y d o t e m Nové výuky PhDr. Ondřej Hausenblas, PhDr. Hana Košťálová, PaedDr. Nataša Mazáčová, Ph.D.
Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o., je certifikováno společností TÜV Rheinland Cert GmbH a disponuje Certifikátem systému Managementu kvality podle normy ISO 9001:2008, reg. č. 01 100 055430.
Copyright © 1999 – 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. & Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o., Na Příkopě 18, P. O. BOX 756, 111 21 Praha 1 tel.: 224 197 333, fax: 224 197 555 e-mail:
[email protected] http://www.dashofer.cz Všechna práva, zejména právo na titul (název), licenční právo a průmyslová ochranná práva jsou ve výhradním vlastnictví Dashöfer Holding Ltd. a jsou chráněna autorským zákonem. Všechna práva jsou vyhrazena, zejména právo na rozmnožování, šíření a překlad. Žádná část díla nesmí být jakoukoliv formou (tiskem, jako fotokopie, elektronicky nebo jiným způsobem) bez předchozího písemného souhlasu nakladatelství reprodukována anebo s použitím elektronických off-line nebo on-line systémů ukládána do paměti, zpracovávána či šířena. Informace obsažené v tomto díle byly zpracovány na základě nejlepších poznatků v okamžiku zveřejnění, kvůli neuceleným výsledkům ve výzkumu a jurisdikci však není možno zaručit absolutní bezchybnost. Autoři: PhDr. Ondřej Hausenblas, PhDr. Hana Košťálová, PaedDr. Nataša Mazáčová, Ph.D. Odpovědná redaktorka: Ing. Tereza Patočková Odborná redaktorka: Ing. Lenka Šanderová Vydalo: Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o., Praha
Nové metody výuky
1 Obsah ................................................................................................................. 1 2 Nejen dovednosti, ale také znalosti! aneb Respektování proces uen í ve výuce ......................................................................................................................... 2 2.1 2.2
3 4 5
6
7
8
9
2.2.1 2.2.2 2.2.3
Pro usilujeme o to, aby se žáci uili metodam i aktivního uení? ........................... 2 Principy, jejichž respektování napomáhá uení žák ............................................. 2 Sociální interakce .......................................................................................................... 2 Efektivní výuka a žákova mysl ...................................................................................... 3 Tífázový model procesu uení – pomcka pro plánování uení a výuky .................... 6
Aplikace poznatk – od pamového uení k uení s aplikací ..................... 9 Projektová výuka v souasné škole ...............................................................13 Možnosti problémové výuky v souasné škole .. ...........................................20
5.1 5.2 5.3 5.4 5.5 5.6 5.7 5.8 5.9 5.10
Pro problémové vyuování? ................................................................................20 Co je podstatou problémové výuky? .....................................................................21 Role uitele v problémové výuce ...........................................................................22 Na co je dobré pamatovat .....................................................................................22 Žák v procesu problémové výuky ..........................................................................23 Co by mohl uitel vdt .........................................................................................23 Typologie problémových úloh................................................................................23 Klíové kompetence k ešení problém ................................................................24 Problémové úlohy .................................................................................................25 Pednosti problémové výuky v kostce ...................................................................26
6.1 6.2 6.3 6.4 6.5 6.6
Je reforma píinou poklesu vzdlanosti? .............................................................27 as a redukce uiva .............................................................................................28 Stešní pojm y a nosné myšlenky jako osnova uiva ..............................................29 Jak vyuovat se stešními pojmy? .........................................................................30 Píklad – podrobný popis výuky ............................................................................32 Pílohy ..................................................................................................................34
7.1 7.2 7.3 7.4 7.5 7.6 7.7
Promny souasné školy ......................................................................................37 Klíové momenty vyuování..................................................................................39 Strategie rozvoje didaktických dovedností.............................................................40 Inovativní kurz .......................................................................................................42 Studentské porfolio ...............................................................................................45 Studentské projekty ..............................................................................................49 E-kurz Pedagogické inovace v kontextu promn souasné školy ..........................49
8.1 8.2 8.3 8.4
Chceme zlepšit tenáskou gramotnost v celé škole .............................................52 Strategie, kterých žák využívá ped tením ...........................................................52 Strategie, které žák využívá pi tení.....................................................................54 Strategie, které žák provádí po tení .....................................................................56
9.1 9.2 9.3 9.4 9.5
Úvod .....................................................................................................................58 Co by žáci z prvního stupn už mli v etb umt? ...............................................59 emu by se žáci mli (postupn) pro etbu odborného textu nauit?....................59 Strategie tení a porozumní se uí tením ..........................................................61 tení odborného textu na druhém a tetím stupni školy – postupy ........................62
9.6
ím se ídit pi výuce tení odborných text? ........................................................66
Jak redukovat uivo, jak pracovat se stešními pojmy .................................27
Inovativní pístupy v procesu rozvíjení pedagogických kompetencí ..........37
tenáská gramotnost .....................................................................................52
tení odborného textu na druhém a tetím stupni školy ..............................58
9.5.1 9.5.2
ím etbu odborných text zajistit ve vzdlávacím programu .................................... 62 Postupy pro etbu odborných text ............................................................................. 63
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
1
Nové metody výuky
V reform, kterou práv prochází náš vzdlávací systém, se klade velký draz na systematický výcvik žák v rozvíjení a zvládnutí klíových kompetencí. Klíové kompetence jsou takové, které procházejí všemi obory a samy nemají naukový obsah. I ony mají svou znalostní složku, jíž jsou znalosti o dané kompetenci. Napíklad souástí obecné (klíové) kompetence komunikaní jsou znalosti o tom, že existují pravidla diskuse a která to jsou; že komunikace nemusí skonit shodou; že volbou zpsobu komunikace už signalizujeme druhé stran nco, co nebylo vyeno atd. Samozejm že souástí klíových kompetencí jsou také postoje. Žák nejen ví, že by ml slušn komunikovat, a co to znamená (znalost), nejen prakticky zvládá postupy slušné komunikace (dovednost), ale také je pipraven svoje znalosti a dovednosti uplatovat v komunikaních situacích (postoj). Proto, aby si žáci mohli dostaten osvojit jak znalosti o komunikaci, tak dovednosti a postoje, které jim umožní komunikovat efektivn a uvést znalosti do praxe, pipravuje uitelka ve tíd adu píležitostí. A tak je to i se všemi ostatními klíovými kompetencemi. Málo se pitom pipomíná, že píležitost k rozvíjení a uplatnní kompetencí není pro žáky dležitá jen pro samotné jejich zvládnutí. Kvalitní osvojení vdomostí Aktivní uení – to, pi nmž se žáci uí tak, že sami pracují – má zásadní význam i pro kvalitní osvojení oborových poznatk, tedy znalostí i vdomostí. Mají-li si žáci dobe osvojit co možná nejrozsáhlejší sumu vdomostí, musejí ji dobýt vlastní inností. Ta ovšem musí být dobe a systémov ízena uitelem prostednictvím píležitostí pro uení, které žákm chystá. Jen tak se zvýší pravdpodobnost toho, že: a. žáci se nauí maximální množství vdomostí, jaké umožuje jejich osobní kapacita, b. žáci budou nauenému rozumt, c. žáci budou získané vdomosti umt používat v život – jednak v praxi, ale hlavn jako základ pro rozšiování vzdlanosti v dalších etapách života (jsme v základní škole, která má položit dobré základy jak pro praktický život, tak pro celoživotní uení žák), d. žáci si budou poznatky déle a pesnji pamatovat, e. žáci si budou v pimeném rozsahu a hloubce vdomi také toho, co neznají, co jim není jasné, jaké mají otázky, f. žáci pochopí a pijmou fakt, že nikdo neví vše, že poznání se vyvíjí a platnost nkterých fakt a teorií se v ase mní.
Pedevším, uení ve smyslu „poznávám, postupn porozumívám, propojuji staré znalosti s novými, sestavuji si v mysli poznatky do struktury, která mi dává smysl“ se odehrává v situaci sociální interakce. Co to znamená? Jednoduše eeno tehdy, když spolu žáci hovoí a spolupracují, dlí se o své nápady a názory, polemizují spolu, pomáhají si.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
2
Nové metody výuky
Lešení V anglitin existuje termín scaffolding neboli budování lešení, opory pro uení žáka (Wood, Bruner a Ross, 1976). Myslí se jím takový proces uení, který umožuje žákovi vyešit problém nebo dosáhnout cíle, na njž by bez pomoci druhého zatím neml dost sil. Oporu mže žákovi poskytnout uitel nebo spolužáci. Žákovi se dostane práv takové pomoci, která na jedné stran využije dosavadní úrove žákových dovedností a na druhé stran pesn míí tam, kde si žák sám ješt neporadí. Žák tentokrát vyeší úkol s dopomocí, ale s takovou, která navazuje na jeho momentální úrove zvládání. Tím si žák osahává a postupn osvojuje nové dovednosti i myšlenkové operace a po ase je již aplikuje samostatn. Tato teorie „lešení“ navazuje na výzkumy Lva Vygotského (1978), který íkal, že všechny mentální funkce se ve vývoji dítte nejprve objevují pi spolupráci s dosplými. Pi vývoji dítte lze identifikovat tzv. zónu nejbližšího vývoje, která se nalézá práv tam, kde dít ješt není schopno konat samo, ale ve spolupráci úkol zvládne.
Aby mlo uení žák úinnost, musí nová látka i neznámá zkušenost navazovat pomrn pesn na to, co mají žáci (uící se jedinci) v danou chvíli v hlav k tématu i problému, jímž se mají zabývat. Mohou nastat dv situace nepíznivé uení: a. Látka je pro dti píliš tžká. To znamená, že nenavazuje na to, s ím žáci pišli do výuky. Taková situace asto nastává, když nový vyuující pedpokládá, že žáci zvládli látku, která byla v osnovách pedepsána pro uplynulý školní rok. Nkteré dti ze tídy ale nebyly na látku zralé, nezvládly ji s plným porozumním. Uitel se ale domnívá, že musí jít dál, aby byl v souladu s osnovami. Pro dti je to pak pi nejlepší vli ztracený as – nemohou zvládnout novou látku, když nemají vytvoenu v hlav strukturu, do které by ji mohli vadit. ada dtí ve tíd pak zstává zmatená, neumí se s novou látkou vyrovnat, nerozumí jí. Uitel sice oduil pedepsanou látku, ale nenauil. Jakmile žák neumí zapojit nové informace (i zkušenost považujeme za novou informaci) do dívjší poznatkové struktury, nezíská z procesu uení, kterým prochází, mnoho užitku. Informacím bu dostaten neporozumí, nebo je nedokáže aplikovat podle poteby, nebo je brzy ztratí – zapomene, protože nejsou ukotvené. Práv tak když uitel místo nové látky unavuje dti tím, že je nutí zabývat se ním pro n notoricky známým, ztratí pozornost dtí a nevzbudí u nich chu se uit. b. Látka je pro dti píliš snadná, banální, neobjevná. Opt hovoíme o situaci, kdy uitel nedal žákm ani sob šanci zjistit, co o daném tématu vdí a co by pro n mohlo být nové. Uitel pak sdluje dtem to, co už vdly. Výuka nepináší pak nic, co by dti mohlo zaujmout, co by mohlo vzbudit jejich zvdavost a potebu dozvídat se víc. Žáci se nudí a ztrácejí ve škole as. V první tíd se mají žáci zabývat rznými dopravními prostedky. Mají je dlit na ty, které jezdí po zemi, které létají, které jezdí po kolejích… Pro vtšinu dtí v první tíd z Prahy pedstavují tyto informace notoricky známé vci. Dti v tom nevidí žádnou hádanku, žádnou otázku, kterou by stálo za to ešit. Pokud uitelka nedá dtem píležitost nejprve sdlit sob i jí, co o této látce vdí, mohlo by se stát, že ji s nimi bude probírat a bude se divit, pro tak málo dtí vnuje skutenou pozornost peliv pipravené hodin. Když ale dti nejdív pomocí metod aktivního uení snesou vše, co už o dopravních prostedcích vdí a nevdí, uitelka má šanci rozpoznat, kde její žáci zrovna jsou. Uvdomí si, co jim je úpln jasné a kde by výuka o dopravních prostedcích mla zaít. Bude se pak teba s dtmi zabývat tím, jak fungují eskalátory v metru, protože to je to, co dti nevdí a zajímá je to.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
3
Nové metody výuky
Lidský mozek stále interpretuje Lidský mozek pracuje tak, že si o všem, s ím se setkáváme, „nco myslíme“. Lépe eeno, jsme schopni do jisté míry odhalit, pojmenovat a sdlit, co nás napadá, „když se ekne… to a to“ nebo „když vidíme... slyšíme... cítíme to i ono...“ I o tom, s ím jsme se v život nesetkali, vytváí zdravý mozek njakou pedstavu. Ta je napájena z mnoha dostupných vnitních zdroj, které mozek zapojuje a prozkoumává. Výchozí zdroj pedstavují naše dosavadní zkušenosti, jimiž pomujeme a vyhodnocujeme novou situaci. Využíváme je k tomu, abychom se co nejrychleji zorientovali. Na smysl, úel nebo obsah neznámého mžeme podle svých zkušeností usuzovat, hádat, odvozovat, propojovat, pedvídat... Zapojujeme všechny smysly: vyhodnocujeme zvuk neznámého slova, inspiruje nás tvar, barva, teplota nebo povrch pedmtu, vn v nás vyvolává vzpomínky – zkrátka skutenost nám poskytuje adu vodítek, kterých se zdravý mozek chápe a s nimiž pracuje na tom, aby novému jevu dodal smysl. Platí to o mozku dosplých, stejn jako o mozku dtí. Neznamená to, že vyhodnocujeme nová setkání správn a že naše odhady nám vždy pomáhají. Znamená to jen, že snaha dát smysl dosud neznámým skutenostem je neodmyslitelnou souástí fungování našeho mozku. Z toho vyplývá, že žáci nevstupují do žádné uební situace s prázdnou hlavou. Ani tehdy, když se chystají studovat teba uhlovodíky, o kterých dosud neslyšeli. A je téma jakkoli nové, mozek se ho pokouší interpretovat. Asociuje, plodí pedstavy, hypotézy, snaží se jev umístit na vhodné místo v existující poznatkové struktue v žákov mysli. Nepodceujme vstupní pedstavy žák! Tyto pedstavy není dobré podceovat – za uritých okolností bývají hodn odolné a mohou bránit správnjšímu vysvtlení jevu, tématu, problému. To se stává v pípad, že toto lepší vysvtlení nenavazuje žádným zpsobem na to, jak vc momentáln chápe uící se mozek. Pro hladké a efektivní uení je dležité, aby si uící se jedinec mohl své pedstavy o tématu vybavit. Aby ml as a píležitost si je uvdomit, pojmenovat, strukturovat. Aby si mohl ujasnit rámec, v nmž se jeho pedstava o tématu pohybuje. A aby se pipravil na to, že o dosavadní pedstavu pijde bhem procesu uení. Využije ji pro porozumní nov picházejícím informacím a zárove ji pi zapracovávání tchto informací bude mnit („niit“).
Efektivní uení zaíná vybavováním pedstav a znalostí Uení by mlo tedy zaínat fází vybavování, pojmenovávání a strukturování toho, co nás k danému tématu napadá díve, než se pustíme do jeho studia. Nejde o to, aby žák (kdokoli, kdo se uí) prokázal v procesu vybavování, že toho o tématu ví hodn nebo že jeho odhady odpovídají skutenosti. Jde o to, aby si vybavil svoje pedstavy a aby je pevedl do slov, a jsou stávající pedstavy jakkoli daleko nebo blízko od „správného“ výkladu. Pi vybavování nejde o množství ani o správnost Vybavování nemá být zadané tak, aby žáci nejprve museli doma nco nastudovat. Naopak – význam vybavování spoívá práv v tom, že než zaneme zpracovávat nové informace, udláme si poádek jen v tom, co už v hlav máme. Vybavování se nesmí známkovat, aby žáci mohli svobodn a bez obav pátrat ve své mysli. Vybavování nesmí být zamnno za bžné opakování látky z dívjška – pi opakování loví žák v hlav to, co mu paní uitelka ekla nebo co bylo v knize, ale v menší míe pi tom zapojuje svoje vlastní myšlení. Jistže ást žák bude svobodn vybavovat v každé situaci a i pi opakování bude improvizovat – pro takové žáky mže i opakování splnit funkci vybavování. Žáci se sklony k pelivosti a nesamostatnosti se pi vybavování, které jim bude pipomínat opakování, nezamí na to, co mají doopravdy v hlav (tedy emu rozumní a emu ne), ale na reprodukci pevzatých informací nebo
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
4
Nové metody výuky
myšlenek. Je to škoda, protože jejich další uení mže být sice navenek úspšné, ale ve skutenosti jen díky tomu, že asto dokážou memorovat i to, emu nerozumí. (Tzv. „šprti“ – jist všichni takové žáky známe.) Individualizace Je nemožné pedem pedvídat, co kdo ze žák ve tíd si o tématu myslí, co si pináší do školy ze života za jejími branami, co mu napoví jeho fantazie, cestování, etba, sledování televize apod. Když uitelka ví, že nkterý její žák s rodii asto cestuje do Rakouska, mže poítat s tím, že takový žák se zapojí do práce nad mapou stední Evropy jinak než žáci, kteí v Rakousku jakživi nebyli. Ale situace ve tíd málokdy bývají tak jasné. Dti pemýšlejí rzn a velmi asto pekvapují. Proto je dobré, aby uitelka ádn promyslela, jakým zpsobem vyzve žáky na zaátku uební situace (hodiny, projektu, bloku) k vybavení toho, s ím do ní vstupují. Dobe zadané vybavování je tak i prvním krokem k individualizaci výuky. Vstupními pedstavami o tématu se žáci liší. Pokud uitelka i žáci pijímají všechny zveejnné pedstavy, dávají najevo každému žákovi, že jeho pístup je hodnotný. Díky vybavení budou taky žáci v dalším procesu uení stavt na svých individuálních východiscích a budou pracovat s vlastní kognitivní (poznatkovou) strukturou. Strukturování Pedstavy, které o jakémkoli tématu máme ped jeho novým prozkoumáním, mají v procesu uení dvojí roli: jednak nám pomáhají porozumt nové skutenosti – dát jí význam, zaadit ji do dosavadní poznatkové struktury v našem mozku. Zárove se tyto pedstavy v procesu uení nií práv tím, jak se úastní procesu luštní skuteného významu njakého jevu. Poznatky, které v prekonceptu dávaly dohromady uspokojivý smysl, se nyní dožadují porovnání a propojení s novými informacemi. Celá poznatková struktura, jíž jsme byli na poátku vybaveni (= prekoncept, vstupní koncept), se mní – nkteré informace se prokážou jako chybné a ty vyadíme nebo poopravíme. Nkde objevíme trhlinu v celém systému poznatk, která dosud nehrála roli – a tu se budeme snažit zacelit bu njakými novými poznatky, nebo rekonstrukcí struktury. Aby mohl proces budování nových – správnjších, vdetjších – poznatkových struktur probíhat hladce, musí být souástí fáze vybavování i píležitost k urovnání vybavených nápad. Pro uení to znamená, že žáci si mohou vytváet rzné mapy mysli (mentální mapy, pojmové mapy, myšlenkové mapy), Vennovy diagramy, srovnávací tabulky, T-grafy a další metody, s jejichž pomocí kategorizují jednotlivé vybavené položky, hledají vazby mezi nimi, odhalují nezmapovaná místa. Samozejm že možností, jak pomoct žákm ujasnit si aktuální strukturu jejich poznání njakého tématu, je mnoho.
Zpracování nových informací a zkušeností Když uící se jedinec skoní s procesem vybavování a strukturace, je pipraven na zpracování nových informací, zážitk, zkušeností. Pipraven je v nkolika smrech. Mozek nyní reaguje na setkání s novými poznatky tím, že je snáze dekóduje – porovnává s dosavadní strukturou a jejími ástmi, nalézá shody a ty s uspokojením konstatuje, nalézá vhodný materiál k zacelení nkterých dr v mentální map, reaguje na informace, které nezapadají do jeho dosavadní struktury. Mže je odmítnout, ale mže se taky pokusit pestavt stávající strukturu tak, aby nové poznatky v ní nalezly uspokojivé zaazení. Pokud se zaazení nedaí, je to výzva k dohledání dalších informací nebo k promyšlení nových souvislostí, které by zaazení njakého poznatku i myšlenky umožnily. Jak jsme napsali výše, vybavená struktura jednak pomáhá k dekódování nové zkušenosti (nových poznatk a myšlenek), jednak je sama v procesu tohoto dekódování rozrušena a pozmnna. íká se velmi jednoduše, že uení je proces spojování nového se starým. Tento proces lze popsat i na fyziologické rovin: v mozku pi uení vznikají nová bohatší spojení mezi neurony.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
5
Nové metody výuky
Vnitní motivace k uení Vybavování jako nástroj vnitní motivace Fáze vybavování má pro zpracování nových poznatk ješt další dležitý význam – lovk si bhem ní uvdomuje, co ví nebo co ho napadá, ale samozejm taky to, co neví. Formuluje si tedy otázky, a to otázky, které vyvrají ze skuteného zájmu uícího se lovka. Protože vybavování je do znané míry postaveno na odhadech, hypotézách, spekulacích, vyvolává v lovku zvdavost a chu obírat se dále a dále zkoumaným tématem. Žák je zvdavý, zda jeho domnnka byla správná. Chce si potvrdit poznatek, jímž si je sice jist, ale který zpochybnili ostatní. Chce slyšet odpov na vlastní otázky. To vše ho pohání k aktivnímu vyhledávání a zpracovávání nových zdroj informací nebo nových uebních zkušeností. Vyhledává píležitosti k uení – te knihy, sleduje nauné poady, navštvuje pednášky. Aha! Heuréka! I bhem vybavování, i pi zpracování nových informací dochází asto k tzv. „aha momentm“. Ty pinášejí velké uspokojení uícím se lidem (nejen žákm ve škole!), protože se díky nim uvolují endorfiny, které podporují naše pocity libosti. Žáci zažívají, že uení pináší uspokojení. K „aha momentu“ dojde snáz, když je uení žák motivováno vnitní potebou dozvdt se, „jak je to s tím…“. Žákova mysl je díky fázi vybavování na „aha moment“ pipravena – ví, po em se pídí. Pokud si žáci mohou ze školy odnést adu takových píjemných zážitk spojených s pochopením neho nového, co oni sami navíc považují za dležité (a dležité to je, protože je to jejich!), jsou na dobré cest stát se celoživotn se uícími lidmi. Lidmi, kteí se uení nebojí, kteí je vyhledávají a nalézají v nm potšení. Závrený úklid v hlav Dobe ízená uební situace tedy nepostrádá fázi vybavování a strukturování nápad, poznatk a myšlenek spojených se studovaným tématem. Po ní následuje fáze setkání takto pipravené (a také motivované) mysli s novými informacemi, zážitky, zkušenostmi. Uení by ale nemlo skonit touto fází. Mlo by být uzaveno jakousi inventurou, ohlédnutím, individuálním shrnutím. Pi nm se jednak díváme na výsledek procesu uení, ale zkoumáme i prbh uení – co se dlo, že výsledek je takový, jaký je. Ohledn výsledku si klademe otázky typu: Co si tedy te o tématu myslím? Jak ho vidím v nové celistvosti? Co jsem si potvrdila, co nového se nauila, co jsem opravila? Co je mi jasné a co stále ješt ne? Na jaké otázky stále ješt neznám odpov? Jaké nové (myšlenkové nebo sociální) dovednosti jsem si osvojila? Ohledn procesu se ptáme (napíklad): Co pisplo k tomu, že jsem pochopila to a to? Co mi pomohlo v uení, co mi v uení bránilo? Co bych udlala píšt jinak, abych se nauila víc nebo snáz? Jakou pomoc zvení bych potebovala?
Z uvedeného popisu procesu uení, jak ho pojímá konstruktivistická teorie uení, vytvoili psychologové a pedagogové pomcku pro plánování hodin i širších uebních situací, v nichž mají žáci naerpat nové znalosti, které budou umt používat. 1. Evokace – první fáze procesu uení Ve fázi evokace si mají žáci vybavit svoje dosavadní koncepty daného tématu – to znamená, že si mají vybavit, jak si v daném okamžiku téma pedstavují, co o nm v tu chvíli vdí, jak vidí vztahy tématu k tématm dalším i vztahy uvnit tématu, jak se vyrovnávají s tématem ve svém život. Podle
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
6
Nové metody výuky
konstruktivistických psycholog (nap. G. Bachelard) brání prekoncepty žákm v pochopení nových poznatk a zejména v jejich vazení do (inovované, vylepšené) struktury poznání. Bez toho, aby se prekoncepty ozejmily nejen uiteli, ale hlavn žákm samým, se žáci jen špatn a nahodile zbavují pvodních konstrukcí a brzy po skonení uební situace se v mysli vracejí k tm, s nimiž do uební situace vstupovali. Žáci mají v evokaci dostat dost širokou píležitost, aby mohli prekoncepty odhalit a vyjádit. Pi formulování a „vynášení koncept na svtlo“ by se ml uitel snažit, aby se ukázaly skuliny a hluchá místa žákovských pedstav. Pokud se na n nepijde v prvním kroku evokace, který má probíhat individuáln (aby každý žák ml dost asu na vybavení vlastního prekonceptu), odhalí se patrn v kroku dv, kdy evokování pokrauje ve dvojici nebo skupin a dojde k (socio)kognitivnímu konfliktu – ke stetu dvou nebo více prekoncept, které jsou navzájem nesluitelné bu zcela, nebo v detailech. Vzniknou nejistoty, otázky a hypotézy, které by žáci rádi vyešili. Tak se tvoí mosty mezi dosavadními znalostmi a lepšími, novými koncepty daného tématu nebo problému. Píklad metod vhodných pro fázi evokace Volba metody je vždy dána cílem celé lekce a cílem evokace zvláš. V tomto textu nelze postihnout všechny pípady, proto jen naznaíme, které ze známých a používaných metod se s úspchem aplikují pro fázi evokace: brainstorming (individuální, párový, skupinový), myšlenková mapa, volné psaní, kostka, diskuzní pavuina, kmeny a koeny, práce s klíovými slovy, round robin (= obíhající flip, létající flip), diskuzní metody typu 5 – 1 – 4, pošta; výtvarné innosti s následnou verbální reflexí… a mnoho dalších. 2. Uvdomní si významu informací a zkušeností – druhá fáze procesu uení V této fázi navazujeme na práci s rozkrytými prekoncepty. Uitel se snaží dodat takové informace nebo zprostedkovat takové zkušenosti, které by mohli žáci zabudovat do svých poznatkových struktur a vybudovat si nové koncepty probíraného tématu. V této fázi žáci pracují s materiálem, který dodal uitel na základ analýzy jejich vzdlávacích poteb (co se žáci potebují nauit). Žáci ohledávají probíraný materiál pokud možno z rzných stran. Ptají se sami sebe: Které informace dobe vyplují mezery odhalené v evokaci? Které informace se shodují s pvodními pedstavami a stojí za zachování? Které informace jsou v rozporu s tím, co jsem si až dosud myslela? Které informace jsou pro m matoucí, nerozumím jim a potebovala bych je njak dovysvtlit? Proto se tato fáze nazývá „uvdomní si významu informací nebo zkušeností“ – protože žák si opravdu v tuto chvíli mže uvdomit, jaký význam má pro jeho poznání ta která informace nebo zkušenost, s níž do uební situace vstoupil nebo s níž se v jejím prbhu setkal. Píklad metod vhodných pro fázi Uvdomní si významu informací etba textu – INSERT, ízené tení, tení s pedvídáním, tení s otázkami, poslední slovo patí mn, uíme se navzájem, skládankové uení, literární kroužky (tenáské kluby), skládankové tení, podvojný deník, tídílný zápisník, pokus, výklad, interaktivní výklad, minilekce, shlédnutí filmu nebo videa, exkurze, koncert… a mnoho dalších. 3. Reflexe – tetí fáze procesu uení Uební situace se uzavírá tím, že si každý žák samostatn formuluje svj souasný, nový koncept daného tématu. Rekapituluje, co z pvodního konceptu (prekonceptu) se osvdilo a zstává v platnosti, co nového do svého poznání zabudoval a formuluje, kde má jeho stávající koncept slabiny – co by se ješt poteboval dozvdt, ujasnit si. Je teba nezamovat shrnutí ze strany uitelky s reflexí, kterou provádjí žáci sami. Píklad metod vhodných pro fázi Reflexe Tabulka INSERTu, záznam z uení, pracovní list, diamant, ptilístek, myšlenková mapa, volné psaní, kostka, matematický deníek, dopis autorovi… a mnoho dalších.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
7
Nové metody výuky
Slovníek: - metody aktivního uení – didaktické postupy, které vedou k tomu, že žáci pímo pi výuce aktivn zpracovávají látku, kterou studují - prekoncept – pedstava o tématu nebo problému nebo jevu, kterou má student na zaátku uební situace - uební situace – situace, v níž se žáci uí a která zaíná vybavením stávající pedstavy o tématu, pokrauje prací s vnjším zdrojem informací a koní vlastní rekapitulací toho, co mn jako žákovi proces uení tentokrát pinesl; ve škole to mže být jak jedna vyuovací hodina, v níž se téma oteve, zpracuje a uzave, tak také asov delší projekt nebo blok apod. Autorka: PhDr. Hana Košálová Použitá literatura: • Vygotsky, L. S.: Mind in Society: The development of higher psychological processes. Cambridge, MA: Harvard University Press, 1978. • Wood, D.; Bruner, J. S.; Ross, G.: The role of tutoring in problem solving. Journal of Child Psychology and Psychiatry, 1976, 17, str. 89–100.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
8
Nové metody výuky
Které postupy pomohou uiteli i žákovi, aby žák své vdomosti dokázal také používat? Cílem souasných zmn ve vzdlávání je jist pidat k dobrým výsledkm svých žák v oblasti znalostí také dovednost používat nabytých vdomostí pi ešení situací a problém – jak v oboru, tak v život. Toho se dá dosahovat jak systémovou zmnou – napíklad v probíhající reform kurikula, tak i aktivizací žák v jednotlivých hodinách výuky v pedmtech. Velká zmna – pojetí pedmt a výuky Velmi komplexní, dlouhodobá a nároná cesta je pebudovat vlastní výuku pedmt tak, že se žáci nebudou dozvídat poznatky z úst uitele nebo ze stránek v uebnici, nýbrž že je budou ízen vytváet ve vlastním zkoumání. Poznatek o reaktivnosti látek nabytý napíklad experimentem s chemickými sloueninami se do pamti žáka ukládá hloubji a trvaleji než poznatek natený z popisu sloueniny v uebnicové tabulce nebo pednesený uitelem nad vzorcem látky. Pozorování života goril Poznatek o život goril, který žák získá déledobým vlastním pozorováním na míst nebo aspo ze záznamu z videa (na CD nebo na webu) v projektu Odhalení nebo pímým pozorováním z webkamer pražské ZOO (http://www.ZOO Praha.cz/cam.php), se do žákovy pamti ukládá sice déle a pracnji, ale s vysokou šancí na to, že si ho žák uchová a také že mu bude i pozdji opravdu rozumt. Svá pozorování a zjištní musí žák sám formulovat – úsilím o pojmenování spatených jev, o vyjádení souvislostí, a o vystižení a sdlení svých myšlenek se poznatky umisují v systému jeho chápání na správná místa a vznikají podprné vazby k ostatním poznatkm, napíklad o život jiných druh, o anatomii tla zvíat, ale také o vlastním procesu pozorování a zkoumání, tedy poznatky metakognitivní. Ty jsou zásadní jak pro chápání studovaných pedmt, tak pro celoživotní uení. Získávání poznatku se navíc pi zkoumání ili bádání žákovi spojuje s jeho prožitkem: na vlastní oi a vlastním rozumem zkoumal píslušný jev (napíklad potravní chování gorily) a sám se dobral hypotéz i jejich ovení. Pro realizaci takového projektu bude uitel muset upravit své tematické plány, rozmyslit další úkoly, aby celá tída nedlala jediný úkol, a bude nutné sladit projektovou výuku s pojetím oboru – „nestihneme probrat uivo“. Dosažitelná zmna – aktivity zapojující žákovo myšlení Pokud nemžeme nebo nechceme uspchan zavádt velké projekty nebo exkurze i nemáme složitou techniku, mžeme dopát žákm v pírodovdných i spoleenskovdních pedmtech píležitost, jak propojit studovanou látku a žákovu osobní aktivitu. Využijeme náklonnost žák k ilustrovaným a populárn nauným publikacím a necháme je takové publikace nejenom íst a studovat z nich, ale také je promyšlen vytváet. Ilustrované pojednání U mladších žák zaneme zapracováním obrázk zkoumaného pedmtu (zvíete, rostliny, nástroje i stroje, krajinného útvaru atp.) do souvislého vysvtlujícího textu. Na zaátku necháváme žáky, aby k pojednání (k výkladu z uebnice nebo radji z popularizaní knížky) vyhledali a okopírovali vhodné ilustrace a aby je také vložili na nejvhodnjší místa v textu. Mli by je též oznait podtitulkem, pípadn ísly, k nimž se bude v textu odkazovat. Práci budou konat proto, aby pro ostatní ve tíd, pípadn v nižších ronících atp., vytvoili úinný nauný materiál, z kterého budou moci snadnji studovat. Ve tíd vznikne ada takových pojednání, nebo každý žák nebo skupinka žák zpracuje samostatné téma, a tak vznikne „asopis“ nebo „píruka“, pípadn „nové, doplnné vydání“ uebnice.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
9
Nové metody výuky
Jednoduché je obrázky najít, okopírovat (run na prsvitný papír, nebo vytisknout z internetu i xeroxovat z jiné knihy) a vložit je mezi stránky knížky. V tom pípad chceme, aby za výstižným podtitulkem žák uvedl také citaci nkolika slov z toho místa v textu, kam mají žáci nejvhodnji pi prohlížení obrázku pohlédnout. Aby žáci dobe pochopili, jak se obrázky do textu umisují, je vhodné si spolen prohlédnout a komentovat njakou dobrou publikaci coby model. Mírn náronjší je okopírovat text na papír a stiháním a lepením z nj a z obrázk vytvoit novou podobu stránek. Také k tomu dáme žákm nejprve prostudovat model z nkteré dobré nauné knížky. Ve tídách s technickým vybavením ovšem mžeme nechat žáky zpracovat ilustrované pojednání na poítai a tiskárn. Samozejm, že k zadání práce také pedem se žáky dohodneme kritéria hodnocení: pijatelná práce bude provedena ist, v textu bude zaazeno aspo x obrázk (podle vku žák a náronosti tématu), obrázky budou opateny popiskem a bude jednoznan vyešeno vyznaení jejich místa v textu. Pokud mžeme zajistit, aby žáci získali vtší poet obrázk, mžeme si – u starších žák – také dohodnout, že z nabídky obrázk bude vybrán takový, který ním zvlášt pasuje k zkoumanému objektu (úhlem zábru, situací na fotografii, grafickým ešením ap.). V em spoívá úinnost uení pi tvorb ilustrovaného pojednání? Žák je pi práci na ilustrovaném pojednání aktivizován tím, že: • identifikuje, na která místa v textu by byla hodna ilustrace – tedy kde je žádoucí podat k verbálnímu popisu také vizuální, • provádí hledání materiálu, • vybírá materiál (obrázky) podle zadaných hledisek, plynoucích jak z obsahu textu, tak z kritérií pro splnní úkolu, • formuluje popisky a identifikuje formulace, k nimž se obrázek nejlépe hodí, • eší typografické otázky (velikost obrázku vi velikosti stránky a délce lánku, obtékání obrázku textem, vzdálenost obrázk navzájem), • má na mysli prezentaci a pijetí svého výtvoru ostatními – mezi adresáty pojednání, a posléze si tohoto pijetí pkn užije pi spolené prezentaci a vzájemném hodnocení (podle pijatých kritérií). lánek do populárn-nauného asopisu Se staršími žáky mžeme zpracovávat vyuovanou látku jako lánek napíklad do asopisu National Geographic, VTM-Science nebo Koktejl atp. Nejprve se musíme seznámit se stylem, jímž jsou lánky v nejlepších asopisech psány. Vhodné jsou zejména texty z National Geographiku, protože mají vysokou jak odborn vcnou, tak tém umleckou stylistickou úrove. Možností pro zadání práce je nkolik, všechny jsou zadávány vícemén jako fiktivní: • Reportáž z pobytu na zkoumaném míst, mezi zkoumanými lidmi, z návštvy zkoumané památky. • Poznámky ztraceného badatele – našeho pedchdce ve výzkumu. • Dopis badatele z dalekých krajin domácím tenám asopisu. • Životopis zkoumané osobnosti. • Slavnostní akademický proslov badatele pi návratu do vlasti. • Fotoreportáž z výzkumné akce. Literární tvorba I s mladšími žáky mžeme psát vyprávcí texty (zejména pokud škola zvolila pro výuku eštiny komunikaní pístup, založený na prbžné etb a vlastní tvorb žákových psaných text). Nemžeme ovšem pi hodnocení požadovat vysokou literární úrove (ani obsahovou, ani stylistickou),
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
10
Nové metody výuky
ale pi zadání práce samozejm dáváme najevo oekávání, že o kultivovaný a obsahov zajímavý projev každý žák usiluje. Žánry k využití pro naukové pedmty jsou napíklad: • historická fikce, • sci-fi povídka, • cestopisná rta, • scéná pro jeden díl TV seriálu o badateli nebo výzkumu. Modely pro tyto žánry najdeme jak v asopise, tak v dalších publikacích – cestovatelské nebo badatelské deníky, životopisy, ale také Verneovy romány (proslovy badatel) atp. Píklad modelového textu (podle National Geopraphic, leden 2008, str. 128): Toto ráno se domorodí stopai mrštn pohybují pralesem, s lehkostí se vyhýbají šlahounm a peskakují koeny, jak to dlají po celý život. Za hodinu se dostáváme na místo, kde byly gorily vera veer spateny naposledy. Tady se stopai rozdlili a hledají stopy gorilí pítomnosti. „Najdou teba jen jediný ohnutý lísteek drobné rostlinky,“ íká Diane Doran-Sheehyová, „a z toho lísteku vytou, kam gorily šly.“ Jdu za nejstarším stopaem. Náhle se zastaví, klekne si, sebere list a ukáže na zem. Ve vlhké pd je sotva viditelný otisk kloub gorilí ruky. Stopa zane vydávat jazykem jemné zvuky. Další mu odpoví temi stále stoupajícími mlaskavými zvuky. Tuto jednoduchou e vyvinuli výzkumníci, aby oznámili gorilám svou pítomnost – zvuky íkají gorilám: „To jsme my, podivné bytosti, které neseberou vaše jídlo ani neunesou vaše manželky.“ eho si žáci mají na modelové ukázce všímat? Na ukázce se žáci nauí pozorovat tyto rysy: • Konkrétnost – podání pírodního prostedí a zkoumaného objektu mohou usadit do konkrétního dne a hodiny. • Pro dynamiku vyprávní je dležitý pohyb – výzkumníci teprve picházejí na místo. Není nic samozejmého zaít rovnou s popisem goril, protože samy pírodní podmínky jsou jednak pro život goril dležité, jednak je nutné je ve výzkumu pekonávat, kladou pekážky. • Hlavní postava – je dležité, aby v textu byla pítomna osoba hlavního výzkumníka (je jmenována celým jménem a v uvozovkách je ocitována její e). • Podávatel – reportér-autor lánku promlouvá v první osob. • Vztahy – je tu dvtipn pedveden vztah výzkumník a goril – mají speciální signalizaní e pro mírovou komunikaci. Co musí žák pedem prostudovat? K napsání textu žák potebuje jednak prostudovat, jak vypadá krajina, ve které zkoumané zvíe žije, aby mohl popsat, jak skupina krajinou prochází. Konkrétnost popisu mu umožní zapojit a trvaleji si i zapamatovat docela pesné vcné poznatky: mkký vlhký terén, husté šlahouny mezi stromy atd. Až bude popisovat, co skupina vidla, zapojí poznatky napíklad o potrav a potravním chování zvíete, o zpsobech vzájemné komunikace mezi jedinci atp. Zárove však poznává a uvdomuje si, že výzkumná práce obsahuje nejen lákavé spekulace o významu sebraného materiálu, ale také pracné dobývání materiálu a dat, jejich tídní, uchování, a nakonec také formulaci poznatk a závr. K napsání celého textu o jednom výzkumném dni mezi gorilami ovšem žák nastuduje mnoho a mnoho dalších informací. Tím, že je rozmysln zapojí do své reportáže, si je fixuje v pamti, navíc v náležitém kontextu. í je to úkol? Tebaže v eské tradici bývají takové úkoly žák ve vyuovacích pedmtech považovány za pouhá „slohová cviení“, která patí spíše do hodin eštiny, je užitené se s eštináem domluvit a prpravu k nim si rozdlit tak, aby významná ást práce byla v rukou uitele daného odborného pedmtu –
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
11
Nové metody výuky
žáci si totiž spojí „zábavnost“ práce s oborem samotným, což je významné pro jejich motivaci a spolupráci s uitelem i pro vdomosti, které získávají. Zárove však uitel nauí žáky tomu, že skutený odborník cítí a respektuje svou odpovdnost za to, jak jeho obor chápou a pijímají i laici – na nich totiž bude záležet rozhodování o financování výzkumu, o etických problémech vývoje (napíklad v biotechnologiích a lékaství) i o spoleenské prestiži odborníka. Proto také i uitel, akoliv je výborným fyzikem nebo zempiscem, vyuuje malé i vtší dti... Autor: PhDr. Ondej Hausenblas
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
12
Nové metody výuky
Jaké jsou možnosti a meze projekt? Pedagogická inovace Neuškodí pipomenout, že koncepce projektového vyuování, a se tak mnozí domnívají, není nová, má pomrn bohatou historii, nebo byla rozvinuta již na pelomu minulého století významným pedstavitelem americké pragmatické pedagogiky Johnem Deweyem pedevším jako prostedek demokratizace a humanizace tehdejší školy. Lze bez nadsázky íct, že významn ovlivnila reformní hnutí i školní praxi v poátcích 20. století. Nebudeme se ovšem zabývat historií projektového vyuování. Naším hlavním zámrem je zamyslet se nad pednostmi, i lépe eeno možnostmi, ale také mezemi i omezeními, které práce s projektovým vyuováním pináší. V soudobé pedagogické praxi existuje celá ada pedagogických inovací, prostednictvím nichž mohou uitelé mnit a zkvalitovat vyuování ve škole. Jednou z významných cest, jak mnit a rozvíjet školu, a to pedevším zevnit, je projektové vyuování, které je mezi uiteli i žáky pomrn oblíbené. V kontextu s tvorbou a zaazováním prezových témat do výuky na základních a stedních školách se jako velmi podntné jeví práv projektové vyuování. Zkušenosti tvoivých uitel a hodnocení spokojených žák ukazují, že projekty jsou jednou z vhodných cest, jak uchopit zajímavé problémy. Projektové vyuování usiluje o pekonávání takových neduh tradiní školy, jako je izolovanost a roztíštnost poznatk, odtrženost od reality života, mechanické uení a strnulost školní práce. Projektové vyuování reaguje na takové nedostatky bžné školy, jako je nízká motivace žák, odcizení zájm žák, pamtné i jednostrann kognitivní uení. Jednoznan lze konstatovat, že pokud je projektové vyuování uiteli realizováno promyšlen a v souinnosti s ostatními prvky vyuování (nap. cíli, obsahem, organizaními formami, metodami a podmínkami s ohledem na osobnost žáka i uitele), stává se hodnotným doplnním a zkvalitnním výuky, nebo umožuje prohlubovat a obohacovat kvalitu uení a vyuování.
ím se vyznauje projektové vyuování oproti tradiní frontální práci? Pojem zkušenost Abychom lépe pochopili pednosti i meze projektové výuky, je teba ve strunosti charakterizovat, co je její podstatou. Uitelé, kteí se chtjí pustit do samostatné pípravy projekt, by mli znát nejen jeho možnosti, ale také jistá omezení, která s sebou tato výuka pináší. ím se tedy odlišuje projektové vyuování od frontálního, které pímo ídí uitel? Projektové vyuování se orientuje pedevším na zkušenosti žáka. Podstatou pojmu zkušenost je myšlenka, že pedmty získávají význam potud, pokud se vleují do lidských zkušeností nebo jsou používány ve spolené innosti. Tyto zkušenosti jsou založeny na aktivním vztahu žáka k okolnímu – pírodnímu i spoleenskému prostedí. To platí i pro projektové vyuování. Každý uitel ze své praxe ví, že v kontextu se životem, který je žákm blízký, vznikají otázky, probouzí se pirozený zájem o poznávání. Jde o obohacování a rekonstrukci zkušeností žák. Nejde ovšem o jakoukoli zkušenost, o pouhé spontánní získávání zkušeností, ale o jejich promýšlení, zpracovávání a hodnocení. Jde pedevším o snahu spojit obsah uení se životem. V souvislosti s oporou žák o zkušenost je významným východiskem projektové práce konstruktivistické pojetí vyuování. Je vhodné pipomenout, že dalším významným pedpokladem projektové výuky je skutenost, že nelze od sebe odtrhnout poznání a innost, „práci hlavy a práci rukou“. Spolená innost žák je
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
13
Nové metody výuky
nejdležitjší prostedek k rozvoji dispozic jedince. Mlo by jít zárove o takovou innost, se kterou se dti ztotožují a kterou emocionáln prožívají, tedy která je jim velmi blízká.
Jak nejlépe postupovat, co neopomenout? Fáze a významné momenty projektové práce Abychom ješt lépe pochopili podstatu projektové výuky, nazname si, jaké kroky by ml uitel zvažovat, jestliže chce pipravit projekt. Jedin tak se totiž vyhne úskalím, která mohou nastat pi jeho realizaci. Na co je tedy dobré pamatovat? Jedná se o následující fáze: • pípravná fáze – ujasnní úkol, • hledání plánu ešení, • vlastní aktivity vedoucí k ešení problému, • zveejnní výsledk a prezentace, • vyhodnocení. Pípravná fáze – ujasnní úkol V pípravné fázi by si ml uitel pedevším ujasnit cíl a úkoly projektové výuky tak, aby volba nebyla nahodilá. Ml by zvolit témata i situace, které pedstavují pro žáka skutený problém. Mohou to být situace, které nejsou typicky školní a vycházejí ze životního prostedí žák, jejich místa bydlišt, domova, událostí, které žáci skuten prožívají. Mže se jednat o problémy, jež si žáci sami volí a chtjí je ešit. Pi návrzích se cení a akcentuje iniciativa žák. Mže se jednat nap. o takové nápady, které se dále v diskusi zpesují (nap. problematika drog i jiných závislostí, souasné problémy ekologie, historické památky mého msta i obce apod.).V kontextu prezových témat v RVP mohou uitelé hledat vazbu na tematické okruhy. Napíklad v prezovém tématu Enviromentální výchova lze využít podnt k tematickému okruhu Vztah lovka a prostedí i Lidské aktivity a životní prostedí apod. Takové projekty mají pesah do reálného života žák, dotýkají se jejich životních zkušeností. Studenti uitelství bhem pedagogické praxe na fakultní základní škole pipravili a zrealizovali velmi zdailé projekty na následující témata: „Voda kolem nás“, „Jeden všední den v Anglii“, „Písloví v našem život“, „Písnika pro dti v mateince“ apod. Hledání plánu ešení Následné kroky pak spoívají v tom, že uitel s žáky prodiskutuje plán ešení vybraného problému. Žáci pak spolen formulují a upesují otázky, které jsou ešitelné a které budou skupiny i jednotlivci ešit. Spolen se formuluje, jaká bude forma výsledku, zda to bude nap. sdlení, výstava, referát, model, dokumentace, obraz apod. V této fázi je teba, aby uitel podnítil diskusi všech žák tak, aby mli možnost vyjádit svou pedstavu, projevit iniciativu a vlastní názor. Výsledný plán je vhodné ve tíd i ve skupin njak publikovat, nap. vyvsit ve form plakátu apod. Vlastní aktivity vedoucí k ešení problému V další fázi jsou rozvíjeny aktivity a innosti, které vedou k ešení problému. Pro žáky by mlo být jednoznané kdo, co a jak udlá. Skupiny i jednotlivci se vnují ešení svých úkol. Je to fáze, kdy žáci nap. pracují se zdroji informací, shromažují potebný materiál (encyklopedie, sborníky, obrázkové knihy), vyrábjí rzné pedmty, sestrojují modely, pipravují výstavku apod. Zveejnní výsledk a prezentace Poslední kroky projektu vedou ke zveejnní výsledk práce a vyhodnocení práce na projektu. Výsledky projektu je vhodné prezentovat co nejširšímu okruhu zájemc nejen z prostedí školy, ale také rodin žák, regionu apod., a to pedevším z dvodu zvýšení motivace žák k dalším podobným
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
14
Nové metody výuky
aktivitám. Vhodnou formou se mže stát i vlastní aktivní tvorba internetových stránek žáky nebo prezentace v podob model, nástnek, školních asopis, výtvarných produkt, fotoalb apod. Vyhodnocení projektu Dležité je pemýšlet o problému hodnocení projektového vyuování. Vzhledem k tomu, že projekty poskytují velký prostor pro utváení a rozvíjení klíových kompetencí žák vymezených v RVP a ŠVP, lze pi hodnocení projektové práce vyjít ze strategií hodnocení klíových kompetencí. Charakter práce žák nad projekty napomáhá rozvoji všech klíových kompetencí, pedevším pak kompetence k uení, k ešení problém, kompetence pracovní a komunikativní. Projektové vyuování vytváí takové didaktické situace, které jedineným zpsobem podncují žáky k pirozenému rozvoji schopností, dovedností a zkušeností dležitých pro pracovní i osobní život žák. Základní myšlenkou této výuky je samostatnost žák. A to jak pi formulaci otázek a problém, tak pi jejich ešení i prezentaci výsledk práce. Je obvyklé, že pi této form výuky se tolik neposuzuje výkon a nepoužívá se klasifikace. Uitel, asto spolu s žáky, posuzuje, jak se žáci zhostili formulace problém i jak prezentovali svoje výsledky. Pedmtem hodnocení tedy není pouze výsledek – izolované poznatky, ale také pracovní proces a konkrétní dovednosti, k jejichž rozvoji prostednictvím projektové práce došlo. Vhodné je užívat formy slovního hodnocení, které posuzuje úrove innosti jak jednotlivých žák, tak innost pracovních skupin. V projektech lze využívat také sebehodnocení a vzájemné hodnocení mezi žáky. S výstupy a výsledky projekt je vhodné dále pracovat, rozvíjet získané kompetence žák, uitelm se nabízí podnty formativního hodnocení. Projektové vyuování realizované v rámci výuky mže mít rzný rozsah. V poáteních fázích mže jít pouze o uskutenní jedné i nkolika málo hodin, jindy se danému tématu mohou žáci vnovat i více hodin i dní. Drobnjší projekty se realizují v rámci jednotlivých pedmt, rozsáhlejší pak jejich hranice pekonávají. Mže se jednat o tzv. oborové dny, celoškolní projekty, projekty, jež jdou za hranice školy a jsou realizovány ve spolupráci s jinými školami, institucemi, firmami apod. Za nejrozvinutjší formu se pokládají velké projekty organizované nap. v tzv. projektovém týdnu apod. Projekty jsou vtšinou realizovány skupinovou prací žák, kdy se všichni v rámci skupiny podílejí na uskutenní pedem stanoveného úkolu.
A co nám projekty pinášejí? Pednosti projektové práce Významným pozitivním prvkem projektové výuky je skutenost, že problémy, které žáci eší, odpovídají komplexnímu pohledu skuteného svta, nejsou lenny vdeckým systémem jednotlivých pedmt. Žáci tedy získávají poznatky a zkušenosti ucelen v integrativní podob, bez roztíštnosti. Na uritý jev se dívají oima více pedmt, a tak jim poznatky lépe zapadají do souvislostí, do systému myšlení a poznání. Snaha propojit vyuování se životní realitou umožuje pesah „vyumlkovaných“ i „vypreparovaných“ pohled školního uení na vci a jevy kolem nás. Žáci tak mají možnost blíže se seznámit s realitou života. Další pedností projektového vyuování je skutenost, že žáci mají možnost pracovat v týmu. Tím, že eší úkoly ve skupinách, získávají a rozvíjejí komunikativní a sociální zkušenosti a dovednosti, uí se vzájemn si pomáhat, respektovat názor ostatních, mají možnost uplatnit se i ti mén schopní a pasivní žáci, vymovat si názory, obhajovat své pozice i vést kolektiv. Tím, že projektové vyuování není vedeno snahou nauit co nejvíce a v co nejkratším ase, akcentuje takové kvality výuky, které rozvíjejí specifické vlastnosti osobnosti žák, jako nap. aktivitu, iniciativu, samostatnost i tvoivost. Tím, že jsou žáci pozitivn motivováni, uí se chápat životní význam poznání. Žáci získávají a rozvíjejí takové dovednosti jako: plánovat vlastní práci, dokonovat ji i pes pekážky a nést za ni zodpovdnost. Jde tak o rozvoj pracovních kompetencí, jež mají významný pesah do oblasti tzv.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
15
Nové metody výuky
metakognitivních dovedností žák. To je cesta urité vyváženosti mezi zkušenostmi žák a systematickým poznáváním. Když se totiž dti uí vlastní aktivitou, tak jak jim to umožuje skupinový projekt, snadnji, lépe a dlouhodobji si zapamatovávají poznatky než pi pasivním uení. Pi skupinových projektech mají žáci silnjší motivaci dokonit práci, nebo se sami rozhodují, jak bude práce probíhat. Uitel je v roli poradce, prvodce, který radí, pomáhá, usmruje a koordinuje. Spolená práce se opírá o pozitivní motivaci, nebo žáci mají asto možnost si vybrat (innost, problém, spolužáky apod.). Projektové vyuování patí k takovým organizaním formám výuky, které se orientují na aktivní procesy osvojování poznatk a zkušeností a vychází z psychologie uení, jež dokládá, že aktivita smysl a motorická aktivita mají kladný vliv i na intelektuální výkonnost, na motivaci, na zapamatování. To je vážný signál a stimul pro tradiní vyuování, které je asto založeno na pasivním pamtném vyuování bez využití zkušeností a inností žák. Vzhledem k tomu, že projekty umožují žákm postihnout celou strukturu innosti od formulace cíle, plánování innosti, pes pokusy o ešení (prezentaci výsledk apod.), upevují dležitý pocit subjektivní významnosti a odpovdnosti za vlastní innost. Lze konstatovat, že projektová výuka nezprostedkovává vtšinou hotové izolované vdní, naopak rozvíjí myšlenkové struktury ve spojení s aktivní inností. Spojuje jednání, myšlení i prožívání, teorii a praxi, školu a život, zkušenost a metodu. Projekt s prací ve skupinách nabízí píležitost, jak u žák rozvíjet rzné typy nadání, které se vyskytují mezi dtmi v bžné tíd. Tak se ve skupinové práci uplatní horliví tenái, dti s umleckým nadáním, s matematickými schopnostmi i manuáln zruní žáci. Také spoleensky založené dti najdou své místo nap. pi vedení skupiny i koordinaci inností uvnit skupiny. Úkolem uitele je pomoci každému žákovi najít jeho specifické schopnosti, dovednosti a ukázat mu cestu, jak jich využít. Pozitiva projektové výuky Pojme si shrnout, jaká jsou pozitiva projektové výuky. Pednosti v kostce: • integruje poznatky z rzných pedmt, pipravuje na ešení globálních problém, pomáhá vidt vci v souvislostech a systému, • pomáhá získávat poznatky spojené s prožitkem a smyslovým vnímáním, • respektuje individuální poteby a možnosti dítte, jeho zájmy, • výrazn žáka aktivizuje a motivuje k uení, • má úzký vztah k realit života, • umožuje žákm pracovat v týmu a rozvíjí u nich pocit odpovdnosti, • rozvíjí žádoucí pracovní a studijní návyky. Pednosti z hlediska dítte: • dít nachází smysl poznávání, • uí se dokonovat práci, nebát se dlat chyby, • dotýká se skutených vcí, má možnost zasahovat do skuteného života, • rozvíjí jeho sebedvru, • vyuování se pro nj stává podntným, škola jako prostedí, kam se rádo vrací, nebo zde prožívá procesy uení s reálným poznáváním svta.
V em spoívají meze projektového vyuování? Meze projektové práce Realizace projektového vyuování má ovšem i svá úskalí, i lépe eeno omezení, vyplývající jak ze samé podstaty této výuky, tak i z rzných zjednodušení ze strany uitel. Pedpokladem úspšné realizace projektové výuky je jeho nároná dokonalá píprava ze strany uitele. Bylo by chybné se domnívat, že proces výuky založený na projektech, je pouhou nepipravenou improvizací uitele, že
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
16
Nové metody výuky
proces uení má cíl pouze sám v sob, že je orientován pouze na zájmy dítte a že odstrauje vedoucí roli uitele. Naproti tomu se zdrazuje nutnost precizního plánu a organizace procesu uení, které ovšem ponechávají dostatený prostor pro uplatnní individuálních zájm dítte. Je to tedy forma práce, která je velmi nároná na pípravu uitele. Ta pedpokládá, že se budou mnit navyklé postoje uitel i žák, spjaté s bžnými formami frontální výuky. Pi píprav uitelé narážejí asto na množství látky, asové možnosti. Je teba dobe informovat rodie tak, aby pochopili zmny v bžné práci školy a asto i organizaní zmny v rozvrhu, které narušují „obvyklý režim“ života školy. K dalším problematickým momentm projektové výuky patí nebezpeí pílišné specializace. Žáci si mohou vybírat pouze ty innosti, které je nejvíce zajímají a neiní jim výrazné problémy. Aby se minimalizovaly vlivy pílišné specializace, je na uiteli, aby koordinoval práci všech žák a usmrnil výbr jejich inností. Další úskalí spoívá v tom, že projekty asto neposkytují dostatek asu a prostoru k procviování získaných poznatk. Je samozejmé, že žáci se nebudou sami vnovat procviování, drilu toho, co se nauili, a radji rovnou pejdou k dalším zajímavým ástem práce. Kritici skupinových projekt také upozorují na skutenost, že žáci mohou strávit píliš mnoho asu metodou pokusu a omylu. Skupinové projekty jsou nároné na as, a jelikož informace nejsou systematicky pedkládány uitelem, mohou žáci vnovat píliš mnoho asu tomu, že hledají a zkoušejí scestné i nefunkní alternativy. Mohou se tak dostat i do slepé uliky ešení (ale i to mže mít své pozitivní stránky). Pi nedostatených organizaních dovednostech uitele mohou mít žáci pílišnou volnost pi ešení projekt a provádní aktivit a tato pílišná volnost mže žákm a jejich spolené práci uškodit. Mže jít nap. o uritou neorganizovanost, zmatenost, dezorientovanost, která vede dti k nejistému, nkdy až k arogantnímu i problémovému chování jedinc ve skupin. Pi nesystematické a nepromyšlené realizaci skupinového projektu mže nastat situace, kdy žáci mají velké mezery ve znalostech, nebo z asových dvod se nelze dostaten vnovat základním poznatkm. Omezení v kostce Pi nepromyšlené práci uitele: • práce na projektech mohou být neefektivní z asového hlediska, • pi neúelném využívání projektové výuky uitelem mohou zanechávat velké mezery ve znalostech, • jsou velmi nároné na pípravu uitele, na kvalitu jeho didaktických dovedností, • ada uitel je mže vést velmi nekvalitn, • mohou peskoit dležité kroky v procesu uení žák nutné pro kvalitní pochopení uiva, • z charakteru projektové práce vyplývá, že obvykle neposkytují dostatený prostor pro procviení poznatk. V souasné dob mají uitelé mnoho podnt pro realizaci vlastních projekt. Vydavatelství pinášejí mnohé publikace v podob konkrétních námt na projektovou práci na základní a stední škole. Pro ilustraci uvádíme námt projektu, který realizovali studenti uitelství v prbhu klinického semestru na jedné pražské základní škole. Projekt by bylo možné variabiln pipravit také pro studenty stední školy s volbou náronjších úkol. Píklad projektu – VODA KOLEM NÁS Konkretizace projektové práce Cílem projektu bylo: • uvdomit si význam vody pro lidský život, • rozvíjet u žák schopnost pozorování v pírod, • propojit znalosti a zkušenosti žák z pedmt: pírodopis, chemie, fyzika, zempis, matematika, pracovní innosti v tématu voda,
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
17
Nové metody výuky
• •
rozvíjet u žák ekologické myšlení, rozvíjet u žák schopnost samostatného vyhledávání informací.
Struný popis projektu Studenti rozdlili žáky do pracovních skupin podle tematického zamení. Žáci pracovali v 5 pracovních skupinách: Výzkumníci, Cestovatelé, istii, Šetílkové, Výletníci. Každá skupina dostala pracovní list s úkoly k plnní. Úkolem skupiny výzkumník bylo pozorovat rzné vlastnosti vody a svá pozorování zapisovat do tabulky. Píkladem pro pozorování byl nap. tento úkol (žáci plnili celkem 5 úkol): Do každé zkumavky odmte 10 ml vzorku vody a po kapkách pidávejte roztok mýdla. Po každém pidání kapky mýdla roztok protepejte a pozorujte, co se dje. Spoítejte poet kapek roztoku mýdla potebných k tomu, aby sms zaala pnit. Dále pozorujte, zda se v nkteré smsi nevytváí sraženina. Pokud ano, vysvtlete, pro se tak dje. Úkolem skupiny Cestovatel bylo zkoumat rzné druhy minerálních vod. Píkladem úkolu bylo zjistit, jak se liší jednotlivé minerální vody z hlediska chemického složení a jak jejich složky psobí na lidský organismus, i nap. nakreslit slepou mapu R a vyznait v ní lokality, kde se vyskytují minerální vody. Úkolem skupiny isti bylo popsat podstatu ištní vody. Píkladem úkolu bylo: zjistit nejbližší istiku vody, domluvit v ní pro ostatní žáky exkurzi, popsat schéma istiky, popsat a nakreslit model vodárenského filtru. Úkolem skupiny Výletník bylo vypravit se do pírody a zjistit, které rostliny a živoichové se v blízkosti vodních zdroj vyskytují, výsledky pozorování zapsat do pozorovacích arch, nabrat v pírod vzorek vody a pod mikroskopem zjistit, jaké organismy se ve vzorku vyskytují, odpovdt na otázku: Které látky ohrožují kvalitu vody v pírod a pro? Navrhnte zpsob nápravy. Úkolem skupiny Šetílk bylo navrhnout zpsob efektivního šetení s vodou v domácnosti. Píkladem dílího úkolu této skupiny bylo zjistit spotebu vody v domácnosti každého žáka skupiny, a to pi mytí nádobí: pod tekoucí vodou, v myce na nádobí a ve dezu s napuštnou vodou, dále spotebu vody pi mytí osob a ištní zub. Žáci mli navrhnout technické zaízení pro šetrnou spotebu vody v domácnosti. Výstupem projektu byly zpracované materiály každé skupiny v podob velkých barevných plakát a jejich následná prezentace žáky. Plakáty jsou dodnes vystaveny ve škole, na stnách chodby ped kmenovou tídou. Hodnocení projektu: projekt se setkal s velkým zájmem až nadšením žák. Žáci nap. navrhli dmyslné a zajímavé „zlepšováky“ do domácnosti pro šetrnou spotebu vody. Zárove studenti uitelství byli spokojeni ze zdailé práce a s radostí sdíleli pozitivní emoce žák.
Co dodat závrem? Jak vyplývá z uvedených skuteností, jež postihují pednosti i meze projektové výuky, je teba zdraznit význam toho, aby uitelé, kteí pracují touto formou, zalenili projekty organicky a smyslupln do ostatních forem uení a vyuování. Jestliže uitel zvažuje zaazení projekt do výuky, ml by kriticky uvažovat nejen o pednostech, ale i omezeních, která projektová výuka pináší. Jedin tak se vyvaruje rzných zjednodušení, jednostranností a neúspchu. Není tedy dobré zaazovat projektovou výuku vždy a všude a za všech okolností. Pak se mže projektové vyuování stát výrazn obohacujícím a radostným prvkem tradiní výuky v bžné škole. Autorka: PaedDr. Nataša Mazáová, Ph.D.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
18
Nové metody výuky
Použitá literatura: • Kašová, J. a kol.: Škola trochu jinak. Projektové vyuování v teorii i praxi. Kromíž, Luventa, 1995. • Kolektiv autor: A Synthesis of Teaching Methods. McGeaw-Hill Ryerson Ltd., Kanada, 1972. • Maák, J. a kol.: Alternativní metody a postupy. Brno, MU, 1997. • Skalková, J.: Obecná didaktika. Praha, ISV, 1999. • Skalková, J.: Za novou kvalitu vyuování. Brno, Paido, 1995.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
19
Nové metody výuky
Na zaátku úvah o možnostech zaazování problémových úloh do bžné výuky stojí otázka: Co je podstatou této metody a v em jsou její pednosti oproti ostatním cestám zprostedkování poznatk? V odpovdi na tyto otázky nám pomohou poznatky o skuteném charakteru procesu uení žák ve vyuování. Zajímavé informace pinesl dlouhodobý empirický výzkum o pevažujícím charakteru výuky ve škole. Šetení ukázalo, že 45 procent týdenního asu se pi vyuování uplatuje innost receptivní povahy, tedy že žáci pijímají poznatky v hotové podob bez možnosti uplatnit vlastní aktivitu, v pibližn 55 procentech asu se vyskytovaly pouze dílí projevy samostatné práce a aktivního myšlenkového úsilí. Pouze 3 procenta asu bylo vnováno samostatnému ešení úloh problémového charakteru. (Skalková, Maák) Tradiní model výuky Co to konkrétn znamená pro podobu výuky? V takovém modelu výuky se žáci snaží zapamatovat si uivo tak, aby je mohli co nejvrnji reprodukovat. Tento pístup k uení považují za základní cestu získávání poznatk, za hlavní metodu své práce, a aplikují jej ve všech situacích, a to i v tch, které pedpokládají složitjší samostatné myšlenkové postupy, jako nap. zaujímání hodnotících postoj k uritému jevu nebo ešení problému teoretické i praktické povahy. Z hlediska práce uitele se jedná asto o stereotypní innost, ve které pevládají transmisivní pístupy, jako je jednostranné verbální pedávání poznatk v hotové podob s obasným zaazením rozhovoru. Škála použitých metod je velmi chudá. Zmna postavení žáka Jestliže souasná škola smuje k rozvíjení aktivní samostatné osobnosti žáka cestou rozvoje klíových kompetencí, je nezbytné pekonávat uvedené tradiní modely vyuování, a tedy zásadn zmnit postavení žáka jako receptivního, pasivn pijímajícího vše, co se mu jako na zlatém podnose pedkládá. Aktivizace žáka Jde tedy o to, poskytovat žákm co nejvíce situací, v nichž mohou být vpravd aktivní, kdy mají možnost hledat, objevovat, tvoit, ale také mýlit se, pochybovat i prožívat radost z vyešeného apod. Základním východiskem takové výuky je navození problémové situace, která probouzí pirozenou zvídavost, touhu ji ešit, a dává tak smysl žákovu uení. Tyto postupy je možné navozovat ve všech pedmtech. Jednou z koncepcí, která umožuje žákm být aktivní, je práv vyuování, pi nmž uení pedstavuje poznávání ešením problém.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
20
Nové metody výuky
Podstata problémové výuky Podstatou problémové výuky je pedkládání úloh problémového charakteru, kdy uitel vytváí problémové situace, formuluje problémy, postupn vede žáky k samostatné formulaci problém a samozejmé je to, že poskytuje žákm nezbytnou pomoc pi jejich ešení. Metoda ešení problém je považována za nejpropracovanjší a nejefektivnjší heuristickou výukovou strategii. Patí do skupiny aktivizujících metod výuky. Co to je problém? V kontextu této strategie je teba vysvtlit pojem problém. Podle Skalkové pedagogický problém pedstavuje obtíž teoretické nebo praktické povahy, pi jejímž ešení žák aktivn používá vlastní poznávací innost, ídí se uritými potebami, smuje k pekonávání obtíže, a tak získává nové poznání a nové zkušenosti. (Skalková, 2007). Prekoncept Jinými slovy, problém je úkol i situace, kterou žák není obvykle schopen vyešit pímo, bezprostedn, pouze na základ svých aktuálních vdomostí a zkušeností. Ovšem tyto aktuální pedpoklady, prekoncepty jsou velmi významné a jsou jakýmsi startovacím mstkem pro další ešení. Pro charakter problémové situace je typické to, že žák nemá všechny informace pro rychlou odpov, okamžité ešení. Potebná data musí nejprve hledat, získat je, aby si mohl doplnit, co mu chybí, a zárove intenzivn pemýšlí, jak tato data získat. Problém je tedy teoretická nebo praktická obtíž, kterou žák musí ešit aktivním zkoumáním, myšlením. Problém mže pro žáka pedstavovat rozpor, pekážku, paradox, protiklad, svízel, tžkost, dokonce konflikt a to je pedpoklad pro vznik vnitní motivace žák, tedy jako výzva tuto neshodu ešit. Paralely se životem Je možné hledat paralelu v našem bžném život, kdy velmi asto lovk eší problémy rzného charakteru. Proces ešení problém je vlastn objevování a chápání svta ve kterém žáci žijí. Tak asto pirozen vzniká poteba svtu porozumt, dobe se v nm vyznat, a naléhav vyvstává otázka pro, jak apod. V prostedí naší školy však asto na otázky není as. Uitel, který zvažuje možnosti, ale také meze rzných metod a strategií výuky, si musí ujasnit, jaká jsou jeho základní východiska pojetí výuky. Metoda problémového vyuování nabízí jak uiteli, tak žákm mnoho pedností. Jde pedevším o to, že je to cesta, která nepedává množství poznatk v hotové podob. Jedná se o strategii, která vytváí pedpoklady pro to, aby si žák postupn osvojoval urité schopnosti k ešení problém, jinými slovy, aby byl schopen si v budoucnu osvojit i to, emu se pímo neuil. V tomto aspektu se problémové vyuování výrazn liší od prostého pedávání poznatk v duchu poznatkového encyklopedismu. Zainteresovanost žáka na problému Další významnou pedností této metody je fakt, že výrazn motivuje žáka k uení, nebo tato cesta poznávání výrazn zvyšuje osobní zainteresovanost na ešení problému. Situace, kdy ped žákem stojí výzva v podob zajímavé úlohy, asto znamená, že žák je ztotožnn s úkolem, chce jej vyešit, zajímá ho výsledek, touží pochopit algoritmus apod. Každý z nás si vzpomene na situace, kdy chce pijít vcem „na kloub“, dokonit rébus, tajenku, sudoku, výsledek zajímavé logické úlohy i prost najít ešení hlavolamu. Školní práce tak opravdu mže pinášet radost z uení. Tak lze pirozen posilovat pozitivní vztah k uení. A nejde pouze o to, vyešit složitý problém. I obtíž praktického zamení, která vychází ze situace reálného života žáka, je významná. Taková praktická úloha mže mít pesah nap. do fyziky i chemie, ale žák ji nevnímá jako teoretický problém, pestože mže jít o
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
21
Nové metody výuky
zobecnní složitjšího pravidla, definice i pouky. Pak mže jít o skutenou pípravu na život. Žák také chápe smysl uení. Z psychologického hlediska se tak posiluje vztah k citové a motivaní oblasti jeho osobnosti. Problémová aktivita motivuje k innosti sama o sob, není teba vnjších pobídek. Tím, že žák sám chce pracovat, dochází k vzácné situaci, kdy uitel neídí, nenaizuje, pouze pedkládá úlohy, a to je cesta od pímého ízení k sebeutváení.
Na základ provedených výzkum je teba íci, že uvedený model výuky v praxi naší základní a stední školy není astý a bžný. Píin je jist víc. Pevažující transimisivní model vyuování má své pednosti, pedevším však meze. Škola, jež se orientuje na hromadní a zapamatování si množství poznatk, bude ím dál více školou zastaralou a svým zpsobem nefunkní. Uitel, který chce svoje žáky pipravit na reálný život v 21. století, si uvdomuje význam aktivního uení. Orientace na osobnost žáka Aktivní uení Významným východiskem práce uitele v intencích problémové výuky je pedevším orientace na osobnost žáka, na rozvíjení jeho aktivity, myšlení, samostatnosti, tvoivosti, nikoliv na množství pedaných poznatk. Prakticky to znamená, že uitel je otevený inovativním a netradiním zpsobm práce žák. Neruší jej otázky žák, skupinová diskuse, pracovní ruch ve tíd, kontroverzní situace, netradiní ešení úkol apod. Není tak jediným garantem pravdy a penáší zodpovdnost za ešení na žáky. Role uitele je tedy v procesech aktivního vyuování zcela jiná. Pevažujícím aspektem myšlení uitele je nikoliv orientace pouze na to, co se žáci uí, ale pedevším jak se žáci uí. Tato orientace pochopiteln neznamená snižování kvality poznatk a snižování významu pamtného uení, které samozejm náleží do procesu výuky.
Uitel pemýšlí pedevším o didaktické úinnosti problémové výuky. Co to konkrétn znamená? Jedná se o to zvažovat adu významných aspekt v procesu pípravy i vlastní výuky: • stanovení vhodných cíl problémové výuky, • výbr uiva, které je vhodné pro problémovou metodu, • charakter tídy, • motivace žák k aktivní myšlenkové innosti, • volba vhodného postupu, • míra náronosti a obtížnosti problémové úlohy, • pimená pomoc žákm, • organizaní a odborné pedpoklady uitele, • vhodné pomcky. Nemén dležité je promýšlet vhodný postup. Obvykle lze vylenit následující fáze problémového vyuování: • vytvoení vhodné problémové situace, • formulace hypotéz ešení, • ovení hypotéz a vlastní ešení problému, • kontrola, provrka ešení.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
22
Nové metody výuky
Fáze problémové výuky Podíváme li se na fáze problémové výuky z pozice žáka podrobnji, obvykle odhalíme následující fáze: • pedevším je teba problém identifikovat a pochopit, žák si uvdomuje, které informace jsou dány, které nikoliv a co hledá, provádí analýzu problémové situace, • dále žák vytváí hypotézy, dochází k sestavení plánu, který spojuje to, co je dáno, s tím, co je neznámé a co nás vede k ešení, žák hledá klí k ešení problémové situace, • navržené kroky ešení je teba provovat, jedná se o ovování hypotéz, vzniká návrh ešení, který je pijat i odmítnut, žák posuzuje, zlepšuje, • nkdy je nutný návrat k dívjším fázím, jestliže se nedostaví oekávaný výsledek, jedná se o fázi systemizace metod, které je možné použít i v budoucnu.
Zajímavé jsou výsledky výzkum, jež sledovaly rozdíly mezi žáky v tom, zda jsou dobrými i špatnými ešiteli. Autoi tchto výzkum dospli k základním momentm, v nichž se mezi studenty projevovaly znané rozdíly: • aspekt porozumní problému: dobí ešitelé projevovali tuto schopnost hned na poátku pi pedložení problému, • aspekt využití dosavadních znalostí a zkušeností k ešení problému: neúspšní ešitelé si neuvdomovali, že mohou uritých znalostí použít k ešení problému, i když je mli, • aspekt celkového postupu pi pibližování se ešení: prbh ešení ovlivovaly ti momenty – schopnost šíe žákova myšlení, schopnost systematické analýzy problému a dokonalost procesu myšlení, • aspekt postoj žák k ešení problém: jedná se o postoj vztahu k myšlení – neúspšní mli tendenci zaujmout pozici, že myšlení pi ešení nemá smysl, že bu lovk ešení zná, nebo ne, nedvovali svým schopnostem (Hudgins). Problémové vyuování nejen pro exaktní vdy Je teba pipomenout, že problémové vyuování je vhodné využívat ve všech pedmtech, tedy ne pouze v tch exaktních, jako je matematika i fyzika apod. Zárove považujeme za vhodné zdraznit, že problémové úlohy lze zadávat všem žákm, tedy nejen tm nadaným a úspšným. Dležité je uvdomit si, že zaazení problémové úlohy závisí na míe její složitosti a obtížnosti. Uitel tedy mže pirozen individualizovat prostednictvím mén i více složitých úloh šitých na míru každému žákovi. Míru složitosti úlohy poznáme na základ mnoha prvk, jako je nap. stupe zobecnní úlohy, složitost formulace, stupe analýzy, abstrakce a dalších. Každý uitel zná své žáky a ml by vycházet z jejich reálných možností, schopností, zkušeností i bariér vývoje. Základním požadavkem je tedy pimená náronost problémové úlohy.
Pi výbru problémové úlohy uitel zvažuje nejen míru složitosti a náronosti, ale také charakter postup, které ekají žáka pi jejich ešení.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
23
Nové metody výuky
Postupy ešení problémových úloh Nabízejí se ti problémové postupy: Algoritmické postupy • Algoritmické postupy pesn stanoví sled operací, které jsou nezbytné pro správné vyešení problému. V podmínkách školní práce je ada možností využití výukového algoritmu. Píkladem není jen matematika i fyzika, pro které jsou algoritmické postupy bžné, ale také mateský jazyk i cizí jazyk. Jedná se o stavbu vty, urení druh vt, urení vtných len apod. Algoritmické postupy žákm zaruují, že jestliže se ho žáci pesn drží, jejich uení probíhá bez zbytených omyl a po urité pedepsané ad krok dojdou správného ešení. Heuristické postupy • Heuristické postupy pi ešení problém vytváejí prostor pro samostatné myšlení žák, intenzivní rozumovou analýzu, osobitá ešení. Heuristické postupy lze aplikovat na veškerou výuku. Žáci mohou navrhovat rzná ešení problémových situací ze života tídy, ešení ekologických problém ve mst, kde žijí, na základ etby odborného textu zaujímat hodnotící postoje k prezentovaným názorm, formulovat otázky na poznání známé osobnosti, navrhnout etickou kampa pro charitativní akci školy, hledat analogie vybraných problém a mnoho dalších. Intuice • Intuice mže být jedním z možných postup ešení problém. Východiskem je fakt, že intuice mže být jedním ze zpsob uvdomování si skutenosti. Má velký význam pro oblast vdeckého objevování a také v umlecké innosti. Intuice se projevuje jako rychlé vyslovení nápad, posteh, domnnek, spontánn vyslovených názor apod. Intuitivní myšlení spoívá v bezprostedním poznání. Umožuje nap. rychle vyslovit rozumné domnnky o tom, které ešení z mnoha navrhovaných je vhodné apod. Intuice pedpokládá dobrou znalost uiva, porozumní vztahm uvnit látky. Zajímavá je otázka, jaké místo zaujímá intuitivní myšlení ve vztahu k analytickému v procesu uení. Domníváme se, že rozvíjení intuice pi vyuování je dležité a patí do ní. Uitel by ml vytváet vhodné problémové situace, kdy žák bude moci uplatnit svoje intuitivní myšlení. Nkdy mže být tžké odlišit, kdy jde o neužitené hádání a kdy žák vytváí inteligentní domnnky. Tato problematika velmi úzce souvisí s rozvíjením tvoivosti a fantazie žák. Jedná se o takové momenty, kdy je podporována emocionáln motivaní dimenze vyuování. Všechny uvedené postupy mají své místo ve výuce. Uitel by ml zvažovat dosavadní znalosti a zkušenosti žák, aby mli dost sil úkoly ešit. Zárove by ml rozvíjet pedpoklady k ešení problém. Jednou z velmi vhodných cest je propojení problémové výuky s projektovou.
Klíové kompetence Dílí znalosti, schopnosti a zkušenosti žák z procesu problémové výuky se postupn integrují do klíové kompetence k ešení problém. Jde o to, aby žák ml ve škole dostatek píležitostí ešit rznorodé problémové situace a úkoly. Žák by ml v prbhu studia postupn zvládnout rozpoznat rzné problémové situace, porozumt jim, pemýšlet o rzných cestách ešení, naplánovat a navrhovat ešení, vyhledávat si potebné informace, v ešení být vytrvalým, být samostatný, umt spojit síly s ostatními ve skupin, ovovat správnost ešení, obhájit si své ešení a umt zhodnotit dosažené výsledky. Ml by být otevený rzným zpsobm ešení, kriticky je však analyzovat, tídit a vybírat. Tyto a další schopnosti lze pirozenou cestou rozvíjet práv díky problémové výuce.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
24
Nové metody výuky
Využití vhodných metod Vhodnými cestami uvnit problémového vyuování je zaazování metod kritického myšlení, projektové výuky, zobecování poznatk a zkušeností, vytváení myšlenkových map, psaní esej a úvah, ešení logických úloh, ešení praktických problém z reálného života apod.
Tvorba problémových úloh Uitelé, kteí se rozhodují pro zaazení metod problémového vyuování, jsou asto sami motivováni k tvorb uebních úloh, nebo v mnohých uebnicích je nenalezneme. Metodické materiály Za velmi vhodnou pomcku pro uitele považujeme adu materiál vydaných Ústavem pro informace ve vzdlávání. Jedná se pedevším o publikace vydané pro výzkum PISA, který zjišoval vdomosti a dovednosti eských žák v mezinárodním srovnání. Tyto netradiní úlohy zjišují nap. tenáské, pírodovdné a matematické dovednosti. Nkteré úlohy mají problémový charakter a lze je použít v bžné výuce. Dležitým aspektem tvorby problémových úloh je jejich vztah k reálnému životu žák pedevším v oblasti využití praktických zkušeností. Jde o to, že zkušenosti žák vycházejí z oblasti školy, zájm a každodenních životních situací. Tyto úlohy mají zkušenostní a innostní charakter. Žáci pi nich mají píležitost zobecnit a aplikovat teoretické poznatky v rovin dovedností (klíových kompetencí). Pi ešení úloh používají grafy, nákresy, modely, simulaci apod. Blízkost životním zkušenostem má význam také pro oblast motivace žáka. PÍKLADY PROBLÉMOVÝCH ÚLOH Píklady problémových úloh pro matematiku Pizza Pizzerie nabízí dv kulaté pizzy stejné tloušky v rzných velikostech. Malá má prmr 30 cm a stojí 30,– K. Velká má prmr 40 cm a stojí 40,– K. Otázka: Která pizza je cenov výhodnjší a pro? Tulení spánek Tule musí dýchat dokonce i tehdy, když spí ve vod. Martin pozoroval tulen po dobu jedné hodiny. Na zaátku jeho pozorování se tule nacházel na hladin a nadechoval se. Poté se potopil na dno moe a usnul. Z moského dna vyplaval za 8 minut zvolna na hladinu a znovu se nadechl. Za 3 minuty se vrátil zpt na moské dno. Martin si všiml, že celý tento proces probíhal velmi pravideln. Otázka: Kde se nacházel tule po jedné hodin (na dne, na cest ke hladin, na hladin, na cest ke dnu)? (Zdroj: Úlohy pro mení tenáské, matematické a pírodovdné gramotnosti. Praha: UIV 2000.) Píklad problémové úlohy pro eský jazyk Záludnost eštiny Na základní škole jste se uili poznávat pády jmen. Používali jste pedevším pádové otázky. Co když je ale použít nelze? Uveme vtu: „Jáma byla metr hluboká.“ Otázka: Ve kterém pádu je slovo „metr“? (Zdroj: Kosteka, J.: eský jazyk pro 1. roník gymnázií. Praha: SPN 2001.)
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
25
Nové metody výuky
Píklady problémových úloh pro integraci uiva Tyto úlohy integrují poznatky a dovednosti z pedmt fyzika, výtvarná výchova a praktické innosti. Vž Vytvote co nejvyšší vž z papíru. Mžete použít pouze nžky, lepidlo a omezený poet arch kanceláského papíru A4. Most Zhotovte most o daném rozptí (nap. 50 cm), který unese zátž 500 g. Mžete použít nžky, lepidlo, novinový papír. V prostedí uebny si najdte vhodnou 500 g zátž.
Pednosti problémové metody pro žáky: • pirozenou cestou motivují k innosti, • podncují k aktivit, • poskytují radost z objevování, • podporují odvahu k netradiním ešením, • rozvíjejí dovednost formulovat hypotézy, • rozvíjejí dovednost plánovat, • rozvíjejí samostatné myšlení, • rozvíjejí procesy sebeuení, • rozvíjejí kritické myšlení, • rozvíjejí tvoivost, • rozvíjejí komplexní myšlení, • rozvíjejí zodpovdnost za výsledky uení, • rozvíjejí vli, • rozvíjejí sebedvru, • pipravují na reálný život. Autorka: PaedDr. Nataša Mazáová, Ph.D. Použitá literatura: • Klíková, M.: Problémové vyuování ve školní praxi. Praha: SPN 1989. • Kosteka, J.: eský jazyk pro 1. roník gymnázií. Praha: SPN 2001. • Maák, J., Švec, V. Výukové metody. Brno: Paido 2003. • Skalková, J. Obecná didaktika.Praha: Grada 2007. • Dokument RVP. • Netradiní úlohy aneb teme s porozumním. Praha: UIV 2002. • Netradiní pírodovdné úlohy. Praha: UIV 2003. • Úlohy pro mení tenáské, matematické a pírodovdné gramotnosti. Praha: UIV 2000.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
26
Nové metody výuky
Motto: „Potebujeme uitele, kteí mají dkladné znalosti svého oboru, dobré uitele matematiky, dobré uitele djin a dobré uitele literatury, kteí rozumjí struktue svého oboru, kteí vdí, ím se tato struktura liší od struktur jiných obor a kteí toto své pochopení základní struktury svého oboru dokážou pedat svým žákm.“ (Chambers, J. H.: Teaching thinking throughout the curriculum. Educational Ledership, 4 (7), str. 4–6, 1988. Citováno dle knihy M. Pasche: Od vzdlávacího programu k vyuovací hodin. Portál, Praha 1998) eští vzdlanci se obávají, že školská reforma osudov rozruší tradin vysokou vzdlanost eského národa. Své obavy živ dokládají rznými individuálními píhodami a zážitky – ale žádné výzkumy na toto téma zatím neprobhly. Kde jsou podle nich píiny toho, že eši nemají zájem o soustavnou vzdlanost a že se ve spolenosti vbec objevují znepokojivé tendence? Podle nkterých vzdlanc je na vin mino jiné i reforma školství. Ta ale sotva zaala. Reforma není píinou zmn. Je to spíš pimen zpoždná reakce na to, jak se promuje celý svt. Vzdlávací systém nás jako hráz mže vi nelibým zmnám ochraovat jen do urité míry. Rozhodn nás nebude chránit, když ped nevratnými zmnami zaveme oi. Škola mže mít smysl jen tehdy, když pipustí, že „takové jako dív“ už to nikdy nebude a že a se vzdlanci snaží sebevíc, ignorovat skutené píiny civilizaních promn, nepodaí se jim je zastavit. Místo štkaní nad tím, že se nám svt mní ped oima a že mu už málo rozumíme, musí škola vycházet z toho, co potebuje ve zmnných podmínkách naše kultura (v širokém slova smyslu – civilizace), aby zstala kulturou v užším smyslu (kulturním a vzdlaným národem). Reforma, která by sblížila školu s potebami doby, byla nevyhnutelná. Rizika I pro toho, kdo ví, že transformace vzdlávacího systému je nezbytností, nemusí být probíhající reforma bez rizik. Už to, že se masov pouštíme do neho, co je pro nás nové, pirozen znamená, že mžeme mnohokrát šlápnout vedle, aniž bychom si toho vas všimli a úinn to korigovali. Za dosavadního prbhu reformy jsme už s takovými omyly udlali dost zkušeností. Zatím ale byly chyby spíše prvodním jevem toho, že se všichni uíme a že uení provázejí špatná rozhodnutí a slepé uliky. Nicmén není dobré rizika bagatelizovat. Krom jiného by se opravdu mohlo stát to, že naše dti budou vzdlané mén, než bychom si páli a než si zaslouží. Pokles vzdlanosti našich žák však mže být jen doasný a mže být vázán jen na období, než se uitelé poádn nauí pracovat v novém systému. Každý zaínající uitel dlá chyby. Uitel, kteí za pochodu zaínají uit „jinak“, jsou dnes tisíce. I když se s novými požadavky seznamují na všelijakých školeních a navštvují kurzy rzné kvality, nemohou se novému zpsobu výuky nauit jinak než tím, že ji budou zkoušet na dtech ve svých tídách. A nco se jim povede a nco zkrátka ne. Pokles vzdlanosti by ale mohl být i dlouhodobý, pokud bychom odmítali nebo se nenauili dobe skloubit naši nejlepší tradici (hodn toho víme) s nejlepšími zámry reformy (to, co víme, budeme umt dobe využívat).
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
27
Nové metody výuky
Ústedním problémem je ale as. Zatím jsme vtšinu školního asu vnovali tomu, abychom toho hodn vdli. Pokud se máme nauit s vdomostmi i njak zacházet, budeme muset dosavadní školní as dlit mezi více cíl. Na získání vdomostí bude tedy mén asu. ást ho vnujeme na rozvíjení dovedností, které nám umožní s našimi vdomostmi dlat víc, než je jen zpamti odíkávat. Krom toho škola bude muset vnovat více asu na socializaci dtí, protože patrn bude poslední institucí, která bude mít píležitost tuto roli plnit u tch dtí, jejichž rodiny toho z rzných dvod nebudou schopny. Žákovo uení má nov probíhat pedevším pímo ve škole, a ne až doma, jako tomu bylo v ase, kdy uit se znamenalo namemorovat požadované údaje nebo algoritmy. V dnešním pojetí zahrnuje uení ve zvýšené míe to, aby žák zvládal dovednosti. A tm se žáci mohou uit bhem kontaktu s dalšími lidmi (komunikaní dovednosti, kooperace). Ale i uení vcným obsahm nabývá jiného charakteru – psychologické výzkumy dnes ukazují, že uení vyžaduje aktivitu uícího se jedince a že jeho poznání se buduje sice jedineným, neopakovatelným zpsobem, ale zárove se to dje v tsné sociální interakci. Více cíl ve stejném ase Proto není divu, že otázka o ase je vždy jednou z prvních, kterou uitelé eší, když plánují a realizují výuku, která míí k novým vzdlávacím cílm a která využívá metod aktivního uení. Jak mžeme v pibližn stejném vyuovacím ase, jaký jsme mívali ped reformou, dosáhnout vtšího potu cíl? Logickou odpovdí na to je, že se bude muset sáhnout po jiných prostedcích k dosažení cíl. A také že se pvodní cíle budou muset ásten redukovat ve jménu cíl nových. Otázkou zstává, jak to udlat, aby vzdlanost neutrpla a naopak se prohloubila. Tradin kladla škola draz na tematicky uspoádané znalosti obor bu v chronologickém azení (napíklad djepis, literární historie), nebo ve vdecky pojaté systematice (pírodopis) nebo v kategorizaci podle dílích disciplín dané vdy (fyzika, chemie). V nových kurikulárních dokumentech pro základní vzdlávání toto uspoádání vícemén zstává. Je ale jasné, že to, co uitelé tradin odvykládali v rámci tematického uspoádání výuky, dnes nemohou stihnout. Ostatn to nestíhali ani ped reformou a naíkali na peplnné osnovy. Cíle uení nyní pestaly být definované na vstupu (co má uitel oduit), a jsou definovány na výstupu (co se má žák nauit, s ím má ze školy odejít). Jinak eeno, uitel je odpovdný za to, co se žák nauí, co se znalostmi bude umt dlat. Množství vcného uiva se bude muset snížit, aby bylo možné ve vymezeném ase rozvíjet sociální a kognitivní (poznávací) dovednosti a ješt pidat prezová témata, jimž je poteba njakou ást asu také vyhradit. Tak zvaná redukce uiva ale nebezpen zavání snižováním úrovn znalostí, kterou se naši žáci dosud mohou pyšnit i podle mezinárodního srovnávacího výzkumu PISA (v pírodovdných oborech). Klí k redukci? Pi tzv. redukci uiva nám ale chybí klí, podle kterého nco ze stávajícího uiva zachováme a nco jiného vynecháme. Když v zempise probíráme Evropu a už nestihneme probrat všechny evropské státy, podle eho uríme, která zem vypadne? Nebo oduíme všechny, ale budeme probírat jen nkteré aspekty, nap. jen hospodáské pomry stát? Když v biologii probíráme kopytníky, kterého si vybereme jako zástupce všech dalších – a hlavn podle jakého kritéria to uiníme? Poteba systému v uivu Riziko redukce uiva spoívá v tom, že se z uiva mže stát snška vnitn neprovázaných údaj, které nebudou vytváet žádný systém a v myslích žák se budou jen mechanicky skládat jeden k
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
28
Nové metody výuky
druhému bez možnosti vnitního logického propojení. V obsahu probíraných obor ovšem být systém musí, když se žáci mají úspšn a efektivn uit a když si mají vytváet vlastní poznávací (kognitivní) struktury. Uitel žákm nemusí o struktue oboru výslovn vyprávt, ale postupn staví porozumní oboru tak, že žákm se zaíná náležitá struktura v mysli vytváet, pomáhá jim vazovat nové dílí poznatky do systému, jednotlivé jevy do sebe zanou zapadat, propojovat se – žák se postupn dobírá porozumní oboru na své úrovni. Mže pak samostatn pistupovat k novým jevm a zkušenostem, které snáze pomocí dosud nabytého porozumní dešifruje – rozpozná v nových jevech známé prvky, ale také aspekty odlišné, rozpozná, emu rozumí a emu ne, pokládá si otázky vedoucí k dalšímu, ješt hlubšímu porozumní. Uitel jako skutený odborník I proto opravdu dobrý uitel je pedevším skutený odborník ve svém oboru a souasn dobrý pedagog. Ten, kdo jen umí odíkat všechna data nebo rozpozná na vycházce všechny podzimní byliny, ale komu pitom unikají dležité principy, které v jeho oboru vystihují fungování svta, není skuteným odborníkem. Možná je hodným uitelem, ale z hlediska odbornosti bude jen prmrný a to, k emu žáky dovede, bude málo zajímavé a málo dležité.
Co si tedy poít s tím, že redukce uiva je možnou, ale patrn dosti rizikovou cestou k tomu, jak se dá pojmout výuka obor v limitovaném ase? Jednou z cest, jak vytvoit vnitn provázaný, ale nerozsáhlý systém v oboru, je najít a formulovat tzv. stešní pojmy a posléze tzv. nosné myšlenky. Ty skuten stešní pojmy i skuten nosné myšlenky jsou asto nadoborové. Nejsou ve výuce ureny k odvykládání uitelem, ale k probádání žáky. Uitel pipraví takové píležitosti, aby žáci mohli odhalovat smysl stešních pojm – co je jejich obsahem, co o svt vystihují, jak funguje realita jimi vyjádená, jaké mají vazby k jiným pojmm, které také vystihují nco podstatného o svt kolem nás. Stešní pojmy a nosné myšlenky reprezentují ve výuce to, emu by ml každý žák porozumt natolik, že i když bude za branou školy, bude mu toto porozumní pomáhat dešifrovat svt kolem nho, vazovat nové jevy do stávajícího porozumní, rozhodovat se o významu nových zkušeností, identifikovat vzájemné vztahy a jejich dsledky, bude mu to pomáhat ve vlastním rozhodování a pi pijímání odpovdnosti za svt kolem nho. Pokud bychom dokázali popsat obory systémem stešních pojm nebo nosných myšlenek a k nim formulovat, emu o nich mají žáci trvale porozumt (tj. co si mají z výuky odnést do života, až zapomenou detaily), byli bychom na dobré cest ke kvalitní vzdlanosti eských dtí. Práce se stešními pojmy a nosnými myšlenkami by také usnadnila zaazování prezových témat. Jak bychom si mohli takové stešní pojmy pedstavit? V pírodovd bychom patrn uvažovali o tchto pojmech: cykly (rst – rozmnožování – smrt; biorytmy; vesmírné cykly ...); kolobh (vody, CO2, hornin; prvk .....); evoluce (adaptace; biodiverzita; druhy; konkurence – spolupráce – rovnováha; .....); zdroje (suroviny – prostor – úkryty), metabolismus a další. Zde uvedené píklady jsou jen náznakem toho, jak by se mohlo uvažování o tomto pojetí oboru pírodopis ubírat. Ve fyzice bychom mohli identifikovat následující stešní pojmy: pohyb, energie, svtlo, mikrosvt, látky. Mohli bychom si uvést také píklady nosných myšlenek, které by mohly být prozkoumány. Vlastností nosných myšlenek je, že to nejsou „pravdy k uvení“, ale tvrzení k ohledávání, prozkoumávání. Biologie • Organismy a prostedí se navzájem ovlivují. • Zmna jedné složky systému mže ovlivnit neekaným zpsobem celý systém.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
29
Nové metody výuky
• • • Fyzika • • • • • • • •
Niky v pírod (ani ve spolenosti) neexistují pedem, ale vznikají tím, že je organismus obsadí. Život je boj o suroviny. Vše, co dokážeme popsat, lze kategorizovat. Krize je nutná podmínka vývoje. Událost má píinu a následek v ase a prostoru. Realita má více podob (nedej na první dojem). Všechno je relativní. Pokud nkdo vyeší energetickou krizi, pak to bude fyzik. ešení hledej v pírod (žádný úkol není tak tžký, jak se zdá). To, co dnes fyzika pináší jako nejnovjší objevy, mžeš zítra použít ve své kuchyni. Hra je pirozená poteba lovka.
Co je trvalé porozumní (podle International School of Prague): • žák používá nauenou látku k vysvtlení souvisejících jev, pop. umí vysvtlit to, emu se nauil, vlastními slovy, • žák interpretuje fakta, názory, myšlenky související s tématem uení, tj. íká, jaký má uritý fakt význam pro celou vc, vysvtluje, jak byl mínn uritý názor, odhaluje, eho všeho se týká a co skrývá velká myšlenka..., • žák aplikuje to, emu se nauil, využívá to v nové situaci, kterou neprobíral bhem výuky, • žák zaujímá vlastní stanovisko k tomu, o em se uí, pozoruje to kritickýma oima, vidí souvislosti nebo se na n vyptává, • žák získá vnitní vztah k tomu, co se uí, vyjaduje své pocity z toho, o em se uí, • žák získává dležité informace o sob, uvdomuje si sám sebe v procesu uení.
Uveme si píklad výuky ke stešnímu pojmu adaptace, který se stává v této vyuovací jednotce úbžníkem našeho i žákovského uvažování. 1. Žáci prozkoumají nkolik organism. Budou si pi tom všímat toho, jak rozmanit jsou tyto organismy pizpsobeny životu ve svém prostedí, i toho, jak samy organismy na své prostedí psobí. Píklad: žáci mohou v týmech zkoumat zástupce savc, teba netopýry, kytovce a velbloudy. Budou pracovat s rznými zdroji informací, které budou odpovídat jejich úrovni. (Jinak eeno, toto cviení mohou uskutenit žáci rzn staí podle toho, jak nároný materiál budou zpracovávat.) Na závr pipraví zprávu o živoichu, kterého zkoumali, v níž popíšou všechny možné adaptaní mechanismy, na které pišli. Vyslechnou si zprávy od dalších tým. Porovnají rzné adaptaní znaky nebo mechanismy. 2. Podle kognitivního vývoje žák mžeme žádat, aby žáci zobecnili, kterých oblastí se adaptace týkají. Starší žáci i studenti bez problém pijdou na to, že lze popsat adaptace v chování, ve vnjší stavb a ve fungování vnitních orgán. Menší dti mohou popsat následující kategorie: zvláštní tlesné znaky, rzn vyvinuté smysly, zpsob života, obživa, poteba vody a její získávání, noní nebo denní život, zpsob ochrany ped nepáteli. 3. V další fázi je úkolem žák ve skupinách vymyslet vlastního tvora a zasadit ho do njakého reálného prostedí na Zemi. Zda bude živoich žít na rovníku, poblíž pólu, na poušti, v pralese, v mírném pásu nebo jinde – to záleží na volb žák. Žáci mají popsat, jakými všemi zpsoby je jejich tvor (jemuž vymyslí jméno) pizpsoben životu v svém prostedí. Mli by vystihnout rzné oblasti, v nichž se adaptace projevuje (stavba tla, zpsob pohybu, zpsob získávání potravy, volba úkrytu, pizpsobení smysl, pizpsobení vnitních orgán a jejich funkce
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
30
Nové metody výuky
apod.). Žáci mají za úkol vytvoit vdeckou ilustraci a popisek do encyklopedie, nebo mohou pedvést nkolikaminutový pírodovdný film doplnný plakátem s popisy. K závrenému produktu by mli mít k dispozici kritéria, podle kterých budou tento produkt vytváet a na jejichž základ bude pak jejich práce hodnocena jak jimi samými, tak uitelem a spolužáky. Žákm mžeme pedložit následující pracovní list jako vodítko pro splnní úkolu. Pracovní list . 1 Úkol: Popište vlastního dobe adaptovaného tvora živoicha Instrukce: Pedstav si a popiš nového živoicha. Mže se hodn blížit njakému skutenému tvorovi anebo mže být hodn vymyšlený. V každém pípad musí být dobe adaptovaný na prostedí, v nmž žije. Prostedí by mlo být skutené – takové, jaké lze nkde na Zemkouli nalézt (lesy, deštné pralesy, Arktida, velkomstské prostedí,...). Aby mohl tvj tvor pežít, musí mít nejmén sedm z devíti typ adaptace v tchto oblastech: • zvláštní tlesné znaky pizpsobující živoicha klimatu, • adaptace v chování, • vztahy, • zpsob pohybu, • ochrana, • získávání potravy, • reprodukce, • dýchání, • smysly. Popište všechny adaptaní znaky svého živoicha a to, jak mu pomáhají pežít v jeho prostedí. Zde jsou nkteré ze základních otázek, na které budete hledat odpov: • Kde tvj tvor žije? Jaké je tam klima? • Jak získává tvj tvor potravu? ím se živí? Jak jsou ásti jeho trávicího ústrojí pizpsobené potrav, kterou se živí (tlama? zuby? etnost krmení? vyhledání zdroj? ochrana zdroj...)? • Je to predátor nebo koist nebo obojí? • Pokud se tvj tvor pohybuje, jak to dlá? Jaký typ konetin má? Pro vbec potebuje cestovat, pohybovat se? Hledá potravu? Lepší podnebí nebo poasí? Partnera k páení? Prchá ped predátory? • Jak se tvj tvor chrání? Kdo ho ohrožuje, kteí predátoi? • Jakou barvu má tvj tvor? Pro? Vytvo plakát, na nmž zachytíš svého tvora v jeho prostedí. Plakát má obsahovat: • jméno nového tvora, • popis jeho adaptaních mechanism v sedmi z devíti popsaných oblastí (viz výše), • informace o tom, zda je to predátor nebo koist nebo obé, • ím se živí, jakými organismy, • kdo se živí jím, • jak ovlivuje své okolí, jaké má místo v ekosystému. Zvláštní úkol pro rychlé: • ím se podobá tvj tvor jinému tvorovi z téhož prostedí a ím se od nj liší? • Co zvýhoduje tvého tvora ped jinými? • Jaké nevýhody má tvj tvor ve srovnání s jinými?
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
31
Nové metody výuky
4. Zejména starší žáci mohou dále ešit otázku, za jakých podmínek adaptace probíhá úspšn a vede k dobré vzájemné závislosti organismu na prostedí a souasn k rovnováze; a naopak budou zkoumat pípady, kdy se tvor nestail zmnným podmínkám pizpsobit. Zvláštní pípad takového zkoumání budou píklady toho, kdy sám organismus svou inností natolik zmnil prostedí, až to – tém – vedlo k jeho zániku (vyerpání zdroj, nedostatek prostoru apod.). U malých dtí mže celé této innosti pedcházet pouhé zkoumání toho, co rzná zvíátka potebují pro svj život, hledání spolených položek (potrava, voda, úkryt, prostor) a individuálního zpsobu uspokojování tchto poteb. Porovnání. Pracovní list . 2 Hodnocení pro plakát o dobe adaptovaném živoichu Úkol: Vytvo plakát, na nmž zachytíš svého tvora v jeho prostedí. Plakát má obsahovat: • jméno nového tvora, • popis jeho adaptaních mechanism v sedmi z devíti popsaných oblastí (viz výše), • informace o tom, zda je to predátor nebo koist nebo obé, • ím se živí, jakými organismy, • kdo se živí jím, • jak ovlivuje své okolí, jaké má místo v ekosystému. Indikátor pro kvalitu 1
Indikátor pro kvalitu Indikátor pro kvalitu 2 3
Kritérium 1
obsažené informace
plakát obsahuje všechny podstatné informace podle zadání
plakát obsahuje podstatné informace, ale píliš vedlejších detail
plakátu chybí dležité informace, pináší pedevším nedležité detaily
Kritérium 2
pehlednost
na plakát snadno najdeme všechny dležité informace
nkteré informace hledáme na plakát tžko
dležité informace se na plakát ztrácejí
Kritérium 3
sladní slov a grafiky
verbální a obrazová podoba plakátu se dopluje, podporuje, plakát psobí vyvážen
slova a obrazy se pevažuje jedna ze zbyten zdvojují nebo složek – bu jsou v protikladu grafická, nebo slovní, nebo celkov plakát vyvolává dojem chaosu
1. krok Žáci dostanou obrys živoicha, kterým se budou zabývat. V tomto pípad je to velbloud. Jejich úkolem je, aby dovnit do obrysu zapsali vše, co je napadne o tom, jak a ím je velbloud pizpsoben životu ve svém prostedí. Okolo velbloudího obrysu naopak píší všechny otázky, které žáky napadnou a na které v tuto chvíli sami neznají odpov. Otázky by se mly pochopiteln týkat adaptace velblouda.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
32
Nové metody výuky
Dležité je, aby velbloudí obrysy byly vytištny na stranu A4 barevného papíru. Papíry by mly být rzných barev tak, aby se žáci po samostatném pemýšlení mohli sejít se stejnými barvami do ptilenných domovských skupin. Dále budou pracovat metodou skládankového uení (jigsaw puzzle). (V našem píkladu zkoumá celá tída najednou jednoho živoicha. Žáci by ale mohli být rozdleni na týmy, které by se zabývali živoichy rznými a pak by se o nich navzájem informovali.) 2. krok Žáci se podle barev sejdou v ptilenných skupinách. Budou to jejich domovské skupiny. Poátením úkolem v domovské skupin bude snést dohromady všechny nápady len skupin o tom, jak a ím je velbloud adaptován k životu v svém prostedí. Žáci dostanou velký papír (balicí, flipový papír). Na nj mohou zadání zpracovat zpsobem, který jim bude píjemný. Mohou využít již známé metody, napíklad myšlenkovou mapu, cluster, tabulku. Mohou namalovat velkého velblouda a své poznatky umisovat k píslušnému místu na velbloudov tle. Dležité je, aby tam, kde mají nejistotu, nemohou se ve skupin dohodnout apod., napsali otázku. Plakáty skupiny strun pedstaví. Nebudou opakovat to, co již ekly skupiny ped nimi, jen doplní pípadné další poznatky. Všechny skupiny by mly pispt aspo jednou otázkou. 3. krok Domovské skupiny se rozejdou do tzv. expertních skupin. To se stane tak, že každá domovská skupina dostane pt rzných text oznaených ísly 1–5. Každý len skupiny si vezme jeden text. Ve tíd najde žáky se stejným textem, vytvoí skupinu, najdou a upraví si pracovní místo, pichystají si tužky a papíry. Úkolem žák v expertních skupinách je: • proíst si text, • prodiskutovat ve skupin a ujistit se, že každý len skupiny rozumí použitým pojmm a myšlenkám v textu, • domluvit se na tom, co lenové skupiny považují za nejpodstatnjší v daném textu a co by podle nich mli vdt ostatní spolužáci v domovské skupin, tj., co budou uit; klíem k rozhodování o významu informací je pvodní úkol – totiž popis adaptaních mechanism velblouda, • domluvit se spolen na tom, jak pedají zvolené poznatky svým spolužákm v domovské skupin, tj. jak budou uit. Pravidlo: Až budou experti uit ve své domovské skupin, nemli by íst ze zdrojového textu, ale mohou ho mít k ruce, pokud by se do nj potebovali podívat. Na práci v expertní skupin potebují žáci dostatek asu, obyejn cca 20 minut. Zprvu, když se s metodou seznamují, je poteba jim pipomínat, jaké všechny úkoly mají splnit. 4. krok Po uplynutí stanoveného asu (a samosebou pokud žáci vše stihli) se žáci vrátí do domovských skupin. Nyní mají cca 25 minut na to, aby všichni experti nauili své kolegy tomu, co sami zjistili v expertní skupin. 5. krok Každá domovská skupina se nyní vrátí ke svým pvodním velkým papírm s informacemi a otázkami o adaptaci velblouda. Porovná, zda to, co vdli, bylo správn, doplní si nové informace, odpoví na otázky, pokud odpovdi získali, formulují otázky nové.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
33
Nové metody výuky
6. krok Všechny domovské skupiny se podlí o výsledky svého uení s celou tídou. Vyberou jeden poznatek, který mli ješt ped etbou textu a který si v textu potvrdili; dále vyberou jednu novou informaci, kterou v textu získali; a vyberou jednu z pvodních otázek, na kterou získali v textu odpov. Nakonec se podlí se tídou o novou otázku, kterou stále i po petení textu mají. Mže to být nkterá z pvodních otázek, nebo to mže být otázka nová, která skupinu napadla až po zpracování text. 7. krok Žáci se znovu poradí ve svých domovských skupinách. Jejich úkolem je popsat obecn oblasti, ve kterých mohou pozorovat u zkoumaného živoicha, v našem pípad u velblouda, adaptaní znaky. Mladším žákm mžeme pomoct píkladem. (tenái tohoto textu mohou získat píklady v kapitole Jak vyuovat se stešními pojmy?) 8. krok Žáci stále ješt v domovských skupinách dostanou pracovní list „Popište svého vlastního živoicha“, který si mžete okopírovat z této publikace. Ve tíd by ml být dostatek materiálu pro kreativitu žák (pastelky, vodovky, fixy, papíry pro výtvarnou innost, další roztodivné materiály pro pípad, že zadáte žákm i pípravu krátkého pírodovdného filmu a adaptovaném živoichovi – provázky, brka, gumiky, spínky, staré obaly a lahve – cokoli, co máte po ruce). Tuto ást práce mohou žáci plnit teba ve výtvarné výchov, nebo ji také mžete zadat za domácí úkol, pokud je nadje, že ho vaši žáci týmov splní. 9. krok Žáci prezentují své plakáty a/nebo pedvedou své filmy. 10. krok Žáci vyhodnotí své vlastní plakáty podle sady kritérií. Dále mohou vyhodnotit i plakáty nkteré z dalších skupin.
Texty o velbloudovi sestavené podle rzných zdroj z internetu. Text 1 Velbloudi zblízka Na celé zemkouli žije asi 17 milion tchto zvláštních a v mnoha vcech výjimených zvíat, lišících se od sebe potem hrb. Devt desetin z tohoto potu jsou ovšem velbloudi jednohrbí. Velbloudi jsou skvle uzpsobeni k životu v krajích, kde je pes den vedro, v noci zima a po celý rok málo vody a rostlin. Mžeme je potkat ve stední Asii na poušti Gobi, kde žijí ješt divocí velbloudi dvouhrbí, tzv. drabai. Velbloudy jednohrbé neboli dromedáry najdeme na Blízkém východ a v severní Africe na Sahae. V Austrálii byli umle vysazeni. Velbloudi mají díky své výšce v poušti ohromnou výhodu v tom, že mohou spásat rostliny až ve výšce 3,5 metru, kam se kozy nedostanou. Je to výhodné i proto, že rostliny pi zemi jsou sežehnuté vedrem, zatímco ty trošku výš pežívají lépe. Velbloud si prý z každé rostliny utrhne jenom jedno sousto a jde dál – asi má v mozku zakódované ekologické chování, aby v poušti pežil. Protože když všechno spase, nebude mít co jíst. Na cestách za potravou urazí velbloudi dlouhé vzdálenosti. Za ti hodiny ujde pi pastv asi pt kilometr a za den sní deset až dvacet kilogram erstvých rostlin. Tomáš Sadílek uvádí, že „velbloud požírá i slanomilné rostliny, kterými se živí jen málo živoišných druh. Pestože je velbloud býložravec, žvýká nkdy staré kosti nebo sluncem vysušené kousky gazel, pravdpodobn proto, aby z nich získal fosforeno vápenatou minerální složku.“
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
34
Nové metody výuky
Že v hrbu nemá velbloud vodu, je už docela známo – ale na ho teda vlastn má? Je v nm tuk a mže ho být až tyicet kilogram! To je jako kdyby mu sedla na zádech jedna anorektická topmodelka – až na to, že ona je jenom kosti a kže. tyicet kilo tuku odpovídá energetické hodnot 400 000 kilokalorií (1,7 milionu kilojoul), což je zásoba doporuených denních dávek energie pro lovka na 100 až 150 dní. Hrb funguje i jako klimatizaní zaízení: V noci, když teplota v poušti klesá až k bodu mrazu, sníží velbloud svou tlesnou teplotu na 34 °C. Ve dne pak prochází krev systémem cév v ochlazeném hrbu, izolovaném navíc tukovou vrstvou. Hrb tak psobí jako úinný chladi a jeho nositel mže po adu hodin snadno vzdorovat okolnímu žáru pesahujícímu asto 60 °C. Text 2 Velbloudi zblízka Na celé zemkouli žije asi 17 milion tchto zvláštních a v mnoha vcech výjimených zvíat, lišících se od sebe potem hrb. Devt desetin z tohoto potu jsou ovšem velbloudi jednohrbí. Velbloudi pežívají v pouštích proto, že se stavbou tla i metabolismem dokonale pizpsobili podmínkám. Vodu šetí napíklad i tak, že se potí teprve tehdy, když teplota jejich tla pesáhne 40 stup Celsia. Jejich srst mže být na dotek rozpálená, ale na kži zstává teplota kolem 40 až 42 °C. Velbloud v horku neotvírá tlamu jako jiná zvíata. Zatímco pes pi velkém vedru oteve tlamu, vysune jazyk a zrychlen dýchá nkdy až 300krát za minutu, velbloud má tlamu zavenou a nadýchne se jen asi šestnáctkrát. Za nozdrami má velbloud ‚výmník tepla‘. Tady se zachycuje vlhkost pi výdechu a souasn se ochlazuje vdechovaný pouštní vzduch. Ledviny velblouda mají mimoádn dlouhé Henleovy kliky, jejichž pomocí se voda z moi zásti vrací zpt do tla. Z moového mchýe pak pomalu vychází již jen hustá sirupovitá kapalina. Velbloud pi vymšování mává ocasem a rozmetá jednotlivé kapky moi jako chladivou mlhu na zadní ást tla. Rovnž trus se ped odchodem z tla vysouší pomocí speciálních bunk. Je potom tak dokonale zbaven vody, že je možné ho ihned použít k rozdlání ohn. Text 3 Velbloudi zblízka Na celé zemkouli žije asi 17 milion tchto zvláštních a v mnoha vcech výjimených zvíat, lišících se od sebe potem hrb. Devt desetin z tohoto potu jsou ovšem velbloudi jednohrbí. Díky upravenému metabolismu vydrží velbloud bez vody dva týdny, nkdy až ptatyicet dní. Závisí to na potrav. Když se pase v zim v období deš a konzumuje šavnaté rostliny, prakticky pít nepotebuje. Krmí-li se jen senem nebo bodláky, vydrží bez vody jen dva týdny. Když dorazí do oázy, mže bhem patnácti minut vypít i 150 litr vody. ást této zásoby uchovává v osmi stech malých pepážkách jednoho oddílu svého složeného žaludku. Jako zásobárna vody slouží i ervené krvinky, které mají zvláštní, jinou stavbu než u ostatních teplokrevných živoich. Pi vstebávání vody mohou mnohonásobn zvtšit svj objem a v pípad poteby vodu opt uvolnit do organismu. Teprve po vyerpání všech tchto zásob dojde na povstný hrb. Z tukových zásob v hrbu se pi spalování chemickými reakcemi uvoluje rovnž voda. Tlo živoich se skládá z bílkovin, sacharid a tuk a ty všechny obsahují vodík. Ten se pi vnitní pemn tlesných látek v energii spojí s kyslíkem ze vzduchu a jako odpad vznikne voda. Vypoítalo se, že sto gram tlesných bílkovin pi tomto „spalování“ v tle vydá 41 gram vody, sto gram tuk dokonce 107 gram vody. tyicetikilový tukový hrb na zádech velblouda tedy vydá pes 40 litr vody. Text 4 Velbloudi zblízka Na celé zemkouli žije asi 17 milion tchto zvláštních a v mnoha vcech výjimených zvíat, lišících se od sebe potem hrb. Devt desetin z tohoto potu jsou ovšem velbloudi jednohrbí.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
35
Nové metody výuky
Velbloudovy dlouhé nohy nkdy psobí komicky, zejména když se skládá k zemi. Dromedár (jednohrbý) má o nco delší nohy než jeho dvouhrbý píbuzný draba, který žije v chladném Mongolsku. Dlouhé nohy víc vzdalují dromedára od sálavého žáru pouštního písku. Vtší odstup od zem snižuje horko a žár z pouštního písku, který asto dosahuje teploty až 67 °Celsia. Když se ukládá k odpoinku, opírá se o zrohovatlé polštáe, které má na loketních a kolenních kloubech a na hrudní kosti. Pod tlem tak zstává prostor, kudy mže proudit ochlazující vzduch. Velbloudi kráejí zdánliv velmi tžkopádn, vždy obma nohama z jedné strany souasn, jsou to tedy mimochodníci, takže se kolébají ze strany na stranu a nezkušený jezdec mže vysoko nahoe na jejich hbet dostat snadno moskou nemoc. Pi každém kroku posunují hlavu dopedu a dozadu, což psobí zvláš zábavn pi rychlé chzi. Cviený jezdecký velbloud urazí za 16 hodin cvalu 140 kilometr, nákladní velbloud s bemenem 150 kg však nanejvýš 50 kilometr. Všimnte si, že velbloudovy nozdry nejsou velké kulaté otvory, ale úzké štrbiny: když se zvedne vítr s pískem nebo propukne písená boue, semknou se tsn k sob a nepustí dovnit ani jemné pískové ásteky. Uši jsou malé a ped pronikáním písku je chrání husté chomáe srsti. Když se podíváte velbloudovi do oí, napadne vás, jestli není na tak ošklivé zvíe škoda krásných dlouhých as. Má jich dokonce dv ady, a ne pro krásu, ale aby chránily oko ped pískem. Když je nejh, zakryje oní bulvu prhledným tetím víkem a zane slzet, aby vyplavil pípadná zrnka písku. Text 5 Velbloudi zblízka Velbloudi žijí vtšinou ve stádech vedených dominantním samcem. Samice rodí pibližn jednou za rok jedno mlád. Velbloud se používá pi hledání vody, v lánku Koráby poušt se uvádí, že ji cítí na vzdálenost sedmnácti kilometr a nikdy prý se nenapije závadné vody. Velbloudí maso se chutí podobá hovzímu a obsahuje málo tuku. Mléko má vysoký obsah protein, vydrží dlouho i v pouštním horku a vyrábjí se z nho rzné výrobky vetn másla a sýr. Velbloudí hrb se prý odedávna považuje za velkou pochoutku, ale nevím, nevím… když je to tuk…. Ze srsti se vyrábjí koberce, pehozy a kvalitní a velmi drahé látky. Kdysi jsem našla u babiky na pd starou leteckou kombinézu z velbloudí kže. Byla svtle hndá, mkce poddajná a vbec neprofukovala, když jsem se s ní ítila na malém motocyklu po vtrných silnicích eskomoravské vrchoviny. Všichni kluci u nás na vesnici mi ji závidli. Nevypadala sice jako nová, ale jako zánovní ano – a to už v té dob byla dobe tyicetiletá! Také svdectví o velbloudí kvalit... Podle Brehma vyžaduje Arab na dobrém velbloudu ti vci: musí mít mkký hbet, musí bhat bez pohánní biem a nesmí pi lehání a vstávání kiet. Jízda na obyejném velbloudu je píšerná, sám jsem to nkolikrát vyzkoušel. Pi chzi je jezdec vrhán ve zvláštních obloucích vzhru, dopedu a dozadu. Jakmile však velbloud zane klusat, komíhání pestane, a ope-li se jezdec vzadu o sedlo, nejsou otesy horší, než kdyby jel na koni. Dostane-li velbloud zlost, pustí se do trysku, dlouho to však nevydrží a ani nemusí: špatný jezdec totiž hned v první minut leží na zemi. Z tohoto dvodu nutí Arabové své velbloudy, aby se pohybovali klusem. Hlas velblouda nelze popsat, protože je to dsivá sms chrochtání, sténání, kuení, bruení a vaní. Velbloud bývá tak tvrdohlavý, že nezkušeného jezdce uvádí v zoufalství. Pochopíme to v plné míe teprve tehdy, když nás velbloud shodil, pošlapal, poplival, pokousal, opustil v pustin a dennodenn od rána do noci zlobil a pokoušel tak vytrvale, že to vyerpalo všechnu naši trplivost. K tomu ješt pistupuje svérázný pach, proti kterému je zápach kozla píjemnou vní, neustálý ev a hloup samolibý výraz v jeho oblieji. Pro tato zvíata je charakteristické plivání jako jedna z obranných taktik. Využívají nkolik typ plivání, od výhružného pouze ze slin až po vyprázdnní natráveného obsahu pedžaludk. Autorka: PhDr. Hana Košálová
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
36
Nové metody výuky
Zmny v píprav budoucích uitel Promny souasné školy v kontextu se zavádnými rámcovými a školními vzdlávacími programy zcela logicky navozují zmny v píprav budoucích uitel. Studenty – budoucí uitele – je teba pipravit do prostedí mnící se školy. Fakulty pipravující uitele si kladou stále astji otázku: Které dovednosti uitele jsou významné pro jeho úspšnou profesionální práci? Za dležitý úkol vzdlávání budoucích uitel na prahu 21. století považujeme nov formulovat potebné profesní role, znalosti a kompetence uitel a jejich osobnostní vlastnosti. Tato skutenost vyžaduje inovované pístupy k uitelskému vzdlávání a k následnému trvalému profesnímu rozvoji.
Nové profesní kompetence Profesní kompetence uitel je nezbytné rozvíjet jednak v souladu s transformací školy jako celku, ale zárove také v souladu s poznatky souasné pedagogiky a psychologie a zvlášt didaktiky. Jde totiž o to pochopit, že tyto snahy nejdou pouze paraleln vedle sebe, ale výrazn se prolínají. V píspvku se zamíme na charakteristiku vybraných inovativních pístup a metod rozvíjení didaktických kompetencí u student uitelství všeobecn vzdlávacích pedmt.
Nová orientace školy Jestliže pedkládáme námty pro rozvoj didaktického myšlení a rozvoj didaktických dovedností u budoucích uitel, chceme zárove inspirovat souasné uitele z praxe. Jedná se totiž o to, že uitelé – praktici – mohou podpoit pípravu budoucích uitel v prbhu jejich pedagogických praxí na školách a v neposlední ad budou tmi, kteí pomohou zaínajícím uitelm na školách rozvíjet jejich pedagogické kompetence. Zkušení uitelé ze škol mohou na oplátku erpat od zaínajících nové, tvoivé výukové pístupy v kontextu s inovativním pojetím pípravy. Dynamizace výuky Je nepochybné, že realizace reformy vzdlávání pedpokládá ze strany uitel dkladnou analýzu jejich práce. Konkrétn to znamená rozlouit se s pežitým, strnulým, zachovat ve své innosti vše dobré, osvdené, živé a vnést nové, dynamizující prvky. Domníváme se, že jednou z cest, jak pomoci uitelm z praxe i tm budoucím porozumt nároným zmnám souasné školy, je rozvíjení jejich didaktického myšlení.
Porozumní souasnému žákovi Pekonávání poznatkové roztíštnosti uiva V kontextu s úkoly, jež jsou kladeny na souasnou školu, je teba se zamýšlet nad novými aspekty didaktického myšlení uitel. Jde pedevším o to, vést uitele k porozumní souasné škole, zvlášt pak porozumní souasnému žákovi. Základními východisky rozvíjení didaktického myšlení jsou trendy, které smují ke zcela nové orientaci souasné školy. Jedná se pedevším o odmítání
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
37
Nové metody výuky
jednostranné orientace na uivo v jejím encyklopedickém pojetí, pekonávání jednostrann racionalistického pojetí pedagogického procesu, pekonávání poznatkové roztíštnosti uiva, pasivní pojetí žáka, i autoritáského školního klimatu apod. Je dležité vést uitele k nové orientaci výuky, jež zdrazuje vnitní motivaci žáka, komunikativní a emocionáln motivaní dimenzi vyuování, zkušenostní a innostní orientaci vyuování, význam uiva pro reálný život žák, nový pohled na lidskou inteligenci jako multidimenzionální apod. Aktuální otázky souasného uitele Pro uitele to znamená hledání odpovdí na následující otázky: • O jaké nové obsahové aspekty se obohacuje pojem vzdlání v souasné škole? • Která nová témata je teba vnášet do souasné školy? • Jaké metody práce s uivem je vhodné volit? • Jak pekonávat stále ješt pevažující jednostrannou orientaci školy na osvojování množství hotových poznatk a encyklopedizující pojetí uiva, jednostranný draz na kognitivní aspekty uení žák? • Jaké charakteristiky souasného dtství jsou významné pro práci školy? • Jaká je hodnotová orientace souasných dtí a mládeže? • Jak by mla škola reagovat a ešit složité problémy hodnotové orientace dnešních žák? • Jak rozvíjet osobnostní charakteristiky žák?
Východiska rozvíjení didaktického myšlení Za východisko pro rozvíjení didaktického myšlení pokládáme analýzu dvou významných oblastí: a. jedná se o oblast práce s uivem v nejširším slova smyslu (tedy i kategorie cíl), b. druhá významná oblast je oblast porozumní procesu osvojování uiva souasným žákem. Jak se žáci uí? Studenty uitelství stejn jako uitele v praxi vedeme k tomu, aby intenzivn pemýšleli nejen o tom, emu žáky uí, ale zárove jak se žáci uí. Skryté kurikulum Další významnou rovinou didaktického pemýšlení o uivu je oblast jeho hodnotové orientace. Jde o to, aby uitelé promýšleli hodnotové aspekty uiva, aby je chápali jako podnt a prostedek pro živou diskusi s žáky, aby seznamovali žáky s hodnotami spolenosti, v níž žijí. Jedná se mimo jiné o to, pivést žáky k pochopení významu uiva, které má pesah do jejich reálného života, nebo poté lépe chápou smysl a význam svého uení. Studenti uitelství také promýšlejí a analyzují tzv. skryté kurikulum (hidden curiculum), které hraje významnou roli pedevším v oblasti rozvíjení postoj žák.
Pedagogické znalosti a dovednosti uitele Za základ pípravy uitel považujeme kvalitní pedagogické znalosti jak teoretické, tak praktické, které se vzájemn prolínají, a umožují tak uiteli ešit rznorodé pedagogické situace. Z hlediska rozvíjení didaktických aspekt pedagogických znalostí se nám jeví jako velmi podntné myšlenky známého francouzského pedagoga Philipa Meirieua, který formuluje urité klíové momenty, jež mohou uitelm pomoci piblížit se hloubji k problematice uení žák.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
38
Nové metody výuky
Významným klíovým momentem je pedpoklad, že uení nezaíná školou a nedje se pouze v ní. Každé dít si pináší urité zkušenosti, znalosti, prožitky a postoje, na jejichž základ si vysvtluje svt kolem sebe.
Konstruktivistický model výuky Jedná se o konstruktivistické východisko pojetí vyuování, v nmž dochází ke konfrontaci, k naptí mezi tím, co žák už zná, a mezi novými úkoly, poznatky, které si má osvojit. Žák – subjekt – aktivn pekonává vzniklé rozpory, nové poznatky integruje do dosavadních struktur a konstruuje nové struktury na vyšší úrovni. Podstatné je to, že žák je v tomto procesu vnitn aktivní. Dležitým aspektem konstruktivistického pojetí vyuování je pedpoklad, že žák ví a pichází do školy, aby nad poznatky a zkušenostmi pemýšlel a dále je rozvíjel. Nemén významným východiskem je skutenost, že uitel má dležitou úlohu v tom, že zajišuje, aby každý žák dosáhl své nejvyšší úrovn rozvoje. Proces uení se tedy nedje pevážn transmisivní cestou prostého pedávání a osvojování hotových poznatk, ale jde o jejich objevování a konstruování žáky. Žák je tak vlastn konstruktérem svého poznání. Uitel tedy vytváí takové didaktické situace, kdy žák se stává badatelem, ešitelem výzkumníkem, klade otázky, eší problémové úlohy, vyhledává informace apod.
Aktivní uení Aktivní interakce žáka s uivem Dalším významným momentem je otázka, co mže uitel udlat pro usnadnní procesu uení, v em spoívá jeho aktivita? Jde o to vytváet takové didaktické situace, které podporují aktivní interakci žáka s uivem. Uitelé hledají oprné body pro další uení žák. K tomu jim napomáhají otázky jako nap.: • O které momenty u žáka se mohu opít? • Co už žák ví? • Jaké postoje si osvojil? • Jaké zkušenosti mu poskytuje prostedí, v kterém žije? • Co prožívá ve škole a mimo ni? Žáci jsou rozdílní S tím souvisí úkol rozvíjet diagnostické schopnosti a dovednosti budoucího pedagoga. Znamená to také uit je rozumt svým žákm, chápat rozdíly v jejich zpsobech myšlení. Za významné považujeme ztotožnní se s myšlenkou, že to, že jsou žáci rozdílní, je obohacením vyuovacího procesu a východiskem k tvoivé práci uitele. Aktivní vztah k uivu Nemén významná je problematika vytváení takových situací, v nichž si žák bude moci budovat aktivní vztah k uivu. Jedná se mimo jiné o dovednost navozovat vhodné problémové situace a už teoretického, nebo praktického charakteru. V semináích vedeme studenty k dovednosti hledat a tvoit vhodné problémové úlohy, které budou vzbuzovat poznávací poteby a zájmy žák. Významnou možností problémové výuky je její smysluplné propojení se skupinovými a kooperativními formami práce.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
39
Nové metody výuky
Diferencované didaktické pístupy Za nezbytné považujeme vytváení situací, které budou pimené každému žákovi. Tento moment je v tsné spojitosti s rozvíjením výše zmínných diagnostických dovedností. Jde o to, eliminovat takové pedstavy budoucích uitel o tíd, kde všichni žáci ve stejném okamžiku provádjí stejné myšlenkové operace. Jinými slovy, uíme se hledat diferencované didaktické pístupy vzhledem k individuálním zvláštnostem a možnostem žák.
Zkušenostní a innostní vyuování Vzhledem k tomu, že souasné dti mají velmi omezený prostor pro obohacování živých zkušeností, je vhodné, aby studenti pemýšleli, jak pekonávat jednostrann slovní charakter výuky a jak co nejvíce prostoru poskytnout zkušenostní a innostní orientaci výuky. ada budoucích uitel si uvdomuje tento významný požadavek, a nedílnou souástí jejich výuky v prbhu pedagogické praxe je tak hra, experiment, diskuse se zajímavými lidmi, hraní rolí – dramatizace, exkurze, ešení problémových úloh, tvorba školního asopisu, manipulace s rznými pedmty a materiálem, projekty na rznorodá témata apod. To je pirozená cesta obohacování živých pedstav a zkušeností žák a pedevším cesta k pozitivní motivaci k uení.
Ve výuce didakticky zamených kurz a kurz pedagogické praxe smujeme k aktivitám, jejichž východiskem jsou, mimo jiné, konstruktivistické pístupy, zkušenostní a innostní orientace výuky, práce s portfoliem, využití moderních technologií, jako nap. e-learning. Nedílnou souástí této pípravy je pak rozvoj reflektivních a sebereflektivních dovedností.
Teoretická reflexe praktických zkušeností student Cesta teoretické reflexe praktických zkušeností student, analýza rznorodých didaktických situací a další pístupy jim pomáhají uvdomit si složitost reálného vyuovacího procesu, zaujímat aktivní postoj k tmto situacím a postupn si vytváet strategie k jejich ešení a zárove i modely chování. Ve výuce se snažíme o cesty, které kladou draz na co nejbohatší osobnostní rozvoj studenta – budoucího uitele, kultivaci v oblasti citlivé a srozumitelné komunikace s žáky, rodii a kolegy, na porozumní a pochopení druhých lidí, draz na rozvoj sebereflexe a autoregulace, pracujeme se studentovými dosavadními znalostmi, zkušenostmi, dovednostmi, postoji a pedstavami. Prakticky to znamená, že se pi výuce budoucích uitel vychází z toho, co student ví, co si o vcech a jevech ve škole myslí, jak si je pedstavuje, jaký k nim má vztah a jak je schopen je hodnotit. Ve vztahu k rozvoji klíových kompetencí žák studenty vedeme k hlubšímu promýšlení následujících otázek: • Co nového a konkrétního se žáci v prbhu výuky nauí, emu porozumí? • Do jaké míry budou žáci schopni použít nové znalosti a dovednosti? • Na jaké znalosti a zkušenosti mohu u žák navazovat? • Které osobnostní vlastnosti bych chtl u svých žák rozvíjet a pro? apod.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
40
Nové metody výuky
Studentovo pojetí výuky Dležitým výchozím konceptem pro rozvoj didaktického myšlení a jednání budoucích uitel, je sledování, utváení a rozvoj studentova pojetí výuky. Jsme pesvdeni, že rozvíjení studentského pojetí výuky je mimoádn dležitou souástí pípravného vzdlávání uitel a považujeme jej za jeden z jeho stžejních cíl.
Rozvoj studentova pojetí výuky Prekoncept Na poátku práce se studenty, pedevším v kurzech motivaní praxe a obecné didaktiky, zjišujeme jejich vstupní charakteristiky, zamujeme se pedevším na jejich pojetí výuky. Jedná se vlastn o práci s prekoncepty student – pedbžné pojetí výuky v podob spontánn vzniklých názor, pedstav a postoj na základ vlastních prožitk z období vlastních školních let z dtství a subjektivních zkušeností v roli žáka. Tato pevážn emocionální prožitková báze mže mít jak pozitivní, tak negativní vliv na podobu pojetí výuky. Jde pedevším o to, rozvíjet u student schopnost porozumní sob samému, vedení student ke kladení si otázek typu: „Kdo jsem? Jaký jsem? Jaký uitel bych chtl být? Co dlám? Co svým jednáním v roli uitele zpsobuji?“ V tomto pístupu vidíme dležité podnty k rozvíjení a pijetí zodpovdnosti za vlastní profesní rozvoj. Obdobné otázky by si ml pravideln klást i uitel v praxi. Reflektivní a sebereflektivní dovednosti V souladu s touto fází se zamujeme na rozvoj dovedností k reflexi a sebereflexi cestou písemného a ústního vyjadování se.
Reflektivní dotazník V semináích didaktických kurz zadáváme studentm reflektivní dotazník, který zjišuje jejich osobní názory na výuku na základní škole. Jedná se o adu neukonených vt, týkajících se pedagogické innosti uitele. Studenti si vyberou jeden ze svých aprobaních pedmt a k tomu vztáhnou všechny svoje odpovdi v roli uitele na otázky typu: • V pedmtu, který vyuuji, je dležité, aby si žáci odnesli pro další práci ve škole a život pedevším… nebo • Jestliže chci, aby se moji žáci nauili tvoiv ešit problémy, vyžaduje to ode mne… pípadn • Cítím, že k tomu, abych se jako uitel(ka) zdokonalila, budu zejm ješt muset… Jedná se o Dotazník implicitní teorie, jehož autorem je V. Švec (Švec, 2005).
Eseje a úvahy student Zárove studenti dostávají prostor tvoit rzné eseje a úvahy na podntná témata jako nap. Já – budoucí uitel, Koeny mého uitelství, Jakým uitelem bych chtl být? Škola, ve které bych chtl vyuovat. Jak se projevuje pirozená autorita uitele? Které situace ve škole jsou pro zaínajícího uitele nároné? apod. Zadaná témata mohou studenti tvoit v prbhu celého semestru, aby mli možnost se k tématu vracet, zptn hodnotit, zdvodovat, uvdomovat si souvislosti apod. S materiály student dále pracujeme formou diskusí, ešení konkrétních didaktických úkol a situací nejen v semináích didaktických kurz, ale obvykle pi reflexích pedagogických praxí, které navozují vhodné problémové situace. Eseje a úvahy tvoí vhodný materiál k založení do studentského portfolia.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
41
Nové metody výuky
Vývoj didaktického myšlení studenta Na základ písemných i ústních vyjadování je možné sledovat vývoj studentova didaktického myšlení, pedevším schopnost propojovat, zobecovat a hodnotit poznatky z teoretických kurz s praktickými zkušenostmi a zážitky z reálné výuky. Domníváme se, že tyto pístupy vytváejí prostor pro bezprostední a pirozený rozvoj didaktických kompetencí, nebo se opírají o subjektivní poznatky, zkušenosti a pedstavy student, které mají spíše implicitní povahu. Student k nim má „ blíže“, nebo se úzce váží na jeho osobní zážitky a prožitky, na to, emu ví, v co doufá, co oekává, s ím se ztotožuje apod. Motivace k uitelské profesi Tato skutenost navozuje pi výuce na fakult potebu individualizovaného pístupu k rozvoji studentova pojetí výuky, tedy práci se studentem jako pedagogickou osobností, která je jedinená, s rznou mírou motivace k uitelské profesi, s odlišnými zkušenostmi, poznatky apod.
Rozvoj teoretické reflexe praktických zkušeností Ve vývoji studentova pojetí výuky je významná další fáze, kdy vznikají základy vlastního pojetí výuky. Jedná se o krystalizující, asné pojetí výuky, které vzniká ve styku se školní realitou, s prvními zkušenostmi v roli uitele, ve styku s teoretickými pedagogicko-psychologickými poznatky. Jedná se o období, kdy se pojetí výuky u studenta postupn propracovává a stabilizuje. V souladu s vývojem pojetí výuky u studenta se domníváme, že je velmi dležité pi píprav na fakult vytváet prostor pro to, aby byl student uitelství co nejastji veden ke schopnosti kriticky prozkoumávat vlastní innost, analyzovat ji, interpretovat ve vztahu k cílm, pemýšlet nad dsledky své innosti, aby byl schopen teoretické reflexe vlastních praktických zkušeností. Co to konkrétn znamená? Ve výuce jej motivujeme k tomu, aby si kladl otázky typu: „Co, jak a pro jsem dlal, s jakými zámry a oekáváními, s jakými výsledky, kde byly kritické body a pro, jak by se to dalo dlat jinak?“ Zárove je student uitelství veden ke schopnosti pemýšlet, analyzovat, co stojí za jeho inností (jaké názory, postoje, hodnoty, pesvdení, zážitky). Tytéž otázky by mli uitele provázet celou jeho praxí. innostn a zkušenostn orientované kurzy Znalosti, dovednosti a zkušenosti významné pro uvedenou fázi studenti získávají v kurzech zamených více prakticky. Jedná se o rzné typy pedagogických praxí a innostn a zkušenostn orientované kurzy.
Jedním z nich je kurz s názvem Rozvíjení didaktických dovedností student uitelství, s jehož realizací máme pomrn bohaté, nkolikaleté zkušenosti. Jedná se o inovativní innostn orientovaný seminá, který je zamen na výrazné posílení praktické složky studia a jehož hlavním cílem je postupné rozvíjení klíových didaktických, pedevším reflektivních a sebereflektivních dovedností student. Nedílnou souástí kurzu je práce se studentským portfoliem.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
42
Nové metody výuky
Charakteristika kurzu rozvíjení didaktických dovedností Microteaching (mikrovyuování) Pedagogický rozbor Hlavní náplní kurzu je práce se studenty metodou mikrovyuování (microteachingu). Vlastní mikrovyuování – krátké pedagogické vystoupení studenta ped spolužáky – je snímáno pomocí videokamery. Po tomto vystoupení následuje zevrubný pedagogicko-psychologický rozbor a student má zárove možnost bezprostedn po svém vystoupení záznam zhlédnout a optovn analyzovat. Pozorovací arch Portfolio V realizovaném kurzu má každý student uitelství možnost individuáln demonstrovat pedem pipravené pedagogické vystoupení z pedmtu své aprobace ve skupin spolužák, kteí simulují žákovské prostedí, v rozsahu 10–15 minut. Studenti si samostatn volí cíl, obsah, metody a formy práce a didaktické prostedky mikrovyuování. Poízený videozáznam shlédne každý student pedevším jako podnt pro konstruktivní reflexi a sebereflexi. Po ukonení mikrovýstupu následuje jeho rozbor a hodnocení podle pedem zadaných kritérií. Reflexi provádí postupn sám student v roli uitele, ostatní studenti v roli žák a nakonec uitel – didaktik, vedoucí semináe. Komplexní hodnocení studenti zaznamenávají do pedem pipravených pozorovacích arch a veškeré poznatky, poznámky, úlohy, reflexe a závry zaznamenávají do portfolia, které se stává souborem všech záznam a zárove výstupem studenta z kurzu. Praxe na fakultní škole S cílem penést „skleníkové“ zkušenosti ze simulovaného prostedí fakulty do pirozeného prostedí školy, realizují následn studenti pedagogické výstupy na fakultní základní škole. Tyto reálné pedagogické výstupy sledují také fakultní uitelé a opt jsou zaznamenány videokamerou. Po výstupech následují opt pedagogické rozbory pod vedením fakultních uitel a vyuujícího didaktika z fakulty. Na základ mnoha reflexí, diskusí a šetení v kurzu se domníváme, že uvedený proces nácviku dovedností student pináší adu možností a neocenitelných zkušeností zvlášt pro studenta v roli uitele. Student, ostatní studenti – kolegové, a také vyuující, didaktik mají po realizaci mikrovýstupu možnost komentovat jednotlivé úseky microteachingu a zastavit se u dležitých moment a klíových situací. Zkušenosti ukazují, že studenti si pi pedagogických rozborech a komentáích uvdomují mnoho dležitých aspekt pro reflexi a sebereflexi. A nejen to, v tchto výukových situacích si mnohem zetelnji uvdomují díve získané poznatky z teoretických kurz, pedevším z obecné didaktiky. Tyto poznatky v zažitých výukových situacích dostávají „konkrétní tvar“, jsou jakousi ilustrací díve vzdálené teorie. Za velmi užitený a pínosný považujeme fakt, že po mikrovyuování je možné, ba pímo povinné se zastavit, zamyslet nad prožitou situací, je dán prostor pro hodnocení. Jedná se o neopakovatelné situace, na které v reálné výuce obvykle není tolik asu a prostoru. Student pirozen konfrontuje, integruje, zobecuje didaktické znalosti, dovednosti, zkušenosti a pedstavy. Touto cestou zárove vzniká mnoho podnt pro záznamy do portfolia. Pedagogické rozbory v praxi školy Pesto, že v uitelské praxi je málo asu na podobné podrobné rozbory, doporuujeme promyslet, zdali by se ve vaší škole nemohl vyvinout systém vzájemných hospitací s následným rozborem (pípadn vetn videonahrávky). Tam, kde vzájemné hospitace zavedli, získali vynikající nástroj pro zlepšování vlastní práce uitel a pro vzájemné inspirace.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
43
Nové metody výuky
Metody rozvíjení sebereflektivních dovedností V prbhu kurzu jsme použili nkolik metod a technik rozvoje reflexe a sebereflexe. Bezprostedn ped mikrovýstupem studenti pracovali se sebereflektivním dotazníkem, který sloužil k vyjádení stav a pocit. Lze íci, že tento dotazník pedstavuje soubor oekávání, postoj a hodnocení, které doprovázely pípravu na vlastní mikrovýstup. Studenti v nm vyjádili charakter pípravy mikrovýstupu, pedjímali oekávání výsledku mikrovýstupu, pedevším hodnocení ze strany koleg a vyuujících, a hodnotili význam videonahrávky. Další metodou je sebereflektivní dotazník zamený na hodnocení bezprostedn po výstupu. Studenti mli možnost voln doplovat zapoaté vty, které vyjadují jejich názor na to, jak se podailo uskutenit zámry a oekávání mikrovýstupu. Mli možnost se vyjádit k tomu, co je v jeho prbhu pekvapilo, jaký byl charakter reakcí žák, s ím jsou nespokojeni, co by píšt udlali jinak. Pedem stanovená kritéria Za stžejní metodu považujeme pedagogicko-psychologické rozbory, reflexe mikrovýstup a výstup student ve škole. Uvedené rozbory probíhaly podle pedem stanovených kritérií. Jednalo se o aspekty zamené na oblast didaktickou, nap. naplnní cíle výstupu, úrove verbální a nonverbální komunikace, dovednost aktivizovat a motivovat žáky, využívat pomcek, rozvíjet tvoivost žák apod. Zárove jsme vytváeli atmosféru pro vyjádení studentových prožitk z vlastní výuky. Analýzy výstup zaínaly sebereflexí studenta v roli uitele, pokraovaly reflexí ostatních student a vyuujícího kurzu, pípadn reflexí fakultního uitele. Nedílnou souástí tchto rozbor byla analýza videozáznamu. V prbhu rozbor se osvdila laskavá, pátelská a pedevším otevená atmosféra bez obav a strachu z neúspchu. Studenti velmi oteven vyjadovali svá stanoviska k hodnocení sebe sama i ostatních. Zvlášt cenné se jeví propojení poznatk z obecné a oborových didaktik, nebo pi analýze mikrovýstup studenti pirozen zamovali pozornost na konkrétní jevy z „oboru“, uvdomované a popisované jazykem obecné didaktiky.
Rozvoj sebereflexe Nedílnou souástí práce v didakticky zamených kurzech je tedy utváení a rozvoj reflektivních a sebereflektivních dovedností student, budoucích reflektujících uitel. V procesu rozvoje sebereflektivních dovedností dochází k popisu prožité pedagogické situace, její kritické analýze a interpretaci výsledk, závr této analýzy. V procesu sebereflexe si student uvdomuje svoje prožitky, zpsoby svého jednání, odezvy žák i spolužák na svoje jednání apod. Východisky rozvoje sebereflektivních dovedností student se nám staly následující pedpoklady: • ochota sdlit ostatním kolegm svoje poznatky, pocity a zkušenosti, • ochota pracovat „na sob“, • snaha rozvíjet sebepoznávání, • postupné rozvíjení dovednosti klást si sebereflektivní otázky, • postupné rozvíjení dovednosti profesionální sebereflexe (od subjektivního hodnocení pocit „jak jsem se cítil v roli uitele“ k sebehodnocení profesionální pedagogických inností), • píjemná, konstruktivní atmosféra bez strachu z neúspchu. Domníváme se, že tyto pístupy rozvíjejí kompetence uitel, nezbytné k budoucí práci na školách. Zkušenosti z pedagogické praxe ukazují, že je teba, aby studenti umli ped fakultními uiteli zdvodnit svoje cíle, pedstavy, obhájit si svoje názory a samozejm komunikovat s ostatními uiteli, což se ukazuje jako velmi nároná, le významná dovednost také pro budoucí zapojení se do tvorby ŠVP na škole.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
44
Nové metody výuky
Rozumn zdvodnná výuka Je nezbytné uit studenty se k vlastní innosti myšlenkov vracet a kriticky ji analyzovat. Takto teoreticky podložené a racionáln argumentované pojetí výuky znamená, že vím, pro vci dlám, jak je dlám, z eho vycházím, o co se opírám, tedy že dovedu vysvtlit své pojetí, v em jsou jeho silné stránky a podobn. Jednou z úinných pístup k rozvoji uvedené fáze je dle našeho názoru práce student s portfoliem. Autoevaluace a evaluace Uvedené dovednosti budoucích uitel jsou významné pedevším v kontextu s nezbytnými procesy autoevaluace a evaluace ve školách. Studenti po absolvování studia budou pímo „vhozeni“ do reality tvorby evaluaních nástroj a pedevším vlastního hodnocení dosažených výsledk realizovaných školních vzdlávacích program na základní i stední škole.
Za nemén významnou techniku rozvoje didaktických kompetencí považujeme práci studenta a budoucího uitele s vlastním portfoliem. V prbhu výuky v kurzech studenti zaznamenávají veškeré poznatky, pípravy, hodnocení, sebehodnocení, úkoly, nápady a poznámky do studentského portfolia. Portfolio je tak uspoádaným a okomentovaným souborem prací a všech materiál, s kterými student cílen pracoval v prbhu výuky. Práce student s portfoliem se stala nedílnou souástí inností ve vtšin kurz didakticky zamených. Studentské portfolio v kontextu práce v kurzu má podobu souboru prací, píprav, pozorovacích a hodnotících protokol, reflektivních a sebereflektivních hodnocení a námt inností, tedy veškerých produkt inností studenta uitelství, které prezentují jednak aktivity realizované v kurzu, jednak proces rozvoje významných kompetencí, resp. dovedností student. Pro studenta je tak portfolio velmi cenným materiálem s pesahem do jeho budoucí profesionální innosti. Vzhledem k tomu, že studenti se uí tvoit portfolio postupn, je vhodné je metodicky vést, pomáhat a trpliv provádt zptnou vazbu. Student uitelství je veden ke schopnosti pemýšlet, analyzovat, co stojí za jeho inností (jaké názory, postoje, hodnoty, pesvdení, zážitky). Cíle práce budoucích uitel s portfoliem: • postupn rozvíjet schopnost studenta formulovat svoje myšlenky, pedstavy, hodnocení, umní vyjádit konstruktivní kritiku, • postupn rozvíjet dovednost plánovat innosti, • postupn rozvíjet dovednost analyzovat a ešit rznorodé didaktické situace, • postupn rozvíjet schopnost chápat zákonitosti vyuování, • postupn rozvíjet dovednost reflexe a sebereflexe, • postupn rozvíjet dovednost autodiagnostiky, • postupn rozvíjet dovednost reflexe a sebereflexe, porozumní sob a ostatním studentm, • postupn propojovat pedagogické vdomosti s praktickými zkušenostmi a uit se tento proces verbalizovat. Hlavním cílem práce s portfoliem je tvorba a rozvoj studentova pojetí výuky jako nedílné souásti rozvoje jeho profesní identity.
Názory budoucích uitel na portfolio Prostednictvím dílího przkumu jsme zjišovali názory student na cíle a význam portfolia v kurzu Rozvíjení didaktických dovedností.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
45
Nové metody výuky
Zaznamenali jsme adu zajímavých hodnocení. Studenti nejastji uvádli následující hodnotící aspekty. Portfolio dává píležitost zastavit se, pemýšlet nad sebou, nad svými innostmi, reflektovat svoje pedagogické psobení, rozvíjí schopnost strukturovat, tídit myšlenky, názory, uvdomit si význam pípravy na vyuování, motivuje k další innosti, motivuje k uitelství, dává píležitost pracovat s prožitkem, popsat svoje pocity, radovat se z tvorby neho smysluplného, rozvíjí analytické a syntetické myšlení, podncuje k ešení vzniklých problém, má smysl do budoucí uitelské práce – zstane mi pomcka do praxe atd. Studentské portfolio jako produkt zahrnuje jednotlivé ásti portfolia, které má student možnost prezentovat. V kurzu rozvíjení didaktických dovednosti se jedná o pípravy na mikrovyuování, zadané úlohy do semináe, jako nap. formulace a problémových situací, do nichž se student v prbhu praxe dostal, nebo by se mohl dostat, píprava úloh problémového charakteru k tématu z pedmtu své aprobace, eseje na vybraná témata, jako nap. Popište, jak byste ešili nezvyklou školní situaci, Jakým uitelem bych chtl být, pozorovací archy s reflexemi a sebereflexemi, videozáznamy mikrovyuování, záznamy pedagogických rozbor, analýzy videozáznam, sebereflektivní výpovdi, píprava a reflexe pracovní dílny k tvorb lánku do asopisu Uitelské listy apod.
Analýza portfolií V prbhu výuky v kurzu bhem posledních dvou let jsme provedli dílí analýzu studentských portfolií s cílem zaznamenat, zda se daí rozvíjet pedagogické myšlení a jednání student a nkteré didaktické znalosti a dovednosti. Jedná se o analýzu procesuálního aspektu studentských portfolií. Na základ dílí analýzy mžeme konstatovat, že u vtšiny student se daí postupn rozvíjet vtšinu dovedností v souladu s formulovanými cíli práce s portfoliem. Jedná se pedevším o rozvíjení schopnosti porozumt sob samému a ostatním kolegm – studentm, což je patrné z reflexí a sebereflexí. Prostednictvím systematických pedagogických rozbor mikrovyuování se daí rozvíjet dovednost teoretické reflexe praktických zkušeností. Z písemných vyjádení a zárove i z ústních pedagogických rozbor je zetelný postupný rozvoj schopnosti racionáln vyjádit, verbalizovat vlastní praktickou zkušenost i prožitky. Evaluaní dotazník V závru kurzu budoucí uitelé vyjádili své názory a hodnocení kurzu v evaluaním dotazníku, který je souástí portfolia a jehož cílem je zjistit komplexní pohled na osobní význam kurzu pro studenta. Koncepce dotazníku sleduje to, aby studenti dostali píležitost opakovan se vrátit k innostem v kurzu, kriticky je analyzovat, optovn pojmenovat a zpesovat hodnotící soudy. To je cesta k hlubšímu porozumní toho, co díve student formuloval spíše intuitivn, pocitov. Tento proces hodnocení mu pomáhá lépe chápat souvislosti, zárove porozumt píinám a dsledkm realizovaných inností apod. Z hodnocení je patrné, že se studenti znovu vracejí jak ke svým mikrovýstupm, tak k výstupm koleg, kde pregnantnji pojmenovávají aktivity, úspchy, hodnocení a problémy. Cílem uvedeného dotazníku bylo zjistit jednak hodnocení jednotlivých ástí kurzu, pedevším však otevít prostor pro reflexi a sebereflexi student ve vztahu k obsahu kurzu. Výsledky dotazníkového šetení jsme zpracovali metodou kvalitativní analýzy a tyto výsledky byly prezentovány na závreném studentském seminái. Všichni studenti dostali možnost sdlit svoje názory a hodnocení na následující okruhy otázek: • Jak probíhala Tvoje píprava na mikrovyuování a výstup na škole (jak student postupoval pi píprav a co si uvdomoval)? • Jak zptn hodnotíš vlastní výstupy (co se podailo a co nikoli, co by píšt udlal jinak)? • Jaký vliv mla na Tvj vlastní výstup pítomnost videotechniky (jaké pocity prožíval, co mu vadilo)?
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
46
Nové metody výuky
•
Jak reagovali na výstup ostatní kolegové a vedoucí kurzu (které pipomínky byly nejpínosnjší)? • Jak reagovali, spolupracovali žáci? • V em se odlišovala tato forma vystoupení od Tvých dosavadních pedagogických zkušeností? • Které vystoupení koleg T nejvíce zaujalo a pro? • Jaký vliv má absolvovaný kurz na Tvoji další pípravu a budoucí pedagogické psobení? • Co Ti kurz osobn pinesl? Prostednictvím analýzy dotazník jsme dostali velmi zajímavé informace o tom, co vše studenti prožívají, co si uvdomují a jaké zkušenosti a poznatky si z kurzu odnášejí.
Výsledky analýzy metod Na základ zpracování informací, dat a poznatk získaných prostednictvím uvedených metod a technik uvádíme zobecující závry šetení, jež se vztahují jednak k vlastní aktivit student v prbhu kurzu, jednak k aspektm rozvoje významných didaktických znalostí, zamených pedevším na oblast reflexe a sebereflexe. Vtšina student se velmi aktivn zapojila do všech inností v prbhu kurzu a celkov jej hodnotí velmi pozitivn. Zvlášt studenti, jež jsou kladn motivováni k uitelské profesi, vysoce hodnotí pínos kurzu a zvlášt práci s portfoliem pro jejich další profesní rozvoj. Zárove si uvdomují, že v reálné pedagogické praxi bude vše náronjší a složitjší. Studenti doceují význam kvalitní pípravy na vlastní výstupy. V prbhu pípravy mikrovýstup považují za subjektivn obtížné pipravit aktivity na omezený (velmi krátký) as. Zkušenost s mikrovýstupem podncuje studenty k interiornímu pohledu na vlastní výkon. V hodnoceních ped mikrovýstupy mají tendenci se spíše podceovat. Vtšina student byla subjektivn spokojena se svým výkonem pi mikrovýstupu i výstupu ve škole. Studenti pozitivn hodnotí možnost vidt sebe sama (z videonahrávky), vtšin z nich nevadí pítomnost videotechniky, pouze nkteí si ji uvdomují bezprostedn ped výstupem, v prbhu výstupu na kameru bu zcela, nebo tém zapomínají. Od videonahrávky oekávají možnost pozdjší seberegulace a zárove vyrovnání vlastního subjektivního dojmu s dojmem ostatních (koleg, žák), do nichž se pi sledování videonahrávky vciují. Vtšina student se snažila o realizaci aktivizujících metod a forem práce. Velmi kladn hodnotí vzájemné obohacování se o nápady a námty inností. Pibližn polovina student subjektivn hodnotí jako obtíž schopnost se srozumiteln a spisovn vyjádit v omezeném ase (pi výkladu nové látky, vysvtlování a zadávání úkol a instrukcí). Celkov vysoce oceují získání bezprostední zptné vazby po vlastním výstupu a zárove si uvdomují výrazné možnosti sebepoznávání, sebehodnocení a seberozvoje.
Další využití portfolia Vnitní strukturace portfolia Smysl tvorby portfolia Pi promýšlení dalších možností a inovací práce s portfoliem pedpokládáme zaazení nových prvk. Jde pedevším o to, poskytnout studentm možnost prezentovat vlastní portfolio ostatním spolužákm a vyuujícím v kurzu. Nabízí se realizace pracovní dílny, zamené na prezentaci a hodnocení portfolií. Cílem je vzájemné obohacení student o zkušenosti z procesu tvorby portfolia a posílení osobního významu portfolia pro každého studenta. Jde tedy o prezentaci portfolia jako jedineného, vnitn strukturovaného souboru prací, jež se vyznauje originalitou pojetí. Jde o to, aby byl student schopen vlastní pojetí pojmenovat, charakterizovat a obhájit. V kontextu s vlastním pojetím je teba studenty smovat k vnitní strukturaci portfolia podle uritých kritérií, která si student samostatn stanoví podle toho, co považuje za klíové.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
47
Nové metody výuky
Další možností inovace práce s portfoliem je jeho reálný pesah do dalších kurz realizovaných v prbhu pregraduální pípravy, pedevším oborových didaktik aprobaních pedmt a pedagogické praxe. Zkušenosti a poznatky z analýzy práce s portfoliem ukazují na význam využití portfolia v dalších kurzech tak, aby byl zachován základní koncept, východiska a smysl tvorby portfolia. Jde, mimo jiné, o to, integrovat práci s portfoliem v kurzech jak obecn, tak oborov didaktických. To je cesta pirozeného a smysluplného rozvoje didaktických znalostí obsahu. Portfolio je významným a užiteným nástrojem rozvoje reflektivních a sebereflektivních dovedností student. Je ukazatelem vývoje studenta, poskytuje informace o jeho didaktických znalostech, dovednostech o jeho myšlení a osobnostních charakteristikách. Poznatky a zkušenosti z vedení kurzu mohou sloužit vyuujícím – didaktikm k tomu, aby smyslupln pemýšleli o možnostech pedagogické intervence ve vztahu ke studentm uitelství v oblasti kvalitní pípravy na pedagogické vystoupení, pochopení smyslu analýzy pedagogických vystoupení, porozumní reflexi koleg – student i vyuujících, pochopení smyslu analýzy videonahrávky, motivace student k uitelské profesi a celkov v sebepojetí a sebehodnocení student. Názor studenta Domníváme se, že velmi výstižn na píkladu tvorby portfolia vyjádil charakter a smysl rozvíjení didaktických znalostí obsahu v pregraduální píprav uitel student uitelství – absolvent prezentovaného kurzu Michal Cicvárek v lánku, který byl otištn v asopise Uitelské listy: Osobní portfolio studenta a jeho tvá Zajisté te vyvstává otázka, co by se ale mlo v píprav uitel dlat? Jak pracovat s osobností uitele? Myslím, že se staí podívat na nkteré pozitivní momenty pedagogicko-psychologické pípravy, které máme již dnes. Napíklad v nkterých semináích není dnes výstupem seminární práce, i referát, ale je jím osobní portfolio, které se vytváí v prbhu semináe (viz lánek Uitelských list . 8/2005–06, innostní píprava student uitelství). Student dostane jakýsi rámec drobných povinností, povinných i volitelných úkol. Tyto úkoly jsou zadávány bu na zaátku, i v prbhu semináe. Tvoí ást jeho nápln. Student má možnost splnit tyto úkoly svým zpsobem, v rámci uritých stanovených pravidel. Má i jistou možnost zvolit si jejich zamení. Jsou-li tyto úkoly smyslupln zvoleny a zameny, mohou studenta smovat i do praxe, do prostedí školy. Mohou ho vést k promýšlení a zvnitování v pednáškách získané teorie. Navíc jeho aktivitu nekumulují do uritých výkonových bod (píprava dlouhého referátu, sepisování seminární práce), ale naopak ji rovnomrn rozdlují v prbhu kurzu. Výstupem je pak jakési osobní portfolio zkušeností, které odráží studentovu osobnost a zájem. Mže se v nm sám najít a také zachytit pohled koleg na své pedvedené schopnosti, dovednosti a celkovou osobnost. Pokud bychom chtli vztáhnout roli portfolia k celé pedagogicko-psychologické píprav uitel, mohlo by do jisté míry nahradit závrenou práci z pedagogiky. Výsledné osobní portfolio z pedagogickopsychologické pípravy, snoubící v sob dílí portfolia i výstupy seminá, by tak bylo lepším obrazem osobních schopností a dovedností studenta než jakási pseudovdecká seminární práce. Kdyby byly rámce dílích portfolií vhodn navrženy, obsahovaly by reflexi teorie v praxi a zptnou vazbu, dávaly by nakonec ješt jakýsi vyšší smysl plnní jednotlivých kurz pedagogickopsychologické pípravy. Byla by do ní vetkána nit dlouhodobjší motivace, osobní smysl a vztah studenta k píprav samotné.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
48
Nové metody výuky
Intenzivnjší zapojení do života školy K dílím inovacím lze zaadit realizaci studentských projekt v prbhu klinického semestru. Bhem pedagogické praxe na základní škole studenti promyslí, pipraví a zrealizují projekt, který spluje základní požadavky na projektové vyuování. Cílem realizace projekt je ada aspekt. Jedná se pedevším o to, umožnit studentm rozvinout zkušenosti a dovednosti s reálnou výukou a aplikovat teoretické poznatky z obecné a oborové didaktiky v pedagogické praxi. Nedílnou souástí cíle projekt je uvdomní si významu integrace uiva v kontextu s promnami souasné školy. Studenti mají za úkol najít témata, jež odpovídají zámrm prezových témat ve školním vzdlávacím programu základní školy, ve které praktikují. Tak se zárove seznamují s projektem školy a aktivn do nj vstupují. Studenti se v prbhu pípravy mnohem intenzivnji zapojí do života školy, navážou užší spolupráci s fakultními uiteli i s žáky. Významným cílem tchto projekt je aktivizace žák. A nejen to, z hodnocení projekt ze strany student i fakultních uitel je zejmé, že se jedná o významný prvek motivace nejen žák, ale pedevším samotných student, kteí zažijí bezprostední realizaci živé, dynamické výuky s konkrétními, asto hmatatelnými výstupy.
Pracovní dílny Ve výuce obecné didaktiky jsme zaadili pracovní dílnu s odborníky z Výzkumného ústavu pedagogického v Praze, zamenou pedevším na problematiku tvorby školních vzdlávacích program na základních školách. Z této spolupráce vznikla ada píspvk student, urených pro tenáe portálu RVP ZV. Nedílnou souástí inovativních kurz je realizace pracovní dílny s šéfredaktorkou asopisu Uitelské listy. Cílem dílny je jednak motivace student k práci s texty v pedagogickém asopise, pedevším pak píprava student na publikování vlastních text. ada student zaznamenala zkušenosti z uvedených kurz do podoby lánku, který byl následn v Uitelských listech publikován. Studenti ve statích reflektují aktivity, verbalizují zkušenosti a prožitky z kurz.
Možnosti e-learningu Ve výuce didakticky zamených kurz a kurz pedagogické praxe smujeme k dílím inovacím, jejichž východiskem jsou nejen konstruktivistické pístupy, zkušenostní a innostní orientace výuky, ale zárove i smysluplné využití informaních a komunikaních technologií. Jedním z nejnovji realizovaných je e-learningový kurz s názvem Pedagogické inovace v kontextu promn souasné školy. Hlavním smyslem realizace e-learningového kurzu pro studenty uitelství je využití informaních a komunikaních technologií z dvodu zvýšení efektivity studia, podpory samostudia, možnosti flexibilní aktualizace obsahu vzhledem k ešené tematice. Klíovým cílem je pedevším smysluplná integrace poznatk z kurz pedagogicko-psychologické a oborové pípravy ve studiu uitelství.
Nedílnou souástí cíle kurzu je porozumní podstat promn souasné školy a v kontextu tchto zmn promýšlení možností zaazení dílích pedagogických inovací do reálné pedagogické praxe. Co to konkrétn znamená?
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
49
Nové metody výuky
U student – úastník kurzu se snažíme o rozvoj takových znalostí, které jim pomohou k tomu, aby byli schopni zhodnotit možnosti jednotlivých pedagogických inovací z hlediska zaazení do výuky a byli schopni samostatn navrhnout, pípadn uskutenit inovace v reálné výuce. Jedná se o takové inovace, jako je skupinové a kooperativní, projektové, problémové i otevené vyuování a další. Studenti se prostednictvím e-kurzu seznamují s východisky, cíli a strategiemi tvorby školních vzdlávacích program a s klíovými pojmy rámcových vzdlávacích program v kontextu zaazení pedagogických inovací do výuky. Charakteristika e-kurzu Kurz je realizován jako on-line kurz v prostedí Moodle na e-learningovém portálu Univerzity Karlovy. V pedkládaném kurzu jsme se snažili o implementaci významných princip konstruktivistického uení. Jedná se o podporu kontakt mezi studenty a uitelem, rozvoj spolupráce mezi studenty, podporu používání metod aktivního uení, nezbytnost rychlé zptné vazby, oekávání úspchu, respektování rznorodých znalostí, zkušeností, schopností student a respektování odlišných zpsob uení se. Cíle kurzu Kurz je koncipován tak, aby: • seznámil a pipomenul významné aspekty promn souasné školy, • seznámil s významnými aspekty pedagogických inovací, • rozvíjel didaktické myšlení, • poskytl prostor pro zobecování teoreticko-praktických poznatk, • rozvíjel aktivní uení, • motivoval k samostatnému a tvrímu studiu, • ukázal možnosti aplikace znalostí do pedagogické praxe cestou konkrétních píklad, • otevel prostor pro vzájemnou komunikaci mezi studenty uitelství. Specifickým rysem kurzu je jeho interdisciplinární charakter, nebo obsahov navazuje na znalosti z kurz obecné a oborové didaktiky a zárove má pesah do oblasti vdomostí a zkušeností z kurz pedagogické praxe. Smyslupln integruje dosavadní poznatky a zkušenosti student a zárove se výrazn orientuje na problematiku souasné mnící se školy. Kurz má interaktivní a praktickoinnostní charakter. Studenti jsou vedeni k tvorb praktických úkol, jejichž výsledky mohou v budoucnu využít v reálné výuce. Kurz je primárn uren studentm uitelství rzných aprobaních pedmt. Domníváme se však, že mže být podntný a užitený všem, kteí se zajímají o promny souasné školy, tedy uitelm základních a stedních škol a úastníkm dalšího vzdlávání pedagogických pracovník. Kurz si neklade za cíl pinést komplexní zpracování problematiky, chce však podnítit aktivní a tvrí myšlení student uitelství a uitel, pedevším v oblasti inovativního pojetí vyuování. Vzhledem k tomu, že obsahové zamení kurzu souvisí úzce s významnými aspekty v realit souasné mnící se školy, je kurz oteven novým podntm, úpravám a doplnním. Kurz poskytuje nejen nové informace, poskytuje také prostor pro zobecování poznatk a zkušeností z pedchozí výuky a zárove rozvíjí didaktické myšlení student. Vzhledem k tomu, že jsou studenti vedeni k tvorb praktických úkol, jejichž výsledky mohou v budoucnu využít v reálné výuce, má kurz do jisté míry motivaní charakter a praktický charakter. Výstupem z kurzu mže být studentské portfolio, v nmž student prezentuje úkoly a výsledky práce z jednotlivých lekcí a do jisté míry mže poskytnout zajímavé informace pro zptnou vazbu také lektorovi e-kurzu. Závrem Z uvedených skuteností vyplývá celá ada námt pro další výzkum a pedevším reálnou innost se studenty ve výuce. Cílem naší práce je formulovat klíové didaktické kompetence student uitelství.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
50
Nové metody výuky
Pedpokládáme výzkum, jehož cílem bude zjistit, které základní znalosti a dovednosti jsou významné pro profesní výbavu budoucího uitele. Autorka: PaedDr. Nataša Mazáová, Ph.D. Použitá literatura: • Janík, T. Znalost jako klíová kategorie uitelského vzdlávání. Brno: Paido 2005. • Janík, T. a kol. Pedagogical kontent knowledge nebo didaktická znalost obsahu? Brno: Paido 2007. • Janík, T. a kol. Metodologické problémy výzkumu didaktických znalostí obsahu. Brno: Paido 2008. • Kopecký, K. E-learning (nejen) pro pedagogy. Olomouc: Hanex 2006. • Mazáová, N. Pedagogické dovednosti student uitelství a možnosti jejich rozvíjení. Disertaní práce. Praha: UK, Pedagogická fakulta 2002. • Mazáová, N. innostní píprava student uitelství. Uitelské listy . 8, 2006. • Skalková, J. Pedagogika a výzvy nové doby. Brno: Paido 2004. • Spilková,V. a kol. Souasné promny vzdlávání uitel. Brno: Paido 2004. • Spilková,V. – Hejlová, H. Univerzitní vzdlávání uitel primární školy na pelomu století. Praha: UK 1999. lánek je dílím výstupem ešení Výzkumného zámru 0021620862 – Uitelská profese v mnících se požadavcích na vzdlávání. Slovníek pojm, seznam zkratek: • Microteaching: mikrovyuování • E- learning : elektronická výuka • E- kurz: elektronický kurz • RVP: rámcový vzdlávací program • Studentské portfolio: soubor prací studenta • Implicitní: neuvdomovaný, ne zcela zetelný, zjevný • Prekoncept: pedchozí znalosti, zkušenosti a pedstavy žáka • Hidden curriculum: skryté kurikulum (postoje, hodnotová orientace ve výuce) • Transmisivní: pímé pedávání hotových poznatk • Sebereflexe: sebehodnocení • Autoregulace: sebeízení • Pregraduální: bakaláské a magisterské vzdlávání
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
51
Nové metody výuky
Uitel odborných pedmt nemívá as vyuovat tení Uitelé ve svých pedmtech – hlavn na druhém stupni nebo na stední škole – nemívají obvykle mnoho asu na to, aby v žácích rozvíjeli krom znalostí a dovedností oborových také základní dovednosti tenáské. Avšak eštiná to pro n také zvládnout sám nemže – žáci potebují prpravu ve tení práv na textech odborných, z fyziky, zempisu, djepisu i biologie atd. Mnohé dti neumjí penést své školní znalosti do skutené práce, využít je. To platí i o poukách o tení s porozumním, které dostanou v eštin, ale neaplikují v jiných pedmtech. Mohou umt zpamti pouku „když pestáváš v etb rozumt, zastav a ti znovu od místa, kde ses ztratil“. A pesto se neprokoušou zadáním úlohy ve fyzice, nebo výkladovým textem v uebnici biologie. Nejsou navyklé používat strategie pro tení s porozumním, protože se „o nich“ jenom uily v eštin (možná je ani necviily, a možná dokonce jim o nich ani nikdo neekl, ani je nepedvedl...). Potebovaly by si je opakovan vyzkoušet s pomocí uitele pímo v praxi – když dostanou zadání v zempise a nechápou, co vlastn mají hledat a posuzovat, nebo ve fyzice, která vlastn veliina v zadání není vyíslena. Odborná pomoc od koleg Aby uitelé odborných pedmt dokázali najít ve výuce as a zpsob pro rozvoj tenáských dovedností žáka, potebují pímou pomoc od kolegy, napíklad od eštináe. Pomocníkem – osobním kouem, docela jako napíklad v atletice – jim však mže být kterýkoliv kolega, jenž ví nebo umí zjistit: a. jak tení u dtí funguje, b. v em potebuje vyuující pomoci. Možná, že nkteí uitelé v naší škole zjistí, že dokážou takové kouování druhým poskytnout. Nkterým k tomu dokonce editel dá prostor v úvazku a v organizaci výuky. Je možné, že nkterý uitel odborného pedmtu dokáže do své výuky zaadit péi o tenáské strategie sám, bez pomoci od koue – ale chce to velké soustední a dslednost. A jde o cílený celoškolní program zvyšování tenáské gramotnosti, nebo o osobní snahu uitele, každý pokus o zlepšení tení našich žák je zárove významným pokusem o zlepšení jejich prospchu v odborných pedmtech. Vnovaný as se vyplatí... Co by tenáský kou ml umt Kou pomáhá uitelm odborných pedmt pi plánování hodin tak, aby dávaly dtem píležitost k používání metakognitivních strategií, tj. píležitost, aby si uvdomovaly, jak se do tení chtjí pustit, co pi tom mají dlat, jaký postup k rozluštní úlohy nebo výkladového textu zvolit atd. Uitel by ml pi plánování hodiny provést s textem (zadáním, výkladem) to, co bude dlat žák v hodin. A k takovému plánování mže uiteli pomáhat kolega, jehož úkolem v daný okamžik není myslit na cíle daného vyuovacího pedmtu, ale v první ad na strategie tení.
Úel tení 1. Uitel/žák si uvdomí nebo si stanoví úel tení (zda bude text íst pro získání informací, nebo pro zábavu a potšení). To je pro dti dležité – obvykle tou jediným, hltavým zpsobem (a rychle, nebo pomalu), tak jak to dlají tebas pi etb pohádky nebo sci-fi povídky. Doufají, že jim význam teného njak dojde sám...
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
52
Nové metody výuky
Uitel tedy promyslí, jak práci zadá dtem, aby si ujasnily, že tentokrát tou pro získání informací, a kterých informací, pípadn pro je hledají. Žákova dosavadní znalost nebo zkušenost 2. Uitel/žák zeteln vyjádí, jak zadaný úkol souvisí s žákovou pedchozí znalostí a zkušeností v té vci. Má-li se íst o zemdlství Jižní Ameriky, ml by si každý žák zvyknout, že je užitené nejprve si vzpomenout, které potraviny se k nám odtamtud vozí, zda slyšel o njakých problémech s vypalováním amazonských prales, zda vidl njaký film z té oblasti atp. Nkdo si možná vzpomene jenom na televizní zábry tanenic z festival v Riu, ale i to je dležitá spojnice mezi jeho zkušeností a novou látkou. Uitel proto chce, aby si žák vyjádil (v heslech zapsal), „co má s tématem i problémem spoleného a co už ví.“ Klíové pojmy, hlavní myšlenka 3. Uitel/žák rozpozná klíové pojmy v textu a hlavní myšlenku, pokud text není jenom popisný (ale takový radji pro výuku nevybíráme). Zatímco uitel musí text pedem nastudovat, vytipovat pro sebe tyto klíové pojmy i hlavní myšlenku v textu a musí rozhodnout o nejdležitjších klíových slovech, žák na n bude picházet až pi tení (mže to být jeden ze zpsob proítání textu ve tíd). Uitel má mít o klíových pojmech a hlavní myšlence jasno pedem, protože podle nich promýšlí otázky, úlohy, postupy. Úrove obtížnosti 4. Uitel vyhodnotí / žák odhaduje úrove obtížnosti i délku úryvku k etb. Vybíráme samozejm text, který není ani moc primitivní, ani moc složitý, ani moc dlouhý, ani moc krátký. To uitel poznává podle své zkušenosti s danou tídou a žáky. Jist má pro žáky bystejší pipravenu navazující ást k textu, který by pro n byl píliš krátký, pípadn urí minimální délku, kterou musejí peíst všichni, a zbytek je pro ty, kteí to stihnou. Uitel se také rozhoduje, jak mže žákm pomoci danou obtížnost pekonat – zda naplánuje, že žáci budou íst a po kratších úsecích petené shrnovat, nebo zda jim k tení vyvsí na tabuli myšlenkovou mapu obsahu i osnovu teného textu atp. Pro žáka je tato strategie trochu jiná – on text zatím nezná, ale už odhaduje: bude text o zemdlství v Jižní Americe ním složitý? Možná v nm budou nudné statistické grafy? Možná se bude složit vysvtlovat, pro jsou tam lidé tak chudí? Možná však to bude zajímavé tení, protože víme, že nám uitelka vždycky nosí docela napínavé úryvky z cestopis? Žák má zauvažovat i o délce – tu mu vyuující pedem sdluje: „Budeme íst jeden a pl strany o pastevcích na pampách.“ Žák si uvdomuje, kolik úsilí ho tak dlouhý text stojí, zda tak dlouhé tení rád vydrží, co mu pomáhá, když „je to moc dlouhé“. Organizace textu 5. Uitel/žák zkoumá organizaci (stavbu) textu a užití lenících prostedk, zejména grafických a typografických (nadpisy, mezititulky, fotografie, grafy, první a poslední odstavec, výrazy vyjadující návaznosti v textu – konektory: zájmena, opakování slov). Uitel by ml ped tením mít dobrý pehled o tom, které prostedky v textu jsou, aby pomáhaly tenáovi. Podle nich se mže žák bhem tení ptát, zda si všimli, kam patí graf, nebo ke kterému odstavci odkazuje výraz „níže uvádíme...“ atp. Mže také pedem žákm íct (a na tabuli nadepsat) mezititulky, které obsah zpehledují a usnadují jak pochopení, tak tení – žáci tou úseky od mezititulku k mezititulku a pitom si pamatují, o co v daném úseku jde (bylo to shrnuto v mezititulku). Žák si tuto organizaci textu ped tením uvdomí, když je vybídnut, aby text prolétl oima a všímal si slov vysazených tun nebo v samostatných ádcích, nad stránkou (záhlaví) nebo po stran textu (marginálie). Je užitené, když žáci dostanou as, aby si ve dvojici povdli svj dojem z textu („to Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
53
Nové metody výuky
bude dlouhé“, „nevím, co k emu tady patí“, „tenhle obrázek jsem už vidla“, „tadyhle asi bude o tch požárech“). Pedstava o tématu 6. Uitel si zformuluje / žák si vytvoí obecnou pedstavu o tématu. Poté, co probhnou aktivity ped tením (napíklad nkteré z tch, které jsme uvedli výše v bodech 1– 5), by žáci mli dostat chvíli na to, aby si v hlav srovnali, co od textu oekávají. Mohou to dlat ústn ve dvojicích. Uitel však ze zkušenosti s dtmi tuší, co si asi budou o práv o tomto textu íkat, a proto to má pedem napsané. Neml by se odbýt tím, že si zapíše „budou otrávení“. Možná dokáže pesnji odhadnout, že si budou íkat „o té Americe, to už jsme posledn íkali, ale dneska bude o pasení býk“, nebo „budeme z toho asi muset vypsat, ím se život na vsi liší u nás a tam“ atp.
Klíová slova a pojmy 1. Uitel zadává, aby žák hledal klíová slova a pojmy. U pokroilejších tíd se uitel mže ptát, co obvykle pi tení pomáhá – a co tedy i dnes budeme dlat pi tení... Zkušení žáci už tuto strategii nasazují sami, podtrhávají si klíová slova nebo vypisují a sledují, jak se v textu opakují. Uitel je na to pipraven a podle vysplosti tídy formuluje zadání k etb, nap.: „Budete si te po 15 minut íst rozdaný text a každý si po stran bude vypisovat slova, která jsou klíová pro pochopení textu. Odhaduji, že takových slov najdete tak pt až osm.“ Hlavní myšlenka 2. Uitel zadává i pipomíná, aby žák hledal v textu hlavní myšlenku a zapsal ji, pípadn aby si ji formuloval. Naisto si ji sice žák zformuluje až po dotení, ale pi tení je dležité, že ji žák hledá a oekává, že mu ji text poskytne. Uitel proto vybral takový text, který njakou novou a závažnou myšlenku obsahuje. Texty pouze pehledové, soupisy, popisy žáky obvykle nudí a nevedou k tení s porozumním oboru. Vztahy mezi myšlenkami 3. Uitel/žák se rozhoduje o tom, jak se jednotlivý odstavec váže k hlavní myšlence. V dobe zvoleném nauném textu zpracovává každý odstavec njakou stránku celého tématu: nap. jeden odstavec pojednává vznik problému, další jeho úastníky, další pak shrnuje dosavadní pokusy o ešení, poslední probírá nadje na další vývoj... Uitel má pedem jasno, jakou povahu který odstavec má, a od žák požaduje, aby si zvykli v mysli (nebo zpoátku i na papíe) tento vztah k hlavní myšlence vyjádit. Bhem tení pak je možné – pokud uitel ídí tení po odstavcích a žáci se zastavují – aby si žáci spolen tyto vztahy sdlili. Uitel to mže psát na tabuli. Hlasité pemýšlení 4. Uitel modeluje / žák provádí myšlení nahlas. Strategie „myšlení nahlas“ se obvykle nacviuje zvláš: uitel si pipraví zajímavý úryvek z oboru, promyslí, jak si vlastn z nho on sám dobývá poznatky. V hodin žákm sdlí, že nyní mají možnost nahlédnout do jeho hlavy a sledovat, jak se nad textem pemýšlí. Text jim rozdá, aby se každý mohl na vty dívat, a pak pomalu text pedítá. Po krátkých úsecích (vta, souvtí, ale i vprosted vty nad pojmem nebo jevem k rozluštní) se uitel zastaví a pronáší své myšlenky nahlas – tak, jak opravdu nad vcí uvažuje a jak se snaží textu porozumt. Toto modelování ovšem mže pedvést na zaátku etby nauného textu v hodin, a pak vyzve žáky, aby si to ve dvojicích sami zkoušeli. Nemže však
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
54
Nové metody výuky
oekávat, že bez nácviku a zkušenosti pak žáci budou rozdanému textu hned rozumt – dovednost myšlení nahlas (a myšlení vbec) vzniká postupn, po mnoha pokusech. Otázky k textu 5. Uitel si pipraví / žák klade k textu otázky. Na rozdíl od bžné praxe nejde o to, aby uitel vysteloval na žáky bhem tení „kontrolní otázky“. Jde o dovednost otázky vytváet a formulovat, a to takové otázky, které pomáhají porozumt textu,nikoliv kontrolovat, zda už k porozumní došlo. Uitel si pedem pipraví otázky, které podnítí žáka, aby zapemýšlel, aby se pozastavil nad nejasným tvrzením nebo neznámým pojmem. Nebudou to asi otázky typu „Kdy došlo k náhlému poklesu potu hovzího dobytka v Argentin?“, ani otázky tzv. „nášlapné“, které rovnou nutí žáka doplnit slovo, nad kterým ani nezapemýšlel, jako „Pastevec musí oddlit ve stád krávy a telata od...? No? Od koho? Od býk!“ Ale spíše „Jak se asi zmnil život pastevc, když bylo náhle tak málo krav?“, nebo „Jaký rozdíl by asi vidl dnešní eský farmá, kdyby dostal farmu v Brazílii?“ Otázky ovšem siln závisejí na obsahu textu, na hlavní myšlence a pojmech. Své otázky si uitel pipraví, ale pedevším zadá žákm úkol vytváet vlastní otázky nad místy, která jim stojí za optání. K tomu známe metody ke studiu textu, jako je Vím – Chci vdt – Dozvdl jsem se – Chci vdt dále..., v nichž žáci své otázky pímo nalézají a formulují. Uitelovy otázky nemusejí vbec v hodin zaznít – pipravil si je proto, aby lépe porozuml tomu, s jakými problémy se setkají jeho žáci, a aby pípadn vdl, jak žáky navede k tomu, že si budou hledat odpovdi. Vyjasování 6. Uitel/žák používá rzných postup pro vyjasnní významu neznámých slov. Uitel si pedem vytipuje slova v textu, na která asi žáci narazí, a uváží, které ze zpsob vyjasnní použít: zda budou žáci usuzovat na význam podle kontextu, nebo zda je povede, aby nahlédli do stavby slova (nap. „Ozbrojené ptky mezi majiteli a pastevci: známe njaká slova, která znjí podobn? Která slova vám to pipomíná? Pltky? Budky? To nám asi nepomáhá, ty nemohou být ozbrojené, hledejte slova, která obsahují stejné souhlásky p- a -tk-. Potkat se, potýkat se mžeme ozbrojen? Je to staré slovo – lidé se odedávna potýkají a perou.“ Poznámky 7. Uitel/žák si zapisuje poznámky. Uitelova píprava spoívá hlavn v tom, že se ujistí, že vybral text, který podncuje k poznámkám, který stojí za opoznámkování. Suché údaje pekvapí a podnítí jen málokdy, ale v textu s njakou myšlenkou si žák najde argumenty, se kterými mže souhlasit, myšlenky, které chápe jinak než autor, kontrasty s našimi podmínkami atp. Uitel si poznámky k textu pedem uiní proto, aby: • je mohl v pípad poteby žákm pedvést jako model, • ml jistotu, že text dává podnty k poznámkám, • ml pedstavu, kolik míst v textu k poznámce vybízí, • vdl, jak nároné je poznámku vymyslet a zapsat (as, úsilí, intelekt). Žáci si poznámky iní systematicky, napíklad do podvojného deníku (doslovný výpisek na levou polovinu stránky, k nmu komentá na pravou stranu), pipojují si list s poznámkami k rozdanému textu nebo jej oznaí íslem strany a vkládají do uebnice. Smyslem psaní poznámek není ani mít je v sešit, ani správn interpretovat údaje v textu, ale zastavovat se v tení a pemýšlet nad tím, co sdluje. Zápis se provádí proto, aby si žák své myšlenky uspoádal, aby ml jasno v tom, co si myslí, a nehonily se mu hlavou jen neurité dojmy. Zapsanou poznámku mže také sdílet s druhými tak, že si list s poznámkami vymní, dopíšou si navzájem další poznámky atp. Návrat k petenému 8. Uitel/žák se v textu vrací zpt pi neporozumní.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
55
Nové metody výuky
Tuto strategii už uitel pedvedl žákm pi myšlení nahlas. Znamená to, že na tení textu dáváme žákm dost asu, obvykle více, než bychom si páli v hodin „ztratit“. Mže nás uklidnit, že pi dkladném tení se žák rovnou také uí – že tedy as neztrácíme. Pouhé prolítnutí textem ovšem k uení nevede, krátký as je tedy více ztrátou než as dostatený k návratm, k probrání nejasností ve dvojici, a k dalším aktivitám pi tení. Mnoha žákm prospje, když si nejasnou pasáž mohou peíkat polohlasn. Je dležité, když uitel tuto metodu ve tíd zeteln zavede jako funkní strategii a když ji podporuje, aby nedocházelo k posmškm, aby žáci nebyli káráni za to, že „ani neumjí íst“ atp.
Ovení klíových slov a hlavní myšlenky 1. Uitel/žák potvrzuje platnost klíových slov a hlavní myšlenky. Je to innost pedevším pro žáky! Uitel však má pro žáky promyšleno, jakým zpsobem si každý žák v hodin ujasní, že jeho výbr klíových slov a formulace myšlenky byly vhodné, že obstály ve srovnání s textem i s výbrem od spolužák. Uitel mže žádat, aby žáci objasnili, jak jejich klíové slovo „odemyká“ pochopení textu. Návrat k textu 2. Uitel umožuje / žák provádí opakované zbžné protení textu. Je to kupodivu nároná strategie – aby stála žákm za to a aby jim pomohla k porozumní, je nutné, aby žák pi opakovaném proítání text znovu zkoumal, aby si pi tom ovoval své domnnky a své pochopení. Uitel proto do výuky zaazuje postupy, pi kterých si žák už bhem prvního tení poizuje poznámky, výpisky, pedbžné formulace, a o n se opírá pi opakovaném zbžném proítání textu. Grafické organizéry 3. Uitel/žák tvoí grafické organizéry. Uitel podle povahy obsahu volí a žákm nejprve nabízí rzné formy, kterými si žáci heslovit uspoádají pojmy a své pochopení. Mže to být pyramida od hlavních pojm k podprným a doplujícím, nebo myšlenková mapa i tabulka atp. Ve zkušenjší tíd uitel nechává žáky, aby si zvolili formu sami. V každém pípad však uitel má svou verzi vypracovanou již pedem, aby vdl, na které problémy žák mže narazit, které možnosti si konkurují apod. Svou pípravu však žákm nevnucuje, jeho cílem je, aby ji ani nemusel ukazovat. Formulace vlastního názoru na text 4. Uitel zadává úkol, aby každý žák formuloval vlastní názor k protenému textu. Sám má svj názor zapsaný. Umožuje žákm, aby své názory vyslovili, porovnávali a dokazovali jejich oprávnnost pomocí textu. Vlastní uitelv názor mže zaznít nanejvýše mezi ostatními, neml by být ani první, ani poslední z uvedených, aby žáky neodradil. Shrnutí obsahu 5. Uitel zadává žákm, aby psali svá shrnutí obsahu textu. Shrnutí je v souvislých vtách, mže se opírat o myšlenkovou mapu vytvoenou ve tíd v pedchozím kroku. Je opt dležité, aby každý žák shrnoval sám, za sebe. Shrnutí obsahu není totéž, co tradin uitelem podávané závrené shrnující pouení. V žákov shrnutí se mají promítnout poznatky, které uinil, když se jeho pedchozí znalosti a zkušenost obohatily informacemi v textu, což je individuální, jedinená záležitost. „Správný“ obsah a správné poznatky zajistil uitel tím, jak vybral text a jak nechal žáky s textem pracovat. Tím je uí rozumt oboru a pramenm.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
56
Nové metody výuky
Syntéza z více zdroj 6. Uitel pipraví pro žáky úkoly, pi nichž mají syntetizovat informace z více zdroj. Tato innost po tení je náronjší jak na výkon žáka, tak na as v hodinách, ale je dležitá pro studium oboru i pro život: záviset na jediném zdroji a slep mu vit bývá riskantní a není to odborn správné. Je dležité, aby uitel další prameny sám prošel a sám provedl syntézu, jakou bude požadovat od žák. Tak lépe odhadne náronost práce i možnou podobu výsledku. Úloha koue, který ve škole poskytuje uitelm odborných pedmt konzultaci, píklad a pomoc pro zaazování tenáských strategií do výuky, je velmi nároná. Kou musí nejen sám ovládat potebné strategie tení, aby je mohl pedvést a vysvtlit, ale také umt jednat s kolegy tak, aby spolupráce fungovala bez obav, bez pocitu nucenosti a aby byla pínosem, který uitel odborného pedmtu mže skuten uznat. Nejlépe se pínos samozejm pozná na práci žák – indikátorem úspchu bude to, že žáci budou lépe zvládat uení v pedmtu, že jejich výsledky budou lepší, že jejich zptné vazby pro uitele budou dokládat, zda ješt mají potíže s porozumním úloze, s petením zadání a s pochopením výkladu. I v takovém vyhodnocování výuky by kou ml uiteli pomáhat. Je však dležité si uvdomit, že v hodnocení nejde o kontrolu a sankce, ale o pomoc k posílení dobrých stránek a k pekonání potíží. Když se uitelé nauí takovému pístupu k hodnocení své vlastní práce, bude pro n snazší jej uplatnit i v pístupu k práci žák. Autor: PhDr. Ondej Hausenblas Použitá literatura: • Standards for Middle and High School Literacy Coaches, IRA 2007, http://www.reading.org/resources/issues/reports/coaching.html
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
57
Nové metody výuky
Peíst si lánek ve specializovaném asopise napíklad o leteckém modeláství nebo o pstování orchidejí mže být pro nezasvceného tenáe docela problém – pokud ovšem má potebu takový asopis vbec otevít. Žáci a studenti ve škole však vysvtlovací, tém odborné texty íst musejí – musejí porozumt výkladm v uebnicích rzných pedmt, a to i v nkterých oborech s názvoslovím velmi odlišným od bžného jazyka (ásten i djepis, docela jist biologie, fyzika, velice chemie). Ale i zpsob podání údaj a myšlenek se v odborném sdlování velmi liší jak od ei bžn dorozumívací, tak od ei ve vyprávních, v píbzích a básních. Navíc se velmi rozhojnily typy nauných text, s nimiž se žáci bžn mohou potkat – krom text uebnicových mají k dispozici nepeberné encyklopedie rzné úrovn, nauné i populárn nauné knihy a asopisy, webové stránky. Kdy a jak jsou žáci základní školy pevádni od základního pístupu ke tení na etbu naunou, studijní, odbornou? Porovnejme jako výchozí píklad dv možnosti, jak se informace k žákovi dostávají: Píklad A Tabulka porovnávající typické rysy ryb, obojživelník, plaz, pták a savc žákovi ukáže, že nkteré druhy kladou vajíka mkká, zatímco jiné druhy mají vejce tvrdá nebo aspo pevná (hadi). Mírn napí se ukáže, že nkteré druhy rodí mláata živá, jiným se rodí mláata ve vejci. A ješt napí pak se druhy liší tím, zda o mladé peují. Tabulka nepináší informace v souvislém textu, nýbrž velmi strukturovan. Píklad B Souvislý nauný text. Použiji pomrn bžný, a málo kvalitní informativní text z oboru biologie, jakých se na internetu vyskytují pehršle: Savci a jejich základní znaky Savci jsou strunatci (tzn. mají strunu hbetní, která je pozdji nahrazena dokonalejší páteí). Dále spadají do podkmene obratlovc. V nich dále dlíme 6 tíd: paryby, ryby, obojživelníci, plazi, ptáci a savci. Také jsou rozdleni do dvou podtíd: vejcorodí a živorodí. První savci se vyvinuli v druhohorách ze savcotvorných plaz, což bylo asi ped 200 000 000 lety, kdy konkurovali dinosaurm. Jejich hlavní vývoj však poal až po vyhynutí dinosaur. Mezi hlavní znaky savc patí mateské mléko, placenta (orgán v tle matky, slouží k výživ zárodku), plíce, vyvinutý mozek, stálá teplota tla a srst. Srst je produkt pokožky, dlíme ji na podsadu: osiníky a vlníky (mkké) a pesíky (tvrdé), tvoí také nap. hmatové vousky. Línání – obmna srsti na jae a na podzim (nap. lasice hranostaj). Srst mže být redukována (nap. u kytovc a slona) nebo také vytváí nehty, drápy, rohy – jsou tvoeny z rohoviny. Savci mají sedm krních obratl, dobe jsou vyvinuty zuby (ezáky, špiáky, tenové zuby a stoliky), u šelem trháky, u hlodavc je sklovina jen na pední stran zub, které neustále dorstají, nkdy jsou zuby nerozlišené (u kytovc a chudozubých). Savci dále mají 3 sluchové kstky (kladívko, kovadlinka a tmínek). Savce dále dlíme na tynohé suchozemské savce, podzemní a vodní savce.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
58
Nové metody výuky
Porozumívací strategie Žáci doposud vícemén zvládli dovednosti plynulého elementárního tení a mají nkolik základních strategií pro porozumní (vizualizovat si tené, vrátit se k slovm, jimž nerozumjí, a pokusit se jejich význam vyvozovat a vysvtlovat, peíst si nahlas složitjší souvtí, klást otázky). Mli by tyto dovednosti a strategie zvládat pokud možno všichni. (A víme, že taková situace v mnoha tídách není, pece jen bychom nemli snižovat naše nároky na výuku. Spíš než snižování nárok potebujeme najít a využívat úinné strategie výuky a vhodné metody pro tení a literární výchovu.) Vzorce podání textu Dít z prvního stupn – pokud je tenáem – má už aspo zásti osvojené urité vzorce podání textu: pohádky konívají dobe a zaínají formulemi „bylo-nebylo“, básniky nemají zaplnné ádky a hrají si se slovy, nkdo v píbhu „to jako povídá nám“ a jiní v textu „mluví mezi sebou“. Pi tení musíme poítat s tím, že se „aruje eí“, totiž že nkterá slova znamenají nco jen pro tento jediný text, a jiná slova mají také zvláštní krásu, ale používají je rzní autoi atp. A navíc existují a poád dál se obmují nkteré typy píbh, napíklad o loupežníkovi nebo o Vánocích nebo o chudé, ale hodné, která pekonala nástrahy, a docela znaný poet dalších kulturních vzorc. Postupy, kterými s dtmi jedná svt Krom toho už žáci znají urité postupy, kterými s dtmi jedná svt – co nám dosplí íkávají, k emu nás pobízejí reklamy, jaké situace se stávají ve škole. Narážky na takové „instituty“ a zvyklosti dít v textu snadno rozpozná. Zkušenosti s dtskými encyklopediemi Žáci mají také obvykle už zkušenost s hledáním informací v encyklopediích, v tení informativního textu prosyceného ilustracemi, nákresy, pípadn i doprovozeného jednoduchými schématy. Dovedou tedy na stránce dtské ilustrované encyklopedie identifikovat místo, které se týká jejich zájmu, jejich otázek, a peskoit pasáže, které pojednávají o jiných jevech nebo jsou moc podrobné. Vdí, že pro speciální vdní existují speciální slova – termíny, a ty se dodržují a hledají. Je poteba je rozluštit, aby lovk rozuml celému sdlení.
Obecné tenáské dovednosti Pro etbu v pedmtech by se žák v šesté tíd neboli v prim víceletého gymnázia ml (do)uit i vyprávcí texty íst s takovou rychlostí a plynulostí, aby se jeho chápání obsahu netíštilo na nespojité kousky. Když žák píliš dlouho bloudí odstavcem, zapomene naaté, ale nedokonené myšlenky, které se mu zaaly z obsahu rýsovat v mysli. Nejde ani tak o zvlášt rychlé proítání, nýbrž o vyváženost mezi žákovou trplivostí luštit text a jeho schopností chápat nové myšlenky, které z nho plynou. Takovou vyváženost dosáhne pravdpodobn jenom astou etbou všeho možného, ale zejména etbou souvislých píbh nebo vysvtlení. Slovní zásoba nauných text Nauné texty mají svj zvláštní jazyk, který se musí lišit od našeho vyjadování domácího, a zárove nemají být zapeklit formulované tam, kde se dá použít vyjádení przrané. Žáci se uí tomu, že pesnost pojmenování je pro odborné myšlení nutná a že si vyžaduje mnohem vtší ostrosti ve
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
59
Nové metody výuky
významu slov – jak v jejich volb, tak v jejich tení. Žáci se uí porozumt tomu, že odborný jazyk má nkterá slova speciální, jenom svá (nap. ptakoitní), ale že používá i našich slov domácích, jenže v speciálním významu (savcotvorní plazi konkurovali dinosaurm). Uí se tomu, že souvtí uspoádává myšlenky na hlavní a doplující informace a že spojovacími výrazy se naznauje, o jaký obsah a o jaký vztah k tomu, co již bylo eeno, u pidané informace jde. Abstraktní myšlení V nauných textech se žáci setkávají v mnohem vtší míe než jinde s pojmy a výrazy abstraktními. Výrazy jako podkmen, znaky, výživa jsou v píkladovém textu pomrn neetné, protože text je práv jenom soupisem názv a rys tvor, ale ve skuteném vysvtlovacím odborném textu je abstrakt velké množství. Pokud text pináší njakou významnou informaci, jde obvykle práv o njaké abstraktní, obecné poznání. Sdlovat, že objevený tvor má stálou teplotu tla, je sice zajímavé, ale podstatnou informací bude, jak mu to umožuje pežít promny v prostedí, jaká je jeho adaptabilita. Abstraktní pojmy umožují vyjadovat se o tom, jak jevy a vci vzájemn souvisejí, formulovat obecn platné hypotézy, a pak o nich diskutovat, dokazovat a vyvracet je, a tím zdokonalovat své poznání. Dovednost myslet v zobecnných pojmech nepichází k lovku sama o sob, musí se jí nauit, a bez ní by zstal jen lovkem zmítaným pocity a pasivním vykonavatelem cizích zámr a myšlenek. Hutnost nauných text Nauné texty bývají velmi zahuštné. V popularizaních projevech se autoi snaží dát dost prostoru k tomu, aby tená domýšlel aspo pibližn to, co jako laik nemže pohotov chápat. Avšak v nauném textu odborném jsou myšlenky podány na co nejmenší ploše, co nejkompaktnji. Používají se rzné kvantitativní prostedky vyjádení, zkratky, rzné úrovn utídní informací podle dležitosti. Zatímco v bžné domácí eštin se informace vyjadují co možná nejvíce ve vtách, v odborné eštin, podobn jako v dalších jazycích, bývá „to, co se dje nebo stalo“ skryto ve jmenných spojeních: namísto vyjádení „když vody ustupovaly a pibývalo souše“ se v odborném textu napíše „pi ústupu vod a šíení souše“. To vše iní etbu nezvyklou, a tudíž nelehkou, náronou na soustední. Oborové pozadí textu etba nauného textu vyžaduje, aby žák podle titulu, podle podtitulu a dalších poznámek i podle termín rozpoznal a pochopil, jaké je vcné, oborové pozadí textu. Za výše uvedeným textem o pírodních druzích rozpozná biologii, odhadne, že jde o njakou školní práci nebo uebnici i že pímo v textu najde velmi málo o svých pocitech a zážitcích. Tomu se žáci uí setkáváním s rozmanitými oborovými texty, u kterých jim nedáme kontext (neprozradíme, z kterého jsou oboru), a necháme je urovat a vysvtlovat, podle eho to vyvozují. Samozejm bude práce snazší, pokud se ve tíd vyskytují a jsou bžn využívány i ve výuce zájmové asopisy typu Science-VTM, Koktejl, National Geographic, ale i „vdecké“ pílohy Lidových a jiných novin. Namísto toho, co bychom žáky uili rozlišit novinový fejeton od sloupku nebo úvodník od lánku, bychom mli dát žákm prpravu v tom, aby posuzovali míru odbornosti popularizaních text o vd nebo posuzovali, do jakého oboru text v zásad patí – aby totiž žáci umli propojit své poznatky z daného oboru s teným textem a mohli zkoumat, do jaké míry mohou novinovému textu dvovat. Texty bezohledné ke tenái Žák se uí snášet to, že odborné texty jsou autoritativní, že pedkládají informace písn, jaksi nekompromisn – ovšem až do doby, kdy bude teorie vyvrácena a nahrazena další. Ale se žákem a tenáem obvykle text nijak nenavazuje pátelství – mnohé uební nebo odborné texty pouštjí tenáe úpln ze zetele, autor se na nj neobrací ani otázkami, ani doplujícími objasnními (v závorce nebo pod arou), dokonce do druhého plánu sdlení (drobným tiskem, v poznámce atp.) vkládá informace, které jsou ješt složitjší nebo specifitjší než informace základní. Zárove s tím, jak se žák uí tuto „odbornickou krutost“ snášet a pekonávat, je uitelem veden k tomu, aby své Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
60
Nové metody výuky
vlastní „odborné“ texty psal lépe – s respektem k tenám a jejich potebám v daném oboru. Aby pemýšlel o tom, kdo mají být jeho adresáti, a aby jim podával vysvtlení speciálních výraz a zkratek, aby vysvtloval urité nezvyklé operace nebo pedmty atd. Texty ohleduplné ke tenái Zárove se tím žák uí ocenit jako skuten kvalitní ty texty a autory, kteí dovedou laika zasvcovat, vtahovat do poznávání a do pemýšlení. Takové experty mohou žáci pozorovat v knížkách, napíklad ve vzpomínkách fyzika Richarda Feynmana, nebo v televizních vzdlávacích poadech, v komentáích Davida Attenborougha k pírodovdným snímkm BBC atd. Na základ zkušenosti z dosavadní etby nebo poslechu vysvtlovacích text se žák uí hbit rozpoznat, jak s ním asi bude ten který nový nauný text v tomto smyslu zacházet, a volí si takové prameny, které svým nezasvceným tenám pomáhají. Teprve postupem asu uitel žáky pivádí i k zámrnému vyhledávání a studování text, které bezohledn „tvrdí svou“, ale stojí za petení, protože pinášejí informace, které my tenái z jistého svého dvodu práv velmi potebujeme, napíklad pro zpracování svého projektu, jako argumenty v njakém závažném jednání atp. Žák k porozumní takovým textm využívá práv svou zkušenost s texty popularizujícími, s texty psanými od excelentních odborník, kteí se ve styku s veejností nenechali ani ohlušit rutinní odbornou komunikací (zkratkami, slangem), ani omámit vdeckostí (nap. pemíra sloves cizího pvodu typu prioritizovat, gradovat, kolacionovat atp.). Diskuse o textech Žáci se uí vzájemn si pomáhat s porozumním složitjšímu vcnému textu – nikoli jen sdlováním prožitk nebo sdlováním tvoivé fantazie, ale formulováním otázek k druhému, upozorováním na „oíšky“ v textu, na klíová slova a myšlenky nebo souvislosti. Bohatství myšlenek Žáci se uí nejen trplivosti s luštním poselství textu, ale také postoji vi textm obecn. Za tím, co je odborn nebo umlecky napsáno, se vždy má oekávat bohatství souvislostí, myšlenek, mnoho rovin pochopení. Normou není, že za popsanými jevy jsou vysvtlení prostá jak facka – normální je naopak to, že vysvtlení jsou složitá a že vyžadují svj as a úsilí.
Chce to as Aby se tmto postupm žáci nauili pokud možno už v sekund, tercii (i šesté sedmé tíd), budou ovšem potebovat proíst hodn nauných text – a to v hodinách výuky. Jestliže se mají nauit pro celý svj život íst obsahov nároné vysvtlovací texty, musejí se tomu uit ve škole. Rodina je k tomu obvykle nevede, a sdlovací média také ne. Aby vznikl dvod nauné texty íst, bude poteba, aby se žáci zásadní otázky a velké myšlenky oboru nedozvídali tak, že jim je uitel sdlí a oni si je zapíšou k nauení. Budou se muset tchto významných pojm a myšlenek dobrat etbou – jinak by jim obtíže etby nestály za námahu. Potebný výukový as uitel nezíská nijak jinak, než že nebude vše sám vysvtlovat, ba dokonce že sníží množství hotových informací, které žákm v hodin pedkládá. Znamená to jiné uchopení oboru, jinou strukturu poznatk a jiné priority v tom, kterým znalostem a dovednostem má žáky nauit. Na uebnice nespoléhat Uebnice vyuovacích pedmt jen ásten vycházejí uiteli a žákovi vstíc – nenabízejí pravá pojednání o uritém problému daného oboru nebo skutené lánky osvtlující uritý pojem. Spíše – podobn jako výše uvedený píklad – nabízejí pehledy, definice, vymezení pojm, pípadn slovníky
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
61
Nové metody výuky
termín, a to v co možná nejkratších odstavcích. Tím sice pomohou žákovi porozumt konkrétnímu obsahu – poskytnou mu vdomosti o tom, co jsou napíklad rosolovitá vajíka obojživelník a kdo je klade kam, ale nemohou ho vést k pouenému uvažování o dané oborové problematice. Neuí žáka hledat a vyvodit souvislost napíklad mezi tím, jak se mní životní prostedí tvor a jak se mní podoba i odolnost jejich vajíka vi suchu. Jaké nároky na žáka klade souvislý text použitý v úvodním píkladu? Text sestavený v podstat z údaj a uvádjící bez souvislostí ady rozlišujících nebo shodných znak pedpokládá: a. že žák erpá svj zájem o pouení a o tento text odjinud než z textu a z jeho etby – patrn má njakou potebu najít uritou informaci (nap. jak se nazývají tvrdé chlupy v srsti); b. že je vnjšími okolnostmi, asi známkováním, donucen text proíst, pípadn že se chce ujistit, že seznam rys daného druhu nebo tídy má správn zapsán nebo si ho správn, v úplnosti pamatuje; c. že žák si bhem tení umí sám roztiovat skupiny (hrozny) informací, které k sob patí, od tch, které patí už k jinému druhu; d. pedpokládá, že žák dokáže rozpoznat, které údaje jsou hlavní a které jen doplující; e. pedpokládá, že žák vydrží íst, aniž by byla uspokojena jeho poteba spatit a pochopit smysl sdlení. Navíc takový text oekává, že žák bude ovládat postupy k porozumní a že se sám vyrovná s potížemi jazyka, pokud: a. nezná nkteré výrazy (redukována, rohovina), b. nedokáže rozluštit význam nkterých povdom utvoených slov (savcotvorní tvorové), c. nkdy neodhalí význam slova známého (asto jsou zuby nerozlišené), d. celý text je pi své bohatosti na údaje píliš dlouhý nebo píliš dlouho stále stejný na to, aby ho žák pozorn peetl celý. V dalším pokraování uvedeme nkteré postupy, jimiž je možné vést žáky k zvládání nárok kladených odbornou etbou.
Ve výuce dáváme žákm píležitosti k tomu, aby jednak rozvinuli svou dovednost porozumt nauným textm, jednak aby se uili se zvláštním jazykem a stylem odborného vyjadování smíit a aby pekonávali nesnáze, které odborný jazyk nezkušenému tenái zpsobuje.
Ve svém programu výuky – v ad pedmt – bychom pedevším mli zajistit následující podmínky a procesy: • dostatek setkání žáka s etbou, • etbu provázet úkoly rozvíjejícími tenáské dovednosti žák. Dostatek setkání žáka se skuteným vysvtlovacím odborným textem (tedy s odbornými pojednáními, ve kterých se ukazují nejen termíny a vysvtlují pojmy, ale kde se dá pozorovat ucelené odborné myšlení, badatelství i snaha o precizní vyjádení velkých myšlenek). Ve tídách, kde se podailo dti „rozeíst“, takže tou píbhy o dtech i fantazy, v knihách i v asopisech, i komiksy, se mže stát, že žáci nebudou pijímat „nudné“ a „suché“ odborné texty obor.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
62
Nové metody výuky
Doporuené etby K tomu doporuujeme získat knížky, které v rzných oborech podávají nauné informace v napínavém píbhu (nap. ve fyzice Russell Standard: Strýek Albert, Columbus, Praha 1996, v chemii Waclaw Golembovicz: Chemické píbhy Sherlocka Holmese, Mladá fronta, Praha, 1968, v matematice Marek Veselý: Bylo nebylo [Matematické pohádky], Albatros, Praha 2006, i H. M. Enzensberger: Matematický ert, Dokoán, 2007, Leonard Mlodinow: Eukleidovo okno, Slovart, i Milan Mareš: Slova, která se hodí, aneb jak si povídat o matematice, kybernetice, informatice, Academia, Praha 2006). Pi volb textu do výuky by ml uitel vždy sledovat, zda text pináší i jiné obsahy než pouhý výet pojm a jejich definic. I takové texty žák potebuje, ale nesmjí pevažovat, pokud se má žák nauit íst odbornou literaturu. Zejména starší žáci, studenti by mli dostávat texty, ve kterých je zetelné i stylizaní umní autorovo, aby mli vzory pro své vlastní psané odborné vyjadování, pro vysvtlovací psaní. Vyuujeme etbu nauného textu jinak než etbu povídky? Je dležité, aby se i s odbornými texty ve výuce zacházelo jako s materiálem pro skutenou etbu – tedy nikoliv aby uitel odborného pedmtu prost „zadal text k petení“ v hodin nebo za domácí úkol, nýbrž aby využíval rozmanitých tenáských postup a metod výuky. Stejn jako pro etbu beletristickou je i u nauného textu poteba ješt ped tením aktivizovat dosavadní chápání daného jevu. Nikoli formou školního opakování a zkoušení probrané pedchozí látky, ale zadáním, které vyzývá žáka, aby si promyslel a sepsal své pedstavy, domnnky, svá vysvtlení i své otázky. Pak text soustedn protou a nakonec si každý vyjasní, jak se zmnilo jeho chápání daného problému nebo jevu. Píklad K etb o vztahu mezi promnami vejce a pechodem tvor z vody na souš by žáci mohli být požádáni, aby si každý ped tením napsal své vysvtlení toho, co se v život živoicha podle nj muselo zmnit, aby druh sthující se z vody na souš pežil. Mohli by také napsat, co podle nich takový pesun ohrožovalo, atp. Pi tení, k vlastnímu proítání textu mže uitel zadat žákm pro domácí etbu zápisky o tom, která místa žák považuje za dležitá, formou podvojného zápisníku (je-li text nap. tístránkový, bude požadováno aspo šest citací s žákovým komentáem). Ve škole mže uitel požadovat, aby si žáci ve tveicích proítali text metodou „Uíme se navzájem“ (Krátký ucelený úsek-odstavec žák s druhými tiše pete, pak jej shrne, vysvtli nejasnosti, položí 2–3 závažné otázky a odhadne, ím bude text pokraovat. Ostatní ze tveice mu pomáhají, naež tveice urí a prote další úsek a tyi úkoly provádí další z tveice.). Po tení uitel zaadí do hodiny reflexi, v níž žáci hovoí o svých nových poznatcích založených na etb textu i o svých nových hypotézách a otázkách. Žáci si napíklad uvdomí, že pvodn neuvažovali o tom, v em bude dležitá a jak bude zajištna voda a vlhkost pro tvory pesunuté na souš. Mohou si rozvrhnout následný przkum (prameny, experiment atp.), v nmž by našli odpovdi na nové otázky, napíklad zda kožnatost plazího vejce skuten úinn brání vejci ve vyschnutí, zda nkteí plazi nemají tvrdé skoápky vajec, zda njak souvisí zobák pták s líhnutím z tvrdé skoápky atp.
Do výuky je teba zavádt cílen a plánovit postupy pomáhající žákovi „rozluštit“ odborný jazyk nauných text. Nestaí jen prostedí bohaté na píležitosti ke studiu odborných text. Žák, kterému etba nejde, se snadno odradí, i kdyby ho obor a téma lákalo, pokud získá zkušenost, že jeho mysl na porozumní nauným textm vtšinou nestaí.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
63
Nové metody výuky
V dalším textu se zastavíme u nkolika úinných postup, které je možné a žádoucí zavádt do výuky pro porozumní nauným textm. Budeme dokládat postupy na píkladovém textu o sauropodech (z internetu): Zástupci Euhelopodidae U tchto zvíat je astý mimoádn prodloužený krk, který však mohl být díky malé hmotnosti zdvihnut dost kolmo, piemž srdce dokázalo pumpovat krev do mozku, zejm díky zatím neznámým anatomickým pizpsobením mkkých tkání, které obvykle nezkamení. Takto mohli euhelopodidi konzumovat jak nízkou, tak i vysokou vegetaci. Teba pipomenout, že diplodoci s dlouhým krkem málo flexibilním ve vertikálním smru mívali dlouhý ocas, ale protože euhelopodidi ho mli krátký, lze tém s jistotou íci, že se živili nízkou i vyšší vegetací. Zástupci Euhelopodidae, jako nap. Euhelopus, mli tenké kolíkové zuby, piemž byli hojní bhem stední a svrchní jury. Ze spodní kídy nejsou pesvdiv doloženi. Pohyblivost anatomické stavby euhelopodidova tla v husté vegetaci podobn jako jeho vertikální nadhled po prostedí zvýhodovaly euhelopodidy jak v získávání potravy, tak v ochran ped predátory. 1. Žákm v porozumní nauné etb brání nejzetelnji termíny a cizí slova vbec. Jak jim mžeme pomoct? • Prvním z postup k porozumní, kterým máme žáky nauit, je hledání slov podobn znjících a píbuzných a vyvozování významu s jejich pomocí. • V ad obor není pro žáka dost možné význam termínu odhadnout na základ spoleného koene v podobných výrazech, protože ani ty žák nezná. Napíklad ve výrazu krk málo flexibilní ve vertikálním smru bude žák tžko hledat píbuzná slova jako vertikála, protože ani ta nezná. Zde je nutné, aby se žáci vas nauili pohotov hledat ve slovnících. • Slovníky cizích slov i výkladové slovníky jazyka eského jsou samozejmou pomckou ve tíd, ale uitel vede žáky k tomu, aby nejprve zkoušeli význam neznámého slova vyvodit ostatním postupy – uí totiž žáky nejen slova znát, ale také je uí dovednosti dobírat se jejich významu. • Další pomckou porozumní je sledování slova v kontextu: Pokud mladší žák nezná význam slova vegetace, mže si jednak vzpomenout na slova podobn znjící, píbuzná, že zná spisovná i slangová slova jako vegetarián, vegetovat, „veget“, a vyvodit, že asi znamenají nco se zeleninou, ze zelenou stravou, s rstem. Kontext pak upesní, že jde o rostliny, když mohou kolem sauropoda být vyšší i nižší – živili se nízkou i vyšší vegetací. 2. Další obtíž pedstavují kondenzované, zahuštné vty a souvtí. Jsou pro žáka jednak nezvyklé, ale je také tžké je rozložit na srozumitelné úseky. Práv tomu se však mají žáci nauit. Mnohé nauné texty v eštin už dokážou respektovat to, že eština je jazykem vt, nikoli jazykem jmenných frází (jakým je napíklad anglitina nebo ješt více nmina). Avšak v odborném textu se kvli strunosti i obsahové sevenosti vyskytují i takové shrnující kondenzáty, jako je v našem píkladu vta Pohyblivost anatomické stavby euhelopodidova tla v husté vegetaci podobn jako jeho vertikální nadhled po prostedí zvýhodovaly euhelopodidy jak v získávání potravy, tak v ochran ped predátory. Jak žákovi pomoci? • Prvním postupem, který mže žákovi pomoci takovou dlouhou vtu rozluštit, je „pevyprávní vty“: Žák se uí najít slova, která ve svém významu nesou „pohyb“, „dj“, „innost“, tedy slova odvozená obvykle ze sloves: Pohyblivost, nadhled, získávání, ochrana. Ta použije, aby ekl, co se v daném úseku vty dje: „nco se tam pohybuje – asi to tlo ve vegetaci“, „nkdo se rozhlíží nad okolím“, „získávají potravu“, „chrání se ped nepáteli“. Pi tom žák obvykle identifikuje doplnní slovesa – podmty a pedmty i adverbiální upesnní, nebo initele dje a objekty i okolnosti dje: kdo se pohybuje, kde se hýbe, co získává, ped ím se chrání.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
64
Nové metody výuky
•
•
•
Pevádní vt a souvtí sem tam mezi jazykem „domácím“ a „vdeckým“ je pro žáky dležité – umožní jim nejen dešifrovat (pro n zpoátku velmi neprhledné) odborné vyjadování, ale také jim ukáže, jak jejich vlastní vyjadování a myšlení mže dostávat podobu precizní, jednoznanou, nasycenou vysokým množstvím informací. Mají-li žáci umt takto vtu a souvtí pevádt do „vyprávcího jazyka“, potebují se nauit i úprav vty ve smru opaném, kondenzovat vyjádení: Ve vt „krk mohl díky malé hmotnosti být zvednut vysoko “ byla vta „krk ml malou hmotnost“ kondenzována do výrazu díky malé hmotnosti. Souvtí „Tato zvíata mají mimoádn dlouhý a tenký krk, takže se mohou krmit jak v nejvyšším pate vegetace, tak pi zemi“ mže být kondenzováno podobn, jako to bylo provedeno s malou hmotností krku. Žáci to mají napodobit a vytvoit vtu, pravdpodobn takto: „Díky mimoádné délce a tenkosti krku se tato zvíata mohla ve vegetaci krmit vysoko i nízko.“ Dalším cviením mže být doplování dalších kondenzovaných výraz – žáci si mohou navzájem zadávat jako úkol, aby k vt pidali další výhody tvora a vytvoili k nim doplnní vyjádené kondenzovan, jmennou konstrukcí:
Nap. o prostedí, v nmž se to dje („pi relativn vysoké hustot vegetace mli stále dobrý rozhled“), o dob, v níž se to dje („za ranní pastvy i v noních hodinách vdli, kde jsou ostatní lenové stáda“) atp. Mohou využívat slovesných konstrukcí z textu a pevádt je do „odborných“ podob: „srdce dokázalo pumpovat krev do mozku“ pevedou na podobu „schopnost srdce pumpovat krev do vysoko uloženého mozku“ atp. •
Uitel (nebo zkušenjší žák) mže pipravit pracovní list, ve kterém budou k takovému doplnní vynechána místa. Takový úkol ovšem budou ešit patrn žáci ve vyšších ronících:
„Teba pipomenout, že diplodoci s dlouhým krkem málo flexibilním ve vertikálním smru mívali dlouhý ocas, ale protože euhelopodidi ho mli krátký, lze tém s jistotou íci, že se živili nízkou i vyšší vegetací. ….............. .................... ................... nám v kosterních pozstatcích naznaují, jaké asi byly potravní možnosti a zvyklosti sauropod.“ 3. tení odborných text je jednou z nemnoha píležitostí, kde žáci mohou smyslupln uplatnit to, co se po léta uili ve škole: syntaktické rozbory. Dešifrování zapeklitých vyjádení se provádí v oboru a tématu, které chce žák dobe poznat, protože o nm chce napsat své pojednání a ukázat svou erudovanost (nco z oblasti jeho speciálního zájmu a nadání). Pro porozumní pasáži odborného textu zprvu pln postaí, když žáky nauíme zakreslit stavbu vty nebo souvtí pouhým „stromekovým“ grafem, bez pojmenovávání vtných len a jejich vztah. Na vrcholu stromeku zapíšeme sloveso v osobním tvaru (písudek), k nmu pipíšeme jméno v podmtu, a pod n pak pipisujeme a spojnicemi naznaujeme, kterými výrazy se významov upesují (determinují). Vodorovnými vzájemnými spojnicemi se vyjádí výrazy, které mají rovnocennou roli ve vztahu k slovu ve vt nadazenému. I v našem ukázkovém úryvku je nkolik výraz, jejichž forma naznauje významovou podazenost, ale ve skutenosti jde o souadnost: „prodloužený krk, který však mohl být díky malé hmotnosti zdvihnut“ je nepravá pívlastková vta – nebyl to „ten krk, který jde zvednout“, nýbrž prost „mají prodloužený krk a (pesto) mohou ho zvednout“. Na takové rozpory ve form a obsahu vyjádení bystejší žáci brzy pijdou práv pi ohledávání smyslu textu a souvtí. To bude chvíle k uitelov minilekci – k pouení tídy o tom, jak jazyk nabízí rozmanité zpsoby vyjádení, a které to v eštin bývají. Mže žáky nechat vyjádit, zda to považují za vhodné, nebo zavádjící, a pidat pouení o dalších nepravidelnostech ve vyjadování.
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
65
Nové metody výuky
Syntaktický rozbor tohoto typu a v tomto využití mžeme žákm pedstavit jako syntaktickou anatomii. Podobá se to nalézání nebo preparování kostry a svalstva živoich (nap. sauropod) a odhalování, jak umožuje jejich pohyb a život vbec.
Luštní odborného textu by se pro žáky mlo stát žádoucí prací a zálibou – to se však u mnoha žák podaí jen velmi tžko. Pesto víme, jak jim k tomu chceme pomáhat: a. dopáváme žákovi etbu a studium text v tom oboru, který ho nejvíce láká, zajímá, baví. Z hlediska dovedností íst a rozumt je nám celkem jedno, v kterém pedmtu a na kterém tématu se jeho dovednosti rozvinou; b. teprve na jisté žákovy úspchy v etb odborných text budeme navazovat nabídkou etby text z obor pro nho zatím mén atraktivních. To proto, aby do nich vstupoval s vyšší sebedvrou a nevzdával se pi poáteních nesnázích; c. volíme formy a metody, které jsou kooperativní, aby si žáci jednak vzájemn pomáhali, jednak si navykli, že vdecká i odborná práce dnes probíhá zásadn v týmech lidí, kteí se potebují umt domlouvat (kompetence osobnostn-sociální a pracovní); d. zadání a metody opíráme o žákovo ovládání bžné, neodborné mateštiny, protože ta je pro nho jistotou a bezpeným nástrojem; e. využíváme možností moderních technologií – žáci mohou své pochopení a zpracování odborného textu prezentovat jako webovou stránku, obsahující i ilustrace a fotky, nebo jako rozhlasový poad v MP3 doplnný obsahov i náladov píhodnou hudbou. Aby se takovéto aktivity udržely na úrovni rozvoje informaní gramotnosti a nezvrátily se v pouhé manipulace s pístroji nebo v šaškování, budou žáci vdt, že po pedvedení svého výtvoru budou ukazovat a dokládat, co museli udlat s výchozím odborným textem, v em spoívaly jejich zásahy a pro je provedli, budou promítat porovnání výchozího a pepracovaného textu s vyznaenými obtížnými místy a s jejich ešením. Je dležité, aby uitel vybíral pro studium i úpravy takové texty, ve kterých složitost syntaxe i náronost slovníku je oprávnná, kde nejde jenom o rádobyvdecké nafukování autora, nýbrž o sdlování dležitých vzájemných souvislostí mezi množstvím pesných poznatk. etba odborných text nemá být jen izolovaným nácvikem slovíek nebo syntaxe. Vybrané texty se mají dobe doplovat s uitelovým výkladem a dalšími postupy v programu vyuovacího pedmtu. Práv práce s odborným textem dá uiteli možnost zaazovat do výuky minilekce s výkladem, který by jinak žáci ani nevnímali nebo nechápali. Kvli dobrému porozumní odborným textm uitel podá žákm asto model náležitého jednání: pedvede sám na sob, jak eší uritou potíž s porozumním. Práce s odbornými texty nabízí tíd, aby žáci spolupracovali a nebyli závislí jen na transmisi poznatk od tabule nebo z uebnice. Navíc vznikne ada žákovských produkt vhodných pro sebehodnocení a hodnocení, ve kterých se lépe než zkoušením nebo než testováním pozná, jak hluboce a široce se žák uí a jaké jsou jeho metakognitivní postupy. I tm má uitel žáky vyuovat, aby se dokázali uit po celý život. Pestože se v souasnosti naším žákm nabízí velká ada zpsob, jak nabýt poznatk i bez etby (internet, video, televize), žádný z nich nedokáže u žák rozvíjet abstraktní uvažování a souvislé myšlení tak, jako to umožuje etba sdlení verbálních. Žákv rozvoj v dosplosti bude záviset práv na tom, jak dalece bude funkn gramotný v etb a psaní, jaké bude mít postoje k rzným formám sdlování a jakou bude mít dvru v sebe v tom, zda dokáže pochopit odborné sdlení. Autor: PhDr. Ondej Hausenblas
Copyright © 2010 by Dashöfer Holding, Ltd. a Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o.
66