íu
í1
r v
SEBRANÉ SPISY
Ignáta Herrmanna díl v.
z
PRAŽSKÝCH ZÁKOUTÍ
V PRAZE.
HAkLADATEL
F.
TOPI 1907.
KNIHKUPEC
z PRAŽSKÝCH ZÁKOUTÍ HUMORISTICKÉ A RÁZOVÉ KRESBY ZE ŽIVOTA.
IGNÁT HERRMANN.
VYDÁNÍ DRUHÉ.
V PRAZE.
NAKLADATEL
F.
TOPI 1907.
KNIHKUPEC
Právo pekladu do všech jazyk a vSechna práva vfibec vyhrazuje
Tisktm »Unie<
v Prazei
si
autor.
píteli
Karlu Makovskému v PAÍŽI.
z pražských
zákoutí.
Milý,
dobrý píteli I •3nesl jsem
v
které sledoval Jsi již
knížku drobné historky, z nichž
pi prvním
n-
otiskováni s pátelským,
laskavým úastenstvím. Posílám Ti Je tedy sebrané a prosím T, nehnvej se, že Je prezent tak nepatrný. samému byl by právovárení v Plzni milejší //e Šelma, kdo víc dá, než má!
Mn
dm
mj
Tvj
i.
H.
úvodem k „Pražským zákoutím '^ (Psáno k prvému vydání, jež vyšlo v srpnu 1889.)
Sbírka
mla
tato
poslední svazek
ady k
vlastn tvoiti
postav a historek ze života
nmuž nám uinily,
nosti
ovšem jako dovoleno-li
svazekm
výlun
snad
a
figurek^',
pražského,
ukázal mistr Neruda. Rozliné okolže
celek
—
vychází samostatn,
sbírka
v
sob
uzavený.
poukazuji k
vydaným
„Pražských figurek",
sahuje jedenáct drobných
z
Pes již
nichž
to
ale
—
dvma
prvý ob-
nárt, druhý pak Pana
Melichara^ obrázek z „tiché" ,,Z
tetí
mých ,,Praiských
pražské domácnosti.
pražských zákoutí** dopluje a prozatím zaeenou sbírku drobounkých, všedních
konuje studií.
Veškeré tyto drobotiny povstávaly z bezpro-
stedních
dojm
a bez jakýchkoli
nárok,
ale
ve
všech snažil jsem se vystihnouti náladu Prahy v oka-
mžiku, kdy vznikaly. Jest pravda, že jsou všední; každý, kdo ty
má
postaviky a
zdravé jejich
oi
a
život.
bude Praha skuteným
cit
pro své okolí, zná
Ale kdysi pozdji, až
mstem svtovým,
nabu-
dou snad vtší ceny pítomné rty z malomstživota Prahy. Budou pak píspvekem
ského
ipoznání
k
minulosti
jistých
ského, v historii
neuvádného,
žádný
pozdjší
kulturní
výchto
pomcek. Kdyby
vrstev
jak
života
praž-
by ho nevystihl nemající
tako-
se dalo pívlastku
toho
historik,
ekl bych, že leckteré z obsažených zde vcí jsou nárty pírodopisnými. Název ten je mén užiti,
komický, než se zdá. Poukazuji ke
To se Hvzdái^ Poslední sázka První vý-
tak nebere^ délek^
^
které
jsou
erpány
ssedliny pražského života, let
mní.
lánkm
Pírodopis
ze
života
a bytí
oné
která se obratem
ady
msta
pro-
velkého
jest
mnlivý.
Podotýkám: kdekoli jsem sáhl do této ssedhny a vytáhl za límec schátralou postavu, abych ji
tenái pedvedl, nikdy jsem
vržení,
nebo
s
prost ukázati:
tak neuinil z opo-
úmyslem výšklebným. Chtl jsem
takové
to jest.
A rovnž
ne-
úmyslem kárným. Ponechávám každému toucímu a pemítajícímu, aby si vybral mravné nauení. Kdo umí ísti, dovede to. inil jsem tak-s
V
ervenci 1889.
L
H.
:
Zamrzá! (Psáno v
V
beznu 1885 pro „Národní
pražském
Podskalí
bsi v komín
rval husté
a
s
z tlusté
nebe spadle,
jako
vítr
prohánje
chomáe snhu
teprve v té noci
fiel
Listy".)
)a
všichni
se podél Vltavy
peiny snhové,
zanášel je z jedné
ohrady do druhé, jako by to chtl urovnat: aby bylo snhu všady stejn vysoko. Ale nedailo se
njak; nkde ometl do holá prkna a polena, do výše narovnaná, a jinde zase navál takových
se "mu
závjí,
že by se byl
ml
z nich
vydrapovat,
co
kdo by tam byl zapadl. Ale nedivme se mu, vtru nevidl na to. Bylo asi k šesté hodin ranní, nedaleko
ped
sv.
Temi
Králi,
a v
dob
té
bývá
ráno o šesté po ertech tma, teba všude sníh
se
blal.
V mísí.
skuení vtru žádný jiný zvuk se nejindy již Všady ticho, pusto. I v Podskalí, to
a
o páté
hodin
ranní ile se
,,
rachotí",
pece v zim
déle se spí.
Jen v
loupce
—
—
skoro chamalém jednom domeku Výton, v úzké pízemní svtnice
blíže
.
se
zamíženými
dvma
na ervotoi vé, vrzavé
okénky na
ulici, poalo se njaké tlo protaho-
posteli
poádn
odkašlaly šestou, zachrchlalo to
Starý Bíba oznamoval, že vstává
steli.
lež
,,E,
z postele
jako v
ješt!"
ozval
pytli,
co
t
A
a spi,
mu chybly tm,
ponvadž jen
ale já
v posteli
Bíba vstával a
brzy hotov,
práv
na po-
i
.
.
ženský
vstanu;
nco
již
strojil
se.
Byl
s
oblékáním
poloobleen, a vlastn Nahmatal juchtovky po
spal
boty.
Nejdíve
stál.
stoleku u okna a škrtnuv lejovou
verejší
ern
a
se
popel,
zapálil,
nacpal,
sáhl
rozsvítil
lampiku. Pak
erven
chopil
vlnné
po sirkách na
mahnkou
petro-
dýmky, vyklepal
oblékl
pes
kajdu
kostkovanou krátký kalmuek, na-
na hlavu placatou epici podskaláckou se
kem,
uvázal
na
krk
lampiku vyšramotil otevel
vrata
m
místo."
vecpal do nich nohy, nadité v tlusté
pun-ochy, a
hlas
„Tma
u dveí.
rarach bere?"
lež
udlám tomu
žere,
nevrle
se
druhé, která stála
„Tak tedy
razil
kout
a sotva že švarcvaldky nad pecinkou v
vati,
fialovou
na
a zhasiv
štít-
zase
svtniky do prjezdu,
se ze
a stál
šálu
zrovna proti
ulici
ad
ohrad. „Chrrr!"
zatásl se
vtru. ,,Dnes to cucá! Kriste
v
Aby
ostrém, to tak
pane, sloupni do toho,
a
pronikavém
konen
zaalo!
to stojí!"
Zbožné to zvolání bylo výrazem nejvroucnjpání srdce Bíbova, aby ekla zamrzla. Ti Králové byli již za dvemi, a Vltav se ješt ani nezazdálo, že by mla ztuhnouti. Nárdek Podskalák. šího
chodil
kolem
tcskliv
eky
onoho mrzuté
z prsou toho
chvílemi
a
zaklení
iia
linulo
eku
se
vesele
tekoucí.
Bíba dal se na levo a minu v poslední ohradu bral
se
smrem opatrn
Vítr fiel Bíbovi
uezat;
uši
Bíba
ale
v právo níže, k ece.
kolem hlavy, jakoby
ml
dobrý sluch
mu
chtl
a slyšel,
co
chtl, slyšet.
nul.
„Zamrzá!" zahuel pojednou radostn, a staOtoil hlavu trochu stranou a naslouchal sm-
rem k ece. NemýHl se, zamrzá skuten! Bíba pokroil ješt nkolik krok a nyní dorážel k sluchu jeho zcela zeteln zvláštní chestot ze eky, jako by tam pluly na povrchu sklenné stepy, pes tu chvíli do sebe vrážející a jeden o druhý se troucí.
Tíš! Ano, byla
to
tíš, a
hodn
hustá,
jak
Bíba
chestu vyrozumíval. nakládání, zkrátka, bude
ze stálého tení a zvonivého 1
1^
hejsa!
Bude
led, sekání,
,rachota"* a tedy peníze!
Bíba poslouchal ješt
chvíli a zlobil se,
že se
dosud nerozednívá. Vždy jde tíš a on by rád vidl, zdali voda u behu již stojí. Ale jist že stojí! Kam by se dlo! Takovýhle vítr, voda malá, sníh to musí stát! A Bíba byl by chtl pojí
—
pkn
oi koií, aby
mít v tom okamžiku
pronikal
tmu
tuhnoucí eku. a spatil, na tak dlouho ekal Však se doká. A vlastn dobe ví, co uvidí, ted v duchu ty vneky a ;iž se rozední. Vidí :
i
* Rachota
=
práce.
!
koláky na povrchu eky, jako z krup a snhu, ješt vodou prosáklé, jak pomaliku plovou po vod, vtší, menší, jak pak náhle do sebe vrazí dva ti etyi, jak se z nich utvoí kolá veHký, jenž
—
—
—
stále
kolem
vlastní
osy se otáí a zachycuje vždy
nové a nové, sotva krouží po
nkam
ke
s
dla
veliké
vneky,
ece kotou jako plachta. Pak se behu, zarazí o njaký výbžek,
a juž
pošine zasta\'í
na okamžik, znova se dá na cestu, ale již voln, volounce, a marn snaží se ode behu odraziti. Nemže již, te se prapomalu a náhle stane se
docela
—
Vše
kolá pimrzl. to vidí Bíba,
aby namrzlo tch
teba
kolá pes
celou šíi
eho
celou délku, ba až na dno, aby bylo do
Vždy
Za kaše,
na
stojí
kdy
to
eká
Kdo
když
se v zimníku
lovk
si
Bíba odplivl
menuv
si,
že
poád
je
sekat.
otevenými ústy
zpotí!
bláta
jako
Jaké pak to
—
vlastn již loni! Žádný výdmohl koupit rybu, když eka utíká? vzteky na dosavadní poasí a vzpoml na Štdrý veer jenom slaneka
místo kapra! pust,
celé Podskalí s
taková zima,
byly svátky letos lek!
peje si, eky, pes
že je tma, a
konen
A
te, u všech ert, nastává maso-
už aby tedy byly njaké peníze!
Ale budou! Zamrzá! Zamrzlí! To pomyšlení naplovalo Bíbu radostí a již vidl, jak se prohání po hladké ploše stuhlé Vltavy, jak vymuje „plástve" ledu, jak
jej
štípá a ke
tm
již
vytahují
ostatním,
nan dávají.
behu
líru
postrkuje, tam
za krou a do
voz
ped tím oekával Bíbu ješt jeden požipjde, roznese radostnou zprávu po Praze, by dopadalo, aby po svých pivovarech, a mu za vítanou zvst nenalili po pllitru. Ale
Te
tek.
pkn
ješt
otoil
chvíli naslouchal,
vyškrábal se
se,
pomalu do ulice a vracel se dom. Stará byla už vzhru, mla svtlo a ohe pod plotnou a va-
zase
ila kávu, tu dobrou, rnram oovou kávu, onu, jež vyhlíží jako
rozedná
fialová barva
jakou se postikuje sokl
v
malíe pokoj,
kuchyních
a
v
ped-
síních.
,,2eno!" vykikl Podskalák. ,,Už
je to tu!
Za-
mrzá jako všichni erti!" „No, dej Pámbu!" pronesla Bíbová radostn, naež ihned dodala nevrlým a drsným hlasem, jako by chtla nco zapudit: ,,Ale aby to zas hrom nevzal 1"
„Už nevezme!" ujišoval manžel klepaje dýmkou o kachel. Klíží se to nadobro!" ,,
onch
kra-
tvrtý den
po
Bíba teprv nyní oplákl obliej, plný
tikých šttinek, jak se
jeví
tetí,
do sebe hrnec kávy a ucpal ji bandurem, nacpal znova dýmku a vydal se na cestu do Prahy, když se již hezky vyjasnilo. holení,
v
vlil
žaludku
Bral se ulice.
dvoukrejcarovým
rovn PodskalsKou tídou do
První jeho stanicí byl pivovar
starý byl
nco
pak
s
dnes
asn
vzhru
a
,,u
práv
Myslíkovy
Fáf". Pan si
vyizoval
podsudním ve prjezde, když Bíba
vešel.
!
10
Vyndal dýmku, pozvedl ile
placatici a pozdravil
zdvo-
:
,,
Pánbh
Pan
dobrytro, pantatínku
starý hodil
„Dotbrytro, dobrytro!
„A
vod
po
hle ostrý
vtík
ukazovákem pravice Co pak nesete?"
dobrou novinu
pantatínku,
Valí se to
!"
!
k
uchu:
Zamrzá nám
nám
ten-
a pituhne-li ješt v noci, stojí
eka
jako ošatky; vydrží-li
do rána." sakra!" vyhrkl pan starý. ,,Však
,,I
Málem 'bychom
A
na ase.
pak pokynul podsudnímu:
mu
,,Nalejte
v
je
cukrkandl!"
nakládali
byli
sklenici."
Pan starý odcházel do dvora a Bíba sedl a ped ním stál pllitr bledého.
již
naléváme
dobe," pokyvoval Bíba a mrkal na podsudního, ,,to by bylo dobe, plík; ale dnes je tam po ertech vtrno, chladno takhle horký párek by mne nezastudil." „Je
—
Podsudní porozuml Bíba horký párek. Sndl,
To
se dále.
se
ví,
že u
za
dopil'
Fáf
Druhá zastávka byla podobn, jako u Fáf, že
odmnu
— u
chvíli
pivo'
chroustal
a žejbroval
neplatil.
Myslík. Oznámil
i\s\
amrzá, a pan starý po-
erného. Po erném byl Bíha jako posedlý. Inu, zapla Pánbh také za fáfovské, když nic nestojí, ale nic naplat, ukázal
mu
Bíbv
žaludek
myslíkovské
když
mu
za
je
sklenici
uml
porovnávat a shledal, že to
pece
jinší
samec. Upejpal se
sice.
chtli nalejt podruhé, ale jen tak na oko;
11
ped nj
když
honem ,,
postavili
ucha, aby
erné" vždy
namazáno
chopil se
sklenici,
neuklouzla.
Bíbovi
rozvázalo
konen
dnes, když se
erstvou
mu njak
Také
jazyk.
vybral od Myslík,
ml
jako
náramn vesele do svta. Kornelm do Široké a cestou již si
a koukal
rovnou ke
Šel ra-
dostnou událost zveliil; když vstoupil do pivovaru,
plnýma
hlásil
ústy:
pantatínku,
,,Mordie,
Pánbh
dej
dobrytro!
bude ledu Vltava už tee jen jako kolomaz a bíza by v tom zstala stát. Voda je malá — mrzne ze všech stran a zejtra zaneme sekat,
Sakra, to
!
Pánbh
dá-li
Jest-li
bývá
i
....."
po
Novém
roce
nikdo v hovoru
Bíbov
šel
chvástání a náš milý Poda zase
—
pil.
Bíba k Štajgrovm, odtud k $en-
pletl se
mu
jazyk dosti povážliv, když
Primasm. Zde si vymruel zprávou žvanec obda, naež se vra-
k poledni dostal
xítanóu svojí cel
dosud,
—
sedl za okamžik ve traktem
Potom flokovm, a se
nemrzlo-li
nejnekesanštjší sládek pi sebe nepatrnja tak nespatoval
ším obratu poasí velké víry
skalák
a
k
zvolna k domovu.
Povídám zvolna, a bylo to opravdu zvolna. Vnl ješt nkolik stanic, u Bachor v Žitné, v- Branické pivnici u Lajbl, pak u Sedler a konen u Virl skoro na konci Karlova námstí.
Vždy
Zde
se zdržel nejdéle,
/e už je jako
ponvadž
doma. Nespchal tedy
se
—
mu
vždy
zdálo, je
do
12
nemá co
Podskalí pár krok, a
zmeškat. Sekat bude
teprv zejtra.
výepu
Bíba sedl ve dokola, jak to
je,
mu
pomalu, jako by se a
když sáhl po
tžce.
ím
Zdálo
se,
do
noci, tím víc
že také Blbova
Konen mu vat na
eku,
mu
prsty velmi
ubývalo
mu ei.
huba zamrzá.
pipadlo, že se ješt musí podí-
ledem dopadá. Tuze opatrn
jak to s
vykobrtal se od
jazyk ukládal ke spaní,
ohýbaly se
sklenici,
dále
všem
a pil a rozkládal
když eka zamrzá. Mluvil hezky
Virl
dol
a dal se Morání
k
ulici
Václavské a odtud k ece.
Na mou
mráz byl ted poádný,
duši,
a
kdyby
nebyl Bíba poteboval rukou k udržení rovnováhy, byl
by
je s chutí zarazil
hezky dlouho, než se dostal k ece.
Trvalo
Sotva že našel jednu z
ohradami,
aby
ukrutn tma se
to
nejhe
a
lín
obma behy; sekái ledu
Do
i
tch uzounkých uliek mezi vod. Bylo všude njak
k
sešel
Ano, Bíba lilo
do kapes kalmuku.
ml dále,
v jeho hlav.
pravdu. a bylo
Na povrchu eky
do rána Vltava stojí, a nájemci eky," vyhráno
sládci mají
skuten
rána
Vltava zamrzla.
A chuas
Bíba, který se z toho nejvíce radoval, byl
kout
byl
to
tuhnutí
inezi
by má-
O
plnoci našla ho policejní hlídka ohradami v hlubokém spánku a ne-
lem také zmrzl. v
va-
toho juž plno mezi
vlastn
úd —
již
pouhý spánek, nýbrž nenáhlé
sotva že ho vzkísili
— —
13
,Je to starý fláma necudný!" horlila
druhého
dne manželka Bíbova k sousedce Vopršálkové; „taudlá pi každém novém kovouhle ostudu
mn
ledu.
Nejdív
se nachlastá ve
mst
jako cejcha, a
potom jde spát na lat. Našli ho tam poldové* !" byl už jako rampouch u stechy * Polda
=
policajt.
—
!
Spiritista. (Psáno v únoru 1885 pro „Národní Listy".)
Deset
nech
lidí
zvolá: Není obcování
duchy
s
!
Padesát lidí nech mne huí do mne: Není tvrté dimense!
natáhne na ski-
pec a
Tisíc
mohlo by
lidí
dokazovati
tni
:
Tedy pece vstanu Jest
si
vyrvati srdce z tla
povra eknu:
spiritismus jest
obcování
s
a
a
podvod
í
i
Otázka,
ctého
A
to
je
s
e
j
h
1 li
b-
duchy zemelých,
nejvtší triumf devatená-
století!
Mám že
mžeme-Ii obcovati
rozluštna!
!
duchy!
Jest tvrtá dimense!! Spiritismus jest p r o n k n u t n ších taj života záhrobného!!! jest
a !
nezvratné, svaté
pesvdení
a zkušenost,
duchové jsou a že s nimi lze obcovati! Mráz mi bží po zádech, zuby
a krev se zrovna zastavuje v žilách se vyznati: Totiž,
mn — ale
cvakají
musím
vidl jsem ducha. vlastn Jsem ho nevidl,
sedl tam a poslouchal.
ale
byl tam,
15
Poslouchal pana Šestipána.
I
A celá vc pihodila se asi takto: Ped ticeti, dokonce snad ped tyiceti
—
svt, nemohu
nebyl jsem tehdáž ješt na
léta
navlas udati
nem
seznámil se pan Sestipán s pa-
Ciranim. Pan Sestipán byl u pošty, pan Cirani
u železnice.
Pan Sestipán byl
vdovec.
Cirani
Oba
bydleli
starý mládenec, pan
na Újezd. Ale oba
do jedné novomstské hospody
chodili let.
—
lety
tedy
asi
ticet
Jen že pan Sestipán vydržel tam choditi déle.
Pan Cirani chodil do
do své
smrti,
pan Sestipán chodí tam ješt dnes, protože
je živ.
ní
totiž
jen
jednoho stolu, ítali stejný asopis, mluo jediné vci, ítotiž o svém líad, veeívali
Sedali u vili
stejné jídlo, pívali stejný
\'ci hali
sny
poet
souasn dom. Snad
dívali
jediným okamžením, snad touž
—
hodinou
kdož
—
sklenic piva a cho-
taky
inívali
ostatní
se probouzeli a ule-
možno, že mívali
i
stejné
ví!
Ale jednoho dne uinili hroznou smlouvu.
Bylo sychravého, listopadového veera, když se sešli
dne
byli
hospod trochu rozrušeni. Toho pohbu jistého vyššího úadníka po-
ve své
na
štovního a ve
dlouho pi plných dotkli,
a
oba
myšlenky.
Sedh
sklenicích, jichž se
každý dumlal stejn pomalu pohlíželi
stejn
na stole: na skleniku
nen
obou probudily
hlavách
stejn" pochmurné
zádumiv s
se již
náhle
hezky
dosud nebyli
pnovou dýmku na jediné místo
brkovými párátky. Až ko-
probral se z hlubokého zamyšlení pan Sesti-
pán a ekl:
:
:
16
my
„Ale až takhle
jednou ..."
Chvíle pomlení, a pak ekl pan Cirani:
„No, taky
A
zase
na nás pijde."
to
Naež opt
pomlení.
chvíle
pan
Šesti pán
„Vte
nechtl bych vás pekat ." Pan Cirani zabafal tikráte, tyikráte zprudka za sebou a propovdl chraplav:
„A
mi,
just
.
to
jste
Vy
ekl.
mn
po
tu
.
zsta-
"
nete
Pan Šestipán
sklennými zraky
zadíval se jako
na soudruha, vyndal jádrovou špiku dýmky z utel
„Pane
Ale
.
.
tedy
.
nikdo
mn
že ke
nevím hledat
.
.
.
.
ml to
máme
se
Když po.
.
.
nedej
chytá u srdce jako kleštmi. mi,
Slibte
mne
zanechal, že
kdyby
se
to
neopustíte
—
sem podíváte
pijdete, že se
pak
rádi.
na píklad vy díve
nic ....
tu
koho
..
.
m
neví
m
a vy
stalo
my
Cirani,
myslím, že byste
Bože
úst,
kníry a mluvil zvolna, jako z hrobu
svislé
bych
ml
ve
.
.
.
svt
Vždy znoya
?"
"pán Šestipánv ke konci již zarážel, jakoby ml v hrdle pekážku. Pan Cirani tkal okamžik zraky po stole, naHlas
ež
pozvedl
„Když
Kdo dív za živa.
pali
oi
ekl
odkašlal a
a zabodl
je
v obliej Šestipánv,
odmen:
to slíbíte
vy
mn,
tedy to taky
slibuji.
odejde, bude navštvovat druhého jako
A
jsem to
já
nebo vy
." .
.
Toho veera již mnoho nemluvili. Oba vykledýmky mnohem díve, oba vypili o sklenici
:
:
17
mén
oba vzchopili
a
Sestipán, chopil
eku
na
díve
o hodinu
ise
mlky dom. Na most
a braH se
s židh'
pan
zastavil se
pana Ciraniho za rukáv a okazuje
prohodil:
vodu v
,Je to smutné podívání na
Ted
noci.
bych tam nevlez' ani za nevím co!"
bych tam nevlez' ani ve dne!" odtušil
,Já
pan \'
Cirani,
nmž
a
oba
pan Cirani
Když
dále.
šli
došli
k
bydlil, zastavili se, podali
domu, si
ruce,
do zámku plloketní klí a pomalu otáel. Otevely se dvée do tmavého, úzkého a nízkého prchodu, a pan Cirani potásli
naež pan
si,
než
Ale
pokroil.
Cirani zarazil
vešel,
obrátil
k panu Šestipánovi, vztáhl k držel špetku
neho
ješt jednou
se
nmu
levici,
jako by
palcem a ukazovákem, a pro-
hlasem velmi chraptivým
nesl
„Poslyšte,
pane Šestipáne, kdyby se
mn,
pece díve
ujmte
se
to
stalo
chudáka mého Cini.
Ani nevím, koho jiného by tu ml."
ini
byl psík 'pana Ciraniho, kterýž provázel
pána svého na všech
kdy
byl také
svým
cestách
již
ode chvíle, svtem. Cini
života
se paní Ciranová rozlouila se
v letech, ale capal stále
neúnavn
za
živitelem.
Pan Sestipán pohlédl na iniho, který se tetelil zimou u nohou pana Cirani, a pokývl hlavou „No, to se samo sebou rozumí. Však bych já svého stehlíka nesvil také nikomu než vám." Jsou
podivné osudy
picházívají z pražských
nkdy lovku zákoutí.
na
svt
na mysl.
vci
a divné
Pro práv 2
.
18
dnes oddali se staí pátelé tak neveselému, ne-
utšenému hovoru?
ponvadž to byl Kdyby to by se Juž o niem
Inu,
den, kdy spolu mohli mluviti.
na zejtek, nebyli
chali
Nebo na v úad,
poslední byli
ne-
dohodli.
zejtí ráno, sotva že pan Šestipán usedl
do kanceláe posel, pinášející panu Sestipánovi zprávu neoekávanou a ohromující: pana Ciraniho ranila k ránu mrtvice a již se nevzpamatoval; ped hodinou dokonal nadobro pozemskou pou. Pan Šestipán strnul na židli a dlouho sedl vstoupil
—
jak
omráen. Vyteštil oi na nešastného
a zaštkal
tak
boln bolestn
—
uvnit, v duši, v srdci
hrozná
—
studená
a vším jeho nitrem letla
výitka:
pro
ach,
jsem
vera o té smrti. Já ji pivolal Potom chodil pan Šestipán nkolik !
bezduchý.
Neml
nikde klidu,
skoro, nepil, a ve své
hospod
.
a
mu
byl
zaal
.
nikde
dní jako
stání,
nejedl
neobjevil se po celý
týden. Toulal se Prahou, prochodil
jedinou jeho útchou
posla
ne nahlas, nýbrž
mu
ji
ted
kíž na kíž
ini,
který
zbyl jako nejdražší památka po píteli.
Teprv po osmi dnech odvážil se znova do hos panem Ciranim. Ne-
spdky, kde sedl posledn
smle
vstoupil
do dveí, plaše rozhlédl se po jizb do kouta, kde tak dlouho jídal a rozmlouval s kamarádem. Stl
a znenáhla otáel zrak
sedával, píval,
byl prázden, nikdo z hostí nezasedí místo, jež dlou-
hou
zvyklostí náleželo
jenom
pánm
Šestipánovi a
Ciranimu. Pak se ohlédl, cape-li Cini za ním, a
kráel pomalu ke
stolu.
!
19
Všichni
pana Sestipána, všichni vdli,
znali
jakou ránu utrpl, a všichni hledli na
nj útrpn
a soucitn.
Pan Šestipán byl pepadlý, kníry jeho byly než jindy a kalné zraky tak bolestn upí-
svislejší
raly se
na kraj
stolu,
u
nhož
jindy sedával
pan
Cirani
Pan Šestipán nevšiml si nikoho, nepodkoval nikomu za pozdravení, nýbrž pistoupiv ke stolu sal klobouk a naklonil se k židli, jež náležela druhdy panu Ciranimu. Zdálo se, že jest prázdna, ovšem zdálo se to nám ostatním ale patrn tam ;nkdo sedl, nebo pan Šestipán pohnul rtoma
—
a pronesl jedva slyšiteln: ,,
Dobrý veer, pane
Nevím, obliej
Cirani!"
mu njaké odpovdi, ale maliko povyjasnil. Potom
dostalo-li se
Šestipánv
se
svlékl kabát, podal jej
ekajícímu sklepníkovi a uka-
zuje na hák blíž okna ekl:
„Povste ho tam vedle kabátu pana Ciraniho." Zadívali jsme se na místo
visel tam žádný
naznaené
—
ne-
kabát.
Pan Šestipán usedl zvolna, vyndal váek s bákem, sáhl do
záadí
pro
dýmku
ta-
a nacpávaje
pnovku tabákem promlouval opt k židli: „Dnes je tam hrozn sychravo, zrovna jako ped týdnem, když jsme tu byli posledn." Podivná vc! Neslyšel jsem, že by židle byla odpovdla, ale pan Šestipán ekl hned zase, jedva byl
ukonil: 2*
:
20
O
Cini?
,,Ah,
se
mu dobe,
Ciniho
žere juž a
Ale první ti dny
nebylo s ním k vydržení. Kriuel
ode mne
u dveí, jako by chtl
Vede
nestarejte!
se
pije.
byl
stále a stále
utéci.
—
Nyní
se
upokojil."
Ted zažehl pan Šestipán v dýmce a vypouštje kotoue modravého koue pohlížel upjat na
první
rákosové pletení lenochu
jako by naslouchal
židle,
pozorn njakému hovoru. A asi dvakrát nebo krát pokývl hlavou a posvdil vždy: Ano! Ano!
—
ti-
Ano!
Pan Šestipán vykouil vždy asi pl dýmky ped veeí. Byl to starý zvyk, od nhož se neuchýlil ani dnes. Pokuoval si, pokuoval, kýval na židli, pisvdoval nebo kroutil hlavou záporn, a jednou se dokonce nepatrn usmál. Po tomto usmání piklonil se k židli, vyndal dýmku, pihladil si kníry a pronesl jaksi uspokojen: i
samoty zde — nebyl celý týden. Ale takhle, když
„Vidíte, bál
vždy jsem si
s
vámi
A
tu
jsem se ukrutn
mohu pohovoit,
je
té
mi zase
veseleji."
za okamžik dodal:
„Co pak Židle
jste
dnes veeel?"
sebou ani
nehnula,
ale
pan
porozuml. Mrkl okem po jídelním lístku, ním isklepník již díve byl rozestel, a z zaznlo „Veverku? Veverku také
jíst,
s
knedlíkem?
Šestipán jejž
ped
úst jeho
tu
budu
z úst
a po-
1
to já rád."
Posledn
vybafl,
vyndal
dýmku
21
stavil
opatrn ped
ji
naež
Za jež
sebe,
podepev
o karafinku,
ji
pivolal posunkem sklepníka. chvíli
kryla
ped ním
kouilo se
kus hovziny
s
hluboké mísy,
z
knedlíkem v hovzí po-
lévce.
Pan Sestipán spokojen pojídal. Pomalu vypo lžice, trhal dvma vidlikami knea namáhav kousal zbývajícími nkolika zuby
nášel lžiku dlík ,,
veverku", což
je sice
kus šavnaté, ale tuhé
hov-
ziny.
„Máte k
židli,
posvdoval
pravdu,"
„pochutnal jsem
si.
obraceje
Však jsme
jí
tu
se
dlouho
nemli."
Pan Šestipán popíjel pomalu, až byl
temi sklenicemi hotov. A jako by zdržovala, omlouval se
hlavu, židli
zastril
tsn
komu
A
oblekl se
zaplatil,
svými byla
jí:
dom. Pjdete
„Musím, musím Vstal,
se
ho- židle
beztoho také?"
pomalouku, pokryl
dýmku do záadí
a pistriv svoji
n-
ke stolu, ustoupil kousek, jako by se
uhýbal.
když neviditelná osoba
vstala s židle a
druhou kráel pomalu ke dveím. Nyní
dešla ho,
pistril
i
tuto
židli
pe-
ke stolu
a
pozdravoval
již
ostatní hosti, kýval hlavou v právo v levo a ohlédl se,
jde-li
pustil
Cini
také.
Došel ke dveím, otevel
je,
ven psa, podržel ješt chvilku kliku v ruce,
jako by ekal, až vyjde
vyšoural z jizby sám.
nkdo
jiný,
a
konen
se
:
22
Pomalu, pomalouku kráel ku
do polovice mostu, týdnem a ekl: pisel
„Vidíte,
Otesu
ta
voda
je
pomyslím-li,
se,
zastavil
a
jako
když
ped
ukrutn píšerná.
v noci že
pedu se
bych tam
te
musel
skoit."
A si
proto že
mu
nikdo neodpovídal, dokonil
hovor sám: „Ale máte pravdu, nechtlo by se mi tam ani
ve dne."
A
zase šel dále;
ím
blíže k
Újezdu, tím vol-
nji kráel, a když došel k domu, z kolika
dny
nkomu
dal
nhož ped n-
vynesli pana Ciraniho, zastavil se, po-
neviditelnému ruku, dal dobrou noc a
dodal
„No
A
šel
tak zejtra, ano." s
Cinim
o nkolik
ulic
dále.
Za nedlouho po pohbu pana Ciraniho dán odpoinek. Tvrdili v úad, že
byl pan Sestipán na se
mu njak
vati svoje
plete
hlava a že
již
nemže zastánkdo na
povinnosti. Nejspíše se tlail
úadech, že se zbavují starých úadník, vyšlých jaksi z módy.
jeho místo. Stává se v nkterých rádi
Pan Sestipán
je
tedy na odpoinku, sešedivl
nosem jsou skoro žlutý, ale dosud chodí do téže hospody na Novém mst, každého veera sedí na témž míst a každo-
docela,
jeho svislé kníry pod
23
denn rozmlouvá ped pti roky. I
s
vím
duchy.
te,
s
panem Ciranim, že
nepochybn
který
lze
zemel
obcovati
Dv
tžké
pán
chvíle ze života
Klokoová. (Psáno
v
srpnu 1885 pro „Nár. Listy".)
I.
Pan Kloko krásný den Byl ocídiv peliv
1.
se sthuje.
srpna,
šat
když pan Kloko,
a sebrav
každé smítko
do náprsní kapsy tobolku a bral se s druhého patra do prvního, kdež velmi šetrn zaklepal na katr bíle natený. Na tomto
s
klobouku,
zastril
katru leskla se
nápisem
,,
bílá,
Michael
porcelánová tabulka
Wowes",
a
s
erným
pan Michal Voves
domácí pán. Z kuchyn vyletla služka, otevela katr a kynula hned panu Klokooví, aby šel dále. Služka Katy znala dobe datum kvartál a byl
vdla,
že v
tch dnech pan Kloko
i
ostatní ná-
jemníci pinášejí peníze.
Pan Kloko vstoupil, pozdravil velmi uctiv pana domácího a sahal do záprsí. Domácí vstal, podal starému nájemníku pívtiv ruku a nutil ho, aby usedl. Pan domácí býval o kvartále zdvoilým
:
25
vždy, tím
pímo
dnes
ale
pívtivostí a uvádl
záil
pana Klokoe v rozpaky. Ptal
Kloko
vynachází, ptal se
milejší
paniky",
ochotn spoítal
chválil
i
se,
jak se pan
po zdraví jeho „znej-
poasí a pak
si
velmi
naež pokraoval v rozliných zdvoilých prpovídkách. Když konen potvrdil panu Klokooví píjem penz do nájemné knížky a když pan Kloko vstal, aby se porouel, uchopil
peníze,
jemn
ho domácí
rameno a pronesl
za
rozplývav
„Musím vás o nco prosit, pane komisai; musím prosit, abyste mi o kvartále listopadovém ráil
byt
vyprázdniti
." .
.
zdevnlý
Pan Kloko stanul jako domácího.
ztrnule
na
nemohl
ani
bral
Zatajil
hned promluviti,
dech,
konen
se
že se-
stísnn:
a pronesl
mn
„Dáváte
ale
a pohlížel
nm
v
se
výpov,
pane
domácí?
Ale
vždy ..." Domácí usmíval se jemn a nedada panu Klokooví domluvit, pokril rameny, pozvedl ruce, do dlaní a ekl:
tleskl lehce
„Je mi
líto,
nepíjemnost,
líto,
vedoucí se bude
vašnosti, že
ženit,
potebuje byt
jako je váš, a rád bych
obchodu, ráíte
zajisté
ale
lezl
nco
ml
v
obchod-
asi tak velký,
dom —
rozumt. Nesmíte
k vli
hn-
se si
na-
jiného."
Pan Kloko cestou na
jej
Mj
vám povden, kdybyste
byl bych
vat,
vám snad iním
potebuji váš byt.
ale
rozpálil se v
Hradany.
Cítil,
jak
tom okamžiku jako na ele vyvstává
mu
:
:
26
pot,
vidl, že vše marno.
ale
Domácí
mluvil sice
sladce jako jezovita, každé jeho slovo bylo napu-
štno medem, ale byla to výpovd! Pan Kloko nebyl mocen slova, ale konen vypravil ze sebe nco. Odhodlal se k nemu, co mu jindy bývalo hrozným pomyšlením'. „Kdybyste se snad pece rozmyslil jinak, pane
vru
domácí, že
jemné
..."
Domácí
bych tu zstal,
rád
bych
snad
nco
pidal,
zvyk
víte,
žádáte-li
vtší
—
ná-
poklonil se zase zdvoile a odpovídal
sladce „Víte,
v
vašnosti,
dom mže
pirazil,
A
ale
že
nikdy nepirážím.
U mne
každý zemít, aniž mi napadne, abych
potebuji
to,
potebuji
." .
.
pak se vzpímil a obliej jeho byl náhle
vážný jako obliej soudcv. To naznaovalo, že
vc za vyízenu a pan Kloko rozuml té nmohe. Chopil se klobouku, pan Voves podal mu ruku a nájemník vypotácel se ze dveí a prošel pokládá
katrem jako bez ducha. Vyklopýtal se malátn po schodech do dru-
hého
patra, zaklepal
cho
otevela,
šel
na
dvée kuchyn, a když mu
beze slova až do pokoje. Paní
Klokoová pozorovala na manželu njaké rozilení a šla za
vstoupila zcela
ním. Jakési tušení proniklo
a
když
do pokoje a pohlédla muži do tváe, ekla
urit: „Pirazil
na nás, vid?"
Chvilinku
oí
ji,
ženiných a
hledl pan Kloko do upímných
odpovdl
skoro šeptem
27
„Ne
—
výpov!"
dal
Manželé Klokooví neznali hroznjšího slova
sthování!
nad
byt, dvacet cet let
šuml
slouchali
Dvacet
jim
pod okny
rok
jez a dvacet
mlýn. Po
hukotu blízkých
vidli, kterak
bydleli v tomto proudy Vltavy, dva-
let
pohlíželi na
let
na-
dvacet
let
Petín novou zelení se odívá, po dva-
zim patili na
snžný
jeho pláš a na zamrzající bytem svým, v nmž každý koutek ml své urení, v nmž každý kousek nábytku hodil se práv jenom na své místo a v nmž vyznali se slep a potm. Považovali tento byt skoro již za své vlastnictví, nebo nikdy jim nepipadlo, že by dostali výpov; jen zvýšení nájemného se vždy strachovali, a pan Kloko o každém cet
tok eky. Srostli
tém s
kvartále vcházel k doinácrmu s obavou,
osudné: jsem nucen, abych pirazil
Obava
ta
znepokojovala
je
že
uslyší
tolik a tolik...
zvlášt v posledních do-
kdy nájemné z byt tak nepomrn vzrstalo a kdy pan Kloko doslýchal, kterak majetníci dom závodí, aby nájemné z nepohodlných, tmabách,
i
nezdravých a chatrných
vých,
obydlí
zdvojnáso-
bili.
A
pan Kloko, bývalý finanní komisa, jenž
odešel na
úadník sty,
odpoinek ješt v dob, než byly upraveny, a jenž musel vycházeti
byl by býval
jemného. Ale Bylo usedl
mu
platy
osmi
šeredn pekvapen zvýšením
výpov! To
njší proto, že se
s
jí
velmi
bylo hroznjší
—
ná-
hroz-
nikdy nenadal.
tsno v kabát, shodil jej a Hledl tam pímo naproti
teskliv k oknu.
i
28
na Petín, naslouchal huení jezu a z daleka doráželo k sluchu jeho
Kloko
hluení
dom
v tomto
msta. Byite živ pan letním byt. Pod
z
jako na
okny jeho nikdy nedrnel povoz, nikdy nerozléhal se tu ev uliníkujících dtí, nikdy nerušilo ho ze spánku
noní dovádní opilc.
behu,
sek
z ulice
Byl tu úzký kou-
nepístupný, a dva,
od podezdívky domovní eily
kroky
ti
se již vlny Vltavy.
Vyhlídka z oken byla arokrásná.
Kloko
Vše, co zel pan
z
píjemného útulku
svého, náleželo v posledních dvaceti letech k jeho životu. Znal
do
zaberaovali
skaláci s
dobe dobu
úastenstvím, kterak
hují.
je
jarní,
kdy osmahlí Pod-
eky
jehly,
a pozoroval
eky
v podzimku z
vyta-
Znal všechny pískae na ece a pihlížel
tšením, kterak vesele a neúnavn
vybírali
s
po-
po celý
rok železnými lžícemi na tyích písek. Bavilo ho po-
na závodní
dívání
vesla v lét eka houstne,
poval pozorn, kterak
rak pojednou oživuje se zástupem
A
sobujících všechny pivovary. tuhá,
když nebylo obavy, že
bavil
jej
se
pohled na hejna
zim
a v
sto-
zamrzá, a kte-
seká
ledu,- zá-
když bývala zima
led
pes noc
mládeže,
.neúnavn po zamrzlé ece a
prohánjící
rýhující
bruslemi ledovou plái, až se povrch
zmizí
ostrými
její
rozryl, že
pijít!
Pojednou
vypadala jako posnžená.
O
vše to
ml
zdálo se mu, že
nyní pan
konale neužil a vyítal že píliš
pozd
Kloko
tch vcí vlastn si,
ani
dobe
a do-
že nesedal u okna déle,
vstával, že píliš
^sn chodil
na
lože.
:
29
pán Klokoová
Šedivá hlava
a ze stísnných
ile
,,Ach,
bude naše poslední sthování,
to
Líži,
rozkývala se ná-
prsou jeho vycházel vzdech
ne pekám."
to
V
takovýchto vcech
muži. Taky paní
lež
bývají
ženy stízlivjší
Klokoová uvykla
|útulných stnách, taky ona pilnula k
tchto
v
tm dvma
:okojíkm a k veselé své kuchyce a tušila, že bude tžce louit, ale dojala-li ji zpráva o vý-
se
lovdi
[jak
z bytu, že až zaslzela,
manželu,
Vlili
jejž
dobe
dojala
tak
vlastn
nmž
vdla,
ji
znala a o
nesnadno jinde u\'ykne. Pohladila hladkou jeho
>radu a laskav nutila: „Jdi,
nco, kde
staroušku, se
nám
se
jdi
také
projít.
bude
Však najdeme
líbit."
„Tohle nenajdeme, Lízinko,"
odpovídal
líto-
stiv pan Kloko, „všemi ulicemi Vltava netee!"
A konen,
když
mu
žena nedala pokoje,
vstal,
domu. Ve dvoe potkal obchodVovsova, mladého Nováka, jenž
oblekl se a vyšel z
vedoucího
pán
starého pána velmi uctiv pozdravil, ale pan Klo-
ko, jindy tak zdvoilý, sotva podkoval. Hoklo mu pi pomyšlení, že ho- tento lovk vypudil
v ústech z bytu.
Podíval se tak stranou na tenkou postavu
Novákovu „Abys tebuješ
a pomyslil
si:
taky ty se neženil
!
Ty toho
nejvíc po-
!"
Poslední ten kvartál, jejž strávil pan
Kloko
dobou v jeho žinedle tak rychle,
v zamilovaném byt, byl nejtžší
vot.
Nikdy neubíhaly dny
jako
tenkráte,
a nikdy
a
neblížil
se
podzimek tak
.
30
Škared. Panu Klokooví zdálo
se,
že se blíží konec
ml
zapadnouti do nového bytu nkde nahoe v Jené ulici, když za~ hrel ped vraty vz nábytkový, zachvl se pan
svta, a když nastal den, kdy
Kloko, jakoby ml jít na popravu. Jako ztrnulý hledl na drsné nakladae, kteí s chvatem vynáz pokoj kus po kuse, kterak rachotili skínhii a židlemi, a když byl po polednách byt vyprázdnn a po podlaze válely se chuchvaleky pra-
šeli
chu, útržky papíru a jednotlivá stébla ze slamník,
Kloko posledn
otoil se pan
k oknu a upjal se
posledním, dlouhým pohledem na oprchalé, šedivé
temeno Petína. cestu,
Klokoová, ustrojena a pipravena na pikroila k manželu a ujavši ho za ruku
nutila
jemn:
Paní
,
poj, poj, mužíku, musíme do veera upravit. ..." '„Nu,
„Doma?"
pronesl
tiše
pan
Kloko
si
to
doma
a rty se
mu
chvly tžkým pohnutílm, „což pak jdeme dom?" „Poj, poj, domovnice tu bude uklízet," nutila
cho
A schod
naléhavji.
pan
Kloko tedy nebo na
jako dít,
jeho stála zpálava
po
ticeti
letech
.
slz, .
šel
a
dal
se
svádt
se
n sám inevidl. V oích
poprvé snad zase po
dvaceti,
II.
Pán Klokoovo
Pan
Kloko,
zklamáni.
necitelný
jejž
pan
domácí vy-
pudil ze zamilovaného, útulného bytu na
behu v
stal se v novém svém píbytku zádumivým. Chyblo mu zde veselé
Vltavy,
Jené
ulici
ped tím po dvacet rok smálo se mu do oken od božího poledne až do veera, chybl mu zde vrch Petína, jenž vystupoval na obzoru slunko, jež
veliký obtní oltá, ale pedevším a hlavn chybla 'mu pod okny milá ta Vltava, jejíž šu-
jako
mní
naslouchal
letních
veer
Kloko
pan
jež tak mile konejšilo
již
asn
z rána
a
mysl jeho, když za krásných
usedal k
malému
stolku u okna proti
žen Alžbt. Panu Klokooví bývalo vždy, jako by mírn zeenými vlnami Vltavinými linul se celý jeho
minulý
život, a starý
pán tak rád oddá-
snní a vzpomínání. Pan Kloko pi tajemném šumotu vody vracíval se do mladých let a
val se
vzpomínal, jak chodíval
—
—
jsa
nejmladším
prakti-
kantem „pi financí" za svou milou Lízinkou, jejíž kolébka stála v pívtivém, veselém mst kraj-
32
ském na stoku dvou ek, vzpomnával s úsmvem, kterak nastávající tchán, zámožný soukenník, bruíval, že dcei jeho zah'bil se zrovna lovk od péra
—
bez platu
ron
pan
Kloko
velikou nicku
a Lízinku
tnu
s
Vzpomínal
—
bral tehdáž za
kterak
dále, jak
radostí otcovskou, a kterak
tm
zatlail
tatík povolil
dal.
obdaila ho milá Alžbta
drobným štstím
dvakráte
konen
,,Pánembohem"
svou práci
srdce
jeho
vždy po nedlouhé
dob
a naplnila
drobným tvorekm
drahá,
zbožo-
vaná oka, a vidl, jak zvedá se nad nimi na hbi-
tov jakubském malý rvek — tžká, nepopsateln tžká vzpomínka! Ale konejšivé šumní Vltavy ji, nebo zdálo se pinášeti odkudsi neznámých, tajemných konin vroucí pozdravy
umírovalo z
onch
malých, v život nevykvetlých poupat...
Konen k
mstu
vzpomínal, jak pozdji táhl od
msta
milou ženou svojí a celou domácností,
s
úadnický život jeho byl pln sthování až do kdy zastavil se na poslední stanici v Praze, kde se dokal zaslouženého odpoinku.
jak
chvíle,-
i
Toto pásmo sn a vzpomínek do minulosti petrženo bylo tím dnem, kdy pan Kloko pozbyl své Vltavy. verní
—
Zde v Jené
do.
ulici
oken nezabloudil
bydlel na stran se-
mu
nikdy paprsek
slunený. Pod okny místo klidného toku eky cenilo zuby hrbolaté dláždní, pes nž po celý den
drnely tžké vozy, otásající domy v základech, pan Kloko žil ve stálém strachu, že se mu
a
sítí strop
nad hlavou.
:
:
:
33
I
Vrná
družka jeho starostliv, ba
nkdy
až
úzkostliv pozorovala, jak tžce úinkuje na man-
zmna
žela
bytu.
Pan Kloko býval zamlklý, a-
nkdy dokonce
mrzut,
sto
ehož
popudlivý,
i
druhdy nebývalo.
Tak se
pan
trvala
vc
asi
pldruhého
Kloko jednoho dne
nm
zpozorovala na
z
roku.
Tu
njaké neobyejné po
pán náprstek
erné
náhle
zastavil se
obd.
cho
rozilení,
zane
rozilení radostné. Cekala trpliv, až manžel mluvit, a to stalo se
vrátil
procházky a
Když
vysrkl starý
kávy, pešel nkolikrát pokoj,
ped
ženou,
složil
ruce na zádech
a ekl
„To nový
nevíš,
Lízinko, že se
tam u Vltavy
staví
dm?" Žena zahledla „Kde pak?"
„No tam
se
nedaleko,
pana
na
co
Klokoe.
jsme bydleli."
A vida, jaké pekvapení jeví tvá staré paniky, pokraoval pan Kloko, jakoby oznamoval hlavní trefu
už je jisto, že se tam staví. Nkolik tam nebyl a dnes tak náhodou se mi zamanulo, abych se tam podíval. Všude dlník ,,Ano,
dní jsem
jak
mravenc, do ty roh hluboké píkopy v zemi !" plakami na tisíce cihel a kopce opuky Pan Kloko pejel rukou po hlav a mluvil
a za
.
.
.
dále
„Ale co ješt, Lízinko! Staví to známý! Vidím
tam pana Hnvsu, z pražských zákoutí.
stavitele.
Co
to dláte,
povídám. 3
34
Dm,
povídá on,
ladem.
Slyšíš,
Cím halo
se
vždy
to
zde dost dlouho leželo
dm!"
Lízinko,
déle pan Kloko mluvil, tím více zmáho zas dívjší rozilení a tvá jeho se
ervenala.
„A
tak co myslíš, Lízinko,
co jsem udlal?"
mluvil dále starý pán a rychleji. „Jaké pak tu máte
byty? ptám se pana Hnvsy.
O
tyech, o tech,
o dvou pokojích, povídá on.
A
víš,
Já
si
zamluvil byt o dvou pokojích
Lízinko, co? ." .
.
Pan Kloko oddychl, vzpímil se a pohlížel radostn na manželku, jež napjat byla poslouchala a nyní polohlasn se otázala: „A co to bude stát?" „To pan Hnvsa ješt sám neví, ale ekl mi, že to nebude drahé, že to bude pimené," odpovídal rychle pan Kloko. „Jen si pomysli, Lízinko, voda potee až do kuchyn, všady parkety zrovna a okna na eku, na Vltavu a na Petín tak,- jako to bylo ve starém byt. To je štstí, že jsem k tomu pišel díve, než to ml všechno pronajato. To bych si nebyl odpustil." „A prosím t, Klokoi, co pak by pronajímal, když tná teprv díry do zem!" namítala paní Klokoová. „Holenku," propovdl šastný muž sebevpostaví, te se dom, „te se neeká, až se
—
'
dm
najímá podle plánu
Od
mnn. rozmar a
!" .
.
.
tohoto dne byl pan
Kloko
všecek pro-
mu
veselý jeho
Jako kouzlem vrátily se ilost.
Denn chodíval
na staveništ
Hnv-
I
35
SOVO a vždy oznamoval paní Klokoové, jak stavba
pokrauje. Vylioval jí sílu zdí, šíku prjezdu, dkladnost žulových schod, a vždy si pochvaloval: „To je štstí, to je štstí, že to staví pan Hnvsa a že jsem se k tomu dost asn nahodil!" Pak jedné nedle asi po tyech týdnech od zapoetí stavby nedal žen pokoje, dokud se neustrojila a s ním nevyšla. Chtl, aby vidla
—
—
dm,
vyrstající
z
Klokoová nevidla na nkolik nosti
metr
'manželov
ze
behu sice
zem
milované Vltavy.
Paní
než trochu ervených
zdí,
vynívajících, ale v obraz-
stál tu již celý
dm
a pan
Kloko
budou okna, jak budou pokoje široké a kudy se do bytu pjde. Vdl, jak silný budou ve druhém pate zdi, budou pokoje nahoe vtší než dole, kolik bude schod do zvýšeného pízemku, kolik dO prvého, kolik do druhého patra. Vdl, kde bude svtlík, a také vdl, že bude stecha kryta bidlicí a že ukazoval choti ve vzduchu, kde
o
bude
míti
dm tyi komíny.
Inu, jak
by
to
všechno
nevdl! Vždy byl te na stavb poád jako polír, a stavitel Hnvsa vysvtloval mu postup stavby budovy jako njaké magistrátní komisi. Tak ubhlo panu Klokooví píjemn jaro a s nastávajícím letem piveden pod stechu od a poato s -úpravou vnitní zevnjší. stechy odíval se slab zaržovlou omítkou, hmotnými ímsami, sádrovým sloupením mezi okny zkrátka, zcela moderním prelím. Touž m-
a plán
dm
i
Pkn
dm
—
rou, rostla
jakou
postupovalo
netrplivost
pán
dohotovování
budovy,
Klokoová. Den co den 3*
36
.
spchal do stavby, vnikal pes rozliné harampátí do vnit, vylézal po schodech nahoru, pihlížel ku práci malív,, lakýrníkv, sklenáv a zámeníkv, procházel domem od pízemku až k pd, ichal syrovinu všude páchnoucí a utšoval se, že to do podzimku všechno vyschne a vyichne však nejdéle vždy zdržoval se ve „svém" byt ve druhém pate, jejž dal také stavitel dle jeho vkusu vymalovat, podupával na podlahu, zdali se netese, mil okem, kam co postaví, a pak vystál teba celé hodiny u okna, vyhlížeje na eku a na Petín. •
;
•
Hnvsa, druhého
byl
kterýž
patra,
nkdy
také
skoro
na
neustále
panem Klokoem do poklepával mu na rameno a íkával
stavb, picházíval
za
pívtiv: „To vám
pane komisai, že tu budete
peji,
To jsem
že ten byteek bude mít pohodlíko! Na schodech a ve známý! Je to všady prjezde plyn, v kuchyni voda, z kuchyn hned bydlit!
špižírnika,
rád,
všechno
zvoneek bych nemusil práv
elektrický
na
—
jedno
zavití,
bydlit na Rejdišti, tenhle byt
bych nepenechal nikomu. Zdráv zal
parkýtky,
a to podívání z okna! Kdy-
jste
ho
užil
." ,
.
„A bude všecko do podzimku hotovo?" otákdysi pan Kloko, „abych mohl dát v as
se
výpov?" „Bude, vašnosti, bude," krásné v
zim
léto,
vyschne
nám
to
Hnvsa. „Máme
hezky jak oíšek, a
už se budete dívat na klouzaku."
Pan Kloko vytahoval pelétal
tvrdil
okem
byt,
si
za zády klouby prst,
pešel zvolna z pokoje do po-
:
37
koje,
by
se
vrátil
hlasn,
jaksi
k panu Hnvsovi a otázal se polorozpait, tak trochu stísnn, jako
odpovdi: dobe, pane
se bál
všecko dobe, bude stát?"A zraky starého pána utkvly na rtech Hnvsových nedokav, rozilen. „Nu, nebude vc tak zlá," odpovídal rychle akoli jsem hezky draho stavl." A vystavitel, táhnuv z náprsí zápisník, sáhl za ucho pro olvko ,,Nu,
ale
staviteli, to je
vc: co pak
hlavní
to
,,
a jal se ve knížce poítat.
Poítal, a
poítal
konen upev
chvíli,
zamyslil
se
nkolikrát
zkoumavý pohled na pana Klo-
koe, netrplivého
a rychle mžikajícího,
ekl hezky
voln „No, poítal jsem tak na že jste
vy,
to
vodu, vyhlídku
zstame
—
tyi
tyi
sta dvacet, ale
na rovných. Máte plyn,
stovky není mnoho, že ne,
pane komisai?"
Pan Kloko neodpovídal.
Cítil,
že
víka oí
jeho skáou, jako když bubnuje, a koutky pysku trhalo 'mu to jako
,,
myška". Musil se vyhnout zraku
pana Hnvsy, jenž na a
nj
pívtiv
velmi
pohlížel,
otáel se poznovu k oknu, pohlédl na eku, na
Petín,
šel
hledl na
pomalouku do pokoje druhého, postrop vkusn malovaný, a pomalouku
Hnvsa
vycházel kuchyní na chodbu, pan
U schod dávaje
mu
,,To
rouím
obrátil se
pan
za ním.
ke staviteli a po-
ruku, pronesl taslav:
promluvím
se
Kloko
prozatím."
se ženou,
pane
staviteli,
po-
38
nebo
Byl rád, že to ekl,
nebyl by ani
víc
mohl promluvit. Zvolna, zvolouka slézal schod, nebo se pod ním kolena chvla jako
slova se
v zimnici.
Jak toho dne dom pišel, sám pan Kloko nevdl. Ale když vešel do dveí, zstala paní Klokoová vyjevena. Vidla hned, že manželu piho-
nco
dilo se
nemilého, poznala však také, že není
rozzloben, nýbrž velmi lítostiv dojat.
I
otázala se
co nejnžnji:
„Ale mužíku, jak pak vypadáš, co je ti?" Pan Kloko postavil deštník do kouta u dveí, povsil klobouk na heb a pohlížeje upen na ženu ze sebe:
vyrazil
„Hnvsa
chce jen
tyi
stovky za ten byt!"
Starý pán pronesl ta slova hlasem chraptivým.
Panika nebyla „Milý
bude pro „Já sloužil
si
nikterak pekvapena.
—
myslila jsem
to
bude drahé."
mužíku že
nás,
to nemyslil,"
prvních šestnáct
on chce
tyi
stovky.
dává prezentem
A
chraptil
let
to
si,
že to ne-
pan Kloko,
za ti sta
šajn
,,já
ron —
mi ješt dvacet zlatých
." .
.
Ze se Klokooví do nového domu nepisthují,
m ušila Starý
ravl.
Hnvsovi paní Klokoová sama. pán po osudné odpovdi stavitelov ochuoznámit
!
To
se tak nebere Kresba dle model.
(Psáno v
ervnu 1886 pro „Švandu Dudáka".)
pkná, teplá nedle. Vlastn byl už nedlní veer, tak vlahý, klidný, jaké bývají koncem jara. Pomalou n ku, unaven vracely se do bud pšky, msta ady Pražan, ktei hned po bu drahou vyletli" do zelena v Šárce, ve Hvzd, v Podhí a jinam, nebo aspo do nejbližších hostinc za branami pražskými, na Lišku, na Zelenou bránu, na Petynku nebo do Kravína: a ulice uliky pražské, v nichž prohánlo se odpoledne jen nkolik uliník, oživily se náhle ruchem nespoetných krok, hlaholem hlas, smíchem hlubokým oddychováním, kikem a klením. Pod nohami chodc zvedal se prach, jenž po celé tém odpoledne klidn odpoíval na dlažb. Jen v nkterých širších ulicích, tu onde znáti bylo stopy posledního kropení jinak vynášely se vybouené padrtky suchého bláta a písku výš a výše, zahalovaly upocené chodce, vnikaly jim do úst, do nos do oí, dráždily sliznice, lehtaly nosy ke kýchání a vzbuzovaly
Byla
obd
,,
i
i
—
i
i
40
V hrdle
chu
optnému
k
ždému vypráhlo bily tak
cestou
ka-
vá-
pití.
neodolateln k posezení pod kaštany, akáty
nebo pod oleandry, kteréž dost stínu, když sluníko
padlo
Vždy
a pražské zahradní hostince
ped
již
skakovaly
již
chvílí a
první
konen
—
také poskytují
A ono
zapadne.
za-
na isté modré obloze vy-
hvzdiky,
tyto nebeské tulaky,
nám zvdav pes hlavy, jaké je dnes erném, jaké u Flek a u Tomáše, a zevlující bez vstupného na zahradní produkce zpváku u Buck, u Rozvail, u Labu. nahlížející
pivo
v
V
pivovarské zahrádce u Rozvail
bylo živo.
Jjž
na
Poíí
od .páté hodiny odpolední obveselovala
shromáždné hosty zpváka spolenost Denkova a nkteí její lenové už dokonale ochraptli. Ale nikdo z nich neochaboval. S nastalým veerem rozhojnila
se
návštva, zpváci
posilnili
se
veeí
a
pli dále své „prostonárodní", písn, opakujíce pes tu chvíli nejnovjší výplod pouliní poesie: „Roste
vosyka kolem kterážto tklivá
kdo ji nesázel a ji neseká", píse konala práv vítzný pochod
lesíka,
Prahou. Prostora zahradní byla osvtlena plameny ply.
novými, ale ne píliš skvle; vzdálenjší kouty se
v temno
jednom
skoro
ústraní,
halily
neproniknutelné, a v takovém
opodál spolenosti,
u
osamlého
stolku sedli dva lidé: mladík a dívka. Mladík byl
odn
svátením erným
odvem
nevkusného stihu,
41
patrn vymejšlí
jaký s€
sice vše nové, isté, ale
Bylo
pro chasníky.
jen
všude rohaté, plno záhyb,
Hlavn omladina
nepiléhající, tvrdých tvar.
ven-
kovská vyniká podobnou nevkusnou úpravou kroje;
nm
látky na
by
jej
byly
výrobky
práv
odv
peníze, ale
šily
onch
o dvacet
let
jako na jiném,
tolik,
i
za stejné
vypadá, jako by byl ukován, jako
neohebné
ztuhlé,
prsty.
Jsou to
starších krejí, kteí pokulhávají
vždy
za svými bystejšími, obratnjšími sou-
druhy; kteí nemají smyslu pro onu mkkost rou-
možno docíliti. Nákrník mladíkv
cha, jaké
kiklav
byl atlasový,
fia-
Tvrdý klobouk ležel ped ním na stole a pocuchané jeho vlasy lepily se na zpocené elo. Bylo lový.
mu
horko nejen
chu, ale
i
úinkem
teplého,
k sousedce své, našeptával
stále
krátké, líné
odpovdi díviny
rozhodovaly o jeho život. kými, šel
ji
in,
ohátého vzduPiklánl se
zvláštním rozjaením mysli.
A
jí
otázky
a
by
co chvíle zvedal tž-
upracovanými prsty
sklenici s pivem,
ústm
ji
k jejím
lapal
tak dychtiv, jako
a penechával
doná-
pak ruce dív-
která se chápala sklenice jako ve spaní, jako
by chtla
a
nechtla. Chasník rozplýval se vroucím
citem milostným, jakého jen byl mocen, dívka se-
dla tu jako bláto, s rukama založenýma, s pohledem do neuritá, a naslouchala hovoru mladíkovu jako ve snu.
Byla a
erven
ska
erné
odna lehkým kostkovaným,
šatem kartounovým,
bíle
ponkud vykrojeným; pe-
mantilly byla rozepjata a mantilla
sama
schumlána byla mezi trupem dívky a opradlem
42
hrubé
lavice.
Úes dvete
byl rozcuchán a pisti-
žená pední vrstva pizrzlého vlasu zakrývala
úpln elo a spadala tém na oi. Umlá kvtina nad levým uchem byla na pólo vypelichána, pomakána, a vzela tak slab v úesu, že se pi každém bezdkém pohybu hlavy zatásla, jako by jižjiž chtla vypadnouti.
Tvá dvete
byla široká, plochá, nad širokými
tenkými rty vystupoval tupý nos.
oné neurité barvy,
již
mžeme
Oi
její
byly
nazvat šedivou
nebo zelenou. Pohybovaly se ve svých jamkách líne, jako by jim bylo do spaní, ale chvílemi zazáil v nich pece ohe, což však nevzbuzovalo dojem píjemný. Podivné ty oi svítily tak nepíjemn, odpudiv ale náš mladík se v nich utápl. Neuml ísti v ženských oích lidé jeho druhu nenaua se tomu do smrti. Líce dvete bylo nehezky
—
—
pihami postíkáno, a pod oima, pod spod-
bílé,
ním rtem pot,
jejž
i
na krku pod bradou
otírala
chvílemi
stále
vypryšoval
pomakaným šátekem.
jemu snad ptadvacet. Ona byla nakladakou v tiskárn, on byl dlníkem zámenickým. Tolik bylo lze vyrozuTnti z hovoru bylo
Jí
asi
dvacet
let,
jejich.
Mladík chopil se sklenice, dopil a zaukal na sklepnici,
byl ji
aby
ji
erstvý nápoj postaven,
opt
k
ústm
Když ped nj zvedl nádobu a nesl
znova naplnila. své sousedky.
Každé první
za-
.
43
A potom vytáhnuv z vesty hoa otázal se dvete: nebudou vás doma hubovat, vite,
vdáni náleželo
jí.
n
dinky pohlédl na
„Katynko,
pl
že ne? Je teprva
Dve otíralo s ej
desáté!"
nevídanou leností zpocený
obli-
a odpovídalo:
—
Starý* je v hospod, „Kdo by huboval? ." mutezna** chroní a ségra*** šla také na flám .
„Hubovali vás už nkdy, když
dom?"
tázal
se
nžn
jste
pišla
pozd
milenec.
Holka hodila hlavou, jako by zahánla mouchy. „To je rozum, že hubovali ale to dív
—
To
nás nežere.
—
se tak nebere ..."
Mladík hledl se zalíbením na sousedku. Vše, co
ona
povdla, pipadalo mu
upímné;
piklonil
tenké
Katynka sedla
tak
k ní a políbil
nehybn
ji
roztomilé,
na široké,
a když oddálila
hlava mladíkova, pejela šátkem ústa, jako by
se
na k
rty.
se
n
byla sedla moucha. Milenec pitulil se úže
dveti
polohlasn:
a tázal se
„Katynko, máte
Neodpovdla „No bodej
m pec
ráda,
že."
„Hodn, Katynko?"
žadonil dále mladík.
,,Dost!" odpovídala stejným
Pomleli na k dotazu,
k
* Otec.
chvíli.
*
jste
zpsobem
Potom zmužil
nmuž
„A než
ano?"
hned, a pak pronesla:
po celý veer chodila se mnou,
Matka. *** Sestra.
se
dívka.
se milenec
pipravoval:
vídal jsem
vás
44
s
tím Švarcem, co byl
díve u vás v tiskárn
Toho už nemáte ráda?" Dve upelo nyní a
lenivý pohled
ii
kola.
na tazatele
odpovdlo zdlouhav: „Už s ním nechodím !" „A mla jste ho ráda, moc ráda?"
dorážel
milenec dále. ,,To
tak
se
nebere," odpovídala
Katynka.
ma jsem nemohla do hospody má dávno jinou ..."
chodit.
Zase pomleli. Mladík
s
stil
hrál
si
a vzdechl nkoHkrát z hluboká.
tilly
vyal
cípek,
niku,
dávno vyhaslý, a piklonil „Koukejte, Katynko, to
musím te
budete chodit
s
Osta
už
cípem man-
Konen
pu-
m
se
k
dveti:
mrzí náramn, že
Prahy na stavbu, že vás nebudu
zase z si
.Sa-
užmolený nedopalek dout
z úst
mít..." a pak
,
Vždy
dodal odvahy a
dopovdl: „Vy
jiným, co?"
dvete
rozevela se k zívnutí; když
nkam pes
odbyla, zadívala se
si
je
rameno mladíkoyo
a odvtila:
„Nebudu
—
Pro mladíka
—
dodatku
si
vždy
mlo
nikdo nepijde."
cenu jen slovíko „nebudu"
nevšiml,
nepochopil
ho.
Ale
ml
pece ješt obavu. „Budu venku
asi
dva msíce
—
nezapomenete
na mne?"
„Dva msíce?"
ptala se
uvažovala, zapomene-li za tu
nepijdete?"
táhle
holka,
dobu i
ne.
jakoby
„Díve
45
Díve ne, Katynko; máme práci na tech štamoc kování všude, bude nás venku pt." Vydláte venku mnoho?" ptala se Katynka
,.
cích,
,,
dále.
„Dost," to
utratí;
pisvdil
mladík,
,,a
mnoho
zase
se
v tomhle horku ven..."
víte,
pijdete zas jist do Prahy?" ptala se dívka
,,A
znova. „Jak bych nepišel, když tu mám vás!" zahooval zámeník. ,,Tam bude holek venku," pronášela Ka-
—
tynka jako ze spaní. „Ale pro
meník,
,,když
mne
žádná, Katynko/' ujišoval zá-
mám doma
to
mohla
dve
hovor
vás. Jak byste
si
myslit!"
„To a
se
tak nebere
potásalo šátkem
nové zívání Dopili,
pomakaný
smrem
k
." !
.
ped
.
konilo
ústy,
jako
by zahánlo
...
vzchopili sviij
se,
úbor,
dve
trochu spoádalo
a vycházeli
Poíí, zahnuli
od
Rozvail
k ulici Biskupské a krá-
eli do úzké uliky ve tvrti Petrské, blíže tiché,
opuštné.
rozlouili,
Ped
nízkým, širokým
milenec pokryl
pihovitou
mlýn,
domem
se
tvá dívinu
potom vešla Katynka do domu výepem vedle domovních dveí, v nmž ješt svítili a odkud zaznívalo nkolik chraptivých hlas. polibky,
Zámeník vymotal domov.
Šel
se z
bludišt spletitých
ulic
Dlouhé tíd, kde byl jeho zvolna, zvolouka, jako by chtl pro-
a uliek a zamíil ke
46
dloužiti s
tento
hlavy a
lilo
tichý,
otíral
blažený veoer.
se jaro ke konci, byla horká
v jeho nitru
Sal klobouk
Chýervnová noc a
strakatým kapesníkem elo.
sálal
ohe
lásky.
Vzpomínání na dnešní veer
mlo mu
staiti
na celé dva msíce, než se navrátí do Prahy, aby
Katynku na novo
objal.
Byl zas nedlní den, pozdní odpldne, když
zámeník
Dlouhé tídy do šedivé, zastrené ulice ve tvrti Petrské. Kráel dnes rychleji než onoho veera, kdy se byl s Katynkou rozlouil. Vrátil se asi ped hodinou drahou z venkova, kde pes dva msíce byl pracoval, a toužil po ní, po Katynce, s níž v pedveer svého odjezdu na venkov byl u Rozvail tak šastnou chvíli zažil. náš
se ubíral z
Ale dnes netváila se obloha nebeská tak pí-
vtiv, jako onoho jarního dne, dnes nebyl vzduch prosycen
tžkým
tak
teplem jako tehdáž.
Modrá
nebeská zastena byla od východu k západu a od severu na jih záplavou husté šediviny, klenba
nehybné,
Foukalo z
onch
nepropouštjící
neprostupné,
již
dnii,
jediného
povtí
bylo ostré, sychravé.
ze strniš a tato
nedle byla prvním léta kvapem
paprsku sluneného, a
kdy
cítímley
a vidíme, jak
ubývá, jak panování jeho na krátko, kterak se
blíží
podzimek. Milovník a
nevšímal
si,
vykraoval rázn ke svatému Petru jaké
je
poasí.
Tšil se
jen,
jak
47
pekvapí Katynku, až ji
rou ze
mzdy na venkov
obejme, jak se
Ikdy
Nebo
o tom taky nutno s
a
se
jak,
znanou
konen
kde ona
probhnuv
Pešel
dlela.
krátkou
ra-
úspo-
konen
dnes
jí
vzít.
promluvit!
podobnými myšlenkami
více k místu,
ské a
jí
jak
objeví,
ní
pochlubí
tedy ona myslí, že by se mohli
zeptá,
A
ped
se
dostn
blížil
již
se
víc
za ním zahýbal
ulicí
domek
a
liámstí Petr-
do
výepem. Bu-
jiné,
kde
de-li
doma? pemítal. Vždy jí neoznámil, že dnes vždy mohla nkam odejít jak je po-
nízký, široký
stál
s
—
pijede,
že
šetilý,
se
,pi
ml
musí
myslí,
že
ji
pomnní,
že
by
doma
jí
od sebe co
oddálil
povdomému Již
ulekl
že
nezastal,
celý zbytek dneška strávit bez
ní,
by
sám, opu-
A
štn, nevda, kde ona chodí. k
doma!
najít
aby tuto možnost kráel nyní pomaleji
nejvíce,
stavení.
po prvních nkolika krocích do uliky
za-
vadily o jeho sluch vískavé zvuky vzdálené tahací
harmoniky.
ím
dále
kráel,
tím
zetelnjší byl
zárove zalétal k nmu mužských ženských, chrapti-
kvikot vískavého nástroje a
hlahol
také
vých,
hlasi
kvikajících,
i
jeivých
poznal, že vše to vychází z
i
výskajících.
výepu
Zámeník
dom,
v
v
nmž
bydlí Katynka.
Tato kiklavá veselost ve
výepu
tvoila nepí-
jemnou protivu k nevlídnému, sychravému poasí dnešnímu. Zámeník pál si Všady klid, aby nebyl vyrušován v milých svých snech, a tu
hotem
zpilé spolenosti, která
veselou nedli.
jest uvítán
e-
stj co stj chce mít
48
A
pojednou obestela raUence neskonalá
sklí-
'nevdl sá*mvj"ak\a odkud to ha nj padlo. Tu prohánlo se ulicí njaké kloue, pede vraty níz-
oenost;
domk
kých
stála
malá
dvátka
loutkami v ru-
s
devná
nemluvata. Onde vyhlímrzutá, svraštlá t\^á staecká, tam se mihla
kou a konejšila žela
ženská postava v nedbalkách a vbhla zase rychle
do prjezdu. Nebyl ješt veer a pece jako by se vše chtlo uložit ke spánku.
pem okounlo nkolik vtších kluk,
se zdálo,
Ped výedva
z nichž
dvemi. Zámeník pospíchal dále, minul plaše výep, se nepodívav do okna, a zahnul do vrat. Od-
ti nejsmlejší nahlíželi dovnit zasklenými
ani
dechl
když vystupoval na první
si,
pavé schody,
nebo
tuto
již
uschovaný; ješt okamžik
pipadal
—
devné si
jako
skí-
dobe
a spatí Katynku.
Vystoupil do patra, pikroil ke dveím a zaukal na nesmle žádná odpov. Stiskl kliku zaveno. Zaklepal silnji všude prázdno, hlucho. Nebylo tu nikoho doma, nebyla doma ani
—
n
—
—
ona, na niž se tak tšil. Stál chvíli
Konen
nerozhodn
a
nevda, co by poal.
se obrátil a sestupoval. Umínil
si,
že
poká
ve prjezde za vraty tak dlouho, až se z Kacafíro-
vých
nkdo
vrátí,
až pijde sama Katynka.
Stanul dole na okamžik mezi vraty a vyhlédl
na levo na ulici,^pichází-ji nkdo. Nikdo. Krom nkolika uliník nebylo na ulici .nikoho, všad^' ticho. Jen z výepu doléhaly sem skeky na právo
i
harmoniky,
chvílemi
hlasv, chvílemi
ji
se
utápjící
pemáhajíce.
v pusté 'smsici
49
Zámeník
pivenou pli
uchýlil se za
vrat a
se o ze. Jak dlouho bude ekat? Vzadu ve prjezde vrzaly chvílemi dvée. Byly to dvée z výepu, jimiž také Katynka chodila obyejn dom, když domovní vrata byla zamena. Vycházely tamtudy stídav postavy mužské i ženské, kamsi na dvorek, a vždy zas vracely se do výepu. Tito lidé brueli a trilkovali si cestou a zdáli se
opel
býti
za
v nejlepším
každým
Zámeník
rozmaru.
z nich, ale
neohlížel
se
když pece chvílemi a bez-
dky
zrak v tu stranu otoil, poznával, že postavy
muž
kráejí nejist, že se nachylují v právo v levo.
Vidl, že je
ti
lidé jsou napilí
—
te, odpoledne, kdy
daleko do veera Toužil po Katynce !
— tesknota,
ho prve zmocnila, opanovávala ho vždy
jež se
víc
a více.
A šel za
pojednou, když vyhlédl
opt
na
ulici,
usly-
sebou, u dveí výepu, tutlaný smích nkolika
ženských hrdel. Obrátil se a spatil ti díví postavy
ve
prjezde u dveí,
Sotva vidly,
kterak
na
že jsou pozorovány, vrazily
ukazují.
do vnit
dvée aby zámeník
a rozpustilý chechtot zanikl, když za nimi
zapadly.
Ale okamžik ten postail,
uvidl, že jsou všecky ti
odny
svtlými
šaty,
n-
která docela bíle, že mají životy s krátkými rukávy a
že mají ve vlasech a za
adry njaké
zelené snítky,
jako rozmarinu nebo myrtu.
njaká svatba ve výepu," prosi umioval že nebude déle ekat. Podobné výjevy nehodily se ke dnešnímu jeho smutnému rozpoložení mysli. Upravoval „Tu snad
jelo
mu
je
hlavou, a hned
z pražských zakoulí.
4
60
si
odv,
zapínal kabát a hotovil se k odchodu. Ale
než vykroil z domu, vrzly zadní
dvée znova
a za
zámeníkem zachrastily ženské kroky a zašustl odv. Obrátil se a stanul pekvapením jako pimrazen. Ped ním stála Katynka v neobyejném úboru. Byla od hlavy po paty
pomakána,
bílá,
také
již
hezky
ozdoben byl myrtovým vínkem, drobet povadlým, pocuchaným, na a pizrzlý itji vlas
stranu svislým. Pihovitá
nápoj,
nejspíše požitkem
a až
k záloktí
„To
holé,
i
tvá byla zrumnna,
její
ruce, pihami pokryté
byly zaržovly.
Alois?" otázala se milence, kte-
vy,
jste
její
dosud pekvapením nemohl promluviti. „Na koho ekáte?"
rýž
mj
„Inu,
Bože, na vás, Katynko!"
stísnn milenec- „A co pak „Tady? Ve výepu?"
je
to tu
odpovdl
dnes?"
ptala se táhle Katynka.
„Svatba!"
„A vy
jste
za
družiku ?"
vyrazil ze sebe Alois.
Katynka otela krajkovým šátkem zpocenou bradu a odpovdla jednotvárn:
„To
je
moje svatba
„Katynko!"
..."
zvolal Alois, ale dále nemohl. Cí-
mu stahuje hrdlo, že by mu peskoil kdyby ješt slovo pronesl. Hledl na ženštinu ped sebou, jako na podivuhodnou vc, jíž nerozumí, a bylo mu, jako by se s ním celý prjezd toil. Konen pemohl své pohnutí a pekvapení til,
že se
hlas.
a vyrazil
ze
sebe:
„Ale pro Krista
—
pána
—
vždy
jste
ekla
.
:
51
—
máte ráda
Ž€
m
—
vždy
jste
na
mne mla
cekat!..."
e
Katynka tu
nkom
o
stála a poslouchala, jako
vdla povdomým
zpsobem
líným
— to se tak místo — tak zas
„Prosím vás
pkné
Švarc to..."
A
nebere!
On
dostal
pišel a spchal na
.
vidouc, že Alois neodpovídá, pobízela ho:
„Pojdte
mne
by byla
jiném, a když Alois dokonil, odpo-
—
sednout k nám do výepu, vedle
si
tady
je
vítr!"
A
otásala se
v lehkém,
propoceném odvu. Alois tu stál jak opilý,
pda
pod ním
se ko-
—
stny prjezdu sklánly se nad ním a ped ním stála ve prjezde Katynka, na niž po celý as myslil, jíž se nemohl dokat a s níž se takto shledal. Nemohl ze sebe vypraviti slova a nebyl by se hnul s místa, kdyby ze zadu nebyl lébala,
pojednou zaznl surový hlas: „No, Katy, nemlas tch
bodna? Zaneš Byl
to
flám
Ženština se obrátila beze slova,
dveím
a Alois spatil jen, jak se tu
mužská ruka
dost za svo-
hned po dnešku...?" Švarc, mladý manžel Katynin. zase
—
Švarcova
bývalé milenky, až
ji
muž ihned vstoupil dvée výepu .
—
dobhla
ke
do výše vznesla
jak dopadla na
hbet
do výepu, jak za ní a jak s teskotem zapadly
vrazila
.
Vypotácel se z prjezdu do ulice a dal se
opa-
nou stranou, aby nemusil kolem výepu, v nmž po návratu mladých manžel Švarcových z pr4*
52
rozpoutala prudká hádka.
jezdu
se
Švarc
chrlil
hímavým
nadávek na ženu, umluvila
již
podezíval, že
dostaveníko
s
bývalým
si
mu jeivým
hlasem
v den svatby
svým
kem. Za mladou ženu, která byla odpovídala
zuivý
Zpilý,
hlasem spoustu surových
líná
její
milovní-
na slovo,
matka,
stará
Kacafírová.
Aloisovi bylo, jako by na
smškem
celá
Setmlo
nj hledla
s
vý-
ulice.
se
valn
zatím
a tu a tam vyskako-
vala v malých oknech úzkých domk svtla, za potrhanými, chatrnými záclonkami míhaly se stíny; vítr
pýtal
hvízdal nyní
makala .nášel
mnohem silnji a zámeník nevda kam, a levice
šedivou ulikou,
klo-
jeho
v kapse stíbrné srdíko na krk, jež pi-
milence na památku
optného
shledání.
Obloha šedla víc a více a nížila se k zemi, jako by ji chtla pikrýti. A v prsou zámeníkových zbyla ze všeho jen ozvna slov Katiných „To se tak nebere ." :
^^
.
.
t „ztracený (Psáno
v
pán Tetevv.
ráj"
ervnu 1886 pro „Národní
Listy".)
I.
Sousedé
v Plavecké
dnoho
rána,
ulici
podivili
se
velmi
poíná vyprazdovati hokynáský svj krámek, rak vynáší
odený
a
spuchelý
nábytek
nhož
kuse a nakládá na runí vozík, u synek, kterak nacpává do
starší
je-
když vidli, kterak pan Tetev
nší
kte-
kus stál
po nej-
a puten ná-
dobí svého „závodu" a zbytky zboží, láhev
s tro-
chou višovky, hrnec s kyselým zelím, nco zemák, hromádku pesliky, nkolik rýžových kar-
tá
na podlahu, rženec láhev
trepek,
s
mí, pt pár
lýkových
kyselými okurkami atd. atd.
Tetev chodil krámku k vozíku a od vozíku do krámku,
Ano, Tetevovi se sthovali!
vážn
z
vynášel
pozorn pedmty,
a starostliv
na
vozík,
kladl je s
jako
nkdo
by
balil
vážnou tváí zlaté
zboží
mimojdoucích pozdravil, sotva že pohodil hlavou a odbroukl roztržit podkování a zase mil s dležitou tváí medo bavlnky, a když ho
zeru
z
mezi vozíkem a krámkem.
:
54
V
krámku
stála
rázná,
všestranná a neoceni-
družka života jeho, paní Tetevová, sundá-
telná
vala s polic
hrneky, lahviky,
košíky,
ehtaky,
su-
ché makovice a ostatní inventá, kladla to opatrn
manželu do náruí, a když se jí zdálo, že si venku s rovnáním píliš hraje, houkla na nj chvílemi
netrpliv „Neusni pi tom a dlej, starý! Takhle by-
chom
se
sthovali tejden!"
Po takovém napomenutí otoil pan Tetev hlavu ke krámu a
chtl
odpovdl vážn,
„Jedno po druhém, íži
jako by se ne-
zlobit: víš,
jako to dlají v Pa-
!"
Naež „Ty
jsi
zajeela paní Tetevová: v Podskalí a ne v Paíži
!
A
strkej se
!"
Potom už pan Tetev neodpovdl a nakládal dále, ale když vešel do krámu, pemil svou polovici písným pohledem a ekl: „Ty tlici
3tará,
ty
si
budeš musit dát ádnou pc
te budeš jednat s noblejšími parTo své štkání nech tady, s tím se nemu-
na hubu, až
tajemi.
síme ^sthovat!"
A honem
vyrazil s
mu, aby uízl manželce
njakou rachotinou
z krá-
odpov.
Znenáhla se rámotí na vozíku kupilo do výše a pan
aby
Tetev te vyrovnával na všech
ml
stranách,
vozík rovnováhu.
nebo ze sounco koupil, a pak
Chvílemi se práce petrhovala, sedstva trousil se ledakdos, aby
I
55
musila
se
zastavil
práce,
Tetevová obsluhovati kupce,
paní
pan Tetev
aby
použil,
nkterý
soused
nebo posluha,
a otázal
se
„Co
trochu odpoal.
si
A
tu
spchající do
plavec,
ubírající se
ehož
na své stanovisko,
Teteva:
pak, sousede, vy se sthujete?"
„Ba sthujeme," odpovídal hokyná vážn a „Sthujeme! A juž abychom byli vyst-
dijležit.
hováni!"
„Kam
kam?" znla
pak,
další
otázka.
trochu vejš tam do Prahy/' odpovídal Te-
„I,
tev, utíraje zapocené elo.
vám u
„A co pak
se
„Co pak o
líbení," hodil
by nebylo,
nás už nelíbí?"
Tetev
my te zaneme nco
ale
hlavou, „o to lepšího,
vt-
šího."
Pi tom
se zatváil, jako
by chtl otevít na
Píkopech velkoobchod, nechal tazatele nco, co již
stoupil k vozíku a rovnal tu
bylo
stát,
pi-
desetkrát
srovnáno.
Konen
byl
vozík
vrchovatý,
Tetev
utáhl
náklad provazem kíž na kíž, a když se ve krámku v pedu, synek v zadu po hrbolatém dláždní do tídy Vyšehradské a odtud šikmo kolem Spoleenské zahrady do ulice Benátecké. Tetevovi sthovali nasnídal,
stoje
zapáhl
se
zatlail, a vozík rachotil
se výše,
do
Tní
v sousedství ulice Žitné.
tak asi tikrát a ve dv hodiny po poledni vysthováni až na hromádku step, hadr,
Jeli
byli
tísek,
což nestálo za odvážení.
56
II.
nco
Zaít
lepšího,
ení v Plavecké ulici hlavn se mu zdálo,
nevdl,
vlastn
je
—
to byl dávný mu, že hokynanáramn mizerná vc, ale
vtšího
hokynáe Teteva. Zdálo
sen
se
že se to pro
nj
nepotrhal a dle všeho zdálo
se,
že se
On
nehodí.
by dlal; až dosud
co
se prací
do smrti
jí
Duší hokynáského Tetevová a muž jen tak po krámku okounl, kouil z dýmky, ujídal nakládané okurky, upíjel
závodu byla vlastn
nestrhá.
paní
višovky, a nejvtším a nejdležitjším Jeho vý-
konem bylo, že rozštípal asem na špalku ped krámkem pro njakou kuchtu ze sousedství kousek díví a že pomáhal služkám zvedat mandl v
krám
—
tmto
rázné velení milé choti donucovalo ho k
ochotám.
drvoštpská s
mu
Ale to štípání se
Byl pan Tetev
nejvíc
protivilo.
mu, že
také u „sboru" a zdálo se
jeho
innost nesrovnává
se nikterak
pohb
dstojností uniformy, v níž zúastoval se
„kriogskamarád" a tak
nkdy
ubíral
a cesta vedla
nul tu
ho
Božího tla.
slavnosti
se ulicí
A
když
na ramen domia Spálenou nebo Širokou, stas flintou
ped peenáským závodem
paní Ruprichtky
nebo Severky a mžouraje po vyložených, do zlatová vypeených husách a kuatech, po zajeích hbítkách a špikovaných
koroptvích,
cích se selatech a nadívaných
kem
politých,
dumiv,
a duší
oddechl
obyejn
jeho táhlo
po
lesknou-
holoubatech jak z hluboká,
pání: „Tuhle
to,
la-
záto
57
by bylo
svj
—
nco
tak
to
bych
se
pak nemusil
za
karakter stydt!"
A
kráel
strojoval
se
trudn
s flintou
lítostiv
dále
—
dom,
a pistupuje zase
ke
od-
svému
pi pomyšlení, že by ho v téhle nkdo, kdo ješt ped chvílí obdivoval se jeho pádnému pochodu v ad, jeho blejskavé runici, jeho bezvadným šrám na prsou. Ovšem tšil se pomyšlením, že sem do Plavecké ulice málo špalku stydl se posici spatil
kdo zabloudí, že
A dil
když vidl, že
nenápadn na „Ale
chci
—
jsou
to lidí
staí sekat
je
žena v dobré míe, uho-
strunu:
poslouchej, tahle Ruprichtka a ta
stará,
Severka,
nepozorován.
je tu
A
obchdky!
kolem kdy
jdu
tam vždycky namakáno a ony ne-
je
peená
ta
Paneku,
zvíata!
vy-
to se
plácí \"
„Co
ejn
všecko se vyplácí!" odsekla
jde,
my
milá cho. „Však „Inu,
Tetev
ale
ta
„Prosím t, ti
ty fajnovej/' ušklíbla se paní
tohle naše je sprosté!
Te-
Každý ne-
být trachterem!" „Inu," poznamenal zase
ledabyle,
umt
oby-
poznamenal
krámu!"
fajnovost
mu
nechodíme žebrat!"
jako docela lhostejn.
tevová, „snad
mže
také
Tetev a
tváil se tak
„musí ono se to !" taky každý nedovede
jakoby ani nemyslel,
upíct,
to je to.
í^ekl to tak,
A
to
jako by spal, ale podailo se mu.
Paní Tetevová obrátila se k muži, založila do boku, roztáhla všech pt prst pravice
levici
proti
58
Tetevovi, zamíchala jimi ve vzduchu
makaným „To nechal
—
je
áké umní, upéct husu! je dobe nepeu! 2es
naíkal, že
sis
já
pronášela
a
hlasem:
nco
stát!
prodávala
Co umjí
peen
umím
ty tam,
m
dív, než tys
Vajeném
„Ale na
Ješt aby
—
trhu
nkdy
tak
ti
hned
z
taky
já
znal!"
pekáe!"
prohodil zase jako lhostejn Tetev.
Panika pochopila
úšklebek.
„Maase!" rozkikla naši
rodinu, a kdybych
se,
si
„ten
peká
živil
celou
nebyla tebe vzala, mohla
jsem dnes mít hodný inžák
!" .
.
.
„Ale ty se vždycky hned zlobíš," udoboval
Tetev manželku,
„já
nic
nemyslil
!" .
.
.
„Tak drž hubu!"
III.
Jednoho dne vyslala paní Tetevka manžela do ohrad, aby opatil pro krám drtiny. Minula desátá, jedenáctá k poledni,
ale
Tetev dosud
hodina, se
chýlilo
nevracel.
se
Ženou
nemohla dokat, jak mu vyeše, když pojednou vstoupil do krámku bez pytle s drtinami sice, ale s obliejem záícím, což vzbudilo v panice podezení, že pan manžel spletl si cestu a místo do ohrady dostal se nkam do jeho trhalo to a
již
se
hosf)ody.
„Kde
t
satani nosili!"
rozkikla se na
muže
59
kurážn
vidouc, že vchází tak
a že se pranic ne-
leká zaslouženého výtopku.
„Musil
odvtil
jsem
ekat,
„Jaké peníze?"
ml
peníze,"
vyplatí
Tetevka, ,,kdo
se
zarazila
ti
co vyplatit?" jak
„Víš,
jsi
tuhle
štkala, udlal jsem
—
mn
až
muž sebevdom.
si
z
ve stedu
noc tak
celou
toho numera a vsadil jsem
koukej, tadyhle nesu terno!"
Tetev odtud
sáhl
opatrn do náprsní
odenou honáckou
Tetevka spatila na
dlani
kapsy, vyal,
tobolku,
rozložil
—
mužov
tyi
ji,
a
stovky.
„Dej to sem!" zvolala a natáhla ruku po penzích, když se vzpamatovala z pekvapení.
„Pokej, pokej/' odpovídal Tetev a zaklopil rychle tobolku, „to je moje! Ale já
ti
dám, když
zaneme nco lepšího, vtšího, víš — ty peen! Koukej, máme te termín, miižeme vypovdít a jít
nkam
tam vejš
—
víš,
že
m
tohle to pranic ne-
tší."
„Ale
srozumna
kam?" otázala se Tetevka, pojednou a naklonna zámru mužovu.
„Kam?" opakoval muž. „To jsem už vynašel. jsou zboeny hradby, nahoe na Vinohradech staví jak o závod, lidí je tam jako much — dole
Te se
v Praze bude pomalu prázdno
chom tam na
blízko
nkam
—
krámek, díval jsem se na nj, za
krámkem pokojík
Budeme
péci
husy a
a
kuchy, zajíce,
— v
víš,
mohli
Tních
je
dv
stovky
to
bychom
vait
ráno
by-
pkný ron, vzali.
polévku,
60
VÍŠ to je lip
isté a nóbl
—
ty
budeš mít pi tom také
." .
.
Nu, slovem: Tetevka se dala svésti. Po poml domácí pán výpov, odpoledne šel Tetev se ženou, aby jí ukázal krámek v Tních, naledni
jali
jej,
tyi
závdavek
dali
stovky, a o
vecké
—
Tetev odevzdal
své
žen
Havelském kvartále odcházeli z Pla-
ulice.
Nebylo šastnjšího lovka nad pana Teteva, se udomácnil v krámku v Tních a když Tetevka poprvé vyložila za okno peené dv husy, když
špikovaný zajeí hbet, mísu
s
peenou sekaninou
a na plechu taslavou huspeninu, 'okrášlenou tvrdým
vajíkem a citrónovou korou. V krámku na pult byly také rozliné lahdky: smažení mínci, smažené
telecí
krev,
a
nožiky, isté syrové husí
drbky
a
nkolik nadívaných holub.
Tetev chodil po krám s povyplazeným jazykem od jednoho talíe ke druhému, ichal ke všemu, pomlaskoval
„Aby
si
a íkal:
tohleto nešlo!
To by
lidé
nemusili mít
oi!" „Jen mi to poád neouchávej Tetevka muže.
„No,
ta
vn
nic
„Musím taky vdt, co
nestojí,"
tu všecko
!"
bránil
okikovala
se
Tetev.
máme."
Ješt hladovjší pohledy než pan Tetev upína neobvyklé množství pokrm tyi dti jeho, kteréž obcházely pult kolem do kola, pistupovaly
raly
k oknu, vdechovaly do sebe dychtiv
vni
peení,
61
a
když matka poala sekat první husu na porce,
skupily se kolem ní a praly se o kousíky. Všechna
mláata Tetevovic všetenost po
utržila
hned prvního dne
Dkovala Pánubohu, když
ne-
krámku do pokojíku.
staila je matka vyhazovat z
do
za
nkolika pohlavcích a pozdji nejstarší
dv
odcházely
dokud jim k obírání. Pak je
školy, a mladších nezbavila se díve,
njakou
nestrila do ruky
vyhodila
i
s
kostí
nejvtším
Ale jejím byl
kost
do kuchyn.
bemenem
v
novém obchod
pan manžel, Tetev sám. Tetevka mohla
se zfanfrnit,
když pišel
nebo sekaniny a Tetev Hrabal se v mísách
s
nkdo
peen
pro kousek
kupce obsluhovat.
se
jal
takovou rozkoší, jako by vy-
bíral
kousek pro sebe, nastrkoval kupujícím ízky
stále
jiné
a jiné, pomlaskával
hýnky a nožikami v
prstech,
porcemi do mísy a vybíral
Pi
pi tom a toil naež pleskal
ste-
zase
jiné.
takových píležitostech probodala Tetevka
muže nejjedovatjšími pohledy, a sotva cem zavely dvée krámu, zasyela:
se za kup-
„Nestrkej mi do toho pazoury, Teteve, nebo ti
je
zurážím!"
„Co pak nemám „dy musím kupcm
isté ruce?" bránil se Tetev;
máme!"
ukazovat, co všecko
mn
toho, neple se do toho!" „Nech panika dále. „Já si to opatím sama obchod pro ženské, ne pro mužské!"
—
se
Po takovýchto potykách se
zádumivým pohledem
k
postavil
oknu
se
a zadíval
zlobila to
je
Tetev se tu
62
do nkteré mísy, jako by v
mu
Jedinou útchou bylo
chtl duši
ní
utopit.
když manželka odskoila do kuchyn, že sáhl rychle po do mísy a že s bájenou rychlostí spolkl kus zajíce, pak,
nem
husy nebo huspeniny.
V.
Než všeho do asu. Jednoho dne druhé
tvrtletí
ode
peenáskou
živnost
—
valo se teprve
vozovali
—
chvíle,
schylo-
kdy pro-
vypadla Tetevka
na tyto tajné manévry mužovy, pekvapivši ho tak
krám,
rychle v
že leknutím
—
stehno husí na podlahu
upustil
nedohryzené
a pepadení toto
mlo
za následek, že vysnná, vytoužená existence Te-
tevova
jako
šéfa
závodu
s
peenmi
nemohu
a
nemohu dopoítat!"
zítila
se
v prach.
„Proto já se
zuila Tetevka, užíráš.
Já
—
bašta
A
peu
jak
si
zaveme
to!
mi tu za zády
Pjdem
ohlásila
již
budou sthovat, myslili,
vybrala se
že
by
dol do
dvacítky získala
dvacet
ty
zboží
tam, kde jsme byli!"
rozezlená žena nedala se udobit. Nevypršel
ješt kvartál a že se
,,když
jako blázen, a ty vyjídáš! Konec,
let žila
Tetevka domácímu pánu, obchod nejde tak,
že jim
tu
pišli
Plavecké
šastn
o všecko
ulice,
—
a pak
kde pídavkem
bývalý krám, v
nmž
po
život tak spokojený.
Za ti msíce po Hromnicích sthovali se Te•tevovi zas dol do Podskalí a byli radostn vítáni
63
nkteí tžce pohešovali pana Teteva jako obratného hráe šestadvacítky
bývalými sousedy, z nichž u Trajc.
Paní Tetevová všecka záila, když ocitla
se
poprvé v inkdejším krámku svém, v nmž postaven ma<'ndl na staré místo vedle sudu s kyselým zelím. Jeíi
pan Tetev chodil dlouhý
hlavou, a kdykoli bylo
mu
Ruprichtky na Spálené
ulici
tíd Jungmannov, výkladní
mrskl
skín, vycpané Tních.
as
se
svšenou
kolem krámu paní
nebo paní Severky ve
okem
zcela
peenmi
a zrak jeho skoro se zaléval
ztracený ráj v
jíti
úkradmo do
všeho druhu,
pi vzpomínce na
—
Malí (Psáno
1888 pro jubilejní almanach
r.
jpolku královéhradeckýcli
V
rušné ského,
Nájemník
v
akademik
„Dobroslav"')
hoejší ásti Nového
ulici
bh'zko
již
široký a vysoký
stojí
malí!
a
nm
Královských
dm,
Msta
praž-
Vinohrad,
skoro podobný oulu.
Jako vel, a
od rána do veera,
do noci neutichá na jeho schodech a pavlaích, chodbách a síních v bytech šum a hluk; kdyby nebetyný obr piložil k nmu ohromné svoje ucho, ba,
i
ml
by
ejný
asi
podobný
smrtelník,
Kolik v
poslech, jako nepatrný, oby-
naslouchající u oulu.
dom
tom
lidí,
ví
jen
domácí pán a
namožením vší své pamti. My jich nespoítáme. Musili bychom na to pijít v noci a pak ješt bylo by teba zjistiti, kolik vážených obyvatel lidského toho mradomovník, a také
veništ sedí u
ti
snad jenom
Bachor neb
s
u Lajbl, v
erném
pi-
vovae neb u trnácti pomocník. Hledal jsem v té spoust chodeb a dveí jednou nkoho a povšiml jsem si pi té píležitosti dvou tabulek na dveích, oznamujících, kdo za t-
65
mi dvemi ozdobná,
Jedna broušeného
bydlí. z
visela v skla,
pd
prvém pate, byla
ern
podložená,
a
skvl se zlatý nápis: Tadeáš Líbrcajt, malí pokoj. Tabulka druhá ze sprostého železného plechu, pro zírající ho rozpraskaným povlakem bílé nkdy, nyní valn žloutnoucí fermežové barvy, lpla na dveích malého bytu ve tetím pate a oznamovala slepým, otelým erveným písmem: Stanislav Rozvod a, malí akana erné
té
demický.
pozd odpo-
Je sobota, teplý letní den, hezky
O
kamenné pažení širokých domovních vrat opírá se vážný, dstojný obyvatel pitmlé díry vzadu ve dvoe, za pumpou, blíže ady devník. Je to pan Kašpar Slupka, sebevdomý domovník veliké té posady lidí, o níž svrchu zmínka. Vykuuje spokojen sádrovou dýmku, nasazenou na ledne.
dlouhý troubel
z pravé
bosenské višn,
jejž
pinesl z vojny jeho syn. Kašpar Slupka
je
mu Švec
dobrého uení, ale jeho bytí nezávisí na potebuje pro sebe a svoji rodinu, vynáší mu štde dombvnický jeho úad.
starého, té
troše prtaoení. CO'
Svým emeslem obsluhuje jenom
partaje ve ,,svém"
dom,
ony
a
to
všecky;
nikoli
slušn a hotov
platí.
jen
Proto
mže
které
lepší, již
v sobotu
odpoledne hodit kladivem a Sídlem, nacpe dýmku a vyŠárá se v pestrých, vlnou vyšívaných trepkách
do
vrat,
Úklid a
kde vydrží až do veera
poádek
z pražských zákoutí.
v
dom
umti
obstarává
do
ulice.
žena
jeho e
.
66
On jenom
Anastázie.
v noci otevírá.
penechával na poátku
s
polovic
tento výkon
I
žen,
ona
ale
byla píliš shovívavá a „horší" nájemníci zstávali jí
Následkem toho vnoval
dlužni.
ásti svého
úadu
v noci
dom
zjevem
pán
a
te
setká se ve vratech
s
—
až zítra
Vyškrabe, kde co
je,
.
pichází
písným íci: Dnes
Slupkovým, neodváží se
nemám drobných
mnu
se nejdležitjší
zcela sám, a kdokoli
.
a zaplatí povinnou od-
za otevení.
Postavy nájemníkv a nájemnic, dtí a služek,
uv
a
špara,
ale
posluhovaek kmitají se mimo pana Kaon málo komu vnuje patrnjší njakou pozornost. Jen chvílemi, mihne-li se njaký slušnjší kabát, pozvedne smaltovou epiku a zahuí ledabylý neb uctivjší pozdrav, dle patra, do nhož nájemník náleží, a dle potu pokoj, které obývá. Ostatn v tom dom je málo noblesy, dle
bu
jeho
soudu.
Te vdomé jezde a
kamenných schod njaké sebekroky a hned potom ozývají se již ve prblíží se ke vratm. vržou
s
Pan Slupka se otáí a vyndává z úst špiku dýmky. Zná povdomou tu chzi. A ješt je nájemník osm
piku
krok
a pozdravuje
vzdálen a Slupka
již
snímá e-
uctiv:
„Šastné dobré odpoledne, milostpane
." .
.
Milostpán, tlustý, veliký, ervenolící, široplecí, v bílé vest, na níž se tese silný zlatý
masitou
pravici
ke
klobouku
etz,
a dotýkaje
se
vznáší
ste-
:
67
tuným ukazovákem,
chy
etili prsten,
o.bejímá
jejž
tžký
pe-
dkuje velikomysln
„Servitér, Slupko, servitér!"
A potom jenom
na okamžik se zastaviv ota-
zuje se:
„Nebude
pršet?
„Ba dnes
Co
íkáte ?''
ne, milostpane,
dnes už ne!" odpo-
vídá Slupka ochotn, se zjevným potšením, že byl
poctn otázkou milostpdnovou.
„To vydrží
do
zítka."
„Jen když do plnoci, abych pišel za sucha
dom," peje
tlustý
si
pán, a zvedaje
opt
uka-
zováek ke steše klobouku vychází ze vrat. Než se byl tento skvlý pán objevil, pisel a o druhou stranu pažení vrat se opel Matj Rokyta, hokyná z vedlejšího domu; pichází vždy, jakmile spatí ve vratech Slupku, aby s ním trochu
nmým
pohovoil. Taky on pozdravil pána pokynutím hlavy a pošinutím své p^laoatioe a te, když .-milostpán"
zašel,
pronáší k Slupkoví polohlasn,
poznámku
šetrn, aby snad pán jeho
nezaslechl:
,,TomuhIec panu Líbrcajtovi se daí, co?"
„To s
si
myslím," odpovídá Slupka
velikým sebevdomím, že
Ten maluje po
..Ten? ani
má
celé
drazn
a
takového nájemníka. Praze
—
ten
nemá
dost barvy, aby všecko po pracoval, co se od
nho
Ten si stojí, pane. Kdyby chtl, mohl boudu už dávno koupit drží si (v prvním poschodí tyry pokoje a má služku a chvu. Ale
si
co
žádá.
—
tuhle
by
se
zlobil
Co má, má
ve
s
nájemníky a berním
spoiteln, a nikdo
ouadem!
mu do 5*
toho
:
68
—
nevidí.
Ale však on taky maluje! Barvy jako
ohe, samé nové dle
a do
patrony,
te
schody maluje
prjezdu a
na
lanafty jak degorace v diva-
." .
.
Vytryskl slinu do
urovnal
ulice,
epici na
si
hlav a dodal ješt:
vím, tomu
„To rozumí
Jen
daí! Ale však on svému
.
dopovdl, ozývaly se nové kroky
domu. Se schodii suchá,
se
." .
sestoupila jiná postava, prostední,
pomakaném odvu,
v plátném,
bez
e-
Širokou stuhou kolem krku, v er-
tízku
na vest,
ném
širáku na hlav.
s
z útrob
Tvá
kostnatjší,
ovroubená
ídkými kaštanovými vlasy. erné oi jsou ponkud vpadlé, ale pkné, výrazné. Na oblieji rozestírá se výraz starosti, tu
tam ryje se
muži málo pes
Svislá
je
ticet.
již
vráska,
a
pravice drží vy-
rudlý fialový mužský sluneník, levice tiskne k bovelikosti, u nichž asi dv, ti Volným krokem kráí prjezdem
ku desky prostední tkanice scházejí.
ke
vratm.
Pan Kašpar Slupika ohlédl se na pólo, kdo tváe jeho rázem zmizel onen blahopejný výraz, který ji pokrýval, když hovoil o panu Líbrcajtovi. Za to se rozestel na širokém jeho líci výraz nevážnosti a pohrdlivosti, jako vždy, když hledl na nájemníky „horší". Pece však te po-
jde, a s
i
epiku
zahuel než na pozdrav mimojdoucímu pozvedl smaltovou
„Pán
bh
a
dobrý veer
." .
.
více
do sebe
69
A
Píilo
mu, aby doekl ,,miIostpouhé jméno. ,,Má úcta, pane domovníku," ekl plným hlasem muž s deskami a sal Širák hluboko s hlavy. zastavil.
se
pane", a zase se ostýchal íci jen
Stanul taky na okamžik ve vratech, jakoby rozmýšlel,
kterou stranou se
ným krokem
dáti,
naež
vyšel
dlouhým, vol-
na právo.
„Jakoby nevdl, jak se jmenuju,"
mrzut
-Kašpar Slupka, když
,,To je
njaký nový?"
muž
pronesl
popošel.
zeptal se Rokyta. ,,Ten
zde dlouho nebydlí?" ,,
Vždy
jsem vám ondy povídal, že
máme od
nového nájemníka," odpovídal Slupka. on! Ale jak dlouho zde bude, nevím." „Kdo je to?" ptal se dále hokyná.
kvartálu je
,,
Njaký Rozvoda, taky malí," odenou tabulku
Slupka. ,,Má takovou
napsáno
:
,,To ,,I
,,Ten
agademický
vysvtloval a je na ní
." .
.
maluje také pokoje?" otázal se Rokyta.
toto!" houkl
by jim dal!
dti. Ale je nuzák. fodel,
áký
rozhodn
Tomu
Samé takové panáky
áký
malí
,,To
a
pohrdav
Slupka.
bych nesvil ani kuchy.
maluje, nejspíš do knížek pro
Co
divan
pivez', naložil by express.
—
ani
e. Má
harampátí,
jakoby byl ddil správky po truhlái. Bylo toho
do náruí. No, vždy šel až do tetího poschodí! J á bych ho nebyl vzal, ale pive si ho sám milostpán domácí s
—
nco mu
taky maluje. Jak
inží, to je u Boha. Jo, sousede,
lí, to ani
je
rozdíl!
nepostaví.
A
malí
a
bude
ma-
Tenhle se vedle pana Líbrcajta mi udlá takový prjezd, jako
:
70
vymaloval pan Líbrcajt tamihle panu architégru Jan-
A
dovi.
mi ho udlá! Sním ho
i
s
tím
klobou-
kem, když to dokáže!"
Hokyná Rokyta sil
poslouchal
hled mu pozorn do
Slupku,
na okamžik hlavu, ale hned
ekl k sousedovi jako
„ert
že
ví,
emeslo! ert
ví!
s
Taky
odkašlával,
ji
vybere takové mizerné
asi za
mnoho
nestál, že to
nemá
nedotáh' tak vysoko jako pan Líbrcajt. Každý stejného pochopa
„A Božíku do
slinu
má osm
ulice.
sv-
zase vztyil a
politováním
nkdo
si
úastenstvím
s
úst,
." .
.
!"
zvolal
opt
Slupka a vytryskl
„Kam pak do pana Líbrcajta! Ten — a tenhle chuas to smolí
pomocníkii
všecko sám ..."
Zatím se vyskytl na
kie
níku. Pozornost se
ulici
jakýs korala, který
a nadávaje potácel se od chodníku k chod-
obou moudrých sousedv
obrátila
nyní k tomuto vzácnému zjevu a pan Kašpar
Slupka vypjal se polovicí tla ze vrat a rozhlédl se
pá tráv nahoru
nkde
policajt,
zatím
zapomenuti.
i
dol do
aby opilce
ulice,
sebral.
pichází-li
Oba
už
malíi byli
Minul týden ode dne, kdy Matj Rokyta poprvé ten
spatil
as
malíe Stanislava Rozvodu. Po
pronesl Slupka
govi
mu mluv
vracelo se
pana
Tadeáše
na
pam
o politování
Líbrcajta.
Byl
celý
slovo, které byl
hodném by
rád
co znamená „akademický" malí? Stydl se
kole-
vdl, pímo
hlavn ptáti nkoho, kdo by mu to mohl povdti. Nebo Matj Rokyta ml veliké mínní o svém vzdlání a domníval se, že by se zahodil, kdyby dal na jevo, že neví, co je ,,agadea
ptáti
jist
V témdni asi dvakrát nebo tikrát uhodil vc jako man mluv s uzenáem vedle nebo emenáem naproti. Vždy zaal náramn diplo-
mický".
na s
maticky, aby nikdo neuhodl, že je v rozpacích. ,,To
—
voru malíi. je
jsem vám tuhle
—
nkým
o
mluvil s
vpletl obratn do hojednom agademickém
Ale nejlepší máte, že nikdo
nevdl,
Každý vám tomu rozuml
to malí.
jaký
jinak."
povdl, hledl chyte nkam do kouta nebo sousedovi pes rameno a ekal, že te oslovený ekne: „No to je dobré! To je tak a Když
to
tak!"
Ale zklamal to
ná
Ani uzená ani
Jako dnes uzená, tak
nevysvtlili.
emená mu zítra
eme-
hledl na Rokytu, a uzená propovdl:
tch vcech se málokdo Ostatn pijde takový agademický malí maluje."
„Hm, to Každý
vyzná.
na
se.
to,
co
tak máte, v
bere porozlinu.
to
A emená
ekl:
pec vyrozumívá samo
,,To je hloupost, to se
sebou, co to
je
agademický malí..."
Rokyta ekal
chvíli,
to tedy vyrozumívá, ale
a skloniv
sídlem
hlavu k silnému
bodal a dále
hokyná:
dopoví-li
,,To
je
emeni
emen
taky
emená,
jak se
když mistr Jahoda umlkl v
kozlíku dále
horliv prošíval, ekl
má e..."
tak
A byl po týdenním hloubání a vyp-távání práv moudrý, jako ped tím. Zatím pan Líbrcajt chodil
denn
dohlížet na
malí Rozvoda také chodil se svými deskami kolem krámku Rokytová. Hokyná hledíval za obma, ale s pocity velmi- rznými. Stateného mistra Líbrcajta doprovázel vždy pohle-
své tovaryše a
dem obdivuplným,
ale
závistivým,
také
za
Roz-
vodou hledl s politováním. Chuas, „smolí se s tím sám!" jak ekl domovník Slupka. Ale za kratiko se pihodilo nco, co naplnilo Rokytu velikým podivením, že v prvním okamžiku Slupku naproti tamo neobyejným
tém onml, rozhoením.
práv za týden, krátce dvée domovníkova obydlí Matj Rokyta. Pan Kašpar
Bylo zase v sobotu,
p^d
polednem, když se
rozlétly a rychle vešel
Slupka vzhlédl od svého kopyta a trochu se podivil,
tak zeli
co pivádí souseda viibec a zvlášt v hodinu
neobyejnou.
Nebo
se tito
dva filosofové schá-
pravideln jen ve vratech.
Hokyná
jen co vyhrkl
njaké pozdravení
a
hned mluvil dále: „Ale
mn,
jestli
te
pane sousede, a eknte nebo nemejlím! Já zapomnl mi onehdy ekl ale myslím,
pojte,
se mejlím,
na jméno, které že je to on
jste
—
." .
.
„A co pak
se
stalo?"
tázal
se
Slupka
stále
ješt sed.
„To se podíváte!" napínal ho Rokyta. vstate a pojte -- budete koukat!"
,,Jen
:
73
te
Slupka nerad se dával pekvapovati, ale
mu
nedalo;
pes
hodil
vstal,
i
vestu kabát, posadil
epiku a kráel za Rokytou, nedokav spchal ku pedu, pes dvr, prjezdem a pak z domu na levo, o dva, ti domy na hlavu smaltovou který
hned
kde byl krámek knihae Harapáta a
níže,
nho
vedle
mlo dohromady
Vše
dílna.
ti
asi
okna a za tmi vyvšeny byly rozliné asopisy, jejichž filiálním
prodejem
se
Harapát zabýval krom
svého emesla a prodeje kalendá, školních knih,
snáv, obraz
svatých, jídelních lístkv atd.
Za okny knihaovy dílny byla vyložena erstvá ísla obrázkových asopis, vydaná již vera, v pátek, anebo dnešního sobotního rána. „Karíi pak k ertu vedete!" volal Slupka
bu
m
skoro nevrle na Rokytu.
„No, neíkejte
nic,
a koukejte se!" odpovídal
horliv Rokyta, chopil domovníka za rameno, pi-
j] blíže k oknu a napahuje ruku k íslu obrázkového týdenníku, rozeveného k podívání pro táhl
mimojdoucí, zvolal ,,
Koukejte
—
kdo
je
to?"
Slupka podíval se z blízka na obraz, njakou to
podobiznu, potom odstoupil na krok a díval se
znova z povzdáli, zase piblížil hlavu a te, posunuje
epiku do
nášel
pomalu: ,,No
hrome
týla,
—
ze tetího poschodí
to
jako by
tohle to
—
ten
—
mu
pekážela, pro-
to je náš
malí
—
nájemník
Rozvoda
." .
.
„No, Rozvoda!" volal vítzn Rokyta, „tuhle máte vytištno!" a míil prstem pod podobiznu.
:
74
„Bodej
A
Rozvoda!
že
nm
tuhle je o
vedlejší
stran asopisu. Byl
priivod
k
podobizn
pracn
padesátiádkový
to asi
Rozvody.
Stanislava
slabi-
jednotlivá slova textu: „Jeden z nej-
—
malí
našich
lepších
jehož originální výtvory
uznání a ocenní
tší se všeobecnému
.
.
Jeho
.
—
ozdobou prvních našich asopisv strovaných chvalná povst Rozvodová kresby
—
se znenáhla
—
obraz býti
na
tisku
Slupka poznovu piblížil hlavu ke sklu a koval
n-
ješt
ukazovákem sloupec
co ..." a naznaoval
za hranicemi
i
illu-
—
zachován Praze,
.
.
.
poslední jeho veliký
—
Nmecka
prodán do
jejíž
šíí
žel,
že
nemohl
skvostnou by byl ozdo-
—
—
—
bou v plné síle svého tvoení Jest a bude na bohdá dlouho ješt tvoiti slávu jména svého umní malíeského
—
ského..
— —
."
Slupka trhal takto slova a
ádk
pt, deset pásl se stal
—
—
i
peskakuje, a
na jeho pekvapení,
a
vty
te
z textu,
vždy
umlkl. Rokyta
když domovník pe-
slabikovati, zatásl jím a otázal se
„No,
tak,
tomu
co
íkáte, sousede?
Co tom
u-
hle íkáte?" Slupka dlejší
jeho
odplivl
hledl
text,
jeŠt
potom
„Co tomu íkám psal také
A
chvilku
na obraz a ve-
narovnal na hlav
epiku,
stranou a pronesl opovržliv:
—
Dal se íam sám si
si
pak,
sám
— ten
to
je
iáký švindl!
smolík
—
a ten
že
inserát
." .
.
jakoby se byl
na
nco
rozpomenul.
75
nj
otoil se k Rokytoví, zahledl se na
zem nejvtší zuivosti „Jestli je
a
áké
na
Pomalu hož
nkoho
mli
pan Líbrcajt!
to
byli
desítce
Ten by mu
se vraceli
vyšli,
výra-
s
a zasoptil: vložit si
to
také
do novin, tak dávno zasloužil
nebylo sešlo
bodí sousedé
k
domu,
z
." .
.
n-
a když se octli ve vratech, stanul
Slupka a naklánje se k hokynái,
polo-
mluvil
hlasn: ,,Ale pamatujte si: ten ,slávysta" nebude dlouho v dom! Tohle nebude dlat dobrotu, tohle si pan Líbrcajt nedá líbit jeden z nich musí
—
—
domu. Ale nebude to pan Líbrcajt ten drží tyry pokoje, takových nájemník je málo ." „A malí také!" dodával hlubokomysln ho-
z
.
kyná
.
Rokyta.
Potom
každý svou cestou.
šel
Když vycházel Stanislav Rozvoda k veeru domu, pod paždím svoje desky, zabruel sice Slupka njaké pozdravení, ale epiky se nedotkl. Stál ve vratech Rokyta, jakoby ho na pažení pilepil. Ale pojednou se obíral piln s dýmkou a tváil se, jakoby malíe ani nepozoroval. A dokud nezmizel Rozvoda za nejbližším rohem, sledovaly ho dvoje zraky plné opovržení a pod nimi kroužil se potupný úsmch.
z
i
Pro
pan Tadeáš
Bezinka
chodi oholen
a ostíhán.
Podskalská historka. (Psáno v
ervnu 1886 pro „Nár.
Listy".)
I.
Kibu „Veselých p ,
denn
i
j
a v
i
c", scházejících se
v pivnici u Taránka, pipraveno bylo
jednoho veera pondlního neoekávané pekvapení. o osmé hodin veerní vstoupil
Toho dne práv
domácí správce klubu, pan Tadeáš Bedo místností klubových, a rázem umlkl hlasitý hovor a "smích a oi všechnch upely se na hosta, a ústa také skoro všechnch otevela se do koán. Ale toto ticho a vyvalení ocí shrojednatel a
zinka,
—
—
máždných „Veselých pijavic" trvalo jen okamžik, naež zahml jizbou hmotný ehot a „Pijavice" volaly jako jednmi ústy: „Tádo, Tadýsku,
A
pak
hmly
jsi
ze
to ty!?"
shromáždní
jednotlivé vý-
kiky:
„Tádo! Kam jsi dal vlasy?!" „Tadýsku! K o m u s prodal j
du?!"
i
bra-
:
77
t
uBezinko! Kdo
Pan Tadeáš Bezinka
to skal
po val??" nepo-
chvilenku
postál
hnut na prahu v patrných rozpacích, mžouraje po
shromáždní vými
upevuje na nose skipec
a
jenž
skly,
mu
se šedi-
by nebyl
sklouzal, jako
stále
dosud uvyklý sedti na vynívající ásti hladkého oblieje jednatele a domácího správce klubovních
A
místností.
když
se
pan Tadeáš rozkroil, aby
e-
usedl mezi soudruhy, znova se ozval nevázaný hot: „Koukejte, Tadýsek si
dal zasklít
Konen si,
uí
jezdit cvikr!
Tadýsek
oi!" se
pan Bezinka vzpamatoval, odkašlal
jakoby nabíral k delší ei, a potom, tváe se .
nenucen, pronesl hlasem, který
se snažil býti zcela
lhostejným
,,Vám
Vždy
tropíte,
ale
pijavice,
si
horko!
pak to vyulevil
—
a
!"
se obrátil ke sklepníku, jenž tu ze-
kamen a
také se zubil: ,,No, Vincíku, ne-
—
dones pivo
a
to
stup, kdo
jako bych byl stažen
A potom vloval u
stj
smje,
to
Shodil jsem to všecko, abych
drží!
vy
se
bylo dnes šestaticet
leknu!"
A
vytáhnuv z pravé kapsy haleny batistový
s
pestrým okrajem, kousek to zcela moderní,
šátek
jakých získal
pedevírem
šest
v
Chválov, otel rozpait elo, na
pje
potu, povsil
stavil
hlku do kteréž
vicím,
svj „Helgoland" na heb,
kouta a pisedl
dnes
módním závod nmž stály kr-
mly
k Veselým
popija-
hojnost velevítané látky
ke špatným vtipm, vztahujícím se veskrze k holé
hlav
a
k oholené tvái
Bezinkov.
Vru
bylo
tch
78
vtip taky na
Špatných
Taránkova, ale co by Veselé
se
pro ano
.
.
pijavice
jako
litry,
jich teprv
byly
dobrého piva
bylo bývalo, kdyby
dovdly
pravé
píiny,
Tadeáš Bezinka oholen a ostíhán! Ano,
je .!
II.
Pan Tadeáš Bezinka byl muž osmadvacíti
ml pkné
postavení
v
jisté
proslulé
bance,
let,
byl
dosud svoboden, a takto náležel k onomu druhu nóbl hejsk, hejsk se skvlým prádlem, se zlatými knoflíky v náprsence, v lesklých botkách, ve žlutých rukavicích, v bílém nákrníku, v
moderním dehciiv,
zalidují
a z
odvu
vždy
—
mlá-
pravých anglických látek
skoneném „tžkém"' úadování Píkopy, kteí mají v pamti adresá všech
kteí po
pražských dcerek, kteí vtipkují jízliv o celém svte, kteí jsou
štdí
požádáte-li jich
cení
ke sklepnicím, ale velmi zdrželiví,
o malý píspvek na vánoní
dtí v njaké chudé
tvrti, kteí vydávají
oša-
ron
padesátky za doutníky, desítky za kytiky do knoflíkových dírek, za se
schod
voavky
a
pomády,
ale shazují
knihkupecké sluhy, když jim pinášejí
Ovšem, kdy pak má lovk pichází co den o druhé s plnoci dom a je rád, že se dostane rovn do postele, aby si do devíti do rána odpoinul. Takovým užiteným tvorem byl náš pan Ta-
nco
„na
týrat
oi tením, když
ukázku".
deáš Bezinka, mládenec, kterýž obskakoval
ml&otn
.
.
79
kvt mšanských
dcerek, ale stehl se
^epadl do tenat matek a z
obskakování jeho nevyvinul
ho snad
konen
a vlastní
platí,
,,
pomr",
si
domácnost ho
te
ho byla škoda, aby se už dost, až se nabaží
aby se jenž by
K emu
dovedl k oltái.
Co potebuje, koupí
ženil?
peliv, aby
úzkostliv,
tetek,
by se
prozatím sám a zatak neláká.
uvázal
!
Na
Jaká by
to je
asu
hospod, až ho omrzí kruh Pi-
po nichž snad pijdou Salamandi" tch „Krokodilové", až ho zane pobolívat v
javic,
,,
a
po
kíži,
až zaukají ve svalech a kloubech první revmatické bolesti,
ponou
až se
tratit
vlasy
.
.
Ah, vlasy! Ty byly chloubou
pán
Bezinko-
kueravé vlasy, pokrývající duchaplnou hlavu Tadeášovu samými prsténky, a ten jemný, vláný plnovous, kterýž do verejška nepoznal bitvy, kterýž obléval tvá Bezinkovu v plné panenskosti, do nhož nkdy tak rády zaboily se vou, ty kaštanové,
nžné bavil
.
prsty ženské, když se pan Bezinka
dvrn
.
A znien,
pry, ten tam, odhozen,
ten skvost je dnes
že
po
nm
památky, a pan Tadeáš
není
Pro to uinil? mu skuten nesmírn horko,
xypadá jak ostíhaný pudlík. Nedivte jak
se,
bylo
sám doznal a
jak uvidíme.
III.
Pan Tadeáš Bezinka dil.
býti
Usuzoval asem, že
lovkem ádného,
je
se nudil,
nkdy
znamenit nu-
pevelice obtížno
slušného postavení spole-
80
enského, ponvadž
mnohé ohledy
ukládá
to
a
meze. Takovou nevolnost pocioval pan Tadeáš prá-
v ve styku
s
dívkami ze slušných rodin. Panebože,
lovk
každé slvko tu padá tak na váhu, mít jazyk na
nemže
uzd,
pustilým, nesmí
si
shlížel
Každé
nic dovolit. Jaký to život!
—
piblížení je hned závazkem
A asem
musí
být ani na chvíli roz-
a to je protivné.
pan Tadeáš tak závistiv k nižším
onm
mladíkm, s nimiž byl sice co do hodnoty duševní spíznn, ale nad nž byl pece tak povznesen ve všem ostatním. Jak jsou vrstvám,
šastni
k
hrubého
flámové
ti
beze
zrna,
zlatky
v kapse, ale s volností ptáka, kteí vydávají se ne-"
dlního odpldne do boží pírody
s
družkami bez
gardedam, bez matek a bez otc, kteí nevázanjší zábavy do
sytosti
užijí
nej-
a doprovázejí
pak
spolenice své za noci do úzkých postranních uliek a
postojí
pede
tu
hodinu, miliskujíce
vraty
a
se,
domovními teba ješt
konen
kavých polibcích se rozcházejí.
po nkolika mlas-
Co má on
ze všeho?
Doprovází-li dívku, musí peovat, aby se nedotkl,
pak
je
A
matka
její
tak
stále je
chladné, strojené,
njaké
dve
z lidu,
kyprou žabku bez dohledu, bez uzdy bavilo! více
A
myšlenka
a pan
—
panu Tatakovou to
opanovávala ho vždy
by ho víc a
Tadeáš dopadl se pojednou pi tom, v podveer do ústra nich ulic a schdných než Píkopy, také mén
kterak
zachází
uliek,
mén
osvtlených,
ta
loktem
louení
nudné!
v takových okamžicích vznikala v
deáši touha: Takhle
jí
v patách, a to
ale
za
to
mnohem román titjŠícli,
81
ponvadž oživených kem ženské
volným nárd-
tím zajímavým,
chasy, jež po návratu z dílen a z to-
váren prochází se po hrbolatých chodnících kivokikých
ástí msta,
smje
se
nejnovjším vtipm,
lisu
neb od tiskaského a ochotn naslouchá hovorm svých galán. „Jaký by to byl pvab, objeviti v tchto kru-
zích
njaký nepovšimnutý kvt," blouzníval pan
pineseným- od stolku
šicího
Bezinka.
IV.
lovk
Má-li
dotené vci
pevnou vli,
ml
uskutení
pan Tadeáš vli
vše,
mnohem
a
pev-
mnohé píin. A jednoho dne objevil skuten, po em tak dlouho toužil. Bloud za
njší než kdysi ve Škole a pozdji ješt ve jiné,
malicherné
žádoucím dobrodružstvím, strmé
ulici
Koií
s
setkal
dívkou, kteráž se
se
v píkré,
ba
džbánem v ruce
kráela k lázním Svatováclavským, jež slynou ve tvrti
ený
podskalské nejlepší vodou studninou. Cvizrak
pán Tadeášv
poznal ihned, že to není
pouhá služka ani nóbl dáma, ale že by to mohla být prostá dívina, po pípad dosti samostatná, aby nemusil zábav své pinášeti velikých obtí. Bylo to milé, svží, kypré stvoení ervených tváí, veselých oí,. malého nosíku, kulatých ramen,
ani
pevných bok, slovem, tak erstvých, plných a pružných tvarv, že pan Tadeáš, vyav doutník z úst, zahledl se na okamžik pekvapen na z pražských
zákoutí.
dcko
z lidu, 5
82
ítající
jak
snad sedmnáct osmnáct
byl,
a nabídl
a
se,
že
ponese džbán. Mohl se toho od-
jí
bez nebezpeenství, že bude
vážiti
byl
prozrazen;
Mimo
Ale výbojný,
let.
nerozmýšlel se dlouho, pikroil k dívce
již
podnikal
to
nkým
poznán
hezky šerý veer srpnový.
pan Tadeáš tyto trubadurské
vycházky do Podskalí v asnatém haveloku a v nejošumlejším svém klobouku, aby vypadal co nejnenápadnji a nevzbuzoval pozornost obvyklým elegantním zevnjškem. zahledlo se na pana Tadeáše pólo pi^ek\'apeno, pólo tveraiv, a podávajíc mu džbán odpovídalo mu s tajeným smíchem: ,,I neste, ale ponesete ho také, až bude plný,
Dve
co ?.
Mám „I
daleko domii
\"
pisvdoval
ponesu, ponesu, koiko/'
dostn pan Tadeáš,
„a
kdyby
to bylo až
ra-
na Císa-
skou louku!"
Dve
se smálo a jednatel „Veselých
pijavic"
duchu, že uinil tak lehký zaátek. Kráel
tšil se v
podle díviny co nejloudavji a nejneohrabanji, aby se neprozradil a dlal
aby
se
pizpsobil
Došli k lázním, pan Tadeáš podal
hráti.
eti džbán, pokal opodál, a když dy, sestupovali zvolna
Devné,
a
úloze, jakou ho-
ztratili
Chcete
dol, nyní
se kdesi v
vdt,
jak
dve
smrem
temnot
dv-
nabralo vo-
k
ulici
ulice Soudní.
pan Tadeáš dívku bavil?
Ovšem ne duchaplnji a vtipnji, než druhdy jiná dvata. Ba snažil se mluviti ponkud nejapn, aby získal u dvete více dvry, a nestálo ho to mnoho pemáhání. Náležel pan Bezinka k lidem, kteí do-
83
vedou vždycky hloup mluvit. Ale nová známost
mla tak
prvodce. Hovoila
velikou radost ze svého
nenucené
— a Tadeáši zdálo
se,
že
i
pvabn —
iako by ho znala rok.
„Ano," myslil pan Tadeáš, „to ková holka se neptá hned, nu, ale
má
radost, že
ím jsme
je rozdíl!
Ta-
a uživíme-li že-
má 'po boku mužského,
a žije
bezstarostn ode dneška do zejtka. Nu, letos užiju
podzimku!"
A jeho
nejvíc tšilo
pana Bezinku, že dobrodružství
že o
je tak tajné,
nm
nikdo
nemá potuchy,
a
—
kdysi smál se pod kží pi pomyšlení, až jednou japátelm Pijavicím, pozdji bude vyprávti
—
kou
idyllu
si
v Podskalí stvoil.
V. Míjel den ode dne a pan Tadeáš Bezinka dochápiln do Podskalí, ekal na svou známost a nosil jí džbán s vodou. A kdežto se mu po prvé zdálo, že si ho lidé trochu pozornji prohlížejí, pipadalo mu pozdji, že si ho už nikdo nevšímá, a to jej zel
uspokojovalo.
O dveti vdl ale
jen,
kde bydlí a jaké jsou
mohl
tak lehce
Dívka louila se blíže
vyzvdti s
že se jmenuje její
a
pomry
pímo
ptáti se
ním vždy na 'konci
kostela svaté Trojice a žádala
za ní nechodil, aby
nemla
Baruška,
rodinné, ne-
ulice
nechtl.
Oserova
ho, aby
mrzutost. 6*
dále
!
84
,,Ah,
mrzutost!" myslíval pan Tadeáš. ,,Dé\á
Než
nepátral zatím dále,
trochu drahotu, to
je
ponvadž ho pec
ovládal tajný strach, aby nepadl
to!"
do rukou njakého bodrého, stateného jinocha podskalského, jenž snad také za Baruškou brousí. „Bodej," pemítal pak vždy samolib, „takový
mn —
vypa-
po takovéto procházce zapadal vždy o
chvíli
Podskalák!
dám
já
A
Kam by
pozdji mezi „Veselé
ným plnovousem vdli, co
byste
se pachtil proti
trochu onaeji!"
pijavice" a probíraje se skvost-
usmíval se a myslil: ,,Ano, kdy-
já
vím!"
Tyto zálety trvaly
již asi
dv
nedle, když pan
Tadeáš chtl pikroit ke druhému odstavci svého programu. Chtl
totiž
jaký výlet nedlní, tak
nechodí, aby se
s
podniknouti
nkam
nikým
s
Baruškou
stranou,
n-
kam nikdo
nesetkal. Zmínil se o
tom
Barušce zcela bez obalu.
Dve ptalo
chvíli se
rozmýšlelo a pojednou se ze-
:
„A hned ráno nemáte as?" „Ne," odpovídal pan Tadeáš, „to musím ješt
dodlávat." Sluší podotknouti, že se pedstavil Barušce
hned
pi druhé schzce jako krejovský pomocník; vždy nemohl a nesml íci, že je bankovním úadníkem „Tak dobe," rozhodla se dívka; se
mnou upímn, pjdu
v nedli v
sejdeme."
s vámi.
Emauzském dvoe,
„myslíte-li to
Cekejte na
mne
ve ti hodiny, "tam se
86
VI.
V
nedli byl pan Tadeáš od rána jako na
Nemohl
se
obdval, trvalo chvíli
vyšel
trní.
konen pomu vnost, než bylo pl tetí. V tu svého bytu na Perštýn, odn co
dokati poledne, a když ze
nejjednodušeji, s havelokem pes ruku a s velkým sluneníkem nad hlavou. Chyblo deset minut do tí hodin, když se octl ve dvoe Emauzském, liduprázdném, vyhívaném úpalem slunením, až se mu v oích jiskilo. Baruška tu ješt nebyla. Chvílemi mihla se pes nádvoí osamlá njaká
postava a ztrácela se ve schodišti k Podskalí, a zas
nebylo kolkolem živé duše. Odbíjela tetí hodina,
Baruška dosud
nepi-
Pan Tadeáš piblížil se vždy ke schodm toužebn dol, ale dívina se nezjevovala. Konen kmitla se tam dole njaká ženská postava ale nikoli, to není ona, v panu Tadeáši hrklo to jest njaká stará žena, veliká, široká, pracn vystupující. Pan Tadeáš zašel kousek od schod a zahledl se na vže kostela. Byl rád, že vzal slune-
cházela.
a hledl
—
—
ník, kterýž jej
te
velmi
píjemn
chránil
vými paprsky. Postál tak chvilku a
dvoí dlouhými, pravidelnými
mil
ped
žha-
zase
ná-
kroky.
Stará žena zatím byla vystoupila a kráela po-
malu pes nádvoí. Podívala se na pana Tadeáše a šla dále, jako by chtla na Slovanský vršek. Ale u vrat se obrátila, vracela se pomalu ke schodm a podívala se
opt
na Tadeáše.
:
86
„Co
mne baba
si
prohlíží?" durdil se pan Be-
tvá sluneníkem, aby se vyhnul zpytavému pohledu neznámé ženy. Ale pojednou se zinka a zakryl
ulekl.
Spozoroval, že neznámá
it
k
slechl
nmu, a ponkud
než
mu
blíží se
njak
rozpa-
pipadlo, aby popošel, za-
chraplavé, ale tlumené a pátelské
oslovení
„Prosím, jsou
oni
to,
co ekají na Barušku?"
Pan Tadeáš Bezinka zkoprnl. Co to znamená? Kdo ho prozradil? Jaká to nástraha, jaký uskok? Bleskem projelo
—
aby uprchl hnouti
mu
hlavou jediné pomyšlení:
zmaten a nemohl se
ale byl všecek
A
s místa.
pokraovala:
stará žena
„Inu bodej, že jsou to oni, jak
vypodobnila
te nemže mnou starých
— nelekaj' pijít —
já
se, nic se
jsem
jí
její
jich
Bara
nestalo, ale
ona
matka! Jdou se
k nám, švec nepinesl Barušce botky a ve
by
se k
Pan Tadeáš historie: místo
nim neslušela!" stál
jako zkamenlý.
Jako hrom, jako skála, boha, idylla se
To
je
pkná
dcery pichází matka, a jaká matka! veliká,
njak divn
hmotná— proPánaA stál dosud, ne-
zatáí!
vda, kde stojí, koktal nco, aniž vdl, co chce íci. Jenom cítil pojednou, že jej pravice bodré ženy chopila za rameno a co nejjemnji postrkovala ke schodm, a pi tom pimlouvala ústa ženina co nejpívtivji :
„No
jdou, neoslejchaj' se
runka radost, až jich pivedu,"
—
to
bude mít Ba-
:
:
—
Pan Tadeáš tedy šel ne, klopýtal a nevdl ani, kudy jde. Stará paní v nedlním kroji Podskalaky svedla ho se schod jako dít a pak jej strkala
njakými
kam njakému
ulicemi, v nichž jak živ nebyl,
nikdy nezabloudil.
Konen
piblížili se
k
nízkému domku, matka postrila pana Tadeáše naped do vrátek a zabouchnuvši za sebou pronesla
pívtiv „To bude mít tatík radost, že jich vedu." V panu Tadeáši stydla krev pi slov „tatík", ale na útk bylo pozd. Již se otevely v chodb ze dvorku dvée do njaké svtnice, tajemná žena vsouvla do nich Bezinku a vešla za ním.
VII.
díve panu Tadeáši Bezinkovi horko,
Bylo-li již
zdálo se
mu
nyní, že je v pekelné výhni.
V
nízké
—
do níž vstoupil ne, do níž byl vecpán, stál uprosted vysoký, ramenatý, hmotný muž v nažloutlých spodkách a v isté, plátné košili. Na nohou ml staré, vyšívané, vybledlé trepky, spodky svtnici,
obejímal v pasu
emen.
Byl hladce oholen, ve tvái
opálen jak višn, hlavu kryly husté, stíbrné vlasy, a levice jeho tímala
cházely
mohutnou dýmku,
mraky koue. Když
jeho polovice
s
z níž vy-
se objevila manželská
panem Tadeášem, napáhl obrovský
muž pravici, podávaje ji nedobrovolnému hostu, a vyav z úst špiku dýmky pronesl hmotným hlasem
88
„Pkn je
vítáme,
pkn
mladíce
vítáme,
—
.
to
hezké, že jste pišel a to je taky pravá cesta \—
vždycky rovnou k
tátovi a k
mám!
Sednte
na
si
kus prkna!"
Pan Tadeáš poteboval vru, aby sedl. Nohy pod ním tásly, a když pohledl na ohromnou tlapu bodrého Podskaláka, v níž vzela ped okamžikem jeho malá ruka, toila se s ním celá svtse
nice.
„Tak spustil
to
jste
muž znova
vy,
co
s naší
a skládal
Barou
chodíte,"
ohromné tlo na
židli,
až pod ním zapraskala; „to je hezké, jen když nejste
zlé
—
žádný fláma! Jste prý krejí no, není to emeslo! Jak vám íkají?" Pan Tadeáš nabyl zatím trochu rozvahy a za-
koktal
te:
— Jan Novotný, pane mn íkají Kopiva. Ptejte ."
„Jmenuji se Novotný
.
.
„Kopiva, Kopiva, od Budjovic až k Litomicm po ece na Kopivu, a každý vás dovede ke mn."
se
Potom
se obrátil bodrý
byla stanula zcela
„Tak
stará
—
skromn
Kopiva
k žen,
jež
u kamen, a zahlaholil:
to kafe!"
VIII.
S panem Tadeášem toil se celý svt. Sedl tu
žhavém uhlí. Do oken opíKopivová vytápla kamna na Kopiva mluvil do nebohého Bezinky jako
v nízké svtnici jak na ralo se slunce, stará
kávu a
89
hlasem hromu. Ptal
dlá, a
slyše,
kojen
hlavou.
koHk
se,
Novotný" vytýdn, kýval spo-
,,pan
že patnáct zlatých
nkým
„Já meril dávno, že se mi holka s mluvil soused Kopiva,
zá,"
mohu
víte,
,,ale
já se
slí-
na
ni
spolehnout, proto jsem nic neíkal. Ále jde
o lidské huby, a tak jsem vás chtl vidt, nejste-li
njaké fuidlo, njaká škodná na dvata. Ale vy-
dobe a nemám nám chodil. Ona nebude
padáte mi k
bez krejcaru, Bara, a
nebyl bych radil nikomu, áby, kejte
—
kde pak
ta
na kusy,
žába chodí
tahal za nos.
—
Kou-
touhle rukou
nemyslete! Ale
to
si
po
obd
!" .
.
.
2ába, totiž Baruška, šla
si
n
pro botky a ekala na nesla
ji
udeil Kopiva na stl
roztrhám pramen*
tomu, abyste
nic proti
Kopivová kávu na
nejspíš.
k obuvníku
Ale než pi-
stl, byla tú
již
Baruška.
Pinášela smutnou zprávu, že botky nejsou
ani
hotovy. Ale když spatila pana
Ta-
do
té
chvíle
deáše Bezinku, zazáily
ke
dala
stolu,
její
aby také
zraky a radostn use-
pila
kávu,
jež tu
stála
v ohromných malovaných hrnkách. S mísy upro-
sted
stolu usmívala se
vypeená buchta
a Kopiva, pobízeje hosta, bral a polykal jeden
Po káv
s mákem, sám kusy jako cihly
po druhém.
Kopiva, že z procházky nebude nic, když nemá Bara botky, ale to že nic nedlá; že zstanou doma a že se také dobe pobaví.
díl voru,
prohlásil
90
jtA
Kopiva
uml dobe
pak
a
pis
žádal,
aby
Nej-
bavit, je pravda.
díve vypovdl panu Tadeášovi
svj
celý
Tadeáš
pan
životo-
vypravoval
o sob.
Pan Bezinka
sice nalhal
a lhal vždy lehce, jakoby
mu
padala
Kopivy
lež
si
nj
celý život
ale tentokráte
Oi
jako mistrovské dílo.
upíraly se na
pan Tadeáš
dosza
toho
tiskl;
tak pevné, tak
oddechl, když byl hotov.
pi-
starého
zpytav
Co dnes
—
vy-
právl, nebyl by dovedl do smrti opakovat, nepa-
matoval
si
ze všeho ani slova.
Konen tili
chvíli
navrhl osmahlý plavec, aby
hrou v
karty.
Bylo
po
již
'když se k této kratochvíli dostali, a
vytáhl ze šuplátka
šesté
si
ukrá-
hodin,
když Kopiva
pod zrcadélkem ušpinné
karty,
zmizela Baruška ze svtnice. Objevila se však za krátko a postavila na stl
—
povdomý panu
Ta-
deáši džbán, tentokráte plný piva.
Bylo k osmé hodin, když se matka Kopivová a dcera vytratily z pokojíku, a za okamžik ozýval se
z
kuchyky chestot vidliek a nož a cinkání Na panu Tadeáši Bezinkovi vyvstával nový stará pipravovala veei a on ji musí sníst
talí. pot:
—
dosud uml se vykaždému pozvání do rodiny, který jak úho unikal dosud každé veei, strojené v domácnosti, kde mli dceru, on bude po prvé veeeti jako mion, Tadeáš Bezinka, který až
nouti
lovník
—
ba skoro jako ženich!
A
kde!
U
plavce
Kopivy, jehož jakživ nevidl, u voráka Kopivy, nímž by za jiných okolnp§tí sotya byl promluvil!
s
!
91
Pan Bezinka uinil zoufalý pokus, aby uprchl s osudnou veeí vytasí. Vzchopil se a koktaje njakou omluvu sahal po klobouku a po sluneníku. Ale mohutná ruka Kopidíve, než se Kopivová
vová stáhla
jej
opt
na
plavec zahla-
židli a starý
holil:
„Bodej, abyste neutek' lepším
Vy
A
!
jste
!
Te,
když jsme v nej-
hlad máte beztoho! Žádné oslejchání!
lovk,
pišel jako poctivý
já
vás poctivé
pijímám a holce to schvaluju! emeslo je pkná vc a moje dcera není žádná špatná. Jinak bych ji roztrh vejplky! Co máme, to vám dáme. už patíte jako do rodiny. A proto budete sedt
Te
a jíst!"
Panu Bezinkovi sklesly ruce. Nebylo vyváznutí musil vytrvati do konce. Již se hrnula stará Kopivová do dveí se studenou vepovinou od obda, za ní dcera s talíi a píbory. A pan Tadeáš tedy jedl. Jedl! Cpal do sebe sousto za soustem
—
a každé
mu
rostlo
v ústech.
Aby ho
kolegové z banky, aby ho vidly
Dve
rozplývalo se radostí,
ním
uspokojením na
a
tak
vidli
Veselé pijavice"
nhou,
staí se zalíbe-
pohlíželi.
Dnes po prvé
pan Bezinka dokonale stydl. Uvítali ho
se
kovou jejich
dl
dvrou, domnívají se, ze — a již zítra budou
nkým
žíti
s ta-
že tu sedí budoucí trpce zklamáni.
V-
pan Tadeáš, jakmile odtud jednou unikne, že
se nikdy nevrátí, že se s
nj
,,
v
z
vystehne, aby se nesetkal
rodiny Kopivovic
pamti Kopivových
sprostý 4ot)rodruh, Toto
—
jako
a do smrti bude
podvodník,
vdomí ho
jako
zahanbovalo.
!
')2
o
Cítil,
vtší
je
bodrý plavec
tento
ohromnýma, bájenýma rukama,
se
svýma
kterýž ho na první
setkání tak pátelsky pijal.
Do
hodin pinesla Baruška ješt tikrát
desíti
plný džbán
piva a vracela
vždy^ jako
se
a
vítr
usedala znova vedla pana Tadeáše blažena, že se
k
nmu mže
již
pituliti již
ped
nemusí se svou známostí
šastný den, kdy ho v Poslední džbán
Koií
již
zraky tajiti.
ty
že se
byl
uHci po prvé potkala!
pomalu
se prázdnil a pan
Bezinka sedl jako na jehlách. Tráví
ode
rodi, Jaký to
u
Kopivu
hodin, nyní táhne na jedenáctou. Jaká to
vnost
Konen
odbíjela kdesi jedenáctá.
zdvihl se a zoufale se bránil
Pan Tadeáš
starému Kopivoví,
který ho ješt zdržoval.
„Nesmím
zaspati zítra
do
díla!"
;,No, to je slovo," povolil starý plavec,
,,to
vás
nedržím."
A pak mrskl okem po dcei, která zanícena hledla na Bezinku a opt upírala zraky na' otce, a zavrel:
„Tak
A
si
ho vyprovo
obrátil se
„Ostatn
—
ale
žádné tatrmany!"
zárove k žen:
mžeš
jít
s nimi. Je tu
o lidské huby
Všecka blažena hodila pes sebe Baruška tek a vyprovázela
!"
šá-
pana Tadeáše. Matka Kopivová
kráela co nejšetrnji povzdálí za -„milend", aby jim
píliš
nepekážela.
Došli tak až k Václavské zinka nepivolil
již,
ulici,
ale tu
pan Be-
aby ho ženské dále doprovázely.
.
93
Byl všecek
roztržit,
pomaten, a loue
ruškou pisliboval na žadoniv^é otázky
se
Ba-
s
nejistým
její
hlasem, že zejtra zase pijde, a ve své zmatenosti,
nevda
—
jeho
neoekávaná zdvoilost
k matce pekvapila Barušku tou ji
a uctivost
mrou, ano
rukama za hlavu a vtiskla mu na upímné, dlouhé políbení. Co by za jindy dal te ho pálilo jak ohe
—
Dvojí ženské kroky vracely se
pan Tadeáš stupal
skoro, jako
vzhru ku
vroucí,
rty
n .
uvedla
obma
v nadšení, že chopila Tadeáše Bezinku
skalí,
a
ruku.
jí
Tato
Kopivové
co dlá, pikroil ke staré
již
políbil
Tadeáš byl .
dol
k Pod-
Praze. Ubíhal
nkdo stíhal. A skuten mu mu v patách kdosi neviditelný,
by ho
pipadalo, že
je
ho krok za krokem pohlavkuje a nejvybranjšími nadávkami astuje. Svdomí, pán Bezinkovo vykonávalo tento zasloužený trest. Nedovedl by íci, kudy toho veera šel, ale oddechl si, když
který
octl
na
pisahal
si,
se
dokonce „I
otce
již
Perštýn; a když že
nebude
as
na
se ukládal
hledati
lože,
—
idylly
ale
ne v Podskalí.
taková žába
—
již
má
nejen gardedámu, ale také.
jakýma strašlivýma rukama
Jiného mravného nauení
si
!" .
.
.
pan Bezinka ze
všeho nevybral.
A druhý den z rána plížil se Perštýnem jako zlodj a vrazil k nejbližšímu holii, kterýž ho zbavlas vous, aby nebyl poznán, kdyby se náhodou setkal nkdy s nkým z rodiny Kopivo vic. vil
i
94
A
v poledne vybíral u optika Hellera skipec
šedými
skly,
se
aby tvánost svou zmnil co nejdoko-
naleji.
Proto pan Tadeáš Bezinka chodí a ostíhán
—
a se
skipcem na
nose.
te
oholen
Pan z
Alojs.
tajností života
kupeckého.
(Psáno v dubnu 1885 pro „Nár. Listy".)
Kde kdo stejla
závod pán Kikavy, Chramo-
byl v
nikdo
a spol.,
neml
Krom pana Ledvinky všechen dl a rozlinou sekaturou jej skladník Ledvinka
patronu, brával
jej
—
jak
v lásce Alojsa.
personál ho nenávipronásledoval.
—
eeno
v ochranu a
Jen
rozuml tomu
hájil proti
útokm
a týrání ostatních.
Alojs byl starý sluha, v cátý rok, nejstarší
závod
již asi
len personálu. Na
delší spolupracovnictví v
závod
si
na dva-
toto své nej-
nco
domýšlel
a hledl na ostatní zízence, vtšinou ,,mláde" jak íkal
mníval,
— že
trochu
pes rameno. Hlavn
za dvacet
let
služby
si
mže
se
—
do-
trochu
pohovt, dával pozor, aby se nepetrhl, a pamavždy na vážené kolegy, aby jim také kousek i
toval
práce zbylo.
Továrna na peetní vosk
pán
Kikavy, Chra-
mostejla a spol. byla rozsáhlá, zakázky z venkova se jen hrnuly a
konkurence nebyla tehdáž tak ne-
96
do sytá a zatím co ukazováek motouzem a zvolna, zvolnouka ovazoval balíky peetního vosku, musili se otáeti jak náleží soudruhové jeho, sluhové Anton a Mates, aby všechny komise vybylo
Práce
snesitelná.
pomalouku
Alojs tak
tedy
ovíjel
ídili.
Alojs požíval zvláštní jak
eeno, oblib
Šoural se
již
tak
dvry
svých pánv, ale
ostatního personálu še netšil.
pomalouku,
jako
by
nesl vrcho-
vatou sklenici drahého nápoje, a bylo-li teba, aby
nkdo
ze
sluh
rychle
nco
obstaral,
nkam
do-
bhl, nco odnesl, a voláno-li po Alojsovi, nebylo ho nikde vidti. Vždy jako by se byl propadl. Ale jakmile sehnán nakvap nkdo jiný a odeslán, tu objevil se zase pojednou Alojs a šoural se magacínem, jako by se nechumelilo. „Kde pak jste byl, Alojs?" zaval obyejn ,,pan derektor" závodu, hlavatý, plešatý Krampula,
pes jehož spodní váek, dil,
ret,
visely ztrápené
hledali
A
odstávající
ínské
kníry.
jako
naplnný
„Kde
jste
cho-
jsme vás!"
koulel sivýma
oima, jako by chtl Alojsa
probodnout. „Já?" tázal se Alojs tichým, šeplavým hlasem, a pohlížel udiven na „derektora". „Kde jsem byl?
Ani se nehnu, tamhle vzadu pakuju
." .*.
„Pakujete! Není pravda!" rámusil .Krampula. „Hledali jsme vás, kieli po vás
„To neslyšel
je
." .
.
divná vc," potásal hlavou Alojs.
nic."
,
Já
97
A
šoural se dále, nevšímaje
u svého
kterýž
rektora",
si
již
pana
,,de-
pultu zelenal a modral.
Pravda, že Alojs neslyšel. Jakmile zpozoroval,
by ml s njakým balíkem do msta, sklouzl opatrn po píkrých schodech vzadu do sklepa a zalezl za njaký sud nebo bednu a pikril se. Teprv když volání po docela utichlo a když vypozoroval, že nepíjemný úkol byl sven jinému, vyhrabal se zcela tiše z úkrytu a vrátil se ke svému stolu, aby dále o vázo val balíky. že
nm
Bodej, bude
se brodit blátem,
snhem, nebo
úpalem slunením. Zde ve sklad se mu tak dobe a pohodln pracuje. jde Anton nebo Mates. Však se Alojs nalítal dost v letech dívjších, dokud byl sluhou jediným.
trápit
A
pohodlnost
Stejnou chcete
—
jevil
Alojs
i
—
nebo
neochotu,
jak
v soukromých záležitostech
personálu.
Za dvacet ostatní
let,
zízenci
co byl v závod, vystídali se
nkolikráte,
tak
že
zbyl
konen
sám z pvodního služebnictva. Ani ,,derektor" Krampula nebyl tak dlouho u firmy, jako Alojs. A starému tomuto švejdovi protivilo se, že ml
mladým
pánm
Však jim
to
pes
tu chvíli sloužit za poslíka.
brzy odvykl.
Poslal-li
si
ho
nkdo
pro sklenici piva, zstal venku tak dlouho, že mohl ekající žízní shoet.
Šel-li
pro rohlík, pinesl jist
verejší, a ml-li obstarat
nkomu
svdomit
než vyhledal nejvlhí a
celou
trafiku,
doutník, pebral
nejhorší. z pražských
zákoutí.
7
98
Takovým zpsobem nabyl povsti ,komisionáe'
náramn krát
jak
nespolehlivého, ale to
ho nikdo pro si
mu
nevadilo. Více-
ml
nic neposlal a Alojs
pokoj,
pál.
Nejvíce nevrazil na starého sluhu editel zá-
vodu Krampula. hlavou,
sice
Byl to chlap
ale
bh
editelem náhodou
mu
rozhledu,
neuml
nikdy vlastního tyto
ví
velikou
s
klerý se
neml
jednati se zákazníky,
pvodního nápadu. Pes všecky byl neobyejn práv pro
n
nedtklivý.
ctižádostivý,
milého
Alojs
svého pedstaveného brzy prohlédl a nevážil
Nebyl k
mák.
za
nmu
zjevn a neodmlouval, jakým
uml
mnohdy ostatní
stal
Nedostávalo se
jakou.
nedostatkV a
domýšlivý,
nadutý
malým mozkem,
s
sice
ml
ale
si
ho
hrubý, nevzdoroval
zpsob,
zvláštní
pevahu na jevo, a odpovdl takovým zpsobem, že se všechen
dáti svoji
editeli
personál potají chechtal.
Tak
se stalo,
že
Krampula — editel — považovali Alo jsa — sluhu —
za svého praviti
ml
soupee v závod. Nikdo neuml mu pi-
tolik
sedm
rozpak, jako týdn.
asem s
který
starý ten švejda,
zlatek
varovali
„panem derektorem"
aby by ho mohl pe-
Alojsa jeho soudruzi, nehrál, že
Na
ce vypíchnout, jako již dvacet jiných.
takové
výstrahy odpovídal Alojs pohrdliv:
„Ten partyka tu jiné
pány!
?
Ten mi neuškodí
!
Pekal
Na mne nemže..."
Jen ke skladníku panu Ledvinkoví
ochotu a rád svou píinu.
jsem
mu
posloužil,
kdy chtl.
jevil
Alojs
Mlo
to
99
Kdežto všechen ostatní personál íkal jen
tak zhurta:
jdou sem!
AIojs,
Ailojsovi
nebo dokonce:
Lojzo, honem! oslovoval Ledvinka starého sluhu vždy šetrn „pane Alojs!" což mu velmi lichotilo. pan AIojs jakýsi spoleenský takt a zpsob
Ml
Tak ho nesmírn
a jistou svoji ctižádost.
zlobívalo,
že editel Krampula, picházeje a odcházeje, nikdy
nepozdravil.
„Nemrava
mu
starý!" hucíval
do vous,
,,však
by
neprask ten odvalený pysk, kdyby ekl: do-
brytro!
dobrou noc! Když jsem byl na vojn, byl jinší pán, a pece ekl vždycky: dobry-
náš major tro,
kamarádi!"
hoši! servus,
Nebylo
divu, že první úadník továrny na peetní vosk, Krampula, byl jakýmsi hulvátem. Vyuil se kdesi kupoovin, propekl se pak v soukromeim uilišti
kupeckém a
nynjší místo. tosti,
dostal se
Neml
Šastnou náhodou na
tedy nikdo na
aby hranatost jeho
aby
otesal,
svt
píleži-
mu rohyotloukl.
Nestaral se také o nic jiného, než o peetní vosk, a jinak bylo hlavní jeho zásluhou, že
nemaje
ních vloh a zkušeností, rozmnožoval zcela práci tolik
zvlášt-
zbyten
celému personálu a zavedl ve své zmatenosti
daremného
zapisování, opisování a vypisování,
rozliných soustav, knih a útování, že se v tom na konec nikdo nevyznal. tolik
Tomu všemu sice pan AIojs nerozuml, dobe rozuml, že by pana Krampulu netšilo
ale
nic
kdyby ho mohl ze závodu vystrnadit. Krom toho pozoroval AIojs jinou vc. Že totiž pan Krampula ani Ledvinkoví nepeje, a piroze-
tolik,
jako
i
7*
!
100
ným pudem vyenichal
Pedn
dje.
Alojs
i
píinu,
pro
se tak
nebyl pan Ledvinka otrocky podlízavý
nmu, k Alojsovi, pívtivji hlavn však pívtivji a pá-
a za druhé se choval k
než všichni
ostatní,
samému
než k
telštji,
Ode
chvíle,
svdení, pilnul koví a posluhoval
editeli Krampulovi.
kdy nabyl o tchto vcech peteprv ke skladníku Ledvin-
Alíojs
mu
tím ochotnji.
Zárove
stopoval každou událost ve sklad a natahoval
však uši,
zmínka o Ledvinkoví. Tušil, že ubohému tomu lovku, kterýž ml ticetpt zlatých msín, za nž bylo mu pracovati od rána do pozdního vese
stala-li
závod
era, nejsou okolnosti v
mu
Vlastn
píznivý.
byl nepízniv jen pan Krampula.
A
pozornosti Alojsov neušlo, že kdysi, když
jeden z chéf, pan Kikava, navštívil sklad a procházeje jím pronášel rozliné tazy ke Krampulovi, kterýž s
poznámky a inil donahrbeným hbetem
pána doprovázel a odulým rtem bez ustání klapal, pi této píležitosti otázal se náhle pan Kikava
že
po
nmeku,
pracuje
Tu chtl
jak,
sklad v
a
poádku,
Ledvinka?"
Krampula odmlel, jakoby
se
íci,
„No
jako vždy:
dobe
nco
ne-
konen odpovdl:
dobe, herr von Kikava, ale ." tak se mi zdá, že nemá pehled, pehled Nejobmezenjší palice v závod vytýkala jinému, že nemá pehled Tuto podlost si pan Alojs zapamatoval A zapamatoval si též, že pan Kikava prohodil pak „I
pracoval by
.
.
.
.
.
ješt: ,
^
101
s
„Nu, kdyby vám v ." ním kopulírováni .
Na
tvái
nem
Krampulov
šeredný vždy,
jenosti, tak
nevyhovoval, nejsme
.
rozložil se výraz jeví-li
se u lidí
podlých, jako byl Krampula. Alojs
spoko-
podobn
pi pohledu na
editele plivl vztekle do kouta.
Po skonené
Kikava do Krampula ukládal
inspekci odešel pan
pisárny v pate nad skladem a
do zásuvky psacího stolu množství
ímž
a cenník, s chal,
že
nkterý
naznaoval, jak
Za nkolik se,
z je
chéf do
již
eni-
Tím
skladu zabloudí.
prací zanesen.
dn
po
návštv Kikavov
k veeru, svlékl
stalo
njaké obchodní a chtje povsiti
že pan derektor, navrátiv se z
pochzky
út, dopis
se vytasil vždycky, kdykoli
se,
svrchník do šatnice, ryl rukou mezi
nahromadnými
všeho personálu, aby vyhledal prázdnou skobu. Náhle zavadil prsty o nco tvrdého, a ruka jeho sjela jako had do njaké kapsy. Ihned byla taní kabáty
venku, jej
ale
chopila
se
trochu na svtlo.
znova kabátu a povytáhla
Jediný pohled sivých
oí
po-
uil Krám plu, komu kabát náleží. Srovnal zavel dvíka šatnice a pistoupil ke svému pultu.
šatstvo,
Psal a psal, ale
njak
roztržit, a
supl nosem'
jak
obyejn. zase ka.
Pracoval dnes krom zvyku horliv, a stalo se po dlouhém ase, že zbyl v pisárn do posledVšichni písai byli
vinka dodlával hotov,
umyl
si
již odešli,
njakou
práci.
jen skladník Led-
Konen
byl také
ruce, shodil pracovní kabát, oblékl
:
102
peje Krampulovi dobrou noc ubíral se pomalu dveím. Náhle zastavilo jej zvolání Krampulov-o „Pane Ledvinka, pokaj' trochu! Podívaj' se,
se a
ke
nemaj' na
sob
cizí
kabát?"
Ledvinka stanul mrskl okem po svrchníku a
odpovdl pokojn: „Ne, nemám, to
je
mj
svrchník."
ekl podivným hlasem Krampula, ale neekaje, až Ledvinka pání jeho vyhoví, pikroil k nmu rychle, hrábl do jedné z postranních kapes a vytáhl z ní nkolik kousk peetního „Tak. jdou sem,"
vosku,
zlomk, tyinek
jež se
obyejn
to
pi
balení peražených,
znova rozpouštly a do formiek
Nepíjemný jeho pohled spoinul na tvái
vlévaly.
Ledvinkov. ,,Co
pak to vynášejí?"
Ledvinka zbledl jako papír a rty se
mu
roz-
Nemohl ze sebe slova vyraziti. „No, kam to nesou, oni zlodji, co? Kolik cent už takhle ukradli? Komu to prodávaj', potásly.
vdí, než zavolám policajta!"
te
Ledvinka tásl se na oelém tle;
hubené
zdvihl
ruce, sepjal vyzáblé prsty a pronesl skoro
plaky:
'
'
i
!
;
li
„Pane editeli, nedlejte mne nešastným! Vzal jsem si ty kousky dom, žena posílá nkolik klo-
bouk
ven a nemá to
ím
jako zlodj, to je pro moji
Ledvinka oddychoval, jakoby na prsou. ticet
pt
Vzpomnl zlatých
Já nekradu
zapeetit.
potebu
." .
.
mu nkdo
kleel
na ženu, na ti dti, na svých
msín,
na
blížící
se
kvartál,
:
103
na
na soud, a oholená jeho brada hrkala
policii,
Bylo
jako v zimnici.
lítostné
podívání na tohoto
ptatyioetiletého muže, jehož tváe
te
popela-
vly, jehož zraky zalévaly se slzami, celé tlo prudce až všechen ošumlely;
táslo,
se
—
chvl
k,
a to vše pro nkolik
majících ceny asi pti
pula
nieho
nevidl,
odv
kousk
k Ledvinkoví a rozepjav
se
novák. Než
to vše KramPikroil opt
nevšímal.
si
nm
na
vosku, zlom-
mu násiln kabát, jal se odvu skladníkova. Ne-
prohledávati ostatní kapsy nalezl
v jedné
Jen
nic.
již
kapse
ml
Ledvinka
tykrejcarák.
„Tak
poal
jim povím,"
já
nkoho
ekli, že chci
„aby ne-
plešatec,
zkazit. Zejtra
pjdou nahoru
—
ke starému a dají mu sám výpov já budu mlet. To by nám scházelo, abychom tu mli zlodje. Já pozoruju dávno, že se zde krade, ale ne-
vdl
jsem, že jsou oni to."
Ledvinka
klobouk
upustil
a zaštkal
srdce-
lomn: „Pane editel já
to
pro
dnes vzal po prvé
—
není krádež
V z
—
já
Krista
—
—
pána
tom okamžiku ozvaly
—
Alojsova.
pekvapeni
A
—
se šouravé
Oba mužové
domnívali
se,
pan Alojs piblížil
upíraje kalné
—
to
nikdy nic ..."
nevzal
temnoty zadní ásti skladu vynoovala
stava
vždy
jsou to zlomky
pohlédli
že tu není
již
kroky a se
po-
na
nj
nikoho.
se zvolna, odchrchlal a
oi na Krampulu
mluvil skoro šeptem „Pane derektor, až tedy pjde pan magacinér nahoru k pánovi a až se vrátí, tak tam pjdu zas
104
a dotvrdím,
já
mu
že se
nco o
povím
krade a dost krade.
tu
Já
balíku cinobru, pravého ín-
ského, který tuhle také vypadl z jednoho kabátu a
jsem našel a
jejž
nkam
A
uschoval.
si
pak
mu
eknu, že jsme posledn dostali místo dvaceti cent kalafuny jen eset, ale dvacet platili. A pak mu povím, jak se tuhle poslalo do jednoho místa padesát liber vosku numero null místo fakturovaného numera tetího, a ješt nco mu povím, ale budu ne o panu magacinémluvit o nkom jiném
—
rovi
." .
.
„Alojs!" zaval
Krampula
„Nekiej na mne žé
se
jmenuju
Alojs.
nepjdu
k pánovi dív,
Ledvinka
.
a
ekl
bez
Ale jsou
já vím,
starosti,
já
dokava tam nepjde pan
."
mu
slovech obrátil se klidn k Ledvinkoví,
klobouk, vložil
mu
jej
šetrn na hlavu
tiše:
„Jdou, pane magacinér,
A
vztekle.
pane derektor,
.
Po tch zdvihl
tak,
za
chvíli,
když se
pjdem
octli
na
spolu.''
ulici,
ekl Alojs
k Ledvinkoví:
„Pane Ledvinka, za
tch nkolik
stály jim ty smrtelné úzkosti
všivých
kousk vosku?"
Ledvinka neodpovídal; oba muži kráeli po-
malu zadu.
dále,
pan
Alojs
šourav
stále
o krok po-
Dobrý muž Koura. Ze zápisk soudního zpravodaje. (Psáno 1888 pro Slov. kalendá na rok 1889.)
mné s oí na dlouhou adu let, snad na vždy, nebo již tenkrát byl hezky stár, a je
Zmizel
tomu dávno, co jsem se sním setkal posledn. Ale dosud vidím jej živ ped sebou, a jakmile na nj vzpomenu, slyším pokaždé jeho mkký, jímavý, soucitný hlas, jakoby stál a mluvil asi ti kroky ode i
mne.
dn
potom, ním za nkolik soudního zpravodaje pi velikém pražském denním list. Tehdáž bylo jako každému lovku, jemuž vykázána nová, neznámá innost a který je Seznámil jsem se
když jsem nastoupil
s
úad
mn
naplnn snahou, aby vyhovl svému povolání co nejsvdomitji. Piznávám se, že jsem k nové povinnosti své pistupoval se znanou obavou. Pedchdcové moji v soudní rubrice byli staí, osvdení novinái, v pée honní, lidé s velikým cvikem a dlouhou kriminální zkušeností. Já picházel do soudní sín jako nováek, a navrátiv se pozd
106
veer
se
svými poznámkami do redakce, sedal jsem
s obavou ped trojí soudnou stolicí: ped posudkem svého chefa, svých koleg redakních, hlavn onch, kteí díve 'soud-
ku psaní všecek stísnn a
ní referát
opatovali, a
konen ped mínním
te-
jsem s velikým rozilením a z hluboká jsem vydechl, když jsem bodl pérem poslednástva.
Psal
teku. Peítal jsem znova a znova úzkostliv
ní
napsané ádky, tu tam opravil jsem vtu, zmírnil
mnohé ostejší slovo a konen nesl jsem úkol svj sazei. Neml jsem jasného vdomí, Vykonal-li
jsem práci
dobe i
špatn, pozbýval jsem
naprosto soudnosti a pál jsem
si
jen,
abych pro-
tvrd nejenom noc, ale celý zítejší kdy zpráva moje bude procházeti rukama
spal
a
i
tisíc
tená.
den, tisíc
^
Tohoto pání nevyplnila se mi ani polovice, nejsem v noci tém oka nezamhouil, a probesklý den nalezl po krátkém zdímnutí velice
bo
m
sklíeného.
Nyní po ním na
letech
vzpomínám ovšem
tehdejší
svoji
tíse
mým
a úzkosti,
pousmá-
s
eknou Výrobkm. co
slohovým od té doby takka „denním chlebem" a místo moje v novináské lavici porotní sín vychladlo málokdy a jenom na krátkou dobu. Za nkolik let napsal jsem na .sta kratších sáhodlouhých referát, na statisíce ádek, nauil lehích, jsem se zpytovati tváe zloinc tžkých pedstavení a „svt" Kriminál
stal
se
mn
i
i
nauil jsem se
bhem
líení odhadovati tresty,
ja-
:
107
zákon vymí,
ké jim soudcové za pestupování a
málokdy jsem probádal.
V tch aby
kam
prostorách,
došli odplaty za nekalé
se s tolika
pamt
provinilci,
rozlinými postavami, že mi na všechny
nestaí. Avšak
teln pede
mnou
ad
v pední
vcházejí
skutky své, setkal jsem
z
náleží
mnohé
z nich vystupují
mlhy zapomenutí, postava dobráka
a
ze-
k nim
muže Ko-
ury. Starý ten pán náležel ke stálým
divákm
v porotní
poslucham
a
síni.
Poprvé spatil jsem
ped
jej
zahájením jistého
Karlov námstí ped hlavním vchodem do budovy trestního kterak pecházel na
líení potrotního,
soudu. k deváté dopolední, kdy poínají
Chýlilo se
denn závrená
líení, a já
spchal, abych nepro-
meškal poátek poroty, n-ebo jsem
ml napsati stru-
nou zprávu o pípad ješt do listu odpoledního. Vcházel jsem do vrat práv v okamžiku, kdy ped
pímo neobyejn mkkým
nimi stanul obstárlý pán, kterýž hledl
na
mne
se
a hlasem pívtivým,
otázal
„Zapone
již
soud,
pane
referente
mne
zná,
—
po-
rota?" Podivil
jsem se
pone váni,
sátou.
s
jsem
ním
se,
že
nesetkal.
Povdl
nebo dosud
jsem mu, že za-
ízení hned, jakmile budou porotci vylosocož bude vykonáno nejdéle do tvrti na de-
108
„Dkuji uctiv/' ekl staroch vlídn
a pošinul
klobouk na hlav.
Pozdji k poledni, když nastala pestávka a mohl dopáti odpoinku prstm, o nž rychlým psaním pokoušela se ke, obrátil jsem hlavu do zadu, na zástup poslucha za pepážkou, kam se já
pravideln nahrnulo obecenstvo z bylo nikdy
které ne-
ulice,
pouštno do oddlení pedního. Byl
shluk publika „smíšeného", ba
již
to
ani ne smíšeného;
tu postavy jedna druhé pochybnjší a odtud tváe jedna druhé drzejší, vyzýva-
tlaily se vyzíraly vjší,
zdivoilejší.
slucham mnohý
íkalo
se
všeobecn tmto po-
„ekatelé kriminálu", a
lícení
skuten
onch, kteí se tísnili za pepážkou a hltali výpovdi obžalovaných svdk, octl se pozdji sám na pódiu ped soudem a ped porotci jako zloinec. To temné zadní oddlení, z nhož z
i
se šíil
do
celé ostatní prostory nesnesitelný puch,
bylo skutenou „kriminální universitou".
Tam de-
pli podezelí zahalei a povalei celé dny,
ma
vypoulenýma,
s
nepeslechli, a když opouštli
oi-
pozd
u veer nebo
v noci svoje stanovisko, mohl zkušený pozo-
již
rovatel ila.
z jejich
Unikl-li
zaslouženému ní
s
ušima rostoucíma, aby slova
tváení uhodnouti, jak
vin nik trestu,
pe
skon-
výrokem porotc pobudové ze zadvýrazem uspokojení, a-
milostivým vycházeli
ohrady porotní sín
s
drzým úsmchem, hlasit rokujíce a sledujíce propuštného obžalovaného zrakem plným úa-
sto s
stenství.
vycházeli
Avšak sklíeni a tiši, jednotliv se trousíce, vždy, když vinník byl odsouzen a do
109
separace
nkdo
odvádn. Jakoby mli vdomí, stedu.
z jejich
in sebe ohavnjší.
nni
pízniv
Jak
—
ve „stáji"
—
zývána
spá-
duševn spíz-
Tito lidé byli
od tch zvlilých tváí pepážkou na-
se
lišil
jak byla prostora za
obliej starého
ped budovou se
jíž
hlavu a zdálo
bližšímu styku s
vštvníky, jakoby
jí
mne
byl
Vysoká jeho postava pe-
oslovil.
bránila
chasy,
kterýž
pána,
vyšovala okolí své o celou
divné
jejich
a
každým pestupníkem zákona.
s
koby
vyrván
je
stran obžalovaného,
soucit byl vždycky na
chal
že
úastenství,
Jejich
se,
ja-
ná-
ostatními
bylo nevolno ve stedu po-
bylo
trestní
labužnickým
lícení
požitkem.
Když jsem otoil s
jeho zraky, jakoby
Usmál
se
na
mne
déle byl na
mne
znateln,
pelétl
sotva
množství, které ho obklopovalo, a
mn
se ke
s
práv
hlavu, setkal jsem se již
oi
hledl.
okem
jeho vrátily
takovým výrazem, jakoby chtly íci:
„Hlete, v jaké
to
jsem
pkné
spolenosti!"
Líení toho dne, konané s prohnaným podvodníkem, ukonilo odsouzením žalovaného na šest let
do tžkého žaláe. Bylo
ped veerem,
ješt
za svtla, když jsme vycházeli ze soudní budovy.
Za okamžik potom, když jsem ozvaly
se
tsn
za
mnou
zaznl také pozdrav, pronesený
povdomým
octl
na
ulici,
a v téže chvíli
mkkým,
mn
již
hlasem.
Ohlédl jsem se
mj
se
kroky,
známý od
rána.
—
vedle
mne kráel nový
:
110
„Zapla Pánbh," mluvil bez úvodu, sotva že ,,zas o jednoho mén." Mínil podvodníka práv odsouzeného. Nebylo do hovoru, jako vždy po dlouhém, úmorném líení, ale nechtje vlídného staropozdravení jeho doznlo,
mn
cha nešetrným
—
„Ano ve
svt
šených
mlením
pronesl jsem
odraziti,
podobných ješt pracuje
kolik
ale
na škodu a zkázu lehkovrných, nezku-
lidí!"
„Bohužel bohužel," pisvdoval mírným svým zpsobem neznámý. „Neeklo by se, jaká špatnost,
nápad
jaká vymyšlenost zlých
A
panuje mezi lidmi!
nepomýšlejí, že to jednou musí na
nout, nepamatují na ženy a
dti
n
propuk-
." .
.
Tak soucitným, skoro chvjícím se hlasem proposlední slova, že bylo zejmo, kterak jsou
nesl
procítna.
Nadnesl klobouk, jakoby chtl hlav, pejel již.
si
míe:
ve své
„A co vy páni od novin vých špatnostech! To „Jak
„vždy
víte,
m
„To
horké
uleviti
rukou elo a tváe a pak ekl zase
je
že jsem
vidíte
se napíšete
práce, to je
od novin?"
o tako-
asu!"
otázal jsem se;
poprvé."
se vypozoruje,
mj
Bože," odpovídal
muž
jemným úsmvem. „Chodím už dlouho do porot, znám už mnoho tch pán z asopis. Divím
s
se,
kterak
kost.
Já
mohou se
tak rychle psát
také
bych nedovedl ..."
naškrabal
—
není to mali-
v živobytí,
ale
tohle
111
„Ah, vy tam' býváte castji! Což je vám to smutné divadlo zábavou?" „To je zvyk, vašnosti pane referente," odpopouhý vídal starý pán klidn, tém polohlasn, •
,,
zvyk; já býval taky u soudu, dlouhá
jsem toho
mnoho
v referáte.
lovk
ml
tomu uvykne
as
teba už nemusil.
a chodí tam pak,
a
léta,
dlou-
je
hý..." Starý pán šel I
rozlouil jsem
mn
'se
s
píliš pomalu, já spchal.
ním na rohu, a on, podá-
mi mkkou, masitou, teplou ruku,
vaje
jsem
již
nemohl nestisknouti, a smekaje druhou klobouk, ekl pívtiv: „Nu, snad se ješt castji setkáme a zsta-
neme s
páteli,
Rád
vašnosti.
pány od novin
—
si
pohovoím nkdy
mají docela jiný náhled než
našinec ..."
Ohlédl jsem se za ním, a také on se Kýval nesko^nale •
pívtiv
zvolna dlouhými, tichými kroky k Vídali
deln pi
jsme se líceních
ohlížel.
hlavou a potom kráel
skuten
Vinohradm.
castji,
a to
pravi-
porotních, která bývají obecen-
stvem navštvována; líení obyejná, „senátní",
tymi
soudci,
a
slucha krom nkolika mladých kant
ped
jsou také veejná, nemívají po-
a novináských
konají se v prostorách
právních prakti-
zpravodaj. Takováto líení
obmézených, v nichž
není místa ani pro všechjiy svdky,
je-li
nkdy
jich
obe-
sláno více. Litoval jsem starého
mezi pochybnými
onmi
pána, že se
tísní
vzadu
postavami, duse se vedrem
112
a
puchem, a vybízel jsem jej aoddlení, kde
nesnesitelným
aby
stji,
šel se
mnou do pedního
lze sedti pohodln na lavicích a židlích. Avšak odmítal vyzvání moje co nejskromnji.
bylo
„Ne, vašnosti, tam já nepatím a ubíral bych
pánm,
místa
—
koukání omrzí
zstanu
a ve
svém
celou manipulaci u soudu skrz to
zblízka
vidt.
A
když
m
vsak já mezi tou sebrankou ne-
..."
asem, joval
ouadn
kteí tam sedí
znám naskrz a nemusím povolání. Já
ke
se
spolenosti,
vycházel-li jsem z
mn;
jindy zas,
pozdravil jen
budovy sám, pipojsem v njaké
šel-li
zdaleka uctiv a kráel
stranou, jakoby nechtl vyrušovat. Celé jeho cho-
vání bylo tak milé, tak skromné; nikdy se nevnucoval a
mnohdy
zmizel
od soudu
tak rychle, že jsem
ho ani nezpozoroval.
asem trestní,
picházel voval a
ním ped budovou ped hodinou zahájení, a tu staroch v ústrety, pívtiv pozdra-
setkával jsem se s
piŠel-li
mn
nkdy
jsem
mn
zalichotil
usmívaje se vlídným,
dobráckým svým zpsobem: „Poetl jsem si dnes vašnosti vinách, a ani
dobe
jste to
ráiJ vypsat,
nemusí být pi jednání a
bou a má pojem, a co
je
jaké
jsou
referátek v no-
dobe!
vidí ty lidi
špatnosti
lovk
ped sena svt;
tuze chvalitebné, vy jim> neubližujete, vaš-
kdo nezasluhuje. Inu, pravda, nkterý chudák do toho dostane, ani sám neví jak. Mezi lidem
nosti,
se
je zle
a každý sprostý
jich je
tolik set ..."
lovk
nezná paragrafy.
Vždy
:
113
zpsob svdil o dobrém, shovívavém' se mi zdálo, že skuten mu oi
Jeho
nkdy
a
srdci,
vlhnou. vají
Cítil
dobe, kterak jeho duší zachví-
jsem'
nžnjší
jemné,
struny,
prostým, nehledaným
což vyjadoval zcela
zpsobem, patrn bez úmy-
nevda sám, jak odhaluje ušlechtilé nitro své. Hned na poátku naší známosti, chtje ho osloviti, uvázl jsem pi slov „pane" — nevda, slu,
jak se jmenuje.
„Koura mi
íkají,
s
referente,
staroch a dodával
úsmvem „Dost podivné jméno, dost.
— v
pane
vašnosti
Koura," doploval moji vtu
jeden
Kour
njakém seznamu,
ale to není z
Zajímavou osobou byl pan Koura.
pímo
nerekl,;'ím
je,
tolik
kem u soudu, snad a
nikdy
Nasvdovalo tomu,
že
asu, a z nkolika jeho zmínek a nará-
žek jsem usoudil, že býval
Nevdl
A
myslil jsem, že se neklamu,
pokládám-li ho za pensistu.
ml
málo
pízn. Náš rod
od Budjovic ..."
je
je
v Americe, jak jsem tuhle etl
také
je
njakým malým úadní-
kancelistou nebo
ím
podobným.
jsem a nevím podnes, jaké jsou tam
stupn
hodnosti od nejnižšího k nejvyššímu.
Koura
Pan
byl vysoké, suché postavy, avšak
plného
oblieje,
vrásky.
Hádal jsem
být
starší.
Ml
v
nmž mu
mbdré,
sedla
celá jeho
ídké,
šedivé
nebylo dosud asi
klidné,
jedné
ni
tak šedesát, ale
upímné
mohl
oi, v nichž
Pod masitým nosem byly pod nimi plné, ervené rty, kolem nichž kroužil stále dobromyslný úsmv. KuZ pražských
duse.
kníry,
zákoutí.
g
Í14
jeho brada a
látá
mírn zaervenalé tváe
vždycky peliv oholeny.
Koura
zlatou
oku,
V
jako mnozí staí
jeho býval vždy obnošený,
byly
ml pan lidé. Odv
levém uchu
mody,
starší
ale istý,
bez prášku a smítka. Míval isté, neškrobené prádlo, a v náprsence
košile
Kolem krku
flíky.
nmž
tkvly dva
ml
staré,
dlouhý etízek
zlaté
z
kno-
vlas, na
byly veliké, staré vetenkové hodinky. Uka-
zováek pravé ruky byl ozdoben ohromným zlatým peetním prstenem starodávné práce. Pan Koiiura ml šedivé, kadeavé vlasy, neobyejn husté na svj vk; nosil široký plstný klobouk šedé barvy a
nikdy Jak
jsem
ho nevidl bez deštníku.
eeno:
od hlavy po paty postava dstojskromlsti a klamu,
ného, starého dobráka, beze
ného, zdrželivého, jedna z onch' figur samou do-
brotou prosáklých, jak
Rád jsem
pisci.
s
je
líí
novelisté a
romano-
ním chvílemi pohovoil a s
zase patrn tšilo, že astji nenápadn na
Pozoroval jsem
že ítá
piln noviny a
tšil
ním seznámil. Jeho mluví se mnou, a dával to
jsem se z toho, že jsem se
jevo.
také,
to nejedny, a kdykoli mluvil
o nich a o novináích, vyjadoval se velice uznale a pochvaloval si, co dobrého noviny vykonají. Za nedlouho vypozoroval jsem, že pan Ko-
ura
neschází nikdy v porotní
jaký
podvod. Tato líení zajímala
síni,
bželo-li o
n-
ho dle všeho
pesvdil jsem se, že má neobyejnou Na nkolik let do minulosti znal adu soud-
nejvíce a
patnt. ních
pípad
toho druhu, pamatoval jména ob-
žalovaných a odsouzených, ba
nosil
v hlav také
115
výmry že to
trest, jakých se jim dostalo. Bylo zejmo,
dkladný
starý,
praktikus
vycvienou pa-
s
mtí.
Naše známost
dob
pl, ti tvrti roku,
trvala již asi
mi as dvakráte, tikráte s obzoru na ti, na, tyi nedle. Jednou byl churav, podruhé navštívil svoje píbuzné kdesi na venkov, potetí zavážel nkam do uení i na výmnu jakéhos mladíka. Jemuž byl poruníkem. To mi vyv
kteréžto
právl, když
zmizel
znova
se
v soudní
objevil.
síni
dvée mého
Bylo na podzim, z veera, když na
pokoje bylo nesmle zaklepáno. Zvolám
dvée
se 'otevrou, a
ura.
vejdte!" pan Ko-
/T^
„Aj,
Co
,,
—
do pokoje vchází
mn
vás ke
Pan
Koura!
pan
aj,
Koura
Jak
jste
mne
nalezl?
pivádí?" volám pekvapen.
s kloboukem v ruce, zavel opatrn dvée, aby nebouchl, pozdravil s hlubokou poklonou, a sáhnuv pro šátek, otíral elo,
na
nmž
perlily
vstupoval
se
krpje
potu.
zardlá stoupáním do schod,
Tvá
plíce
jeho byla
jeho siln od-
dychovaly. ,,Ale
zím
sednte,
,,Ne,
sednte,
„Odpoite
hosta.
vašnosti,"
pane Kouro,"
pobí-
trochu."
promluvil
staroch,
,,
nebudu
dlouho zdržovat. Jenom na minutku, když dovolíte."
A
dosedl
Otel
si
unaven na elo
a tváe,
krk a zastriv kapesník,
židli,
již
jsem pisouvl.
pejel šátkem
upel na mne
i
zpocený
tnilé
8*
svoje
:
116
modré oi neobyejn pevn a
velikou
jakousi
s
tak okamžik a konen ekl: bych se byl neopovážil, kdybych váž-
hledl
otázkou; ,,Ani
dobe
nosti tak
neznal jako solidného a citelného
te teprv dkuju Pánubohu, Mám mrzutost, vašnosti, velkou
pána, a
že jsme se
sešli.
mrzutost, a
samá navedenost špatných lidí. Mám zejtra u soudu njaké pozastavení, — jsem do toho za-
je
to
pleten, ani nevím, jak..."
perušil
„Zítra?"
porotou? To
ho nedokav. ,,Ped
jsem
jakýs podvod, nemýlím-li se?"
je
Poprvé, co jsem pana Kouru hned je opt povznesl, znova hledl a pokraoval
znal, sklopil
oi,
mne
za-
se na
ale
„Je
to
nco
na
svt
—
takového
budou vyslýchat No,
a
a
m
lovk má
a jedno živobytí!
A
v tom
také
jen jednu
tak jsem
chtl
est
prosit
moje jméno nedával do novin — vždy na tom nikomu nezáleží. Já oupln za nic vašnosti, kdybyste
nemohu
—
ale
chtjí
m do
toho také vtáhnout,
a tu se obracím' na vašnosti pátelství, abyste
v referáte vynechal.
ne k vli
m
Co pak
sob, jako
na tom: sejde! Já ani ." k vli pátelstvu .
.
„Nu, nebží-li o nic jiného, pane Kouro, rád vám vyhovím," chlácholil jsem rozpaitého starce. Jeho oi radostn zableskly a mkká, nyní zpocená pravice
Kourova
teplá,
chopila se mé.
„Tuze vám budu zavázán, vašnosti," mluvil pohnut. „To je služba, že jí nikdy nezapomenu. Vždy jsme proto na svt, abychom jeden dru-
hému
pomáhali.
A
kdyby pec na
to
nkdo
tlail.
117
abych pišel do novin, ujmte
mne
tam. Já
budu vdný,
a nedávejte
nebudu
koul^at na
."
njakou malou odsluhu
.
.
pán Kourova
Ruka
mne
se
já
zajela
pi
posledních
slovech do ,záprsí kabátu, pohroužila se do kapsy a
zas
se
již
chvjící
Kourovy, vlhké a ošumlou ^tobolku, a nyní
Prsty
objevila.
se, Idržely
starou,
aby
zvedala se ídruhá ruka, Za'držel jsem starci
ji
ruku a
otevela. stiskl
mu
ji
až ke
kolenu: „Pane, nejs,te první a jist ne poslední, kterýž mi nabízíte zpropitné jako sklepníku nebo potomkovi, abych o vás pomlel. Mýlíte se. Slušný no-
viná nepijímá ní
Izákových úplatk. Jste-li bez vlast-
viny v trapném postavení,
ped soudem jest
—
—
a jsem
nebude vám
nte na
to
máte
že se
pesvden,
ani slovem
Nezáleží na tom ostatn pranic, bude-li
!
Koura dobe
Ran
tak
ublíženo. Spoleh-
v referáte uvedeno o jednoho svdkla
sluhy"
objeviti
tomu
že
a upadl
pochopil
v rozpaky.
vaje mi 'znova ruku,
mén."
odmítnutí „od-
Vzchopil
se
a
podá-
ujišoval:
,,Nu, až pijdete k soudu, vašnosti, uvidíte, že jsem do ,toho všeho pišel j^ko Pilát do kréda."
Když
odešel, inapadlo
mne
teprv, že jsem se
vc, pi níž má svditi. dne ml jsem pokažený. Stále se mi vracela myšlenka na pana Kouru a naplovala mne obavou, že starého dobráka potká nco ne-
neotázal, jaká to vlastn
A
zbytek
píjemného. Kterak jsem správn
tušil!
118
ped
Pamatuji se zcela dobe, že jsem, z rána
Kouru
líením se probudiv, na pana
ani nevzpo-
menul. Vše jsem zaspal.
když jsem se
Teprve a spatil
zevlova, a
k soudní
blížil
budov
pede vchodem na Karlov námstí
zástup
budou vpuštni dovnit nahoru do prvního patra, pipadl Koura, ekajících,
až
mn
jeho verejší návštva, jeho stísnnost, rozpaky a
snažná žádost.
Ani ve prjezde,
nebylo.
jsem se
(s
ním
Docházeje k
nesetkal,
porotní
síni
porotce, ,ony šastné,
livé
sováni
nebyli
dennímu
—
okem zástup
Pelétl jsem
a tedy
starého pána tu
chodb v pate se dlo obyejn.
ni .na
jako
potkával jsem
již
jednot-
kteí pro dnešek vylo-
unikli
trapnému,
asi
dvou-
pochmurné prostoe. Seznal jsem, že losování je skoneno a že líení co nevidt zapone. Vstoupil jsem do sín porotní, v jejímž pedním oddlení bylo se shromáždilo nco málo obecenstva, vkroil jsem do lavice noviná a pehlédl jsem rychle jevišt" — jak: jsme íkali vyvýšenému pedku prostory. Za zeleným stolem sedli již ih soudcové, na levo pi stn usazovalo se práv ve dvou lavicích dvanáct porotc, na právo pi stole sezení v tsné,
,,
u
okna
zaujali
blíže stolu
stupce. stolu
místo
ti
obhájcové,
•
nich,
soudního, sedl u svého pultu státní zá-
V kout tsn pi okn
kril se u žlutého
zapisovatel.
Uprosted pódia sedli na lovaní,
vedle
za
nimi
dva
strážníci
židlích
soudní.
tyi
obža-
Obžalovaní
119
sedli nepohnut, hledíce
pímo
na soudce, zády
k obecenstvu, že jsem nikomu z nich nevidl do
tváe.
Na
pokynutí pedsedy soudu vyvolal zapiso-
Zapoínalo závrené líení s Váca spoleníky pro mnohonásobný zloin podvodu. Hlavní obžalovaný, Václav Rameš. držán byl již delší dobu ve vazb vyšetovací, ostatní obvinní po kratší vyšetovací vazb byli propuštni a ponecháni do hlavního líení na svopípad.
vatel
Ramšem
lavem
bod. Nyní pistupoval slechu
generalií.
z nich
Když
jeden po druhém k vý-
byl
hotov
první,
Rameš,
zvedl se druhý žalovaný, hlavní spoluvinník,
hezky
ze zadu
mohl
znla polo-
Jakub Šaršoun, slavný soude,"
hlasná,
jako stydlivá
V tom
odpov.
okamžiku napjal js^m sluch. Zdálo
mi, že slyším
jakýs
povdomý,
ba;
se
dobe známý
nemohl jsem vzpomenouti, komu
ale
hlas,
muž
posouditi.
nazýváte?" otázal se pedseda.
se
,,Jak ,,
pokud jsem
starý,
hlas
ten náleží. ,,
Jakub Šaršoun," opakoval jednotvárn ped-
seda, ,,ptašedesátiletý, bývalý
dlouhá
dohazova. Šaršoune, vite?" léta
,,Koura,
Ríl^jí
hodiná,
vám
prosím," pronesl
ale
te
již
však ješt jinak,
obvinný po n-
jakém váhání.
— známý, starý dobrák Koura! mi zadrhla do papíru, polilo mne horko.
Koura Tužka
se
mj
!
.
120
Koura, podvodu?
Jak jest možno, že pan
tvá, dopustil se
ctivá
Ale
je to
upímná, po-
ta
skuten Koura? Vždy
místo hlavy
pokryté dlouhými, kadeavými šedinami, jak jsem ji
ní nad
znal,
kostnatými rameny lebka lysá jako
vejce
mkký,
Nic naplat, byl to Koura, byl to jeho
ohebný
hlas;
nebylo pochybnosti.
,,Byl jste také již trestán,
vite?" mluvil ped-
seda dále.
,,Ml jsem njaké
oplétání, slavný soude," od-
stísnn Koura. „Ano," ekl pedseda
povídal
jaké opletáni.
A
sice jste
drazem, „ml
s
jste
n-
sedl pro zloin podvodu,
spáchaný falšováním smnek, ti léta; pro zloin kivé písahy sedl jste dva roky; pro jiný zloin
podvodu
dostal
jste
likou krádež jste byl
toho byl
jste
asi
pt
let
a
konen
odsouzen na
desetkráte
šest
trestán
pro
let.
p^ro
ve-
Krom
rozliné
pestupky. Je tomu tak?"
„Bude
to
v poádku, slavný soude," vydechl
Koura. Zdráhal jsem se viti svému sluchu. Tento muž, který se ppdobal vtlené dobrot, poestnosti a ppctivosti, strávil
láích
a
pes
rok
života
,v
ža-
vzeních rozliných soud! To byla
ta
šestnáct
jeho „soudní p^-axe", o níž mluvíval
Když dopovdl
.
.
svoje generalie a obrátil
se,
židli,
mrskl Jrychle
oima do
obecenstva, jakoby
nkoho
hledal. Nalezl
mne, zrak
jeho spoinul
mn
aby se
vrátil
ke své
na
na
okamžik a hlava
se
121
lehce naklonila jako na pozdrav. Byla to lysá, hra-
natá lebka
senkU;
Koura
zloincova.
což jsem
nikdy
však
Sklonil jsem rychle hlavu,
mn.
že pohled jeho platil
rázn
citn,
neobyejn nesvdomit
nosti
hmotné
to byl
aby nikdo neuhodl, se neho-
jméno jeho neuvedu v dostáti.
refe-
Vždy
p,rohnaný darebák, kterýž bezokamžité stísn-
využitkovával
ubohých
venkovan,
kteréž
kumpány svými nejpodlejším zpsobem
Pjoval si
vlá-
Stydl jsem
soudním, nemohl jsem ovsem
ráte
nosíval
za svoji známost.
Slibu svému, že
s
tedy
nep^oznal.
p^k
okrádal.
jim po desítkách, po padesátkách, dával
podepisovati
nevyplnné smnky
a vpisoval po-
zdji na blankety obnosy desateronásobné, nedbaje výitek a náku ubohých obtí, kteréž pivádl na mizinu a uvrhoval v bídu.
Prbhem je
tašká a
doslovil se
s
líení objevilo
ped
jak vyškolený to lží
a
klam
soud. Tváil se jak uražená ne-
vinnost a obvioval z
se,
jakou pípravou vytáek,
ubohé okradené
venkovany
kivého, mstivého svdectví.
Druhého dne
objevily se ve všech listech pr^iž-
ských obšírné zprávy o tomto procesu
podvodník, a
také já
pcenil jsem
innost, nešete ovšem ^ni svého
Koury. Když jsem
zasedl
poledne a když se
v
lavici
Koura
nesklionil
družinou
náležit jejich
známého pana
druhého dne dozase do obe-
obrátil
censtva, setkaly se naše zraky
jsem vydržel a
s
hlavu.
optn.
Tentokráte
122
Ale
povdomý, mkký pohled
nebyl
to
již
onoho p^na Koury,
mne dvé
upíralo se na
jsem hovoríval. S pódia
s nímž|
pichlavých, jedovatých oí,
a tvá jeho, nyní ztvrdlá, jako ztrnulá, pokrývala
zlovstným
se jízlivým,
d,avý
jsem z toho, že
mne
mj
etl
Jeho
výrjazem.
pohled se pi^ímo do
zarážel.
bo-
ostrý,
Vyrozuml
a pokoušel se
referát
aby mne oima zavraždil. Líení konilo toho dne k veeru. Když porotci odešli do porady o výroku, nastala dlouhá nyní,
pestávky. Dozorci vyvedli obžalované ze sálu
Koiur^ uveden do pedsín, kde
a
obhájci a
také
zpravodajové ekávají na výsledek líení. Stanul jsem blíže
mo na
kamen
nkolikrát na svého
mne
upen
hledl
vu,
Jeho oi,
,,
a pohlédl jsem likrad-
dobráka".
Koury pímo ped druhdy
tak
jsem, že
Cítil
jsem zvedl hla-
pohlíží, ale kdykoli
sebe jako ztrnulý.
dobrácké,
byly
nyní jako
sklenné, jeho obliej ztuhl a zdrsnl za ty dva dny,
erve
prchl^
s
jeho tváí a modravé rty se
rozilen tásly. Lysá, hranatá jeho lebka psoodporn, zbavena vlásenky. Prbhem líení pochopil jsem, pro ji odložil; chtl poplésti svdky,
bil^a
aby
poznán, ale
jimi nebyl
ura
ByU
to
byl
v
nyní
hlava
tom okamžiku
Pozdji, vcházeje jsem
jíti
mne, ale
te
^,,pana
tak cize,
ho nezachránila. pan
a dobrák
zjev
ist
opt do sín
Ko-
kriminální.
porotní, musil
Kouru". Zahledl se jakoby mne «byl nikdy
mne velice tšilo. Byl jsem mne oi jeho provázejí, dokud se
vidl, což že
mimo
ta lest
supí
na ne-
vdom, za mnou
si
:
123
nezavely
dvée
Ale než se dovely, zaslechl jsem,
kterak pronesl hlasit k
vinník „To Ti
tak je
te
nás
jednomu
komedie pro
trhají,
jako
psi
ty .
.
.
ze svých spolu-
škrabáky
z
novin!
I"
Byla to poslední slova, která jsem slyšel z úst
K;oury. Byl odsouzen pro sobný podvod a namili mu devt ,,
pítele"
mnohonátžkého
let
žaláe.
Neprpmluvil ani
men
slova,
mu
když
byl
ozná-
rozsudek. Trhl sebou jen, když bylo rozhod-
má
hned vzat do vazby, aby neuprchl. s tupým pohledem kráel ped strážníkem do separace — a od tch dob jsem ho nespatil. Myslím, že ho také již nespatím a že nuto, že
býti
S hlavou svšenou,
jeho postava vymizela na vždy ze zástupu ;poslu-
cha
soudní sín. Byl hezky
dlouhá,
pedlouhá doba.
žaláních ubíhá
as
stár,
V tch
a
devt
let
je
úzkých kobkách
zpufale pomalu.
Kterak pan Vilibald Vonásek dobyl
svobody. (Psáno v
kvtnu 1887
pro „Nár. Listy".)
krásné nedlní odpldne, ke tetí hodin, když pan Vilibald Vonásek, svého e-
Bylo
,
mesla ženský
ženských krejí, dvaceti
letech
které za
—
krejí
jeden \z
ponvadž daly
se
ženské,
tch nkolik
let
které ijí
za
zniily všecky
ženské krejí — když mšan, len
násek, pražský
posleditích
do toho v posledních fatku
a
mužské
tedy pan Vilibald Vo-
sboru a zasloužilý vý-
na žín hubené polámanými péry vrzající pohovky, povleené žlutomodrým cvilichem, a sáhnuv pod podušku pro
bor spoleenstva,
vstal se sležené,
a
modrý nale
a
ohebný
kapesní šátek,
utel opatrn, avšak doko-
vycvikovan svj nos.
Byl
to
táhlý,
mkký
a
velice
pokaždé \první výkon
pán
Vonáskiav, když v nedli vstal s pohovky, na níž zažíval i
po
asem v
obd práv
obd
jenom nedlní. Byl by rád
líhal
všedního dne, avšak takového* mrhání
nedopustila paní Vonásková, vdoucí, že tchto dobách ženský krejí nemiaže si hovti.
125
Nco
jiného by bylo, kdyby
její
muž
byl
mužským
krejím, ano! Mistr Vilibald V;onásek svinuv
opt pod
uložil jej
modrý kapesník
podušku, vyšel z
,,
parádního"
pokoje do pokojíku prvního, menšího, který byl
zárove dílnou, sal tu s opažení dveí runík, vyšel do kuchyky, namoil cíp runíku ve džberu s vodou, a vrátiv se do dílny, protíral si oi a tel obliej až do ervena, aby zahnal ospalost a aby
erstvji vypadal. Tak;Ovéto vytení zraku po od-
poledním vyspání neškodí.
Potom shodiv ošumlý, moly prožraný a tapc jakési Šedhndpzelené barvy, oblékl
zbavený župan bílou vestu,
na postel
již
ped obdem šetrn
byl
položil, a
chopiv se kartáe
tmavomodrý nedlní ,,kastor" se širokou
kabát,
jal
svlékl
a
se cíditi
po kabátu, hedvábný
stechou, naež se oblékl na
vycházku.
Po celou dobu od probuzení pán mistrova až do jeho obleení sedla paní Vonásková nepohnut u jediného okna dílny, jímž se stavení
na Emauzský
klášter, a
etla
dlá
si
nm
umt pékn
blázny
a
neúnavn Pražský Den-
Je za krejcar, netahá se nikdy
ník.
v
hledlo ipes nízká
podskalská na kostelíek svaté Trojice
z ozbrojených
s,
sbor,
vládou, nepolitiky
je
hromada a že jí mže každý meta vyroz— a druhého dne ráno se plátkem podpálí na snídani.
Jen chvílemi, když pan Vonásek
pi svých pí-
pravách obrátil se k choti zády, mrskla po
nm
:
126
zraky a v jejím pohledu jevila se nepochybná ne-
dokavost.
Konen byl mistr tsn suché jeho tlo,
hotov,
hlav a
vyníval cíp erveného ka-
modrý kabát objímal
z levého šosu
mu pevn
sedl
kastor
na
pesního šátku, nedlního, hedvábného.
Pecházel ješt chvilenku ního pokoje a nazpt, jakoby to
ped
jen rozpaky
,,
z dílny
nco
vyražením"
do parád-
hledal, ale byly z
V
domu.
ta-
—
kových rozpacích tonul mistr Vonásek vždycky a
ml
své píiny. Pojednou však chopil se dešt-
níku,
,,Tak
Na stila
skrz
se na pat Bohem, Katy
obrátil s
ekl rychle:
a
." .
.
slovo ekala milá jeho polovice. Spu-
to
okamžit potištný papír do okuláry pronikav na muže „No, kam pak zase?" „Že se tak
mírn.
Katy,"
piva.
týden dost
Víš,
že
mám
A
ranty
já
také
A
.
tu
ty jen
ti
krku, co? Já toho
tak utéct a nechat
Ale to
probhli
m
znáš.
vezmeš
ustrojím, a
je
trochu
již
na
!" .
.
na chtáne!
pkn,
si
toho píchání za celý
za celý týden taky dost, a ráda bych
hovila.
se
Vonásek
odpovídal
„A dti mi chceš nechat na
mám
se:
nedle, projdu se trochu a zajdu
,,Je
sklenici
ptáš,
pohlédla
klína,
a otázala
je s
mi
si
po-
ty
ha-
pokej
Jen
sebou, aby
." .
.
vystrila hlavu z okna a volala
dol
na
ulici
„Tondo,
kem !"
Kaenko,
nahoru
!
Pjdete
s
tatín-
127
Pan Vonásek svsil smutn hlavu. Takhle mu ho doprovázela dtmi, anebo mu povsila aspo caparty na krk.
Bu
pokazila žena každou nedli. i
s
uvádla za píinu, že si chce sama odpoinouti a pak aby se dti proskoily. Ale mistr dobe tušil píinu pravou: dti mly mu býti závažím a donucovacím prostedkem k brzkému návratu. Nepála mu, aby se zdržel veer trochu déle v hostinci, a docilovala toho tím, že s ním posílala dti. Tolik dvry mla v jeho otcovskou svdomitost, že nebude drobotinu moiti dlouho v hospod. Stalo-li se toto,
také
-
Zatím co pan Vonásek tonul ve trudných myšlenkách a louil se s
po
devných
pknou
nedlí, stoupalo
již
schodech tvero nožek, a když paní
Katy Vonásková otevela dvée, vítily se do pokojíku letá
dv
ratolesti
Kaenka
a
poestného rodu krejová: pti-
Tpnda, as
pl
tvrtá roku starý.
Paní Vonásková namoila do vlažné vody v
dnci
m-
umazané oblieje omladiny za náramného vaní obou cikán, navlékla dtem svátení šateky, pivázala holice klobouek a narazila klukovi epici, dala každému jakýsi
hadr,
pejela jím
konen pokynula ,,Tak, te mžeš jít!"
krejcar a
muži:
Mistr otevel dvée, pustil dti za nimi se svislou
hlavou, jakoby
naped
a kráel
na
šibenici.
šel
128
Kudy mistr Vilibald Vonasek za krásného odpldne nedlního dti provádl, není naprosto dležitou okolností pro tuto historii.
Jisto
pravdivou a velepounou
že as
jest,
o osmé
hodin veerní
napadl k ,,Vidlovm", jak se íká pivovaru na Kar-
lov námstí u Virl. Poruil dva pllitry erného piva, jeden sob, druhý dtem, koupil njakou
dtem po párku, a hledl toužebn a zádumiv k ostatním stolm, u nichž sedli misti umní obuvnického, krejovetkviku, dal
si
,,poláka",
ského, knihaského a ješt jiného bez žen, bez dtí, mazali top-iny* a bavili se jinak zcela nenucené. Blíže
dveí ovšem sedly s
dtmi
mimo
a
pítží, jaká vypil
ješt
také as dva, ti páry manželské
n
tísnila
pllitr
i
dva ti otcové
s
podobnou
Vilibada Vonáska. Náš mistr a vida,
pohlížel starostliv na
že
táhne
dti, které
již
na
desátou,
poínaly
klí-
mati.
Pomalouku odhodlával i
zaplatil
starý
mistr
útratu,
když k
se,
nmu
že
pjde dom,
pojednou pisedl
známý, kterého už díve pozoroval. Byl to kominický eicha, kopa pálená, který už
dávno nemohl vymetati komíny sám pro slušné bicho a obstarával svenou práci svými „prvními koncipienty", jak se smíchem íkával kominickým svým tovaryšm. Vida, že mistr tváí,
usedl
k
Vonásek platí a jak mrzut se nahnul se a huel mu do
nmu,
ucha: hráli v karty.
129
vám
,,Zase
stará nadlila ta
káata?
Pro
pak
berete s sebou?"
to
„Pro
je berete!" odsekl Vonásek podráždn zbytenou otázkou kominíkovou. „Neberte je, když vám je stará nandá. Myslíte, že se s nimi tahám
z
rozkoše?"
„Mn
by
nechtl!"
já
„A Bože," vzdychl Vonásek bych
„A
vašem
na
já byl
vašem
promlouval jReicha horliv. abyste se tahal ješt
„Rád bych se
S;
^,
míst zbavil," Nemáte dost dení,
tou opatrovnou?"
zbavil,"
mluvil
nco užily ..." pkné užívání!"
,,To je
na n,
kejte
je to
—
ped
Vonásek
sebe, „ale jen jak! Chci mít svatý pokoj
aby dti
„kdy-
teskliv;
míst!"
bych se toho na
já
kominík
odpovídal
nenandala,"
je
sebevdom, „kdybych
—
a pak
brumlal eicha. „Kou-
ospalé jako
koky.
Já vím,
znám
—
jednou bych udlal kraval !" a je po ei. Jen to petrhnout, jen petrhnout „A Bože," povzdechl Vonásek. „To mou starou neznáte. Ta si nedá nic petrhnout! Ta pevaši
starou
ale
.
trhne
.
.
m!" eicha k VonásZstate jednou s tmi ci-
„Poslouchejte," nachýlil se kovi,
„poradím vám.
hodn dlouho venku, takhle do dvou hodo rána! Že vám je podruhé nehodí na krk!" „O Bože, kamaráde, to bych odnesl! A pak svdomí, dti tak umoit!" „No, jednou," dodával í^eicha, „to by je ne-
kány din
to
zabilo, a
ml
z pražských
byste pokoj."
zákoutí.
9
!
130
to
„To bych teprv neml pokoj," odpovídal Vou 'pedtuše vcí, které by nastaly. „Toto, by dopadlo zle!"
tu
také
násek
mužem!"
„Ale máte být
na
ale jak
—
ženu
vidíte
ji
mrknu, sebere
ni
eicha. „Mám
horlil
tamhle? se a jde
—
dtmi,
s
i
dom
i
tmi
s
To by mi tak scházelo nco podobného A proto se nám všem daí tak špatn v emesle, že jsme takové baby! To má vplyv na všecko, poklady.
holenku, na všecko!"
love,"
zahýbal Vonásek na odHned bych svou špatn! boku, ,,vám se tak daí krejovinu povsil, kdybych moh' být takovým ko-
„2e hešíte,
miníkem!"
„E mlte,
eicha
a
dejte
si
že Vonásek
vida,
ješt
smál se
jednu,"
a kouká po
dopíjí
ka-
storu.
„Nejde
,,Tak mladí se
se
z
s
dtmi
je
budete mít zase
už nesejdeme
—
!"
horlil
tak tu
kominík. máte, na-
mého!"
eicha Vonásek
kamaráde, musím
podruhé."
„Podruhé pijte
nejde,
to,
dom. Až
pistril svou sklenici
se napil
njak
lépe,
ejn
dobe.
—
a ku podivu,
ped
te mu
Vonáska, chutnalo
než prve. Neplacené pivo chutnává oby-
Pak pipil po druhé, po tetí, eicha mrkl tajn na sklepnici, která pinesla mu hned pivo jiné, a první sklenice zstala již ped Vonáskem.
Když
ji
dopil,
pistril
mu eicha nepozorovan
131
druhou, a tuto eskamotáži provedl nkolikráte. Pan
Vonásek
pil,
pil,
a už jen blábolil.
Dti
vedle hla-
sit chrupaly.
Byla tmavá noc, ale vzduch zavánl stávajícím jitrem,
na-
již
když se pan Vonásek žejbroval
Ob
chuátka od Virl, na každé ruce jedno dít. spala jako zabitá a visela mistru krejímu pes ramena jako pytle písku. Svdomitý mistr kominík ho doprovázel a dával pozor, aby Vonásek s, dtA nešel jen k domu, nýbrž požádav
mi neklopýtl. dole strkal
domovníka, aby posekal, až se vrátí, vyVonáska inahoru, dávaje mu ponauení, aby
dti hnedle do postýlky uložil, teba obleené. Jen aby nevzbudil starou! Ostatn Vonáska vedl pud, co má dlat. ím více se blížil okamžik, kdy se octne pod stechou, kde vládne jeho žena, tím více stízlivl a vystupoval po scho-
se jen tiše choval a
dech ku podivu rychle a
icha otevel klíem, zastril klí do dveí
jejž
jist.
Byli
krejímu
z
e-
u dveí.
kapsy vyal,
v kuchyni, pošeptal Vonás-
dobrou noc", pimkl dvée a chvíli nasloudo pokojíku — chal. Cítil Vonáska, jak vešel ale jinak bylo ticho, zázrané ticho. Mistrová spala patrn prvním spánkem. Snad ekala dlouho do kovi
,,
i
noci,
snad bdla ješt
vena usnula.
A
ped
chivílí, -až
víme dobe,
konen
zna-
že -první spánek
je
nejtvrdší.
Když
byl
eicha
ješt chvilku postál, odkradl
132
ode dveí a sestoupil takka šeptem
se
schod,
se
domovníkovi dvacetník a ubíral se dom, na Karlovo .námstí. Smál se cestou jako lišák a vrel
dal
do vous: „No, si
o
jak
si
to
dnes
Vonásek
odnese, tak
mu
ješt nikdy neodnesl. -Ale podruhé
jist
nesví!"
cikány
Vonásek vstupoval do pokoje se strašlivou pedtuchou, jak bude uvítán, ale pímo užasl nad tichem v celém byt. To se ješt nestalo Za celé manželství nezkusil, aby žena jehb spala, když se vracel z hbspody! Dnes je to poprvé. !
Honem pistoupil k. postýlce dtí, spustil pozorn kluka do hlav, holiku do noh a tásl se a^ nerozkiely. NeOddychl si, urovnal je v peinách, zul jim opatrn botiky, aby se ve spaní nepokopaly, pikryl dti peinkou a šoural se ke své po-
strachem, aby se neprobudily stalo
se
tak.
Shbdil rychle boty a
steli.
postel, pitáhl .pokrývku ke
díky nebi, že až dtsud
odv, pekotil
brad
vše tak
se
šastn
dopadlo.
Avšak hrobové ticho v pokoji bylo náhle rušen'o stele
dušeným zvoláním,
na
a vzdával vroucí
pe-
kteréž picházelo z po-
paní Vonáskové: „Vilibalde!"
ný
Vonásek zkoprnl. Žena nespí! A jaký to hrozteba že tlumený. Jak se zíostí tese! Vo-
hlas,
133
mu
násek znal tenfo hlas a bylo
mu
volno, když
„Vilibalde,"
síle
t slyšela otvírat tm dtem To
nespím, ty starý nestyo! Já já jen mlím k vli
zavírat,
že spí!
tvé štstí, ti
nco
povím.
„U Vidl,
vždy hrozn ne-
hml
nad hlavou. pbkraovala paní Vonásková, „já v plné
Te
Kde
!
a je
nechci budit, ale rán'o
je
byl?"
jsi
Katy," odpovídal
malomysln Vo-
násek.
„Nestydo paní
Katy.
„No,
asi
kolik
jedenáct
hodin?"
je
pry
.
.
."
odpovídal pan Vo-
násek ztrápen, nemaje vlastn ani lik
tlumen
pokraovala
nestydatá!"
„Víš,
potuchy, ko-
je.
„Ty necudo starý!" zasyela paní Vonásková, „bodej že je jedenáct pry — te odbily v Emau!" zích s plnoci. Pokej si, ráno Ano, ráno. Pan Vonásek vdl, co ho oekává, a pál si te, kdyby tak mu peletl pes hlavu mžikem celý týden, aby ml dávno vše za sebou.
dv
Proto však pece usnul pan Vonásek. Nezvyklé množství piva ztýralo se z postele jeho
Nevdl, mu, že potom jím
se
Vilibalde!"
jak
mu
hlavu
a brzy
ozývalo
skípavé chrupání.
dlouho
sípal,
však pojednou zdálo
mu zaléhá v uši dtské veštní, hned nkdo zalomcoval a volal: Vilibalde, ,,
:
134
Vonásek pila
irému
se probudil.
erná
noc byla
již
ustou-
z ulice ozývalo se protivné ranní
dni,
U
Vonásková nebo zemtesení, a volala na zbuzeného Vonáska: „Vilibalde, kam jsi dal dti?" vrabí skehotání. vyjevená, jakoby
postele stála paní
práv
byla unikla
pamt, sbíral, zabruel mrzut:
Mistr sbíral
v
vrahm
konen mu
zasvitlo
mozku a „Kam bych je dal! Do postele!" „Ale naše dti kam jsi dal, Vilibal-
d e !" volala paní Vonásková Kdes to chodil, muži, kde jsi jsi
pivedl „Pít,
pít!"
dom
zoufale.
njaké dvátko
volalo
už díve. Volalo ovšem marn,
Vonásková
vstala,
aby
— vždy
jiné d
t
i
A !"
.
na postýlce, jako
nebo když
pOidala dcerušce
znala, že v postýlce jsou idti
Kaence Vonáskovic
„Naše dti!
se potloukal
cizí,
paní
vody, se-
po Tondovi a
památky.
ani
zaslechnuv nepovdvátka, vzpímil se na posteli a hledl blbým pohledem na skupinu cizích dtí, nad nimiž stála jeho žena, lomíc rukama a volajíc plativým Mistr
domý
VilibaLd
Vonásek,
hlas
hlasem
„Kdes nechal naše dti, nešastný love? Kdes je ztratil, ohavo otcovská, kdes ukradl tyhle, abys pece
nco
dom
mluv, nebo se stane
pinesl? Mluv, Vilibalde,
nco
Mistr Vonásek rád
by
hrozného!" byl mluvil, ale
nevdl,
co by ekl. Založil hlavu do dlaní na kolenou a
pemýšlel, pemýšlel, avšak nedomyslil se nieho. Vše, co se bylo udalo
do okamžiku, kdy
ulehl
na
!
135
bylo
postel,
rouškou
zahaleno
nepamatoval se na
snách tanula
dom
nj
pro
—
mu
neproniknutelnou nic.
Jen
jako
ve
na mysli lidská postava, která ho
Ale kdo to byl, nemohl pan Vonásek uhodnouti. Zoufalý náek Vonáskové a naprosté zpitomní mistrovo trvalo až do sedmé hodiny ranní, kdy se pihnal od ,,Virl" njaký podomek s otázkou, jestli se pan mistr nezmejlil v dtech", že ho sem jeden pán posílá. doprovázela.
Vilibald
,,
Tento
,,
jeden pán" byl kominík mistr
dobe vdl,
eicha,
Vonásek zmýlil. Provedl jeden ze svých žert, nastril Vonáskovi své dva caparty, kdežto dti Vonáskovic spaly již od jedenácti hodin u eichu. Podomek odvedl od Vonásk malá Reišata a za pl hodiny potom který
jak
se
'pan
objímala paní Katy Vonásková oplakávané své po-
tomeky... Mistr Vilibald Vonásek odnesl ádn tento svj osudný návrat z hospody, ale nabyl svobody. Od té doby nesvila by mu paní Vonásková dti ani za milion — a mistr Vonásek chodí do hospody sám — a jak rád .
.
.
Poslední sázka. Crla „pírodo-" a povahopisná ze života pražské „Flámy".
(Psáno v listopadu 1887 pro „Nár. Listy".)
Léto
chýlilo se ke konci a
oihled ubývalo
Pole kolem Prahy dávno se strniš
Ve
vál
již
dne.
byla požata a
chladný, ba chvílemi kousavý
vítr.
výletních místech a v zahradách blízkého okolí
ídly
víc a více
ady
pražských návštvníkii, a kdo
odpldne nedlního
vylákán do nebo do Šárky, spchal s asným veerem ku Praze, nebo brzy po západu slunce rozbhl se po silnicích a cestách vítr, který neist protepával opozdilce. byl
za
Kre,
teplého
Kunratic,
do
Tato doba
je
ale s
Hvzdy
smutná pro hostinské v okolí, hoji vítají hospody a kteréž mly za parného léta
velikým uspokojením
spdky
pražské,
Nevdné
„mrtvou sezónu". z
nich
za dusných
dn
obecenstvo, které se
letních
vytratilo,
navrací
do tsných, zaazených, nízkých kleneb a zasedá ke stolm, na nichž po dlouhém ase se znenáhla
objevily se
isté
ubrusy.
137
Byla taková pozdní
nedle, kdy není pra-
letní
nijakou pochoutkou potloukat! se do noci oborou
Hvzd
nebo Krským lesíkem. Nikdo by neFláma" obojího pohlaví je zimomivá. Vychrtlé, unavené ty postavy tesou se v prvním zavanuti podzimu jako list, kterýž smeten vtrem se stromu uvázl suchou stopkou v potrhané pavuin, jejíž tviirce dávno zahynul. Je po letních radostech, je po válení v lesích, je po vytloukání zabranských hospod a hospdek. Zase žije Praha a její krmy a výepy,
ve
ekl,
jak
nichž
v
zejména pražská
se
schází
obnovuje známosti Byl nedlní
prvn ve
,,
výkvt pražského
pepictva
a
zimní sezóny.
z poslední
veer ke konci
zas oživila se skrovná
Vyšehradské tíd.
V
srpna, a toho dne místnstka „u basy"
této
ctihodné
hospod
scházel se roztomilý brak výletnictva, kteréž vra-
pes Vyšehrad
celo se
pad
také z Lišky.
Kre, po píznámé mladé vesms
z Kunratic, z
Byly to
postavy staeckých, popelavých tváí, se vpadlýma,
zakalenýma oima, kými, jako s
úzkými
s oblieji hladkými anebo s ídproškubanými kníry pod nosy, nebo
,,kotletky" u uší, s
ídkými
vlasy bez les-
elech ro'zlézají se ve škaredou ofinu, uprosted rozdlenou. Oeš tento tší se veliké oblib u dvojího druhu lidí, totiž u nejvtších flám a u nejvtších švihák, kteí udupávají dlažbu na Píkopech. tyto sorty pražku, kteréž na nízkých
Ob
ského
obyvatelstva
mají
také
jinak
mnoho
spo-
leného. Pepíci nepišli k „base" samotni. Skoro všichni
138
doplnni dstojnými družkami, onmi švad-
byli
lenkami, kteréž skoro celý rok
na šmolku,
falcovakami
šikami ru-
nešijí,
naplovakami
šteperkami,
kavic,
krabic z továren
knihaskými
sklepnicemi bez místa. Tyto
dámy
konen
a
velikou vtšinou
byly „u basy" jako doma. Vcházely do místnosti za
svými galány, tech
ale
hospdky
sedly nejdíve na
místech, v kou-
pohodln To kterých si pr-
a mezi okny, aby pehlédly
celou prostoru a vidly, kdo vchází a odchází.
tvoí jedinou zábavu tchto panen, vodcové jejich v hospod nevšimnou,
tém
vtším dílem na
jejich
útraty.
a
pijí
toho zrna
Rytíi
promluví na své spolenice za veer jen nkolik a ta jsou:
slov,
nechceš ven?"
dležité
,,Náno,
Nebo
záležitosti
tito
pij!
Mano,
jez!
Tondo,
rytíové mají projednávati
mezi sebou: jaký byl poslední
manévr, kdo z nich byl na verejším veteránském
pohbu, kdy bude
A
hovor
týká-li se
vbec
cují-li
chy a
—
zas
flám
vyznávají nejspíše
by
s
pocitem pý-
vera v sobotu, vynadali svému rád udel jako vozejkáskou
hrdosti, kterak
mistru, který
njaký poheb vojenský. jejich zamstnání — pra-
je
kobylu, jak sfackovali soudruha v práci,
ponvadž
nechtl pjit zlatku na nedli, jak schovali perka dílovedoucímu v díln nebo v továrn, aby nemohl
dom. er,
Tyto
nebo
historie
s
velikým za-
—
a
poslouchá
dostuinním o svém se
opakují se dvacetkrát za ve-
každý z nich vypravuje hrdinství
rád.
Holky cházely,
za druhou piopt, aby na hák
se usazovaly, jak jedna
ale
hned
povstávaly
139
nad sebou
výkonem
povsily klobouk, a nejbližším
bylo, že
si
tyi
olízly
uhladily ofinu na ele.
Nebo
náruživ
ofinu, kteráž! je
dležitou ástí
a krásy.
ím
hustší,
ím
jejich
prsty pravice, aby tyto dívky milují
i
jejich
úboru
hloubji splývá k oím,
tím pyšnjší je na ni pražská Pepice. I pod stechou kriminálu peuje co nejnžnji o svou ofinu, s níž pichází ped soud a které nezanedbá po celé
trvání
,,Dnes
trestu. je
nás
hodn,
tady
bude sedl k soudruhu
dnes
tu
brajgl," pronesl jeden leni spolenosti, kterýž
kamen pes stl. u
proti
Odkud ale
zaznívá
vzali
vchodu, naklánje se
slovíko
velmi
asto
,,
brajgl",
z jejich
široký význam. ,,Bude brajgl" no,
—
tžko úst.
totiž veselo,
pekeln krásn. Ale brajgl znamená
tanení zábavu,
hádku,
vypátrati,
Brajgl
má
hlu-
také divokou
rvaku.*
* Když jsem uveejnil tento nártek poprvé v „Národních Listech", neuznal jsem za nutné, abych podal vysvtlení slova Avšak mnohé dotazy „brajgl". po otištní rty po-
tená
Vc
nebylo by bývalo zbyteným. zajímala, o emž svdilo nkolik z obecenstva vyšlých ústních i písemných objasnní zkomoleniny užité, jejíž pvod byl ovšem již díve znám. „Brajgl" vzniklo i význam v letech sedmdesátých v pražské malíské akademii jako vtip a po mšný výraz pro nco, podobajícího se manýe proslulého nizozemského malíe Petra Brueghela (nesprávn Breughela) mladšího, zvaného také pekelným Brueghelem. Z akademie vynesen „brajgl" ovšem dále, hlavn do spoleností v hostincích, a tu asi byl pochycen a níže zavleen nkterým lenem pražské „Flámy", kteráž ochotn jej pijala a význam jeho dosti správn vytušila, ale také jinak svému
uily mne,
že vysvtlení
mn
vyjadování pizpsobila.
Spisovatele
140
„To byl brajgl!" vypravuje Pepík z rána ka„Camrda dostal facek jako máku!" A kamarád odpovídá:
marádovi.
„U
—
chytrého zvíete
—
námstí)
byl
do rána a pak jsme Ten,
kterýž
(„u lišky" na
také brajgl.
si
zarazili
sliboval,
Janském
Tanili jsme do pti
na špric k Lojzovi." že
bude „u
basy"
Ferdinand Macek, takto rukaviká,
brajgl, byl
ale
dva roky bez práce. „Ano," íkával astji v kruhu sob rovných snaživc, ,,já se v tom
již
asi
sedu, ne? Já kži nesnesu, padá Pepíkovi padá všecko na prsa,
mn a
na prsa!" pracuje co-
kamenníkem, padá mu ovšem prach pískovcový na prsa; ale kdyby byl vodákem, padala by mu jist na prsa voda. koli.
Je-li
i
Protjšek Mackv, nedouený kniha Pondlek, podíval se lín na Macka, jakoby chtl íci: ješt
toho nemáš dost? a pak zívaje odpovídal: „Já dnes nejsem štnice na brajgl.
ák uden
beky, jsem jed nika
.
.
M
Radji bych
bolí drosi
hodil
." .
.
„Máš .monajs?"*
„Moc
ne,
odpovídal
,,ro
.
otázal
se Macek.
mn se tenhle tejden nic nehodilo
." .
.
Pondlek.
„Tak nemel na sucho," ekl Macek odmítav. bys nás chtl vykuchat!"
Pak postavil *
se
chopil
,,basa",
Pvodn
sklenice,
hostinský,
koalka, pak
i
kterou a
práv na stl
utev okazovákem
peníze, ale jindy také
rozum.
:
141
pnu, posouvl
levice
k sousedce
sklenici
a
pro-
nesl nedbale:
„Nalom, Pepo!" Byla to jeho milenka, kteráž pišla
zárove. Byla dost vábila
píliš.
nos.
a
Oi
ušnice.
pi
tle, ale tvá nenahndlý, širší než vynikajícími, skoro ernošskými jkulatá,
nad tmito fievábnými ústy trel prosedlý ženštiny
byly bezbarvé,
líné,
od-
a v
zavšeny byly kiklavé náJedinou vnadou byla plná adra dívina,
stávajících jejích
kteráž
Mackem
obliej byl
Její
široká s
delší, ústa rty,
s
uších
byla stísnna
na tomto živtku
životem
Dlouho by musil podobný nevkus vymyslil. Pepa nalomila", naala
žlutou rží.
,,
Mackovi, utírala
ohavn
byla pipjata
si
zeleným, a
modrá mašle
lovk
se
pemýšlet, aby
sklenici,
a vracejíc
kostkovaným' šátkem
ji
ústa.
Prve, když Pondlek odpovídal Mackovi, že nemá mnoho penz, utkvl na nm pohled Pepin s náramným opovržením. Nu, ano, ím pak je lovk bez penz! Chvíli sedli tito ti u stolu u kamen, nemluvíce slova;
na všech bylo pozorovati
povdomou
flámovskou únavu, ba, otrlost, a nechu ke všemu na svt. Macek žmolil studený kousek viržinky v ústech a
Pondlek
si
vyškraboval nožem nehty.
Pak vzpomnl Macek, že by mohl veeet, a povelel, aby mu byl dán jídelní lístek. Dlouho hledal a
vybíral,
než se rozhodl
podal jídelní
„Chceš
list
lín
jíst?"
Pep
a
pro ledvinky.
nehled na
A
zase
ni pronesl
142
Pepa prohlížela
konen
a
aniž
lístek,
„Dnes mají zemtesení pen
n
i
Za se
rosol,
u,
do ruky,
dej porci toho."
pražské Flámy h u-
sulc.
Macek ledvinky
chvíli pojídal
tásla na
—
e
Zemtesením jmenuje s
vzala
jej
ekla:
a
ped Pepou
huspenina.
talíi
— a všem byla njak dlouhá Zvlášt Macek hledl mrzut pes hospodu
Pojedli, popíjeli chvíle.
k ostatním stolm, kde pomalu picházela zábava
Pak
do proudu.
sáhl
bolku na viržinky, otevel „Já vím,
v
ji
—
hlav
to-
byla prázdna. drtiny,
na všecko
vrel zlostn. „Celou cestu z Kre jsem myslil, že si koupím u brány hebíky.;."
zapomenu na to
mám
že
do kapsy, vyal
lín
!"
„Tady vedle je vyplazený Turek na vratech," poznamenal Pondlek.
Macek a vyšel
se zvedl, sáhl pro klobouk,
narazil jej
pro viržinky.
Jedva se za ním zavely dvée, vzhlédl Pon-
dlek živji k Pep, pitlumen: „Poslouchej,
která
Pepo,
sedla u
pro pak
zdi,
nechceš chodit
se mnou? Co pak máš na Mackovi? tak vedle sebe
„Co
je
ti
jako
dv
telecí
do toho!" utrhla
a pronesl
Sedíte zde
hlavy u ezníka!" se
Pepa.
A
pak
ekla klidnji, ale docela lhostejn, a hledla pi tom k vedlejšímu stolu: „S tebou se ješt každá okradla!
dutý jako hrnec
—
Jsi
poád
Macek má vejdlky a peníze!"
143
„Však
nimi neupadne," odpovídal
s
posmšn
Pondlek. „Ani by nemoh' chodit do slušných kdybys mu nebyla koupila klobouk — vidíš, ." že to vím Pepa se ponkud zaervenala. Mrzelo ji, že je prozrazeno, že šatí Macka. Než našla vhodnou odmíst,
!
.
.
pov
na poznámku Pondlkovu, otevely se
a byl
tu
Usedl, zapálil
aby
a
pak,
u
stolu
dvée
Macek. si
viržinku, vybafl nkolikrát siln
konen
uhostila,
zlomil
otázal
se
krk
nud,
která
se
Pondlka:
chtl bys toho jedníka?..." „Co pak máme dlat!" odbroukl Pondlek. „Tak to dej dohromady," pobídl Macek ka-
„iNo,
maráda. obešel dva ti stoly a od kapo jedné postav. Ti „drželi na jedníka". Když Pondlek odešel od stolu, obrátil se Macek napolo k Pep a pronesl velitelsky: ,,Drž palec, Pepo!"
Pondlek
ždého
vstal,
se zvedlo
vracel se ke stolu, pivádje úastMacek velel ,,basai", aby podal karty. Hospodský vyhovl a podávaje karty Mackovi, napomínal pitlumen: „Hrajte moude, a nemám njakou mrzutost!" Macek kývl hlavou, a míchaje karty ekl
Pondlek
níky, a
spoluhrám: dám bank!"
k ostatním
„Já
144
Hráli, a by nemluvili, bylo zejmo, že je nuda nadobro zaplašena. Všichni pijímali karty z ruky Mackovy a s úastenstvím je „gustýrovali", i
jednu kartu pes druhou, a hledli vždy nedokav,
když „kupoval" Macek. Mezi hrái souvaly
drobné
k Mackovi
a^
jednotlivých
peníze,
zas
brzy
stále
prohrané
se
po-
smrem
vyhrané z banku na hromádky
hrá.
S nejvtším úastenstvím pozorovala hru Pepa.
Bželo en;
o peníze a dnešní den dosud nebyl skon-
noní kavárna a tam se také Hlavn však vnovala pozornost he Mackov a Pondlkov. Pondlek sázel zpoátku velmi opatrn po nješt zbývala
penz.
nesmí bez
krejcarech, nejvýš po desetníku, a jakoby ho Štstna chtla navnadit, skoro stále vyhrával. Pak byl smlejším a vysazoval po dvoušestáku a po dvou, a zase skoro stále vyhrával. ,,Monajs" Mackv pecházel pomalu, ale stále v majetek Pondlkv — a banku ubývalo, nebo ostatní hrái kolika
Mackv neml
do-
ploval. Macek pomalu se roziloval a
ani
asu, aby si zapálil viiržinku. Dumlal zas už hodiny studeného slavíka.
pl
neprohrávali
tolik,
aby
se
schodek
Výhrami nabýval Pondlek odvahy, a když as po dvou hodinách zbývalo v banku Mackov nco pes zlatku, pronesl pojednou Pondlek strun: „Hop ten bank!"
Macek
položil karty a otázal se, jakoby nebyl
spolehliv slyšel:
„Ty hopuješ?"
145
„No, abychom se s tím zbytkem dlouho moiH!" pisvdoval Pondlek.
A hrái koupil
ne-
„táhlo" se tedy jen mezi nimi, kdežto ostatní ú asté nstvím
s
—
Macek
a
Pondlek,
Koupil
pnhlíželi.
Macek byl ,,trop". Pondlek hromádce a hled s jed-
shrábl rozbitý bank ke své
noho hráe na druhého, ,,Mám já dát bank?"
pisvdovali, ale Macek prona oko lhostejn:
Pizvaní hrái nášel
jednotvárn
„Už
—
tázal se:
a
nehraju, dnes
mám smlu; ptka je
jsem rád, že mi zbylo na
Po prohe
veei
Macek pomaleji
pil
.
a
mén
pistrkoval sklenici své spolenici. Za to
nkdy, míchaje vou a pobízel „Pij,
hled na Pepu,
karty a
v pekle
." .
asto
Pondlek hodil hla-
krátce:
ji
Pepo..."
A Pepa
tedy pila ze sklenice
Pondlkovy
a
hledla chtiv na vyhrané jeho peníze, kteréž shrnoval
pod klobouk. Uplynula
další hodina.
štlo. Spoluhrái jeho,
Pondlka
zmužile do hry, aby se o výhru dlili,
štstí
neopou-
kteí se na poátku dávali
pozbývali pomalu chuti,
Pondlkovu rozu Pondlka
nebo
bylo jak uarováno; mli-li oni jednadvacet, koupil
on jist také
tolik,
a bylo-li jeho první kartou eso,
dokoupil ke konci na „velusa".
Z
hrá
zbývající
jeden po
ohlásil
druhém odstupoval a když
poslední
Pondlkova bezmála na z pražských zákoutí.
sázku,
páila se výhra
desítku. j^Q
:
146
„Co
ml
ti
zbylo?"
tázal se
Pondlek hráe,
nímž
s
táhouti posledn.
„Osm
švihl/'*
odpovídal tázaný.
„Hopni to!" pobízel Pondlek kamaráda rozjaen. „Ty tch osm — já všecko, a nenesu nic
dom!" Bylo to lákavé nabídnutí.
Hrá
nadzdvihl klo-
bouk Pondlkv, aby se pesvdil, co mu kyne, tam nkolik smakaných zlatek a hromádku drobného stíbra, pikryl zase bank a zvolal: ,,Jedu pro n! Tu je osm švihl!"
a vida
Tentokráte trvalo ho.
Spoluhrái
tak
že
maje
již
,,
kupování"
neobyejn
Pondlkovu padaly samé plnou
ruku
karet
poítal
trnáct. Vztáhl ruku ješt jednou a dobral
miku.
Položil karty naistl a
hledl
dlou-
figury,
upen
—
teprv sed-
na Pon-
dlka.
Jakoby tušil, jak vc stojí, promluvil Pondlek: ,,Te máš jedníka, vi? Hele, jak držíš!" A kupoval sám. Avšak štstí zavsilo se mu
m
dnes na paty. Pondlek zvedl ke své desítce touše a
obrátiv
karty,
„Koukej,
zvolal:
nemohu
za to!"
A
pro peníze
sáhl
hráovy, kterýž rozzlobiv se, mrštil kartami o stl Podruhé ekni, blivoni, že nás chceš svlíknout, a my ziistaneme sedt u svého piva!" ,,Hra je hra," odpovídal chladnokrevn Pondlek odstrkuje karty do prostedka. Jednou já, ,,
,,
* Desetník.
147
ty, jednou naše Anka — to je stará. Dám vám v nedli revanš!" A potom zvedl klobouk, položil jej na židli vedle a jal se pomalu rovnati smakané zlatky a poítal z hromádky desetník. Napoítal pes de-
jednou
sítku.
ped nímž
dávno prázdná sklenice, hledl upen na poklad svého soudruha a poítal v duchu s ním. Pepa upírala bezbarvé, ale Macek,
stála
nyní rozilením blyštící se a
oi
závistiv na peníze,
když zmizely v pomakané, odené tobolce Pon-
dlkov,
šlehla
okem zuiv po Mackovi,
že prohrál.
Ale Macek nepostehl tento zlobný pohled. Díval se
zdánliv zcela lhostejn po
hospod
a chvilkami
zavadil o
tvá šastného Pondlka, kterýž rozjaen
výhrou a
pitím,
mén
opatrný než díve, pohlížel
lanými zraky na Pepu. Macek vdl, co hled
znamená.
Jako
mimodk
otoil
po-
ten
nyní
hlavu
oknu a mrskl okem po Pep. Sedla tu s rukama openýma o stl a dívala se neodvratn na Pondlka. Neusmívala se, nemraila se, nemrkala ani — jakoby hledla na plot, a pece Macek vdl, k
dvoje zraky
co tyto
—
Pondlkovy
a Pepiny
—
spolu hovoí. Bylo tu vyzvání, vybídnutí, hartusení se strany
pohled
Pondlka,
Pepin
a
onen zdánliv mrtvý, ztrnulý
odpovídal,
svoloval,
pisvdoval,
sliboval.
Macek vdl,
že je odbyt. Prohrál ptku, skoro
všecky své peníze, a
Pondlek
desítku vyhrál.
Mu-
sil by zkušeným Pepíkem, by býti slepý, kdyby nechápal, jaký má význam tato okolnost.
nebyl
10*
148
Jeho kapsa
je
—
prázdna,
Pondlkova
se naplnila;
Pepa byla by neobyejná ženská, kdyby byla na vahách, s kým dnes pjde dom a s kým ode dneška bude chodit. Aspo tak dlouho, dokud Pondlek bude mít peníze.
Vdl
tedy Macek,
dnes a sedí za-
že vyšel
posledn s Pepou — od „basy" že ji odvede Pondlek. Že se proto nezastelí, bylo jisto, ale že ho Pepa opouští dobrovoln, bude pro nj ve tím,
rytí
kruzích ji
držet,
ale
jeho zrna jakousi ostudou. kéž by
platného u nich
o
ni
pišel
dle
Nemže
obvyklého,
ádu! Se svým srozumním, po
vli!
vlastní
„Basa" se prázdnila, ostatní spolenost rozptylovala
se
jenom
Yiaši
—
konc Prahy
do všech
ti hrdinové
:
zbývali
už
Macek, Pepa a Pondlek.
Ospalý ,,basa" pistoupil ke stolu a sáhl po kartách. Bylo to pokynutí, že je as,
aby poslední Pondlek, pozoruje to, ponoil ruku do kapsy pro peníze, aby platil.. hosté taky zaplatili a
Ale Macek
šli,
a
tém
zárove s ,,basaem" sáhl díve než hospodský a nevšímaje si nírzutého pohledu výepníkova zvolal na Pondlka, naklánje se pes stl: po kartách, uchopil
„Poslední hod,
je
Pondlku!
Sa
ptinu,
já
sázím
Pepu !"
Pondlek vzhlédl domky po kartách a „/Nesázej, to je,
k Mackovi, jal
se
Pondlku, nehraj!"
už nemusíš hrát!.."
sáhl jako
nev-
míchat. volala Pepa.
„Už
149
,,
Nehraješ?"
Macek Pondlka a po-
se
tázal
tvá
pelavá jeho
bledla,
bylo-li
vbec
lze
po-
to
zorovati.
„Ptka
leží!"
pt umounných
t
vykikl Pondlek hodiv na stl
^.Nedlám špínu
zlatek.
—
nechci
okrást!"
Pepa
již
mlela
a
hledla zarputile do
hry.
—
Bylo zamícháno, sejmuto, rozdáno, koupeno.
Pondlek
obrátil „velusa".
klidn
Zcela
souvl je
skoro
pidal
k hospodskému,
již spal,
a
svoje
jVlacek
složil
ukazovaly devatenáct,
je
které
karty,
po-
k ostatním,
kterýž stál
u
stolu
hled lhostejn na Pondlka,
a
pro-
mluvil jednotvárn:
„Máš
A
ji!
na Pepu se
Potom desetník, zcela
Ale zapla již
sáhl zaplatil
si,
co sndla a vypila!"
ani nepodíval.
Macek dq svou
kapsy,
veei
vyal nkolik
a pivo
a zapálil
si
klidn zbytek viržinky na plynovém plamenu
nad stolem.
Za okamžik odcházeli poslední ti hosté z baMacek se tásl šoulavým, šeplavým krokem k Vyšehradu, ke svému bytu, Pondlek a Pepa kráeli vzhru ke Slovanskému vršku a k Dobyt,,
sy".
ímu
trhu.
Pondlek má dnes holku vybíjet noní brlohy do rána.
a peníze, dnes
mže
pán Kobrv.
Tajný spoleník
Historka ze zákoutí kanceláského.
kvtnu 1889 pro „Švandu Dudáka".)
(Psáno v
M druhý
yslím,
na tom pranic nesejde, v jakém
Že
úad pan Kobr rok — nevím to
dležitou
Vím
sloužil již asi
tyicátý a
ponvadž jsem
sám,
ani
okolnost naprosto peslechl.
tu
pan
jen, že
máme
Kobr
byl kancelistou, a kan-
úad, pi výpomocných úadech soudu civilního trestního, pi kolkovn — snad pi zadusí. Mj Bože,, to je njakých kancelistv! Hledejte mezi nimi pana Kobre! Ale v nkterém tom úad sedl dojista, nebo celisty
na magistráte, pi berním
i
i
pán,
který
tuto
Kobrovi:
mj
nkolikrát,
že
a
druhý rok
mejšlejí, a
historii
kolega
pan
—
pan
—
Kobr
vyprávl, a
slouží
podobné vci
Kobr
o panu
íkal
krom toho opakoval již
asi
tyicátý
se tak lehce nevy-
tedy existuje nebo existoval
skuten. Pan
Kobr
z jeho dlouhé,
nebyl žádný mladík, jak neúnavné služby, kterou
je
patrno
nastoupil,
15T
mu
když
nejmén
byío
dvacet
asi
let.
hezky šedivý, vlastn nažloutlý
—
nebylo na jeho hlav mnoho,
ponvadž
Na odpoinek
lysý.
aby nepišel
nešel,
nebo
nestál,
hodh',
jako
aby se
tu
nikde jinde nemohl
úad.
svém
ve
byl pólo
o
akti-
Ml
tolik
užiti
na
se
po-
pozoru,
prací nestrhal, a jeho zásadou —- zcela
—
rozumnou
bylo: co neudláš dnes, udláš
Tato zdravá zásada shodovala se zcela osmistovou
gáží.
Za
dobe
jeho
nepustí lo-
peníze snad
ty
zítra.
s
duši!
První vcí
pán Kobrovou
otevel rozvážn zásuvku
sedl
když vešel
psacího stolu,
celých dvacet posledních
již
recký"
líbezn doplují
—
—
kteréžto
a nacpal
když byly setkráte ,,
je
u
nhož
vytáhl
,,
tu-
totiž
dva druhy se
svdomit
dýmku. Takových sádrových
stídav
let,
naplnný míchaným tabákem,
pytlík,
sprostým a vojanským
poal
bylo,
o osmé do své kanceláe, íslo sedmé, že
z rána
a
již
pídavek, a ostatn o ten odpoinek tak píliš
vitní
vk
Byl
a ani této barvy
hlavic
ml
sádrovou dvanáct
vypaloval v peci kanceláských kamen,
již
dokonale
rázn
zabafal,
,,
nataženy".
aby
se
—
Zapálil, de-
tabák rozhoel,
a
pracovat".
Práce jeho spoívala v popisování
arch
hru-
bého, kanceláského papíru, kterých poškrábal za
týden hezkou hromadu; k sloužily, bylo
emu
ty
popsané archy
nevysvtlitelnou záhadou. Nikdo pro
n nepicházel,
pan Kobr je nikam neposílal, nikdo po nich netázal. Když už mu na stole pekážely, pehlédl je pan Kobr ješt jednou, nkdy se
152
n-
na nkterém i nkolik ádek proetl, opatil jakým podivným „signem" a vážn se zvednuv
krá-
el
kan-
nimi k veliké
s
almae u dveí do sousední
celáe, kde je uložil
Co tam
boké píhrady. živy dále,
velikou opatrností do hlu-
s
ty archy dlaly,
jak byly
o tbm nikdo nepemýšlel. Pomalounku
ukládal se na
n
který byl za týden pi-
prach,
novou spoustou arch. Tak rostla duševní práce" pán Kobrova, mohutnla, a když byla
kryt
,,
ucpána jedna píhrada,
jal
se starý kancelista vy-
plovati druhou.
Pro obec, zemi,
Kobr
sloužil,
pochybn ohromnou dány. Co v nich je, tech
stát
— mly
jsou
emu
pan
to
popsané archy ne-
peliv
uklá-
vyjde na jevo snad po dvou,
do nich
dají
Takovým lidem
koší prohrabávati se v
Cím
nebo
cenu, že byly tak
stoletích, až se
brtové budoucnosti.
—
tyto
Wintrové a je
Zí-
nejvtší roz-
podobných starých hadrech.
tím dležitjší. Je to materiál pro
starší,
kulturní historii.
Ovšem, pan takovou kulturní
Kobr neml historii.
ani tušení, že píše
Sna ani
nevdl,
co to
je.
Tak tedy pan Kobr psal a psal a perušoval tajemnou práci svou jen tehdy, když sahal po
modrém
do
nebo když znova nacpáostatn dalo dosti asto dopoledne, ješt astji pak odpoledne, kdy najedený žaludek pán Kobrv poteboval vtší pomoci k trávení. Jednoho rána na jae, otevev pan Kobr zásuvku ervo toivého stolu svého a vytáhnuv tušátku
val svoji sádrovku.
šosu,
To
se
[53
ecký
pytlík s
tabákem, zadíval se na
vením a pomákával a potžkával
Potom chvíli
jej
nj opt
s
podi-
a opt.
k otevené dosud zásuvce, hledl
se sehnul
na zámek, zavel a otevel
jej
dvakrát na
prázdno, vytáhl klí, podíval se na nj, vrazil
opt do zámku, odemkl
—
zarazil
a
opt
vše šlo, jakoby namazal.
A pece by turecký pytlík
byl pan
tabákem
s
než vera veer, kdy
rozdlal
zamkl
zásuvku,
jej
Kobr je
pisahal, že jeho
dnes lehí a neplnjší
ped odchodem
z
kanceláe
na rozestených starých Pražských No-
si
vinách balíek vojanského a dva balíky sprostého,
ml
aby to do pytlíku namakal. nekouil — a v noci zde nebyl a te se chápe pytlíku poprvé — a z pytlíku je ubráno! Aspo se tak zdá! A šuplík byl na klí! že
co
A potom
dlat,
—
již
Pan Kobr díval se ješt chvíli na pytlík, jakoby ekal, že nmá ta tvá promluví a nepochopitelnou záhadu vysvtlí, ale pytlík mlel. „Kurios politik!" prodralo se mezi zuby
Kobrovými, v i
povdomý
jejichž zídlé
,,zub
ad
pán
bylo pozorovati
asu", který tam vlastn nebyl.
„Kurios politik!" opakoval ^ již vstával, s pytlíkem v ruce, a nastoupil cestu do svtnice druhé, v níž sedl totiž
pan
podobný
oficiál
badatel a uenec, jak on sám,
Najman.
Šel
potichu, skoro šep-
aby pana Najmana nevytrhl z práce. Pan oficiál pesýpal práv zásobu šupavého tabáku z kornoutku do tabatrky, kterou si vera veer byl v kancelái zapomnl. tem,
"
154
Povídám, pane ofíciál,"^ psíovil zamstnaného úadníka pan Kobr, ,,tady se krade!" Oslovený otoil kvapn hlavu na zvstovatele ,,
druhou
trku,
popozdvihl jednou rukou
noviny,
strašlivé
kornoutek,
položil
a
taba-
ekl udiven:
,Jdou, jdou!"
„No krade!" „A s
židlí ,
.Nkdo
se
patrným
pan Najman a odstril
se
pak maj'?"
,,Co
stolu.
s
chodí se pod zámek!"
,,A
frflucht!" zvolal
od
Kobr
pan
ujišoval
rozilením, a dodával:
mnou kouí
z
mého
pytlíku!" ozna-
moval pan Kobr rozhoen. Vera veer jsem ho nacpal jako tykev — te žvachtá jako bakora. A šufle bylo na klí. Máme tu škodnou!" „A kdo pak by to?" mluvil pan Najman hla,,
sem taslavým, jakoby
se
hovoilo o vražd. ,,Co
myslej'?"
Kobr
Pan ,,To
oni
—
potepával pytlíkem a odpovídal: Esli by snad
ješt sám nevím, co myslím.
—
tento
svdomitý
bránil se
—
nkoho
m chra,
,,Bh
pane
kancelista, já
oficiál.
nevím nic!"
„Maj' oni na
nkoho
dmínku?" Pan
Kobr
zahledl se na
oficiála
hezky pi-
pitomle:
„No
nemám! Pan
to
tíkrálovým
—
rechnungsfír
kouí uher-
mn
na vo janský se sprostým nepjde. Pan Kohout kupuje krull a míchá ský
s
s
—
letinským
sta? Ale ten ti pokoje.
A
by
ten
ten také
ne.
Snad Kysela,
se neopovážil
—
a musil
kde by vzal klíek?"
diurni-
by skrz
155
,,Tak
budou
se
oddechnuv
mejlit!"
pan
pronesl
a bylo
z hluboká,
jak
^náti,
oficiál,
ulehilo, že našel snad vysvtlení záhadného
Nebo krádež —
dení".
mu hrozným ,,
Kdybych
nevdl
to
už
Já
jsem
mn
te
leckdy si,
nemejlím.
nco
tak
to
Vera
pytlík
,,Já
zor.
A
je
jim povím,"
na
Pijít se
obrátil se
rad klidn
bych ne-
Nkdo
pozoroval,
nepevažuji.
se
mnou
Nkdo
mn
netroufal
ale
dneska se
Ale
na prasknutí
pakl.
Ale pod zámek, to
aby nepíjemnou
byla
napadá, že to nebude poprvé.
protože
tam vecpal ješt
,,
kra-
na kriminál! tak
tak jist,
Kobr.
mluvil," ohrazoval se pan
kouí, a
vc
je
,,
úad —
a zde v
To
pomyšlením.
mu
se
—
na
dnes bych
nj
zapadá.
Pod zámek!"
to!
zmohl
se
pan
oficiál
na radu,
záležitost skoncoval. ,,Daj'
to
po
po-
si
musí!" výborné,
této
pímo
policejní
pepravu šukornoutu do tabatrky.
ke stolu, aby dokonal
pavého svého tabáku z
Pan Kobr zadíval se, jak stál nad panem Najmanem, s ptaího zoru pa šišatou hlavu ofia nebylo lze z pohledu toho
ciálovu, je-li
i
odpovídá-li
abych
A
si
dal
:
pozor!
nahlas ekl pan
,,Však já
dám, až
Kobr: to
Odpoledne, když pan zavadila o jeho nos
byla
uhodnouti,
naplnn pocitem vdnosti mu v duchu To jsem také vdl,
za darovanou radu
naplnna
konen vyzkoumám!" Kobr kráel do úadu,
povdomá
a proniknuta celá
tabáková
chodba
vn, ped
jíž
kán-
:
:
156
celáí. ichal, ichal,
konen
stanul a
mumlal mezi
zuby:
„Tohle to aroma
!" .
.
.
V tom okamžiku otevely se jakés postranní dvée, vedoucí do kumbálu, který byl skladištm rozliného starého kanceláského haraburdí, a do chodby vešel starý kanceláský sluha Brk, kterému v celém
úad
pro strunost íkali „Johan". Tento pan Johan kouil z krátké kapesní dýmky s porcelánovou hlavicí a vypouštl z úst strašidelná, dsná mrana dýmu.
Pan s
Kobr
vynaložením
zaichal, vší
^ichal
srdnatosti
optn
a
hled
na Johana, pronesl
rychle ,,To to
chutná po
obd,
co?"
A
maj'
njaký
dobrý tabák!"
A
domníval
se, že hledí na Johana nejpronikavjším, nejbodavjším pohledem.
Pan Johan vyndal z omodralého levého koutku špiku dýmky a odpovdl dobrácky: „A bože, pane kancelista, dobrý tabák! Kouím rozezané ervy, které tak sem tam po pánech seberu. Tak dobrý, jako oni, kouit nemohu! To je jiná vn, když oni zanou!" Na podobnou odpov nebyl pan Kobr pipraven. Odražen a zmaten také klidným pohledem Johanovým, na jehož tvái rozkládal se výraz nejlepšího svdomí, vešel do kanceláe a posadil se k tajemným svým archm. Nacpal sádrovku, zapálil, a když jej obtáely první obláky dýmu, zaichal opt a opt a zabruel k sob zaslintanou
157
To
„Podivná vc! pak,
aby tak Johan
vn!
docela stejná
je
Což
." .
.
do sousedního pokoje a pikroiv až k panu Najmanovi, zaukal mu na raPovstal, zamíil
meno: „Co
pane
íkaj',
oficiál?
Nemohl by
být
to
Johan?"
„Co pak?" otoil hlavu pan Najman, který vždy hrozn ulekl, když na nj nkdo pro-
se
mluvil. ,,Jako
sýchá.
s
tabákem, co se mi v
tím
Nemoh by
to být
tu
,,
Vždy
už ticet
let
pod písahou.
je
je
.
pan
Kobr pomalu
dále,
všechno .dobe. Ale kouí tam venku, jako
má melan.
být on
ho
.
ten vézuf Etna a
jako
— Máme
."
,,No, dobrá," mluvil ,;to
se-
Najman trapn pe-
„Jdou, jdou," odpovídal
kvapen.
šufleti
on?"
.
.
má
jim to
Skoro bych
práv takovou chu, myslil, že
by
to
mohl
."
tžká vc," namítal oficiál v ukrut,,To je hrozn tžká vc, sahat nkomu do svdomí! Já bych to do Johana neek'. Byla by to smlost, chodit pod zámek!" ,.Jo,
to je
ných rozpacích.
pisvdoval pan Kobr.
„Inu, byla by!"
nkdo
mi tam chodí,
to je
„Já to nechci zodpovídat," vymykal se
každé mrzutosti jak
který se
štítil
myslej',
tedy bych
císaskému radovi.
to
A
na
„Ale
jednou svaté!"
jejich
oficiál,
ohn. „Ale když míst ekl panu
se to vyšetí!"
:
!
158
Kobr
Pan pracoval
odpovdi do svého
odcházel bez
na místo a poal
usedl
pokoje,
Vn
roztržit.
která
zarazila
v nozdry na chodb, nešla
Aby
pece
tak
oficiála,
vytáhl
je pytlík s
koukaj'.
dva západy, se
na
zas
stane
Kobr
zavolal pan
zásuvku svého stolu
to
já
si
Te
volám za svdka.
jich
—
vezmou ho do
A te
spolu
ruky,
ho semhle položím, na zavru,
podívaj
podíváme.
se,
A
Klíek dám do kapsy.
tak.
Uvidíme,
na
ráno,
co
se
.
se
na to staí švejdové spolu podívali
pytlík ležel sice
tou
z hlavy.
." .
Ráno bylo
úadu,
tabákem
Tak!
potžkaj' ho. papír,
z
ped ním
,,Tak se podívaj',
ten
mu
mu
a okazoval
Tuhle
mu
se
ten Johan
Veer, než odešel pana
Ale
„pracovat".
tabáková,
mén. mrou,
na svém míst, ale tabáku v
Vc
rozilila
že odešel k
pana
svému
oficiála
—
nm
Najmana
stolu beze slova a
nemohl skoro po celé dopoledne klidn pracovat. Také pan Kobr byl rozilen a rozezlen a bafal tak siln, že se celou prostorou kanceláe válely zlovstné, boueplné mraky. Ovzduší kanceláe jako
by bylo naplnno tžkou elektinou. 2^tím starý sluha Johan zcela klidn se potácel chodbou, ode dveí ke dveím, kouil klidn z krátké dýmky své a plival do všech kout. Ne-
ml
ani
dvemi Pan
potuchy, jaké odhalení
uinno
bylo za
ísla sedmého.
Kobr
škdce tabáku
unavoval se pemýšlením, jak by dopadl.
Každého dne veer, než
:
159
odešel z
úadu,
tabákem
rafiil pytlík s
smyky a oficiála. Pes
jinak,
dlal
vždy volal to po dvou dnech za svdka pana bylo z pytlíku zas ubráno a pak se to opakovalo na tkanicích rozliné
uzlíky a
v témdni ješt tikrát.
pán Kobrova
Rozezlenost
dosáhla nejvyšší
Po posledním zjištní návštvy zlopovstného, neznámého kuáka v zásuvce zamíil kancelista ne-
míry.
obyejn ,,Už
Starý
rychle k panu
tam byl
Najman již
oficiálovi a
pane
stal se
byl
za ten týden nervósním.
dom —
všem
ke
poradil panu
tedy tabák odnášel
oznamoval:
oficiál!"
pán Kobrv
Proklínal pytlík
dvakráte
zase,
ertm
a
aby
si
kancelistovi,
že je prostedek
to
nejlepší.
„A co pak nemá být v kancelái jisto?" rozse po té rad pan Kobr. ,,Koukaj', pane
horlil
oficiál,
kdybych tak
ml
milion
—
mohu
jej
tady
nechat?" ,,No,
na to
banka," odpovídal
je
oficiál.
,,Kdo
pak by nechával miliony v šuplíku!" ,,Ale
vc,"
to
je
horlil
kancelá, a zavený stl
je
svatá
pan Kobr. ,,Pak se divme, že se krade
jinde!"
Dnes, když oznamoval starý kancelista nový útok na
svj
tabák,
vyteštil
na
nj Najman oi
a zvolal
io
pece blázen!"
,,To
jsem
„No
já také,"
nemže
zstat
dokazoval pan ." .
.
Kobr. „Ale
tak
160
A veer ský nápad.
toho dne ml bájený, pímo ábelUízl obezele z archu hrubého kan-
celáského papíru tvrtku, chopil se brku a napsal na papír velikými, tlustými literami:
Ten tabák Zhotovil za
ádkou
je
mj!!!
ti velké vykiníky,
po-
tabákem do kouta zásuvky, .tvrtku se strašlivým nápisem na pytlík, zavel na dva západy a odcházel naplnn uspokojením, pytlík s
ložil
dom
jakou
past'
na krádce tabáku nalíil.
Toho veera neusnul pes plnoc a ráno se nemohl rozilením dokat, až dojde do kanceláe.
Konen se tam octl, pevlékl se do úadní blzy, navlékl na oba rukávy staré plátné povlaky a vytáhnuv klíek pistupoval chvje se ke stolu, aby otevel zásuvku. Vedle nho stál oficiál Najman, rovnž všieoek rozilen a pohlížel nedokav,
co se v šuplíku objeví.
Konen brovy
zaskípal zámek a hubené ruce Kó-
vytrhly zásuvku. Pytlík byl na svém míst,
na pytlíku ležela tvrtka papíru a na
té
tvrtce
Oba staí adníci hledli na tvrtku vyjevenýma oima. Byla na ní sice ádka, napsaná vera tuhým, prkenným písmem pán Kobrovým, ale pod ní byla ádka nová, pipsaná patrn pes noc nebo
a
asn
z rána.
A
tunjší
tento pípisek,
nemotornjší, než rukopis
takto:
>Dy
ješt,
pán Kobrv, znl
já jim ho neberu
!
!
!
!«
161
kou
Za ádkou bylo o vykiník více než za ádpán Kobrovou, a pod novou touto ádkou
byl podpis:
Johaim
!
Panu oficiálovi chvly se ob ruce, když pídavek na tvrtce peítal, a vraceje potom kancelistovi
osudný papír pronášel vyítav:
„Vždy jsem jim hned povídal, že to Johan nebude! Jenom nikomu sahat do svdomí!" A kráel vážn a spokojen ke svému stolu. Pan Kobr s pocitem jistého zahanbení položil tvrtku do zásuvky a bezdky potžkal a ohledával pytlík.
Skuten, dnes nechybla
ani špetka tabáku.
Když v poledne odcházel z kanceláe, setkal se s Johanem. Ostýchav sklopil pan Kobr oi — nemohl se podívati do tváe lovku, kte-
chodb
na
podezíval a jehož — nevinnost se skvle prokázala. Za to Johan smekl epici a pozdravil zdvoile, jako jindy, a ve vodnatých jeho oích plaval starý dobrácký jejich výraz. rého byl tak
Od toho dne neztrácel se kancelistovi tabák Kobr do dneška marn si láme hlavu, kdo to s ním tehdáž kouil. Nemá ani tušení a ume s tou záhadou — nerozluští-li mu nkterý tená a
pan
ji
této
pravdivé,
zaruené
historie.
^
z pražských
zákoutí.
U
:
Smlouva
pán a
Škabrouta a Rysa její
—
zánik.
Crta ze zaprášeného života kupeckého.
(Psáno v prosinci 1887 pro „Nár. Listy".)
V
jedné z nejstarších ástí královské Prahy, ve starobylé,
pochmurné, úzké
ulici blíže
dom,
ského dvora, na hmotném, šedivém zajisté
že pamatuje
nkolik
století,
prvního patra dlouhý, rozpraskaný pólo zašlým, ale
osvdená
Stará,
borný zvuk nejen
v Anglii.
—
nápisem
a syn.
jejíž
smnky
,,na
firma,
jsou jako
jejíž
jméno má vý-
míst", jak se po kupecku
za hranicemi. Kterou znají
ve Vídni a v
ložena
s
poukázky jsou jako hotové peníze.
zlato, jejíž
a
pod okny
štít
poestná, zachovalá firma, o níž ješt
Stará,
nikdy nebylo pochybnosti,
i
visí
pece zeteln itelným
MARTIN ŠKABROUT
íká, ale
Týnkterý
a
Nmecku, ale ve Ode chvíle, kdy i
mže
tomu
býti
dobe
nejen
Švýcaích, ve Francii byla tato firma zasto
první Škabrout se jmenoval Martin a
let,
již
nebo
již
on umístil
pozdji na firm vedle vlastního jména svého
,,Sy-
163
—
na"
tedy ode chvíle, kdy byla tato firma za-
nové a nové závody a nad
ložena, vznikaly
vraty zastkvívaly se nové, lesklé štíty; ale z
tch závod nedokaly
a klesaly, lesklé
a
mnohé
dlouhého vku, upadaly mizely a firmy zanikaly u se
v-
štíty
né zapomenutí. Avšak rout a Syn,
jejich
nápisem Martin Škab-
štít s
rok od roku puchí a dále se roz-
praskává, vzdoruje celému století a je starému zá-
vodu chloubou, takovou, jako
je nejvyšší
chloubou
vojska starý, vetchý, v taženích válených rozbitý a rozstílený
prapor.
Zdá se, jakoby tento ohromný sklad materiálního a barváského zboží nebyl býval nikdy naat, jakoby tu vše stálo a
leželo,
jak
pamtnými asy narovnáno. Ale
ped
bylo to
se
ne-
jen
zdá.
krám
Ška-
sklad stejn
roz-
Takovýto obchod podobá se nádržce ve
staré
Zatím nevešlo by se zboží, kteréž ve
brout bylo prodáno, do
sta
sáhlých.
zahrad, do
níž
pitéká a z níž Hladina stále
její
vody stále a tém nepozorovan zase nepozorovan ubývá. je
poád stejn
vysoká, jako jsou
stejn plny zásuvky a regály, krabice a láhve
bedny v krám, z nichž se nepetržit prodává. Tajemné toto doplování a nahrazování zboží ubýi
vajícího již
ani
celý
tém oni,
se
nepozoruje.
kteí ve
krám
Nevšímají
stojí
den vcházejí do krámu a vycházejí
odnášejí zboží po
paždím
—
kdo
si
trošce,
toho
lidé,
Po kteí
v ruce, v kiapsách, pod
toho všímá!
vjíždjí širokým klenutým
si
a prodávají.
A
týden co týden
prjezdem nákladní vozy 11*
164
do tmavého, špinavého dvora, kde se skládají tžké bedny, sudy a koše, obsahujíd vždy nejrozmanitjší zboží, kteréž po vybednní vnáší se zadem do krámu na uritá místa. V tomto klenutém sklad, který se podobá z ulice bezedné skrýši, kutí od rána do veera etný personál, jemuž velí písný, rázný chef, majitel firmy. Není to již pan Martin Škabrout, nýbrž jeho syn Stanislav, od založení firmy tetí samostatný a jediný majitel závodu — jediný po tak dlouho, dokud opt syn jeho nevzroste, aby zaujal místo vedle otce svého v závod, jaké je mu již pipraveno a vyhrazeno starým nápisem na štít: Škabrout a Syn.
Pan Martin Škabrout, syn pvodního zakladatele firmy a otec nynjšího chefa, dávno odstoupil do soukromého života, když byl svým dcerám nkolik dom nakoupil a odevzdal obchod jedinému synu, kterýž obnovil v závod káze, v posledních letech panování starého pána bující.
Stanislav Škabrout náleží
Svdí
o tom
pedn
jeho
již
kestn
moderní.
jméno, jímž po-
prvé porušena rodinná tradice, starý zvyk, dle všichni Škabroutové vali
rout
uvdomil
asi
rozruch
je
si
rod jeho
uchvátil
i
starý
Škabruch,
pán, Martin Škabrout,
pvodem eský
jeho,
nhož
— bý-
ktni na Martina. Narodil se Stanislav v dob, káy se probouzel v Praze nový
a tehdáž
že
dokud matrika sahá
-
ocha-
jižjiž
dob
a aby
dal
;
vlastenecký
probuzenému
na zevnjšek, vybral pro svému vdomí výraz novou mužskou ratolest svého „domu" jméno viai
165
stenecké, slovanské, a nazval syna Stanislavem. Byla to
ob,
mnoho že a
mohl snadno
kterou
penz
práce a
pinésti,
nebo
také ne. Zdálo se
nestála
mu
také,
jméno Stanislav je vbec mnohem modernjší vhodnjší pro novou dobu, nežli Martin. Brzy
po narození Stanislava a jeho poktní pikroil pán po dlouhém domlouvání se strany nkterých zvlášt nadšených pátel svých, aby jméno svoje pizpsobil novému pravopisu, jak eské jméno Skabrout vyžadovalo. Stkvlo se na štít starý
i
dosud
až boji
Martin
—
vnitním
a
Škabraut a Syn. Po velikém jenom následkem pimlouvání
—
živl zcela radikálních, jak eeno odhodlal se pan Martin, že dal druhé a vyškrábati a na jeho místo vepsati té
doby, ale
Uplynulo
o.
zmna
ta
již
dosud
pes
ticet
jest patrná.
vtrá stále i toto o, ale novjšího jest pvodu, než
rok od Oprchává
zejmo, že hláska
sice a
je
ta
ostatní nápis.
Krom naznaených vcí neutrply tradice rozmny. Knihvedení závodní stále se konalo po nmeku a rovnž tak dinné a zízení závodu nijaké
korrespondence obchodní, by platila firmám neještjším a ústavm domácím. Snad pan Stanislav Skabrout uinil v té vci njakou zmnu, o tom není jisté zprávy. i
i
a
Ve kruzích samostatných obchodník a kolleg svých požívá pan Stanislav Skabrout povsti „štrenk" chefa
Avšak personál
nkud
—
jak se v Praze ješt zhusta íká.
pán Skabroutv
jest
mínní
po-
jiného a nazývá písnost pána svého hru-
biánstvím
a íká, že
„starý" je mamlas.
166
Nechci býti rozhodím
v této vci,
ale
tolik
mi zdá, že v mladém panu Škabroutovi proudí skuten nkolik žejdlík krve onch starých, bý-
se
kupc, kteí znenáhla vymeli, ped nimiž
valých se
podízení druhdy krásných
vlastních,
kupc
lení
tásli, jejichž hlas burácel
krám hromem,
klenbách
kteí
mli
ve
celé slovníky
nadávek a kteí mladé pokoholí nebo aspo tlustou
vychovávali
rákoskou. Jak pravím, zdá se
mn,
Škabroutovi vzí kousek
té
že v panu Stanislavu staré
kupecké nátury.
Nu, mladý lovk snese nco a obyejn si myslí, když mu pan principál dkladn nadá. Nikdo by nevil, jak pouhá taková myšlenka
nco
i
mže
býti
v utrpení
úlevou.
Avšak v adách zízenc obchodních a svdonkdy sestaralejší lo-
mitých pracovník najde se
vk,
který
staršího
i
bývá citlivjším. Postavení takovéhoto
pomocníka
je
ím
dál
trudnjší.
Ubývá
ubývá zraku — kde uvázl, tam již asi také zeme. Starý dlník tžko najde nové místo, musí si vážiti dosavadního, a s ním na-
mu
pružnosti,
síly,
i
kládají
jakkoli.
Ví
principál,
že
mu
sestárlý
po-
mocník tak snadno neutee. Pan Skabrout ml také staršího takového pomocníka, obchodvedoucího, poctivce, že mu mohly býti
sveny
perly
nepoítané, obchodníka, který
svdomitého lovka, jemuž byla povinnost nade vše. Ale tuhly mu již trochu údy, že nemohl lézti po žebíku jako ostatní mladší, a kterýž jsa peliv, aby obsloužil odbjen dýchal pro své povolání,
[67
ratele co nejlépe, byl již trochu
vdl dobe
zdlouhavým. Jinak
pan Stanislav Škabrout, že nemá nad
kamaráda Rysa poctivjšího a oddanjšího spolupracovníka.
ekl
Vyrostl pan kterýž
v
byl
ue
jako
narodil.
—
jsem kamaráda
docela právem.
Škabrout vedle Václava Rysa,
závod
pána a
starého
za
již
nosil
na rukou malého Stanislávka, když se
Tenkráte panoval v rodin pana Martina
dvrnjší, rodinný zpsob. Uové obdvali v nedli se „starým" u jednoho stolu, shromažovali se na Štdrý den s rodinou principálovou pod vánoním stromem a odnášeli si do své ložnice po veei malé dárky. Václav Rys, který byl jako druhou chvou Stanislávkovou, sml mladému pánu tykati, což Stanislávek, vyrstaje, inil navzájem. Pak postavil starý pán Stanislávka za pult, aby s^ vyuil, a pítel Rys byl jeho mistrem a uitelem v krám. A ješt pozdji jel mladý Škabrouta
i
pán na se,
míst
—
Václav Rys
a expedoval
více lety. s
se
a prodával
stále
na svém
jako
ped
ticeti
Mladý pevzal obchod. Rys
novým chefem,
a když principál
bys na sklenici piva?"
pjdeme,
Jen
njší
jednu
pomr
—
vrátil
trval
neobyejn dobré po zavení ekl: ,,No,
svt,
ichl všady trochu ve
cesty,
oženil
a
tykal
si
stále
nkdy
v
míe
„Ryse, nechtl
odpovídal Rys ochotn:
Stanislávku,
pjdeme
nepíjemnou stránku
." .
.
ml dvr-
Václava Rysa ke mladému principálu.
Stanislav Škabrout rád á
chut
nadával svému per-
168
a
sonálu,
píina dležitá nebo
byla
malicherná.
Jeho zásadou nebylo, že na podízené kovati
mravn, písným
stojn.
Nikoli.
Zdálo
se
úin-
sluší
napomenutím,
sice
ale
d-
mu, že nejvydatnjším
prostedkem k zachování autority v závod a k vymáhání poslušnosti a úcty jest nacfávka — a nebyl v
nich
soví
vybíravý.
ostatním,
A ponvadž ,,Stanislávek" Rymu obyejn he než všem
vynadal
tykal,
když byl
drobná, hubená,
v nedobré
neúmrná
míe. Malá
postava stanula upro-
sted krámu, krátké nohy, ponkud do vyvrácené z
bok, rozkroily
oddálily se od tla jako
jeho.
dv
,,x"
a jako
suché ruce
se, krátké,
ramena pumpy,
úzká,
dlouhá hlava na tenkém krku pošinula se ku pedu, pihovitý obliej pán Skabroutv s ídkým zrzavým knírem pod táhlým nosem zsinal, z pichlavých, šedivých oí sršely blesky a tenkých jeho rt zrovna syelo, jakoby tam bylo hnízdo had. 'z
Pak
i
nadávky na právo na levo, bez ohledu, v kráim jen pomocníci i jsou-li pítorhni
lítaly
jsou-li lidé
syiv:
cizí,
kupci, a ekl-li
„ossssle!" Jak
nkomu
eeno,
osle,
ani starý,
znlo
vrný
to
první
pomocník v závod, Rys, nebyl Šeten principálem, nejvíce mrzelo mírnou tu hlavu, znenáhla již
a
šedivjící,
že
principál
nadával
i
ped
lidmi.
A
konen
jednoho dne, když „Stanislávek" zase strhal všechen personál s bodrým Rysem, že by od nikoho 2 nich nebyl pes kus chleba vzal, vstoupil i
Rys u veer, vztek
ped zavením krámu
principálv
již
pominul
—
—
do
když byl pisárniky
škabroutovy za krámem, a hled zcela klidn, bez
169
deln
kterýmž pohledem
na cbefa,
rozilení
nejspí&e
„Slyšíš,
—
Stanislave
Jsem
slouchej.
ekl mírn a
ukrotil,
už
a nezlob
když
plen,
lovk
vci, že na to
malu šedivím
njakému
to
tŠí.
Nabízím
t
—
Já
ti
ale nenadávej
povím
rok
Pan Skabrout
mn
ty
že poa nikdy
co dostávám,
to,
poád
:
ty
mn.
kupec a
Vyplatí se
ptku
se podíval
starý poctivý
jsi
mn msín o
zdvoilost bude také za
se, ale
a byly jiné
nadá-
klukovi. MejlíŠ se, myslíš-H, že
obchod. Pla
ti
a za
A
dost se nalopotím.
váš, jako
mne
víš,
po-
dobe, z. mo-
Hele,
rád nekouká.
Jsem tu pes ticet
!
jsem nic neukra, to
práv
—
ješt cucal
jsi
—
víš
že starší o tolik a tolik, a vybaloval jsem
krých
pravi-
víš
se,
—
lovk
starší
ho
tiše:
to,
ti
já také.
ptku a
mén
mn
ta
stát..."
na Rysa, neposmívá-li
obchod vedoucí
stál
tu klidn,
upíraje mírný, dobrácký pohled na principála, po-
hled takový, jemuž nikdo Stanislav
neodolal.
Skabrout upel
na
chvíli
jedovaté
zraky své na Rysa, nezlomí-li ten pokojný, dobrácký
jeho pohled, ale Václav Rys necouvl a
oí
nesklopil.
Díval se na svého pítele chefa, jakoby hledl
do modra nebes, na hladinu klidn, mlky, vykávave.
dálky,
,,No
dobe!" afl
konen
a usedl ke stolku. ,,Tak slevil
jezera.
do Tak
pan Skabrout tence
nezapome,
žes
mi ptku
!"
,,A
ty
odpovdl
nezapome, tiše
že mi nemáš nadávat," Rys a beze šustu vyšel z pisárniky.
170
eho
Stalo se,
se nikdo nenadal a
chen ostatní personál Skabrout za celý slovo
Rysovi,
pak se
a
ho
výplat
to
stálo
dal
dobe
vrnému
pan Škabrout
ptku mén. Vidl,
pepoítává, a otázal
„Je to
jednou neekl kivé
ani
dost pemáhání. A tená neoekával, na bezpen pipraven. Pi nej-
pracovníku svému o peníze
—
se
Rys.
ale
rodiny a
ptku
mén
dával,
jevilo
a
výborn
—
vychován,
pan Rys dostal zase
a zase vycházel
niky. Práce tšila ho
vzezení
se najde
Pocházel ze
znal kus svta.
Minul druhý msíc o
byl
„Dkuju!"
nkdy
njaká, jak pan Škabrout dokazuje. pražské
Rys
pak:
mkce
Nóbl nátury jsou vzácný,
krom ehož
spolu-
jak
vi!?"
„Je!" odvtil krátce a
staré
vše-
Stanislav
co by snad
stalo,
však Rys byl zcela bližší
Pan
velice se divil.
msíc
emu
spokojenost.
chodil
spokojen
te mnohem
z pisár-
více, celé
Priincipál
nkdy po krám
mu
jako
jeho nena-
medvd
a hledl jako výr na Rysa, kterýž obsluhoval od-
bratele obvyklým svým, volným zpsobem.
Minul tetí msíc. Zase vcházel do pisárniky
druhém pro msíní
jeden po Rys,
jako
posledním byl
plat a
vždy.
penízie, pepoítal je, ale dnes je nedo kapsy jako jindy. Položil je pomalu na stl a ekl povdomým mkkým hlaserh:
Obdržel
stril
„Dnes ptku."
'jsi
se zmýlil, Stanislávku
;
dostanu ješt
171
Bodavé, šedivé v niž se z
již
chefovy zvedly se z knihy,
byly ponoily, utkvly na Rysovi, a
rt
tenkých
oi
vyletlo:
pak
,,No, což
mi neslevil? Zaspal
jsi
—
,,Když nebudeš nadávat
povídal zvolna Rys a modiré jeho
msíc
hle
oi
se
na principálovu tvá. „Ale tys
ložily
zase vynadal,
jak jsme stáeli ten
mám
nový (rum
!
jsi
to?"
ano;" od-
slevil,
pímo
po-
mn ten-
devatenáctého,
Zapsal jsem'
si
víš,
to a
na tom podepsané dva svdky, Trajce a Mi."
kyŠku
.
.
Pi
posledních slovech sahal Rys do
odkud vytáhl položil
starý veliký zápisník, a
na pult
']€:]
Pan ŠkabiTout
ped
se,
rán
že
padne.
pomník;
se nepodíval
do
knížky, ale bodl
okem Rysa do tváe
a
této
pevn
jako
Než Václav Rys
ml
stál
tu
ruce skíženy na zádech a v oblieji žilka.
nachýlena a modré
tvái Škabroutov.
V tch
duše Rysová, na jeho
líci
pokojné svdomí.
bré,
jej,
oekává, že obchodvedoucí po
jeho nepohnula se ani
nkud
rozevev
chefa.
ješt jednou pronikavým zdálo
záadí,
na elo, a jak padala na
vého plamene, stkvly
se
Hlava jeho byla po-
oi tkvly na
pihovaté
zracích sedla nyní celá uložilo se celé jeho do-
Nco
vlas bylo shrnuto Rysovu záe plynove vlasech starého pomocfllavu
níka jednotlivé stíbrné nitky. Tyto Šediny vznikly
v
zde,
tomto
závod pán
Martina Skabrouta a
Syna.
O nou
pevnou tuto, v tom okamžiku tém velebstárnoudho muže, kterýž vnoval domu
postat'
.
172
pán Skahrout
celý život, zlomil se
konen
zlo-
vstný, jedovatý hled mladého principála. Otoil se
na
pólo
i
s
pohyblivým svrškem
lenošky
na
Šroubu, sáhl do pokladny za sebe, chopil tam ptku,
hodil
ji
k ostatním
penzm
Rysovým
a za-
bouchl pak vztekle knihu, v níž chtl poítati. Jeho
kolem koutk úst
mu
Rys sebral zvolna peníze a zvedaje také
zá-
citrónová
tvá
se
stáhla a
po trhovalo. pisník se stolu pTohodil
,,Moh'
A se
sis
to
peíst
bezdky: ..."
vycházel klidn z pisárny do krámu, jakoby
nebylo
nic
udalo.
Od onoho dne svou mzdu Stanislav
—
to
dostává Václav Rys zase plnou
vím. Ale nevím jist, zdali pan
Škabrout pestal nadávat
.
.
Náš „Mikoláš". Ze zkušeností píkladného manžela a
otce.
(Psáno v prosinci 1888 pro „Švandu Dudáka".)
Na
den letošního pátého prosinoe nezapoimenu
Ostatn žije ješt jeden lovk nj nezapomene asi do smrti. se osudného toho dne a vlastn jen
hnedle
svt,
na Ale
a
tak.
který na
—
—
veera stalo co stalo, vte nic. Všechno .zavinila otcovs'ká poslušnost. ný,
Nemohu vru
mi, že
nemohu
za
láska a manželská
za to, že jsem ta^ 'vzor-
pfrkladný jnanžel a otec.
eený
den
pátého
prosince zaínal
pkn
hned po ránu. Sotva že jsem utel ústa po snía chápal ,&e klobouku, abych šel po svém zamstnání, pistoupila ke milovaná moje žena dani
mn
a pravila vážn,
drazn:
." .Mužíku, potebovala bych ptku Zahledl jsem se do jejích zelenmodrých .
,
a
.
oí
ekl jsem neobyejn mkce: Drahá ženo, tch bych já poteboval n,,
kolik..."
Nedomluvil jsem, nebo moje manželka
bohem
a
ped
lidmi
perušila mine 'kárav:
ped
:
174
mužíku, a de] mi ptku. do msta."
,,Nevtipkuj, vyšší as,
abych
mne
,,Ani
skuten ptek
abych
.nenapadá,
jsem
odpovídal
ško,"
Je nej-
šla
stísnn.
nkolik. Ostatn
ženu-
vtip'koval,
„Poteboval bych i
já
mám
nejvyšší
!" do msta. Na shledanou Ale nemohl jsem se hnouti s místa, nebo ženiny zraky tkvly na tak vážn a písn, že mne tém pimrazovaly. A když jsem s vynaložením vší duševní a tlesné síly pece se obrátil, pronesla žena hlasem, z nhož znla hluboká
as, abych
sel
.
.
.
mn
výitka
„Tedy naše drahá robátka nemají být úastná radosti, jakou dnešní veer všem dtem pipravuje! Jenom ona mají se klásti na lžko neobdarována?" „Dnešní veer?" obrátil jsem se udiven. „Což pak jest?" „Zapomnl jsi," pokraovala žena, „že je zítra svatého Mikoláše? Což chodíš po ulicích se zavenýma oima, že nevidíš, co se všady pro malá všeobecné
poupata chystá?"
Ach myslím
se
blížící
také
bože, skoro jsem
již
po
svátky,
nejdražší.
setník,
v celém
nic jiného, než
roce nejkrásnjší,
na ale
každou zlatku, každý desvém dlouhé, hrdinské boje,
Škrtím
bojuji v nitru
než vydám Šesták,
kouím
na to zapomnl. Ne-
tyi nedle na
by
i
vydání bylo nejnutnjší,
po tyi nedle jenom „krátké", abych ustádal co nejvíce na dárky vánoní pro ženu pro dti, na štdroveerní rybu, na stromeek, i
již
176
na
lité
doleky, na boží hodový
stálém strachu a úzkosti, aby
obd
mne
—
žiju
nepotkal vitel krejí neb obuvník a nevyrval
sebe menší
—
svátk
toho, oo
díl
ve
kdesi za rohem'
mn
uchovávám na vystrojení
a tu mi žena uvádí na
pamt
svátek sva-
tého Mikoláše se všemi dslednostmi, jež vyplý-
památky tohoto slovanského svtce pro otce požehnané p-árem nebo nkolika páry dtí.
vají z
,,
Ženuško," promluvil jsem a
svého
tolik
nuško, za ti
vložil
do hlasu
jaké jen jsem schopen.
tklivosti,
nedle máme Štdrý veer, kdy
beztoho nastává nadlování. Myslím, že to vyídit najednou, a
nou
v
mne, že naše dti
,,
Že-
mn
mžeme se stej-
sáhnou po dárcích od Ježíška, jakoby uinily zítra ráno, až by spatily nadlení od Mikoláše. A v, oiny je také stejn brzy rozbijí. radostí
Mám
rozuiníme zcela dobe pekvapení ponecháme na Štdrý den. Bude k tomu více asu, bude nás to víc tšit, a v, ani naše rozmilá Lidunka ani Dalibor nebudou tušiti, že byli o Mikoláše pipraveni. Vždy tomu jeŠt nerozumjí." Domníval jsem se, že jsemi pronesl dvody nejskvlejší a že se mi podailo pesvditi ženu o zbytenosti dvojího obdarování ve tech ned-
tedy za
umn,
lích.
to,
když jim
že
i
to
Ale zklamal jsem
se.
„Tedy dobe," ekla moje žena. Ale oO' pravím, ekla. Ona to vydechla, jakoby vypouštla duši,
zašepda
dje v sklání
další
ta slova,
život,
zlomené své
jakoby hynula všechna na-
a svsila
poup
pi tom
kvtina,
již
hlavu, jako
zasáhlo ná-
176
hlé
krupobití.
V tom
okamžiku mohla milovaná
moje žena býti modelem sochai k dojímavé, boluplné postav na náhrobek. Pokusil jsem se, abych ji nawátil životu, abych ji vzpamatoval k obvyklým lidským pocitm a úvahám. ,,
Považ, miláku, dvojí vydání!
nazbyt,
to
víš
kde
že nevím,
dobe;
svátky
Nemám práv
budou
státi
penz,
utrhnu; snad se obejdeme bez
to
Mikoláše ..."
pisvdovala žena dechem vánPravda, nemohu žádat, aby ses uskrovnil trochu v kouení — osm doutník za den není mnoho. Také nemohu žádat, abys pestal ,,Nu ovšem,"
ku,
,,
obejdeme
se.
do hostince
choditi
kém zamstnání, a divadlo také
si
ve
—
je
ti
teba zotavení po tž-
nemžeš
odepíti.
Ke všemu
nastává obvyklá sp-látka na velocipéd, jejž pil,
bor
ti
kou-
DaliTedy toho necháme, a Liduška nevšimnou hraek a jiných dárk, si pinese svatý Mikoláš dtem u bratra Ema.
.
i
.
zajisté
které
u
pátel.
u
sis
abys mohl pstovati potebný a užitený t-
locvik
na,
—
kruhu pátel a známých
mne
Albrechta,
u
Máš pravdu, je
to tak
sestry je
to
Josefinky
a
jinde
u
—
ale
zbytené vydání
hloupý zvyk
—
já si
vzpomínám'
pekvapení v den Mikoláše, dokud " jsem byla doma, u drahé své matky na radostné
to
Její hlas vlhl pi posledních slovech a pojednou odvrátila ode mne obliej. Ne však tak rychle, abych nebyl postehl, jak z obou oí vytryskly jí
bohaté, tpytivé slzy.
177
Kdykoli žena pronese „moje drahá, upímná matka" a tomu podobn, jsem docela na mékko.
Okamžit
uznal jsem, že
pipravit
o
jsem
ptku ji
radost
nemohu nevinné dti nadlení,
MikoláŠského
své sáhl
i
do tobolky, vyal jsem s tžkým' srdcem a podával jsem ji žen. Trvalo dlouho, než
pijala,
jsem
musil
pirositi
ji
aby tak uinila. Potom tedy
zpsobem
pemítaje, jakým
nejdojímavji,
co
šel
jsem do
msta
zacelím díru, vzniklou
nenadálým tímto vydáním' ve vánoním rozpotu
mém.
Toho dne lévka byla z
po
byl náš
oky,
obd
zbylé od
Po-
trochu hubený.
obda
verejšího, a
pekáe „žemlovou bábu", stádává vždy po tyi nedle všechny ne-
vyklopila žena z
ní
na niž
dojedky housek, které naše milování hodné dti potrácejí a pohazují ve svtnicích to
v nejhoejší
píhrad
pozoroval, vytahuje
si
i
v kuchyni. Za
prádelníku
istý kapesník
— jak jsem — uloženo
bylo
pod velikým archem papíru nkolik
tých
panák
a panen,
jeden
chlupatý
švestkový ert, kominík, papírový Mikoláš,
zejek,
neciky,
konévka,
straka-
jeden
a
k,
vo-
opentlená metla a jiné
podobné skvosty. To byly „drobné" za moji nešastnou ptku. Vstával jsem od obda s nezkaženým, neoby-
ejn
stízlivým žaludkem, dojídaje nehorázný krajíc
z pražských zákoutí.
12
178
Žena moje,
chleba.
již
rozmaru, pohlédla na se v
ke
zase v obvyklém,
mne
dobrém
stranou a myslím, že
tom okamžiku hnulo icji svdomí. Pistoupila a tajnostne mi svovala:
mn
„No nemra
že ses nepejedl.
se,
nkolik nadívaných
pichystala jsem
Na veer
hlemýž
a
kousek skopové na divoko. Pozvala jsem také strý-
nám
ka Emila a tetiku Týnu, aby
Za po
chvíli
obd
pro
bylo veseleji
ernou
pinášela mi
vytrávení,
ale
." .
.
kávu. Pívám
pro
ji
ji
vaila také
—
dnes, nechápal jsem.
Po krátkém zdímnutí oblékl jsem' se a rozlouiv se s dtmi hodlal jsem práv odejít, když mne ženuška uchopila za rameno a odvádjíc mne do druhého pokojíku
„A pamatoval
jsi
šep'tala:
na Mikoláše?"
Ohlédl jsem se udiven.
„Vždy „Vypadá
máš v prádelníku!" odpovídám.
to
tam jak u hrakáe."
to
„Inu ano," mluvila žena radostn, „ale naklá-
musí sám svatý Mikoláš. Bude ." musíš se ustrojit
to slavnjší
dati
.
„Já
jsem
—
já se
užaslý.
mundúr
—
„Mj náleží,
.
mám
„Co
te
bože,
—
t
ustrojit za
napadá!
vždy
A
Mikoláše?" volal
kde bych vzal
není masopust!"
Bohm pjuje
za nkolik desetník.
všecko, co k tomu Ostatn sukni máme,
ornát jsem upravila z jedné tvé staré košile šila
jsem
—
na prsa kíž ze zlatého
—
pi-
prýmku. Vy-
179
njaké vousy. To bude budou koukat /' ,,Ano," dopluji, „budou koukat a doslanou psotník! Kdo t zas k tomu navedl?" „Neboj se," upokojovala žena. „Už jsem je pipravila na návštvu Mikolášovu; Lidunka se ho nemže dokat a stále opakuje modlitbiku, kterou mu bude pedíkávat. To bude pekvapení a radost. K nám, dokud jsem byla u drahé maminky, pi-
pjíš
si
jen epici, berlu a
—
krásné
a dti
.
cházel vždy Mikoláš
osobn
.
." .
.
Mám
Vypotácel jsem se z bytu a z domu.
Mj
dlat Mikoláše. bože, na na vŠe má lovk pamatovati, když se hodlá ženit a být otcem! Ml jsem práce a bhání, že jsem nevdl, co a kam díve, a ke všemu tomu ješt Mikotedy
láše
.
.
.
!i
Kde vezmu pojednou tu velebnost? A jak budu mluvit, co? pemítal jsem cestou roztržit. Ach ženy, ženy, do jakých rozpak nás pivádíte! Vzpíral jsem se v duchu dstojnému tomu úkolu a pece jsem vdl, že se nesmím vrátit k rodinnému krbu bez rekvisit, jakých teba ku pedstavování velebného svatého.
Zkoušel jsem cestou, zdali
Pokusy tyto zastavovali
—
a
pes
mly lidé,
to
utšený
umím mniti
mnou
výsledek, že se za
považujíce
mne
za
hlas.
pomateného
nevyloudil jsem z hrdla žádoucího,
dstojného zvuku.
Zhlížel jsem se cestou ve vy-
leštných sklech výkladních skíní a
opt
jsem poznával, kterak celá moje figura
je
a
opt
v nesmír12*
:
180
ném odporu
pedstavou štdrého biskupa,
s
Krom toho
mi tkvl na oích.
mi nanejvýš zahráti
dovoloval
kterýž
prvodce
kelného, rohatého
jak
byl jsem v rozmaru,
na pe-
si
biskupova, nikoli však
ped dti v podob nžného, dobrotivého a laskavého svtce. Práce moje toho dne nestála za nic. Vše mi
vstoupiti
Šlo
od ruky jako smla, upadal jsem v rozmar
vždy pekelnjší.
dávno byl
Již
neml
dosud jsem
ní"
ml
mocí svému
se
již
dom,
navrátiti
a
pontí, kterak provedu drama-
Tkal jsem
odsoudila. VŠÍ
veer na Prahu,
nmuž mne
výkon, k
tický
teba
se snesl
hodina, kdy jsem se
blížila
mateská
ulicemi,
uvnit
vzpíraje se
pece blížil jsem se, svému cíli, k „prv-
a
poslání,
láska ženina
oklikami, vždy víc a více ke
pjovn
maškar a divadelních
K emu
jsem v duchu proklínal. se takovéto
závody!?
Ale ostatn: kdož láše"?
A
kterou
rekvisit,
ke ertu zizují
nemá-li,
ví,
má-li pan
jsem vysvobozen.
Bohm Pes
,,
Miko-
to
blí-
žím se k Platýzu se strachem, vlastn se plížím.
Pojednou
—
mnou povdomá nemýlím se, to
pojednou kmitne
ach,
postava.
krok,
deset píteli „I
já
pítel Václav Voves, starý kama-
však
Dlilo nás
zlaté.
uinil jen
ti,
ruku na rameno a volám
kmotíku
Vc
je
pede
Vzhlédnu bysteji — ano,
duše dobrácká, srdce
rád,
S2
milý,
kam
taková: byl jsem
pak,
položil
nžn,
asi
jsem
dvrn
kam?"
skuten
již
tikráte
181
kmotrem píteli Vovsovi, vlastn vždy jeho klupi neunavnosti pítelov pjdu snad jeŠt
kovi, a
—
nkolikrát
vzal
jmenoval jsem ho protiví,
nelichotí
ert! Ale ješt nikdy nepo-
to ,,
kmotrem". To slovíko
mn
jsem
pranic, že
se
mi
kmotrem,
kamaráda vždy jen ,,Vovísku" Avšak jen jsem ho shlédl, projela mi hlavou ábelská myšlenka a já užil dvrnjšího názvu ,,kmotíku", abych mu pipamatoval ochotu svou a
a
oslovuji
!
dnes,
mohl tím spíše si vyžádati kousek ochoty jeho. Ó, by byl tušil, jaký se mi práv rodil úklad v mozku, jak by byl prchat až tam daleko na Malou stranu, kde bydlí v útulném, patrovém domeku se starostlivou ženou a se svými temi páry dtí, z nichž pldruhého páru náleží mužskému, pldruhého ženskému pohlaví. Miloval pítel Voves odjakživa soumrnost ve všem. Obrátil se a na jeho
líci
rozložil se
povdo-
mý pívtivý úsmv. On
„Na
zdar,
na zdar, kmotíku," pozdravoval.
totiž
mne
jinak
povídal, ,,A
jsem
jej
„kam
neptejte a
se
a
,,
Bžím dom,"
milý?"
pojte
se
mnou," vybídl
mu povsil na rameno, Vypovdl jsem mu strun, co
hned jsem
aby mi neunikl.
mn
neoslovuje.
kmotíku
vy,
se
dnes nastává, požádal jsem, aby
vybrat, co pro Mikoláše potebuji, že
šel se si
mnou
to ,na
nm
zkusím, a táhl jsem ho do Martinské uliky. „Já nakládám Vovísek,
„to
je
dtem do punochy,"
u nás stará zavedenost."
povídal
:
182
,,No,
to
je
slav lostnjší.
mnlého
Dti
jeŠt
já,
lepší,
když
„ale
posvátnjší,
mají pak jiný pojem a zjev do-
n
mocn
psobí!"
mne v tom okamžiku nco pes ústa! Ale kmotíek
Divil jsem se, že
pj
to
je
svatého na
n';Viditelného
odpovídám
hezké,"
Mikoláš sám,
pnj(-e
nepláclo
isvdcoval.
jsme do
Vešli
maškar a
já vybíral
Bohmovy „první pjovny" peliv mitru a bílý plnovous
k zavšení, což jsem zkoušel
dbaje úzkostliv, aby
„Ale tu epici vu,"
mu
ml
to
svdomit
na
píteli,
padlo.
byste vy
si
na
vzít
hla-
poznamenal Vo vísek. „Máte vtší."
kmotíku, máme pece vidt, jak to vypadá." Za chvíli vybrali jsme a ,,Ba ne,
stejnou míru.
již
jsme se
Musím
octli
na
Voves podává mi ruku na rozlouenou, ale já naladiv hlas co nejsvdnji, nutím „Hlete, kmotíku milý, nechtl byste jít se n nou? Nechtl byste se na tu jundu podívat? A žena pipravuje doma nkolik hlemýž a kousek s! opové na divoko nechtl byste si zobnout?" ujci. Pítel
—
Nadívaní "hlemýždi
byli odjakživa
kou Vovsovou, pozoroval jsem lákání. tríil
Kolísal chvíli,
slabou strán-
dobe úinek
pece však
se
svého
pojednou vy-
a ekl:
„Nemohu, kmotíku, nemohu. Žena mne oepráv dnes ekl jsem, že pijdu díve. Kdybych to byl vdl v poledne, byl bych kává 8 veeí, a
si
to
zaídil."
183
„Ale
mj
že jdete ke napište
ku,
kmotíku, což pak bychom
bože,
nepomohli? K Tamhle se jeden
emu máme
si
klátí,
mn, aby ádeek
jí
vás neekala.
na
Okamžik rozmýšlel,
n
v Praze posluhy?
pošleme kmotice lísteek, visitku
váhal,
—
Tu máte
tuž-
opatím
to."
kolísal
—
kone-
povolil.
Nartal nkolik slov na navštívenku,
do obálky, napsal adresu, a byl
dvma
jsem
naznail,
skoky
já,
odmnu
jíti,
ji
lístku,
Rychle jsem
vtiskl
jsem
mu
dvou šesták a skokem
jsem se ke kmotrovi, který
vrátil
chopiv se
u posluhy.
kam má bez odkladu
do ruky královskou
vložil
mn
zatím držel
biskupskou berlu, mitru a vousy.
Bydlím krátko
stáli
sice
na vzdáleném pedmstí, cíle, ped domem', proti
jsme u
ale
za
nmuž
tém
samé zahrady. Požádal jsem kmotra, potom kradli jsme se nahoru jako zlodji. Na jemné zaklepání otevela vykávající moje žena, a my vplížili jsme se z pedsín pímo do mého pokojíku. Tu hoela již lampa
jsou
aby
Šlapal co nejtišeji, a
a na stole bylo pipraveno,
eho
teba. Bílá ženina
spodnika, jedna z nejdelších, moje zlatým kížem na prsou, cídné
stará košile se
bílé rukavice, v
nichž
jsem druhdy taníval, mouka na zabílení oblieje, napálená zátka korková na
nco
Tváil jsem ale
pimalování oboí a
vaty pod mitru, mikolášské to vlasy. se,
jakobych se chtl pevlékati,
pojednou, jakobych teprv
te
byl
vzpomnl,
:
184
jsem
obrátil
se
kmotru Vovsovi a ekl jsem
ke
hlasem, jemuž by žulový patník nebyl odolal:
„Kmotíku, kázati
Vovísku, vy byste
mn mohl
pro-
službiku. Hlete, budu-li já Mikolášem, ne-
budu vlastn pi tom,
mohly by
a dti
podezení, kdo že tím Mikolášem tomnosti nemají ani potuchy
míti jakési
O
jest.
pí-
vaŠí
— hlete, hote se do
toho a pedstavujte Mikoláše vy. Za chvilku
je
všechno odbyto a pak vstoupíte ve svrchníku do
Nu
svtnice, jakobyste picházel teprv zvení.
vite,
že mi to udláte?"
Václav Voves
pait
uprosted
stál
pO(koje,
hled
roz-
brzy na mne, brzy na mikolášský kostým,
na stole rozložený, a
já
vážným, jak se ubožák
ml
co init, abych zstal
tváil.
Nevdl,
jak
má
od-
povdti.
„Kmo triku," žadoním draznji pojmenování, co
já
pro
nj
vyslovuje
dále,
mne
vykonal, „nesmíte
Jsem hotov posloužiti vám
,,A
prosím
Co mám
a když
vás,
mluvit?
—
si
vzpo-
vte mn!"
nevdoucí, jakou smrt
tu jako zoufalec,
Stál
má vybrati, beznadjn
to odepíti.
kdy jen
zase,
menete, a kdyby to byla dvojata
si
vždy
jímž jsem ho upamatovával,
jsem
dokonil,
promluvil
kmotíku, co mám povídat?
Já
Mikoláše
jakživ
nepedsta-
voval."
„Co budete povídat!"
zvolal jsem polohlasn.
„Nic prostšího a lehího na
svt!
Zeptáte se nej-
díve, jak se dti jmenují, pak se otážete, chodí-li
185
do
již
školy, a slíbíte jim,
že tam
dobe
jen tehdy, budou-li se
budou
choditi
chovat. Poruíte Lid-
aby se pomodlila, naež vyslechnete její páníka, která se nauila ke jmeninám obou babiek, mamininým a mojím. Stejn se zachováte k Dace,
Potom
liborovi.
a
líte
eí
delší
rodie,
tento
nás,
k
A
desíti
jim
ud-
dárky,
je
Daliborovi,
náleží
A
Ud,
neciky
Chlupatého erta dáte klukovi,
a
švest-
Panny jsou pro Lidku, panáci pro
holce.
oechy.
podlíte
a naposledy
chlapce. Perník rozdlíte a
Konen
zpívat.
tomto koši složeny. Hlete, kmotí-
také konévka.
kového
od nich dáte poítati do
umjí
ponauení, aby poslouchali oba svoje
totiž
které jsou v ku,
si
co
zeptáte se,
tak
dále.
s posledními
obma
Vidíte,
stejn, také jablka
jak je to snadné."
slovy pehodil jsem
kmotíkovi spodniku pes
hlavu, uvázal
ji,
milému potom
kížem, pipevnil jsem mu na obliej vousy, na hlavu mitru a pod ni vecpal chuchvalce vaty, natel jsem mu tváe moukou na prst, namazal jsem mu oškvaeným mastným špuntem oboí, košili s
vtlail
mu zažloutlé mu do pravice
navlékl jsem vtiskl
jsem
povsil
mu
Když
bílé rukavice a
berlu a
konen
na levou ruku
košík s dárky.
byl
svatý
Mikoláš takto vypraven, vy-
do pedsín, naež jsme se potichu vytratili z bytu na chodbu, aby dti v pední svtnici nemly ani tušení o svtském pvodu Mikolášov. Povelel jsem kmotíkovi, aby postál chvíli na
stril
jsem
jej
186
chodb, naež jsem prudce
zazvonil a vcházel jsem
do bytu, jakobych se práv vracel jsem do svtnice, kde byli již naši
msta. Vešel strýek Emil a teta Týna. Tato držela jedno dít na klíne, druhé objímala žena. dti byly vyjeveny, z
hosté,
Ob
úzkostlivý, rozileny
oekáváním
Mikoláše.
„Ješt zde nebyl svatý Mikoláš?"
„Ba nebyl, tatínku
,"
.
táži
se.
odpovídá mi žena za
.
dti.
„Tedy musí pijít co nejdíve, nebo jsem práulici vidl jasnou zái. Patrn nakládá hodným
v na
dtikám nkde
Vidl jsem andlí-
v sousedství.
ka z nebe, poletujícího nad stechami.
nši hraek
a
dárk
—
pro dti
Má
sotva to
velikou
chudr-
ka nese."
Dti
poulily oi.
mly
mžik, když
Nebyl
to
pro
tváí v tvá patiti
n
malý oka-
skvlému
ne-
bešanu.
rala
Zaznl zvonek, po druhé, po tetí, Anna otvídvée pedsín a hlasit volala: „Ruku líbám,
svatý Mikoláši
A
již
!"
klepáno u pokoje a do dveí hrnul se
kmotíek Voves s košem nadlení. Dti zervenaly posvátnou hrzou a strachem a dech jim docházel. Ale
ješt
Zajektal
k
vtŠí
své
ml
trému
pozdravení,
nmu, abychom mu
a
sám
náš
Mikoláš.
když jsme se hrnuli
zlíbali
ruce,
pedcházejíce
dobrým píkladem mládeži, vypadl zcela z konceptu. Pletl si páté pes deváté a konen, neveda tak
:
•
187
kudy kam,
zvolal:
vám nco
tuhle
,,A
co
nesu,
jsem na Uhelném trhu koupal."
Pod chuchvalci
krpje
vaty na cek stékaly
mu
bohaté
potu.
Byl nejvyšší as, když se porouel, nebo dti
mly plá
na kahánku, ba nemoudrý Dalibor po-
ínal strašliv jeet. Vyprovázel jsem Mikoláše zdvoile ze svtnice, a hned jsme vklouzli zase do po-
stranního pokojíku. Ale v patách za námi byla moje žena.
„Poslouchej, mužíku," šeptala
mn,
ale
tak,
kmotr Voves slyšel, ponvadž jsem myslila, že budeš ty dlat Mikoláše, slíbila jsem tetice Klo-
aby
i
,,
básové, že tam také pijdeš.
Strýek není doma a
te udláme?"
tetika na tebe eká. Jak pak to
A
hledla pi tom tázav a na mne, nýbrž na kmotra.
Kdyby mne býti
he.
I
nkdo
byl
tohle na
nedokav
nikoli
mn
nemohlo
bodl,
mne ekalo!
Ale rychle jsem se rozhodl, sepjal jsem ruce a
hled
zalitýma
„Kmotíku
oima
—
nechtl byste mi za
rohem
—
,,A zatím
Vo víska
to
pjdu
jste
ptrosil
šibenicí.
šeptal:
s
." .
.
budou hlemýždi
Pohlížel
stál
na
—
Je to
a skopová
pak sedneme k veei," dodávala
Kmotr Voves
jsem
jednou^ v tom
nkolik krok, vámi, jsme hned hotovi a
udlat?
vrátíme se co nevidt
a
na
když už
tu
mne
dopeeni
optn
žena.
odsouzený pod zraky mroucí lan a
jak
"
:
188
,,Al€
v tomhle
—
pes
ulici
—
„Nikdo nejde!" ujišoval jsem ho. „Každý
dtem ." Kmotr neodpovdl hned, ale
doma, aby nakládal
vil
výmluvn: „O
.
je
.
jeho pohled mlu-
kéž bych také byl
doma! Kam
jsem to vlez'!"
A konen ekl malomysln,
jakoby dokonával
„Tedy pojme!" Vybrali jsme se a
—
šli
ale k tetice
Klobá-
sové jsme nedošli, bohužel. Tlaili jsme se podle
dom,
a již jsme chtli zahnouti za roh, když za ním zadunly hmotné kroky a v okamžiku objevila se hlídka policejní, picházející proti nám.
To toto
dívá
pece „nkdo", kdo šel ulieí, a/setkání nám osudné. U nás v pedmstí chohlídka o hodinu asnji než v Praze — zabyl
bylo
pomnl
jsem na
to.
Uinili jsme sice pokus, ale bylo
„Hej, maškaro, hlídky a
abychom
se vyhnuli,
pozd. zárove
kam pak?"
položil
zvolal jeden
len
kmotru Vovsovi ruku na
rameno.
Kmotíek zkamenl
onml. Nemohl
a
ze se-
be vypraviti ani slova. „Nevíte, že jsou
tyhle
povzeny?" promluvil druhý
maškarády dávno
za-
strážník nevrle.
„Pánové," zvolal jsem prosebn a zkroušen,
„my jdeme jenom tuhle za roh.
k naší tetice, k paní Klobásové,
Ten pán
je
mj
kmotr, pan Voves,
189
—
ouadník
my nechodíme
po domech, abyste
si
."
myslili
.
.
„To
zapovzenost a dost!" odpovídala mi nTe pjdete s námi, na komisariát se
hlídka.
je
to ukáže."
Ctím
odjakživa
na odpor. jak se
pod kmotíkem domyslit,
zákon,
jsem
ani
jaké
nepomyslil
mn,
jsme tedy. Zdálo se
Šli
že slyším,
mi projevuje
mohl jsem v duchu „díku-
Kdežto
byla
kolena,
hrkají
a
inní".
Vc
hrozná!
prve
ulice
pusta,
liduprázdna, pojednou kde se vzal, tu se vzal, okolo
nás a za námi zástup
u,
všichni nás provázeli slavným
chvílemi
uliník
a služek, a
pochodem, vykikujíce
:
„Chytili Mikoláše a erta!"
Tím ertem
patrn
byl jsem
Byla to dlouhá, útrapná
na
já.
cesta,
než jsme došli
hezky vzdálené, a byla to
komisaství,
vná
úaveee. Šastnou mne znal, byli
hodina, kterou jsme ekali, než nás vyslechl dující
pán,
náhodou byl jsme
po
byl
kterýž to
krátkém
práv
u
komisa, kterýž
i
jména
výslechu a po zjištní
kmotíkova puštni na svobodu. Odcházeli nesouce
odv
jsme,
Mikolášv pod paždím, a tetika Klo-
básová nedokala se nás. a cestou zasel
nám
Mlky
hlad.
kráeli jsme
Ostatn bylo
dom
vŠe,
co
nám žena schovávala, vysmahlé a vychladlé. Kmotíek nejedl, nepil, a když jsem mu pi jeho odchodu dkoval za poslouženou, odpovédl:
190
„Rádo
se
stalo
Ale jak to
A
mn
." .
.
povdl!
když jsme osamli po odchodu
žena
hostí,
ekla
hnviv:
„Ale ty pokaždé vyvedeš njakou hloupost!"
A
ulehla,
aniž mi dala
hubiku na „dobrou
noc".
Trplivý tenái, laskavá tenáko, na dobré vaše svdomí: vyvedl jsem tu hloupost?
Vyvedl jsem
Oekávám diti
spravedliv.
a jsem
táži
se vás
skuten
já
ji?
pesvden,
že budete sou-
První výdlek. (Psáno v listopadu 1886 pro „Nár. Listy".)
Bylo
jitro
podzimního dne, podzimu, který
chýlil již ke konci, v
se
posledních dnech plati-
vého, mlhavého listopadu.
Byla ješt hluboká tma, když u Švejcar „na
rozbeskla malá lampika v prvním pokokde spaly ti Svejcarovy dcery: Pepi, Tóna a
Bojišti" jíku,
Ržena. Prostední,
Tóna,
opláknuvŠi obliej nad stálo
na
tom.
Byla sice
ale
židli,
utírala se
Šestnáctiletá,
vyskoila
a
hlinným umyvadlem,
jež
rychle a poprskávala
pi
uvyklá mýti se vodou studenou,
když zatekla njaká
krpj
patky nebo za adra, otásala
se,
za krkem mezi lo-
jakoby na
ni
smrt
ovsem vodu na mytí ze sín již veer do pokojíku, ale voda neohála se ve studeném píbytku Švejcarových, kde se topilo jednou za den. byl z onch nových staveb
sahala.
Vnášela
si
Dm
s
tenkými zdmi, kolem seschlých
rám
0'ken
i-
192
vnit a nad tenkým houpavým stropem
selo
do
byla
pda. Dole
—
jak se
mly
„Nestíkej starší,
Pepi,
potásajíc
také
mnoho
netopili, ani se stran
bídné ty prostory vyháti!
na mne!"
když
mokrou
se
zavrela z postele nej-
Tonika
piblížila
k
lžku,
hlavou.
Tonika odstoupila, ješt nkolikráte pejela runíkem obliej a krk, proísla ídké, nelesklé vlasy hebenem, jehož zuby byly s polovici vylámány, a
spšn Byla
se oblékala. již
úpln
pistrojena, zapnuta do tsného,
tenkého plášt z waterproofu, z
nhož
vyrstala,
klobouk na hlav a roztepené rukavice na rukou. Teprv te pistoupila ke kamnm, sáhla po pa-
mti na první píný kachel a vytáhla opatrn hrneek s kávou, ze zásuvky malého stolku blíže kamen zbytek bochníku, ukrojila skývu a snídala. Káva byla od verejška, studená. Tak snídaly holjiž po delŠí as, nebo nebylo paliva, aby vaily kávu erstvou anebo verejší ohály. ky Svejcarovic každodenn
Tonika
dopila a zatásla mladší sestrou
R-
ženou, aby za ní zamkla.
Hubená, asi dvanáctiletá dívka vstala s úzké, krátké pohovky, a když ucítila studenou podlahu pod nohama, otásla se zimou v tenké, chatrné košili, na mnohých místech záplatované a dlouhými stehy stahované. Ješt slepá
spánkem potácela se za sestrou z pokojíka do kuchyn, a když Tona vyšla na sí, zastrila za ní
193
naoež spchala na pohovku a schouHIa pod chatrnou, ídkou peinkou. „Sfoukni " vrela na lžku nejstarší, Pepi, kterou dráždilo svtlo lampiky, na níž Ržena zapomnla. závorku,
se
!
Dve
vyklubalo se jeŠt jednou z teplého hní-
naež tmou k pohovce. Za okamžik chrupaly ob
zda a pikroivši ke stolku zhasilo kahanec, tápalo
dívky a z vedlejšího pokojíku
ozývalo
ené hluboké oddychování matino
se
odm-
a chroptivý, na-
máhavý dech otce Jana Švejcara Tona sebhla rychle se schod a vyšla do vlhkého, sychravého povtí. Zatásla se, jak ji pronikavý
profoukl, nakrila hbet, pitiskla paže
vítr
spšn Sokolskou tídou a pak dol. Zde onde hoela plynová svítilna. Pi mlékaských vozících stály skupiny služek a žen, nakupujících modravého mléka do snídan, ulicemi kráeli eznití uové a pomocníci, k tlu
a ubíhala
Žitnou
ulicí
roznášejíce na lískách maso, pikryté zakrvácenými
hadry, z otevených
koalen ozývaly se chrap^ lavé, sípavé hlasy meta a nádenník, ospalí mládenci a uové kupetí otevírali krámy, zívali do sychravého vzduchu a z úst vycházela jim šedá pára. Na všech tch lidech bylo vidt, jak se chvjí již
zimou, jak drkotají zuby.
Tonika mla dlouhou až
na Malou Stranu,
dvaty tu cestu
u
staré
kde
cestu šila
s
ped
sebou. Šla
nkolika jinými
panny švadleny Šnáblovy. Konala denn, ráno tam a veer zpt;
dvakráte
z pražských
zákoutí.
13
194
peš poledne zstávala ná Malé Stran, kde obdhrneek za
vala kávu v malé kavárnice na Tržišti,
krejcar. Veer, když se navrátila
šest
eela opt k
Švejcar
se jiným než kávou; m'li
živili i
U
kávu.
veei. Jen
otci Švejcarovi
již ji
dom,
ve-
as
ne-
dlouhý
obdu
k snídaní, k
vaila žena v poledne
trochu polévky.
Dnes
Tona mnohem
šla
do práce
veseleji
než jindy, ba skoro velmi vesele. Dnes
výdlek, celé
první
ti
za
zlaté
má
týden.
bráti
TŠí
se,
pines veer dom, matce, jak se koupí nco zemák, jak se veer zase jednou za as zatopí, jak se ohejí a jak pojedí horkýcii zemat s tvarohem. Ano — takové veee nebylo již dlouho. Poád jen káva, káva — modravá, sedává jak je
káva
z
A
odvaru
s nejhorším
a
cikorie
ona dnes pinese ti
zlatky
—
mlékem.
penz
hle,
na celý týden. Zejtra v nedli bude v poledne posnad
lévka,
zemáky
i
—
teprv
káva
obd,
jako jedí
i
vedle
nho
s
kouskem
tedy celý, jiní
jako
lidé,
má
a pak
jaternice
pravidelný
obd.
Ach,
dole domovník
rodina obuvníkova. Tonice
pi tom
pomyšlení slévalo se v ústech a ledová dnešní
dan
nestudila
Bylo po
v žaludku
jí
ípáté
hodin
tolik
veerní,
sní-
jako jindy.
Tona
Švejca-
rova vycházela z krámu Švadleny Šnáblovy v Karmelitánské
ulici.
Odpustila se dnes o hodinu díve,
aby pišla díve
dom,
aby bylo dost asu na
195
zemák.
zatopení a na vaení
Trvala
hodinu.
jí
vždy
cesta '
I
j
krok smrem
Ušla nkolik
Kamennému
ke
mostu, když se ozval za ní hlas: ,,
—
Tondo, au!
Dve
pokej!"
se ohlédlo a již
dohánl
ji
vytáhlý mla-
dík asi dvacetiletý, ale bledého, vyzáblého oblieje,
na
nmž
jevily
se
všecky známky
nohou
úzké, ješt letní spodky, na perka, která
pi chzi
,,
lav se
hrající
plochá
tsný
ist bavlnné
látky kik-
barvách.
Kabát byl
ve všech
životem a šosy jeho sahaly hluboko pod ko-
lena. s
pestré,
veliká,
pokašlávají", a na tle
kabát ze sprosté, skoro
Ml
vyžilosti.
Na hlav sedl mu
nízký,
klobouk
kulatý
úzkou, ohmatanou stechou.
Tona bezdky xant.
Mla
a
njak pi
stanula a zarazila se
dobrý známý, Alojs MaAle dnes ho neekala, dnes chtla rovn dom. nemohla v tobolce ti zlatky, p^rvní výdlek
tomto setkání,
to byl
—
se dokati okamžiku, až
„au!"
je
vyklopí matce na ruku.
opakoval Maxant pozdravení, jakoby
se setkával s
flámou jemu podobným. „Jdeš z
ra-
choty?" „Jdu, a
dom," posvdovalo dvce.
„Máš brkaly?"
Tona
tázal se
Maxant
dále.
byla vteinu na rozpacích, co
má
íci.
Ráda by byla peníze zapela, ale pak si vzpomnla, že Maxant ví, že dnes mla dostati první mzdu po vyuení,
i
ekla:
„Mám, nesu
je
dom." 13*
196
„Já
ti
je
nesežeru
byl uražen, a vytryskl
hou stranu úzké uliky, Zavsil
si
dve
vyhrkl
1"
koutkem jíž
se
Maxant, jakoby
úst slinu až na dru-
práv
brali.
a kráel chvíli
ní.
Picházeli k Lázeské
se
byl
ulici,
náhle rozpomenul,
„Poj!"
mlky
podle
a tu Maxant, jakoby
pustil
rám
dívino
a
ekl:
pj
„Ty, Tondo,
mi flotynu*,
zejtra
ji
do-
staneš."
V dveti
zatajil se
dech. Tušila hned
s
po-
átku, jak spatila Maxanta, že peníze její jsou v nebezpeí. Nevdla hned, jak odpovdti, a svírala pravicí v kapse tobolku, v míž byly vzácné ti zlatky.
štítil
níze
Maxant byl niemný fláma, darebák, který se práce, ale neštítil se a nestydl vyluzovati pez vychrtlých, umoených, chudokrevných dv-
at, která po celý týden sedla shrbena nad košilemi a podvlékakami, pohybujíce slabýma, hubešicího stroje,
nebo
pro továrníky,
kteí
nýma nohama kolem chovala rukaviky Šesti
krejcarech za pár.
haem,
ale
platili
Maxant byl vyueným
odhodil dávno kostku a šnycar a
jako žilo sto jiných
K emu by nání, které
kteráž spi-
flám, kteí
mu
pracoval? Zvolil
ho také
živilo: byl
si
po knižil,
byli vzory.
lehí zamst-
nejdíve milovníkem
emesla a z toho milovnictví vyspl za krátký ve hnusného prostedníka, což vynášelo více. Ped nedávném seznámil se s Tonou Švejcaro-
ze
as
* Flotyn|ca, flotyna
=
zlatka.
197
vou, na
,níž
znaleckým okem
nhož
nevinným tvorem, z a
kdo
p-oznal, že je
se dá
nco
dosud
vytáhnout
—
co dále.
ví,
pišla k
Jak
nmu Tona? V
zábav, v
ta-
není zábav kdysi v nedli odpoledne, v Lázeském sále, kam ji uvedla pítelkyn ze šití. Byl tu Maxant, kterýž se znal s onou pítelkyní, ba byl díve jejím milovníkem, ale pítelkyn pak zíjiného skala a Maxanta penechala Tone. Tak uloi
i
vila
Švejcarová známost bez lásky, jen proto, aby
nechodila sama,
ponvadž
všecky ostatní také ne-
chodily samotný.
A krom
toho tanil Maxant, ach,
jak
Když zaznly první zvuky valíku a pravicí pi boku a levici zvedl do
tanil!
on chopil
dve
výše a položil za krk, až ku pravému uchu, a roz-
Šoupal se v se
nm
po
dokav díval se ,,
,,
kašlavých" svých perkách, tu dívali
závistn
jiní
flámové a dívaly se ne-
holky, závidíce oné, s níž i
práv
tanil, a
tanení mistr pan Vydra, kterýž poádal
plesy" v Lázni, pokyvoval hlavou a íkal spoko-
jen: „Ano, Maxant ho taní málo kdo
—
Vídni
je
frajer
—
to
je
sexr,
jak
jenom ješt Dajmajsti ve
." .
.
A Maxant vdl, jaký je chlapík, a znal svou váhu u dvat. A Tona vdla zas, koho má, a domýšlela ve
Vídni,
nco, že Alojs taní jako Dajmajsti a nevdla, kdo ti Dajmajsti jsou.
si
Než nyní neodpovídala. aby
jí
je
nkdo
násilím
Tiskla své ti zlatky,
nevydral,
a vzpomínala,
:
:
:
198
má
CO vŠ€
den
n
se za
poídit, že mají stait na tý-
...
Maxant
rozpaky díviny a odchrchlav
postihl
ekl blumo,
,,Ale jdi,
jsem
vdt,
že
bych
že
hovor o
ti
o
upímná
ob
musil navrtat
Tona
t
já se
trochu
jsi-li
ni
kolena
Chtl
prosím!
— a mn
se zdá,
." .
.
pitiskla se úže k Maxantovi, potšena,
takovýto obrat, a mluvila
vzal
zlatoe
konejšiv ,,To víš,
všecko, je
zle.
.
„Tžce
se
drží.
co pak
mám
vím, ze stepování a
dlat," odpovídala dívka, „když
Hlásí se stále holek
Popelavou z
To
!"
neumím! Ješt jsem
úsmšek. Tryskl
.
na dívku pes rameno a
se vydlávají!
plizírování neztlouštneš ,,A
teba
dala ráda
ti
ale
Maxant podíval prohodil opovržliv
jiného
bych
Lojzíku, že
mám,
tžce se vydlávají a u nás ekají na mne, až pijdu s penzi ."' co
tvá slinu,
ráda,
že
m
slena
." .
.
flámovu peletl pohrdavý do prosted mostu, utrhl ústy
©žvýkaného doutníku mokrý
hled rovn ped sebe ným pízvukem:
list,
vyprskl
jej
a
mluvil jednotvárn s odpor-
„Jste taková pitomá rodina, zavít a nic z toho nemá ..."
celá!
Dívka uvolnila krok, vyprostila .Maxantovy a pohlédla na
Táta se dá
rám
nj pekvapena,
z ruky
uražena;
199
„Kdo
Alojs?
to ekl,
ti
S tatínkem nechodíš, co
je
Otrlému flámovi bylo
ti
Pro mi to do nho?"
povídáš?
zcela lhostejno, jak su-
rová slova jeho úinkují na dívku; kráel dále,
ímž
Tonu, aby
pinutil „Jste
taky
šla,
a pokraoval:
pitomá rodina, celá, ty také Za ti zlatky to dood Karlova na Malou Stranu !
—
týdn
lítáš
plácíš
na botky!
A
kdybys pišla o
pl
noci
dom,
snad bys byla bita? Ne?"
se
„A kde bych Tona.
se toulala
„Až budeš mít
do
pl
noci?" tázala
'
víc
rozumu, povím
ti
to,"
ekl
Maxant.
okamžiku dospli již na Staré msto pod obloukem na Nábeží. Maxant opozdil se nyní asi o dva broky a hledl na dve ped sebou, na jeho pravou ruku, která stále byla pohroužena do kapsy pláste. Pak dohonil Tot]u,
V tom
a "kráeli
uchopil
ji
za
levici,
zavsil
Na vži staromstské
si
ji
pod
paží a
radnice odbíjely
šli
dále.
hodiny ti
tvrti na Šestou.
dlouhou dobu nikdo z obou slova uvažoval, jak zbyten se tahá Maxant nepromluvil. „blumou", umioval si, že vc s Tonou tou a s musí njak ukonit; bylo mu zima, ponvadž ml Šli
pod nic
dále a
hrubým, jiného.
bavlnným svrchníkem
Košile dávno
roztrhal v lét a na
již
nenosil
jen
—
vestu,
poslední
novou neml penz. Papírový
límec špendlil na vestu a jediný pár manšet, které
200
ml,
nosil
koby
ml
na motouze pres krk. Vypadalo
Tona zdálo se
ani,
njak mrzutý,
nevrlý.
V
posled-
že je neskonale surový.
ním roce, kdy byl otec v žalái, uvykla jiné spolenosti,
okolí,
Maxant
ja-
pemýšlela o slovech Maxantových a že je dnes Alojs
jí,
Nechápala
nému
to,
košili.
—
zdálo se
než všichni
—
jí
je
ostatní, to je vše.
zcela
ji-
slyšela
jiné
ei. A
o
nco
hrubší,
jen
Nemohla mít ovšem
v Šestnáctém roce tolik zkušenosti, aby poznala pra-
vou podstatu
bytosti tohoto
zpsob, jakým
prohlédla
mla
surového niemy, aby
tento
darebák se
živil,
jakému životu ji chce Maxant nauit. Doma zase nevdli, že nkdo Tonu doprovází a ze chodí v nedli do Lázeského sálu na tanec, že tam byla již asi tyikrát nebo ptkrát. Ah, co vše se dje s velkým potem ubohých tchto dvat, o nichž domnívají se v ro-
aby
sebe vzdálenjší
dv
din, že znají jen z práce
pišla
práce a
Šel dále] a
mu
cesta.
ulicích
Nového msta
tlachal o
zítku a napo-
v Živých
Maxant
f
lámova a v duchu
náhla došli nahoru, '
poátku až
v
as
tanci,
všechen nepíjemný dojem dívjšího ho-
zmizel
jít
domu do
Tonu, aby nezmeškala a odpoledne do „vneku". Když slyšela Tona o
mínal
voru
cesty: z
dom ...
Párek ubíhala
tušení,
ulice
Na
k domu.
Bojišti
v
žila již zejtejší
pešli
den. Zne-
Sokolskou tídu a na stanul Maxant. Nechtl
nmž dve
bydlí
—
z
do-
brých píin. Vzdáleni plynové lucerny, blíže vo-
201
jenských budov u
Skpé
brány,
poali se louit.
Maxant znova pipomínal Tone, aby nezmeškala zejtra, podal jí pravici, ímž ji pinutil, aby vytáhla svoji pravici z kapsy, a sklonil se k
aby
ji
malé dívce,
políbil.
Pitiskl
se
k
upímn. Konen a obrátiv
a louil
se
neobyejn „au"
spchal dol.
se,
Tona
Tone
pustil její ruku, zvolal své
kroky a za málo okamžik
zrychlila
kuchyky
vcházela udýchána do chladné
ve tetím
pate.
kala,
Malá lampika, pi níž se ráno myla a obléhoela nyní na studené, nevytopené plotn,
u níž sedla matka i^QJi na prosté, nenatené židli, Oekávala dceru, nebo jedva Tona vstoupila, vzchopila
men
'matka Švejcarová a zvolala
se
pitlu-
:
—
„Poj, poj, dít! ekám na tebe tatínhiie, potebujeme na medicínu a aby se mu udlalo nco teplého k veei. Neseš?" kovi je
„Nesu," odpovídala dcera udychtna, „nesu," a sáhla do kapsy plášt. Ale v
tom okamžiku vy-
kikla polohlasn: „Ježíš
Marjá!
„Co pak!"
Kde
mám
tobolku!"
matka v nesmírném leknutí a piskoila k dcei, aby sama sáhla do kapsy plášt.
Nadarmo
tázala se
—
byla
prázdna,
i
druhá,
levá
kapsa.
„Co tila
se
jsi
dlala, Tóno?!" zvolala matka a chy-
obma
dlanmi
za hlavu.
202
Holka koktati
—
rukama v kapsách
ryla
tobolka byla pry.
A Tona
nadarmo,
jedva že mohla za-
:
„Já je ztratila
—
."
ti zlaté
.
.
Matka usedla bezvládn na židli pi plotn a dívala se na doeru vyvalenýma oima. Dvée popokojíku vrzly a jimi vcházela do kuchyn nejstarší, Pepa, krící se ve starém šátku, a za ní picházela jí
Ržena, odna starým otcovým kabátem,
cely se
sem
z
její
Když
ruce.
dvée
se
druhého pokojíku starého
kašlání
Tona
otevely, zaznívalo
násilné,
kosti
Švejcara.
vraoejíc se až k 2itné
krokem touž cestou, kterou ped a shýbajíc se pátrala po tobolce
Toho veera
netopili
ulici,
se
temi
Lampika u oleje, žili
se
teplo.
ale již
A
zlatými.
u Švejcar a neveereli,
oekávajíce výdlek Tónin vypily
—
také otec Švejcar
krok za
chvílí picházela,
ženštiny všechnu kávu v poledne a ke
veeel
pronikající
obrátila se nyní beze slova a letla se
schod dol,
nebo
který
skoro až na paty, a v jehož rukávech ztrá-
visel
aniž se
hladové
svain. Nedokal léku.
Švejcair brzy uhasla, nebylo v ní
nebylo také teba svtla. Všichni
po osmé hodin když se svlékla
v níž odpoívala už sestra
—
v posteli
Tona
a lezla
je
do
Pepa, proletlo
ulo-
alespo postele, jí
náhle
hlavou pomyšlení jako blesk: tobolku ukradl Maxant!
203
A
V
tom okamžiku vyinul
se
jí
z
oí proud
Tona, dopadnuvši do podušek, stáhla si peinu pes hlavu, aby utlumila hlasité, neodola-
slz,
a
telné vzlykání a stkaní.
Té chvíle, kdy rodina Švejcarova s prázdnými, hladem se svírajícími žaludky usínala, sedl Maxant v
krm
v Platnéské
flamendrm dených tí
zlatek.
^tf
ulici
a velel
sob
a
dvma
stejného zrna, které astoval z ukra-
.
Hvzdái. (Psáno v ervenci 1887 pro „Nár. Listy".)
MarkétF schyluje k veepo Je sobota stromy královské košatými Pod vysokými, v oboe Hvzd šeí valem, jako by pod vtvemi svaté
se
ru.
se
rozvšoval Bylo v
oboe
široké, šedivé závoje.
po
celý
den nesnesitelné
bylo dusno, ale pojednou,
vedro,
i
zde
s
nastávající
tmou, poínají se stromy chvti, jako by
je mrazilo.
Lísteek zimnici,
m
vedle
lísteku
tepetá
se
jak v
lehké
a chvílemi se nese všemi korunami stro-
zašumní, podobající se táhlému vzdechnutí. V tomto vanutí je cosi tesklivého, lítostivého, skoro bolestného, jako by lesní velikáni tušili, jaký den jim nastává po tomto veeru, po hluboké
dnešní noci
.
.
livé
—
prožijí strašstromy život, cítí-li dva dny o pouti Markétské, která se slaví první Mají-li tyto
nedli a v pondlí po svaté Markét ve Hvzd. Rej k nepopsání zavládne v tchto místech, kteráž
.
205
obsazena jsou nepoetnými, malými skupinami výletník. Podivná chasa valí se sem již od
jindy
milého rána a rozlézá se jako odporný
stromy odulé, ství,
a
Podivné,
houštinami.
hmyz mezi
zvyjevené,
drzé,
nabubelé, vyžilé tváe naplují prostran-
a tichým jindy vzduchem ozývají
hrubé,
se
jeivé, skotácké hlasy, oplzlé písniky, surové na-
dávky, pusté vtipy. Tento odporný hlahol, tato smsice výkik, výskání, povykování a vaní vzrstá postupem dne a když nastává nedlní veer, zdá se, jako by sem byl zapadl zástup stedovkých
Novoktnc, svou
duši
kteí
vyrvati,
dnes posledn, kteí chtjí
žijí
vyzloeiti
vychechtati,
.
.
Pedtucha tchto výjev opanovává pi sobotním veeru staré, mlelivé stromy, jejichž listoví zprvu lehounce se zachvívá, pak a jejichž
Mohutné vtve sklánjí
se a zvedají zase
jako by usilovn pracovaly, aby
svých
kmen
z
pdy
se tese,
máhání! Stoleté zemi a zmotány ani shluk
i
do
výše,
koeny
vyrvaly
a aby uletly pustému
svdky koeny
jehož nevolnými
již
zimnin
korunami zahuí náhle mocné šumní.
zítra
budou. Marné
zarostly
jsou
blesk nevyrve
na-
tvrdou
ve
spojeny v nerozmotatelné
nebeských
reji,
z
spleti,
klína
pdy.
A pedzvsti
a znamení nastávající pouti, kte-
bude slavena, stále se množí. Již vztyeny jsou nesetné lat a tye, na nichž rozepínají se špinavé, záplatované stechy stánk pernikáských, hokynáských, uzenká; ozývají se rány ráž zejtra
206
kladiv, zarážejících
na
nž
v zemi
ady kolík
a
slour>k,
pibíjejí se prkna a prkénka a tak
hotoví
hodm
pod šírým nebem. Tuto buduje se nesmyslná a nebezpená hraka, kížová houpaka, podobná ramenm vtrného mlýna, onde postaveny a pipraveny dva, ti, pt koloto, které otáeti se budou zejtra od rána do veera pi zvucích rozkašlaných, vískavých, troubivých, vrzavých, porouchaných flašinet. se stoly a lavice k zejtejším
Na louce
širším prostranství, blíže
smrem
k bývalé
nkolik
sebou
vozové
prachárn
prkenných
bud,
stojí
cesty,
na
ad
za
v
jejichž
prelní
do výše dvou tí stop a jejichž pozadí vyplnna množstvím fantastických postav, zvíat, pták, vžiek, poletujících nestvr, sluncí, msíc, hvzd. Na každém z tchto pedmt naznaeno nkolik erných kruh s bodem uprosted jsou to tere, do nichž zejtra stíleti bude omladina ze „Žid" a s „Františku" a podobní mystrana zapažena jen
— z
slivci
vtrovek
s
olovnými
zátkami.
Vozík za vozíkem pijíždí hlavními vraty obory, a
když stanou
na
uritém míst, vynoí
pod
se
plachtami hejno neóesaných hlav a hlaviek, z útrob
komediant,
jejich
vyrojí se zástup koujících
má,
principál loutkových divadel, silák,
ných indián,
obr
kra-
faleš-
a trpaslík, a zapoíná stavba
divadel, panoram, babinet svtových „museí", fotografických ate-
nových stánk, bud, s raritami,
liér a jiných a jiných šarlatánských a nevídaných vzácností.
Práce tato provázena
je
klením a na-
207
dávkami nejsurovjšími, v nž se mísí skek hladových dtí, ryení vadivých žen.
Zvdav
procházejí se v této smsici jednotliví
obyvatelé Liboce, aby vidli
dnes, jakých po-
již
choutek na zejtek mají oekávati, aby vdli, se
mají
na
Za tmito zvdavci nesmle, skoro
tšiti.
bázliv kráejí neohroženjší pražští nájemci letních
byt
mli pontí,
libockých, aby
„národní" slavnost ve
Hvzd
jak asi takováto
vypadá. Zejtra od-
málokdo z nich v pustou vavu. Musí míti nervy, kdo nepate ve kruh pravých
váží se otužilé
oslavovatel pouti Markétské, chce se na podívat.
voriim,
Musí násiln jimiž
se
tetelí
zavírat sluch
ni z blízka
hnusným ho-
vzduch, musí
stále
držeti
ruce na kapsách, nemá-li je docela prázdné. Zrak
jeho spatí tu výjevy, jaké lého dne odehrávati se
odtud
s
nikde jinde za
již
nemohou
bí-
a nesmjí, a prchá
odporu a hnusu, jakých nikdy ne-
pocity
zažil.
Probudilo se krásné nedlní
Pes Kamenný stím
jitro. ulicí,
nám-
vzhru
a pak
most, Mosteckou
Radeckého, Ostruhovou
ulicí
Hlubokou cestou pes Pohoelec a ven Strahovskou branou
se
valí
tlum
„hvzdá". Moudí
a matky, obklopeni dítkami, s
kojenci
v nichž
je
ve
vozíkách;
potravin
s
s
otcové
menšími na rukách,
mošnami
a
brašnami,
na celý den, cerbulát, uze-
208
niny,
syrek,
hev
koalkou, bez níž by neobstál
s
tvarohu, másla; jedno dít nese
jímá velikou bandasku
kávou, která se odpoledne
s
oheje za dobré slovo nebo za
njakém
v
nebo vdolky vlee matka, synek;
do vrchu
—
caru
dvata
vždy
s
buchtami
nejstarší dcera, dosplejší
výdlek v kapse, jej ubijí do krej-
úmyslem, že
s
„Hvzda"
je
košík
týdenní
mající
tovaryši,
stoupají
krejcar zpropitného
uzenáov;
kotlíku
jednou za rok;
jen
Štepovaky, ši-
z továren, nejsprostší šiky,
ky rukavic, nakladaky z tiskáren, falco vaky
kniha
—
bez otc, bez matek, samy nebo
od mi-
s
lovníky; chechtají se hlasit a výskají už nyní,
dosud nepily opájí
je
;
žijí
aby
dnešní den, na
nebe
se
nepršelo
!
lá-
ob-
otec, jiné
a
pomyšlení, jak rozkošn pro-
njž
nezkalilo,
se tšily
jen
mnoho nedl.
aby bylo
pkn,
Jen
aby
Flámové v epicích hedvábných nebo
rých vojanských, drzých pohled,
sta-
kiklavými
s
šát-
ky na krku, hryzoucí roztepené viržinky, pokiza
kující
—
jsou-li
dvaty, jimi
k
nimž
se
pipojují a kteráž
náhodou odmítnuti
surovými nadávkami
;
—
zasypávají
dti bez rodi, kteí pijdou s putynkami nakládaných
teba až odpldne babky ;
okurek, s dti, i
s
nšemi
vyschlých, nechutných paclí pro
láhvemi koalky pro dosplé, a
konen
tu
tam njaká podezelá postava, vyhýbající se pe-
liv každému strážníku na cest
—
taková jest
ada poutník, smujících ke Hvzd. Každému z nich kyne nco v památné oboe. Tito se tší, jak S€ napijí, ženy se
nemohou dokati,
až
si
zují
209
ve stínu stromLi botky, dti malují
si
v duchu neví-
dané vci, jakým se budou obdivovati, jak budou jezditi na „koníkách", jak se budou pyšniti papírovou nebo sklennou
hvzdou na
prsou. Fabri-
ky sejdou se se svými galány; ony, kteréž nemají
dosud milovník, uloví tam jist njakého. A podezelé ty postavy konen kráejí také za cílem uritým vždy v kapse každého hosta je nco a do
—
tch kapes vklouzá ruka nikdo ani
to
v tlaenici jako had, že
Však jsou
necítí.
to
kteí se tam dnes sejdou, mají
do
kola,
ník
s
nutno
nebo o
kapsái vyškolení,
oi
v hlav kolem
nasazenými bodáky až husto míti se
Hvzd
pouti markytské je ve
—
et-
ped tmi
na pozoru ...
První starostí každého, kdo vstoupí do obory,
hvzda
jest
ítal
Kdož by spohvzdami hned
papírová nebo sklenná.
všecky prodavae, kteí se
z rána vyložili! Je jich
s
snad padesát
a
hvzd,
z
pestrého nkolikerého papíru,
—
které nabízejí ke koupi, je na
z
barevného, bílého,
ho
skla,
nice,
do hvzdy.
ránu
ze šesti
kteráž
obory,
z pražských
tepením
zákoutí.
pišpendlí a
sto,
Jsou
mnoha
cet-
anebo jsou podkládaného nebo zrcadlové-
kosotverc
se
tisíce.
rozlin skládané
a slepované, co nejnevkusnjší, olepené kami, papírovými fábory,
snad
již
;
složené.
na
prsa.
nenajdete
Visí na tka-
Vejdte po
lovka ^/\
bez
210
Zde
nejlépe vidíte, jak siln
njší fláma
aspo
znamenání, a
stn
na njaké zdánlivé,
ponvadž
hvzda,
i
nejposled-
domnlé
vy-
tato papírová ne-
bo sklenná karikatura vyznamenání, je za krejcar nebo za dva, ukojuje každý lacino svoji touhu. Pobuda, který se nezmohl nikdy na výborský odznak, ba ani na pentliku, kupuje
si
ze zlatého papíru a za chvíli zdá se
hvzdu njak
vysloužil.
dnes
hvzdu
mu, že
si
tu
Rodiny, které zde táboí
pod stromy, jsou ovšeny hvzdami od
otce
ky až do nemluvnte v koárku. Ale jediná
i
mat-
hvzda
Potkáváte zkroucené, hned z rána napilé
nestaí.
úastníky, kteí mají prsa takka polepená.
Hvzda
hvzdy, vtší menší, na prsou, na biše na ramenách dva desetníky mohlo státi to bohatvedle
ství;
i
—
dou. celá
hvzdami
Uzenká má hvzdu,
flašinetá,
—
Karikatura
markytská
Kdy pak
dva desetníky!
choditi posázen
hádky! i
as
vzal
ale
lovk
ano, najdete
vedle
pou
je
komediant, výepník i
žebráky
karikatury! také
mže
jako princ z pos hvzOvšem, vždy
karikaturou
národní
slavnosti.
Avšak co pichází dopoledne do Hvzdy, jest pedvojem. Hlavní tažení nastává po poledni, a pak silnice sotva staí. Prostora v oboe, vymezená slavnosti, plní se vždy hustji, krátce po jen
poledni projdete sotva hluícím davem, kterýž
ta-
211
rasi 7,
cestu,
nichž
k vám,
je
a uváznete
nkdy
vám
Dvacatero obliej toí se
dvacet
smšn, nebo znávají,
úzko.
pár oí
že k nim
dívat, že z nich
nenáležíte,
smla
ani vkroit;
to,
lesa,
každého
dnešek
popo-
jste
strach.
která
i
í musí platit
z
v
odkud vypudili a
svými nevstkami,
se
oni jsou
by sem jindy ne-
slušnjšího
Dnes mají plné právo vstupu Pepíci
A
dnes mají první slovo
ásti obory, ve stínu
pro
obklopeni,
že se jdete jen
máte dokonce
tu dnes pány, cháska
postav,
hledí na vás drze a po-
kterými
rytíi,
skupin
ve
této
vytiskli
navštvpvatele. vybledlí,
ti
nebo
vyžilí
výepníci, kte-
každého pivezeného hektolitru piva za-
pldruhé
kteí by pivo
zlatky,
mají zas
právo na hosty,
vypili.
^
Omnibus za omnibusem, fra za frou pijíždí od brány strahovské až na prostranství ped restaurací a každý povoz výklopu je tu deset pat-
—
náct osob,
naež kvapem
Pipozdívá
se,
obrací a jede pro jiné.
a kdo chce ješt
Hvzdy
„užiti",
sedá rád na vz, jímž rychleji a za malou útratu
do obory
se dostane.
Hmot
vzrstá. Blíží se veer
—
a
kramái
by vyprodali. Hrdla jejich jsou ochraptlá stálým kikem, stálým nabízením) a vnucováním zboží. Koující fotografové vyzývají k návštv svých „salon" „Dokud slunce svítí, pánové, dokud slunce svítí!" Za pt minut máte fotografii na plechu s rámekem. za tyry šestáky, za šedesát novák
rádi
:
i
212
A
celý
ten
umlecký výrobek
nestojí za tvrtinu
I
ceny.
Loutká tragedii,
vajícím
hraje už desátou „hrdinsko-rytískou"
flašinety
koloto pekikují
se a s nastá-
šerem zážehu je se pi nejvtším kolotoi
vám ped oima podržící se keovit de-
bengál, v jehož zái míhají se stavy opilých
muž
a žen,
vných koník, aby nevyletly Již neslyšíte lidskou
mluvu
z kola. ;
v uši zaléhá
vám
íhání, rochání, drsný chechtot, jeeni zpitých ho-
pod stromy, zutých, v puno-
povalujících se
lek,
chách nebo bosých,
na oko opilým
se
s
rozepiatými životy, bránících
flámm, kteí už
—
jen blebotají:
„Ty póótvoro staral" což jest jediný z lichotivých výraz, jejž možno opakovati. A tyto hanebné skupiny obklopeny jsou mládeží, dtmi, kteréž vypoulenýma oima pozorují milostné projevy opilých párk, a rodiové
—
smjí se, jakou to psobí dtem švandu. Co za msíce a léta pracn vzdlala, uhladila zušlechtila, pichází tuto za jediný plden na' zmar,
jejich
škola a
nebo ve
co vnímavé zraky dtí spatí v tento den
Hvzd,
nevymizí snad
nikdy z
jejich
myslí.
Takovéto obrazy, ponvadž jsou tak kiklavý, vrývají se
nesmazateln v pamt, a ponvadž necud-
nosti a sprosáctví, kteréž se tu provozují,
zovány jsou dosplými a
provo-
ped oima dosplých
rodi, považují je dti za dovolené. úastníci Setmlo se. Nedle dokonána
zvlášt
dají
se,
—
pokud vratké nohy
a
zve-
dovolují, a nastupují
213
cestu ku Praze.
a
Trvá dlouho, než se
les
vyprázdní,
pak zbudou tu jen boudy, uvaní komedianti
v nich a po celé prostoe nesnesitelný puch. Les
oddychuje tžce, korunami táhne úzkostlivé ní.
Jeden den
pekán,
ale zítra nastává
— horší ješt dnešní nedle.
šum-
pondlek
Po této pouti je pobyt v onch ástech obory nemožný až do prvního velkého dešt, kterýž splákne puch a hnijící památky po nosti ve
Hvzd.
,
.národní" slav-
OBSAH. Zamrzá!
,
,
Spiritista
Dv To
14
tžké
se tak nebere
Mali
53
a malí!
64
pan Tadeáš Bazinka chodí oholen a ostíhán
Pan Alojs Dobrý muž Koura
105 .
.124
Poslední sázka
136
pán Kobrv
Tajný spoleník
pán
Náš „Mikoláš" První výdlek
Hvzdái
76 95
Kterak pan Vilibald Vonásek dobyl svobody
Smlouva
24 ^9
!
pán Tetevv
„Ztracený ráj"
Pro
pán Klokoová ...
chvíle ze života
Škabrouta a Rysa
150
—a
její
zánik
.
162 173
.
191 ,
204
^ífi
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
PG 5038
DO NOT REMOVE FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
Ignát Sebrané spisy
HeiTinann,
Hit5
1905 dil 5
ííaí??'