1'^-/
-;
SEBRANÉ SPISY
IGNÁTA HERRMANNA
/^^-\ DÍL
XVllI.
SEP 8
'tm^'' BURLESKY.
dlí
ti
v PRAZE. NAKLADATEL
Y.
TOPI 1913.
KNIHKUPEC
IGNÁT HERRMANN:
BURLESKY — FRAGMENTY KOLPORTÁŽNÍCH ROMÁN. — DV POHÁDKY KRÁLOVSKÉ.
BURLESKY.
V PRAZE. NAKLADATEL
F.
TOPlC KNIHKUPEC 1913
AUTOR VYHRAZUJE
SI
PRÁVO PEKLADU DO VŠECH JAZYKU
A VŠECHNA PRÁVA
VBEC.
Ti»keni »Unie€ v Praze.
b
Pemilému
píteli
ALOIS ZABRANSKÉMU v nepatrný
odvdk
za vzácné líeni
„Z nového
labyrintu svta**
V
ervenci 1913.
oddaný
I.
H.
BURLESKY.
Nár. Listy v beznu 1897
O lovku, nemže najíti pravé
který
Piznávám
cesty.
se bez obalu, že tenkráte,
když jsem
se s ním setkal po prvé, skoro jsem se ho ulekl.
Nejsem
dávno jakživa si
na
lovk
strašidla,
bledé
—
ba
bázn, nevím už tch jsem se od-
nejmén. Spíše zlých
bál
myslívám, že pádná
hl
nejlepší záštitou,, a není-li
je
lidí.
Ale
i
tu
pro první okamžik
asu
k
optnému
roz-
machu, pak se spoléhám na zdravé nohy. Slýchám, že tím zpsobem již mnohý se vyvlékl z
nepíjemné
situace.
Ale na konec pece uvázne v každém lo-
vku nco z
píhod
z
tch tajemných
plných
hrzy
s
báchorek mládí, píslušnou garniturou
husí kže a zježených vlas. Lidé vymýšlejí a vyprávjí historky tak píšerné, že se pi nich paruky kudrnatí. Nu, komu z vás nkdy se stalo, že jste za nevlídného veera nebo dokonce v noci musili kolem osamlého hbitova i
I,
Herrmann,
XVIII.: Burlesky.
1
10
mstem, za
daleko za
vsí; že jste kráeli
tou krajinou, kolem erné, nehybné
baina-
tn,
zdánliv bezedné, na jejimž behu luskalo to podivn v rákosí, jako by cosi neviditelného vztahovalo po vás dlouhé, tenké, chrastivé drápy nebo kdo jste se octli v hlubokém lese, v nmž se ;
vám
všech stran k šepotání,
a
v
dolétá tajemné, jako
nmž
pes
panující
vašemu zraku, že postihuje
posmšné
tmu zdá
se
kmitající se postavy,
které náhle se zjevují a stejn rychle zase mi-
—
piznejte se bez ostychu, že plef vaše pozbývala stídav obvyklé hladkosti, že byla
zejí
na nejskrytjších místech pokryta tmi proklatými krupikami, a že se vám uši odchlipovaly od hlavy, jak jste jimi na všechny strany stihali. i
Poznamenávám pro upokojení, že vás nechci njaké takové odlehlé, od lidí a dobrých duch opuštné místo, o jakých jsem se zmínil. Nemiluji sám tch r jdiš zloboh a vyhýbám se co nejpelivji noním procházkám v šelestících, nekonených lesích. A v Praze je to celkem dosti snadné. Ani k noní vycházce do zavésti na
lom vás nepozývám. Byl jsem tam za noci jednou a myslím, že mi ta zkušenost staí nadosmrti. strahovských
Ale
co
íkáte
ulici
Vladislavov?
Není-li
konina? Ano, na první pohled zdá se tak. A vidíte, pece mi pipadá, že je to njaká zaarovaná krajina. Aspo pravda, hezká, klidná, veselá
v noqi.
11
Nebo práv jsem se
tkal
s
tam, v té Vladislavov
ulici,
se-
ním po prvé.
Bylo to ped lety za sychravého listopadového veera. Vlastn za noci. Vitr skuel mezi domy a hrál podivnou píse na telefonních drátech nad stechami, jednotlivé studené krpje padaly mi do tváe, a chvílemi bylo mn, jako by
mne popadalo za
neviditelného
cosi
límec.
Živé duše nikde, všechna okna tmavá. Sebe menší
kdyby se mi
psík
by
tu
pletl
kolem nohou, bylo
veseleji.
Aha,
ím
již
pro
vím,
je
mi tak
tesklivo.
Nemám
oharek zahodil jsem tam u masných krám. Nuže, vytahuji smotek, sirky, pokouším se, zdali bych si nemohl zažehnouti.
se
obírat. Poslední
Stanul jsem pod lucernou,
šíjn bránil
nárazm
jejíž
plamen se tvrdo-
vtru, který
jej
tepil jako
cupaninu. Zaprskla sirka, vyskoil modravý pla-
mínek, ale ovšem ihned uhasí. Druhá, tetí,
A
— de-
stejným výsledkem.
sátá, a se
tu
náhle
se
pede mnou zatmlo. Vy-
soká, kostnatá postava, s vandrovnickým tlumo-
kem na hbet,
se
Vitr se rval s vousy je
se,
chtl
s
brady
zvedla se
jmouti tvaru, hání.
sukovitým obuškem v ruce. neznámého muže, jako by
sešlohat.
do
polovice,
Ruka mužova, zdálo jako
by chtla se-
odený, pomakaný klobouk prazvláštního ale nechala toho. Nestálo to za namá-
R
z jeho
úst
ozval
se
drsný,
chraplavý 1*
:
12
—
hlas, a nemýlim sg, pravím-li, že mriG v témž okamžiku ovanul teplý, odporný opar lihový „S poniženosti prosím, vážnosti, jsem chudý pocestný, jdu celý den a nemám ted na noctyry krejcary. leh, ani na slámu. Scházejí ." Kdyby tak byli od té dobroty erta, jakými spirituosními krajinami šel ten muž celý den, že tak naichl?
mn .
Ale jsou okamžiky, že myslívá
lovk nesmírn
Pelétl
uvažuje.
a
.
jsem
celou
rychle situaci.
Kolkolem pusto jako ve skalách, vítr iní lucernami, bije do štít a toí se do kola, že by
výkik daleko to nestojí.
Ostatn
nezalehl.
vc
celá
ani za
Pohlédl jsem na jeho sukovici a obemkl
jsem pevnji svoji podporu. „Ted, o „No, to
vídám, že
do
muž
tymi stará
scházejí
já
jisté
si
odpovídal muž. „A po-
tyry
krejcary.
R
mluvím
mu
je
lehnu."
nezvratné pravdy. Pravdou bylo,
povídal.
okolností
bych
práv as,"
je
mn
kam
Jsou co
dvanácté, hledáte nocleh?"
nadarmo. Kdo bží do postele, tomu
lidí
jedno,
pl
A
je
dále pravda, že za jistých
všechno vyjednávání marné. Ne že nebyl chtl posloužiti, onmi žádoucími je
krejcary,
váše,
ale
abych
že
se
ve
mn
muže ponkud
probudila
vyzkoumal.
Ale všechno uváživ, upustil jsem od toho. Místo
doba nebyly píhodný. Byl jsem povden; že poslední tramvaje jsem stril nkolik novák do kapsy zimníku, že se nemusím rozepínat.
i
s
13
Sáhl jsem byly v
címu
levicí,
—
obhu,
po
tyrák
vytáhl
a podal jsem
— jej
tenkrát ješt
muži, touží-
noclehu.
Zamumlal nco, aniž jsem vyrozuml, zdali mrknuv po nezapáleném smotku, jejž jsem
dík, a tiskl
v zubech, prohodil:
mn
nedali?" „Toho doutníka by ekl to zpsobem, jemuž nebylo lze
Vyal
jsem
jej
a podal
mu
odolati.
tedy.
nemaj?" Odevzdal jsem mu krabiku se sirkami. Nosívám pi sob asem dv. „Sirku
Oekával jsem ješt jednu otázku: je
hodin?
A
kolik že
snad by byla také sklouzla
s
jeho
kdyby v tom okamžiku nebyly kdesi od masných krám zadunly kroky dvou pár noh v tžkých botách. Kroky odmené, které z daleka naznaují, kdo se blíži. Kroky výstražné, které upozorují každého, kdo práv chce njaké pízemní okno vymáknouti, aby se
oprýskalých
v se
as
rtu,
vyhnul a uskutenil
kroky v
dáli
ztratí.
zámr svj
pozdji, až
Nu, slovem, kroky poli-
cejní patroly.
Nkolik okamžik potom nebylo po muži
zem,
ani
vykouil vzhru nad stechy, zda se rozplynul ve vtru, nevdl jsem. Ale nebylo ho tuto. Nepátral jsem po nm, nehledal jsem ho. Vyal jsem jiný smotek, šastn jsem jej zažehl v koutku hlubokých památky. Zdali zapadl do
zdali se
domovních vrat a kráel jsem klidn dále svou ,
14
svd-
cestou, do té své postele, které také snad
ila narážka neznámého cestovatele.
mne tázav
Nu, hledíte na
ven:
na tom
co
a pronášíte udi-
divného? Vandrovník, který
pišel do Prahy, zdržel se kdesi na kalíšku bramborové a použil píležitosti, kdy potkal lov-
nhož
od
ka,
Není
dám
to
se nadál soucitu!
tak
prosté.
ekl
že
jsem,
poklá-
Vladislavovu za oarovanou, a vracím
ulici
Toto vylíené setkání udalo se asi snad ješt díve a tajemný ten poutník noní podnes tam cestuje! Jednou neb dvakráte do roka, kdy se mi udá noní dobou se
k tomu.
ped
—
desíti lety,
miti opuštnou rozkládal
mnou delší,
ulici,
ped
kde se
hbitov,
vynouje
sty
se
lety
pede
táž postava. Klobouk je rozbitjší, vousy
tlumok
ale
hl
sukovitou
mnou
tu
židovský
.
a ze
rt
visí
na
tžkým
hbet
a pravice
tímá
Stane pede vždy odulejších zaznívá ustálené: s
kováním.
„S ponížeností prosím, vážnosti
." .
.
Nešastný ten muž putuje neúnavn, den ode dne, od rána do veera, celé nedle, msíce, léta,
nemže se vyplésti z té nešastné Vladislavovy, nemže dojíti cíle, nemže najíti noclehu. A to trvá deset let. Nemýlím se v nm, je to týž. a
to
Ahasver,
je
který
po deset
let
Je
z
ulice
mající asi
pomrn
to
Tantalus,
marn krátké
sedm východ.
je
nový Sisyfus,
se snaží vymotati se a
—
ku
podivu
—
15
poet krejcar, kterých
Jen
aby
si
mní
opatil pisteši,
nkdy
tyry nováky, Setkal
jsem se
hodne, a tu
již
nkdy
jindy
se mi zželelo
bezvýsledného,
vného
chtla, že jsem
pi sob
nek Prahy. Byl jsem
nedostává,
Jsou to
dokonce jen dva. ním práv pedešlého té-
ti, s
mu
se
se.
jeho
útrap,
A
putování.
jeho
náhoda
ml
malý situaní plátím také na njaké
ped
výzkumné cest. nesáhl jsem, jako jindy, pro obvyklé dva
I
ti
krejcary,
ale
jsem
umínil
z bludišt, za jaké bych
nebyl pokládal.
bez vtru
tichá,
Vyal
—
a
ulici
si,
že
ho vyvedu
Vladislavovu nikdy
jsem plánek
rozevev
jej
—
noc byla
pod lucernou
promluvil jsem: „Již
vidím,
že se
potácíte
njak oarován,
dobrý muži. Mohu-li, pomohu vám. Hledte, tuto na poledne
ped
leží
krajina Karlova námstí, a zde
Lazarskou; mžete jíti bud na Jungmannovy a Vodikovy, nebo na právo do Spálené. Tamto níže najdete východ Purkyovou, zase do Spálené. To je strana západní. Ale kdybyste pro silnou mlhu nenašel ulice Purkyovy, zkuste štstí své níže, smrem severním. Je tam Charvátova. Jedno její rameno
stojíte
do
levo
ústí
ulicí
pímo na
tém
sever,
do
Ferdinandovy,
druhé,
v pravém úhlu, na východ, do Jungman-
novy. Ale kdyby vše to
vám
a jda po této stran, naleznete
domu. Není plnoc, ješt
jest
zmehlo, vrate se
prchod
velikého
oteveno. To
je
16
dm a
prvým
besední. Projdete
octnete
ve
se
i
druhým dvorem
tíd Jungmannov.
Dejte
se
— do všech úhl svta se odtud doa mástanete. Nledejte se mámiti noními A pak snad tohami — musíte se odtud
kudykoli
stíny
vyplésti.
najdete
smr,
jejž
hledáte
pro
své
další
cesty
životem."
Muž
hledl na mne, hledl vždy udivenji,
ústa
jeho
šlehl
jeho tváí
se
ústa pronesla
Nemohu velmi
vždy
otvírala
úsmch
nkolik
—
šíe
potupný,
jízlivý,
co
mn
ba bylo
to
skoro
moji snahu, abych
náhle a jeho
slov.
opakovati,
neuctivé,
ale
jej
ekl,
bylo
to
nevdné
za
vyvedl z labyrintu, z
n-
hož se po deset let nemže vykobrtati. Po jeho slovech uznal jsem, že s ním ne-
mohu
dále vyjednávati.
níka jeho osudu a
šel
I
zanechal jsem nešast-
jsem sám.
do smrti snad bude blouditi
ulicí
A
ten
ubožák
Vladislavovou!
Nár. Listy v záí 1901.
ertova výprava.
Na
starém,
vystydlém ohništi zapraskalo
jako by zatancoval na vyschlém
tam
SG
potm
kostlivcem v
kloub,
jako
cosi a pytli,
by
to,
Sbíralo
zachrunlo, jako by zatásl
ozvalo se se
roští.
povdomé
natahovaly
hnáty
luskání
dávno
zkoprnélé, a zavylo hrozitánské, táhlé zívnutí.
„ertova celém
tle
jsem vlezl
!" zavrelo to ze tmy. „Po mozoul *as mi napískal, že práv sem! A nos plný sazí!"
postel
jeden
!
Zafrknutí, jak bujného,
do šeré síky
ped ohništm
nedokavého oe, a vyletl mrak sazí a
popela. Ješt to zachrupalo, až s chatrného ohni-
spadly dv rozdrobené cihly na ernou, dolíkovatou podlážku, a ísi tžké nohy dopadly na.
št
zem. Jedna vzela v obyejné, ohromné, rozpukané, dávno neleštné a nemazané bot, druhá v
bot netván, zkomolené, koské kopyto. Bylo
valo I.
Herrmann,
XVIII.: Burlesky.
jako by se v ní skrýto
skutené kopyto^ 2
18
a kdo
se
te
na dvoreku,
v šeré síce a hned potom sám ert. skutené ert, asi nevypadal jako
zjevil
byl
No, byl to
všichni erti ostatní,
zemi
a
jak
ert, který
nejspíše
dle
již
nám
je
hodn
malují.
dlouho
Byl to
trávil
na
toho taky pizpsobil svoji podobu
ert salonní, ba, ani žádný zachra. Naopak, byl velmi ošumélý, sešlý. Hubené nohy vzely v kostkovaných kalhotách, dole znané otepených, prázdný bich propadal se pod sežloutlou pikovou vestou hráškového vzorce, tlo pak bylo odno erným dlouhým šosatým kabátem, který se na prvý poi
toaletu. Arci to nebyl
kabinetní.
Bh
hled podobal kaiserroku staré fasony, ale vlast-
n
to byl
„kmotrovák"
k. Bradu ertovu
z doby dvougrošá-
dva veliké fátrpo pradlen, jež byly ováatlasovým nákrníkem, taky njakým d-
mordy, dávno zány
asi tak
diným. Jen
ošlehovaly
toužící
tak
že
jej
uzel
držel
pohromad.
A
na lebce sedl kastorový, rozježený cylindr. Vypadal všechen ten úbor ertv, jako by se jeho pán byl šatil ze „Žid", a vlastn se s ním shledáváme v Páté tvrti pražské.
Ostatn nebylo ku podivu,
že byl ert paskromným. Byl to hodn starý ert, jemuž dávno starého erta na tom záleželo, aby se líbil. Rád a bez velikého sebezapení ponechával to mladším kolegm, zejména
rádníkem
tm, kteí
tak
vystupují ve Faustu a v jiných operách.
Vypadal skoro jako ert na
pensi.
li)
Jak
parným dne,
te
vystoupil na dvoreek, celý zalehjj
sluncem
srpnovým,
dostupujícím
pole-
zamrkal oslnný tím žárem a hrozitánsky
zaznlo desaterou ozvnou ve všech pi tom jazyk na pl metru, a když jej vtahoval do úst, jen jako man slízl nkolik pavouk a jiné drobotiny, která kýchl, až to
prostorách domu, vyplázl
mu
lezla
po náprsí kabátu a po
límci.
jazykem v ústech, zachrustal zuby a hned potom vyplivl nožiky všeho hmyzu. „ert aby to vzal !" zamruel s nesmírným opovržením. „Poád jen to smetí! A všechno pí takovou podivnou stuchlinou!" Opev se obma rukama o kostnaté kyle, prohnul se v kíži, až to v zarachotilo zdola nahoru jak božítlová ostrostelecká salva, na^ ež opatrn smekl cylindr. Památná ta pokrývka hlavy skuten vyžadovala velmi šetrného nakládání. ert však z jiné píiny si poínal tak peliv. Sav cylindr, zahledl se do nho dychtiv, brzy však sešklebil tvá mrzut. „Kde by se tu taky co vzalo," zavrel Zamlel
nm
opovržliv, jako by se byl rozpomenul, a pohladil si
pi tom lebku nadobro olysalou. „A v tomhle se drží jenom gregariny," do-
dal,
vytahuje pravicí z hlubokého šosu zrzavou
vlásenku a rovnal
ert a
si
ji
na hlavu. „K tomu aby
ml drobnohled!" V tom okamžiku ozval
se kdesi tenký hvizd,
ert upel zraky na mížku stoky ve stedu
20
vynlo
dvoreku, z níž kadla,
a
náhle cosi tenkého jak
všemi smry jako tyhned potom vynoil se rypáek a celá
pohybujícího
šttiny,
se
hlava potkana.
vtil na všechny
Potkan
nehybn,
stál
jako z kamene.
strany,
A
ert
ale
zvíe vyklouzlo
ze stoky. Sotva že na loket poodbhlo, zasyel starý
ert, a potkan stanul jako bez vlády, ne-
moha
dále.
„Pokej, kožíšku," hovoil ert zcela dobromysln, „podívám se na t, stojíš-li mi za snídani,
—
E
jdi,
mrcho,
jsi
hubený jako
tob mohl! Co
hat by na
Potkan,
by
jako
ert opovrhuje,
zježil
se srst,
že
jsi
stydl,
šindelák, strou-
tak vyzáblý?"
že
aby jen
jím
i
sám
ponkud
za-
kryl svoji vychrtlost, vypískl a odpovídal jízliv:
„Z
eho mám
tloustnout?
Nevidíš,
že
je
po vyhoení? Všady pusto, prázdno, krky chlebové tu nezbylo. Sami švábi se kdo ví
tu jako
kam vysthovali
.
.
.
Cekám, až se
to
vrátí."
„Kdo?" „No,
„Nemli
nájemníci,"
odpovídal
úsen
potkan.
mnoho, ale pece ješt vždycky nco propadlo míží do stoky. Mám dole šest dtí, piští to hladem od rána do veera." „Potkane, ty jsi tele," hovoil ert. „Sem už nikdo se nevrátí. Což nevíš, že je to obecní
dm
sice
na zbourání?" Potkan vyvalil oi a posadil se na hubené
zadní nohy.
:
21
„Na zbourání? Ale pak je as, abych se ." jen kdyby ty ubohé dti dole „Nemusíš spchat, hloupý potkane. To je obecní tvoje dti pohodln dorostou, vnuci a pravnuci, a ješt to bude stát. Když chce bourat obec, holenku, pravideln vypoví nájemníky o dvacet let díve, a pak nechá
taky sebral
dm
— —
.
.
i
dm
uležet."
„Není tedy tak píliš na spch?" otázal se
nedviv.
potkan ješt trochu
Starý ert chraptiv se zasmál.
„Dtino," ekl dobromysln, „myslíš, že bych se tu byl usadil tak ode dneška do zejtka?
já
Do
Aby mi
nejistého?
jednoho dne
to
ve
strhli
spaní nad hlavou? Ješt nemají ani první regu-
laní
áru,
laní
áry až do
a
dorst k
pamatuj
a
si,
od
že
definitivní
první
mžeš
se
regu^ narodit
asentýrce."
Potkan byl
již
pesvden,
anebo se v
nm
ozvalo cosi mocnjšího nad starost o písteší. Slabiny pražilo
se
—
mu zachvly
„Ale hlad
!
Hlad
!
jako
nho
a vyjelo z
zimou
—
a
jen
žalostn:
Nikde sousta
!
Podívej, jsem
jako lunt!"
„Bud
rád,
že
jsi
neztloustl,"
chlácholil
ho
ert. „Jinak sotva by ses byl vrátil k rodin."
Potkan zdsiv se vtáhl hlavu mezi lopatky „Co, ty jíš potkany?" „Inu, holenku, taky bych radš nco lepšího, kdyby bylo," odpovídal ert. „Taky juž mi ža-
22
neslouží jako v mládí. Ale víš dobe: nouze ert mouchy žere! Njak jsem vyšel ze cviku. Mám v celém tle podivné loupáni. Chrasti ve všech kostech a protahuje to morek vysychal." jimi, jako by
ludek z
mn
mn
ert
odplivl.
„Tys ml asi znamenal potkan
náramn zvdav.
erta starého
„I,
na byla,
to je to.
až jsem zadek
Tšil jsem odpoinu."
se,
necítil.
„Což pak vy když sestárnete?"
že
si
na
nemáte v pekle zaopatení, tázal
se potkan. „Pensi?"
zuiv.
odplivl zase, nyní skoro
dopadlo
„I,
ekl pohrdliv ert. „Di-
!"
Nanosil jsem se toho do pekla,
stará kolena lépe
ert
boulivé mládí," po-
to
jako
Poloviku nás
všady.
propustili."
„Co to?"
divil se
potkan. „Bylo vás v pekle
svoval
se ert. „Ale práce ubylo.
tolik?"
erta,"
„I
Ted už
není
poteba do pekla
hrne všechno
samo.
A
tak
nosit.
nás
Ted
Luciper
se
tam
poslal
ertm. Na svt, mezi lidi. Ale zde je hrozn tžká konkurence, špinavá. Na erta vy-
ke všem
zrají!
Krušné živobytí. Já nejradji spím, abych
zaspal hlad. Ale v tomhle horku ani usneš.
A
vyjdeš-li
na
lov, ani
dobe
ne-
krysy nepotkáš. Vy-
bhne-li kde potkan, je takový skelet jako ." Ano, takhle njaké kehké mlád .
.
ty.
Potkan
trudn
Vzpomínal na mohlo potkati, kdyby tak ze zvdavosti vybhla na dvr. Pemítal o tom, že není píjemno, když se ert usadí se
zamyslil.
rodinu dole vg stoce, a co by
To
tak na blízku.
bezpená,
ji
taky konkurence, a velmi ne--
je
soudil.
Ted ho nco „Poslyš,
napadlo.
starouši,"
pátelštjším, „stýskal
tónem co nejna žaludek a na jakousi
promluvil
sis
mst
Ve ti není zdrávo, v téhle tvrti už dokonce ne. Zde vydržíme jen my, kdo jsme tu pišli na svt. Ty bys ml
ochablost v celém tle. a
jít
as
na njaký
Jádro
na zdravý vzduch, na venkov.
máš dobré,
ale je
ti
teba
zotavení. Nevíš,
kterak doktoi v lét posílají každého na ven-
kov?"
ekl
„Ano," v
zim
koho
nými žaludky „I
erta,
ert s ousmškem, „aby mli když se lidé vrátí se zkaže-
léit,
dom. Známe starouši,"
to."
namítl
spšn
potkan.
„Tys jist dlouho nic neetl, ale já se poád v tch novinách probírám, jak jen nkde na kousek padnu. Sami doktoi jezdí v lét na venkov,
máš toho že |.
je
rouši,
na
plné asopisy.
venkov
Nemže
zdrávo.
být jinak, nežli
Na tvém míst,
sta-
nerozmýšlel bych se ani hodinu."
Starý ert se zamyslil. „Inu, leru-li
se,
ert
ví,
co
neudlám, potkane. Ale vy-
doufám, že zde zatím pece trochu
ztuníš a že taky tvoje mládata dorostou."
24
Potkan byl se za hovoru znenáhla piblížil ke mížce nad stokou, nyní jí rychle proklouzl, jen že se kmitl, obrátil se a vystrkuje pouhý ry-
páek
posmšn: že mu
volal
„Povídali,
mžeme ti
ješt
nepovím,
a ty
hráli,
stoky,
Dej
nenajdeš.
jí
My
taškái!
starý
míží ze
jinou
o
ale
té
abys
pozor,
hnáty nepolámal!"
ert uinil krok,
Starý
a jen z nitra stoky
—
potkan
zmizel,
ozývalo se radostné a jako
vítzné pištní. „Dej
ty
stoky, „aby nici!
Tam
Ted
jste
si
t
ti
pozor,
šeredo,"
ert do
volal
nedostali na bakteriologickou sta-
naokují choleru nebo asijský mor! !" do módy, potvory
pišli
Ješt chvilku postál nad míží, ale již nic neozývalo se. ert rozhlédl se po pustém dvo-
reku
i
po celém stavení, z
nhož
išel smutek
opuštnosti, a pomalounku míil ke svému ohništi.
„Má
pravdu, škareda, horší to sotva bude
mruel
kde,"
podívat.
si
Vyletím
cestou.
„Mohl bych
nkam
se
si."
Vtáhl se do síky,
plivl
pod komín
bylo svtlo, jako by rozžehl žárovku.
a
ert
hned svlékl
pod nímž se objevila dv vepodobná netopýím, (/hinul kídla do pedu, jedno po druhém, proti svtlu, a
opatrn liká
kabát,
blánitá
pozorn kojen.
kídla,
je prohlížel.
Ale nebyl
s
prohlídkou spo-
p
25
„Ccrtúv
„Mám mi
blány
tu v
zamumlal
inventá,"
potrhané jak starý
suchu popraskaly
—
je
mrzut.
si
Njak
deštník.
po
lítání,
s
tím-
mohu jenom po železnici. Doufám, mnou vlak nesrazí." Zas oblékl otelý svj sosák, pevnji pimákl chlupatý cylindr, vyhrábl pod ohništm hle defektem
že se se
nkolik „zlatých" dvacetikorun, arci falešných, ponvadž pravých do té doby ani das do rukou nedostal, sáhl do kouta pod komínem pro bachratý, bavlnný deštník, utel dlaní slinu na zdi, aby pestala svítit, a zanechávaje v pražském sídle svém jen trochu pekelného puchu, vykroil na ulici, smrem k nádraží. Neušel ani padesát krok, když se za ním ozval hihlot nkolika sousedek, skupených
krámem hokynáiným, „Kde pak
a
se vzala tahle
Nu bodej, však
se
mu
maškara! Tedka!"
zdálo,
za
—
sebe
a
hned od po-
nco
átku, jako by za ním po dlažb Sáhl
ped
zaznla poznámka:
honem skoil do
brousilo. nejbliž-
prjezdu, aby upravil svoji toaletu. Jak se pevlékal, zapomnl dlouhý svj kravský ohon zastriti do šosu kmotrováku, jako inil vždy, když na lidi vycházel. Honem ted spravil svoje nedopatení, zlostn vre: šího
cela
„ertovo píslušenství! Taky už je ted dozbytené za pouhou maškaru mne po-
kládají!
—
Ale na
amputaci jsem
a krom toho doktoi poade
trochu
straší
stár
—
otravou krve.
26
To by mi se
tam
tak scházelo. Chci na venkov,
abych
zotavil."
Ješt se bedliv omakal,
je-li
všady všechno
poádku, a vykroiv z prjezdu pokulhával pedu, aby co nejdíve zmizel zrakm sousedek, nechápajících, kam ted s maškarou v srpnu. Aby tak byly vdly, že to sám ert v
rychle ku
se
sthuje na
letní
byt!
. ;
Nár. Listy v listopadu 1901
Nevrací se! Dušiková šedivina ve slohu norském ných
z
doby ochran-
rám.
OSOBY:
Edda Šmolková, jeho žena. Harolt Pelikán, duchovní pítel rodiny. Sára Smolková-Sejkorová, tchyn hluchonmá.
Eva,
služebná.
Knut Šmolka,
až na konec.
Scéna.
Komnata
v prvém pate
domu oddlená od komrodinného
V pozadí alkovna, 24centimetrovou traversou. Traversa maskována tímetrovijm karnijzem^ s nhož v tžŠmolková.
naty
kých
záhybech
splývá
polovlnná,
opona, protkaná dracounem
;
rudohndá
místy dracoun vy-
škubán. Pravá polovina opony rozhalena.
V
šeru
•28
dvé manželských postelí ze deva, z doby pedbeznové. Mezi postelemi noní stolek z téhož deva, na stolku stojí stará, bytelná lampa olejová, tak zvaná moderátorka. Knot její, jako u všech lamp toho druhu, nejde nahoru ani dol. Lampa nehoí. V kout aikovny na vysokém prádelníku starý aikovny
viditelno
švestkového
Na tlumoku na stran k obecenstvu lpí na zaschlé vrstv hndého železniného mazu prastarý lícestovní tlumok, pokrytý vrstvou prachu.
od nádražní váhy
stek
ek
tlumoku dávno se
:
Prag— Reichenberg.
ztratil,
Klí-
jako množství po-
dobných klík. Z nedoveného tlumoku, kterýž jest naplnn kusy starého, nepotebného vlnného šatstva, vyletují ob as moli. Uprosted komnaty ped alkovnou vejitý stl s jedinou silnou, na podlaze rozvtvenou nohou, kolem stolu garnitura fotel s kvtovanými povlaky. Pod stolem a fotely tapestrový
znan
koberec,
ošlapaný, svatební to dar jed-
noho z nebožtík strýc. Pi pravé kulise krb, mezi ním a dvemi „kanón" s hndým uhlím. Na druhé stran krbu, blíže rampy, stará lenoška s
„uchy", v níž sedí Sára Smolková-Sejkorová.
Zdá
jako
se,
rostly
žín
a
by
ze
moská
Sáry
Smolkové-Sejkorové
tráva, ale tyto vnitnosti de-
rou se ze sedadla lenošky,
jejíž
asu
na
a
vytrvalým
V
povlak zubem. ní
znan
jest
levém kout komnaty stojánek hole a deštníky. Na prádelníku mezi okny
rozcdrán.
na
—
sezením
29
sloupkové hodiny, kteréž se o
—
pl
hodiny opoz-
Šmolkových dýše blahobytem a spoádaností, ale komnatou vane tžký dech zádumivého dne dušikového a pomyšleni nci inžovní termín. Z prvého patra pod komnatou zaznívají chvílemi zvuky klavíru, nkdo se tam uí škálu. Smráká se. Aneroid veduji.
Celé
zaízení
domácnosti
hodin ukazuje na deštivé poasí.
dle
prvého okna do levé kulisy stojí Edda a zamyšlena vyhlíží do ulice, z niž
U
Šmolková
doléhá až sem a pískání
U
dunní vagón
elektrické tramvaje
konduktor.
vejitého stolu
stojí
Harolt Pelikán a pro-
bezmyšlenkov listy rodinného alba, naplnného podobiznami píbuzných, pátel a známých z posledních tyiceti let. Líce jeho chvílemi pokrývá se výrazem neskonalé nudy. To vždy, kdykoli zraky jeho padnou na fotografii páru novomanžel jak zkoprnlých, podobných bírá se
figurínám z panoptika. Jest v albu takových ticet
Sloupkové
tyry si
hodiny.
vytáhla
mi):
pár
devt. hodiny
na
prádelníku
Edda pistupuje k
istý
odbíjejí
šuplíku,
aby
kapesník.
Eva (vstupuje do komnaty zadními dveMám rozsvítit, milostpaní? Edda (vytrhne se ze zamyšlení) Ješt ne. :
Pak teprve
Eva
jest
zmizí.
veer
zoufale dlouhý.
30
Ha rolt Pelikán razem chvíle,
potm
(hlubokým basem, s výA jsou nepekonatelného pesvdení) drahá pítelkyn, kdy lovk vidí více než za svtla. :
Edda píteli.
stísnného hrdla, jako by se
(ze
slova
drala
vli):
proti
Co vše
již
byly pízraky! Jaká
Ó,
jsem vidla
jí
takové chvíle,
jsou
potm!
Jaké
to
muka!
Ha rolt: Kdo cítí, kdo myslí, nežije než v mukách. Muka jsou oišováním ode híchu.
Edda kdo?
Pro
(v
duševním zápase)
tomu
i
je
snášeti
:
Ale nehešil-li
muka?
«
Ha rolt:
Pak jsou muka jenom zavdav-' kem a splátkou na híchy budoucí. Nebo hešíme, pokud žijeme. Jen kdo mrtev, neheší.
Edda Jest
(v
myšlenkách)
Kdo
:
mrtev, neheší.
mnoho takových?
H a r ol t
:
Více nežli živých.
Edda (zachvje se): Všichni zememe? Ha rolt (pevn): Všichni. Život náš nemá jiného úelu.
Edda
(již
po
zamrazí
zádech)
:
Jaký
to
trudný úel života! (Popojde ke druhému oknu.) Stále se nevrací.
Posud
se nevrací.
Kde mešká?
Ha
rolt: Jsou cesty, z nichž není návratu, milá pítelkyn.
Edda:
Ha
Ale Knut
šel
jenom na Zižkov.
rolt: Žižkov jako Amerika! Vše jedno. Lidský osud nezná vzdáleností. Kdo šastn pe-
!
oceán,
plul
kovem.
Edda takové
mže
zahynouti mezi Prahou a Žiž-
——
Jsou píklady
(svsí hlavu, zlomena): Bohužel, jsou
píklady.
Zvlášt od
doby,
té
co
jezdí
elektrika.
Harolt: n,
Jsou zjevy doby, drahá pítelkyznaky dob. Veliká revoluce mla guilonaše doba má elektrickou tramvaj. Guilobyla vynalezena na potlaení tyranie, elek-
a jsou
tinu,
tina
trická
tramvaj
mla
zlomiti
týrání koní.
R
víte,
že vynálezce guilotiny stal se obti svého vyriá-
lezu?
Edda
(rychle se obrátí):
A
vynálezce naší
dektriky taky vzal za své?
Harolt (váhav): Posud ne, kyn, nebo nová doba má složitjší
drahá pítelzápletky než
naivní minulost.
Edda
(upe dlouhý, tázavý pohled na Ha-
rolta).
Harolt
(vážn, slavnostn)
:
Ano, drahá Ed-
do, sluší rozlišovati. Jest ,elektrika'
tím s
sama o sob
zlem? Ci stává se jím teprve ve spojení
ochranným rámem? Edda (vykikne) Ochranný :
Jako by výkik
její
rám
byl pronikl až k
vdomí
Sáry Šmolkové-Sejk oové, vzhlédne stará žena vypoulenýma oima k Edd a zraky její sklouznou pak na Harolta. V tom pohledu jest
o
otázka,
pomoc
—
podivení,
úžas,
nedvra, výkik
zkrátka, vše, co by za jiných okol-
:
32
mohla vyjádit dílem slovy. Ale pohle vysálá, a Sára Šmolková-Sejkorová se vrací znenáhla zraky svými do vlastního nitra, nebo zatím setmlo se v komnat tolik, že na ností
i
konen
nic
jiného není vidt.
Ev
a
(na
prahu)
:
Milostpaní,
ješt
nemám
rozsvítit?
'Edda všechny
(bloudí
pedmty
zrakoma po komnat, v níž splývají v jedinou tmavou
hmotu): Rozsvte, Evo.
Nebo
nic
neroze-
již
znávám. Nevidím, stojíte-li to na prahu vy nebo náš domovník, nevidím oken a dveí. Rozsvte, Evo, nebo svtlo jest pramenem života. Rozsvte, Evo, nebo potm utápí se výraz duší našich, který nám leží na tváích. Rozsvte, Evo, nebo nevidím již, kde stojí pítel Harolt a kde kamna.
Harolt (hlubokým hlasem, avšak dobromysln): Rozsvte, Evo, nebo do téhle divadelní tmy má hrom uhodit. Vždy nevidíme, kudy odtud vylezeme.
Eva
(zmizí,
hned však se vrací
tou petrolejovou lampou; na
díve, než Eva
Edda
pekroí
scén
s
rozža-
rozsvtlí se
práh).
(zamyšlena
A Knut poád
dívá se do plamene) ješt se nevrací. Býval vždy jako
hodiny.
Harolt (bez modulace): Je-li jako tyto vaše hodiny na prádelníku, pak se jeho otálení nedi-^
!
;
Což do vašeho píbytku nedoléhá výstel
vím.
poledního kanónu?
Edda
kanón.
žádný
Nikoliv,
(roztržit):
šastným tokem, beze manželství teba stelby?
Život náš plyne klidným,
dlostelby. Což je nestílím a nepamatuji
vší
Nikdy
mj
Harolt
(vážn,
by
stílel
mkce): Šastní
ale
Ale jsou taková manželství.
ase, abych
šel
Edda je
že
se,
manžel. Nesnesu stelby vbec.
—
Eddo,
lidé!
jest
na
za svou povinností.
(zdržuje
ho)
posekejte
Ne,
:
ješt
mi tak úzko, aniž vím, pro. Snad proto, že
Knut se nevrací.
Harolt: vznáší
Konen
pece
v nedozírné výšiny
se
se a
Orel
vrátí.
tká
v daleké
obzory za koistí, a pec taky on se vrací ve Knut. skalní hnízdo své. Vrátí se Náhle za scénou nkolik silných úder na zvonec pehluší hukot vagónu elektrické trami
skípání brzdy, hukot ti údery, hned potom výkiky: Už ho pejeli!
vaje.
Další
utichl.
A
Už ho
pejeli!
Edda
(vyteštila oi, chce k oknu, ale podlomené nohy klesají pod ní; hrozn vykikne): Pejeli ho Knuta pejeli Ó, mé tušení Eva (vbhne na jevišt) Ježíš Marjá, milostpaní, zas nkoho pejeli! Zatracená eletrika
—
!
:
juž!
z
Sára Šmolková-Sejkorová (chápe posunk ostatních, že se nco udalo, snaží se 1
Herrmann,
XVIII.: Burlesky.
3
.
!
!!:
34
zdšení ochromilo
avšak
vstáti,
všechny údy.
Keovit
celé
její
tlo,
pohybuje
drží se opradel,
jako by se snažila promluviti, a náhle ze
ústy,
pejeli?
— Koho
—
Už ho pejeU?
sebe vyrazí skek):
to pejeli?
Knut Šmolka
— Pro
Nkoho
ho pejeli???
chvatn dvemi
(vstupuje
bhže alkovny; z haveloku visí mu cáry, klobouk zstal na ulici. V pravici drží zbytek jakési hole) Upokoj se, drahá, milovaná Eddo, upokojte se všichni!
Málem
by mne pejeli,
byli
ale
šastn
jsem vyvázl.
Edda výkiky
nevila oím): Avšak
by
(jako
Knut
(klidn)
:
Týkaly
mého
se
bohudíky. Zachránil mne. Zatím, co
rám
(v
jej
deštníku,
ochranný
mi dosti asu, abych unikl. Ach, co jsem zkusila
sápal, zbylo
Edda V
ty
...
slzách)
:
tom okamžiku, kdy zaznly výkiky, vzpo-
mnla
jsem,
že
pípad úrazu
ti
a žes
vera
vypršelo
pojištní
pro
ho neobnovil. Knut, Knut,
nikdy na to nezapomínej! Hle, co by mi zbylo,
nešastné, kdyby
Knut mohu
Zdali
t
skute l byli pejeli Eddo, Eddo vroucn)
(pekonán,
pochopiti to
:
moe
lásky tvé!
Edda (podléhajíc dojmm, zmíravým hlaA budoucn, drahý Knut, ber s sebou
sem):
ten starý deštník
(Edda
.
.
klesá,
opona
taky.)
Nár. Lisfy v prosinci 190J.
I Nový
V
sport.
pedsíni bylo zazvonno, a za chviliku
ceremoná
—
mé
totiž
naše
Kaenka
mj
— vstupoval
ureným Na táce ležela obálka nevídaného posud formátu, s ervenou peetí, nesoucí otisk pepodivné rytby. Nebylo asu lámati si hlavu luštním znaku, nebo doruitel ekal na odpovd. Peliv, jako vždy, rozízl jsem obálku, do komnaty pro
s
tácem z isté alpaky,
potebu všedního
dne.
abych nepoškodil vnitek. „Pane,
mne k neskonalým dikm, vyhovíte-li snažné prosb mé, abyste mne navštívil. Povoz zavážete
mj
Vás oekává ped domem.
V
šetrné oddanosti Felix
Váš Neumtelský."
Vykroil jsem do pedsín. Mladý muž, dle nepochybné dom€stikus, hluboko uctiv se poklonil. Byl v livreji, ale ne v obvyklé, pjkroje
3G
ovnou maškar
zavánjící
livrejí.
Byl
téniG salonní, tmavých barev, krojem a
prýrnky zajisté
stínguovaná,
livrej,
ale
vynálezce
že
i
úbor
to
knoflíky
tak zladná, tak dijejí
na všechen
byl
zpsob muž neobyejného, jemného
vkusu. Vy-
nálezcem tím nemohl býti nikdo než pan Felix
Neumtelský sám. „Pojedu
s
vámi.
Za okamžik jsem
dole.
Rate
sekati."
Vím dobe, že lokajm a domestikm neteba íkati „rate", avšak cel'ý zjev tohoto zízence nutkal
mne
k takové zdvoilosti.
Opt
se
poklonil a odešel.
Shodil
lýené bakory, vklouzl
jsem
jsem
do páru zachovanjších perek, v nichž konávám
obadnjší návštvy,
dv
oblékl
jsem
zimník
minuty vyšel jsem z domu. Tu
stál
a
za
povoz
párem ohnivých, netrplivých vraník. Domestik neznámého zvoucího otevel velmi
elegantní,
mi
dvíka,
jeli
jsme.
s
pibouchl,
vyšvihl
Sedl jsem na tmavorudcm téže barvy zakrývaly
se
na
atlase,
kozlík,
a
záclonky
kišálové tabule oken.
Nemohu zapíti, že zpsob pozvání domne úinkoval zvláštním dojmem. asem pozývají mne k výslechu njakému slavná i
pravy na
nebo slavný soud, nkdy taky pražský poúad, ale ani policie, ani soud, ani popisní úad ješt nikdy neposlaly pro mne koár. Ba, 3 póiMovánim doznávám, ani nakladatelé tak nepolicie
pisní
p 37
Taky
ini.
tmto pravideln chodívám pšky,
k
nanejvýš po tramvaji.
Koár kvapn hrcl
—
náraz pes vlnách.
hrboly, pluli jsme
jsme na vysoké
Jeli
jako v peinách. Jen dusot se ozýval.
Za nedlouho
menném most
za
a
nemohu
ale ne,
že hrel. Sklouzal po dlažb, nebylo
íci,
cítiti
žádných
n
jako po
pes
gum.
Sedl jsem
výborn kovaných koní jsme na novém ka-
byli
chvíli
ješt kratší
vjel
po-
voz do starobylého domu malostranského, nkdejšího šlechtického paláce.
V
širokém
prjezde
—
vraníci
stanuli,
lokaj
mi líto, že pro nho nemohu najíti vhodnjšího pojmenování než lokaj otevel mi dvíka, pokynul mi uctivé na široké schody a kráel za mnou. V chodb prvého patra pede^šel mne, stiskl kliku jednch dveí a pokynul mi do pijímací komnaty. V témž okaseskoil
!
s kozlíku,
jak
je
—
psobením tajemné mechaniky, otedvée komnaty druhé, a domestik pobídl
mžiku, jako
vely mne:
se'
„Rate
dále!"
Vešel jsem, a z komnaty tetí picházel mi v to
muž prostedních let. Tušil jsem, že pán domu. Ano, byl to pan Felix Neumételský.
ústrety
Byl
odl v
šaty z aksamitu
temn
fialového,
ozdobený tžkým modrým stapcem zkrouceného hedvábí. Kaštanové, vlnivé vousy vroubily úmrnou tvá, kastana hlav hoel
mu ervený
fes,
38
nové kueravé vlasy petékaly pod fesem. erné
oi hledly vážn,
klidn.
„Vítám vás," oslovil mne, „a dkuji vám, že jste mému pozvání vyhovl. Skoro jsem se obával Ale bží o záležitost, kteráž doufám vzbudí taky váš zájem, a která
—— —
pevn oekávám kruh vybranjších.
jak
Stiskl
knoflík!",
— obrátí k sob Posadte
i
pozornost
pane."
se,
a ke keslu,
— —
v
nž
jsem usedl,
beze zvuku na kolekách mahagonový
piblížil se
kuácký
stolek, zásobený nejdražšími havanskými. „Zažehnte, pane," pobízel mne domácí pán, „pi dráždivé vni dobrého smotku lépe se ho-
voí." Uposlechl jsem. Nemohl
dobrým doutníkem telský jest opaten
mn
a
mne
lépe uvítati než
vru, pan
druhl^,
jejichž
Felix
Neum-
pouhá jména
byla posud neznáma.
„Bez dlouhých stitel
—
mj
dále,
úvod,
pošinuv ke
pane,"
mn
hovoil
ho-
stisknutím jiného
knoflíku stolek s lahví znamenitého bordó a s í-
mne vidíte, jsem sportsman od hlavy po paty. Bohužel, od mládí svého vyerpal jsem
šemi. „Jak
co jen ponkud sportem zavánlo, a není tomu dávno, kdy jsem se domníval, že skoním
vše,
život vlastní rukou, násilnou smrtí,
co by
již nic,
bylo ve
mn,
peckých
let
božtík
mj
mne
nebo
nebylo
bylo mohlo zabaviti. Prázdno
prázdno zelo všady kolem. Za chlajsem známky poštovní. Neotec nelitoval nieho, jen když sbíral
mn
39
mohl zpsobiti radost. Ml jsem sbirku nejbohatší, která mne tšila až do jinošskijch let. Žel Bohu však, že se vc ta zvrhla. Seznal jsem pozdji, že se známkami partykoval kde jaký kluk na vsedni spekulanti, nabí-
zmocnili se toho
ulici,
zeli
za
pt
set,
zlatku
padesát
konen
tisic.
známek, pak sto, pak Každý hokyná prodával
známky, a bylo v obhu mnoho falešných. Libstka zevšednla, pestala býti fashionable,
staré
zachvátila
všechen plebs. Zavel jsem svá alba obírati. Zatím
do knihovny, pestal jsem se tím již
vnoval
jsem
se lupenkástvi.
Vábilo
mne
s poátku, zdálo se mi skuten, že mi to vystaí na život. Ale zklamal jsem se. Pochopíte, že mne nemohlo zajímati, abych stále vyezával jen klece pro kanáry, stojánky na doutníky, košíky na vi-
sitky a všátka na stnu. Chtl jsem výše. Na našem venkovském statku vystídal jsem znenáhla a nahradil všechno náad)í a zaízení prací lupenkáskou. Ale vc ta není solidní. Ve vlhku se to rozkHžovalo. Posada na drbež nevydržela tý-
den,
slepice
ji
rozházely. Pažení
a
pehrady ve
chlévech rozbila telata v prvních pti minutách.
pod eledí, sotva kdo dosedl. Plot vyezávaný lupenkou byl smeten prvním závanem vtru. Zkrátka, zanechal jsem toho. Co kde zbylo, spálili pí peení chleba. Bylo všechno mén bytelné než z perníku." Pan Felix Neumtelský zdvihl íši s vínem a pinutil mne tak, abych se chopil taky své, Lavice a židle sítíly
se
:
:
40
Piuknuv jsem
„Stal
vost, tesklivé a
když
roku pepadla
zvuky nástroje trhaly struny duše jsem po prvé vystoupil s celým
— hrálo nás — propadl myslnosti. Jenom nejnžnjší pée tak záhy zesnulé! — —— mne orkestrem citerovým
dvanáct, dva-
jsem trudno-
elegických citer!
náct
pólo
a
grácií
lenem klubu citemne zádumi-
pozdji
se
pl
rist. Pane, za
mé,
s neobyejnou pokraoval
mi
vyprázdniv íši
ach,
matky mé
vrátila
mi
—
zdraví,
životu."
vrátila
Pan
Felix Neumtelskij
Potom
mžik, zachmuil se.
odmlel se na okavyprávl
dále
„Trvalo
dosti dlouho, než jsem se zotavil abych se mohl vrátiti do Prahy. Pozdji lékai doporuovali tlesná cviení, abych
na
tolik,
zesílil,
zmohutnl. Zkusil
jsem
adou vše. Byl míového sdru-
jsem
lenem veslaského
žení,
klubu velocipedist, jednoty stelc,
jsem,
klouhal
chdách,
jsem
konen
ty
sporty.
zevšednly
na
jsem hrál kopanou. Nechtjte,
mn
znechutilo
Povím vám o tom
tak,
bruslil
na klužích, chodil jsem
abych vám vyprávl, co ny
spolku,
že pestaly
jindy.
vbec
všech-
Nkteré
býti sportem.
na velocipéd. Poznáte dnes pravého vybraného sportsmana od obyejného cyklisty? Dnes mžete na bicyklu sraziti hlavu bez Podívejte
klubovní
se
legitimace
v kapse,
aniž
platíte
dva-
náct zlatých do spolku, bez dressu. Je to sport?"
ei man
Za zcela
pipadlo,
pana Neumctelského pohlédl jsem na hodiny snad by mi to nebylo kdybych nebyl slyšel zvláštní zvuky,
pocházející
Každých
;
patrn taky od
pt
stroje hodinového. minut ozval se úder jasného zvon-
ku kdesi v kout, a hned potom
jiný
zvuk, jako
když do
kovové nádoby vhodí peníz. Nemohl jsem si to vysvtliti a nechtl jsem se komnatou rozhlížeti, pokládaje to za nezpsobné. Pan Felix Neumtelský, sleduje smr pohledu mého na hodiny, ekl omlouvav: „Vím, pane, že nemáte asu nazbyt. Ale již mi promite. Nezazlíte mi, osmlím-li se vám na rozchodu nabídnouti na památku onen stíbrný pohár, do nhož každých pt minut padá dukát."
Bezdky ohlédl jsem se smrem, kam rukou mávl. Tam v kout na mramorovém krbu podivné hodiny, pod nimi stíbrný pohár.
stály
Každých lila
se
pt
minut, když udeil zvonek, nachý-
soška Štstny, vznášející se nad
cifer-
níkem, a vsypala z rohu svého do poháru zlatý peníz. „Je to stará,
menal
st
let.
pan
Felix,
památná práce vlašská," pozna„v naší rodin již pes dv
Pradd mj,
udatný váleník, dostal
hodiny daenu od papeže, jemuž prokázal né služby."
„Výborný
to
kus
nábytku,"
ekl
zcela zajímavá ukázka bimetallismu."
ty
zna-
jsem,
„a
42
svému pedmpokraoval pan Ncumtelský. „Zstal jsem
„Dovolte, abych se vrátil ke tu,"
vren jedinému
sportu: plavectví. Ale
to
v na-
nkolik msíc, nerku-li nkolik nedl. Hovoí se o tom sice, že obec chce zíditi taky zimní plovárnu na Žofín, ale když dnes obec teprv nco chce, dokají se toho naši pravnuci. Pak mi to arci nic neprospje. Já však pemítal jsem, co by se ješt mohlo vyvinouti ve sport, neobmezený sezóna-
šem podnebí trvá
mi, a taky
jen
ne tak všeobecn pístupný.
Konen
mi zasvitla myšlenka. Pipadl jsem na sport zcela nový, kterýž mže vyrsti až v umní."
pana
Zraky ily.
Vzchopil
abych taky
se
Neumtelského z kesla,
vítzn
což bylo
zazá-
vyzváním,
Neumtelský otevel pede komnaty a pokynul mí, abych
vstal. Felix
mnou dvée
tetí
vstoupil.
Byla prázdná, totiž prázdna nábytku. Jinak bylo na podlaze množství nádob, vtších, ších,
porculánových
i
men-
polévaných, a v nádobách
V kout stál prostý stl, na nmž rozesteno bylo množství šablon, uprosted komnaty pak dvojitý žebík, tak zvané „štafle". Na stnách, podmalovaných rozlinými tóny, byly kusy vzork všelikého malování. Byly to vzorce rozliné barvy.
tapetové,
rozházené
kvtiny,
byla
tu
secesse,
kusy stny byly „pompejské", kusy v žánru roko-
kovém.
43
Pan Felix Neumtelskij se zálibou pozoroval moje podivení a otázal se: „Chápete již?"
dom
„Máte v
v
nmž
Maluji sám. To
pane.
„Nikoli,
nejnovjší
malíe pokoj," ekl jsem.
sport.
Vyprázdnil
jsem
mimo mne nikdo nebydlí. adou všechny prázdné byty,
té chvíle
maluji. Maluji
ve svém vlastním. Zkouším nové
také
vzorce, dle
ezávám
mj
jest
celý
dm, A ted maluji
nové
a
nártkv osvdených malí, sám
šablony,
vy-
sám barvy míchám, vymýšlím
mním a zdokonaluji malbu. A když vymalované pokoje vyschnou, když se nasytím pohledu na výzdobu, kterou jsem sám poídil, zaínám znova. Smývám pak malbu mlékem, paokuji, jak íkají malíi z povolání, a zas maluji. nové odstíny,
Rcete sám, není to výborný, znamenitý, zajímavý
Co jsme mli posud? Malbu stíkanou, vpalovanou, ale na samé hraky, na škatulky, na futrály, na talíe. To jest pro dti. Avšak muže, rozumného muže dstojen jest jesport?
žíhanou,
nom takovýto zpsob malby. Pipadli
taky
arci
mnozí amatéi na matby obraz, akvarel,
kam
to
základ, kus akademie, zí
malíi z
možno
sportu
pojdte dále
." .
,
vždy
pedasn
ní
po celý život. Ale v
mém
ale
pivedli? Vždy bylo patrno, že jim chybí víme, že taky
utekli
tomto dosíci
a
mno-
hudlaili
pak
amatérství, v tomto
dokonalosti.
—
Ale
Pan
Neumételský
Felix
mne ješt
provedl
pokoji svého bytu, ve všech
šesti
ml
Potom vodil mne po bytech vyprázdnných, z nichž nkteré byly váno.
rozmaloostatních,
zcela
vy-
malovány, jako pipraveny pro nové nájemníky, v jiných práce rozdlána. Po obchzce, hodinu,
celou
trvající
jsme se do jeho komnaty,
vrátili
níž zatím byly pipraveny labužné zákusky, ohnivá španlská vína, rychlovar s ernou kávou.
v
Po celou
tu
dobu pan Neumtelský neúnavn
mi vyprávl, vysvtloval, vykládal, jaká zlepšení vynalezl.
„A
milý
sport,
užiteným
jak
pán!"
mže
se
dokládal,
státi
takovýto
když jsme
s§
byli
vrátili.
Tomu
dobe nerozuml. tento sport nebude pístupen každému. Mohou se mu vnojsem
„Ah, pa:ne! Jak patrno,
vati
lidé
jen
zámožnjší, fundus instruktus vy-
žaduje dosti náklad, stále nového a nového maLidé,
teriálu.
se
kteí mají dosti asu. Doufám, že
mu vnují mnozí synové niemu
kteí se
zddnými rove
tisíci
hloupí
pražských patricij,
nenauili nebo jsou založili
dost,
že
líní,
njaké podniky,
hrají
na bursách,
aby se a
zá-
emuž
naprosto nerozumjí a co taky nemohou na dlou-
ho vydržeti. Nuže, ve
diti
ního
A
svj nový
domu,
má-li,
v
ty
nmž
nemže
všechny doufám souste-
klub.
by
Ale
nemá každý
poád
vyházeti
vlast-
mohl malovat. všechny nájemníky
budeme malovati jako amatéi nemajetným lidem. Budeme malovati v domech, jejichž domáci páni nedávají dvacet let malovati, budeme •;íjemovati život onm ubohým nájemníkm, kteí jsou odsouzeni bydleli v zaouzených svtnicích, jejichž erné stny a stropy jsou úhlavNuže,
ními
budou-li
„Jen ,"
."
nepáteli svtla
odvážil
.
.
tim
s
spokojeni malíi
poko-
jsem se poznamenati.
„Na vše jsem pomýšlel, pane!" ekl vitzo>lavn pan Felix Neumtelský. „Za každý vymalovaný pokoj zaplatíme do pokladny spoleenstva tolik, co by stálo vymalování emeslné. Bude to poád ješt lepší než hráti na berlínské
burse."
Zdálo se mi, že
je
nejvyšší
as, abych se
porouel.
„A vlastn já
mohu
pane Neumtelský,
tedy,
„Nu,
chápete
snad,
že
trochu propagandy, reklamy
Chtje
ím vám
posloužiti?"
založiti klub,
novin to nejde, víte
k
tomu teba taky
— veejného
mínní.
musím vydati provolání, bez dobe. Napíšete mi to pro-
volání." Slíbil
jsem, rozumí se
jsem po njaké
dob
samo sebou. Ale když
chtl provolání odevzdati, zvdl jsem, že zatím šlechetný sportsman byl prohlášen za marnotratníka a že mu byl soudn ustanoven
kurátor.
46
Tak zase jedna krásná, vznešená myšlenka zanikla,
sotva
že
se
zrodila.
Nebo
pochybuji,
odkazu pana Neumtelského ujme kdo jiný. Co všechno již mohlo býti do dneška vymalováno že
se
!
!
!
!
!
Nár. Listy v
I P
.'Amerika
^E^
1902.
hostem Evropy*!
iSensace prvého ádu!
H§ !
beznu
!
Nejvtší altrakce XX. století
Železniní lupii amerití pohostinsku v Heslot S
Evrop
I
duchem asu!
Vysoce urozené šlecht Veleváženému obecenstvu Slavným bankám, spoitelnám, záložnám a
jiným
ústavm penžním!
Pokladnám zádušním, dchodenským, berním a divadelním! P.
sloužilým
T.
velkostatkám, milionám
a
za-
zazobancm vbec
Pedbžné
oznámeni.
Není pochyby, že staiká Evropa
kou mladé, svží,
silné
Ameriky. Je
mn
jest
tém
matnade
podepsanému do Podivnou šfdstnou náhodou dostal se rukou plakát, kterým v nejbližších dnech mají býti polepena všechna nároží královského hlavního msta Prahy a všech mst v království eském, jež mají aspo 5000 obyvatel. Mám za to, že zavdím se nesmírn všem laskavým tenám, když je s doslovným obsahem díve. plakátu obeznámím o nkolik *
i
dn
!
!
48
pochybnost zjištno, že Evropa objevila krásnou a rozsáhlou naši vlast. Pravda, nevnovala na to piliš mnoho. Nkolik starých chatrných
vši
plachetník, jimž bylo skoro lhostejno, zahynou-li sešlostí
nebo
vku nkde
ztroskotají-li
v
kout
se
na
ev^ropského pístavu
oceán, jehož
širém
hranice byly do té doby neznámy. Odvážila na to
rytíského dobrodruha, jádra
dále
velmi
arci
ušlechtilého, ale pokládaného tehda za nepíetného blouznivce, jehož by konen po jejím soud nebylo bývalo škoda, kdyby se byl na polovin plavby utopil. Kolumbus však se
—
—
neutopil,
Kolumbus
objevil
objevena celá
ho královská
ze
jest,
odmna
Ame-
stráže
brzy
neminula.
Odsedl
si
svj
v žalái.
objev
epochální
pední
potom byla pevnina americká. Je známo, že
zásluhou
jeho
riky,
Ejhle, Evropa jest matkou Ameriky! Nejsme nevdníky Dcera Evropy vysílá ob!
as
vynikající
scházející
své syny,
aby se poklonili
staré,
babice
povdti, že zvlášt jedna událost navšechna srdce zdárné Ameriky vroucí ravlídné pijetí, jehož se dostalo v nedávné
Sluší plnila rostí:
dob výprav pán Barnuma
Goa
—
Velevážení království!
obyvatelé
Úspch,
s
setkávala se výprava
pán Barnuma
a
Baileye!
mercy
a
tohoto
jakým
ve
zmínných
Baileye,
byl
staroslavného
Vašich
zdech
našich krajan,
nám podnétem.
!
49
abychom
se
k
Vám
Vám
ukázali, že
rech
ušlechtilého
taky
peplavili
Amerika vyniká snažení
i
a
abychom
v jiných obo-
lidského.
Vám známa
jména slavných našich kraWashingtona, Abrahama Lincolna, z nejnovjší doby pak proslulého elektrotechnika Jsou
jan,
Jiího
Edisona! vlasti,
Jsou Jest
A
nejnovjší,
nejmladší
attrakce
naší
miss Alice Rooseveltovy!
Vám
známa taky jména naše?
však
Vám známo
jméno
Loyan (jinak Lyonel) Harvey? Georg Parker? Harry Longbangh? O. C. Hanks? Amerika jest veliká, ale v Americe letí naše jména od msta k mstu, od úst k ústm, od ucha k uchu. Tato znamenají
tyi tyi
jména, pokud neužíváme jiných, nejgeniálnjší
bankovní
a
železniní lupie!
t
Jsme na cest k Vám a hodláme taky ve Vaší krásné vlasti uspoádati adu pohostinských pedstavení Blížíme se k
Jsme
již
Vám!
ve Vašem stedu, dosud nepoznáni!
Velevážené obecenstvo, vysoká šlechto GenHrnuH jste se jako slepí do plátného !
jemeni!
nu íste \.
je
pán Barnuma penzi.
Z
a
Baileye
jediného
Herrmann, XVIII.: Burlesky.
a
zahrnovali
Vašeho královského 4
50
msta odnášeH po tech nebo tyech pedstaveních nkoUkrát sto tisíc zlatých. Ale ím byl podnik našich jinak vážených hlavního
a
krajanv? Pouhým jarmarenim niím jiným. Boudou komediant a
zasloužilých
podíváním,
vtších
kuriosit
kým s
a
ponkud rozmrv. S
jediným východem !S trojím cirkem, trpaslíky,
tovými
damami, hadími
s lidmi
tlustými
ticetiliberními,
a
Vše
io
jen,
jste
vídali
již
s
s
kolohnáty
a tenkými,
albíny
s
s akiry a medii, muži bez kostí!
jednotlivu.
bylo
elektric-
osvtlením. S nevídanou reklamou. Boudou
a
živými
tícen-
vousatými kostrami
a
dávno, teba že po
Zásluhou pán Barnuma a Baileye že všechny tyto kuriosity svedli pod
jednu stechu.
Nuže, s
byli-li
takovým
nadjí, že
naši
amerití pedchdci pijati
úastenstvím,
naše výkony
oddáváme se sladké naplní Vás úžasem!
Pracujeme bez hluné reklamy
!
Vystupujeme
bez pedchozího oznámení! Nevybíráme vstupného u pokladny njaké boudy! Spokojujeme
odmnou
po vykonané práci! Amerika zná naše vystupování na trati Pacifické dráhy. Stydíme se skoro, že k Vašemu sluchu dolehly posud zprávy o našich výkonech nej-. nepatrnjších. Skoro jen ochotnických, abychom tak ekli. Na píklad pepadení vlaku blíže stanice Montany v Montan. Celá koist 40.000 dollar! Niemná babka! Pepadení banky ve se
51
WinnemucG,
—
njší
Nevada, výtžek ješt skandáldollar!
stát
32.640
Kdybychom sami nemli vdomí, jindy
ch
na
a
místech
jiných
bychom
vtších, neodvážili
Gentlemeni
domohli se ani
Podniknuvše cestu
!
jsme
že
se úsppes moe. pes širý a
nespolehlivý oceán do krásné, ctihodné Evropy,
jsme tak v pevné nadji, že budeme pistejn pohostinsku, jako pánové Barnum a
uinili jati
Bailey,
sluze
že
a
naše výkony budou
Vámi po
zá-
ocenny.
Gentlemeni Tolik arci musíme Vám povdti, že naše výkony nebyly by možný bez !
Vašeho
vzácného
spolupsobení.
Spojtež se korporace pressario
že
pdu
nalezl
mnozí
kulacích
z
a
Vás
misii
aby náš impipravenu. Víme dobe, si
kteí
jiní,
touž cestou,
opatrn
ma nebo
vložili
je
Gentlemeni!
jednotlivci,
na
bursovních
pi tom o njaké
pišli
víme dobe, že
i
již
již
se
spe-
bagately,
a
chtli dáti
podrželi svoje kanárky dona bezpený úrok do bank,
Jsou nám známa jména penžních ústav, Živnostenské, Zemské, Hypotení banky, Mstské spoitelny pražské, známo je nám záslužné psobení Vaší „eské" spoitelny, máme ve svém rejspoitelen,
a
proslulých
Vašich
záložen.
stíku všechny vtší záložny Vaše.
Vznášíme šetrnou žádost ke všem editeljiných ústav, aby v pokladnách jejich bylo vždy co nejvíc hotových,
stvm jmenovaných
i
4*
52
pokud možno odpoítaných a složených v závitcích nebo v balících, abychom se s vyhrabováním pokladen a šuplík nemusili zdržovati. pro Nebo, platílo-li kdy „as jsou peníze"
—
nás
má
tato
zásada
desateronásobnou.
cenu
Mnohdy malé naše omeškání,
prodloužení
mže
bytu našeho v úadovnách bank
píjemný
následek,
zízenec, jehož jsme štve na krk
že si
nám
ani
pone-
prostoeký
kterýsi
teba
míti
nevšimli,
po-
policii.
pípad
náhodou pítomní úedníci, mjtež laskav na pamti, že na náš první povel radno dáti ruce vzhru, abychom nemusili použiti svých revolver, jejichž mechanismus je nesmírn spolehlivý a jejichž projektily zstavují nepíjemné stopy na lidské Páni pokladníci a po
pleti
a
mnohdy vniknou
jiní,
hloubji,
než
pánm
píjemno.
K Vám slušnou
pak, gentlemeni jednotlivci, vznášíme
prosbu,
abyste
co
nejastji
používali
vlak na všech tratích, a abyste ssebou nejvíce šperk a penz. Naše podniky
co
znaným
brali
jsou
nepíjemno, abychom se vydávali v nebezpeenství zatení pro malicherný lup nkolika stovek. Spací vozy
spojeny
se
risikem,
i
jest
železnin, vagóny druhé a první tídy jsou napsobištm. Ve tetí tíd bývá
ším nejmilejším
mnoho cestujících a málo v jejich kapsách. Kdo jest ctitelem dobrodružství dokonalých, nech jezdí astéji na tratích, které vedou pes
53
vysoké
dlouhé
a
mosty.
Bývám^-li nuceni za-
po pípad odklízeti obéti svých pokus, vyhazujeme je se zálibou z oken kroiti
se
zbraní
a
vagón
a pes zábradlí most do eky. Doporuujeme Vám z most eských zvlášt onen nad ervenou, na trati Zdice Protivín, o nmž doslýcháme, že snad je nejvyšší v Rakousku. Vy-
—
pes
hození z vlaku, jedoucího plnou parou
kovýto most, náleží k našim
výkonm
ta-
nejsen-
sanjším. Gentlemeni! Americká policie správn že
jsme
se
vydali
do
Evropy.
tuší,
Výprava naše
nezstane tedy tajemstvím krajanm našim, a celá Amerika bude s naptím oekávati, jak mezi Vámi pochodíme. Gentlenteni! Nedopuste, abychom se vrátili zahanbeni, abychom se mezi Vámi dožili fiaska, abychom dokonce snad byli nuceni po návratu našem do Ameriky doznati, že Vám nebylo co vzít! A vyhovujte ochotn pi setkání s námi každému našemu pání, abychom se nedožili ostudy, že bychom uvázli v ru-
kou evropské policie, když se nám tolikráte bylo podailo uniknouti paátm policie americké.
Na
shledanou,
L. Harvei],
m.
G. Parker, m.
p.
H. Longbangh, m.
gentlemeni!
p.
p.
O. C. Hanks, m.
Willy Spund, impressario, m.
p.
p.
Nár. Listy v
Pro
beznu
básník Mazavka-flzúr porušil stanovy spolkové.
Konen
tedy
byly
jaké
nost,
1903,
mla zvdti
píiny onoho
veej-
nejširší
tehdejšího
taju-
plného vení v literárnÍHi sdružení „Priapu", „nejmladších
—
zývali
ekala
ili
—
sami sebe na-
jak
celá
mžeme
ti léta. Arci
byla vydržela ješt déle. Ani
to
že
íci,
trpliv, skoro nevšímav, a snad
dosti
eeného
veej-
„Bczuzdných". Cekala dlouho
ekala
nost,
by
z mladých"
len
jediný
slibného sdružení nechápal, kterak
to,
že veejnost samou dychtívostí veejnost je vždycky pouhým stádem „idiot a kretén", jak se již díve byl vyjádil staešina
nepraskne.
„Priapu",
nan
Azur,
vým
jeho
kterak by tické
tehda
devatenáctiletý
kteréžto
jménem kestným se
bylo
abituríent
jméno ovšem hodilo
nebylo
rodným.
ani
k nejmodernjší
Ale
Hopra-
Ale
poe-
innosti pednosty „Priapu" neskonale pro-
zaické
jméno Kašpar Mazavka!
A
nebyla tato
55
nevhodnost jména jedinou píinou, že Mazavka praktické dmatku svou. Byly zapel otce vody. Nebo když Kašpar prvý rok v sext propadl, a když pan tídní spolu s vysvdením poslal starostlivému otci jeho ti z básní Kašparových, jež byl nalezl v jeho uebnici, a když otec Mazavka tyto básn peetl, vyjádil se i
i
v nesmírném rozkacení, že svému jedinému mužskému potomku vytrhá uši, opováží-li se ješt jednou nco podobného napsati. Mladý Kašpar skoro se mohl domnívati, že hrozba je vážn mínna, nebo na zkoušku a na výstrahu podnikl
otec
na
docela jinde,
tle synov zatim jinou operaci, než kde uši rostou, a to haneb-
a surovým nástrojem, kterému se íká „žíNevzdlaný otec! Což pak rozuml poesii! A popudila ho práv báse, kterou Kašpar Ma-
ným
la".
zavka pokládal za nejzdailejší, kterou prý „prožil plným žárem studené, spoutané bytosti své", jak se honosil druhm mén zkušeným: „Když ve varu klokotném zbourí se krev a zbudí se lev,
pak šáravá noha
mne
unáší v dál
a pal
—
ledové výhn mne opájí v šil v klín prodejné ženy svou potápím leb, ó, hetéro, stebej, ó, stebej, ó, steb! Sluší
poznamenati, že
„šil"
neznamenalo
tu
nikterak rybu candáta ili lupii, nýbrž bylo utvo-
eno mladým
poetou
slova
ze
Kašpar Mazavka tvoil
si
tak
—
šílenost, astji potebná
56
—
slova jednoslabiná, kterých
bohužel
—
pro básníky tak málo. Ze stejné iny oklestil si rozkazovací zpsob „stebej", poznamenávám, aby snad v nkterém tenái vznikla domnnka, že na konci verše státi
eština
má pícož ne-
má
step. Bylo tedy teba neprhledného a eknme „Hoohnivzdorného štítu proti tyranii otcov n a n Azur" poskytoval veškeru bezpenost. Píjmení brzy vynalezl; což je vznešenjšího, nedostižnjšího, jasnjšího, skvlejšího a poetitjšího nad azur. jméno kestn bylo jen obdo-
—
bou jména
A
rová.
že
krásné zvolen
byl
sdružení
to,
které
ným.
Honan Azur družinu
uprávnna
pardon, Azu-
píinou,
taky
starostu
eeného
sdružení,
pohrdalo
starými
tradicemi,
byl
ješt
a
mnohým
ji-
mužem, kterýž dovedl
na kolbišt. proto tedy vzbudilo nemalé rozilení, roz-
A hoení
a
sloužilému
jsou
jméno bylo
to
za
svoji
rušil
—
Mazavkova
pežilými modlami
zvyky,
nov,
a tím taky byla
byl,
existence
literární
hrdiny.
biblického
jistého
Pseudonym
voditi
podnítilo
konen
náelníku,
i
revoltu
když on
proti
za-
sám první po-
neochvjný jeden paragraf spolkových staten totiž paragraf, že „všichni lenové povinní
vydávati
publikace
své
v
ná-
215 výtisk". A hle, Honan Azur vydal jednoho dne novou sbírku již druhou v náklade pouhých 214 výtisk. Nemohlo býti
klade
—
—
57
pochyby, nebylo omylu. Stálo na poslední, 27.
Azurový:
knihy
stránce
„Této sbírky poesií vydáno 214 íslovaných
výtisk. o
—S
vlastnoruním podpisem autorovým
halé
deset
více."
palivá otázka „Pro" tkvla ve všech oích, lpla na rtech všech len „Priapa". U pítomnosti pedsedy sdružení zavládalo Hrozná,
pochmurné mlení, ale kdykoli se sešli dva obyejní lenové, pokaždé vybuchlo
dusné, jen
z
nich:
—
„To je zrada našich zásad! To znamená otesení našich idejí v samých základech!"
Velo
to,
hrozn
to
velo, a
ím
dále hustší
mraky stahovaly se nad hlavou Azurovou. hem nadaný muž nic netušil.
Konen
vyvela,
sopka
sedm len estný soud,
ostatních
vybuchla.
usjednotilo
se,
že
A BoVšech nutno
když Honan Azur jednoho dne, nic netuše, jako vždy, pišel do schze „Bezuzdných", nesml již zasednouti na estné keslo starešinské, ale byl posazen na lavici ob-
svolati
a
O prbhu
žalovaných.
mtihodného
líení
tohoto zajímavého, pa-
vypravuje jeden z úastník
ve svých memoárech, jež vydal po dlouholetém literárním tech,
psobení svém, skoro po
otrávil mládí a
cátém v
tech leznaven životem, „který mu nakapal jedu v mužství", ve dva-
znechucen a
prvém
pedmluv.
a
roce
vku
svého,
jak
uvádí
58
Objevilo SG, že nešastný autor „Cervotoivého ovoce" neporušil paragraf spolkových stanov z njaké zpupnosti, z pohrdání ády a pravidly, ale že k jednání svému byl donucen ne-
odolatelným
puzením,
Schylovalo
pévec volné lásky
vyjádil.
se
jak
ku prázdninám, a nešastný
se
ml
se navrátiti
pod rodinný
aby po dva msíce volnosti pomáhal
krov,
A tu dolétla jeho zvdl prý,
svému v zelináské zahrad. jeho hrozivá zvst. Otec
tiskem njaké básn,
dal
Posud prý
pátrá prý
že vy-
po
nich.
pod kterým z moderních ukrývá syn jeho Kašpar
neví,
tch pseudonym
a
otci
k uším
se
pomoc místního do ty nedl výtisk opatí. Kašpar Mazavka-Azúr nejedl, nepil, nespal, pomyšlení na otcovu žílu zahánlo mu Mazavka,
požádal
ale
knihkupce,
který
se
prý
zaruil,
za
že
—
hlad
i
spánek.
Nebo práv
první
jeho
obsahovala taky onu báse, pro kterou
mu
kniha
mu
ne-
2e to není mínno do slova, vdl Kašpar Mazavka, ale znal jiotce, že by se hojil jinak, jak íkáme, ml sté pontí z obanského práva, kterak se vilidský otec
slíbil,
že
uši
vytrhá.
i
telé „hojí
byl
mu již
na
ni
—
na svou usedlost to, aby kdokoli n,co vtloval. Dostaila mu
na usedlostech"
Mazavka
a
velmi choulostiv. Nestál o
první otcova hypotéka.
V
tom zoufalém rozpoložení pipadl na myaby svj literární debut smazal, aby stopy svého slibného vystoupení na Parnas sešlenku,
59
aby knihu svoji „Cervotoivé ovoce"
tel, zkrátka,
zniil.
fru
Nu, se 199 výtisky, které ml posud v kusvém, byla snadná pomoc. Spálil je, a kvar-
týrská
libovala,
si
He
svainu.
bylo
kterak s
pi
nich
uvaila
trojí
ostatními 16 výtisky, roze-
branými laným obecenstvem. O nkterých vdl Mazavka-Azúr, odebrali je kolegové a litepátelé z „Priapa", taky za
rární
nedostal.
I
taky
a
šel
jim
n
posud
zas odebral.
je
nic
N-
výtisk nalezl již u antikvá, rád je zaAle když spoítal vše, objevilo se, že zkonfiskoval a zniil celkem 214 výtisk. se podl dvoustýpatnáctý, nemohl se do-
kolik platil.
spálil,
Kam
pátrati. Zdali
snad
již
nezalétl do jeho otcovské
obce, zdali snad potmšilý knihkupec za jidášský
groš nedošantroil nezvstný ten výtisk otci jeho,
Bartolomji
Na kov,
nikdo
jistot
ped
Mazavkovi, jako korpus delikti? tuto otázku, která ho pálila jak roztavený
mu
neodpovídal, se
blížily
prázdniny,
a
ve strašlivé ne-
den,
kdy
vstoupí
otce svého.
„A sbírky
pátelé drazí, vydal jsem druhé
proto,
své výtisk jen
dv
st
trnáct," zavíral
ped estným soudem. „Nemohu pedvídati, co se stane, ale zkušenost mne pouila, že práv poslední ten výtisk mže býti zrádcem mým proto jsemi o nj vytiskl mén." Taky obhájce Mazavkv, který mu byl usta-
obhajování své
—
noven ex
offo,
kladl
váhu na
tuto
polehující
60
okolnost, ale porušení stanov bylo tak kiklavé,
Honan Azur trestu neunikl. Nebyl sice vylouen z „Priapa", ale byl svržen s prestolu náže
elnického, na rýž nemohl
nmž
býti
nesml
nadále
vým vzorem a píkladem kázn spolkové.
setrvati
ostatním
muž, ktezái-
lenm
železné,
neochvjné
Avšak aféra nezstala bez ouinku taky na leny sdružení „Bezuzdných". Skoro všich-
ostatní ni
mli
otce
a skoro
všichni
otcové
mli doma
runí nástroje muící. A tak, akoli všichni lenové trvali na nezrušitelnosti zásady, že budoucn má každá jejich publikace býti vydána v potu 215 výtisk, pece všichni, jakmile se navrátili od „pelíení" s Mazavkou-Azúvšeliké
i
rem,
nom
spálili
výtisku,
ze i
zásoby svých publikací po jed-
sám autor memoár, z nichž
pamtihodnou historii vypisuji, o emž stým pídechem humoru vypravuje.
tuto
autor s
ji-
.
Nár. Listy v srpnu 1901
Hrzy moe. Po dlouhé dny bylo krásné tam na pobeží Baltického moe. Slunce plálo od rána do veera, vypíkalo hebouký písek a vyhívalo vodu až na 22" Celsia, že bylo rozkoší stápéti se v zevlnách
a zas váleti se na vypraženém když bylo po koupeli, neradi jsme se louili s vodou a pískem. Kde kdo, každý chodil vykasán a bos, brouzdaje se po ktky, po lýtka, po kolena v moi, a tak jsme chodívali celé hodiny husím pochodem a veselý jekot zazníval, když kdokoli vas nepostehl pikvaivší a tíštící se vlny a byl postíkán výše, než byl vykasán. Ale tentokráte vítr nekousal a voda nestudíla. V parném sluncí brzy vyschl mokrý odv a dále jsme se brouzdali na pokraji moe. Ale snad ješt krásnjší než dny byly noci tam pi moi. Vysoká klenba oblohy byla jen poseta hvzdami, jež záily v nevídané istot a daleko na obzoru jako by se koupaly v moi lenijcih
písku.
Ale
i
G2
nho- se vynoovaly. V nezkaleném tom vzduchu zjevovaly se nám „krysám pozemním" nové a neznámé skupiny hvzd. V nejzazši dáli na východ, kam oko dohlédlo, chvla se nad samou hladinou moskou svtelná skupina, jež oku ozbrojenému obzorkou jevila se jako a znenáhla z
uinný
hrozen hvzd, stoupající výše,
bylo k plnoci.
rýsovala
niva
pínající
A se
ím
blíže
jako závoj ze stíbrného tka-
nad námi mléná dráha, pe-
jako bílý pás nebeskou
bá.
V
hlubokém temnu na východ utonulo pobeží mizdrojské, vysoké skály za ním, a jen ada pronikavých elektrických svtel na štranzáila do daleka jako šra žhavých perel, plovoucí na hladin. K jihu plálo žluté svtlo majáku swinemndského, podál nho na levo na samém výbžku mola hoelo jak jediné oko neviditelného titanského strážce moe svtlo eri
d
vené.
Ted nad rejdou swinemndskou vyskoilo nové svtlo, jak ohnivý granát, a zvolna postupuje smrem k severu, jako by sklouzalo po vlnách. To jest svítilna na pedním stžni parníku, plujícího k Ruján. Skoro souasn objevil se taky na stran opané, na severu, stejný rudý bod, a níže pod ním, jako na boku, svtelný ter smaragdový. To jsou lodní svtla parníku, vracejícího se od Rujany. Na výši obzoru oba parníky zdánliv tsn se potkávají a po temné hladin moe nesou se hluboké zvuky výstraž-
63
nijch lodních
strahu
mže
—
Dnes však ne
dunidel.
nebo
jak na vý-
za takové krásné noci
pedu
každé plavidlo ku
—
bezpen
dnes jen jako
na pozdrav. Ale ku podivu, jak rychlé jsou
promny na
moi. Po všech tch krásných slunných dnech a záivých nocích, na samém ješt skoro poátku srpna, brzy po posledním soumraku usínajícího dne poaly se v dáli ukládati na moe bílé závoje, jež jako výbojn postupují k pevnin. O de-
hodin
sáté
moe, k nmuž máme co by kamenem dohodil,
nevidti
již
pevného štrandu jen pekroily na písek a víc a více houstnou. Dnes nenastala temná noc. Je bílo kol dokola a do výše, všechna krajina je stopena jak v mlénou záplavu. Nevidti jediné hvzdy na nebi, nevidt svtla majáku ani erveného ohn pod s
již
i
ním,
nic,
A
pranic.
v
té
blob
neproniknutelné
moe
šumí a huí, rozlévajíc se po plochém behu, a šumí zdánliv vždy blíže, jako by na nás dostupovalo, jako by nás chtlo zaplaviti. jen
Ted se
táhlý,
z
aniž
dáli,
nekonený
zvuk
mu moi a
brzy potom odpovídá lodi jsou
na širém
mení. Ale jak zní v
vera pipadaly liv
houkají
zoufale.
se
blížíš,
dunidla
lodního,
s
dunidlo druhé. Paro-
tch mlhách zvuky,
setkání
mlžné cesty
!"
hrozí
a
dávají výstražná zna-
poušti,
žalostn,
volají.
„Vyhni
záhubou!"
mi Tesk-
jež
jen jako povinné pozdravy.
do
„Vari
naznaiti smr, ozývá
lze
skoro
se,
kdo
64
Jedna lod nevidí druhé, jen jako by tušila její. V pestávkách vždy kratších hou-
blízkost
vždy
kají dunidla,
mám
jednou
—
neohraniované
moskou
nárazy
K
nedýchám.
ani
urit rozeznávám
houkadlo, zcela a
blíže
Když
divný pelud sluchový.
pes
i
kterak
vln,
neustálé se
hudby
na-
zmlklo
—
pes
muivé zvuky podivného pohebního pochodu. Tesu hlavou, vrtám prsty v uších, pikrývám uši dlahladinu
nmi
ponášejí zvuky
a tisknu, abych klam ten zapudil. Ale
jak
mile ruce odtrhnu, znova znjí neskonale tesklivé,
zvuky domnlé hudby. Vysvtlil mi pozdji zkušený muž, že to následek pedráždní nervu sluchového, ne-
truchlivé
jest
zvyklého
vné
Sedl jsem na štrand pohlížel
ehokoli sáklé,
v
jsem
dáli
sklepník,
mí
vše
slamný ;
bílou
bylo
zátopu.
mlhou
klobouk,
na-
papíry
ubrus visel schlíplý jako
k sluchu
doléhaly
jednotlivé
domnlé hudby smutené od moe. houkal parník.
„Rybám nal
dotkl,
doutníky
trhané zvuky
Kdesi v
se
Odv,
zase
hotelem a teskliv jsem
neproniknutelnou
tu
zvlhlé.
A
za takové noci mlhou prosycené
ped svým
pede mnou, hadr.
„hudb moe".
na
moi
není
pinášeje láhev
veselo,"
pozname-
vína.
jsem.
Není
veselo ani tady na pevnin, a sedí nás tu
pece
Jist
jim
není
veselo,
pomyslil
B5
nkolik
po
roztroušeno
„zahrádce",
pi svtle,
íše dobrého rýnského. V tu chvíH zatanula mi na mysH povst o bludném Holandanu. Vru, za takových pochmurných nocí není k tomu teba píliš, aby povrivý námoník pevn vil v nekonený život píšerného zjevu plavce, který ne11
mže
vného
dojíti
klidu
Pimhouil jsem oi
a
záhrobního.
hled do mléné
diviny, snažil jsem se vyvolati
vení mátožného
námoníka,
dému, komu se
zjeví.
Nebyl
bludný
to
v minulých dnech
již
píd
vštící
Holandan,
z mlhy vynoil. Byl to
lázeský
še-
ohromující zje-
korábu, na jehož
bludného
píšera
si
tyí se
smrt
kaž-
kdo se náhle
host, jehož jsem
nkolikrát byl pozoroval, a
mne celým svým zjevem podivn zajímal. Jeho tvá a jeho pohled nikterak nelákaly, spíše odpuzovaly. Stával na štrand na samém pokraji moe a hledl na nekonenou vodní plá pohledem jako jízlivým a vyítavým zárove, a který
ní
kroky zaslechl. vždy se vzdaloval, jakmile Pes to asi dvakrát neb tikrát podailo se mi tak se mu piblížiti, že se mi výraz jeho tváe na dlouho Ale vlasy.
ticet
vryl
v pamt.
mne
co
Odhadoval
pt
let,
nejvíce
jsem,
že
zajímalo,
mu
není
byly
jeho
než
více
a vlasy jeho byly bílé jak mléko,
bloskvoucí, kdežto silné jeho kníry byly havraní. Byl tu v lázních zcela sám, s nikým neobcoval, s
nikým nemluvil. Posud nespatil jsem ho I.
Herrmann,
XVIII.: Burlesky.
5
ni
66
V jedné,
v druhé zdejší restauraci, aniž jsem
ni
urit vdl,
jenom bydlí-li zde i pichází-li procházkou z nkterého místa sousedního.
a
Ted vystoupil z mlhy v hled na roztroušené stolky,
i
usednouti
má-li
mén míil
má-li
jíti
—
obsazen,
tomuto
k
totiž
hlubokým zvukem. Pokývl
mnou jediným
a
jsem
tvrdým,
Než
za-
nenmeckým pí-
mu
povelel
etiketu
dostal
—
kloboukem,
všechny své papíry, po stole
vína,"
hled na
se,
zaznla otázka
pošinul
hlavou,
sob
rozložené, a pisouvl jsem
„Láhev
Rozhodl
stolku.
hlasem
shrnul jsem k
blízkosti
stolek byl nej-
dovoleno pisednouti?"
,,Je
dodal,
dále.
mj
v ohrádku, a ježto
vstoupil
nejbližší
zdál se uvažovati,
mé
židli.
sklepníku,
„téhož!"
láhve.
svoje víno,
vyal ozdobnou
to-
bolku na doutníky, otevel, beze slova mi nabídl
tmavý doutník divného tvaru
zažehl. mluvil, lil
sám taky
si
ž
vína, povznesl íší proti svtlu,
mé
lehce se dotkl íše ted, plající
a
R hled smrem k moi slova neprokdyž mu sklepník pinesl láhev a na-
upev
na
a napil
mne
hluboké, temné,
oi, poznamenal:
„Nevlídná noc, pravda?"
Pisvdil
jsem.
zkoumaje
jiskru,
se.
divn
67
„V takové noci neradno jest vydati se na moe," pokraoval. „V takovou noc ví lovk v existenci bludného Holandana."
man
se
sám jsem
se
Bylo mi nevolno, když cizinec tak
pedmtu,
dotkl
R
obíral.
o
em
ped
jímž
chvílí
hledl na mne, jako by uhádal,
cizinec
pemýšlím.
„Moe má
neskonalé hrzy, pane," hovoil,
když jsem neodpovídal. „A dnešní noc pipomíná mi píšernou událost ze života, zažitou rovnž na moi."
Hlavou blesklo mi pomyšlení, nejsou-li vlasy v jistém spojení s onou lostí, ale nehledl jsem na n. A pece ten jako by zas uhádal moje myšlení, pronesl hobílé jeho
snudá-
muž, pi-
svdujícím zpsobem: „Ano, pane, míval jsem vlasy jako kníry, avšak jediná noc, ba
práv
—
erné
tak
jediný oka-
mžik zpsobil, že pozbyly barvy své a rázem ." zešedivly Tato poznámka uvrhla mne v rozpaky. Pipadalo mi, že u pítomnosti tohoto podivného muže nesmím ani myslit, aspo o niem, co se týká jeho osoby. A již cizinec pokraoval: „Neteba, abyste se zarážel. Až posud vlasy mé byly nápadný každému, s nímž jsem se setkal Chcete-li, povím vám, kterak se to stalo." Aniž ekal na odpovd, pokraoval: .
.
.
.
.
práv ped
desíti lety.
Tou-
cestovati, a žena
má rovnž
tou-
„Oženil jsem se
hou mojí bylo
5*
68
po cizích krajích. ByH jsme oba mladí, oba
Žila
—
odvahy na klidný život bylo pozdji dosti asu. Náhoda vedla nás tenkráte v tyto koniny, míili jsme do Švédska. Léto bylo minulo, podzimek ohlašoval se bitkými vtry, bouemi na moi. Pes to chtli jsme ješt dále, vzhru na sever, co nejdíve, abychom ješt za obstojné pohody se vrátili. A tak jednoho veera plni
vstoupili
jsme na palubu ,Medusy', jakkoli nás
varovali lidé v hotelu
Nic
vali.
i
známí,
s
nimiž jsme stolo-
nás nemohlo odvrátiti od našeho zá-
mru. Znal jsem
statistiku
neštstí na moi, ale
jaké je to mizivé procento, uvážíme-li, kolik plavidel je každou hodinou, každého dne v roce na moi. Musím poznamenati, že jsme byli ti, vstupujíce na lod. Moje žena, já a naše matka totiž matka mé ženy
——
—
^"
„Vaše tchyn, chcete íci?" vyhrkl jsem. „Ano, moje tchyn," pisvdil cizinec drazn, hled na mne pronikav. „Byla letitá, snad mla dávno svinouti plachty své a sedti klidn doma. Mla plné právo na odpoinek.
Avšak tchyn má milovala neskonale svoji dceru, jak tvrdila, a nikdy se od ní na krok nehýbala. S poátku soudil jsem, že konen uvykne pomyšlení, že
že
jest
její
mojí
dcera
—
že
již
jest
nenáleží jenom
mojí
ženou,
i
jí,
ale
nepe-
jsem tklivé její lásce mateské. Miloval ženu svou a v ní ctil jsem i její matku. Na konec však pece jen jsou okamžiky, kdy kážel
jsem
:
r,í)
chcete
ženu
míti
—
sebe
nou. Jist mi
Odmlel
rozumíte, pane a
se,
—
pro
toliko
se obtíž-
." .
.
lehkým pokynem hlaani slovem proud
jen
já
pisvdil. Nechtl
vy
sebe
pro
jen
tchyn sebe nžnjší stává
a
jsem
jeho vypravování perušiti.
„Taky severní
tehda, když jsme se vydali na svou
plavbu,
Zpsobilo mi
i
mé,
že
zamíili na severní tonu.
mnoho
to
moi
na
matka ženy
ujišovala
nás neopustí, bychom
Nebo
starostí.
kdyby
kdybychom byli ztroskotali rcete mi, koho jsem ml díve zachraíovati? Ženu? Její matku? Ano, zdá se nás
bylo
vám,
že
—
potkalo
odpovd
na
se
kázal
desíti
pevn a
byla pomrn klidná. Avšak rozzuila se strašlivá boue, a karozdati
záchranné
Bohužel,
nejhoršího.
vykonán, po
ale
plavba
plnoci
pitán
velmi
hned zase pokraoval k Norsku. Zdálo se, že výstrahy našich varovatel byly bez-
dvodné, po
jest
jsme
„Vypluli a
otázku
tuto
"
pece Odmlel se,
prostá, a
obavy
neštstí,
boue
než
mrštila
lodí
objímal
ženu,
procitl ze
se.
Obával
rozkaz
na
skalisko
Vím jen, když mnou vlny
minutách ponoila
když jsem
pasy.
jeho
byl
—
že jsem zmítaly,
mdloby, vidl jsem se na
—
malém rybáském lunu po mém boku spoívala na dn lunu žena má bezvdomá. Avšak po
její
matce nebylo sledu. Zajeel jsem do
hukotu moe,, nevím,
pro
—
litého
pozdji vyprávli
"
:
70
mi rybái, že to byl výkik jako šilené radosti, nevím, snad jsem
šílel,
—
snad jsem
šílel..."
„A v tom okamžiku," perušil jsem ho
dokav,
vaše
že
„soudíte,
— — ?"
vlasy
ne-
Mávl rukou odmítav. „Nikoli, v tom okamžiku byly vlasy mé po-
mne rybái druhý den
sud jak havran, jak
ujistili.
—
Po zbytek noci zmítalo moe naším lunem jak oechem. Nedoufal jsem, že kdy spatím zemi, domov svj,
Strašný úinek dostavil se pozdji,
pátele
a
se stávají
boue
ulehla
mi znamenalo svt a život. vci neoekávané. K ránu
co
vše,
Avšak vždy
a
útulek
nalezli
bá,
týchž,
moe
siln zvlnné
jen
kocábku naši v bezpený jakýs
doneslo
kde jsme
fjord,
v hostinné chýši milosrdných ry-
kteí
nás
mne
Nás,
zachránili.
a
moji ženu, kteráž posud nebyla se probrala ze
mdlob. Matku
její
nešastnou jsem byl
již
vroucn za pokoj duše její se Odpoívej v pokoji! Ach, kde
oželel a
se
v
její
mrtvola! pemýšlel jsem.
duchu
shledával
slova
A
—
mne nám dvée,
Dovedli
asi
stejné
zmítá
jsem
útchy, jimiž zahrnu
ženu, až se probudí.
oteveli
za noci
pomodlil.
ženu odnesli vstoupil
jsem,
—
do chýše,
a tu
——
Cizinci vzedmula se prsa, hlas jeho pozbyl zvuku a znl dut, když po hlubokém vzdechu dovyprávl „U krbu, ve kterém ženy rybá pipravovaly v kotli snídani mužm svým, sedla po-
"
71
stava, zhívající
prostydlé údy na ohni, postava, jsem v prvém okamžiku pokládal za zjevení,
již
pedráždné
za mátohu nost
má
zmizela,
promluvilo.
—
Byla
obraznosti, avšak pochybkdyž zjevení otevelo ústa a to matka mé ženy, pane
zachránna druhým lunem pivedena do chýše pl hodiny ped naším píchodem. Když jsem se pesvdil, že žije, pane, zaryl jsem obma rukama do vlas, a' v tom okamžiku jak mne pozdji rybái byla vylovena a
rybá
byla
a
—
ujistili
ská
— zblely vlasy mé na nevytuší, jaké hrzy —
sníh. Ó, pane, lid-
duše
moe!
Cizinec umlkl. šiti
A
ani
z dáli
hala mi
slovem,
i
chová v
sob
Nechtl jsem jeho mleni naslouchal jsem hukotu
ru-
moe.
neznámé, z divého toho píboje dolék uším neskonale truchlivá, trhaná, ta-
jemná hudba, jako pochod pohební.
Nár. Lisiy v zái' 1902.
Babylonská historka.* Satirická
rta
z
doby nekonených defraudací.
Vcmáždni dvoran svtoznámijch pi spoleném obd. Vn peení zneveliké
lázní X. shro-
byli hosté
Sto-
lování schylovalo se ke konci;
náhla byla vypáchla a stl dýchal
nou
vní erstvého
již
jen chlad-
parfumem bílého ržového mraženého, kteréž ostatn svými tvary bylo taky napodobeninou ovoce. Vážní pánové v bezvadných salonních úborech dobali již jen jako z dlouhé chvíle jednotlivá plná, pomžená zrnka hrozn, na prasknutí nalitá osvžující šávou, dámy ve skvlých toaletách uštípovaly drobounkými stíbrnými lžikami mraženého, nad nímž zuby trnuly, a labužn je nechávaly rozplývati na jazyku. Zraky mnohého stolovníka upíraly se nudou do prázdna, mnohé zívnutí bylo ovoce,
i
* Na sklonku léta r. 1902 pinesly asopisy vídeské a pak téméf veškeré denníky v soustátí zprávu o velikém zpronevení ve veliké bance vídeské pachatel jak obyejné utekl, fl brzy potom snad jen za nkolik dní tytéž listy oznamovaly, že z Pešti vybralo se do Vídn poselství editel a úedník bankovních, aby v okradené bance studovali, jak má zaízené úadování, aby se krásti
—
nemohlo.
—
—
teba
Tak mnohý z úastník svém pokoji, po pohovce, aby zdimnutím pekal chvíli, které teba plnénásilné
potlaiti.
syté tabule toužil již po
—
mu žaludku ke klidnému trávení. Jen mládež zvlášt díví mládež tšila se na procházku, na mí v parku, na skotaení u jezírka. Maminky
—
budou taky ospalé, budou mén písn dohlížeti. Uprosted podélné strany tabule sedl obstárlij pán po levici dámy prostedních let, která piplav ujídala mraženého. Takový hezký „starý
vlas vous, krátce pistimodrými, jako nyvými zraky, v bílé pikové vest a s bílým nákrníkem, což mu pepán", prokvetalých
žených,
i
s
dobc
slušelo. Pán z onch starých pán, jejichž vzezení jako by nasvdovalo, že ani kueti neublíží, a kteí na zbytek života nechtjí nic jiného než klid, svatý klid. Vypadávají takto
celé
kavalíi, kteí
již
tak
pensisté,
zasloužilí
plnou
nebo
kariéru s
všeho dosyta
svou
a
užili,
vypadávají
kteí byli skonili s titulem
in-
dvorního
erstvým predikátem šlechtickým
rady odešli
na odpoinek. Ale tento pán ješt nebyl pensistou. Tento pán byl ješt v plné innosti, jak z hovoru jeho vyplývalo.
Dáma práv
byla polkla rozplynulé souste-
ko zmrzliny a obrátila se k sousedu: „Zdržíte
„Rád trnáct volené
dní.
—
se
bych,
ješt dlouho, pane barone?"
drahá
baronko,
ješt
aspo
Trávím teprve dva msíce na doje
mi teba trochu zotavení.
A
tak
71
tedy zde ješté trnáct dní, a pak
nkam
k na-
prostému uklidnní, aby pechod nebyl tak náhlý, na
asi
nedle.
ti
mšáckého
místa.
Nkam
do
malého,
Anebo do moských
tichého, lázni,
ale
do njakých ješt neznámých, nenavštvovaných." „Jste velmi zamstnán ve svém úad, pane
barone?" Obstárlý pán zahledl se nyvými zraky na-
pí
sálu,
pohodil
malou,
jemnou,
bílou
rukou,
a ekl:
„Ó Bože, drahá baronko! Nkdy neví lovk, kde mu hlava stojí. Agenda nesmírná, personálu jako much, zodpovdnost ohromná. Nemáte ani pontí! Neetla jste poslední výroní zprávu našeho ústavu? Mohl bych vám poslou."
žit
.
.
Paní baronka v nila bílé
„Dkuji vám co rone,
upímném
rozesmání vyce-
zoubky.
ale
zbláznila
nejuctivji,
milý
bych se z vašich
pane baíslic.
Ne-
rozumím tomu." „Ano, ano," kýval obstárlý pán hlavou, „to-
mu
rozumí
málokdo,
a
nkdy
k zbláznní. — Vidte, editeli?"
je
to
skuten
obrátil se k muži mladšímu po své levici. „Zajisté, pane guvernére," pisvdoval uctioslovený muž. Ješt chvíli hovoil obstárlý pán s dámou, naež se trochu ztžka vzchopil a hlubokou poklonou dám se porouel.
znan
v
"
drahá baronko, že nemohu prodleti
„Lituji,
musím peísti
déle ve vaší milé spolenosti, ale
došlou korespondenci
nebo
Dokonil, skoilo zívnuti.
A
— nahrnulo cítil,
zívnouti
Taky muž po jeho nil
mlky
se
krok
by
mu
do
tváí v tva
levici
—
toho
dám!
vzchopil se, uklo-
co nejuctivji baronce a kráel
pt
za obstárlým pánem.
Dva
hosté lázeští, sedící na
sledovali
tabule, jídelny,
je
že
se toho asi
a
oima oba pány
samém konci pes práh
až
jeden z nich otázal se:
„Kdo byl ten hezký letný pán?" „Toho neznáte? Mj Bože, je zde již msíc, to guvernér banky Salto mortale" z Baby,,
lonu
." .
.
ekl
z Babylonu a mínil tím
Víde, Baby-
lon na Dunaji. se, že jsem etl jeho jméno Baron Saprment, pravda-li?" „Arciže. Vzácný hodnosta. Náelník nejvtšího vídeského penžního ústavu." „Znamenitý finanník, pravda-li?" „O tom nikdo nic neví. Ale býval ministrem.
„Ah, pamatuji
v
seznamu
A
bývalí
hostí.
ministi
stávají
se
guvernéry
Salto-
mortálky."
„A druhý, mladší?" „editel Saltomortálky. Pijel vera za guvernérem s rozlinými referáty."
o telu
dvé hodiny pozdji zaklepal sekretá hona dvée pokoje editelova, o patro výše
nad
bytem
pán
guvernérovým.
„Vstupte! Co jest?" ozvalo se vstíc sekretái.
„Pane editeli, práv došel telegram z Vida podával jej editeli.
n,"
„Díky! Jiného nic?"
Druhý
„Nikoli.
telegram
svdil panu gu-
vernérovi."
Sekretá etl,
a
se porouel, editel roztrhl telegram.
zbledl
v tvái na
smrt.
Ruce se
mu
rozechvly, postava se zakolísala. Ale vzpamatovav se, vyítil se ze dveí, nesáhnuv ani po klobouku, a kvapil o patro níže, k pokojm gu-
vernérovým. Zaklepal, a aniž ekal na pobídnutí, vítil se do komnaty. Pan guvernér sedl v hluboké lenošce, svinuje peliv cigaretu.
„Pane guvernére, rate prominouti, telegram "
z centrály
„Taky „Já taky
—
editel chvjící se
jste
dostal?" ekl dobrácky guvernér.
tamhle
leží,
ješt jsem neetl."
sáhl po neoteveném telegramu a rukou podával jej obstárlému pánu.
„Pane guvernére, rate klamou-li
„Tak
mne
zraky,"
vidíte,
milý
ísti,
pro Boha, ne-
hartusil.
editeH,
lovk nemá
ni-
kde pokoje," ekl dobrácky obstárlý pán. „Chcete si
odpoinouti,
chcete
se
nadýchati
erstvého
:
77
vzduchu
—
legrafují.
A
a zatím
vám
ješt kdyby
poade
telegrafují,
nco
za
to
te-
stálo."
Zvolna rozpeetil telegram, etl, ústa se otevela dokoán, papír vypadl mu z ruky. Modré, nyvé zraky upely se na editele, jako by volaly o pomoc. „Tedy je to pravda, pane guvernére!" zvolal zoufale ce!
Pt
editel.
„Defraudace,
strašlivá
defrauda-
milion!"
Csta
pán
guvernérova
sklapla
a
šeptla:
„Pt milion! Ano, to konen stojí za legram. Ale eknte mi, nejdražší editeli, to peníze jsou skuten pry?" „Pry!" ekl „Ty tam?"
temn
ty
editel.
„Ty tam!" znlo jako z hrobu. Guvernér díval se dlouhým pohledem
modré zraky jeho jako by zas ekl
editele,
A
te-
„Milý
editeli,
utekl
„Zdali
s nimi,
tžko
s
na
se rozplývaly.
nimi?"
odpo-
íci,
ale
utekl,"
se
po
njakém pe-
vídal editel.
„A mají ho?"
zeptal
mýšlení guvernér.
pane guvernére, ponvadž utekl." „A eknte mi, pro boha, drahý editeli, byl ten lovk u nás, v Saltomortálce?" „Zajisté, že byl, pane guvernére, jinak by je nebyl mohl zproneviti," ,,A jak že se jmenoval ten lovk, editeli?" ,
.Nemají,
pane guvernérG."
„Pcllinck,
„Pcllinek!"
jméno,
mysHm,
vzdychl guvernér. „To že
budu
je
si
hoké
je
do
pamatovati
smrti."
Pohled modrých plouži'
zrak pán guvernérových
parketové podlaze, jako by
po
se
hle-
lovka s hokým jménem, nm nevdla ani policie ba-
dal, objeví-li tu kdesi
ale
marn. Zatím o
bylonská
—
chci
íci
vídenská
—
ani
policie
mst, akoliv zatyka na Pellinka letl tou dobou po drát do všech milionových ert stedisk. do všech pístav, do všech jiných velkých
ví,
kam. všady letl.
„Pane guvernére," ekl editel po delší pomlce, „promite, že pipomínám, že rychlík do Vídn odjíždí o šesté hodin. Je as, abyste se pipravil, nebo je tam naší pítomnosti nanejvýš teba.
O
šesté odjedeme."
„Tak tedy myslím, že
pojedeme,"
ekl
guvernér,
Vlak huel, supl, dunl po trati, skrze nely a pes mosty, jako by se ítil do pekla. byla
noc a kolem oken
vagón
lítaly
tuJiž
chomáe
Pan guvernér vypojednou z dlouhého dumání, upel modnyvé zraky na spoleníka a otázal se: „Byl ten Pellinek editelem?"
jisker,
bral se ré,
„ale
tch pt milion nedohoníme."
jako když dábel soptí.
„Nebyl, pane guvernére."
„Byl podeditelem?"
pane guvernére."
„Nebyl,
„Byl kasírem?"
pane
„Nebyl,
pidlen
guvernére.
Byl
jen
službou
kasírovi. Postavení jeho bylo dost pod-
ízené."
I že
„A eknte mí, drahý editeli, kterak to, mohl takovou sumu zpronevit?" „Pane guvernére, nevím zatím o vci více
než vy. Když jsem odjíždl, zdálo se býti vše v nejlepším poádku. Ostatn zdá se, že toto „jak?" je výluným tajemstvím všech defrau-^ dant. Pamatuji se, že posud v každém podob-
ném pípad
první otázkou všech,
i
nejzasvce-
njších, bylo: jak? Jak mohl defraudovati? Ješt
nikdo na to nedovedl odpovdti. Snad poví Pellinek sám,
„Tedy
už ho
pi závreném mají?"
zvolal
nám
to
líení."
radostn gu-
vernér.
„Posud nemají, pane guvernére. Ale dostauctiv editel. Guvernér se zamyslil na chvíli. Bylo patrno, že o usilovn pemítá. A konen ekl: „Nesoudíte, že by pro nás bylo dležitjší, nou-li ho," odvtil
nem
kdybychom
dostali
radji
tch pt milion než
Pellinka?" „Zajisté,"
mu že
uklonil se editel
guvernér nevidl jest
tak hluboko, že
do oí. „Ale zdá se, to ješt obtížnjší než dopadnouti defrau-
80
danta. Stává se velmi asto, že defraudanta ko-
nen
chytí, zpronevené sumy málokdy." „Podivná vc," ekl v zamyšlení guvernér.
A po chvíli dumání ozval se optn: „eknte mi, editeli, pamatuji-li se máme
dobe,
v Saltomortálce taky kontrolory?"
„Máme." „A 'revisory?" „Máme." „A ti také úadují,
není-li
pravda?"
„Ano, pane guvernére."
„A prosím vás, že nic nepozorovali?" editel pokril rameny. „Je
loi
a
pravidlem,
pane guvernére, že kontrovci teprve, když
revisoi dovídají se o
defraudant utee, zmizí, zastelí se
o
se.
A
nejastji
tom dovídají až z novin." Vlak bouil temnou nocí dále.
Unaven cestou, sedl guvernér baron Saprment ve své pracovn, když se ohlásil editel, kterýž ho byl z lázní X-ských provázel. „Co pak mi nesete, drahý editeli? Snad neutekl zas nkdo s pti miliony, pro Pánaboha!" „Ne, pane guvernére, první dávka nám zatím zcela postaí. Ale došel telegram z Pešti, že
editel banky ,Teremtete' pijíždí k
n, aby
studoval
žirové
ízení
nám do
naší
Víd-
Saltomor-
I
^^ky •
ústavy, aby se nemohly vyskytopodobné defraudacc, jako byla Pel-
s jinými
váti
dalši
linkova."
„To
JG
zajímavé,
velmi zajímavé,
milý
e-
Jen škoda, že sem toho editele neposlali njaký as díve. Nebo te, myslím, zaneme
diteli.
o
sami taky studovat. Vidte, editeli?" R«editel
se uklonil, a jakkoli byla
doba
vel-
mi vážná a žádné píiny k smíchu, pece jeho líce
pelétl
úsmv
sotva
patrný.
pešská zpráva skuten jako
Pipadala
mu
ironie.
Zatím bylo na všech stranách pátráno po zmizelém Pellinkovi. Všechny pístavy byly obsazeny, všechny hotely na
dozorem, všichni nováni,
všechny
svt
pod policejním
cestující fotografováni,
prvodní
listy
roentge-
drobnohledem;
zkoumány. „Ješt ho nemají?" tázal se guvernér maloza týden po události. „Posud nic uritého, pane guvernére. Ale
mysln
zpráva z Londýna, že tam v jistém hose ubytoval muž, kterýž se podepsal do kni-
došla telu
hy cizinc Pellinek. Byl zaten. Podrobnosti policie
tají."
„Nuže!" zvolal guvernér pln radosti. „Ano.
Souasn
však
došla
zpráva
z Ca-
ihradu, že jsou tam na stop podezelému inI.
Herrmann,
XVIII.: Burlesky.
6
82
dividuu, ulitý.
nž
na
se
„Pro má! Sem
je s
tají,*'
zatyka Pellinkv
jak
tají."
vykikl guvernér, „když ho
ním!"
„Zárove kraoval
zpráva
došla
editel, „že
zince, kterýž dle vší s
hodí
Podrobnosti policie
z Alexandrie,"
po-
tam dopadli podezelého cipravdpodobnosti je totožný
naším Pellinkem."
„Mj Bože, vida „Konen dochází
!"
zajásal
guvernér.
zpráva z Nového Yorku,
že tam byl v jedné pokoutní místnosti
noch jménem pochybnosti,
Tom že
zaten er-
Špunt, a není prý nejmenší
tento
Tom
Špunt
je
stihaným
defraudantem Pellinkem."
„Mj vé,
Pane!" zvolal guvernér, upíraje ny-
modré zraky ke defraudant
utekl
tyi.
stropu, „zlatá policie!
jen
jediný,
a
ted
už
Nám máme
Je to štstí, vidte, editeli?"
A ložil
ty
na dobrácké, plné tvái guvernérov roz-
se blažený
úsmv.
I
kvtnu
Nár. Listy v
1905.
Fysická práce.
To
jsou
zatracená hesla, pánové!
komu
to s
tím
napískal,
týdenník
a
nejspíš
pospíšil,
ert ví, kdo „Máj" honem si
a fysická práce!"
„Intelligence
že
proto,
máme
všeHja-
A
pátení literární hlídka „Národních" si taky hned omoila, upozorujíc na pojednání „Máje". Ale to již na mne bylo
kijch
hesel
pozd. To sické práce"
ješt málo.
již
jsem následky
ml
v sob.
Dva návrhy v
píin
té
by
spšná
se
na
práce
zizovaly,
léto
v
dílnách,
podal
pdu
by bylo prospšno vzdlávati jež
a fy-
„intelligence
a
kterou
Prý
Máj.
v koloniích,
za druhé
by
se
pro-
ochablé
nervy osvžovaly.
To
je
poád
starostí
konec, pánové, vzniká ve
lovk vbec njaké týe, o
ta
fysická práce.
tmi nervy
jindy.
!
A
na
pochybnost, má-li
nervy. Ale pokud
tom nkdy
se
s
mn
tch nerv
Dnes mne dozírá
64
Taky
o
v
práci
zahrádkách
mluví
autor
toho poplašného lánku v Máji. Ale hned sám
rozumn
dost
uznává, že to v Praze nejde. Taky
že nejde. Pravda, bývaly
zahrádky, ale
vyskytl
bacillus
(vdecky a
ten
trhl'
se
na
tu
n
v posledních
se
a
dvacíti
letech
mu íká podnikatel staveb),
kde kterou zahrádku žere. Pijde, vykácí
kaštany,
akácie,
jasany,
které
je
ouzko
s
kolem dokola
všechno
zazdí a obezdí, uprosted
do
njaké zahrady
mor. Jakýsi zloádný
zstane
pátého
jakási
patra
se
šachta,
podívat,
šachta všeobecn se nazývá dvorem ubohé dti našich potomk, kterým pak nikdo již nedovede vysvtliti, co vlastn býval dvr, jak vypadal, co znamenalo mládeži volné a vzdušné to prostranství, samo nkolikrát vtší než celý ale která vdeckým názvoslovím stavebního ádu se jmenuje „luftraum" a má prý být nejmén asi patnáct procent celé plochy stavební. Slovíko „nejmén" je tu skoro zbytené. Ješt se nevyskytl stavitel, který by dsivou tu šachtu byl udlal vtší než .nejmén" tch patnáct procent. Zstalo sice ješt nkolik zahrádek v Praze, sárn se do jedné dívám a potšuji se její svží zelení. Jen že náleží panu domácímu, a ten by se na mne po ertech podíval, kdybych do ní vlezl s rýem a hrábmi a zaal mu v ní fysicky kterážto (ach,
dm
!)
—
,
pracovat. sicky
Myslím,
vyhodil.
že
by
mne
z ní
ihned
fy-
Dobrá,
nkdy
vás
tu
—
nejde
to
ale
pojednání Máje
mi z hlavy. Takové heslo
nešlo
a
tcjrá vás,
tejrá.
se na mi bzuelo
pilepí
Poád
v uších: fysická práce, fysická práce!
Tak tedy snad ona „prospšná práce" v
díl-
nách, pipadalo mi zas a zase. Uvažoval jsem;
mám se dáti zapsati jako mimoádný poslucha nkam do dílny truhláské, ševcovské, zámenickamnáské? Mohli by mne tam vbec potebovati? Zkoumal jsem své schopnosti a dospl
ké,
tomu,
k
jsem
bych snad ješt nejlépe vy-
že
hovoval v díln kamnáské. Pozoroval jsem astokrát kamnáe a jeho patlání v hlín, nezdálo se
mi
to
pravda.
tak obtížným. Trochu
lovku
a za nehty zaleze hlíny, val.
A
již
jsem
prasecké
zhrubne jemná ple byl
ert aby se z
na
skoku,
ní
tedy
že
je
to,
na rukou
vymýbudu
v prázdných, odpoinku vnovaných okamžicích kamnaiti, když jsem se doetl, že nastává stávka
kamná.
Pozor, hochu! Ješt abys dostal nco neberného jako stávkokaz! Založil jsem hlavu do dlaní a pohlížeje na stl ped sebou, zadumal jsem se. Nevydumal jsem nic. Potom jsem upel oi ke stropu a dumal jsem dále. Dívám se, dívám, a pojednou jako blesk
mne
to
proniklo
—
tu
by bylo kus
fysické práce!
„Baruško," chleba."
Pinesla.
povídám,
„pineste
mn
kus
80
povídám
„Baruško,"
mn
„pineste
dále,
štafle."
nmž
Totiž schdky, dvojitý žebík, na
pro-
Baruška tlocvik, když se objeví poteba
vádí
okna.
vycíditi
Ve
své svtnici
když
nejdéle potlauji, nebo
lemi pihrká do
mé
potebu
tuto
Baruška se
se
pracovny,
to
je
co
štaf-
pravé do-
puštní Otvírám jí brány své pracovny teprve, když se mi okna potáhnou šedmodrou mázdrou, že už ani nevidím, svítí-li venku slunce nebo pak si na mých oknech pomeje! V tch dnech odcházím ze své pracovny, abych nevidl, jakým zpsobem Baruška odklízí, co jí a jejím štaflím peprší-li
tam. Ale pak
Baruška
si
doloží,
káží. Je to nco jako malá zkáza svta, jako zpevrácení všech vrstev a naplavenin mých, po-
veškeru
krývajících
podlahu.
Jestliže
jsem
n-
kam na
vrch položil rozetenou knihu, shledám
se
po
s ní
dlouhém
dlouhém,
ase,
a
jestliže
jsem tam v roztržitosti položil rozepsanou povídku, ta
ubohá nedoká
se
již
konce,
nebo
té
v-
bec nenajdu.
Baruška pinesla Vylezl strop.
štafle.
petel
jsem,
mne
jem, ranilo
stídou
chleba
„Ježíš
v oi.
Marjá!"
kižuje
binách pode mnou. „To je
jsem
Cosi jako oslepující paprsek šlehlo poko-
zaazen!"
je
se Baruška v hluhrza, jak ten strop
škrtl krát,
bílé
jsem stídou chleba ješt dvakrát, ti-
njhy objevily
na strop, všechen
se
moud, tabákový dým
prach,
a
pavuiny uvázly
na stíd. Slezl
stídou
jsem
svítily
jsem
díval
a
vzhru. Škrty
se
na strop jako klikatý
blesk
na
erné obloze. Ejhle, tu máš kus fysické práce! Doma, pod vlastní stechou. Užitené a zdravé. Zde se naskytuje kus tlocviku svalm, které jinak zstávají nepoužity a snad
i
zakrují.
„Baruško, pineste mi dva bochníky chleba,
erného, verejšího nebo ješt lépe pedverejšího."
Dívával práci a
a
jsem
se
vím, že se
malíe pokoj pi té chléb válí po strop
na
mkký
stnách jako knedlík
a nic „nebere".
Baruška pinesla chléb, tabulku, že jsem
já
vyvsil na dvée
zamstnán neodkladnou
prací a
tedy nejsem pro nikoho doma, shodil jsem vestu,
vyhrnul rukávy košile a
jal
jsem se fysicky pra-
covati.
Práce blaží! ítal
již
Je
to
taky
heslo,
které
jsem
jako kluk v slabikái, a dnes v prvých
pti minutách jsem nanovo uznával jeho pravdivost.
Zaal jsem v kout
a
stídou pokrájeného
chleba jezdil jsem po zdi, po strop, a jako ten princ
v
pohádce vystupuje z kouzelné koupele
desetkrát krásnjší, než do ní vlezl, tak se mi
pojednou
jevil
vzorek šablony, kterou
mn
malí
!
RS
ped
V pokoji
lety
namaloval, ale která mi zatím
vypadla z pamti, jsouc
víc a více, vždy hustji povlakem prachu a mouru z uhlí, sazemi z.rozestouplijch kamen a mraky tabákového dýmu. isouká vyhledala kousek po kousku z obalu toho, jenž se na ni po léta byl ukládal, a skoro mi pipadalo, jako by Z2d oddychovala a malba jako by mi dkovala za tuto
a
tlustji
zastírána
oišující práci, za
svžest
to,
že
jí
vracím
pvodní
její
a krásu.
Ó, pvabe fysické práce! Nemohl jsem dosti blahoeiti intelektuálnímu pvodci tohoto mého podniku, v duchu jsem podpisoval každé jeho
slovo
uminoval
jsem
lánek
„Máje" na vlastní útraty dám rozmnožiti, že budu choditi po Praze a rozdávati ten traktátek na potkání, každému, i lidem neznámým, a zvlášt onm, kdož marn podnikají všeliká léení odtuovací, po nichž seznávají
o
a
intelligenci
a
fysické
že
si,
práci
v zoufalství,
že jim zase deset nových kil na váz2 pibylo. Ano, pánové, zakute si pokoj, vy-
trhnte kachel z kamen, aby se zdi stropy zasazemi, a pak vzhru, po mém píklad vylezte na štafle a kartáujte si malbu chlebem. Budete mít jak znova vymalováno, a když slezete, i
nesly
dejte
se
deset
kil
peliv úbytku.
zvážiti.
A
Co pokoj,
máte-li
pokoj
to
znamená
pét,
budete
Kolumbovo vejce, rozatý uzel gordický, nová, posud neznámá kapitola zdravovdy na
konec
štíhlí
jako
mladé
bízy.
Ejhle,
80
Avšak, dále
a
víc
nezvyklé
njaké tvrthodin,
po
pronikavji jsem
té
cítil
práce fysické. Zdálo
lýtka opuchají;
holen
pak
a
ím
zvláštní
úinek
se mi,
že mi
jako by se mi odpoutávaly
od kolen kosti stehenní se rozbolavly kyle se mi znenáhla vyvracely z kloub;, páte se mi nezvyklým prohýbáním drobila žebra jako by chtla z kže ven obíral jsem se tvrt hodiny ;
;
;
;
stropem,
pi
emž
arci
hlava
i
krk
se
dostaly
v polohu, v jaké jich pravideln nenosívám, a
když jsem pak chtl hlavu zase narovnati, nešlo to. O rukách vbec již jsem nemohl íci, jsou-li ješt zavšeny na tle. Ml jsem pocit, jako by byly upadly a jako by ted jezdily jenom vlastní setrvaností a podivnou pitažlivostí po strop. V prstech u nohou pocioval
mn
jsem velice nepíjemnou a potom skoro
již
nesne-
ke. A
ješt pozdji celé tlo zkoprnlo a pozbyl jsem jasného vdomí, stojím-li posud na štaflích i na podlaze nebo na strop. Celá moje sitelnou
„duševní dílna" toila se se mnou, až
mne
pojí-
mala závra. Nevím, jak dlouho jsem tak pracoval, kolik probudila neskonalá hodin, ale náhle se ve
mn
touha, abych už zase byl dole, na pevné
pd,
abych si sedl, tlu trochu odpoinul. I pokusil jsem se slézti avšak tu jsem seznal, že svaly,
—
které
mne obyejn
poslouchávaly,
vypovdly
mi náhle službu, jsouce pekonány svaly patrn jinými, které jsem
nepomyšlené probudil k životu.
.
90
Usedl jsem tedy na
vit zbytkem sil svých, prostoru pod sebou:
štaflích,
keo-
drže se
zaúpl jsem do hluboká
!"
„Ba rusko
Na
a
tetí zvolání Baruška se pihnala z ku-
chyn.
dve
„Baruško, s
té šibenice
zlaté,
nemohla byste mne
sundat? Já sám nemohu, jsem jako
zdevnlý." Doznávám, že
svdomit
nen,
že
bychom šel
bychom
ale
to
plynárny,
Prohlásila
a
volala
.
a
ko-
tak mohli spadnout oba a že
ped
chvílí
soused je zízenec pan domovník že práv reviduje
kominík, a že u
ve schodišti. Že by všechny
lustry
upímn
Baruška
marn.
se jist potloukli. Ale že prý
pdu
na
se o
pokoušela,
ty
pány za-
.
Jenom jsem pikývl, pokud jsem hlavou vbec hýbati mohl, a eení pánové shromáždili se za chvíli v mé pracovn. Zárove s sebou pinesli záchrannou plachtu. Baruška drcla do štaflí,
já sletl
do roztažené plachty, a
ponvadž
jsem cvakal v zimnici všemi zuby, byl jsem ulo-
žen do postele.
Ležím beze hnutí, pohlížeje s hokou výitkou ke stropu, který je v rozmru pti tve-
rených metr loze
bílý,
sváten
istý, v ostatní roz-
však jako bota erný. Dívám se na stnu
pi dveích,
proti
oknu,
jejíž
patrona
se
skví
01
v
pvodní
kráse, kdežto zbývající ti
stny
halí
posud jako v roucho smutené. Baruška mi obas podává pHitr s hmonádou až k ústm, nebo sám nemohu rukou ani hnouti. Je mi tak, jako by celé tlo mé bylo na drobné kousky rozezáno a rozštípáno, nebo
se
samých kostek, jako „kotpvabná dtská hraka, a mám dojem, že se pi nejmenším hnutí rozsypu a že mne pak žádná vda lékaská nebo mechanická nedostane dohromady. Dívám se na zdi, na strop, stenám bo-
jako by se skládalo ze
vová stavebnice",
lestí
a
tato
pemítám úzkostliv: Kdo
to za
mne do-
dlá, pro Krista Ježíše, kdo to dodlá! Ale nervy
svdil jsem
— nervy
jsem kde kterým. zježeny
a
jich
Umiuji
to
Ale
visuté
mnohem
pokám
si
osvžil.
pocit, že jsou ted
se
nesmím
A pe-
skuten jsou.
rýžovému
Hnul
všechny
kartái.
Jen
zatím,
že si na dokonení zapoaté pracovn vypjím Bezinovo palešení. Dívám se na to nkdy, je
si,
práce ve své tentní
Mám
podobají
dotknout se
jsem
že nervy
se,
praktitjší nežli s
tím
trochu.
štafle,
pohodlnjší.
Nár. Listy v listopadu 1905.
Svatý pokoj. Z innosti neúnavného asekuranlho agenta.
Pan
oka
Bonaventura
mžeme
povdti,
nebyl
že
lovk. Ano,
zlij
byl
to
lovk
velmi
Nieho se tak nebál, jako nedobré vle. Jenom s každým dobe vyjit! Jen se s nikým dobrý.
nerozkmotit!
Ano,
A
nikomu nepekážet!
nikomu
nepekážet.
Tuhle
moudrost
životní
nikdo
mu nepovdl,
nikde se o ni ne-
doetl.
Ml
sám ze
Živýma, dobráckýpozoroval svt,
ma, trochu
ji
všechno jeho motáni vlastním
zdravým
pravdu: jak by na by po
sebe.
pimhouenýma oima
jednoho dne
a kolotáni, až
pudem
padl
na
svt nkomu
velikou
pekážel,
tu
ml
klidu.
Bonaventura nechodil ninikam nekandidoval. Nebo toto pokušení pišlo na jednoho dne. Sedl mezi vrstevníky v sousedské své hospod Proto
taky
kam do spolk i
pan
a nikdy
93
a pojednou se vytasili
jeho pátelé, jako by se
byli umluvili:
—
„Pane oko, budou volby do obce jak pak, vy nic? Máte léta, máte své jisté, máte dm, isté knihy, a taky trochu obecnímu hospodáství rozumíte. Hrakou vás prorazíme do sboru.
Vemte
to."
chvilenku trvalo píjemné šimrání z to-
Jen
hoto lichotivého návrhu, jenom na chvilenku bylo
mu
až horko,
ten pan
když pomyslil,
by
že
velmi hezky slušelo, kdyby o
mu
nm
skuíkali:
obecní starší oka. Nebo dokonce pan radní oka Ale brzy se pan Bo-
mstský
!
naventura vzpamatoval a zvítzil nad dábelskijm
pokušením: „Ne,
pánové,
tohle
ne.
Pro
mne
to
není.
Chci mít pokoj."
A
do voleb míjel svoji milou hospodu, aby
pemlouvání neopakovalo. Teprve když bylo všem. a když uražení voliové zvolili do sboru jeho konkurenta Kadeku, oddechl si z hluboká a zas mezi pátele zapadl. se
po
O nco
pozdji podrobil všechen svj majetek jenerální revisi, a když shledal, že co má, staí mu opravdu až nadomsrti, prodal závod, v
nmž
se byl dost naplahoil, a uchýlil se v ži-
vot soukromý.
a
Ted nebude nikomu pekážet. Udlal místo bude mít svatý pokoj.
:
nu
Na nkoho pi tom nevzpomnl. Nkdo pece ztrpoval život.
pa-
oko vi
To byl pan Makarius Stnika. Muž, který rovnž nikomu neublížil, ale jehož zjev panu
okoví setkal,
vždy pokazil
zaznla z
úst
celý den. Kdykoli se s
ním
pana Makaria Stniky
stej-
Smím
vás
ná otázka: „Ráil
Tu
jste
se
abychom
navštívit,
už rozhodnouti? to
tvá pán
dali
na papír?"
oková
pokryla trpným výrazem, jako by ho užírala njaká vnitní bolest,
se
a skoro nevrle odpovídal
„Pozdji, pozdji, pane Stniko. Neuhánjte
mne."
Pan Stnika
byl
akvisitérem pojišovny na
život „Abundancie" a snažil se, aby pana získal
pro
Pan
svj
oka
oku
ústav.
pozdji nikdy se nemohl upa-
matovati, kterak se vlastn
s
Makariem Stni-
kou seznámil. Bylo-li to kdysi ve vlaku na výlet nebo v hospod, bylo-H to na tramvaji nebo o pohbu. Zkoumával minulý svj život, vracel se o pt, o deset let, pipomínal si všechny význanjší chvíle, ale dospl konen naprostého pesvdení, že jeho známost se Stnikou nemá poátku, že ho nikdy nevidl poprvé, ale že ho Stnika svojí dotravou otázkou týrá „odjakživa".
konen:
snad,
snad by se byl
již
dal
95
pohnouti, s
Štnika nesmírn nešastn
pan
ale
V
ním zapoal.
tom byla jeho „tragická
mu
„Podívejte se, vašnosti," ekl
—
(jen
týral
pan
prvé se
kdy
—
pravda-li?
neznal? Toho jsem
stala
ml
ník,
to
marn
bylo!
tyry lhty, za rok Pana Šejnohu jste za dva roky si ho
tisíc.
pojistil,
—
nic jste
dostala
osm
celý
pojištný
Pan Paštyka pldruhého roku, rozžehnal se, panika dopojištní a vdala se. Pan Komorous, privát-
kapitál platil
pt
rodina
povolal,
na
kdy
—
zaplatil
umel, vdova dostala
Pánbh
—
„nemžete udlat jsem pana Kapouna znal
lepšího. Pojistil
ho,
bylo,
to
oka)
vina".
tehda po
burse.
krejcar
hezké
jmní,
—
tisíc.
všechno
Bože, to štstí, když za
pt
na
prohrál
tvrtí roku
po pojištní zemel a rodina od nás mla dvacet tisíc na dev. Zachránili a všechno. Taková
dm
,Abundancia'.
jest
Kdybyste umel za
—
tady budou peníze."
že
panu
se
tak
A
byl
byla osudná chyba
to
okoví
brzy
povdl,
pak ješt se pan
vyprávl
rozžehnali
pl
pán Štnikova, o
jen
svtem. Kdyby mu
se
že koho „Abundancia" pojistila,
ticet,
oka
tyrycet,
padesát
let,
stál.
mlo
A ím
nní, že
byl
odhodlal. Ale osudné lákadlo
tém povriv
jištní
kteí
lidech,
nikovo mlo" úinek práv opaný. Pan byl
roku
pesvden,
Štnika
Št-
oka
že by jeho po-
v záptí brzkou smrt, a o dále pevnji se v
žil
by
nm
to
ne-
ustaiovalo mí-
pojišuje ne na život, ale na
90
pak již nemohl Štniku ani vidt a každou jeho návštvu skoro odstonal. Tak to trvalo dvacet nebo ptadvacet let. Zatím hlava pán oková zšedivla, nachýlila se, dnové jeho se naplnili a jednoho pondlka, práv když byl dovršil šedesátý pátý rok ži-
smrt.
skonal šastnou, náhlou
vota,
s"mrti
beze všech
Mrtvicí.
bolestí.
Bylo nepochybno, že zemel. Ležel na prkn, chodili
nj
na
se
dívat,
dali
ho do rakve, za-
pohební vz kodrcal s ním po dlažb, mžilo pi tom studen, jako když jehvynesli
bednili,
bodá,
lami je
jej,
oka ml
pan
a
v suchu, skoro v teple, a že
blahý
má
pocit,
že
ted na vždycky
svatý pokoj.
Na hbitov ho a je
panu okoví, v rakvi,
a
a to
uložili
do hrobu, zasypali,
nebylo nejmenší pochyby, že
pipadalo,
sám,
cítil
vznáší
duchem nkde nesmírn vysoko
na to klidn
usínal,
všechno
že ho tuhle
A
bude.
V ale
že
tom
tolik
A
dívá.
když
tak
že
se
a že se
prvni
noc
vzpomnl už jen jako v mlhách, protivný Stnika pronásledovati neho
vbec
už
nic
neznepokojí.
se omýlil. Nepoítal sice dni a noci,
vdl,
že
tu
neleží
dlouho,
když ho
njaké dunivé rány, s poátku jako vzdálené, ale dunní blížilo se, údery pronikaly vzbudily
hloub a hloub, až pan
nho cho,
ale
již
oka
vyhádal, že vedle
Potom bylo den tinazejtí uslyšel nad sebou množ-
vyhlubují nový
hrob.
97
kroGJ, modlení, zpv, do nového hrobu spuštna rakev, padala hlína a kamení, ra-
ství
byla
chot se vzdaloval, vše utichlo.
„Zapla Pánbh!" ekl je
si
pan
oka.
„Zas
pokoj."
Skuten bylo ticho, až do plnoci. Ale tu pojednou ozvalo se po boku pán klepání na úzkou pehradu pdy, která oba hroby
okov
dlila.
„Kdo pak to ani v noci nedá pokoje!" zamumlal k sob pan a tváil se, jako by
oka
neslyšel.
Ale klepání se opakovalo, naléhavji.
Kdo
se
dobýval,
ím byl
dále úsilnji,
patrn neod-
byta.
Konen
se
pan
oka
nezdržel
a
zvolal:
„Koho to rarach bere! Tady má být svatý pokoj! Co chcete?" „Moje úcta, rate odpustit, vašnosti, to jsem já,"
ozval se hlas, z
nhož
vyznívala radost ne-
známého, že se pece doklepal. „Kdo je to, já?" tázal se nevrle pan oka, jemuž byl hlas nesmírn povdomý, ale za svt nemohl vzpomenouti, komu náleží. „Vašnosti, já, Makarius Štnika," znla úslužná, zdvoilá odpovd. V panu okoví byla sice všechna krev dávno studená, ale ted v pímo zledovatla. Tohoto setkání nenadal se.
nm
„love," I.
Herrmann,
zvolal žalostné, „co tu chcete?"
XVIII.: Burlesky.
7
:
DcS
„I,
sem nechtl," odpovídal Stnika,
já
mne
už SG
neptali, chci-li
msic
brzy po vás, ani že
mne
pál,
ale
—
Nahoe
ted snad
jste
„ale
Šel jsem, a
ne.
A
to netrvalo.
položili vedle vás.
posloužit.
nebo
jaké štstí,
Snad vám budu moci mi
provise nedo-
té
udláme obchdek.
totiž
Já
v posledním roce pijal ješt jednu agenturu, pro pojišovnu z brusu novou, bez konkurence! Pojišujeme impregnování nebožtík, skoro za bab"
ku a dokonale
oka
„Co že pojišujete?" volal pan cek rozilen, že
slyší
,,Vašnosti, nebožtíky. j
i
ervi
ch
vše-
zas o pojištní.
Impregnujeme
je,
aby
nesežrali. Se zárukou na pade-
sát let a poplatek dle krychlového obsahu, jed-
nou pro vždy, vašnosti. Zaplatíte
a
máte navždy
pokoj."
„A
oka,
když se nepojistím?"
co
ptal
se
pan
dech.
taje
„Pak vás ervi sndí, a je po všem ." Pan nabral dechu a volal k sousedu .
.
oka
všecek rozhnván já se
„Tedy poslouchejte, Štniko zpropademj, na tu vaši impregnaci nepojistím! Chci mít
svahj pokoj
!
Byla to poton:
ucpal
A
mne sežerou
pán oková si
uši
—
to je nejjistjší."
poslední slova.
poduškou, kterou
hlavou, a obrátil se k sousedu zády.
ml
Hned pod
Nár. Listy v lednu 1908.
„Holandané".
Zakletí
Vypravování starého výhybkáe Voprátky.
Veho obecniho domu
velké strážnici, tak zvané „ratejn" nové-
hodinku.
V
útulné
té
pražského, svtili místnosti
pokud
se všichni zízenci obecní,
A
ernou
shromažovali jich
práv
ni-
když nehoelo, když mrazem nepopraskalo potrubí vodovodu a když se nepotrhaly dráty elektrického vedení a v povtí nebo pod zemí, bývalo v ratejn živo a hluno.
kde nebylo
teba.
když nikde neucházel
tak
tedy,
plyn,
Ale nejmilejší jim byla erná hodinka. Velikými okny padalo do prostoru dosti svtla ob-
loukových lamp z
ulic
nebo starodávného punstíny osob se
oškového osvtlení plynového, prodlužovaly,
tanily
po
podlaze,
ve
velikém
mohutná polena dubová (nebo uhlí se za onoho asu prodávalo již jen v lékárnách a ústední topení vodou neosvédovalo
krbu
praskala
100
shromáždné
všechny
a
sg)
znenáhla
ovládala
píjemná nálada lehkého mrazení.
Nebo
o této erné hodince vypravovaly se
ponuré,
historky
Nejmladší
byly
mnozí pamtníci
nkdy nesl
se
ze
Mli
kže
je
z úst
nejstrašidelnjší,
byl,
kdo pi-
pi jehož vyprávní
na tle srážela, vlasy vypadávaly.
Bylo
to tak
v prvé tvrti
století
bavil spolenost,
vyprávje
jim
„Bludného Holandana",
ádáno na
bylo
které
po-
obecní útraty pro nejširší obecenstvo,
V tch
zadarmo.
jedenadva-
lampá Muínoha o verejším ped-
cátého. Byl pondlek, a starý
stavení
Ale
dd, pradd,
hrdinou dne
taky prabab.
vc
minulosti.
dvacátého.
století
znali historky, události ze sto-
devatenáctého.
lení
z šedé
strašidelné,
tak
dv
dobách byla
taková ped-
stavení za týden. je vám šlakovitá historie, kamarádi. Vizbouené moe, blesky srší, hrom bije, vlny
„To díte
šplýchají až do
mokavých
hledišt, orkestr hraje v nepro-
V
pláštích.
takové malé zátoce kolébá
se plachetník, ekli byste, že se co roztíští.
Najednou
ert vyrazí jako by
ji
set
pikoval.
let
A
ten
už
R
to
horší,
vynalez!
je
Holandan je
zakletý,
po moích celé zemkoule. ješt
nevidt o skály
hrom, a z
kulis
jiná lod, zarejduje, zastaví
Holandana.
Pár
blesk,
A
jako
v zátoce,
lod toho bludného je
vlastn
musí
strašidlo.
poád
ta lod je
rejdit
barabina
než byla ona, na které Kolumbus
Ameriku, ale
moe
ji
nechce.
Ten Ho-
101
landan
asekuroval u všech možných asckurací,
ji
prach a dynamit v ní vozil, chodili do skladiš
pochodnmi, bez patentních luceren
jen s
vyletla do povtí! Vrážel do jiných se tak sprovodil se svta,
dno
moské
dr
do dna
—
ne-
aby
lodí,
každou potopil až na
— jemu se nestalo — voda tam nenatekla, jen
nic.
Navrtal
lod plavala
oíšek. Až konen se do toho zaHolandana zamiluje nevinná panna, dá kvinde milenci, takovému hezkému myslivci, vezme si to strašidlo a ted teprv je Holandan vysvobozen. Jeho koráb se rozpadne jak akciová jak
stále
kletého
—
škrobárna, diná hrza.
moe
Ml
Všechny z
—
všechno pohltí lidiky, jsem vám vlasy jak hebíky to
posluchae
mrazilo
po
tle,
je." .
.
jen
kouta u krbu ozvalo se vytrysknutí z úst a
hned potom úšklebný tenký smích. „Hihi!
Hrza! To
je
laciná
hrza! Už
to
po tisícáté, a ješt nikdo z nich se nepropa. Ale já bych moh' vyprávt o hrze! Já vidl takových zakletých Holandan dvanáct nebo patnáct, už ani nevím, kolik jich bylo. To
dávají
byla
hrza! Celá Praha
se tásla!"
Úastník Bludného Holandana uražen se podíval do kouta, kdo jeho líení hrzy tak zlehuje, ale nkolik hlas ozvalo se: „Jo, jich
starý
Voprátka
!
Ten
ví
vci
!
taky pamatuje. Nikdo ani neví, jak
A
jiní
hlasové pobízeli:
Ale ten je
stár."
102
,,Tak
pojdte,
tatíku,
vypravujte.
—
máte ješt
viržinko,
—
už
je
tuhle to
si
sednte
si
zavdejte.
mezi nás,
—
tuhle
jsem ddil po prastrcjci
nedlají."
Ozvalo se mlsné zamlaskání a hned potom klapot, jako když toprky o podlahu bije. To se blížil starý Voprátka. Voprátka již nesloužil. Byl to starý pensista, který trel v ratejn od rána do veera a pak se odbelhával do malé svtniky vzadu ve dvoe, která mu byla nadosmrti vykázána jako vejminek.
Ml
Starý Voprátka byl vlastn „skládací".
ob rých
nohy
as
devné
—
proto ten klapot.
Za
sta-
ho tikrát zachvátil „ochranný
rám"
ob
nohy.
elektriky a vzal
mu
tak na nkolikrát
Voprátka od tch dob nepoteboval ševe. O levou ruku pišel pi stavb devatenáctého mostu pes Vltavu za Bráníkem do Chuchle, o pravé oko pi dostizích mstské kavalerie na Letenské pláni. Ml za sklenné, erné, druhé, zdravé oko bylo zelené. Ale bylo to oko na obecní útraty, a Voprátka byl rád, že mu vbec n-
n
a
jaké dali zasadit.
em
Za mladších, mužných pi pražské elektrice. „Hihi!"
smál
uprosted. „Já te,
co
si
se
let
tence
býval
Voprátka,
vám povím o hrze.
pendám
nohy.
výhybká-
Mám
to
botky, na pezouvání, ne ajnpalet.
zasedaje
Jen pokejjak
A když
ženské je
tak
:
103
od rána nosím, zdá se
mi njak
že
mi,
de-
vní." „Pczul" kusem
tel
aby
jasnji sáhl
se,
kterou stále
jirchy,
vidl,
po
vyal sklenné oko, pepi sob nosil,
nohy,
si
je
šroub levé
utáhl
zapálil
viržince,
ruky,
mocn
a
napil
dýmaje
zaal „Ano, hoši, co pak
—
pi poátcích.
byli
mou
duší,
devadesát
let.
Ale my, co jsme
—
To vám jednou
nevím,
ani
víte vy.
je-li
Ale bylo to
no, na sedmdesát anebo tenkrát za nedlouho to
po vynalezení pásmové sazby na elektrice. Ale kde pak byste o tom vdli. Tu vzal dávno ert, a ml ji vzít ješt ped vynalezením. Víte, to tenkrát, když bylo nco hodn hloupého
— a
nemoudrého, že
nechtli
to
zadarmo, nco, že by se tomu
Lhot,
—
A poád
tak jimi
to
zas
bylo zavedeno
nco
jiného,
Jinde
zavádli
horší.
Posílali
to
jinde
byli
jinde
šil.
—
ani
vysmáli ve
vždycky „vynašli" naši
rarach
dlalo dobrotu, a když
práv
nikde
páni.
Zavedli nco, chvíli to si
každý navykl, jak
to
bác, vymyslili a zavedli
pokaždé horšího. lepší, u nás pokaždé do svta, aby se podívali, jak
a víte, skoro
novoty je
dlají.
„Jo,
jo,
povídali,
my pjdeme
do svta a uvidíme, že tam jsou chytejší než
my, co? Že zavádjí novoty dobré, co? Aby se nám pak doma vysmáli? Nikam nepjdeme." No, nešli. Zavedli pásmovou sazbu, a vlastn nikdo
nevdl, pro.
—
Ale bylo
zle.
Lidé na-
— 104
noviny psaly, konduktoi z toho byli vrto-
dávali,
sama ta pásma se njak trhala. Když nejh, svolali si poradu, koudel hoela. ted se vám stala vc náramná. Z té poa
hlaví,
bylo
rady
nikdo nevrátil. R když
se
sluha
šel,
—
aby se podíval, co páni tak dlouho dlají, poradní sí prázdna po správní rad ani pa-
—
mátky. Jenom zapisovatel tam ležel nad protokolem jak omráený, když ho vzpamatovali, nic
vypátrání, ale oposice se opela, že
jich
penz, že
Konen No, se
— Obec chtla vypsat odmnu na
nevdl.
pásmovou jako
jeden hlas, že
vzal,
jestli
nemusel
dál
nová správní rada poídí
se
šel
je
mu
lacinji.
všechny vzal ert.
je
ertu
tak vzal.
je-
škoda
je
to
špás,
ten
v pekle taky njakou sazbu zavedou. Elektrika jezdila bát,
že
dív, skoro
lip
—
než dív, a pomalu se
na pásmovou sazbu zapomnlo. Konduktoi to do vlastní režie a
vzali
mínek.
—
nco Když vým rokem !
za starých pod-
jezdili
Ano, kamarádi,
ale
tak bylo po roce
—
ted se stalo ješt
—
nkdy
mezi no-
temi králi rozestela se vám po Praze mlha jak pytel. Poslední vozy tramky byly dávno v remizách, konduktoi dávno a
—
lehli, spali celá Praha spala. plnoc. Najednou hukot jako zemtesení,
spoítali drobné, Bila
dlažba
se
tásla,
vzduchem
to
svištlo,
dráty
vedení nad kolejemi jen drnely. Mlha byla jako kaše, ale bylo slyšet a
lejích
tramvaje.
cítit,
Zvonec
že to
hmí
po
inel
jako
vzteklý.
ko-
105
strachem padali, korouhviky na vžích skína zvonicích se rozhoupaly zvony, psi vyli, opozdilé automobily iely jako hebci, koky lidé
paly,
na stechách vztekle moukaly, netopýi vyletovali z vží a padali na dlažbu a všechny veejné hodiny v Praze téci
šly
poslední pivo.
uhodila
první
s
—
po ti dny.
nazpátek, u
—
plnoci,
Pak
Flek pestalo
ticho.
byl pokoj,
R
Pletli
ulice,
si
ísla,
to
jenom
po Praze jako bez hlavy, a nikdo bydlí.
se
jak
dlo
lidé chodili
nevdl, kde
poschodí,
tramvajové byly jak pepáleny." „Co to bylo?" perušily hlasy jících
—
Trvalo to hodinu
a
koleje
posloucha-
starého Voprátku.
„Ano, co to bylo. Nikdo nevdl. Komise, vyšetování, všechny vozy v remizách v poádku povídám, nic nenašli. Po tech dnech byl
—
pokoj."
„A už
se to neobjevilo?"
„Ano,
neobjevilo.
novým rokem
a
temi
Za králi
rok,
hoši,
stejný
zas
mezi
špektákl. Jen
pt kanál, spadlo lamp a z elektrického vedení nad kolejemi byly do rána kudrlinky. Už bylo jisto, že je na tramvaji nco zakletého. Nikdo nešel z domu, ponocní zadali za propuštnou. A když se blížil tetí nový rok, zavolali si že horší. Tenkrát se proboilo ticet obloukových
—
m
na radnici a povídají mi: „Voprátko, vy
ká.
Víte,
co
se
jste
starý,
zkušený vejhyb-
dje, a ža na tuhle
vc
musí
106
vám
odborník. Rada se usnesla, že rukavice
Vložte
a
se
špektákle
pípad zmrzaeni
v do
toho,
nemžeme
vypátrejte
ekli,
zaopatí.
Takovéhle
to.
v Praze trpt!
Na konec by
masopustem!
koupí nové
vás
Práv ped že
nám
tu
straší."
„No, hoši, já byl na vojn, já byl veteránem, kuráž jsem ml. Vzal jsem svoje náadí, jdu na
Se ženou jsem se pece rozžehnal, to se stojjm na kižovatce ped novým kriminálem na Spálené ulici. Víte, tam se lovku tra.
ví.
mže
nejmí
—
— zdaleka, se ozve hukot, inkot zvonce, jen žhavou lucernu. — Postavím
stát.
od Smíchova
Dvanáctá
a
v mlze vidím
se na koleje, zdvihnu ter,
ná, a
—
A
zamávám
vosyka, ale jdu víte,
že kolej není vol-
ervenou lucernou:
zastaví to!
vagón,
bije
—
stát!
vám jako salonní šedivý
Lidiky, tesu se
blíž, a
vidím
v jakém jezdívala vždycky nebožka
— pro Krista pána, ona ztracená správní rada! — Vyskoím na peronek, vrazím dovnit — a snad jsem neml dlat. „Dál!" zaval konduktor, — jak vidl volnou, juž se ítíme správní rada.
Vagón
fz to
plný
lidí,
koukám,
ta
to
kolej
Jakživ na tu jízdu
a
dál.
nezapomenu! Vagón
letí
jak
zbsilý na námstí Václavské, na Poí, na konec Karlina, zpátky na Malou Stranu, kolem Strakovy akademie, do Holešovic, zpátky na Vinohrady, na Žižkov, k Národnímu, na Smíchov, k
ervené zahrad, zpátky
—
kížem
krážem.
107
po všech
—
ale
tratích,
nebyl
to
po všech kolejích. A konduktor náš konduktor, to byl ert,
mává kolem sebe žhavýma kleštikama, cvaky
—
!
za lalok
za bradu,
ucho,
cvaká, jako by
cvaky,
jednoho za nos, tu druhého za
tu chytí
—
cvaky cvaky!
obyejné lístky, Pásmo!" Pásmo!
kupíroval
—
pi tom: „Pásmo!
a
—
— —
ve
A
cvaká dál, ucho, brada, nos, lalok, palec, maco popadne, popadne, a ubozí pasažéi se svíjejí bolestí, krev se z nich ine, od žhavých lík,
kleští
hovzí
mo
!
páchne lidské maso, jako by se škvail Páslj, a ert poád ve: „Pásmo!
—
—
Pásmo
!"
„Všemu jsem rada zmizela,
—
ted rozuml. to
ji
vzal
ten
Že
celá správní
ert,
—
a ted,
vždycky ve výroí toho nového zavedení, vozil po Praze a cvakal jím ta pásma do živého A ješt od nho bylo hezké, že je vozil v tom salonním voze."
j€
masa.
„Al€
mu ertu
podivná vc,
ti
—
ubozí pánové se to-
no, kde by se taky v jednom chuchvalci a tískali do nkoho na podlaze vagónu pstmi, štípali ho, kopali ho, rvali ho, a pi tom už jen ubránili
sípli:
pro
na
—
ani
—
nebránili,
byli jako
ale
„Tu máš,
tebe
my
vky vkoucí „Víte,
ak
—
svj vynález
—
zkoušíme a máme zkoušet tu máš, tu máš!"
nepoznal jsem ho, kdo to byl ten, co tu pásmovou sazbu nejdíve
hoši,
byl to
tu máš, za ten
tohle
"
:
108
vymyslil srdce
Až
navrhl.
a
svíralo.
—
se
mi
nad
chudákem
„Tak jsem byl ze všeho pestrašen a kán,
že jsem
se kril
zle-
do kouta, aby ertovskij
konduktor nechytil žhavými kleštmi taky moje ucho,
zapomnl
a
jsem,
co
vlastn chtl
jsem
udlat. Ale když se schylovalo
k jedné
s
pl-
vzpamatoval jsem se a houknu na erta „Ale ted dost! Podívej se na ty pány, jak jsi je zídil! To snad postaí! Už je to tetí rok! Povídám, dost!" „Považte si, potvora ert jenom na mne vycení zuby a cvaká a ve dál: „Pásmo!
noci,
Pásmo
!
—
—
Pásmo
!"
„Tak ty nepestaneš," povídám si, a sáhnu do kapsy plášt, vytáhnu kropá se svcenou vodou a povídám „Ve jménu otce syna ducha svatého !" a kropím srdnat pekelnou píšeru. „Chlape," povídám, „u nás už po pásmové saznikdo ani nehlesne, a ty ješt podle ní budeš
—
—
i
i
:
—
b
jezdit?!"
„Po prvním zkropení ert zajeel, po drua když jsem ho zkropil po tetí, tu z nho syela a kouila se pára, jako bych lil na žhavou plotnu. Klešt mu vypadly, svtlo v€ vagón shaslo, zvonec pestal inet. Ješt kousek to jde strašlivý náraz, vagón se pea ráno nás kotil, kdesi zakokrhal kohout
hém zaval,
—
policajti i
našli
všechny
na
—
hromad
ty pasažéry.
smetí u
Libn
—m
Kouzlo bylo zlomeno, za-
IU'J
zrušeno.
—
pi tom o sedm pak zasadili celuloidové. A proto vám povidám, hoši: co pak jeden zakletý Holandan! Ale já jich vidl dvanáct nebo patnáct a to byla hrza!" kJetí
žeber,
ale
—
na
Pišel
klinice
—
jsem
mn
Nár. Listy v lednu 1908.
Povst o zakletém
kolem vánoc roku 2007.
Bylo A
tou dobou
práv
nastalo jakési znepoko-
ve velikém, tak zvaném
jení
policajtu.
o plšestu poschodí proti
typatrovém
budov
dom
hlavního po-
štovního editelství.
Prelí domu toho bylo vyzdobeno všeliKaGrand-restaurant kými nápisy. Hotel várna Pokoje pro soukromé spolenosti Salony pro svatební hostiny a ješt nkolik
—
—
—
—
—
jiných.
Starožitníky a horlitele za starou Prahu zajímal
nejvíce
nápis:
Vystavno roku 1907
— 08.
malouká práv sto Stál tedy dm do pkných let. Popicházel rok a ponialouku ten bez
malouku. Nebo dm, jak známo, vku, když je aspo ti sta let
nvadž ha
dm
horen
je
v nejlepším
stár.
Ale po-
ten pocházel z doby, kdy byla Pra-
pestavována
a nastavována, náležel
skoro k nejstarším, a „Stará Praha" hlídala ho
I
111
S poátku poádala vycházky prohhdky jeho prostor každé nedle, a pan architekt Hcrajn se zanícením pednášel o jeho pamtihodnostech a zajímavostech. Pozdji byly vycházky dvakrát v témdni. Pedjako oko v hlav.
nho
do
bývaly
nášky telé
a
tu
kratší.
Potom picházeli
starých památek ob den, a to
horlitelé
za
Prahu.
starou
cti-
nebyli samí
již
Konen
býval
pa-
dm
naplnn denn, nebyl tu ani jediný mátný len „Staré Prahy" a nebylo již taky žádných pednášek. Bylo tu však nesmírn výborné plzeské pamtníci, které pro sešlost vna nosítkách anebo vozili v malých automobilech, rozpomínali se za vzácných jasných okamžik, že taková plzenina bývala Nejstarší
pivo.
kem
nosili
již
ped mnoha, mnoha desítiletími toliko Šnell na Menším mst pražském, u Pin-
kdysi,
u
kas
ve stínu Františkánského kláštera a kostela,
u Donáta, u Ježíška na Spálené a ješt v lika
nko-
plzeíských pivnicích jiných.
pokaždé navzájem gratulace do nového roku, opíjeli se a mnozí v tu noc dávali pednost policejtiím prynám ped lž-
Klidn plynula
léta,
lidé
na Sylvestra jako blázni, vali
tartasili
si
kem domácím. Schyloval se tedy rok 2007, a tu stalo se v
eeném
vku se v
velikém
nazýval
dom
dom,
který se kdysi v dávno-
„u Rajtknecht",
tom
—
povídám, tu
stalo cosi podivného.
112
sklcpa k tehdejšímu
Pišel
toho, Vendelínu Dobropánovi,
—
držiteli
hotelu
a byl to
práv
—
sklepa z oddlení „plzeského" a povídá: „Pane principále, prosím o knížku. Já tu nebudu."
Vendelín Dobropán
vyvalil oi. Povídá: „Matýsku, co do vás vjelo? Pemáhá vás práce?"
„Práce mne nemrzí," Matýsek na to. „Což se dost nenapijete ve svém podsvtí?" „Napiju. Bodej bych nepil, když je jako ken." „Pro pak tedy?" Ale nikdo to z Matýska nevytáhl, a Matýsek
šel.
Pak
byl
sklepaem
nevydržel ani trnáct dní
Josífek,
—
ale
a šel
Josífek
Pak nastoupil sklepa Jakoubek, den požádal o knížku.
Ted toho
ml
to
taky.
Vendelín Dobropán
ale
za tý-
práv
dost
Jakoubka do prádla. Zavedl ho k sob do kabinetu a podrobil ho výslechu nejen kížovému, ale na dranc, až se Jakoubek potil. A když a
vzal
vyslýchán plné ti hodiny, fem na kolena a zastenal: byl
padl
ped
šé-
pane ote! Už ani nevím, co mlubych ješt ekl. Tak tedy vzte dole ve sklepích straší." Stakramente, toho by se Vendelín Dobropán do smrti byl nenadal. Tou dobou totiž dávno „Milost,
vím,
a
co
—
:
!
113
všechna
byla
vbec
strašidla
zrušena,
živnost
straši-
vymazána z rejstíku živnosti dovolených a povolených, nikomu již nedávána koncese na strašeni, a když nakrásn kdysi kdesi njaké opozdilé strašidlo chytili, daU je do sanatoria. Za tejden uteklo tam odtud každé stradelná
a do
šidlo
A
byla
smrti se neukázalo.
ted tohle
Pan Dobropán
zdvihl Jakoubka a zeptal se
otcovsky „Jakoubku, kolik pak
jste
„Pane
Jakoubek,
naíkal
ote,"
dnes už vypil?"
strachem ani nemohu! Myslil jsem
„vždy
já
práv, že by to mohlo být od pití, byl jsem tuhle ondy na pednášce pana doktora Kabrhela, leju do sebe jen sodovku nebo blovesskou „Idu" si
—
naplat,
nic
zde
uhodí
jak
dvanáctá,
strašidlo
je
!"
„Kdo pak mysln. „Policajt,
to?" ptal se principál dobro-
je
pane ote!
ml
Ale ted toho dost.
Ješt aby taky
Policajt!"
pan Vendelín vrchovat strašili, když zá-
policajti
kon strašeni stíhá Ale vzpomnl si, že policie a zákon není tak docela totéž. I pemýšlí chvíli a pak povídá: „Jakoubku, nepustím vás. .Musíte u nás zstat. Kam by to vedlo, každý týden jiný sklepa! Beztoho si již hosté stýskají, že se to u nás njak bryndá. Bodej by ne. Každý z vás na.
1.
Heirinann, XVI
I..
.
.
Burlesky.
8
114
má
táí jinak, každý
jinou
—
methodu.
Dnes-
ka tedy, Jakoubku, pjdu s vámi do sklepa, podívám se na to strašidlo. Jste spokojen?" Váhal sice Jakoubek, ale konen povolil.
Když s nim bude starý, snad se mu nic nestane. S takovým zkušeným hoteliérem nejsou žádné žerty.
bila
Pepadla
sice
jedenáctá
noní
Jakoubka zimnice, když oda když táhlo na dvanáctou. se ozvaly kroky, byl to sám pan Dobro-
Ale tu pán.
Dobe hned stedním a
si
naveeel, pokuoval
se
natoil z prostedního
je
vždy
totiž
—
Bijou hodiny
njaký
Ale jak dobily, ztichlo
žilo.
se
ped obma
zjevil
to
policajt.
A
z které chodby pišel.
V
pro-
nejlepší.
dvanáctá. Pokud
prvan, jako by
podivný
viržinku
si
sudu.
—
se a
Nikdo
bily, trval
cosi
blí-
najednou
nevdl,
bylo tu dole chodeb jako
v labyrinte.
Jeho první slova byla:
„Ve jménu zákona!" To mu zbylo ješt z
as
služebních.
A
do-
dal:
„Já jsem policajt."
„To vidím," chu zaražen. arci
Mlo taky
již i
Dobropán, trov mundúru^ sešlém a také staré módy. revolver s íslem 1938, mlo
ekl
Nebo
ponkud píšalu,
pobonici,
i
ale
Vendelín
strašidlo
rzí
bylo
trochu
sežranou.
115
Nejžalostnjší však byl chochol. Tak schlíplý
škdné
ljak vlhký, plesnivý a všecek od ohlodaný.
ha-
ti
„To
opakoval
vidím,"
Dobropán.
„Ale
co
pohledávají?"
Když
Dobropán
pan
jdycky onikal.
Vdl
mluvil
s
policajtem,
ze „Starých povstí a
le-
gend pražských", že není radno policajtm vykati.
—
té
smutn dn. A
odpovídal
„Straším," sto let
chybí jen nkolik
„Už
policajt.
nebudu-li do
doby vysvobozen, musím takhle chodit dal-
ších sto let."
V Sto
panu Dobropánovi vzbudila se zvdavost.
let, I
pane, to není malikost, ani pro policajta.
povídá podivnému hosti
posate se u sem do sklepa nedávám „No,
na
em
:
nás,
tuhle
na
—
lavici
fodely. Ale jen
když
je
sedt."
Policajt
usedl,
a
zaznlo
jako
to,
by
pa-
nm
likami uhodil. Masa na už mnoho nebylo. Ale jeho tvá se o poznání vyjasnila.
Pan Dobropán,
zcela
bezdky, tak po chval-
ném zvyku šenkýském, sám se a sám natoil z „prostedního",
chopil
sklenice
odfoukl
pnu,
dotoil a podal policajtovi.
„Napijou no,
a je jako
se,"
pobízel,
„práv
ken. Sám z jiného
Policajt sáhl
bylo
naraže-
nepiju."
vyzáblou rukou, tenkými prsty
11()
po
tvá
a
sklenici,
jeho zas o poznáni sg roz-
jasnila.
Omoil
mlaskl jazykem, odtrhl však po-
rty,
hár a pravi:
„Samec
neho chán
pivo, jen co pravda. Ale tak sousto
kdyby
teplého
.
skote nahoru k
„Jakoubku,
dá
Ale
papriku.
toho
vyku-
jako
Jsem
bylo.
." .
—
Za
že
je
velkou,
paní,
žádné
a
a
vám
šláchoty
do
pro mne."
chvili tu byl
Jakoubek
s
paprikou a ko-
šíkem slaných rohlik, veerních. Roku 2007 pe-
kai zas už Jak
kdy
pekli.
policajt
nevidl!
Dobropán ješt
pan
jedl,
Inu,
nkdo
straší-li
sto
let,
ni-
vy-
mu.
tráví
R
když
dojedl,
piložil
policajt
sklenici
ke
rtm. Ale to byl doušek! Nco takového Dobropán taky ješt jakživ nevidl. Sklenice zstala prázdna. Jenom na svislých knírech strašidla visela hustá
pna
jak bavlnka.
Beze slova Dobropán natoil podruhé stavil sklenici vedle host.
a po-
„Ale pro boha jich prosím," ekl pi tom, „povdí ted, jak oni k téhle kondici pišli?"
mn
Policajt podíval se liéra
a
„Viržinku se ..."
vpadlýma oima na hote-
ekl: bych
nemoh'
dostat?
Nehnvaj
117
Hoteliér podal milému strašidlu z
soby,
vlastní zá-
sob
mu,
zapálil
Ted
a sedl.
si
5il
sirkou,
škrtl
taky,
do-
tedy to zví.
„lovk
tak pina piklad, bylo práv ped sto lety, byla tady v Praze [ová lupiská banda odnkud z Poleká nebo luska. Bydleli na Žižkov, pravým karakterem hlášeni nebyli, a jedli samou huspeninu. Chtli v Praze loupit a krást, a nikdo z nás by na
vzdychl
„Jo,"
k
nemu,
policajt,
si
ani neví jak. Jako
já
n
nebyl
pišel,
A když
jeden
jen
utekl
chytali,
je
domovník jeden
je
vyplašil.
semhle,
z nich
do toho domu. Ten se tehda teprv stavl. Pan
mu Pánbh lehké odpovbec nastavl po Praze dom. A ten
Buldra ho stavl, dej inutí, ten
lupi
—
a byl to
—
Vašinský
Tma pak
zde za
postavili
raubrhauptman semhle,
utekl
bylo,
nohy by
ním
poleze.
ped
dm
do
tu
stráž.
Ti
roty,
novostavby.
byl
ho
Nechali
njaký
té té
polámal, jako
tu,
kdo ale
dni tu hlídala, ni-
koho nenapadlo, že by tu nebyl, zatím on už dávno byl v Polcku, jel tam druhou tídou. A ted A tvrtý den postavili sem na stráž m. si považte, páni, njak na mne zapomnli! Já tu stojím v tch syrových cihlách, leze mi to do všech kostí, ekám na vystídání, nikdo ne-
—
Za
fde.
tejden
A pomalouku njak se
si
nkam
jsem
z toho
byl
jak
—
devný.
zaala práce, pišli zedníci, mne nevšimli, njaké prkno utrhli, já jihlo,
propad, nade
mnou
to
zasypali
bc-
118
—
tonem po
sekatue.
Konen
ze svta.
všichni
—
—
zstal jsem v tom.
zkrátka,
njak musíme
No
Ale
ano.
a.
neml
já
No, Je
pokoj.
Pišla kolaudaní komise, kouká, prohlíží, a pak že prý
se
zaklenuli
na
to,
ruila
m
—
jsem
ležel
zas a
domu
kus
to
Pak
se
pišlo
pod
jízdní
zaalo. Ted jsem
—
m
a
A
zkusil, co
Konen
tlo a duše pokoje.
ste-
—
netrvalo dlouho, a
ale
chodník dráhu.
dom, pod
pod chodník!
se
zle,
mne od-
zas
rozházet,
jsem
dostal
perejpávali
ulice,
—
dál.
ted už jsem nebyl v
ale
Ani tam nebylo tak zas
v limbu. Zed-
odstrili stranou, zaházeli,
že nejsou kanály podle plán, komise po-
šoupli,
chou,
už byl dávno
rozházeli,
to
níci
tenhle trakt musí vybourat a udlat
Dobrá. Já
jinak.
dál
do
Ježíši
Kriste,
ted
to
když nemá
strili
je,
duše, na tu se u nás
tak nehledí, ale tlo chtlo mít pokoj. Byl jsem
mne asi krumpáem. Ale na tom nebylo
všecek omlácen, taky do
nový vodovod, na
to,
m,
a
pišli
vytrhali
Pi tom zapomnli, zas to rozházeli.
plynovod,
si,
pehazovali
pišli
kabel.
že vyndali kabel telefonový,
—
vypovdt
Vašnosti,
nedá! Tohle bylo rok od roku považte
pak
položili
Ale
plynovod.
kladli
elektrárny,
pávali,
Pak
dív mla být stoka. Vytrhali vodovod, stoku. Pak zas vodovod. Pak vytrhali
stavli
nosti,
Kladli
dost.
hodili dál.
že
všechno z
ztejrali
tikrát zakopli
sto s
let
m
místa
—
sto
let,
se
to
vaš-
vykopávali, zako-
na
místo,
až
jsem
"
!
119
pi jedné regulaci dostal pod základy domu. A bylo souzeno, že mám být za sto let vysvobozen totiž eventuáln, jak jsem povídal. Když ne, tedy zas budu zas
SG
mn
tohohle
—
ležet sto
mn
ted na sklonku tedy
let.
abych
bylo
mn
nebo jinak by o nikdo nevdl nebyl a bych vysvobozen. Nehnvaj se, vašnosti, ale je-li tam ješt trochu dovoleno,
—
——
plzeniny
té
strašil,
Pan Dobropán ochotn natoil. když mu sklenici podával, a když
A
pihnul, aby
tyi
bijí
pil,
tvrti
a
pak jedna
—
jen
dina s plnoci!
Ted
—
policajt
najednou tu u svatého Jindicha
myslil
si
jedna,
—
Dobropán
ho-
strašidlo
zmizí
klidn dál, haslou viržinku a vypadalo ted „No, co pak to?" divil se „Což mají pes as? Hodina s Nevrátj se do podzemí?"
zažehlo
Nezmizelo. Pilo
„Vašnosti, nevrátím,"
spokojen. „Aby vám
vy
mn€
jste
bodil.
že
—
vysvobodil
jste
Na
mn
nalil
!
vy-
skoro vesele.
pan Vendelín. plnoci odbila.
odpovdl policajt veto Pánbh zaplatil,
sele a
se,
si
Že
—
jste
tím
m pobí, abych m vysvojste
ti ty sklepáky jsem pišel, každý
matoval,
vzal
sebou leknutím, a když se vzpanikoho ani nedo zajeích
napadlo,
aby
ek':
se zdsil, švihl
A
—
Zavdejte
si!
—
Až
oni!
to je moje vysvobození, tak to bylo v tem-
120
notách dole ustanoveno. Ted
pjdu na
direkci,
abych se odméldoval, a hned si zadám do pense. Jestli mi do služby zapoítají taky tch sto let, co
—
jsem tu
ležel,
nevím, jak tu
pensi
utratím.
No, budu chodit k nim, vašnosti, pivko
ž
nóbl.
ted
vypiju
ješt
jednu,
mají
je
tu
tu
ve
sklep ode mne pokoj." Pan Dobropán rád natoil
a dokonce polipiukl. Ml historii pro hosty, jako žádný restauratér v Praze. Jakoubek svou výpovd odvolal, to se ví. Nebo nebožtík policajt nechodil pak už do sklepa, ale nahoru do výepu. Ve výepu totiž byla „plze" o krejcar lacinjší néž v restauraní jí-
cajtovi
A krom
deln.
muž
a
toho byl policajt prostý, skromný
nerad se „míchal mezi pány".
Nár.
Lišil/
v únoru 1908,
„Sherlockové Holmesové.**
—
„z bývalého bytu Wasiského. Z bytu Wasiského, který pod jménem chemika Eisnerowicze ubytoval se v Libušin ui. v Žižkov, odsthován byl tchto dn nábytek a byt nov upraven. Když bylo však zatopeno v kamnech, vyrazil z nich kou. Pivolaný kamná, pátrající po závad, nalezl v kamnech skryté další lupiské ná-
I
páidla, pilníky a Nástroje byly dopraveny do bezpenostního oddlení polic, editelství."
stroje Wasii^ského, p.
Novináská zpráva
Pan
policejní president
mu
sotva že
z
posledních
dnv.*
sedl ve své komnat,
a
hlava vynívala ze zátopy aso-
pis všemožných formát
a
všemožného vyznání
politického.
Chápal se jednoho po druhém a pronikavé si tentokráte ani úvodních
zraky jeho nevšímaly
lánk,
ani
provolání,
referát z parlamentu, ani volebních ale
pátraly
jen
po rubrice lokální a
v té zas hledaly zprávy delší nebo kratší, více
mén
struné anebo více mén rozbedlé a rozzprávy a zpráviky, které podízení
šlapané, *
Wasiský
o vánocích ulici
chtl
—
r.
byl
mezinárodní tašká, kterýž
1907 hodlal
a na útku zadržeti.
ped
s tovaryši svými vyloupiti klenotnický krám v Jindišské stíhateli zastelil dozorce vzií, kterýž jej
122
Úedníci
tváí
peetli hned z rána v potu modrými tužkami zaškrtali pro
policejní
svých
a
pána
nejvyššího
náelníka svého.
a
vty, ádky pokaždé mrštil íslem stranou a jen zuby zaskípl. Chopil se listu jiného, pozel další lokálku, a zas letl asopis za všemi pedešlými.
Pan president
etl, hltal, polykal
odstavce, div se nezadávil,
a
celé
z
jamek, na ele
pán
Líce
presidentovy perlil
se
rudly,
mu
ale
oi
vylézaly
pot a ruce
ím
dále nervosnji se chvly.
Konen štvanice,
stejn
a
nebylo divu. Týden
zprávy
všech
již
asopis
trvala
ta
vyznívaly
:
„Po pachatelích musejní krádeže posud není Kone'n by nikomu z nás nezáleželo ani na pachatelích, avšak není také stopy po ukradených tech faraónech. Ano, chlouba ani
stopy.
našeho musea, ti faraónové nejstarších, posud
známých Egypta,
dynastií,
kteí
všemocní vládci starého na trn asi ped tymi tyto ti mumie, na nž
ti
sedli
—
pti tisíci lety se do našeho musea chodila dívat celá Evropa, které nám závidla nejslavnjší musea svtová tyto ti poklady jsou pry, tytam. S nimi, všechny ti sarkofágy, jak známo, zmizely v nichž faraónové v pestrých rakvích svých byli spoívali. Uvážíme-li, že každý ten kamenný sarkofág vážil nejmén dvacet metrických cent, až
—
i
132
na
JG
že krádež sotva spáchal lovk na snad domnnka, že byli nejmén možno, že více. Kterak takováto ex-
bíledni,
jediný, a je
dva
—
i
pedice mohla uniknouti
osvdenému
bystrozraku
která jindy sebere každého malého drá-
policie,
teníka,
je
skuten
"
nepochopitelno
Pan president, kdykoli dospl k podobnému závrku, jen zuiv zafunl, nkdy taky odplivl. Poád mu vyítají ty malé dráteníky No, ko-
nen
!
— —
Pan president náhle
zazvonil.
Vstoupil pan kancelista Louskáek, jehož místo bylo
tovi
ve svtnici, kterou se k panu presiden-
vcházelo.
„Louskáek, dobhnou dol, k panu pednostovi byró šestadevadesátého, že
mu
vzkazuju,
aspo trnáct dní nebyl aretován žádný dráteník, hlavn žádný malý. Jak aby naídil, aby se
nkde áký
na
druhou
—
dráteník objeví,
stranu,
aby
ho
umli?" „K službám, pane dvorní Louskáek zmizel. „Aspoí
s
a
ani
se post obrátí
nevidl.
Roz-
rado."
bude pokoj!" zavrel pan
tímhle
president.
asopisy nost ších
pán
lítaly
dál
presidentova
mezí.
Zatracení faraóni!
na hromadu, nakvašedosáhla
již
nejkrajnj-
124
Propak
Pro
jich
je vlastn z toho Egypta vyvážejí! tam nenechají! Ješt taky faraóny aby
poHcie hlídala!
Pan president zazvonil podruhé. Dvée vrzly. „Louskáek! Je tady vrchní tajný?" „Ceká, až ho pan dvorní rada pedpustí."
„A
vejde."
Vstoupila
postava
s
podezíravýma
oima,
z nichž pravé bylo zelené a levé rezavé, s neto-
pýíma ušima
a
s
pohyblivým, enichavým no-
sem. „Je
nco
nového. Ryse?"
„Ráíte-li
dovolit,
je."
„Bez okolk! Co jste vypátrali?" „Byt zlodj, kteí spáchali krádež v museu."
Pan president ho
visel
oima
na ústech vrchní-
tajného.
„Kde pak?" „Na Žižkov." „Zatkli
jste
je?"
„Nezatkli,
ráíte-li
„Pro,
všech
dent do
u
dovolit."
ert!"
udail
pan> presi-
stolu.
„Ráíte-li dovolit, pachatelé dávno zmizeli."
„Utekh?" „Zdá se. poplachu
v
Je
zjištno,
novinách
ti
že
hned po prvním
podezelí
lidé
odjeli
rychlíkem spolenosti státní dráhy. Byli pozorováni,
když kupovali
jízdní
lístky."
125
„Pro
nebyli zadrženi?"
„Ráít€-li dovolit, kupovali
Toho
si
lístky
druhé
nemže
každý zlodj dopát. Pasažér tetí tídy zatkli jsme sedmapadesát, ale všechny jsme zas museli pustit. Byli nezávadní,
tídy.
si
bohužel."
Pan president
se zamyslil.
Po delším hlou-
bání otázal se:
„Bylo
prázdné hnízdo prohlédnuto?"
„Ráíte-li
dovolit,
bylo."
„Dokonale prohlédnuto?" „Co nejdokonaleji, ráíte-li dovolit." „Vše prošouráno? Na ruby obráceno? aby zas nebyla taková ostuda jako s tmi kamny na Žižkov?!"
—
Náelník
tajných
drbal se prudce za
zamžoural
oima
a
po-
pravým uchem, jako by ho
tam náhle bylo cosi zasvrblo. Slyšel nerad o žižkovských kamnech. Ale ponížen odpovdl: „Ani myší díra
nám
neušla.
Do eho jsme
nemohli, na to jsme vzali Róntgena."
Pan president otázal ,>Bylo
nco
se:
nalezeno?"
„Nic, bohužel.
V
kamnech
toliko
njaké spá-
lené papíry."
„Bylo v brlohu ješt
nco?"
„Nic jiného než klavír staré fasony, asi ti
metry dlouhý, dva metry široký." „Podívali jste se do
„Nepodívali."
nho?"
"
"
126
„Pro „Byl
n —
nepodívali?"
zamen,
a nebyl u
nho
klíek. Ostat-
"
klavír
ním stalo?" Domácí naléhal, aby se byt co nejdíve vyprázdnil, aby ho mohl zas n„Co se „Byl
jaké
s
prodán.
solidné
„A kde
partaji
pronajmout."
klavír ted?"
je
„Ráíte-li dovolit, koupil ho njaký vetešník. Ani jsme se neptali na jméno
——
V
tom okamžiku bylo na dvée komnaty to pan kancelista Lous-
uctiv zaklepáno. Klepal
káek.
pro pak nás vytrhujou? Co pak je?" „Pane dvorní rado je zde jakýsi vetešIsidor Afterduft, má prý njaké sdlení stran „No,
ník, té
krádeže
o
tom
—
—
taky
„Ješt ví!"
návštvy
takové
pronesl
nevrle
pan
Co pak
ten
president.
„Af
!
vejde."
Do svatyn vplížila „Nesete nám
— —
„Nenesu, unesl
!
Já
milostivý
sám na
shrbená postava.
pane!
Kdo pak by
musel vzít šest
to
od speditéra, abych
se ?"
to
dostal
to
naklada
do magacínu."
„Na?" „Na ten klavír, milostivý pane." „Na jaký klavír?" „No, na ten ze Žižkova, co jsem tam koupil
po
tch pánech, kteí
odjeli
z Prahy."
127
„A pro nám
to
povídáte?"
unkšaut, jak se íká, myslel jsem
za
pijdeš
futrál
klavír, niku,
níze
ani
klaviaturu,
."
nám do toho?
je
Dál
mám doma
jeden
tisíc
práv
z nich
a
—
ho musel koupit unkšaut,
„Já
no,
mecha-
ani
.
.
tože se nedal otevít, nebyl u
nika
no,
pece jsem pišel pokaždé na své pe-
ale
„Co
já
si:
na své peníze. ]á už koupil
nemly
že
zdabh, aspo
pane, já ho koupil na
„Milostivý
klí
a
—
dál!"
pro-
milosti,
nho
klíek. Ale
klík, tak
se
mi
—
Otevru klavír jsem se: byl vykuchán, mecha-
nemýlil
hodil.
pry!" „Byl
prázdný?"
otázal
se
pan
president.
„O, nebyl prázdný, milosti! Kontrér plný
—
vzít
šest
dy
—
byl
jsem povídal, že jsem na to musil
lidí
od speditéra."
„A co pak tam tedy bylo, ke všem ertm!" naléhav pan president, „když zvolal nevrle byla mechanika vykuchána?" i
„Milostpane, neráej se horšit
—
já
za to
tam nedal, so war ich léb', nedal! no, co tam bylo! Ti ti ukradení faraónové z musea tam byli, v tom forale ono tepián, s tmi sarkofágy je to taky fortepiáno, milostivý pane, jako Behemot! No, milostivý pane, já doufám, že pijdu na své peníze, vždy je na vrácení tch
nemohu,
—
to
já
i
—
—
128
faraón vypsána jsem koupil
—
odmna
ptii tisíc
korun!
vdn
Dobe
do smrti se budu modlit k Bohu všemohoucímu, že u toho fortepiána nebyl žádný klíek, a že se do nho pede
mnou
'
a
nepodíval nikdo jiný
." .
.
Nár. Listy v
Entreprise des
kvtnu a ervnu 18
pompes
zápisk redaktora malého
(Ze
funebres.
feuilletonu.)
I.
Druhá
hodina duniv se chvje tichou, zmlklou
mstem, jež pohíženo v hluboký truchlivé S pti vží doléhají ke zvuky, údery kladiv hodinových se stídají v krátkých pestávkách, jako úmysln, jako by jedny druhým dopávaly asu. Zvuky rzné, vyšší nocí nad
mn
ipánek.
i
hlubší, ale
truchliv,
mrtvým
táhle,
tím tichem zní všechny tak
smutná
jako
hrana.
Ted dobily poslední hodiny, ale zvuk ješt se chvje jarní nocí, vniká do svtnice oteveným oknem, napluje mi sluch, huí mi v hlav, roztásá každou ivu. Mrazí mne ve všech
údech,
povstávám,
abych zavel okno. Oh, bda, všechny údy jako
zdevnlé *
— sotva
Vyslov:
flntrpríz
podnik pro výpravu I.
Herrmann,
de
pohb
XVIll.:
jimi vládnu.
pomp
Burlesky.
Lehkovrn
spo-
=
neboli
fynébr (franc.)
ústav
9
130
js€m SG na kalendá, ktcnj
lehl
kde
al€
jaro! Je
jest
vtry rozvátá píse jara.
—
Nebo
Podíval a
vru
skoro
žádného
práv konal?
jsem
jako
jejich
skuten
na
se
pipadám
jako
kat,
ped
skupinu
omyva
jako
sebou
—
mrtvol
vrah.
Zdá
spoluvinnikemi a že
se
mám
smrteln
leží,
bledé,
papírov
ba mi,
krva-
vý podíl na všech tch zmaených životech.
Tu
—
pochází snad zkoprnní z trudné
si
že jsem
hlásá jaro
vypná, všemi
minulosti. Již není
jsem
kterou
práce,
zaniklá,
to
bílé,
—
nehybné, ztrnulé. Mrtvoly. Záó. se mi, jako by se snažily pozdvihnouti hlavy, jako by se chtly vrátiti
to
do života, avšak není jim pomoci. Jsou byli to již nebožtíci, než se
samí nebožtíci a
mi dostali do rukou. Marné všechno namáhání, nikdo jích nevzkísí. Vykonal jsem jen- poslední uložil jsem je ku vnému odnmuž byli odsouzení svými pvodci. Ticet kus jsem si jích uril na dnešní
útrpnou
práci,
poinku, k
veer
nj
a
práv
jsem odložil ticátý, nakresliv na
modrou tužkou osudné koleko, kteréž znamená vlastn kížek, smrt. V tom spoívá moje spoluvína. Avšak já si omývám ruce. Já silnou
nevraždil,
tla
—
mrtvá,
nikoli,
bez
mn
ke
krve,
jíž
byla zavleena
bez dechu.
Konám
jen
hrobníckou.
práci
Jsou dino!
to
„feuilletonky".
Když mne
editel
Oh, strastiplná ho-
„Severní
záe"
uinil
!
31
laktorem
veerního
tízlatkového
úad mi
fGuilletonu,
Smrt ádí ádí v denních zprávách, v „soudní zadní strana její žertvou se vypluje
jaký smutný
tušil,
ukládá.
bojišti,
—
li"
i
Avšak,
isertní.
—
*udné,
tch
jsou
všecko
to
zjevy
co píšernosti proti nim jest uloženo
papíru rozliného formátu, porozmanitým inkoustem, pokrytých vsezdrcující vtšinou velmi haa žel
listech
janých
—
tým
jakkoli
!
písmem
íbným
pravda, také jindy
jest
v povídkách
se
a
[hovelkách stonalo a umíralo. Ale byly to smrti
skoro
krásné,
povznášející.
málo. Konívaly
tak
ty
A
bylo
celkem
jich
povídky smírn, výhle-
dem v jasnjší budoucnost, nadjí nebo také Hrdinm neb hrdinkám puodíkáním. Budiž. kávalo srdce. Ovšem praví lékai, že taková
—
nesmyslem, že srdce nepuká. Ale jisté jest, že ani tento zpsob smrti není posud nadobro zrušen. Vidli jsme to posledn v „Ekvi-
smrt
je
nokcích".* že
„jí
Pravda,
puklo
tam
srdce",
a
pan
vyslovuje to
ho omlouvá,
fará, nebo
fará není doktorem.
Avšak bývala také
mrtvice.
smrt krásná. Prosívám Boha, až
svta povolá, aby na mne
nom ne
umírání.
*
únoru
to
mne
dopustil
je s
vru
tohoto
mrtvici.
Je-
Prudkou, krátkou ne-
na týden, na dva, nebo
moc,
v
dlouhé
A
mrtvici.
Ekvinokce, drama Vojnoviovo. Hráno v Nár. divadle poprvé 1897.
9*
132
Arci, hodovati, tak ini
erv lovk nemže o své smrti roznemže si pedpisovati. Jen sebevrazi
— a všichni fikáme, jak
zavržitelné.
je to
Ale
autoi tchto
sešitk,
povídek,
urených pro
„feuilletonky", máji
tchto drobných
pece
v moci, jak své figury sprovodit ze svta! A nikde neni psáno, že je musí zabíti: Pravda, mnoho lidí kolkolem umírá a všichni pjdeme touž cestou,
doufáme losti
zatím
ale
úsmv
na
jsmi2
zítejšího
v
svých
obraty
radostné,
by
živi
rána,
i
a
tšíme
máme
se
ješt
všeliké nadje,
osud, v
jisté
udá-
nikdy se neuskutenily.
Ale v tchto papírech ádí smrt
—
hrozná,
nelítostná smrt, kterouž pedcházejí dlouhé, vleklé
nemoci, až nechápu, kterak se do tch krátkých feuilletonk
vejdou.
Ctu denn, po dvacíti, po ticeti „kusech", a
pathologická ta nálada z nich
mne vždy
mn
divnou,
ku:
statistiku
stencí a Je
její
to
išící
obestírá
ve myslím že také chorobnou choutúmrtnosti tchto papírových exi-
silnji,
neodolatelnji,
a
píiny.
híka, eknete. Budiž
vzbudila
—
snad
se
z ní zase vystu. Mohou-li se sbírati poštovní známky, pohlednice, staré grošáky, zakouené špiky a jiné relikvie dovoltež redaktoru „feuilletonk", aby si poídil sbírku smrtí. A ta police s píhradami, do nichž ukládám nešastné mrtvoly pedasn zahynulých, vypadá vru
—
jak
uinný
hbitov.
133
oddlcní nejvíce naplnné
Hle, toto
odpoinkem
sledním
po-
jest
hrdin a hrdinek, kteí sko-
tuberkulosou.
jestli pvodci tchnebo studovali medicínu. Ale z všelikých píznak a zejména z posledních okamžik nkterých píslušných nebožtík
nali
to
obtí
Nevím,
všichni studují
soudím, že
nikoli.
Padesát sedm desát
sedm
hlaví.
Bedliv,
všech
a
pro
lidí
jich tu leží.
vesms svdomit
Prozatím. Pa-
mladých,
jsem
obojího
proetl
pi mnohých jsem naprosto nechápal, zemíti.
musili
v
Ješt
prvních
zdrávi, ale náhle na druhé neb tetí
byli
po-'
utrpení
nemoc plnou
propukla
silou,
—
a
ádcích stran
marná
jest
všechna pomoc lékaská; pomoc hmotná, která by
je
byla zachránila, pichází pravideln
pro vlastn
Ješt nechápete, a již
jeho
posledn, se
dotkla
chopila
a
se
pozd.
rozstonal,
„na kost vyhublá ruka vztahuje se
aby
stiskla
ruku
pítelovu"
kueravé hlavy dítte" k
ústm
—
—
„aby
„aby
se
donesla obraz drahé byto-
prsvitná dla, pokrytá stuse v drsnou ruku vrátivšího se kajícího milence neb muže", kterýž utekl, aniž vám jasno, z jaké píiny, nebo „hladí tvá staiké matky, jíž byla jedinou podporou". Ústa „chtjí mluviti, ale nedostává se jim síly, hlasu; ." jen nkolik krpjí krve se objeví na rtech Ale než jste dospli k tomuto konci, co
sti"
;
její
„bílá,
deným potem, hrouží
.
vzdech vám zkormoutilo
.
mysl, co slz bylo pro-
134
lito,
CO vražedného kašle
vám
váš postihuje zápach karbolky Jaké
rvalo uši.
A
ich
...
útrapy, jaká muka!...
Soudím, že
autoi tchto souchotináských
povídek chvjí se nesmírnou obavou, aby njaký doktor Koch pece konen nevynášel naprosto spolehlivý prostedek proti vražedné té nemoci, njaký neselhávající tuberkulin, který by je
pipravil o
závrené
efekty, o tu „lícen",
na
Mu-
si tolik zakládají, o ten „chorobopis". a která by se nauiti na jinou nemoc pak je tak probrána, prozkoumána, osvdena, jako tuberkule? Vždy už ta proslulá „kameliová
níž sili
—
dáma" tak zdaile umírá, v román, v dramat, v opee!
II.
Odcházím z toho prvního smutného oddlení
—
hbitovního
zásobuje
z onoho, jež nehtostná smrt
nejhojnji
a
tém
hrav, abych tak
hrob
ekl. Padesát sedm mrtvol, padesát sedm
otevených, nezasypanijch liká
A
z níž
šachta,
vlastn jediná ve-
mrtvoln bledý
papír.
pozoruji zvláštní zjev: ani ten odporný hmyz,
který kolkolem
aby
sváto,
ádek
je
nieho neušetí, kterému nic není nepokálel mastným, lepkavým ani ty mouchy neodvažují se
toho
trusem svým vlétnouti I
svítí
—
—
do píhrady, v níž každý list, každý nasycen baccily tuberkulovými. Praví
se o mouchách, že rozšiují nákazu, že
ji
rozná-
svými sosáky, jež drze a všeten ponoují mršiny všeho druhu, samy jsouce obrnny
šejí
v
proti
nákaze,
jejímiž
prostedníky
jsou.
Nikoli:
budu-li zachvácen vražednou tou nemocí,
mouchy
jsou zcela nevinny
tou záhubou.
moje Skoí
na mne pímo z tch papír, a vru se mi zdá, že v jistých okamžicích pociuji už .první její píznaky. Není divu, ale nad pomyšlení je smutno, že se tak stanu
obtí svého povolání.
136
Uvrhl jsem do šachty souchotináe
sátého osmého
pade-
tžce nohy za
a vleku
se-
bou, ubírám se dále. Hle,
átku
oddlení matek. Chtl jsem do píslušných oddíl,
vkládati
je
po-
s
dle
té
i
oné nemoci, kterou scházejí se svta, ale brzy jsem seznal, že tu teba pohebišt zvláštního a že toto oddlení bude snad nkdy nevyerpatelným, ale studia
nkterého
Nebo kách
zájove
jest
velmi
záhadným pramenem
vynikajícího
diagnostika.
práv pi tchto umírajících matnesmírn obtížno stanoviti diagnosu,
rozpoznání nemoci. Nepokusili se o
to
ani
sami
zaadných v oddlení žádných rozpacích a tém hrav
autoi, kteí v pípadech, první, nebyli v ešili rozklad
Ze stohu pis, který
tu
svých hrdin a hrdinek. poítajícího
papíru,
pede mnou
na sta rukouložil jsem
nakupen,
v tuto druhou píhradu až posud dvacet a de-
vt
matek, zahynuvších v posledních ádcích
feuil-
letonk.
Zkoumal jsem peliv, naslouchal jsem jich
dechu, sahal jsem jim na srdce,
jejich
tepny,
vše z obavy,
v omyl smrtí zdánlivou
kovém pípad
—
jest
—
mn
tiskl
je-
jsem
abych nebyl uveden nebo pohrobení v ta-
myšlenkou
nejstrašli-
pak s dobrým svdomím ukládal jsem je do spolené šachty. Jsou mrtvy a neprobudí se již. Jejich autoi tomu tak chtli.
vjší
ale
137
Ostatn uvádí
R.
Jamot, že ve smrt zdánli-
E.
vou upadají osoby
mladé.
jen
Ale nemoc? Fysiologické
píiny jejich smrtí? pece etl jsem již dosti o píinách smrti, vidl mnoho život hynoucích, ale ani jediný pípad ze skutenosti se mi nesrov-
Akoliv
nává
s
laik,
tmito skony novelistickými.
Dvacet devt drahých život! A ty matky ubohé ve mnohých pípadech umírají nevas. Prákdyž by mly žíti dále, pro syny, pro dcery,
v
pro
zet
a snachy.
Studuje syn v Praze a se
samo rozumí
totiž.
(v
tom
je
darebákem, jak Nestuduje
feuilletonku).
Flámuje, ludraí, podniká vše, aby
mu
nemoc. Zdaí se
(obyejn
List
to.
cizí
si
kvarty rské) oznamuje to dobré mat-
list
ce venkovské. Pijíždí do Prahy, aby syna vala.
—
Ach
stane obrat.
matuje
se,
oddychuje
tená
Matka syna vyléí,
nj
dala poslední
aby
tele,
památného zlatého
—
si
ach, prodala
ka bdí
ošeto-
nyní na-
jeho srdce vzpa-
Vždy práv
uinila.
mla na léky, peníze, ddného
rodin, vybrala ze záložny
Zdá
—
dareba se polepší, dostuduje a
matce vše, co pro
v
uhnal
rukou psaný
i
i
pro-
zbavila se
po sto
poslední
let
úspory,
svj výmnek, ubohá!
skuten, že nocí u dnem se
splatí
se syn pozdravuje; mat-
jeho
lžka;
doufáte,
že
syn se sebere, že dohoní zanedbané studie, podstoupí zkoušky, aby pak mohl starati se o ma-
138
tiku. to
V
život tak nebývá,
ale
v novelkách se
psává.
Bohužel, stane se jinak. Syn se zotavuje, ale
lžka, umírá ped ním matka, vzdálená své rodné vesniky, své chaloupky, svého drahého kostelíka, svého hbitvku, v jehož posvátné zemi odpoívá její dobrý nebožtík muž, a jest uložena v cizí, chladnou, nehostinnou zemi hbitova volšanského, dokonce ve spolené šacht. než nadobro
povstal
s
Co ji zahubilo? Mrtvice? Nikoli! Ani marasmus to nebyl, ani souchot. Nemohl to být ani zármutek nad synem, nebo práv v posledních dnech okívalo srdce její, vidouc patrnou u nho nápravu na zdraví, v mysli. Ani náhlá radost nebyla to, nevyhrála nic. i
i
Nuže, tážete
Zdá ji
se,
se,
posledního
zbavil
loženské,
pro
musila
že autor nemohl jinak.
zlatého
teleter,
peníze,
vkladní
výmnku
sejíti?
Nebo knížky
—
co
když zá-
mla
ubohá staenka ve svt poíti?! Nezbývá nic než hrob. Ten ludrácký, nemocí napravený syn probije se staré
Vru, jsem
njak
životem,
a
neklesne-li zase ve
neesti.
ji
pojímala
ukládal
k
mne
lítost
vnému
neskonalá,
když
odpoinku.
Jiná matka.
Syn v tchto
mizern.
také
studuje.
krátkých
Vbec
všichni
synové
novelkách studují a vždycky
Je to nespotebovatelný,
nezmarný
hrdí-
!
I
139
na povídkový, tento studující syn, strašlivý niema, který zdravou šávu venkova ve svých ži-
velkomstským utrejchem. Juž
lách otravuje
nho
nakreslilo,
namalovalo, do silhuety vystí-
figur se z calo,
tolik
vysoustruhovalo, vyezalo, uplá-
halo, plasticky vytvoilo, psychologicky probralo,
napjalo
i
vypjalo,
a
na špalíky nalea pece ho ne-
dvma
rybikami zástu-
podlepilo
—
transparentn upravilo
pilo,
ubývá.
Pán
Ježíš
nakrmil
py, pti chleby tisíce lidí! bude bohužel Tento špatný student ležeti v žaludku. hodn dlouho také ješt nám Není nám pomoci Nuže, také nedostudoval. Uchytil se kdesi konen, poídil si známost, chce se ženiti. Oznamuje to matce. Matka nechce o ženitb ani slyšet, o nevst vdt, nechce jí vidti. Ale na svolí staenka, aby konec ji pan fará obmkí,
—
—
i
ji
snoubenci
mu bží
navštívili.
o
Akoli syn darebák, pece
mateské požehnání. Namanou
se
tam takové dobré rysy. Patrno, že ani autoi tchto hrobaských povídek nejsou na-
tu
a
dobro zkaženi. Pijedou do
na
vísky
—
ejhle,
matku nesmírn dobrý
ten pro
dívka si
toho
dobrá,
nevinná
híšníka
nevsta uiní
dojem. jak
oblíbila.
Je
lilie.
Chce
to
sku-
Bh se
ví,
vdáti,
eknete. Arci. Tak ona si luští svoji ženskou otázku. Jaké pak dlouhé „protesty" proti nadvlád
140
Z
mužské-
ní
mluví nezkažená ješt ženská pi-
rozenost.
Matka
jíž
nemá námitek; dobrá duše žen-
ská, která chce jejího syna provázeti životem a
andlem
jeho
býti
Dívá se
nevst
oi smjí
strážným,
do
tváe
a
smíí
ji
vším.
se
z nevinných
tch
na ni už její vnouata. Arci, syna profesorem, nu ano; chtla míti doktorem, ale když jí ekl, že je už mundantem u advose
káta, spokojila se. je
patrn
dým
Kdo má takové divné jméno,
také pánem,
lidem,
obma
Ale tu náhle
—
již
—
tedy žehná
obma
mla-
íká „dti".
tená vru
neví,
jak
to
zachvje se stará matka, dostane pikvailo horeku, ti dny stn, a pes pelivé ošetování nevstino klidn umírá, s úsmvem na rtech pólo žalným, pólo radostným, ješt posledn žehmilence jeho, a usíná. „Smíení najíc synu i
v
koní
smíejií na tvái,"
srdci,
autor.
„Na skonala?" táže se starosta obecní. A autor odpovídá: „Nikdo ve vesnice nemu povdti."
mohl
že by mu to nepovdli ani všeobecné nemocnici. Prozkoumali tam v pražské sice mnohou nemoc, ale klinika na nemoci románové a novellové poád ješt není zízena. Pro
Ba,
myslím,
tento obor nehabilitoval se ješt žádný léka, ne-
zaídil
A
se
žádný
tak umírají
specialista.
mn
ty
nešastné matky v ru-
kou, vždy na posledním lístku rukopisu, až se mi
f
141
chvojí. Umírají, a je potká co radostného nebo žalostného. Umírají nad ztracenými, ale také nad nalezenými syny. Umírají nad dce-
prsty
ale také nad onmi, jimž kynou šastné vdavky. Umírají v zim v lét, umírají v chudob nebo také v blahobytu. Pochoval jsem jich do toho „mateského" oddlení již dvacet devt, ale obávám se, že nejsem hotov s prací svojí a že ješt mnoho sirotk budu provázeti ku pedasným tm hro-
rami
pokleslými,
i
bm
matek.
Vytrhl
mysl
moji
jsem se a kráím dále. Naplujc-li pi pohledu na prvá dv oddlení
—
v odsmutek nad neuprositelnou smrtí tetím pojímá mne pímo ds a hrza. Je to oddlení p a d ý ch, p o k e s ý ch. Sem zavlekl jsem už pt a ty ryet mladých nadjných bytostí. Nemine dne, abych neted ovšem tiše, uložil novou obt. Zde leží následky. nehybn se svými žal
a
dlení
1
1
—
1
—
i
Padlá dívka vyskytovala se jist
již
za pra-
dávna
a není také
nuvší
se dívky. Ale v poslední dob stala se nepostradatelným kusem inventáe literár-
žádnou novinkou v literatue. Vždy Šekspírova Ofelie okusila již v tom shnilém Dánsku zapovzeného ovoce; starý Góthe dostihl ve své Markétce pímo ideálu zapome-
tém
142
Romanopisci,
ního.
nipuluji
dramatikové,
mistrn.
s ni
To
jsou
novelisté maovšem „cngro-
ale neni divu, že se jí chápe také výroba „detailni", autoi feuilletonk.
sisté"
;
nevyerpatelný motiv! arci v koneném vyízení „pípadu". V román je dosti asu a místa, aby vc konila eventuáln smírn. Svdce rozpomíná se v posledních kapitolách, navrací se, odvádí svou obt k oltái. Nkdy eší otázku klášter. V dramatech bývá jinak. V tich již vyJaký
to
Rozdíl
obti z oken,
skakuji
práv
jest
teba hodn po
letech,
v okamžicích, kdy v život uinila by to
málo která.
Avšak v tchto drobných povídkách koní autoi
pro
nedbstatek
Ukoniti tém sloupeku smrtí.
je
—
místa
šmahem
všechno
nezbytno na tvrtém, na páa takové zakonení je nej-
Je to násilné, ukrutné, ale je po ei. Autor oddychuje z hluboká, vbodávaje poslední kratší.
teku na papír, a je jist, tená. A doufá pi tom,
že oddychne že
aspo
si
také
zraky kaž-
tenáe se pohnutím zarosí. hroznou mnohdy smrtí scházejí Kterak napne nešastní ti tvorové se svta! mnohý autor veškeru svoji vynalézavost, aby pinesl nco nového, zpsob, který ješt nikomu dého
desátého
Ale
jakou
nepipadl.
Ptatyicet koutí
regálu,
zanesl
kde
jejich
jsem
jich
ostatky
do
toho
zetlí.
A
zástále
143
pibývá. Staily by tyto padlé dívky, aby nový „ervený dm", dva takové domy.* A mnohá by byla zachována pi život, kdyby se dostala v ošetování povolaného léjich
zalidnily
kae, než když padne do rukou autora, který nad ní vykne hrozný, neodvolatelný rozsudek smrti.
i
hrozné jsou
Jak
ty
zpsoby
ponej-
smrti,
—
vlastn vyetl jsem práv tyicátý pátý, a pro dnešek mám dost. Jsem zchvácen. Sudtež sami: ovšem, nyní jsi hnusná !" " (Ach „ „ekl jí více smrti samovolné. Vyslechl
:
jest
mu
hnusná, ale jak jinak
prvého dne i
!
.
.
s ní
mluvil
onoho
.)
„„Rozbhla
se
veškerou
silou
proti
rohu
tverhranného stolu a narazila svým vynívajícím životem o tento roh s veškerou jako zoufalou prudkostí.
Klesla nazpt.
Stmívalo se
Jako
.*' .
"
.
ztískán,
ubít
výjevy,
které
se
ode-
papíe tohoto tetího oddlení, spustil jsem nad ním píkrov a jdu o krok dále, do píhrady tvrté. tuto hýí smrt neomalen, bez výSice bru, ale u porovnání s pedešlými zdá se mi, hrávají na trplivém
i
*
ervený
dm =
v ústech lidu pražský porodinec na
vystavný ze zvláštních ohnivzdorných, neomítnutých
cihel.
Karlov
144
pímo erstvý vzduch, že tu cení kosou obnažené zuby skoro vesele. Tabulka nad tímto záhonem, který se jíž nikdy Že
vane
tu
kostlivec
s
nezazelená, vstí, že tu odpoívají
Ped na
nkolika okamžiky
Pl
sebevrazi.
doplnil
jsem poet
sta životv, pl
sta obtí okamžitého rozmaru autorv, pl sta život mladých starých ale více mladých, klesnuvších v plném kvtu nebo následkem nemocí, na usmípadesát.'
—
i
ení zloin skutených nebo domnlých, obtí nebo zrady, podvodník, utíkajících tímto
lásky
zpsobem zaslouženému trestu, ponvadž nemají na útk do Ameriky, zklamaných milenc, zranných ctižádostivc, konen šílenc! Ale pes tu strašlivou že Smrti v tomto i
kout vám,
velikého papírového hbitova pím.o okí-
nebo
jen málokterou z tchto smrti pednjaká dlouhá muka. Mnohdy nemám ani potuchy, kterak spjí ke konci nesmírn tragickému. Mluví se na poátku sice o rozmanitých mrzutostech, ale moudré slovo v pravý
cházela
okamžik zabránilo by v mnohém pípad každé násilnosti. Avšak již se vytasil hrdina s arsenikem, cyankalim, strychninem, a již vypil nádobu do poslední krpje. Co následuje, bývá „zcela
prostinké". Hrdina
konec.
Zaasté
je
se
skácí
s židle,
a
je
ovšem zejmo, že autor ne-
píše z „vlastní zkušenosti".
mu
hrdinovi, aby se skácel
ze
sirek,
neuví mu
Nebo
rozkáže-li své-
po roztoku kostíku žádný zkušenjší lovk i
145
a pro lékae se taková truchlivá událost zinéní dokonce v humoresku. Jest už dostaten známo, ze trápení po otrav sirkami trvá dlouhé hodiny, ba celé dny, a to musí sebevrah užívati velkých dávek sirek, ba celé tucty krabiek. Autoi však nemají o úinku kostíku dostatené povdomosti.
Jsou zde sebevraždy v lázních
pavon, jsou sebevraždy á americké autor
tak
kdy
ho,
la
asto nesmírn
soubofe.
Mon-
á la
Svidrigajlov,* jsou lituji,
že
spchal, že zhubil život hrdiny své-
záchrana
byla
již
na
schodech,
kdy
takka klepala na dvée. pítel oznamuSmílivé psaní z domova, že ubohý nebožtík byl povýšen v úad, jící, zpráva o udlení služby dávno zdané, kytice od milované dívky, znaící vyslyšení, odvolání souboje amerického, listonoš s penzi, na nž vše a všichni hrdina do páté stránky ekal dostavují se vždy o deset ádek pozdji a se-
—
tkávají se už jen s mrtvolou chladnoucí,
dy docela vystydlou.
Nebo rovnž
mnoh-
v tchto po-
vídkách mrtvoly nesmírn „snadno a rychle" vychládají.
Arci
bývá v
etných
takových
pípadech
povolán léka, ale vždy víte, ják zní obyejn závrené ádky v lokálkách: „Léka pes všech-
nu úsilnou snahu nemohl než konstatovati smrt." *
Sebevrah Monpavon hrdina románu francouzského,
gajlov hrdina 1.
románu ruského.
Herimann.
XVIII.
Euilesky.
10
Svidii-
140
Ani
v
takové
drobné
nemže
povídce
uiniti
nic jiného.
ze svého hbitova a vyteštdívám se na kupu popsaného a nepeteného posud papíru ped sebou. Co bo-
Vracím
nými
zraky
lestí,
stonání
Kolikrát
se
ješt
a
úmrtí
budu
ješt kryje
svdkem
hromada?
ta
krutých
zápas
smrtelných, kolikrát zalehne mi v. sluch strašné
zadunní lidského
tla,
z nejvyš-
sg
,sítivšího
patra na dlažbu, kolik
šího
výstel
z bambitek
mne
ohluší, jakými jedy budou se kormoutiti moje útroby? Co rezavého kašle bude mne trýzniti na pti, na deseti plarších?
Jaké to byly šastné doby, kdy autor léka mohl napsati v lánku svém „Básníci a lékaství" (1875): „Jak známo, nemilují básníci liknavý prbh obyejných nemocí, nýbrž pepravují zvlášt rádi hrdiny své na onen svt smrtí násilnou." Ale v souborném vydání vybraných a výborných svých lánk ve knize musil po dvacíti letech poznamenati pod arou: „Aspo zdlouhavé nemoci nemilovali básníci druhdy, nyní
však
již
kašle nejeden hrdina celou tlustou kni-
A ve svém dodatku po dvacíti letech k eenému lánku praví: „V povídkách módních spihou."
sovatel eských zuí souchotiny pražskou chudinou." *
* R. E.
houta, 1895).
Ja mol: Vedle
cesty.
he
Drobné práce
(u
než mezi
Buršíka a Ko-
147
Dodávám k tomu: a v -této kup drobných rukopis pee mnou umírá více lidí než V€ všech pražských nemocnicích za rok.
Oddal jsem se divné híce: poíditi si statitéto papírové úmrtnosti a jejích píin. Ale ávám se, že na ten úkol nestaím, že se budu musit uchýliti o pomoc k pražskému fy-
«ku
sikátu.
Aspo
po
stránce
lékaské.
10"
III.
Trplivý tená se jist ulekl, spativ zase zlovstný nápis, pipomínající poslední vci lovka. Ulekl se nadarmo. Zakryl jsem na chvíli
neprhledným píkrovem (je to kus dkladné pytlové látky nepehlednou adu rov a otvírám !)
skrytá, tapetová dvíka, vedoucí
do oddlení zcela
zvláštního, kteréž navštvuji chvílemi, abych po-
sklíenou
mysl
vyrazil
trudnými
výjevy
v íši
Smrti. Je
z
to
jakýsi
nedostatku
poboný
místa
musil
závod, jejž jsem arci
v
zíditi
sousedství svého hbitova, ale
je
stnou a stenání zoufalc, chropot sem nedoniká. Je to
mj
nejbližším
oddlen pevnou umírajících
„extrakabinet", jakési panoptikum,
kabinet voskových figur, abych tak ekl. Postavy, které do tohoto prostoru zaraduji,
ež
jich
nežijí.
nemohu
Jsou
to
metati
kopiie,
do
neumely, pro-
šachty.
Ale
také
uhntené podle „vzor",
dobrých, živoucích. Mají hlavy, nohy, ruce, mají vlasy,
po
pípad
vousy
(„každý
vlas,
každý
149
do
€xtra
chlup
vosku
sázený!"
mají také oi, ale
tích),
vyteštn
hledí strnule,
nehybné,
odvy
vyvávají
smrem. Kopie
stejným
na
neživotné,
jak
ped boudami na pouty oi jsou sklenné a
„volavkové"
ochraptlí
údy
jejichž
navleeny
na rohatiny, v tupých, tvrdých zá-
jak
pece
hybech, nepoddajné jako z plechu. Znáte
dobe
oblékané figuríny v panoptikách. Na-
ty
poleona
Bismarka, vraha Troppmanna, miss zkrátka, nejvtší
III.,
—
Pastranu, Siamská dvojata,
svta.
celebrity
Kdesi
—
známý
na
uhodil
—
svt
ve
kdosi
do dneška Vytvoil
ne-
nco
zlata.
žílu
nového, nezvyklého, vytáhl z toho lidského mraveništ novou postavu, posud nevídanou nebo
Rozumí
nevšímanou. duši.
na
Zobrací
talí,
bere
je
jí
že
se,
vrub
s
vám všecky
obnaží pincetou,
—
ní
na vrub, její
jaká
ejhle,
také
vytáhl
vyndá vám
ji
roze-
nervy,
pro-
rozkoš
broditi se tmi útrobami jako ervoto, nenechati místeka neprozkoumaného. Sledujete ho krok za krokem, obdivujete se a pociujete bud
trýze, dle své povahy tvrce slavný. Jeho jméno
rozkoš nebo
A
zítra
je
a letí
vkusu. novi-
nami celého svta, jeho podobizna dívá se na vás ze všech se
illustrovaných
asopis, jeho
vc
pekládá do všech jazyk.
Avšak ted
se
zjeví
Sotva opustil nálezce
rub
sluj,
již
vzácného nálezu. se na objevenou
150
drahého kovu vrhnou nesetní Však co to? Zlato zmizelo]
následníci.
žilu
nedlá.
Nic
slavného vzoru
tu
Je
hlína,
tu
je
jíl,
podle
a
zapone hntení o pekot. V tom
kvapu napodobitelé sotva pozorují, že jedna noha
oi
druhé, že ruce nejdou do páru,
delší
je
že
malá nebo velká, a že zapomnli figue udlat ústa, aby mluvila. R v zanícení dívají se na svj výtvor, pyšni, jak ho dovedli, a sebevdom si myslí: „Udlal hlava že
šilhají,
je
jsem to také tak! Ejhle! Jak zdailý výrobek!" 2e zapomnli vdechnouti duši, ani nepozorují. Netuší, že jim J,en
když
jak
jim
Tu
na
to nestail vlastní dech.
figura.
je
sedí,
stojí,
tvrcové
krí
leží,
kázali.
Tušíte
se,
vzpínají
—
uvnit drátnou
kostru, na níž jsou údy nalepeny, uplácány, aby
se nerozpadly. Bylo by po Extt-akabinet
sláv.
Panoptikum! Voskové celeb-
!
rity!
Nkdo jich
plný
pronesl
pjata
na
cm!
Snad
ubije
let.
všechna
Nkdo
slabší
heslo.
Jest
pinese
heslo
silnjší
pedešlá.
„Nenávidt!" vykikl ocmi.
njaké
jim pojistí slávu na století, snad je-
nom na pt a
smlé
svt, hemží se ve vzduchu. Jsou piuritá jména, sláva prvním, vynález-
nkde nkdo
za hrani-
151
A
juž
našel
s£
návide",
Žene
naplnilo.
žák velikého
uelivij
„ne-
nové heslo ochvátilo, nadšením
jejž
se
ulicemi
mává
harlekýn,
jako
v oblouzeni smysl pokládá za pochode, jeho ptaí hlava s malýma okama |est u vytržení, hektické skvrny na tváích rozhoují Sie v pivoky, a neúnavná ústa volají: Nenávidt! Nenávidt! Nenávidí horliv od rána do veera, nenávidí ve dne v noci, neochable, bez odpoinku, ve všední den ve svátek, až mu dochází dech, chestivou plácakou,
již
i
nenávidí za deset, za dvacet jiných, a skoro se
úzkostliv
vydrží-li to, jako
ohlíží,
se drbal ten
povdomý
odsouzenec k doživotnímu žalái „Nenevím, milostpane, jestli tak dlouho vy-
vím,
:
držím."
Ale zatím silnjší heslo
se
tak nenávidí, nenávidí, nenávidí
tím
— —
silnji
bží dychavin
milovat!
jiní,
o
A
závod,
nevyskytuje,
— s
a
aby pak mohl
ním a za ním
nebo
se
jedná
o championství „nenávidní". Klopýtají však, padají
—
a tu visí jejich hrdinové v extra-
bledí,
nehybní, ztrnulí. Ale „každý vlas,
chudáci
kabinet,
každý
chlup
vyvolávají
ti
—
do vosku sázený !" jak nezmarní impressariové ped bouextra
dami.
Jiné
hesio:
Protest!
Protestuje se proti všemu. Proti starým
á-
152
dm,
proti
starému umní, proti novým jazyko-
vým naízením,
proti
všemu, co
jest.
Resumé všeho: všechno zboit, co kde je. Bude se stavt znova. Ti „protestanti" se ovšem sotva ku práci dostanou. Budou dlat nové protesty.
Ach, tu také sedí jeden protestant v
mém
extrakabinet. Protestántek vlastn. Jeden z velikého
potu, vzoreek protestu.
Nad ním myslil
autor
visí
tabulka:
ironicky,
nebo
Zloinec. obložil
Arci
slovo
to
uvo-
zovkami: „Zloinec." Tedy ne zloinec skutený. Ml jsem jich celou sbírku, takovýchto drobných zloinc, podobných si ku podivu nápadn. A marn pátrám po vzoru, dle nhož byli tito malí
niemové dláni. Ale oddychoval jsem osvžený, když jsem
Nebo
chlapekové mravných jsme mli dost. Krmili nás jimi už v ítankách, a víte, jak nám byli protivní. Samá poslušnost, samá dobrota bylí nám jako sl v oích. Ostatn jist znáte satiru Marka Twaina „o dobrém chlapci". Napsal ji už ped njakými dvaceti pti lety. A vzpomete si na nkteré své spolužáky, kteí od první až do tvrté tídy byli premianty nebo aspo „akcidenty", sedávali vždy se jimi probíral.
naprosto nejsou mravní.
všichni tito
A
—
na
kraji
první lavice, dávali
ped vyuováním
a
pestávkách pozor na tídu, zapisovali svdomit všechny buie na tabuli, naež jim uiv
153
t€l
(tm
jak
jste
buim)
nenávist
dával na ruce.
Vzpomete
premianty nenávidli
tyto
není
tedy
nic
tak
(hle,
nového!),
hle,
jak
si,
ta jste
nkde za humny po pípad namazali. Kam podli v život? vzpomenete si jist zase, jak mnohý takový nkdejší kravalista dovedl se v život uplatniti. Byl po pípad již v septim nebo v oktáv, posílal profesorm výhružné listy, slibující pomstu, nechají-li ho propadnout, listy ozdobené umrlími hlavami, dýkami a mei, na sesílení efektu. Vylouili ho sice ze školy, ale v život se stal slavným lovkem, až na nj ti úzkoprsí jim
se
oi
profesoi ot€:veli nechali
prolézti
a litovali, žz
ho pece ne-
maturitou.
Ve školních ítankách žijí ovšem posud mravní chlapekové, ale do novelek zavádjí se dávno jiní. Kvas! Zdravý život! Jaká pak dobrota
!
Arci,
chápající
mnozí jsou líeni jako blbekové, nevbec, že nco zlého vyvedli.
Tento
je
z nich.
Kradl,
ale
to
slovo
ne-
bylo v jeho slovníku.
Upravil jsem
mu
ve svém extrakabinet stá-
autor myslil. Sedí tu na slám, nad ním u stropu je namalováno zamížované okénko. Tušíte: sedí v šatlav. Ano. Sedí tu, výrostek, a „ubohým jeho mozekem" víí vzpomínky a do|my ze víra. Neuvdomuje si, pro vlastn je zaven, pro nek,
jak
si
jej
asi
154
se
nesmí dále
toulati
žebrotou
mimojcloucí
n
niemu,
znají,
a
humny
za
mu
by
nedali
obtžovati
a
(Domácí ho patr-
cizince.
Pama-
nic.)
kolem statku a házel ta nžnost! Víte dobe, že takoví kluci hledají pravideln kameny nejvtší, zvlášt na veliké psy.) U sín stály eledínovy boty, tžké, vysoké boty. Díval se na chvíli a pak cítil touhu, aby je vzal. Nepemýšlel, kam je dá, ale veden pudem sáhl po nich a šel klidn dále šedivou silnicí. (Státní zástupce by výborn konstruokluk házel kamením po psu, val základ žaloby aby jej zahnal, by se pak mohl zmocniti bot, jak
tuje,
bosý
se
toulal
po velkém psu kamínky.
(Hle,
n
—
:
nebo
stavení
animus, úmysl.
—
bylo
pardon! obžalovaného
dl, co
s
botami,
Z
prázdné.
A ponvadž
toho
zjevný
je
ze seznání autorova
—
nebo sám
že
vysvítá, jich
nositi
nev-
nemohl,
any byly robeny na nohy eledínovy, že bera, ídil se jen
svým pudem, vyplývá nad slunce jasze zvyku, proež navrhuji vyšší
nji, že kradl
sazbu trestu!) Jinak
ovšem
Chlapec nebyl
si
není
juristou.
nieho zlého picházel patrn
(nechodil
autor,
který
vdom
z poušt, asi nikdy do školy a kde o krádeži nikdy nebylo slyšáno). Obecní dráb odvádí ho do msta, patrn k okresnímu nebo dokonce krajskému soudu. Chlapec vzpomíná na tváe všech tch lidí, kteí se sbhli a divili se
mu
„jako
malému zvíeti v
kleci
menažerie".
155
Nechápal „ten hnus, byl
vdom
kluk!) to,
nieho
Chtl
to opovržení,
nebo
si
ne-
zlého". (Byl to rajsky nevinný
„odložiti boty"
aby odvrhl ukradený
—
—
avšak
—
pedmt
nikoli pro-
corpus de-
nýbrž jen z té píiny, že mu „byly pomalu tak tžký, že ho tlaiily a táhly celou pli jeho slabého tla k zemi". Bylo mu to však „nevlídn zakázáno". (Obecní dráb byl strašný nelida a myslil si: kluku, když jsi boty ukradl, nes si je!) V tom z blízké koalny „vyrazili dva niemové, z nichž išel alkohol, a jeden z nich zvolal: Podívej se, zmetek špatná, už ted štíp boty !" A dav se smál „hnusné té kritice zpitého niemy". Báze obrovská „osedlala mu molicti
zek a rýsovala nejhroznjší vidiny, jichž byla jeho
malá duše schopna". A „dal se vésti dobytete vedeného na jatky". Ted sedl zaven. pochopil rozdíl mezi svým a cizím (jakým pochodem duševním, když o tom neml dív ani pontí, nepraví se). Na zvýšení dojmu vzpomíná ovšem také na matku, která ho vždy stloukla, když
ubohá s
resignací
Konen
málo vy žebral.
To
je
tak v hlavních rysech historie „mla-
dého kluka", který tu sedí v kabinet voskových figur na slám, pod okénkem na zdi namalovaným. Je ho plno v tch malých novel-
nkdy
kách. Jednou krade kalhoty, jindy kožich,
snopy na
vdom"
poli,
jindy
zavržitelnosti
boty.
svého
Ale
„nikdy
konání,
si
nebo
není
—
156
—
známo
jak
žg
idyllický,
Ve vého
se
na vesnicích panuje život tak tam o krádežích nemluvívá.
starých povídkách vodih dráhové tako-
niemu
obecního
vyrstajícího
prosté
k rychtái, k pedstavenému, který malému darebovi koist odal, rákoskou
mu
Byla to „krátká" a snad
pustil.
—
—
našupal a proi
dobrá
justi-
Ted na vtší efekt putují k dalekým soudm, do mést, aby mohla býti opatena
ce.
garnitura kujících
A
„davu",
surovc"
„zevlujících
postav",
„poki-
atd.
jak se s nimi duševní otcové jejich mazlí.
—
nezbedové mají „mozeky ubohé hlaustrašenou dušiviky vypoulená oka capající drobné ruky (arci špinavé) ku nožky (plné bláta však a jiných trestí, že by si jich ani jemnocitní autoi nepoložili do postelí). Naproti tomu jejich okolí je vždy hnusné. Dráb je uinný jak se samo sebou rozumí lidožrout. Kdo se tchto nevinátek dotkne slovem, je „zpitý niema", a aby o tom nebylo pochyby, pichází ovšem rovnou cestou z koalny. Tito
—
—
—
—
—
—
Okradený o své kalhoty neb o kožich, o hodinky neb o boty jest arci „nemilosrdný egoista".
A
konec povídek mívá ovšem pádný, moKdyž autor takového menšího i vtšího zlodjíka bez vyšetovájií a bez rozsudku vsadí do „hnusné, páchnoucí, špinavé celly", dává
derní závrek.
se hrdina jeho na konec do „resignovaného nebo
:
157
mb
prudkého, divokého
h'tostného, tichého
nebo
vzdorného pláe", a povídka se konívá „„Prudké (nkdy štkavé) vzlyky odrážely se o ticho kobky (celly, separace, lidomorny) a slovy
každý ten vzlyk byl
mu
Je to
protestem proti vše-
stávajícímu..." to
nejkrásnjší, nejpádnjší zakonení,
povdno Tu
stojí,
sedí,
leží,
visí
kabinet, mladých, starých, všelijak
je
na zladní tenáe.
odných,
ada figur v extradobe pracovaných,
a na jejich voskových, mrtvol-
n
zbarvených tváích, a v jejich strnulých, sklezracích tete jediné slovo: protest. Af vraždili nebo loupili, kiv písahali nebo kradli
nných
—
na konec všichni protestují „proti všemu stásnad i proti vlastním svým inm. A kdyby to nebyli hlupáci tak zabednní, nevdomí, nemající kusá mravního citu a právního
vajícímu"
—
vdomí ním,
v sob, snad by protestovali i proti vlastautorm, z jejichž duševních dílen vyšli. tenái je zstaveno na vli, aby se k tm
protestm
pipojil.
FRAGMENTY KOLPORTAŽNÍCH romAm.
Nar. Listy v líjnu 1900.
Na prahu Rodinný román
XXXL
Nad
poslední doby.
Zámek Zábhlický.
krajinou
šedivé
z
smrti.
jitro
zábhlickou v^zcházelo mrzuté, pokroilého podzimku, prosáklé
jinovatkou,
ovšené posledními
kteréž jen
zcela
m,
cáry babího
nevyspalostí
se
Z komín barák
a
bídných,
léta,
zakrývaly nahotu stro-
zbavených nádherného roucha
soucích
cích
nuzn
listoví
a
te-
poslední sychravé noci.
porznu
chatrí plazila se líná
roztroušených
vn
dováeji-
se pozdních povidel.
Zdálo se, jako by celá píroda potahovala nosem, a do tohoto šelestu doznívala poslední facka,
již
v
krm
u bezhlavého netopýra blíže
mýtného domku práv ped plhodinou byl vyal obecní ková Florián Šebesta nepolepšitelnému Matji Kravákovi, kterýž nikdy neodcházel od muziky bez podobné památky. I
Herrmann,
XVIII.: Btirlesky
11
162
Facky Floriána Sebcsty byly proslulé svojí jadrností.
Nad
kem
zádumivým,
zábhlickým
miž prodíraly
se
trhaly
strouchnivlým
nastydlé
záme-
mlhy,
chatrné
se
ji-
neduživého
paprsky
slunce.
Bylo truchlivé, ubrouzdané jitro, zrdný potomek verejšího veera, kterýž byl hýil vavými, jásavými barvami nádherného západu a pezrávajícich eabin.
Na mížová nejistšího
vrata
parku spustlého zámku
barokního slohu, labutí
to
písn ne-
smrtelného architekta Vavince Kudry, bylo tikrát
mocné zabušeno.
Ozvna
netrplivých
úder
potácela se dlou-
hou alejí oechovou, táhnoucí se stedem zámeckého parku, od stromu ke stromu, a jako vrtohlavá zapadala do vysychajícího vodojemu, v jehož olovné tni navždy se utopila. Starý, poloslepý mlok, vyhívající se na mramorové obrub bassinu, zvrátil se leknutím po
hlav do
bažiny.
Vrata zámecká zavrzla.
XXXII.
Povdli
Poselství.
jsme v pedešlé kapitole, že vrata
zámecká zavrzla. Z temného vjezdu zámeckého vystoupil mladý
ješt
muž
nejlepších
let,
avšak
bledá
jeho
163
tvá svdila o pestálých útrapách duševních a
ponurém
náhla,
a
vlasy
pedasného
pímá
Vznosná jeho
rodinném.
tajemství
postava, jindy
jako topol, hrbila se zne-
na spáncích stkvly se stíbrem
stárnutí.
Oi
jeho,
erné
kavé, co chvíle zapadaly níže, avšak neutuchal.
Orlí
topolovou
alejí,
na postav
ty
a
ohe
pronijejich
zraky proletly nyní mžikem
vedoucí stedem parku, a utkvly
ped mížovými
vraty, tímající
v pra-
vé ruce papír.
Zámecký pán poznal muže, dávno oekávaného. Záblesk nadje, doutnající pod popelem
nespoetných zklamání, vyšlehl náhle mocným, plamenem a roztavil ušlechtilé jeho líce rumncem radostného
pekvapení.
Rty jeho, dosud hnuly,
aby propustily
pevn
dv
zaaté, sotva se poslova:
„Tedy pece!"
R
rychlými, pevnými kroky míil zámecký pán pod košatými kaštany stromoadí ke mí-
žovým vratm. „Pozdrav Bh, starý, poctivý Kyliane Heekl k malému, hubenému mužíku, jehož rukávy byly zdobeny rezavými, dávno vyrudlými výložky. „Co mi nesete?"
merko."
„Pámbu šastny
dobrytro, milostpane," od-
povídal Kylian Hemerka, zábhlický ponocný.dráb
zárove. „Došel telegram Zámeckij pán ani nevykav posledního
"
a poštovní posel
slo-
11*
1G4
va,
sáhl
chvatn po
papíru,
roztrhl
jej,
nešete
papírové peeti, a etl bez dechu:
Koldonímu, pánu na ZábhliDostav se bez prodlení, hodinka má se blíží. Zebedeus Koldoni." „Valerianu
—
cích.
XXXIII.
Konen!
Koldoni
—
Valerian
nebo
tak se jmenoval
—
zámecký pán, jejž jsme tohoto jitra poznali doetl a z hluboká vydechl. Papír vypadl mu z rukou chvjících se, a hrud jeho zastenala ve všech stžejích mocným pohnutím. Zalomcovalo to v jeho prsou jako náraz mocného vichru v
korun
lou
bytostí,
jeho
ným žaludm razilo
jediné
staletého dubu, zatáslo to cetolika
již
záke-
slovo:
„Konen !" V obrovitém otesu
vzdorovavší
osudu, a z hrdla vyprahlého vy-
svém
rozechvní,
celé bytosti své, kolísavší
tém
v
tomto
po lidský
vk
v bezedných nejistotách, v klamných na^ djích a marném toužení, nezpozoroval ani Valerian Koldoni ruku Kyliana Hemerky, natahující
se
až
po
rameno míží
a
oekávající
pí-
slušné poselné.
„Konené!" zaburácelo to zase v sychravý vzduch chadnoucího podzimu.
„Konen!" lým parkem, v
táhlo se skomírající
nmž
nebylo
již
tetelivý,
ozvnou
jediné
ce-
švestky
165
rdly
ani mišpule a jehož dostonávající trávníky
nespoetnými
se jako v chrlení krve nu, otravujícího
„Konen
kalichy ocú-
poslední chvíle mroucího
—
konen
hnulo
se
záletí.
srdce
ka-
menné!" zvolal posledh Valerian Koldoni, odvraceje se, aby nechápavá duše Floriana Hemerky nepostehla slzu radosti, sklouzající po
zbrázdné tvái muže
jindy
hrdého,
šastného*
nadjného, ale tvrdým životem zkrušeného. A po tch slovech kvapem se navracel k zámku, aby vykonal krátké pípravy k bezodkladnému odjezdu.
XXXIV. U cíle.
Ve
starobylé
vitými domy, v
ulici
ulici,
pražské,
sevené vko-
kteráž do toho dne
šastn
podnikatel staveb a regu-, laní magistrátní, v ulici, jejíž djiny sahaly do zapadlých století a jejíž hrbolatá dlažba a propadlé stoky vonly istou poesií starých, zašlých as, v ulici, jíž se posud nebylo dotklo žádné provolání volební a jejíž bláto nebylo smýkáno sloupci novináských polemik, v ulici, jež vzdálená posud všeho elektrického pohonu a dímala klidn neposkvrnná vrchním vedením
unikala
pozornosti
áe
—
—
a snila báje a
kteréž
se
— stanul
oprchal
i
na
povsti dávného stedovku, v
policejTií
patrola
zpnném oi
kvt vku
peliv
ulici,
vyhýbala,
muž, jemuž byl dávno
jinošského, ale na jehož tvá-
166
ích obráželo se zralé, pemítavé, trpkými zkouškami života zocelené mužství.
Seskoiv
uzdu jeho o vy-
koné, ovázal
s
pouklé mížoví pízemního okna a rezivou
zvtralého,
rukojetí
tikráte
trhl
zohýbaného
drátu.
V nitru domu ozval se skehotavý, zvuk zvonce jako pozdrav z konin záhrobtruch-
livý
ních.
Tžká vrata renesanního paláce s oprýskanými ímsami a nemytými okny zachvla se a malá branka v nich se otevela. „Kdo zvoní?" zaznlo z prjezdu zmuehlasem, aniž bylo koho vidti.
ným
„Oznamte mne svému páiu," pronesl pev-
n
píchozí.
„Milostpán není doma znla odpovd stísnného „Milý
matujte doni
Karkulo,
se
—
já
— to
—
milostpán umírá,"
hlasu.
—
vzpa-
Valerian
Kol-
jsem obeslán jsem
—
." .
.
Nebo on
to
byl
skuten.
„Kriste Ježíši!" zvolal strážce
domu
hlasem,
v nmž se zachvívalo radostné pekvapení jako „Vy, mladý plamének dohoívajícího kahance. .." pane?. Muž ped vraty trpce se usmál a vstoupil. „Pojdte,
pojdte,"
nutkal
starý
nadálého host. „Mohli bychom
vera jsme mli
Karkula ne-
pijíti
—
pozd
nad milostpánem koncilium
." .
.
167
A
kráeje po tmavých toitých a ervotoivých schodech do patra, svítil píchozímu na
odeným zadkem
cestu
starého,
památného žu-
panu svého.
žlutí
dveí v pate,
u vysokých
Stanuli
nátr,
snhobílý,
kdysi
jejichž
špinavou
jako stará slonovina.
„Vstupte bez klepání zel Karkula, „milostpán již
nyní
se
leskl
ticet
pt
let
je
pane,"
pobí-
nebo
nadobro hluchý."
Koldoni
Valerian
mu
pobíhával
a
kliku
stiskl
Ován zatuchlého vzduchu jehož se
mladý
beztoho by neslyšel,
vstoupil.
byl prvním pozdravem,
dostalo v tchto prostorách, v nichž
kdysi
jako
hravé
starostný
školák a
konené
nanejvýš
nešastný
milující
pozdji bez-
dít,
jako šastný
a zas
jinoch.
XXXV. Stíny minulosti. Valerian zavel za sebou a starý
Karkulai
vracel se do porty rské lóže své.
Zraky s
píchozího
padly
na
vybledlými nebesy, pod nimiž
starou svítilo
postel
dvé
oí
plaménky jak fosforovými. Oi ty zíraly upen ke dveím, jako by kohosi oekávaly, a když Valerian vstoupil, „Jsi
ušek.
zimnin
—
„Jsem zde mi chcete
vše, co
se rozeplály.
zde?" zaskuhralo a
to
ze slehlých pod-
pipraven, abych vyslechl
íci, ujce!"
"
"
:
!
IGS
Mocn to pracovalo v prsou Valerianovijch, když takto mluvil. Co let uplynulo od poslední rozmluvy sg starým, tvrdým tímto mužem, který nyní pohlížel již v kraje záhrobn. namáhav
Dokonávající posouvl se
ponkud
aby mohl
—
nyní
loži,
ba krákoral spíš jako havran
— jsem
„Valeriane
na prahu života a smrti,
poslední hodina moje se
t
aniž bych
jíti,
na
hlavu pozdvihnouti, a mluvil
„Ml
—
a
!"
slyš
vpadl !
Byl
Nechtl jsem ode-
akoli
— —
tžce prohešil „Ujce
blíží.
spatil,
mu
do
se
jsi
ei
na
mn
Valerian.
vrahem štstí mého
jsi
Ujal jsem se t, posledního syna posledního bra-
vychoval
svého,
tra
mne
t
jsem
—
za
a
to
jsi
oloupil!"
zaúpl
„Ujce!"
„Ml!
eí
kou Zdali
jsi
Ci
Valerian.
neoloupil
dívku,
jsi
mne, omámiv hlad*
si
pstoval pro sebe?
jsem
již
neoklamal Emerencii,
poup
života mé-*
mých oí, nadji staroby mé, domnmatku mých budoucích dtí?"
ho, svtlo
lou
„Nikoho
—
jsem
neoklamal,
strýce.
Milovala
mne vzdala se mi dobrovoln, následovali mne bez pinuceni Vždy jste byl o tyicet .
a
ti
.
.
roky starší než ona
„Lupii
—
vše to neopravovalo
odvedl scho vánku moji stalo?"
—
t, abys
Mluv, co se z
ní
169
„Stala
ženou, strýce, milovanou
a
."
ženou
milující
mojí
se .
.
Staec na
zaskípal bezzubými dás-
posteli
nmi. „-— a darovala život jedenácti dtem, Ach,
jsme
jak
mohli
šastn
žíti,
ujce.
kdybyste na
nás nebyl zanevel, ruku svou od nás neodvrátil. ." Zhynula v bíd, dti moje následovaly ji .
.
sám?"
„Jsi
—
."
„Sám, ujce a na pokraji záhuby Zkornatlou tváí starcovou pelétl škodolibý
úsmch, jedva „Tím
—
—
dicem
mé
dny
seteny.
odpustit
po vzduchu, jehož bylo v ko-
málo, a ekl pak
odcházím,
že
zamumlal mezi zuby.
lapal
„Nuže života
.
znatelný.
lip,"
Tžce mnat tak
.
Povolal
na
že
a
ba
více,
namáhav:
jsou
naplnny, minutyi
jsem t, abych pokraji
chci
t
hrobu
uiniti
ekl,
ti
chci
svým
ti
d-
." .
.
„Ujce!"
upímnou
zvolal
Valerian,
jehož
oi
zaplály
radostí.
„Svým ddicem," pokraoval strýc, „ddicem veškerého jmní mého, krom tohoto domu, kterýž propadl assanaci. Co je na hotovosti, náleží tob. Otevi víko tam té truhlice je v
sedmkrát sto
ní
—
—
tisíc
zlatých
ti
ná-
tisíc
zlatých!" zajikl se
Va-
vše
."
leží
.
.
„Sedmkrát
sto
170
„Drahý
lerian.
ujce!
—
a vrhl sg u postele na
"
kolena.
„Otevi
—
strýc
když se
leriana,
tanou,
svj
vezmi
truhlici,
obrátil
ke
podil!"
lan
zraky jeho upely se
a
truhlici,
velel
na Va-
jako na ví-
chutnou koist.
Valerian pokroil, závora cvakla, víko truhlice
odskoilo. Valerian sklonil se k
ni.
Strašlivá pomsta starcova.
XXXVI.
Valerian sklonil se ke krabici a poal z jevybírati baliky bankovek, dobe poítaných a peliv svázaných. Ale když bedlivji pihlédl k baliku prvému a roztrhl pásku, zajího
nitra
razil se; a když pak balíky kupily se ped ním na podlaze, bledla jeho tvá víc a více. Valerian
náhle krabice a rázem vysypal všeobsah na podlahu. Smrtelná zsinalost pokryla jeho líce.
chopil
chen
se
její
„Ujce!" zvolal zoufale. „Ujce
keré to
jmní
bankovky jsou
je již
dábelský
pes
mají ceny za trojník
mam
dvacet
— vždy — vždy
let z
veštyto
kursu a ne-
." !
.
.
S lože umírajícího zaznl po tchto slovech nešastného Valeriana posupný, jízlivý, dábelský smích, a zila
z tla
s
tímto pekelným
mstivého
itelná duše.
Byla
a zdaila se mu.
to
smíchem vyraerná, nesmiposlední jeho pomsta
starce
jeho
—
171
Doznl smích krkavího lice
skácelo
se
s
strýce a vedle truh-
hrozným výkikem bezduchlé
tlo Valerianovo. Milosrdná mrtvice uinila konec jeho truduplnému životu. Starý Karkula dole v kukani své nabíral tuný šupec a netušil, jaké strašlivé drama odehrálo
se
práv v komnatách
posledního
pána
k
a posledního ddice rodu Koldoni. Jen bílý Valerianv pod oknem truchliv, lítostiv zaržál.
:
švanda Dudák
1907.
Záhadné
stopy.
Tajuplný, kriminální a kulturnhistorický
Kapitola
román
z
doby assanace.
I.
Nezvstnij ddic. — Starý dm. jemný host.
Tsná, domy
Ta-
šedivá ulice vlnila se kivkou nespo-
etných
ohyb
po pravém
ím
dále k
vod
její,
—
behu
Vltavy
užší a nižší, chýlily se
nad hladinou eky jako v úvahách, nemají-li se vrhnouti stemhlav do líného proudu a zakoniti tak bídný život, jehož hodiny byly seteny. Nebo od Staromstské radnice blížila se volným sice, ale nezastavitelným krokem strašlivá pí-i šera Assanace. Píšera stohlavá a tisíciruká, a každá ruka ozbrojena byla špiákem, krumpáem nebo lopatou, a chladné to železo podezíralo již znenáhla nejhlubší koeny ulic okolních. Ješt stála stará, tsná, šedivá ulice, avšak smrtelný pot vyrážel jí na všech spuchclých
173
elech
dom
a
domk,
stékal stružkami,
naplo-
rýhy hrbolaté dlažby a prosakoval se v ta-
val
povrenou hrzou,
jemná, sesutá sklepem', dýšící loupeží
vraždou.
a
Stoky této ulice vydychovaly odvké a nezbádané zápachy, konglomerát výpar, nad nimiž malomocn lomila rukama Hygiena mstského fysikátu, a o nž se rozbíjel dmysl nej-
luebník obou universit. Památná ulice tato, jejíž minulost náležela dávno v Tomkv Djepis královského hlavního slavnjších
msta
Prahy, páchla stejn za
svého, v rozpuku panenství, ho, a ješt
i
ržového dtství
za
vku
mateské-
pronikavji páchla nyní, na sklonku
vku staeckém, dnou a pakostnicí schváceném, jako by chtla po sob zanechati dn,
svých
u
nesmazatelnou památku a nehynoucí pozdrav budoucím.
v-
km
Básníci a hajitelé Staré Prahy proti a
Švédm
obecním starším pravili o této innosti obrazn, že pje svou labutí píse. Bylo to
proti
ulice
krásné a pravdivé rení.
Nebo
také
zamelé
la-
buti
páchnou.
dm
Po pravé stran eené památné ulice stál o tech patrech, o devíti oknech v každém
pate. Stál
zde,
podobaje se starému
okna skuten dávno
slepci.
Jeho
nevidla vlhkého oišujícího hadru, neku-li rýžového kartáe. Tabulky po léta se povlékaly namodralou mázdrou, která již
174
sotva propouštla paprsky slunené do vnitních a
prostor,
mázdra zmnila sg za
as
v
tlustý
škraloup sazí, prachu a kultur bacillových, kterýž
kehkému
sklu dodával trvanlivosti a vzdornosti.
Marn dorážely
na okna západní lijáky a bezmocný byly nájezdy vzteklého krupobití. Když všady
v okolí cvrnkala skla, okna starého domu elila výbojným živlm jak štíty kovové, a skoro se zdálo, že výsmšn mrkají. Nikdy nezavadil o starý sklená s útem, ba ani kominík s novo•
dm
roním páním neodvážil se Ostatn by se nebyli
tam.
nebo
dozvonili,
drát
zvonce domovního byl dávno petržen. Tato instalaní vada však nikomu nepekážela, z píiny, která nám nejbližšími ádky bude objasi
nna.
V
nízkém,
a
prostorném sklepení po levé
stran prjezdu obýval starý, zasloužilý, klinickii vzácným revmatismem a vrnou ženou sklíený domovník Jakub Závora. Vzorná tato dvojice manželská žila tichý, spoádaný život, a nikdy nebylo slýchati, že by zejména paní Háta Závo-* rová se byla poštkala s nkterým z nájemníkv.
Nemohla
m
tak uiniti
pi
eených manžel
nejlepší vli.
Nebo
nikdo v pustém
kro-
dom
ne-
bydHl.
Divné osudy vládly domem tím, sídlem nkdy panským a bohatým, jehož komnaty v šedé dávnovkosti bývaly ozáeny sterými svtly a jehož podlahy se kdysi prohýbaly pod
tíží
shro-
175
máždnijch
kteí hostitelm svým svdo-
hostí,
mit pomáhali
užírati
Dávno vše
kmenové jmní
rodinné.
to minulo. Poslední potomek sta-
rého patricijského rodu a ddic fideikomisu, Petr
Pavel
podivným
Chocholouš,
a nevysvtlitelným
zpsobem zmizel z domu svého v pedveer dne, kdy ml nejen
i
z Prahy
práv
být prohlášen
za zletilého a nastoupiti vládu nad otcovskými
kdy se ml oženiti s pekrásnou, jebohatou dcerou staromstského purkmistra Martina Karabáe. statky,
dinou
ale
a
Hledali
ho
policií,
tehda
arci
ješt
velmi
nedokonalou a neobratnou; hledali ho na všech kižovatkách, tikrát ho vybubnovali,
nj zapomnli, což
je
nkdy
konen
na
nejspolehlivjším pro-
stedkem, aby se ztracený lovk zas objevil, kdy se ho nejmén nadjeme, avšak Petr Pavel Chocholouš zstal nezvstným.
Soud si
vel
v
ustanovil
registratue
mu
fascikl
kurátora, kurátor založil s
nadpisem „Petr Pa-
Chocholouš" a v palmární knize úet se
stej-
záhlavím, kam pak piln a neúnavn zapinesoval požadavky své za práce vykonané vymyšlená, vždy vykonané, za vydání skutená
ným
i
i
po novém roce vypsal úet,
soud
jejž
vrchnoporuenský
výtžk statk Chopern zaslouženou odmnu — a
schválil, kurátor pijal z
choloušových
stejn
trphv
zapisoval dále
položky
za práci
Tak vykonával kurátor obtížný a zodpovdný úkol svj až do chvíle, kdy se louil
a vydání.
176
áw^
svtem, vloživ
SG
dcery
své
AdeJaidy
ného 'koncipiénta
ruku jediné a nejstarší
v ruku
svého
nejstaršího
doktora
Vejra,
a jedi-
jemuž
zstavil „kuratelu Chocholoušovskou", která byla
skuten tisíc
,
Starý a
vnem
lepším
než nkolik
pomíjejících'
mrzké mince.
dm
sám, jak
povdno,
domovníkem Závorou,
spravován
byl
stežen
který
byl
Chocholoušovskému oddán duší a tlem. Každého veera, než se na lžko ukládal, modlil se s chotí Hátou za pozemské nebeské blaho nezvstného velitele svého. Pi tom sestárl, až konen pozbyl víry v návrat nešastného Petra rodu
i
konen
Pavla Chocholouše, a
nj už
o
ani ne-
Nebyl by ho poznal, ponvadž krom památné malby olejové z dtství Petra Pavla nestál.
ml
jiné
mohl
pána svého, a svtem po-» dobrodruh, že by ho kdosi lehko
fotografie
tlouká se tolik ošálit.
Konen
docela dobe, až na u
Chocholouš
se
to,
mu
že
si
samot
v
v
ulici
dailo
šeptali,
že
straší.
Strašilo-li, strašilo jist
nkde
v patrech na-
hoe. Do pízemku sotva by se strašidlo bylo odvážilo, nebo tam panovala paní Háta. Ani strašidlu sebe srdnatjšímu nebylo radno zaíti si s
ní.
nalý a
Nebo
dobré
jazyka
dar,
žen té byl svil Bh dokokrom ehož tímala mohutné
neodolatelné pometlo rukou neochvjnou.
T^k
se
mly
vci, když nadešel pochmurný
177
den
2.
listopadu
roku
osmnáct
set
devadesát
a nkolik, tetí hodina odpolední.
Bytem
starých, piinlivých
manžel Závoro-
vn
halušek vých nesla se posud tžká, tuná Dukalný den v Paní pokaždé Háta s uzeninou. Velela šiek pipravovala njakou postní krmi. jejíž rodokmen byl zmrvené velebnými otci missionái doby poblohorské. Jakub Závora chrupal ješt zdravým popoledním spánkem na staré, kožené pohovce, kterou byl ped pti lety vynesl z ložnice nezvstného pána svého. Vynášel tak po všechna léta z hoejších komnat mobiliár, kus po kuse, jak práv poteboval. Nahoe darmo to žraly myši, moli a zármutek samoty. Paní Háta sedela v pohodlné lenošce ve výklenku okna a bádala ve starém snái, aby; z podivného snu minulé noci vykombinovala neomylná ísla pro nejWižší tah loterní. Nemajíq nároku na pensi peovala takto, by si zajistila jí
tak dávná tradice rodiny,
vyrostl z
pdy
bezstarostnou
budoucnost.
Vdla,
že
kuratela
nad majetkem Chocholoušským neskoní jinak než soudní dražbou, chtla být pipravena, aby pak vydražila aspo tento dm, v nmž by stará kolena svá klidn na prkno natáhla. Zatím byla vyhrála dv amba, jejichž výtžek peliv uložila do poštovní spoitelny na bohatý úrok. Avšak dv amba nestaila ani na i
vádium. I.
Herrmann,
XVIII.: Burlesky.
12
178
„Terno, jediné terno secco, Panebože!" mopaní
se
dlívala
Háta,
kdykoli
permutovala de-
pes
vadesát íslic ošemetné „Lotynky". Ale
výpotech široko daleko na slovo branou, osudná že
v
byla
lice
matematických
vytouženého
terna
dsledn
ji
to,
autoritou tetí ís-
zklamávala.
Tak uplýval její vk v nekonených, bezvýsledných kalkulacích a kombinacích. Dlo se jí skoro jako ešitelm problému iditelného balonu. ;
Na staré židovské radnici odbíjela pozpátku práv tetí hodina s poledne, když zvení trhi kdosi zvoncem.
Paní Háta vyteštila oi, po zádech
ji
za-
jakým zázrakem anebo kouzaznl zvonec, jehož drát byl
mrazilo. Nechápala,
zlem
pekelným
petržen. „Jakube, vstávej
vreném
pestrašení.
Potom
!"
zalomcovala
chotm
„Zvoní se!"
chopivši se
pometla svého, které
ve všech okamžicích kritických dodávalo
kroila z klenuté jizby,
bová
v po-
síly,
jí
vy-
aby otevela tžká du-
vrata.
Toho však nebylo teba. V šerém prjezde muž, aniž bylo díve slyšeti cvaknutí kliky, aniž vrata byla zaskípla ve stžejích, dávno nemazaných. Jenom znní zvonce dochvívalo se ješt temnou chodbou. Paní Háta lekstál
cizí
nutím zavrávorala, a nebýti pometla, o opírala,
byla
by sklesla na dlažbu.
nž
se
Ovládla se
však a vyhrkla na tajemnou návštvu:
179
„Tohl€
divná manýra! Když zvoníte, máte
je
pokat, až pijdu otevití
vlastn, co tu po-
hledáváte?''
Chtla
ici ješt vice,
nebo
paní Háta, jsouc
nesnadno se odmlela. Další rtech, když setkaly se s propalujícím pohledem ne-
jednou v
proudu,
slova
však
zraky
její
zamrzla na zsinalých
jí
vdl, co vdti ml. Vysoký, kostnatý muž v šedivém haveloku zabodával pronikavé, horen planoucí oi v maOstatn
známého.
sitou
zatím
nyní popelavou
a
tvá
páni Háty a cizím
pízvukem, hlasem jako skípajícím
„Mohu
tázal se:
panem Petrem Pavlem Chocholoušem, pánem tohoto domu?" mluviti s
Paní Háta zajikla
se.
Podobné otázky dávno
Scíbnala se však a odpovídala
neslyšela.
jakoby
nic:
„Milostpán není doma."
Kolem tupný
vd
úst
úsmv,
podivuhodného
jako by neslyšel
cizince zahrál po-
podobnou odpo-
po prvé.
„Kdy „Jo, vrá.tí,"
urit, doléhav. tžké. Ani sám neekl, kdy se
se vrátí?" tázal se to
je
odpovídala paní Háta.
.^Pokám na nj," ekl
cizinec.
„Nezáleží mi
na njaké hodince." Paní Háta víc
Doléhavý v tomto
a
více
se
tón cizincv dráždil
dom
nejvyšší instancí.
vzpamatovávala.
Po léta byla Takovýmto zp-
ji.
12*
"
180
sobem ješt nikdo Mávla rukou. „To
nemže
se nebyl odvážil mluviti s
být!
Musíte-li
s
ní.
ním hovoit,
pijdte pozdji. Zejtra nebo teba za rok. Ostatn
má ra.
svého právního zástupce, pana doktora Vej-
Dojdte
Úsmv
si
k tomu."
posupnjší prvého zahrál ústy
cizin-
covými. „Netl achejte, pošetilá staeno! S advokátem bych teprv nikam nedošel. Uvedte mne do !" komnaty pán Chocholoušovy A když tak mluvil, zlomyslný, škodylibý výraz pokryl jeho
líce.
„Jen rate porouet!" vyhrkla
Háta.
posmšn
„Uvedte mne! To bychom
brzy
paní
mli
dm! Ale již jsem vám ekla, tady žádný heberk! Vari odtud, a za vámi zamknu a bez dlouhých Podivné, kosti pronikající zasyknutí záhad-
není
plný
——
—
ného cizince umlelo staenu, kteráž ted optn se zachvla mrazením. A nedvujíc ani sob, ani pometlu svému, kvapn se vrátila do jizby, aby zburcovala na pomoc chot Jakuba, kterýž jist nezvaného vystrnadí.
tili
Ale když se s ním vrátila do prjezdu, spaoba staí manželé, kterak cizinec již vystu-
vzhru do patra. Staré schody stenaly pod tžkými jeho kro-
puje po širokém schodišti
devné eji, a
pece
zúálo se
obma
starochm, že vzhru
181
vlaje
pouhý havelok, pod nímž není žádného tla.
R ím
víc€ tajemný
zdála se jeho
Ted tra,
muž
se vzdaloval, tím vtší
postava.
zmizel na
ohybu
zábradlí prvého
pa-
kroky jeho dunly výše a budily píšernou
ozvnu. Ted minul patro druhé
a
vystupoval
do tetího, tam, kde byla ložnice nkdejšího pána
domu. Kroky doznly nahoe,
a velitele
tom ozvaly se ti Podruhé, potetí
tom
onmlo
odmené
utichly,
a hned po-
údery na jakési dvée.
— devt hrozných
úder.
A pod-
vše strašlivým, drtivým tichem,
pekelného hmotu. starochm bylo, jako by je v kostech záblo. Nevdli, co se nahoe dje, ale oba tušili hroznou njakou událost, jaké posud nebyli sivjším
jakéhokoli
Obma
pamtníky.
R
zas byla
to
paní Háta, která první se
vzpamatovala: „Jakube,
dosko
pro
policajta!"
velela
úsen. Nebylo lovka, který by byl radostnji upoJen doekla, a již byl z domu. Jen pry, pry odtud, pro Pánaboha, a bez policajta se tam vbec nevrátí. slechl.
Avšak tentokráte pálo mu štstí. Byl ponedaleko, vzácnou náhodou stál na svém stanovišti jak pibitý a díval se neodvratn za mladou kuchakou, nadnášející stoudn sukénky, aby je v dušikové mazanici neucourala, kaštan licajt
182
na podolek ncnachytala. Na tuto kuchtu ml dávno policajt oko, a kuchta, jako by tušila vzácnou
píze
vysokého
sukénky,
nebo
dávajic
hodnosty,
pokaždé
nadnášela
co
ukrývají,
a
pršelo
policajt
mrzut,
tušiti,
ne.
„Co pak zas máte
zamruel
!"
vyrušen z pozorováni svého starým Závorou. Ale
po struných slovech Jakubových, vren služebné
písaze své, vydal se
ním do domu P^tra Pa-
s
vla Chocholouše.
„Nejdív zamknte vrata," „aby
nám
velel
rozhodn,
nevydejchl. Tak, a kde pak
tu nikdo
tedy je?"
Volným pochodem za ním paní Háta
vkem
s
a chronickým
brali
se
vzhru,
pometlem, za
ni
dm
byl prázdný.
„Nezdálo se
její,
revmatismem obtížený Jakub.
Schodišt, chodby, sín, kouty celý
policajt,
vrný
—
zkrátka,
Po nikom nikde památky. tatíku?" ekl nevrle
vám nco,
policajt.
„Ježíš Marjá,
pane strážník,"
jektal
Závora,
„tmahle oima jsem ho vidl! Musí tu nkde být! Zde ve tetím pate!" Policajt obešel paterý dvée, o všechny se opel, žádné nepovolily. A když došel k šestým a
práv chtl
sáhnouti na kliku, odstoupil na krok.
„Kdo zde bydli?" „Nikdo,
„Mj
bože,
tázal se zaražen.
pane strážník," odpovídal Závora. padesát
let
prázdno, jako všady."
jsou
zameny, za nimi
:
183
Policajt vztáhl ruku, napjal
zal na
ostatní, ale
celé
dlan,
ukazováek, oká-
Byla pokryta prachem, jako všechny
kliku.
v tom prachu byl erstvý otisk prst,
—
ped
dlan, která
na
chvílí
klikiji
byla dopadla. Policajt vytasil šavli, vyrval
vy
aby
vlas,
dost ostrý,
pipravil
zkusil,
vytrhl
z pouzdra
k obrané
se
—
Ale klika nepovolila. jako
srostlé
s
Policajt,
chystaným,
a
opatrn z hlapobonice
jeho
služební
potom
Dvée
revolver,
stiskl
byly
kliku.
zameny,
pimrazeny. k výstelu pišavle na dvée, ne-
opažením, jako
stále
zabušil
mocn
ohrožen,
si
bit
je-li
a
revolv^arem jílcem
vyzývav, až
se
z nich za-
prášilo.
Zabušení doznlo až kdesi dole v prjezde. Chvíli
hrobové, smrtelné ticho. Pojednou však
do tohoto ticha ozval se jako odkudsi zdaleka
výkik potupný, domého pevahy
znevažující,
výkik lovka,
v-
výkik, jenž byl krvavým
své,
výsmchem „Vstupte
Na
!"
kteréžto zvoláni nejdív Jakub Závora,
za ním paní Háta a
konen
policajt se
—
obrátili
v divém úprku se ítili se schod do druhého patra, do prvého, dol do prjezdu, a staa
nuli
udýcháni,
hrzou
zkoprnlí,
se
zraky
vy-
teštnými u zamených vrat domovních. Valem se smrákalo, nebo byl kalný, ponurý den dušikový, bez oblohy, beze slunce, bez po-
184
téchy.
Drobný, pichlavý déš
cedil
a tsná, kivolaká ulice dýchala
se
na
msto
tžkým, hustým
zápachem.
Kapitola
VIII.
Pohled do minulosti. satku. — Dva povozy.
— Pedveer — Ženich zmi-
zel.
Po všem, co bylo v posledních kapitolách strun povdno o skutených neb domnlých osudech nezvstného Petra Pavla Chocholoušfe,. zdá se nám nanejvýš na ase, abychom se vránejleji do starého, pochmurného domu jeho, tili do minulosti, do onch totiž dn, kdy se Chocholouše udalo. A byl to zvlášt jeden den, který ml panu Petru Pavlovi pinésti dležitý obrat v život, den, kdy ml
ale
i
zmizení mladého
být prohlášen
za
zletilého,
ml
kdy
vládu nad otcovskými statky a kdy se
chotm pekrásné, mstského
jediné
primátora
nastoupiti
ml
a bohaté dcery
Martina
Karabáe,
státi
starojak
v prvé kapitole bylo naznaeno. Bohužel, že tento den Petru Pavlu Chocholoušovi nevzešel. Známof nám, že v jeho pedveer nastávající majorátní pán a šastný ženich zmizel. Bez rozlouení, bez pozdravu, bez pohlednice,
bez posledního poízeni.
Za jakých
se to stalo okolností?
185
O
tom pcnášdo sg na následující genetemné ústní podání a ješt temnjší dohady. Zdálo se, že nad existencí Petra Pavla Chocholouše snesla se tžká, hustá, erná, nerace jen
proniknutelná a neodhalitelná záclona. Jsou takové tajemné záclony, tím dusivjší, že jsou
mínny
upedené
Nebo koli
jen
lidskou
prvk
obrazn
a nesestávají z
hmoty
rukou.
není hmoty a látky, vzešlé z jakýchfysických, aby odolaly
úinkm
sucha
nebo vlhka, úpalu sluneného nebo mrazu, ostrým zubm hlodavc nebo kusadlm niivého hmyzu, útokm ervotoiny nebo všekaz anebo konen zhoubci, jemuž neodolá nic ve svt: onomu známému zubu asu, který se nevykotlává, nevylamuje a který se dosud nedostal do kleští žádného zubního lékae. Tajemné takové opony nad životem a smrtí
—
jednotlivc
lidských
spádá
toliko
Osud
—
a
Osud pracuje neskonale solidn. Jeho výrobky posmívají se rzi a pirozenému rozkladu.
tento
Mohou zkázu.
upadnouti Jsou
jich tušiti,
v zapomenutí, ale nikoli vei ale neprhledný. Lze
neviditelny,
avšak ne ohmatati. Je to
nkdy
k zou-
fání.
Bylo tedy
ped
svatbou Petra Pavla Cho-
cholouše a jeho nevsty, proslulé pražské kra-
Marty Karabáovy. Byl poslední veer, a veer obou snoubenc ml býti oslaven co nejhlunji. Tak tomu chtl purkmistr savice tento
poslední
186
Martin Karabá, jeden z posledních purkmistr, kteí nebyli
úadu svému
k
spoluobanv
a
svobodnou
dvrou
povoláni
volbou, nýbrž
jejich
kteí bývali dosazováni na estné místo své vše-
mohoucí tehdáž vládou.
zpsob dosazování ml znané
Tento
vý-
hody, takovýto purkmistr nemohl nikdy propadnouti. Dostal dekret
A
rem.
si
o
nm
od gubernia a oposice
byl purkmist-
myslila,
co
chtla.
Tenkráte však nebylo oposice. Tato vymoženost
svobody obainské byla zstavena neznámé budoucnosti.
Arci,
bývali
malkontenti, ale s
již
i
tenkráte
rejpalové,
tmi nedláno mnoho cavik.
Zaveli je prost do šatlavy a pustili je zas, když inebylo pochyby, že svoje pesvdení a mínní o vcech veejných zmnili. Vrchnosti vždycky podržela pravdu. Byla to celkem pirozená vc. Nemže mít pravdu vrchnost a rej^^ pal proti vrchnosti zárove. Pravda se nedá rozlomiti jako žcmlika, aby jí ml každý poloviku. Svtská vrchnost nikdy nebyla nadšena pro takovéto dlení Kdo neuznával svaté pravdy vrchnosti do šatlavy s ním. Když ho pustili, obyejné již míval rozum a uznání. A vrchnost mla
—
pokoj.
Všemu tomu dohromady íkalo zlaté
se:
staré,
asy.
V dom stán byl v
purkmistra Martina
Karabáe chy-
pedvicer satku slavný „polterabend".
187
Slovo to náleží
jazyk
piny
sice
v jazykový poklad sku-
indoevropskijch, ale posud nezjištn
nm
žádný prvek slovanský. Ve knize pán není o tom aspo ani zmínky, a kniha ta dokazuje pece velmi mnoho. Spíše se podobá, že slovo jest pvodu ryze germánského. R skoro nezvratn tak vypadá, v
Žunkoviov
uvážime-li,
že
Karabáova
obcovacím
byla
nmina.
domu pán
jazykem Toliko
s
eledí bylo
rozmlouváno rodným jazykem domácím a jen pokud nebyla mocna druhého jazyka zemského.
Tak tedy veškeré pražské notability nkolik tím byly poctny lístkem hlazeného, kídovaného papíru, tehdáž tak oblíbeného, tak
dní
ped
zvanou piletou
tun
se zlatou oízkou,
na níž byla
vytištná a bronzem poprášená slova: Eínladung zutn Poiterabend
atd.
dm
pán Karabáv
stkvl
se
isto-
záí nesíslných lamp moderátorek, v nichž svítilo po dávném zvyku epkovým olejenA
tou a se
zízenec byl ustanoven k tomu, aby lampy napumpovával. Nic není dokonalého a každé osvtlení má vady. Nynjší pražská elektina je krimináln drahá. Bezprostední její pedchdce a souasný sok, punoška Auerova, je po ertech kehká a trhá se, a rozžínáte rychle nebo pomalu. Obyejné, svtlo plynové je žluté. Svíky stearinové nai
Zvláštní
188
osvGtkní
dlouhé
krátkostí
jové svíky tekly
a
hoely
svou více
nestaily.
Lo-
„zlodjem" než
knotem. Svíce voskové adily. Olejové lampiky „cibulky"
pro
byly
ostudu.
Petrolej
smrdí,
jak
známo, salonní. Svícení drakami ili louemi bylo nejenom nebezpené, ale dokonce nic salonní. A staré lampy moderátorky musily být napumpovávány. ert ví, ím lovk má svítit. Ale tedy pán Chocholoušv byl v lesku. Zítra uvede sem Petr Pavel mladou, krásnou žínku. Ó, jak jinak vypadal tehda, než na poátku našeho vypravování! Všechna jeho okna leskla se jako kišálová. V prvéim pate byly pichystány komnaty pro novou, mladou velitelku, a již ode dneška se vytáply, aby nadchly útulným teplem domácího krbu. Na všech kamnech páleny vonné františky. Peiny a podušky byly povleeny nejjemnjším damaškovým plátnem. Nábytek leskl se novostí. Schody do pater byly ist vydrhnuty a pokryty dlouhými koberci, jež tlumily každý krok. Prjezd, schodišt chodby byly osvtleny, matka ^pán Chocholoušova, tehdy ješt žijící, pe^ cházela a zkoumala bystrými zraky, piprai
dm
i
veno-li
která
vše
mla
k
syna
dstojnému
uvítání
milé
snachy,
jejího Petra Pavla oblažiti láskou
bohahjm vnem, starou paní pak obdaiti kvezdárnými vnouaty. Po dom plaše pebíhala mladá kuchta Hátika kdo by ji dnes ve staré paní Hat po-
a
toucími,
—
:
189
—
všeten nahlížejíc do komnat a tu tam za dvemi naslouchajíc hovoru. Hátiku zálibn pozoroval nádvorník Jakub Závora, který vbec po ní házel oima a dlal si na ni las-i komíny. Byl vojny prost a byl neklamné pesvden, že Hátika bude jeho. A zvlášt dnes ili Agátho vymydlená a naesaná Hátika
znal! a
—
—
zjevem svým dráždila. Von íkal dl dobe, k emu se chystá mladý pán, co ho zítra oekává, a pi tom pomyšlení se mu hlava zatáela. Ne, že by byl chtl s mladým velitelem ale ani mu to nepipadlo! svým mniti s Matikou byl by se oženil ješt dnes. ka, jak
—
—
Chodil koli
,jí
íhav
v patách za Hátikou, a kdykam nií zraky ne-
dopadl kdesi v kout,
mohly doniknouti, vždy se k ní skokem pitoil, popadl ji, sevel v náru, zlíbal a zmuckal, až se Hátika durdila (aspo na oko), a vždy jí šeptal
„Agátko, mít
Agátko
ped svatbou!" Nu ano, tehda
—
až
my
tak
budeme
ješt Jakub nebyl týrán rev-
matismem. Tehda byl poád jak nabitá flinta, od rána do veera. Nu, taky se doká! A ve své mládenecké komnat nahoe ve tetím pate pecházel mladý ddic domu, Petr Pavel Chocholouš, v salonním úboru, a rozilený.
povoz
O
sedmé hodin
pán Karabáv,
aby
slednímu kvasu za svobodna.
ml
pro
nedokavý
nj
pijeti
ho odvezl k po-
190
zpsobem
Tisícerým
si
maloval, jak pijede,
v prjezde vystoupí z vozu, jak vybhne po širokých schodech domu Karabáova vzhru do patra, do veliké dvorany, jak se octne v osvtleném sále, všemi oekáván, mnohými družkajak
mi Martinými
jí
závidn, rovnž jako
mu mno-
hými soky závidna Marta, jak mu nevsta pokroí vstíc, jak ji chopí za ruku, dvorn ji políbí,
—
pak,
a
pozdiji
kdysi
a
stranou
kdes^
v útulné komnatce, v budoáru, nikým nevidn jak ji
k
sob
pivine a všechnu ledovou etiketu od-
hodiv zlíbá
ji,
zlíbá,
zlíbá a
jásav a nesíslnMartiko má!
—
kráte zvolá: Martiko, Martiko,
hrí povoz k domu Chocholoušovskému. Stanul ped domem práv ve chvíli, když na Židovské radnici odbíjela sedmá veerní. Ulicí
Petr Pavel vyhlédl oknem. Neklame
se,
tof
koár Martina Karabáe? Petr Pavel rychle pehodil modrý pláš pes ruku, na hlavu vstavil cylindr,
švihácky vykrojený,
s
širokým dnem, ješt
zatepal pod nosem blounkým šátkem, napuštným vzácnou voavkou, aby utišil rozilení,
si
vrající
všemi ivami, snesl se do prvého patra, komnaty matiny, políbil jí ruku, po-
vstoupil do
celoval chtvjící se
její
rty
a sklonil hlavu, vida,
že ho chce matka pokižovati na ele. „Jdi, synu, a poceluj za mne svoji nevstu bud šasten. Omluv mne ješt jednou, že s tebou nepicházím, ale staré moje srdce sotva snese
a
191
—
radost zítka modliti
Plá
jejich
že
pani,
ho
již
né
livreji
tch sloveth
chvél se v
v dobrých stará
dnes nemohu. Budu se za vás
!"
a slzy leskly se
V
tom okamžiku netušila louí se synem na vždy, že
oích.
se
nikdy nespatí.
vybhl z domu. Komorník v erotevel dvíka, zavel je, když mladý usedl na kypré sedadlo, vyšvihl se na
Petr Pavel
ženich
koího „Ku pedu!"
kozlík vedle
R koár
a velel
smrem
odjíždl
———
mstskému.
úsen: k námstí staro-
Zatím v dom Karabáov oekávali píchodu Chocholoušova. Bylo již pl osmé, když skutený Karabáv povoz povoz Karabáv vjel do vr^t a zastavil v podjezde u širokého
—
—
schodišt. Stál
když
tak chvíli,
do prjezdu kterýsi z Díval se na
eného na
hoejška sestupoval
díval se
na koího, ztopo-
kozlíku a jako vykávajícího
vztyeným. z
vz,
s
domestik Karabáových.
devných
Netrpliví
kon
deptali
do
s
biem dlažby,
kostek.
„Pro tu stojíš, Johan?" tázal se sloužící zvdav. „Pro nejfedeš do dvora, pro nevypahuješ a nedáš
kon
do stáje?"
„Blumo," odvtil tlumen koí
—
s kozlíku,
„e-
—
ženich sleny Marty kám, až mladý pán nepovezu na dvr?" Snad ho vystoupí z vozu!
192
Sloužící
zarazil
potom však piskoil
se,
k vozu, rázem otevel dvíka a uklánje se po-
pokorn:
bízel
"
„Rate, mladý pane Ale pojednou, nahlédnuv do vozu, zapráskl
dvíky
zlostn vykikl na koího: „Troupe starý, vždy nikoho nevezeš! a
Máš
prázdný koár!" Na tvái koího Johana
tém
piblblý.
objevil
se
výraz
Seskoil, aby se podíval, a
vz
byl prázden.
V
domnnkách
ulekání, v tisícerých
a oba-
vách, v slzách a strašlivých pedtuchách do bu-
vykávali nahoe v komnatách pana marn. Nepišel do
doucnosti
Petra Pavla Chocholouše
—
plnoci a neobjevil se nikdy potom. „Polterabend"
pán Karabáv zmnil
se
v divoký zmatek. Nešastná nevsta Martika padala z mdloby do mdloby. nad nezvstným Strašlivý osud spouštl svoji hroznou, tžkou oponu neproniknutelného tajemství.
Kapitola
Zálusky
X.
pán Karabáovy. —
První
stopa! Ode cholouš, události
dne, kdy byl zmizel Petr Pavel Chomíjely
v
nedle,
msíce.
dom pán Karabáov
Dojem
tragické
znenáhla ocha-
193
Tak zvaná „smetana" pražské spolenosti, od jakživa nejradji oddávala nud a zahálce, klevetám a pomluvám, vrhla se na po-^ átku jak vyhladovlá šelma na tajemnou aféru a vypádala z ní nekonené pásmo domyslv a domnnek s horlivostí hodnou nejenom lepší vci, boval.
která
se
ale celé
no
;
ady
lepších vcí.
Bylo hádáno, hloubáno, naznaováno, tvrzebylo hobylo mrkáno významn oima ;
voeno šeptem slunce a
i
polohlasem. S prvním zásvitem
probouzely
pozd v
noci
hovory
se
o
té
záležitosti
teprv umlkaly.
Pan Martin Karabá, jeho dcera Marta, celá jeho domácnost byla jako rozestena na velikém pitevním stole, a kde kdo ml jazyk, omoil si ochotn a páral se v útrobách všech osob, jež jakkoli souvisely s domem Karabáovijm nebo Chocholoušovým. Bylo ^pátráno v minulosti, nesknjvá-li se tam zárodek osudné události. Byla uvádna v souvislost s poslední velikou kometou. Vyskytli se kteí
lidé,
vera stín.
tvrdili,
že
Petra
Pavla
Chocholoušeí
kdesi potkali, kráejícího beze zvuku jako
Ale když ho
oslovili,
zmizel prý
ped
nimi
náhle, jako by se do zem propadl. Vyskytli se jiní, kteí naznaovali, že Petr Pavel nevyšel z bran pražských, ale že byl utracen a zakopán
kdesi ve
sklep. Kdyby prý se bedliv pátralo,
jist by se našla jeho mrtvola. Jiní hovoili o souboji I.
americkém, jehož Herrmann, XVIH.:
Biirlesky.
si
tehda
skuten 13
mohli
:
194
dopáti jen v lepších rodinách. A byH ješt jini, se tváíH, jako by vd^H do nejmenších podrobností, kam se Petr Pavel podl, ale ne-
kteí
svené
smjí
tajemství vyzraditi.
Skuten taky vdli ze
slovem se neprobleptli, ponvadž
ani
všech nejmén.
Konen
však zájem povolil, zvdavost byla
unavena, tajemná událost vlastní tíhou padala ke dnu,
nad
hladina
a
veejného
mínní
zavírala
se
ní.
dva domy
tžce oddychovaly Chocholoušv. Dva ty domy stále byly zahaleíiy jako chmurami, jimiž nemohou proniknouti paprsky slunené. Rána osudu zachvívala jimi až do základv. Toliko
pán Karabáv
stále
a
U Chocholouš
rabá to
bylo jako po pohbu, u Kapak jako by se k pohbu schylovalo. Je
nálada skoro stejná.
Ubohá Martika Karabáova domnívala se tu ránu nepeká. Ale pekají se horší vci. Vypadala jako smutený andl na hrobce, ale pes to kvetla jak lilie. Zapísahala se v hloubi srdc€ svého, že zstane do smrti vrna svému Petru Pavlovi, že mu zachová zelený svj vneek, ale takové odhodz
poátku, že hroznou
i
lání
mže
být vystídáno odhodláním jiným. Ví-
me, že se Martika jednoho se vzdá
peek.
vneku,
bude-li
jí
za
dne rozhodla, že
nj
nabídnut
e-
195
Toto odhodlání však mlo hlubší píiny než pouhé poznání, že jí na podíu koncertním nevykvete vavín. Seznala Martika jednoho dne na veliký úžas a pekvapení, že otec její, bývalý primátor Martin Karabá, nabažil se vdovectví a že zatoužil po novém vzplanutí domácího krbu svého. Domakala se toho zcela náhodou kdysi, když za nepítomnosti otcovy vkroila do jeho komnaty. Její pozornost byla upoutána kyti4íou svadkarafiát,
lých
vynívajících
z malé,
nedovené
zásuvky psacího stolku otcova, jak ji tam snad ve spchu byl vhodil, když byl náhle do jednoho ze svých
dom
zavolán.
Tento objev pekvapil
Znala otce svého
ji.
paragraf a pedpis ouedních, rozkaz a zákaz, protokol, naízeni, phon znala ho jako muže, kterýž dýchá jen jen jako purkmistra, plného
;
magistrátními lejstry a v jehož
hlav
i
srdcí to
vypadá jako ve staré registratue, ale jakživa v nepoznala snílka, který by schovával svadlé kytiky. Byl sice milovníkem erstvého,
nm
kehoukého
salátu hlávkového, ale nikdy nestál
o kvtiny. Znal z íše kvteny toliko mladé okurky,
chest, kvták, ale jakživ se neobíral kara-
fiátky,
trnosti
azalkami, kameliemi a ržemi. Takové jsou
nanejvýš
pro
mladé,
ti-
zamilované
praktikanty, ale ne pro dstojné primátory.
Hlavou Martinou
šlehlo
cosi
„Tyto karafiáty pocházejí
jako blesk:
z ruky ženské!" 13*
196
Piskoila k zásuvce, vytrhla ji, zmocnila se kytiky ejhle, byla ovázána ržovou stužkou. Ruka Martina chvla se, když sahala podruhé do zásuvky. Pod kytikou byla jakási nakypená obálka, rovnž ržová. Marta sáhla po obálce a cosi hedvábn
—
—
mkkého a
dobyla
ucítila
z ní
v prstech. Rozevela obálku
—
vrko vlas, vlas kaštanových
oním svdným leskem starého, zard^ lého zlata na jemných konecích. A vše páchlo silnou, opojnou voavkou. Marta potetí sáhla do zásuvky a prsty její, víc a více se chvjící, vynesly na povrch obrázek ženské hlavy s nádhernou frisurou, a vlasy ale s
sice,
—
ty
ta
náležela
plné života, v
kypní
ženštin zralých
svdil o plném vdomí Nebyla to hlava Veroniky Karabáové, ji
vrko
byly stejné barvy jako
Hlava
v obálce. nemladé,
již let,
a výraz
ženskosti.
její
nebožky matky, paní
té starostlivé
matrony, jak
Martika znala od dtství. Byla
hlava vily
ženy,
jejíž
ale
tváe
pronikavé, planoucí
to
výbojná
zraky
je-
chtivost života.
Marta nikdy nebyla spatila originál ženy v tomto okamžiku uhádala vše. A ted taky uhádala, co znamenaly asté vycházky otcovy, aniž ji brával s sebou, co znamenala pée, již vnoval svému zevnjšku, co znamenaly pozdní jeho návraty asto u veer a zvláštní výraz v oích jeho, jehož díve nevídala. té,
ale
!
1«)7
Nález tchto ti vcí v šuplíku otcova stolu odhalil
ji
veliké
pomysli na že-
tajemstvi: otec
nni! Domu Karabáovu má
se dostati
nové vla-
daky kyne pak
Ale co
jí,
Martice?
Chvjící se ruce Martiny ukládaly zas reotcovy na místo, a nešastná nevsta Petra
likvie
Chocholouše
Pavla
námsíná. A provdá,
a
potácela
se
z
komnaty
jak
toho dne uzrál v ni úmysl, že se
pijde kdokoli.
komu
svila,
bývalá
její
kojná a chva, Majdalena Harapátová, která
žila
První,
v
se
dom Karabáov
tila
byla
ode dne, kdy Martika spa-
svtlo svta.
K
té
se uchýlila, skryla hlavu
drech, která byla kdysi ubohé dívce
na
jejich
a-
prvým zdro-
jem života, a zaštkala:
„Madlenko
—
jak jsem nešastná."
„Neplate, Martiko, všecko se spraví. je
na
svt
tolik
hezkých mladých
Vždy
lidí."
svt!" zalkala Marta. „Co jsou mi když nejdou k nám!" „Pijdou, Martiko, pijdou," chlácholila chva. „Vždy máme vlastn jako smutek." „Ach, dábel kdyby pišel, vdala bych se!" zvolala Marta v zoufalství. „Ne, Martiko, to by nebyla žádná partie," ekla dobromysln Majdalena. „Tak zle není!" Byla to hra náhody? Byla to pedurená sudba? Toho dne, kdy se Marta takto vyjádila, „Ano, na
platni,
198
zahrcl ped domem pán Karabáovým povoz. hodinu podivnou, neobvyklou schylovalo se již na noc. A v prjezde zaznl zvonec, jímž bylo
—
V
netrpliv síni
trhnuto.
Brzy potom zaznívalo na schod««h a v pedinení palaše a drobné crnkání ostruh, a
do veeadla Karaháova vstoupil husarský tváe,
stojník bledé
vraních
vlas
„Pane
i
ale
planoucích
zrak
d-
a ha-
knír.
domácího pána, picházím v hodinu tak neobvyklou. Hodlal jsem vám pednésti svou „prosím
za
Karabái,"
prominutí,
oslovil
že
žádost zítra dopoledne, ale zatím pišel rozkaz,
našemu pluku, aby se hned z rána vydal na pochod do Itálie. Picházím tedy, abych vás požádal za ruku dcerušky vaší, sleny Marty." velící
Rozmluva obou muž byla krátká, a nikdo toho veera z Martina Karabáe ani slova, jak byl pekvapen a ulekán. Nebo, když se dstojník po chvíli rozlouil a odešel, když za ním zapadla vrata a povoz hrel zas od domu Karabáova do temna ulic, pibhl nahoru všecek zdšený Jakub Závora, který byl na as pešel do služeb Karabáových, a volal bez dechu: nedostal
„Milostivý pane, to byl on!"
„Kdo?" vydechl Karabá. „Koár, který tenkráte odvezl našeho nešastného mladého pána Petra Pavla. Poznal jsem koár, poznal jsem kon, poznal jsem koího
—
11)1)
r
a
bud
mn Bh
milostiv,
myslím, že jsem po-
vzel v livreji komornické, kdo našemu pánu dvíka koáru otevel, zas je za ním zavel a pak na kozlík se vyhoupl s poznal
i
toho, kdo tehda
—
velem koímu: Jed! hrom na miste zabije, oficír,
který odtud
Hrom vil
pravdu.
nepromluvil jako
by
práv
neuhodil
R
ml
Milostivý
jestliže
—
odešel
pane,
slova
.
.
Jakub Závora tedy mlu-
již.
Zíral
njaké vidní.
Konec
m
." !
Karabá ped sebe,
toho veera pan Martin
ani
a
nebyl ten pan
to
I.
dílu.
jen
DVE POHÁDKY KRÁLOVSKÉ.
.
.
ervnu
Nár. Listy v
Byl jednou jeden král
.
1903,
.
I.
jednou jeden král
Byl
.
.
Zaínají tak všecky pohádky o
jsme
jich
dobrý
slýchali.
král, a nic
jenosti král,
kdy
mu
než malinký
Bývá
to
králích, co
zpravidla starý,
neschází k naprosté spoko-
ddic trnu. Modlí
princ,
se
modlí se taky královna, která se skoro až
stydí za své neplodné
ke všem
arodjm,
ponvadž
vkem
i
sešlí
lno, chodí
král
na potaz
královna k poustevníkm, ale
poustevníci v pohádkách bývají staí, a
od
koínk Až
lesních
konen
slabí,
poád
dobrá víla, patronka královské rodiny, která však na své chránnce se rozpomene vždy v poslední chvíli, smiluje se nad bezdtným párem králov-f ským a paní královna ocituje se tedy v kout. Narodí se princ, teba s hvzdou na ele, roste jako z vody, je velice moudrý a statený, doprinc
nepichází.
—
tu
jakási
iU4
bude
neohrožené princezny, unavený pantáta mu trn ješt za živa a pak spo-
jisté
popustí
král
kojen umírá.
Tak pohádky o dobrých
starých
kráHch,
o nichž nevíme nic jiného, nežH že jednou byU.
Ale nekaždý král zavírá.
jej
Jsou
šastn
život klidný tak a
žije
králové nešastní.
i
Byl taky jednou jeden král. Již ve hvzdách bylo psáno, že bude králem, akoli se naz rodu
rodil
Bylo
knížecího.
v zemi, kde
to
si
jeho otec kníže dlal, co chtl, a když se nabažil
A
(em.
pohodili
— v
dvoanm: A
ekl svým
knížectví,
byl
nebo
jím,
diplomaté
hlavou a ekli:
Možno, že spokojeni
—
ani
novým
svojí
ženu princeznu a
již
vládla
Politika,
nebo jim nebyl pedky vyprávlo
kolegou,
—
stál
—
vepovým dobytženitbou nebo nepojal za ani svým chováním nebo s
—
která
a
se
to
—
docela
ve
pohádkách nevy-
starých
skytuje, a ta víla Politika cení.
králem!
je
veejn. Ale tehda všemi královstvími svta mocná víla
karbanil,
pil
svta
celého si
všichni ostatní králové nebyli prás
že praotec jeho obchodil
kem
a
tak
I
tak docela roven. Ani svými se,
ted budu krá-
ledaemu
dala
posv-
Také tomuto králi, který již jako kníže neza mnoho. Jako král za nic. Akoli ml krás-
nou
a chytrou královnu, které
ale
kterou
sám
si
byl
mu
vybral,
nikdo nevnutil,
zanedbával
ji
a
championátu v bezpíkladném záletnictví. Akoli panoval dobrému, ohnivému a vrnému
dobyl
205
národu, týral
dával nové a nové ústavy, které
jej,
zas pres noc
vyssával královské pokladny,
rušil,
vrhal dobré vlastence ve vlhké, smrduté žaláe a
popravoval
ml dluh
je,
vypovídal
král,
konen
nho
odtáhla
sama všemocná ruky,
víla
od
Politika
trn synovi a šel na poíná pohádka o mladém
postoupil tu
muž ;[
jako
vojny, které pak jslavné prohrával, a ;kidyž
kralování bylo souzeno
synem královským princem.
a
Sám nevdl,
njakých
než on sám, byli hádky nevdí pranic Politiky
víly
králi,
nejstarším
byli
je-
ve hvzdách. Byl a
jediným
má-li ješt kde ve
Ml-li,
bratí.
tek,
v íši
byl
již
vejminek.
jist
svt
z jiných
ma-
synové nelegitimní. Poo takových princích, ale
to
vyskytují se
astji
a vystu-
pravideln pozdji jako pretendenti ili nápadníci trnu a jen pro zlost, aby rozmnožo-' valí zmatky. Legitimním synem byl mladý král
pují
sám, a to bylo jeho štstí,
nebo
legitimita
zabezpeovala trn. Ale neštstím bylo pro snad,
že
stal
se
králem u vku, kdy
jiní
mu nj hoši
tajn se uí kouit, a dojista bylo jeho neštstím, že ml takového dobrodruha otce. A dalším jeho neštstím snad byla zvrácenost zákona ddinosti, vynalezeného práv tch slavnými a znamenitými mágy lékai. Zdálo se, že po svém otci nezddil ani jediné vlastnosti dobré, jaké se na starém, králi vychvalovaly, na píklad bohatýrskou odvahu, plamenného ducha, enictví a jiné dary. ješt
chodí
do
školy
i
as
a
206
vdí
O nichž vždy
vychvalovatelé králv, naproti
tomu však že zddil mnohou vlastnost nechvalnou, jako náklonnost k samopanování, vlohu k ruústav, na nž ješt vera nebo pedevírem sám písahal, ukrutenství k odprcm, bezohledné stíhání nenadšených poddaných, žalaošení
vání nevinných.
Bylo pravdou vše, co mu kladeno za vinu? Nebyla jeho miska obtížena mnohým inem, kterýž náležel na vrub jeho rádc? Nejsou rádcové mnohdy pravou rukou král svých? A neodpykávají skutky rádc svých pak jen králové?
Úastníci
jasn,
a také
n, nebo lv, ná
i
rádcv
a
dneška nevidí vždy
pozorovatelé
vzdálení
Ale všechno,
nedozírají.
skutky
víla,
verejška
i
nevidí jas-
skutky krá-
jejich zapisuje veliká a
pís-
kteráž se nazývá Historie. Tato víla otvírá
mnohdy až po dlouhých desítiletích, pak náhle se odestírají veliká, netušená tajemství, o nichž souasníci nemli pontí. A pak knihu svojí a
teprve v plné
hých
nahot
in, nkdy Ale byl to
vystupují
pohnutky mno-
nepochopitelných.
král.
Ješt když byl princem, kolovaly jeho podobizny svtem a rozlétaly se další a další obrazy
tváe
jeho,
když se
Bohužel, obrazy
jeho
stal
králem.
neuchvacovaly.
Jeho pohled nesvdil o duchaplnosti. Za to arci nemohl. Bylo osudné, že byl spíše podoben otci
než
matce.
Ale
kdežto
výraz
jeho
otce
jevil
207
—
k nejhoršíodvahu odvahu mu, tvá mladého krále nevyprávla nic. He. zchytralost
a
i
Jevila spise jistou tupost, stupidnost,
a
vyznao-
rysem jistého dtinského, malicherného vzdoru. Nebyla to tvá, jaké se iká sympatická. Králm arci neteba, aby byli sympatickými, nevala se
bo
i
Králm neteba
králové jsou z boží milosti.
vždy obliby v národ, nebo mnohé trny opítaky trn rají se o bodáky. Opíral se o pak trn krále krále starého, opíral se o
n
n
i
mladého. Rostl král, dospíval v muže, šel
as, kdy se
ml
oženit.
V
konen
nade-
tom jednal po pí-
klad otce svého. Nevyjel do svta, aby hledal nevstu z rodu rovného, a taky mu ji odnikud nenabízeli. Pojal za cho ženu obanskou. Byla krásná, svdná, ale byla mnohem starší a tvrdili, že
jest
i
manžela.
mnohem
Dv
chytejší
okolnosti,
svého
které
královského
neiní manželství
vždy šastným. Ale nejosudnjší okolností bylo, že uplynulo nkolik let, a královna se nestávala matkou. V pohádkách mívají královští manželé dosti asu, aby ekali na prince, teba až do zlaté svatby, ale v íši Politiky panuj>2 v té vci veliká
kdy
netrplivost.
konen
Kde kdo nedokav
hledí,
královna povije. Princ, ddic trnu
nejen spolehlivou zárukou pro dynastii, ale
i
je
na-
djí národv. Jím upevuje se nejen zásada monkyne lidu lepší budoucnost. archická, ale v
nm
Nestojí-li král otec
za
nic,
všichni jsou
pesvd-
208
eni, ž€ syn bude
má
Historie libují
Bývá
lepší.
osudný klam,
to
v takových klamech.
si
víla
toho nesetné doklady, ale národové
Chudáci za živa
posmrtnou blaženost, která je má odmniti za všechnu stráze pozemskou, národové doufají v budoucnost. Ráj chudák a budoucnost doufají v
národ
—
a
vyjevili,
To mlo
dv
to jsou
se
Sešli
že
mágové jí
totožné.
vyšetili
královnu
aby mla dti. výstrahou, aby sám panoval
není
býti králi
vci
lékai,
souzeno,
nebo
co nejobezeleji, nejmoudeji, nejlaskavji;
nebuda otcem nemohl se spoléhati, že lid z radosti nad princem bude shovívavý k chybám otcovým. Ale král naopak jednoho dne zrušil ústavu, kterou sám byl národu dal a na niž se slavn zapísáhl. Byla to nesmírná chyba v následcích svých.
R
vida, že
lno
královnino zstane
jalovým a nikdy nevydá vytouženého ddice, pomýšlel, aby za živa a co nejdíve ustanovil ná-
sledníka svého,
radám
tu roznesla
Povst, že podlehl
a naléhání choti své a že ustanoví za ná-
sledníka jejího bratra.
smírné ctižádosti.
Povst obviovala
Nestailo
jí,
že
sama
ji
z ne-
z rodu
vdova po obanu povznesla se na Chtla celý svj rod povznésti na královský, chtla, aby se koruna manželova zastkvla nkdy na hlav bratra jejího a pozdji na jeho dtech, vnucích, pravnucích do ne-
obanského
a
stolec královský.
kolen. Nebo její cho, král, byl porodu svého. Schnoucím kmenem, který
konených sledním
209
již
nevydá
kvtu,
ni
ni plodu.
Dožije a shroutí se
v trouche.
zámr
Tento
královnin, jemuž se král na-
druhou velikou ciiybou, hroznou, strašNárodové vítají nálivou ve svých následcich. nic nevdí, jejichž mnoho nebo sledníky, o nichž velikých, záslužprázden život je teba zcela výboj nených in, ale také prázden vbec, klonil, byl
i
zízených
mže
jejich její
niemných
vášní,
banictvíjTi' a jinýími
kteréž
nosti,
nepopsanou knihou,
býti istou,
nehiají býti
listy
poskvrnny
Mnoho
budoucích král.
se
ale
pijanstvím, kar-
výstednostmi. Nejsou vzbuzovaly
by
ponvadž
náklonností. Životopis
to vlast-
nadje do odpouští krevnému dobré
jakým se narodil, ale žárliv hledí okolí na poínání syna pijatého, adoptovaného, na schovance. Tak v život obyejných smrtelník, což teprv u schovanc královských. A lid, který ml již na svém trn královském hráe a pijáka a záletníka a má v ersynu,
stvé
pamti, kam
vedly,
se
taký,
jej
tyto královské vlastnosti za-
konen ze své dvivosti. ml by mu vládnouti? K k to-
probouzí se
Nový takový
mu
je
král,
král
jehož
pvod
ani
ho neopravuje, aby
králem stal?
pod hladinou veejného mínní vznikalo v íši králov vení. Jsou králové, kteí vystihují nkdy bystrým sluchem vení takové, ale ne-
šastný ten král z pohádky nerozuml mu, I.
Herrmann, XVUI.: Burlesky.
14
nebo
210
nepipouštl ho k sob, ne-
se s lidem nestýkal,
odvažoval
mezi lid. nesympatickém králi, že tém násilím bylo teba vyvléci jej na balkon, aby se lidu ukázal. Snad o tom lid nezvdl, ale zvdl-li, nepidalo to králi na oblíbenosti. Lid se
vstoupiti
Vyprávlo
o
se
zbablých král. Spíše miluje udatné' S nadšením pozdravujia lid krále, kteí se v jeho sted odvažují. Teba neuvdomle, pouhým pudem jen cítívá lid, že v nm, v lidu,
nemiluje tyrany.
dímá
kus dravé šelmy, a
lichotí
mu, když se
králové této šelmy nebojí. Snášaje jho
králm,
lid
radostí
Dvra
králové jemu.
Konen nesmírn
lid,
trplivý,
zmní ponurou i
velo v
lidu,
i
ho za
napluje,
dvru.
když v a
jeho budiž.
dvuje
dvují-li
nm
ve, bývá ješt
mnohdy nahodilá okolnost náladu Ale tu
která byla tak dlouho oporou
v
nadšení. jest i
A by
opora trnu,
jeho
otci.
Bodáky to. Hroty jejich bývají nejmkí poduškou, nejbezpenjším vystláním kesel knížecích. Všem, kdož tímají mee, bývají lhostejný
A
ústava i neustává, a svoboda i tm, kdož zbraní utvrzují trny, daívá vždy stejn, nebo jejich postavení v králov-
osudy
lidu.
poroba, se
ství
je
za všech okolností stejné, vždy výluné.
Je zrušena svoboda spolková? Nositelé zbraní nemají spolk. Svoboda tisku? Ozbrojenci nebývají
hlasateli
»^aždování?
veejného mínní. Svoboda shroBranná moc nesvolává tábor a
:
211
nebo
schzí,
jich
nepotebuje. Svoboda voleb?
Ozbrojení nevoH. cítil
I
se král bezp-anijm
pod záštitou bo-
dák. Pevné, ba slep vil v
A
oddanost.
jejich
sebeklam. Nekdy se cítil zcela bezpeným jen ve svém královském paláci, uzaveném desaterými vraty, uzameném desíti zámky, v té chvíli nejen
bo
že
to byl poslední jeho veliký
ve
chvíli,
zrada
nahlížela
všemi okny
již
v
prostoryi
pod samu jeho stechu a bdla, vykávajíc okamžiku, kdy zazní heslo paláce, ale byla vnikla
i
Ku pedu!
A král
:
dáli
jimž
palácová
vrata
kdy
v
temná,
Ku pedu
nejvíc
nmá
A nocí blížili se oni, dvoval, se zbraní za pasy,
nadešla
zaznlo
noc,
!
zadunly
a
na
rány.
11.
Na bránu palácovou zadunly zapraštlo, zaznly stav
výstely,
tlum
rány,
devo
temných po-
ozbrojenc vnikl v nádvoí. Ke králm ncchodívá se za temných
nocí,
ani se zbraní v rukách. Vpadne-li však takováto
návštva a za takových okolností pod stechu paláce, znamená to, že králi nadchází poslední hodina.
Ale taky králové doufají do posledního okamžiku.
Doufají
tím
spíše,
ježto
se
domnívají, 14*
212
Že gardisté jejich lépe jsou pipraveni na obranu
než spiklenci na výboj. Útonici však se
ej
ozýval
se
bližili.
Dupot mnoha kro-
v pedsínich královské lož-
již
onen dupot rozilený, dupot chvatu, dupot dychtiv pedmt své nenávisti, dupot vdoucích, kterak je as drahý a kterak promeškaná minuta mže zvrátiti jejich zámr a vydati je všechny odvážlivce na smrt. nice,
hledajícich
A
král
cítili
královna,
i
tulíce
se
k
sob
v neskonalé úzkosti, kterak komnatou, z níž nebylo východu než pímo do rukou útoník, vane peru Smrti. A cítili, jako by je omamovaly páry vystupující z
buii,
„Jdou
smrtelném vojáci
velé
dsu
krve.
vrahové
vpadli v
rozlétly
se,
a
v zái
hlavn revolver,
ve
svc kdo
komnatu s výrazem neúkojného, smrtelžízn po pomst, kdo tímali palaše
záští a
a míili
re,volvery
na krále a jeho
vojáci, byli velitelé
k, vdcové
jež
král
ke královn. „Ó, kde jsou moji
zaleskly se tasené palaše,
žely.
zastenal
!"
Dvée komnaty
ného
!"
et
a
cho
—
byli
prapor, náelníci plu^
vojska.
Ledový dech Smrti ovanul královské manHledl král vyteštnýma oima na muže,
byl
rozuml,
povyšoval, že
je
odmoval,
ztracen.
smlouváni, vykoupení.
vyznamenával, a
Zde nebylo záchrany,
Drtivá pesila stála proti
"
213
nmu ená
nho.
Jen chvjící se, zni-
Taskly nesetné rány
a královští manželé
nikdo vedle
a
královna.
Bylo po majestátu.
k zemi.
se
hroutili
A
král,
umíraje, vysílaje poslední vyítavý pohled ke spik-
lencm,
zvolal
jen:
——
mne
„Vojáci, zradili jste
vnou pam
zaznamenává na
Historie
po-
osob slavných, významných, prosluanebo jen pouhých panovník, bý bývali
slední slova lých,
i
neslavní, král,
který
padl
ranami
svých
znamenává výroky skutené snad
i
svéhlavý
nesympatický,
jako
i
a
slabý,
dstojník. Zadomnlé, mnohdy
teprve po letech vymyšlené.
Ale toto zvolání krále rozlétlo se hned po
vražd
a snad je pravdivé.
mne!"
„Vojáci, zradili jste
pravdivé, pak jist nevyhyne do nej-
Je-li
zazších
dn
zvoláno
a
v duši onch, k nimž bylo
života jichž
sluch
je
postihl.
meneme na vychrlenou kletbu, dného neumírá v pamti. Pravda, král
svému práva
to
byl
ale
Snad zapovýitka vraž-
vrolomný. Dal národu
a svobody, zahrnuté v ústavu,
aby
kdy to jeho zvli hovlo. Zrušil, na byl písahal. Ale taky vojáci jeho byli písahali písahu mnohonásobnou. Vrnost praporu je
zase
zrušil,
královskému, zavraždivše
králi,
krále,
jeho
svého
rodu.
Pepadnuvše
nejvyššího
a
vojevdce.
214
práv
dopustili SG
pod
klesající
takové vérolomnosti, jako
Duše má
chvíle
dili
jící
jste
samoty,
ticha,
i
duše vo-
onmí
kdy v tch duších
výkik zavraždného mne!?
krále: Vojáci, zra-
jákova. Zdali vyzní a
poslední
král,
ranami.
jejich
Strunými slovy roznesl telegraf ohromuzvst z íše zabitého krále. Král, králová,
píbuzní králové boníci jeho
mst
„Ve
i
bývalí královi
gardisté
i
královském
je
rádcové,
pl
pobiti,
klid,"
sta
po-
i
osob.
dodával
te-
legraf. klid sídelního msta nad smrtí královské nad zánikem celé dynastie tém zmraNebo v každé pohádce, zeme-li král,
Ten rodiny, zoval.
ovšeno
msto erným
jest
suknem. Jsou však
pohádky vymyšlené a jsou pohádky skutené. A pohádky skutené pekvapují mnohdy svými obraty.
Zeme v
livou,
nebo
král smrtí násilnou, hroznou, straš-
okamžiku,
taky králové
kdy
—
a
chystá
se
by
i
spánku,
ke
byli tupí slaboši
mají právo na odpoinek, a ve
mst
je
klid
— a
lhostejnost. Arci,
zvle královská nemohla
sahati
pes
hranice íše královy, a kdo netrpl útlakem jeho
samovlády, cítí
mohl
tyranství
rana krále.
býti
králova,
zachvácen úžasem. Nekdo není poddaným ty-
215
Žádných pátel neml král, žádných pívrženc, kteí by byU projevovah smutek? Ktepohádkový ten rak vysvtHti nepochopitelný khd? Ani tehdy, vzplane-h revoluce obanská, nezachvátí všech oban. Nikdy neprolévá krev celý
ské.
Ale
národ.
nebylo
v
revoluce,
království
nýbrž
S probouzejícím
nešastníka krále
pouhé
se
jitrem
spiknutí
bylo
již
vojen-
msto
poseto ozbrojenci, na výstrahu každému, kdo by nesouhlasil
s
noním
krveprolitím.
Kdož by nemohl svým
souhlasil za takových okolností! Zdali
nesouhlasem
sekanému val
života
vrátiti
život
králi a choti
vlastního?
prostilenému
a
roz-'
jeho? Zdali se neodvažo-
V
ranním
slunci
tpytily
dl ješt byly namíeny na královský palác. Kde jsou bodáky pipraveny odpovídati a kde ústí dl jsou pipravena, aby chrlila ohe a železo v ady nespokojených, tam nese bodáky, jícny
zvlášt když odporem nelze zmniti ani za nehet na hotové události. klid, a hudby vojenské procházely I byl stem, aby zveselily každého, í srdce snad bylo zachváceno smutkem. Ne nad králem, jehož snad radno odporovati,
m-
nikdo
nemiloval,
inem samým,
ale
A ne nad nad inem. ale nad zpsobem, jakým byl spá-
chán.
Ostatn, král. Král je vždycky dost. V každé pohádce vyskytne se kdosi, jenž je ochoten usednouti na trn. A již vdl taky lid, akoli
216
mu
té
nového.
hrozné noci byl zabit
Nebo
že
král,
má
krále
vykonavatelé úkladu, sprovodivše
krále se svta,
za krále provolali jiného.
již byli
Na obzoru vždy
ddic trnu. Teba pekoce-
je
ného, pokrváceného.
vše jásalo vstíc
kdy
se
novému
národa
zástupcové
králi,
sešli,
touž
aby
chvilí,
schválili,
jménem národa odpuštní všem, kdož mli jakékoli úastenství na úkladu, jímž zahuben byl král dívjší. Jen odmnu jim dáti nemohli, nebo strjcové krvavé
co se bylo udalo, a aby dali
noci
velkomysln
nikdy nemají býti
prohlásili, že
prohlášena jména zasvcených ve spiknutí a že nikdo z tch, kdo vraždili krále, nepožaduje za
svj odmny Vždy samo vdomí vykonanéko inu šlechetného jest odmnou ... A za temné noci, jak byl zahynul, vyvezen byl mrtvý král ze sídla nkdejší královské, pomíjející slávy své a z djišt strašlivého skonu. Bez pocty, bez náku, bez pompy královského pohbu. Práv tak, jako nkdy byly vyváženy obti politiky jeho královského rodu, zhynuvši v žaláích. Ani hroznou, úžasnou smrtí svojí
skutek
.
.
.
nesmíil odprce své. Jen jediná ješt milost byla prokázána jeho mrtvole. Byla pitvána.
A
je-li
pravdivá
zvlášt jednoho z
theorie
nich, který
mág léka
práv
bách byl objevil, že žádný zloinec
zodpovdným
za
skutky
své,
sebe
a
onch
do-
nemže
být
v
ohavnjší,
217
ježto
nemá svobodné vle, pak
muž
vzhlížíme
nalezne
všichni
jako
soud djin, k fii k instanci nejvyšší,
vysvtlení mnoha podivných
a
nehod-
in
zavraždného krále. Byl také jeho organismus zrdný, nepravidelný. Nalezli pitvaných
jící
lékai,
že
lebelní
kost
slabocha
jedenáct milimetr silná, kdežto u
krále
lovka
jest
nor-
šest. A nalezli, že mozek jeho byl njak srostlý nebo pirostlý, což vše bylo píinou zakrnlosti jeho vlastností duševních.
málního jen
Tedy „Lombrosv král". Co bude nkdy nalezeno pi pitv onch, kdo nešastného nositele koruny soudili a popravili?
Nár. Listy v únoru 1908.
Pohádka o výchov na
krále.
Ze zpráviek novináských: „Mladý král vyjádil se k ministrovi: Kéž by kule byla radji mne zasáhla místo bratra mého. On byl vychován na
Mn,
„Mladý
krále. dle mých náklonností, dostalo se zcela jiné výchovy." král dlí celý den u matky, kteráž jej pouuje ve vyizování telefo-
tém
nv
Veliká komnata stojan
s
.
.
."
mladšího prince královského
U jednoho okna manapnutým plátnem. Kolem nho
v královském líský
a listin
paláci.
taburcty, na nichž leží palety, šttce, kídy, bar-
vy
—
atd.
vedle
nho
veliký
stl,
model
lodí,
U
druhého okna
množství not. na
nm
—
globus,
skvostný
klavír,
Uprosted komnaty kolkolem
spousta
vtších, menších, dalekohledy, drob-
všeliké rozetené knihy, plné založeznamének, kam až doteno. Na stnách obrazy krajin celého svta, výjevy historické, mapy, rozliné diagramy. Porznu visí hudební
nohledy,
ných
nástroje, housle, violy, loutny, flétny.
—
—
Oteve-
nými dvemi vidti do komnaty druhé, plné sošek, poprsí znamenitých mužv atd.
knih,
219
Immanuel sedí u klavíru, a piln' Mysl jeho však, unavena touto jednotvárností, zapomíná se chvílemi, a pak prsty vyluzují jemná preludia. Princ
hraJG škály.
komorník:
Vstupuje
žádá za
Královská
výsosti,
dvorní ceremoniá, magister Apodiktos,
nejvyšší
slyšení.
A
Princ:
Chci hráti a být nevyrušován. pijde magister Apodiktos pozdji.
Komorník:
.Královská výsosti, záležitost
jeho jest neodkladná. Magister Apodiktos pichází 2 rozkazu
jejího
velienstva, královny matky.
Princ odevzdan
:
Nech
Apodiktos
Vstoupí
v
tedy
vstoupí.
dlouhém,
erném
rukama na prsou skíženýma, sklánje lysou hlavu až ke kolenm. Tikráte pokroí, vždy o ti kroky, a lesknoucí se jeho lysá lebka tikráte se skloní, vždy níž a níže. Princ hledí na udiven S jakými to okolhábite,
s
:
ky dnes picházíte, Apodikte?
Apodiktos na
prsou:
pímí
Královská
pomalu,
se
výsosti,
ruce
picházím,
stále
abych
vám
oznámil, že posavadní život váš, vaše zamstnání, všeliká vaše zalíbení, studie a zábavy, dneškem jsou ukoneny a že vám zapoíná život
nový. ský,
Zavete
klavír, dejte
rozlute se
Princ mi dovoleno
s
vynésti stojan malí-
celým tímto svým okolím.
udiven a stísnn: Medle
královskými
býval ímkoli, k
emu mne
rodii,
pro? Bylo
abych
náklonnosti
mé
se
za-;
vedly.
.
220
A po dik to s: Královská výsosti, jsou okamžiky a veliké doby, kdy královští princové musí náklonností své ovládati a potlaovati, kdy se musí íditi zájmy vyššími. Princ: R všeho,
mu
co
mi
schopnosti
jaké zájmy velí, abych se vzdal podnes bylo nejmilejším a k e-
mé
Apodiktos:
Královská výsosti, jakožto
královský musíte býti schopen ke všemu.
princ
Vaše schopnosti jsou ode dneška neobmezeny.
Princ: Ale
rcetc
mi,
jaká
ukládá mi, abych dal vale této
dovn
to
nezbytnost
tiché,
milé stu-
své
Apodiktos zájem
státní.
s hrobovou vážností: Je to Záchrana státu, pée o vaše krá-
lovství.
Princ: Což
není to
otce? Chci k svému
abych
s
otci,
vcí mého královského puste mne k nmu,
ním promluvil, abych
Apodiktos:
jej
Královská
poprosil
výsosti,
.
.
již
ne-
mžete mluviti se svým otcem, jeho velienstvo neodpovdlo by vám. Nemže mluviti. Princ:
Jakže
Stn
!
snad královský
mj
otec?
Apodiktos: Nebude jíž nikdy stonati. Váš královský otec vyšel si na procházku Princ: Budu ho
Apodiktos: cházky,
z nichž
se
tedy oeikávati, až se vrátí.
Královská výsosti, jsou prokrálové
nevracejí.
!
221
Princ: Tak daleko
mj
odešel
otec král?
Aniž se rozlouil?
Apodiktos: kdy
mžiky,
Královská výsosti, jsou oka-
králm nezbývá asu, aby
ani
se
rozlouili.
Princ: Niemu Mluvte
ze všeho toho nerozumím.
jasnji.
Apodiktos:
Královská výsosti, ruka Pro-
zetelnosti tžce dolehla na váš rod, na íši. Jeho
velienstvo král
mrtev.
jest
Princ:
Svrchovaný bože Mrtev Nikdy nestonal! Nezvím o tom. Ó, král jest mrtev! Dovedte mtie k bratru mému, ddinému princi Chvji se úzkostí. A pod k to s: Královská výsosti, královský bratr váš doprovázel královského otce svého na !
!
—
i
procházce, s
a
podléhaje
strašlivé
ním v koniny, odkud není návratu. Není prince
ddiného, avšak princem,
strašná
ta
chvíle
Princ: Nebesa S jakým !
pekroil
bratr,
nástupce trnu!... povolán,
to
dsným
posel-
A
já že
i
jsem
Ano, královská výsosti, vy se uvázal v ddictví po
abyste
otcích, abyste ídil další
na
vás
komnaty mé! Král
práh
jste
Apodiktos: jste
uinila
ddiným.
stvím
A
sudb, odešel
mne vznesen
vašemu vzdlání
osudy této íše, své íše. abych posavadnímu
úkol,
a vychování dal obrat, jak vy-
žaduje nové vaše postavení.
Princ: Což moje vychování
?
222
Apodiktos:
Vychování
královské
vaší
výsosti stailo na královského prince, avšak ne-
vyhovuje
vašemu za panovníka
povolání
Je
nezbytno, abyste dal výhost všemu,
se
podnes
vše,
emu
obíral, a je nezbytno, abyste jste se
Princ
íše.
ím
jste
zapomnl
nauil.
rozhlíží se teskliv
komnatou, v
je-
ho hlase chvje se plá: Ó, Apodikte, moje studovna! S ní se mám rozlouiti! S jakou zálibou jsem se uil zempisu!
Apodiktos: Neteba vám
zempisu, o
ja-
uí v knihách. Bude vám vštípen jiný zempis. Kdyby tuto stála nejvyšší hora zemkoule, a kdybyste vystoupil na horu tu: kam by
kém
se
zraky vaše dohlédly, vše náleží vám, všeho toho
A
kdyby se hora pošinula až na znova rozhlédl, ani tam nedohlédl byste hranic íše své. Vše to jest vám poddáno a uznává vás pánem svým. To jest A zachce-li se vám kdy váš nynjší zempis. jste
pánejn.
nejzazší obzor a vy se
—
okružní
lístek jízdný a
vázeti,
vám pro
i
nemožno,
nete|3a
sídelní
dvorní
nejvyšší
cestovati,
msta
vás
ze
maršál
vám
sestaví
krom toho vás bude pro-
abyste
zbloudil.
Nic
jiného
zempisu vdti, než kde
jiných
dležité.
panovník, nebo
Vidíte,
královská
leží
jen to jest výsosti,
že
vám tedy pranic neprospjí knihy zempisné, a hovoí o emkoli. (S lehkým úsmvem.) Není teba, abyste snad studoval vlastnosti,
vady
a
pednosti,
jiné
národy,
jejich
jejich
význam ve
223
svt
Králové nikdy nestudují život, vlastnosti a
poteby národ. Stai, že králové národy mají. Princ s dlouhým pohledem na rozevenou knihu na stole A djiny S jakou láskou obíral :
!
jsem se djinami!
Apodiktos: Nermute sosti.
královská vý-
se,
Neteba vám djin. Princ: Ale praví se v knihách
etl jsem tak nejednou
—
—
uenc
že jest historie
ui-
telkou lidstva.
Apodiktos, fráze,
To
ironicky se usmívaje:
jest
královská výsosti, nebo chcete-li, tak zvaná
sentence.
Princ: Sentence? A
co
Apodiktos: Nápady
jsou sentence?
kteí bud penkdy pouhá nebo taky nepemýšlejí, vnuknutí okamžiku. A co jste pronesl, je nejklamnjší ze všech sentencí. Všechno lidstvo, ba, lidí,
mýšlejí
králové nenauí se z historie niemu. mn.) Kdyby sentence byla pravdivá, váš ani
král
a
váš
bratr
ddiný
Princ: Taky djiny tené?
Apodiktos: Ne význam
jen
pedk,
ili
a
by
žili
pro
posud.
krále
zby-
docela. Ale pro krále mají
pedk, satky
a dle tradic rodu
zákonné
natické
jsou
djiny jeho rodu, jeho dynastie. Slá-
va královských
a
princ
(Te-
otec
rodu královského,
uzavené,
na levou ruku, opvání
byly jakékoli
—
to jsou
nyní obrátíte svoji pozornost.
a
in
morgavašich
djiny, k nimž
224
Princ:
Je
tžko nauiti
tmto djinám?
se
Apodiktos: Nic lehího, královská výR všechno vaše okolí stále vám je bude
sosti.
vám hrav pejdou v krev Až pak nadejde den, že budete
opakovati, že
a celou
bytost.
ve své
osob
spatovati sted celého svta a jeho pozor-
nosti,
jste
na vrcholu vdomosti historických.
Princ
oddechne,
pak se zahledí ke
ale
klavíru, ke stojanu
malískému: Ach, moje hudba!
Ach, moje obrazy
!
louiti,
pro
Pro mám
tím
s
i
mám
se
vzdáti?
toho se
A
roz-
cítím,
že
mi ješt tak mnoho chybí k dokonalosti.
A po d
i
k
nkdy mylné
t
o
s
Taky
:
královští princové mají
Ode dneška neteba vám, abyste se uil podobným vcem. Škoda asu. Princ: Skoda asu, pravíte? Jaký to roz-
díl
!
pocity.
Moji posavadní uitelové
ani chvíle zanedbávati.
Že
se
tvrdili,
že
nemám,
hrav nauím
vše-
mlád a chápavý, vnímavý. 2e, kdybych zanedbával cviení svá, nikdy bych nedohonil, co zanedbáno. mu,
jsa
A pod
i
k to
s
opovržHv: Tak mluví
všich-
zejmo, že vám nebyli dáni uitelové, jakých jste poteboval. Tak se hovoí k nízkému lidu. ni
uitelové.
Princ:
Jest
Pravili
o
mn,
Apodiktos: V tom
že
vám
uiti se.
vlohy.
jedin byla pravda.
Není prince královského, aby proto neteba
mám
neml
vloh.
Práv
i
^Bí
Do
charvatStiny:
DOMAA SREA. ložil
(Domácí štstí.) Dvie slike iz branoga života. PeMakso Kuntari. »Narodne nevine* v Záhebe, záí-listopad 1905.
Do holandštiny: VADER KONDELIK EN BRUIDEGOM WEJWARA.
Kleine gebeurtenissen uit het le\en van een Prager gezin. Naar het Boheemsch doo S. J. Barentz-Schonberg. Geautoriseerde uiigave. Amsterdam, H. J. W. Becht 1909. Cena 2 zl. 90 cent holand., v orig. plátné vazb 3 zl. 50 cent holand.
SGHOONVADER KONDELIK EN SGHOONZOON WEJWARA. Kleine gebeurtenissen
uit
doo Amsterdam, H.
J.
Boheemsch ginální
S.
W. plátné vazb 3 J.
het leven van een Prager familie. Naar he Barentz-Schonberg. Geautoriseerde uitgave. Becht 1911. Cena 2 zl. 90 cent holand., v orizl. 50 cent.
MIJNHEER MELCHIOR, van Jo Arenberg. padu 1912.
(Pan
Melichar.)
V amsterodamském
Do
Geautoriseerde
denníku
Het Volk,
vertalin
v
listo-
slovinštiny:
OCE KONDELIK IN ŽENIN VEJVARA.
Z avtorjevim dovoljenjem poslovenil Stanko Svetina. »Narodni Dnevnik* vCelju (Štýrsko) 1910.
TAST KONDELIK IN ZET VEJVARA.
(Tchán Kondelík a ze VejDnevnik* v Celju (Štýr-
vara.) Poslovenil Stanko Svetina. »Narodni sko), v podzimu 1910.
Krom toho bezpoet drobných povídek v nmeckých asopisech vív petrohradském »St. Petersburger deských, íšských, švýcarských i
Heroldu*, holandských, charvatských, lužických, polských, vinských, do anglitiny (v Americe) i írantiny.
ruských,
slo-
HISTORIE O DOKTORU FAUSTOVI, slavném ernoknžníku,
ili vypsání jeho života, skutkv pehrozného do pekelné propasti uvržení. Dle starých kronik a pamtí. S 13 devoryty dle kreseb mistra Josefa Mánesa. 1884, nákladem vlastním. (Rozebráno.) i
MANŽELOVA PÍTELKYN.
Žert z mladé domácnosti o jednom (Divadelní bibliotéky Pospíšilovy svazek 183., obsahuje též aktovku Karla Šípka: Starší závazky.) Cena 68 hal.
jednání.
MEZI DÉTMI. rty Cena
1
K
ze
malých
života
i
drahých. Naklad, druž. Máje.
50 h.
MUŽ BEZ TINÁCTKY A DVANÁCT JINÝCH POVÍDEK NEDLNÍCH. U Buršíka a Kohouta v Praze. Cena 1 K 80 hal., v plátné vazb 3 K 40 hal. NA RZNÉ ADRESY. Krotké epištoly nedlního kronikáe. Naklad, druž. Máje.
Cena
4
K, ve skvostné vazb 5 K 80
h.
TOBIÁŠKV ŠTDRÝ DEN A NKOLIK ŽERTOVNÝCH
PO-
VÍDEK O ZVÍÁTKÁCH. U F. Topie v Praze. (Osení, knihy mladých tená, svazek 19.) Cena 80 hal., v plátné vazb lK30hal. TI POVÍDKY KRATOCHVILNÉ.. U E. Šolce v Karlin. (Vznik a skon spolku »Nenastuzenýchií.
—
estný
dar.
— Po
tyryceti letech.)
Cena 60 halé.
Peklady do nminy HERR MELCHIOR. (Pan Melichar.) DER FRATER AUS PODSKAL. (Fráter z Podskalí.) DER TONI LIEFERT. (Tonda od:
vádí.)
Deutsch von Johann Michael. »Prager Zeitung* 1896
—
7.
VATER KONDELIK UND BRÁUTIGAM WEJWARA.
Kleine
Episoden aus dem geordneten Haushalte einer Prager Biirgerfamilie. Autorisierte Ubersetzung aus dem Bohmischen von Luise Tluho. Berlin, Dr. Franz Ledermann, 1907. Dva svazky. Cena 6 mark, vázané 8 mark.
SCHWIEGERVATER KONDELIK UND SGHWIEGERSOHN WEJWARA. Autorisierte Ubersetzung aus dem Bohmischen von Luise Tluho. Berlin, A. v plátné vazb 5 mark.
W. Hayn's
Erben, 1911. Cena 4 marky,
AUSGEWAHLTE GESGHICHTEN
von Ignát Herrmann. AutoriUbersetzung aus dem Bohmischen von Annte Auedníek. (Slavische Romanbibliothek, Band X.) Prag, Verlag von J. Otto, 1908. Cena 3 60 h, v plátné vazb 4 80 h, ve skvostné vazb 5 40 h. sierte
K K ZWEI PRAGER IDYLLEN. (Dv Hiibschová. »Union« v Praze,
K
pražské
únor— kvten
idylly.)
Peložila Klára
1910.
HÁUSLIGHES GLÚCK.
(Domácí štstí.) Autorisovaný peklad Em. Schicka.»Union€v Praze, 1911. Též samostatn nákladem Ed.Beauforta.
Do OJCIEC KONDELIK niem autora dziet
180
TEŠ
z
I
polštiny:
NARZECZONY WEJWARA.
czeskiego przeložyl
Pawel Laskowski.
wyborowych No. 257—259.) Vytištno ve
VarSav
Za pozwole(Bibliotéka 1903.
Cena
cent.
KONDELIK
I
Zl^G
WEJWARA.
Z czeskiego
przetlom.iczyla
Kazimiera Uhlenfeld. (Bibliotéka dziei wyborowych 736— 738. Ve Var-
šav
1912.
ZJEDZONY
Cena 120 kop. SKLEP. (U sndeného krámu.) Do
polStiny peložil
Lach. »Dziennik dla W8zystkich« ve VarSavé 1905.
Adam
Sebrané spisy I.
BLEDNOUCÍ OBRÁZKY. episody
II.
Ignáta Herrmanna,
z
Vzpomínky nejstarší a drobné malomstské kroniky. Vydání druhé. 325 stran .
píbhy
ze života
TCHÁN KONDELÍK A ZE VEJVARA.
CHUDÉHO KALAMÁE. Drobné nárty. Vydání tvrté. PRAŽSKÉ FIGURKY. Rázové obrázky ze života. Vydání tvrté. PAN MELICHAR. Obrázek z »tiché« praž-
IV.
Z
V.
Z
ské domácnosti. Vydání tetí.
PRAŽSKÝCH ZÁKOUTÍ.
ze života.
STAÍ MLÁDENCI.
IX.
Humorné obrázky
XII.
II.
III.
.
RODINY A RODINKY.
Drobné výjevy
z
pražského •
DV PRAŽSKÉ IDYLLY. Vydání DOMÁCÍ ŠTSTÍ.
Dva
.
druhé. 244 stran
.
.
.
.
.
.
stínové obrazy z manželského
PES DEVÁTÉ. Ticet nedlních povídek. Vy(Chránnka. — Pouhé smyZTEŠTNÉ HISTORKY. —
šlenky.
— Strašidelné. pozmnné
,,Amerikánské.") Druhé, proh édvydání. 344 stran.
KANCELÁSKÝ PRACH. - SMÍŠENÉ Drobné rty
7.
CHVILNÉ. XVIII.
228 stran
PAMTÍ STARÉHO MRZOUTA A
STORKY.
Krom Dva
K
320
K
2
K
2
K
2-30
K
2
K
280
K
3*60
K
3*50
K K
240
3
'
1-90
JINÉ HI-
Vychází v dalších sešitech.
Svazky v pvodní
DROBNÍ
KRATO-
180 stran
BURLESKY.
XIX. Z
ZBOŽÍ.
ovzduší kanceláského a kupeckého. 340 stran
FOXL-VpÍŠEK A JINÉ HISTORKY
XVII.
3-60
a jiné povídky staro-
PÁTÉ
nuté a
—
K K
ži-
Vydání druhé. 220 stran
ŽENITBA PÁN KARAFIÁTOVA
XVI.
2
ži-
dání druhé. 305 stran
XV.
4
K
ulic.
z
mládenecké. 272 stran
XIV.
K
z
vota.
XIII.
5*50
K 240
SNDENÉHO KRÁMU. Líení pražského života. Vydání tetí. ást a 284 stran U SNDENÉHO KRÁMU. ást a IV. 346 stran BODÍ PRAŽANÉ. Postaviky pražských zdi a U
vota. 264 stran
XI.
K
»pes-
ze života
Vydání druhé. 300 stran
X.
520
Humorist, a rázové obrázky
225 stran I.
VIII.
453 stran
Vydání druhé. 213 stran
poetných«. VII.
K (Pokraování
Otce Kondelíka.) Vydání tetí. 536 stran
VI.
3"40
Drobné spoádané pražské rodiny. Vydání sedmé
487 stran !II.
K
OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA.
vazb
o
K
1*40 dražší.
toho vydáno: ze všedního života. Tetí vydání. U J. Olty v Praze. cena každého 3 K 20 h, v polokožené vazb 5 K 80 h.
LIDÉ. rty
díly,
OBSH. lovku,
!
který
nemže
najíti
pravé cesty
9
ertova výprava
17
Nevrací se!
27
liový sport
35
Amerika hostem Evropy!
Pro básník Hrzy moe
47
Mazavka-flzúr porušil stanovy spolxi vé
54 61
Babylonská historka
72
Fysická práce
83
Svatý pokoj
92
Zakletí
„Holanané"
Povst o zakletém
99
policajtu
110
„Sherlockové Holmesové" pompes funebres
121
Entreprise des
129
Fragmenty kolportážních román:
Na prahu smrti Záhadné stopy Dv pohádky královské:
161
172
Byl jednou jeden král
Pohádka o výchov na
203 krále
.
,
218
;
228
Princ: Avšak vypuzovati poddané do domova,
ziny, zbavovati je
Apodiktos:
Vlast
ci-
vlasti je
cosi
fantastického.
NGJdležitjší vcí je stát a nejsvtéjši vci na svt je blaho a bezpenost vaší osoby. (Naléhá.)
Raiž vaše královská výsost
Princ címu
Tu
podepsati.
ješt váhá, ale pak pistoupí ku psa-
Podává rozkaz Apodiktovi:
stolu, podepíše.
jest podpis.
Apodiktos skryje v záprsí.
slavnostn:
rychle se chopí listiny, složí,
Pokloní se hluboko a pronáší
Vaše velienstvo, byl
zrozen, abyste panoval!
jste
(Skíží ruce na
prsou a tikráte se pokloniv odchází pozpátku.)
OPRAVA. v poznámce pod arou v pedposlední ádce místo aby se krásti nemohlo státi má aby se krásti nemohlo; na str. 129. v letopotu nahoe vypadly pi tisku dv íslice, správné má býti 1S97 na str. 143. v poznámce pod arou vypadla pi tisku árka, správn má
Na
str.
72.
býti
na Karlov, vystavný
sám
opraviti.
—
atd.
Pípadná nedopatení
jiná
raiž
si
tená
veni immunity, jednak náelníci stran politických,
kteréž se domáhají tak zvaných oprav, zlepšení
stavu a všeobecného pokroku, a konen náelníci oposiních asopis, kteréž bud Bohu žalováno jsou v lidu práv nejvíc rozšíeny.
—
—
!
Princ
váhav
Co
:
má
se
státi
tmi
s
lidmi?
Apodiktos: To královská výsosti,
Vy
jste
to
již
je
nezodpovdn,
není
starostí
vaší
starostí,
vašich
a soudcové jsou
soud.
—
ne-
závislí.
Princ v
obav
neurité
:
Nebude nikomu
ublíženo?
Apodiktos jenom
loženo
Princ
po
mraziv: Se všemi bude nazákon.
hledí
na
listinu,
zamýšlí
se:
Roz-
kazy zatykai
Apodiktos: kratší
neb
delší
Jsou živlové, kteí na as musí býti nevyhnuteln odloueni
oban, aby o samot mozda pece není lépe žíti v okolnostech nezmnných, nežH domáhati se utopií.
od ostatních ádných hli
pemítati,
Až nadejde se
chvíle,
kdy nabudou rozumu,
vrátí
do spolenosti.
Princ
neposlouchaje, v zamyšlení
:
Rozkaz
vypovídací
Apodiktos: Kdo nujícím
bude jinde
ádem, nech
lépe.
Svt
si
je veliký,
se nechce snášeti s pa-
vyhledá
pdu, kde mu
královská výsosti. Místa
dosti. 15*
Budu vás
žm
uiti, kterak se projevuje uznalost
vc
královská výsosti,
se,
mu-
zasloužilým o íši a vaši dynastii. Nelekejte
snadnjší, než se
je
nadjete.
Princ:
Apodikte,
mne
co dnes na
mi
je
úzko
ze
tak nenadále pikvailo.
všeho, Je
mi
skoro do pláe.
Apodiktos:
Králové nikdy neplái, krá-
lovská výsosti, a nesluší
K tomu
je
se,
aby králové
plakali.
dost poddaných. Pravda však, že lépe,
smjí-Ii se poddaní. Je to zdravjší jim
i
králm.
Princ: Po všem, co jste mi ekl, pipadám si nesmírn zanedbaným. Teba, abyste se mnou mli trplivost. Abyste mne vedli, za mne jednali.
A po dik to s tou
povinností,
všech nás, jimž s
ní
štstí
a
slavnostn: To
královská je
svena
blaho
nost
vaše
i
Již
jsme
taky
jehož vyžaduje
Neteba
státu.
opatení našemu dodal
jiného
platnosti
uinili
bezpe-
než abyste jasným svým
podpisem. (Vytahuje ze záprsí kutny
Princ: Jaká
sva-
Povinností
posvátná vaše osoba a
íše.
nejnaléhavjší opatení,
jest naší
výsosti.
listinu.)
to listina?
Apodiktos:
Rozkazy dílem zatykai,
dí-
lem vypovídací.
Princ: s
Koho
Apodiktos: panujícím ádem
se
týkají?
Desíti
tisíc
nespokojenc
íše vaší královské výsostí;
Jsou to jednak poslanci, kteí
již
díve
byli
zba-
Princ: Avšak
žg
tvrdili,
vlohy
mají
se
pstovati.
Apod
i
k
t
o
s
:
Ano,
má-li
se
tím
lovk
Což je vám teba, abyste se živil vlastníma rukama? Zdrojem vašeho života a všech poteb jest íše, národ, jimž sloužíte za palladium živiti.
Ostatn, aniž se budete nebo malíství, kdykoli se vám zachce, mžete komponovati a malovati. Nikdo v íši neosmélí se upíti vašim výkonm dokonalosti, mistrnosti. O tom se pesvdíte. Král nikdy není amatérem, ale vtlenou dokonalostí. Králové umjí vše, rozumjí všemu. Vdám, u^inám, prmyslu. Princ: Po jakém zákon? a jimž jste na ozdobu.
uiti a vzdlávati v
hudb
Apodiktos: Z Princ
milosti boží.
na
kolísaje
budu-li se uiti, kterak
Apodiktos: K
rozpacích
mohu
:
Avšak ne-
vládnouti?
vládnutí jest vláda, krá-
lovská výsosti, vaši ministi. Král sám z nieho není
zodpovdn. Princ: emu
tedy
budete vy
Apodiktos: Vcem
mne
uiti?
dležitým, dležitj-
n€ž bylo vše, ím jste se posud obíral. Budu uiti diplomatickým vyjádením, kterými se nepraví, ale které mohou znamenati vše. Budu
ším,
vás nic
vás uiti styku
hopání
s
jinými panovníky,
projevm
bla-
Budete stylisovati telegramy jiným dvorm, okáži vám^ kterak se mluví do telefon u< a kterak se naslouchá. I.
a
soustrasti,
zvaní
Herrmaiin, XVllI.: Burlesky.
a
odíkání.
15
BINDING C= :T. NOV
3tSf2
\
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY 1
DO NOT REMOVE FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY