VLADISLAV
VANČURA
\r
Yančurovodí|ovyrůstáz přesvědčení o nutnostinastolitnový řád lidských vztahůi uměleckýchhodnot. Jakkoli bylo toto přesvědčení programy,neuplatňovaly irrspirovánosoudobýmircvolučnímí společenskými se v něnr tendence utopické konstrukce ',novéhočlověka..,rrýbržspíšctouha, aby člověk mohl Žíta tvoÍit podle zákona svépřirozenosti'aby se mohl v jistémslova smyslu vrátit sárn k sobě. Proti krizovým zjevům soudobéspolcčnostiVančuravyzvedal ideál životavášnivého'bezprostředního, osvobozenéhood pout sociální nerovnosti' sobectví,přctvářky, malichernosti.V tvorbě prozaické'dramatickéi filmové odvážněhledal nové výrazovéprostředkya postupy.kteréby byly adckvátnínovémuvidčnía pojetísvěta.osobitým způsobem dovedl syntetizovatasociativnía expresivníobraznostmodernílyriky s 1radicernistředověképrózy, renesanční beletristikyi románovéhovypravěčstvíl8. století.Vytvořil zvláštnítyp básnickéepiky, v níždominantní postavenízaujalvypravěčdisponující bohatýmivýrazovýmiprostředky:patosemi ironií'hyperboloui hravos. tí' básnickou metaforoui schopnostíintenzivnísmyslovéevokace předmětného světa. Vančurovypostavy a příběhy' aťj sou transponoványdo Íantazijní polohy nebo sc blížíhistorickércalitě,aťmají charaktertragický či parodický.vážnýči komický, nabývajíplatnostipodobenství'ktcrévyvazujelidskéosudy z jejich individuální nahodilostitím. že v nich hledá kontinuitulidskéhozápasu o štěstí, spravedlnosta nepomíjivýřád životníchhodnot.
VYHRAŇoVÁNÍ TVŮRČÍoSoBNoSTI Vladislav Vančurasc narodil 23. červnal89l v Háji u opavy, kdejeho otec pracovalna velkostatkujako hospodářský správce.V rodině se udržovalytradicc staréhoprotestantského rodu. pocházejiciho l' Mladoboles. lavska a Čáslavska.Rodinná kronika připomínalanejenstředověkťl příbéhyVanČurů z Řehnic ,,loupcŽnické'' - s jejichŽ básnickým zpracováním sc setkáváme v románě Markcta Laz'arová -, ale takéúčastJiřího Vančuryv přcdbělohorskémstavovskémodboji a osudy čcskobratrských exulantůa písmáků,kteřímuseli prchat ze svých statkůpřcd násilnou rekatolizací.ovzdušíbiblických příběhů'starýchpověstía letopisůbylo chlapci známéjiŽ 7,dětství'kteréprožil v Davli u Prahy. Prostředístatkářskéhodvora a typická středočeská Vančurovadíla. venkovskákrajina staly se důležitýmitematickýmikor-nponentatni poznamenáno Chlapcovo dospívánía hledáníŽivotnícesty bylo blouděníma konflikty. Na gymnáziu nejdříve v Praze později v Protože studoval na Malé Straně, Benešově' se obtíŽněpřizpůsobovalpoměrům ve školc, rozhodl se ji opustit a hledat uplatnění v praktickém zaměstnání.Alc ani učeníu fotografa gymnázia a knihkupce nevedlo k cíli; po dvou letech se Znovu vrací do školy - tentokrátdo pražského v Křemencově ulici. Zde sc ocitá v prostředíaktivníhostudentského kulturníhcl ruchu. Po maturitě,kterou složil roku l9l5, vstupujena Umělcckoprťtmyslovou školu,avšakpo dvou letechse malířskédráhy vzdává a z-apisuje se na lékařskoufakultuKarlovy univcrzity.ZaváIky, když mu hrozívojenský odvod, záměrně se přivádí do kritickéhozdravotníhoStavu a jc uznán ncschopnýnrslužby.V letech
310
l9l9-l92() působí studia dokončiI,prc je literatuře. Vančurase již v. Ve stati Literánú a uměleckých prout tehdejšímladé gent
aŽ po válce spolu l'ystoupeníse odho la. Proto jsou jeho zejménas dobovýn
Nekompromisní munistickou světon roku l920 soustře vyhraňování názor zpočátku převážně
slovo 1919-1920 statícha poznámk raikon' Čcrven' Di Vančurasvoji li val za nezbytnousl luje' aby byla podř tické strany v roce nily třídnírozdíly podcpsal prohláše proto ze strany vY Ve třicátých le Intenzivněse zač mu krédu:pouČe
vidění skutečnos Na slunečttístran dílen výraz-nějším s l. Olbrachtem (r Vančurafunkci p
a která si kladla komerčníchzájmt nakladatclstvívyl vyslr příleŽitostně
Kmene. Literární v tisku a na různ v Německu, ve Š Za okuPace se
ního revolučníh roku 1942 bYl ge ního umělce.
1919-l920působíjakomedik na praxi na východnímSlovenskua v HavlíčkověBrodě' od roku 1921' kdy studiadokončil,provozuje lékařskoupraxi na Zbraslavi, ale po roce |929 zanechává mcdicíny a plně se věnu. je literatuře' Vančurasejiž ve svých studentskýchletech intenzivně zajímalo aktuálníotázky uměleckéa společenské. Ve stati Litercinú vyzntini, napsané na sklonku třicátých let, vzpomíná na pestrou směsicí kulturních a uměleckýchproudů- od impresionismua dekadenceažpo kubismus; v konfrontaci s nimi se třídily názory tehdejší mladégenerace.Jeho opožděnýliterárnídebut (ačje vrstevníkemČapkovým a Horovým, publikuje aŽ po válce spolu s Nezvalem a Wolkrem) prozrazuje, Že úrporněhledal vlastní cestu: k uměleckému vystoupení se odhodlal teprve Ve chvíli' kdy sejeho osobitá tvůrčí koncepce do značnémíry vyhranila a ustáIila' Proto jsou jeho první publikované práce tak výrazně individuílní, i když je na nich patrná souvislost ahůi uměleckýchhodnot. programy'neuplatňovaly 'člověk mohl žíta tvořit ě. Proti krizovým zjevům bozeného od pout sociální lovéodvážněhledal nové ,ěta.osobitým způsobem :dověké prózy, renesanční epiky, v níŽ dominantní onií,hyperboloui hravosvěta. Vančurovypostavy aťmajícharaktertragický skéosudy z jejich indiviedlnosta nepomíjivý řád
coval na velkostatkujako :házejícího z Mladoboles. ,říběhyVančurůz Řehnic -' ale takéúčastJiřího t a písmáků,kteří museli ch pověstía letopisůbylo ora a typická středočeská konflikty. Na gymnáziu přizpůsobovalpoměrům le ani učeníu fotografa do pražského gymnázia chu. avšakpo dvou letech se ky' kdyžmu hrozí vojentopnýmsluŽby. V letech
zejména s dobovým expresionistickým proudem. ,literatury Nekompromisníurnělecký program,usilujícío obsahovoui tvárnou proměnu a opírajícíse o komunistickousvětonázorovouorientaci,přivedl Vančurudo čelapoválečného literárníhohnutí'kterése koncem roku l920 soustředilo kolem uměleckéhosdruženíDet,ětsil-Jako první předseda tétoskupiny podílel se na vyhraňovánínázorové koncepce poválečnéavantgardníliteratury. Své pojetí umělecké tvorby formuloval zpočátkupřevážně v příležitostnýchreferátech o pražskýchvýstavách a divacielníchpředstaveních(České slovo 19l9-l920, Československásamostatnost1924' Národní osvobození |924), pozdě1ii v esejistických statícha poznámkách publikovaných zejménav časopisechpodporujícíchnové uměleckésměry (Host, Veraikon,Červen,Disk' odeon aj.). Vančurasvoji literárnípráci po celý život spojoval s veřejnou činností.Důslednýobčanskýpostoj považoval za nezbytnousloŽku urněleckéaktivity, přitom byl všakpřesvědčen,žesvébytnostumělecképráce nedovo. luje,aby byla podřizclvánapožadavkůrn aktuálníchideologických a politických zápasů.Vstupem do komunts. tickéstranyv roce l921 manifestoval svépřesvědčenío nezbytnostispolečenskýchproměn, kteréby odstra. nity třídnírozdíly a nastolily spravedlivějšívztahy mezi lidmi' V roce 1929, inspirován Ivanem olbrachtem. podepsalprohlášení skupiny spisovatelů,kteříse distancovaliod tzv. bolševizacekolnunistickéhohnutí,a byli protoze strany vyloučeni. Ve třicátých letech se Vančurova tvůrčíaktivita rozšiřuje do nclvých uměleckých a kulturních oblastí. Intenzivněse začínávěnovat filmu, zejménarežii;i v tétočinnostizůstávávěren svémunovátorskémutvůrčímu krédu:poučensovětskoufilmovou avantgardouuplatňujesmysl pro dramatičnostscény,pro ozvláštňující viděnískutcčnostia dynamickou montáž zábéri,Z filmů, kterése mu podařilo realizovat (Před mcuuritou, Na sluneční straně, kiska a lide, Nclšifurianti - spolu s J. Honzlem a V. Kubáskenr), se umělecky ne.ivýraznějším dílem stala Marijka nevěrnice, milostný příběh z PodkarpatskéRusi, natočenýve spolupráci s |. olbrachtem(námět a scénář),B. Martinů (hudba)a K. Novým (scenáristickáúprava).V roce 193ó přijal Vančura-funkci předsedy Českéfilmové společnosti,která sdružovalapokrokovéfilmové tvůrcea teoretiky a která si kladla za cíl vytvořit podmínky pro rozvoj národního filmového umění nezávisléhona diktátu v předsednictvua v redakčníradě DruŽstevnípráce, komerčních zájmů.Podobnécíle sledoval takésvou účastí nakladatelství vybudovanéhona moderníchuměleckých i ekonomických zásadách. I ve třicátých letech se příleŽitostně vyslovoval k uměleckým a společenskýmotázkám (v časopisechTvar. Plán, Panorama,Almanach Kmene,Literárnínoviny, Slovo a slovesnost,Listy pro uměnía kritiku aj.);jako členLevé fronty vystupoval v tisku a na různýchshromáŽděníchve prospěch stávkujícíhodělnictva, na podporu protilašistickéhoboje v Německu,ve Španělskuatd. Za okupacese stal vedoucímspisovatelskésekce odbojovéhoVýboru inteligence,který byl součástíNárodníhorevolučního výboru a který byl ve spojenís druhým ilegálním ústřednímvýborem KSČ. Koncem května roku 1942byl gestapemZatčena za stannéhopráva 1. červnazastřelen.Roku 194,7mu byl udělen titul národníhoumělce.
3l I
Mezi Vančurovouumě|eckou tvorbou a jeho životemje hluboká vnitřní souvislost;ne snad v tom smyslu, Že by se tematika díla shodovala s empirickou rovinou jeho vlastníhoŽivotopisu.ale v tom, Že obojí podléhá stejnémuetickémua filozofickému řádu, že ve svépráci realizoval tytéžprincipy, kteréprosazoval ve svém osobními občanskémživotě.Pro Vančurovutvorbu, pro krystalizaci základníchtémata motivůjeho dílaměl mimořádný význam světjeho dětstvía dospívání.Venkovský stateka maloměsto,krajina s řekou a prašnými cestami; postavy statkářůa podruhů,majetníků,chuďasůi šejdířů'lidí pohybujícíchse na měnivémvýsluní společenskémoci i na periferii života - v tomto dramatickéma barvitémsvětě básníkovy představivosti odrážíse - mnohonásobně zvětšen- mikrokosmos jeho chlapeckých let, zkušenostjeho prvních poznání, prvních kroků na daleké,,cestědo světa...
HLEDÁNÍ TVARU Vančurovy literární začátky spadají do |et |9|9-1923. V této době publikuje začínajicispisovatel řadu drobných prozaických prací (v časopisechČerven,Kmen, Nebojsa, Proletku|t,Orfeus, v Rudém právu, Českém slově aj.), kterév roce l923 vydávájako publikaci Devětsilu pod náZvemAmazonslqýproud.DruháYan. čurovaknížkavyšIa o rok později pod názvem Dlouhý, Široký,Bystrozraký;kromě stejnojmennéhumorně fantazijnísk|adby obsahujeještědvě delšíprózy - epickou Cestu do světa (uveřejněnoupůvodněve sborníku Devětsil) a satirickou povídku F. C' Ball. Ačkoli jsou Vančurovy první knížky rozsahem nevelké a ačkoli svou tematikou i druhovým určením směřují na první pohled spíšek okrajovým ob|astemliteratury nežk jejímu centru, autorůvosobitý talentse v nich už projevil s neobyčejnou intenzitoua určitostí. Platíto zejménao autorově jazyce a slohu, jehož zvláštníarchaické,expresivnía obrazovékvality se konstituovalyjakoby naráz. Tato skutečnostnám umoŽňuje ve výraznéma originálním vstupnímakordu Vančurovaprozaickéhodíla zaslechnoutjiždílčínáznaky, nápovědi a motivy mnohem pozdějšíchautorových děl. V ranémdíle vystupuje uŽ na první pohled do popředíantikonvenční a kritický charakterautorovatvůrčího úsilí.Projevuje se to parodičností, zjevným i skrytým satirickýma ironickým zaměřením.kontrastnímspojovánímneobvyklých rovinjazykových, stylistických,tematickýchi myšlenkových,rozbíjenímběžnýchdějových' kompozičníchi druhových schémat.Ve struktuře Vančurovy prózy na|ézámev těsnéblízkosti nejruznější prvky, z jejichž spojení, srážek a prolínáníse rodí zvláštnívýznamové ovzdušíozvláštňujícíi nejprostší tvrzení,i nejbanálnějšífakt. Slova archaická i hovorová, vznešenái hrubá, knižníi obyčejná;sloh biblických legend.mod|iteba žalmů;naivita pohádek, kouzlo dětských vzpomínek,útočnost politických výzev a novinových pamfletů,naléhavostbásnických vizí; tragédiea Žert,proklínáníi rozmarná hra významůa slov; zlomky starých mýtů,denní společenské a politickéaktuality a narážky,fakta drsnéskutečnostii utopickéobrazyto všechnoVančura soustřeďuje na maléploše svých próz. T y p o l o g i c k y p a t ř í V a n č u r o v y r a n é t e x t y d o o b l abs át is n i c k é p r ó z y ; o s t ř e s e v š a k o d l i š u j í o d l y r i s m u symbolistickéhonebo impresionistickéhoražení.Autorovi nešlo o vyvolání okamžitýchsmyslových dojmů a nálad ani o vytvoření symbolických obrazů,kteréby poukazovaly k neuchopitelnéa tajemnérealitě.Spíše je tu možnonaléztparalelnírysy s |yrismem Apo||inairovatypu, s otevřeným básnickým systémem,kterýje polohy a oblasti skutečnosti,kterése ocitají vedle sebe bez zjevných s to zahrnout a obsáhnout nejrůznější kauzálnícha logických souvislostí.Specifický charakterVančurovýchprózje dán vůdčí úlohou,kterou v nich zaujimásám akt básnického pojmenování skutečnosti. Autor nepopisujevěci s pokorou pozorovatele a vypravěče'který čtenářipouze zprostředkovává kontakt s mimoliterárnírealitou' nýbržse snaŽí,,výsledek mnohotvaréskutečnosti..shrnoutv ',prostéÍyrzení.,, kteréje samo ',krajněreálnéa vytváří klad... Uskutečnil se tu podobný posun jako v modernímmalířství,kteréobraz vyvázalo z podřízenéhovztahu ke skutečnosti
312
a které zdůraznilo strhují na sebe po sémantická stránk v řadě padli na za. nebe...)Věci a udi by a závažnosti.l
vyjádřen v předm znáš, nazývajíc jl pozbylY chuti, a (
člověka... TematickY an evokují poetický gické události vš kými náměty (Ál
a ironickou rozn protestem, v něn se však projevu
hodnotící chara skutečnost)sou rozbíjíběžnou h V povídce C tradičnimu vypr ještě někoIikrát
ma vzpoury I světa. výsledke sice na konci sv založených na t příkazůsvéhop
kých snů a dol povídky, ,,ale tt až do Pisy; je l mne; vraťmest Dlouhý, Ši r o z p o u t a n é(
nejruznějšífakl ra nejen ustále detektivníchpi
V proudu Podi tácké šlehy a obraz světa zn V próze F.
víjí Vančura 1 rozvinout řetě perbola. Prvk; na na pováleč
'st;ne snad v tom smyslu, e v tom, Že obojí podléhá kteréprosazoval ve svém lat a motivůjeho díla měl :rajinas řekou a prašnými 'h se na měnivémvýsluní básníkovypředstavivosti ostjeho prvníchpoznání,
ačinajicí spisovatel řadu :us,v Rudém právu, Čes:onslqproud. Druhá Van. Lěstejnojmenné humorně nou původněve sborníku lou i druhovým určením autoruvosobitý talent se | a z y c ea s l o h u , j e h o ž ikutečnost nám umožňuje ltjiždílčínáznaky, nápoarakterautorova tvůrčího lím,kontrastnímspojovájenímběžnýchdějových, snéblízkosti nejruznější lzvláštňující i nejprostší byčejná;sloh biblických itickýchvýzev anovino. významůa slov; zlomky )sti i utopickéobrazy všakodlišujíod lyrismu tých smyslových dojmů la tajemnérealitě. Spíše kým systémem,který je tedle sebe bez zjevných lčíúlohou,kterou v nich s pokoroupozorovatele ýbrŽse snaží,,výsledek ytváříklad...Uskutečnil o vztahuke skutečnosti
a kterézdůraznilo jeho vlastní realitu a svébytnost.Jazykové a výrazové prostředky Vančurovy j sou nápadné, strhujína sebe pozornost; slova se vymykají zbéŽných syntaktických a významových spojení,avšakjejich sémantickástránka tím není oslabována, ale naopak zdůrazňována.(',Skleněnými pohledy jako opi|ci' kteří v řadě padli na zadek, sledujídomy dým svých krbů,neboťvše,co hoří, posílajíke všemčertůmdo sladkého nebe...)Věci a udá|osti,o nichž autor vypovídá, objevujíse náhlejakoby v jiném světle, nabývajínovépodoby a závažnosti.Požadavekozvláštnění'vyvázáni faktůa jevů z navyklých a zautomatizovanýchvztahů.je vyjádřen v předmluvě k Amazonskému proudu: ,,ProstétyÍzeni...buduje s jistotou prostor z věcí, jež dobře znáš,nazývajic je pravým jménem. V něm objeví se ti krása i mechanických pochodů života,jež dávno pozbyly chuti, a obyčejnýchvěcí'jichž si nikdo nevšímá,poněvadžplní dobu mezi kaŽdýmjitrem a večerem člověka... Tematicky ani druhově nelze drobné ptózy Amazonskéhoproudu charakterizovat jednoznačně; některé evokují poetický svět dětských vzpomínek (Hudba na ulici, Samotný chlapec), jinézase monumentalizují tragickéudálosti všedního dne (Nenaddld srrrr); pohádkové motivy (Nezóbavruí skutečnost)se střídajís exotickými náměty (Amazonsbýproufl i s drobnými anekdotickými příběhy.Tón vyprávění osciluje mezi hravou a ironickou rozmarností (l*v na ndměsta, satirickou hyperbolou (Starosta a báby) a vášnivým sociálním protestem,v němž autor bezprostředněvyjadřuje své komunisticképřesvědčení.Vančurůvnázorový postoj se však projevuje neustále _ předevšímv oblasti básnického pojmenování, které má vždy vyhraněný hodnotícícharakter. Autor podrobuje ustálené představy kritické revizi (napřík|ad v próze Nezdbavnó skutečnostjsou pohádkové představy parodovány, zatimco nejvšednějšírealita nabývá poetických kvalit)' rozbíjíběžnou hierarchii hodnot a nastoluje nový řád lidských vztahi (Rój). V povídce Cesta do světa,která se námětem i způsobemvedeníepické |inie napohled nejvíce přibližuje tradičnímu vypravěčství,objevuje se u Vančury poprvémotiv cesty, s nímžse později v jeho díle setkáme ještěněkolikrát (například v Učiteli a žákovi, ye Třech řekÍch aj.). Pokaždéje to vančurovsky příznačné tép o m ě r ůh, l e d á n ín o v é h ol'e p š í h o m a v z p o u r y p r o t i n e p ř á t e l s k é s k u t e č n o s t i . ú n i k uz p o u tt í s n i v ý c h světa'Výsledkem těchto cest bývá poznánívykoupenédezi|uzi,prací,bojem' Vančurovi hrdinovénenal'ézaji sicena konci svéhoputovánívytčenýcíl, ale i tak má jejich únik hodnotutvorby nových mezi|idských vztahů za|oŽenýchna solidaritě a práci. Y Cestě do světa se dva mladí chlapci osvobozují nejen od autoritativních příkazůsvéhoprostředí'kterési je neustálepodrobujea přizpůsobuje,ale takéod mladistvéromantiky exotic. kých snů a dobrodružství',,Všechno,co se nám líbilo, bylo nahoře,.. říká v závěru Jan, jeden z hrdinů povídky,,,aleteď jsme staříjako všichni dělníci.ZáÍe nad světem neníjeho sláva, a|e radost boje. Doš|ijsme aždo Pisy; je krásná jako Cholín a ohyzdná jako Cholín. Ervíne, můj študente,ty umíščtyři řeči' mluv za mne;vraťmese ze Světa do ltálie k svým lidem..... Dlouhý, Širobý,Bystrozralq a F' C. Balljsou prozaickésk|adby brilantního satirického humoru' r o z p o u t a n éo b r a z n o s t i a d a d a i s t i c k é h r a v o s t i , k t e r á d o v e d e z a h r n o u t d o z o r n é h o p o | e s v é h o z á j m u Bystrozralq paroduje Vančunejruznější fakta, prvky, útržkyskutečnosti.V grotesknímpásmu Dlouhý, Širob1,, ra nejenustálenépostupy tradičníchpohádek, ale takémotivy exotických cestopisů,dobrodružnýchrománů' příběhů,vernovek, filmů z Divokéhozápadu,bulvárníchnovinových zpráv, hospodských tlachů. detektivních V proudupodivuhodných obrazů,metafor,slovních hříčeka dějových zvratůprobleskujíautorovy protiměšéácké šlehy a invektivy. Některé vize postihuji v básnicky intenzivní zkratce realitu svého času,souhrnný obraz světa zmítanéhopoválečnýmchaosem a krizí. V próze F. C. BaIl, která vychazela původněna pokračovánív literárnípříloze Rudého práva (1922),rozvíjíVančura podivuhodný příběh zrodu, vzestupu a pádu zázračnéfotbalové jedenáctky' který mu umožnil rozvinoutřetězce humorných scén,výroků,odbočeka sentencí'jejichž základnímprincipem je paradox a hyperbola.Prvky dadaistickékomiky však nezřídka pÍecházejiv satiru na kulturní a společensképoměry' zejména na poválečnouzbohatlickou vrstvu, která se zmocňuje i sportu'
-ll-)
Ve svých prvních prózách podrobil Vančura- podobně jako bratři Čapkovév Krakonošově zahradě_ tradičnípostupy narativníprózy ironickérevizi. Parodie postihujenejenustálenévypravěčské útvary(pohádku, Iegendu.Žánrový příběh)' ale takédějová schémata,pojetíepickéhočasui stylistickéajazykové prostředky (biblickýsloh,humanistickouperíoduapod.).Deformační záměrprojevující se ve Vančurověslovesném umění charaklcrizovalVáclavek těmito výstižnýmislovy: .,Tvar.vyŽivse, posmíváse sám sobě..' Vančurovi však nikdy nešlopouze o ironickéči dokonce destrukčnízáméry,JiŽ od svých prvníchpokusů cílevědomě vytvářel novéjazykové, stylistickéa vypravěčsképostupy, kteréby byly s to sdělovat Životní obsahy v novémpojetía hodnocení.Napříkladobdivuhodněstabilnía vykrystalizovanýje typ Vančurova souvětí,jeŽ souřadným řazenímněkolika prostých výpovědísmčřujek sentencine nepodobnébiblické prupovědi. ('.Plápoláměsícčerven,setbabyla učirrěrra tělem' kvete pšenicoa okatéryby se hluboko potápějí... ,,Ve starých hospodách dají pocestnémujísti u svéhostolu' dclmácípsi sednou si k jeho nohám a paní hostinská vyptá se na všechnypodrobnosticesty...)V některýchdrobných prózách, a zejménav povídceCesta do světa, objevujíse výhradně postupy novéepickó prózy, oproštěrrejakod dějovépopisnosti,tak takéod subjektivní psychologickéana|ýzy. Směřováník syntéze,která by shrnula a umocnila dosavadníVančurovytvůrčí výboje' projevilo se v následujícíetapě autorova vývoje, kdy v krátkémobdobídvou let vycházejíprvníjeho rozsáhlejšírománovésklad. by - Pekař Jan Marhoul a Pole orná a válečná.obě tato dílajsou vyhraněnými tvůrčími činy,přinášejíosobitou odpověď na programovéhledáníprózy, která by byla modernísvým uměleckým výrazem i sociálnímprotestem.I napříštěse bude ve vývoji Vančurovadíla uplatňovatpodobný rytrnus:období převážněanalytická a hledačskáse budou střídats etapami syntetickéhocharakteru'v nichžjako by se dílčínáznaky a postupy vykrystalizovalyv ucelený a dcÍinitivnítvar.
EPIKA JAKo RoZVEDENÝ BASNICKÝ OBRAZ V Pekaři Janu Marhoulovi a v Polích orných a válečnýchpodařilo se autorovi s nevšedníuměleckou intenzitou vyjádřit patos protestuproti krutým sociálnímpoměrůma válce' Dobová kritika rázem přiřkla Vančurovi vůdčímísto v hnutí takzvanéproletářskéliteratury. Vančurůvtvůrčí čin byl původnía osobitý; autor nešel cestou kritické realisticképrózy, která se snažilavyhrocenými obrazy ze života proletariátuzapůsobitna cit i přesvědčení publika.U Vančuryneexistujedualismuspříběhua morálky, konstatování širokého čtenářského a hodnocení,slovního vyjádření a tendence.Obojí se do témíry prolíná,že někdy vzniká dojem, jako by se veškeráautorovatvůrčí práce soustřeďovalapouze do oblastijazyka a sty|u,ZávaŽnosta originalita Vančurova uměleckéhočinu spočívalav tom, že novó vidění skutečnosti důsledněspojoval s obnovou a proměnou celkové strukturyjazykového a literárníhovýrazu' Pekař Jan Marlnul (|924) je román, ve kterémVančuradosáhl první syntézyna cestě k moderníbásnické epice. V tétotázi usiloval o to, popřítnaratiVnípopisnosta spojit stylovénovátorstvís aktualizacístarých vyprávěcíchpostupůa útvarů.Již v jeho prvotinách se setkáváme s narážkamina archaickénarativnížánry, zejménana biblické legendy a pohádky. Marhoulůvtragický příběhje koncipovánjako podobenství, v němŽ sc jednotlivédějovésituace opakují,obměňujía stupňují,aby vydaly maximum filozofického,obraznéhoa emocionálníhosmyslu' Postavy i prostředínesou na sobě stopy konkrétníhomístaa času(autorsituuje děj do Benešovav časepřed prvnísvětovouválkou),avšakMarhoulůvpříběhnabýváplatnostiobecnéanad. časové. Podobnějakov pohádcenebo v mýtu vyjadřujejednání hrdinůzákladníživotnísituaceaje výsledkem střetáníelcmentárníchsil dobra a zla' tak takéMarhoulův pád se stává podobenstvímosudu člověka,ktený v podmínkáchziskuchtivéspolečnosti nemůŽerealizovatsvéncjlcpšílidskévlastnosti.A nejen to - jeho pracovitost,štědrost,dobrota ajakási dětsky bczbranná radost zeŽivota se obracejíproti němu samémua vy-
I lr+
tvářejí z něho 1 Vančurapostih nevyčerpává po nějšíplatnost:p
němu Samemu. biologickými s se věcí, zdálo s. svědectvím o (,,obraznosti sl
MarhoulovY Pc spojenY,jedna l u ' a č k o l iv J l rozjítřenostje Charakteris a Z-obecňujíc způsob líčení strukturY, i kd od Karla Čap
a lokalizoval' emocionáiní i jako stádo pt
expresivní ev ,,venku kolor patetická apo
části'vzejdi' mňoukati, ml
votrs. vřeštěl Vančurova v svého nadhl s ním konfrt
konfiontací . uplatněním ' vyprávění p
vypravěč ok se mu z úst. k dané real některélyrit a okno je t
uhlazenost a gradací' p
V romár
básnické ep za úkol pot.
epické stru jcdnotu. D'
lrakonošovězahradě _ věčské útvary(pohádku, .-a jazykovéprostředky
tváíeji z něho prosťáčkaa blázna, který se v daných poměrech nedovede uplatnit' V Marhoulové tragédii Vančurapostihl dehumanizační proces odcizenídělníkaa práce za kapita|ismu,avšakkritický patos knihy se nevyčerpávápouze touto konkrétníhistorickou podobou; protožejde o podobenství,má smysl románu obecnější platnost:postihujejakoukolispolečenskou vlastnostičlověkaobracíproti situaci,která,,přirozené..kladné
1urověsIovesném umění sobě... d svých prvníchpokusů ly s to sdělovatživotní tvanýje typ Vančurova
němu samému.Bezbrannost Marhoulova ,,čistého lidství..,podmíněnéhov neposlednířadě i elementárními biologickými silami (,,zdálo se mu sdostatekkrásným, Že lze postaviti palec proti čtyřemprstůma dotýkati se věcí,zdálo se mu neobyčejným,žejsou zviÍaÍa'ryby a ptáci..),jc nejen obžaloboudaných poměrů,ale také svědectvímo pekařově ,,pošetilosti..,o jeho neschopnosti rozlišovat skutečnosta iIuzi, realitu a zdání jsou pomíchányv Janovi jako kvas a kouzla v dížičarodějníkově..). (,,obraznosti skutečnosti Tyto dvě stránky Marhoulovy povahy - přirozenost a bezelstnosti neschopnostčelitzlu a počítats realitou- jsou nerozlučně s p o j e n y , j e d n a p o d m i ň u j e d r u h o u . V a n č u r a v M a r h o u l o v ě s m r t i a p o sm t r ao jf eu sj et á t p r o l e t á ř s k é h o ú d ě . l u , a č k o l vi J a n o v i n e v i d í t y p s k u t e č n é h o d ě l n í, ,kNae: m á t v r d o s t io h o t o s t a v u . J e n s i h r a i e a j e h o u s t a v i č n á rozjítřenostje daleka kázně...
)odobné biblicképrupohlubokopotápějí...,,Ve noháma paníhostinská povídceCesta do světa, tak takéod subjektivní
Charakteristikapostav, evokace scéni výběr jazykových prostředkůjsou ve shodě s monumentalizujícím a zobecňujícímrázem příběhu- podobenství.Vančurapoložil velký důrazna vypravěče,najeho dikci, gesta, způsoblíčení a hodnoceníudálostí. Přenesení akcentu na vyprávění je symptomemobnovy epické ani složitostí.Na rozdíl například struktury,i když děj sám o sobě se nevyznačuježádnouvnějšídramatičností od Karla Čapka'jenŽ subjekt svéhovyprávění vŽdy konkrétněspolečensky.dobově i psychologicky určoval a lokalizoval, vytvďí Vančura stylizovaný narativnípostoj, který mu umožňujestřídatrůznévýznamové, emocionálníi stylovéroviny - at je to klidná pohoda pohádkovéhovyprávění (,,čtrnáctlet přešlo městem jako stádo po úzkélávce..; ,'dříve neŽ kohout podruhézakokrhá, Jan Marhoul na všechno zapomene..), expresivníevokace scén a dějů (,,lůžkoumírajícíhcl, úděsnýkočár, bez pohnutí ujíždělk branám smrti... ,,venkukolovrátkář zdvíhal ze svojí znící skříně odrhovačkujako pacholek, jenŽ váŽi vodu ze studně..), patetickáapostrofa(,,chviličkoZapomenutí,dej mu spáti, sestup,snes se, aťse roztrhne Velikéutrpenína dvě části,vzejdi, malá a blikotavá hvězdičko mírul..)nebo grotesknía sarkastický škleb (''kdyby Benešov mohl mňoukati,mňoukal by a vřeštěl,kdyby mohl kokrhati' kokrhal by, metal by kozelce a uchopě sám sebe za vor'rs,vřeštělby strašnouradostí,až by se pomočil,neboťv tomto kbelíku něco se děje|..).Základní poloha Vančurovavyprávění se blížíkazatelskénrua deklamačněpatetickémuprojevu: vypravěč oslovuje z výše
rje, projevilose v násleáhIejší románovéskladní činy,přinášejíosobiýrazemísociálnímpro:bípřevážněanalytická lílčí náznaky a postupy
šední uměleckouintenizempřiřkla Vančurovi a osobitý;autor nešel ,ariátuzapůsobitna cit
svóho nadhledu nejen postavy, ale takéčtenáře;vůčipředmětu svéhovyprávění není lhostejný' neustále se s ním konfrontuje,neustále jej podrobuje osobně zaujatémukritickému soudu. Podoba těchto hodnotících kontiontacíje různá;projevuje se nejen otevřenými a bezprostřednímiinvektivami a sentencemi' ale také uplatněnímzvIáštníchjazykových prostředků,napříkladzměnou stylistickéroviny (klidný tón pohádkového vyprávěníprovází jen kladné ternatickémotivy; jakmile se v zorném polí příběhu vynoří záporný jev.
morálky,konstatování tiká dojem,jako by se LoriginalitaVančurova obnovou a proměnou
vypravěčokamžitěměnízabarveníi tóninu svého,,hlasu..) nebo hodnotícímpojmenováním('.mlhy slov valily se mu z úst..,.,ulice Bláto je děravá na dvou stranách..),kteréje samo o sobě svědectvímvypravěčovapostoje k danérealitě. Vančura využívá k zesílenívýznamové stránky svého výrazu také zvukových kvalit řeči; některélyrické a reflexivní partie přecháZejív rytmizovanou a eufonicky výraznou prózu (,,lampaje temná a okno je tenrnéa pohled umírajícíhotkví v temnotách..).Způsob vypravěčovy mluvy. jež nezná vnější uhlazenost,plynulost a lehkost a jež je komponována na principu neustálých významových kontrastů
ltěk moderníbásnické í s aktualizacístarých raickénarativnížánry, iako podobenství, t filozofického'obraz. 'a a času(autorsituuje
a gradací,podtrhuje závažnosta dramatičnostvýpovědi. V románě Pekař Jan Marhoul se výrazně projevily některékonstantní.charakteristickérysy Vančurovy b á s n i c k eép i k y .J e t o p ř e d e v š í mp o j e t í d ě j e j a k o , ' r o z v e d e n é h o b á s n i c k é h o o b r a z u . . , k t e r ýn e m á za úkolpotvrzovatnebo vyvracet určitétvrzenía určitoumorálku, ale který vytváří spolu s ostatnímisložkami epickéstruktury,tj. s postavami,prostředím,vypravěčema jeho stylistickými a jazykovými postupy' nedílnou jednotu.Děj je ve Vančurově pojetí symptomem jednání, činůa vzájemnéhostřetávánípostav. Takzvaná
latnostiobecnéa nadiltuaceaje výsledkem osudučlověka,který i. A nejento - jeho i němu samémua vy-
315 \-
pravda příběhu nespočívájen v ději, a|e stává se integrálnísoučástícelé literárnístruktury' v nížse odráží autorůvvztah k realitě jako základní, konstitutivnísíla uměleckéhodíla,
MoŽNoSTI BÁS}
Také koncepce románovépostavy,jak se vyhranila v příbězíchMarhoulových, zťlsÍává trvalým příznakem Vančurovavypravěčskéhoumění.Autor i v pozdějšíchsvých dílech soustřeďujesvou pozornost na postavy, k t e r é s t o j í n ě k d en a o k r a j i s p o l e č n o s t i , k t e r é j s o u t a k č i o n a k , , n e z a Í a z eankét .e.r é s e d o s t á v a j í p r á v ě svými přirozenými elementárnímiv|astnostmido konfliktu se svým oko|ím. Hrdiny Vančurových příběhů nelze charakterizovatpomocí konkrétníchsociologických příznaků.Právě proto překračujísvéčasové i místní
NásledujícíobdobíVa Hrdelní pře anebo Příslol od předchozí tvůrčíetap akcentů a motivů, jeŽ se
u r č e n í a n a b ý v a joíb e c n é p l a t n o s t i h r d i n ů p o d o b e n s t v í a m ý t u , s t á v a j í s e u m ě l e c k ý m t yi p y s c h o p nými obsáhnout základní polohy vzájemných lidských vztahů,vlastnostía existenciálníchsituací.odklon od psychologickéana|ýzya redukce vlastnostína několik elementárníchrysů,jeŽ majípodobu živelných,přírodníchsil, zvyšujevýraznostVančurovýchpostav.Jejichjednánía činyjsouneustálepředmětem vypravěčova hodnocení; takékonflikty hrdinůs prostředími příčinytěchto srážekotevírajíosudovéamorální otázky, jež směřují k vyhraněným odpovědím a k nastolenípevných hodnotícíchkritérií.Vančura hledal
z e j m é n ap r i n c i p h u m t básnické vize, hra s silám' rozmarnélidské o i zde v platnosti, avšak
invektiva mizí, vypravěč
středkovanější. Vančurova tvorba dn programovou estetikouI
východisko z krize etických, filozofických a společenskýchsystémův rekonstrukci řádu hodnot, který by nebyl odrazem absolutna či utopických představ, nýbrž výrazem pozitivních kvalit člověka,uložených hluboko pod jeho proměnlivými dobovými vlastnostmi. Záruku tohoto řádu Vančura viděl ve směřování společnostik spravedlivějšímusociálnímu řádu. Skutečnost'žese ve Vančurovětvorbě stále up|atňovalyruznéprotichůdnétvůrčísi|y, z jejichŽ napětía srážek rostl nový umělecký tvar, potvrzuje román Pole omó a vdlečnd (1925)- VyviíŽenost a klasická uzavřenost Marhou|ova příběhuje vystřídána fragmentámíkontrapozicí dvou dějových linií. Na jedné straně se rozvíjísled
magnetickém poli nabýt čtenáři intenzivní smysl množstvírůznýchprvkt na výraz těch či oněcl
obrazů a scén evokující chmumou tragičnost každodenníhoživota zemědělských dělníků na ouhrovském velkostatku;na tomto pozadívyniká postavačeledína napospassvým Řeky' slaboduchého ubožaka,vystaveného živočišným vášním.Na druhéstraněsledujemeosudy panstva;životstaréhobaronaDanowitzea jeho dvou synů, kněze Josefa a důstojníkaErvína,je všakjen grotesknímrubem živořeníouhrovskýchchudáků.Apokalyptický přízrakprvní světovéválky strhneosudy románovýchpostav do svéhoničivéhovíru a vtisknejim sarkastickou pointu. Nalezenec Řeka se narodil beze jména a tak také umírá. Tomuto nepříčetnému tvoru' jehož životje je sledem křivd. násilí a hruz, dostává se po smrti velkolepéglorifikace: jako neznámý vojín zahmut královskými poctami hrdinů. Vražda, kterése kdysi z pomatenosti dopustil' jezce|a zapomenuta a pohlcena v gigantických orgiích anonymního válečnéhozabíjeni.(,,Byl vrahem a přestávaljím býti' neboťžhaři a kati celí v krvi vymohli vraŽděníslávu...) Vančuraukazuje - podobně jako Hašek v osudech dobréhovojáka Švejka- především absurdituválky: nedistancujese od ní osvobozujícímsmíchem,ale sarkastickýmvýsměchem.Projevujese to nejen v koncepci děje, v němž se řadí jeden ironický zwat za druhým (Řeka chce zavraŽdit krčmiiře,aby ho okradl, a místo toho zardousí chudáka Horu; Josefova pouťdo Palestiny končíneslavným útěkemdo Istemby; stary baron posílá Josefa ze msty do blázince, protoŽe mu omylem přičítákrádež cenných papíru atd.)' ale také jížse toto dílo stýká s expresionistickýmitendencemi(',DÓmek, pedagogJosefirv' zvláštnígroteskníobrazností, slynul bradavicío devítištětinách..; 'jakási děvka' jdouc od barovéhopultu, nesla na čenichuúsměv,jako šašek nosí hůl..).Ironii a výsměch ztrácí Vančurovovyprávěníjen tam, kde líčído nebe volajícíkřivdu na chudých a vykoňsťovaných. Ale ani tu autor nešetřídrastickými obrazy a slovy, jeŽ zdůrazňujítragikomičnostválečné absurdity, ale téžnaznačují,že oba světy jsou odsouzeny k zániku. Jeden proto, Že vá|ka v něm probouzízasuté lidství, a druhý proto, že degeneroval.Tento smysl vtiskují baladicky |aděným příběhůmhodnotícípostoje vypravěče,kteý zaroveň představuje zdroj lyrických elementůdíla. Kontrastnístřetávánírůzných významových poloh nabývá v tétoskladbě neobyčejné intenzity, zasahuje i rovinu 1azyka.Autor častovyuŽivá prvku neočekávanosti:čtenářsi není nikdy zcela jist, zda věta, která začínájako vznešenábiblická perioda, neskončísarkastickou pointou, a naopak - nadávky a vulgarismy v sobě častoskývají sdělení závažnéa pateticky zd'irazněné-
316 -
radikálním kriticismem unanimismu či proletářt Jan Marhoul nebo Pole jevit jako prózy přílišt
literat o,,tendenčnosti.. hotové myšlenkovékol
jiné složky díla;filozol tvárný postup je napln Ani striktně vyloŽe
tak i několika teoretic okolností věren sám st Ne náhodou kritika vi
a Hora shodně ukazt dobovým literárním s vstupujído Vančurov pení,jaká zarputilá sí
různorodých' a přece Humor, který je je vých dílech projevuj
invektivu a sarkastic ,,humoristický romár v něm vypravuje o m a kouzelníka. Při c
vyprávěcích postupů Rozmarného létase dobovými naÍáŽkam největšíhokomické
.ruktury,v níŽ se odráží
MoŽNoSTI BÁsNICrÉ Bptry A DRAMATU
ltává trvalým příznakem u pozornostna postavy, kterése dostávajíprávě y Vančurovýchpříběhů
NásledujícíobdobíVančurovy tvorby, v němžvznikajítři prozaická díla - Rozmarnéléto,Poslednísoud, Hrdelnípře anebo Přísloví- a dvě divadelníhry - Učitela žák a Nemocná dívka- vyznačujese, na rozdíl od předchozítvůrčíetapy, odklonem od přimé evokace dobové sociální tematiky a rozvíjenímněkterých akcentůa motivů,jež se v dřívějšítvorbě objevovaly jen jako dítčíprvky, jako náznaky moŽností'Je to zejménaprincip humoru jako životnípohody a moudrosti,metaforizaceosudových konfliktů do podoby
ačují svéčasovéi místní rměleckýmitypy schoplníchsituací.odklon od ldobuživelných'přírod-
básnickévize, hra s dějovými prvky i slovními významy, kterápřitakáváelementárnímŽivotním silám. rozmarnélidské obraznosti, magickébásnivosti. Negace přežitýchživotníchobsahůa forem zůstává i zde v platnosti, avšak způsob,jakým se nyní manifestujeve Vančurově díle, je jiný. Přímá a konkrétní invektiva mizi, vypravěč-soudcenabývá skrytějšícha složitějších podob: jeho vztah ke skutečnostije zpro-
: d m ě t e mv y p r a v ě č o írajíosudovéa morální kritérií.Vančura hledal řádu hodnot, který alítčlověka,uložených ura viděl ve směřování
středkovanější. Vančurovatvorba druhépoloviny dvacátých let se vyvíjela v kontaktu s poetismem, s avantgardní programovouestetikou Devětsilu, v nížbyl kladen důrazna moderní|yrismusjako na zvláštnísí|u'v jejímž magnetickém poli nabývajínejrůznější prvky skutečnostinové,překvapujícípodoby, schopnévzbuzovat ve čtenářiintenzivnísmyslovéa citovédojmy' Přitom však Vančurovodílo, i kdyŽ je v něm soustředěnove]ké množství různýchprvků a i kdyŽ se uspořádání a akcentovánítěchto elementůstále mění, nelze redukovat na výraz těch či oněch programových tezí. Například Vančurovy první dva romány - vyznačujícíse radikálnímkriticismem sociálním a etickým - nelze bezprostředně vykládat z teoretických postulátů unanimismuči pro|etářskéliteratury,aniŽ bychom je tím ochudili o mnoho jejich specifických znaků.Pekař
zjejichžnapětía srážek t a klasická uzavřenost lnéstraněse rozvíjí sled lěIníkůna ouhrovském aveného napospassvým 'witzea jeho dvou synů,
mohly se Jan Marhoul nebo Pole orná a válečná,nazirány z ortodoxně pojatéhostanoviska,,proletářského,., jevit jako prózy příliš archaické,kuriózní, nesrozumitelnéa formální. VždyťVančura nikdy nepřijímal tezi o ,,tendenčnosti.. literaturyjako o významovédominantěsdělení,kterou musípříběha postavy dílapotvrzovat; procesu jako kterékoli hotovémyšlenkovékontexty pokládal za matertá|,který musí být podroben tvůrčímu jinésložkydíla;filozofický postoj promíta|do způsobu,'opracování..slovesnéhomateriálu:proto každýjeho
hudáků.Apokatyptický ,tisknejim sarkastickou u fvoru,jehož život je je zahmutkrálovskými
tvárnýpostupje naplněn významy a smyslem. Ani striktněvyloženéteze poetistickýchmanifestů,najejichž zrodu se ostatněsám podíleljak svými díly' tak i několika teoretickýmičlánky,nejsou s to plně obsáhnoutosobitosttohoto autora,který zůstávalza všech okolnostívěren sám sobě, svémusměřováník nadosobnímuřádu hodnot sociálních,etických' filozofických. Ne náhodoukritika vždy trochu tápa|a,když se snažilavyložit Vančuruz literárníchvlivů a analogií (Šalda a Hora shodně ukazují, jak je nesnadnépodřizovat tento originální umělecký typ jednoznačně pojatým
ohlcenav gigantických katicelív krvi vymohli l Švejka- především lchem. Projevuje se to rďdit krčmáře, aby ho
dobovýmliterárnímsouvislostem),anebo když nebrala v úvahu množstvízcela protichůdnýchprvků, které vstupujído Vančurovadíla, anižby oslabovalyjeho uměleckou celistvost a jednotu (Fučík:',Je až k nepocho. pení,jaká zarputilá síla dovedla jedinémudílu - jde o Pole orná a vá|ečná,pozn. M. G' - vtisknout to|ik
m útěkemdo Istemby; h papíruatd.), a|e také nek, pedagogJosefův, chu úsměv,jako šašek ícíkřivdu na chudých ragikomičnostválečné l něm probouzí zasuté
různorodých, a přece sžitýchznaků...). Humor, který je jedním z konstitutivníchznakůVančurovavidění světa a který se v jednot|ivých autorových dílech projevuje různým způsobem- od rozmarnéhoúsměvu a hravéhotaškářstvíaž po ironickou -, nalezl svou nejšťastnější polohu v Rounarnémlétě(1925). Podtitul knížky invektivua sarkastickýúsměšek Autor ,,humoristickýrománek..navozuje ovzdušídobrépohody a smíchu spíšeshovívavéhonež útočného. v něm vypravujeo milostných zá|etechtrojice přátel, kteříse zhlédnouv krásnéspolečnicipotulnéhoakrobata
ům hodnotícípostoje
a kouzelníka.Při charakteristice postav, evokaci prostředí a dějových situací autor využivá tradičních vyprávěcíchpostupů,známých například z renesančních rozprávek, kteréjsou jemně parodovány. Události Rozmarnéholétase vyvíjejív jakémsipohádkovémbezčasí,i když se v textu tu a tam setkáváme s různými dobovýminarážkamia i když městečkoKrokovy Vary můŽelecčímspřipomenout básníkovuZbras|av. Zdroj největšího komického účinkutkví v rozporu mezi vznešenostířeči,jíž mluví vypravěča 1ežje propůjčena
téintenzity,zasahuje a jist, zda věta, která adávky a vulgarismy
317 t-.
i hrdinůmpříběhů. a nrezinictrtností a pramalouvážností mne toho.co je předmětemvýpověcli.(..Nesměšujte S ncmravy.()rlložiljscm svéspodky z dobrýchdůvodů. NcboťkůŽe,.|ak se doposudvykládá v týchŽškolních je uzpůsobcnak clýchánía ve]mi si ho Žádá...) místnostcclr, kanr.jscmchodívalzir svým obecnýnlvzdčlánírn, Komické Sentence(,,časpropůjču.je parodovanitpřísloví(..jclépemíti posledníslovo dťrsto.jnost i z-rťrdám..). llcŽ posledníránu'.). poetizace tlachů(..zdá se mi. že .jste na své cestě l'a výrazetndošel až k sttrpni rresrozumitelnosti tóměř zajímavé..), hrir sc slovy a metaforani ('.podobalse ptlstupněluciperovi,sirce. šaškovi.opici. hasanovi'jablíčku'cvočku,pedelovi,tlpilci, bláznovi a nakoncc.stanuv pěknčpři kraji.měl tv1třnostkaZatele..)'průhlednÓdobové narážky (tl kouzelníkovčspolečnicistaréŽenskéříkaly. že,.se jmcnovalaza svobodnaNczválková aicií otec,.ienŽ všcchnoumč'la skládalkrítsné básně.')' byl vcliký hříšník' děj zaloŽený na anckdotickýchzvratcch - to všechnopatří k typickým postupůmVančurovahumoru' ()vzcluší jazykovéhry a asociapoetisrnu.jcv Rozmarnémlétěexponováno- kronrězmíněnýchprostředků tivní obrirznosti- takétematickýmiprvky: zcjménanrcltiv.,podivuhodného kouzelníka... akrobata.a motiv hry jsou
3r8
činu, ale spíšek pi pokřiku|eš na předl pootevřenou...) V následujícíhřt
divacllaroku l 928' promítá do konk.ré smrt, nebudc-li nal
dramatickou sttuac postavami ostře pc rozhodného stanov j s o u i n d i v í d u á l n ít '
alc také prof-esoro vybojovaná těŽkýn pcrchyb,není hrdin SC tv
V následujícíc a k t u a l i z - a c el to nejzazšíbod,
Román Posledr
větví a proplétaj a výraz,ně se pod je s tc obraz.nosti.
pak .'hv ..cíchou,.. tou' alc krouŽíko postup mo tvůrčí posunut,kornPlil který opouštísvc vínský tlachal. IV příbčhu.Jejich v
Postava PiliPant neschopnostíbrž prostý člověk n konfliktu se slož
nincovo drama postavy.z jcjí p ství od zběsilos Důlcžitýmtc
ty chudých; katarzi PiliPant Následující kerÓm směru. I jasněnéhozloč tárním formár kumpánství.k
stává sice bez nédávnou přít
povědi.(,,Nesměšujte mne J vykládáv týchžškolních ;hánía veImi si ho žádá...) e lépemítiposledníslovo 'razem došel až k stupni ostupněIuciperovi' sirce, anuv pěkně při kraji, měl ré Ženskéříkaly, Že ,,se l a sk|ádalkrásnébásně..),
činu,ale spíšek předčasnérezignaci, (,,Chtěl bys příliš mnoho a neumíšnic. Zrána s rukama nad hlavou pokřikuješna předměstí.Eh, dělníci vycháze1ímlčky, s rukama svěšenýmapodle těla a s pěstí neznatelně Dootevřcnou...) V následujícíhÍeNemocncídívka\|928)' která byla uvedenaopět v Honzlově reŽii na scéněosvobozeného divadlaroku l928, Vančuraznovu rozvíjípodobnýprob|émodpovědnosti.odvahy a činu'Tentokrátjej však promítádo konkrétnější situace a prostředí.Také konflikt je ostřeji vyhrocen: mladé nemocnédívce hrozí smrt,nebudc-li nalezen postup léčenízhoubnéchoroby. Způsob,jakým jednotlivé postavy reagují na tuto dramatickousituaci, vytváří mezi nimi napětía odhalu.jejejich pravou povahu. V expozici se vztahy mezi postavamiostře polarizuji, v závéru se však ukazuje, Že li<Jénejsou určenijcdnou provždy a Že k zaujeti rozhodného stanoviskase mohou dopracovávatrůznýmicestami.odvaha nemá vždy stejnoutvář,její zdro.|e jsouindividuální.Dívku nezachránilajenvůleKřikavy, kterýbyl prvníochotennéstnebezpečné riziko prohry, ale taképrofesorovaracionální a přesná diagnóza nemoci a konečnětakénenadálá rozhodnost Kolovratova, vybojovanátěžkýmvnitřnímzápasems vlastnísenzibilitou,citovou slabostíi zaujetím.(,,Neníodvahy bcz pochyb'neníhrdinstvíbez bázně',,) V následujících dvou Vančurovýchprozaickýchdílech,v Poslcdnímsoudua v Hrdelnípři aneboPřísloví, s e a k t u a l i z a c e j a z y k o v é h o a s t y 1 i s t i c k é h o v ý r a z u s t t i v ád o m i n a n t nsíl o Ž k o ul i t e r á r n sí t r u k t u r y-
rům Vančurovahumoru. kůjazykovéhry a asocr'a:Iníka..' akrobata,a motiv ,t]oto doprováZí Vančura kutečnosti a její básnické ní; Ize říci. Že v těchto hodě s poetikou
je to nejzazší bod' kam až dospěl Vančurave svémúsilío obnovu slovesnéhotvaru' Román Posledlúsoud (1929)je koncipován jako Iyrický proud básnických obrazůa rellexí, kterése složitě
realizovalsVépředstavy divadelních hrách důraz lbu skutečnosti. Postavy v zápletcenebo v r'ntrice ' a obecnáplatnostpříbě.akter rozhovorůa často tickénapětíher vyplývá :ktuální, citovou i volní benastáIoukonfrontací 'oIem.jenžsi podrobuje |u- jak by se na první
větvía proplétají. Naproti tomu má toto dílo zřetelněčleněnouepickou osno\u, která ovlivriuje kompozici a výraznése podílí na jeho sémantickévýstavbě. KaŽdý motiv i scbemenšídetail nabývá tu potenciální obraznosti,je s to vzbuzovat celé řetězce představ, asociací.metafor. (Klobouk žebrákaRamuse je nazván pak ,,hvězdicí..',,člunema psem'jenž spí...)Básnicképojmcnováníneníbezprostředněspjato s reali. ,,cíchou.., t o u , a l e k r o u Ž í k o l e m n í , v y t v á ř e j í c s i s v ů j v l a s t n í a d o j i satuét m o níor ym n í k o n t e X t . V a n č u r a t e n t o s v ů j postup motivuje předevšímtím, že vypráví o lidech, jejichž vztah k okolní skutečnostije tak či onak tvůrčí posunut,komplikován, deformován. Prastarý žebrák ponořený do své slepoty, Pilipaninec, karpatský horal, kterýopouštísvou zapadlou vesnici a ocitá se uprostřed nepochopitelnéhoměsta' doktor Wei|, učenýa podi. Vančurova vínskýtlachal,Mejgeš,posedlý stihomamemjakéhosinejasného zločinu- to jsou protagonisté příběhu.Jejich vidění skutečnostineustálerozkolísávajíneodbytnépředstavy, obrazy, vzpomínky' blouznění' Postava Pilipanince v lecčems připomíná pekaře Marhoula - předevšímsvou naivní bezprostředností, neschopností bránit se nástrahám okolí a vlastnímsebeklamům.Také ústředníkonflikt románu je obdobný: prostý člověk nebo spíšeprosťáčekovládaný elementárnímisilami, pohnutkami a vášněmi dostává se do konfliktu se složitoua protikladnou realitou města,která si krutě podrobujebezbrannéa slabéjedince. Pilipanincovodrama není motivovánojen sociálnírealitousvé doby, ale vyplývá takó z vnitřníchrozporůtéto postavy'zjejí posedlostiutkvělou ideou odvahy a činu'z neschopnostirozlišitskutečnost od přeludu,hrdin-
Pu;Jejich.icdnání často .eďuje na objasňování tíchpostojů.jako akt scenovánaJindřichem chjistot.Janova,,cesta kapitulovalapři první řkost předčasné poráŽje nežve smířenía nážáka,jemužby vštípil Znovu a lépe... jakojedno ze z6klacl_
stvíod zběsilosti. D ů l e ž i t ý m i d c o v ý m k o m p o n e n t e m P o s l e d n í h o s o u d um s eo st itvá vnáe z i š t n éd r u Ž n o s t i a s o l i d a r i tychudých; tototéma'kteréseveVančurovědíleneustálevracívrůznýchobměnách,podtrhujesmírnou katarziPilipanincova příběhu a propůjčujemu skrytý patos naděje. NásledujícíVančurůvrománHrelelnípře anebo Přísloví (l930) navazuje na předchozídílo hned v několi. kerémsměru.Předevšímtím, že i zde do popředí vystupujejazykový výraz a Že i zde se řešíproblémneobjasněného přitakávánízákladnímhodnotámživotaajeho elcmen. zločinu,viny a trestu.Témalidskédružnosti, tárnímformám zastiňujemučivounejistotu',hrde|nípře,,a rozvíjíse v rabelaisovskygroteskníoslavu bodrého kumpánství.kterése dívá na svět ',přes kouřícímísu a láhev... Úsilí rekonstruovatdávný kriminální děj zůstávásicebez výsledku.ale sama,,hrana soudníproces..přináší svékladnédůsledky:postavyrománu,spojepřítomnosti hodnot,prioritureálných nédávnou ozvěnou,uvědornují si nutnostživotních smrtiijejí současnou
tciálnískutečnost,poění.Na začátkukaždé
ýznamovýchodstínů, /ančura negloriÍikuje iedouke skrrtečnému
319 \-
přítomnýchlidských vztahůnad tajemstvímminulosti. Interpretovatzákladní smysl tohoto díla nenísnadné: nemůžemejej vyvodit z vlastního děje ani z výroků postav - je skryt h|ouběji pod silným příkrovem autorovy ironie a fantazijníhravosti, v jejímžklamnémstínuse odehrává ce|ý příběh'
jeho literární tvorby' (,,Vic Úh svou chasu utíkati.....) Vančuradisponuje.at v o
Napětí mezi zlomkovitostí,eliptičnostívýrazu na stranějednéa přebujelou perifrastičností na stranědruhé jež charakterizuje sémantickouvýstavbu Posledního soudu - působíi v Hrdelní při; mění se však
a hodnotícíurčitostisděl mimořádnou pozornost. V mnoha dřívějšíchV
-
významovézabarvenítěchto postupůi materiál,jenžje jimi formován, jak napovídájiŽ název románu;autor se obrátil k inspiračnímzdrojůmlidovéřeči,k příslovím,pořekadlům,nadávkám ajiným podobným útvarum, v nichž se manifestuje obrazná a tvůrčípovaha kaŽdodenníhovorové praxe' Základní situacíjazykové výpovědi je tu dialog' rozhovor, který je silně stylizovaný a který nabývá různýchpodob - od expresivni rétorickévýpovědi eufonicky složitěvybudovanépřes disputaci připomínajícířečsoudníchvýpovědía příaž po nevázaný hospodský t|ach a žvást.Fragmentárnostse projevuje předevšímve výstavbě děje, respektive v rekonstrukci dávné události, která zůstávápřes veškeréúsi|íprotagonistůpříběhu neobjasněna.
PfuBĚHY o LÁSCE. osUDU A HřtE Romány Poslednísoud a Hrdelní pře si autor připravil cestuk da|šítvorbě, v nížse počínápostupněvyrov. návat napětímezi jazykovým výrazem a epickou osnovou díla.Napříštěse bude ozvláštněnirealizovatspíše v dějovýcha tematickýchvrstváchdílanežv ryzejazykovésféře.Navíc pak příklonk lidovým zdrojům jazykové obraznosti,jež mění archaický a ''biblický.. ráz Vančurovaslohu, napovídá,že si autor připravuje cestu k bezprostřednějšímu uchopení soudobéreality. Vypravěč, který býval dříve podoben spíšekazateli a patetickémuba|adikovi' přibližuje se posluchači(čtenáři)'nasazuje důvěrnější tón, Zaposloucháváse do rytmu a dikce hovorovéřeči.Tato tendencese výrazně projevila zejménav povídcepro mládežKubula a Kuba Kubikula (1931)' kterájiž stojí na prahu novéhoautorova tvůrčího období.Pohádkové vyprávěni o vese. lých příhodách medvědáře Kuby, medvěda Kubuly, strašidýlkaBarbuchy ajejich dětských kamarádůvyniká jazykového radostnou pohodou a jiskřivým humorem, těžícimjak z komických situací,tak z vynalézavého vtipu. Změněnou situaci Vančurovy tvorby na přelomu dvacátých a třicátých let nejvýrazněji dok|ádá román Marketa Lazarovd (193 l). Je příznačné, že v tétodobě - kdy se v celéčeskéavantgardníliteratuřeuzavíralo jedno plodné období, inspirovanépředevšímpoetismem, a kdy se začaly naléhavěvynořovat novéotázky a nová řešení- Vančura vytváří dílo,jež zdaíile syntetizujeceléjeho dosavadnítvůrčí úsilí.Autor kompon u j e e p i c k o u s k l a d b u b a l a d i c k é h o t y p u , v e k t e r é vj sšoeuc h n y s l o ž k y j a z y k o v é , t e m a t i c k é a k o m p o . ziční výstavby v dynamické rovnováze; přitom se nevzdává Žádnéz podstatnýchvlastností svého vypravěčského umění. Do popředívystupuje vypravěč, jehož způsobpodáníje stylizován jako temperamentnímluvní projev (skaz) obracejícíse k posluchačůmi k postavám (,,Jstemi, urozenípánové,povinni věřiti, že tuto změnu přivodila láska..; ,'sbohem' Sovičko, můj škaredýpříteli, zvedni svůj meč a aspoň trošičkuse braň!..).Důraz na způsob vyprávění však nijak neoslabuje epickou osnovu přiběhu. Právě tak básnickéobrazy, jakkoli jsou někdy nezvyklé a sdružujíodlehlépředstavy, nevytvářejízvláštnívýznamový kontext, nýbrž míří k realitě, umocňují evokačnísugestivnostdějů a scén.Místo pojmenovánípřevažně metaforického,kterécharakterizovaloVančurůvsloh v předchozíchjeho dílech,napříkladv Poslednímsoudu, převládá zde pojmenování metonymickéa synekdochické,to jest takové,kdy konkrétnídetail poukazuje k obecnějšímuvýznamu nebo evokuje celkovou představu scény,postavy, předmětnéhoobjektu (',Roh koň. ských kopyt připražoval se mrazem jako rozpálenou podkovou a na cecíku krav byly ledové krupky..). Dramatičnost výjevůvypravěčstupňuječastotím,žeje rozk|ádáv řadu detailních záběrů; tatotechnika je běžnáve filmové montážia dosvědčuje,žepředpoklady Vančurovazájmu o film se realizovalyjiž na půdě
3Zv
mezi archaizujícímslohet napětímizí; příběhyjsou s epické bezčasí,v němŽ nazdařbůh.Popřejte tétoJ pečnostsilnic.....)Vanču vypravěče_letopisce.kter
ci. ale ..zbujnía čertovš umoŽnila autorovi, aby 1 krvavých milostných dobt lásce, která nezná překᎠtť vančurovské příznačné -. nýt v Učitelia Žákovi
akcemi a dramatickými z Čistý a bezprostředníl lidskéhojednání.(.'Lidsl s to jej prožívaÍa Íeal.iz na|ézajiu vypravěčepor
vede k potupnéa strašl Marketa Lazarová je t nastavil kritické zrcadlo za|oŽenéna opatrnosti, ' nesouhlasil s relativisticl v němŽ se téměř ztratil a]
neváhal použítpři ličení během ze starých časů? chlapech a sličných dám
literatury?") Také v následujících< I když samo pojetílásky prubířskýmkamenem lic odlišná. Román Útěk do néhočlověka v jeho konJ
ky Jany Myslbekové mž atmosféryv společenské pouzeaktemindividuáln život, ale také svědectv přizpůsobit novým pom
pokud líčíštěstími|enci vyprávění podmanivou
tohotodíla není snadné: i pod si|ným příkrovem ěh. lstičností na straně druhé delní při; mění se však t jiŽ název románu; autor tým podobnýmútvarům, ikladni situací jazykové podob - od expresivní udníchvýpovědi apÍi až 'ýstavběděje, respektive neobjasněna'
: počíná postupněvyrov]áštnění realizovat spíše k lidovým zdrojům á, žesi autor připravuje podoben spíšekazateli n' zapos|oucháváse do ro mládežKubula a Kulkovévyprávění o veseskýchkamarádůvyniká jazykového nalézavého irazněji dokládá román rdníliteratuřeuzavíralo vynořovat nové otázky rčíúsilí.Autor kompo'ematické a kompo. ltných vlastnostísvého 'ylizovánjako temperalozenípánové,povinni :dni svůj meč a aspoň lvu příběhu.Právě tak ií zvláštnívýznamový pojmenování převáŽně lad v Poslednímsoudu' :rétní detail poukazuje ho objektu(',Roh koňryly ledové krupky..)' láběrů; tatotechnika realizovalyjiŽ na půdě
jeho literárnítvorby. (,,Viděl kypícía rozpleskujícíse zadek' cíp pIáště,vlajícívlasy a konečekpovijanu, viděl svou chasu utíkati..,..)Úhrnem |ze řici, Že v novém románě je bohatý soubor výrazových prostředků,jímŽ Vančuradisponuje, aév ob|asti eufonie. s|ovníku,syntaxe či sémantiky,podřizován konkrétnosti,názornosti a hodnotícíurčitostisdělení:proto se žádný stylistický postup nápadně nevyděluje z ce|ku a neupoutává mimořádnou pozornost. V mnoha dřívějšíchVančurových dílech byl patrný rozpor (autoÍemzáměrně zd.Ůrazněnýa využívaný) mezi archaizujícímslohem a soudobou rea|itou,která by|a předmětem vyprávění. V Marketě Lazarové toto napětímizí; příběhyjsou situovány do středověku,pojatéhoovšemniko|i historicky' alejako neurčité, ,,dané.. epické bezčasí,v němŽ se odehrávají legendy, báje, staré hrdinské balady. (,,B|ázniviny se rozsévají nazdařbůh. Popřejte tétopříhoděmístav kraji mladoboleslavském,za časůnepokojů,kdy král usiloval o bezpečnostsilnic.....)Vančurovi ovšem nešlo o prostou nápodobu či reminiscenci starobylých příběhů'maska vypravěče-letopisce, kterou si zde nasazuje,je ironizována. Hrdiny dramatunejsou urozenía vznešeníšlechtici, ale ,,zbujnía čertovští..loupeživí rytíři, kteří propadli hrdlem královskémuprávu. Ironická dvojznačnost umožnilaautorovi, aby povýšil příběh' jehož některédějové prvky jako by byly převzaty z repertoáru krvavých milostných dobrodružstvípokleslérytířskéromantiky, do polohy básnickéhopodobenstvío vášnivé lásce,která neznápÍekáŽek,o bouřlivém vzplanutísmyslů,o věrnosti, činu a vzpouře. Znovu se tu objevuje příznačné vančurovskétéma;tentokrát však nenabývá podoby filozofické pře - jak tomu bylo například v Učitelia žákovi -, nýbržse promítádo příběhunaplněnéhosmyslovou naléhavostí, barvitými scénickými akcemi a dramatickými zvraty. Čist1ia bezprostřednímilostný cit, nepodřizujícíse žádnémunátlaku a vypočítavosti, stává se zde kritériem lidskéhojednání. (''Lidský Život má nesmírnoucenu lásky...) Marketa, loupežníkMikoláš i Alexandra byli s tojej proŽívata rea|izovatdo všechdůsledků: protojejich činy'jakkolijsou leckdy ''hříšné..a zaslepené, na|ézajiu vypravěčeporozumění i milost plnou obdivu. Naproti tomu Kristiánova zbabě|osta polovičatost vede k potupnéa strašlivézkáze. Marketa Lazarováje epos o lásce a smrti, o milování azradé, o odvaze a zbabělosti. Vančurajím znovu nastavilkritické zrcadlo své době, svým současníkům: v jeho ostrémsvětle se jeví středostavovskéctnosti, za|oŽené na opatrnosti, vypočítavosti,respektováníkonvencí, dvojnásob nepřijatelnéa odpudivé. Vančura nesouhlasils relativistickým pojetímčlověka ani s analytickou skepsímoderníhopsychologickéhorománu, v němžse téměřztratil aktivní lidský čin;proto se inspiroval rudimentárnímivypravěčskýmipostupy a proto neváhalpoužítpři líčenílidských vášnía skutkůsytých, nelomenýchbarev. (''Jakže'vy nejstespokojeni s příběhem ze starých časů?CoŽ vám nepůsobíani ždibec libosti slyšetio mrazech tak pořádných, o prudkých chlapecha sličnýchdámách? Nepůsobítato povídkajako mlat u porovnání s rozkošnousloŽitostísoučasné literatury?") Takév následujícíchdvou prozaických dí|echzůstávástředemautorovy pozornosti m i l o s t n á t e m a t i k a . I když samo pojetílásky se u Vančury neproměňuje,zůstávajíczákladni hodnototvornoukonstantou Života, prubířskýmkamenem |idskéhocharakteruajeho smyslovéi citovéplnosti a aktivity,jde o vyprávění značně odlišná.Román Útěk do Budína (1932) je pozoruhodný uŽ tim, Že se tu autor poprvé pokouši zobrazit současnéhočlověkavjeho konkrétníchsociálníchi dobových vztazich. Dramatický milostný příběhpražskéstudentky Jany Myslbekové má v podstatěkomorní ladění,avšakcharakteristikypostav i prostředímířík postižení společenské atmosféryv Čechácha na S|ovenskupo první světovéválce. Tragická smrt Tomáše Baránye není pouzeaktemindividuá|níkatastrofyčlověkavykořeněného,neschopnéhorealizovatskutečnoulásku a skutečný život,ale takésvědectvímo ,,konci starých časů.., o pádu starých šlechtickýchrodů, kterénejsou s to se přizpůsobitnovým poměrům.Pokud Vančuraevokuje patriarchálníprostředípanskéhovenkovskéhosídla, pokud líčíštěstímilenců,jejich smyslovévzplanutí,ježje vytrhlo z reálnéhočasua prostoru,potud má jeho vyprávěnípodmanivou pohodu epiky bezmála pohádkové.Avšak tam, kde se dotýká životníchzpůsobůvyšší
-)Ll
praŽskéspolečnosti,jejiŽ ráz po převratu určovalizbohatlíci,finančníspeku|antia byrokrati, nasazujeostrý j í z l i v ýt ó n . S p o l u s p ř e v a ž u j í tceín d e n c ík r e a l i s t i c k é m u z p ů s o b u z o b Í a z o v á n i p o s t a va d ě j ůp r o n i . k a j í d o V a n č u r o v a v y p r á v ě n í t a k é p r vpksyy c h o l o g i c k é c h a r a k t e r i s t i k y o s o b ; o b r a z n o s t i a r c h a i č n o s t slohu je oslabována, i když ne natolik, aby bylo zrušeno stálé napětí mezi všednostíkaždodenníreality a zázračnosIícitových vzplanutí.mezi skutečnostia snem, přítomnostía vzpomínkou. Ustředním tématemknihy povídek Luk królovny Dorotky (1932) je láska - nikoli však tragická či dramatická, nýbržspíšerozmarná a hravá. S výjimkou Dobré ntíry,vyprávění,jehož námět zčástipřipomíná kalendářovou povídku a zčásti kramářskou baladu, končívšechny příběhy veselou a vtipnou pointou. Po způsoburenesančních novel je v nich učiněnozadost bezprostřednimumilostnémucitu a mladým dychtivým smyslům (Usnúvajícíse děvče)- navzdory všem svatouškům,starým paroháčům(Konec vše napravi), a|e i násilníkům,kteří nemajípod čepicía kteří si chtěji v doméně,'krá|ovny Dorotky.. osobovat svá práva příliš z'hurta(Brusičnožů,Dobró míra). Yančura zde znovu vyjadřuje své pojetílásky jako tvořivého citu, který milence osvobozuje a propůjčujejejich vnímánísvěta a prožitkůmhodnotu štěstí,hodnotu elementárního poetickéhoviděni a činu,před nímžblednou i díla básníků(povídkaGq, de MaupassarrÍ). Vančurauplatňuje ve svých příbězíchsmysl pro situačníkomiku, zápletku. anekdotickou pointu. Prvky ryzejazykové komiky ustupují do pozadí; způsob vyprávění se přibližuje svému předmětu' dřívějšíexpresivitu, archaizaci a nezvyklost výran nahrazuje jadrnost a pádnost lidové řeči. (,,Já ti zaplatím, až napršía uschne, ty ochechule'.. Nu' já tě naučím,jak se jídává na jatkách a jak se ve dvou hraje v karty!..) Změny, kterécharakterizovaly vývoj Vančurovy prózy na začátkutřicátých iet, projevily se takévjeho novémdramatuAlchymista (1932, Íéhož roku uvedeno na Národním divadle v režii .IindřichaHonzla). Nejde tu uŽ o scénickou báseň, která klade jednoznačnýdůraz na metaforiku jevištnířeči a která reálné situace a promluvy transponujedo oblasti básnickéhopodobenství.Konflikt' postavy, scénickéakce i dialogy jsou pojaty konkrétněji;dramatickénapětíje vyvoláváno srážkamimezi jednajícímiosobami, kteréčastojednají nepředvídaně pod vlivem okamŽitých pohnutek, pod vlivem vášně. pochyb, Žádostí. Postavy nejsou jednoznačněurčenya determinovány vztahem k určitémuživotnímuprincipu nebo kritériu.Vančurasleduje rozpornéjednání člověka,jeho častotápavéa bludné hledání smyslu života a štěstí.Alessandro Morone, radostz bezprostřed. alchymista a hvězdář, ztělesňujepříznačné rysy renesančního člověka- pozemšťanskou ních darů Živor.a,z lásky, přátelství,dobrodružstvía hry. Je lehkomyslný a podléhá okamžitýmpopudům svých přání, nenívšak otrokem svých puclůa pohrdá bohatstvím,slávou i mocí. Štěstína|ézái ve svépráci, v dobrodružstvípoznání, v odhalování tajemstípřírody. Alessandrovi protihráčijsou lidé, kteří se potácejí mezi svými vášněmi a mezi hrůzou zezákazŮ, kterépřekračují.Neřest se v nich snoubís moralismem,jejich citová vzplanutídusí rozum a bázeň: nenalézajíhlubinu bezpečnostiani v bezprostředníŽivotni radosti,ani v přísnédomóně božich příkazů.Ve hře o alchymistovi Moronovi autor rozvíjítémarnilostnéhovztahua lidského štěstí,téma,kteréje příznačné pro všechnajeho díla napsaná na přelomu dvacátých a třicátých let. V Alchymistovi - podobně jako v Marketě Lazarové,v Útěku do Budína nebo v Luku královny Dorotky krystalizuje Vančurova pozitivní představa člověka; nikoli náhodou jejím katalyzátorem je láska' elementárnívztah. který má největšíhodnotu štěstía tvorby. (Anna v Alchymistovi: ,'Byla jsem mrtvá a láska mě st\'ořila od paty k hlavě znovu...)
tematice, tak vnitřními p období se Vančura zač
i dramatickou. Na společenskoukriz
doma i ve světě, reaguje věka. Dobová problemal tálního či groteskníhoot
nahrazuje evokace konk rického procesu. Vanču není však zdaleka jednt
starých časů),nepodřizu toho neustále konfrontu ného,pohádkového,fan tradičnírealistické vypr o moderní filmové vidč Také v pojetí děje jako
zůstal Vančura věren s dílům zdůrazněna.prvl
nových podob. Y Konci starjchčast ského panstva, jež se p
marně zakrývali svou 1 stávají se dvojnásob sn časů.',ruskémuběženc rysými gesty, šlechticko zcela nedostupné.Autt Kratochvíli' dává vyprá srovnává nové majitel Megalrogova jako Podr
vání osob a skutků.což a zla. Mukařovský chz odstínů..'Nejde tu ovš stupňovanéironie: vypt vystavuje - aťbezděč
ironie postihuje nejen 1 Konec staqýchčasů kronik. ocitáme se zde a intrik proplétajis Žil
PRÓZA o PRoMĚNÁCH LIDÍ A ČesÚ
se mluví. Moment výzr příznačný,uplatňuje s nejvýrazněji v oblasti Protagonisté příběhu .
Následujícíobdobí Vančurovy uměleckétvorby, kterézahrnuje tři románovéskladby - Konec starých časů, Tři řeky, Rodina Horvatova - a divadelníhru Jezero Ukereve,je charakterizovánojak obratemk nové
neustálými a neočekáv stáIe přerušovaný a ni každou chvíli se štěpí
322
)yrokrati,nasazuje ostrý ,ní postava dějů proni; obraznostiarchaičnost rostíkaždodenníreality nikoli však tragická či : námětzčástipřipomíná r a vtipnoupointou. Po itu a mladým dychtivým iKonec vše napravfl, ale lsobovatsvá práva příliš lko tvořivéhocitu, který hodnotuelementárního sdnÍ). Vančurauplatňuje y ryze 1azykovékomiky expresivitu, archaizaci aŽ napršía uschne, ty tv!") projevily se také v jeho 'indřicha Honzla)' Nejde ]i a která reálné situace ickéakce i dialogy jsou lami, kteréčastojednají :ádostí'Postavy nejsou iritériu'Vančurasleduje ití. Alessandro Morone' iou radostz bezprostředlá okamžitýmpopudům stínalézái ve své práci, lu lidé,kteří se potácejí rbi s moralismem,jejich edníživotníradosti, ani milostného vztahu a lidvacátýcha třicátých let. Luku královny Dorotky katalyzátoremje láska, 'Bylajsem mrtvá a láska
ladby- Konec starých lánojak obratem k nové
tematice, tak vnitřními přesuny ve struktuředíla,změnami výrazových prostředkůa jejich hierarchie.V tomto obdobíse Vančura začiná intenzivně zabývat filmovým uměním, kteréovlivňuje jeho tvorbu prozaickou i dramatickou. Na společenskoukrizt,jež se na začátkutřicátých let výrazně projevovala v oblasti hospodářskéi politické, d o m a i v e s v ě t ě , r e a g u j e V a n čzuvrýa š e n o u p o Z o r n o s t í k e s p o l e č e n s k éa h i s t o r i c k é r e a l i t ě č l o . věka.Dobová problematika,kterou Vančuradříve transponovaldo oblasti básnickéhopodobcnství.monumentálníhočigroteskníhoobrazu a patetickévýzvy, je nyní znázorňovánabezprostřednějia konkrétněji.Metaforu nahrazuje evokacekonkrétníhoživotníhoúseku,osudy postavjsou nazírányv rámci širšíchsouvislostíhisto. rickéhoprocesu.Vančurovosměřováník realistickémutypu románovéstruktury,jak se vyvinula v I 9. století, nenívšakzdalekajednoznačné. Autor využívávypravěčskýchpostupůběžnýchv próze l8. století(Konec starýchčasů), nepodřizujejednánísvých postav tradičnípovahopisnéani psychologickévěrohodnosti a kromě tohoneustálekonfrontujerovinu reálnéhoživotníhoděnía čashistorickéchronologie s perspektivouneskutečpohádkového,fantazijníhovidění (Tři řeky). Ani v románě Rodina Horvatova, v němžse nejvícpřiblížil ného, tradiční realistickévypravěčskédikci' nezapře svůj sugestivnízpůsobevclkacescéna detailů,který se opírá o modernífilmovévidění skutečnosti' o princip montáŽe,prolínání,konfrontacerůznýchzáběrových úhlů. Takév pojetídějejako svébytnésložky básnickéfikce, nezávisléna předem danémorální či tendenčnítezi, zůstalVančuravěren svým tvůrčímzásadám; epická osnova románových skladeb je však oproti dřívějším dílůmzdůrazněna,prvky lyrického vidění ustupujído pozadí nebo procházejízvláštníproměnou, nabývají novýchpodob. Y Konci starjch časů(1934)nastavujeVančura satirické zrcadlo žívotnímu stylu novéhorepublikánskéhopanstva,jež se po válce zabydlovalo na starých šlechtickýchstatcícha zámcich' Tito Zbohatlíci,kteří marnězakrývali svou přízemnímorálku kramářů a lichvářů horlivým napodobovánímšlechtických mravů, stávajíse dvojnásob směšnými.když se octnou tváří v tvář podivnémufantomatickémupředstaviteli ',starých protožcse kryje velko. časů.., ruskémuběženciknížetiMegalrogovu. Nejsou s to prokouknoutjeho šejdířství, rysýmigesty,šlechtickouhrdostía invencítéměřbásnickou,tedy vlastnostmi'kteréjsounovodobémupanstvu zcela nedostupné.Autor svůj ironický odstup umocňuje tím' že příběhy' jež se odehrávaly na zámku Kratochvíli'ilává vyprávět knihovniku Sperovi, chtapíkovi nepřílišdůvěryhodnému, který neustále kriticky srovnává nové majitele panství se starým vévodou a který se rovněž snaŽí - leč marně - odhalit Megalrogovajakopodvodníka.Tím, že se Vančuravzdal bezprostředníhoautorskéhohodnoccnía komentováníosob a skutků'coŽ bývalo v jeho dřívějšíchprózách běŽné.zmizela ostrá hranice kladu a záporu, dobra a zla. Mukařovský charakterizoval tuto proměnu jako ,'uhlazenípříkrých kontrastů,ale zato rozmnoŽení odstínů... Nejde tu ovšemo relativismus,který byl Vančurovivždy cizí, nýbržo hodnoceníprostřednictvím stupňované ironie:vypravěčpatříke světu,jehožpostavyaděje kriticky i s obdivem popisuje.ale sám se také Vystavuje- aťbezděčněči úmyslně- úsměškům. Čtenářneberevždy Sperovo stanovisko za bernou minci, ironie postihujenejen předmět vyprávění' ale i ieho subjekt. Konec starých časůjiž v ničem nepřipomínápatos biblických příběhůani monumentalitu středověkých kronik' ocitáme se zde spíšv ovzdušísatirických rornánůl 8. století'kde se motivy galantníchdobrodružství a intrikproplétají s živými popisy a s úvahami,jejichžtón bývá častov komickémnesouladus tím,o čem se mluví.Moment významovéhokontrastu,posunu' nepředvídanostia hry, který je pro Vančurovo umění tak příznačný, uplatňuje se i zde. Na rozdíl od dřívějška,kdy se tato autorova básnická invence projevovala nejvýraznějiv oblasti jazyka a slohu. přesouvá se nyní do dějové kompozice a do charakteristiky postav. příběhu - zejména Megalrogov, jenŽ bývá přirovnáván k baronu Prášilovi - překvapují Protagonisté neustálýmia neočekávanýmizvraty ve svémjednání,takŽenikdy přesně nevíme,koho máme před sebou; děj. stále přerušovanýa nastavovaný, skládajícíse z drobných výjevů, nepostupujejednoznačněkupředu, ale kaŽdouchvíli se štěpía odbočuje.
-)23
Podkladem pro román Konec starýchčasůbyl nerealizovanýfilmový scénář;autor se všaknespokojilpouhým přepisem předlohy: vytvořil bohatě odstíněnóvyprávění,kteréosobitým způsobemslučovalonarativní postupy starých satirických románů (Sterne, Fielding) s tcchnikou filmové montážea optickéhozáznamu detailůa scén. Podobný proces' jaký probíhal od poloviny třicátých let ve Vančurově próze, mění také podobu jeho dramatickétvorby. Ve hÍeJezero Ukereve (l935) není1iŽ dÍraz položen na řešeníindividuálního životního dramatu; lékař Forde, námořník Charpeau, ugandský náčelníkGoan, jeho dcera Lee, jeho synovéi ostatní postavy hry prožívají svéosobníkonflikty' svélásky, intriky, přátelstvíi nenávisti'ale za tím všímse tyčí jako osudová hrozba společný nepřítel - spavá nemoc. Do intimních vztahů lidí se promítajíobecné problémy- zápas s epidemií.konflikt mezi kolonizátory a černýmlidem, rozpory mezi humánnímposláním vědy a mezi mocía obchodnímia politickýmispekulacemi.Důraz,který autor položilna myšlenlékařské ku lidské solidarity, překonávající rasovépředsudkya rozdíly,zaslepenostindividuálníchintrik i mocenských zájmů,zněl - tváří v tvář narůstajícímu nebezpečímezinárodníhofašismu- jako apel svrchovaně aktuálnía naléhavý. Také ve výstavbě dramatickéhotextu došlo k podstatnéproměně: řeč postav nese výraznéstopy jejich sociálníhopůvodu,stává se důležitýmprostřcdkem společenské i individuální charakteristikyjednotlivců'Ve Vančurověhře slyšímepatetickou a obraznou řečUganďanů.obhroublý Žargon námořníkůa vojáků,strohou mluvu lékařské rozpravyi klamnéťrázepolitiků.Autorovojevištní slovo nabývádosud nebývalérůznorodosti a stylové mnohotvárnosti; pružně a přiléhavě se přizpůsobujepromčnám Životních postojůi okamžitých situací.Hromadnépromluvy (diskuse v parlamentě,vřava vojenskéholežení'vzrušenézaklínáníUganďanů) se střídajís intimními výpověďmi (milostný dialog' řeč skrytých intrik apod.);dramatickénapětíscénse však všem projevůmzvláštnínaléhavosta zaujatosr. ani na okamŽik neoslabuje,propůjčujíc V širocekoncipovaných románových skladbách druhépoloviny třicátých let - ve Třech řekách a v Rodině reality viděnépriz. Horvatově - se Vančurapokusil zachytit pluralitu světa, proměny dobovéa společenské matem individuálních osudů'Zde takénejvýrazněji vystupujedo popředísouvislost Vančurovy prózy s do. b o v o u a k t u a l i z a c í s p o l e č e n s k é h or o m á n u , k t e r ý s e h r ávle v ý v o j i č e s k é b e l e t r i c t ř i c á t ý c h l e t v ý z n a m . nou roli. Ve Třech řekách se setkáváme s příznačnýmirysy takzvanéhovýchovnéhorománu' Rodina Horva. román, zachycujícíproměny celých společenskýchskupin tova můžebýt zase charakterizovánajakogenerační a přispívajícítak k objasněnígeneze soudobýchspolečenskýchrozporů.Jestližese Vančurave svých prvních prózách soustřeďoval zpravidla na rozpory mezi stabilizovanýmživotnímprostředíma člověkemvymykajícím se jeho zákonům a tlakům, pak v jeho pozdějšíchrománech vystupuje do popředí moment dynamiky společenského dění;mezi člověkema prostředímexistuje vnitřní pouto, kterése projcvujejako podmíněnost i jako revolta,jako závislost i jako potřebaaktivníhočinu. Ústřední postavou Tří řek (1936) je Jan Kostka, chudý venkovský chlapec;jeho ,,cestado Světa..jehledá. ním životníchjistot a poznání. Ačkoli se životnípříběhy Janovy a ostatníchpočetnýchrománových postav situaci,jsou vypravěčemúmyslnějakoby nadnescny,Zmonuodehrávajív konkrétníhistorickéa společenské mentalizovány do podoby velkéepickébásně. Význam Tří řek nespočíváve výkladu historických dějůvidězáměr vyjádřil Vančuraslovy: ,'Chtěl jsem sledovatčlověka' ných očimarománových postav; svůjtvůÍčí z něhožživot střásá mátožnounejistotu mladosti. Hledal jsem situaci, za kteréby studentmohl projítíškolou světa' bolesti a tvrdépráce...V nové obměně se tu opakujc starý pohádkový motiv o tom, jak hrdina putuje do světa a jakza dalekými třemi řekami nalezne pravdu. Touto pravdou je myšlenkasociální spravedlnosti, v ruskérevoluci,na jejiŽ stranuse přidá. svobody a rovnosti lidí. Jan Kostka ji nalézáuskutečňovánu S dobovými románovými freskami, zastoupenýmiv našíliteratuřenapříkladtvorbou JaroslavaKratochvíla, Karla Nového,Maric Majerové,Josefa Kopty nebo Marie Pujmanové,spojujeTři řeky mnohotvárnostživotní
324
reality, šíře čas vévodskémzám
ovzdušídělnick šlechty a kupec tematicképrvky a nové obzory a zvláštnípůvab t
Autor podtrt oslovuje čtenář zatímco některé neustáléhonapč antipatii.Tím v
elementární ep Kompozici ron uspořádáním i
k mikroskopick a střih výjcvů t Román Rorl
cpického vyprá ní evokace r projevem, kter' pokoušína osu válkou. Lidé r politikové, pod
se uplatňovaly skéhoosudu je se v ní pro1ev
perifrastickou autor v roce l expresivních l
a důraz poloŽ skutečnosti' pl koncipovat tet ky publikoval ván.
Rodina Ho Koně a vůz.L
dramatických zůstává věren statkářskéhoz
a ztroskotáva lidi, kteří tápt Vančura si pt prostředím,i
'torse všaknespokojil poursobemslučovalonarativní táže a optického záznamu e' mění také podobu jeho ríindividuálníhoživotního Lee' jeho synové i ostatní ;ti, ale za tím všímse tyčí lidí se promítajíobecné mezi humánnímposláním autorpoložilna myšlen'ividuálníchintrik i mocen: _ jako apel svrchovaně nese výraznéstopy jejich akteristikyjednotlivců.Ve mořníkůa vojáků,strohou 'sudnebývalérůznorodosti tíchpostojůi okamžitých šené zaklínáníUganďanů) latickénapětíscénse však atost. le Třech řekách a v Rodině čenské reality viděnépriz. lt Vančurovyprózy s doletrietřicátých let významto románu,Rodina HorvaLýchspolečenských skupin Vančurave svých prvních t a člověkemvymykajícím lpředímoment dynamiky ojevujejako podmíněnost ,,cestado světa..je hledá. tnýchrománových postav akoby nadneseny,zmonudu historickýchdějů viděěl jsem sledovat člověka, Ludentmohl projítíškolou / o tom,jak hrdina putuje ka sociálníspravedlnosti, jejížstranuse přidá. rouJaroslavaKratochvíla, lky mnohotvárnostŽivotní
reality,šířečasui prostoru, kterou se autor pokusil svým dílem obsáhnout. Život na selskémdvoře a na vévodském zámku, tísnivéovzdušímaléhoměsta a ohlasy revolučníchudálostív dalekécizině, konspirativní ovzdušídělnických organizací a apokalyptickéobrazy světovéválky, zajateckétábory, panská sídla ruské šlechtya kupectva, revolučníudálosti na Ukrajině i veselá pohoda sibiřské vesnice - to jsou jednotlivé prvky, z nichŽje sklenut monumentálníprostor románovéskladby. Vyprávění postupněotvíránové tematické a novéobzory a prohlubuje širokéřečištěpříběhu,prok|ádanéhodrobnými lyrickými zastaveními,v nichžje půvabtohoto díla. zvláštní Autor podtrhl legendárnost příběhu i tím,Že voli| vyprávěcítechnikublízkou pohádce.Vypravěč oslovuječtenáře,zasahujedo děje' hodnotíosoby, chválíje a vysmívá sejim, přeskakuje dlouhéčasovéúseky, zatímconěkteréscénylíčíco nejpodrobněji.Jeho vztah k zobrazovaným událostem a postavámje přitom pln neustálého napětía skrytéironie' která se projevujezejménatam, kde |íčíosoby a prostředí,jež vzbuzujíjeho antipatii.Tím všímje silně ovlivněn charakterVančurovyepiky: popis je podřízenvyprávění, kteréobnovuje elementárníepické postupy, potlačujepsychologickou ana|ýzu i rovnoměrnérozvíjeni dějových složek. Kompozici románu charakterizuje nepřetržitýsled scén a zábéri, kteréjsou svým rozvržením,vnitřním uspořádáními celkovým rytmem b|ízkéfilmovému scénáři.Neustálépřechody od pohledu zobecňujícího k mikroskopickému,prolínáni scén,záznam drobnéhodetailu' který se vracíjako příznačnýmotiv, montáž a střih výjevůnazřených z různýchúhlůvytvářejí zvláštnírytmus Vančurovavyprávění. Román Rodina Horvatova ( 1938) zaujímáve Vančurovětvorbě zvláštnímísto.Autoruv dosavadnízpůsob epickéhovyprávěníprošelvýraznouproměnou:vypravěčzmize|zascénou,dopopředísedostala objektivn í e v o k a c e d ě j ů ' p r o s t ř e d í ' d i a l o g ů . P o s t a v yr o m á n uj s o u c h a r a k t e r i z o v á noys o b i t ý mj a z y k o v ý m projevem,který vyjadřuje nejenjejich psychickou individualitu, ale takéjejich sociální zaÍazeni.Vančura se pokouší na osudech statkářskérodiny postihnoutobecný pohyb českéspolečnostiv době před první světovou válkou. Lidé různéhosociálního původu a postaveníi rozdílných životníchzkušeností,statkáři, studenti, politikové,podnikatelé,novináři, umělci a venkovanéreprezentujív tomto dí|erůznorodésociální síly, které se uplatňovalyve vývoji českéspolečnostipřed první světovou válkou' Toto pojetírománovépostavy a lidskéhoosuduje ve Vančurovětvorbě něčímnovým, i když směřováník objektivnímutypu epickéhovyprávění se v ní projevovalojiž dříve, napříkladve Třech řekách. Také autorůvs|oh' charakterizovanýdosud bohatou perifrastickoulyričností,se postupnězjednodušuje;názorně o tom svědčízejménapodstatnéúpravy,kterými autoÍv roce 1935 přepracoval román Poslední soud. V Rodině Horvatově se Vančura vzdal archaismů, e x p r e s i v n í cvhý r a z ůi r é t o r i c k ý c p ha s á ž i , z j e d n o d u š i l s y n t a k t i c k o u i z v u k o v o u v ý s t a v b u v ě t y a důrazpoložil na smyslově konkrétníevokaci reality; lyrismus, který je podstatnou složkou jeho vidění projevuje se zde jen náznakem: dokresluje celkovou atmosféruscén a výjevů. Vančura začal skutečnosti, koncipovat tento román již na konci dvacátých let, jak o tom svědčíněkolik úryvků,jež tehdy časopisecky publikoval. Původnítext' odpovídajícítehdejšíautorově koncepci básnicképrózy' byl zásadně přepraco. ván. Rodina Horvatova je prvním svazkem zamýšlenéa nedokončené románovétrilogie, jež měla néstnázev Koně avůz. Děj' který se zpočátkuvyvíjípoma|u a v širokémzáběru, teprve na konci knihy vyústív řadu dramatickýchzápletek,jeŽ zilstávaji nedořešeny.I v tétovelkoryse koncipovanérománovéexpozici Vančura zůstávávěrenjednomu ze svých základníchtémat:je to zánik ,,starých časů.., pád patriarchálního statkářského způsobuživota.V tétoproměněhistorickéhočasuVančurasledujenejenpostavy patřícíminulosti a ztroskotávajícív nových poměrech' statkáře Horvata a jeho bratrance Holka, ale takéa předevšímmladé lidi' kteří tápavě hledajíjistoty své přítomnostia budoucnosti,kteří se připravují na svou ',cestudo světa... Vančurasi problematiku svých postav nezjednodušoval:hodnoceníčlověka není determinováno sociálním prostředím,i když ono určujepodmínky,zanichŽ si každýjedinec musí hledat své místo v životě.
325
oBRAZY Z DĚJIN Na začátkuroku l938, kdy se hrozba fašistickéhoNěmecka rychle stupňovalaa kdy se octla v sázce nejen národní a státnísamostatnost,ale takéexistence základních kulturních hodnot a lidských svobod, Vančura mění své tvůrčíplány a začiná se energicky zabývat zcela novým literárním úkolem, na němž pracoval posledníčtyři roky svého života. Výsledkem tétonedokončené práce jsou dva dí|y obrazů z dějin ntÍroda českého(l. sv. l939' 2. sv. 1940; rukopis úvodníchkapitol třetíhosvazku byl publikován z autorovy pozůstalostiv roce 1948). obrazy z dějin národa českého vznikly z bezprostředníhopopudu dobovéhoa společenského: redakční rada nakladatelstvíDružstevnípráce chtěla dát do rukou širokémukruhu čtenářůknihu o dějinách českéhonároda, která by přiblížilanejstaršíděje národní minulosti z hlediska nových koncepcí historických a filozofických. Na tomto velkoryse rozvrženémdíle se mělo podíletvícc autorů,Vančurovi byla svěřena celková redakce. Zrůzných příčinse však tato kolektivní spoluprácc neuskutečniIa a Vančurase odhodlal realizovat původní záměr sám. Vančurovorozhodnutívyplývá z logikyjeho celoživotního tvůrčího vývoje.Vždy hledaltakovoutematiku a takový způsobuměleckéhoztvárnění'který by mu umožnilzaujmout aktivní vztah k základním problémům současnosti'anižby to znamenalo redukovat tyto otázky na záležitostiaktuálnípotitickéa ideologicképraxe. Vančurovibylo zcela cizí vyjadřovat se v rovině pouhéživotníempirie nebo povrchníhoaktualizování.I tehdy' když chtčlvyjádřit jednoznačnýnázor na nějakou konkrétníhistorickou událost - jak tomu bylo například v povídce občan Don Quijote. uveřejněnéve sborníku Španělsku193,7- použil raději podobenstvínebo
parafrázenebo jinóho metaforickéhoa nepříméhopojmenovánískutečnosti;svémustanovisku propůjčiltak obecnějšídosah, promítlje do širšídějinnéperspektivy.Podobným způsobempostupovaltaképři koncipování obrazů. Básnickou intcrpretaci dějin opřel o studium historických pramenůa dokumcntů. Spolupracoval s marxistickýmihistoriky (J. Charvátem,V. Husou a J. Pachtou),přičemžusiloval o to, aby jeho obrazná evokace minulosti nebyla v rozpoÍus objektivnímvýkladcm historickýchprocesů,který odlišujespolečenskou jimiž si ji lidé uvědomovalia vysvětlovali. realituod způsobů, O č š l oV a n č u r o vpi ř e d e v š í mA?b y h o d n o c e nm í i n u l ý c hd ě j ův y v o d i l z e s l o ž i t é s k l a d b y p ř í č i n . k t e ré se tajíza každousebemenší událostí,změnou a rozhodnutím. Jednotlivévýjevy' epizody a vyprávění,ač mají svou relativnísamostatnost'nabývajíhlubšíhosmyslu teprve v celkové kompozici díla. ozřejmují hlubinný dějinný posun, skrytépříčinyvzestupůa pádů,poráž,ek a vítězství. ono střídánírůzných,,časů.., v nichž se v rozporech a zápasech rodí to, čemu někdy říkáme smysl národníchdějin' jindy pokrok nebo posloupnostkultury a humanity' Vančurase snažilzachytit předevšímty rysy středověkéhočlověkaa ty rysy podílejíce dávných Životníchzpůsobů, které',uvízlyv sítičasu..akteréjsoudodnespřítomné. se na utváření podoby našípřítomnostia budoucnosti. otázka. k nížse otázka, co je individuálníosud človčkaa jaký je jeho vztah k lidskémuspolečenství, Vančuraneustálev různýchobměnáchvracel ajež nabyla v Obrazechdominantníhopostavení.měla i svou druhou stránku: vedla k hledání pohnutekjednáníjednotlivých osobnostíi celých národů.k odkrývání zasutých pramenů,z nichŽ sc napájí vůle člověkak činu. Vančuraukazuje meze, kteréobjektivníběh věcí neúprosněkIade v cestu Zdánlivě neomezenévůli panovníkůa králů,lidí obtížených můževytáhnoutdo pole, statkya bohatstvím'mocíduchovníi světskou.(,.Kníže práva, můžerozhodovati o věcech vládne, rozkazuje, ženesejako proud nějakým řečištěm,ale to řečištěje závorai příčinajehoběhu. Ajakoje vztah mczi řečištěm a proudem,takjsou podobnévztahy mezi konáním čIověkajedinéhoa činy lidí ostatních,neboťžádnoubytost nelze odděliti od společnýchvěcí života...) Vančuraukazuje - ne deklarativně, ale silou svébásnickéobraznosti a fabulačníinvence -, jak se i ti bezejmennía bezbranní podílejína tvorbě dějinných skutků a hodnot nejen hmotných, ale i duchovních.
326
Bezbranní sedlái a Žebraví mniši, sudba a zvůle p
hrdinu historie, nejasných tužeb Obrazy znam Vančurovy tvorl vyprávění a k m.
spojená s kontri lyrická obrazno:
humoru. Historické té končenépovídc úkol: autor zde objektivních roz kroniky a letoP
a Zvláště Zbrasl historických ud dějiny našívla sv. Václava, po
jejich reálnéob vypravěč:jeml rozmarných ro;
uváděl dokonc narušiljednoli V průběhu1 val a rozrůzňo Zpočátku přev postav, scén,p
objevují někte nebo kiasickY I druhóho dílu' vlastně široce historické poz
básnickéepik1 pouze první k
Složitě konrpc postav,umoŽř dialektiku zák ObrazY z d
perspektivách zejména vese
a vyznačujíc typickéhomlt cílevědomě p
kdy se octla v sázce nejen idských svobod' Vančura (olem, na němž pracova| |y obrazů z dějin ruÍroda 1 pub|ikován z autorovy Iečenského: redakčnírada dějináchčeského národa, :orickýcha ťilozofických. svěřenacelková redakce. hodlal realizovatpůvodní y hledaltakovoutematiku t k ziíkladním prob|émům tícké a ideologicképraxe. tníhoaktualizování.I teh. -jak tomubylo například raději podobenstvínebo stanoviskupropůjčiltak oval taképři koncipování lkumentů.Spolupracova| 'l o to, aby jeho obrazná :rýod|išujespolečenskou i skladby příčin. kteepizody a vyprávění' ač mpozici díla. ozřejmují střídání různých,,časů.., lějin' jindy pokrok nebo věkéhočlověkaa ty rysy podílejíce se na utváření lenství,otázka' k níž se o postavení, měla i svou :h národů,k odkrývání ! neomezené vůli panovmůŽevytáhnoutdo po|e, ečištěm, ale to řečištěje névztahymezi konáním ných věcí Života.,,) tí invence-, jak se i ti ných' ale i duchovních.
Bezbrannísedláčcia tka|ci lnu, lovci a rybáři, kupečkovéa kameníci,kovkopové a kováři, chudí zbrojnoši ažebravimniši, služky a podruhyně, otroci a poustevníci,všichni ti nepatrnílidé'jimiŽ pohazuje nahodilá sudbaa zvůle pánů a jež zastiňuje s|áva knížecícherbů,intriky dynastií a bouře válek, vytvářejí h|avního hrdinuhistorie' dělný a činný lid' kterýje ve svépráci, ve svémcítění,myšleníipřemítánía víře plné nejasnýchtuŽeb a básnivosti - nesmrtelnýa nezničitelný' obrazy znamenajíjak po stránce fi|ozofické a světonázorové, tak po stránce umělecké syntézu dosavadní Vančurovytvorby. Ve šťastné shodě se zde setkaly různécharakteristické rysy jeho talentu:tíhnutík epickému vyprávěnía k monumentálnímupojetílidských osudů,postav a skutků,archaická stylizacejazykovéhovýrazu spojenás kontrastnímspojováním a mísenímrůzných sty|ových prvků a rovin, dramatická evokace scén, lyrická obraznosta emotivníintenzita představ,fabu|ační vynalézavosti osobitý patos a ironie plná vzácného humoru. Historické témase objevilo ve Vančurově tvorbě již dříve, předevšímv románu Marketa Lazarová, v nedo. povídce Gilotina (1937) a v románovémfragmentu Krčín.Y Obrazech však šlo o zcela jiný tvůrčí končené úkol:autor zde dával' svou obraznost a evokačníi dějovou vynalézavostdo služebpoznávání a odhalování objektivníchrozporůkonkrétníhistorickéchvíle.opíral se o studium autentickýchpramenů,zejménao staré kroniky a letopisy. Mezi nejdů|ežitější zdroje obrazů patřilo proslulédějepisnédí|o Kosmovo, Dalimilovo a zvláště Zbraslavská kronika Petra Žitavského. Vančura se však zásadně vystříhal legendarizace a mýtizace historickýchudálostí;ponechal napňklad stranouoblíbenátématastaých pověstí,jeŽ opředly předhistorické dějiny našívlasti i některá pozdějšíobdobí, a snažil se oprostit historické osobnosti a děje (zavraždění sv. Václava, postavu Závišez Fa|kenštejnaatd.) od pozdějšíchglorifikací či démonizací,v nichž se ztrácely jejichreálnéobrysy. Minulost sjejí nenávratnouatmosférourespektovalVančurapředevšímjakobásník'jako vypravěč:jemnou sty,lizacía archaizaci slohu navozova| ovzduší dávných kronik. hrdinských zpěvů' rozmarnýchrozprávek i kázání, V některých partiích,kde mu šlo o zachování autentickéhokoloritu doby, uváděl dokonce dos|ovnécitáty z Kosmovy kroniky nebo i z jiných literárních pramenů,aniž tím jakkoli narušiljednolitý ráz vyprávěni. V průběhupráce nad obrazy, jak se zvyšovalasuverenita,s nížse autor zmocňoval látky' i jak se rozšiřoval a rozruzňoval dostupný historický materiál, mění se takézpůsob podání i celkový charakter skladby. Zpočátkupřevládá spíše kronikářské vyprávění, kteréjen střídměvyužívábezprostředníevokace postav,scén,prostředí'Také autorova fabulačníinvence si ukládá zÍejmémeze. Avšak již v prvním díle se objevujíněkterévýrazně beletrizovanénebo dramatizovanékapitoly (napříkladpůvabnápovídka o Kosmovi neboklasicky sevřenéa gradovanévyprávěníosudůSoběslava I.),jejichžcharakterpředurčilzákladnípolohu druhéhodílu, věnovanéhoobdobí vrcholného vzepětí moci královských Přemyslovců. Tento svazek je již vlastněširocerozvětvenýma barvitým pásmem povídek a drobných vyprávění, jež spojujenejen historické pozadi, a|e i řada postav, které se v ději vynořují, mizí a zase se navracejí - podle zákonů básnickéepiky i historickévěrohodnosti.Třetí,nedokončenýdíl (PosledníPřemyslovci), z néhožse zachovaly pouzeprvníkapitoly a plán celéhosvazku, měl být jižcel'ýkoncipován na základě románové osnovy. Složitěkomponovaný děj, rozvíjejícíse podle zvláštníhorytmu a soustřeďujícíse kolem několika ústředních postav,umožňova|autorovi vyjádřit osobitou koncepci historickéhočasu,člověkaa jeho osudu, onu zvláštní dialektiku zákonitosti a nahodilosti' opakování a jedinečnosti. obrazy z dějin národa českéhopředčasněuzavírajíbásníkovodílo. Nepříslušínám uvažovatojeho da|ších perspektivácha možnostech'avšak některéjen zčásti realizovanétvůrčínápady z posledního období zejménaveselohra Josefína (vydaná posmrtně 1950, prem. 1947)' obměňujícíproslulé Shawovo téma a vyznačujícíse svižnými dialogy a jadrným pražským humorem, spolu s pozoruhodnými ,,záznamy,, typickéhomluvního projevu různých sociálních vrstev (Selskévdnoce, Povětřa - svědčío tom, Že si Vančura novátorství. cílevědoměpromýšlelda|šícestu, že zůstalvěren svémuneúnavnému tvůrčímu
S p i s y : v M e l a n t r i c h ut 9 3 2 _ l 9 3 6 ( l l s v . ) ;D í l o v e S v o b o d ě , p a k v D r u Ž s t e v n í p r á c i a M e I a n t r i cl 9h4u6 l 9 5 0 ( l 4 s v . , doslovy Jan Mukařovský a Miloš PohorskÝ); Spisy v Čs' spisovateli l95 l _ t 96 l ( l6 sv., cd. Rudolf Havel, red. a doslovy Jan Mukařovský, ty téžin Jan Mukařovský: Z českejliteratúťy, Bratislava l961); Spisy v Čs.spisovateli od r. 1984 (dosud 7 sv.' doslovy Jiří Holý' Ernil Lukeš, Zdeněk Pešata Miloš Pohorský). Výbory; Vědonlí souvislostí(l958. úvahyo umění, ed. Alena a Jindřich Santarovi); Řád nové tvorby (l972' soubor esejí,úvah,přednášeka |ektorskýchposudků,ed. Milan Blahynka a ŠtěpánVlašín). Korespondence: inAdresátJiříMahen(l964,sMahenem'ed.JiříHekaŠtěpánVlašín);VančurovylistyJ.Š.Kubínovi (Knižní kultura l964, ed. FrantišekVšetička);Dopisy Vladislava Vančury Jindřichu Honzlovi (Sborník Národního muzea l965, ř' C l0, č' 4., ed. ŠtěpánVlašín);in Depešez konce tisíciletí.KorespondenceVítězslava Nezvala (l98l' dva dopisy Nezvalovi' ed. Marie Krulichová, Lubomír Tonek, Marie Vinařová); in Polohy srdce. Z korespondenceJaromíra Johna (1982, s Johnem. ed. Marie Krulichová a Milena Vinařová). Vzpomínky a dokumenty: p a m ě t n íč í s l aP a n o r . a m y( l 9 4 l a l 9 4 5 _ l 9 4 6 ) ; N a p a m ě ťV l a d i s l a v a V a n č u r y( 1 9 4 7 , sbomík);Vladislav Vančurave fotografii ( l 954, předmluva Karel Nový)l Karel Nový: Vladislav Vančura(Nový život1956); Vítězslav Nezval in Zmého života (l959); Ludmila Vančurová: Dvacet šestkrásných lct (l967); Václav Černý in Pláč koruny české(Toronto 1977, o odbojovéčinnostiza okupace); Bedřich Fučíkin Sedmcro zastavení(Mnichov 198l, rozš. Čtrnácterozastavení' l992); Jaroslav Seifert in Všecky krásy světa (Toronto l98l, Praha l982). S o u p i s d í l a a l i t e r a t u r yo a u t o r o v i :i n V l a d i s l a v V a n č u r am e z i d r a m a t e ma f i l m e m ( l 9 7 3 ' u s p . M i r o s l a v L a i s k e ) . K n i ž n í m o n o g r a f i e : M i l a n K u n d e r a :U m ě n í r o m á n u( l 9 6 0 ' 2 ' v y d . l 9 6 l ) ; Z d e n ě k K o Ž r n í n :S t y l V a n č u r o v yp r ó z y (l968); Mojmír Grygar: Rozbor moderní básnické epiky' VančuťůvPckař Jan Marhoul (l970); Alena Hájková, Artur Závodský, Josef Galík: Tň studíe o Vladislavu Vančurovi (l970); Atena Hájková: Humor v pťóZeVladislava Vančury ( l972); Vladimír Dostál in Slovo a čin( l972: o dramatech);Luboš Bartošek:Desátá múZaVladislava Vančury ( l973; o filmové tvorbě); Vladislav Vančura mezi dramatem a filmem (l973, sbomík);oleg Malevič: Vladislav Vančura(Leningrad l 973); Milan Blahynka: Vladislav Vančura( l978), Vladislav Vančura( l98 l ); Alena Macurová: Výstavba a smysl Vančurov a R o z m a m é h ol é t a( 1 9 8 1 ) ;J i ř í H o l ý : P r á c e a b á s n i v o s t( l 9 9 0 ) ' S t u d i e a s t a t i v č a s o p i s e c hs,b o r n í c í c aht d . :F r a n t i š e kG ó t z i n J a s n í c sí e h o r i z o n t( l 9 2 6 ) ' i n B á s n i c k ý d n e š e k( 1 9 3 l ) ' in Na přcdělu (l9.1ó)' in Stopami dramatu a divadla (l967), in Literatura mezi dvěma válkami (l984; o Marketě Lazarové); A ' M . P í š ai n S m ě r y a c í l e ( l 9 2 7 ) ' i n D v a c á t á l é t a( l 9 6 9 ; o P o l í c ho r n ý c h a v á l e č n ý c hP' o s I e d n í mS o u d u .H r d e l n íp ř i ) , i n Třicátá lóta (l97l; o MarkétČLazarové. Útěku do Budína, Luku královny Dorotky, Konci starých časů,Třech řekách, Rodině Horvatově); Bedřich Václavek in od umění k tvorbě (|928' 2. vyd. I 949); Jindřich Honzl in K novémuvýznamu umění (1956: o dramatech);F. X. Šaldain Kritické projcvy t3 (l963; o Polích omých a válečných)'in Z obdobíZápisníku l l ( l 9 8 8 ; o H r d e l n íp ř i , Ú t ě k u d o B u d í n a .K o n c i s t a r ý c hč a s ůT' ř e c h ř e k á c h ) ;B o h u n r i l P o l a n i n Ž i V o t a s l o v o ( l 9 6 4 ; o K o n ci starých časů,Třech řekách); Josef Hora in Duch stále sc rodící(l98l; o Polích orných a vá|eČných.Úteku do Budína, Konci starýchčasů,Třech řekách. Rodině Horvatově).- oldřich Králík: Příspěvekke studiu Vančurovastylu (Slovo a slovesnoStl 939; srovnánídvou vydání Posledníhosoudu);PanoranraVančurovýmobrazům z dějin národa českóho(Panorama l 9 3 9 ' č . l l ' v ě n o v a n ó s p o l u p r á c i s h i s t o r i k y ,t é ž | 9 4 oo 2 . s v . ) l J a r o m í r J o h nN: i k d y a z a s ! ( N a š e d o b al 9 4 0 ; o o b r a z e c h z dějin národa českého); Timoteus Vodička in StavitelévéŽi(|941 o obrazech z dějin národa čcskóho a celkově o díle): Jan Mukařovský in Kapitoly z česképoetiky II (l948' téžin studie Z poetiky, l982)' in studie Z estetiky (l966, 2' vyd' l 9 7 l ) ' i n C e s t a m i p o e t i k y a e s t e t i k y ( l 9 7 l ) ; J i ř í P i s t o r i u s :N a d d i v a d e l n ík r i t i k o u V l a d i s l a v a V a n č u r y( D i v a d e l n íz á p i s n í k l948); FrantišekGótZ: Náčrt k portrétuVladislava Vančury(Nový Život l956); Zdenčk KoŽmín:.Iazyková charaktcristika postav V díle Vladislava Vančury (Sbomík vědeckých pracíVPŠ v Bmě' l958); Zdeněk Pcšat:Vladislav Vančuraa počátky socialistickéliteratury(ČeSkáliteratural 96 l ); JosefGalík: Literárnípublicistika VladíslavaVančury(Václavkova olomouc |966,196.7);Ladislav Gawlik: Estctickénázory a hodnoceníjako latentnísložky Vančurovy prozaickéstruktury (Estetika l968); Jiří opelík: Hrdelní pře aneb Příslovíčili k poeticejednoho titulu (Českáliteťatural970); Jindřich Čemý:o Vančurově Josefíně tak i tak (Host do domu l970); Jiří Kolařík: Vančurůvdialektický experimcnt (Česká |iteratura |972; o Alchymistovi)i Hana Kučerová:Vančurůvumělecký vývoj v prvníchletech poválečných(Českálitcratura l972;: Miloš Pohorský in Portrétya problénry(1914 o Pekaři Janu Marhoulovi, Polích orných a válečných,Markétě Lazarové);Emil Lukeš:VančurovaPole orná a válcčná (AUC, Slavica Pragensia l6' l975); Hana Kučerová:Vančurovadramatadvacátých letjako rrrezníkumělcovy tvorby (Českáliteratura l97ó)l oleg Malevič: od scénářek románu (Sovětská literatura l981; o scónáři Baron Prášil);Pavel Taussig in Ivan olbracht, Karel Nový, Vladislav Vančura:Mari jka nevěmice (l982; o filmové tvorbě);Jiří Holý: Funkcejmen postav v dílechKarla Čapkaa V|adislava Vančury(Českáliteratura l 984): Daniela Hodrová in Rozumět literatuře l ( l 986, kolekt. práce: o MarkétěLazarové);Pavel Janoušek:Střetnutíavantgardnípoetiky s dramatickou tradicí ve Vančurových hrách Učitel a žák a Nenrocná dívka (Českáliteratura l988).
328
