Přídavné karty - jsou samostatná hardwarová zařízení umožňující rozšířit možnosti počítače o nové funkce, které základní hardwarová sestava neumožňuje. - díky přídavným kartám se z počítače stává skutečně univerzální nástroj - přídavné karty se zasunují do slotů, umístěných na základní desce - musí splňovat určité normou stanovené požadavky - typ konektorů, umístění výstupních prvků nebo maximálně možný rozměr. Nejčastější typy přídavných karet: -
zvuková karta síťová katry televizní karta modemová karta karta pro střihaní videa
Zvuková karta -
je určena ke zprostředkování zvuku v počítači umožňuje obvykle analogový zvukový vstup a výstup do i z počítače v samotném počítači je zvuk zpracováván digitálně zvukové karty již bývají na mnoha základních deskách integrovány není tedy nutné je dokupovat.
Síťová karta - slouží k připojení počítače k počítačové síti - sítová karta má specifický konektor pro připojení sítového kabelu - síťové karty již rovněž bývají na moderních deskách přímo integrovány
Televizní karta - slouží k příjmu TV signálu a k jeho zobrazení na obrazovku počítače - instalací televizní karty tak z počítače rázem stane plnohodnotný televizor
Karta pro střih videa -
slouží k editaci a střihu digitálního videozáznamu v počítači karta může být navržena hardwarově prakticky jakkoliv a pro jakýkoliv účel musí mít ale odpovídající softwarovou podporu umět "spolupracovat" s ostatním hardwarem v počítači mnohdy se takové karty dodávají spolu s lepšími digitálními videokamerami.
Plug&Play -
aby karta správně pracovala, musí o ní počítač vědět karta musí být oživena proto se ke každé kartě prodává i ovladač, který bulo nutno ručně nainstalovat někdy se jednalo o dosti složitý a náročný proces
- proto firma INTEL vyvinula systém Plug&Play - ten umožňuje automaticky detekovat nová zařízení přidávané do počítače - aby vše fungovalo, musí základní deska, přídavná karta i operační systém podporovat funkci Plug&Play
Grafické karty -
grafická karta převádí signál z počítače do monitoru při běžné kancelářské práci nás nemusí tato karta vcelku zajímat stává se podstatnou, když PC využíváme k náročnějším grafickým operacím například modelování 3D grafiky a hraní her
Dva základní druhy grafických karet. Integrované grafické karty, jsou takové karty, které jsou umístěny přímo na základní desce počítače. Nejsou moc výkonné, ale pro běžné používání počítače si uživatel vystačí(na přehrání videa a starší hry). Jako kupující vlastně na investici do grafické karty ušetříte. Může se pak ale stát že si časem budete chtít pořídit silnější grafickou kartu, proto dbejte na to, aby na základní desce s integrovanou grafickou kartou, byla možnost připojení ještě jedné grafické karty. Po připojení nové grafické karty tu integrovanou jednoduše vypnete z nastavení a váš počítač bude pracovat s novou. Samostatné grafické karty jsou výkonnější. Jejich nabídka je velmi pestrá. Cena karet se pohybuje kolem třech tisíc, strop cen karet končí u několika desítek tisíc, ale toto jsou už karty opravdu pro profesionály (například v systému CAD nebo 3D grafiky) nebo "labužníky". Proč výkonnou grafickou kartu? Grafická karta ovlivňuje výkon videosystému. Programy, využívající funkce DirectX (využívají převážně hry)a OpenGL(využívají převážně profesionální grafické programy), jsou závislé na rychlosti zobrazení. Tuto rychlost má na starosti právě grafická karta, jestliže si pořídíte výkonnější, zvýší se výkon celého PC. Výstupy na grafických kartách Každá grafická karta vám umožní propojit do počítače monitor, dnes jsou ale možnosti větší s video výstupem si můžete počítač připojit na televizi nebo video. Na LCD monitory je digitální výstup. Výkon grafické karty Určuje se maximálním možným vykreslením bodů nebo polygonů (trojúhelníková ploška vybarvená barvou nebo texturou která napodobuje například stěny budov). Běžná grafická karta je schopna zobrazit 100mil bodů a 1,5mld polygonů za sekundu.
Zdroj napájení -
všechny komponenty v počítači potřebují ke své práci elektrickou energii většina komponentů v počítači potřebuje napětí 5V (některé 12V nebo 3,3V) transformaci napětí zajišťuje napájecí jednotka vlastními rozvody a konektory dopraví energii ke každému komponentu zvlášť.
-
slouží pro transformaci elektrické energie dnes dodávané zdroje o výkonu 350 W upravuje elektrickou energii ze zásuvky pro potřeby počítače je chlazen ventilátorem převádí sítové napětí z 230 V na 12V, 5V a 3V pro komponenty počítače ATX 2.03 vznikl v roce 1998 s příchodem procesoru Pentium III a AGP sběrnice procesor, AGP slot a části základní desky byly napájeny z 3,3V větvě propojení se základní deskou obstarával 20pinový Main power konektor.
Proč se vlastně přešlo na ATX zdroje: 1. Potřeba dalšího napájecího napětí - přibylo 3,3V. 2. Vyhnutí se bezpečnostním předpisům - zapnutí se provádí tlačítkem s nízkonapěťovým signálem (cca max 5V). 3. Možnost zapnutí a vypnutí počítače na dálku, případně dalším způsobem než hlavním vypínačem (nebo už zmíněným tlačítkem). Teoreticky je možné zapnout počítač přes síť ethernet, pomocí modemu a nebo z klávesnice - např. vyťukáním hesla.
Porovnání počítačových skříní a zdrojů Typ skříně
AT
ATX
Konektory pro připojení myši a klávesnice
DIN a 9 pinový Canon9 (sériový port)
2x PS/2
Hlavní vypínač
Vypínač připojen na fázi (230V)
tlačítko bez aretace
Zdroj
AT
ATX
Zapínání a vypínání zdroje
mechanické v napájecí části
elektronické
Napájecí konektory pro základní desku
2x jednořadé šestižilové
jeden dvouřadový dvacetižilový
Rozmístění I/O portů
vyvedeny mimo základní desku
integrovány na mainbordu
