No title

OD

REDAKÈNÍHO

„KRÝGLU“

Je tomu více než pùl roku, kdy se Vám dostalo do rukou poslední èíslo Spelea. Dùvodù, proè tomu tak je, existuje víc. Jedním z nich je i to, že jsme pro letošní rok nedostali na vydávání Spelea dotaci od MŽP ÈR a významnou mìrou se na této prodlevì podepsala i znaèná „rozcestovanost“ redakèní rady. Rozhodnì však o kontinuitu pøijít nechceme, a tak pøed Vámi leží další èíslo našeho èasopisu. Vìøíme, že se ho podaøilo naplnit aktuálními událostmi a nìkteré, již témìø zapomenuté, historky a historie, zde právem našly své místo. Možná nìkteøí z Vás zde budou marnì hledat svùj pøíspìvek, myslíme ale, že vìtšina ho najde v pøíštím èísle. Zvláštní kapitolu však tvoøí pøíspìvky s tématem „historické podzemí“, kterých do redakce pøichází pomìrnì hodnì a zde pak dochází k žádoucímu jevu, a to, že je možné si z pøíspìvkù vybírat pøedevším z dùvodu celkové vyváženosti èasopisu. Kritérii jsou samozøejmì význam, ale i úroveò zpracování – týká se to vìtšinou obrazových pøíloh (problémy jsou s xeroxy kartografických map, do kterých je nìco jen tak dokresleno), ale kritériem mùže být i délka pøíspìvku (ideální jsou tak 3 strany formátu A4). Pøíští èíslo by mìlo být urèitým zpùsobem trochu jiné, protože se podaøilo nashromáždit dostatek pøíspìvkù vìnujících se využití pyropatron ve speleologii, takže bude spíše monotematické. Slovo „spíše“ je tam zcela zámìrnì, protože aèkoliv je to téma jistì zajímavé, je tøeba zde ponechat urèitý prostor pro ty z Vás, které tato metoda výzkumu až tak „nepálí“. V této souvislosti bychom také chtìli poprosit všechny skupiny, kterým se podaøilo pøes

(ÚVODNÍK)

léto uspoøádat nìjakou zahranièní expedici, aby si to nenechaly jen pro sebe a alespoò malým pøíspìvkem se podìlily o zkušenosti s ostatními. Pokyny, jak v takovém pøípadì postupovat, jsou již tradiènì uvedeny na konci èísla. V zásadì jsou sice stále stejné, ale pøece jen – tak jak pøicházejí nové zkušenosti – se èásteènì mìní, a proto používejte radìji ty z momentálnì nejmladšího èísla. Jsme rádi, že se daøí naplnit obálku zdaøilými fotografiemi – v tomto pøípadì dokonce i velice „akèními“. To, co však stále chybí, jsou drobné perokresby na vyplnìní prostoru, když tu a tam pøi lámání textu zùstává volné místo nebo nìkdy dokonce i celá stránka. Podstatnou informací je i fakt, že koneènì dochází k pøestavbì www stránek Spoleènosti, a tak i internetová verze Spelea mùže být doplnìna o èísla od zmìny redakèní rady (tj. od èísla 33). Vzhled od èísla 33 však bude jiný, protože k prezentaci bude využito formátu *.pdf, tedy v podstatì tak, jak do znáte z „papírové“ verze. K prohlížení bude staèit dnes již zcela bìžný (a zadarmo) prográmek Acrobat Reader. Škoda je, že se nám do tohoto formátu již nepodaøí zpìtnì uvést i èísla starší – ty tedy zùstanou bez obrazových pøíloh. Stejnì jako minulý rok budeme žádat MŽP ÈR o finanèní podporu na vydávání Spelea, a to v rámci výbìrového øízení vypsaného na projekty obèanských sdružení – držte palce a pište, a je z èeho vybírat. Za redakèní radu Jan Vít a Jiøina Novotná

1

A KTUÁLNÍ INFORMACE

Zprávy z pøedsednictva je prostý fakt, že pøedsednictvo je kolektivní orgán a jako takový rozhoduje hlasováním. Každý èlen pøedsednictva vkládá tedy do své volby své vlastní názory, a ty, jak známo, mohou být znaènì odlišné. Nìkomu se mùže zdát být významnìjší délka objeveného polygonu, jinému ta èi ona lokalita, dalšímu tøeba nìjaká zajímavost. Nakonec tedy zvítìzí ten objev, na jehož nejvìtším významu se shodne nejvíce èlenù pøedsednictva. V žádném pøípadì však nepamatuji, že by èlenové pøedsednictva protìžovali nìjakou skupinu nebo lokalitu na úkor jiné! Naopak, pamatuji, že Ti, kterých se daná volba týká, se vìtšinou zdržují hlasování! Chápu a osobnì mì mrzí, když si èást èlenù myslí, že pøedsednictvo mìlo rozhodnout jinak, ale takové jsou principy názorové plurality a vìøím, že dùvody, pro nìž jeskyòaøíme a bádáme, tím nebudou nijak dotèeny. Pøeji Vám všem hodnì badatelských úspìchù. -zm-

Jednou z nejvýznamnìjších událostí speleologického jara u nás bezesporu bývá již tradièní Speleofórum. S každým dalším roèníkem stojí pøed pøedsednictvem tentýž úkol a to sice rozhodnout o tom, který z Vašich objevù v uplynulém roce byl pro ÈSS nejvýznamnìjším. Jako podklad pro rozhodování slouží již tradiènì èerstvý sborník Speleofóra. Samozøejmì, že nìkteré objevy jsou èlenùm pøedsednictva známy již pøedem, ovšem komplexní obrázek o tom, co bylo nalezeno èi probádáno si mohou udìlat až po pøeètení sborníku. Z tohoto vyplývá první, dnes již naštìstí dobøe známá vìc a to sice, že co není zdokumentováno a publikováno, jako by vlastnì ani nebylo objeveno. Druhou dùležitou vìcí je vlastní prezentace ve sborníku a zde se urèitì vyplatí vìnovat trošku èasu, aby výsledek poskytl ostatním èlenùm pokud možno co nejjasnìjší pøedstavu o rozsahu a charakteru popisovaného. Tøetím faktorem, na kterém závisí zda zrovna ten Vᚠobjev nebo práce bude nakonec vybrána jako objev roku,

Informace o výstavì Muzeum Èeského krasu v Berounì Vás srdeènì zve na prohlídku výstavy, kterou pøipravilo Slovenské múzeum ochrany prírody a jaskyniarstva v Liptovskom Mikuláši

S POLUPRÁCE

SLOVENSKÝCH A ÈESKÝCH JESKYÒÁØÙ PØI VÝZKUMU PODZEMÍ

Výstava se koná 6. záøí – 23. listopadu 2003 v Muzeu Èeského krasu, Husovo nám. 87, Beroun Otevøeno: Dennì kromì pondìlí: 9.00 – 12.00 a 12.30 – 16.45 hodin Nedìle a svátky: 10.00 – 12.00 a 12.30 – 16.45 hodin

2

D OMÁCÍ LOKALITY

Kvìtnové povodnì v Moravském krasu Jan Flek AOPK ÈR, Svitavská 11 – 13, 678 01 Blansko

Cesta z Prahy probíhá v pohodì, na Vysoèinì sice prší, ale u Brna nic moc. To u nás nebude ani zalito. Napùl suchá silnice v Jedovnicích tomu jen nasvìdèuje. Zvoní mi mobil. „Jestli mùžeš, jeï do Sloupu, je tam vody pìtkrát více než pøed 14 dny,“ øíká mi Jiøí Hebelka, vedoucí Správy jeskyní Moravského krasu. Otáèím auto a nevìøícnì zírám na témìø suchou silnici ve Vilémovicích, v Ostrovì a pøi sjezdu k Džungli (hotel Broušek). „Proboha, kde tady pršelo?“ øíkám si v duchu. Køižovatka u hotelu je plná aut a postávajících lidí. Sloupským údolím se valí podivná mlha. Za mnou „pøistávᓠnaše služební auto. Spolupracovníci z našeho oddìlení - Petr Zajíèek a Eva Obalilová se vrací z Javoøíèských jeskyní. „Takovou bouøku a tolik krup jsme ještì nezažili,“ jsou jejich první slova. Po turistické stezce se dostáváme pod Kùlnu a už to vidíme, mlha skrývá øeku, která se valí dnem údolí do Pustého žlebu. „Tak to je ještì horší než v 97“, konstatujeme pøi pohledu na dùm Kalù. Od Høebenáèe dále ke Sloupu se rozprostírá jezero. Šplháme stejnì jako v roce 1997 do stránì nad vchod do Sloupsko-šošùvských jeskyní. Víkendové obleèení na to není nic moc. „To zas bude doma nìkdo chytrej,“ myslím si a drápu se mokrým køovím za vydatných spršek vody za krk. Sandály se zmìnily v mokré koláèe bahna. Jsme nahoøe. Je to hrùza a zároveò úchvatný pohled. Ohromné jezero, jindy spíše netekoucího Sloupského potoka, zaplavilo provozní budovy Sloupsko-šošùvských jeskyní. Høebenáè je pod vodou až po horní okraj okna. „Tak tolik vody zde

ještì nebylo!“ shodujeme se s Petrem. „Jak to asi bude vypadat ve žlebu a na Punkvì (vchod do Punkevních jeskyní)?“ Z auta volám do Blanska. „Na Punkvì se nic nedìje,“ sdìluje mi optimistickou zprávu Jirka. Já to tak optimisticky pøi pohledu na øeku valící se do Pustého žlebu nevidím. „Jedu tam,“ øíkám a vyrážím. Petr s Evou za mnou. Na Punkvì je klid a pohoda. „Jde ti sem pohroma, pøiprav se na potopu,“ øíkám Hynkovi Pavelkovi, vedoucímu na Punkvì. Nevìøícnì kroutí hlavou: „Ve žlebu nic neteèe, Kocour (Koutecký) se tam byl dívat.“ Pøesedám do auta k Petrovi a Evì a jedeme žlebem ke Sloupu. Nikde nic. To není možné, kam by se tolik voda ztratilo? Už jsme témìø u

Obr. 1: Dùm p. Kaly dne 26.5.2003 (foto J. Flek). Fig.1: House of Mr. Kala on May 25th 2003 . Photo by J. Flek.

3

Obr. 3: Pustý žleb – èelo povodòového toku dne 26.5.2003 (foto J. Flek). Fig. 3: Pustý žleb gorge – the front of the flood stream on May 26th 2003 . Photo by J. Flek. neuvìøitelnì zrychlila na hladké ploše bývalého parkovištì. U správní budovy Punkevních jeskyní mi Petr pøibrzïuje, vyskakuji z auta do nìhož vniká kalná vlna a Petr uhání dál. S vodou do pùl stehen se dostávám na ještì suché místo u budovy. Je to neuvìøitelné! Jak mohl „líný bahnotok“ ze žlebu tak zrychlit? Zde je vše v relativním klidu. Všichni èekají co bude. Ono se ani také nic jiného dìlat nedá. Voda je odvádìna øeèištìm a silnicí k propadání a odvodòovacím tunelem vypuštìné Punkvy a nemìla by již výraznì stoupat. Hynek mì potìšil prohlášením, že pro pøípad nouze má na støeše zakopaný litr rumu. Sledujeme kalný proud a najednou je slyšet rachot. „Co se dìje?“ Nic pøevratného. To se jenom daly do pohybu odpadkové kontejnery a za nimi od parkovištì pøiplouvá nástupní ostrùvek pro vláèky. „Snad se nezaklíní!“ Kontejnery se elegantnì rozestupují, nástupní ostrùvek mezi nim proplouvá a s rychlostí a rachotem projíždìjícího vláèku mizí smìrem na Skalák. Voda dosahuje ke dveøím do vstupní haly, chybí asi 1 cm aby se pøelila. Je to však kulminace a již zaèíná klesat. Volám domù. Na moje oznámení, že pøijedu domù nevím kdy, protože jsme zatopeni na Punkevkách, je reakce pøimìøená situaci: „To už si neumíš vymyslet nìco chytøejšího!“ Abych svou ženu potìšil, že situace není tak kritická, øíkám ji o Hynkovì rumu na støeše. Nevím, co znamená vìta: „Mnì je to jasné!“ Voda klesá. Od Skaláku pøijíždí traktor a brzy za ním pracovníci SJMK a zvìdavci. Ještì projíždím traktorem k Salmovì stezce. Proud již pomalu ustává, promoèený a špinavý odjíždím domù. Hynkùv rum

Obr. 2: Vstupní areál Sloupsko-šošùvských jeskyní dne 26.5.2003 (foto J. Flek). Fig. 2: Entry area of the Sloup-Šošùvka caves on May 26th 2003 . Photo by J. Flek. Amatérky (vstup do Amatérské jeskynì) a je to tady. Žlebem se nese podivné šustìní, v zatáèce se objevuje plížící se žlutohnìdý tok. Nemá velkou rychlost, vypadá spíše jako tekoucí láva, jak ji znám z filmù. „Tak takhle asi vypadá bahnotok,“ øíkám si. Kalný proud vyplòuje terénní nerovnosti a prohlubnì, línì se pøevaluje pøes silnici z jedny strany žlebu na druhou. Popojíždíme a fotografujeme. Je to úžasný zážitek. Žleb zaèíná mít vìtší spád a úžit se, proud zaèíná viditelnì zrychlovat. Jsme u Èertovy branky. Pøichází pracovníci z lanovky a nechtìjí vìøit tomu, že budou zase zatopeni. „Teï jsme to dodìlali a dotøeli,“ øíkají smutnì pøi pohledu na èelo žlutohnìdého proudu. „Snad to nebude tak hrozný, ještì doufají.“ Ale bylo! Pøi focení u lanovky mì rozbìhnutý proud obklíèil a pøedbìhnul. Po kotníky ve vodì naskakuji do auta. Pøestává legrace! „Jeï! Jeï!“ volám na Petra. Voda

4

nebyl potøeba. Škoda!?

spíše podobal bahnotoku, voda se valila pomalu, nesla znaèné množství jemných hlinitých a písèitých èástic. Vìtve atd. byly spíše výjimkou, pøestože jich bylo po pøedchozí povodni ve žlebu znaèné množství. Vstupní areál Punkevních jeskyní byl zatopen do pøibližnì stejné výše jako pøi první povodni. Jeskynì samotné poškozeny nebyly. To, že samotná øíèka Punkva povodnì v podobì dramatického zvýšení vodního stavu nezaznamenala, bylo zpùsobeno v pøípadì první povodnì mocnou akumulaèní schopností Amatérské jeskynì, která ve svých vodních tocích a sifonech povodòovou vlnu pocházející pouze ze Sloupského potoka eliminovala. Voda stékající ve znaèném množství ze žlebové stránì zøejmì výraznìji vodní stav v Amatérské jeskyni neovlivnila. V pøípadì následující druhé povodnì došlo, dle mého názoru, k dalšímu dodateènému ucpání již první povodní zanesených ponorù Sloupského potoka v oblasti Starých skal a Høebenáèe. Tím se voda rychle akumulovala v „jezeøe“ a v podobì mocného proudu pokraèovala v toku ve svém pùvodním, pøestarém øeèišti – Pustém žlebu. Stejnì jako v prvém pøípadì povodnì, voda protékající Pustým žlebem vodní stav v Amatérské jeskyni neovlivnila a množství vody „cezené“ sloupskými ponory bylo tak malé, že je øíèka Punkva témìø nezaznamenala. Došlo tedy k paradoxní situaci, kdy byla veøejnost informována o obrovských povodních v jeskyních Moravského krasu a pøitom byl stav vody v Punkevních jeskyních spíše pod normálem. V Punkevních jeskyních byla druhá povodeò zaznamenána s velkým zpoždìním zakalením vody øíèky Punkvy, které trvalo nezvykle dlouhou dobu. Obì povodnì byly pro Moravský kras atypické, katastrofální pro èlovìka a jeho výtvory stojící v cestì vodnímu pøívalu, ale pro jeskynì milosrdné.

Povodnì, které postihly Moravský kras ve dnech 13.5. a 26.5.2003, tedy v rozmezí 13 dní se výraznì lišily. První povodeò zasáhla celou pravou stranu Pustého žlebu od Sloupu až k Tìchovu. U Sloupskošošùvských jeskyní se voda z potoka sice vylila, ale jeskynì ani správní budovy jeskyní nebyly nijak ohroženy. Voda se staèila ztrácet v ponorech a do Pustého žlebu se nepøelila. Veškeré zdroje povrchové povodòové vody, která dorazila k Punkevním jeskyním, byly tedy na pravé stranì žlebu. Na žlebové stráni voda zpùsobila mohutné erozní rýhy a zejména ve vodou sporadicky protékaných stržích vedoucích od Veselice a Suchdola obnažila skalní dna. Transportovaný materiál byl následnì deponován na dnì žlebu v podobì suových jazykù a kuželù. Proud vody byl velice rychlý a silný. Unášel znaèné množství materiálu, dokázal s sebou nést i mohutné kmeny. Ve žlebu proud vody na nìkolika místech silnì podemlel silnici a vytrhl betonovou skruž z mùstku u Amatérské jeskynì. V dolní èásti žlebu a u Punkevních jeskyní bylo deponováno obrovské množství transportovaného materiálu, zejména døevní hmoty. Samotné Punkevní jeskynì nebyly povodní zasaženy. Pøi druhé povodní se vylilo obrovské množství vody z mrakù na oblast zdrojnic Sloupského potoka v oblasti Žïáru a Petrovic a samotný Sloup. Vody bylo tolik, že se koryto potoka stalo bezvýznamným a voda prošla obcí Sloup po silnici a vytvoøila obrovské jezero, táhnoucí se od Høebenáèe do obce a valila se v podobì øeky do Pustého žlebu. Srážky spadly na zemìdìlsky využívanou oblast a svou mohutností (vylitý kýbl) zpùsobily rozsáhlou plošnou erozi, která zpùsobila mohutný odnos ornice a její transport do údolí Petrovického potoka a dále až do Punkvy. Erozní rýhy bylo možno pozorovat až na samém rozvodí, v nejvyšších polohách nad Žïárem. Vstupní areál Sloupsko-šošùvských jeskyní byl zatopen do výše cca 1,2 m. Po opadnutí vody byl po celém areálu sediment 10 cm splaveniny. Zøejmì èásteèné ucpání ponorù již pøi první povodni a souèasný znaèný pøíval vody zpùsobil velice rychlý vzestup hladiny vody. Bìhem pìti minut nastoupala tak, že se pøelila do Pustého žlebu. Postup toku žlebem byl pomìrnì pomalý, èelo proudu dorazilo na Punkevní jeskynì za cca 1,5 hod. Tento proud se

Summary: May floods (2003) in the Moravian Karst. Two strong floods passed through the Sloup half-blind valley and Pustý žleb Glen on May 13 and May 26. The amount of transported mud and water was in both cases much higher than during the 100 years flood in 1997. Thanks to blocking of ponors, the influence of the last flood to water-level rise in caves was very low. On the other hand the local flood had catastrophic economic impact on village of Sloup including the administrative buildings of the SloupŠošùvka Caves.

5

Hydrologické vyhodnocení povodnì v kvìtnu 2003 ve Sloupu a jeho blízkém okolí Ivo Dostál Èeský hydrometeorologický ústav, poboèka Brno

V kvìtnu 2003 byl Sloup a jeho blízké okolí zasaženo povodní. Pøímo v postižené oblasti je vodomìrná stanice ve Sloupu na Sloupském potoku a stanice Skalní Mlýn na øíèce Punkvì. Prùbìh povodnì je zaznamenán i na øece Svitavì, kde je nejbližší vodomìrná stanice v Bílovicích. V oblasti Sloupu byly povodòovou vlnou zasaženy místní obèasné toky od Petrovic, od Ždáru a od Nìmèic, dále Nìmèický potok, Žïárná od soutoku s Nìmèickým potokem, Sloupský potok a Punkva. V povodí vlastního toku Svitavy byly nejvíce zasaženy povodí potokù Nešùrka a Holešinka u obce Doubravice nad Svitavou. Po povodni dne 27. kvìtna 2003 vyjelo do postižené oblasti auto ÈHMÚ se 4 pracovníky oddìlení hydrologie. Zmapovali postiženou oblast, dohledali velikost spadlých srážek, zamìøili stopy maximálních hladin, zanivelovali prùtoèné profily, provedli hydrometrická mìøení a poøídili fotodokumentaci. Dne 26.5.2003 po pøívalových srážkách mezi 14. a 15. hodinou vznikla povodòová vlna. Jádro pøívalového deštì leželo západnì od Sloupu nad pravostrannými pøítoky Žïárné – Nìmèickým potokem, místními toky od Nìmèic a Žïáru. Pøívalem vody byl nejvíce poškozen Sloup. Voda a bahno se valily na obec z polí z horní èásti povodí od Petrovic, Žïáru a Nìmèic. Sloup byl bìhem kvìtna zasažen pøívalovým deštìm již podruhé. První povodeò zasáhla obec 13. kvìtna 2003. Pøi bouøce mezi 16. – 18. hodinou spadla ve Sloupu vìtšina z celodenního úhrnu srážek 58,7 mm. V obci došlo k menším rozlivùm tokù, které však vznikly spíše ucpáním propustkù èi kanalizace než celkovou velikostí prùtoku. Kulminaèní prùtok ve vodomìrné stanici Sloup na Sloupském potoku krátce po 18.

hodinì mìl velikost 4,91 m3.s-1, což se blíží hodnotì 1letého prùtoku vody. Srážkové centrum bylo kolem obcí Suchdol a Vavøinec, odkud pøívalové vody vtékaly do Pustého žlebu, který zanášely spoustou erodovaného materiálu a zbytkù døeva. Po prùchodu Pustým žlebem v oblasti Punkevních jeskyní zaplavily pøívalové vody strojovnu lanovky na Macochu, areál pøed Punkevními jeskynìmi a ze silnice vtekly do Punkvy, kde za pøispìní vody vypouštìné z jeskyní kulminovaly o neškodném prùtoku 7,23 m3.s-1. Druhá povodòová událost 26.5.2003 byla zpùsobena bouøkovou èinností a pøívalovými dešti spojenými i s kroupami mezi 14. – 15. hodinou. Jádro srážek bylo na rozvodnici mezi obcemi Petrovice, Žïár a Nìmèice. Vìtší èást z tìchto srážek odtékala ve smìru na Sloup, menší èást na druhou stranu rozvodnice od Rájeèka až po Újezd u Boskovic. Tok Žïárné nad obcí a Luhy se takøka nezvedl. Další jádro srážek v této oblasti bylo nad Lažánkami. Pøíèinné úhrny srážek z úèelové srážkomìrné sítì jsou uvedeny v tab. 1. Plošné rozložení srážek bylo velmi nerovnomìrné, jak vyplývá z namìøených úhrnù v Nìmèicích, kde jsou srážkomìry vzdáleny asi 1,5 km od sebe. Je tedy pravdìpodobné, že maximální srážka byla ještì vìtší. Na rychlé a výrazné odezvì v tocích se hlavnì podílela velká intenzita srážek, kdy v Petrovicích za 45 min. spadlo 60 mm srážek z celkového denního úhrnu srážek 64 mm. Svou roli sehrála i pole s kukuøicí navíc zhutnìlá již pøedešlou srážkovou epizodou dne 13.5. V tabulce 2 jsou uvedeny denní úhrny srážek namìøené na Blanensku a v okolí dne 13. a 26.5.2003 ve stanicích ÈHMÚ.

0tVWR

ÒKUQVUiåHNYPP

3HWURYLFH



1 PþLFH]iSDGQtþiVWREFH



1 PþLFHYêFKRGQtþiVWREFH



+ROHãtQ



'RXEUDYLFH





Tab. 1: Pøíèinné úhrny srážek dne 26.5.2003 z úèelové zemìdìlské a lesnické srážkomìrné sítì. Tab. 1: Precipitation on May 26th 2003. Data from the special-purpose agrarian and forest rain guage network.

6

VWDQLFH

VUiåN\

NURXS\

VUiåN\





NURXS\





QH





5R]VWiQt



QH



QH

%ODQVNR







QH

%DELFHQDG6YLWDYRX



QH





/KRWD5DSRWLQD



QH



QH

.QtQLFHX%RVNRYLF



QH



QH

3URWLYDQRY



QH



QH

6ORXS



Tab. 2: Denní úhrny srážek – srážkomìrné stanice ÈHMÚ, pob. Brno. Tab. 2: Daily atmospheric precipitation at stations CHMI. Srážky se mìøí ve Sloupu od roku 1914 (s výjimkou roku 1920), roèní prùmìrný úhrn srážek za období 1971 – 2000 je 626 mm, prùmìrný úhrn srážek v kvìtnu je 68 mm. Maximální denní srážkový úhrn byl namìøený v roce 1934 – 90 mm. Ve vodomìrné stanici Sloup na Sloupském potoce byl vyhodnocen do kvìtna 2003 nejvyšší okamžitý kulminaèní prùtok od zaèátku doby pozorování t.j. od roku 1968, dne 29.8.1970 o hodnotì 16 m3.s-1, což odpovídalo dobì pøekroèení o nìco vìtší než 10 let. Dlouhodobý prùmìrný roèní prùtok za období 1931-80 je 0,253 m3.s-1. Ve vodomìrné stanici Skalní Mlýn, kde jsou prùtoky vyhodnocovány od roku 1923, byla hodnota nejvyššího prùtoku dne 14.5.1962 o velikosti 45,8 m3.s-1, což odpovídá dobì opakování o nìco více než 50 let. Dlouhodobý prùmìrný roèní prùtok za období 1931-80 je 0,924 m3.s-1.

Objem povodòové vlny byl malý (0,391 mil. m3) a navzdory obìma po sobì jdoucím povodním v jednom mìsíci Sloupský potok pøi ploše povodí témìø 50 km2 po povodni do mìsíce vyschl. V zaplavené dolní èásti obce došlo opìt k zaplavení objektù Sloupsko-šošùvských jeskyní. Ponory u Høebenáèe nestaèily pohlcovat pøívalovou vodu, takže vytvoøené jezero se pøelilo do Pustého žlebu prùtokem cca 4 m3.s-1. Pustým žlebem pøi druhé povodni procházela voda spíše plná bahnitých èástí, protože vše, co se dalo odplavit, odnesla již první povodeò dne 13.5. Došlo k opìtovnému zalití strojovny lanovky a objektù u Punkevních jeskyní mimo vlastní budovy. Voda se ze silnice vracela do toku ve vzdálenosti ještì i za vodomìrnou stanicí ÈHMÚ. Zde kulminovala Punkva za pøispìní vody ze soubìžného úplného vyhrazení Punkevních jeskyní kolem 17.30 hod. za vodního stavu 110 cm prùtokem 20,1 m3.s-1, což je o nìco vyšší než 2letý prùtok.

Velká intenzita pøívalového deštì zpùsobila rychlý odtok vody. Voda po zaplnìní stálých i obèasných tokù tekla i všemi úžlabinami. Po vybøežení, ucpání propustkù a velké èásti mostkù protékala plošnì i rozsáhlou èástí Sloupu a zanechávala za sebou spoustu bahnitých nánosù a rùzného splaveného materiálu, který z povodí brala s sebou. Místy byly i silné vrstvy spadlých a naplavených krup (nìkteré pøesahovaly velikostí i 2 cm), které vydržely nerozpuštìné až celý týden. Na záznamu vodomìrné stanice ÈHMÚ v dolní èásti obce Sloup byl zachycen nejen neobvykle rychlý vzestup hladiny Sloupského potoka o 236 cm za 80 minut (ale z toho za 25 minut o 177 cm!), ale i podobnì rychlý pokles o 207 cm za 95 minut. Maximální vodní stav byl kolem 15.20 hodiny ve výši 277 cm a kulminaèní prùtok byl 32,5 m3.s-1, což je více jak 100letý prùtok. Povodòový prùtok byl zpùsoben intenzivní srážkou krátkého trvání.

Pro dokreslení situace uvádíme v následující tabulce ještì vyhodnocení tokù ústících pøímo do øeky Svitavy, kde bylo nejvíce zasaženo území mezi Újezdem u Boskovic a Rájeèkem s jádrem u Doubravic, kde bylo zpùsobeno nejvíce škod v této oblasti. A pro úplnost jsou uvedeny hodnoty prùtokù tokù z oblasti druhého blízkého jádra bouøkové èinnosti nad Lažánkami ústících do Punkvy. Ve vodomìrné stanici v Bílovicích na øece Svitavì se tato povodòová epizoda projevila zvýšením vodního stavu jen o 98 cm a zvýšením prùtoku z necelých 4 m3.s-1 na kulminaèní hodnotu o velikosti 26,5 m3.s-1 ještì téhož dne. Ještì pro porovnání s povodní v roce 2002 na

7

 ýtVOR





7RN

SURILOX



0D[

+\GURORJLFNp

3ORFKD

þtVOR

NP 



4  



P V

RGWRN T 



6ORXS

'RED

4 RSDNRYiQt 



P V

1OHWRVW 

±

P V 



0D[

SU WRN VSHFLILFNê

 NP 

SUDYRVWUDQQê S tWRN 1 PþLFNpKR











!



































!











!



























































!











!











SRWRND

 6ORXS

1 PþLFNêSRWRN  ä

 6ORXS  6ORXS  6ORXS  6NDOQt0OêQ  /DåiQN\  /DåiQN\  /DåiQN\  'RXEUDYLFH  'RXEUDYLFH  %tORYLFH

P

QDG

iUQRX

RGWRN ] SROH 1D .\VHOpP PtVWQt SRWRN RG äGiUX 6ORXSVNê SRWRN

/J





 3XQNYD

/J



/DåiQHFNê SRWRN  )ORULiQHN  )ORULiQHNX~VWt  1Hã~UND  +ROHãLQND 

/J

6YLWDYD



 



Tab. 3: Kulminaèní prùtoky 26.5.2003. Tab. 3: Culmination discharges on May 26th 2003. nedalekém Olešnicku, kde v maximálních prùtocích na plochách kolem 10 km2 byl specifický odtok (q) až pøes 5 m3.s-1.km2 a jednalo se o prùtoky více než 200leté. Nejvìtší povodeò z 29.8.1970 v Holštejnì na Bílé vodì mìla pøi maximálním prùtoku 18,5 m3 s-1 ovšem pøi ploše povodí bezmála 60 km2 specifický odtok ve velikosti 0,32 m3.s-1.km2.

Specifický odtok (q) – odtok vody v m2 za jednu vteøinu z plochy jednoho km2. Dùležitá velièina k porovnání velikosti prùtokù z ploch bez ohledu na velikost povodí. S velikostí plochy povodí klesá jeho velikost. Summary: Hydrologic evaluation of flood on May 26 th, 2003 in Sloup village and its close surroundings. Four workers mapped the region, measured the hydrometric values and performed photodocumentation on May 27th. The area distribution of precipitation was highly irregular (e.g., from 5 mm to the east of Nìmèice village to 90 mm to the west of it). The water measuring station at Sloup registered rise of water level by 236 cm in 80 minutes,

Slovníèek pojmù: N-letý prùtok (Qn) – napø. 50letý, 100letý vyjadøuje velikost prùtoku vody, která je z dlouhodobého hlediska pøekroèena jednou za 50 èi 100 let. Je to vypoèítaná statistická hodnota a neplatí, že napø. stoletý prùtok musí být pøekroèen jednou za 100 let, ale mùže se napø. vyskytnout v jednom roce 2x a v dalších 200 letech pøekroèen není.

8

annual flow rate is 0.253 m3.s-1. The volume of the flood wave was 0.391 mil. m3 and the overflow from the lake at the Sloup valley to the Pustý žleb Glen raised up to 4 m3.s-1.

respectively by 177 cm in 25 minutes. Maximum water stand was 277 cm and the flow rate of 32.5 m3.s-1 represented more than 100 years water. One month later the creek was dry. The average

Jeskynì Na Javorce – 10 let výzkumu Jiøí Dragoun – Jiøí Vejlupek (ZO 1-11 Barrandien) [email protected]

(384 m) nedaleko Karlštejna. Zde se nacházejí v prudké køovinaté stráni dva jeskynní otvory ležící ve spádnici nad sebou. Již pøi první obhlídce jsme museli konstatovat, že hlínou jsou obdaøeny všechny jeskynì (zvláštì pak v Krasu èeském). Bez kopání se to tedy neobejde – ale zkusit se to musí! K první prolongaci došlo na jaøe roku 1993 a to v horní jeskyni, ta byla vìtší a delší. Skládala se z úzké klikaté plazivky, která po 10 m ústila do komínovité prostory (2 x 2 x 5 m), ve které bylo možno vzpøímenì stát. Dál však už jen hlína. Plni nadšení a optimismu (jak to tak zpoèátku bývá) jsme instalovali „vintockou dráhu“ a zaèala „tìžba“

Letos v kvìtnu uplynulo 10 let od zapoèetí speleologického prùzkumu jeskyní Na Javorce. Do této jeskynì jsme se pøesunuli z Beranova lomu, kde jsme pøed lety objevili pomìrnì pìkné jeskynì. Nejspíš jsme si ale svùj díl štìstí vybrali a k žádným dalším objevùm zde už nedošlo pøesto, že jsme vytahali obrovské množství hlíny a prokopali mnoho metrù chodeb. Jeskynì Beranova lomu se nacházejí pod ètvrtohorními terasami øeky Berounky. Zøejmì podstatná èást tìchto jeskyní je, bohužel, vyplnìna sedimenty právì z tìchto teras. Myšlenka, že by snad jeskynì ležící v kopcích nad jejich úrovní nemusely být tolik zaneseny, nás zavedla na kopec Javorka

Obr. 1: Podélný profil jeskyní Na Javorce.

9

hlíny. První volný prostor se objevil pomìrnì brzy, ale byly to jen drobné prùduchy u stropu. Chodba klesala pod úhlem asi 45° dalších 6 m do první vìtší prostory. Byl to puklinovitý komín s drobnou krápníkovou výzdobou. Podlahové sintry a egutaèní jamky vykapané v hlínì vzaly za své, nebo stály v cestì našemu postupu. A jako bychom za to mìli zaplatit daò, museli jsme na èelbì klesnout o 5 m. Bylo potøeba vytìžit zbyteènì velký prùmìr svislého komínu, aby nám okolní materiál nepadal na hlavu. Právì ve chvíli, kdy už jsme toho zaèínali mít dost, se pøi stìnì objevilo horizontální pokraèování. Malým prùzorem mezi kameny jsme nakukovali do puklinovité chodby, ve které svítila jasnì bílá brèka – to bylo pìkné. Když jsme se pozdìji „probili“ dovnitø, našli jsme na stìnách pìkné krystaly kalcitu. Pokraèování vypadalo slibnì, výzdoba tu byla, rozhodli jsme se tedy osadit uzamykatelný poklop pár metrù za vchodem. Bohužel, poté nám jeskynì ukázala svou pravou tváø. Totiž po odstranìní hlíny zjistíte, že se jedná o soustavu puklin, které vedou pøedevším dolù. Je jich mnoho a vy nevíte, kam se „vrtnout“. Ale to není to nejhorší. Nejvìtší problém pøedstavuje øícení nìkterých pasáží poznamenaných tektonickými pohyby. Podle geologické mapy se sice nacházíme v dobrých vápencích spodního devonu, ten je ovšem jako na potvoru v okolí Javorky poznamenaný jakýmsi zlomem nebo pøesmykem nebo nìèím podobným. Pro nás to znamená, že už tak neèitelný terén je orientaènì nároèný a pomìrnì nebezpeèný. Proto jsme naši ošklivì zaøícenou èelbu opustili a upøeli pozornost na níže položený vchod, s tím, že si snad jednou troufneme pokraèovat. Jeskynì ležící asi 30 m od horního vchodu byla podstatnì menší a hlavnì užší. Takže hned pár metrù od vchodu pøišly ke slovu vrtaèka a patronky, pøedevším kvùli protažení „vintocké dráhy“. Zde se také, stejnì jako v horní jeskyni, objevily prùduchy u stropu. Tentokrát s intenzivním prùvanem (pozdìji bylo zjištìno, že prùvan zpùsobuje cirkulace vzduchu mezi obìmi jeskynìmi). Zhruba 15 m za vchodem se objevuje stará sintrová výzdoba. Chodba se zužuje do pukliny široké asi 35 cm, na výšku skoro metr. Po odlámání boèních stìn pøipomíná spíše štolu (odtud název Kutnohorská chodba). Situaci navíc komplikuje silná sintrová deska, kterou nejdøíve rozbíjíme palicí, pozdìji kopeme pod ní. Problémy gradují, když se puklina zúží na 20 cm, navíc je totálnì zalitá sintrem. Tehdy se rozhodujeme práci na èas pøerušit a nabrat motivaci zase pro zmìnu

v Beranovì lomu. Na místo se vracíme po více než dvou letech, s tím, že demontujeme lanovku, jeskyni uklidíme a necháme ji být. Ovšem nìkdy neuvìøitelné náhody øídí osud jeskyòáøe. Zkoušíme ještì trochu probrat dno pukliny, jestli se tøeba o kus níž nerozšíøí. Pøi levé stranì se náhle objevuje volný prostor, pøesnì na opaèné stranì, než vede puklina (pozdìji se ukáže, že puklina se rozdvojila a její širší èást byla na levé stranì, ale o metr níž). Opìt zaèínáme s plným nasazením a nadšením „tìžit“ hlínu. Chodba se kroutí do meandrù a není už tak úzká. Ale po pár metrech, když se setká se svou paralelní kámoškou, zase se pìknì zúží. Nám to ale nevadí, nebo úzkým prùhledem jsme si svítili do prostoru, který se ve srovnání s Kutnohorskou chodbou zdál jako dóm (teï už mùžeme øíci rozmìry: 4 x 2 x 1,7 m). Protože jsme již cestou potkali nìkolik brèek, tìšíme se na další prostory. V zúženém místì na konci došlo ještì k menší nehodì, ve které byl ranìn mùj kopací kolega a to do oka. Pouèení z tohoto incidentu platí pro všechny, kteøí používají nastøelovací patronky: nejen pøi samotném odstøelu, ale i pøi ládování používat gumu a brýle (nejlépe brusièské). Zvláštì vhodný je systém tzv. dvojité ochrany, kdy si na palník pøed hlavní gumový plát navléknete ještì jednu vrstvu (staèí 20 x 20 cm). Došlo k objevu asi 60 m volných prostor, které jsou velice chaotické se spoustou odboèek, zèásti øícené. V prostoru asi sedmimetrové vertikály užasneme nad unikátní krápníkovou výzdobou, která je velmi mladá a jsou v ní zastoupeny témìø všechny druhy krápníkù, vèetnì excentrik dosahujících až 10 cm. Po letech kopání se pro zmìnu pouštíme do mapování, na které jsme už skoro zapomnìli. Je

Obr. 2: Karakorum (foto J. Novotný).

10

metrù dlouhé, je tìžké urèit to správné místo. Také není kam dávat nakopaný materiál, ven už je to daleko a uvnitø moc místa není. Zkoušíme nìkolik nadìjnì vyhlížejících míst a objevujeme ještì 35 m tìsných prostor. Zajímavé by bylo propojit obì nad sebou ležící jeskynì v jeden celek. Denivelace by tak èinila asi 45 m.

pøíjemné vidìt, jak mapa roste. První fotografie výzdoby jsou vykoupeny krutou daní – digitální foák pád z 5 m nepøežil (asi 17 000 Kè). Vzniká také krátký videofilm, prezentovaný na Speleofóru. Pak ale vyvstává otázka co dál, respektive kudy. Možností je vzhledem k èlenitosti terénu mnoho, ale pravdìpodobnì to bude dolù, po nìkteré z èetných puklin. Vzhledem k tomu, že jsou vìtšinou nìkolik

Historie výzkumu a struèný geologický popis jeskyní Na Javorce u Karlštejna Karel Žák Èeská geologická služba, Praha

Úvod Ve strmém úboèí vrchu Javorka u Karlštejna, nad èástí obce Budòany, se nacházejí dva zøetelné jeskynní vchody. Jeskynì jsou zhruba 16 výškových metrù nad sebou a mají pomìrnì dlouhou výzkumnou historii. V uplynulých letech došlo nejprve v horní a pozdìji i ve spodní jeskyni k objevu volných prostor, ve spodní z nich se zajímavou krápníkovou výzdobou (Dragoun – Vejlupek, v tomto svazku). Horní a spodní jeskynì zatím nejsou propojeny, i když jsou nepochybnì souèástí téhož systému. V souèasné dobì (únor 2003) je souhrnná délka všech volných prostor ve spodním a horním vchodu témìø 200 m a celkový výškový rozsah, ve kterém se nacházejí jeskynní prostory, je pøes 40 m (horní jeskynì délka zhruba 50 m, denivelace 18 m, spodní jeskynì délka zhruba 130 m, denivelace pøibližnì 23 m). V tomto pøíspìvku je shrnuta historie výzkumu jeskyní a je uveden struèný odborný popis novì objevených prostor.

V první polovinì 50. let se pozornost soustøedila na horní jeskyni. Výkopové a mapovací práce provádìl zejména R. Horný. J. Petrbok horní jeskyni pojmenoval Lišèí díry, publikoval plán vstupní èásti jeskynì od R. Horného a tøi profily ve výplních jeskynì, v pøedsíni tìsnì za vchodem, v chodbì zhruba 7 až 9 m od vchodu a v tzv. Komínové síni, zhruba 10 m od vchodu (Petrbok 1955). Holocénní profil v pøedsíni obsahoval na bázi sypkou „travertinovou“ hlínu øazenou J. Petrbokem do atlantického litorinienu (tj. atlantiku v dnešním pojetí), na ní horizont s uhlíky a halštatskou keramikou a na nìm mladé humózní hlíny s kostmi drobných savcù. Z chodby 7 až 9 m od vchodu jsou uvádìny na bázi mazlavé jíly øazené do neogénu, na nich J. Petrbok uvádí problematické neogenní „travertiny“. Svrchnìjší èást profilu byla podobná jako v pøedsíni. Zavleèené jelení parohy ve vrstvì odpovídající atlantiku byly považovány bez dalších dùkazù za úlovek mezolitického èlovìka. V nadloží byla svìtlá hlína s tøíštìnými kostmi velkých savcù. V nejmladší vrstvì byl nalezen železný hrot oštìpu. V Komínové síni byly naspodu profilu tøíštìné kosti velkých savcù, na nich 100 až 130 cm svìtlejší jílovité hlíny témìø bez kostí a ve svrchní èásti profilu 50–70 cm mocná tmavá vlhká hlína se spoustou guana, krovkami broukù a kostmi drobných holocénních savcù (Petrbok 1955). Tyto staré práce byly pozdìji opakovanì citovány v literatuøe a archeologické nálezy byly reinterpretovány Fridrichem a Sklenáøem (1976), Matouškem (1988), Sklenáøem a Matouškem (1992) a Sklenáøem a Matouškem (1994). Byla zpochybnìna pøítomnost mezolitu, který není v jeskyních doložen žádnými skuteènými nálezy. Železný hrot oštìpu je Matouškem (1988) uvádìn jako støedovìký.

Historie výzkumu jeskyní Spodní z obou jeskyní v jv. úboèí Javorky byla poprvé zkoumána J. Petrbokem, R. Horným a J. Kovandou 4. prosince 1949. Jeskynì byla tehdy pøístupná v délce necelých 10 m. Mìlká sonda, vykopaná nedaleko za vstupem do jeskynì, obsahovala ve svrchní vrstvì „historické støepy a majolikové zelené kamnové kachlíky“ (Petrbok a Horný 1950). Pod touto vrstvou byly zjištìny svìtlé „mezouòské“ jíly, pravdìpodobnì terciérního pùvodu. Uvedení autoøi publikovali plán vstupní èásti jeskynì, struèný popis archeologických nálezù a seznam malakofauny z povrchové, zhruba 20 až 40 cm mocné vrstvy humózní hlíny. Na poèest Radvana Horného Petrbok jeskyni nazval Radvanská (ale v popisu k mapce v téže práci uvádí Radvanická).

11

Docházelo i k tomu, že obì jeskynì byly zamìòovány, pøípadnì považovány za jednu jeskyni (napø. Kovandou 2002). V pøehledu jeskyní Èeského krasu uvádí Jäger (1994) pod èíslem 26-01 bezejmennou jeskyni a pod èíslem 26-02 jeskyni Radvanskou. Hromas a Bílková (1998), již po rozšíøení známého rozsahu jeskyní pracemi èlenù ÈSS ZO 1-11 Barrandien, uvádìjí v pøehledu jeskyní Èeské republiky na Javorce u Karlštejna následující jeskynì (D oznaèuje délku, H hloubku, v metrech): „Radvanská j., Bublina, Na Jarnici I. (t. Na Javorce I., D35, H12), II. (t. Na Javorce II., D18, H5) a 1 bezejmenná j.“ Nebylo pøitom uvedeno, že v pøípadì Radvanské a jeskynì Na Javorce II. (spodní) se jedná o synonyma oznaèující tentýž jeskynní vchod. Nové výkopové práce s hlavním cílem dosáhnout volných jeskynních prostor provádìli èlenové ÈSS ZO 1-11 Barrandien pøerušovanì od roku 1993. Pozornost byla zamìøena nejprve na horní vchod, pozdìji se tìžištì prací pøesunulo do spodního vchodu. O této etapì prolongaèních prací referují J. Dragoun a J. Vejlupek (v tomto svazku), tamtéž je publikována mapa jeskynì a øezy. U jeskyní v jv. úboèí Javorky došlo tedy bìhem dosavadního výzkumu k pojmenování jeskyní více než jedním jménem. To je situace v Èeském krasu pomìrnì èastá. V této situaci je pravdìpodobnì nejvhodnìjší držet se jediného v souèasnosti užívaného jména jeskynì Na Javorce. Oba vchody jsou souèástí téhož jeskynního systému a je pravdìpodobné, že nìkdy mùže dojít k jejich propojení. Pokud se tak nestane, lze rozlišovat horní vchod (evidenèní èíslo 26-001, Na Javorce I., též Lišèí díry, Na Jarnici I.) a spodní vchod (evidenèní èíslo 26-002, Na Javorce II., též Radvanská, Radvanická, Na Jarnici II.). V oblasti Javorky a jejích svahù je kromì toho ještì nìkolik dalších malých jeskyní, s délkou prùlezných prostor vesmìs pod 5 m (napø. jeskynì Bublina), které zatím nebyly soubornì popsány.

èásti stupnì lochkov. Vápence odpovídají nejvyšším polohám kotýských vápencù, vyvinutých zde jako svìtlejší vápence bez rohovcù, v podstatì jsou porovnatelné s døíve uvádìnými tzv. „spodními vápenci konìpruskými“ Svobody a Prantla (1949). V tìsném stratigrafickém podloží partie s jeskynìmi (tj. smìrem k  J) již vystupují bìžné vápence kotýské s rohovci. Nedaleko v stratigrafickém nadloží polohy s jeskynìmi (cca 30 m smìrem k severu) vystupují již „kalové“ dvorecko-prokopské vápence stupnì prag. Vrstvy vápencù zapadají v prostoru jeskyní témìø vertikálnì a mají smìr zhruba V-Z (smìr vrstev 80 až 85°). Pro vznik a vývoj jeskynì mìly rozhodující význam zlomové struktury dvou odlišných systémù. Starší z nich je pøedstavován mírnì uklonìnými zlomovými plochami, místy se zøetelným tektonickým rýhováním, které upadají pod úhlem 27 až 35° smìrem k Z (smìr sklonu 240 až 270°). Podél tìchto struktur jsou vytvoøeny vstupní chodby horní i spodní jeskynì. Mladší zlomový systém pøedstavují výrazné, èasto otevøené poruchy doprovázené hojnými kalcitovými žilami. Tyto struktury jsou souèástí mohutného, témìø vertikálního zlomového pásma smìru JJV-SSZ (170°), které je v oblasti vrchu Javorka provázeno zøetelnými posuny (z. bok k S), a které lze sledovat pomìrnì daleko smìrem k severozápadu. Pøímo v jeskyních je tato mohutná zlomová struktura rozdìlena do nìkolika paralelních vìtví vzdálených od sebe nìkolik metrù. V s. èásti spodní jeskynì nazývané Karakorum je podle zahnutí vrstev dobøe patrný pohyb západního boku k severu. Tato mladší tektonika zapadá témìø svisle, pøevažuje strmý úklon zlomových ploch k V (80-85°), lze však nalézt i úseky se strmým úklonem k Z. Tatហstrmì zapadající tektonická struktura je patrná v horním i spodním vchodu jeskynì. Jedna z vìtví tohoto zlomu vychází na povrch nìkolik desítek metrù jv. od vchodù do jeskyní a také zde je provázena zøetelnou kalcitovou žilou. Kalcitová hydrotermální žilovina je hrubozrnná, pøedstavovaná bílým, rùžovým nebo rezavì zbarveným kalcitem, s hojností krystalových dutin s krystaly (pøevažují nízké klence) místy až 5 cm velkými. Je vyvinuta nepravidelnì, místy vytváøí kalcitové žíly o mocnosti až nìkolik desítek cm zatímco jinde na zlomových plochách kalcit zcela schází. Kalcitová žilovina odolávala krasové korozi lépe než vápence, takže na mnoha místech v jeskyni vytváøejí vypreparované kalcitové žíly specifický typ

Popis novì objevených èástí jeskyní Na Javorce Jeskynì se nacházejí v prudkém svahu Javorky u Karlštejna. Horní jeskynní vchod zhruba v 329 m n.m. a spodní vchod zhruba v 313 m n.m. Celkový výškový rozsah dnes známých volných krasových prostor je zhruba mezi 333 a 290 m n.m. Jeskynì se nacházejí ve vápencích spodního devonu, v poloze masivnìjších, pomìrnì hrubì krystalických lavicovitých vápencù, v nejsvrchnìjší

12

„výzdoby“. Drobnìjší kalcitové žilky se vyskytují všude v horninì, i mezi hlavními zlomovými liniemi. Morfologie jeskynních prostor je velmi pestrá, kromì partií tvoøených trubicovitými chodbami s freatickou korozní morfologií se v oblasti hlavní zlomové struktury nacházejí morfologicky komplikované prostory se zøícenými bloky. Nìkteré z (?gravitaèních) pohybù na struktuøe porušily i sintrovou polohu v horní èásti tzv. Digitálního komínu. V jeskyních se vyskytují zajímavé klastické výplnì a místy pomìrnì bohatá krápníková výzdoba. Z klastických výplní jsou nejstarší svìtlé jíly, fluviální šedé až bìlošedé køemenné písky s muskovitem a køemenné štìrky s dobrým opracováním valounù. V jeskyních je lze nalézt na více místech, zejména ve spodním vchodu. Podle litologické podobnosti lze tyto sedimenty zaøadit k vnitrojeskynním uloženinám terciérních øek. Ve vstupní èásti jeskyní si pøedkvartérních sedimentù povšimli již Petrbok a Horný (1950) a Petrbok (1955). Na opaèném bøehu dnešní øeky Berounky, v prostoru mezi Bìlèí, Krupnou a osadou Vlence, se podobné typy sedimentù, v souèasnosti øazené podle nálezù otiskù flóry do svrchního oligocénu až spodního miocénu (Žák a kol., v tisku), vyskytují v podobných nadmoøských výškách mezi 285 a 320 m n.m. V jeskyních jsou kromì tìchto starých klastických sedimentù hojnì zastoupeny bìžné jeskynní jíly a další typy sedimentù ukládané již gravitaènì nebo pøíležitostnými pøívalovými splachy. Ve vstupních èástech obou jeskyní jsou po výkopech J. Petrboka a R. Horného zachovány drobnìjší zbytky sedimentù obsahující fosilní kosti a pravdìpodobnì i archeologické nálezy. Prolongace posledního desetiletí byly zamìøeny na hlubší èásti systému a sedimentù v tìchto vstupních partiích se v podstatì netýkaly. Krápníková výzdoba je soustøedìna hlavnì v prostoøe zvané Digitální komín ve spodní jeskyni. Je pøedstavována zejména štíhlými krápníky svìtle hnìdé až bílé barvy a sintrovými polohami a náteky tvoøenými bìžným laminovaným sintrem. Kromì obvyklých typù gravitaèní výzdoby jsou zastoupeny heliktity (excentrika) a nejrùznìjší typy krápníkù s nepravidelným vývojem. Staré typy krápníkové výzdoby, známé hlavnì z konìpruské oblasti nebo z jeskynì Martina (tedy mléènì bílé typy, èasto s opálem nebo hrubì krystalické medovì zbarvené sintrové polohy), zatím nebyly v jeskyních Na

Javorce zjištìny. Na více místech ve spodní jeskyni se na hranách a výstupcích øícených blokù, na stìnách trhlin i na korodované kalcitové žilovinì vyskytují jemné bíle nebo žlutohnìdì zbarvené jehlicovité povlaky, tvoøené pravdìpodobnì aragonitem. Opál zatím nebyl zjištìn. Na jeskynních jílech a zøícených blocích na dnì prostor se místy vyskytly akumulace volných, morfologicky pestrých kalcitových zrn, srostlic nìkolika krystalù a volných kalcitových destièek o velikosti okolo 1 cm. Výzdoba horní jeskynì je pomìrnì chudá, protože vìtšina novì objevených prostor byla pùvodnì vyplnìna sedimenty. Z hlediska jeskynního klimatu nebyly zatím jeskynì podrobnìji studovány. Systém má v souèasnosti pomìrnì dynamické proudìní vzduchu. V zimním období za mrazù chladný vzduch vstupuje spodním vchodem, kde dochází k vysoušení vstupní a tzv. Kutnohorské chodby, a teplý vzduch vystupuje horním vchodem. To naznaèuje propojení obou jeskyní, pravdìpodobnì podél hlavního vertikálního zlomového pásma. V letním období je proudìní vzduchu opaèné. Také z hlediska biologického nebyla zatím jeskynì zkoumána. Kromì hojného hmyzu se v jeskyni objevují ojedinìlí zimující jedinci netopýra velkého (Myotis myotis). Vznik a vývoj jeskynì Pro vývoj jeskynì byly urèující tektonické procesy a èinnost tøetihorních øek. Pohyby po mírnì k Z uklonìných plochách pravdìpodobnì nevedly ke vzniku otevøených dutin, tektonické pohyby na výrazném, svisle zapadajícím zlomovém pásmu smìru JJV-SSZ však vytvoøily drobnìjší volné tektonické dutiny. Ty byly zaplnìny žilným kalcitem ukládaným pravdìpodobnì z nízkoteplotních hydrotermálních roztokù. Místy vznikly krystalové dutiny. Pro datování tohoto procesu zatím nejsou k dispozici žádná data, podle analogie s ostatními, podrobnìji zkoumanými žilami tohoto smìru v Èeském krasu lze pøedpokládat teploty vzniku mezi 50 a 130 °C. Vlastní krasovìní pravdìpodobnì zaèalo až v souvislosti s èinností terciérních øek, pravdìpodobnì ve svrchním oligocénu a miocénu. Jeskynì se v tomto stadiu vyvíjela pod stálou hladinou podzemní vody ve freatické oblasti nebo pøi hladinì podzemní vody. Svìdectvím o terciérním stadiu vývoje jsou, kromì freatické morfologie nìkterých chodeb, také svìtlé jíly a èisté svìtlé až bílé køemenné písky a štìrky uložené v jeskyni. Po

13

celý kvartér již byla jeskynì mimo dosah vìtších øíèních tokù. Øíèní terasy starého pleistocénu mají v okolí Karlštejna povrch v 285 – 290 m n.m. a všechny dnes známé èásti jeskyní Na Javorce jsou nad touto úrovní. Jeskynì byly navíc po celý kvartér v hranì svahu výrazného vrchu Javorka, kde nelze pøedpokládat ani vliv místních tokù. Hlavní procesy bìhem kvartéru tedy pøedstavovala koroze sestupnými vodami, ukládání jílovitých a hlinitých kvartérních sedimentù gravitaènì nebo pøívalovými splachy, øícení blokù a vznik krápníkové výzdoby.

Jäger O. (1994): Jednotná evidence speleologických objektù. – Èeský kras (Beroun), 19: 25–30. Kovanda J. (2002): Jaroslav Petrbok a objev Konìpruských jeskyní. – Èeský kras (Beroun), 28: 19–26. Matoušek V. (1988): Využívání jeskyní v Èeském krasu od mladší doby kamenné. Èást I. – soupis lokalit. – Èeský kras (Beroun), 14: 17–28. Petrbok J., Horný R. (1950): Radvanská jeskynì pøed Karlštejnem (36. jeskynì). – Ès. Kras, 3: 183. Brno. Petrbok J. (1955): Paleomalakozoologické a paleoosteologické pøíspìvky ke studiu Èeského krasu. – Anthropozoikum, 4 (1954): 169–180. Praha. Sklenáø K., Matoušek V. (1992): Osídlení jeskyní Èeského krasu od neolitu po støedovìk. – Zpr. Èes. Spol. archeol. pøi ÈSAV, Supl., 14. Praha. Sklenáø K., Matoušek V. (1994): Die Höhlenbesiedlung des böhmischen Karstes von Neolithikum bis zum Mittelalter. – Fontes Archeol. Pragenses, 20: 1–212. Praha. Svoboda J., Prantl F. (1949): Stratigrafickotektonická studie o devonské oblasti konìpruské. – Sbor. Stát. geol. Úst., 16: 5–92. Praha. Žák K., Teodoridis V., Sakala J. (v tisku): Nález flóry v terciérních sedimentech u Karlštejna. – Zpr. geol. Výzk v roce 2002.

Závìr Na Javorce u Karlštejna byl prolongaèními pracemi v již døíve známých jeskyních Lišèí díry (26001) a Radvanské (26-002) objeven geneticky zajímavý jeskynní systém s pomìrnì bohatou výzdobou. Jeskynì jsou zajímavým pøíkladem vazby krasových procesù na tektoniku a na struktury s kalcitovými žilami. Nacházejí se nad úrovní kvartérních øíèních teras a jsou dokladem èinnosti terciérních øek. Podìkování Dokumentace jeskynì byla podpoøena projektem GA ÈR è. 205/02/0449 „Jeskynní sedimenty a vývoj jeskyní v údolí øeky Berounky v Èeském krasu“. Objevitelùm jeskynì dìkuji za umožnìní pøístupu do ní a za pomoc pøi výzkumu. Dr. Radvanu Hornému dìkuji za proètení rukopisu.

Summary: Research history and geological description of caves „Na Javorce“ near Karlštejn, Bohemian Karst. The known extent of the two caves „Na Javorce“ near Karlstejn have been significantly extended by new discoveries between 1993 and 2003. The caves, following tectonic structures in Lower Devonian limestones, were formed by waters of a large allochthonous Tertiary river. Both caves together have known length of almost 200 m and contain Tertiary and Quaternary sediments, abundant speleothems, and archeological artefacts in their entrance sections.

Literatura: Fridrich J., Sklenáø K. (1976): Die paläolitische und mesolitische Höhlenbesiedlung des böhmischen Karstes. – Fontes archeologici Pragenses, 16. Praha. Hromas J., Bílková D. (1998): Jeskynì a krasová území Èeské republiky. Textová èást k pøehledné mapì 1 : 500 000. – Agentura ochrany pøírody a krajiny Èeské republiky a Kartografie Praha a.s.

14

Z AHRANIÈNÍ

AKCE

Julské Alpy 2003

Radko Tásler (ZO 5-02 Albeøice) Malá výprava ve složení Ladislav Beneš, Petr Janák a Radko Tásler byla zorganizována na poslední chvíli, protože vùbec nebylo jasné, kam pojedeme. Pùvodnì jsme mìli zámìr obnovit po nìkolika letech èinnost v „naší“ oblasti pod Krnem, ale v tomhle komorním složení i díky postupující tìlesné zchátralosti bylo jasné, že na Skutnik nevyneseme ani lana, natož nìco dìlat v hloubce pøes 450 m ve Vìèné Labuži. Zvolili jsme tedy slovinskými jeskyòáøi pøidìlenou oblast na Kaninu. Podle informací tam nikdy nikdo nebádal a hned první den v terénu jsme vìdìli proè. Do pomìrnì rozsáhlého území mezi velkými skalními žebry Veliki Škedenj, Mali Škedenj a elevací Razor je obtížný pøístup. Jsou zde husté porosty kleèe a nìjakého listnatého roští a odspodu sem nevede žádná stezka. Jediná málo používaná „mulaterie“ omezuje horní hranici zkoumaného území. Navíc nás trochu mrzelo, že po pøíjezdu do Slovinska jsme se dozvìdìli o kladném vyøízení naší žádosti o tábor na Skutniku. Mohlo se jet tam. Urèitì by se zúèastnilo víc lidí. Dlouho jsme váhali, zda vyjet lanovkou až na horní stanici a sestoupit na bádalištì nebo sem proniknout od stanice „B“. Nakonec jsme zvolili druhou variantu, protože jsme díky sloupùm lanovky a elektrického vedení alespoò vìdìli, kde jsme. K nejvìtším zážitkùm pøi hledání výstupové cesty patøily úplnì fialové houby, velký výr a rozšlápnuté vosí hnízdo. Už první den prùzkumu nám bylo jasné, že tady toho moc neobjevíme. Všechny nalezené díry pøedstavovaly torza starých šachet a jeskynních prostor proøíznutých pøi ústupu svahu pravdìpodobnì v posledním glaciálu. Na dnì byla vìtšinou bloková su a pokud se pod ní podaøilo proniknout, pokraèoval do hloubky pouze velice úzký zárodeèný

mladý meandr. Jedna jediná šachta s ledem R 6 se zdá být alespoò trochu nadìjná. Na dno šachty vzbuzující respekt jsme však nesestoupili díky nedostatku lan. Snad to dopadne pøíštì, až nás bude alespoò o jednoho víc. V místech, kde ubývala kleè, pøibývaly i zajímavìjší díry, bohužel všechny již oznaèené. Místní jeskyòáøi nám však o nich nebyli schopni vùbec nic øíci a vzhledem k tomu, že v dobì našeho pùsobení mìli na Kaninu pod hranou tábor i polští jeskyòáøi, máme dojem, že tady zaèíná být zmatek. Struèný popis nalezených „dìr“ R1aR2 Zaøícená dómovitá prostora vyplnìná ledem. Vstup stupòovitým zaøíceným meandrem, druhý vstup tvoøí šachta do stropu dómu. Hloubka od horního vchodu: 40 m. R3 Starý zaøícený stupòovitý meandr. Na dnì led a su. Hloubka: 22 m. R4 Rozmìrná šachta se sutí na dnì. Do šachty se v horní èásti sbíhají další dvì užší šachty. Jedna z nich pravdìpodobnì pøedstavuje velmi starý proøícený meandr. Hloubka: 40,7 m. R5 Velká dómovitá prostora s proøíceným otvorem do svahu. Prostora vyplnìná ledem, pod ledem kongelifrakèní su. Mezi bloky lze sestoupit pár metrù pod úroveò báze ledu. R6 Mohutná šachta se dvìma starými proøícenými pøítokovými meandry. Sestup do hloubky 42 m k ledu, šachta pokraèuje. R7

15

Obr. 1: Situaèní plán nalezených „dìr“.

16

Jednoduchá puklinová šachta se sutí na dnì. Hloubka: 25,6 m. R8 Stupòovitý klesající meandr. V hloubce 34 m zúžení do neprùlezna (mladý zárodeèný trativod).

R9 Èlenitá dómovitá plochá prostora se dvìma vchody proøícenými do svahu a jedním komínem (šachtou). Do hloubky -31 m pokraèuje stupòovitý meandr, pokraèování neprùlezné (mladý zárodeèný trativod).

Oparara Basin, Kahurangi National Park Jiøina a Miloš Novotní (ZO 1-11 Barrandien)

Oparara Basin leží v z. èásti Národního parku Kahurangi na Jižním ostrovì Nového Zélandu. Do této oblasti nás pøivedla zvìdavost zjistit, jak vypadá místo, kde konèí silnice vedoucí na sever po z. pobøeží a touha pana doktora Kozy spatøit na vlastní oèi domorodé orchideje. Rozjeli jsme se sem pøes pochmurná varování škarohlída mezi námi, který nám vyhrožoval územím poznamenaným tìžbou uhlí a zpustlými horníky. První a poslední èerné uhlíky jsme vidìli kousek za Westportem na bývalém pøekladišti uhlí, na kterém jsme se utáboøili za veèerního šera. Pak už jenom vpravo zalesnìné kopce, vlevo moøe, sem tam kráva pasoucí se pod palmami. Bývalé hornické mìsteèko Karamea jsme skoro minuli, kolem silnice byly stále jen roztroušené domky a usedlosti, až info centrum nás upozornilo, že jsme na místì. Ochotná paní nám vydala xeroxovaný letáèek s mapkou a popisem zdejší krasové oblasti – Oparara Basinu. Pøi stoupání po klikaté, kamenité a prašné cestì lemované zelenou zmìtí deštného pralesa a paraplaty stromových kapradin jsme dìkovali za náhon na všechny ètyøi. V Oparara Basinu pøekrývají žulové podloží vápence s vrstvou jílovcù ve svrchní èásti. Nutno pøiznat – místní vápenec vypadá jako všechno možné, jenom ne jako vápenec, na který jsme zvyklý v našich zemích. Z èasových i finanèních dùvodù jsme s tìžkým srdcem vzdali prohlídku zdejší nejvìtší jeskynì Honeycomb Hill Cave protékané øíèkou Oparara, která leží v pøísnì chránìném území a je jí možné navštívit pouze s placeným prùvodcem a skalního mostu Honeycomb Hill Arch nacházejícího se tamtéž (udávaná délka Honeycomb Hill Cave je 13 712 m a do jeskynì prý vede 70 vchodù). Vyøádili jsme se jinde. V  Box Canyon Cave jsme postupnì nalezli skoro všechny zvláštnosti zélandských jeskyní. Stropy Box Canyon Cave jsou rozryté mnoha koryty, zdobí je deseticentimetroví pavouci a jejich bílé hruškovité kokony. Potrava pavoukù - velké jeskynní

kobylky weta - skáèí ve svìtle baterek èlovìku do oblièeje. Vylezli jsme po písèitém svahu kamsi pod strop jeskynì a nalezli v nìm bílé fosilní mušle. Po zhasnutí se nám tìsnì nad hlavami rozzáøilo souhvìzdí glow-wormù - svítících èervù. Jejich až deset centimetrù dlouhé pavuèiny vyzdobené kapkami povlávaly v prùvanu. (Svítící èervík vypadá zhruba jako kousek vaøené rýžové nudle. Ten zélandský je larva hmyzu Arachnocampa luminosa a žije nejen v jeskyních, ale i na povrchu pod vlhkými pøevisy nebo v rozsedlinách). Další jeskynì Crazy Paving (název jsme si volnì pøeložili jako Šílené dláždìní) je pojmenována podle vyschlého rozpukaného bláta, které pokrývá její dno. Upoutala nás cedulka pøed vstupem do jeskynì - Nevyrušujte pavouky! Jedním z nejvìtších pøírodních mostù v Australasii je Oparara Arch. Je to mohutný tunel dlouhý kolem 200 m, vysoký asi 40 m, dosahující šíøky 49 m. Protéká jím øíèka, která se zaøezává do žulového podloží. Ze stropu visí všechno od kamenných blokù po vegetaci a fosilní krápníky. Tøetí most vytvoøený øíèkou Oparara - Moria Gate Arch, vysoký 19 m o rozpìtí 43 m, dal jméno podzemní trpaslièí øíši z trilogie Pán prstenù. V Oparara Basinu žijí zélandští gigantiètí masožraví hlemýždi Powelliphantas, papoušci kea, kaka a v noci je prý možné zaslechnout volání ptákù kiwi. Nocovali jsme (pamìtlivi pravidel konspirace) na úboèí kopce na opuštìné tìžaøské cestì a zdálo se nám, že jsme jediní lidé ztracení v moøi lesù. Až kam jsme dohlédli noèní tmu nerušilo jediné svìtýlko. Na cestì zpátky na J jsme míjeli odboèku na tzv. Fenian track, který sleduje dolní tok øeky Oparara. Vede mimo jiné k asi sto metrù dlouhé Tunnel Cave, Miner´s Cave a Cavern Creek Caves. Ale to už by èlovìk musel mít dva roky prázdnin! Situaèní mapka na následující stranì:

17

Obr. 1: Mapka ostrova South Island s lokalizací navštívené oblasti.

18

P SEUDOKRAS

A

HISTORICKÉ

PODZEMÍ

Jeskynì u skalního okna a Trojvchodová jeskynì - nové pseudokrasové jeskynì v Brdské vrchovinì Jan Albrecht (Krasová deprese) Roman Mlejnek ( ZO 5-07 Antroherpon)

Geologie Pseudokrasové jeskynì se nacházejí v Chránìné pøírodní rezervaci Vinice (geomorfologický celek Brdská vrchovina, podcelek Brdy, okrsek Tøemošenská vrchovina), kde se hojnì vyskytují horniny ordoviku a kambria. Celé území leží v jv. køídle staropaleozoické èásti barrandienského synklinoria. Na J a Z vystupují slepence kluèecké (kambrium) a v nejbližším okolí CHPV tvoøí souvrství jinecké. Severnì od CHPV vystupují také horniny spodního ordoviku, které øadíme do vrstev dobrotivských, libeòských a letenských. Jinecké souvrství, tvoøené sledem šedozelenavých bøidlic, prachovcù a vložek drob, obsahuje množství moøských zkamenìlin, pøevážnì trilobitù. Vrstvy jsou vyvinuty v okolí Jincù o mocnosti 400 až 450 m, na V sahají až do oblasti Høebenù na Písky, na Z zasahují na jižní svahy Vystrkova a Koníèku. Jeskynì vznikly pravdìpodobnì selektivním (èásteènì i mrazovým) zvìtráváním ménì odolných horninových partií. Na vzniku se musel bezesporu

Obr. 1: Jeskynì u skalního okna (è. 1), Trojvchodová jeskynì (è. 2) (foto J. Albrecht). Fig 1: Caves by the rock windows (No.1) and Trojvchodová cave (No.2). Photo by J. Albrecht. podílet i nedaleký vodní tok. Lokalizace jeskyní Vchody do novì popisovaných jeskyní se otevírají na pravém bøehu potoka Litavka, pøibližnì 2,84 km j. od vrchu Plešivec (653,8 m n.m) a 0,95 km na jz. od kóty 522,7 m. Obì jeskynì se nacházejí na úpatí skalních výchozù. Nadmoøská výška vchodù je cca 380 m, tedy pøibližnì 1 až 2 m nad hladinou Litavky. Popis jeskyní 1) Jeskynì u skalního okna Celková délka této menší jeskynì je 3 m. Vchod má max. rozmìry 1,0 x 0,9 m (øez B-B´). Od poloviny se jeskynì zužuje na profil o rozmìrech 0,6 x 0,4 m (øez C-C´). Dno je hlinité, místy s drobnou kamenitou sutí. Jeskynì dostala název podle skalního okna (Mikulᚠ1996), které se nachází 4 m od jeskynì. Tento zajímavý pseudokrasový jev je pøibližnì 3 m dlouhý skalní tunel, jehož profil v nejužší èásti je 1,4 x 0,85 m (øez A-A´).

Obr. 2: Plánek jeskynì u skalního okna. Fig. 2: Map of a cave by the rock window.

19

Obr. 4: Vchod do jeskynì u skalního okna (foto J. Albrecht). Fig. 4: Entry to the cave by the rock window. Photo by J. Albrecht.

Obr. 5: Spodní vchody Trojvchodové jeskynì (foto J. Albrecht). Fig. 5: Lower entrances of the Trojvchodová cave. Photo by J. Albrecht.

2) Trojvchodová jeskynì Celková délka je pøibližnì 6,5 m. Jeskynì má tøi vchody. Jedná se o vchod na øezu A-A´(1,1 x 0,5 m), vchod na øezu B-B´ (1,0 x 0,9 m) a vchod na øezu C-C´ (1,4 x 1,1 m). Vlastní prostory jeskynì jsou vìtšinou velice nízké (výška pøevážnì od 0,4 do 0,6 m). Dno je pokryto hlínou, která je v nìkterých èástech promíšena drobnou sutí. Ve vchodových èástech je naváté listí. Literatura: Chlupáè I. (1999): Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí. 279 pp. Academia Praha. MikulᚠR. (1996): Pseudokrasová dutina v bøidlicích støedního kambria na Vinici u Jincù. Speleo, 22, str. 26. Praha.

Obr. 3: Plánek jeskynì Trojvchodové. Fig. 3: Map of the Trojvchodová cave.

probably by a process of selective (partly frost) weathering of less resistant parts in Cambrian sequence. The nearby water stream took part in the cave formation, too. The total length of both caves is about 10 m.

Summary: Cave at Rocky Window and Cave of Three Entrances – new pseudokarst caves in the Brdy Upland. Two new pseudokarst cave are described at village of Jince. Caves were originated

Jeskynì ve slepenci na Žïáru u Rokycan Václav Šastný

Vrch Žïár 629 m n. m. je strukturní høbet, tvoøený uklonìnou krou velmi odolných ohrazenických a pavlovských slepencù svrchního kambria, doplnìných ryolity køivoklátskorokycanského pásma (Havlíèek 1953). Nalézá se asi

6 km východnì od Rokycan. Mezi øadou geomorfologicky zajímavých forem reliéfu je i nìkolik pseudokrasových jevù. Vznik dutin byl podpoøen tektonickým rozpukáním hornin podle primárního smìru 35°–

20

60°, doplnìného sekundárními smìry 125° – 140° a 80°. Význam má i horizontální puklinatost. Strukturnì podmínìné skalní výchozy byly modelovány mrazovou èinností v glaciálech pleistocénu a dotvoøeny v mírném holocénním klimatu. Nízká porózita horniny neumožnila vsakování srážkové vody. Ta se hromadila v puklinách, kde se stala prostøedkem mrazového zvìtrávání. Rozšiøováním puklin vznikly na Žïáru rùzné typy nekrasových dutin (klasifikace dle Vítka 1981). Puklinová jeskynì na vertikálních poruchách se nalézá v s. svahu vrchu, východnì od 30 m vysokého skalního defilé (WGS84 – N 49°44,370´, E 013°39,158´), pøi èervené turistické stezce z Rokycan na vrchol. Dutina je lokalizována pøi úpatí rozrušeného skalního výchozu, v místì protkaném kolmými puklinami o smìru 128°. Podél puklin došlo k prosakování vody a mrazovému tøíštìní. Maximální rozmìry jsou – šíøka 0,8 m, délka 1,9 m a výška 0,9 m. Pravá stìna puklinové jeskynì je nápadnì hladká a rovná. Oddìluje prostoru od pevné skály. Dno jeskynì je pokryto ostrohrannými úlomky o velikosti 1 – 25 cm. V dobì intenzivního provlhèení pùdního pokryvu je lokalita zøetelnì vlhèí než okolní terén. Puklinovou jeskyni na horizontální poruše lze nalézt v j. svahu, v místì kde na výraznou øadu mrazových srubù navazuje skalní výchoz (WGS84 N 49°44,154´, E 013°39,629´). V jeho spodní èásti je vyvinuta dutina na vodorovné puklinì. Dosahuje maximálnì šíøky 2,4 m, délky 2 m a výšky 0,65 m. Aè je morfologicky podobná vrstevní jeskyni, geneticky se jedná o puklinovou jeskyni. Jeskynní výklenek s charakterem nepravidelného abri nalezneme v j. svahu Žïáru ve støedu zmínìné øady mrazových srubù. Vznikl na svislé, výrazné puklinì o smìru 30° (výše se nachází puklinová jeskynì se šíøkou 1,2 m, výškou 1,1 m a

délkou 1,8 m). Výklenek má charakter otevøené dutiny s výškou 2,1 m, šíøkou, 2 m a délkou 2 m. Dno je rovné, pokryté písèitým a støípkovitým materiálem. Rozsedlinová jeskynì je lokalizována v blízkosti øady mrazových srubù v z. svahu Žïáru (WGS84 – N 49°44,167´, E 013°38,845). Mrazový srub o pùdorysu pøibližnì 5 x 5 m a výšce 1,5 – 2 m byl rozrušen v jednotlivé kvádrovité bloky. Nejvìtší blok vlivem gravitace sjel po menších blocích v podloží smìrem po svahu a umožnil vznik podzemní prostory. Ta je vyvinuta pøedevším v horizontálním smìru. Jeskynì má dva vchody. Severozápadní je prùlezný s výškou 0,8 m a šíøkou 0,35 – 0,6 m. Vznikl mezi rozvolnìnými bloky. Východní vchod má rozmìry 0,35 x 0,4 m a je neprùlezný. Maximální rozmìry jeskynì pøedstavuje délka 4,2 m, šíøka 2,8 m a výška 0,8 m. Strop rozsedlinové jeskynì je sklonìn pod úhlem 18° a dno jeskynì pod úhlem 5°. I pøes malé rozmìry mají popsané dutiny, jako jedny z mála v horninách Brdské vrchoviny, svùj význam. Jsou strukturnì podmínìné, vytvoøené kryogenní èinností. Literatura: Havlíèek V. (1953): Kambrium a ordovik na listì Žïár mapy 1: 10 000. – Zpr. geol. výzk.   v r. 1953: 33-35. Praha. Vítek J. (1981): Morfogenetická typizace pseudokrasu v Èeskoslovensku. – Sborník Èeskoslov. Geogr. Spol., 86, 3: 153-165. Praha. Summary: Caves in conglomerates on the Žïár Hill near to city of Rokycany (W. Bohemia). Some small pseudokarst caves in Cambrian conglomerates are described. They are influenced by fissure systems and cryogenically modeled.

Pseudokrasová jeskynì Pod Sekankou u Štìchovic Václav Cílek

z hledaèù vykázán Gaenselovou ochrankou s velkou pistolí u pasu. Výsledkem celé akce byl objev jedné z nejmenších pseudokrasových dutin ÈR, která nicménì leží v oblasti na pøírodní dutiny tak chudé, že stojí za struènou zmínku. Jeskynì leží v horní tøetinì okraje skal, asi 250 m proti proudu nad hospodou Mandát. Skála je dobøe viditelná z druhého bøehu – nejprve se mùžeme

V rámci vyhledávání Jantarové komnaty, tajných zbraní SS a rùzných archivù a pokladù jsem byl pozván štìchovickými hledaèi k návštìvì nìkolika lokalit v okolí Štìchovic. Komickou pøedehrou celé akce byl nález døevìné bedny se zašlým nápisem „Helmutovi na poklad“ pøed bývalou hospodou Mandát, která sloužila Helmutu Gaenselovi jako hlavní stan. Nebylo dávno, co z tìchto míst byl jeden

21

orientovat podle vysoké kolmé skály, ale pak následuje jakýsi relikt opuštìného „meandru“, starého øíèního záøezu s mírnì pøevislými, tmavými stìnami. U vchodu do jedné z dutin je rozlitá skvrna nažloutlé barvy, která je vidìt ze silnice na druhém bøehu Vltavy. Zdejší systém dutin je vytvoøen jako systém anastomóz, který je vázán na pøíkøe uklonìnou tektoniku, ale také na výplò nepravidelné køemen-karbonátové žilky (místy s pyritem) o mocnosti nìkolika cm. Hlavní prostora je malá – jen

3 m dlouhá a 2 m široká a kolem 50 – 60 cm vysoká dutina. Je však napojena na nìkolik dalších, pro normálního èlovìka neprùlezných kanálkù. Na podobném genetickém základu leží jeskynì Drábovna u Libèic a Velký pøevis v Podbabì. Urèitá prolongace je možná, je pøitom nutné dávat pozor na archeologické nálezy, protože nedaleko se rozkládalo støedovìké mìsteèko Sekanka ležící na ještì starším pravìkém základì. Lidé tìch dob mívali zvyk házet do úzkých škvír rùzné drobné obìtiny.

Podzemní tìžba kštelu v okolí Hrádku u Rokycan Václav Šastný

V celé oblasti s. Podbrdska nacházíme pozùstatky po tìžbì nerostných surovin, využívaných pro hutní výrobu železa, která zde má tradici již od støedovìku. Kromì železné rudy dobývané napøíklad v Holoubkovì, Klabavì, Ejpovicích a èerného uhlí tìženého v šachtách v okolí Mirošova (zùstaly pouze výsypky hlušiny a dùlní stavby) se zde tìžila i další surovina dùležitá pro zpracování železných rud – kštelový kámen. Jedná se o hrubozrnný pískovec s živcovým tmelem, tìžený v povrchových i podzemních lomech ve formì kvádrù. Kštelový kámen se používal jako ohnivzdorný materiál pøi stavbì železáøských pecí. Jeho název byl odvozen od kštelování, starého železáøského názvu pro stavbu a vyzdívání pecí. Ètyøhranné a nebo kruhovité pece byly vyzdìné tesanými kvádry. Na nì pøiléhala druhá vyzdívka. Pozdìji byl prostor mezi obìma zdmi vysypáván popelem (Kraft 1933). Kštel byl v okolí Hrádku u Rokycan tìžen od konce 18. století. V roce 1793 dostal šichtmistr dobøívské železné huti Jan Štìpán Èerný povìøení správy zbirožského panství k prùzkumu v okolí Hamplova za úèelem nalezení ložisek železné rudy. Pøi té pøíležitosti však objevil výchozy pískovcù použitelných pro výrobu vyzdívacího kamene. Kámen z tohoto lomu se používal v komorních železárnách po celém Podbrdsku a byl dovážen i do železáren v z. Èechách. Tìžba probíhala do konce 19. století, kdy v souvislosti s krizí zdejších železáren a s pøíchodem nových vyzdívacích materiálù skonèila. V roce 1904 je lom opuštìný. Bez zajímavosti není fakt, že zde bylo poprvé objeveno èerné uhlí, které odstartovalo jeho intenzivní tìžbu v mirošovské pánvi (Svìtlík 1996). Zrušený lom, ve kterém probíhala tìžba

suroviny, leží pøibližnì 0,5 km jv. od Hrádku u Rokycan v nadmoøské výšce 455 m. Pøístup je možný po modré turistické stezce vedoucí z Mirošova do Dobøíva. Stezka lom tìsnì míjí. Další lomy, ve kterých se surovina tìžila, ležely na vrchu Vojtìch 513 m n.m (300 m nad kostelem sv. Jakuba pøi silnici Rokycany - Mirošov) a v dnešním letním kinì v Hrádku (zhruba 300 m pøed popisovanou lokalitou). Mirošovská pánev pøedstavuje menší izolovaný relikt limnických usazenin západoèeských svrchnopaleozoických pánví. V nýøanských vrstvách, které jsou jedinou litostratigrafickou jednotkou, mají petrograficky nejvìtší zastoupení slepence, arkózy, arkózovité pískovce a jílovce. Doplòují je èerné uhlí a zbytky po vulkanické èinnosti. Mocnost tìchto sedimentù dosahuje nìkolika desítek metrù (Pešek a kol. 2001, zde podrobnì geologická charakteristika oblasti). V místech, kde byla mìlce pod povrchem objevena ložiska arkóz a pískovcù, vhodných pro výrobu kštelového kamene, byly založeny povrchové lomy. Zpùsob tìžby v lomu byl závislý na uložení 4 m mocné vrstvy nejkvalitnìjších arkóz a pískovcù mezi nadložními a podložními slepenci. Surovina byla ruènì lámána v kvádrech. Tomu nasvìdèují stopy po sekání ve stìnách. Pøi dobývání bylo postupováno smìrem do masivu. V z. stìnì lomu byly vylámány 4 pomìrnì rozsáhlé komory. Nejvìtší komora dosahuje šíøky 17 m, délky 8,7 m a výšky 6,5 m. Pøi tìžbì docházelo k øícení stropù dobývek a okrajù skalního masivu, jak dokazují rozmìrné slepencové bloky pøed portály komor (nejvìtší blok pøesahuje 15 m). K opadu porézních slepencù dochází i v souèasnosti, pøedevším v zimních mìsících. Obì krajní komory mají vchody z vìtší

22

èásti zasypané opadanými bloky. Popsaná lokalita je specifickou památkou rozvoje železáøství v Èechách. Svùj význam má i jako geologický profil nýøanskými vrstvami.

Svìtlík J. (1996): Dobøív - historie podbrdské vesnice. – Nadace Èeské Hrady: 1-57 . Plzeò. Summary: Underground sandstone mine in surroundings of Hrádek u Rokycan. Upper Paleozoic sediments were exploited during 19 th century in mines located close to Hrádek u Rokycan in the western Bohemia. Blocks of sandstones were mined in 4 large chambers. Sandstone blocks were used as a fire-resistant building material of iron works in Brdy area.

Literatura: Kraft V. (1933): Z dìjin železáøství na Rokycansku. – XV. roèenka Národopisného musea   Plzeòska: 33-56. Plzeò. Pešek J. et al. (2001): Geologie a ložiska svrchnopaleozoických limnických pánví Èeské republiky. - Èes. Geol. Úst.: 1-244. Praha.

Vojenské podzemí na chorvatském ostrovì Lošinj Jiøí Sobotka (ZO 6-18 Cunicunulus)

Chorvatska. Na území bývalé základny, které je volnì pøístupné, se nachází nìkolik podzemních objektù, které sloužily jako sklady nafty, munice a velitelská stanovištì, z této základny se doplòovaly zásoby munice a pohonných hmot váleèným lodím. Do svahu kopce zvedajícího se z pobøežní terasy je vyhloubeno nìkolik podzemních objektù. Objekty oznaèené na pøiložené mapce jako 1, 2 a 3 jsou podzemní sklady nafty a leží asi 10 m nad úrovní pobøeží. Za betonovými protitlakovými hrázemi jsou ve vápenci vyhloubeny a vybetonovány tøi tunely, každý o rozmìrech cca 8 x 50 m, vyplnìný 8 ocelovými cisternami, každá o objemu 30 – 40 m3.

Ostrov Lošinj patøí do skupiny Kvarnerských ostrovù v s. Jadranu. Pro své subtropické podnebí, èlenité pobøeží a borové lesy je oblíbeným cílem rekreantù z Itálie, Nìmecka a ÈR. Správním støediskem je asi šestitisícové mìsto Mali Lošinj ležící v zálivu otevøeném k SZ. Hloubka moøe zde umožòuje i vjezd zámoøských lodí, v 19. století byl Mali Lošinj støediskem stavby lodí a zámoøské obchodní plavby. V z. èásti zálivu smìrem k Èikatu, za malou zátokou, se prostírá podél pobøeží v délce asi 600 m území bývalé základny jugoslávského vojenského námoønictva, která byla dle stavu budov opuštìna pravdìpodobnì již po osamostatnìní

Obr. 1: Pøibližný plán bývalé základny. Fig. 1: Sketch map of the former base.

23

Cisterny jsou uloženy na betonových základech a vyplòují prakticky celý prostor tunelù. Každý tunel je vybaven záchytnou jímkou a lutnovým vìtráním. Celkovou kapacitu lze odhadnout na 800 – 1 200 tun skladované nafty. Pod tìmito zásobníky jsou potrubní rozvody a èerpadla, výpustì ústí na molu urèeném k doplòování PHM. Další objekty v úrovni pobøežní terasy oznaèené 4 a 5 jsou vchody do rozsáhlého systému podzemního munièního skladu. Dva propojené vchody ústí do systému dvou vìtví vybetonovaných štol a odboèek ražených ve vápenci, o profilu portálu 2 x 2,5 m, vybavených kolejnicemi, výhybkami a toènami úzkokolejné dráhy. Obì vìtve se spojují v kruhovém sále, na který z jedné strany navazuje rozvodna a strojovna se zbytky rozvadìèù, èerpadel a dalšího strojního vybavení. Proti strojovnì je vchod do ètyø propojených vìtších místností, které na konci ústí do velkého sálu vybaveného po celé ploše stojany, pravdìpodobnì na uložení torpéd. Obì vìtve štol jsou navíc propojeny místností vybavenou stojany na munici menších rozmìrù, než ve velkém sále a nìkolika menšími místnostmi jako zázemí posádky (ubikace, WC). Celý tento podzemní systém

Obr. 2: Jeden z vchodù do munièního skladu. Fig. 2: One of entrances to the ammunition depot. je spojen úzkorozchodnými kolejemi s vedle stojící budovou a molem, které sloužilo k doplòování munice na lodì. V budovì se povalují zbytky vozíkù této dráhy, podle délky na nich byla pøevážena pravdìpodobnì torpéda. Za budovou je vchod do posledního objektu, oznaèenému na mapce è. 6, který je pouze asi 20 m dlouhou vybetonovanou štolou

Obr. 3: Situaèní náèrt skladu pohonných hmot. Fig. 3: Sketch map of the fuel depot.

24

Obr. 4: Situaèní náèrt munièního skladu. Fig. 4: Sketch map of the ammunition depot. Obr.. 5: Mezi rozvodnou a velkým sálem. Fig. 5: Between the grid and the big hall.

s místností na konci, sloužila zøejmì jako úkryt nebo velitelské stanovištì. Celkový rozsah tìchto podzemních prostor lze odhadnout na nìkolik set metrù, pøi krátké návštìvì v tomto podzemí jsem nemìl kromì skomírající baterky žádné vybavení k alespoò základnímu zamìøení, mapku jsem poté kreslil po pamìti s odhadovanými vzdálenostmi a je tedy velmi nepøesná. Zavítá-li do této lokality nìkdo z kolegù s lepším vybavením, zhotoví snad pøesnìjší mapu. Sympatické na chorvatských úøadech je to, že nechávají tyto objekty v bezprostøední blízkosti mìsta zcela pøístupné, bez zákazù vstupu, ohrad, ostnatých drátù, odstøelených pøípadnì zabetonovaných vchodù. I pøes èásteènou devastaci vnitøního vybavení lze nalézt ve vzdálenìjších partiích rùzná èerpadla i s elektromotory, rùzná potrubí s ventily, ventilátory apod. Za zmínku stojí další podzemní objekty, bohužel nepøístupné, které se nacházejí na kótì 171 pøi znaèené cestì na Sv. Ivan a Veli Lošinj, jedná se o dva vchody do podzemí – betonové portály opatøené ocelovými vraty o rozmìrech umožòujících vjezd kamionù.

Summary: Military underground on Lošinj Island (Croatia). A short description of the abandoned fleet base of former Yugoslavian Navy is presented. The base is situated on the sea coast nearby town Mali Lošinj on Lošinj Island, one of the Kvarner Islands in Northern Adriatic Sea – Croatia. This base served as an ammunition and fuel supply point and nowadays is completely dewasted. There are situated several uderground objects. Three tunnels with steel tanks served as fuel reservoirs and system of galleries and halls served as an ammunition storage place. All underground areas are excavated in the limestone and reinforced concrete. Ammunition storage is connected by narrow gauge railway to ammunition wharf. Total length of underground areas is about several hundred meters.

25

Pseudokrasové a drobné krasové tvary na Kapverdských ostrovech Jan Vítek [email protected]

O krasových a pseudokrasových tvarech na Kapverdských ostrovech nacházíme v literatuøe jen kusé zmínky. Napø. Schleich H., Schleich K. (1998) se struènì zmiòují o nìkterých lávových jeskyních, zejména o více než 0,5 km dlouhé jeskyni Ghon Ghon na ostrovì Fogo. Také tento elaborát je samozøejmì jen dílèím pøíspìvkem k poznání povrchových a podzemních tvarù krasového a pseudokrasového reliéfu, které jsme dokumentovali bìhem expedice Univerzity Hradec Králové (leden – únor 2002) na Kapverdské ostrovy. Kapverdské ostrovy neboli Kapverdy patøí do ostrovní skupiny (tzv. Makaronésie) sopeèného pùvodu ve východní èásti Atlantského oceánu v prostoru s. od rovníku. Rozprostírají se pøibližnì mezi 15. až 17. stupnìm severní zemìpisné šíøky,

asi 455 km západnì od afrického Zeleného mysu (Cape Verde), podle nìhož byly pojmenovány. Døíve portugalská kolonie, nyní samostatná republika (República de Cabo Verde) sestává z devíti vìtších a nìkolika malých (neobydlených) ostrovù, vytváøejících oblouk rozevøený k Z. Severovýchodní „vìtev“, zvanou Návìtrné ostrovy (Barlavento), skládají ostrovy Santo Antão, São Vicente, São Nicolau, Sal a Boavista, j. seskupení Závìtrných ostrovù (Sotavento) tvoøí Santiago (rozlohou 991 km2 nejvìtší, s hlavním mìstem Praia), Maio, Fogo (s jedinou èinnou sopkou a zároveò nejvyšší horou Pico Fogo, 2829 m n.m.) a Brava. Kapverdské ostrovy jsou výsledkem vulkanických a tektonických procesù, vázaných na oslabenou èást zemské kùry („horké skvrny“) pod dnem hlubokooceánské pánve. Nejstarší horniny (vulkanické, sedimentární i slabì metamorfované) jsou mezozoického stáøí, nejrozsáhlejší vulkanické komplexy pocházejí z terciéru. Z tìchto pùvodnì nepochybnì mohutných sopeèných tìles se na vìtšinì ostrovù zachovaly eroznì denudaèní relikty v podobì horských pásem a høbetù. Vyznaèují se velkou výškovou èlenitostí. V pomìrnì pestrém horninovém složení vulkanitù pøevažují rozlièné typy bazaltù i jiných bazických vyvøelin, zastoupeny jsou také andezity, trachyty, znìlce a zejména rozsáhlé komplexy pyroklastických hornin. Kapverdské ostrovy se po vìtšinu roku vyznaèují suchým a vìtrným podnebím s pøevládajícím severovýchodním proudìním vzduchu („saharským“ pasátem). Vydatnìjší srážky se omezují na období záøí a øíjna, kdy v pøevažujícím pouštním a polopouštním terénu dochází ke stružkové erozi, prohlubování kaòonovitých údolí (zvaných ribeiry) a k výrazným sesuvným procesùm. Vzhledem ke geologickému vývoji a litologické stavbì mají na Kapverdských ostrovech mnohem vìtší rozšíøení tvary pseudokrasové nežli krasové.

Obr. 1: Pøehledná mapa Kapverdských ostrovù s vyznaèením vybraných povrchových tvarù: A – aktivní vulkán Pico do Fogo, holocenní sopky, B – výrazné tvary zvìtrávání a odnosu, syngenetické jeskynì, C – výrazné litorální tvary (vèetnì škrapù), D – eolický reliéf. Fig.1: General map of the Cape Verde Islands. A– Pico do Fogo active volcano, Holocene volcanoes, B – forms of weathering and denudation of rocks, C – morphologically outstanding forms of litoral relief, D – eolian relief.

Pseudokrasové tvary Zjištìné pseudokrasové tvary na Kapverdských ostrovech lze podle zpùsobu vzniku rozdìlit na syngenetické a epigenetické. Syngenetické tvary zahrnují zejména lávové

26

Obr. 2: Zdvojený holocenní vulkán Calhau (140 m) u stejnojmenné osady na východì ostrova São Vicente se syngenetickými pseudokrasovými tvary. Vysvìtlivky: A – oceánský bøeh, B – okraj a dno sopeèného kráteru, C – vrstevnice po 20 m, D – lávový proud, E – syngenetické lávové jeskynì a tunely, F – sesuv, G – kamenolom u obce Calhau. Fig. 2: Doubled Holocene volcano Calhau (140 m) at the Eastern part of the São Vicente Island. A – ocean coast, B – crater, C – 20 m contours, D – lava flow, E – lava caves and tubes, F – land-slide, G – quarry near Calhau village.

Obr. 3: Otvor propasovité dutiny Buracona (kombinace syngenetické a abrazní jeskynì) v bazaltovém pøíkrovu na severozápadním pobøeží ostrova Sal (foto J.Vítek). Fig. 3: Wiew into the Buracona cave opening at the basaltic NW coast of the Sal Island.A combination of syngenetic and epigenetic cave type. Photo by J. Vítek.

jeskynì a tunely, vzniklé bìhem pohybu a tuhnutí lávových proudù. Genetickými faktory lávových dutin se zabývali Wood (1974), Ollier (1969) aj., v klasifikaci krasových fenomenù je Cigna (1978) øadí do hypokrasu. Z nìkterých vulkanických oblastí svìta jsou uvádìny až desítky kilometrù dlouhé lávové jeskynì, napø. 65,5 km dlouhý systém Kazumura-Olaa na Havajských ostrovech, v oblasti tzv. Makaronésie jsou známy nìkolik km dlouhé jeskynì na Kanárských ostrovech (napø. Cueva del Viento na Tenerife a Cueva de los Verdes na Lanzarote). Patrnì nejdelší (588 m) lávová jeskynì na Kapverdách je uvádìna pod názvem Ghon Ghon (Schleich H., Schleich K., 1998) z jz. svahu sopky Fogo. Pojmenování dostala podle havranovitého ptáka (místnì zvaného gongon), údajnì hnízdícího v podzemních dutinách a opøedeného øadou lidových povìstí. Výrazný jeskynní portál, pøecházející do krátké šikmé chodby, se otevírá také v èelní partii lávového pøíkrovu na strmém sv. svahu (pøibližnì v 2 500 m n.m.) sopeèného kuželu Pico do Fogo, poblíž výstupové trasy ze dna kaldery Chã das

Caldeiras. Soustavu menších syngenetických jeskyní a tunelù jsme dokumentovali na v. okraji ostrova São Vicente. Severním svahem zdvojené sopky Calhau (140 m) sestupuje k nedalekému pobøeží Atlantiku asi 0,5 km široký lávový pøíkrov z porézní bazaltové lávy (pahoehoe). Ke vzniku podzemních rourovitých chodeb došlo v jeho støední (asi 150 m široké) èásti, a to pomìrnì mìlce pod povrchem. V dùsledku postupné destrukce tenkého stropu dosahují nyní jeskynì a tunely, místy vyvinuté ve dvou patrech, souvisle délky pouze nìkolika desítek metrù. Epigenetické tvary jsou z morfogenetického hlediska mnohem rozmanitìjší. Na jejich vzniku a vývoji v rozlièných vulkanogenních horninách Kapverdských ostrovù se uplatòují napø. litorální, eolické a sufózní pochody a zejména procesy

27

Na skalních prazích pøi úpatí abrazního srubu se chemickou a mechanickou agresivitou moøské vody zcela bìžnì tvoøí pobøežní škrapy (viz též krasové tvary). Na subvertikálních výchozech v místì dostøiku vody vznikají zejména jamkovité škrapy, místy tvoøící voštinovitý povrch. Vývoj miskovitých škrapù (kamenic) na subhorizontálních prazích je nepochybnì podporován znaènou salinitou vody stagnující v prohlubních; v nìkterých pøípadech se na jejich vzniku uplatòuje i evorze (dùkazem toho jsou valounky na dnì mís). K pomìrnì bìžným pseudokrasovým tvarùm na Kapverdských ostrovech patøí mezo- a mikroformy zvìtrávání a odnosu hornin. K tvarùm, jejichž vznik je podpoøen sloupcovitou odluèností bazaltoidù, lze zaøadit napø. nìkteré skalní perforace. Tvoøí se ve zúžených partiích horských høebenù nebo skalních zdí (vypreparovaných žil), nìkde i na rozmezí sloupcovitì odluèných lávových proudù a pyroklastických uloženin. Pøíkladem je skalní okno (3,5 m vysoké, 2,7 m široké a 0,8 – 1,5 m hluboké) dominující spodní èásti levého svahu údolí Fajã na SZ ostrova São Nicoalu. Mnohem rozmanitìjší soubor mezoforem a zejména mikroforem selektivního zvìtrávání a odnosu je vyvinut na subvertikálních skalních stìnách, tvoøených souvrstvím rùznorodých zpevnìných pyroklastických hornin. Patøí k nim jednak nejrùznìjší vhloubené tvary (jamky, dutiny, výklenky, pøípadnì skalní okna a jiné perforace), jednak ostøe vymezené skalní výènìlky (øímsy, lišty, vrstevní žebra aj.), pøípadnì kombinace obou typù (napø. skalní voštiny). Oválné výklenky (abri) místy pøecházejí do malých jeskyní, na jejichž vzniku se v nekonsolidovaných pyroklastických uloženinách uplatòuje i sufóze. Vývoj výše uvedených tvarù probíhá nepochybnì v návaznosti na srážkové období, kdy se uplatòuje mechanický a chemický vliv vody prolínající horninou, podpoøený na oslunìné stranì silným výparem. Významnou roli hraje gravitaèní opad porušených povrchových partií, zatímco vliv vìtru se na skalních stìnách omezuje (s výjimkou úpatních partií) pøedevším na odnos sypkých zvìtralin. Tam, kde pøenosem minerálních solí v dùsledku sezónního provlhèování a silného výparu došlo ke vzniku pevnìjší povrchové kùry horniny, se celkem bìžnì tvoøí dutiny typu tafoni. Zejména ve støednì zrnitých zpevnìných tufech dosahují rozmìrù a hloubky v rozmezí 0,1 – 1,5 m.

Obr. 4: Dutinové a voštinové tvary zvìtrávání a odnosu pyroklastických hornin v kráteru Salinas na ostrovì Sal (foto J.Vítek). Fig. 4: 3. Cavities and honeycombs form of weathering and denudation (pyroclastic rocks) in the Salinas crater, Sal Island. Photo by J. Vítek. zvìtrávání a odnosu. Souèástí èlenitého litorálního reliéfu v bazaltovém lávovém pøíkrovu je na sz. pobøeží ostrova Sal (pod pliocenním vulkánem Monte Leste, 263 m) jeskynní dutina Buracona. Ústí otvorem (širokým 4,5 m a vysokým 2,5 m) na skalní terase pøi hranì abrazního srubu a 9 m hlubokým propasovitým stupnìm pøechází do prostory 35 m (ZJZ-VSV) × 13 m velké a 11 m vysoké. Asi 80 m dlouhý podzemní tunel ji spojuje s oceánským bøehem. Povìstmi opøedená Buracova („dìravec“) pøedstavuje patrnì kombinaci syngenetické a epigenetické dutiny, konkrétnì jde o relikt lávové jeskynì, rozšíøený abrazí v partii sloupcovité odluènosti bazaltu. Na úpatí abrazních srubù se v dùsledku moøského pøíboje tvoøí jeskynní výklenky a chodby (pøíkladem je z. pobøeží Santiaga v zálivu Ribeira da Barca). Úzké skalní výènìlky pobøežních útesù jsou mnohde perforovány skalními bránami a tunely. Pokud jsou souèástí bazaltových lávových pøíkrovù, bývá jejich vývoj podpoøen sloupcovitou odluèností horniny. Napø. v Ponta da Salina na sz. pobøeží Foga je 15 m široká a 6 m vysoká brána, nízký skalní most (s otvorem asi 13 m širokým a okolo 4 m vysokým) vznikl též na èele lávového proudu s. od sopky Calhau na východì ostrova São Vicente. Menší perforace jsme dokumentovali také v bazaltovém høebínku z. od mìsta Cidade Velha na j. pobøeží Santiaga a na mnoha dalších místech.

28

Výše uvedené tvary zvìtrávání a odnosu rozlièných typù pyroklastických hornin jsme dokumentovali témìø na všech navštívených ostrovech. Èlenitým reliéfem se skalními výklenky, dutinami a perforacemi se vyznaèuje napø. v. èást ostrova Sal, konkrétnì jz. svah vrchu Cagarral (173 m) a vstupní èást kráteru Salinas u osady Pedra Lume. Podobné tvary jsou hojné i na Santiagu (napø. dutiny a abri u obce Boe Entrada a v horském masivu Malagueta) a na mnoha místech ostrovù Santo Antão a São Vicente. Na ostrovì São Nicolau tvoøí dutiny tafoni a voštiny rozsáhlé plochy napø. na skalní stìnì s jv. expozicí pod horou Monte Gordo (1312 m n.m.) z. od obce Cachaço, jeskynní výklenky (abri) byly dokumentovány napø. ve výbìžku vrchu Alto Joaquin (napø. oválný výklenek široký 16 m, vysoký 6 m hluboký 5,5 m), na skalnatých svazích údolí u osady Queimada aj.

Obr. 5: Tvary vápnitých konkrecí pøi jihozápadním pobøeží ostrova Sal (foto J. Vítek). Fig. 5: Forms of calcareous concretions in the SW coast of the Sal Island. Photo by Jan Vítek. Murdeira vystupují na povrch v pásu 10 – 30 m širokém, zaplavovaném bìhem pøílivu a pøed pøímým úèinkem abraze chránìném pískovcovým a slepencovým skalním prahem. Pøevažují konkrece hradbovitého a krápníkového tvaru, vysoké okolo 0,5 m a široké 5 – 20 cm; obvykle jimi prochází dutý kanálek, kolem nìhož jsou kalcitové èástice koncentricky uspoøádané. V s. okolí obce Santa Maria vystupují kalkarenity a konkrece na povrch i mimo nynìjší bøežní pásmo, kde jsou souèástí deflaèní plošiny. Nízké deskovité nebo høebínkovité výchozy (pøevyšující bezprostøední okolí nejvíce o nìkolik desítek cm) zde vystupují v nìkolika soubìžných øadách smìru VSV-ZJZ. Èelní plochy vrstev, mírnì sklonìných (5 – 15°) k JJZ, jsou vystaveny permanentní eolizaci (vítr sv. smìru) se vznikem korazních jamek (aeroxystù) a dalších mikroforem. Stopy výrazné eolizace nesou i èetné relikty vápnitých konkrecí krápníkovitého tvaru.

Drobné krasové tvary v karbonátech Na Kapverdských ostrovech lze shrnou vcelku zanedbatelný výskyt karbonátových hornin do dvou skupin. Do první náleží vápence a dolomity jurského a køídového stáøí, vystupující k povrchu zejména v j. polovinì ostrova Maio (Torres Sousa a Pires Soares, 1946), druhou skupinu tvoøí organodetrické vápence a kalkarenity (tj. vápnité pískovce) kvartérního stáøí v bøežní partii nìkterých ostrovù. Drobné krasové tvary v kalkarenitech jsme sledovali napø. na jz. pobøeží ostrova Sal, a to zejména v zálivu Murdeira u stejnojmenné osady. V obnažených vrstevních lavicích tìchto karbonátových hornin vznikly chemickou a mechanickou agresivitou moøské vody rùzné typy litorálních škrapù, vyznaèujících se velkou èlenitostí. Jsou to zejména stružkovité, jamkovité a miskovité škrapy (kamenice). Na tomtéž místì a izolovanì též v zálivu Baia do Algodeiro s. od obce Santa Maria, jsme dokumentovali pozoruhodné tvary vápnitých konkrecí. Vznikly v souvrství moøských sedimentù pleistocenního stáøí (Celestina a kol. 1968), a to ve vrstvì pískovcù až slepencù, pùvodnì pøekryté polohou kalkarenitù a vápencù. Ta byla zdrojem uhlièitanu vápenatého pro tvorbu vápnitých konkrecí v podložních nekompaktních klastických sedimentech. Pùsobením výèasových proudù (pøílivové a odlivové proudy, silné zvláštì v prùlivech – poz. red.) a patrnì též deflací došlo místy k èásteènému obnažení konkrecí. Napø. v zálivu

Literatura: Celestina S. a kol. (1968): Mapa geologico da Ilha do Sal, 1:25000.– Base cartogr. de Centre Geol. da Instit. Ivestigata. Lisboa. Cigna A.A. (1978): A Classification of Karstic Phenomena. – Int. J. Speleol., 10: 3-9. Roma. Kukal Z. (1985): Návod k pojmenování a klasifikaci sedimentù. – Ústø. Úst. Geol.: 1-80. Praha Machado F. (1967): Geologia das ilhas de Cabo Verde. – Agrup.Cient. de geol. da Univers. de

29

Lisboa da Junta de investig. do Ultramar: 1-25 Lisboa. Mitchel-Thomé R. C. (1972): Outline of the geology of the Cape Verde Archipelago. – Geol. Rundschau, 61, 3: 1087-1109. Stuttgart. Nejdelší svìtové jeskynì. (Dle T. Stratforda, Int. Caver 2001). – Speleo (Praha), 35 (2002): 3641. Ollier, C. (1969): Volcanoes. – ANU: 1-177. Canberra. Schleich H., Schleich K. (1998): Cabo Verde – Kapverdische Inseln. – Verlag Stephanie Naglschmid: 1-197. Stuttgart. Torres Sousa A., Pires Soares J. M. (1946): Formações sedimentares do Arquipélago de Cabo Verde. – Memoiras, sér. Geol., 3: 1-398. Lisboa. Wood Ch. (1974): The genesis and classification of lava tube caves. – Trans. Brit. Cave Res. Assoc., 1: 15-28. Combwich.

karst ones. Tiny karst forms were originated only in Pleistocene calcarenites, e.g. at the southwestern coastline of Sal Island. They comprise especially various types of karren and calcareous concretions. Pseudokarst forms emerged in various eruptive rocks, especially in basaltoides and pyroclastic rocks. Syngenetic forms, especially lava caves and tubes, are an integral part of lava flows on the slopes of recent volcanoes. The Fogo Island has the cave Ghon Ghon with the length of 558 m, we documented smaller lava caves on the eastern part of the of Sao Vicente Island below the Calhau volcano. The epigenetic pseudokarst is well developed on most islands. It comprises littoral forms (abrasion caves and perforations, lapiés) and namely forms of weathering and denudation of diversely resistant volcanic rocks: cave niches, rock perforations (gates, bridges, windows), rock hollows (tafoni), honeycombs, various types of karren etc. Adresa autora: Pracovištì: Pedagog.fakulta UHK, V.Nejedlého 573, 500 03 Hradec Králové (Bydlištì: 17.listopadu 1070, 564 01 Žamberk)

Summary: Pseudokarst and small karst forms on the Cape Verde Islands. The Cape Verde islands are formed mainly by volcanic rocks, therefore pseudokarst forms have a clear predominance over

TROCHA

HISTORIE

Dva pøíspìvky k historii Amatérské jeskynì Hugo Havel (ZO 6-21 Myotis)

Historie Amatérské jeskynì byla detailnì popsána v øadì publikací. Pøesto existují dvì události, které se staly pøed 31 a 29 roky a dosud nebyly publikovány a byly z taktických i bezpeènostních dùvodù utajovány. První touto událostí bylo tajné

mapování v Amatérské jeskyni pøi akcích za sifon Povodòové chodby, organizovaných v roce 1972 GgÚ ÈSAV, druhou pak nápisy na štole – vchodu do Amatérské jeskynì z Pustého žlebu v roce 1974. Ve dnech 18. – 19. ledna a následnì i 27. ledna

30

1972 byl po složité technické pøípravì vyèerpán sifon v Povodòové chodbì Amatérské jeskynì a bylo možné poprvé proniknout „suchou nohou“ do rozsáhlých prostor tzv. Amatérské jeskynì II. Akce tehdy organizoval a materiálnì zabezpeèoval GgÚ ÈSAV v Brnì ve spolupráci se Speleologickým klubem v Brnì. Úèasti Speleologického klubu na úrovni rovnocenného partnera GgÚ ÈSAV pøedcházela øada složitých a zdlouhavých jednání a nebylo jednoduché pøesvìdèit tehdejší „mocné“, aby na tuto spolupráci pøistoupili (tato èást historie by si rovnìž zasloužila detailní samostatné publikování). To, co se podaøilo Speleologickému klubu, se ale nepodaøilo pracovníkùm Krasového oddìlení Moravského musea (dále jen KOMM), kteøí nebyli k tìmto akcím pøizváni. Pøitom tehdejší pøednosta KOMM RNDr. R. Burkhardt byl v té dobì nespornì jedním z nejpøednìjších a nejfundovanìjších odborníkù v Moravském krasu a mìl eminentní zájem navázat na své výzkumy v Amatérské jeskyni I. z minulých let. V té dobì jsem patøil k malé skupinì speleologù, kteøí velmi úzce spolupracovali s KOMM. Když bylo jasné, že Dr. Burkhardt ani V. Gregor nebudou úèastníky akcí do Amatérské jeskynì, sešli jsme se v úzkém kruhu na nìkolika tajných poradách – za amatérské speleology S. Mayer, L. Vojtenko a autor. Vzali jsme na sebe na žádost pracovníkù KOMM nesnadný úkol – tajnì pøi obou akcích provádìt co nejvíce mìøení a dokumentace, ze které by se daly vyvodit nìjaké závìry. Jednalo se zvláštì o zhotovení provizorního polygonu co nejdále smìrem k Macoše, mìøení smìrù výrazných puklin a tektonických poruch na co nejvíce místech a detailní popis prostor. Neoèekávali jsme od toho nìjaké velké èi pøevratné výsledky, ale smysl byl mimo jiné i v tom, že pracovníci GgÚ ÈSAV nenaplánovali na první akci žádná mìøení – šlo tedy i o to dokázat, že amatéøi mohou vytìžit z akce více poznatkù než profesionálové, by skromnými a provizorními metodami. Metodika byla jednoduchá – smìr chodeb mìøit geologickým kompasem „od pasu“ (bez šòùry), vzdálenosti krokovat, výšky a šíøky chodeb odhadovat. Nìkolikrát jsme si tuto metodu vyzkoušeli na neèisto na povrchu i v podzemí, abychom se v tomto zdokonalili co nejvíce – obzvláštì v krokování. Nᚠplán se podaøilo realizovat až pøekvapivì lehce – v organizaèním chaosu v podzemí si nikdo nièeho nevšiml. Po

skonèení obou akcí jsme výsledky porovnali, vyhodnotili a já jsem poté vypracoval dva dokumenty – plán prostor a jejich popis. Podaøilo se nám více, než jsme pùvodnì pøedpokládali, z pochopitelných dùvodù jsme však nemohli tyto výsledky zveøejnit a byly k dispozici pouze úzkému okruhu osob. V dnešní dobì již tyto materiály dávno ztratily svùj význam, ale vzhledem k úplnosti historie a vzpomínce na tuto zvláštní kapitolu prùzkumù Amatérské jeskynì si zaslouží alespoò dodateèného zveøejnìní. Hodnocení tìchto našich výsledkù a jejich porovnání s oficiálnì publikovanými výsledky pracovníky GgÚ ÈSAV v té dobì nech si udìlá každý ètenáø sám. Amatérská jeskynì II. /popis prostor/ Tento popis je výètem poznatkù, odhadù a èásteèných mìøení, provedených pøi akcích GÚ ÈSAV a Speleologického klubu do Amatérské jeskynì II. ve dnech 19.1. a 27.1. 1972 a ústních sdìlení ostatních úèastníkù ostatních akcí v této dobì. Vstupní „branou“ do druhé èásti Amatérské jeskynì je sifon v Povodòové chodbì I. èásti „Amatérky“. Sifon je vlastnì snížená èást Povodòové chodby. Je tunelovitého charakteru, 5 – 8 m široký, 1,5 – 2,5 m vysoký a asi 15 m dlouhý. U konce je sifon zahlcen štìrky, takže z nìj musíme vylézt po strmé suové stìnì až ke stropu sifonu, kde chodba pokraèuje o výšce 0,3 – 0,5 m. (Napravo se nachází boèní kaverna 10 m dlouhá, 6 m široká a 2 m vysoká, kde se pøi pøedchozích akcích potápìèi pøevlékali.) Asi po 30 m chodba vyúsuje do další chodby tvaru ležaté elipsy, kterou zprava pøitéká aktivní tok Bílé vody. Proti toku lze údajnì (dle J. Mouèky) postupovat asi 250 m. Smìrem po toku jdeme chodbou 1 m vysokou a 5 – 6 m širokou. Na levé stranì se nachází komínek, ve kterém byla nalezena mrtvá tìla M. Šlechty a ing. M. Zahradníèka. Komínek je erodovaný, vybudován na rozšíøené puklinì, která je ve výši asi 3 m již neprùlezná. V tìsné blízkosti je podobný menší komínek. Za tímto místem se pak chodba protékaná Bílou vodou zvolna zvedá a nabývá tvaru (pøíèný øez) stojaté elipsy o rozmìrech 5 – 6 m šíøky a 6 – 10 m výšky, témìø bez výzdoby. Voda zde protéká dosti prudce pøes kaskády a štìrkové i skalnaté hráze, s velmi silným hukotem. Chodba vede témìø pøímoèaøe a zaèíná meandrovat až po 300 – 400 m za sifonem. V tomto místì z ní

31

odbíhá doprava šikmo vzhùru tunelovitá suchá chodba, která vede do zadní èásti (zdobené) Katedrály Jiøího Šlechty. Tato spojka je dlouhá asi 20 m. Po vodì jdeme od této spojky pøes dva meandry a chodba náhle vyústí do pøední èásti Katedrály Jiøího Šlechty. Je to mohutná dómovitá prostora tvoøená na puklinì 20/90, vysoká až 20 m. Bílá voda protéká po jejím dnì v úzké „rokli“ tvoøené svahy mohutných øícených blokù. Napravo se pøes bloky balvanù dostaneme do zadní èásti katedrály, která je velmi pìknì vyzdobena krápníky. Sem též vede výše popsaná spojka od aktivního toku. Za Katedrálou pokraèuje tok Bílé vody opìt tunelovitou chodbou podobného profilu jako pøedtím. Ve vzdálenosti asi 600 m od sifonu odboèuje doprava suchá tunelovitá chodba, vyplnìná hlínami s výrazným korýtkem. Aktivní tok pak dále pokraèuje stále se snižující chodbou údajnì asi 150 m daleko, kde mizí v sifonu. Další pokraèování jeskynì tvoøí suché, výše položené chodby povodòové úrovnì. Výše popsaná suchá odboèka nìkolikrát ostøe mìní smìr (u druhého jejího ohybu odbíhá doleva spojka na aktivní tok, budovaná na výrazné puklinì smìru 150/60º JZ. Ve vzdálenosti asi 150 m od zaèátku chodby je u pravé stìny trychtýøovitá prohlubeò o prùmìru 2 m s nádhernì prùzraènou vodou a hned za touto prohlubní se v chodbì dno prudce snižuje a tuto sníženinu vyplòuje v celém profilu chodby jezero asi 40 m dlouhé. Nad jezerem visí krásný krápníkový tvar. Za jezerem se mìní hlinité dno na štìrkové, chodba mírnì stoupá a po 60 m ústí do dómu s nápadným chaosem balvanù. Dóm je budován na šikmé puklinì, uklonìné asi 70º doprava. Výška je až 30 m. V pøední èástí dóm pøechází v komín bohatì zdobený krápníky. Sám dóm je také bohatì vyzdobený kupami, sintry i polevami. Po divoce seskupených balvanech pøelézáme asi 200 m až do míst, kde se mìní charakter dómu ze šikmé pukliny do prostory trojúhelníkového pùdorysu s plochým stropem, prorvaným nìkolika komíny. U pravé stìny je náplava jemného písku a hlíny, která dosahuje až 12 m výšky. Nápadné jsou dvì krásné krápníkové homole, dle kterých byl dóm nazván Dómem u homolí. Horní homole je na píseèných náplavách, spodní pak na dnì dómu u konce závalù, v místì, kde dóm pøechází ve dvì mohutné tunelové chodby. Smìrem 350º vybíhá od spodní homole chodba oznaèená jako Vojancova. Její profil je opìt tvaru ležaté elipsy 5 až 8 m široké a 2 až 4 m vysoké. Asi po 150 m od zaèátku

je v chodbì jezero 10 m dlouhé. Tìsnì pøed jezerem je pøekrásnì zdobená síòka s dlouhými tenkými záclonami. Za jezerem chodba údajnì pokraèuje pøes další tøi jezírka až k erodované propástce 8 m hluboké, na jejímž dnì protéká aktivní tok (Sloupský potok?). Proti toku lze postoupit asi 100 m daleko èetnými pøepadovými okny a skalními kulisami (Beníšek). Po toku proniknuto nebylo. Druhá chodba, oznaèená jako Beníškova, vede od spodní homole smìrem 230º. Je mohutnìjší než Vojancova (až 20 m široká a 4 – 8 m vysoká). Je bohatì zdobená krápníky a vede témìø pøímoèaøe. Dvakrát se lomí, ale po druhém ohybu se vrací do pùvodního smìru. V prvním ohybu této chodby je odboèka doprava smìrem šikmo zpìt. Je to opìt tunelovitá, mírnì vzestupná, pomìrnì nízká (0,8 – 3 m) chodba, která po cca 100 m konèí nálevkovitým ústím propasti. Nálevka pøechází do témìø kruhového erodovaného otvoru. Vhozený kámen padá do vody. Hloubka k vodní hladinì je asi 12 – 15 m. Za touto odboèkou u druhého ohybu Beníškovy chodby se nachází odboèka doleva. Je to spíše puklinová chodba smìru 40º, 2 m vysoká, 1,5 m široká. Vede údajnì cca 150 m k jezírku (dle S. Mayera). Pokraèujeme-li dále Beníškovou chodbou, pøijdeme po 150 m od jejího poèátku k nápadné píseèné náplavì u levé stìny, která je asi 8 m vysoká. Na této náplavì je vchod do nejmohutnìjší a nejdelší chodby tohoto systému, oznaèené jako Píseèná chodba. Její popis uvádím v závìru této zprávy. Beníškova chodba se v tomto místì mírnì stáèí doprava. Zde jsem již pøestal dobøe odhadovat vzdálenosti, nebudu tedy odhady uvádìt. Dostáváme se k prvnímu rozcestí. První, menší chodba, 4 – 6 m vysoká 2 – 4 m široká, meandrující, se štìrkovým dnem, odboèuje z 1. rozcestí doprava. Má sestupný charakter, snižuje se a jsou zde 2 nánosové polosifony asi 2 m dlouhé. Za polosifony je jezírko 2 x 3 m znaènì hluboké, ze kterého je vidìt náznak pokraèování v pravém úhlu doleva. Z této chodby ještì odboèuje ponìkud vìtší chodba, která se prudce lomí doleva. V ohybu u pravé stìny je její dno prorváno okrouhlou erodovanou studní 8 m hlubokou, na jejímž dnì je voda. Za touto studnou se chodba prudce mìní a zmenšuje. Je silnì erodovaná a škrapovitì rozhlodaná, vysoká asi 1,8 – 0,7 m, široká 1 m. Jsou v ní ještì 3 podobné studny s vodou. Druhá, vìtší chodba, vede z 1. rozcestí asi 50 m

32

daleko, kde je druhá køižovatka. Zde: levá chodba je ve tvaru stojaté elipsy až 3,5 m vysoká, prostoupili jsme ji do vzdálenosti asi 50 m, kde se její strop snižoval asi na 1 m. Pravá chodba si zachovává pùvodní ráz a vyúsuje do dómu s nápadných chaosem øícených blokù s vložkami kalcitu. Byl oznaèen jako Øícený. V jeho zadní èásti sestoupíme po suti asi 10 – 12 m hluboko ke stìnì dómu, prorvané šikmou výraznou spárou. Ve výši asi 5 m spára konèí u ústí chodby 6 m široké a 3 m vysoké. Nalevo lze zase vystoupit nahoru po suovém kuželu. Zde v malé boèní kavernì zaèínají další dvì chodby s pìknými ukázkami korose a erose a s èetnými meandry. Z Øíceného dómu je možno údajnì (dle S. Mayera) pøijít spojovací chodbou opìt k výše popsaným erodovaným studnám s vodou na dnì. Údajnì je též nìjaká tùò v Øíceném dómu (Mayer). Všechny chodby, které zde jsou dosud popisovány a které vlastnì zaèínají v Dómu u homolí, mají dno tvoøeno kulmským štìrkem, jemnì potaženým blátem. Místy jsou i holé písky nebo holá skála. Chodby pùsobí dojmem jako by v nich nedávno (pøed nìkolika dny) ještì protékala voda. V prostoru Øíceného dómu chodby meandrují a èasto se rozvìtvují v úplné bludištì. Krápníková výzdoba je v tomto prostoru pomìrnì chudší než v prostoru poblíže homolí. Nejvìtší pozornost byla vìnována chodbì oznaèené jako Píseèná, nebo i Macošská, dle množství písèitých náplavù. Chodba zaèíná v Beníškovì chodbì asi 150 m jižnì od spodní homole. Její zaèátek je asi 8 m nad úrovní Beníškovy chodby, na píseèných náplavách vlevo. Vede opìt zhruba pøímoèaøe a uplatòují se v ní hlavnì smìry 30 – 50º. Poèátek chodby má smìr 220(40º). Je to nejmohutnìjší chodba s nejbohatší krápníkovou výzdobou v Amatérské jeskyni. Je 8-15 m široká a 612 m vysoká, místy i vyšší. Její výzdoba je témìø fantastická. Na každém kroku se setkáváme s množstvím krápníkù, záclon, vodopádù, sintrù a jiných tvarù. Chodba je kolem 2 km dlouhá a konèí v chodbì s aktivním tokem, který se posléze stéká s jiným (soutok Bílé vody a Sloupského potoka nebo jeho èásti?) Vody obou tokù pak pokraèují smìrem k Macoše mohutným tunelovým øeèištìm. Toto místo je pravdìpodobnì nìkde v oblasti 300 m severnì od Macochy. Pøi expedici dne 27.1.1972 jsem prošel asi polovinu délky této chodby. Chodba je zpoèátku vyplnìna jemnými hlinitopísèitými sedimenty, které

místy pøechází v kulmové valouny. Na stropì je snìhobílé žilkování, brèka a stalaktity rùzných tvarù. Asi po 300 m je odboèka doprava. V tomto místì je velmi silná dunivá ozvìna. Chodba tunelového charakteru se mìní na mohutnou puklinovou zónu 40/90º,10 m širokou a 12 – 14 m vysokou. V tomto místì jsou obøí krápníky podobné jako v Dómu objevitelù v I. èásti Amatérky. Asi po 4 m se chodba opìt mìní na tunel a lomí se do smìru 5º (výška 6 m). V tomto místì je pøekrásný stalagmit, pøipomínající fontánu. Za fontánou postupuje chodba s náplavami po obou stranách, sahajícími až do výše 10 m (podobné jako v dómech Staré Ochozské jeskynì). Ve vzdálenosti asi 800 m se chodba rozšiøuje ve velký dóm s mohutnými øícenými bloky na dnì a velmi pìknými kalcitovými vložkami, pruhovanì (achátovì) zbarvenými. Tento dóm je budován na puklinì 30/ 75º a je až 15 m vysoký. Jeho šíøku a délku nemohu odhadnout, nebo jsem jím pouze prošel do v protìjší stìnì opìt pokraèující chodby, která má tunelový profil a je zde 5 m vysoká, 8 m široká smìru 30/90º. V této èásti je též výrazná pøíèná tektonika smìru 162/90º. V této èásti chodby jsem se setkal s mìøicí skupinou, která postupovala od jezírka pøed soutokem smìrem k homoli, které jsem šel pomoci pøi mìøení polygonu. S touto skupinou jsem se tedy vrátil zpìt. Celá jeskynì pùsobí velkolepým dojmem. Je to celé bludištì chodeb. Akce, které se na zaèátku roku 1972 uskuteènily, mìly za úkol najít hlavní smìry, aktivní tok a vhodné místo pro ražení nového vchodu. Množství odboèek proto zùstalo neprozkoumáno. Prùzkum jeskynì je též velmi èasovì i fyzicky nároèný a vyèerpávající, nehledì na obtíže technické (sifon Povodòové chodby) a transport materiálu. Je tedy proražení nového vchodu do zadních èástí jeskynì podmínkou dalšího prùzkumu a výzkumu. Zpracoval: Hugo Havel SSPVJ Únor 1972 Pozn. autora – tento popis je citací originálu z té doby, názvy jsou jen pracovní a neodpovídají dnešním názvùm. Druhou událostí, kterou jsme øadu let tajili, byl nápis na štole do Amatérské jeskynì. V souvislostech se snahami GgÚ ÈSAV pojmenovat Amatérskou jeskyni nebo alespoò její èást jinými názvy v prùbìhu

33

roku 1973, jsem jako tehdejší jednatel Speleologického klubu pøipravoval øadu dopisù, prohlášení a zpráv, které byly zasílány na rùzné instituce s cílem podpoøit zachování pùvodního názvu Amatérská pro celou jeskyni. V koncipování tìchto písemností mì rozhodující mìrou nezištnì pomohl dnes již zesnulý Jindøich Kvasnièka, jemuž jsem za tuto pomoc i po létech zavázán. Celý pøípad se øešil až na nejvyšších místech tehdejší hierarchie a 14.2.1974 pøedseda Èeského úøadu geodetického a kartografického a následnì 25.2.1974 pøedseda vlády ÈSR Josef Korèák rozhodli, že pro celý systém jeskyní zùstane zachován název objevitelù – Amatérská jeskynì. Ve stejné dobì upozornil V. Gregor (tehdy pracovník KOMM) a náš, rovnìž již zesnulý pøítel J. Vaøeka, zamìstnanec tehdejšího GgÚ ÈSAV, ale souèasnì velký pøíznivec amatérských speleologù, že GgÚ ÈSAV pøipravuje konferenci s novináøi z celého svìta, akreditovaných v naší republice, pøímo u vchodu do Amatérské jeskynì. Protože mìl obavy, že vedení GgÚ ÈSAV nebude respektovat název Amatérská, pøišel s nápadem, jestli bychom nemohli zaøídit, aby vysoko na skalách visel nìjaký transparent s nápisem AMATÉRSKÁ. Diskutovali jsme o tom dlouho do veèera v prostorách KOMM – Dr. Burkhardt, V. Gregor, M. Princ a autor. Variant bylo více, nakonec jsme se pøiklonili k nejsnáze proveditelné – nápis barvou pøímo na štolu. Bohužel si již nepamatuji, který to byl den, ale jistì to bylo po 25. únoru 1974 (pravdìpodobnì v 1. polovinì mìsíce bøezna). M. Princ na poslední chvíli akci odøekl, musel neoèekávanì nastoupit v noci na mimoøádnou službu do laboratoøí. Jel jsem posledním veèerním vlakem do Blanska, zde mne již èekal V. Gregor se ženou Zdenou, posledním autobusem

jsme vyjeli na Tìchov. (Ze Skalního mlýna jsme nechtìli jít, protože by nás mohl nìkdo vidìt, museli bychom projít kolem chaty ÈSAV a kolem Punkevních jeskyní). Z Tìchova jsme šli pìšky pøes Nové Dvory na Blansek (zø. hradu) a dolù do žlebu. Byl tehdy úplnìk a èerstvì napadaný sníh, takže bylo dobøe vidìt na cestu. Na pravou i levou stìnu štoly jsme èervenou barvou napsali nápisy „Pøedseda vlády ÈSR schválil: Amatérská jeskynì“ a zvenèí na portál štoly „Amatérská“. Poté jsme pìšky odešli stejnou cestou do Blanska. Ráno druhého dne pøijel jako první k Amatérské jeskyni Dr. Burkhardt a ještì pøed pøíjezdem vedení GgÚ ÈSAV (a dalších potentátù z okresu a kraje) trpìlivì vysvìtloval všem pøítomným novináøùm, o co se vlastnì jedná. Jediné, co mne mrzí, je, že jsem nemohl na vlastní oèi vidìt ten trapas, kdy tehdejší vedoucí pracovníci GgÚ ÈSAV museli odpovídat na všeteèné dotazy již informovaných novináøù. Muselo to pro nì být dost kruté, protože následná krasová komise, na které jsem byl pøítomen, o tom vzrušenì jednala témìø dvì hodiny. Nakonec však bylo konstatováno, že i kdyby se pachatelé vypátrali, stejnì nejsou postižitelní dle tehdejších zákonù, nebo nepsali po skále, ale pouze po betonu umìlé štoly – tenkrát ještì graffiti u nás neexistovala, asi jsme byli první prùkopníci........ Toto jsou tedy mé pøíspìvky k doplnìní historie Amatérské jeskynì. K jejich napsání jsem se odhodlal poté, kdy se to stejnì již prozradilo a mezi lidem jeskyòáøským kolují rùzné zaruèené, více èi ménì pravdìpodobné, verze. Toto je tedy verze pravdivá, dle mých vzpomínek pøímého úèastníka, vzpomínky ostatních pøímých úèastníkù se urèitì budou lišit, ale jen v nepodstatných detailech.

První historický sestup do propasti Macocha Jan Flek AOPK ÈR, Svitavská 11 – 13, 678 01 Blansko

Macocha je svìtovì proslulá øícená propast, tj. propast se širokým otevøeným jícnem jímž proniká až ke dnu propasti denní svìtlo, døíve se používalo anglického lidového výrazu light-hole (osvìtlená díra) a zároveò jeden ze symbolù Moravského krasu. Málokdo z návštìvníkù si však uvìdomí, že propast je pouhou souèástí velmi složitého krasového systému, a že vlastní Punkevní jeskynì pøedstavují pouhý jeho zlomek. Propast je hluboká 138,4 m

k vodní hladinì jezírek a pravdìpodobnì vznikla propadnutím stropu mohutného podzemního dómu. Rozmìry jejího horního okraje jsou 174 × 76 m. Dno propasti je tvoøeno suovým kuželem z propadnutého stropu. Ze sifonu tzv. Horního jezírka od Amatérské jeskynì vytéká øíèka Punkva. Po nìkolika desítkách metrù se opìt noøí pod skálu v tzv. Spodním jezírku, jehož hloubka je podle nejnovìjších speleopotápìèských výzkumù cca 50 m. Ve stìnách

34

propasti se nachází pøibližnì 50 otvorù vchodù jeskyní. K nejznámìjším patøí Erichova, Podmùstková, Èervíkovy, Pasovského a paralelní propastí (Hankenštejnova a Pekelný jícen). Je témìø jisté, že propast byla lidem známá od nepamìti, jistì neunikla pozornosti pravìkých lidí obývajících okolní jeskynì. Její všeobecnou známost mezi osadníky okolních obcí potvrzují dochované povìsti. První písemný zápis o existenci „propasti,“ nebo tak osadníci okolních obcí Macochu pùvodnì nazývali, pochází z knih bílých, tj. Knihy mìstské – rychtáøské datovaný do roku 1575 na listu 34v (tj. rub lištu) a na listu 35. Zápis obsahuje: „Vyznání Jana Kotase, rybníkáøe. Jan Kotas se v pátek pøed Smrtnou nedìlí, tøikrát katem dotazován na muèidlech, vyznal ze svých zloèinù. Pøi druhém a tøetím trápeni vyznal v bodì VI, že s Jiøíkem Knapem z Chrudimì v øece u blanenskejch hradù podpropastí okolo dvaceti pstruhù polapili a sprodajíc po vsech, spolu takové peníze utratili.“ Je zajímavé, že nejsou uvádìna jména øeky ani propasti. V Bauerových Erholungen (Vídeò 1831) J. Böhm poznamenává, že staré jméno Propast bylo zmìnìno na Macocha, jak vypravuje povìst (sirotek Václav otce Ladislava z Vilímovic, dìj se odehrává r. 1626).

sedlákù se mu podaøilo dostat se ven. Neuèinil žádné prùzkumy. Dìkoval Bohu, že se z toho sám šastnì dostal. Po hodinì se ale prùbìžnì rozpomínal (protože byl hrùzou zcela bez sebe), že by pøišel k otvoru, kde by, pokud by vlezl dovnitø, zajisté spadl do obrovské hloubky. Ve vodì vidìl obrovské pstruhy a pøíšernì ho vylekala vydra atd. Podle zpráv v tom vrchnost spatøovala Boží zkoušku. To, že tento muž unikl z tak obrovského nebezpeèí, kdy se mohl rozbít na kamenech nebo utonout ve vodì, má ukázat pravdivost tvrzení: „Co má viset, to se neutopí“. V mìsíci kvìtnu léta pánì 1723 se dva duchovní – R. P. Stalter ze Spielbergu a P. Lazarus Schopper z minoritského øádu františkánù – kteøí právì dleli u vrchnosti, rozhodli blíže poznat toto místo, na vhodném místì se nechat spustit dolù a poznat tak jedineènost tohoto místa jako pøítoku a odtoku vody, pstruhy nebo pøíèinu hluku dopadajícího døeva. Nejprve bylo pøedem posláno množství sedlákù s dlouhým zámeckým lanem, aby vše pøipravili. Proti složení spropitného byl jeden starý sedlák jménem Štìpán spuštìn dolù a po projítí údolí opìt šastnì vytažen ven. Nevypovìdìl nic neobvyklého, než že musel sestoupit po vrcholku ještì níže (než kam byl spuštìn), že vidìl ve vodì pstruhy, a že prošel takovým strachem, jako by byl soudný den. Díky vytrpìnému strachu ležel 3 dny nemocen. Ten samý den se už nic nedìlo, i když se tak zvìtšila touha po vlastnictví vìtšího množství informací. Vrchnost by sem chtìla sestoupit po zhotovených stupních, uctít svatou Rosalii postavením sochy a umožnit návštìvu tohoto místa bez nebezpeèí. Na popud jmenovaného Lazara se celé panstvo spolu se svými šlechtickými hosty: jeho excelencí hrabìtem von Spritzendorfem generálem a komandantem Spielbergu aj. 25. dne mìsíce kvìtna vydala do lesa k uvedenému údolí. V pøítomnosti všech hospodáøských úøedníkù, lovcù a rozlièných rolníkù byla vyslovena nabídka, kdo by se za spropitné dobrovolnì a odvážnì spustil do údolí. Po dlouhém uvážení se ozval sedlák z Vilémovic. Ten vyzkoušel stanovenou trasu (teprve pak mohl být podle uvážení panstva spuštìn i duchovní P. Lazarus). Protože ale nìkolik dùstojníkù dalo slovo, že budou následovat svého pátera, a pøi pohledu na místo ztratili odvahu, uvolnil se k tomu sloužící Johan Jouhard. Ti dva pak promìøili údolí s následujícím popisem.

Takto zní první zpráva o sestupu do Macochy, je jistì možné pøedpokládat, že døíve bylo zajisté dost neohrožených mužù, kteøí do Macochy sestoupili a prohledali ji ze zvìdavosti. Jen se o tom nedochovaly písemné záznamy. RAJHRADSKÝ KLÁŠTERNÍ ARCHIV Popis strašlivého hlubokého údolí položeného v rájeckém panství v lese u Ostrova. Bylo pojmenováno po vlastním obyvateli oblasti Macochy. Jak si lidé vzpomínají, nebylo toto údolí – díky své obrovské hloubce a neexistenci pøístupu z jakékoliv strany – nikdy nikým slezeno ani prozkoumáno. Jednu pøíhodnìjší zprávu máme od jednoho majitele dobytka. Ve svaté vánoèní dobì chtìl spolu se svým kamarádem odsekat vrcholky nìjakých stromù rostoucích právì v této oblasti. Na snìhu ale sklouzl dále od stromu. Mìl pøi tom to štìstí, že zùstal sedìt na místì (což je pøi dnešním snìhu neuvìøitelné). Díky svému pøíteli a s pomocí tamních

35

V pomìrnì rovném lese se dojde k strašlivému místu. Lze zde spatøit hloubku, která se – až na jeden kamenitý vrcholek, o kterém bude dále øeè – nedá oèima obsáhnout. Nalevo lze dojít dolù až do poloviny propasti, i když je nutné peèlivì se pøidržovat koøenù a stromù. Pak oba dobrodruzi uvázali kolem jednoho stromu lano, aby se mohli spustit až na zem. Sestupuje se po srázu, který je písèitý a mìkký a kam jen oèi dohlédnou svažuje se až k zemi. Bez doteku skal se volnì spouštìjí na lanì dolù. Sledují pøi tom divoké skály a potoky. Asi 32 sáhù lana je tøeba, než se dostanou dolù a postaví se na nohy. Odtud musí sestoupit po vrcholku sestávajícího ze samých volných kamenù, který je pomìrnì tvrdý a nepøíjemný. Když se totiž šlápne na kámen, ten uhne a za sebou táhle øadu dalších. Proto se nedá jít moc rovnì. Tyto kameny pak vydávají známé rachocení a hømìní padajícího kusu døeva, kdy jako by se zemì chtìla hnout pod nohama. Jeden kámen s sebou bere další a další, které se neuklidní a zastaví se teprve až u paty vrcholku. Tento vrcholek má délku asi 30 sáhù. Dole v polovinì údolí leží kámen, který je asi dva sáhy dlouhý a sáh široký. Tento kámen se musel odlomit z horní skalní stìny a sesout se po vrcholku. Zde se také vypíná sáh vysoký písèitý pahorek a naproti tomu další podobný se stejnou výškou. Oba jsou porostlé mechem. Mezi tìmito dvìma vrcholky je komunikaèní otvor dvou dole se nacházejících trychtýøù. Ten po pravé ruce je vìtší než ten druhý. Jeho hloubka je 6 sáhù, což nemohlo být zmìøeno latí, ale provazem s kamenem. V nich byli spatøeni pstruzi. Vlevo od trychtýøe se dojde na tøetí vrcholek, kde se nachází 5 sáhù vysoká jeskynì podobná peèlivì tvarovanému klenutí. Jeskynì není pøíliš hluboká. Je zde ale øada dalších divokých otvorù v jiných trhlinách. Nad trychtýøi se rozkládá skála, ve které je otvor ústící nahoøe až do lesa. Nazývá se komín. Když je jím hozen kámen, ozve se tøesknutí. Levá skála podobná stìnì je na mnoha místech porostlá mechem dlouhým jako prst. Na ostatních stranách je barva stìn svìtle šedá. Na levé stranì je velký èerný kamenitý otvor, podobný peci,vysoký asi 1 1/2 lokte. Kameny jsou nestejné a hranaté. Délka mùže být kolem 2 sáhù. Když se nìco hodí dovnitø, padne to velmi hluboko a do vody. V urèitých obdobích odtud vystupuje mohutný proud vody, který, jak to obyvatelé dokládají, zatopí v pomìrnì velké výšce celé údolí. Na pravé stranì se nachází nejvìtší

jeskynì, která je odhadována na asi 100 sáhù. Díky hloubce je zde lidské oko tak podvedeno, že se èlovìku, který jde dole, nezdá ani loket velká. Toto místo je dole širší než shora, protože se na  jedné stranì obrací skála po pravé ruce do formy accenta. Délka tohoto místa je 60 sáhù, šíøka 16 sáhù. Podle všech okolností musí být toto místo vždy studené a vlhké, protože je slunce díky obrovské hloubce neprosvítí. V celém údolí není k naleznutí žádná rovina, jen samé vrcholky a voda. Skalní potoky, ve kterých má voda výtok i pøítok, nejsou díky hloubce vidìt a vypadají jako by šlo o stojící vodu. Ve skuteènosti jí ale nejsou. I když zde výtok není zøetelný a svržené døevo se hromadí v jednom koutu, musí jít o výtok, protože se zde nacházejí ryby, a protože je voda èistá, což se u stojící vody nestává. O tomto hlubokém útvaru informuje a souèasnì jej jako „propast“ pojmenovává ve svém èásteènì kuriosním, èásteènì lékaøském traktátu proslulý pan Todt - artium liberalium et medicinae doctor. Pod jménem „Alte Mährische Seltsamkeiten“ vycházel èásteènì z vlastních, èásteènì z cizích zkušeností. Píše o jeskyních a propastech ze Sloupu a Køtin a jiných pamìtihodnostech. Na tomto místì, strašidelném již pøi pohledu, se èlovìk položí na okraj a hodí dolù asi 20 høivnový kámen. Než tento kámen spadl na dno, odøíkal celý Otèenᚠatd. Po dopadnutí se kámen rozbil na prach a jemu se zdálo, že se tento prach zvedl jako obláèek kouøe. Takto Todt popisuje toto místo a neustále pøitom používá slova jako pøíšerná, dìsivá, strachy, v ohrožení života atd. Co je zde ale popisováno jako nebezpeèné a dìsivé, bylo pøesto oznaèeno jako možné a lehké. Jeho popis pak souhlasí až na to, že by se kámen rozbil. Tam, kde by kámen dopadl, není žádná skála ale suchý písek, který se jako prach pøi pádu zvedl. Díky velké hloubce musel být jeho zrak podveden. Tato oprava a popis místa po své pøesné prohlídce dokazuje, že je lehké udìlat i to, co se mnoha pøed tím zdálo být nemožné. To vše je ke cti stvoøitele pøírody, k potìše a venerici jeho hrabìcí excelenci von Rogendorffa a pro potlaèení mnoha smyšlených vyprávìní. P. Lazarus ut supra. Rajhrad 21. øíjna 1772 raptim descripsit Josefus Melnicky v klášteøe Rajhrad

36

TECHNIKA

A

ZPRÁVY

SZS

Porovnání èeských lan pro speleologii II. èást Mojmír Záviška

Druhý den jsem obì lana za stejných podmínek vypral (bubnová praèka, studená voda, 2x program na vlnu) a dal usušit. Lanu B se bìhem praní odlepily obì firemní oznaèení na koncích lan. Také mì pøekvapilo, že lano B zùstalo v místech vìtšího použití výraznì zahnìdlé oproti lanu A, které se (asi díky novému opletu Route 44) vypralo doèista. Po vysušení jsem ještì provedl zkoušku uzlovatelnosti (je to pomìr mezi prùmìrem lana a vnitøním prùmìrem uzlu na lanì – nesmí pøesáhnout hodnotu 1:1). Zjištìná hodnota (10 mìøení v rùzných èástech lana) A prùmìr lana 10,5 mm, vnitøní prùmìr uzlu 8 – 9 mm B prùmìr lana 10 mm, vnitøní prùmìr uzlu 12 –14 mm.

Tentokrát se hodnocení èeských lan uskuteènilo 16.11.2002 v Palachovì propasti (Èeøinka). Tato lokalita pro svoji extrémní zabahnìnost plnì vyhovovala dalšímu zkoušení lan, horší už bylo najít ochotné jedince pro jeho provedení. Nakonec se jako nejjednodušší øešení ukázalo využít cvièení SZS è.1 – Èeský kras v této propasti. K testu byla použita stejná lana jako v pøedešlém èlánku: A – Speleo 10,5 (vyrobeno 2002) firmy Singing Rock (nová technologie opletu Route 44) B – Speleo 10 (vyrobeno 2002) firmy Lanex. Pro obì lana to byla premiéra v podzemí, byly použity na vystrojení propasti (sestup + výstup) a také byly použity jako lana pro záchranáøe doprovázejícího nosítka v rámci cvièení SZS ze dna na povrch. Po pøelezení prvních záchranáøù od sebe nešlo, pro totální zabahnìnost, lana rozeznat jinde než v kotvících uzlech mimo trasu transportu. Také ostatní porovnání vlastností lana jako: zakládání do slaòovátka, prùbìh slaòování, výstup na lanì apod. se pro velké zabahnìní lezákù obtížnì hodnotilo, ale i tak bylo v tìchto opravdu drsných podmínkách vyhodnoceno jako výraznì lepší lano A. Další neménì dùležitá èást porovnávání nastala až na povrchu pøi rozvazování uzlù. Na zabahnìných lanech se jednoznaènì lépe rozvazovaly uzly na lanì A.

U lana B firmy Lanex nelze než dodat, že se na nìm projevuje stará bolest Bolatických lan a to, že po použití v jeskyni ztvrdnou a ztratí ohebnost, což je jev nevratný. Na závìr mohu konstatovat, že lano firmy Singing Rock prošlo i touto èástí porovnání se ctí a ani po takto nároèném použití neztratilo své výborné vlastnosti nového lana.

Intoxikace oxidem uhlièitým ve speleologii

Milan Geršl1 (ZO 6-23 Aragonit) – Marek Vitovják2 (ZO 7-02 Hranický kras) 1 Ústav geologických vìd, PøF MU Brno, Kotláøská 2, 611 37 Brno; e-mail: [email protected] 2 Ústav soudního lékaøství a medicínského práva FN Olomouc, Hnìvotínská 3, 775 09 Olomouc Oxid uhlièitý je jednou z nejbìžnìjších škodlivin v ovzduší jeskyní i ostatních podzemních prostor. V pøípadì kvalitní detekce tohoto plynu a znalosti první pomoci pøi pøípadné otravì, tedy intoxikaci oxidem uhlièitým, se zpravidla jedná o klidného a neškodného spoleèníka. Opomeneme-li však zásadní zásady logicky uplatòované v prostøedí s vyšším obsahem oxidu uhlièitého, mùžeme oèekávat tragické následky.

Fyzikální a chemické vlastnosti Oxid uhlièitý (døíve kyslièník uhlièitý), CO2 je bezbarvý plyn, prakticky bez zápachu, resp. s mírnì nakyslým zápachem, pøi vyšších koncentracích je nakyslé chuti. Vøe, resp. sublimuje pøi -78,5 °C (101,3 kPa). Snadno se zkapalòuje v bezbarvou kapalinu. Jeden kg kapalného CO2 odpovídá 462 l plynu. Pøi vypouštìní z tlakových lahví expanduje, ochlazuje se a tvoøí bílou látku podobnou snìhu. Oxid

37

Zvýšený obsah rovnìž indikujeme pøi procesech kvašení, hnití nebo tlení. V prùmyslu se jedná napø. o kvasírny pivovarù, drožïárny, vinné sklepy, silážní jámy. Lazarev (1959) uvádí rùzné pøíklady, napø. ve skladech s kvasícím ovocem bylo zjištìno až 60 % CO2, v kádích drožïáren až 37,6 %, v silážních jamách až 76 %, v kontrolních šachtách vodovodní sítì 0,25 – 11 %.

uhlièitý nehoøí ani hoøení nepodporuje, je velmi stálou slouèeninou, která se rozkládá jen pøi velmi vysokých teplotách (nad 1300 °C). Hustota v pomìru ke vzduchu je 1,524. Je tedy asi o polovinu t잚í než vzduch. I za normálního tlaku se velmi snadno pohlcuje ve vodì. V jednom litru vody se pohltí pøi teplotì 20 °C a tlaku 100,3 kPa až 0,88 litru CO2. Vodné roztoky oxidu uhlièitého tvoøí kyselinu uhlièitou H2CO3, reagují kysele a tvoøí mnoho solí (uhlièitany).

Celkový charakter úèinku na organizmus Pro organizmus èlovìka je oxid uhlièitý pøirozeným stimulátorem dýchání. Pøi vdechování nízkých koncentrací zpùsobuje oxid uhlièitý zrychlení dechu. Pøi konc. asi 3 % CO2 v ovzduší se dechová frekvence témìø zdvojnásobí, pøi 5 % ztrojnásobí. To zpravidla již vyvolává bolesti hlavy, také huèení v uších a èlovìk pociuje zvýšenou únavu. Pocit zvýšené únavy nutí postiženého k usednutí, èímž se dostává do polohy s vyšší koncentrací CO2. Pøi konc. okolo 8 % se dostavují silné bolesti hlavy a závratì, postižený ztrácí soudnost. Mnohdy dochází k obrnì hlasivek a postižený není schopen pøivolat pomoc. S pøíznaky poèínající hypoxie se objeví i slabé narkotizující úèinky. Pøi konc. 10 – 11 % již èlovìk ztrácí vìdomí a pøi dalším vdechování nastává smrt. Vlastní pitevní nález je charakterizován obecnými známkami dušení (teèkovité krevní výronky v mìkkých pokrývkách lebních, pod serózními blanami, tekutá krev v orgánech a cévách, akutní pøekrvení všech orgánù, otok mozku). Bezprostøední pøíèinou smrti postiženého je tìžký otok mozku v dùsledku dušení, pøièemž nástup smrti je urychlen selháním periferního obìhového sytému. Již pøi nízkých koncentracích vytváøí CO 2 na vlhkých sliznicích kyselinu uhlièitou (H2CO3), která dráždí sliznice dýchacích cest a oèi. Se zvýšením koncentrace vyvolá pocit svìdìní a tepla, zvláštì na zpocené pokožce. Dráždìní pokožky vede k pøekrvení podkoží, a tím k nedokrvení centrálních orgánù, což narušuje fyziologickou rovnováhu. Celkovì je narušená èinnost centrální nervové soustavy a celkovì se projevuje obdobnì jako pøehøátí organizmu. Za vysokou koncentraci se napø. v báòské záchranáøské praxi považuje konc. nad 20 % CO 2. Avšak již polovièní koncentrace zpùsobuje vznik kyseliny uhlièité na zpocené pokožce pracovníka. Pocity projevující se na pokožce v koncentracích nad 60 % jsou pro zasahující záchranáøe již vyloženì

M (molová hmotnost) 44,01 kg.mol-1 ñ (hustota) 1,9768 kg.m-3 pøi 0 °C a 101 325 Pa cp (mìrná tepelná kapacita) 0,821 kJ.kg-1.K-1 pøi 101 325 Pa r (mìrná plynová konstanta) 0,1889 kJ.kg-1.K-1 pøi 101 325 Pa Výskyt Oxid uhlièitý se vyskytuje vždy v malém množství ve vzduchu (0,03 – 0,1 obj. %). V jeskyních i ostatních podzemních prostorách mùžeme rozlišit CO2 juvenilní, pronikající do prostor z hlubších èástí zemské kùry, napø. jako pozùstatek vulkanické èinnosti a biogenní, vznikající jako produkt hnití a tlení organických zbytkù a výdøevy, dýcháním lidí a živoèichù, pøi trhacích pracích, pøi požárech a výbuších. Ve Zbrašovských aragonitových jeskyních jsou koncentrace juvenilního oxidu uhlièitého detailnì sledovány od roku 1973. Prùmìrné koncentrace v období 1973 – 2000 jsou napø. Prokopova kaple 6,6 %, Jurikùv dóm – Tunel 9,4 %, Gallašùv dóm 19,6 %. Prùmìrné koncentrace v roce 1999 dosáhly: Prokopova kaple 21,5 %, Jurikùv dóm – Tunel 21,6 %, Gallašùv dóm 84,9 % (Geršl – Bosák 2000). V Hranické propasti CO2 èasto tvoøí nedýchatelnou vrstvu nad jezerem kyselky smísené s dešovou vodou. V èernouhelných dolech se oxid uhlièitý, èasto spolu s metanem nebo dusíkem, vyskytuje pøedevším v podobì výronù z hornin, kde je uzavøen jako jeden z produktù prouhelòování. Pøímo v dolech vzniká pøi požárech, výbuších a záparech uhelné hmoty a nakonec bývá pøivádìn i umìle jako inertizaèní prostøedek pøi likvidaci tìchto nehod. V prùmyslu se zvýšený obsah oxidu uhlièitého mùže vyskytnout zejména v tunelech, ve studních, rùzných jímkách a v potápìèských kesonech. Vysoké obsahy tohoto plynu mùžou být nahromadìny pøi tìžbì a zpracování uhlièitých minerálních vod.

38

nepøíjemné. Po ukonèení práce v prostøedí zamoøeném CO 2 je proto vhodné omytí celého povrchu tìla vlažnou vodou s použitím alkalického mýdla, které urychlí neutralizaci kyseliny uhlièité.

intubuje a zavádí umìlé dýchání (hyperventilace). Léky: bronchodilatace napø. Euphyllin ® (200 – 300 mg). Podání kyslíku musí pøedcházet zvýšení dechové ventilace (Rossi - Dobler 1995).

První pomoc Pøedlékaøská první pomoc: Polohování. Uvolnìní a udržení volných dýchacích cest. Podání kyslíku, pøíp. umìlé dýchání bez nebo i s potøebnými pomùckami (T-tubus, vzduchovod, ambuvak, pulmotor). Sledování dýchání, tepu a krevního tlaku. Umìlá ventilace nesmí být nikdy zdržována hledáním pomùcek. Vzduch vydechovaný zachráncem je ihned k dispozici a vždy znamená víc, než kyslík podaný o pár sekund pozdìji. Vydechovaný vzduch obsahuje 16-18 % kyslíku, což zcela postaèuje potøebám neodkladné resuscitace. Lékaø: Pøivolaný lékaø zpravidla provede celkové vyšetøení. V nutných pøípadech postiženého

Nejvyšší pøípustná koncentrace Koncentraci složek ovzduší uvádíme zpravidla v objemových procentech, v báòské praxi není zvykem používat oznaèení % obj. Jen zøídka se setkáváme s procenty hmotnostními, kde potom musí být pro odlišení uvedeno znaèení v % hm. Pro velmi malé koncentrace je možno použít jednotku milionté èásti z celku, kterou oznaèujeme jako ppm (z lat. partes per milion). 1 ppm = 0,000 1 %; 1% = 10 000 ppm. V chemické praxi a v nìkterých pøedpisech a normách se mùžeme setkat s údajem uvádìjícím koncentraci plynu v hmotnostních jednotkách na urèitý objem ovzduší. Obvykle je to mg.m-3 nebo mg.l-1.



9OLYR[LGXXKOLþLWpKRQDI\]LRORJLLþORY ND .RQFHQWUDFH&2 REM 

3 t]QDN\ 1RUPiOQtNRQFHQWUDFHY=HPVNpDWPRVIp H 3OLFQtYHQWLODFHVWRXSiR0D[LPiOQtKUDQLFHSUREH]SHþQRXSUiFLS L KRGSUDFRYQtVP Q  =DþtQDMt VH SURMHYRYDW SUYQt YQtPDWHOQp S t]QDN\ SRFLW\ KRUND D SRFHQt



~SDGHN

SR]RUQRVWL

YGHWDLOHFK

SRFLW\

~]NRVWL

~QDYD

D

Y\þHUSiQt

QHPRWRUQRVW D ]WUiWD HQHUJLH QD NWHURX ]SUDYLGOD QHMG tYH XSR]RU XMH VODERVWYNORXEHFK 3OLFQt YHQWLODFH VWRXSi R   3R Q NROLNDKRGLQRYp H[SR]LFL VH SURMHYXMt EROHVWL KODY\ 3 L GHOãtP SRE\WX Y]U VWi DNXPXODFH &2 YW OH QD ~URYH 



NWHUi MLå ]S VREXMH SRUXFK\ W OHVQêFK IXQNFt ' YRGHP MH RN\VHOHQt IOXLG YW OHVQêFK WNiQtFK 3R GORXKRGREpP SRE\WX YWpWR NRQFHQWUDFL &2 MH YKRGQê Q NROLNDGHQQt SRE\W YH YKRGQpP SURVW HGt PLPR MHVN\QL DE\ VH PHWDEROLFNpIXQNFHQDYUiWLO\NQRUPiOX 3OLFQt YHQWLODFH VWRXSi R   2EMHYXMH VH EXãHQt VUGFH S L QiPD]H



% åQ  VH SURMHYXMt QiVOHGXMtFtS t]QDN\EROHVWLKODY\ ]iYUDW PRåQpMVRX SRUXFK\YLG QtYSRGRE YLG QtVNYUQQHERKY ]GLþHN 2EMHYXMHVHQDILDORY Op]DEDUYHQtN åH]HVLOXMHVH~QDYDGêFKiQtVHVWiYi



W åãtP D REMHYXMt VH VLOQp EROHVWL KODY\ 3URGORXåHQi H[SR]LFH Y Qt NRQFHQWUDFL P åH ]QDPHQDW QHYUDWQp ]P Q\ YRUJDQL]PX 3 L SURGORXåHQp H[SR]LFLYNRQFS HVMLåQDVWiYiEH]Y GRPtDQiVOHGXMHVPUW 1HVQHVLWHOQpEROHVWLKODY\DVLOQpY\þHUSiQt-LåQ NROLNDPLQXWRYiH[SR]LFH



YHGHNQiVWXSXEH]Y GRPtDGXãHQtEH]S HGFKi]HMtFtFKYDURYQêFK S t]QDN 





9H[WUpPQ Y\VRNêFKNRQFHQWUDFtFKQDVWXSXMtN HþHNRPDDQiVOHGXMH PR]NRYiVPUW



39

Podle Smìrnice Ministerstva zdravotnictví o hygienických požadavcích na pracovní prostøedí jsou stanoveny „takové nejvyšší pøípustné koncentrace plynù, par a aerosolù v pracovním ovzduší (NPKP), o nichž se podle souèasných vìdeckých znalostí pøedpokládá, že nepoškodí zdravotní stav jim vystaveným“. Dále se rozdìlují na: - NPK-P prùmìrná: v prùmìru za celou smìnu, což je èasovì vážený prùmìr namìøených hodnot, vztaženo na minutový dechový objem 20 litrù vzduchu (14 – 21 kJ za minutu, což odpovídá chùzi bez zátìže rychlostí 4 km.h-1). Pøi vyšší námaze musí být hodnota NPK-P snížena. - NPK-P mezní: jsou koncentrace, které nesmìjí být pøekroèeny nikdy. Koncentrace oxidu uhlièitého v ovzduší pracoviš, kde se zdržují lidé, nesmí být vyšší než 1,5 % (NPK-P mezní). Mimo doly (povrchová pracovištì) je NPK-P prùmìrná 9 000 mg.m-3 (asi 0,5 %), NPK-P mezní 45 000 mg.m-3 (asi 2,5 %).

trubice lze analyzovat jednotlivé složky v ovzduší, napø.: CO2, CO, H2S, O2, nitrózní plyny aj. V ÈR se jedná pøedevším o spojení s tzv. harmonikovými nasávaèi UNIVERZAL 66 a UNIVERZAL 86. Výhodou detekèních trubic je jejich univerzálnost daná rozsahem dodávaných trubic a tedy množstvím možných analyzovaných plynù. Nevýhodou je jejich jednorázové použití, což znaènì zvyšuje náklady pøi èastém mìøení. Interferometry Dùlní interferometry využívají ke stanovení složek ovzduší rozdílných indexù lomù plynného prostøedí. Svìtelné paprsky jsou optickou soustavou vedeny jednak srovnávací komorou s èistým plynem, jednak komorou, v níž je nasáto mìøené ovzduší. Rozdíl lomù svìtelných paprskù se projevuje jako posun interferenèního obrazu pozorovaný v okuláru. Tento obraz je tvoøen øadou pravidelnì rozložených barevných proužkù. Ze dvou nejtmavších levý pøímo ukazuje hodnotu koncentrace na stupnici. V báòské praxi se dnes používají interferometry DI-2 s rozsahem 0 – 10 % CO2 a DI-2 C s rozsahem 0 – 100 % CO2. Je možné se setkat také se staršími typy (ŠI 3, ŠI 10, DI-1 a DI-1 C). Interferometry jsou urèeny ke stanovení koncentrace metanu ve smìsi se vzduchem a smìsi metanu a oxidu uhlièitého ve smìsi se vzduchem. Interferometry jsou pomìrnì odolné pøístroje s velmi jednoduchou obsluhou a nižší poøizovací cenou. Uživatel by nemìl zapomínat na pravidelné kontroly a kalibrace pøístroje u servisní organizace. Celkovì lze tyto pøístroje hodnotit jako nejvýhodnìjší pro použití ve speleologii.

Detekce oxidu uhlièitého ve vzduchu Detekce pøímým spalováním Jedná se o nejprimitivnìjší metodu založenou na principu zhasnutí plamene zpùsobeným pøítomným CO2. Benzínová indikaèní lampa, tzv. vìtérka se používala døíve v báòském prùmyslu k indikaci metanu. Benzinová vìtérka hoøí pøi 3 % CO2 mdle, pøi 11 % hasne, svíèka hasne pøi 11 % CO2. Hoøící páry benzínu v indikaèní lampì hasnou pøi obsahu kyslíku pod cca 16 %, plamen svíèky nebo olejové lampy zhasíná pøi 17,5 % O2, acetylenový plamen karbidové lampy asi pøi 12 % O2. Je tedy nutné si uvìdomit, že karbidka velmi dobøe hoøí i v ovzduší se smrtící koncentrací CO2. Použití svíèek a karbidek v tomto smìru dnes patøí do seznamu dobrodružných akcí a tyto prostøedky by rozhodnì nemìly být jediným identifikátorem nebezpeèného ovzduší u moderního speleologa.

Ostatní analyzátory Kromì nejbìžnìjších výše uvedených detekèních prostøedkù existuje velké množství moderních elektronických analyzátorù. Jedná se o výrobky firem AUER/MSA, Dräger aj. Vysoké poøizovací náklady jsou však hlavní zábranou pro poøízení tìchto pøístrojù do bìžné amatérské speleologické praxe.

Detekèní trubice Detekèní trubice využívají barevných chemických reakcí plynu s indikaèní náplní. Náplò je zpravidla specifická pro urèitý plyn. V souèasnosti vyrábìné sklenìné detekèní trubice jsou délkového typu, tzn. množství zreagované vrstvy je pøímo úmìrné obsahu mìøeného plynu. Trubice jsou pøímo potištìny vyhodnocovací stupnicí. Podle použité

Ochranné prostøedky Pøístroje pro ochranu dýchacích orgánù v prostøedí s nízkým parciálním tlakem kyslíku nebo pøi zvýšeném obsahu škodlivin lze rozdìlit na pøístroje používané pro:

40

- vstup a pobyt v nebezpeèném prostøedí, tedy pøístroje pracovní; - únik z nebezpeèného prostøedí, tedy pøístroje sebezáchranné. Tradiènì dìlíme dýchací pøístroje podle využití dýchací smìsi v pøístroji na: - izolaèní s uzavøeným okruhem (regeneraèní); - izolaèní s otevøeným okruhem; - filtraèní.

prostory pøed zapoèetím práce peèlivì vyvìtrat nebo použít nìkterý z ochranných prostøedkù. Pracovníky je vhodné vybavit nìkterým ze sebezáchranných pøístrojù používaných v báòském prùmyslu a zøídit hlídku na povrchu kontrolující prùbìh akce. Literatura: Geršl M., Bosák P. (2000): Hranice Karst. – In: P. Bosák (Ed.): Excursion Guide, Pre-Conference Excursion, ÈAV Praha. 38-42. Praha. Hájek L., Faster P. (1977): Dùlní záchranáøství. – SNTL. Praha. Faster P., Makarius R., Pošta V. a kol. (2000): Báòské záchranáøství I. Kompendium pro báòského záchranáøe. – Montanex. Ostrava. Lazarev N. V. (1959): Chemické jedy v prùmyslu. – SZN. Praha. Rossi R., Dobler G. (1995): Akutní stavy do kapsy pro záchrannou službu. – J.Kanzelsberger. Praha. Øíman A. (1953): Pøíruèka dùlního vìtrání. – SNTL. Praha.

Preventivní opatøení Pøed vstupem do potencionálnì zamoøených prostor, tedy do jeskyní a starých dolù, zvláštì do nižších úrovní, je nutno koncentraci CO 2 vždy zkontrolovat. Jestliže v minulosti již v dané prostoøe zvýšená koncentrace škodlivin namìøena byla, je nutno provìøit složení ovzduší vždy pøi vstupu do této prostory. Koncentraci CO2, pøíp. také jiných plynù, je nutné kontrolovat také v pravidelných intervalech po celou dobu trvání akce, pøíp. použít pøístroj umožòující kontinuální sledování složení ovzduší s varovným signálem. V pøípadì zjištìní zvýšené koncentrace škodlivin v ovzduší je nutno

VÝROÈÍ

A

VZPOMÍNKY

Fernand Petzl, speleolog a vynálezce, zemøel ve vìku 91 let Se smutkem se lezecký svìt dozvìdìl, že Fernand Petzl zemøel po dlouhé tìžké nemoci 31.5.2003 ve vìku 91 let.

V roce 1947 Petzl vytvoøil svìtový rekord v hloubkovém prùniku do podzemí, jako nadšený speleolog se v roce 1956 vedl expedici zkoumající jeskynì „Gouffre Berger” (vytvoøil v tomto roce svìtový rekord v hloubce –1 122 m). Soubìžnì s tìmito výkony se zabýval vývojem a výrobou pomùcek a metod používaných ve speleoalpinismu, který byl v té dobì z velké èásti neznámým pojmem a oborem. Již roku 1942 se Fernand Petzl zaèal zajímat o testování prvních nylonových lan pro jeskyòáøství a horolezectví. Ke konci padesátých a poèátkem šedesátých let docházelo k vynalézání vybavení, které èásteènì

Øemeslník a speleolog Fernand Petzl je zakladatelem firmy PETZL, která je dnes svìtovou špièkou ve výrobì jeskyòáøského, horolezeckého a záchranáøského vybavení, pøièemž pùvodnì byla založená pøi pokusech vyrobit si vybavení pro vlastní potøebu. Speleolog a øemeslník Fernand Petzl se pøipojil ve tøicátých letech k týmu, který byl veden Pierrem Chevalierem, jehož zámìrem bylo prozkoumání známého jeskynního systému „Dent de Crolles”.

41

souviselo s vyvíjejícími se technikami postupu a stále hlubším prùzkumem podzemí a s pøekonáváním tìžkostí s tímto souvisejících. Fernand Petzl, aktivní v mnoha oborech, zaèal konstruovat prototypy adaptované ke splnìní tìchto ambiciózních cílù: vytvoøit jednoduše smontované a použitelné vybavení, vyøešit problémy postupu do hloubek, prùnik kaskádami, atd. ... Byla to otázka vynalézání, vývoje, testování a dùvìry ve správnou funkci. Se svým spoleèníkem Henri Brenotem zvaným „Kiki” bude F. Petzl navždy zapsán zlatým písmem do historie speleologie jako první na svìtì ve vývoji i užití blokantu. Brenotovi vdìèíme za vynález prvního kovového blokantu (tehdy nazývaného „opice“) a poprvé obìma použitého v roce 1932 v masivu Paloumere v Pyrenejích, Petzlovi pak za jejich pozdìjší masovou výrobu a užití. Vznik spoleènosti Spoleènost PETZL se zformovala v sedmdesátých letech... Pøedstavte si øemeslnou dílnu o ploše 75 ètvereèních metrù, která je umístìna na úpatí „Dent de Crolles”, blízko alpského Grenoblu. Na poèátku byla dílna jen místem setkání. Jeden se pouèil z prùzkumu a dostal nápad, druhý ho zrealizoval, vyrobil nástroj a tøetí ho pak zaèal prodávat ostatním. Fernand Petzl produkoval výrobky ve slévárnì s nevyèerpatelnou nápaditostí za pomoci svých pøátel a synù. V roce 1968 Bruno Dressler poprvé prezentoval své nápady: pøedka dnešních BOBBINù (systém slaòovacích kladek s pevnými boènicemi) a nový lanový blokant. F.Petzl pojal tyto výrobky jako startovní bod a po zmìnì designu a konstrukce

Obr. 2: Pøíprava žebøíkù pøed sestupem do propasti – r. 1953, F. Petzl vlevo vpøedu (foto z archívu firmy PETZL). vyrobil koneèný typ nových lezeckých pomùcek. Speleologie objevila svou autonomii v oblasti prùzkumu podzemí s novì nabízeným vybavením. V prvních letech byly produkty vyrábìny intuitivnì a náhodnì na základì okamžitých objednávek a pružných technických zmìn. Dobrým pøíkladem jsou hlavová svìtla – èelovky. Zbylé souèástky z osvìtlování jeskynì (souèástky svítilen, které byly pro tento úèel použity) byly velkým problémem, hlavnì kvùli skladování. „Rodina” vymyslela hlavové lampy vyrábìné právì z tìchto dílù, kterých se nemohli zbavit. První gumové pásky na ZOOM svítilnách byly vyrobeny z pryžových páskù, které byly pùvodnì použity pro výrobu podprsenek. Petzl stál u zrodu dnes už bìžných a zavedených speleologických, horolezeckých a záchranáøských vynálezù, jako jsou èelovky, blokant Shunt, slaòovací brzda s blokováním STOP, první sedací speleologické postroje, atd. Už za svého života se stal legendou, a i když již fyzicky není mezi námi, jeho jméno nezapadne, protože jeho duch, nápady a výrobky vždy budou pøi lezeckých aktivitách milionù lezcù na celém svìtì.

Obr. 1: F. Petzl ve svých 80ti letech (foto z archívu firmy PETZL).

Podle zahranièního tisku zpracoval: R. Matýsek

42

Oslavenci ze ZO 1-11 Barrandien Tak se nám ten vìkový prùmìr v Barrandienu pomalu, ale nepøetržitì zvyšuje (což není na škodu – s léty rostou svaly nutné k transportu jeskynních sedimentù a údajnì i moudrost). Letos to mají na svìdomí hned tøi viníci, kteøí pøes veškeré nástrahy kladené jim životem dosáhli padesátky - Láïa Beneš 21. bøezna, Míla Mandelová 17. èervence a David Havlíèek 18. èervence. Všichni tøi jsou èleny ÈSS od nepamìti a ZO 1-11 Barrandien od jejího vzniku.

Nachodili mnoho kilometrù po cestách i necestách nejen Dolného vrchu, natahali desítky metrù polygonù a pøemístili mnoho zeminy a jiného humusu z rùzných dìr rùzných krasù jinam (což tedy moc o pøílišném rozumu nesvìdèí). Tak Vám pøeju za Barrandieòáky mnoho dalších svalù, moudrosti, zdraví a srandy. A nebojte se – dlouho v tom sami nezùstanete. Jiøina

David padesátníkem Radko Tásler

Když jsem se dozvìdìl, že David Havlíèek, velmi dobøe známý pøedevším mé (nyní již starší) generaci, slaví padesáté narozeniny, zaèal jsem pátrat v pamìti, kdy jsem se vlastnì s Davidem seznámil. Nepøišel jsem na to. Pøed více než ètvrt stoletím jsme s partou (tehdy ještì neexistovala Èeská speleologická spoleènost) jezdili do Jihoslovenského krasu slézat „hluboké“ vertikály. Kdo ty doby zažil, ví, že si pøed každou akcí musel vyrobit šplhadla nebo je alespoò opravit, protože tyto dùmyslné samodìlky vìtšinou více než jednu akci nevydržely. Tehdy nám zaèáteèníkùm vypravoval Milan Konvalinka o skupinì Specialistù, kteøí bez problému slézají stometrové díry a výrobu lezadel, úvazù a slaòovátek mají v malíèku. Vyrazil jsem tehdy na pøednášku Specialistù do malé chemické posluchárny na Albertov a tam se poprvé s Davidem setkal. Na tabuli mìl ještì s jedním „specialistou“ (bohužel již nevím s kterým) pomocí háèkù pøipevnìno dùmyslné zaøízení – z dnešního pohledu záchranáøský kladkostroj. Když se na jednom konci za lano tahalo, druhé lano lezlo nahoru mnohem pomaleji a ještì k tomu nešlo tahat zpátky dolù. Pro nás to byl malý technický zázrak, který mìl pouze malou chybièku, na tabuli to prostì nìjak nefungovalo. Nicménì pøednáška na mì udìlala velký dojem a mým pøáním bylo se s tolik známými Specialisty nìjak seznámit. A teï následuje výpadek pamìti - seznámení se s Davidem, protože moji druhou expedici do Slovinska již organizuji spoleènì s Davidem. Za ta léta ježdìní jsem poznal, že David je zapálený jeskyòáø, který bude se stejnou chutí objevovat, zkoumat, dokumentovat jak velký a slavný jeskynní systém, tak blbodíru. Mimo Davidovy jeskyòáøské schopnosti jsme hlavnì oceòovali jeho chu organizovat dopravu. Sám se

tím na našich spoleèných akcích pasoval do role „dopravního referenta“. Jeho organizaèní schopnosti v tomto oboru byly opravdu obdivuhodné a o jeho systému cestování pøedevším v restauraèních vagónech by se daly napsat celé romány. Jeho vynalézavost pøi naší první zámoøské výpravì šla tak daleko, že vymyslel i cestu vlakem na jih Malajsie, kdyby letenky do Singapuru byly moc drahé. David je však obrovským pøínosem pro celou Èeskou speleologickou spoleènost. Nemám teï na mysli, že stál u zrodu Spoleènosti a že byl jejím mnohaletým pøedsedou, ale pøedevším bych chtìl ocenit to, že za bolševizmu vymyslel a na ministerstvu prosadil systém výjezdu èeských jeskyòáøù za „železnou“ oponu. Kdo se v té dobì snažil cestovat, ví, o èem mluvím. David chodil na Ministerstvo kultury, pod které jsme tehdy spadali, a trpìlivì vysvìtloval a pøesvìdèoval o každém jednotlivém výjezdu kterékoli jeskyòáøské skupiny. Pøíslušného referenta, pana Karla, tím èasto pøivádìl do infarktové situace. Pøes veškeré totalitní zábrany se mu podaøilo, alespoò co já vím, prosadit skoro každý výjezd. Z Èeské speleologické spoleènosti se tehdy stala taková malá „cestovní kanceláø“ a ochránci pøírody i horolezci nám Davidovu aktivitu mohli jen závidìt. Vìnoval tomu mnoho èasu a myslím, že tato obrovská služba èlenùm ÈSS zùstala dodnes nedocenìna. David ve svém jeskyòáøském životì musel øešit nepøíjemné a bohužel i tragické situace. Nìkteré se týkaly i jeho samého a naštìstí dopadly vždy dobøe. Pøi jedné zélandské výpravì si vykloubil rameno a vrtulník ho odvážel do Nelsonu do nemocnice. Do krosny jsme mu v rychlosti naházeli potøebné obleèení, doklady a pár drobností. Nenapadlo nás však zabalit vìci do hor. Davida z nemocnice brzy

43

vyhodili a èas do doby, než jsme ho v pùlce expedice navštívili, trávil u našeho známého jeskyòáøe. Na zbytek výpravy se však rozhodl jít s námi do hor a mít v táboøe stálou službu, když už nemùže jeskyòaøit. Jako nejvhodnìjší obleèení na výstup do hor, když to jeho zùstalo v táboøe, se ukázalo jégrovo prádlo. A tak byl David první èlovìk, který v jégrovì spodním prádle s rukou na pásce vystoupil do owenských hor k jezeru Bulmer Lake. Za ta léta ježdìní docházelo samozøejmì i k osobním neshodám. Nikdy však nebyly závažného charakteru a pøedevším dvì mì utkvìly v pamìti. První byla v sálech Svatomartinské jeskynì ve Francii pøi fotografování. David není velkým milovníkem jeskynního focení, ale vždy spolupracuje. Tady jsem však dostal sprostì vynadáno, protože se Davidovi nelíbilo, že mu okolo

hlavy lítají kameny uvolnìné trochu „silnìjší“ pyrosloží. Davida jsme èasto navštìvovali pøi návratu z restaurace Vápenka na jeho chalupì v Krkonoších a tady pøi jedné zvl᚝ podaøené návštìvì ukonèil David zábavu slovy: „A okamžitì ven“. Nevadilo ani, že pøi bujarém veselí se Davidovi hosti choulili kdesi v koutku na kavalci, ani to, že jsme mu zlikvidovali veškeré zásoby alkoholu (ostatnì nám sám dost vydatnì pomáhal), ale to, že nᚠèlen Jetelíèek asi podesáté máchnul rukou do nìjakého výtvarného krásna povìšeného od trámu nad stolem. David je i zaníceným vodákem, ale jeskyòaøinu poslední dobou trochu fláká. Doufám, že ve zdraví uskuteèníme ještì nìjakou spoleènou akci. Pøeji ti za celou skupinu jen to dobré, ale Davide, lepší už to nebude !!!!

Vzpomínky na mládí dra Havlíèka S jubilantem mne pojí dlouholeté pøátelství. Poprvé jsem ho uzøel, když jsem se v roce 75 vrátil z vojny a legendární strýc Vojíø právì znovu vstával z popela, tentokráte pod hlavièkou Svazarmu. Nìkde tam jsme se domluvili na naší první spoleèné akci v díøe a byla to pøímo propast na Èeøince. Zaujalo mne, že si v díøe svítí pìtibuøtovkou složitì upevnìnou k tìlu. Po vylezení jsme nìco vypili a když jsme v podroušeném stavu chvátali na nádraží, upadl na ni a zcela ji znièil. Tehdy jsem ho vidìl prvnì plakat. Pak jsme se obèas vídali na akcích strýce Vojíøe. Jednou mì požádal o zapùjèení kmitákù (doma vyrábìné gibsy). Hodlal slézti v èele ètyøèlenné skupiny Diviaèiu propast. Netušil jsem, že jedny kmitáky budou pro všechny. Akce mìla nešastný prùbìh. David se ve snaze zachránit život kámoši, který se chystal obìsit se v ústí propasti, stal prvním èeským speleoaviatikem. Naštìstí dole byla osoba známá pod pøezdívkou Buchta, která ho vlastním tìlem zachránila. Jemu se nestalo nic, ona byla nìkolik mìsícù v nemocnici. Po návratu z vojny vyvinul chlop znaèné úsilí, aby se stal èlenem naší elitní skupiny Specialisté. Dokonce složil píseò, kterou nám prozpìvoval a která zaèínala: „Já jsem David Havlíèek, Specialistù pomocníèek. Já mám divnou manýru prolezu každou díru.“

Takže byl postupnì pøijat za plnohodnotného Specialistu. Byl to dobrý tah. David, jako velmi aktivní jeskyòáø, se osvìdèil a se svým upøímným vztahem k životu do skupiny dobøe zapadl. Následoval pak bezpoèet akcí v krasech tuzemských i zahranièních, nesèetné chvíle rozkoší v podzemí i u kotle rudého kladiva. Na první Dolný vrch ve svazarmovské éøe strýce Vojíøe v roce 80 pøijel chlop o nìkolik dní pozdìji a setkání s kámoši a krasem ho pøivedlo do tak extatického stavu, že veèer z nìj byl rumový ponor. Ještì se stihl zamilovat do slièné Rebarbory a když jsme ho za svítání našli na lesní cestì a transportovali zpìt do tábora, jen blábolil: „Báro, dej mi pusinku“. Inu, veselost nás provázela poøád. Mezitím byla založena Èeská speleologická spoleènost a v roce 83 David zjistil, že je možno vyjíždìt za oponu pøes Ministerstvo kultury. Tak jsme spolu vyjeli na pionýrskou akci na pozvání paøížských speleologù. Byla to výborná akce, bìhem níž jsme navštívili nìkolik významných rajonù a speleologických velièin. Zvoucí organizace mìla letní tábor v oblasti Causses v j. Francii. Slezli jsme s nimi nìkolik krásných propastí. Chlop se tam zamiloval do apartní jeskyòáøky a vždy, když jsme uléhali do stanu, rušil mi spaní dlouhými halucinacemi. Když jsme se louèili na nádraží v Montpellieru, chlop se úplnì klepal touhou a shánìl kvìtiny. Bylo však poledne. Tak alespoò, že musí Corinku políbit. Sama nás políbila oba. Milenou dìvu

44

se mu však nepodaøilo pozvat sem. Postupem èasu docházelo k fosilnìní nìkterých èlenù a kdysi tak bujará skupina pozvolna zanikla. V posledních letech upadala èinnost i nejaktivnìjších èlenù. Loni jsme se ale s chlopem domluvili a ve

staré (aè redukované) sestavì opìt vyrazili. Šlo nám to jak zamlada. Tož chlope, a i v další padesátce jsou ocelové traverzy vrbovým proutím proti Tvému pøirození. Ancha V.

LISTÁRNA A

KRÁTKÉ

ZPRÁVY

Gouffre Mirolda, Haute Savoie, Francie, 9. – 12.01.2003, -1733 m Úèastníci: Daniel COLLIARD (Cavernicoles) Pascal BOURDARIE (CAF Aix en Provence) Michil PHILIPS (CRPS) Carlos PLACIDO (URSUS et Dolomites) Michel Philips pøekonal koncový sifon a prozkoumal asi 600 m prostor s vodním tokem, 250 m po proudu a 300 m proti proudu. Další pokraèování opìt uzavøeno dalším sifonem.

Aktuální poøadí nejhlubších propastí podle Erica Elguera 1. Mirolda 1733 m (Francie) 2. Gruber/Voronja 1710 m (Gruzie) 3. Lamprechtsofen 1632 m (Rakousko) 4. Jean-Bernard 1602 m (Francie) 5. Cerro 1589 m (Španìlsko) 6. Liptovska/Cehi2 1533 m (Slovinsko) 7. Sarma 1530 m (Gruzie) 8. Pantyukhin 1508 m (Gruzie) 9. Huaulta 1475 m (Mexico) 10. Trave 1441 m (Španìlsko) Poznámka - vzhledem k tomu, ze pøesnost mìøení hloubky v podmínkách hlubokých propastí bude jen stìží lepší než ±1 %, tak jde o poøadí jen orientaèní.

45

Suchožlebské strasti Sluneèný svátek. Suchožlebští svalovci, slídíce stromovím, sbírají svìtlohlavé satany. Smažené servírují, slintajíce sežerou. Stáèí si svìtlého Samsona. Sud syknul! Smùla. Slavný stromolezec, sežraný sovìtskou samohonkou, strašidelnì skøehotá, slézaje starou sosnu. Správce statkù skupiny spekuluje: „Sbalí se spací sak sám?“ Suchožlebští starci sunou sami silnicí svaøovaný superdekl. Slunce svítí, sysli sadisticky souloží. Stokilový speleolog sbíhá spìšnì svahem. „Svážná spadla!! Sesuv!“ Starosta skupiny, seznámen se situací, stanovil strùjce sesuvu: „Sluhové socialismu! Soudruzi Strany!“ Speleologové startují samohyby, sbíhají se, svlékají, skáèou srdnatì støemhlav skružemi, sestupují sedm stupòù. „Stát!“ „Safra.“ „Sodoma!“ „Støílejte soudruhy samopalem!“ Smrkové stojky stály spolehlivì sedmnáct slunovratù. Spolehlivì shnily. Staèil slejvák. Seè sebeopatrnìji sestupoval sedmnáct setin století starý speleolog, staèila sekunda, strop se sesul. Spadly sloupky, skála, speleolog, stalalaktity, saze, salám, sopel. Sletìl sedmdesát stop. Svìtlo se sfouklo. Smrad. Sedí svinut, stehno samostatnì stoèeno, sanice sešrotována. Syká, skuhrá, smrká, smrt se smìje, shazuje su. Sám, spoután skalami, svìtu sebrán, smutnì skomírá. Suchožlebáci se sofistikovanì spojují se Suchožlebaèkami, svornì spìchají spadlému smolaøi sundat skály, seškrábat sintr, shrabat svinstvo. Senior speleolog skousnul spìšnì svaèinu – syreèek se sobím sádlem – senzaèní sousto... Stál stranou, srkaje

svaøené svatovavøinecké, sám se svým svìžím smradem. Skolil statný strom, sekerou spravuje stojky. Superjeskyòáø, superfotograf, supermalíø samouk sakruje, srší sprostými slovy – sexuologický slovník – slabota. Sysifovské samaritánské snažení se stává smysluplným – smažené satany skýtají svalùm strašlivou sílu, speciálnì svìraèùm. Samovolnì se svolavší semetriky skupinových starcù svornì sýèkují: „Sprostá slova sotvakoho spasí, skály se semknou, starci sejdou strašnou smrtí.“ Sanitka sviští silnicí. Soutok Svitavy, slévárna, strmý stoupák, Svážná studna, stop! Spadnutý spatøuje svìtlo svìta. Strašnì sedøený, sinalý, sotva slyšitelnì spílá sviòské speleologii. Sanitka startuje. Suchožlebská skupina sebrána strážci spravedlnosti, spoutaní speleologové sklesle sedí. Službukonající strážmistr sestavuje sáhodlouhý spis. Smutno Svážné studni – stojí sirá samotinká, skruže smutkem sedají. Soud se sešel. Stanovištì souzených sotva staèí. Smluvení soudci suše sdìlují: „Skutky speleologù shledal soud strašnými...“ Superjeskyòáø, slavný silou svojí slovesnosti, smìle stoupl, suverénnì spustil: „Staèí slavným soudcùm spìšnì sebraná suma?“ Soudci, shlédnuvše smotek stokorun, sladili své stanovisko se superjeskyòáøem (sedmý smysl?): „Svoboda speleologùm suchožlebské skupiny.“ Stateèní Suchožlebští se spontánnì smìjí, Svážná slaví, stojky staví. Strùjce zskazek suchožlebské speleologické skupiny

46

Z APOMENUTÉ

A

VÝZKUMNÉ

NETRADIÈNÍ POSTUPY

Dobrodružství skupiny s Vilémem Hordou z Kutné Hory Jiøí Prokop (ZO 6-18 Cunicunulus)

První setkání Je tomu již velmi dávno, kdy se naše skupina seznámila s tímto podivným èlovìkem. Prožila s ním jenom nìkolik akcí a jeho nìkolik návštìv, ale všechny stály za to! Vše zaèalo tím, že Kamila Komùrku navštívil ve støední škole, kterou Kamil v té dobì navštìvoval, uprostøed vyuèování nìjaký cizí èlovìk a nechal si ho zavolat z hodiny. Pøedstavil se jako Vilém Horda, zamìstnanec muzea v Kutné Hoøe a pozval skupinu do Kutné Hory na exkurzi podzemí. Kamil za skupinu pozvání pøijal a na schùzi oznámil, že je mu kolem padesátky a že zve skupinu na návštìvu. A tak tedy dne 28. 12. 1981 se uskuteènila první návštìva výše jmenovaného v Kutné Hoøe. Akce se zúèastnili tito èlenové: Jirka Prokop, Kamil Komùrka, Roman Zajíc, Miloš Kubišta, Jirka a Mirek Langovi, Slávek Javùrek, Jarda Novotný, Milan Bláha, Jarda Pokorný, Zbynìk Obrdlík, Vašek Kalný, TomᚠTichovský, Petr Dundáèek a Jindra Koèka. Celou cestu Kamil všechny napomínal, aby se chovali slušnì, že pan doktor je starší vážený èlovìk, a není ostuda! Když skupina došla k jeho domu v Zemanovì ulici, vybìhla náhle z domu pøihrblá postava s rádiovkou a ohromným kocourem v náruèí. Byl to on! “Pøedstavuju vám svého kocoura,” zaskøehotal, “jmenuje se Uhlíèek. A já jsem Vilém Horda z Kutné Hory. Hned jsem tady,” dodal a zmizel v domì. Vzápìtí se pøiøítil s ošatkou potluèených, ošklivých jablek a nutil skupinu, že je musí všechny sníst. Náhle

se ve dveøích objevila Hordova matka a zahartusila: “Kluk jeden, vybìhne jen tak ve svetru!” Horda na to odbìhl a potom se objevil v pøedpotopním kabátì až na zem a zavelel: “Jdeme!” A tak skupina vyrazila nic netuše na strastiplnou cestu s blesku rychlým prùvodcem Hordou. První zastávka byla u polorozboøeného domu, kde prùvodce upozornil na zvláštní trámoví. Zakonèil slovy: “Tento dùm pochází patrnì z patnáctého, šestnáctého, nebo sedmnáctého století.” Potom skupinu zavlekl do muzea a donutil všechny u pokladny zakoupit imitace Kutnohorských grošù. A potom vše zaèalo! Nejprve vlekl skupinu prùvodce køovím a trním, potom do kopce a z kopce, až se ocitli naèerno v objektu nìjakého podniku a tam nahnal skupinu do nìjaké štoly, o které nevìdìl jak se jmenuje, ani jak je dlouhá. Potom pokraèovalo utrpení v lesích za Kutnou Horou. Pøelézali nejstrmìjší kopce, aby vzápìtí nakoukli do pìtimetrové díry a v dobì, kdy poslední èlenové do ní lezli, pádil již Horda s ostatními pryè. Skupina lezla pøes zasnìžené kopce, aby pøes nì vzápìtí pøelézala bezúèelnì zpátky a dál pøes potoky, skrz závìje poøád dál! Brzy skupina zjistila, že se zrovna škrábala pøes kopce, pøestože dole vedla kratší a pohodlná cesta. Ale nebyl èas nad nièím uvažovat. Rychlému prùvodci se dalo stìží staèit. Jednou nemohl najít smìr a chodil poøád dokola, takže první èlenové se blížili kruhem k posledním a najednou šup a prùvodce byl v prachu. Všichni se rozhlíží kde je, v tom najednou Horda vybìhne z houští, prolétne pìt metrù od skupiny a na druhé

47

stranì zase zmizne. Ještì se to asi dvakrát opakovalo, potom div do skupiny nevrazil a zaradoval se, že se koneènì našli. A tak zaèaly první utajované výbuchy smíchu, ale to ještì nebylo nic, proti tomu, co následovalo dál! Potom se skupina dostala po mnoha dalších útrapách ke štole Antonína Paduánského, jejíž délku skvìlý prùvodce odhadl na 1,5 až 4 kilometry. Øka, že jí má celou prolezlou, vyzval všechny ke vstupu. Štola byla nádherná, na stìnách bìlostné sintrové náteky a na zemi se nacházely volnì krásné krystaly køemene. Když došli na konec štoly, zeptal se prùvodce, kudy se dostanou ven. Skupina vyvedla Hordu ze štoly a Horda místo vdìku rozhodl, že se všichni pøebrodí øekou na druhou stranu. Bylo asi 15 stupòù pod nulou a øeka vypadala hluboká, ale Horda už urèil sedm lidí v holínkách, kteøí se pøebrodí první. Všem sedmi bìhem chvíle voda pøetekla pøes holínky a ozýval se hrozný øev. “Je tam hodnì vody,” usoudil Horda, my pùjdeme jinudy.” A už se øítil pryè na druhou stranu a ostatní chtì nechtì za ním. Marnì volali, že musíme poèkat, až ostatní pøebrodí øeku zpìt, Horda hnal dále. A tak jich bylo o sedm ménì. Nakonec zase skonèili u øeky. Nedá se nic dìlat, teï už jí musíme pøebrodit všichni, rozhodl a vrhnul se první do vln. Ostatní ho s hrùzou následovali, ale ne každému se podaøilo pøebrodit. Èást lidí zùstala uvìznìná na ostrùvku, ve snaze si v mrazu nenabrat do bot a jen Horda, Míra Lang, Kamil a Pavel pøebrodili na druhou stranu. Horda v rychlosti vyždímal ponožky a kalhoty a prchal se zbytkem kamsi do kopcù. Míra ještì staèil uvìznìným kamarádùm na ostrùvku zamávat na rozlouèenou. Ostatní se tedy za cenu menšího promáèení pøebrodili zpìt a rozhodli se pokusit pronásledovat prùvodce z druhého bøehu. Zbylo jich již jenom pìt. Když se vyškrábali na nejvyšší kopec kvùli orientaci, uslyšeli z dáli køik. To si jich všimlo prvních sedm ztracených èlenù. Po pøivítání bylo rozhodnuto šíleného prùvodce za každou cenu dohonit a zachránit naše tøi èleny z jeho spárù. Jindra Koèka zrovna probíral varianty, co s nimi Horda asi udìlá. Jestli je uštve, utopí, spadnou ze skály. “Ale rozhodnì se nakonec vrátí sám!” doplnil Sláva Javùrek. A vtom se dole, hluboko pod kopcem na cestì vynoøila shrbená postava, která nosem brousila zem a pádila nìkam pryè. Ano, byl to Horda a sám! Po záchvatu smíchu, který následoval, pádili èlenové dolù, najít a zachránit zbývající tøi ztracené. Pouze ètyøi èlenové, kteøí nejvíc drkotali zubama,

pronásledování vzdali a šli nìkam promáèení hledat Kutnou Horu. Kamil, Míra a Pavel byli nalezeni na jedné louce, kde se jim Horda ztratil. Bìhem krátkého rozhovoru se najednou odnìkud vyøítil prùvodce, zaradoval se a hnal skupinu dál. Vybíral ještì horší cesty, než pøedtím a místa vzdálená padesát metrù navštìvovali tøistametrovým obloukem v závìjích a trní. Potom došli k rybníku, kde sotva pletli nohama. Prùvodce vyhnal dva lidi na rybník, aby zjistili sílu ledu. Když již byli dost daleko, rozmyslel se a zaèal pádit na druhou stranu a ostatním nezbylo nic jiného, než se pustit za ním. Jak oba prùzkumníci na rybníce volají a mávají rukama a poèká, to urèitì nevnímal. Lítostivým pohledem všichni míjeli ceduli, která ukazovala smìr Kutná Hora na opaènou stranu, než se prùvodce øítil. Najednou s prvníma zmizel v zatáèce a Jindra podotkl, že by se moc nedivil, kdyby se náhle objevily krvavé šlápoty. A ty se opravdu po chvíli objevily. Sice s ulehèením poznali, že jsou nejspíš z poranìné srnky, ale dùvìru v prùvodce to nepodpoøilo. Kamil podotkl, že Horda je jako dìdeèek Høíbeèek z Mrazíka, že udìlá cililink a už je nìkde jinde. Všichni mu ale oponovali, že je to spíš nìjaký zlý permon, který všechny uštve a znièí. Tomu vše nasvìdèovalo, protože poslední již padali vysílením. Prùvodce je musel nìkolikrát pobídnout k rychlejšímu tempu. Nepatrná chvilka odpoèinku byla až u nìjaké pøehrady, o které se prùvodce rozpovídal a ukonèil výklad tím, že hráz je opaènì vydutá, což nemá v republice obdoby. Nad hrází vedla v celé délce møíž a tu poruèil prùvodce všem pøeruèkovat na druhou stranu. Když již všichni viseli na møíži, sám nìkam zmizel a za chvíli se objevil na druhé stranì døív než skupina a volal: “Pøátelé, rozpomnìl jsem se, že je zde zkratka.” Když všichni slezli a tøeli si na kost zmrzlé ruce, prozradil Horda blahosklonnì, že dalším cílem cesty budou magnetovcové doly u Malešova. Šlo se dál, až se asi dvacet metrù pøed skupinou v køoví jevilo cosi jako doly. Ale prùvodce najednou uhnul do nejvìtšího houští po levé stranì a vìtšina ho slepì následovala. Poslední tøi zarazil Jindra Koèka se slovy: “Poèkáme támhle u toho dolu, ten blbec tam urèitì pøíde.” A opravdu. Sotva se Jindra s Jirkou Prokopem a Kamilem Komùrkou nasvaèili, ozval se pøed nimi praskot a Horda byl s ostatními zde. Je pravda, že zde nyní èásteènì odèinil pøestálé útrapy. Chodby velikých profilù, kolmé a svážné šachty a kolem haldy. Lana skupina sebou nemìla, ale prolezla

48

alespoò co se dalo. Horda nezapomnìl tøi lidi strèit do ledové vody v jedné štole a pobízel je, a se dojdou podívat alespoò za zatáèku. “Sám jsem se tam nikdy nedostal,” volal vzrušenì, ale vody bylo ve štole opravdu moc a tak to ke Hordovì nespokojenosti vzdali. Když vylezli ven, krásnì se z nich kouøilo a bìhem chvíle mìli z kalhot neohebný pancíø. Mezi nimi Pavel Køivánek, který naøíkal, že to urèitì nepøežije. Bylo to hrozné, ale stejnì všichni breèeli smíchy, když se ti tøi dali do pohybu a nemohli pøi tom ohýbat nohy. Horda v tom navrhl jako další stanovištì doly na rumìlku, ale všichni o pøekot zaèali køièet, že chtìjí k nejbližší hospodì. “Je to ale škoda, pøátelé,” øekl Horda smutnì, “dùl je nedaleko, ale podøizuji se vìtšinì.” A potom prùvodce skupinu vedl zasnìženou polní cestou. Byla tam tak vysoká vrstva snìhu, že se v nìm lidi úplnì ztráceli. První v èele pracnì proráželi cestu a všichni mìli sníh v rukávech, za krkem, všude. To už si Pavel lehl na zem a rozhodl se, že tady umøe. “Pavle vstávej, zmrzneš,” volali na nìj, ale nebylo to nic platné. A tak ho museli zvednout a dva ho vlekli mezi sebou. Netrvalo dlouho a k Pavlovi se pøidal Dundy. Byl nejvyšší èas, že se skupina doškrábala na silnici. To už sotva stáli na nohou úplnì všichni. Nedaleko na pravé stranì byla nìjaká vesnice a tak k ní všichni z posledních sil klopýtali. Nikdo už nedbal Hordova volání, že

Malešov se zastávkou je na opaènou stranu. Když skupina otevøela dveøe hospody, hostinská jen øekla: “Kristapána” a hned srážela židle kolem kamen. Nezeptala se ani co budou chtít a rovnou vyhrkla: “Èaj, nebo grog?” A nìjaký místní se chechtal, že se vrací Amundsen s výpravou. Když skupina rozmrzla, èekalo jí další pøekvapení. Jirka, Miloš a Kamil si pøisedli k místním a nìkteøí z nich znali Hordu. Øíkali, že se døíve jmenoval Karel Cicvárek. S jedním z nich prý byl dokonce ve stejném podniku zamìstnán. Ale Horda chodil do práce jak se mu zachtìlo a kdy se zrovna probudil. Vysvìtloval, že není zdravé pøerušovat násilnì spánek. Jednou pøišel velmi pozdì a zdùvodnil to, že mu umøel králík a musel mu vystrojit pohøeb. A když se to zanedlouho opakovalo, zavolal na nìj zamìstnavatel VB. Tìm potom vysvìtloval, že cestou sledoval na Královské haldì milostný rej veverek. A na to Hordu z práce vyhodili. Nyní prý prodává v muzeu vstupenky. A potom odjela skupina již bez úhony domù, Horda se s ní louèil na nádraží s pøáním, a zase brzy pøijedou. Spousta èlenù byla potom nemocná a všichni vzpomínali dlouho na první spoleènou akci s prùvodcem panem doktorem Karlem, Vilémem, Hordou, Cicvárkem. Pokraèování pøíštì ...

49

L ITERATURA, RECENZE

Pokorný Karel (2003): Hrad a chodba tajná…..181 stran. BB Art. Praha ISBN 80-7341033-8. Kniha bìžného formátu tištìná na dobrém, køídovém papíøe nese podtituly „Teorie-spekulace-fantasieskuteènost“ a „dosud nejobsáhlejší pokus o podchycení této tématiky“. Autor je pùvodem rytec not, pozdìji typograf, dále zakládající èlen Klubu vojenské historie. Kniha je zamìøena na historické podzemí a to zejména hradní a vojenské. Úvodní kapitoly jsou znaènì obecné, zmiòují existenci podzemí na øadì domácích i zahranièních lokalit jako je Zvíkov, Dìvín u Ralska, Velké Meziøíèí apod. Zajímavé jsou (pøevzaté) plány podzemí opevnìného kostela v Kurdìjovì na Bøeclavsku, Bechynì apod. Knihu doprovázejí barevné fotografie prùmìrné, obèas lepší, vìtšinou však horší úrovnì, než s jakou se setkáváme napø. ve Speleofóru. Kniha pøedstavuje struènou, spíš neuspoøádanou smìsici lokalit, postøehù a nápadù, má velmi neúplnou bibliografii. To je dáno požadavkem nakladatele na ètivost a populární publikaci, která osloví vìtší množství ètenáøù. Autoøi jsou v takovýchto pøípadech sp횠 vazaly nakladatelù. O knize jsem mluvil s nìkolika lidmi, kteøí ji chválili jako dobrý úvod do problematiky, ètenáøi Krasové deprese se však budou spíš tìšit na další èíslo svého periodika.

podaøilo dát dohromady nezvykle amatérskou knihu s nezvládnutým grafickým layoutem a nic neøíkajícími popisky typu „Fragment parkovej fontány“. Textovou úroveò knihy dosvìdèují vìty jako je: „Slovenský kras to jsou nejenom jeskynì a propasti, ale i vzácné a rozmanité rostliny a živoèichové“. Knihy o krasu se vydávají tak obtížnì, na Slovensku dokonce dvojnásob, a pøesto si nìkdo dovolí vydat polovièní šmejd s banálním textem, ale s obrázky, které by v jiné publikaci pùsobily skvostným dojmem. Adamoviè J. a Cílek V. eds. (2002): Železivce èeské køídové pánve. Knihovna ÈSS 38, 172 stran. ISBN 80-85304-76-7. Praha. Obvyklá šedá publikace byla financována z grantu MŽP. Hustì psané, hutné až katalogové texty rùzných autorù seznamují s hlavními lokalitami železivcù na Kokoøínsku, Èeskolipsku, v Lužických horách, Èeském ráji, na Broumovsku a dalších místech. Svazek je uzavøen shrnutím nových poznatkù o feritizaci a velmi dùležitým pøekladem starší, klasické práce B. Müllera o vlivu proželeznìní a prokøemenìní na pískovcovou krajinu. Sborník obsahuje desítky obrázkù a mapek. Výhody: základní, shrnující dílo o dané tématice, jeden z dùležitých pøíspìvkù k pískovcovému fenoménu, prùvodce po lokalitách, první dílo svého typu navazující na pøedešlý sborník o železivcích, údiv nad množstvím lokalit a tvarù železivcù. Nevýhody: špatnì reprodukované fotky a nìkolik mapek na samé hranici èitelnosti. Grafické podklady byly dodány v dobré kvalitì, ale nekvalitní prací M. Hlaváèe byly

Buzinkay A. (2001): Kras. Rožòava a okolie. 110 stran. Vertikal. Rožòava. ISBN 80-968624-0-5. Jedná se o tzv. reprezentativní obrazovou publikaci velkého formátu, na níž se úèastnilo 10 fotografù. Z jednotlivých fotografií, jež mnohé jsou krásné, se

50

znehodnoceny. Poté bylo vydáno dalších sto kusù sborníku v lepší úpravì, ale nepozorností sazeèe došlo k dalším chybám. Obìtavý a peèlivý J. Adamoviè nejprve málem skoèil z okna (1. patro), pak pøizabil druhého editora (V. Cílka), který mu nabídl Knihovnu ÈSS jako publikaèní médium a dále uvažoval o zapálení nakladatelství. Ještì bych rád dodal, že vzhledem k tomu, že o grant MŽP žádal V. Cílek, tak je uveden jako jeden z editorù, ale ve skuteènosti témìø veškerá práce byla odvedena J. Adamovièem.

rozšiøování mostu nad Rùžièkovou roklí pod barrandovskou magistrálou byla objevena deprese, pravdìpodobnì krasového pùvodu, která smìøuje asi 20 m pod dno údolí. Leick A. (2002): GPS Solutions. Springer-Verlag. Jedná se o nový èasopis, ètvrtletník, který se zabývá všemi možnými aspekty využívání globálního pozièního systému. Viz též http://link.springer.de/doi/ Žák K. (2002): Zamìøení vchodù jeskyní a další mìøické práce v údolí Berounky v Èeském krasu. MS, 25 stran. ÈGS. Praha. K. Žák se spolupracovníky podniká neobvyklou a velmi potøebnou akci. Sestavuje katalog všech jeskyní Èeského krasu – zatím jich je asi 630, to je asi o 200 víc, než bylo v pùvodní evidenci AOPK respektive ÈSS. Kromì toho zamìøuje údolí Berounky v širším okolí Srbska, tak aby bylo možné vynést veškeré jeskynì do jednoho plánu. O první fázi tohoto nároèného projektu informuje pøedložená zpráva. Není urèena ke zveøejnìní, protože obsahuje GPS koordináty jeskynních vchodù.

Slovenský kras 2002, XL. Liptovský Mikuláš. ISBN 80-88924-19-7. Kvalitní, standardní sborník pøináší práce o jeskyni Zápo¾ná, Mošnické jeskyni, tmavých laminách v Domici (jsou starší, než se myslelo), o hydrologii silicko-gombaseckého systému a další, zejména regionální zprávy. Sborníku schází drobné zprávy, zajímavosti a aktuality, ale udržuje si dobrou úroveò a hlavnì vychází. Balák I. et al. eds. (2002): Speleologický prùzkum a výzkum v chránìných oblastech. 163 stran. 400 ks, Vydala Správa CHKO ÈR. Sborník IX. Mezinárodní školy ochrany pøírody krasových oblastí pøináší 40 pøíspìvkù týkajících se zejména Amatérské jeskynì a rùzných metodik výzkumu a dokumentace jeskyní a to nìkdy jako úplné èlánky a jindy jenom jako abstrakty. V této smìsce si èlovìk vždycky najde nìco, co jej zaujme.

Baroò I. (2002): Podzemní dutiny jako indikátory svahových pohybù. MS, celkem i s pøílohami 30 stran. PøF MU. Brno. Nepublikovaná zpráva pojednává o sesuvných oblastech ve Vsetínských vrších (zejména lokality Vaculov-Sedlo, Kobylská, Køížový vrch, Kopce u Lideèka), ve kterých se objevují drobné svahové dutiny. Zpráva má vìtší význam z hlediska svahových pohybù než pseudokrasu.

Nìmec J. ed. (2003): Prokopské a Dalejské údolí – pøírodní park. 144 stran. Consult. Praha ISBN 80-902132-4-3. Praha. Kniha pøináší pøehled živé a neživé pøírody významného pøírodního parku, v jehož rámci existuje øada krasových dutin. Texty považuji za kvalitní, nìkteré obrázky by byly nádherné, kdyby se je podaøilo adekvátnì vytisknout. Editorovi a autorùm se podaøilo sehnat velké množství archivních pohledù, které knihu významnì obohacují (úplnìjší recenze je uvedena in Ochrana pøírody 58,5). Na tomto místì potøebuji doplnit dvì vìci, které se do knihy již nedostaly. První je nález SJ kalcitové žíly, na kterou jak již víme, jsou vázány nìkteré významné krasové jevy. Tato žíla vystupuje v malém odkryvu za železnièním pøejezdem nad vojenským objektem a smìøuje do zadního cípu prokopského lomu, kde leží nìkolik jeskyní. Druhá vìc je ta, že pøi

Journal of Cave and Karst Science. December 2002, 64,3. NSS. Toto èíslo obsahuje dosti dùležitý pøíspìvek o vývoji krasu v oblasti Tennengebirge v Rakousku (zhruba u Salzburgu), který mùže napomoci i pøi hodnocení krasových oblastí Slovenska, které leží na podobném, alpsko-karpatském tektonickém základu. Poèátek vývoje krasu je dán v oligocénu, ale rozsáhlý horizontální fluviokrasový systém se vyvíjí až v miocénu. Další klíèové období se týká pøelomu pliocénu a kvartéru. Z dalších pøíspìvkù mì zaujala zpráva o velkém jeskynním øícení, které se v Jones County v Iowì odehrálo koncem glaciálu, což má mnoho analogií ve støedoevropských krasových oblastech, kde sedimenty pozdního glaciálu jsou charakteristicky tvoøeny mohutnými zøícenými

51

bloky.

hladinou moøe. Jinak to je velmi pìkný èasopis, který si kvalitou informací nezadá s jakýmkoliv západním periodikem.

Cave and Karst Science 29,1, 2002. The Transcactions of the British Cave Research Association. Vùbec nejdùležitìjším èlánkem tohoto èísla je práce Ivo Baronì o vzniku propastí Slovenského krasu. Ukazuje, že vìtšina propastí vzniká následkem koroze skapávající vodou. Znamená to, že takovéto propasti asi nejsou napojeny na žádný horizontální krasový systém, ale konèí (i kdybychom vykopali všechny sedimenty) úzkými, zkrasovìlými spárami. Nevedou nikam! Další èlánky se týkají krasu na Madagaskaru a nìjakých broukù v podzemí jeskyní a dolù na The Isle of Man v Irském moøi.

Spelunca 87,3, 2002. Popisované lokality: Vaucluse, Laos a zejména nádherný kras Patagonie na Isla de Madre Dios. Podle zábìrù se jedná o jednu z nejkrásnìjších krasových oblastí svìta. Geomicrobiology Journal 18, 2001. Toto monotématické èíslo se týká mikrobiálních reakcí v jeskyních, které (jak se zdá) jsou všudypøítomné. Jsou indikovány organickými vlákny (filamenty), tvoøenými rùznými minerály vèetnì Fea Mn-hydroxidù.

Caves and Caving 92, 2002, BCRA. Dvì zajímavé vìci: LED revoluce pokraèuje vývojem bílého svìtla a èlánek o historii proutkaøení (to je nìco jiného než proutnictví).

Rùzné èlánky a práce: Záhrubský K. (2003): Možnosti využití izotopù uhlíku 14C a 13C v hydrogeologii Èeského krasu. 136 stran, doktorská práce. PøF UK. Praha.

Jaskinie 3,28. 2002. V oblasti Latium v Itálii byla zkoumána nejhlubší podvodní jeskynì svìta, kde bylo zatím dosaženo hloubky 392 m pod hladinou zatopeného závrtu Pozzo del Merro. V hloubce 370 m byla namìøena neustále se zvyšující teplota vody (17° C). Ve vodì byly nalezeny stopy síranù, takže se pravdìpodobnì jedná o termální (hydrotermální) jeskyni, jejíž vývoj je dáván do souvislosti s mohutným vulkanickým centrem Monte Albano, který leží asi 30 km od lokality. Rovnìž izotopová analýza vody odpovídá termám lázní Acque Albule usazujícím mohutné polohy travertinu. Do této hloubky se již nedá ponoøit na zadržený dech, takže k prùzkumu byla využita ponorka ROV – Remote Operating Vehicle Mercurio, která nejprve pronikla do hloubky 210 m. Pozdìji zde byl nasazen Hyball 300, jehož døívìjší model byl využit pøi prùzkumu Hranické propasti. Ten pronikl na samé hranice svých možností do 310 m, díra však pokraèovala dál. Takže sami Italové zkonstruovali další ponorku nazvanou Prometeo, která se dostala nejenom 392 m hluboko, ale také do nejnižšího známého místa na Zemi – leží 224 m pod

Bosák P., Pruner P. a Kadlec J. (2003): Magnetostratigraphy of cave sediments: application and limits. Stud. Geophys. Geod. 47, 301-330. Prague. Jankovská V., Chromy P., Nižnianska M. (2002): Šafárka – first paleobotanical data of the character of Last Glacial Vegetation and landscape in the West Carpathians. Acta Paleobotanica 42,1, 39-50. Kadlec J. et al. (2002): Stáøí a geneze sedimentù v Šošùvské jeskyni. Acta Mus. Mor., Sci. Geol. LXXXXVII, 229-243. Brno. Kadlec J. a Táborský Z. (2002): Terciérní jeskynní sedimenty v lomu Malá dohoda u Holštejna v Moravském krasu. Geol. výzk. Mor. Slez. V roce 2001, 30-32. Brno. (Ve stejném èísle jsou další dva èlánky o Moravském krasu: Hostìnice a Hádecké údolí).

Anorganické suroviny doby kamennej S pozùstatky po èinnosti našich vzdálených pøedkù se setkáváme velmi èasto v jeskyních. To je také dùvodem proè se domnívám, že je užiteèné

informovat naší jeskyòáøskou veøejnost o publikaci vydané na konci loòského roku na Slovensku. Monografii Dušana Hovorky a Ludmily Illášové

52

keramických nádob, i surovinám keramickým, a popisu anorganických barviv v dobì kamenné používaných. Pátý (15) vìnují kovùm z archeologických nálezù (zlato a mìï), i když i tato èást vychází z výsledkù konkrétní badatelské práce, je oproti pøedchozím podstatnì chudší. Ostatnì základní informace a problematika keramických surovin i kovù zpracovávaných v neolitu a paleolitu je velmi užiteèná a lze oèekávat, že se jí dostane v budoucnosti více pozornosti. Za zpracování si oba autoøi zaslouží pochvalu. Vìøím, že jejich práce bude sloužit jako studijní materiál pro všechna významnìjší evropská archeologická pracovištì. Škoda jen, že anglický souhrn je pouze tøináctistránkový.

Anorganické suroviny doby kamennej vydala Universita Konštantina Filozofa v Nitøe. (2002). Jde o velmi užiteènou pøíruèku nejen pro archeology, ale i celou geologickou veøejnost a jeskyòáøe zvl᚝. Oba autoøi se problematikou petroarcheologie zabývají øadu let a v publikaci sumarizují a kriticky hodnotí nálezy slovenských archeologických artefaktù v kontextu Evropy. Publikace o rozsahu 190 stran má 16. kapitol, je èlenìna do pìti samostatných, nicménì na sebe navazujících celkù. V prvním (kapitoly 1 – 4) je kromì obecné charakteristiky „doby kamenné“ diskutována i souèasná úroveò poznání paleolitu a neolitu na slovenském území. Jako druhé následuje Typologické èlenìní kamenných nástrojù (5 – 9) s kratièkou charakteristikou materiálního pùvodu a první informací o diferenciovaném využívání surovin pro výrobu kamenné industrie. Tøetí, hlavní èástí, je podrobný popis surovin (10 – 12) používaných k výrobì štípané, hlazené a broušené industrie. Uvádìny jsou petrologické popisy hornin tvoøících konkrétní zkoumané artefakty ze slovenských naleziš doplnìné analytickými daty a øadou fotografií mikroskopických i jednotlivých studovaných nástrojù. Ètvrtý (13 – 14), autoøi se struènì vìnují, na základì rozboru støepù

Publikaci doporuèuji všem zájemcùm, profesionálùm i amatérùm. Vzhledem k tomu, že se k nám tato monografie Anorganické suroviny doby kamennej bìžnì do knihkupectví asi nedostane, zjistil jsem, že si jí lze objednat prostøednictvím Pøírodovìdecké fakulty University Konštantina Filozofa v Nitøe – Tøída A. Hlinku 1, 949 74 Nitra, e-mail [email protected] Ivan Turnovec

Inzerce 1) Prodám: 2 ks Cassida pøilby - laminátové /Tvar Pardubice/ úplnì nové, vel. è.2, èervené – á 250,- Kè. (Pokud na Vás nespadne 2 t šutrák, tak menší jistì vydrží...)  2) Starší kombin. žárovkové Petzl svìtlo s piezo hoøákem vè. helmy. A další drobnosti, napø. karabiny! Levnì! Zavolejte...  Jarda Veselý Tel. 737233720; e-mail:  [email protected]

53

Pokyny pro autory aneb jak nám pomoci Jako již tradiènì si dovolujeme pøipomenout, jak postupovat v pøípadì, že budete mít zájem poslat nám svùj pøíspìvek. Pøeètení tìchto øádkù a postupování podle nich je totiž jediný zpùsob, jak nám úèinnì pomoci v naší nelehké práci. V prvé øadì mít tvùrèího ducha a nìco hodit na “papír“. Avšak na “papír“ v uvozovkách, protože vzhledem k našim èasovým možnostem bychom se rádi vyhnuli pøepisování textù do poèítaèe. Dnes už snad každý má ve svém okolí nìkoho, kdo mu pøípadnì text do digitální formy pøepíše, když nemá tuto možnost sám. Používejte, prosím, nìkterý z bìžnìjších textových editorù. Jako první nech je v textu uveden název pøíspìvku a hned pod ním jméno autora(ù), popø. skupinová pøíslušnost. U pøíspìvkù zásadnìjšího významu by mìlo být na závìr uvedeno shrnutí (summary) v anglickém nebo alespoò èeském jazyce. Pokud máte nìjaké obrazové pøílohy (perokresby, mapy), mìjte na pamìti, že budou zmenšeny vìtšinou do formátu A5 (výjimeènì na dvì strany A5, tedy A4), a proto použijte radìji vìtší písmo. Podle potøeby by na pøílohách nemìly chybìt: oznaèení severu, mìøítko, lokalizace a legenda.

Perokresby formátu A4 skenujte èernobíle!! (1-bit black and white !!) na 200 dpi, menší pak na 300 dpi. Ukládejte ve formátu *.tif nebo *.bmp. Fotografie bìžné velikosti skenujte v odstínech šedé (8-bit grayscale), tedy ne barevnì, a to s rozlišením 200 dpi. Diapozitivy pak s rozlišením 1200 dpi. Takto zpracované podklady pak pošlete elektronickou poštou Vaší nebo Vašich pøátel na emailovou adresu: [email protected] nebo v nejhorším poštou na adresu: Jan Vít, Mathonova 38, 613 00 Brno (radìji nedoporuèenì – vznikají zbyteèné složitosti s pøevzetím). Pøípadné dotazy spojené s pøípravou je možné konzultovat tamtéž. Dùležité je i uvedení kontaktní adresy nebo tel. èísla autora, kde je možné konzultovat pøípadné problémy. Dùležitou vìcí je i pøípadný nesouhlas s uveøejnìním pøíspìvku na webových stránkách. Pøíspìvky jsou vítané celoroènì a budou zaøazené hned v nejbližším možném termínu. Obzvláštì vítané jsou vtipné nebo i vážné perokresby z jeskyòáøského dìní a fotografie „na výšku“ na èelní stranu èasopisu.

54

OBSAH OD REDAKÈNÍHO „KRÝGLU“ (ÚVODNÍK) ................................. 1 AKTUÁLNÍ INFORMACE ........................................................... 2 Zprávy z pøedsednictva .............................................................................................. 2 Informace o výstavì .................................................................................................. 2

DOMÁCÍ LOKALITY ................................................................ 3 Kvìtnové povodnì v Moravském krasu /May floods in the Moravian Karst/

Jan Flek ........................................................................................................................................................ 3

Hydrologické vyhodnocení povodnì v kvìtnu 2003 ve Sloupu a jeho blízkém okolí /Hydrologic evaluation of flood on May 26th, 2003 in Sloup village and its close surroundings/

Ivo Dostál ..................................................................................................................................................... 6

Jeskynì Na Javorce – 10 let výzkumu

Jiøí Dragoun – Jiøí Vejlupek (ZO 1-11 Barrandien) ..................................................................................... 9

Historie výzkumu a struèný geologický popis jeskyní Na Javorce u Karlštejna /Research history and geological description of caves „Na Javorce“ near Karlštejn, Bohemian Karst)/

Karel Žák .................................................................................................................................................... 11

ZAHRANIÈNÍ AKCE ............................................................... 15 Julské Alpy 2003

Radko Tásler (ZO 5-02 Albeøice) ............................................................................................................... 15

Oparara Basin, Kahurangi National Park

Jiøina a Miloš Novotní (ZO 1-11 Barrandien) .......................................................................................... 17

PSEUDOKRAS A HISTORICKÉ PODZEMÍ ................................... 19 Jeskynì u skalního okna a Trojvchodová jeskynì - nové pseudokrasové jeskynì v Brdské vrchovinì /Cave at Rocky Window and Cave of Three Entrances – new pseudokarst caves in the Brdy Upland/

Jan Albrecht (Krasová deprese) – Roman Mlejnek ( ZO 5-07 Antroherpon) ............................................ 19

Jeskynì ve slepenci na Žïáru u Rokycan /Caves in conglomerates on the Žïár Hill near to city of Rokycany (W. Bohemia)/

Václav Šastný ............................................................................................................................................ 20

Pseudokrasová jeskynì Pod Sekankou u Štìchovic

Václav Cílek ............................................................................................................................................... 21

55

Podzemní tìžba kštelu v okolí Hrádku u Rokycan /Underground sandstone mine in surroundings of Hrádek u Rokycan/

Václav Šastný ............................................................................................................................................ 22

Vojenské podzemí na chorvatském ostrovì Lošinj /Military underground on Lošinj Island (Croatia)/

Jiøí Sobotka (ZO 6-18 Cunicunulus) .......................................................................................................... 23

Pseudokrasové a drobné krasové tvary na Kapverdských ostrovech /Pseudokarst and small karst forms on the Cape Verde Islands/

Jan Vítek ..................................................................................................................................................... 26

TROCHA HISTORIE ............................................................... 30 Dva pøíspìvky k historii Amatérské jeskynì

Hugo Havel (ZO 6-21 Myotis) ................................................................................................................... 30

První historický sestup do propasti Macocha

Jan Flek ...................................................................................................................................................... 34

TECHNIKA A ZPRÁVY SZS ...................................................... 37 Porovnání èeských lan pro speleologii II. èást

Mojmír Záviška ........................................................................................................................................... 37

Intoxikace oxidem uhlièitým ve speleologii

Milan Geršl1 (ZO 6-23 Aragonit) – Marek Vitovják2 (ZO 7-02 Hranický kras) ....................................... 37

VÝROÈÍ A VZPOMÍNKY .......................................................... 41 Fernand Petzl, speleolog a vynálezce, zemøel ve vìku 91 let ................................... 41 Oslavenci ze ZO 1-11 Barrandien ............................................................................. 43 David padesátníkem

Radko Tásler ............................................................................................................................................... 43 Vzpomínky na mládí dra Havlíèka ............................................................................ 44

LISTÁRNA A KRÁTKÉ ZPRÁVY ................................................ 45

Gouffre Mirolda, Haute Savoie, Francie, 9.-12. 01.2003, -1733 m .......................... 45 Aktuální poøadí nejhlubších propastí podle Erica Elguera ....................................... 45 Suchožlebské strasti .................................................................................................. 46

ZAPOMENUTÉ A NETRADIÈNÍ VÝZKUMNÉ POSTUPY ................. 47 Dobrodružství skupiny s Vilémem Hordou z Kutné Hory

Jiøí Prokop (ZO 6 - 18 Cunicunulus) ......................................................................................................... 47

LITERATURA, RECENZE ........................................................ 50 Anorganické suroviny doby kamennej ...................................................................... 52

56