Občasník stanice Církve Bratrské v Orlové

Občasník stanice Církve Bratrské v Orlové Ročník 2. Číslo 11

Obsah, aneb rozcestník: -

Letí to rychle

-

Novinky z Orlové i Havířova

-

Svědectví

-

Teta Hilda vypráví

-

Zážitky z cest

-

Zákruty počasí 

Letí to rychle Ano, je to tak, vánoce jsou za dveřmi. Jistě, namítnete, že jsou až za měsíc, jenže to uteče. Stejně tak, jak utekl čas od posledního vydání ChleBíčku. Jsou to dva měsíce. Poměrně dlouhý čas, stejný, jako třeba prázdniny. Ano, v posledním čísle byly reminiscence na ně. Posledně byla řeč i o cestování. Koneckonců cestovat můžeme netoliko o prázdninách, nýbrž v podstatě celoročně. O cestě, potažmo cestování bude i toto číslo. O putování. Poznávání i křižovatkách, které nutně musí přijít. Nyní se dozvíme něco o pouti, tedy cestě do Santiaga de Compostella, o sběru jablek v jižním Tyrolsku, nebo třeba jak vypadala první svatba v naší modlitebně. Myšleno první svatba čistě v naší režií, nemyslím svatby pod značkou církví jiných. Made in CB Orlová  Svatba, jak víme, je taky významnou křižovatkou v životě. V podobném gardu toto lze naroubovat na cestu, neboli směřování, čili třeba na "chlapskou chatu", která pro mnohé z nás mohla být či dokonce byla významným mezníkem. Třeba od pocitu nikdy podobné akce nedělat, po nadšení a radost z uskutečněného setkání i společenství. Ona poslední věta se tak trochu týká i ChleBíčku. Tentokrát se rodil a vznikal velmi těžce. Ne, kvůli tomu, že by nebyly příspěvky a zájem o tento občasník, ale spíše kvůli nedostatku času. Proč zrovna kvůli tomu, v zásadě vidíte i v úvodníku. Přeji krásný a Pánem Bohem požehnaný čas

Poděkování redakce: I tentokrát po delší prodlevě děkujeme za příspěvky do ChleBíčku. Sešlo se jich dost,  Pokud nebyl prostor pro ně v tomto čísle, nezoufejte, v příštím vánočním čísle by měly být všechny ostatní Příspěvky do dalšího čísla můžete tradičně zaslat e-mailem na [email protected] nebo osobně dodat do modlitebny v Orlové (zde se o to ráda postará Martina Kovalová [email protected]) nebo Havířově - (tam k rukám Libušky Poliačikové. [email protected]) Rovněž připomínáme, že máme své webovky, kde naleznete i aktuální i starší vydání Chlebíčku. (www.cb.cz/orlova) Uzávěrka dalšího ChleBíčku bude později a to v pátek 14.10, další číslo vyjde poté, v další neděli a to 16.10. Mějte se krásně a buďte s Pánem Bohem …

Novinky, aneb co se semlelo a podemlelo Svatba Tak jak jistě víte, dne 22.10.2016 jsme se vzali… Moc bychom Vám chtěli poděkovat, že jste přišli a podpořili nás v tomhle vzácném a důležitém okamžiku. A taky bychom chtěli projevit vděčnost za to, že jsme svatbu mohli mít v tak úžasné Boží rodině …. Dnes je to skoro měsíc a díky Pánu se nám daří velmi dobře… Chtěli bychom poděkovat Renému za koordinaci svatby, Tomášovi za úžasné fotky, a taky paní Hildě za krásnou básničku a taky všem, kteří nám přáli a mysleli na nás a mysleli v modlitbách. Kdo by chtěl poslat nějaké fotky ze svatby, napište nám na email: [email protected] S láskou novomanželé Marki a Lukáš Figurovi

Co se událo v Orlové? Podzim už je skoro pryč a co se dělo během něj u nás v Orlové? Obyvák už slouží k všeobecné spokojenosti. S povděkem jej využívají dorostenci i mládež; po shromáždění část lidí jde do obyváku na obligátní kafé, během shromáždění je využíván rodinami s dětmi. Nepřicházejí tak o kázání neboť je tam zaveden odposlech, přitom děti si mohou hrát. Svatba Dvacátého druhého října zde byla historicky první svatba. Takhle, svatba čistě v režii Církve bratrské Orlová. Vymodlená svatba. Marki i Lukáše. Vymodlená? Ano. Dlouhé týdny před ní neustále pršelo, bylo chladno, počasí ve stylu psabynevyhnal. V den obřadu krásné slunko, příjemně chladno, nikoliv zima. David Kubíček měl skvělé slovo, René fantastické moderování, dodám jen to, že i zbytek se vydařil, včetně hostiny v Albrechticích i fotografování v parku u kostela na náměstí. Pán Bůh se k tomu všemu mocně přiznal… Chlapská chata aneb muži v akci Doslova za pár dnů, o prodlouženém víkendu po 28. říjnu byla i chlapská chata, aneb STU-dijní pobyt, se STO-lem v popředí zájmu. Proč stůl. Stůl je místo setkávání, lidských kontaktů, společného jídla, osa rodinného i obecného společenství. Jaká vlastně byla. Pokud je mně známo, tak ono setkání dopadlo výjimečně dobře. Sešlo se tam okolo dvaceti lidí z různých církví, přitom si měli co říci. Pobyt byl, respektive je proslaven osmiminutovkami, což ve zkratce je osm minut na prezentaci sebe sama, svých zájmů, koníčků i zaměstnání. Závěr je ten, že osm minut je neskutečně málo, nezřídka ony prezentace či vyprávění se protáhly na délku téměř hodiny, takže tři dny bylo skoro málo k tomu, aby se dostalo na každého účastníka. Jak řekl Tomáš Koval: „Ze začátku jsem si myslel, že to zabalím a už nikdy žádnou podobnou akci již dělat nebudu. Nakonec jsem moc rád, že chata byla a mnohem lepší, než jsem se vůbec odvážil doufat. Už nyní vím, že na další chatu půjde spousta chlapů.“ Takže nezbývá, než čekat na příště 

Shromáždění u evangelíků (ČCE) Toto tradiční setkání proběhlo tentokráte jinak – nikoliv v kostele nebo modlitebně, nýbrž v Komunitním centru Náruč (budova bývalé zvláštní školy) a to 13.11. Oikumena je v Orlové na velmi dobré úrovni a jsme rádi, že takto můžeme k dobrým vztahům přispět i my. Ostatně oikumena v praxi nás čeká třeba i o vánocích při organizaci roznášení Betlémského světla … A (nejen)tam fungovala vždy znamenitě 

(… a také tak trochu i stane) Společný oběd Tento se uskuteční 27.11 po shromáždění. Součástí setkání bude i prohlídka fotek a zajímavá výstavka kamenů. Určitě přijďte  Betlémské světlo I letos se budeme aktivně podílet na roznášení Betlémského světla. Vánoce se blíží, mysleme na to. Více informací u Reného Szlaura. Výstava na štaflích: Ta je již několikrát oddalovaná. Kdy se nakonec uskuteční a jak – se dozvíte brzy 

Co plánujeme? (v kostce) "Jízdní řád" nedělních shromáždění :) - Listopad i prosinec (změny jsou vyhrazeny) 20.11. Slovo má Roman Toušek a zároveň bude vysluhovaná Večeře Páně. 27.11. společný oběd a fotky 4.12 Káže milý bratr Jaroslav Oravski 11.12 Bratr Kočnar přinese Boží slovo … 18.12 Společné shromáždění v Havířově. Začátek v 9.00 25.12. Slovo má Daniel Litvan To je snad z chystaných akcí vše ...

Prosíme o modlitby: -

Dvořákovy (čekají mininko)

-

Betlémské světlo Telefon modlitby: 739 524 806

Co nás čeká v Havířově? Adventní setkání se seniory: sobota 17.12. Vánoční slavnost s divadlem pro děti: 18.12. od 9h v Havířově, společně s Orlovou Silvestrovská bohoslužba 31.12. nebude. Novoroční bohoslužba s VP bude 1.1. od 10h Ekumenická štědrovečerní bohoslužba 24.12. od 22h na náměstí, letos připravuje program ESK Ekumenická bohoslužba: 12.1. od 18h v AC Modlitební štafeta „Modlitby 24/7“ Celý týden před začátkem Adventu se připojíme k akci „7 dní modliteb“, každý večer bude možnost sejít se ke společným modlitbám. Na závěr od pátku do neděle uspořádáme modlitební štafetu 24/7. Již funguje rezervační web www.modlitby24-7.cz/havirov.

Narozeniny slaví 

Listopad/Prosinec Urban Adam

25.11.

Konkol Ladislav

27.11.

Bednářová Eva

28.11.

Litvanová Petra

29.11.

Onderková Dáša

30.11.

Mrázkova Marta

2.12.

Čech Jakub

2.12

Kašubová Michaela

5.12.

Litvan Miroslav

6.12

Szlauer Lukáš

11.12.

Chovanec Milan

12.12.

Kupský Ondřej

16.12.

Lechovičová Žaneta

17.12

Všechno nejlepší a přejeme všem hodně Božího požehnání 

Mějte se hezky a buďte s Pánem Bohem Mimochodem i naše republika měla “narozeniny“. Zde je naše krásná hymna 

Psavý koutek Tato rubrika je věnovaná všem těm, kteří píší a nechtějí, aby jejich dílo skončilo v šuplíku. Chtějí něco říci, předat svědectví. To ovšem neznamená to, že se jedná o pokusy neumělé nebo špatné. Naopak. Ostatně další řádky jsou toho důkazem.

Svědectví: Přesně dne z noci 11.11-12.11.2016 a poté 12.11. - 13.11. 2016 se mi stala velice zvláštní věc, ze které mám husí kůži a smutek, radost zároveň, těžko se to popisuje, co jsou vlastně tyhle pocity. Bylo to dáno od samotného Boha nebo to byl opravdu jen sen, výmysl mé fantazie, nebo to mám brát jako dar od Pána Ježíše, že jsem si mohla uvědomit tak obrovskou lásku, kterou mi daroval a často si jí neuvědomuji? Často přemýšlím o životě a ptám se sama sebe, co vlastně to tady všechno znamená? Jak každý asi ví, mám psychické problémy, mám invalidní důchod a popravdě se s tím vším hůře žije, proto vám chci popsat, co vlastně jsem v těchto nocích zažila a co zásadně změnilo mé myšlení. Usnula jsem zhruba v 23:30. Cítila jsem ve snu velice zvláštní pocit. Jak by to byla realita, a slyšela jsem hlas, jak mě volá mým jménem, tak jak to mám nejraději… Bylo to: Pojď Marki, něco ti ukážu. Ocitla jsem se uprostřed prázdna, nic jsem kolem sebe neviděla. Byla tam jen veliká záře, kterou jsem v životě neviděla. Jakby ve světě ani taková neexistovala. Cítila jsem pokoj a nesmírnou lásku. Nevěděla jsem odkud to je… Pak jen někdo mi položil ruku na rameno a najednou mě nic nebolelo, podívala jsem se na ruku a najednou všechny jizvy zmizely, měla jsem obrovskou radost… Ptala jsem se, kdo jsi? A slyšela jsem najednou zpěv tak nádherný, ve kterém jsem slyšela Syn Boží… měla jsem obrovskou radost a padla na tvář k zemi… Pak jsem se probudila…. Druhou noc jsem usnula ve stejnou dobu… Bylo to tak živé… Opět jsem viděla nesmírnou zář a cítila nesmírnou lásku a pokoj… Těšila jsem se, co bude dál… Neměla jsem strach ani úzkost, ani bolest… Najednou jsem slyšela, pojď dál, tak jsem tedy šla a najednou viděla překrásnou louku s květy, které jsem v životě neviděla. Bylo to nádherné místo… Nevěděla jsem, kde vlastně jsem, ale věděla jsem, že tam chci zůstat navěky. Slyšela jsem tak krásný zpěv a všude bylo tolik lidí… všichni byli oděni v bílém oděvu a byli

mladí a krásní… Viděla jsem tam i Babciu, poznala jsem jí podle fotky z maturity, kterou mám u sebe v pokoji… poznala jsem jí. Celá zářila a byla nesmírně šťastná… i já jsem byla šťastná a přála jsem si, aby to nikdy neskončilo… Najednou jsem viděla postavu, do tváře jsem jí neviděla, ale babcia se usmívala a já pochopila, kdo to je. Zaradovala jsem se… a padla na tvář před ním… cítila jsem tak obrovskou lásku, celá mě obklopila, rozplakala jsem se a litovala svých chyb. Podal mi ruku, objal mě a v tu chvíli jsem se probudila…. Když jsem se vzbudila, byla jsem tak nešťastná, chtěla jsem zpět… Chtěla jsem být v tom snu… ale pochopila jsem, že jedině s Pánem Ježíšem můžu být šťastná i tady na Zemi a zažívat to nebe, nesmírný pokoj a lásku. Nevím, jestli to Pán chtěl nebo to byla má fantazie, ale jistě vím, že Bůh mě miluje a stojí o to, abychom byli šťastni a v Jeho přítomnosti do skonání tohoto věku. Marki

Teta Hilda vypráví  Podzimní rozjímání Každé ROČNÍ OBDOBÍ, by se mohlo přirovnat ke koloběhu lidského života. JARO, všechno pučí, bzučí a raduje se, příroda se probouzí, kupředu se dere nový život. LÉTO, omamné, zářivě horké, hřejivé sluneční paprsky, vůně rozličných květů, krása , připomíná člověka v plné síle. PODZIM, stromy, lesy, září všemi barvami, dozrálé plody, sklizeň, na obloze se objevuje velké "V", to tažní ptáci odlétají do teplých krajin - a ty, a já, - poučili jsme se? Je pravdou,že v podzimu života, člověk by již mě být "moudrý" neboť pak - co jsme zaseli, to sklízíme !?. ZIMA, mráz vše spálí, sníh zemi milosrdně přikryje bílou peřinkou a pak nastává dlouhý spánek, žel u člověka spánek " věčný". Dívám se z okna, poslední lístek pad, kalendář hlásí: první listopad.! Při "památce zesnulých", lidově řečeno "dušičky", procházím po místě věčného odpočinku - mých drahých příbuzných. Přemýšlím o tom, jaký je život člověka a co je vlastně člověk - nic, jen polní tráva, ubohý poutník na této zemi, celý život se pachtící, stále se za něčím ženoucí, jen náhrobní kameny nelítostně oznamují ČAS našeho odchodu!! Co je to 5O,6O,7O,či 9O let proti vesmírnému času!? Jak krátká je lidská cesta! Otázka zní - JSI PŘIPRAVEN-- A ZNÁŠ ČLOVĚČE JMÉNO JMEN? Jsi připraven se s "N Í M" setkat TVÁŘÍ V TVÁŘ? Tuto otázku jsem řešila s paní v Havířově na tržišti, kde jsem se ze hřbitova zastavila. Jo jo, všichni tam musíme, no jo to je jediná spravedlnost, ale kdyby člověk aspoň věděl, jaké "to tam je", vždyť nikdo to ještě nikdy nepřišel povědět. Milá paní nevím, zda jste slyšela o jedinečné Knize knih, kde je přesně popsáno to, o čem přemýšlíte. Jo,tak to jsem zvědavá, jaké to tam je?! NÁDHERNÉ, ŽE SE TO ANI VYPOVĚDĚT NEDÁ!! Mnoho našich už tam je. I můj manžel. A já se také těším " DOMŮ!". NEBOŤ CO OKO NEVIDĚLO, UCHO NESLYŠELO, ANI NA LIDSKOU MYSL NEPŘIŠLO, PŘIPRAVIL BŮH TĚM, KTEŘÍ HO MILUJÍ! Ticho, žádná reakce. Po chvíli - Opravdu? Kdo ji napsal?

Usmívám se, dotknu se její ruky, a v duchu lituji, že nemám po ruce Nový zákon, ale mám svá, jak tomu říkám pro každý případ "požehnáníčka" a jedno ji podávám. Je rozpačitá. Říkám - AUTOREM té vzácné knihy - JE SÁM BŮH! Ptám se - nemáte náhodou počítač.? Ne, to není pro mě. Škoda, poslala bych vám úžasná svědectví i videa. A nedala by jste mi na vás číslo mobilu? Rozhovor ji asi zaujal. Jistě: Píši jej a podávám. Musím upřímně přiznat,, že jsem se modlila všude, ale zatím ne na tržišti! Máte nějaké problémy, ptám se. Můžeme se za to pomodlit! Hovoří o problémech v rodině, o nemoci, o neúspěších . Skláním hlavu a polohlasně se modlím, ona má sklopené oči, poslouchá. Je evidentně dojatá. Mohu vás obejmout? Mlčky přikyvuje. Objímám ji a děkuji Bohu, že jsme se potkaly. Odkud jste? Z Těšína, já jen zaskakuji za známou. Mohu vám poradit, vyhledejte nejbližší křesťanské společenství, tam najdete pravé učení i přátelé. No já ještě nevím, uvidíme. Neváhejte, čas kvapí, nevíte, co se může stát zítra! BŮH STÁLE PŘI VÁS STŮJ - A DENNĚ OCHRAŇUJ! říkám na závěr. Dnes, více než po týdnu, se ozývá mobil. Dobrý den, tady Jana, příjmení mi nic neříká. Prosím, už už chci říci - co si přejete, když v tom mi blýskne hlavou TRŽIŠTĚ. Ó já vás zdravím, jak se máte paní Janičko,vy jste si vzpomněla? Co se děje? No kontroluji spojení a chci vám řící, že má sestra začala se mnou mluvit, syn konečně dostal práci a já se cítím, tak nějak zvláštně - klidnější, - to ta vaše modlitba, děkuji vám! Má drahá, MODLITBA JE DÝCHÁNÍ DUŠE!! TAK DÝCHEJTE ZHLUBOKA, MNOHÉ SE VYŘEŠÍ A NAPRAVÍ, kdybych to nezažila na vlastní kůži,sotva bych si mohla být tak jistá. Věřte! Věřte! A nezapomeňte na mé rady! Jo, já zas někdy zavolám, jestli můžu. Jistě a kdyby jste měla jakýkoliv problém, klidně se ozvěte, moc jste mě potěšila, že jste zavolala!.

Rozhovor je u konce a já jsem ráda, že snad" Semínko" je zaseto, Pán má jistě svůj plán. Do svého modlitebního seznamu jsem připsala č. 53-- Jana Co bude zítra - ví jen Bůh ! V duchu si říkám, tak proč to otálení? Na vlásku visí život člověka,,smrt příjde náhle - nečeká! Pojď duše pojď,je třeba jít a před Boha se postavit, a vydat počet z žití celého,zda nezapomněla jsi na Něho? Na vlásku visí život člověka,smrt před člověkem nikdy nekleká! Srdce ti sevře úzkost,strach a srdce bije na poplach! Náš život prchá, jako snění, mí drazí přátelé - jsme PŘIPRAVENI? Na vlásku visí život člověka, a ještě stále čeká LÁSKA ODVĚKÁ Zda navrátí se marnotratná dcera,syn,a pod kříž složí tíhu svojich běd a vin? Pojď se mnou drahý příteli - já dobře už tu cestu znám, tak vzhůru k nebi, tam čeká - JEŽÍŠ, NÁŠ SPASITEL A PÁN!! V podzimním rozjímání pro vás zapsala- vaše milující Hilda

… Cestopis čili cesta tam a zase zpátky: EuroTrip 2016 Nedávno jsem slyšel rozhovor s nejmenovaným autorem, který vydal knihu, kt erou můžete číst ze dvou stran. Jde o jeden příběh o dvou osobách. Závěr mají stejný, ale celý průběh příběhu viděl každý úplně jinak. A tak doslova záleží na tom, z jaké strany knížku otevřete a kterým příběhem začnete. Zmiňuji to proto, že píšu v podobné situaci. V létě 2016 jsem cestoval s bratrem Mirkem po Evropě. Napíšu o tom pár řádků, ale bude to z mého pohledu. Kdybyste se na celou cestu zeptali jeho, zřejmě by popsal stejnou situaci úplně jinak. Myšlenka cestování po Evropě ve mně byla už dlouho. Rád bych navštívil všechny země, ale některé mají přeci jen prioritu. Priorita stoupá úměrně s tím jak je ta země daleko a jestli má moře ke koupání. Co jsem taky chtěl udělat, bylo cestování stopem. Hodně jsem o tom četl a zajímal se o různé cestovatele. Líbila se mi ta myšlenka svobody, volnosti. Kromě toho jsem taky přemýšlel o tom, že by bylo dobrodružství ještě většího kalibru, přejít nějaký kus Evropy pěšky. A co jiného by se na pěší túru hodilo více než poutní cesta? A tak jsem si na začátku tohoto roku napsal do deníku k seznamu věcí, které bych chtěl v životě stihnout, taky cestu do Santiago de Compostely. Když se přiblížilo léto, věděl jsem, že budu mít spoustu dovolené. Rozhodování tedy bylo docela jednoduché – kromě tábora, který vyšel ideálně na prvních 14 dní července, si už nic jiného neplánovat až do začátku září, kdy budu muset do školy. Co už bylo těžší rozhodnout, byl samotný cíl cestování. Přemýšlel jsem o pobřeží Balkánu, což by znamenalo spíše pohodu u moře, ale chyběl by tam nějaký velký cíl. Nebo Santiago. Což není procházka po pláži, ale je ten cíl je tam hrozně silný. V rozhodování pomohla ještě jedna věc. Říkal jsem si, že když už do něčeho takového půjdu tak to musí být zážitek na celý život. Pobyt u moře je fajn, ale kdo může říct, že přešel Španělsko? Poutní cesta měla být podle plánku 900km z Francie na konec světa k Atlantiku. Tohle už stačilo jen trochu upravit a protáhnout si cíl až do Portugalska. Uznejte sami, nezní to prostě lépe, když

máme nakonec na kontě více než 1000km pěšky než kdyby to bylo jen do 999km?  Cíl je tedy jasný a teď už se jen připravit a naplánovat. Ale počkat. Co by to bylo za dobrodružství, kdyby to bylo naplánované do detailu? Takže jinak… vím, že jsem v České Praze. A vím že pěšky vyjdu z Francouzské vesničky Saint Jean. A taky že cíl bude ve Španělském Santiagu. Ale to mezitím nechám náhodě… nebo na Bohu? Co jsem ale bez přípravy neponechal, byla technická výbava na cestu. Každá věc, kterou si berete na záda na takovou procházku, musí mít jasný účel, nebo je přítěží. A tak od trička přes batoh až po filtr na vodu bylo vše nejvíc hi-tech. Přes veškerou mou zálibu v těchto outdoor věcech však naše batohy během cesty neměly pod 15 kilo. Některé nepotřebné věci, jako třeba mapu, jsme po cestě ještě odhazovali. Jiné potřebné, jako třeba hakisák proti trudomyslnosti, jsme poctivě nesli celou cestu. Když se blížil termín odjezdu, vypadalo to ještě, že půjdu sám. Málokdo si může dovolit dovolenou na 45 dní. A ještě k tomu málokdo, s kým bych to chtěl tak dlouho táhnout J. Na poslední chvíli se ale přidal právě Miro. Myslím, že kdybych byl sám, buď bych cestu musel hodně poupravit, anebo bych to nejspíš vzdal. Prostě ve dvou se to táhne lépe. Všechno vypadalo velmi nadějně. Těšil jsem se na cestu, že to bude takové nepředvídatelné dobrodružství. A kromě zážitku z přírody a širého světa to bude jistě i zážitek s Bohem. Ne že by šlo o samotnou poutní cestu. Nejde o nějaké náboženské utrpení pro získání si Boží přízně. Ale když se vám zpomalí život na rychlost 5km/h tak máte více času přemýšlet a poznat sebe samé i jeho hlas v našem nitru. Psychicky nejhorší byl začátek cesty stopem. Ano stopem, aby to bylo dobrodružné bez plánu. Navíc to mělo splnit najednou více mých snů – stopem, po Evropě, do Santiaga, k moři. Bylo to ve stylu 6 hodin čekat na auto a pak půl hodiny s někým jet. První den jsme se dostali alespoň do Německa a poblíž Regensburgu jsme přespali u dálnice na benzince. Druhý den byl ale mnohem horší. Přemýšleli jsme co dál, jestli se rozdělit a tak zkusit kamioňáky, nebo třeba změnit cíl cesty, aby nás mohlo brát více lidí. Nakonec jsme se rozhodli držet se plánu, ale skončit se stopováním. Kdybyste to někdy chtěli zkusit tak se přijďte poradit semnou a já vám to rozmluvím. Každopádně zážitek k nezaplacení. Podařilo se nám sehnat levnou jízdenku FlixBusem z Mnichova do Paříže. Paráááda. Najednou se splní další věc ze seznamu, navštívit Paříž. Tak jsme už jen

strávili jednu noc na lavičce v parku v Mnichově a kromě několika zajíců a několika podnapilých Arabů se zdálo, že začíná vše klapat. Paříž byla úžasná, jen by na tu dlouhou procházku městem bylo příště lepší nemít na zádech ten obrovský batoh a mít více času než jeden den. Taky spát jinde než před vlakovým nádražím na zemi, v zimě a hluku okolních klubů. Ale takhle aspoň člověk pozná Paříž z jiné perspektivy. Prvním ranním TGV jsme poněkud rychle, asi rychlostí 320km/h, přejeli do krásného Bordeaux. Další volný den v krásném městě, kde nás překvapila tramvaj, která měla cílovou stanici: Vaclav Havel. Asi je slavný, když je tam po něm pojmenovaná zastávka. Posledním večerním vlakem jsme se pak ještě přesunuli do pohádkové vesničky Svatého Jakuba – Saint Jean. Oddechli jsme si, že teď už naše cesta nebude závislá na motorových strojích, ale na našich vlastních nohách. Ale to byl teprve začátek. Když jsme se další den probouzeli u jedněch lidí na zahradě, věděli jsme, že si dáváme horkou sprchu na hodně dlouho naposledy. Před námi byly v mlze Pyreneje a za nimi 28 dní chůze Španělskem. A jestli chcete vědět, jestli je možné ujít za den 50 kilometrů a proč jsem se na svoje narozeniny vzbudil v kontejneru, přijďte na plánované promítání fotek z dovolených v Orlové. Dovíte se taky, co mi cesta dala a vzala, a jak ovlivnila můj život. Do té doby jen rada: cestujte! Dan Litvan

Jablečný ráj Ano, Adam se vydal do jablečného ráje. Jablečným rájem je míněno jižní Tyrolsko na severu Itálie, kde ovšem nikdo italsky nemluví, prakticky a pouze jen německy. Tento region má v rámci Itálie rozsáhlou autonomii, včetně dvoujazyčných nápisů i cedulí. Je tam situace podobná té, kterou máme zde v Těšíně nebo v Beskydech ovšem s malým rozdílem: Itala, v našem případě Čecha nepotkáte. Malebný kraj uprostřed Alp, na jejich jižní straně. Jižní poloha spolu s poměrně vysokou nadmořskou výškou vytváří skvělé podmínky pro pěstování prakticky čehokoliv. Jižní strana znamená hodně slunce, stabilní počasí, vyšší nadmořská výška naopak zajišťuje příznivé mikroklima bez úmorných veder a příjemné teploty po většinu roku. Horská úbočí dávají potřebnou vodu pro závlahy, bez nich by ráj nebyl rájem a už vůbec ne jablečným. Takže pokud jste byli třeba v Životicích se podívat na jablečný sad s domněním, že jde o velké hospodářství, vyvedu vás z omylu. V Tyrolsku jsou desítky kilometrů čtverečních sadů, jablka, jablka a jablka. Na jižních svazích najdete i vinice, rostou tam i fíkovníky. Ovšem, když si počasí postaví hlavu, sníh dokáže překvapit i říjnu a v zimě je běžná půlmetrová pokrývka bílé peřiny. V údolí. To nemluvím o okolních třítisícovkách, kde sníh může padat po celý rok. Nádherné hory. Adam tedy sbíral jablka, nechal se „ukecat“ známými firmami z CB Orlová , ovšem vůbec toho nelituje. Velmi zajímavá zkušenost, byť vykoupena třemi týdny každodenní práce v sadu s „čaklem“ na břiše. Čakl je plechová nádoba s popruhy na záda, do které se sbírá jablka, které se následně přesypávají do větších boxů. A tak každý den od půl osmé ráno, pokud zrovna nepršelo, nebo nebyl příliš silný mrazík, se šlo sbírat do sadu buď na žebřík, nebo sbírat tzv. spodky. Sady jsou veliké. Průměrný sad má délku jednotlivého řádku s jabloněmi cca 200-250 metrů,

přičemž řádků bývá okolo dvaceti. Dá se říci, že jeden sad vyjde tak na 20 hektarů. Jabloně rostou do výše pěti až šesti metrů, tam, kde končí konstrukce, do které jsou jednotlivé stromy vpleteny. Ta je postavena na betonových sloupcích a vodících drátech. Některé sady mají i síť proti krupobití. Denně sbíráte 9 hodin, do pracovní doby se nezapočítávají přestávky na pití, oběd i svačiny. Ve skutečnosti tedy z krátkými přestávkami jste v sadu celý den, až do půl sedmé, popřípadě šesté, záleží zase na počasí. Denně nasbíráte několik velkých boxů jablek, kde jeden box váží cca 300-350 kilogramů. Večer usínáte s pocitem tíhy na ramenou a sní se vám příběhy o jablkách, které se mění na šutry padající právě na ona ramena. Takže někdy docela litujete nápadu jet na brigádu  Z kanclu do sadu. Ovšem mezi malebnými horami, které ve večerním slunku vypadaly neskutečně krásně. Při pěkném počasí jste mohli vidět i Dolomity. Lidé v Tyrolsku jsou většinou starousedlíci. Staré rody, které dědí svá hospodářství z generace na generaci, z otce na syna a tak stále dokola. Neuvěřitelně pracovití a houževnatí lidé jsou onou pomyslnou solí země, díky nim je tamější oblast tak malebná a prosperující. Existují tam rody gazdů, sedláků, kteří žijí na jednom fleku 400 let, ve stejném domě, jen místo obilí v údolí nyní pěstují jablka. Mluvím za sebe (někde může být situace horší) – vůči nám, jako obyčejným sběračům se chovali korektně a zaplatili smluvenou mzdu do posledního centu. Dodržovali veškeré přestávky dané zákonem, přičemž strava nebyla vůbec špatná. Ostatně pětkrát denně jsem jedl snad naposledy ve školce . Na druhé misce vah je ona nekonečná, monotónní práce, jablka, žebříkčakl-box-sad-bolavá ramena i záda, stále dokola, zima, teplo, nakonec se sbíralo i v dešti, když bylo třeba. Co říci závěrem: Neocenitelná zkušenost. Mohl jsem se setkat se zajímavými lidmi, prožít špatné i dobré s nimi, sdílet se. Snad to posloužilo jim k dobrému. Mně určitě a jsem za to Pánu Bohu vděčný. A známým firmám taky 

Zákruty počasí …. Podzim je v plném proudu, dlužno říci, že letos jsou jeho projevy, aspoň stran počasí mimořádně zajímavé. V září jsme zažili nefalšované letní dny, zatímco hned začátek října přinesl vydatné srážky, studené dny a na hory první sníh. Říjen se stal naprostým opakem září. Chladný, deštivý s prvními mrazy v nížinách. Listopad se zdá býti kombinací obou měsíců. Opět hojné srážky, sněžení v nížinách a to přesně na dny okolo svatého Martina i s významnějšími mrazy. Naopak nyní jsou velmi teplé dny, kdy fouká neustále teplý jižní vítr, přes hřeben Beskyd… Jak bude? Zatím to vypadá tak, že nejbližších pár dní bude velmi teplo, přičemž významněji se ochladí až za týden. Zdá se, že ochlazení nepřinese očekávané sněžení, to přijde patrně až se začátkem prosince. Jinými slovy první adventní víkend by měl být beze sněhu, v noci s teplotou okolo bodem mrazu, přes den nad nulou. Lze očekávat letos lepší zimu? Dlouhodobé předpovědi modelů predikují zimu spíše mírnější. Přesto zima by měla být lepší, než ty v posledních rocích. To by ostatně nemělo být větším problémem, neboť šlo o zimy velmi mírné, přičemž zima 14/15 byla druhá nejmírnější v novodobé historii. Je pravděpodobné i to, že letos se dočkáme i sněhu na vánoce. No uvidíme. Člověk míní a Pán Bůh mění. Ostatně i ono počasí. Přeji krásné dny Adam Gamrot, Horní Suchá

Kontakty CB ORLOVÁ:

CB HAVÍŘOV

Církev bratrská Lutyňská 350 735 14 Orlová

Církev bratrská Fryštátská 922/21 735 64 Havířov-Suchá

web: www.cb.cz/orlova

IČ: 26 52 01 09

e-mail: [email protected]

telefon: 596 440 410

účet: 172 719 93 69/0800

web: www.cb.cz/havirov

Náš web  : http://cb.cz/orlova/

e-mail: [email protected] účet: 172 242 33 09/0800

Stránka dorostu v Orlové: http://jabko.rajce.idnes.cz Oficiální stránka Církve bratrské: http://www.cb.cz

CB Havířov na facebooku: https://www.facebook.com/cbhavirov Kazatel: Roman Toušek

Vašek Litvan Okružní 936 Orlová-Lutyně telefon: 721 017 395 email: [email protected]

Adam Gamrot Těrlická 42/493 Horní Suchá telefon: 552 309 938, 605 457 054 email: [email protected]

René Szlaur Osvobození 874 Orlová-Lutyně Telefon: 602 395 195 email: [email protected]

Roman Stacho Vnitřní 736 Orlová-Lutyně 733 627 469 e-mail: [email protected]

Telefon modlitby: 739 524 806

Fotogalerie: Svatba

Pouť na konec světa

Tyrolsko, aneb jablečný ráj

Beskydský ráj aneb chlapi v akci