OLDHAMOVA SPOJKA
-ZADÁNÍ RYSU Č.14. Zadání rysu č.12. – detailu KŘÍŢIČE …..pozice 2 Zadání rysu č.13. – detailu OBJÍMKY….pozice 1 Zadání rysu č.14. – sestava OLDHAMOVY SPOJKY
Každý student obdrží individuální zadání průměru d v milimetrech . Z tohoto průměru jsou parametricky vyvozeny všechny ostatní hodnoty.Při jejich výpočtu zaokrouhlujte rozměry kót na celá čísla. Každý student vypracuje výkres: Zadání rysu č.11. – detailu kříţiče …..pozice 2 Zadání rysu č.12. – detailu objímky….pozice 1 Na obou dílenských (výrobních) výkresech detailů budou zobrazeny součásti metodou E, budou okótovány, opatřeny jakostí povrchu, úchylkami tvaru, polohy, rozměrů,…a vyplněným rohovým razítkem. Mohou být vypracovány ručně i na počítači. Detaily jsou funkčně a rozměrově spojeny do sestavy spojky. Je proto nutno kontrolovat provázanost souvisejících rozměrů.
ZADÁNÍ RYSU Č.14. – SESTAVA OLDHAMOVY SPOJKY Na sestavě bude metodou E vypracovaná sestava Oldhamovy spojky . Budou zde vynesené pozice, hlavní montážní rozměry.
Pro 13.rys stále platí individuálně zadaný jmenovitý průměr d (byl zadán pro 11.rys). U sestavy bude patřičně vyplněné popisové pole. Bude k ní vypracován kusovník A) buď přímo na sestavě B) oddělený na dalším listu formátu A4 rovněž opatřeným rohovým razítkem. Sestava může být vypracována buď ručně, nebo na počítači. POZN.Výkresy provedené v AutoCADu je nutno odevzdat jako vytištěné nebo vyplotrované. Tyto výstupy si musí zajistit student na své vlastní náklady. C) Základní pokyny k vypracování výkresu sestavení KOMENTOVANOU SESTAVU MÁTE V SEŠITĚ Z TEORIE TECHNICKÉHO KRESLENÍ. -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
1) Zobrazení navrhované sestavy. Na výkrese sestavení nakreslíme součásti sestavy ve funkčním smontovaném celku. K tomu lze použít: Základní i pomocné průměty, řezy, průřezy, otočené průřezy a detaily tvarových podrobností. Efektivní zobrazení je takové, při kterém použijeme nejmenšího ale postačujícího počtu průmětů,řezů, atd... právě takového, aby byla sestava jednoznačně a srozumitelně zobrazena. Sestava se zpravidla skládá z normalizovaných a nenormalizovaných součástí. Všechny nenormalizované součásti sestavy MUSÍ mít svůj vlastní výrobní výkres !
2) Všechny součásti musí mít svoji vlastní pozici.
Pokud je na sestavě daná součást několikrát, většinou ji postačí opatřit pozicí pouze jednou. Pozice se opatřuje vztažkou, praporkem a příslušným číslem. Pozicovat začínáme od 1 a nenormalizovanými součástmi. Poté necháme 2-4 poziční čísla volné. Dále pokračujeme pozicováním normalizovaných součástí – šroubů, nýtů, matic,….
Poziční číslo vypisujeme výškou 7 – 10 mm a tloušťkou 0,7 – 1,0 mm . 3.Výkres sestavení zpravidla nekótujeme. Vjímku tvoří důležité montážní či provozní rozměry (např. u elektromotoru to může být průměr výstupního hřídele, rozteč a průměr otvorů pro kotevní šrouby) a případně svařovací sestavy, ve kterých musíme zakótovat přesnou polohu svařovaných dílů.
4.Popisové pole výkresu sestavení musí obsahovat a) Číslo výkresu sestavení.
TEK – 1. D - 12
.........číslo výkresu sestavení Číslo programu (rysu)
následující údaje:
Vypsáno vždy výškou písma 7 – 10 mm a příslušnou tloušťkou.
b) Název výkresu sestavení Sestava musí být opatřena vhodným názvem, odpovídajícím její funkci nebo účelu. Zapisujeme ho výškou 7-10 mm a odpovídající tloušťkou (0,7-1,0) mm, např:
KONTAKT ÚPLNÝ C )Měřítko 1 : 1 Základní 1 : 2, 1 : 5, 1 : 10 a násobky 10 pro zmenšení 2 : 1, 5:1, 10 : 1 a násobky 10 pro zvětšení. Je –li na výkrese detail nebo jiné obrazy v odlišném měřítku, uvede se přímo u něj měřítko zvětšení a v popisovém poli v rubrice měřítko se provede se zápis takto: Měřítko:
1:1 (1 : X )
Tento zápis naznačuje, aby čtenář výkresu hledal na výkrese ještě další měřítka než je měřítko globální 1 : 1 .
d )Dne: Datum vypracování výkresu sestavení. e )Kreslil: Jméno zhotovitele výkresu, včetně třídy. f) Celková čistá hmotnost – součet čistých hmotností všech dílů sestavy v kg g) Poznámka: V případě, že zhotovíme kusovník mimo sestavu napíšeme do této rubriky razítka text ODDĚLENÝ KUSOVNÍK.
5. VYTVOŘENÍ KUSOVNÍKU 5A) Přímo na výkresu sestavení( viz KONTAKT ÚPLNÝ) Začínáme pozicí 1 spodním řádkem kusovníku od popisového pole a číslujeme směrem vzhůru od popisového pole. Na sestavě ÚPLNÉHO KONTAKTU je patrný princip pozicování:
ne
Pozici 1,2 a 3 mají normalizované díly, těmi začínáme. Pozici 4 a 5 necháme volnou pro případné pozdější doplnění nenormalizovaných dílů. Vynecháváme volné řádek i příslušné poziční číslo. Pozice 6 a výše je určena pro normalizované součásti (šrouby, podložky, ložiska,závlačky…). U nenormalizované součásti (NOSIČ, POZICE 1) v kusovníku uvádíme: POLOŽKA V KUSOVNÍKU: Počet kusů Název - Rozměr Čistá hmotnost Číslo výkresu Poz.: (číslo pozice) Ostatní položky nevyplňujeme.
VYPLNÍME: 1 NOSIČ 0,15 TEK-1.D – 14 - 1 1
U normalizované součásti (NÝT, POZICE 6) v kusovníku uvádíme: POLOŽKA V KUSOVNÍKU: Počet kusů Název - Rozměr Polotovar Čistá hmotnost Poz.: (číslo pozice) Ostatní položky nevyplňujeme.
VYPLNÍME: 5 NÝT 3 x 26 ČSN 02 2311 0,15 6
Toto provedení má výhodu, že všechny údaje k sestavě jsou na jednom listu. Vejde se tam ale velmi omezený počet řádků kusovníku. Hrozí také větší pravděpodobnost znehodnocení výkresu zhotovitelem při vytváření vlastního kusovníku.
5B) Na samostatném listě (nebo listech při větším rozsahu sestavy) – ODDĚLENÝ KUSOVNÍK Nachystáme si orámovaný formát A4. Dolů si narazíme výkresové razítko. V rubrice Název vypíšeme ODDĚLENÝ KUSOVNÍK. V rubrice pro Číslo výkresu (vpravo od zázvu)vypíšeme TEK – 1.D – 14 – K1, u dalšího listu TEK – 1.D – 14 – K2, TEK – 1.D – 14 – K3 atd… Do rubriky Číslo výkresu (vpravo nahoře)vypíšeme číslo výkresu sestavení: TEK – 1.D – 14 V dalším kroku si vytvoříme si řádky pro volné pozice. Nahoře popíšeme záhlaví jednotlivých rubrik. Poziční čísla vypisujeme rovněž od jedničky, ale shora dolů. Na sestavě ÚPLNÉHO KONTAKTU si naznačíme princip stavby odděleného kusovníku: Pozici 1,2 a 3 mají nenormalizované díly, těmi začínáme nahoře odděleného kusovníku. Pozici 4 a 5 necháme volnou pro pozdější doplnění nenormalizovaných dílů.Necháváme také volné řádky v kusovníku !!! Pozice 6 a výše je určena pro normalizované součásti (šrouby, podložky, ložiska,závlačky…).Pokračujeme dále směrem dolů k popisovému poli. Oddělený kusovník je použitelný i v případě rozsáhlých sestav. V takovém případě může mít i několik listů. Jednotlivé poloţky v odděleném kusovníku u normalizovaných i nenormalizovaných dílů vyplňujeme naprosto stejně jako v předchozím bodě 5A.
6. ) Další doplňující údaje Uvádíme je v poznámce nad popisovým polem. Mohou se vztahovat k výrobě, zpracování, montáţi či k provozu stroje, ke kontrole výkonových parametrů, atd... Poznámky se číslují od 1 nahoru a zapisují se směrem vzhůru od horního levého okraje popisového pole . --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
D) Při konstrukci jednotlivých dílů a celkové sestavy Oldhamovy spojky musíme pamatovat na to, ţe budou jednotlivé díly smontovány vzájemným zasunutím do sebe.
E) NÁZEV VÝKRESU SESTAVENÍ : v OLDHAMOVA SPOJKA
rubrice „Název“ (v razítku dole vlevo)
výškou písma
8 mm
tlustou čarou!!!!
F) ČÍSLO VÝKRESU : Příslušné číslo výkresu vyplníte v rubrice „Počet listů,list“ (v razítku dole vpravo) výškou písma 8 mm tlustou čarou !!!! TEK-1.C-12 …...PRO 1.C TEK-1.A-12 …...PRO 1A TEK-1.K-12 …..PRO 1.K
G. ) Termíny odevzdání 14. rysu: TŘÍDA
TERMÍN ODEVZDÁVKY
20.5.2010 19.5.2010 24.5.2010
Pozn: 1.Na ukázce sestavy v razítku jsou chybně vyplněny rubriky „hrubá váha“. Nevyplňovat !!! 2.Naopak vyplňte rubriku „čistá váha“. V našem případě je to součet čisté váhy křížiče a dvou objímek.