JULIUS
ZEYEK
/"X /
1
9 1968
SPISY
ZEYERA
JULIA
XXXI.
OBNOVENÉ OBRAZY II.
v
PRAZE
NÁKLADEM ESKÉ GRAFICKÉ AKCIOVÉ SPOLENOSTI »UNIE« 190C.
Julius Zevep
OBNOVENÉ OBRAZY ir.
AMPARO A
JINÉ
POVÍDKY
DRUHÉ VYDÁNÍ
v
PRAZE
NÁKLADEM ESKÉ GRAFICKÉ AKCIOVÉ SPOLENOSTI 1906.
>UNIE«
(1896.)
VŠECKA PRAVÁ VYHRAZENA.
Kniha vySla ponejprv
s
titulem
:
Amparo
a jiné povídky.
(Další .ida »Obnoven;^ch obrazú«.)
PRVNÍ
TISÍC.
Tiskem »UNIE« v Praze.
AMPARO.
Zeyer
;
Spisy.
XXXI.
Ulicemi Valencie, msta Cidova, ulicemi zaplavenými sluncem, plnými kvetoucích oranžových háj, rozprostírajících se širou vegou od val a vží až k modrému
vn
moi, ulicemi hlunými hovorem a pokikem bžících z dom, hrnoucích se z námstí,
lidí
spchajících cd
behu šumícího
Guadalaviara.
kráela hrd a klidn toho dne ta divukrásná žena, kráela pevn, s úsmvem na bledé tvái, k paláci námstníka krále Federika Aragonského. Opírala se o otrokyni silnou a smdou, zdobenou stíbrnými šperky, zahalenou v temno vlekoucího se za ní šatu. Bledá, zdála se ješt bledší v rudém požáru nachového svého hávu. Vlasy její, barvy rozžhaveného zlata, padaly jí tžce až na pás, je sponky z opál a šrky perel pevn držely. Z oí jejích zela hluboká noc. Hledla do neuritá a výraz jejích zrak byl záhadný. Kdo ji spatil, uhodl, že je podivných
a
osud Zvst
bu
híkou, i obtí, i strjcem.
neho
neznámého, neuritého,
ale tra-
ped ní. Na cest její ulicemi msta Cidova, otvírala se okna, vý-
gického letéia Valencie,
kiky
obdivu, tam úžasu, jinde hrozby zanich, a z nkterých padaly bílé
tu
znívaly
z
rže neb
karafiáty krvavá barvy na krásnou hlavu nebo pod pyšný její krok. Zástupy valily se za ní, vnikaly s ní do paláce místokrále, zaplavily mramorové schodišt, zvuící chodby, vešly s ní v sí prostrannou, chladnou, bílou a lesklou mramorem sloup. Tam sedl místokrál, kolem nho zástup velmož její
msta.
A
Umlklo temné huení
bylo ticho.
davu, šeptání velmož, onmla sama ozvna chodeb. Místokrál, zasmušilý, hrdý a smutný hledl temné na ni, ona, krásná a ješt hrdjší než on, hledla smle a klidn, nejdíve kolem sebe, pak na místokrále, uinila krok k trnu jeho blíž, sklonila nepatrn hlavu, vzpímila ji opt a pevným hlasem jala se mluviti takto:
Zraky vaše rtech.
Vy mlíte,
visí
s
ale v
dychtivostí na
mých
oích vašich tu
otáz-
dobou mi klade Každý váš pohled, každý váš mená toto: Rci, kde jest don Huerta, kam podl se pyšný
ku, kterou tou
skvlý
celá Valencia.
posunk
zna-
Manuel de ten
la
šlechtic,
ten velmož, krásný Sluha jeho zde pítomný, dvrník jeho, Telez Ramon, vidl jej vcházeti do mého domu a od onoho okamžiku, kde mu zmizel v hlubokém stínu starého portálu bývalého paláce maurského emistatný
ten rytí,
a mladý ten
muž?
—
!
mn
už nevidl jej lidský zrak. Pišel ke Telez Ramon a pravil mi: »Nezapírejte, paní, tyto oi spatily v tiché noci vejíti dona Manuela do vašeho domu. Kde je? Kde je? Zmizel a srdce moje je v úzkostech a strachu !« Tak pravil Telez Ramon a prost odra,
vtila jsem »Já nezapírám, ale neodpovídám tázat. « Telez Ratob. Af pijdou jiní se mon pivedl mi píbuzné dona Manuela a opt pravila jsem: »Odpovím, ne však vám, nech jiní táží se !« A pišli opt, a tenkráte pišla žena jeho též. Já mlela. Žena jeho byla bledá, v oích mla záš, na ele hrdost, na rtech planou hrozbu. ekla doa Pura: »Celá
m
:
Valencia se bouí. skrytém, zloinném
spoleném
Zvst letí
nem
o
mstem,
temném, o
nem
hanbou, a s vámi a s ním Odpovzte, kde mj choí?« Pro zášt její mla jsem úsmv, pro hrdost její pýchu, pro hrozbu její pohrdu, a klidn dla jsem »Pouze místokráli odpovím. Necht vejde pod mou stechu. Zdráhá-li se však, a vyzve a pijdu k nmu. Budu mluviti, ale af otevrou okna a dvée domu, Vévodo at slyší slova moje celá Valencia! z Kalabrie, vy poslal jste pro m, pišla jsem, zde stojím, abych odpovídala, abych poslechla ne vám, však sob, abych poslechla vnitního svého hnutí, které mi káže, bych celou Uslyšíte tedy pravdu povdla svtu tvá pravdu, neboí neuila jsem se lháti ... to uml pouze on s
.
:
m
—
.
.
.
.
.
Ohlížím se v této síni a kamkoli patím, vidím cizí jen mi tvá. Nikdo neví z vás, kdo jsem. Chcete-li celou pravdu slyšet, nutno znali. Vzte, kdo jsem pedevším, abyste Jeho žena! Jste pekvapení tímto slovem? Není to v oích vašich lež? Ví pece celá Valencia, že doa Pura ze starého rodu de Pareo jest ženou dona Manuela de la Huerta.
m
—
:
Pravím vám, celé msto se vy a mýlí se
pedevším
mýlí,
doa
mýlíte se
Pura sama.
vn
Ubohá loutka! Byla stvoena, by zstala dckem, které kána, skvle nejdíve rodie, pak muž pro
vn
své a
její ješitnosti
medovými
A ubohou
slovy
hý-
odívají
ukojení v pestré cáry, které krmili
a prázdnými
úsmvy
.
.
.
náhoda náhle v dráhu krušících krok osudných dj. Mohla bych ji tém litovati. Avšak slitování moje zemelo. Nemyslete, že mluvím v horece. Zde, hle, moje tepny, pesvdte se, jak klidn, tém lín bijou! Dovedu se vmysliti ve vaši pedstavu. Snad nkdo z vás pece dle tváe zná a každý z vás slyšel dnes moje jméno, vždyf od rána už letí ode rt ke rtm všech lidí toho msta, a tedy eknete: Co mluví tato žena? Ona chotí dona Manuela? Tropí si smích? Vždyt víme, tu loutku vrná
m
Tam nedaleko kabýval prý palácem maurského emira, když Valencia byla v rukou nevících. Ten starý plný stín, je v chodbách jeho bloudí prý píšery. Portál kde se zrodila a kde
tedráty
stojí
starý
žije.
dm,
dm
jeho vidl prý Cida a plavou Chymenu. V pízemku jeho žili prý už tenkráte, když Cid
ješt
žil,
Cid kupoval
divotvorci,
jací zlatníci,
u nich íše a Chymena vybírala perlové šperky a zlaté náramky z hloubi jejich pokladnic, tenkráte když odložila erná svá roucha, když utela si horké své slzy, tekoucí pro zabitého otce, aby se usmála na Cida, toho muže, jenž odal otci jejímu proto dech, aby všechna její neskonalá láska byla jeho, pouze jeho a navždy! Vymeli Cidové, ale v pízemku starého paláce kujou zlatníci ješt íše a náramky, a dva z nich, Iigo a Lupercio, jsou
ddici
té staré
emeslnické,
um-
a klidn a svaté se svou matkou Marií del Pila Mendrugo v býlecké slávy.
Žijou
tiše
valém paláci emirov. Maria Mendrugo má dceru. Iigo a Lupercio mají sestru. íkají Amparo. Co o ní povdíti? Nevychází jí z domu a nebylo by ji vbec vidti, kdyby za veera, když chlad se šíí a vlaštovky, zpité zlatem zapadlého slunce, usínají, a když
hvzdy
vycházejí a m.andoliny
svitu ulic sladce vzdychají.
nkde
Amparo
v pí-
nezjevo-
vala se na miradoru za starou míží z kovaného železa. A tato Amparo, o níž nikdo neví, stojí nyní zde ped místokrálem, vládnoucím ve Valencii jménem Aragonského
tém
Federika, a tvrdí, že jest nuela de la Huerta .
,
ženou
dona Ma-
.
Ano, ona Amparo, sestra klenotník Iiqa a Lupercia, tot jsem já, dcera Marie
.!
del
Pila Mendrugo,
to
jsem
já
—
.
.
Povím vám jak. Nebudu vám o svém dtství
jeho ženou. to
sen
plný
luzných
pelud
.
A pece
mluviti, byl
o blahu,
plný
slib o budoucím štstí života. Byla jsem milována svými bratry, milována svou matkou tak dalece, jak milovati vbec umla, ona, jež stále chorá,
pedevším Za to byla
stále slabá,
o vlastní svou osobu se zajímala.
jsem vždy pravou modlou této otrokyn, kterou zde ped sebou nyní vidíte, vrnou a oddanou až do chvíle poslední Agueda milovala jako nikdo na širém svt. Odvrátí-li ode mne svou tvá a propadnu-li kletb, Agueda nebude se rozmýšleti, zanechala by ráj, aby do propasti sama za mnou a se mnou šla. Aguedo, zanech pláe Neboj se nezatratí ani tebe, ani mne Kivdili mi lidé píliš, a láska tvoje nezištná a tak hluboká jak lidská zoufalost, vykoupí
m
!
.
.
.
Bh
vné
!
Bh
t
v oích spravedlnosti jdoucí dále, než jde krátký lidí zrak! Nuže, co chtla jsem vám íci? Ano Agued svovala jsem se vždy se vším a nedivte se tedy, že první zmatek, který polil rumncem, jí skrytým nezstal. To bylo tenkráte, v osudný ten veer, je tomu více než rok, v ten veer vlahý, na vky pro .
.
.
.
.
m m
památný. Vyšla jsem na mirador a hledla dol do ulice. Zlatý prach, kterým zapadlé už slunce dlouhé paprsky sýlalo na prelí sta-
dom,
vzduch, vzduch prosáklý Lidé sedli ped vraty na mramorových lavicích, hovor jejich veselý a bezstarostný podobal se s výše, kde jsem stála, bzuení vel, jasný klepot kastant a temné brnkání strun na loutnách nesly se od rohu sousedního námstí, kde smdá tanenice kepila. Náhle slyším vším tím neuritým šumem dusot kopyt, vzhlédnu lhostejn v onu stranu, odkud pocházel, a spatím jezdce rých
vní oranž
plnil
a rží.
na andaluzském koni, bílém, zaržovlém, dlouhým chvostem a hívou plavou, hedvábnou, plynoucí bujn a bohat až na zem Obdivovala jsem se ušlechtilému zvíeti a zrak mj mimodk nesl se na jezdce. Byl to don Manuel de la Huerta, jehož jméno jsem tenkráte ješt neznala. Byl v plné zái svého mládí, v plné pýše svého mužství, v plném lesku svého stavu. Zbra jeho byla s
tém
!
v šeru jeden blesk zlata, stíbra a oceli, jeho roucha jedno vzplanutí šarlatu a zlatohlavu. Hledl vzhru ke mn. Oi naše se setkaly. Pohled jeho byl tak smlý, tak plný divé žádosti, která mi byla neurit záhadným, ním, ehož jsem se lekala tak, že jsem mimodk o krok zpt do komnaty ucouvla. První moje hnutí byla nevole. Jak sml takto na pohlédnout? Byl by se odvážil tak zrakem hltat, kdyby byl na píklad, že pocházím z krve královské nebo
ním
m
z
otc,
Got?
m
vdl
kteí vládli nkdy Valencií za asu Celá hrdost lidu, snášejícího v pobou-
ení pesilu tch hrdých šlechtic,
které pro-
když je nikdo neslyší, bouila se ve mn. A kdo ostatn mohl tvrditi, že jsem Což nebylo to jako z nízkého jen rodu? šlechtictví, to staré podání dlouhé ady umlc, žijících v bývalém paláci emir vk za vkem? Vždyf dodávaly styky se samým prý Cidem, s králem Alfonsem a s plavou Chy-
klínají,
menou mé rodin lesku, poesie, dávných romancí, které jsem
sama
útlého dtství slýchala a
vzpomínala jsem stavy
o
tch
od svého zpívala. Nyní již
opt, a mlhavé ped-
jich
tch
rytíích
prýštící z
chrabrých
a
králích
hrdinských, o nichž ty pífn se zmiovaly, braly pomalu vzezení toho smlého jezdce pohledy svými byl tak na sebe, jenž urazil. Staré ty zpvy mluvily v jeho prospch, omlouvaly jej. Ó, zajisté ti rytíi a reci v romancích nehledli asi jinak, schvá-
m
tila-li je
láska, podobající se u nich
výbuchm
krásný, smlý, hrdý jezdec! Zapomínala jsem urážky, a nepocho-
ohn, než hledl
ten
mn
povstal. Nevdla pitelný zmatek ve jsem už urit, bouím-li se ješt i loužím-li jej opt uvidt. Byla jsem zamlklá, postrašena, bylo mi k plái, a když Agueda zkoumati dlo, zapálila jsem zaala, co se to ve se do temna, zbledla pak a vypukla v plá, skrývajíc svou tvá na její prsa. Šeptala jsem
mn
polonesrozumitelnou 2pov svou, vyznání svého neuritého, v tajemném šeru ržov se vznílícíiiO lásky sna!
10
.
.
.
«
:
m
Agueda
konejšila s
úsmvem,
pak
zamyslila a pravila: »Zapome a chra se! Mámí té zlý duch. Bohatí kupci z Murcie a Taragony se o tebe ucházejí u bratr tvých. Rozhodni se pro jednoho z nich. Nezpívej romance a nevzpomínej na ty z nich hrabata. Ten jezdec podhodí tvé srdce svému koni se
úsmvem. Rod
tch bujných ruku na ústa. »Ml !« velela jsem jí. V té chvíli plála poesie tch starých písní mocnji v mém nitru, než kdy ped tím, a pravila jsem Agued »Vz, nepijede-li ten jezdec nkdy pro pjdu do kláštera. Není-li život tak, jako v tch starých písních, pak nechci jej ani s
šlechtic. «
—
tygí
je
rod
Položila jsem
jí
m,
žít !«
Agueda odpovdla: »Jeho rovní neberou ženy z rodu takových, jak je tvj. Tam berou pouze milenky. Blesk mého hnvu polekal mou otrokyni. Dala se do pláe a do smíchu a jala se
mn
chlácholit.
»Prijede pro tebe, ty svtlo mých oí,« ekla mi lichotiv. »Pro by t za ženu nepojal? Více než jeden král vzal ženu svou z
vrstev
než
nižších
ta,
z které
A ženy ty bývaly ozdobou trn Smíena poslouchala jsem konejšení a dala o štstí snem !
.
.
jsem .
se
pocházíš.
!« její
ukolíbat
Don Manuel
sladké zlatým
nejezdil nyní
pouze denn kolem našeho domu, když vál veerní chlad ulicí, ale vstupoval též velmi
11
asto do dílny mých bratr. Tu kupoval od Iiga opálové elenky a smaragdové náramky, tu objednával zas u Lupercia íše ze zlata neb vyjednával s nimi vytvoení monstrance i jiných posvátných nádob, a ustanovení podrobností tch prací vyžadovalo mnohé návrhy a úmluvy. Tak stalo se, že don Manuel konen býval u nás denním hostem, aniž by tím nejmenšího podntu k njakým septm a poznámkám zvdavého sousedstva dával. Po ten as posýlal mi však sonety a madrigaly, opvující moji krásu a konící asto prosbou, bych se ukázala na miradoru jen na okamžik tak, jak byl uvidl poprvé: s vlasy a
stíbra
s
obma
a smalty,
o
m
plynoucími dlouze k pásu, s rží, svží a bílou za uchem a s celým nebem nejsladších prý sn v zracích Usmívejte se, chcete-li, máte zkušenost celého života a znáte všickni malou cenu takových lib zvuících a rytmem se vlnících slov. Já ale stála na prahu života, a brána jeho, otvírající se takto pede mnou, zdála se mi, že vede do nekonenosti rajských luh. Když jsem sonety jeho ítala, rdla jsem se a bledla, srdce mi tlouklo radostí a úzkostí. Vycházela jsem na mirador a tyla bych ráda vlasy svoje spustila míží dol na ulici, by jej zaplavily jako slap, by jej zahalily jako pláš, byla bych si pála, by byly tak dlouhé a silné, aby po nich vzhru se šplhal v mou chladnou a stinnou komnatu, jako po .
.
.
12
lanu ze
k
zlata
a
emu mám
o
vn
a hedvábu!
chorob svého
.
.
srdce
.
Ah, déle
Vždyf to lze íci slovem krátkým, pozbylo v lidské mluv svého mystického rázu, jako peníz ve obhu svého ražení pozbývá, pece nikdy bez výsnamu nebude milovala jsem dona Manuela. Jak siln jsem jej milovala, vdla jsem teprve tenkráte, když nevoli mou vzbudil. Jednoho dne totiž pinesla mi Agueda skínku potaženou brokátem, a když jsem ji otevela, uvidla jsem celý poklad smaragd a perel, opál a rubín, byly to šperky, pocházející všechny z dílny mých bratr Iiga a a Lupercia, a don Manuel mi je posýlal darem »Ten smlý !« vykikla jsem. »eho se odvažuje! A ty, jak smla jsi to pinášet? mluviti?
a
které,
vném
:
tém !
Vrat
mu okamžit
vem jsem
ty cetky a
hraky
!«
A hn-
plakala,
Agueda spchala
se
ale za hodinu se vrátila.
skínkou z komnaty, Don Manuel nepijal že jsou moje a ne
vrácené klenoty, pravil, už jeho, ponvadž je daroval. Hnvala jsem se vášniv. Vycítila jsem nco zpupného, nco pohrdlivého z toho, že ty dary byl u mých bratr koupil, nco snijako nedostatek jemnjšílio žujícího, nco mravu. Neekla jsem Agued již nieho. Na veer však, když jel kolem domu na svém andaluzském koni, házela jsem ušlechtilému tomu zvíeti náramky a elenky, smaragdy a perly pod nohy, by je rozkrušilo pyšným svým Zfyer Spisy XXXI. o
mn
:
13
!
krokem, a co nemohla jsem železnými liliemi a ržemi míže na miradoru provléci, by to padalo na dlažbu a do prachu, to lámala jsem, planouc hnvem, rukama a pošlapala, podupala sama ped žasnoucími zraky dona Manuela. Sbíhala se celá ulice, a don Manuel zbledl. Mezi tím co sousedé a mimojdoucí
lidé
rozkrušené
klenoty
sbírali,
ujel
don Manuel rychle, sáhaje si na srdce, jako bych jej byla výstelem ranila. Vrátila jsem se v komnatu, též bledá, se slzami v oích. On strádal vinou mou Na vinu jeho nemyslila jsem více. Zalomila jsem rukama. Brati moji vešli, byli zdrceni. Nyní bylo celé tajemství moje zjevné, celá ulice rozprávla o tom dobrodružství, každý vykládal o tom píbhu na svj zpsob a dle své obraznosti. Matka moje pravila mi s pláem »Nezbývá ti, Amparo, než útulek v kláštee. « Tato slova dotekla se mého :
—
srdce jako ostrý nž. Odejíti z tohoto starého domu, pohrbiti se v kláštee, to znamenalo neuvidti dona Manuela nikdy více. Náhle vdla jsem, jaký to má pro mne vý-
znam! Omdlela jsem
bolestí.
Když jsem opt
jsem
tém
klidn, velmi vážn a hlasem pevným »Matko moje, vím, že zemru touto láskou, Iigo a Lupercie, pjdu do kláštera, ale budu si tam rváti vlasy. Miluji toho muže tak, že bych nedbala své cti, že stala bych se jeho milenkou nepokryt, veejn, kdyby to žádal. Toí podivné. mluviti
dovedla,
pravila
:
14
«
«
že jsem to
sama ješt dnes ráno nevdla,
vím. Pjdu tedy do kláštera a vašemu klidu. Vím, že byste nesnesli, co se nazývá hanbou. « Iigo a Lupercio a matka pijali mou obéf. Usnesli se, že hned druhého dne uiní se kroky rozhodné u pedstavené kláštera svaté Kláry. ale
nyní
k vli
to
vám
—
Ráno sedla jsem jako bez
duše
na
ve své komnat a hledla tup na staré obrazy na stnách, pedstavující hrozná utrpení muedník, tkaly zraky moje též pólo nevdomky po vyrudlých freskách klenby, kde byly vidti obrysy rytí z dávných romancí a krásných paní, podávajících jim rže a lilie. Vybledlé ty úsmvy fresk a krvavá muka svtc splývaly mi v duši v cosi smutného a sladkého zárove, a táhlo to jako prvod matných zjev ze sna dímavostí mé unavené mysli. V tom vešla Agueda prudce.
zemi
»Don Manuel, « pravila, »je dole v díln tvých bratr. Je bled jako ty, vášniv, roziChce s tebou mluvit. Klekl ped tvou len. matkou, prose o tvou rozmluvu. Praví, že t urazil, že nechce než dosáhnout tvého od-
puštní* Vstala
jsem
rychle.
»Pjdu
s
tebou,
Agueda ekla: »Brati rozmluv.
zvolala jsem, ale
brání té
jsem.
tvoji
»Jednám na svou pst,« odpovdla »Nejsem dít a brati moji nejsou
mými pány.» 2*
15
Letla jLem se schod, zjevila se v díln. Nohy moje se tásly, opela jsem se dole uvio stnu a zápasila s mdlobou. Když
m
dl, vykikl vášniv, ale brati moji vrhli se ke mn, trhali mnou a chtli vyvléci z dílny. Utíkala jsem k nmu. »Odpouštím vám,« pravila jsem mu. »Odpustte mi též. Kdo má právo stavti se mezi mne a vás?« »Miluji vás,« ekl don Manuel. Brati moji se bouili. Matka moje zvo-
m
lala:
»Urážíte nás, pane. Jak smíte mluviti k té, kterou za ženu si bráti ne-
o lásce
mžete?* Nebyla jsem nikdy tolik ráznosti u své matky vidla, pekvapila m. Vložila jsem jí ruku na ústa. Zardla jsem se. Urážela matka moje více, než byl vera urazil
m
m
on. Zdálo se mi, že praví: »Vezmte ji tedy bylo to ponižující! za ženu, milujete-li ji« Obrátila jsem se k nmu. milujete, « pravila jsem. »Miluji »Vy vás též Pravím vám to pes všechny hrozebné pohledy svých píbuzných, a pravím vám ješt více. Jsem nešastna. Vím, že mi budou brániti, bych jednala, jak srdce moje žádá. eknou vám, že est naší rodiny tak málo dopouští, bych se stala vaší milenkou, jako postavení vaše dopouští, byste pojal za ženu. Kdybych jednati mohla, jak cítím, šla bych s vámi, nedbajíc o satek. Jdte. Podrobuji se svému osudu. Srdce moje patí
—
m
m
16
«
«
vám pes všechnu
rozluku.
Nebudu nikdy
náležet jinému.
Chtla jsem
odejíti,
zastoupil mi cestu-
»Ne,« ekl, »neize mi vás pustiti. Nelze mi bez vás žíti. Nezbavím vás cti. Pro bych za ženu vás nepojmul? Miluji vás, optujete moji lásku, pro tedy se rozejíti? Svolujete?«
»Co mi potom,
odejdu-li odtud co žena co milenka, « zvolala jsem, »jen jednu chci jistotu, onu vaší lásky. Chci vaše srdce a nezáleží mi na vašem jménu. Býti vaší ženou bez vaší lásky, toho bych nikdy nechtla, radji chtla bych býti vaší bez toho,
i
vaše
m,
m
milujete-li co se zove ctí. Vezmte na své v pravd, vezmte a piložte srdce, více nežádám, tot vše, co si peju na tomto svt, a za to blaho dala bych vše, to, co sluje blahem v život vném, v njž a doufáme.
m
m
i
víme
Trhl
m
na srdce, pokrýval
m
polibky
zaal nyní dlouhý rozhovor s mými píbuznými. Agueda však mezi tím odvedla, neb klesala jsem slabostí a únavou, zpsobenou tolikerými dojmy. Vyjednával don Manuel s mými bratry. Bylo ustanoveno, že satek náš se bude odbývati v tichu v našem dom a že zstane po njaký as tajemstvím. Rodinné pomry a závazky nutily dona Manuela, jak pravil, k tomuto jednání. Brati moji svolili, matka a
též
m
a
mn
bylo lhostejno,
17
zví-li
svt
o
mém
satku i
mn
nezví, jednalo se jen o nesmírnost toho blaha, náležeti muži, jemuž patila duše moje, každá myšlénka mého mozku a každé zatluení mého srdce' Za nkolik dní pišel don Manuel k veeru po domu ve spolenosti svého sluhy a neznámého mi knze. Za pítomnosti mých bratr, mé matky, Aguedy a sluhy Ramona Byla jsem jeho! byl svatý obad vykonán. Skutenost byla krásnjší, pravd nepodobnjší, než nejsm.lejší moje sny Vévodo z Kalabrie, vy vládcové toho msta a vy všickni, kteí zvdav zraky na mne nyní upíráte, vím, že propadnu tomu,co nazýváte spravedlností, vím, že soudu vašemu a krutosti vaší neuniknu, vím, že muka oekávají. Kdyby a konená trpkost smrti ale moje blízké utrpení bylo sebe krutjší, kdyby muka moje byla ješt hroznjší než ona, která jsem snášela následkem nevry a mrzké zrady muže, jejž jsem až na kraj šílenosti milovala, nevyvážily by ty a všechny trýzn, které lidský mozek vymysliti dovedl, pece neskonale velké štstí onch okamžik záhy zmizelých, v nichž pelud jeho lásky duši moji opojoval a k samému nebi potajn vznášel! Noc co noc zavítal cho v dm, vklouzl jako luzný zjev njakého božstva v tu šerou sí, kde vyrudlá freska na strop pi svitu stíbrných lamp, hoících ped obrazy svatých muedník, obživnouti se zdála, všechny ty bledé tam úsmvy lásky
a
!
—
m
mj
18
rytí a paní platily nám, všechny ty bledé tam lilie a rže zdály se pršeti na naše hlavy,
vn
nabývajíce opt barev, a svžesti. Byly naše polibky jim novou vesnou? A míží miradoru záily kovanými liliemi a ržemi hvzdy, ty zlaté kvty nebes, na nás a ze zahrad Valencie stoupala oranž na peruti šepotavých vánk vzhru k nám. Tak bývaly tedy odvká noc, matka tajemství, a pak ta stará sí v paláci nkdy maurského emíra svdky mého blaha. Slyšely jeho písahy, výkiky jeho divé rozkoše, slyšely ševel jeho polibk, bývaly svdky bouí jeho sopené
vn
vášn
.
.
.
Nezardívám
vn
se,
opakujíc
veejn,
nyní
mlo
by v skrytu zstati. Nezardívám se. Vždyí pouze stín mj stojí ped rozpravuje s vámi. Jsemf vámi, pelud jako mátoha, mezi mnou a svtem živoucích zeje propast nepeklenutelná. Jsemf mrtvola, a ty se nezardívají. Stud? Tot nco jako co
mj
m
minulo. Kde štstí, jako plá ... To pro jsem? Co chci? S kým mluvím? Pro a za? Kam Tof podivné, te, vru, nevím to moje prchla? Ah, sbírám ji Už vím. Jste šastni a já bídná. Vy chcete slyšet .
pam
a já mluviti
.
.
.
.
.
.
Vím ted, kde jsem vypraTam, kde jsem o svém ... To trvalo tém celý rok! .
vovati pestala
.
.
.
.
blahu mluvila minul jako okamžik, a že mže na obzoru štstí mráku být, to teprve tenkráte jsem zvdla, když brati moji zaali se na
Mn
19
m
kaboniii.
vati
mne
Sousedi naši
totiž
zaali špeho-
mého chot, uHce
a
mn
celá
zaala
a matka moje pelévala slzy nad ztrátou mé dobré povsti. Já nedbala a snášela tiše. Útchou byla mi Agueda. Mla sílu mého ducha a posmívala se se mnou malicherným pomluvám a záštiplným úšklebkm mých nepátel. Jednou však rozvášnila jsem se pece v hádce se svými bratry a na to prosila jsem dona Manuela, klid a pro est mé rodiny poby pro
zlomysln
o
šeptati,
mj
sléze
tomu
ped svTu zakabonil
tajemství, zastírajícímu
tem náš satek, konec uinil.
se však zase don Manuel. Slibuje pak, že prosbu mou v brzku vyplní, oznámil mi, že jej nutná jakási rodinná záležitost na krátký as z Valencie do Taragony vede. Byla jsem smutná, nedávala však smutek svj na jevo. Rozlouili jsme se, a v touze a v zármutku plynul mi nyní pomalu as. Mysl moje tkala za ním. Vidla jsem jej, jak pluje kolem behu na korábu, azur nebes nad hlavou, azur moe pod sebou. Neb unášel jej po ten andaluzský bílý jeho skalnaté silnicí
k,
o?
Byl se se
mnou
pojede-li
pravila vrátí
komo
jsem
víru
:
se
a uvidíš, že sen
»Vím
Pipluje.
kolíbající
pn. Poj
spšn
louil,
že
popluje-li
Agued
do Valencie.
snu koráb,
tak
na korábu i do Taragony. Jednoho dne
jsem ani nevdla,
se
na
jist,
že se dnes
Vidla jsem ve
moi uprosted
mnou do Gráa do pístavu
mj
pravdu vštil!«
20
Agueda
se mnou. Dívala jsem se lodi, schodila jsem celý pístav plna touhy a netrplivostí, plna jistoty, že najdu dona Manuela. A našla jsem jej. v
šla.
Gráu na všechny
Ohlédla jsem se totiž, když za mnou nastal náhlý jakýsi ruch, a hle, mihla kolem mne kavalkáda skvlá a etná. Pohled za-
mj
nm
andaluzského kon, na don Manuel pyšn sedl. Vedle nho jela krásná mladá dívka, pokryta bílým, lehkým, docela prhledným závojem. Agueda mé zadržela, byla bych se jinak pod kroky toho andaluzského kon vrhla. Jásala jsem, plakala a smála se radostí. Byl se vrátil Jel z Taragony ve spolenosti svých píbuzných, a byla jsem jista, že s nocí zavítá do našeho domu, kam jsem nyní s Aguedou spchala. Pozorovala jsem za dosti dlouhou chvíli, že byla Agueda zamlklá a zasmušilá. Žertovala jsem. »Chceš, abych chytl bílého
!
—
žalovala
svému
vítáš
tváí
s
oboí? Pravím »Jen
choti, «
bez ti,
pijde-li
ekla Agueda
pravila jsem,
úsmvu? Co že ti,
»že
jej
svrašfuješ
budu na tebe žalovat !« bys mohla žalovat,«
roztržit s truchlivým
úsmvem.
Zasmušila jsem se náhle též. »Kam jinam by to šel, když ne ke mn?« tázala jsem se s ku podivu slabým pesvdením a cítila jsem neuritou bolest, neuritý strach.
ekala jsem rozechvlá celý veer Celou noc ... On nepišel. Chorá a slabá .
21
.
.
«
lžko
klesla jsem na
jeho domu.
Když
Agueda spchala do temna jako
a
se vrátila, byla
bou. »Není ve Valencii,« ekla krátce. zvolala jsem radostn. »Pivera a odjel opt, odjel náhle a nemohl
»Tím lépe!«
jel
mi o
sob už zprávy podat. Kdy se vrátí ?« Agued se zablesklo divoce v oích, a
pohrdá hrála
»Co
je
jí
ho. Zatraf ho
kolem po
ti
Bh
Piskoila ke
dla
m
vrávorat
úst.
nm?«
ekla.
»Zapome
!«
mn,
bledá a zsinalá, via padat pod tou náhlou
ranou. Odpudila jsem ji od sebe. »Otroku!« zvolala jsem vášniv,
hnvem, »vyháním t t Okamžit jdi !«
z
soptíc
domu! Nenávidím
!
Sedla na zem. Vzala se za hlavu obma rukama, zavyla dlouhým jakýmsi štkotem, Bylo mi jí líto, a šla z ní kolíbajíc tlem. zárove hrza. Ta bolest beze slov s tím divným zvukem zvíecím místo lidské mluvy
mnou zatásla. »Udobím
se s tebou, Aguedo,« pravila »pineseš-li mi radostnou njakou od nho zprávu. »Zatraf ho Bh!« zvolala opt, vstávajíc. »Vz pravdu celou a proklínej ho se mnou.
jsem
jí,
Je v
Cavaalu.
Tam
žije
ve
svém zámku
don Felipe de Riego a dcera jeho doia Pura. Vidla jsi ji vera v Gráu. Což kdybych ti ekla, že se o ni chot tvj uchází, zapomínaje
22
Bledneš? Vrávoráš? Nuž, tedy zemi hanbou! Zemi, bude lépe tak, zemru s tebou. Neuchází se už o ni. Doa Pura je jeho ženou. Byl s ní oddán v Cavaalu v domácí kapli. Ted víš celou pravdu. Zoufej a zemi !« Stála nade mnou s pozdviženýma rukama, bledá jako mátoha, oi v sloup jako umírající, vlasy se jí ježily, mla pnu na tebe?
žalostí a
rtech
.
.
.
Nevidla
a neslyšela jsem nic více. Ká-
než jsem byla já. Ve mn, kolem mne byla noc. Stonala jsem, byla jsem
men
živjší
je
blízko smrti. Je to k smíchu, ale slyšeli jste kdy, že smrt vyslyšela ty, již po ní volají?
Ah, jaká to fraška, ta dlouhá, hloupá ke, nazvaná lidským životem Avšak na rozjímat? Takové stesky jsou starší než hory !
a
moe
!
.
.
.
Když jsem zase chodit mohla, vlekla jsem se pšky do Cavaalu. Šla jsem k zámku. Spustila jsem si závoj na tvá a sedla k vratm. Hlavu nemusila jsem svsit. Klesala
sama velmi
nízko.
pozvednout, když Pura z hradu. Jeli ženštinu sedící na sepjatýma, jejímž beze slov, hodila
Ani jsem
nemla
síly
ji
don Manuel a doa na procházku. Ona, vidouc zemi, zlomenou, s rukama vyjel
tlem
trhalo
nmé
stkáni
mi almužnu. Pohlédla na s útrpností, ale jen mžikem. Vždyf byla tak neskonale štastna a tak zabrána vlastním Štstím svým, že dlouho na neštstí jiných vzpomínati nemohla. Zahledla se do jeho
m
23
zrak, hledala v nich tu jeho duši prolhanou Bože mj, na jej hani^ když a mrzkou jsem ho soudila? Když zmizeli, vstala jsem. Vlekla jsem se do domu. Na dvoe stál muž. »Kdo byl ten jezdec ?« tázala jsem se. »Don Manuel de la Huerta,« znla od.
.
.
pov. »A ona dáma
s
ním?«
pátrala
jsem
dále hlasem chvjícím se a cizím vlastnímu sluchu.
»Ona dáma
s
ním?«
ekl klidn muž,
doa
Pura, jeho žena.« »Jeho žena? Jeho žena jsem zvolala jsem prudce. »tof
Muž
pohlédl na
m
trochu
pece
já!«
pekvapen a
útrpn.
»Pomatena,« zašeptal, naznail to slovo vlastn spíše rty, uhodla jsem však a propukla v dlouhý, strašn dlouhý smích, uchvacující
muž
m
jako nejbolestnjší ke. Cizí ten v úžasu ode mne a já pádila
utíkal
jako šílená smrem do Gráa zpt. Bylo to v strašném úpalu slunce. Ztratila jsem závoj a nevím, jakým zpsobem se stalo, že roucho moje bylo brzy na kusy rozerváno. S takovým vzezením a stále v tom hrozném smíchu došla jsem dom, aniž vím, jak a kudy. Stonala jsem znova, a znova jsem se uzdravila. »Co ted? Co ted?« tázala jsem se sama sebe,
když jsem opustila
24
lžko.
»Pomstte
mne!«
zvolala
jsem pak nesmysln na své
bratry.
»Pomstíme t, pomstíme t,« jektali, a zuby jim cvakaly, byli bledi a chvli se. ne!«
»Ne,
i
Co
syny.
si
malomocn matka. A my jsme slabí. Pomsta!
plakala
»Je píliš mocný. Ne, ne. Zahubil
mi
ponu
dceru,
na
zahubil
svt
by mi
sama?«
»Kdo mluví o pomst ?« zvolala jsem vášniv na to. »Vždyt není kivdy Je to zradit? Kdo ekl, že klam a lež, on
m
!
m
zradil ? «
»Ví to celé
temn
msto
a víš to sama,«
ekla
Agueda.
»Celé msto lže a klame, a nejvíce ty, Aguedo,« ekla jsem tvrd. Agueda kývala
smutn
hlavou.
jsem se ani,
kam
jí.
»Pjdeš
se
mnou?«
tázala
Kývla opt hlavou a netázala se
že
pjdeme.
Bylo to na veer. Vzala jsem závoj. Šly jsme na alamedu. Tou hodinou procházelo se tam mnoho lidí. Doufala jsem, že ho tam potkám též.
»A
potkáš-li
ho?«
pak mi
poví,
tázala
se
nesmle
Agueda. »0,
ke
mn.
Uvidíš, že
pro nepichází více mne potší, že vysvtlí
vše.«
»Bloude,« ekla tiše Agueda a velké slzy kapaly jí z oí. Chtla jsem se klamat tvrdo-
25
«
«
šijn a tváila jsem se, nepozorovala.
jako bych
plá
její
Na alamed bylo celé msto. Šumly krásn ty staré tam stromy, tryskaly pyšn ty mramorové fontány, a blízko tch bílých vod, letících k zlatému nebi veera, zahlídla jsem posléz dona Manuela. Doa Pura byla s nim. Držela jsem se fontánu, jehož proud mi máel hlavu, ramena a roucho. »Te vysvtlí se vše,« šeptala jsem
Agued.
»Mžeš ješt doufat, « odvtila smutn, »ješt pochybovat o jeho zloinu? Co ješt chceš ?« »Slyšet to z jeho úst,« ekla jsem tvrdošíjn, nepouštjíc se fontánu, a srdce mi klesalo a oi plnily se mlhou. Agueda uinila krok a stála ped nimi. Dotekla se rukou jeho ramena. Pohledl na ni, poznal ji a spatil opodál. Trhl sebou
m
a zbledl lehce.
»Pane,« ekla kloníc se úctypln Agueda a petvaujíc se, jakoby jej neznala, »pane, dovolte ubohé žen jedinou otázku. »Co chceš, « ekl prudce. »Ustup nám z
cesty.
»Snad almužnu ?« ekla doa Pura. »Ano, paní,« ekla Agueda, by mu dodala jistoty, že nenaléhá na veejný pohoršlivý výstup.
»Ano, almužnu. Ale ne zde veejn. a pijdu si pro ni do
Povzte mi své jméno vašeho domu.«
26
«
»Jsem doa Pura,« ekla tato, >>žena jeho zde dona Manuela de la Huerta. zná celá Valencia. Pij a pomohu li ráda.« »Don Manuel de la Huerta, « opakovala Agueda, jako by si to jméno do pamti vrýti chtla, pak dodala: »A to je doa Pura, vaše
Dm
cho '« »Tak a
šel
s
jest,«
doou
ekl,
Purou
klopil
mimodk
zrak
dále.
»Víš nyní dosti ?« tázala se Agueda tvrd, »co chceš ješt více?« »Nic, nic,« ekla jsem a cítila jsem strašnou bolest nejen v srdci, ale též v oích. Chtlo se mi plakat, ale nenašla jsem jediné slzy. Ta bolest trvala ti dni a ti noci. Prosila jsem Boha o dar pláe, jako ve vyprahlé krajin se modlí o déš. Plá ale nepišel. byl jen ohe a mozek mj byl tupý. Matka moje lomila nade mnou rukama
V oích a brati
moji též. Lupercio »Sestro naše,
jednoho dne
:
pravil je
konen
pro tebe ješt
spása.
Vzpímila jsem pekvapen hlavu. »Jsou ješt soudy, « ekl Iigo. »Jest ješt spravedlnost, « dodal Lupercio. »Kde? kde?« ekla suše Agueda a propukla v smích. Hledli na
ni písn a otrokyn mlela. »Nerozumím, co chcete, « ekla jsem po-
sléze.
»Nuž,« pravil Iigo, »což nejsm.e svdky tvého satku? Což není sluha Ramon svd-
27
:
kem? Nekcnal
se svatý
obad
Pravou ženou dona Manuela
zde v
jsi
ty
té síni?
—
pojal
druhou. Ten druhý satek neplatí a don Manuel propadne trestu « »A což,« ekla opt suše Agueda, »byl-li ten knz snad pouze pestrojený sluha ?« »I pak podléhá don Manuel trestu, « odpovdl Lupercio. »Je šlechticem, « odpovdla Agueda, »a vy živíte se prací svých rukou. Opovrhují vámi. Soudy? To jsou oni. Právo? To jsou oni. Zákon? To jsou oni. Lež? Pokrytectví? Násilí?
To
Vy? Vy?
jsou oni.
Bláto, které
šlapou !« Nastala hádka, mezi ní sbírala jsem klidn, nedotknuta jejich vášní, rozvahu svou bylo ve a rozjímala jsem. jasno. Cítila jsem sílu a odvahu.
Konen
mn
»Utište se,« pravila jsem s takovou uritostí, že všickni
pekvapen
mleli, pak po-
kraovala jsem takto
»Nebudu
se soudit s
rozsudek svta
donem Manuelem.
mi jeho lásku? nepodrobím se žádnému soudu, nebo musila bych se pak též podrobit jeho rozsudku. Kdyby soud mj satek neuznal, žádal by, bych se odekla svého manžela. To neuiním, nebo miluji ho. Je mj pes všechny lidské soudy, nebo dala jsem mu srdce své a pijala jsem lásku jeho. Uznáváte pece všickni, že pe jest moje. byla spáchána jedin na mn. Je-li kivda, Který
Žádný!
Ostatn
28
vrátí
««
Tedy písluší rozsudek jedin mn. Necht o samot. Zasedám na stolici soudní a budu uvažovati o vin a nevin dona Manuela. Rozhodnu-Ii se pece pro pomstu, bude moje, jak ta pe je moje. Amen, amen!« Zstala jsem sama s Aguedou. Pravila jsem
m
—
»Ty's jediná, která mi rozumí. Tob eknu na se rozhodnu. Budu pemýšleti celou noc.« Ranní ervánky mi svítily už do komnaty, když jsem Agued pravila: »já odsoudila jej a potrestám. »Zde moje ruka,« odvtila vrná otrokyn. »To znamená má pomoc. Jsem tvou tlem duší. V dobrém v zlém. V požehnání v prokletí. Objaly jsme se a nepromluvily o té vci slova více.
jí:
em
zítra,
i
i
Minulo nkolik dn. Opanovala jsem se úpln. Zdála jsem se klidná. Vycházela jsem nkdy na chvíli z domu. Odhodlala jsem se docela s Aguedou opt na alamedu. Stála jsem práv zase nedaleko fontánu, když se don Manuel tam zjevil. Srdce mi melo úzkostí a lítostí, ale myslím, že jsem nepohnula svalem v oblieji. Cítila jsem jeho zraky, jak se upíraly na mou tvá; ale nehledla jsem smrem k nmu. Zrychlila jsem krok, jako bych prchat chtla. Agueda se ohlédla. Don Manuel hledl za mnou a zdál se pekvapen mou lhostejností. Hned druhý den vidla jsem Bylo to k veeru, stála jsem na jej opt. i
Zeyer
:
Spisy X.\XI.
o
29
!
miradoru. Hledala jsem ochlazení. Ulice byla pustá. Zaslechla jsem tichem ze vzdálí dusot
kon, nevím, jak jsem to uhodla, ale srdce moje zaalo bouliv bíti, a byla jsem jista, don Manuel. Nemýlila jsem se. Byl to on! Zstala jsem na pavlánu, první pohádalo k útku. Hlava moje moje hnutí klesla na míž, byla jsem napolo omdlelá. Cítila jsem svou bledost. Zvedala jsem mimooi k nebi, byla jsem oslnna zlatou a
že to jede
a
m
dk
ržovou záí tam ješt andle a svtce, nevím
planoucí, prosila jsem
o co, ale volala jsem k nim z hloubi své bídy. Nechtla jsem dol do ulice pohlédnouti. Všechna moje zášf, všechna moje nevole byla zmizela, hynula jsem pouze bolestí zavržené lásky. »Já ho souditi? Pomstiti se na Nikdy, nikdy!« šeptala jsem si. »Ne, af žije v míru a v pokoji At žije v štstí a blahu Pravda, zhynu, zhynu, ale co na tom? Mimiluji ho nesmysln, slep, šílen, luji ho, ale miluji ho !« Slzy mi stoupaly do oí, ale netekly, zraky byly zase suché a ta nesnesitelná palivost v mozku a pod vikami a hrozný tlak na spáncích mi psobily nová, nevýslovná muka tlesná. Zatím byl jezdec pod samým miradorem a klusot kon se perušil. Vzlyk mi vstoupal v hrdlo a dusil m. Ped oima tvoila se mi nesmírná kola a cos jako erná slunce, a to vše kroužilo a víilo do výše a v hloubku
nm?
!
30
nebes v šíleném reji. Tu nedovedla jsem déle do prázdna hledti a zraky moje spouštly se pomalu k zemi. Setkaly se na cest se zrakem dona Manuela. Dusila jsem šílený výkik lásky v prsou, tonula jsem v bolesti a v strádání, v rozkoši a v blahu, tonula jsem v
moi
lásky,
které
mnou
zmítalo jako roz-
krušeným korábem. A zvuk jeho hlasu sladký, snivý, lichotící, šeptající, nesl se ke na mirador jako tichý zpv. »Amparo,« ekl se slzami slyšitelnými
mn
ve
záchvvu mnou
kal a
hlasu, který vždy do srdce vnivládl jako
»Amparo, jak
jste
nejmocnjším arem, smutná !«
bledá, jak jste
Nemohla jsem promluviti, ale vztáhla jsem v nesmírné touze ruce po nm, raníc se o kruté železné ty kvty míže, která strmla mezi ním a mnou. Nevdla jsem, co iním. »Bože,« ekl opt za chvíli, »jak jsem vám kivdil, Amparo Vy mi nikdy odpustiti nemžete. Vy neuvíte, že jsem jednal pod nátlakem pomr mocnjších než moje vle! Zhouba celého mého rodu nebo blaho jeho viselo na tom satku, který je ohavností ped vámi a ped Bohem !« »V tvém srdci zstal tedy aspo stín mj, moje smutná památka?« odpovdla jsem napolo mrtva štstím a žalostí. »Tvj obraz, « zvolal, »záí v mém srdci a zstane tam na vky, bych ped ním klekal !
jako
ped oltáem
!«
31
«
ekla jsem. »Odpoutebou smíena. Jdi.
»Jdi tedy v míru,«
štím
ti
Jsem
vše.
s
Bh
Nikdy více mne neuvidíš. Ale památka tvá zstane mi drahou! Odtrhla jsem se násiln od míže miradoru, padla jsem v komnat na kolena a pot.
opatruj
zvedla
Jdi.
jsem,
žehnajíc,
ob
ruce.
Nevidla
k
jsem už na ulici, ale slyšela jsem, že se dal na pochod, dupot jeho vzdaloval se, a každý v dáli slábnoucí úder kopyt o dlažbu v srdci, a bolestí, rostoucí pi kažbodl dém vzdalujícím se kroku, mila jsem nesmírnost svého utrpení. Bylo mi, jakoby každým okamžikem propast mezi ním a mnou se šíila, a byla jsem jista, že zemru tímto posledním louením. Ale ruce moje mu stále žehnaly a nitro moje volalo: »Jdi, zapome a bud šfasten !« Agueda, Když asi za hodinu vešla ke pravila jsem ji »Je konec všemu, všemu. Odpustila jsem mu. Rozlouili jsme se na zemíti. « Lomila a nech vždy. Ulož jsem rukama, nmá, beze slz. »Co si zoufáš?« tázala se Agueda.
m
m
mn
:
m
m
mu prominula ?« »Ne, Aguedo. Proto, že ho už nikdy neuvidím.* »Ghceš-li, uvidíš ho,« ekla suše Agueda. »Pišel sluha jeho, Ramon. Pinesl ti dar, »Proto, že's
a táže se, nemohl-li
hle,
tyto safíry a perle,
by
tebou dnes ješt promluvit. Žízní po tvé
s
lásce.
32
«
Divoký výkik mj polekal Aguedu, ale radostn v oích. jí »Tygí tvj ev,« pravila mi, » vítám s radostí. To's opt ty! Bodlo t to? Aspo už o prominutí mi nepromluvíš. Jedná s tebou zajiskilo se
jako
s
prodajnou
Ten bídník!«
záletnicí.
Klesla jsem na zem, svíjela jsem se bolestí. Bylo pravda, jednal se mnou jako s nejposlednjší záletnicí, zachtlo se mu mého tla, posýlal svého sluhu a pipojil
První moje myšlenka byla zdrcující: nemiloval nikdy Ale na všeho bolu, všeho volání po pomst bylo pece jen ješt nco jiného než uražený cit, než smutek a zoufání: touha držeti jej aspo jednou ješt v náruí, líbat jej a líbat a zemíti v boui toho nenasytného, toho hladového, toho žíznícího líbání Co mi bylo do toho, za považoval? Co na tom, myslii-li, že lásku moji koupit lze? Ne po jeho úct, nýbrž po slasti jeho, teba vylhané jen lásky, toužila jsem až k smrti! »At pijde! At pijde !« jásala jsem a Agueda se záhadným úsmvem odvtila: »Pijde. Sám zlý jeho osud vede jej v zkázu. Vyšla z komnaty. Celý dm, celá ulice už spaly, když jsem jej s miradoru k nám picházeti vidla. On a sluha jeho Ramon, dva erné stíny, blížily se pomalu ve záplav lunného svitu. Agueda byla na stráži. Otevela a vklouzl tiše do prjezdu. Ramon bral se pomalu zpt. i
dar!
»Ten muž
m
I
m
!
i
dm
33
dn
Vidla jsem ho mizeti v dálce. Zatím vešel don Manuel do mé komnaty, kde lampa slab nedaleko velkého lože kmitala. Vrávorala jsem mu vstíc. Jako do plášt zahalila jsem sebe a jej do svých plynoucích na zem vlas a polibky moje nedaly mu promluvit. Byla jsem jako zpitá vášní a strachem, že mi unikne, že jiná, jiná mi jej vyrve z náruí. Jak jsem ji nenávidla, tu druhou! »Jsi mým, jsi mým !« šeptala jsem blouzniv jako v horece. »Jsi mým Jen pro svítí ty temné tvoje oi Jen pro mé dýšou
m
!
I
tvoje rty,
mou
jen
mj
jest
jejich
záchvv,
jen
tvého líbání! Dech tvj jest stvoena, a mým Duše tvoje jest pro srdce tvoje nebije než pro m!« Tasila jsem dýku, roztrhla jí roucho jeho. Couvl jako polekan. jest rozkoš
m
!
»Co
to
znamená?«
tázal se.
»Na
by roucha naše srdcím bránit mla, aby bezprostedn tloukla druh druhu vstíc ?« ekla jsem zmaten a trhala jsem se sebe šat. Usmál se, ale lekla jsem se toho úsmvu, nebylo než palné nebylo lásky, v v tak žádosti. Tu zmizel náhle ar, který mocn ovládal, a byla jsem smutná. Bylo mi, jakoby láska moje mizela, a bylo prázdno, pusto ve mn, prázdno a smutno až
nm
nm
k smrti.
m
m
m,
ale polibky Táhl k sob, líbal jeho zdály se mi nyní urážkou a ve ozval se hlas, volající: Pomsta! Ale mlela
34
mn
«
«
«
jsem. Oddala jsem se mu jako obt, podrobila jsem se hanb a ponížení toho obejmutí bez lásky. Když don Manuel pevn dímal, vlékla jsem se k miradoru. Chladila jsem tvá svou, planoucí rumncem hanby, o železo míže a zvedala ruce k nebi. »Vy bledé hvzdy, « šeptala jsem, »budte
svdky mého inu. Vy hledly hanbu.
jste
na mou
trhám, rvu poslední slabost Hle, s koenem ze svého zbloudilého srdce sedím na stolici soudní. Co zasluhuje tento Vizte,
!
bídný, ošemetný
muž?«
Slabý šramot ozval se v komnat. Vzhlédla jsem, Agueda stála pede mnou. Vysoká, temná, nehybná, s tím hrozným výrazem krutosti na tvái, zdála se mi strašným zjevem. »Co chceš ?« šeptala jsem polekána. »ekala jsem za dvemi, « šeptala odpov. »Rujný jeho chropot plnil ošklivostí a modlila jsem se za tebe, bys hrzu svou a nenávist ped ním šastn skryla. Zde máš, abych ti pomáhala v pomst. »Co mluvíš o pomst ?« ekla jsem chvjíc se a podléhajíc Agued, jak jsem byla díve podléhala jemu, »Co mluvíš o pomst, mluv radji o soudu. »Dobe,« odpovdla. »Propadl soudu. Šla k loži, rychle a klidn svázala ho provazy. Hledla jsem tup na ni. Držela jsem
m
m
35
stny.
se
oi.
Mla
jsem
Zavela jsem
závrat.
Tu
probudil se don Manuel. Agueda stála ním s tváí jako kamennou a svítila
nad
kahancem na zbledlý jeho obliej. Zdál se jako polekán zlým njakým snem. »Co se dje?« ekl, na pólo teprve na-
vdomí. »Zemeš,« ekla Agueda klidn. »Pomoc! Pomoc !« zvolal don Manuel.
bývaje
Hlas jeho šel mi k srdci, akoli tam lásku už nevzbouzel. První moje hnutí bylo vrhnouti se k
nmu
Agueda mi
a chránit
jej.
bránila, uhodla, co se ve
mn
dlo.
Zardla jsem se nyní do temna. Svit kahanu padal na nahá jeho prsa a stydla jsem se ped svou otrokyní. »Amparo,« pravil lichotivým hlasem, »bra m. Jsem svázán. Chceš, bych ped tvým zrakem zhynul jako brav?« »Aguedo,« zvolala jsem, »neodolám jehc hlasu
!«
»Amparo,
To
mé
já
t
miluji !«
bylo osudné. pohrdání.
slovo
»Sketo!« ekla jsem. strachem o své žití?«
—
»Smiluj se
tsnými svými »Bojíš s
dsným
nikdy
se
!«
ekl don Manuel.
Zbudilo
mou
nevoli,
»Lžeš nestoudn
odpovdl
a trhal
marn
pouty.
jeho
šklebem.
promluviti
!«
hlasu ?« ekla Agueda »Nuž neuslyšíš jej už A bodla dona Manuela
36
strašným vzmachem dýky mezi rty: Jazyk jeho byl petat, krev vytryskla temným proudem, dusila jej v hrdle a strašné jakés jektání lilo se s tou krví zárove z jeho široce ted zejících úst.
obrácena v sloup. Agueda mi nž. Šeptala mi slova záští do ucha, a mezi tím tkaly zraky moje po obrazích svatých muedník, visících v temnu sín, ozáených slab kahancem. Zdálo se mi, že krvavé ty zjevy mi ukazovaly rány své, že vybízely, bych podobné zpsobila na své obti. Zdálo se mi, že tonu v krvi, že po tom prahnu se jí napiti. O, zajisté, já zšíVšechny kivdy, které se mi byly lela! k divokému inu, všechna daly, bodaly bolest, kterou jsem byla snášela, nutila nyní slyšíte, k vražd Vy všickni, kteí Byla jsem
vnutila
m
.
.
m
.
m
m!
a odsuzujte sute Ale nezatajím pravdu. Stala jsem se tygicí.
jsem
m
!
Trhejte
m
v kusy!
Nezamlím nieho
.
.
.
S nožem
ped donem Manuelem,
tichým chrapotem,
m
leže
na
v ruce stála který se dusil
loži
svázán jako
brav.
»Ty prolhaný a bezectný, nízký a zbablý, «
vilný a krutý,
pravila jsem,
»jak je mi
zde skryt jen a ne ped celým svtem spravedlnost na tob konám! Ohlédni Zde v této síni písahaKs mi se, kde jsi! lásku! Zde v této síni stala jsem se obtí tvých snižujících chtí Zde v síni té pykej za svj zloin !« líto,
že
m
!
37
Nešfastník nedojal
oima,
zaúpl
m
z
hluboká
a
koulel
však.
»Ty tvoje prsty zde vnutily mi podvodné snubní onen kroužek, « zvolala jsem, ím dál tím více záštím zpita, »ty Ihavé prsty Vrz je od sebe!« nž petínal bleskem ivy Ostrý jeho prst, jejichž jemné lánky s proudem !
mj
krve na zem padaly. Agueda smála se ditrhal k pomst, jako voce, a její smích tesk polnice oe do bitvy pohání.
m
»0 nhy, co
vy oi,«
luzné
zvolala jsem, »co co sladkých žádostí se z vaší hloubi linulo! A vše to byla lež! Vy lživá svtla, co plníte se nyní slzami? Váš plá chce se podobati plái lidskému. Vy lhái nelidští, chcete-li slzy roniti, pak rote krvavé, jak je ronilo moje zavraždné srdce v dlouhém lásky,
plái svém!« Ó Bože
mj,
ó
trestej
mne,
pi
neb
krutých a posmšných vnoila jsem dýku svou dvakráte v jeho oi, shasla jsem ta luzná svtla na vky a uposlechly ronily krev! Ah, kéž ukoním už svoje vyznání! Byl slep, byl slep a rudý plá tch jeho oí zhasl plameny mé zášti. Klesla jsem na
tch
m
slovech
:
.
Agueda sklonila »Skoni!« zašeptala.
kolena.
se
nade
.
mnou.
Vstala jsem. »Manueli,« ekla jsem. »Pomsta moje byla strašná. Byla velká jako nkdy moje
38
«
«
«
.
mžeš
íci, že zemel jsi rukou milovala bez míry a bez meze. Ach, jak ráda bych byla zemela nkdy rukou odpustí ti kivdy tvou! Však dosti, dosti. tvoje, neb došly zde už svého trestu. Zemi v míru a v pokoji. Políbila jsem místo, kde srdce jeho bilo a vrazila jsem dýku svou tam až pod
Ty
láska.
t
která
té,
Bh
—
jilec
bych
.
,
.
vám
Zemel okamžit ... Co chcete, více povdla? Odla jsem zeme-
pláštm purpurovým a
zahalila zohyjeho hustým závojem. Agueda a já skryly jsme jej na to v loži, které jsem pokryla koberci. Pak vzala jsem veškeré své zlato, své šperky a dávala to Aguedé. Prosila jsem ji: »Prchni do Afriky, Bude to snadné, nalezneš koráb v Gráu. Objevím svj in teprve, až budeš v jistot.
lého
zdnou tvá
Agueda ale plaíc odvtila »Go záleží na život? Chci ráda s tebou zemíti. Soud náš bude spolený. Když prosby moje, hrozby, zaklínání bez výsledku zstaly, vzdala jsem se. Je pravda, Sedly jsme na zem, co záleží na život? :
mi
—
unaveny vraždním, usnuly jsme posléze Mezi dnem pišel Ramon pána svého hledat Víte nyní vše. Jsem unavena mluvením. Ne.
.
.
.
.
po niem více a jednejte dle své Vždyt víte vše: On zradil m, a za vzala jsem mu život. Tak jednáte vy,
tažte
se
libosti.
to
muž
i
proti
ano, vím.
muži, šlechtic proti šlechtici. Ach budete jinak soudit. Neodmlouvám
M
39
Kdyby
m
slovo spasiti mohlo, nevykla Život se mi hnusí. Necítím žádnou kajicnost, ale n. cítím už nenávisti, cítím pouhou zoufalost. Pro? Protože v prsou zde posud žíze po té jeho lásce, která nikdy ani.
bych
je.
nebyla v zrádném jeho srdci. Že jí tam nemého života a temnost mého osudu. Proto snáším muka. Chtla bych zaplakati, zaplakati, že oné lásky nikdy v jeho srdci nebylo, však odepel mým oím vláhy. Zde ohe v tchto zracích, ohe, ohe, ale žádná, žádná slza bylo, toí kletba
Bh !
Tak
zvolala
—
ped soudem
místokrále ona
divukrásná žena, bledá jako smrt v tom purpurovém rouše svém, obracovala, koníc, tvá proti nebi, a suché její oi jevily nevýslovné strádání. Neodpovídala na žádnou další otázku. A tak tedy soudili ji a Aguedu. Kráely ob klidn k smrti. Nejdíve padla smdá hlava otrokyn Aguedy na popravišti a pak spanilá, luzná, hrdá hlava Ampary, ženy dona Manuela de la Huerta. Když kat ji za dlouhé vlasy pozvedl, aby ji lidu ukázal, tu vytekly z pod mrtvých jejích víek dv velké, jasné slzy. Vyronila je posléze po smrti pro tu lásku, kterou v žití hledala a nenašla!
—
(1896)
40
PÍSE ZA VLAHÉ
NOCI.
i
Posvátné msto Kioto spí ve svitu plné a bílé luny. Tpytný jas lije se na nesmírné zahrady, z jejichžto klína staroslavné sídlo
mikadovo vysoce ní. Houš nebetyných
cy-
pryš a cedr, v temné v prhledné záplav svtla, vrhá ohromné, tžké stíny, které i
stnám paláce plouží a jej více než napolo do šera halí. Jedno však kídlo je opálovými proudy msíné záe pln a štde koupáno. Prelí,
se ku
celé z bílého
díví,
nejmenší
rysy,
a
zbývá
platnosti.
svými sloupy,
se všemi
galeriemi, výklenky a krovy,
jeví se ostrými
podrobnost
ozdob
nepo-
Na ímsách
a výstupcích lze urit bohaté vyezávání rozeznávati, jemuž ladná linie za vzor sloužila, kterou moská vlna, pnou korunovaná, tvoí, když mírný vítr do ní duje, a pod štítem, vystupujícím
dopodrobna dlouhý lze pozlacených oblak z cedrového díví pozorovati, který spodní krov nad hlavní ímsou krášlí. Z blostí stn záí mnohá moz
lomené stechy,
pruh
43
saika
sytých
ozdoby
z
lotos,
pivoní
kvt, jež sob byli
a
ryzího
bozi
a
skvlých barev,
hoí hojné
ve tvaru
rozkvetlých
zlata
chrysanthem, pro svrchovanou
vesms jich
to
lepost
vyvolili, a na podnoži vysokého nad peste a skvostn malovanými dvemi, sedí co symbol vného blaha bá-
portika,
pták foó, ulitý z jemného bronzu. Modravý dým doutnajících voavek nese se z plných žíren stíbrných kadících pánví, podél domu rozestavených, a vánek žene jej k mostu,
jený
klenoucímu se z mramoru pes široký, tiše tekoucí prplav. Podél nízkého zábradlí mostu kmitají rudé hvzdy posvátných kandelábr, a odlesk jejich chví se na vlnách mezi spoustami houpajících se irid a nenufár. Za prplavem šíí se zahrada dále dímají tam A kolem je hluboké jezera, vlní se brda. ticho, a bílá panuje msíná noc. Pojednou zachvje se v dom hluboký zvuk bronzové gongy, malované dvée pod tpytícím se obrazem ptáka foó se rozlítnou, a z otvoru lije se záe nesíslných svtel do stíbrného písvitu noci, lesk bohatých látek a drahých kamen zasvítí peste, a prvod valí se z vrat zejících jak ústa vzácné vásy. Je to komonstvo kisakino, a ona sama, démantová koruna zem, leží na palankýnu z perleti a laku, z ebenu a jantaru, jako nyjicí lotos. Dává se vynášet, by pookála arovným pohledem na kvetoucí slívy pi svitu :
luny.
44
domu a rozvlní se saNaped kráejí svtlonoši a za nimi ped samým palankýnem, hodnostái
Ted" vyšel dav z
dem. v ele,
v temných rouších s vrchním šatem hedvábného gázu. Po jedné stran vladaky
dvora z
tlaí se daimiové,
knížata íše
;
hlavy jejich
jsou korunovány špiatými mitrami z atlasu, a plášt z brokátu, na jejichž rukávech mají
rodné své znaky vyšité, vlekou se za
nimi.
Z druhé strany, jako stádo gazel, spchá pyšný výkvt paní a dv. Svtlo svítilen hraje jim v modravé spoušti temných vlas, které hladce ku vnadným hlavám piléhají, rozesané na znak jim padají a pak jako vodopády voln splývají do as vlekoucích se iz ze zlato- a stíbrohlavu. Za palankýnem
chory hudebník a smsice sluh. Prapory vlajou vzduchem, vjíe kývají bíle a leskle šerem, a svítilny se houpají na žerdích mezi hedbávnými stapci. Jako pestré a skvoucí se tlo nesmírné zmije vine se kisakin prvod zahradou. Vychází ze stín cedr, bére se mostem podél posvátných kandelábr, míjí kol dímajících palem, kráí hájem šeptajících bambus do lesa kvetoucích broskví, a dospje na terasu posázenou prastarými paulovniemi, pokrytými sladce von-
sledují
nými,
bled
fialovými zvony.
S terassy ve-
dou široké schody z bílého mramoru po svahu dol do zahrad sliv. Cypiše stojí po obou stranách u každého stupn. Hana fudži vine se po temných kmenech do vrcholk a snoubí Zeyer; Spisy.
XXXI.
4
45
se ve vzduchu tené v tžké
protjší liánou,
s
stechu
festóny
tak že sple-
nad
schody
ovnený hrozny bled modrých, jemn vonících kvt. Prvod zastaví se na tvoí, strop
a kisaki, pozvednouc zraky ku liánám, kterými se stíbrné paprsky provinují, dýše sladký pach. Kyne, a prvod sestupuje po bílých mramorových schodech, pomalu a slavn, projde dole portikem, a stojí na kraji zahrady »plížících se jako draky sliv«. Blost sadu šíí se daleko a ztrácí do lunných mlh. Stromy v plném kvtu zdají se jako pod bemenem snhu, sukovité jejich pn, podobné temným, obrovitým hadm, po zemi, a kvíokryté vtve plouži se noí se až do rosou tpytné trávy. Paprsky msíce se po nich smykají, a roje svtlušek míhají se jako liják démantových jisker jejich korunami. Mnohý vzácný skvost hoí na vtvích mezi kvty, kam jej byla v zanícení nad jejich krásou ruka nadšenc zavsila, a z vlnící se trávy ní mnohý mramorový kámen, do jehož tvrdosti básníci byli ódy na
chvíli,
kvt
tém
poest strom na
vnou památku vryli.
S
nej-
vyšších a nejstarších sliv vlají pak prapory z bílého hedbávu, do nichž dívky stíbrem
a zlatem toucích
byly
chvalozpvy na zahradu kve-
sliv vetkaly.
smírnou kaditelnicí z
které
vn
vznáší.
k
jemná
Celý sad
z bílého
zdá se
hvzdného
nepelu,
ale nad míru opojná azuru jarního nebe se Posvátné ticho panuje kolem, nikdo sice,
temnému
46
slovem, a dlouho zírá kirozkoš tu boh. Posléz kyne vládkyn, a nesou ji do prosted sadu. Tam dímá modravé jezero s ostrovem z kvetoucích lotos a irid. Na skalisku ní tam neruší je jediným
saki a
její
dvr na
malá svatyn
vné
z
bambus, kolem
ní zelenají
stromky: myrtha, cypiš a sakaki. Se tí stran ženou se proudy od behu ke skalisku a tvoí kolem ostrova zpnný se
vír.
útlé
—
Kisaki je u cíle své cesty. Zvedají ji palankýnu, a obklopena svými dvami bére se pod baldachýn, kde usedne. Kolem kouí z bronzových vás, a kmitá svtlo na Celý dvr, podobající posvátných svícnech. se oblaku z brokátu a gázu, usedne kolem kisakina baldachýnu, a óda na poest kveHudba toucích sliv zazní stíbrnou nocí umlkne, a zaínají básnické hry. Staví se lehké íše z prhledného porculánu, zasazeného do stíbrného filigránu, naplnné vínem,
s
vn
.
na ohromné
listy
.
.
nenufár a svují se pak
bystrým proudm jezírka. Než list s pohárem, vlnami a vtrem hnán, do chobotu z lotos a irid dorazí, povinen pvec podnt svého zpvu najíti, nadšení z jasné výše nebes zavolat a zpv svj dokonit, Jako hvzdy ze tmy se rojí, tak vychází nyní z hlubokého mlení píse za písní, báse za básní. Co Tu stromy opzaznívá jich vlahou nocí! vány, ovšené plody, pole rýžové vlnící se vánkem, pestí motýli míhající se sadem, chv-
47
se nad vodami vážky, duha na perlovém pozadí oblak, hvzdy putující azurem, sopka Fusi Jáma ozáena sluncem, tešové sady v glorii jara, dmoucí se moe, a hmjící
jící
vodopády. Posléze
dostavilo
se
unavení,
nastalo
vody šplounaly, vítr zavzdychl v tráv, a drobný uguisu, vyplašen hlukem ze spánku a oklamán svtly, jež za probouzející se zoru ml, dal se na kvetoucí ratolesti do sladkého klokotání. Kisaki naslouchala sniv, a když umlkl pták, pravila takto: »Prostota písn té ptaí dojala. Tak pli za dávných dob básníci, když pedmtem jejich bývali bozi. Každá ticho,
jen
m
báse
bývala
tenkráte
poselstvím
Kdo dnes ješt takové zná?
Nová
chází z Indie k nám, jako obr kráí
behu moe
z
nebes.
víra pi-
Buddha
pod jeho krokem valí se stará božstva žaponské zem do prachu a zapomenutí. Kdo zpomíná ješt starých tch boh a kdo o nich pje?« Mlela, tu zaznlo hlubokým tichem, jako když udeíš na zlatý zvon, slovo »Já!« Všichni zachvli se a hledli stranou, odkud z nenadání hlas ten picházel. Mezi kvetoucími stromy, zahalena v temný prostný plást a opena o dlouhou poutnikou berlu, Snhobílé její stála vysoká ženská postava. vlasy pluly jí voln na ramena, a byly vrbovými ratolestmi vneny. Oi její byly plny svtla božského nadšení, tvá její byla vážná. od
a
48
úsmévem sladkým a plným odíkání. Hluboká úcta jala veškerý dvr, a kisaki vzpímila se pod baldachýnem a pozvedla ruku jako na pivítanou a tázala se: »Kdo
ale s
jsi?« pila
»Ono-nokóma,« odpovdla zrak. Jako bzuení vel
šeptání to
kvetoucí
zahradou,
jméno slavné kdys po
vidina a sklorozléhalo se
každý
opakoval
celé zemi.
»Óno-nokóma!« no tvoje
má
zvolala císaovna. »Jmézvuk dávné zvsti. Jak asto
slýchala jsem je v tichu stinných svých komnat! Mluvili o tob jako o nkom, který již není! Slýchala jsem o sláv tvého rodu, o zái tvé krásy a o božském daru tvého zpvu. Slýchala jsem, jak závist pdu ti podjak lež se snažila lesk ryla pod nohama, tvj zastínit erným svým mrakem, jak odprci tvoji se dožili hlubokého tvého pádu, jak nemilost mikadova t stihla, jak dvr t nenávidl, jak vypuzena z paláce do vyhnanství jsi
vyšla,
po
kraji
nešastná !« »Chuda, ano,«
v
chudob
odpovdla
s
bloudila,
úsmvem
však nešastná. V hrudi než toí více mé hoí plamen nadšení Nemluv mi o tom, co stalo se zlatý dol. v Kiot, zapomnla jsem na to s úsmvem dnes druhý hned den. Náhoda pivedla Vešla jsem v starý tento do tvého msta. sad po známých mi cestách, tak jako pták piletí. A jako pták prosila jsem kvetoucí
Óno-nokóma,
»nikoli
—
m
49
stromy o útulek na nkolik hodin. Nasytila jsem se jejich vní a napojila jejich rosou. Dímala jsem pod kvetoucím krovem sliv
m
až zpv váš druha, uguisu. Peji ti zdar !«
probudil
Odletl
— — tak jako mého — a já odcházím.
»Neodcházej !« zvolala kisaki na odvrácenou již básníku. »Uguisu, než odletl, zapl nám píse. jako tvj druh když nám ne, nuž zapj aspo kvetoucím stromm, byla's jim hostem! A tvoje ,Já!' když slyše!a's otázku mou, kdo že zpomíná starých žaponských boh, tvoje ,Já', což ne-
—
Ui
bylo to zpola již slibem ?« Kisaki mlela a sto hlas zvolalo po ní:
»0 zapj nám, Ono-nokóma!« »0 starých bozích ?« tázala se básníka tiše a hledla vzhru k záícímu nonímu nebi. Snivý úsmv pelétl jí tvá, sniv zaplál jí zrak. Pomalu kývla hlavou na císaovnu, jako na znamení, že svoluje, pak obrátila tvá opt vzhru ku temnému modru.
Óno-nokóma Do
zpívá.
hloubi beze dna, která za
noím
hvzdami
své zraky. Závrat jímá mi duši, nebo zpomínám pradob, kdy vci nebyly ješt vcmi a hmota ne hmotou, když vše bylo ješt niím a nic bylo vším, když nebylo mezí a tvar; když v nekonenu bezezeje,
50
dny sváil
se rmut, a hluchá a slepá se tma. Ticho, já pju Sklote hlavy, nebot zpominám chvíle, když poprvé
vén
rodila
!
zakmi
Kdo se duch a vesmír se zachvl. duch co chápati nelze? Kdo poví, Utvoil je? Nepovstal a byl, on, který jest. která depla hluchá a slepá a nebe. tžká, rozkázal jdi A sletla s výše. Jasn tam svítilo v nebi, však dole, kde zem te, byl divoký vír, a cos jako ryba tam plulo a chvlo se a táslo, jak odlesk luny na vodách. Byl to zárodek zem.
ím
stihne,
Tm,
!
:
Tpyt nebe
nad propastí. Ejhle tu mezi svtlem a šerem, ohromný, arný, kolébal se v etheru,
vykvetl fantom
svítal
svatého lotosu
a kalich jeho se rozevel, a ti bozi nesli se k nebi, a za nimi vyšli pomalu ješt tyi ne ale sami. Každý z nich po boku stejn s ním zrozenou družku. Posvátný lotos byl výsledkem rzných dvou živl, a bozi,
—
ml
jež vyronil, náleželi
ící a rodící ství
obma
nabylo jsoucnosti,
lotosu,
mladší
zárove. Síla
byly se stetly, ale
mužství ti,
již
tvo-
a žen-
dtmi
byli
vdomí
posud nemli o pohlaví. Nejzrozenci mystického kvtu byl bh
Izanagi a bohyn Izanami. Ticho, já pju! Já noila zraky do hloubi,
hvzdami nebes, a proto se tápla mysl do tn tajemství, jež jasn chápati nelze. Ted ale z úst mých vyšla dv
jež zeje za
jména:
Izanagi
v
a
duši
zrak
a
Izanami.
mj
se
51
Zá
obrací
vniká
na
mi
luznou,
«
:
mj
pohled bud pozelenou zemi, a každý libkem nhy, jejž sílám bíle kvetoucím stroJsou našimi bratry, nebo oni jak my, a hory a eky a kvty a hvzdy a luna a slunce, my všickni vzali dar života z rukou obou tch božstev, velebných, krásných a dobrých, jež vzýváme jmény Izanagi a Izanami.
mm!
Slyšte, jak stvoili zemi! Stáli na cimbuí nebes a hledli dol, kde mhou se peeje hnaly, v nichž v nelad posud neustálená hmota plovala. Cosi záhadného lákalo je mocn k tomu víru válících prvk, a pokaždé, když zírali dol,
v nitru svém cosi jako volání hlasu plného sladkého tesku. A pravila tak Izanami »Kdyby jiný ješt byl svt než nesmírné nebe Ta nekonenost zdá se mi asto, že dlí od tebe, a já vejít chtla bych radj celá Menší svt by nás zblížil.« v bytost tvou. slyšeli
m !
usmál se nžn, myšlenka Izanami zachvla jeho duší: tak dme se modré moe stíbrné hvzd Vzdychl a zavstíc, když do nho klesá. myslil se a posléze pravil: »Zel, tam dole není než mha, nesoulad a prázdno.
A
býti
Izanagi
jedno
s
luznou
a uvidl v jejím zraku neuritých sn. Zatásla v jeho slova, a bh chopil hlavou v se mimodk nebeského kopí s hrotem z démantu, a mlky vnoil je dol do chvjného, nepokojného víru vody a kmitavého,
Hledl na
moe
tušících
ni
a
nedve
vn
52
!
Obrovskými vzmachy zamíchal varem
mlh.
vavých
peejí.
»Prázdno a bezedno,« pravil pak a vytáhl kopí do nebe zpt. Tu stekla voda a plavoucí v ní prvky na hrot nebeské zbran, utvoila nesmírnou
krpj,
jež letíc
vzduchu zhustla ských živl,
nazpt a,
ze závratné výše ve dopadši do "lna mateco skalnatá výspa nla
nyní k nebesm. A krpj svaté naší žaponské
ta
byla
základem
zem
Izanagi a Izanami, Jako dva orlové snesli se dol s cimbuí nebes, usedli na ni, jako na trn uprosted hluboké vody, a vyvolávali spolu z oceánu prvnímu ostrovu celou Z peejí moe družinu stejných mu sester. vynoila se na jejich zavolání výspa Avadsi, bílá pnou mateských vod, jako holubice; Oho-Jamato, pokladnice plod, plna vysokých hor a zelených dol Izo, okouzlující úsmvem luzných svých krajin Iki, jeden z pilí nebes Sado, slavná pro ryzí své zlato a rudou svou a jiné a jiné. Na poátku byly ostrovy pusté avšak Izanami usmála se na a zele je pokryla, a ostrovy pozvedaly ramena plná lupen k nebi, a kolíbaly košaté koruny své. Usmála se na pnivé, svárlivé vody a umlkly voucí vlny, a moe
Jakmile
ji
uvidli
vzpláli k ní láskou.
tn
;
;
;
n
m;
—
modré a klidné líbalo šplounajíc záivé její nohy a zrcadlilo jas jejího úsmvu. Však hlucho bylo kolem a ticho. Tu pozvedl Iza-
53
oi k nebi a bohyn též, a myšlenky obou, vznášející se od k nebi, vtlily se, a oblak pták snesl se na nov stvoené stromy. A z hloubi své bezedné mysli vyvolal Izanagi tvar a pravzor všech vcí, byly to sny, které v tni jeho duše dímaly a Izanami zaplak jsoucnosti se probouzely. kala radostí, a eky a studánky vytryskly ze skal, políbila v nadšení zem, a zlato a stíbro, všechny kovy a drahokamy zazáily poprvé v útrobách hlubokých propastí. a bohyn vzali se nyní za ruce a putovali spolu nov stvoeným svtem. Rozkoš tvoení hárala jim mocn a arovn v duši. Zelené nivy, na kterých se porostlé lesy, hluboké stáda pásla, hory jeskyn, plné stín a hromu padajících tam vlnících se travin, švitoení pták, vod, let bílých oblak, vše zdálo se jim, již byli rodie všeho, hlubokou studnicí nesmírných radostí. A pece cítili, že posud vrcholu tvoení nebyli dosáhli. Jednou sedli spolu na prahu hluboké sluje na ostrov Avadsi, ped nimi klonila se louka po mírném svahu k šplounajícímu moi, a stíbrný svit, který nagi
zem
Bh
vn
naploval jejich svt ped prvním východem posud nestvoeného slunce, tpytil se kouzeln v krpjích bohaté rosy, Z vysoké vyletl konipásek, lesklý jak opál, a Mihli kolem družka jeho prchala ped ním. odpoívajících boh, honili se a laškovali a posléz spojili se v lásce. Bozi hledli na n,
trávy
54
!:
rumnec
Plameny sršely jim tváe. a Izanami klopila zraky, pak Na pozvedla je a hledla zmaten kolem. všech stromech visela hnízda a hlasy ozývaly se z nich. Slze dojmutí vstouply do a
bohu
z
polil
oí,
zrak bohyn, a když Izanagi ji objal, padia mu nhou pemožena s úsmvem na srdce. Tak stvoena láska. Hluboká sluj plná vonného mechu, do které lesy kývaly záclonou lián, kryla stínem svým to první velké tajemství lásky. A celý ten nový svt se zachvl až do nejhlubšího hloubí, a usmál se blaze nevídanou posud luzností: první kvty otevely oi; kvty kryly vodu, kvty vonly nivou, kvty tásly se na stromech, a rozbeskly se hvzdy a zvonce a kalichy v stínu šumících les. První plod posvátné manželské lásky byla bohyn, vládkyn na azuru Amaterasu, pesvaté slunce. Jemu bud chvála Ostrov Avadsi byl nyní rájem a v loži tom z rodilo se boh bez potu a posléze zplodili Izanagi a Izanami lidstvo, které po všech ostrovech rozbilo stany své. Vky minuly a pravila Izanami svému choti »Vše pro ten svt náš inili jsme, však jedno posud schází, co by posvtilo jej míním obt.« A na to porodila genia ohn, který útroby její ztrávil a sílu její zlomil. Pravila bohyn: »Hle, pinesla jsem obí, te mohu
kvt
i
—
odejíti. «
A
klesla
Když dech se že nadešel
mj
tém bez
života do mdlob.
»Cítím, konec, podsvtí zeje a pjdu, vrátil,
pravila choti:
55
:
1 kam osud
m
Díve ale uvedu poohe, mezi lidi a ustaMrav bude jim zákonem a
pudí.
slední své dít, záící
novím satek.
tém
ohe
sluhou, tak stanou se bohy, drahé moje dti.« A šla mezi lidi, již tenkráte žili jako lesní, a vyvolila nejspanilejší dvu a vedla ji v soumraku do cliaty mladého muže, jenž pohroužen do spánku ležel. Venku lkal severní vítr a mráz vnikal do chaty. Bohyn roznítila na kamení ohe, a když uhlí rud svítilo, velela dv, by klekla u prvního na svt krbu a aby tvá svou zahalila. Na to zbudila muže. Udiven, bez dechu hledl na ežavé uhlí a zvolal: »Hle, hrstka hvzd kmitá se v mé chat. « A bohyn stoupla mezi krb a jeho lože a tázala se: »Muži, tys sirý?« Nevidl ji a tušil hned božstvo a pravil: »Koím se tob. Ano, jsem sirý a smutný. « Tu velela Izanami šeptem dv, by ratolest na uhlí položila, a když zaplanul ohe, a jiskry šerem se míhaly, vzplanula odhalená nyní tvá dívky rudou záí a rumncem, a dvojnásob byla krásná. A jako ped bohyní klesl muž ped ní v prach a
zv
klanl se
jí,
a
blahodárnému ohni a božstvu,
nevidl, ale tušil. A chvjícím hlasem zašeptal: »0, velebná, mluv, co znamená všechen ten zázrak? To kmitání hvzd a sladká postava dívky? Pro vedeš ji v mj, pro tmou a pro kouzlíš to svtlo ?«
jež
dm
A sladkým hlasem
pravila
56
bohyn
v šeru
»Jsou ženy dcery mými, jež stvoila jsem rod váš. Zaátek všeho je tajemstvím a proto pivádím ji tmou. Vstup ženy pod krov manžela af rovná
se
rozbesknutí blahodárného
nimi af vejde vám svtlo a teplo. Domluvila a Krb budiž oltáem svatým. « žehnala jim a zmizela. Tak ustanovila satek, a odešla do chmurné íše vného stínu. A cho její sledoval ji, a když nemohl z hrobu
ohn,
s
se s pláem na cimbuí vyDcera jich obou, zlaté, záící slunce, vyšlo na azurový svj trn a stalo se vládkyní svta. Ó, kote se hluboce, nebo o ní, o zlatolící bohyni svtla, chci zpívati vám, než kroky své obrátím k odchodu z kvetoucích zahrad. Jet daleko nyní odsud, od kolébky své, od žaponské zem, slunce, zlaté vidmo azurových nebes A hle, jak steskem svt celý bledne, akoli ví, že ránem se bohyn vrátí. Což kdyby ale zašla a nadji odala nám, že opt nad námi zazáí posvátná, planoucí její líc? Ted, v hodin bledého svitu, když moem blankytných nebes kol disku nyjící luny vlny bílých mrak se dmou, chci o hnvu slunce vám zpívat, chci povdt vám, jak prchalo v hnvu, jak svtu se skrylo v podzemní sluj. Bratr její Sosanoo, vlada nesmírných ji
spasit,
vrátil
sokých nebes.
!
pustin
moe,
byl
píinou
V
sváru.
rozmaru bujném sázel se s bohy, že poleká hrdou svou sestru, bloudící vždy bez prvodu nesmírným prostorem svta. Žil mu
57
skalních ohyzdný bratr Hiruko, Izanagi po narození byl zapudil pro škaredost tla a duše; postrach byl lidem, píšera hnusná. Když bohyn jednou se vzná-
v pustinách jejž
tn
moe, po chladící lázni, a do z ízy své z jasu se halila, poštval Sosanoo svého bratra, a vyje jak stádo vlk vyítil se Hiruko a vztáhl svá kivá ramena po šela
krásné pann a hrozil jí spáry a cenil dlouhé své zuby. Ama-terasu však usmála se klidn a povznesla luk, na jehož napažené ttiv jestáb zlatých per sedl, z jehož oí takové blesky šlehaly, že Hiruko oslnn zraky si zakryl a v divokém útku do skrýše pádil. Panna vešla pak v azurovou komnatu svou a sedla ke stroji a tkala ze zlatých paprsk Bozi sedali nebe. závoj, jímž zemi halí kolem a hledli mlky s obdivem na záící prsty a kouzelné dílo. Jen Sosanoo, vlada moe, nebyl v blažených kruhu, stud bránil mu vstoupiti do safírového paláce slunce. Noil se v nejtemnjší propast oceánu, Prohánl se hustým korálovým hvozdem, a tam vyítila se stvra nevídaných dsících tvar na pekvapeného boha. Zachvl se hrzou a dal se s ní v boj, podlehla posléz a Sosanoo vyplaval z hloubi s koistí svou a mrštil kouící se mrtvolou tak mocn do moe k obloze výše nebes, že celé Stvra letla s rachotem hromu, vystíklo. protrhla azurné clony a dopadla v komnat Horká slunci k nohám tkající Ama-terasu. i
tém
58
«
netvora krev potísnila zlatý háv slunce. Amaped valícím se tím horstvem, stohlavým, s dvaceti hbety, odskoila od tkalcovského stroje a petrhla arný svj závoj. Sbor boh vypukl v smích tak ohromný, že celé nebe se táslo a dole
terasu zbledla leknutím
na zemi polekané
lidstvo
do prachu
kleslo.
Když umlkli bozi, pravila smutné Ama-terasu »SvétIo já tkám pro radost boh a lidí, dobro jen iním, a hle, posmchem šírých jsem nebes. Nuž, odejdu odtud, af jiný má moje :
místo.
Pravila tak a letla orlem a letla ble-
skem,
a za
Kde koní sluj,
ní
zem
plna tmy,
vadl azur do šera a erná. a moe, tam zeje ohromná plna jíní, noního ptactva,
mr
píšerných a dsivých plaz. Tam skryla bohyn jasnou svou tvá, tam zašla, a sladké svtlo shaslo po celém svt. S rachotem zavela bohyn kamenná vrata a zem a nebe jímal nesmírný hrob. Hned spršely kvty, povadly listy, umrzly vody, a stvry posud nevídané ploužily se z rozsedlin skal, do jejichž klína byly ped sluncem se kryly, a dávily nyní lidstvo a zv. Výkiky hrzy a bídy a smrti vnikaly do komnat nebes, kde bozi se tásli, nebo cos ernjšího než tma, cosi bez uritého tvaru a tla rýsovalo se píšern v nesmírném prostoru, zdálo se to depti a pece plížilo se to blíže, a tíha nesnesitelná usedla bohm na prsa jako ukrutný sen. A pravili bozi, jimž vlasy se
59
«
»Ta píšera osudem jest, to( jsme se probudili k žití, dív mateský klín všeho, te koncem nám Padli na tváe a zalkali trpce. Tu hrozí. «
ježily
hrzou
:
nicota jest, z které
veškerý svt, všechny živl pestaly, vše bylo Stromy létaly vzduchem, zvráceno na rub. zaryla hlavy do hlíny jako koeny. a zachvátilo
zákony
šílenství
mrav
a
zv
Lidstvo nevdlo více, co láska a záští, co plá a 00 smích. Velké jedno msto, z cedr a mramoru a zlata, poádalo radovánky v domnní, že truchlí, šli knížata jeho na beh zmítajícího se moe a zvali je hostem a šílené moe vyítilo se na pevninu a spláklo paláce a chaty a chrámy, vše, celé msto, a lidé tam utonuli se záchvatem smíchu. To zbudilo bohy, více než smrti báli se choroby mysli. Vstali a zvolali »Pojcíme a :
usmime
bohyni jasnou !« Se všech stran táhli jak tlupy ohromných pták, jak oblaka mátoh neblazí bozi, a sletli se do koryta eky, která díve kol sluje byla tekla, kde skrývalo se nyní slunce; když sluj je pohltila, vyschla však leknutím eka. V kamenném korytu jejím se tedy Bušili pstmi na skalnatá vrata, radili bozi. ale hluchá zdála se v hnvu svém AmaSložili ruce v klín, v únav klesaly terasu. jim hlavy a šeptali bozi: »Konec je všemu. Tu Lehli mezi balvany a ekali na smrt. ozval se tichem hlas, chvjný a sladký a
ne píliš smlý, a pravil
60
:
»Já tuším, že našel
«
jsem
spásu. «
Balvany
vstávali bozi a zírali
rychle
zarachotily,
temným šerem na
toho,
Byl to Amacumore, a bozi jenž byl mluvil. poznajíce ho, šeptali zklamáni »Snílek !« Býval Amacumore zamyšlen vždy a ponoen do sn, a býval posmchem dávno, nebot byl jednou pravil s úsmvem :
bohm
záhadným a s podivnou v oích záí »Jest neznámý ješt svt jeden, zde v srdci ho :
tuším. Je velký a krásný, a zajisté že vyjde na svtlo. « Nerozumli bozi a smáli se. Bylf
Amacumore umlcem mezi ješt sám tak,
bohy, však nejako oni. Když
vdl tenkráte
nyní se ozval a o spáse mluvil, pravili s nedvrou »Snad zrodí se z tebe dnes nový :
ten
svt?« Sklopil
Pak
ale
oi
a
odpovdl
:
»Jest možno.
pikroil k pokusu svému,
dal se
do práce. Z temného klína mateské zem vynoil zlato a kul, kul, a hbit zhotovil ohromné zrcadlo, istoty obraz. Blýskalo se jako hladina moe, zíralo nocí jako nesmírná, tajuplná zítelnice. Bozi zvedali hlavy a chvli se nedokavostí, dvra k umlci ozývala se náhle a jim v nitru. Ped slují, kde Amaterasu se skrývala, stál prastarý strom, ted erný a suchý, ponoen v smutek. opel AmaO jeho vtve a cumore zlaté své dílo, a ptáci, truchlící v nmot, piletli v oblacích z hvozd a sedali kolem, lekáni zásvitem zrcadla, poslední upomínkou na zemelé svtlo. A bozi
temnem
man
pe
Zejer: Spisy.
5
XXXI. 61
inili jako
ti
ptáci.
nkolik lodyh ložil
Te
bambus
pravzor ten píšfal
svázal
Amacumore
suchou travou, k
ústm
pi-
a zadul do
nho
mroucím jak dechem. Znlo to sladce, když v rákosí vánek zavje, a AmeUdsume, krásná bohyn vyschlé té eky,
jako
v jejímžto korytu práv bohové dleli, povznesla pi šelestu bambusových lodyh hlavu, jakoby probuzena z tžké dímoty. Vyšla
oi polozavené, pivábena
ze svého úkrytu,
»To voda moje jasná se
zvukem.
vrací do radostn. »Voda, mj živel, klátí zas rákosím rostoucím na slunném behu ?« Tak zvolala a kráela jako v dímot po balvanech, a nástroj v rukou Amacumore lkal rostoucím zvukem, jako vítr v korunách dub a jako šplounání blýskasoumru ze vých vod, padajících u
zídel ?«
tázala
se
vném
A zárove vzplál ohe, jejž roznítili radostn bozi. Ame-Udsume ovnila se mechem, když nebylo kvt, a v rudém svitu skal.
ohn
a v temnosti stínu kráela krokem jako
arovným zvukem vychábambusových lodyh a ode rt umlce Amacumore, a bohové všickni, podpo vlnách vedena zejícím
z
manni neznámým arem, klepali dle zvuk bohyn krok soumrn kameny o zvu-
a dle
První hudba a první tanec zjese sluchu a zraku, a vyvolaly opojné nadšení. Bozi zapomnli své bídy a v netušeném posud vytržení propukli v jásot. Bohyn slunce slyšela vše v úkrytu sluje,
ící skálu. vily
takto
62
i
klepání divné,
bambus
i
divný ten
šelest
i
nesmírný
zmocoval se ar. Puzena neznámou mocí, ote-
Povstala,
jásot.
její
i
duše
vela pomalu skalní svou bránu a stála na prahu jeskyn. Blesk oslující její krásy porazil bohy, poklekli v prach a beze slova,
beze hnutí zírali na ni. Stála tam na prahu ve zlaté své íze a za ní zela dokoán sluj pobytem jasného božstva byla se zmnila ve zdroj démant. Hoela jasem, kapala perle, ohnivé kvty v ní bujely, a dímavší plazi a mry byli ted ptáky a motýli duhové záe. :
Bohyn
oi
klopila
»Já myŽapon že A chmura Amacumore,
a pravila tiše:
že nejen nebe a moe, ale truchlí a hle, vy jásáte hromem. « slila,
i
—
tvá. Tiše pikroil k ní za ruku a vedl ji k zrcadlu a pravil: »Pozvedni zraku, tu, kterou ped sebou
kryla vzal
jí
ji
vná
milujem nade vše, ó slunce, pravdo !« Ama-terasu pozvedla zrak, a obraz
uvidíš, tu ty
tpytil
vlastní
jí
pekvapena
a
vstíc,
se
hlasem a slovy
vdk. Hned
a sady a nivy,
vtry
pilétly,
z
umlce Amacumore, usmála
se plna milosti a lesy
její
hlubiny zrcadla svou krásou a dojata
zlaté
vše
zvdavci,
zazelenaly se se kvty, a šelestily stromy,
krylo
a
tak že zdálo se, že tichý déšt s nebes kráp, a ptáci volají svá mládata nejsladším hlasem,
hvzdy
a
luna
tlaily se
proti
všemu ádu
dne po obloze a plesaly hlun, svt zaplál zoou, a nebe Žapon kryly se
za
bílého
i
63
«
ržemi a
Zmizela ernost, a modro
a zlatem.
se záplavou bezmrným prostorem. proudily šírém, bozi a lidé,
lilo
Svtlo
vn
moe,
vtry propukli v jedinou, svatou a jásavou píse a posléze zvolali všickni: »0 slunce, ptáci a
bu
mezi námi!« »Ano,« a kráela azur a usedla opt ke a tkala, a tkala, velebná vládkyn svtla
Ama-terasu zašeptla:
vzhru na nebeský stroji
1
Tak a
vzešlo nové blaho a hudba a tanec a umní všecka byla vynalezena,
zpv
útchou
stala se
bohm
a
lidem.
Ama-terasu ale pravila umlci Amacu-
more
:
»Ty nazvals
m vnou
tvé zrcadlo však zjevilo
nebo ovnilo Tak
pravdou,
zlatou glorií krásy.
ji
Amacumore komnat sniv mu bez konce. Bozi
arné
více než pravdu,
pravilo svaté slunce.
vrátil
Jim
svtu
zrak,
jenž
zabloudil,
však všickni
vná
bud sláva
Když
dozpívajíc
Skromn
od-
nebeských ven do modra z
jásali
souhlas.
Óno-nokóma
mlela,
!
vroucn: »Bu s námi, krov bud tvým krovem. Na
vstala kisaki a pravila ó drahá! blouditi
Mj
svtem ?«
Básníka zatásla hlavou. »Mj úkol je z paodpovdla. »Závist vypudila a z msta Kiota. Žehnám svým ne-
m
vtší, « láce
64
pátelm — na pravou dráhu mé dovedli man. Vtlaili poutnikou berlu do rukou mých, vzdávám jim díky. Osud mj zdá se mi krásným. Ode vsi ke vsi kráím po celé žaponské zemi, daleko až ku píbytkm Ain, prostých pírody syn, žijících v hlubokém
hvozd, ve samém prostí
a
moem
srdci ostrova jezo.
dobí, a a hovoí
s
Jsou
dtinnou myslí hovoí
s hvozdy. O, veliká vodo, naše máti, volají na oceán, a šumící lese, oslovují hvozd, my ctíme vás ty náš ote, oba! O, nežárlete, když od jednoho z vás putujem k druhému. Tu prostou mysl milují srdce. bozi, a kde oni rádi dlí, tam pudí Co pju, to nenašlo by pátel v zlatém tvém s
ty
m
Já pju dtem a starcm. Jednm nadji dávám a útchu druhým. Když zavítám do vsi, sedám na práh svatyn, na kraj ovocných sad, a jako ptáata sbíhají se dti a sedají kolem mne a srdce mi skáe a zraky mi vlhnou, a jako ptákm zrna sypám jim báje; prst mj ukazuje jim na dráhu svtla a sladký jich úsmv je mi odmnou vzácnou. zdráva, Takový jest tedy mj úkol.
dom.
Bu
ó
paní.
Hle,
msíc
kloní
se
k
vrcholkm východ
sosen na pahorcích západních, a na již ;'-f
ó
svítá !«
Kynula rukou a šla. »Stj!« zvolala císaovna. »Bud se mnou,
v, dm mj
zlata, je plný
div
jak sirým je
tvj
je
pro
velký,
je
plný lesku a O považ,
badavou mysl.
!«
65
Óno-nokóma usmála »Vtší nebot
pravili
svém básník svt
A
se
tvého a více již otcové naši
sniv a v
je
v
lesku,
dom
celý!«
nadšená,
velká,
»Má
:
pravila:
nm
s
úsmvem
sladkým
okem plným svatého ohn, stála básníka chvíli proti vládkyni zem, ozáena msícem,
a s
uprosted kvetoucích strom. Ješt jednou kynula rukou a šla. Kisaki sklopila zrak a dala znamení, by ji donesli dom. A prvod bral se mlky dímajícími sady, a na prahu domu ped peste malovanými vraty zastavil se palankýn, a císaovna pehlídla posledním pohledem temné houštiny cedr, bílou zahradu kvetoucích sliv a pahorky v dáli. Tam šíil se bílý již úsvit, a pod bledým nebem krá-
ela postava
vdmy
:
ohromná zdála
se,
temná
a sla/ná. V srdci kisaki ozval se stesk, ozvalo se cosi jako závist, a démantová koruna žaponské zem, vládkyn mocné a velebné íše, »Malá jsem kolébky slunce, šeptala tiše: palác je nízký vedle ní, O, pravda,
mj
básník
bohy
má
v
!
dom
svém nebe
se
všemi
!«
A
vrata se zavela, a v zahradách vládlo
ticho a stíbrný úsvit.
66
ZRADA V DOME HAN. CINSKA LEGENDA.
:
Na
všechny strany bez konce rozprožlutá pouš, žíznící v sluneném žáru, a ze spousty kupícího se písku vynívala mohyla posázená pistaciemi a sosnami stírala
se
—
zelený div.
Ve
stínu
vedrem
nyjících
strom
odpoívala
tlupa vyhnanou, prchajících do úkrytu dálných hor. A jeden z tch truchlých tváí a ješt truchlejších srdcí pravil »Kdo spí asi zde pod osamlým rovem? Byl osud jeho trpký jako náš?« Tu povstal muž ze stedu smutných poutník. Tvá jeho byla vážná a zádumivá, ale kolem rt bloudil mu snivý úsmv a kouzlo nevýslovné nhy sálalo mu z oí. Byl pvcem, ale z tch, jimž píse v prsou strnula, neb hluboký žal byl v duši jeho všechny struny spetrhal. A muž ten odpovdl: »Chci vám povdti, kdo zde spí, a mezi vypravováním pomine vedro dne a pak dáme se na další cestu. Slova moje budou jako vánek, který stromy táhne vzniká, pomine a nezstaví stopy za sebou; vru,
muž
—
$9
než vzdech jeho domel, zapomnls, že zadul. Ale pece okál jsi jím na krátký okamžik. Chci být jako chlad z tchto strom, odpoineš od vedra a smutku za šumu jejich list a mých slov.« A sborem zvolali muži: »Povídej!« A je-
den
z
nich pidal
:
»Blaho nejvyšší
jest býti
bu
vykupitelem, aspo tšitelem na okamžik, ó básníku, tšitelem tch, pro nž vykoupení není !« Básník vzdychl smutn jako vítr poušt, zadumal se nad tím slovem, pak ale pejel dlaní elo a jal se vyprávti.
Oi mandarína Kutaju bylo lze pirovlistm stromu hoai: erné jako ony, zavíraly se unavením za dne a otvíraly jako ony v noci, když Kutaju uniknuv z msta, po temnomodrých vlnách eky do svých zahrad jel. více se mandarín blížil zahradám na svém pozlaceném lunku, jehož vesla, vyezána ze sladce páchnoucího deva, dvojnásobn vonla, trouce se o hedvábné nati
ím
provazy, jimiž pipevnna byla, tím více šíily se zraky jeho spokojeností a blýskaly se z hlubopímo radostí, když lun
konen
kých vod hbit jako ryba do úzkého prplavu vjel, jenž k samým schodm domu vedl.
Prplav bžel ztemnlým sandálovým hájem stíbrný had, stromy tvoily nad ním temnozelenou klenbu a ze soumraku cenily jako
70
:
tam na bezích devné, peste malované nestvry stíbrné a zlaté zuby z daleko ote-
vených tlam, do nichž jasmíny své opojivé vonící vloky a magnolie své snhotpytné kalichy ronily. Lodka pistála a Kutaju vystoupil. Byla nastala úplná noc. Nebe s hvzdami zdálo se mu indigovým drakem se zla-
na
dotými šupinami, a plující luna inila ohnivé perly, vylétnuvší z hlubokého Lehký vánek jícnu nesmírného nebe-draka.
jem
hrál
dom
spuštnými záclonami otevených oken
a houpal voln táhnoucím se od vtve k vtvi nekonenými stromoady. Kutaju stál na prahu, ohlídl se ješt jednou. Všude bylo ticho, vše bylo nehybné, jen stíny msícem ozáených kvtin pohybovaly se pomalu semo tamo po lesklé dlažb z bílého mramoru a pipomínaly nyjící, kolíbavé chorovody vnadných tanenic. tu padl mu nkdo Kutaju chtl vejít k nohám. Uleknut couvl, ale hned na to padl sám na koleno a vznesl ruku do výše. Poznal ped sebou posla císae, meškajícího práv v táboe. Posel položil mu do natažené ruky rozkaz císav, napsaný na žlutém hedbávu, a Kutaju pistoupiv k svtlu lampión a pokloniv se sedmkráte hluboce, otevel hedbávný list a etl »Nhou chvjící se zpvy ptáka yng táhnou jako smysly opojující aromata zahradami, kde nad azurným bleskotáním vod jako
dlouhým
bílými
oblaky
etzem lampión,
—
71
nahnuté list
vrby potásají
bledé
—
svých
zlato
vrátilo
vn
se jaro
mladých se
svým
nadšením Oblaky vystupují ze spoust broskvových a hruškových kvt, blejších než luna prosted noci, nesou se vtrem až do nejvnitrnjších komnat palác šastných a záplava oživujícího svtla proniká hedbávnými clonami do vnit zlacených kiosk a budí vesny polibkem mladé krasavice ze spánku k blahému lásky snu Tak vniká radost do srdcí všech jen srdce tvého pána truchlí v samot a smutku. Jako ohromná zmije nesíslných hlav leží pede mnou tábor Tatar, oblak žlutého prachu vznáší se neustále nad ním, jako dým vycházející z jícnu zkázyplné sopky a každým pohybem osudné nestvry padají dlouhé ady nejlepších mých bohatýr. Nyní zaala tatarská zmije své !
—
jedovaté
žihadlo
do srdce
vz, jsme poraženi a chán
.
.
.
mého jest
srdce
—
pánem
na-
nm
záleží, kdy chrámy šeho osudu. Na naše a památky drahých pedk povalí se v rum Jeden jeho posunek a ernovlasý lid pokoí se v prach a bije elem o zem Jak nemám žalem hynout? Ale dost horkých slz a bolestných výkik, slyš nyní, co ti velí pán tvj, ó starý a vrný sluho domu Han. Pomníš dda a toho, co nazýval ,sudbou motýl'? Co rok vycházel v mládí svém, v tu dobu, když zvuky hlasu ptáka yng opojeni v srdci budily, v háj skoicových strom. Miloval skoiník nad všechny !
!
mho
72
nazýval jej stromem královským, protože neroste ve spolenosti druhých strom a jen mezi bratry svými svou v zim v lét
rostliny,
stejn zelenou hlavu k nebi povznáší. Vystavil si drnový trn v tom háji pod pružnými, až k zemi visícími vtvemi starceskoiníka, v jehož korun ptáci, lesklí jak meteory, si hnízda stavli, a ráno, když zora oblaky na východ ržemi a paprsky protkáže se podobaly atlasovým stnám královského draka, usedl na zelený svj trn se zlatou íší v ruce a dal vonné rose do ní skapati, a pak nahnul arný ten nápoj jara a mladosti, sám rty své ovlaživ, ke rtm oné z panen, kterou .motýlová sudba' co nejpvabnjší byla naznaila. Tak vala, tak
stanu
satky své. Sám asto povídals mi za mne, co bych tom a proto kážu ti, inil, kdybych nyní v paláci svém byl: otevi slavil
i
o
azurová vrata zlatých síní, v jejichž stínu poklady krásy a nhy nyjou, nespatené dosud mými zraky otevi vrata paláce a dej motýlm soudit. Pak vezmi dva listy jemn páchnoucího papíru a napiš na jeden jméno sudba motýl' co královnu všech té, kterou naznaí. Najde-li se v sadu nebeských vnad kvt bez barvy a vn, dívka, kterou motýli a vlastní oi tvoje zavrhnou co nehodnou pohledu lásky a plamen vášn, napiš jméno Nech posel tvj té neblahé na druhý list. Tak káže se rychle objeví v mém stanu. tob slunce syn, tvj pán a císa luenti.« ;
,
73
Kutaju doetl a císaský list vypadl mu Zamyslil se hluboce. Nevešel do domu, kde na nj ženy jeho ekaly. Vidl prhlednými cloluzné jejich stíny za nami bloudit, slyšel hudbu jejich smíchu, rozehívající jindy vychladlé již jeho srdce, ale nevešel. Hledal samotu. Noha jeho bloudila úzkými, odlehlejšími cestami zahrady, vroubenými kvetoucím hibiskem. Bral se k osamlému kiosku, vystavnému u malého jezírka, pokrytého vždy na jae stíbrnými kvty lotos. Kolem stála v polokruhu ada pivonk vysokých jako stromy, ohromné jejich kvty zdály se jako misky ve svtle luny, jež stíbrným proudem se do vnit malé budovy dralo. Bylo tam tak jasno, stn obrazy neže bylo lze na ržové smrtelných geni rozeznati, jak se v bledomodrých oblacích na žlutých ápech do planoucích nebes vznášely; u oteveného okna stál nízký stolek s vázou z prhledn jemného porculánu, z které se broskvová, kvtem pokrytá vtev pnula. Kutaju klesl na zlatou tkaninou pokrytý polštá mezi oknem a stolkem, vzal broskvovou vtev a odhánl jí arovn svítící svtlušky, míhající mu jak jiskry kolem hlavy, a hroužil se v myšlénky. Temné jeho oi bloudily po bílých kvtech lotos, houpajících se na eícím se jezee a úsmv hrál mu kolem rt. »Véru,« šeptal »vru pravdu hlásá písloví, že dlouhou si, toliko jízdou sílu kon poznáš a dlouhá ada z
ruky.
tém
mdné
pd
74
dn
teprve
ti
lovka
srdce
odkryje
!
Jak
Ml jsem jej jsem se v tomto císai za vážného muže, pevného a bez vášn. Ahle! íš jeho klesá, moc jeho zkrušena sní a rozjímá luenti v hrozném tom a o okamžiku? O kráse žen a o sladkosti lásky! Pravda, pravda v starém písloví Ryby ulovíš mýlil
!
—
em
:
v hloubi vod, ptáky dostihneš stelou ve výši závratné, ale skryté lovka myšlenky nedosáhneš. Nebesa lze zmiti, zemi obezeš, jen srdce lovka znáti nelze ti!«
zadumal
Potásal hlavou, dlouho a pak
zašeptal
se
opt na
úsmvem schytramyslí v dob vážné
s
lým »Mladý mj císa na vci bez váhy. Slabochem tím bude žena vládnout. Co neuiní žena z muže, kterého podrobí? Což nestalo se jednou v této íši, že královna díve zasmát se nechtla, než muž její na její pání jezero vína vykopal, z kterého pro její zábavu ti sta host za hlaholu bubn píti muselo jako brav? Nuž, bude-li osud íše v ruce ženy, nechat ona sama je v ruce mé. Bud císaovnou ta, kterou já na trn posadím, a budu císaem pak :
sám
!«
Tak
rozjímal
nevrný mandarín,
a když
se prvními paprsky zory bílý oblak nad horou
Kutaju a šel, by pípravy vstal k vyplnní rozkaz svého pána a vlast-
zardíval, strojil
ních
zámr
svých.
75
dlely dívky, Palác, v jehož stnách nichž luenti nkdy ženu volit ml, ležel jako hnízdo bílých holubic v zelené samot na bezích jasných vod, ve vnci pestrých zahrad. Vysoko a smle vznášely jeho vže z
své zlatem kryté, pvabn prohnuté stechy v istý vzduch, nesíslné jeho dvée, jichž
bohat vyezávané veeje
se drahokamy jisprosáklé terrassy a vedly na galerie a bílé mramorové schody pojily jeho pavlány s chladnými ruejemi, jež spchaly šumíce v korytech, jejichž dna byla mozaikou dláždna, na jejichž bezích vásy fantastických forem, plny sladkovonných kytic stály, v jejíchž prhledných vlnách rybky jak metalické záblesky se míhaly. Na jedné z tch galerií, která se »pavlanem opojících vní« nazývala, stál nyní
vnmi
kily,
Kutaju a obzíral okolí vujícím okem.
domu
Zázran
a krajinu obdi-
krásné pivon pti
druh tvoily háj pod jeho nohama a nejbližší tepaly o stíbrné zábradlí pavlánu zvukem vzdušných polibk plnými, velkými svými ržemi. Bled žlut kvetla tu jedna,
vzácných
kterou
nazývají
»jantarovým
domem«,
gra-
ciósn houpala ona, která se jmenuje »zeleným motýlem«, svj svtle smaragdový kvt na dlouhé lodyze, karmínovou nádherou plála ta,
íkají »bohatství vodních kdy«, a pak, jež známa pod zápasila o skvtost azurem a skrápala rosou, kdežto ona, které
vely k sob, ona jménem »modrého lva«, lákala s
76
jménem »hlavou rudého lva« všechny ale purpurové jiskry sypala klanly své pyšné hlavy ped tou, která královna všech, »vzdušnou zlatou nymfou« zvána, slávou msta Lo-Yang jest a zlato své slunci a vni lun a snivé své kouzlo hvzdám která v písni
—
slyne,
dkuje.
Duhový k porfyrové
vodách tyry ostrovy,
pestré
druhou
výspu,
jezera, v jehož
jako
vyšívané
Nachové kvty pokrývaly
závoje, spoívaly.
první
voln
tento les pivoní sklánl se
obrub hlubokého
bledé
tetí
oranžové,
lesku
prhlednou blí a od všeho toho odpoívalo oko s radostí na tmavé
zeleni
posledního
tpytila se
ostrova.
Velcí
žlutí
ptáci
nad vodou a hejno labutí plavalo klidn kolem ohromné stvry, která, majíc podobu ryby uprosted jezera, ze znjícího kamene vytesána, majestátn se slunila. Oi modrý ocas a purpurové její hoely zlatem, kroužili
ploutve byly pohyblivé a neustálou hrou laškujících vln ze stíbrných nozder tryskaly dva mohutné sloupy vody vysoko do vzduchu, a každý vánek vyloudil z hloubi dutého je-
Za
jího nitra velký, táhlý, tajeplný hlas.
zerem vyrstal
je-
nesmírných kamelií, a z oblak jejich snhobílých kvt vznášely se obas hejna azurných volavek. Za ním na stráži, pokryté od stály pahrbky, jako chlumu pestrým kobercem, utkaným ze zvon azaleí všech
po
volali Zeyer
:
bpisy.
les
barev.
stráních
Zlatí a stíbrní bažanti
družky
XXXI.
své,
a
kukaka g
77
bambusových lesích, v hlubokých za pahrbky dolejší pásmo na vysoko do nebe vzrstajících horách tvoily. Horizont uzavíraly hory ješt vyšší, divoké a zubospoívala oblaka a jejichž vité, na kterých velké stíny úpal slunce mírnily. Hluboké ticho leželo na krajin, jen rueje hrely, jen stromy zahrad a háj zašumly ob as v soulad s unylým voláním pták a zvuky jong-ling, vtrných to zvon, visících se všech roh a výstupk zlacených stech a modrých a purpurových odkapu, mísily se pak sladce v rostoucí a zase zmírající šeptání strom, vtr a vod. Kutaju. nasytiv zraky své, pikroil nyní k vyplnní svého úkolu. Pomalu zvedl blezpívala které
svými prsty malou flétnu z erného ke rtm a pronikavý zvuk zatásl se vzduchem a padl jako výkik do hlubokého mlení kouzelných zahrad a tichého domu. Hned na to oživla tišina jako kouzlem. Dvée vedoucí na pavlány a galerie otevely své azurné, turkusy posázené veeje, ze vnit paláce znlo to jako bzuení nesíslných vel,
dými
agátu
jako vzdálené šveholení hejna tažných pták a za nkolik okamžik objevily se na galeriích jako bílá, vzdušná oblaka vtrem nesená, davy krásných dv. Pomalu a graciósn vznášely se podél kvetoucími hortensiemi zdobených balustrád po lesklých mramorových schodech, šustní hedbávných jejich vleek podobalo se dešti padajícímu na stromy,
78
vn
šíila
se
z jejich
rouch
jak
z kytice,
Te
vzduch se blel vlajícími jejich závoji. sestoupily do zahrad, rže mezi ržemi a skupiny jejich byly jako záhony mezi záhony, zdálo se, že duše nejskvostnjších kvtin se byly smrtelným zrakm zjevily. Jako ve snu, jako kouzlem jat, sestupoval nyní Kutaju též pod stromy. Šel vážným krokem dlouhými
adami až k porfyrové obrub jezera. pozvedl po druhé bledými prsty ernou agátovou flétnu a po druhé zatásl se pronikavý zvuk vní tžkým vzduchem. Tu rozeila se a zašumla lazurová voda a od každého ze ostrov odrazilo malé, posud jejich
Tam
ty
pod visícími vtvemi skryté lodstvo. Temnomodrá voda se zapnila a houpala rozmarn luny z perleti s karmínovými hedbávnými plachtami. Celé rozeené a rozbrázdné jezero zdálo se jako ohromný atlasový pláš safírové barvy, protkaný stíbrem, osazený drahokamy. Na každém lunu stála veslující otrokyn ve svtlém ásném šat, s ernými, ve vtru letícími vlasy, a luny byly tak pestrými vnci a porosenými kvty petíženy, že jim vody pohlcením hrozily. Pomalu blížily se behm, vítr nesl opojivou vni jich nákladu ped nimi a laškuje vzdušným rouchem veslujících otroky zdál se, že jimi klátí jako voda bíle kvetoucím sítím. Když
lostvo pistálo, spchaly dvy paláce k lunm, každá vybrala si vnce a kvítí a s úsmvem na rtech proplítaly si temné vlasy. Pak
79
«
oživené ty kvnež rosa, s perlícím smíchem, sladším a zvunjším než ptaí zpvy v stínuplných korunách strom. Kutaju poal též znovu svou procházku. rozcházely
tiny s
se
opt sadem,
oima jasnjšíma
Na každém ramen
visel
mu pekrásný vnec
lotos, jeden propleten stužkou purpurovou a zlatou nití, druhý bílou stužkou posetou perlami. Oi jeho bloudily zamyšlen po tvái dívek, zdálo se, jakoby nkoho s dychtivostí hledal. Nkdy zastavil se, a zdálo se, že chce promluvit, ale zatásl pak hlavou a kráel zase dále. Pojednou ale zstal jak omráen. V stínu ohromné broskve, pokryté snhem nesíslných kvt, chvjících se vánkem a blyštícich se rosou, sedla dívka na hbetu azurnými šupinami pokrytého draka. Ze stíbrného hrdla bílé vásy, postavené za drakem, pnuly se nžné zelené pruty vrby a visely až na isté elo dívky. Držela v ruce gitaru ze sandálového díví a vyluzovala plektrem ze slonové kosti proud sladké melodie z kovových strun. Pi šramotu krok pozvedla hlavu. Byla podobna zlaté lun v erném oblaku, oi její byly jako dv zázraná temná, zlatými jiskrami sršící ptáata, ústa jako purpurový kvt. Byla to krásná Zjandy, pýcha harému. Vstala, by pozdravila starce, gitara vyklouzla z dlouhých bílých prst, jemných jako peí labut, s nehty lesklejšími než démanty. »Já zapomnla ovnit svou hlavu, šeptala, ale Kutaju pistoupil blíže k ní, poz bílých
80
zvedl lotosový
vnec propletený purpurem a »Véním t vncem krá-
zvolal u vytržení:
lovským, ty jediná jsi hodná sedt na trnu svta po boku císaského draka !« Krásná
Zjandy
víka
se
mocn
zachvla,
nepromluvila,
oí se zavela, dlouhé, temné, asy padaly jako vnadyplný stín na
jejích
prohnuté
zbledlé její tváe, tesoucí se její ruce, mkké jako hedbáv, se zavíraly a otvíraly keovité a hrou démantových neht zdálo se, že hvzdy
dlan pršely. Náhle ale otevela oi do koán, zaryly se s lijákem ohn v tvá mandarína, pak sklopily se opt pokorné a krásná Zjandy padla na kolena. Ústa její ševelila, jako když vítr do rozkvetlé rže duje, ale žádné slovo z nich nevyšlo, pak piklonila je až k ruce mandarína Kutaju, vtiskla je ohnivým polibkem na jeho prsty a pak ekla pohnut: »Ó, tob dík! Mj na tebe pane, vru, zpomnla bych sedíc na zlatém trn, a nikdy nelitoval bys Kutaju usmál se a dnešních svých slov!« nyní teprv položil vnec s purpurovou stužkou, který byl posud nad její hlavou držel, nad její vlasy. Zjandy klesla jako pod tíží vnce zpt na hbet modré stvry, hlava její položila se jako ve snu na zlatou draí hívu a jemn zelené dlouhé pruty vrby shýbaly míhajícím se nad ní z bílé vásy svým pohybem a zdálo se, že jí šeptaly do ucha: z její
vný
vdn
vn
»Pod bemenem radosti klesáš jako bemenem smutku! Vrchol radosti jest
81
pod sou-
sedem
bolu!
I
v
úsmvu
a opojení vína vynutí
Krásná Zjandy slyšel Kutaju,
ti
ale
který nyní
vesny
tají
se slza
plá!« neslyšela,
jako
ne-
klidn dále kráel.
»Vláda moje pojištna, « šeptal si man»Zjandy jest v rukou mých a luenti bude vlád její podroben, neb dívka ta je vrcholem krásy, kde našel bych darín s uspokojením.
podobnou ?« V tom okamžiku zahnula cesta jeho do houští a za chvilku octnul se na šfavnaté louce, kde stál kiosk, zvaný »pestrým oblakem« dle hedbávných záclon visících mezi modrými jeho sloupy, otoenými stíbrnými hady, korunovanými rubíny. Vítr vznášel jako mlhu clony, zlatem protkané a hrající všemi barvami duhy, a na stíbrné dlažb, na které se jako drahokamy smaltové ještrky v slunci
jí
stála dívka, spanilá jako samé jaro. Hledla zamyšlen a sniv na nádherné sku-
skvly,
pení stromu mo-šo-jo, toho divu rostlinstva, jehož kvty ráno prhledn modré se mní v zlatou žluf postupujícím dnem a v noci se v hluboký azur zatemní. Divukrásné tlo dívky tonulo jako v oblaku v temn ržovém vrchním rouchu, zpod nhož svtložluté vlny dlouhé atlasové vleky proudily a po stíbrné podlaze se jako zlatým potokem šíily. Pi šramotu blížících se krok pohnula ponkud hlavou, jako lotos, když se voda zeí, ale oi její zstaly utkvlé na zázraných kvtech stromu mo-šo-jo.
82
J
Kutaju pistoupil až k
ní.
kvty svta
»Nejslavnéjší
a
nejkouzel-
njší ze všech žen spojují zde svou aromoc, by opojily zraky mé,« ekl hlasit a sklonil nízko hlavu.
Te
obrátila slunné své oi na nj, ale neusmála se a neodpovdla ani na pozdrav ani na lichotivá jeho slova. Za chvilku promluvil Kutaju opt. »Tys z tch žen,« pravil hlasem plným obdivu, »tys z tch žen, které prvním pohledem porazí msta, druhým pak celá království, jak básník pje.« Hledla chvilku mlky na nj a pak obrátila zraky své opt ku kvtm. »Ty nevíš, že dnešní den mže rozhodnouti nad tvým osudem ?« pokraoval Kutaju,
ponkud
rozilen její nevšímavostí. »Císa družku pro svj trn. Ty byla bys hodná sedt po boku jeho. Kdo ví, neurí-li tak osud já?« Mezi tmi slovy byl se jí tsn piblížil a hledl pátrav v pekrásnou, zamyšlenou její tvá. Zstala klidná a ani slovo nevyšlo jí z kouzelných rt. »Kde visí tvé myšlénky, tak pevn a nepohnut jako drahé kameny na zlatých etzích? zvolal mandarín netrpliv. hledá
—
Tu
i
roznítil se
a zardní pelítlo
»Myšlénky »a žádný etz
v
oích
její
líc
moje
jejích zlatý
jak
ržový
bloudí, «
je nedrží.
83
úsmv
pel.
pravila
tiše,
Sama nemám nad
«
Osamlý
nimi moci.
jeáb
bes, volný
má
oblak v siné hloubi nenad lesem, tak jest
plující
myšlénka. Jako oni
Vánek vesny, jenž
je
nemá pevných
dechem
míst.
lásky, nese je
blankytem.
»Oblak rozplyne se žárem slunce, jestába dosáhne šíp,« odpovdl Kutaju. »Není slovo »císa« pro tvé myšlénky žárem slunení slovo »trn« šípem, které jestába tvého k zemi strhne? Sladká je láska, krásná je vesna ale vláda je sladší a
nením,
—
krasší jich.«
»Rušíš sladké moje sny,« odpovdla klidn, zamávala vjíem z per stíbrného bažanta, jakoby slova jeho co mouchy odhánti chtla, a upela opt zamyšlen oi
na zázrané kvty, ssajíc rajskou jejich vni. Pak zachvly se její rty a tiše jako zvuk struny a sladce jako šepot z jejích úst:
pach jasmínu plynul
»Ki-konej, pták sluneních barev, zapje dvakrát do roka. Jednou, když všechny stromy kvtem hoí, a pak na podzim, když listy svého otce, padají. Slyšela jsem jej v sedíc v osamlé komnat, když ze stíbrné lampy modrá pára stoupala ven v teplou, jarní noc, modejší než ta pára. S klenby její visely nesíslné stíbrné lampy, byla slavná jako svatý chrám a dech velkého tušení nebeská. Od oné doby jásá jí vál jak moje srdce ale vím, že žalem zapláu,
dom
vn —
84
«
než boui jesenní uslyším, až pi lkáni zimvichr po druhé zapje pták ki-konej.« Hlava klesla jí na prsa, a starec jako
ních
hudbou
zpit
jejího
hlasu a
podmann
jejím
kouzlem, cítil dávno vychladlé své srdce mládnout. Pistoupil ješt tsnji k ní. krásná, « pravil se zápalem, »a »Jsi blouzníc o lásce jako
jsi
vtev kvtem
dvojnásobn krásná,
jsi
pokrytá, která ješt libji
voní, zvlhne-li rosou !«
smle
její ruky. Tu probudila a blesk nevole vyšlehl jí z oka. Kutaju ucouvl o krok, byl náhle stízliv. »Ctnost ženy není hluboká jako moe,« mudroval chladn, »avšak zloba její nemá konce jako svt. Urazil jsem ji. Je hrdá a nenávidí mne. O, Zjandy, vnec z lotosu, který jsem ti sejmout chtl, tkví opt pevn na tvé hlav. Tato dívka nebude nikdy ženou mého pána a ty usedneš po jeho boku na
Dotekl se
se
ze svých
sn
trn.«
Úpln
kliden
obrátil
se nyní k spanilé
dívce a pravil: »Odpusf, chtl jsem
myšlének tvých zbudit. hodne »sudba motýl«, a
z
Víš,
t
pouze
že dnes roz-
jsi posud bez kvítí. Jediná ze všech nepropletla jsi posud vlasy své vncem. Po tchto slovech podal jí lotosový vnec se stužkou bílou, posetou perlami. Vzala jej. »Bílá barva barva smutku, a perly jsou slzy moských panen, « pravila a vložila si
vnec na
hlavu.
85
«
»Tvé jméno ?«
tázal se Kutaju se zvlášt-
úsmvem. »aokiun,« odpovdla
ním, zlým
lhostejn a za-
pedla se znovu do svých dum. Staec obrátil nyní své kroky opt k paláci.
»aokiun
»tato
dv
a Iuenti,«
jména nebudou
šeptal
nikdy,
si
cestou,
nikdy spo-
jena.
Bral se po mramorových schodech vzhru na galerii, která slula »pavlanem opojujících vní«. Tam pozvedl opt flétnu svou ke rtm a vyloudil z ní tikráte
Tu
dlouhý,
táhlý
obživl znova nesmírný palác jako
zvuk.
kouzlem
:
hedbávné záclony všech pavillon, njících v blankyt, shrnuly se s šelestem, všechny dvée osazené drahokamy se otevely dokoán a terrassy a chodby plnily se dvojí záplavou mladých otroky temenící z protivných stran.
Dvy, tvoící první proud, byly odny v dlouhé šarlatové roucho, vlasy jejich byly zahaleny bílými, peste vyšitými turbany, ruce jejich, mkké jako kvty a hbité jako ptáci, tloukly jemn zlatými palikami ve zvony z drahých zvuných kamen, a hlasy jejich, sladké jako pní féniks, mísily se tiše zpívající v hlahol zvon. Vánek nesl tu hudbu, podobnou bzukotu nesmírných vel, vní tž-
kým vzduchem
zahrady.
Dívky druhého proudu byly úpln odny ve tkaniny stíbrné a na hlavách nesly stíbrné klece, zakryté závoji. Tancujícím krokem setkaly se oba proudy, purpurová roucha a
86
tkaniny tvoily míchající se sms, zpv stávaly se hlunjšími a hlunjšími, kroky hbitjšími a hbitjšími, až oba proudy splynuly v jediný vír barev a tón a plesu. Tu ozval se opt pronikavý zvuk mandarínovy flétny, a jako zázrakem zmnil se vnadný obraz tanících dívek v báji podobný zjev: jediným pohnutím povznesly dvy stíbrné klece vysoko nad hlavu, jejich ruce, blyštící se prsteny, strhly závoje a slunce za-
stíbrné
hudba a
tmlo
se
mrakem motýl, vysvobozených
z
v-
zení ze stíbrného filigránu. Hlasy všech dívek
vnadná jejich tla kolíbala se šílenými posuky, jako když vichr lesem klátí, zvony, flétny a tamburiny zazvuely ze všech komnat paláce, ze všech houštin, kiosk a zajásaly,
stinných
slují
zahrady a spojily se v tak hro-
movou smsici zvuk,
že se zdálo, že palác
zachvl a sícením hrozí. Ohromný ten hluk schvátil mrak motýl, jenž víil hust se
mn
ted se v smrš z živých blankytem kvtin, ted v dlouhý z drahokam sloup slunenými paprsky proniklý, ted shrnuje se opt v míhající se mrak. Tu pikvail vítr, který své chorovody kolem hlav vysokých hor vedl, zadul mocn, zmocnil se motýlové mhy, zakroužil jí, utvoil z ní duhu a rozptýlil ji pak v mnohé a rzné tvary. Tam bloudil azurný oblak, zde druhý podobný draku ze zlata a ;
purpuru, tam zase spousta zaržovle Šeda, jako liják perel, padaiící z tlamy mrané zmije, tu míhal se zase stíbrný proud jak
87
z
nebe spadlých hvzd, tam
zá
prhledn
žlutá
vysoko nade všemi duhová pára, mnící barvy jako píval pávích per a metelice opál. jako chvost vlasatice,
Zpv
a vysoko,
a hudba staly se zatím
tišší
a
tišší,
na konec úpln umlkly jako zmírající vzdech vánku, jako šum moe, usnuvšího u paty v lun dímajících výsp, a s rostoucím tichem nesly se záplavy motýl níž a níž, až
tlupy jejich rozptylovaly se víc a víc,
pestrá kídla jednotlivc
již
bylo
rozeznati a posléze
usedala vnadná ta stvoení pomalu a tiše na vnce a kytice dívek, ležících jako kvty po tráv a zdímlých opojením jara a vní jako
kouzelným snem. Naposled sestoupil nyní Kutaju opt pavlánu a naposled chodil zahradou. Nezavadil ani zrakem o nevýslovné vnady dímajících dv, kráel pímo ku kiosku krásné Zjandy. Bledá ležela na smaltové podlaze, hlava její, vnena lotosem, opírala se unaven o safírovými šupinami pokrytou stvru, lotosový vnec její, purpurová jeho stužka, s
mkké asy rouch, vše bylo poseto nejpestejšími motýly a oživené ty kvty tvoily kolem jejích skrání jako vysokou tiaru_ zlatý pás,
Kutaju
sklonil
se
nad
ní;
otevela na
a mandarín zašeptal v ržové její ucho: »Pokapal jsem tvé lotosy parfumy, lákajícími k sob motýly, pomni, že ne pouze krása tvá, ale moje pomoc t uipólo
tžká víka,
i
88
«
Na
nily královnou.
usedlo
tolik
hlavu žádné z
dv
ne-
motýl !«
Zjandy zavela opt oi jako pemožena tíhou tchto slov, vlnící se její
dosahem a
adra
divý
prozradila
tlukot
jejího
srdce.
Kutaju byl spokojen nmou touto odpovdí, bez prodlení bral se ku kiosku, spoívajícímu na azurových sloupech, obtoených stíbrnými zmijemi. Zdálo se, že aokiun nebyla sebou ani pohnula, oi její bloudily posud blankytem, bílé lotosy jejího vnce ale visely zvadle na
Omdlela.
temné
její
vlasy,
perle
na stužce blýskaly se
jediný, erný motýl rudou skvrnou na kídlech visel jako omráen s vnce na bílé její elo. Opt usmál se Kutaju spokojen, vdl, pro motýli neusedli na polozvadlý vnec; bylf kvty jeho napustil jedem. »Sudba motýl je u konce, « pravil hlasit. »Hlava krásné Zjandy klesá pod jejich
v
slunci
a
jako
slzy
ty
zavržena.
s
tíží
—
a
Nedala
chvla
jsi
mu odpovdi,
se nyní
ale celá
novým hlukem
:
zahrada
otrokyn sp-
chaly všemi cestami a stíbrné jejich polnice budily dímající dvy ze sna a hlasy jiných volaly sborem do všech úhl svta, že »sud-
ba motýl je skonena«. Slunce záilo nyní oslujícím jasem, a dvy probouzené ze sna hledaly chladu, by tam snily, která z nich as k nejvyššímu štstí zvolena.
Spchaly
k
behm 89
jezera,
sedaly
«
do perleových lun, démantové krpje stíkaly zpod sandálových vesel, vítr dul do kar-
mínových plachet, a zdálo se, že luny odnádhernjší náklad kvt k ostrovm, odkud byly ráno vnce pivezly. Ale Kutaju nedbal vnadného divadla, usedl pod nášejí nový,
košatý
strom,
pocházející
ze
i
podali
zem
mu
bílý chalcedon,
rozemleli jím tabulku erné, vonné tuši, zlatými draky krášlené, pak dali mu dlouhý šttec s násadkou ze slonové kosti a dva listy papíru, blyštící se stíbrnými rtami, tenšími než pavuiny, a páchnoucí ržemi, a mandarín psal: »Sudba motýl rozhodla, ó synu slunce, a rozhodla spravedliv. Nejkrasší dívka harému, pýcha ernovlasého lidu, lepá Zjandy, omdlévá pod tíží motýl, usedajících na její In-tien,
vnce. Zjandy jest hudba, hodná stupn zlatého tvého trnu.
Na
druhý
list
zníti
ze
napsal ale tato slova:
»V stínu harému vyrostl bledý, bezbarvý kvt. Zmiuji se o ubohé aokiun, abys na
na zavrženou motýly, nikdy více neZahod to jméno do hloubi zapomenutí, jako kámen do moe.« ni,
vzpomnl.
Posel mandarína Kutaju pibyl k veeru do tábora. Císa sedl ve svém stanu z bílého hedvábí, rdéjícího se sluncem, jež práv v moe temných sosen zapadalo. Po stnách
90
stanu visely na stíbrných etzích malé obraze slonové kosti bronzy, na nichž na zem, smaltem a drahokamy rozkošné krajiny s lesy a pastvinami, s potoky a skalami vykládané byly; vše bylo tak peumle provevoda deno stromy, zvíata lidé, oblaka, slunce hvzdy, že pravý dech života z drobných téch selanek vál. luenti miloval klid a mír a vzdychal z hluboká pi myšlénce, že tiché blaho snad na dlouho vyplašeno z ínských luh. Odhodil žezlo, zhotovené z bílého a zeleného chalcedonu, s kterým ruce jeho oyly nevdomky hrály; padlo na mkký koberec mezi kolem stojící vásy z prhledného porculánu, skvjící se nejpestejší malbou, korunované nejvzácnjšími kyticemi. Vstal a rozhrnul hedbávnou záclonu a dýchal plnýma prsoma vítr, který od lesa vál a pryskyicí vonl. luenti miloval sosny nade všechny stromy pro temný jejich majestát, vždy zachvlo se srdce jeho tajemnou jakousi touhou a tušením, kdykoli šelest jejich, podobný šumu hlubokých vod, neb zmírající jejich vzdechy zaslechl. I nyní vábila ho smutná jejich hudba. Pojednou ale zachmuila se snivá jeho tvá, zahlédl nad kolíbajícími se vrcholky žlutý oblak prachu, jenž náhle klonící se slunce zatemnil a pak rud jako krev nad stromy zaplál. Byl to prach, zvedající se zpod kopyt v tatarském ležení za lesem, luenti zapomnl na hudbu sosen vzpomínka
pd
i
i
i
i
;
na utrpnou porážku projela
91
mu srdcem
jako
:
Spchal zpt do
stínu stanu, od pon.
kterého
se
byl
S tesoucí rukou vzal a otevel luenti svého místovladae a uchýlil se pod hedbávný krov. Clony zavely se za ním. Zstal chvíli sám, pohroužen v bolestné rozjímání, pak ale vzpímil se náhle a velel, by taju. listy
nejpednjší vojevdce
pivolali.
nho stáli, tiši a smutni, mu slza v oko kradla, tak se do stanu dral a
jej
Když kolem
tak smutni, že se
tiši, že šum sosen opanoval a jako vzde-
pláem plnil, povstal luenti vrné své vojevdce takto te-
chy a tlumeným též a oslovil
soucím se hlasem »Vzte, od nynjška budu na trnu otc svých sedt jako mrtvola neb sláva, onen dech, který oživuje, jest ztracena, odata ode mne na vky a smutek schvátil syna domu Han. Já vypil kalich hanby až na dno. Vy Nikdo než nevíte, jak hluboce jsem klesl. nmé tyto stny slyšely, co jsem, pokoený, svému vítzi, tatarskému chánu Hanenuju, Nuž vzte tedy, za slíbil v tajné úmluv. jakou cenu jsem zaplatil uzavený mír. Nechtl zlato, zavrhl perle, které jsem mu chtl korci mit, smlou rukou sáhl po pokladu vzácnjším. Dcera ernovlasého lidu, dívka z ínské krve, kvt císaského harému, tof, co hrdé jeho srdce v opojení vítzoslávy žáVidím úžas dalo. Nuž, a já svolil, já slíbil. na vašich tváích. O klte mi Klte, ale já
—
1
92
svj slib, a krev mého Budou nkdy o mn
splním
na
«
!
:
!
dále.
lidu
nepotee
hlásat, že za-
zem
temnil jsem hanbou svtlou slávu této ale tichý hlas jim zašeptá, že jsem krev
—
na úkor vlastní cti. Kdo pinesl kdy obt bolestnjší mé?« Hlava mu klesla na prsa a ve stanu
jejich šetil
hedbáví mísil se plá starých bojovhuících sosen. Císa luenti pokraoval za krátkou chvíli »V tomto listu místovladae Kutaju tu jméno dívky vyrostlé beze vnad, bez krásy, bez ducha v stínu harému. Vyrvu ubohý, povržený ten kvt z rodné zem a hodím jej v otevený jícen tatarské stvry. Uiním to z bílého
ník do
lkáni
tesoucím se dojm.utím, ale uiním pece. Lépe, aby jedna dívka žalem zhynula, než aby všecken lid mj v krvi tonul.
se srdcem to
Opt
panovalo
hlas, tázající se
:
ticho, jen
»A kdo
jest
jeden ozval se
ona nešíastná?«
luenti rozhrnul list mandarínv a rty jeho zašeptaly: »aokiun.« Byl to pro nj pouhý zvuk, doznjící v šumu vtru, lkajícího ve
vtvích truchlých sosen. aokiun To jméno nevzbudilo ozvny
ni
v bílém
stanu, ni v netušící jeho duši. Vzniklo, zašlo
—
prázdný zvuk Nikdo nepenesl více slova a luenti kynul tajemníkovi. Tento, šedovlasý staec, vyhledal mezi ozdobami z rznobarevného chalcedonu, visícími
cové Zeyer
mu
luenti :
Spisy
s
pasu,
co
kam
je
byli
pedchd-
vyznamenání zavsili, dutý
XXXI.
n
93
«
naplnný rozpuštnou
kištál,
kami,
draí
a psal hlavou,
která
luenti
tuší,
vonící
fial-
šttcem, korunovaným zlatou na žlutý hedbáv tato slova, pomalu, jakoby s namáháním
pronášel:
mocný cháne Tatar, na
»Pnj, •
den v jejíž
bílý
mj
stan a vezmi z ruky
krása zatemuje plný
psobí, že
pevahu
bílé
její
rže
msíc
a
mé
jejíž
tetí
ženu,
vnady
závistí se zardívají, cítíce
spanilosti.«
Málo tušil luenti, jakou pravdu byl pronesl Když posel se odebral do tábora tatarského, dal císa luenti svému místovladai tento rozkaz: »Odešli okamžit ubohou tu aokiun do mého ležení. Vlast žádá obt, chán tatarský touží po žen z mého lidu. Nechf odnese aokiun za hory, lesy a poušt. !
Jednej rychle a v nejvtší tajnosti. Druhý posel letl s tímto listem k domu místovladae Kutaju. »Zbudu se hrdé té ženy, na kterou ani
pohled Kutaju,
mého pána nepadne, « peetší císaský
zvolal s radostí
rozkaz, a pak pidal
úsmvem: »Budeš
pod žlutým oblavznášejícím se nad pouští dále snít a blouznit pi ehtajících koní tatarských, ó lepá aokiun ?« Tak rouhal se nevrný Kutaju a splnil bez prodlení rozkaz svého pána. se zlým
kem
prachu
hmní
94
v
stínu stenajících sosen stojí proti stanu
Za purpurnými oponami, zvonícími pi vání vtru perlami velkými jako žaludy, dlí aokiun, již ozdobují mladé otrokyn šatem
stan.
a od protjšího stanu z bílého hedbávu lije se dlouhý proud zlata, valí se vodopád drahokam, temeni záplava tžkých hedbávných látek, vznáší se metelice pávích per: je to prvod císae luenti. Noha jeho kráí po kobercích mkích a pestejších než
svatebním,
kvetoucí bohactva zahrad, vjíe z bažantích per, kývající nad jeho hlavou, podobají se
na západ jemuž se majestátní jeho tvá podobá, a zlatý jeho pancé, posetý safíry, blyští se jako ohnivé tlo draka, noícího se z azurných vod. Ted kráí k vyso-
zlaceným
mrakm,
jež slétají se
kol hoícího slunce,
jejž stíní nebesa jak z paprsk keslo jeho z bílého a ern pruhovaného onyxu má tvar svinuté, slunící se zmije tla tak prhledného a lesklého jako Opradlo tvoí vjíovitý led na hlav hor. ohon z fialových amethyst a lenochy ob
kému trnu, utkaná,
rubínové její hlavy se zlatými jazyky. Trn kolem nasypaných, vyrstá jako z moe které umírajíce vní svou co poslední vzdech k nebi sílají. Pozadí tvoí temná zed sosen a za tmi vznáší se nyní žlutý poušt prach zástupy zkázonosných nepátel se blíží. Již lijou se z lesa jako nesíslné šiky havran, a v ele jejich na pyšném oi, jehož dlouhá, bílá, hedbávná híva, propletena
kvt
—
š-
95
rami perel, až k zemi plyne, sedí sláva svého lidu, vítz Hanenju, s oima hoícíma jako zraky vlí, s tváí zažloutlou jak zvadlý bízy list, v rouchu rudém jako krev a mihotajícím se zlatem jako eka v slunci, jako rachot krupných mraen dunla kopyta tatarských koní, jako požár svítily jejich zbran, a jako
voucí lesa
eka huely
se
jejich
chvly a ínští
hlasit, jako zoufající oi, noci
tvrdé hlasy. Stromy bojovníci
zastenali
pepadeni za temné
nesmírným vojem hladových vlk. Bled
jako pízrak usedl luenti na svj trn a Hanenju skoil s kon a blížil se rychle císai, luenti pozvedl tesoucí se rukou žezlo z bílého a zeleného chalcedonu a kývl na znamení. Purpurové opony stanu, kde dlela posud aokiun, rozhrnuly se jako mohutné plameny se dlí, když do nich vichr zaduje. Jako eka kvtin vylil se te sbor dívek ze stanu a bral se na pokraj lesa, a dvanáct ve vlekoucích se žlutých atlasových rouších neslo palankýn ze slonové kosti, vykládaný stíbrem, vroubený turkusy, ozdobený
muž
zaržovlým peím pelikán. Na
nm
ležela
sedla zpola nevsta pod hustým, bílým závojem, podobným opálové mlze, kterou
zpola,
pestrá roucha dívky jak rosa v ranním slunci
Sbor dívek
se pod stromy, peste barveného vosku v rukou a zajásaly, když palankýn se trnu piblížil. Píse jejich nesoucí se zpod temných sosen byla plna touhy a sladkých vzde-
svítila.
držely hoící
svíky
seadil
z
96
:
ch. Pi kýn
jejich
na zemi
zvucích postavili muži palana
aokiun
vystoupivši,
stála
sklonnou hlavou mezi dvma dvami, které ji tam oekávaly a stínidly z labutích a modrých volavích per nad ní mávaly. íza její mnících se barev hrála zlat a stíbrn v slunci jako metalická blýskavice
ped trnem
se
dlouze a mkce jí od ramen, klikatila se dlouhou vlekou jako tekutá duha po zemi a lemy její ztrácely se jako potok rozpuštných drahokam v kupách bažantích perutí a plynula
nasypaných kolem kvt, Hanenju hltal spanilý a bohatý ten zjev chtivým zrakem a poklonil se tikráte na pozdrav. luenti vzdechl zhluboka, sestoupil pomalu se stup trnu, vzal divého Tatara za ruku a ukazuje druhou rukou na dvu, pokrytou závojem, promluvil pohnutým hlasem »Zde vezmi, o cháne, « zvolal, »vezmi nejvzácnjší kvt, který vyrostl v dom pyšVezmi dívku tuto z rukou ného rodu Han mých, istou jako na temeni hory padiý sníh a vzácnou jako ržovou perlu, pro kterou sto potáp život nasadí! Tys vítzem, na tob bylo žádat, a vzness ruku po dcei ernovlasého národa, ji chtTs za výkupné našich !
pedk
chrám
našich v hroa svatého popele bech. Nuž, zde vezmi ji a zanesiž ji, drahocennou koist, tam daleko za lesy a jezera! A ty, aokiun, jdi s pokorným srdcem v stan svého muže, chána tatarského, vítze nad
lidem tvým!«
97
Bylo
ticho.
aokiun sebou
nehnula, ale
podobný opálové mlze, jíž ki úpje rosy sluncem hoí, zachvl se dlouhým vzdechem,
závoj,
a
mnící
zlaté
se barvy
roucha
zahrály
duhov,
nit po jeho záhybech podobaly se náhle
klikatým bleskm, mihotajícím se v oblacích.
Takto prozrazovala
íza mocný ševel
úd,
A
hlava dívky klesala pomalu níž a níž a dvy, stínící ji vjíi, podepíraly aokiun, by neklesla. Hlas chána perušil hluché ticho havraním zakrákoráním. »Dcero paláce rodu Han,« zaskuhral, »jdi a rozlu se poklonou s tím, který byl posud pánem tvým! Ty slyšela's? Jsi moje, odejdeš se mnou za hory a vody, ó zlatý poklade, daleko odtud v širou, volnou poušt, kde vítr huí, kon íhou a šakal k lun vyje. Ty budeš širé poušti mocná královna !« které jímala.
Opt zaznl
hluboký vzdech zpod zápak vzchopila se dívka, uinila krok ku pedu, hlava její klesla do dlaní tesoucích se rukou a hlas její sladký a tichý jak vánek, zanikající v hloub kvetoucího stromu, voje,
jako zašplounání vlny jezerní, zmírající za vlahé noci v tráv dímajících beh, vnikal v sluch a duši všech pítomných.
aokiun.
Bda mnl
Zahrady
mého pána znly mne co nevstu
sladkými zpvy, oslavujícími
98
;
císae. »Pod každým krokem nohou tvých vyrstá zlatá lilie !« Tak znla slova chvály pod klenutím bíle kvetoucích kamelií. A srdce moje nebylo opojeno marnou slávou, te ale v smutek ponoeno jest! Daleko od zem otc zavleena budu v sirou cizinu! Prostor bez mry mne louí od hrobu matky mé. Ne lilie vyrstá pod krokem mým, ale slzy smrti trpejší zalívají každou šlépj, kterou
mj v písek poušt vrývá. Pláem umdlená víka oí mých nenajdou spánku pod krovem muže, na jehož ruce lpí krev mého lidu! Já zahynu a truchlá step bude krok
mým
píkro ve m
!
dva a slova její padala jak palivé jiskry v prsa tch, již je slyšeli tlumené stkáni bylo odpovdí na n, aokiun Tak žalovala
ale složila ruce pokorn na ííadra, schýlena jako pelomená ttina piblížila se ješt o krok císai a pravila tichým šeptem »Viz, již utichl žal! Jdu a iním vli tvou.« luenti ale roztrhl roucho své, byl zsinalý. Pi prvním zvuku jejího hlasu byl sebou trhl jako bleskem dotknutý, tvá jeho zkamenla, oi bloudily prázdnem, jako by prchající pelud stíhaly, a nyní mluvil jako z hlubokého sna: :
mj
luenti. Jaká
to
možné, aby snu,
ozvnu
hudba
plní
hlas, který
našel v prsou
99
duši
jsem
mou?
této
Jest
blahém dvy, aby
slyšel v
:
znova zazníval mi
Mn
slyš.
z jejích
O aokiun, ped mým od-
úst?
se v noci
zdálo
jezdem, že vidím jezero z drahých kamen a v rznobarvých jeho peejích plul osamlý lun. O jeho stže ze sloni stála dva opená, nad hlavou její šumly plachty z atlasu
modré pivonie a stíbrné
bílé co sníh,
na nich
byly
pestré
vyšity,
blesky
lilie
šlehaly
kolem z przraných vln a bílí ptáci, kteí se na nich houpali, vznášeli se dlouhými adami,
lodí
vyplašeni,
A dva hledla ó panno,
k
za nimi
temnému blankytu. okem nyjícím a pla,
tvým tajuplná
hlasem
lun
tato slova
kéž za vámi bych lett smla! V hloubi azurné propasti roste každý jeho strom tají díví divuplný háj duši. Kolik smrtelných panen na zemi, tolik tam strom stíbrnými listy šelestí, a v korun každého stromu hoí jako hvzda modrý kvt A v lunojasných nocích tam stíny jinoch putují a kdo ulomí hvzdný, modrý kvt, ten usadil duši dvy v stromu snící ve vlastní duši svou ... O vezmte mne, ptáci plující, na bílá kídla svá, bych stín toho spatila, v jehož bytost padne bytost má jak Tak pla dva krásy ruej do jezera !« zázrané a její hlas byl, panno, hlasem tvým a duše moje byla jata jím a kraj svta chtl jsem putovat, bych našel jeho ozvnu. O bda
»0
bílí
ptáci k
letící,
:
.
mn,
já našel
ji
.
.
v trpké této
100
hodin!
a o k
i
u
n.
Tvá slova vrhají mne do víru sladkých upomínek a na sen tvj odpovím snem svým. Jako pelud tvj, tak plula jsem já po arném jezee, když dímota mé tlo jímala i
mj
voln bloudil za oné jarní noci, a duch kdy poprvé zaklokotal pták ki-konej. Píse tvého peludu byla píse má, já sílala ji za ptáky ku hvézdokrytému nebi. Moc neviditelná nesla mne pak vysoko, vysoko lunnými paprsky prosáklým vzduchem v zázraný ten i
sad, kde dvy-stromy rostou. Jak ze skla byly jejich bílé koeny, jak jantar jejich pn, jak stíbro chvlé jejich listí, v jehožto hloubi
azurné kvty hoely. A ptáci pelétali neustále zahradou a pli tak tkliv, že stromy slzy ronily. To byly duše tch, již duši hledali pro splynutí. Já tásla se, neb pile slavík s písní pesladkou a lkal a jásal krouže kolem stromu, který byl stromem mým ulomil já vdla to vnitním vnuknutím. modrý kvt, jenž se na dlouhé vtvi chvl, a spadla z nho ptaí podoba, stál pede mnou co jinoch pekrásný však oko jeho bylo smutné a já tušila, že láska naše bude osudná. Štstím a tesknotou pemožena vykikla jsem tu výpad' z jeho ruky kvt,
vné
—
Te
—
—
zem jako smutným
zazvonil o
k smrti
O
rci,
jsi
—
ty ten
safírový zvon,
zvukem
a já se zbudila muž, jenž zjevil se mi ve
101
.
.
.
jej, probudíc se, na vky ztratila? Ó, pak dej mi jednou jen vzhlédnout v tvoji
snu, bych
tvá.
Tak zvolala dva hlasem nadšeným a vzpímíc se, pozvedla ruce, roztrhla vášnivým posunkem závoj svj. Padl jí k nohám a stála v kruhu cizích muž v plné zái krásy své, v plném lesku bohatých rouch. Jako kídla havraní tmly se vlasy na vysokém ele, cudném a bílém, a temnost noci sálala ernými paprsky z vlahých, nyjících oí. A divukrásné rty se chvly a bolestn zaznlo to
ader: »Tof on, tof on, a vede pod svj krov!«
z jejích
m
jiný
muž
Tu zabušilo srdce císae luenti láskou nesmírnou, ohe plál z jeho zrak, vzdechy pozvedaly mocná jeho prsa a hmícím hlasem zvolal:
pelude mých sn! kolem kterého
»Já nalezl tebe,
Tak vidl jsem
t
na lunu,
hoelo jezero drahokam Tím nyjícím okem hledla's za oblakem bílých pták, noících !
tebe chtli vydat v ruce kouAt Zrada, zrada, zrada! vyrvou spíše srdce moje a at je podhodí kopytm tatarských koní! Tebe ale, Caokiun, se v noc.
jícího
A
surovce?
nikdy, nikdy
Z oí
nevydám
!«
jejích vytryskl
proud
slz jak
ruej
perel.
»Tím žalostným hlasem pl jsi, ptáe mé!« zvolala, »s takovým vznícením hleds na modrý kvt mé duše, a tak vypustiPs jej
102
:
z ruky, jako nyní pustíš
mne.
srdce moje pukne!" »Ty's má, ty's má!« císa a jal ji za ruce.
odpovdl blouzniv
Ó,
lkej,
kéž
Tu tasil chán tatarský, klerý byl posud podivením hledl jako ostatní, mohutný svj a volal drsným hlasem, až se sosny chvly »Zrada Zrada Klam a lež je Zrada
nm
s
me
!
!
!
slovo vycházející z úst
mé!
lehnou popelem
lhá
spí,
paláce
jejich
nocí
vložil
ruku této ženy
mou
a hle, nyní chce ji vyrvat z moci Chopte se zbraní! Aí msta ínská
v ruku
otci
Sám
dým.
jejich jsou
ínských císa. Sliby
šlehají,
!
!
Rozpoltte rakev, v nichž jejich chrámy, bote
spalte
Jak vlasatice af mee vaše zkázu vštící, smrt a hanba
tomu pokolení had!« Caokiun ale položila vzdušnou ruku svou na bitký jeho a dla tiše, s dstojností: »Já pjdu s tebou v poušf, mj pane.
me
Já vyplním, co luenti
slíbil
...
Ne
tvoje srdce,
bude podhozeno krokm divých o. Byl jednou muž, jenž prsa svoje nožem otevel a umíraje srdce svoje vyal, by uzdravil matku svou. Slávu jeho pje všechen lid. Pro tentýž lid chci srdce svoje položiti na práh jeho chrámu pokoje. Ty však uro slzu pro mne, já miluji t^ a odcházím. Já zemru v poušti, ale hrob mj bude zelený, neb pinesla jsem lidu svému lásku k tob Lid zapomene mne a obt mou: za obt. luenti,
vn
103
:
I ale
mimo
nepochopeného
jiného,
cosi
žije
vn
nco, co pamatuje a se nikdy nemní. Bud klidný, pane mj O zaže chmuru s tváe své! Bud jasný jako msíc nás,
!
nad vonné
mže
volit
hoe
svítící
...
Již
jdu
.
.
.
Pták
strom, na kterém usnout chce
—
díví srdce ale nemže volit srdce, na kterém by zemelo! Uinila krok a pak se ohlédla luenti stál vedle trnu, ruka jeho sáhla nevdomky .
.
—
kvtu
po zlatém
domky
.
rostliny
pustila ten
»Jako ve snu
pasu a vlekl s ní v dál,
kvt
letl
ji
mém,«
Hrdý
a zvedla kvt.
k
ši-zjun-ni,
a
nev-
kvt. zašeptala
tatar ale vzal
svému
oi.
aokiun ji
kolem
Mžik, a uhánl a rozkrušených
oblak prachu do vzduchu, a sbor dívek pod
sosnami rozestavený, netuše, co se dalo, zapl novou píse a tleskal radostn rukama, až dusot
ko
tatarských
jej
pehlušil.
na svj trn a zaštkal »Trpká jesti smrt, však trpí smrti jest pestat žíti a nestoupiti v hrob Jsem pouhým stínem bez dechu života! Miluji ji a luenti klesl
!
je
pro
mne
ztracena
!«
A byla, byla pro nj ztracena! Daleko zahrad sladce páchnoucích, od zlatých dom, od útulných krb svého lidu hynula touhou za temnými lesy, za širokými vood
104
dami, za vysokými horami. Plakala v poušti pod nachovým stanem tatarského chána, vadla pod žlutými oblaky letícího písku. Jen vlahé noci bývaly jí nkdy útchou. Prosted nesmírných stepi zelenal se mírný pahorek, tam chodívala nkdy ve spolenosti svých dívek, odtamtud hledla upen v stranu, kde ležela ta horoucn milovaná zem otc. Dvy její sedávaly na pat pahrbku se sklonnými hlavami, s kterých rozpuštné vlasy jim plynuly do klína, a polozdimlé prozpvovaly jednotvárné písn. Ona sama ale, lepá aokiun, stávala na temeni, vzpímená a vzhru hledíc k msíci, lesklému jako zrcadlo z jaspisu, a hledala v jeho hladin obraz toho, pro kterého láskou mela. A ruce se nad dímající poušt, po její vztahovaly které vítr stenal, a myšlenky její letly jak
hvzdy
za temné truchle lesy, za tam k zlatému kiosku s opomodrého atlasu, stojícímu uprosted vší vní páchnoucích, kde azurné
padající
široká jezera až
nami
z
zahrad stíny k
ply jako bolu s ní
snní
vábily a stíbrné zvony s ptáky
o závod.
Tam
ona o
nm
uvrhla
ji
blouznil asi luenti o ní,
zde! A myšlenka o jeho v propast muk. Vítr plakal
a luna zasmušovala se jejím
A
jednou
velbloud
vzdech
pouští
a
slza
stanul
se
v hrudi,
105
v jen
.
.
.
ady šeru
kde ležela
strany,
zastavila jí
hoem
ránu vidla dlouhé táhnout v matném
picházeli ze
úsvitu, vlast,
k
její
jejím
okj,
srdce
tlouklo
a
:
jí
Ted poznala kroj svého pivál vítr sladký zvuk mateské mluvy Dívky na pat pahrbku vypukly
rychlostí šílenou.
lidu, její
ted
!
v jásot a mávaly závoji.
aokiun spchala
k stanu purpurnému, jejž nyní slunce mladým leskem zlatilo, a zárove s ní došla z druhé strany ínská karavana, poselství císaovo. Vyslanec luentiv klekl ped chánem sedícím na zlatotkaném koberci a povznášeje ruce k nmu, promluvil takto hlasem, udušeným slzami »Bud milostiv a vyslyš prosbu mou! Jak mrtvola sedí luenti na svém prestolu, neb duše jeho bloudí daleko za onou ženou, Vidí-li oblaka již vydal, zrazen, v ruce tvé.
nebem vtrem
pipomíná
si vonnou její ízu kvty, zpomíná na její obliej, slyší-li švehol ptáka, zdá se mu, že v srdce vniká. Nesnáší více její hlas mu vni zahrad, lesk zlata, hudbu zvuných kamen, hudba, vn, barvy, vše zdá se mu rouhavým jásotem v dob smutku. Posekal stromy sadu a kolem domu oloupeného o všechnu ozdobu vysázel háj truchlí-
plouti,
vlající,
vidí-li
cích vrb.
— Co iníš, pane, — se pláem — vždy sázejí se vrby na hroodpovdl: »A jaký bech? — A tázali
s
jeho vrní
rozdíl
luenti
mezi že
domem mým
již
svj. nalezl.
nežiji ?«
.
.
.
Já ale pišel,
Mj
a hrobkou
Tak
?
tráví,
Což
nevidíte,
cháne,
život
bych u tebe spásu jeho
pane, vydej
lOó
nám aokiun
I
Hle,
nesmírné
ti
nesem výkupné!
zem ink-eu,
Celý poplatek
slynoucí bohatstvím,
k tob.
Hedbáv,
vezem
mkí
než bys vystavl si msto, fermež ve stíbrných nádobách, by stny síní tvých se duhou leskly, a sandážlutou
pouští
páví
péra,
lové
skín
A
perel,
olovo,
plné
zlata
sosny,
zázraných
nesmírné
vše a vydej nám žehnat hlav tvé !«
drahokam
bohatství!
aokiun
a
vn
!
Vezmi
budem
Chán povstal s koberce a oi jeho byly temné a hrozící jako bou: »Vraíte se v zemi svou a vezmte celé bohatství s sebou !« zvolal tesa se nevolí. »Vy chcete, bych vám prodal ženu svou? Rychle, rychle pry, dokud mé rozbouené srdce meze neztrhá, dokud nevydám svoje
rozkaz vaší smrti za nesmírnou tu urážku !« Tak zvolal chán a polekáni spli poslanci ven, do širé poušt bez dalšího slova, kolem aokiun, jež bílá a bledá podepírala hlavu o zlatou žerd nesoucí purpurový krov stanu. Zstala tak beze vzdechu, zadumána celý den. A když luna vzešla, brala se aokiun opt na pahrbek a suché její oko zíralo v dál, kde ada velbloud, putujících zpt do ernovlasého národa, jak stíny mizela. Když zanikl poslední obrys karavany v mlze, obrátila aokiun bílou jako lilie líc vzhru k lun a šeptala: »Iuenti, já dlela v nárui muže, kterémus mne dal jak vc, než jsi mne spatil. Ne vinou tvou hynu,
zem
107
dom
tvém nás oba zniila. Osud nechtla bych více vidt tvoji tvá. Jak mohla bych vyjít z purpurného stanu chána a vejít v kiosk v stínu kvetoucích broskví, kde stojí tvé lože ze sloní? Ó, žale mj, jak dkuji ti za tvou zlá zrada v
náš
se
a
splnil,
dáváš plaící mé duši kídla !« hluboko a kolena její klesla Vítr nesl její povolila a padla tváí v zem. vzdech její do poušt, rosa na ní krápla krušící
A
jak
hlava
a
slzy
závoj.
ty
tíž,
msíc
Dvy
zašel
vidouce,
že
za
více tvá, pustily své loutny z
spchaly k
mraky jak za
aokiun nezvedá vonného díví
a donesly ten bílý, zlomený kameliový kvt do stanu z purpuru. Tichá byla aokiun a bílá jako vloka snhu nad temným lesem kroužící, tichá byla, a
do trávy,
bílá,
a studená
mela.
—
—
ní
byla žalem a touhou ze-
Zvst o její smrti letla v rodnou její a dotkla se srdce císae jak stela. Prchl z paláce a bloudil v pustých horách jako šílený. Doufal, že se setká se stínem jejím, žádal ho vášniv na bouce, letící pes vrcholky skal, ale odpovídala mu jen rachotem hromu, žádal ten drahý stín na azurné noci,
zem
nm
hledla na nj nesíslnýma svýma žádal ho na horoucím poledni, ale jako bou, jako noc odpovídalo tajupln, nesrozumiteln slunným ono tichem svým. Zoufaje vracel se mezi svj Nedaleko msta žil kmet, pes jehož lid.
ale
zlatýma oima, i
nm,
108
hlavu bylo století pelítlo, a vlasy jeho kvetly Kmet ten stíbrem, dotknuty perutí asu. neml domu, neml dtí, neml nieho. Jako pták byl si hnízdo v korun prastarého stromu vystavl, a k veeru za snivých sou-
mrak
sbíral
tam zubožený
se
lid,
trpící
po
bíd
a volával vzhru v šumnou korunu: »ote, ote,« a kmet kloníval se k nim a odpovídal na vlaštoví jejich švitoení slovy moudrosti a lásky, která z listnatého jeho domu jako celý den v parnu, v práci,
v
nešastných krápala. V dlouhých adách vraceli se pak s úsmvem útchy ke krbm a k malým dtem svým. K tomu starci pišel v noní tišin luenti, sedl pod
rosa v srdce
strom, v jehož vtvích vítr šelestil kolíbaje jehož listím hvzdy plny míru km.italy, a hlasem, z nhož touha znla a
jimi pomalu,
nadje,
»ote, ote,« jak to se staec s úsmdol sklánl, pravil císa blou-
šeptal
iníval ubohý vem k
nmu
zniv »Stín, Staec mlel a :
ala mi smrt?«
Kdo
ji
luenti,
lid.
A když
její
chci
stín
luenti
ta tajuplná smrt;
ji,
:
ó mluv, co jesti
A staec odpovdl klidn: »Smrt! vyzkoumal?
Nejvtší
mudec
Nerozumím životu, jak rozumt ?« luenti ekal dalších
lidu
ote!« »Smrt od-
vidt,
pokraoval
dí:
tvého
smrti
mám
slov a
když
jediný zvuk ticho vlahé noci nerušil, vracel se pomalu, bez útchy dom. »Stín její pro mne ztracen, jako sladké její tlo,« vzdychl se smísí s jejím si, »nechf aspo prach ni
mj
Zeyer: Spisy
XXXI.
8
109
prachem. « A luenti kázal vystavti nádhernou hrobku v klín nících hor nad eícím se jezerem, modrým v lét, bílým z jara nesmírnou spoustou kvetoucích lotos. Budova spoívala na sloupech pímo z vody rostoucích, stny její byly stíbrem a ezbami z bílého
kvty pedstavujícími, pokryty. vž, která drakem se zlatými
chalcedonu,
nla
Uprosted
šupinami konila, byl vztyen a vznášel spáry zlatou rakev k nebi. Kol hrobky a kolem jezera byly vysoké míže ze stíbra, na nichž se zvony houpaly a ustavin vzduch hudbou svých sladkých vzdech plnily, a na pilíích hoely ve dne v noci lampy šíící modrý,
vonný dým.
mj
a
odpoívá popel její,« »necht jasné vody šumí kolem nás, nad hlavami našimi nech voln hvzdy »Zde
i
pravil luenti,
a slunce
vycházejí,
nech
ptáci
se dotýkají
vn —
mkkými
kídly zlatého našeho domu, a lotos nech z jara vzhru stoupá a štrtak binou rakve jak kadidlo k nám vniká bude sen náš o trpkém život sladký !«
Pak do
žluté
vyslal k tatarskému
poušt,
mluvili takto:
posílá luenti,
kiun
ti
»Hle, vyd,.]
klekli
chánu vyslance
ped ním
stonásobné
nám
popel
a
pro-
výkupné
zemelé
ti
ao-
!«
A chán se zachmuil temnji a hrozivji »Rychle než pi prvním poselství a pravil Když odejdte, než srdce moje zbouí se :
!
110
neprodal jsem popel? Druhá
ženu svou, jak prodám její urážka je první krvavjší !«
Pak vedl poslance k pahrbku uprosted poušt posázenému sosnami a pistaciemi a »To jest její mohyla. Zde snila pravil jim za živa, zde odpoívá mrtva, zahalena v šat mkí hedbáví, utkaný ze srsti bílých tch velbloud, kteí se pod chlumem pásli, když :
ve vlahých nocích zde plakala. Nevložil jsem v ústa její ani perlu, ani zlatý prach, ale ti semínka onoho kvtu, který pozvedla, když pi louení vypa z ruky císae Iuenti.«
Po tchto slovech
vedl poslance k velké v zlaté pochv, posázené tyrkusy, a dodal >'Tof me, který vás podrobil. Po její smrti povsil jsem jej pistacii,
s
které
visel
me :
na tuto vtev. Je veta po mých bohatýrských inech, po velkých mých podnicích, nikdy Nehrozí dále více nevyjde z pochvy své ani chrámm vašim, zkáza vašim neb milovala vás! Jdi a ekni svému lidu, !
domm
že
tenkráte jen
nkdo, aby
me
zas
rušil tichý její
vytasím, sen!«
pijde-li
Tak
mluvil chán a posel vrátil se a uslyšev jeho poselství, zemel žalem. Tu pochovali jej v tu zlatou nad jezerem rakev, jíž se kídla pták v letu dotýkají, kol které lotos voní, voda šumí, nad kterou ale sám, opuštn hvzdy voln vycházejí truchlí v smrti jako v život, neb smrt mu nevrátila tu, kterou mu život vzal!
luenti,
—
s*
111
A ona práchniví zde, v této mohyle, uprosted poušti, kde vítr nad ní naíká, kde luna, na pouti po azuru, se truchlíc zastavuje nad rovem v zim v lété zeleným. Spi sladce, ó srdce znavené!
Tak konil pvec. A mezi jeho
eí
po-
veer usmíval se zlatým zábleskem nad stepí, a bílé hvzdy poaly vycházet nad hrobem aokiun a tpytily se minulo vedro dne a
v slzách tch, již nyní vstali, by, odcházejíce A mnoho z vlasti, se dali znova na cestu.
mnohokráte ohlíželi se vyhnanci po rovu, stromy stínném, jenž mizel v páe veerní. Vítr zavál dávno jejich šlépje v písku poušt, ale boue nezavjí tvoje jméno, ó aokiun, nešastná a lepá dcero iny, kterou nesmírný náklad zlata a perel sta velbloud vykoupiti nemohl!
vk
112
A S E N A T.
dv
léta Bylo to v pátém roce hojnosti, ledy díve, než pišel první rok hladu, že Farao, jenž dal Josefa voziti v druhém voze svém a jenž ustanovil, by ped ním volali: takto jemu pravil: Klate se, klate se! Jed do krajiny On a ekni taméjšímu vla-
—
—
dai,
nad jehož
zlatý
stolec jen prestol
mj
ekni mu, by jednal s tebou ním ujednané v rad mé, a
vlastní jest vyšší,
dle
úmluvy
s
toho velikost mé štdrosti a hloubku lásky mé k tob, jenž jsi spasil zemi mou Tak pravil egyptskou a všechen její lid.
poznáš
z
—
Farao, a Josef jel do kraje On. A za asu onoho vládl tam kníže, jehož jméno zaniklo vkem, dcera jeho ale slula Asenat a jméno její nezaniklo, nebo byla Nežila Asenat pod vyvolena pánem osud. stechou otce svého a matky své, nýbrž ve vži z mramoru mnících se barev a budova ta stála opodál od domu vladae krajiny On. Zahrada plná tamarind a rží, houštin papyrusových a skupin palmových, bohatá na
115
umlá
jezírka,
lotosy,
dlila
pokrytá modrými a ržovými od paláce a vysoká zed ze šedé žuly, propouštjící píchozí paterými bronzovými, širokými a mohutnými, vraty spojovala vž zahrady palác v jeden obrovský celek, královsky nádherný.
vž
i
Žila
Asenat
pece odlouen spatil
její
i
tvá,
a
takto
jako
otcem
s
svým,
v poušti a nikdo
mimo rodie
ne-
sedm panen, které ve vži
a
jako sedm planet, a jí sloužily. Sama byla paní vle své, Asenat, a vše, co se dlo s ní, dlo se dle vlastního rozhodnutí jejího a urení. Ne-
krásných s
ní žily
nm
vdti, a žádný chtla vidti svt a o muž, mimo otce jejího, nebyl tvá její spatil. íkalo
se, že hrdost její byla tak velká, jako
kterou slynula po celé zemi egypt-
krása
její,
ské.
Nevidl
ji
sice
nikdo
blízka,
z
známo, že vyjde-li Asenat na stechu vže své, že krása její záí do vzdálenosti cesty celého dne a vený poutník, neznaje píinu svého bylo
avšak plochou pak až že udioslnní,
si rukou cloní a hled stranou, odkud záe line, zaražen táže se Jaká to vyšla nová hvzda na temném azuru nebe egypt-
oi ta
:
ského? Avšak málo kdy vycházela Asenat na Meškala nejradji v nejvrch svého domu. vnitrnjší komnat své, pohroužena v mystickou hloub svých neuritých tušení, záhadných tuch a více cítných než vyslovených modliteb.
Tam
v té
síni
116
stálo zlaté její lože
boh a jejich symboly: a jeho husa, Maut a její sup, Ftah a jeho chrobák, Hathor a její kráva, Osiris a jeho beran, Anubis a jeho šakal, Hor-ma kolem byly sochy
Amon
Chut a jeho sfinx, Toth a jeho ibis. A oi všech tch boh a posvátných zvíat upíraly se na zlaté lože, kde Asenat, sama nehybností a nádherou modle podobná, sedávala, koupajíc se takka v magických proudech linoucích se ze zrak boh a potápjíc svou duši do limbu prorockých sn, zvstujících nezemskou slávu a blaženost v nejí jakousi urité budoucnosti. Toto vytržení ze všech zemských a všedních nazývali pak nezasvcenci, soudící jen z daleka a povrchn, její hrdostí a pýchou. Nejvtší poctu vzdávala Asenat bohu Ra, jehož socha stála obrácena k východu slunce. Rod její poVždy cházel dle dávného podání od nho. kraloval nkdy Ra jako smrtelný mezi smrtelnými, kteí však ve své zpupnosti se proti zbouili a spikli. Tu shromáždil Ra ve velkém chrámu v krajin On božstva Hledte ostatní k porad a zalkal a ekl jim na pokolení lidské! Já stvoil je a ono se Co mi rouhá a trplivost moje je u konce poíti s ním? A Tafnut, bohyn s hlavou divé lvice, vzala úkol trestu na sebe a jala se pokolení lidské vyhlazovati z koene. Nastala se tak hrozná, že Tafnut po celou adu nocí nohy své koupala v proudech
pomr
nmu
:
!
—
lidské krve.
A
bozi nabrali
117
sedm
tisíc
nádob
a pinesli je ped boha Ra a ten, ustrnul se a písahal, že ušetí zbytek smrtelných, a tak bylo pokolení lidské Asenat vyzachránno od zkázy úplné.
krve
té
zhroziv,
se,
—
ped sochou Raovou
vn
nejvzácnjší Od a zapalovala mu nejvzácnjší kadidla. velkého okna, kam obrácen stál, bylo vidti do dvora velebného chrámu, jemu zasvceSvatyn ta byla od paláce vladaova ného. sice nco vzdálena, pece však dostaten blízká, že Asenat tam nejen modré umlé jezero, blýštící se mezi palmami, po nmž v jasných hvzdnatých nocích pi slavných obadech luny, zdobené nádhernými prapory a osvtlené stíbrnými lampami, v dlouhých adách vlnami se nesly, rozeznati mohla, mystickou hudbu urit slyšela, která ale se linula s palub tch lun, provozována hudebnicemi, jejichž temné obrysy pesn vidti bylo, hrajícími na harfách a dujícími do dlouhých bronzových trub. Na píd pak zjevovaly se modrou nocí štíhlé postavy tanenic v svatoslavných, pomalých, skulpturáln velkých posách svých. A jednou, když byla noc azurnjší než všechny pedešlé, hvzdy záivjší než obyejn a slavnost v chrámu boha Ra ješt vznešenji nádherná než kdy ped tím, pocítila rozechvlá, s výše vže patící Asenat pojednou posud netušené silné nadšení, bylo jakoby jí jakoby vystupovala sama ze sebe, bytost její nabývala jiných rozmr, jakoby lévala
i
lun
118
hloubala do neznáma, a nikdy nepoznané, neurité blaženství se jí zmocovalo, slzy štstí vstupovaly jí do oí a tichý vnitní hlas jí šeptal, že vchází v bránu svých velkých, peduritých osud, že nadešla chvíle, kde prorocké její sny nabudou podkladu a velká její tušení, slibující jí vrcholek lidského blaha, že jsou blízka svého splnní. Náhlý ten úchvat byl tak pekonávající, že Asenat omdlévajíc na zlaté lože, uprosted obraz mocných boh stojící, bez rostla a se
vdomí
S ránem teprve
klesla.
vrátila se
jí
pamt.
A
stalo
že toho
se,
samého rána
dv
panen jí sloužících, pod oknem vže, kde mladou palmu sázet chtly, pi kopání v zemi
z
skí
a pinesly ji paní své, a spatila tam svinutý papyrus. Do víka zlaté skín byla slova vryta »V svém chovám velká a svatá tajemství, ve zlatou nalezly
ta,
otvírajíc
ji,
:
zlatých
stnách mých
jest skryta
ln
kniha ti-
kráte velkého Hermea-Totha.«
Tu zachvla
se Asenat jako u velkém Hermes-Toth Nebyla kniha jeho vznešenjší a svatotajnjší než sama »Kniha mrtvých«, která se nebožtíkm pod hlavu do rakve kladla co posila na cestu do Amenti? »Kniha mrtvých«, v níž kapitola obsažena s tímto nápisem »Tato hlava psána modrým písmem na desce z alabastru, byla nalezena v Hermopoli u nohou boha Totha, za asu krále Menkery, knížetem Hostatefem, cestuleknutí:
!
:
119
!
!
jícím na ohlídce po chrámech. Odnesl desku
do svatyn královské.
Nevidl a
neslyšel
O,
více,
velké
když
tajemství
peetl
tuto
kapitolu svatou a istou, a nepiblížil se více
žen
a nejedl už ani masa, ani ryb.« tu, tak plnou taj ze záhrobí, byla kniha tikráte velkého Hermea-Totha, tikráte svtjší a tikráte velebnjší, a hle, opis její byl v rukou Asenaty a nejvtší pravdy a nejvznešenjší zjevení hledly na ni ze záhad posvátného písma toho papyrusu. A vycházela zá z tch znaek a Asenat se zdálo, že též v jejím nitru nití se podivný jakýsi jas, jako svítání nového života. A bylo jí, jakoby celé její myšlení a všechny její posavadní pojmy do mlhy minulosti zapadaly a nco, co posud nebylo, vcházelo v nitru jejím, z temna nebytí v uritou jsoucnost. Byl to dojem tak velký, jako tžce pochopitelný. Zraky její upíraly se na knihu a etla tam tato slova: »Naslouchej nitrem svým a pono se v nekonenost prostoru a asu. Tam ozývá se pní hvzd a hlas ísel a souzvuk sfér! Každé slunce jest myšlenkou prabytostí a každá z obžnic zpsobem oné myšlenky. Abyste poznaly božskou myšlenku, proto jen, ó duše putujte trudn vzhru a dol po dráze sedmi planet a sedmými jejich
žádné
Nad knihu
nebesy Asenat sáhla si na elo a zavela oi, bylo jí, jakoby pochode, plápolající nezemským plamenem, jí svítila na cestu duše do
120
neznáma, do netušena, do tajemná. Pak otevela oi dokoán a hledla kolem, jakoby nyní teprve zraku nabývala. A vidla zrakem novým. Vše zdálo se jí míti jiné vzezení než doposud, jak cizí zdály se jí ty modly a jak jinak vidla kraj a pírodu! Jak bylo nebe hluboké,
przrané
a svtlé
!
Slunce,
které bylo sotva vyšlo, zdálo se jí šeré proti lesku otvírající se za ním propasti svtla,
v které tonulo. A co plulo to po tch proudech jasu a blesk? Hle, byl to fantom, obraz, odvký praobraz ostrova Chemis, dle
byla stvoena zem egyptská! Posvátný strach zmocnil se Asenaty, vdla tváí v tvá ted, že hledí nekonenu,
nhož pozdji
vnu
a že zraky
Vlasy
Vdomí,
její
se
empyrea hloub. zavela opt oi. v oblasti div a zázrak,
se stápjí v ji
zježily a
že se ocitla
a znepokojovalo, velký dech smrti zavanul na ni, a bylo jí, jakoby zmírala. V zavených zrak míhala se jí brunátná a modrá slunce v divém reji a psobila jí závrat. Když vidiny tch sluncí pomalu hasly a mizely, konejšil se tlukot jejího srdce, rozbouená krev utišila se v žilách a odvaha se tížilo
ji
tm
jí
vrátila
nehledla dila
ji
do duše.
Pomalu otevela
zraky,
oknem, kouzelná moc puzabývat se papyrusem, a jala se jej ale více
Tu zahlédla vení Hermeovo.« Velké divení! Což nevdla od vení Hermeovo« nebylo rozvinovati.
121
nápis záhlaví: »Zjebylo z toho její pootce svého, že »Zjenikdy psáno na pa-
«
:
pyrus,
že
pouze symbolickými
oznaeno na
znaky
bylo
nezasvcennaprosto neznámého podzemí a že podání jeho ústn pecházelo jen od veleknze na veleknze? A hle, zde leželo to velké tasloupem' skrytého,
cm
jemství
Opt cítila,
ped
a zraky
ní
zatlouklo srdce
že duše
známa,
její
putujíc
jako
zastavují,
její
její
smly
je luštiti.
silnji a divji,
opt
se dává na dráhu do ne-
do konin, kde síly tla se na prahu hrobu. Neváhala
však a jala se takto ísti Rozjímal jsem jednoho dne o jsoucnosti bytostí a jejich vzniku a duma moje nesla do výsostí a všechno moje cítní tlesné utuchlo, jako v hlubokém spánku, jak se dostavuje se sytostí neb po námaze neb v ustálosti. Tu bylo mi, jakoby bytost nesmírná bez jménem volala a mi prauritých rys
m
m
vila:
»Co chceš
dovdti Kdo jsi?
slyšeti,
co vidti,
eho
se
A odpovdl jsem: »Svrchovaný Um,« bylo mi odv-
a co poznati ?«
em
toužíš, a všude jsem ekl jsem pak, ponauení o bytostech, chci zvdti, ím jsou a poznat »Bude ti dáno božství. Tu znla odpovd: vnímati myšlenkou a pojímati. A rázem bylo mi zjeveno vše, a aj, co spatil jsem Svtlo luzné, plné sladkého kouzla jímalo odevšad a zjevy nevídané
tno,« s
po
»vím,
tebou. «
m
Chci,
:
krásy míhaly jím, když náhle píval temnot strašných pikvail, temnot, v nichž dsuplné, hadovité tvary se rojily, a byly ty tmy jako
122
:
moe
z
jak z
ohn
kalné vlhkosti, jež bylo plno koue, vychází, a píšerný hluk jím hluel. Náhle ale vyšel z toho temna výkik beze slov a zdál se hlasem svtla. Hned vyšlehl plamen tenký, pronikavý, ilý z hlubin vlhkosti, vyšlehl vzhru k výšinám etheru. A v propastech tmy nastalo hemžení a co bylo smsí beztvarnou, zaalo se utváiti a aditi dle hlasu svtla, znjícího ted na výšinách .« .
.
byla opojena, unesena, slova, byla jako perut, nesoucí ji do výšin. Výkik svtla! O, jak tu záhadu chápala, v nitru jejím znl ten výkik a svtlo
Asenat
která tla,
i
její, tak luzné, sladké, velebné a svaté! Dotekla se rtoma toho papyrusu v nadšené své vdnosti, poklonila se ped svatými hieroglyfy a etla dále tak
šíilo se duší
»Rozumél a
odpovdl
jsi vidin své?« byl jsem tázán jsem: Ne. Tu bylo mi praveno:
prve vidl, tof Um božský, vše a vše má v moci své a jest prabytí všech bytostí. Tmy, do
»Svtlo, které obsahuje
jenž
nmž
v nichž
jsi
jsi vidl jej se noiti, tof svt hmoty. Hlas svtla, který vycházel z temna propastí, vyšed z Umu, tof Slovo, syn boží.« Co praviTs, tázal jsem se, nerozumv, a znla odpov: »Co v tob vidí, slyší a chápe, je Slovo, a proto jen vidíš, slyšíš a chápeš, že Slovo v tob. Um jest otec, Slovo tvrí syn « a spojení jejich jest žití Když
— —
———
123
vty tyto dotla, pohnulo se srdce jako v nejsvrchovanjší radosti, a když opt rtoma papyrusu se- dotekla, tu, ejhle,
Asenat její
každé znaky poslední vty na rukopisu bílý lotosový kvt, zazáil a spadl tiše na mramorovou podlahu. A zraky Asenaty se šíily jako dv temná slunce a vpily se do písem papyrusu a lotosové kvty vykvetaly houšt a houšt a pršely na dlažbu, tak že celá komnata jimi postlána byla a pesladká vystupovala z nich a omamovala Asenatu tak, že posléze dlouhé útlé její prsty, zdobené tyrkysy, knihu pustily a Asenat sama jako ulomený kvt padla na zlaté lože své. Oi její obracovaly se v polomdlob k východu a ejhle, jaká tam se jí zjevila skvlá vidina: nebe se otevelo, z oblakových jeho bílých vrat kráelo dvanáct vjíonosc domu královského. Na ramenou svých nesli velký zlatý štít a na tom spoíval mladý, nevídan krásný muž v plynoucím rouše z bílého kmentu, s korunou z hvzd na hlav, v níž plálo slunce z rubín. A dvanáct jinoch neslo jeho zbroj a berlu jeho a pláš a za nimi šel celý zástup knží s tiarami na hlavách, nesoucích zlaté desky na prsou, osazené všemi druhy drahokam a, vru, nikdy neml Pražádný z faraón skvlejšího prvodu pory vlály vzduchem a zvuk fanfár, kovových jako vodopády. A pratrub a pozoun pory klanly se pojednou ped udivenou, sotva dýchající Asenatou a ten korunovaný vyrostl z
vn
!
hml
124
na paveze
na Nikdy
pohledl
záil jako jaro.
ni
a
úsmv
ped
tím
jeho za-
nepocítná
sladká radost rozvlnila se jí v srdci a vzdychla Oi se jí zaz hluboká v polomrákoté své. vely a vidina zmizela jako sen. Nyv pozvedla za chvíli hlavu svou a hledla kolem sebe. Tu spatila otce svého: vlada v krajin On, vešed tiše, stál ped ní, vzal ji nyní za ruku a pravil: Vzpomnl Farao ve sláv mj. Velikou své a v štstí svém na nesu novinu. Ze všech panen egyptti ské vybral Farao tebe, abys byla ženou dvrníka jeho, spasitele zem egyptské, Josefa z plemene hebrejského. Tu zachvla se Asenat hnvem velikým, bylo jí jako ptáku, jejž by kámen srazil se závratného letu k slunci v mrzký prach. Všechna pýcha pozemská po staletí z pokolení na pokolení v rodu jejím až na ni zddná a v nevdomí posud v ní dímající se v ní zbouila. Zraky její zaplály v nenávisti divoké a tesoucíma se rtoma zvolala: Nemi ponadálá jsem se, že vlastní otec tupu mou s radostí hlásat bude! Jsem dcezadati chce muži rou otroka, že Farao nkdy nevolnému, jejž nalezl nkde v temnu žalá? Mne vydati muži z plemene nízkých pastý, koujících pouští! Co je mi vle nade mnou Faraónova? A kdyby právo rozhodovati, kde jinde sml by pro mne ževlastních syn svých? nicha hledati, než v Na to zahalila tvá svou v závoj smuZeyer: SpUy XXXI. 9
dm
zem
mj
m
ml
ad
125
tení a truchlila v komnatách svých nad pohanou svou a nad zavraždnou schopností ve vidinách, náhle shasla. A
žití
nebo to
dvrník Faraónv, zastavil ped branou
ta, zdálo se, že v ní bylo v den, když Josef, dojel do krajiny On a se
paláce vladaova. Rozbrána a v stínu palem, pi šumu vodotrysk a v šelestu kovin papyrusových lítla
se
zaznly výkiky bhoun pádících ped vozem, taženým bílými koni, na nmž Josef spoíval,
bhoun
volajících
do všech
—
úhl
Ozvna toho klate se! volání vnikla až do komnat Asenatiných. Sedla na podlaze, vlasy její rozpuštné halily svta: klate
ji
jako
plášf
se,
noci a
oi
její,
unylé,
tonoucí
zamlžených
v slzách, byly smutnjší, než
svit
hvzd.
Divokým posun-
kem
Slyšíc volání, vstala.
strhla závoj
smutení, posvátné
šílenství
a stoupla k oknu, by pronášela kletbu svou nad smlcem poslaným Faraónem proto v krajinu On, by zmail všechny její sny a všecka prorocká vidní.
jevilo se
na tvái
její
hledla dol do dvora a rty pootevely, by vypustily aromocné slovo zaklínai. V tom zahlédla Josefa v bílé zái kmentového roucha a stíbrné zbroje. Na hlav jeho tpytila se koruna z dvanácti hvzd a mezi nimi plálo slunce z rubín, olivovou vtev. Co ale byl tpyt v ruce všech drahokam proti zái jeho mužné krásy? Vždyf íkalo se, že bohové všechnu krásu rozdlili na deset ástí, jednou z nich že poPozvedla ruce,
její
se
ml
126
:
dlili všechny smrtelné a devt ostatních že pipadlo jedinému Josefu! Avšak ani krása jeho ji tak nepekvapila co ji obrátilo v sloup, bylo, že poznala v zjevení své, vycházející z hloubi empyrea! To byl ten bohatýr, dvanáct vjíonosc na zlaté pavéze jejž z brány empyrea neslo! Asenat sebou nehnula, všechna krev hnala se jí do srdce a srdce zastavilo tlukot svj. V tom nesly se zraky Josefovy vzhru k oknu. Temný purpur ;
nm
pelítl
smédou jeho tvá
pily a
hlava jeho
sklonila.
Tu
a zraky jeho se sklo-
korunovaná hvzdami se
zatlouklo
opt
srdce
její
a
moe
nesmírné lásky lilo se do hloubi její duše a Asenat vdla, že láska její petrvá vky, ba že nikdy více v ní neshasne ni zde, ni v šeru záhrobí. Pomalu odstoupla od okna a zahalila opt tvá, ne už ve smutku. Svt kolem ní pestal pro ni svtem býti, symbolicky odluovala se závojem nevdomky od nho a svt celý byl v nitru jejím, svt nový, vidinou prorokovaný a uskutenný jediným ted pohledem z oka muže korunovaného hvzdami.
a
Vlada krajiny On ale vyšel Josefu vstíc a vedl jej do domu svého, do vysoké, zlatoskvoucí jizby, objal hosta svého a pravil Vítán ten pod stechou mou, jenž spasil otevel vrata zemi egyptskou! Jak tento svá, tak otvírá se ti srdce moje dokoán. Klaním se ped tebou a klaním se ped vlí Faraónovou. Staniž se, jak uril se mnou.
bu
dm
9*
127
Co líbí vle Faraónova?
Udivil se Josef velice a odvtil
mému
se pánu
Což
a jaká jest
odpovdl vlada
nevíš,
:
krajiny On,
že Farao dceru mou ti dává za ženu? Zatlouklo srdce Josefovo siln a strastn
Zjev onen vysoké vže, rci, pane, to byla dcera tvá? A dech uvázl mu v hrdle a slova zmírala mu na rtech. jest. Jak pravíš, odvtil vlada, tak A ejhle, matka její ji pivádí, by pozdravila a ekl hlasem tichým a unylým
díví na
:
okn
i
tebe.
Asenat stála po boku matky své vysoká a ztepilá v jasu stíbrotkaného roucha a závoj plynul s temene její hlavy a otáel se jako had kolem ní až k patám a na prsou
hoela
jí
rže
sladkost a její
vzal ruku
a pravil:
z
nha
bledého
zlata.
Nevýslovná
linula z jejího zjevu a otec
její
a položil
Vezmi ruku
tu,
ji
Josefovi v
která
dla
posud jen
n
bohm
jen sloužila, a srdce, které pro Není v zemi egyptské nikoho, kdo by obrazm jejich se byl horlivji klanl než Asenat! Jim byl celý její život zasvcen. A Asenat zašeptala jako ze sna Modlám boh jsem se klanla, nyní však bud ty modlou duše mé, mj pane! Tu zbledl Josef smrteln, zatásl se hrzou, pustil ruku její a vzkikl: Mrzkostí jest Daklanti se démonm a jejich obrazm leko ode mne bud" ta, jež nezná jméno Hospodina, boha mého! bilo.
:
I
128
:
A volal na služebníky své, by pivedli kon, aby uprchl z toho domu híchu. Asenat stála zniena a nmá, pak ale zašeptala: Ty odcházíš a klneš mi a já tob
ped tebou se koila a ty splácíš prošel srdcem mým a podmi pohanou! kosena jako sloup mé pýchy, klesám v prach, bych zemela! Vrávorajíc odcházela, podporována hlasem lkající matkou svou. Zraky její hasly a
žehnala! Já
Me
bledost smrti pokryla
kou bolest k
ní,
její,
položil
jí
tvá. Josef vida vel-
jí
zaúpl zhluboka, pistoupil lehce ruku na elo a pravil
Žehnám ti a jsi mi drahá Pece ale odcházím, neb
m
od tebe.
Hlava jeho se z
jako sestra má. blud tvj odhání
oí
a pomalu
trpliv zemi
sklonila, slza vytryskla
kde
kráel,
hrabali,
blíž
kon
jeho
mu ne-
bronzových vrat
paláce.
Asenat hledla za ním, ješt nedovedouc viti, že by možno bylo, že by jej na vždy ztratila. Když zmizel, šla rychle do komnaty své, roztrhla roucho své a truchlila den a noc. Nepustila ani otce ani matku ped svou tvá, beze slz a bez útchy noila se do smrtelných muk svého zármutku. Pak ale vstala, hledla kolem sebe na sochy boh, jejichž zraky na ni se upíraly s tvrdostí kovu a kamene. Cosi jako bou kletba letla jí z úst.
zachvátilo
129
duši
její
a
»Vy klamali
jste
vášniv, »klamali
jste
Klesejte v prach
jako
znieni jako štstí
A
mé
m,
m
a
zvolala
lžibozi,«
odíkám
se vás
!
moje pýcha a budte a život
mj!«
silou nadlidskou trhala je s
podstavc
a obrazy hmly po dlažb, tak že celá vž se tásla od základ, a Asenat ozbrojila se sekyrou a rozbila pádem peražené modly na kusy a, znavena svým zuením, vrhla se posléze na zemi mezi trosky rozkrušených soch a nesmírné prázdno zelo v ní, jako zasmušilá poušf.
»Bda mn,«
zašeptala,
»svt
mj
roz-
padl se v rum, co bude se mnou ted?« Oi její obracovaly se k velkému oknu, kterým ranní zora na ni svítila. Tu zdálo se jí
náhle, že celý východ byl jediným ohrom-
ným ržovým
lotosem,
jenž
otvíral
kalich
svj, a v tom kalichu hoela nedomrná hloub záí rubínovou a z toho bezdna lila se celá mléná dráha smaragdových a blankytných hvzd a nejkrásnjší z nich letla jako blesk bezmezným prostorem a vnoila se do zahrad pod oknem vže, a ejhle, co se hvzdou zdálo v letu, to byl nyní jinoch krásný jako sama zora a roucho jeho bylo skvlejší než blesky a mohutná kídla, jež ho byla nesla, byla azurná a svtla stíbrná probíhala tem-
ným
jejich
azurem
ustaviným
záchvvem,
jako když se vody eí. Oi jeho byly jasné ti bílé a v rukou držel zlatý trs, na lotosy svží a vonné kvetly. A jako paprslek
nmž
130
«
dvemi tiše v komnatu a Asenatou. Veleba šla z toho luzného zjevu, a poklonila se ped ním a nevysvtlitelná radost jakás se v ní ozývala, tázala se udiven Asenat: »Kdo jsi a pro jsi vešel v komnatu mou?« Pozvedl s úsmvem ruku, zatásl lotosy lila se s rosou z kvt. a nejsladší »Jsem poslem, « ekl pak, »a poselství moje je krásné a významné jako tyto kvty. Jsou dti vláhy a tepla a proto symbolem ducha a hmoty. On, jenž od jest, jest duchem ohn, a vše, co je, je skrze nho. vše, co poala pramáti vlahá zem, odívá I on jen tvarem uritým. »0n?« tázala se sniv Asenat a dumav, »kdo jest a kdo jej zná? Jest to on, jejž tikráte velký Hermes-Toth vidl ve své zavenými
vnikl stál
ped
i
vn
vk
vidin ?«
»Vdl »a
ví
o
o
nm
nm lidský
Hermes, « odvtil posel, duch od doby, co si je
nm
jako Hermes sám sebe vdom, a ví o zjevením. Všickni velcí zasvcenci poznali jej zjevením, zahlídli jej na okamžik v jasu velké pravdy, prapravdy. Egypt jej znal v nejtajemnjším taji svaty svých, ale pravda nepekroila nikdy jejich práh a lid egyptský zapadl takto v koení se hmot. I ty vzela jsi v bludu tom pes velká svá tušení, píliš mlhavá, ale hnv tvj, v jehož záchvatu jsi rozbila modly, byl vnuknutím pravdy, skryté
v duši
tvé,
nevdom
jsi
131
se bouila tak proti
«
A
vláda hmoty se zhrucuje. ducha už se blíží. tlaí se už národ, opovržený dnes v Egypt, jenž rozsvítí svtlo budoucím, rozžaté o svatotajný plamen ve tvé jest to lid pastýsvatyních rodné ský, lid hebrejský, z kterého pochází Josef. volí pokorné za bohatýry své a nejpo-
vlád
hmoty.
Vz, že doba Z pozadí
vítzství
vk
vkm
zem
,
Bh
pokorných bude králem svta. zpívají dnes hvzdy v chorovodech svých a zem uslyší to jméno, až nadejde doba. Zrodí jej Betlém mstys, jehož základy dnes ješt položeny nejsou. Asenat sebou zachvla, nesmírná zjeven a šeptala se míhala ped zrakem jejím »Pane, jak jsem hodná slyšeti v úzkosti Pro vyvolil jsi tak velkou novinu? zkrušiti veliza dvrnici svou? Chceš kostí zvstí svých a odejmouti dech slabé kornjší
z
Jméno jeho
:
m
m
mé?«
hrudi
úsmvem
dobrým a krás" v duši. Hledla a posel zatásl lotosy, a ejhle, vypadlo a položil je na svou sím z jednoho z
ným
Zazáil na a odvaha
ni
vrátila se
jí
na
kvt
»Pohle sem, hle, rozplím a pravil Co vidíš mocí mou zosteným toto zrnko. Obsahuje, ješt než ? svým zrakem v dla
:
nm
dokonale utvoené listy, zmenšený obraz toho, co nkdy z nho vypuí a vyroste co rostlina Proto platí tajuplný tento luzná a arovná. kvt ode dávna lidem za symbol ronní se už
klíiti
zaalo,
úpln
vyvinutý,
132
zjevného obraz
hlubin
z
vné
vného
neviditelna,
vn
myšlenky
za
neviditelného božství, jevící se ve tvarech, za obraz utajeného budoucna v minoucí pítomnosti. Asenat, V osudu ty jsi jako tento lotosový kvt! i
tvém
vk,
osud
je jiný je
celý v
obsažen,
urený od
pra-
tob, jako v semínku toho
lotosu je skryta celá luzná, aroskvoucí, bu-
doucí kvtina. Netruchli, nýbrž raduj se! Josef, egyptské, bude chotm tvým a z pokolení tvého zrodí se matka spasitele egyptské, druhého, vtšího, ne pouze
spasitel
zem
zem
ale celého lidstva, ti
pravil,
spasitele,
o kterém
jméno jeho hvzdy v plesu
že
jsem zpí-
neb z pokolení tvého vyjde matka matky-panny, z jehož života vzejde ten, jenž nový život dá všem nárovají
1
dm
Ano,
raduj
se,
svta !«
Nevýslovné blaho rozbesklo se jako velké svtlo v nitru Asenaty, posel boží ale taková zatásl ješt jednou lotosy a vycházela ted z nich, že kolem Asenaty jako oblak se sbírala a smysly její omamovala, a jako ranním šerem vidla Asenat tím vonným mrakem v hloubi nebes vidinu nejsladší:
vn
Ejhle malá,
a ticha se s
ni
lejší
bílá,
mluvil,
než
stinná
komnata plná
vn
zjevila a tentýž posel, jenž byl
jí
stál
ped
ní,
v zái ješt bv rukou opt lotosové
opt tam
ml
a lilie a klonil se ped pannou tak spanilou v nebeské cudnosti, že nebyl podobu uzel svt, a jako ada její nikdy ped tím
kvty
133
plynula mu Maria, plna milosti
hvzd
slova !
.
.
z
»Zdrávas
úst:
.«
Asenat slyšela slova jeho až do konce ji plnila, že na okamžik smysly
a slast taková ji
opustily naprosto.
byla,
nesl se
Když vdomí opt nanebeského posla záícím
stín
vzduchem a zmizel v sluneném
roz-
jasu,
lévajícím se po síru nebes. Asenat dotekla se v pokoe elem zem. Pak vstala blažena a
vyšla
nový
z
komnaty
a vže,
vdla,
eká za prahem. Cítila se V tom rozlítla se brána
ji
bytostí.
život
že
novou bronzová a býti
Josef vjel znova do dvora pod šumící palmy. Seskoil a spchal k ní. Srdce jeho pudilo jej
zpt do domu vladae
dom vrátil.
krajiny On,
nev-
kráející ve snách byl se tam Stál nyní ped Asenatou, nevda, kte-
jako
rým slovem k
ní promluviti,
neb
síla strasti
Ona však v pojako nmotou. koe své a v sláv stop božské ledva zmizevší vidiny, krásou cudnou záíc jako hvzda bloudící blankytem, skonila hlavu svou a porazila
pravila: i
jej
»Chválen bud Hospodin, tvj
bh
mj!«
Tu poznal Josef zázranou zmnu, která se s ní byla udala, a podivem a láskou jat, poklonil se ped ní, sal korunu svou a posadil
ji
Asenat na
hlavu, co znamení, že
bére za ženu. (»Lumír« 1895.)
134
ji
KUNALOVY
OCI.
Radžagriha,
msto mocného
a slavného
nesmírná íše se prostírala od svahu Himaláje až na jih k horám Vindhya, od Kabulu až k ústí svaté Gangy, krále Asoky,
jehož
Radžagriha, msto, po jehož ulicích nkdy velký Buddha rád co žebrák bloudíval, Radžagriha,
msto
ležící
hor, s nichž lesní
v
vn a
ln
pti
píkrých
lesní stíny se vkrá-
daly pi zoe ranní a veerní na ruchu plné jeho námstí, Radžagriha skvla se nyní v plném lesku nízko už sklonného k západu slunce a podobala se v tom záícím nimbu vidin, jak ji nkdy poušt ve prázdném vzduchu lidským zrakm kouzlívá. Všechny domy zdály se vystavny ze zaržovlých drahokam, všechny sady byly polité zlatem. Palác královský, nící nad zahradami plnými bublajících vod, plnými zpvu ptactva a šumu strom, plál opálem, nebof dštilo nebe všechny barvy duhy na bílé jeho stny z mramoru. Obloha byla jeden purpur, samý blankyt, sa-
mý
tyrkys,
samý
jantar,
137
samý
topas.
Oblaka
tonula v azuru, jako k slunci letící okídlené chiméry, neb kupila se v dlouhé ady jako v nekonené prvody, jako v nesmírné theo-
král, knží a poutník^ kráejících k zlaté západu. Mla ta oblaka všechny barvy, které kdy oko vidlo, všechny odstíny lesku a jasu, mla všechny tvary. Pipomínala vru, úhl svta, ono komonstvo táhnouce ze duch-vládc zem, kteí pi zrození Buddhy sestoupili do zahrady, kde královna Mája porodivši pod stromem ležela, sestoupili tam, by svaté dít na palankynu dovnit parie
brán
ty
ty
láce odnesli.
Komonstvo duch-vládc
zem
v stíbrotkaných rouších na bílých oích, letlo na nachových koních, mávajíc koralovými štíty, sedlo na blankytných zlaklisnách v safírových zbrojích, tými mei o zlaté pavézy, tryskajíc na žlutých hebcích. Nádhera všech tch barev lila se nyní bílými a šedými mraky, zaplavovala obzor, pronikala vzduch a inula se irisujícími slapy po snžné hladin mramoru na prelí královského domu, noícího se z háje z palem, z palsam, z ampak a temných strom, kapajících žluté slzy balsámu. Na terase vedle jezera, kde bíle, ržov a mode kvetoucí jelo tenkráte
hmlo
nenufary se tiše kolíbaly, na terase, kde tryskaly jasné vody, otevely se bronzové dvée
pod tesanými lotosy portyka a z komnat plvystoupila Ryšjaných stínu, chladu a Rakšita, nejmladší žena krále Asoky, velebného kmeta stíbrných vlas. Ryšja-Rakšita
vn
138
byla plna vdku jako zlatá Hana. Kráela pomalu, jak vonný dým se tžkým vzduchem její byl prostý, jen z bílého munese. Na nohou a na ramenech zvonily jí šelínu. Vlastní její krása tiše prosté stíbrné kruhy.
Odv
záila nad všechny šperky z rubín a perel. Královna pozvedla ruku a stínila si oi, které krásné jako lotosové kvty jí pod oboím snily, temném jako noc, sklenutém jak dva plmsíce. Sladký a nyvý úsmv nachových rt objevil ponkud zuby její, bílé jako jasmín. Zraky její bloudily pátravé za domy msta Radžagrihy, smrem k temnému lesu Nigrodha. V stínu toho lesa, v hloubi sluje, vzdálen hluku, vzdálen lesku, vzdálen žil slávy Kunála, nejmladší syn krále Asoky. Žil tam život svatý, plný rozjímání, plný odíkání, ve spolenosti moudrých poustevník, žil tam v sladkém, tichém štstí s mladou ženou svojí Pradžápaty, která z lna bohatství a pychu s ním ráda odešla do hvozdu mezi cedry a mezi antilopy hor. Král Asoka volal syna svého Kunála do msta, a proto stála Ryšja-Rakšita na terase a zírala touhy plna do dálí, neb milovala syna svého chot šílen, vášniv, híšn a klet. Ted zachvla se mocn, spatila víící prach na silnici blízko mstské brány, to jel Kunála, poznala temné kon posl královských, kteí jej doprovázeli. Oi její se zavely na chvilku, ruce jí klesly a dýchala tžce. Vešla pomalu zpt do své komnaty a
i
39
«
zavolala
vrnou
dvrnici.
svou, oddanou,
slep poslou-
pravila tiše,
»jdi a vyhledej knížete Kunálu, pijíždjícího práv do paláce. Stj v stínu chodeb a ekej, až
chající
»Jdi,«
vyjde ze sín krále, mého pána. Nepozorovan pibliž se knížeti a povz mu, že na nj ekám v zahrad. Pived jej, víš, kde na veer ráda dlívám. ekni mu, že mám zprávu dležitou pro nho, dležitou pro Dovolávám se v nesnázi jeho pomoci. Když v zahradách panoval už chlad a když se šero už rozkládalo pod stromy, odpoívala královna Ryšja-Rakšita na sedadle ze slonové kosti, stojícím pod klenbou kvetoucích granát. Stíbrokmitné její závoje vlekly se po hustém pažitu a po koberci, na lžko její stálo; kolem bublaly skryté vody v trávách, v dáli byl vidt palác mezi rozstouplými stromy a nad ním tonul v blednoucím už nebi stíbrný plmsíc a tásly se tam velké, bílé hvzdy. Ryšja-Rakšita byla bledá a oi její hoely horen. Ze závoj a rouch královniných vycházely silné tžké, omamující jako kouzla, rozilující jako jedy. Za ní stály a kolem pod stromy sedly krásné dívky, zpívaly sborem staré zpvy, dýrozkoší a nhou. Dlouhé úzké jejich šící
m.
nmž
vn,
jiskící se drahokamy prsten, loudily mystické rhythmy ze vzdychajících, plaících a jásajících strun rzných nástroj. Nepestaly dívky zpívati a hráti, když se kníže Kunála zjevil a zaražen se zastavil. Chtl pootevít
ruce,
140
:
úst, ale královna mu kynula, by neperušil hudbu, která se zdála, že ji hluboce dojímá, neb oi její, planoucí tak divn, byly vlhké. Kunála sklopil zraky na trávník, mlel a lehký rumenec mu pelítl tvá. Dívky zpívaly
práv
takto
»Všemocný
Kamo, bože lásky, zdráv bud, zdráv! Cítíme v srdcích žhavý tvj plamen Cítíme ostí krutého hrotu Cítíme cos jak uštknutí hada! Bol ten jest sladký však! Zdráv bud, zdráv !« !
!
»Kamo, ped tebou bijeme elem mater" Kvty a polibky pokrýváme oltá tvj, sladký ó bože! Po boku tvém kráí družka tvá. Rozkoš! Je smavá a sotva že purpurovým lemem vlekoucích rouch svou skou zem
!
opojnou kryje nahotu bujnou
»Nad
tebou,
por,
vášn
to
kde
s
Kámo,
!«
nachový praplamen, jenž šlehá až k nebi, azuru tesoucí smetá hvzdy. Na cesvlaje
tách tvých tisíce klokotá pták, nyjících láskou, milostí mroucích !«
»Odevšad šípy a hroty tvé prší, jsou ovité svžími kvty !« »Rozkoš nás jímá, do srdcí nám vniká, psobí zmatek a bouí nám smysly! Divoká žádost nám burácí tlem Šílen tlukou nám tepny, ó Kámo, zmíráme zpity pesladkým tvým jedem !«
z
ohn, však
!
Tak Zeyer
zpívaly dívky.
se
jejich :
Spisy
tásly,
hlasy
XXXI.
Oi
jim planuly, rty zmíraly jako
jejich
2o
141
vzlykem,
keovit
prsty jejich trhaly
struny,
Vzduch tásl se nyvým vtrem, stromy chvly se jako vzrušenými pudy. Vše zdálo se jako pod arem boha, jehož chválu dívky práv dozpívaly, jen Kukteré se lkáti zdály.
nála stál klidný a nepohnutý. Rumnec studu byl zmizel a elo jeho kabonilo se lehce poplašenou nevolí. Ryšja Rakšita sebou pohnula,
posuky její byly jako ztrnulé. Pozvedla pomalu, jako ve snu, velkou kytici, ležící jí na klín, kytici z kvt ketásy, jejíž opojná pudí k lásce a zbouzí zdímlé smysly. ta vnikla knížeti v ich, avšak nepod-
ale
vn
Vn lehl
tomu
posléze
mn
:
Zstal
dráždidlu.
»Ty
volala's
m,
kliden a pravil
královno.
Co na
žádáš?«
»Pedevším úsmv, «
odtušila, hledíc
nyv
na krásného muže. »Jak jsi vážný, jak písný V tvém stáí, ó Kunálo, je vážnost po!
šetilostí,
písnost híchem !«
Kunála neodpovdl. Královna »jsi
vstala.
»Odíváš se jako poustevník, « pravila, bez ozdob, beze šperk, beze zbran.
Vezmi aspo
tento
vnec !«
Vzala girlandu ze zlatých
kvt ampa-
ky a ovinula jí voln krásné, táhlé hrdlo zamlklého knížete. Zadívala se v zraky jeho a pravila posléze :
»Mj synu, oi tvoje jsou divukrásné jako ony ptáka kunály, jehož jméno ti proto také dali.«
142
«
Kunála
byl
a pravil: »Oko! celé tlo.«
»Niím?« uje
pekvapen, zamyslil se pak jest oko? Niím, jako
ím
zvolala.
bouí krev!
duši,
arem! Podmamocné jako který-
»Je Je
boh !« adra její
koliv z
se mocn dmula a slova její zmírala v nyvém šepotu. »Byl jednou svtec, « odpovdl Kunála, »mladý a krásný. Híšné jedné žen zdály se oi jeho hvzdami. Vzplanula neistou k láskou. Ulekl se svtec, když mu váše svou vyznala. I zželelo se mu ženy a hnval se na své zraky, že ji vábily k híchu. Vyrval své oko, ukázal je žen a pravil Zdá se ti ješt krásné ?«
nmu
:
Mezi touto rozmluvou byly se dívky vzdáa kníže Kunála stáli sami pod šeptajícími stromy. Ryšja Rakšita zakryla a královna
lily
si
tvá
a
zachvla
se.
práv povdl, « ekla. vábn, pistoupila k nmu
»Jest hrozné, cos
Pak usmála blíž
se
a pravila:
Kunálo, že oi tvoje se, vábí k híchu ?« »Bud myšlenka tak urážející tebe a tak pošetilá, kdyby povstala ve mn, daleko mé duše,« odvtil Kunála. »Mluvil jsem pouze o pomíjelivosti všeho, co je zemské, o klamu našich smysl.
»Domníváš
krásné
m
Královna se zamlela.
Hledla vzhru
k stíbrnému msíci, plujícímu nad palácem, io»
143
jejž
koupal
svým bledým svtlem.
Naslou-
šumu vtru
v trávách a stromech, bubkrní vod a nejvíce tlukotu svého vášnivého srdce. Pojednou uinila odhodlan krok, jala
chala
Kunálu za ruku a ekla vášniv »Ach, ony vábí, vábí ty aroplné tvoje oi, vz to Nech je celovat a pak teba tedy usmrf !« Rty její blížily se jeho zrakm. Kunála zbledl smrteln. Ruka jeho bránila královn, aby se docela nepiblížila. »Matko !« ekl tiše. »Muži plachý, « ekla, »miluji t! Miluji t! Výitka tvoje neutlumí plamen v tchto
m
:
m
!
m
adrech
!«
A Jemn,
pólo omdlévajíc, padla ale
nesl
k
ji
pevn
lžku
vzal
ji
mu na srdce. kolem pasu a od-
ze slonové
kosti.
Položil
ji
na polštáe a odcházel pomalu a smutn. Královna ze vztýila. Stála jako zkamenlá, nesnažila se ho zadržet, nesnažila se jej volati. Když zmizel mezi stromy, zaznl však jediný, divoký, hrozný její výkik za ním. Pak klesla zpt na lžko, kde bez pohybu
sedt zstala. »Ty's pohrdl
bda tob!
Zhubí
Na nejzazším daleko od paláce,
mnou
t
šeptala.
»Kunálo,
plamen mého
prokletí!«
!«
konci
sad
královských,
bambusový háj, navštvovaný pouze ptactvem. Tásl se nyní ve svitu msíce. Kunála obrátil tam své kroky. Když pišel na samý lem, vynoila se tam rostl
144
«
jako z oblaku zeleného, kte-
jako z oblaku,
rému se podobal podrost bambusový, svtlá Byla to Pradžáve svém mládí jako polorozkvetlý lotos, tichá jako luna, snivá jako pták. Kráela, jako když labut pluje. Úsmv její byl jako rže. Položila hlavu na jeho prsa, hledla v jeho oi, jako když ztepilá a krásná.
postava,
žena Kunálova,
paty,
luzná
vn
hvzdy
šumní bambus
a tiché
svítí,
a klo-
slavíkv nebyly sladší, než hlas její, když na pivítanou zašeptala: »Mj milený !« Kunála mlel, pekrásné, temné, hluboké
kot
jeho paty
oi
smutek. Pradžávzdušnou svou ruku na odtamtud plašit chtla.
jevily skrytý jeho
mu
položila
elo, jakoby
stín
»Co rmoutí
duši tvou?« tázala se vážn. »Pradžápaty,« ekl za chvíli Kunála, »nevrátíme se více pod pravké stromy háje
Nigrodhy?« »Líbí-li
nuž,
zde,
se
ti,
pane mého srdce, zstati ekla klidn, svsivši
zstanem,«
na chvilku hlavu.
»A netoužíš zpt do stinné naší sluje, v ticho les, k jasným vodám, kde se brodí laky ?«
»Kde ty jsi,« odvtila sniv, »tam dlí moje srdce, tam tíhne moje touha. Pravda, palác a msto jsou plny hluku. Zavru však sluch svj a nebudu slyšet než hudbu tvého hlasu.
zde.
»Pradžápaty,« ekl Kunála, »nezstaneme Pjdem daleko odsud, velmi daleko.
145
«
«
mezi snad
lid
cizí,
do svta
»Mj svt nebudu v s
cizího,
který
bude
ti
pouští. ty,«
šeptala,
nikde
v cizin,
jsi
poušti,
»a nikde kde budu
tebou. Políbil
jeho
lehce
ji
oích zaalo
na elo a v krásných
svítat.
»Pradžápaty,« ekl polohlasem, »nebudeš se tázati, nejzazší
pro odsud prchám, pro hledám
koniny íše?«
»Na
bych se tázala ?« odvtila. »ekl mi píinu sám, kdybys vdl, že to dobe, abych ji vdla. Kdy pjdeme ?« »Zitra,« ekl Kunála a ruku v ruce kráeli tiše šepotavou zahradou, jako dva svtlé bys
zjevy k paláci.
Toho veera ješt
pravil
Kunála svému
m
»Volars Asokovi ped svou ze samot a sn a praviTs tvá, volars mi, že nechceš, bych žil pouze svému rozjímání a tichému svému štstí. Žádáš na mn, bych bral podílu v starostech o nesmírnou tvou íš. Sluší mi poslechnout. Mám však prosbu, která se shoduje úpln s tvým páním. Vyplníš ji?« otci,
králi
m
:
Král Asoka hledl s vroucí láskou na svého syna, jehož divukrásné oi mu pipomínaly ony jeho matky, která už dávno byla
odešla ze
svta klam
a bolestí.
»Každé tvoje pání ti vyplním, « ekl v hlubokém dojmutí. »Co tedy žádáš ?«
146
«
:
mé do msta Takšasily,« odvtil »Námstek tvj tam zemel. Svdo-
»Pošli
Kunála.
mit, spravedlivé a onen spravovat.
kraj
s
láskou Slibuji
ti
budu za tebe slavn.
mne tak daleko, smutn dotknut král.
»Prcháš ode leko
!«
zvolal
jsem však a
mj
si
tak da»Slíbil
svoji vli.«
Po odjezdu knížete Kunály byl král Asoka hluboce zarmoucen. Louil se bolestn se svým synem a nad to stonala královna RyšjaRakšita tak povážliv, že se o žití její obával. Uzdravila se sice, ale hynula jakousi nevysvtlitelnou truchlivostí. Oi její byly strašidelné veliké a tvá její bledá, na rtech mla Král stále trpký úsmv, trapn dojímavý. Asoka miloval ji silnou vášní kmeta, držícího se keovit své lásky jako podmínky prchajícího už života, jako posledního paprsku, osvcujícího smutek, pouš a prázdno pozdMarn snažil se sladší úsmv ního stáí. na její tvái zbouzeti, marn snažil se o jediný vdný pohled z jejího oka za všechnu lásku svou a péi. Jednou vedl ji zahradou a pišli takto k místu, kde byla Ryšja-Rakšita posledn rozmlouvala s Kunálou. Pemožena tou upomínkou, klesala královna pólo omdlelá pod strom. Král Asoka zadržel ji a zvolal
»Mluv,
co
t
rmoutí,
co
t
tíží,
co
t
Jsem mocný, jako nikdo na zemi, což není prostedku proti tvému bolu?« nií!
147
«
»Jen láska, « šeptala, mluví.
polonevdoma, co
»Což nedokázal jsem ti lásku svou?« odvtil král, »jest njakého pání tvého, jemuž bych nevyhovl? Žádej ode mne vše, to, co myslíš, že je nemožné, a uvidíš !« Tu zardla se Ryšja-Rakšita prudkostí boue své zatajené vášn a zbledla na to smrteln. V duši její to volalo: »Dej mi oi tvého synaKunály! Ty arovné oi! Vytrhni je jako hvzdy z nebes klenby a dej mi je !« Jen s nejvtším napnutím všech sil potlaila šílený ten výkik. Pak blesklo cos i
píšern
jejím
mozkem. Zamlevši
úsmv
se chvíli,
a zaala lichotivým hlasem mluviti. »Pane,« ekla,« mluvíš se mnou jako Nemiluji bolí. jako s díttem, a to dcera svého otce, miluji té jako žena svého kouzlila lživý
na své
rty
m
t
muže miluje. Chceš, abych na tob žádala vzácné dary, to dlá však rozmailé dít nenebo lakotná záletnice. Vz to, že považuješ za to, co vskutku jsem, nýbrž za
m
híku, jen za
ano, teba za drahou, milou, ale pece híku, tof jest ta jediná píina všeho
mého smutku Král tázal se:
a strádání.
Asoka naslouchal udiven a pak »Jak dokážu
Tulila se k
ti
opak tvého tvrzení ?« její hledly
tém
nmu, oi
blouzniv v jeho zraky a krásné jeho elo a stíbrolesklé zlatém etze visela králi
hladily
Na
ruce jeho vlasy. její
pee
148
ze slo-
nové kosti, starý, vzácn vyezávaný skvost velkého významu, nebo byla symbolem jeho všemohoucnosti. Otisk té peeti znamenal
vli královu. Listina s tou peetí neodvolatelná. Kde peef ona se vyskytla, tam poslouchal každý slep. Tenké prsty mladé ženy svezly se ponejvyšší
byla
malu s ela s temene hlavy krále Asoky k tomu významnému skvostu, pitiskla ho Ryšja-Rakšita úctypln ke rtm, na elo, na srdce a pak pravila: »Dokaž mi svou dvru, dokaž mi svou vážnost, dokaž mi svou lásku! strážkyní té peet. Vím, co znamená, vím tedy, co žádám. Nejsem-li nejvtší dvry tvé hodná, nejsem také hodná býti ženou tvou.« Král Asoka se zarazil. Ryšja-Rakšita stála nyní ped ním, hrdá a bledá, oi její svítily vážn a rty její jevily písnost. Byla krásnjší než kdy a odna jakousi dstojností, jakou král Asoka nebyl nikdy ped tím u ní vidl. V slabé této chvíli podlehl
Ui
jindy tak silný krnet.
S
m
úsmvem sal
zlatý
etz
a povsil královskou peet na hrdlo vítzoslavné Ryšjy-Rakšity. Choroba její zmizela ihned jako arem a oi její šlehaly požáry. II.
Nikdy neznalo msto Takšasila blaženjších dn, než tenkráte, když je spravoval, Kunála jménem krále Asoky. Spravedlnost
149
jeho byla brzy píslovím, sladkost jeho mluvy, ušlechtilost jeho mrav získala mu všechna srdce a krásné jeho, vždy tak vážné, vždy tak láskyplné zraky byly arem, kterému nikdo neodolal. Slunce na nebi nebylo vítanjší než lepá jeho, vysoká, ztepilá postava, než luzná, néhyplná, tiše majestátní jeho
tvá. sbíhaly
se
dti
a
se
ženy házely vznášeli proti
mu
na
a námstích, lem jeho roucha, kvty pod nohy a mužové
Ukázal-li
ulicích
líbaly
nmu
ruce vítající a žehnající.
Odn
v žluté roucho žebrák, sedával asto na prahu chudých a rozmlouval s ubohými a prostými, lije slova útchy a lásky v jejich srdce. Hlásal všude a vždy v chatách v palácích svaté uení Buddhovo, a sím jeho slov vzcházelo požehnan k bohaté žni. asto vídali jej kráeti s Pradžápaty, tiše a krásn, jak msíc po nebi s družnou, jasnou hvzdou kráí. Pouhý jejich zjev dojímal a tšil. asto vídali jej sedt v kruhu moudrých muž, rozjímajících o záhadách života, svta a všeho Naslouchali jeho slovm a posvátný bytí. mír linul jim vždy do prahnoucích po pravd duší. Posvátný ten mír linul též z jeho skutk, z jeho jednání a z jeho píkladu. Celá Takšasila byla pítomností jeho jako zaplavena blahem a požehnáním. Tak uplynulo více než rok. Jednoho veera sedl Kunála pod stromy šumícími na námstí ped palácem královským. Mnoho vzácných a moudrých
dom
i
muž
150
1
«
::
«
mnoho hodnostá bylo tenkráte v jeho spolenosti a pohružovali se v proud míruplných, nadšených jeho eí. Pradžápaty, ponoena v jeho pohled, stála opodál. Tu zaznly znenadání rušivé kroky blížících se a brzy dojel k samému paláci prvod a jeden skvlých ozbrojenc. Seskoili s z nich šel pímo ke knížeti, poklonil se hluboce a hlásil se co posel krále Asoky. »Jedeš pímo z Radžagrihy?« tázal se Kunála. »Ano,« ekl posel, »a nesu králv rozkaz. Vyal z hedbávu velkou listinu, vonící sandálem, opatenou známou peetí krále Asoky. Kunála políbil úctypln list svého otce a rozevel jej. Když ho peetl, jevilo se velké udivení na jeho tvái, pak hluboký jakýsi smutek. Zavrtl hlavou, pak pravil
z lidu,
ko
ko
poslovi
»Vše, co jest lidské, je podrobeno klamu a omylu. ta, nevím svým zrakm. Znáš obsah lisliny, kterou mi pinášíš ?« »Znám,« odpovdl posel a svsil hlavu. »Znám a truchlím nad tím obsahem. Tu pistoupila polekána Pradžápaty a pravila
»Smím vdti, co král Asoka žádá?« »Král nepovažuje více za svého syna,« ekl Kunála. »Zde, ženo moje, ti. neklamal, neb Zdá se mi, že zrak vidím slzu v oích posla, jenž obsah toho listu zná.«
m mj m
151
Pradžápaty vydral se
jí
z úst
Kunála zdvihl
ji
vzala list a tla. Výkik a padla zniena na dlažbu. a pivinul ji k prsm. Když
srdce jeho na svém tlouci, vrátila se Vytrhla se však z nárui svého k životu. muže, pozvedla ruce prosebn k pítomným všickni a poa zvolala vášniv »Slyšte cítila
m
:
mi zachrániti Kunálu Chopte se zbran a chrate toho, jenž dobrý jako slunce vás všechny híval teplým svým úsmvem lásky Král Asoka stal se tygrem Víte, co Chce žádá? Více než život svého syna! pejasné, divukrásné svtlo tch hvzdných zrak, které se na vás nyní zpod ela knížete V tom listu je Kunály dívají! Slyšíte Král Asoka rozkazuje, byste vyto psáno! trhli jeho synu Kunálovi po katovsku oi! Chopte se zbran! Pomoc, pomoc, pomoc !« mozte
!
!
!
m?
Bledost smrtelná kryla její tváe, ale nebyla tak zsinalá jako všickni ti, již ji takto mluviti slyšeli. Obráceni v sloup úžasem, nepohnuli sebou, jen temné výkiky vycházely
nkterým
z úst.
Tu
»Pradžápaty,
jako
vím
tíží
tvoje
ozval se Kunála a pravil díve svým zrakm, tak :
svému sluchu! Váše Zapomínáš uení svt nazývá pánem Dokonalým?
nyní s
jen
m napluje smutkem.
toho,
Ženo,
jejž jsi
to
ty,
která
sedávala
v
kruhu
moudrých a dýchala jejich Buddhou nadšená slova pod šumícími stromy v háji Nigrodha? a o níž Jsi to ty, na niž hledl jsem v jsem si pravíval ona porozumla a chápe ?«
dve
:
152
i
«
:
Pradžápaty pemáhala se mocn. »Odpusf, odpust, « šeptala. »Ale pro nežádá král radji muka moje než tvá?« a skrývala si tvá, by nevidl její plá; ale slzy její tekly hojn tenkými, dlouhými prsty. Kunála pitáhl ji na svá prsa a položil jí ruce na hlavu. Pradžápaty pestala plakat, ruce jí klesly po bok, hledla mu v oi s úsmvem plným nejhlubší bolesti, ale též nejvtšího Usmál se na ni, pak obrátil se odíkání. k
mužm
stojícím
jisté
že zasluhuji
krutým.
kolem a
»lVIj otec,
pravil:
káže, abyste mi vyrvali oi. Za-
král Asoka,
Nejsem
trest ten, jenž si
vdom
vám zdá
se
viny,
ale
pam
Což vím, co jsem spáchal v život pedešlém, než jsem se narodil co ddic království Magadhy? Jdte dom, bratí. Zítra ráno pijte opt a v tvái obylidská je tak slabá!
vatelstva celého
šeho
msta
vyplní se rozkaz va-
krále.
Nesmírný náek všech pítomných byl tato slova a volali na králevice beze hích! Jsi svatý jako Buddha!«
odpovdí na »Jsi
Rumnec »Pro ženou ?«
mu
pelétl
raníte duši
tvá.
mou chválou
tázal se jich,
»Pravil jsem
nutno podrobiti se vli
mého
nezaslou-
vám, že
otce. Poslech-
nouti otce jest povinností. Chcete
m svádt,
hešil a tak dvojnásobn zasluhoval vdomý ?« trest, za hích nevdomý Mleli zmateni, ale Kunála vzal tiše ženu svou za ruku a kráeli spolu smutn do paláce.
abych
i
153
«
«
Msto
«
bouilo, když hrozná zpráva Asoky se šíila ulicemi, a ráno, když Kunála pi východu slunce vyšel z domu, doprovázen vrnou ženou svou, bylo námstí a všechny ohromné prostory kolem paláce pravým moem lidí. Z vlnících se dav vycházel divoký hukot zpoury, a když vysoká, se
o rozkazu krále
ušlechtilá postava Kunálova,
polita
ržovým
svitem slunce, tak klidná a vznešená ped zraky celého msta stála, když vidli tu pokornou, ale pevnou odhodlanost snášeti nepravost, tu vypukli všickni do pláe a srdcejímající náek nesl se k ranním nebesm.
Kunála
se k služebníkm svého »Zde jsem. Jednejte, jak Odsouzen, dostavil jsem se
obrátil
otce a pravil jim:
vám pikázáno. k pokut.
Nikdo nil
z nich
jim krok blíže
moje muka
Tu
sebou nehnul. Kunála uia
»Neprodlužujte
prosil:
!«
ozval
se
nejstarší
z
nich
jménem
všech.
»Pane,« pravil, nikdo z nás nebude tvým katem. Af král Asoka nás trestá, avšak neuposlechnem. Zahyneme radj všickni.
Prosby Kunálovy byly marný, obrátil se tedy k davu a pravil: »Služebníci mého otce vzdorují. Dejte vy jim tedy píklad. Král Asoka kupil po celý dobrodiní na vaše hlavy a chcete mu splácet nevdkem ? Zde jsem a prosím, byste poslechli.
vk
154
«
:
«
Divoká boue byla odpovdí, jedním hrdlem valo to moe lidí: »Nikdy! Nikdy !« Kunála pravil smutn, když nastalo opt ticho
»Co mocný a
lidská velikost? Král Asoka, tak tak slavný, nenašel mezi vámi je-
je
Zapomínáte všickni, co vaší Rozkaz mého otce však splnn býti musí. Co mám si ponouti? Nutíte m, bych utekl se k lakot lidské. Rozevel žluté roucho žebráka, jímž odn byl, a zjevila se zlatá hivna na jeho hrdle, osazená smaragdy a perlami. Byla to památka na zemelou matku. Nosil ji vždy pod rouchem, by vidna nebyla, neb nenávidl diného pítele. povinností.
kamen a zlata. Sal nyní ten vzácný skvost a pravil: »Zde odmna tomu, jenž
lesk
vli mého otce vyplní. Hluboké panovalo ticho, nikdo sebou nepohnul, jediný však lovk, z opovržené vrstvy ándál, ohyzdný a temný, vyskytl se v davu a ten vztáhl ruku po lesknoucí se híce. Pikroil ke knížeti, který mu povsil skvost kolem hrdla a pravil: »Odpusí mi, drahý brate, že t svádím zlatem Duše tvoje ternná, však vina tvoje proto malá. Šlapali t v bláto ti, kteí uznávají vrstev. moje krev tou Buddha znal jen lidi. !
Bu
vláhou,
z
smilování. tekl se rty
Ten,
které v
tob
vzejde
nžný kvt
Zde vezmi polibek míru.« A donízkého ela svého kata. tupý
a
necitelný,
155
vrhl
se
však
«
s nožem na svou obf a vybodl rázem arokrásné oko Kunálovo. Výkik hrzy zaznl k nebi a Pradžápaty klesla k nohám svého muže a objala, bledá, však beze slova, beze Z rány knížete kapala slzy, jeho kolena. temná krev a lila se pomalu po jeho tvái. Kat položil mu oko na dla a Kunála pravil žen své: »Hle, beztvárná ta vc ze sval a krve nevnímá více svtla, ani barev, pedmty pro ni nejsou více. O bloudové, již
Oko, to jsem já!« Ale Pradžápaty vidouc krvavý, prázdný dlek, z kterého nkdy zdroj svtla se líval, vyrazila ze sebe divoký výkik tak nesmírné bolesti, že všickni, kdo ho slyšeli, zalomili praví:
rukama. Kunála dojmut, zdvihl ji k svému srdci Utiš se! a pravil: »Mj arokrásný lotose! Vše mine na tom svt klam! Pro nikoho žádné zde není jistoty Jsou zraky moje výony bez ceny. To jimkou? Jak vše, tak nejlepší, co mi poskytnouti mohly, to mi již poskytly. Díky jim, poznal jsem, že vše pomíjející na zemi, že vše v jiné podstat, než jak ony to ukazují !« !
i
Pradžápaty, pemáhajíc se nadlidsky, »Vždyf usmála se nyní slab a zašeptala nepláu !« Kunála obrátil se k svému katu. :
»i
celou svou povin-
vrhl se
po druhé na kní-
»Píteli,« pravil, nost.
Netvor onen
156
«
«
:
mávaje nožem, a v okamžiku byl Kuúpln beze zrak. Mlel. Slabost tlesná jej schvátila a vrávoral. Pradžápaty položila mu ob dlan na rány, zavela oi, z kterých kanuly nyní slzy, nyní, když je Kunala už vidt nemohl. Dotknutím své ženy vzpamatoval se kníže a pravil »Jsem slep. Ve však jest svtlo jasnjší toho, které pro shaslo. Jsem svržen s výše, žete,
nála tedy
—
:
mn
m
svržen
s toho,
co lidé
obyejn
nazývají výší.
Jsem nešasten? Nejsem Za lidským blahem kráí vždy lítost a bolest. Ve však otvírá se oko moudrosti, záí ve zákon a uení dokonalého Buddhy. Tím získal jsem !
mn mn
pravou velikost, to blaho, které potírá všechen bol a všechnu lítost. Nejsem více synem krále Asoky, ale za to synem vznešeného krále pravdy. Jednu íš jsem pozbyl v níž za leskem a slávou bydlí bol tu, a trud, vešel jsem v íš druhou, v tu, kde bol a trud už pestává.
tu
Chtl odejíti, ale krok jeho byl nejistý nevdl, kterým smrem se bráti. Hmatal ped sebe a tu potkaly ruce jeho ruku nžnou, ruku mkkou, milující, ruku luzné ve a
i
svém bolu Pradžápaty. »Jsem
tvá
její
berla tvá,«
svítila
ten jas, ale
šeptala
mu
nebeským svtlem.
cítil
žena a
Nevidl
ho v duši.
»Jsme žebráci, « pravil s krásným úsmvem, »žebrákem byl též Buddha, naše svtlo. Raduj se se mnou, Pradžápaty. Zeyer
:
Spisy
XXXI.
jj
157
»Raduji se s tebou, « ekla sladce a a úsmv její byl krásnjší než svit hvzdy. Vzala svj závoj a zavázala mu temné dlky vyloupaných oí. Všecko ustupovalo jim nyní z cesty, všecko padalo na tvá ped majestátem toho neštstí a ped velikostí toho odíkání. Jediná temná postava vztyila se ped odcházejícím Kunálou. Byl to nešastný jeho kat. V duši toho lidmi zavrženého zaalo se rozednívat. Nesmírná lítost zachvátila bytost jeho a zatásla jí až Odhodil zlatou híku, v jejích základech. tiše,
jej byla svedla, rval si vlasy, vrhl sebou na zem, válel se u nohou oslepeného knížetej
která
též
»Ty žehnáš všem!« zvolal. »Vykni však Jsem tvj kat!«
kletbu!
»Já políbil
Kunála a šastník
líbal
»Chápu
mou
t
v elo, brate, «
odpovdl
prachu zdvihat. Nelem roucha vznešeného trpitele.
snažil se jej
z
t konen !«
zvolal.
»Probudirs
Beze svého híchu byl bych tup po celé žití. Utrpení moje jest mou spásou. Po té Jdu do poušt a budu tebe hoden pjdu cest, kterou's mi ukázal !« duši.
!
Ohyzdná tvá nebonáhle skrytou krásu svou. Co jí prokmitávalo, byla zá z dímoty Odcházel a Kuse probouzející jeho duše. nála kráel dále. Ale ješt jednou zastavil jej nkdo. Byl to posel, jenž králv osudný rozkaz byl do Takšasily pinesl. Kunála
hého
kata
jej
objal.
jevila
te
—
158
!
»Kunálo, pane celou.
Pvodcem
mj,«
pravil,
»vz
pravdu
tvé bídy a tvého pádu jest
královna Ryšja-Rakšita.« »Nechf žije v blahu a štstí dlouho ta, jejímž piinním moje spása vzešla, « odpovdl Kunála, a pomalu, veden ženou svou, vyšel z paláce a msta.
III.
Svt
velkého blaha, netušeného tmi, na prázdnot všedního klamu, otvíral se slepému žebráku a blouzniv mu oddané,
již
lpí
vrné, luzné žen. ti,
již
tách
mu
sledují v
Žili
jako
Buddha a
jako
pravd. Meškali v samo-
pod šumícími stromy, sedali u tekou-
cích vod, spali v hlubokých slujích, a všude,
bdícím a spícím, otvíraly se jim bezedné Rozmlouvali spolu o vcech ráje myšlenek. vných, o dobru a kráse a poznali, že vlastn bol nebylo. Nkdy sedli po hodiny mlky vedle sebe, slov jim teba nebylo, duše jejich byly tak úzce spojeny, že jako dv do sebe ústící eky jedním valem do moe praVelké nirvána jímalo je v tabytí padaly. kových okamžicích už za života pozemského v nesmírnost své bezedné blaženosti Tl svých zapomínali vbec, kanoucí rosa je kojila, planý nkterý plod byl jim do-
pokrmem. Pradžápaty nelitovala už ani slepoty svého muže. Svtlo záhrobní
stateným
169
a nadvcné plnilo tak její duši, že svtla sluneního zapomínala. Kunála a Pradžápaty byly by nejradji už ani nevyšli z les a samot mezi lidi, byli i
tém
zanechali spolenosti lidské, zamnivše za spolenost strom a zdroj, antilop a pták. Ale slitování s lidmi je vedlo mezi
by ji
tyto
zpt.
Vždyf
mnozí
žili
v
temnot
a
v híchu, nevdli ani o spáse, kterou Buddha pinesl svtu, a pinášeli útchu a pinášeli svtla. Kunála a Pradžápaty bloudili tedy širým královstvím Asokovým a zavítali obas do mst a vesnic. Tam všudy hlásal Kunála velkou zvst o léku proti znovuzrození na zemi, tom míst bídy a smrti, bolesti a smutku. Kunála mluvil všudy o Buddhovi a jeho ueni a mnohdy pohnul zatvrzelá srdce vroucími zpvy, když slovo mluvené nevnikalo do jejich nitra. Zpv jeho byl vždy kouzlem mocným. Všechna krása, snivost, všechen jas a všechna hloub ztracených jeho zrak zdály se, že pešly v arozvuk jeho hlasu, kterému nikdo neodolal. Kunála stal se takto velkým vítzem nad híchem jiných. Kdo jej vidl, opírajícího se o rám jeho ženy, luzné a bledé, tiché a záící jako msíc, kdo jej slyšel nadpozemsky nadšeného, otvíral mu nejen sluchu, ale celou duši dokoán, a slova jeho padala do srdce jako semena rozsévae do brázd temné matky zem, kde klíila a rostla v utšené osení.
tm
tm
160
Tak putoval Kunála širým královstvím svého
otce, svého otce, který se rmoutil nad zmizením, netuše, co s ním se bylo stalo, nebo povedlo se královn Ryšje-Rakšit skrýti podvod svj a neslýchané krvavou pomstu. Král Asoka ml v píkrých, vysokých, lesnatých horách starý dm, vytesaný celý z tvrdé, šedé skály, nící nad spícím jezerem. Prelí shlížející se na jedné stran ve vodách a chmuící se na druhé nad velkými, vlhkými, nesmírným množstvím pestícími se lukami, byl od základu k vrcholku pokryt vytesanými obrazy dávných boh, dávných bohatýr a dávných svtc. Kdykoli se mu líbilo uniknouti hluku svého dvora, utekl se tam se svými vrnými a se svou ženou Ryšjou-Rakšitou. Dlelf nyní v tom paláci po delší as, truchle o svého syna Kunálu. Jednoho veera sešlo se tam velké množství okolního lidu ze skrytých v lesích vesnic. Žádali v prostoe své uvidti tvá svého
jeho
kvt
krále, jehožto nebyli nikdy spatili. Asoka jim rád vyhovl. Ukázal se na výklenku nad vchodem domu, vyjda ze stínu komnaty. Stál
mezi vytesanými slovy, maje nad hlavou kamenný obraz nesmírného orla. Královna RyšjaRakšita stála mu po boku ve svých dlouhých, snhobílých závojích, vlajících veerním vánkem. Byla tak spanilá v mládl svém, jako král velebný ve své kmetské dstojnosti. Asoka vítal své hosty a prosil pak, by se dali astovat. Rozložili se na mkkém pa-
161
sluhové královi roznášeli pokrmy a náKrál a jeho žena nevrátili se do komnaty. Stáli ponkud v stínu dveí, ale tak, že byli pece všemi vidni, kteí zrak na nad vytesaným portykem domu výklenek Královi lahodil ten obraz míru a vznášeli. hlubokého ticha. Se zálibou hledl na kvetoucí louku, na strmící v pozadí hory, na zlaté, nachem západu skvoucí se nebe. Tu spatil náhle na obzoru pekvapující obraz: na vrcholu mírného pahrbku zjevil se vysoký, žitu,
poje.
ztepilý
muž
ušlechtilé
chze
postavy,
jeho
rovnala se rhytmu majestátn se vlnící básn. Po boku jeho vznášela se žena, jako hvzda v hloubi noci tone. Nastávající soumrak zastíral jim tváe jako mystickým závojem, ale každý, kdo je vidl kráet, tušil hned, že vznešená krása na tch lících dlí. Ted sestupovali se svahu. Žena šla naped a vedla muže za ruku, peliv jako matka dít. »Slepec, slepec hlasy a nastal šum.
!«
ozývaly
se na louce
Byl to Kunála a Pradžápaty.
»Slyším cos jak huení vod,« nála.
ekl Ku-
»Kde jsme?« »Vidím
dm
politý zlatem slunce, « odPradžápaty. »V stínu nad portikem stojí kmet, s ním mladá žena. Snad to jeho dcera. Dole je množství lidí. Všickni upírají na nás zraky. Dej slovm svým kídla, aby doletla v hloubi jejich duší.«
povdla
162
!
Pomalu
sešli
výklenkem
s
pahrbku, jako stíny nesli a zastavili se pod vý-
domu
se tiše kolem
portálu.
domu
Sladce šeptal vedle
zaznly struny naly,
a
cedr,
nástroje v rukou
ale nejsladší
sladce
slepce Ku-
nade vše byl jeho jasný
pece hluboký hlas, když »Vy všickni, kteí nyní
takto zazpíval: v soustrasti na bezezraký hledíte obliej, ó vzte, že po zraku netoužím, neb hledám pravdu, kterou tla zrak nám dáti nemže Zrak vnitní
mj
!
V
mimo nás jen klam. Jest bytost lidí v jejich smýšlení. Kde mysl nízká, bolest sleduje, jak kolo sleduje kroku zapraženého soumara vede k
ní:
nás celý
Kdož smýšlí
svt
a
ist, nehíšn, tomuž
velce,
povždy sleduje jak
stín, jenž nikdy neopouští tlesa. Mé zraky vyrvány, však vidím pec. Vím
radost
o hluboké
sluji
skryté v
ln
píkrých skal.
temno v ní a kolem mlí pralesy. V té sluji Buddha snil a nechal stín svj na památku v ní. Já vešel v sluje klín. Tma
Je
v ní tak
hluboká,
cesty nevidí.
V
že ani
ti,
již
oi
mají,
hích mocn schvátila. Má
té sluji
m
vyznával jsem
svých a kajicnost duše noila se v svatý háj. Tu náhle vniklo svtlo v prázdné temno mých, to svtlo rostlo v noci bývalých mých oí a beze zrak jasn vidl jsem stín Buddhv v ostrém rysu na stn se tpytil šedé skály, svatá líc a celá velká jeho postava se zjevila, a za
dlk
:
163
«
ním
«
«
hloubala se nekonenost prostoru, a jeho více byl než sladkost života! Shas opt blesk. Však ve jasno
úsmv
.
.
.
mn
jest.«
Tak zpíval Kunála. Hlas jeho doznl, skonený jeho zpv a zdálo se, že zapadá poslední záchvv jeho do chladu mod-
zmíral
kde lotosy se k spánku chystaly. ticho, však král Asoka peléval slzy, klonil se hluboce s výklenku nad portykem brány a snažil se marn vidti zpváka, opírajícího se dole o sloup u dveí. Královna chopila se jeho roucha. »Mj pane,« ekla bledá, »jsi dojmut hluboce. Poj na své lžko a odpoi. rých vod,
Hluboké
hlas
bylo
»0 ženo,« odpovdl král, mého ztraceného syna! Vím,
»tot sladký
že to klam,
však chci slepce toho vidti. Ryšja-Rakšita byla
vdla,
jak králi brániti,
néma
a ztrnulá, nea sluhové jeho pi-
Kunála do sín. Stál s Pradžápaty tiše králem. »Byl to hlas mého syna,« ekl Asoka, »ale to není jeho tvá.« »Kde jsme?« tázal se Kunála své ženy. »Stojíš ped králem, « odpovdl jeden ze sluh. »Asoka, sláva zem, mluví k tob, slepe. vedli
ped
»Mj
otec!« zvolal rozradostnn Kunála
a pozvedl ruce, jakoby objetí jeho hledal. Král zbledl strašliv a chopil se obma rukama své hlavy.
164
»Šílím?« vzkikl konen. »Jsi to ty, Kunálo, dít mé duše? Ty slep? Ty žebrák ?« ote,« odvtil Ku»Ty praviTs to, nála. »Kde však je tvá ruka, bych ji políbil? tvj už pominul? V tvém hlase zní cos jako smír a láska !«
mj
Hnv
»Mj hnv? Mj hnv?« divil »Mj hnv t nikdy nestíhal
Asoka.
se
král
!«
nmu
a pokrýval ho polibky, k srdci a máel tvá jeho slzami. Pak couvl na krok a zvolal: »Jak rozumím tvým slovm? Ty mlíš. Zaklínám t, abys
Vrhl se k
tiskl
jej
mluvil
!«
Kunála mlel. Krái hledl kolem sebe. »Zde zloin spáchal se !« rozzuil se. »Mj synu, kde ztratil jsi své zraky? Pro bloudíš jako žebrák íší svou? Pradžápaty, mluv, ted poznávám t též. Mluv, pravím, kdo to
uinil?«
„Ne
A
ty,
mj
pane?« tázala se Pradžá-
když udivením mlel Asoka, upíraly se na královnu Ryšju-Rakšitu, na jejímž táhlém, bílém hrdle na zlatém etzí králova visela pee. Mimodk pozvedla ruku a ukázala na starobylý onen skvost. Ryšja-Rakšita svíjela se pod velkým, pátravým zrakem krásné ženy, zbledla jako mrtvola a klesla k nohám krále Asoky. zavedlo záští !« vzkikla, zalomíc vyrvali mu oi. Nerukama. »Na rozkaz promluvím-li, zalknu se! At odvrátí ta žena paty.
zraky
její,
»M
mj
165
oí
svých!
Jaká
to
muka,
ta její
nmá
vý-
itka !« Král Asoka zaval jako
ranný
lev.
Chtl
se na nešastnou královnu vrhnout, ale silná zadržela ho ruka. Kunála uhodl jeho posunk
»Neudeiž a brán králi, pravil mu sladce nikdy ženu ani kvtem !« Král Asoka plakal, líbal znova svého syna, ale opt zachvátil ho hnv. »Bídná ta žena zhyne rukou kata !« :
zvolal.
»Promi Kunála a
jí,
tulil
nešlechetn,
jednej
jest první ctností.
konalým« snášení
jak já
se k
sluje,
jí
svému
prominul, « otci.
šlechetn Pomni, že
nám
ty!
Odpuštní
ten, jenž
pikázal
pravil
»Jednala-li
»Do-
trplivost
a
!«
Hnv jako bou,
králv
utišil
se
pi tch slovech
plakal tiše.
Tesouc se však na celém tle, plížila se Ryšja-Rakšita k jeho nohám, sepjala ruce v kruté a pravila: »Ty mlíš! Ty necháš Vyže nejistot. Králi, bojím se smrti.
m
m,
trestej
m,
strachem
ale
neusmrf
m.
Mluv, neb zhynu
!«
ruku svého syna, tiskl ji k srdci a pravil pak: »Ženo zlá a prokletá, hle na svou obt! Prominu ti, není-li stínu hnvu v srdci toho, jehož život jsi zniila. Odpovz, víš, že to možné ?« »Bda mn! Jsem ztracena !« zaúpla královna. »Nevím, že to možné !«
Asoka vzal
166
A
Tu vztyila
tvá.
se Pradmezi Kunálou a královnou, hledla velkým a klidným svým zrakem na ni a zvolala »Ryšjo-Rakšito, utiš se a nechvj se o život svj, jenž ti tak drahý! Ty nevíš, že v srdci toho muže, jejž chápat nedovedeš, není stínu hnvu. Já však vím. Ponoila jsem se v hloubi jeho
zakryla
si
žápaty, svtlá a krásná,
stála
:
a
znám
nejskrytjší
v,
srdci,
leží
a soustrasti.
jeho
propasti.
svt
celý nesmírný
Ty pochybuješ
o
nm
V
tom
slitování
a
sám.
Asoka není odpuštní jeho jist. Jste lidé malé víry. Já ale pravím vám, že hnvu nezná a jist tak, jak slova moje pravdou,
král
oi jeho zase prohlídnou !« Tu vzplanulo to hvzdn pod elem slepého Kunály a oi jeho rozkvetly, jak otevrou se poupata, a svítily tak arokrásn na poaf
zemský svt, jak díve, než se
ocel zítelnic byla dotknula. Vztáhl ruce po své žen. Hlava její chýlila se na jeho srdce.
jejich
klonil se ped svým synem a RyšjaRakšita objala mu s pláem kolena.
Asoka
167
i
I
S
T A R.
EPICKY ZLOMEK Z BABYLONU.
I3yl mrtev
kové Adonem
Tammuz, Tammuz, nazývali,
Fenian
slula u
lad, Venuší v
msto, jímž
a
Astartou,
ím,
bohyn
jejž
e-
Ištar,
jež
Afroditou v Hel-
šílená
žalem opustila
msto
Érech, v jehož chrám lepý obraz její stál, a s evem ranné lvice tkala pouští záící rud, žlut a mode v úpalu slunce, tkala pouští zsinale bílou
pi
vládla,
svitu luny.
Ištar horami a lesy, prchajíc úrodných niv, jimiž Eufrates hojné vody své valí, bloudila až po behy pradávného, pustého, nepokojného moe, koupajícího obrazy planoucích hvzd v píšerném, zhoubném svém klín. Bouila Ištar svtem jako smršt, lámající hvozdy a boící msta, bouila svtem, volajíc neustále to drahé jméno vyrvaného jí milce, bohatýrsky krásného jako vítzné slunce, luzného, v junosti své jak zora ranní. Volala jeho jméno a vyítala bohm a proklínala temnou Irkallu, vládkyni stín, sedící v podsvtí na vysokém stolci, zahalenu
Bloudila
z
171
erno, svítící oima žhavýma jak požáry noní, Irkallu, jež Tammuza držela v dom soumraku, v paláci smutku, kam všechny vedou cesty, odkud však nevede žádná. Bouila svtem bohyn Ištar, smutek její a žal v
bouil však lidskými srdci. Ženy a dívky širokých chaldejských vlastí plakaly s bohyní, žal byl jejich chlebem, mísily slzy svoje v tekoucí vody, sedíce v prachu na pustých bezích ek a vzývaly s bohyní Tammuzovo jméno, vzpomínajíce však vlastního žalu ukrutné lásky, a trhaly roucha svá a rozrývaly nehty si ela a tváe, až se krev jim linula na adra obnažená, jež pstmi si tloukly. Tak plnila zem se zoufalým ná-
kem. Avšak žalem
tím opojným zvíila láska
hluboká v srdcích nhu, žádost a horoucí vášn. V bolesti své bezedné, v svých slzách a v šílené strasti byla Ištar úchvatná tragickou krásou, nesmírný proud rjné žádosti tez
menil
z ní,
zachvátil veškeré tvorstvo, a celý
chorobn truchlící svt, veškeré poušt, plný,
lesy,
hory a
moe
píšern záhadný
probíhalo
nmou
neklid,
hmotou
tvorstvo,
i
samy
vydychovaly taju-
horené chvní živoišstvem
a snícím bejlím, nyv vály vtry, šplounaly vlny, nyvé hledaly stromy tesoucími se vtvemi neurit jakési obejmutí, a ptactvo, ba stvry propasti a pízraky temné noci jaly se po stop bloudící bohyn tkati, a lidé v opojení, zbaveni smysl, nevdouce, co iní, hledali Ištar a zmíraly touhou. A v ší-
vn
i
i
zv
172
Tenství
svém
bohyn
cítila
to
šílenství všech
a všeho a úsmvem záhadným vábila tvory a s hrozným pak smíchem, konícím pláem, sápala obétl své, tísníc se krví. Tak zuila Ištar láskou a žalem a plnila svt zmatkem,
úžasem, hrzou Tou dobou
.
.
žil
.
v Elamu Humbaba, samo-
vládce z cizího Chaldejcm plemene, násilný a krutý, a vyšel ze svého paláce uprosted háje cedrového a vedl svj lid chrabrý, a pepadl v té dob rozvratu všech posvátné msto Érech, kde Ištaru ctili, porazil vysoké brány z bronzu, jež s rachotem se kácely k zemi, pošlapal je potupn a unesl z chrámu obraz bohyn do zajetí ve vlastní
ád
dm.
svj
Polekan
utíkali se lidé z
zv
msta
v lesy a sluje, jako skrývali se v brlobohyn zích v zemi, a v prázdném
dom
Ištar tiše
v Erechu zstaly jen knžky, truchlící a tulící se k sob v plái jako plaché
holubice. roj
Andlé
a bozi prchali z
msta
jako
z oulu.
Smál se Humbaba. sídlící v hustém cedrovém lese, obehnaném vysokou zdí, v dom pyšném, a nebylo místa rozkošnjšího pod jasným nebem. Ale nesmál se dlouho, neb mraili bohové tvá a zrozen a v plné síle byl už bohatýr Nimrod, urený osudem k ve-
inm a k utrpení tžkému a k trestu nkdy lidí, a zaal tou dobou Nimrod, titan, být mocným na zemi, lovec ten silný ped tváí boh, hubitel lv a pardal, krotitel likým
Zeyer
:
Spisy
XXXI.
12
173
nestvr propasti a noci. Vzplanul Nimrod hnvem nad loupeží v mst Érech a šel za samovládcem Humbabou do Elamu, by ho zabil. Vešel v cedrový les, v stínu tam nesla se
vn a na vysokých
stromech
zpívali ptáci,
svatyn hluboký háj a zdálo se, že v zeleném soumraku šelestí perut andl, a pece bydlil hích v nádherném domu, uprosted cedr a v zeleném soumraku íhal vrah. Zlým tušením hnán, vyšel Humbaba s ostrou
byl jako
svou zbraní a vyítil se na Nimroda, zbožn klanjícího se posvátn šumícím stromm. Olbimý nastal ted boj, skek pták se mísil v bušení zbraní a v divoké výkiky muž.
Zadunla zem pádem Humbaby, jemuž tzný Nimrod stal hlavu a pozvedl ji
ví-
za
skrvácené kštice, propletené zlatou elenkou, a vynesl ji vítzoslavn ze soumraku háje. A celý Érech ítil se nyní za Nimrodem. Zteen byl palác, zmocnili se obrazu bohyn a cela zem chaldejská bouila radostí, když modla nesena v chrám, zas vrácena mstu a s ní sláva a lesk, sláva pradávná, zastená na chvíli mrakem. Vyvolen králem byl nyní Nimrod a bou radosti byla tak hluná a hmící, že Ištar, sedící daleko v horách, umdlena pláem, zaslechla výskot. Jako orlice vrhla se s temene horstva do modrého vzduchu, jako blesk prolétla prostor, jak bílý oblak snesla se na chrám a v plné své sláv, v purpurném rouše, s pasem pokrytým smaragdy, s vysokou korunou kol božských svých
174
skrání,
králem,
zjevila
se
knézem
Nimrodu, jenž prohlášen ped sochou ted v modravém dýmu vní,
byl též a
stál, zahalen zapálených na zlatých pánvích. V plné své kráse stála tu Ištar, poprvé od smrti Tammuza bloudil jí úsmv na božské tvái,
její
a
ztrnulé posud v
oích
slzy
jí
titan
Leknutím zatásl se od temene k pat Nimrod, krev mu zakypla, mráz
mu
stály.
a
šel
tlem
a cos jako
na pamét. Lepá
mha
se
mu
kladlo
bohyn
však otevela ústa, tak pravíc: »Blahoslaven bud, Nimrode, pro krásný svj in, mocí svou božskou ti žehnám! Pi samém božství svém ti pravím, nebude vtšího ped tváí boh tebe. Nimrode. Na voze zlatém, zdobeném kameny ukni pojedeš, vítzi mj, obdiv národ všech. Eufrates bude nohy tvé líbat, poslušné bude ti moe a temena hor ped tebou budou se klant, a tvými budou roviny zelené travou, kde cedry a jasany šumjí! Pánem budeš král a knížat a nejvtší budeš z nich! To vše proto, že pomstil jsi potupu mou v dob mého žalu a smutku! Nimrode, poznáš, co
znamená píze všemocné
lásky
!«
—
Nimrod však couvl zpt na krok, setásl svou z veleby pošlou hrzu, svraštil elo a pravil bohyni takto: »Odstup ode mne, dsná! Neznám a nechci znát lásky! Podskok a zhouba je žena a živel tvj lest a cíl tvj zlomení síly! Znám t, bohyn hrozná! Tvé vábení znamená zhoubu! Divoký orel letl ti 12*
175
vstíc sváben, jak plamenem muška, ty zlámala's jeho kídla, ví o tom pustý, mlící les! Silného lva jsi rozsápala, ví o tom poušt, pyšného oe jsi zkrušila, ví o tom kvetoucí niva! Neusmrtila's krále, jenž po tob šílel? Zmnila's jej v parda a psi jeho vlastní ho trhali v kusy! Vzpomínej, Ištar, jak vešla jsi v chatu rolníka zbožného, sedl tak mladý a krásný v klidu, a ty, ty vábila's jej a když prosil: odstup, ped tebou chvl se a tiše když nechceš být matkou mých dtí, tu, tu Ištar jsi udeila jej v tvá a zmnila v kámen Tam, v prosted svých polí, ní posud co pomník tvé ukrutné zvle Mé srdce ale je chladné, nenajdeš v hru moji Picestu! Jsem mužem, mužem a mužem nesl jsem obraz tvj zpt, protože lid tvj po tob volal, klaním se božstvu, ale povrhuji tvým živlem. Pro plníš svt slzami, žalem a žasem, bohyn hrozná? Pro v chorobnou slabost uvrháš celý Érech? Dej oddechu nám a sama v svj zavi se žal. Je láska prokletím a bylo by lépe, by shasla Toužíš po Tammuzu? Bylo by lépe, bys sestoupla dol v oblast stín a nmoty, kde Tammuz, tvj nyvý, nemužný po tob touží !« Tak pravil Nimrod a ekal nesmírný bohyn hnv. Ta stála však nmá, vyšla ze svého domu a zmizela náhle. Sedla opt na temeni hor, hledla k slunci a cos jako tupá rána ji bolelo v srdci. Hledla k nebi a pravila tiše »Vy slyšeli jste potupu mou,
t
.
.
.
!
!
!
:
176
Na
bozi.
nebýt,
vás
je
zemít
pomsta.
jak
lovk,
Cítím být
jen touhu stínem jak
Tammuz.« Vstala
mila
a
truchlivým
pohledem,
plným výitek, zemi a nebe, jež nkdy plnízemi nenávala nejvyšším blahem. Nebe vidla Ištar a vší silou zatoužila po kraji, odkud návratu není, rozepjala kídla jak mohutný pták a letla k šerým vodám, za nimiž temnoty, práchn, sídlo Irkally, stojí královny zem a mrtvých, dm, jenž vchodu má, však postrádá východu, dm, kam vede cesta, po níž se nikdo nevrací, kdo po ní kráí, dm, kde nesvítí svtlo, v nmž prach nápojem rmut, velký ten dm, je potravou, v jehož mrákotném šeru se nebožtíci tlukou o pevné stny, jak v kobky zbloudilí ptáci, dm, kam nikdy nevloudí se paprsek, kde temnota dlí, ztuchlá a hustá! Pradávný prach kryje tam vrata samé závory dveí, pokrývá i
dm
i
prahy. stžeje jejich Pebrodila Ištar strašné ty vody temné a smutné, jež nikdo s dechem v prsou posud nepebrodil, vody dlící svt živých a mrtvých, a stála tak ped samou branou, o niž se vlny ty lámou, ped branou daleké zem, odkud návratu není, a zvolala hlasem velkým na strážce tch vod a té brány, na strážce soumraných zrak a zsinalých tváí: »Otevi bránu! Prošla jsem mrtvými vodami, hnijícím moem, já živá a silná! Vím, že vítají brány tvé rachotem dsným jen ty, již netouží po i
177
nich,
vím,
že
Já
ale
prahy.
mrtví
jen chci
živa
kráejí vejít v
pes tvoje soumrané
Co váháš? Neoteveš-li rychle, rozbiju veeje, vytrhnu prahy, pelámu závory, porazím bránu! Vzbouím vás umrlé! Na svtlo vyvedu bledé ty stíny, by se napili svtla, po tak prahnou Zvrátím ády! Zaplaví limby.
nmž
1
mrtví živoucích svt! Hrozná bude to válka, až do lebek živých kostry budou bušiti shnilými hnáty a troskami rakví! Potopa mrtvých až zalije živé, voj pohbených od poátku
svta je píšern etný !« Tu polekán zachvl
se zsinalý
strážce
nmého
svta, otevel ústa, v nichž hlína a plíse, a prosil takto vznešenou Ištar: »Stj, vládkyn mocná! Nerozbij vrata, vejdu do paláce smutku a šera a zví vládkyn AUatu, královna limbu, sedmkráte hrozná Irkalla o
píchodu tvém.« Pospíchal strážce a zvolal v paláci šera a smutku: »Temné beze dna, hnijící moe pebrodila Ištar, stojí ped branou a vejíti žádá.« Jakmile královna zem AUatu, hrozná Irkalla, slyšela divnou tu zvst, padla se stolce v prach, poražený jak strom, ležela na dlažb jak skosená ttina a hlasem chvjným jala se mluvit: »Co vede ji ke Tammuza hledá! Bda jí, že pebrodila bezedné tn! Tak kácí odvné ády a s dráhy své šine se svt! Tete slzy moje ješt mocnjším proudem než moe valící se temn
tn
mn?
178
«
svtem
mezi Ištar,
:
živých a mrtvých
!
Ale pozná
tžké je žezlo v mé ruce! Vstala bohyn, sedla na vysoký jak
stolec,
požárných oi a pravila siážci Af vejde, ale af »Jdi tedy, otev jí bránu zví, bohyn velká, královna svta, že v mou dala se moc, samachtíc vrhla se v zkázu. Bohyní je? Na mém prahu jí pestala býti. Nech vejde Ištar do soumraku limbu, však nejinak poínej s ní, než se všemi, co vkroili sem a co prošli stínem tvých bran. Pra-
utela slzy
s
!
dávného Šel
ádu
úmornou
af ucítí
strážce
a
otevel
tíž.«
vrata
samých
u
vod a
pravil tak
bezzvuným hlasem
paní,
vládkyn,
Podsvtí t vítá a mrtvých píchodem tvým, vejdi.
:
»Vstup, ra-
jsi duje se palác první paprslek svtla, jenž vloudil se v hrobovou plíse. Beze slova šla Ištar, prošla první bra-
nou, propustil ji strážce, však sal jí bledou svou rukou vysokou korunu s hlavy.
Hrd »Odkud
ti
mila zrakem a tázala se Ištar odvaha pišla po mé korun sáh-
jej
:
nout?* »Tak, paní, strážce.
»Ne
velí
vládkyn zem, « odvtil smím k tob,
jinak se chovati
než k píchozím všem.«
»Busi,« ekla bohyn a
šla
za ním, a
otevel bránu jí druhou, propustil ji, ale vztáhl opt ruku a vzal jí náušnice perlové s uší. Pohlédla na nho mlky, v hnvu jí však odpov jeho znla svítily tázav oi,
179
«
díve v první už brán šla tedy dál, rachotem tetí se otevela zas brána, prošla
jak s jí
;
a
Ištar
tyrkys
smle
vzal
jí
ted
obru
strážce
lahodné šíje. »Zákon tak káže,« šeptal strážce pekelných prah a otevel tvrz
s
tou ted bránu. záící šperk jí
vel bránu její
jí
Propustil s
jí
pátou, propustil
ale
sal
Pak
ote-
bohyni,
peluzných prsou. ji,
však odejmul
nmž
pás,
voln ted
v smaragdy hoely proudilo purpurové roucho a
kaboníc
hnviv
smlost
tak poroste stále ?«
temn,
bohyn
elo, se tázala strážce: »Tvá
Zas bezzvuným hlasem pravil jí strážce: »Zákon tak káže. Ne jinak lze jednati s tebou, paní, než s píchozím každým.
A propustil šestou ted bohyni branou bleskem jí kruhy vzal s rukou a nohou, kruhy zlaté zdobené kameny, a bohyn zahmla »Smle Až kam tvá odvaha sahá?« A vkroila v bránu sedmou a co odpokdyž propustil ji, strhl ji strážce purpurné roucho, a nahá v své kráse stála Ištar a a
:
!
v,
svítila
limbem hvzda jak luzná, jež hvzdou veerní nebe svtlem svým stíbí.
jest její a
A
tak nahá, jak vstupujem v svt, sestoupla
do kraje stín, do bez probuzení, do lna Ištar
domu dímoty tžké
zem, odkud
návratu
není.
Jakmile Irkalla shlédla záící krásu boIštar, zaburácel obrovský hnv jí v zádumivé duši, otevela ústa svá a zahmla takto, mezi tím co plameny šlehaly jí píšern
hyn
180
!
dom
mém, nestoudná, oí: »Co hledáš v vilná? Pišla jsi rušiti dímotu, hrobový klid ze svta odešlých? Moc tvá konila na prahu z
zaíná moje!« »Co pišla jsem hledat?«
pekel, zde
ném hnvu bohyn
zvolala v stej-
vrhnouc se k ní, »Pišla jsem korunu
lásky,
jakoby sápat ji chtla. hledat a poklad své duše, ty's k sob je plísn a prachu trhla v hnusný ten Koruna lásky a nhy, Tammuz, byl vyrván mi tebou! Že koní moc moje zde? Lžeš, pízraku bledý! Vlastní tvé srdce podléhá jí, vždy horen žízníš po lásce! Vraí mi svou koist !« Ješt zuivji vzkikla v odpov královna stín: »Tammuz, ne ty, pohnul kamenným srdcem v mé hrudi. Bláhová, šílená, tom temzde doufala's vítzit? Zde v ném, kde všichni vítzi nejsou než pemoženými? Jakkoli kdo velkým byl nahoe v slunením svit, zde podlehl žezlu, jež tímá mocná má ruka. Všickni zde v poutech dlí, velcí a mocní, vítzi, hrdinové, králové, všickni zde malí jsou, již hrd kráeli v pýše! Ba nestvry propasti boh zde skrotly a mlí a necení krvavé zuby už dále! I ty skrotneš, divoká, brzy, bohyn mocná, však mocna pouze za prahem tohoto domu, kam šílenství vedlo t v hodin zlé!« A povstala Allatu a udeila žezlem svým bohyni Ištar a kynula sluhovi svému a ekla mu písn »Odvlec ji od tváe mé a poraz
dm
dom
i
:
181
chorobou cele Chorobou oí ji poraz a chorobou bok, nohou rukou! Srdce její af stoná a v horece hlava! Od temene k pat af schvátí ji nejtžší nemoc !« A vlekl ji sluha ten hrozný a temný od tváe Allatu, ji, bohyni Ištar a propadala se Ištar, chorá a slabá, do bezedná popele pomalu, do propasti bídy a hoe, a zavelo se
ji
!
i
——
dsuplné
moe
nebytí hluše a
nm nad
její
hlavou a pohbilo tak nebem zrozenou lásku. Tu bylo na slunném svt, jakoby zemelo svtlo, nebylo jara více, nebylo úsmvu, nebylo kvt, zasmušilo se veškeré tvorstvo a celý svt se potácel, tžkou jak ranou, a zemela radost. Už nebylo nhy, už nebylo lásky, nebylo úrody a nebylo satk a na krbech rodinných uhasly ohn. Od žen se odvracovali muži, od matek dti, pokolení zvíat se ztrácela, už nebylo stád. Ve vzduchu už málo lítalo pták, ze smutných háj už neznly písn a samým bohm vadla nesmrtelná srdce a s drah svých se trhaly samy hvzdy, neb soulad je zákonem lásky úmr a sklad, ty základy ádu, a bez lásky nebylo i
jejich
zákon
více.
Tu
halili
vní
bozi
tváe
své v roucha a zaznl výkik zdšený vším mírem »Sestoupla Ištar v klín zem, odkud není návratu k svtlu Zemela láska a za:
!
hyne svt!« V tom smutku a žalu se zmužil konen Hea, pán hlubin, bh moudrosti, osudu pán, on, jenž jediný mocí svou do propasti sahá. i
182
bh
poklad
skrytých v dolech a v moi, on lidí, v hloub jejichž srdce
osudu tvrce, pán on
vidí,
a
dojímá srdce,
jenž
on,
hudbu.
on
vy-
A Hea
se zamyslil a stvoil bytost mužskou, tíhlavou, svítící svtle, Udušunamira, božského posla a pravil mu takto:
našel
»Jdi,
záhado velká,
rem
k
Ištar,
aí
onomu
obrat
jdi,
tváe své
sm-
odkud
návratu není, projdi branami pekel, jež ped tebou otevrou se dokoán, vstup ped samou Allatu a jménem velkých, nejvyšších boh ji zaklínej a rci jí, že vle to nezvratná jejich, by pustila Ištar z podsvtí temna, by jí dala napit se ze zídel života vody, vných a hlubých!« Tak pravil Hea a dodala Anatu, královna nebes, žena boha nejvyššího, jenž sluje Anu, jenž výši znamená nebes, ona jak hlubinu znaí, pravila Anatu tedy tak poslu nej»Povz dcei nebes, vznešené vyšších boh kraji,
:
neváhá
vždy už možno rci
jí,
že
omládne
Ne na Tammuza, však
ze sluje smrti
vyjíti
vrátit
jí
milce
každým jarem, když
zem, Tammuz
!
úsmvem
jejím
že vyjde na sladké
svtlo a s ní že bude po nivách, lesích, po horách kráet a v jeseni dumné, léto když zmírá, že Tammuz pak teprve vrátí se do šera limbu, až k píštímu jaru. Tak smíena bude také pošmurná Irkalla! ... A povz též bohyni lásky a krásy, sama že pomstím na Nimrodu hanu, jež na ni uvrhl v Erechu tenkrát, když pohnal ji dol v ten kraj, odkud posud nebylo cesty, vedoucí k svtlu !«
183
A
vná,
ta
záhada
moí,
prošel
letl svítící posel tíhlavý,
a peplul
tn
hnijících
sedmi branami pekel a
pe
tváí Irkally, vládkyn stín. Ta zsinalá byla, neb v smutném a temném svém srdci cítila prázdno, když zemela láska, prázdno tak tžké a mrazné. Poslechla vládkyn pekel poselství boh a zuiv hryzla se do rt a kousala ruce své v bezmocném vzteku a tloukla se v prsa a zvolala temn »Smíš na žádat, co nesplním nikdy? Ty pišla jsi, nestvro dsná, muit a trýznit? Mám otevít vrata a otevít zpátení cestu, jež posud nikdy nevedla odtud? Za drzou tvou žádost ztrestám a zmuím V pouta t uvrhnu, stál
i
mn
:
m
t
sílu
I
tvou skrotím.«
Pak
ale
zachvla
se,
osud byl mluvil,
jeho cítila, tíž jména boh a v hloubi srdce jí dojal ted zpv Udušu-namirv, jenž líil Tammuzv návrat na slunnou nivu a návrat zpt zase k bohyni stín. A tak dumala Irkalla v temné své duši »Nebylo tak úzkostného prázdna v mém nitru od doby, co propadla láska v dímotu smrti? A nebude touha mi sladká, až odejde Tammuz a nebude návrat jeho ke vždy radostnou bouí v tom srdci mém smutném zde v stínu a práchni? Nevejde van jara mi s ním a pozdrav niv a modrého nebe v podsvtí tíž
:
mn
truchle ?«
na svém stolci bohyn a prasvému: »Jdi, sluho mj, a vypl.
Povstala vila sluhovi
184
«
co žádají bozi. Jdi a pive bohyni Ištar ke vody života a pokrop ji hojn. Pak
zídlm vyved
branami pekel.
ji
Tak
AUatu, zase ale ozvala se a zvolala zlobn Irkalla: ád a není zákon více ni »Starý kázn! Libovle a násilí povládnou svtem. Sluho vrný a poslušný vždy, jdi a rozbij odvný palác práv, kde geniové podsvtí dobí a zlí od poátku bydlí, rozbij ten palác, poval jeho brány a rozviklej sloupy! Af sedí na trnech duchové dobí zlí a zmocní se srdcí lidí a zápasí o n, vypus je na slunný svit, ty duchy, na kvetoucí zemi, « až rozbiješ palác!
pýcha
pravila
v srdci pad! tak
jí
mj
zem
.
Tak pekel,
a zatím
.
.
bohyn
zvolala
i
kropili
Irkalla,
vládkyn
vodou života bohyni
a vedli ji první bránou, vedoucí v pekla, roucho její purpurné zpt a v brán druhé jí vrátili zlaté kruhy na nohy a ruce, v tetí jí vrátili pás, hoící smaragdy, a ve tvrté brán skvost jí vrátili na peluzná adra, v páté obru na krásnou šíj, v šesté náušnice a posléze v sedmé vysokou korunu jí zas postavili na vznešenou hlavu. Ištar dali
jí
A skropena vodou
hyn oi
a svtlo vniklo
otevela bov zrak, když pro-
života, jí
šla sedmou pak branou, a bylo jí teprve te, jakoby stásala dímotu smrtnou, vzdychla a
pravila
smutn
:
»Pro vodou
m
kropili
vota a vyvedli z limbu? Chci dále tam blízko
tomu,
jejž
duše
185
má
miluje,
ži-
dlíti,
blízko
Tammuzovi, nad nímž pláou ženy, vyléva-
mu
vonný balšám na poctu, zahalivše obtní roucha, nad nímž truchlí muži, hrajíce na kišíálné flétny pochmurné písn, neb pálíce kadidlo, zpívají mu žaluplné zpvy !« Tak pravila Ištar, ale slyšíc zvst boh a slib, že vrácen bude jí Tammuz každým jarem, usmála se a hledíc na slunný svt, pravila takto: »Neporušena vyšla jsem z hrobu a poskvrny nemá moje krása. Více proleje Irkalla slz, než tekly z mých zrak, až nucena osudem propustí z podsvtí Tammuza. Bdná Mlatu !« A rozbila posvátnou nádobu plnou myjíce
se v
stických
i
drahokam,
démant
s
oima
vi-
doby a sypala je s výše blankytu nebes, dol do limbu, do lna truchlící vládkyn pekel, by útchy poskytla jí pokladem drahokam majících oi,
doucíma prorocky v budoucí
tch démant
V samot
své
takto
—
prorocké zraky. vzrušena bude Allatu.
majících
186
RSTEM
A SOHRAB.
RHAPSODIE.
i
pozdravena, zem iránská, ty velká plemen, velebné zídlo uení o spasné všeho temna v svtlo konené, zem, v které za pradávna tušení o Prostedníku mezi lovkem a božstvem se ozvalo Tvj Mithra, smírce mezi svtlem a tmou, byl nhou a láskou v praobrazu svém, a jeho istý kult prvotní byl proroctvím a touhou, a posvátná záe tvých bohoslužebných svítila z hvzdy, která zvstujíc od Východu vzrušeným nebem putovala
Bud
matko
arijskýc'i
pemn
1
oh
k Betlehemu! iránská, matko Bud pozdravena, velkých bohatýr, odkojených tichou orbou, nadchnuých hrdinskou odhodlaností vztýiti istého svtla, proDobro proti Zlu,
zem
zem
syn tvých a každý hesla znjícího: »Bud íst, bys silným byl, bud silným, abys tvoil !« A byla síla ve svatosti tvé a svatost v síle smilování a soucitu, kde zvíe netvé, bylo týráno a stromy ctny, boží tvorové! zrazujícího každý podnik
jejich zákon,
zem
zem
Zeyer/ Spisy.
XXXI.
13
189
!
Bud pozdravena, zem bohoslužná, kde chrám, na volných temenech
modlitba, bez
hor nikdy neumlkla, kde na všech výšinách, pod širým nebem tvým, kmitajícím v nocích azurových nesetným rojem divuplných hvzd, nikdy neshasly rud plápolající vatry, symboly praohn, rozžaty k poct jasného tvého boha, Ahura-Mazdy! V tvém ln, ty svatá iránská, žili dti svtla, plemeno arijské, za prahem tvým však v stepích bezkonených, za Oxem, kde oblaka a mlhy bloudí a temné mátohy se poddaných vždy zla jen zjevují, v krajích dumajícímu Ahrimanovi, tam v širém Turánu,
zem
tam pitemnlá koovnická plemena
tob
vný
tvých bohatýr, Iráne, s mocnostmi tmy na pouštích turántvých za ských, tof celý obsah všech
odpor
proti
kula, a boj
in
dob bohatýrských podnik Jak ale Mithra tvj byl smírcem mezi tmou a svtlem, tak mnohý také nžné lásky
pa
paprslek mkce v drsnost spor odvkých a mnohý klokot slavií se vmísil dojímav v píšerné dunní nekonených boj .
.
.
Zora ranní házela poklady žhavých rží na temena celého horstva, nad nímž co koruna Alburz strmi, hora hor, s jejíž vrcholu vždy slunce vidti jest a odkud od poátku dob sestupovali proroci Bylo po slavnosti noní, odbývané králem Káusem na památku Feridunovu, jenž nkdy .
190
.
.
porazil Sohaka, démona to v tle lidském, spojence temného Ahrimana. Jak vlasatice náhle nebem šlehne, tak vynoil se Sohak z pekel temnosti, by zhubil Džemšita, jenž jako svtlý v ráj zmnil lidí svt, však zhešiv potom, trestu propadl. Byl Džemšit sveden temnou mocností, a po jeho pádu zbudoval si Sohak trn na troskách sesuté slávy dtí slunce. Pokolení lidské tžce úplo. Bylf Zlý políbil Sohaka na ob ramena, a vyrostly mu na tch místech dv zmije píšerné, jež, nenasytné, ukrutník lidskými živil životy. Když hrza dosáhla vrcholu, tu sestoupil s hory Alburz Feridun, z potomk Džemšitových, aby spasil svt. Silný všemocnou modlitbou, sestoupil Feridun a zvítzil pomocí jasných andl. Za Irán bojoval a Irán byl jím spasen, jak ranní slunce vzešel Feridun, jak boue se pivalil na hrdý hrad Sohakv, porazil jej a jako jasná hvzda, s ratolestí vráceného míru v ruce, stoupal na trn, a s ním se právo vrátilo a spravedlnost a štstí do Iránu Na jeho poest, jak to mravem bylo, siavil král Káus tedy hod pi svitu bílých hvzd, tak velkých a tak tichých Slavnost byla nyní u konce, vatra dohoela, do níž byli poslední už vonné vci hodili, zpívajíce
bh
.
.
.
!
i
o králi celé zem, Hušengu, jenž nkdy ohe zemský zapálil. Stalo se,
píse
první
když
v nepamti vládl mezi lidmi, že jednou v divých roklích velikého horstva cosi temného 13-
191
a hrozného uvidl, cos píšerného, pohybuse plouživ jak had. Z erná toho netvora rudnély oi jako studny krve,
jícíao
dv
a
erný dým
Hašung
nesl
se
chopil se silou
hrzy jeho tlamy. bohatýrskou kamene
z
a mrštil jím po stve. Ta spasila se útkem, však kámen, tak velkou silou mrštný, uhodil, rozdrtiv se,
o balvan, z
nhož
velká
rudá jiskra vyskoila. Tak vyšel zemský ohe poprvé ze svého úkrytu. Král pomodlil se vroucn, zapl chvalozpv za danou jiskru a v noci rozžehl ohe, velký jako hora, a celá zem radovala se s ním, nad vyná-
lezem
ohn
....
Bylo už po slavnosti noní, a
vítal
Káus ranní zoru. Sedl na trnu ze Odznaky královské, vnec, elenka a na jeho
hlav,
svítily
v
erváncích
nyní sloni.
tiara
svým
ryzím zlatem jako samo slunce. Na prstu jeho byl zlatý prsten peetní, zlatý pás objímal jeho bedra, zlatý kruh tpytil se mu
na ramen, zlaté náušnice hoely mu v uších, starý zlatý íše u jeho nohou zdál se zkutý z paprsk. Vedle trnu stálo zlaté mystické svta zrcadlo, v nmž všechna tajemství nebes zem oku zasvcence se zjevují.
me
i
nesoucí kaditelnice plné dýmajíse a naplovali velké nádvoí paláce prhledným oblakem, jímž všechno zlato královských odznak tlumen záilo. Zamával jimi Králi podány kvetoucí vtve. a povstav s trnu zvolal takto ervánkm Služebníci,
cích
vní,
blížili
192
!
vstíc: »Za ranní zory chválím tebe a blahoó Nejvyšší, a blahoreím tob, mámaje vtvemi strom! Blahoslavím též oblak
slavím,
tlo posvátného stromu na temenu hor. Blahoslavím vás hory, ó vysoké hory, kde roste Haoma! Chválena bud zem široká, mnohocestná, rodící, matka trplivá, tvá matka, Haoma! Chvála kraji každému, kde rosteš, a
jenž
déšt,
Haoma,
rosí
rostoucího
vni svou
širokou nivou Na nedostupkam nevedou jiné výšinách rosteš, dráhy, než pták, modravým vzduchem Haome, ty's istoty sídiem, ó prospívej v pouv mohutných patech svých, v ratolestech, šíící
!
ných
i
vtvích
.
!
Tak
.
.«
modlil se
král
...
V nesmírném
nádvoí, zaplaveném ervánky svžího rána, pozvedla se boue chvály, povstali velmožové íše, bohatýi celého Iránu, k slavnosti shromáždní, inkot jejich skvlých zbrojí zaburácel, a jedním hlasem hlaholili muži: »Sláva istot, nejvyššímu dobru, sláva stromu Boue tch .« Haoma, symbolu istoty! hlas nesla se v dál, a v její dunní misii .
ev leopard a hými etzy, jimiž
se
lv div
.
trhajících
dlou-
pikováni k žulovým
byli
sloupm
v pozadí velkých zahrad, obklopuse všech stran královský dvr. Stny a skály se tásly a stromy se chvly, bylo, jako kdyby hromové nebes bu-
jících
rácející
To
píse zapli dalo se na
.
.
.
výšin iránské
193
v
nádvoí
paláce
bohatýi
tam
krále
nebyl,
shromáždni
nejvtší
nhož
kolem
Káusa.
Iránu
ze
stáli;
všech,
všickni
jen jeden
Rstem,
se-
Uražen pýchou krále, odešel do Zabulistánu, k otci svému Zalovi, starci stovkému, k matce své Rudabé, k velebné stárlý v bojích.
staen
blovlasé,
nžného
hnvu a pravdy vrhl s pnou na rtech, ale jakoby všechnu
srdce. Slova plná
v tvá a odešel záící ve velikosti své, skvlost slunce byl na sebe králi
strhl.
Slavnost na výšin iránské, tonoucí v zoe, byla skonena, a zatím bledla tou dobou choe teprve noc na stepích za Oxem, v Turánu, v kraji Ahrimanov. Nížiny byly ješt temné jako smolové moe, ale pomalu vnikaly paprsky úsvitu tam, a velké oko Ahura-Mazdy, posvátné slunce, hmotný Mithra, nad pustou step. Tu rozvzneslo se posléz radostná oasa, široká a svítila se zelen dlouhá, v jejímž stedu stál velký zámek, elem proti iránské hranici, za níž se cimbuí hor koralem skvlo a nejvyšší jeho body purpurem a sandarakem hoely. Ted líbala smavá zora už stny bílého zámku do ržová a za ním v dáli strmlo z prosvtlené i
i
mlhy velkolepé msto Semengan. Zahrady kolem domu, kde celé háje ržových strom, zdobených zlatem, kvetly, a celé jezero tulipán až k prhledné vod se šíilo, ty zahrady plny ervánk a ptaího zpvu a tpytné rosy, byly prvým úsmvem rána.
194
«
A úsmvem
.
Sohrab, mladý bovzrstu jak cypiš a tváe jasné jak luna. Kráel pomalu z domu, s bratrem své matky, se Zendehem, synem krále v Semenganu. Žilaf matka jeho Tehmimeh po vdovsku, bezradostn, v smutku, sama, jen s ním, v tom velkém a opušthatýr
zahrad byl
ztepilého
ném dom. Kráeli Sohrab a Zendeh pomalu a mlky zahradou a usedli spolu na pozlaceném trnu, stojícím na kišálových nohách uprosted kvt na behu jasné a rychle tekoucí vody.
Sohrab perušil nejdíve mlení.
»Smutek mé
ím
m.atky,« pravil,
dál tím více.
Jaké tajemství toho tichého pláe? Jaké tajemství mého otce? Nedovím se nikdy, jaké byly jeho
iny?
Je v
»tíží
mne
na dn halí jméno je
kým
byl a
smutku mé matky
zardéní? Je jméno mého otce snad skvrnou v rodokmene král v Semenganu? Nejsem už díttem a chci zvdti vše, a je to cokoli! Úcta mi zavírá ústa tázající, jsem-li s matkou, ale na tob, posléze, už rozhodn žádám, abys promluvil !« tajné
—
Zendeh
za ruku a pravil: »Jsi jal ho svém, a matka tvoje sama nyní naléhá, abys zvdl její tajemství. Bud kliden! Otec tvj byl velký bohatýr, velký jak Rstem sám a jako on, byl Íráncem. Sohrad vzkikl, a oi jeho zasvítily. » Tušil jsem tedy pravdu, dávno, dávno«
v právu
—
.
195
.
«
«
zašeptal za chvíli,
pak vzal Zendeha za
ob
ruce a zvolal:
»Povz mi jeho jméno Zendeh zavrtl hlavou. »chce
pravil,
sama
tak
!«
»Matka
uiniti,
tvoje,
a je to
její
právo.
»Poj
tedy k ní
!«
ekl netrpliv mladý
bohatýr.
»Pijde sama sem za námi,« odvtil Zendeh. »Bu(í trpliv! Je na modlitbách. Chceš ji rušit, divostí svou plašit, tu dlouho a dlouho plaící ?« Sohrab svsil hlavu. »Sohrabe,« pravil Zendeh, »než matka tvoje pijde, budu ti o událostech vypravovati, které t na to pipraví, co od své matky
truchlící
Budeš naslouchat? Jméno Rustemovo vypravování mého zaznívat jako ohlas lvího evu z dalekých skal.« »Pak vypravuj !« zvolal dychtiv Sohrab. »Jméno toho mee Iránu vniká vždy v srdce nepítelem mé zem. moje, je Rstem Od dtství byl obdiv toho reka cos jako bohoslužba pro duši mou a obraz jeho jevil se v každém z mých sn!« »Rustem je divoký jak lev,« odvtil Zendeh, »i ješt dnes, když vlasy jeho už stáím zblely, ale je též smírný jako Mithra iránský, jenž mezi Ahurasám, jasný Mazdou a Ahrimanem stojí, mezi svtlem a tmou, a smíiti je v lásce chce. Proto jej zovou Prostedníkem, obrazem jeho je svaté
uslyšíš.
bude
z
a
bh
196
«
slunce,
oslující, bohatýr.«
:
mocn
po
nebi chvátající
»Být smírcem! Prostedníkem! Poslem míru v kvtu síly své!« ekl Sohrab a díval se sniv v dál, tam k horám iránským, odkud, jak ted vdél, otec jeho pocházel! »Pro musí býti rozbroj na zemi? Pro tma a svtlo ?« dodal za chvilku.
Zendeh
Z
»V
pravil:
rozporu bere všechno
Vného,
který vyšel z
už opak dán, temnota.
—
uí
Iránu
takto:
zaátek svj. Svt, byl svtlem. Tím ale
Vný
ji
nezamýšlel
Svt ztemnl,
a tím povstal spor a boj mezi svtlem a tmou, mezi dobrým a zlým. Bojem však a vítzstvím dobrého, dobro se oslavuje. Boj ale nebude ale dopustil.
v-
Temno bude Láska bude smiitelem prosvtleno konen, a vše, co dlila doba, bude usmíeno láskou, a opt spojeno Vný, z nhož svt vyšel, pojme ho pak ný.
.
.
.
.
opt
v sebe
.
.
.
.
»A blahoslaven dílo
.
bude
ten,
jenž
svaté
smíru vykoná, « dodal blouzniv Sohrab.
Mleli oba, za chvíli však pravil Zendeh o Rustemovi mluvit ... O bohatýru, nejslavnjším v Iránu. Odešel rozhnván ode dvora krále Káusa a žije v dom kmeta Žala, svého otce už stoletého. Pochází Zal prý z rodu samého Jimy, jehož íše na
»Chtl jsem
zaátku i
svta zlatým zvíata za oné doby
197
vkem byli
kvetla.
Lidé
prý nesmrtelní,
voda nevysýchala, nevadly stromy,
ani
kvty
nebyly prý tenkráte ani zimy ani znoje, ani stáí ani smrt, lidé nevdli co je závist a co nenávist, jež zplodili pozdji teprve démoni. Vládlo mládí, otcové a synové byli jako v stejném stáí, jinochy. A když lidé zvíata se rozmnožili nebylo na širé zemi, tak, že místa pro tu Ahura-Mazda dal Jimovi zlatý nž, a tím zaryl Jima hlubokou brázdu do a prosil jí: Bud dobrotivá, matko brunátná! O, rozši nivu svou, by místa bylo více pro lidi, stáda ani trávy,
vné
vn
i
n
zem
i
rud
ila
plápolající vatry!
zem
se
o
A
rozstoupla, rozší-
dívjší
tetinu
A
když prošlo šest set let, zemi rozšíil, a opt, když uplynulo rok. Tak dlouho Však padl Jima v pýše se pustil
se
lži
—
všechny
stoupily
šíky své.
opt Jima takto znova devt set byl svt šfasten !
DoOdsvtlého boha od
své výsosti. a tak propadl neštstí. milosti
zhasla jeho záe. V podob pták záivých prchaly od nho milosti Ahura-Mazdy. A propadl Jima v moc hrozné zmije Dahaky, pikované k hoe, zmije, kterou stvoili temní duchové propasti, by byla nejmocnjším nepítelem stvoeného svta a smrtí všech ist
nho,
Zmije ona zabita nebude prý .« díve, než na konci dob Od Jimy tedy, jak se praví, pochází
žijících
.
.
.
.
Zal, otec
Rustemv
.
.
.
.«
»Velký
»Však
náš nepítel !« zvolal sláva jeho našla ohlasu
i
198
Sohrab. v zemi
turánské
Co
!
ale
jsi
mn
o
nm
vypravo-
vati
chtl ?«
slov.
Zendeh vzdychl a zdálo se, že hledá Svsil hlavu na chvíli, pak jal se tiše
mluviti.
»Je tomu nyní dvacet as let,« zaal, »když se stalo, že slavili slavný hod v Iránu pod širým nebem, ve velkém rajhradu královském. Když král se nejvíc veselil v kruhu svých bohatýr, pikvaili však náhle poslové, a bdujíce vypravovali, že v kraji, blízkém hranici turánské, se objevili nestvrní divocí kanci, pustošící pole, niící vše. Lidé že ve
strachu prchají
z
zoufale o pomoc.
hatýr by lov.
Tu
pravil,
onch konin
a že volají Král tázal se, který z bovydal na nebezpený ten
se as povstal Bišen,
»kdyby zde
mladý
Rstem
byl,
rek.
»Králi,«
mlel
bych,
—
neb vím, že on by šel. Je nepítomen nech tedy, dobudu si slávy a poskytnu ohroženým pomoci !« Polekán prosil otec Bišenv, by král svého svolení neudlil. Bišen však se nedal zdržovat, a rozhodl tedy král, aby šel, však silný Gurgin, jeho druh, aby se s ním na ten nebezpený lov
m
tak blízko turánských hranic vydal. Stalo se, jak ustanovil král.
—
Letli kon jejich jako vítr, a pijeli pátelé posléze k lesu na turánské pd, odkud ti kanci z hlubokých úkryt se vždy ítili na iránské role. Rozdlá Bišen velký
199
«
:
ohe, pásli
odpoívali pátelé, a kon jejich se na vlnící se tráv. Byl tichý veer.
hvzdám,
Bišen vzhlédl k
se tpytícím,
bíle
velkým a jasným, povstal, vysoký a
ztepilý
soumraku jako strom, plápol ohn jej ozaoval kouzeln. Bišen povznesl ruce k nebi a modlil se hlasit tuto dávnou iránskou byl v
modlitbu
»Bu zbrojí
se
mnou,
ó
Haome,
zlatý
istou, chra tlo mé proti jimž známa jsou podlá zaklínání, hnutí vilnosti a neistých chtí
svdnic, psobící v prsou
bud
árm
mou
muž! Zapud
je ode mne, záletné vábení proti nám se jako oblak nese, pivátý vtrem. Zdálo se Gurginovi, že v té chvíli velkost jakási prostá a tichá Bišena cudným kouzlem ozaovala, a náhle zmocnila se nízká závist jeho srdce, temný démon plnil náhlou nenávistí celou hloub jeho duše, a pál si Gurgin pojednou strastn záhuby Bišenovy. Král poslal jej s Bišenem jako strážce, ne jako spolubojovníka proti divým nestvrám. zdálo se mu z istá jasná, že to potupa! Nepromluvil už slova, tváil se jakoby spal, a když ráno mu pravil Bišen, pipravuje se k boji »Bud zde na stráži, a unikne-li
svdnice,
jejichž
Te
:
kanc útkem z lesa, dobij jej« odpovdl nevrle Gurgin »Na bych
mi nkterý
—
ti
tu
z
:
pomáhal?
mžeš. vodil,
Chceš
Rozkázal a tím je
slávu,
král,
mj
200
t
konej co dopro-
sem skonen. «
bych
úkol
tedy
—
Byl závistí bled, a Bišen, a bolestn dotknut mlel, vzal a oštp, sedl na kon a jel krátko uslyšel Gurgin strašný Slyšel hluk zápasu. Stromy se
hluboce
rann
šípy své, luk
do
lesa.
Za
ev
nestvr. tásly. Trvalo dlouho, a Gurgin pochyboval, že vyjde Bišen z lesa živ a vítzem. stával se však slabší a slabší, zanikl, a bylo hluboké ticho. Pak ale ozval se dusot kopyt, a Bišen vyjel z hvozdu, zbrocen temnou krví. Tžké hlavy kanc, uaté, visely píšern s kon, jemuž je Bišen kolem krku uvázal. K smrti znaven klesl Bišen do vysoké trávy a žasnul. Gurgin bdl nad ním se srdcem plným závisti a zrady. Vzpomínal na verejší modlitbu Bišenovu a usm.ál se zlým úsmvem. Když se Bišen probudil, pravil mu Gurgin: »Jsi velký bohatýr, a sláva tvoje se vyrovná brzy sláv Rustemov. Ale nevím, dostává-li se ti odvahy, abys podnikl, o jsem v noci snil. Vz, že za temným lesem, kde jsi bojoval s nestvrami, asi den jízdy odsud k západu, je velký rajhrad v zeleném Vidl jsem ho jednou na a slunném údolí. vlastní oi. Je to samý libý sad, kde lilie kvetou, samý háj, kde slavíci pjí. Vzduch Tam je tam prosycen vni mošusu a rží. scházívají se tou dobou dívky turánské, krásné jako idoly, by oslavovaly vesnu hudbou, tancem a zpvem. I sama Meniše, lepokrásná
ev
em
dcera krále král turánských,
201
Afrasiaba, zte-
«
«
cypiš a snivá jako lotus, s oima gazely a vlasy temnými jak noc a vonnými jako pižmo, bývá tou dobou v onom rajhradu. Nuž, zdálo se mi v noci, že jsi tam zajel, smlý jako blesk, že jsi uchvátil otrokyn dceru královskou, krásné jako idoly, ba a že jsme se spolu navraceli ke dvoru krále Káusa s velikou slávou. Pak mluvil ješt nadšen o kráse a nyvosti turánských žen, až velá krev mlapila jako
i
distvá Bišenova zkypla. Zapomnl na verejší modlitbu svou, ozdobil se zlatými ná-
ramky, osazenými tyrkysy, ozdobil elenku svou orlími pery, pak shodil uaté hlavy kanc v jámu, sedl na svého kon a pravil Gurginovi svou.
:
»Bu
zde, až se vrátím s koistí
Spolen pojedem
královskému. Bišen Jel
dlouho
pak nazpt ke dvoru hlubokým,
erným,
nmým
a smutným lesem, ale náhle ídly stromy a ped ním se otvíralo velké údolí, zelené a smavé. Seskoil s kon a blížil se pšky rajhradu, jenž jej už z daleka vní rží vábil, nesoucí se po vlahém vánku, a zvuky rozkošné hudby, zaznívajícími z háje, Stál rozkolíbaného nyjícím dechem vesny. nyní pod sykomorem u vchodu samé zahrady. Na luhu ped sebou vidl stan z ínského zlatohlavu, stechu jeho tvoil purpur, posetý zlatými penzi, tak, že se podobal levhartí kži. Ped stanem byl uprosted narciss a tulipán mkký koberec všech barev pávích
202
:
nm
sedla dívka slutváe, vnadné jako sad plný a za jarního rána. Oi její byly jako básnické sny a rty její vábivé jako íše plná per rozprosten, a na
kvt
nené
vn
vína, vonícího
Ze
šatu
ržemi. jejího,
rubíny, nesl se jako
vyšívaného
zlatem
ambrový dech.
a
Kolem
otrokyn sndé pleti, jejichž zítelzávratn erné z modravého smaltu
ní stály
nice
blma oí
hoely,
jejichž
hust na stíbrné
erné a
lesklé
pásy visely. Byla to Meniše, dcera krále Afrasiaba. Zahlídla Bišena, stojícího nedaleko pod sykomorem. Ucítila jako úder blesku v samém Zbledla jako lotosový kvt, vyrvaný srdci. z vody, kde rostl, obrátila se k stanu a zavolala svou starou bývalou kojnou. »Jdi,« pravila jí, ukazujíc na Bišena, »jdi tam k tomu bohatýrovi a ptej se ho, není-li sám Adergešap, mocný a skvlý ten nebeský duch, jenž dle iránského podání je strážcem praohn, Adergešap, odný v nadvlasy
zemskou slávu
!«
jejich
—
pod sykomor a vyídila Bišenu poselství své paní. Odvtil Bišen »Nejsem žádným nebeským zjevem, prostým jsem bohatýrem z Iránu. Život svj bych však za to dal, kdybych se piblížiti sml oné hvzd, která se z nebes do stín vašich strom snesla! Bujná vedla rozkoš sem, však svatým árem nyní podmanila ryzí Šla kojná
jen láska
!«
—
m m 203
:
»Jitní hvzda staniž se družkou slunce !« zvolala kojná a vzala jej za ruku, by jej vedla do zahrady. Když Bišen, jak omámen štstím,
ekla staena s úsmvem rži v ruce, váháš, by's pivonl?« »Pojd !« zvolal Bišen a za chvíli stál
kráeti
váhal,
»Držíš-li
ped samou
Meniší.
—
Byl Bišen uvnit jako sen. stanu s Meniší, která na pivítanou mu vylila nádobu perel a rubín a smaragd na temeno hlavy, tak že ten poklad s nho pršel na a hukoberec, vonící ambrou. Sbor
Den minul
pvky
zdobený elenkami z nejzáivjších Víno teklo z íší perel, neustal v hudb. Meniše byla jako peri, z topas a stíbra. samo jméno její, zdálo opojovala jej láskou, se mu, že šíí vni jako lilie. K veeru však stala se smutná a nemluvná, a pokynula, by pinesli znovu víno. Podala mu íš, víno v ní bylo jako temný karneol, a když Bišen pil, zmocnila se ho mdloba. Ponoil se v hluboký sen. Byla Meniše do vína opojné štávy debnic,
i
pimísila. Když Bišen spal, dala jej do paláce krále Afrasiaba odnésti, v úkryt svých komnat, kam nikdo vkroiti nesml. Do vysoké sín, kde královské poklady turánské, nesmírné a skvlé, se kupily, dala Meniše spícího Bišena tajn dopravit. Stálo
tam odpoívadlo ze
sloni,
zdobené tyrkysy,
zlatohlavem z konin nejdražším ínských. Nad tím pnul se strom, jehož pe by! ze stíbra, zlaté vtve jeho mly listí
pokryté
204
rubín a chrysopras. Z každé vtve visely podobné gdoulím, byly zlaté a duté a naplnné vnmi. Kdo ležel pod stromem na odpoívadle ze sloni, byl ambrou a pižmem, ronícími se ze zlatých plod, skropen z
plody,
.
.
.
Kolem
stály vysoké vázy z topas, z lapis mezi jiskícími se kupami smaragd, safír a rubín, vázy naplnné purpurnými ržemi, liliemi a kvetoucími vtvemi jasmínu. lazuli,
Vn
tch kvt se nesla oblakem k otvoru ebenového stropu, zdobeného perletí, ven do vlahé noci, k jasnému msíci, stojícímu kolmo nad domem .
.
.
Uprosted té nádhery se probudil Bišen, nad nímž se klonila Meniše, s tváí podobnou rži. Byla odna v bílou ízu, prostou a krásnou, elenka z jantaru s velkou Bišen byl perlou, byla jediná její ozdoba.
rozbesklé
oslnn nádherou, však pravil s posunkem bohatství? Je duše pohrdy: »K to moje daleka lakoty !« Meniše se usmála: »Žebrala bych s tebou svj chléb, « pravila. rozkoš k tob. Duše má lne »Nevíže Bílé svtlo k duši tvé na vky vk.« a snili a byli šastni síce pršelo na
emu
m
m-
n
.
.
.
zachvla: »Milovaný mé duše !« zvolala, »bda, co jsem to uinila? Slepá láskou vrhám t v nebezpe. Víš, kde jsi? V dom mého otce, krále Afrasiaba! Bda nám, vydá-li nás zrada jeho Ale náhle šedivka
hnvu !« Zeyer: Spisy.
1*
XXXI. 205
«
Bišen se usmál. »V život a v smrti, »jsem tvým!« V jeho obejmutí zapomnla Meniše na vše, a byli tak šastni Plynuly milencm dny, jako bílá oblaka, nepozorovan. Ale temná zrada íhala a vrhla je v záhubu. Jednou v noci, za pní sladkých písní, vnikli otroci v sí, vlekli Bišena ped vztekem šíleného krále Afrasiaba a hodili Meniši straPrvní myšlenka nou, jako rozkrušený kvt. králova byla smrt, okamžitá, bleskorychlá. Pak ale se rozmyslil. Což nebylo lépe, dlouhé, nekonené trápení, než rychlý konec? Daleko za mstem, v hlubokém temném lese, byla hrzyplná sluj, plná havti a otravNikdy tam nevnikl paprslek ných výpar. slunce a tžké krpje jedu inuly jednotvárn po stnách, kapaly dut hluíce na kluzkou zemi. Tam kázal Afrasiab, aby hodili Bišena, svázaného obrovskými etzy.
pravil,
!
—
Shodili
jej
byl s výše,
tam stemhlav, nebo otvor sluje pak pitáhl slon obrovský balvan,
muži vládnouti nedovedli, a uzaven nad Bišenem hrozný ten hrob. Dopadl Bišen, a ležel na dn jako mrtev. Meniše, bledá jako lilie, vrávorala k prahu komnat svého otce vrhla se na tvá a zaúpla, povznášejíc v prosb ruce do prázdna.
jímž
byl takto
—
Král Afrasiab se objevil, kynul svým otrokm a kázal, aby dcei jeho strhli elenku a závoj,
a kázal, by
ji
psem
vyštvali z
206
domu.
Stála
bosá a zlomena na temné ní
prchalo,
ulici.
Mnohý
v úžasu.
Všechno od
cítil
s
ní
sou-
báze ped
králem byla soucitu silnjší. Meniše chodila nejdíve jako pomatena ulicí, pak se vzpamatovala. Zahalila se jako pláštm svými dlouhými, vonnými vlasy, dlouhými jako ony knžny Rudabeh, která uvznna pro lásku svou, s výše vže je spouštívala, by milenec její po nich se k ní došplhal. Vyšla Meniše tiše z msta a brala se k sluji, kde úpl Bišen. Rukama, nžnýma jak lupeny rže, vyhrabala vedle balvanu, uzavírajícího jeskyni, malý otvor, by tam aspo slabý paprslek zasmustrast,
ale
vn
mohl a otvorem tím padaly její slzy dol k Bišenu a slova nesmírné její, strastné lásky Den co den chodila Meniše nyní do blízkých vesnic, k osamotnlým dvorm, by žebrala Bišenovi a chleba. Ten pinášela pak vodu kišálovou v dutin suchých kdyní.
šilého
soumraku
lesního
vniknouti
.
.
.
vrn
Tak
jej
uchránila
ped
smrtí
hladem a
žízní.
Pokaždé, když denní ten úkol skonila, sedla pak u sluje a žalovala stromm a zemi a v noci kvílela k hvzdám, by bohy vzrušila z hlubokého klidu a pomoci jejich otálející se dovolala. Uspávala sladkobolnými písnmi též Bišena dole v temnu podzemí, zpívala, až sama na krátko zdímla. Když bledý úsvit zas nad lesem vstával a soustrastn k ní pod stromy hledl, vzchopila se vždy znova Meniše, a ržová zcra svítila 14*
207
jí
na cestu k
dívce, luzné
i
prahm milosrdných, jíž bledé v bolestech a mukách, denního
chleba poskytovali. Stala se nezlomná vrnost a láska píslovím v lidu. Hledli dojmuti za ní, když smutná od nich kráela k lesm, halena v temný plášf svých dlouze plynoucích vlas, z nichž jen bledý jasmín tenkých tváí svítil, poroseny slzami. Pozdvihovali .« ruce a šeptávali: »Bud žehnána, lásko! Mezí tím vrátil se Gurgin na dvr králv. Byl sedm dní na Bišena ekal, ale když posléze jen jeho se vrátil, bez jezdce, vidl, že Bišen padl v jeho nástrahy. Ohromná tíž se mu pivalila na srdce, celá jeho podlost jevila se mu v celé své mrzkosti! Zaplakal trpce nad sebou a rval si kajícn vlasy.
její
.
.
k
Když ponkud
se
utišil,
nevdl
si
rady.
Co
Nedovedl se na niem ustanovit. Pijel bled a smuten ke dvoru. Otázka: »Kde nechaPs Bišena ?« znla mu jako hrom v sluchu. Zbledl smrteln, zahalil tvá. Král
ekne
králi?
»Bišen nežije? Mluv, jak zhynul?* Gurgin nebyl zatvrzen ve lži, nevdl »Nevím, co íci, když pravdu íci nechtl. jak zahynul, « ekl vyhýbav a upíral zraky v zem. »Tvou zradou zhynul !« zahml král, a Gurgin mlel. Tu kázal král, by ho uvrhli v etzích do hlubokého žaláe. Pak zavel se do svých komnat, a celý dvr a celé bohatýrstvo iránské truchlilo o ztraceného zvolal znovu:
Bišena.
—
208
«
:
Tou dobou pijel Rstem z daleké výpravy ke dvoru, a srdce jeho se svíralo, když slyšel, že Bišen zahynul a že Gurgin Sestoupil v temný žalá byl jeho zrádcem. a zaplakal nad Gurginem a nad erností jeho inu, však ani slovem neinil mu výitku. To dojalo hluboce Gurgina, vrhl se mu k nohám a s trpkým pláem vyznal se dopodrobna ze svého inu a prosil Rustema, by jej ztrestal smrtí. Rstem však zvolal »Snad Bišen ješt žije? Pojedu jej hledat! Blahá nadje se mi ozývá v srdci A kdyby žil, snad v zajetí, v žalái, pohben v tmu a samotu, nechtl bys pomáhati jej spasit? A nebylo by sladko, kdybys tak u nohou jeho nad sebou zaplakal, jak nyní u nohou mých, a kdyby Bišen smíen ti odpustil tžkou tvou vinu?« Spchal Rstem ke králi a pravil: »Vyjedu Bišena hledat, a žije-li, spasím jej Necht Gurgin pojede se mnou !
!
!
mým vdcem
Bude
krajinou,
kde posledn
spolu s Bišenem jeli.« Král byl potšen rozhodnutím Rustemovým a po dlouhém domlouvání dovolil, by Gurgin, pout svých zbaven, Rustema doprovázel. Oba bohatýi pevlekli se nyní v odv iránských kupcv a vyjeli spolu úkol svj plniti.
—
Když pijeli k místu u lesa, kde Bišen odlouiv se, sám k rajhradu jel, pravil Rstem »Zstaneš zde, Gurgine, a ekej mého návratu. Bdi a bud vrným. :
209
Pak se vydal do msta krále Afrasiaba. Nabízel všelijaké zboží a vyptávaje se opatrn, dovdl se brzy celou pravdu o osudu mueného Bišena a o vrné lásce milující ho dívky. Dojat hluboce, jal se pemýšleti. Vyšel z msta, smrem k lesm, kde jeskyn zela, v jejíž Bišen trpl. Slyšel na veer z daleka kvílení a píse, již zpívala Meniše, by ukonejšila strádání trpícího bohatýra v podVrátil se k mstu, ale než zora zazemí. svitla, byl opt blíže lesa a usedl na kámen Brzy uvidl Meniši, vycházela vedle cesty. na pout svou denní za chlebem. Potlail svoje mocné rozechvní a když se mu blížila, pozvedl ruku, by ji zastavil. Mluviti hned nemohl, nebof dral se mu vzlyk do hrdla. Meniše stála chvíli mlky ped ním, pak ale zbarvila se bledá její líce do ržová
tm
a
vzrušen
»Dle
zvolala:
šatu
svého
jsi
A
náhle vrhla se na zem na kolena a prosila: »Vrátíš-li se do svého kraje, ó, ekni králi svému, že Bišen úpí u nás uvznn v podzemí O, povz nejvtšímu bohatýrovi svta Rustemovi, že Bišen hyne, že zeme, nepijde-li on jej spasit! Jsi-li lovkem, ustr se nad jeho bídou, mj sli-
z
Iránu
!«
!
se mnou, jež bych byla dávno žalem tování zhynula, kdybych žíti nemusila k vli Bišenovi !« A padla na tvá a plakala, až Pui
stému srdce usedalo. Dlouho nedovedl jí
také
íci,
kým
je
promluviti
a
210
pro
a
pišel,
nechtl aby ji
«
náhlou radostí neusmrtil. Potlail vlastní slzy své a pravil posléze: »Jsem prostý kupec. Jak mohl bych mluviti s králem iránským, uzavírajícím se v nádheru svého paláce? A Rustema, kde jej najdu? Ale všude budu na cest své v Iránu vypravovat o tvé lásce zde chléb a o utrpení Bišenov. Zatím Podej ho Bišenovi a ekni mu, kdo ti ho dal.« Meniše šla ihned zpt, podala Bišenovi darovaný chléb, netušíc, že Rstem prsten svj byl do chleba vtlail. Jakmie Bišen chléb rozlomil, zazáil korunt v prstenu po tm, jako hvzda, svtlem zvláštním, dle kterého Bišen prsten ten poznal, bylf jej asto v noci u Rustema na prstu vidl. Vzkikl z hluboká a zvolal: »Zaklinám t, Meniše, má spáso a útcho, zaklínám t, spš za tím kupcem a taž se ho, není-li jméno jeho kon »Blesk«. Mrákota schvátila sesláblého Bišena, ale Meniše letla jako vlaštovice z lesa a uvidla
—
Rustema, sedícího posud vedle bilo.
.
.
.
cesty.
Nevdla, pro srdce její tak pemocn Rozechvna zvolala: »Zaklínám t, pane
mj, povz, jest jméno tvého kon »Blesk« ? Vidl Rstem, že Bišen uhodl, nezdržel se déle, propukl v plá a pravil: »Jest jméno kon mého »Blesk« a jsem Rstem !« Zavrávo-
—
rala Meniše, a držel sající.
svou zbra, velký
ohe
dám.
Zá
v náruí, zbledlou, kle-
ji
zpt! Pjdu pro Rozdlej na veer na poctu vným a cudným hvz-
Pravil
tiše:
jí
dobe
té
»Jdi
ukrytou.
vatry
m
211
povede k jeskyni.
:
Mohutná vatra žehala rud temný zrak nad lesem zá obetkávala píšerným nimbem vrcholky dímajících strom. noci, a rozlitá
Rstem pivlekl slon,
pišel
k
jeskyni.
proto že
mužm
Balvan, píliš
jejž
tžkým
pojal Rstem bohatýrskýma rukama a metl jim rázem sto krok do rozboueného jako hromem lesa, kde staré stromy zaúply byl,
a
zasáhnuty
balvanem,
rozkrušeny
padaly.
Pak vytáhl Rstem Bišena pod svtlo hvzd, sejmul mu pouta, vložil jej na kon a sám na koni druhém jel s Meniší útkem k místu, kde Gurgin ekal. Bylo ráno, když tam dorazili. Pi východu slunce uvidli se Bišen a Gurgin. Chvl se Gurgin, a Bišen hledl temn, jako bouný mrak. Rstem však pravil »Jsi-li bohatýrem pravým, Bišene, skrof svj spravedlivý hnv! Bud vtší, než tvoje neštstí bylo!« A Gurgin sepjal ruce a pravil Binešovi »Promi mi, ó, promi mi Ghceš-li mou :
!
nebudu se brániti! Ale díve se usmj tak jasn, jen jednou ješt, jak jsi na se usmíval díve, než jsem ernou zradu na tob spáchal. Vezmi mj život, ale promi
krev,
m
mi!« Bišen
A Meniše se
usmál,
šeptala: objali
»Slyš jeho hlas!« a byli smíeni.
se
je Rstem a pravil »Nyní spšte k domovu. Nepojedu však s vámi. Já a »Blesk« nám zbývá ješt úkol.« Jeli tedy Bišen a Meniše a Gurgin ke
Líbal
:
mj
—
králi
do Iránu, jenž štasten
212
je
vítal
a Meniši
«
u velké sláv za vrnost diademem korunoval.
Rstem Afrasiaba,
však
její
se do
vrátil
msta
meem
zabušil v noci
vrata paláce, že
a lásku zlatým
zadunly jako boue, a
hromovým hlasem: »Zbudte !
Rstem
Jsem
šena Je spasen! cím se dom !
!
.
.
zvolal
se! Bylo by ne-
chvaino, kdybych skryté byl meškal ve
mst
krále
na kovová
vašem
Vysvobodil jsem BiÚkol u konce a vra!
mj
.«
Nastal nesmírný hradu, ale Rstem jako hrom kácí stromy,
poplach,
vyítili
se
nepátele své, jel cvalem zboueným mstem, kde ped ním prchali na všechny strany, a kliden byl brzy šastn v nesmírné Zastril stepi, sám s konm svým. do pochvy, políbil kon na elo a jel tiše dále z
kácel
me
za svitu bílých hvzd.
Dopovdl
takto
Zendeh a Sohrab
zvolal:
»Je sladce, slyšet o blahé lásce, o vrnosti srdce nezištn oddaného A jak krásný je smír, jejž zpsobil Rstem, ten silný a veliký! Avšak, dost vypravování dobrodružství, co pímo se dochtrs mi mluviti o !
nem,
týká
mne
a
Zendeh
mého
zrození.
zdál se znova jako v rozpacích
»Bud trpješt docela hotov se svým vypravováním o Rustemovi.« a znova zdálo se, že hledá slov.
liv,«
ekl
konen. »Nejsem
»Nuž, tedy mluv,« ekl Sohrab zklamán.
213
ponkud
Zendeh vzdychl a pak mluvil
takto:
»Nejel tenkráte Rstem pímo dom, po dobrodružství s Bišenem. Vyhýbal se sice místm obydleným, ale prohánl se nekonenou stepí, hov vášniv lovu. Tak pišel
jednou na širou plá, kde nalezl mnoho divokých osl. Honil je do únavy a nabaživ se lovu, zdíml pod osamlým stromem. Neže byl v nepíliš dalekém sousedství velkého turanského msta. Mezitím co spal, picválala tlupa našich bohatýr. Uvidli spícího reka iránského a zbudili jej a zvali, by Rstem pijal jejich s nimi jel do msta. pozváni, nebyla tenkráte práv zjevná vojna mezi Turánem a Iránem, a vlídnost turánských tch dotekla se Rustema mile. V pijal král Rustema s velkou poctou. Poznal jej, když však Rstem sám se poznati nedal, nedal král na jevo, že ví, koho hostí, šeptem však šlo brzy celým domem zjevné to tajemství. Hody byly slavné. Víno teklo proudem, dýmaly, hudba opojovala, a ernobrvé otrokyn oarovaly smysly svdnými tanci. Byl Rstem jako zmámen, vstal a žádal, by jej vedli k lžku, nebot byla už hluboká noc. Vedli jej do komnaty, kde Uposlechli. rže sladce do osvžujícího chladu dýchaly. Rstem, znaven a zmámen hudbou, vnmi, vínem, ponoil se záhy v tžký sen. Náhle zbudilo jej svtlo. Mnul si oi.
tušil,
muž
mst
vn
Ped
nim
stála
otrokyn se
214
zlatou
lampou
«
vn
ambrová vycházela z jasného plamenu. Vedle otrokyn stála žena druhá, zahalená závojem. Rstem povstal. Tu spadl závoj s postavy díví, a na Rustema zasvízardívající se krása. Rstem tila její cudná, mlel, dívka však pravila: »Nikdy neuvidl ješt zrak žádného muže mou tvá, nikdy nezaslechl posud muž žádný mj hlas. Nesud písn Miluji t Vím, že jsi Rstem. O bohatýrství tvém slýchala jsem vždy už co dít, a byl jsi modlou mojí, než jsem t vidla. Smlý jak lev, pišel jsi sám v naši zem nepátelskou. Chrabrému muži patí nžné srdce ženy. Rusteme, miluji t celou duší svou !« Rstem byl divným arem jat, však pravil: »Dívko, jsem skoro stár a ty's dít! Jsem drsný, a jiný jest úkol mj na svt, než láskou lkát. Jdi v míru a v poa na mne.« koji a zapome na dnešní noc »Miluji t, Dívka však pravila vážn Rusteme. V tom je celý mj osud a celý obsah mého života. Jsem z plemene pard a lv, a všechna síla mého rodu je v síle v ruce,
m
.
.
!
.
tém
— :
mého
milování.
Zemru, nezískám-li
si
tvé
otrokyn, jsem dcerou krále, jenž t hostí v tomto dom. Rozhodni nyní nad mým osudem. Sklopila hlavu a vážná a cudná stála ped Rustemem. Nevábila jej ani pohledem ani posunkem. Rustema zmocnila se náhlá váše, velká, sladká, silná, nikdy nepocítná
lásky.
Nejsem
vilná,
ani
21Sl
«
.
!.
v celém život, vnovaném jen podnikm hrdinským. Mlky a pomalu se jí blížil, klonil hlavu její na své srdce a políbil ji tiše Pak vyburcoval krále ze spánku a jako boue žádal dceru jeho za ženu. A král mu ji dal Zapadl Rstem do svého štstí, zapomnl na svt a boje, na Turán a Irán a na staré spory. Uplynul msíc, tu však bylo, Byl zasmušilý jakoby se probouzel ze sna. jako zimní boue a pravil jednou z rána žen své: »Bda mn, že podlehl jsem slabosti! Co jsem to uinil? Není svazku mezi mnou a ženou! má žena! Zdíml jsem na srdci tvém, ale nyní se probouzím. Bolest rozluky nás eká.« Zbledla žena jeho smrteln a odvtila .
.
.
.
.
Me mj
pánem vle
své. Velký bude žal Rusteme, ty odcházíš? to t nezdrží když povím ti že matkou budu, slyšíš? matkou tvého dítte ?« Zachvl se Rstem, však odvtil: »Jdu
tiše
:
mj,
»Jsi
odejdeš-li.
I
—
a
od tebe a nikdy už se nevrátím, miluji stále. Však mezi mnou a tebou leží svt Ty promi mi! Já nikdy neprominu sob jedinou slzu tvou. Však vrnjší než tob zstanu svým úkolm. »Nepláu,« odvtila žena. »Tvá velkost volá t ode mne a je mi dražší než vlastní moje štstí. Já pišla k tob, ty ne ke Rusteme, jdi, kam t volá tvj duch.« Rstem mlel, obával se slabosti své Stál zasmušen, pak pravil, líbaje ji tiše na
t
1
mn
216
.
.
»Zde drahý onyx v peetním
vlasy:
se z lásky
Zrodí-li
v
syn,
pak
jeho
ramena ... a
pipevni
pošli
roste,
.
.
.
i
tebe
do kruhu kol ke mn, až dooslaveného jako .
.
A Rstem
.«
.«
.
Zendeh .
mn,
ke
jej
jej
Zrodí-li se
onyx
pošli jej
hodného mne
hrdinu,
odešel
ten
prstenu.
pipevni
dcera,
elenku na mou památku.
její
chal
naší
zamlel,
Sohrab sotva dýchápal se zlatého náramku matka jeho nedávno byla
se
Keovit
onyxem, jímž rameno Jeho obemkla. »Jméno té ženy !« vzkikl konen, omdlévaje tém rozilujícím oekáváním. »Tehmimeh !« vzdychl za ním unylý ženský hlas. Stála matka jeho vedle nho. s
»Matko moje!« vykikl vrávoraje Sohrab a klesl jí k nohám. Tichý vzdech se ozval podruhé, bledé její ruce byly na jeho ele a hladily je konejšiv. Sohrab hledl v
nmé
její
zraky,
se jevilo, a stala
v nichž lítostí
odmna
tolik
bolestného odíkání
pemožen
»Kde z-
pravil:
za takovou lásku,
za takovou
ve smutku vrnost?«
Tehmimeh v
sob
je vše,«
se
usmála
odpovdla
sniv.
tiše,
»i
»Láska
odmnou!
odmn
?« Synu, myslíš, že se láska táže po Tiskl roucho její ke rtm, pak vzplanul a zvolal: »Krev Rustemova bouí v žilách mých Matko, matko, proslavím se a hrd pedstoupím ped jeho tvá ... O, dobudu Iránu a !
217
!
posadím tebe na jeho trn Dobudu Turánu, a nebude na celém svt než jeden král, Rstem! Matko, budu jak ten jejich Mithra .« Smíím dva svty! Položil jí planoucí tvá na srdce a dlel v jejím objetí. i
!
.
Pak
byl
.
zase vzrušen a zvolal
zstal satek tvj tajný?
Rstem
tvojí
Pro
:
»Pro
nechlubil se
láskou ?«
»Dít!« odvtila Tehmimeh. »Zapomínáš na záští obou plemen? Král Afrasiab byl by otce mého svrhl s trnu a byl by msto naše zboil
!«
»Radj
tedy snášela jsi v skrytosti, ó trpizaplakal Sohrab, pak ale utel slzu rychle, jako zahanben, a zvolal »Je
telko!«
svou
mj
m
:
m
poznal Pozná v zái slávy! Je daleko odsud do Zabulistanu porazím vše, co na cest stojí, a mnoho uslyší Rstem o Sohrabu, než jej uvidí a než mu ekne: »Hle, zde jsem, tvj syn!« Nedal se Sohrab dlouho matkou svou zdržeti, jako lev bouil ke dvoru krále Afrasiaba, který práv výpravu proti Iránu chystal, uslyšev, že Rstem se rozpadl s králem Káusem. Chtl využitkovati tu píznivou dobu. Když dorazil Sohrab v jeho msto, byl král Afrasiab jeho hrdinským vzletem nadšen, ar
as, by
otec
!
—
bohatýra,
ureného
k velkým
podnikm,
zdál
Sohrabovy a bleskem byl dav kouzlem tím jat. Nemluvilo se, že
vycházel
z
celé
218
bytosti
hvzd, která vyšla Turánu. jeho z msta, v ele vojsk turánských, byl pro Sohraba nesmírnou vítzoslávou. Podávali mu kalichy plné granát
se,
než o nové
Den výjezdu
vnmi
smaragd,
rosených pížmem a a jasmínu. Se stech sypali obyvatelé jako v horece vítzství kvty na jeho hlavu a drahý šafrán, vylévali ambru ped ním, a ženy a dívky podávali hrdinm a
z
dom
rží
íše hívy
vína,
ko
smíšeného tekutými
drobného zlata pod jako
s
pížmem,
vnmi
a
kropily
a házely hrstky
jejich kroky.
hvzda zhoubná
nesl se
Sohrab do
Pekroil Oxus, porazil vojska, která tam ekala, a zaúpl celý Irán. Vítzství
Iránu. je
za vítzstvím vydobyl Sohrab, a celý Irán volal po zmizelém Rustemovi. Srdce Sohrabovo jásalo divokou radostí. Snil o tom okamžiku nesmírné slasti, až co vítz, pes poražený trn krále Káuse, vejde do Zabulistánu, k tichému domu svého dda, a až svj položí Rustemu k nohám, a až ho osloví otázkou: »Jsem tebe hoden .?« Na pochodu svém octlo se nyní vojsko turánské, znavené cestou a bojem, ped str-
me
.
.
mícím hradem, bílým, pyšným a pevným, vytesaným ásten ze skal. Trel hrozivé k
oblakm.
Jali
se turánští ho oblehati.
Pán
Sohraba na souboj Sohrab pijal vyzvání. Sešli se na velké louce ped tváí obou tábor. Vida mládí svého soupee, pravil silný a hrdý Hedžír: »Povz
jeho, Hedžír, vyzval
219
mi jméno své
vdl, komu
abych
matky,
t
oplakávala.« Klidn odvtil Sohrab: »Nespolehej píliš na sílu svou, vítzství dávají bozi. Opovrhupomni na písloví svého lidu, ješ-li mnou, znjící »Zanech pýchy, nebof tupý skot se zkázat, by
:
nkdy hyle
popase na tráv, rostoucí na tvé mo-
!«
Dali se do boje, byl dlouhý a tuhý, však posléz pemožen Hedžír. Ušetil Sohrab jeho života a zajal Hedžíra. Bylo velké zdšení z toho v bílém hrad, vešel
tam ochromující
obhájcm
—
odvaha
strach,
jen jedno
klesla
sr^e zstalo pevné.
Byla tou dobou v hrad Gurdaferid, dcera velkého bohatýra. Byla krásná a silná a bojovná jako muž. Žádná nha nezachvla nikdy jejím srdcem, žádný strach a žádné slitování. Více než klokot slavíka tšiiji sokol, a kapala-li krev bažanta rozedraného drápy sokolovými s výše oblak na bílý jasmín, radovalo se divé její srdce. Odla se nyní Gurdaferid bohatýrskou zbrojí a mužským odvem a sestoupila s hradeb a zvolala na Sohraba: »Ješt nejsi vítzem Mezi hradem a vojskem tvým stojím já, chceš-li o krok dále, skol díve zahyneš ty, nebo já.« Sohrab pijal vyzvání a nastal nový zápas. Bojovala Gurdaferid jako bohatýr, bojovala dlouho, posléze však cítila, že síly jí prchají. Sohrab však Obrátila se k útku, pronásledoval ji, strhl jí pilbu a dlouhé její !
m
—
220
«
vlasy
se
!
nyní
jí
hrnuly
paprsk na pas jako slzy,
liják
Tvá
ráj. Z oí, sršících blesky, ne slabosti, však hnvu.
ped
Sohrab vida ženu se
jako
a na kolena.
mocn. »Neboj
tennných její byla lily se jí
sebou,
zachvl
se,« pravil kouzlenn jejím
jat, »silen jsem byl proti tob v boji, slab jsem nyní ped rájem tvé krásy Zanech pláe, ženo Bolí mne, vidím-li rosu tvých oí, spanilejších narciss, padat na rže luzné tvé tvái. « Vzal ji za ruku, a ruka jeho se chvla. Tu vzpamatovala se Gurdaferid, pemýšlela bleskem v taji své duše a pravila lstiv: »Chceš zajmout, vléci do svého táboru? Malá kyne ti z toho sláva, že's tak Poml radji dlouho zápasil s ženou o tom, co se stalo a dej mi uniknouti. Zuila jsem proti tob se zbraní v ruce ale lahoda tvých slov s tebou smiuje, muži Podléhám moci tvých zrak Sama otevru brány hradu. ti !
!
m —
!
—
m
!
Pustil ji Sohrab a letla jako orel k hradbám. Jako tajnou mocí vleen, šel Sohrab pomalu za ní. Stála už na cimbuí, než Sohrab hradeb došel. Pyšn hledla Gurdaferid »Bloude Pro vil jsi s výše a zvolala: slovm mým? Brána ti otevena nebude, ne!
sám ji Jdi zpt pelstn ženou !«
oteveš-li jsi
byl
!
a vypravuj, jak
Rozzuen odvtil Sohrab i
tvým
!
Ano,
Zeyer: Spisy.
otevru
brány,
XXXI.
:
»Bda tob
zteku
hrad 15
221
a
:
mou,
rabou
ukoistím tebe a budeš neznající uzardní !«
ženo,
nmu
Zalekla se dívka, schýlila se k
a
pravila
»Ó
vým
pošetilý,
pro víš slovm mým
lži-
a ne radji pravdu mluvícím mým zraJe záští v nich, nebo láska? Hled!
km?
nebudu, kdybys vnikl vítzn Ale kdymrtvou do hradu, nalezl bys mluvil, jak dole na bojišti bys ke poddala bych se snad tob!... Nedobývej a uvidíš, že hradu Dej nám ti dny .« pemluvím muže, by se ti vzdali
Rabou tvou
m
mn
.
.
.
pímí
!
.
dila
mu
.
zán.
Sohrab váhal. Horži, kterou ulomila s kee, rostou-
Usmívala se
cího z rozsedliny hradby.
Sohrab ekl slov,
ale
tiše:
»Staniž
chra
Kynula žehnán !«
se dalšího mu rukou a
se
klamu
dle tvých
!«
odvtila:
»Bud
Vracel se pomalu do tábora. Gurdaferid však jala se pemýšleti. Vdla, že král Káus pochode s velkým vojskem, vdla je na též, že Rstem od njaké doby v blízkých horách v rozjímání dlí, skrývaje se v samot poselstvím v úzkost dohnaného krále. vyjela tajn z hradu. Zpravena špehy, našla Gurdaferid bezpen osa-
dotrným
Když se setmlo,
horu, na níž Rstem práv dlel. Byla hluboká noc, když tam dostoupila, zahlídla temnou postavu Rustemovu, strmící vysoko
mlou
proti
hvzdami pokrytému
222
nebi. Slyšela hlas
:
jeho,
modlícího
Noc
slavn.
se
byla jako jiskícím se v mystické kráse. Rstem se modlil »Blahoslavím tebe, ó Tystare, sálající, skvoucí se hvzdo, vládce ostatních hvzd a nejsvtjší z nich všech! Mocný jsi a pln veleby, silný ture nebeský, zlatých kopyt, oi bleskotný, dýšící svtlo, june nebeské krásy! Sbíráš oblaka, vodíš je v moe, by isté opt k tob stoupaly v parách, a dáváš jim pak spadati sladkým a blahodárným deštm na prahnoucí zemi, aby isté vody lidi kojily a a
temn modrá
sluj,
s
klenutím
:
zv
rostliny
všechny
!
Rosou,
již
sesíláš,
blažen
každý tvor Ahura-Mazdy Bud blahoslaven a žehnán, Tystare, nejsvtjší z hvzd !«
je
!
Když domluvil, stála Gurdaferid ped ním a klonila se mu hluboce: »Bu zdráv,« pravila,
»mei
Iránu a jeho spáso v
každém
protivenství !«
Hledl na ni »Kdo jsi, ženo?«
s
výše
své
a
tázal
se
Odvtila dívka: »Jméno moje zstalo lidem tajemstvím, tajili je rodie moji z nhy, by nepišlo nikdy v ústa pomluvy. Ale zje-
—
ti je zovu se Gurdaferid, a otec mj velkým bohatýrem, slul Gejdehem, ty jméno jeho znáš.« Mlela. »Go žádáš ?« tázal se Rstem.
vím
byl
Poklekla, dotekla se
elem
me
zem
a pravila:
a poj bojovat za Irán.« »Vezmi svj Nehnul sebou. »Vsta,« pravil klidn, »vsta a jdi. Nevytasím více svého mee.
223
:
m
rušíš? Odešel jsem z domu svého zanechal Zabulistán, bych v tchto samotách, jist od vzkaz královských, rozNevyrušuj jímal o osudu lidském
Pro
otce,
.
.
m
.
a jdi.« Povstala, hledla mu a pravila: »Slynul jsi slávou,
pím
do
hrd
zrak jsi
stál
Vzešla Turánu hvzda, vítzn se ítí zem tmy na dti svtla. Ovšem, sestárl jsi, a vítz jejich je druhý Rstem, Rstem turánský sice, ale Rstem plný síly Ty, Rustemv pouhý jen už a vzletu ekej tedy zde, až stín, pocítiTs strachu. pijde turánský bohatýr za tebou, by ti poa takto
koníš!
.
.
.
.
.
nohu na sklonnou šíj!« Pohnulo se srdce Rustemovo, a pravil: »Kdyby srdce moje pocítilo strachu vyrval bych je a hodil je tob pod nohy, bys po šlapala .... O jakém však mluvíš ví-
ložil
nm
tzi ?«
Tu vypravovala Gurdaferid všechnu slávu a velkost Sohrabovu plamenným slovem a S podivením líila ponížení iránské zem. naslouchal Rstem a tázal se sám sebe »Kdyby to byl syn mj, jejž Tehmimeh poke mn?« Bylo mu, jakoby vesna mu vanula v tvá, však zavrtl hlavou, tak rozjímaje: »Mj syn by byl píliš mlád pro tak velkou slávu, a mám syna? Nikdy mne nedošla podobná zpráva. « Pak pravil dívce: »Miluji zemi celou, tu velkou Ahura-Mazdou stvoenou matku, sílá
224
:
zemi, nesoucí všechny vtlené bytosti, živé mrtvé, a vysoké hory a široké nivy a blýskavé vody ... S této hory dívám se na modlím se k hvzdám, její dobrou tvá a Mnoho jsem trpl a vykonal mnoho. Zstanu již v klidu. Pravil jsem ti, nevytasím více mee. Proto, bud zdráva, a jdi!« i
Gurdaferid se vzpímila a pravila pevn t nepohnulo, ale pravím ti nyní, králi svému služ a konej svou povinnost !«
»Slovo moje
Rstem
hml
hnvem
vzplanul velkým
a za-
:
»Jsem králem svým sám Mým trnem mého kon, odkud sláva Iránu záila po celý vk Má pilba je více než králova koruna, je beze skvrn je proti váš král ? Hrstkou prachu, kterému sláva moje a síla dodávala lesku! Jemu sloužit? Kdo dal mi sílu? svtlý, ne on A bohu tomu jen sloužila síla moje a plemenu iránskému, jež poznalo Ahura-Mazdu a jež se mu koí. Iránu jsem povinen vším, však !
je
sedlo
I
!
mn
Bh
niím
ím
I
králi !«
Gurdaferid hledla
s
obdivem na velkého
»Pravdou je každé tvé Rustema a zvolala slovo, bud ti chvála a est! Nedbej krále však slyš bdování Iránu! Poraz Ahrimana, temného boha, ty synu svtla, poraz nepí-
—
:
tele
Iránu,
pudíš
svj
ui
temný
me
tak bez povelu krále, až za-
turánský za Oxus, zase do pochvy a až král lid
225
zastr
t
po-
«
zdraviti
jsem jsi
by
pijde,
Pro
hrd:
sloužil
díky vzdal,
ti
pak zvolej
Ne tob,
mi dkuješ?
ty
Iránu
a tebe neznám ... O, Rusteme,
velký tak
.
mým
.
.
Slyš celý Irán,
který volá
Pomoz, pomoz nám Ne, Rusteme, to není mužné, a spas nás bys prosebnici tvrd odehnal, jež k tob volá: Jméno moje z nhy zatajili moji rodie, aby nepišlo do úst pomluvy ale vítz turánský povlee za vlasy v tábor svj, co rabu svou, jak mi zahrozil drze Rusteme, ty mlíš! Lhostejný je ti osud slabé a opuštné hlasem
.
.
tob:
k
.
—
m
.
.
.
mže m,
ženy, avšak ti lhostejný být osud celého Iránu? Jako povlee vítz turánský zemi tvou za sebou, bídnou rabu ... a ty to dopro? Protože král ti kivdil, král, pustíš !« který pece niím není proti tvé sláv i
—
.
Rstem
ped
.
.
k
ženou, ležící nyní na tvái ped ním, pak zahvízdl tiše, a jeho »Blesk« picválal. Odvalil Rstem velký kámen a vyal skrytý tam svj, pak pravil prost: »Gurdaferid, jdu s tebou. Den tetí svítal. Vyšel Rstem z hradu zahalen v turánský plášf a blížil se táboru vítzného Sohraba. Vidl z daleka stan z kozí levhartích a z purpurových clon. Vidl nyní ztepilou postavu hrdinskou vycházet ze stanu a dívat se smrem turánské zem. Byl to Sohrab, vzpomínal matky své. Nemohl Rstem tvá jeho rozeznati, ale ar mládí linul z vysokého bohatýrského toho zjevu a vzpomínka na vlastní mládí se hláStál
tich
me
pímí
226
v srdci Rustemovi a náhlý smutek, tesknáhlá, že pohasly pro nho sladké úsmvy zapadlých jar, a že mu svítí jen už chladné svtlo podzimních sluncí, se ozvaly v nm. Tiskl tvá svou v dlan. V tom položila se prudce ruka na jeho rameno »Kdo jsi?« Byl to Zendeh. a zvolal hlas: Poznal Rustema. Tehmimeh byla jej prosila, aby zstal se synem jejím, aby mu íci mohl pi nenadálém setkání s Rustemem »Ejhle
sila
nota
:
tvj otec!«
Zendeh chtl
nyní,
poznav Ru-
stema, zvolati: »Tam stojí tvj syn!« Ale náhlý jeho posunek jej zahubil. Rstem, vida se poznán v táboe nepátel, tasil rychle nž Padl bez a netuše co iní, zabil Zendeha. hlesu a tak zahynul jediný v táboe turánském, jenž Sohrabovi íci mohl, ukazuje na
Rustema: »To
Rstem,
jest
tvj otec
neohlížeje
spchal k hradu. Brzy kvílení pohební k hradbám. poslové Sohrabovi a
!«
po padlém muži, doráželo smutené
hlásili:
Zárove »Zrádného
došli jste
inu! Padl velký bohatýr turánský zákenickým vaším nožem, bez boje! PoruKrev vaše padne na šena svatost pímí hlavu vaši! Bda vám a pomsta nesmírná !« se dopustili
!
Tu vyšla Gurdaferid sama až na kraj tábora turánského, odna v smutení závoj, s vlasy rozpuštnými, a žádala, by smla promluvit se Sohrabem. pivedli, krásnou jak A když ji k ráj, pohnulo se srdce jeho mocn a zapomí-
nmu
227
«
««
:
naje smutku svého, usmál se a pravil: mi chceš ?«
Hledla na
»Co
nho svýma oima omamu-
vn
»Nepadá a pravila: jícíma jako silná vina té vraždy ani na mne ani na muže v hrad. Pišel k nám v noci bludný bohatýr, pišel s námi bojovat, uslyšev o naší bíd. jsme mu ekli, že se chyMy jej pijali,
a
tob hrad. Vyšel samocht v tábor váš a vida se tam poznán, nepítel, zabil v prudkém hnutí vašeho bohatýra. Jaká je v tom vina naše? Ale hnv tvj je spravedlivý a spravedlivá je pomsta. Vydati nastáme
vydati
šeho hosta? Jak
je to
jediný: vydá se sám.
se s tebou v boj. Skol
možno?
Ne jej,
Je prostedek
ale soudu.
Vydá
pomstna
a bude
vražda.
Sohrab pravil: »Co díš, je pravda. Pijímám boj. Však rci, s kým jest mi bojovat ?:< »Jméno jeho nikdo nezná,« odpovdla »Je velký a silný zbuditi mohl v
Gurdaferid.
snadno
odprc
báze .
.
—
tak že by
srdci
svých
.«
vila
Sohrab zardl se lehce a ekl »Promlužena, budiž jí odpuštno, nebo báze
je
vrozena.
:
jí
Gurdaferid se usmála nyv, kynula rukou a spchala do hradu, by pravila Rustemovi »V>bízí t hoch onen turánský k boji. Zaml-
ela jsem jméno
ped
tvoje,
bojem.
228
aby
ho nezaplašilo
«
Stáli nyní mužové iránští na hradbách Gurdaferidou a turánští na kraji svého tábora, a zraky všechny se upíraly na oba bojovníky, kráející proti sob. s
Vysoký jako vž zdál se Rstem a temný jako boue. Ztepilý jako mladý dub zdál se Sohrab, dub politý smavým svtlem slunce. Hledli oba mlky na sebe a Sohrab pravil: »Dívají se na nás nebesa a eká vlhká který z nás na adra její bude položen,
zem,
už tich a smírný pak ... Jsi bohatýrem slavným, zajisté. Jde z tebe veleba a vzdávám est tvé dlouhé zkušenosti válené ... O, kéž bys Rustemem byl .!« A Sohrab zamyslil .
.
.
se
.
man. Rstem,
mysle, že Sohrab pouze z bujné si zápasu s ním pál, zasmušil se a bylo, jakoby temný duch mu vstoupl do srdce. Nevlídn pravil: »Nepišel jsem,
bojovnosti byl
abych
slyšel
mnoho
slov, pišel
jsem bojovat.
neodpovdl. S úžasem se dívali z obou tábor na obrovský zápas. Oba muži se rvali Zardl
se Sohrab nevolí a
Zaal hrozný jako
boj.
lvi.
Sohrab v
horlivosti
mladistvé
vydal
me
se
Rustemv neopatrn pod samý Okamžik, a byl Sohrab zabit. Tu setkal se jasný jeho zrak se zrakem Rustemovým a
Rstem dojat
nedal
mei
dopadnouti.
.
.
.
Byl náhle
jasným pohledem svého soupee. Sohrab
po7orovav, že
jej
Rstem
229
ušetil, zvolal:
»Jak
velká nejsi
je
hrdino ...
duše tvoje,
Rstem sám?« Rstem zastydl
slitování,
se
pošetile
Ó,
rci
za
mi,
svoje
nebo zlý byl vešel duch do jeho neodpovdl na Sohrabovu otázku.
srdce a »Bra se!« pravil krátce a dorážel znova na Sohraba. Smutek zmocnil se Sohraba. Byl Soupe jeho, k nmuž jej se tedy mýlil! srdce pudilo, nebyl jej velkodušn ušetil! Bylo to pouze z opovržení, že jej nezabil, Pece však nechtl tak snadno zvítzit ješt jednou otázka drala se Sohrabovi na rty »Zaklínám t, povz, nejsi-li Rstem ?« .
.
.
!
man
:
Zasmušil se Rstem ješt více tou tvrdošíjnou zvdavostí turánského soka. »Není ti na tom dosti, « zvolal, »že víš, že jsem onen, jenž zabil toho, o njž tak hlasit kvílíte ?« Tu rozzuil se Sohrab, nemyslil než na pomstu svou, na smrt Zendehovu, na slzy své matky, až ji zpráva o smrti bratrové dojde. Dorážel jak šílenec na svého soka, a chtl tomu osud, že Rstem k zemi sklesl. Stál Sohrab nad ním s pozdviženým meem. Výkik nesmírného úžasu zaznl s hradeb. Ale nezabil Sohrab Rustema, nebot pilba poraženého reka byla mu s hlavy spadla, a bílé jeho vlasy plynuly mu na ramena a vítr s
nimi zahrál
Zachvlo svého stema.
.
.
.
se srdce Sohrabovo.
Vzpomnl
Pudilo jej cos, aby objal Ru»NáAle neuinil tak, pravil pouze
otce.
:
230
«
!
hoda, ne
nový boj
já, té povalila.
—
Oddychni, a
zanem
chceš-li.«
Rstem
byl dojat
poínáním svého soka,
ale nyní náhle vzplanul.
»Chceš-li !« pravil Sohrab. Pochyboval o jeho odvaze? »Zdali chci!« zvolal vyskoiv. A zaal nový boj. Rstem byl však jako omámen. Nikdy nebyl posud tak podlehl jako dnes Byl to jeho osud, by jej hoch ten skolil? A rám jeho sláblo podivn a Rstem pustil me. Zainel o zem a výkik úžasu se nesl k nebi s val bílého hradu. Sohrab se zastavil. bezbranný, »Jsi ekl, »tedy odpoi. Rozejdem se na chvíli. Až budeš zotaven, dej mi znamení a setkáme !« se znovu .
.
.
Rstem
mlel. Co se s ním dlo? Hledl na zemi a na sebe, snil nebo bdl? Kde byla .? jeho duše, kde síla jeho bohatýrská Šel pomalu pod hradby, Sohrab šel pod svj stan. Podávali mu víno, vonící ržemi. Nedotekl se nápoje. »Kéž by to Rstem byl!« šeptal sniv. »Zaujal ten bohatýr celou mou .
.
duši!«
Mezitím stála Gurdaferid ped Rustemem »Vyšel jsi jako a pravila mu s posmchem lev a jak se vracíš? Tak zapadá slunce slávy tvé v hnusnou hanbu! Tvé jméno te se kalem brodí !« k hvzdám lítalo Rstem pravil tiše ped sebe: »Ten jeho zrak arem podrobil, a srdce moje se mu chvje vstíc !« :
—
—
m
231
«
.
Gurdaferid se zasmála a zvolala »Jak strach Dej mi svou zbroj, pjdu za :
zlý je
!
tebe bojovat!
Rstem
Vstal tiše a
neodpovídal.
meem
se bojišti a zamávl
proti
blížil
turánskému
Sohrab a stáli opt proti sob. Slunce zapadalo, krvav se svtlo jeho lilo po pláni a vítr zaal truchliv douti kolem na nichž bílý hrad Hedžírv skal, strml. táboru. Vyšel
nm
Rstem byl temný jako noc, cítil celou neznámého, neodvratného osudu a pravil si v srdci: »Nechf stane se, co státi se má! Krev moje nebo jeho At mne neb jeho pojme
tíhu
!
vlhká zem
!«
A slep
osud hnal se v
jako
na
boji
Sohraba.
A a
mlo, padl Sohrab, jako boue, vrazil mu hradeb zaznl vítzoslavný výkik
stalo se,
co státi se
me
Rstem, temný
do prsou. S Gurdaferidy.
»Bda mn!«
ekl Sohrab.
»Žena,
sla-
mj
pád. Kdybych bost moje k ní, zavinila nebyl lstí její lapen povolil, byl hrad v mých
rukou
.«
.
.
Zavel oi nesmírný
.
.
.
.
.
Duší jeho
táhl
smutek
.
Vidl v duchu slunné
dálky,
celou
tu
krásnou zemi, vody a hory a nad ní nebe a slunce, a bylo mu oderváno vše! A jeho slastné a blahé sny, jak zapadaly do šírou
.
temna
.
.
.
Otevel oi
232
s
povzdechem,
.
stál
«
Rstem
nad ním
s
tváí smutnou, nehybnou
jako z kamene. Sohrab pravil: »Nejásej nad mým pádem,
oplakával tvj
!
.
»Nedychtím ji
.
po pomst,
Rstem vykoná, až A Rstem tázal
stem tebe mstít?
nm
bych
byl
.«
uslyší,
se
ím
:
je
»Pro ti
že
ale zajisté, že's
m
zabil !«
ml
by
R-
Rstem ?«
»Po prahlo srdce moje,« vzdychl Sohrab. »Jen jednou kdybych jej byl uvidl! že mi jest? Rstem je otcem mým !« Rstem se vrhl k a pojal ho divoce v náru. »Jsemf Rstem !« zvolal zoufale. »Slyšíš? jsem Rstem sám! Jak je to
ím
nmu
možné, že
jsi
synem mým?«
»Ty's Rstem ?« usmál se Sohrab, a oi jeho zasvitly jak hvzdy a zvlhly. »Mj ote,« šeptal, »poceluj mou tvá a nech Ach, pro od sebe jsi pudil zemíti Jak lnul jsem k tob, hned jak jsem t uvidl .. O, kéž by stopy nhy bylo u tebe bývalo Jak hledal jsem tvou lásku mezi .
m
m
.
.
.
.
.
.
.
.
.
m
A ty's kruté odmrštil Mj bojem ote, dej mi smíru polibek! »V slepot své proklaté jsem t zabil !« zabdoval Rstem lámaje rukama. »Zlý duch !
m
s
.
.
.
šálil !«
pláem
—
.
.
A Rstem rval si vlasy a »A ty's mj syn!
velikým:
Mj
.
volal
Mj
syn?« Pravil Sohrab už slab »Sejmi mé brnní, by voln krev má tekla, kterou vpije erná zem ... Na ramen mém uzíš onyx
syn?
:
233
svj Tvj dar mé matce Ó, krvavé slzy bude plakati .
.
Má
.
.
matko!
.
.
Matko
.
.
.
.
.
.
.
.«
.
.
.Tehmimeh
.
Rstem pláe
hlasem, sejmul mu brnní. Krev tryskala a onyx v náramku byl jí potísnn. Rstem líbal syna svého vášniv.
»Pjdu s Rstem,
tebou pod tu ernou zem,« »nechf pije krev mou zárove
zvolal s
krví tvou !«
A
sob nž.
proti
tasil
Sohrab
m
»že budeš žít a pro k mému ddu Bud dále .
.
.
.
.
jako
.
.
.
velkým bohatýrem Mj dd! Má bába! Neuvidím Ach, snil jsem o tom, být smírcem Mithra váš, smírcem mezi Iránem a .
je
za-
jej
»Písahej,« ekl slab, truchlit Vrat se
držel poslední silou.
.
.
.
.
.
.
Ote mj, slib mi, že vojsku .« návrat volný poskytneš za Oxus
Turánem
mému
.
.
.
.
»Písahám
Rstem. Sohrab. Za
»Dík!« vzdychl Vidla's »Matko, matko hvzdu a te se k tob !
popele!
,
.
.
pravil
!«
m
chvíli
ekl:
vycházet jako hrstka vracím
—
.«
Rstem
pozvedl
jej
k svému
srdci,
už
beze slov.
všemu, « vzdechl slab »Je konec Sohrab. »a chtl jsem jakc Mithra být smír.
cem
.
.
.
!«
.
.
Dech jeho
zanikl a skonal.
—
Noc se klenula jako temná, modrá sluj nad šerou zemí, projasnna mystickým jiskením bílých hvzd .
.
.
234
Po
celou noc
Rustemv
truchle
znl divoký plá a náek mlícím krajem. Ráno
vzešlo a vidlo vojsko turánské
k Oxu
.
.
na pochodu
.
Tam za ekou ekala's, Tehmimeh, zprávu radostnou o svém synu Chodila's vonnou zahradou, tichým domem, plna zlatých sn a zlatých nadjí .
.
.
.
A mezi
tím
brali
se
turánští
.
.
bohatýi
v nesmírné bolesti dalekou cestou k domovu a nesli ti, Tehmimeh, syna zpt, hrstku jen popela jeho, jejž jsi vidla vycházet jako
zázranou hvzdu (Kvty
1898
!
.
.
.
)
235
o VELKÉM BOLU BOHA
IZANAGI.
ZAPONSKA RHAPSODIE.
Zeyer: Spisy.
XXXI. 16
237
!
v
v píšerném stínu, bledá vesna, ležela slunce posvátná matka, Izanami, mrtvá jak kámen. V hluboké sluji, bledá jak sníh Nad ní lkal zoufale v divokém žalu, vyje
hluboké
sluji,
jak sníh a krásná
jak
jak vichr v pravkém lese, chof její vrný, Izanagi, vlasy si rvouc; v divokém žalu.
Zrodíc
mu
syna,
ztratila žití,
pozbyla
dechu Izanami, na vždy se louila se sladkým svtlem, zrodíc mu syna. V nejtmavším stínu, rudý jak šarlat ležel tu syn, jenž koupil své žití záhubou matky.
Bh
byl to ohn, rudý jak šarlat. Rozzuen náhle, chopil jej otec,
nehty dít své mladé, na ti
jej
rozsápal
kusy rozsápal
nehty.
Vyšlehly tikrát tu plameny hrozné, vyvysoko jako ti hory, ti stáli bozi pod temným nebem, jako ti hory. šlehly
Z jednoho boha
tak ti byli bozi. Jeden
pánem bouných byl mrak, cím elem s dsivým zrakem.
z nich
s
16*
239
hrozí-
Druhý
had
to
byl vládce niících
letících
byl králem
Tetí
blesk, ohnivých
nebem.
Z jednoho boha
dunících
hrom.
tak ti byli bozi.
Pochoval ženu svou v zem Izanagi, odhodil
zbran a
a
bloudil
horami,
bloudil,
pouštmi, blaty, hledaje útchu v zapomenutí té, již byl zahrabal v zem, Izanagi. Však v hukotu slýchal pravkých moí, v šumní hvozd a v plái všech vtr jméno doly,
to drahé,
bh
ztracené choti,
již
zahrabal do
zem,
Izanagi.
»Zem ty Otevel rety a žaloval trpce rodiko strom, já stvoil t, obetkal rouchem t kvt, já stvoil ti ptáky, by zpvem svým sladkým ti tšili srdce, tvé kamenné srdce, ó zelená zem, rodiko strom !« :
zelená,
»Ty ale vzalas mi blaho mé celé, jsi skryla ji krut, chof v tmavém svém moji krasší než svtlo a vesna! O vrat mi zas, vra mi mé ztracené blaho, které jsi krut skryla v svém ln!«
ln
Zoufale vrátil se v pohební místo, k mona které tráva už kvetla, sápati jal se rov onen svatý, zmíraje touhou spatiti ženu, na jejíž mohyle tráva už kvetla. hyle,
Bezedno tmavé
zelo
mu
v ústret,
erném
však nesla se bílá, tpytná jak hvzda, povlovn labu. Nesla se erném té bezedné
té noci
noci.
Blíže
když pišla,
240
tu
poznal
ji
náhle,
«
:
byla to blost tpytiv hvzdná, duch jeho ženy. Poznal ji náhle, blíže když pišla. Hlasem tak sladkým jak šumní strom
za vlahé noci podletn luzné, pravil mu takto duch vrné choti hlasem tak sladkým »Nehledej, drahý, mé bývalé tlo. Patí ted zemi, jež nevrací nikdy, vlhké co její kdy pojalo lno. Osm tam hrz, co jejím krev. ti ustydne jest, steží, pi pohledu na Nehledej, drahý, mé bývalé tlo.« Izanagi »Bolí S pláem však pravil tesknotou po tob srdce Radj af ustydne
n
bh
m
hrzou mi ili
:
!
oba.
krev!
Nevdnou zem tu my za to te bére mi
V odmnu
stvotebe,
po níž ach, tesknotou srdce mi bolí!« ekl mu na to duch vrné ženy »Nutnosti tvrdší, vle než naše podléhá zem, podléhá vše. Pro vše, co stvoí kdy s úsmvem nebe, poskytne s pláem vždy mohylu zem, nutnosti tvrdé podléhajíc. ekl tak duch a v polibek nyvý, podobný vzdechu jarního vanu, se rozplynul :
a dotekl se truchlého boha, jarní jak van. Neposlech' výstrahy, planoucí touhou, pustil se v podsvtí, Izanagi, hloub vždy a hloub do tajnosti hrobu pudila boha planoucí touha. Vytrhl dub a o sopení ohe, hluboko, hluboko v základech zem zapálil strom, by mu na cestu svítil, na pošmurnou dráhu k té devné rakvi, v níž drahé mu tlely ostatky ženy, tam hluboko, hluboko v základech zem.
tiše
241
Rozbil tu rakev a zíral a
zíral,
a srdce
se svíralo bolestí v hrudi, neb nenašel
nieho
než popel, než šedivý popel a blavé kosti a cítil, že srdce mu zmíralo v hrudi.
více
A osm tch hrz dsná,
se ítilo na nj, vidina to škleb jediný tvar
jež skípala zuby,
puch rozkladu dechem ropuch, zírala tma jim z nestvrných zrak. Osm tch hrz se ítilo na nj. Prchaje bránil se Izanagi, bránil se ohyzdným obryním bh, vlasy se ježily na jeho hlav, ustydla v žilách mu hrdinná krev, více však bolest mu svírala srdce, bolest, že našel jen bledý ten popel v spuchelé rakvi, kam uložil družku vonných do kvt, v nichž družku svou luznou, Izanami. svítila rosa, Nad tím se v prsou mu svíralo srdce. Na svtlo vyšel a žaloval trpce, nutnost že tvrdá, nezlomná káže zemi, by strojila mohylu všemu, co utvoí nebe. Žaloval trpce. Nechtl už déle obývat zemi, k slunci vky, k slunci, k své prvose nesl na rozené dcei, v planoucí hrad na azurném vrchu. Nechtl už déle obývat zemi, která pro všechno mohylu skýtá, co utvoí nebe.
tch bez
tvaru tváí,
byl plazných
tch
vné
K
slunci se nesl
na
vky vkv.
(Lumir 1891.)
Pozn. redakce.
Ob
prvém vydání knihy sem dodatené. sodie v
242
posléze uvedené rhaptéto nebyly.
Zaazeny
OBSAH. Str.
AMPARO PÍSE ZA VLAHÉ NOCI ZRADA V DOM HAN (ínská ASENAT KUNÁLOVY OI IŠTAR
(Epický zlomek
RSTEM
z
1
41
legenda)
67 113 135
Babylonn)
A SOHRAB
O VELKÉM BOLU BOHA IZANAíU
169 •
187
237
Í=^M,.á®^^^S!Íi;«^
mg^^frMi
m PG
Zeyer, Julius
5038
$
J^
Spisjr
1902 dil 31
PLEASE
CARDS OR
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
