Obyãejn˘ kluk
Dobfie vím, Ïe nejsem obyãejn˘ desetilet˘ kluk, i kdyÏ dûlám obyãejné vûci. Pochutnávám si na zmrzlinû, jezdím na kole, obãas si zakopu s míãem a hltám poãítaãové hry. V tom jsem, myslím, úplnû obyãejn˘ a taky si tak pfiipadám. Obyãejn˘ kluk ale ostatní dûti nevydûsí na hfii‰ti tak, Ïe s kfiikem prchají. Na obyãejné dûti nikdo pofiád nezírá s otevfienou pusou. Kdybych na‰el kouzelnou lampu, která by mi mohla splnit jediné pfiání, urãitû bych si pfiál mít normální obliãej, kterého by si nikdo nev‰ímal. Bylo by fajn projít se po ulici, aniÏ by na mû nejdfiív v‰ichni ãuãeli a pak se náhle zadívali jinam. TakÏe jsem do‰el k závûru, Ïe za obyãejného kluka se povaÏuju jen já sám. Ale uÏ jsem si na to, jak vypadám, zvykl. Nauãil jsem se nevidût, jak se lidé kolem mû tváfií. Umíme to uÏ v‰ichni docela dobfie: já, máma a táta i Via. No vlastnû, to beru zpátky, Vie to tak moc dobfie zas nejde. KdyÏ se ke mnû nûkdo nechová podle jejích pfiedstav, dokáÏe se pofiádnû rozãílit. Jednou se tfieba stalo, Ïe na hfii‰ti nûjaké vût‰í dûti zaãaly za m˘mi zády vydávat posmû‰né zvuky, já sám jsem je nesly‰el, tak ani nevím, co to bylo za zvuky, ale Via je sly‰ela a stra‰nû je sefivala. Ona uÏ je taková. V tom se dost li‰íme. Via se na mû taky nedívá jako na normálního bráchu. Sice to tvrdí, ale kdybych byl normální, tak by nemûla pocit, Ïe mû musí pfied ostatními pofiád chránit. Ani pro mámu s tátou nejsem obyãejn˘ syn. Pro nû jsem pr˘ zase v˘jimeãn˘. A tak jsem na svûtû asi jedin˘, kdo mû vidí jako obyãejného kluka. Abych nezapomnûl, jmenuju se August. Nebudu vám popisovat, jak vypadám. AÈ si uÏ pfiedstavíte cokoliv, tak je to ve skuteãnosti je‰tû mnohem, mnohem hor‰í. 9
Proã jsem nechodil do ‰koly Pfií‰tí t˘den zaãnu chodit do páté tfiídy. A protoÏe jsem je‰tû nikdy nebyl v opravdové ‰kole, tak jsem z toho pûknû vykulen˘. Lidé si myslí, Ïe nechodím do ‰koly kvÛli tomu, jak vypadám, ale tak to není. Je to kvÛli v‰em tûm operacím, které jsem musel podstoupit. Od narození mû operovali uÏ sedmadvacetkrát. Ty nejvût‰í operace probûhly do m˘ch ãtyfi let, tak si na nû nepamatuju. A od té doby jdu kaÏd˘ rok tak na dvû nebo tfii operace, malé i vût‰í. Na svÛj vûk jsem sice dost mal˘, ale vÏdycky se v tom mém tûlíãku objeví nûjaké tajemství, na které doktofii zatím nepfii‰li a nevûdí, co s ním. TakÏe jsem byl ãasto nemocn˘. Proto se rodiãe rozhodli, Ïe bude lep‰í, kdyÏ zatím do ‰koly chodit nebudu. Ale teì jsem uÏ mnohem silnûj‰í. Na poslední operaci jsem byl pfied osmi mûsíci a dal‰í mû zfiejmû ãeká aÏ za pár let. Máma mû uãí doma. Dfiíve ilustrovala dûtské kníÏky. Umí nakreslit opravdu krásné víly a mofiské panny, ale obrázky pro kluky jí tolik nejdou. Jednou mi zkusila nakreslit Dartha Vadera. Vypadal jako nûjak˘ divn˘ robot podobn˘ houbû. UÏ dlouho jsem ji nevidûl nic kreslit. Asi jí zabere hodnû ãasu péãe o mû a o Viu. Netvrdím, Ïe jsem do ‰koly vÏdycky chtûl, to by nebyla pravda. Chodil bych tam rád, ale jen kdybych vypadal jako ostatní dûti. Chtûl bych taky mít hodnû kamarádÛ a chodit si s nimi po ‰kole ven hrát. Opravdu dobr˘ch kamarádÛ totiÏ moc nemám. M˘m nejlep‰ím kamarádem je Christopher, pak Zachary a Alex. Známe se uÏ odmaliãka. A protoÏe mû vÏdycky vídali takového, jak˘ jsem, tak jsou uÏ na mû zvyklí. KdyÏ jsme byli malí, tak jsme 10
si spolu ãasto hráli, ale pak se Christopher odstûhoval do Bridgeportu v Connecticutu. To je víc neÏ hodina cesty od nás. My bydlíme v North River Heights, na úplné ‰piãce Manhattanu. A Zachary s Alexem zaãali chodit do ‰koly. I kdyÏ se Christopher odstûhoval tak daleko, vídám ho ãastûji neÏ Zacharyho a Alexe. Ti teì mají spoustu nov˘ch kamarádÛ. Ale kdyÏ na sebe narazíme na ulici, tak jsou na mû pofiád hodní a vÏdycky mû pozdraví. Mám i pár dal‰ích kamarádÛ, ale uÏ ne tak dobr˘ch jako Christopher, Zachary a Alex. Ti mû vÏdycky zvali na své narozeninové oslavy, kdyÏ byli malí, ale Eamonn a Gabe nikdy. Emma mû pozvala jen jednou, ale tu jsem uÏ taky pûknû dlouho nevidûl. A samozfiejmû jsem vÏdycky pozvan˘ na Christopherovu oslavu. MoÏná si to s tûmi narozeninov˘mi oslavami moc beru k srdci.
11
Jak jsem pfii‰el na svût
Jsem rád, kdyÏ o tom máma vypráví, protoÏe se vÏdycky stra‰nû nasmûju. Není to taková legrace, jako tfieba kdyÏ se vypráví vtip, ale kdyÏ o tom máma povídá, tak se mÛÏeme s Viou potrhat smíchy. KdyÏ jsem byl u mámy v bfií‰ku, tak nikdo netu‰il, jak budu vypadat. Via se mámû narodila o ãtyfii roky dfiív a v‰echno probûhlo jako procházka rÛÏov˘m sadem (tak to popisuje máma). Nebyl proto dÛvod dûlat nûjaké zvlá‰tní testy. Dva mûsíce pfied porodem doktofii zjistili, Ïe s m˘m obliãejem to není úplnû v pofiádku, ale netu‰ili, Ïe to bude tak ‰patné. ¤ekli mámû a tátovi, Ïe mám roz‰tûp patra a pár dal‰ích problémÛ, kvÛli kter˘m není tfieba se zbyteãnû znepokojovat. Tu noc, co jsem se narodil, byly na porodním sále dvû sestry. Jedna byla moc hodná a milá, ta druhá podle mámy prav˘ opak. Mûla obrovské ruce a (teì pfiijde na fiadu ta legrace) pofiád prdûla. Tfieba pfiinesla mámû ledovou tfií‰È a prdla si. Zmûfiila mámû tlak a ‰up, zase si prdla. Máma fiíká, Ïe nejpodivnûj‰í na tom bylo, Ïe se nikdy neomluvila! Ukázalo se, Ïe mámin doktor nemá tu noc sluÏbu, a tak se musela spokojit s mrzut˘m mladiãk˘m doktÛrkem. Toho si máma s tátou podle nûjakého starého televizního seriálu pfiejmenovali na „Doogieho“. Samozfiejmû mu tak nefiíkali, kdyÏ byl u toho. Máma tvrdí, Ïe i kdyÏ byli v‰ichni na sále trochu nevrlí, táta ji dokázal rozesmávat celou noc. KdyÏ jsem vylezl mámû z bfií‰ka, cel˘ porodní sál najednou ztichl. Máma se ani nestaãila na mû podívat, protoÏe ta milá sestfiiãka se mnou hned uhánûla pryã. Táta se hnal za ní, dokonce upustil videokameru, která se rozbila na milion kusÛ. 12
Mámu to stra‰nû na‰tvalo a snaÏila se dostat z postele, aby vidûla, kam v‰ichni mizí, ale ta prdlavá sestfiiãka na ni pfiitiskla své obrovské pafiáty a nikam ji nepustila. Skoro se popraly. Máma byla celá hysterická a prdlavá sestra na ni fivala, aby se uklidnila. Obû volaly na doktora. A hádejte, co se stalo? On omdlel! SloÏil se na podlahu! KdyÏ to prdlavá sestra vidûla, zaãala do nûj kopat, aby se probral, a jeãela: „Co jste to za doktora? Co jste to za doktora? Proberte se! Vstávejte!“ A pak si najednou stra‰nû prdla. Byl to pr˘ ten nejvût‰í a nejsmradlavûj‰í prd na svûtû. Máma si myslí, Ïe doktora probralo právû to prdnutí. KdyÏ nám máma tohle vypráví, tak hraje sama v‰echny role a napodobuje hlasy vãetnû prdnutí. To vám je psina! Máma tvrdí, Ïe se z té prdlavé sestfiiãky nakonec vyklubala moc hodná Ïenská. ZÛstala u mámy celou dobu. Nehnula se od ní, ani kdyÏ se vrátil táta a doktofii na‰im vyloÏili, jak jsem na tom ‰patnû. Máma si pfiesnû pamatuje, co jí ta sestfiiãka za‰eptala do ucha, kdyÏ jí doktor sdûlil, Ïe se pravdûpodobnû nedoÏiju rána: „Kdo se narodil z Boha, pfiemáhá svût.“ A nazítfií, kdyÏ jsem tu noc opravdu pfieÏil, to byla právû tahle sestfiiãka, která drÏela mámu za ruku, kdyÏ mû k ní poprvé pfiinesli. Máma vypráví, Ïe uÏ tehdy jí doktofii o mnû fiekli v‰echno, aby byla na první pohled na mû pfiipravená. Ale kdyÏ se pr˘ poprvé podívala na mou pomaãkanou tváfiiãku, hned ji zaujaly moje krásné oãi. Je‰tû jsem vám nefiekl, Ïe máma je opravdová krasavice a táta je taky fe‰ák. A kdyby vás to náhodou zajímalo, i Via je moc hezká holka.
13
U Christophera
KdyÏ se pfied tfiemi lety Christopher odstûhoval, hodnû mû to vzalo. Bylo nám sedm. Hodiny jsme si spolu vydrÏeli hrát s figurkami z Hvûzdn˘ch válek a ‰ermovali se svûteln˘mi meãi. Moc se mi po tom st˘ská. Na jafie jsme se vypravili ke Christopherovi do Bridgeportu na náv‰tûvu. KdyÏ jsme spolu hledali v kuchyni nûco dobrého na zub, zaslechl jsem, jak máma fiíká Lise, Christopherovû mámû, Ïe bych mûl jít na podzim do ‰koly. Doma o tom zatím nepadlo ani slovo. „O ãem to tu mluvíte?“ zeptal jsem se. Mámu to zaskoãilo, nebyla ráda, Ïe jsem to sly‰el. „Mûla jsi mu to dávno fiíct, Isabelo,“ vyãetl jí táta, kter˘ si na druhé stranû ob˘váku povídal s Christopherov˘m tátou. „Probereme to pozdûji,“ fiekla máma. „Ne, já chci vûdût, o ãem jste tu mluvili,“ nedal jsem se. „A tebe, Auggie, samotného nenapadlo, Ïe bys mohl zaãít chodit do ‰koly?“ ‰pitla máma. „Ne,“ fiekl jsem. „Já s tím taky nesouhlasím,“ stál pfii mnû táta. „Tak není co fie‰it,“ pokrãil jsem rameny a posadil se mámû jako mal˘ kluk na klín. „Nauãil by ses tam toho urãitû víc neÏ se mnou,“ pokraãovala máma. „Dobfie ví‰, Auggie, jak mi nejdou tfieba zlomky.“ „Do jaké ‰koly?“ zeptal jsem se a mûl jsem pfiitom slzy na krajíãku. „Do té hned vedle nás, do Beecherovy ‰koly.“ „Ty mበale ‰tûstí, to je senzaãní ‰kola!“ Lisa mû pohladila po koleni. 14
„A proã ne do té ‰koly, kam chodí Via?“ „Ta je moc velká,“ odpovûdûla máma. „Ta by se pro tebe nehodila.“ „Ale já tam nechci,“ zatvrdil jsem se. Pfiiznávám, Ïe jsem schválnû zakÀoural jako mrnû. „KdyÏ nebude‰ chtít, nikdo tû nutit nebude,“ uklidÀoval mû táta. Popo‰el ke mnû a zvedl mû z mámina klína. Pfienesl mû na druh˘ konec gauãe a posadil si mû na kolena. „Nebudeme tû tam posílat proti tvé vÛli.“ „Ale prospûlo by mu to, Nate,“ zabojovala je‰tû máma. „Jen kdyÏ bude sám chtít,“ rozhodl táta a podíval se na mû. „Musí b˘t na to pfiipraven˘.“ Máma zoufale pohlédla na Lisu. Ta se k ní natáhla a stiskla jí ruku. „V‰ak vy to uÏ nûjak vyfie‰íte,“ fiekla mámû. „Jako vÏdycky. O to nemám sebemen‰í obavy.“ „Necháme to na jindy,“ zakonãila rozhovor máma. Bylo mi jasné, Ïe se s tátou kvÛli tomu pohádají. KéÏ by to táta vyhrál! Nûkde v hloubi du‰e jsem ale vûdûl, Ïe má máma pravdu. Ve zlomkách fakt stra‰nû plave.
15
Cesta domÛ
Cesta domÛ trvala dlouho. Jako obvykle jsem na zadním sedadle usnul. Klín mé sestry mi poslouÏil místo pol‰táfie a kolem bezpeãnostního pásu máma omotala ruãník, abych Viu celou neposlintal. Via taky usnula a máma s tátou ti‰e mluvili o dospûláck˘ch vûcech, které mû ani trochu nezajímaly. Nevím, jak dlouho jsem spal, ale kdyÏ jsem se probudil, venku za oknem záfiil mûsíc v úplÀku. Byla uÏ tma a my jsme uhánûli po dálnici plné aut. Vtom jsem zaslechl, Ïe máma s tátou mluví o mnû. „NemÛÏeme ho pofiád ochraÀovat,“ ‰eptala máma tátovi, kter˘ fiídil. „Nejde si nalhávat, Ïe se zítra probudí a v‰echno bude jinak, protoÏe tak to nebude, Nate, musíme mu pomoct se s tím vyrovnat. Nesmíme se vyh˘bat situacím, které…“ „TakÏe ho po‰leme mezi vlky, jako ovci na poráÏku…“ opáãil rozzlobenû táta, ale vûtu ani nestaãil dokonãit, protoÏe ve zpûtném zrcátku zahlédl, Ïe jsem vzhÛru. „Mezi jaké vlky?“ zeptal jsem se ospale. „Pospi si je‰tû, Auggie,“ uklidÀoval mû mile táta. „Ve ‰kole na mû budou v‰ichni ãumût!“ Najednou jsem se rozplakal. „Ty mÛj brouãku, neboj se,“ po‰eptala mi máma. Byla teì otoãená dozadu a drÏela mû za ruku. „KdyÏ nebude‰ chtít, nikdo tû nutit nebude. Ale vyprávûli jsme o tobû fiediteli té ‰koly a on by tû rád poznal.“ „Co jste mu o mnû fiekli?“ „Îe je s tebou legrace, Ïe jsi vtipn˘, hodn˘ a chytr˘ kluk. KdyÏ se dozvûdûl, Ïe jsi ãetl v ‰esti letech Draãího jezdce, hned vykfiikl: ‚Toho kluka musím poznat!‘“ 16
„A co jste mu je‰tû o mnû fiekli?“ vyzvídal jsem. Máma se na mû usmála. Dokázala mû sv˘m úsmûvem doslova obejmout. „¤ekla jsem mu o v‰ech tv˘ch operacích a jak stateãnû to sná‰í‰.“ „TakÏe ví, jak vypadám?“ zeptal jsem se. „Vzali jsme s sebou fotky z minulého léta v Montauku,“ fiekl táta. „Ukázali jsme mu celou rodinu. A samozfiejmû i tu skvûlou fotku, na které jsi vyfocen˘ na lodi s tím obrovsk˘m úlovkem.“ „Tys tam byl taky?“ Musím pfiiznat, Ïe mû to trochu zklamalo. Tak on tam byl s mámou… „Vypravili jsme se za ním oba,“ fiekl táta. „Je to váÏnû fajn chlapík.“ „Líbil by se ti,“ pfiidala se máma. Zniãehonic byli zajedno. „A kdy jste se s ním setkali?“ zeptal jsem se. „UÏ nûkdy vloni. Dokonce nás provedl po celé ‰kole,“ fiekla máma. „Vloni?“ divil jsem se. „TakÏe vy o tom pfiem˘‰líte uÏ cel˘ rok a mnû jste nic nefiekli?“ „VÛbec nebylo jisté, jestli se tam dostane‰, Auggie,“ vysvûtlovala mi máma. „Do té ‰koly hned tak nûkoho nepfiijmou. Mají hroznû dlouhé pfiijímací fiízení. Nechtûla jsem tû tím zbyteãnû trápit, kdyby to pak nevy‰lo.“ „Mበsamozfiejmû pravdu, Auggie. Mûli jsme ti to fiíct hned, kdyÏ jsme se pfied mûsícem dozvûdûli, Ïe tû pfiijali,“ zkou‰el si mû udobfiit táta. „Teì to taky uznávám,“ povzdechla si máma. „A ta paní, co byla u nás doma, ta s tím mûla nûco spoleãného?“ zeptal jsem se. „Ta, co mi dávala ten test?“ „Ano,“ zatváfiila se provinile máma. „¤íkala jsi mi, Ïe je to test inteligence,“ fiekl jsem. 17
„Já vím. Trochu jsem ti zalhala,“ pfiiznala. „Ten test byl nutná podmínka k pfiijetí do ‰koly. A kdyby tû to zajímalo, dopadl jsi velmi dobfie.“ „TakÏe ty jsi mi lhala,“ nedal jsem se obalamutit chválou. „Trochu ano. PromiÀ mi to,“ snaÏila se o úsmûv. Odmítl jsem ho opûtovat, a tak se otoãila zpátky a dívala se pfied sebe. „Jak jste to mysleli s tûmi vlky a tou ovcí?“ zeptal jsem se. Máma si povzdychla a podívala se na tátu. „To byl ‰patn˘ pfiíklad,“ omlouval se táta a podíval se na mû ve zpûtném zrcátku. „Tak to není. Abys tomu rozumûl, máme tû s mámou moc rádi a chceme tû pfied v‰ím chránit. Nûkdy na to jdeme ale kaÏd˘ jinak.“ „Nechci jít do ‰koly,“ prohlásil jsem rozhodnû. „Prospûlo by ti to, Auggie,“ bojovala dál máma. „PÛjdu tfieba pfií‰tí rok,“ odpovûdûl jsem a díval jsem se ok˘nkem ven. „Letos by to bylo lep‰í, Auggie,“ fiekla máma. „A ví‰ proã? PÛjde‰ do páté tfiídy, pátou tfiídou zaãíná druh˘ stupeÀ, nastupuje tam víc nov˘ch ÏákÛ, nebyl bys tam jedin˘ nováãek.“ „Stejnû nikdo nebude vypadat jako já, letos ani pfií‰tí rok,“ odsekl jsem. „Pfiiznávám, Ïe to pro tebe bude velká zmûna, to si uvûdomujeme,“ pokraãovala. „Ale prospûje ti to, Auggie. Bude‰ mít spoustu kamarádÛ. A nauãí‰ se vûci, které by ses se mnou nikdy nenauãil.“ Znova se ke mnû otoãila. „KdyÏ jsme si procházeli ‰kolu, ví‰, co mûli v laboratofii? Malé kufiátko, co se právû vylíhlo ze skofiápky. Bylo tak roztomilé! Hned jsem si vzpomnûla na tebe, Auggie, kdyÏ jsi byl maliãk˘… na ty tvoje velikánské hnûdé oãi…“ Obyãejnû mívám rád vyprávûní o tom, kdyÏ jsem byl mal˘. Chce se mi smotat do klubíãka a nechat je, aby mû objímali a celého pusinkovali. KéÏ bych byl zase mimino a nic jsem nevûdûl… Teì jsem na to ale nemûl náladu. 18