Obsah Úvodní slovo…………………………………3 Básně……………………………………………4 Akrostichy…………………………………….6 Vyprávění……………………………………..7 Strašidelné příběhy……………………….8 Písmenkožrout…………………………….15 Test……………………………………………..16 Křížovka……………………………………….17 Osmisměrka………………………………….18
2
Úvodní slovo
Milí žáci, učitelé a rodiče,
dva měsíce školního roku uplynuly jako voda, a tak Vám chceme ukázat, co jsme za tu dobu zvládli ve volitelném předmětu literární výchova. Psali jsme básně, akrostichy, báli jsme se u strašidelných příběhů, vytvářeli strašidélka, testy, křížovky a osmisměrky. Doufáme, že se Vám naše první literární pokusy zalíbí a stanete se pravidelnými čtenáři časopisu SNPčko. Na stránkách školy www.zssnp6.cz naleznete časopis vždy před nějakým významnějším obdobím – Halloween, Vánoce, Velikonoce, letní prázdniny. Sice si časopis nikde v tištěné podobě nepořídíte, ale nic nebrání tomu, abyste si zapnuli tiskárnu a během pár okamžiků měli letošní první vydání v ruce a začali číst, luštit a testovat své znalosti. Přejeme Vám příjemnou zábavu a těšíme se na shledanou u vánočního vydání,
Vaši žáci 6., 7. a 8. tříd a paní učitelky Mgr. Zuzana Panschabová a Mgr. Jana Olšáková!
P.S.: S případnými náměty a příspěvky se obracejte na kabinet Čj, případně na e-mailovou adresu
[email protected].
3
Podzim
Podzim
Jan Eberle VI. A
Lukáš Tomčal VIII. A
Je tu hezky moc a moc, už se těším, až bude noc. Přichází tma, noc už přichází, ještě si do kotle pro teplo přihodím.
Léto už pomalu končí, vítr za okny už hučí. Barevné listy k zemi letí, ježci se do nich na zimu zahrabají.
Zítra bude pěkný den, s kamarády půjdem ven. Zahrajem si na schovku, babička nám upeče bábovku.
Halloween brzy nastane, jablek jsou plné sady a každé pole se raduje, že podzim už je tady.
Pozítří nebude moc pěkný den, nepůjdu s kamarády ven. Budu muset domů, udělám si hodně úkolů.
Začíná zima Gábina Pánková VI. A
Listopad otvírá své brány, co asi bude s námi? Listí padá ze stromu, cítím tady déšť, zima přišla zaklepat už teď. Svíčky zhasly samou zimou, tak na shledanou, podzime, i s tou rýmou. Stromy už se obarvily a hned na to přišel déšť, děti připravují dýně a vítají tím Halloween. Ptáci jsou připraveni na sníh, zásob mají dost, ať zítra klidně mrholí, nebojíme se moc. Snad už máme radovánky zimní, já se nebojím ani zimy. V dálce vidím sněhuláky se usmívat, tak už jsem zase v klidu, vidím zase zimu.
4
Halloweenský děs běs
O podzimu
Štěpánka Puchernová VI. A
Katka Tancošová VI. B
Krásné podzimní barvy krášlily staré hradby. Foukal silný vítr a mně ulítl svetr.
Podzim je tu a listí padá na tetu. Teta křičí: „Ach, ten podzim, je chladno, vítr a zima, s tím podzimem je ale dřina.“
Běžel jsem a viděl káně. Zakopl jsem o strašidelné dýně. Dál tam byly jenom svíčky, foukl vítr – zhasly.
Děti si oblékají bundy, svetry a čepice a nesmí zapomenout na rukavice. Halloween se blíží, a to se mi na podzimu líbí. Bereme si masky a děláme odvahy stezky. Óóó, podzim je tak krásný!
Najednou cítím puch, otočím se, je tam duch! Vidím, jak na mě mává měšťák, ale ne, je to strašák! Póóómóóóccc!!!
Veselá brambora Podzim
Lubomír Kříž VII. B
Jana Kvasničková VI. C
Skákala veselá brambora, skákala od zdola, od shora, skákala vysoko každý den, skočit nejvýše, to je její sen.
Z balkónu se dívá dívka mladá, jejda, ona padá! Spadla na veliké dýně a koukala se na ně vlídně.
Brambora potkala vodníka. „Copak děláš, vodníku?“ „Studuji poezii, epiku.“ Stále byla zvědavá, ale už se neptala!
Fouká vítr, padá strom, protože do něj udeřil hrom. Zato uvidím krásné barvy, ale na listech jsou ošklivé larvy. Fouká vítr a je zima, bála se má sestra Vilma. Proto jdeme pouštět draky a koukat na strašidelné straky.
5
Akrostichy
Padalo listí Odkvétalo nám kvítí Den co den byl krásnější Zima se blížila a I my jsme si ji chtěli užít Moc se stejně těšíme na léto a na naše krásné chvíle /Vanessa Hroššová VII. C
Líba, Sára, Adam, Irena, Tomáš, Ota, Pepina a Dáda Irena je namyšlená Sára, ta je veselá Tomáš si ze všech srandu dělá Ota má rád čokoládu Pepina je pro každou srandu Adam má holku Dáda má hereckou povahu /Štěpánka Puchernová VI. A
Podzim, jóó to je období, kdy se ochlazuje Opadávají listy a já jsem ráda, že toto období existuje Děti chodí ven a začínají se oblékat teple Z domova si vezmou teplé boty, tričko a rukavice I to se mi líbí, je to nejlepší období Mám ho ráda a nikdo to nezmění / Katka Tancošová VI. B
6
Vypravování (1. kontrolní slohová práce) Adéla Horváthová VII. B
Sedím na verandě chaty, čtu si časopis. Jsem tu sama. Klid. Pohoda. Venku prší. Stmívá se. Mimo šumění deště nepřirozené ticho. Najednou za oknem kroky. Přibližují se! Začala jsem se hrozně bát, ale přeci jenom jsem měla v sobě trochu odvahy, a proto jsem se šla podívat z okna. Nikoho jsem neviděla. Oddechla jsem si a znova jsem si začala číst. Najednou slyším klepání na dveře. Tak jsem se zeptala: „Kdo je tam?“ Nikdo se neozval. Zmateně jsem šla otevřít, myslela jsem, že to bude někdo z rodiny nebo z přátel, ale to jsem se spletla. Když jsem otevřela dveře, spatřila jsem trpaslíky. Byli tři a jmenovali se Piškot, Klobáska a Nanukáček. Tvrdili, že mají hlad a je jim zima. S otevřenou pusou jsem je pouštěla dovnitř. Každý z nich byl úplně jiný. Třeba takový Piškot byl drobnější postavy s velikými brýlemi. Klobáska byl nejvyšší s kudrnatými vlasy a Nanukáček byl nejmenší a nejroztomilejší. Vykoupala jsem je v kyblíku a uvařila kafe. Protože jejich oblečení bylo mokré, šla jsem do sklepa pro oblečení na panenky. Když jsem se vrátila, málem jsem se zbláznila. Piškot něco šrouboval v televizi, Klobáska použil máminu podprsenku jako katapult, samozřejmě se katapultoval on – ostatní spodní prádlo použil jako měkký dopad. Nanukáček si zase udělal z koupelny moře. Snažila jsem se je nějakým způsobem přinutit, aby vše vrátili do normálu. Samozřejmě mě neposlouchali, jenom pobíhali a mluvili nesmysly, ale hlavně popíjeli kafe. Pak mi to došlo! V kafi je kofein a s takovými malými skřítky může kofein udělat leccos. O pár hodin později účinky kofeinu vyprchaly a trpasličí skřítkové už vypadali unaveně. Uložila jsem je do krabice s polštáři a dekami. Usnuli po pár minutách. Když spali, vypadali i po tom, co se stalo, jako andílkové. Poučila jsem se, že už nikdy žádnému trpaslíkovi nenabídnu kafe!
7
Chata s duchem uvnitř Lucie Zajanová VII. A
Jednou jsem jela s babičkou a dědou na chatu. Když jsme přijeli, babička mi řekla, ať vyndám svoje tašky z auta a odnesu si je do jakéhokoli pokoje. Vzala jsem tedy tašky a vešla jsem do vstupní chodby, asi tři metry od dveří byly schody. Položila jsem tašky a znovu vyšla ven. Stoupla jsem si doprostřed trávníku a celou chatu si znovu prohlédla. Teď to vypadalo jako deset chatrčí nalepených na sobě. Řekla jsem si, že to nebudu řešit a vrátila jsem se do chodby. Popadla jsem tašky a začala stoupat po schodech. Vybrala jsem si pokoj až nahoře pod půdou. Potom jsem si vybalila a po chvíli mě volala babička k večeři. Scházela jsem tedy po schodech a najednou jsem ve zdi uslyšela cupitání malých krůčků. Řekla jsem si, že je to veverka, ale v duchu jsem byla přesvědčená, že to veverka nebyla. Když jsem přišla do kuchyně, babička už servírovala makarony se sýrem. Posadila jsem se ke stolu a pustila se do večeře. Potom jsem šla k sobě do pokoje, ale když jsem šla nahoru po schodech, uslyšela jsem ty kroky znovu. Nějak jsem nad tím nepřemýšlela a šla spát. Asi kolem půlnoci jsem se vzbudila, protože jsem potřebovala na záchod. Vyšla jsem z pokoje a v polovině chodby jsem uviděla bílou postavu muže. Začala se ke mně přibližovat a já před ní utekla do pokoje. Zachumlala jsem se pod peřinu a až k ránu jsem usnula. Při snídani jsem se na to ptala babičky, a ta mi řekla, že jsem viděla pradědu a že ho vídá taky. Nakonec jsem se dozvěděla, že praděda dostal infarkt v polovině chodby.
Rozbité zrcadlo Daniela Taufnerová VI. A
Byla první noc na táboře Smajlíci a my jsme šly s holkami pomalu spát. Ten večer jsme si v posteli vyprávěly strašidelné příběhy. Ale pak! Ta rána! Někdo nám hodil kamínkem do okna. Myslely jsme si, že to byli kluci a zachumlaly jsme se pod peřinu a usínaly. Karolína mlela pořád dokola: „Já se bojím!“ Už nám to lezlo na nervy. Asi o pět minut později zase začala řvát, ale tentokrát něco jiného: „Holky, něco na mě ze země sahá!“ My jsme to samozřejmě ignorovaly, ale to jsme neměly. Ráno jsme ji našly v posteli, ale mrtvou! Nevěděly jsme, co máme dělat, a tak jsme ji prozatím zakryly jen peřinou. Ten den jsme se snažily chovat normálně. V noci, asi kolem dvanácté, jsme vzaly do rukou naši milou Karolínu a šly ji dát na hlavní hřiště. Ono se to už vysvětlí, myslely jsme si. Poklábosily jsme s holkami od vedle, ale jim se také stalo něco divného! Prý večer dělaly dámskou jízdu: malovaly se a česaly. Pak se šly kouknout na záchod do zrcadla. Prý protékal záchod. A když se koukaly do zrcadla, tak najednou prasklo a na zemi byly všude střepy. „Ach, tak proto měla Míša pořezanou ruku.“ Na tom táboře začalo umírat stále více lidí, a proto všechny živé účastníky tábora odvezli domů. Já jako jediná z naší chatky přežila. Nikdy na to nezapomenu. Byly to nejhorší dny mého života! 8
Rozbité zrcadlo Barbora Šutičová a Anna Poloprutská VI. A
Dnes je Halloween. Vybírala jsem si v obchodě masku a rozhodla jsem se pro masku kostry. Šla jsem se domů převléknout, vybafla jsem na mamku, ta mě málem nepoznala. Když nastala dvanáctá hodina, tak mi máma oznámila, že jde do parku. Vyšla jsem z domu a celá ulice byla plná masek. V domě jsme najednou uslyšela vrzání podlahy, ozývalo se to seshora. Když jsem si stoupla na první schod, viděla jsem obrovskou louži krve, tekoucí po schodech dolů. Chtěla jsem jít mámě zatelefonovat, ale kabely byly přeříznuté. Najednou jsem slyšela zase kroky, ale tentokrát ve sklepě. Šla jsem do sklepa a chtěla jsem rozsvítit, ale nešlo to. Šla jsem blíž, abych zjistila, co to bylo, a někdo mě zavřel do sklepa. Pak se rozsvítilo a já měla na botě krev. Křičela jsem „pomoc“ a bušila na dveře. Opřela jsem se o ně a ony vypadly. Spadla jsem na zrcadlo a pořezala se. Tekla mi krev a v duchu jsem si říkala, jak se tam dostalo to zrcadlo? Od té doby vím, že nemám být o Halloweenu sama doma. Doteď jsem nezjistila, jak se tam to zrcadlo dostalo…
Tajemná obálka Michaela Myslivečková VII. A
Dnes ráno se Jana probudila velmi brzy, i když mohla ještě spát. Školu měla sice kousek, ale znala jednu zkratku přes les, který nesl jméno Mlhový. Nikdo neví proč. Když se nasnídala a rozloučila se s rodinou, šla do školy. V polovině cesty si však uvědomila, že je Halloween a dostala strach, protože byla ještě trochu tma, přestože bylo 7:30. Škola Janě rychle uběhla, a když přišla domů, uviděla na své posteli krabici. Otevřela ji a v ní byl kostým dýně. Janě se nelíbil, ale i tak z něj měla radost. Když bylo po osmé hodině večer, vyrazila se svými kamarády na koledu. Zrovna byli u nějaké paní a Jana přišla na řadu jako poslední. Nedostala však žádný bonbon nebo lízátko, ale vzkaz. Přečetla si ho a v něm stálo: „O půlnoci přijďte na hřbitov.“ O půlnoci tam přišli a u první hrobky byl další vzkaz. Tentokrát tam bylo něco jiného, tajemného, až se Jana bála ho otočit. Koukla se na hodinky a ukazovaly 23:58. Najednou odbyl Starý kostel půlnoc, obálka zmizela, a když se koukli na měsíc, létaly u něj čarodějnice a u každého hrobu byli duchové. Děti začaly řvát a utekly domů. Jana nikomu nic neřekla, a nikdy už nechodila Mlhovým lesem.
9
Záhada tajemného ducha Šarlota Slepčiková VI. A
Blížil se den Halloween a Bella se tak těšila, protože má narozeniny a taky dostává samé sladkosti od sousedů. Bella si byla tak jistá, že ji tu radost nikdo nezkazí, ale mýlila se! Den před Halloweenem museli odejít z domu, protože se vypojila elektřina a začala se jim rozbíjet zrcadla. Bellin mladší bratr Oliver se tolik bál, že dokonce spal s kapesním nožem. Než odjeli, Bella se šla umýt a najednou v koupelně začala téct voda. Všude! Bála se, ale ne tolik, aby křičela. Pak to začalo. Zrcadlo se jí před očima rozbilo a slyšela nějaké hlasy. Bella začala být v šoku. A pak se to objevilo! Šedivá postava, co na ni mluvila. Bella začala jančit a křičet. Mamka přiběhla a říkala: „Bello, to je v pořádku, hned si nastup do auta.“ Mamka to uklidila a jely k tetě Lilly na koňskou farmu Zlatá hvězda. Těšila se hlavně na sestřenku Sáru a taky na toho nejlepšího koně Pegase. Když tam přijely, uvítala se s tetou a pak se Sárou. Pak šly za Pegasem a Pogem. Sára se zeptala, jestli by nechtěla na vyjížďku. Bella přijala. A pak to začalo! Zavíraly se a otevíraly dveře od boxů a začala po dveřích lézt černá kočka. Naštěstí to byl Čert, ale co udělal, to nikdo nečekal! Poškrábal Bellu a Sáru, úplně celou. Sára řekla Belle, že se tu prý potuluje duch. Bella byla milovník záhad, tak vyjely. Když tu po dvou hodinách uviděly šedivou postavu, jak bloudí lesem Black Sun. Šly za postavou, ale ztratily ji. Pak to znovu začalo. Lítali na ně supi a jestřábi. Pak slyšely tajemný hlas, který říkal: „Pomozte mi! Potřebuju pomoc. Zabil mě jeden člověk. Byl to Harry Williams. Pomoc! Jinak vás zabiju.“ Sára a Bella tedy šly za Harrym Williamsem a měly tam tříhodinový výslech. Pak Bella řekla Sáře: „Sári, není dnes náhodou Halloween?“ Sára řekla, že ne, tak tuto operaci nazvaly „Záhada tajemného ducha“. Třetí den po Halloweenu to bylo horší a horší. Ve městě Sunny Day umírali lidé, zvířata, dobytek a všechno možné. Pak se to stalo znovu. Objevil se u Belly v pokoji. Sára s Bellou skoro nedýchaly. A pak spustil: „Slíbily jste mi, že mi pomůžete a ono nic!“ Sára chtěla promluvit, ale duch pokračoval: „Pojďte se mnou, ukážu vám něco.“ Teple se oblékly a šly s ním. Ťapaly po střeše dolů a vtom Sára spadla. Bella se lekla a málem taky spadla. Rychle ji chytla a pomohla jí vyškrábat se nahoru. Pak šli pro koně. Pegas a Pogo se těšili. Duch jim po dvouhodinové jízdě ukázal díru v lese Black Sun. Holky uvázaly koně u stromu a vlétly do díry. Duch jim cestou vyprávěl, jak zemřel a jak vyrůstal mezi krysami. Pak zase zastavili u velké zmrzlé hlíny. Duch jim řekl, ať jdou vyhrabat jeho kosti a ať je dají do hrobky, která se otevírá ve dvanáct hodin. Holky kopaly a kopaly, až ty kosti našly. Tak je daly do pytle a hurá za koňmi. Pak ale byly v šoku. Po koních se sbíhali vlkodlaci, kteří měli hlad. Pegas byl trochu poraněný a Pogo umíral! Sára se nezmohla ani na slovo. Duch jim za pomoc s kostmi slíbil splnit jedno přání. Holky tedy běžely co nejrychleji do města. Když byly asi deset metrů 10
od hrobky, otevřela se najednou dokořán. Zrychlily tempo a přesně když se otevřela dokořán, hodily tam holky pytel s kostmi. Pak si přály, aby se Pegas a Pogo uzdravili. Pak jely domů, už s vyléčenými koňmi. Když si lehly do postele, byly úplně mrtvé. Druhý den byl Harry Williams dopaden za trestný čin. Pak šly na snídani a Bellina matka jim oznámila, že dnes odjíždějí. Bella byla smutná i veselá. Smutná proto, že mají odjet z bláznivého města Sunny Day, a veselá proto, že vše skončilo. Bella se nemusela ani ptát a rozeběhly se ke stájím, aby si udělaly poslední vyjížďku. Dodnes v lese Black Sun bloudí duchové a kojoti a taky Záhadný duch.
Postava za oknem Nikol Bognerová VI. B
Byl Halloween a já jsem byla doma sama. Šla jsem do kuchyně a za oknem jsem viděla mého velmi nemocného dědu. Když jsem rozsvítila, tak už tam nebyl. Utíkala jsem se podívat k dědovi, jestli se mu něco nestalo. Přišla jsem k němu před dveře a slyším, jak tam někdo chodí, otevřela jsem a vidím, že je děda v pořádku. Pak ke mně přistoupí a dá mi jedny hodiny, po kterých se po uplynutí hodiny něco stane. Měla jsem z toho nejprve strach, ale pak jsem si říkala, že to může být něco příjemného. Šla jsem domů a viděla jsem za oknem jen stromy a keře. Oddechla jsem si, že už to tam není. Po chvíli odbyla hodina a já dostala strach. Šla jsem do ložnice našich rodičů. Tam jsem za oknem viděla malé světýlko, které se stále přibližovalo. Na chvíli jsem se koukla jinam a poté zas na okno, kde najednou stáli mí příbuzní se světýlky. Pustila jsem si televizi a snažila jsem se na to zapomenout. Říkala jsem si, že jeli všichni na výlet autobusem, tak jak to že jsou za oknem… Pak jsem viděla v televizi, jak se ten autobus vyboural a všichni příbuzní mi umřeli, i má nejmilovanější sestřenice. Pak se rodiče vrátili a rodina za oknem nějak zmizela. Řekla jsem to všechno mamce a taťkovi a oni mi řekli, že je vidím jako duchy a že se mi budou zjevovat každý den za oknem. A od té doby mě každý večer straší za oknem má teta, bratranec, strejda a má sestřenice.
Bouřka o Halloweenu Dominik Fliegl VI. A
Dnes je konečně Halloween. Jdeme s rodiči na hřbitov za mrtvou babičkou Alenou. Už od rána je strašná bouřka. Přišli jsme domů a najednou už je noc, tak jdu spát, ale venku furt padají hromy a blesky a já z toho nemám dobrý pocit. Nic s tím asi neudělám, tak si jdu lehnout. Na stropě se mi dělají stíny a já se bojím, tak jdu k rodičům, lehnu si k nim, ale to nejsou mí rodiče! Jsou to loutky!! Utíkám ven jen 11
v pyžamu. Otáčí se na mě nějaký pán a běží ke mně. Začal jsem utíkat, doběhl jsem do lesa a tam jsem vylezl na strom. Najednou do stromu uhodil blesk a já šel spolu s ním k zemi. Rozbil jsem si hlavu a najednou po mně střílí myslivec. Uklouznul jsem po listech a spadl do potoka, a to byl můj konec. Ztratil jsem vědomí a zahákl jsem se za kámen. Najednou jsem se probudil doma v posteli. Takže to byl jen sen.
Cesta do koupelny Jan Eberle VI. A
Jednoho dne v noci jsem měl strašlivou noční můru. Šel jsem do koupelny a cestou mě potkalo velké neštěstí. V obýváku bylo rozbité zrcadlo. Když jsem k němu došel, tak se mi začal zrychlovat tep, srdce mi bilo, jako kdyby chtělo vyskočit z těla, začalo se mi hůř dýchat, plíce se mi sevřely, tak jsem se rychle otočil a odešel. V kuchyni jsem viděl vykrváceného psa. Když jsem došel do koupelny, uviděl jsem podříznutou kočku. Krev se z ní valila tak rychle, že byla po celé koupelně. Když jsem šel zpět do svého pokoje, viděl jsem něco hodně tmavého a hýbalo se to, přibližovalo se to, a když jsem k tomu došel, zjistil jsem, že je to napůl člověk, napůl puma. Pomalu jsem běžel do pokoje, schoval se pod peřinu a snažil jsem se usnout. Když jsem usnul, zdál se mi takový divný sen. V tom snu se mi zdálo, že si ta puma sundala masku pumy a byl to můj táta. Tak jsem se opět vzbudil a už bylo ráno a šel jsem do školy.
Duch v domě Tomáš Koníř VII. A
Byla noc a já už ležel. Byl jsem doma sám. Najednou jsem slyšel ránu. Lekl jsem se a seběhl po schodech dolů. Rozsvítil jsem a na zemi byla rozbitá váza. Řekl jsem si, že vítr rozviklal stůl a váza proto spadla. Oddychl jsem si a šel zase po schodech nahoru. Po cestě jsem slyšel divné zvuky. Rozeběhl jsem se a schoval se do peřin. Druhý den ráno jsem našel po cestě dolů do kuchyně na schodech krev. Pak přijeli rodiče a já jim vše řekl. Vysmáli se mi a řekli, že duchové neexistují. Nakonec se ukázalo, že vázu rozbila kočka, která se do domu dostala otevřeným oknem, a krev vysvětlovalo mé poranění nohy, které jsem si nejspíš přihodil o rozbitou vázu. Nakonec jsem byl rád, že u nás doma žádný duch nebyl.
Záhadný obraz Vanessa Hroššová VII. C
Byl povedený den Halloween. Většinou se nevydařil, ale dneska ano. Halloween mám ráda. Po celém dni jsem šla domů a večer se koukala na televizi. Jelikož u mě spal i můj pejsek Toby, ničeho jsem se nebála. Jenže jsem se zmýlila. Televizi jsem pak vypnula, protože jsem nemohla usnout. Po chvilce jsem se chtěla 12
napít, vzala jsem tedy láhev a napila se, ale můj pes z ničeho nic začal hrozně štěkat, a jelikož mamka spala, tak jsem začala mít trochu strach. Toby štěkal furt, jak se něco hnulo. Nejhorší ale bylo, že vždy koukal jen na obraz, který byl za mnou. Koukla jsem se na něj, ale nic zvláštního jsem neviděla. Pak jsem musela Tobyho několikrát okřiknout, protože mě to štvalo. Mamka měla na nočním stolku budík, který vždy zvoní hlasitě a nedá se ztlumit, jenže tentokrát zvonil potichu a krátkou chvíli. Obvykle zvoní aspoň minutu. Dostala jsem strach a odešla do obýváku. Tam pro změnu začaly nahlas tikat hodiny na stěně. Obrátila jsem se a šla zpátky do pokoje. Trvalo mi dlouho, než jsem usnula. Nejhorší je, že když jsem všechno vyprávěla mamce, nevěřila mi a to mě nejvíc štvalo. Od té doby mám vždy strach, co se stane příště…
Odraz v okně Jana Kvasničková, Gábina Pánková VI. C
Na kalendáři se objevilo 31. října a od rána do páté hodiny odpoledne svítilo slunce. Podíval jsem se z okna a viděl jsem děti, jak běhají po chodníku a radují se z Halloweenu. Bylo půl šesté a já si uvědomil, že je čas připravit si kostým. Šel jsem ke skříni, otevřel jsem ji a můj kostým byl pryč!! Nemohl jsem ho najít, a to už se chýlilo k osmé hodině. Rozhodl jsem se, že půjdu do půjčovny kostýmů a půjčím si kostým ošklivého ducha. Když jsem vstoupil do místnosti, nezbyl zde žádný kostým. Já hlupák, přece mě mohlo napadnout, že o Halloweenu už žádný kostým mít nebudou. Šel jsem se zklamáním domů. Šel jsem se podívat, jestli je někdo doma a na stole byl vzkaz: „Matěji, šli jsme s tátou na ten Halloweenský večírek, v lednici máš večeři a sladkost. Pa, máma.“ Dočetl jsem a zrovna jako naschvál vypadly pojistky. Šel jsem potmě do svého pokoje a vtom se samo zabouchlo okno. Šel jsem se podívat, jaký je důvod zabouchnutého okna, protože průvan nebyl. A vtom jsem uviděl ten hrozivý odraz v okně. Ten odraz byl tak skutečný, že vypadal, jako kdyby to nebyla maska. S křikem jsem utekl a od té doby se mnou mí rodiče o Halloweenu zůstávají doma se spoustou baterek.
Kroky Eliška Strnadová VI. B
Byl Halloween a já jsem byla doma sama. Seděla jsem na gauči a koukala jsem na horory. Moc jsem se při nich bála, ale nic jiného v televizi nedávali. Najednou odbyla dvanáctá hodina, vypnula jsem televizi a zkoušela jsem usnout. Slyšela jsem tikot hodin a taky nějaké divné zvuky. Sbíral se mi žaludek, bála jsem se tam jít podívat. Byly to čím dál víc strašidelnější zvuky. Dostala jsem malinkou odvahu, tak jsem šla pomalu ke dveřím a tam jsem viděla pohyby nějakého člověka, který šel po schodech nahoru. Pomalu jsem otevřela dveře a šla jsem za ním. Schody vrzaly a já jsem se ještě víc bála. Obešla jsem všechny pokoje a nikde nebyl. Slyšela jsem nějaké kroky za sebou. Ve stínu to vypadalo jako duch. Otočila jsem se a tam.. a tam byl můj bratr převlečený za ducha. Spadl mi kámen ze srdce a řekla jsem si, že se nemusím už nikdy ničeho bát, protože strašidla neexistují! 13
Mourovatá kočka Hallo Kitty Štěpánka Puchernová VI. A
Jela jsem se svou nejlepší kamarádkou na dva týdny k její babičce na venkov. Byl konec října. V celé naší škole vybouchla okna, tak bylo volno. Když jsem si balila, koukla jsem z okna a viděla jsem kočku, ale ne ledajakou kočku. Měla stejné znaky jako můj plyšák „Hallo Kitty“ a seděla na parapetu. Koukala na mě jako na vraha a já ztuhla. Probudil mě až zvuk klaksonu, byla to má kamarádka, čekala venku s tátou v autě. Rychle jsem si dobalila a jeli jsme. Lucčina babička bydlela v rodinném domku na kraji vesnice a naproti byl starý, napůl spadlý dům a u něj uschlé stromy a na stromě kočka, bílá jako sníh. Lucčina babička nám řekla, ať nechodíme na půdu. Jeden den babička odjela a my hrály „flašku“ a na mě padl úkol jít na půdu a něco tam dát a po hodině přinést. Dala jsem tam „Hallo Kittynu“ a po hodině pro ni šla. Nebyla tam!! Tak Lucka nabídla, abychom šly ven a otevřely jsme dveře a uviděly jsme tu bílou kočku – mrtvou! Utekly jsme a pozdravily souseda a poprosily, jestli by kočku neuklidil. Šly jsme na hřiště a tam byli tři kluci. Chtěly jsme se s nimi bavit, ale oni že musí domů. Prošly jsme celou vesničku a každého pozdravily, a když jsme šly domů, uviděly jsme ty kluky na houpačkách, tak jsme šly k nim, ale byli mrtví. Zděsily jsme se, proběhly celou ves, všichni mrtví!!! Uslyšela jsem kroky a ohlédla se. Šla tam má „Hallo Kitty“ a na ruce měla kudlu. Šla k nám a já byla vystrašená. Hodila po Lucce kudlu a škrábla ji. Utíkaly jsme do toho opuštěného domu. Vzaly jsme hrábě a na ni!!! Vlezly jsme na půdu a nalíčily past, ale ona byla chytřejší a šla oknem. Lucka sotva uhnula a hodila po nás kámen. Já neváhala a hráběmi jsem jí usekla hlavu. Vzala jsem kámen a četla. Na kameni bylo napsáno: „Já jsem ty!“ Já jsem byla ten vrah!
Černá kočka Navrátilová, Bártová VII. B
Jednou večer jsem šla po ulici od kamarádky domů a viděla jsem kočku, která běžela po dlouhém chodníku. Byla černá a měla velké zářivě červené oči. Divně se na mě podívala a já jsem utíkala tak rychle, až jsem narazila do popelnice, která byla u nás před barákem. Byla to taková rána, že vylezla moje máma a zeptala se mě, co jsem dělala a čeho jsem se tak lekla. Tak jsem jí doma všechno řekla a ona mi na to odpověděla, že to není možné, aby kočka měla zářivě červené oči. Řekla mi, ať jdu tedy spát a že se mi to asi jenom zdálo. Šla jsem do pokoje a lehla si do postele. Raději jsem si nechala rozsvícenou lampičku. Po chvíli jsem usnula. Za chvíli jsem se s křikem probudila, zdálo se mi o černé kočce, kterou jsem venku viděla. Když jsem se podívala z okna, seděla ta kočka na chodníku naproti a koukala se mi do okna těma hnusnýma očima. Rychle jsem si zatáhla závěsy a lehla jsem si zpátky do postele. Ráno, když jsem se probudila, byla jsem celá poškrábaná a všude po pokoji jsem měla černé chlupy. Od té doby jsem už tu kočku nikdy neviděla a nedokážu si to vysvětlit.
14
Písmenkožrout Veronika Janoušková, Lukáš Lejčík VIII. B
Jsem malý skřítek, který se schovává ve sborovně. Každé ráno se chodím dívat do tříd, které jsou otevřené - pokaždé je některá třída otevřená. A když je některá otevřená, hned tam nechám na tabuli neplechy. Ale když najdeš slova, která jsem zanechal na tabuli, tak Vaší třídě budu už jen pomáhat a nebudu vám dělat neplechy. Ha Ha Ha - to jsem zvědav!!!!!!!
V __ __
U __
T __ __ E
M __
J __ é __ __
Výběr písmenek Y
M L
O
é
Ě Š
T
N
15
Test Karolína Doudová VIII. B
1. Kdy začíná podzim? a) 21.9. b) 28.9. c) 23.9.
9. Co je to pentagram? a) druh písma b) znak ďábla c) hůlka
2. Jak často jelen shazuje paroží? a) 1x za rok b) 1x za 6 měsíců c) 2x za rok
10. Co je to cimbuří? a) hradby b) věž c) most
3. Jak se jmenuje manželka jelena? a) jelenice b) srnka c) laň
11. Jaký je rozdíl mezi katedrálou a kostelem? a) žádný b) katedrála je větší c) kostel je větší
4. Z čeho se vyrábí písek? a) pískovec b) žula c) křemen
12. Největší katedrála v ČR se jmenuje.. a) sv.Víta b) sv.Barbory c) sv.Václava
5. Co jí rejsek? a) maso b) hmyz c) rostliny
13. Katedrála se nachází.. a) v Praze b) v Olomouci c) v Brně
6. Jediný skutečně létající savec? a) netopýr b) sova c) myš 7. Co je to dryáda? a) lesní vodopád b) hudební nástroj c) bytost podobná víle 8. Jak se jmenuje skřítek, co krade věci? a) skřítek b) šotek c) poštovní skřítek
Výsledky: 1-a, 2-a, 3-c, 4-a, 5-b, 6-b, 7-c, 8-b, 9-b, 10-a, 11-b, 12-a, 13-a
16
Křížovka Míša Steklá VIII.B tajenka
X
X
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13.
Do jakého města si chtěla jít hlavní postava s kamarádkami koupit maturitní šaty? Jméno upíra, který se zamiloval do hlavní postavy. Jméno blonďaté upírky, která nechce být upírem. Hlavní postava (ženská). Upír, který umí vidět do budoucnosti. Název 4. dílu Twilight ságy. Žánr Twilight ságy. Nejsvalnatější upír z Cullenů. X Dítě hlavních postav. Vlkodlak, který se zamiloval do hlavní ženské postavy. Kamarádka hlavní ženské postavy. Otec hlavní ženské postavy.
17
Osmisměrka Kateřina Bártová, Nela Navrátilová VII. B
K
J
H
A
M
A
S
K
A
S
O
A
L
L
I
S
T
Y
L
T
S
V
Í
Č
K
A
R
D
O
R
T
O
B
U
D
K
A
W
E
O
L
R
D
Ý
N
Ě
Š
P
P
M
I
Y
U
H
Ř
B
I
T
O
V
V
H
C
E
Ř
O
D
Á
D
Í
E
E
H
A
D
I
L
C
Z
N
C
J
A
B
L
K
O
I
I
O
L
I
S
T
O
P
A
D
M
N
budka
javory
podzim
duch
kostlivec
ptáci
dýně
listopad
strašidlo
hadi
listy
strom
hřbitov
maska
svíčka
jablko
ořech
víno
18