{g?erd
v
ar
.Um11 ťrazaK
vpád
rýmu
P r o d n e š n í h o č I o v ě k a , p o k u d n e n í z ] i o v n ' ač t e n á ř e m p o e z Í e , n e n í v erš o v aný pro jev už v říkadlech,která
odr nysIitelný
od r ýmu. Bylo tomu tak.
1 - ' o z n á v a 1z a d ě t s k ý c h l e t
zapamatoval a pozdějÍ třeba
a která
i zopakoval u vlastních
sÍ
dětí,
bylo tomu tak Í v písních nejrůznějšího druhu,které slýchal a j Í m : ís e n a u č í l , s t e j n ě s e z n á rlril a z nic hž s i
jako v básních,s nimiž se ve šlto}e
aspoň někter é ůr yvky podr žeI v pti r n ě ti ,
n e z říc ] k a prá v ě dík y r ýnu.
V tom ge ostatně
r noder ní ělo.'ě k
n e l iš . . ' o d řa dy generací
svých svých př edků. Jenom naň iraví c
d o r á ží rý m z re$ lanních
i
jj .ných sloganů a pod1e j eho lrstr o-
jení llříjerrně čj- méně příjemně,a1e s tá le
zatl
n a k a ž d é mk r o k , } ' , z e
no v ý c h a nóv ý c h skla<]eb v podání populár ních
z pě.. áků ,
nezříoka v ohlušující
reprodukc1" Všemtěmto projevům je rýrrr
spo1ečný,vÍádne prostě
v celé této široké,různorodé a rnnoho-
tvárné sféře,která
v ý c h pro jev ů a není na ni r pro ětenáře r o v ý princ ip. notit
nlá a }rodnotí jinak r o u m u s t á le
v poezií
díla
rýnr její
základní
tva-
dovede or 'šem vnír nat a h od .
je rým nepřítomn;Í,ale sotva
než jako urěitou
je vní-
odchylltu ocl normy,kte-
- a pr ávem - r ýmovaný.ver š,aspoň
nové doby.
s e v g J š &n e o m e z u j e p o u z e ř I a n í , v í , ž e n e j e n o m
jiných
nepředstavuje
představuje
kterých
zt é Ies ňuje
potud jde o poezii Jestliže
poezie
jazyko-
odkázána"
Ja k o básnícká
i taková,ve
s prózou ostatních
se nespokojuje
ku1tur,ale
ani v minulosti
evropské kultury
rým,rýmovaný verš, jedÍný tvarový princíp
poezie.
ge - zde }hoste jno ,zd.a v originále
Stačí,seznámí-IÍ -
v překladu
s básnictvím
poznávaných
d.o nretrÍcké struktury nepochybně,že je
verše
třeba
princÍpiá1ně
nechce-li
provází
je
iÍteratury Jakmile . n ť r ž eb ý t .tud jde
i
si
o rýn
]iP, zaóíná se dosud
nesetkal ia
Setkat
diněle
třeba
dokonce vracet i
k poezij-
společný
epochy
: což morjerr:í evropská
ve středověku?
a
jí
to
uvcdomí,
pocz].e,aspoň
vlastní
l.ebo je
evropské
a pro ně typický'
uvecjenotl skutečnost
základní
stře-
a dneškem,
pouhá lráhoda,že
se staršírní rýr"acvanými projev.v
sr'ůj počátek \re středověku.
Třebaže
s k r r t e č n o s t r - n é n ěp ř e k v a p u j í c í .
není tato
překvo.povat
toho
druhu,
o to
víc,že
ch'vbí uspokojivá
je
poezie to známo,
Á zdá se,že ocpověě
s e r ý m d o e v . Í ' o p s k ép o e z 1 e v e s t ř e d o v ě k u
objevtrje
Se sice
,lž \r ant1cké
poeziÍ,e1e
a spíše jen náhodně a nezámérně,protože
pouze ojetehdejší
níci
pokládali
jakou]
bách
naopak za
nežádouoí. Jako
i<řesřanská
po-
prin-
tv'lrový
se s nim:- nemob}. Rýno.raný verš evropské
na otázku,odkrrd dosta1.
A nemusí se
a k ně-
.vyk}ý-?
má skutečnš
by měla
č i . e n . á . řp o e z í e
právě
sebelépe
zvyklý
z ů ' d o b í n r c z : {s t ř e d o v ě k e m
rýr"r,rýmovaný verš
ja:.cl její
se přÍ četbě
je
který
nové a současné,ale
překvapen
jejich
vědomí,že verš antÍckt) poezÍe je
vžrly vděčně vrací.
k poezii
torrr
hodnot
r když se mu to
také báslríckýn projevům z ce].é této
2rotože
př:esto
hodnoiy.
při
zjistí
značného ůsilí,zvl.áště
cověké nebo pochiizející
io.!rÁ
Ale
zceTa od}Íšný od toho,na
nuž se patrně
ř'ttt
děl.
zvukových
jej
podaří,přesto
a Říma a pronikne
Řecka
k náležitému post1žení
pouze na tyto
soustřeěovat
vždy jen
antického
nebo
zdroj
nemohl.a posloužit
poezie, od sv;ích počátků spjatá
básskleda.ni
s 1iturgií,která
po celou dobu svého brvání až do stř'erjověku rýnnrovneŽ nezna]-a,na Východe!stejně kala
jako na Západě. Sama totiž
vzní-
a formovala Se upro-střed světa vrcho]né a pozdní antiky
a navazovala
tvarobě zejména na hebrejskou
paezii,rovněž
nerýmovanou,soustředěnou především ve staz'ozá.konní Knize žaImů. Původ rýmu neIze odvodit aní z autochtonní poezie e t n i c k } í c h s i t L l p Í n , k t e r é v p r ů b ' x h us t ě h o v á n í n á l . o d ů z a u j a l y v Evropě svá nová sídla,protože
také jejích
jevy,pokud se z doby po při jei;í křtu z jiných
princípů. Stěží lze
v e r ' š o v a n ép r o .
d o c h o v a 1 ; , ' , v y c h á z ej í
1 r o m . ý š }teét ž n a . v ] í v a r a b . s k é h o
O : . i e n t u , k t e : : ý s e n n o h fs o t r r a u ] . l a t n i t
v 9'stol.,kdy
verše
v y t. r á ř ené n8 1 -'ri-nc j-puzvukové shody svých záve]r ů jsou v kře sřanské západní Evropě už hotovou věcí. N a po J-o ženo uo t á zk u 'oo půr ."odur ýmu tedy odpověč nemáme , t ř e b a ž e t o m ů ž eb ý t p ř e k v a p u . i ' | c í . A l e n e n í t a t o koli
otázka, jak.
s a m o z ř e j i i r á , p ř e c e j e n p o d i . u ž n á ? r . l Í o h l yz d e j i s t ě
někter.é vzory,aIe přivodit
kter'ýkoli
jejich
z ních,ani
onen vpád rýmu do střec]ověké poezie
Z á ^ o a d uj,e h o r ; l c h 1 é p ř i j e t í
působit
souěin nemohl evropského
& zdomácnění. PůsobenÍ vzorůroS-
te.tně pouze potenciá1ní,není
však rozhodující
otázkou h]-avně
proto,že rým v ,iloze,lrteré tehdy nabyl a v níž jej
poznávár.re,
j e n ě čím ů p}ně no v ý m . Nenr ělÍ byc|iom se tedy spíše než po p ů v v o d u rý m u pt á t
po příčin ách
j eho přijetí
a zdor nácnění?
Z celé řady příčin,které se mohly na tom podílet,stačí n a z n a č i t a s p o ň d v ě , s v ý n r z p ů s o b e mv l a s t n ě
zahrnující
i
ty
os tatní. Na jedné straně
to byla nepřijate1nost
časoněrného versÍ-
ťikaěního systému pro básnickou tvorbu v nově vznikajíeích národních jazycích,stejně
j a k o o b t í ž n o s t a d o p c e t é l n o žs y s t é m u
pro novou tvorbu v latinském jazyce,z
něhož 8e v důsledku
vlek1ého poantÍckého ůpadku už dávno vytratilo
povědomí o
kvantitě.
klasické - ninských
Určitá
náhražka by1a nalezena v tzv.leo-
hexametrech,ltteré se prakticky závěry
hemistícha,jejichž
by1y spjaty
nancí,což usnadňovalo jejich
rozpada1y na dvě rýmemnebo aspoň aso& současně prospěšně
skládání
obracelo
pozornost k hledání
souzvučnosti 1atinských
a jejÍch
g r a m at ic k ý c h
Leoninský hexametr mohl všeik
t v arů .
s1ov
zapůsobít na tvorbu v národních jazycích a moh1 po-
sotva sloužit
nejvýš jen jako jeden ze vzorů pro vznikající
ný ve r š Ia } í n s k é Í
poez ie
nela t ins k é
ku. konci
r;Ínrova-
r aného stř edo-
věku. m o h. l rý m - ař
N a r ] r u h é s t raně poe z i Í
jakkóli
patrrrě postupně - objevovány : od schop-
z . r u k o v ě zřet elně
z ávér y ver šů až po schop-
s igna lizo vat
u p 1 a tn ě n í v e v ý zna nro v é fun kci.
nos t
Vedle toho
devším - byl použiteIný v kterémkoli svými vjastnostmi by} z á r o v e ň ne p ůs o b i l
i
jažyce,a to se všem'.
jakýchkoli
bez znalosti
a snad ]]ř e-
pravide1.
o b tíže při
v ním á ní.
pokračovat,protože příčÍny vpádu rýmu,jeho
a zdomácnění v poezii
národů evropského středověku
jsou aspoň rámcově zŤejnéo Je odtud též pochopitelný vývoj
o d p o č á t ečního t á pa v é ho h ledání
na ncÍ a ž k p r a v idelné s virtuózní 12.stol.,na
Prcrto
snadno po užit e1 ný a ver š opatřený r ýmem nikomu
Není třeba přijetí
v evr ops.<é
- nabý t s v é zná mé ů}ohy j en díky vlastnos bem,
které v něm b}1y nos t i
už se objevil
jistotou
nepr avidelných
rychIý aso-
dv o js 1 abÍ čností př esných r ýmů,tvořených a vynalézavostí,v
níž se ved1e latiny
básnÍcké tvo.rbě
podílejí
už Í národní jazyky"
P o z o r u h o d n ý je po s t o j ' jejž k r ýmu z aujímala řír nská cír kev,pokud jde o její poezÍÍ. Do jejích
nejvlastnější
hájernství,o 1iturgickou
původních ůtvarů - do hymnů,rnodliteb,anti-
\ I
I !
,t
.Í
nikdy.
Působi1a tu jen
fon,responsorií
rým nepronikl
sí1a tradice,nebo
se církev vpádu rýmu vědoně bránila? se však nedokáza}a,když ůtvar nově vzní-
Así obojí. Ubránit kající
a ještě tvarově
nehotový'jejž
bezděky přijala
ůIohu trojského koně. By1a
poezie,sehrál
do své Iiturgícké
jaksi
to sekvence" se jako jakési pokračování (odtud název) gradu-
Vyvíjela
á1u,mešního zpěvu mezi epištolou k d , yž t ra diění
př ednes poslední s}ab1ky gr adu ál o-
k o lo rat u r ní
v ého zá v ěrečné ho 4 1 elu j a
a evange1iem,od chvíle,
zaó a} být podkládán textem.
tak jako v jíných případech,š1o o prostředek,který
P ů vod n ě ,
měl zpě-
váku usnadnit zapamatování melodie,od]-išené pod1e jer1not1ivých období a sváttů církerrního roku,a1e záby,jak textů přibývaIo,zaěe'ly zvláátní,na
těchto
ge osamostatňovat a formovat v ůtvar
graduálLl jíž nezáv1slý.
P r v n í s e k v e n c e , r ' z n Í k aj í c í š o v a né a nazno . ěuje t o Í název
v průrěhu 9. sto1. , neby'Ly verpr osa,
někdy dosud bývá užíván. i'Iěly sice
v kontextu 1iturgické
urěitý
rytmus,podobně jako
poezie
zpoóátku nijak
cíze. \Ta ::ozdí1
o r ] p ů v o dníeh ů t rra rť rneby}y však aní spoután;l tr ar jicí,a se moh] jejich
tvar
vyvíjet.
r ý m o v a n é m u , p o d o b n é mvue r š i
častěji'až
p r oto
Z p r v u s n n ě r e mk v e r š i , j e š t ě ř l € : tradÍčních hymnů,a1eten brzy
s p 1 y nu-1 s e s o ut io bý m tr enclenn : r ýn se objevuje stále
a
znaěně volný" }trepůsobil;l tedy
mod1itby,ale
např.liturgické
jenž pr o ně býval
v sekven'cí ch
se zde stane závazným tvarovým prineipem,
tak jako v ostatní
současnépoezÍÍ,nejenom latinské.
Tento vývoj, jakoby j.n nuce,zachycuje
proslulá
velikonoční
sekvence VÍctimae pascha1í z konce 1"po1oviny 1]-.sto1etí.
'--
Verše o nestejném počtu slabik
podobají se v první ěásti
spíš rytmízované próze,něko1Ík asonancí, jakoby náhodných, stačí naznačit veršové závéry,ce}á
sotva
konformní
tradiěnímu
ůvodní část je poeŽie
rázu ř.í,nské 1iturgické
:
Victimae paschali laudes i mm o l ent C hris t ia nio Á g n u s redenrit o v es : Christus ínnocens PatrÍ reconciliavit
peccatores.
mirando: Mors et vita duello conflixere d u x v ít a e m o rt uus regnat vivug. Vše je v pořáotu,nic
tu nevzbuzuje podezření.
je vpád rýmu v další části
vější
D i c n o b 1 s , i'Í a ria , j-n via quid vidistí
Tím překvapi-
gekvence :
?
S e p u I c r urn C hris t Í v iv ent j.s et g1or1am vidi resurgen1;ís. Angelicos testes, sudarlum et vestes. Surrexit Christusrspes mea: praecedÍt vos in GalÍlaeam. Sc1mus Christum sLlrrexisse a mortuÍs vere: Rexrmiserere. tu nobisrvictor Představme sÍ,jak z vI áš tě
p o k ud ješ t ě nepřiv y k li
když s1 ý c h a 1i s ot v a
sllgestivně
muselo působít na současníky, r ýmovanémuver ši
na v eli. k o no ění nedě1i
n e p r á v enr bý v á v její
tuto
rý movené části
v litur giÍ,
sekvenci.. P r oto spatřován
jeden
z e z á r o d k ů v elÍ k o no čníc h c hrá mových her a s nimi 1 počátek s t ř e d o v ě k éh o
dra m at u.
P ro v ý zna m o v é ho dn ocení přítonnosti její
středověké poezie
třídění
r ýmu v ce1é šířÍ
na ',duchovníl' a ,,světskou'l
j e u u'rrělé a m ě1 o by zť l.stat pouz e pomocné - má případ sekven ce k1íčové postavení.
Její
rýmovaný verš se vyvinu1 až k sylabo-
tonické dokonalostÍ y průběhu 12.stol' sko'i poezií,kterou
spoIu s ostatní latÍnjen z nddostatku
rtazýváme žákovskou patrně
v h o ťl nějš ího po jm eno v á n í. Ve .skutečnosti to by1i - kleríci'adepti
důstojenství
dosáh1i -,kdo by1i tvůrci celku,užívající
titíž, nžác1 .f r
duchovních i ti,kteří
ho jl-ž
středověké ]-atinské poezie jako
týchž strofickýclr
sc}.emat& týchž prcstředků
zvukové výstavby verlle pro sk1adby ''světskéil i
l|duchovní''.
Sekvence se mezj nim.i těšÍla zvláštní
ob1ibě. Skuteěncst,že
se dochovalo přes 5000 sekvencí proti
několika
s k ý c i r t t žá k o v s k ý c h s k '. ] .adeb,másvé specifické obIilě
nÍjak průkazn: nesvěděí,ale
sekv.:ncí skutečně přt,dstavuje podává přesvědčívé svědectví r á mc i
důvod'y a o této
o tom,že počet cochovaných
čís]o cbjektivně sama IiturgÍcká
je s ek v enc e nejfrekventovanějším
Její obliba
stovkárn ''svět-
značně vysoké, poezie,v
jejínž
ůtvar em.
v š a k b y 1 a o b e c n á j e n v c e l r j m š i r o k é n no k r u h u
zaalpských zemí. Y Itá1ii
naprotí tomu sekvence n1kdy nezdo-
rnácněla (třebaže někteří
rtalové,jako
Tomáš Akvinský,patří
k j e j í m n e j l e p š í m t v ť i r c ů m )a v Ř í m ě s a m é nb y l a p o c e 1 ý s t ř e dověk přijímána s chladem a nedůvěrott. Také některé přísné nnišské řád1',jako cÍstercíáci,odpíral;l s v ý c h m e š n í c hf o r m u l á ř í c h .
sekvenci místo ve
Není proto dívu,že po trident-ském
k o n c i 1u v y uži1 o bro zený Řím r efor my litur gických
knih k tomu ,
a b y s ek v enc e z m eš ního obř adu vy}oučíl" Vz hledem k vlácnou c í m u p o h r d a v é m up o s t o j í
humanistů ke středo..'ěku,k jeho 1atině
i k ů t v a r ů mj,e ž v n í b y 1 y v y . b v o ř e n y , t o p r o š } o h l a d c e .
P-ouze
tři
sekvence byly připuštěny
(teprve
pozrjěji
ještě čtvrtá),
a to nejspíše jako ůstupek obecné ob].Íbě za Álpamí nebo z ostychu před autoritou ',dítě středověku|',tedy
jejich
tvůrců" Sekvence,typÍcké
d1cuho nepřežiIa
epochu,která
ji
zrod ilao Co bylo
příčinou vylouěellí sekvencí z něř.ních knih řínské
Neb;lfg to pouze snaha o sjednocení mešního fornuláře,
církve?
do té doby
. j -d í } < ys e k v e n c í n r
pestrého, protože
dosti
po provedené reformě neby}o jednoty
také
ani zda1eka dosaženo.
Vlastní
p ř í č i n o u b y 1 r ý r n ,j e j ž s e k v e n c e v n á š e 1 y d o 1 í t u r g Í c k é
poezie.
Prvek,který
byl zceIa v rozporu n a r u . š o v a ] -j e j í
cenou tradicí,ktery.
nejen cizí,a.J..] ohrožující též její byl
s jej:1 shůry posvě-
s t y 1 o r r o u čj s t o t u , p r v e k sakrální
vý1učnost,protože
s p o l e ě n ý t , é žp r o f á n n í p o e z , i i a m u s e 1 b ý t p r o t o p o c i ř o v á n n e ž á d o u cí p r o j e v z e s r , ' ě t š] ' ě n í .
jako
Církev,kt;rá písně,k
šíř.ení rýmované duchovní
n ě m u ž d a l a i m p u l s z e j t n é n ar . e f o r r n a c e , v y i n ý t í J - ar ý m
aspoň z vlastní stanoviska Proto
nemohla zabri nit
liturgie,ale
pr.ovedla tím záro-reň z vlastního
v ý z, nam o v ého rino c ení př ,ítomnosti
je případ sekvence tak závažný
k p o z n á n í , čím by l
v I:oezi:.. r ýnr r ,:.
přibližuje
rý m , r; í. rno vanýver š,čím by1a r }ímovaná sklad.
ba,rýmovaná poezie v očích středověku,zv1áště pohledu
nás totiž
při
rigorózním
.
Případ nás dá1e upozorňuje na poněkud přeh1íženou skutečnost,že
se stiiedověké sk1adby,J-;lrickó i epické,které řadíme
k tzvoduchovní poeziÍ,vyznaěují dobou, eventuálně
nejen vazbou na ostatní
p ř e c lc h o z í n á b o ž e n s k o u p r o d u k c í , a l e
n Í c t v í m r ý m o v a r n é h ov e r š e t é ž n a o s t a t n í př e d c h o z í
r ý m o v a no u pro c iuk c i.
že ne poute vlastní
sou-
prostřed-
soudobou,přípedně
To nás dále
přivádí
k poznatku,
náboženská tematÍka,a1e přítornnost čí
I nepřítomnost
rýmovaného verše rozhocovala
o funkci,kterou epická tehdy
by1a určitá
jako
by stejně potenciáIní
1egendy se pro svou
jÍnou
funkci
šovaných skladbách jazyeích.
zna'mená,že měl n&
s tzv,duchovní
temetÍkou,sepsaných
(Náleží nlpř.veršovaná
prokopská
n o v c c ] . - l b éa d a p t a c e
1egendických
se vydala
národů,která
už v nárcciních
po vla'stních
ZároveÁ je
produktem
mladé národy,které
překonaly
středověku.
nositeli
jsou
charakteristícké
pro dobu
e síIy,abJ
si
spo1eěnou kulturu'nežÍjící antiky
jako
mohly vytvářet vž jen
v raném středověku.
v evropské poezii současně se
1átek?)
ho.]nocení.
Rým zůs_
ělánků jejínriž
kulttrrJ, stadium
tuto
už té
svou vlastní
Není náhodou,že
relÍktů rým se sta].
zůstal,právě
zrozením gotíckého slohu, jenž je
barbarství,
dosáhly
z pozůstalých
tím,čín už trva1e
evrop-
cestách.
národů,a
stěhování
1íte_
literaturác-h
Rýni je však nejenom jeclním z nejhodnotnějších dědictví
v ná-
legenda
z á } c ] a d n í m t v a : o v 1 í m p r r Ď n c í . p e m . . , "p o e z Í i
už trvale
stability
o ver-
tzv.náboženské
da1;l zap]-.avdu naznaěenému středověkémtr
ských
to p1atí
ItTepře:ahuje okruh
Da1ší csuciy rýmované pcl.:zie
tal
v r;íilova.
Ťím více
tak, jako
právě
sepsa1
- jakou asÍ ?
vůbec k hag1ografií? ratury
jí
r'lrod1it-
Iatinské
vědomě zŤíkat-
skladbu
To ovšem z dy,'lhé strany
liturgíe,
součástí
autor
funk.ce, jestlíže
nebo
hymnu moh1 jen
latinského
nepoužil- rýlnu. Pcdobně
1iturgické
ných veršíc,h.
rodních
Áutor
Iyrická
ař
se jeho skl.gdba nůže stát
doufat,že
když ve verších
mysli
plnit.
schopna
sktac1ba
ve střec]ověku
ve 12.sto1.
produktem
téže kultury. ,')7'
l