David Lipka
V ODNÍ SOCIALISMUS –
V Ý J IMK A NE B O P R AV IDLO ?
OBSAH ÚVOD ..................................................................................................................................... 2 1.
2.
M etoda....................................................................................................................... 3
Pojem blahobytu ....................................................................................................... 5
KA P I T OL A P R VN Í Voda jako celosvětový problém – základní přehled ............................... 8 KA P I T OL A DR U H Á Voda jako ekonomický statek .............................................................. 11 1.
2.
3.
4 .
5.
6 .
7.
H istoricky vzniklé koncepty řešení vzácnosti........................................................ 12
Praxeolog ická teorie vlastnických práv.................................................................. 14
Systémy založené na vlastnických právech – současná situace ............................ 19
Ekonomická kalkulace............................................................................................ 25
Přímé příkazové systémy – vznik a vývoj.............................................................. 28
Přístupy založené na použití cen ............................................................................ 30
A lokace dle uživatelů.............................................................................................. 38
KA P I T OL A T Ř E T Í Voda jako veřejný statek ........................................................................ 39 1.
2.
Problematika pozitivních externích ef ektů............................................................. 4 0
Soukromé poskytování „ veřejných statků“ ............................................................ 4 4
KA P I T OL A Č T VR T Á Voda jako základní potřeba ................................................................ 4 7
KA P I T OL A P Á T Á Voda jako předmět reg ulace.................................................................... 51 1.
2.
3.
4 .
Problematika reg ulace............................................................................................. 52
H istoricky vzniklé koncepty ochrany vody............................................................ 54
T eoretické přístupy k ochraně práv ........................................................................ 56
Ekonomické nástroje reg ulace................................................................................ 6 1
KA P I T OL A Š E S T Á Voda jako monopolizovaný statek ........................................................ 6 4 1.
2.
3.
4 .
5.
Problematika přirozeného monopolu ..................................................................... 6 5
Státní vodárenství.................................................................................................... 70
A ng lický model....................................................................................................... 71
A merický model...................................................................................................... 75
F rancouzský model ................................................................................................. 76
ZÁ VĚ R .................................................................................................................................. 79
LI T E R A T U R A ........................................................................................................................ 80
2 ▫▫▫▫ Ú v o d
VO
D N Í S O C IA L IS M U S
–V
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫▫▫▫ 3
li objektivně posoudit přínosy omezování zásahů státu do f ung ování svobodných trhů a
ÚVOD
tedy i celkový dopad proměny vztahu stát – trh, musíme nalézt příčiny všech zkoumaných jevů.
C ílem předkládané práce je ukázat, že změna přístupu státu k f ung ování svobodných
Whatever some people may consider as just and fair, the only relevant question is
trhů je pouze povrchní a že posun od role aktivního hráče k roli nejvyššího arbitra
suited to attain those ends for w hich people are ready to ex pend toil and troub le. T he
k dosažení výsledků, které jsou s právě probíhajícími změnami spojovány – růst
alw ays the same. What alone matters is w hich system of social org aniz ation is b etter question is: mark et economy, or socialism? T here is no third solution.
L udw ig von M ises
nepředstavuje kvalitativní změnu, ale nanejvýš změnu míry. Pokusíme se ukázat, že
blahobytu – je třeba mnohem hlubší proměny, než jaké jsme byli dosud svědky. Pokusíme se současně vyvrátit alespoň
některé předsudky, jež jsou spojovány
s takzvanou „ bezhlavou dereg ulací“ , a odhalit skutečné příčiny neg ativních jevů dosud obvykle spojovaných s f ung ováním svobodných trhů.
Jako A riadnina nit nás v našem zkoumání bude provázet voda. T ato chemicky
E ven thoug h the thread of actual communism seems to have receded, at least for the moment, our universities, new srooms, and pulpits are still riddled w ith M arx ists.
W alt er B lock
jednoduchá sloučenina poskytuje z ekonomického hlediska bohatý materiál zkoumání a dovoluje v krystalicky čisté podobě zpřítomnit zmiň ovaný vývoj. N ejprve na jejím
příkladě prozkoumáme vztah státu k nakládání s přírodními zdroji, poté nám umožní
analyzovat rozsáhlou sf éru otázek spojených s ochranou životního prostředí a konečně nás zavede i do světa nedokonalé konkurence a přirozených monopolů.
V kapitolách dva až čtyři se zaměříme na podmínky, za nichž nabývá voda
V uplynulých více než deseti letech následujících po celosvětovém kolapsu reálného
charakteru ekonomického statku, zodpovíme otázku z čeho plyne její hodnota, zda
svobodného trhu. T ento posun nenastal pouze v zemích nejsilněji stižených centrálním
vzácným zdrojem a konečně prozkoumáme, jak charakter vody jako ekonomického statku
socialismu jsme mohli zaznamenat patrný posun v hodnocení důležitosti f ung ování plánováním. S jistou dávkou zjednodušení je možné tvrdit, že získal g lobální charakter.
Pokud bychom chtěli vyjádřit nastalou změnu jednou větou, pak by zněla asi takto: stát vyměnil roli aktivního hráče za roli hlavního arbitra.
1
Změna pozice státu však není bezbolestná a v hodnocení dopadů také nepanuje
jednoznačná shoda. M á to své důvody. O na změna nebyla vyvolána žádnými převratnými
změnami v teorii. Příčinou bylo spíše „ empirické prozření“ . Stát reprezentovaný politiky a ú ředníky přišel o svá andělská křídla a na zem již dopadl jako veskrze „ hříšná“
existují nějaká specif ika, která by bránila nakládání s vodou jako s každým jiným a její hodnota souvisí s opatřeními státu.
Pokud má voda nějakou hodnotu, pak je třeba s ní náležitě nakládat. V kapitole páté,
věnované otázkám spojeným s ochranou životního prostředí, se blíže podíváme, zda voda
vyžaduje nějakou zvláštní péči oproti ostatním hodnotám, prověříme vliv dopadů
znečištění na třetí strany a různé způsoby řešení. Konečně zhodnotíme i důsledky státní reg ulace ve sf éře ochrany životního prostředí, její přínosy a náklady.
N akonec se voda objeví jako produkt poskytovaný v tzv. síť ových odvětvích. Voda
instituce. Vedle konceptu tržního selhání nám vstoupil na scénu koncept selhání vládních.
bývá distribuována k uživatelům prostřednictvím vodárenských sítí a po uspokojení
Volba mezi státem a trhem, jež se dříve zdála být v jistých oblastech ekonomicky, ale i
opětovně využita. V poslední kapitole se budeme věnovat otázce existence monopolů,
Jedno zlo ztělesněné dříve v podobě monopolů či externalit se nám rozštěpilo ve dví. eticky a politicky jednoznačná, se v oblasti teorie stává otázkou trvalého empirického testování. V oblasti rozhodování státu se z ní pak vyklubal obtížný politický problém. Je to pochopitelné. N a jedné straně jsme v dříve státem spravovaných oblastech ekonomiky
svědky nárůstu kvality poskytovaných služeb a bezprecedentního rozvoje technolog ie. N a druhou stranu se však objevují i jisté def ekty plynoucí z probíhající dereg ulace. C hceme2
1
Když mluvíme v následuj ícím t ex t u o st át u, máme na mysli j a koukoli or g a niz a ci vybír a j ící da ně . S p a da j í sem p r ot o i
vš ech ny dr uh y r eg ionů , t z v. sa mosp r áv a obcí v p odobě , j a k dnes ve svě t ě ex ist uj í. 2
A si nej z námě j š ím p ř íp a dem t a kové h o def ekt u byla loň ská ener g et ická kr iz e v Ka lif or nii. Ke skut eč ným p ř íč inám viz
Z a j íč ek ( 2 0 0 1 ) , doda t ek B .
potřeb zákazníků musí být zase odvedena někam, kde nebude škodit, ba kde může být i jejich škodlivosti s ohledem na blahobyt a v neposlední řadě problémům jejich reg ulace.
1. M e t o d a Vzhledem k tomu, že současný přístup ke společenskovědním zkoumáním je buď
scientisticky, či dokonce i postmoderně zaměřen, je třeba již na počátku vymezit povahu prováděného zkoumání a zabránit tak některým nepochopením.
4 ▫▫▫▫ Ú v o d
VO
D N Í S O C IA L IS M U S
–V
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫▫▫▫ 5
M etodu práce, již budeme používat, lze nazvat praxeolog ickou.3 N ení třeba příliš
„ V ě da se p okouš í p oznat co j est a f or mulovat ex ist enciá lní vý r oky p op isuj ící svě t t ak,
vědě rozumíme jako bezrozpornému systému tvrzení o vztazích mezi f akty. Jinak řečeno,
„ V ě da si nep ř ivlast ň uj e sch op nost zkoumat , kor ig ovat č i nap r avovat h odnot ové soudy .
j ak j e…
zdůrazň ovat, že budeme zkoumat pole našeho zájmu pohledem společenské vědy, kdy
věda pro nás bude představovat soubor tvrzení o světě tak, jak je. Z tohoto triviálního f aktu nicméně plynou závažné důsledky.
V prvé řadě je třeba odlišit metodu zkoumání ve společenských vědách od metody
věd přírodních. Zatímco v posledně jmenovaných zkoumáme ne-rozumné věci, a proto
v rámci metodické abstrakce a tematické redukce nemá ig norance neempirických podmínek poznání obvykle zničující dopady, ve společenských vědách je situace radikálně odlišná. Společenské vědy znamenají zkoumání člověka ( objektu) člověkem
( subjektem) – člověk staví sám sebe jako problém. T ím se podstatně liší od ostatních
věcí. Planeta ani krysa nedokáže postavit sebe jako problém a začít se zkoumat, člověk
ano.4 N elze jej proto redukovat na souhrn chemických reakcí.5 Č lověk je ze své podstaty
bytostí transcendentální a tomu je třeba přizpůsobit i metodu zkoumání. V teorii věd se
právě provedená distinkce obvykle shrnuje pod pojem metodolog ického dualismu a tvoří základní kámen vědeckého zkoumání.
C o tvoří další základní pilíře, na nichž každá společenská věda musí stát? Prvním je
předpoklad, že lidem musíme rozumět jako ú čelově jednajícím bytostem ve světě omezených zdrojů ( vzácnosti) , a nikoli jako f unkčním automatům maximalizujícím
užitek v kauzální závislosti na změně vnějších podmínek. Lidé jsou principiálně nedeterminováni ve svých volbách, dokáží měnit své pref erence na základě racionálního posouzení. Jinak řečeno, součástí podstaty člověka je schopnost ref lexe vlastních hodnot.
S tím souvisí i další metodolog ický poznatek, tzv. metodolog ický individualismus.
Praxeolog ie je věda o lidech, nikoli o arbitrárně def inovaných ag reg átech. Vyplývá to již
J e w ertfrei. “
či společenská, patří mezi něco, co lze nazvat „ společenskými institucemi“ . Věda tedy předpokládá společnost. Společnost a potažmo i věda ( obecně řeč) může existovat jen na
základě jistých norem. Jakkoli to platí pro každou vědu, daleko významnější roli to hraje pro vědu společenskou, neboť pro ni je společnost předmětem zkoumání. Lze dokázat, že
existují apriorní podmínky existence společnosti ( v důsledku toho i vědy) , které není možné arg umentačně popřít a které tudíž představují východisko ( to co f akticky jest) každé vědy o společnosti. T akovou podmínkou je existence normy vlastnictví.9
Závěr, který učiníme, má klíčový význam. Praxeolog ie je věda o společnosti, nikoli
věda o státu. Jejím předmětem jsou společenské vztahy, přičemž politický proces představuje pouze jednu z podskupin lidského jednání. O dložení brýlí scientismu nám
zprostředkuje daleko komplexnější pohled na realitu. Pouze díky praxeolog ii lze učinit opatření státu předmětem zkoumání.
V intencích výše uvedeného M isesova citátu můžeme říci, že praxeolog ie nám
umožní poznat, co je to krádež a jaké má důsledky. Závěr, že krást je špatné, už leží mimo oblast vědy. Je to tedy hodnotově neutrální společenská věda vycházející z jistých
apriorních – nekonvenčních, kulturně a historicky nepodmíněných – norem, která slouží jako nástroj analýzy konkrétních ( historických) událostí ve sf éře společnosti.
2 . P o je m
kolektivní entity jako národ či stát.6
S tímto pojmem jsou spojena častá nedorozumění. Je třeba si je vyjasnit. M ises píše:
3
V ýr a z p r a x eolog ie p och áz í od A lf r eda E sp ina se, a vš a k své dneš ní p ost a vení z íska l z ej mé na p r a cí L udw ig a von M isese a
blahobyt. N ení to náhoda. Koncept blahobytu totiž umožň uje převést různé dílčí důsledky jednání na jednoho společného jmenovatele. T o, že má vůbec smysl zkoumat vliv jednání z hlediska společnosti, se zakládá na poznání, že ekonomická činnost není hra s nulovým
7 8
4
9
j ediný živoč ich , kt er ý volí, lz e oč ekáva t , že st ej ný [ ekonomický] p ř íst up j e možné a p likova t i na kr ysy, koč ky a ch obot nice,
kt er é bez p och yby ma x ima liz uj í svů j užit ek st ej ným z p ů sobem j a ko lidé . N ení t edy náh odou, že se uka z uj e a p likova t elnost
t eor ie ceny na ch ování z víř a t .“ C oa se ( 1 9 9 0 ) , st r . 3 . 5
T ím nep op ír áme, že j e p ř ír odově dné z koumání možné . Pouz e t vr díme, že nám nic nep ř inese ve z koumání f enomé nů
lidské h o j ednání. 6
N a p r oblé m t z v. koncep t uálníh o r ea lismu ve sp oleč enských vě dách up oz or nil z ej mé na F . A . H a yek. S p oč ívá p odle ně j
v ch ybě : „ že [ scient ist ič t í sp oleč enš t í vě dci] t r a kt uj í j a kožt o f a kt a t o, co j e p ouz e vág ními t eor iemi bě žné h o vě domí“ .
H a yek ( 1 9 9 5 ) , st r . 5 4 .
b la h o b y tu
V ú vodu jsme uvedli, že naším zájmem bude zkoumat vliv konkrétních opatření na
následně da lš ích p ř edst a vit elů r a kouské ekonomické š koly. Pr a x eolog ie se z a bývá a p r ior ními a sp ekt y lidské h o j ednání.
V ě t š ina souč a sných ekonomů si uvedený r oz díl neuvě domuj e. N a p ř R ona ld C oa se se domnívá, že: „ J elikož č lově k není
8
V tomto ohledu je praxeolog ie nepochybně hodnotově neutrální. N eříká, jak věci
ve světě jsou. Přirozeným ( předvědeckým) f aktem je pro člověka vždy on sám, nikoli T řetím pilířem, kterému se obvykle nedostává zasloužené pozornosti, je existence
7
mají být. T o ale neznamená, že není na žádných normách založena. Věda, ať již přírodní
z uvedené def inice vědy. Věda zkoumá f akta neboli věci a jejich vzájemné vztahy tak, jak
normativních předpokladů společenské vědy. T radičně se hovoří o hodnotové neutralitě.
uč í ná s p ouze t o, co j e, nikoli t o, co má b ý t . “
M ises ( 1 9 8 5 ) , st r 3 6 .
I bid, st r . 2 71 , z výr a z ně no v or ig inále.
Z h lediska p r a x eolog ické h o z koumání není p odst a t né vymez ení vla st nict ví v p oz it ivním p r ávu ( j a k a z da vů bec j e
vynut it elné st át ní mocí) . T ot o vymez ení se mů že na op a k st át p ř edmě t em z koumání p r a x eolog ie, konkr é t ně j ej í č ást i –
a p r ior ní t eor ie p r áva . V la st nict ví t udíž p ř edst a vuj e j a kousi p r ot onor mu. K ont olog ické mu z koumání p r áva ve vymez ených
int encích viz R eina ch , A . ( 1 9 8 3 ) .
Z výš e uvedené h o r ovně ž nelz e vyvodit z ávě r , že se dle nor my vla st nict ví má j edna t . A na log icky z ex ist ence p r a vdy j a ko
a r g ument a č ně nevyvr a t it elné nor my nep lyne, že se nemá lh át . K ot áz ce p ova h y vla st nict ví viz na p ř . H op p e ( 1 9 8 9 ) ; idem
( 1 9 9 3 ) ; R ot h ba r d ( 1 9 9 8 ) ; T uck ( 1 9 79 ) ; L ocke ( 1 9 9 2 ) .
R ovně ž z uvedené h o nep lyne, že j e dodr žování t é t o nor my ně j a k lidem vr oz ené . N a op a k z ávisí na mnoh a p odmínkách j a ko
j e na p ř . kult ur a , t r a dice, p ost a vení elit ve sp oleč nost i a t d. K t é t o p r oblema t ice viz na p ř . B enson ( 1 9 9 3 ) .
6 ▫▫▫▫ Ú v o d
součtem, ale potenciálně hra se součtem pozitivním. A
VO
jelikož je praxeolog ie vědou
společenskou, jsou to právě ony „ celospolečenské dopady“ , které konstituují její eminentní zájem. Proto i my použijeme v následující práci kritérium, jež dokáže zmíněné vlivy shrnout.10
A bychom předešli všem nedorozuměním, je třeba koncept blahobytu pečlivě
vymezit. Z pravidla metodolog ického individualismu je zřejmé, že společenský blahobyt nemůže existovat jako samostatná entita bez ohledu na individuální užitek jednotlivců. Je
D N Í S O C IA L IS M U S
–V
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫▫▫▫ 7
daný vnější f akt. Je to něco mimo dosah jeho jednání. Bylo by absurdní odvozovat pokles Robinsonova užitku z f aktu, že nemá zámořskou plachetnici. Kateg oriálně odlišná je ale situace, kdyby takovou loď
měl a někdo, např. Pátek, by mu ji bránil používat.
V takovém případě můžeme tvrdit, že Pátkovo jednání snižuje Robinsonův užitek, neboť
mu f yzicky znemožň uje zvolit více pref erovanou alternativu, kterou by bez jeho zásahu zvolit mohl.
Výše jsme uvedli, že pro praxeolog ii musí být východiskem koncept vlastnictví.
proto třeba zaměřit se nejprve na pojem užitku.
Z něj vyplývá, že zatímco Robinson ( bez Pátka) je na opuštěném ostrově omezen pouze
východiskem je, že užitek představuje praxeolog ickou, a nikoli psycholog ickou kateg orii.
soukromého vlastnictví ostatních lidí.13 Vlastnictví ostatních tak představuje analog ickou
První axió m říká, že užitek není kardinální neboli měřitelnou veličinou.11 Druhým
přírodními podmínkami, pro člověka žijícího ve společnosti hrají analog ickou roli i sf éry
U žitek má tedy smysl jen v rámci lidského jednání jako kritérium porovnání zvolené
zábranu v jednání jako omezení vyplývající z přírodních podmínek.
nelze srovnávat mezi různými lidmi, ale ani u jednoho člověka v různých časech.
vzácnosti, nebo je takové omezení důsledkem lidského jednání, které lze charakterizovat
pouze jako užitek vztahující se k dané konkrétní volbě a je pouze a výhradně užitkem
užitek jednotlivce chápaný jako kateg orii jednání, v druhém případě dopad existuje. N yní
alternativy s alternativou, která zvolena nebyla.12 Z toho je patrné, že užitek nejen že
N eexistuje žádná „ zásoba užitku“ , jejíž stav bychom mohli nějak měřit. U žitek má smysl mezním.
Vzhledem k tomu, že se současné rozhodnutí z principu týká nejisté budoucnosti,
rozlišujeme dvě situace. Č lověk vždy ex ante očekává vyšší užitek z alternativy, kterou
O dlišujeme tedy dvě situace: buď
omezení jednat plyne z vnějších podmínek
jako násilné.14 Zatímco v prvém případě evidentně nemůže mít takové omezení vliv na
již jen připomeň me, že neexistuje nic jako vliv nenásilného jednání na užitek třetích stran15 a přistupme k f ormulaci def inice společenského blahobytu.
Společenský blahobyt jako koncept vybudovaný na individuálních užitcích je mezní
zvolil, proti alternativě, jíž se vzdal. E x p os t lze říci, že volba byla spojena se zvýšením
ordinální veličina. Řekneme, že blahobyt ( ex ante) v důsledku jistého jednání vzroste
alternativa ve volbě obětovaná. T ato situace nastane tehdy, pokud se v okamžiku volby
alternativám alespoň pro jednoho člověka a současně nesnižuje užitek nikomu jinému.
užitku tehdy, když zvolená alternativa přinesla větší subjektivní uspokojení než člověk nedopustí chyby v odhadu budoucích podmínek a z toho plynoucího uspokojení.
tehdy, pokud dané jednání směřuje k dosažení vyššího užitku oproti obětovaným
Pokud se naopak chyby dopustí – rozhodne se pro variantu, která se ex p os t odhalí jako méně pref erovaná – pak můžeme hovořit o poklesu užitku vzhledem k variantě, kterou bylo možné zvolit.
Postoupíme-li na ú roveň společenskou, lze říci, že dobrovolná směna vždy přináší ex
ante užitek oběma směň ujícím. T aké můžeme prohlásit, že každé zabránění provedení
volby snižuje užitek toho, komu bylo zabráněno, neboť ten nemůže dosáhnout uspokojení z varianty, kterou nejvíce pref eruje. Zde je dále nutno odlišit dvě situace.
První je ta, kdy je možnost volby omezena reálnými podmínkami. Robinson se např.
může rozhodnout, že chce odjet na lodi pryč z ostrova. Je zřejmé, že nemůže, neboť
žádnou nemá. V takové volbě je omezen podmínkami vzácnosti, které pro něj představují
10
V yh neme se t ím dnes č a st é mu p ř íst up u, kdy se v ut ilit ár ním z koumání z oh ledň uj í vždy j en dílč í skup iny obyva t el, a ť j iž
sp ot ř ebit elé , výr obci, ch udí č i boh a t í. T a kové z koumání j e z a j ist é možné , nep ot ř ebuj eme k ně mu a le sp oleč enskou t eor ii. J e
z ř ej mé , že když vez meme boh a t ým a dáme ch udým, bude na t om p r vní skup ina h ů ř e, z a t ímco dr uh á si p olep š í. 11
Z ř ej mě p r vním ekonomem, kt er ý z dů r a z nil t ent o dů ležit ý a sp ekt byl F r a nz Č uh el: „ H odnot ové soudy nemě ř í, p ouz e
st a novuj í st up ně a š kály.“ Č uh el, F r a nz : Z ur L eh r e von den B edü r f nissen, W a g ner issch e U niver sit a t B uch h a ndlung ,
I nnsbr uck 1 9 0 7, st r . 1 9 8 . C it p odle M ises ( 2 0 0 0 ) , st r . 9 . 12
N a „ kont r a f a kt ickou“ p ova h u vě t š iny ekonomických z ákonů p oukáz a l J . G . H uelsma nn. V iz z ej mé na H uelsma nn ( 2 0 0 0 ) ;
idem ( 2 0 0 1 ) . N ebyl a le p r vní. Pů vodcem t é t o klíč ové dist inkce byl f r a ncouz ský ekonom F r é dé r ic B a st ia t . Pr o r oz liš ení
mez i sf é r ou t oh o, co j e vidě t a co není vidě t viz B a st ia t ( 1 9 9 8 ) .
13
T ím nic neř íkáme o t om, že není f yz icky možné ( na r oz díl od p ř ír odních omez ení) t a t o omez ení p or uš it . Pouz e ř íkáme, že
ka ždý, kdo t a k č iní, se dop ouš t í ně č eh o, co mu není dovoleno. N ikoli vš a k ve smyslu f yz ické m, a le ve smyslu
nor ma t ivním. 14
N ásilí č i a g r ese j e v t omt o oh ledu op ě t p r a x eolog ickou ka t eg or ií, kt er á má smysl p ouz e j a ko nevyžáda ný z ása h do
f yz ické int eg r it y ma j et ku ně koh o j iné h o nebo j a ko omez ování vla st níkovy svr ch ova nost i na d j eh o ma j et kem. 15
L z e t o demonst r ova t na p ř íkla du. E x ist uj í t ř i lidé : A , B , a C . A p r ovede smě nu s B . C vš a k t a ké ch t ě l p r ové st smě nu s A a
j edna l p r ot o z p ů sobem smě ř uj ícím k t omut o cíli ( obě t ova l j iný užit ek) . B yl ně j a k snížen j eh o užit ek p r ovedením smě ny
mez i A
a B ? N ikoli. Z e x p o s t h odnocení j eh o užit ek p oklesl ovš em nikoli v dů sledku j ednání A
chybou, kt er é se B
a B . Pokles byl z p ů soben
dop ust il v oka mžiku volby a kt er á sp oč íva la v mylné m odh a du budoucích vně j š ích p odmínek. L z e t o
ilust r ova t i t a kt o. Pokud se r oz h odnu j ít se koup a t k vodě a z a č ne p r š et , p okles mé h o užit ku ( užit ek j e ka t eg or ie j ednání)
nebude z p ů soben t ím, že z a č ne p r š et , a le t ím, že j sem š p a t ně odh a dl budoucí sit ua ci. D é š ť j e p ouz e j evem, kt er ý mou ch ybu
odh a lí. A na log ické p la t í i v p ř edch oz ím p ř íkla dě .
8 ▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o c e l o s v ě t o v ý p r o b l é m
–z á k la d n í p ře h le d
VO
D N Í S O C IA L IS M U S
–V
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫▫▫▫ 9
zapojení soukromého sektoru do oblasti hospodaření s vodou. N ásledujícím krokem byla
KA P I T OL A P R VN Í Voda jako celosvětový problém – z á kladn í př eh led
Konf erence O SN
o životním prostředí a rozvoji, konaná v Riu de Janeiro v roce 19 9 2,
která v kapitole 18 A g endy 21 zahrnula principy přijaté na konf erenci v Dublinu a stanovuje základní cíle hospodaření s vodou:
„ V oda j e p ot ř eb ná ve vš ech asp ekt ech ž ivot a. V š eob ecný m cílem j e zaj ist it , ab y vš ich ni ob y vat elé
t é t o p lanet y
b y li zá sob eni kvalit ní vodou p ř i souč asné m zach ová ní
h y dr olog ický ch , b iolog ický ch a ch emický ch f unkcí ekosy st é mu, p ř izp ů sob ení lidský ch
meaning s and actions. G oods, commodities, and w ealth and all the other notions of
a b oj i p r ot i nekvalit ní vodou zp ů sob ený m
zneč iš t ě ní j e t ř eb a r ozvoj moder ních
t ech nolog ií vč et ně
p ů vodních . “
conduct are not elements of nature; they are elements of human meaning and conduct. “
L udw ig von M ises
akt ivit kap acit ním omezením p ř ír ody
nemocem. K p lné mu vy už it í omezený ch vodních zdr oj ů a zaj iš t ě ní t ě ch t o zdr oj ů p r ot i
E conomics is not ab out thing s and tang ib le material ob jects; it is ab out men, their
1 9
vy lep š ová ní t ech nolog ií
Rostoucí důraz kladený na otázku g lobálního hospodaření s vodou vyú stil v roce
19 9 6 v založení Světové rady pro vodu ( W or l d W ater C ou ncil – W W C ) , která mimo jiné od roku 19 9 7 každé tři roky pořádá Světové f ó rum o vodě. Ve stejném roce jako W W C
Problém vody se dostává do popředí celosvětové pozornosti na konci 70. let. Je
postupně rozeznáván význam vody jako důležitého ( zatím ještě nikoli vzácného či ekonomického) statku. V rámci O SN je zakotveno, že:
„ vš ich ni lidé b ez oh ledu na st up eň r ozvoj e a j ej ich sociá lních a ekonomický ch p odmínek
maj í p r á vo na p ř íst up k p it né vodě v množ st ví a kvalit ě , kt er á j e r ovna j ej ich zá kladním
p ot ř eb á m. “
16
V roce 19 81 byla vyhlášena M ezinárodní dekáda věnovaná zásobování vodou a
hyg ieně, která dle ú dajů O SN
Současně existuje i společný prog ram OS N
opatření a otázkami ekonomické ef ektivnosti, k jejichž řešení bylo uspořádáno mezinárodní setkání v Dillí – Th e G l ob al C ons u l tation on S af e W ater and S anitation f or th e 1 9 9 0 ’ s .
V ú vodu jsme si stanovili, že budeme zkoumat posun ve vztahu mezi státem a
svobodným trhem. Proto se při sledování dalšího vývoje zaměříme pouze na tento aspekt.
Prvním významným posunem ve zkoumaném vztahu byla konf erence v Dublinu v roce kde byly přijaty čtyři tzv. Dublinské principy. Zásadním posun je zahrnut ve
čtvrtém principu, který stanoví, že:
„ voda má ekonomickou h odnot u ve vš ech svý ch konkur enč ních už it ích a mě la b y b ý t
p ovaž ová na za ekonomický st at ek. “
18
N ově se zde objevuje i explicitně f ormulovaná nutnost „ v případech, kde je to vhodné“
Z našeho pohledu je důležité, k jakým dalším změnám došlo v chápání vody jako
vzácného statku a zejména ve změně vztahu soukromého a státního sektoru. Posun lze
pozorovat na 2. Světovém f ó ru o vodě, které se konalo v H aag u v březnu 2000. Jeho ú častníci se dohodli na tom, že k dosažení cílů hospodárného využití vody je mimo jiné třeba:
„ p osunout se k cená m, kt er é p lně zoh ledň uj í ná klady souvisej ících s vodou“ , 2
17 18
A kč ní p lán z konf er ence O S N o vodě v M a r del Pla t a , 1 9 77. C it p odle A g e n d a 2 1 , oddíl 1 8 .4 7.
S a moz ř ej mě že k vývoj i doch áz elo i p ř ed D ublinskou konf er encí, p ř est o j i vš a k lz e p ova žova t z a j ist ý milník. C it . p odle W a te r S e c u r i ty : A P r e li mi n a r y A s s e s s me n t o f P o li c y P r o g r e s s s i n c e R i o , st r . 1 1 .
0
na p osky t ová ní vš ech
služ eb
což lze spatřovat jako změnu důrazu kladeného na roli cen při alokaci zdrojů oproti A g endě 21.21 Vychází se zde z poznatku, že:
„ p okud j sou voda a služ b y sp oj ené s vodou sp r á vně h odnoceny , p ak dy namický p r oces t r h u p ovede k ef ekt ivně j š ímu už it í zdr oj ů . “
2 2
Jedná se však pouze o dílčí posun, neboť je limitován:
„ p ot ř eb ou r ovnost i a usp okoj ením zá kladních p ot ř eb ch udý ch a zr anit elný ch . “
2 3
Zde je třeba se zmínit o jednom důležitém aspektu zmiň ované role cen. N ejedná se o ceny
tržní, nýbrž o tzv. „ správné ceny“ , které mají zohledň ovat jak tržní ceny, tak i ostatní hodnoty – ekolog ické, kulturní, sociální.
19 20
16
– G W P) .
pod názvem W or l d W ater A s s es s ement
Pr og r amme, který f ung uje pod správou U N E S C O.
přispěla k tomu, že přibližně 1,2 mld. lidí získalo přístup
k bezpečným dodávkám vody. Současně se projevily problémy s f inancováním daných
19 9 2,17
bylo založeno i G lobální partnerství pro vodu ( G l ob al W ater Par tner s h ip
21 22 23
A g e n d a 2 1 č l. 1 8 .2 .
C it . p odle W o r ld W a te r A c ti o n s , st r . 1 3 . S r ov. A g e n d a 2 1 č l. 1 8 .1 2 , p ísmeno e. W o r ld W a te r A c ti o n s , st r . 2 3 . I bid. st r . 1 5 .
1 0
▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o c e l o s v ě t o v ý p r o b l é m
–z á k la d n í p ře h le d
VO
Ještě významnější změnu lze spatřovat v následujícím. Poprvé se zde objevuje pojem
zdůrazněna potřeba ochrany zájmů chudých.24
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫▫▫▫ 1 1
Voda jako ekon omi cký statek
V současnosti již existují jisté zkušenosti s aplikací deklarovaných opatření.
Zainteresované org anizace přiznávají, že zejména v oblasti oceň ování vody bylo dosaženo velmi malého pokroku.
Zdá se, že v uplatň ování role cen nastává jistá „ střízlivost“ v oblasti ef ektivnosti
takového přístupu.
–V
KA P I T OL A DR U H Á
trh s vodou – W ater Mar ket, což lze chápat jako posun v chápání role trhu, ačkoli je opět
25
D N Í S O C IA L IS M U S
„ T hus human economy and property have a joint economic orig in since b oth have, as
Zkušenosti ukazují, že na trhu se konstituují tržní ceny, a nikoli
ultimate reason for their ex istence, the fact that g oods ex ist w hose availab le quanties are
„ správné ceny“ , což je chápáno jako přehnané kladení důrazu na ekonomickou hodnotu
smaller than requirements of men. “
na ú kor hodnot ostatních, a proto se opět ještě silněji zdůrazň uje, že:
C ar l M eng er
„ [ ř eš ení] mnoh a komp lex ních ot á zek alokace zdr oj ů mezi r ů zná už it í vodních zdr oj ů
musí b ý t založ eno na silně j š ím p or ozumě ní h odnot á m vody . Z t é t o skut eč nost i vy vst á vaj í mnoh é p r ob lé my p r akt ické p olit iky . J e t ř eb a vzít v ú vah u vš ech ny h odnot y
zdr oj e ( vč et ně volné h o č asu a r y b á ř st ví) . H odnot a mnoh a t ě ch t o už it í j e sub j ekt ivní a č ast o odr á ž í kult ur ní p ř edp oklady …
sch op nost p lat it zej mé na ze st r any p ot ř eb ou…
) .“
O dp ově dní č init elé musí vzít p ř edevš ím v ú vah u
2 6
ch udý ch
( p r o ně ž
j sou vodní zdr oj e zá kladní
Současně i zapojení soukromého sektoru nedosáhlo očekávané intenzity. A čkoli tedy
pohled na vodu jako na ekonomický statek přetrvává, je spatřována problematičnost praktického naplnění tohoto konceptu.27
N yní si již můžeme dovolit f ormulovat, byť stále při vědomí možného zjednodušení,
g lobální postoj odpovědných institucí k otázce povahy vody jako přírodního zdroje. Je všeobecně přijímáno, že • •
•
Voda je ekonomickým statkem.
Voda má i „ mimoekonomickou“ hodnotu, která není zohledněna v tržních
cenách, má rysy tzv. veřejného statku.
I kdyby tržní ceny zohledň ovaly mimoekonomickou hodnotu vody, stále je nutné
zasahovat do alokace, neboť je voda základní potřebou, a proto musí být poskytována chudým dle jejich schopnosti platit.
T ěmto jednotlivým aspektům se budeme postupně věnovat v dalších kapitolách.
Ze všeho nejdříve se zaměřme na problém, zda vůbec, případně za jakých podmínek,
je voda ekonomickým statkem. Statkem se obecně může jakákoli věc stát při současném
splnění následujících podmínek. Existuje člověk, který pociť uje potřebu, o níž ví, že bude
pomocí dané věci uspokojena, a má odpovídající věc ve své moci. Voda je dle uvedených kritérií nepochybně statkem, neboť existují rozmanité lidské potřeby, které je možné
pomocí vody uspokojit. N ás ale zajímá, zda je statkem ekonomickým. K tomu musí splň ovat ještě jednu podmínku a to, že její množství nepostačuje k uspokojení všech potřeb, ke kterým by mohla sloužit.28
Splň uje voda i tyto podmínky, jinak řečeno, je voda vzácná? Zde je situace poněkud
složitější. C harakter ekonomického statku ( obecně statku) nemá druh věcí obecně. Záleží
na konkrétní situaci. Konkrétně na množství dané věci, které máme k dispozici a na škále potřeb, k jejichž uspokojení tato věc může sloužit.
Jestliže Robinson leží nemocný v jeskyni, nemůže se hýbat a má poslední vak vody,
pak je pro něj voda nepochybně ekonomickým statkem a byl by za ni ochoten něco obětovat. Pokud ale stojí u mohutného pramene průzračné vody, je nasnadě, že za dodatečné množství vody by nebyl ochoten obětovat zhola nic – voda by pro něj nebyla vzácná, byla by tzv. volným statkem.
V našem kontextu má právě učiněný poznatek jeden závažný důsledek. N ení-li voda
vzácná, problém její alokace mezi různá konkurenční užití neexistuje. M ůžeme z dané
zásoby uspokojit všechny naše potřeby. N ení-li statek vzácný, pak neexistuje ani ekonomický problém a praxeolog ie k tomu nemá co říci.
24 25
I bid. st r . 2 3 .
Pouka z uj e se z ej mé na na r oz ma nit ost h odnot y vody. „ U vě domě ní si mnoh a hod n ot v od y j e klíč em k dobr é p olit ice.
H odnot a není t ot é ž co cena ; ekonomie vody v souč a snost i neodr áží mnoh ost h odnot vody.“ W a te r S e c u r i ty : A P r e li mi n a r y
A s s e s s e me n t o f P o li c y P r o g r e s s s i n c e R i o , st r . iv. 26 27
I bid. st r . 2 6 – 2 8 . I bid. st r . 1 5 .
Zaměřme proto naši pozornost na situaci, kdy vzácnost existuje. Předpokládejme, že
voda je ekonomickým statkem, opusť me situaci osamoceného Robinsona a nechme
vstoupit do hry Pátka. Předpokládejme dále, že jejich celková potřeba, k jejímuž
uspokojení je třeba vody, převyšuje dostupnou zásobu. M ají dvě možnosti, jak tento
28
S r ov. M eng er ( 1 9 9 4 ) , st r . 5 2 .
1 2 ▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o e k o n o m i c k ý s t a t e k
VO
D N Í S O C IA L IS M U S
–V
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫▫▫▫ 1 3
problém vyřešit. Prvním z nich, tzv. společenský způsob řešení, je ustavení vlastnictví.
se stal později součástí common l aw , ale i C ode N ap ol eon. V moderní podobě znamená,
Robinson, Pátka zabije či vyžene a tím problém vzácnosti zmizí.29
pozemku samotnou vodu nevlastní, ale má právo ji užívat na svém pozemku a v rámci
Druhým způsobem je, že spolu začnou Robinson a Pátek bojovat a silnější, řekněme
M nohem zajímavější než tato základní situace je jiný případ. Představme si, že
Robinson prohlásí, že veškerá voda na ostrově, která by bohatě stačila k uspokojení potřeb nejen jeho a Pátkových, ale i dalších tisíců lidí, patří jen jemu. T ímto rozhodnutím
že právo užívat vodu vychází z vlastnictví půdy, skrze níž daný tok protéká. Vlastník povodí. Z těchto důvodů nelze právo samostatně převést.
Dále je zde od počátku zakotvena zásada, že toto používání nesmí poškodit dalšího
uživatele.33 T ato tradice práva „ majitele přilehlého pozemku“ – r ip ar ian tr adition –
se pro Pátka stala voda vzácným statkem. Vzácnost je to ale umělá. Zatímco v prvém
nesená common l aw
Robinsonovi uspokojení všech jeho potřeb – a p r oto se ustavilo vlastnictví, v druhém
si proto přiblížíme na příkladě U SA . K jejímu f ormálnímu převzetí tam došlo v soudním
uvedeném příkladě nejdříve existovala vzácnost – dostupná voda neumožň ovala Pátkovi i případě žádná vzácnost neexistuje. Proč? N emůže mít třeba Robinson potřebu zabránit
ostatním v užívání vody na ostrově? Potřebu ano, to však nestačí. U vedli jsme, že jednou
rozhodnutí z roku 184 5.
„ J ako ob ecné p r avidlo p lat í, ž e kaž dý maj it el p ř ileh lé h o p ozemku má p ř ir ozené a r ovné
z podmínek, aby věc nabyla charakteru ekonomického statku, je, že danou věc ovládáme
– musí být předmětem lidského jednání. Když ale o vodě cosi prohlásíme, neučinili jsme
ji tím předmětem jednání a žádný problém vzácnosti nemůže vůbec vyvstat.30 Vzácnost
byla uchovávána ve Velké Británii, a dalších bývalých koloniích,
zejména ang licky hovořící části Kanady a Spojených státech amerických. Její další vývoj
p r á vo p ouž ívat vodu t oku sousedícíh o s j eh o p ozemkem… “
Zároveň byla použita jedna z maxim common l aw : A q u a cu r r it et deb et cu r r er e:
není psycholog ickým konceptem, nýbrž konceptem praxeolog ickým. H ezky je to patrné
„ Ž á dný vlast ník p ů dy lež ící na j ednom t oku nemá p r á vo j ej ner ozumně odklá ně t ze
tvrdit, že je vlastníkem Země, Slunce či celého vesmíru. Jednoduše by prohlásil, že má
Postupem času doznala doktrína „ majitele přilehlého pozemku“ ve Spojených státech
vyhrocené podobě se to zdá absurdní, uvidíme však, že v případě státu je uplatň ování
„ kaž dý vlast ník p ř ileh lé h o p ozemku smí sp ot ř eb ová vat vodu v j aké mkoli p r osp ě š né m
na příkladu. Kdyby bylo možné přivlastň ovat věci pouhým prohlášením, mohl by kdokoli potřebu výlučného pozorování Slunce a že tuto potřebu deklaroval jako první.31 V takto
svý ch p ozemků č i mu b r á nit v odt oku z t ě ch t o p ozemků č i j ej j akkoli kazit a nič it . “
změny. Ve sporu Lux v. H ag g in z roku 1886 soud rozhodl, že
tohoto přístupu poměrně běžné.
už it í, kt er é j e uznané zvy ky j eh o komunit y a p ot ř eb ami j eh o sp oleč nost i, dokud nep ů sob í
Voda tedy v našem druhém příkladě není vzácným statkem. Vzácnost se pokouší
uměle vytvořit Robinson svým prohlášením. H eg emon nárokující si vlastnictví přírodního zdroje, aniž by si jej přivlastnil, vytváří umělou vzácnost.
1. H i st o r i c k y v z n i k l é k o n c e p t y ř e š e n í v z á c n o st i
Prozkoumejme nyní, jak se konkrétně historicky onen uvedený problém vyvíjel. Již
od antického Říma se datuje tradice, že tekoucí voda nemůže být předmětem vlastnictví.
34
ž á dnou h mot nou š kodu níž e lež ícím sousedů m. “
Původní doktrína ( přirozeného toku) tím byla modif ikována na tzv. doktrínu
rozumného užití, která se jinak také nazývá A merické pravidlo. Rozumnost byla
posuzována soudy a mezi rozumná užití spadalo v různých dobách rybaření, koupání, plavba, zavlažování, průmysl atd. N ení tedy již právem chráněn vodní tok, ale užití vody.
T ato práva jsou rovná, což znamená, že v případě nedostatku vody musí každý poměrně krátit své užívání krátit.
O dlišný způsob se vyvinul v 19 . století na západě Spojených států. Jeho vznik byl
Jedná se o příklad tzv. r es extr a commer ciu m – věc vyloučenou z právního obchodu.
dán rozdílnými přírodními podmínkami. N a východě byl relativní dostatek vody a tedy
majitelům přilehlých pozemků. Voda proudící, dešť ová nebo říční, moře a mořský břeh
systém vodního práva. Západ Spojených států je naproti tomu velmi suchý. Již před
Stojatá voda, rybníky a jezera naproti tomu byly předmětem vlastnictví a patřily však patřily mezi věci všem lidem společné – r es omniu m commu nes .32 Přesto měl
vlastník majetku přiléhajícího k danému toku jistá práva na jeho užívání. Stejný princip 29
vz ácnost i.
T o sa moz ř ej mě nez na mená, že sa mot né p r oh láš ení nemů že mít p r ávní č i kva z i-p r ávní dop a d. E x ist uj e celý soubor t z v.
sociálních
a kt ů , kt er é
t a kové
dů sledky ma j í. Podst a t né
K sociálním a kt ů m viz R eina ch ( 1 9 8 3 ) . 31 32
osídlením Evropany zde existovaly způsoby alokace vody založené na soukromém
vlastnictví.35 Š panělé osidlující tato ú zemí poskytovali právo na vodu společně
Př edp okládáme, že Pát ek i R obinson j sou lidé . Pa k j e R obinsonovo j ednání z loč inem. Kdyby t omu t a k a le nebylo – Pát ek
by na p ř íkla d byl š imp a nz , p a k by se z e st r a ny R obinsona nej edna lo o z loč in, nýbr ž o t ech nickou f or mu ř eš ení p r oblé mu 30
podobné podmínky jako v Británii. Je proto pochopitelné, že zde byl převzat i tradiční
j e, že j iž vždy p ř edp okláda j í ex ist enci vla st nict ví.
N ě kdy se t a kové mu p oč ínání ř íká „ Kolumbovský komp lex “ . S r ov. R ot h ba r d ( 1 9 9 8 ) , st r . 4 7. Kincl – U r f us – S kř ej p ek ( 1 9 9 5 ) , st r . 8 5 .
33
V Ř ímě t ot o p r ávo nesmě lo p oš kodit a ni uživa t ele, kt er ý mě l vě cné p r ávo k da né mu t oku t z v. služebnost , a t o buď
služebnost odbě r u vody s e r v i tu s a q u a e h a u s tu s , nebo služebnost h nát na ciz í p oz emek k vodnímu z dr oj i dobyt ek s e r v i tu s
p e c o r i s a d a q u a m a p p u s lu s . T a t o p r áva vz nika la na z ákla dě p r ávníh o j ednání, obvykle z a ú p la t u. Kincl – U r f us – S kř ej p ek
( 1 9 9 5 ) , st r . 1 9 8 – 2 0 2 . 34 35
Př íp a d H ea t h v. W illia ms, 1 8 4 5 , cit . p odle D a kins ( 2 0 0 1 ) .
S oukr omé vla st nict ví vody ex ist ova lo j iž mez i I ndiány. A č koli h r áz e a ka nály st a vě li sp oleč nými sila mi, voda dodáva ná
k z a vla žování soukr omých p olí byla v soukr omé m vla st nict ví. S r ov. A nder son, T . L .: S o v e r e i g n N a ti o n s o r R e s e r v a ti o n s ?
1 4 ▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o e k o n o m i c k ý s t a t e k
VO
s pozemky. S propukající zlatou horečkou v Kalif ornii se však projevila rostoucí potřeba vody, což dalo vzniknout novému systému.
Právo na vodu vznikalo tomu, kdo ji jako první použil neboli kdo jako první odvedl
D N Í S O C IA L IS M U S
–V
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫▫▫▫ 1 5
podmínek vznikne. Zato nám může osvětlit principy, které musí každá taková f orma splň ovat, aby představovala skutečný – vnitřně bezrozporný institut vlastnictví.
Již jsme řekli, že vymezení vlastnických práv představuje způsob řešení problému
část toku k vlastnímu užití. Přestalo se tedy vázat na vlastnictví půdy. Pozdějším
vzácnosti. Jak může takové právo vzniknout? V zásadě existuje jediný způsob. T ím je
v případě nedostatku vody měli držitelé starších práv plné přednostní právo proti
Je nepochybné, že člověk vlastní produkty své práce. Jestliže transf ormuje přírodní
příchozím mohlo analog icky vzniknout právo na užití zbytku vodního toku, avšak
princip prvotní apropriace – h omes teading .
držitelům práv mladších. Práva vzniklá na základě přivlastnění, jak se tento způsob
zdroj tím, že vydá svou energ ii a um, stává se výsledný produkt jeho majetkem. U staví se
uživatelé. Prvního soudního uznání se tomuto přístupu dostalo v roce 1855 ve sporu I rw in
zpochybnit, neboť pro jeho zpochybnění je nutné jej předpokládat.39 Je mimoto možné,
obvykle nazývá, lze volně prodávat i jinak převádět, pokud tím nejsou poškozeni ostatní
objektivní spojení člověka s dříve nevlastněným přírodním zdrojem. T ento princip nelze
vs. Phillips, a dále zejména v roce 186 2 ve sporu C of f in v. Lef t H and Ditch, kde soud
aby vlastnictví vzniklo pouhou deklarací? Již jsme prokázali, že nikoli. Z deklarace by
„ D okt r ína common law , kt er á dá vá vlast níkovi p ř ileh lé h o p ozemku p r á vo na t ok vody
práci. Princip apropriace je nicméně, jak jsme naznačili, prvotní, a jeho popření je proto
36
rozhodl, že:
v j eh o p ř ír odním kor y t ě vedoucím p ř es j eh o p ů du i v p ř íp adě , ž e j ej nij ak p r osp ě š ně nevy už ívá , nelze v C olor adu ap likovat . “
se na podzemní vodu vztahují stejná práva jako na vodu povrchovou.
Původně měl vlastník pozemku právo čerpat neomezené množství vody, přestože to
mohlo mít dopad na ostatní vlastníky. V precedenčních rozhodnutích ( v A ng lii v roce 184 3) bylo stanoveno, že nelze určit žádná právní pravidla v tomto směru, neboť vztahy mezi podzemní vodou jsou „ zahaleny tajemstvím“ .
Ve Spojených státech doznal s postupem času tento britský přístup analog ické změny
jako v případě vody povrchové. Začal se aplikovat princip rozumného užití. V některých státech přesto přetrvalo i původní absolutní právo vlastníka pozemku.
2 . P r a x e o l o g i c k á t e o r i e v l a st n i c k ý c h p r á v
Viděli jsme, že kdekoli se voda stala vzácným statkem, vznikl, nebylo-li tomu
bráněno, nějaký způsob, jak vymezit práva k jejímu užívání. Každý takový systém je
historicky podmíněný a odráží konkrétní situaci, v A ng lii je to relativní dostatek vody,
obdobně v Římě.38 N aopak akutní nedostatek vody v aridní oblasti západu Spojených
států dal vzniknout odlišnému systému vymezení práv. Vzhledem k tomu, že a p r ior i neznáme podmínky vzácnosti panující v tom kterém historickém okamžiku na určitém
místě, nemůže nám praxeolog ie říci, jaká konkrétní f orma vlastnictví za daných
A n E c o n o mi c H i s to r y o f A me r i c a n I n d i a n s , Pa cif ic R esea r ch I nst it ut e, S a n F r a ncisco, 1 9 9 5 . C it . p odle A nder son – S nyder
( 1 9 9 7) . 36 37 38
S r ov. J a g er ( 1 9 9 7) .
Př íp a d C of f in v. L ef t H a nd D it ch , cit . p odle D a kins ( 2 0 0 1 ) .
V p ř íp a dě Ř íma se j edná o dost a t ek r ela t ivní ( z ej mé na v p or ovnání se z emě mi sever ní E vr op y) . T ent o r ela t ivní dost a t ek
č i nedost a t ek vedl k t omu, že p r oblé m z ásobování vodou musel být ně j a k ř eš en. S ouč a sně a le nevz nikl p r oblé m obdobný
z áp a du S p oj ených st át ů p ř i vr ch olící z la t é h or eč ce.
prakticky nemožné.40
Pokud tedy Robinson utrhne kokos z palmy, která dosud nikomu nepatří ( na ostrově
37
V otázce podzemních vod se situace vyvinula poněkud odlišně. Podle britského
common l aw
musela vyplývat povinnost ostatních zdržet se přivlastnění věci tím, že s ní smísí svou
je takové množství palem, že bohatě postačují k uspokojení potřeb Robinsona i Pátka) , stane se tento kokosový ořech jeho majetkem a Pátek nemá právo k Robinsonovi přijít a
jeho ořech mu sebrat. Robinson smísil svou práci s ořechem tím, že jej utrhl, shodil dolů z palmy a donesl si jej domů.
Jak je to ale s vlastnictvím palmy?
Vlastní Robinson palmu, i když ji nijak
nevytvořil? Připomeň me si následnost odvození vlastnických práv. Č lověk vlastní sebe.
A by mohl být vlastníkem sebe sama, nikdo nesmí mít právo bránit mu přivlastnění přírodních zdrojů. A by si mohl přivlastnit přírodní zdroje, nikdo nesmí mít právo bránit,
aby tyto přírodní zdroje vznikly. T ento poslední atribut plyne z toho, že lidské jednání trvá v čase a že přírodní procesy jsou ze své podstaty procesy cyklické.
Pokud tedy Robinson sklízí kokosy z jedné palmy, mimo práva ke konkrétním
kokosům, které si přivlastnil, mu současně vzniklo právo na využití přírodních podmínek nutných k jejich vzniku. N eznamená to ale, že se Robinson stal výlučným vlastníkem
kokosové palmy. Pokud na ní každoročně uzraje 100 ořechů a on sklidí pouze 80, má
Pátek právo sklidit zbylých 20. Situace se změní tehdy, kdy Robinson usoudí, že ho
nebaví trmácet se napříč ostrovem do palmového háje, a vysadí si palmu přímo před jeskyní. T aková palma je pak jeho vlastnictvím a Pátek nemá právo na ořechy, i kdyby
Robinson všechny nespotřeboval. Právo nezasahovat do podmínek umožň ujících vznik a
zachování vlastněné věci se posouvá na jinou ú roveň . Pátek nemá kupříkladu právo
39 40
Pr o p odr obně j š í a r g ument a ci viz z ej mé na H op p e ( 1 9 8 9 ) . V č eš t ině p a k L ip ka ( 2 0 0 2 ) .
J e možné , a by se lidé doh odli, že vla st nict ví bude vz nika t dekla r a cí? V z h ledem k p ova z e vla st nict ví by musela dekla r a ce
p ř edst a vova t sp oleč enský a kt „ na ř íz ení“ , j eh ož obsa h em by bylo z a p ově z ení j ednání ost a t ních lidí. K j eh o na p lně ní j e
nicmé ně nut né , a by mu p ř edch áz el sp oleč enský a kt t z v. „ p odvolení“ , j ež by musel p r ové st ka ždý č lově k ( i v budoucnost i) ,
vů č i ně muž by byla
ex kluz ivit a
„ vla st nict ví“
up la t ň ována . Pr incip iálně
nevyt vář í, nýbr ž j iž p ř edp okládá. N a víc j e p r a kt ické
j e t a ková doh oda
možná, a vš a k vla st nict ví
up la t ně ní ně č eh o p odobné h o vysoce nep r a vdě p odobné , neboť
nep ř edst a vuj e r eálně a p likova t elné ř eš ení p r oblé mu vz ácnost i.
1 6 ▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o e k o n o m i c k ý s t a t e k
VO
odvádět vodu, která tuto palmu zavlažuje, ani jinak f yzicky narušovat existující podmínky umožň ující její růst.
Robinson tedy vlastní palmu. Vlastní tím pádem i potok, který přináší palmě
D N Í S O C IA L IS M U S
–V
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
Porovnejme jednotlivé vzniklé systémy s ohledem na smysl jejich f ung ování: A p r op r ia ce
P r ávo „ ma j ite le p ř ile h lé h o p oze mk u“ přivlastněním pozemku
O b e cná a p r op r ia ce libovolným přivlastněním A N O libovolné užití
potřebnou vláhu? A rg umentace je obdobná jako v předchozím případě. Pátek může opět
Jak vzniká právo?
odklonem toku
Jestliže palma vyžaduje pro optimální růst 1000 litrů vody za rok a v potoce je vody
Lze práva převádět? M ožnosti užití:
A N O rozumné užití
Kvantitativní jednoznačnost? Lze přivlastnit všechnu vodu? Propadá při neužívání? Kde jej lze uplatnit?
A N O
N E rozumné užití ( U SA ) / libovolné užití ( A ng lie) N E
A N O
N E
A N O
N E / A N O ( use-itor-lose-it doktrína) kdekoli
N E
N E kdekoli
O blasti aplikace:
vodní toky
na pozemku přiléhajícím k vodní mase všechny vodní masy
vodu z potoka libovolně využívat, pokud tím nezpůsobuje škodu Robinsonově palmě. desetkrát více, může si ji pátek odklonit na zavlažování svých banánovníkových plantáží. Stejně tak si může na onom potoce postavit mlýn či jej pro pobavení sjíždět na vydlabaném člunu.
Dovolíme si uzavřít, že existuje jediný způsob vzniku vlastnických práv a tím je
princip prvotního přivlastnění. T o, jaká konkrétní věc se stane předmětem vlastnictví, závisí na konkrétních podmínkách vzácnosti a dostupné technolog ii. Podstatné je, že všechna práva se mohou odvozovat pouze od smísení lidské práce s přírodním zdrojem.
Přistupme nyní konečně k problematice vlastnictví vody. Zaměřme se nejprve na
některé mýty, které jsou s touto problematikou spojovány: •
V od ní zd r oj e ne lze p ř ivla stnit. N ejprve zdůrazněme, že teorie vlastnictví má
apriorní povahu, a tudíž její univerzální platnost nezávisí na žádných technolog ických podmínkách.41 T y totiž nejsou exog enně dané. N aopak až existence vlastnických práv
( možnost přisvojit si plody své práce) motivuje k vymýšlení takové technolog ie, která minimalizuje náklady na jejich vymezení. •
V záj e mná p r op oj e nost vod y
v p ř í r od ě. N ejedná se o specif ickou vlastnost
vody. Vzájemně jsou propojeny všechny složky přírody, což ale nebrání jejich vlastnictví.
Vymezení toho, jaký vztah mezi sebou mají jednotlivé složky a jak zásah do jedné složky ovlivň uje složku jinou, je otázkou dotčených přírodních věd a technolog ie. •
V la stnictví
ne zoh le d ň uj e
h od notu ž ivotní h o p r ostř e d í . Zde se vychází
z tvrzení, že soukromým vlastnictvím se ztrácí zřetel na celek, neboť nejsou zohledněny tzv. pozitivní externality a naopak vznikají externality neg ativní. T omuto bodu se budeme
ještě dále věnovat. Zde jenom podotkněme, že oba tyto problémy pramení z absence vlastnictví, a nikoli z jeho existence. •
V od a j e zák la d ní p otř e b ou, a p r oto ne mů ž e b ý t p ř e d měte m vla stnictví . Jedná
se o podobný mýtus jako např. v případě bydlení. C hápeme-li, že systém svobodné směny vlastnických práv vede k nejlepší reálně možné produkci jakýchkoli statků, pak je zřejmé, že právě u statků, jež hrají v životě lidí klíčovou ú lohu, je záhodno svěřit jejich poskytování trhu. K sociálnímu aspektu se ještě vrátíme později.
? ▫▫▫▫ 1 7
A N O
kdekoli
Je patrné, že systém práv „ majitele přilehlého pozemku“ nepředstavuje plnohodnotný
systém vlastnických práv, pokud mu nerozumíme pouze jako historickému f enoménu,
nýbrž jako univerzálně aplikovatelnému normativnímu řádu. Vycházel ze situace, že lidé bez problémů vodu užívali. T ato doktrína reálně stanovila, že žádný uživatel nesměl
poškodit užívání někoho jiného. Významnou roli proto sehrála zejména při ochraně
životního prostředí – kvality vody, množství ryb ve vodních tocích atd. I zde je však jistým omezením, že právo člověka na neznečištěnou vodu bylo vázáno jen na vlastníka pozemku.
Zásadní problém ale nastává tehdy, když začne být zřejmé, že potřeby dalších lidí lze
uspokojit jen na ú kor potřeb současných. V tom okamžiku se ukazuje mez takového systému, neboť
není možné práva převádět, shromažď ovat a vodu či celý tok si
přivlastnit. V případě, že je toto znemožněno, musí nastoupit jiný systém řešení vzácnosti a tím je, jak bylo výše uvedeno násilí. Buď je násilím bráněno v provádění směny, která by umožnila získat práva k vodě i těm, kteří dosud žádná nevlastnili, nebo jsou stávající práva popřena – dojde k vyvlastnění – a přerozdělena dle nějakého jiného kriteria. A ť je
tomu jakkoli, následkem dojde k poklesu blahobytu. Příkladem druhého typu intervence
je zavedení konceptu rozumného užití. T ento systém sice nepředstavoval vyvlastnění jednorázové, ale umožň oval s tím, jak se měnil obsah pojmu rozumné užití, opakovaně měnit rozdělení těchto práv. Byla zpochybněna jistota vlastnictví se všemi důsledky, které s tím souvisí.
Dalším problémem je bránění převádět vodu z jednoho povodí do jiného. T oto
opatření vyplývalo z idey ochrany toku jako takového. Při existenci vzácnosti se to ale stává překážkou optimální alokace.
Systém apropriace je naproti tomu skutečným systémem vlastnických práv, neboť
41
S r ovnej B lock ( neda t ováno–2 ) , st r . 1 5 . N a víc j e z ř ej mé , že bez p r vot ní a p r op r ia ce není lidské j ednání. Př edch áz í-li a le
log icky p r vot ní a p r op r ia ce ka ždé mu lidské mu j ednání, p a k j e a bsur dní t vr dit , že bude z áviset na st a vu t ech nolog ie.
právo zde vzniká prvotním přivlastněním. Poněkud specif ickým momentem je ustálená
judikatura soudů, která stanoví, že jediným možným způsobem přivlastnění je odklon
1 8 ▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o e k o n o m i c k ý s t a t e k
VO
D N Í S O C IA L IS M U S
–V
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫▫▫▫ 1 9
vody z koryta řeky. T oto opatření bylo pochopitelné, neboť f yzickým odklonem vzniká
objektivní, jasné spojení. F yzický odklon je nepochybně prvotním přivlastněním.
3 . S y st é m y
U stanovení výlučnosti takového postupu nicméně brání dalším f ormám přivlastnění, které
Limitující stránkou je opět koncept rozumného užití a také někde uplatň ovaná
doktrína u s e-it-or -l os e-it, stanovující, že právo propadá, pokud nebylo jistou dobu ( nejčastěji 5 let) používáno. C ílem jejího zavedení bylo zabránit spekulacím. Výsledkem
pak plýtvání, neboť nikdo nebyl motivován k ú sporám, protože s uspořeným množstvím
nemohl ekonomicky naložit. Je zřejmé, že právo, které propadá při neužívání nemůže být vlastnickým právem.
Problémy vyvstávající před oba zmíněné systémy řeší obecný přístup založený na
prvotním přivlastnění. Jak jsme již ukázali, jedná se o systém univerzální, vztahující se na
jakoukoli oblast lidského jednání. N aznačme si na hypotetickém příkladě, jak by situace
mohla vypadat v případě, kdyby neexistovaly žádné právní překážky rozvinutí uvedeného přístupu, jehož základní charakteristiky jsou také uvedeny v tabulce.
U vedli jsme, že právo k vodě lze získat používáním. Robinson, jehož palma získávala
vláhu z okolo tekoucího potoka, měl právo, aby byl dostatek vody v tomto potoce, ale neměl právo na to, aby bránil v jeho užívání Pátkovi. Jestliže si Pátek vykopal kanál, kterým odvedl vodu, již Robinson nevyužíval k zavlažování své banánové plantáže, stává
se tím Pátek vlastníkem kanálu včetně veškeré vody, která je kanálem odvedena.
Robinson tedy nemůže používat žádnou vodu z Pátkova kanálu, ani se jím nemůže plavit
na svém voru. Přesto, pokud nastane nedostatek vody, má na ni Robinson přednostní právo – on ji z potoka užíval první, a proto bude Pátkem odebírané množství právoplatně kráceno.
Když četnost výskytů období sucha vzroste, Pátek se může rozhodnout zajistit si jiný
zdroj vody. Vykope si artéskou studnu a z ní začne napájet svůj kanál. T en včetně veškeré
vody ( teď již bez ohledu na Robinsonovy potřeby) bude jeho majetkem. N ebo se může
rozhodnout nechat vyvěrající vodu téci přirozeně vzniklým korytem, které nikdo nevlastnil. V tom případě by se stal vlastníkem řeky. Pokud naopak Robinson objeví na ostrově jezero a vyčistí ho či jinak upraví, stává se opět jeho vlastníkem.
Před tím, než prozkoumáme, jak se v posledních letech vyvíjí činnost státu v oblasti
nakládání s vodou jako přírodním zdrojem, shrň me, co jsme dosud zjistili.
Voda může ale nemusí nabývat charakteru ekonomického statku. V případě, že je
voda ekonomickým statkem, existují dva přístupy k vyřešení problému vzácnosti. Prvním
je vymezení práv, druhým způsobem je násilí. V případě násilí se nejedná o rovnocennou
alternativu k vlastnictví, neboť násilí vlastnictví již předpokládá. Vlastnictví je jediný obhájitelný – společenský – způsob řešení daného problému. Každý zásah
do
vlastnických práv snižuje společenský blahobyt. Rovněž i zákaz jejich vymezení
v případě, že se ustaví heg emon, který si veškerá práva nárokuje, vede k poklesu blahobytu, neboť brání v produktivním jednání – přivlastnění.
z a lo ž e n é
so u č a sn á si t u a c e
by se mohly objevit a současně by zachovaly vodu v korytu řeky.
n a
v l a st n i c k ý c h
p rá v e c h
–
Jak se vyvíjel námi zkoumaný vztah státu a trhu v zemích, kde existuje dlouhá tradice
vlastnických práv k vodě? N ejdříve se zaměřme na Spojené státy. Systém práv „ majitele
přilehlého pozemku“ je v současné době používán v 31 státech. N ejedná se však již o
jeho čistou f ormu, ale o systém pozměněný a vysoce reg ulovaný. I vlastníci pozemků
musejí mít povolení od reg ulačních ú řadů, které určují minimální průtoky, sledují kvalitu vody a z těchto důvodů mohou omezovat místa možného odběru vody i odebírané množství. Rovněž tak reg ulátoři mohou stanovit, že některá užití mají vyšší prioritu, a proto i přednostní právo odběru.
Princip apropriace pak f ung uje v 9
státech. N ejpodstatnější změnou, již prodělal
v posledních letech je, že v některých státech byla nově g arantována práva „ vnitřního toku“
– ins tr eam f l ow
r ig h ts . T omu předcházelo v 70. letech zavádění reg ulace
minimálních průtoků, motivované ochranou životního prostředí a tzv. neekonomickou hodnotou vody. Podkladem se stala doktrína p u b l ic tr u s t, která stanoví, že veřejnost má
přednostní právo na využití veřejných zdrojů. T ato práva mají prioritu před jakýmikoli právy soukromými. Vychází se z domněnky, že veřejnost svěřila svůj majetek do správy
státu.42 N a tomto základě byla v poslední době učiněna rozhodnutí omezující vlastnická
práva ve prospěch veřejného práva na užívání volného času v přírodě.43 Bylo tím nejen
zakázáno přivlastň ovat si vodu, která dosud nikomu nepatřila, ale současně to vedlo i k omezení práv současných.
O bdobné platí i v případě f ederální vlády, jež si v roce 19 21 přisoudila právo na vodu
v přírodních rezervacích, památnících atd.44 Skutečnost, že si státy nárokují práva k vodě,
je patrné také na tom, že většina sporů o právo k vodě v rámci common l aw probíhá dnes nikoli mezi občany, ale mezi jednotlivými státy. Z praxeolog ického hlediska se jedná o
opatření vytvářející umělou vzácnost. T a vzniká tím, že si stát nárokuje vlastnictví veškeré dosud nepřivlastněné vody, kterou poté nějakým způsobem přiděluje.
Z hlediska našeho zájmu můžeme vysledovat dva trendy. N a jedné straně státy
omezují a reg ulují existující práva a brání vzniku práv nových. N a druhou stranu se ale
pod vlivem tzv. tržního přístupu k ochraně životního prostředí objevuje i snaha neřešit
problémy nikoli reg ulací, nýbrž tzv. tržně konf ormními způsoby. V případě práv „ vnitřního toku“ to spočívá v tom, že státní ag entury skupují práva k vodě a nechávají
takto získanou vodu téci původním řečištěm. O mezíme-li se pouze na proces nákupu práv, pak se jedná o dobrovolnou směnu a takové opatření vede k růstu blahobytu.
42 43 44
B oyer – M eiding er – S h a nnon ( 2 0 0 1 ) , ka p .4 .
Pr o p odr obnou diskusi k t omut o p r oblé mu viz A nder son – D ona ld ( 1 9 9 8 ) . Pr o ch r onolog ický vývoj a mer ické h o vodníh o p r áva viz J a g er ( 1 9 9 7) .
20
▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o e k o n o m i c k ý s t a t e k
VO
Z praxeolog ického hlediska by však taková redukce byla neoprávněná. M usíme mít stále
D N Í S O C IA L IS M U S
–V
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫ ▫ ▫ ▫ 21
Důležitá otázka z našeho pohledu je, zda v poslední době dochází k posilování těchto
na paměti, že na jedné straně směny stojí stát, který své prostředky musel získat
práv či naopak k jejich oslabování. Jednoznačná odpověď by vyžadovala hlubší analýzu.
s trhem poněkud diskredituje. Situace je to analog ická tomu, kdyby Pátek zabavil
státech spíše okrajový institut v oblasti nakládání s vodou.
zdaněním, nikoli v rámci produkce či dobrovolné směny, což proklamovanou konf ormitu Robinsonovy kokosy a poté je s ním chtěl směnit za možnost napít se z jeho jezera. C elkově lze ale minimálně v několika posledních letech na západě U SA
vysledovat
náznaky uvolň ování restrikcí při nakládání s vlastnickými právy k proudící vodě.45
N ásledující příklady jsou přesto spíše výjimkami než pravidlem.
První pochází z Kalif ornie. Snahou o řešení dlouhotrvajícího sucha byly v roce 19 9 1
Každopádně lze prohlásit, že v současné době poskytují vlastnická práva ve Spojených I ve Velké Británii doznalo původní common l aw
výrazných změn. Po roce 19 6 8
byly zavedeny licence jak na čerpání vody a to nejen povrchové, ale i podzemní, tak na
vypouštění splašků. Podobně tomu bylo i pro rybaření a plavbu. Vlastník přilehlého pozemku má právo na užití vody za tradiční podmínky, že nijak nebrání toku vody.
M nožství je omezeno na 20 m3 za den. Striktní zásady doktríny práv vlastníka přilehlého
a 19 9 2 státem ustavené E mer g ency D r ou g h t W ater B ank, které měly na tržním principu
pozemku postupně mizely již v 19 . století, kdy byl leg islativními opatřeními podporován
Poptávat vodu směl nicméně pouze ten, kdo měl „ kritickou potřebu“ , současně
prostředí změnit rozsudek dle common l aw , pokud je považovaný za nespravedlivý či
umožnit převod vody ( existujících vlastnických titulů) ze zemědělství zejména do měst. maximálně využíval dostupnou zásobu a jeho užití bylo shledáno jako prospěšné. I bez
bližší diskuse je patrné, že ke skutečné dobrovolné směně vlastnických titulů má tento institut daleko.
Poněkud dlouhodobějším projektem je B ig
spočívá
v obchodování
s vodou
získanou
Th omp s on Pr oj ect v C oloradu, který
v rámci
jednoho
velkého
státního
vodohospodářského projektu. I zde existují četná omezení včetně konceptu prospěšného užití. Přesto jsou s jeho f ung ováním spojovány významné pozitivní ef ekty.46 Z celkového
rozvoj měst na ú kor původních oprávněných osob. Dnes může M inisterstvo životního v moderním rozumění pokud neodpovídá veřejnému zájmu.49 Lze říci, že systém
vlastnických práv jako nástroj řešení problému vzácnosti vody v Británii zcela vymizel.50
Původní uspořádání zůstalo v jisté f ormě zachováno v Severním I rsku a ve Skotsku.
V poněkud původnější f ormě se systém zachoval v ang licky mluvících částech
Kanady, kde přes četná omezení týkající se zejména ochrany životního prostředí f ung uje v podstatě dodnes.
Systémy založené na vlastnických právech se samozřejmě neobjevily pouze ve Velké
pohledu se ale jedná spíše o výjimku.
Británii a Spojených státech, ale i jinde ve světě. U veď me krátce některé příklady.
vlastnictví pozemku. Prvním, nejstarším a dosud f ung ujícím přístupem je absolutní právo
Soukromí vlastníci studen zde prodávají ( zejména v období sucha)
V oblasti podzemních vod dosud existuje několik variací přístupu vázaného na
vlastníka pozemku, umožň ující mu libovolné čerpání bez ohledu na dopady na ostatní. Je
zřejmé, že takové uspořádání může uspokojivě f ung ovat pouze v případě, kdy neexistuje
vzácnost vodního zdroje. Jinak nenabízí žádný mechanismus k řešení problému
V současnosti existují např. v I ndii nebo Pákistánu. V I ndii je to ve státě G ujarat.
krátkodobě i
dlouhodobě nasmlouvaná množství vody jednotlivým zemědělců, kteří za ni platí dohodnutou cenu.51
Dalším příkladem může být sever Brazílie, oblast C ar ir i. M ístní f armáři hospodařící
vzácnosti. V současnosti je, jak lze vysledovat na rozhodnutí soudu v případě C line v.
podél řeky B atateir a se rozhodli čelit neustálým sporům o vodu, f ormálně koupili
Jistou jeho modif ikací je právo rozumného užití pro vlastníka pozemku, kdy existují
v počátku přidělen podíl odpovídající velikosti jeho f army. M nožství přidělené vody pak
A merican A g g reg ates z roku 19 84 , postupně opouštěno.47
omezení v době nedostatku vody. T řetí přístup se zakládá na tzv. souvztažných právech – cor r el ative r ig h ts . T en umožň uje všem vlastníkům pozemků užívat vodu plně k uspokojení jejich „ rozumných potřeb“ . V případě nedostatku jsou pak práva všech proporcionálně
krácena,
v případě
nadbytku
může
být
nadbytečné
množství
veškerou vodu pocházející z této řeky a dohodli se na systému její alokace. Každému byl bylo možno libovolně směnit bez zřetele na vlastnictví pozemku.52
Konečně i A ustrálie patří k zemím, kde si f armáři sami vytvořili způsob, jak se
vypořádat s vzácností vodních zdrojů. Vznikaly tak odpovídající postupy ještě před tím,
přivlastněno.48 Jedná se tedy o jakousi kombinaci systému přivlastnění a systému spojení
vlastnických práv k pozemku a vodnímu zdroji.
49 50
45 46 47 48
Pr o p odr obný p ř eh led dle j ednot livých st át ů viz L a ndr y ( 1 9 9 8 ) . H olden – T h oba ni ( 1 9 9 6 ) , st r .1 2 .
S oud z de r oz h odl, že j e možné díky p oz na t ků m h ydr olog ie st a novit p r ávo i v obla st i p odz emních vod.
D a kins, 2 0 0 1 . T ent o syst é m se up la t ň uj e p ouz e v Ka lif or nii a j eh o p oč át ky se da t uj í do r oku 1 9 0 3 ke sp or u Ka t z v.
W a lkinsh a w . S r ov. J a g er ( 1 9 9 7) .
S r ovnej Z a bel – R ees ( 1 9 9 9 ) , st r . 1 .
D nes se uva žuj e o z mě ně v syst é mu licencí, kt er á by mě la umožnit obch odování a t edy i ef ekt ivně j š í a loka ci vody. S r ov.
M a r k e t C o mp e ti ti o n i n th e W a te r a n d S e w e r a g e I n d u s tr y . 51
S h a h , T . 1 9 9 1 : M a n a g i n g C o n j u n c ti v e W a te r U s e i n C a n a l C o mma n d s : A n a ly s i s f o r M a h i R i g h t B a n k C a n a l, G u j a r a t.
I n: M einz en-D ick, R . – S vendsen, M ., ( eds) : F u tu r e D i r e c ti o n s f o r I n d i a n I r r i g a ti o n . W a sh ing t on D .C .: I F PR I . C it . p odle
H olden – T h oba ni ( 1 9 9 6 ) . 52
S r ov. Kemp er , K. E . – Y a r ley, J . – W illia n, F : W a te r A llo c a ti o n a n d T r a d i n g i n th e C a r i r i R e g i o n – C a e r a q , B r a z i l. I n:
M a r inio – Kemp er ( 1 9 9 9 ) , st r . 3 – 9 .
22 ▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o e k o n o m i c k ý s t a t e k
než bylo nakládání s vodou v osmdesátých letech zákonem upraveno tak, aby byla leg álně umožněna byť velmi omezená směna.53
V současné době zřejmě nejpropracovanější systém postavený na vlastnických
VO
D N Í S O C IA L IS M U S
–V
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫ ▫ ▫ ▫ 23
uspokojeny. Pokud je nedostatek vody, jsou krácena proporcionálně. V tom se systém liší od systému přivlastnění, kde dochází ke krácení práv na základě jejich seniority.
Současně zde leží jeden zásadní problém. Protože jsou práva přidělována nikoli na
právech f ung uje v C hile. Protože je všeobecně považován za nejméně státem reg ulovaný,
základě skutečného přivlastnění, ale na základě pouhé deklarace ( rozhodnutí státního
T radice vlastnických práv zde sahá zpět do koloniálního období. Po jejich zestátnění
Vzhledem k tomu, že jsou si všechna práva rovná a budou tedy v případě nedostatku
státem uznána. Jsou trvalá, nepropadají při neužívání a nepodléhají zdanění. T echnicky se
která by tudíž v případě systému založeném na prvotním přivlastnění nemohla vzniknout,
zaslouží si naší zostřenou pozornost.
v roce 19 6 9 byla na základě zákona z roku 19 81 práva na použití vodních zdrojů opět vymezují v objemových jednotkách za jednotku času, avšak situace v praxi je poněkud komplikovanější.54 Většina existujících práv je historicky vzniklých. Stát tedy nečelil
problému, jak práva rozdělit, pouze restituoval stav, který předcházel zestátnění. Práva se
člení na trvalá a konting entní. Konting entní práva mohou vzniknout v případech, kdy
existuje nadbytek vody nad existující práva trvalá. Podle jiného členění se rozlišují práva
org ánu) , naskýtá se možnost přidělit větší množství práv, než umožň uje kapacita zdroje.57
proporčně krácena, dochází k tomu, že nově přidělená práva, která nejsou ničím kryta a
mají stejnou ( ačkoli sníženou oproti situaci před jejich vydáním) hodnotu jako práva
starší. Jedná se tedy o jakýsi systém „ s částečným krytím“ , který státu umožň uje jistou f ormou inf lace odebírat a přerozdělovat majetek držitelů historických práv.
Kanály, závlahové systémy, ale i části samotných řek jsou spravovány sdruženími
uživatelů. Dle místního práva se rozlišují tři typy sdružení.58 T ato sdružení současně
spotřební a nespotřební. Spotřební právo umožň uje držiteli libovolně nakládat
vlastní všechny soukromé závlahové systémy v zemi ( včetně přehrad) . N ejdůležitějším
odebral. U
daném kanálu či ú seku řeky. Jejich f unkce spočívá v reg istraci práv, dále dohlížejí na
s přivlastněnou vodou a nemá povinnost ji vracet zpět do téže vodní masy, z níž ji
nespotřebního práva taková povinnost existuje. Jedná se zejména o právo
využívat vodu k výrobě elektrické energ ie, dále o využití k vodní přepravě, ochraně vodních ekosystémů.55
T akto ustavené členění se z námi zkoumaného hlediska nezdá být příliš vhodné.
Účelem bylo zejména umožnit zbudování vodních elektráren. Byla jim proto státem
z nich jsou tzv. J u ntas de V ig il ancia, tvořené všemi uživateli a sdruženími uživatelů na přidělování odpovídajícího množství vody v dobách nedostatku a obecně na ochranu práv. Rozhodování v těchto sdruženích probíhá na principu akciové společnosti, přičemž velikost podílu je určena na základě objemu vody, které může oprávněný čerpat.
Systém práv existuje v C hile i u podzemní vody. Práva opět přiděluje státní ú řad.
poskytnuta nespotřební práva, která ze své povahy neměla omezovat práva spotřební –
Jeho součástí je zároveň vymezení tzv. chráněné oblasti, kde jsou zakázány jakékoli jiné
historická spotřební práva se změnila v několika ohledech. Prvním evidentním případem
jednoduchost, kdy se v případných sporech nemusí zkoumat komplikované hydrolog ické
možnost čerpat vodu z řek. T ak tomu ve skutečnosti ale není. Situace pro f armáře držící
porušení práv jsou případy, kdy elektrárny vracejí vodu do původního koryta i několik desítek kilometrů od bodu čerpání, čímž evidentně poškozují některé držitele práv. T yto problémy se elektrárenské společnosti snaží v souladu se zákonem kompenzovat. Dalším
problémem je, že licence pro elektrárenské společnosti jim umožň ují kontrolovat množství vypouštěné vody z jejich nádrží a to v souladu s normou stanovenou potřebou
odběry. Právo tedy není ( na rozdíl od povrchové vody) vymezeno objemově. Důvodem je
poměry. M ísto toho se odkáže na stanovenou chráněnou oblast. Přínos takového opatření je nicméně více než sporný a to zejména s ohledem na značný rozvoj vědy a z toho vyplývající nárůst znalostí hydrolog ické problematiky.
Jak je tento systém hodnocen? O becně lze říci, že kladně. Přesto se zdůrazň uje, že
systém práv není všelékem.59 O
tom není pochyb. I institut vlastnických práv jako každý
vody v zemědělství. T ím výrazně zasahují do existujících práv, která g arantovala
jiný lidský produkt je ve své podstatě nedokonalý. Přesto však lze ukázat, že kritika se
zejména městům. O tuto vodu na základě státní licence přišli.56 Problém zde plyne z toho,
distorzí.
rovnoměrné množství vody během celého roku. F armáři pak ušetřenou vodu prodávali
že existuje instituce, která má moc „ udělovat“ práva. Práva tedy v současnosti nevznikají
nevztahuje na samotný systém práv, ale na jevy, které vyplývají ze státem způsobovaných První obvyklou námitkou je nezohledň ování dopadů na životní prostředí, pod níž se
skutečným přivlastněním, ale na základě státní licence. Vznikají tak nejen nespotřební
skrývá ig norování neekonomických hodnot vody, vzájemné provázanosti vody v přírodě
takového množství, aby v 85 letech ze sta byly všechny nároky z nich plynoucí
kapitolách.
práva, ale i nová práva spotřební. Jsou přidělena po předložení žádosti vládě a to až do
53 54
S r ov. A nder son – S nyder ( 1 9 9 7) .
T a t o komp likova nost vyp lývá z obt ížné mě ř it elnost i vody. K diskusi o t ech nických ot áz kách viz z ej mé na H ea r ne –
a mnoho dalších otázek. T éto otázce se budeme věnovat podrobněji v následujících Jako druhý problém je spatřována spekulace s právy k vodě. Z tohoto důvodu se
navrhuje přijetí dodatků k zákonu z roku 19 81, který by zavedl zdanění těchto práv,
E a st er ( 1 9 9 5 ) .
57
55
58
56
S r ov. B r iscoe – S a la s – Peň a ( 1 9 9 8 ) , st r . 3 . S r ov. ibid. st r . 4 – 5 .
59
S r ov. H er a ne – E a st er ( 1 9 9 5 ) , st r . 7.
Pr o p obr obný p ř eh led o inst it ucionálním usp oř ádání viz z ej mé na H er a ne – E a st er ( 1 9 9 5 ) . V iz na p ř . H olden – T h oba ni ( 1 9 9 6 ) , st r . 2 2 .
24 ▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o e k o n o m i c k ý s t a t e k
VO
D N Í S O C IA L IS M U S
–V
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫ ▫ ▫ ▫ 25
případně i institut u s e-it-or -l os e-it, známý ze Spojených států.60 Zde se jedná o zásadní
N avíc je zřejmé, že vyjma C hile, kde je po roce 19 81 patrný zásadní krok směrem
jednání.61 N avíc z hlediska blahobytu nelze na spekulaci spatřovat nic škodlivého, právě
posilování role státu. N avíc i v onom případě C hile, jemuž jsme věnovali bližší
nepochopení. Předně, každé jednání je spekulací, neexistuje nic jako nespekulační
naopak. U kažme si to na příkladě.
Když se Robinson seznámil s Pátkem, objevila se před ním možnost směny. Věci,
které dříve pro něj měly pouze hodnotu danou jejich užitečností, získaly nyní tzv.
k odstátň ování, v ostatních případech situace spíše stag nuje, pokud přímo nespatřujeme
pozornost, je patrné, že institucionální uspořádání, které se veřejnosti podsouvá jako čistý trh, má k svobodné směn vlastnických titulů ve skutečnosti hodně daleko.
hodnotu směnou. M ůže si jejich směnou s Pátkem opatřit nějakou jinou užitečnou věc.
4 . E k o n o m ic k á k a lk u la c e
Relevantní pro jeho rozhodování je ta f orma hodnoty, která je vyšší.62 Představme si, že
na ostrov přijíždějí domorodí obyvatelé z různých okolních ostrovů, aby zde vzájemně
Dosud jsme dokázali, že existuje jeden společenský způsob řešení vzácnosti – systém
směň ovali užitečné věci. Robinson nabízí např. kokosy, sousedé pazourky. Současná cena
vlastnických práv. Dále jsme uvedli, že nelze získat vlastnické právo pouhým
ceně koupí 1 kus. M ůže se ale domnívat ( vzhledem k nejisté budoucnosti) , že skutečná
použití, snižuje společenský blahobyt. N yní kvůli další arg umentaci ponecháme tuto
pazourku je 10 kokosů. U žitná hodnota pazourků je pro Robinsona taková, že při této rovnovážná cena je 13 kokosů za pazourek. O dhaduje například, že největší výrobce pazourků z ostrova H ulahula nedorazí, protože mu shořel člun. Jinak řečeno, domnívá se, že při stejné poptávce a nižší nabídce bude moci nakonec pazourky směnit zpět za 13
kokosů. Začne proto poptávat pazourky za kokosy, čímž bude působit na růst jejich ceny.
Pokud bylo jeho očekávání správné, cena se ustálí na 13 kokosech za pazourek. C o z toho plyne? Kdyby Robinson „ spekulativně“ nenakoupil a nezpůsobil růst ceny, pazourky by
prohlášením, a že proto každý heg emon, který si nárokuje právo rozhodovat o jejím
principiální nemožnost stranou a postoupíme od prvotního řešení problému vzácnosti k pokročilejším variantám, přicházejícím s dělbou práce a směnou. Prozkoumáme zejména, jakým způsobem může heg emon ( ať
již „ získal“
práva prohlášením či
jednoduše tím, že je lidem odebral) vodu jako vzácný zdroj používat v procesu komplexní ekonomiky. Jinými slovy, zaměříme se na problém alokace.
Prvním problémem, kterému musí heg emon čelit, je problém výroby a rozdělování.
se dostávaly do rukou i těm, kteří si jich cení méně než 13 kokosů a na ty, kteří si jich
H eg emon samozřejmě může vyrábět, co se mu zlíbí, a rozdělovat to také dle vlastní
Konečná cena by byla stejná, avšak trvalo by to mnohem déle. Robinsonova správná
společenský blahobyt.64 C hce tedy vyrábět to, co si lidé přejí. O tázkou je, jak to zjistit.
cení více, by se nedostalo. M uselo by proto probíhat množství dodatečných směn.
libovůle. Předpokládejme však v souladu s naším kritériem, že cílem je maximální
„ spekulace“ tedy umožnila, aby všichni odjeli spokojeni – pazourky se dostaly nejsnazší
M á se voda používat k pití, na koupání nebo se mají po vodních plochách prohánět
přizpůsobení snazší. Kdyby se ale Robinson spletl a výrobce z ostrova H ulahula nakonec
co si kteří lidé přejí.65 M áme tedy soubor potřeb. Protože ale žijeme ve světě vzácnosti a
cestou k těm, kdo si jich nejvíce cení. Č ím více lidí bude ú spěšně spekulovat, tím bude
motorové čluny? Předpokládejme dále, že je možné nějak shromáždit inf ormace o tom,
dorazil na voru i se zásobou pazourků, utrpěl by ztrátu. N ikoho kromě sebe by tím ale
nelze uspokojit všechny existující potřeby, je třeba mezi nimi vybrat a to zřejmě na
– pomáhá hladkému f ung ování směny.
lidmi neporovnatelný a žádné jiné kritérium dosud vynalezeno nebylo. Srovnat intenzitu
nepoškodil. M ůžeme tedy uzavřít, že spekulace – správná anticipace budoucích podmínek Poslední zásadní nevýhodou spojovanou se systémem vlastnických práv v C hile je
obtížná vymahatelnost práva. Problémem jsou vysoké náklady a nepředvídatelnost rozhodnutí soudů. Příčinu však opět není možné spatřovat v existenci práv a z nich
vyplývajících sporů, nýbrž ve státním soudním systému, jehož ef ektivnost je principiálně obtížně dosažitelná.63
Jak je patrné z našeho výčtu f ung ujících systémů vlastnických práv, jedná se
z celosvětového hlediska spíše o výjimky. N emůžeme samozřejmě tvrdit, že je uvedený výčet vyčerpávající, avšak podává dostatečně reprezentativní přehled o současné situaci.
60 61 62 63
S r ov. H ea r ne – E a st er ( 1 9 9 5 ) , st r . 4 0 . M ises ( 1 9 9 6 ) , st r . 1 0 6 .
M eng er ( 1 9 9 4 ) , z ej mé na ka p . 6 .
Pr o det a ilní diskusi a lt er na t ivních syst é mů p oskyt ování p r áva viz z ej mé na Š íma ( ed.) ( 1 9 9 9 ) ; B enson ( 1 9 9 3 ) ; H op p e
(1 9 9 3 ).
základě intenzity těchto potřeb. T o se zdá být velmi obtížné. U žitek je, jak víme, mezi
potřeb mezi lidmi tedy nelze. N avíc je otázkou, zda by měly být potřeby všech lidí brány v ú vahu stejně.66
V obecné rovině stojí heg emon před dvěma alternativami. Buď
bude vzácný zdroj
rozdělovat bez subjektivního zaujetí těm, kteří jej dle jediného možného kardinálního 64
T ent o p ř edp okla d se z dá být , z ej mé na p okud h eg emona z t ot ožníme s ně j a kou inst it ucí moder níh o demokr a t ické h o st át u,
emp ir icky op r ávně ný. 65
T ent o p ř edp okla d j e sa moz ř ej mě velmi ner eálný. N ej enže lidé moh ou lh át , z áva žně j š í námit ka sp oč ívá ve f a kt u, že
dneš ní r oz h odnut í se t ýká budoucnost i, kt er á j e z e své p odst a t y nej ist á. T a ková inf or ma ce t udíž v souč a snost i j ednoduš e
neex ist uj e. Pr o da lš í a r g ument a ci vš a k p ř edp okládej me j eh o p la t nost . 66
T a t o ú va h a sit ua ci h eg emona dále komp likuj e. J e p r o sp oleč enský bla h obyt op t imální r oz h odova t na z ákla dě kr it é r ia
„ ka ždé mu p odle j eh o p ot ř eb“ nebo „ ka ždé mu p odle j eh o z ásluh “ ?
A bych om byli sch op ni t ot o dilema r oz h odnout , museli
bych om ně j a k ( j ina k než j sme t o uč inili v ú vodu) def inova t bla h obyt . Z dá se být nep och ybné , že ka ždá odch ylná def inice
musí nut ně st át na a r bit r ár ním h odnot ové m soudu – p a k se a le nej edná o bla h obyt sp oleč nost i, nýbr ž o subj ekt ivní míně ní o
t om, co sp oleč enský bla h obyt z na mená. V p ř íp a dě dr uh é m z de na víc p ř ed h eg emonem vyvst ává p r oblé m j a k st a novit
z ásluh y j ednot livých lidí.
26 ▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o e k o n o m i c k ý s t a t e k
VO
měřítka – ceny vyjádřené v penězích – hodnotí nejvýše, nebo jej rozdělí dle vlastních pref erencí ( či obecně dle nějakého vlastního normativního kritéria) .
V případě existence vlastnických práv by žádný podobný problém neexistoval, neboť
D N Í S O C IA L IS M U S
–V
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫ ▫ ▫ ▫ 27
nazývá ekonomická kalkulace. U možň uje kalkulovat zisk a ztrátu a tím určit, která výroba je plýtváním a která nikoli.
Z toho plyne pro heg emona zásadní závěr. Kde neexistují peníze a peněžní ceny, není
tuto otázku by řešil vlastník vzácného statku. A ť by se rozhodl jakkoli, nikoho by svým
možná ekonomická kalkulace. Kdyby ale heg emon umožnil vznik peněžních cen
situaci vlastníka nemůže žádné jeho rozhodnutí vést k růstu společenského blahobytu.
odhadovat, jak který výrobní postup přispívá k tvorbě hodnoty a na tomto základě
rozhodnutím nepoškodil. Situace heg emona je zásadně odlišná. Přesně opačně proti Důvod je prostý. Z podstaty heg emona je zřejmé, že není skutečným vlastníkem nakládajícím dle vl as tní ch pref erencí s vl as tní m majetkem. Pak to ale znamená, že buď
svými opatřeními brání skutečnému přivlastnění, nebo si již přivlastněný zdroj usurpoval. V každém případě tím poškozuje minimálně některé jednotlivce. I kdyby následně
rozdělil onen statek způsobem, jakým by k tomu došlo bez jeho zásahu, společenský blahobyt by byl snížen.
Lze to přiblížit na příkladě. Představme si, že Robinson, procházeje se po ostrově,
spotřebitelských statků ( což je v dnešní situaci do značné míry běžné) , nemohl by sám připisovat jednotlivým producentským statků „ peněžní ceny“ a takto alokovat zdroje?
M usel by mít stejné „ technolog ické“ znalosti jako tisíce jednotlivých podnikatelů. Je
takový předpoklad oprávněný? První problém, kterému zde čelíme, je týž jako v případě zjišť ování pref erencí. Předpokládejme ale, že by existoval způsob, jak shromažď ovat nesmírné množství inf ormací. Je pak možné provádět ekonomickou kalkulaci? Zřejmě nikoli.
„ P r ot ož e se ž á dný vý r ob ní st at ek nest ane p ř edmě t em smě ny , b ude nemož né ur č it j eh o
najde kokosový ořech. Pátek mu zakáže, aby si jej vzal a snědl. Znemožní tím
p eně ž ní h odnot u. P eníze nikdy nemoh ou p lnit v socialist ické m st á t ě st ej nou r oli j akou
Robinsonovi jednat způsobem, který mu přináší nejvyšší užitek. Robinson proto zvolí
p lní v konkur enč ní sp oleč nost i p ř i ur č ová ní h odnot y vý r ob ních st at ků . P eně ž ní kalkulace
jiné jednání – může se začít s Pátkem prát o onen ořech nebo si může jít hledat ořech jiný. Je zřejmé, že i když mu jej Pátek nakonec umožní získat, bude to spojeno s vyššími náklady ( vyšším obětovaným užitkem) , než bez Pátkovy intervence.
První problém příkazového systému – určit co vyrábět a jak vyrobené rozdělovat –
lehce pomine, pokud opustíme kritérium blahobytu a zvolíme za určující vlastní pref erence heg emona. I kdyby ale heg emon nedbal na blaho celku a rozhodoval se na základě vlastních pref erencí, musel by stále čelit problému j ak vyrábět. A
zde vystupuje problém vlastnických práv znovu. I když víme, co vyrábět, bez
existence vlastnických práv nemůžeme vědět, jak vyrábět ef ektivně. Jinak řečeno,
nedokážeme zabránit plýtvání a dělba práce a výroba proto nemůže přesáhnout primitivní ú roveň . Proč? U kažme si to na příkladě.
C hceme např. vyrobit elektřinu a rozhodujeme se mezi uhelnou a vodní elektrárnou.
Která nám umožní s výrobu elektřiny s nižšími náklady?
Zde vyvstává otázka jak
porovnat množství vynaložené práce na stavbu, množství různého materiálu a konečně
potřebnou vodu či uhlí. Jsou vyšší náklady 1 hodina práce, 50 cihel a kilog ram uhlí nebo 2 hodiny práce, 1 m3 betonu a hektolitr/min. tekoucí vody?
T oto určit nedokážeme. N áklady lze porovnávat jen pokud existuje kardinální
veličina, v níž je vyjádříme. T akovou veličinou je peněžní cena. Jak vzniká? O becně
řečeno, vzniká na trhu. Podnikatelé přicházejí na trh výrobních f aktorů ( producentských statků) se svou představou, jak ten který producentský statek dokáže přispět k výrobě
statku spotřebitelského. T o určuje cenu, již jsou za dané množství jistého výrobního f aktoru ochotni zaplatit. Protože jsou producentské statky rovněž vzácné, mohou být na
trhu uspokojeni jen někteří podnikatelé. Budou to ti, kteří usuzují, že v jejich rukou přispěje daný statek k tvorbě nejvyšší hodnoty určené pref erencemi spotřebitelů a
vyjádřené rovněž v penězích. T ento proces porovnávání peněžních nákladů a výnosů se
zde b ude nemož ná . “
6 7
Zde si je důležité uvědomit, že „ technolog ická znalost“ jak převést producentské
statky ve statky spotřební a z ní vyplývající hodnota producentských statků se vždy vztahuje ke konkrétnímu jednání konkrétního člověka a není od něj oddělitelná. Jinak
řečeno, je neoddělitelná od jeho majetku. „ T echnolog ická znalost“ má povahu soudu. Jedná se o soud typu: já dokážu za jistých očekávaných okolností přeměnit 5 ks A B, nikoli o inf ormaci typu: je všeobecně možné přeměnit 5 ks A
v 1kg
v 1 kg B. T akové
poznání je pro lidské jednání bezcenné, neboť ono s e nic neudělá. Povahu inf ormace,
pouze však historické ( nikoli apodiktické) , a tedy vztažené ke konkrétnímu člověku v konkrétní situaci, získává ona „ technolog ická znalost“ až ex p os t a je tedy dů s l edkem
lidského jednání, nikdy nemůže být jeho příčinou – nemůže vstupovat jako proměnná do nějaké „ kalkulační rovnice“ .
Vykázaný zisk či ztráta ukazuje každému jednotlivému podnikateli na to, jak ú spěšně
v minulosti v porovnání s ostatními naložil se svým majetkem. U kazuje, zda se dopustil chyby, či nikoli. T o je však něco kateg oriálně odlišného od inf ormace: došlo k chybě, o níž předpokládáme, že by mohl heg emon nějak získat. I kdybychom tedy věděli, že podnikatel A
použil v jisté době na jistém místě producentský statek X
způsobem, který
vedl ke ztrátě, neříká nám to nic o tom, že v příštím období nedosáhne tentýž podnikatel se stejnými výrobními f aktory zisku. T ato inf ormace má opět smysl pouze pro onoho konkrétního podnikatele. O n se na jejím základě rozhoduje jak naložit se svým majetkem.
C o ale heg emon? I kdyby shromáždil všechny inf ormace a zjistil, že některé výroby
byly ztrátové, přesto mu to neumožní spočítat nějakou optimální alokaci zdrojů, zjištěné
inf ormace neobsahují žádnou skrytou inf ormaci pro budoucí rozhodování. I heg emon
67
M ises ( 2 0 0 0 ) , st r . 5 – 6 .
28 ▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o e k o n o m i c k ý s t a t e k
VO
D N Í S O C IA L IS M U S
–V
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫ ▫ ▫ ▫ 29
tedy musí provést jakousi obdobu podnikatelského rozhodnutí. N ení to ale již rozhodnutí:
systému vlastnických práv nepostačuje k plnění politických cílů. V roce 19 02 byl proto
že je možné…
sice neměl žádná vlastnická práva k vodě samotné, nicméně od roku 19 06 získal právo ji
já se domnívám, že já se svým majetkem dokážu…
, nýbrž rozhodnutí: já se domnívám,
a nařizuji proto, aby to ostatní učinili. Podle čeho se může rozhodovat?
U kažme si to na příkladě z jiné oblasti lidského jednání. Pokud já např. zjistím, že
přijat R ecl amation A ct, na jehož základě vznikl zvláštní ú řad – B u r eau of R ecr eation. T en alokovat.7
0
H lavním ú čelem přijatých opatření bylo podpořit osídlení západní části
v minulém roce nikdo neskočil 8 metrů do dálky, vyplývá z toho, že se o to mám
Spojených států drobnými zemědělci – velikost f arem byla omezena na 16 0 arů. Jako
ale není nic jiného než snaha dělat to, co jiní neumí. Kdyby tomu tak nebylo, lidé by
převedl vyprahlou místní půdu na ú rodná pole.7
pokoušet? Kdybychom odpověděli záporně, pak by neexistoval žádný pokrok. Podnikání
prostředek k tomu měl sloužit plán zavlažování, který by za pomoci f ederálních f ondů 1
C ílem státu tedy bylo vytvoření
dodnes setrvávali na hranici holého přežití. Když tedy odpovíme kladně, vyvstávají další
dodatečné nabídky vody. T o se také postupně uskutečň ovalo.
řečeno, jaký má mít hodnotící horizont? Jak dlouho může být projekt ztrátový, aby v něm
V al l ey A u th or ity , Pu b l ic W or ks A dminis tr ation a C ol u mb ia B as in Pr oj ect bylo po celých
otázky. Jak dlouho se máme neú spěšně pokoušet, než se prokáže, že jsme neuspěli? Jinak bylo pokračováno? N a trhu tento problém nevzniká.
„ [ T r h ] má t endenci svě ř ovat p odniká ní do r ukou t ě m lidem, kt eř í maj í ú sp ě ch nap lň ová ní nej nalé h avě j i p ociť ovaný ch p ot ř eb sp ot ř eb it elů . “
6 8
p ři
H eg emon tržním testem neprochází. Jeho rozhodování proto musí být nutně
arbitrární. H eg emon nemůže provádět ekonomickou kalkulaci. Přinejlepším se mu může
podařit shromáždit spousty historických inf ormací o jednání konkrétních lidí. T akové
inf ormace jsou ale pro jeho rozhodování bezcenné, mají smysl jen v rámci konkrétních jednání konkrétních lidí. M ají smysl jen tam, kde lidé nakládají se svým majetkem. M ůžeme shrnout, že pro heg emona neexistuje způsob, jakým alokovat vzácný zdroj v systému dělby práce. N emůže zabránit plýtvání.
5 . P ř í m é p ř í k a z o v é sy st é m y – v z n i k a v ý v o j
Po poněkud teoretičtěji zaměřené předchozí kapitole nyní zacílíme svůj zájem na
otázku, jaké reálné systémy byly státem vymyšleny pro překonání problému alokace vody
při neexistenci vlastnických práv a tržní alokace. Jakkoli je obtížné nějaké přesné
Pravý boom však nastal až za Roosveltova N ew
Spojených státech vytvořeno množství obdobných projektů. S rozšiřujícím se záběrem
rovněž mizela původní intence podpory, která měla spočívat v bezú ročných půjčkách s odkladem splácení. Postupně došlo až k tomu, že je dotováno celých 9 5% dolarů.
Dosahované plýtvání je zřejmé. V případě projektu G rand Valley se např. odhadují
skutečné náklady na 31,10 dolarů za akrovou stopu,7 2 přičemž spotřebitelům se ú čtuje 1
dolar 18 centů.7 3 Jako další příklad lze uvést C entr al U tah Pr oj ect, jehož dokončení bylo
odsouhlaseno Kong resem roku 19 9 3, což jen dokládá, že ani ve Spojených státech není příklon k „ tržním“ řešením zdaleka jednoznačný. V něm se odhadují náklady na dodání 1
akrové stopy na 4 00 dolarů, přičemž hodnota mezního vyprodukovaného množství plodin se pohybuje kolem 30 dolarů a ú čtovaná cena je 8 dolarů.
Jiným analog ickým případem je situace v Kalif ornii, kde zásahy do vlastnických práv
vedly k situaci, kdy se dotovaná voda v zemědělství poskytuje za cenu 2,50 U SD za akrovou stopu, což umožň uje pěstovat na místní poušti rýži, zatímco městské ag lomerace staví zařízení na desalinizaci vody s výslednou cenou 2000 U SD za akrovou stopu.7
69
Přímé příkazové systémy.
Přístupy založené na použití cen – oceň ování na základě mezních nákladů.
•
A lokace dle uživatelů.
•
Příkazové systémy byly a stále zůstávají nejobvyklejšími způsoby nakládání s vodou.
Dnes jsou sice ve velké míře opouštěny a nahrazovány systémy jinými, přesto je pro pochopení současné situace poučné připomenout si, co vedlo k jejich vzniku a jaké jsou jejich důsledky.
K prvotnímu přiblížení f ung ování příkazového systému nám opět poslouží Spojené
státy. 68
69
V průběhu času se zde postupně ukázalo, že trh s vodou založený na nějakém
I dem. ( 1 9 9 6 ) , st r . 70 5 .
skutečných
nákladů. V absolutních hodnotách se pak podpora pohybuje v řádech desítek miliard
zařazení, lze vysledovat tři základní skupiny přístupů. •
D eal u . Prostřednictvím Tennes s ee
U S A
4,7 5
j sme sice uvádě li j a ko p ř íkla d syst é mu z a ložené m na p r ávech , nicmé ně j sme t a ké p odot kli, že z de vla st nická p r áva
h r a j í p ouz e dílč í ú loh u, neboť i st át si nár okuj e vla st nict ví vody. 70
C umming s, R . G . – N er cissia nt z , V . 1 9 9 2 : T h e U s e o f W a te r P r i c i n g a s a M e a n s f o r E n h a n c i n g W a te r U s e E f f i c i e n c y i n
I r r i g a ti o n : C a s e S tu d i e s i n M e x i c o a n d th e U n i te d S ta te s N a t ur a l R esour ces J our na l, 3 2 ( 4 ) : 73 1 – 75 5 . C it . p odle D ina r – R oseg r a nt – M einz en ( 1 9 9 7) .
71
M a yh ew , S . – G a r dner , B . D . 1 9 9 4 : T h e P o li ti c a l E c o n o my o f E a r ly F e d e r a l R e c la ma ti o n i n th e W e s t. I n A nder son, T . L .
– H ill, P. J . ( ed.) : T h e P o li ti c a l E c o n o my o f th e A me r i c a n W e s t, L a nh a m, M D : R ow ma n a nd L it t lef ield Publish er s, 6 9 – 9 4 .
C it . p odle A nder son – S nyder ( 1 9 9 7) . 72 73
1 a kr ová st op a p ř edst a vuj e 3 2 5 8 5 1 g a lonu, což j e a si 1 2 3 3 ,5 m3.
A nder son, T . L .: W a te r O p ti o n s f o r th e B lu e P la n e t. I n B a iley, R . ( ed.) : T h e T r u e S ta te o f th e P la n e t, N ew
Pr ess, 2 6 7-9 4 . C it . p odle A nder son – S nyder ( 1 9 9 7) . 74 75
Y or k: F r ee
S r ovnej H olden – T oba ni 1 9 9 6 , st r . 1 1 .
T a t o sit ua ce j e z p ů sobena t ím, že a č koli v Ka lif or nii vz nikla dokt r ína p ř ivla st ně ní, bylo t o v obla st i t ě žby. V z emě dě lst ví
se p ř enesl a ng lický p ř íst up p r áva sp oj ené h o s vla st nict vím p ř ileh lé h o p oz emku. N a z ákla dě r oz sudku v p ř íp a du L ux &
M iller vs. H a g g in p a k bylo r oz h odnut o o senior it ě p r áv vla st níka p ř ileh lé h o p oz emku. T ent o p ř íst up byl p ost up ně dále
z esílen z ej mé na r oz sudkem z r oku 1 9 2 6 v p ř íp a du H er minh a us v. S out h er n C a lif or nia E dison C o., kt er ý st a novil p ř ednost
30
▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o e k o n o m i c k ý s t a t e k
VO
O bdobné motivy jako ve Spojených státech vedly ke státním zásahům do
hospodaření s vodou, které se do té doby odehrávalo na lokální ú rovni na základě
D N Í S O C IA L IS M U S
–V
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫ ▫ ▫ ▫ 31
W ater A l l ocation S y s tem – W A S
Jedná se o přístup vytvořený F ranklinem M . F ischerem a jeho týmem. Je příkladem
vymezených práv, i ve Š panělsku. Po roce 19 26 vznikly instituce, jež umožnily budování
optimalizačního modelu, který dle zadaných parametrů alokuje vodu takovým způsobem,
zabránilo „ třídním střetům“
plynoucím z urbanizace a industrializace. Důsledky
dána pouze náklady na její těžbu neboli že voda může mít hodnotu, i pokud jsou mezní
se zvyšující poptávce, která musela být kryta dalšími investicemi do stavby přehrad a
tedy rovna přímým nákladům na získání vody plus tzv. vzácnostní renta – s car city r ent.
životním prostředí.7
alokaci vody.
rozsáhlých vodních staveb. C ílem tohoto počínání bylo udržet lidi na venkově, aby se
z hlediska hospodaření s vodou nebyly překvapivé. Volné dodávání vody vedlo ke stále
dalších vodních děl. Docházelo tak nejen k ohromnému plýtvání, ale také ke škodám na 6
Posledním příkladem, který uvedeme, je stát I zrael. I zde hrají hlavní roli politické
aby „ maximalizoval výnos všech spotřebitelů“ .7
8
Vychází z toho, že hodnota vody není
náklady na její těžbu nulové.7 9 T uto hodnotu nazývá stínová hodnota. Stínová hodnota je
N a základě těchto stínových hodnot je následně rozhodnuto o využití vodních zdrojů a
V prvé řadě je nutno poznamenat, že model W A S neřeší reálný problém alokace.
ohledy, konkrétně ohledy strateg icko-bezpečnostní. T éto otázce se budeme krátce
U možň uje sice alokovat vodu tam, kde má nejvyšší stínovou hodnotu, ovšem pouze za
f ung ování zdejšího systému. Veškerá voda zde představuje státní „ vlastnictví“ a je
H odnoty se do něj zadávají buď ve f ormě nějak arbitrárně stanovených pref erencí ( státní
věnovat ve čtvrté kapitole, proto ji nyní ponechme stranou a naznačme pouze ekonomické alokována do jednotlivých oblastí na základě kvó t. T y vycházejí z počtu f arem, typu oblasti a stanovených závlahových norem. Již z toho lze usoudit, že nejvyšší prioritu má
zemědělství, nižší průmysl a nejnižší důležitost je potom přikládána běžné spotřebě obyvatel. T omu odpovídá i výše poplatků, dosahující nejvyšší ú rovně u domácností,
nejnižší pak v zemědělství. Je samozřejmě zakázán transf er vody mezi jednotlivými sektory. Důsledky na neef ektivnost zemědělství jsou ohromné a nepopiratelné. Další distorze pak vytváří uměle vyvolaná vzácnost v ostatních odvětvích.7
7
Vzhledem k cíli naší práce by se mohl prostor věnovaný zkoumání historických
událostí jevit jako nadbytečný. Jak ale ukážeme v následujícím oddíle, politické ohledy spojené zejména se zemědělstvím a tzv. reg ionální politikou působí v nemenší míře i dnes. V nemenší míře proto musí odpovědné instituce čelit i výše nastíněným
problémům. T oho jsou si, zdá se, vědomi. Dokonce lze usuzovat i na shodu v otázce, co je jejich příčinou. Je to absence ekonomických kritérií.
6 . P ř í st u p y z a l o ž e n é n a p o u ž i t í c e n
Zaměříme se nyní na konkrétní návrhy snažící se zavést ona ekonomická kritéria do
alokace vody bez existence vlastnických práv. N ejdříve krátce zhodnotíme systém
propag ovaný Světovou bankou zejména jako volba pro rozvojové země a poté popíšeme
systém nových evropských pravidel tak, jak jsou přijata v Rámcové směrnici o vodě z roku 2000.
p r áva vla st níka p ř ileh lé h o p oz emku v j a ké mkoli užit í ( t edy nej en r oz umné m) p ř ed p r ávem p ř ivla st ně ným. S r ov. J a g er
( 1 9 9 7) . 76 77
S r ov. B a r r a q ué ( 1 9 9 9 ) , st r . 5 .
S r ov. D ina r – S ubr a ma nia n ( ed.) ( 1 9 9 7) , st r . 6 1 – 6 4 .
předpokladu, že tuto stínovou hodnotu zjistí. T o však model neřeší a řešit ani nemůže.
vodní politika) nebo jako „ odhad poptávek jednotlivých sektorů“ . Zde leží kruciální problém. Vodu je možné racionálně alokovat jen tehdy, když je možné na trhu
porovnávat hodnotu jejích jednotlivých užití. Stanovit arbitrárně její peněžní hodnotu
v alternativních užitích a poté se snažit o její racionální alokaci je totéž jako se snažit o konstrukci kulatých čtverců. A bsurdita takového přístupu je evidentní.
M odel dále říká, že voda bude získávána pouze tam, kde její stínová hodnota
převyšuje mezní náklady produkce. T o se zdá jako triviální poznatek, ne však v tomto
modelu. N áklady se zde totiž berou jako něco objektivně dané, což příliš nesvědčí v jeho
prospěch. I když připustíme, že pro jednu f irmu se mohou jevit náklady jako dané, pak stále platí, že náklady závisí na technolog ii, která není pouze exog enně daným
parametrem produkční f unkce, ale jedním z předmětů podnikatelského objevování zaměřeného na dosahování zisku.
Dalším problémem je skutečnost, že ekonomická alokace probíhá nejen mezi
různými užitími v témž čase – synchronně, ale také mezi různými užitími v různém čase
– diachronně. Zde vyvstává další problém, tentokrát na straně nabídky. T a je v modelu
stanovena jako roční obnovitelné množství. Je pro to nějaký objektivní důvod? T ěžko jej
hledat. M ísto hodnotového ( ekonomického) hlediska je zde uplatněn pohled technický – zachování stálého množství vody. T o je, jak prokážeme později, arbitrární hodnota,
kterou může někdo sdílet, někdo nikoli. N eexistuje žádné jiné kritérium jak stanovit hodnotu daného zdroje v budoucnosti, než je podnikatelský odhad, objektivizovaný ex p os t prostřednictvím zisku nebo ztráty. I kdybychom předpokládali, že stát má zájem
maximalizovat kapitálovou hodnotu vzácného zdroje neboli zabránit plýtvání
78
F ish er – A ska r i ( 2 0 0 1 ) , st r . 1 . J en z dů r a z ně me, že t ot o kr it é r ium není t ot ožné s ma x ima liz a cí bla h obyt u, neboť z koumá
užit ek p ouz e j ist é skup iny lidí – sp ot ř ebit elů . 79
„ V z ácné z dr oj e ma j í p oz it ivní h odnot y a p oz it ivní ceny dokonce i t eh dy, když j sou j ej ich p ř ímé nákla dy p r odukce
nulové .“ I bid. st r . 1 .
32 ▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o e k o n o m i c k ý s t a t e k
VO
v současnosti a zároveň přehnané konzervaci, neexistuje žádné mimotržní kritérium jak o tom rozhodnout.
D N Í S O C IA L IS M U S
–V
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫ ▫ ▫ ▫ 33
Poněkud více se o uplatnění ekonomických nástrojů dovídáme ve Zprávě Evropské komise. Již v ú vodu je spatřena citlivost problému oceň ování vody.
„ T at o cit livost b y nemě la b ý t dů vodem p r o nesp r á vné p och op ení zp r á vy K omise j ako
E vr op s ká u nie - R á mcová s mě r nice o vodě
ob h aj ob y p olit iky , p ouze ceny ‘ . S amozř ej mě ž e oceň ová ní není j ediný m ná st r oj em, kt er ý
S jiným pokusem vyřešit problém alokace vody do různých užití přišly org ány
mů ž e vy ř eš it ( a vy ř eš í) p r ob lé my sp oj ené s vodními zdr oj i v E vr op ě a kdy koli j inde. “
Evropské unie. Základním dokumentem v této oblasti je tzv. Rámcová směrnice o vodě 2000/6 0/ES a Zpráva Evropské komise Radě, Evropskému parlamentu a H ospodářskému a sociálnímu výboru.8 0 Rámcová směrnice hned v prvním odstavci stanoví, že:
8 3
Zde je již v počátku nutno upozornit na poněkud zavádějící termín „ cena“
a
„ oceň ování“ . A utoři zkoumaných dokumentů nemají na mysli standardní ekonomické kateg orie, ale zahrnují sem i „ daně, poplatky, dotace“ .8
4
A ť je však „ cena“ vymezena
„ V oda není komer č ním p r odukt em j ako cokoli j iné h o, ale sp íš e dě dict vím, kt er é musí
jakkoli, musí dle zkoumaných dokumentů odrážet tři typy nákladů. F inanční náklady,
T o je také zřejmé z cíle směrnice, která v prvním článku stanoví, že jejím hlavním
vodních zdrojů, dále náklady životního prostředí zahrnující náklady na poškození
b ý t ch r á ně no, ob h aj ová no a uch ová vá no j ako t akové . “
cílem je „ poskytnutí rámce pro ochranu vod“ . Vidíme, že alokace vzácného zdroje zde
nevystupuje jako klíčový problém. N epřekvapí proto, že v celém textu nenajdeme ani
jedinkrát slovo vlastnictví či majetek, neboť prvotní není hodnotné využití vodních zdrojů, ale naopak jejich ochrana jako taková.
Pokud se na směrnici podíváme poněkud podrobněji, zjistíme, že mezi její cíle patří: •
C hránit a zlepšit kvalitu vodních ekosystémů.
•
Prosazovat udržitelné využití vody založené na dlouhodobém vodním
•
Zajistit, že je dostatečné množství vody k dispozici na místě a v čase, kdy je to
manag ementu. potřeba.
8 1
Problémem ochrany životního prostředí se budeme zabývat v páté kapitole. N yní se
zaměříme výlučně na problém alokace. A čkoli to nepatří mezi priority, můžeme i v Rámcové směrnici nalézt zmínky o nutnosti nějak problém alokace vody mezi
spojené s činnostmi souvisejícími se získáváním vody, vypouštěním vody a udržování životního prostředí a ekosystémů. Posledním typem nákladů jsou náklady zdroje, které
souvisí s vzácností vody a které proto musí zohledň ovat obětovanou příležitost, již mohl využít jiný uživatel, kdyby nedošlo k danému čerpání zdroje.
M ožnost dosáhnout ú spěchu je tak, zdá se, zmařena již v počátcích. H ovořit o ceně
jako určené náklady je, jak jsme již prokázali, nešť astné a odráží to zásadní nepochopení její podstaty. Vztah mezi cenou a náklady není od nákladů k ceně, ale právě naopak – od
ceny k nákladům neboli od ceny spotřebitelských statků k cenám statků vyššího řádu. N eexistují žádné absolutně dané náklady, které musí být v ceně „ zohledněny“ . N eexistuje žádná objektivně daná inf ormace o v danou chvíli na daném místě ekonomicky
nejproduktivnější technolog ii. Existují, jak jsme uvedli v kapitole věnované ekonomické
kalkulaci, jen soudy konkrétních lidí, na jejichž základě se f ormují ceny producentských statků.
I kdybychom ale kvůli další arg umentaci předpokládali, že náklady jsou nějak
alternativní užití řešit. V odstavci čtvrtém je stanovena nutnost nějak řešit „ stále rostoucí
objektivně dané, nevyplývá z toho, že se budou nějak „ odrážet“ v ceně, tím méně, že se
zavedení kvantitativních omezení. T o by však mělo být, jak stanoví odstavec 19 , pouze
vztah. Jedinými zohledň ovanými náklady v případě prodeje komodity jsou náklady
poptávku po dostatečném množství kvalitní vody“ . Jak? Jedním ze způsobů je leg islativní „ pomocným prvkem pro zajištění cílů vysoké kvality“ . Problém alokace se tudíž navrhuje řešit zejména s pomocí ekonomických nástrojů. „ P ouž it í ekonomický ch
ná st r oj ů
č lenský mi st á t y
mů ž e b ý t vh odné
j ako souč á st
p r og r amu op at ř ení. P r incip uh r azení ná kladů za služ b y sp oj ené s vodou vč et ně ná kladů
na ž ivot ní p r ost ř edí a ná kladů na zdr oj e sp oj ené se znič ením č i s neg at ivním dop adem na
vodní p r ost ř edí b y mě l b ý t vzat do ú vah y zej mé na v souč innost i s ap likací p r incip u zneč iš ť ovat el p lat í. “
8 2
tam odrážet maj í . T ržní cena nemá k historickým nákladům, byť by byly sebevětší, žádný
obětované příležitosti neboli tržní cena, za níž je ( či bude) možné danou komoditu prodat jinému zájemci. Výsledkem „ příliš vysokých vynaložených nákladů“ tak není primárně
vyšší cena, ale utrpěná ztráta podnikatelem, která ho může přimět opustit dané odvětví, což by následně vedlo k omezení nabídky a růstu ceny.
Jak se optimální „ cena“ dle evropské normy vypočítá? „ O ptimální cena“ ( či přesněji
řečeno optimální míra zdanění) je def inována jako hodnota, při níž jsou „ mezní přínosy z užití vody rovny mezním nákladům včetně nákladům na životní prostředí a nákladům na zdroje“ .8
83 80
C o mmu n i c a ti o n f r o m th e C o mmi s s i o n to th e C o u n c i l, th e E u r o p e a n P a r li a me n t a n d th e E c o n o mi c a n d S o c i a l C o mmi tte e .
81
E U F o c u s o n C le a n W a te r , st r . 1 4 .
82
D i r e c ti v e 2 0 0 0 / 6 0 / E C o f th e E u r o p e a n P a r li a me n t a n d o f th e C o u n c i l o f 2 3 O c to be r 2 0 0 0 e s ta bli s h i n g a f r a me w o r k f o r
C o mmu n i ty a c ti o n i n th e f i e ld o f w a te r p o li c y , odst a vec 3 8 .
5
Je zřejmě možné, jak se navrhuje ve zmiň ovaném materiálu, zjišť ovat
C o mmu n i c a ti o n f r o m th e C o mmi s s i o n to th e C o u n c i l, th e E u r o p e a n P a r li a me n t a n d th e E c o n o mi c a n d S o c i a l C o mmi tte e ,
st r . 3 . 84 85
S r ov. na p ř . ibid., st r . 7. N ej edná se o sp ecif ikum E vr op y. O bdobně h ovoř í i A g e n d a 2 1 v č lánku 1 8 .1 2 .
C o mmu n i c a ti o n f r o m th e C o mmi s s i o n to th e C o u n c i l, th e E u r o p e a n P a r li a me n t a n d th e E c o n o mi c a n d S o c i a l C o mmi tte e ,
st r . 1 5 .
34 ▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o e k o n o m i c k ý s t a t e k
VO
množství spotřebovávané vody v jednotlivých sektorech či u jednotlivých uživatelů i množství dostupné vody ( nabídku vody) . N ení však zřejmé, jak při absenci reálně probíhajících směn převést shromážděné ú daje do hodnotového vyjádření.
D N Í S O C IA L IS M U S
–V
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫ ▫ ▫ ▫ 35
pokud další podmínky dané výroby umožní vyrábět s nižšími celkovými náklady než jinde.
Snahu o harmonizované zavádění cen lze pochopit jen tehdy, pokud se oprostíme od
V předkládaném materiálu Komise se dále zkoumá dopad zavedení „ cen“ . Zde se
předkládaného termínu ceny a nahlédneme, že podstatou zaváděných opatření je zdanění.
Vyslovuje se předpoklad, že takové opatření přímo ovlivní výrobní náklady různých
hospodářskou činnost a blahobyt, je naprosto srozumitelná snaha postupovat při zavádění
v krystalicky čisté podobě opět odráží zásadní neporozumění podstatě a f unkci cen. sektorů, což by v konečném důsledku ovlivnilo jejich konkurenceschopnost v rámci EU
i
mimo její hranice. Z toho je vyvozena nutnost „ harmonizovaného přístupu k používání cen v rámci EU “ .8
6
Vyjadřuje se zde obava, že by zvýšení „ cen“ vody mělo neg ativní
dopad na její dostupnost.
Role ceny však nespočívá v ničem jiném než ve směřování zdroje do takových užití,
kde přináší nejvyšší užitek. Pokud se snížením dostupnosti rozumí to, že nebude nadále poskytována za nulovou ( či minimální) „ cenu“ , pak je výše uvedené tvrzení samozřejmě pravdivé. Z praxeolog ického hlediska nám však nic neobjasň uje. C ena je důsledkem
vzácnosti, ne její příčinou. Pokud tedy existuje vzácnost, nelze nijak jinak nearbitrárně
Vzhledem k tomu, že zdanění má vždy a za všech okolností neg ativní dopad na daní ve vzájemném souladu. Při neexistenci soukromého vlastnictví vodních zdrojů se
zavádění cen do alokace vodních zdrojů jeví jako krycí název pro dodatečného zdanění se
všemi neg ativními důsledky, které přináší. Jeho cílem, což je patrné i při přečtení Rámcové směrnice o vodě, není narovnání či racionalizace hospodaření s vodou, nýbrž jak již bylo výše uvedeno, omezení její spotřeby. Jedná se tedy o obdobné opatření jako je
daň s cig aret či benzínu. C ílem zavedení „ cen“ za vodu je tzv. udržitelnost vodních zdrojů. H ovořit v takovém případě o posunu od státních zásahů k trhu je více než odvážné, nelze pro to nalézt sebemenší důvod.
Z uvedeného je patrné, že cílem zaváděných opatření blahobyt společnosti není
alokovat daný vzácný zdroj než s využitím cen. V případě skutečných cen také nemá
zvýšení blahobytu, kterému bylo bráněno dosavadními státními intervencemi do oblasti
státech relativně vzácná, je plýtváním vyrábět zde statky náročné na její spotřebu.
V tomto případě se jedná o zachování zdrojů pro budoucí g enerace.
smysl hovořit o dopadu na konkurenceschopnost. Pokud je voda v jistých oblastech či U možněním vzniku tržních cen se takovému plýtvání zamezí, což uvolní zdroje vázané
hospodaření s vodou. C ílem je tedy nějaká jiná hodnota stanovená zákonodárcem. Jaká?
Ze všeho nejdříve je třeba podotknout, že ani budoucnost není nějakou
v dosud f ung ujících neef ektivních výrobách do oblastí se skutečnou komparativní
transcendentní hodnotou, vůči níž by měly být všechny hodnoty jednotlivých lidí
nicméně pojímá ceny osobitým způsobem:
vodních zdrojů se tedy skrývá hodnotový soud zákonodárce, že spotřeba blíže
výhodou a povede v konečném důsledku k růstu blahobytu.8
7
Zpráva Evropské komise
„ E f ekt ivním zp ů sob em, j ak zač ít se zavá dě ním cen do sekt or u vody , b y moh lo b ý t t o, ž e b y
se ve vh odné m g eog r af ické m mě ř ít ku sp oč ít ala vodní kvó t a na h ekt ar a na
vy p r odukovanou ú r odu, kt er á b y b y la založ ena na nej lep š ím vy už it í vody . Z emě dě lci vy už ívaj ící více vody , než j e st anovená kvó t a, b y b y li p enalizová ni ost ř e zvý š ený mi
cenami vody . T ot o op at ř ení b y zaj ist ilo r acioná lně j š í vy už it í vody , p ř ič emž b y vš ak nezast avilo p r odukci z h lediska p ož adavků na vodu nevh odnou do ur č it ý ch r eg ionů . “
8 8
M ělo by být zřejmé, že cena vody je jen jedním vstupem pro rozhodování
podnikatelů v zemědělství. T ato cena vyjadřuje r el ativní vzácnost ke všem ostatním
zdrojům nutným pro výrobu. Pokud tedy bude uměle zvýšena z důvodů, že náročnost na vodu nevyhovuje jistým normativům, povede toto opatření pouze k dalšímu plýtvání. Je
naprosto racionální vytvářet jednotku produkce s dvojnásobnou náročností na vodu,
podřízené. C ílem lidského jednání je a vždy bude spotřeba.8
9
Za snahou o udržitelnost
nespecif ikovaných budoucích g enerací je v nějakém ohledu hodnotnější než spotřeba g enerací současných. A niž bychom opouštěli sf éru hodnotové neutrality, můžeme ukázat,
že se jedná o „ hodnotu“ vnitřně rozpornou a tedy nesmyslnou. N elze totiž pref erovat spotřebu v budoucnosti před spotřebou v současnosti. Jednalo by se o neg ativní časovou pref erenci, která principiálně nemůže u žádného člověka existovat. T akový člověk by nikdy nespotřebovával, neboť každé pokročení v čase by zpřítomnilo budoucnost
a
odsunulo tak spotřebu dále ad inf initu m. Vzhledem k tomu, že z povahy zákona by dle
našeho názoru mělo vyplývat, že se jedná o univerzální pravidlo – nikoli vztažené jen na
současnou g eneraci ( současná g enerace nesmí spotřebovávat, aby budoucí mohla spotřebovávat o to více) , je patrné, že se jedná o nesmyslný cíl.
Jediný smysl by hodnota konzervace měla tehdy, kdyby hodnotou bylo samo
zachování zdroje. Jinak řečeno, užitek by plynul ze samotné existence zdroje. Je docela
možné, že někdo takové pref erence mít může. Bude to ovšem jen jedna z mnoha
86 87
I bid. st r . 1 2 .
T yt o a r g ument y byly nej více r oz p r a covány na p ř íkla dě mez inár odníh o obch odu, a vš a k j a k vidno, j sou z p r a x eolog ické h o
p oh ledu z cela nesp ecif ické . K det a ilní diskusi o domně lé š kodlivost i t r žních cen na bla h obyt v p ř íp a dě mez inár odníh o
pref erencí jednotlivých lidí. Pokud by byla nařízena zákonem, pak by se jednalo o umělé vytvoření vzácnosti deklarací, které by privileg ovalo jednu skupinu lidí na ú kor ostatních.
obch odu viz Š ť a st ný ( 1 9 9 9 ) . 88
C o mmu n i c a ti o n f r o m th e C o mmi s s i o n to th e C o u n c i l, th e E u r o p e a n P a r li a me n t a n d th e E c o n o mi c a n d S o c i a l C o mmi tte e ,
st r . 2 1 .
89
S p ot ř ebě vš a k nesmíme r oz umě t v ú z ké m smyslu j a ko sp ot ř ebě ma t er iální. S p ot ř ebou j e i p oslech op er y č i p r och áz ka
p r a lesem.
36 ▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o e k o n o m i c k ý s t a t e k
VO
N avíc se nemusíme obávat ( jakkoli to nelze a p r ior i vyloučit) , že by lidé pouze
spotřebovávali. N aše civilizace je toho důkazem. Lidé, a tím se liší od zvířat, se vztahují
k budoucnosti – spoří, investují. M íra této mezičasové alokace je dána velikostí časové
pref erence. Č ím je časová pref erence vyšší, tím méně je člověk orientován na budoucnost a tím více diskontuje budoucí užitky včetně užitků z vlastnictví přírodního zdroje.
D N Í S O C IA L IS M U S
–V
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫ ▫ ▫ ▫ 37
člověk motivován bezprostředně získat co největší podíl na omezeném zdroji, neboť
odložení spotřeby do budoucna by mu znemožnilo jeho spotřebu vůbec. N ení to tedy „ trh“ , který vede k „ drancování přírodních zdrojů“ , ale naopak státní opatření bránící vzniku vlastnických práv.
Zaváděním zdanění stát neodstraň uje příčinu problému. Příčinou plýtvání je
Lidé tedy vždy jednají tak, aby maximalizovali současnou hodnotu zdroje. Velikost
neexistence vlastnických titulů k vzácným zdrojům. Stát se pokouší tento problém
leg islativním opatřením. Stejně jako zákon o potřebě více konzumovat zeleninu
kooperace lidí a snižují tak společenský blahobyt.91 M imo stávající distorze vzniká
časové pref erence ( míry diskontu) je z hlediska praxeolog ie dána a není určovaná
odstranit zavedením spotřební daně. Daně však představují zásah do dobrovolné
nezpůsobí v lidech změnu pref erencí ve prospěch zeleniny, nezpůsobí ani zákon nutící
zavedením daní distorze nová.
budoucnost, nýbrž pouze jejich realokace.
dopad. N eboť žádná daň
důvodu třeba zachovávat více zdrojů do budoucna, nenalezneme žádné kriterium jak
bohatství daného člověka, což povede k nárůstu ef ektivní časové pref erence, a dále se
více spořit snížení časové pref erence. Výsledkem nebude zvýšení celkových zásob pro
I kdybychom překročili všechny uvedené námitky a předpokládali, že je z nějakého
stanovit ono „ více“ . Ve všech zkoumaných materiálech se objevuje termín „ udržitelnost“ . O tázkou je jeho výklad. Je na první pohled zřejmé, že nelze zachovat přírodu v člověkem
netknutém stavu. Smyslem lidského jednání je měnit vnější – přírodní – prostředí takovým způsobem, aby z toho člověk měl prospěch. O bvykle je proto hodnotou zachování stejných možností uspokojení potřeb pro budoucí g enerace, jaké má g enerace současná.
„ T r vale udr ž it elný r ozvoj j e r ozvoj lidské sp oleč nost i ( civilizace) , kt er ý doká ž e nap lnit p ot ř eb y
souč asné
ná sleduj ících … “
9 0
g ener ace,
aniž
b y
oh r ozil
usp okoj ení
p ot ř eb
g ener ací
Zde je ihned patrný zásadní problém. Jak víme, kolik přírodních zdrojů a v jaké
kvalitě budou nadcházející g enerace potřebovat k uspokojení svých potřeb? Již jsme
zmínili, že neexistují žádné hodnoty nezávislé na člověku. Přírodní zdroj má hodnotu pouze jako p ř edmě t lidského jednání. Z toho nepochybně plyne, že jako předmět
přinášející užitek se přírodní zdroj principiálně neliší od ostatních předmětů. H odnota
životního prostředí může nabývat dvojí podobu. Jednak to může být konečná hodnota, která vyplývá z povahy zdroje jako spotřebitelského statku, nebo se může jedna o
hodnotu zprostředkovanou či přisouzenou. T o pokud představuje životní prostřední z ekonomického hlediska statek vyššího řádu. U žitek, který z dané zásoby lidé získají, je
Kromě přímého vlivu na blahobyt a alokaci mezi odvětvími má zdanění ještě jeden
nedopadá pouze na spotřebu, ale je v konečném důsledku
zdaněním příjmů, má zdanění vliv na časové pref erence. Jednak dojde ke snížení sníží motivace k ú sporám, jelikož se vzrůstajícím zdaněním klesá míra jistoty stability
vlastnictví. Každý nárůst zdanění přináší novou nejistotu ohledně možnosti přivlastnit si plody vlastních ú spor a investic. T o snižuje ochotu spořit a investovat. Č asové pref erence mají proto všeobecnou tendenci růst.92
N ejenže tedy zavedení zdanění vody neřeší
existující problém, naopak svými dopady přispívá k růstu diskontu budoucnosti a tedy k větší současné spotřebě na ú kor spotřeby budoucí.
M ůžeme bez přílišného zjednodušení uzavřít, že systém zdanění převládá v celé
Evropě. Dokonce i v případech, kdy existují historicky na dobrovolné bázi vzniklé
instituce, mají dnes státem g arantované postavení a poplatky jimi vybírané tak nabývají charakteru daní.93 Jediná charakteristika, kterou se liší systém založený na zdanění od
příkladů zmíněných v předcházejícím oddíle věnovaném přímému příkazovému systému, spočívá v cílech, jichž má být alokací dosaženo. Zatímco v případě příkazových systémů
jsou cíle explicitně mimoekonomické ( např. osídlení) , v právě popsaném přístupu se mj.
hovoří o cíli ekonomickém. Explicitně se tedy stanovuje, že uživatelé by měli krýt náklady na poskytování vody. Jak je však patrné z uvedených příkladů, hranice mezi
oběma druhy není příliš zřetelná, neboť i v prvním případě dochází k jisté přímé f inanční ú hradě a v případě druhém se ekonomická kriteria neuplatň ují výlučně. T o jen dokládá naši tezi, že změna přístupu státu k f ung ování trhu je spíše kosmetická.
závislý na použité technolog ii. Jelikož nevíme, jakou technolog ií bude lidstvo v budoucnu
disponovat, nemůžeme ani stanovit, jaké množství zdrojů je třeba zachovat, aby „ nebylo ohroženo uspokojení potřeb následujících g enerací“ . Stejné množství ve stejné kvalitě neznamená stejné uspokojení.
U kázali jsme, že lidé sami ve svém jednání zohledň ují budoucnost. Řekli jsme, že se
snaží maximalizovat kapitálovou hodnotu vlastněného přírodního zdroje. Jinak je tomu ale v případě, kdy je lidem bráněno přírodní zdroje vlastnit. V takto vymezené situaci je
91
92 93
90
S vě t ová komise p r o život ní p r ost ř edí a z dr a ví. C it . p odle V olný ( 2 0 0 0 ) .
T ent o dop a d j e h ned dvoj í. J edna k j sou lidem odebr ány vz ácné z dr oj e, kt er é by j im p ř ináš ely užit ek a z a dr uh é j sou t yt o
z dr oj e nez ř ídka vydány na ně co, co lidem užit ek p ř ímo snižuj e.
T a t o int enz it a souvisí t a ké s inst it ucionálním usp oř ádáním st át u. Podr obně viz H op p e ( 1 9 9 5 ) a , idem. ( 2 0 0 1 ) .
Z de mů žeme j menova t niz oz emské W a te r s c h a p p e n i t ř i v 1 9 . st olet í vz niklá dr užst va v p ovodí ř ek R ýn, R uh r a L ip p e
v N ě mecku. S r ov. B a r r a q ué ( 1 9 9 9 ) , st r . 7.
38 ▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o e k o n o m i c k ý s t a t e k
VO
7 . A lo k a c e d le u ž iv a te lů
D N Í S O C IA L IS M U S
–V
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫ ▫ ▫ ▫ 39
KAPITOLA TŘETÍ
Pod tímto nadpisem lze shrnout mnoho odlišných způsobů alokace vody. Jejich
Voda jako veřejný statek
společným znakem je, že existuje dobrovolně vzniklé sdružení uživatelů vody, kteří v rámci dobrovolného podřízení společné autoritě rozhodují o řešení problému alokace
vzácné vody. Je třeba si uvědomit jeden podstatný rys takového systému. M ůže vzniknout jen dohodou. Vzniká-li ale dobrovolnou dohodou, pak je zřejmé, že se jen ztěží může
„There is only one met hod f or f ind ing whet her or not [ p u b lic g ood s] are more u rg ent ly
týkat alokace existující zásoby vody, neboť nelze nalézt žádnou motivaci pro zú častněné,
d esired
proč by se měli vzdávat svých „ majetků“ ve prospěch nějakého celku, aniž by za to byli
and
t o what ex t nent , or, mu t at is mu t and is, if , and
t o what ex t ent , t heir
p rod u c t ion wou ld t ak e p lac e at t he ex p ense of t he nonp rod u c t ion or red u c ed p rod u c t ion
jakkoli kompenzováni. Kdyby za to byli kompenzováni, kvalif ikovala by se taková
of more u rg ent ly need ed
transakce jako převod majetkových práv. Pokud by k tomu došlo skrze donucení, pak
p riv at e g ood s: b y hav ing
c omp et ing p riv at e ent erp rises. “
nelze mluvit o sdružení, nýbrž o násilné kolektivizaci.94 Dobrovolná sdružení proto
ev eryt hing
v tomto případě mohou vznikat jen za ú čelem rozšíření existující zásoby vody, např.
p rov id ed
b y f reely
H ans H er mann H op p e
zbudování vodní nádrže, kanálu atd. Potom ale nelze spatřovat v takovém uspořádání žádná specif ika oproti systému vlastnictví. Sdružení ( ať již v jakékoli právní f ormě) bude
soukromým – byť kolektivním – vlastníkem vybudovaného zdroje.95 Vztahy uvnitř budou
smluvně upraveny, může zde panovat rovnost v rozdělování, či rozdělování v poměru
Prozkoumejme nyní, jaký problém se skrývá za mimoekonomickou hodnotou vody.
k vloženým investicím, případně nějaký jiný způsob. V každém případě to ale bude
N ejprve připomeň me, že hodnota není atributem věci. Zlatu jako takovému nenáleží
zvláštní institucionální f orma,96 lze je ve skutečnosti zredukovat buď
přisuzují zlatu lidé, protože jim přináší užitek. H odnota tedy vyplývá ze vztahu člověk –
dobrovolné sdružení vl as tní cí daný zdroj. A čkoli se tedy toto uspořádání často uvádí jako
soukromého vlastnictví, nebo na systém příkazový.
na systém
Dovolíme si částečně shrnout poznatky této kapitoly. Voda může ale nemusí být
žádný atribut hodnota stejným způsobem jako mu náleží atribut žlutá barva. H odnotu věc. C arl M eng er jako původce moderní teorie hodnoty píše:
„ H odnot a t edy není nic ná lež ej ícíh o st at ků m, ž á dná j ej ich vlast nost , ani nezá vislá vě c
ekonomickým statkem. V případě, že se jím stane, existuje jediný společenský způsob,
ex ist uj ící o sob ě . J e t o soud č lově ka o vý znamu st at ků , kt er é má k disp ozici, p r o zaj iš t ě ní vlast níh o ž ivot a a b lah ob y t u. H odnot a t edy neex ist uj e mimo vě domí lidí. “
jak problém vzácnosti vyřešit. T ím je systém vlastnických práv. Jedině tento systém
vycházející z prvotního přivlastnění umožň uje provádět ekonomickou kalkulaci a tedy
vůbec existenci rozvinuté ekonomiky založené na dělbě práce. T akový systém také vede k společenskému blahobytu. Každé opatření státu, které nesměřuje k odstranění příčin
9 7
Při vědomí toho se zaměříme na současné přístupy k hodnotě vody. Experti W or l d
W ater C ou ncil vidí jednu z výzev pro 21. století v tom: „ S p r avovat
plýtvání zapříčiň ovaného neexistencí vlastnických práv, situaci neřeší, nýbrž zhoršuje.
vodu zp ů sob em,
envir onment á lní h odnot y . “
9 8
kt er ý
odr á ž í j ej í ekonomické ,
sociá lní,
kult ur ní a
C o si představit po sociálními, kulturními a environmentálními hodnotami?
Samozřejmě nemůžeme vědět, co si pod těmito termíny představují jejich autoři. M ůžeme
se ale pokusit o jejich interpretaci. Dle našeho názoru existují tři možné varianty. Buď se má jednat o jakési hodnoty o sobě, hodnoty náležející věci ( v našem případě vodě) samé. T akový přístup by musela nicméně podpírat nějaké smysluplná teorie hodnoty. O takové nevíme, proto dle nás postrádá takto interpretované tvrzení smysl.
žádné
Druhým případem by mohlo být, že se jedná o hodnoty, které jsou skutečným
vztahem, avšak nejedná se o vztah člověk – věc, ale o vztah společnost – věc. Společnost 94
Př edp okládáme, že souč a sní uživa t elé ma j í na užívání vody p r ávo. Kdyby t omu t a k nebylo, p a k by bylo ř eš ením obr át it
se na ně j a kou a r bit r ážní inst it uci, a by sp or r oz h odla . 95 96
K vz t a h u mez i sp oleč ným soukr omým vla st nict vím a t z v. veř ej ným vla st nict vím viz B lock ( neda t ováno–1 ) . Pr o množst ví odka z ů viz D ina r – R oseg r a nt – M eiz en ( 1 9 9 7) .
97
M eng er ( 1 9 9 4 ) , st r . 1 2 0 –1 2 1 . M eng er ova t eor ie h odnot y není p ouz e ně j a kou ekonomickou p omů ckou č i t ech nickým
p oh ledem na p r oblema t iku h odnot y. N a op a k t a t o t eor ie byla C h r ist ia nem von E h r enf elsem r oz p r a cována do boh a t é h o
a x iolog ické h o syst é mu. 98
W o r ld W a te r A c ti o n s , st r . 1 5 .
40
▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o v e ř e j n ý s t a t e k
ale nemůže mít, jak jsme v části věnované metodě ukázali, žádné hodnoty nezávislé na
hodnotách lidí, kteří ji tvoří. Kdybychom to tvrdili, dopouštěli bychom se omylu tzv.
konceptuálního realismu. Poslední možnost spočívá v závěru, že voda má jistou hodnotu,
VO
D N Í S O C IA L IS M U S
–V
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫ ▫ ▫ ▫ 41
pasažéra. Již při tomto prvním přiblížení je nutné říci, že neexistuje žádný statek, který by neměl nějaké ef ekty na třetí strany. U kažme si to na jednoduchém příkladě.
Jestliže Robinson žije v mírové spolupráci s Pátkem, pak i takový čistě soukromý
kterou lidé jako hodnotu vnímají a která brání jejímu poskytování na bázi dobrovolnosti.
statek, jako je Robinsonův oděv, má ony externí ef ekty. Jestliže např. Robinson nechodí
„ V oda j e omezený a zr anit elný zdr oj , nezb y t ný p r o uch ová ní ž ivot a, r ozvoj a ž ivot ní
znemožnilo produkovat kokosy, které s Pátkem směň uje a které tedy Pátkovi přinášejí
T o pak vodě v očích některých lidí poskytuje jistou specif ičnost. p r ost ř edí. “
9 9
Zde se neodbytně vynořuje otázka, čím je voda tak specif ická. Existuje nepochybně
nepřeberné množství jiných statků, které plní obdobně nezbytné f unkce pro „ uchování života“ a které jsou v současné době běžně poskytovány trhem. A ni tato interpretace nám
tak dle našeho názoru nenaskýtá možnost oprávněně hovořit o nějaké zvláštnosti vody. Dalo by se ostatně vysledovat, že skutečně nastal posun v důvěře v trh ze strany politiků
( a někdy i ekonomů) a projekty přímého poskytování nějakého statku státem jsou, jak jsme již částečně ukázali, na ú stupu.10 0 Přesto zde zůstala jedna oblast, kde se považuje
zásah státu za nezbytný. V našem současném kontextu se jedná o jistou variantu poslední naznačené interpretace. U znává se, že voda má hodnotu, kterou lidé vnímají, avšak tato hodnota není odpovídajícím způsobem zohledněna v lidském jednání probíhajícím na
bázi dobrovolnosti a to z důvodu, že nikdo není motivován poskytovat služby s ní svázané, neboť by k tomu musel sám vynaložit náklady, zatímco přínosy plynou i lidem ostatním. N ěkteří ekonomové pro takové věci vymysleli označení veřejný sta tek .
1. P r o b l e m a t i k a p o z i t i v n í c h e x t e r n í c h e f e k t ů
Dosud jsme se zabývali vodou jako ekonomickým statkem a zkoumali za jakých
podmínek nabývá charakteru ekonomického statku a jaké existují možnosti řešení
problému vzácnosti. U kázali jsme, že dobrovolná směna v systému vlastnických práv
vede k růstu blahobytu. N yní před námi vyvstává otázka, zda není možné zvýšit blahobyt
oproti systému dobrovolných směn tím, že by stát svým zásahem nějak zajistil produkci statku, který si lidé přejí avšak mechanismus trhu jim neumožň uje, aby jej získali. Je něco takového možné? Jakou povahu by musel takový statek mít, aby jej nebylo možné poskytovat na bázi dobrovolnosti, jinak řečeno, aby se stal veřejným statkem?
Ekonomové def inovali dvě charakteristiky. Jsou jimi nerivalitnost ve spotřebě a
nevylučitelnost ze spotřeby. Pod prvním termínem se skrývá předpoklad, že spotřeba jedním člověkem nijak neumenšuje možnost dalších lidí daný statek spotřebovávat.
Druhý termín označuje skutečnost, že náklady na zabránění tomu, aby spotřebovával statek někdo, kdo za něj neplatí, jsou prohibitivní. Vzniká zde tak problém tzv. černého
99
W a te r S e c u r i ty : A P r e li mi n a r y A s s e s s me n t o f P o li c y P r o g r e s s s i n c e R i o , st r . 3 .
100
T out o p r oblema t ikou se budeme z a býva t v následuj ící ka p it ole.
dostatečně oblečen, může se nachladit onemocnět a nakonec i zemřít. T o by mu ale
jisté uspokojení. Dalším ef ektem je estetické hledisko. Pátka může pohoršovat, že
Robinson chodí odhalený. Když si Robinson pořídí méně sporý oděv, Pátkovi se uleví, že již nemusí sledovat jeho obnažené tělo.
Podobných příkladů by bylo možné vymyslet spousty pro každý jednotlivý statek.
Vidíme, že externí ef ekty nejsou ničím výjimečným. C o z toho plyne? O bvyklý závěr je
ten, že kvůli nemožnosti přivlastnit si tyto externí ef ekty bude produkováno méně „ veřejných statků“ , než kolik si lidé opravdu přejí.
V našem příkladě by to znamenalo, že kdyby si mohl Robinson přivlastnit prospěch,
který má Pátek z jeho oblékání, pořídil by si lepší oděv. Je docela dobře možné, že by to
skutečně učinil, kdyby jej někdo kompenzoval. Proč se to ale neděje? Zde přichází základní arg ument teorie veřejných statků. T vrdí, že lidé mají z veřejného statku užitek,
ale nebudou ochotni poskytnout kompenzaci, neboť nelze vyloučit černé pasažéry. M ají z toho ale ostatní opravdu užitek?
Představme si to opět na příkladě. Robinsonovo oblékání či neoblékání je pro Pátka
změna vnějšího okolí. M ůže jej uspokojovat, když je Robinson oblečený, stejně tak může
jej může uspokojovat, když svítí slunce nebo f ouká vítr. Samotný stav věcí vnějšího prostředí ale nepodléhá jeho vůli, a proto mu nepřináší užitek. U žitek Pátkovi přináší až
jeho vlastní jednání, jímž se snaží situace nějak k vlastnímu prospěchu využít. Lze to
ukázat ještě jinak. Představme si člověka, který stojí pod mostem, a spadne na něj balíček tisícikorun. Zvýšil se jeho užitek? T aková otázka nemá žádný smysl. Daný člověk může mít radost, může pociť ovat vinu, strach. Změnila se situace, v níž jedná. O
užitku
nicméně můžeme mluvit až tehdy, kdy balíček sebere a uschová si jej. Pak lze říci, že jeho užitek vzrostl oproti situaci, kdy by balíček nesebral. Vrať me se teď
zpět k našemu původnímu příkladu. Skutečnost, že poté, co se
Robinson oblékne, bude Pátek jednat jistým způsobem, zruší např. pojištění proti nedodávce kokosů, není z praxeolog ického hlediska nijak spojena s Robinsonovým
jednáním. O právněný závěr je tento: Protože je méně pravděpodobné, že se Robinson nachladí, má Pátek vyšší užitek ze zrušení pojištění ( z využití prostředků jiným
způsobem) , než by měl z jeho pokračování. N eoprávněný závěr naproti tomu je ten, který vyvozují teoretici veřejných statků: Protože Pátek zrušil pojištění, demonstruje tím, že má užitek z Robinsonova obléknutí se, a měl by jej tudíž kompenzovat. O
Pátkově užitku ve
vztahu k Robinsonově jednání nemůžeme nic říci, neboť to nijak nesouvisí s Pátkovým
42 ▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o v e ř e j n ý s t a t e k
VO
jednáním. Druhý závěr – že má Pátek Robinsona kompenzovat – pak musíme odmítnout jako normativní soud, který nijak z analýzy nevyplývá.10
1
Protože má užitek smysl pouze v rámci jednání, problém externích ef ektů se nám
poněkud mění. Jedinou otázkou zůstává, zda je v případě, že člověk má skutečně z jistého statku produkovaného někým jiným užitek, principiálně možné provést oboustranně výhodnou směnu. V našem příkladě se musíme ptát, zda Pátek nemůže, pokud má z Robinsonova oblékání užitek, nějak na jeho oblečení přispět.
T radiční arg ument je, že to není možné, neboť Pátkovy náklady jsou vysoké, pokud
Robinson. Je opravdu docela možné, že zde prostor pro směnu neexistuje. C o z toho ale plyne za zvláštnost?
Zdá se, že nic. T omuto problému musí čelit neustále každý
podnikatel? M áme vyrobit automobil, jehož produkce se stane rentabilní, až když prodám
100 kusů? C o když očekáváme, že se najde jediný Pátek, který si jej bude ochoten koupit? Pak jej zajisté nevyrobíme. Vyplývá z toho, že má zasáhnout stát, neboť se
nějaký ekonom domnívá, že při počtu 100 kusů by již cena byla tak nízká, že by se oněch 100 lidí našlo?
Podnikatel bude produkovat takový statek, o němž se domnívá, že jej může
v dostatečném množství výhodně směnit. Případy s obtížnou vylučitelností tedy
nepředstavují nějaké kateg oriálně odlišné situace. Podnikatel odhaduje reálnou poptávku těch, kdo budou ochotni platit, a na tomto základě se rozhoduje. N avíc, empiricky vzato, ona nemožnost vyloučit ty, kdo neplatí, ze spotřeby je do značné míry mýtus. Většina
statků vnímaných ekonomy jako statky veřejné byly poskytovány trhem ( a tedy
zpoplatň ovány) dávno před tím, než to ekonomové začali považovat za problém.10 2 O pět
zopakujme, že technolog ie a náklady nejsou nic objektivně daného. A
zisková motivace
podněcuje podnikatele k tomu, aby vymýšleli způsoby, jak externí přínosy internalizovat.
M ůžeme uzavřít, že se nám nepodařilo nalézt ospravedlnění pro intervenci do
systému dobrovolných směn, která by byla podložena starostí o blahobyt celku. Přistupme nyní k poněkud speciálněji zaměřenému zkoumání.
? ▫ ▫ ▫ ▫ 43
19 6 8. N azývá se problém obecní pastviny – tr ag edy of th e commons . U kazuje, že tam,
kde vzácný přírodní zdroj nabývá charakteru veřejného statku ( není možná vylučitelnost ze spotřeby) dochází k jeho drancování. Demonstruje to na příkladu společné pastviny.
Protože pastvina nikomu nepatří a nikdo si tedy nemůže přivlastnit její hodnotu ( jinak řečeno nenese náklady na její ničení) , je každý motivován k tomu využívat ji co nejvíce. „ K až dý č lově k j e uvě zně n v sy st é mu, kt er ý j ej nut í neomezeně zvě t š ovat j eh o st á do – ve svě t ě , kt er ý j e omezený . “
1 0 3
Jaké je řešení? Vzhledem k již uvedenému nepřekvapí, že to jsou dobře def inovaná
vlastnická práva. Proti tomu je možné namítnout, že taková odpověď
není adekvátní,
jelikož existují případy, kdy vznik vlastnictví prostě není možný a musí nastoupit reg ulace. N ení obtížné dokázat, že k dosažení cíle zachování zdrojů je reg ulace
neú čelná.10 4 N eřeší totiž základní problém společné pastviny. M ůžeme to vidět např. na
stavech zvířat, která jsou předmětem vlastnictví a těch, která jsou z přivlastnění vyň ata. Příklad velryb či lososů je dostatečně výmluvnou ilustrací. Reg ulací je omezena možnost jejich lovení, avšak problém společné pastviny přetrvává. Jediný rozdíl je v tom, že ten,
kdo poruší reg ulační předpis, nese dodatečné náklady vyplývající z možnosti být chycen a potrestán.
Porovnáme-li případ soukromého vlastnictví s případem „ reg ulované společné
pastviny“ , snadno nahlédneme nutné selhávání druhého uspořádání. V prvním případě existuje motivace produkovat vzácný statek a tím jeho vzácnost omezovat. V druhém
případě motivace produkovat statek mizí, neboť si jej výrobce nemůže přivlastnit. T o má
za následek nižší existující zásobu statku než v případě systému soukromého vlastnictví, což následně zvyšuje motivaci reg ulaci porušovat. T ato motivace navíc s každým jejím
porušením vzrůstá, neboť vzácnost daného statku se dále zvyšuje. Jaké důsledky by mělo
g lobální uplatnění takového přístupu je zřejmé. Lidstvo bez všech vyprodukovaných statků spoléhající se pouze na lov a sběr by se vrátilo na počátek civilizace. O
důsledcích obou systémů nemůže být pochyb. T o je ostatně, zdá se, všeobecně
přijímáno.
„ T r adič ní konzer vač ní p ř íst up y ( založ ené na b r á ně ní vy už it í zdr oj ů v r á mci dané ob last i)
Vzhledem k tématu, jímž se zabýváme, je klíčovou otázkou, zda jsou neg ativní jevy
j sou č ast o neú č inné . “
spojované s existencí pozitivních externích ef ektů důsledkem skutečné nemožnosti dobrovolné kooperace v této oblasti nebo zda jsou důsledkem opatření státu.
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
Ve sf éře přírodních zdrojů byla problematika vyplývající z nemožnosti přivlastnit si
Sobota ale nepřispěje, protože jakmile se jednou Robinson oblékne, má z toho oblečení hypotéza o Sobotině uspokojení je v tomto ohledu irelevantní. Zbývá nám tedy Pátek a
–V
prospěch z vlastního jednání poprvé f ormulována ve známé stati G arreta H ardina z roku
bude muset přispívat sám. Kdyby ale přispívala i Sobota, směna by již mohla proběhnout. nemenší uspokojení než Pátek, aniž by na to musela přispívat. Výše jsme však ukázali, že
D N Í S O C IA L IS M U S
1 0 5
Jediné, co tedy zbývá dokázat, je, že skutečně může vlastnictví vzniknout ( vzniklo a
vzniká) i v oblastech, jež jsou nyní vyhrazeny státní reg ulaci. Jinak řečeno, pokusíme se
ukázat, že i statky, které jsou běžně nazývány jako veřejné, je možné běžně poskytovat na
101
O bvykle j sou vyvoz ovány dva t yp y nor ma t ivních z ávě r ů . B uď
že má p r odukuj ící č lově k vyr ábě t více, neboť j e t o
sp oleč ensky výh odné – j e t edy nucen ně j a k na kláda t se svým ma j et kem, nebo, že ma j í t i s ú da j ným p r osp ě ch em ( j a ko Pát ek
v na š em p ř íp a dě ) p ovinně p ř isp íva t na p r odukci – oni j sou nuceni j edna t j ist ým z p ů sobem. A ni j eden p ř íst up
obh áj it elný. 102
K p ř eh ledné mu sh r nut í t é t o p r oblema t iky viz na p ř . B oa z ( 2 0 0 2 ) .
není
bázi dobrovolnosti.
103 104 105
H a r din ( 1 9 6 8 ) , st r . 1 2 4 4 .
R eg ula cí se budeme dále p odr obně z a býva t v p át é ka p it ole.
W a te r S e c u r i ty : A P r e li mi n a r y A s s e s s me n t o f P o li c y P r o g r e s s s i n c e R i o , st r . 2 6 .
44 ▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o v e ř e j n ý s t a t e k
VO
D N Í S O C IA L IS M U S
–V
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫ ▫ ▫ ▫ 45
Samozřejmě není jediným způsobem, jak lze takovou službu poskytovat v systému
2 . S o u k r o m é p o sk y t o v á n í „ v e ř e j n ý c h st a t k ů “
C o patří mezi „ veřejné statky“ , které jsou nějakým způsobem svázány s vodou?
Zaměříme se na dvě skupiny. První z nich lze nazvat statky spojené s „ krásou přírody“ . Panuje zde obava, že bez zásahu státu by všechna příroda zmizela, byla přeměněna na
města, továrny či silnice. Druhá skupina pak zahrnuje statky spojené zejména s vodní f aunou, kam patří např. rybaření, ale i lov vodního ptactva apod. V tomto případě je
vlastnických práv to, že danou řeku či pozemek oplotíme. Je možné poskytovat zde ubytování, vozit lidi po řece či jim za poplatek umožnit tuto řeku sjíždět. Vzhledem
k tomu, že na vlastním pozemku je majitel jediný, kdo může takové služby poskytovat, může internalizovat externí ef ekty i tímto „ nepřímým“ způsobem. Zejména v případě
malých toků se nejedná o nic neuskutečnitelného a existence soukromých přírodních parků to jen dokládá.
Jako v současnosti existující ilustraci můžeme uvést příklad ze státu N ew H empshire,
neg ativní působení trhu spojováno s vyhubením veškerých živočichů. M íní se, že na trhu
kde si jeden podnikatel pronajal od Inter national Pap er C o. pozemek o rozloze téměř
samozřejmě nelze a p r ior i vyloučit. N aše arg umentace bude pouze taková, že pokud si to
v zimě na lyžích. Vybudoval chaty, různé přístřešky a více než 250 km stezek. M imo
problému.
průvodcovské služby či pronájem vybavení. Papírenská společnost zhodnotila své
nebude mít nikdo motivaci umožnit na svém majetku přežívání živočichů. N ic z toho
lidé budou přát, pak systém vlastnických práv představuje nejú čelnější řešení daného Již na začátku musíme zdůraznit, že se bude jednat o ap os ter ior ní arg umenty.
Předestřeme pouhé historické ilustrace, které vznikly za současných podmínek. Je velmi
oprávněné očekávat, že v případě, kdyby byly odstraněny veškeré překážky bránící soukromé iniciativě, by se objevila daleko pestřejší varieta nejrůznějších přístupů.
100 km2. Za poplatek zde nabízí možnost turistiky, jízdy na horkých kolech, na kajaku a
poplatku za vstup získává prostředky také za případné ubytování, kempování,
nevyužívané pozemky, lidé získali kvalitní možnost rekreace a navíc, vzhledem k tomu, že kvalitní příroda představuje hlavní součást poskytované služby, má podnikatel zájem na její přísné ochraně.10
7
N aopak na příkladu T exasu můžeme ukázat, že stát svou reg ulací užívání vody pro
První oblastí, které se budeme krátce věnovat, shrnuje statky, jež jsme nazvali „ krása
ú čely rekreace brání. Poblíž města Boerne provozoval majitel jednoho ranče ú spěšné
případ, že lidé mají sami kvůli sobě cíl zachovávat hezkou krajinu stejně jako si lidé
v roce 19 9 8, Texas N atu r al R es ou r ces C ons er vation C ommis s ion mu sdělila, že musí
přírody“ . Ž ádný principiální problém bránící přivlastnění se zde nevyskytuje. Pomineme
kupují vzhledné oblečení a staví okouzlující domy. N aším cílem je ukázat, že i sobecká
motivace poskytuje dostatečnou bázi pro existenci takových statků. U kažme si to na modelovém příkladu.
Již z druhé kapitoly víme, že Pátek vlastní řeku. M ůže si jednou uvědomit, že
Robinson se Sobotou přisuzují pohledu na jeho klikatící se řeku velkou hodnotu. Rozhodne se proto přivlastnit si prospěch, který dosud volně Pátek se Sobotou získávají.
podnikání v oblasti rekreace. Když opravoval svých sedm rybníků, poničených záplavami platit pokutu ve výši 35000 dolarů denně, dokud neobdrží pro své podnikání odpovídající povolení. Úřad totiž zjistil, že využívá své rybníky primárně pro poskytování „ zábavy“ , a nikoli k domácímu užití či pro hospodářská zvířata. Bez povolení si může člověk na svém
pozemku dle Texas W ater C ode vytvořit jen nádrž o velikosti 200 akrových stop s výše uvedeným využitím.10
8
Druhým příkladem, na němž demonstrujeme možnost poskytování tzv. veřejných
Jestliže je vlastníkem přilehlých pozemků, není zde žádný problém – zpoplatní přístup na
statků trhem, je oblast související s vodní f aunou. I zde existovala a i dnes v soukromé
pěstuje vzácné dřeviny, může od něj okolní pozemky koupit nebo se s ním domluvit na
Příkladem může být I sland, kde již od 18. století existuje soukromé vlastnictví jistého
tyto pozemky, odkud je na řeku výhled. Pokud je jejich vlastníkem Č tvrtek, který zde
iniciativě nepřejícím systému existují soukromá řešení.
nějakém uspořádání, které by oboustranně výhodně umožnilo vyloučit „ černé pasažéry“ .
druhu divokých mořských kachen – kajek. Zárodky zdejšího systému dokonce sahají až
místa diváky shlížící na zurčící řeku. Č tvrtek bude mít zajištěno, že se Robinson se
později byla budována hnízdiště umělá. Vznikl zde systém vlastnických práv, který nejen
M ůže např. Č tvrtkovi nabídnout, že oplotí jeho pozemky, když mu dovolí vodit na jistá Sobotou nebudou volně promenádovat po jeho lese a pošlapávat malé stromky, Pátek
získá zdroj příjmu a Sobota s Robinsonem příjemné podmínky romantické večerní procházky.
106
10 6
Z de p ouz e p ř ip omeň me, že p ř ír oda j a ko t a ková, nep oz mě ně ná č lově kem, nemů že být vla st ně na . N elz e t edy vla st nit
ř eku, a niž bych om s ní „ smísili svou p r áci“ . N ení možné p ř ij ít k ř ece, obeh na t j i od p r a mene a ž k ú st í p lot em a p r oh lásit se
z a j ej íh o vla st níka . S kut eč ným vla st níkem se č lově k st ává p ouz e na z ákla dě p ř ivla st ně ní. M imo f yz ické h o vla st nict ví ř eky
j e a le t a ké možné dr žet j ednot livá p r áva sp oj ená s j ej ím užíváním. L z e mít p r ávo p la vit se na ni, č er p a t z ní j ist é množst ví
vody a t d., p ř ič emž i t a t o p r áva moh ou být výluč ná.
do roku 1281. Zpočátku byla přivlastň ována a ochraň ována jejich přirozená hnízdiště, zabránil vyhubení kajek, ale díky jejich ochraně před přirozenými predátory a další péči zapříčinil výrazný nárůst jejich populace. Již několik set let je zde tedy produkováno
něco, čehož existenci někteří ekonomové vytrvale popírají. Další příklady mohou být lososí f army, želví f army a mnohé další.10
107 108
9
S r ov. B a ckp a cker M a g a z ine, cit . p odle h t t p : / / w w w .p er c.or g / p r iva t esolut ions/ w ilder ness.h t ml.
N yní j iž byl p ř ij a t doda t ek z ákona , kt er ý z míně ný z áka z odst r a ň uj e. Př est o t ent o p ř íkla d dokládá, že j sou t o p r ávě st át ní
z ása h y, kt er é využit í vody v nej více h odnot ných užit í br ání. S r ov. h t t p : / / w w w .t ex a sep .or g . 109
S r ov. S mit h ( 1 9 8 1 ) .
46 ▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o v e ř e j n ý s t a t e k
VO
Patrně nejrozsáhlejší sf érou, kde se vyskytuje problém společné pastviny spojený
–V
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫ ▫ ▫ ▫ 47
KAPITOLA Č TV R TÁ
s vodou, je rybaření. Jako příklad s dlouhou tradicí může sloužit Velká Británie, jmenovitě A ng lie a Skotsko.110
D N Í S O C IA L IS M U S
Existuje zde množství soukromých dobrovolných
Voda jako z á kl adní p otřeb a
asociací, které nakoupily od vlastníků pozemků přiléhajících k vodním tokům práva
rybařit. Existují jak asociace s masovým členstvím, tak exkluzivní kluby, které za vyšší poplatky poskytují výjimečné rybářské příležitosti. Rovněž hotely nakoupily tato práva a
poskytují je svým hostům.111 I nstitut vlastnických práv brání nadměrnému vyčerpání
„I t is one t hing t o sec u re eac h man u nhind ered p ower t o p u rsu e his own g ood ; it is
zdroje, neboť je v zájmu vlastníka, aby byla hodnota jeho majetku zachována.
wid ely d if f erent t hing t o sec u re t he g ood f or him. “
O bdobný systém f ung uje i ve Spojených státech. Jako příklad uveď me řeku San
H er b er t S p encer
Juan, kde je na pětikilometrovém ú seku zajištěno celodenní rybaření ( možno i s průvodcem) za 75 dolarů. M ajitel g arantuje, že se zde bude pohybovat max. 7 lidí.
112
T akové uspořádání vede k oboustranné spokojenosti. Rybáři mají zajištěnou možnost ú lovku, neboť vlastníci jsou motivováni prodávat jen tolik povolení, aby byla zachována trvalá hodnota zdroje. Současně s tím je zachováváno zdejší přírodní prostředí.
Poslední příklad, který uvedeme je rovněž ze Spojených států. Jeho specif ikem je, že
se velmi blíží situaci, kdy je přivlastněn celý tok. Jedná se o ú dolí řeky Y ellow stone v M ontaně, kde pramení množství potoků, které se celé nacházejí na soukromých
pozemcích a které poskytují jedny z nejlepších podmínek pro lov pstruhů na světě. Za
poplatek 30 – 35 dolarů za den soukromí vlastníci poskytují právo muškařit na svých pozemcích ( potocích) .
V základním přehledu v první kapitole jsme poukázali na dva aspekty vody, které ji
dle převládajícího mínění odlišují od všech ostatních statků a brání proto tomu, aby se
stala běžným předmětem dobrovolné směny. Prvním byla tzv. mimoekonomická hodnota, druhým pak skutečnost, že je voda základní potřebou. N a tuto okolnost se nyní zaměříme.
Ž e se jedná o opravdu převažující mínění lze dokladovat na následujících citátech.
N apříklad v A g endě 21 se nám říká: „ V
113
nejlepší možný systém řešení daných problémů.
r ozvoj i a p ouž ívá ní vodních
zdr oj ů
musí b ý t p ř iklá dá na p r ior it a usp okoj ení
zá kladních p ot ř eb a och r aně ekosy st é mu. N ad t y t o p ož adavky b y vš ak voda mě la b ý t
O becně platí, že pokud není lidem násilně bráněno, jsou motivováni vyvinout
odp ovídaj ícím zp ů sob em zp op lat ně na. “
1 1 4
Platí zde tedy představa, že je voda ekonomickým statkem, ale pouze od jisté míry,
od té míry, kdy již neuspokojuje základní lidské potřeby. Z toho je vyvozen cíl pro další lidské snažení:
„ J edna ze změ n, o níž musíme do b udoucna usilovat , j e sp r avedlivě j š í svě t a více r ovnost i. T o ur č uj e j eden z klíč ový ch cílů p olit iky vodníh o r ozvoj e: zaj ist it a zab ezp eč it sp r avedlivě j š í p ř íst up k vodním zdr oj ů m. “
1 1 5
Z toho též vyplývá varování před bezhlavým zaváděním ekonomických principů:
„ P olit ič t í č init elé musí p ř edevš ím vzít do ú vah y sch op nost p lat it , zej mé na u ch udý ch ( p r o ně ž j e voda zá kladní p ot ř eb ou a nezb y t nost í ž ivob y t í) . 1
1 6
Jako klíčový koncept se zde objevuje r ovnos t. H ovoří se i o základním právu na
služby spojené s vodou.117 N ásledně se pak rozdělují dvě kritéria alokace vody, na jedné
straně ekonomická ef ektivnost, na straně druhé rovnost.118 110
R oz sudek ve sp or u S mit h v. A ndr ew s z r oku 1 8 9 1 st a novil, že neex ist uj e žádné obecné p r ávo r yba ř it , kt er é by moh lo
p ř ip a dnout veř ej nost i. T ot o nep la t í v p ř íp a dě ú st í ř ek a moř e. Pr o det a ilně j š í p ř eh led br it ské h o c o mmo n la w
viz O w n e r s h i p s o f F i s h e r i e s . 111 112 113
S r ov. A nder son – L ea l ( 1 9 8 8 ) .
S r ov. h t t p : \\w w w .sa nj ua nf lyf ish ing .com. S r ov. A nder son – L ea l ( 1 9 8 8 ) .
v t é t o obla st i
114 115 116 117
A g e n d a 2 1 , č l. 1 8 .8 .
W a te r S e c u r i ty : A P r e li mi n a r y A s s e s s me n t o f P o li c y P r o g r e s s s i n c e R i o , st r . 2 . I bid. st r . 2 2
J e z ř ej mé , že nic t a kové h o nemů že být lidským p r ávem, neboť p ř edp okládá p ovinnost ost a t ních ně co č init – na kláda t
s j ej ich ma j et kem z p ů sobem, kt er ý si nep ř ej í, a le ke kt er é mu j sou p ř inuceni. K diskusi o h ist or ické m vz niku koncep t u
subj ekt ivních p r áv viz T uck ( 1 9 79 ) .
48 ▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o z á k l a d n í p o t ř e b a
VO
Proč jsou rovnost a ef ektivnost v rozporu? Ef ektivnost má, zdá se, smysl pouze tam,
D N Í S O C IA L IS M U S
–V
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫ ▫ ▫ ▫ 49
I za podmínek, že by bylo možné překonat všechny uvedené překážky, stále by zde
kde voda představuje producentský statek. N aopak rovnost se týká rozdělování
zůstávala základní skutečnost, že totiž pouze výroba a dobrovolná směna založená na
ekonomického statku. Voda v případech, kdy je vzácná, nemůže sloužit k uspokojení
uspokojovat co nejvíce lidských potřeb. T o si, zdá se, uvědomují i autoři zprávy Evropské
spotřebitelských statků. V čem je rozpor?
Rozpor vyplývá z povahy vody jako
všech potřeb. A plikace konceptu rovnosti proto znamená, že voda nebude využívána v těch výrobách, kde by přinášela vzhledem ke spotřebitelským statkům nejvyšší hodnotu,
směně vlastnických titulů dokáže ú spěšně omezovat vzácnost, a umožň uje tak komise, když říkají:
„ P osky t ová ní vody
ale bude přímo spotřebována jako spotřebitelský statek. Důsledek na blahobyt je zřejmý.
Budou produkovány takové spotřebitelské statky, které si lidé přejí méně, než kdyby
koncept rovnosti uplatň ován nebyl. Je ale vůbec možné konzistentně prosazovat hodnotu rovnosti, byť nevede k blahobytu celku?
ceny
z dů vodů
sociá lních
cílů
a dost up nost i
neef ekt ivní už it í a zneč iš t ě ní. “
Zdánlivé pochopení ekonomické racionality je však neg ováno hned následující větou: „ V
Jakkoli se zdá, že tato problematika překračuje oblast hodnotově neutrální vědy,
sit uaci neudr ž it elné h o už it í vody b y t edy sociá lní oh ledy nemě ly b ý t h lavním cílem
p olit iky oceň ová ní vody , ač koli musí b ý t vzat y v ú vah u p ř i ur č ová ní nový ch cenový ch
přesto i zde můžeme z praxeolog ického hlediska něco říci. Předně sama hodnota rovnosti je v lidském jednání neuchopitelný koncept. Pokud nechceme sklouznout do technického
za umě le nízké
p ř edst avuj e p r imit ivní ná st r oj k dosaž ení cílů r ovnost i. T at o f or ma p odp or y p odp or uj e
p olit ik. “
1 2 0
kritéria – všem f yzicky stejně, které se z hlediska lidských potřeb zdá jako zcela
Role cen zůstává nepochopena. Klíčovým tématem je zde problém rozdělování, k jehož
vyplývá z nemožnosti srovnávat užitek mezi jednotlivými lidmi.
N a trhu, jak jsme ukázali v části věnované ekonomické kalkulaci, žádný problém
neadekvátní, neexistuje principiální možnost, jak stanovit „ rovné uspokojení“ . T o 119
I kdybychom ale přijali tuto hodnotu, proč by se měla vztahovat pouze k vodě? Jedná
se o specif ickou vlastnost vody? Bezpochyby ne. Stejnou základní potřebou jako voda je i vzduch, přičemž za normálních podmínek nikdo neřeší problém jeho alokace. Voda má
v současnosti oproti vzduchu jeden rozdíl – jedná se častěji o statek vzácný. Voda je tedy
řešení má politickým procesem def inovaná „ cena“ přispět. T o je nicméně umělý problém.
rozdělování nevyvstává. O bjevuje se pouze v systému, kde existuje heg emon rozhodující o alokaci zdrojů. Ž e bude mít heg emon k rozdělení mnohem méně statků, než které by byly vyrobeny a směněny na trhu, je zbytečné zdůrazň ovat.
Jsme tedy opět svědky situace, že je zdánlivě pochopena neudržitelnost státních
vzácný statek, který slouží k uspokojování základních potřeb. N a tom však opět není nic
zásahů do dobrovolné kooperace lidí, avšak řešení není spatřováno v odstranění zásahů,
obvykle s tvrzeními, že existuje právo na vitamin C , nesetkáváme.
a trhu doznal jen povrchních změn.
veškerou vodu na světě či na veškerou vodu, kterou dokáže spotřebovat, museli bychom
sektoru z důvodu jejího významu pro uspokojení základních potřeb představuje arg ument
někdo rozhodnout, kdo má při uplatnění tohoto práva přednost, neboť
z povahy
tento zdroj strateg icky významný. Je-li strateg icky významný pro jednotlivé lidi, pak se
může sloužit. T akové právo by tudíž v realitě neznamenalo vůbec nic, jen ztěží bychom
lidem možnost si tento zdroj zabezpečit. Je-li toto cílem, pak nás od něj každé zasahování
specif ického. Stejným příkladem může být třeba vitamin C . Přes tuto podobnost se A by byl tento koncept smysluplný a neznamenal, že každý jednotlivec má právo na
toto právo nějak kvantif ikovat. Pokud by totiž nebylo kvantitativně omezené, musel by
ekonomického statku plyne, že nemůže uspokojit všechny potřeby, k jejichž uspokojení
ho mohli nazývat právem. Pokud bychom jej naproti tomu chtěli kvantitativně vymezit, narazili bychom také na četné problémy. Prvním z nich je otázka různých užití vody. Jak
nýbrž v jejich jistém vylepšení.121 O pět se tím potvrzuje naše základní teze, že vztah státu Jistou obdobu arg umentu proti možnosti ponechat alokaci vody na soukromém
strateg ického významu.122 První otázkou, na niž si musíme odpovědět, je, pro koho je
zdá být evidentní, že z hlediska společenského blahobytu je vhodné ponechat jednotlivým do tržní alokace odvádí.
Státní zásah lze na základě arg umentu o strateg ické významnosti ospravedlnit jen
vymezit základní potřeby? Je základní potřebou pouze přímá konzumace vody nebo i
tehdy, pokud je strateg ičnost nějak vztahována k zájmům státu. S touto arg umentací je
I kdyby bylo možné určit jasnou hranici, co je základní potřeba, pak je zřejmé, že se
zájmy nemá. Zájmy mohou mít pouze konkrétní lidé tvořící státní aparát. Jestliže má tedy
hyg iena nebo i napájení dobytka a závlaha pole sloužícího k obživě?
bude v různých obdobích mezi různými lidmi na různých místech velmi odlišovat. N avíc
nelze pochybovat o tom, že i základní potřebu lze uspokojit v různé intenzitě. Dovolíme
si uzavřít, že samotné vymezení základní potřeby je prakticky nemožné, tím méně pak její rovné uspokojování.
118 119
S r ov. D ina r – R oseg r a nt – M eiz en ( 1 9 9 7) .
Pr o obsáh lou diskusi viz R ot h ba r d ( 2 0 0 1 ) , st r . 3 4 0 – 3 4 4 .
nicméně spojen jiný problém. V části věnované metodě jsme naznačili, že stát žádné
120
C o mmu n i c a ti o n
f r o m th e
C o mmi tte e , st r . 1 6 – 1 7. 121
C o mmi s s i o n
N ej více p a t r né j e t o v kr iz ových
to
th e
C o u n c i l, th e
E u ro p e a n
P a r li a me n t a n d
th e
E c o n o mi c
a n d
S o c ia l
sit ua cích , j a ko j sou na p ř . p ovodně . Pr ávě v sit ua cích , kde j e t ř eba nej ú č inně j š í
koor dina ce, st át na vz dor y veš ker ým dost up ným p oz na t ků m vst up uj e nej int enz ivně j i do h r y. M íst o a by nebr ánil f ung ování
t r h u a umožnil t a k usp okoj ování p ot ř eb, kt er é j sou p r ávě v da né sit ua ci nej a kut ně j š í, z a vádí cenové a j iná r eg ula ce, op a t ř ení
p r ot i sp ekula ci a t d. O vlivu t a kových op a t ř ení j e celá na š e p r áce, a p r ot o nemá smysl j e z de z novu vyj menováva t . 122
S r ov. A g e n d a 2 1 1 8 .76 . f .
50
▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o z á k l a d n í p o t ř e b a
VO
voda strateg ický význam pro lidi vytvářející státní aparát, zatímco pro ostatní lidi nikoli,
D N Í S O C IA L IS M U S
–V
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫ ▫ ▫ ▫ 51
KAPITOLA PÁ TÁ
vzniká nám zde konf likt. Bylo by zajímavé zkoumat, v čem onen strateg ický význam
spočívá. T o však není naším současným zájmem. Z praxeolog ického hlediska můžeme
Voda jako p ředm ě t r eg u l ac e
říci pouze to, že pokud si první skupina deklarací či jiným neleg itimním způsobem
přivlastní vzácný zdroj – vodu, zabrání tím členům skupiny druhé jednat tak, aby jim to přinášelo co nejvyšší možný užitek. Jinak řečeno, způsobí pokles blahobytu.
W at er, riv ers, p art s of oc eans, hav e b een in f ar worse shap e t han land , sinc e p riv at e ind iv id u als and f irms hav e b een almost u niv ersally p rev ent ed f rom owning p art s of t hat
wat er, f rom owning sc hools of f ish, et c . I n short , sinc e homest ead ing p riv at e p rop ert y
rig ht s has g enerally not b een p ermit t ed in p art s of t he oc ean, t he oc eans and ot her wat er resou rc es hav e remained in a p rimit iv e st at e, mu c h as land had b een in t he d ays b ef ore p riv at e p rop ert y in land was p ermit t ed and rec og niz ed .
M ur r ay R ot h b ar d
Dosud jsme se zabývali základními otázkami jak řešit problém vzácnosti. Jako látka
zkoumání nám posloužily tři základní problémy, tak je lze zachytit v dokumentech zabývajících se problematikou vody na g lobální ú rovni. V následujících kapitolách se
zaměříme na dva další aspekty vztahu trh – stát. Prvním bude problém reg ulace.123
Zpřítomníme si jej opět na problematice spojené s vodou, konkrétně na problematice tzv. environmentální reg ulace. Druhým pak bude otázka monopolů.
Problém ochrany životního prostředí je tak starý jako civilizace sama.124 Č lověk
svým jednáním nevyhnutelně mění přírodní podmínky. Přesto se zdá, že v poslední době se tato problematika těší zvýšenému zájmu. Je to patrné i na článku 18.3 A g endy 21 přijaté na konf erenci v Riu de Janeiro: „ V š eob ecná
vzá cnost , p ost up né
nič ení a zesiluj ící zneč iš t ě ní zdr oj ů
sladké
vody
v mnoh a č á st ech svě t a sp olu s p ost up uj ícím r ozr ů st á ním vzá j emně nesluč it elný ch akt ivit vy ž aduj e int eg r ované p lá nová ní a sp r á vu vodních zdr oj ů . “
Rozsah problému je dále zdůrazněn v článku 18.35:
„ J e j en má lo ob last í svě t a, kt er ý m se st á le vy h ý b aj í p r ob lé my zt r á t y p ot enciá lních zdr oj ů p it né vody , sniž ová ní j ej í kvalit y a zneč iš t ě ní p ovr ch ový ch i p odzemních zdr oj ů . “
Vidíme, že problematika kvality životního prostředí představuje ú střední téma
celosvětových diskusí. Ž e se nejedná jen o otázku přechodného zájmu lze vysledovat na 123
A bych om p ř edeš li možným nedor oz umě ním, musíme blíže vysvě t lit p oj em r eg ula ce. R eg ula ci r oz umíme j a ko st a novení
p r a videl na kládání s ma j et kem, kt er á z a ka z uj í j ist é j ednání, a č koli t ot o j ednání p e r s e nep or uš uj e p r áva nikoh o j iné h o. 124
N ej edná se o žádné sp ecif ikum z áp a dní civiliz a ce. I a nt ické civiliz a ce nevr a t ně mě nily p ř ír odu, st ej ně t a k a mer ič t í
I ndiáni. L ov biz onů , kt er é z a bíj eli j en kvů li j a z yku p ř edst a vuj ícímu vybr a nou p och out ku na j ej ich j ídelníč ku, č i lov z a
p omocí z a kládání st ep ních p ožár ů by se z dneš níh o p oh ledu nep och ybně kva lif ikova l j a ko nič ení život níh o p r ost ř edí.
52 ▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o p ř e d m ě t r e g u l a c e
VO
následujících citátech hovořících o ochraně vodních ekosystému. Přestože od konf erence
„ zamě ř it
promluvit tvůrce A g endy 21, neboť oni zosobň ují v současné době převládající pohled na věc. Principy jsou shrnuty pod článkem 18.4 0 b. U vedeme je podle významu, který v současné době hrají.
Prvním z nich je princip zákonné reg ulace. Jedná se o tak vžitou zásadu, že není ani
často uváděna. Předpokládá, že stát má stanovit limity lidského jednání ve vztahu k přírodě neboli reg ulovat nakládání s vnějším prostředím.
Druhým navazujícím principem je princip „ znečišť ovatel platí“ . T en říká, že každý,
kdo poruší stanovené standardy, má zaplatit pokutu. T en se objevuje až v poslední době a představuje jistou snahu zavést ekonomická kriteria ( ef ektivnost) do oblasti reg ulace.
Konečně třetím hlediskem, které vyzdvihneme, je přístup předběžné opatrnosti,
stanovující, že je třeba minimalizovat neg ativní vliv na vnější prostředí bez ohledu na to, zda je onen neg ativní vliv nepochybně vědecky prokázán.
1. P r o b l e m a t i k a r e g u l a c e
Půdu pro celý přístup vytváří axiom, že stát má stanovovat, jakým způsobem je
možné do životního prostředí zasahovat a jakým nikoli. V našem konkrétním případě to znamená, že stát určuje limity, jak je možno pozměnit kvalitu vody v přírodě lidským jednáním.
Ze všeho nejdříve zdůrazněme, že tvrzení: stát má zasahovat, představuje normativní
soud. A bychom jej mohli v rámci stanovených limitů zkoumat, musíme jej poněkud
přef ormulovat. Protože jsme v ú vodu stanovili, že kriteriem posuzování různých opatření bude hledisko blahobytu, dovolíme si dané tvrzení pozměnit do podoby, že stát m á
reg ulovat proto, aby maximalizoval společenský blahobyt. C íl blahobytu se zdá být oprávněný a nám umožní zkoumat reg ulaci z praxeolog ického hlediska. Jinak řečeno, z reg ulace učiníme pouhý prostředek k dosažení cíle blahobytu.
M yšlenka státní reg ulace vychází z toho, že znečištění je cosi, co lidé nechtějí, a
proto si to vzájemně – leg islativním aktem – zakáží. C íl se tedy nepovažuje za
kontroverzní a jeho dosažení představuje pouze technický problém, který je proto odpovídajícím způsobem možné vyřešit v rámci přírodních věd a díky znalosti technolog ie. T oto převládající mínění lze doložit opět citací z A g endy 21. Dle jejích tvůrců je třeba se:
125
W a te r S e c u r i ty : A P r e li mi n a r y A s s e s s me n t o f P o li c y P r o g r e s s s i n c e R i o , st r . 1 0 .
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫ ▫ ▫ ▫ 53
na minimalizaci zneč iš t ě ní a p r evenci p r ost ř ednict vím vy už it í nový ch
vy už it í odp adní vody , r ecy klaci, č iš t ě ní a ekolog icky b ezp eč nou likvidaci. “
1 2 5
Problém tedy, zdá se, skutečně existuje. Jaké se navrhuje řešení? N echme opět
–V
t ech nolog ií, na změ nu p r odukt ů a p r ocesů , sníž ení zneč iš t ě ní u zdr oj ů a na op ě t ovné
v Riu uplynulo již deset let, konstatuje se, že:
„ V t ě ch t o ob last ech j e ub oh ý p okr ok od R ia zvlá š t ě dep r imuj ící. “
D N Í S O C IA L IS M U S
1 2 6
Pokusme se nyní tuto všeobecnou shodu poněkud zproblematizovat. Za prvé není
zcela oprávněné se domnívat, že všichni lidé pref erují neposkvrněnou přírodu. T o však ponechme stranou. Důležitější námitka je, že žijeme ve světě vzácnosti a že tedy každé
jednání má své náklady. O tázka znečištění proto není otázkou technickou ale ekonomickou.
I kdyby se všichni technici shodli na tom, že M ercedes je technicky nejdokonalejší
auto na světě, pak i za předpokladu, že všichni lidé touží po technicky nejdokonalejších autech, nevyplývalo by z toho, že si jej v reálném světě vzácnosti, kde musí volit mezi
různými alternativami, všichni koupí. A nalog ické tvrzení platí i v případě kvality
životního prostředí. Protože, jak jsme již mnohokrát zdůraznili, neexistuje nic takového jako hodnota čisté přírody o sobě, nezávislá na konkrétních lidech a konkrétní situaci, i
její znečištění představuje lidskou volbu, která je na stejné hodnotové škále se všemi
ostatními rozhodnutími. Jakkoli je může být předpoklad, že všichni lidé by pref erovali
čistou přírodu před přírodou zničenou, empiricky docela opodstatněný, lidé před takovou volbou nestojí.
Jestliže ale otázka spojená s ochranou životního prostředí spadá pod stejné principy
rozhodování jako jakýkoli jiný problém lidského jednání, je nepochybné, že si lidé budou
cenit čitého životního prostředí či obráceně řečeno odmítat jeho znečištění v různých situacích s různou intenzitou.
Zatímco kupříkladu Pátkovi umírajícímu hlady může být zcela jedno, zda vedle jeho
chýše bude Sobota ukládat odpad, který za jistých okolností zvyšuje pravděpodobnost jeho možného onemocnění rakovinou z 0,05 na 0,1, relativně bohatý Robinson může toto
nebezpečí hodnotit jako významné. Zatímco Pátek tedy rád se Sobotou smění uložení odpadu za 1 bochník chleba týdně, Robinson ani za 10 bochníků, sele a mísu kaviáru.
N echme do našeho příkladu vstoupit stát. Jak on může k řešení této situace přispět?
M ohou nastat tři situace. Za prvé může prohlásit, že veškeré ukládání odpadu na ostrově
je zakázané. Pak je zřejmé, že tím byl Pátek poškozen, Sobota též, zatímco Robinsonova situace se nezměnila. Když naopak povolí ukládání odpadu bez jakékoli kompenzace,
budou poškozeni Pátek i Robinson, Sobota získá. T řetí situace by mohla nastat tehdy,
kdyby stát povolil ukládání za nějakou jím vybíranou kompenzaci – např. 2 bochníky
týdně, 1 by si nechal za své služby a 1 rozdělil mezi Robinsona a Pátka. V tomto případě
jsou poškozeni všichni, Robinson, Pátek i Sobota. A ť by byl zvolen jakýkoli přístup, jak vidno, stát nijak svými opatřeními blahobytu neprospěl. Při prvotním přiblížení se tedy zdá, že stát svými reg ulačními opatřeními nemůže z celkového pohledu nikdy prospět.
1 2 6
A g end a 2 1 , č l. 1 8 . 4 0 . b .
54 ▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o p ř e d m ě t r e g u l a c e
VO
D N Í S O C IA L IS M U S
–V
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫ ▫ ▫ ▫ 55
Proti tomu je obvykle namítáno, že lidé ve svém dobrovolném rozhodování
způsobovaly nemoci, zabíjely ryby. N emohl již déle nechat pít dobytek z oné řeky, ani
rozhodnutí nesou do jisté míry ostatní. N ěkteří ekonomové takový případ nazývají
Zástupci města přiznávali, že působí škodu, ale arg umentovali pro povolení znečišť ovat
nezohledň ují veškeré náklady, které jsou spojeny s jejich volbou, neboli že náklady jejich
neg ativními externalitami. Z jejich existence je následně vyvozována nutnost intervence státu, který ony „ celospolečenské“ náklady zohlední.
tam mýt ovce. Po čtyřech letech neú spěšného jednání s městem se obrátil na soud. z důvodů veřejného blaha.
„ Z lo, kt er é musí [ p o zá kazu] nut ně ná sledovat b y b y lo nevy č íslit elné …
Jestliže se opět vrátíme k našemu příkladu, pak viděno pohledem externalit je
b y se st ala j edna velká ž ump a…
prospěch v prvním případě ( bez intervence státu) a poškození v druhém pouze zdánlivé. V prvním zmiň ovaném případě by existence neg ativních externalit mohla kupříkladu způsobit, že Pátek sice na směně chleba za odpad mohl vydělat, ale pouze proto, že část
nákladů přenesl na Robinsona. Jak může nést Robinson náklady toho, že Pátek umožnil uložení odpadu? Úvaha je následující.
Pátek uloží odpad. N a ostrově ale vane vítr a ten odnáší vzduchem „ nebezpečnou“
2 5 0 0 0 0
Z B ir ming h amu
Z á p lava š p íny zp ů sob í mor , kt er ý se neomezí j en na
ob y vat el B ir ming h amu, ale r ozš íř í se celý m ú dolím a st ane se ná r odní
kalamit ou…
V t akové m p ř íp adě se soukr omé zá j my musí sklonit p ř ed zá j my celé země . “
Soudce však posoudil celou situaci jinak a ve svém rozhodnutí na obavy Birming hamu odpověděl, že:
„ j e t é mě ř ab solut ně j edno, zda r ozh odnut í ovlivní 2 5 0 0 0 0 lidí č i p ouze j edinou osob u. “
látku k Robinsonovi. Robinson je tedy poškozen a společenský blahobyt utrpěl. O pět zde
a přikázal městu přestat s nepřípustným obtěžováním.127
Vzácné je v tomto případě Robinsonovo tělo a jeho majetek – jím přivlastněné přírodní
toku, ale taktéž držitelů práv na rybaření, která byla samostatně převoditelná. V A ng lii
do něj „ ukládá“ jisté látky, brání mu tím jeho využití způsobem, který si přeje.
práv rybářů a s tím související ochrana životního prostředí. Za svou existenci podala
tedy vyvstává problém řešení otázky vzácnosti. O
vzácnost čeho se v této situaci jedná?
zdroje. Je zřejmé, že pokud někdo s Robinsonovým majetkem nakládá tím způsobem, že Existuje způsob jak toto vyřešit na bázi dobrovolnosti? N aše odpověď
je kladná.
Řešení opět vychází ze systému vlastnických práv. Jakkoli to působí stereotypně, není se takové odpovědi co divit. Znovu totiž stojíme před problémem vzácnosti a ten, jak jsme již detailně prozkoumali, nelze lépe řešit žádným jiným způsobem.
O tázkou zůstává, zda je reálně možné vymezit vlastnická práva v této oblasti tak, aby
bylo možné určit, kdy dochází k jejich poškozování.
vznikla v padesátých letech A ng l er s ‘ C oop er ative A s s ociation, jejímž cílem byla ochrana k soudu téměř 2000 žalob, z nichž prohrála pouze dvě.128
Práva rybářů byla chráněna i za oceánem. Jedním z případů, kdy se stala předmětem
sporu tato práva, je případ N episig uit Real Estate and F ishing C ompany v. C anadian I ron C orporation z roku 19 12. První uvedená společnost vlastnila majetek sousedící s řekou N episig uit v provincii N ew
Brunsw ick, kde lovila lososy. Řeka byla znečištěna ú nikem
vody používané při těžbě železné rudy. Soudce navštívil místo, uviděl zabarvenou vodu a nařídil těžařské společnosti do čtyř měsíců znečištění odstranit.129
2 . H i st o r i c k y v z n i k l é k o n c e p t y o c h r a n y v o d y
N a historickém příkladě můžeme ilustrovat, že způsob vymezení vlastnických práv
umožň ující ochranu před znečištěním existoval. V common l aw
O chrana práv se přitom netýkala pouze vlastníků pozemků přiléhajících k vodnímu
postupem času vznikly
dva instituty, které se využívaly k ochraně před znečištěním. Prvním z nich je
„ neoprávněný vstup na cizí pozemek“ – tr es p as s , druhým pak „ nepřípustné obtěžování“ – nu is ance. Pod neoprávněným vstupem na cizí pozemek se rozumí umístění čehokoli na cizí pozemek. N ezáleží na množství, ani na tom, zda se jedná o látku škodlivou či zcela
neškodnou. Vidíme, že se jedná o koncept široký, daleko přesahující pouze oblast ochrany před znečištěním. N epřístupné obtěžování naproti tomu obvykle znamená
nepřímý zásah do majetku a to zejména takový, který není zaznamenatelný smysly.
N epřípustné obtěžování brání užívání a prospěchu ze soukromého majetku. O ba příklady patří v rámci common l aw mezi protiprávní činy.
U veď me na ilustraci několik známých případů. Jedním z nejslavnějších je případ
z roku 1851. M ěsto Birming ham postavilo veřejnou kanalizaci, která ú stila do místní
řeky. Vlastník pozemku níže po proudu si stěžoval, že vypouštěné odpadní vody
Další příklad pochází ze Spojených států. N a sporu V il l ag e of W il s onvil l e v. S C A
S er vices můžeme vidět, že ochrana pod common l aw
se týkala nejen vody povrchové, ale
i vody podzemní. V roce 19 81 byl všemi příslušnými státními org ány odsouhlasen další provoz jedné skládky chemického odpadu. O byvatelé vesnice W ilsonville protestovali, že
tato skládka zamořuje jejich vodní zdroje. N ejvyšší soud státu I llinois shledal, že došlo ke
kontaminaci podzemních vod, a že je tedy skládka nepřípustným obtěžováním. Soud konstatoval, že ukládání toxického odpadu je leg itimní, ale pouze v případě, když
majitelé okolních pozemků, kteří zde žili dříve, a mají tudíž právo užívat svůj majetek beze škody, k tomu dají souhlas.130
N a tomto příkladě názorně vidíme, že to je nezřídka stát, a nikoli soukromí vlastníci,
kdo umožň uje znečišť ovat životní prostředí. Ž e se nejedná o výjimečný případ dokládá i následující událost. Parlament kanadské provincie O ntario přijal v padesátých letech
127 128 129 130
S r ov. B r uba ker ( 1 9 9 6 ) , st r . 4 0 9 –4 1 0 . S r ov. A nder son – L ea l ( 1 9 8 8 ) . S r ov. L ee ( 2 0 0 0 ) .
S r ov. M einer s – Y a ndle ( 2 0 0 0 ) , st r . 2 1 .
56 ▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o p ř e d m ě t r e g u l a c e
VO
zákon stanovující, že všechny čistírny odpadních vod f ung ují na základě zákona. Protože
v common l aw platí zásada, že pokud nepřípustné obtěžování vzniká na základě zákona,
neexistuje zde právo domáhat se u soudu nápravy takového stavu, byli tím poškozeni
všichni vlastníci pozemků nacházejících se u daných vodních toků. O bdobné zákony vyjímající znečišť ovatele z jejich závazků byly přijaty i v případě pil a papíren.131 M imo výše uvedených oblastí, chránilo common l aw
dokonce i proti povodním
způsobeným zásahy do vodního toku. Pokud vlastník pozemku přiléhajícímu k vodnímu
toku začal reg ulovat přirozený tok a následně se prokázalo, že takové opatření způsobilo
záplavy na pozemku někoho jiného, pak byl tento vlastník za vzniklou škodu odpovědný.132 M ůžeme shrnout, že common l aw
umožň ovalo poměrně ef ektivní obranu
práv spojených s vodou.133
D N Í S O C IA L IS M U S
–V
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫ ▫ ▫ ▫ 57
zkoumání. N ebudeme tedy činit závěry, jak se lidé mají chovat, pouze prozkoumáme, jaká pravidla vedou k blahobytu a jaká nikoli.
Zkusme nyní ony principy zf ormulovat. Předně je nutno prohlásit, že protiprávní
může být pouze f yzické narušení majetku. Jen při f yzickém narušení totiž vzniká
relevantní problém vzácnosti. N elze mít proto právo na zajištění hodnoty majetku.
H odnota je, jak jsme mnohokrát konstatovali, vztah. Závisí na tom, co si ostatní lidé o
dané věci myslí, jak ji hodnotí. N a to, co si ostatní mysli, však evidentně nelze mít právo.134
Jaké f ormy může f yzické narušení majetku nabývat? První je neoprávněný vstup na
cizí pozemek. S tím jsme se seznámili již v diskusi o f ung ování common l aw . Vstup na cizí pozemek je vždy protiprávní, neboť brání exkluzivnímu užití majetku. Brání majiteli jednat tak, aby dosahoval nejvyšší možný užitek. Druhým případem je nepřípustné
obtěžování. I tímto pojmem jsme se již zabývali. Prozkoumejme však nyní poněkud
3 . T e o r e t i c k é p ř í st u p y k o c h r a n ě p r á v
Prozkoumejme nyní několik základních námitek, které jsou proti předestřenému
pečlivěji jeho podstatu.
Koncept nepřípustného obtěžování se uplatň uje v případech, kdy samotný jev nebrání
systému vznášeny. Zřejmě nejvážnější námitkou je, že tento přístup není univerzálně
majiteli v exkluzivním využití majetku či uplatnění práva. N epřípustným obtěžováním se
prý nemůže nikdy ekvivalentně nahradit státní reg ulaci zejména v systémech
Demonstrujme si to na příkladě. Předpokládejme, že Robinson koupil od Pátka právo
aplikovatelný, neboť vychází z jistých specif ických tradic a kulturních podmínek. Proto kontinentálního práva. T o, že se jedná o historický f enomén, je nepochybně pravda. O statně s tím uvozením jsme se o něm zmiň ovali. A bychom mohli vyvrátit vznesenou
námitku, musíme zjistit, zda existují nějaké ap r ior ní principy, přesahující onen historický
a kulturní kontext common l aw , o kterých lze říci, že poskytují adekvátní ochranu před znečištěním přírody, jež si lidé nepřejí.
N a tomto místě musíme učinit vysvětlující poznámku opravň ující naše zkoumání
stává tehdy, pokud postižený prokáže opak. Jinak řečeno, prokáže, že mu vznikla škoda. plavit dřevo po jeho kanálu. Pátek se poté rozhodne, že bude do kanálu uskladň ovat onen nebezpečný odpad, který směň uje za bochník chleba se Sobotou. Voda v kanále
v důsledku toho přestane být pitná. Je to porušení Pátkova práva p er s e? Zřejmě nikoli. Pátek neměl právo z kanálu pít, měl pouze právo po ní plavit dřevo. M usel by tedy prokázat, že změna kvality vody brání vykonávání jeho práva. U veď me jiný příklad.
Robinson může např. vymyslet rádio a začít vysílat nouzové sig nály SO S.
norem. C elou naší práci zkoumáme vliv různých opatření na blahobyt. Blahobyt
Elektromag netické vlnění bude procházet i Pátkovým tělem. Je to porušení Pátkova práva
nemá smysl bez existence vlastnictví. M ůžeme také říci, že pravidla lidského jednání,
nevyvstává problém vzácnosti. T ím, že voda v kanále přestala být pitná, není Pátkovi
představuje sám o sobě normativní, avšak nikoli arbitrární, koncept. U kázali jsme, že
která se shrnují pod pojem právo, musí rovněž vycházet z principu vlastnictví. Protože
jsou tato pravidla výtvorem lidské ú čelové činnosti, je oprávněné tvrdit, že mají jistý cíl, hodnotu či ú čel. T ím je nepochybně zabránění konf liktu mezi lidmi neboli umožnění
společenské f ormy jejich interakce. N eboť víme, že společenská – dobrovolná – interakce lidí vede ke zvyšování blahobytu, můžeme v tomto ohledu říci, že i právo je prostředkem
k dosažení blahobytu, čímž nám analýza práva spadá do vytčeného předmětu našeho
131 132 133
Př est o sa moz ř ej mě
ex ist uj í i p ř íp a dy, kdy soudci r oz h odli v nep r osp ě ch
dr žit elů
p r áv. J edním z nich
j e p ř íp a d
P e n n s y lv a n i a C o a l C o . v . S a n d e r s o n z r oku 1 8 8 6 . Z de soud r oz h odl, že t ě ža ř ská sp oleč nost není z odp ově dná z a z neč iš t ě ní
p it né vody, ú h yn r yb a t d., neboť „ nut nost velké h o veř ej né h o p r ů myslu, kt er ý a č koli j e v soukr omých r ukách , slouží
veř ej né mu z áj mu,“ osp r a vedlň uj e t a kové nicot né p ot íže z p ů sobené j ednot livým osobám. S r ov. M eiding er ( 2 0 0 1 ) .
E x ist ence p odobných
p ř íp a dů
nicmé ně neh ovoř í v nep r osp ě ch
p r ávech , nýbr ž p r ot i monop oliz a ci soudnict ví.
O pět musíme odpovědět neg ativně. Stejně jako v předchozím příkladu zde
nijak znemožň ováno vykonávat jeho právo plavení dřeva. Stejně tak vysílání nijak neomezuje exkluzivní nakládání Pátka s jeho tělem. Ledaže by prokázal opak. A v tom případě by se jednalo o nepřípustné obtěžování.
právě
Rozdíl mezi neoprávněným vstupem na cizí pozemek a nepřípustným obtěžováním
ukážeme ještě na jednom příkladě. Předpokládejme, že Pátek vlastní nádrž s vodou. Přijde Robinson a vylije do ní vak plný čisté vody. F yzikální a chemický stav vody se
nemusí vůbec změnit, dokonce ona vypuštěná voda může být kvalitnější, než voda
původní. Přesto se jedná o neoprávněný vstup na cizí pozemek a je jako takový
S r ov. B a bcock – B r uba ker – S ch oenbr od – Y a ndle ( 1 9 9 8 ) , st r . 1 4 . S r ov. I r w in ( 1 9 8 8 ) .
p er s e?
och r a ny život níh o p r ost ř edí z a ložené na vla st nických
protiprávní, aniž by bylo třeba prokázat škodu. Brání se tím exkluzivnímu užití majetku. Pátek mohl považovat onu vodu za posvátnou a každý večer se k ní modlit. Dolitím jiné
vody – f yzickým narušením jeho majetku – však pro něj voda tuto vlastnost ztratila, a nemůže ji proto používat k modlení.
134
B líže viz na p ř . H op p e ( 1 9 8 9 ) , ka p . 7.
58 ▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o p ř e d m ě t r e g u l a c e
VO
N aproti tomu v případě, že by Pátek danou nádrž nevlastnil, ale měl pouze právo
napájet tam svou kozu, vypuštěním jiné čisté vody by jeho právo porušeno nebylo. Pokud by ovšem neprokázal, že mu tímto jednáním vznikla škoda např. v důsledku toho, že stoupla hladina a koza se nemůže napojit, aniž by se v nádrži utopila.
D N Í S O C IA L IS M U S
–V
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫ ▫ ▫ ▫ 59
těm nejmenším rizikům není možné. Lidé musí mezi různými riziky volit. Vynakládání vzácných zdrojů na zanedbatelná rizika znemožň uje jejich použití na rizika větší. Pokud se nemá vzácnými zdroji plýtvat, je třeba je vynakládat pouze na rizika prokazatelná.
N ení to ale stát, kdo dokáže nejlépe stanovit, zda je riziko vysoké či nikoli? Praxe
Ještě zdůrazněme jeden aspekt. Pokud Robinson vyléval svou vodu do nádrže již
nám ukazuje, že nikoli. Důvodů je několik. Prvním je otázka motivací. Stát nemá žádný
hrozilo Pátkově koze nebezpečí, neboť byl prvním, kdo začal nádrž využívat. Zcela totéž
služby si koupí. O n peníze získá zdaněním. Druhým důvodem je, že každý případ
před tím, než tam Pátek začal napájet svou kozu, má právo v tom pokračovat, i kdyby tím
by platilo i v případě, kdyby tam vypouštěl toxický odpad a nikdo jiný by před ním nádrž nevyužíval způsobem, který by byl neslučitelný s Robinsonovou činností.
Dalším nutným ap r ior ní m principem musí být zásada, že každé porušení práva
implikuje nějakou oběť . Vztah mezi obětí a ag resorem pak musí mít podobu přímé
zájem na poskytování kvalitních služeb, neboť není závislí na tom, zda lidé přijdou a jeho nepřípustného obtěžování je třeba posoudit individuálně. Je zřejmé, že např. nepřípustné
obtěžování hlukem musí být jinak posouzeno tehdy, když bude porušovat právo člověka
provozující uprostřed opuštěné krajiny f irmu „ léčba tichem“ a jinak v případě průmyslové
ag lomerace.137 Stanovit jednotnou hladinu hluku jako nepřípustné obtěžování postrádá
I to vyplývá ze
smysl. Je pravda, že by to bylo jednodušší, neřešilo by to ale problém – umožnit
poškození vnějšího prostředí jako takového, neboť to se nijak nevztahuje k lidskému
M imo uvedené námitky vůči systému vlastnických práv existuje ještě jedna. Zdá se,
kauzální závislosti a musí být prokázán mimo rozumnou pochybnost.
135
smyslu práva jako nástroje řešení problému vzácnosti. N emá proto smysl hovořit o
spolupráci mezi lidmi a nevytvářet umělou vzácnost.
jednání.
že vlastnická práva představují systém, který dostatečně nezohledň uje hledisko
bezproblémové, avšak jejich reálné uplatnění skýtá nejednu obtíž. Proto je třeba centrální
celému městu? Podobné námitky nejsou, jak jsme viděli ve výše uvedeném případě
Je samozřejmě možné namítat, že na teoretické ú rovni jsou vymezené principy
autority, která jednoznačně určí, co je znečištění a co není. N a takové arg umentaci stojí doktrína předběžné opatrnosti. T a v zásadě říká toto: přináší-li jisté jednání alespoň
potenciální nebezpečí, je třeba ho zakázat. O pět musíme položit důraz na f akt, že nebezpečí, ať
již přímo či zprostředkovaně,
nějakého člověka.
je vždy konkrétním nebezpečím pro
V systému vlastnických práv existují dvě odlišné situace. N eoprávněný vstup na cizí
ef ektivnosti. N ení ef ektivnější poškozovat práva jednoho člověka než způsobit ú jmu
týkajícím se města Birming ham, nic nového. N ového impulsu se jim však dostalo s rozvojem ekonomického přístupu k právu, tzv. školy l aw and economics .
Základní tvrzení tohoto přístupu, tzv. C oasův teorém říká, že při neexistenci
transakčních nákladů by byla rozhodnutí soudů ohledně závazků za škodu bez ef ektu na alokaci zdrojů. Pouze by změnila rozdělení důchodů.
U kažme si to na příkladě. Předpokládejme, že Pátek působí znečištění Robinsonovi.
pozemek je zakázán bez ohledu na to, zda je způsobena nějaká škoda. Zde o předběžné
T en bude mít z jeho odstranění prospěch ve výši 100. Pátek jej může odstranit
případě musí oběť prokázat utrpěnou škodu. Reg ulace nicméně oba případy směšuje. N a
straně je právo. Pokud je v právu Robinson, Pátek odstraní znečištění. Když je naproti
opatrnosti nemá smysl hovořit. Jinak je tomu u nepřípustného obtěžování. V tomto jedné straně umožň uje znečišť ování tam, kde by jinak bylo zapovězeno, na straně druhé
stanoví extrémně přísné limity na jakékoli zásahy člověka do vnějšího prostředí, i když nezpůsobují nikomu prokazatelnou škodu. Č asto dostupuje reg ulace takové míry, že vyžaduje, aby byl vliv člověka na přírodu pokud možno nulový.
136
N a první pohled,
pokud předpokládáme, že všichni lidé pref erují menší znečištění před větším, se může
tento požadavek vzhledem k blahobytu jevit jako ospravedlnitelný. Při bližším pohledu
( nainstalováním nějakého zařízení) s náklady rovnými 80. V tom případě nezáleží, na čí tomu právo na straně Pátka, pak jej Robinson bude kompenzovat až do výše 100, aby nainstaloval čistící zařízení. V obou případech tedy bude čistící zařízení nainstalováno.
V této podobě se jedná o poměrně triviální tvrzení, které nám o reálném světě mnoho
nevypovídá.138 Sám C oase říká, že jeho hlavním cílem bylo zkoumat reálný svět, kde
transakční náklady nepochybně existují. „ M ý m h lavním cílem b y lo…
ale snadno nahlédneme, že tomu tak není.
Princip předběžné opatrnosti opomíná onu trivialitu, že žijeme ve světě vzácnosti a že
je tedy odstranění znečištění ekonomickým, a nikoli technickým problémem. Zabránit i 135 136
V p ř íp a dě moř ské h o ekosyst é mu j e v R ámcové smě r nici o vodě výslovně st a noven cíl koncent r a ce vyp ouš t ě ných lát ek
„ blíz ko p ř ir oz eným h odnot ám v p ř íp a dě
bě žně
se v p ř ír odě
137
vyskyt uj ících
lát ek a
blíz ko nule v p ř íp a dě
č lově kem
vyt voř ených lát ek synt et ických .“ D i r e c ti v e 2 0 0 0 / 6 0 / E C o f th e E u r o p e a n P a r li a me n t a n d o f th e C o u n c i l o f 2 3 O c to be r 2 0 0 0
e s ta bli s h i n g a f r a me w o r k f o r C o mmu n i ty a c ti o n i n th e f i e ld o f w a te r p o li c y , č l. 1 , odst . e.
39
V na š em p ř íkla dě p ř edp okládáme, že f ir ma „ lé č ba t ich em“ byla na da né m míst ě dř íve než onen p ů vodce h luku. Kdyby
t o bylo na op a k, p r ávo by bylo na st r a ně dr uh é . 138
Pr o p odr obnou diskusi t ě ch t o p r oblé mů viz R ot h ba r d ( 1 9 8 2 ) .
vy j asnit klíč ovou r oli, kt er ou t r ansakč ní ná klady h r aj í a
mě ly b y h r á t p ř i ut vá ř ení inst it ucí, kt er é t voř í ná š ekonomický sy st é m“ . 1
N ebudeme se z a býva t diskusí, z da j e skut eč ně p r a vdivé . B lock vz nesl op odst a t ně nou námit ku, že i p ř i neex ist enci
t r a nsa kč ních nákla dů a z a nedbání dů ch odové h o ef ekt u C oa sova t ez e nep la t í, neboť z de ex ist uj e p r oblé m t z v. p sych ické h o
dů ch odu ( p oz dě j i j ej t a ké na z va l e x a n te dů ch odový ef ekt ) . Z kr a t kovit ě j e možno sh r nout , že i z a z míně ných p odmínek
z áleží na a loka ci p r áv, p r ot ože mů že být r eálně nemožné z íska t p r ost ř edky k z a p la cení onoh o a loka č ně ef ekt ivníh o ř eš ení.
Pr o bližš í r oz vedení t oh ot o p r oblé mu viz B lock ( 1 9 77) ; idem. ( 1 9 9 5 ) ; idem. ( 2 0 0 0 ) . 139
C oa se ( 1 9 9 0 ) , st r . 1 3 .
60
▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o p ř e d m ě t r e g u l a c e
VO
Existuje tedy jiný způsob než absolutní vlastnická práva, který by při rozhodování
soudu měl být uplatněn a který by vedl k nejlepšímu výsledku pro systém jako celek? Podle C oase se:
„ zdá ž á doucí, ab y soudy r ozumě ly ekonomický m ná sledků m svý ch r ozh odnut í, a p okud j e t o mož né b ez vy t voř ení p ř íliš né nej ist ot y oh ledně p r á vní p ozice samot né , b r aly t y t o dů sledky v ú vah u, kdy ž č iní svá r ozh odnut í. “
1 40
Jinak řečeno, soudy by měly přisuzovat práva těm lidem, kteří by při neexistenci
transakčních nákladů kompenzovali druhou osobu, aby jednala dle jejich přání. T akové počínání by mělo vést k maximálnímu celkovému blahobytu. Je tomu skutečně tak?
Prvním problémem, se kterým se tento přístup musí vyrovnat, je, že soud nemůže vědět,
jak lidé věci hodnotí. N emožnosti přenést se přes tuto komplikaci jsme se již věnovali, ponechme ji proto nyní stranou. Předpokládejme tedy, že to soud ví. Pokračujme v našem příkladě.
Stanovili jsme, že Robinson má z odstranění Pátkova znečištění prospěch 100 a Pátek
D N Í S O C IA L IS M U S
–V
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫ ▫ ▫ ▫ 61
alokovány nebyly, tedy ex ante neef ektivně. Pátek bude nucen postavit zařízení, přestože to za daných okolností nepovažoval za nejlepší využití svých zdrojů.
N avíc ani zanedbání důchodového ef ektu není zcela bez významu. Rozhodnutí soudu
vedoucí k realokaci majetku může totiž přenášet zdroje z rukou těch, kdo se na trhu nejlépe osvědčili, do rukou méně ú spěšných. T ím zajisté ef ektivnost trhu posílena není.
M ůžeme uzavřít, že „ ekonomické“ ohledy při rozhodování o právech nepředstavují
plodný přístup. N aopak vnášejí nejistotu do vlastnických vztahů a způsobují plýtvání. T ato analýza ostatně jen dokládá naše tvrzení, že koncept blahobytu a ef ektivnosti má
smysl jen, pokud se zakládá na vlastnických právech jako A rchimédově bodě jakékoli společenskovědní teorie.
4 . E k o n o m i c k é n á st r o j e r e g u l a c e
Jak jsme ukázali v ú vodu kapitoly, státy si jsou vědomy obtíží plynoucích z reg ulace,
přitom může odstranit znečištění, když ho Robinson přesvědčí, za 80. M imo to však ještě
a proto se jim snaží nějakým způsobem čelit. H lavním nástrojem jsou v tomto ohledu
domluvit, musí za ním zajít, přesvědčit ho, může mu dát záruku, že dohodu splní atd.
znečištění a vybrané prostředky následně použít na odstraň ování vzniklých škod.
existují transakční náklady ve výši 30. Když se chce Robinson o něčem s Pátkem
V takto zadaném příkladě nyní tedy existují prohibitivní transakční náklady a záleží na
pokuty, které se dnes shrnují pod princip „ znečišť ovatel platí“ . Jejich cílem je omezit N epředstavuje tento přístup jistou obdobu skutečného systému vlastnických práv?
tom, komu jsou práva přiřčena.
T akový pohled je nutné odmítnout. Je na první pohled zřejmé, že koncept založený na
tuto svou činnost vykonával dříve, než si tam Robinson vysázel palmy, a proto může ve
Při existenci vlastnických práv je každé neoprávněné vniknutí na cizí pozemek či
Předpokládejme, že právo, tak jak jsme jej až dosud chápali, je na straně Pátka. O n
své činnosti nadále pokračovat. N echme ale vstoupit do hry soud poučen přístupem školy and economics . T en zváží výnosy a náklady a přisoudí právo Robinsonovi. Proč?
l aw
V situaci nulových transakčních nákladů by z našeho zadání plynulo odstranění
znečištění. Rozhodnutí soudu proto musí být takové, aby toto znečištění bylo odstraněno. Právo tak bude přiřčeno Robinsonovi – osobě, která by při neexistenci transakčních nákladů byla schopna druhému kompenzovat vybudování onoho čistícího zařízení.
Lze proti takovému rozhodnutí soudu z hlediska blahobytu něco namítat?
Domníváme se, že ano. M ěli bychom se zamyslet, kde v našem příkladě zmizely ony transakční náklady. Soud samozřejmě nebude Pátka o ničem přesvědčovat. Jednoduše mu
pod hrozbou násilí nainstalování čistícího zařízení přikáže. T ím nicméně reálné náklady nezruší.
141
Pátek bude poškozen. T o, že musí Robinson vynaložit náklady na to, aby
s Pátkem něco směnil, vypovídá o tom, že si Pátek nebyl jist, chtěl záruky, osobní jednání, čas na rozmyšlení atd. T o stále trvá, soud to nemůže jako mávnutím kouzelného
proutku zrušit. Výsledkem je, že zdroje jsou alokovány tam, kam by bez násilného zásahu
vlastnických právech poskytuje lidem daleko větší ochranu než systém státní reg ulace. nepřípustné obtěžování porušením práva s odpovídajícím nárokem na kompenzaci.
Reg ulací ale naproti tomu stát udělil všem lidem ( někdy vybraným skupinám) univerzální právo znečišť ovat, které je omezeno jen tím, co státní instituce rozhodnou.
Další problematický aspekt vyvstává při bližším prozkoumání samotného termínu
znečišť ovatel platí. Vnucuje se otázka, komu platí. K podstatě znečištění, jak jsme ukázali, patří, že je někdo poškozen, existuje oběť . A
obětí může být pouze konkrétní
jednotlivec či skupina jednotlivců, nikoli společnost či stát. Je proto zřejmé, že nárok na
odškodnění vzniká konkrétnímu poškozenému a to z toho titulu, že mu bylo či je bráněno nakládat s jeho majetkem. V případě doktríny „ znečišť ovatel platí“ tomu tak není. T am
znečišť ovatel odvádí dávky státu. Log iku takového systému lze ukázat na následujícím
příkladě. Představme si, že Pátek znečistí Robinsonovo jezero. V tom vstoupí do hry Sobota, žijící na sousedním ostrově, která udělí Pátkovi pokutu a za vybrané peníze,
kromě vlastního živobytí obstará například vyčištění studánky na vzdáleném ostrově, který také náhodou patří do její jurisdikce.
Připusť me kvůli další arg umentaci, že tento koncept řeší problém znečištění. V tom
případě musíme odpovědět na otázku, kolik by měl znečišť ovatel platit. Č ástka by zřejmě 140
C oa se, R . 1 9 6 0 : T h e P r o ble m o f S o c i a l C o s ts , I n: J our na l of L a w
6 7. 141
a nd E conomics 3 , st r . 1 9 . C it . p odle B lock ( 2 0 0 0 ) , st r .
K diskusi p odst a t ě nákla dů a j ej ich vz t a h u k op a t ř ením st át u viz B r ow nst ein ( 1 9 8 0 ) .
měla nějakým způsobem korespondovat se škodou, kterou znečištění způsobilo. Jak je však toto možné stanovit zákonem? V praxi je nepochybně ponechána odpovědným
org ánům jistá volnost v rozhodování. A ni to ale neřeší základní problém, že není možné
62 ▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o p ř e d m ě t r e g u l a c e
VO
D N Í S O C IA L IS M U S
–V
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫ ▫ ▫ ▫ 63
stanovit výši škody tam, kde chybí poškozený. Zdá se nám oprávněné uzavřít, že přístup
aby nebylo možné se jí vyhnout, musí nabývat stále komplexnější f ormy a zahrnovat
O jeho vlivu na blahobyt jsme již hovořili, a proto nebudeme již vyřčené znovu opakovat.
musí učinit správně stovky věcí, aby vyhověl reg ulaci. Pokud však udělá byť jedinou
„ znečišť ovatel platí“ skrývá jen pod jiným termínem totéž, co běžně nazýváme zdaněním. Zaměřme se místo toho na historické zpřítomnění tohoto problému v realitě.
Ve Spojených státech byl princip znečišť ovatel platí zaváděn postupně s tím, jak se
všemožné detaily. Sama EPA chybně, porušuje tím zákon.“
uznává, že „ ten, kdo nakládá s nebezpečným odpadem,
147
Jinou distorzi způsobenou zákonem ukazuje následující příklad. EPA
vyžaduje, aby
rozrůstala environmentální leg islativa. První velký zákon reg ulující oblast životního
čistírny odpadních vod v každém americkém městě odstraň ovaly 30 %
Dalším z našeho pohledu významným počinem byl C l ean W ater A ct z roku 19 72 a poté
odstraň ovat. M ísto toho aby za více než 100 milionů dolarů postavilo novou čistírnu,
prostředí vydán v roce 19 6 9 a vedl ke zřízení E nvir onmental Pr otection A g ency [ E PA ] . zákon z roku 19 80 známý jako Superf ond, jehož se stal zmiň ovaný princip explicitní součástí.142
V Evropě byla situace jiná v tom smyslu, že mimo Velkou Británii zde neexistovala
org anického
odpadu. M ěsto A nchorag e však mělo tak čistou odpadní vodu, že nebylo celkem co která by dokázala splnit požadavky EPA , povolili radní dvěma místním továrnám na zpracování ryb zbavit se 5000 liber rybích vnitřností do kanalizace.148
Dalším dokladem, že státní reg ulace životního prostředí není primárně zaměřena na
tradice common l aw . Přesto lze říci, že zvýšený zájem o tuto problematiku se rovněž
ochranu jako takovou je i skutečnost, že znečišť ovatelé spadající do tzv. veřejného
celoevropské ú rovni. Princip znečišť ovatel platí je samozřejmě zakotven i v nové
delší lhůty na přizpůsobení. T otéž v zásadě platí i pro Evropskou unii. T a v případě
datuje do sedmdesátých let. T ehdy začaly být přijímány směrnice týkající se vody na Rámcové směrnici o vodě vycházeje při tom z článku 174 .2 A msterodamské smlouvy.
143
Jako první z našich historických ilustrací můžeme jmenovat příklad města A tlanta,
které mělo donedávna nevyhovující čistírny odpadních vod. Voda z nich znečišť ovala
řeku C hattahoochee, což poškozovalo množství lidí, kteří tuto řeku využívali. A tlanta nicméně platila pokuty a pokračovala ve znečišť ování.144
Druhý příklad, který vhodně ilustruje důsledky systému, je také ze Spojených států.
Společnost Southview
F arms používala hnůj ze svých stájí k hnojení polí. Silné deště jej
sektoru jsou často privileg ováni. Podle C l ean W ater A ct mají stanoveny měkčí limity a
vybraných průmyslových odvětví zvolila metodu „ nejlepší dostupné techniky“ , která
stanoví, že podniky musí splň ovat takové limity, které je možné dosáhnout s nejpokročilejšími postupy známými současné vědě.149 O pět vidíme, že se na znečištění
nahlíží primárně jako na technický problém. T o je ale pohled neoprávněný, zanedbávající
základní skutečnost a sice to, že žijeme ve světě vzácnosti a že proto každé naše jednání má nějaké náklady.
Příklad reg ulace názorně ukazuje, jak se postupně mění role státu. N a historických
však spláchly do řeky G enesee. Sousedé si stěžovali ú řadům, ty ale odmítly zasáhnout,
příkladech jsme ukázali, že nejprve stát zeslabením role vlastnických práv umožnil
zažalovali f irmu podle common l aw a dosáhli náhrady. Státní leg islativa životní prostředí
řešit. Jeho řešení ale nespočívá v odstranění příčin, které současný stav způsobily.
protože f irma nebyla znečišť ovatelem ve smyslu příslušných zákonů. Lidé proto tedy čistotu vody neochránila.
Situace se nicméně změnila. Po tomto procesu bylo stanoveno, že všechny
rozprašovače hnojiv jsou bodovými zdroji znečištění. F armáři museli získat zvláštní povolení od EPA a za jejich absenci mohli být pokutováni. O proti systému, který škodám
nebránil, nyní vznikl systém, kde je protiprávní pouhá absence povolení bez ohledu na
nějaké znečištění a škodu. Velkým f armářům tím vznikly ohromné dodatečné náklady a
beztrestné znečišť ování, aby se o několik let či desítek let později pokusil tento problém
N aopak stát dle své nové role nejvyššího arbitra působí další a další distorze, které se sice
při zběžném pohledu mohou ukazovat jako ú činné, avšak pouze v případě, že zanedbáme to, co není vidět. Úlohou společenských věd je tyto skryté důsledky analyzovat. T o nám
umožň uje učinit závěr, že role dobrovolné lidské kooperace založené na systému vlastnických práv zůstává i zde stále nepochopena.
stav životního prostředí se nijak nezměnil.145 Jedná se o obecný problém.146 Reg ulace,
142
Pr vní z ákon r eg uluj ící kva lit u vody p och áz í j iž z r oku 1 9 4 8 – W a t er Pollut ion C ont r ol A ct , p ř est o na výz na mu z íska la
r eg ula ce op r ot i c o mmo n la w a ž v sedmdesát ých let ech . S r ov. J a g er ( 1 9 9 7) . 143
„ [ S p oleč ná p olit ika v obla st i život níh o p r ost ř edí] by mě la být z a ložena na p r incip u p ř edbě žné op a t r nost i a na p r incip ech
up ř ednost ně ní p r event ivníh o j ednání, p ř íst up u, že š kody na život ním p r ost ř edí by mě ly být p r ior it ně na p r a vovány u z dr oj e a
dále na p r incip u z neč iš ť ova t el p la t í.“ 144
S r ov. B a bcock – B r uba ker – S ch oenbr od – Y a ndle ( 1 9 9 8 ) , st r . 1 5 .
O r g a niz a ce W a te r I n f r a s tr u c tu r e N e tw o r k sdr užuj ící p ř edst a vit ele st át u, sa mosp r áv a p oskyt ova t elů vodár enských služeb
odh a dla nákla dy na sp lně ní p oža da vků envir onment ální leg isla t ivy v obla st i vody v p ř íš t ích 2 0 let ech na 1 bilion dola r ů .
S r ov. W a te r I n f r a s tr u c tu r e N o w : R e c o mme n d a ti o n s f o r C le a n a n d S a f e W a te r i n th e 2 1 147
st
C e n tu r y , st r . 4 .
U S E nvir onment a l Pr ot ect ion A g ency, T h e N a ti o n ’ s H a z a r d o u s W a s te M a n a g e me n t P r o g r a m a t a C r o s s r o a d s : T h e
S it ua ce v A t la nt ě se z mě nila a ž p o p r iva t iz a ci vodár enských služeb v r oce 1 9 9 9 . V iz B r uba ker 2 0 0 1 .
R C R A I mp le me n ta ti o n S tu d y ( W a sh ing t on, D C : U S E PA , 1 9 9 0 ) , st r . 3 6 . C it . p odle A dler ( 1 9 9 5 ) .
145
148
146
S r ov. M einer s – Y a ndle 2 0 0 0 , st r . 3 4 .
Pr o emp ir ický odh a d vlivu r eg ula ce na p r odukt ivit u a mer ické h o z p r a cova t elské h o p r ů myslu viz na p ř . M a r x sen 1 9 9 7.
149
S r ov. Kna ut z ( ed.) ( 1 9 9 7) .
S r ov. C o u n c i l D i r e c ti v e 9 6 / 6 1 / E C o f 2 4 S e p te mbe r 1 9 9 6 c o n c e r n i n g i n te g r a te d p o llu ti o n p r e v e n ti o n a n d c o n tr o l.
64 ▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o m o n o p o l i z o v a n ý s t a t e k
VO
D N Í S O C IA L IS M U S
–V
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫ ▫ ▫ ▫ 65
O blast vodárenství tedy dle převládajícího mínění představuje oblast, kde se není
KAPITOLA Š ES TÁ
možné spolehnout na dobrovolnou směnu, neboť jedna ze stran – monopolista – je
zvýhodněna a poškozuje zákazníka. Proto se jedná o specif ické odvětví, kde je třeba
Voda jako m onop ol i z ovaný statek
státní reg ulace.
S vědomím jistého zjednodušení lze konstatovat, že ve světě existují čtyři odlišné
modely institucionálního uspořádání vodárenství. Prvním je existence státem vlastněného
N o f u rt her p owers shou ld b e allowed t o mu nic ip alit ies t o t ak e p rop ert y c omp u lsorily of
any k ind or f or any p u rp ose, or t o c omp el any c it iz en t o c onsu me eit her it s g as or it s wat er or any ot her p rod u c t ag ainst t heir will, or t o raise any k ind of rat e c omp u lsorily.
a provozovaného podniku. T ento způsob donedávna zcela dominoval. Druhým modelem
je státem g arantovaný místní monopol s reg ulovanou cenou. Jedná se o tzv. A ng lický model. T řetí přístup, který se také nazývá americký, se rovněž zakládá na ú zemním
monopolu, ovšem s reg ulací zisku.154 Konečně posledním přístupem, jež získává na stále
A ub er on H er b er t
větší popularitě, je model f rancouzský. Je založen na státem ( obcemi, reg iony atd.)
vlastněné inf rastruktuře, která je na základě časově omezených koncesí na provozování pronajímána soukromým podnikům.
V poslední kapitole stručně nastíníme praxeolog ický pohled na další problém
vtahující se k vodě, a to problém monopolů. O blast zásobování pitnou vodou a následný
1. P r o b l e m a t i k a p ř i r o z e n é h o m o n o p o l u
odvod vody použité se obvykle považuje za klasický příklad síť ového odvětví s přirozeným monopolem.150 Z toho je vyvozována nutnost poskytovat tento statek
Před tím, než přistoupíme k detailnějšímu zkoumání jednotlivých přístupů, je třeba
státem. T ak tomu bylo minimálně od druhé světové války, kdy z oblasti vodárenství
pohovořit o samotné podstatě monopolů a jejich důsledku na blahobyt společnosti.
jen ztěží ještě nazvat soukromým podnikáním. V posledním desetiletí se situace nicméně
výroby, jako jsou například relativně vysoké f ixní náklady, umožň ují, aby průměrné
téměř zcela vymizeli soukromí poskytovatelé, a pokud zůstali, tak za podmínek, které lze pozvolna mění.
v takovém odvětví nakonec zůstane jediný výrobce, monopolista.
veř ej né p odniky vodních služ eb p osky t uj í vš ech ny služ b y , ke st r ukt uř e, kde j e p osky t uj í
T ato def inice je v zásadě možná, avšak příliš nám neosvětlí. Při jejím pečlivém
1 5 1
Je spatřována důležitost zapojení soukromého sektoru. T o však v sobě dle převládajícího mínění skrývá jistá nebezpečí. „ V
j e kont r ola ceny ú č t ované sp ot ř eb it elů m nezb y t ná k zaj iš t ě ní t oh o, ab y cena adekvá t ně
uvidíme, že neexistuje žádný příklad něčeho, co by bylo možné nazvat přirozeným
monopolem. Vždy, pokud v daném odvětví existuje monopolista, bylo to důsledkem udělení státního privileg ia.156
ně j aké kont r oly , kt er á och r á ní zá j em sp ot ř eb it elů , b y t it o b y li p onech á ni na p osp as
151 152
154
f r o m th e
Klein ( 1 9 9 6 ) , st r . 2 .
C o mmi s s i o n
to
th e
C o u n c i l, th e
E u ro p e a n
J e nesp r ávné v t omt o kont ex t u h ovoř it o z isku, neboť z isk p ř edst a vuj e r ez iduální p ř íj em, p lynoucí z f a kt u, že se ost a t ní
p odnika t elé dop ust ili ch yby v odh a du t r žní sit ua ce. Podnika t el dosa h uj e z isku, p okud z volil nej lep š í a lt er na t ivu j a kou moh l
T o w a r d s W a te r S e c u r i ty : A F r a me w o r k f o r A c ti o n , st r . 8 .
C o mmi tte e , st r . 1 8 . 153
1 5 3
V da lš ím t ex t u budeme p r o t yt o služby p oužíva t t er mín vodár enst ví. C o mmu n i c a ti o n
nesmyslné. O bvykle se proto hovoří o jednom městě. Proč ne ale o kraji či čtvrti či bloku I kdybychom se ale přidrželi nejobvyklejšího rozumění relevantnímu trhu – městu,
„ C eny nej sou ur č ová ny vy j edná vá ním mezi zá kazníky a konkur uj ícími si p r odej ci. B ez
150
odvětví neboli relevantního trhu. Je jím celý svět nebo pouze Evropská unie? T o se zdá
pak na historických příkladech elektroenerg etiky, plynárenství či kabelové televize
1 5 2
Z toho je dále vyvozováno, že:
monop olů m a museli b y p lat it nadmě r ně vy soké ceny . “
přečtení před námi vyvstává hned několik problémů. Prvním z nich je problém def inice
domů? T eoretická odpověď zde neexistuje.155
dů sledku kvazimonp olní sit uace vě t š iny dodavat elů vody ( soukr omý ch i veř ej ný ch )
odr á ž ela ex ist uj ící ná klady a neskr ý vala neef ekt ivnost i. “
náklady klesaly s tím, jak se rozšiřuje objem produkce. Jinak řečeno, přirozený monopol se objevuje v situaci, kde se uplatň ují rostoucí výnosy z rozsahu. Důsledkem toho je, že
„ P osky t ová ní mě st ský ch služ eb [ vody a kanalizace] j e t ř eb a odvé st od modelu, kde a sp r avuj í r ů zné inst it uce vč et ně nef or má lních op er á t or ů a komunit . “
Přirozený monopol se obvykle def inuje jako tržní f orma, kde technolog ické podmínky
z volit a souč a sně se j iný p odnika t el dop ust il omylu – dosáh l z t r át y. T o, co se má z de na mysli p od p oj mem z isk, j e ú r ok
P a r li a me n t a n d
th e
E c o n o mi c
a n d
S o c ia l
j a ko dů ch od z ka p it álu. K p ova z e z isku a t eor ii r ovnováh y viz na p ř . H uelsma nn ( 2 0 0 0 ) . 155 156
K p r a kt ickým ilust r a cím nemožnost i vymez it r eleva nt ní t r h a z t oh o vyp lýva j ícím a bsur dit ám viz A r ment a no ( 2 0 0 0 ) . Pr o množst ví p ř íkla dů viz na p ř . Š ť a st ný ( 2 0 0 0 ) ; D iL or enz o ( 1 9 9 6 ) ; C a p la n – S t r ing h a m ( 2 0 0 1 ) ; Z a j íč ek ( 1 9 9 9 ) .
66 ▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o m o n o p o l i z o v a n ý s t a t e k
VO
Připusť me nicméně kvůli další arg umentaci, že existuje jeden nabízející –
tou je kontrola ceny. I to má ale své obtíže. Víme, že cena je výsledkem dobrovolné
–V
„ P ů vodně v 1 9 . st olet í v mnoh a mě st ech v r ů zný ch zemích b y ly
monopolista. C o z toho vyplývá z hlediska blahobytu? Zdá se, že nic. Def inice jednoho prodávajícího je v tomto ohledu zcela neutrální. Proto se přidává další charakteristika a
D N Í S O C IA L IS M U S
A
sy st é my p ot r ub í, nap ř . ve V elké B r it á nii a K anadě . “
1 6 1
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫ ▫ ▫ ▫ 67
p oklá dá ny konkur enč ní
co ef ektivnost? Předně není žádné dog ma, že jedno potrubí je levnější než dvoje
potrubí.162 T o někteří teoretici přiznávají, namítají ale že se jedná o ef ektivnost zdánlivou
směny. Jak lze ale při vědomí této skutečnosti smysluplně hovořit o tom, že jí někdo více
vyplývající z nezohledň ování všech „ společenských“ nákladů. A rg ument je následující.
jiné, nemá smysl ani koncept monopolní ceny. O právněné je to pouze v jednom případě, a
veřejném vlastnictví. Protože se za jejich užívání neplatí cena, nevstupují jako náklady ( i
či méně kontroluje? Zřejmě jen těžko.157 Protože na trhu existují pouze tržní ceny a žádné
tím je státem udělené privileg ium. Pak je smysluplné o monopolu a monopolní ceně z praxeolog ického hlediska hovořit, neboť se jedná o specif ickou tržní strukturu. Za
těchto okolností monopol způsobuje umělou vzácnost, jak jsme o ní hovořili v předchozích kapitolách, a má proto neg ativní vliv na blahobyt. Je to důsledkem f aktu, že je lidem bráněno nakládat s jejich majetkem způsobem, jež považují za optimální.
Ponechme nyní naše námitky stranou a předpokládejme nadále, že skutečně bez
K stavění potrubí je třeba využívat vzácné zdroje jako silnice, chodníky, které jsou ve když reálně existují) duplikace.163
do rozhodování podnikatelů, a ti proto vytvářejí nadměrné
Proti tomu nelze samozřejmě nic namítat. Pouze to nevyvrací možnost a potenciální
ef ektivnost duplikací, ale poukazuje na neef ektivnosti způsobené státním vlastnictvím silnic a chodníků.164
Pokračujme ve zkoumání otázky duplikací. Je nesprávné se domnívat, že duplikace
zásahu státu zbude jediný prodávající na ( nějak) vymezeném trhu. Znamenalo by to
musí znamenat, že dva budou dělat totéž. T akových duplikací na trhu zřejmě příliš mnoho
nahlíženo jako na stav, ale jako na dynamický proces podnikatelského objevování.158
podnikání je dosáhnout zisk. Stejně tak jako všichni výrobci automobilů nevyrábí modrý
konec konkurence?
O pět musíme odpovědět neg ativně. N a konkurenci nesmí být
Podnikání nef ung uje tak, že podnikatel jednou provždy odhadne jakési nákladové a
poptávkové křivky, na jejichž základě pak investuje a vyrábí. M ěnící se podmínky budou neustále nabízet nové příležitosti k využití a zisk bude přitahovat do odvětví další
výrobce. Výše jsme ukázali, že ekonomická kalkulace je zaměřená na budoucnost. Pokud
současný „ monopolní“ výrobce neuspěje v objevování nových příležitostí a nepřizpůsobí se měnícím se podmínkám, své postavení ztratí. Konkurence neroste s rostoucím počtem
neexistuje. Smyslem podnikání není vyrábět stejný statek jako všichni ostatní. Smyslem
čtyřdveřový automobil pro 5 osob se vznětovým motorem, i v oblasti vodárenství může
existovat dif erenciace, což dokládá příklad z H ong Kong u. M ůže ale existovat duplikace i v případě, kdy není důvodem tak výrazná dif erenciace? N ic tomu nebrání, avšak z pozice
společenských vědců nemůžeme s jistotou tvrdit, jaké konkrétní uspořádání na trhu vznikne. Přesto se pusť me na tento tenký led a proveď me jakýsi myšlenkový experiment.
N ejdříve se musíme zbavit přesvědčení, že konkurence ( a duplikace) musí nutně
podnikatelů v odvětví nebo s vyrovnáváním tržních podílů. Podmínkou konkurence není
znamenat, že do každé domácnosti povede několikeré potrubí. Klíčovou otázkou je, co je
Přesto pro možnost další arg umentace připusť me, že pro skutečnou konkurenci je
nikdo nezkoumá „ monopolní“ praktiky Volksw ag enu, který montuje do svých modelů
velký počet f irem, ale neomezená možnost vstupu podnikatelů na všechny části trhu.159
třeba existence více nabízejících. C o to znamená v případě vodárenství? M uselo by existovat paralelní potrubí. Proti tomu se namítá, že to za prvé není možné a za druhé i
relevantním produktem. Zvykli jsme si na to, že např. auto si kupujeme jako celek a
pouze motory Volksw ag en, a nikoli motory Renault. O bdobné ale platí v případě
vodárenství. Když uvážíme jako relevantní produkt „ bydlení“ ,165 pak se situace mění.
kdyby to možné bylo, pak by to bylo ze společenského hlediska neef ektivní. K prvnímu
Jedna f irma poskytující statek „ bydlení“ sice může nabízet pouze jediného dodavatele
Kong , kde existují paralelní sítě, jedna pro mořskou užitkovou vodu a druhá pro vodu
zákazníků. Stejně tak má Volksw ag en zájem na tom, aby dodával auta s co nejlepšími
tvrzení stačí poukázat na reálně existující duplikace. Příkladem může být současný H ong pitnou.160 Druhý příklad je již v důsledku vzmachu státní reg ulace pouze historický.
vody, avšak bude mít zájem, aby se jednalo o f irmu, která bude nejlépe uspokojovat přání motory. N avíc je pro velkou f irmu poskytující statek bydlení změna vodárenské
161 157 158 159
Pr o p odr obnou diskusi o kont r ole cen viz R ot h ba r d ( 2 0 0 1 a ) st r . 5 8 6 –6 2 0 . K t omut o a sp ekt u viz z ej mé na Kir z ner ( 1 9 9 8 ) .
Z de musíme z dů r a z nit , co se r oz umí p ř ekážka mi vst up u. Př ekážka vst up u z na mená p or uš ení ně č íh o p r áva , nikoli sit ua ci,
kdy „ nelz e“ do odvě t ví vst oup it , p r ot ože se t o nevyp la t í. Kdybych om r oz umě li p ř ekážkám vst up u do odvě t ví t ímt o
z p ů sobem ( a v ně kt er ých uč ebnicích mikr oekonomie j e t o bě žné ) , p a k by konkur ence nez na mena la nic j iné h o než budování
t a kových p ř ekážek. 160
A r mst r ong , M . – C ow a n, S . – V icker s, J .: R e g u la to r y R e f o r m: E c o n o mi c k A n a ly s i s a n d B r i ti s h E x p e r i e n c e , M I T Pr ess,
C a mbr idg e, 1 9 9 4 . C it . p odle Klein ( 1 9 9 6 ) .
162
Klein( 1 9 9 6 ) , st r . 2 .
I dnes se f ir mám vyp la t í vé st p a r a lelní p ot r ubí p o obou st r a nách
j ednot livých p ř íp oj ek. J a ko da lš í p ř íkla d dup lika ce moh ou sloužit G S M 163 164
ulic, neboť
t ím z ískáva j í ú sp or y z budování
op er át oř i, kt eř í vš ich ni st a ví p ř ekr ýva j ící se sít ě .
D emset z , H .: E f f i c i e n c y , C o mp e ti ti o n , a n d P o li c y , st r . 8 1 , cit . p odle. D iL or enz o 1 9 9 6 .
A r g ument y p r ot i t z v. st át nímu vla st nict ví se z a býváme v celé na š í p r áci. Pr o konkr é t ní ot áz ku vla st nict ví silnic a odka z y
na da lš í lit er a t ur u viz B lock ( 1 9 8 3 ) . 165
Pod p oj mem f ir ma p oskyt uj ící st a t ek „ bydlení“ si mů žeme p ř edst a vit mnoh o r ů z ných va r ia nt . M ů že se j edna t o f ir mu
na bíz ej ící p oz emky vč et ně inf r a st r ukt ur y, f ir my dodáva j ící domy na klíč č i celé soukr omé komunit y, kt er é p oskyt uj í
š ir okou p a let u služeb svým obyva t elů m. K f ung ování soukr omým komunit v U S A viz B oa z ( 2 0 0 2 ) , ka p . 1 1 .
68 ▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o m o n o p o l i z o v a n ý s t a t e k
VO
společnosti relativně snadnou záležitostí, zejména pokud je inf rastruktura v rámci „ komunity“ v jejím vlastnictví.
Liší se tedy vodárenství v něčem podstatném od jiných odvětví? T ěžko hledat nějaké
arg umenty pro kladnou odpověď . Vodárenství nepředstavuje klasický příklad síť ového
D N Í S O C IA L IS M U S
–V
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫ ▫ ▫ ▫ 69
avšak s nástupem plynových turbín poklesla tato hodnota na jednu patnáctinu.168 M imo to se objevily zcela nové technolog ie jako mikroturbíny, palivové články či Stirling ovy motory, které tuto technolog ickou hranici dále výrazně snižují.
N eexistuje žádný důvod, proč by mělo být vodárenství výjimkou. Je otázkou k
odvětví, jehož charakteristikou je, že hodnota statku, který f irma poskytuje, roste
zamyšlení, do jaké míry by, zejména v zemích bohatých na vodu, bez státních zásahů
prospěch z toho, když se jedná o totožnou společnost. Z hlediska zákazníků tedy žádné
Zvláště když lze oprávněné očekávat, že kvalita vody by se nebýt leg islativy porušující
s počtem uživatelů.166 Lidem je jedno, od koho získává vodu jejich soused, nemají žádný
specif ikum neexistuje. Zákazník nenese žádné specif ické náklady změny dodavatele jako v případě změny operačního systému nebo změny telef onního čísla.
Existuje nějaké specif ikum na straně nabízejících? O bvykle se uvádějí překážky
vstupu do odvětví. V případě síť ových odvětví představují hlavní překážku vysoké f ixní náklady.
„ M ezi h lavní p ř eká ž ky vst up u do odvě t ví p at ř í: a) S kut eč nost , ž e p r ů mě r né ná klady ur č it é f ir my dosah uj í své h o minima p ř i vě t š ím vý st up u, než ž á dá t r ž ní p op t á vka. “
1 6 7
Z toho vyjděme. Předpokládejme chvíli, že se jedná o smysluplné tvrzení. C o nám
říká? Říká, že přirozený monopol vzniká tam, kde nákladové podmínky umožň ují nějaké
f irmě vyrábět s minimálními náklady při tak velkém poptávaném množství, které nikdo poptávat nechce. U kažme si to na příkladě.
Předpokládejme, že f irma investovala 1000 a může připojit max. 100 lidí.
Předpokládejme dále pro jednoduchost, že variabilní náklady jsou konstantní. Pak je
zřejmé, že průměrné náklady budou s připojováním lidí až do počtu 100 klesat. Jenže lidí
ochotných se v našem příkladě připojit je pouze 50. Vyplývá z toho, že se jedná o přirozeně monopolní odvětví? N e. Vyplývá z toho pouze to, že se tato f irma dopustila
chyby. Je vysoce pravděpodobné, že v reálném světě by podnikatel provádějící obdobná rozhodnutí dlouho podnikatelem nezůstal.
Lze na základě historických vynaložených nákladů vybudovat smysluplnou teorii?
Zřejmě nikoli. A by měla tato teorie smysl, musely by být náklady čímsi objektivně daným. T o však, jak by již mělo být zřejmé, nejsou. Je samozřejmě možné ( vzhledem
k tomu, že výrobní f aktory nejsou dokonale dělitelné) , že existují nějaké ú spory z rozsahu. T y ale pro vodárenství nejsou nijak specif ické. N elze a p r ior i tvrdit, že 10 km
potrubí je jednotkově výrazně dražší než 20 km. Dovolíme si proto učinit dílčí závěr, že neexistuje žádná překážka domnívat se, že na relevantním vodárenském trhu může působit množství nabízejících.
N esmíme také zapomínat, že technolog ie není vnější danost, ale předmět
podnikatelského objevování. H istorie ukazuje, jak se radikálně mění. N a příkladě elektroenerg etiky lze ukázat, jaký skokový vývoj byl zaznamenán v posledním desetiletí. Donedávna se za nejef ektivnější považovaly zařízení o 1000 M W
existovaly současné inf rastrukturně náročné projekty centralizovaného zásobování vodou.
vlastnická práva zlepšila, což by jen dále zvýšilo její dostupnost. N avíc i v oblastech, které trpí nedostatkem vody, by odstranění distorzí a vznik skutečných cen vedlo k lepšímu hospodaření s vodou. Existují možnosti recyklace vody, využití vody srážkové atd. I zde by se proto snížila potřeba dovážet vodu ze vzdálených oblastí.
N esmíme rovněž zapomínat, že voda v žádném případě není nějak homog enním
statkem. Skutečnost, že se pitná voda používá v zemědělství či na čištění silnic nevypovídá nic o tom, že by na trhu existovala možnost dodávek různě kvalitních „ vod“ k různým ú čelům.
Výše nadnesené ú vahy jen dále podporují tvrzení, že bez státních intervencí mizí
jakýkoli náznak „ monopolnosti“ vodárenství. N ejinak tomu je i v oblasti kanalizací.
V současnosti všude existují kombinované systémy odvádějící jak srážkovou vodu tak vodu odpadní. T o vytváří velké nároky na budování kanalizačních sítí. V poslední době
se však stále častěji objevují projekty na využití srážkové vody či na její přirozenou
absorbci. Jiným přístupem je převádění této „ nepotřebné“ vody z podzemí na povrch. T o nejen omezuje nároky na kapacity čistíren odpadních vod, ale současně přináší další pozitivní ef ekty jednak pro kvalitu vody, ale i pro zlepšení životních podmínek ve městech.
N eexistuje také důvod se domnívat se, že odpadní voda musí nutně odcházet
k nějakému centralizovanému čištění v rámci celého města či dokonce reg ionu. Č asem se
může ukázat, že lepší výsledky poskytují malé čistírny na ú rovni čtvrtí či dokonce
jednotlivých domů. Vidíme, že představa sektoru vodárenství jako komplikovaného labyrintu potrubí a stok nemusí v budoucnosti vůbec odpovídat realitě. Podobných
možností, které jsme zde jen letmo naznačili, by se v případě skutečného odstátnění této oblasti pravděpodobně objevilo ohromné množství.169
Jaký je závěr našeho zkoumání problematiky monopolů? Pokud nebudeme používat
model dokonalé konkurence jako měřítko ef ektivnosti, což se zdá být velmi obtížně
obhájitelné, ale pochopíme podstatu konkurence jako procesu, v němž se podnikatelé motivováni ziskem snaží co nejlépe uspokojit přání spotřebitelů, snadno dovodíme, že nelze z hlediska blahobytu nic namítat proti jakékoli momentální struktuře trhu.
instalovaného výkonu, 168
166 167
Př íkla dem j sou na p ř . t elekomunika ce, sof t w a r e, ba nkoma t y a t d. S oukup ová – H oř ej š í – M a cáková – S oukup , st r . 2 6 4 .
169
S r ov. Pinkh a m ( 1 9 9 9 ) , st r 1 6 .
Pr o obsáh lý p ř eh led v souč a sné době ex ist uj ících t ech nolog ií a p r oj ekt ů vč et ně odka z ů na da lš í lit er a t ur u viz Pinkh a m
(1 9 9 9 ).
70
▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o m o n o p o l i z o v a n ý s t a t e k
VO
Jakkoli jsme tvrdili, že se do nedávné doby jednalo o systém nejrozšířenější, nebylo
tomu tak vždy. N apř. ve Spojených státech dodávaly soukromé společnosti vodu obyvatelům již od roku 16 52, kdy byla založena společnost W ater W or ks of B os ton. N a počátku 19 . století pak soukromé vodárenské společnosti pokrývaly 9 4 % trhu. Po vstupu státu jejich podíl poklesl až na 15 %
privatizace v sektoru vodárenství v 9 3 zemích všech kontinentů.17
amerického
2
C o bylo důvodem státního zasahování do této oblasti? Důvody byly stejné jako
v oblastech jiných. Politici postupem času shledali, že trh dostatečně neplní politické
ú koly, které se z jejich ú hlu pohledu jevily jako hodné splnění. V jisté době tak převládla
představa, že stát dokáže zajistit dostatek vody všem v rámci tzv. sociálních práv člověka. N ebudeme zde opakovat, proč byla tato očekávání zklamána. Jen připomeň me sociálních cílů ( kapitola čtvrtá) .
druhé kapitoly)
a také problematiku
Je nošením dříví do lesa rozepisovat se o neef ektivnosti tohoto systému, proto ji
pouze konstatujme. T uto neef ektivnost však nesmíme zužovat pouze na neschopnost státu hospodařit v rámci vodárenských f irem. Zásadní distorze působily zejména nízké ú čtované ceny.17
3
? ▫ ▫ ▫ ▫ 71
hlediska ztrácí tento model na významu. Do konce roku 2000 proběhla alespoň částečná
v roce 19 86 .17 0 N ejinak tomu bylo i
Přibližně ve stejné době se totéž událo i v Londýně.17
problematiku ekonomické kalkulace ( část 4
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
nebudeme se dále tímto institucionálním uspořádáním zabývat. Rovněž z historického
T y motivovaly k ohromnému plýtvání vodou, jež vytvářelo další
nároky na zajišť ování dodatečných vodních zdrojů se všemi důsledky – včetně dopadů na životní prostředí – které to neslo.
N ásledky státního „ podnikání“ v oblasti vody jsou zřejmě nejviditelnější v chudých
zemích. Podle zdrojů Světové banky zde každoročně umírá na průjmová onemocnění způsobená kontaminovanou vodou více než 3 miliony lidí.
17 4
Je samozřejmě oprávněné
namítat, že tento stav vyplývá z všeobecné chudoby, a nikoli výlučně z přímého působení
5
3 . A n g lic k ý m o d e l
jinde ve světě. V Paříži postavili první systém potrubí bratři Perrierové krátce před 1
–V
Vzhledem k tomu, že si jen málokdo dnes myslí, že stát je dobrým podnikatelem,
2 . S t á t n í v o d á r e n st v í
F rancouzskou revolucí.17
D N Í S O C IA L IS M U S
T ento přístup se objevil na konci na konci osmdesátých let v A ng lii a W alesu, kdy se
britská vláda rozhodla zprivatizovat místí vodárenský průmysl. H lavním popudem
privatizace byla nemožnost f inancovat z veřejných zdrojů nutné investice do inf rastruktury spojené s plněním evropských směrnic v oblasti životního prostředí.
C harakteristické pro tento model je, že soukromý subjekt nejen vlastní sítě, ale
současně je i jejich provozovatelem v určité zeměpisné oblasti, která mu je státem
přidělena. N ový subjekt, který by chtěl konkurovat zavedenému monopolistovi, musí jednak získat licenci na čerpání surové vody od R eg ional W ater A u th or ity a dále získat
povolení hlavního reg ulačního ú řadu – Of f ice of W ater S er vices ( O F W A T ) . M imo tento základní ú řad existují ještě dva reg ulační org ány – D r inking N ational R iver A u th or ity .
W ater Ins p octor ate a
Již z tohoto letmého představení je patrné, že konkurence má v tomto systému pouze
episodní roli. První a klíčovou překážku představuje reg ulovaný vstup do odvětví. N a
základě této skutečnosti hovoříme o státem g arantovaném místním monopolu. U kažme si poněkud konkrétněji jeho f ung ování.
Privatizací vzniklo 10 velkých soukromých společností17
6
poskytujících kompletní
vodárenské služby. Současně s privatizací získaly tyto společnosti licenci na dobu minimálně 25 let. N ová společnost může získat povolení O F W A T u ve třech případech. •
Bude chtít poskytovat služby tzv. na zelené louce neboli v oblasti, kde žádná
domnívají, jemu navzdory.
•
Bude poskytovat služby zákazníkovi, který spotřebuje minimálně 250000 m3
Spojených státech, Kanadě, ale konečně i u nás je hlavním důvodem, proč dochází
•
státu. A no, avšak ona chudoba, jakkoli sama o sobě nemá své příčiny – příčiny má pouze
bohatství – zde existuje do značné míry kvůli působení státu, nikoli, jak se mnozí Problémy státního vodárenství se ukazovaly i v zemích bohatých. Ve Velké Británii,
k privatizaci, mimo neschopnost tzv. veřejných podniků hospodařit zejména zanedbaná
inf rastruktura, z toho odvozená nespolehlivost dodávek ve stanovené kvalitě a v neposlední řadě také znečišť ování životního prostředí.
170 171 172
S r ov. D ickinson, H . W . 1 9 5 4 : W a te r S u p p ly o f G r e a te r L o n d o n , N ew comen S ociet y, L ondon. C it . p odle C ow en –
C ow a n ( 1 9 9 8 ) , st r . 2 2 . 173
C elkové nákla dy syst é mu sa moz ř ej mě nebyly níz ké . Pouz e st át má t u „ kouz elnou moc“ p oskyt ova t služby z dánlivě
z a da r mo. O na kouz elná moc vš a k není nic t a j emné h o. J e t o možnost st át u z ískáva t p r ost ř edky z da ně ním. 174
S r ov. A nder son – S nyder ( 1 9 9 7) .
vody ročně.17
7
Bude s tím souhlasit dosavadní držitel licence.17
8
První případ je bezproblémový. Stejně tak i třetí. T ěžko lze očekávat, že držitelé
licence budou dobrovolně souhlasit s tím, aby přicházeli o g arantované monopolní
S r ov. B r uba ker ( 2 0 0 1 ) .
S r ov. Klein ( 1 9 9 6 ) , st r .1 .
společnost doposud nepůsobí.
175 176
S r ov. B r uba ker ( 2 0 0 1 ) .
N a t omt o p oč t u j e p a t r né j ist é sp ecif ikum A ng lické h o modelu. Z a t ímco j eš t ě ve t ř icát ých let ech
2 0 . st olet í ex ist ova lo
více než 2 1 0 0 vodár enských f ir em, vyt r va lou leg isla t ivní č innost í a z t oh o vyp lýva j ící cent r a liz a cí byl j ej ich p oč et snížen
v r oce 1 9 73 a ž na koneč ných deset . S r ov. P r i v a ti s a ti o n a n d h i s to r y o f th e w a te r i n d u s tr y . 177 178
N yní byl limit p r o A ng lii snížen na 1 0 0 0 0 0 m3. L imit p r o W a les byl z a ch ován. S r ov. T h e C h a n g i n g S tr u c tu r e o f th e W a te r a n d S e w e r a g e I n d u s tr y .
72 ▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o m o n o p o l i z o v a n ý s t a t e k
VO
postavení. Vstoupit do odvětví je tak možné pouze poskytováním služeb pro velké zákazníky. T ěch bylo v roce 2000 přibližně 500.17
9
Jak vidno, prostor pro konkurenci není velký. Reg ulátor se proto rozhodl konkurenci
podpořit a to hned několikerými opatřeními. Prvním je právo zákazníka vybrat si
libovolnou licencovanou společnost ( platí to pro vodárny i kanalizace) , bez ohledu na to,
D N Í S O C IA L IS M U S
–V
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫ ▫ ▫ ▫ 73
M ěl by bránit monopolům ú čtovat nadměrně vysoké ceny, aniž by současně
odstraň oval „ tržní pobídky“ zajišť ující ef ektivnost f irem. F irmy by měly být motivovány snižovat náklady, neboť si uspořené prostředky během jednoho reg ulačního období mohou ponechat. Zhodnoť me, jak se vkládaná očekávání naplnila.
N ebudeme se již zabývat principiální nemožností stanovit ceny mimo trh. Zaměříme
v jaké oblasti leží. T a má pak právo na ú hradu nákladů za postavení přípojky od svého
se pouze na konkrétní komplikace spojené s f ung ováním reg ulace na základě cenových
mít na paměti, že se jedná o individuální přípojky. T ím se možnost volby zákazníků
dodatečných zisků ve prospěch spotřebitelů příliš jednoznačný. F irmy mají tendenci před
hlavního potrubí. Jinak řečeno, je zde zaveden institut povinného připojení. Důležité je rozšiřuje jen nepatrně – pro ty, kteří žijí na hranici dvou oblastí. Dalším problémem je, že
toto opatření znamená povinnost podnikatelů jistým způsobem nakládat s jejich
majetkem. Ž e se jedná o povinnost, a nikoli o možnost uzavřít dobrovolný kontrakt
vyplývá z toho, že ú hrada nákladů připojení – cena – je předmětem kontroly ze strany O F W A T u, který může, pokud usoudí, že se společnost uzavření kontraktu vyhýbá
stanovováním „ nepřiměřeně vysoké ceny“ , takovou společnost obvinit ze zneužívání monopolního postavení.
18 0
čepiček. V prvé řadě se nezdá být tlak na ú spory nákladů a zejména transf er těchto
vypršením období, po kterém dochází k opětovnému vyjednávání o cenách, zvyšovat
náklady tak, aby si mohly i pro další období ú spory získané zvýšením vlastní ef ektivnosti
zachovat. A by tento systém reg ulace f ung oval a f irmy měly zájem na redukci nákladů, musí být g arantována pevná délka období, po které nedojde ke změnám v reg ulační
rovnici. T o se v realitě nicméně ukázalo jako politicky neú nosné, zvláště tehdy, pokud některá f irma dosahovala dlouhodoběji výrazných zisků.18
4
Dalším problémem je nejistota jako podstatný atribut každého lidského jednání.
Druhým opatřením je tzv. společný přenos. T en stanoví, že jeden poskytovatel služby
Protože není možné s naprostou určitostí odhadnout budoucí vývoj odvětví, cenová
potrubí k dodávkám svým zákazníkům. Pokud to dotyčná f irma vlastnící inf rastrukturu
vedlo by to k chátrání f ixních aktiv a případně i ke krachu f irmy. T ato obava působí na
má právo na využívání majetku jiného poskytovatele služby. M ůže tedy využít jeho síť
„ bez náležitého odůvodnění“ odmítne či vyžaduje „ nerozumné podmínky přístupu“ , může
být opět nařčena ze zneužívání monopolního postavení.18 1 Zde je patrná jistá schizof renie.
čepička musí být stanovena s jistou tolerancí. Pokud by byla cena stanovena příliš nízko, stanovování relativně vyšších cen.
A by se zabránilo přílišným výkyvům v ziskovosti f irem, ať již směrem nahoru nebo
Když pomineme problém, že voda není homog enním statkem a zákazníkovi může záležet
dolů, uplatň ují se různé modif ikace zavádějící prvky reg ulace založené na výnosnosti
zásadnější rozpor. N a jedné straně je monopolista zákonem chráněn před konkurencí –
reg ulačního ú řadu. O F W A T má pravomoc upravit cenu konkrétního výrobce i během tzv.
na tom, jakou vodu dostává, což v systému sdíleného potrubí není možné, pak je zde ještě
ostatním je bráněno inf rastrukturu si vytvořit, na straně druhé je mu bráněno volně
nakládat s jeho majetkem. N avíc zde opět vyvstává problém, jak určit „ správnou cenu“ za přístup do sítě. T o, jak jsme viděli, je mimo trh principiálně nemožné.18
2
aktiv. V A ng lii a W alesu je tato otázka konkrétně řešena velkou diskreční pravomocí reg ulačního moratoria, což ovšem vnáší do systému dodatečný prvek nejistoty a tím snižuje motivaci f irem hledat ú spory.
A by mohl reg ulátor plnit svou f unkci, je pro něj nezbytně nutné získávat přesné a
M imo reg ulace vstupu do odvětví, či lépe řečeno v jejím důsledku, zde existuje i
detailní inf ormace. Zde se nám opět vyjevuje již zkoumaný problém ekonomické
způsob, věnujme mu poněkud více pozornosti. Jeho podstata spočívá v tom, že reg ulátor
poznání získat, musí se z velké části spolehnout na to, co mu sdělí sama reg ulovaná
reg ulace cenová. T a má podobu tzv. cenový čepiček. Protože se jedná o poměrně nový stanovuje cenu dle svého uvážení na předem stanovené období, přičemž zohledň uje růst
cenové hladiny a současně se snaží snižovat cenu a vytvářet tím tlak na ef ektivnost výrobců.18 3 V čem se spatřují hlavní pozitiva tohoto přístupu?
179 180 181 182 183
všech nebo od několika vybraných f irem odvětví. Za oprávněné náklady jsou pak
náklady jednotlivých f irem porovnávat. Peněžní náklady samozřejmě srovnávat lze.
S r ov. M a r k e t C o mp e ti ti o n i n th e W a te r a n d S e w e r a g e I n d u s tr y .
Z toho pak, zdá se, můžeme oprávněně učinit závěr, že společnosti, které f ung ují
K diskusi o t é t o p r oblema t ice viz t a ké Z a j íč ek ( 2 0 0 1 ) , st r . 2 3 –2 7.
R eg ula č ní vz or ec p r o nár ů st ceny j e: K= R PI -P0-X + Q + V + S , kde P0 ur č uj e, o kolik byla z výš ena ef ekt ivnost na d odh a d
r eg ula č níh o ú ř a du p ř i minulé m st a novování cen, X j e r eg ulát or ů v odh a d p r ost or u p r o budoucí z výš ení ef ekt ivnost i, Q z na č í
p oža da vky na z výš ení ú r ovně služeb.
Snahou o překlenutí tohoto problému je koncept tzv. standardizované konkurence –
b ench mar k nebo y ar ds tick comp etition. Pro reg ulaci se využívá inf ormací získaných od
nadprůměrné a mohly si ponechat takto získané ú spory. O tázkou je, zda je smysluplné
S r ov. W h a t i s th e C o mp e ti ti o n A c t 1 9 9 8 ?
z lep š ení kva lit y p it né vody a život níh o p r ost ř edí, V
f irma, v jejímž zájmu je však evidentně dosažení co nejvyššího zisku, nikoli opak.
považovány např. průměrné náklady odvětví. T o motivuje f irmy k tomu, aby byly
S r ov. M a r k e t C o mp e ti ti o n i n th e W a te r a n d S e w e r a g e I n d u s tr y .
p oža da vky na
kalkulace. Reg ulátor nikdy nemůže vědět, jak lze optimálně vyrábět. Pokud chce takové
j sou p oža da vky na z výš ení bez p eč nost i dodávek a S
s nejnižšími náklady, budou nejef ektivnější ( budou nejméně plýtvat vzácnými zdroji) . T akový závěr je však předčasný. K získání ú plného obrazu o ef ektivnosti potřebujeme
184
S r ov. R e g u la ti o n o f th e P r i v a te P r o v i s i o n P u bli c W a te r -R e la te d S e r v i c e s .
74 ▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o m o n o p o l i z o v a n ý s t a t e k
VO
znát ještě příjmy f irmy, které nám umožní stanovit zisk. T o zde chybí. Porovnávání pouze
– o identický statek se nejedná. Je nepochybné, že voda v řece a voda tekoucí v koupelně není totéž. Stejně tak není totéž voda v koupelně v Praze a voda v koupelně v A mmánu. Závěr, že vodárenská f irma v A mmánu je neef ektivní, když vyrobí 1 m3 vody za 100,
zatímco vodárna v Praze za 20, je neoprávněný. Stanovit na tomto základě, že „ správná cena“ by měla být všude 6 0 proto postrádá jakékoli odůvodnění. Samozřejmě že rozdíly v rámci jedné země nemusí být tak markantní, problém nicméně přetrvává.18
5
Posledním aspektem, na který se teď krátce zaměříme, je nezávislost reg ulátora. Č istě
empiricky platí, že doposud byl každý reg ulátor vytvořený s jakýmikoli ú mysly při své
činnosti dříve či později ovládnut reg ulovanými f irmami a rozhodoval v jejich prospěch.18
6
Je to do značné míry dáno i tím, že reg ulace byla vždy stvořena na přání
klíčových hráčů na trhu jako způsob obrany před konkurencí, a nikoli jako ochrana
zákazníků. Z teoretického hlediska to rovněž není překvapivé. M otivace reg ulátora působí jednoznačně ve prospěch kooperace s f irmami za podmínek, které f irmám
vyhovují. Je nutné mít na paměti, že reg ulátor představuje výsostně politickou f unkci, jež
umožň uje nakládat s majetkem ostatních. Vzhledem k tomu, že f irmám jde o jejich
vlastní majetek, vyvinou maximální tlak na to, aby se reg ulátorem stal člověk, který bude
splň ovat jejich očekávání. V demokratickém politickém systému je pravděpodobnost takového výsledku takřka stoprocentní.18
7
S privatizací v A ng lii a W alesu jsou spojovány mnohé pozitivní ef ekty, jako je
zvýšení spolehlivosti dodávek, omezení ú niků vody v důsledku masivních investic do
inf rastruktury, zlepšení kvality vody a obecně kvality životního prostředí. N a druhou stranu však došlo k poměrně výraznému nárůstu cen.18 8 Zda zvýšení kvality poskytované
služby ospravedlň ovalo zvýšení cen, není možné stanovit. Jisté však je, že i kdyby
reg ulátor správně odhadl přání zákazníků i optimální alokaci zdrojů, pak zde zůstávají náklady na reg ulaci samotnou, které také nejsou zanedbatelné. Lze shrnout, že
ang ažovanost státu v oblasti vodárenství poklesla po privatizaci jen minimálně. Pouze přímá ú čast ustoupila ú časti nepřímé – tzv. nezávislé reg ulaci.
–V
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫ ▫ ▫ ▫ 75
4 . A m e r ic k ý m o d e l
nákladů by bylo oprávněné použít tehdy, kdyby všechny f irmy produkovaly identický
statek. A čkoli se může ve všech porovnávaných případech jednat o identickou věc – vodu
D N Í S O C IA L IS M U S
T řetí model institucionálního uspořádání vodárenství je obvyklý ve Spojených státech
a v některých zemích Latinské A meriky. Renesanci soukromého podnikání ve
vodárenství tato oblast světa zažívá také zejména v devadesátých letech 20. století. V roce 19 9 5 využívalo služeb soukromých vodárenských podniků asi 14 populace.18
9
procent americké
Většinou se jednalo o menší sídla. N aprostá většina vodárenských
společností doposud zůstává ve vlastnictví měst. I zde však dochází k zapojování
soukromého sektoru. M ěsta, včetně velkých ag lomerací jako A tlanta, Seatle či H ouston, pronajímají svou inf rastrukturu soukromým provozovatelům na základě tzv. op er ation &
manag ement kontraktů.190 O bdobná, byť poněkud komplikovanější, je i situace v zemích
Latinské A meriky.191
Jaká jsou specif ika A merického modelu? O d A ng lického způsobu institucionálního
uspořádání se liší jednak rozsahem privatizace, která je výrazně nižší, ale zejména pak typem reg ulace, kdy používá pro reg ulaci ukazatel přiměřené výnosnosti kapitálu. C ena je
reg ulátorem stanovena tak, aby pokryla celkové náklady a dále poskytla přiměřený výnos na investovaný kapitál. Primární proměnnou, na niž se reg ulátor zaměřuje, tak není cena,
ale výnos investovaného kapitálu. Jakkoli odlišně se oba typy reg ulace tváří, v realitě jsou rozdíly mizivé. V předchozí části jsme ukázali, že i systém cenových čepiček v konečném
důsledku vychází ze stanovování cen podle nákladů. Jaké specif ické důsledky tento systém přináší?
O bvykle se arg umentuje, že málo stimuluje f irmy k ú sporám a inovacím, neboť každé
snížení nákladů povede ke snížení reg ulované ceny, a nikoli ke zvýšení výnosnosti f irmy.
Zde je vhodné rozlišit dva přístupy – reg ulaci ex ante a reg ulaci ex p os t. Je zřejmé, že reg ulace ex p os t, která uhrazuje v zásadě všechny vykázané náklady k ú sporám
nemotivuje vůbec. N aproti tomu reg ulace ex ante, kde se cena stanovuje na základě
nákladů v minulém období, jistou motivaci skrývá. T a roste s prodlužováním periody zkoumání nákladů.
V praxi se objevilo několik metod majících za cíl odstranit či alespoň
zmírnit
předestřené nedostatky. Zřejmě nejznámějším je reg ulace pomocí tzv. posuvného měřítka
– s l iding s cal e, což znamená, že pokud je výnos f irmy nižší než stanovená hranice, ponechává si jej f irma stejně jako v klasickém případě celý ( cena pro další období se nemění) . Pokud výnos přesahuje tuto mez, pak se na tomto navýšení f irma podílí alespoň
189 185
J ist ou va r ia nt ou t oh ot o p ř íst up u j e vyt voř ení modelu „ op t imální f ir my“ , kt er ý slouží j a ko mě ř ít ko míst o r eálně
ex ist uj ících
f ir em. Používá se na p ř . v C h ile. V z h ledem k dř íve ř eč ené mu o p r oblé mu ekonomické ka lkula ce se j ím
nebudeme z a býva t . 186 187 188
S r ov. Z a j íč ek ( 1 9 9 9 ) , st r . 8 0 .
K p ova z e demokr a t ické h o p olit ické h o p r ocesu viz na p ř . H op p e ( 2 0 0 1 ) ; L ip ka ( 2 0 0 2 ) .
V odné vz r ost lo z a deset let p o p r iva t iz a ci o 3 8 ,3 % , st oč né o 4 8 ,6 % . S r ov. B r uba ker ( 2 0 0 1 ) .
U nit ed S t a t es E nvir onment a l Pr ot ect ion A g ency, 1 9 9 5 : C o mmu n i ty W a te r S y s te m S u r v e y : O v e r v i e w , V o lu me I , E PA , st r .
7–8 . C it . p odle B r uba ker ( 2 0 0 1 ) . 190 191
T omut o t yp u z a p oj ení soukr omé h o sekt or u se budeme vě nova t v následuj ící č ást i.
S t ej ný syst é m j e up la t ň ován v C h ile. Pr o bližš í inf or ma ce viz H ea r ne – E a st er ( 1 9 9 5 ) .
Poně kud nep ř eh ledná a komp likova ná j e sit ua ce v A r g ent ině . V da lš ích z emích j a ko E kvádor , B olívie, B r a z ílie doch áz í
p ost up ně k vyt vář ení a na log ické h o r eg ula č níh o r ámce, kt er ý má umožnit soukr omé p odnikání v odvě t ví vodár enst ví. Pr o
bližš í inf or ma ce viz O r w in ( 1 9 9 9 ) .
76 ▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o m o n o p o l i z o v a n ý s t a t e k
VO
D N Í S O C IA L IS M U S
–V
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫ ▫ ▫ ▫ 77
částečně ( cena pro další období se nesníží o celou hodnotu dodatečného výnosu) . Princip
aby poskytovala co nejkvalitnější služby a zajistila si tak dostatek zákazníků. I kdyby
Další výrazná námitka proti reg ulaci na základě výnosnosti aktiv se někdy označuje
poskytující statek „ bydlení“ , přesto by zde existoval tržní test, který by ( ne sice na
posuvného měřítka tento systém přibližuje reg ulaci na základě cenových čepiček.
jako problém „ pozlacování“ – „ g ol dp l ating “ nebo také A verch-Johnsonův ef ekt. U kazuje
nám, že f irmy provádějí zbytečné investice, které sice nepřispívají k zvýšení jejich
tedy byla celá tato jednotka zákazníkem, a nikoli jednotliví občané či nějaké společnosti bezprostřední ú rovni) ukázal, že se její jednání nesetkává s pozitivním ohlasem.
Platí totéž v případě politické org anizace? N ikoli. Politik má na rozdíl od podnikatele
výkonnosti, ale mají díky reg ulaci g arantovanou návratnost. Zatímco je reg ulována
zcela odlišnou motivaci. Jeho prvotním zájmem je znovuzvolení. T o však souvisí se
I tento systém se samozřejmě musí vypořádat s problémy získávání inf ormací a
smyslu monopolní postavení a z toho plynoucí možnost zdanění. Zájem politika o oblast
rozdíly mezi ú spěšností obou dosud zmíněných modelů. O ba představují jisté varianty
umožní „ vyřešit“ tím, že přesune náklady někam jinam. Přesune je do oblastí, které
výnosnost jako poměrový ukazatel, absolutní výnos reg ulaci nepodléhá.
snahou f irem ovládnout reg ulátora. M ůžeme proto uzavřít, že neexistují žádné zásadní státem kontrolovaného podnikání. T ato státní kontrola, která přichází ruku v ruce
s udělením monopolního privileg ia nepředstavuje ekvivalent k trhu – procesu dobrovolné směny založené na vlastnických právech.
spokojenými spotřebiteli–voliči jen zdánlivě.193 Klíčové je, že politik má v původním
vodárenství vzniká až tehdy, kdy se z ní stane politický problém. Zdanění a dotace mu jej v současnosti politickým problémem nejsou. Vodárenství tak jako každá jiná doména
moci pro politika nepředstavuje podnikatelský problém, ale především lákavé pokušení. T ímto pokušením je možnost korupce, v jejímž rámci pak původně zamýšlená
konkurence o vstup do odvětví získává zcela odlišné parametry. Z hlediska blahobytu se
v tomto případě jedná o korupci škodlivou, neboť směřuje k ustavení monopolního
5 . F r a n c o u z sk ý m o d e l
Poslední systém, kterému budeme věnovat pozornost a na který přechází v
privileg ia.194
Dalším problémem, který je obecně spojen s každým nájmem, je otázka ú držby
současnosti stále více zemí, vznikl ve F rancii. Jeho počátky se datují ke konci 18. století.
inf rastruktury. U vedli jsme, že ta je nejčastěji v rukou státu. O bjevují se nicméně i
licencí na zásobování vybraného reg ionu vodou resp. odvod vody odpadní. T éměř
po skončení kontraktu převede na stát.195 Z našeho pohledu na tomto odlišení nezáleží.
Stručně jej lze charakterizovat jako státem kontrolované udělování časově omezených všechny vodárenské a kanalizační systémy jsou ve veřejném vlastnictví, ale většina jich je provozována soukromými f irmami.
192
M yšlenka, která stojí za současnou popularitou toho systému, je následující.
Konkurenci se rozumí jako boji f irem o trh. F irmy předhánějící se v nabídkách podmínek,
které jim umožní podnikat na vymezeném monopolním trhu, budou ochotny za kontrakt ( provozování služby) nabídnout jakoukoli cenu až do výše, která vyčerpá veškerý tzv.
monopolní zisk. Soukromý provozovatel zajistí ef ektivnost a vlastník inf rastruktury – stát
– odčerpá monopolní zisk, který použije na obecně prospěšnou činnost. Jistou variací tohoto modelu je přístup, kdy vlastník sítí stanoví takové podmínky ( zejména cenové) , které neumožní provozovat tuto službu se ziskem. Pak se f irmy předhánějí v tom, která
případy, kdy soukromá f irma hradí ze svých prostředků investici do inf rastruktury, kterou
V obou případech působí motivace proti její svědomité ú držbě. Proč?
Úvaha je
jednoduchá. Protože f irma není trvalým vlastníkem aktiv, nemá zájem maximalizovat
jejich kapitálovou hodnotu, ale naopak je motivována maximalizovat běžný příjem po
dobu svého nájmu ( případně vlastnictví) . Č ím kratší je kontrakt, tím výraznější roli tento aspekt hraje. N aopak čím je pronájem delší, tím se zase zvyšuje prorůstání soukromé
f irmy do politického procesu a s tím souvztažně klesá její motivace být co nejef ektivnější.
N ástrojem jak tomu čelit jsou různé klauzule ve smlouvách a provádění kontroly. Jejich
naplnění by bylo nicméně obtížné i v soukromém sektoru. T ím více pak, když na jedné straně stojí politici.
T o, že uvedené námitky nejsou pouze teoretickými spekulacemi, dokládá historická
bude ochotna danou službu provozovat s minimálními státními dotacemi.
realita. Zřejmě nepřekvapí, že je cena vody stanovována dle politických cílů. Je tedy
problém. Jak stanovit správnou cenu pro spotřebitele? M imotržní řešení, jak jsme ukázali,
budování vodárenské inf rastruktury.196 Další prostředky pak přicházejí z f ondů Evropské
V každém případě je důležité, že zákazníkem zůstává stát. S tím souvisí první
neexistuje. T uto námitku můžeme ale ponechat stranou, neboť stát svým počínáním může sledovat jiné cíle. Významnější je druhá námitka.
Představme si obec či reg ion – jednotku, která je dnes nejčastěji odpovědná za oblast
vodárenství – jako soukromou f irmu. T ato soukromá f irma bude mít zajisté zájem na tom, 192
5 8 %
obcí nebo j ej ich sdr užení, což p ř edst a vuj e 75 %
p r ovoz ova t ele své inf r a st r ukt ur y. U
(1 9 9 8 ).
p op ula ce a 8 5 %
veš ker é p r odáva né vody, má soukr omé h o
odvádě ní odp a dních vod j e p odíl soukr omých p r ovoz ova t elů a si 4 0 % . S r ov. B r uba ker
masivně dotována. Ve F rancii např. poskytují departmenty asi 200 milionů EU R ročně na
unie. M imo to se v praxi ukazuje, že hrozba konkurence je do značné míra pouze 193
V t é t o p r áci není p r ost or na h lubš í diskusi o p odst a t ě p olit ické h o p r ocesu. Pr o diskusi o t omt o t é ma t u a odka z y na da lš í
lit er a t ur u viz L ip ka ( 2 0 0 2 ) ; Š íma ( 2 0 0 0 ) ; idem. ( ed.) ( 1 9 9 9 ) . 194 195
K p r oblé mu kor up ce viz Š ť a st ný ( 2 0 0 1 ) . J edná se o t z v. B O O T
kont r a kt y. Z kr a t ka B O O T
výst ižně p op isuj í p odst a t u t ě ch t o kont r a kt ů . 196
j e složena z a ng lických slov: bu i ld , o w n , o p e r a te , tr a n s f e r , kt er é
B a r r a q ué , B .: L e s p o li ti q u e s d e l’ e a u e n E u r o p e , E dit ions la D é couver t e, Pa r is, 1 9 9 5 . C it . p odle B r uba ker ( 1 9 9 8 ) .
78 ▫ ▫ ▫ ▫ Vo d a j a k o m o n o p o l i z o v a n ý s t a t e k
VO
teoretická. A čkoli jsou kontrakty uzavírány obvykle maximálně na 25 let, existují f irmy,
–V
Ý JIM K A N E B O P R A V ID L O
? ▫ ▫ ▫ ▫ 79
ZÁ V Ě R
které f ung ují bez toho, aby musely svou pozici obhájit, i 80 a více let.197
U kázali jsme, že všechny přístupy, které se snaží o zapojení soukromého sektoru do
oblasti vodárenství, jsou pouze polovičaté. T o má za následek neg ativní jevy, které jsou následně nesprávně připisovány působení trhu. Věříme, že se nám podařilo prokázat, že
D N Í S O C IA L IS M U S
I když jsme se v naší práci zaměřili na kritiku přístupů, které jsou dnes často
přirozený monopol je pouze strašák, nikoli reálný koncept. U kázali jsme, že i kdyby
považovány za „ tržní extremismus“ , neměl by z toho být učiněn závěr, že je konec konců
nevyplývá. T o však neplatí v případě, kdy je uděleno monopolní postavení státem a tak je
bylo možno nazvat reg ulační.198 Každé odstraň ování státních intervencí má z hlediska
existoval jediný nabízející, nic neg ativního z této skutečnosti z hlediska blahobytu
jedno, zda je uplatň ován socialismus v původní f ormě, či dnešní socialismus, který by
tomu ve všech případech, které jsou dnes ztotožň ovány s dereg ulací či dokonce s „ tržním
blahobytu pozitivní dopad. Dílčí odstraň ování zásahů má nicméně pouze dílčí dopady.
se zdá být nevyvratitelný.
státu. Je ú kolem společenské vědy, aby přinášela pohled druhý, pohled pronikající přes
extremismem“ . Závěr, že je to opět stát, a nikoli trh, co má neg ativní dopad na blahobyt,
Proto se při současné dereg ulaci objevují stavy, které na první pohled vyzývají k zásahu
pouhé mínění o věcech přímo k jejich podstatám. Jedním z takových vhledů do struktur f ung ování lidské společnosti je známá M isesova teze o nemožnosti smíšené ekonomiky: „ T r ž ní ekonomika musí b ý t st r ikt ně
odliš ena od dr uh é h o my slit elné h o – ač koli
ner ealizovat elné h o – sy st é mu za p odmínek dě lb y
p r á ce; sy st é mu sp oleč enské h o č i
st á t níh o vlast nict ví vý r ob ních p r ost ř edků . T ent o dr uh ý sy st é m se b ě ž ně označ uj e j ako socialismus, komunismus, p lá novaná ekonomika č i st á t ní socialismus. T r ž ní ekonomika č i kap it alismus, j ak se ob vy kle nazý vá , a socialist ická ekonomika se navzá j em vy luč uj í.
Ž á dné sp oj ení t ě ch t o dvou sy st é mů není mož né , ani my slit elné ; neex ist uj e nic t akové h o j ako smíš ená
socialist ický . “
ekonomika, sy st é m, kt er ý
1 9 9
b y
b y l č á st eč ně
kap it alist ický
a č á st eč ně
T ato teze platí a p r ior i bez ohledu na všechny další historické ilustrace. A však má-li
mít věda nějaký praktický význam, pak je třeba, aby se její poznatky staly součástí lidského jednání. A
k tomu samotná teoretická jasnost a průzračnost, jak vidno, nestačí. I
více než osmdesát let po teoretickém odmítnutí socialismu všech tváří zůstává podstata f ung ování trhu nepochopena. Právě proto si dovolíme douf at, že naše práce alespoň trochu přispěla k jejímu dalšímu objasň ování.
198
S ocia lismus se obvykle ch a r a kt er iz uj e j a ko st át ní „ vla st nict ví“ výr obních f a kt or ů . T y dnes obvykle st át em „ vla st ně ny“
nej sou – voda z de mů že sloužit j a ko j edna z výj imek p ot vr z uj ících p r a vidlo. Př est o st át skr z e svou r eg ula ci t a k výr a z ně
197
Z ř ej mě r ekor dním p ř íp a dem j e ve F r a ncii mě st o D ina r d, kde j edna f ir ma p oskyt uj e své služby bez t oh o, a by musela
svou p oz ici obh áj it , j iž od r oku 1 9 2 9 . S ouč a sný kont r a kt j e p ř it om uz a vř en a ž do r oku 2 0 0 5 . S r ov. B r uba ker ( 1 9 9 8 ) .
omez uj e možnost i s nimi na kláda t , že j e t ot o vla st nict ví – svr ch ova ná moc na d j ej ich p oužit ím – do z na č né mír y p ouz e
nominální. 199
M ises ( 1 9 9 6 ) st r . 2 5 8 .
80
81
LITER ATU R A • • • • • •
•
• •
• • • • •
• • •
•
A DLER, J. H . 19 9 5: Making th e Pol l u ter s Pay , in: I deas on Liberty, sv. 4 5, č. 3, str. 16 7–170. A N DERSO N , T . L. – LEA L, D. R. 19 88: G oing w ith th e F l ow : E xp anding W ater Mar kets , Policy A nalysis N o. 104 , C ato I nstitute, W ashing ton D.C . A N DERSO N , T . L. – SN Y DER, P. S. 19 9 7: Pr iming Th e Invis ib l e Pu mp , Political Economy Research C enter, Bozeman ( M T ) . A RM EN T A N O , D. T . 19 89 : A ntitr u s t R ef or m: Pr edator y Pr actices and th e C omp etitive Pr oces s , in: T he Review of A ustrian Economics, sv. 3, č.1, str. 6 1– 74 . A RM EN T A N O , D. T . 2000: Pr oč ods tr anit p r otimonop ol ní z á konodá r s tví , Liberální institut, Praha.
BA BC O C K, H . – BRU BA KER, E. – SC H O EN BRO D, D. – Y A N DLE, B. 19 9 8: Th e C ommon L aw A p p r oach to Pol l u tion Pr evention – A R ou ndtab l e D is cu s s ion, C enter f or Private C onservation, W ashing ton D.C . BA RRA Q U É , B. 19 9 9 : S u b s idiar y w ater in a comp l ex E u r op e: decis ion l evel s , f eder al is m and decentr al is ation, příspěvek na Semana I nternacional de Estudios sobre G estao de Recursos H idricos F oz do I g uacu. Dostupné na http://w w w .uf rg s.br/iph/barraq ue_ subsidiary_ w ater_ in_ a_ coplex_ europe.pdf .
BA ST I A T , F . 19 9 8: C o j e vidě t a co není vidě t, Liberální institut, Praha. BEN SO N , B. 19 9 3: Th e Imp etu s f or R ecog niz ing Pr ivate Pr op er ty and A dop ting E th ical B eh avior in a Mar ket E conomy , in: T he Review of A ustrian Economics, sv. 6 , č. 2, str. 4 3–80. BLO C K, W . ( nedatováno-1) : E p s tein on A l ienation: A R ej oinder , w orking paper. Dostupné na http://w w w .mises.org /journals/scholar/Block11.pdf . BLO C K, W . ( nedatováno-2) : W ater Pr ivatiz ation, nepublikovaná práce. BLO C K, W . 19 77: C oas e and D ems etz on Pr ivate Pr op er ty R ig h ts , in: T he Journal of Libertarian Studies, sv. 1, č. 2, str. 111–115.
BLO C K, W . 19 83: Pu b l ic G oods and E xter nal ities : Th e C as e of R oads , in: T he Journal of Libertarian Studies, sv. 7, č. 1, str. 1–34 . BLO C K, W . 19 9 5: E th ics , E f f iciency , C oas ian Pr op er ty R ig h ts , and Ps y ch ic Income: A R ep l y to D ems etz , in: T he Review of A ustrian Economics, sv. 8, č. 2, str. 6 1–125. BLO C K, W . 2000: Pr ivate Pr op er ty R ig h ts , E r oneou s Inter p r etations , Mor al ity , and E conomics : R ep l y to D ems etz , in: T he Q uarterly Journal of A ustrian Economics, sv. 3, č. 1, str. 6 3–78. BO A Z, D. ( 2002) : L ib er al is mu s v teor ii a p ol itice, Liberální institut, Praha, ( v tisku) . BO Y ER, B. – M EI DI N G ER, E. – SH A N N O N , M . 2001: Mater ial s f or E nvir onmental L aw , materiály ke kurzu, State U niversity of N ew Y ork, Buf f alo ( N Y ) . Dostupné na http://w w w .law .buf f alo.edu/A cademics/courses/6 72/materials/ BRI SC O E, J. – SA LA S, P. A . – PEŇ A , U . 19 9 8: Manag ing W ater as an E conomic R es ou r ce: R ef l ection on th e C h il ean E xp er ience, Department W orking Paper, T he W orld Bank, W ashing ton D.C .
• • •
• • • • • • • •
• • • • •
• •
• • •
BRO W N ST EI N , B. P. 19 80: Par eto Op timal ity , E xter nal B enef its and Pu b l ic G oods : S u b j ectivis t A p p r oach , in: T he Journal of Libertarian Studies, sv. 4 , č. 1, str. 9 3–106 .
BRU BA KER, E. 19 9 6 : Th e R ol e of Pr op er ty R ig h ts in Pr otecting W ater Q u al ity , in: Journal des Economistes et des Etudes H umaines, Sv. 7, č. 2/3, str. 4 07–4 14 .
BRU BA KER, E. 19 9 8: Pr ivatiz ing W ater S u p p l y and S ew ag e Tr eatment: H ow F ar S h ou l d W e G o? , in: Journal des Economistes et des Etudes H umaines, sv. 8, č. 4 , str. 4 4 1–4 54 .
BRU BA KER, E. 2001: Th e Pr omis e of Pr ivatiz ation, Energ y Probe Research F oundation, T oronto. C A PLA N , B. – ST RI N G H A M , E. 2001: N etw or ks , A nar ch o-C ap ital is m, and th e Par adox of C oop er ation, G eorg e M ason U niversity, F airf ax. C O A SE, R. 19 9 0: Th e F ir m, th e Mar ket, and th e L aw , U niversity of C hicag o Press, C hicag o.
C O W A N , P. B. – C O W A N , T . 19 9 8: D er eg u l ated Pr ivate W ater S u p p l y : A Pol icy Op tion f or D evel op ing C ou ntr ies , in: C ato Journal, sv. 18, č. 1, str. 21–4 1.
DA KI N S, M . 2001: N atu r al R es ou r ce Pol icy and L aw , materiály ke kurzu. Dostupné na http://w w w .if .uidaho.edu/~ medakins/EN VS582/ DEM SET Z, H . 19 9 7: B l ock’ s E r r oneou s Inter p r etations , in: T he Review of A ustrian Economics, 10, č. 2, str. 101–109 . DI LO REN ZO , T . J. 19 9 6 : Th e My th of N atu r al Monop ol y , in: T he Review of A ustrian Economics sv. 9 , č. 2, str. 4 3–6 8. DI N A R, A . – RO SEG RA N T , M . W . – M EI N ZEN , R. 19 9 7: W ater A l l ocation Mech anis ms – Pr incip l es and E xamp l es , W orking Paper č. 1779 , T he W orld Bank, W ashing ton D.C .
DI N A R, A . – SU BRA M A N I A N , A . ( ed.) 19 9 7: W ater Pr icing E xp er iences : A n Inter national Per s p ective, W orld Bank T echnical Paper č. 386 , T he W orld Bank, W ashing ton D.C . F I SH ER, F . M . – A SKA RI , H . 2001: Op timal W ater Manag ement in th e Middl e E as t and Oth er R eg ions , in: F inance and Development, sv. 38, č. 3. H A RDI N , G . 19 6 8: Th e Tr ag edy of th e C ommons , in: Science č. 16 2, str. 124 3– 124 8. H A Y EK, F . A . 19 9 5: K ontr ar evol u ce vě dy , Liberální institut, Praha, [ 1. vyd. 19 52] . H EA RN E, R. R. – EA ST ER, K. W . 19 9 5: W ater A l l ocation and W ater Mar kets : A n A nal y s is of G ains -f r om Tr ade in C h il e, W orld Bank T echnical Paper č. 315, T he W orld Bank, W ashing ton D.C . H ERBEN ER, J. 19 9 6 : C al cu l ation and th e Q u es tion of A r ith metic, in: T he Review of A ustrian Economics, sv. 9 , č. 1, str. 151–156 , H O LDEN , P – T H O BA N I , M . 19 9 6 : Tr adab l e W ater R ig h ts : A Pr op er ty R ig h ts A p p r oach to R es ol ving W ater S h or tag es and Pr omoting Inves tment, Policy Research W orking Paper č. 16 27, T he W orld Bank, W ashing ton D.C . H O PPE, H . H . 19 89 : A Th eor y of S ocial is m and C ap ital is m, Kluw er A cademic Publishers, N orw ell ( M A ) . H O PPE, H . H . 19 9 3: Th e E conomics and E th ics of Pr ivate Pr op er ty , Kluw er A cademic Publishers, N orw ell ( M A ) . H O PPE, H . H . 19 9 5: E conomic S cience and th e A u s tr ian Meth od, Ludw ig von M ises I nstitute, A uburn ( A L) .
82
83
• • • • • • • • • • • • • • • • • •
• • • • • •
H O PPE, H . H . 19 9 5a: Th e Pol itical E conomy of Monar ch y and D emocr acy and th e Idea of N atu r al Or der , in: Journal of Libertarian Studies, sv. 11, č. 2, str. 9 4 – 121. H O PPE, H . H . 19 9 6 : S ocial is m: A Pr op er ty or K now l edg e Pr ob l em? , in: T he Review of A ustrian Economics, sv. 9 , č. 1, str. 14 3–14 9 .
H O PPE, H . H . 19 9 7: On C er tainty and U ncer tainty , Or : H ow R ational C an Ou r E xp ectations B e? in: Review of A ustrian Economics, sv. X , č. 1, str. 4 9 –78. H O PPE, H . H . 2001: D emocr acy : Th e G od th at F ail ed, Kluw er A cademic Publishers, N orw ell ( M A ) . H U ELSM A N N , J. G . 19 9 7: K now l edg e, J u dg ment, and th e U s e of Pr op er ty , in: T he Review of A ustrian Economics, sv. 10, č. 1, str. 23–4 8. H U ELSM A N N , J. G . 2000: A R eal is t A p p r oach to E q u il ib r iu m A nal y s is , in: T he Q uarterly Journal of A ustrian Economics, sv. 3, č. 4 , str. 3–52. H U ELSM A N N , J. G . 2001: C ou nter f actu al L aw s of H u man A ction, nepublikovaná práce.
I RW I N , R. W . 19 88: C ommon Law A spects of W ater, in: F actsheet, M inistry of A g riculture and F ood, O ntario, březen 19 88. JA G ER, D. 19 9 7: W ater L aw C h r onol og y , ( Draf t) . Dostupné na http://w w w .humboldt.edu/~ djj1/law /chrono/chrono4 .html.
KI N C L, J. – U RF U S, V. – SKŘEJPEK, M . 19 9 5: Ř í ms ké p r á vo, C . H . Beck, Praha. KI RZN ER, I . 19 9 8: J ak f u ng u j í tr h y , Liberální institut, Praha.
KLEI N , M . 19 9 6 : E conomic R eg u l ation of W ater C omp anies , Policy Research W orking Paper č. 16 4 9 , T he W orld Bank, W ashing ton, D.C . KN A U T Z, R. ( ed.) 19 9 7: E nvir onmental Q u al ity , in: Policy Spotlig ht, sv. 1, č. 6 . Dostupné na w w w .f ree-market.net/f eatures/spotlig ht/p707.html. LA N DRY , C . J. 19 9 8: S aving Ou r S tr eams Th r ou g h W ater Mar kets , Political Economy Research C enter, Boezman ( M T ) . LEE, P. 2000: R iver p ol l u tion: A l aw s u it r u ns th r ou g h it, in: Vancouver Sun, Vancouver, 16 . 8. 2000.
LI PKA , D. 2002: D emokr acie – l ab u tí p í s eň s tá tu ? , in: Boaz, D.: L ib er al is mu s v teor ii a p ol itice, Liberální institut, Praha, ( v tisku) .
LO C KE, J. 19 9 2: D r u h é p oj edná ní o vl á dě , Svoboda, Praha. M A RI N I O , M . – KEM PER, K. E. ( ed.) 19 9 9 : Ins titu tional F r amew or ks in S u cces s f u l W ater Mar kets : B r az il , S p ain, and C ol or ado, U S A , W orld Bank T echnical Paper č. 4 27, T he W orld Bank, W ashing ton, D.C . M A RX SEN , C . S. 19 9 7: W ag es , W ater , and S tag nation: Th e R eal W or th of Pr evention, in: Reg ulation, sv. 20, č. 4 .
M EI DI N G ER, E. 2001: Intr odu ction to U . S . E nvir onmental L aw , materiál ke kurzu na A lbert-Ludw ig -U niversitat F reiburg . Dostupné na http://w w w .law .buf f alo.edu/homepag e/eemeid/boomer.htm.
• •
• • • • • • • • • •
• • • • • • • •
•
M EI N ERS, R. E. – Y A N DLE, B. 2000: J ak common l aw ch r á ní ž ivotní p r os tř edí , Liberální institut, Praha.
•
M I SES, L. 19 85: Th eor y and H is tor y , Ludw ig von M ises I nstitute, A uburn ( A L) , [ 1. vyd. 19 57] . M I SES, L. 19 9 6 : H u man A ction: A Tr eatis e on E conomics , F ox & W ilkes, San F rancisco ( C A ) , 4 . revidované vydání, [ 1. vyd. 19 4 9 ] .
• •
M EN G ER, C . 19 9 4 : Pr incip l es of E conomics , Libertarian Press, G rove C ity ( PA ) , [ 1. vyd. 1871] .
M I SES, L. 2000: E conomic C al cu l ation In Th e S ocial is t C ommonw eal th , Ludw ig von M ises I nstitute, A uburn ( A L) , [ 1. vyd. 19 20] . O RW I N , A . 19 9 9 : Th e Pr ivatiz ation of W ater and W as tew ater U til ities : A n Inter national S u r vey , Environment Probe. Dostupné na http://w w w .nextciy.com/environmentprobe/pubs/ev54 1.htm.
PA SO U R, E. C . 19 81: Th e F r ee R ider as a B as is f or G over nment Inter vention, in: T he Journal of Libertarian Studies, sv. 5, č. 4 , str. 4 53–4 6 4 . PI N KH A M , R. 19 9 9 : 2 1 s t C entu r y W ater S y s tems : S cenar ios , V is ions , and D r ives , výzkumná práce, Rocky M ountain I nstitute, Snow mass. REI N A C H , A . 19 83: Th e A p r ior i F ou ndations of C ivil L aw , in: A l eth eia č.3. [ 1. vyd. 19 13] . RO T H BA RD, M . 19 56 : C oncer ning W ater , in: T he F reeman, sv. 6 , č. 3, str. 6 1– 6 4 . RO T H BA RD, M . 19 82: L aw , Pr op er ty R ig h ts , and A ir Pol l u tion, C ato Journal, sv. 2, č. 1, str. 55–9 9 .
RO T H BA RD, M . 19 9 5: Making E conomic S ens e, Ludw ig von M ises I nstitute, A uburn ( A L) . RO T H BA RD, M . 19 9 8: Th e E th ics of L ib er ty , N ew Y ork U niversity Press, N ew Y ork, [ 1. vyd. 19 82] .
RO T H BA RD, M . 2001: E konomie s tá tní ch z á s ah ů , Liberální institut, Praha, [ 1. vyd. 19 77] . RO T H BA RD, M . 2001a: Man, E conomy , and S tate: A tr eatis e on E conomic Pr incip l es , Ludw ig von M ises I nstitute, A uburn ( A L) , [ 1. vyd. 19 6 2] . SH A W , W . D. 2002: Intr odu ction to W ater R es ou r ces , W ater R es ou r ce E conomics and L aw , kapitola z učebnice ( draf t) . Dostupné na http://w w w .ag .unr.edu/shaw /apec6 15/C hapter% 201.pdf .
SM I T H , R. J. 19 81: R es ol ving th e Tr ag edy of th e C ommons b y C r eating Pr ivate Pr op er ty R ig h ts in W il dl if e, in: C ato Journal, sv. 1, č. 2, str. 4 39 –4 6 8. SO U KU PO VÁ , J. – H O ŘEJŠ Í , B. – M A C Á KO VÁ , L. – SO U KU P, J. 2000: Mikr oekonomie, M anag ement Press, Praha. Š Í M A , J. ( ed.) 19 9 9 : Pr á vo a ob r ana j ako z b ož í na tr h u , Liberální institut, Praha. Š Í M A , J. 2000: S tá t ver s u s s p ol eč nos t, in: T erra libera, prosinec 2000.
Š Ť A ST N Ý , D. 19 9 9 : Pr otekcionis mu s : Ptol emaiovs ký s y s té m p op u l á r ní ekonomie, diplomová práce, VŠ E, Praha. Š Ť A ST N Ý , D. 2000: ( N e) b oj te s e monop ol ů , I n: T erra libera, listopad 2000.
Š Ť A ST N Ý , D. 2001: V ar ová ní : Minis tr p oš koz u j e ch ar akter , I n: T erra libera, listopad 2001. T U C K, R. 19 79 : N atu r al R ig h ts Th eor ies : Th eir Or ig in and devel op ment, C ambridg e U niversity Press, C ambridg e. VO LN Ý , M . 2000: Tr ž ní p ř í s tu p k och r aně ž ivotní h o p r os tř edí , Liberální institut, nepublikovaná práce. ZA BEL, T . – REES, Y . 19 9 9 : Ins titu tional F r amew or k f or W ater Manag ement in th e U nited K ing dom, příspěvek na Semana I nternacional de Estudios sobre G estao de Recursos H idricos F oz do I g uacu. Dostupné na http://w w w .uf rg s.br/iph/zabel_ and_ rees_ institutional_ f ramew ork_ f or_ w ater_ man ag ement_ in_ the_ united_ king dom.pdf . ZA JÍ Č EK, M . 19 9 9 : K onku r ence v č es ké m p l y ná r ens tví , Liberální institut, Praha. ZA JÍ Č EK, M . 2001: K onku r ence v č es ké m p l y ná r ens tví a koh ez e ener g etický ch tr h ů , Liberální institut, Praha.
84
• • • •
• • • • • • • • • • •
• • •
A g enda 2 1 , kap. 18, O SN , 19 9 2. Dostupné na http://w w w .un.org /esa/sustdev/w ater.htm. C ommon S tr ateg y on th e Imp l ementaion of th e W ater F r amew or k D ir ective, Strateg ic Document ( Draf t) , 2001.
C ommu nication f r om th e C ommis s ion to th e C ou ncil , th e E u r op ean Par l iament and th e E conomic and S ocial C ommittee, C ommission of European C ommunities, C O M ( 2000) 4 77 f inal, Brusel, 2000. C ou ncil D ir ective 9 6 / 6 1 / E C of 2 4 S ep temb er 1 9 9 6 concer ning integ r ated p ol l u tion p r evention and contr ol , O f f icial Journal L 257, 10/10/19 9 6 P. 0026 – 004 0. D ir ective 2 0 0 0 / 6 0 / E C of th e E u r op ean Par l iament and of th e C ou ncil of 2 3 Octob er 2 0 0 0 es tab l is h ing a f r amew or k f or C ommu nity action in th e f iel d of w ater p ol icy , O f f icial Journal L 327 , 22/12/2000 P. 0001. E U f ocu s on cl ean w ater , O f f ice f or O f f icial Publications of the European C ommunities, Luxembourg , 19 9 9 .
Mar ket C omp etition in th e W ater and S ew er ag e Indu s tr y , I nf ormaion N ote č.10, O F W A T , 19 9 2 ( rev. 2002) . Ow ner s h ip s of F is h er ies , M A N X Rivers I mprovment A ssociation, srpen 2000. Dostupné na http://w w w .mria.iof m.net/aug ust_ 2000.htm. Pr ivatis ation and h is tor y of th e w ater indu s tr y , nf ormation N ote č.18, O F W A T , 19 9 3.
R eg u l ation of th e Pr ivate Pr ovis ion Pu b l ic W ater -R el ated S er vices , Economic C omission f or Latin A merica and the C arribean, 19 9 6 . Dostupné na http://w w w .cepis.org .pe/muw w w /f ulltext/rpp/rpp.html. Th e C h ang ing S tr u ctu r e of th e W ater and S ew er ag e Indu s tr y , I nf ormation N ote č.29 , O F W A T 19 9 4 ( rev. 2000) . Th e W ater F r amew or k D ir ective: Tap into it, ( European C ommission) , O f f ice f or O f f icial Publications of the European C ommunities, Luxembourg , 2002. Tow ar ds W ater S ecu r ity : A F r amew or k f or A ction, G lobal W ater Partnersip, F ramew ork f or A ction U nit, W alling f ord, 2000. W ater Inf r as tr u ctu r e N ow : R ecommendations f or C l ean and S af e W ater in th e 2 1 st C entu r y , W ater I nf rastructure N etw ork, 2001.
W ater R ig h ts and A l l ocations f or S ou n W ater Manag ement, A merican W ater W orks A ssociation, 19 9 5. Dostupné na http://w w w .aw w a.org /g ovtaf f /w atripap.htm. W ater S ecu r ity : A Pr el iminar y A s s es s ment of Pol icy Pr og r es s s ince R io, U N ESC O , W orld W ater A ssessment Prog ram. Dostupné na http://w w w .unesco.org /w ater/w w ap/w w dr/index.shtml.
W h at is th e C omp etition A ct 1 9 9 8 ? , I nf ormaion N ote č.4 5, O F W A T , 2000. W or l d W ater A ctions ( Draf t) , W orld W ater C ouncil, 2002. Dostupné na http://w w w .w orldw atercouncil.org /dow nload/W W A _ I _ En.pdf .