PROBLEMATIKA GENERACE 50 PLUS
PORUŠOVÁNÍ LIDSKÝCH PRÁV V REZIDENČNÍCH ZAŘÍZENÍCH PRO SENIORY
X: 1–107, 2008 ISSN 1212–4117
Radka Bužgová1, Kateřina Ivanová2 1Ostravská
univerzita, Zdravotně sociální fakulta, (student DSP, Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích), Ústav ošetřovatelství a porodní asistence 2Palackého univerzita v Olomouci, Lékařská fakulta, Ústav sociálního lékařství a zdravotní politiky
Souhrn Článek se zabývá právy seniorů v rezidenčních zařízeních. Cílem výzkumu bylo zjistit, zda v těchto zařízeních dochází k porušování lidských práv, jakým způsobem a jaká je příčina tohoto fenoménu. Zjištění byla provedena kvalitativní výzkumnou metodologií, fenomenologickou metodou. Pro sběr dat byla použita technika nestandardizovaného rozhovoru, respondenti byli vybráni metodou sněhové koule (snow ball technique). Celkový soubor tvořili zaměstnanci managementu (n = 4), zaměstnanci (n = 28) a klienti (n = 20) čtyř domovů pro seniory v Ostravě. Na základě kvalitativní analýzy dat byly stanoveny dvě hlavní kategorie: porušování práv klientů a příčiny porušování práv klientů. Klíčová slova: lidská práva – senioři – porušování práv – rezidenční zařízení
ÚVOD
Základní lidská práva jsou přiznána všem, bez ohledu na věk, zdravotní stav nebo sociální situaci a jsou upravena v Listině základních práv a svobod. Již článek 1 stanoví: „Lidé jsou rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.“
Senioři žijící v rezidenčních zařízeních jsou zranitelnou skupinou populace, proto je nutné ochraně jejich práv věnovat náležitou pozornost, zejména pak jejich lidské důstojnosti. To zdůrazňuje článek 10 listiny základních práv a svobod, který stanoví: „Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.“ Práva starších obča-
nů jsou také vyjádřena v dalších mezinárodních dokumentech. V roce 1997 byla formulována Evropskou sekcí Mezinárodní gerontologické asociace Evropská charta pacientů seniorů. Následně v roce 1998 byla schválena také výbory České gerontologické a geriatrické společnosti ČLS JEP a České alzheimerovské společnosti. Tento etický kodex přiznává starším občanům v instituci právo očekávat, že budou moci rozhodovat, pokud to jejich zdravotní stav dovolí, o svém způsobu života včetně toho, kdy si přejí soukromí a kdy chtějí být ve společnosti. Také pohyb mimo instituci nesmí být omezován, 28
Kontakt – supplement/2008
stejně tak i jakékoli jiné kontakty včetně pošty, telefonu či návštěv. Neméně důležité je i právo na kvalitní péči prováděnou kvalifikovanými pracovníky. Práva seniorů žijících v rezidenčních službách dále upravuje Evropská charta práv a svobod pro staré občany, která byla přijata na konferenci ředitelů v Maastrichtu v roce 1993. Další známý dokument, Chartu práv a svobod starších občanů, kteří potřebují pomoc a péči druhé osoby, vypracovala francouzská Národní nadace pro gerontologii již v roce 1966. Právo na sebeurčení a jeho splnění, důstojnost a úctu přiznává seniorům také Montrealská deklarace z roku 1999 a dokument OSN s názvem Přidejte život létům. Princip důstojnosti spočívá v respektování osobní integrity, v zamezení fyzického či duševního týrání a zneužívání a v dodržování zásad slušného chování vůči příslušníkům starší generace. Senioři mají dále právo na seberealizaci, účast na kulturních, vzdělávacích a rekreačních aktivitách (Haškovcová, 2002, s. 192). Přestože jsou lidská práva ve společnosti obecně uznávána, mnohdy dochází k jejich porušování, a to i v případě seniorů žijících v ústavní péči. Porušování základních lidských
CÍL VÝZKUMU
Cílem výzkumu bylo zjistit, zda dochází k porušování lidských práv v domovech pro seniory, jakým způsobem a jaká je příčina tohoto fenoménu. Jedná se o dílčí cíl projektu týrání, zneužívání a zanedbávání seniorů v ústavní péči, který je řešen v rámci grantu IGS Ostravské univerzity v roce 2007. METODOLOGIE VÝZKUMU
Výzkum byl pilotní studií pro kvantitativní výzkum, který by měl být realizován v roce 2008. Byla zvolena kvalitativní výzkumná metodologie, metoda fenomenologická (Hubík, 2006, s. 62). Důraz byl kladen na hluboké porozumění každému zkoumanému jevu. Zkoumaný soubor byl vybrán podle metody sněhové koule (snow ball technique). Celkový soubor tvořilo 48 respondentů ze čtyř domovů pro seniory v Ostravě. Ten byl rozdělen na dvě podskupiny: soubor klientů (n = 20) a soubor zaměstnanců (n = 26). Soubor klientů tvořilo 6 mužů a 14 žen ve věku od 78 do 94 let. Průměrný věk respondentů – klientů činil 85,95 let (směrodatná odchylka s = 4,38). Průměrná délka pobytu v domově pro seniory byla 5,76 let. Klienti museli splňovat následující kritéria: schopnost komunikace, orientaci v čase a prostoru a ochotu účastnit se rozhovoru. Soubor zaměstnanců byl rozdělen na za-
městnance přímé péče (n = 13), z nichž bylo 7 všeobecných sester a 6 ošetřovatelek. Dále na zaměstnance managementu (n = 4) a ostatní zaměstnance (n = 11), z nichž bylo 9 sociálních pracovníků a 2 rehabilitační pracovnice. Zaměstnanci managementu (n = 2) byli zaměstnaní mimo daná zařízení (Magistrát města Ostravy a MPSV Praha). Téměř všichni dotázaní zaměstnanci (n = 27) byly ženy. Pouze jeden respondent (sociální pracovník) byl muž. Věkové rozpětí zaměstnanců bylo od 25 do 54 let. Průměrný věk respondentů – zaměstnanců byl 39,14 let (směrodatná odchylka s = 8,08). Průměrná délka praxe zaměstnanců v daném zařízení byla 7,83 let a průměrná délka celkové praxe se seniory 14,35 let. Pro sběr dat byla použita technika nestandardizovaného rozhovoru. Rozhovor byl zjevný, respondenti byli předem informováni o charakteristice výzkumu. Jako první byli respondenti dotazováni na otázku: Co si představujete pod pojmem důstojné stáří a důstojná péče? Po vytvoření důvěry byli respondenti dotazováni na zkušenosti s nevhodným zacházením s klienty a porušováním jejich práv. Rozhovory s klienty se odehrávaly na pokoji klienta nebo v pracovně sociálního pracovníka a trvaly od 11 do 25 minut (průměrně 17 minut). Rozhovory se zaměstnanci se odehrávaly ve vyčleněné kanceláři bez přítomnosti dalších osob a jejich délka byla od 12 do 54 minut (průměrně 25 minut). Celkem 40 rozhovorů bylo nahráno na diktafon a následně doslovně přepsáno. Osm rozhovorů bylo zaznamenáváno během rozhovoru, protože respondenti nahrávání odmítli. Interpretace dat byla založena na kvalitativní analýze. Materiál z přepsaných rozhovorů byl analyzován z hlediska témat, která se spontánně objevovala ve výpovědích respondentů. Analýza probíhala pomocí kódování záznamů a vytváření významových kategorií, které byly postupně shrnuty do obecnějších témat. Analyzován byl postupně každý záznam zvlášť, v další fázi bylo provedeno srovnávání. Při interpretaci dat byly použity citáty ze zaznamenaných rozhovorů, v textu jsou označeny kurzivou.
PROBLEMATIKA GENERACE 50 PLUS
práv znamená, že rodinní příslušníci či zaměstnanci zařízení zabraňují seniorům stýkat se s lidmi, s kterými chtějí, rozhodovat se nebo odmítat léčbu. Dále je nedostatečně respektováno právo na soukromí a důvěrnost, právo vybrat si svého lékaře, právo být chráněn před zbytečným fyzickým omezením, nedobrovolnou izolací a separací od ostatních klientů (Nerenberg, 2006, s. 9). Tento fenomén vede ke snižování kvality života ve stáří a nerespektování lidské důstojnosti. Je tedy nutné tomuto jevu předcházet. Nový zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ukládá jednotlivým zařízením, které poskytují sociální služby, vytvářet standardy kvality. Ty zahrnují také ochranu práv osob (standard č. 2). Správně vypracované standardy kvality sociálních služeb a následné kontroly by mohly přispět k prevenci porušování práv seniorů v rezidenčních zařízeních. Nutné je také provádění dalších výzkumných šetření.
VÝSLEDKY
Na základě analýzy dat byly stanoveny dvě hlavní kategorie: 1) porušování práv klientů, 2) příčiny porušování práv klientů. Každá kategorie obsahovala několik podkategorií. Výpovědi Kontakt – supplement/2008
29
PROBLEMATIKA GENERACE 50 PLUS
v jednotlivých podkategoriích jsou uvedeny v tabulce č. 1. Znaménkem „+“ jsou označeny podkategorie, o nichž respondenti dané skupiny
hovořili. Znaménkem „-“ jsou označeny podkategorie, o nichž se respondenti dané skupiny nezmínili.
Tab. 1 – Hodnocení výpovědí všech skupin respondentů v jednotlivých podkategoriích
Problém
Manažeři
Pracovníci přímé péče
Ostatní zaměstnanci
Klienti
+
+
+
+
1. Porušování práv klientů Omezování osobní svobody a autonomie Nadměrné používání fyzických omezovacích prostředků Nerespektování soukromí
+
-
-
-
+
+
+
+
Snižování důstojnosti klientů
+
-
+
+
Charakter zařízení
+
+
+
+
Charakteristika zaměstnanců
+
+
+
-
Charakteristika klientů
+
+
+
-
2. Příčiny porušování práv
1. Porušování práv klientů Porušování osobní svobody a autonomie Někteří klienti uvedli, že nástupem do domova pro seniory člověk ztrácí svobodu. Za omezení jejich osobní svobody považují vysoká ochranná opatření související s možností volného pohybu a nadbytečnou péči: „Když sem přijdete, naráz ztrácíte svobodu, jako byste se dostala do nějakého lepšího kriminálu. Můžete jít, kam chcete, až na to, že musíte nahlásit, kam jdete, no a taky ty rady – ne, aby ses ztratila. Člověk si prostě připadá jako…jako nesvéprávný..“
Někdy dochází až k „přepečovávání“, kdy jsou za klienty vykonávány i výkony, které by zvládli sami a ztrácejí tak předčasně svou soběstačnost: „Tak babinko a teď už nemusíte dělat nic. A budeme sedět a čekat…“ To vnímá i jedna klientka „…všechno za vás udělaj…nic si nemůžete udělat…prostě, někdy je tady té péče až moc“.
Také zaměstnanci se domnívají, že svoboda klientů je omezována, zejména režimem zařízení. Stává se, že člověk „nemá možnost“ udělat si něco pro sebe, například uvařit si kávu, když chce, apod.: „Jedna samozřejmě chytrá uživatelka si chtěla dopřát to kafe nezávisle, tak si načerpala do termosky, kterou si přinesla z domova, čaj, a když sestra zapomněla, tak si to kafe zalívala tím čajem.“ Všichni
klienti musejí také vstávat v určitou dobu, mají 30
Kontakt – supplement/2008
vymezená místa, kam si mohou sednout, musejí se najíst v určitém časovém období: „…třeba, že všichni lidi musejí vstávat, nehledě ať je sobota, neděle, v sedm hodin třicet minut, mají přesně vymezená místa, kam si můžou sednout a vlastně musejí se nasnídat v určitém časovém období a pak musejí jít. … Tady je zkrátka ten režim. Doma je doma. Tady nemůžete si uvařit, nemůžete si vzít ten oběd ve tři hodiny, když třeba se vám nechce jíst. Ale vím, že prostě ti lidi doma dělají, co chtějí, vstanou, kdy chtějí, umyjí se, kdy chtějí“. Nástu-
pem do zařízení klient ztrácí kontakty se svým okolím a stává se plně závislým na zařízení: „Například jedna uživatelka nastoupila do jednoho zařízení a povídá, tak jak to uděláme, já jsem zvyklá každý rok jezdit do lázní a oni na to: to už teď nebudete potřebovat. Takže je riziko, že ti lidé jsou závislí pouze na tom zařízení – jestli můžou jít ven, jestli musejí odebírat jídlo, v kolik hodin budou vstávat, jestli můžou navázat nějaké partnerské vztahy.“
Manažeři zařízení vnímají, že častým způsobem porušování práv klientů je také rozhodování za klienty a nerespektování jejich volby: „Oni si mnohdy přisvojují takovou věc, že rozhodují jakoby za ty klienty, oni se domnívají, že je to v jejich nejlepším zájmu, protože my to s vámi myslíme dobře, tak to bude nejlépe, i když se ten klient domnívá, že by to mohlo být úplně jinak, že.“ Také ostatní zaměstnanci vnímají,
že mnohdy není respektováno přání klienta.
tito lidé jsou nevhodně umísťováni třeba do pokojů, kde je méně toho ošetřujícího personálu a tím pádem, když se personál nemůže věnovat individuálně jednomu tomu klientu. No tak, aby babička neběhala, neztrácela se, tak se pěkně přikurtuje k židličce, nebo k topení se přiváže, nebo ke skříni, taky takovej případ byl“.
Nerespektování soukromí Mnohdy není respektováno soukromí klientů. Klienti se „stěžují“ na otevřené dveře u pokoje: „…ty sestřičky mají hodně práce, aby nemusely běhat nahoru a ty neustálý dveře otevřený, když tam někdo umírá, aby to slyšely…“. Příchodem do pobytové-
ho zařízení část svého soukromí senioři ztrácejí. Jedna klientka to vyjádřila slovy: „Tady ztrácíte soukromí. Tady se žije kolektivně.“ Kolektivní způsob života v instituci přináší seniorům řadu nepříjemností, ale také konfliktů. Nedostatek soukromí pociťují zejména klienti na dvou a více lůžkových pokojích. Někteří zaměstnanci si také uvědomují, že senior s nástupem do pobytového zařízení částečně soukromí ztrácí, ale pokud toto nepřekročí určitou míru, nepovažují to nutně za porušování práv, protože plné soukromí klientům v kolektivním zařízení zajistit nelze. K porušování práva na soukromí dochází tehdy, pokud se ošetřující personál nebo ostatní zaměstnanci dopouští chyb, kterým lze předcházet. Za chyby považují nedostatečné klepání před vstupem do pokoje a nerespektování intimity (např. otevřené dveře při vyprazdňování): „Prostě to je i tady jo, přijde vám uklizečka, nezaklepe, vleze jak prostě do chlíva, jo“, „…přišli se podívat na zařízení, přišli se podívat na pokojíček, budoucí klient a jeho rodina, sestra jim ukazuje pokoj a je v něm dementní klient na kakáči“.
Snižování důstojnosti seniorů Další z forem nerespektování důstojnosti seniorů je infantilizace při komunikaci. Infantilizaci, neboli jednání se seniorem jako s dítětem, považují senioři za velice ponižující a nedůstojnou. Jedna klientka to vyjádřila slovy: „Jdete ven a slyšíte – nezakopněte, nedělejte to, tam je špatný chodník, tam nechoďte. Prostě víte, jak kdyby vám bylo 5 let a maminka by vás pustila na hřiště. Kolik vám dala ponaučení a rad. Když jsem sem přišla, tak jsem z toho celý týden nemohla
spát, jak jsem z toho byla překvapená. Prostě to bylo hrozivý. To bylo hrozné trauma, to bylo největší trauma.“
Chybou je také nevhodná komunikace. Ošetřovatelský personál mluví o klientech jako o „dementních“ nebo „ležácích“. Další chybou je, že se některým klientům tyká, přestože to sami nenavrhli. Často se jedná o dementní nebo velmi závislé klienty. K nevhodné komunikaci patří také křik, slovní napadání, zvyšování hlasu z pozice nadřazeného postoje, používání nevhodných, ponižujících slov. Někteří zaměstnanci přiznávají, že někdy dojde k tomu, že někomu „ujedou nervy“ nebo někdo ze zaměstnanců nekomunikuje tak, jak by měl: „Někdy se
PROBLEMATIKA GENERACE 50 PLUS
Nadměrné používání fyzických omezovacích prostředků Další formou porušování práv je nadměrné používání fyzických omezovacích prostředků. Na tento problém upozorňují manažeři. Nadměrně se omezovací prostředky používají zejména u dementních, neklidných obyvatel na odděleních, kde je nedostatečný počet personálu: „…
stane, že to člověk prostě nezvládne, jo, něco vyhukne a potom je mu to líto…“ nebo: „...paní trošku ujely nervy, mluvila trochu hlasitějším hlasem, než by měla…“.
Zároveň dodávají, že pokud se něco takového vyskytne, je to okamžitě řešeno staniční nebo vrchní sestrou. Zaměstnanci vnímají rozdíl mezi zvýšením hlasu u zaměstnance, který pracuje s láskou ke klientům a někdy zvýší hlas v případě motivace klienta, a zaměstnance, který na klienty křičí. Klienti v prvním případě toto chování nevidí jako nevhodné. Důstojnost seniorů lze také snížit dlouhodobým nedostatkem zájmu a vstřícnosti při ošetřování. 2. Příčiny porušování práv seniorů Charakter zařízení Charakter zařízení může výrazně ovlivnit, jakým způsobem jsou práva klientů respektována. Mnohdy je to špatná organizace práce, která může zapříčinit nevhodné zacházení s klienty. V jednom zařízení bylo zjištěno, že organizace práce byla nastavena tak, že noční služba vykonává u všech klientů ranní toaletu, aby ranní služba mohla hned rozdávat snídaně. Někdy dochází ke střetu zájmu zařízení s potřebami klienta: „Mužský personál odchází ve čtyři hodiny, a protože tam nejsou zvedáky, tak jdou lidi ve čtyři odpoledne spát.“ Režim v zařízení většinou neumož-
ňuje klientům vybrat si čas vstávání, ukládání do postele, čas jídla. Klienti se musejí režimu podřídit. Někteří pracovníci přímé péče uvádějí, že se většina klientů s režimem v zařízení smířila, neřeknou, že by to chtěli jinak, ale dávají to najevo jiným způsobem: „…musejí ráno vstávat, ale jsou nevrlí“.
Nerespektování práv klientů může být také způsobeno nevhodně vybraným zaměstnancem nebo nedostatkem času zaměstnanců na klienty. Zaměstnanci přímé péče si stěžují na nedostatek Kontakt – supplement/2008
31
PROBLEMATIKA GENERACE 50 PLUS
času pro navázání hlubšího vztahu s klienty a uspokojování jejich psychosociálních potřeb. To je způsobeno nedostatkem personálu a stává se důvodem, proč pečovatelé vykonávají úkony za klienty, aby péče byla rychlejší. Tím však často nerespektují jejich volbu a nepodporují soběstačnost. Charakteristika zaměstnanců Zaměstnanci uvádějí jako nejčastější příčinu porušování práv klientů „zaměstnanecký“ syndrom vyhoření, který je způsobený náročnou prací: „Nebudeme si nic nalhávat, je to práce vyčerpávající, která lidi stravuje…tato práce skutečně není voňavá, není radostná, nepřináší jim nějaké výsledky, nějakou odezvu, aby došlo k nějakému zlepšení, naopak tam vidí opak.“ Zaměstnanci také přiznávají, že syndrom vyhoření je poměrně častý jev: „…syndrom vyhoření, to tu má v určité době každý druhý zaměstnanec“.
Další příčinou mohou být osobní nebo rodinné problémy zaměstnance, které se mohou přenášet do vztahu ke klientům. Klienti to poznají a někdy to obracejí vůči sobě. Domnívají se, že oni sami jsou zdrojem problémů. Někdy se stává, že zaměstnanci na klientech ventilují svůj vztek, který plyne z jejich osobních problémů. Jejich jednání však není úmyslné. Osobní problémy, které mají vliv na péči, mívají často zaměstnankyně s malými dětmi. Charakteristika klientů Zaměstnanci (manažeři) se setkávájí nejčastěji s nevhodným zacházením u klientů, kteří jsou plně závislí na péči. Dále jsou to klienti, kteří jsou dementní a neklidní, konfliktní či agresivní (verbálně i fyzicky). Konfliktní nebo agresivní klient je nejčastějším důvodem pro neovládnuté chování ošetřovatelského personálu: „...dostanete ránu, prostě vás praští, štípnou, hodí po vás něco, chodí si na nás neustále stěžovat, i na nějakou prkotinu, a už se někdy prostě neovládnete a pak člověk něco řekne, v té chvíli, no, co by neměl“. Agresivita klientů je nejčas-
těji zapříčiněna psychickými problémy, alkoholismem nebo nepřijetím své osobní situace. Práva jsou také častěji porušována u klientů, kteří mají velmi málo návštěv nebo je nikdo nenavštěvuje. DISKUSE A ZÁVĚR
Zaměstnanci i klienti domovů pro seniory se domnívají, že k porušování práv klientů v těchto zařízeních dochází. Podobně také Pillemer a Moore (1990, s. 5-29), Saveman et al. (1999, 32
Kontakt – supplement/2008
s. 43–60), Goergen (2004, s. 15–25) na základě výzkumu dokazují, že v zařízeních pro seniory dochází k porušování práv a nevhodnému zacházení. Stejně jako u zahraničních výzkumů, i v našem výzkumu, se potvrzuje, že hrubost zaměstnanců není předem aktivně promyšlená, ale vychází z hluboce stresující práce, způsobené nedostatečným počtem zaměstnanců, nedostatkem času na jednotlivé úkony, interpersonálními konflikty a agresí některých obyvatel nebo jejich rodin (Nerenberg, 2002). Zaměstnanci si připouštějí, že k chybám při péči a porušování práv někdy dochází, ale snaží se tyto problémy řešit. Uvědomují si také, že některá práva (např. právo na soukromí) nelze v kolektivním způsobu života plně uplatnit. Ve výpovědích klienti i zaměstnanci zdůrazňují ta práva, která by měla být respektována pro zajištění důstojného stáří. Klienti by si přáli respektování těchto práv: slušné chování, přístup založený na úctě, svoboda pohybu, soukromí a plnohodnotný život. Uvádějí také, jak je důležité seniora nepodceňovat, vážit si ho jako dříve, nedělat si z něj legraci a zacházet s ním jako s dospělým člověkem, přestože jsou jeho schopnosti vykonávat některé běžné úkony sníženy. Souhrnně lze říci, že se klienti domnívají, že nejvíce je porušována jejich svoboda a soukromí a snižována jejich důstojnost infantilizací. Respondenti z řad zaměstnanců preferují pro klienty tato práva: slušné chování, možnost vlastního rozhodování, soukromí a plnohodnotný život. Zaměstnanci zdůraznili, v souvislosti s možností rozhodovat se, potřebu plnit přání seniora a do ničeho ho nenutit. Dále se domnívají, že pokud je senior závislý, neměl by být v podřízené roli vůči svým pečovatelům, měl by také mít možnost uplatňovat svoji vůli a měl by být respektován. Přání klientů by se však měla plnit pouze tehdy, pokud nezasahují do práv ostatních seniorů, v souladu s chartou práv a svobod starších občanů, kteří potřebují pomoc a péči druhé osoby. S možností „rozhodovat o sobě“ spojovali zaměstnanci přímé péče také denní režim klientů, tj. vstávat, kdy chtějí, jíst, kdy chtějí a vybrat si jídlo, které chtějí. Tato oblast je podle nich nejvíce porušována. Zaměstnanci manažeři upozorňují spíše na problém omezování osobní svobody klientů pomocí nevhodných omezovacích prostředků. Zaměstnanci přímé péče jsou však přesvědčeni, že
vání práv a chybám při péči o seniory docházelo v rezidenčních zařízeních co nejméně. To vyžaduje aktivní spoluúčast jednotlivých zařízení, zřizovatelů i státních orgánů. LITERATURA Evropská charta pacientů seniorů. 1997. Evropská charta práv a svobod pro staré občany. 1993. GOERGEN, T.: A Multi-Method Study on Elder Abuse and Neglect in Nursing Homes. The Journal of Adult Protection, 2004. Vol. 6, no. 3, s. 15–25. HABART, P., HÁVA, P.: Týrání a zanedbávání seniorů. Zdravotnictví v České republice, 2007. No l, s. 22–27. HAŠKOVCOVÁ, H.: Lékařská etika, Praha: Galén, 2002. HUBÍK, S.: Hypotéza, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2006. Charta práv a svobod starších občanů, kteří potřebují pomoc a péči druhých občanů. 1966. Listina základních práv a svobod jako součást ústavy ze dne 16. 12. 1992. National Center on Elder Abuse (NCEA). Nursing Home Abuse Risk Prevention Profile and Checklisti. National Association of State Units on Aging, July 2005. NERENBERG, L.: Abuse in Nursing Homes. Special Research Review Section. National Center on Elder Abuse Newsletter [online]. May 2002. [cit. 15. 6. 2006]. NERENBERG, L.: Communities Respond to Elder Abuse. In: MELLOR, J. M., BROWNELL, P. (eds.) Elder Abuse and Mistreatment: Policy, Practice, and Research, 2006. PILLEMER, K., MOORE, D.: Highlights from a Study of Abuse of Patients in Nursing Homes. In: Journal of Elder Abuse and Neglect, 1990. Vol. 2, no.1, s. 5–29. SAVEMAN, B. I. et al.: Elder Abuse in Residential Settings in Sweden. In: Journal of Elder Abuse and Neglect, 1999, vol. 10, no.1/2, s. 43–60.
PROBLEMATIKA GENERACE 50 PLUS
nadměrně omezovací prostředky nepoužívají, protože osobní svobodu klientů omezují z důvodu ochrany před úrazem. V odborné literatuře se stále více hovoří o tzv. riziku důstojnosti („risk of dignity“), kdy je respektováno přání seniora i s rizikem případného zdravotního poškození. V budoucnosti bude pravděpodobně třeba seniorům v tomto ohledu zajistit podstatě větší svobodu a možnost volby, než jaká je v současnosti, což si přirozeně vyžádá i nemalé finanční náklady potřebné na zachování přijatelné úrovně bezpečnosti seniora (Habart a Háva, 2007, s. 22), či léčby jeho následného zranění. Příčiny porušování práv klientů se shodují s rizikovými faktory nevhodného zacházení se seniory v rezidenčních zařízeních, které uvedlo centrum „National Center on Elder Abuse“ ve Washingtonu (Saveman et al., 1999, s. 43–60). Jsou to tyto příčiny: režim zařízení, nevhodná organizace práce, nesprávný výběr zaměstnanců, nedostatek času na klienty způsobený nedostatečným počtem zaměstnanců nebo špatnou organizací práce, syndrom vyhoření u zaměstnanců, osobní problémy zaměstnance, nedostatek vzdělání. Podle NCEA je třeba tyto příčiny zahrnout do preventivních opatření. Příčinou porušování práv mohou být také klienti, kteří jsou závislí, dementní, psychicky nemocní, konfliktní a agresivní. Je nutné další vzdělávání zaměstnanců v oblasti péče o problémové klienty. Preventivní programy zaměřené na tyto faktory by mohly přispět k tomu, aby k porušo-
* Projekt je podpořen grantem IGS Ostravské univerzity.
Radka Bužgová a Kateřina Ivanová
[email protected]
Kontakt – supplement/2008
33