MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV GEOLOGICKÝCH VĚD
Petrografické složení brousků z germánských sídlišť na jižní Moravě
REŠERŠE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE
Jan Gánovský
VEDOUCÍ PRÁCE: prof. RNDr. Antonín Přichystal, DSC.
Brno 2012
© 2012 Jan Gánovský Všechna práva vyhrazena
Autor:
Mgr. Jan Gánovský Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Ústav geologických věd
Název bakalářské práce:
Petrografické složení brousků z germánských sídlišť na jižní Moravě
Studijní program:
Bakalářský
Studijní obor:
Geologie
Vedoucí práce:
prof. RNDr. Antonín Přichystal, DSc.
Akademický rok:
2012
Počet stran:
XX
Klíčová slova:
Petrografie, brousky, Morava, doba římská, germánská sídliště
Author:
Mgr. Jan Gánovský Faculty of Science, Masaryk University Department of Geological Sciences
Title of thesis:
Petrographic composition of whetstones from Germanic settlements in South Moravia
Degree Programme:
Bachelor
Field of Study:
Geology
Supervisor:
prof. RNDr. Antonín Přichystal, DSc.
Academic Year:
2012
Number of Pages:
XX
Keywords:
Petrography, whetstones, Moravia, Roman period, Germanic settlements
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně. Veškerou literaturu i ostatní prameny, z nichž jsem čerpal, řádně cituji a uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím
s veřejným
půjčováním
bakalářské
diplomové
práce
v knihovně
Přirodovědecké fakulty Masarykovy univerzity.
V Brně dne
__________________________ podpis
1. Úvod Evropa byla v průběhu 1. až 4. století n. l. fakticky rozdělena na dva světy. Na svět, po všech světlých ale i stinných stránkách, vyspělé Římské říše a barbarského světa Germánů. Přirozenou hranici mezi těmito dvěma světy tvořily řeky Rýn a Dunaj, kde Římané měli své vojenské tábory. Území Moravy bylo v tomto období obýváno převážně germánským kmenem Kvádů. Řím se snažil do života jednotlivých kmenových společenství zasahovat nejen politicky, ale také kulturně a ekonomicky. Proto je tato epocha v lidských dějinách pojmenována jako doba římská (Tejral 1993, 424). S životem starých Germánů na Moravě jsou spojeny zejména artefakty vytvořené z různých surovin, od keramiky počínaje až po kostěné předměty konče. Archeologové je velmi pečlivě studují a na základě mnoha rozličných faktorů, se snaží co nejvýstižněji interpretovat život lidí v průběhu prvních 4 století n. l. Doposud však studium brousků a obecně kamenné broušené industrie, pocházející z tohoto období, těmto snahám unikal. Proto téma této bakalářské práce, s dostatečnými lokalitami s nálezy brousků, vzniklo jako reakce na obecně nízký stav petrologického poznání brousků na Moravě v době římské. Brousky byly archeology dříve studovány hlavně z hlediska morfologického a jejich petrologické hledisko zůstávalo do nedávné doby opomenuto. Cílem práce je tedy co nejvíce postihnout petrologické hledisko těchto artefaktů, zodpovědět otázky, které korelují s vhodností vybraných hornin na jejich výrobu, jejich potencionálních zdrojů a hlavně jejich případný výskyt na území dnešní Moravy. Tyto otázky tak chtějí přispět tak k ucelenějšímu pohledu na danou problematiku i z jiného, než pouze z pohledu archeologického.
2. Pojem brousek Na slova „brousek“ a „brousit“ lze nahlížet z několika pohledů. Hledisko archeologické zkoumá daný artefakt a jeho nálezové okolnosti. Pohlíží na něj jako na předmět vytvořený člověkem, který mu vtiskl určitou podobu, aby tak mohl plnit funkci, která mu byla předurčena. Dosti často se tak stával také předmětem obchodu. S archeologickým hlediskem úzce souvisí také morfologie, které brousek hodnotí z tvarového hlediska a zatřiďuje jej do uměle vytvořené
skupiny. Studuje nejen jeho tvar a povrch, ale také stopy po opotřebování. Tyto znaky jej také odlišují od ostatních kamenných artefaktů. Stopy po opotřebení studuje trasologie (Hamon 2008,
1502-1520; Přichystal 2009, 224). Hledisko geologické představují faktory studující samotnou surovinu a jeho nejbližší zdroje, ze kterých by mohl pocházet. Každý z těchto faktorů nám toho o brousku moc nevypoví, avšak spojení těchto disciplín se nám otevírá „okno“, které nám zodpovídá často kladené otázky.
3. Brousky, brusné kameny a jejich funkce v prehistorii, protohistorii a středověku (stručný přehled) Výskyt broušených artefaktů je v lidském povědomí ukotven až od mladší doby kamenné, respektive od staršího neolitu, nicméně existují doklady o broušení předmětů již ze středního úseku mladšího paleolitu (Beaume 1993). Doklady o ovládání této technologie byly nalezeny v moravském prostředí na několika lokalitách např. Předmostí u Přerova, Pavlov I. či Brno-Francouzská ulice (Klíma 1983; Oliva 2005; 63, 70, 77-79). Ovšem dominantní postavení využívání této technologie a s tím související i využívání broušení kamenných nástrojů je známo právě od přechodu lovecko-sběračského k zemědělskému způsobu života, tedy ve středoevropském pojetí od neolitu (Škrdla 2000, 13). S vývojem společnosti od mladší doby kamenné se samo sebou rozvíjí a zdokonaluje i technologie výroby od broušených nástrojů a nářadí přes objev tavby barevných kovů a s tím spojené výroby až po kutí železných předmětů od pozdní doby bronzové. Proto se brousky staly běžnou součástí denního života. S častým používáním, což se rychle odráželo v opotřebování ostří, byly tak z čistě praktického hlediska brousky nebo brusné kameny přímo nutností. Každá domácnost měla jeden či několik těchto předmětů. Menší typy byly nosívány společně s noži, které tak mohly být podle potřeby doostřovány. Existovaly také tzv. nepřenosné brusné kameny větších rozměrů, které byly ukotveny na místě a podle potřeby byly používány. To samozřejmě platí také pro neolitické kamenné nástroje, jejichž hrany se ostřily pomocí brousků vyrobených především ze sedimentárních hornin (Salaš 1984, 67-108; týž 1986a, 1958; týž 1986b, 25-48).
Vedle praktické, účelové funkce měl také symbolický charakter. Přestal-li plnit prvotní funkci, nicméně mohl tuto funkci plnit zároveň s duchovním účelem, velmi často se začal používat jako amulet, který byl často pověšen kolem krku. Tento jev ovšem není náhodou, protože brousek symbolizoval v sociální společnosti určitou moc a postavení. Majiteli poskytoval také osobní ochranu před zlými silami. Tato skutečnost je nejpatrnější v nordickém germánském prostředí, kde je tento zvyk zřetelný také v severských ságách. U germánských bohů je velmi časté ztotožňování boha s nějakým předmětem (bůh Thór – kladivo). Také kameny, mnohdy právě brousky uvázané koženými řemínky kolem pasu jsou často brány jako projev ztotožnění předmětu s nějakým božstvem (Schröder 1927, 33-35; Simek 1984). Právě zvyk nošení brousků kolem pasu je zjevný od doby halštatské, kde je v této poloze často nalézán na pohřebištích. Ovšem ve značném množství, a to jak celých kusů tak i pouze fragmentů, je nacházen v době laténské v oppidálním prostředí. Tento počet odpovídá nalezenému počtu nožů a zbraní. Pro příklad můžeme uvést německé oppidum Manching, kde počet železných nástrojů přesně odpovídal výčtu brousků (Jacobi 1974, 130). Brousky byly nejčastěji hranolovitého, čtyřhranného a protáhlého tvaru. V některých případech kvůli velmi deformovanému stavu je dosti obtížné určit jejich původní tvar. Tato deformace odpovídá, jejich intenzivnějšímu opotřebovávání. Silné opotřebení je zejména znatelné ve střední části, konce jsou zesíleny. To vše nás může vést k myšlence také o intenzivnějším a rozvinutějším hutním průmyslu na oppidech či v blízkém okolí, odkud sem byly železné předměty obchodním stykem dopravovány a v důsledku toho také je dobré se zamyslet nad surovinou, ze které byly laténské brousky vyrobeny (Leichman 1994, 101-109), což ovšem není předmětem této práce. Vedle tohoto tvaru se ovšem vyskytuje trojhranný tvar brousku se zašpičatělým koncem, na sídlišti ojediněle a spíše zlomkovitě, avšak na pohřebištích v celých kusech vždy společně s noži a břitvami. Na lokalitách v době římské zejména v oblasti dnešního Německa v blízkosti Limes Romanus se brousky čtyřhranného tvaru nacházely spíše v malém počtu. Zajímavé jsou brousky oválnější s hladkým povrchem ve tvaru rybích kostí. Takovéto brousky byly buďto jemnozrnné, vyrobené ze slídnaté břidlice bez většího podílu křemene, či hrubozrnné, vyrobeny z prachovce s naopak větším podílem tohoto prvku. Patrné je opotřebení jak na vrchní, tak i na spodní straně, kde je zřetelný rybí motiv, který je z části sedřený. Původ těchto brousků musíme hledat v římském prostředí, odkud do této oblasti byly obchodním stykem dováženy, a to primárně do budov pod přímou římskou správou (vojenské tábory, kastely nebo rustikální vily). Ovšem nacházejí se i v germánském sídlištním prostředí. Jsou také citlivějším chronologickým ukazatelem: Odpovídají období mezi léty 40 až 120
našeho letopočtu (Lanting 1974, 89-101). V oblasti svobodné Germánie jsou nacházeny brousky různých rozměrů obvykle zhotovené ze šedého pískovce. Brousky nebyly nijak cizí jak v sídlištním, tak i ve funerálním prostředí. V jednotlivých hrobech, kde se vyskytoval nějaký ostřejší předmět např. nůž nebo břitva, bylo samozřejmostí ho najít v těsné blízkosti. V jakých hrobech se vyskytovaly, představuje velmi dobrou otázku. Výskyt těchto předmětů je výhradně omezen na mužské hroby. V ženských hrobech se vyskytují výjimečně. U mužských hrobů se to týká, jak již jsem podotkl výše jednak bohatých mužských hrobů, kde brousek představoval funkčnost, ovšem také symbolizoval ochranu, dále se vyskytoval také v pohřbech jezdeckých elit (Koch 1994, 201). Zde se ovšem nacházely o něco delší brousky, než tomu bývalo v předchozích případech. Třetím typem, kde byly hojně a hlavně logicky tyto předměty nacházeny, bylo v hrobech řemeslníků, kteří nějakým způsobem pracovali s kovem. Takovéto hroby jsou známé z následující doby stěhování národů. Na našem území je znám hrob kovolitce z Brna-Kotlářské ulice, další pohřeb taktéž řemeslníka je znám z Poysdorfu z Dolního Rakouska kousek od českých hranic. Oba hroby spadají do období doby stěhování národů a oba včetně brousků obsahují téměř srovnatelnou výbavu (Tejral 1975c, 379-446). V době raného středověku až do současnosti se výroba ani účel brousků nijak nezměnily. V západní Evropě, v období od 5. do 7. století, měly brousky svůj původ v oblasti dnešního hrabství Kent ve Velké Británii. Příčinu bychom měli hledat již v období okupace Velké Británie římskými legiemi. V této době se totiž brousek stal vyhledávaným exportním artiklem z této oblasti (Evison 1975, 70-85). Ovšem v nadcházejícím období, respektive od 8. do 9. století, a to zejména v oblastech při pobřeží Severního a Baltského moře, především ve slovanském prostředí, jsou nacházeny na sídlištích a také na pohřebištích brousky, jejichž původ a zdroj suroviny musíme hledat na severu evropského kontinentu nebo v oblasti severního Německa. To souvisí také s expanzivní a hlavně obchodní činností Vikingů (Mitchell 1984, 171-176). V našich zemích v období raného středověku je situace obdobná jako v předchozích epochách. Brousky jsou nalézány jak v sídlištním, tak i ve funerálním kontextu. Tady nacházíme nejen celé kusy, ale i zlomky jednotlivých typů počínaje od obdélníkovitých s dírkou až po kulaté. Používání brousků ve slovanském prostředí lze u nás zařadit rámcově v 9. a 10. století. Kulaté brousky jsou datačně mladší a pochází z konce 10. a počátku 11. století (Kavan 1961, 39). Z období vrcholného středověku máme také doklady o broušení zejména zbraní na středověkých pískovcových stavbách, které jsou ještě dnes velmi dobře patrny pouhým okem, např. katedrála sv. Víta v Praze (Přichystal 2009, 224).
4. Geologická charakteristika Moravy a Slezska Geologie Moravy úzce souvisí s geomorfologií, což se odráží i v jejím surovinovém spektru a časovému rozdělení do dvou základních sfér vývoje. Oblast Čech a západní část Moravy je geologicky starší, vznikla během variské orogeneze na konci palezoika, tzv. Český masiv. Naopak geologická stavba východní části Moravy vznikla až během mladší alpinskokarpatské orogeneze od počátku mezozoika a vrcholila v kenozoiku, tzv. Vnější Západní Karpaty. Hranici mezi těmito dvěma jednotkami tvoří pomyslná linie vedoucí od Znojma přes Brno a Vyškov na Ostravu. Český masiv je tak charakteristický pro oblast Čech, západní Moravu a Slezsko. Ačkoliv se Český masiv konsolidoval varisky, nacházíme v něm také starší kadomský geologický útvar – brunovistulikum, které se podsouvá pod sedimenty Západních Karpat. Český masiv zaujímá šest hlavních regionálně geologických jednotek: moldanubikum, kutnohorsko-svrateckou oblast, bohemikum, saxothuringikum, lugikum a moravosilezikum. Poslední dvě jednotky nás z pohledu zkoumané oblasti budou zajímat důkladněji. Mladší Západní Karpaty se dělí na tři jednotky: na vnější, centrální a vnitřní Karpaty. Území naší republiky je zasaženo pouze Vnějšími Západní Karpaty (Přichystal 2009, 15-17). Morava je tedy z geologického vývoje velmi zajímavá, protože tvoří jednotky různorodého
stáří.
Celý
její
geologický
vývoj
byl
provázen
magmatickými
a metamorfovanými procesy včetně orogeneze, při kterých se vytvářel specifický ráz této krajiny.
5. Vhodné suroviny na výrobu brousků Ne každá surovina je vhodná na výrobu brousků. Proto lze naprosto vyloučit horniny krystalinika moldanubika, kutnohorsko-svratecké oblasti, bohemika, saxothuringika, lugika a moravosilezika, kde dominují magmatické a především metamorfované horniny, které jako suroviny nejsou vhodné k broušení kovových předmětů. Naopak vyhledávány jsou především klastické sedimentární horniny, které mimo jiné obsahují také křemen, jakožto hlavní činitel umožňující broušení artefaktů. Ve vzácnějších případech jsou také využívány kontaktně metamorfované horniny (Leichman 1994, 101; Přichystal 2009, 224-225). Podíváme-li se na geologickou minulost Moravy, zaujme nás několik oblastí a typů sedimentárních hornin, které mají velmi dobré vlastnosti a jsou tedy i vhodné k výrobě brousků.
5. 1. MORAVSKO-SLEZSKÉ PALEOZOIKUM Předně jsou to horniny, které se utvářely na konci spodního paleozoika, v útvaru zvaném devon. Na Brněnsku jsou takovými surovinami bazální klastické sedimenty, dříve označované jako bazální klastické série podle Zapletala (1922-1923), vyskytující se na západním okraji Moravského krasu, v pruhu mezi Červeným kopcem a Babím lomem, na východním okraji Boskovické brázdy i v severní části vrchoviny (Skoček 1980, 27). V platformním vývoji Moravského krasu leží bazální klastika pod macošským souvrstvím. Tvoří je pestře zbarvené, nejčastěji však červené, pískovce, arkózy, prachovce a slepence s křemenným nebo jílovitým tmelem. Zrnitost těchto sedimentárních hornin je různá (Zukalová a Chlupáč 1982, 229). Díky svému typickému zbarvení tyto horniny bývají často označovány termínem „Old Red“ (Dvořák a Pták 1963, 51; Mitrenga a Rejl 1993, 11, Příl. 1; Chlupáč et al. 2002, 143-144; Přichystal 2009, 17-18). Stáří nelze přesně určit, avšak V. Skoček (1980, 35) jejich stáří odhaduje na spodní až střední devon (ems nebo eifel). V přechodném ludmírovském vývoji tvoří bazální klastické sedimenty nejspodnější vrstvy s křemennými slepenci, které přechází do písčitých vápenců (Chlupáč et al. 2002, 143).
V pánevním vývoji Drahanské vrchoviny jsou bazální klastika známa pouze z několika výskytů. Jedná se zejména o pískovce, drobové pískovce, droby a slepence (Zukalová a Chlupáč, 1982, 225-226). SVRCHNÍ PALEOZOIKUM Ve svrchním palezoiku se vhodné suroviny utvářely ve spodním karbonu. Pro toto období je charakteristický kulmský vývoj. Kulm je na Moravě rozšířen obzvláště na Drahanské a Zábřežské, v Nízkém Jeseníku, tvoří podloží na Olomoucku a kulm Maleníku. V oblasti Nízkého Jeseníku se vyznačuje tmavošedými drobami, prachovci a jílovitými břidlicemi. Tento sled hornin tvoří andělskohorské souvrství, které tvoří stratigraficky nejnižší patro. Nad ním leží hornobenešovské souvrství, kde převažují tmavošedé droby, které se místy střídají se slepenci. Droby v tomto souvrství tvoří velmi mocnou vrstvu (až 100 metrů). V moravickém souvrství jsou sedimenty tvořeny flyšovými sedimenty, kde převažují tmavě šedé prachovité a jílovité břidlice a prachovce. Souvrství je místy tvořeno mocnými polohami drob. Do nadloží pak sedimentace pokračuje hradecko-kyjovickým souvrstvím, kde spodní část souvrství zaujímají droby s čočkami slepenců, vrchní část pak polohy prachovců a jílovců, které tak vytěsňují droby (Zapletal et al. 1989, 243-250). Na Drahanské vrchovině jsou polohy vhodných sedimentárních surovin uloženy v protivanovském souvrství, v severozápadní části vrchoviny, severně od obce Jedovnice, v podobě tzv. brodeckých drob (Dvořák 1966, 184; Chlupáč et al. 2002, 156-166). Dále pak v souvrství rozstáňském s polohami břidlic. Východní část vrchoviny tvoří myslejovické souvrství, kde je jižní část tvořena tzv. facií kosířských drob s vložkami slepenců (Dvořák 1966, 184). Posledním útvarem svrchního paleozoika, kde se utvářely vhodné sedimentární horniny, je perm. Tyto sedimenty se ukládaly v Boskovické brázdě, která tvoří protáhlou depresi, táhnoucí se od Miroslavi po Boskovice v JJZ-SSV směru. Okraje brázdy jsou tvořeny hrubozrnějšími slepenci a směrem do nitra brázdy dochází ke zjemňování sedimentace. Jsou to různé typy arkózových pískovců, arkóz, písčitých jílovců a jílovců červenohnědého až hnědého zbarvení. Sled pestře zbarvených pískovců se nejvíce projevuje v rosickooslavanském souvrství. V okolí Sentic severozápadně od Brna se koncentrují červenohnědě zbarvené jílovce a písčité jílovce s pískovci (Jaroš 1963, 545-568).
5. 2. MEZOZOIKUM Na území Českého masivu jsou v juře relikty písčitých vápenců až vápnitých pískovců uloženy v nejbližším okolí Brna (lokality Stránská skála, Hády, Švédské šance apod.) a v Moravském krasu v Moravském krasu v tzv. blanském příkopu v prostoru mezi Olomučany, Rudicemi a Habrůvkou. Tyto vrstvy leží na devonském podloží nebo na horninách brněnského masivu (Mísař et al. 1983, 280). Ve spodní křídě sedimentární horniny jílovitého, písčitého a štěrkovitého charakteru se ukládaly v oblasti jihozápadně od Rudic, které byly pojmenovány jako rudické vrstvy. Na bázi leží nezpevněné jíly, písky a štěrky. V horních patrech pak dochází ke zpevňování těchto sedimentů do podoby jílovců a pískovců (Dvořák 1956, 284-285; Dumková 1974; Bosák 1980, 57-60). Svrchnokřídové sedimentární horniny jsou známy ze severozápadního území Moravy v rámci České křídové pánve, jež zaujímá obrovskou plochu na
Českém masivu a jejíž
východní část zasahuje také na Moravu. Tato část je tvořena převážně pískovci v perucko – korycanském a bělohorském souvrství na Svitavsku, jižně od této oblasti se pískovce nacházejí v okolí Bořitova (okr. Blansko), Valchova (okr. Blansko) a severovýchodně od Svitav v okolí Maletína (okr. Šumperk) (Müller 1993, 103; Chlupáč et al. 2002, 263; Přichystal 2009, 31-32).
5. 3. TERCIÉRNÍ SEDIMENTY V terciéru východní část Moravy prochází novým horotvorným vývojem – alpinskou orogenezí v podobě nově se formujících Západních Karpat. Vrchol orogeneze se dovršuje právě v terciéru. V předpolí se formuje flyšové pásmo skládající se převážně z příkrovů. Ty často tvoří mocné vrstvy uložených sedimentárních hornin. Ve vnější menilito – krosněnské a vnitřní magurské skupině příkrovů se ukládají především různě zrnité pískovce až slepence a jílovce (Stráník et al. 1993, 108-122; Chlupáč et al. 2002, 336-353). V rámci sedimentace karpatské předhlubně jsou známy především nezpevněné sedimentární horniny v podobě písků a jílů např. okolí Znojemska a Pohořelicka. Avšak v nejspodnější vrstvě eggenburgu jsou zaznamenány polohy zpevněných sedimentů v podobě
drobovitých a chloriticko-glaukonitických pískovců. Ve spodním badenu pak čočky vápnitých pískovců (Brzobohatý a Cicha 1993, 124, Obr. 2). V eggenburgu Vídeňské pánve jsou vhodnou surovinou především pískovce uložené ve spodní části lužického souvrství. Dále se šedé vápnité pískovce nachází v karpatu v komplexu týneckých písků o mocnosti 10 až 50 m (Buchta 1993, 129-132).
Literatura Beaume, S. A. 1993: Nonflint Stone Tools of the Early Upper Paleolithic. – In: Knecht, H. – Pike-Tay, A. – White, R. 1993: Before Lascaux: The Complex Record of the Early Upper Paleolithic. NY, Boca Raton: CRC Press, 163-191. Bosák, P. 1980: Spodnokřídový fosilní kras rudické plošiny v Moravském krasu. – Československý kras, 31, 57-67. Praha Brzobohatý, R. – Cicha, I. 1993: Karpatská předhlubeň, – In: Přichystal, A. – Obstová, V. – Suk, M. 1993: Geologie Moravy a Slezska. Sborník příspěvků k 90. výročí narození prof. Dr. Karla Zapletala. Brno, 123-128. Buchta, Š. 1993: Vídeňská pánev, – In: Přichystal, A. – Obstová, V. – Suk, M. 1993: Geologie Moravy a Slezska. Sborník příspěvků k 90. výročí narození prof. Dr. Karla Zapletala. Brno, 129-132. Chlupáč, I. – Brzobohatý, R. – Kovanda, J. – Stráník, Z. 2002: Geologická minulost České republiky. – Academia. Praha Demek, J. – Juránek, L. – Květ, R. – Novák, V. – Pek, I. – Quitt, E. – Tolasz, R. – Vlček, V. – Vysoudil, M. – Zapletal, J. – Zimák, J. 1992: Neživá příroda. – Vlastivěda moravská. Brno. Demek, J. – Mackovčin, P. – Balatka, P. – Buček, B. – Cibulková, P. – Culek, A. – Čermák, P. – Dobiáš, P. – Havlíček, D. – Hrádek, M. – Kirchner, K. – Lacina, J. – Pánek, T. – Slavík, P. – Vašátko, J. 2006: Zeměpisný lexikon ČR: hory a nížiny. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Brno Dumková, A. 1974: Rudické vrstvy. – MS, diplomová práce. Ústav geologických věd Přírodovědecké fakulty, Masarykovy univerzity. Brno Dvořák, J. 1956: K rozšíření jurských sedimentů na Českém masivu v okolí Brna. – Věstník ústředního ústavu geologického, 31, 284-285. Praha Dvořák, J. 1966: Zpráva o řešení stratigrafie spodního karbonu v kulmském vývoji na Drahanské vrchovině. – Zprávy o geologických výzkumech r. 1964, 1, 182-185. Praha Dvořák, J. – Pták, J. 1963: Geologický vývoj a tektonika devonu a spodního karbonu Moravského krasu. – Sborník geologických věd, G, 3, 49-84. Praha Evison, V. I. 1975: Pagan-Saxon Whetstones. – The Antiquity Journals 55, Cambridge University Press, 70-85. Gánovský, J. (v tisku): Brousky a jejich úloha v době římské na Moravě. – seminární práce. Ústav archeologie a muzeologie Filozofické fakulty, Masarykovy univerzity. Brno
Gregerová, M. – Fojt, B. – Vávra, V. 2002: Mikroskopie horninotvorných a technických minerálů. – Moravské zemské muzeum. Brno Hamon, C. 2008: Functional analysis of stone grinding and polishing tools from the earliest Neolithic of north-western Europe. – Journal of Archaeological Science 35, Elsevier. 15021520. Jacobi, G. 1974: Wekerzug und Gerat aus dem Oppidum von Manching. – Ausgrabungen in Manching, 5. Wiesbaden Ježek, M. – Zavřel, J. 2010: Prubířské kameny mezi archeologickými nálezy. – Archeologické rozhledy LXII/4, 608-628. Praha Kalvoda, J. – Melichar, R. – Choroš, M. – Malovaná, A. – Roupec, P. – Špaček, P. 1996: Některé nové výsledky výzkumů spodnokarbonských sedimentů na Drahanské vrchovině. – Geologické výzkumy na Moravě a ve Slezsku, 3, 100-102. Brno Kavan, J. 1961: Kamenné brousky a jejich funkce u Slovanů na našem území. – Sborník Československé společnosti archeologické při ČSAV, 39-44. Brno Klíma, B. 1983: Dolní Věstnice tábořiště lovců mamutů. – Academia. Praha Koch, U. 1994: Frühgeschicht. Funde aus Bein, Geräte aus Ton und Stein aus den Plangrabungen 1967-1984. – Der Runde Berg bei Urach VIII. Lanting, J. N. 1974: Wetzsteine mit Fischgrätenverzierung: Artefakte auch römisch Zeit. – Germania 52, 89-101. Leichman, J. 1994: Brousky z keltského oppida Staré Hradisko u Prostějova. – Časopis moravského muzea 79, vědy společenské, 101-109. Brno Mísař, Z. – Dudek, A. – Havlena, V. – Weiss, J. 1983: Český masiv. – Geologie ČSSR I. Praha Mitchell, J. G. – Askvik, H. – Resi, H. G. 1984: Potasium-argon ages of schist hohenstones from the Viking age sites at Kaupang (Norway), Aggersborg (Denmark), Hedeby (West Germany), and Wolin (Poland), and their arch. implications. – Journal of Archaelogical Science 11, 2, 1984, 171-176. Mitrenga, P. – Rejl, L. 1993: Brněnský masiv. – In: Přichystal, A. – Obstová, V. – suk, M. 1993: Geologie Moravy a Slezska. Sborník příspěvků k 90. výročí narození prof. Dr. Karla Zapletala. 9-13. Brno Müller, V. 1993: Křída Českého masivu na Moravě. – In: Přichystal, A. – Obstová, V. – Suk, M. 1993: Geologie Moravy a Slezska. Sborník příspěvků k 90. výročí narození prof. Dr. Karla Zapletala. 101-106. Brno
Oliva, M. 2005: Civilizace moravského paleolitu a mezolitu. – Moravské zemské muzeum. Brno Přichystal, A. 2009: Kamenné suroviny v pravěku východní části střední Evropy. – Masarykova univerzita. Brno Salaš, M. 1984: Návrh numerické deskripce neolitické kamenné broušené industrie. – Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, E, 29, 67-103. Brno Salaš, M. 1986a: Hromadné nálezy broušené neolitické industrie na Moravě. – Časopis moravského muzea v Brně, vědy společenské LXXI, 19-58. Brno Salaš, M. 1986b: Kamenná broušená industrie z neolitického sídliště u Těšetic-Kyjovic. – Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, E, 31, 25-48. Brno Shrader, O. – Nehring, A. 1917-1923: Reallexikon der indogermanischen Altertumkunde, Berlin und Leipzig I, 1917-1923; II, 1929. Schröder F. R. 1927: Thor und der Wetzstein. – Beiträge zur Geschichte der deutschen Sprache und Literatur (PBB), Volume 51, 33-35. Niemeyer. Halle am Saale Simek, R. 1984: Lexikon der germanischen Mythologie. Kröner. Stuttgart Skoček, V. 1980: Nové poznatky o litologii devonských bazálních klastik na Moravě. – Věstník ústředního ústavu geologického, 1, 55, s. 27-37. Praha Stráník, Z. – Menčík, E. – Eliáš, M. – Adámek, J. 1993: Flyšové pásmo Západních Karpat, autochtonní mesozoikum a paleogén na Moravě a ve Slezsku. – In: Přichystal, A. – Obstová, V. – Suk, M. 1993: Geologie Moravy a Slezska. Sborník příspěvků k 90. výročí narození prof. Dr. Karla Zapletala. 107-122. Brno Škrdla, P. 2000: Zhodnocení technologií výroby kamenných nástrojů. – Rekonstrukce a experiment v archeologii. Hradec Králové Tejral, J. 1975: K langobardskému odkazu v archeologických pramenech na území Československa. – Slovenská archeológia XXIII, 379-446. Bratislava Tejral, J. 1993: Na hranicích impéria (doba římská). - In: Podborský, V. – Čižmář, M. – Dvořák, P. – Erhart, A. – Janák, V. – Medunová-Benešová, A. – Nekvasil, J. – Ondráček, J. – Pavelčík, J. – Salaš, M. – Stuchlík, S. – Stuchlíková, J. – Šebela, L. – Šmíd, M. – Štrof, A. – Tejral, J. – Valoch, K. 1993: Země a lid. – Pravěké dějiny Moravy. 424-470. Brno Zapletal, K. 1922-1923: Geologická stavba Moravského krasu. – Časopis Moravského Zemského Musea v Brně. 20-21, 220-256. Brno Zapletal, J. – Dvořák, J. – Kumpera, O. 1989: Stragigrafická klasifikace kulmu Nízkého Jeseníku. – Věstník ústředního ústavu geologického, 4, 64, 243-250. Praha
Zukalová, V. – Chlupáč, I. 1982: Stratigrafická klasifikace nemetamorfovaného devonu moravskoslezské oblasti. – Časopis pro geologii a mineralogii. 3, 27, 225-241. Praha
