

28

idem, s. 58

29

idem, s. 100

22

7. Statistické údaje Policie ČR Nyní mi dovolte uvést některé příklady, ke kterým jsem měla možnost nahlédnout. Jsou to materiály získané z webových stránek Policie České republiky a do této závěrečné práce vnesou pár faktografických údajů. ,,Královéhradečtí policisté evidují v kraji za jediný měsíc (od poloviny října do poloviny listopadu 2010) 7 sebevražd a 2 pokusy sebevražd. Každý takovýto čin, ač je již na první pohled zřejmé, že se jedná o dobrovolné rozhodnutí, je od nálezu mrtvého důkladně vyšetřován. Policisté ohledají místo činu, hledají podezřelé indicie, pátrají po dopisu na rozloučenou, hovoří s pozůstalými i známými, prověřují informace o psychickém a fyzickém stavu zemřelého a po prvotním ohledání těla lékařem je nařízena zdravotní pitva. Vše s jedním cílem – vyvrátit sebemenší podezření, že by se mohlo jednat o násilný trestný čin.”30

Jak si můžeme všimnout, jedná se o čísla ne zanedbatelná. A nyní pohlédněme na skutečné pokusy.

Způsoby spáchání sebevražd bývají různé:

• ,,Na Jičínsku se muž rozhodl ukončit svůj život tak, že se nejprve pořezal na obou rukou a po té se postřelil. Takto těžce zraněný ještě vlezl do vany, kde byl již mrtvý nalezený rodinnými příslušníky. • Na Náchodsku se muž oběsil na tažném laně, které si uvázal na zábradlí balkónu. • Další muž, oběšený na tažném autolaně, byl nalezen na Trutnovsku. • Rovněž na Trutnovsku se pokusila o sebevraždu žena, která požila větší množství alkoholických nápojů a spolykala tablety léků, tzv. antidepresiv. Naštěstí jí ještě živou nalezl syn a žena byla předána do rukou lékařů. • Muž, který spáchal sebevraždu oběšením na stromě v zalesněné části v blízkosti Nové Paky, byl nalezen po oznámení matky, že pohřešuje svého syna. • Svým bratrem byl na Jičínsku nalezen muž, který se oběsil na laně přivázaném k trámu na půdě rodinného domu.

30

Sebevraždy na Královéhradecku - Policie České republiky. Policie České republiky [online]. [cit. 2012-11-03].

Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/sebevrazdy-na-kralovehradecku.aspx

23

• Další případ řešili policisté ve Vrchlabí. Před šestou hodinou ranní oznámil muž policistům obvodního oddělení ve Vrchlabí, že se v parku na lavičce nachází již od večerních hodin zřejmě spící muž, který je pravděpodobně opilý nebo má zdravotní problémy. Přivolaný lékař konstatoval ale smrt zastřelením a policisté šetřením, mimo jiné i díky nalezené zbrani a dopisem na rozloučenou, zjistili, že muž spáchal sebevraždu zastřelením po té, co spolykal velké množství léků. Tyto skutečnosti potvrdila i nařízená zdravotní pitva. • Rozchod s přítelkyní a finanční problémy se rozhodl řešit muž ve středním věku z Náchodska tak, že pustil plyn z plynové trouby do svého bytu. Ještě před tím o svém plánu informoval SMS zprávou svoji kamarádku, která včas zalarmovala policii. To pravděpodobně muži zachránilo život. • Dluhy z podnikání byly zřejmě příčinou další sebevraždy oběšením. Na svůj život si sáhl muž na Trutnovsku v přímo v objektu, kde podnikal. Dopis na rozloučenou s důvody nalezli policisté v kapse bundy zemřelého. ''31

Záměrně jsem uvedla nejeden pokus o sebevraždu, ale případů víc. Člověk se tak mohl alespoň zběžně podívat na osudy lidí a okolnosti, které je k tomu vedly. Jak jsme napříč touto esejí viděli, není podstatné, jak na sebevraždu nahlíží různé směry či odvětví, ale jaký je náš vlastní přístup.

31

idem

24

8. Poslední minuty pozemského života A nyní se podrobně zaměříme na zkoumání příčiny z psychologického hlediska, neboť lidská psychika je ten pravý zdroj všech možných nutkání a pohnutek, které mnohdy vedou k rozhodnutí naše bytí na zemi ukončit: „Většina lidí se vědomě i nevědomky snaží skrývat svůj vnitřně pocit'ovaný nedostatek. Hlubinný psycholog C. G. Jung mluví o tom, že každý člověk v sobě nosí svůj stín.” 32

To znamená, že nikdo si nemůže být jist, co se odkrývá ve skutečném nitru, protože vzpomeneme-li si na jednoho z největších dramatiků, Williama Shakespeara, vybaví se nám citát, že lidé jsou ve své podstatě jen herci na jevišti, a to, jestli v ten daný okamžik hrajeme jinou roli, než tu naši, nebo zda v tu chvíli máme masku jiné postavy, či vlastnosti, to možná nevíme ani my sami. Proto je velice obtížné v některých případech zanalyzovat osobnost sebevraha. Dnešní společnost je na své účastníky značně náročná, a proto lidé, kteří své břímě neunesou, se snaží své utrpení skoncovat. Tím však svoje starosti nevyřeší, pouze je přesunou na své okolí, rodinu, přátele, spolupracovníky. A jak jsme již zmínili, okolí někdy vyvíjí na jedince nepřiměřený tlak, at' už kolegové, či nadřízení v pracovní sféře, rodinní příslušníci, žárliví partneři a ostatní k nám občas bývají příliš kritičtí: „Každý člověk se rodí s těmi či oněmi vlohami. V některých lidech pouhých pár urážlivých či ponižujících výroků dokáže vyvolat hluboké znejistění […] 33

Které oni nejsou s to rozkodovat, zda korespondují s realitou, či nikoliv. Proto jakákoliv poznámka může být rozuměna jako urážka, tudíž by bylo žádoucí, aby si každý byl vědom obsahu a formy svých slov. Nahlížení na naši osobu pramení již z našeho dětství a je navýsost nutné, aby nás oba rodiče přijali takové, jací jsme. „Pro pocit vlastní hodnoty má tedy ve většině případů mnohem větší význam odmítavý postoj. Odmítnutí jedním z rodičů je prokletí, které působí

32

ROHR, H. P. 5edostatečný pocit vlastní hodnoty. Praha: Portál, 2013, s. 18. ISBN 978-80-262-0354-4.

33

idem, s. 23

25

po celý život, dává do pohybu destruktivní energie a vyvolává sebepoškozování různého druhu.”34 A nyní se zkusme zaměřit na prožívání suicidéra, tj. toho, který dobrovolnou smrt z říše nás – živých plánuje. Nalezneme pro něho pochopení, když se nás, ve své podstatě, nikdo neptá, zda na svět opravdu chceme? Však nikdo z nás si nemůže samovolně vybrat, které povahové rysy má vykazovat matka, které otec, a co teprve do jaké doby se jedinec narodí? A na jakém území? Bude to epocha růstu ekonomiky, nebo naopak hluboké krize, kdy přežití bude nadlidský úkol? „Musíme tu být jen proto, že už tady jednou jsme?”35 Na druhé straně si zodpovězme otázku: Kde máme důkaz toho, že život je nejcennější hodnota, když se jí i velikáni jako Vincent van Gogh, Ernest Hemingway, Kleopatra, Nero a další dobrovolně vzdali? Možnou paralelu hledejme u, již popisovaného hazardu, kdy hráč s určitým obnosem peněz svobodně riskuje, že o něj přijde. Zde se totiž nabízí podobnost, kde jak suicidér, tak gambler (či běžný sázející loterií) na oltář pokládá něco, čeho si lidé obecně váží, nebo by si vážit měli. Avšak kde vyvstává ta nemalá obava, u některých až panický strach s tím, co s námi bude, když opustíme říši živých…Vždyt‘ i laik ví, že každé utrpení jednou skončí. Anebo by nás mohla uklidnit filosofie epikureistů, podle kterých: „Smrt se nás netýká, neboť dokud jsme tu my, není tu ona, a jakmile se objeví, už zde nejsme my.”36

Tak proč bychom se jí měli tak obávat? Nicméně toto tvrzení je v rozporu s aktem samotného seskoku, kdy se suicidant nachází na pokraji, doslova na velice tenkém ledě, který život dělí od smrti. A navíc, vzpomeňme si na uklidňující konvenční fráze pozůstalých, kteří se objevují s velmi frekventovaným prohlášením: „Však on si na onom světě odpočine a už se nebude trápit.” Ano, přiznávám, i mně vyřknutí té věty pomohlo od absence mrtvých. Mluvíme ale pravdu? Kdyby to opravdu nemocní mohli pocítit, jistě bychom velice silně vnímali, jak bolest ustoupila a oni si ještě pár hlubokými nádechy mohli odchod na onen svět 34

idem, s. 23

35

AMÉRY, Jean. Vztáhnout na sebe ruku. Praha: Prostor, 2010. s. 26. ISBN 978-80-7260-230-8.

36

idem, s. 33

26

prodloužit. Bohužel se toto neděje. Pokud se odprostíme od jakýchkoliv výkladů náboženských, uvědomíme si, že v okamžik smrti, tj. kdy nám přestane fungovat jeden z nezbytně nutných orgánů, nastupuje doslova chemický proces rozkladu: „Smrtí život člověka končí a jeho tělo se stává neživou hmotou, neboť vědomí neexistuje mimo člověka.”37

Rovněž velmi zajímavým a přínosným zjištěním je i skutečnost, že: „Ten, kdo na sebe vkládá ruku, hledá sebe sama v zrcadle.”38

Jak tomu máme rozumět? Jen si to zkusme. Předstupme před zrcadlo a pozorně se zadívejme do svých očí. Až se to na první pohled nemusí zdát, jako by nás pozoroval úplně cizí člověk, který s námi dokonce naváže hovor. Představme si nyní tvář člověka, který je pouze pár okamžiků od hranice oddělující život od smrti. Ne ve všech případech bude suicidér očekávat v zrcadle stejnou osobu a náhle může být dost překvapen, že ten, kdo se mu zpříma dívá do očí, je viditelně zděšen, jeho obličej je značně strnulý, a proto zde se žádné pomoci nedočká. A tak není divu, proč k sebevraždám dochází právě před zrcadly.

37

ŠULISTA, P., PROKOPIUS, V. Krize svědomí. Praha: Triton, 2011, s. 49. ISBN 978-80-7387-433-9.

38

idem, s. 87

27

9. Závěr V závěrečné práci byly nastíněny různé pohledy k sebevraždě. Důraz byl položen na statistiky a psychické pohnutky. Každá oblast lidského poznání k tomuto tématu přistupuje jedinečně. Dozvěděli jsme se, že někteří filosofové a stoupenci určitých náboženství sebevražedné chování uznávají. Pro západního Evropana, křest’ana, je však dobrovolná smrt nepřístupná. I v těch nejtěžších chvílích bychom si měli uvědomit, že všechno jednou skončí, a to i naše trápení, které nám v tu chvíli připadá jako to největší na světě. Pro každou situaci se najde řešení. Nežijme pouze povinnostmi a prací, ale snažme se do našeho denního režimu zařadit i volnočasové altivity. Hlavně ničemu ani nikomu nedovolme, aby v našem životě byl důležitější než my. K životu našemu i k životu ostatních přistupujme jako k tomu nejcennějšímu, co máme...

28

Seznam literatury AMÉRY, Jean. Vztáhnout na sebe ruku. Praha: Prostor, 2010. ISBN 978-80-7260-230-8. BROUK, Bohuslav. O pošetilosti života i smrti. Praha: VOLVOX GLOBATOR, 2009. ISBN 9-788072-077076. HILLMAN, James. Duše a sebevražda. Praha: Sagitarius, 1997. ISBN 80-901898-4-9. KOUTEK, J., KOCOURKOVÁ, J. Sebevražedné chování. Praha: Portál, 2003. ISBN 978-807367-249-9 LANDSBERG, P. L. Zkušenost smrti. Praha. Vyšehrad, 2002. ISBN 80-70-21-0540 MASARYK, T.G. Sebevražda. Praha: Ústav T. G. Masaryka 1998. MASARYK, T.G. Sebevražda. Praha: Masarykův ústav AV ČR, 2002. ISBN 90-86495-13-2. ROHR, H. P. 5edostatečný pocit vlastní hodnoty. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-2620354-4. SENECA, Lucius Annaeus. Výbor z Listů Luciliovi. Přel. Bohumil Ryba. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 25-104-69. ŠULISTA, P., PROKOPIUS, V. Krize svědomí. Praha: TRITON, 2011. ISBN 978-80-7387433-9. WILLIAMS, Mark. Cry of Pain. London: Penguin Books, 1997. ISBN 0-14-025072-7. Emile Durkheim (1858 - 1917). Emile Durkheim - Dějiny sociologie [online]. © 2013 [cit. 2013-05-21]. Dostupné z: http://www.dejinysociologie.cz/emile-durkheim/ Grebeníček zpochybnil Palachovu oběť po okupaci Československa - iDNES.cz. In: [online]. 2013 [cit. 2013-05-21]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/grebenicek-zpochybnil-zepalachova-obet-byla-protestem-proti-komunismu-1oe/domaci.aspx?c=A130208_100217_domaci_kop Vzor. [online]. [cit. 2012-11-03]. Dostupné z: http://avalon.wz.cz/Dusevni_rust/Sebevrazdy2.htm Athény jsou hlavním městem Řecka. Rozkládají se na poloostrově Attika poblíž Sarónského zálivu. S okolními městy, jako je například... Blog.cz - Stačí otevřít a budeš v obraze. [online]. 2008 [cit. 2013-03-03]. Dostupné z: viewsource:http://mkvl.blog.cz/0805/atheny 29

Sebevraždy na Královéhradecku - Policie České republiky. Policie České republiky [online]. [cit. 2012-11-03]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/sebevrazdy-nakralovehradecku.aspx

30