člověkbrzo poznávázhoubua zmrtvěnív pĚírodě;poznává,Že i méněvšímav.-i jest těch živychprelétav'.ich květriméněa krajinaŽeochuzenao kus krásy, o kus Života. takovézabijáctvoarci umějítakédobŤe,ale ti PraŽštíhošipŤemnozí pustináchkolenrPrahynemajíužnic pěknéhoani dalekoširokov zaprášenyclr lrmyzuze světasprovodili. cennélro, co by z krásného a rozšiŤují Zabíjejítedyjen sprosťáčky svou činnostna trápeníbroukti, jinr snadnoneutekou. onehdyjsemviděl skupinumládeže kteŤí ve vinohradském parku,dychtivěobstupující kluka pěkněoblečeného, kten.iskelnoučočkou pálil je broučka. Právěkdyžjsemke skupinědošel,vzKikl kluk radostně: mrtev!.. ,,Už daleko. Ten kloučekna tétocestěto m Žepňivésti Mal;ičten፠29, |9|0,s. l l4-1 l6
Nešťastné děti obrázek z pŤirodyod Zikmunda Wntra Slunce sklánělo se k vrchrim šumavskym,užse jich dot kalo, užje líbalo a v záp|avě červenfchoblakri noŤilose kamsi, aby si odpočinulood celodenní veliké práce. Ten den topilo a hŤálonemilosrdně.Však to znát na silnici, kudy kráčímez lesa domri. Všecka v prachu vyschlá, žíznivá,a květiny i tráva podél pŤíkoprizvadlé. Každy i lehčíkrŮček zdvihá ze země celou závěj prachu, vťrz hromotluk,jenŽ mne pŤedejel,zbouŤildokonce hus|/ oblak prachoqich šedlch chuchvalc , a ty ulehaly na zvadl1ichkvětech a travách pŤisilnici. Jdu s obdivem, hledě k tomu krvavémus|unci nad Šumavou,kterézapadajícještěhorkem dychá. Vtom šlehnemi proutío nohu. Pohlédnu,šestproutkťt osikorn./chnizounlgich stojína sanrésilnici pŤikraji pĚíkopu. Jak se dostaly sem na cestu? Snad zbytky staréosiky, která tu zahynula. Lisťy těch šestiproutkri všecky zaprášenytak, Že ze|enébarvy pod tínrpopelaqfm závojem neviděti. Však hle! Pozoruji, Že na jednom lístku,hle, tu i na druhém,tĚetínr,sedí malinkf tvoreček,malinká housenka,takézabalená ve šloj퍚ed! jako nějaká jeptiška.Pátrám' zajímámne to, a shledávám brzo, žena každémproutkujeden takovy uprášenftvoreček,jedna šedivásestĚička. A poznávám je brzo, kdo jsou, jakéhorodu jsou. Rodičejejich a všecek rod nosína zádech hermelín'bíly čisť'.f hermelíns černymiťupkami.KŤídlajejich téžjsou bílá, ale černymi čárkamipěkně mramorovaná.Inu, hezlgi pohled na takovéhohermelínovéhonočníhomoťyle,je něžnyzjevem svym, a ten hermelínov'./koŽíšekna zádech činíz něho takovéhonějakéhomohjlovéhošlechtice.
1A
(,
I
I
Ale v tomto pŤípadě, kdy, h|edajícmatka herrnelínovápro svéděti byt a Stravu,našlaji na uprášenésilnici horské,v tom pňípaděosvědčilase šlechtična v hermelínubyt velmi hloupou. Na silnici posadíděti své! Pravda, podle zvykri v rodině' kde musí míti každédítě svoji ln./Živupro sebe,poloŽila panímáti na každ1iosikov'.,í proutekpo jednonr vajíčku,aby vylíhlá housenkapak nrěla celf proutek,všeckyna něm listy za apanáŽipro sebe'Učinila tak dobre a dle zr,yku rodu svého.A|e Že to provedla na silnici, nešlomi nikterak do hlavy. Inu, hloupá paní v hermelínu! Až housenky by vzrostly tolik, že je postŤehnelidskéoko každé,prvníkluk uličníkz našívsi potluče, zničiíyopuštěné děti moť..Ílové, o nichž matka byla pŤesvědčena, žeje pŤedsvou smrtí usadila bezpečněa dobŤe.ostatně mriŽeněkterá kráva nebo všetečná koza slupnoutvšech šestproutkťri s housenkami hned teď, nežli povyrostou. Divím se, Že jich uŽ nesnědly. Asi ten prach chránil od snrrti rostlinu i housenky. I umíniljsem sobě, Že zachránínrŽivot těm tvorečk nr, opatrnějsem utrhl šestlístkťr, na nichŽ sedělo šestmallch uprášenychhousenek,a doneslje domri. Krásn;!' a šlechetn! rimysl mrij nebyl tentokráte ten, abych si housenky v škatulivychoval a vylíhléhomoťyleprobodl, otrávil a vpravil do sbírlry,n;1ibrž míniljsem je lychovati doma do vzrostu a pak je odevzdatipŤírodězas, ale uŽ ne na silnici, nlbrŽ někam do bezpečnějšího nrísta. Vybrána veliká škatuleprostorná, aby hostémoji měli všeclrnopohodlí. Věděi jsem, kdyŽ se budou dobŤemít,žeporostoujako vrby u vody, tedy zatímní byt, zatímnívězeni aťje volné a pŤíjemné.Škatulenaplněna čerstqirn čist.-im listímosikov'.ím,piikrytajemn m florem, aby vzduch měly moje housenky.Také jsem je na pŤivítanoutrochu pokropiI vodou, abych smyl z nich šedyplášťprachu silničného. Vedlo se jim dobŤe,a prospívaly patrně den ke dni. Dvakrát, tŤikrátse v době krátkésvlékaly ze šatečkri, kteréjim byly těsny' ajejich novy pŤevlečník vždy byl většía většíi zelenější. Hostémoji vzali na sebe už obyčejnousvou dospělou podobu a zvláštní svŮj ráz. Mají totiŽ,když dospívají,velikou tváŤrovnou, červenou,vypadajíjako hlava nějakéhodně narudlébáby v čepci.A zlénějakébabičky,neboťz tétváŤe jejich čouhajísilná černákusadla. KdyŽ tedy na mne ze škatulejiŽ hledělo šestrud;,ích staŤech-i ch tváčív šesti čepcích,uznal jsem za moudré,vynéstihosty do volné pŤírody,kamžnáležejí. Vyhledám stronr, pŤíhodn;istrom a mlad , aby potralu měly ty hermelínovéděti měkkou, tak mladou a hedvábně jemnou, jak si to pŤálamatka jejich, jenŽe to provedla nemoudŤe' Já to poŤidímmoudŤeji.Jsemť muž, kten.Ímá rozum' a ta hermelínová ntatkajejich ho nemě|a.
-7q
i méněvšímav..ičlověk brzo poznává zhoubu a zmrtvění v piírodě; poznává, že jest těch živych pŤelétav',7ch květŮ méněa krajina Že ochuzena o kus krásy, o krrs Života. PraŽštíhoši piemnozí takové zabijáctvo arci umějí také dobie, ale ti daleko široko v zaprášenychpustinách kolenr Prahy nemajíuž nic pěknéhoani cenného,co by z krásnéholrmyzu ze světa sprovodíli. Zabíjeji tedy jen sprosťáčkya rozšiŤují svou činnostna trápeníbroukti, jinr snadnoneutekou.onehdy jsem viděl skupinumládeževe vinohradském kteŤí parku, dychtivě obstupujícíkluka pěkně oblečeného' kten.iske|noučočkoupálil broučka.Právě kdyžjsem ke skupinědošel,vzk-Íiklkluk radostně:,,Užje mrtev!.. Ten kloučekna tétocestěto m žepňivéstidaleko. M a l ; Íč t e n á2ň9 , | 9 | 0 , s . l l 4 - l 1 6
Nešťastné děti obrázek z pŤirodyod Ztkmunda Wntra Slunce sklánělo se k vrchrim šumavskym,užse jich dot 'kalo,užje líbalo a v záp|avě červenychoblakri noŤilose kamsi, aby si odpočinulood celodenní veliké práce. Ten den topilo a lrŤálonemilosrdně.Však to znát na silnici, kudy kráčímez lesa domri. Všecka v praclru lyschlá, Žíznivá,a květiny i tráva podél pĚíkopri zvad|é.Každy i lehčíkruček zdvihá ze země celou závěj prachu, vtiz hromotluk,jenž mne pŤedejel,zbouĚil dokonce hus|/ oblak prachov..ichšedych chuchvalc , a ty ulehaly na zvadlych květech a travách pŤisilnici. Jdu s obdivem, hledě k tomu krvavémus|unci nad Šumavou,kterézapadajícještěhorkenr d!chá. Vtom šlehnemi proutío nohu. Pohlédnu'šestproutkťt osikovych nizounlgich stojína sanrésilnici pŤikraji piíkopu. Jak se dostaly sem na cesťu?Snad zbytky staréosiky, která tu zahynula. Listytěchšestiproutkrivšeckyzaprášenytak, žeze|enébarvypodtínrpopelaqim závojem neviděti. Však hle! Pozoruji' že na jednom lístku,hle, tu i na druhém'tŤetínr, sedí malin[i tvoreček,malinká housenka,takézabalená ve šloj퍚edyjako nějaká jeptiška.Pátrám, zajímámne to, a shledávám brzo, žena každémproutkujeden tvoreček,jedna šedivásestŤička. takorn./uprášen;Í' A poznávám je brzo, kdo jsou' jakéhorodu jsou. Rodičejejich a všecek rod nosína zádechhermelín,bíly čist'.ihermelíns černymiťupkami.KŤídlajejich téžjsou bílá, ale černfmi čárkamipěkně mramorovaná.Inu, hedi pohled na nočníhomotyle, je něžnyzjevem svym, a ten hermetakovéhohernrelínovélro líno.r'-i koŽíšekna zádech činíz něho takovéhonějakéhomo|i lovéhošlechtice'
Ale V tomto piípadě,kdy, hledajícmatka herrnelínovápro svéděti byt a stravu, našlaji na uprášenésilnici horské'v tom pňípaděosvědčilase šlechtična v hernrelínubyt velmi hloupou. Na silnici posadíděti své! Pravda, podle zvykri v rodině' kde musí míti kaŽdédítěsvoji rn-iŽivupro sebe,poloŽila panímáti na kaŽd;1i proutekpo jednonr vajíčku,aby vylíhlá osikov..17 housenkapak nrěla celf proutek,všecl'7na něm |istyzaapanáŽi pro sebe'Učinila tak dobŤea dle zr,yku rodu svého.A|e Že to provedla na silnici, nešlomi nikterak do hlavy. Inu, hloupá paní v hermelínu! AŽ lrousenky by vzrostly tolik, že je postŤehnelidskéoko kaŽdé,prvnikluk uličníkz našívsi potluče,zničityopuštěné děti mor'.1ilové, o nichž matka byla piesvědčena,žeje pŤedsvou smrtí usadila bezpečněa dobŤe.ostatně mriŽeněkterá kráva nebo všetečná koza slupnoutvšech šestproutkri i s housenkami hned teď, nežli povyrostou. Divím se, Že jich uŽ nesnědly. Asi ten prach chránil od snrrti rostlinu i housenky. I umíniljsem sobě' Že zachránínrŽivot těm tvorečk rrr,opatrnějsem utrhl šestlístkri,na nichŽ sedělo šestmallch uprášenychhousenek,a doneslje domri. Krásn;.i a šlechetn! rimysl mrij nebyl tentokráte ten, abych si housenky v škatulivychoval a vylíhléhomotyle probodl, otrávil a vpravil do sbírkry,n;1ibrŽ míniljsem je lrychovati doma do vzrostu a pak je odevzdatipĚírodězas, ale uŽ ne na silnici, nlbrŽ někam do bezpečnějšího nrísta. Vybrána veliká škatuleprostorná, aby hostémoji měli všechnopolrodlí. Věděi jsem, kdyŽ se budou dobŤemít,žeporostoujako vrby u vody, tedy zatímní byt, zatímnívězení aťje volné a pŤíjemné. Škatulenaplněna čerstql'nrčist.-im listímosikov'.ím,pňikrytajemnymflorem, aby vzduch měly moje housenky.Také jsem je na pŤivítanoutrochu pokropiI vodou' abych smyl z nich šedyplášťprachu silničného. Vedlo se jim dobŤe,a prospívaly patrně den ke dni. Dvakrát, tŤikrátse v době krátkésv|ékalyze šatečkri' kteréjim byly těsny, a jejich nor'n pŤevlečník vždy byl většía většíi zelenější. Hostémoji vzaIina sebe už obyčejnousvou dospělou podobu a zvláštní svrij ráz. Mají totiŽ,když dospívají,velikou tváŤrovnou' červenou,vypadajíjako hlava nějakéhodně narudlébáby v čepci.A zlénějakébabičky,neboťz tétváŤe jejich čouhajísilná černákusadla. KdyŽ tedy na mne ze škatulejiŽ hledělo šestrud;,ichstaŤeclo-i ch tváĚív šesti čepcích,uznal jsem za moudré,vynéstihosty do volné pŤírody,kamžná|eŽejí. Vyhledám stronr, pŤíhodn17 strom a mlad1i, aby potralu měly ty hermelínovéděti měkkou, tak mladou a hedvábně jemnou, jak si to pŤálamatka jejich, jenŽe to provedla nemoudŤe' Já to poŤidímmoudŤeji.Jsemť muž, kten./má rozum' a ta hermelínová matkajejich ho neměla.
75
jenž stálna stránisám pŤilouce. Vyhledaljsem strom osikovy m|adistv../, Vybral jsem jej proto, ženebyl piicestě, kde každémuStromuhrozínebezpečí od hrublch lidí, vybraljsem jej' žestál sanroten,neboťjsem doufal, žese z něho mí schovanci nevystěhujíSnadno,a já moha den co den mítije na očích,budu moci těšitise zjejich živobytía prospívání. Slavnostnějdu pro škatuli,abych hosty odnesl.Na rozloučenouse s nimi rozŽehnám. otevru flor - a ejhle _ z jednémojí schovanky teče zelená krev; zraněnáchudák se svíjí'Vedle ní brousísobě tesák její sestra.Věděl jsem, kolik ulrodilo.Takéjsenr dávno věděl, Že kusadla nemá rod hermelínrinadarmo a žese bráníjimi, ale to mne nenapadlo, Že se budou kousat sami mezi sebou. Sestra sestru, bratr bratra. Popadla mne Zlost. Povídám jim: Potvory šelmovité,co se koušetemezi sebou,nejstepŤeceČeši,jstejen housenky,jste u mne hosty,jste všeckystejnéve svobodě i ve vězení, a koušetese! Kdybyste, šelmy, měly aspoř trochu toho humanismu mezi sebou! Čert vás, kdybych věděl s veškeroujistotou, že tu smrtelnouránu svémusourozenciudělala tahle tlustá larva v čepci,vyhodil bych ji oknem, vyhodil! KdyŽ jsem svrij spravedlirn./hněv utišil, oddělil jsenr smrtelně raněného mrzáčka od ostatnícha zanechav ho doma ve špitále, odnesl jsem pět zelen;ich housenek na osiku k louce. Trpělivě jsem čekal,aŽ jedna po druhéze svého dosavadníhovězenÍvy|ez|ana větvici stromu osikového.Popiáljsem, hově jejich aristokratickémupudu, každéz nich větvičkujinou, aby každá měla svrij okres blahobytu. Promluvil jsem k nim: Měl bych mít na vás z|ost, žejste ukousaly svoji sestru,ale kdyžjste taková kousavá slota, budiŽ' odpouštímvám, jenom teď se fu moudÍe zachovejte, rosťteŽa prospívejteaŽ do konečnésvojí proměny a do lyvrcholení svéhoživota,aždo kŤídela vzletu. Svatá máti pŤírodaochranižvás, sirotky, ode všeho urazu, a 1á budu nad vámi takédržeti svoji ochrannou ruku! Po dvou asi dnech pochovaljsem nakousnutouhousenku, která zemŤela souchotinami,vysílením.Pak den co den chodil jsem, jakmile došlapraŽskápošta s novinami o Rusech a Port Arturu, vždy ke stromu od louky, ohledával jsem větve a počítalsvésclrovanky, neschází-li Žádná, a pak, vstoupiv do stínu,četl jsem o pobratimci Rusovi s hněvem a lítostí,jak se mu špatněvede. JiŽ prvníden svéhodozoru shledaljsem jednu tu zelenou mrškune na listech, ale na pni; lezla dosti mrštněpo něm dolri. Hola! Nespokojená! Co se ti na stromě nelíbí,proč z dobréhobydla utíkáš?Z dobréhobydla' huso, rozumíš?Kam utečeš?Do louky? Tam na trávě špatněse popaseš,tanr tobě hlad, smrt, co tropíš!Huso! Hajdy, vraťse! A proutkem ťukajedo její tváŤea do čepcehnal jsem ji zpět do zeleného bydla, kde čekalahostina.
t6
Druh],7den spočetljsem jen tii' Dvě utekly. Trápilo je dobré bydlo. Hledaly jinou vlast, tahle jim nechutnala,a nenašly,nemohly najítijiné, lepší. Nebylo jí daleko širokovrikol. Hledaljsem kolemko| v trávě - ale nenašeljsem uprchlík , tráva kolenr dokola jako zelenyÍoceán, a vystěhovalci v něm zmize|i a jistě zlrynuli. Inu,jsou fu tŤina stromě,ty jedí,je viděti na osice, Že nejedenprutjejíhol117 a ratolestizmize|y v kusadleclrmych lychovancri. Spokojím se' Žejsenr pŤírodě zachránil tŤijejí děti, pěkné,statnéděti, ty se nehnou ze stromu, to je patrno;vítr hází dosti nepŤívětivě větvicemi, ale moje zelenébabky v čepcíchdrŽíse pevně aházejí se s věrvicemi, a zdá se dokonce, Že se jim ta houpačkalíbí. Tak mine kolik dní. Yždy pÍicházím,počítám,shledávám se S nimi, chválím je, jak se dobie držía jak užjsou velkry.Ta velikost mne sic zrepokojovala. Zvláště tenkrát,když pŤistihljsemněkterou,žepojedšina proutku všeckolistí,zŮstala na něm' aby se v slunci koupala. To je nebezpečnávěc. uvidí takové divné zelenétělo, bude zle! Kluci teď chodí po oŤíškách, Lépeje, když se kryje listíma v listí.Ze|ená barva mych schovanekje beztoho jejich ochranou,tedy načtak drze |éztna slunce? Skromnost hezká ctnost,Ťídká sic' zvlášťu mládeŽe,ale hezká. NeŽ jsem se dal do čtenío Žlutémplemeni, kteréjako kočkanrrštnákouše ruskéhobodréhomedvěda do huĎatélrokožichu, několikrát jsem pčiměl neopatrnésvé lychovaŇy ťukánímdo čepce,aby se uklidily do zátišípod listy a nestrkalyten svrij čepectak dopŤedua do slunce. Jednoho dne blíŽe stromu zŤím,kterak tlusťydrozd se mi tam na větvi podeďele otáčí.Popadla mne zlá piedtucha.Zrych|im krok, skoro utíkátn,abych ho zahnal.Zahnaljsem ho, ale zelenou moji schovanku odnesl s sebou. UpŤímnějsem se zaz|obi|. Mám drozda rád, jeho flétnu altovou rád slfchám' ale tohle mi, lupič mtzerná,neměl zpŮsobiti. děti teď pátou neděli, a on mije piijde sníst!Tak hezky Chovám ty osiŤelé zpÍvá,a uvnitŤtakov.j' lotr! Chvatně hledám mezi listy, kolik vlastně mi těch potonrkrihermelínoqich snědl.Měljsem strach,ževšecky_ ale ne,jenjednu urYal, patrnětu koketu, která se slunila tuze v popiedí,nedbajícmych naponrínániaméhovarování,kterájsem jí podáva|piecjasně dost, strkajejí proutek do tváŤea do čepce.Je pryč. Zby|y dvě.Nu, aspoř zachrániljsenr piírodě děti dVě. dotčen.Dlouho stáljsem u stromu Asi dva dni potom byl jsem nepŤíjemně a nechtělo se mi čístio Rusech a Japoncích.Hleděl jsem smutně na housenku, chovanku svou,.která měla na těle zlověstné černépuntíky. Hrozn;i pohled! Mrtvo|a Živá.
77
jenž stálna stránisám pŤilouce. Vyhledaljsem strom osikov)7m|adistv..i, Vybraljsemjej proto' ženebyl pii cestě,kde každénru Stromuhrozínebezpečí od hrublch lidí, vybral jsem jej, Že stál sanroten,neboťjsem doufal, žese z něho mí schovanci nevystěhujísnadno,a já moha den co den mítije na očích,budu moci těšiti se z jejich živobytí a prospívání. Slavnostnějdu pro škatuli,abych hosty odnesl.Na rozloučenouse s nimi rozŽehnám. otevru flor _ a ejhle _ z jednémojí schovanky teče zelená krev; zraněnáchudák se svíjí'Vedle ní brousísobě tesák její sestra.Věděl jsem, kolik ulrodilo.Takéjsenr dávno věděl, Že kusadla nemá rod hermelínrinadarmo a žese bráníjimi, ale to mne nenapadlo, Že se budou kousat sami mezi sebou. Sestra sestru, bratr bratra. Popadla mne zlost. Povídám jim: Potvory šelmovité,co se koušetemezi sebou,nejstepŤeceČeši,jste jen housenl'7,jste u mne hosty,jste všeckystejnéve svobodě i ve vězení, a koušetese! Kdybyste, šelmy, měly aspoř trochu toho humanismu mezi sebou! Čert vás' kdybych věděl s veškeroujistotou, že tu smrtelnouránu svémusourozenciudělala tahle tlustá larva v čepci,vyhodil bych ji oknem, vyhodil! KdyŽ jsem svrij spravedlirn./hněv utišil, oddělil jsem smrtelně raněného mrzáčka od ostatnícha zanechav ho doma ve špitále, odnesl jsem pět zelen;ich housenek na osiku k louce. Trpělivě jsem čekal,aŽ jedna po druhéze svého dosavadníhovězenÍvy|ez|anavětvici stromu osikového.Popiál jsem, hově jejich aristokratickémupudu, každéz nich větvičkujinou, aby každá měla svrij okres blahobytu. Promluvil jsem k nim: Měl bych mít na vás z|ost, žejste ukousaly svoji sestru,ale kdyžjste taková kousavá slota, budiŽ' odpouštímvám, jenom teď se fu moudÍe zachovejte, rosťteŽa prospívejteaž do konečnésvojí proměny a do lyvrcholení svéhoživota,aždo kŤídela vzletu. Svatá máti pŤírodaochranižvás, sirotky, ode všeho urazu, a já budu nad vámi takédržeti svoji ochrannou ruku! Po dvou asi dnech pochovaljsem nakousnutouhousenku, která zemŤela souchotinami,vysílením.Pak den co den chodil jsem, jakmile došlapraŽskápošta s novinami o Rusech a Port Arturu, vŽdy ke stromu od louky, ohledával jsem větve a počítalsvéschovanky, nescházili Žádná, a pak' vstoupiv do stínu,četl jsem o pobratimci Rusovi s hněvem a lítostí,jak se mu špatněvede. JiŽ prvníden svéhodozoru shledaljsem jednu tu zelenou mrškune na listech, ale na pni; lezla dosti mrštněpo něm dolri. Hola! Nespokojená! Co se ti na stromě nelíbí,proč z dobréhobydla utíkáš?Z dobréhobydla, huso, rozumíš?Kam utečeš?Do louk7? Tam na trávě špatněse popaseš'tanr tobě hlad, smrt, co tropíš!Huso! Hajdy, vraťse! A proutkem ťukajedo její tváŤea do čepcehnal jsem ji zpět do zeleného bydla, kde čekalahostina.
76
Druh],7den spočetljsem jen tii. Dvě utekly. Trápilo je dobré bydlo. Hledaly jinou vlast,tahlejim nechutnala,a nenašly,nemohly najítijiné, lepší. Nebylo jí daleko širokovrikol. Hledal jsem kolemkol v trávě - ale nenašeljsem uprchlík , tráva kolenr dokola jako zelen oceán, a lrystěhovalciv něm zmizďri a jistě zlrynuli. Inu,jsou fu tŤina stronrě,ty jedí,je viděti na osice, Že nejedenprutjejíhol1| a ratolestizmize|y v kusadleclrmych lychovancri. Spokojím se' žejsenr pŤírodě zachráni|tŤijejí děti, pěkné,statnéděti, ty se nehnou ze stromu, to je patrno;vítr hází dosti nepŤívětivě větvicemi, ale moje zelenébabky v čepcíchdrŽíse pevně aházejí se s věrvicemi, a zdá se dokonce, Že se jim ta houpačkalíbí. Tak mine kolik dní. YŽdy pÍicházím,počítám,shledávám se S nimi, chválím je, jak se dobie držía jak užjsou velk]y.Ta velikost mne sic znepokojovala.Zvláště tenkrát,kdyŽ pčistihljsemněkterou,žepojedšina proutku všeckolistí,zŮstala na něm, aby se v slunci koupala. To je nebezpečnávěc. uvidí takové divné zelenétělo, bude zle! Kluci teď chodí po oŤíškách, Lépeje, kdyŽ se kryje listíma v listí.Ze|ená barva mych schovanekje beztoho jejich ochranou,tedy načtak drze |éztna slunce? Skromnost hezká ctnost,ňídká sic' zvlášťu mládeŽe,ale hezká. jako kočkanrrštnákouše Nežjsem se dal do čtenío Žlutémplemeni,-které ruskéhobodréhomedvěda do huiiatélrokožichu, několikrát jsem piiměl neopatrnésvé lychovanky ťukánímdo čepce,aby se uklidily do zátišípod listy a nestrkalyten svrij čepectak dopŤedua do slunce. Jednoho dne blíŽe stromu zŤím,kterak tlusťydrozd se mi tam na větvi podeďele otáčí.Popadla mne zlá pŤedtucha.Zrych|im krok, skoro utíkátn,abych ho zahnal.Zahnaljsem ho, ale zelenou moji schovanku odnesl s sebou. UpŤímnějsem se zaz|obi|. Mám drozda rád, jelro flétnu altovou rád slfchám' ale tohle mi, lupič mizerná,neměl zpŮsobiti. děti teď pátou neděli, a on mije pŤijdesníst!Tak hezky Chovám ty osiŤelé zpÍvá,a uvnitŤtakov.j' lotr! Chvatně hledám mezi listy, kolik vlastně mi těch potonrkrihermelínol"-ich snědl.Měljsem strach,ževšecky_ ale ne,jenjednu urYal, patrnětu koketu, která se slunila tuze v popŤedí, nedbajícmych naponrínánía méhovarování,kterájsem jí podáva|piecjasně dost, strkajejí proutek do tváŤea do čepce.Je pryč. Zby|y dvě.Nu, aspoř zachrániljsenr piírodě děti dVě' dotčen.Dlouho stáljsem u stromu Asi dva dni potom byl jsem nepŤíjemně a nechtělo se mi čístio Rusech a Japoncích.Hleděl jsem smutně na housenku, chovanku svou,.která měla na těle zlověstné černépuntíky. Hrozn! pohled! Mrtvola živá.
77
Ty puntíkynavrtal lumek a vpustil navrtan1imiotvory do těla mojí zelené pŤítelkyněvajíčka,děti své, aby ji q'jedli. Moje schovanka ubohá stala se špejclraremtakov.j'chpiiŽloutl;/clr cizopasníkti,takou.ich lichváĚťr,takovéchasy, která tyje a Žije z cizího.Měljsem sto chutícely ten špejchari s nakvarťyrovanou cháskou zničitjednou ranou, ale neučiniljsem tak. Bylo mi líto mojí vadnoucí a umírajícídcerky hennelínovy,mojíschovanky,která pŤeceještěžilaa Žítibude, dokud ti vetŤelcihanebníneprovrtajínitjejího života. Lítostivě jsem pozoroval pŤíští dny, kterak ze\ená barva její měnila se v chorobnou modŤa žluť.Litostivě byl jsem svědkem toho, kterak chudák cítila a umíralamodŤea zeleně,jakŽ to některébásníŤkya básnícii u lidí pozorují.Viděl jsem konečně,jak hotovémouchy z jejího scvrklého mrtvého těla lylézaly a chutě letěly do světa hledat oběťjinou. Tedy zbyla mi jediná schovankaze šesti.Jediná! Ale ta byla hezká.Když se natáhla, vypadala jako nemalécigáro, zelenájejí barva skvěla se jako brčál a zdá|o se mi, že i ta červená,plochá' twdá fuár její dobŤeslušík hedbávnému zelenémušatujejíntu.Měljsem z níradost.Aspoř jedna. A nebudejiž dlouho na stromě, je silně dospělá a musí brzo nechat pastvy a ulehnout v zátiší,aby jí v kukle narostla mramorovanákŤídlaa na záda aby se jí položil hermelínoqi koŽíšek. Radost má a nadějeneměly dlouhéhotrvání. Jednoho dne došlapošta,seberunoviny, jdu na louku - osika pryč.Mylím To není možná.osika nestojí.Snad není z|e. Snad osiku vítr nočnípoložil. se? Nedělám krokťr.Dělám skoky. osika pryč.Docela pryč.Nějah.i dobry člověkji v noci uťal,usekal,snadaby sijí zatopil. Z|y konec vzala poslednímoje schovanka.Nešťastné děti. Nešťastné děti! Tak jsem pŤíroděchtěl pomáhati,a tak to smutně dopadlo.
Mal1ičten፠3|, |9|2,s. 6-7, 18-l9 (Mal;ičten፠oba textylyšly dosudpouzečasopisecky l9l0 a l9l2); v naší edicipŤizpriso. pii respektování kodiÍjkaci bujemepravopissoučasné osobitého autorovastylu. V. B.
7B
SmwŮv METUZALEMSKÝ CYKLUs MarieStemberková
V pŤedmluvě ke kniŽnrnru rrydání hry Věc Makropulos považoval Karel Čapek za nutné zmínit se o dramatickém cyklu George Bernarda Shawa Zpět k Methusalemovi, jehoŽ anglické lydání (I9z|) pŤedešloo poulr! rok premiéru Věci Makroptllos ve Vinohradskémdivadle (21. listopadu l922). Casová blízkost zveŤejnění obou děl nrohla totiŽ Svádětk domněnce,Že byl ve zpracovánítématu dlouhověkosti závisly na britském dramatikovi. Tato látková shoda je zcela nahodilá,lysvětluje Čapek,ajaksezdápodlevytahu, je takéjenpovrchní, neboť Bernard Shaw dochází k závěritnt pravě opačnym.Pokud ruohu soudit, p, Show vidí v možnosti žít několik set lel ideální stav lidstva, jalqlsi budoucí ráj. Jak čtenáŤpozná, v tétoknížcese líčídlouhověkost zcela jinak, jako stav velmi málo ideální a dokonce velmi málo žádoucí.Je těžkoŤíci,co je spravnější;na obou stranách se nedostává bohuželvlastnízhtšenosti.(Čapek l992, s. l8l) Dramaticky cyklus Zpět k Methusalemovi vznikal v letech l9l8-192l, tedy pod otŤesnfmidojmy ze světovévállg,, kterév autorovi a jeho současnících dosud nestačilzahojit plynoucí čas.Veškerézlo v lidské společnosti,za vá|lq doslova puštěnéze Íetězu, pĚičítalShaw citové a mentální nezralosti nejen jednotlivcri,ale celéholidstva. Domníval se, Že člověkŽije pŤíliš krátce na to, aby se mohl stát v plnémsmyslu dospělym. Je ve vleku dětinskych choutek a emocí, na rozum spoléhájen ďídkakdy. Jelikožv době prudce se rozvíjejícítechniky by mohla taková nezralost véstk zániku civilizace, hledal Shaw qíchodisko v prodlouŽenílidskéhbŽivota na několik set let. Lidsk! jedinec by tak něl podle jeho názoru dostatek časuna vzdělávání a sebezdokonalování,na aktivní práci pro
-70
