Bankovní institut vysoká škola Praha Oceňování majetku
Oceňování obchodní známky Diplomová práce
Autor:
Bc. Martin Majstr Oceňování majetku
Vedoucí práce:
Praha
doc. Ing. Jan Heřman, CSc.
Březen 2010
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené literatury.
V Tismi dne 1. března 2010
Bc. Martin Majstr
Anotace práce: Cílem diplomové práce je pokus vytvořit metodickou pomůcku pro oblast ocenění obchodní známky, protoţe výukové texty, učebnice nebo skripta se této problematice nevěnují dostatečným způsobem. Pro naplnění tohoto cíle je v první teoretické části zpracováno téma „ Ocenění ochranné známky“.
The Annotation The goal of my work is to try and make a methodic instrument for the area of trade mark evaluation as the text, textbooks and lecture notes do not pay enough attention to this issue. To reach my goal, the first theoretic part of my work focuses on the topic of "Trade mark evaluation".
Poděkování: Rád bych poděkoval vedoucímu práce panu doc.Ing. Janu Heřmanovi CSc. za pomoc při shánění podkladů a odborných materiálů a taktéţ za odborný dohled při sestavování mé diplomové práce.
OBSAH ÚVOD .................................................................................................................................... 1 1. VÝKLAD ZÁKLADNÍCH POJMŮ PŘI OCEŇOVÁNÍ ............................................. 2 2. ZÁKLADY PRÁVNÍ ÚPRAVY OCHRANNÉ ZNÁMKY V ČESKÉM PRÁVNÍM ŘÁDU ............................................................................................................ 4 2.1 POJEM OCHRANNÉ ZNÁMKY ............................................................................... 4 2.2 PRÁVNÍ OCHRANA A ÚČINKY OCHRANNÉ ZNÁMKY ............................................ 5 2.3 UŢÍVÁNÍ A VLASTNICVÍ OCHRANNÉ ZNÁMKY ..................................................... 5 2.4 ZÁPIS, DOBA PLATNOSTI A OBNOVA OCHRANNÉ ZNÁMKY .................................. 6 3. DRUHY NEHMOTNÉHO MAJETKU V ČESKÉM ZÁKONODÁRSTVÍ .............. 8 3.1 AUTORSKÉ PRÁVO A PRÁVA SOUVISEJÍCÍ S PRÁVEM AUTORSKÝM ...................... 8 3.2 PRŮMYSLOVÁ PRÁVA ......................................................................................... 9 3.2.1 Druhy průmyslových práv............................................................................ 9 4. METODY OCEŇOVÁNÍ OCHRANNÝCH ZNÁMEK ............................................. 12 4.1 TEORETICKÁ PODSTATA OCENĚNÍ OCHRANNÉ ZNÁMKY JAKO CENOVÁ PRÉMIE 12 4.2 OCENĚNÍ NA ZÁKLADĚ VÝNOSNOSTI AKTIV ...................................................... 13 4.3 OCENĚNÍ NA ZÁKLADĚ LICENČNÍCH POPLATKŮ ............................................... 14 4.4 OCENĚNÍ POMOCÍ BODOVÉHO OHODNOCENÍ .................................................... 16 4.5 OCENĚNÍ VYJÁDŘENÉ POMOCÍ POMĚRU CENY AKCIE KU ZISKU NA AKCII ......... 18 5. OCEŇOVÁNÍ NEHMOTNÝCH STATKŮ ................................................................. 19 5.1 HODNOTA JAKO EKONOMICKÝ POJEM............................................................... 19 5.2 NĚKTERÉ SOUVISLOSTI SPJATÉ S OCEŇOVÁNÍM NEHMOTNÝCH STATKŮ ........... 20 5.2.1 Oceňování na základě účetních dat ............................................................ 21 5.2.2 Nepeněţitý vklad do základního kapitálu obchodní společnosti ............... 23 5.2.3 Přeměny společností, konkurz a likvidace ................................................. 24
5.2.4 Prodej nehmotných statků či poskytnutí licence ........................................ 24 5.2.5 Ostatní důvody pro oceňování nehmotných statků .................................... 25 5.3 NĚKTERÉ PROBLÉMY PŘI OCEŇOVÁNÍ NEHMOTNÝCH STATKŮ – VZTAH HODNOTY NEHMOTNÉHO STATKU A ČASU ............................................................................. 25
5.3.1 Technická řešení......................................................................................... 27 5.3.2 Práva na označení ....................................................................................... 28 5.4 RIZIKA PŘI OCEŇOVÁNÍ ........................................................................... 29 5.5 PODÍL NEHMOTNÉHO MAJETKU NA VÝROBKU ČI SLUŢBĚ ............ 31 5.5.1 Odměny autorům či původcům .................................................................. 33 5.5.2 Právní zastoupení ....................................................................................... 35 6. PATENTOVÉ PORTFOLIO ........................................................................................ 36 6. 1. ZVYŠOVÁNÍ HODNOTY PATENTOVÉHO PORTFOLIA ...................... 36 6.1.1 Patenty pokrývající výrobní metody a vnější úpravu výrobků .................. 36 6.1.2 Patenty s dlouhodobým či nepřesně stanoveným nárokem ........................ 37 6.1.3 Identifikace a patentování důleţitých technologických novinek ............... 37 6.1.4 Patenty a inovace v oblasti výzkumu ......................................................... 37 6.1.5 Patenty a know-how slouţící jako báze pro profitující strategické aliance 38 6.1.6 Patenty, které jsou základem nového či rozvíjejícího se oboru ................. 39 7. KNOW-HOW ................................................................................................................. 40 7.1 VYMEZENÍ POJMU KNOW HOW .............................................................. 40 7.2 OBCHODNÍ TAJEMSTVÍ A KNOW-HOW ................................................. 41 8. KLASIFIKACE METOD OCEŇOVÁNÍ .................................................................... 46 8.1 NÁKLADOVÉ METODY ...................................................................................... 46 8.1.1 Metoda zaloţená na transformaci historických nákladů ............................ 46 8.1.2 Metoda zaloţená na reprodukčních cenách ................................................ 51 8.2 VÝNOSOVÉ METODY ................................................................................ 52
8.2.1 Diskontované cash-flow ............................................................................. 53 8.2.2 Model oceňování kapitálových aktiv ......................................................... 56 8.2.3 V praxi často pouţívané oceňovací metody ............................................... 58 8.2.3.1 Srovnávací metoda účetních hodnot .................................................... 58 8.2.4 Oceňování podle zákona Č. 151/1997 Sb. ................................................. 59 8.3 SROVNÁVACÍ (TRŢNÍ) METODY ........................................................................ 64 9. KVALITATIVNÍ METODY OCEŇOVÁNÍ ............................................................... 66 9.1 METODY VYUŢÍVAJÍCÍ BODOVÝCH STUPNIC ..................................................... 66 9.1.1 Bodové ocenění ochranné známky ............................................................. 66 9.1.2 Hodnota firemní identity ............................................................................ 67 9.2 KOMBINOVANÝ PŘÍSTUP KE STANOVENÍ HODNOTY NEHMOTNÝCH AKTIV ........ 68 9.2.1 Metoda VALCALC .................................................................................... 68 9.2.2 Metoda zaloţená na vyuţití technologického pokroku .............................. 69 10. MODEL OCEŇOVÁNÍ ZNALOSTNÍ FIRMY ........................................................ 71 10.1 STRUKTURA ZNALOSTNÍ FIRMY...................................................................... 71 10.2 MODEL INTELEKTUÁLNÍHO KAPITÁLU ........................................................... 72 11. ZHODNOCENÍ DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ FIRMY ........................................ 74 11.1 AUDIT NEHMOTNÉHO MAJETKU ..................................................................... 74 11.2 PROCES OCENĚNÍ PATENTOVÉHO PORTFOLIA ................................................. 75 12. ZÁVĚR A DOPORUČENÍ .......................................................................................... 76
ÚVOD V této bakalářské práci se především snaţíme upozornit na postavení ochranné známky v rámci nehmotného majetku a podnikového majetku vůbec. České zákonodárství to, čemu se říká nehmotný majetek a co se nejčastěji v české praxi oceňuje, pokrývá v zákonech o právech souvisejících s právem autorským, v zákonech o průmyslových právech, v Obchodním zákoníku a v zákoně o účetnictví. I kdyţ se některé z pojmů chráněných v české zákonné úpravě částečně překrývají, zřejmě to při oceňování nehmotného majetku zatím nevzbuzovalo ţádné podstatné problémy. Avšak stále přibývá jednak ţádostí o oceňování nehmotného majetku včetně ochranné známky, jednak ţádostí o revizní posudky v případě soudních i mimosoudních sporů o výsledky oceňovacích posudků. Současně se stále více stává aktuálním úkolem naší oceňovací teorie připravit české oceňovací standardy, které by měly naše oceňování uvést do souladu s Mezinárodními oceňovacími standarty IVS (9). Z hlediska oceňování ochranné známky v rámci nehmotného majetku se v této práci zaměřujeme hlavně na ocenění ochranné známky, kde bych chtěl vyzdvihnout tyto body: 1. Základy právní úpravy ochranné známky v českém právním řádu 2. Druhy nehmotného majetku v českém zákonodárství 3. Metody oceňování ochranné známky 4. Oceňování nehmotného majetku podle zákona č.151/1997 Sb. o oceňování majetku ve vztahu k ochranné známce.
1
1. VÝKLAD ZÁKLADNÍCH POJMŮ PŘI OCEŇOVÁNÍ Hodnota1:
1.Monetární hodnota jmění, zboţí, sluţeb. 2.Výnosová hodnota budoucích zisků, které se vztahují k vlastnictví nějakého majetku.
Trţní hodnota je obecná (fiktivní) cena, kterou by bylo moţné získat za oceňovaný majetek k datu ocenění v běţném obchodním styku a za daného právního vztahu. Trţní cena je faktická cena, která při koupi a prodeji vzniká v určitém čase na konkrétním trhu. Obvyklá cena je cena, která byla dosaţena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné sluţby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvaţují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby. Stavba je objekt (rozestavěný nebo dokončený) pevně s pozemkem spojený, který není součástí pozemku. Stavba je věcí nemovitou, nelze ji libovolně přemisťovat, aniţ by tato věc nezanikla. Důleţitou vlastností staveb je jejich omezená ţivotnost. Ţivotnost staveb je determinována jednak jejich technickými vlastnostmi, jednak jejich ekonomickou vyuţitelností. Zkrátit ţivotnost nemovitosti mohou rovněţ právní podmínky např. v případě tzv. staveb dočasných. Od budov se odlišují mimo jiné tím, ţe jsou zpravidla nezastřešené (např. ploty, chodníky a zpevněné plochy). Zůstatková hodnota věci se rozumí nová cena věci sníţená o částku odpovídající stupni opotřebení nebo jiného znehodnocení s přihlédnutím k případnému zhodnocení věci (např. opravou, modernizací) z doby před pojistnou událostí. Nemovitost se rozumí budovy a stavby včetně jejích stavebních součástí, příslušenství a přípojek. Rodinný dům se povaţuje budova s nejvýše třemi samostatnými bytovými jednotkami, která svým stavebním uspořádáním odpovídá poţadavkům na rodinné bydlení. Můţe mít nejvýše dvě nadzemní jedno podzemní podlaţí a podkroví.
2
Budova je trvalá stavba spojená se zemí pevným základem, která je prostorově soustředěna a navenek uzavřena obvodovými stěnami a střešními konstrukcemi s nejméně dvěma prostorově uzavřenými samostatnými uţitkovými prostory. Byt je stavební konstrukce vymezující místnost, nebo soubor místností, které jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k bydlení, včetně vedlejších místností, za které se povaţují místnosti, které jsou určeny ke společnému uţívání s bytem (např. sklepní kóje). Nebytový prostor je stavební konstrukce vymezující místnost, nebo soubor místností, které jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k jiným účelům neţ k bydlení, včetně vedlejších místností, za které se povaţují místnosti, které jsou určeny ke společnému uţívání v nebytových prostorech (např. půdní kóje). Ochranná známka je označení, které slouţí k rozlišení výrobků nebo sluţeb na trhu. Známka poskytuje informaci o původu výrobku či sluţby. Uvádí-li podnik na trh nový výrobek, (např. domácího robota) nestačí mu, má-li patentovaný jeho mechanismus a chráněn jeho elegantní tvar. Tento nový výrobek, výsledek technické i estetické tvůrčí práci, by měl být uveden pod určitým výrazným označením, které umoţní zákazníkovi rozlišit jej od výrobků konkurence. Takovým označením je ochranná známka.
3
2. ZÁKLADY PRÁVNÍ ÚPRAVY OCHRANNÉ ZNÁMKY V ČESKÉM PRÁVNÍM ŘÁDU 2.1 POJEM OCHRANNÉ ZNÁMKY V běţném ţivotě se setkáváme s různými značkami uţívanými v průmyslu a v obchodě k tomu, aby se od sebe odlišili stejné nebo podobné výrobky a sluţby, pocházející od různých výrobců či poskytovatelů sluţeb. Ochranná známka poskytuje majiteli zákonnou ochranu takového označení. Ochranná známka musí splňovat řadu podmínek, které poţaduje příslušný zákon. Pokud je splňuje, můţe být zapsána do registru ochranných známek (národního nebo mezinárodního) a tím vzniká majiteli vlastnictví k ochranné známce. Ochranná známka se tedy odlišuje od ostatních značek tím, ţe je chráněna samostatným zákonem a k označení, které je zapsáno v rejstříku ochranných známek, vznikají jejímu vlastníku absolutní práva. To ovšem neznamená, ţe ostatní formy značek zákonnou ochranu nemají, avšak práva k nim mají relativní povahu, která jsou zaloţena na obecných zákonech, v České republice na Občanském zákoníku, Obchodním zákoníku, zákonech patřících do skupiny průmyslových práv, případně na Trestním zákoníku. Samostatný název ochranné známky není v právním řádu různých zemí jednotný. Ve Velké Británii se uţívá trade mark, ve Spojených státech trademark. V právu Evropského společenství (EU) a v dokumentech Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) a Světové obchodní organizace ( WTO ) se pouţívají obě uvedené podoby. Francouský název ochranné známky je la margue déposée, německý název marke, resp. warenzeichen, ruský název je tovarnyj znak (50). Ochrannou známku v českém právním řádu upravuje Zákon o ochranných známkách (a změnách dalších zákonů) č. 41/2003 Sb., ze dne 3. prosince 2003. Tento zákon je koncipován s ohledem na mezinárodní dohody a smlouvy v této oblasti včetně důsledků, které vyplynuly ze vstupu České republiky do Evropské unie.
4
2.2 PRÁVNÍ OCHRANA A ÚČINKY OCHRANNÉ ZNÁMKY Právní ochrana ochranných známek na území České republiky je obsaţena v § 2. Ochrany poţívají ochranné známky, které: jsou zapsány v rejstříku vedeném Úřadem průmyslového vlastnictví nebo jsou zapsány v rejstříku vedeném Mezinárodním úřadem průmyslového vlastnictví (podle tzv. Madridské dohody), nebo v rejstříku vedeném na Úřadě pro harmonizaci na vnitřním trhu podle nařízení Rady Evropských společenství, anebo - na území České republiky jsou všeobecně známé (podle tzv. Paříţské úmluvy). Z tohoto výčtu vyplývá, ţe právní ochranu mají v České republice známky zapsané do rejstříků na Úřadu průmyslového vlastnictví ČR, známky zapsané v mezinárodním rejstříku (nejsou mezinárodně platné!) a označení, která nemusí být zapsána v českém ani mezinárodním rejstříku, avšak mají prokazatelnou rozlišovací způsobilost. V případě sporu však musí vlastník prokázat, ţe známka získala všeobecnou známost v příslušném okruhu veřejnosti. Podmínky zápisu ochranné známky do rejstříků ochranných známek jsou v §§ 3 aţ 7. Práva z ochranné známky podává § 8. Především vlastník ochranné známky má výlučné právo užívat ochrannou známku ve spojení s výrobky nebo sluţbami, pro něţ je v rejstříku zapsána. Nestanoví-li tento zákon jinak, nikdo nesmí v obchodním styku bez souhlasu vlastníka ochrannou známku uţívat. Týká se to označení shodného s ochrannou známkou, podobného označení, kde by byla moţná záměna s danou ochrannou známkou i označení pro jiné výrobky a sluţby, kde by takové uţívání nepoctivé těžilo z dobrého jména dané ochranné známky.
2.3 UŢÍVÁNÍ A VLASTNICVÍ OCHRANNÉ ZNÁMKY Řádné užívání ochranné známky definuje § 13. Pokud do 5 let od zápisu nezačal vlastník ochrannou známku řádně uţívat pro výrobky nebo sluţby, pro které je zapsána, nebo pokud toto uţívání bylo přerušeno nejméně na dobu 5 let, podléhá ochranná známka následkům, které spočívají v tom ţe: - ochranná známka (míněno pozdější) můţe být prohlášena za neplatnou, pokud tato starší ochranná známka nebyla řádně užívána a na návrh třetí osoby můţe být zrušena (§ 31). 5
Toto ustanovení je mimo jiné ochranou pro přihlašovatele pozdějších ochranných známek, a to před tzv. blokovacími ochrannými známkami. Takové známky si někteří přihlašovatelé registrují proto, aby si jiní přihlašovatelé nemohli určitě ochranné známky zapsat, nebo aby s nimi mohli spekulovat. Po pěti letech ochrana takových známek končí v tom smyslu, ţe můţe být zrušena, avšak nikoliv automaticky, ale na návrh třetí osoby. Změnu vlastníka kodifikuje § 15. Ochranná známka můţe být nezávisle na převodu podniku převedena, a to pro všechny výrobky nebo sluţby, pro které je zapsána, nebo jen pro některé z nich. To znamená, ţe ochranná známka můţe být převedena současně s prodejem podniku nebo i samostatně, případně s dalším nehmotným majetkem, jako jsou licence na patenty, know how a další formy nehmotného majetku. Převod ochranné známky je dispozičním právem jejího vlastníka, kterým dochází ke změně vlastníka práv z ochranné známky. Přechod ochranné známky znamená, ţe ochrannou známku nabývá právní nástupce vlastníka ochranné známky. U fyzické osoby dochází k přechodu nejčastěji ve formě dědictví, u právnické osoby jako důsledek sloučení nebo splynutí právnické osoby (podle Obchodního zákoníku).
2.4 ZÁPIS, DOBA PLATNOSTI A OBNOVA OCHRANNÉ ZNÁMKY Pro oceňování ochranné známky je z těchto částí zákona důleţité to, že zápis ochranné známky do rejstříku ochranných známek je zápisem konstitutivním, coţ znamená, ţe dnem zápisu nastávají příslušné účinky: přihlašovatel se stává vlastníkem ochranné známky a z této skutečnosti mu vznikají zákonem stanovená práva k ochranné známce. Od roku 2003 byl v České republice podle evropské úpravy zaveden institut všeobecně známé známky, která nemusí být zapsána do rejstříku ochranných známek. Tím, ţe známka neformálním způsobem získala všeobecnou známost v České republice, vzniká jejímu majiteli vlastnictví k této známce. Podle Paříţské úmluvy a Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví je označení chráněno jako ochranná 6
známka ke kaţdé smluvní zemi, v níţ je pro shodné nebo podobné výrobky nebo sluţby takovéto označení všeobecně známé. Doba platnosti a obnova zápisu ochranné známky je obsaţena v § 29. Zápis ochranné známky platí 10 let ode dne podání přihlášky. Nepoţádá-li vlastník o obnovu zápisu, ochranná známka zanikne. Zápis ochranné známky se na ţádost vlastníka ochranné známky obnoví, a to vţdy na dalších 10 let. Zákon obsahuje dále podmínky, které musí splnit ţadatel o obnovu zápisu, zejména termín, ve kterém musí vlastník ţádat o obnovu, povinnost zaplatit poplatek, důsledky, které vzniknou z toho, ţe vlastník zmeškal dobu, ve které měl ţádat o obnovu zápisu. Nepoţádá-li vlastník o obnovu zápisu, ochranná známka zanikne. Tím se říká, ţe označení, které tvoří ochrannou známku, ztratí právní ochranu podle zákona o ochranných známkách, i kdyţ označování zboţí a sluţeb tímto označením můţe pokračovat.
7
3.
DRUHY
NEHMOTNÉHO
MAJETKU
V ČESKÉM
ZÁKONODÁRSTVÍ V této části se nepodává právní výklad následujících zákonů, ale pouze vymezuje pojem jednotlivých forem nehmotného majetku, jak je v zákonech definován a ze zákonů jsou vybírány jen ty části, kterým musí oceňovatelé věnovat obzvláštní pozornost. Proto je na čísla paragrafů odvoláváno jen orientačně. Právní postavení oceňovaného nehmotného majetku by měl v každém případě posoudit právník.
3.1 AUTORSKÉ PRÁVO A PRÁVA SOUVISEJÍCÍ S PRÁVEM AUTORSKÝM Tato práva upravuje Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů č.121/2000Sb., včetně novely č. 216/2006 Sb. (Autorský zákon). Předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoliv objektivně vnímatelné podobě, včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam (dále jen „dílo“). Dílem je zejména
dílo:
slovesné,
hudební,
dramatické,
choreografické,
pantomimické,
fotografické, audiovizuální jako je kinematografické, dále výtvarné jako je malířské, grafické, sochařské, architektonické včetně urbanistického, uţitného umění a dílo kartografické. Pro oceňování má význam skutečnost, ţe právo autorské zahrnuje: Výlučný práva osobnostní, podle nichţ autor má právo rozhodnout o zveřejnění svého díla. Osobnostních práv se nemůţeme vzdát, tato práva jsou nepřevoditelná a smrtí autora zanikají. Proto se výlučná práva osobnostní neoceňují. Výlučná práva majetková, podle nichţ autor má právo své dílo uţít a udělit jiné osobě oprávnění k výkonu tohoto práva (jiná osoba můţe dílo uţít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených zákonem). Tím, ţe autor poskytne právo jiné osobě, aby jeho díla uţila, autorovi jeho autorské právo nezaniká. Autorovi pouze vzniká povinnost, aby strpěl, ţe jiná osoba uţije jeho dílo v takovém rozsahu, jaký vyplývá ze smlouvy.
8
3.2 PRŮMYSLOVÁ PRÁVA České zákonodárství řadí do skupiny průmyslových práv řadu zákonů, z nichţ budeme věnovat pozornost těm, které se zabývají výslovně ochranou vybraných průmyslových práv, ať jiţ to mají přímo ve svém názvu, nebo to jednoznačně vyplývá z obsahu zákonů. Další zákony a prováděcí vyhlášky v rámci sbírky zákonů obsahují: - Zákony na ochranu určitých speciálních znaků či symbolů (např. Olympijských, Červeného kříţe), jejichţ oceňování však nepovaţujeme za typické. - Zákony, které zpřesňují zákony a stanoví např. postupy při přihlašování předmětů průmyslových práv, postavení institucí, které registrují předměty průmyslových práv, zákony a vyhlášky o správních poplatcích za registraci a udrţování těchto práv. Ústředním orgánem státní správy na ochranu průmyslového vlastnictví České republiky je Úřad průmyslového vlastnictví (dále jen Úřad). Stanoví to Zákon č.14/1993 Sb., o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví,… Podle zákona Úřad rozhoduje mimo jiné o poskytování ochrany na vynálezy, průmyslové vzory, uţitné vzory, topografie polovodičových výrobků, ochranné známky a označení původu výrobků a k těmto formám průmyslového vlastnictví vede rejstříky.
3.2.1 Druhy průmyslových práv Vynálezy Práva a povinnosti vznikající z vytvoření a uplatnění vynálezů a zlepšovacích návrhů upravuje Zákon č. 527/1990 o vynálezech a zlepšovacích návrzích. Na vynálezy, které splňují zákonné podmínky, uděluje Úřad průmyslového vlastnictví patent. Patenty se udělují na vynálezy, které jsou nové, jsou výsledkem vynálezecké činnosti a jsou průmyslově využitelné. Vynález je nový, není-li součástí stavu techniky. Stavem techniky je vše, k čemu byl přede dnem, od něhoţ přísluší přihlašovateli právo přednosti, umoţněn přístup veřejnosti…Vynález se povaţuje za průmyslově využitelný, můţe-li jeho předmět být vytvářen nebo jinak vyuţíván v průmyslu, zemědělství nebo v jiných oblastech hospodářství. 9
Patent platí 20 let od podání přihlášky vynálezu, na jejímţ podkladě byl udělen. Tuto dobu platnosti patentu můţe Úřad prodlouţit udělením dodatkového ochranného osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin. Úřad je uděluje na látky chráněné platným patentem, jestliţe jde o přípravky, které před uvedením na trh podléhají registraci podle zvláštních právních předpisů. Zlepšovací návrhy Za zlepšovací návrhy se pokládají technická, výrobní nebo provozní zdokonalení, jakoţ i řešení problémů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a ţivotního prostředí, s nimiţ má zlepšovatel právo nakládat. Topografie polovodičových výrobků Ochranu topografie polovodičových výrobků (dále jen topografie) upravuje Zákon č. 29/1991 Sb., o ochraně topografií polovodičových výrobků. Tato ochrana se týká topografií, které jsou výsledkem tvůrčí činnosti původce a které nejsou v průmyslu polovodičových výrobků běţné. Uţitné vzory Uţitné vzory jsou předmětem zákona č. 78/1992 Sb., o uţitných vzorech. Uţitnými vzory se chrání technická řešení, která jsou nová, přesahují rámec pouhé odborné dovednosti a jsou průmyslově využitelná. Biotechnologické vynálezy Tyto vynálezy chrání Zákon č. 206/2000 Sb., o ochraně biotechnologických vynálezů a o změně zákona č.132/1989 Sb., o ochraně práv k novým odrůdám rostlin a plemenům zvířat, ve znění zákona č. 93/1996 Sb.
10
Průmyslové vzory Jsou chráněny podle Úplného znění zákona č. 07/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů.
Odrůdy rostlin Jsou chráněny podle Úplného znění zákona č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení a o změně zákona o ochraně spotřebitele. Označením původu se rozumí název oblasti určitého místa nebo země (dále jen „území“), pouţívaný k označení zboţí pocházejícího z tohoto území, jestliţe kvalita nebo vlastnosti tohoto zboţí jsou výlučně nebo převáţně dány zvláštním zeměpisným prostředím a jeho charakteristickými přírodními a lidskými faktory a jestliţe výroba, zpracování a úprava takového zboţí probíhá na vymezeném území. Ochranné známky Vzhledem k tomu, ţe jsou tématem většiny této práce, byly probrány jiţ v předchozích kapitolách.
11
4. METODY OCEŇOVÁNÍ OCHRANNÝCH ZNÁMEK Přehled metod oceňování ochranné známky nelze začít jinak, neţ přehledem metod, které uvádí G. V. Smith, poněvadţ jde o nejdůkladnější přehled moţných metod, na který se odvolává většina autorů, kteří se oceňováním ochranné známky zabývají. V dalším si uvedeme podstatu, jak se u kaţdé metody vyjadřuje (roční) ekonomický přínos ochranné známky. Celkové ocenění se pak vypočte postupem pouţívaným při ocenění výnosovými metodami jako součet předpokládaných ročních diskontovaných hodnot po stanovených počet let.
4.1 TEORETICKÁ PODSTATA OCENĚNÍ OCHRANNÉ ZNÁMKY JAKO CENOVÁ PRÉMIE Smith v úvodu k přehledu metod oceňování ochranné známky vysvětluje, jak hodnota ochranné známky vzniká. Základem hodnoty a ocenění ochranné známky je její ekonomický přínos pro majitele či podnik, který známku vlastní. Výrobky a sluţby, které produkuje podnik s úspěšnou ochrannou známkou, se podávají za prémiové ceny, které ve srovnání s produkcí ostatních podniků jsou vyšší právě o prémii. Tuto prémii získává podnik s ochrannou známkou za to, ţe ve srovnání s konkurencí bez ochranné známky, případně s méně zavedenou ochrannou známkou si můţe dovolit prodávat za vyšší cenu právě pro svou ochrannou známku, nebo za to, ţe v důsledku hodnotné ochranné známky prodává a tedy i vyrábí více a má tak úspory fixních nákladů připadajících na jednotku produkce. Oba důvody se mohou sejít současně. Smith dále rozšiřuje zkoumání ekonomického přínosu od vyšších cen, respektive vyšších trţeb na vyšší hrubé rozpětí, niţší náklady, vyšší zisk před a po zdanění a konečně na vyšší čistý peněţní tok. Důvody ekonomického přínosu jsou stejné, jen je ekonomický přínos ochranné známky postupně posouván od velmi obecného ukazatele trţeb aţ po čistý ekonomický výsledek. Pracovně nazveme tuto skupinu vyjádření ekonomického přínosu ochranné známky a následného ocenění prémiovým systémem ocenění, i kdyţ Smith tento název pro celou tuto skupinu nepouţívá, avšak fakticky z prémiových příjmů, nákladů či výnosů vychází. Podmínkou k tomu, aby mohla být některá z forem prémiového ekonomického přínosu vyjádřena, je především, to aby ekonomický přínos vyplýval čistě z ochranné 12
známky a neobsahoval vlivy jiného charakteru, jako např. ostatního ocenitelného nehmotného majetku (vyuţívání vynálezů), dále dokonalejšího výrobního zařízení, lepší technologie, vyšší technické úrovně výrobků a dalších vlivů vyjmenované ekonomické ukazatele vyplývaly pouze ze srovnání s vhodnou základnou, tedy se skupinou standardních podniků bez ochranné známky.
4.2 OCENĚNÍ NA ZÁKLADĚ VÝNOSNOSTI AKTIV Podstatou je porovnání výnosnosti celkových aktiv firmy s oceňovanou ochrannou známkou s jinou firmou nebo jinými firmami bez ochranné známky. Výnosnost celkových aktiv měříme poměrem ročního zisku, případně čistého peněţního toku ku celkovým aktivům a výsledek udává, kolik procent z hodnoty celkových aktiv ( a tím současně i z celkové hodnoty investovaného kapitálu ) se ročně vrátí ve formě zisku, případně čistého peněţního toku. Je-li výnosnost firmy s oceňovanou ochrannou známkou vyšší, neţ u skupiny pečlivě vybraných firem bez ochranné známky a domníváme-li se, ţe je tomu tak především díky ochranné známce, pak můţeme z rozdílu uvedených výnosností vyjádřit přínos ochranné známky. Přínos ochranné známky na výnosnost celkových aktiv ilustruje tabulka 1 :
Tab.č.1: Přínos měřený porovnáním výnosnosti celkových aktiv Typický rok, případně vážené roční průměry Ukazatel PRIMA NEZNAČ PRIMA Skuteč. Skutečn. Přepočt. Pracovní kapitál 1000 2000 1000 Dlouhodobý majetek 2000 5000 2000 Majetek celkem 3000 7000 3000 Zisk 300 630 270 % výnosnosti majetku 10 9 9 Diference 1% Přínos OZ v zisku 30 Přínosem je dle pouţitých údajů zisk nebo peněţní tok.
OCENĚNÍ VYJÁDŘENÉ CELKOVOU VÝNOSNOSTÍ AKTIV Vyţaduje si znalosti o výnosnosti celkového majetku alespoň jedné konkurenční firmy bez ochranné známky, nebo se známkou zanedbatelné účinnosti. U oceňovaného podniku se vypočte zisk, který by odpovídal zisku srovnatelného podniku a rozdíl takto 13
vypočteného a skutečného zisku oceňovaného podniku povaţujeme za výnos ochranné známky. Schématický příklad je v tabulce 2 Ocenění vyjádřené celkovou výnosností aktiv, který navazuje na předchozí tabulku1.
Tab. č. 2 : Ocenění vyjádřené celkovou výnosností aktiv PRIMA rok 1 Aktiva 3000 Přínos OZ v % aktiv 1 Přínos OZ 30 dtto po dani 24% 22,8 odúročitel 10% 1,1 Ocenění OZ ( za 3 roky ) 20,7
2 3100 1 31 23,6 1,21 19,5
3 3200 1 32 24,3 1,33 18,3
58,5
4.3 OCENĚNÍ NA ZÁKLADĚ LICENČNÍCH POPLATKŮ Metoda je poměrně jednoduchá a často pouţívaná. Vychází z toho, ţe vlastník ochranné známky je "osvobozen" od licenčních poplatků, právě protoţe je vlastníkem ochranné známky. Kdyby ji nevlastnil, musel by si ji „pronajmout“ a platit za ni licenční poplatky. Aby určitá licenční smlouva mohla být povaţována za vzor pro stanovení přínosu oceňované ochranné známky, případně jako vzor pro stanovení licenčních poplatků v jiné smlouvě, měla by splňovat řadu podmínek, mj. - neměla by to být licence mezi mateřskou a dceřinou společností - měla by být vztaţena k datu, které není příliš vzdálené od data, k němuţ oceňujeme licenci - měla by být sjednána mezi dvěma nezávislými stranami, jednajícími na základě rovnosti, z nichţ ţádná by nebyla přinucena ke smlouvě finanční tísní - měla by obsahovat podobný licencovaný duševní majetek, určený pro vyuţití ve stejném oboru jako oceňovaná licence, měla by obsahovat jasné platební podmínky a výši poplatků, které by nebyly "zatemněny" neurčitými částkami za "technickou pomoc", kterou mateřská společnost poskytuje dceřiné společnosti a tím jí odčerpává zisk.
14
K samotné metodě: nalezneme-li licenční smlouvu, jejíţ licenční sazba by mohla slouţit jako vzor pro oceňovanou ochrannou známku, pak pouţijeme postup ilustrovaný v tabulce č .3 Přínos měřený úsporou licenčních poplatků.
Tab. č. 3 : Přínos měřený úsporou licenčních poplatků PRIMA rok Trţba % poplatků Přínos OZ ( za 3 roky )
1 1000 4 40
2 1100 3 33
3 1200 3 36
109
Ocenění vyjádřené úsporou licenčních poplatků Ochranná známka se ocení ve výši, která je odvozena z částky, kterou by firma musela platit ve formě licenčních poplatků, kdyby si pro svou vlastní ochrannou známku musela koupit licenci. Suma poplatků, kterou by firma musela platit, vystupuje jako náhradní suma za přínosy, které jsou získávány díky ochranné známce. Na první pohled jde o řešení do kruhu, poněvadţ licenční poplatky by měly být odvozeny z hodnoty ochranné známky. Praxe řeší tento problém tak, ţe poplatky potřebné pro výpočet ocenění ochranné známky jsou přebírány z trhu v daném oboru či odvětví, v krajním případě v příbuzném oboru či odvětví. V kaţdém případě bude nutné dodrţet pravidla, podle kterých jsou vybírány srovnatelné podniky. Příklad ocenění ochranné známky podává tabulka 4: Ocenění vyjádřené úsporou licenčních poplatků, která navazuje na tabulku 3: Přínos měřený úsporou licenčních poplatků.
Tab. č. 4 : Ocenění vyjádřené úsporou licenčních poplatků PRIMA Rok Licenční poplatky dtto po dani 24% odúročitel 10% Ocenění OZ ( za 3 roky )
1 40 30,4 1,1 27,6
2 33 25,1 1,21 20,7
15
3 36 27,4 1,33 20,6
68,9
4.4 OCENĚNÍ POMOCÍ BODOVÉHO OHODNOCENÍ Pravděpodobně nejpropracovanější metoda ocenění ochranné známky pomocí bodového hodnocení je spojení dvou dílčích metod, jsou to: 1. analýza BVA (Brand Value Added), tj. analýza hodnoty přidaná značkou 2. výpočet diskontní sazby (pro budoucí výnosy získané ochrannou známkou) pomocí analýzy Brandbeta Tm, obojí vyvinuté společností Brand Finance. Jak je vidět z názvu druhé metody, jde vlastně o kombinaci bodového ohodnocení s výnosovou metodou, poněvadţ k ocenění je třeba odhadnout budoucí výnosy, ty se však diskontují podle dosaţeného bodového ohodnocení. Metoda má v podstatě dvě základní etapy: - Analýza hodnoty předané značkou předepisuje prakticky klasickou ekonomickou analýzu, jak ji známe z oceňování podniku, avšak doplněnou o průzkum faktorů, které jsou hnacím motorem poptávky po výrobku a po dané značce. Průzkum se má opírat o široký okruh zákazníků, resp. respondentů. Průzkum se má uskutečnit na řadě úrovní, např. mezi dvěma značkami, mezi různými časovými obdobími, mezi dvěma skupinami zákazníků, mezi dvěma třídami výrobků. „Klasickým“ plánovacím postupem se odhadnou budoucí výnosy a podle výsledků uvedených průzkumů se přiřadí značce z budoucích výnosů určitý podíl. - Stanovení diskontní sazby úzce souvisí s rizikem budoucího výnosu značky. Výchozím bodem je neriziková výpůjční sazba. Ta je upravena tak, aby zahrnula ážio ekvitního rizika - takové hodnoty jsou stanoveny pro většinu burz cenných papírů a vyjadřují očekávané výnosy investic do ekvity, realizovaných na příslušných trzích. Takto vypočtená diskontní sazba je upravena podle specifického rizika konkrétního sektoru, v němţ oceňovaná značka působí. Tato úprava (vlastní analýza Brand). Beta je zaloţena na zhodnocení deseti objektivně ověřitelných klíčových ukazatelů, které vyjadřují působení značky. Hovoříme-li o objektivně ocenitelných, pak některé z nich jsou ověřitelné exaktně, pokud jsou k dispozici příslušné dokumenty, např. doba na trhu, některé jsou zjistitelné z ekonomických statistik, např. růst prodeje, další by mohly vyplynout jen z reprezentativního průzkumu (povědomí o značce).
16
Aspekty (atributy, faktory) bodového hodnocení metodou BrandBeta TM 1. Doba na trhu 2. Distribuce 3. Podíl na trhu 4. Pozice na trhu 5. Míra růstu prodeje 6. Cenová přiráţka 7. Elasticita ceny 8. Výdaje na marketing / podporu 9. Povědomí o reklamě 10. Povědomí o značce Hodnocení je zaloţeno na bodování všech značek na daném trhu. Průměrná značka, která dosáhne 50 bodů ze 100 dosaţitelných, bude mít průměrnou diskontní sazbu, jak byla předem vypočtena ze situace na finančním trhu. Značka, jejíţ teoretické hodnocení je 100, bude mít diskontní sazbu bezrizikovou, při teoretickém hodnocení 0 bude sazba maximální. Z prací českých autorů povaţujeme za výstiţné jedenáctibodové hodnocení ochranné známky, o kterém by se podle našeho názoru dalo říci, ţe jsou v něm více zastoupeny specifické vlastnosti samotné ochranné známky, a dále pak formy právní ochrany a ekonomika výroby resp. výrobků, produkovaných pod ochrannou známkou. Aspekty bodového ohodnocení ochranných známek (K. Čada) 1.
Fantazijnost, originálnost
2.
Snadná zapamatovatelnost, stručnost
3.
Estetický vzhled
4.
Délka ochrany
5.
Jakost výrobku
6.
Rozsah ochrany podle zemí
7.
Rozsah ochrany podle seznamu výrobků
8.
Uţívání v jednotlivých zemích 17
9.
Ziskovost
10. Vztah k obchodní firmě nebo označení původu 11. Procento exportu Srovnáme-li obě metody bodového hodnocení, potom: - Metoda BrandBeta Tm vyţaduje pro některé faktory reprezentativní průzkum ve spotřebitelské veřejnosti, např. povědomí o značce a další. Metoda BrandBeta TM se stává sice pravidelnou součástí literatury a přednášek o ocenění ochranné známky, ale spíše jako hodnotící ideál, neţ praktický návod. - Metoda bodového ohodnocení ochranných známek podle K.Čady charakterizuje řadu důleţitých vlastností ochranné známky a jejich posouzení je moţné svěřit vybranému okruhu hodnotitelů, kteří mají zkušenosti s trhem produkce, který podrývá hodnocená ochranná známka.
4.5 OCENĚNÍ VYJÁDŘENÉ POMOCÍ POMĚRU CENY AKCIE KU ZISKU NA AKCII Poměr ceny akcie ku zisku na akcii, označovaný symboly P/E říká ţe, kolikrát je cena akcie vyšší, neţ roční výnos akcie. Jestliţe násobíme (celkový) roční výnos tímto poměrem, dostaneme odhad ceny všech akcií, nebo celé firmy (jen odhad, protoţe větší mnoţství akcií se obvykle prodává za jinou cenu za kus, neţ při prodeji menšího mnoţství akcií). Jestliţe násobíme roční přínos, případně průměrný roční přínos ochranné známky poměrem P/E, pak podle principu podobnosti bychom měli získat odhad hodnoty ochranné známky. Jako roční přínos ochranné známky pouţijeme některou z forem přínosů, která byla vypočtena některým z postupů pro výpočet přínosu ochranné známky v předchozích statích. Za nejvhodnější formu přínosu povaţujeme roční čistý peněţní tok, případně zisk. Uvedený součin povaţujeme za ocenění ochranné známky. Pokud u podniku, jehoţ ochrannou známku oceňujeme, vychází poměr P/E niţší, neţ je průměr v oboru či odvětví, musíme uváţit, zda tento niţší poměr vychází v důsledku nízké hodnoty ochranné známky, nebo je způsoben jinými příčinami. Pokud je to z jiných příčin, doporučujeme příčiny analyzovat a (jako vţdy) pouţít ještě další oceňovací metodu.
18
5. OCEŇOVÁNÍ NEHMOTNÝCH STATKŮ 5.1 HODNOTA JAKO EKONOMICKÝ POJEM Dříve, neţ se budou objasněny jednotlivé metody oceňování, je důleţité učinit několik poznámek k pojmu „hodnota“. Zkoumáme-li hodnotu statku z ekonomického hlediska, budou nás nejčastěji zajímat její dvě základní formy: ▪
uţitná hodnota
▪
směnná hodnota Uţitná hodnota v podstatě představuje schopnost statku či sluţby uspokojit
lidské potřeby. V penězích ji můţeme nejčastěji vyjádřit jako souhrn veškerého budoucího očekávaného prospěchu, který přinese svému majiteli. Ten samozřejmě můţe v čase kolísat, a tudíţ se mění i uţitná hodnota. Hovoříme-li o budoucím zisku, je nutné znát konkrétního vlastníka, jeho preference a způsob, jakým je statek vyuţíván (např. zda jde o vyuţití optimální). Pro kaţdý subjekt je tak uţitná hodnota odlišná a závisí mimo jiné na jeho postavení na trhu a moţnostech investovat. Má-li statek uţitnou hodnotu a zároveň je k dispozici v omezeném mnoţství, můţe se stát předmětem směny. Pak má i svou směnnou hodnotu, která vyjádřená v penězích tvoří jeho cenu. Pokud chce majitel tuto hodnotu zjistit, musí svou představu o přínosu z vlastnictví statku konfrontovat s názory ostatních subjektů. Za předpokladu, ţe pro statek existuje více kupujících i prodávajících – tedy jakási forma trhu – a my vyjdeme z údajů tohoto trhu, směnná hodnota by měla korespondovat s trţní hodnotou (cenou). Je tak minimalizován vliv zvláštních faktorů, jeţ mohou v některých konkrétních případech směnnou hodnotu zkreslovat (atypické financování, zvláštní obliba atd.). Z tohoto principu vychází i definice trţní hodnoty podle mezinárodní organizace International Valuation Standarts Committee . „Tržní hodnota je odhadnutá částka, za kterou by měl být majetek směněn k datu ocenění mezi dobrovolným kupujícím a dobrovolným prodávajícím při transakci mezi samostatnými a nezávislými partnery po
19
náležitém marketingu, při jejímž projednávání by obě strany jednaly na základě získaných informací, rozumně a bez nátlaku. “. Z uvedené definice plynou další důleţité skutečnosti. Především je evidentní, ţe trţní hodnota není ţádná předem určená částka či skutečná prodejní cena. Jedná se o vyjádření kvalifikovaného názoru, při jaké ceně by na trhu s největší pravděpodobností došlo k transakci s daným subjektem. Navíc je takto zjištěná nebo nazíraná cena časově omezena, neboť trh a trţní podmínky se neustále vyvíjejí. Pro oceňovatele je tak stanovení trţní hodnoty často sloţitým úkolem, jenţ je v případě nehmotných statků navíc komplikován tím, ţe: ▪ v podstatě je vyloučena existence dvou naprosto shodných nehmotných statků a ▪ trh s nimi je nedostatečně organizovaný a málo konkurenční. Velkou roli zde proto bude hrát kvalita a objektivnost získaných informací a především zkušenosti oceňovatele. Z toho lze vyvodit závěr, ţe v případě nehmotných statků neexistuje ţádná universální optimální metoda pro zjištění jejich trţní hodnoty. Klíčovým poţadavkem zůstává, aby měl pouţitý postup logickou strukturu a obstál v kritické diskusi s uţivateli ocenění a odbornou veřejností. V praxi se můţeme setkat s řadou modelů zaloţených na odlišných principech a vstupních datech. Velký část z nich navíc tvoří know-how jednotlivých oceňovatelů a není běţně dostupná.
5.2 NĚKTERÉ SOUVISLOSTI SPJATÉ S OCEŇOVÁNÍM NEHMOTNÝCH STATKŮ Jelikoţ jsou některé nehmotné statky povaţovány za účetní aktiva a provádí se jejich odpisování, zabývají se jimi jak účetní, tak i daňové předpisy. Zde je třeba upozornit na skutečnost, ţe tyto zákony chápou pojem „nehmotný majetek“ (či majetek) jinak neţ např. zákony či předpisy týkající se průmyslového práva. Tento problém bude detailněji popsán v části věnované jednotlivým metodám oceňování.
20
Zákon o účetnictví (zákon č 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů). Stanovuje vlastní závazné způsoby oceňování majetku pro účely účtování (oceňování podle pořizovací ceny) a nelze zde aplikovat postupy uvedené v zákoně o oceňování majetku (zákon č.151/1991 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Nakoupený nehmotný majetek se oceňuje pořizovací cenou, která představuje částku, za kterou byl majetek pořízen, a náklady s jeho pořízením související. V okamţiku koupě lze tedy jeho hodnotu povaţovat za trţní. Nehmotný majetek vytvořený vlastní činností se oceňuje vlastními náklady, které zahrnují k výrobě nebo jiné činnosti, vymezené v souladu s účetními metodami. Nehmotný majetek bezúplatně nabytý či vytvořený vlastní činností v případě, ţe nelze zjistit vlastní náklady, se oceňuje reprodukční pořizovací cenou, coţ je cena, za kterou by byl majetek pořízen v době, kdy se o něm účtuje. Pomocí vlastních nákladů či reprodukční pořizovací ceny se však zpravidla nedopracujeme k trţní hodnotě. To lze ilustrovat následujícími příklady. Technicky nadaný člověk můţe často bez vynaloţení větších nákladů přijít s řešením, které má mimořádnou hodnotu a jeho ocenění vlastními náklady by tedy neodpovídalo realitě. Na druhou stranu mohou být např. výzkumným ústavem vynaloţeny značné prostředky na vyřešení určitého technického problému, jehoţ konečný přínos nemusí být významný, přestoţe náklady jsou vysoké.
5.2.1 Oceňování na základě účetních dat V účetnictví jsou nehmotné statky zachyceny v účtové skupině 01 – Dlouhodobý nehmotný majetek. Její obsah je vymezen v prováděcí vyhlášce k zákonu o účetnictví. Na první pohled je však patrná skutečnost, ţe účetnictví, bohuţel, není schopno poskytnout informace o budoucím vývoji trţeb či o ekonomickém přínosu jednotlivých nehmotných statků, jenţ je základním stavebním kamenem dnes nejpouţívanějších metod pro stanovení jejich trţní hodnoty – metod výnosových. Chceme-li zjistit jaký je přínos z vyuţití konkrétního nehmotného statku v současnosti, případně jeho výši za minulé období, narazíme rovněţ na překáţku
21
související s agregací účetních údajů. Do nich se totiţ většinou promítá řada vlivů, které s tímto přínosem nesouvisí. Dojde-li například díky implementaci vynálezu k racionalizaci výroby jednoho či několika produktů a následným materiálovým, energetickým nebo mzdovým úsporám, nemusí se to v účetních datech vůbec projevit. Pokud není důsledně vedena analytická evidence pro kaţdý produkt, nehospodárností v jiné oblasti je přínos ztracen. Vyuţití je moţné u menších specializovaných podniků či samostatně hospodařících provozních celků, kde zkreslení nebude tak velké a souvislost mezi změnou na účtu nehmotného majetku a změnou na souvztaţných účtech bude snáze prokazatelná. Mezi účty nehmotného majetku a účty vykazujícími hospodářský výsledek nejsou souvztaţnosti. Tyto souvztaţnosti lze nalézt mezi účtem oprávky k nehmotnému majetku a účtem 551 odpisy. Dalším problémem je časový posun. Účetní výkazy jsou sestavovány za účetní období (nejčastěji rok), ale efekt z uţívání nehmotného statku můţe nastat kdykoli v jeho průběhu. Pokud vyjdeme pouze z informací uvedených v těchto výkazech, nemusí být po sobě jdoucí období srovnatelná. Určité překáţky srovnatelnosti účetních dat v časové posloupnosti plynou i z postupných změn příslušné legislativy. Nové postupy účtování, způsoby oceňování, význam a náplň pojmů atd. – to vše by mělo být pečlivě sledováno a ve výkazech zřetelně označeno a komentováno. Z výše uvedeného plyne, ţe při snaze stanovit trţní hodnotu nehmotných statků není vhodné spoléhat pouze na informace poskytované účetnictvím, ačkoliv se tato cesta jeví jako nejsnazší. Lez je však při oceňování pouţít jako údaje výchozí, které jsou následně podrobeny analýze a konfrontovány s daty trţními.
Pouţití nehmotného statku (práva k jeho uţití) jako zástavy Některé nehmotné statky se mohou stát předmětem zástavního práva. Výslovně to zákon uvádí u ochranné známky a průmyslového vzoru, pouţití je však moţné i u technických řešení chráněných patenty a uţitnými vzory, přestoţe zde výslovná právní úprava institutu zástavy chybí. 22
V kaţdém případě musí být předmět zástavního práva oceněn a vzhledem k tomu, ţe zástava slouţí především k zabezpečení závazku, je nutno zjistit, zda její prodej přinese odpovídající náhradu. Ocenění by tedy mělo být zaloţeno na trţním principu.
5.2.2 Nepeněţitý vklad do základního kapitálu obchodní společnosti Základní kapitál je podstatou existence kapitálové obchodní společnosti jako samostatné právnické osoby s majetkovou odpovědností oddělenou od svých vlastníků. Je zároveň jistou formou záruky pro věřitele a ostatní obchodní partnery, demonstrací její stability. Definice základního kapitálu obchodních společností je uvedena v § 58 obchodního zákoníku. Jedná se o peněţní vyjádření souhrnu peněţitých a nepeněţitých vkladů všech společníků do základního kapitálu společnosti. Co se týče nepeněţitého vkladu, ten musí splňovat dvě podmínky. Musí mít určitou hospodářskou hodnotu, která je zjistitelná, a zároveň musí být pro společnost v rámci jejího předmětu podnikání hospodářsky vyuţitelný. Hodnotu nepeněţitého vkladu je dle § 59 odst. 3 nutno uvést ve společenské smlouvě, zakladatelské smlouvě či zakladatelské listině (pokud zákon nestanoví jinak). Z hlediska oceňování je nejdůleţitější způsob jejího stanovení. U společnosti s ručením omezením a akciové společnosti je poţadován posudek zpracovaný znalcem nezávislým na společnosti, kterého za tímto účelem jmenuje soud. Posudek musí kromě jiných náleţitostí obsahovat i popis pouţitých metod oceňování. Zákon však jiţ nehovoří o konkrétních metodách či zásadách, podle kterých by měl znalec postupovat, a také se nezmiňuje o tom, jaký druh ocenění má být výsledkem (trţní, účetní či jiné). Z důvodové zprávy k zákonu č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, však vyplývá, ţe na základě rozhodnutí rejstříkového soudu můţe být v případě nepeněţitého vkladu pouţito způsobu ocenění podle tohoto zákona.
23
5.2.3 Přeměny společností, konkurz a likvidace Velmi důleţité a zároveň komplikované je oceňování jmění (souhrn majetku a závazků) obchodních společností při jejich přeměnách. Při fůzích a rozdělení akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným vyţaduje obchodní zákoník ocenění jmění znalcem. Co se týče kategorie hodnoty, která má být zajištěna, zákon o účetnictví v § 27 odst. 3 uvádí, ţe v těchto případech se majetek a závazky oceňují reálnou hodnotou k datu ocenění. Podle § 27 odst. 4 tohoto zákona se jako reálná hodnota pouţije trţní hodnota. Trţní hodnotu lze získat oceněním kvalifikovaným odhadem nebo posudkem znalce. Není-li trţní hodnota k dispozici nebo tato nedostatečně představuje reálnou hodnotu, metody ocenění pouţité při kvalifikovaném odhadu nebo posudku znalce musí zajistit přiměřené přiblíţení se k trţní hodnotě. Ocenění stanovené podle zvláštních právních předpisů se pouţije, nelze-li postupovat podle předchozích dvou bodů.
Nelze-li objektivně stanovit reálnou hodnotu, povaţuje se za tuto hodnotu ocenění způsoby podle § 25 tohoto zákona (viz výše). Rovněţ při likvidaci nebo konkurzu se na nehmotný majetek nesmí zapomínat. Jak jiţ bylo poznamenáno, některé nehmotné statky navíc nemusí být zachyceny v účetních výkazech, i kdyţ mohou mít značnou hodnotu. V tomto kontextu je třeba respektovat specifické vlastnosti některých nehmotných statků. Pokud například dojde k zániku právní subjektivity majitele ochranné známky, zaniká i ochranná známka sama, avšak pouze v případě, ţe nebyla předtím řádně provedena. Můţe se tedy stát, ţe bude známka oceněna, i kdyţ je v okamţiku ocenění jiţ neplatná.
5.2.4 Prodej nehmotných statků či poskytnutí licence Nejen při prodeji, ale bezesporu i při rozhodnutí o poskytnutí práva k uţívání nehmotného statku jiného subjektu je dobré znát jeho hodnotu. To můţe být v tomto případě jedním z argumentů při vyjednávání o výši licenčních plateb.
24
5.2.5 Ostatní důvody pro oceňování nehmotných statků Mezi další důvody patří například vypořádání dědictví, kde se stále častěji poţaduje ocenění nehmotného majetku obchodní společnosti zůstavitele. Hodnota nehmotného majetku je důleţitým aspektem pro stanovení přiměřeného zadostiučinění v případě některých sporů při postihu nekalé soutěţe. Hodnota ochranné známky je i jedním z váţných hledisek pro posouzení ochranné známky jako všeobecně známé, coţ je důleţitou skutečností pro mimořádný rozsah ochrany takové známky.
5.3 NĚKTERÉ PROBLÉMY PŘI OCEŇOVÁNÍ NEHMOTNÝCH STATKŮ – VZTAH HODNOTY NEHMOTNÉHO STATKU A ČASU Obecně lze říci, ţe technická řešení časem postupně zastarávají, a tím také od svého vytvoření ztrácejí na hodnotě, kdeţto u práv na označení, zejména ochranných známek, je při správném uţívání tendence spíše opačná, takţe na hodnotě časem nabývají.
Při oceňování nehmotného majetku je důleţité k těmto skutečnostem
přihlédnout, a blíţe se jimi zabývat. Na následujících obrázcích je znázorněn vztah mezi procentem hodnoty nehmotného statku a časem tak, jak je nejen moţný, ale i obvyklý. To však neznamená, ţe bude naplněn ve všech případech a ţe jen z takové závislosti je moţno v praxi vycházet. Délka jednotlivých úseků, jejich strmost či poloměr zakřivení jsou otázkami konkrétních oborů podnikání, momentálních změn na trhu, poţadavků zákazníků, reklamních kampaní, místních zvyklostí a celé řády dalších aspektů. Jsou zde znázorněny dvě křivky, jedna pro technická řešení, k nimţ patří především vynálezy chráněny patenty, dále řešení chráněná uţitnými a průmyslovými vzory a know-how a druhá pro práva na označení, jejíţ typickým představitelem je ochranná známka. Závislosti jsou zajímavé jiţ i tím, ţe jsou zrcadlově podobné podle vodorovné i svislé osy, ale jsou zde uvedeny především pro jejich význam při oceňování. 25
Z praktického pohledu je pro oceňování důleţité stanovení celkového počtu let uţívání nehmotného statku a následné zohlednění trendů zastarávání či naopak zhodnocení. Kvantifikuje se tzv. zbývající uţitná ţivotnost, na kterou můţeme v návaznosti na předmět ocenění nahlíţet z různých úhlů: Fyzická ţivotnost bude přicházet v úvahu u hmotných nosičů nehmotných statků. To se prakticky můţe projevovat například při hodnocení archivů hodnotné technické dokumentace, filmů, ale i v případě elektronických nosičů, neboť ani diskety ani nosiče CD ROM nebudou bezproblémově pouţitelné po neomezenou dobu. Funkční ţivotnost je sledovaným pojmem v případech, kdy značnou roli při uţití nehmotného majetku hrají obecně ustálené normy, jako je tomu například v některých případech softwaru. Technická a technologická ţivotnost vyjadřuje schopnost uţívání nehmotného majetku v souvislosti s navazujícími technickými a technologickými obory. Dílčí, pro danou oblast mimořádně výhodné řešení nebudeme schopni optimálně vyuţívat, pokud nebude obecně podporováno dalšími technickými obory. Za ekonomickou ţivotnost se povaţuje období, během kterého jsou nehmotné statky schopny vyprodukovat finanční výnos zabezpečující poţadovanou návratnost investic nebo alespoň průměrný zisk. Pokud bude ekonomický výnos niţší a nedosáhne úrovně výnosů z jiných investic, podnikatel zváţí, zda má nadále vyuţívat průmyslová práva nebo jiné druhy duševního vlastnictví. Například počítačové programy či nové výrobní technologie, které mohou slouţit určitému konkrétnímu uţivateli řadu let, budou mít dlouhou uţitečnou ţivotnost. S ohledem na rychlý pokrok budou časem vyvinuta nová, dokonalejší řešení přinášející podnikateli vyšší finanční přínos formou sníţení výdajů či dosaţení přírůstku zisku Tyto skutečnosti negativně ovlivní moţnosti dalšího vyuţívání a sníţí ekonomickou ţivotnost nehmotných statků, která bude kratší neţ uţitečná ţivotnost. Právní či legální ţivotnost musíme zvaţovat v souvislosti s moţnou dobou průmyslově právní ochrany, pokud oceňujeme konkrétní právo opírajících se o takovou ochranu, anebo v případě smluvních omezení, která budou praktická například při oceňování práv plynoucích z licenčních smluv.
26
Obecnou zásadou v tomto smyslu je, aby pro stanovení uţitečné ţivotnosti při oceňování nehmotného majetku byla brána v úvahu nejkratší doba z těch, které byly zmíněny výše.
5.3.1 Technická řešení Na svém počátku, který lze chápat rozdílně, například v době vytvoření nebo přihlášení k ochraně, ale i v době zveřejnění, má takové řešení 100% hodnotu. Jde o řešení alespoň relativně nová, často s překvapivými nebo alespoň ekonomicky významnými účinky, která uspokojují nové potřeby, nabízejí novou kvalitu nebo zajišťují optimalizaci potřeb dosavadních. Okamţikem, kde se takové řešení zveřejní, poskytují se o něm jisté informace nebo se výrobek s jeho vyuţitím dostane na trh, začíná, i kdyţ zpočátku jen velmi mírně, jeho hodnota klesat. Důvodem je skutečnost, ţe konkurence, pokud poznala význam tohoto řešení, neváhá učinit vše proto, aby znemoţnila jeho patentovou ochranu, popř. pokud jí bylo jiţ dosaţeno, snaţí se ji zrušit nebo alespoň omezit. Okamţitě se začne s vyuţitím nového poznatku snaţit, aby obešla dané řešení a nalezla vlastní stejně účinné nebo dokonce dokonalejší řešení. Je vyslán významný impulz směrem k vlastnímu výzkumu, jenţ je obohacen řešením, které všemi těmito aspekty potencionálně ztrácí hodnotu, neboť se zvyšuje riziko a blíţí doba, kdy se konkurenci ať jiţ jakýmkoliv způsobem podaří vymanit se z pozice subjektu, který pouze přihlíţí k úspěchům, které se opírají o původní řešení, jehoţ hodnotu sledujeme. Po nějaké době, která je pochopitelně různá podle oboru podnikání, síla patentovaného práva slábne. Díky zájmu spotřebitelů, úrovni konkurence, reklamního zájmu a mnoha dalším aspektům se konkurenci podaří prorazit patentový monopol nebo nalézt zcela jiné originální řešení, které původní zastíní natolik, ţe přinese významnou změnu na trhu.
27
5.3.2 Práva na označení Na počátku existence ochranné známky ji nikdo nezná, nikdo ji nespojuje se ţádnými kvalitními výrobky či sluţbami, takţe její příznačnost pro konkrétní zboţí zcela chybí. Nicméně zde nabíhají jisté a často nemalé náklady na vytvoření takového označení, mnohdy autorského díla, a to i přesto, ţe se můţe jednat o pouhé označení slovní. Další náklady vznikají se zajištěním průmyslově právní ochrany a kvalifikovaným zastoupením, coţ zejména v případě zajištění takové ochrany v zahraničí představuje nezanedbatelné částky. Poţadavků na vytvoření optimálního označení je řada, přes schopnost být předmětem právní ochrany aţ po snadnou zapamatovatelnost a vyslovitelnost v řadě jazyků, kde význam tohoto označení nemůţe být zakázán ani by neměl vyjadřovat nebo navozovat představy hanlivé či pobořující. Není smyslem této práce vyjmenovávat další poţadavky na optimální označení, nicméně je třeba upozornit na to, ţe právě na samém začátku existence předmětů práv na označení dochází k celé řadě velmi zajímavých právních vztahů, které, pokud nejsou odpovídajícím způsobem řešeny, mohou přinést v budoucnu obtíţe. Lze ve stručnosti uvést, ţe v době, kde je sledované označení neznámé, jeho hodnota sice není nulová, ale nemůţe také být mimořádná, se jiţ rozhoduje o mnohém, co je pro ocenění důleţité, a některé z těchto skutečností by měly zajímat i oceňovatele v rámci přípravy na ocenění a obstarávání podkladů pro ně. Objeví-li se takové označení ve spojení s konkrétním výrobkem nebo sluţbou na trhu, věnuje mu zákaznická veřejnost zpočátku pouze nepatrnou pozornost. Hodnota takového označení tedy v čase stoupá spíše nepatrně. Zlom, který představuje stav, kdy zpravidla po úspěšné reklamní kampani, kdyţ se jiţ část spotřebitelů sama přesvědčila o kvalitách výrobků, které jsou tak označovány, nastává prudký růst hodnoty sledovaného označení, neboť právě v této době získává výrazně na příznačnosti a stává se významnou konkurenční výhodou majitele. Takový trend v optimálním případě pokračuje, kdy se označení stává známým či proslulým a značná část spotřebitelské veřejnosti je vnímá jako záruku trvalé kvality. Zde se růst relativně rychle zastavuje, neboť na trhu je jiţ obtíţné získávat ve velkém další skupiny zákazníků a následné reklamní aktivity jiţ mají za úkol spíše dobré jméno udrţovat, neţ je budovat. Znamená to, ţe v čase jiţ nedochází k ţádným zásadním
28
změnám hodnoty takového označení, pokud se na trhu nezmění některé z podstatných okolností, které hodnotu práv na označení ovlivňují. Uvedené skutečnosti jsou spíše teoretického charakteru, ale jejich zásady se v převáţně případů v praxi uplatňují, takţe je nutno je při oceňování brát v úvahu. Znamená to, ţe z odborné práce nebo ze znaleckého posudku by mělo být patrno, v jakém stadiu ţivotnosti se oceňovaný nehmotný majetek nachází a jak byla tato skutečnost při ocenění zohledněna.
5.4 RIZIKA PŘI OCEŇOVÁNÍ Riziko je pojem uţívaný v ekonomii v souvislosti s nejednoznačností průběhu reálných ekonomických procesů a jejich výsledků. Pojem „riziko“ téţ vyjadřuje neurčitost spojenou s hodnotou investice do aktiva nebo do portfolia aktiv na konci období. V ekonomické, finanční a pojistné praxi je pojem „riziko“ pouţíván pragmaticky jako variabilita moţných výsledků či jako nebezpečí negativní odchylky od cíle. Výnosové metody, které jsou často pouţívány při oceňování nehmotného majetku, vţdy uvaţují o budoucím vývoji. Ten je také vţdy spojen s rizikem, ţe nebude probíhat podle představ, úvah a předpokladů, z nichţ se při oceňování vycházelo. Takové riziko nelze zásadně odstranit, ale lze k němu přihlédnout a eliminovat je s poţitím metod, které jsou k tomuto účelu k dispozici. Rizikovost a nejistota plyne z mnoha aspektů a alespoň nejdůleţitější z nich je třeba při oceňování zvaţovat. Nejde jen o rizika obchodní či finanční, ale i o rizika průmyslově právní, spočívající v moţné budoucí ztrátě oceňovaného práva či majetku, popř. jeho podstatného omezení. Výjimečné nejsou ani kolize s právy třetích osob. Rizika jsou zpravidla samostatný pro kaţdý obor podnikání a pro kaţdé jednotlivé právo, takţe v případě, ţe jde o podnik s uceleným, jediným výrobním programem a například jedinou ochrannou známkou, anebo ţe takové riziko povaţujeme za průměrné. Míru rizika lze vyjádřit v rámci stanovení koeficientu či míry kapitalizace nebo provedení ocenění ve více variantách, například s přihlédnutím k příznivým a 29
nepříznivým okolnostem s případným stanovením váhy těchto variant. Můţeme zváţit variantu pesimistickou či optimistickou a uvést i pravděpodobnost, s jakou příslušná varianta nastane. Odborné publikace ekonomického charakteru nabízejí v této souvislosti podrobnější informace a další metody. V současné době podle poloţky č. 11 v příloze č. 15 vyhlášky č.540/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, je míra kapitalizace pro účely tohoto zákona pro majetková práva 12%. Relativně se mění, takţe při konkrétním pouţití je třeba její aktuální výši překontrolovat. Znamená to, ţe pro tento účel máme k dispozici jedinou míru kapitalizace pro celý a z pohledu rizika mimořádně bohatý soubor majetkových práv, coţ je jisté pro stanovení odpovídajících rizik velmi pohodlné, ale skutečnosti jen zřídka odpovídající. Tato výše v sobě zahrnuje aktuální diskontní sazbu (v ČR spíše REPO sazbu) a dále nějaké průměrné riziko, které je spjato s vyuţitím nehmotných statků. Z ostatních poloţek míry kapitalizace vidíme, ţe rizikovost při oceňování nehmotných statků je spatřována jako nadprůměrná, neboť je ze všech zde uvedených poloţek největší. Jen pro srovnání: míra kapitalizace u nemovitostí pro výrobu a garáţování je na úrovni 10%, u nemovitostí pro dopravu, spoje a školství činí 9% a u nemovitostí pro kulturu, zdravotnictví, hromadné ubytování a stravování je 8%. S pracnější postup, zejména při trţním ocenění, kdy nejsme vázáni zákonem č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, spočívá v uváţení struktury obvyklých rizik podle okolností konkrétního případu a stanovení míry kapitalizace, která odpovídá reálné situaci nebo situaci, kterou se podařilo při odpovídající péči a uplatnění zásady opatrnosti zjistit. V kaţdém případě se jedná o jeden z nejnáročnějších úkonů v rámci oceňování nehmotného majetku, který nemůţe být zanedbán. Při stanovení odpovídajících postupů je moţno vycházet z podrobnějšího studia publikací, které směřují zejména k celkovému oceňování podniků. Kvantifikace rizik vychází zpravidla z tzv. bezrizikové míry z investice, kterou můţe v ČR představovat například výnos pokladničních poukázek ČNB či státních dluhopisů. K této úrovni se dále přičítají další rizikové faktory, jejichţ klasifikace se podle různých autorů mírně liší, ale jejich věcný obsah zůstává většinou zachován.
30
Rizika se mohou dělit na rizika specifická (nesystematická), která se odvozují od konkrétní situace oceňovaného subjektu a která jsou více či méně ovlivnitelná optimálním podnikovým řízením. Do této skupiny patří i zvláštní rizika průmyslově právní. Jde například o průmyslově právní konflikty s právy, která jsou předmětem ocenění, moţnost ztráty práv nebo jejich omezení či rozdílnou míru rizika v případě technických řešení chráněných patentem nebo uţitným vzorem. Další skupinou v rámci tohoto dělení jsou rizika systematická (trţní), projevující se obecně v daném ekonomickém prostředí, která lze na podnikové úrovni eliminovat jen velmi obtíţně a v nepodstatné míře. Na základě jiných kritérií pak lze rozlišovat skupiny rizik obchodních a finančních. Rizika obchodního charakteru, k nimţ patří aspekty trţní, tedy zejména otázky spojené s poptávkou a nabídkou v dané oblasti podnikání a s investiční politikou, někdy zahrnují i problematiku konkurence. Zvaţujeme i rizika spojená s provozní činností a otázky spojené s vyspělostí technologií, technického rozvoje a nabídky inovací. Finanční rizika zahrnují likviditu, inflaci, míru zadluţenosti, cash flow, případně některé další aspekty. Podrobněji je tato problematika vyloţena mimo jiné v publikaci „Obchod nehmotnými statky“. Pro usnadnění práce jsou v omezené míře k dispozici v odborné literatuře pomocné tabulky specializovaných firem či kanceláří, které publikují informace vztahující se k jednotlivým oborům obchodní činnosti, k jednotlivým trhům či charakteristikám hlavních rizikových faktorů jednotlivých druhů podniků. Pokud takové pomůcky nelze vyuţít, je pro oceňování nehmotného majetku k dispozici výše uvedená vyhláška, která v příloze stanovuje míru kapitalizace pro majetková práva a kterou je moţné povaţovat za jakousi míru průměrnou pro danou činnost. K ní je potom moţné vztahovat a přirovnávat konkrétně oceňované předměty a logickou úvahou dospět k úrovni, která bude v konkrétním případě pouţita.
5.5 PODÍL NEHMOTNÉHO MAJETKU NA VÝROBKU ČI SLUŢBĚ Jedná se o logickou a praktickou otázku, která vystupuje do popředí zvláště u technických řešení, a to ze dvou důvodů. Informace ekonomické povahy, které se uţívají jako zdroje pro oceňování, jsou v ekonomických soustavách určitým způsobem členěny a podnikové útvary se 31
z pochopitelných důvodů brání poskytování údajů jiných neţ oficiálních, dříve publikovaných nebo alespoň schválených. To má za následek, ţe celkové údaje ekonomického charakteru, které jsou zpravidla k dispozici za celou divizi, závod či jinou organizační jednotku, jsou ve vztahu ke konkrétnímu oceňovanému řešení či právu pouţitelné jen v omezeném rozsahu nebo vůbec ne, protoţe v dané organizační jednotce se často vyrábějí nejen výrobky, které souvisejí s oceňovaným nehmotným statkem, ale i další výrobky, které tak ovšem ovlivňují celkové ekonomické údaje. Takto získaná data jsou sice správná, ale není mezi nimi a oceňovaným předmětem poţadovaný vztah. Proto musíme stanovit určitý, alespoň nejpravděpodobněji zjistitelný podíl, který uvedenou deformaci bude eliminovat nebo bude alespoň přibliţovat ekonomické údaje, které jsou k dispozici, předmětu ocenění. Zpravidla se tak děje výpočtem, pokud jsou pro něj přístupné exaktní údaje, nebo kvalifikovaným odhadem. Lze vyuţít i údaje z účetní operativní evidence. Druhým aspektem je potřeba stanovení podílu oceňovaného práva či nehmotného statku ve výrobě, sluţbách či výrobku nebo zařízení následně, kdyţ jiţ máme k dispozici ekonomické údaje vztahující se přímo k předmětu ocenění. Znovu je nutno na tomto místě připomenout, ţe i na relativně jednoduchém předmětu hospodářské činnosti se můţe podílet řada průmyslově právně chráněných předmětů, a to jak stejného druhu, tedy například vynález, několik vzorů, knot-how a ochranná známka. Nepochopení této skutečnosti nebo její zanedbání způsobuje zásadně nesprávné výsledky při oceňování. V praxi jsou takové situace často navozovány tím, ţe majitel jednoho z předmětných práv má zájem na ocenění, zpravidla vyšším neţ niţším, a buď si dalších práv na předmětu ocenění není vědom, anebo to nepovaţuje za podstatné, popř. takovou skutečnost účelově zamlčí. U ochranných známek je situace z tohoto pohledu zpravidla jednodušší. Většina obchodních společností uţívá v rámci svého podnikání ve spojení s veškerou výrobou či sluţbami, které poskytuje, pouze svou jedinou, základní ochrannou známku, případně dvě, v situaci, kdy slovní a obrazový prvek základního označení je předmětem samostatné průmyslově právní ochrany. U větších společností nebo u těch firem, které přikládají právům na označení či příslušné strategii při nakládání s nimi větší význam, se setkáváme s dalšími ochrannými známkami, které jsou uţívány většinou ve spojení se základní ochrannou 32
známkou, ale pouze pro určitý druh výroby, nebo pro některou z organizačních jednotek. V takových případech však situace bývá rovněţ vcelku jednoduchá, neboť většinou lze získat odpovídající údaje pro kaţdou z uvedených ochranných známek přímo v účetní soustavě, a nemusíme tak pouţívat ţádné přehodnocené údaje.
5.5.1 Odměny autorům či původcům Majitelem práv k technickým řešením, například vynálezů, uţitných vzorů či know-how, je v současné době zpravidla obchodní společnost, nikoliv sám původce. Pokud tomu tak je, jsou personální zdroje technické tvůrčí práce schopné produkovat technická řešení na takové úrovni buď vlastní, tedy zaměstnanci společnosti, nebo se jedná o externí pracovníky. Práva vlastních zaměstnanců na odměnu v souvislosti s vytvořením vynálezu a uţitného vzoru jsou víceméně určena obecně závazným právním předpisem, na který by měl navazovat vnitřní předpis obchodní společnosti. Podle ustanovení § 9 odst. 4 zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích původce, který vytvořil vynález v pracovním poměru, na nějţ zaměstnavatel uplatnil právo na patent, má právo vůči zaměstnavateli na přiměřenou odměnu. Pro výši této odměny jsou v tomto ustanovení taxativně uvedena čtyři obecná kritéria. Je tak rozhodný, technický a hospodářský význam vynálezu, přínos dosaţený jeho moţným vyuţitím nebo jiným uplatněním a současně se přihlíţí i k materiálnímu podílu zaměstnavatele na vytvoření vynálezu a k rozsahu pracovních úkolů původce. Obdobná ustanovení platí pro původce uţitných a průmyslových vzorů. Na tyto obecné právní předpisy by měly navazovat vnitřní předpisy obchodních společností, které tak mají mimořádnou příleţitost signalizovat, zda o tvůrce nové techniky skutečně stojí, či nikoliv. Bývá obvyklé, ţe se určitá stimulující odměna, stanovená pevnou částkou, vyplácí po uplatnění práva společnosti na dané řešení nebo po udělení průmyslově právní ochrany. Není výjimkou, ţe určitá pevná částka se vyplácí v obou těchto případech. V případě praktického zavedení takového řešení se ve smlouvě sjednává určitý podíl původce na dosaţených přínosech. 33
V případě zajištění takového charakteru na zakázku, tedy zpravidla v rámci smlouvy o dílo podle obchodního zákoníku, se obvykle sjednává cena za řešení a podmínky, komu bude případně svědčit právo majitele takového řešení, kdo a za jakých podmínek bude moci výsledek tohoto smluvního vztahu uţívat a také kdo a za jakých podmínek bude moci přidělovat povolení k uţívání takového řešení. To jsou dosti komplikované vztahy, které v určitých obecných aspektech napomáhá řešit dispozitivní právní úprava podle ustanovení § 556 a následujících obchodního zákoníku. V uvedených případech se ale obecně předpokládá, ţe vztahy s původcem vypořádá zhotovitel. Nicméně se doporučuje tyto vztahy upravit ve smlouvě podrobněji. Obtíţnější situace nastane, bude-li technické řešení zajišťováno na základě smluvního vztahu s fyzickou osobou podle smlouvy o dílo podle zákoníku práce. Tam odměna původci, který vytvořil vynález, bude v souladu s ustanovením § 8 zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích přicházet v úvahu – a to v nejjednodušších případech – stejně, jako u vlastního zaměstnance. Někdy u průmyslových vzorů a často u ochranných známek jsou v této souvislosti uplatňována příslušná ustanovení autorského zákona, zejména ustanovení § 6 a následujících a § 59 a následujících.
34
5.5.2 Právní zastoupení Je obvyklé a ve většině případů i vhodné, aby se přihlašovatelé pro řízení před Úřadem průmyslového vlastnictví nechali odborně zastupovat buď patentovým zástupcem, nebo advokátem. Obdobná praxe existuje i v zahraničí, avšak příslušné instituce se nazývají různě, např. patentový úřad, známkový úřad apod. Kvalifikované zastoupení výrazně napomáhá zajištění optimálního rozsahu ochrany a v případě patentových nároků nelze tuto činnost optimálně zvládnout bez zvláštní kvalifikace. Totéţ platí i pro případ zrušení ochrany, výmaz nebo určovací řízení. Zahraniční přihlašovatelé, a tedy i naši v zahraničí, musejí být podle mezinárodní smlouvy zastoupeni povinně. Za tyto sluţby platí přihlašovatel odměnu, která se sjednává smluvně. V rámci zahraničních aktivit přichází dále v úvahu úplata za překlady, která v případě patentové ochrany, např. v rámci řízení před Evropským patentovým úřadem, můţe nabývat značného rozsahu.
35
6. PATENTOVÉ PORTFOLIO
6. 1. ZVYŠOVÁNÍ HODNOTY PATENTOVÉHO PORTFOLIA
Patenty zpravidla nemají větší hodnotu, jestliţe nikdo kromě vlastníka nemá zájem na vyuţití vynálezu, jenţ je daným patentem chráněn. To je patrné zejména tehdy, je-li cílem patentování zvýšit zisk, nebo pokud si organizace patentováním upevňuje svůj výhradní patentový monopol. I v tomto případě platí, ţe pokud nikdo nechce kopírovat výrobek či sluţbu, „ochrana“ patentem je zejména potenciální. Avšak je mnoho prostoru pro zvyšování účinnosti a ziskovosti patentových portfolií. Klíčové oblasti (odvětví), ve kterých lze podle posledních průzkumů dosáhnout zlepšení patentové praxe, jsou následující: ▪ patenty pokrývající výrobní metody a vnější úpravu výrobků, ▪ identifikace a patentování důleţitých technologických novinek, ▪ patenty na inovace v oblasti výzkumu, ▪ patenty a know-how slouţící jako báze pro strategické aliance, ▪ patenty, jeţ jsou základem nového nebo rozvíjejícího se standartu.
6.1.1 Patenty pokrývající výrobní metody a vnější úpravu výrobků Technická řešení chráněná je díky jejich povaze velice sloţité objevovat a uvádět do praxe. Zajistit hladký průběh patentování a především další ochranu patentovaného vynálezu je zpravidla záleţitostí právních oddělení společností. Je moţné také stanovit širokou škálu postihů pro případné zneuţití. Pokud nelze technické řešení učinit předmětem patentové ochrany, je zapotřebí udrţovat takový výrobní postup či metodu v utajení.
36
6.1.2 Patenty s dlouhodobým či nepřesně stanoveným nárokem Existuje řada vynálezů, které se mohou stát základem velmi cenného výrobku či výrobkové řady a mohou být předmětem patentové ochrany. Avšak u těchto řešení je velmi sloţité a časově náročné dokázat, ţe došlo k porušení patentové ochrany třetí osobou. Majitel patentu nemusí někdy vůbec zjistit, ţe k porušení patentových práv vůbec došlo. Praxe dokazuje, ţe tato řešení měla spíše zůstat ve formě know-how.
6.1.3 Identifikace a patentování důleţitých technologických novinek Dobře řízené organizace, zabývající se výzkumem a vývojem, se většinou vědomě snaţí o identifikaci patentů, které chrání potencionálně důleţité technologické novinky. Tyto novinky jsou chráněny jiţ od raných stádií vynálezů; firmy se tak snaţí chránit celé odvětví. V raném stádiu vývoje technologie je tento přístup výhodný, avšak často bývá příliš nákladný a někdy i zbytečný. I kdyţ organizace vybere správné technologie a podpoří je vynikajícím výzkumem, můţe se stát, ţe věnuje příliš pozornosti výběru správných patentů či neúčelně vynaloţí své zdroje tím, ţe získá příliš mnoho patentových práv. Hlavním úkolem- a také výzvou- pro firmu je správně definovat klíčové technologie, aby jejich následné patentování vedlo k dosaţení výhradního monopolu na daném trhu.
6.1.4 Patenty a inovace v oblasti výzkumu Mnohé organizace, které jsou ve své činnosti zaměřeny na výzkum, jsou zcela právem hrdé na své inovace v této oblasti, pro kterou se v poslední době v expertních kruzích vţil termín „výzkumná infrastruktura“. Tato oblast v sobě zahrnuje měřící nástroje a metody, a také testovací a jiný software. Někdy se tyto vynálezy a inovace stávají základem velmi důleţitých a hodnotných patentů. Avšak mnohem častěji jsou tyto patenty pouţívány pouze jako doplněk, který přispívá ke zvýšení hodnoty patentového portfolia firmy. Je problematické u těchto patentů zjistit případné porušení
37
patentových práv. Lze toho dosáhnout pouze systematickým pozorováním v terénu, coţ je ovšem někdy velmi sloţité či dokonce nemoţné.
6.1.5 Patenty a know-how slouţící jako báze pro profitující strategické aliance Důleţité inovace a vynálezy, chráněné patenty nebo obchodním tajemstvím, mohou být pouţity jako základ úspěšné strategické aliance. Většina moderních technologií je tak sloţitá, ţe vyţaduje spolupráci více firem, často i konkurenčních. Příkladem je DTI(Display Technologies Incorporated). Jedná se o společný podnik (joint venture) mezi Toshibou a IBM. Spolupráce vznikla v okamţiku, kdy si vedení firmy Toshiba uvědomilo, ţe potřebuje partnera s rozsáhlejším know-how v oblasti informačních technologií. Firma IBM naopak hledala partnera, který je schopen zabezpečit výrobu s vysokým objemem při nízkých nákladech. Navíc uvítala, ţe firma Toshiba má vedoucí postavení na trhu LCD monitorů, neboť výroba LCD monitorů firmy IBM byla povaţována za méně úspěšnou a nedostačující. Ani jeden z partnerů neshledával, ţe má dostatek pracovních sil, kapitálu a disponuje takovým know-how k tomu, aby uspěl sám. Zkušenosti dokazují, ţe utváření takovýchto strategických aliancí vede ke zvýšení obratu obou partnerů v takové míře, ve které by to ani jeden z partnerů nemohl dokázat samostatně. Příkladem můţe být finanční úspěch jiţ zmíněné DTI či aliance společností IBM, Siemens a Toshiba v oblasti vývoje polovodičových čipů. Z výše uvedeného vyplívá, ţe firma by měla monitorovat potenciální příleţitosti a partnery pro vytváření strategických aliancí.
38
6.1.6 Patenty, které jsou základem nového či rozvíjejícího se oboru Velice sloţitě dosaţitelná, zato velmi vysoká můţe být návratnost vloţených prostředků v případě, kdy lze získat patentovou ochranu technického řešení, jeţ je základem nového či rozvíjejícího se oboru. Jedná se o příleţitosti, které se objevují sice velice zřídka, ale návratnost vloţených prostředků či jejich výnosnost je velmi vysoká. S největší pravděpodobností právo k vyuţití takového patentu získá firma, která je v danou chvíli nejlépe připravená. V tomto případě se práce výzkumné firmy stanou základem pro rozvoj nového oboru. Zkušenosti ukazují, ţe pomocí relativně jednoduchých testů, obezřetností v několika oblastech, v nichţ dochází k největšímu plýtvání se zdroji, a soustředěním se na co nejlepší příleţitosti v oblasti podnikání lze relativně krátké době vytvořit mnohem hodnotnější patentové portfolio.
39
7. KNOW-HOW
7.1 VYMEZENÍ POJMU KNOW HOW Výraz „know-how“ je amerického původu a do běţné řeči se dostal někdy v roce 1943. Doslova znamená „vědět jak“, „vědět jak na to“. Know-how představuje obecně výrobně technické poznatky, které nejsou obvykle výsledkem vědecké nebo tvůrčí činnosti, ale dlouhodobé zkušenosti s optimálním průběhem určitého procesu, technologie, receptury. Zahrnuje nesporně celou řadu zkušeností nabytých především z široké oblasti techniky, ale i obchodu a podnikání. Někdy se tímto výrazem označují výrobní zkušenosti nebo technická pomoc či technická informace. V kaţdém případě je know-how nástrojem technického pokroku a důleţitým činitelem při soutěţi. Můţe mít pro podnikatele větší význam neţ samotné patenty. Vymezení pojmu „know-how“ není v jednotlivých zemích ani v teorii jednotné. Někdy jsou pod pojmem „know-how“ zahrnuty i nechráněné (utajované) vynálezy, výsledky výzkumu a vývoje a další výsledky činnosti tvůrčí, případně celé soubory poznatků včetně nechráněných vynálezů a poznatky i zkušenosti s jejich vyuţíváním. Mezinárodní obchodní komora v Paříţi, Komise pro mezinárodní průmyslové vlastnictví navrhla v roce 1957 následující definici: Pojem „know-how“ označuje nejen tajné recepty a postupy, ale také techniku spojenou s patentovaným výrobním postupem nebo procesem, techniku, která je nutná, aby patentovaný vynález mohl být vyuţíván, a jeţ umoţňuje majiteli patentu vyuţívat jej v širším technickém rozsahu. Tento pojem označuje praktické procesy, zvláštní vlastnosti a technické znalosti získané výrobcem jako výsledek výzkumu, které dosud nejsou známé soutěţitelům Pro čisté patentové licence, jejichţ předmětem je pouze právo k vyuţití vynálezu chráněného patentem, vynětí ze soutěţního práva (competitive law) nepřesahuje dobu platnosti patentů na licencované výrobky, které jsou současně platné na území států EU, na jejichţ trzích jsou produkty chráněné těmito patenty prodávány. Vynětí ze soutěţního práva se realizuje prostřednictvím udělení blokové výjimky (block exemption). U smíšené licence k vyuţití patentu i know-how je vynětí těchto závazků účinné také jen 40
po dobu platnosti patentů na dotčených územích EU, pokud tato doba přesahuje 10 let. (U know-how je podmínkou jejich identifikace ve smlouvě jejich utajení a skutečnost, ţe jsou v dané technologii podstatné. Vynětí posledních dvou závazků trvá po dobu platnosti smlouvy, zůstane-li know-how utajené.
7.2 OBCHODNÍ TAJEMSTVÍ A KNOW-HOW Obchodní tajemství je nehmotným statkem, který podle českého právního řádu patří mezi předměty práv náleţejících k podniku. Definováno je v § 17 obchodního zákoníku následovně: Obchodní tajemství tvoří veškeré skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají skutečnou nebo alespoň potenciální materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v příslušných obchodních kruzích běţně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel odpovídajícím způsobem jejich utajení zajišťuje. Je vidět, ţe tato definice je poměrně obšírná, a skutečností, které splňují v ní uvedené podmínky, je bezesporu celá škála. Know-how je pojmem, jenţ je v praxi uţíván velmi často. Problémem zůstává, ţe dosud není k dispozici jednotná, zastřešující definice, a proto se můţeme setkat se značným počtem interpretací. Někdy se know-how definuje jako výrobně technické, technologické, organizační, obchodní či jiné poznatky, jeţ obvykle nebývají výsledkem tvůrčí činnosti, ale spíše dlouholeté zkušenosti s optimálním průběhem procesu, technologie, receptury aj. Zajímavá definice se nachází v nařízení Evropské komise, které se týká dohod o výzkumu a vývoji. Za know-how je zde povaţován soubor nepatentovaných praktických informací, které jsou výsledkem zkušeností a zkoušek, jeţ jsou tajné, podstatné a identifikované, přičemţ:
▪ tajný znamená, ţe know-how není obecně známé nebo snadno dostupné, ▪ podstatný znamená, ţe know-how obsahuje informace, které jsou nepostradatelné pro výrobu produktů nebo pouţití postupů,
41
▪ identifikovaný znamená, ţe know-how lze popsat dostatečně obsáhle tak, aby bylo moţné ověřit, ţe splňuje kritéria tajnosti a podstatnosti. Zejména z této poslední definice je patrná příbuznost know-how a obchodního tajemství. Lze tedy s jistým zjednodušeným prohlásit, ţe know-how utajované dle výše citovaného § 17 obchodního zákoníku je současně předmětem obchodního tajemství. Ačkoli součástí know-how bývají většinou postupy či řešení, jeţ nejsou průmyslově právně chráněna, neznamená to automaticky, ţe by nesplňovala podmínky této ochrany. Někteří původci či majitelé vynálezů totiţ nestojí o jakékoliv zveřejnění svých poznatků, k němuţ během řízení před úřady udělujícími patentovou ochranu nezbytně dochází, a konkurence tak má moţnost se s nimi seznámit a případně jich vyuţít ve vlastní prospěch. Tato obava se na jednu stranu jeví jako oprávněná, avšak v případě, ţe dojde k vyzrazení takto utajovaných nepatentovaných poznatků, můţe se majitel domáhat svých práv pouze v rámci postihu nekalé soutěţe, coţ je ochrana relativní (je omezena pouze na oblast vztahů v rámci hospodářské soutěţe) a méně účinná neţ patentová ochrana, která je absolutní (působí proti všem subjektům). Obchodní tajemství i know-how mohou být předmětem smlouvy, jejímţ prostřednictvím majitel poskytuje třetí osobě právo na jejich vyuţívání (licenci) nebo toto právo převádí. U know-how však vyvstává problém, protoţe v ČR nespadá mezi předměty průmyslového vlastnictví („nechráněný nehmotný statek“), nelze proto v tomto případě aplikovat § 508 aţ 515 obchodního zákoníku, kde je upravena licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví. V praxi je nejčastějším řešením uzavření nepojmenované smlouvy za pouţití analogie s výše uvedenou úpravou v obchodním zákoníku. Jedná se pak o tzv. nepravou licenční smlouvu. Za obchodní tajemství se tedy povaţují veškeré skutečnosti obchodní (adresáře, kalkulace apod.), výrobní (nové způsoby výroby) nebo technické povahy (nová konstrukční řešení) související s podnikáním, které mají skutečnou nebo potenciální materiální či nemateriální hodnotu, běţně v obchodních kruzích nedostupnou, které jsou určeny k utajení a podnikatel jejich utajení řádně zajišťuje. Pojem „běţně nedostupná“ znamená, ţe je nová a není obsaţena v ţádném běţném návodu nebo v běţné učebnici. Často však můţe být nedostupnou i určitá kombinace dostupných skutečností. Definice tedy, jak vidíme, není dokonalá.
42
Obchodní tajemství, jeho porušování i sankce za porušování jsou upraveny obchodním zákoníkem. Práva z obchodního tajemství nejsou nikde veřejnoprávně registrována, postiţený však má právo domáhat se ochrany: ▪ obchodně právní -zdrţení se jednání, které lze klasifikovat jako nekalou soutěţ, -odstranění závadného stavu, -přiměřené zadostiučinění nehmotné povahy (např. smlouvy) nebo hmotné povahy (v penězích), -náhrada skutečné škody a ušlého zisku, -vydání bezdůvodného obohacení, tedy zisku z podnikání, který podnikatel nabyl na základě porušení obchodního tajemství, ▪ pracovně právní – obsaţena v pracovních poloţkách, kde je uvedeno, ţe zaměstnanec po určitou dobu nesmí vykonávat určitou pozici nebo práci u konkurence, ▪ trestně právní, která má spíše preventivní roli a doba jejího uplatnění je výrazně kratší neţ doba uplatnění obchodně právní odpovědnosti. Za know-how se povaţují, jak jiţ bylo zmíněno, poznatky výrobně technické a obchodní (marketingové a podnikatelské strategie a řízení) povahy, které jsou výsledkem dlouhodobé činnosti, a zkušenosti s optimálním průběhem určitého procesu, technologie nebo receptury. Označuje nejen utajované procesy, technologie a receptury, ale také technologii a techniku spojenou s patentovaným výrobním postupem a techniku, která je nutná, aby patentovaný vynález mohl být vyuţíván. Jsou to takové praktické procesy, zvláštní vlastnosti, technické a technologické znalosti, které jsou výrobcem získány jako výsledek výzkumu a nejsou dosud známy soutěţitelům. Knowhow můţe mít jako prvky hmotné (receptury, výkresy, technické dokumentace apod.), tak i nehmotné (zkušenosti).
Know-how je tedy definováno jako: „ Podstatné a formalizované znalosti, které nejsou přímo dosaţitelné.“ Takto formalizované know-how (ve formě zpráv, specifikací, manuálů atd.) můţe být předmětem transakce, převodu, např. ve formě smlouvy o převodu know-how. Jako předchůdce know-how můţeme kvalifikovat znalosti a jako předchůdce znalostí informace – informace jako smysluplné, zpracované údaje a data – mohou být chráněny jako know-how nebo výjimečně mohou splňovat podmínky autorských děl, jsou-li výsledkem tvůrčí činnosti z hlediska formy svého 43
vyjádření. Jsou-li součástí databáze, jsou chráněny proti neoprávněnému kopírování stejným způsobem. Know-how je odlišné od právně chráněného průmyslového a jiného duševního vlastnictví, ve kterém můţe být ztělesněno; má schopnost produkovat zboţí nebo sluţby. Naproti tomu patenty, ochranná označení atd. jsou nástroji výlučnosti a dávají vlastníkům právo na ochranu je technologie, značky apod., a tím zlepšují konkurenční pozici nebo marţi vlastníka, ale neumoţňují přímo produkovat výrobky nebo sluţby. Oceňování know-how je často velkou měrou závislé na specifických souvislostech nebo na podnikatelském plánu, do kterého je zakomponováno. Know-how sehrává svou úlohu hlavně v situacích, jako je začátek nového podnikání nebo transfer technologie. Také při oceňování soukromého vlastnictví musíme věnovat velkou pozornost knowhow a podnikatelskému plánu. Nástroje právní ochrany, jak jiţ bylo uvedeno, jsou spíše slabé, přesto však existují. Know-how můţe být chráněno v rámci postihu nekalé soutěţe proti otrockému napodobení a proti porušování obchodního tajemství. Obdobně jako v případě obchodního tajemství také u know-how nejsou práva nikde veřejnoprávně registrována. Existuje však řada důvodů, které vedou vynálezce k rozhodnutí nepodat patentovou přihlášku: Nepatentovaný vynález lze lépe udrţet v tajnosti. Ve většině zemí se patentová přihláška po 18 měsících zveřejňuje. Rozhodnutí o udělení patentu trvá dlouho a náklady na udrţování patentu jsou vysoké. V některých zemích předepisují patentové zákony vyuţívání patentů, a pokud se tak neděje, hrozí majiteli na tomto území nucená licence za nevýhodných podmínek nebo propadnutí patentu. V některých zemích podléhají příjmy z poskytnutí know-how niţším daním neţ licenční poplatky z poskytnutých práv k patentům. Antitrustové zákony proti potlačování volné konkurence zakazují smluvní ustanovení, která ukládají nabyvateli patentové licence omezení nebo povinnosti přesahující rámec patentového monopolu, např. povinnost odebírat suroviny. Tento postup se však neuplatňuje v případech, kdy je předmětem smlouvy know-how.
44
Na rozdíl od průmyslového vlastnictví neexistuje u know-how institut nucené licence. Odepření poskytnutí know-how zájemci nelze tedy postihnout, ani si nelze postihnutí vynutit, ledaţe by se jednalo o jednání omezující soutěţ a majitel know-how by měl monopolní nebo dominantní postavení na trhu. Při oceňování know-how či obchodního tajemství jsme postaveni před nelehký úkol. Práva k těmto nehmotným statkům totiţ nejsou nikde registrována a nemáme tak k dispozici ţádný dokument od veřejnoprávní instituce, který by stanovil přesný rozsah těchto práv. Oceňovatel musí tedy sám provést důkladný průzkum, aby tyto údaje získal.
45
8. KLASIFIKACE METOD OCEŇOVÁNÍ
Odborná literatura z oblasti oceňování majetku se většinou shoduje na členění metod do tří základních skupin: ▪ nákladové metody ▪ výnosové metody ▪ srovnávací (trţní) metody
8.1 NÁKLADOVÉ METODY Na základě toho, zda jsme schopni zjistit náklady vynaloţené v minulosti na vytvoření (pořízení) nehmotného statku, rozeznáváme dvě základní metody: ▪ metodu zaloţenou na transformaci historických nákladů, ▪ metodu zaloţenou na reprodukčních cenách.
8.1.1 Metoda zaloţená na transformaci historických nákladů Podstatou této metody je znalost historických nákladů a jejich přepočet na současnou cenovou úroveň. Ten se provádí pomocí inflačních koeficientů (koeficientů růstu cen), jeţ jsou publikovány např. ve statistických ročenkách. Protoţe nehmotné statky tvoří vcelku různorodou skupinu, je s nimi spojena široká řada nákladů. U průmyslového vlastnictví (jeho předmětů i práv k nim), kde je oceňování velmi časté, se jedná především o: ▪ náklady na výzkum, vývoj, testování atd. (u technických řešení), ▪ náklady na spotřebitelské průzkumy, reklamní kampaně, administrativu spojenou se zaváděním na trh atd. (u ochranných označení), ▪ náklady související s právní ochranou (průzkum zápisné způsobilosti, registrační a udrţovací poplatky atd.) Uvedená metoda se v literatuře vyskytuje v různých variantách. Základní a vcelku dlouho pouţívanou je metoda návratnosti celkových vloţených prostředků (total 46
replacement costs Metod – TRCM). Uplatňuje se především v oblasti technologií a je zaloţena na předpokladu, ţe cena by měla minimálně pokrýt vynaloţené náklady na výzkum a vývoj. Zároveň platí podmínka, ţe kaţdý subjekt, jenţ by chtěl dosáhnout obdobných výsledků, by musel vynaloţit stejné mnoţství prostředků. Výše uvedené předpoklady jsou však v realitě málokdy splněny, a to z několika důvodů: ▪ především obecně platí (jak bude vysvětleno v dalším textu), ţe technická řešení v čase ztrácejí hodnotu a díky vědecko-technickému pokroku by ji bylo moţno po určité době dosáhnout s niţšími náklady, ▪ náklady na výzkum a vývoj se většinou netýkají jen daného technického řešení a část z nich navíc můţe být vynaloţena na neúspěšné varianty (zde potom záleţí na podrobnosti nákladové evidence). Je tedy nasnadě, ţe po kupujícím (nabyvateli licence) nelze poţadovat, aby vţdy uhradil veškeré náklady na výzkum a vývoj. Trţní hodnota nehmotného statku totiţ můţe být niţší neţ tyto náklady. K určitému zreálnění vede metoda návratnosti modifikovaných vloţených prostředků (modified
replacement costs Metod – MRCM), a to tím, ţe se snaţí
v minulosti vynaloţené náklady přizpůsobit současnému stavu techniky a úrovni znalostí. Děje se tak na základě diskuze s vynálezcem oceňovaného řešení, případně dalšími odborníky z oboru. Úkolem je zjistit, kolik času a prostředků (včetně zařízení) by dnes vynálezce potřeboval, aby toto (či obdobné) řešení vymyslel znovu. K tomu je vhodné dodat, ţe se kalkuluje pouze nezbytné minimum nákladů nutných pro práci vynálezce (pokud např. není zapotřebí vyuţívat nejmodernější zařízení apod.). Klasifikace metod oceňování zaloţených na nákladovém přístupu je podrobně rozebrána v publikaci „Obchod nehmotnými statky“, zejména metoda návratnosti celkových vloţených prostředků (total replacement costs method – TRCM) a metoda návratnosti modifikovaných vloţených prostředků (modified replacement costs method – MRCM). Je zde vysvětleno i úskalí nákladového přístupu při oceňování nehmotných aktiv. Pro pochopení dalšího výkladu je nezbytné, aby si čtenář příslušné pasáţe ve výše uvedené knize prostudoval.
47
Paul R. Betten provedl korelační analýzu u 11 čistých licenčních smluv na bázi dvou podílů. Hodnotu modifikovaných vloţených prostředků mějme v čitateli příslušného zlomku a hodnotu celkových vloţených prostředků ve jmenovateli. U druhého zlomku mějme v čitateli hodnotu předplatný z licenční smlouvy a ve jmenovateli hodnotu modifikovaných vloţených prostředků (viz. tabulku 8.1.1.). Licenční
MRC/TRC
Předplatba/
Náklady na prototyp nebo
smlouva č. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10* 11*
0,6000 0,4800 0,1600 0,2800 0,3000 0,1700 0,1100 0,4500 0,1200 0,0053 0,1000
MRC 0,1670 0,2800 0,1000 0,1430 0,1100 0,1300 0,0480 0,0053 0,0400 0,1420 0,3000
experimentální zařízení/MRC 0,0700 0,4200 0,2500 0,2400 0,8000 0,0500 0,3200 0,1700 0,2000 0,7100 0,5000
Tab. 8.1.1 Korelační analýza 11 čistých smluv1
Pramen: Betten, Pr.Valuing Upfront Licence Fees. Les Nouvelles. Journal of the Licensing Executieves Society, March 2000, p.40 Vzhledem k tomu, ţe respektujeme ochranu obchodního tajemství, uvádíme pouze podíly, a nikoliv absolutní hodnoty nákladů nebo licenčních poplatků. Licenční smlouvy byly projednávány řídícími pracovníky, kteří vyuţívali svých vlastních zkušeností a znalostí k určení výše předplatby. Podíl předplatby a modifikovaných vloţených prostředků odráţí navrhovanou výši předplatby, jejíţ rozsah se pohyboval v rozmezí 5000 aţ 1 000 000 USD. Všechny licenční smlouvy obsahovaly ustanovení o licenčních poplatcích. U kaţdé smlouvy je i ustanovení o vybudování experimentálního zařízení anebo prototypu s náklady, které se pohybují od 30 000 do 700 000 USD s výjimkou pouze jednoho případu, kdy náklady dosahovaly pouze 2 000 USD.
1
V těchto případech je patent velmi úzce formulován a nabyvatel licence jej může
poměrně snadno obejít.
48
V posledním sloupci tabulky nalezneme rovněţ podíl těchto nákladů a hodnoty modifikovaných vloţených prostředků, tyto podíly se pohybují od méně neţ 10 % do 70 % hodnoty modifikovaných vloţených prostředků. Ve většině případů uděloval poskytovatel nabyvateli práva výlučná (7). Ve čtyřech případech byly uděleny nevýlučné licence. Předpokládáme-li, ţe podíl předplatby a hodnoty modifikovaných vloţených prostředků představuje konstantu, pak údaje z tabulky 8.1.1 mohou být pouţity k tomu, abychom toto tvrzení statisticky potvrdili. Průměrná hodnota tohoto podílu je rovna hodnotě 0,142 se směrodatnou odchylkou 0,084. Tento podíl zaokrouhlíme a vyjádříme jej v procentech. A vyuţijeme-li orientační odhad, pak předplatba skutečně představuje 15 % hodnoty modifikovaných vloţených prostředků. Rozsah, kterého můţe předplatba nabývat, určíme aplikací směrodatné odchylky ve výši 8,4 %, jeţ nám udá spodní hranici 5 % a horní hranici 25 % z hodnoty modifikovaných vloţených prostředků. Všimněme si, ţe sazby z tabulky 8.1.1 spadají do rozsahu 5 aţ 30 % hodnoty modifikovaných vloţených prostředků. Vezmeme-li v úvahu exkluzivitu či jiné trţní omezení, můţeme se zamyslet nad hodnotou 15 %, kterou jsme získali orientačním oceněním, a navrhnout předplatbu ve výši 30 % z hodnoty modifikovaných vloţených prostředků. Všimněme si také, ţe u licenčních smluv č. 7,8 a 9 podíl mezi předplatbou a hodnotou modifikovaných licenčních prostředků je poměrně nízký, pouze 5 %, popř. ještě méně. Nízká sazba ve výši 5 % naznačuje, ţe některé předplatby jsou opravdu velmi malé, a to z řady důvodů. Začnou-li podnikat v této oblasti malé a střední podniky, nemohou si prostě dovolit zaplatit poskytovateli vyšší předplatbu. Některé technologie jsou rizikovější v procesu své komercializace neţ jiné a některé dokonce vyţadují značné investice do experimentálního zařízení či do budování prototypu. V uvedených případech a zejména tehdy, projevuje-li zájem o licenci pouze jeden nabyvatel, má celkem reálnou moţnost projevit ochotu platit co nejniţší předplatbu. Na druhé straně poskytovatel můţe ovšem vyţadovat předplatbu vyšší.
Příklad V metodě, kterou jsme uvedli, je předplatba u licenční smlouvy zaloţena pouze na vztahu k hodnotě modifikovaných vloţených prostředků. Zatímco hodnota 49
celkových vloţených prostředků je zpravidla ovlivněna zčásti nebo zcela výší grantu, který poskytovatel výsledků vědeckých a vývojových prací obdrţel, hodnota modifikovaných vloţených prostředků je zaloţena na dvou faktorech – na rozsahu znalostí a výši nákladů na experimentální zařízení či prototyp. Jak jiţ bylo uvedeno, hodnotu modifikovaných vloţených prostředků udává odpověď na následující otázky, které jsou poloţeny vynálezci: Kdybyste věděl to, co víte nyní, jak dlouho by vám trvalo či kolik byste potřeboval prostředků, abyste dospěl k uvedenému technickému řešení? Odhad vynálezce, pokud jde o hodnotu modifikovaných vloţených prostředků, můţe být formulován v čase nebo v objemu finančních prostředků. Uvede-li vynálezce odpověď v čase, je celkem snadné vyjádřit tuto odpověď ve finančních prostředcích. Je známo, jaké prostředky stojí kvalifikovaný personál pracující na plný úvazek, řekněme 75 000 aţ 150 000 USD. Jaká zařízení by jste potřeboval k tomu, aby jste dospěl k uvedenému řešení. Vynálezce uvede, ţe takové zařízení by stálo 40 000 USD, anebo ţe by potřeboval 15 000 USD k tomu, aby zařízení, které bylo k dispozici, upravil pro své dnešní potřeby. Hodnota modifikovaných vloţených prostředků, pokud jde o zařízení, by tak představovala 25 000 USD. Další otázka vynálezci by zněla následovně: Bylo by dnes snadné k uvedenému technickému řešení dospět? Odpověď můţe znít „ano“ nebo „ne“. Stejně tak je moţné, ţe vynálezce sdělí, ţe by bylo třeba tolik a tolik výzkumných hodin, a moţná ještě více. Takovým způsobem dospějeme k hodnotě modifikovaných vloţených prostředků, a to součtem 75 000 a 25 000 USD. Orientační ocenění s pouţitím výpočtu 15 % z hodnoty modifikovaných vloţených prostředků představuje 15 000 USD se spodní hranicí ve výši 5 000 USD a horní hranicí ve výši 30 000 USD. Tento rozsah dává řídícím pracovníkům firmy moţnost, aby uplatnili své vyjednávací schopnosti.
Úzce formulované patenty U licenčních smluv č. 10 a 11, jejichţ předmětem jsou práva k vyuţívání stručně či úzce formulovaných patentů, nastává odlišná situace. V těchto případech není rozhodující hodnota modifikovaných vloţených prostředků, ale náklady, které by bylo 50
třeba vynaloţit k tomu, aby bylo nalezeno obdobné technické řešení, a patent bylo moţno takovým způsobem obejít. Při projednávání těchto licenčních smluv potenciální nabyvatel argumentoval, ţe můţe přijít nejméně s 10 způsoby, jak předmětný patent během několika týdnů obejít. Jinými slovy, potenciální nabyvatel tvrdil, ţe můţe během několika týdnů přijít nejméně s 10 alternativními řešeními, aniţ by patent, který je předmětem projednávání licenční smlouvy, porušoval. Jakou výši předplatby by měl potenciální poskytovatel navrhnout za této situace? Je překvapující, ţe i v této situaci lze přijít s návrhem předplatby ve výši 15 % z hodnoty modifikovaných vloţených prostředků. V těchto dvou případech bude samozřejmě hodnota modifikovaných vloţených prostředků podstatně niţší, protoţe čas potřebný k osvojení technického řešení je krácen, zejména pokud jde o potřebné znalosti. Náklady na potřebné experimentální zařízení nebo prototyp se nemění. Vzhledem ke skutečnosti, ţe hodnota modifikovaných
vloţených
prostředků
se
sniţuje,
náklady
na
obstarání
experimentálního zařízení nebo na prototyp představují podstatně vyšší procento vzhledem
k hodnotě
modifikovaných
vloţených
prostředků.
Poměr
hodnoty
modifikovaných vloţených prostředků a hodnoty celkových vloţených prostředků se významně sniţuje na 10 % či ještě méně.
8.1.2 Metoda zaloţená na reprodukčních cenách Nejsou-li k dispozici údaje o historických nákladech, vychází z odhadu nákladů, které by dnes musely být vynaloţeny na vytvoření nehmotného statku shodného (stejně uţitečného) se statkem oceňovaným. Stanovit tyto náklady není jednoduché, jelikoţ je zapotřebí provést detailní analýzu předmětu ocenění, a to jak z hlediska jeho základních charakteristik či technických parametrů, tak postavení na trhu a trţního potenciálu. Jako příklad vezměme ochrannou známku. Zjišťujeme tedy náklady na vytvoření a registraci ochranné známky pro výrobek, který se kromě své materiální podstaty musí s výrobkem označovaným oceňovanou ochrannou známkou shodovat i v následujících rysech: ▪ velikost trhu, na němţ se ochranná známka vyskytuje, ▪ podíl výrobku na trhu, 51
▪ výnosnost výrobku, ▪ výše cenové prémie (přiráţka k ceně výrobku), ▪ rozsah reklamy, ▪ výsledky průzkumu trhu zjišťujícího známost ochranné známky mezi zákazníky, ▪ moţné budoucí rozšíření ochranné známky i na další výrobky. Ať jiţ se oceňovatel rozhodne pro kteroukoli nákladovou metodu, dopracuje se jejím prostřednictvím k trţní hodnotě jen málokdy. Tyto metody totiţ implicitně předpokládají, ţe ekonomická hodnota nehmotného statku bezprostředně souvisí s náklady na jeho vytvoření, s čímţ se však v praxi téměř nesetkáme. Na podporu uvedeného tvrzení lze uvést příklad. Předpokládejme, ţe máme ocenit dvě ochranné známky, které mají následující charakteristiky: Ochranná známka č. 1 je spojena s vysoce ziskovým produktem v rostoucím odvětví, ve kterém je malá konkurence. Spotřebitelské povědomí o této ochranné známce je velké a je moţné výrobkový sortiment v rámci dané ochranné známky rozšířit, a tím uchovat a zvýšit ziskovou marţi. Ochranná známka č. 2 je spojena s výrobkem přinášejícím malý zisk v odvětví, které je na ústupu a v němţ je velká konkurence. Spotřebitelské povědomí o ochranné známce je ve srovnání s konkurenčními ochrannými známkami nevalné a firma nevidí moţnosti k tomu, aby do výroby zavedla další produkty. Jestli-ţe jsou obě ochranné známky zavedeny v jedné zemi, mají přibliţně stejnou propagaci a vývoj historických nákladů, mohli bychom při pouţití nákladové metody usuzovat na jejich stejnou hodnotu. Je však zřejmé, ţe trţní hodnota obou ochranných známek se bude značně lišit. Pro její stanovení, a to nejen u ochranných známek, ale i u většiny ostatních nehmotných statků, se nejčastěji doporučují metody výnosové, jeţ odvozují hodnotu od očekávaného budoucího ekonomického přínosu a umoţňují zohlednit i dobu, po kterou bude tento přínos trvat, a riziko s ním spojené.
8.2 VÝNOSOVÉ METODY Podrobněji jsou v textu uvedeny následující metody: 52
▪ diskontované cash-flow (Discounted Cash Flow – DCF), ▪ kalkulaci budoucích licenčních plateb, ▪ model oceňování kapitálových aktiv (Capital Asset Pricing Model – CAPM).
8.2.1 Diskontované cash-flow Poté, jakmile se podaří vyčíslit budoucí příjmy a výdaje vztahující se k realizaci projektu, je nutné částky upravit na současné období. Příjmy nebudou pravděpodobně vygenerovány pouze v jeden okamţik, obdobně výdaje budou vynakládány průběţně. Příjmy budou do společnosti plynout v průběhu určitého období a výdaje budou v průběhu tohoto období uskutečňovány. Z důvodu časové hodnoty peněz je nutné výši budoucích peněţních toků (cash flow) „posunout“ do současnosti. Tento proces je proveden diskontováním. Výhodou diskontování je zohlednění rizika obdrţení budoucích peněţních toků stanovením výše diskontní sazby. Protoţe diskontování a současnou hodnotu pouţijeme i při analýze reálných opcí ve druhé části této publikace, budeme se uvedené problematice na tomto místě zabývat podrobněji. Diskontování budoucích peněţních toků ukazuje následující situace. V případě, ţe firmě se podařilo vyčíslit budoucí příjem ze dvou nehmotných statků a potřebuje z nich vybrat statek s nejvyšší výnosností. Budoucí příjem obou statků v období pěti let zachycuje tabulka:
Rok 1. 2. 3. 4. 5. Celkový příjem
Příjmy statku A (v tis.) 0 0 0 200 200 400
Příjmy statku B (v tis.) 0 100 100 100 100 400
TAB. 8-2.1. Budoucí příjem statku „A“ a statku „B“ v o horizontu 5 let Příjmy z obou statků vypadají na první pohled shodně. Celkový budoucí příjem z obou výrobků činí 400 tisíc korun. Při detailním rozboru je ale patrné, ţe příjmy z jednotlivých statků obdrţí společnost v různých obdobích. Zatímco příjmy ze statku „A“ v průběhu prvních třech období budou nulové, statek „B“ bude jiţ generovat příjmem ve výši 200 tisíc korun. Díky tomu, ţe získané prostředky mohou být reinvestovány, je jedna koruna obdrţená dnes cennější neţ koruna získaná za jeden rok. 53
Pokud by tedy firma příjmy z jednotlivých statků reinvestovala v průběhu daného období, získala by pravděpodobně více u statku „B“. Aby byla tato domněnka podloţena výpočtem, pouţije se metoda diskontování. Veškeré budoucí příjmy vztáhneme na jedno období, a to do současnosti na začátek prvního roku. Úprava výše příjmů na jedno období umoţní obě veličiny objektivně porovnat. Diskontní míra je velké pozitivum pro metodu diskontovaného cash flow, protoţe odráţí výši rizikovosti investice. Můţe se rovnat výnosové míře státních dluhopisů a v takovém případě zachycuje téměř bezrizikovou investici, anebo můţe být zvolena libovolně podle výše rizika. Racionální investor by měl být vţdy ochoten podstupovat větší riziko pouze za předpokladu vyšší výnosnosti. Problém je ve stanovení skutečné výše diskontní míry, aby velikosti rizika odpovídala co nejpřesněji. V praxi je pouţito více přístupů, mezi které patří např. model oceňování kapitálových aktiv (Capital Assets Pricing Model – CAPM) nebo některé ze simulačních metod. Vţdy se samozřejmě jedná pouze o odhad. Jak uvidíme dále, nevhodně zvolená diskontní míra můţe mít na celý model velmi negativní vliv. Zatím jsme ve výpočtu současné hodnoty uvaţovali pouze příjmy z realizace průmyslového vlastnictví. V praxi se ale spíše setkáváme s projekty, kde musí investor vydat určitou částku za účelem získání příjmů v budoucnosti. Můţe se tedy jednat o rozhodnutí, zda investovat do daného licenčního projektu, nebo ne. Pokud zohledníme ve výpočtech i vynaloţené výdaje, které odečteme od příjmů, přesněji náklady odečteme od výnosů, získáme čistou současnou hodnotu (Net Present Value – NPV). Je-li tento ukazatel kladný, projekt je povaţován za profitabilní a často znamená počátek jednání o smluvním vztahu. Při výpočtech je ale opět třeba dávat velký pozor na stanovení výše diskontní sazby. Pokud bude zvolena diskontní sazba s niţším rizikem, budeme porovnávat příjmy a výdaje s méně rizikovým projektem. Pokud se ukáţe oceňovaný projekt rizikovější, výsledky z výpočtu čisté současné hodnoty budou naprosto nevěrohodné. Celou situaci demonstruje další případ. Jedná se rozhodování mezi dvěma projekty, které s sebou nesou ve skutečnosti stejné riziko, kterému odpovídá výnos 20%. Při výpočtu čisté současné hodnoty se rozhoduje mezi diskontní sazbou ve výši 10% nebo ve výši 30%. Tabulka 5 -3 ukazuje výpočet čisté současné hodnoty při pouţití všech tří diskontních sazeb.
54
Projekt 1 Rok Cash flow r =10% r =20% r =30%
0 -250 -250 -250 -250
1 336 305,45 280 258,46
0 -250 -250 -250 -250
1 0 0 0 0
2 0 0 0 0
3 0 0 0 0
4 0 0 0 0
5 49,77 30,9 20 13,4
NPV 86,36 50 21,87
Projekt 2 Rok Cash flow r =10% r =20% r =30%
2 0 0 0 0
3 0 0 0 0
4 0 0 0 0
5 746,5 463,52 300 201,05
NPV 86,36 50 21,87
POČET NPV Jak je vidět z posledního sloupce, u obou projektů vyšla shodná čistá současná hodnota 50 při pouţití diskontní sazby 20 %. Pokud se ale investoři rozhodnou pro diskontní sazbu 10 %, bude vycházet Projekt 2 jako mnohem atraktivnější neţ Projekt 1, protoţe bude vykazovat vyšší čistou současnou hodnotu. Při pouţití diskontní sazby ve výši 30% bude naopak Projekt 2 odmítnut, protoţe má zápornou čistou hodnotu, která ukazuje, ţe výnosy z projektu nejsou dostatečně vysoké pro pokrytí rizik, jeţ jsou s projektem spojená. Na závěr lze tedy konstatovat, ţe pokud se podaří investorům stanovit diskontní sazbu odpovídající podstupovanému riziku, můţe metoda výpočtu čisté současné hodnoty slouţit jako velice významný prostředek při rozhodování. Jeden problém tato metoda ale stále neřeší, a to flexibilitu, kterou jednotlivé projekty v sobě obsahují. Investoři při výpočtech předpokládají jeden scénář na mnoho let do budoucnosti. Ve skutečnosti se budoucnost vyvíjí ze dne na den a podmínky na trhu se mění stejně rychle. Investoři na tyto podmínky mohou reagovat dalšími rozhodnutími, coţ jim dává určitý stupeň flexibility. Tato flexibilita ale v modelech čisté současné hodnoty zakomponována není. Jak tedy flexibilitu při oceňování projektů zohlednit? Odpověď nám můţe nabídnout problematika reálných opcí, kterou se budeme zabývat ve druhé části této práce.
55
8.2.2 Model oceňování kapitálových aktiv Základní výnosové metody jsou velmi podrobně vyloţeny jiţ v uvedené publikaci „Obchod nehmotnými statky“. V dalším výkladu na ni navazujeme rozborem modelu oceňování kapitálových aktiv. Průměrné náklady kapitálu vyjadřují průměrnou cenu, za kterou byl kapitál pořízen ve svém celku. Jsou závislé na: ▪ úroku z cizího kapitálu, který podnik pouţívá, ▪ daňové sazbě ze zisku podniku, ▪ očekávané míře výnosu z vlastního (akciového) kapitálu, ▪ podílu vlastního a cizího kapitálu podniku. WACC = rd (1-t) D/V + re E/V, Kde t je sazba daně z příjmu právnických osob, rd - úroková sazba za poskytnutý cizí kapitál (očekávaná návratnost – výnos firemní dluh), D – cizí kapitál, E – vlastní kapitál, V – celkový kapitál re - návratnost vlastního a cizího kapitálu – výnos (geometrický průměr návratnosti výnosů) Podnik by měl investovat v budoucnu jen tehdy, získá-li vyšší míru výnosu, neţ kolik činí průměrné náklady, za které pořídí svůj celkový kapitál. Tuto úvahu lze zcela aplikovat i na licenční projekty. Jestliţe je licenční projekt povaţován za rizikový, je moţno vyuţít řadu přístupů nebo metod. Odhad budoucích příjmů či výdajů lze upravit o faktor nejistoty. Zvaţujeme zejména systematické trţní riziko spojené s realizací licenčního projektu.
RADAR faktor Výsledkem naší úvahy je stanovení diskontní míry upravené o faktor rizika (risk adjusted discount rate – RADAR). Řídící pracovníci vyuţívají při rozhodování, zda licenční projekt realizovat nebo ne, velmi často své mnohaleté zkušenosti či intuici. 56
Stanovení diskontní míry upravené o faktor rizika však představuje mnohem systematičtější přístup. Předcházející vyuţití modelu oceňování kapitálových aktiv pro stanovení této diskontní míry je samozřejmě nezbytné. U firem, jejichţ akcie jsou obchodovatelné na burze, lze modelu oceňování kapitálových aktiv vyuţít společně s údaji o finančních výnosech z uzavřených licenčních smluv, jejichţ předmětem byla práva k vyuţití nehmotných aktiv. Tyto údaje jsou velmi uţitečné k posouzení výhodnosti uzavřených licenčních smluv, jakoţ i k rozhodnutím o uzavření licenčních smluv v budoucnu. Technologicky vyspělé firmy činí neustále rozhodnutí, kterých příleţitostí k uzavření licenčních smluv vyuţít a kterých nikoli. Výnosové metody obecně slouţí k oceňování těchto příleţitostí. Podstatou výnosových metod je určit, jaké peněţní toky lze v budoucnu očekávat a s jakou mírou rizika, které je zohledněno přímo úměrně například v diskontní míře spojené s oceněním vyuţití konkrétního nehmotného aktiva. Nabízí se tu především otázka, jakou diskontní míru pouţít či jaká diskontní míra byla vyuţita v minulosti a zda tato diskontní míra byla či bude v souladu se strukturou financování společnosti. V mnoha případech firmy skutečně mají tato data, pokud jde o jiţ uzavřené licenční transakce, k dispozici. Tato data musí být analyzována a pouţita ke zjištění, několik byla v minulosti rozhodnutí o uzavření licenčních smluv správná a jak v budoucnu zajistit ještě vyšší výnosy z licenčních transakcí. Metody rozpočetnictví lze v plné míře aplikovat i na licenční projekty, kdy u licenčních smluv nejvyšší část výnosů přichází ve formě licenčních poplatků. Rozhodnutí, zda v budoucnu uzavřít licenční smlouvu, a určení, jaké výnosy tato smlouva po dobu své platnosti přinese, je třeba vidět v přímé závislosti na nákladech souvisejících s opatřením potřebného kapitálu k investici, jejíţ uskutečnění tak představuje určité riziko. Na počátku úvahy by měla být kalkulace firemních váţených průměrných nákladů na kapitál. Tato veličina udává, jaký by měl investovaný kapitál přinést výnos při průměrném riziku, které můţe firma podstoupit.
57
8.2.3 V praxi často pouţívané oceňovací metody Pro stanovení ceny nehmotného statku se v praxi pouţívá několik metod, které si stručně přiblíţíme v této kapitole. Zaměříme se na „slabá místa“ jednotlivých metod, nikoli na detailní popis.
8.2.3.1 Srovnávací metoda účetních hodnot Srovnávací metoda patří mezi nejpopulárnější metody převáţně v akademických kruzích. Jedná se o techniku srovnávání účetních hodnot s trţními. Klíčovou myšlenkou je tvrzení, ţe hodnota aktiva na trhu je nejlepší aproximaci skutečné vnitřní hodnoty. Mezi pouţívané techniky patří například ukazatel Tobin´s Q nebo Market-to-Book Value. Obě koncepce byly původně pouţívány při výběru vhodných investic pro portfolia investičních fondů. Postupem času začaly být pouţívány i k oceňování nehmotného majetku akciových společností.
Market-to-Book Value Myšlenka skrývající se za Market-to-Book Value metodou je velice triviální. Výše hodnoty jednotlivých prvků průmyslového vlastnictví nezachycených v účetnictví firmy by měla odpovídat rozdílu mezi cenou na trhu a účetní hodnotou aktiv společnosti. Výhodou této techniky je převáţně jednoduchost a moţnost porovnání hodnot mezi několika společnostmi. Při porovnávání je ale třeba dávat velký pozor na jednotnost účetních postupů a daňové problematiky. Problémy se srovnáváním mohou ale vzniknout i v rámci jednoho prostředí, kdy firmy pouţívají různé způsoby a sazby při odpisování aktiv. Je vidět, ţe stanovit objektivně účetní hodnotu aktiv je velice sloţité a výsledná částka můţe být ovlivněna mnoha faktory. Díky rozdílnosti mezi účetními a daňovými zákony jednotlivých států není ani moţné porovnávat hodnoty v mezinárodním měřítku. Účetní hodnota není jedinou proměnnou, u které vznikají problémy při výpočtu hodnoty jednotlivých prvků průmyslového vlastnictví. Velkou otázkou je i trţní hodnota, jejíţ výše je stanovena na základě působení poptávky a nabídky. Cena akcie společnosti se mění kaţdou minutu. Je ovlivňována mimo jiné i psychologií investorů, 58
coţ můţe vést ke vzniku nesprávného ocenění. Pokud bychom počítali rozdíl mezi účetní a trţní hodnotou, výsledek by se měnil kaţdou chvíli. Znamenalo by to, ţe se hodnota nehmotného statku mění kaţdou chvíli? Jako příklad selhání této metody můţe slouţit případ společnosti ENRON, která disponovala velkým mnoţstvím nehmotných aktiv a byla povaţována za jednu z nejmodernějších firem v oboru. Akcie této společnosti ztratily na začátku 21. století výrazně na ceně v rozmezí několika dnů.
Tobin´s Q Variací metody Market-to-Book Value je indikátor označovaný jako Tobin´s Q. Původně byl tento ukazatel opět vytvořen k identifikaci investic s vysokým výnosovým potenciálem. Teoretici z oblasti oceňování nehmotných aktiv, např. Hall nebo Pruitt, začali tento ukazatel pouţívat k odhalení nehmotných statků, které nebyly zaznamenány v účetnictví společnosti. Výpočet je na první pohled opět celkem jednoduchý. Jedná se o porovnání trţní hodnoty aktiv s jejich reprodukční cenou. Pohybuje-li se firma v silném inflačním prostředí, které zvýší cenu aktiv, bude indikátor Tobin´s Q vykazovat přesnější výsledky neţ samotná metoda Market-to-Book Value. Problémem této techniky je odhad reprodukční ceny aktiv. Často je tedy nutné disponovat větším mnoţstvím informací. Do kategorie srovnávacích metod lze zařadit mnoho dalších technik, které jsou vyvinuty jednotlivými instituty nebo skupinami na základě aktuálních problémů. Většinou se jedná o velmi podobnou koncepci, kterou jsme popsali výše. Problémem je stanovení objektivní účetní nebo reprodukční hodnoty aktiv a problém korektnosti trţní hodnoty. Zápornou stránkou věci je i skutečnost, ţe nelze vypočítat hodnotu pouze jednotlivého prvku průmyslového vlastnictví, ale spíše celého portfolia vlastněného jednou společností.
8.2.4 Oceňování podle zákona Č. 151/1997 Sb. Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů, upravuje způsoby, které se
59
pouţívají při oceňování majetku (tedy věcí, práv a jiných majetkových hodnot) a sluţeb v jím stanovených případech. Ty jsou vyjmenovány v § 1 a lze je rozdělit do tří skupin: Ocenění je poţadováno pro účely stanovené zvláštními předpisy; pokud ty odkazují na cenový nebo zvláštní předpis pro ocenění majetku či sluţby k jinému účelu neţ k prodeji, jedná se o tento zákon. Ocenění podle tohoto zákona poţaduje příslušný orgán v rámci svého oprávnění. Na postupu podle tohoto zákona se mohou zúčastněné strany dohodnout. Za základní způsob oceňování je v zákoně č. 151/1997 Sb. povaţováno oceňování cenou obvyklou. Ta je v § 2 odst. 1 tohoto zákona definována jako cena, „která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby.“ Pro oceňování nehmotných statků a práv k nim se však pouţívá výnosový způsob, a to jak v případě jejich oceňování jako samostatných majetkových poloţek (§ 17), tak v situacích, kdy je oceňován podnik jako celek – tedy včetně nehmotného majetku (§ 24). Postup výpočtu je popsán v § 17 následovně: „(1) Majetková práva, která jsou obsahem průmyslových práv a práv na označení nebo vyplývající z jejich užití, a výrobně technické a obchodní poznatky (know-how), majetková práva, která jsou obsahem práv souvisejících s právem autorským, s výjimkou práv výkonných umělců, a majetková práva pořizovatele databáze, se oceňují výnosovým způsobem, a to jako součet diskontovaných budoucích ročních čistých výnosů vyplývajících z užívání těchto práv ode dne ocenění. Způsob diskontování stanoví vyhláška. (2) Roční čistý výnos užívání se zjistí a) ze smluv o užívání práva (například licenční smlouva) platných v den ocenění,
60
b) podle skutečnosti za poslední kalendářní rok užívání v období pěti let předcházejících roku ocenění, nelze-li jej zjistit podle písmene a). (3) Počet let užívání a) se zjistí ze smluv, nejvýše však ve výši podle písmene b), c) nebo d), b) činí pět let u průmyslových práv a výrobně technických a obchodních poznatků a deset let u práv na označení v případě, že nelze zjistit počet let podle písmene a), c) činí u příslušných práv souvisejících s právem autorským takový počet let, který zbývá do ukončení padesátileté doby trvání těchto práv, v případě, že nelze zjistit počet let podle písmene a), a d) činí u práv pořizovatele databáze takový počet let, který zbývá do ukončení patnáctileté doby trvání těchto práv, v případě, že nelze zjistit počet let podle písmene a).“ Pokud není z jakéhokoliv důvodu (včetně neuţívání) moţné majetková práva či výrobně technické a obchodní poznatky ocenit výše popsaným výnosovým způsobem nebo je-li takto zjištěná cena neúměrně vyšší či niţší neţ cena obvyklá, pouţije se ocenění cenou obvyklou. Výnosová metoda se jeví na první pohled jako univerzální a vcelku jednoduchá. V několika ohledech však nebere v potaz specifickou povahu nehmotných statků i jejich vzájemnou odlišnost. Málokdy tak povede její pouţití ke zjištění reálné (trţní) hodnoty. Zaprvé je nutno si všimnout, ţe ačkoli jsou nehmotné statky a práva k nim, pro jejichţ ocenění se tento postup pouţívá, v § 17 vyjmenovány taxativně, rozhodně nelze říci, ţe by výčet byl úplný. Snadno se tedy můţe stát, ţe v praxi vyvstane v určitém časovém okamţiku potřeba ocenit např. majetkové právo k nehmotnému statku, které však legálně ještě nevzniklo. Lze to ilustrovat na případu označení, která z různých důvodů nemají známkoprávní ochranu, avšak jejich hodnota není mnohdy zanedbatelná. Můţe jít o označení, jeţ jsou v době ocenění teprve předmětem přihlášky ochranné známky nebo naopak nikdy nebyla k ochraně přihlášena, přestoţe získala rozlišovací způsobilost.
61
Druhým problémem je stanovení ročního čistého výnosu. Zákon nabízí dvě výše uvedené moţnosti (§ 17 odst. 2). Zjistit tuto veličinu ze smlouvy o uţívání práva k nehmotnému statku (nejčastěji licenční smlouvy) platné v den ocenění se jeví jako snadný a rychlý způsob. Častá je ale bezesporu situace, kdy je povaţováno ocenění těchto práv či samotných nehmotných statků, které však má v uţívání pouze jejich vlastník, a neexistuje tudíţ ţádná smlouva daného typu. V tom případě je potřeba pouţít druhou moţnost, tedy stanovit roční čistý výnos z uţívání podle skutečnosti za poslední kalendářní rok uţívání v období pěti let předcházejících roku ocenění. I tato varianta má ale svá úskalí. Především jde o to, jak zjistit roční čistý výnos uţívání podle skutečnosti (bez existence smlouvy). V účetních výkazech se tato hodnota běţně nevyskytuje a ani odborná literatura zatím neposkytla v tomto směru jednoznačnou definici. Bezpochyby se jedná o jistou firmu zisku, který uţívání daného nehmotného statku či práva k němu přináší. Názory na jeho konkrétní podobu však mohou být rozdílné a do ocenění je tak vnášen subjektivní prvek. Namítnout lze i fakt, ţe roční čistý výnos se zjišťuje z údajů minulých let. Opět nejsou zohledněny specifické vlastnosti nehmotných statků, zejména jiţ zmiňovaný vztah jejich hodnoty a času. Můţeme se tak setkat s případem, kdy ochranná známka označující kvalitní produkt s velkým trţním potenciálem, u níţ je v budoucnu očekáván nárůst její známosti, a tím i hodnoty, bude oceněna na základě minulých (niţších) výnosů, do kterých se budoucí perspektivy nepromítají. Dalším důleţitým prvkem je stanovení počtu let uţívání nehmotného statku či práva k němu. Postup je patrný z výše uvedené citace § 17 odst. 3 a je zapotřebí k němu také vznést několik námitek. Případů, kdy nebude existovat smlouva, jeţ má být prvotním pramenem pro zjištění počtu let uţívání, bude jistě dostatek. Za této situace se aplikuje doba stanovená zákonem zvlášť pro průmyslová práva a výrobně technické a obchodní poznatky (5 let), práva na označení (10 let) a práva související s autorským právem (počet let zbývajících do ukončení padesátileté doby jejich trvání). Problém tkví v tom, ţe i po takovém rozčlenění zůstávají některé skupiny dosti heterogenní. Aplikace sjednocené doby uţívání tak povede jen málokdy k trţní hodnotě těchto statků. 62
Vezměme kupříkladu první skupinu – průmyslová práva a výrobně technické a obchodní poznatky. Jak plyne z první části této práce, patří sem celá škála majetkových práv k nehmotným statkům i nehmotných statků samotných. Jistě je na místě otázka, proč se zde neposkytuje stejným způsobem jako u majetkových práv souvisejících s právem autorským a práv pořizovatele databáze, tedy pouţitím doby zbývající do vypršení právní ochrany (výjimku představuje know-how, které jako tzv. „nechráněný“ nehmotný statek nemá zákonem stanovenou délku právní ochrany). Byly by tím alespoň částečně zachyceny rozdíly mezi jednotlivými statky patřícími do této skupiny. Lze však vcelku oprávněně namítnout, ţe řešení v oblasti techniky rychleji ztrácejí hodnotu a doba uţívání je mnohdy kratší neţ doba právní ochrany. Podstatnou roli zde hraje fáze inovačního cyklu, ve které k ocenění dochází. Ke stanovení doby uţívání technické novinky se značným kvalitativním přínosem, u které poptávka vykazuje jasně rostoucí trend a z celkové doby průmyslově právní ochrany zatím uplynula menší část, bude při trţním ocenění jistě zapotřebí přistupovat jinak neţ v případě řešení, jeţ je sice stále prodejné, ale je inovacemi jiţ vytlačováno z trhu. K tomu je nutno si uvědomit, ţe inovační změny mohou nastat kdykoliv během trvání právní ochrany (tedy i na počátku) – různorodost situací, v nichţ je ocenění prováděno, se tím jen dále rozšiřuje. Je zjevné, ţe zákonem stanovené pětileté období uţívání bude odpovídat skutečnosti spíše výjimečně. Nemoţnost je přizpůsobit pak oslabuje objektivitu celého ocenění, jelikoţ vliv jednoho z nejdůleţitějších faktorů hodnoty je omezen. Pro ocenění by tak bylo nejobjektivnější pouţít zbývající dobu reálného uţívání nehmotného statku (jiţ dříve zmiňovaná uţitečná ţivotnost). Potvrzují to i dosavadní praktické zkušenosti – při srovnání patentem chráněných řešení, předmětů uţitných vzorů a know-how je jejich ekonomicky odůvodněná doba uţívání navzájem značně rozdílná. Výše uvedené sporné body ukazují, ţe běţnějším způsobem oceňování nehmotného majetku podle tohoto zákona bude oceňování cenou obvyklou, jak to umoţňuje § 17 odst. 4. Nejčastější důvod je nasnadě – výsledek zjištěný výnosovou metodou nebude odpovídat ceně obvyklé.
63
Při stanovení této ceny však rovněţ mohou nastat komplikace. Důvody jsou přinejmenším dva. Prvním je jiţ několikrát zmiňovaná jedinečnost nehmotných statků. Tento fakt je při oceňování nutno mít neustále na paměti. Nalézt statek či sluţbu přibliţující se svou podstatou a především hodnotou předmětu ocenění je velmi obtíţné, ne-li nemoţné. Druhý problém spočívá v tom, ţe smlouvy (většinou licenční), které jsou asi nejlepším zdrojem pro získávání informací o realizovaných cenách obdobných nehmotných statků, jsou zpravidla povaţovány za strategický firemní dokument, s jehoţ obsahem je seznámeno jen nejuţší vedení a který zároveň spadá pod právní ochranu obchodního tajemství. Ani odborník na danou oblast tak často nemá šanci získat relevantní informace. Alternativou by mohlo být vyuţití údajů ze zahraničí, kde je datová základna bezesporu větší. Definice ceny obvyklé však výslovně poţaduje, aby se jednalo o cenu v tuzemském obchodním styku.
8.3 SROVNÁVACÍ (TRŢNÍ) METODY Tyto metody zjišťují hodnotu tak, ţe studijní transakce se statky, které jsou podobné tomu, jenţ je oceňován. Transakce, které se uskutečňují na svobodném a otevřeném trhu, mohou ocenění majetku zastoupit. Aby tyto metody mohly být pouţity, měly by být splněny následující podmínky: ▪ existence trhu, na kterém se obchoduje s nehmotnými statky srovnatelnými s tím, který je oceňován, ▪ existence dostatečného počtu realizovaných transakcí s těmito statky, ▪ moţnost získání co nejpodrobnějších informací o těchto transakcích. Postup při aplikaci srovnávací metody lze rozdělit do několika kroků: Nalezení odpovídajícího trhu. Získání všech dostupných informací o transakcích s porovnatelnými nehmotnými statky. Analýza informací a kontrola, zda jsou stále aktuální. Výběr transakcí pro srovnávání a jejich analýza. Porovnání vybraných nehmotných statků (předmětů transakcí) s oceňovaným nehmotným statkem podle níţe uvedených kritérií. 64
Shrnutí všech získaných údajů do jediného údaje nebo do určitého rozpětí (je dobré pracovat i s odlišnou váhou jednotlivých kritérií).
Porovnávací kritéria: ▪ ekonomické charakteristiky, ▪ technologické vlastnosti, ▪ funkční vlastnosti, ▪ odvětví ekonomiky, ▪ ekonomické podmínky na daném trhu v době srovnávané transakce, ▪ existence nadstandardních finančních podmínek transakce atd.
Výše uvedené podmínky naznačují, ţe tato metoda vyţaduje rozvinutý a likvidní trh s nehmotnými statky. V mnoha zemích (včetně České republiky) je tak stále pouţitelná jen v teoretické rovině.
65
9. KVALITATIVNÍ METODY OCEŇOVÁNÍ
Přestoţe je tato práce zaměřena především na kvantitativní oceňování nehmotných, jehoţ cílem je vyjádřit hodnotu v peněţních jednotkách, zmíníme se také o přístupech kvalitativních, které si takový cíl sice nekladou, ale v mnoha případech mohou majiteli či jiným zainteresovaným osobám poskytnout relevantní a uţitečné informace o výzkumu jejich nehmotného majetku, jeţ poslouţí např. při plánování rozvoje podniku, rozhodování o potřebě investic, nutnosti a rozsahu právní ochrany apod. Metod, které se v těchto situacích pouţívají, je několik. Často bývají také modifikovány v závislosti na účelu ocenění a druhu nehmotného majetku.
9.1 METODY VYUŢÍVAJÍCÍ BODOVÝCH STUPNIC Pro většinu nehmotných statků jsou pouţitelné různé varianty tzv. bodových systémů, jeţ zkoumají klíčové faktory hodnoty a jejich váhu. Jako konkrétní případ takové metody uvedeme postup ocenění ochranné známky popsaný v publikaci K. Čady „Oceňování nehmotného majetku“. Postup lze rozdělit na dvě části. Nejprve je pomocí bodů provedeno kvalitativní hodnocení, které je v následujících krocích transformováno do peněţního vyjádření.
9.1.1 Bodové ocenění ochranné známky Ochranná známka je bodově ohodnocena na základě 11 kritérií. Součet bodů je vynásoben tzv. stupněm známosti. Ten činí nejméně 1 a nejvíce 5 bodů. Touto úpravou tak můţe ochranná známka získat aţ 550 bodů. Zjistí se roční zisk podniku. Metoda předpokládá, ţe tento zisk bude konstantní po dobu 20let a 50% z něj je generováno ochrannou známkou. Dosahuje-li tedy podnik ročního zisku např.5 mil. Kč, na ochrannou známku připadá za dvacetileté období 50 mil. Kč (0,5 x 5 x 20).
66
Dále je vzata v úvahu situace, kdyby ochranná známka neexistovala. V tom případě by musela být znovu vytvořena, průmyslově právně zajištěna a zavedena na trh známka nová. Náklady s tím související jsou odhadnuty na 34% z hodnoty podílu na dvacetiletém zisku. V našem případě by činily 17 mil. Kč (0,34 x 50). Následně je proveden součet výsledků předchozích dvou kroků. Získaná částka je vydělena 550, coţ je maximální dosaţitelný počet bodů, a vynásobena skutečným počtem bodů. Tím se dostáváme k výsledné hodnotě ochranné známky.
9.1.2 Hodnota firemní identity Určení hodnoty firemní identity je pro kaţdou firmu jedním ze základních rozměrů její trţní ceny. Provést realistické určení této hodnoty není snadným úkolem. U velkých je navíc důleţité přitom neopomenout globální souvislosti. Jedním ze základních znaků postupující se globalizace je nesporně skutečnost, ţe se svět stále „zmenšuje“, trhy se stávají stále více homogenními. Identita firmy, a to nejen multinacionální, ale i firmy podnikající v mezinárodním měřítku se ukazuje jako klíčový faktor úspěchu. Platí to pro výrobce, distribuční firmy, poskytovatele nejrůznějších sluţeb i sektor dodavatelů pro průmyslové podniky (business to business – B2B). Důleţitost
správného
nakládání
s ochranným
označením
firmy
roste.
Ochranným označením zde rozumíme některé prvky firemní identity např. ochrannou známku, obchodní jméno, značku, logo atd. První tezí, kterou si musíme uvědomit je, ţe firemní identita musí být především v souladu s identitou firemních ochranných označení. Druhou tezí, kterou musíme vzít v úvahu zejména při oceňování hodnoty ochranných označení, je, ţe aktivum identity tvoří součást celého portfolia firemních označení. Nehmotná aktiva jsou dnes pro značný počet firem důleţitější, neţ aktiva hmotná. V dalším výkladu se zaměříme na to, jak realisticky stanovit hodnotu firemní identity jako finančního aktiva, zejména jejich jednotlivých prvků, a jak tuto hodnotu případně i zvýšit.
67
9.2 KOMBINOVANÝ PŘÍSTUP KE STANOVENÍ HODNOTY NEHMOTNÝCH AKTIV
V praxi je vhodnější volbu přístupu přizpůsobit charakteru firemního označení. Přístupy je moţno i kombinovat. Americká firma CONSOR vyvinula metody, které představují kombinaci kvalitativního a kvantitativního určení hodnoty nehmotných aktiv, ale kombinaci výše uvedených přístupů, zejména výnosového a trţního (srovnávacího). Při nakládání s duševním vlastnictvím je téměř nemoţné nalézt dvě shodné operace, protoţe jednou ze základních charakteristik prvků nehmotných aktiv je jejich jedinečnost. Lze se ovšem setkat s transakcemi, které jsou si podobnější neţ jiné. Kvalitativní přístup umoţňuje sníţit rozsah sazeb licenčních poplatků (např. jiţ zmíněný systém bodovací). Metoda firmy CONSOR s názvem VALMATRIX je zaloţena na volbě faktorů, které nesporně hodnotu nehmotného aktiva ovlivňují. Tyto faktory lze charakterizovat jako specifické pro trh a specifické pro firmu. Je zvoleno 20 faktorů a jejich působení je hodnoceno pěti stupni. Nedostatečné působení faktoru je ohodnoceno stupněm 0 a silné působení stupněm 5. Metoda vyvinutá na počátku 90. let dále vyuţívá prvků výnosového přístupu. Kaţdé firemní aktivum by mělo zajišťovat minimální trţní výnosnost. Pracovní kapitál (rovnající se rozdílu mezi oběţnými aktivy a krátkodobým cizím kapitálem) by měl zajišťovat výnosnost např.7,2%. Obdobně i nehmotná aktiva musí zajišťovat minimální výnosnost. Jakmile je určitá výnosnost vyţadována od pracovního kapitálu, od řady hmotných aktiv (budovy, zařízení atd.), v zásadě totéţ je poţadováno od nehmotných aktiv. Součástí výše uvedené metody je i metoda VALCALC, pomocí které lze zjistit minimální výnosnost, kterou musí firmě zajišťovat nehmotná aktiva. Tento přístup lze vyuţít zejména u firem, u nichţ převaţují nehmotná aktiva jistého druhu (např. Microsoft).
9.2.1 Metoda VALCALC Metoda VALVALC je zaloţena na pěti krocích, které v dalším výkladu popíšeme. Nejprve provedeme analýzu veškerého kapitálu, který firma investovala, a stanovíme jeho trţní hodnotu pro kaţdou skupinu aktiv. Vypočteme hodnotu zisku před 68
zaplacením úroků na cizí kapitál a daní (Earning Before Interest and Taxation – EBIT), kde musíme jednotlivé skupiny aktiv generovat. Podíl jednotlivých skupin v rámci nehmotných aktiv je určen procentuální sazbou. Podíl nehmotných aktiv na celkových aktivech je stanoven procentuální sazbou k čistým trţbám. Takovým způsobem zjistíme maximální moţnou sazbou k čistým trţbám. Takovým způsobem zjistíme maximální moţnou sazbu licenčních poplatků (objem licenčních plateb) anebo výši peněţních toků, kterou musí nehmotná aktiva zajistit.
9.2.2 Metoda zaloţená na vyuţití technologického pokroku Metoda zaloţena na vyuţití technologického faktoru (Technology Factor Method) je zajímavou kombinací kvalitativních a výnosových metod vyuţívanou především pro oceňování technických řešení. Postup ocenění je logický a transparentní a lze jej rozdělit na dvě části – kvalitativní a kvantitativní.
Kvalitativní část Zde se provádí hodnocení důleţitých faktorů, které mají vliv na hodnotu technického řešení. Do hodnocení je moţné zapojit kompetentní odborníky nejen ze strany majitele technologie, ale také ze strany zájemce o licenci, případě i externí znalec. Tím se zvyšuje reálnost hodnocení trţního potenciálu technického řešení. Jsou posuzovány dvě skupiny faktorů. První se týká uţitku plynoucího z vlastnictví dané technologie. A druhá zkoumá rozsah. Konkurenční výhody, kterou tato technologie skýtá. Na základě skutečných dat či zkušeností jednotlivých odborníků je kaţdý faktor hodnocen podle toho, zda sniţuje či zvyšuje hodnotu daného technického řešení (případně nemusí mít ţádný vliv). Obdobně na základě expertního stanoviska jsou stanoveny i váhy.
69
Hodnocení
je
následně
akumulováno
do
jediného
ukazatele,
tzv.
technologického faktoru vyjádřeno v procentech, který je vţdy menší neţ 100%. Jde pochopitelně o hypotetický, smyšlený příklad. Kvantitativní část V této části je vypočtena čisté současná hodnota očekávaných budoucích příjmů z produktů či procesů, jeţ jsou svázány s oceňovaným technickým řešením. Budoucí příjmy jsou na současnou hodnotu převedeny diskontní mírou, která se rovná průměrné míře výnosnosti v daném odvětví. Ta však zahrnuje pouze část rizika – riziko trţní (které je pro všechny podniky v odvětví stejné). Druhou částí rizika je riziko specifické, které se vztahuje k dané firmě, jejím silným a slabým stránkám a celkovému potenciálu. Právě k zohlednění tohoto rizika slouţí technologický faktor. Proto také nabývá hodnot niţších neţ 100%, jelikoţ specifické riziko dále sniţuje hodnotu předmětu ocenění.
70
10. MODEL OCEŇOVÁNÍ ZNALOSTNÍ FIRMY
Průmyslové a jiné duševní vlastnictví a finanční kapitál jsou přirozenými partnery při fůzích a akvizicích. Finanční stránky amerických časopisů Wall Street Journal, Financial Times a Los Angeles Times ke konci minulého století překypovaly titulky o nových fůzích a akvizicích. Byla to tehdy doslova mánie. Průmyslové a duševní vlastnictví sehrává klíčovou úlohu při odpovědi na otázku, jaký je původ prostředků pro fůze a akvizice. Investoři vyhledávají investiční příleţitost ve snaze získat prostřednictvím akvizicí ještě větší rozsah duševního vlastnictví, neţ kterým sami disponují. Kaţdý současná akvizice je spojena s termínem „prémie“, která bude vyplacena při uzavření transakce jako odměna těm aktérům, kteří se jí účastní. Těmito aktéry mohou být řídící pracovníci podniků, případně i akcionáři firmy, která má být prodána. V minulosti byla při akvizicích tato částka projednána mezi zúčastněnými stranami s ohledem na to, nakolik je která strana výsledky a závěru jednání uspokojena. Analytický přístup zpravidla nebyl nevyuţíván. Byl brán v úvahu spíše pohled finančních a daňových úřadů, které musely transakci schválit. Problematickými se jeví zejména kategorie goodwill a současná cena akcií.
10.1 STRUKTURA ZNALOSTNÍ FIRMY
V současné době „prémie“ při fůzích a akvizicích (cena nakupované firmy) jednoznačně v relaci k průmyslovému a jinému duševnímu vlastnictví. I kdyţ zcela jistě přihlíţíme ke kategoriím, jako jsou goodwill a současná cena akcií na finančním trhu (going-concern value), ostatně tyto kategorie k duševnímu vlastnictví firmy patří, znalostní firma (knowledge company) se spíše nakupuje za cenu, která vyplývá z rozdílů mezi hodnotou hmotných aktiv, kterou lze vyčíst z účetní rozvahy, a hodnotu duševního vlastnictví nakupované firmy. Tato hodnota úměrná rozsahu duševního vlastnictví je pečlivě analyzována. Tento přístup vyhovuje i kupujícímu, protoţe hmotná aktiva jsou vesměs zaměnitelná a je jimi moţno obchodovat. Ta ovšem kupujícího – investora příliš nelákají. Vyhledává duševní vlastnictví v nejširším slova 71
smyslu či případně různá doplňková aktiva. A za tato aktiva je investor ochoten zaplatit daleko více, neţ by měl platit podle účetní rozvahy. Bere totiţ v úvahu vnitřní hodnotu duševního vlastnictví (intrinsic value) nakupované firmy. V našem pojetí duševního vlastnictví rozumíme lidský kapitál (Human Capital) a aktiva plynoucí z duševního vlastnictví (Intellectual Assets). Lidský kapitál se sestavuje z jednotlivých pracovníků firmy, z nichţ kaţdý je vybaven dovednostmi, znalosti a know-how. Má-li ovšem kupující vyuţít všechny elementy lidského kapitálu, je nezbytné, aby byl kaţdý pracovník řádně vyuţit. Ty elementy, které lze chránit ze zákona, nazýváme duševním vlastnictvím (Intellectual Property). Zpravidla se jedná o technický řešení chráněná patenty, uţitkovými a průmyslovými vzory, ochranná označení, díla chráněna autorským právem, skutečnosti chráněné obchodním tajemstvím.
10.2 MODEL INTELEKTUÁLNÍHO KAPITÁLU Oceňujeme-li znalostní firmu, model intelektuálního kapitálu je mnohem přesnější neţ přístup postavený převáţně na ocenění hmotných aktiv. Zaměřme se na dvě situace, v nichţ jsou znalostní firmy oceňovány. Akcie firmy A jsou obchodovatelné na finančním trhu. Akciový trh určuje prostřednictvím cen akcií trţní hodnoty firmy. Trţní pohled má dva rozměry. Odráţí hodnotu hmotných aktiv, jak je zobrazena v účetní rozvaze firmy. Postihuje ovšem i skutečnost, jak je firma investory vnímána z hlediska svého intelektuálního kapitálu a své moţnosti uplatnit tento intelektuální kapitál na trhu. Na rozdíl od toho, jak firmu vnímá finanční trh, prozkoumejme tytéţ prvky z hlediska perspektivy vyuţití modelu intelektuálního kapitálu. Hodnota hmotných aktiv u účetní rozvahy je obdobná strukturálnímu kapitálu, jak je ztvárněn v modelu znalostní firmy. Vnímání trhu, pokud jde o intelektuální kapitál firmy, je řečeno pojmy při vyuţití modelu intelektuálního kapitálu, podloţeno očekáváním budoucích příjmů z inovací vlastněných firmou, kterých dosáhne vyuţitím doplňkových aktiv.
72
Mějme rovnici: V x m = V x sc + V x ic, Kde V je hodnota firmy A m – akcie na finančním trhu, sc – strukturální kapitál, ic – intelektuální kapitál Pomocí tohoto vzorce můţeme, zjisti přibliţnou hodnotu firmy, kterou jí přiřazuje trh. Chceme-li zjistit hodnotu intelektuálního kapitálu firmy, kterou získáme, vynásobíme-li počet akcií jejich hodnotou, odečteme hodnotu strukturálního kapitálu. Hodnotu strukturálního kapitálu firmy ukazuje účetní rozvaha firmy.
73
11. ZHODNOCENÍ DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ FIRMY
Účinný program řízení práce s nehmotnými aktivy (intellectual asset management – IAM) vyţaduje jejich vymezení a shromáţdění informací o všech nehmotných aktivech, které má firma ve svém vlastnictví. Další fází je analýza těchto informací a přijetí opatření, která by vedla na základě výsledků provedené analýzy ke zhodnocení těchto aktiv.
11.1 AUDIT NEHMOTNÉHO MAJETKU Jednou z metod, kterou lze vyuţít k získání a utřídění informací o nehmotném majetku, jimţ firma disponuje, je provedení auditu nehmotného majetku. Tento audit je prováděn v rámci interview s předními technology, právníky a komerčními specialisty firmy. Jejich odpovědi jsou následně ukládány do databáze. Audit nehmotného majetku můţe například ukázat, ţe pouze několik patentů má významnou hodnotu z hlediska vytvoření další hodnoty v budoucnu. Portfolia průmyslového vlastnictví mají lognormální pravděpodobnostní rozdělení. Takovým způsobem prováděný audit musí mít nutně subjektivně charakter, protoţe je zaloţen na názorech konkrétních osob. Objektivní data týkající se patentů mohou však být získána na základě jejich bodového ohodnocení, které získáme algoritmickým prováděním některých postupů. Vyuţití těchto algoritmů vede ke zjištění například licenčního potenciálu příslušného patentu v podobě jeho bodového ohodnocení. Do tohoto bodového ohodnocení je promítnut počet citací příslušného patentu, doba jeho platnosti včetně celé řady běţně dostupných informací. Zjištění výše bodového ohodnocení patentů firmy vede rovněţ ke stanovení licenčního potenciálu patentového portfolia firmy, který je dán např. výší příjmů, jeţ komercializace tohoto portfolia můţe přinášet.
74
11.2 PROCES OCENĚNÍ PATENTOVÉHO PORTFOLIA Oceňování nehmotného majetku je velmi potřebné zejména při přípravě akvizice firmy. Určujeme „vnitřní sazbu licenčních poplatků“, které mají odráţet přínos nehmotného majetku k hodnotě firmy, jeţ je předmětem akvizice. Význam mají i výsledky či průběh patentových vzorů, určení licenčních poplatků pro případný prodej licencí, podoba programu bezplatného poskytování nehmotného majetku různým institucím. Významné jsou zejména následující veličiny: Velikost a růst trhu, na kterém jsou prodávány výrobky či sluţby, v nichţ jsou vyuţita technická řešení chráněná patenty, uţitnými a průmyslovými vzory firmy. Určení trţního podílu, který zaujímají na trhu výrobky a sluţby, v nichţ jsou vyuţita technická řešení chráněná patenty, uţitnými a průmyslovými vzory firmy. Stanovení dodatečné hodnoty, kterou vytváří nehmotný majetek zvýšením přínosů nebo poklesem nákladů u firmy. Určení podílu poskytovatele licence na přínosech nabyvatele licence. Máme-li provést ocenění jednoho nebo jen několika prvků nehmotného majetku, jednoho nebo několika patentů, lze k tomuto ocenění vyuţít řady známých metod nebo přístupů. Je-li nutno připravit ocenění celé řady prvků průmyslového a duševního vlastnictví, jde o úkol podstatně náročnější, a to z hlediska vynaloţených finančních prostředků i času, který je nutno tomuto ocenění věnovat. Lze však vyuţít zjednodušený přístup a určit hodnotu kaţdého prvku průmyslového a jiného duševního vlastnictví. Výše uvedené veličiny 1 aţ 4 mohou být promítnuty do dvou stupnic, jejichţ prostřednictvím můţeme vyjádřit komerční hodnotu příslušného průmyslového vlastnictví: ▪ technologický potenciál průmyslového vlastnictví, ▪ trţní potenciál průmyslového vlastnictví.
75
12. ZÁVĚR A DOPORUČENÍ První část práce obsahuje stručný výtah ze základních právních předpisů týkajících se nehmotného majetku, označovaného téţ jako duševní vlastnictví. Jde především o ochrannou známku, ostatní formy průmyslového vlastnictví chráněné absolutním právem a některé další formy obchodních práv. Další část obsahuje základní metody ocenění ochranné známky, které příchází v úvahu pro ocenění. Podává nejen popis několika metod, ale v úvodu upozorňuje i na to, ţe metody ocenění ochranné známky se liší uţ v předpokladech, ze kterých ocenění vychází: totiţ, zda daná metoda předem předpokládá či dokonce vyţaduje, aby podnik – nositel práv k ochranné známce vykazoval nadprůměrný zisk, zisk obecně, nebo zda zisk se nepředpokládá, respektive zda zisk můţe nebo nemusí mít. Poměrně volné vstupní podmínky metod potvrzují a doporučují obecný poţadavek, aby se k ocenění ochranné známky pouţilo více, neţ jediné metody. Poslední část je zaměřena na metody a modely oceňování podniků a také se věnuje oceňování nehmotného majetku podle zákona č.151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve vztahu k ochranné známce.
76
Literatura 1. Ambrož,L. Oceňování opcí. Praha: C.H.Beck, 2002.ISBN 80-7179-531-3. 2. Anson, W. Identify, Value, Leverage Your Intellectual Assets. Les Nouvelles, March 1998. 3. Aston, W. Placing Value on Corporate Identity Assets. Les Nouvelles, December 1999, p. 167-171. 4. Azgaldov, G.G.: Kvalimetrie. Praha SNTL/ALFA, 1986 (překlad z R) 5. Betten, PR. Valuing Upfront Licence Fees. Les Nouvelles, March 2000, p. 40. 6. Boháček, M. - Jakl,L.: Právo duševního vlastnictví, VŠE Praha 2002 ISBN 80-2450463-4. 7. Boháček, M. Právo průmyslového a jiného duševního vlastnictví. Praha : VŠE, 1994. 8. Boháček, M.,Jakl, L. Právo duševního vlastnictví. Praha : VŠE, 2002. 9. Brealey, M. Principles of Corporate Finance 5th ed. 1996. 10. Brealey, R.A. - Myers, S.C.: Teorie a praxe firemních financí, Victoria Publishing, Praha 1992, ISBN 80-85605-24-4. 11. Breese, P. Valuation of Technological Intangible Asbest. Les Nouvelles, June 2002, p. 55-57. 12. Copeland, T., Koller,T., Murrin, J.: Measuring and Managing the Value of Companies, John Willey & sons, Inc., New York 1989, ISBN 471-51024-6. 13. Copeland, T.,Koller, T. and Murrin, J. Measuring and Managing the Value of Companies. New York : John Wiley and Sons, 2000. 14. Copeland, Te., Keenan, Pt. How Much is Flexibility Worth? The McKinsey Quarterly, 1998, no. 2. 15. Čada K.: Oceňování nehmotného majetku, Oeconomica, Institut oceňování majetku, Praha 2002, ISBN 80-245-0347-6. 16. Čada, K. Oceňování nehmotného majetku. Praha : VŠE – IOM, 2002. 17. Damodaran, A. Investment Valuation / Tools and Techniques for Determining the Value of any Asset. 2nd ed. New York : John Wiley and Sons, 2002. 18. Daněk, J.: Oce
nění hodnoty ochranné známky pro účely prodeje, Profi-Ten,
19. Degnan, As. Usány Financial Models to Get Royalty Rates. Les Nouvelles, June 1998, p. 59. 20. Eapen, G. The Accidental Real Options Practitioner. Journal of Applied Corporate Finance, vol. 15, no. 3, P. 102-107.
21. Fama, Ef., French, Kr. The Corporate Cost of Capital and the Return on Real Options versus NPV Valuations Revisited. Les Nouvelles, December 2003, p. 184. 22. Goldscheider, R., Jarosz, J. and Mulhern Use of The 25 Per Cent Rule in Valuing IP. Les Nouvelles, December 2002, p. 123. 23. Greespan, A. Is There a New Ekonomy Californian Management Revue, 1998, n. 74. 24. Haigh, D.: Oceňování značky a jeho význam, Managment Press, Praha 2002, ISBN 80-86119-27-0. 25. Harhoff, D.,Sherer, F. and Vopel, K. Citations, Family Size, Opposition and the Value of Patent Rights – Evidence from Germany. Prepared for the NBER Produktivity Program Meeting, March 1998. 26. Herath, Hs., Park, Cs Economic Analysis of R x D Projects: An Option Approach. Engineering Economist, 1999, p. 1-35. 27. Holečková, J.: Změny v systému zdanění a ekonomických pobídek z hlediska dalšího povzbuzení investiční aktivity v České republice, součást fakultního projektu reg.číslo GA 402/98/1217, Vysoká škola ekonomická, Praha 1999 28. Howell, S. Real Options: Evaluating Corporate Investment Opportunities in a Dinamic World. London : Financial Times Prentice Hall, 2001. ISBN 0273653024. 30. Hruby, Fm., Lutz, M. Model Helps Set Value of Technology. Les Nouvelles, March 1997, p. 40-43. 31. Ing. Vladimír Karda, Ocenění č.ČMBH/09/1999 32. International Valuation Standarts Committe: International Valuation Standarts, London 2000 33. Jatelin, T. Technology and Legal Praktice Symposium Issue: Valuation of Intellectual Properte Assets. An Overview. Syracuse Law Review, 2002, vol. 52, p. 1133. 34. Jurečka, J.: Ocenění ochranné známky metodou daňových klínů, II. etapa dílčího výzkumného projektu " Ocenění podniků a jejich majetku v rámci podnikových kombinací" , reg. číslo GA 402/00/0440, Vysoká škola ekonomická, Praha 2001 35. Jurečka, Jan: Oceňování ochranné známky jako součást nehmotného majetku: 2006 36. Kislingerová, E.: Oceňování podniku, C.H.Beck, Praha 2001, ISBN 80-7179-529-1.. 37. Klimt, L.: Metody oceňování ochranné známky, Novota, Praha 2000 38. Kopta,J.: Oceňování ochranných známek metodou převzatého trhu, Profi-Ten, Praha 2002 39. Malý, J. Obchod nehmotnými statky. Patenty, vynálezy, know-how ochranné známky. Praha : C. B. Beck, 2002. ISBN 80-7179-320-5. 40. Malý, J.: Obchod nehmotnými statky, C.H.Beck, Praha 2002, ISBN 80-7179-320. Praha 2002
41. Mařík, M. a kol. Metody oceňování podniku. Praha : Ekopress, 2003. 42. Mařík, M. a kol.:Metody oceňování podniku, Ekopress, Praha 2003, ISBN 8086119-57-2. 43. Metodické problémy oceňování podniku. Sborník z mezinárodní konference konané dne 17. 9. 2004 (ed. Mařík, M.). Praha : VŠE, Institut oceňování majetku, Katedra financí a oceňování podniku ve spolupráci s Českou komorou odhadců majetku a Ekonomickou universitou v Bratislavě, 2004. 44. Nařízení Komise ES č. 2659/2000, o použití čl. 81 odst. 3 Smlouvy o založení ES na kategorie dohod o výzkumu a vývoji. 45. Přibová, M. a kol.: Strategické řízení značky, Ekopress, Praha 2000, ISBN 8086119-27-0. 46. Smith, G.V.: Trademark Valuation of Intellectual and Intangible Assets, John Willey & sons, Inc., New York 1994, ISBN 0-471-30412-3. 47. Taxing Profits in Global Economy - Domestic and International Issues, OECD, Paris 1991 48. Tomová, A., Szilágyi, M. L´udský život jako problém oceněnia. In: Metodické problémy oceňování podniků (ed. Mařík, M.). Sborník z mezinárodní konference konané dne 17. 9. 2004. Praha: VŠE Institut oceňování majetku, Katedra financí a oceňování podniku, ve spolupráci s Českou komorou odhadců majetku a Ekonomickou universitou v Bratislavě, 2004. 49. Vandělíková, J – Smejkal, V.: Nehmotný majetek. Právní problematika,VOX, Praha 2002 50. Vyhláška č. 540/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 51. Výroční zasedání Licensing Executive Society – 1998 – Selection and Application of Intellectual Properte Valuation Method in Portfolio Management a Value Extraction. Les Nouvelles, September 2001 – presentace. 52. Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 53. Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů. 54. Zákon č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů. 55. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů 56. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 57. Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů.
58. Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů. 59. Zákon č.441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně některých dalších zákonů, s komentářem J. Nesnídala, Poradce č.9/2004, Český Těšín
