OBSAH. Zakladatel kostela...9. Založení kostela a jeho posvěcení...9. Požáry Popis exteriéru Popis interiéru...15

Kostel sv. Jana Nepomuckého v Krahulčí

OBSAH ÚVOD .........................................................................................................................2 PRAMENY A LITERATURA KE KOSTELU SV. JANA NEPOMUCKÉHO ................................3 UMÍSTĚNÍ KOSTELA ....................................................................................................7 HISTORIE KOSTELA .....................................................................................................9 Zakladatel kostela.......................................................................................................9 Založení kostela a jeho posvěcení ...............................................................................9 Požáry......................................................................................................................11 POPIS KOSTELA.........................................................................................................13 Popis exteriéru .........................................................................................................13 Popis interiéru ..........................................................................................................15 STYLOVÁ ANALÝZA ..................................................................................................19 Působení světla a barev v kostele ..............................................................................19 Funkce kostela .........................................................................................................20 Zhodnocení stavby ...................................................................................................23 ZÁVĚR......................................................................................................................27 POUŽITÁ LITERATURA...............................................................................................29 PŘÍLOHY

1


ÚVOD Jako téma své ročníkové práce jsem si zvolila filiální kostel sv. Jana Nepomuckého v Krahulčí. Jedná se o barokní památku 2. kategorie, nacházející se poblíž silnice, která vede z Telče na Jindřichův Hradec. V kraji, jehož je kostel součástí, pobývám již přes dvacet let velmi často. Když se mi naskytla příležitost věnovat se podrobněji této, uměleckými historiky doposud poměrně opomíjené stavbě, která mnohokrát přitahovala moji pozornost, rozhodla jsem se ji využít. Bylo pro mě výzvou, pokusit se objasnit skutečnosti a podrobnosti, týkající se zmíněné sakrální architektury, jež je dalším z dokladů umění 20. let 18. století na Moravě.

2


LITERATURA A PRAMENY KE KOSTELU SV. JANA NEPOMUCKÉHO O kostele sv. Jana Nepomuckého nebyla doposud napsaná samostatná uměleckohistorická analýza, jež by se mu podrobněji věnovala. Podklady pro mou práci jsem čerpala z několika zdrojů. Jedním z nich byl spisek Kostel Matky Boží a jiné církevní památky města Telče Na oslavu osmdesátiletého jubilea založení kostela Matky Boží i města Telče. Vydán byl v roce 1899. Napsal jej Alois Hrudička, farář a děkan v Telči. Stavba je zde stručně popsaná a na velmi malém rozsahu je nastíněna i její historie. Poznatky obci Krahulčí jsem nalezla ve Vlastivědě Moravské z roku 1913. Můžeme si udělat obrázek o tom, jakou v té době mělo Krahulčí rozlohu, jak rozsáhlými pozemky disponovalo. Velmi zběžně je zde nastíněn původ názvu obce, větší podíl textu je věnován obyvatelům Krahulčí, jejich majetkovým poměrům a živnostem, jímž se krahulečtí věnovali. O původu názvu obce se můžeme dozvědět z knihy Místní jména na Moravě a ve Slezsku I. z roku 1970. Čerpala jsem také z knihy Dějiny českého výtvarného umění (II´2), vydané v roce 1989. 3


Další literaturou, kterou jsem využila byl spisek Bohumila Pavlů Svatý nad jezerním městem z roku 1993. Sám autor jej označuje jako „skrovné pojednání o dějinách svatojánské svatyně“, které věnuje svým spolurodákům, „aby přispělo nejen v jubilejním roce k větší úctě Nepomuckému, ale bylo i pobídkou k dalšímu doplnění znalostí, které zůstávají skryty v archívních materiálech i za našimi hranicemi.“ V práci Bohumila Pavlů je dán prostor jak pro popis samotné stavby, tak i jejího inventáře. Nastiňuje historické okolnosti vzniku kostela a jeho další osud. K jeho zmapování přistupuje velmi zodpovědně a z pozice člověka, který cítí přirozenou potřebu vzdát hold této památce tím, že nám ji přiblíží. V závěru s jistou naléhavostí duchovního apeluje na to, abychom se oprostili od materiálního světa a byli všímavější k uměleckému odkazu, který nám zanechaly předešlé generace. Toto dílko si,

podle mého názoru, nedělá ambice na

vyčerpávající vědeckou práci, určenou pouze úzké skupině odborníků, ale dá se spíš chápat jako odrazový můstek, který může vést k bližšímu zkoumání krahuleckého svatojánského stánku. Je jistě srozumitelný širšímu okruhu čtenářů, vyžadujících podrobnější, avšak ne příliš detailní a vědecké informace o památkách telčské oblasti. Údaje o osobě sv. Jana Nepomuckého jsem objevila v knize Emanuela Vlčka Jan z Pomuku (sv. Jan Nepomucký ) z roku 1993 a knize Víta Vlnase Jan Nepomucký, česká legenda z téhož roku. V tomto směru jsem také čerpala z knihy, na níž se podílela Verqa Schauber a Hanns Michael Schindler a jež nese název Rok se svatými. Vydána byla o rok později než obě předešlé.

4

Kostel sv. Jana Nepomuckého v Krahulčí K problematice barokního umění na našem území se velmi zasvěceně vyjadřuje kniha Umění baroka na Moravě a ve Slezsku od kolektivu autorů, jimiž jsou Ivo Krsek, Zdeněk Kudělka, Miloš Stehlík a Josef Válka. Vydaná byla v roce 1996. Turistům, trávící svůj čas v telčské oblasti je určen průvodce Telč - památky ve městě a okolí, vydaný v roce 1996. Z pasáže, věnované kostelu sv. Jana Nepomuckého, se mohou dozvědět něco o jeho historii, o sv. Janu Nepomuckém, jemuž je zasvěcen a o některých dalších památkách, související s tímto kultem. Informace o kostele sv. Jana Nepomuckého jsem také získala z knihy Umělecké památky Moravy a Slezska od Bohumila Samka, kde je pouze zběžně nastíněna historie kostela. Podrobněji se Bohumil Samek zaměřil na popis stavby a jejího zařízení, avšak na poměrně malém prostoru, což se vzhledem k encyklopedickému zaměření jeho knihy samozřejmě předpokládá. Podkladem k mé práci byla také publikace Telč - 900 let, v níž se také mimo jiné nachází zmínka o zakladateli kostela. Věnovaná byla k oslavám založení staroměstského kostela a počátkům města Telče. Zabývá se především historií tohoto města, vydaná byla v roce 1999 a jejího sepsání se ujal Josef Hrudička, Markéta Hrdičková, Eva Melmuková - Šašecí a Jiří Bláha. Základní údaje o historii kostela se dají vyčíst z brožury Telč - průvodce kostely z roku 1999, kterou zpracoval kolektiv autorů Pater Alois Pernička, Jan Sláma, Prof. Josef Remš, Karel Křížek, Antonín Bína, Jan Kosak a Ing. Jiří Mašát.

5


V psaní této práce mi také velmi pomohly originální listiny uchovávané v Moravském zemském archivu a Památkovém ústavu v Brně, které k mé práci také přikládám.

6


UMÍSTĚNÍ KOSTELA Vesnice Krahulčí, v jejímž katastru se kostel nachází, leží asi 106 km západně od Brna v malebné krajině Jihlavských vrchů na hlavním tahu silnic směřujících z Brna do Českých Budějovic. V současné době je tato oblast stále více objevována turisty, neboť skýtá nejen přírodní bohatství lesů, rybníků a tajemných zákoutí vysočiny, ale i množství kulturních památek. Sama vesnice Krahulčí se rozkládá v těsné blízkosti renesančního skvostu Telče. Tu lze jednoznačně zařadit k velmi působivým památkovým rezervacím, které se v České republice vyskytují. Město leží v jihozápadním cípu Moravy ve výšce 522 metrů nad mořem. Nachází se v polovině staré cesty z Vídně do Prahy. V roce 1992 byla Telč zapsána na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Tři roky nato bylo staré město, telčské předměstí, prohlášeno za památkovou zónu a ani zámek nepřišel „zkrátka“. Byl uznán jako Národní kulturní památka. Kostel, jehož se týká moje práce, neleží uprostřed vsi, ale stojí osamocen na malém návrší, dobře viditelném ze silnice i dalekého okolí. Není schován mezi ostatními stavbami, ční nad terénem. V době před prvním požárem, kdy jej ještě údajně zdobila kupole a také jeho věže byly vyšší, musel být tento efekt ještě zřejmější a výraznější. Zvláště když kolem něj nebyl žádný lesní porost, jak je tomu dnes. Protože bezpochyby hovořím o poutním místě, k němuž měla směřovat četná procesí, je nasnadě, že kostel musel být pro jejich účastníky zdálky viditelný.

7

Kostel sv. Jana Nepomuckého v Krahulčí Umístění kostela sv. Jana Nepomuckého v krajině má bezesporu své opodstatnění a výhody. Na jedné straně byl vzdálený ruchu města, na straně druhé byl nedaleko civilizace a poměrně blízko na to, aby sem mecenáš kostela mohl vcelku pohodlně, rychle a bez únavného cestování přijet a nerušeně rozjímat. Pokud tu měl navíc fungovat františkánský klášter, který však zůstal nedokončen, je vcelku pochopitelné, že bylo pro jeho stavbu zvoleno místo, jež by mnichům poskytovalo potřebný klid pro rozmlouvání s Bohem. Navíc se dá předpokládat, že tento klášterní komplex vyžadoval dostatečnou plochu pro zřízení hospodářství, sloužícího řeholníkům k obživě.1) Vesnice Krahulčí byla do období roku 1620 známa jako Krahujči. Později byla v urbáři evidovaná pod jménem, jež užíváme dodnes. Označení této obce bylo odvozeno ze slova krahujce nebo krahulec. Německá varianta zní Krahultschi, Krahultsch. První zmínka o osadě Krahuyczie pochází z roku 1366, kdy se o ní hovoří jako o součásti telčského panství. A tou také zůstává až do zrušení vrchnostenské správy.2)

_______________________________________________________________________ 1)

Z materiálů, které jsem měla k dispozici, také vyplývá, že byl v účtech telčského panství po roce 1752

veden poustevník Ludvík Hála, jemuž bylo za rok služby vypláceno sto dvacet zlatých.

2)

Ve Vlastivědě Moravské se píše také o postoupení pozemku hraběti Františku Antonínovi z Lichtensteina.

Tento pozemek, na němž byl v letech 1726 – 1728 kostel vybudován, měl hraběti věnovat krahulecký občan Václav Železný, jež byl za odměnu zproštěn roboty a propuštěn z poddanské služby. Manželé Železní byli po své smrti pochováni v kostele sv. Jana Nepomuckého, o čemž vypovídá náhrobní kámen v podlaze kostela. Ten je umístěný naproti hlavnímu vchodu.

8


HISTORIE KOSTELA

Zakladatelé kostela Stavbu kostela inicioval a financoval vnuk hraběnky Františky Slavatovny Meggau, hrabě František Antonín Lichtenstein – Kastelkorn a jeho první žena Marie Anna z Hallweilu. František Antonín z Lichtensteina – Kastelkornu byl synem Marie Barbory Slavatové a Kryštofa Filipa II. z Lichtensteina – Kastelkornu. Významný byl jeho podíl na stavební činnosti především v okolí Telče, která rodu Lichtensteinů – Kastelkornů patřila až do roku 1761. Marie Anna hraběti Františku Antonínovi porodila několik dětí. Déle na živu zůstala pouze dcera Marie Josefa Anna, syn František Josef a Karel Josef. Rodiče však nakonec přežili všechny své děti. Marie Anna zemřela v roce 1743. Ještě téhož roku se hrabě znovu oženil. Tentokrát s neteří Marie Anny a univerzální dědičkou jejího majetku, hraběnkou Janou z Thürsheimu.

Založení kostela a jeho posvěcení Zakládací listina kostela sv. Jana Nepomuckého v Krahulčí má datum 16. června 1726. 4. července, v den svátku sv. Prokopa, byl položen základní kámen, jenž byl posvěcen biskupem Schrattenbachem. Při této příležitosti se konala mše. Měla být přednesena dvě kázání o sv. Janu Nepomuckém. O tři roky později, tedy 4. července 1729 byl kostel vysvěcen vnukem Františka Antonína, Jakubem Arnoštem, biskupem 9

Kostel sv. Jana Nepomuckého v Krahulčí sekavským, kapitulním biskupem při olomoucké katedrále a arcibiskupem salzburským. Tuto událost dokládá latinsky psaná listina, v níž Jakub Arnošt potvrzuje, že 4. července 1729 posvětil kostel, jeden hlavní a dva boční oltáře.3) Církevní obřad posvěcení popisuje Bohumil Pavlů.4) Ve své závěti František Antonín přikazuje zřídit nadaci. Telčská vrchnost měla určit místního kaplana kostela sv. Jana Nepomuckého. Nadaci odkázal 300 zlatých rýnských ročně a pak 500 zlatých rýnských služebníkům kostela. Hrabě požadoval, aby bylo odslouženo 200 zádušních mší za něj a jeho manželku. Každá roční mše měla být zaplacena 35 krejcary. Podle této listiny má být ve výroční den smrti v telčském kostele sv. Jakuba odslouženo 60 malých zádušních mší. Za ně má být zaplaceno 50 zlatých. Dokument je zhotoven ve třech exemplářích. Jeden zůstane v brněnské konsistoři, druhý u _______________________________________________________________________ 3)

Hlavní oltář byl zasvěcen sv. Janu Nepomuckému. Byly do něj vloženy ostatky mučedníků sv. Klementa,

Fortunáta a Deodata. Jeden boční oltář je zasvěcen Nesvětější Trojici a jsou v něm umístěny ostatky sv. Justina, Iluminata a Placida, ve druhém posvěceném ke cti sv. Františku Serafínskému dlí ostatky sv. Reparata, Desideria a Honesta. Jednotlivým věřícím v Krista udělil odpustky jeden rok pro tento den posvěcení a ve výroční den posvěcení odpustky čtyřicet dní v obvyklé církevní formě. Pro každoroční oslavu posvěcení určil první neděli po svátku Navštívení Blahoslavené Panny Marie.

4)

Dne 4. července 1729 v sedm hodin ráno vyšlo procesí z farního kostela sv. Jakuba v Telči. Vedl je děkan

Martin Zourek, kooperátor Ruldolf Jan Lipka a kaplan Matěj Rimeš. Procesí se také zúčastnil hrabě František Antonín z Lichtensteina, jeho první žena, Maxmilián a Josef z Lichtensteina – Kastelkornu a hrabě František Jakub z Hallweilu. Dále pak šlechtické rodiny, městská rada Telče a vrchnostenští úředníci. Průvod tvořili i hudebníci a zpěváci jezuitské koleje. Protože se všichni účastníci do kostela nevešli, kázání probíhalo nejen v prostorách kostela, ale také před ním. Kázání uvnitř svatostánku vedl v němčině novoříšský prelát Augustin Víminko, zatímco k věřícím, pro něž nezbylo v kostele místo, promlouval v českém jazyce dačický františkán Antonín Královský. Své kázání přednášel z dřevěné kazatelny, která byla posléze umístěna uvnitř svatyně vlevo za hlavním vchodem.

10

Kostel sv. Jana Nepomuckého v Krahulčí telčského farního kostela a třetí u telčské vrchnosti. Opis pak u c.k. guberniální registratury.

Požáry Dne 10. června 1830 ve 21 hodin došlo k nešťastné události. Po úderu blesku do severní věže vypukl požár, který posléze zachvátil i druhou věž. Oheň neušetřil ani taškovou střechu, krovy a přilehlou budovu nedokončeného kláštera. Poškozeny byly i oba zvony. Zůstal z nich pouze úlomek, na němž je zachycena Panna Marie s Ježíškem. V roce 1848 byly kostelu dodány dva nové zvony, které však byly za 1. světové války odebrány. Původně byla mansardová střecha kostela opatřena cihlovými taškami. Nad klenbou se vypínala tzv. laterna. Znovu však nebyla po požáru postavena. Německá listina z roku 1830, uvedená ve farním věstníku

5)

uvádí, že po požáru byla střecha pokryta

pouze šindelem, protože se nedostávaly finanční prostředky na kvalitnější materiál. Na přiložených seznamech jsou uvedena jména dobrovolníků, kteří na rekonstrukci kostela přispěli svými sbírkami. Vrchnost zdarma poskytla dříví, nutné pro opravu stavby. Interiér kostela nebyl ohněm zasažen, svou daň si ale vybraly záchranné práce. Sobotní odpoledne 18. srpna 1934 znamenalo pro kostel další ránu. V bouři, která toho dne vypukla, došlo k dalšímu požáru. Blesk uhodil do věží, které se zřítily na střechu a nenávratně ji poškodily. Zvon, pořízený v roce 1929, propadl dolů, avšak nezničený _______________________________________________________________________ 5)

(ročník XVI, číslo 12, z 1. 12. 1934)

11

Kostel sv. Jana Nepomuckého v Krahulčí uvízl mezi zdmi. Interiér spolu s kůrem a varhanami nebyl zničen. A to i přesto, že dnes již zakrytým otvorem, jenž zbyl po původní laterně, dovnitř padaly žhavé úlomky. Kostel byl pojištěn pouze na 45.000,- korun. Hrabě Leopold Podstatzky – Lichtenstein, tehdejší majitel panství, zadal telčské stavitelské firmě Karel Bartušek a František Filsak, aby opravila střechu, pokryla ji taškami a navíc zabezpečila hromosvodem. Tyto stavitelské práce hradil vlastními finančními prostředky. Zachoval se tak podle požadavků uvedených v závěti Františka Antonína z Lichtensteina – Kastelkornu. S rekonstrukcí kostela se začalo poměrně brzy. Skončila přibližně na svátek všech svatých. Další stavební zásahy byly plánovány na jaro 1935. Do té doby byly učiněny jen nejnutnější opravy. A to do té míry, aby vlivem počasí nebyly způsobeny další a snad ještě závažnější škody. Těsně před revolučními událostmi v roce 1989 byl Památkovým ústavem vyloven souhlas s převodem kostela sv. Jana Nepomuckého v Krahulčí a pozemku k němu náležícího z majetku československého státu6) na římsko-katolickou církev7) . Majetek měl být dočasně užíván farním úřadem, avšak za podmínky, že bude souhlasit FO KNV a krajský církevní tajemník.

_______________________________________________________________________ 6)

(ONV v Jihlavě)

7)

(farní úřad v Telči)

12


POPIS KOSTELA

Popis exteriéru Kostel sv. Jana Nepomuckého je orientovaná jednolodní stavba síňového charakteru s půlkruhovým presbyteriem. Spolu s krátkým transeptem, jehož čela vrcholí trojúhelníkovým štítem a kordonovou římsou, tvoří půdorys nerovnoramenného kříže. Ve štítu boční lodi se také nachází tzv. zrcadlo, což je slepé okno oválného tvaru. V průčelí, rozděleném na dvě patra pásovou římsou, upoutají zejména dvě věže.8) Jeho fasádu tvoří velký pilastrový řád. Při hlavním vstupu do kostela si můžeme všimnout pravoúhlého portálu, lemovaného kamenným ostěním.9)

______________________________________________________________________________________________ 8)

V listině z roku 1728, sepsané Ferdinandem Písařem se uvádí, že byly postaveny „ku větší cti a slávě

Boží“. Zasvěceny byly na počest sv. Jana Nepomuckého, patrona Telče a kraje „nejjasnějšího hrabětě Františka Antonína z Lichtensteina a jeho manželky Marie Anny rodem a původem z Hallweilu, když představeným Novoříšským byl Nepomucenus, velmi hodný, uznávaný a vyžádaný, když statky zdejšího panství se zdarem spravoval velmi šlechetný, urozený a velmi horlivý pan Poisl, nejvyšší hejtman, když kanovníkem v Řezně byl František Antonín z Emeringu a tam služby Boží u oltáře konával, - roku kdy se v Telči prodávala jedna měřice pšenice za 24 grošů a vinice Nepomucenská štědře přinesla dvacet věder, která byla od shora zmíněného nejjasnějšího a nejdobrotivějšího zakladatele vštípena.“

9)

Do nádpraží byl vyryt nápis AD 1728, tedy datum dokončení stavby.

13

Kostel sv. Jana Nepomuckého v Krahulčí Těsně nad ním byla vyhotovena tzv. kartuš, v níž byl zachycen alianční erb Františka Antonína a Marie Anny z Hallweilu. Portál je zakončen vlnovitě tvarovanou nádpražní římsou. Tři okna v prvním podlaží mají záklenek ve tvaru půlkruhu a jsou opatřena navíc profilovanou šambránou. V jejich vrcholu byl vytvořen klenák. Ani v tomto případě zde nechybí návojová parapetní a zvlněná nadokenní římsa. Jak již bylo jednou zmíněno, patra jsou od sebe oddělena kordonovou římsou. Postupujeme-li od ní směrem nahoru, narazíme na zrcadla a nad nimi se pak opakují okna z prvního patra. Tentokrát jsou však pouze dvě, přičemž mezi ně byla zasazena stejně tvarované a konchou zaklenutá nika, v níž stojí socha sv. Jana Nepomuckého. Tato skulptura pochází ze stejného období jako samotný kostel.10) Téměř samotný vrchol průčelí byl ozdoben třemi tzv. volskými oky. To jsou malé oválné okenní otvory. Dalším architektonickým článkem je pak segmentová návojová římsa, nad níž pokračuje hlavní římsa, podpírající dvě jehlanové věže, jenž byly opatřeny protáhlou lucernou, ústící v hrot s makovicí a dvouramenným křížem.

_______________________________________________________________________ 10)

Jejím autorem byl Štěpán Pagan, sochař jenž svá díla zanechal v Telči, Třebíči, Jaroměřicích nad

Rokytnou, Ivančicích či Drnholci. Paganova dílna sídlila v Třebíči. V Dějinách českého výtvarného umění je hodnocen jako umělec, který byl závislý na tvorbě předchozí generace. Jeho sochy se ještě plně nevymaňují ze závislosti na architektuře.

14

Kostel sv. Jana Nepomuckého v Krahulčí Budova se může pochlubit pouze hladkými bočními fasádami, které narušují nárožní pilastry, nesoucí římsové kladí.Zhruba uprostřed boční stěny lodí byla prolomena oválná okna, orámovaná zalamovanou šambránou. V presbyteriu se nachází další pravoúhlý vchod s ostěním, nad nímž je patrné půlkruhově zakončené okno. V horní části závěru kněžiště se objevuje, z boční fasády se opakující, oválné okno. Stavba je ukončena sedlovou, v chórové části valbovou střechou, spočívající na korunové římse. Na střechu byla umístěna, k osobě světce se vztahující korouhev, o níž se podrobně zmiňuji v kapitole věnované sv. Janu Nepomuckému. V nejvyšším bodu východního štítu je postaven, patrně také kovový, dvouramenný kříž. K budově kostela, přesněji v oblasti kněžiště, přiléhá dům, který je pozůstatkem z plánovaného konventu, jenž nebyl z finančních důvodů dokončen. Toto stavení se čtyřmi místnostmi pak sloužilo jako byt hajného. Později přišlo do správy MNV v Krahulčí. Přibližně od roku 1969 bylo neobydleno. V roce 1984 bylo Památkovým ústavem povoleno, aby mohlo být využíváno k rekreačním účelům. Avšak pod podmínkou, že majitel musí z vlastních prostředků památku udržovat a jakékoli zásahy či stavební úpravy a změny s touto institucí předem konzultovat. Ve státním seznamu nemovitých památek je dům u kostela uveden pod r. č. 4957 a označen jako působivá krajinná dominanta.

Popis interiéru Obdélníková loď ústí v presbyterium, které je zakončeno půlválcovým závěrem. Seshora uzavírá prostor valená klenba. Nechybí ani koncha s výsečemi, v jejíž ose byla vytvořena luneta. V klenbě jsou patrná štuková zrcadla. Boční kaple, položené na severní a jižní straně, se rozprostírají na pravoúhlém půdorysu. Nad nimi se opět vypíná valená 15

Kostel sv. Jana Nepomuckého v Krahulčí klenba, zatímco nad podélnou lodí vidíme klenbu klášterní včetně lunet. Otočíme-li se směrem k hlavnímu vchodu, upoutá nás tribuna s varhanami, pyšnícími se údajně dvanácti rejstříky. Ve spodní části jejich bohatě zdobené skříně byly zhotoveny alianční znaky, které patří Františku Antonínovi z Lichtensteina – Kastelkornu a Marii Anně z Hallweilu. V horní části na dlouhé štíhlé trubky hrají dva okřídlení andělé. Třetí pak v úplném vrcholu nástroje tluče na dvojici bubnů.11) Zděnou, dřevěným parapetem lemovanou kruchtu podpírají dva kamenné sloupy s toskánskými hlavicemi, nad nimiž se klenou tři oblouky. Dva z nich jsou půlkruhové, prostřední můžeme označit jako stlačený. Kůr je podklenut valeně. Při pohledu směrem k hlavnímu oltáři si všimneme přisunutého schodiště, vedoucího na barokní kazatelnu. Na jejím parapetu vidíme dva reliéfy. Divákům, sedícím v lavicích, se naskytne dramatický výjev házení sv. Jana Nepomuckého do Vltavy, zatímco z boční strany spatří světce ve zpovědnici, pozorně naslouchajícího královně Janě. Tu si však nemůžeme prohlédnout úplně celou, vidět je pouze bohatě řasená draperie její sukně. Jako almužník se nám vikář pražské arcidiecéze představuje na vyvýšeném pozadí kazatelny. Vrchní díl řečniště slouží zároveň jako podstavec pro skulpturu znázorňující tohoto světce, obklopeného a oslavovaného božskými posly, serafíny a cherubíny. Andělé jsou barokním způsobem znázorněni jako okřídlené dětské postavičky. V jižní části kněžiště najdeme prostornou sakristii. Nad ní, v prvním poschodí byla vystavěna oratoř určená pravděpodobně

_______________________________________________________________________________________________________________ 11)

Varhanní skříň je podle Bohumila Pavlů dílem Václava Pantočka, vlastnícího dílnu v Dačicích. Na

renovaci varhan poskytl v roce 1992 Památkový ústav částku 200.000,- korun.

16

Kostel sv. Jana Nepomuckého v Krahulčí majitelům kostela, případně řeholníkům, či přihlížejícím církevním hodnostářům. Vrchnost do ní přicházela vchodem z hospodářské budovy, aby nepřišla do osobního kontaktu s prostými lidmi. Za zmínku také stojí hlavní baldachýnový oltář, zasvěcený stejně jako celý kostel sv. Janu Nepomuckému. Čtyři sloupy s koryntskými hlavicemi nesou nástavec se zlacenými volutami. Z tohoto nástavce shlíží Boží Oko. Jsme svědky Janovy glorifikace. I zde mu přicházejí vstříc sochařsky vyvedeni andělé, obklopující také hlavní obraz. Ve výklencích mělkých bočních kaplí jsou začleněny další dva oltáře opatřené menzami. Součástí každého z nich jsou obrazy, jejichž autorem byl Francois de Röettiers.12) Dílo v jižní kapli představuje stigmatizaci Františka z Assisi. Zářící paprsky božského světla se snášejí na zem a zakladateli františkánského řádu zahalenému v hnědém rouchu se zjevuje serafín se čtyřmi křídly, přibitý ke kříži. Františkovi, vzhlížejícímu k serafovi, se na dlani objevují stigmata. Ta mu měla zůstat ještě dva roky po jeho smrti. Této scéně přihlížejí andílci a cherubíni, vykukující z mraků. Protější oltář je zasvěcen Nejsvětější trojici. Svatý Jan děkuje sv. Trojici za dodání síly k plnění svých povinností. Z nebes na něj přitom shlíží bělovousý stařec, představující Boha Otce, Kristus v rudé říze, držící v ruce dlouhý kříž a bělostná holubice, symbolizující Ducha svatého. Oba obrazy jsou charakteristické jasnými, pestrými barvami. Kaple, v níž se tato

_____________________________________________________________________________________________ 12)

Podle Bohumila Samka je signoval Eques de Röettiers v roce 1732.

17

Kostel sv. Jana Nepomuckého v Krahulčí monumentální díla nacházejí, jsou ozdobeny štukovými dekoracemi v podobě řasených závěsů s květinovým okrajem, hroznů květů a barokních mřížek. Opět zde nechybí ani roztomilí cherubíni. Nad obrazy plují plastická bílá oblaka, lemující oválná okna, před něj jsou předsazen zlatý mariánský monogram. Z něj jako by vycházejí stejně barevné paprsky, zasahující přes okraje okenního otvoru.

18


STYLOVÁ ANALÝZA Působení světla a barev v kostele Pokud se kostel honosil předpokládanou kopulí osmi okny 13), proudilo světlo do interiéru především tudy. Ten navíc rozjasňovaly také světelné paprsky pronikající dovnitř okny, prolomenými v hlavní a příčné lodi. Divák byl tímto způsobem nejspíš „unášen“ do nadpozemských sfér. Ocital se v magickém prostoru, v blízkosti všemocného Boha. I dnes, stojíme-li uprostřed stavby, se zde, také díky přispění světla, cítíme velmi povzneseně nad všedními starostmi. Zejména v podvečerních hodinách vytváří světlo působivou atmosféru. Zřejmé je to mimo jiné tehdy, zaměříme-li svoji pozornost směrem k bočním kaplím. Slunce nahlíží do oken nad obrazy a oživuje tak zář, ztvárněnou malířskými prostředky. Světelný pruh pak budí dojem speciálního přírodního reflektoru. Vnitřek svatyně je na barokní poměry vcelku prostý a velmi vzdušný. Přispívají k tomu také, až na postranní kaple, zvýrazněné bleděmodrou a růžovou barvou, čistě bílé stěny i všechny skulptury, s nimiž se zde setkáváme. Varhanům, lavicím, kazatelně i oltáři dominuje hnědá a zlatá barva, avšak žádná z těchto součástí interiéru nevzbuzuje dojem přemrštěné masívnosti, mohutnosti a přebujelosti. Návštěvník, který sem zavítá, není zavalen obzvláště rozptylujícími detaily či přehnaně zdobnými prvky, jež by odváděly jeho pozornost od meditace. _______________________________________________________________________ 13)

Vlastivěda Moravská z roku 1913 uvádí, že se v kupoli nacházelo šest oken. Informační tabulka na stěně kostela

se zmiňuje o osmi oknech v laterně, stejně jako to tvrdí i Bohumil Pavlů ve svém pojednání „Svatý nad Jezerním městem“.

19


Funkce kostela Jak již bylo nesčetněkrát zmíněno, kostel nese jméno českého zemského patrona Jana Nepomuckého. Jde tedy o další produkt v baroku se tak hojně rozvíjejícího kultu tohoto mučedníka. Ten byl podle známé legendy zpovědníkem královny Jany, choti Václava IV. Pověst vypráví, že králi odmítl vyzradit královnino zpovědní tajemství, za což byl uvězněn, mučen a posléze shozen z Karlova mostu do Vltavy. Jde o svatého, jehož sochy či kostely jemu zasvěcené se do obecně lidského povědomí zapsaly jako prvek, tvořící běžnou a neodmyslitelnou součást mnoha venkovských návsí, cest, mostů či městských čtvrtí. Jeho uctívání v době baroka nabylo obrovských rozměrů, zasahujících široké společenské vrstvy té doby. Pole působnosti, můžeme-li jeho patronáty takto označovat, bylo totiž nesmírně rozsáhlé. Stal se patronem zpovědníků, ochráncem těch, co dokáží udržet jazyk za zuby, svatým, jenž dokáže vzdorovat pomluvám a lžím. Orodovalo se u něj také za všechno, co různým způsobem souviselo s vodním živlem. To samozřejmě pramení ze způsobu Janovy smrti. A tak se stal nadějí pro lidi v časech záplav a povodní, ale i sucha. Zabraňoval utonutí, modlili se k němu lodníci, voraři, plavci a mlynáři. Uznávali a ctili jej kněží, „za svého“ jej přijali i právníci. V době, kdy instituce zpovědí utrpěla jistě nejeden šrám, v čase předstírání, klamů, podléhání iluzím, lživému pozlátku a falši si sv. Jan Nepomucký vysloužil nálepku čistého a čestného mučedníka, jemuž člověk může beze strachu svěřit svá tajemství a hříchy. Byl nadějí, k níž se věřící mohli bez obav upnout. Nehledě na to, že barokní člověk rád podléhal a věřil zázrakům, jichž svatojánská legenda nabízela bezpočet. Nemůžeme se tudíž divit, považovat za zvláštnost a nezvyklý počin, byl-li tento boží stánek zasvěcen 20

Kostel sv. Jana Nepomuckého v Krahulčí právě sv. Janu Nepomuckému. Jde o zcela běžný jev tohoto období, v němž nejspíš netkví skrytý význam. Shrneme-li některá dosud zmíněná fakta, můžeme zkonstatovat, že odkazy na světce se v této architektuře objevují hned několikrát. Jedním z nich je křížový půdorys, který při troše fantazie připomíná kříž, který Jan obvykle svírá v ruce. Podobnost půdorysu hlavní lodi s tvarem lidského jazyka je také možné chápat jako symbol zpovědního tajemství, připomenutí toho, že sv. Jan Nepumucký dokázal udržet jazyk za zuby. Zároveň jej však můžeme považovat za nástroj jeho bohaté kazatelské činnosti. Světcův domnělý neporušený jazyk byl objeven v Janově lebce v roce 1719. Tento smyslový orgán byl na rozdíl od jiných tělesných ostatků dobře zachovalý. Stala se z něj uctívaná relikvie, uložená ve svatovítském pokladu. Teprve až v poslední třetině 20. století bylo zjištěno, že se nejedná o zpovědníkův jazyk, nýbrž o zbytek mozku. Dalším připomínkou tohoto světce je pak knězovo spodobnění v nice, oživující průčelí. Nesmíme zapomenout také na zvláštní prvek na způsob kované korouhve, který byl upevněn přibližně uprostřed hřebenu střechy. Tato kovářská práce se skládá z pěti, do kruhu uspořádaných hvězd, které se podle legendy objevily na hladině Vltavy, aby ukázaly, kde se nachází Janovo tělo. Mezi nimi, ve středu hvězdného kruhu, je z bližšího pohledu patrná silueta světce, třímajícího v rukou kříž. Také na kazatelně jsou vyprávěny úseky z Janova života, stejně jako na celém, jemu zasvěceném, hlavním oltáři. Významným faktem, jenž nám může pomoci osvětlit význam kostela sv. Jana Nepomuckého v Krahulčí, je dřívější existence kupole, vypínající se nad hlavní lodí. O její existenci vypovídají materiály, které jsem měla k dispozici. Skýtá nám další alternativu 21

Kostel sv. Jana Nepomuckého v Krahulčí jeho uplatnění. Prostor v hlavní lodi, nad nímž byla kupole vystavěna, mohl být zamýšlen jako místo posledního odpočinku. O tom, že zde chtěl být s největší pravděpodobností pochován zakladatel kostela se svou první chotí svědčí to, že se zde hned několikrát setkáme s aliančními erby obou manželů, hraběte Františka Antonína z Lichtensteina – Kastelkornu a hraběnky Marie Anny z Hallweilu. Nalezneme je nad vstupním portálem, u hlavního oltáře a na čelní straně varhan. Je proto možné chápat zdejší svatyni jako plánovanou hrobku těchto dvou členů lichtensteinského rodu. Tuto moji počáteční hypotézu mi nakonec potvrzuje listina, v níž kromě vlastní oslavné chvály sebe a své ženy pomýšlí František Antonín na založení rodinné hrobky. Nakonec zde však zůstali pohřbeni jen manželé Železní, zmiňovaní v souvislosti s poskytnutím pozemku pro výstavbu svatyně. Síňový charakter stavby nasvědčuje tomu, že šlo především o záměr vybudovat poutní kostel. Výhoda takového jednolodního prostoru spočívala v tom, že se do něj mohl vměstnat větší počet návštěvníků, kteří se ke kostelu v procesí vydali. Pahorek však není opředen pověstmi o zázracích, zjeveních či neobyčejných úkazech, jak u poutních míst bývá zvykem. Můžeme se tudíž domnívat, že výstavba kostela právě zde měla poněkud prozaičtější příčinu. Ta nejspíš spočívala v kouzlu samotného prostředí, strategicky velmi dobře zvoleném. Pokud navíc přijmeme za svou skutečnost, že se jednalo o plánované pohřebiště, kde měla být uložena k věčnému spánku těla Františka Antonína z Lichtensteina – Kastelkornu a Marie Anny z Hallweilu, je jasné, že bylo zapotřebí, aby jim nabízelo klidem a mírem prosycenou atmosféru. A tu by bezpochyby poskytovalo. Směli je snad narušit jen poutníci, kteří svou přítomností měli vzdát hold zesnulým pánům, zavzpomínat na jejich slávu a poklonit se jejich památce. Tradice pořádání poutí a výprav ke krahuleckému kostelu se však nijak zvlášť nerozvinula. Kostel se nestal významnou 22

Kostel sv. Jana Nepomuckého v Krahulčí zastávkou věřících, kteří by k němu v hojných počtech směřovali.

Protože sv. Jan

Nepomucký zajišťoval mimo jiné bezpečné putování a šťastné návraty, zdá se být „svěření ochrany“ poutního kostela právě jemu v celku logickou a opodstatněnou volbou.

Zhodnocení stavby Osoba architekta nebyla doposud úspěšně odhalena. Listinné památky, ani dostupná literatura se nezmiňuje o staviteli, jemuž byla tato zakázka svěřena. Nedochovaly se nebo alespoň zatím nebyly objeveny materiály, které by nám naznačily, či alespoň pomohly vypátrat, kdo by mohl být oním záhadným umělcem. Jeví se jako pravděpodobné, že se stavby kostela neujal umělec, který by byl vídeňského školení. Kostel po požárech následujících a pozdějších nutných rekonstrukcích, jistě doznal určitých změn, stavebních zásahů a úprav. To však nic nemění na skutečnosti, že kupříkladu celková koncepce exteriéru není typickým příkladem vrcholného baroka. Jediná spojitost s divadelností a řekněme rovnou teatrálností, tolik typickou pro toto období, nás snad napadne pouze při čelním pohledu na hlavní průčelí. A to v tom smyslu, že evokuje plochou divadelní kulisu. Jako by se spíš jednalo

o předsunutou stěnu,

dekoraci, sloužící divadelníkům k odehrání představení, po němž bude odstraněna ( V tomto směru připomíná také průčelí městských domů v Telči.). Nerada bych právě zmíněnou asociací snižovala jistý půvab a malebnost, jímž kostel zaujme. Spíš mám na mysli to, že průčelí je koncipováno plošně. Chybí zde, u staveb první čtvrtiny osmnáctého století předpokládaný, neklid a extatické napětí.

23

Kostel sv. Jana Nepomuckého v Krahulčí Průčelí zaráží svou statičností, spoutaností, svázaností a upjatostí. Člověk by zde marně hledal rozvlněné křivky, zmítající se ve vzrušeném neklidu. Tato část stavby byla provedena ve velmi konzervativním duchu. Poutníku, jenž ke kostelu přicházel, se nabízel pohled na sice monumentální, do výšky protáhlou, avšak poměrně prostě, bez okázalosti a pompy řešenou fasádu. Nebyl ohromován vírem linií či záplavou dekorativních architektonických prvků, či unášen navozenou pohybovou iluzí. Ze stavby spíš čiší klid a překvapující jednoduchost beze snah o novátorské pojetí či „exhibicionistické“ kousky. Zajímavým a zřejmě dost neobvyklým řešením je využití zhuštěných pásů kladí, vytvořeného ve střední části průčelí, které kupodivu plynule nepokračuje i podél hlavní lodi. Navíc není zcela jasné, co stavebníka vedlo k tomu, že ve střední části průčelí vytvořil onu „smrštěnou“pásovou římsu, s níž zvláštním způsobem splývají hlavice pilastrů. Nabízí se otázka, proč se vzhledem k evidentní snaze o souměrnost průčelí, místo ní neopakuje kvalitně provedená římsa, kterou můžeme vidět ve vrcholu stavby. Obě řady půlkruhově zakončených oken jsou symetricky uspořádány ve dvou rovinách nad sebou. Není zde patrná žádná asymetrie. Dokonce i nad nikou se sochou sv. Jana Nepomuckého se vyskytuje obdobná nadokenní římsa, zdobící ostatních pět okenních otvorů, jež mají navíc stejné rozměry jako zmíněný výklenek. Není ani zdůrazněna střední osa průčelí. Autor tohoto řešení ponechal všechny tři svislé pásy téměř stejně široké a žádným výrazným oživením nezdůraznil centrální část. Nevyužil ani dynamizujícího a zneklidňujícího střídaní konvexních a konkávních prohnutí, která by stavbu rozpohybovala a rozvlnila. Tím, že navíc neoddělil dvě věže, upozorňující na

toto poutní místo

již z dálky, zůstává průčelí jednolitou plochou, postrádající 24

Kostel sv. Jana Nepomuckého v Krahulčí komplikovanost, náročnější pojetí a stavitelské

hříčky.

Odmyslíme- li si navíc

přečnívající partie těchto věží , naskytne se nám pohled na prostou atiku. Hlavní loď je poměrně násilně napojena k čelní části kostela. Krajní pilastr, přiléhající k boční stěně průčelí zasahuje téměř do okenního otvoru. Nabízí se zkonstatování, že v důsledku tohoto těsného přimknutí lodi k průčelí, navíc ještě bez odlehčujícího mezičlánku, se kostel jeví jako smrštěný, a v tomto směru těžkopádný. Za povšimnutí stojí také zasazení oken v lodi, které tento zážitek ještě umocňuje. Jsou totiž prolomena ve střední části kostela a ne v místě, kde se nachází klenba. To v divákovi zanechává pocit, že je kostel nižší, než je tomu ve skutečnosti. Zvolením této alternativy docílil stavitel jisté robustnosti krahulecké památky. Připustíme-li však fakt, že se nad střechou vypínala lucerna s osmi okny, jeví se pak jako pochopitelné, že zbylá oválná okna byla posazena v těchto místech. Bez lucerny by ale tento počin byl spíš vadou na kráse kostela sv. Jana Nepomuckého. Samotné umístění kupole je v současné době spíše hádankou, na níž nemáme zcela spolehlivou odpověď. Pokud se tento architektonický útvar na kostele skutečně vyskytoval, je jasné, že musel čnít nad hlavní lodí. Je však velmi nepravděpodobné, že by se jednalo o kupoli obřích rozměrů, která by stavbě výrazně dominovala. V tomto případě by se totiž jen velmi obtížně mohla vyskytovat v těsném sousedství s dvojvěžím. Vezme-li se navíc v úvahu úzký půdorys a střecha, dá se o této možnosti spíše pochybovat. Vyluštění tohoto „kvízu“ spočívá nejspíš v použité klášterní klenbě, nad níž se pak mohla vypínat lucerna s předpokládanými osmi okny.

25

Kostel sv. Jana Nepomuckého v Krahulčí Takříkajíc při zemi se držel autor i v případě kruchty, která jen velmi nesměle a zdrženlivě narušuje vnitřní prostor svatyně. Pouze vcelku nevýrazný oblouk podstavce mírně vystupuje do popředí, avšak ani zde nedošlo k významnějšímu, viditelnějšímu I v tomto případě bylo zvoleno značně konzervativní pojetí. Přičteme-li tři arkádové oblouky, lemující hlavní vchod a které jsou navíc podpírány dvěma prostými toskánskými sloupy, výsledkem jsou podobné postupy, které jsme spíš zvyklí vídat u památek z období renesance. Ačkoli se nepochybně jedná o neotřele působící, a navíc ještě do krajiny velmi zasazenou dominantu, přesto při bližším zkoumání nese znaky jisté nepropracovanosti, nedotaženosti, a možná teď použiji poněkud silnějšího výrazu, provinčnosti. Bohužel musím podotknout, že se mi z dostupných materiálů nepodařilo objevit zmínku o tom, kdo se podílel na stavbě kostela sv. Jana Nepomuckého v Krahulčí, kde se nacházelo jeho působiště, případně proč byla zakázka zadána právě jemu. Dá se vcelku oprávněně předpokládat, že projekt nebyl svěřen člověku, který by se inspiroval vídeňskými architekty či využil své případné znalosti tamějšího prostředí. Provedení stavby je poněkud konzervativní se zjevnými odkazy k období renesance.

26


ZÁVĚR

Na předcházejících stránkách jsem se pokusila zmapovat získané informace, na základě dostupných materiálů o kostele sv. Jana Nepomuckého v Krahulčí utřídit doposud zpracované poznatky a také nastínit mé postřehy, týkající se této pozoruhodné stavby. Je nasnadě, že mé snažení pravděpodobně neobsáhlo veškeré podrobnosti, nevyčerpalo celé téma či nezodpovědělo s určitostí všechny otázky a jejich objasnění si tudíž jistě vyžádá dalšího zkoumání. Nalezení doposud neobjevených faktů by pak pomohlo doplnit kamínky do, zatím ještě neúplné, mozaiky našich vědomostí o zmíněném kostele. S jistotou je možné prohlásit, že ačkoli tento umělecký výtvor netěží ze všech vymožeností vrcholného baroka, do jehož působnosti časově spadá, přesto, nebo právě proto, vyvolává v pozorovateli touhu po poklidném rozjímání a pohroužení se do svých myšlenek. Můžeme krahulecký kostelík směle označit za velmi ukázněnou, rezervovanou, umírněnou a prostou památku, držící se zpět od nevázaného hýření, bezuzdného uplatňování výstředností, strhujících postupů či velkorysého plýtvání dekorativními prvky, která tak navíc neupoutá ani majestátním vzezřením nebo dynamickým pojetím. Její osobitost nespočívá v množství působivých výtvarných prostředků. To však nic nemění na tom, že se člověku jeví jako malebný celek, citlivě zasazený do kouzelné přírodní scenérie. V závislosti na střídaní ročních období, denních a nočních hodin a změnách počasí, proměňuje se ze strašidelného, „Bohem zapomenutého“ sakrálního objektu, „kandidáta“ na ˇučinkování v hororových příbězích, vyvolávajícího temné a mrazivě chmurné představy, v podmanivou a půvabnou venkovskou svatyni, probouzející v nás romantické 27

Kostel sv. Jana Nepomuckého v Krahulčí rozpoložení plné pokory a úcty. Ocitáme se nedaleko civilizace, zároveň však na dojemně pohádkovém místě, nerušeni okolním světem. I když nejde o reprezentativní dílo vrcholného období „parukového slohu“, bez obav si troufám kostel sv. Jana Nepomuckého v Krahulčí hodnotným kulturním dědictvím, které si zasluhuje naši pozornost.

28


POUŽITÁ LITERATURA

Josef Hrdlička, Markéta Hrdičková, Eva Melmuková – Šašecí, Jiří Bláha, Telč – 900 let. Telč 1999 Pater Alois Pernička, Jan Sláma, Prof. Josef Remeš, Karel Křížek, Antonín Bína, Jan Kosak, Ing. Jiří Mašát, Telč – průvodce kostely. Telč 1993

Eva Melmuková – Šašecí, Putování staletími v Telči.

Emanuel Vlček, Jan z Pomuku (sv. Jan Nepomucký).

Vít Vlnas, Jan Nepomucký, česká legenda.

Jan Tiray, Vlastivěda Moravská (II. místopis. Telčský okres).

Bohumil Samek, Umělecké památky Moravy a Slezska 2.

Bohumil Pavlů, Svatý nad jezerním městem.

Alois Hrudička, Kosel Matky Boží a jiné církevní památky města Telče.

Ladislav Hosák, Rudolf Šrámek, Místní jména na Moravě a ve Slezsku I.

Českomoravská akademie věd, Dějiny českého výtvarného umění (II´2).

Ivo Krsek, Zdeněk Kudělka, Miloš Stehlík, Josef Válka, Umění baroka na Moravě a ve Slezsku. Praha 1996

Vera Schauber, Hanns Michael Schindler, Rok se svatými. Kostelní Vydří 1994

Telč 1999 Praha 1993

Praha 1993 Brno 1913

Praha 1999

Telč 1993

29

Praha 1970 Praha 1989

Telč 1899

OBSAH. Zakladatel kostela...9. Založení kostela a jeho posvěcení...9. Požáry Popis exteriéru Popis interiéru...15

Recommend Documents