"O zemi, starých naukách, úct a souvztažnosti DOBA KDY ZEM BYLA NEVY ERPATELNÁ" rozhovor s Ashinem Ottamou pro Dotek 8/2000 H: Nevím jak tento rozhovor uvést, protože p átelé DOTEKU na jedné stran již spoustu v cí ví a na druhé práv zase naopak. Jak sama sob , tak tená m bych ráda p iblížila hodnoty, ke kterým stojí za to se obracet. M na tomto sv t vadí, že se v tšinou hovo í o materiálních v cech z materiálního hlediska. P íroda se bere jako zdroj užitku, jako n co co plodí to i ono, jako n co co produkuje maso, d evo - a p itom to tak není. P ijde mi, že jsme podivným zp sobem ztratili vztah a úctu k p írod . Myslím si, že to hodn souvisí s duchovním životem lov ka, protože váží-li si lov k sám sebe, tak si váží t eba i toho jak ze semene vyroste strom. Hledám zp sob, kterým by se poda ilo lidem otev ít o i - n co jako rozlousknutí ztvrdlé sko ápky - aby lov ku už nesta ilo jen se honit za denním chlebem, ale aby m l t eba chu p e íst si knížku nebo se zastavit a být chvíli sám se sebou - hlavn sám se sebou. Myslím si, že t eba prost ednictvím rozhovoru s lidmi jako jste vy by se to mohlo poda it. A: Vážím si vašeho p ání otev ít lidem o i; zárove si uv domuji, že se to v plné mí e nepoda ilo ani Buddhovi, ani Kristovi. Tato skute nost by nás ale nem la odradit - spíš práv naopak pobídnout. Vytrvalá práce na správné v ci, která z ist rozumového náhledu se možná jeví jako nemožná, má vliv na naše okolí. Co je snad ješt d ležit jší je skute nost, že taková práce za ne m nit toho, kdo ji koná. Je to n co jako žít koán - až do totálního úmoru. Všechny t pytky ega postupn sho í; to co p ežije ponese v sob esenci hlubšího poznání a panoramatického uvoln ní. Krom pocitu platnosti a plnosti, pravé životní angažmá odm ní nakonec lov ka i p ekrásnou vnit ní zralostí a vyrovnaností. Ale k v ci. Že se na tomto sv t mluví o materiálních v cech z materiálního hlediska - na tom podle mého není ješt nic tak nesprávného, pokud se materiální hledisko nestane tím nejd ležit jším anebo dokonce tím jediným hlediskem. V dnešní dob asto p epadáváme do p ízemní konzumní jednostrannosti. Zdá se ale, že skoro každá doba m la tendenci n kam p epadávat - nap . do mocná ství nebo pov r ivosti, do ko istnictví anebo nesnášenlivosti atd. Nesdílím pocit, že by dnešní doba byla horší než kterákoliv jiná. Nemám rád, když n kdo jednostrann , lacin pomlouvá ‘dnešní sv t nestojí za nic’. Takový skuhral spíš jen dokazuje, že jemu samotnému život te e skrz prsty a on sám ho nezvládá. Nevím jak vy, ale já bych nem l zvláštní zájem žít nap íklad ve st edov ku. Duchovní život je vysoce d ležitou sou ástí naší existence. Jak jste sama uvedla, v dnešní dob je to v tšinou ten aspekt, který lidem schází k vyváženosti. Možná, že bychom si ale m li trochu víc ujasnit, co zde rozumíme pod ‘duchovním životem’ - je to v principu velmi široký pojem. Nemyslím, že by všichni lidé m li tisíckrát denn opakovat ‘óm mani padme h’um’ anebo celý den od íkávat modlitby za zvuku gregoriánských chorál . To, eho bychom v obecném m ítku m li dosáhnout, bych nazval ‘oduševn lý život’. Myslím tím pravou rovnováhu, ve které jsou správn zastoupeny všechny životní roviny. Malé vysv tlení asi bude nutné. Snad nejlépe si to m žeme oz ejmit na p íkladu aker. P edpokládám, že všichni, kte í tou DOTEK, o akrách n co slyšeli - dost možná víc než já sám. Nejsem v této oblasti žádný specialista - p vodní buddhismus o akrách nebo hadí síle kundalíni v bec nemluví. Ale nám zde tento obraz m že posloužit jako dobrá analogie. N které duchovní postoje a cvi ení se koncentrují na otev ení a zpr chodn ní vyšších aker. Tento postoj si v tšinou málo všímá
stavu t ch nižších aker, které v návalu duchovní inspirace n kdy z stanou tak trochu mimo z etel. Intenzivní cvi ení pak mohou p inést vcelku nevýhodný výsledek celkové nevyváženosti, kdy práv základní životní a psychologické funkce jako kontakt se sv tem, psychologická stabilita, schopnost zajišt ní existence, za len ní v lidské spole nosti atd. nejsou uspokojiv zvládnuty. Aktivace vyšších aker v takovém p ípad sebou ponese jistá rizika, výsledky budou nestabilní a z n kterých úhl pohledu neuspokojivé. To co myslím ‘oduševn lým životem’ by v této analogii znamenalo stejnom rné zpr chodn ní a rozto ení všech aker tzn. jak t ch t í spodních, které v naší analogii representují sv tskou existen ní oblast, sféru individuality a s tím související vztah k sob i okolí, tak i t ch horních aker, které vzestupn otvírají a propojují naši vy len nou existenci s vyššími a prav jšími úrovn mi skute nosti. Promítneme-li tuto analogii do praktického života, obdržíme model lov ka, který nez stává viset v egocentrickém nebo jen omezen materialisticky sv tském pohledu. Je to lov k, který má ujasn nu základní životní orientaci, který nikde nezab edává a který zárove vnímá i širší ‘duchovní’ kontext vlastní i obecné existence. Jack Kornfield pak popisuje lov ka, který medituje jako Buddha, štípe d evo jako zálesák, pomáhá jako matka Tereza, uva í ob d jako šéfkucha , obslouží po íta jako profík, pom že p íteli v krizi lépe než psychiatr, p íjemn si za ídí vlastní angažovaný život a p inese sv tlo všude kam p ijde. Je to jednoduché ale není to lehké: být tam, kde jsem, d lat naplno to, co d lám - s lehkostí a grácií - a to všechno mít zarámované do pov domí vyšších duchovních hodnot a souvislostí. Nerovnováha vznikne i tam, kde p evládne postoj, že materiální okolnosti existence nepat í do duchovní sféry života. Vlastn každé dlouhodobé ignorování n které složky našeho bytí, a materiální, psychické nebo duchovní, bude vytvá et nebezpe nou deformaci. Negativní následky jsou mnohem dalekosáhlejší, než si na první pohled uv domujeme. Deformace postoje pak vytvo í deformaci našeho pohledu na sv t. lov k ztratí celkový p irozený p ehled a za ne zapadávat do vymezených, pozd ji i omezených jednotlivostí. Mentální rozhled se zúží, n které d ležité oblasti naší existence z stanou nevyjád eny. Taková nerovnováha se kumuluje, promítá do profilu celého národa a ve výsledku pak nabírá globální rozm r. Nesprávný názor a nesprávný, jednostranný postoj (mi há ditthi) Buddha ozna il jako jednu z t ch nejpotenciáln jších p í in zhouby. Deformaci postoje podle Buddhova u ení zp sobuje chtivost, nenávist a zaslepení. To sedne až p íliš dob e i na dnešní dobu, není-liž pravda? Zbývá si uv domit ješt ten praktický dopad tohoto et zce podmín ností: nevyváženost a deformace zcela zákonit d ív i pozd ji zp sobí utrpení. Jádro Buddhovy cesty je univerzální a nad asové. Vztahuje se na všechny epochy, vztahuje se stejnou m rou i na situaci každého z nás. Základní ko en vší neut šenosti je v Buddhov u ení ozna en slovem Avidžá (avijjá) - do eštiny m žeme p eložit jako ‘neuv domování si pravdy’ nebo ‘ áste né, omezené, zdeformované poznání” nebo prost “zmámení, iluze’. Celá Buddhova cesta se vlastn skládá z kultivace mentálních kvalit a faktor , které napomáhají korigovat škodlivé nebo jednostranné tendence naší mysli. Jsme posedlí po p íjemných smyslových požitcích. Je velmi obtížné vymanit mysl z této gravitace a p eškolit ji na vyšší úrovn radosti jako nap íklad radost z p írody, radost z um ní, radost vnit ní istoty, radost harmonie, radost z univerzální lásky, radost z vnit ní integrity, radost dávání a sdílení, radost jednoduchosti, radost neulpívání atd. Snad ješt siln jší ulp ní se tvo í okolo pocitu ‘já-m j-moje-naše’. P ekonat gravitaci sebest ednosti v p ímém utkání má tém nulovou šanci na úsp ch. Zkoušela jste to už? Proto se v tšinou doporu ují mén direktní metody, které egocentricitu v prvním kole se spíš snaží jen oslabit. Jednou z t ch nejjemn jších a nejkrásn jších metod je práv vytvo ení vnit ního prostoru pro úctu a respekt, jak jste zmínila úvodem. Úcta k sob , úcta k ostatním, respekt
k p írod , respekt k Veškerenstvu... Sice to nejsou všechno jedna a ta samá v c, ale v širším pohledu všechny spolu úzce souvisí. Ale pozor, nesprávný respekt m že být paralyzující, odd lující, odcizující. Správný druh respektu uvádí bytosti a objekty do prohloubeného vztahu, otevírá novou dimenzi diferencovaného chápání. Správný respekt a úcta napojuje. asto bývá doprovázen pocitem vnit ního bohatství. Tento respekt zmenšuje ego a vnáší do mysli jemnou radost a jasnost. HHH: Je zajímavé, že již v tak starých textech, jako jsou ty p vodní buddhistické, m žeme erpat jisté odpov di k témat m dnešní doby - jako nap íklad k situaci konzumní spole nosti nebo k problém m životního prost edí. A to jak k potížím mentálního ‘prost edí’ našich myslí, tak i k ekologickým problém m životního prost edí povrchu zem . A: Ano. Ty nejzávažn jší katastrofy životního prost edí se odehrávají v lidských myslích. A je to tak, že mentální situace lidí se jistým zp sobem promítne i do p edm tné reality a má jistý vliv na své okolí. Jist nemusím podotýkat, že p ímých zmínek na téma životního prost edí nebo konzumní spole nosti v p vodních textech mnoho nenalezneme. Jsou tam ale pasáže - r zné p íb hy, rozbor situací, doporu ní, instrukce - ze kterých m žeme odpov di na sou asné otázky dnešního života odvodit. Tak kup íkladu v nejstarších buddhistických textech nalezneme jednu p íhodu, kdy Buddha pochválil mnichy za to, že zacházeli se svým ošacením nanejvýš úsporn . Když mnišské roby p estaly sloužit jako oble ení, mniši je používali dál jako ut rky. Když dosloužily i této funkci, mniši je používali dál jako hadry. A když už se nehodily ani k vytírání podlahy, mniši je pak ješt použili jako rohožky u vchodu. Jako kdyby tato drobná epizoda z Buddhovy sanghy nám cht la dát p íklad nap í celými tisíciletími k pozornému a uv dom lému zacházení s materiálními zdroji naší planety a doporu ovala to, co se dnes snažíme ve spole nosti rozší it pod pojmem recyklování surovin. V Buddhov dob bylo o róby nouze a tak zcela praktický aspekt hrál jist také roli; jsem ale p esv d en, že vedle jistého praktického významu, Buddhovi šlo hlavn o kultivaci pozorného uv domování, které v rámci jeho nauky zaujímá nejp edn jší pozici. Do ‘pozorného uv domování’ pat í i uv dom ní si širšího kontextu té které situace, p im enost, správné p i azení d ležitosti atp. Plýtvání je výrazem nedbalosti a nedomyšlenosti - takový postoj Buddha kritizoval zcela z eteln . V asijské tradici nalezneme i p ípady, které z pohledu západního lov ka by mohly být posuzovány jako nerozumné plýtvání. V klášterech se o svátcích asto nahromadí nepot ebné množství jídla nebo religiózních p edm t , sochy Buddhy jsou pokrývány vrstvi kami zlata. Mohla by vzniknout myšlenka, že v chudých zemích jako nap . Barma, 400 000 ‘neproduktivních’ mnich a mnišek vytvá í pro spole nost p íliš t žké b emeno. Jenže toto je n co podstatn jiného. Zde se nejedná o plýtvání nýbrž o zcela jiné se azení hodnot a priorit. I v duchovních oblastech má rozum své místo, není to ale to nejp edn jší místo. HHH: Pohled do dávných dob nám n kdy pom že vid t sou asnost s jistým odstupem, což v tšinou znamená vid t ji p esn ji a objektivn ji. A: Lidé Buddhovy doby m li jiný vztah k zemi a p írod , než máme nyní. N které pasáže a p irovnání z dávných text nás dojímají svojí jednoduchou p ímostí a silou básnického obrazu. Tak kup íkladu pozd jší theravádové texty ilustrují každou z deseti párami - z deseti sil dokonalosti bodhisatt (= budoucích Buddh ) krásným alegorickým obrazem. Jeden z nejinspirativn jších nalezneme u popisu kvality mettá, kvality univerzální lásky: “Tak jako voda omyje prach a špínu dobrých i špatných lidí aniž by inila nejmenší rozdíl, práv tak
posílá bodhisatta zá i univerzální lásky p átel m i nep átel m stejnou m rou, aniž by inil nejmenší rozdíl.” Párami ale nejsou prosp šné kvality jen pro bodhisatty, st ední intenzitu t chto kvalit lze doporu it každému lov ku. Poslední z deseti párami je dokonalost vyrovnanosti. Alegorická pasáž zní: “Jako zem je indiferentní a rovnovážná ke všemu ne istému i istému co na ni kdo hodí a nepropadne výlev m hn vu nebo zdvo ilosti, stejn tak ty, bodhisatto, tvá í v tvá p íjemnému i nep íjemnému z sta vždy rovnovážný, sm uj k dokonalosti vyváženosti a dosáhni dokonalého osvícení.” U tohoto alegorického obrazu s povážlivým pokýváním hlavy si uv domujeme, že již bohužel v plném rozsahu neplatí. P íliš dob e dnes víme, že hranici zemské ‘trp livosti’ dokážeme velice zdatn p ekro it a že dokážeme v p írod zp sobit lavinové reakce. Rovn ž p irovnání, která spo ívala v p edstav , že obloha se nedá ‘zašpinit’, a vyhodíme do vzduchu cokoliv, se již také nedají brát doslovn . Geografie, moderní komunika ní prost edky a také fotografie Zem po ízené z družic v nás upevnily dojem velmi p ehlédnutelného a velmi limitovaného životního prostoru. V da nalezla pr kazná fakta, která sv d í ne-li o vývoji vesmíru, tedy alespo o vzniku a vývoji naší planetární soustavy. Jsou tu d kazy postupného vývoje života na naší planet . Historie posledních staletí v nás vyvolává silný dojem p evratného a stále se zrychlujícího vývoje lidstva. V kultu e Buddhovy doby sice existuje pon tí vzniku a zániku vesmíru, vzniku a zániku sv tových systém , existuje i pon tí r zných pozemských epoch, p esto na úrovni b žného života p evládá pocit, že život na zemi m l a dlouho, p edlouho ješt bude mít tutéž tvá nost: syn oral zcela stejným typem pluhu jako jeho d de ek. O n jaké vy erpatelnosti pozemských surovinových rezerv se lidem ani nesnilo. Vše tonulo v pocitu velikosti a nezbadatelnosti zem . P íroda byla oživena personifikací mnohých p írodních fenomén . Vztah k p írod v té dob byl asto uctivým vztahem slabého a ohroženého lov ka k vyšším mocným bytostem. S poznáním dalších a dalších p írodních zákon po ínaje 17. stoletím se vytvá í nový obraz mrtvého vesmíru. P vodní pov re nou úctu a respekt k bytosti Zemi nahrazuje extrém na druhou stranu: p edstava mrtvé hmoty, která slep a mechanicky následuje p írodní zákony. Tímto necitlivým a nepravdivým pojetím pak lov k legitimuje své tendence d lat si s p írodou, co se mu zamane. Zde je pramen sou asných ekologických potíží. Situaci m že provizorn napravit ú ední dohled na jedné stran a inteligentní opatrnost na druhé. Skute né ešení bych ale vid l p edevším v hlubším a obsáhlejším poznání naší existen ní sféry p edevším dopln ním t ch ‘mimov deckých’ pravd a skute ností do našeho pojetí p írody. Nepovažovat ji pov r iv za bytost s lidskými charakteristikami, a nepovažovat ji tup za bezduchou hmotu, která všechno snese a vydrží. HHH: ekl jste, že Buddhova cesta je nad asová, p esto ale v jeho u ení nacházíme elementy, které se z eteln vztahují k okolnostem jeho doby. A: Pouze esence Buddhova u ení je mimo asová, nad asová. I nejlepší slovní formulace svojí podstatou již zcela bez asové nebudou. Jedná-li se o konkrétní mezilidská ustanovení, ty bývají dobou podmín ny ješt víc. Kdyby Buddha žil dnes, pro vyjád ení stejného u ení by použil jiná slova a jiné obrazy. Docela v ím, že Buddha dnešní doby by pé i o životní prost edí a jistý p irozený respekt k zemi a p írod v n jaké form za lenil do svého u ení. HHH: Buddhova nauka hodn mluví o karm a o jejím vlivu na budoucnost. Já si ale myslím, že karma nep sobí jenom v budoucím život . Já vím, že to funguje i te . Když prost d lám špatné v ci, nerozmyslím si to, hrnu se do n eho bezhlav , tak se to projeví i v tomhle sou asném život .
A: Ur it je to tak. Ale obdobným zp sobem p sobí i ta dobrá karma - a na to se asto pozapomíná. Karma je motiva ní potenciál té které akce, který pak eká na p íležitost, aby se projevil a tak vydal svoji ‘energii’ n jakým zp sobem do jedincova života zp t. Hmm, to jsem ale ne ekl p íliš srozumiteln , že? Zcela jednoduše se dá princip karmy vysv tlit p íslovím “Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá” p evedeno do e i polopatické bychom ekli ‘Jak kdo žije, takový bude jeho život’. Takže nesobecký, moudrý zám r n co ud lat nebo n komu pomoci vytvá í dobrou karmu. Taková karma ovlivní jedinc v život dobrým, prosp šným zp sobem. Egocentrický, chtivý nebo nenávistný in vycházející ze zaslepenosti vytvá í špatnou karmu, která p inese r zné formy nep íjemna, utrpení a nesvobody. Karma, jak jste sama vypozorovala, je okamžitá skute nost; její vliv a plné projevení ale na sebe n kdy nechá dlouho ekat. Jisté nepatrné procento karmického ‘náboje’ se projevuje okamžit po tom, co jsme n co vykonali. Pocítíme dobrý nebo špatný pocit. To je ale jen fragment celého karmického potenciálu té které akce. V tšina karmické síly musí ekat v latentním stavu na p íležitost aby se mohla projevit. Staré systémy v d ly že konkrétní fungování karmy je nesmírn komplexní a spletité, p esto p evládal postoj, že karma je tém výhradn jedincovo osobní ‘vlastnictví’, pop ípad ‘d dictví’. Dnes se v chápání karmy objevuje krom toho p vodního i širší pojetí; mluvíme o karm rodiny, národa, civilizace, používáme pojem spole né karmy. Podle mého názoru je takové pojetí sou asné dob odpovídající a prosp šné. Napomáhá nám ve vytvo ení nového angažovaného pom ru k našemu okolí a upev uje v domí kolektivní zodpov dnosti za naši planetu. Ashin Ottama je buddhistický mnich eského p vodu. Jeho domovský klášter je nyní ve Švýcarsku; jezdí ale asto do eské republiky, kde vede medita ní kursy, p ednáší a ú astní se mezináboženských rozhovor . V tomto roce otev el medita ní centrum Bodhipála v severních echách.