Kam zmizel zlatý poklad republiky prevzato z www.temere.com
Dostala se mi do rukou pozoruhodná kniha Stanislava Motla, která ve svém podtitulu má napsáno: O tom, jak jsme museli spojencum platit zlatem za to, ž e naš i vojáci mohli po jejich boku umírat ve válce proti Hitlerovi. Tenhle podtitul mne zaujal, a proto jsem se dal do jejího ctení. A aby bylo jasno, kniha nebyla napsána za dob cenzury pred rokem 1989, ale v roce 2003. Z knihy jsem si odnesl vedle mnoha poznatku i ten, ž e jsme byli nejen pro Sovetský svaz nevycerpatelnou studnicí, ale ž e i Ti, ke kterým se vž dy shlíž elo jako k naš im spojencum a vzorum, nebyli ažzase takovými práteli, jak by se na první pohled zdálo. A záver knihy mne doslova š okoval a jsem presvedcen, ž e by š okoval i vás, kdyžse doctete, ž e cást zlatého pokladu v historických mincích i zlatých cihlách byla jižv dobe demokracie po r. 1989 zcela bezostyš ne prodána, anižby o tom verejnost vedela. Mohu zarucit objektivním potenciálním ctenárum, ž e budou prekvapováni v kaž dé kapitole a na mnoho vecí si udelají mož ná jiný názor, nežmeli dosud. Autor proš el mnoho ruzných archivu, hovoril s mnoha pametníky, procetl mnoho dobového tisku, neméne knih ruzných autoru k dané problematice, na které se i odvolává, takž e jeho kniha faktu je verohodná a je z ní cítit opravdový zájem o tajemství ceskoslovenského zlatého penež ního pokladu. Kniha zacíná tím, jak vlastne po založ ení republiky v r. 1918 zlatý poklad vznikal, ž e to bylo obdobným zpusobem, jako v prípade Národního divadla. Tedy lidovou sbírkou. Ctenár se i dozví neco z historie Ceskoslovenské republiky. Dozvíte se, ž e i legionári se významne podíleli na zlatém pokladu, stejne jako i o jejich bojích v carském Rusku a o ochrane zlatého pokladu Ruska, který nakonec predali bolš evikum. Zajímavé kapitoly, plné prekvapení na kaž dé stránce pak pojednávají o dobe první republiky i o dobe, kdy se vlády chopil Adolf Hitler, dozvíte se o oficiálních i zákulisních jednáních pri Mnichovské dohode i o osudu ceskoslovenského zlata pri zacátku nemecké okupace. Zlatému pokladu republiky za 2. svetové války je venováno nekolik kapitol, z nichž stež ejními cástmi je prevod cásti zlatého pokladu do nacistické banky a cást pres š výcarské banky do Anglie. V jedné z kapitol pak Stanislav Motl v souvislosti s cachry Anglicanu a nechvalne známého pana Chamberlaina s ceskoslovenským zlatem cituje i slova Winstona Churchilla, který koncem války konstatoval, ž e vydání cásti ceskoslovenského zlata bylo vlastne „ druhým Mnichovem“ . Zajímavé pasáž e jsou pak o tom, o cem vyprável autorovi osobní tajemník presidenta Beneš e prof. Táborský. Jistou satisfakcí za zradu Anglicanu v souvislosti s Mnichovem a zaš antrocením ceskoslovenského zlata mohou být Churchillova slova na slavnostní veceri, kde prohlásil:
„ Nevím, jak se veci dále vyvinou a nemohu ani ríci, zdali Velká Britanie pujde kvuli Ceskoslovensku do války. Ale jsem si docela jist, ž e mír, který budeme uzavírat, se nebude uzavírat bez Ceskoslovenska. Slibuji, ž e pokud budu ž iv, budu pracovat, abych odcinil ten hrozný zlocin, kterého jsme se dopustili na vaš í zemi.“Tato slova zaznela smerem k prezidentu Dr. Beneš ovi. Nejsmutnejš í kapitolou v souvislosti s ceskoslovenským zlatem pres slova Winstona Churchilla je, ž e Velká Británie úctovala vláde Ceskoslovenska kaž dou puš ku, kaž dou uniformu, kaž dé ponož ky, bat oh, zkrátka museli jsme zaplatit Anglii zlatem veš kerou výzbroj i výstroj ceskoslovenských vojáku, byt jako treba letci zachranovali Velkou Británii. A co je i zaráž ející, ž e jsme museli zlatem platit i za ty vojáky, kterí za Anglii padli. Tahle kapitola nese název „ Umri –ale napred zaplat” . Dalš ích nekolik kapitol pak hovorí o bojích ceskoslovenských vojáku vcetne paraš utistu a ceskoslovenských letcu. V pozadí pak nezustává i hrdinný boj ceskoslovenských vojáku u Tobruku. Kniha se zminuje i o zlatu, které bylo zabaveno Židum za okupace. Není v knize zapomenuto i na zlatý poklad samostatného Slovenské š tátu v dobe, kdy se Slováci odtrhli za nemecké okupace od zemí Koruny ceské. A samozrejme ž e se okrajem venuje i odboji Slováku proti nemeckým okupantum. Je pochopitelné, ž e se v knize hovorí i o praž ské revoluci, príjezdu vítezné Rudé armády do Prahy a o rozlicných jednáních ministra zahranicí té doby Jana Masaryka v souvislosti nejen s naš ím zlatým pokladem. V kapitole Vítezové a poraž ení je taková rekapitulace o ceském zlatém pokladu. V dobe pred Mnichovem mela naš e zeme, tedy Ceskoslovensko v ruzných trezorech doma i v zahranicí ulož eno více než90 tun menového zlata. 14 tun jsme ztratili po záboru pohranicí, dalš ích více než6 tun odvezli nemectí okupanti po príchodu do Prahy v létech 1939 a 1940, vcetne velmi vzácné numismatické sbírky zlatých mincí. Pres 26 tun si vzali Britové za to, ž e naš i vojáci bojovali i za Velkou Británii, tedy jako kompenzaci za výstroj a výzbroj naš ich vojáku a letcu na Západe a pres 23 tun vydali Britové z Banky pro mezinárodní platby v Basileji. Dalš ích 15 tun zlata využ ili nacisté pro obchodování se strategickými surovinami. A to se jižnemluví o ztraceném zlate z brnenské Zbrojovky a plzenské Škodovky. Po roce 1945 bylo v analýze dr. Chmela konstatováno, ž e výš e menových ztrát predstavovala 135,5 miliardy korun a pripocteme-li k tomu ztráty na ž idovském majetku, v prumyslu, zemedelství, doprave apod., cinila celková ztráta 456,3 miliardy korun. V knize není zapomenuta ani doba „ studené války“ . I v té dobe se permanentne jednalo o ceskoslovenském zlatém pokladu, pochopitelne ž e vzhledem k okolnostem byla jednání mnohem obtíž nejš í. V jedné z kapitol je pak i zmínka o únoru 1948 a není zapomenuto ani na politické procesy po roce 1948, byt na první pohled nijak nesouvisí se zlatým pokladem, zejména o procesu se „ spikleneckým
centrem“kolem Rudolfa Slánského, ale není zapomenuto ani na proces s dr. Miladou Horákovou a generálem Píkou. Jako na okraj pak se kniha se zminuje o „ zlatém chrámu“ ve Fort Knoxu v USA a o ochranných opatreních, které toto nejvetš í slož iš te zlata chrání. To je velmi zajímavé ctení. A pak už se dostáváme ke kapitole, kde je uvedeno, jak Landsmanschaft, tedy sudetš tí Nemci, zasahovali do jednání mezi tripartitou a Ceskoslovenskem. Tripartita bylo spojení zástupcu západních státu vc. USA. Dosti odkazu je na knihu bývalého ministra zahranicí Bohuslava Chnoupka „ Memoare in Laris“a rád bych citoval pasážjednoho z ceskoslovenských vyjednavacu, který ž ádal o uvolnení z funkce. Cituji: „ Víte, velmi peclive jsem si prostudoval podklady, hlavne otázku vojenského úveru. A je mi z toho nanic. Ažse mi zvedá ž aludek. Urcite jste videl (hovoreno k B. Chnoupkovi) seznamy vojenské výstroje a výzbroje. Vž dyt my máme platit i za š nurky do bagancat, za spodky, za š le, které nosili naš i vojáci, kdyžbojovali i za ne, Anglicany. No ale prosím, kaž dý má jinou morálku, kaž dý vidí jinak svet. Ale co je na tom straš né a co nemohu prenést pres srdce, ž e jsou mrtví. Tam je zapocítána i výstroj tech, co padli. A lež í nekde v Africe, u el-Alameinu, Tobruku, kde bojovali proti Rommelovi nejen za nás, ale i za Anglii. A jsou tam zapocítané i ponož ky naš ich letcu, co bránili Londýn a bombardovali tam Nemecko a nekde je tam sestrelili a zahynuli. A jsou tam zahrnuty i uniformy dustojníku, které presunuli do Ruska a kterí tam bojovali se svobodovci a padli mož ná na Dukle, nebo u Mikuláš e. Ažmi z toho naskakuje husí kuž e, kdyžo tom hovorím, nehnevejte se na mne, ale nemohu. Ne ž e bych byl slabá povaha. Nemci mne zajali v Povstání a do konce války me drž eli v zajateckém lágru a tam jsme si už ili své, ale na tohle nemám silné nervy. Pochopte mne, pane ministre, a vymente mne. Sotva bych se udrž el, kdyby mi predlož ili úcty za koš ile, rukavice a svetry a musel bych ríci –tak a ted jdeme úctovat za krev!“konec citátu. Autor knihy se pak i osobne setkal s Bohumilem Chnoupkem a pochopitelne i od nej získal mnoho cenných informací. Dulež itým poznatkem, který jsem z knihy získal je i fakt, ž e na základe Postupimské dohody nám melo Nemecko zaplatit válecné reparace, které jsme vš ak do dneš ního dne nedostali (a asi už nikdy nedostaneme), ac válecné reparace jsou nepromlcitelné. Jak nás meli západní spojenci rádi, ukazuje i ten fakt, ž e vš echny financní nároky, které mela Velká Británie k Polsku, byly odpuš teny a smazány jižv r. 1956.
A v knize je i zmínka o nalezení cásti naš eho pokladu v rakouských dolech, kam Nemci vš echny cennosti ukryli, i zajímavé zjiš tení, ž e jeden z nejmocnejš ích muž u normalizacní doby po r. 1968 Vasil Bil ak navrhoval ukoncit veš kerá jednání a propagandisticky využ ít nevrácení zlatého pokladu domu, cožmu naš testí nebylo odsouhlaseno. V poslední tretine knihy se pak jižhovorí o návratu cásti zlatého pokladu do republiky 20. 2. 1982. Návrat byl proveden tremi speciálními letadly za vš ech mož ných bezpecnostních opatrení a naprostého utajení, takž e verejnost prakticky o této události nebyla informována. A je zajímavé, ž e odpovedné osoby prakticky do dneš ního dne neodtajnily nekteré dokumenty, které se týkají zlatého pokladu republiky. V dobe rozdelení Ceskoslovenska byly v sejfech Státní banky 102 tuny zlata, pri cemžCeská republika (nemám rád slovo Cesko, nevím proc, ale nemám) získala 63,289 tun zlata a Slovenská republika 39,137 tun zlata. A v následujících rádcích pak pricházejí š okující stránky knihy. Autorovi knihy rekl jeden z velmi dobre informovaných pracovníku Státní banky Ceské republiky na otázku, co je s ceským zlatým pokladem? Cituji: „ Copak vy nevíte, že jsme pred dvema lety zlato prodali?“A to v dobe, kdy na celém svete zlato získávalo na hodnote a prakticky vš echny státy zlato nakupovaly jako trvalou penež ní hodnotu. V té dobe se Ceská republika zlata zbavila prodejem. Zlato bylo prodáno ve dvou etapách v zárí 1998. V první fázi šlo o 31 tun zlata a toto zlato jsme vymenili s Nemeckem za dluhopisy. A to se stalo v dobe, kdy byl guvernérem Státní banky ing. Josef Toš ovský. V knize jsou pochopitelne jmenováni vš ichni rozhodující clenové bankovní rady. A je zajímavé, jak Státní banka v souvislosti s prodejem ceského zlatého pokladu mlž ila, a to i prostrednictvím internetu. V souvislosti s touto otázkou jsou pochopitelne autorem knihy jmenováni konkrétní jednotliví pracovníci, kterí s touto problematikou meli co do cinení. V záveru knihy pak autor pátrá po zlatých mincích ze zlatého pokladu a místo záveru pak poslední kapitolu nazval „ Prodané zlato a zapomenutí hrdinové“ a jako poslední tecku uvádí tabulku o drž ení zlata jednotlivými státy, kterou si dovoluji z knihy opsat.
USA Nemecko Mezinárodní menový fond Francie Itálie Švýcarsko Nizozemsko Japonsko Portugalsko Slovensko CESKÁ REPUBLIKA
8149,0 tun 3445,8 tun 3217,3 tun 3024,6 tun 2451,8 tun 1957,0 tun 873,6 tun 765,0 tun 606,8 tun 35,1 tun 13,7 tuny !!!
Docetl jsem tuto knihu témer na „ jeden zátah“ , jak je napínavá, nabitá fakty a informacemi, o kterých se nám normálním smrtelníkum ani nezdá. A navíc si cením i toho, ž e není napsána jednostranne, tendencne ani k jednomu z kritických období dejin Ceskoslovenské a následne Ceské republiky. Je napsána velmi objektivne a ten, kdo by se chtel dále zabývat výš e zminovanou problematikou a dovedet se podrobnosti, dává autor návod, kde získávat dalš í informace ke studiu i pro vlastní vedení. Doporucil bych kaž dému, kdo se dívá, nebo díval, bez ohledu na skutecnosti, nekriticky at jiždríve na Východ a dnes, jak je moderní, na Západ, aby si citovanou knihu Stanislava Motla precetl a pak by poznal, ž e i „ prátelé“ , ti i oni, nejsou zas ažtak velkými práteli, a dokáž ou uzmout i to, co není jejich. Ono asi stále platí, není vš echno zlato, co se trpytí!
www.my-gold.cz