»
^'
^
^
/
A
k'V>k
RiW román II.
ernT\jar\T\.
SEBR. SPIS IGNÁTA
HERRMANNA DfL XLk
B T>Dl/^ U
DRA7E
Sebrané spisy Ignáta Herrmanna. I.
II.
BLEDNOUCÍ OBRÁZKY. Vzpomínky nejstarší a drobné episody z malomstské kroniky. Vydání tvrté. 325 stran. OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA. píbhy ze
života 1929, 424 stran.
K
35-
Drobné
spoádané pražské rodiny. Vydání patnácté „ 85
III.
TCHÁN KONDELÍK A ZET VEJVARA. (Pokraování
IV.
Z CHUDÉHO
Otce Kondelíka.) Vydání desáté. 464 stran.
KALAMÁE.
„ 40
Drobné nárty. Vydání
PRAŽSKÉ FIGURKY. Rázové obrázky ze života. Vydání šesté. PAN MELICHAR. Obrázek z „tiché" šesté.
pražské domácnosti Vydání páté. 467 stran. .
V.
„ 45* —
ZPRAŽSKÝCH ZÁKOUTÍ. Humorist, a rázovitéobrázky Vydání tvrté, 224 stran.
ze života.
STAÍ MLÁDENCI. Humorné obrázky ze života „pespoetných". Páté vydání. 234 stran. VII.- VIII. U SNDENÉHO KRÁMU. Líení z pražského ži-
„ 15
VI.
„
vota.ástI.aII.,ástIII.aIV.Vyd. osmé.I.K25--,II. „ IX.
BODÍ
PRAŽANÉ.
Vydání páté. 300
X.
Postaviky
pražských zdí a
z
„
Drobné výjevy
DVÉ PRAŽSKÉ IDYLLY. DOMÁCÍ ŠTSTÍ. života.
Dva
Vydání tvrté. 224
stínové obrazy
stran.
ŽENITBA
XIV.
PÁTÉ
PÁN
a
jiné
povídky
PES DEVÁTÉ. Ticet nedlních povídek. Vydání tvrté. 305 stran. ZTEŠTNÉ HlSTORKY.(Chránnka.- Pouhé smyšlen-
ky.
XVI.
—
Strašidelné.— „Amerikánské".)
Drobné rty druhé. 340
XVII.
z ovzduší
tvrté vyd. 344 stran.
— SMÍŠENÉ
KANCELÁSKÝ PRACH.
„ 18 „ 21—
„ 20
KARAFIÁTOVA
staromládenecké. Vydání druhé. 272 stran.
XV.
28'-
manželského
z
Vydání tvrté. 212 stran.
XIII.
30—
z pražského ži-
vota. Vydání druhé. 264 stran.
XI. XII.
„
20-
„ 25-50 ,,
28-50
ZBOŽÍ. „ 20
str.
FOXL-VOÍŠEK A JINÉ HISTORKY KRATO„ 16--
Vydání tvrté. 180 stran. XVIII. BURLESKY. Vydání tetí. 228 stran.
XIX. Z
PAMTÍ STARÉHO MRZOUTA A
TORKY KRATOCHVILNÉ.
„
19-50
JINÉ HIS-
(Povídky o paní Angelin Knedlhansové, bývalé kvartýrské. — Mládenci a ženichové.)
Vydání druhé. 294 stran.
XX. O ŽIVÝCH, O MRTVÝCH. hercích.
Díl
I.
O literátech, umlcích
PÍBH
DUŠIKOVÝ.
Rodinná historka z
let
14'
—
„
24'
—
„
21-50
„
21
„
23«
sedm-
NOTÝSKV PAVLA AMRDY, písae pi výDíl prvý. 263 stran, tvrté vydání. Z NOTÝSKV PAVLA AMRDY. Díl druhý. 288 stran.
Z
pomocném úad. XXIII.
„ a
— Dv vzpomínky zcela intimní .Vyd. druhé. 256 stran.
desátých. Vydání tetí. 212 stran.
XXII.
—
kanceláského a kupeckého. Vydání
CHVILNÉ.
XXI.
—
ulic.
stran.
RODINY A RODINKY.
22'
tvrté vydání.
VDAVKY NANYNKY KULICHOVY A CO KOLEM NICH SBHLO. Šesté vydání.
XXIV.-XXV.
XXVI. EVIKA XXVII.-XXVIII.
A JINÉ VÝJEVY RODINNÉ. DROBNÍ LIDÉ.
Cena obou díl
I.
—
SE
Vyd. druhé
a 11. díl. Vydání tvrté.
„ „
56— 18—
„ 66- —
PED PADESÁTI LETY. PED PADESÁTI LETY. XXXI. MUŽ BEZ TINÁCTKY a XXXII. PED PADESÁTI LETY. XXIX.
XXX.
XXXIII.
I. díl.
KC
II. díl.
„
jiné
„
III. díl.
O ŽIVÝCH, O MRTVÝCH. mínek.
povídky nedlní.
„
Kniha drobných vzpo-
II. díl.
XXXV. ŽENITBA
„
24— 28—
,,
24*
„
XXXIV. BLEDNOUCÍ OBRÁZKY,
20— 24— 18— 24—
díl II.,
300 stran.
BRATÍ ADAM.
Podivuhodný amerikánský a jiné historky. 250 stran.
píbh
—
XXXVI. OTECHNEBOŽTÍCÍCHaj.historkynedlní.296str. „ 28-XXXVII.
PÍBH
JEDNOHO DNE
„ 20'-
a jiné. 202 strany.
XXXVin. HISTORIE JAROMÍRA TYKVY. L díl. 208 stran. „ 21-XXXIX. HISTORIE JAROMÍRA TYKVY. IL díl. 223 stran. „ 21-XL. XLI. J
FELÍKV FELÍKV
ÍRA ZBOJNÍK,
ROMÁN. ROMÁN.
291 stran. „ 27-260 stran. „ 25"Samostatn vydáno: knížka pro velké i malé. Brož. 12—, v perg. vazb „ 48—
Topie
díl.
K
LIDIKY A zvíátka. F.
I.
II. díl.
Ilustroval
Prokop Laichter. Nákladem
1926.
TRÉ KAPITOL Z MALOMSTSKÉ KRONIKY. Váz. na ru. pap. v pergamenu,
s
„
K 48 -
32—
„180* —
podp. aut.
MANŽELOVA PÍTELKYN.
Žert z mladé domácnostio jednom jednání. (Divadelní bibliotéky Pospíšilovy svazek 183., obsahuje též aktovku Karla Šípka: Starší závazky.)
TOBIÁŠKV ŠTDRÝ DEN A NKOLIK ŽERTOVNÝCH POVÍDEK O zvíátkách. U F. Topie v Praze. (O se ní, knihy mladých
tená,
svazek 19.) Tetí vydání 1915.
„
6-50
VÁNONÍ KOLEDY. Drobné historky vánoní a sylvestrovské. Rozebráno. Z POVÍDEK NEDLNÍHO KRONIKÁE. Deset kratších delších historek, 230 stran. ARTUR A LEONTYNA. Pražský píbh z doby nedávné. 264 stran. i
FELÍKV ROMÁN. Dva
díly. Celkem 462 stran. Podivný pelud zrakový i sluchový a trochu mluvnice pro všeobecnou potebu.
K-KE-KU.
OJCIEC KONDELIK
Peklady do polštiny: I NARZECZONY WEJWARA.
autora z czeskiego przeložyl
Pawel Laskowski.
Za pozwoleniem (Bibliotéka dziel
wyborowych. No. 257-259.) Ve Varšav 1903. Druhé vydání 1924. KONDELIK IZIE WEJWARA. Z czeskiego przetiomaczyla Kazimiera Uhlenfeld. (Bibliotéka dziei wyborowych 736 -738.) Ve Varšav 1912. ZJEDZONY SKLEP. (U sndeného krámu.) Do polštiny peložil Adam Lach.,,Dzennik dla wszystkich". Ve Varšav 1905.
TEŠ
Peklady do
DOMAA SREA. žil
charvatštiny:
(Domácí štstí.) Dvie
slike iz
brašnoga života. Pelo-
Makso Kuntarié. „Národn novin" v Záhebe, záí-Iistopad 1905. ZALJUBLJENOGA I DRUGE HUMORESKE. V Záhebe 1917.
OSVTA
Do
holandštiny:
VADER KONDELIK EN BRUIDEGOM WEJWARA. Kleine gebeurtenissen uit het leven van een Prager gezin.Naar het Boheemsch doo S J. BarentzSchOnberg. Geautoriseerde uitgave. Amsterdam, H. J. W. Becht 1909. .
SCHOONVADER KONDELIK EN SCHOONZOON WEJWARA. Kleine gebeurtenissen uit het leven van een Prager familie.Naar het Boheemsch doo S. J. Barentz-Schónberg. Geautoriseerde uitgave, Ams terdam, H.
J. VV,
Becht 1911.
MIJNHEER MELCHIOR. V
Jo Arenberg.
IPan AleUchar.) Geautoríseerde vertaMn van amsterodamském deníku Het Volk v listopadu 1912.
(Bezdtná.) MIJNHEER MELCHIOR. (Pan Melichar.) het Boheemsch van Ignát Herrmann (Schrijver van Vader Kondehk en bruidegom Wejwara enz.), doorS.J. Barentz-Schónberg. Geautoríseerde uitgaze. 185 stran. Amsterdam, H. J. W. Becht, / listopadu 1914. IDYLLE VAN MIJNHEER POTÁPKA. V deníku Het Volk.
KINDERLOOS. Na ar
DE
Amsterodam
_
1923.
Do
,
v^.
.
slovinstiny:
OCE KONDELIK IN ŽENIN VEJVARA.
Z avtorjevim dovoljenjem
Stanko Svetina. „Narodni Dnevnik" v Celju (Štýrsko), 1910. TAST KONDELIK IN ZET VEJVARA. (Tchán Kondelík a ze Vejvara.) Poslovenil Stanko Svetina. „Narodni dnevnik" v Celju (Štýrsko), v podzimu 1310. poslovenil
IVANCKOV SVETI VECER
IN
O ZIVALCAH. dr.
(Tobiáškv Fran Bradá. Lubla 1923.
NKOLIKO VESELIH štdrý
den
atd.)
Pevel
POVESTIC ešine
ix
KAKO
SE JE KULICHOVA NANINKA MOŽILA IN KAJ SE JE okolí NJE spletlo. (Vdavky Nanynky Kulichovy.) Poslovenil Dr.
Bradá,
Ig.
Kleinmayr
&
Ferd.
Bamberg v Lublani. (V
tisku.)
Do franštiny: MONSIEUR KONDELIK ET SON FUTUR GENDRE. delík a ženich Vejvara.) Peložil J. L. Chollet. „Gazette de
(Otec Kon-
Prague" 1923.
Do anglitiny: CHILDLESS.
(Bezdtná.) Ve sbírce The worls classics (Selected Czech Oxford university press). Peložila Marie Buschova, 1925. CHILDLESS. Druhý otisk pekladu ve veliké antologii Great Short Novel* oí the worid z r. 1927, London, William Heinemann. tales,
Do rumunštiny:
FARX
COPIL. (Bezdtná.) Ve
rest 1932.
sbírce Biblloteca dlmineata svaz. 147.
Buku-
„• . Do nminy: HERR MELCHIOR. (Pan Melichar.) DER FRATER AUS PODSKAL. (Fráter z PodskaU.) DER TONI LIEFERT. (Tonda odvádí.) Deutsch
-^
von Johann Michael. „Prager Zeitung" 1896 — 7.
VATER KONDELIK UND BRAUTIGAM WEJWARA.
Kleine
Episoden aus dera geordneten Haushalte einer Prager Biirgerfamilie. AutoÚbersetzung aus dem Bóhmischen von Luise Tluho. Berlin, Dr. Franz Ledermann, 1907. Dva svazky.
risierte
SCHWIEGERVATER KONDELIK UND SCHWIEGERSOHN WEJWARA. Autorisierte Úbersetzung aus dem Bóhmischen von Luise Tluho. Berlin,
A.
W. Hayn's
Erben, 1911. von Ignát
AUSGEWÁHLTE GESCHICHTEN
Herrmann. Autorisierte
Obersetzung aus dem Bóhmischen von Annie Auednlek (Slavische Romanbibliothek, Band X.) Prag, Verlag von J. Otto, 1908. IDYLLEN. (Dv pražské idyUy.) Peložila Klára
ZWEI PRAGER
Húbschová. „Union" v Praze, únor-kvten 1910. (Domácí štstí.) Autorlsovaný peklad Em. Schicka. „Union" v Praze, 1911. Též samostatn nákladem Ed. Beauforta.
HAUSLICHES GLUCK. FOXL-SPITZ
und andere kurzweilige Geschichten. (Foxl - Voíšek.) Autorisovanv peklad Viktora Nesslera. „Union" v Praze, prosinec 1913 - bezen 1914.
^ Do
FOKSO-NUKSO. Olomouc 1932.
esperanta:
(Foxl-Volšck.)
Eldonis
Moraviaj Esperanto
PionlroJ.
^S.
SEBRANÉ SPISY
Ignáta Herrmanna DIL XLl. " ...<;^
Í}\H\-
,F
ELÍKÚVROMÁN
-'J-r-r^'
1 1.
505^
v PRAZE
NAKLADATEL
F.
TOPI KNIHKUPEC!
IGNÁT HERRMANN:
FELICKUV ROMAN ^
v
o.
DlL
DRUHÝ
V PRAZE
NAKLADATEL
F.
TOPI KNIHKUPfiC
jakéhokoli Právo pekladu do všech jazyk zdramatisování neb zfilmování a všechna práva i
vbec
autor
si
vyhrazuje.
TISKEM ESKOSLOVENSKÉ GRAFICKÉ UNIE
A. S.
V PRAZE
1935
FELICKUV ROMAN DÍL
DRUHÝ
Zmna, se
s Felíkem udala, mla na další úinek píznivý. Nový tento život již
která se
jeho vývoj
nepodobal živoení
ným oknem
moské
cibule za bezeslun-
Severýnových, na které
tet
nebylo patrno, zdali roste
i
vbec
domírá, a ve které
Felíek vidl podobenství života vlastního. tím
sice
povaha, která
ním.
ale
mu
den ode dne pozbýval bojácnosti,
U
brždním obou napomínáním a umlováv díln nikdo ho nezakikoval:
byla vštípena stálým
vným
tetek,
Te
tlesn znenáhla, rychleji duševn. Zanemnila se jeho nesmlá, ostýchavá
vyrstal,
jejich
strýce ni
—
—
—
„Nechal toho! Položil to! Na to se neptal! Tomu on ješt nerozumí!'' Tak slýchal u tet co den a deset let. A mrzelo-li je promluviti, upely na jen tžký, káravý pohled, který ho
tém
zastrašoval
V tom
skoro
ješt více než nevrla slova.
bylo všecko jejich vychovatelské
umní.
Svou staropanenskou, na všechny knoflíky upjatou I.
zdravovdou zhýkaly Herrmann, XLI. Felíkv román.
a zchoulostivly jeho II.
1
10
tlo
—
Felíek do šestnácti
pání v širé Vltav;
let
neokusil vykou-
místo duše vypstovaly
a
nm
pouhou dušiku, skrenou a jako ve dv desky smáknutou. Felíek bezmála se podobal tm nebohým drobným klášterním chovancm, kteí v netvárném, hranatém stejnokroji, v
devné
erném nebo šedivém, byli asem jeptiškami vodni po pražských ulicích, ubledlí a zaraženi, kráející beze slova jako se kdesi
as, že
jako pouhé pízraky.
se z
—
a ztrácející
Byl svrchovaný
toho zajetí vyprostil. Jinak by z
padala
s
nemoudrých
nho
nho
Pod krovem strýcopouta nemoudrého káznní
byl vyrostl hastroš do
vým
hluchonmí
zelí.
Ponenáhlu setásal se sebe zbytky nauené a nahánné úzkostlivosti. A v dílTurýnkov se uil jisté samostatnosti. Byla to zatím samostatnost až smšn nepatrná, ale po všem, co pedcházelo, byl takový poátek nevytetek.
n
hnutelný.
asem
v práci, nevda, kterak otázkou k tovaryši, piln zaNeodvážil Tondu, mstnanému, netroufal si na staršího se
dále.
zarazil se s
un
aby
se
mu
snad nevysmál. Nemohl se zbaviti
dva v díln nepíliš rádi
pocitu, že ho
ti
ponvadž
jiného tsta a že pišel na
s
je z
vidí,
emeslo
jinou pípravou.
V takové chvíle se zdálo, že má Turýnek dva páry oí, taky jedny za ušima kdesi. Nebo mistr postihnuv, že práce na stole jinochov ztichla, obrátil se k
nmu
a otázal se:
u „No,
no,
Felíku, kdepak
se
nám
uzlík za-
drhl?"
Ale
sám postehl, v
již
em
nový
ue
uvázl,
pistoupil, ukazoval:
„Tedy
te
mládene." A pozdji íkal dobromysln: „A Felíku milej, to si musíme pomoci! Potakhle,
padnout šnycar nebo nžky, kostku a pravítko
— íznout,
stihnout, propíchnout, založit
— nu,
jde to tak?"
A již sám konal, k emu slovy radil, a pojednou Felíek vidl, že to bylo pouhé Kolumbovo vejce. Byl uelivý, žádnou vc nemusil mu Turýnek dvakrát ukazovati. A když byl jinoch na chvíli nkam poslán, ekl Turýnek tovaryši, nkolikátému to již vyuenci svému: „Nesmíš ho tak nechávat na holikách, Vojtše. Podívej se na nj chvílemi. Není o tu chvilku zahálky, ale aby nepozbyl kuráže."
„Dy
je to
študent," ekl tovaryš.
gymna-
,,No ano, Vojtše, ale tomuhle ho na siu
neuili.
Vzpome
si,
jak
tebe jsem
i
musil strit nosem do klihu, abys co namazat.
Nech
být,
kniha
z
vdl,
nho
nkdy
jak máš
bude
chla-
pácký."
Zdálo se, že mistr dobe pedpovídá. Nadarmo Felíek nevychodil šest latinských. Tovaryš Vojtch vypstil v sob hlavn smysl pro formáty knih, pro jejich rozmry a tloušku. Felíek
12
však zapamatovával
tená
si
nejen
jako vycvi-
ale
to,
taky pesných kovaný knih a jmen spisovatel, a za krátký as, všímal
si
názv byla-li
po njaké knize sháka, vdl zpravidla nejlépe, kde leží, ve kterém stohu se utopila. Ve chvílích nahlížel prázdn, za odpoinku po do tenáská. knih. Byla to zvídavost emeslná
obd
i
i
Chtl
vdti
pichází.
nejen jak se váže, ale
i
co do díla
takka živým
Netrvalo dlouho, a byl
rejstíkem všeho, co tu na stolech a v policích lena vazbu ekalo. Potom již se Turýnek neptával tovaryše nebo Tondy, ale obracel se pímo k Felíkovi. ,, Hochu, kde pak máme toho stafra-
želo a
menta
ek to.
— njaký pírodopis to
byl,
pan uitel Sou-
to pinesl, potkal jsem ho vera, hartusí na
A zloeená
kniha jako by
se
do pekla horou-
cího byla propadla!''
Felíek
šel, sáhl,
knihu vylovil.
Sláva, Felíku! Tu máš, dej se do ní, sešívej. Ty máš oi na tajného u policie, a to si zachovej. Prožluklá kniha schová se ti nkdy, máš ji teba ,,
ped nosem se
a nevidíš
ji,
nezaštkne!"
Nkolikátý již týden byl Felíek v uení, když jednoho veera vrátil k strýci hodn pozd.
„Kde
jsi
chodil, hochu?**
„Odnášel jsem vázané knihy k panu doktoru Nežernému na Poíí. Povídal mistr, že musím
k zákazníkm docházeti.** „V tom taky mu dávám za pravdu. Musíš mezi lidmi otrkati. A pan doktor?**
i
se
13
,,
jak
si
Prohlížel knihy,
poruil. Zdržel
Na Felíkovi na
je-li
m
vše v
poádku
a tak,
chvíli."
bylo patrno, že
má
ješt
nco
srdci.
nco v nepoádku?'' otázal se strýc. Všechno bylo v poádku, strýku. Ale pan
,,A bylo ,,
"
doktor
Felíek vázl. „Nu, což pak?" Všecek ervený dopovdl jinoch: „Pan doktor mi dal ti šestáky od cesty." Felíek vytáhl z kapsy nohavice ruku a na dlani ukazoval strýci ti desetníky. ,, Nechtl jsem je vzít, ale pan doktor málem " by se byl rozhnval. Prý jsem-li takový pán Pan Diamant se usmál, na spáncích se mu objevily vraní drápky.
pan doktor nemže sextán a že máš doma, eho potebuješ. Nedlej si svdomí, a dá-li takový pán, jen to vezmi, zvlášt kdyby se ml hnvati. Hochu, jsou jiní pánové na svt, kteí pijímají zpropitné, aby nco bu udlali nebo neudlali, a nkdy za vykonávají, co by nemohli s dobrým svdomím srovnati, kdyby toho svdomí mli. Ale tedy aby t ta diškerece nepálila, dej ti šestáky zítra svému kolegovi v uení, a tak vždycky. Myslím, že toho tím nerozhnváš. Ušetil nohou, bude mít odmnu a ty u nho dobré oko. To taky za nco stojí."
„A tebe vdt, že jsi
n
to uráží?
On
arci
—
ui
14
Za njaký den potom ekl strýc Dominik:
„Kouí
váš tovaryš taky?"
„Kouí, strýku, krátké." ,,Tedy tuhle máš kuba,
Felíku. Až uznáš ekni: Strejda mi nabídl doutponvadž sám ješt nekouím, mžete jej
chvíli, dej
ník, ale
mu
je a
asem pineseš mu zas njaký. taky abys u toho ml dobré oko. Je to pouhá pozornost, a Turýnkovi hoši t budou více návidti. Rád bych, aby se k tob všichni tam vlídn
vykouit za mne. Víš,
chovali."
Na
Felíka tato strýcova starost až dojala. na všechno myslí, aby mu mkeji ustlal! Minulo léto, a již se taky peklonila vtší ást podzimku, byl deštivý a mlhavý listopad. Dni se zkrátily, Felíek odcházel z domova za tmy a dávno již byl hluboký veer, když se vracel z práce. Strýc Dominik do té doby tžce nesl kalné dni podzimu, kterými všechen jeho život zesmutnl, rok od roku bylo mu léto kratší, zima delší. Když se nade vším rozestela podzimní sychravina a když se okázal prvý ídký sníh, tu panu Dominikovi bylo, jako by se nad ním svt a život uzavíral a jako by hledl v bezednou a beznadjnou hlubinu. Teskliv poítal tu léta, zaklovala myšlenka: Jak dlouho po každé v ješt to potrvá? Zdali šastn pepluji také tuto zimu? Pak nemíval jiné útchy než veery v hostinci a nemohl se dokati chvíle, až zapadne ve svou denní spolenost. Pohíchu však tato stará
nm
i
15
as
družina se ponenáhlu tenila.
len.
z ní zel
Bu
jej
od
asu ubýval
smetl podzimek, nebo odchá-
v drsném únoru i v ošidných, záludných jara. Po každé takové ztrát sedá-
dnech asného
vali zbývající stolovníci zamlklí.
Vyhýbali
se sice
úzkostliv zmínce o nebožtíku, ale všichni na nj vzpomínali a všichni mli mrazivý pocit, že tu kdesi nad nimi, až u
samého stropu,
sedí nevidi-
zuby a posupnými prázdnými jamkami zkoumá, kdo z nich dozrává na další že. Potom se rozmávne holým
telná, ale vidoucí píšera, cení žluté
hnátem, kosa zasviští
.
Ba,
starc, kteí vypadali, jako by
na onom
svt
nkterým již
napolo
mli nevysvtlitelný
a
z
tch žili
a nezba-
dány styk
s tajemnostmi všeho, co leží za hrobem, zdálo se již nyní, že slyší podivný svist ve vzduchu. To ta píšera pejíždla kostnatým prstem bit kosy, jako by ji brousila. Všichni sice stýskali na život a jeho trampoty, skoro všichni naíkali si na njaký neduh, z nhož ,,jen ta Zu-
batá
pece
je vysvobodí'',
jak se
bezdky
utšovali, a
všichni se obávali toho neskonale trudného
Trochu smšné píaby neodešli na sklonku msíce nebo na samém poátku nového, ped vyplácením pensí. Stalo se, že pan vrchní inspektor Šafránek, vrátiv se jednoho dne od hlavní pokladny, kde pijal výslužné, dne, jehož
veera
již nedožijí.
chuti dodávala té
obav
starost jejich,
zachvácen byl mrtvicí díve, než si peníze doma ješt jednou pepoítal. Tu jeho druzi, když se
16
pohbu, navzájem si povídali: „Ale pi všem tom! Peníze si vybral." Jak asi o svém štstí soudil sám pan vrchní inspektor Šafránek, nikdo nezvdl. Nebo již se o tom nemohl vyjáditi. V prvý ten podzim, kdy u sebe ml spoleníka Felíka, kráel pan Dominik o nco veseleji
vraceli
štstí
z
ml
—
dva, panu Dominikovi neskuení Meluziny za nocí všemi kostmi. Stará Vopiková skoro co veer poznovu naložila do kamen a v obou ložnicích se rozestíralo píjemné teplo. Felíek vyprávl strýci o svých zkušenostech v díln a nkdy mu pedítal z knihy, kterou mu mistr Turýnek potají zapjil, aby nevidl tovaryš Vojta nebo Tonda. „Nedlalo by to dobrotu," íkával, „vynášeli by mi to taky." Ale to tak íkával jen pro
než poslední
projíždlo
léta. Byli
již
i
ue
strach židovský.
Hoši bez dovolení
všeliké knížky do svého brlohu, a
lampice
proítali.
Ovšem
rázu, než o jaké zadával
si
tam
si
vynášeli
je
pi malé
vybírali knihy jiného
nový
ue,
který
ml
vy-
ale
pes
broušenjší vkus.
Pan Dominik naslouchával Felíkovi, svému peditateli:
tu chvíli volal ke ,,Halt,
Felíku, to zas
je
zatrápené slovíko,
kterému nerozumím. ekni mi to po nmeku." A když Felíek petlumoil, íkával starý pán: „Ale šlaka tedy, hochu, pro se taková slova úchvatný neochvjný údobí píší! Lícen kdo tomu má rozumt!"
—
—
—
.
—
17
rozumím pedobe, strýku/' pozname-
,,Já
nával Felíek skromn. ,,A ve škole jsme všichni
rozumli/' hochu, to jsou zbytené vymyšlenosti!
,,E,
Kam
tím!
s
ekni
to dole
Vopikové,
uvidíš, jak
na tebe tlamu oteve."
„Vopiková
snad, strýku. Ale
tená
inteli-
"
gentní
Felíek se zarazil. Zdálo se mu, že se zabhl, že by strýek mohl býti uražen, nejsa pokládán za inteligentního dost. Ale pan Dominik poslouchal dále trpliv a dokonce se snažil, aby stail
mu
pedítáno. Jen nkdy ješt, když lezl do postele, vrel k sob: „Zatrápená slovíka! Úbor! Zejtra to dám se propadnu s postelí, pánm u Ježíška hádat uhodne-li nkdo, co to je. Na se to vymejšlí!" Potom se chopil své Bohemie, ale po nkolika chápati vše, co
jest
—a
ádkách
klížily se
mu
i
oi. Skoro jen po
pamti
plechového kornoutku, peklopil
jej na plamen svíky a za pt minut chrupal pevným spánkem pes všechny záhady jazykové a
se chopil
—
chrupal až do rána.
Potom jednoho veera strhl se špalíkového ili bloku, jak pan Dominik po kalendáe lístek uplynulého starém zvyku dsledn íkal
—
práv hrnul
i
je
si
tak
již
zítek.
Pi tom
od-
cíp lístku dalšího, a náhle zvolal:
„Saprlot,
padu
—
dne, chystaje
tvj
Felíku! Pozejtí dvacátého svátek. Ani jsem
nevdl."
listo-
18
Na lístku pod velikou dvacítkou bylo vytištno písmem rovnž hodn tuným: Felixe z Valois. Felíek ale
se
zardl nad pozorností strýcovou,
neodpovídal ihned.
„To
si
udláme dobrý
den, kamaráde," dodal
pan Dominik.
Rád ležitosti,
se
chápal v pokroilou tu dobu každé pí-
aby nco mohl
oslaviti.
Zkracoval
si
tak
šerý podzimek a zimu. " napovdl Felíek. Vlastn strýku „Což pak vlastn?" „Vlastn mj svátek není dvacátého listopadu. Tetinky ovšem to tak zavedly." „Cožpak tetinky skládaly kalendá? To dlají na hvzdárn, a svaté k tomu dodává kon,,
sisto."
pokud jsem byl malý, u Turýnk, slavívali mé jmeniny dvacátého prvého kvtna. Pstounka íkala, že to je tak správné, a vždy v ten den mi pinášela z trhu kytici šeíku nebo jiné kvtiny. Ale když jsem pišel k tetinkám, povídaly, že to není v poádku. Svatý Felix kvtnový byl prý pouhý kapucínský fráter v ím, ale mým patronem že jest svatý Felix Valoiský, a to ,,Ale
prý byl královský princ a zakladatel ádu k vykupování kesanských otrok z tureckého zajetí.
Tedy mi svátek peložily na dvacátého listopadu."
Na tvái pán Dominikov povyskoil úsmv, vyšlehly vraní nožky podle oí, a staroch ekl:
19
„Ale to taky
je
tvým tetinkám podobné. Od-
jakživa hledaly protekci a honoraci, taky na nebi.
Nakonec
je to
snad jedno, svatý jako svatý.'*
pisvdil
„Pravda, strýku,'*
jinoch.
,,Ale
v kvtnu bývalo to veselejší. Bylo jaro, teplo, a vždy již byly kvtiny. Zdá se mi, že posud iji
vni pstouniných
kytic.**
„Kolik pak tch pugét mžeš pamatovati?** pronesl strýc s pochybou. ,, Vždy jsi byl pouhé dít.**
„Pravda, strýku, snad vzpomínám na dva, nanejvíc na ti takové dny. Ale, víte-li, že se
mi vždy zdá, jako by to bylo trvalo mnoho let?** Strýc Dominik mávl pravicí ke hlav a pejel dlaní elo, jako by mouchu zahánl. Ale to snad se mu vybavila taky njaká stará vzpomínka. Hledl chvilku na Felíka, pokývl hlavou a promluvil: „Pravdu máš, hochu. Po letech po letech se takové vzpomínky v mysli prodlužují. Trvávalo cosi jen rok, ba jen jediné léto, a lovku ** pak po mnoha letech pipadá
—
Nedopovdl. Zasmušil
se,
zraky jeho zaletly k oknu,
ale
byla
tmavá listopadová
noc.
V
rty
se
sevely,
venku za oknem hloubi této
tmy
pan Dominik te vrátil se pohledem k Felíkovi a ekl: pomyslil. „Tedy ti povím, hochu: když ti tetinky patrona vymnily, udláme to taky tak a vrátíme se zase k tvému májovému svatému kapucínu. Jsi srozumn?*' bylo dávno utopeno vše, I
na
20
strýku," ekl Felíek potšen.
,,Jseni,
„Ale abys nebyl o nic ošizen, pro letošek
osla-
víme tvj svátek pozejtí, naposled. Souhlasíš?" ,,Jak uznáte za dobré, strýku," ekl Felí,,Byl bych se dokal až do kvtna." ek víme, kam se kdo z nás do kvtna ,, Cožpak Felíkv podje! Pozejtí máme svatého Felixe .
.
.
—
svátek. Bašta."
Druhý
pedveer svátku
svého, když ho strýc v nálad jaksi povznesené, slavné, a ekl: „Tak vidíš, že zítra musí býti tvj svátek.
se
Felíek
Kdybych
den, v
vrátil z práce, pivjtal
to nebyl už
hodly to tetinky ti
—
vera sám
ustanovil, roz-
vlastn tetka Viléma. Tuhle
pinesla vázané."
A
podával Felíkovi objemný balík. „Totiž holka to pinesla, ale tetka pišla Košile
ti
ušily,
ovroubily, teplý
vátky a ert od obou,
to
ví,
punoch
odv
na zimu prý v tom
co ješt.
se ví
s ní.
napletly, kapesní šátky
A vzkazuje
ti
— a mnoho zdraví
je,
a kra-
gratulaci ti
—
peje. No,
máš radost?" „Mám, strýku." Ale Felíek to ekl njak váhav a výraz jeho nenasvdoval radosti pílišné. Posud nevdl nic o svém ddictví, nevdl taky, co byl strýek se slenou Vilémou ujednal, a nevdl, že tyto dárky byly poízeny vlastn za jeho peníze. Nenadálé obdarování jej zavazovalo a tísnilo. Neoekával od milých tetinek
již
pranic.
21
Mín
budeme kvtnu. Rozumíš dva na jae, tetky budou choditi v pod-
,,Neekl jsem tetce
ani slova, že
oslavovati patrona tvého zase v
mi? My zimku
— budeš míti
Podívej
se,
jak
je
dva svátky a dvoje vázané. strejda mazaný."
Pan Dominik se zasmál vlastnímu taškáství. „A ješt nco, hochu. Zatím jsem podkoval za tebe, ale myslím, že se sluší, aby ses podkoval také ty. Mohlo by to být v nedli dopoledne." že
„K tetinkám?" vyhrkl Felíek, a balíek div mu nevypadl z rukou. ,,No, neboj se, hochu, pjdu s tebou. Nemže
t
potkat nic nepíjemného."
Felíek
již kladl
balík na židli a ekl:
„Jak porouíte, strýku."
ekl
to všecek sklíen, jak odsouzenec.
„Neporouím, hochu, však tuze proti
srsti,
jen radím. Je-li
pokáme ješt." utkvly zkoumav
Zraky strýcovy jinochov. Felíek sepjal ruce.
„Strýku, nehnvejte
se
ti
to
na tvái
na mne. Ale ješt ne-
cítím dost odvahy, abych se postavil tváí v
tvá
tetinkám. Snad bych se mohl podkovati zatím " pozdji Nenadal se Felíek, že po jeho slovech rozloží se na tvái strýcov výraz uspokojení, a nechápal toho. Panu Dominikovi bylo jeho vzpírání práv vhod. Felíkova ochota k návštv byla by v
dopisem.
A pak nkdy
nm
vzbudila žárlivost. Chtl míti chlapce pro sebe.
22 se o nj Zamnuv dlanmi
nechtl
„Dobrá,
máme asu Jinoch
s
nikým
Ani na hodinu.
dliti.
ekl:
Felíku,
napíšeš
psaní.
Na
visitu
dost." se zaradoval.
nejmilejším darem.
Toto rozhodnutí bylo
A te
mu
upímn
se tšil
a zapadaly
v toku kdo
teprv
na zítek.
II.
Nedle
msíce ubíhaly
a
všedního, jednotvárného života, a
mli
jakýkoli
zájem
na
již
osudech
všichni,
jinochových,
uvykli myšlence, že se Felíek nadobro se školou rozžehnal.
Již
i
stará
Vopiková V pízemním
svém kutlochu se spátelila s nepochopitelným obratem v prvém pate, a té to dlouho nešlo na rozum. Po mnohém pemýšlení o té vci si vymilostpán domácí má zvláštní mladého pána na emeslo. Nebo o tom, že si tak Felíek sám rozhodl, ani se babce nezazdálo. Je v tom asi njaká rodinná sudba. Vopiková vbec od samého poátku mla všeliké pomyšlení o vzájemném pomru a vztahu milostpánov k jinochovi, který jednoho dne tak nenadále vpadl do domu a do domácnosti jejího velitele a tak se v ní usadil, jako by tam právem náležel. ona, že se na svt djí vci velmi
mudrovala, že
píiny, pro
asi
dal
Vdla
a tím podivnjší, ím vtší panstvo. Vzdálená minulost pán Diamantová byla jí ta-
podivné,
23
jemstvím,
ale
kdožpak
Vopiková vsak
byla
i
ví,
pozor na hubu.
si
o celé historii myslí.
a rozžehnati se
jako díve již
i
s
svt
Mohla by
bydlem, které
Však
nadále
to jí
—
žena dost opatrná a dávala
Nikomu na
si
vati do smrti.
jaké byly jeho spády
nkdy
nezjevila, co
si
si
hubu
spálit
chtla zacho-
propukne. Felíek
zstal „mladým pánem'*, sám pán domácí,
proto taky, že ho tak nazýval
kdykoli se o
nm zmínil.
Jediná toliko byla osbka, jediná hlavika, která dlouho nemohla pochopiti
zmnu,
která se
Felíkem udala. Že pestal nositi pod paždím hromádku Školních knih, že oblékl režnou halenu zástru a dal knihaské díln pednost ped školou. Že pojednou páe a zas na svazovace sešívá
s
i
knížky, že se patlá v hrncích škrobu a klihu, že
bhá
ue
a že ho mistr po Praze jako každý jiný posílá s náruemi hotových vazeb k zá-
Turýnek
kazníkm. Ta nechápající hlavika
náležela
Martice,
tináctileté dcei Bartolomje Turýnka.
asi
Této odrstající školace byl Felíek do té doby zjevem tak íkajíc svátením. Ledacos o pochytila z hovoru svých rodi a taky ho již nkolikráte vidla, v jeho nemoci s matkou ho
nm
navštívila.
Tehdáž píbytek sleen Severýnových
vzbudil v ní nesmírný dojem. se
Do
té chvíle neoctla
v domácnosti tak vznešené, nespatila nábytku
tak
pkného
bytku,
a lesknoucího se jak zrcadlo,
který jako
by tu
stál
jen
pro
ná-
parádu
24
a ne pro všední
potebu; po prvé
ji
tu obklopily
stny peste malované, na stnách nepovdomé obrazy ve zlatých rámcích, na skíních vzácné hodiny,
stíbrným
zvukem, a vázy podlahy postené koberci, až se podivila, že se po takových vcech smí šlapati. Všechno se tak lišilo od jejich skrovného, emeslnického píbytku, všechno bylo v jejích s
odbíjející
umlými kvtinami,
oích neskonale nádherné. Arci taky ze všeho na vanul chlad cizoty a neobyejné vyvýšenosti osob, které v té nádhee obývaly, až ji obestíral pocit, že by v tom sama nechtla žíti, že by tam byla jako zakletá. Již samo srovnání: jejich píbytek v Jakubské ulici v pízemí, odkud je nkolik jen krok do prjezdu, na dvoreek na ulici, ni
i
a tuto nkolikapatrové schodišt, vysoké a roz-
ponuré a ztichlé, jako klášterní; doma, v Jakubské ulici, byly dvee všech byt v dom skoro stále otevené, na pavlaích od rána do veera plno lidí, hlavn dtí, z otevených oken halasil hovor i zpv, asem arci taky váda, život nájemník s všelikými rodinnými dvrnostmi penášel se z bytu na venek, na oi všech soused; tuto v Krakovské ulici vidla sice mnoho dveí, natených oslnivou blobou, ale veškeré ty dvee byly tsn zaveny a snad zameny, jako by zastíraly hluboká tajemství neznámých lidí, za nimi se skrývajících. Nikoho tam nepotkala na schodech, nikoho na chodbách. Pes všechnu studenost Martika v tom dom vidla cosi velikého, slavlehlé,
i
25
ného, ale taky tísnivého, jako každé
dít vyrsta-
jak ona, kterému jest ulice poloviním do-
jící
a taky vychovatelem. A v tomto dom, kterém nebylo žádného skeku a jekotu, žádve ného slyšitelného smíchu ani nadávek, vyrstal a žil Felíek. lidi, kteí jej naplovali,
movem
Dm
i
jsouce sami neviditelní, zpodobovala
si
Martika
v jedinou pedstavu, a v jejích oích výkvtem toho panského sídla byl Felíek Severýn. Kdykoli
k nim pišel, byl
neml
tatínek
ani
odn
v
látky, z jakých její
šat sváteních. Vždy
byl íst
jako po koupeli a všecek vonl, jak se Martice
Nemohla
by se tento rozbhl Jakubskou ulicí jako všichni ti hasaerti, kteí ji naplovali kikem od rána do veera; že by zdvihl kámen i kus cihly, aby hodil po nkterém z tch drobných uliník, že by se v zim s jinými haranty puškoval snhovými koulemi a že by se na jae brouzdal kalužemi z tajícího, špinavého snhu. Dokonce již si nemohla pomysliti, aby Felíek vylezl z nkterého vikýe pdy nad pavlaí a drápal se po steše nkam až za komín, jak vídala asem ty malé pekelníky v dom, kteí pak nechtli dol a dom
zdálo.
si
ani pomysliti, že
jinošík náhle
ani na
rozhoené povely matek, udšených
oba-
ertova kvítka spadnou stemhlav do dvora a zabijí se. Felíek dojista nieho takového nebyl schopen, ani kdyby mu to kdokoli porouel, Felíek byl synkem z nedostupné rodiny, Felíek byl v oích toho dvátka vzorem
vou,
I.
že
ta
Hemnann, XLI. Felíkv román.
II.
2
26
nejmravnjšího lovíka, uhlazeného studenta, byl jí taky skoro již mužem dosplým a dojista pln všelikých vzácných vdomostí. A pojednou tento mladý, elegantní panáek jest jejich uedníkem! Uedníkem jako Tonda, který v první as uení a ješt dlouho potom bhával bos, aby ušetil bot, pro kterého jako by nebylo vody v kašnách, kterého matka Turýnková musila každé nedle honiti k umyvadlu, aby aspo v den Pán vypadal jako k obrazu božímu stvoený. Všechno to nedovedla si Martika v drobné hlav srovnati. Kterak se to udalo? Co vyvedl, že musil jíti na uení? Kterak jej mohl její tatínek pijmouti za uedníka, obléci jej v halenu, opásati zástrou, ukládati mu všechny práce, které byly hodný jen chlapce rázu Tondova? To byly záhady pro tu malou duši zatím naprosto neešitelné.
Martika sama
žakou
školy
již
byla školakou pokroilou,
mšanské. Otec Turýnek
sice
vrtl
mu s tou
prosbou pišla po prvé, soudil, že jí nadobro staí škola obecná, do které by mohla chodit až do trnácti let. Ale maminka hlavou, když
Fronka pimlouvala
se tak dlouho, až tatík po-
volil, a Martika tedy šla na mšanku. Byla to tichá, zamlklá holina, skoro se hrozila rozlou-
ení
se školou, již
V
lét,
v kout
když
naped se
je oplakávala.
vrátila
dílny, u okna, a
ze
školy,
sedávala
tam vypracovávala své
27
dokud bylo vidti. V zim sedávala pod velikou lampou petrolejovou, a tak se zabírala ve svou práci, že již ani neslyšela šramot kolem sebe, kutní trojího páru rukou, natásání složených arch, klapot a skípot knihaských hoblík, naÚkoly,
tloukání
hbet
svištní
šnycar do papíru
každé
kladivem, chestot
nož
a lepenek.
a
nžek,
Skoro po
pekvapilo, když práce se soumrakem
ji
ztichla a
když
i
,,Ale tak už
na
ni
maminka Fronka
toho nech, dít! Zkazíš
si
zvolala: oi.**
Trochu jinak bylo, když do dílny pibyl Fesvém míst, psala a poítala. Felíek rozbíral knihy, oškraboval se líek. Sedávala sice dále na
hbítk
klih a škrob, rovnal, sešíval, všecek po-
noen v
práci, ale chvílemi bylo
mu, jako by na
sob
cosi cítil, co ho nutkalo, aby se ošil, vzhlédl. když vzhlédl, vždy jeho zraky jako z neznámého rozkazu zaletly práv v koutek, kde sedla Martika, a tu se stetly s jejíma oima, do široka otevenýma a na nj upenýma. Holika sice hned sklopila zraky k sešitu na stole, ale Felíek pece po každé uhodl, že Martika již chvíli nepsala a nepoítala, nýbrž na nj se dívala, na jeho sklonnou hlavu na ruce, kterak se tu ohá-
A
i
njí. S
poátku
se
domníval, že
jej
pozoruje, ko-
správn, a byl pln rozpak. Ale ve zmatek upadala vždy také Martika. Byvši dopadena pi takovém pozorování, chýlila hlavu níž a níže ke svým úkolm, a potom drahnou chvíli se neodvážila ke mladíku pohledti. ná-li dílo
28
Tak bylo první as. Felíek
Martika nedtsky pátravý zárove, u nho pekvapený, udivený ostýchavý. Byly to jen chvíle odpolední, kdy se na hodiny vídali. Nebo ráno, když Felíek picházel do práce, bývala Martika již po snídani, ustro-
mli
styk
jiných
a
než tyto pohledy; u ní
i
jena do školy, brzy odcházela a vracela se
V
až v poledne.
nemu,
do
odcházela
zas
dom
polední pestávce po jídle uila se
školy
a
vracela
se
Nebylo píiny, aby spolu rozmlouvali, a Felíek o to ani nestál. Díve, pokud jen obas bývalé pstouny navštvoval, nevšímal si hrub drobné jejich dcerky. Neml s ní o hovoiti, hráti si neuml a nechtl. Kterak si hráti s holicí? Ale hlavn se na ni díval jako na o tvrté, o páté.
em
pouhé dcko. Ve
vku
obou byla ti,
tyi
léta ve-
již likým rozdílem. Skoro si jí tehda Martika se na nj dívala velikýma oima, Felíek však sotva ty pohledy na sob cítil. Ne-
ani nevšímal. Sice
všímal
si
jich,
mu
byly
lhostejné. Obíral se do-
cela jen vlastními pocity, jsa
steskem po s lítostí
nem
naplnn touhou
a
ztraceném. Dychtiv picházel,
odcházel. Tehdáž nemohl pomoci ani tatík
máma
Turýnek, ani
Nyní, když byl chou, když
ji
Fronka. Kdež pak Martika! Martikou pod jednou ste-
s
denn
vídal,
zmnilo
se to
njak,
na radost Felíkovu. Od rána do popokoj, žaka byla ve škole. Ale již pi
ale nikterak
ledne
ml
jídle pocítil,
naproti
jak je cílem
nmu,
její
pozornosti.
slova nemluvíc, hledla
si
Sedla talíe
29
však pozdvihla zraky, nedívala se na tovaryše Vojtcha ani na Toníka, ba ani na rodie, toliko na nj. A potom odpldne od svých úkol. A ím dál uritji si Felíek uvdomoval, že mu v novém tom okolí, jinak milém, drobná Martika skoro pekáží. Ani te spolu nehovoili, jeden Jestliže
druhého
V
jejích
už
se ostýchali, Martika se až stydla. oích poád ješt byl studentem, který
mnoho
ví, a
ona
vdla
tak málo.
Bylo kdysi k poledni, nad Prahou
hrozná
boue
s
neustávajícím
se strhla
který
lijavcem,
jako by chtl všechny ulice vyplavit. Chvíli paní
Fronka ekala, konen ekla starostliv: Felíku, tu máte deštník, jdte ,, Prosím vás, Martice naproti do školy, sice pijde na hadr zmáená a bude se bát hromobití.'' Felíek a pivedl Martiku již Šel tedy zmoklou, ustrašenou a prostydlou. Jindy se lilo od samého rána, Felíek pišel
—
do práce jako hastrman.
A
zase požádala paní
Fronka:
„Felíku, vemte deštník, dovete Martiku do školy."
Doprovázel
tedy
Felíek Martiku.
Cestou
slova nepromluvili, až ve školních vratech
ekla
dívina:
,,Dkuju vám pkn.'' Felíek odcházel a skoro sám na sebe se zlonmý. Ale o by ml s žabkou hovoiti? bil,
že byl tak
em
30
Potom se stalo astji, že byl poslán s Martikou nebo pro ni, nkdy nco nakoupit, a konal tyto rytíské služby jako stroj. Pemítal jen, kdo chodil s dívinou díve. Toník? Až se na to jednoho dne Martiky zeptal. i
Toník
„Ne,
nikdy,''
Vždycky maminka.
doma
.
A
.
Ale
odpovdla dívina. má tolik práce
když
/'
tehda Felíkovi skoro zalichotilo, že paní
Fronka svuje dceru jeho ochran a dozoru.
Díve
mu
se
zdálo, že jest posílán jako služka,
pipadal jako guvernantka. Dlouhou chvíli kráela dívina podle jinocha mlky, až pak náhle k nmu pozdvihla zraky, tak dtinsky upímné, a pronesla ostýchav: „Snad se o mne maminka bojí. Jednou by byli malou holku z domu pejeli. Ale já už nejsem žádné dít." A to bylo zatím vše. Pozdji však byl Felíek povolán k nemu dležitjšímu. Dlouho se dívina ve svém koutku párala s njakým úkolem, bylo zejmo, že si neví rady. Felíek to uhádal jen z toho, kterak ve tvái nyní
si
hoela, hlavu o nepsala.
na
nj
dla
Tehda za
opírala,
celé
Pišla k
meny:
slinila a
podívala, a Felíek zpozoroval, že se
lesknou jako zaslzené. Bylo chvíli,
tužku
až
ní
tomu
jí
oi
tak.
se nad ní, šeptaly ekla paní Fronka, kríc ra-
matka, sklonila
konen
pece
odpoledne jen jednou se
31
„Tomuhle
nerozumím, dít. Ale tak tedy
já
se zeptej Felíka.**
Martika dlouho už tovaryš vyrazil, a
když
jí
když aby na chvíli že taky Felíek odejde,
zápasila, až nakonec,
složil práci a
oblékal
hrozilo,
se,
odhodlala se a v nesmírné tísni se k
Až
lila.
okázala
se
když
zajíkala,
njaký lánek
mu
nmu
uchý-
pinesla ítanku,
a nesnadno ze sebe vy-
pravila:
„Z toho máme vypsati všechna podstatná jména srostitá a všechna odtažitá, a já o nkte" rých nevím Dále nemohla.
„Ale Martiko, neplate, pokejte. S tím budeme brzy hotovi." Chopil
stitá
tvrtky papíru, sledoval
a rychle psal ve dva sloupce: Sro-
— odtažitá.
„Tu mi,
tužky,
se
lánek v knize
to jest," ekl,
Martiko, že
vám
když byl u konce. „Zdá
se
ten pojem iní obtíže. Zatím
si opište úkol na isto, a zítra vám to jasn vysvtlím. Nic si z toho nedlejte. to kdysi taky nešlo do hlavy." Martika snad ani nepochytila, co jí tu mladík slibuje. Hledla jenom na popsanou tvrtku oima do široka rozevenýma, jako byla díve sledovala jeho rychlé psaní, a Felíek jí vyrstal v lovka bezmála vševdoucího. Nad ím sedla dv hodiny, Felíek rozešil za pt minut!
tedy
Mn
'
32 III.
Druhý den v polední pestávce otázal líek Martiky: ,, Opsala jste si verejší úkol?" „Opsala," pisvdila holina. „Pemýšlela
Porozumla
jste
jste
o
všech
se Fe-
tch slovíkách?
všemu?"
„Skoro všemu. Jen s nkolika bych si nebyla vdla rady, kdybyste mi nebyl pomohl." „Na píklad?" „Napsal jste slovo prst do srostitých. A potom dále jste napsal prst boží do slovíek odtažitých. Tomu jsem nerozumla."
Felíek se usmál. A vztyiv ukazováek pravé ruky ekl: Martiko, toto jest prst. Vidím jej, ,, Hlete, mohu jej omakati, íznouti do nho. Je to vc. Ale zdali kdo vidl a mohl omakati prst boží? To jest pouhý pojem, eeno jen obrazn. Chápete?" V oích Martiných se rozsvtlilo. ,,Ano, to chápu," ekla radostn. „Vidíte! Celkem byl váš úkol dost prostý, ponvadž sám lánek v ítance byl jednoduchý. Ale mohlo by se vyskytnouti nco složitjšího, v by se teba ani vaše uitelka nevyznala." ,, Slena uitelka?" podivila se Martika. „Slena uitelka ví všechno, musí to vdti." Již ml Felíek na jazyku njakou námitku, ale vzpomnl na svá léta školácká, kdy uitel i
em
33
V jeho oích byl vzorem dokonalosti, nádobou veškeré moudrosti, a každý jeho výrok ne-
tém
omylný. I
ekl
Na gymnasiu neml
již
té
pevné
víry.
jen:
Martiko, slena uitelka
,,Ano,
hlete, abyste
ví
mnoho, a
všechno zapamatovala. Budete-li
si
pes to nkdy zase v nesnázích, pijte ke mn. Rád vám pomohu, pokud jen dovedu.'* Martika te rozšíila zraky, práv tak, jako inívala, když Felíka pozorovala od své práce, a
ekla vážn: ,,Vy dovedete všechno, Felíku.**
Tak vážn ,,Kdo ,,Vím
zvratného
to pronesla, že se
Potom
za nkolik dní vrátila se
„Co
Martika
ne-
ze
njakým školním sešiostýchav, skromn podávala Felíkovi.
školy a po jídle se vytasila
tem, jejž
Felíek zasmál.
vám to ekl?" to,** odpovdla Martika s výrazem pesvdení.
je
to?" tázal
s
se.
úkol. Dnes nám je slena vracela. Popopsanou stránku." Felíek rozevel sešit. Na stránce, kterou Martika naznaila, byla napsána tuná ervená jednika s vykiníkem. Byl to úkol, pi nmž Felíek byl nápomocen. Ani slvko v celém úkolu nebylo peškrtnuto neb opraveno. Usmívaje se, pohlédl Felíek na holinu. „Nu, to je známka velmi dobrá, Martiko." „Sešit
dívejte se na poslední
Školaka
se
zapýila.
34
„Nejlepší/* zašeptala.
„Jednika
s
vykiní-
kem. Žádná spolužaka to nemla tak vypracováno. Arci," pýila se Martika víc a více, ,,taky bych to tak nemla, kdybyste nebyl pomáhal. A slena to poznala."
„Co poznala?'* ,,Že to
všechno není z
mé
tam, až dívky odešly, a ptala
hlavy. Nechala se:
Dlala
jsi
m
to jen
— Nesmíme ekla jsem: Pomáhal mi náš Felíek. — Kdo Felíek? — ekla jsem. — Pro Boha t prosím, Uí u divila slena, co pak ten pan uedník študýro— val? — A já jsem ekla: Šest latinských sama, Turýnková?
lháti,
i
je
se
nás,
se
škol.
te
ml
slenu vidt, Felíku! Vykulila na oi a ekla: Vy máte uedníka se šesti latinskými? Marto Turýnková, toho si važ, ten Ale
m
mže
jste
býti
tvým domácím uitelem.
Bude-li tatí-
nek míti vždycky takové uedníky, mžeš jít potom na universitu. Proto máš ty jediná takový pkný úkol. A smála se.** Martika jen hoela, když to vyprávla. Felí-
—
ek
se
usmíval víc a více, až
„Budoucn
konen
ekl:
tedy musíme mít úkol
s
njakou
chybou, aby slena neuhodla, že jste ho nevypracovala sama.**
Martika se chvilku dívala na jinocha velikýma oima, erve z její tváe mizela. Posléze ekla: „Ne, Felíku, to ne. Ale budu se tolik uiti, abych se žádné chyby nedopustila. Chcete být mým damácím uitelem?*'
35
„S
radostí,
Martiko. Jen
se
mi
vším
se
svte." Teprv po rozmluv s Felíkem pochlubila se Martika matce dobrou známkou slibem Felíkovým, a paní Fronka ekla jí: „Však bys lepšího uitele nenašla." i
Blížily se vánoce, a
jak roztržitý. ale
vždy
mu
Ml
pan Dominik chodil nvle tšiti se na n,
tolik dobré
do toho lezla pochybnost, zdali se
mu
se po oku na Felíka, zane-li o nich, ale Felíek se nezmioval ani slo-
vydaí po jeho pání. Díval
vem. Krom toho mladík picházel nyní ím dál pozdji dom. V díln bylo mnoho práce, jako ped svátky všady, a Bartolomj Turýnek íkal
svým
lidem:
„Nic naplat, hoši, musíme to do Štdrého dne všechno strhnout. Každý chce mít svou vc na svátky po svátcích by nám to zde nechali. Tedy si hodinku nebo dv pidáme. Zato si ve svátky
—
pohovíte."
Tak se polední pestávka v díln krátila, veerní práce se prodlužovala. Od poátku prosince vypomáhala v díln taky paní Fronka, jak jen mohla z kuchyn utéci, nakonec Martiku zapáhli do všelikých drobotin. V knihárn je práce dost pro „paclíe", jak íkával mistr Turýnek. Nedlní prázden na ten as pominula. Tak Felíek musil do poslední chvíle dodržovati. Že „musí", zdálo se aspo paní Fronce, a již i
i
i
36
nkolikráte zažehrala, že
jest na Felíka té roboty mnoho. Konen pak udeila na pana Bartolomje, když jinoch zas až po deváté hodin dom Toník ve svém kumbále odešel a když Vojtch i
zmizeli.
„Povídám, Bartolomji, od zítka bude Felíek choditi dom jako díve, v osm veer. Co si pomyslí pan strýc, že mu ho tak utaháme?" Bartolomj Turýnek se podíval na cho a ekl: ,,Mj rozum, holka. Je to uení. Táhneme všichni.'* ,,Ale že Felíek, to
vyjednáno," vzpírala
nebylo se starým
se paní
pánem
Fronka.
abys mla rozum, holka," ekl ,, Povídám, stejn rozšafn mistr Bartolomj. ,, Dlalo by mi to v díln zlou krev. Musí Vojtch, musí Tonda, musí tedy taky Felíek. Nerad bych, aby mi druzí dva reptali, a mli by pravdu. Juž to, že Felíek chodí dom a je sproštn všelikého toho domácího podlkování, je náramná výminka. A krom toho ti povím, holka, že mi pokoná již hodný kus díla, a tu by mi te ty jeho veerní hodiny chybly. Vzpome si, jak si onehda prst poezal a nemohl den pracovat; hned jsem cítil, že nám dv ty, a taky Marta." ruce ubyly. Dláš Pes tento správný mistrv rozklad umínila si paní Fronka, že vysvobodí Felíka na vlastní vrub. Tak druhý den, po krátké pestávce, vymei
zené veei, zavolala jinocha do šeptala
mu;
kuchyn
a po-
37
,,Felíku, vynesla jsem
bouk, oblete
Do
se,
jdte
vám sem zimník
dom,
a pan strýc neeká.
dílny už nechote.'*
Ve snu by
jí
nebylo pipadlo, že se tomuto
jejímu opatení a dobré vli
A
a klo-
vzepe sám Felíek.
on tak uinil. ,,Ví o tom taky mistr, mamino?*' ,,0 to se nestarejte. S ,,Ale
já
tím
si
nepjdu, mamino.
to
vyídím."
Od
práce
ne-
odejdu."
Paní Fronka vyvalila oi. Ano, mamino. Kterak bych mohl odejít, když každé ruky poteba? Hovli jsme si v lét dost, ,,
je
te, když jakživ po prvé jsem trochu užitený, bych utéci?" Felíek již neekal na nic dalšího, a vrátil se kvapn do dílny. Obával se, že by jej máma Fronka násilím vypudila. Vdomí, že je skuten užitený, naplovalo jej pýchou a hrdostí. Paní Fronka skoro se chtla hnvati, že pohrdl její mateskou péí, ale nedovedla to. Panu Bartolomji se o tom ani slovem nezmínila. Vi-
a
ml
tom zápase podlehla nejen muži, ale již svj pokus. Chvílemi
douc, že v i
Felíkovi, neopakovala
jen se lítostiv na jinocha zadívala, jak s
ela stírá. Pan Diamant už dávno na hocha
ekal,
ale
s
si
veeí
sedávaje sám, pozbýval chuti k
Stýskalo se
mu
i
po veerním pohovoru
kem. Picházel o deváté,
nkdy
s
pot ne-
jídlu.
Felí-
až o desáté, a tu
38
pan Diamant již neml svdomí, aby jej zdržoval, by rád byl cosi projednal. Sám Felíka honival do postele, aby se na zejtí dosyta vyspal.
a
Konen zbýval do svátk tedy pan Dominik ekl: „Podívej
as
hochu, jak
se,
již
A
jen týden.
utíká.
tu
Vánoce
za dvemi!*'
,,Však je v díln cítíme, strýku.
Máme
až do Štdrého veera — a jen budeme-li
práce
se
vším
hotovi.'*
„Oddechneš
si,
vi?" ,,Ba,
„A hlavn
strýku,
m
hochu,
m
tší, že
až
bude po všem,
to tší," ujišoval Felíek.
moje pomoc taky už za
nco
stojí."
Ale to nebylo, o
vc ml „A kterak my si
voiti. Jinou
em na
pan Diamant chtl ho-
srdci.
to na svátky zaídíme, co?" strýce, neodpovídal. Toto na se díval mlení bylo starému pánu podezelé. „Ptám se proto, hochu: kdyby se tak stalo, že
Felíek
by tetky pišly s pozváním na Štdrý veer, co bys tomu íkal?" Na to Felíek vru nemusil odpovídati. Strýc vidl již na jeho tvái, jak by odpov dopadla. Na tu taky neekal. Ani sám si nemyslil, že by tetky mohly pijíti s pozváním. Tento nápad byl jen jeho drobnou lstí válenou. Chtl se tak ponenáhlu dostati k jádru vci. Proto se vytasil s nápadem o pozvání tetek Severýnových, ale vlastn
39 se obával,
aby
mu
v ten den Felíka neurvali Tu-
rýnkovi. Pravda, mohl vše a íci:
strun
rozhodnouti
Budeme doma. Ale pan Diamant
ani slo-
vem nechtl Felíka pemlouvati. Felíek neml míti vdomí, že to neb ono musí uiniti z pouhé vdnosti,
že je povinen a zavázán tak udlat.
Když jinoch neodpovídal, pokraoval strýc: „Kterak pak bývalo u tetek na Štdrý den? Veselo?" ,,
Veselo,
mnoho
strýku? U tetinek nikdy nebylo
na Štdrý den bývalo skoro pohbu. Vždy picházela stará jedna dá-
veselosti, ale
jako po
ma, kterou tetinky zvaly proto, aby nás u stolu nebylo na licho. Byla to slena velmi hubená a velmi bledá, a vždy picházela v
erných
atlaso-
vých šatech, což její bledost jen zvyšovalo. Tetinky po každé si opakovaly, že to jsou jediné její parádní šaty, že jiných nemá, a tyhle vlastn že si chystá již do rakve. A vte mi, strýku, pokud jsem byl malý chlapec, skoro mi tato dáma pipadala jako zjevení z jiného svta, bezmála jako nebožka, která na tento svt pichází jen jednou za Tetinky sice strorok, práv na ten Štdrý den. jívaly vánoní strmek, ale když bylo po veei,
—
vyprávly jen pi tom. Tu s
o
ta
samých nebožtících stará
dáma
jedné na druhou, dívala se
i
a plakávaly
na tetinky, na mne. Sama sice zírala
neplakala, ale byla bledší a bledší, a rala rty.
pevn
sví-
— Slýchal jsem tu o všech zemelých le-
nech rodiny, potom o píbuzných, nakonec o zná-
40
—
mých o tom
Felíek
asem
,,
kom bych
jen o
se tetinky
nejradji byl nikdy nezmínily.''
slyšel,
na chvíli odmlel, potom dopovdl: jsem tomu uvykl, ale na poátku mi
se
bývalo nesmírn tesklivo. Vzpomínal jsem vždy neskonalou lítostí na Štdré veery u pstoun.
s
Bylo tam
sice
všechno velmi prosté, ale bylo tam
tak útulno a veselo.''
Jako by
se
teprv
te
byl
rozpomnl, ekl
vida!
Snad by chtli
strýc Diamant:
Pravda, u
,,
zase,
Turýnk,
abys u nich Štdrý veer ztrávil."
Felíek pozorn a zkoumav se podíval na starého pána, jako by chtl proniknouti, je-li to jeho upímné mínní. ,, Kterak by to mohli chtít, strýku, když vdí,
vy a že nikoho nemáte. Ale by chtli, strýku, tedy bych musil podkovat a íci jim,
že jste tu
že vás
nemohu
i
opustit
— leda
byste
si
tak sám
pál."
Tvá pán Dominikova se zveselila, a se neA te to byl pravý jeho výraz, když ekl:
usmál.
,,A hochu,
nebude
ti
smutno, když jsme jen
sami dva?"
„Strýku," odpovdl Felíek upímn a vroucn, „tším se na to." Nic milejšího pan Diamant nemohl slyšeti. Vzchopil se s pohovky, pešel nkolikrát pokojem, potom zastaviv se nad Felíkem poukal mu na hlavu, skoro ji pohladil a pronesl chraplav:
41
v
„A
mi, hochu, že toho nebudeš litovat
Posedíme doma, v
teple.
Pravda, že
nemže
málo, že už nás ani
být
je
mí,
potebujeme hluné spolenosti?
nás trochu
na
ale
pak
po hospodách dost. Nu, abych nebyl nevdný, taky nám ten Štdrý veer po každé ubhl. Jen v tom je chyba: polovici tch našich štdroveerních kamarád nám už pompesfunébi roznesli na
všechny
jí
strany.**
Pan Diamant
nco
Užil jsem
se zasmál,
ale z
toho smíchu
rezavého zaskípalo.
IV
Z Felíkova vyprávní
o
Štdrých veerech
u sleen Severýnových utkvlo v mysli
pán
Do-
minikov nkolik závrených slov: Jen o kom by nejradji byl slyšel, o tom se tetinky nikdy nezmínily.
Pan Dominik
z
toho
mírn
proneseného
stes-
ku vycítil Felíkovu výitku tetám, které zpozdiosob lým svým mlením snažily se umrtviti jemu nejdražších, ale zmínka ta dotkla se jeho jako nepímá výitka, jinochem dojista nezamý-
pam i
šlená.
Jestliže tak zavile
mlely
mluviti ty, strýce, opakoval
si
domnlou výzvu Felíkovu. domnívá, že život bytostí I.
ped
ml bys pan Diamant
tetky,
stále
Chlapec dojista se
zraky strýcovými
jemu drahých jako na
Hernnann, XLI. Felíkv román.
II.
leží
všechen
dlani, že je
3
42
snad Felíek den ode dne oekává, že mu bude vyprávti každou podrobnost z jejich života. V tom se jinoch arci klamal. A te teprv pan Dominik litoval, že práv o lidech, na nichž visí
znal, a
všechen s
Felíkv
zájem, ví tak málo. Jeho styky byly zcela povrchní. Starý
rodinou SeverýniJ
pan Severýn ale vždy v
sice byl
by
stál o
dvrnjší
sblížení,
nm
pevládal úedník nad lovkem. Mil význam a vážil cenu lidí podle dietní tídy, které dosáhli, a v tom se s oanem Dominikem rozcházel. Paní Severýnová se choti svému zcela pizpsobovala. starší dcery byly vypínavé dÍN^ky. Kdežto starý Severýn dovedl na venek ukrotiti svou ctižádost a jen utajovanou nadjí se tšil, že bude nkdy presidentem svého úadu, panika starší dcery vidly ho již v tom kesle
Ob
i
a zdvíhaly taky
A
pedasn
o
píslušnou míru nosy
panu Dominikovi
Tušíval ve všem jejich zpanštilém chování a v každé zmínce o kariée tatínkov výtku, že on sám nepivedl to píliš vysoko. Tepan Dominik prve když se mu dostalo titulu „c. k. komoí" a teprve když se krom toho stal majetníkem domu, nabyl v jejich oích vtší ceny. své.
to se
—
protivilo.
—
Nejlíbeznjší z celé rodiny byla
Na
upímným
mu
Žofinka.
potšením, kdykoli ji potkal, a ta ze všech jediná se k nmu chovala nejsrdenji. Zatím však uplynulo tolik let, a postava Žofinina skoro se mu rozplývala v nejasné obrysy. tu se díval
s
43
Teprve píchodem Felíkovým vybavovala znenáhla ze zapadlé minulosti, a
ml
se
mu
co dlat, aby
když k nmu strýku!" pi setkání vesele volávala: „Dobré Šestnáct let již ubhlo od její smrti. Co by za to dal, kdyby s ní mohl ješt jednou pohovoiti! A kdyby jí mohl íci: „Podívej se na svého Felíka, jak spolu žijeme. Jsi s ním spokojena?" O nadporuíku Karátoví nevdl skoro nic. Kdysi jen tak z dálky doslechl, že má Žofinka njakou známost, ale tehda již byl mládencem pestaralým a díval se hodn zakysle na každý mi-
si
v duchu vyvolal zvuk
jejího hlasu,
jitro,
pomr. Zmehlo kdysi jemu, co tedy mu na njakém párku zamilovaných lidí! Nebyl
lostný sešlo
sice z
onch
omrzelých starých otrávenc, kteí
skoro nahlas projevují zlomyslnou radost, když se
nkde njaké
manželství nevydaí a kteí pro-
nášejí jedovaté vtipy, když se kolkolem rodí dti,
„jako by toho bylo poteba". Ale dávno byly lhostejné osudy všech se o nikoho.
Vždy
se
lidí
již
mu
mladých, nestaral
dlouho dost nestaral ani
poruníkem
pouhou namátkou, jak si íkával. Teprve vstup Felíkv pod obrat a probudil jeho stechu vyvolal v náklonnosti, které se podobaly tém v o Felíka, jehož
se stal
nm
nm
otcovství.
Jak rád by ukojil touhu jinochovu, aby byl pojítkem mezi ním a zesnulou mateí!
Sedl po snídani ve vyháté svtnici a hlavou se
mu
honily všechny ty myšlenky. Pomýšlel na
44
n
sleny tety a bezmála na zanevíral. Ješt neuhádal, kterak by se každá z nich byla starala o chlapce, kdyby byl jejím díttem. Kterak by jej milovala, milujíc v stále jeho otce, který odcházel s pevnou nadjí, že se zdráv navrátí a satkem s milovanou ženou posvtí svj závazek,
nm
dá dívce muže a dítti otce kdesi v neznámu.
— a zatím
složil
život
Ach, Karát! Nyní pan Dominik vzpomnl zase na nco, nad ím bdl, co pro Felíka opatroval.
Na památky po Žofince, které mu byla pinesla slena Viléma, pravý to poklad pro jinocha. Felíek dosud nemá potuchy, že ty vci jsou již v rukou strýcových. Ale zdali netuší, že cosi takového na svt? Žádný lovk neumírá, aby po nezstalo kus takového mrtvého života, cokoli, co opatroval do posledního dechu svého, od eho jej odlouila toliko smrt. Zdali Felíek nepemýšlí, í ruce ped ním schovávají památky, radovala nebo nad nimiž plakáz nichž se je
vbec
nm
bu
vala jeho rodika?
hled
Pan Dominik asto na sob cítil zpytavý poFelíkv. i zdálo se mu to jen? Bylo v tom
nem
ví? Byla v pohledu podezení, že strýc o prosba, aby mu vymohl, co náleží jen jemu?
nm
Abych vymohl, hochu? Pan Dominik sáhl pro klíek, otevel zásuvku psacího stolu, šetrn vyal složky všelikých starých, zežloutlých papír, dopis a rodinných dokument, po celá desítiletí uchovávaných a pro
45
—
a všechen svt bezcenných, ale jemu drahých tu na dn byly desky ze starých, vytržených not,
peliv kížem
ovázané.
Abych vymohl, hochu? letlo hlavou
pán
Dominikovou. Již jsem dávno vymohl, ale je-li již na ase, abych ti to odevzdal? Tato pochybnost ozvala. Nejradji by byl sáhl nejednou se v po tchto památkách až v poslední chvíli, až se bude louiti se svtem, a ekl k Felíkovi: ,,Tedy tuhle máš, co ti zbylo po mamince a tatínkovi, opatruj si to.'' A pak by navždy zavel oi, aby nevidl, kterak se Felíek nad relikviemi rozpláe. Nebo že se rozpláe, vdl pan Dominik dojista. Takové staré vci mají vlastní a podivnou mluvu,
nm
popadají za srdce, rozechvívají nejhlubší hlubiny duše.
Sám v
ten odkaz nahlédl jen zcela povrchn,
dopis Karátových a poal ísti ádky, které svdily Žofince, pálilo ho v oích, ruce se mu roztásaly. Ani jediný z tch dopis nedoetl do konce. Kterak bude s Felíkem?
ale
když
se chopil
dopisy, psané rukou Žofininou, Jsou zde o kterých se pan Dominik nemohl domysliti, byly-li za milencem odeslány a vrátily se zase, i i
rozmyslila-li
A
si
Žofinka a napsala za
n
dopisy
Karátem poslán a vrátil se do rukou Žofininých, jak svdily všeliké znaky na obálce. Ten dopis nezastihl již Karáta na živ. Nad jeho jménem byl nartán kížek jak na desce náhrobní znamení smrti.
jiné.
byl tu dopis, který dojista byl za
—
í
rukou? Žofininou?
46
til
Obálka tohoto dopisu byla neporušena. Vráv dobu nejvtší bolesti a úzkosti Žofiny,
se asi
oekávaného
vrátil se místo
zachrániti
mla
její
zápasiti
est, a uvrhl s
milence, který ji
ml
v zoufalství. Již
trudným svým osudem sama,
oloupená o podporu ramene Felixova,
již
nemla
aby vlastní dopis otevela, ni odvahy, aby jej zniila. Nebo snad stále ješt doufala, že zpráva o skonu milencov jest klamná, a zachovávala poslední ten list, aby jej vložila v ruce
síly dost,
milencovy, až se vrátí?
Ani vely.
její
aby dopis otemnohokráte v rukou,
sestry se neodhodlaly,
Dojista
jej
mly
obracely jej, neznámý jeho obsah dráždil jejich zvdavost. Ale to smrtelné znamení na vždy k nim výstražn zvolalo: „Vari! Jsem hrobní tajemství! Nebylo jsem ureno vašim zrakm." Také strýc Dominik jej ml dvakráte v rukou, když se probíral památkami po Žofince, ale jemu ani zdaleka nepipadlo, aby zatoužil po jeho obsahu. Zamilovaný dopis, ovšem! Ješt netušil, že snad je v výkik uštvané, rozbolestnlé, zoufalé duše. Jen když jej po druhé ukládal k ostatním zbytkm, zdálo se mu, že je stále tžší. jej tu A tehda si umínil, že se ho již nedotkne. Felíek najde po jeho smrti. Ale bude-li Felíek pi jeho smrti? Nepadne-li vše, co tu jest, do rukou cizích? Tak v tyto ponuré dny pozdního podzimu, ve dny pedvánoní odhodlával se, že Felíkovi po-
nm
nm
A
47
mu po matce zbylo. Starochovi kolem nho víc a více smráká. Snad je na ase, aby pomalu spoádal veškeré vci pozemské, dokud je všech smysl mocen. Ostatn již díve by tak byl udlal. Obával se toliko Felíkovy bolesti. Má tak uiniti na Štdrý veer? Panu Dominikovi se nezdálo. Každé srdce lidské je v ten den citlivjší, dojmm pístupnjší. Na ten veer chysnenáhlu vydá, co
se zdálo, že se
stal jinochovi dárek,
Ml
který
má
jej zveseliti.
Zlaté
Felíek hodinky po ddu Severýnovi, ale to byly staré stíbrné veténky, asomr velmi nespolehlivý, který pedbíhal dobu a na tyiadvacet hodin denních pidával celou ptadvacátou hodinu nádavkem. Felíek ídil hodinky každý veer, spravuje se pi tom zánovními hodinkami strýcovými, které již se natahovaly bez klíku. Nikdy neprojevil, že by si taky pál hodinek podobných, ale nco takového nemusil strýci Dominikovi nikdo íkati. U mladých lidí se to rozumí samo sebou. Již ty hodinky byl u hodináe vybral a jen ješt ml rytec vyrýti na víko píslušné datum. Strýc Dominik sám se tšil na pekvapení Felíkovo jako dít. Ml by svou Felíkovu rahodinky.
sice
i
dost porušiti
plativým úinkem památek? A tak druhý den ráno. vlastn oba svátky, duše hochova zas uklidnila.
se rozhodl, že se s nimi vytasí až
Pak zbývá ješt
asu
dost,
aby
se
celý den a
48
Poslední dny ped svátky ploužily se panu Diamantoví do nekonena. Byly mu mnohem delší. Jiná léta v prosinci polovinu asu pespával.
Nevdl
nic o
asných
jitrech.
Úadu neml,
nikde ho neekali, nebylo teba spchati z pein
do sychravého vzduchu vystydlé svtnice. Vstádokonale rozednilo, a to bývalo nkdy
val, až se
až k deváté, a zbytek dne od
obda
do soumraku
zase prospal na pohovce, vzchopil
se, vyšel na tu po veei. byl Felíek, musil ráno do práce, a tím zdvíhal taky strýce z postele, ješt do erné tmy. Kolik
procházku, a
pak
Te
se vracel až
pana Dominika ani nenapadlo, aby a pro koho? A te svítil. Vždy Felíek nemohl potm oblékat, mýti, esati a
ráno se
dom
to
let
svítil!
Na
snídati.
Felíek uhodl, jak zvrátil dávný strýcv zvyk, a nkolikráte k
nmu
ekl:
strýku, jak vás vyrušuji. Snad bych mohl spáti v kuchyni? Vstal bych, odešel bych, ,,Vím
to,
mne
ani byste ,,A to
by
nepoil.**
sis
o strýci pomyslil hezkou
vc, ho-
chu, že se válí v peinách, když ty musíš do
ven a do nemohl o
tmy
Ješt nejsem takový lazar, abych chvíli díve na nohy. Víš to, že mi tak
sloty.
život prodlužuješ?"
Tomu o
zmnu
jinoch sice
nepokoušel
nevil,
ale
již
tedy se
49
Pes
to ubíhal den ode dne a pan
Diamant
nejednou polapil pi tom, že se na svátky a zvlášt na Štdrý den tší jako dít. Ml mu pinésti nco nového, dávno nebývalého a skoro zase
pomenutého, kousek náhrady za mnohé minulé veery opuštnosti a samoty. Jen chvílemi v zaklovala obava, aby mu do té vánoní nálady nevpadl odkudsi zlozvuk njaký. O sebe se nebál. Byl dlouholetým samotástvím vycvikován, otu-
nm
žen.
se pes úastník
Peklouzával
ve spolenosti
ten svátek
Adama
a
Evy
stejného osudu poustev-
dom po plnoci jako s mlhou usnul, a když se probudil, byl již hlav, ulehl, v boží hod a Štdrý den se utápl v dalekém verejšku. Ale o Felíka mu šlo. V té mladé duši jsou napjaty jiné, citlivjší struny, které se rozechvjí
nického, vracíval se
každým drsnjším dotykem. Nic rušivého
se neudalo.
Jak obyejn, Felíek zrána odešel do práce. Ješt na prahu pipomínal mu strýc Dominik, aby Turýnkovm tlumoil upímné pání šasta po starém zvyku ných a veselých svátk stropod aby nezapomnl odevzdati malý dárek meek pro Martiku. Felíek sám nevdl, co nese. Byl to hezouký medailonek s etízkem na hrdlo teprv po svátcích se mu jím dívina pochlubila, pi emž si lítostiv posteskla, že jej maminka chce uschovati, až bude veliká, až na takovou nádheru doroste. Nebo paní Fronka nad
—
—
tím „prezentem'* až užásala.
—
50
A
když byl Felíek z domu, tu pan Dominik poal s obdivuhodnou iperností kutiti. Naplnil ob lampy petrolejem, aby taky v ložnici Felíkov mohl naveer rozsvítiti, nebo toho dne nikde nemlo být ani kouta tmavého. Veei objednal již vera v nejbližším sousedství, u lahdkáe Krásy na nároží Lazarské ulice, jehož malá restaurace za krámem tšila se dobré povsti u všech pražských labužník, kteí chtli paškrtn pojísti a nemli bohatých prostedk na drahého Švertáska nebo Meningra. Znali tam pana Diamanta, astji tam dopoledne posnídal, nkdy za teskutých mraz na veer tam zapadl, aby neml daleko dom. Vlastní rukou si napsal jídelní lístek, uril hodinu, kdy má býti vše hotovo, a poznamenal k menšímu z obou bratí Kras, kterýž ml na starosti kuchyni: „Na šesták nehledím, pane sousede, jen peujte, aby se mi pi vaší veei nezastesklo po Ježíšku. Rozumíte?" Ale mlo býti vzbuzeno zdání, že všechno vzniklo jen v domácnosti pán Diamantov, že jeho píbytek na ten den ožil ve všech ástech, povelel pan Diamant staré Vopikové, když po i
snídani pišla sklidit nádobí:
,,Vopiková, mrsknte okem do pece v kushote všechny krámy, které jste tam na plotn usadila, a zatopte tam. Zatím na zkoušku, chyni,
komín zastuzen, aby se nám kou nesrazil nezamudil celý kvartýr. Uráí-Ii se tomu dobe
není-li
a
51
hoet, budete pomaliku pikládat a veer
ped
jídlem nanosíte ty kastroly od Krásu na plotnu,
aby to vypadalo, jako bychom vaili doma. Rozumíte?" „Bodej bych nerozumla, milostpane! Já /' vím, aby mladý pán „Co mladý pán!'' houkl pan Diamant v líeném rozdurdní. „Jsme tu dva mladí pánové!" „Jo, jo, milostpane, já pozapomnla," ušklíbla se babka na znamení, že rozumí. Mla ráda milostpána, když s ní tak zažertoval, mnohem radji, než když vrel. Potom pan Dominik šel pro stromeek na Karlovo námstí, který již vera zamluvil a jejž dal oklestiti, aby zachoval jen drobnou korunku; aby pak vypadal jako živý, rostlý, vsadil jej do velikého koenáe po zmrzlém oleandru, povrch upchoval mechem. Pi vší té práci se usmíval a chvílemi dokonce k sob rozmlouval. ,,Tak, chlape, abys ml dokonalý štdrý veer. Tetky breívaly my dva breet nebudeme. Smát se budeme, kamaráde." K poledni se pitasila Baruška od sleen Severýnových, pinášela pro mladého pána krásnou .
.
—
vánoku. „Je doma peena, milostpane, ne kupovaná." Pan Dominik v pravé poledne zašel k Ježíšku na obvyklý štdroveerní obd ve spolenosti starých kumpán, vyslechl všechny výroní vtipy o zlatém prasátku, pijal ode všech pán vánoní
52
pání
i
politování,
že
dnes veer po prvé mezi
dom,
nimi nebude, a spchal
aby své pípravy ješt nkdo nepišel. Ne. Krom Barušky nikdo nepicházel a pan Diamant vlastn nikoho neoekával. Dávno již neml štdroveerních návštv, pání a vzkaz, dávno již nedostával žádných dárk. Nco takového trousí se v ten den až do veera jen do rodin „živých", s rozvtveným píbuzenstvem, s mnoha páteli. Takové svazky se panu Diamantoví dávno potrhaly, pátelstvo vymelo, stará srdce sobecky vychladla. Stárnoucí lidé vtahují se dokonil.
I
podívat
se,
zdali
bu
neb odíkav víc a více ve své domácí skoápky, nkdejší vzájemnost potuchá; a jestliže vybujely mladé rodinné letorosty ty nemají smyslu pro nikoho, ke komu lnuli otcové a matky. Ni
—
kdejší rostenci
otcv
matek jsou mládeži
a
sta-
rými ddky a babami. Takovým „ddkem'' byl taky pan Diamant. Dávno odumel svému bývalému svtu, ponvadž jemu všechen ten svt odumel. Vždy kolik minulo let, co ho ješt zvávali tu a tam do rodin? Ticet, ptadvacet. Potkával sice asem dti svých dávných hostitel, dti, které kdysi houpával na kolenou. Tehda jejich otcové byli ješt muži v plné síle, stále hledli v nadjnou budoucnost. A maminky byly statné ješt paniky, pohlížející s pýchou na svou drobotinu. Všady, kam zavítal, zbývalo nco oživujípro nj, pro pana Diacího vzduchu rodinného manta, a všem se zdálo, že tak bude do nejdelší i
i
53
Kamkoli vstoupil, všady ho dti vítaly radostným výskotem, nebo jim hrával na klavíru
smrti.
staré,
milé skladby tanení, vplétal do nich
mazurky klavíru
i
své
a gavoty, skládané v tu chvíli, když ke zasedl,
a
vyprchávající z
hlavy,
když
struny nástroje doznly. Ba tehdy ješt nejedná z
hostitelek se obírala
zámrem,
že
pana Dia-
manta ožení, nebo v každém píbuzenstv byla njaká dívka, která by byla vzala zavdk panem Dominikem, teba že neml daleko do tyicítky. Nezabral nikde. Z léky sebe jemnjší dovedl se vyvléci, a bylo-Ii mu podáváno po lopat, dovedl i
výborn nerozumti. toužil,
zeno.
dkoval za
—
Nedal-li osud, po
em
kdysi
mu
nezištn bylo nabíPotkával ješt nkdejší ty dti starých vše, co
ml nkdy co dlat, aby je poznal. Nebo ony ho „nepoznávaly*', hledíce na, jako by se
pátel, a
pracn rozpomínaly,
plaše pozdravovaly a rychle
ho míjely. Arci, tyto bývalé dti byly
již
pro-
vdány, bývalí chlapci ženatí, maminky a tatínkové na Olšanech, a pan Dominik byl ,, ddek'*.
Co
s
ddkem? pán Diamantová
zamstnávala se pece mu chvílemi proletla hlavou jako chmýr vzpomínka na všechny družné veery vánoc dávno zapadlých. Nosil v sob hudbu od mládí, a každé nové váMysl
sice
tentokráte stále jen Felíkem, a
mu
podivnou starou notou. Nebyla to hudba nástroj z lidských rukou. Jeho vánoní píse se chvla v zimním vzduchu, skípala noce zabudly
54
pod kroeji v navátém snhu, snášela se k nmu v hustých vlokách a fortissimem zvuela ze všeho šumu a pekotného ruchu pouliního. Co se práv v ty chvíle dje v ulicích pražských, pan Diamant jen tušil a po staré zkušenosti v duchu vidl. Vyhlédl oknem, ale krom dlouhé, jednotvárné stechy masných krám, zakrývající všechnu prostoru Lazarské ulice, nemohl vidti nic jiného. Naproti vystupovalo vysoké nároží domu u Helmu, nco dále ztrácela se úzká ulika vzhru k novomstské trestnici, vedoucí v nízký tunýlek na Karlovo námstí. Pan Diamant myslil, že již ztráví zbytek dne doma, vykávaje Felíka, ale starý mnohaletý zvyk nepovolil. Jen se ohál, a zase musil z domu, aby hodiny do setmní protékal. Zamíil do kavárny na Karlov námstí, vypil sklenici erné kávy, zažehl si doutník a pak nastoupil výroní svou štdroveerní pou po Praze. Vycházeje z kavárny vzhlédl k hodinám novomstské vže a sklouzl potom na ponurou budovu vznice pod
tém
ní.
A mozkem „Kterak
proletlo:
asi ti
tam na
Sklopil hlavu,
tráví
chvíli
.?" štdrý veer vánoní se v .
píse odmlela. Ped uzenáskými krámy ve Vodikov stály široké
kád
s
.
nm
ulici
rybami, chasníci vytahovali
ubohé kapry, popadajíce za oi, házeli je na váhu.
je palci
Rád
a
se díval
ukazováky na hemžení
55
ryb ve
vod
plné
zmrazk,
ale toto
surové divadlo
ho odpuzovalo. Chvátal dále.
Václavské námstí bylo
snhem
mladé stromky dvojího stromoadí ve stedu námstí trely z té bloby jak metlice. Proudy lidí zmítaly se po chodnících, málokdo byl prost njakého vtšího neb menšího bemene. To všechno byl Ježíšek, který ješt v poslední hodiny shánl nadílku. Jednotlivci postávali ped krámy, rejdili oima po výkladcích, hledajíce nco vhodného, a zas bílé,
chvátali o kus dále.
Pan Diamant míil
dál
tržišt malých a drobných
a
lidí,
na vánoní
níže,
do Rytíské
ulice,
V krámech na Píkotíd Ferdinandov kupo-
na Vajený, na Uhelný trh.
pech, v Ovocné ulici, ve vány dary za desítky a za sta, snad za tisíce v tchto staromstských bazarech" pod širým nebem však ukájeli kupci svoje touhy za drobnou minci šesták a zlatek. Laciné se tu nabízelo chamradí pro lidi malých prostedk poteb, la-
—
,,
i
ciné a vratké, jehož veliký díl již do Sylvestra
bere za své a ocitá se na smetišti. Ale kdežto na
Píkopech bylo kupováno za zavenými dvemi a peliv a v nkolikerý obal zavíjeno, aby ho žádné oko nepovolané nespatilo, potom jako podloudn odnášeno nebo podle uritých adres do
zboží
dom
posíláno
—
až po
Skoepku
a Martinskou uliku, bylo vše ve-
tuto, od
Stavovského divadla
ejné. Zjevná byla dychtivost
dtských zrak,
planoucích touhou po panácích a loutkách, ná-
56
dobíku a náadíku, neutajována penášela se s tváe na tvá, rty zimou zmodralé se chvly, zábnoucí nohy pešlapovaly v rozbedlém, studivém snhu, a žebronivá ústa loudila: ." „Kup, maminko kup, tatínku Poítali tatíci a matky krejcary a šestáky .
.
.,
.
.
v hrsti, uvažovali, jak nejlépe je vynaložiti, a když konen pání dtí vyhovli, tu taky veejn se projevovala radost z oblažujícího dárku, a taky ta byla sdílena, ovšem jen dosplými. Nebo dti oslyšené a neobdarované krabily tváe lítostí zái
vistí,
a s
pokusy
pláem jejich,
odcházely, když selhaly poslední
aby zadržely tatíka za kabát,
matku za sukni u kouzelných krámk. V tchto škemrajících, žadonících dtech mli prodavai nejúinnjší jednatele a pomocníky beze vší umlé reklamy.
Jindy pan Diamant o hrakáské krámy ani nezavadil, vystavovaly na odiv již uinné zázraky mechaniky a hraky takové doko-
okem
a
nalosti a nádhery, o jakých se starému sekulu ani
toto starodávné a nemnící se diV tchto místech vracel se ve vlastní dtství, vidl sebe, chlapce malého, kterak tká trhem svatomikulášským a vánoním, pln laskomin a touhy po všech tch laciných titrách, jako vysypaných ze starých pohádek; kterak lanými zraky vybíral, co by rád ml, kterak si ty poklady v duchu již pivlastoval a jen hádal, co z nich mu štdrý Mikuláš nebo Ježíšek pinese. nesnilo. Ale
vadlo vánoní miloval.
57
A
kterak v pedveer tch slavných nadílek nedokavostí ani neusínal. Ovšem že mu pi tom vždycky vytanula na mysli postava matina, v jejímž kapsái chrastily grošíky a dvacetníky ... A tu pan Diamant po každé pevn
sevel
rty.
Taky dnes obcházel budky
a
krámeky nadevní voped padesáti,
rychlo sbité, na nichž byli rozestaveni
jáci a
práv
jezdci,
takoví jako
šedesáti lety, pastýi a stáda
seliky, a v pozadí
oveek,
sedláci a
se tyili vážní bradatí svatí
Mikulášové a erti z erných králík a koek, z trhu mikulášského, švestkoví kominíci,
zbylí
jesliky a celé Betlémy, nad kterými se vznášeli
andlé sely
hvzdy; na laových
a zlaté
devné
plijitcích
vi-
runice, šavliky a pistole a steré
hraky
jiné, jež v dtských oích mají cenu nad všechny drahokamy svta. se pan Diamant zastavil u krámku, na kterém byla vyložena celá sbírka loutkových di-
Te
vadel,
malých a velmi samodílných, ulepených
jen z pestrého papíru beze vší kresby, ale taky
vtších, které ukazovaly uritou dekoraci. Náves,
námstí, starý hrad, roztomilý pokojíek
— a jiná
a jiná.
Tu
stála ženština, zadívávající se v ten zdán-
livý papírový
A vedle
jíc.
svt, nieho kolkolem
ní,
asi osmiletý.
A
pevn
si
nevšíma-
jejích sukní se drže, chlapec
ten žebronil:
„Kup, maminko, kup mi divadlo." I.
Herrmann, XLI. Felíkv román.
II.
4
58
její
Dlouho mluvil, matka neodpovídala, zraky se ztáply v malá jevišt, sklouzaly s jednoho
na druhé. Chlapec prudkou, neudržitelnou žádostí jen se tásl.
,,Kup, maminko, kup
.
.
."
Te
se matka sklonila a zašeptala k synku: „Co bys dlal s divadlem, nemáš panáky." ,,Kup taky panáky, maminko!"
A
již se v tch slovech tásl plá. „Ale dít...!"
Žena rozevela dla, posud pevn stisknutou, a podívala se tam na nkolik šesták. vzhlédla k prodavai a nesmle se otázala:
Te
„Co ,,
stojí to divadlo?" Tohle?" ukázal prodava na jedno. ,,tyry
šestáky. Ale to je taky divadlo! ,,A co stojí
To
hraje samo."
panákové do nho?"
,,Po šestáku,
paniko. Ale
to jsou panáci! Král,
královna, princ, princezna, ert, baba,
Po
—
šestáku, paniko, a tucet za zlatku." ,,
se
smrt.
Ježíš Marjá, dít,
kam pak
myslíš!" zhrozila
matka.
Ale jen doekla, rozlehlo se zakvílení odmítnutého chlapce. Z kupy divák, kteí obklopovali krámek, vypukl kdosi necitelným, surovým smíchem. A zahanbená matka potáhla synka z davu: „Poj, Vašíku. Každý nemá na vyhazování."
59
Chlapec vyjekl.
A
tu se ozval jiný hlas:
„Dejte sem to divadlo, tu máte tyry
šes-
táky."
Pan Diamant vyteštil hlas
—
to
je
Felíek!
zraky.
Ale
To
ješt
v davu divadélkem
když se dv ruce s ku plaícímu chlapci a týž hlas jako
nevyslídil,
vztáhly
známý
je
ho
prve ekl: ,,Tu máš, hochu, divadlo.
Maminka
ti
koupí
njakého panáka.'* ,,
Tucet
panák mu
vyberte, kramái!
Tu
je
zlatka."
A ,,
to zvolal
pan Diamant.
Milostpanen' zajektala ženština.
,, Nemluvte, a vyberte Nepolámejte žádného.''
Pan Diamant vybedl
si
z
panáky, jaké davu a k
nmu
chcete.
se
pi-
pojil Felíek se sklopenou hlavou v obav, kterak bude strýcem snad pokárán, že utratil tolik pe-
nz
pro cizího chlapce.
Pan Diamant ho
chopil za rameno,
stiskl.
šel.
pevn
je
m
„Hochu, hochu! Nesty se. Jen jsi pedeZde jsem o každých vánocích utratil všeliké
šestáky.
A
Byly z práce.
že taky ty.
tyry
Te
tedy
.
.
to
hodiny, šli
spolu.
mám
radost."
Felíek
se
to
vracel
60
VI.
Po prvé zas po dlouhých týdnech probouzel se Felíek po Štdrém veeru do bílého dne, ježto v poslední dobu taky v nedli chodil za asného, erného jitra do práce. Denní svtlo zalévalo jeho blost skvla se venku. napadlo nového snhu.
ložnici, oslující
Až
se
Felíek
rychle vyskoil.
Tu
ulekl,
Pes noc
kterak zaspal do
díla,
a
jeho zraky padly na zlaté ho-
dinky na stolku vedle postele, obtoené etízkem Felíek se rozpomenul, že byl vera Štdrý den a dnes že je boží hod. A druhý jeho pohled padl na milou knížku, ve které ješt jako hádkem, a
ped usnutím
se probíral.
Komenského
a byl to dárek od mistra Turýnka.
Byl to
,,
Labyrint svta"
Pinesl kdosi nedávno Turýnkovi stejnou knížku do vazby, a Felíek sešívaje drobné její aršíky
nemohl se od ní odtrhnouti. Tehdáž umínil si Turýnek, že tedy jinocha k vánocm pekvapí. dávno již Koupil knížku a za veer, kdy dom odešel, svázal ji do krásného tmavošedého safiánu vlastníma rukama, aby o tom nevdl to-
ue
varyš ani Tonda a neprozradili ho.
A vera
ji
v pelivém obalu podal odcházejícímu Felíkovi. „Malikost pod stromeek,'' ekl k nmu, „ale podívat až doma! Vyletlo by to do povtí,'' dodal žertovn.
ei,
Felíek uposlechl a rozvinul knížku po veo chvíli pozdji, když mu strýc podal pou-
61
s hodinkami. Dva tyto dárky z rukou dvou dobrých lidí, kteí byli s paní Fronkou jeho srdci nejbližší a náhradou za vše, jej osud pipravil, naplnily jej radostí, jaké posud nepoznal. Pocit neskonalé vdnosti zaléval jej horkem, když na-, slouchal tikání nových remontoárek a mazliv hladil jemné desky knihy. Takového obdarování tety Severýnovy pamatose ve snu nenadal. Sic
zdro
o
i
na
vávaly valy
jej
všelikým dárkem v ten den, ale podástuden a Felíek pijímal jej bez radost-
ného vzrušení, které dárku sebe menšímu teprv se chopil hodinek knížky pravé ceny dodává.
Te
a políbil
ob
vci.
A
Pi tom však
i
nesmírn ne v ped-
zdálo se mu, že je
uvdomoval, že mtech, ale v dárcích vzí všechno to bohatství. A v tu chvíli si umioval, že ješt dnes pjde mistru Turýnkovi podkovat.
bohat.
Rychle strýc,
ale
si
se strojil,
sotva se
aby byl hotov, než procitne když se otevely
dostrojil,
dvee.
„Jsme vzhru, vzhru?"
Na prahu
ten
stál strýc
odn. Felíek
Dominik, taky
již
svá-
ani ho nebyl pocítil.
„Však už nám Vopiková nese snídani." V ložnici strýcov bylo vyvtráno, zatopeno, všechny zbytky verejška zmizely a na stole bylo božíhodov prosteno. Nálada jitra byla sváten stlumena. Felíek nepostehl, že na tvái strýcov leží jakýsi slavnostní, zárove však rozpaitý výraz. Když oC-
62
prázdný koflík po
stavil
káv
a smetl drobty vá-
noky, ekl pan Dominik: „Vyjdu trochu na vítr, hochu, a vykonám svou božíhodovou pobožnost. Abys mi rozuml dávno již se nemodlím, ale do kostela vždycky si
—
zajdu. to.
To
je
taková stará památka, chyblo by mi s nebožkou matkou. Pipadá
Chodíval jsem
mi ješt te, jako by stála vedle mne. Nesmj se tomu." ,,Nesmju se, strýku," ekl Felíek vážn. „Dovolíte-li, pjdu s vámi." Já nejradji sám. K tomu nikoho Krom toho tys do verejška piln
,,Ne, hochu.
nepotebuji. pracoval,
—
máš svátky, aby
sis
budeš se mít ím zabavit." Felíek tázav vzhlédl ke
odpoal. Ostatn strýci.
Pan Dominik se vzchopil a pistoupil ku címu stolu, na nmž ležela plochá krabice. ,,
nám
Vera
se
psa-
mi to nezdálo, Felíku. Bylo by
to vzbudilo melancholickou tóninu, neku-li
njakou disharmonii. Štdrý veer je šlakovitá vc. Ani se nenadješ, ozvou se moldánky. Proto dostaneš teprv dnes
Teta Viléma pinesla
mi njaké drobotiny, které dojista pro tebe zachoti dávno náležejí. Jsou to vciky po tvé nebožce matce. Soudím, žes již tak moudrý hoch, abych ti je mohl odevzdati. Je v nich kus minulosti, která t uvedla v život. A pravím poznovu: tys moudrý hoch. Je-liž pravda?" Tvá Felíkova tuhla, jak pohlížel na strýce
vala a které
63
pi tchto
slovech. Jen
rozechvívaly.
zdvíhal
koutky úst lehce
Pomalu vstával
njaký
stroj,
se židle, jako
a vztahoval
se
by
mu jej
ruce po kra-
Nebyl to posun dtinské nedokavosti a dybezdné obavy, aby dávno toužil. mu zas nezmizelo, po Strýc Dominik ješt chvilku a pevn podržel krabici v rukou, naež ji položil na stl a ekl: ,,Až odejdu, Felíku. Nikdo t tu nebude vyrušovati. Pece však se nebudu píliš dlouho meškati. Vrátím se, a potom pjdeme spolu na procházku božíhodovou. Vybral se krásný den, bici.
chtivosti. Byl to spíše výraz
em
i
slunce se
dokáme. Na
Starý pán
stiskl
shledanou.''
Felíkovi ruku, zapjal kožich
Nechtl býti pi tom, až jinoch Obával se njakého prudkého pohnutí mysli Felíkovy, výbuchu lítosti, snad pláe. Ode dne, kdy se byl vydal po Praze, aby pátral po zmizelém Felíkovi, nevykonal nic tak tžkého jako toto dnešní poselství. Jednou však se tak státi musilo, a když pan Diamant odcházel, pál si. vroucn, aby již ml celý týden za sebou. Felíek osam.l a chvíli zíral na krabici. Co se v ní tají? Potom jemn, jako by se dotýkal pavuiny, odklopil víko. Nkolik drobných, suchých kytiek leželo navrchu. Felíek chápal. Tyto kvty pinášel ped lety nebo posílal milované
a rychle odcházel.
oteve
krabici.
Žofii otec
jeho Felix Karát, a milující dívka uklá-
dala je ve své díví tajné poklady jako
svatstky. Tyto
kvty skvly
posvcené
se kdysi
nžnými
64
barvami
jara, plály
chaly opojnou
ohnivými barvami
vijní,
jakou jen voní
léta a dý-
kvt
z milo-
vané ruky. Barvy dávno vybledly, koenitá
vn
te
ješt vydávaly mdlý pach jako kvty, které uschly na hrob. Kdesi v neznámé dáli propadl se rov Karátv, na pražském hbitov propadá se rov matin, ale kytiky, jež zbyly po té dvojici mladých lidí, jsou podnes ne-
vyprchala, ale
i
hynoucím dkazem jejich lásky. Felíek povznášel kytiky k ústm a dotýkal se jich suchými rty, aby z žádné ani prášku neudrobil. Dva lidské životy pohynuly suché kvtiny posud žijí a budou dále žíti s ním, do posled-
—
ního jeho dne.
Potom se chápal drobných lístk, psaných rázovitým písmem mužským. Byly srovnány, takže naznaovaly, kterak se srdce milenc ponenáhlu sbližovala, kterak se pomr mladých lidí stával vroucnjším a dvrnjším. Na ozdobné navštívence s lesklým kídovým povlakem a zlatou oízkou napsána byla slova: ,, Vzácná sleno, dovolte, aby Vám tyto ádky a pipojené kvty tlumoily dobré jitro po verejším setkání s Vámi, které pokládám za nejšastnjší chvíli posavadního života svého.'' A na jiné: sleno! Pecházel jsem verejší ne,, Vzácná dle celé dv hodiny na hradbách, v místech, kde jsem Vás a drahou Vaši rodinu po prvé potkal. Marn! Co se stalo, že jste nepišla? V trýznivých
65
obavách odcházel jsem za soumraku. Dostane se mi znamení, že smím doufati v setkání nedle budoucí?''
A
zas na jiné: „Blahorodá sleno! Tisíceré, vroucí díky za slvko útchy! Nemohu se dokati píští nedle!'' A potom drobné psaníko s nžnou pomnn-
kou v ržku: „Vzácná, pelaskavá sleno! Jaké štstí mi kyne! Pijdete sama! U liliového záhonu bude ." Vás dychtiv oekávati Váš neskonale uctivý. Nkolik dalších, stejn struných lístk poínalo již oslovením „Drahá sleno". Žádný lístek .
oznaen letopotem, ale tento nadpis nasvdoval, že Žofie byla Karátoví pízniv naklonna. Zmizelo obadné slovo „vzácná", nastupodrahá". Pijímajíc valo upímnjší, srdenjší nebyl
,,
toto oslovení, pijímala Žofie
tovu, optovala
ji.
i
náklonnost Kará-
Kterak odpovídala na tyto po-
átené
projevy Karátový? Jejích odpovdí ovšem tu nebylo, nemohlo býti. Snad je nosil na srdci Karát a snad je zanesl v dalekou cizinu, kde ze-
nim ve spoleném hrob. Ticho bylo kolem, jen v kamnech praskal ohe, ale Felíek ani toho neslyšel. Zapomínal, že
tlely s
zima, že jsou vánoce, a v duchu se penášel v podivnou neznámou dobu, plnou jasného slunce a plnou sladkých písní. Každý lístek peetl dva-
je
kráte, tikráte, jako
nouti v
pam,
a
by
si
zbožn
chtl obsah jeho otiskaby je-
je kladl stranou,
66 jich
poádek
když
zejmá
byla v jeho zracích tento, co
A
neporušil.
nepovdl žádný
Konen
dostalo se
se
chápal dalšího,
otázka,
mu
na tuto otázku od-
povdi. „Drahá, milovaná Žofinko!" zapoínalo níko, jehož písmo svdilo o chvatu, jakým psáno. „Jaká to byla šastna chvíle, když sml vstoupiti do Vaší zahrádky! Kterak
vden
za každé vlídné slovo paní
neoekávané laskavé
mu
poví-li
pedešlý.
uvítání
pán
psa-
bylo
jsem jsem
matee
i
za
otcovo. Uply-
nulo vše jako sen, a bylo mi, jako bych se byl octl
ve vlastní rodin. To jsou Vaše úsmvy, Vaše mi iní drahým vše, co náleží k Vaší
líbeznost, jež
rodin.
pízniv
Na poátku jen se mi zdálo, hledí na mne Vaše sestiky,
že nepíliš
n
na padá odlesk Vaší drahé bytosti, a proto jsou mi stejn úctyhodný. A vybídnutí Vašich vzácných pán rodi, abych opt pišel, naplnilo neale
i
m
smírným blahem. toho dovolení,
a
Drahá,
zlatá
Žofinko,
užiju
vím, že nesmím píliš hešiti na
všechnu dobrotu Vaši a všech ostatních.'' Felíek doetl, zhluboka oddechl. Toto psaníko povdlo mu jasn, co mu do té chvíle ne-
povdl
nikdo, o
em
Známost jeho matky
byl v s
tžkých pochybách.
Felixem Karátem nebyla
tajná, skrývaná. Otec jeho neukládal o jeho
tiku záken. Zjevn
ván, aby pišel opt, a rodie jeho
v
nm
ma-
pišel do rodiny, byl pozý-
tedy nápadníka dceina.
matky vidli
67
Potom Felíek etl psaníko, vložené do tísi dti hrají na poštu: Milovaná Žofinko! Chystal jsem se k Vám, ale práv došel nevítaný ,,befehr' z kasáren, musím do služby. Nikdy mne tíha služby nedostihla tak jako nyní, ba nikdy jsem té tíhy nepocioval. Ale te! Když se od rána tším, že se shledám s drahou duší svou! Když od procitnutí toužím, abych jí pohledl v oi, abych jí drahá ta oka zlíbal. Odmuji hodiny, poítám minuty, každá
rohé obálky, jako když ,,
m
—
pibližuje k srdci mého srdce a tu náhle „befehri Vždy se mi zdálo, že jsem pánem všeho svého asu, teba ve služb ztráveného, a te vidím, že jsem pouhý otrok cizí vle. Ba, nkdy
otrok jen cizího
Dnes
mn
ve
rozmaru, vrtochu a zvle. hoce pociuji a ponenáhlu
všechno
to
propuká vzdor a klíí
—
jisté
odhodlá-
Tedy místo sebe posílám tyto ádky a kytiku, kterou jsem chtl sám pinésti týmž ní.
—
posíem, který mi dodal drahé
Dobrá
to holka, náš postillon
Fronka; jí
tak
z
má
ádeky
Žofininy.
amour.
Vaše milá
tak ráda svou mladou velitelku a
je
plna srdce oddána. Ne, Žofiko zlatá, to
není pouhá
dveka!'*
Tato zmínka o Fronce, která vykonávala poštovní službu mezi milenci, dojala Felíka velice
mile,
Fronka,
dvrnice matina
a jeho po-
zdjší ,,máma"! Touto zmínkou o živoucí posud vrstevnici
matin,
o
svdkyni jejího mladého Karátovým dopism ži-
štstí, dostávalo se náhle
68
mu
Pibližovala
vota.
covala
mamce Fronce
tšil, kterak
dne okáže a zeptá
se
,, Rozpomínáte
jste
zapadlou minulost, zkra-
která byla ubhla. Felíek
léta,
mému
nyní se
jí:
mamko, na ten den, kdy matiky psaníko a
se,
pinášela od
otci
nho
odnášela od
již
tento dopis jednoho
—
toto?
A
mžete-li poznati,
která z tchto kytiek jest ona, o které drahý
mj
otec hovoí?''
Nebo v
tu chvíli Felíek byl
že paní Fronka dojista pozná se
upamatuje
rých
i
na tírohé to
pevn pesvden,
uritý pukýtek, jako psaníko, híku sta-
as. VII.
Nad každým
m
lístkem Felíek na chvíli se za-
mýšlel. Nejen proto, vtiskl.
Ješt
aby
si
obsah každého v pa-
spíše snažil se,
aby
je
všecky
uvedl v jistou spojitost, usilovn se domýšlel, co se
dlo v asových mezerách,
jednotlivými psaníky. rozvíjel
ška
které
Po prvé
ubhly mezi
se tu
ped ním
kus života dvou bytostí, po nichž do dne-
mu
nezstalo zachováno
nic než jejich po-
doby, staré fotografie tuhých postoj a dávno vy-
Felíek však chtl vdti více, a tak ve chvílích zvlášt dvrných vyzvídal na pstounce paní Fronce, jak vypadala jeho matika Žofka, jak vypadal otec Karát, a jejím líením si postavy bledající.
obou doploval.
Slyšel od bývalé služky starých
Severýnových nejednou, kterak slena Žofinka zdravím jen kypla, byla dobrota uinná, ale pes to, když kráela s rodii na procházku, vypadala krásn urozen a zrovna „jako njaká konteska'', pansky urostlá. „Vdl on pan Karát,
pro
si
zamiloval
Fronka.
A
práv
Žofinku,** dokládala paní
nadporuík pan Karát
o
pl
hlavy
ji
pevyšoval a vypadal jako rytí, zvlášt když mu ostruhy zazvonily a po boku šavle zainela. Felíkovi zdávalo se o matce, ale vždy se z takového sna
s lítostí
probouzel. Její postava
mu mlo podivn
tých obrys, vždy se stín, její líce
nemla uri-
jevila skoro jen jako cizí
výraz a
její
ústa
nepromlouvala. Ach, jaký byl zvuk hlasu jejího?
Felíek byl by obtoval kus vlastního života, kdyby jen jednou jedinkrát mohl slyšeti nkolik jejích slov, jediné jen slovo. Kdyby matka jen jednou k nmu zvolala: Felíku! A kdyby otec Karát jen jednou bitce zvolal: Chlape! Jenom slovo z obojích tch úst! Felíek byl jist, že by pak toho zvuku do smrti nezapomnl. Dokal se pece neho. Na požloutlých tch
—
te probíral, hovoil otec jeho. Felíek vysníval si lahodný mužný hlas, plný hudby a schopný jemných odstín a záchvv. Jinak by ho matka nebyla mohla midopisech, jimiž se
Pérem
jen, ale
lovati.
Felíkovi
posud
picházely
drobné navštívenky a struné dopise obšírnjším a etl:
do
lístky.
rukou
jen
Te sáhl
po
70
„Drahá duse moje! Uhodla jsi tedy. ." Felíek položil papír, zraky jeho skoro se zamžily. Tuto Felix Karát již tyká milované Žofii! Kolik nedl nebo msíc uplynulo od prvého se.
tkání?
Marn
se domýšlel,
marn
obracel dopis.
Nikde nebylo žádného vroení. Ale již tyká matce, svazek obou srdcí se upevoval, duše jejich se snoubily. V tu chvíli tedy již matika jeho tykala milenci. Snad kdesi na osamlé pšince na hradbách pražských splynulo po prvé dvrné to slovíko s jejích rt, snad je zašeptala v zahrad o návštv Karátov. Ale dojista ješt nikdo jiný o tom nevdl, netušil, že mezi milenci uzavírá se svazek lásky navždy, na všechen život. i
Na všechen život! zaúplo to v srdci Felíkov. A ten život obou byl tak krátký! Felíek si umioval, že bude pevný, že se nepoddá žádnému pohnutí. Nebylo na ase kvíleti v tuto chvíli, kdy mu je dopáno sblížiti se s dušemi se
rodi, po
mu chvla
etl
em tak
dlouho
toužil.
Pece však
ruka, když poznovu sáhl po list a
dále.
„Uhodla jsi tedy, s ím jsem se nechtl projeviti, pokud by vše zcela neuzrálo. Snad jsem nebyl dost opatrný, snad jsem se
njak neproze-
teln vyjádil. Tedy ano, duše má drahá! Nebo ped Tebou nesmím a nechci míti žádných tajemství, a co zamýšlím, týká se Tebe jako mne, celého našeho dalšího života. Chci tedy odložiti
71
palaš, a chci se vrátiti do života,
ped
lety
vale.
iním
tak
jemuž jsem dal
hlavn pro Tebe,
ale
taky pro sebe. Vidím, že jsem byl na omylu, když jsem dobrovoln volil nynjší svou dráhu, když jsem odešel z otcovského domu. Ml jsem k tomu
závažnou píinu. Odcházel jsem, provázen hnvem otcovým. Teprv když jsem pohrozil, že mne už nikdy neuvidí, a že mne neuvidí živého, nepod-
srozumn, abych
dobrovoln, a vybaví vším, eho kadet a díistojník potebuje, uinil tak. Pes to jsem byl jako z rodiny vyvržen. Teprv když jsem získal první zlatou hvzdiku, smíil se otec s osudem. Myslil jsem, že to bude tšiti. Klamal jsem se. Ode chvíle, kdy jsem poznal, pominulo to kouzlo uniformy. Pomyslím-li, duše má drahá, až budeš má, že by Ti pak nastala pou po garnisonáh, dnes teba do Josefova, za pl roku nebo za rok do Terezína a pak zas do Hradce, do Budjovic, do Plzn Než to bychom stále ješt byli v echách, doma. Ale považ si, že by jednoho dne poslali s plukem do Uher, potom do Halie a pak až do Dalmácie! Již jsem byl venku, za hranicemi, vím, co to znamená. Sám bych se nebál nieho, svobodný dstojník uvykne všemu, akoli nkdy žije jako vyhnaný pes. Ale s Tebou, dušiko zlatá! Znám dokonale ten oficírský život v cizin, a žipíše-li,
že je
m
se dal
m
vn T
vná
m
Znám tu pouš kasina a tch oficírských réunion, kde bych Té musil pedvádli všelikým zvíatm'', o hvzdiky.
vot oficírských rodin.
,,
72
kde by ses musela uklánti hejtmankám, majorkám, obrštkám a generálkám, z nichž mnohá by nebyla hodná vody Ti podati! Kde nejenom já, ale kde taky Ty bys byla komandována. Posud jsi tak šastna, že jsi do toho života nenahlédla. Avšak já za nic nechci vydati na pospas všelikým klepm, pomluvám. O zlaté límce vyšším,
T
Nechci, abys
Nebo
i
Ty byla
na vojn, duše
„másregle'M
Tomu
dv
T
samá
dnes ješt nerozumíš,
mu
abys
si,
porozumla.
slova: „glánzendes
pravda-li? Ale vojna je
všudy, a do toho
drahá, je všechno
slovu
duše zlatá, a nepeji
Znáš pece ta
všelijak „másreglována''.
má
vbec
Elen*
,,elend" ve
—
všem
nechci zavléci. Všechno šlo
mimo mne, pokud jsem
byl sám; zapískal jsem si když mi bylo nco proti srsti. Ale ode chvíle, kdy pomýšlím na rodinný život, na život s Teodpor ke všemu tomu, co by Ti bou, pojímá bylo snášeti a nejednou vytrpti. Nebo na to taky nesmím zapomenouti: Ty jsi našinka, duše má drahá. Já se dovedu postavit každému, kdo by urazil, a dovedu každého posekati. Ale nesnesl bych, aby se Tebe nkdo nešetrn dotkl. Tvého
jen,
m
m
šinko.
A
sotva bys
tomu
unikla,
du-
Nebo paniky tch „vysokých zvía'
jsou
citu a smýšlení.
domýšlivé stvry, neku-li husy.
Tu tedy jsem vyznal uhodla, a doufám, že mi
všechno, co
uvíš
jsi
a že se mi
zpola
svíš.
Zavýsknu si, až povsím palaš na hebík jako ,, drahou" památku a vrátím se zase mezi civilisty.
73
k
Tisíc vroucích políbení letí
psaním,
tisíc objetí,
Tvj
tší se
Tebe
Tob
a na brzké shledání
milující a
s
s
tímto
Tebou
po jediném polibku
prahnoucí
Felix.
n-
Zbude-li Ti chvilka, duše drahá, napiš mi kolik slov!
Tvá Fronka
teba by mne
nezastala
obratné lstivosti?
srdéko
Nu
komu doma. Kde
již ví,
je
odevzdati,
se dobrala té
ano, ženština!
Nezlob
se,
mé!'*
Felíek zavel dopis, ukládal
jej
k pedešlým
tak jemn, aby ani nezašelestil. Cosi hejivého
mu v
Bývaly chvíle, kdy v pedstava otce dstojníka vzbuzovala pocit, pro njž neml zcela uritého oznaení. Projev otcv, který práv peetl, jeho struné vylíení a vlastn toliko nastínní života, který by Žofii kynul, piblížil mu rázem postavu otcovu. rozlévalo
se
hrudi.
nm
Neml
do té chvíle ani potuchy, kterak
žijí ti
uni-
formovaní lidé, které na svých cestách potkával, muži toporného držení tla, vypjatých prsou, hrdých, pyšných pohled, chladn a mnohdy nepátelsky pezírající ,, bídné obánky". Otcv dojako by
pis
mu
chápal, že to byl
neuvdomlý
vytasenou šavlí
tjšího,
ím
ped
setninou voják, tím nadu-
byl mladší, hledícího
mu náležel svt. A skuten celý svt
by
odpor, co pocio-
kdykoli spatil takového nadutce, kráejícího
val, s
náhle byl otevel oi. Pojednou
ano,
ped
sebe, jako
pojednou Felíek v.dl: byl jejich.
Vždy
jim to
bylo vtloukáno do hlavy ode chvíle, kdy na sebe I.
Herrmann, XLI. Felíkv román.
II.
5
74
pestrý svj mundúr oblékli. A bylo v nich umle pstováno vdomí, že jsou privilegovanou kastou,
buzeno v nich opovržení ke všemu, co nenosí uniA když pomyslil, že jeho matika by se
formu.
byla dožila pokoení proto jen, že byla „našin-
kou", tu se
mu
sevelo srdce. Felix Karát chtl
ji
ode všeho zachrániti. Zatím osud jinak ustanovil.
Felíek sáhl po dalším dopise.
„Duše má
Když votní
mé
jsi
m
nejdražší!
ujistila, že jsi se
mnou v
té ži-
„otázce" za jedno, hledl jsem pln ra-
Vdl jsem a vím sice pekážkách, které mne ekají, ale jedné jsem se nenadal. Že se potkám s odporem otce Tvého. Pohovoil jsem s ním vera, když jsme se vraceli z procházky, když jsi Ty kráela s matinkou a sestikami naped. Když pak jsme došli k domu Vašemu, nebylo již asu, abych Ti dosti
o
do
budoucnosti.
všelikých
vše
povdl. Na Tvé
vili?
zašeptání:
em
odpov
nemohl jsem Ti dáti
—
O
jste
jinou,
mlunež
den, T neuvidím „betehl", mám do dušiko má, doma jsem noci službu v kasárnách. — Posud T vidím,
íci: Zítra.
Ale dnes
celý
našel
kte-
mrskla okem po panu otci a zas po mn. a tu jsi byste uhodla, že mezi námi byl njaký dležitý hovor. Ano. rak
jsi
ekl
jsem, že jsem se setkal
Tvého. Teba, abych
se
ponkud
to zjevný odpor, ale docela
k
mému zámru,
že
hodlám
s
odporem opravil.
otce
Nebyl
nepochybná nechu svou šarži. Na-
složiti
75
znail jsem, že mne ten život neuspokojuje, a tu pan rada, jako by mluvil o nkom jiném, tak njak všeobecn prohlásil, že žádný
lovk nemá
za-
nechávati svého povolání. Uiní-li tak, že díve
i
se
vém
pro
pozdji polituje toho a že postavení ve svt. A nepochybnou kariéru? A to
vždy octne v kiprý zahazovati
jest asi jeho nejsil-
njší dvod. Tvj papínek, dušiko zlatá, náleží nemj mi to slovo k ouednické aristokracii
—
za
zlé,
srdeko
zas vidí
drahé, ale je
tomu tak
— a ve mn
kus vojenské aristokracie. Jak dlouho
mže trvati, a budu hejtmanem. Ó, hlaviko mže trvati hezkých pár let. A zase adu
prý
má, to
než se stanu majorem, leda by
let,
uspíšila
A
mé
povýšení. Ale toho
njaká vojna
m chra Pánbh.
výhody mého stavu, a co prý bych dlal, kdybych z vojenského stavu odešel? Srdce tu mi líil
Dom
mé, co bych dlal! bych šel, otcovského hospodáství bych se ujal. Tebe bych uvedl na rodný statek, své sestry bych vybavil, a byl bych v tom všem jako malý král. A to bych nemusil
sám žili
chodit za pluhem. Je toho tolik, že bychom jako malé panstvo. Zdaleka jsem to naznail,
Tvému otci nelíbí. Dokonce slovo „sedlaina". Jemu je nejsvtjším povoláním na svt jeho úad, u mne je spatuje v mé vojanin. Rozumíš tomu, dušinko drahá? Kariéra! Znaje Tvé mínní o vci, mohu s Tebou
a
vidl jsem, že
se to
vykl
tak že o
upímn
promluviti.
Tebe chci
íci,
a
— Ješt neví Tvj
dojista tuší,
pro
se
otec,
k Vaší
76
rodin pipojuji. A tedy má pi všem taky Tebe na mysli. Taky Tvou kariéru. Chce vidti
T
paní hejtmankou, a doká-li se toho, paní majorkou, a je
pesvden,
Tebe. Toto jeho
že to
mínní
bude veliké štstí pro
nesdílím, a nikdo již
mne
od mého úmyslu neodvrátí. Dlouho do noci jsem
všem pemítaje. Snad by mi dokonce odepel ruku Tvou, kdybych o ni požádal bez uniformy. Konen tedy jsem se ustanovil z domu jako voják, na válené lsti. Vyvedu a pak, až už budeš neodvolateln má, povsím vojnu na hebík. Nevidím z toho všeho jiného Dej pozor, hlaviko drahá, tyto východu. ádky nepadnou nikomu do rukou. Ješt lépe: nespal, stále o
T
—
spal
je!
A
a
budiž políbena, Žofinko
má
jediná.
Tvj
F.''
Felíek jí za to v duchu ruce líbal. Jakou mezeru by byla zpsobila! Nevidl by otce svého tak, jak jej vidl nyní. Žofinka nespálila dopis,
a
VIII.
Zatím to byl poslední dopis písma Karátová, jak byly papíry za sebou srovnány. Dvojlist zele-
navého, tenkého papíru, po
nmž
Felíek sáhl
nyní, pocházel z jiné ruky. Byl popsán jen
kem, a
olv-
zjevn olvkem tvrdým, nebo všechny
rysy byly tenké a v papír jako vryty. Každé písm, každé slvko tvoilo na rubu papíru ostrou
77
na druhý, ano pronikalo urit prázdný list oktávu, takže tu mohlo býti zeteln teno. Tyto vypukliny a vrytiny nevyhladily se nadobro ani za léta, po která dopis ležel mezi ostatními. Tímto pronikavým písmem byl papír jako nakypen, všechny jeho ádky ješt
vypuklinu,
i
i
na rubu hmatati, a Felíek bezdky tom pomyslil na vypouklé písmo pro slepce,
nyní bylo
pi
lze
jehož ukázku spatil kdysi v díln
Turýnkov,
chovance ústavu nevidomých. Na list, jejž držel v ruce, byl arci obraz opaný. Místo positivu byl tu vypouklý modlitbu
jakousi
pro
negativ.
Felíek upel na papír dychtivé zraky, jako by jeho popsanou plochu rázem, jedním pohledem chtl peísti. Nešlo to tak. Bylo zejmo, že písmo bylo ryto na papír ve chvatu, rukou rozechvlou, sotva postaující myšlení písaovu, a místy se zastavující, peškrtávající slova nkdy jenom zapoatá, jako by mozek hledal jiný, vhodnjší výraz. Byly peškrtány celé ádky, nkdy tak prudce, až tvrdá tuha papír
zase
napsaná,
protrhla. Felíek etl, nejedno slovo bylo titi
ím
mu
luš-
a domýšleti se pravého jeho smyslu, a jinoch
dále jasnji chápal.
Zprvu jej zarazil nadpis. „Pane nadporuíku!"
Kdo dojista
i
to psal? Karát již tykal milované Žofii,
matka Felíkova tykala
jednou toto
cizí oslovení.
milenci.
A
po-
Nebylo však teba dlou-
78
ádky
hého dohadování. Tyto prudké Žofina. Felíek etl:
psala ruka
,,Pane nadporuíku!
Nechote k nám! Nemohla bych Vám
mn?
dti ve tvá. Mohl byste vy
pohle-
Po verejšku,
mne života. Nemohu popekala jeho závrek, že jsem pežila noc. Co jste se mnou uinil! Co jsem uinila já s sebou! jste mne to oloupil! Kterak
zdá se mi, není chopiti, že
již
pro
jsem
O
jsem tak mohla zapomenout na sebe, na rodinu! Kde byli moje rodie! Je-li pravda, že taky vera
Nikdy
slunce?
svítilo
mne
již
koupiti.
Vidím
ji,
Nkolik
ke
blíží se
Vás ukrutn nenávidím.
m
ze všeho vy-
mn. Zdá
se mi, že
.'' .
ádek
dalších
nesmíte spatiti!
mže
Toliko smrt a jediná smrt
bylo
peškrtáno do
neitelná. Felíek zaryl všechny prsty do vlas,
opel
se o lokty, jako
by
se obával, že
mu
hlava
sklesne. Chvíli tak beze hnutí setrval, upíraje zra-
ky na písmo peškrtané. Bylo mu, jako by
Konen ,,A
pi tom
T
neskonale miluji, hochu
m
ošklivý, škaredý! Ujišoval miluješ.
Miluješ
spáchal?
stal?
Pro
Nebo nyní
iti, ani
na
jsi
odešel?
již
chvíli. Jsi
sledního dechu svého. spolu.
Ale
pro
zlý,
m
jsi vždycky, že taky dnes ješt? Máš ješt
m
rád svou drahou, zlatou, milou jsi
snil.
etl dále:
se
nesmíš
mj
jsi
a já jsem
Neumu
umírati
Žoku? Víš, co u mne nezse mnou rozlou-
Pro
Tvá do
bez Tebe,
te, když
víš,
po-
umeme že jsem
79
Tvá
a že není na
vyrvati Tvé s
Tebou. Chci k
m
u sebe?
svt
nikoho, kdo by Ti mohl
poup? Duše má
Tob
Pro
utéci.
letí
za Tebou a je
Pijmeš
m?
nepicházíš? Hodiny
Schováš
se plouží,
k zoufání dlouhé, a Tebe nevidti. Milence, snoubence, muži drahý, ekám na Tebe! Lásko má jediná, jsem Tvá, na vky Tvá! Neotálej!'* List byl bez podpisu a byl prudkým trhnutím tužky shora dol peškrtnut. Byl to pouhý koncept? Byl opsán a odeslán? Rozmyslila se pisatelka jinak? Napsala jiný list?
Na žádnou
odpovdi. Felíkova hlava vyklouzla
z
tch-
to otázek nebylo
cích,
sklánla
z
prst
svírají-
ji
se níž a níže, až se jeho rty
dotkly
papíru a ulply na nich dlouhým políbením. Byly
horké ty rty a horká byla jeho hlava,
oi
se
mu
naplnily vláhou.
Kdy
byly psány tyto
ádky? Felíek
myslil a
bál se domysliti.
„Matiko nešastná," letlo mu
hlavou, „jaké
Co vše v tob zápasilo, co jsi snášela! A pece šastná, ježto jsi tolik milovala a byla milována!" Osušil oi a dlouho hledl na ty drahé rysy, které nartala matka jeho v nejvtší tísni života, po velikém, úžasném procitnutí z ohromujícího
jsi
zažila chvíle!
oblouzení lásky.
a
poslaný nebo zaTo nebyl pouhý dopis, držený a zamlený, to byla všechna duše jeho
matky. Na poátku výbuch zoufalství a hned po-
tom smíení, odpuštní, nepoutaná touha po milovaném muži. Felíek znova pelétal ty ádky dávno mrtvé ruky, a ssál jejich obsah, jako by jej chtl pohltiti, v sebe pojmouti, svou z drahé,
duši jím naplniti, spojiti
Kterak
odpovdl
dopis ten anebo
jej
se vší
svou bytostí.
otec Felix Karát, došel-li ho
podobný? Jen
Felíek chápal drobného
to pomyslil, již se
listu dalšího, zase
písma
Karátová.
„Svtice má, oi milované! Jsem voják, a pece s nesmírným ostychem, se zdrcující obavou vstupoval jsem do Vašeho domu. Jaká to byla obtížná a dlouhá cesta, než jsem vystoupil do patra, než jsem se odvážil za-
teba vší mé mužnosti a srdnatosti, pohledl abych Ti v oi a nezaštkal. Byl jsem si Ale ve Tvých zracích jsem etl odvdom puštní. Ml jsem pocit zloince na popravišti, kterému náhle zvstována milost. Jediný Tvj pohled ohlásil mi ji. Byl bych Ti padl k nohám, zlíbal Tvá kolena, lem roucha Tvého. Toliko blízkost matky Tvé zabránila tomu a zachránila mne. Veliké, sladké tajemství jest mezi námi, v jeho vdomí se chvji neskonalou drtivou blažeností. Taky blaženost mže drtiti. Jásám, že jsi má. Spi šastn, sni o mn, o vŠem, co nám dále kyne. V nedli pijde a vykne slovo své Tvj vrný klepati. Bylo
i
Felix."
Felíek mohl se jen domysliti, jakou návštvu to chtl jeho otec vykonati, jaké slovo vy-
81
knouti. Chtl požádati o jeho matiku k manželství. Uinil tak? Jaké odpovdi se mu dostalo?
O všem tom zel
další listy nic
nevyprávly.
Stalo-li
mu
drahá Zofka pislíbena, dochápak Felix Karát k Severýnovm astji, vídal
se tak, byla-li
svou milou Žofku snad co den, a
již
nebylo
teba
dorozumívati se písemn. Bylo tu dále nco drobných lístk, jen jako pouhé vzkazy; díky za kytiky, které patrn donášela Fronka a po níž bylo dárkyní dkováno, struná oznámení, že dnes veer pijde anebo zas že pijíti nemže, jsou poután službou. Nkteré ty lístky byly pvodn dojista v obálce, ale nkteré bývaly asi jen svinuty v rourku a dvma prsty promakány, což byl dosti bezpený závr na taková poselství, která neobsahovala žádných tajemství. Posud na nich byl patrný zpsob tohoto ,,peetní", který nikdy nevymizí. tyto lístky zbožn, pouhé Felíek peítal vty, ale vždy s pídavkem tisícerých polibk, až zase došel k dopisu obsažnjšímu. Ani tento dopis neml žádného letopotu, toliko v rohu dole bylo pipsáno: V Záluží, dne 13ho. Kterého roku? Kterého msíce? Tedy list z venkova, a brzy Felíek seznal, že z otcova domova. i
,,Duše
má
nejdražší!
Ve chvatu, ve spchu jen nkolik slov. Doma vše v poádku. Milý pantáta se vším srozumn. Ba rozradován. Popustí mi statek, touží
82
po odpoinku. Starší sestra vdává se co nevidt, mladší je zasnoubena a taky brzy z domu odejde. pjdou do teplých hnízdeek, jeden švakr lesmistr, druhý statká. Budeš míti dobré a majetné píbuzné. A budeš sama jediná u nás panovati. Všechny obavy rozplašeny. Nikdo nám nebude pekážeti. Vše se udalo samo sebou, neml jsem ani vdomí, že jsou ob sestry zaslíbeny.
již
Ob
zvstuj to milým
ro-
diijm. Zvláštním poslem to posílám, a zítra
T
Pln radosti oznamuji Ti
obejme
Tvíjij
to,
vrný
Felix.
Duško zlatá, jak se otec tší! Již te je do Tebe zamilován, z pouhého obrázku. Po odchodu sester byl by osiel. Zas bude mít rodinu!** Ale tento pohled ve šastnou, radostnou bu-
doucnost byl náhle znien dopisem dalším, událostí,
která byla
mimo zámry
a sílu Felixe
Ka-
ráta.
„Jediná, milovaná Žofinko!
Na
vše
rozpoložení
pozd. Vypukla vojna! Ve hrozném píšu tyto ádky. Mj pluk do tí dn
T
neuvidím, zastávám advytrhne do pole. Dnes jutanta, všady shon a všechno plno zmatku. silná a dobré mysli. Doufám, že bude všemu konec, než dorazíme na místo. Pojedeme na Víde, pak na Itálii. Snad jenom do nkteré jiho-
Bu
tyrolské pevnosti. Ujišují nás, že
s
nimi budou
brzy hotovi. Doufám taky tak. Nejdeme na lvy. poS tisícerým políbením na shledanou. Zítra
T
tší
Tvj
Felix."
83
Co bylo zítra, co bylo dále, o tom již nevyprávl žádný další dopis. Zbýval poslední, zapeetný, neotevený dopis matky Žofie, kterýž se byl
nm,
vrátil
jako nedoruitelný.
obracel
jej,
ale
neml
vel. Smí-liž nahlédnouti v
Felíek sáhl po
odvahy, aby list,
jej
který byl
ote-
uren
jen jeho otci?
Hledl na požloutlé, slehlé papíry, které ped ležely v témž poádku, v jakém je našel, a bylo mu, jako by pohlížel do hbitova. Matin propadající rvek vidl v duchu, znal jej, doním
cházel k
nmu. A
kdesi v dáli vršil se jen dušev-
jiný, otcv, jako v mlhách, v neznámé, vysnné konin, v daleké cizí zemi. Zví-li, kde složil kosti muž, který byl tak drahý srdci jeho matky, poputuje tam, až bude silnjší,
nímu zraku jeho rov
a najde ten rov.
jako ství
To
si
v tuto
chvíli
umioval,
tenái romantických dobrodružumiují, že pjdou touž cestou, jakou šli jesi
mladí
romantití hrdinové. V tuto chvíli Felíek pocioval, že svého nešastného otce miluje, jako jej milovala jeho matka. A ponenáhlu propadal podivnému klamu, že jej znal, otce svého. Jeho podobizna, na kterou se asto zadíval, doplnná listy a lístky, které práv byl peetl, nabývala života. A pojednou, v divném tom klamu, zaslechl hlas, jakým Felix Karát hovoil. Ano, to byl
jich
i
jeho zvuk, roznícení,
lovaná!
mužný
a
pece lahodný, plný lásky
když pronášel
dv
a
slova: Zofinko mi-
84
Ješt byly v krabici všeliké drobnstky, kterými se kdysi obíraly ruce jeho matky. Uschlé kytiky, stužky, plesová kokardika, tanení poádek, znaménko do knihy z tuhého, dírkovaného papíru, na nmž byl vyšit vneek pestrých
kvt
nm dv
slova: Zítra dále. A pod vStíbrné a ervené hedvábné tepení na dolejším okraji skvlo se posud jako nové. Vyšívala to matka? Byl to dárek z ruky Felixovy? Byl tu drobný medailon z broušeného
a v
nekem:
Ž.
S.
i
skla ve zlatých
obroukách
s
vnekem
kaštanových vlas, ovázaných bím.
Nepochybn
hedvá-
vlasy otcovy. Dojista je
jako amulet na hrdle
líbávala,
lesklých,
erveným je
nosila.
matka Snad
této ervené aksamitové stužce? i na drobounkém tom stíbrném etízku? Kéž by tu byly její vlasy! Byla by to ást její bytosti, cosi živoucího, neumelého s ní a neumírajícího, tou-
práv na i
žil
Felíek.
Dotýkal
se
všeho
se
zbožnou úctou, povzná-
k ústm, a na každou tu památku vtiskl synovský polibek. A potom drahé to ddictví po rošel
diích vkládal ve které
mu
s
úzkostlivou šetrností do krabice,
je strýc
sklenný medailon
Dominik byl odevzdal. Toliko
otcovými déle podržel. Pojednou se chopil tenkého stíbrného etízku, provlékl jej ouškem, zavsil si jej na krk a skryl pod náprsenkou. Tato památka bude ho ode dneška provážeti na každém kroku a po všechen život.
s
vlasy
85
A
když Felíek uinil
ení, jako by
Uzavel
nho
s
krabici,
toto, pocítil náhlé uleh-
byla spadla nesmírná tíha.
ovázal
stužkou a zadíval se
ji
na posnženou
stechu pod okny, na snhové podušky na ímsách protjšího vysokého domu, v jasný den, a tímto pohledem se vrátil v pítom-
Uvdomil
nost.
si,
že jest
všech vcí, nad nimiž
otcových
i
vánoní Boží
práv
hod.
sklopil víko,
Ode
od list
památek matiných, ode všeho toho
dje, který pedcházel jeho vstupu do svta, od-
dluje ho dlouhá
ada
let,
než celý jeho po-
delší
savadní život.
Te vzpomnl,
Dominik brzy se chtl aby ji odnesl do ložnice k ostatnímu svému drobnému majetku ve skíni. vrátit,
i
že strýc
chopil se krabice,
Ale v tu chvíli
již
se
ozvalo skípnutí a kroky
v kuchyni. Pan Diamant se vracel z kostela.
Kráel váhav starý pán, aby setkání s jinochem ješt o nco protáhl. Netšil se na n, obával se, že najde
Felíka rozrušena, dojata, snad stál vzpímen u stolu, pod
v slzách. Ale Felíek
levým paždím tiskna krabici. ,, Picházím píliš brzy?'' otázal se strýc, pekvapen, domnívaje se, že se Felíek na vci posud nepodíval. ,,
Práv
v as, strýku,"
odpovdl
„Jsem pipraven." Pan Dominik pohlédl bysteji líek
tvái
jest pobledlý,
jinoch.
a vidl, že Fe-
vážný, a zdálo se mu, že v jeho
se objevil nový,
nebývalý
rys,
kterým jako
86
by o rok, a dva roky byl vyspl. Podal mu ruku ekl upímn: „Felíku, mám radost, že t shledávám pevného Vypadáš mi te jako mladý muž. Tak jsem si to pál. Chceš-li, vyjdeme spolu. Slunce svítí do snhu, je tam pravý Boží hod." Felíek ponášel ruku strýcovu výše, a než se starý pán vzpamatoval, poceloval ji. ,, Strýku, dkuji vám ze srdce. Obdaroval jste velikým bohatstvím. Je mi tak, jako byste mi dnes byl dal rodinu. Mám vás, drahý strýku, a te mám toto. Pipravil jste mi vánoce, jakých jsem ješt nezažil. Nikdy toho nezapomenu." Zdálo se, že strýc Dominik chce nco íci, ale pomlel. Obával se vlastního pohnutí. A tak po a
—
m
i
chvilce pronesl:
„Ale
pkn.
te
Potrvá
bude po sláv.
poj, hochu
nám to Vánoní
dokud je tak nkolik hodin a slunce je vzácná vc." milý,
jen
—
O chvilku pozdji vycházeli spolu z domu a pan Dominik na mrazivém vzduchu zhluboka vydechl.
Tžká
konána. Felíek
chvíle, které se obával, byla
mužn
pe-
obstál.
IX.
Ješt jedno
veliké,
toužebné pání ozvalo
vých dopis,
ale
pokud
byl
se
etbou otcodoma, v tsné svtnici
dnes v srdci Felíkov. Bylo vyvoláno
87
a sám,
nenabylo uritého výrazu. Teprve když
vyšel z
domu
se
strýcem Dominikem a když
jej
ovanul svží vzduch a blostný sníh v zái slunené tak oslniv v bolelo, a
v
oi mu
zasvítil, až
když nadýchav
se
ho v nich za-
erstvého vanu poil
nm cosi jako dech jara — tu teprv
domil,
eho
si
peje.
Aby
si
jasn uvkudy
zatékal v koniny,
matika denn chodila, kde na svého Felixe ekávala, kudy ji Karát doprovázel. V koniny, kde žila svj šastný díví život kde prožila svou mladou lásku a kde se konen s mladým živo-
jeho
i
tem rozžehnala. To bylo kdesi na Menším mst pražském, daleko za ekou. Tety Severýnovy nikdy se o tom nezmínily, na nkdejší píbytek nevzpomnly, aspo ped Felíkem tak neinily. Pesthováním na Nové msto, do Krakovské ulice, položily mezi pítomnost a minulost širokou a vysokou hradbu. Co bylo ped tím, jako by nebylo bývalo. Za to však paní Fronka vyprávla o tom Felíkovi.
Z
jejích úst se
dm
s
jišt.
Taky v
dovdl,
že to byl
njaký
velikým nádvoím, dokonce
prastarý
dvojím nádvoím, a za druhým dvorem byla zahrada, do které se vystupovalo po schodech. Ale vyprávní Fronino nepodávalo jasný obraz celého toho djejí
mysli bylo
s
tomu nesmírn dávno,
kdysi dokonce ekla, že by tam snad už ani netrefila. Byla to její jediná služba na Malé stran,
u Severýn, a za všechna ta léta, co žila s Turýnkem ve vlastní domácnosti, snad už nikdy v ty
88
koniny
nepišla.
V tom
se
podobala
stm
a
tisícm Pražan, bydlícím na Starém nebo na
Novém mst, kteí teba za celá desítiletí Karlv most. Život za ekou byl
pešli
ne-
jim
v mlhavé dáli. V takových mlhách ztrácel se Felíkovi taky dávný život rodiny Severýnovy a vše, co se v tajilo. Ale když dnes peítal dopisy otcovy a když se probíral památkami po matce, tu mu bezdky vstoupila na mysl otázka: Kde se to vše dlo? A tu pocítil, že k doplnní obrazu chybí mu poznání starého okolí matina. Vidti dm, ve kterém žila, kam Karát docházel! Podívati se na okna, z nichž jej vyhlížela! Kráeti místy, kudy kráívala ona! Zatím si netroufal zmíniti se o tom strýci Dominikovi. Doufal v njakou šastnou náhodu, která mimodk je tam zavede. Snad až procházkou odpolední. Ale den je krátký, brzy se stmívá, harje sluneno, práv tak, tusilo to v jinochovi.
nm
—
Te
jako bývalo onoho jara a
léta,
kdy
Felixem seznámila. Bude-liž
ka
s
A
dnes
je
i
se
matika
zítra také
Žof-
tak?
nejslavnjší svátek v roce. Zítek
pouhým stínem
je
dneška.
Pan Diamant nemohl ani tušiti, jaká touha Felíkem lomcuje. Ale když došli na roh Lazarské ulice, zahnul strýc do Spálené, potom kráel Perštýnem, pes Betlémský plácek, ulicí Liliovou do Jezovitské, a než se Felíek nadál, vynoila se
ped ním staromstská
mostecká vž.
89
V
srdci zajásal, byl
nepromluvil. Jen se
by strýce
objal, ale
chvl obavou, aby
ješt
strýc ne-
zamíil jinam. Ale již pan Diamant stoupal vzhru, na most, který v tu dopolední hodinu byl plný chodc.
Proudem na Malou stranu a proudem na Staré msto, obma smry hrnuli se lidé. Když prošli pod vží, zjevila se jim plá Vltavy, slabým ledem pokrytá a posnžená, slu-
nenou záí žel se
rozjiskená.
Od modré oblohy odráHradan v nehy-
obraz tichých, velebných
noucí kráse své. Zraky Felíkovy
utkvly na tom
šedivém kamenném zjevu, jako by jej dnes po prvé vidl. Pi tom jako jinýma oima vidl, kterak chodci ped sochami svtc na pilíích posmekáodkudsi zdáli hlaholily zvony. Ten zvuk se nemní, tak znívaly tytéž zvony, když ješt matika jeho, mladá, zdravá a svží chodívala s modlitební knížkou do kostela. Do kterého? hádal Felíek. Šel by, aby se na témže míst pomodlil. Vzpomnl na paní Fronku. Ta jist ví a poví mu, a pak tedy pjde po stopách matiných. Pešli po most, a když scházeli níže pod vž vají,
malostranskou, v úzkou, starobylou
ulici
kou, dotkl se Felíek strýcova ramene a
mj
,,Tu kdesi bydlil taky
pravda-li?
A
— maminka
Mostec-
ekl
tiše:
ddeek, strýku,
.?'' .
.
hochu. Což nevíš, kde?" Nevím, strýku." „Tedy se podíváme." ,,Arciže,
,,
I.
Herrmann, XLI.
FeUkv román.
II.
6
90
A te
pan Dominik mrskl okem po jinochovi,
spatil jeho roznícenou tvá, a náhle pochopil vše.
Domníval
se,
že vede Felíka, a zatím jest veden
jím, jeho touhou, horoucím jeho
páním.
mi to dávno neekl!" pronesl. Minuli ulici Lázeskou, prošli pod nízkým, ponurým loubím a zahnuli vlevo do ulice Karmelitské. Tam pan Dominik stanul ped starým domem, jenž tvoil skoro nároží Tržišt, a ekl: „Zde bydlil tvj dd, tvoje matka. íkají tomu stará Baudirekce'. na Poj, mžeme ,,Zes
—
,
i
dvr."
A
když
jej
zavedl do dvora, ukázal
mu adu
oken a ekl:
„Tam
to bylo.''
Felíek jistá
úporn, jako by oekával, že z okna a pokyne mu se mu zarosily. Zde tedy žila
se díval
známá tvá vyhlédne
na pivítanou.
Oi
jeho matka.
„A
zahrada, strýku?" „Zahrada jde do kopce,
hle,
tamtudy
se
do
ní
vchází." ,,Smí se do ní?"
Strýc chvilku rozmýšlel a ekl:
„Nevím, komu te náleží. Vyptám se. Ale te v zim nic hezkého bys nevidl. Nkdy na jae snad, ano."
Felíek se rozhlížel nádvoím, jako by chtl každou podrobnost v pamti podržeti. Sem tedy otec Karát posílal své listy a vzkazy, odtud mu
91
psávala matka Žofie, tudy tkávala Fronka selstvím, odtud nastoupila
cestu v
erné
lost
mu
úžil,
Pan Dominik
Hru
hrdlo se
se
mu
mu
,,Poj, hochu,
trpliv vykával,
chvíli
vyžádáme
máme
dovolení,
vzdou-
svíralo.
pak ekl: si
po-
vyvstávali, zapadlá minu-
probouzela se k životu.
vala, dech se
s
poslední svou
rakvi. Jeho obrazivost se rozpoutá-
ped ním
vala, mrtví
matika
daleko
abychom
dom.
až
— Na jae
smli podívati
se
do zahrady.**
Felíek vzhlédl k
se
obrátil
oknm
na odchod. Ješt jednou
a pronesl tiše:
„Strýku, kdybychom do bytu
se
taky mohli podívati
." .
.
nemožné, hochu. Ale jindy. Vykdo tam te bydlí. Náhodou by to mohl " býti známý. Ty bys rád vidl, kde maminka ,,Ani to není
ptám
se,
,,Ano, strýku,'*
Mlky
pisvdil
odcházeli z domu, a
rovn na Újezd a potom msto po most etzovém.
zamíil
Dlouho
šli
Felíek.
te
pan Dominik
se vraceli
mlky. Strýc Dominik
na Nové chvílemi
jako šeptem pohvizdoval, chvílemi hledl po
oku
na Felíka, který po jeho boku kráel zadumán.
Pojednou však povznesl hlavu a otázal se: ,, Nehnváte se na mne, strýku?** „Hnvat? Ale pro, hochu? Dokonce to na tebe tší. Rozumím ti.*' Po chvíli se Felíek otázal:
—
m
vše
92
Vzpomínáte vy taky na vci, strýku, které ped šestnácti, sedmnácti lety? Pamatujete se na n?'* Ale te se pan Diamant zasmál. ,,Ped šestnácti nebo sedmnácti lety, hochu? To se mi zdá, jako by bylo ped šestnácti dny. Já vzpomínám, holenku, co bylo ped padesáti a bezmála ped šedesáti lety. A mnohá z tch starých událostí tane mi živji na pamti, než co se udalo ped pti nedlmi.'* „Jak vám to závidím, strýku!" zvolal Felíek ,,
se
udaly
upímn.
zcela
„Pokej, hochu, nemáš co závidt. Dokáš se taky. A potom se podivíš, jak je to kraouká doba, takových deset, patnáct let.'' Navlas tomu Felíek nevil, ale nechtl strýci
odporovati.
Když
docházeli Lazarské ulice, ekl ješt Fe-
líek:
,,Nehnváte-li ne došel k
se,
strýku, rád bych odpoled-
Turýnkovm, abych podkoval pstou-
novi za knížku."
Pan Dominik okamžik rozmýšlel a odvtil: „Pokej, hochu, to si nech zas na zítek. Bylo
—
mnoho nám ho by škoda toho krásného dne nezbývá. Ve tyry hodiny máme noc." Ale spíše chtl pan Dominik zameziti, aby Felíek nevyslýchal paní Fronku, aby nebylo tklivých a tesklivých tch vzpomínek mnoho najednou. Tak se Felíek vybral k Turýnkovm až na
93
svatého Štpána. Pan Diamant správn pedvídal.
To
již
byl den kalný a
zamraený. Slunce na obloze
vyvsilo si jen Boží hod na svou oslavu. Paní Fronka radostn jej uvítala. ,,To jste hodný, že se na nás jdete podívat. Vzpomínala jsem vera celý den, jak bývalo, a tentokráte bylo njak smutno, akoli nás bylo více než tehda, když jsme vás mli u sebe. Nu, arci, pana strýka jste nemohl opustit.'* Docela bez výitky to ekla paní Fronka, jen si tak posteskla. A mistr Turýnek dodal k tomu: ,, Ovšem že, mámo. Nás tu bylo pt a tam jen dva.
U
nás
pece bylo
,,No bylo, bylo,'* .,až
veseleji.*'
pisvdovala
paní Fronka,
na naši Martu. Ta se naplakala."
,,Pro plakala?" podivil se Felíek. „Ale stýskalo se jí," pokraovala paní Fronka. ,,Prý myslila, že bude Felíek u nás, a zatím si ho nechal pan strýek. Žába hloupá! Povídám ale jí: Nepla, až tu nkdy nebude pan strýc
—
dej
mu Pánbh
živobytí
hodn
dlouhé!
budeme mít Felíka na Štdrý den a na celé svátky. Je-li
—
pak
a na Boží hod
pravda?"
„Kde jinde bych byl," pisvdi Felíek. Martika se dívala vyítav na matku, že to stýskání a plá tak bezohledn vyzradila, a il
její
bezmála že poznovu nenabírala. Felíek pistoupil, pohladil ji po hlav a konejšil dve: ,,Tedy dnes tu mohu zstati až do veera, Martiko, a máme-li njaké úkoly do školy, podí-
94
váme
se
na
n. Snad
proto se Martice po
mn
zastesklo? ,,Ne/' odpovídala
dívina
tiše,
,,
úkoly
mám
už všechny, nedostaly jsme nic tžkého. Ale chtla
jsem
vám
odíkati báse, kterou jsme
se
nauily
nazpam.'' ,,Rád
si
ji
vyslechnu taky dnes, Martiko."
Martika hned se postavila jako ped slenu uitelku a odíkala Felíkovi njakou básniku Jablonského.
A
byla všecka blažena, když Felíek zvolal:
Výborn, Martiko! Jen
o poznání pomaleji odíkávat, aby posluchai žádné slvko neušlo.*' ,,Taky jsem jí to povídala,'' ozvala se paní ,,
Fronka, ,aby tak nedrmolila, že mají
Potom v
dvrné
uši co honit."
Felíek zasvtil paní Fronku v události verejška. Kterak mu strýc odevzdal památky po rodiích a kterak se potom šli podívat do Karmelitské ulice. Paní Fronka se na chvíli vážn zamyslila a potom ekla: „Ode dne, kdy jsem si vás tamodtud odnášela, Felíku, nebyla jsem tam. Víte, nemla jsem tam co dlat, a nebyla bych ani mohla pro lítost. Ale podívám se tam jednou zas, Felíku, a pak pjdeme spolu. Já toho vím pece víc než pan strýek. Ten býval u pana ddeka málokdy hrub jsem ho ani neznala." Veer Felíek uléhaje srovnával všechny vánoce minulé s .letošními a byl pln vroucí vdnosti. Takových svátk ješt nezažil. chvíli
—
—
95
X. Ploužil se as, ploužil, a pece rychle ubíhal. Minul Felíkovi prvý rok uení, minul druhý a ponenáhlu se schyloval tetí. Blížil se den, kdy i
uení Felíkovo se mlo skoniti. íkával sice mistr Turýnek paní Fronce: ,,
Vlastn, matko, vlastn bych
mu mohl
dát
vyuenou od hodiny. Takového uedníka jsem nikdy neml a po nm zas mít nebudu. Dávno umí tolik jako jiný za tyry léta, ba umí víc. Abych ek' pravdu, niemu již ho nemohu nauit.
za
Má
prsty na zlatníka, nejenom na knihae. Radost
se podívat, jak se
mu v
nich dílo otáí. Ale
a ješt
nedl poká. Nedlalo by dobrotu, kdyby ml uení o tolik kratší. Bude tím lépe na vandr pipár
praven.''
,,Co?" ekla paní Fronka. ,,Felíek
pjde
na
vandr?"
rozumj, Frónynko. Od msta k mstu a od domu, jako se chodívalo za mých mladých as, a dokonce s rancem na hbet, jako ,,No
dm
—
jsem výbh' z domova já tak Felíek vandrovat nebude. To vzalo za své. Ale do svta se podívat
Všady jiná práce a prachce, milá holka. Neškodilo by mu tak na rok do Vídn." musí, aby se zdokonalil.
Mistr Turýnek, jako mnoho jeho vrstevník, hledl k Vídni jako k ústedí veškeré dokonalosti emeslné.
96
,,Do Vídn!'' zvolala paní Fronka. ,,Na rok!''
„Ba
Frónynko," pisvdil Turýnek. „Tam v galanterii. Kdo se vrátí z Vídn, má všady pichystané místo a práci. A kdyby šel pak ješt na chvíli do Drážan nebo až do Lipska, to by ho zvedlo. Tam je slavná knihaina." „Že neekneš do Amstrdámu, tatínku!" zvo-
by
že,
se zdokonalil
lala
paní Fronka.
by mu neškodilo," odvtil klidn Akoli nevím, jak to tam s naším e-
,,Ani to snad
Turýnek.
,,
meslem vypadá." „Myslila jsem jinak," ekla paní Fronka hla-
sem pokleslým. „Kterak pak?" ,,
Myslila jsem," odpovídala paní Fronka vá-
hav,
,,že
stane, až
Felíek zstane u
tob
nás, že
t
ve všem za-
ruce trochu povolí."
A
hledla na muže skoro úzkostliv. ,,MiIá ženo," odpovídal mistr, „taky by to bylo milejší. Ale v tom našem krcálku? Poítám, holka milá, že s ním pan strýc má jiné oumysly a taky že mže hochu k nemu lepšímu dopomoci. Nás všechny sic moje emeslo dobe živí, chvála Pánubohu dokud budu moci dlat ale bohatství z toho nevyzískám a Felíkovi by
mn
—
—
to nestailo."
„Vidíš, tatínku,
pijdou
léta, a
tu by
dokud budeš dlat! Ale pak
t
Felíek zastal."
Mistr Turýnek pokril rameny, elo se
zrýhovalo vráskami. Obrátil
se
mu
k njaké své ne-
97
dlní
,,
Vdl,
fušce'' a již nepromluvil.
že
by tak
bylo nejlépe, jak myslí jeho žena, ale nemohl se
by
ubrániti pomyšlení, že hešil,
kdyby jednal po
se
na Felíkovi pro-
jejím. Že
by
sobecké. Mladík rázu Felíkova
zakrnti. Jeho malá dílna
Správn
tušil,
šeností a rozsáhlejšího
rozlouí, ale
je
že je mladíkovi
mu
to bylo píliš
nemže
nho
jen pípravou.
teba vtších zku-
psobišt. Nerad
svdomí mu
u
se s
ním
íkalo, že ho nesmí u sebe
zdržovati.
Taky paní Fronka již nic neíkala. Zatím. Zmínka pán Bartolomjova o Felíkov „vandru" zastihla
nenadále a zcela nepipravenu. takového nepomyslila. Lpla houževnat na Felíkovi starou láskou k jeho matce slen Žofce, které nikdy nezapomnla, jak se jí
Nikdy na
ji
nic
v minulosti ujala, a všechnu tu lásku penesla s matky na syna. Lpla na službou, kterou mu prokázala jako kojeátku, lpla na zvykem prvých šesti let jeho života a další doby, když
nm
nm
se
jí
neoekávan
vrátil. Vše, co se udalo, poklá-
Tím osuVidla v píslušníka své rodiny tehda hned, když jej v peince dom pinesla a mlékem pro vlastní dít tryskajícím odkojila, a dosti tžko nesla, že se o nj musila dliti s panem Diamantem, když nastoupil v uení. Vždy se jí zdálo, že po právu náleží vtším dílem jí než panu strýci. A s ním se má rozlouiti? Cítila, že by vtší ztráty nemohla utrpti. dala za ízení nevyhnutelného osudu.
dem
jí
byl Felíek poznovu darován.
nm
myšlenky nezalétaly ješt dáv mysli paní Fronky, když vídala, kterak Felíek v podveerní chvíle sedává podle Martiky, sklání se nad jejími úkoly, až se Zdali však
le?
Co
její
se vyvíjelo
její hlavy dotýká? Kterak jí pedíkává nebo vyslýchá, kterak se výkladem pímo uitelským snaží, aby vlastním úsudkem dospla rozešení nesnadnjšího úkolu? Kterak ji chápe za ruku, aby ji zadržel, než napíše nesprávnou vtu nebo nepíslušnou íslici? Paní Fronka dávno nerozumla, o jaké školské záhady v takovou opakovai hodinu bží, bylo to nad její pochopení. Ale tomu rozumla, že Felíek svj informátorský
hlavou
úad
vážn horliv a vykonává jej rt nesplynulo nikdy jiné po„Martiko'' a nkdy jako žertem
pojímá velmi
velmi
jemn. S
jmenování než
i
jeho
,,studentíku'*, a neušlo
jí
ani jediné jeho pohla-
když svj úkol dobe umla nebo když jeho návod rychle pochopila. Neušlo jí taky, že zraky Martiny nabývají zcela jiného lesku, sedí-li u stoleku v kout s Felíkem, než pracuje-li sama, ale dokonce již jí zení
Martiky po hlav, po
neušlo,
kterak Martika
vzhlédne k Felíkovi
rove ostýchavýma, s
vlasech,
chvílemi
tak
stranou
oima rozjiskenýma jako by
je
man
a zá-
zdvíhala
desky stolové. Hovoila-li jen s matkou v kuvýená, ale když sedla vedle
chyni, byla dosti
Felíka, zamlkala se a jen jemu bedliv naslouchala. Vše to paní
jaká
jest
Fronka pozorovala
propjena
jen
s
bystrostí,
mateským zrakm,
a tu
99
vždy letlo
její
ob
jako by
hlavou jediné slovo: „Dti!*' Dti,
byly
její.
Zdali se snažila domysliti
tato svá pozorování? Snad ani v nejhlubším soukromí svém netroufala si vypádati pásmo my-
A pece
dále.
šlení
dn v-
samém
jen kdesi na
domí jejího vznikal utšený, radostný sen, jehož vyplnní by bylo oblažilo všechen její další život. Felíek zatím nieho si nebyl vdom. Jak Martika vyrstala, pestávaly ponenáhlu jeho doprovody do školy, až pominuly nadobro. Spátelila se s drobnou spolužakou, která se pak pro ni zastavovala a ze školy zas až k
domovu
matka Fronka ráda byla Martikou a pro ni chodil Felíek,
ji
provázela. Snad by
vi-
dla, aby
ale
s
když byla dívina srdnatjší, ostílenjší, ekl mistr Turýnek jednoho dne, že je dležitjší a prospšnjší, aby Felíek sedl v díln, u své práce, a v tom arci ml pravdu. Martice již ne-
teba chvy,
bylo
a škola byla nedaleko.
Felíek po všechen ten práci
v díln, kterou
as
žil
snažil
se
dvojímu. Své
proniknouti do
všech podrobností, a svým vzpomínkám. létaly
na Menší
litskou.
-
A
msto
pražské, v ulici
kdykoli jen
uchvátil
která náležela jen jemu, táhly
v místa, která
kdy
se
tam
se
mu
A
jej
volnou
ty za-
Karmechvíli,
vzpomínky ty
byla skoro posvátná ode dne,
strýcem
octl
po prvé.
Pan Dominik nezapomnl svého slibu. Na svých procházkách, zatím co Felíek sedl v díln, zamíil nkolikráte do
ulice Karmelitské,
do sta-
100
rého domu, vyptal
se,
vyšlapal cestu po všech
schodech, a jednoho dne zaukal u bytu kdysi
pán
Severýnova, podal služebné dívce svou na-
vštívenku. Nenašel sice v
nkdejším píbytku
Se-
verýnových známého, ale jeho navštívenka s korunkou nad šlechtickým pídomkem otvírala mu každé dvee. Byl uvítán pívtivým, letnjším pánem, taky úedníkem, který tu obýval s chotí a dvma syny studenty. Pan Dominik Diamant kolébaje se na svých obloukovitých nohou, jež celému jeho zjevu dodávaly jisté kulatosti, vypovdl s píslušnou obadnou omluvou, že by rád shlédl po letech místa, kde bydlívala píbuzná rodina, a že by dokonce rád pivedl mladého svence, který z té rodiny pochází a touží spatiti prostory, ve kterých žil jeho dd a babika. Byl vlídn pijat a pobídnut, aby jen ráil dále. A když vstoupil do pokoj, byl až zaražen pekvapením, jak se nábytek tchto nových a snad již nkolikátých nájemník po Severýnových podobá onomu, jejž tu kdysi vídal, a kterak rozestaven skoro na týchž místech. jest Smí-li se do zahrady? otázal se pan Dominik. Ó, dojista, jen aby pišel, kdykoli mu bude libo. Nebo ráí-Ii snad hned? Ale tehda bylo v zim, a pan Dominik si vyžádal dovolení až na jaro. A potom tedy pivedl i
i
i
—
i
Felíka.
Zatím však Felíek, aniž znal,
astji
a
se
vždy
strýci
pi-
chvatn pebhl po Karlov most
101
a vcházel
nesmle do domu, který
mu
se
pone-
Te
místem poutním. teprv seznal, že má dvory vlastn ti. V obraznosti jeho podobalo se rozlehlé to stavení starému zámku nebo taky zvláštnímu drobnému msteku, vsazenému do stedu Malé strany. Ocital se skoro jako v pohádce, když stanul pod obloukem, vedoucím na druhý, prostrannjší dvr, a hledl uctiv na kamenného obra na oblouku, kterýž poloklee a napínaje všechny svaly nese na mohutných ramenou zemkouli. A když se odvážil až na konec druhého dvora, pod samu zahradu, tarasovit náhlu
stal
dm
vzhru
vystupující, tu se
nesen kamsi daleko velikého
msta
mu
zdálo, že jest
pe-
mimo Prahu. Všechen ruch
zde domíral, a byly dni, kdy zde
zavládalo mrtvé ticho.
To bylo hlavn ve dny
ne-
dlní a svátení, kdy ho sem provázel strýc Dominik. Toto ticho, když se zimní soumrak znenáhla snášel a již celou zahradu nahoe zastel, piléhalo nejlépe k duševnímu rozpoložení Felíi
kovu.
veer
Ty
chvíle pozdních
odpldn
a nížících se
Felíek rád prodloužil do nekonena. A když asem zašuml vítr a zalehl v oprchalou zahradu nad jeho hlavou, obestel jej byl by
pelud sluchový,
že
mu
bylo,
jako
by
slyšel
vzdálenou hudbu. Zahlížel se v okna nkdy matina, pojednou se osvtlila plamenem rodinné lampy. Felíek nici
tušil,
útulné teplo,
jak je
kamna
svou píse, podál nich v
tam nahoe ve svt-
zpívají a broukají zimní
kvtovaném kesle
sedí
102
postava díví
s
knihou v ruce a
zelnou pohádku.
Pedítá
te njakou
kou-
komusi, starému pánu,
jenž naklánje se na pohovce a pikládaje ruku
k uchu, pozorn naslouchá. Taky Felíkovi bylo, jako by slyšel; jen, ach! žádnému slovu neroz-
uml. „Poj, poj, To promluvil
bychom
zmrzli strýc
tu!''
Dominik podle nho,
a ten
hlas vzvolal jej ve skutenost.
A potom vidl,
znenáhla se rozvíjelo jaro a Felíek
A
kterak se zahrada zazelenává.
potom
strýc uvedl nahoru do bytu a po chvíli
jej
A
Zahrady.
i
do
vzešlo léto a stará zahrada rozrostla
košatými korunami stromoví a zahoustla bujným kovím, rozkvetla pestrými kvtinami. Hle, tamto
Tu sedávala slena
Žofie, u jejích nohou veer, vijn kvtin opájí, tajemné septy blížící se noci snášejí se ze zahrad výše položených a se strání Petína. Nespoítal by Felíek, kolikráte za všechna
besídka!
Felix Karát.
Vlahý
uení
letní
dm
kolikráte v ten vstoupil do zahrady. Zde vznikl jeho život a zde by chtl ztráviti život celý. Taky pstounku Fronku sem zavedl, a ta se usedav rozplakala vroucím pláem, když po letech shlédla povdomá místa a vzpomínala, jak tu bývalo. Potom však osušila slzy a horliv vyprávla, a Felíek se nemohl naposlouchati. Staré okolí vyvolávalo jí na spousty píhod a podrobností, vážných smšných, dležitých malicherných, až i sám léta
svého
vešel
pam
i
i
i
103
Felíek setásal zádumivou náladu a chvílemi
se
pousmíval.
Tenkráte už jste ml být na svt, Felíku/' Fronka všecka rozjaena, ,,a mlo to by nám být šestnáct neb osmnáct let
,,
zvolala paní
vám
—
teprv bylo bývalo veselo!''
Arciže! Což pak
si
Felíek pál
nco
jiného?
zarazila se paní Fronka, ,,pak už ,, Ovšem,'' slena Žofinka by nebyla dvacetiletá sleinka, nýbrž usedlá panika, a snad byste dokonce ml bratíka nebo sestiku." Takto se Felíek vžíval v minulost a znenáhla pomíjely všechny staré bolesti, mysl se uklidovzpomínal na den a na veer, kdy vala. tetinkám utekl, a vždy vtší vdnost pocioval ke strýci, že se ho ujal. U nho došel náhrady
Vdn
za vše,
o
ped
tím pišel.
XI.
Pozdji mistr Turýnek, sedávaje pi práci u
svého stolu, nejednou se zamyslil nad slovy
manželinými, nad její nechutí k tomu, aby Felíek šel po vyuení „na vandr". Vdl dobe, že paní Fronka jenom násiln potlauje svj odpor, vdl, jak na jinochu visí, a pedvídal její další útoky. Pipravoval se na n, ale skoro se obával, že proti paní Fronce neobstojí. Vždy kdo ho nejvíce poheší, bude vlastn on sám, Bartolomj
104
se mu stal za tch nkolik pravou rukou. Ml sice dva chasníky, Vojtcha a vedle nho Tondu, který dostal za vyuenou již nkdy ped rokem. Ale Felíek oba vstrí do kapsy, íkal si Bartolomj Turýnek. Felíek vše
Turýnek. Nebo Felíek let
uml, o všem v díln vdl, všemu rozuml, a mnoho eí nenamluvil. Dávno již vykrajoval
kže
na hbítky a plátno, pijímal práci, každou
svdomit
knížku
oísloval,
zavedl zvláštní
ba,
knihu zákazník, které Turýnek díve neml, a asu mrzutostí ušeteno. Ponenáhlu umlkaly stížnosti zákazník, že musí na
tím bylo mnoho
i
vazby ekati celé msíce a teba byste pozoroval hosty a asem trplivé
a
netrplivé.
desetkráte poptati
se.
pl si
roku. Felíek
je roztídil
na
Trpliví picházeli teba Upomínali, upomínali, ale
bylo zejmo, že pijdou rádi za týden zas a za
trnáct dní dílnách
zase.
skoro
To
pro
kteí chodili po asu, pro zábavu.
byli takoví,
ukrácení
Chvíli postáli, pohovoili, nejeden
i
posedl. Vi-
dli ledacos nového, oichávali vazby jiných chvíli
pihlíželi,
jak
se
falcuje,
sešívá,
lidí,
jak se
oízky namáejí, a zas táhli. Ale picházeli nekdyž jim Turýnek nemolil ukázati, že
trpliví, a jejich
knihy jsou
již
rozdlány, pronášeli mrzuté
kousavé poznámky a odcházali s hrozbou, že si vci odnesou k jinému knihai. Málokdy nkdo hrozbu svou uskutenil, ale když se tak stalo, doi
týkalo se to Felika, jako by šlo o jeho dílnu a jeho výdlek.
Potom tedy znenáhla dovedl do
105
práce podstriti, co nejvíce naléhalo. Jen to mistru Turýnkovi
položil
na stl, a k tomu písluš-
nou cedulku. Našel to tam Turýnek vždy po ránu, a
átku
s
po-
rozhorlil: se dokonce „Který ert mi tohle nastražil? Vzal jsem ." vera nco jiného do ruky Tovaryš Vojtch mrskl okem po Felíkovi a i
.
myslil
.
si:
„Pokej, dostaneš te!" Ale Felíek jen pistoupil ke stolu mistrovu, chopil se hromádky knih, aby je tedy odnesl na „odpoinek'', a pi tom
další
„Mlo Zoula
již
skromn poznamenal:
to býti do soboty hotovo,
dvakráte vzkázal
— po tetí
pan editel prý pijde
sám." „Ale stakra, hochu, to druhé taky
—
má
být
hotovo všechno má být hotovo, Tedy to zde každý z nás ml ješt dv ruce nech..." A když potom v sobotu pan editel Zoula pišel sám, oividn pipraven, že si dnes na mistru vyleje, a když mu Turýnek ukázal hromádku hotových vazeb a ekl: „Tuhle to máme, pane editeli, veer to bujen
.
dete mít doma. Je to tak
.
kdyby
.
dobe?"
Tu se pan editel spokojen zatváil a ekl: „Však jsem si umínil, že jsem k vám dal práci
naposled,
proto, abych je I.
to. Kupuji si knihy doma, abych v nich mohl
nebude-li
ml
Herrmann, XLI. Fellkv román.
II.
7
106
—
ísti
ne aby mi plesnivly u knihae.
jste se polepšil,
miste. To
m
Njak
tší.**
Pi každé takové píhod Felíek sklonil hlavu hluboko ku práci, jako by nevidl a neslyšel. A mistr Turýnek potom, když zákazník odešel, svému
ekl ped
sebe, ale
aby
„Zatrápený Felíek! Moje regma v nohou
cejtí
sedl zase ke
stolu a
to slyšela celá dílna:
zdaleka
déš
a sníh, a on zas
vtí
mrzutost na
týden naped. To jsem rád, že jsme to udlali." Felíek taky z mistrova ,,šmírbuchu'' vypisoval
úty
zákazníkíjm, a Turýnek nepropustil
aby si ho nepeetl. Sledovati sliné písmo Felíkovo bylo mu pímo požitkem. Zadívával se na a íkával: Felíek! Tohle je písmo na lito,, Zatrápený ani jednoho,
n
grafa."
Posléze Felíek pekvapil mistra zcela neoekávan. Zchystal si Turýnek na nedli knížek nkolik, aby vyzlatil hbety a v sobotu ho pepadlo loupání, že musil ulehnouti. Odpoíval ve svém pokojíku za dílnou a naíkal: „Kriste pane a svte bídná, když má lovk
—
nejvíc na pilno, porazí ho to!"
Felíek a znenáhla
slyšel
v
nm
pstounv náek pes celý den uzrával smlý zámr. V nedli
Turýnk. Až se paní Fronka ulekla. „Což pak, Felíku?" „Ani slova mistrovi, mamino, že tu jsem.
ráno se objevil u
Nco dodlám."
107
V díln
byla jen Martika, odíkávala
jaký úkol zpamti. Felíek položil
prst
na
ústa,
si
n-
do dílny a
se vplížil
dívina rozumla.
Ješt
chvíli hlasit etla, ale její hlas víc a více utichal,
když pozorovala, kterak Felíek zticha jako myš, aby niím nezachrastil, vybírá potebné vci, zapevuje píslušný titulek z jednotlivých mosazných liter do zlatítka, zažehá kahanec, nahívá písmo, natírá bílkem hbet, krájí na kožené podušce tenkým nožem lístek pozlátka na nudliky, bez dechu nanáší na kži, zkouší naslinným prstem písmo, je-li již horké dost, a konen úzkostliv vtiskuje titul na hbet. Ješt zlatou linku nahoe dole, te se chápe bavlnky, stírá zbytené pozlátko se hbetu do krabice, a potom stranou zhluboka vydechnuv dívá se, jak se mu zdailo. Tvá Felíkova záí, není v tom vady. Arci to nedlá po prvé. Jen tak úkradkem,
me
i
jak
mistru
ádku knihu
odpozoroval,
na vlastní knížky, cizí
vyzlatil
již
leckterou
na zápisník. Ale na
mistr Turýnek do té chvíle ho nepustil,
zlacení hbet náleželo výkonm knihaským zvlášt
ježto
k nejdležitjším tehda,
kdy jenom
vtší závody se honosily stroji na zlacení, ale kdy drobní knihai zlatili vše toliko rukou. Bylo k tomu teba dkladného cviku a taky trocha vkusu, aby hbet vypadal. Nebyl a není každý kniha zlatiem. Mnohý se k tomu do smrti nedostane. Knihu za knihou zatahoval Felíek do devného lisu zlatiského, a znenáhla mu na ele vy-
pkn
108
krpje
Dv
hodiny mu práce trvala. v pokojíku pokašlávat, slyšel nejedno zaklení, když ubohého Turýnka loupání píliš trýznilo; nkolikráte si churavý mistr zavolal Martiku, aby mu dala napít, a tu Felíek vždy ztichl, aby ho ani šelest neprozradil, aby nebyl dopaden pi díle nedovoleném. A když práci dokonal, ztratil se stejn tiše, jak byl pišel. Jerážely
potu.
Slyšel mistra vedle
i
nom
k
dívin
,,Ani
Až sám na
A
zašeptal:
muk, Martiko, aby
se tatínek nezlobil.
to pijde."
stejn napomenul
i
mámu
Fronku v ku-
chyni.
se
Na veer se Turýnkovi ulevilo tou mrou, že mohl s lžka vzchopit a potáciv kráel do
dílny.
„Kriste pane,'' stenal, „práce tu eká, zahálí, a já
nemohu rukama hnout. Kdo
to
dodlá, kdo
to dodlá!''
,,Co?" otázala se paní Fronka, jako by po-
tuchy nemla. „E, tuhle to!" Mistr se došáral ke stolu, udeil dlaní na slou-
pec knih.
A potom
ejší, obrátil
ji
„Co to?"
bezdky hbetem k oím. zcela
zvolal
chopil se nejho-
pekvapen. Tak pekvapen, sedáek pi stole. opt, když sáhl po druhé.
že musil usednouti na
A
„Co to?" zvolal tak zvolal tolikráte, kolik tu bylo knih. Jeho úžas množil
se.
109
„Kdo
to zlatil?"
„Není
to
v poádku?" otázala se paní Fronka, zachvla se obava, co stihne vin-
a v jejím hlase
níka, až jej prozradí.
Turýnek opt všechny kolmo
chápal
se
ped
sebe,
postavil
knih,
je
poznovu peítal ná-
pisy, slabikoval je, sledoval jejich polohu, a zase
vyhrkl:
,,Kdo to kulhá, ani
zlatil?
Je to
ádeka nebží
dobe s
— ani
literka ne-
kopce."
„Felíek tu byl," vydechla paní Fronka. Felíek ,,Felíek?" užasl mistr poznovu. ,,
zlatil?"
dopovdla za matku Martika. Felíek?" vykikl mistr, jako by nevil, a jeho zraky letly k žen a zase k Martice, jejíž oi se upíraly na otce v obav, že bude dopadena jako spoluvinnice inu Felíkova. „A vy jste mi nic neekly? A já ho nesly„Zlatil," ,,
šel?" ,,
Dvee
byly zaveny, Bartolomji, a Felíek
pracoval jako vela. Snad se nezlobíš
aby
— chtl
jen,
se práce zítra odvedla."
V
Turýnek zapomnl na všemu vyskoil spokojený, skoro radostný úsmv. Jen trochu sykl, když potu chvíli mistr
chno loupání. Na tvái
na knihy, zvolal: „Ale to je tašká, to je zatrápený tašká! Vždy to leží jako z tiskárny, a jako by to tam jenom pifoukl Vojtch by kži promákl, proposedl, a zase dívaje se
—
110
tomu nemohu
proto ho k
pálil,
Pokej, hochu,
to
t
A
pustit.
zkusím taky
s
Felíek!
ornamentem
na deskách!''
Tento smlý, dobrodružný podnik udal v druhé polovin tetího roku.
ek
zlatil
astji
smovala
a astji, a snad
Felíkv
Potom
se
Felí-
práv k tomu
Turýnkova, když ekl k paní
slova
Fronce: Již ho sám nemohu niemu nauit. Zehrav, žárliv se na ty pokroky Felíkovy
tovaryš Vojtch, a v duchu
díval
strojil
vyuení na zkušenou, dá on taky výpov. Tak mistru intriku. Pjde-li Felíek po
rýnkovi vymstí a za nic na iti,
aby v práci setrval
zlatku
týdn
Ponenáhlu k
nmu
se
pidal!
tedy
Felíek
okolí svého, a tento jeho se
se Tunedá obmkleda by mu mistr
svt
—
proti
nkam
oích byl píinou, že taky Martika se
vyrstal
v
význam
jednoho dne uchýlila
svou nesnází.
Práv
se
„Tším
schyloval poslední rok
jí
a paní Fronka
již
mšanky
nejednou pronesla:
náramn
tším, až naše Marta bude mít školu s krku. Zstane pak doma a zastane. Budu mít pomocnici v domácnosti se,
se
pkn
m
a tatík v díln.''
Kdykoli Martika zaslechla matku takto mluviti,
bylo
jí,
jako by kdesi v dáli
zvánli. Martika
mla
umírákem
vy-
ml
pi-
jinou touhu, a tu
spti Felíek. Požádala ho jednoho veera sobotního, aby
lli
jí
prohledl úkol, ale to byla pouhá záminka.
se
Když
Felíek sklánl nad sešitem v jejím koutku,
nmu
pichýlila k
,,Felíku,
hlavu a zašeptala:
smla bych
Felíek vzhlédl k
se
vám
s
ním svit?"
pekvapen. Dívin
ní
hlas
v tom šepotu se chvl a její tvá zahoela. Naznail jí, že poslouchá. „Ne, Felíku, zde ne. Je to dlouhé, a mohl by i
nás
nkdo slyšet.
Jen
s
a musíte mi slíbit, že
vámi bych ráda promluvila, nikomu nic nevyzradíte."
,,Nevyzradím, Martiko.'* ,,Ani
panu
,,Ani
jemu."
,,
Týna
pjdu
Zítra
— do
strýci."
v nedli
pjdu
do kostela, ale ne do
Spálené ulice k svaté Trojici. Ale ne-
do kostela, budu tam na vás ekat, o de-
váté hodin. Pijdete?"
„Pijdu." ,,
Pustí vás pan strýc?"
,,
Nestarejte se;se
,,A
strýkem vycházím pozdji." nehnváte se na mne?"
„Pro takovou malikost? Všechno
vám
rád
udlám." Stále
si
vykali. Paní
kráte se rozhorlila, že
si
Fronka
sice
bezpotu-
mají tykati, ale nešlo to
Martice teprv ne. A tedy Fronkou si zatykali, aby se vyhnuli novému napomínání. Po každé tak inili jen s pemáháním a vždy se zdálo obma, že již nemluví k sob, nýbrž k nkomu cizímu. Feprese rty ani Felíkovi a jen
nkdy ped matkou
112
slvkem hovor Martikou penášel na ulici. Tak drsn mu znlo. Te Felíek ekal, že Martika ješt nco
líkovi dokonce bylo, jako by tím s
dívina
odmlela. Zírala jen do knihy Cítila na sob tázavý a vykávavý pohled Felíkv a byla v koncích se vší odvahou. Zatím však v mozku Felíkov se rozležela podivná žádost Martina a honila se v otázka ve všech variacích: bží? Co se stalo? A co já poví, ale
ped
se
sebou a zas do sešitu úkol.
nm
O
tu
mám
initi?
Když Martika neodvracela zrak od
knihy,
konen
Felíek hlasem tlumeným: „Chtla jste ješt nco, Martiko?'' ,,Co myslíte?" ekla ona. „Abyste mluvila." Martika rozumla, že tmi dvma slovy ji vybízí, aby mu povdla nco více. Ale k tomu práv nebyla chvíle. Proto ho žádá na zejtí, kdy
otázal se
budou moci hovoiti beze svdk, jen ve tyry oi, daleko odtud, kde by jich nikdo nepekvapil. Aby
mu
naznaila, že nelze více
povdti
hledti jen pedstíraného úkolu,
a že
položila
mají
si
náhle
ruky na knihu, prst ruky druhé na ádku v sešit, a ekla hlasitji: „Tu jsme pestali. Již mnoho nemáme." Felíka až pekvapil tento zpsob, tato drobná lest, která platila ne jemu, ale nímu uchu prst jedné
jinému,
naslouchá-li
své nezkušenosti ješt
kdo, si
pozoruje-li
kdo.
Ve
nedovedl vyložiti, že tu
113 Z
z
díviny již mluví ženská pirozenost, která mnohé tísn a nesnáze lépe si dovede pomoci,
než by
si
pomohl
on,
a
je starší.
Martika ješt mumlav odíkala njaký odstaveek z knihy a Felíek pelétal oima ádky v sešit, ale již sotva vdl, co te. Již se nemohl zamstnávati niím jiným než prosbou Martinou.
Ostatn vyrozuml, záminkou, aby
mu
že tento dnešní úkol její byl jen
mohla pošeptati, co pošeptala.
Martika doetla, zavela knihu a ekla: „Vite, dobe to bylo? Dkuji vám, Felíku.** A sotva dopovdla, pocítil Felíek, jak pod stolkem jeho pravice byla uchopena drobnou pravicí
Martinou a jak
že ucítil
i
ne za dnešek, ale leskly se k její
mu
ruku
nmu
Oi
za zítek.
již
z
dtské
a
tváe, která jen hoela.
velilo jen
stiskla.
Tak
stiskla,
tlak jejího tenkého prstýnku. Byl to dík
Martiny zajiž díví
pece skoro
A
z jejích úst vyše-
slvko ješt:
„Nezapomete!'' O chvíli pozdji ustalo v díln tepání a natásání, všichni skládali práci, choulostivjší roz-
dlané vci pokrývali
aby
Toník nepoFelíek odcházel dom ješt za denního svtla krásného dne kvtnového. Byl všecek zmaten žádostí Martinou a nemohl se dokati zítka. Co mu nastávalo, papíry,
jich
kropil vodou, jak se chystal k zametání, a
bylo i
nco
zcela nového.
Ve zvdavost
trochu tesklivosti, jako by ho
nemilého.
mlo
mísilo se
potkati cosi
114
XII.
v
nedli Felíek nespával déle než ve všední
den, ba jarem poínaje vstával o chvíli asnji,
aby
si
tak prodloužil den
dle byla
jeho, ta
mu
prázdn
náležela,
i
a volnosti. Ne-
chtl
užíti
každé
hodiny, pokud ho pan Dominik nevybídl na pro-
cházku. Potichu, aby nevzbudil strýce, zotvíral okna, vykládal na
Vopikové,
i
n
zhruba
podušky, jak se nauil od
uklidil,
ekl k dvakrát nebo tikrát:
práci umenšil.
nmu
aby
staré domovnici
sice strýc
na poátku
„Nech toho, chlape. K emu pak máme tu babku? Takhle bychom ji náramn zhýkali.*' Ale Felíek
mu
odpovídal:
,,Neubude mne, strýku, a Vopikové ješt
hodn
práce zbývá. Diíve sloužila jen vám, a
jsem pibyl
te
já.'*
tra,
„Však jí za to platím," ekl strýc. „Strýku, kdybych pespával kdekoli u mismusil bych to taky dlati, a krom toho mnohé
jiné
vci.
Vždy
jsem uedník.'*
Tímto výkladem starého pána odzbrojoval.
A
jestliže to nestailo,
dodával:
„íkával nám pan profesor Kepela, abychom se uili svépomoci. íkával, že se snáze svtem probije lovk, který si sám umí posloužiti."
Potom
strýc
Dominik
již
neml
námitky. Po-
zorovával jen skrze záclonku na sklenných dve-
115
ích Felíkovo kutní v ložnici a nejednou si pomyslil: ,, Divná vc. Nám nco takového žádný profesor nikdy nepovdl. Však jsme se taky mnohdy potáceli životem jak bez vesla na moi, nevdouce, jak co popadnout." A dopával Felíkovi viale. Ale Feliek ponenáhlu zaídil si ve své ložmalou dílniku. Ze nici ješt nco: uinnou svých úspor koupil
si
jehly a režné nit, dlouhé
knihaské nžky, nž, hovzí kostku na skládání arch a jiné drobné náiní a ,,knihair' doma, zvlášt za nedlních dn podzimních a zimních. Na poátku bylo mu to skoro jen hrakou, pozdji se z toho stala práce. Starý pán pak picházel a žertovn se tázával:
„Smím bych
se
já tohle
chvíli ukrátit.
trochu dívat? byl
— Vidíš, hochu, kdy-
uml, mohl jsem
si
mnohou
Práce bylo by dosti bývalo. Válí se
mi tam všelijakých not, a z mnohých jsou již pouhé hadry.'' To Felíkovi stailo. Do roka ml pan Dominik celou svou hudební knihovnu v deskách. Rozbité partesy byly podlepeny hedvábným papírem, ulámané ržky nastaveny, a potom svazky srovnány na polici. Byla to práce ješt velmi samodílná, ale pan Dominik ml ze všeho
pkn
radost skoro dtinskou.
„Koukej, koukej, hochu!
Mám
tlesného kni-
hae!"
A
když pak Feliek jednou
i
staré
Vopikové
116
pevázal rozpadávající se starý „Nebeklí'', chodila s ním babka po celém dom a pyšnila se: ,,To vázal náš mladý pán!' Avšak této nedle, po sobotní rozmluv s Martikou, nebylo Felíkovi do žádné práce. Jedvaže procitl, vzpomnl na Martino pání. Lépe kouc, tato myšlenka ho vlastn probudila. Ulehal
s ní
a do usnutí
nesmím
si
opakoval:
Martika bude ekati. Co mi chce?'' V nedli vždy se peliv oblékal, chodil se strýcem již dopoledne. Ale dnes teprv na sob dal záležet. Pjde s Martikou. A Martika taky bude nedlní. Na novomstské vži odbíjela sedmá Felíek dávno byl hotov. A ješt mu bylo ekati hodinu, než se pan Dominik vzchopil. Za tu dobu stokráte mu letlo hlavou: ,,Coasi mi chce?'' ,,A ty jsi asný ptáek!" zvolal strýc, když „Zítra
zaspati.
—
mu
jinoch dával dobré jitro. ,,
bych
Je si
tam krásný rád
nkam
den, strýku.
— A po snídani
došel, dovolíte-li."
Starý pán vykulil oi a ekl žertovn:
„Snad ne za Felíek
dvetem?"
se zapálil až
po
žertu — a pece strýc uhodl.
v
taky žertovnou,
uši. I
Rozuml tomu
vzmohl
ale dosti
se
na odpo-
rozpait
mu
šla
prese rty: ." njakou hezkou, strýku Pokej, pokej, to za tebou pošlu Vopikovou!" zahrozil mu strýc ukazovákem. Ale již se-
,,No, potkám-li ,,
.
.
117
káv a sahal po své ,, Bohemii": „Tak co pak zas máme dnes nového?" Felíek ze srdce byl povden, že strýek dále nevyzvídá. Lháti neuml, pravdu íci nesml. Slíbil Martice Kterak by z toho vyvázl? Hodnou chvíli ped devátou a pokud jen mohl potichu vytratil se Felíek z domu. Teprv když se octl na ulici a zmil pohledem vzdálenost ke Spálené, uvdomil si vc, na kterou vera nepomyslil: dal ke
.
Martika
jej
.
.
ped
vyzvala
kostel svaté Trojice,
tuhle za rohem, bezmála strýci na oích.
Vždy
nkam
vyjíti,
kdyby
pímo
si
pan Dominik zamanul
do nich trkne. Chodíval zpravidla v tuto
stranu,
málokdy
Toto
smrem opaným. Felíka
pomyšlení
tém
ohromilo.
Bylo mu, jako by ho strýc užuž dopadal na ne-
pravých cestách. Ale v záptí tu byla myšlenka na vyváznutí. Nesetrvá tuto na blízku domova. Odvede Martiku jinam, nahoru, do sad na Kar-
lov námstí. Rychle urazil krátký ten kousek cesty a zahnuv za roh, upínal zraky smrem ke tíd Fer-
dinandov. Byl jen
se
spousta
jist,
na obzoru lidí,
lené, která
koninách
že spatí
zjeví.
Martiku, jakmile
Pece však mu
vadila
kráejících po obou chodnících Spá-
odedávna byla jako mostem v tchto ze Starého
jarní den, byla
msta na Nové. sváten odní
nedle;
Byl vlahý chodci jen
obma smry. Všechny krámy byly oteveny, nebo tehda posud nikomu se nesnilo o ne-
se rojili
118
dlním
klidu. Byla hodina, kdy mnozí ješt spdo pisáren, do úadu; krejí chvátali s hotovým dílem na rukou, slíbeným na nedli, drobní kivonozí pekaíci roznášeli již druhé chali
adou
ranní peivo,
nití
s
—
prodírali se chasníci
masa na hlavách, smujíce do hosZa hodinu pomine ten ruch, pomyslil
—
Felíek, ulice o polovinu ztichne.
práv te pijde Martika,
mže
jich setkání
mu
chce?
sát
krok ped
Aniž
se nadál,
ve
A práv te kdy
chvíli,
je-
pozorovati na sta oí. Co jen
pojednou
se
vynoila na pade-
ním. Kráela po slunené stran
ml
co dlat,
aby
odna v modrošedé
šateky,
mnohem
ulice, a
Byla
ez-
lískami
tinc. si
lidí
Felíek skoro
ji
poznal. delší,
než jaké nosila ve všední den, v piléhavé paletko,
hlavu pokrýval vysoký
slamný klobouek Do
ocelového lesku. Vše to bylo Felíkovi nové.
školy vídal ji choditi bez klobouku. Dlouhé šateky, tsný kabátec, vysoký klobouek vše její zdánliv zvyšovalo, postavu špalíky botek tomu klamu napomáhaly. V tu chvíli a dnes po
—
i
prvé kmitlo není žádné
Felíkovi
dcko,
hlavou,
že
Martika
již
ale dívka.
Zraky Martiny hledly pátrav vped. Již se zoila Felika, její líko se zalilo ru-
piblížila,
mncem. Pekvapena popadena rozpaky, zela.
A
jeho nenadálou blízkostí a
sklopila oi, zvolna ho dochá-
touž chvílí pocítil Felíek,
emu
by slovy
nebyl mohl dáti výrazu, a co ješt nikdy nepo-
119
To nebyla Martika verejší, to vbec nebyla Martika posavadní, nýbrž njaká jiná, vy-
cítil.
mnná.
Již byla u
nho
nmu
a vztáhla k
drob-
nou pravici v šedivé rukavice.
„Dobré
jitro!'*
Martika svj pozdrav jen tak tak vydechla. „Dobré jitro, Martiko," odvtil Felíek.
A
s
tmi
slovy se otoil na
pat
po levém boku
dívin, ježto Martika se nezastavila, nýbrž kráela stále kupedu, jako by si tak byli díve smluvili. Felíkovi bylo to vhod. Vzdaloval se každým krokem z nebezpené koniny.
Rozpak že neví, kterak
vou
Martiných neubývalo. Bylo zjevno, by zaala. Konen ekla, co v tako-
ekne sto a tisíc ostýchavých dvátek: „Neekáte dlouho, Felíku?''
chvíli
„Malou chvilenku, Martiko.
A
vlastn jsem
ani neekal. Jen jsem vyšel z Lazarské.'*
Vtom ,,
novomstské vže
s
Hlete, pišla
Již
Martika
jste
odbíjela devátá.
na minutu.*'
na Karlov námstí.
byli stále
mlela, pobídl
„A tedy jsem dychtiv, nco dležitého?**
ji
A ponvadž
Felíek:
co mi chcete
povdti.
Je to
Te
po prvé Martika vzhlédla
pímo
k
ji-
nochu. ,,
Velmi dležitého
— pro mne, Felíku. A dou-
fám, že mi pomžete, že se za
„Co líek.
se
„Nco
vám
stalo,
ve škole?**
mne
pimluvíte.**
Martiko?'* podivil
se Fe-
120
Do rak. Ale
by
Martika
té chvíle
když
zápasila,
nevdla,
kte-
Felíek zmínil o škole, tu jako byla našla a nabyla ztracené ei, poala
se
se
hovoiti.
„Uhodl ješt
se
jste,
Felíku. Týká se to školy. Ale
mi nestalo
nic.
vychodím tetí tídu, bych
se
ráda uila
„Mšanka má
a
Teprv mi to hrozí. Letos pak má být konec. Ale já
dále.''
jen ti tídy,*'
poznamenal Fe-
líek.
„Ach, kéž by jich mla osm, jako vaše gymnasium," ekla dívina žalostn. „Ráda bych se dále vzdlávala, ráda bych studovala, ráda bych šla
—
Martika uvázla. „Nuže, Martiko?" ,,Ráda bych
šla na uitelský ústav." Felíek pekvapen se zastavil. „Na uitelský ústav," ekl jako stroj. „Na uitelský ústav," opakoval.
pisvdila Martika. „Kdo vám to poradil, Martiko?" Nikdo, Felíku. Sama jsem si to usmyslila." ,,A vaše maminka se tší, až budete mít po ,,Ano,"
,,
škole, až se vrátíte
„Ale já
se
dom."
na to netším, Felíku. Co mne
doma eká?" Budete pomáhati mamince v domácnosti." „Toho bych se nehrozila, Felíku. Vždy te pomáhám, jak jen mohu. Arci, mnoho asu na to ,,
i
121
nezbývá. Ale jen
si
všechno zapomenu,
pomyslete, že
emu
jsem
se
doma pomalu nauila, a toho
by bylo škoda, toho bych nesmírn litovala. Ráda bych umla více, ráda bych byla uitelkou.'' ,, Uitelkou," zamyslil se Felíek. Na chvilku pomlel a pokraoval: „Uitelkou. To jsou další tyi léta uení, potom vás dají na školu teba na venkov a tedy již nikdy se nevrátíte dom. Zatím vaše maminka zestárne, a bude sama, do smrti
—
sama.''
„A což by nebyla sama, kdybych se vdala?'' Tato slova Felíka velmi pekvapila. Sám na to nikdy nepomyslil. Do dneška se díval na Martiku jako na dít, které má do vdavek nesmírn daleko, a pojednou slyší z jejích úst, co zamstnává mysl jen dívek dospívajících. Kdybych se vdala, povídá Martika. Kde se to v ní bere? Jako bleskem peletl Felíek v mysli nkolik dalších Pravda,
neuplynou? I ekl: mla by vás maminka. A taky potom byste byla v Praze, snad hodn blízko maminky, Martiko." ,,Ale co mne eká, Felíku, eknte sám," hovoila Martika, která již se byla zbavila všech rozpak a mluvila, jak v srdci cítila. ,,Jsme chudí, víte to dobe. A tak až dorostu, vezme si mne njaký knihaský tovaryš, aby tatínkovi polet.
,,
Aspo
brzy-li
do té doby
máhal. Zaslechla jsem, kterak o tom tatínek
minkou nejednou mluvil I.
.
.
Hcrrmann, XLI. Felíkv román.
s
ma-
." II.
o
122
Jako by se jí bylo cosi dotklo, vzhlédla Martika po tch slovech k Felíkovi. Jeho tvá náhle pobledla, ba ztuhla. Ano, Martika vyknuvši to netušila, nevzpomnla, že mu hlavou proletí pomyšlení: Já taky budu knihaským tovaryšem! To pomyšlení naplnilo te všecku bytost Felíkovu skoro bolestn. Martika rázem pochopila. Felíek, její uitel! Ne, toho nezamýšlela. Ale než se vzmohla na
njaký
zádumiv: Martiko. Rozumím vám."
dodatek, pronesl Felíek
„Máte pravdu, ,,Ne,
Felíku, nerozumíte mi," vyhrkla Mar-
tika skoro úzkostliv. „Pomyslete Felíku, pomyslete
si
si
Vojtcha,
Toníka. Jsou to hodní
pracovití, ale takoví všední, a
nkdy
lidé,
tak drsn,
hrub hovoí. Vy jste docela jiný, Felíku, vy se jim v niem nepodobáte. Z vás bude docela jiný lovk. Ale já bych nechtla Vojtcha ani Toaž
Nikoho. Proto bych ráda byla uitelkou. mi rozumíte?" „Rozumím, Martiko." „Nehnváte se na mne?"
níka.
Te
Nehnvám." „A pimluvíte ,,
Pimluvím
se za
mne?"
Martiko, když si tak pejete. Snadné to nebude, Martiko. Vím, kterak se vaše maminka nemže dokati konce roku, dojista tatínek. A všem nám se po Martice zasteskne. ,,
se,
i
Mn taky." „Což vám, Felíku! Pjdete do ciziny
—
123
,,Kdo
vám
to ekl,
Martiko?"
Tatínek to ekl/' vykládala Martika, a její nabralo lítostného výrazu; ,, tatínek ekl, že ,,
líce
nemžete zstat
u nás, že by to byl hích, že
Vídn nebo
mu-
v emesle zdokonalil. Že by vás bylo škoda, kdybyste zakrnl v naší díln, kde pro vás není takové práce, jaké vám teba. A to je pravda, Felíku. Plakala jsem, když jsem to slyšela po prvé, a tatínek ekl: Ml, hloupá žábo, tomu ty nerozumíš. síte
do
ješt jinam, abyste
se
Ale já rozumím, Felíku, a nejsem již tak hloupá žába. Je mi patnáct let. A te teprve, Felíku, dají-li
m na
uitelství,
te
teprv bych vás potebo-
Mám-li komu podkovati, že dostanu snad vysvdení t celé tídy, jste to vy, Felíku. Taky slena uitelka to íká." Jako když se trhají mlhy, dosud zastírající krajinu, jako když se odestírají opony, zakrývající dosud njaké netušené divadlo, tak bylo Fe-
vala.
nejlepší
pi tchto slovech Martiných. Co tu slyšel mínní mistra Turýnka, s ím se vyznávala
líkovi o
Martika, bylo mu docela nové, nepedvídané. Jako Martika mu byla nová, nejen svým odvem, ale svou duší. Do dneška s ní neml hovoru i
tak dlouhého.
Doma
byla zamlklá a plna ostychu.
Dnes po prvé byli sami a dnes po prvé seznal, že Martika opravdu již není pouhou školakou, že se v ní probouzí díví bytost. Její výmluvnost jej pekvapovala. Ovšem, doma v díln se Martika nemohla tak rozpovídati. Pekážela jí pítomnost
124
rodi
chasník. Tam se schoulila ve svém koutku pi stoleku jako trpná. Dnes po prvé byla s Felíkem beze svdk. Nebo když ji vodil do školy, byla opravdu ješt dít. Dnes po prvé Felíkovi bylo zejmo, že vyrostla. Byli sami, kolkolem pecházeli cizí lidé, nevšímající si mladého párku. Mohl to býti bratr a sestra. Všechno okolí bylo jarn rozrostlé a plno kvt. Stromy koi
i
viny skvly se svží, prhlednou pující
dtí zazníval prudký, jásavý trávníku tu
náhle
tstky
ernali uvolnilo
trilek
vzestu-
dvou tchto
pnkav, na
Jaký div, že se mladé té ženské by-
kosové.
se i
zelení,
nad hlavami
hálo,
slunce
nitro
a že se jazyk
její
rozpoutal k
dvivé
sdílnosti?
Felíek pohlédl úkosem na Martiku a pojednou mu té dušiky bylo nesmírn líto. Vojtch, ne, ne! V duši Felíkov ozvalo se ráToník
—
—
zem cosi jako obava. Z eho? sám nevdl. Vojtch? Toník? Ale mže to být nkdo jiný. Ne, i
nikdo! Již prošli
sadem až na konec, k domu Fauhluchonmých, a pomalu se vra-
stovu, k ústavu celi.
Laviky
podél cesty byly obsazeny, ale mladí
na nikoho nepohlédli a nikoho nepoznávali. zase k vodojemu, jehož vodomet vysoko stíkal a spadal na hladinu jako stíbrný déš, pod nímž se honili zlatí karáskové. Pobíhaly tu dti, házející hladovým rybkám rozdrobené housky. Halas dtí sotva se dotýkal sluchu Felíkova. lidé
Blížili se
125
Ale pojednou
viky zaznlo
t
,,Já
Znlo
kdesi zblízka,
snad
s
nkteré
la-
zvolání:
vidím!''
výsmšn, hodn
to pólo škádliv, pólo
skotácky.
Felíek se zarazil. Hlas mu byl povdomý, známý, ale nemohl se rozpomenouti. Rozhlédl se plaše dokola, všady cizí lidé. Urychlil kroky, tím pobídl Martiku. Vzdalovali se, a tu poznovu se ozval hlas, o nco vzdálenjší, ale te výsmšnjší. ,, Vidím t, pece t vidím!" Nebylo pochyby, to zvolání svdí jemu, Felíkovi. Nechtl se ohlédnouti, jen studem zahoel a zaboil s Martikou na pšinu, aby jej koví zakrylo. Známý hlas, neklame se, slýchal jej. Kdo i
to volal?
XIII.
Nelze íci, že Felíek do té chvíle kráel podle
a
Martiky
vrné
Nebylo by to správné
zcela klidn.
vystižení jeho duševního rozpoložení. Ani
zdaleka nemohl vytušiti, chce sviti; toliko
v nejhlubší sple
—
s
ím
kdyby
domnnek
vyhádal, že bží o njakou
—
se se
mu dvátko byl
pohroužil
byl by nanejvíc
mrzutost ve škole
nebo doma. Za tyto meze by se nebyl dostal; což ji mohlo potkati? Co mu povdla, bylo pro nj velkou novinou, dokonce když ho požá-
jiného
126
aby byl prostedníkem mezi ní a rodii. Tu rozestel veliký a nesnadný úkol. Jakou váhu mže míti jeho rada, prosba, snad až naléhání? On, bezmála poád ješt chlapec, má oblomiti staré a zkušené její rodie! Po prvém slov mohou mu zavíti ústa prostým napomenutím, aby se nevmšoval do vcí, kterým nerozumí. Ješt snad matka Fronka by ho vyslechla; ano, ta dojista. Ale mistr Turýnek? Zdali by mu nepipomnl podobenství o slepici a kueti? Avšak Martika dotkla se pípadných vdavek za nkterého tovaryše Turýnkova. Že nco takového z jejích úst uslyší, na to nikterak nebyl pipraven. A tu již se myšlenky Felíkovy poaly rozbíhati, tíštily se nedomyšleny a z každé zas jako by vyrážely desatery odnože. Pes to kráel podle díviny stále se ovládaje, aniž zakolísal, a nedbal nikoho a nieho vkol. Kdo ho tu zná? Tisíc lidí pechází mimo, každý se zamstnává toliko sám sebou nebo si hledí svého druha. A když ní pohled spoinul na mladikém
dala, se
ped ním
i
i
i
párku, brzy zase lhostejn se odvrátil.
mládeže tu chodí mnoho.
A
Felíek
domí nevinnosti, u vdomí, že ného nedopouští. Ale pojednou jízlivé
zvolání.
nepronesl,
týkati jediné
a
,,Já
zaznlo
t
to
vidím!''
A
krpje, aby míra
takové
v-
nieho nedovole-
výsmšné, skoro Hlas nií jméno
pece Felíek vdl,
nikoho než jeho. již
se
I
stále šel u
že se
nemže
jako by bývalo
teba
byla dovršena a pe-
127 lita
—
krpj
tato
zmatek.
Kdyby
skanula a Felíka strhla ve
tu kráel sám, rázem
by byl po-
znal hlas, který volal. Slyšel jej mnohokráte. Ni-
když svdil jen jemu. Ale že boku jde Martika, které se nic nemá dotknouti, to Felíka zraovalo. On již jest jaksi ostílen, ona však jest anebo má býti komukoliv nedotknutelná. Jest pod jeho ochranou, on jest jejím rytíem. Pohlédl úkosem na dívinu. Zdálo se, že ne-
kdy ho
neurážel,
tu po jeho
slyšela nic,
nebo
slyšela-li, ani nepotušila, že
kik svdí jemu
a
nepímo taky
jí.
A
vý-
to jej po-
zvolna uklidovalo. Již však nebyl bezpeen, že nebude ješt jednou a drsnji napaden, i umioval
si,
že dovede
Martiku dom, aspo nablízko
domova, cestou nejkratší a nejbezpenjší. Zamíil tedy ze sad na pravý chodník, smrem k jesuitskému kostelu sv. Ignáce, a níže do ulice Vodikovy. Rád by se byl ohlédl, zdali není nkým sledován, ale pi tom pomyšlení vzepelo se v cosi jako hrdost. Je to dcera jeho mistra, jeho maminy Fronky, a ta s ním a on s ní mže jíti bezpen na konec svta. Mže-li ho kdo pohánti k odpovídání, jsou to jen její rodie, a tm smle mže pohledti v tvá.
nm
Martika po všem, hou
chvíli se
co
mu povdla,
odmlela, jako by
její
na dlou-
odvaha byla
vyerpána. Kráela te podle nho s hlavou nachýlenou, jako by se chtla ukrýti ped jeho pátravými zraky,
a
hledí-li
na
ni.
Nevdla
to jist.
128
Felíek
drobnou ruku v šedivé ruaby ji za a tak dále s ní šel, jako dlával do školy vodíval. Již po ní vztaho-
se díval
kavice, a v tu tu ruku ujal kdysi,
když
ji
na
její
chvíli zavábilo jej cosi,
val pravici, ale sklesla
mu
zase, neodvážil se toho.
Nebo te
poznovu si uvdomoval: Již to není malá Martika školaka, kterou kdysi chráníval ped deštm, ped psy ped uliníky školáky, kteí vidouce jinocha o dv hlavy vtšího, neodvažovali se pak pokikovati na ni. Dlouhé mlení bylo Felíkovi trapné. A tedy i
konen
je
perušil a promluvil:
,,Tou cizinou, Martiko, do které
mám
jíti,
hovoil váš tatínek, povdla jste mi velikou novinu. Sám jsem na to ješt nikdy nepomyslil. Nepomyslil jsem na to, abych odešel z Prahy a vbec od vás. Líbí se mi tam.** „Ó, Felíku,'* ekla Martika, a Felíkovi se zdálo, že to ekla neobyejn vroucn, jak to jméno ješt nikdy nevykla. ,,Ó, Felíku, kdyby to tak mohlo zstati!*' „Pro by nemohlo?** ekl mamince, že ješt mnohému ,, Tatínek o které
se
máte nauiti,
ale
tomu
ska, ani nevím,
Felíek
kam
nemžete naDo Vídn, do Lip-
že již se
uiti u nás. Ze musíte do svta. ješt.**
se zasmušil.
„Stýskalo by se mi, Martiko. tit
A strýka opus-
**
„To maminka taky
ekla,**
pisvdila Mar-
129
tika skoro radostn. ,,Ale tatínek odpovídal, že nebude a že se uíte pro sebe,
vn
tu pan strýc
pro
svj ,,
život, ne pro
Práv
proto,
povzdechl Felíek. odešel a
pak ho
„Práv
nho."
Martiko,
že tu
již
nezastal
.
vn
nebude!**
kdybych na dlouho
,,Je stár, a .
."
tak maminka,*' horliv ekla Mar-
tika. ,, Zatím chci zstati u vás, Martiko. Ani není radno hned po vyuení odcházet. Chci mít vysvdení tovaryšské. A krom toho, Martiko, pijde i
i
as
k odvodu. Musil bych tak jako tak dom.** ,,A
zstanete u
nás?** otázala se
,,Bude-li mistr chtít, ovšem.
dychtiv.
A nebude-li
chtít,
Snad se neztratím.** ,,Ne, Felíku, vy se neztratíte. A nejradš budu že pak mi zstanete domácím uitelem.** ,,Což pak setrváte na svém zámru?** otázal
najdu
si
já,
i
místo.
i
se
Felíek.
,,Ráda bych,'* odpovídala Martika po nja-
kém pemýšlení.
Ale
již se zdálo,
že kolísá.
Felíek mlel. Bylo mu trudno v duši. Nemyslil na nic dál a pece ml vdomí, že Martiným vstupem na uitelstký ústav cosi ztratí, nenahraditeln ztratí. Tu Martika, jako by se vmýšlela v rozpoložení Felíkovo a chtjíc jej uchlácholiti, pronesla potichu: ,,Což
mže
vzdlanjší?**
býti
na škodu, budu-li trochu
130
Felíek již neml námitky. Šel s hlavou sklopenou, zamíil po Václavském námstí níže k Pí-
kopm, potom Havískou, pes Ovocný
dvma
Martiku
vedl
trh, pro-
prchodními domy do
ulice
Štupartské, a tu dívina stanula. ,,Dost,
Felíku, jsem doma. Zatím nikomu
vám eknu. Hlavn aby
ani slova, až
nmu
nedomníval, že jsme se proti
se tatínek
njak
spikli.
Musí to být jako náhodou.*' Felíek se usmál. Slovo spiknutí znlo z úst malé té bytosti skoro žertovn, je Martika
a
pronesla velmi vážn. Podali
spchala do
ulice
Jakubské.
si
ruce a dívina
Na vysoké vži
kos-
tela odbíjela desátá.
Felíek hledl za Martikou, až zmizela za jej cosi, aby popošel a za ní se podíval. Ale ubránil se tomu. Mohla by jej spatiti matka Fronka, která taky v nedli dopldne chodívala do kostela. Byl by v rozpacích, kdyby se ho otázala, co dnes v tchto koninách dlá. Ale mohl by se stetnouti taky s Vojtchem nebo s Toníkem, a s tmi se práv te nechtl serohem, a ješt potom pudilo
Do dneška Felíek nevdl,
tkati.
neml
na koho a pro koho
jasn nevdl,
dky liny,
Ani
te
to
Martina slova o vdavkách bezmu v srdce vmetla semínko hoké té bykteréž rychle zapustilo koínky a vyrstalo.
Když osaml,
ale
rozlila
se
jaké do té doby nepocítil.
mla
co je žárlivost,
žárliti.
odcházeti, ješt snad
v
nm
nespokojenost,
Ješt snad Martika
ne-
nco chtla i mla
po-
131
vdti. Aspo Felíkovi
se
zdálo, že jejich roz-
mluva nemla žádného konce. Ale co by byl chtl slyšeti nebo sám íci, to nevdl. Snad by ml posekati? Snad se Martika vrátí, snad pjde ješt nkam. Zeptá se jí pak
—
na
ano,
se
jí
chce ptáti?
konen
Nevdl. Váhal
tak
aby nastoupil zpátení cestu dom. Dojista ho strýc Dominik oekává. I zamíil zase ke Šrámkovu domu, aby prochvíli.
šel
Ale
do Celetné
ulice.
se otoil,
A
jak pozdvihl zraky, tu spa-
domu toho rozkroenou postavu, hledící na nj výrazem neskonale posmšným, jak se mu zdálo. V tu chvíli Felíek vdl, kdo na nj
til ve vratech
t
vidím!*' v sadech Karlova námstí zvolal: „Já A jenom se divil, že to neuhodl ihned, na míst.
Ve vratech prchodu, jako by mu
cestu za-
stupoval, stál jeho bývalý spolužák Hrazdíra.
Na
jej Felíek za ty ti roky o pl hlavy perostl, ale Hrazdíra byl jednou tak široký jako on, ramenatý, rozložitý, kypl zdravím, a tu stál, cen zuby jako pes. Bránil se sice Felíek tomu srov-
výšku
nání,
A
ale
mu
neubránil
se,
tak
mu
švihlo
myslí.
mozkem, že jej Hrazdíra vidl nejenom na Karlov námstí, ale že se pak vzchopil s laviky a šel za ním celou tu naslouchaje cestu, snad tsn v patách, snad hovoru jeho s Martikou. Kterak by se tu byl náhle octl? A tu Felíka popadl nesmírný odpor k chování bývalého spolužáka. Nejprve za ním skotácky volal, potom ho sledoval, vetel se dále
blesklo
a pozoroval
i
132
V jeho malé tajemství. Felíka jako by vším tím byl
se
zmocnil pocit,
njak pošpinn. Ješt
spíše
však cítil pohanu pro Martiku. Té se neml nikdo dotknouti, ani drzým pohledem. Hrazdíra se toho dopustil.
Po hovoru
s
Martikou
tím po žádném setkání
netoužil Felíek za-
nkým
a po jalovém ku pemítání, chtl s tím býti sám. Obával se, aby nevbhl do cesty matce Fronce neb Vojtchovi i Toníku, a tu pojednou hrozí mu srážka s Hrazdírou! Nebo Felíek tušil, že mu jen tak neproklouzne, že jím bude zadržen, osloven, že od nho uslyší njakou neomalenost. A tu v poslední chvíli svitla mu spása. Uhne vpravo, kTýnu, dá se pes námstí Staromstské.
tlachu.
Ml
dosti látky
Pokusil se o
to.
zadusaly podle
lik,
položila se ,,Co
s
mu
pak
Ale sotva že ušel
nho tžké
krok nko-
boty a pádná ruka
na rameno. to,
Severýne! Nevidíš starého ka-
maráda?**
til
a
Prudkým posunem Felíek se vymkl, vyprosodpovdl: Práv že ho vidím. Spchám, nemám asu.**
,,
Prve
„Koukej, koukej, Severýne, te nemáš asu. jsi ho ml dost. Kam pak ti uletlo to tvé
—
kídlo?'*
Felíek
se zastavil a
bledna otázal se
hnviv:
,,0 kom to mluvíš?** „O kom bych mluvil?'* zubil se Hrazdíra. ,,0 té žáb, s kterou ses te rozešel. O tvé kehotince.**
133
již
Ve Felíkovi všechno se jitilo. V jeho tvái krpje krve. Z jeho sevených rt vy-
nebylo
dralo se jen jediné slovo:
„Hrazdíro!" Hrazdira
pestal smáti. Vyvalil oi, jako
se
by chtl druha
pohltit, a vyhrkl:
na mne syíš jako had? Nesmí se na zeptat? Je to snad princezna tamhle dámenštiftu u mostu? Ale sotva, tam jsou starší, ,,Co
ni
z
lovk
zaschlé jako
loské
fíky.
Tahle
je letošní,
tomu
rozumím. Nevztekej se!'' Felíek ze všech sil se ovládal. Stále si pipomínal, že Hrazdira vyrostl v jiném okolí a že snad ani nemyslí, jak mluví. Aby s ním dokonil a pokud možno po dobrém se rozešel, snažil se te co nejmírnji mluviti. já
,,
Hrazdíro,
mn
mžeš
íci, co chceš. Ale ne-
dotýkej se dívky, kterou jsem doprovázel. Zachoval ses
nezpsobn
již
na Karlov námstí svým
pokikováním; zachoval stopoval.
Nco
ses
nezpsobn,
takového slušný
Znám t, nemám
ti
to za zlé. Ale
lovk jsi
žes
mne
nedlá.
ve všem na
omylu. Je to dcera mého mistra, rozumíš?'' Zdálo se, že Hrazdira porozuml pokárání Felíkovu, a zkrotí ponkud ve své vyzývavosti. ,,No, to
všechno by nevadilo, Severýne," ekl si ji nedá za rámeek.
mírnji. „Taky pan mistr
To jsem nevdl, že je rovnou z tvého emesla a pod jednou stechou s tebou. Myslil jsem si, když jsem t tak s pannou vidl, že ji máš jen pro krato-
134
bych
chvíli, a byl
se
jí
tebou, pro nic jiného.
—
polezu
vím,
zas
to
ujal.
Proto jsem
Ale takhle co
se
ti
do
sluší.
šel
zelí
Snad
za nese
nehnváš?" Radost chladn.
jsi
,,
,,Kam pak
mi
nezpsobiv ekl Felíek
jdeš, Severýne?''
„Dom. Spchám." „Tak tedy au!" „Sbohem," ekl Felíek, a pehlédl, že mu Hrazdíra podává ruku. A zhluboka vydechl, když zase kráel sám Sirkovou ulicí. Zeleným trhem, nedln tichým, a dále pes Uhelný k Platýzu a do Spálené.
XIV. Felíek
se vracel ke strýci
ven. Hrazdíra
na tom
teba
mu neml
záleželo, že
desetkráte, jen
napolo jak otrá-
pijíti do cesty! Ale což
jemu. S ním se mohl setkati
Martiky neml vidti
a jeho
Martikou, Felíka. Práv dnes! Když se ráno chystal na dostaveníko s Martikou, vycházel skoro s páním, aby rozmluva s ní byla co nejkratší. Ale když mu pak ve Štupartské ulici podala ruku na rozlouenou a zmizela za rohem, tu Felíek cítil, že by s ní rád chodil ješt hodinu, dv, do samého poledne. Byl krásný, slunný, vlahý den, obloha modrá beze
s
135
skvrny, ale ve chvíli, když
nm
Martiku
ztratil s
oí,
nad ním rozestelo cosi jako šedivý mrak a duše byla zachvácena lítostí a nepoznanou do toho mžiku touhou. Než v tuto lítost nco sladkého, a Felíek a skoro bolest mísilo se vroucn si pál, aby si nový a vzácný dojem z této ranní procházky uchoval na celý den. A potom se zjevil Hrazdíra. Tu bylo Felíkovi, jako by mu v krásnou píse zalehl rvoucí, škaredý tesk. V duši Felíkov bylo jako v tiché, svátení knize Hrazdíra byl zosobnná všednost ulice. Jestliže kdy Felíek zatoužil po sdílné bytosti sesterské, které by s dvrou mohl otenáhle se v
i
i
—
víti srdce své a dnes.
Nebo
jen
vypovdti
jí,
co
cítí,
bylo to
mladá, laskavá, cituplná duše
mohla mu porozumti. Opakoval si cestou v duchu vše, s ím se mu Martika svila, snaže se vyvolati každé její slovo, pipomínaje si každé její vzhlédnutí a vždy mu do toho zalehl drsný hlas Hrazdírv. A vždy a stále úsilnji vracela se mu jedna vta všeteného, dotíravého Hrazdírova hovoru: ,,Byl bych se proto jsem šel za tebou." V prvou chvíli jí ujal peletla mimo sluch Felíkv skoro nepovšimnuta, ale nyní ím dál neústupnji zavrtávala se mu v mozek. Hrazdíra a Martika! A tu bylo Felíkovi, jako by ruka njakého sveepého vybrae hnízd sahala po bezbranném, sotva opeeném ptáeti a v duchu slyšel úzkostlivý kvil nebohého zpváka.
—
—
—
—
136
.
Martika!
—
Martika
v rukou
Hrazdiro-
vých!
Felíek nemyslil na Vojtcha ani na ToNikdo z obou není nebezpený. Martika sama tu obavu odbyla strunou poznámkou. Ale Hrazdíra! Felíek vždycky si byl vdom znané Již
nika.
pevahy Hrazdírovy, již od let školáckých. hmotná postava pekypovala jakousi živelJeho
tlesné
nou silou a vlí. Ale když se te ulekl zálusku Hrazdírova na Martiku, ani nepomyslil, že by dívina k nmu pocítila stejnou nechu jako k Vojtchu a Toníkovi. A nechápal, že slova Hrazdírova byla
pouhým chvástáním. Hrazdíra dlal
„starého'*, jako nejeden zánovní tovaryš jeho rázu.
To bylo
vše. Ale
Felíek pojímal každé jeho zachvl se o Martiku.
slovo za bernou minci a
Pojednou v spatil
ped
nm
vystoupil
hodinou, když se k
její
nmu
zjev,
jak
ji
ve Spálené
Ve sluch zašuml mu te poznovu nových šat, dusání jejích titrných kramflík, na mysl mu vstoupilo každé hnutí její útlé postavy. Poznovu cítil dotyk její drobné ruky, zachvní jejích prst. A jak nabíral do plic vlahého jarního vzduchu, poil náhle vni, jež ulici
blížila.
šust jejích
vanula z jejího nžného
tílka.
Vše to bylo
mu
po-
jednou nové, nebývalé, díve nepocítné, nepochopené, a vše
jej
až opájelo.
A te
si
pomyslil
kvtiny Hrazdíru. Pi tom pomyšlení vzbouilo se všechno jeho nitro nesmírným rozhoením. Kdo ji ochrání, kdyby si Hrazdíra pes vedle té
13/
kamarádské ujištní zamanul,
to své
že se o ni
pokusí?
A
tu vzkikla rozechvlá duše Felíkova: Ale vždy Martika je má!*' „Martika! Felíek, Hrazdírou vystopován a peA takto uvdomil si dnes po jak tomu íkal paden prvé, že má milou Martiku rád. Vzhlédl k modrému nebi a byl by radostí zajásal. Sklopil zraky
—
—
—
k zemi a cosi
mu
stisklo srdce jako
kleštmi, že
by byl toužn zaplakal. Mnoho knih už byl peetl, mnoho píbh o všelikých láskách, a vždy nesmírn se nad nimi zamýšlel jako nad vzdáleným. Srdce jeho bylo klidné. Chápal posud lásku jen jedinou, lásku své matky Žofie ke Karátoví, otcovu k matice, a ta skonila tak trana tetinky. Zdali také gicky. asem vzpomnl
ním
i
milovaly? Nikdy o tom nic neslyšel. Ale jestliže mly své lásky, skonily taky smutn. Jinak by
nebyly zestaraly v panenství. Vždy se mu zdálo, že o šastných láskách vypravují toliko romány. Sebe pokládal posud za chlapce
nm!
— kterému
se o
zdáti.
Vždy ješt
dnes ráno,
zal, piijde-li
za
— vždy byl
u-
nem
takovém nesmí zakdyž se ho strýc otá-
njakým dvetem,
vehnal
mu
tou
otázkou všechnu krev do tváe. Byl to oividný žert, a Felíek se pece až zastydl.
A
strýc
bezdky udeil na pravdu,
aniž za-
mýšlel, aniž tušil.
Felíkovi pojednou zaburácelo v hrudi. Rá-
zem I.
se
v
nm
probudilo poznání, jak
Herrmann, XLI. Fellkv román.
II.
má
rád ma9
138
lou tu a
ped
nžnou Martiku,
která léta vyrstala
vera veer vidl pouhou školaku, dít. Dnes ne. Dnes je to Martika dívka, jeho srdce, jeho duše, jeho vše. Poznal to ve chvíli, kdy mu hrozilo, že jí pozbude. jeho zraky a v níž ješt
A
sotva že domyslil toto, srdce jeho se za-
—
chvlo náhlým úlekem. Zdali taky Martika ? Vzpomnl, co ekla o Vojtchovi, o Toníkovi. Ale taky on sám nebude niím jiným než knihaským tovaryšem. A Martika chce býti ui-
V tomto odhodlání vidl, kterak se chce mocí vymknouti ze svého okolí, ze všeho toho
telkou.
malého,
A
šedivého
života
snad nikdy nezví, že
ji
a
ml
jíti
vlastní
cestou,
rád.
Felíek byl již blízek strýcova domu, a pojednou stanul. Popadlo ho tu neodolateln, aby ekl Martice, že ji má rád, a to ješt dnes, hned. Chvíli byl na vahách. S jakou záminkou má bžeti k Turýnkovm? Najde-li Martiku doma? A zdali s ní bude moci promluviti v soukromí? Možno-li vyíditi takovéto vyznání, jako když posluha odevzdává psaníko? „Mám vás rád,'* a jít dom? Potácel se v marném vymýšlení. Má se uchýliti k mamin Fronce? Má jíti rovnou k mistru Turýnkovi? O Felíka se pokoušelo zoufalství. Jakou by uslyšel odpov? Vždy jest poád ješt pouhým uedníkem!
—
—
Stál a zíral lidí,
co se
nevšímaje
si
ped
sebe, nevida pecházejících
skotaících dtí,
dje vkol. Až
se
mu
nevda vbec,
zazdálo, že kdosi
míí
139
pímo
k
nmu. Bu Felíek musí uhnouti, nebo nho vrazí. Tu konen vzhlédl —
ten kdosi do a již
k
nmu
docházel strýc Dominik.
myslil, hochu, že t potkám, a ekl strýc. „Poídil jsi, poídil? A te tedy poj, podíváme se trochu Prahou." Tato slova strhla Felíka ve stízlivý život. Nejradji by se uchýlil ve svj pokojík, aby tam Ne, nejradji by tkal Prahou sám, domyslil neznámými koninami, bludištm ulic a uliek, kde jsou domy a lidé a nápisy, kterých nikdy nevidl ale ani to ne; nejradji by vybhl nejkratší
,,Však jsem
jdu
ti
si
naproti,*'
cestou z Prahy, kamsi do
polí,
daleko, daleko, kde
by nepotkal nikoho, kde by se svým neklidem, se Ach, svou touhou a beznadjí byl sám a sám Felíek nevdl, co by v tu chvíli nejradj uinil, kam by utekl, kde by se vrhl na zelený trávník
—
všecku tíhu, která ho svírala.
a vyplakal ze sebe ,,
Martiko
milá!'' zalkalo
Svsil hlavu a že strýc
šel
Dominik upírá
v
nm.
podle strýce. Ani
na
necítil,
stranou pohled, nevi-
dl, že zavrtl hlavou, až se náhle zastavil. Zastavil se, dotkl se ,,
Felíkova ramene a ekl: pak je ti?"
Poslyš, hochu, co
Felíek
se zarazil, skoro
bojácn
vzhlédl ke
strýci a odvtil: ,,Nic,
docela nic, strýku."
„Myslím, že pece nco.
Vždy
by ti na hlavu byl spadl pokrýva pokrývai po stechách nelezou."
vypadáš, jako
—
ale
v nedli
140
Felíek ale ten
se
mu
slovm
usmáti
se snažil
úsmv
strýcovým,
nezdail.
t nkdo ukl, hochu, kým pak jsi se te rozešel,
,,Když to ne, pak to
dej pozor. S
si
,,S
a na co?*'
Hrazdírou, strýku.''
Jak byl Felíek
mohl íci a že mlunechtl piznati, že chodil s Martikou. Bylo by to vedlo k dalším otázkám, k rozkladm, a kdož ví, eho by se strýc dopátral a eho by se mohl domýšleti. I ped strýcem chtl Felíek tajemství své uchovati, pokud jen bude moci. vil
Vždy
pravdu!
,,
Hrazdíra,
rád, že to
se
" opakoval strýc
Hrazdíra
vzpomínaje.
,,Mj bývalý spolužák
z
obecné školy, strý-
ku."
„Aha, nepobavil. ,,
již
vím. Ten lakýr.
Mn se
Vlastn
nic,
Njak
jsi
se s
ním
hned nelíbil. Co ti udlal?" strýku. Jen je trochu hubatý,
to je vše."
„A
tak ho nech bžet, klacka. Zdá se mi, že kamarádství pro tebe." Felíek dkoval Pánubohu, když tím strýc
to není
o Hrazdírovi skonil.
A potom
byla nedle jako všechny nedle dí-
Po dopolední procházce vrátili se, starý mladý pán, poobdvali, pan Dominik pospal na pohovce, a brzy potom se vybrali na procházku.
vjší. i
Tentokráte až za Bruskou bránu, kterou proud lidí do šírá.
se hrnul
141
,,ByI nik.
sám.
jsi
nkdy
v Šárce?" otázal
„Ale kde bys byl býval," ,,
Vidíš, tihle všichni se
se
pan Domisi hned
odpovdl
tam ženou. Taky
se
tam podíváme, teba budoucí nedle, ale ne per pedes. To by mi rozviklalo nohy. Pojíme o nco díve a pojedeme drahou do Podbaby. Ješt se pak dosyta uklopýtáme. Šárka, hochu! Kdysi jsem tam býval nedli jak nedli. Tanilo se na trávníku, pivo roznášeli ve džbáncích, smažená kuata bývala tam za pár groš. Ale já jsem jídal chleba s máslem, za nkolik krejcar. A veselí jsme pi tom bývali za desítku. Kde jsou ty asy, hochu! Tebe to teprv
eká
—
už jsem do-
já
kehotinek tam bývalo, dvat jak broskví. Nohou jsme necítili, když jsme se vraceli dom. Taková holka dovede lovka utan-
tancoval.
A
covat."
Pan Dominik ual a podíval
se
šourem na Felíek
Felíka, zdali neekl píliš mnoho. Ale šel
podle
nho
a hledl kamsi v dáli
ped
sebe na
utápl jako v zlatavé mlze. Hledl ped sebe, ale jeho myšlenky byly daleko za ním, v Praze, v ulici Jakubské, u Martiky. Slyšel sice Kudy chodí Martika milá, líbezná! kraj obzoru, který se
—
strýce hovoiti, ale nechápal všechnu souvislost
ei. Usilovn se v duchu zamstnával jedinou záhadou: kterak odvrátit Martiku od jejího zámru s uitelstvím? A má-li k tomu právo? Není-liž práv tato její snaha po lepším vzdlání a psobení projevem ušlechtilé mysli? By se
jeho
i
142
mu
podailo strhnouti
život, s
ji
s
dráhy, na kterou se
mže
nabídnouti v náhradu? Jaký prázdnýma rukama? A kdy? Ale každou
chystá, co
jí
tuto vlastní námitku odvál hned
Ve Felíkovi již poalo v každém zamilovaném. Jen rek.
i
nejslabší
vté-
klíiti sobectví, jako
srdce mluvilo v
nm
a pehlušovalo každou námitku rozumu.
A Chce-li
mu
pojednou
Martika
zasvitla
myšlenka záchranná.
jen proto studovati, že se do-
mnívá, kterak on odejde z domu, dobrá tuto pekážku. z
Vždy
ho nikdo
Prahy vypuditi, nemohou ho do
Vídn
— odklidí
nemže té
násilím
zloeené
Zatím nebží o nic jiného, než aby svj pobyt u mistra Turýnka prodloužil. Tak bude míti Martiku stále na
oích
poslati poštou jako balíek.
a tak
i
jí
zstane zachován.
Felíek v duchu
— jak za to
ml
se zaradoval,
když vymyslil
— neomylný prostedek,
by u Turýnka musil miti strýce, o to se
kterak
Nejprve teba oblopokusí ješt dnes. setrvati.
Tak tedy naveer, ale ješt za jasného dne, když se vraceli tichými ulicemi malostranskými k domovu, Felíek po mnohém rozbíhání a rozpakování ekl k panu Dominikovi: ,,Víte, strýku, že v srpnu mám dostati za vy-
uenou?"
mu
„Jak bych nevdl, hochu? A tším se, že tobude konec.*' Ta slova Felíka zkrápla. Strýek se tší!
Chvíli trvalo, než se odvážil dále.
143
tomu ekl, strýku, kdybych ješt rok v uení
,,Ale co byste
mistra Turýnka požádal, aby
m
podržel?'^
Strýc Dominik vyjevil oi, zastavil
„A
k
emu
to,
se.
hochu?'*
Vtší a vtší tíse padala na Felíka. Je
to
nesnadnjší, než se domníval. ,,Víte,
strýku, že
m
pijal
výminen
na ti
Všady trvá uení tyry léta. Myslím, abych se v emesle dotvrdil, upevnil. Myslím, že by mi ." ten rok prospl Pan Dominik nevycházel z udivení. Podíval roky.
.
se
.
zpytav na jinocha „Co
ti
a ekl:
to vlezlo do hlavy,
hochu?
Bu rád, že
i
snad mistr sám nco tabudeš mít po uení! kového žádá? To by bylo proti ujednání!" „Ne, strýku,'' odpovídal Felíek spšn a
pece v nesmírných mistr
neuvázl v
neekl. Je to
mj
rozpacích,
aby milý jeho
kivém podezení;
,,ani
slova
vlastní nápad."
„A to máš divné nápady, hochu," ekl strýc, Felíek vycítil z tch slov pídech nevrlosti. ,, Myslím, že ješt žádnému uni takového nco nepipadlo. Že je každý rád, když svá léta doslouží, že by si nepidal ani den. V emesle se dotvrdit? Ovšem že, to se rozumí samo sebou. To je vlastn další uení. Ale v tom je veliký rozdíl, a
budeš-li se zdokonalovati jako tovaryš. ti
de
devatenáct ti
pes
let,
hochu
— než dostaneš
Vždy atest,
je
bu-
devatenáct. Svrchovaný as, abys byl
144
vyuen. Jako
s
tovaryšem budou
s
tebou všady
jinak jednati."
Nikde se mnou nemohou lépe Turýnk, strýku. Sotva kde ve
jednati než
,,
u
svt
najdu
mistra tak vlídného.''
svta?" zarazil se strýc. Rázem tu ped ním vytanula dívjší jeho samota, opuštnost. Za ti roky tak uvykl Felíkovi, že na ,,Ty chceš do
jeho odchod kamkoli ani nepomyslil. Felíek by odešel?
,,Sám po tom netoužím, strýku. Ale
je to
zvykem, jíti na zkušenou." ,,A kdepak byli ti druzí dva tovaryšové jakpak se honem jmenují kde ti se zdokonalovali?" „Ješt nikde, strýku." ,,A kdo tob to poradil?" „Mistr tak soudí, strýku. Soudí, že emu jsem se u nho mohl nauiti, nauil jsem se." „A proto by ses ješt celý rok chtl uiti?" namítl strýc. A ekl to njak prudce. Felíek vidl, že se zabhl a uvázl ve vlastní
—
—
léce.
strýku
„Totiž,
,,Máš to
Turýnkovi, konaliti se
"
njak zmotané, milý ale
— což
není v Praze
Rozumím teba zdo-
hochu.
nerozumím tob.
Je-li
kniha
dost?
—
co? Porozprávím o tom s mistrem Turýnkem. tvrt léta ubhne jak voda; pak uvidíme, kam s tebou. Zatím z Prahy nemusíš. Myslím, že
Víš,
by
se
ti
stýskalo."
145
V tom netušil,
kom by
Vdl
kalo.
Dominik velmi dobe uhodl. Arci
strýc
po
jen, že
Felíkovi
se
by
nejvíce
stýs-
nejvíce stýskalo jemu,
se
panu Dominikovi. Ne, ne, zatím nepustí chlapce nikam. Dlouho-li ješt se povlee životem? A vrátiti se v bývalou pustou samotu? Na zbytek toho života? Pouhé to pomyšlení bylo mu nesnesitelné.
Felíkv zámr pinesl utšený Srdce
mu
ho
strýc
radostí poskoilo.
— a už kdekoliv —
Ale pokus
do
ciziny
nepustí.
Zstane tedy v Praze
ale blízko
povdti ješt
tu novinu mohl
pece mu
Setrvá v Praze! Náhle strýci
zisk.
Sám
porozuml.
selhal.
Martiky. Kéž by
jí
dnes!
XV. Zrána po
nedokav,
o
té
nedli Felíek chvátal
hodnou
Martika neodešla do ji
vidti, promluviti
celé
dopoledne se,
nemohl
dív
s ní
Ale když urazil
ím
mu mlo
pl
cesty,
dále loudavji.
pinésti
njaké
Konen však se octl v ulici Jakubské nemohl déle váhati. Ve vratech domovních setkal se s matkou
zklamání. již
aby
dokati, a zas tohoto prvého
setkání se bál, jako by
a
domu
dobhne. Chtl aspo slovo, aby si tím
potom kráel se
z
a pln obavy,
školy, než on
zjasnil.
polevil trochu, a
Tšil
chvíli
Fronkou. Odcházela do trhu.
146
„Co tak asn, Felíku?'* podivila se jeiio píchodu. ,,i jsem já se tak opozdila?" „Ne, mamino, neopozdila. Vstal jsem trochu asnji, je tak hezky." „Jsou to krásné dni," pisvdila paní Fronka, ,, jeden jako druhý. Radost na procházku! Ale již
"
musím
A
byla z domu, na ulici. Felíek dnes ml zbystené smysly pro každou podrobnost, sebe nahodilejší. V duchu dkoval Pánubohu, že má setkání s maminou Fronkou za sebou. Trochu se ho obával, nevda, jak bude pivítán. Jako by ml po verejšku nedobré svdomí. Zatím byla pívtivá jako vždy. Tedy i
nic.
Nemá
že chodila
A
potuchy, že Martika nebyla v kostele, ním.
s
Martika?
chyn, šel,
krok
patnáct
Deset,
bylo ke
dveím
ku-
a ten kousek byl Felíkovi nejdelší. Popokliku,
stiskl
dosnídala,
te
vstoupil.
sklízela
Martika práv byla
nádobíko.
Z dílny se ozývalo rámocení, dusání devnými lisy, klapot prkének, po stole rozkládaných, a všeliké zvuky jiné. Tak bylo v pondlí vždy.
Chasníkm
—
ba
i
mistru Turýnkovi
—
ležela
ješt ve všech údech nedle (tovaryši tomu íkali lenora), v pondlí trvalo vždy hodnou chvíli, než se dostali do práce, než naali nový týden. V uších jim doznívaly verejší flašinety, kde jaký slyšeli, hovory s dvaty kdesi na výlet,
147
hlavy byly zamlženy njakou pespoetnou sklenicí
piva.
tžce
Slovem,
louili
se
s
nedlí a
optné „rachot'*. Turýnek to znal ješt ze svých dob tovaryšských, vykával trpliv. Jenom když pípravy nkdy píliš mrzutí se chystali k
i
dlouho trvaly, poohlédl se dvakráte, tikráte, a
konen
pipomenul:
,,Tak, hoši,
''
abychom tento
hmotn vyhrábli pod lenoch, urovnali je pod sebou, jako by je do podlahy zavrtávali, usedli díla, v sobotní veer odloa chápali se náiní Pak tedy
chasníci
stoly své židliky bez
i
ženého.
A
zívali o závod.
Pi tom
Felíek nemusil býti. Míval na svém kousku stolu vci tak srovnané již od soboty, že jen pišel, sedl, sáhl, a již robil.
Polozasklené dvee z kuchyn do dílny byly ovšeny záclonkami, nezpozoroval nikdo, že již i
Dnes
pišel.
Aspo
to
Felíkovi zvlášt vítáno.
bylo
na chvilku bude
s
Martikou.
Dívina vzhlédla ke dveím, spatila Felíka; lehouký rumnec jí zbarvil tváe. „Dobré jitro, Martiko!'' Dobré jitro, Felíku!" Felíek položil klobouk na židli. Kterak dále? Ani Martika nevdla. A když se pomlení pro,,
dlužovalo,
ekla skoro šeptem:
,,
Maminka práv
,,
Potkal jsem
Potom
si
ji,"
odešla."
stejn
tiše
dodal odvahy a zeptal
pronesl Felíek. se:
148
„Nemla jste vera mrzutost?" „Pro?" podivila se Martika. „Nevím. Že jste
jste
nebyla v kostele
— nebo že
byla se mnou."
„Vždy
nikdo nic neví, Felíku, a nedoví
se.
To zstane mezi námi. Ale pak jsem pece byla v
kostele.
V
jedenáct."
„Co íkala maminka,
„Maminka
že jdete po druhé?"
poslala na procházku,
abych šat. Na procházce jsem byla vámi, tedy jsem šla do kostela."
užila s
m
nedle
Martika
a
sklopila hlavu a dodala tak tiše, že
Felíek sotva doslechl: ,,Bylo to
„V
vera velmi hezké."
kostele?" otázal se jinoch.
„Také;
ale
ped
tím, Felíku, na procházce.
S vámi."
Felíek
když tato Martina slova
se zaradoval,
uslyšel. Ji to tšilo!
— A Martika, upírajíc na nj
zraky, prostomysln pokraovala:
„Tak upímn jsme si pohovoili. Zde bychom nemohli. Zde je plno uší, oí. Zde vbec nemám s kým o takových vcech mluviti. Jen se slenou uitelkou ve škole nebo ." nala jsem pak celý den .
s
vámi. Vzpomí-
.
Martika vzpomínala! Felíkovi bušilo srdce výš a výše, jako by chtlo hrdlem vyskoiti. Ale
te
se rozpomenul na Martinu pohnutku k dostaveníku a náhle zesmutnl. Snad ani nevda, co iní, sáhl po ruce Martin, a když obemkl její
149
drobné, štíhlé prsty, když se dotkl
hýtk,
projelo
te
Slova jeho
se
A
mu
i
jejích
ne-
celým tlem slastné zachvní.
jen letla:
,, Vzpomínal jsem taky, Martiko, a hrozn mi stýskalo. Byl bych s vámi chodil celý den. mluvil jsem se strýkem. Neodejdu od vás. Ale
tebas bych
pjdu
z
odešel,
nepjdu nikam do
Prahy. Strýek
si
Tší vás to?'' Martika se zardívala,
ciziny, ne-
toho nepeje. Tedy
z-
stanu.
až zahoela, a jen vy-
dechla:
„Felíku!" Jinochovi stailo jediné toto slovo. Její rujejí záící zraky dostaten mu povdly,
mnec, jakou
má
radost. Jediné toto slovo, jediný tento
výkik šeptem z tchto úst, zpola dtských a pece již dívích, byl mu náhradou za verejší podkování, že v jeho srdci radost nesmírnou, opt sotva vda, co dlá, poponesl její ruku
stesk a neklid a touhu. Jako na
tím slovem zanítila výš a náhle
ji
i
poceloval.
Martika nieho tako-
vého se nenadálá, a teprv když na ruce ucítila rty Felíkovy, v leknutí prudce se mu vyškubla. „Co to dláte, Felíku! Ruku mi líbáte. To se nesluší! Jste veliký a já
„A vy
'*
Martika, malá sleinka.
jste
Hn-
váte se?"
Rád by
byl
ale netroufal
Martiku poznovu
si.
a prudce dýchal.
chopil za ruku,
Vypadal jako pokáraný chlapec
150
,,
Sleinka!" vydechla Martika, jako by se ,, Tatínek mi íká: ty hloupá
sama sob posmívala. žábo!
Pro
jste to udlal, povzte!'*
Felíek nechápal a nerozuml, že z této otázky vyznívá naléhání nejistoty. Nechápal, že v tu
svým inem,
chvíli
skoro docela
bezdným,
probudil v Martice duši ženskou, duši díví, a že tato duše touží po tom,
aby
zcela
bezpen
se-
znala pohnutku jeho nenadálého inu. Pocítil toliko, že jest
Martikou obvinn
nepíslušného;
leného,
pocítil,
z
neho
že jest
nedovovinníkem
má
ospravedlniti. Vším tím zmaten a skoro naplnn studem sepjal ruce a ekl: „Nehnvejte se, Martiko. Nechtl jsem vám
a že se
ublížit.
Mám
vás rád, to jest vše. Ale to snad není
nic zlého?'*
že ho pálí v
Cítil,
oích a
vší
mocí snažil
se
zadržeti slzy, které hrozily vytrysknouti. Ale ne-
zadržel jich. Hnvá-Ii se Martika, tu Felíek
nad sebou
pocítil
Dívina tvá Zraky
se
sám
lítost.
pokryla výrazem úzkosti.
dveím
dílny v obav, aby neotevely. Potom rázem vytrhla z ha-
její
se náhle
nesmírnou
zaletly ke
lenky šátek, roztepala
jej
a
podávajíc
jej
Fe-
líkovi, šeptala:
„Honem, utete si oi!" ponvadž Felíek po šáteku nesáhl, piskoila a sama mu slzy osoušela. Když Felíek ucítil na tvái ruku Martinu Ale
a na rameni její levici,
když
jí
popatil v oi.
151
mu
v nich ješt nikdy nevidl, rukama nesáhl po její hlav, a tu ucítil v dlaních, jak její tvárná ouška planou. Martina ruka s šátkem sklesla k boku, levice její svezla se mu s ramene, a Martika
Z nichž
tu
zasvítilo, co
neodolal,
aby
obma
i
ped ním nehybn
stála
Felíkovi pipadalo),
s
jako svatá soška (tak to
hlavou odchýlenou,
s
bra-
dou pozdviženou. Nezkrotná, nepekonatelná žádost uchvátila Felíka. Nevidl nic než Martiny zraky, do široka otevené, a se zachvívající rty.
A ty
,,Felíku, pijde-li
Felíek ani
si
ervené
její,
lehounce
rty zašeptaly v tu chvíli:
nkdo
."
.
.
neuvdomil, co dívina pro-
nesla, neslyšel té výstrahy. Stiskl jen
tsnji
mu nevymkla
ale
viku
—
hla-
ona nevymykala. Dvé zveliených, lesknoucích se oí upíralo se na v plném odevzdání. PooteveMartinu, aby se
se
nými, lehce se zachvívajícími rty zasvítily zoubky Martiny, a rty se opt semkly. Tu
ek
Martiku
náhle se sklonil a
políbil.
bílé
Felí-
Políbil
dít, a tímto polibkem z dítte náhle vypuela panna, dívka, milovaná a milující bytost. Felí-
ek
pocítil,
útlé
ruky,
mu
hoelo,
dívina
mu
kterak se ale
hned
hru
se
mu
šíji
V hlav
Vše
se
jej.
bylo podivnou a dotud nepoznanou
radostného
mu
udalo mžikem,
Slova nepromluvili. Odstoupili od sebe,
ma
dv
spoutaly
vzdouvala, když se
z objetí vyvíjela.
a nebylo lze prodloužiti
na
zas rozpletly.
se
pláe. Martika
se
chopila
ob-
slastí
do
kabelky
152
s
uením
a šeptnuvši „sbohem!" kráela ke dve-
ím. Klika
i
cvakla,
—a
po druhé
dvee
se
otevely, klika cvakla
Felíek byl sám. „Za Martikou!'* bylo jeho první pomyšlení, rozbhl se. Ale u dveí stanul. Vždy pišel do
práce!
Obrátil se a loudavými kroky kráel do
dílny.
Ješt však
nedošel.
Zastavil
naslou-
se,
pikradl se ke dveím dílny a snažil se pohledem proniknouti záclonku. Odhrnouti ji nebo nadzdvihnouti si netroufal. Hledl tkaninou a
chal,
konen
trhlinku, kudy vidl do dílny. Toník sedli u stolu ped svými vazadly, sešívali archy na motouz. A za tím stolem u své tabule, mezi okny, stál mistr Turýnek, pinašel
Vojtch
krajuje se
i
cosi,
vcí po
piezávaje a pistihuje, chápaje pipravené odkládaje na le-
pravici a
vou stranu. Všichni ti byli ke kuchyni obráceni zády. Bylo zejmo, že nikdo z nich neví, co se v kuchyni udalo. Felíkovy zraky rozhlédly se bloudiv po kuchyni. Ale te to nebyla kuchyn, nýbrž nco, co Felíek nedovedl pojmenovati. Na okn do dvora stály koenáe plné kvetoucích kvtin, Felíkovi se zdálo, že dýchají silnou koenitou vní. Byl to klam. Ta
vn byla ve Felíkovi, zanechala
Martika, která byla
odešla.
Zstalo po
ní
zde
smutné
prázdno. Zase pijde, ale ta chvíle, kterou prožil,
ji
práv
už nikdy se nevrátí.
A te má vazadlu, vedle
jíti
do dílny a sednouti ke svému a Toníka, a šíti, šíti, do
Vojtcha
153
poledne
šíti,
a
potom
zas až do veera!
slunný den a vlaho, a kdesi
m
plno
je
A venku
kovin
je
a stro-
zvuk v houští vera, když kráel podle Martiky po Karlov námstí. Bylo mu, jako by se probouzel ze sna. Vera byla nedle, pravda-li? Dnes je pondlí. Ode dneška za kolik nedl? bude vyuen. Pipadl mu te jeho verejší pošetilý nápad, aby setrval v uení ješt rok. Ješt rok by ml Martice být uedníkem? Strýek pece jen má rozum, že to zamítl. v díln, co Jiného cosi. Nepoznají na práv byl vyvedl? Felíek náhle zdvihl ob ruce a prsty a dlanmi petíral a mnul tvái jako pi mytí, jako by s ní chtl setíti, co snad na ní uvázlo ze setkání s Martikou. Chvíli tak hntl obliej, až soudil, že již nabyl obvyklého vzezení. Felíek do nho Tu visí kuchyské zrcadélko pohlédl. Opravdu, je to zas jeho všední tvá, jen trochu pobledlá. Ale Felíek nikdy nepekypoval krví. Zpozoroval, že jeho klobouk posud leží na židli. Chopil se ho, a te se uchýlil k malé lsti. Dostavila se sama sebou, nepemýšlel o ní, bylo to vnuknutí mžiku. Tiše se vrátil ke dveím kuchyn, otevel je rázem, zavel zase, aby zvuk pronikl do dílny, a dusavými kroky kráel pes slyší-li kdosi kuchy. Což mlo naznaiti že práv pišel. A vstoupil do dílny, plaše poa plno podivných, vábivých
a v korunách, jako bylo
—
—
nm
—
i
—
—
zdravil. I.
Herrmann, XLI. Felíkv romén
II.
10
154
dkoval
,,Dobrytro, dobrytro,"
nek, a ani se od práce neohlédl.
Taky oba
mistr Turý-
Díky bohu!
tovaryši cosi zavreli.
Felíek povsil klobouk,
svlékl kabát, oblékl
režnou halenu a sedl ke stolu.
Dnes po prvé se mu zdálo, že je dílna hrozn tsná, strop nízký, že tu jest jako v kleci. Sedl, šil,
píchal do
arch
jako po
pamti
—
ale jeho
mysl a jeho srdce letly za Martikou.
XVI. Felíek bez dlouhých úvah a nkolika jen slovy rozešil otázku dalšího výcviku svého v e-
mesle a setrvání v Praze.
ekl
odejdu nikam, zstanu doma." z
k Martice: „Ne-
A
Martina radost
tohoto sdlení zpeetila jeho rozhodnutí.
Ne tak prost pojímal vc pan Dominik. Nedlní rozmluva s Felíkem uvázla v hloubji a zpsobila mu nové starosti. Zatím sice odmítl Turýnkovo mínní o nezbytné Felíkov výprav na zkušenou slovy, že je kniha v Praze dost, ale tím to nepokládal za odbyté. Vzpomínaje, kterak Felíek pi vší trpnosti své povahy dovedl se ubrániti tomu, aby byl vrácen tetinkám, pomýšlel nyní, že by stejn tvrdošíjn mohl trvati na tom, aby po vyuení odešel kamkoli za dalším vzdláním. A tu se v ozval prudký odpor: „Ne, nepustím t od sebe, chlape!"
nm
nm
155
Má
k tomu také moci dost? Pravda,
poruníkem, vliv se
jest
úad propjuje mu jistý Felíkovy. Propjoval, opravil
a tento
na osudy
v duchu
pan Dominik,
pokud byl
Felíek
chlapcem, nesamostatným, bezpomocným tvorem.
A
vlastn
o své
již
tehda dovedl o
sob
rozhodovati,
budoucnosti, když se odhodlal zanechati
tsdií a
jíti
na uení k Turýnkovi.
Te ponenáhlu
— vždy za nedlouho p— jde k prvnímu odvodu ve vku, kdy zámry pro život nabývají uritých tvar a rychleji vyzrávají. Což on — pan Dominik — a sám dospívá v mladého muže
je
ví
ví-liž
i
Felíek, jaký nepedvídaný náraz pijde zvení, odkudkoli, a svede posavadní jeho klidný vývoj
—
v jiné koleje? Zdali a tu se strýc Dominik rozbhl za myšlenkou neuvitelnou, o které by se mu ješt vera nebylo ani zazdálo: zdali se nevyskytne teba dve njaké, které by mu Felíka mohlo odcizit a odvésti na cesty, z nichž by již nikdy nebylo návratu v nynjší spolené bydlo? Kterak by se pan Dominik byl upokojil,
kdyby
byl
vdl,
že se
dvátko
to již vyskytlo!
tom o všem neml a nemohl míti potuchy. Na Martiku vbec nepomyslil. Dávno tomu, co
Ale o
mu kmitla domácTurýnkových jako njaké domácí zvíátko, jako pejsek nebo koika, zdánliv kdesi hluboko pod jeho koleny, ješt netvárná a v takových strakatých hadíkách, že nestála ani za ji
spatil naposledy. Tehda se
ností
povšimnutí. Nepomyslil, že zatím taky vyrostla.
156
Nepomyslil ani na své mládí a neuvažoval, že Felíek nepozorovan vyzrál u vk, kdy se
tém
nm nm
rázem a bez úvodu mže probuditi, co v samém v v panu Dominikovi dávno a již nadobro odumelo. Kterak jej k sob tsnji pipoutati, aby ho
—
—
neztratil?
Kdysi
již
v
nm
zakloval jistý
zámr, ve-
doucí k tomu, ale pan Dominik vyvedení jeho
Tehda
ml
zámr
taky jinou píinu. To bylo v dobu, kdy Felíek chodil ješt do gymnasia a kdy pan Dominik doufal, že na stu-
odkládal.
ten
dokoná je a stane se pak njakým pozoruhodným nebo dokonce vynikajícím lenem spolenosti. Tu se v panu Dominikovi ozvala diích setrvá,
ctižádost, nebo snad jen prostá lidská marnivost,
aby penesl na Felíka, co se nedokalo pokraonho samého. Nejednou na tu vc pomyslil, a vedle ctižádosti a marnivosti rozeznla se v struna lítosti, že s ním zajde vše, na em si kdysi zakládal. Stoji tu v život sám, jako starý, vykotlaný strom na behu proudu, nuzn živoící. Rok od roku podemílá pod ním nepetržitý tok skrovný kus pdy, koeny víc a více až pak jednoho dne zchátralý, se obnažují, a proud v neztrouchnivlý kmen se pekotí známo jej odnese. Co se nazývalo Dominikem vání z
nm
i
—
Diamantem
z Funkelštajnu, zmizí že života. Sice
ješt nkolik zbylých vrstevník bude njakou ti odejdou. chvíli vzpomínati, za krátko však i
157
života zave se nade všenež náhrobek na hbinezbude nic mi. Ze všeho tov, jejž neznámí lidé budou lhostejn míjeti. A ponvadž nebude nikoho, kdo by o to poslední znamení nkdejšího života peoval, zchátrá náhrobek, nakloní se, nápis ovtrá, oslepne, kámen se rozpuká a zhroutí, až konen právo hrobu propadne. Potom hrobník nadobro vyvrátí ten kus nmého kamene, zaveze do kouta, prodá a hladina
nekoneného
i
s
jinými kusy kamene a vyvrácenými kíži, vy-
kopá z lžka ,, vného klidu*' nco hndých, zpuchelých kostí, položí do nho jiného nebožtíka k
odpoinku rovnž doasné vnosti,
a
tu
tedy navždy konec všeho.
Takové myšlenky letly kdysi hlavou pán Dominikovou. Spolený život s Felíkem zaplašil je na as. Jeho píchodem zasvitlo starému pánu kus nové budoucnosti. A když se Felíek rozhodl pro emeslo,
zámr pán Dominikv
Soudil strýek, že je
asu
dosti.
Do
zatím usnul. zletilosti
Fe-
poruníkem, do plných tyiadvazaslouží-li toho Felíek Potom tedy pistoupí k nmu a pekvapí jej darem, jehož líkovy
ceti let.
jest jeho
—
—
Felíek dojista neodmítne, jejž s radostí pijme. Ale dnes, po verejší rozmluv s jinochem, probudil se v panu Dominikovi starý potá. Do zletilosti chybí Felíkovi ješt celých pt let, poítal. Zmil vlastní vk. Jaká to dlouhá doba, pt rok! Dožije-li se jich? Nepekvapí-li ho díve, na pomýšlel vždy jen s pocitem drtivé, mrazivé
158
Kdo na
sychravosti? Smrt! ruiti ješt dožilo
pt
padesátky,
v dlouhý
vk
za-
života? Kolik jeho vrstevníkij
let
sedmdesátky a ješt nkolika
Kolik jich odešlo dožil
svt mže mu
mnohem
šedesátky,
jako on!
Ml
let
nad ni?
díve, dávno, než sám a
všichni
doufali
jakousi vlastní, samo-
Byla složena tam v té veliké v temném kout opodál okna. Nikdy se tmi trudnými doklady o posledních vcech lovka neprobíral, ale v dobré pamti je ml. Do té krabice totiž ukládal všechny listy dílnou statistiku.
krabici na stolku
s
širokými
ernými
okraji, kterých se
mu
za léta
na kterých pod kížky byla jména nespoetných pátel, píbuzných, rostenc z mládí, nkdejších druh z úadu jen povrchních známých, s nimiž jej kdysi dostalo.
Listy tlustého papíru,
i
pouhá náhoda na as kratší neb delší. se mu dostalo z pouhé spoleenské zdvoilosti, ale pan Dominik nebyl s to, aby jen jediný takový list vmetl do ohn. Pokládal všechny za poslední pozdrav odešlých a s jistou zbožnou úctou je uchovával. ,,Mj domácí hbitov," íkával si v duchu, kdykoli do krabice vkládal nové takové poselství. A nkdy mu pipadlo skoro svedla
Mnohých
pídechem truchlivého zažertování: nepijdu. Kdo by mne tam polotam já žil!" Pokud tak íkal ped píchodem Felíkovým, vru se v tom nemýlil. Nebo kdokoli by s
jakýmsi
„Jenom
—
rovnal lejstra
jeho pozstalost, uvrhl by všechna ta do pece. Lidé jsou povriví. Pan Dominik
159
neml žádné povry v
té
vci. Léta a
docela klidn vedle toho svého že o
nj
bezdn
pomyslil na
njaká
hbitvku.
léta spal
A jestli-
pohledem zavadil, nikdy nestrašidla.
Nco
docela jiného
pirozen sobeckého mu pipadlo: ,,Vy už všichni tam a já ješt tady! Ale nehartuste, nehartuste, však se mne taky dokáte." V den po rozmluv s Felíkem zaletly jeho zraky bezdky k té zvláštní sbírce, a te náhle a
panu Dominikovi pipadlo, že pronedbal spoustu nenahraditelné doby a že nesmí odkládati již ani den, aby vykonal, ím se as od asu v duchu zamstnával. Felíek byl odešel do díla. Pan Dominik posnídal, ustrojil se peliv, nasadil okuláry, pisedl ku psacímu stolku a odemkl výsuvku, v které choval veškeré své osobní a rodinné lispltiny. Byl jich notný svazek a byly to archy archy papír, popsané nmeckou kurentkou, tu i
tvrdou a hrotitou, tu podobající latince;
mkce
oblou a skoro se
archy opatené starými
vtiš-
tnými kolky ernými nebo ervenými a zelenými peetmi. Papíry nejstarší byly poctivé byvýroby runí, nkteré pocházely až z polostoletí osmnáctého, ale všechny byly zežloutlé, až zahndlé. To byl archiv pán Dominikv, neklamná a ztopoenými klausulemi ovená svdectví o pvodu, vývoji, rozrstání zase
telné
viny
i
mizení jícím
jeho
lenem
rodiny,
jejímž
posledním
byl on sám; a zase
domíra-
vysvdení úed-
160 ní
o jeho
domovské navrchu
vrných
službách státu,
všeliké
a
leželo
nkolik
ení nedávného, a Pan Diamant menty, zamýšlel
listy
listin bílých,
to byly
nových, vro-
prkazy Felíkovy.
probíral se všemi
se,
kestní,
pochvalné dekrety. ToHko
tmi
doku-
prsty jeho se rozechvívaly.
Vynoovala se mu jména, kterých dávno nevzpomnl, události, na které skoro zapomnl. Nkterý arch podržel déle, zaítal se, ale po nkolika ádcích nebo jen slovech odkládal jej. Rty jeho nkolikrát se pootevely, jako
promluviti,
ale
semkly
se
by chtly k papírm opt. Konen však
pece šeptem
se z nich vylinulo: „Sic transit gloria ...!**
S úmrtních
listin
etl jméno ddovo, otcovo,
matino, sourozenc svých, všech dávno odešlých^
opií.
jeho vrásitá
A
tvá
se
zkrabila skoro jak
rty jeho zašeptaly:
/' „Glcklich ist, wer vergiBt Bylo zejmo, že tato pehlídka mu pipravila trudnou chvíli. A snad to bylo píinou, že s ní .
.
i
tak dlouho
otálel.
Jsou vci,
kterých se
lovk
nerad dotýká; památky a pamti, které jenom
nezbytné a naléhavé poteby znova ped sebou Panu Diamantoví bylo, jako by nahlížel do hrob náhle se ped ním otvírajících. Bylo v nich pohbeno vše, co jej kdysi naplovalo pýchou domýšlivostí. Ze všeho toho vanulo na cosi jako dech krypty. Konen vybral, eho ml zapotebí. Ba, vyz
rozestírá.
i
161
bral toho
mnohem
kdyby
píslušná instance otázala po
se
aby
více,
se
nemusil vraceti,
njakém
dalším doklade. Ješt vyhrábl objemné pouzdro z
vyrudlé juchtoviny,
hánky
staré
ze svých služebních
,,
portfolio''
s
dob, vložil do
var-
nho
nkteré prkazy Felíkovy, ovinul listiny své brašniku emínkem, vsunul ji pod paždí a vybral se z domu. Kroky jeho byly s poátku loudavé, jako by i
stále
mnl,
ješt- pemítal, zdali ale
potom
se jeho
nahoe nco nezapo-
okrouhlé nohy rozkolé-
baly v ilý pochod. První jeho cesta byla k advokátu,
dávnému známému, starému jak
kancelá byla na vymení advokacii
jen
již
a
zvyku, jako pouhou libstku. se
který provozoval
setrvanosti,
ze
on, jehož
K
ze
starého
advokátu, který
aby smeten
bránil naprosté neinnosti jen z obavy,
jako
lovk
docela
neužitený
nebyl
úedník brání pensi, dsí náhlé prázdnoty, bezvýznam-
ze života, jako se taky starý
ponvadž
se
konce života. Ale tento advokát, ponechal jen nkolik proces uritého
nosti a brzkého
který
si
oboru a jen pro známé, žádných nových spor nepijímaje, byl mu nejvhodnjším právním pítelem. V té kancelái nebylo žádného zvdavého
všeteného personálu. Tam sedl toliko jediný zízenec advokátv, jeho vrstevník, starý kanpísa v jedné didát práv, koncipient, solicitátor osob, uinný odlitek svého principála. Nikdy
a
i
nenaslouchal, po
niem
se neptal,
žil
toliko fas-
162
ciklm
akt
Odnesl
staré
registratury
a
miloval
svatý
denn dv
neb ti podání k soudu, dva neb ti dopisy na poštu, jmenoval to dinou, a sotva vdl, co se dje kde ve svt, nebo jedinou jeho etbou byly dvoujazyné pražské klid.
úední noviny. Hodinu pobyl pan Diamant v té svatyni a potom nastoupil cestu k vrchnoporuenskému soudu v Celetné ulici. Tam se zdržel mnohem déle, ježto pan vrchní rada se pana Diamanta vyptal nejprve na všechno možné, jenom pravou
pohnutku návštvy starého známého si nechal až nakonec. Pan Diamant ml asu dost a byl velmi povden té pátelské rozmluv. Rozjaila jej, uvádla jej v náladu skoro ržovou, byla mu vítanou pedmluvou k tomu, s ím picházel. Po takovém dvrném pohovoru snáze se vykládá a
zdvoduje vc
závažná.
Však nebylo naráz vyízeno všechno tmito pochzkami. Advokát musil vc „postavit na papír", u soudu bylo teba njakých doplk, vyjádení a tak dále, pan Diamant ochot-
dvma
n
picházel po druhé, po tetí, a tak byl mile
zabaven skoro na celý týden, a byl tomu rád. Nespchal jakživ s niím a všeho se dokal, doká se taky tentokráte. A ím Felíka chtl pekvapiti, ponechával beztoho na nedli. Staecká jeho duše milovala chvíle slavnostní, obadné, a tomu slušela jenom nedle. Slavnjší byl jeho svátek, když pipadl na nedli. A kdyby se byl rozbhl
163
na ženitbu, jist by
si
byl vybral nedli. Byl to
ervený den nejen v kalendái,
A konen
ale
vbec.
tedy byla tu nedle, krásná
tak jako minulá,
a
strýc
práv
Dominik bezmála
domníval, že jen jemu k vli se tak vybralo. snídani
starostliv se díval
nehodlá zase
nkam
po
Felíkovi,
se
Pi
zdali
odejíti jako dnes týden. Ale
Felíek nic takového nezamýšlel. Dnešní íslo „Bohemie" zstalo na
stole
tak
tam Vopiková byla pinesla. Tentokráte pan Dominik nespchal na novinky. Když Vopiková po snídani uklidila a nadobro složeno,
jak
je
pemil strýc nkolikráte svtnici, jako by se rozbíhal, stanul na prahu svtnice druhé, kde si Felíek rozkládal njaké drobotiny, a ekl odešla,
k jinochovi: ,,Felíku, rád bych
Poj.
slov.
.
s
tebou promluvil nkolik
/'
Felíek popatil na strýce a znaje
již
všechny
bží o nco vážpanem Dominikem.
odstíny jeho výrazu, seznal, že ného. Vzchopil se a kráel za
Starý pán se dokolébal k psacímu stolu, opel se o
nj
všemi klouby zaatých rukou a ekl:
,,Chceš-li, sedni
si.**
Felíek však vida, že nesedá strýek, stál taky. Pan Dominik chvilku hledl na mladíka, jako by mu chtl s tváe cosi vyísti, ale zatím se sbíral. Pocítil náhle lehounké trnutí kže na hlav zježení ídkých vlas. Sám prvý podi
léhal
silnému dojmu sdlení, které
ml
dnes pro
164
Felíka. Klouby prst vrývaly se v zelený soukenný povlak psacího stolu, oi pod okuláry pomžikávaly, rty se svíraly. Jeho tvá, jindy pohyblivá a schopná všemožných složenin a záhyb až do karikatury, jako vídati na hlavikách
kauukových panák,
ustrnula
te
v nehybný,
utuhlý výraz.
Konen zas mohl mluviti: „Felíku, zamýšlím udlat nco, s
tebou promluviti,
—
Felíku, snad
znal a
pesvdil
nebo
jsi
se,
m
že
s
o
em
nutno
tvého souhlasu teba.
i
za ta léta dokonale po-
tebou
upímn
smýšlím.
Ješt bych to rád osvdil zpsobem nejdraznjším. Osud ti nedopál rodi. Nahraditi jich ti nemohu, ale otcovskou lásku ti mohu prokázati.
Mám t
rád, hochu, pirostl
jsi
mi k
srdci.
Doufám, že taky ty máš rád mne. Proto bych rád, aby náš vzájemný svazek byl nejtsnjší, otcovský synovský. Jsem bez rodiny, odejdu ze svta bez ní. V tob jsem našel kus rodiny. Felíku, chci t po svém právu, které mi dává zákon, pijmouti za vlastního, za syna, chci t adoptovati, a ptám se t, chceš-li mne za adoptivi
ního otce, se všemi povinnostmi a právy, které
mn
i
tob
ukládá a podává zákon.
jméno, které
fám pevn,
ti
své
poestné a neposkvrnné, a dou-
že je
— až mne tu Hlas
je
Dám
poestn
poneseš dále, až
dávno nebude
pán Dominikv
slovu zdrsnl a zavlhl.
mne
"
na závrku jeho pro-
165
XVII. Felíek vyslechl neoekávané a pekvapující
V
sdlení strýcovo jako socha. více blednoucí,
nezachvla
jeho tvái, víc a
na pana Dominika jako hypnotisován a z tohoto utkvlého, neodvracejícího se pohledu nebylo lze
nm
jaký dojem v slova strýcova Avšak mozkem jeho zašuml roj myš-
vyísti,
vzbuzují. lenek,
se ani žilka. Zíral
stíhajících
se
rychleji
než blesky.
dtství v rodin knihaov, kdy
se
Jeho domníval, že
— pozdjší život u tetinek — potom seznání pravého pvodu — postava otce Felixe Karáta — matky Žofie Severýnovy — a nakonec je
Turýnkv
Martiky. Vše to stíhalo se myslí jeho, jako když v iré temno šlehají oslující svtla. A tu ped ním stojí živoucí strýc, promlouvá i
k
zjev milé
nmu
slavnostn, ale pes
obadný
stoj a proslov s jakousi velebností
jeho po-
deklamovaný
všechno jeho nitro se pi tom rozvlnilo. Co tu práv konal, nebylo všedním zjeven v prostém život obanském. Felíek vdl jest patrno, že
o
tom posud
jen z
njaké djepisné pednášky
na gymnasiu a krom toho z njakého románu. Plného dosahu takového inu však si nebyl
vdom.
Tušil jen, že prohlášení strýcovo
má
vý-
znam velmi vážný, a v tuto prvou chvíli úinkovalo na dojmem tém zarážejícím. Chápal, že jest zahrnut ímsi naprosto nenadálým a snad nezaslouženým,
ale
ml
i
pocit vzdálené úzkosti.
166
Že se
mu
cosi
odnímá
a stopa
neho
se zahla-
Tápal jako v temnotách. Posavadní Felíek v tuto chvíli se propadá, mizí, a na jeho místo zuje.
jako by se vynooval jiný.
Pan Dominik
byl tolik uchvácen vlastním
vzrušením, že nevyet
z pouhého vzezení Felíkova pranic. A když tedy domluvil a na nkolik vtein se odmlel, pronesl dále: ,,
Povz
mi, Felíku, souhlasíš
s
tímto
mým
rozhodnutím? Pijímáš je? Nebo tolik ti musím taky tvého souhlasu je teba." Tu konen se rožlepily rty Felíkovy, posud pevn sevené, skoro zaaté, a z úst vylinulo se
íci, že
mu
pouhým šeptem:
bez zvuku,
„Strýku — Strýku..
.!''
Tomu pan Dominik rozuml
mu
souhlasu.
hnutím
jako naprosté-
Usuzoval, že Felíek
nemže
mocným
po-
íci zatím nic jiného. Vztáhl pra-
k jinochu, pokroil k nmu, a brada se mu tásla, když sbíraje všechnu sílu, aby mu hlas
vici
ekl k jinochu: mi vítán, nastávající synu Dominika Diamanta, svobodného pána z Funkelštajnu!" Objal Felíka, políbil jej na ob tváe a pitiskl jej na prsa. Potom jej na dosah ruky od sebe oddálil, stále však jej držel za ob ramena a hled mu v oi, otázal se: „Máš radost, chlape? Tší t to taky upímn? Budeš rád mým synem? A budeš pyšný na neselhal,
„Bu
toto synovství?"
167
Všechny tyto vty byly promluveny zvukem povzneseným, hlasem velkomyslného dárce, který si je vdom ceny svého daru. V tu chvíli probudil se v strýci docela nkdejší pan Dominik Diamant z
Funkelštajnu
— Dominik Diamant z as,
kdy
nemálo domýšlel na to, že nosí peetní prsten, na nmž jest vyryta korunka o pti perlách, a kdy si ve spolenostech pohrával s topasovým žužátkem na krátkém etízku hodinkovém, ve kterémžto zlatavém kameni rovnž byla vyryta korunka ptiperlová; pan Dominik Diamant z pošetilých mladých let, kdy se poítal za lena veškeré domorodé šlechty, teba že jakživ nepekroil njakého prahu hrabcího nebo dokonce knížecího. Nebylo známo, zdali se v rod Diamant z Funkelštajnu dopoítávali taky šestnácti nebo teba jen osmi pímých pedk, a zdali by si
se jich byli dopoítali.
Jméno samo nasvdovalo
velmi zánovnímu, sotva hloubji sa-
šlechtictví
hajícímu než ve století osmnácté. že
pomrem
vršícího
se
vku pán
A
zdálo
se,
Diamantová
zemdlíval a jako mlhou se zastíral nkdejší do-
mnlý té
lesk erbu jeho. Vidl pan Dominik, jak drobné šlechty se samodílnými a nkdy velmi
fantastickými
bezpen
pídomky pibývá
a kterak skoro
každý desátý nebo dvacátý vysloužilý
úedník odchází na odpoinek s dekretem šlechtickým, milostiv darovaným s prominutím
vyšší
tax.
v
Nikoho to
úedním
nic nestálo, a
pan Dominik, ítaje sám po každé
list vyhlášky o tom,
168
pomyslil, že to na zbytek spuchelého života taky
za
mnoho
nestojí.
Arci,
jeho
erb
rodinný byl
starší, vídal jej
už jako malý chlapec nad stolkem
otcovým,
pravém,
na
Ale život pak
neomylném pergamene. a pes nj, bez ohledu bezútšné, osamlé stáí
mimo nj
šel
na znak a korunky, a mu marnost všeho.
zjevilo
Ale dnes, když vykonával slavný tento akt
sob dávné slechsoudn projednáno, a
pijetí Felíka za syna, pocítil v
Ješt
tictví své. již se
mu
to nebylo
zdálo, že
Felíek vypadá jinak, že
jeho hlavou se vznáší ptiperlová korunka,
i
nad
teba
ješt celému svtu neviditelná. Jiný pocit ovládal v tu chvíli obmyšleného Felíka. Víc a více svírala jej úzkost z njaké ztráty.
Na
rty se
mu
drala z hloubi nitra otázka,
ješt se neodvážil vysloviti stísnn pronesl jen: ale
ji.
Tak všecek
Strýku, kterak si toho zasloužím?*' Zkoumal jsem t, hochu, a dosti dlouho. A vyzkoumal jsem, že zasloužíš, abys byl mým potomkem se všemi právy, kterých ti mé jméno ,,
,,
propjuje.''
—
—
strýku vaše jméno váš stav — ." budu pouhým knihaským tovaryšem myšlenky Celo pán Dominikovo se svraštilo, jeho jako by náhle odboovaly. Zamžikal, potáhl nosem a ekl: „Pravda, hochu, myslil jsem na poátku ,,Ale,
a já
.
.
—
myslil jsem, že
t
to omrzí, že se vrátíš a do-
169
Njaký
studuješ.
byl
svdil. Ale
jiný karakter snad již
se
stalo,
by
tomu
lépe
hochu, a nebudeš
do smrti tovaryšem. Budeš jednou taky mistrem, ím ješt mžeš být bude-li ti toho
—
a kdož ví,
teba. Ostatn ani tvj stav nevyluuje šlechtictví. Až jednou pjdeme Truhláskou ulicí, okážu ti tabulku s nápisem Kvto rytí z Rosenwaldu a ten je malíem pokoj. Na novo-
—
mstské vži je starý hlásný, hrabcím jménem Zedtwitz.
chybn
a ten
se
honosí
Pochází
nepo-
pedkové zchudli, a když nyní slyšíš, kterak novomstské hodiny odbíjejí celou po druhé, tím hlubokým zvonem, nad ím ses nejednou pozastavil, to práv dlá z toho rodu, ale jeho
hrabcí potomek vlastní rukou. Za uslyšíš. A jiný hrabcí potomek slouží obci pod panem Lammrem jako prostý hasi. A ješt jiný blíže Opatovic nad Labem v malém domku je železniním hlídaem dráhy liberecké. Snad bych ti mohl povdti ješt o jiných, obíral jsem se tím kdysi. Ano, hochu, taky aristokrati chudnou nkdy, uzavírajíce nerovné satky, a co potom s erbem? Tittel ohne starý
ten
chvíli
to
Mittel,
zas
íká
se.
a doufám, že je
Ale ty nebudeš bez prostedk,
dobe
vynaložíš.
A
pak, až
mne
jednou doprovodíš na Volšany, zstane tu pece ješt jeden Diamant z Funkelštajnu!** Poslední slova pronesl pan Dominik slavnost-
n, jako by Felíka pasoval na zmínka I.
o
rytíe. Ani vlastní
poslední cest na Volšany ho tento-
Herrmann, XLI.
FeUkv
román.
II.
1
170
krát
nezarazila,
a
na to jindy nerad myslil,
nadtož o tom hovoil. Stál tu v plném vdomí všeho, co k Felíkovi promlouvá, a jinochu pi-
ped ním
padalo, jako by strýc
vyrstal.
Ale v duši Felíkovu víc a více se vkrádal
neuritý smutek, až
ji
dokoná
zalehl. Již se
mu
nebránil a z jeho úst vyšla otázka:
„A
strýku ...?*' Zraky Felíkovy se zamžily, ve hlase chvl se plá. Kdysi, když zvdl, í jest syn, želel hoce, že se mu nedostalo píjmení otcova, že nemže býti hrd na jméno Karát. Pozdji však uvykl svému jménu po matce, jedinému to ddictví po ní, po nešastné, do mico moje posavadní jméno,
Vyznlo
nulosti
to teskliv.
milované,
o
štstí
sladké Žofii Severýnov.
mnil
za žádné jiné.
A
A
života oloupené, již
po
by ho nebyl vy-
dnes pichází strýc
s
tako-
vým nepedvídaným, nenadálým zámrem, iní jej svým synem a patrn mu to jméno mateské odejme. Ne, ne! volalo to a bouilo v mysli Fe-
líkov. Chce zstati Severýnem do posledního dechu. Aspo synem své pedrahé matee, když nemohl býti synem pirozeného otce svého. Aniž chápal, co tu bouí v prsou jinochových a dobe, že nechápal, nebo snad by jej to bylo urazilo pronesl pan Dominik stejn slavn
—
—
jako díve:
„Tvé jméno
ti zstane, Felíku. Toliko nové ti pibude. Nadále se budeš jmenovati Felix Severýn-Diamant z Funkelštajnu. Líbí se ti to tak?'*
k
nmu
171
Felíkovy zraky zazáily. Smutek rázem byl zaplašen radostí. Nepozbude jména matina, ono
neutone v zapomenutí, zakryto jménem jiným. Požije s ním dále, a vedle nho jméno strýcovo. Ješt nechápal dsledk všeho, co tu strýc iní, nechápal dosahu všech práv, jemu kynoucích, nic o tom nevdl. Jen tolik te vdl, že jméno zbož-
nho
ované matiky nebude
od
nesmírn šasten. Byly
to slzy radosti, které se
odloueno, a byl
mu
po slovech strýcových z oí vyinuly, slzy tím kišálnjší, že nebyly kaleny žádným pomyšlením zištným. Zachvly se pod ním nohy,
když pokroil, s pažemi rozpaženými, a zvolal: „Strýku! Strýku! Jsem-li toho hoden!** Pan Dominik vykal objetí Felíkova jeho políbení, a vyvinuje se mu z náruí, ekl hlasem i
náhle
zmklým:
mn
mžeš íkati ote, Felíku, abys „Již uvykl. Snad není teba, abychom vykávali soudních formálností?'*
„Ote!
—
Ote
vydechl Felíek, Dominikovo. „A potom, Felíku, až tomu uvykneš, íkej mi tatínku. Je to dvrnjší, srdenjší.'*
klada hlavu na rameno
drahý!'*
pán
pán Dominikv
rozplýval.
Slav-
nostní jeho postoj se rozpadl, stál tu zas
jenom
Hlas
se
na svých okrouhlých nohou jak na kolébadlech, všecek se tetelil pohnutím, které jej pemáhalo. Jeho ústa petékala, až jazykem zachycoval hojné sliny, a po svraskalé, zryhované a pitvorn se
172
smjící tvái koulely se bohaté slzy, zachycující se ve vráskách jako ve žlábcích, stékaly ke kout-
km
úst a
pan Dominik
je polykaje, cítil
urit
Jeho staré, zvetšelé srdce dávno nepoznalo takového pohnutí, takové radosti jako v tuto chvíli. Má syna! Byl v tu chvíli vlastním inem dojetím Felíkovým tak pekonán, že hled na Felíka shledával v jistou podobnost k sob. slanost.
jejich
i
nm
Do
té chvíle vydržel státi, ale již byl vysílen
a musil usednouti. Snesl se do hlubokého kesla
svého a pokynul Felíkovi, aby taky usedl. Ješt nkolikráte pomlaskl, dopolykávaje, pestrým hedvábným šátkem pejel oi tváe, jako by na nich uhlazoval žvarhanlou kiJŽi, a zahlei
.
i
dl
A
se na Felíka, popásaje se tak na jeho radosti. potom, jako by této chvíle chtl co nejvíc vy-
užíti, ,,
Mám
zapoal
mkce
a zticha:
Vidíš, vidíš, hochu,
syna, a ty otce.
chtl jsem
s
eho jsme
— Abych
se
ti
tím pokat až do tvé
oba dokali.
ek' upímn, zletilosti,
ale
as utíká — do doby snad už na mn poroste tráva. — No, ano," mávl rukou, vida, že Felíek té
ústa otvírá, „vím, nemusí to být, a
te
teprv
tebou ješt pár let rád chodil. Ale jsme lidé Potom jsem myslil, až budeš mít smrtelní.
bych
s
—
—
asentýrku za sebou. Musíš tikráte k odvodu to jsou zas ti roky. Nu, njak ti od vojny pom-
žeme, ješt neboj.
Však
žijí
njací známí a pátelé. Toho se žádný lamželezo. A te tedy
nejsi
173
zbývá soudní procedura. To známosti.
Jen
se uspíší,
tam
jsou
opatrovníka musíme jmenovati.
Kdyby t adoptoval nkdo jiný, stail bych já, tvj poruník. Ale ponvadž t sám pijímám, teba ti poíditi jiného. Máme ho, Felíku, pjdeme k nmu. Je to advokát, zastupoval tvého otce Karáta. Taky s tebou bude míti njaké pojednání, až vyprší as.''
Pan Dominik do té chvíle Felíkovi utajoval, ddicem. Jednak aby jinoch vdomím ddictví nezpýchl, jednak proto, aby jen jemu že je
—
—
byl nejvíce zavázán. Bylo
Dominikovi v tom kus pochopitelného sobectví. Syn Dominika Diamanta bude vtším ddicem než syn Felixe Karáta, to ml strýc dávno spoítáno. „Potom pjdeme k soudu, Felíku, tam se
strýci
všechno podpise. Za dv, za ti nedle to máme do tvého vyuení je asu dost. doma. Nehoí to Rád bych, aby ti mistr Turýnek plné jméno tvé
—
Leckde ti to oteve dvee. A v ten den, až t propustí z uení, slavn to prohlásíme. Do té doby, Felíku, neíkej nikomu ani slova.
položil
na
atest.
Rozumíš mn?" ,, Rozumím, ote; ani
„Nikomu,
slova.*'
Felíku, rozumíš?"
„Nikomu, ote." S plným vdomím Felíek vykl toto ujištní.
Neml komu
— osbka,
se chlubiti.
Byla toliko jediná osoba
které by byl srdce otevel: Martika. Zavazuje-li však ho strýc Dominik, nepoví ani
174 nic. Taky se doká. Ostatn Martika by všemu tomu rozumla ješt mén, než do té chvíle rozuml on sám. Taky on se ml nejvtšího pekva-
jí
pení teprv dokati.
Dominik
Strýc
se
na chvilku zamyslil, co
povdti. Te se rozpomenul. Zaukal kloubem ukazováku na psací stl: ješt by
ml
„Zdehle, v tomhle šuplíku je všechno, co se
týká tvé rodiny, nebo te má rodina je taky tvou rodinou. Všechny dokumenty mých ped-
chdc, rodi, tvé vci. Nco z toho jest u mého právního pítele. Do své smrti to budu opatrovati sám, jen si všechno prohlídneš. A potom i
chovej všechno tak, jako jsem dochoval
„Budu
chovati, ote, s úctou a
já.''
vdností,"
ekl Felíek vážn.
„Dkuji
ti,
synu.
vot sice
leží
souvisí
minulostí."
s
Opt
teprv
Jsem
ped
jist,
že tak uiníš. Ži-
tebou, ale budoucnost
se zamyslil, líce jeho se pokrylo výra-
zem tesklivým. Z hrudi pán Dominikovy
se vy-
dral povzdech.
„Ješt taky
toto, synu. Je
ti
devatenáct
—
let,
máš jinou zkušenost. Uznávám, že není teba, abychom ekali, až ti bude tyryadvacet let. Až ti vyprší dvacet, prohlásím t za zletilého. Proto, abys nemusil shánt nového poruníka, kdybych díve odešel. ert ví, koho bys dostal, a nerad bych, aby se ti do tvých vcí pletli cizí lidé." ale
jsi
usedlejší
než tví rostenci
175
„Ote!"
zvolal Felíek úzkostliv.
rozuml tomu. Usmál
Starý pán
Vždy
se
zádumiv.
Te
bych nerad, Felíku. teprve to zde tšilo. Ale na všechno musíme poby mýšlet. A te, synu milý, podíváme se trochu na vzduch." ,,
m
já
—
XVIII. Paní Fronka Turýnková brzy zpozorovala, mezi že mladými dušemi, jejichž blaho a štstí jí
nejvíce na srdci leželo,
nco
se udalo.
Mimo
ni
sotva kdo jiný by byl poznal, že se v chování
zmnilo. Martika s každou žádostí o pomoc pistupovala k Felíkovi s ostychem neb aspo s rozpaitým úsmvem. Felíek po všechen as byl zdrželivý a choval se k Martice tak, jak by se na jeho míst a s jeho povahou byl choval každý k dcei mistrov. Paní Fronka se mrzívala, že se ob ty dti nemají k sob dvrnji, kamarádštji, když tak podle sebe vyrstají. Ale tu pojednou, po onom šastném pondlním ránu, kdy Felíek Martiku po prvé polí-
obou
mladých
lidiek
cosi
byla dívina vždycky plachá a
ue
bil,
ka
zpozorovaly
její
mateské zraky,
že je Marti-
ješt plašší a Felíek ješt zdrželivjší. Ped když Felíek ráno vstupoval do kuchyn, vítávala jej Martika svým pozdravem, aniž jevila zvláštní rozpaky; nyní klopila oi a své „dobrýtro" sotva že zašeptala. Jindy Felíek, tím,
176
opravuje Martice úkoly nebo pomáhaje pi jevypracovávání, usmál se asem nkterému
jich
jejímu nápadu, dokonce
neusmál
a
nikdy
i
zažertoval.
nežertoval,
Nyní
se již
zapomínaje
ale
chvílemi na úkoly, zadíval se na Martiku, až
pak ona, marn ekajíc na pokraování, vzhlédla k nmu, a tu se na tváích obou Froniných „dtí" objevil zvláštní výraz. Byly to zmny velmi nepatrné, matce Fronce však neušly. Mateské
její
zraky
oi
jiné.
sledovaly vše docela jinak než každé
Rozeznávala ty
zmny
pudem
spíše
než zkušeností.
zila,
Když tak uznamenala po prvé, skoro se zarazdali se „dti'' njak nepohnvaly, sob ne-
Nco
takového bylo by zmátlo její záaspo njaké zámry urité by to bylo podalo její nadji, kterou chovala v hloubi duše. Ale tuto obavu zaplašila drobná neopatrudálost a malá neopatrnost Martina odcižily.
mry,
mla-li
—
již
—
matku Fronku nesmírn oblažila. Brzy potom nadešel svátek Felíkv, slavený zas již po každé v kvtnu, a tu vždy ho ekala kytice od matky Fronky, jako díve, dokud byl u Turýnk na vychování. Tentokráte paní nost, která
Fronka, pinesši kytici stala
asn
z jitra
Martiku zervenalou, jako by
dom, ji
za-
už ven-
O chvíli pozdji erstvých fialek, ukrytou mezi koenái kvtinovými, jen tak že rnezi nimi promodrávala. Paní Fronka neotázala kovský ranní vzduch byl
zpozorovala na
ošlehl.
okn kytiku
177
se
kde Martika byla, a neekla ani
prve,
te
Jen mrskla okem stranou po dcei a zdálo se jí, že je njak rozpaitá. Pišel Felíek a dostal od mámy kytici. Potom paní Fronka odskoila do pokojíku za dílnou pro drobné „vázané''. O chvíli pozdji Martika odešla do školy. Paní Fronka se podívala na okno fialky tamodtud zmizely. Ale když se slova.
—
podívala bedlivji na kytici Felíkovu, kterou
tam
—
si
vázou postavil byl hle, tu pod papírovou manšetou byla taky drobná kytika fialek, ponoená skoro celá do vody. Krom paní Fronky nikdo by jí nebyl objevil. Zaletla pohledem ke i
dveím
s
dílny,
sáhla
po
fialky z vody, políbila
zele vsouvla. Rty
„Dušika
se
jí
kytici,
kytiku a zachvly
vyala opatrn zas ji tam obea jen zašeptaly:
zlatá!"
Nebylo pochyby o tom, ke které dušice tu hovoí. A v tu chvíli byla doma, uhodla, vdla
—
když matka Jen to nevdla, že Martika do pokojíku odskoila podala fialky s planoucí tváí a beze slova Felíkovi, že za ni Felíek beze slova, toliko prudkým polibkem pod-
vše.
—
koval, a že
Martika potom
zašeptala:
„Uchovejte je, Felíku." A že Felíek stejn šeptem odpovdl: „Na vždycky, Martiko!" tedy matka Fronka vdla, pro je Martika tak plachá, Felíek tak vážný, ostýchavý. A hlavou jí letlo pomyšlení:
Te
178
„Ach, vy koata milá! Myslíte, že nikdo nic by to byla máma, aby nevdla!'' Zahledla se na kytici a vzpomnla na slenu
neví. Ale jaká
Žofku. Tu již musila sáhnouti po záste, aby otela oi. A kdesi v dáli a hloubi, sotva že se odvažovala pomysliti a domysliti, vytanulo jako za závojem, a rty si netroufaly ani zašeptati to:
„Kéž vás eká Potom však se žen:
lepší osud!*' její
zraky zasmály skoro bla-
„Felíku, náš drahý Felíku!" Již není Felíek jen její, již je také Martin Toho dne snesl se na matku Fronku pocit neskonalého štstí. Je-li kdo na svt, s kým by se o rozdlila? Zdali Bartolomj? Ale ješt ji cosi odpuzovalo, aby se mu se svým objevem svila. Na to je asu dost, a ješt dlouho. Jenom neuritá obava v ní zaklovala, když pomyslila, že se uení Felíkovo valem schyluje, a potom že jinoch po mínní Bartolomjov má jíti kamsi do svta. Dnes po prvé se paní Fronce zjevil svt ve vší ohromnosti své. Kolik Mart a Martiek míiže tam Felíkovi vstoupiti do cesty! .
.
n
A než se matka Fronka pipravila, aby zchystala svátenjší obd, zašeptaly její rty posledn: .'' „Modli se, dít zlaté, modli se Snad se Martika modlila, ale hlavn stále vzpomínala na onu nedli, na prvou dvrnou rozmluvu s Felíkem, na procházku s ním po Karlov námstí. Že to bylo její prvé dostav.
.
179
níko
s
tkání
mlo
milým hochem, ani jí nepipadlo. To sezcela jiný, vážný úel. Ale když pak
zatoužila po nové takové schzce, a
nji, tu
staveníka, jak
ím
dál úsil-
vybavil zcela uritý pojem do-
již se jí
mu
odjakživa
rozumly všechny s Felíkem
duše milující a milované. Promluviti beze šeti
svdk,
pokochati se jeho pítomností, sly-
od nho, zdali taky on vzpomíná té krásné
nedle, kráeti nec''
se
ješt
udalo v
s
ním ruku v
tu nepipadlo.
jí
její
duši,
byla
ruce. Slovo „mile-
Pes probuzení, které poád ješt dckem.
Felíek jí byl ve všech myšlenkách jen milým hochem, zatím nic více. Málokdo se obírá láskami dtskými, kterých jest více než dosplé okolí tuší, a jsou velmi bolestné lásky dtské, provázené i tragikou, arci taky velmi droboukou, zcela pimenou duševnímu životu nevysplých poupat, netušících posud, k jakým koncm vyzrává jejich probouzející se, vzájemná a nhyplná náklonnost jednoho pohlaví k druhému. Martika posud neprožívala žádných bolestí. Toliko nesmírný stesk ji naploval, že ta nedlní hodina nemla trvání. Kdyby vdla, kudy Felíek chodí, zdali by jej mohla potkati? Ale aby ho sama vyzvala na novou procházku, ani ve snách jí nepipadlo. Co mu chtla povdti, povdla. Kterak by se mohla odvážiti po druhé A co by mu chtla íci ? Vždy již nemá o s ním hovoiti. A zatím její dušika jen pekypovala, aby se vylila sdílné duši jiné. i
.
em
180
Dvakráte, tikráte, odcházeje v sobotní ve-
dom, pohlédl Felíek jako s otázkou na Martiku. Zraky její sice louily se s ním lítostn až do pondh', ústa však nepromluvila. Konen jedné soboty si dodal odvahy a v ruchu veerního úklidu, stetnuv se s dívinou v kuchyce, zašeptal k ní: „Nepjdete zas nkdy do kostela v naši koner
z práce
inu?" Martika
se
zardla a odpovdla otázkou:
„Chcete, Felíku?'' ,,Ano, Martiko!'*
„Tedy zítra, o deváté, jako tenkráte,** šeptla Martika. A v nedli se setkali. O záminku, kterak se dostati z domu, Felíkovi nebylo zle. Již se v
nm
probudila odklízet
lstivost
veliké
i
zamilovaných,
pekážky,
ale tu
která
dovede
bželo jen
o
n-
jakou drobnou výmluvu. Pro strýce Dominika nebylo teba nehorázných uskok, zvlášt v tuto dobu, kdy
ml
plnou hlavu starostí
s
adoptací Fe-
Dobromysln pikývl, když mu Felíek oznamoval, na vera zapomnl a eho si pro své malé domácí práce nezbytn musí opatiti.
líka.
„Jdi
pjdeme
hochu; jen abys byl doma, až k advokátovi a snad i k soudu."
Pece me, ale
si,
jdi,
jen
neml
cítil
—
Felíek, že starého pána kla-
odvahy, aby
se
mu
vyznal,
kam
že
vlastn uniká. Pozdji, pozdji vše mu poví a odprosí ho, že jej uvádl v omyl. Pozdji, až se nco
181
—
Felíek sám nevdl, co by to bylo; ale lovk doufal taky on v njakou šastnou náhodu, která to všechno rozeší a stane
jako každý
—
milý strýc a otec dojista
mu
odpustí.
A potom letl, letl, aby vas byl na míst, aby Martiky nepropásl. A druhé nedle zas tak.
A
Martika picházela na minutu,
z daleka se za-
když zoila milého chlapce svého. Potom se spolu dávali v njakou odlehlou koninu, kde jich nikdo neznal a vyzraditi nemohl. Felíek po prvé zkušenosti s Hrazdírou vyhýbal se nárdívajíc,
mstí Karlovu. Martika sotva
emu
zavazují.
schzky k n-
tušila, že tyto
Bylo
jí
mílo a radostno setkati
Felíkem, tak voln a bez pout tsné domácnosti v Jakubské ulici, ve které sice oba denn ztrávili celé hodiny tak blízko sebe a pece tak vzdáleni jako na opaných koncích svta. Jen tuto, v pouliním ruchu velikého msta, náleželi sob. Naproti tomu Felíek neklamn cítil, že svoluje k tmto schzkám, vyzývaje k nim, pipoutává k sob Martiku ne na tu jedinou šastnou
se s
—
Te
hodinu, ale dojista navždy.
mu Doma
se
— poznává byla
Martiku, jaká
jest
ptáetem uzaveným v
tchto nedlních procházkách její
teprv
kvtiny, a když
se
mu, že
jí
zdálo
opravdu. kleci,
se rozpovídala,
milý hlas byl schopen steré
se usmála, zdálo se
—
na a
promny. Když
na tvái rozkvétají
chvílemi zdrželiv zasmála,
182
pipadal mu ten zvuk jako zvonková hra. Myšlenkami letl Felíek dále, v budoucnost, a když pomyslil, že tak bude s Martikou po celý život, obestíralo jej až podivné zmámení. Sto všelikých otázek pronesla malá, špoulivá ústa Martina, na všechny Felíek prostomysln odpovídal. Již
ped
— jen jedno jediné,
ní
neml žádných
veliké, tíživé.
myslil, zasmušil se a
pak
To bylo sdlení
strýcovo.
jeho nastávala.
O
Když" na to po-
dlouhé chvíle mlel.
i
Zmna,
která v život
nesml
té zatím
Nehntlo
tajemství
s
Martikou
nesmí vyzraditi, co již sám vdl. Nebyl tak nedokavý. Ale v tom, co mu kynulo, je snad nco, co bude nkdy pekážkou. Nemohl se ubrániti obavy, že až se bude jmenovati Severýn-Diamant, nebude náležeti promluviti.
zcela
sob.
Te
ho, že
snad každý den by za svým povoláním a za ale pak nebude o svých
jest volný,
mohl od strýce odejíti svou tužbou kamkoli osudech rozhodovati zcela mu strýc nabízí, uvazuje
—
vinnosti.
Ješt
jich
neznal,
sám.
Pijímaje,
také v
se ale
jisté
zdaleka
Tyto myšlenky a úvahy pepadaly když byl s Martikou. Jako by
jej
co
po-
je tušil.
po každé,
mu
vlídného kráelo v patách. Ale ve všem
cosi
tom
nese
nevyznal.
Když pak jeho mlení Martika konen:
„Pro Tu
se
trvalo déle, ozvala se
Na
myslíte?" nemluvíte, Felíku? Felíek probouzel jako ze sna.
183
,,Ach, na tisíc vcí, Martiko. A zvlášt na svou budoucnost. Jak bude dále. Což na to vy nikdy nemyslíte?"
Martika neporozumla Felíkovi. Nebo lépe kouc, rozumla docela jinak. Domnívala se, že se zamyšlení Felíkovo týká jejího zámru, s kterým se mu tehda byla vyznala. Že chce jíti na ústav uitelský. A potom se odmlela ona. Nebo od oné první nedle nikdo z nich již té vci se nedotkl. Felíek se domníval, že ji mlením zprovodí se svta, Martika však v duchu neupouštla od svého úmyslu. Ale vala,
práv
proto se
nezmio-
aby ho neznepokojila.
Mládí však se dlouho netrudí. Takové pomlky nikdy mezi nimi dlouho netrvaly, a ím více se schylovala hodina „kostela'*, jak
tomu
oba íkali, tím živji hovoili, aby se druh druha na celou nedli nasytili. Nová tesklivost pepadala je zas, když se blížili k ulici Jakubské, k Martina domovu, a tu Felíek vymýšlel všeliké okliky a zacházky, aby rozlouení oddálil. A potom chvátal dom o pekot, aby strýc neekal, aby nepojal podezení.
XIX. Felíkovy obavy byly zatím naprosto zbytené. Bylo zejmo, že strýc ani zdaleka nemá podezení, kam jinoch tíhne. Zpravidla jej vítal otázkou: „Nu, kde
jsi
chodil?'' Ale tu
pronesl
184
beze všeho záludu, a dále nevyzvídal. Tak by se na jeho míst byla otázala taky stará Vopiková nebo mistr Turýnek. Patrn má Felíek taky njaké své drobné „záležitosti'*, kterých nemže vyíditi ve všední den. Ale nejvíc tomu rozuml tak, že Felíka vábí do širá nekalená jarní pohoda. Pan Dominik znal ta krásná nedlní rána, a teba že již dávno ml klid starého pensisty po celý týden, pece jej každá probouzející se jarní nedle obestírala zvláštním dechem. ist i
i
umetená dlažba byla již za asného jitra hojn zkrápna, a jak slunce znenáhla stoupalo a vodu vypaovalo, šíil se ulicemi líbezný, osvžující
emeslný
chlad.
ruch všedních
dn
potuchl, ná-
kladní vozy odpoívaly ve dvorech, jejich ohlušující
rachot na nedli umlkl.
stala prázdna, zecí
sváten
tídy
hlavní
Rvavá tržišt z-
se naplnily prochá-
ustrojenými, ulice vedlejší a ztra-
cené ztichly, jako by po týdenní robot vyspávaly.
ti
I
drobní uliníci byli v nedli. mravnjší
Z
vží rozlévaly se do istého vzduchu velebné zvuky zvon, a ten hlahol nejsrozumitelnji hlásal mstu, že a nehalasili jako jindy.
je
den slavnjší všech
pvabného, vlahého
kostelních
dn
podletí
jiných.
V
tyto dny
dech omládlé pí-
v nejmenší zahrádky, skryté mezi rody zaléhal domy, ve hluboké, utopené dvoreky, a tu píi
i
bytky sebe pívtivjší zdály se poloviním vzením. Byla sice svtnice Felíkova zalita jasem sluneným, ale venku na vzduchu je pece lépe.
185
Vzpomínal pan Dominik tohoto jara astji než jindy vlastního mládí, a kterak
kával všemu, co
mova
i
z
mu
kanceláe. Tak chápal
líkovy. Pudí
chut
uni-
bylo všedním poutem, z do-
vycházky Fehocha mladého, aby zatékal všedního dne nedostane. Mimo i
jej to,
v koniny, kam se to však ode chvíle, kdy
pi-
jímá za vlastního,
vol-
mu prohlásil, že jej mlky mu piznával více
nosti a samostatnosti.
Felíek
již
není
pouhým
poruencem, jest mladým Diamantem, jeho synem. Dojista, že chápe nové postavení své a ví, jak se
má
chovati.
Takové
asi
byly úvahy
pán
Dominikovy.
Ty však ho zamstnávaly jen zcela letmo, na samém povrchu, a hned zas ustupovaly jiným, závažnjším. Netrpliv vykával usnesení soudního a tšil se pak na prohlášení veejné, kteréž uiní sám. Tou veejností byla mu zatím jen rodina a domácnost mistra Turýnka. Ta má o všem zvdti v den, kdy jeho synu vyprší tetí rok uení. Pravda, strýc Dominik by si ze srdce byl pál slavnjšího dne v život Felíkov a slavnjší píležitosti, pi které by mohl íci: „Toto jest mj syn." Na píklad promoce doktorské. Nejednou si te v duchu vytýkal, že tehda na poátku tak lehce svolil k tomu, aby Felíek jednal po své hlav. Ml na draznji naléhati, a chlapec by se nakonec byl podrobil a setrval na studiích. Ale mohlo-liž panu Dominikovi ve I.
Herrmann, XLI. Felíkúv román.
II.
12
186
snách pipadnouti, že k sirotku tak pilne a co s ním za další ti léta uiní?
Jen chvílemi taková myšlenka proletla hlavou starého pána. Tu vždy pejel dlaní elo, aby ji zapudil. Je pozd. Co tam, to tam Ale takto pan Diamant uiní významný i
Felíkv
Má
nj hoch vzpomíTurýnkovi má býti slavn zjeveno, koho ml ti léta pod stechou a koho vyuil. Doprovodí Felíka do dílny, prohlásí tam pede všemi, jaká zmna se s ním udala, vyká, až mistr Turýnek promluví k vyuenci, co se za takových okolností promlouvá, a potom si Felíka vyžádá na celý den z práce. Pan Diamant Ten den má mu býti svátkem. nevdl, že takový den míjí v dílnách velmi asto beze vší okázalosti, že mistr sám pi svých starostech a v toku práce na ani nevzpomene, a pihlásí-li se nedokavý ue, že k nmu teba zcela suše ekne: ,, Koukej, koukej. Toníku Pepíku, jak to uteklo! Ani jsem neVašíku pomyslil. Tak tedy jsi vyuen. Ale te se seber, mi ve svt nez tebe je nco poádného, A potom Toník nebo Vašík se dláš hanbu!'' postaví nebo posadí zas ke své práci, jako by den
slavným.
na
nati po všechen život, a taky
—
—
—
a
se nic
—
nebylo
a
stalo.
Zatím pan Diamant ml již pipravený zlatý prsten s krásným ametystem, do nhož bylo vryto ozdobné D a nad ním korunka o pti perlách, a ten prsten v drobném pouzdérku
187
najde Felíek hned ráno vedle svého koflíku okolády. Jen ješt by se pan Diamant o té slavnosti
úedním dokumentem syna. Ta vc však se njak
rád vytasil
s
o pijetí Fe-
líka za protahovala, a v panu Diamantoví den ode dne hlasitji se ozývalo žehrání na úední loudavost. Jaké dlouhé okolkování,
všechno
jaké
pedložil.
prtahy? eho bylo teba, Zbývá tedy jen, aby soud
adopci prost schválil.
Ale u soudu vc netoliko že vázla, hatila se njak. Referent, starý známý pán Dominikv, který jej napoprvé tak pívtiv uvítal a tolik sním nahovoil, byl pi optných návštvách pán Diamantových skoupjší na slova, až pak jednoho dne na draznjší naléhání starého pána promluvil: „Ráíte-li si páti, pane barone, aby na vašeho svence bylo peneseno vaše jméno Diamant nemže v tom být žádné závady ." Pan Diamant všecek užaslý vzhlédl k radovi; jeho šedivé oboí, husté a vybíhající ve dva ostré hroty, rázem se vymrštilo až na elo. Jeho zraky
—
—
.
.
se vypoulily. ,,
Ovšem, že
skoro bitce.
O
si
„Vždy
tak peji, pane rado!" ekl to je smysl celé
mé
žádosti.
mi nejde." Rada hledl na pana Diamanta, jako by vykával ješt njaké dopovdi. Na jeho tvái se objevily stopy rozpak. Ale tch pan Diamant nic jiného
ve svém rozpoložení nepostihl.
188
„Ráíte-Ii pronesl
jen toho páti, pane barone/'
si
konen, „nemže
býti žádné
vc
by mohla býti vyízena velmi
ním
senátu.**
závady a
brzy, usnese-
Mluví opt se odmlel, jako by mu bylo nesnadno dopovdti. „Arciže, arci,** naléhal pan Diamant. „V
em
by mohla
býti závada?**
„Totiž,
pane barone,*' pokraoval referent
váhav, potásaje
listinami
v
ruce,
jako by
si
tím napomáhal ke snazšímu vyjádení, „ráíte-li si páti, aby taky šlechtický váš predikát byl penesen na mladého pana Felixe Severýna, tu musím poznamenati, že vc nezávisí na pouhém se-
nátním usnesení, že tak senát nouti o své
újm,
nemže
ale že vaše žádost se
rozhod-
pr-
všemi
vody musí do Vídn, do kabinetní kanceláe Pan Dominik Diamant užásal víc a více.
.
„Do
kabinetní kanceláe?**
„Mám stále co
.*' .
za to, pane barone,** pokraoval rada
nejmáslovji, jako by na svém poslu-
chai chtl
provésti nenáhlou a bezbolestnou ope-
raci, ,,že je vám dokonale známo, kterak proti penesení pouhého vašeho jména na adoptivního pana syna nemže býti a nebude naprosto žádné pekážky. Ale aby na nj mohl býti penesen taky šlechtický váš predikát, vaše baronství, k tomu je nezbytn teba svolení zempánova.** Pi tch slovech smekly se zraky mluvího s postavy pán Diamantový a zaletly na pro-
189
tjší stnu, a zdálo
se,
že
pan rada
výrazem
s
neskonalé, zmíravé úcty jedva znateln se poklonil obrazu, který
kabátci, v
šavými
pedstavoval muže v bílém
ervených nohavicích,
s
mocnými
ry-
licousy.
Pan Diamant
sice
v mládí svém taky
stu-
doval nkolik semestr práv, avšak nauky, kte-
mu vyprchaly z hlavy! Pozdjší jeho život byl pln íslic, a v tch se utopily všecky jiné paragrafy. Vykouily se jako rých tu nabyl, dávno
zbytená pítž.
„Do
kabinetní kanceláe?" opakoval po slo-
vech radových. „Ano, pane barone, ponvadž propjení vašeho baronství adoptivnímu synu
mže
se státi
toliko cestou císaské milosti.**
pan Diamant zvukem veza žádnou milost, žádám toliko za své právo. Jaké pak milosti!** Pan rada se ošil ve škrobeném límci, jako by mu za krk byl padl njaký brouk. Zrudl ponkud ve tvái a dojista byl rád, že je v tu chvíli s panem Diamantem v kancelái sám, že nikdo jiný neslyšel jeho slov, málo uctivých. „Na své jméno, pane barone, máte nepopiratelné právo, na to, abyste je penesl na kohokoli, pokud vy sám i druhá osoba vyhovujete „Milosti?'* protáhl
„Nežádám
likého udivení.
i
zákonným podmínkám, tedy rozdílem
vku
bezdtností
—
vkem
vlastním,
vzhledem k adoptovanému, svou a vším ostatním. Na šlechtictví
190
však, pane barone, a na jeho
propjení má
právo jediný zempán. Proto
je to
zas
akt milosti."
Poslední slova pronesl pan rada hlasem povzneseným, slavnostním. Pes to, že pan Diamant vším, co tu slyšel, byl uveden v nesmírnou roztržitost a taky zahanben, že se mu teprv te dostává takového pouení; pes to, že se mu v hlav všecko zamotávalo, neuniklo mu, že ze slov pán radových nemluví již starý dobrý známý. Závrená vta vyznívala mu jako nezmnitelný výraz veškeré moci, která je mimo nj a nad ním, a že tu k nmu ústy radovými mluví jakási ohromná veleba, proti které jest on slab a nemohoucí jako moucha, která se brodí v podmáslí. Pece ješt se díval na radu, jako by z jeho úst mohl uslyšeti: „Ale já vám povím, pane barone, jak to udláme ..." Rysy pán radovy však byly vážné. Pan Dominik chápal, že tu není žádné výhybky a že jest jen jediná cesta. ekl
—
tedy: ,,
Budiž, pane rado.
Tedy udlejte, eho tu
všeho teba udlat. Rád bych, aby vyízena. Mám naléhavou píinu .
,,
se to
Nemohu
vc
byla brzy
." .
než upozornit vás, pane barone, že
trochu protáhne."
—
Pan Diamant se vracel od soudu nesmírn rozladn. Všechny jeho rozpoty se mu rozpadávaly.
A as
ubíhal.
191
XX. neutšené rozmluv s radou pan již se u soudu neobjevil. S átku netrpliv, pozdji s jistým vzdorem kával, až se mu dostane vyízení dom.
Po
té
minik Diamant
Dopo-
vy-
Byl
návštvy u rady pokládal za jistou poctu, kterou úedníku prokazuje, a hle, prokazoval ji marn. Ani mu nepipadlo, že ten úedník je pouhým nástrojem vyšší moci, že jeho pouražen. Své
chybnost a
nevdl,
mže že
míti hlubší
tam
dvody;
nepomyslil
nkolik
u soudu sestrilo
pán
hlavy dohromady a že o jeho vci pojednali co nejúzkostlivji,
aby nikde
lovkem, kterému za hodná, aby
nenarazili.
On
jest
usouditi,
koho uznává
mu propjil jméno
své, a jestliže
sluší
všechny ty vlastnosti shledal ve Felíkovi, nemá do toho již nikdo co mluviti, ani V toto ,,ani'* zahrnoval vše a každého, kdo jeho zámr mohl pekaziti. A na tomto mínní svém trval se staeckou neústupností. Minul však poslední jeho den, ervenec, a vyízení nepišlo. Hntlo to sice starého pána, ale nic nevadí. Pes to vykoná, co za dobré uzná. Probudil se krásný den prvého srpna. Obma obyvatelm staromládeneckého píbytku pán Dominikova byl to den svátení. Toho dne starý pán ani nesáhl po novinách. Ml ped sebou úkol, svého rázu první a jediný v celém život. Chystal i
se
i
k výkonu enickému, opakoval
si
v duchu,
192
ím
se
aby
mu
po nkolik nedl to
snídani
ustrojil
starost,
nepokazila. Po
ve svátení erný odv, a v zásob rukavic, více i mén
se
chvíli se probíral
A konen
obnošených.
ml
obíral, a jen
njaká všední píhoda
ekl strun, úsen:
pjdeme." Felíkem pijde taky pan strýc, vdli u Turýnkij. Felíek se s tím svil Martice, Martika to povdla matce, paní Fronka svému ,,Felíku,
Že
s
choti.
„A tu
máme
ráno isto, hoši," ekl Turýnek chasníkm. Dostaneme visitu." Zamruel sice Vojtch stranou k Toníkovi cosi, ale rozkazu mistrovu bylo vyhovno. Tšili se hoši taky na vzácné divadlo. Matka Fronka
k
obma
starším
,,
—
i
tentokráte pamatovala na kytici, jako v každý
významný Felíkv nji.
Vdla
mi" vyrstá
již,
cosi
den, a tentokráte tím radost-
aspo
tušila, že
na celý
mezi
další život.
,,
jejími
dt-
Pes všechnu
zdánlivou zdrželivost pod stechou domácí neklamal ji mateský pud. Její zraky zachycovaly každý Felíkv Martin pohled, její
jejich
i
srdce
správn
je
vykládalo.
Konen
uhodla, do jakého to „kostela"
matka to Martika v nedli i
spchává, odkud se vrací. Již to nebyla nkdejší Martika, která mla na mysli jen školu a školní knihy. Paní Fronka dobe vystopovala, kterak se dcerka pídí po knihách „veršík", jak íkala sbírkám básní, které Bartolomj Turýnek dostával do vazby. Byla kdysi sháka po takové
193
matka Fronka pak v pihrádce dcein. Ba, našla tam
knížce, která z dílny zmizela, a
našla
ji
knížku jinou, která nepocházela z dílny a kterou si Martika sotva kde vypjila, nebo byla i
zbrusu nová a vázaná, jak ji u Turýnk nikdo nedovedl. Mla neporusvázati nemohl a snad šenou zlatou oízku, polovina jejích list byla i
ješt tou oízkou slepena a tedy netena. A dotena byla práv až po úzkou hedvábnou stužku, vlepenou nahoe pod hbítek. Byla od njakého Hálka ta knížka, jak paní Fronka vyetla, a byla
v paní Fronce srdce zatetekoupila, nebo ji lilo. Tu knížku dostala. Medle od koho? Od nikoho jiného než od Felíka. Tehda, když ji tam našla, sotva se paní Fronka udržela, aby nezaslzela. Ale ne lítostí, bolestí, nýbrž radostí. Nebo te vdla docela jest. Obezele uložila knížku tak, jist, na jak ji byla našla, a ješt ji díve istou zástrou o
samé
lásce, až se si
i
—
Martika
em
otela, aby na ní nezbylo stopy, že se jí nepovolaný lovk dotkl. Sama nevdla, kterak jí v tu
pipadlo pomyšlení na ptaí hnízdo s drobounkými kropenatými vajíky, a kterak odjakživa slýchala, že se takových vajíek ve hnízd nesmí lidská ruka dotknouti, aby jich poplašená chvíli
samika nezanechala mito
dvma
nco, eho
se
trovnž
a neopustila. Hle, mezi
mladými dušemi dje se nesmí dotknouti žádná ruka, aby
to vzácné a šastné tajemství nebylo rozplašeno.
194
Ne nadarmo byla paní Fronka kdysi dvrnicí nezapomenutelné sleny Žofky a její horoucí lásky k otci Felíkovu. Ráda by se paní Fronka byla v ten den sváten ustrojila. Tím však by vyzradila, že oekává nco kromobyejného, a to se nesmlo státi.
Pece však se odla ist a místo kanafasové zástry ovázala si bílou. A v devt hodin tedy vstoupil pan Dominik Diamant a za ním Felíek. „Pan mistr je doma?" otázal se starý pán po pozdravu.
„Kde by paní Fronka.
byl,
„Má
milostivý pane?" odpovídala
práce plné ruce, a vždycky na
pilno."
„Dnes mi musí prominouti,
že ho vyruším.
Dojista víte, milá paniko, že Felíek
—
„Ale arciže víme, milostivý pane. Všichni to víme. Kdo by na to zapomnl!"
Martika v kout kuchyn zahoela, když spatila hosty. Nebo dnes
tem. Dnes
již
není
„Smíme tedy
Felíek
i
uedníkem.
je
skoro hos-
Její Felíek!
dále?"
Ale než pan Dominik ta slova doekl, ote-
vely
se
dvee
dílny, a
na prahu
rýnek.
„Uctiv vítám, urozený líku, poj!"
Pan Diamant vstoupil do dílny bylo vneslo
pane!
stál mistr
Tu-
— A poj, Fe-
— as ním jako by se
cosi slavného.
Ruce jeho ve-
195
zely v rukavicích
makové barvy,
levice tímala ebenovou hl se stíbrdírce erného, tsného kabátu
cylindr, pravice lesklou
nou berlikou.
V
tkvla pestrá kokardika místo ádu. ídké jeho vlasy byly pimáznuty na leb voskovou pomáovázán širokým kterého se tpytila podkvková jehlice. Starý pán byl vystrojen a vyšperkován, jak se vystrojoval jen ku píležitostem nejobadnjším a dnes byla taková pídou,
hrotitý
atlasovým
límec
košile
nákrníkem,
byl
ze
—
ležitost. ví, pro dnes picházím Felíkem?" ekl starý pán po uvítání Turýnkov. A s lehkým, povzneseným zažertováním dodal: ,, Picházíme, abychom dostali za vyuenou."
,,Pan mistr snad už
s
„Vím, urozený pane, vím,''
pisvdoval Tu-
rýnek. ,,A prosím tedy, rate milostiv dále.''
Pi tom kynul do pokojíku za dílnou, do nejparádnjší ásti svého bytu, a již taky sahal, aby vzácnému hostu odal cylindr a hl. Pan Dominik však
pevn v
držel obé
rukou,
odmítav zavrtl. Poteboval cylindru aby každému svému slovu dodal náležitého drazu. Nebyl by vdl, co poíti s prázdnýma rukama. hlavou
i
holi,
Vstoupil do pokojíku.
Dávno
již
zde bylo
ist
posten v laciné váze kytice pro Felíka. Tyto pípravy pana Dominika velmi uspokojily. V té kytici tušil peliustláno a poklizeno. Stolek uprosted byl
hákovanou pokrývkou, na
nm
stála
196
Te
vou ruku hospodyn. vida, že za ním vstoupil jen mistr s Felíkem, pipomenul: „Taky paniku bych prosil, pane miste.** Felíek odskoil, a za mžik picházela tedy paní Fronka, vedouc Martiku. Dvee do dílny zstaly oteveny. Taky Vojtch a Toník mli i
slyšeti.
Paní Fronka postavila dceru Martiku skoro
po bok Felíkovi. Zdánliv zcela
by nevdla, kam
s ní, ale
bezdn,
úmyslné. Martika v tuto významnou chvíli býti
milému hochu co
jako
skupení to bylo zcela
nejblíže. Je-li
mla
v tom vle
matka, pjde s ním celým životem. pravý poátek té pouti.
boží, myslila
A
dnes
je
Chvíle ticha.
Pan Dominik vykával jako
nápov,
herec na jevišti, až uslyší svou
mistr
Turýnek pelétal pohledem všechny pítomné, zaletl jící
i
do dílny, kde
nedokav
i
stáli
trochu
oba chasníci, vyvalu-
posmšn
tu poínalo, bylo jim nové. Jejich
zraky. Vše, co ,,
vyuená*' mi-
nula kdysi beze vší okázalosti.
Turýnek na rozpacích. Ale tak se jen zdálo. Byl to klidný muž, který ani v úastenství pán Dominikov nevidl nic neobyejného. Ba, tšilo jej, že pišel pan poruník. Vidl z toho, jak vážn pojímá svj úkol. KoZdálo
se,
že je
i
nen
tedy odkašlal a poal mluviti. Nebyl žád-
ným svátením eníkem, ale chvíle dodávala mu výmluvnosti. Prostými, starosvtskými slovy prohlásil k Felíkovi, že mu dneškem ubhla ti
197
léta
uení, a hled na pana Dominika vydával
jinochu svdectví, že se po všechen ten val
ádn
ei
své;
as
cho-
bezvadn, ano vzorn, takže by mohl sloužiti za píklad všem svým následníkm. A pokud emesla se týe, že se chopil všeho od samého poátku s chutí a ,, pochopem*', jak vidl u málokoho. emu se mohl pod tímto stropem nauiti, nauil se. ,,A proto, Felíku, s dobrým svdomím t dnes propouštím z uení," uzavíral první ást a
,,jsi
fraj,
ode dneška
jsi
ádným
tova-
ryšem."
Felíek
stál
mistrovy. Jeho
beze hnutí,
tvá
hled pevn v oi
byla bledá, jako vosková. Jen
koutky úst mu sotva znateln poškubávalo. Turýnek se odmlel, a za nkolik vtein pokraoval: „Žádám t, Felíku, abys našemu poctivému emeslu knihaskému dlal budoucn všechnu est. Není to pouhé emeslo, je to skoro umní. Což poznáš, až pijdeš na jinou práci. Jsi tovaryšem, ale nastává ti další uení. Njaký as ješt mžeš pobýti s námi v díln, aby se neeklo, že snad jsem se t rád zbavil, sotva jsem ti dal za vyuenou, nebo že jsi ode mne utekl. To by nebylo ani na tvou ani na mou est. Ale dtkliv ti kladu na srdce, aby ses poohlédl za as po míst, kde by ses nadobro zdokonalil. Výuný list dostaneš, až jej pedložím spoleenstvu k potvrzení. Jen ješt ti povídám, že ti budu ty-
198
Antonínu a Vojtchovi, to Teprv až pijdeš jinam, budou
kati dále jako
je starý
zvyk.
ti
pane
íkat
Felix.*'
Z oí paní Fronky pi posledních slovech mužových vyhrkly slzy. Jeho zmínka, že má její nkdejší drahý kojenec odejíti, naplovala ji nesmírnou lítostí, byla jí nesnesitelná. Mla se co pemáhati, aby nevypukla v plá. Pohlédla pi tom na Martiku, a její lítost se rozmnožila. V jaké ruce upadne Felíek na dalších cestách životem? Turýnek umlkl. Pokroil k Felíkovi, aby mu podal ruku. Ale Felíek ho pedešel. Uchvátil obma rukama pravici mistrovu a pevn ji stiskl. Rty jeho dlouho byly seveny, než mohl promluviti. ,,
Miste, dkuji
vám vroucn
za vše.
Malému
dítti byl jste mi skoro otcem, nikdy toho neza-
pomenu. Nikdy bych od vás nebyl odešel, léta jsem toužil, abych se k vám mohl vrátit. Splnilo se mi to, a pipravil jste mne pro život. Dkuji vám za každé slovo ponauení, za každou radu, za to, že jste vyuil. Byl jsem u vás jako doma, jako ve vlastní rodin.*' Felíek náhle pustil ruku mistrovu, obrátil se k paní Fronce, a než se nadálá a mohla tomu zabrániti, chopil se její ruky a políbil ji vroucn: ,, Mamino, taky vám dkuji. Jen já vím, ím jste mi byla, opuštnému sirotku, za nhož se jiní
m
stydli!"
199
A nakonec Felíek uchvátil pravici pán Dominikovu, která posud tímala hl. A tiskna ruku starého pána na hru, zvolal hlasem už jihnoucím:
„Strýku! Druhý ote
mj! Kterak vám d-
kovati za vše, co jste mi prokázal?"
Starý pán bezmála byl pekonán, potahoval
nosem, jeho koncept byl potrhán. chránilo
ped úplným
A
jen to ho za-
ztroskotáním, že Felíek,
zaletv pohledem do dílny, rychle tam pokroil a podávaje ruku chasníkm pronesl k nim s úsmvem, který ml zastíti jeho pohnutí: ,,Taky vám dkuji, hoši milí! Mnoho jsem od vás pochytil, nikdy jste mi neublížili, a jestli rozmrzel, tedy mi všechno jsem vás nkdy pátelsky mezi sebe, bute odpuste. Pijmte mi dobrými kamarády.'* S tváí obou chasník již díve zmizel pídech pošklebný, s jakým hledli na celou tu „komedii frajšprechu*', jak si navzájem byli pošeptali. Vypadalo všechno docela jinak, než
ním
m
te
oekávali, a Jejich
pociovali zcela
vyuená ped asem
nikdo z
rodi
k
ní
urit
závist.
byla docela všední,
nepišel.
Taky k nim
sice
mistr Turýnek promlouval, ale tehda nechápali, že s
by jeho slova
nimi udal
mla
njaký
Felíkv
zvláštní
význam
a že se
obrat.
záskok do dílny zpsobil, že se ponkud utišilo a že zejména
vzrušení v pokojíku
pan Dominik
se sebral, a
konen
tedy se dostal
200
k slovu. Vykal, až se Felíek vrátí, a te, pihl ku pravému,
držuje cylindr k levému boku,
posledn popotáhnuv a mžikaje oima, zapoal vážn, obadn: „Taky já, pane miste, jakožto poruník Felíkv, dkuji vám za jeho vyuení, vaší panice i
za
všechno,
mému svenci prokázali. mohu vám íci, že jste tak neuinili co
jste
A toliko jen lovku nehodnému. Jak poznal, musím mu vzdáti
jsem vašeho vyuence všechnu est a chválu.
Ponechal jsem si na tento den, pane miste, abych vám ekl, a taky vaší ctné panice, že
Felíkem udala jakási zmna. Totiž, abyste vdli, pestávám být Felíkovým poruníkem
se s
a taky jeho
pouhým strýcem."
Mistr Turýnek naslouchal panu Dominikovi
od poátku pozorn a uznával za slušné. Ale
výrazem uctivosti, jak pi tchto slovech teprv napjal všechnu pozornost a každou hlásku se rt starého pána tém etl. Zdálo se, že mu smysl prohlášení pán Dominikova zstává nejasný. Na tvái paní Fronky vyskoil na poátku úsmv blažený. Uznání urozeného pána lichotilo jí.
Ale po
s
neoekávaném obratu
ei
jeho pohasl
úsmv
na lících. Co tím starý pán míní? Pro opouští Felíka práv te? „Abyste mi dobe rozuml, pane miste," hovoil pan Dominik bez pestávky dále, „pestá-
jí
vám
býti
jsem
se
poruníkem
rozhodl
Felíkovým,
pipoutati
jej
k
ponvadž
sob tsnji.
201
Oznámil jsem Felíkovi (pan Dominik povznesl hlas ruku s cylindrem a mluvil skoro slav-
te
i
n), že
pijímám
jej
za vlastního místo krevního
syna, kterého se mi v
mé opuštnosti
nedostalo.
Již jsem uinil všechny kroky, aby toto pijetí
soudn
bylo
schváleno a vyhlášeno. To znamená,
pane miste, že
se
stávám jeho adoptivním otcem
propjuji Felíkovi své jméno
a že
se
všemi
právy, která z toho vyplývají. Felíek Severýn
bude
se
nadále jmenovati Felixem Severýnem-
Diamantem
z Funklštajnu, a jako
jednou
mým
uným
atestem posekal, až na
takový bude
ddicem. Proto prosím, abyste
nj
s
vý-
budete moci
postaviti jeho plné jméno." sáhl po utel nos elo. Slavné prohlášení bylo vykonáno, a te hledl na mistra a na paní Fronku, jako by se chtl popásti na dojmu, který slova jeho v tchto posluchaích vzbudí.
Pan Dominik domluvil, vydechl a
šátku do šosu, aby
si
i
Nesmírn pekvapen mistr Turýnek vypoulil oboí až na elo, pootevel ústa. Sd-
oi, vytáhl
pán
lení
Dominikovo skoro
jej
ohromilo. Rychle
vzpamatoval, poklonil se panu Dominikovi a ekl: „Uctiv dkuji za oznámení, urozený pane.** A hned se obrátil k Felíkovi: je-li mi ješt dovoleno tak íci „Felíku
však
se
— — gratuluji vám ze srdce."
„Miste!" Felíek skoro zaúpl. „Co to? Tykejte mi!" I.
Herrmann, XLI.
FeUkv román.
II.
13
202
A
jako by
vzhlédl k
jej cosi
mám
bylo bodlo, jinoch se otoil,
Fronce.
Z
její
tváe vymizela
všechna krev, smrtelná bledost pokryla
ji. Za Dominikova vztáhla pravici po rameni milé Martiky, jako by hledala opory, ale vykonala nco jiného. Stiskla všemi prsty pevn štíhlé ramínko dívino a pitahovala dceru k sob. Martika poddávala se tomu tlaku, až stála tsn po boku matin. Tu jí paní Fronka vložila ruku na hlavu a tiskla tu malou hlavu k hrudi, pevn zatínajíc rty. Znamenalo to: Zde je tvé místo, dít nebohé, jen u mámy. Rozlu se s Felíkem! Blahý sen matin byl tu nkolika slovy pán Diamantovými rozplašen do všech kout. Jestliže se smla oddávati nadji, že Martika bude náležeti Felíku Severýnovi, sirotku bez otce a bez matky, bezmála nalezenci, ode všeho svta opuštnému mladý pán SeverýnDiamant z Funklštajnu vznáší se výš a výše a dcerka chudého knihae nesmí na pomysliti. Ddic pana barona Diamanta! Nesmírná bolest rozlila se v nitru paní Fronky. Zraky její hledly ustrašeny na pana Diamanta, jej sotva již vidly, jak se zalévaly slzami. Cosi jako neuvdomlá výitka vyrstalo v ní a dralo se vzhru, výitka tomuto velmožnému pánu, který tu rázem rozvrátil a rozmetal vše, co ji v poslední dobu naplovalo štstím. Svou bolest byla by unesla, ale zárove se v ní rozlila neskonalá lítost nad dcerou, která ješt
proslovu
pán
—
—
a
203
V tu chvíli nechápe, co se tu nad ní zlomilo, ale která brzy pochopí. Co v tu chvíli pocítila, hrozilo
paní Fronku zadusiti.
Vše to Felíek rázem postihl. Vidl slzy v oích mistrové a duše jeho mžikem pochopila, co se dje v duši jeho pstounky. V tu chvíli porozuml neuritým obavám, které se v ozvaly hned na poátku, když mu strýc Dominik projevil svj zámr, a které se pak astji vidl, že rozhodnutím strýcovým ozývaly. pozbývá místa mezi všemi tmi lidmi, kteí ho
nm
Te
posud obklopovali, mezi nimiž vyrostl, ale tu již taky pocítil, že bude vysunut z obvyklých kolejí života. Nikde nebude doma a mezi svými. Vše to mu povdl a zjevil jediný pohled na mámu Fronku, výraz její tváe, slzy v jejích oích. Nebo jasn vidl, že to nejsou slzy radosti z jeho štstí, že tu máma Fronka pláe nad
ním
jiným.
pak mamina
Te
Nad ním? Nad Martikou?
nco
Ale což
ví?
pi matce, ponvadž nehledla vzhru,
pohlédl na Martiku, stojící
se k ní. Ale dívina nevdla, jaká
tulící
zmna
se s
matkou
udala.
Jasnými, nic netušícími zraky pelétala s postavy pán Diamantový na postavu otcovu a zas naopak, a
konen
utkvla na Felíkovi.
Felíkovi zdálo,
že
záblesk,
záblesk
ale
jen
úsmvu, jaký na putovali
z
nm
vzdálenými,
A
milých tch oí
úsmvu
—
tu se
vyšlehl
takového spoinul jen tehdy, když
odlehlými
ulicemi
spolu.
204
ruku v ruce, chvílemi jen se dotýkajíce rameny. milých zracích nezmnilo se pranic, a toto poznání Felíka utšovalo. je, ím je,
V tchto
A
Dominik
strýc
jeho, jeho!
mu
co chtl,
prohlásil,
isté,
Její
nevdomé
a
Martika
jest
zraky povídají
to.
O nco
pozdji, vyžádav
si
Felíka na celý
ním pan Dominik, a Felíek si odnášel kytici, kterou mu Martika v poslední paní Fronka vzpamachvíli podala. Zatím se den, odcházel
s
i
tovala a
s
mužem
až do prjezdu.
vyprovázela vzácného hosta
Když pak
do kuchyn, zadíval
se
se mistr se
na
ni,
ženou
vrátil
potásl hlavou
a ekl:
„Dokal se tedy chlapec štstí, nemusel uit knihain. Baron ský tovaryš, to se mi nepodobá. No,
—
se
na to kniha-
ale
a
dj
se
vle
boží!''
Paní Fronka neodpovdla, nemohla mluviti.
Turýnkova poznámka znova
ji
rozjitila.
A
když pak za chvilku Martika vybhla do kuchyn, našla matku, ana Mistr se vrátil do dílny.
sedí
na
lavici
a skrze prsty
„Pro
jí
vedle plotny,
hlavu ve dlaních,
protékaly slzy.
pláete, maminko?'' ulekla se dívina.
Fronka vyvzlykla, uchvátila dcerku rukama, tiskla její hlavu na adra a vášlíbala po vlasech, jako by ji mla položiti
Paní
obma niv
ji
do hrobu. Jiné odpovdi Martika zatím se ne-
dokala.
205
XXI. Po všechny zbývající dni do nejbližší nedle matka Fronka nosila svj smutek nad „povýšením" Felíkovým v sob, nikomu se nesvujíc. Polykala jej násiln, rdousila jej v sob, a nej-
he
jí
bylo, že svou bolest
nemla
s
kým
sdíleti.
Te
hoce litovala, že muži Bartolomji nesvila dív ani slova o tom, že mu njak nenazna-
by z tch dvou mladých duší mohl Nyní mohla by si mu postesknouti, a snad by vdl rady, útchy. Ale te již mu nesmí povdti pranic, zvlášt po jeho slovech o baronství a knihain. Nebo z tch nkolika slov, která pronesl po odchodu pán Dominikov a Felíkov, vycítila všechno jeho pochybné mínní o tom, co bude Felíek jako baron dlati se svým knihastvím nebo jako kniha se svým baronstvím. A to bželo zatím jen o emeslo. Což ila, kterak
býti párek.
kdyby mu otevela oi domnívá, že ta
by
se
dv
mu nesmla
domnnka,
povdla, kterak se
mají ráda.
se
Vždy
piznati, že to není pouhá
že to již
Jak by ji vyplísnil, že poátcích neudusila!
A
a
mláata
urit
ví!
Co by
to trpla, že to v
ekl? samých
jí
tak se milé matky Fronky jednoho dne
zmocnil nesmírný úžas, když mistr Turýnek sám
pozd veer, ba
již v noci. Oba svém kumbále, Martika v kuchyni. Tu mistr Turýnek po n-
ústa otevel. Bylo chasníci
dávno
vyspávali
ve
206
jakém dolepování v díln chystaje se na lžko a pomalu se svlékaje, usedl na postranici postele a
skoro jen zašeptal k posteli druhé:
„Spíš, matko?''
Ale po všechny ty
veery matka Fronka
dlouho neusínala, teba že se tváila
spící
a ne-
vdoucí, neslyšící. Již hledla na muže plnýma, neospalýma oima. „Nespím, Bartolomji. Co chceš?" „Co pak mohu chtít! A te teprv nic nechci. Jen tolik bych ti ekl: Byla chvíle, a to bylo tenkráte, když jsem zas ležel a stonal, tuhle na té horké posteli. Tehda jsem cítil, že to se mnou jde s kopce, matko, a taky že pomalu jde. A jak jsem tu ležel, pemýšlel jsem, co bude s tebou a s Martou, kdybych tak nakrásn odešel. A vidíš, pišla mi outcha. Myslil jsem: je tu Felíek. Pár let pece ješt vydržím, zatím doroste, a zavru-li oi, povede to s tebou dále. Proto jsem si myslil, aby se poohlédl taky jinde a dokonale se utvrdil, dokud na to mám as. Snad by t pak neopustil. Byla jsi mu mámou. Ale te je se vším konec. Bude panem baronem." Matka Fronka bez dechu naslouchala, lapala muži slova od úst. Ráda by byla slyšela ješt nco, ale Bartolomj Turýnek dolehl na lžko, natáhl na sebe ídkou svrchnici a již se neozval. Stokráte chtla promluviti, aby mu vylila vše, co jí na srdci leželo, ale neodvážila se. A té noci skoro ani nezasnula.
207
Nazejtí byla nedle. Martika jako všechny
nedle poslední peliv se ustrojila, chystala se z domu. Mistr Turýnek již díve byl odešel. Matka Fronka vdla, kam. Nejdíve na malou procházku, potom zajde do Kopmanky k Sochrkovi, aby se sousedy mistry trochu pobesedoval. Dnes tedy paní Fronka s dcerou promluví. „Kam pjdeš, dít?'' otázala se, když Martika byla hotova. Otázka zaznla dívce podivn. Vždy maminka ví, kam chodí. „Jako vždycky, maminko," vydechla Mar-
„Do
tika, klopíc oi.
„Do
kterého,
Martika
se
kostela.*'
dít?" zardívala víc a více. Neodpo-
vídala. ,,
Mlíš, dít, ponvadž
jsi
neekla pravdu."
Hlas paní Fronky se rozechvíval. ,,Ale matce žeš íci pravdu.
Matka
ti
v
niem
neublíží.
m-
Ty
se
chystáš jinam, ne do kostela."
Martika upela na matku zraky. Nebylo v nich uleknutí, to
ale
nesmírné podivení. Kterak
matka ví? „Nejdeš do kostela, Martiko. Jdeš docela
jinam, za
nkým. Vím
to,
dít. Ale poslechni
zsta radj doma." „Pro, maminko?"
matky,
„Protože se všechno zmnilo, dít. Pála bych
tob
i
jiné.
A nemže
sob, aby
se to
to být."
nebylo
stalo.
Všechno
je
208
„Co nemže být, maminko?" ,,Na si myslíš. Zsta doma, nebo jdi opravdu do kostela, Martiko, a modli se, aby t pán-
bh
posílil."
Tu
již
„Pro
paní Fronce vyhrkly slzy.
maminko?" Otázky Martiny znly stále dtsky nevinn. Vtší a vtší podivení vystupovalo jí na žardlou pláete,
tvá. „Tak, Martiko. Není
lovku vždycky do smí-
chu. Nerada bych, abys plakala ty.
Zsta
doma."
„Zstala bych, maminko Martika uvázla. Potom klopíc oi a ztišivši hlas, dodala: „Ale Fe..."
líek by
marn
Vykla
ekal."
tém
bezdky. Zarazila se teprv, když pronesla jméno. O rok, o dva roky pozdji nebyla by to povdla. Byla by pochytila od kamarádek, jak má zapírati, lháti, vytáeti se. Ale tu ješt z ní mluvilo nevdomé dít, a mluvilo tím upímnji, ím nyvji na ni zíraly oi matiny, oi plné lásky, ale taky lítostivosti, které Martika, nechápala. A kterak by byla mohla pochopiti? Vždy ješt vera veer zašeptal k ní Felíek na odchodu: ,, Nezapomete, Martiko. Zítra!" Vdla, co toto ,, zítra" znamená. Novou schzku s Felíkem, novou procházku s ním, na kterou se celý týden tšila. Byla-li jí nedle vbec dnem svátením, byla jím desateronásobn ode chvíle, kdy se po prvé s Felíkem sešla. Sice již prahlo srpnové slunce, ale v Martice posud to
209
každým novým každým pohledem Felíkovým, vonlo jí
bylo jak na jae. Rozkvétalo jitrem,
jí
každou další kytikou, kterou v nedli Felíkovi pinášela a na kterou vždy pitiskla svží dtské rty,
než
svtiti.
mu
podala, jako by
ji
A vdla,
ji
tím chtla po-
kytiky
že Felíek všechny tyto
uchovává. Ani jí nepipadlo, že všechny druhý, tetí den povadnou. V duchu vidla je v jeho sklenice na stole stále svží, rozvíjející se a vonící. Paní Fronka hledla chvíli na dceru, a tu jí ji
bylo, že
by
ji
mla
pitisknouti, že by v
vypustila,
aby
adra a tak mateském duši bolesti hokého zkla-
pivinouti na
tom
objetí
se nedožila
marn ekal! povídá Martika. dvivé, vždy nevíš, kde vyrstá
mání. Felíek by
dít
Ach,
dve, náš.
kterému Felíek bude
Pan baron Diamant
je to,
náležeti.
Již
není
který svému synu
vyhledá budoucí nevstu. Ale hledíc v nevinné oi dceiny paní Fronka nemla síly, aby jí naráz vše povdla. I ekla: „Jdi
tedy,
Martiko,
ale
dnes
naposledy.
ekni mu, aby t za týden neekal." „Pro, maminko?** „Protože protože " kolísala matka Fronka, „protože by mu to jeho nový otec netrpl. Proto, Martiko." O pl hodiny pozdji Martika kráela s Felíkem úzkými, kivolakými ulikami podskal-
A
—
—
—
skými a
povdla mu
tém
matka byla promluvila.
A
doslova vše, co k ní
nakonec ekla:
210
„Mla jsem takovou radost, Felíku, že vás pan strýek pijal za vlastního. Ale maminka se dala do pláe, když jste se strýkem odešli, a Pro? Nerozumím
dnes plakala zase.
tomu.'*
Líce Felíkovo se chmuilo, když
vyprávla. ona.
Martika
Rozuml všemu mnohem
Mlel hodnou
chvíli,
lépe
„Že mne strýc pijímá za syna, tší Martiko. Vždy se ke celá ta ti
mn
mám být ním se mám honositi
tictvím, z toho radost
m
velmi,
léta cho-
jiným, než
val jako otec. Ale že
jsem byl posud, že
než
než promluvil.
jeho šlech-
nemám. Kdybych to
byl
mohl odmítnouti, rád bych tak byl uinil. To na Nedovedu se podle leží velikou tíhou. toho chovati. Kéž bych mohl zijstati pouhým
mn
Severýnem!*' Octli se v dlouhé ulice mezi ohradami, prázdné a nedln ztichlé. Po obou stranách nly vysoké prkenné ploty, rozpukané a stáím zšedivlé a zhndlé. Slunce pražilo do polen a kmen,
vn
se roz-
Byli vzdáleni všeho
ruchu
za ploty narovnaných, a lévala
do vzduchu.
pryskyiná
vyzvánní v Emauzích vznávysoko nad nimi. Martika po
ostatní Prahy, jen šelo se daleko a
slovech Felíkových náhle stanula.
V
tuto chvíli
po prvé její tvá peletl stín úzkosti. Vzhlédla k jinochu a zašeptala: „Proto tedy, Felíku, proto již mne nemžete míti rád? Tedy proto maminka plakala?"
Martice jako by v tu
chvíli
bylo vzešlo
211
svtlo, a ten lesk vnitního ozáení sálal
i
z jejích
zrak, náhle zveliených. Felíek pistoupil a zponenáhla, ostýchav sob dívku jako v obav, aby mu neunikla. Martika však se poddávala celou duší, a když Felíek na hrudi ucítil její puící adra, tu ji vášniv pitiskl a zlíbal po vlhkých rtech po tváích. „Navždy, Martiko, navždy!'* V Martiných oích poznovu se zalesklo, zatpytilo, a ten lesk vylil se jí rosou na husté asy. Její ústa se chvla, když zašeptala vinul k
i
i
otázku: ,,Je
to
tedy
láska,
Felíku?
Opravdivá
láska?''
„Je to láska, Martiko," ekl Felíek prost. „Což jste to dávno nevdla?" Marta sklopila oi, ruce jako v plném odevzdání sklesly jí k tlu, tváe zahoely, jako by v sebe naerpávaly všechnu její krev, a Martika pronesla tiše, ostýchav, jako by se za svou nevdomost stydla: „Nevdla. Ješt nikdy jsem nikoho nemilovala. Až vás, Felíku." Ve Felíkovi rozjásalo se srdce, ale nebyl schopen slova. Kráeje podle Martiky uchvátil ji za ruku, povznesl ji k ústm a štstím nmý líbal ji stokráte. A Martika, jako v sebe ponoena, o niem nevdoucí, ponechávala mu ruku. Vždy je Felíkova!
212
Pomalu blízko
se vraceli
v
ulice rušnjší, až se octli
Tu Martika
Libušinky.
vzhlédla k Fe-
líkovi.
„Maminka
povídala,
za vámi jdu
že
dnes
posledn, Felíku."
„Maminka se mýlí, Martiko. Maminka již zapomnla na své mládí.** ?'* namítla dív„Ale když se mne zeptá " ina. „A kdyby se o tom dovdl tatínek „Tatínkovi jednoho dne sám to eknu, Martiko. Ale na to je asu dost. Je lépe takto.'* Felíku, tak tajn," ekla horliv ,, Vite, Martika. „Ach, to je krásné! Chtla bych, aby tak bylo navždycky.**
Felíek jen že
se usmál.
by byl objímal
Bylo
mu
tak blažen,
teba také
celý svt, ba
Te
ne-
zana nj vzpomnl, míil místo ve tídu Vyšehradskou k mostu Palackého. Pece se s ním nechtl setkati. Vyprovodiv Martiku až do ulice Štupartské a vrátiv se co nejchvatnji do ulice Lazarské, Felíek nezastal strýce doma. Skoro se ulekl, že strýc odešel pohnván, nemoha se ho dokati.
zdárného Hrazdíru.
i
—
Vopiková však mu povdla, listonoš a pinesl
že
byl
v
dom
taky milostpánovi njaké psaní.
Ano, Felíek opravdu našel u kamen smakanou obálku s nadpisem „Jeho vysokorodí atd.", arci
nmeckým. V pedzvstí stával.
psaníko bylo vci jeho adopce na-
tu chvíli netušil, že
obratu, který ve
213
Psaníko, které pan Dominik o hodinu díve vlastn pouhá navštívenka, pocházela od pana soudního rady. Na jejím rubu bylo napsáno: „Prosím pana barona, aby mne stran povdomé záležitosti ráil píležit v kancelái nabyl dostal,
vštíviti."
To
jest
mant.
A
chodu.
Z
vyízení, ekl
si
pan Dominik Dia-
za deset minut byl ustrojen a na od-
vlastního
popudu
již
by
se
nebyl k soudu
odhodlal, ale tuto jest vyzván, a slušnost vyža-
aby vyzvání vyhovl. A jak rád vyhoví. dlouhé mlení soudu pokládal skoro za urážku, a jeho nedokavost a netrplivost byla na dlouhé nedle podrobena tžké zkoušce. Píležit? Ne; hned, bez prodlení k nmu pjde! A v tu chvíli, kdy mladí, štstím první lásky opojení milenci putovali Prahou, vcházel strýc Dominik do soudní budovy v Celetné ulici, chvatn stoupal na schody, udýchán stanul pede dvemi pán radovými, zaukal na a po zvuném „herajn!'* vkroil do kanceláe. Rada vzhlédl a spativ pana Diamanta, rychle povstal. Jeho tvá pokryla se pívtivým, trochu nuceným úsmvem. Pan Diamant byl duje,
Vždy
n
tolik zaujat
úsmv
svou vcí, že nepostihl, kterak
radv
jen zakrývá oividné rozpaky.
„Pan baron pichází
než obratem jsem tak nkterý že jsem pana barona
rychleji
pošty,** zažertoval rada. „Myslil
den v témdni. Je mi líto, necht vyrušil na nedli.**
214
„Jaké pak odklady," ekl pan Diamant. rád, že bude po starosti. Zdá se, že moje
„Jsem
vc
vyízena?*'
jest
„Ano, pane barone, adopce odpovídal rada
jest
vyízena,"
ponkud váhav.
„Doufám, že v plném rozsahu, jak znla moje žádost."
Rada neodpovídal hned. Jen pokynul hostu na keslo, vrátil se ke svému stolu, sklonil se nad ním a sbíral njaké papíry. Nebyl na tuto návštvu pipraven již dnes a prodlužoval te pomlku, shledávaje v duchu odpov co nejopatrnjší. Ale hledá jak hledá, nakonec musí s barvou ven. „Totiž, pane barone, adopce je senátem " schválena, jak se samo sebou rozumlo „Senátem?" perušil jej pan Diamant. „Pedešle jste se ráil zmiovati o kabinetní kan-
a
celái
." .
.
Rozpaky radovy
se množily, až
mu vhánly
krev do tváe.
„Ano, pane barone. Také kabinetní kancelá Totiž pane barone, kabinetní kancelá
nám
vrátila
akt, aniž jej
s
zempánu
pedložila."
pan Diamant kesla. „Kabinetní kancelá má pedkládati
„Kterak to?"
vymrštil
se
"
vše
„To podle nebyla
ovšem
okolností,
pedložena, s
byla
pane barone. Naše vc nám prost vrácena,
píslušným odvodnním."
215
" „Rád bych vdl Rada poznovu kynul panu Diamantoví na
keslo, avšak starý pán
„Vc
již
neusedl.
taková/' hovoil tedy rada, taky stoje; „zempán jest v jistých vcech velmi a vyžaduje si zeabych tak ekl, difficilní je
—
—
vrubných referát zvlášt ve vcech adopce, kde bží taky o penesení predikátu šlechtického. A tu je práv velmi písný, kde bží o dít adoptivní pvodu nemanželského. Takovéto žádosti vyskytují se zídka, ba, ojedinlé.
A
nedávno byla
Vc
lze
íci,
že jsou
tém
osudnou náhodou, práv pedložena žádost podobná.
tu, jakousi
byla rázu
mu
tak choulostivého, že
ráil své schválení odmítnouti a velmi
zempán
drazn
aby podobnými vcmi budoucn vbec nebyl obtžován. Toho pamtliva, kabinetní kancelá naši žádost remitovala, aniž ji pedložila. Ráíte vdti, pane barone, njaký „nos" je neprojevil,
píjemná vc.**
„A mému svenci
" vyhrkl pan
tedy
Diamant.
„Vašemu svenci dostane
se bez
pekážky
vašeho jména, pane barone, ale váš predikát
z-
stane jako posud vyhrazen toliko vám. Leda že
byste snad že zvláštních, naléhavých a velmi do-
konale
odvodnných píin
nastoupil cestu
cí-
saské audience. Tolik tedy odpovídá císaská královská kabinetní kancelá."
Pan Diamant ve tvái až zbrunátnl. Na
ja-
216
zyk drala
se
mu
z
hloubi záplava slov, ale ve
svém rozilení nebyl schopen souvislé ei. Ml pocit, jako by jej kdosi škrtil, oddychoval tžce a
hovoe zakoktával
se.
—
—
„Pane rado jsem starý muž sloužil jsem v úad, kde lze provozovati všeliké poctiv kdo má k tomu náturu partyky ale za mými nehty neuvázlo nikdy nepoctivého trojníku. Pane rado, matka mého svence byla dcerou vrchního
— —
—
—
otcem jeho byl císaský královský nadkterý jen proto se nemohl státi otcem jeho manželským, ponvadž ped proti Itálii svatbou musil do pole a tam za svého nejvyššího vojenského pána položil život jako jich padlo na tisíce padl a já mám mi císaská královská kabijít k audienci? netní kancelá vleze na záda!** „Pane barone!" zhrozil se rada. „Jste nesmírn rozilen, upokojte se! Ostatn jsem nic rady
poruík
Felix Karát
—
—
—
—
neslyšel
.
„A
.
to
— —
A
."
mže
slyšeti celý
svt, a slavná císa-
ská královská kabinetní kancelá taky!'' vzkikl
pan Diamant, a z úst
mu
až tryskalo.
Rada onml. Tušil, že by rozezleného pana Diamanta každým dalším slovem jen znova podráždil.
Nkolik vtein ješt pan Diamant
postál,
jako by dechu nabíral, pojednou však se chopil cylindru a zvolal:
„Nejpokornjší služebník, pane rado!"
217
A
lapaje po vzduchu vyrazil ze dveí. Pan rada, všecek udšen tímto zakonením
audience a
hlavn neuctivými projevy pán
mantovými, Slouží už
beze
zíral
pes ticet
slova
let, ale
za
nco
Dia-
odcházejícím.
takového ješt
ho nepotkalo. Nemyslil jinak, nežli že se starý
pán v tu chvíli pominul s rozumem. Vyšed z budovy, rozhlédl se pan Diamant vpravo vlevo, jako by se rozmýšlel, v kterou stranu se dáti, aby procházkou pobouené ivy i
uklidnil.
Ale
náhle
jej
uchvátila
neodolatelná
touha, aby zas byl doma, ve svém tichém pí-
zamíil na Ovocný trh a chvátal do Rytíské ulice, dále na Trh Uhelný, a skrze Platýz. Jeho obliej byl podlit krví až do modra. Kráel bytku.
prudce, jej
I
pes
to chvílemi zavrávoral, potahovalo
to na pravou stranu.
pocit, jako by venc, chvílemi
tam
se
rozlézalo na tisíce mra-
zase zdálo se mu, jako
lebka zužovala,
až
ml
ml
Pod kží na hlav by
pedstavu, že
se
je
mu
jako
prkna vyezána a tupá. Potom rozestelo se pes tvá cosi jako pavuina, a tohoto pocitu již se nemohl zbaviti. Dom, dom! Zdálo se mu chvílemi, že vymršuje nohy jako loutka na pimprláckém divadle, a zase v nich cítil nesmírnou tíhu. Konen byl u domu. Bylo mu znan obtížno, aby tu zdvihl pravou nohu na nevysoký
z
mu pod kží ela
i
kamenný pražec ve vratech. V jakémsi oblouzení smysl nezamíil rovn na schody, ale ku píI.
Hemnann, XLI.
FeUkv román.
II.
14
218
zemnímu brlohu domovnice Vopikové. Pravice dolehla na kliku, veej se rozlétla, a pan Diamant vzkikl do šera píbytku:
„Vopiková! Nahoru!** A te teprv, nevykávaje, zdali se kdo objeví ili nic, nechav dvee dokoán, obrátil se ke schodm a stoupal vzhru. Ml však podivný dojem, že jde do sklepa.
Vopiková vyletla ze svého doupte všecka vydšená, kvapila za panem domácím a dohonila ho práv vas, aby jej zachytila a podepela, nebo na posledním schod se pan Diamant zapoby
tácel, že
se byl
Marjá,
„Ježíš
naznak
zvrátil.
milostpane!"
babka
zvolala
zdšena.
„Hals „Už,
v tu
maul, verfluchte
už,
Židli!"
Vopiková, a pan Diamant spoívá
milostpane,** jektala
chvíli pocítila, že
na
ní
vší tíhou tla.
Dvee bytu
se
otevely, na prahu
ek. Vida podivný ten prvod, vida lindrem na kivo, mávajícího
ehosi chtl zachytit,
s
levicí,
stál Felí-
strýce
s
cy-
jako by se
tváí zmodralou a
seškle-
benou, couvl všecek užaslý a zlekán do kuchyn.
„Mladý
pane!'* volala
Vopiková ztžka
od-
dychujíc.
Tu
Felíek vzpamatoval a vzmužil, pis druhé strany vlékl jej s Vopikovou do kuchyn, do svtnice, 'na pohovku. se
skoil, a podpíraje strýce
219
Strýc Dominik dopadl, hledl vypoulenýma
oima
na jinocha. Ústa jeho se otvírala, ale zvuku
z nich nevyšlo.
Spodní
Pod Felíkem nesklesl. Ale
opt
A
se.
vzpamatoval.
— dejte
bez klobouku
schod, kovy ulice.
odpadl a zkivil
se
— Tu
mu
— bžím pro lékae." se
mu
nohy rozechvly, div že taky
„Ocet, Vopiková! kovi spánky
ret
se
jest! Potírejte
ichati
vybhl
strý-
— zstate zde
ze svtnice a ítil se
pádil k nejbližšímu lékai do Myslí-
XXII. Co všechno
se té
osudné nedle udalo, kte-
rak se jednotlivé výjevy stíhaly, nebyl by Felíek
vrn
na sklonku dne nikomu souvisle a vypovTak náhle a znenadání pikvailo to na dl. po ranní toulce s Martikou, tak ohromiv jej to vyburcovalo z ržového opojení, které jej obestí-
po rozchodu s ní. Po jeho útku z domácnosti sleen Severýnových byla to zas první veliká událost v jeho život. Tehda to byl in osvobo-
ralo
zující,
z
podobající se
tém
uniknutí z otroctví,
nepetržitého útlaku a sevení. Tentokráte však
nebží
nj, nýbrž o milého strýce, kterého si zatím tak zamiloval a k nmuž byl naplnn hlubokou vdností. V prvé chvíli Felíek nerozuml a nechápal, co starocha potkalo, jaký se to na snesl úder, jaké nebezpeenství mu hrozí. Tušil o
220
jen cosi strašného, bolestného, nemilosrdného, a
obava ze všeho toho drtila jej a srážela až k zemi. Pro Felíka dnes nebylo hodin, nebylo asu. Ne-
uvdomoval si, je-li dopoledne i odpoledne. Všechen obvyklý domácí poádek byl rozvrácen. Když se rozhlédl pokojem, kde odpoíval strýc Dominik, nevil, že tu taky nkdy zazníval hlasitý hovor a smích, že tu strýc asem pronášel šprýmovné nápady. Tak bylo dnes všechno stlumeno a zduseno, jako by nebylo ani vzduchu a slunce a krásné srpnové nedle. Teprv pozdji, když vzpomínal na vše s myslí klidnjší, vybavovalo se mu ponenáhlu pásmo všeho dje ode chvíle, kdy se Vopiková objevila se strýcem pede dvemi. Vzpomínal, kterak letl k lékai v dom, v jehož pízemku byla restaurace Mahulíkova. Byl tam ped asem dvakráte neb tikráte se strýcem a povšiml
si
malé
jménem lékaovým na kamenném opažení domovních vrat. Byl to sám domácí pán
tabulky
se
v lét na dvoreku, Vzpomnl si, zahrádku. malou v
a sedával dole mezi hosty,
promnném
strýcem hovoil. Tedy a pipravena na výlet, ale když mu bez dechu vypovdl, kterak se strýc vrátil dom, když ekl jeho jméno, polo-
že ten pán jednou
k tomu!
— Zastihl
i
jej
se
obleena
pan doktor pléd pes lenoch židle. Vrašt elo naslouchal jinochovi, potom se chopil nevelikého koženého pouzdra s njakými nástroji a drobounkými lahvikami, a ekl strun: „Pojme!''
žil
221
Zatím Vopiková potírala starému pánu elo mu šátek octem napojený k nosu, a vidouc, jak tžce oddychuje, po staré
i
spánky, pidržovala
mu tsný kabát vestu, odnákrník, uvolnila límec u košile. Pi tom se tásla zimnicí, umírala úzkostí, aby se jí milostpán v rukou nežadusil, ponvadž lapal po vzduchu a chvílemi chroptl. A již po sté za-
zkušenosti rožepjala
i
vázala
drkotala: ,,
Kriste Ježíši! Co se to stalo
stalo!''
nášela je beze ústa
—
co se to
tch slov nebyl slyšel. Prozvuku, pouhým klapáním elistí,
Ale nikdo by
její
nepetržit
slintala,
sotvaže staila po-
lykati.
Tu zadusaly po schodech dvoje kroky
kem
shlédl
souhlas,
a hned
ním Felíek. Léka mžiprvá opatení Vopikové, pokývl na
potom vstoupil léka,
la.
k pohovce, ohledal tepnu, k nemocnému, naslouchal na hrudi, ruku na srdce. Zhluboka vydechl a
pistoupil
sklonil
se
položil
mu
šeptem
velel:
A všechno A potom
,,Boty dol! Opatrn!
mozte panice, mladíce.
—
svléci!
Po-
do postele.
Jen voln a tiše!" A ješt se naklonil k nemocnému:
„Mžeme
vstáti?
Pjde
to?"
Pan Diamant nepromluvil. Ale jeho zraky odpovídaly, že
slyší,
kusil se opíti o
vládn
klesla.
rozumí, a že chce vstáti. Po-
pohovku,
Vopiková
ale jeho pravice bez-
snažila se
pomoci mu.
222 ale
njak neobratn. Snad nemocného Tu se tvá pán Diamantová sek výrazu až zuivému, vypoulené oi
uinila to
nkde
zabolelo.
šklebila
jeho dolehly na domovnici jeho ústa
pracn
pímo nenávistn
a
a rachotiv vyrážela:
,,Frfluchte kajzrrrliche konigliche
!"
Vyprskl to pan Diamant, až se Vopiková úlekem zapotácela, jako by ji byl udeil. „Jen klid, milý pane,** napomenul jej mírn léka. A k Vopikové zašeptal: „Opatrn, paniko. Nesmí se nám starý pán zlobit." A zase k panu Diamantoví: „Tak, uložíme se do
pkn
postele.'*
A ,,
povelel
strun
Felíkovi a Vopikové:
Pomozte mi trochu. Ale jen lehounce,
le-
hounce.**
Bylo
cítit,
že
i
pan Diamant sám pomáhá poposadili, tlo
mocníkm lékaovým. Když jej jeho se namáhav tyilo. Ale když objevilo se.
se,
že pravá
noha
jej
vyzdvihli,
je bez vlády. Vláela
Levice obmykala Felíka, pravice však visela
nehybn. Nebyl to výraz bolesti, který se mu rozložil na tvái. Spíše výraz vzteku, že je tak poražen. Supl a funl, marn zápase o slovo. Spíše jej na lžko odnesli než odvedli. „Ták, starý pane,** ekl s uspokojením léka, když jej uložil. „A hezky tiše ležet. Nebude tak zle. Brzy zas budeme bhat. Unavili jsme se trochu, pravda-li?**
223
Pan Diamant otoil hlavu k lékai. Po druhé na jeho tvái objevil výraz plný zuivosti
se tu
a z jeho úst zarachotilo jako prve:
„Kajzrrrliche konigliche kabinetkanclai!'*
Bylo zejmo, že zápasí, že by rád ekl ješt
nco,
ale nedostal ze sebe více než tato
Léka
napsal
Vopikovou do
njaký
recept,
ti slova.
poslal
lékárny, a když za ní
s
dvee
ním za-
padly, otázal se šeptem Felíka:
,,Ml starý pán s tou panikou hádku? Dopálila ho ním?''
„Nevím
njakou
nic," odpovídal jinoch, který
poád
nemohl vzpamatovati ze zdšení, jímž všechny ty hrozné výjevy na úinkovaly. „Ale sotva. Vrátil se zvení, pivedla jej nahoru." ,,Jste z jeho domácnosti?" ptal se léka
ješt
se
dále.
„Ano, pane doktore. Je to mj strýek, pan " Dominik Diamant z Funkl „Znám starého pána potkáváme se," perušil ho léka. „Kde pak byl?" „Nevím, kde chodil,'' odpovídal Felíek úzkostliv. ,, Nevím nic víc, než co jsem vám ekl. Co se mu to stalo, pane doktore?" Léka podíval se zkoumav na Felíka. Vidl tvá plnou neskonalé úzkosti, vidl, kterak rty jinochovy se tesou, vidl, kterak jenom s násilím se pemáhá, aby nevybuchl v plá. A ekl
—
vážn: „Klid, mladíce! Jinak tu nejste nic pláten.
224
—
Pokusíme se Njakou istou nádobu máte po ruce? Mísu nebo misku A co Felíek šel do kuchyn, zamstnával se léka s nemocným. Vyhrnul mu rukáv košile, potíral paži octem, osušil runíkem. A co Felíek vidl potom, když se s žádanou nádobou vrátil, nad tím ho až mrákoty pocházely. V ruce lékablýskl se njaký ocelový nástroj, zaal se do ramene nemocného, potom vytryskla krev, kterou léka do porculánové mísy zachycoval. Zraky Felíkovy se naplnily ervenou záplavou, jako by jí byl plný pokoj. O chvíli pozdji cvakla mísa s krví o stl, a Felíek vidl, kterak paže strýcova je ovázána bílým obínadlem, a tvá nemocného, díve až modrá, byla te pobledlá. Felíek sám byl zsinalý, a co vše tu léka vykonal, nikdy si dokoná neujasnil. Zdálo se Felíkovi, že
—
ev
tu chvíli byl ve mdlobách.
Strýc Dominik ležel na loži beze hnutí. Felíka pojala nová úzkost, že jest mrtev. Jeho zraky visely na lékai. Ten beze slova chvíli po sedl u postele. Teprv potom se podíval na jinocha a vida jeho smrtelnou bledost vzchopil se, ujal jej za ruku, odvádl ho do vedlejší svtnice.
„Co
je
strýkovi?''
Felíek jen
s
nejvtším namáháním a
s
oba-
vou vypravil ze sebe tu otázku.
„Vy
to nevíte?
Posate
se hochu,
odpoite
Musíte být na vše pipraven, ale doufám, že nebude nejhe. Zstane-li pi tomto
si.
Mrtvice
je to.
225
prvém záchvatu, spravíme
nkoho
ho.
— Musí
mít stále
u sebe. Což vy?'*
„Dnes ano, pane doktore. Ale ráno
zas
mu-
má
sta-
sím do práce."
„Lépe
ženština. Což ta panika?'*
,,To je domovnice, bydlí dole. Ale rosti se
na
svou domácností, a po
ni je
dom. A
strýek njak rozhnván. Jak
oboil, když
„Z toho
mu
zdá
se,
že
se
na
ni
pomáhala!**
Bude se zlobiti na v tom to jest. Jinak nemáte k nmu nikoho? Abyste se stídali, aspo prvních nkolik dní. Bude s ním potíž. Njakou
každého.
si
nic nedlejte.
Nemže
rozumnou
mluviti,
osobu.**
,,Ne, nikoho.**
Ale sotva to Felíek vykl,
pece na nkoho
vzpomnl. „Snad by mohla paní Turýnková
„Kdo
*'
je to?**
„Moje mistrová. Kdybych k
ní
mohl dobh-
**
nout
„Bžte. Zstanu zde tak jako tak, pokám Te nesmíme starého pána opustit.** Felíek, pouen lékaem, vykradl se tise ze svtnice, ale pak uhánl do Jakubské ulice, bez dechu dobhl. „Co se stalo?'* ulekla se paní Fronka, vidouc
na vás.
hocha uíceného, sotva dechu popadajícího.
„Strýka „Kriste
— strýka ranila mrtvice!"
Ježíši!
Umel?**
226
„Ne
A a
pro
—
žije
—
Felíek vychrlil ze
sebe, co
vidl a
vdl,
pichází.
„Martiko," volala paní Fronka, odvazujíc zástru, „dej tu pozor na obd. Vrátím se ale nebudu-Ii moci, dova s tatínkem. Ubohý starý pán! Co to na nj dopustil!''
—
Bh
Když Felíek paní Fronku pivedl,
zastal
doktora sedícího u postele strýcovy. Pan Diamant ležel bez hnutí, jen oima koulel po svtnici a chvílemi se ozvalo z podušek chroptiv: „Kajzrrrliche konigliche kabinetkanclai
Pronášel ta slova
nkdy
srozumitelnji,
—
!''
n-
pouhé zavrení. Na Felíka psobilo stálé to opakování skoro strašideln. Ani to nebyl strýcv bývalý hlas. Vycházel jako zdaleka odnkud, a Felíkovi se zdálo, jako by se zvuky ozývaly z hluboké hrobky. Úzkostí mu bylo do pláe. Vzpomnl na ranní procházku s Martikou a týralo ho svdomí, že od strýce odešel. Snad by se to bylo nestalo. Vopiková dávno tu byla s lékem, léka jej vpouštl nemocnému do úst. Když uvidl paní Fronku, zamlouvala se mu mnohem lépe než Vopiková. Cestou se byla probrala z prvního uleknutí a vypadala mnohem srdnatji než udšená domovnice. Pesto však obma ženám šeptem povdl, jak se mají chovati, kdy mají podávati léku, a nkterá že musí u nemocného
kdy však
to bylo
pespati.
K
tomu
se pihlásila paní Fronka. Za-
227
tím se vrátila
dom,
sdlila
s
mužem, co
se udalo,
dovaila, rozdlila obd, ponauila Martiku, co a jak s veeí, kdyby již nepišla, a spchala, aby nastoupila svou samaritánskou službu. Felíek se nehnul od lžka strýcova. Jeho obd vychládal na stole, jinoch nepocítil hladu, nejedl. Neodvracel zrak od hlavy pán Dominikovy, stále oekával, že na strýc promluví, ale
ekal marn. Chvílemi
pootvíral
strýc
oi,
Felíek neuhodl, zdali jej poznává. Chvílemi starý pán otevel ústa, a to znamenalo, že žízní. Pak paní Fronka pidržela mu sklenici s chladivým nápojem a nemocný lokal po malých doušcích jako dít. Pi tom se díval na ošetovatelku, jako by se rozpomínal, kdo to jest a co tu pohledává. Toto selhávání všech smysl pán Dominikových Felíka drtilo. Ješt dnes ráno vidl všechen svj život a všechnu budoucnost jen v milé Martice rozložil neskonalý smute se v ale
—
nm
tek a naplnilo
jej
vdomí,
že vše
—
jeho život
na život strýcov. Jaký se to stal obrat v nkolika hodinách, a co jen, co jej pivodilo? i
Martin a všechno budoucí štstí
visí toliko
XXIII.
Na
úzkostlivé a doléhavé pohledy Felíkovy,
které byly
mnohem výmluvnjší
otázek, odpovídal
mu léka
jeho
toliko:
nesmlých
228
Marné hloubání, mládene
,,
ml
píinu záchvatu pán
na
svdk,
deset
lovk
nic
Kdybyste
milý.
strýcova teba
na vci nezmní.
to
Starý
jako staré hodiny. Hrkne v nich, a za-
Co
staví se.
dnes,
se stalo
mohlo
vera nebo pedevírem, anebo
taky
se státi
až
Jen
zítra.
pana barona postaviti na nohy, o to nám te bží." Felíek tedy zmlkl, uhýbal se plaše lékai, ale pesto se trýznil dále všelikými domnnkami.
dle
A
pojednou,
našel
mimo
nadání, objevila se
mu
naveer osudné té nepod pohovkou navštívenku soudního
stopa.
jistá
Skoro
již
pán Diamantová, když jej svlékali. ísi noha lístek odsouvla, že zstal nepovšimnut. Felíek se domyslil, že nedokavý a netrplivý strýc vyzvání radovu vyhovl, a potom již se nezbavil domnnky, že
rady, která vypadla z kabátu
onemocnní strýcovo vštvou u pana rady.
náhlé
Již se
souvisí
njak
s
ná-
nemohl dokati rána. Rozpomenul
se
na starého advokáta doktora Kroupu, k nmuž jej strýc ped asem byl uvedl a o kterém vdl, že jest ve všechny vci a zámry strýcovy dokonale zasvcen.
ráno se u
ím
nho
K
tomu
se uchýlí.
A
v pondlí
ohlásil.
dále Felíek vyprávl, tím více na
tvái
doktora Kroupy jako by se smrákalo. Události toho rázu vzbuzují ve starých lidech vždy trud-
ný dojem. Každého ovane mrazivá
blízkost
Mo-
229
raný; nikdo se neubrání pomyšlení, že rána mohla
dopadnouti taky na nj. Felíek dopovdl a položil na stl nalezenou navštívenku. Advokát nad ní sklonil hlavu a dlou-
hou
nepromluvil.
chvíli
dlanmi elo, jako by
Konen
pejel
se snažil
setíti
s
obma nho
nco, a úastným pohledem utkvl na jinochovi. „Udlám, co udlati lze, milý píteli. Navštivte mne zas nkterý den." Po Felíkov odchodu vydal se advokát k soudu, k témuž radovi, u nhož byl vera pan Diamant. A když od nho za hodinu odchá-
vdl
zel,
vše,
uhodl
i
Diamantová.
Má
povdti? Do
jeho další
píinu záchvatu pán
však taky mladíkovi všechno
ml
návštvy
dosti
asu
k úvahám a rozhodl se, že neekne nic zbyteného. Na jemu pipraviti pedasné zklamání? Kdyby byl tušil, že by sdlením pravdy zpsoi
bil
Tak
vdl mu vera je
tch vbec?
jinochovi chvíli radostnou! Ale zdali za
okolností mohlo být
šel
ei
o
njaké
radosti
tedy, když Felíek pišel po druhé, po-
doktor Kroupa šetrn, že pan Diamant jen vyslechnout zprávu o tom, že adopce
schválena a že soudní dekret bude vydán co
nevidt. Doufá, že do té doby se pan strýek zoA na závrek dodal:
taví.
všechny pípady bute zcela kliden. Poslední poízení pán strýcovo jest právoplatn napsáno a bez„Jinak však,
pen
uloženo."
milý píteli,
a
pro
230
Zatím se nezmínil, že záv pán Diamantovu chová u sebe a že jest ustanoven za jejího vykonavatele. Výraz Felíkv nasvdoval, že nechápe, pro
mu
pán povídá.
to starý
te
Co
na po-
sejde
sledním poízení! Což pak takové poízení
nkoho
uzdraví? Bylo by lépe, kdyby pan doktor o
njakém dobrém
A
vdl
léku.
nmu
než Felíek odešel, ekl k
advokát
ješt: „Pijde-li
soudu aby se
pana strýce
pro
cokoli,
i poštou, zadržte vše a mu dostalo do ruky. Nic
a
od
nedopouštjte, ho
te
nesmí
Pokud se týe vaší adopce, požádal jsem u soudu, aby vyízení bylo dodáno mn. Jsem dávným právním zástupcem strýkovým, mám od nho plnou moc. O to nemjte starost. Až pak léka dovolí k panu strýci návštznepokojit! a roziliti.
vy, zpravte
podívám.
mne
Tším
o tom. Bez meškání se k se,
že
bude zas bhat.**
Návštva u doktora Kroupy slova
dodala
nmu
Felíkovi
skoro
léka. Advokát budil v sob dji, léka však, jenž stále a
i
a jeho poslední
víc
útchy
než
ve Felíkovi nas
tolikerou smrtí
vidl umírati, byl na slova zápolil a útchy dosti skoupý. Tím radostnji pekvapil Felíka, když k nmu jednoho dne ekl: „Mládene, doufám, že jsme pana strýka tolik lidí
vytáhli z nejhoršího. ale
pjde
to.'*
Pjde
to dále
pomalouku,
231
pan Diamant žil, a tato Felíka naplovala novou radostí z vlastního života a nadjí v budoucnost. Strýcv obliej, kterýž se v prvé dny po záchvatu pi každém pokuse jakéhokoli projevu duševního sešklebil, jako by jej pokrývala njaká pitvorná larva, bral na sebe bývalou pravidelnou podobu, uhlazoval se. Potom jednoho dne zraky pán Diamantový se roztkaly svtnicí, jako by zkoumal, kde to jest, a bylo zejmo, kterak poznává, že je doma, ve své ložnici. Potom se zadíval na ženskou postavu, sedící u lžka. Felíek dychtiv sledoval každé jeho hnutí. Pan Diamant mu dal najevo, že chce nco íci. Felíek se sklonil. A tu náhle, poprvé zas, našel strýc jiná slova, než která posud pronášel: Šlo to pomalu, ale
skutenost
„To
i
není," nutil ze sebe
— to není Tvá
jeho
opt
poala
se
nemže dále. Pam mu službu. Felíek však
že
znal,
vídala
namáhav,
„to není
''
když sepro jména vypo-
šklebiti,
rychle chápal.
„Ne, strýku, to není paní Vopiková, to milá mamina Turýnková.*' ,,Turrry
—
Turrry
—
*'
hrelo
z
je
pana Dia-
manta, a staroch se slabounce usmál. Za každý takový další úsmv byl by Felíek dal rok vlastního života. Nebo nic na nj neúinkovalo tak se
n
mu
dsiv,
jako grimasa strýcova, která
vykroužila na tvái pokaždé, když zlost-
a jako
v
tžkém
zápase vyrážel pouhá ta
232
ti slova:
Kajzrliche
Pronášel je sice
i
te
konigiiche
ješt, ale
kabinetkanclaj! již se
neozývala
tak asto. žila te jenom napolo vtší díl dne obtovala péi o nemocného. V prvé dny pespávala v ložnici pán Diamantov, na pohovce, skoro obleena, aby hned byla po ruce, a nejmenší šust ji pro-
Matka Turýnková
vlastní domácnosti;
bouzel.
Nemocný asto
hlavu,
podávala ke
žíznil.
rtm
Tu mu nadnášela
nápoj,
obracela
pod
ním horkou podušku, srovnávala pokrývku, hovoila k nmu šeptem jako k dítti. Pan Diamant snášel vše trpliv a nkdy upel na paniku tázavý pohled, jako by se rozpomínal, kdo to jest.
Léka
byl
péí paní
Fronky
svrchovan
uspokojen a jednoho dne se zeptal:
Nebývala jste snad ošetovatelkou nemocných?" „Ne, pane doktore," odpovídala paní Fronka s úsmvem; ,,ale mám doma muže, který se mi taky už dost namarodil. A mla jsem dv dti. Chudý lovk, který nemže na všechno volat lékae, nauí se doktorovat. Jen aby Pánbh ,,
dal
"
Léka vidl všady bedliv uklizeno, vidl pana Diamanta v istém prádle, léky v poádku, i jak paní Fronka dbá každého hnutí nemocného a dává mu šetrn užívat; poklepal paní Fronce na rameno a ekl:
233
„Dá pánbh,
když
dá,
má pan
baron dva
takové doktory — vás a mne." ,,
Vždy
je
to
strýek našeho Felíka,''
chvíval se hlas paní Fronky,
za-
tak íkajíc jeho
,,a
Krev bych za nj vycedila.** Doktor Bouda ponenáhlu zvdl vše o život Felíkov, o jeho vztahu k panu Diamank Turýnkovým. Dosud vynakládal veškeru toví péi na nemocného jako léka, potom však jej otec.
i
zajímalo taky všechno to prostedí
i
jako
lovka.
Pan Diamant se ponenáhlu zotavoval, a jednoho dne ekl doktor Bouda: „Zkusíme to s panem baronem, zdvihneme ho dnes na chvilku z postele, posadíme na po-
hovku."
Od onemocnní strýcova Felíek neobdval Turýnk, ale picházel v poledne dom a Vopiková pinášela obd pro nj pro milostpána u
i
z hostince.
A
toho dne tedy, když Felíek v po-
do svtnice, radostn užasl, až dech zatajil. Strýc Dominik v šedivém se v župane svém sedl na pohovce! ledne
vstoupil
nm
„Strýku!" zvolal jinoch. Pan Dominik skoro poouchle jako by byl vyvedl njaké šibalství. Felíkovi a bláboliv, „Frfluchte
s
namáháním
se
pronášel:
konigliche
kajzrliche
usmíval,
Levicí kynul
kabinet-
kanclaj! Koukáš!"
Po všechen as, co pan Diamant odpoíval na lžku, zdálo se Felíkovi, že celý píbytek I.
Herrmann, XLI. Felíkúv román.
II.
15
234 je
zahalen
mu
ovzduším nemocnice.
bylo tak
Ba,
^
chvílemi
trudn jako ped pohbem. Nikdo
nemluvil hlasit, všichni jen šeptali a
asem
se
dorozumívali pouhými posunky, aby nemocného
zvukem
ani
nevyrušili.
Sám
doktor Bouda ho-
voíval hlasem stlumeným. Štstí bylo pro Felíka, že dny trávil v díln. Nepetržitá práce ukracovala mu je, a tak zbývaly jen veery.
astji pi návratu dom zastihl strýce již spíPotom tedy ješt chvíli šeptal s paní Fron-
cího.
mu svdomit vyprávla o všem, co mu každé slovo pán Diamantovo a mla pro jinocha jen útchu. kou, která
se za
odpoledne udalo, opakovala
Dlouhé však a tesklivé byly Felíkovi nese, aby nemyslil na nedávnou minulost, na dostaveníka s Martikou. Pobízela jej sice paní Fronka, aby si vyšel na prodceru, které cházku a tu mla na mysli se jist stejn stýskalo. Felíek však staten odolával. Zdálo se mu, že by se dopustil híchu, kdyby ostavil strýce a šel za vlastním potšením. Pekonával v sob touhu po milé dívin, utšuje se, že snad již blízká budoucnost vše dle. Neubránil
—
i
mu
vynahradí. Pesto zalétal tesklivými vzpomínkami v nedle minulé, kdy netuše žádné pohromy tkal s Martikou v odlehlých koninách pod Vyšehradem, dýchal jejím dechem, smál se jejím usmíváním, a kdy mu z jejích
pro neml uritého
oí
svítilo,
jej
naplovalo vzácným štstím
výrazu, ale co a
blažeností.
235
Nkolik jenom nedl uplynulo od poslední takové toulky, tam dole v Podskalí, a Felíkovi pipadalo, jako by vše leželo v daleké minulosti. Vrátí-li
se to
A
nkdy?
když
jej
probudilo
náhlé
minikovo,
tu
z
takového snní a vzpomínání zavrení,
zasupni
pán
DoFelíek skoro polekán se vzpamatovával. Dopadal se pi tom, že více myslí na Martiku než na nemocného strýce, a svdomí mu vyítalo: Pece se dopouštíš híchu! Ale pak jednoho dne Byla zas nedle, do svtnice vnikaly paprsky slunené, které však nežehly jako ješt nedávno. Bylo již v záí, obma otevenými okny vléval se dovnit svží, koenitý vzduch. Paní Fronka vyvtrávala peiny a chystala erstvé lžko pro pana Diamanta, až jej pobyt na pohovce unaví. Tu pišel pan doktor Bouda a povídá: ,,To je dobe, že máme pacienta vzhru. Dnes by mohl zkusit malou procházku.'* Felíek sotva svému sluchu vil:
„Smí?" Musíme ,,
pohodu.
to zkusiti,
Docela
panu baronovi
dokud máme takovou
malý
výletek.
poslouží.
Arci,
Uvidíme,
vy oba
jej
jak po-
vedete." Oblékli tedy pana Diamanta, který hned ani nerozuml, co s ním poínají, a svedli jej opatrn se schod. teprv nemocný, když jej
Te
236
ovanul venkovský vzduch, usmíval se jako dít,
samo na nohy postaví. domu, a tu na chodníku stála Martika. Pešlapovala váhav a nerozhodn již chvíli, nemohouc se odhodlati, aby vešla do domu. Fclíek ji vítal radostným úsmvem. „Co tu chceš?'' podivila se paní Fronka. „Maminko, ve spchu jste s sebou .vzala které se po prvé
—
Vyšli z
všechny tatínek
taky
klíe,
nemže
z
od
domu
.
šatníku .
i
prádelníku,
/'
Paní Fronka se udeila do ela, sáhla do kapsáe, podávala dcei klíe, pobízela ji: ,,Tu máš,
a tatínek neeká."
bž,
Pan Dominik, upozornn vším tím šumotem, hlavu, spatil dívinu. Díval se, díval, snad nepoznávaje a nerozpomínaje se, ale na jeho tvái se vybíralo, jako když úplnk vychází. Zamžikal oima, vraní nožky na spáncích
otoil
zervenaly mu. A te mu svitlo. Zaletl pohledem k paní Fronce, vrátil se zas k Martice, otevel ústa a zažvatlal: ,,
Maminka
A vicí,
— holika —
jako na uvítanou zatepal k Martice
za jejíž loket
jej
Felíek
le-
držel.
Martika tomuto posunu rozumla jinak. Rozumla mu po tehdejším vychování dtí jen jedním zpsobem. Bez rozmýšlení se chopila ruky pán Diamantový a chtla ji políbiti. Jako by se toho byl ulekl, utrhl staroch ruku a potepávaje
jí
velel:
237
— Ne!
„Ne!
A
jsa
—Vedle,
vedle!"
podpírán Felíkem, vypjal hlavu ku
pedu. Znamenalo to: ,, Pojme!** Ke skupince pipojil se doktor Bouda všichni
tyi pomalouku
a
se vzdalovali.
Paní Fronka posud stála, s klíi v ruce, a hledla jak vyjevena za odcházejícími. Starý pán se otáel k Martice po pravém boku a žvatlal k ní cosi. Tohoto obrazu by se paní Fronka do nejdelší smrti nebyla nadálá. Její Martika s Felíkem provází starého pána! Mat-
iny zraky skakovalo.
mžikem
hltaly ten výjev, srdce
možno, že
Je-li
jí
proletlo
se
hlavou,
jí
radostí po-
toho dokala? Jen má-li
dobhnouti,
pipojiti se ke skupin, ale hned se rozmyslila
v dobrých rukou, tedy sama Bartolomji. Rozbhla se smrem opaným, ješt na rohu však se ohlédla po nemocném a jeho prvodcích. Nemohla se
jinak. Starý
donese
pán
klíe
je
svému
toho pohledu nabažiti. Když se asi za hodinu vrátila, byl pan Dia-
mant po prvé své procházce zas doma. Rozvzduchem sedl na pohovce jaen pochodem i
a vedle
nho
ze všeho, co
Martika, plná ostychu a rozpak ji
dnes tak nenadále potkalo. Pan
Diamant, všecek jako vymnn, hlavou potásaje, usmívaje se radostn, jako by k nmu byl zavítal posel nového života, hledl na dívinu, která nevdla kam s oima. Nesmle starý pán povznášel ruku a zlehounka, sotva
se
dotýkaje,
pohladil
238
Martiku po tvái. Jeho zraky potom zabloudily k Felíkovi a svraštlá ústa zadrmolila: ,,
Hodná holika, vedla
Hlava spatil
i
pán
— vedla —
Diamantová
se
otáela;
te
pani Fronku, a zas opakoval:
„Hodná holika,
milá
—
Felíek stál tu všecek šasten, polykaje oima každé hnutí pán Dominikovo, a v duchu se modlil, aby strýc taky tak promluvil, až bude zcela zdráv. Strýc na jeho Martiku hledí se zalíbením, a ten jeho pohled byl Felíkovi
výmluvnjší a
dražší než tisíc slov.
Konen se paní Fronce zdálo, že je na ase, aby se Martika vrátila dom. Dívka na její pokyn se vzchopila. „Kam?'* ulekl se pan Diamant. ,,Musí dom, milostivý pane,** vysvtlovala paní Fronka.
„K
obdu.**
„Obd?** mluvil pan Diamant jako dít. „Taky máme obd.** „Ale tatík eká na obd, milostivý pane, a tovaryši.**
Starý pán tžce pochopoval, než porozuml.
Potom tedy ekl: „Dobe. Obd.
A
po
obd
holika
zas
k nám!**
Tak
se stalo.
Když
se
pan Diamant
z od-
poledního spánku probudil, spatil na židli Mar-
tiku, která byla pišla potichu jak myška. Staroch se usmíval, pohledem na ni jako by okíval.
239
A
když veer odcházela s matkou, které u nemocného již nebylo nezbytn teba, vyhrkl pan Diamant v obav, aby mu neodešla nadobro: „Na procházku zas pijde holika!'* Paní Fronka všecka šastna pisvdila. Potom kráejíc podle dcery, vedouc ji a tisknouc jí ruku, až se Martice drobný prstýnek do prstu zaezával, opakovala k ní po desáté: „Modli se, dít, modli se!" jsem se, maminko, a po všechen ,, Modlila ten as,'' šeptala Martika. za,, Modli se za starého pána, aby ho choval a myšlení jeho nezmnil!" Mla pak paní Fronka muži Bartolomji co vyprávt, a radostné rozrušení zahánlo od ní spánek. Mla se co pemáhati, aby nepovdla muži taky vše, co uhodla a vdla o lásce obou ,,dtí", o svých nadjích dnešními událostmi znova vzbuzených a posílených, jak jí to jazy-
—
Bh
škubalo. Pekonala se však, nebo již se Martika byla svila, že s mistrem chce promluviti sám Felíek. A toto vdomí rozradostnlé matce zavelo ústa. Martika po této blažené nedli picházela k nemocnému den co den, a nkdy s matkou, nkdy s Felíkem vodila jej na procházky, které se prodlužovaly, jak se pan Diamant pomalu sbíral. A jednoho dne pan Diamant, Martikou
kem
jí
podpírán,
pinesl
knihu, položil
ji
z
Felíkova
ped Martiku
pokoje
a ekl:
jakousi
240
„íst, Martika!" A Martika tedy pedítala, pedítala každý den stránku nebo dv. Na vtší kus vyprávní pozornost a trplivost pán Diamantová ješt nestaila
Tak
se piblížil a probudil
svátek svatého VáFronka toho dne se pitasila s mísou kolá, zvlášt pro starého pána napeených. Pan Diamant se na díval velikýma oima jako dít, nic nechápaje. Pro dobu ve své ne-
clava. Paní
n
moci
neml
smyslu.
,,Máme posvícení, milostivý pane," oznamovala paní
Fronka.
„Svatováclavské posvícení."
„Posvícení," opakoval pan Diamant, jako by
vzpomínal, co to
jest.
Tu Felíek, aby
strýci napomohl, ukázal na osmadvacítku na lístkovém kalendái, a zdálo se, že pan Diamant ponenáhlu rozumí. O chvíli pozdji pišla Martika a pinášela churavci kytici erstvých kvtin. Pan Dominik sáhl po ní levicí, pivánl, a dtinsky všecek rozradován se smál. Náhle položil kytici, chopil se drobné ruky Martiny, a
velikou
ervenou
než
nadálá,
se
pekotila.
tv ob u konce.
pitiskl
zdevnla,
leknutím
ji
ke
rtm. Martika
paní Fronka div že se ne-
Tak nenadálý ten in pán DiamanPan Dominik však ješt nebyl Jeho zraky utkvly na Felíkovi a jeho
ohromil.
ústa povelela hlasem pojednou chroptivým:
„Hubiku, Martika!"
241
Napažená
levice okazovala jinochovi
na Mar-
tiku.
Te
Felíek pekvapen vyteštil oi, nehý-
bal se.
„Hubiku! Hodná holika!"
velel
opt pan
Diamant.
Znlo to umínn, neústupn. Váhav, po uši zardlý, piblížil a
poceloval Martiku,
obti. Byl by
ji
zlíbal
která
tu
se
stála
Felíek podobna
desetkráte, stokráte, ale
nikdy se nenadal, že ji bude líbati ped tmito svdky, ped matkou Fronkou, ped strýcem! A skoro se lekal, že neoekávané poínání strýcovo je píznakem njakého nového záchvatu.
Když a
když
chotal
je
se
jeho rty splynuly se rty Martinými
všecek zmaten zas oddálil, zachypan Diamant pímo taškásky, jako
by byl vyvedl nehorázné tveráctví, a zadrmolil: „Rád Martiku, rád?" Tu Felíek nerozmýšleje, neuvažuje, ujal Martiku za ruku a ekl vroucn: „Tatínku, rád! Ze srdce rád!"
Zdálo
se,
pan Diamant zápasí
že
o
njaké
slovo, o výraz, a náhle ze sebe vyrazil:
„M taky Felíek na kolena
rád?"
sklesl
pán
na kolena, položil
ob
ruce
Dominikova a hlasem rozplý-
vajícím se zvolal:
„Tatínku! Kterak bych neml rád vás, vtšího dobrodince svého! Nade všecko!"
nej-
242
Vedena toliko pudem svým, piblížila se Martika a sklonila ped churavcem hlavu. Tu pan Dominik vztáhl zdravou levici a položil ji na hlavu dívinu, hladil ji po vlasech. Potom bylo zejmo, že se namáhá, aby povznesl pra-
te
i
i
vici,
ale ta ležela
ném tom
oima
nehybn na
zápase otoil
pohovce.
hlavu
k paní
V
mar-
Fronce,
zakoulel.
Jako by chápala úel marného toho pokusu, paní Fronka piskoila, nadnesla
nemocného
zrak pán
jemn
pravici
na hlavu Felíkovu. Ze Dominikových vyšlehl výraz uspo-
a položila
ji
kojení.
„Tak
oba rádi!"
rádi,
Ústa jeho mazliv to pronesla, a bezmocná s hlavy Felíkovy. Paní Fronka již nic nevidla, jak se jí oi
pravice smekla se zase
zaplavily.
Sykala jen a polykala sliny a
Potom mnla, vždy
pozdji, si
kdykoli
tohoto
výjevu
slzy.
vzpo-
opakovala, že by v tu chvíli byla
blahem umela. Smrákalo se
když Felíek doprovázel že spolu nkolik byli dojmu t výjevu promluvili, tak plni slov tam pod stechou pán Diamantovou. A Felíek šel s vdomím, že co chtl až „kdysi'* otci Turýnkovi povdti, musí mu vyznati již dnes. Nebo déle se nemohl tajiti se svou láskou k Martice a déle taky nebyla by dovedla a mohla mleti matka Fronka. již,
Martiku dom. Cestou sotva
243
Otec Turýnek, ani
brvou nepohnuv a ne-
mrkaje^ vyslechl vyznání Felíkovo a prosbu jeho,
mu
aby
dovolil míti
Martiku rád
a
aby
mu
ji
slíbil.
Když Felíek domluvil a když se Turýnek oi dceiny, ekl suše: „Nepla, dít! Tohle není k plái."
podíval v uslzené
A
k Felíkovi:
mohl pomysliti, hochu. A hleme mámu! Mlela jako hrob. Nakonec dobe dlala. Jaké pak daremné ei. Ale na že„Skoro bych
si
to byl
nní a vdávání jste oba trochu tuze mladí, víme? Tak tedy ti povím, Felíku. Ti léta ses nebude škodit, když ješt dv uil u mne nebo ti léta se budeš douovat jinde, abys byl, ím být máš, dokonalým emeslníkem. Až tu dodláš, co máš rozdláno, sebereš se jednoho pondlka a nastoupíš u pana Špota. Už jsem s ním o tob pohovoil, má pro tebe v díln stoliku.
—
Tam
teprv uvidíš, co je knihaina. Že to není
jenom emeslo, Marty žáby
ale
kumšt.
—
A
co se týká téhle
— už nemám nic proti tomu, aby na uitelství — aby mla živobytí, kdyby to ve vás pece za as vyvtralo. Vydržíte-li Pánembohem! — hochu, a neodvedou-li t, —
šla
s
ože
se
pak."
Martika tu stála posud s hlavou sklonnou, jak obtní beránek. Te vzhlédla k otci a pes její
chvjící se rty splynulo jediné slovo:
„Tatínku!"
244 Její
zvlnné dtské
dojem
nati
té
nitro
peplnné
více, její malé,
Felíek smí
chvíle.
ona smí míti ráda
jej!
nezmohlo
srdce nemohlo ji
se
na
peko-
míti
rád,
Praví tak otec, a ten jest
nejvyšším rozhodím jejího osudu.
Taky Felíek chtl nadobro
promluviti, ale hlas
mu
Pistoupil k mistrovi, chápal se
selhal.
jeho ruky, sklánl k ní hlavu. Turýnek, jako by
nemu
pevn mu
zabraoval,
mu
bradu, pravicí
levicí
nadzdvihl
ruku.
stiskl
„Povídám, hochu, pak se s Pánembohem ože. A pak se udláš pro sebe. Myslíval jsem si, že bys jako mohl zstat u mne, než odtud nadobro vynesou —
jaká
zmna
tehda se mi ani nezdálo,
na chvilku zamyslil. kyne nco jiného než ta moje
se
arci
ale
tebou stane."
se s
Turýnek
,,Te
m
ti
akoli na ni nesmím naíkat. Uživila nás všechny poctiv a doufám, uživí do smrti. Leda, že bych pak šel k tob za nej-
hadrovina zde,
m
staršího chasníka."
Pi tch
slovech
se
Turýnek
chraptiv a
jako z donucení zasmál. „Miste,**
zvolal
Felíek,
krásnjšího, než
kdybychom
Nikdy jsem si „Taky to
ti
nco
by nic spolenl
nic jiného nepál.** se
takového po
Poznovu
„nebylo
pracovali
mže
vyplnit.
se mistr zamyslil.
letl k Martice.
Nestalo by se
prvé.**
Jeho pohled za-
245
z
Jako by uhádala, že snad pekáží, dívina
se
pokojíku vytratila jako myš. Když se za
ní
dvee zavely ekl
a
když cvakla
i
klika
kuchyská,
mistr: ,,Jen tolik
Svta
trvejte!
lovk
mohu
ti
íci, hochu, a nic víc: vy-
nezkušeni ješt nevíte, jak se
mní
krátkým asem, neku-li lety. Taky proto bude dobe, když budeš sedt jinde. Marta ti ze svta neutee a bude ti vzácnjší. Mladí lidé jsou nedokaví, hochu, mohl bych ti o tom všelicos vyprávt. Ale jen tedy ti povídám: a jeho mysl
—
bu
dokavý
a vytrvej!
uznáš za as, že
ml
Nerozumíš-li mi dnes,
starý táta pravdu.
Nedoka-
tžce odpykal.**
vost už leckdo
Vztáhl pravici k Felíkovi, jako na rozlou-
enou, na
ale
ruka
mu
zase sklesla.
Ješt
ml nco
srdci. ,,
Jáku,
Felíku,
když
už
tak
hovoíme:
kterak pak sleny tetiky?'*
A domnívaje se, že jinoch nechápe, kam smuje, doplnil otázku: „Poád ješt se s nimi hnváš? Myslím, žes u nich dávno nebyl?" ,, Nebyl, miste. Nebyl od onoho dne, kdy jsem od nich utekl. Vždy všechno víte a nemžete se na mne hnvat.** ,,
Nikdy jsem
Rozuml
se na tebe nehnval, Felíku. jsem tomu. Ale taky ty mi rozumj.
Myslím, že ten to
pece
hnv nemže
jen vlastní tvé tety.
vn
Dávno
trvat. Jsou
již se
od nich
246
nemáš eho obávat, a te teprv ne. Jsi pán baronv. Chra Pámbu, abych se pletl do tvých
m
rodinných
záležitostí.
nkdy Martu
Ale
je-li
usouzeno, že
nám
odvedeš, pak taky ona bude kouskem
—
a má se hned na poátku nepízní a snad s nenávistí? Taky na to pomysli, hochu milý!'* Tu Felíek vybuchl: ,, Nieho takového se neobávejte, miste. Dovedu si Martiku pede vší zlobou ochránit a ochráním ji.** A mírnji dodal: ,, Ostatn se nedomnívejte, miste, že chci
toho píbuzenstva
setkat
s
—
vnému chvíle,
nepátelství,
stj
co
stj.
Pijde-li
kdy mi tety ukáží vlídnou tvá,
dostí jim
podám
s
ra-
ruku.*'
,,Tak t rád slyším, hochu milý,** pohladil Turýnek Felíka po hlav. „Pan baron tu nebude nikdo neví dne ani hodiny a pak už ti zbudou jen tetiky, sestry tvé nebožky matky.** Felíek sklonil hlavu až k hrudi. Mistr Turýnek se dotkl jeho nejcitlivjší stránky. Po dlouhé pomlce hlavu vztyil a ekl pevn:
—
vn
—
„Miste, jak jsem rád, že jsem se již dnes odhodlal sviti se vám, a jsem vam vden za každé laskavé slovo. Odcházím od vás posílen a šasten, že již se
ped vámi nemám
s
ím
tajit
a skrývat.** ,,
Dobrou
nek. ,,A pošli
noc, Felíku,** propouštl ho Turý-
mn
mámu dom. Vždy
tu byla
247
V posledním ase jen jako hostem, stýskalo se mi po ní.'' V kuchyce rozlouil se Felíek vroucím polibkem s Martikou a spchal k domovu.
Lehko
mu
bylo u srdce, na
erním rozšiovala
svžím vzduchu
ve-
mu hru,
v žilách prudeji mu obíhala krev a myšlenky mu hlavou jenjen letly. Zalátal do krásné, slibné budoucnosti. Zdálo se mu, že mu tato budoucnost jde naproti, jako
po
vše,
em
se
by už v
nejbližší
dny
mla
splniti
eho se nemohl dokati. opt a opt pipomínal slova
toužil
a
pesto si Turýnkova: Taky na tety Sedokavý. verýnovy touto cestou vzpomnl, a pomyšlení Ale
.
—
Bu
na
n
bylo
prosto
všeho
trpkého
pímšku.
Pravdu má mistr Turýnek: ten hnv nemže trvati. Také tato slova pstounova padla v nitro Felíkovo na pdu pipravenou. A jinoch se cestou rozhodoval: Ano, až mu bude vydán výuný list, navštíví tety, aby jim jej ukázal.
vn
XXIV. Od jinochova vyjádení a hovoru jeho s miubhl skoro týden. Bylo v sobotu veer,
strem
Felíek vrátil o hodinu díve dom, aby zas paní Fronka mohla ke své rodin. Neopouštla starého pána nikdy, pokud mladík nepišel. Té soboty se ho ani dokati nemohla. Mla
když
se
248
Felíka dležitou novinu. Odcházejíc po uctivém pozdravení od pana Diamanta, mrkla na jinocha, aby za ní vyšel do kuchyn. A tu mu chvatným šeptem vypovdla, co se udalo: Byl odpldne u nemocného advokát pan doktor Kroupa. Ovšem, vyptal prý se dív u pana doktora Boudy, smí-li už urozeného pána navštívit. No pravda, že sml. Tedy pišel, ml njakou zprávu od soudu. Zdali se pan baron nerozilil? Ani za mák. Naopak, byl vesel, návštva pán doktorova jej velmi potpro
—
šila.
Ostatn mu doktor
nic neukazoval, jen se
vc
vyízena, a zas mluvil o jiném. Vlastn paní Fronka ani všechno neslyšela. Vyšla do kuchyn, aby pány nerušila. Ale hlavní vc: když pan doktor odcházel, ekl k ní v kuchyni práv na tomhle míst aby k nmu Felíek zítra v nedli pišel, o desáté dopoledne. Má s ním co mluvit. Jen aby Felíek nezapomnl. Tak paní Fronka pijde hned po snídani, zmínil, že je
—
aby
—
Felíek neomeškal. Vypovdla paní Fronka všechno se
ným spchem,
A
s
nesmír-
že jinoch sotva stail poslouchat.
svtnice ozvalo njaké zamumlání, starý pán volal Felíka. „Tedy s Pánembohem, Felíku," louila se již
se ze
máma, „aby dobe!"
se
pan baron
Bylo to upímné,
ale
nezlobil.
Vyspte
se
marné pání. Felíek
toho dne dlouho do noci, ba
pes plnoc oka
249
mu
nezamhouil. Co myslil uslyší.
jak
myslil,
—
Kroupa poví?
doktor
nieho
nedohádal.
se
A
Zítra
V
nedli dopoledne chyblo nkolik minut dvee kanceláe Kroupový zaukal. „Mladý muži," promluvil advokát, když Felíka do svého pokoje uvedl, ,, obával jsem se, aby se oekávané soudní poselství nemilou náhodou nedostalo pece jen do rukou vašeho churavého strýce. Vyžádal jsem si u soudu, aby do desáté, když Felíek ostýchav na
bylo dodáno
mu
zástupci.
pímo mn, dávnému jeho právníPed nkolika dny mi bylo vyho-
vno. Proto jsem teba, abych
s
si
vyžádal vaší návštvy. Je
vámi pohovoil
dovdl
rých byste se byl
o
vcech,
o kte-
úst svého strýce a
z
poruníka, kdyby byl zstal zdráv. Zdá se však, že pan baron už nikdy bývalého zdraví nenaZachovejte klid, jinochu. Jste muž, a bude. Nuže, znám musíte být na vše pipraven. všechny soukromé a rodinné záležitosti vašeho
—
—
znám
ujce,
i
jeho
schválení všech
zámry
krok,
s
vámi, a
které
mám
ve vašem
jeho
zájmu
podniknu.*'
Doktor Kroupa se odmlel, sáhl po njaké listin na psacím stole a hled pozorn na Felíka, zvolna pronášel: ,,Byl
pán
mi dodán soudní dekret, píteli. Žádost pízniv vyízena. Až na jednu
strýcova jest
okolnost, na které I.
mu nepochybn velmi
Herrmann, XLI. Felíkv román
II.
záleželo." 16a
250
Advokát ponkud váhal. Dospíval k nejtžší asti svého sdlení.
„Poradní komora schválila vaši adopci. Ode se jmenujete Felix Severýn-Diamant, a tak se budete podpisovati. Blahopeji vám dneška
upímn." Advokát podal Felíkovi ruku. Jinochova
tvá
pravici a stiskl
se zbarvila
mu
rumncem.
„Toliko v jedné vci soudní vyízení nevy-
hovuje žádosti
pán
strýcov. Totiž v tom, že na vás není penesen taky šlechtický jeho pí-
domek, jeho šlechtictví vbec." Felíkova tvá zahoela krví, a tomu advokát rozuml jako výrazu zklamání. Zhluboka oddechl a ekl konejšiv: ,, Proto však se nermute, píteli. Na všechen život vám staí prosté a poestné jméno Severýn" Diamant Felíek vztáhl pravici, jako by se chtl znova chopiti ruky advokátovy, a skoro ze sebe chrlil: „Pane doktore, jakou radostnou vc mi tu zvstujete! tísnilo.
Nebudu
šlechticem!
To
m
nejvíce
S hrdostí a pýchou ponesu jméno strý-
covo, ale jsem šasten, že zstanu prostým Severýnem-Diamantem. Jsem emeslník, jsem knihaským tovaryšem, a naprosto netoužím, abych se povznesl nad svou vrstvu. Nebyl jsem v tom vychován, neslušelo by mi to. Jsem takto svoboden, žádné pouto mne nebude tížiti. Dkuji vám za šastnou tu zprávu."
251
Tohoto projevu jinochova nenadal.
obma
Mile
rukama
pekvapen ujal
se
se
doktor Kroupa
vzchopil
s
kesla,
Felíka za ramena.
„Jste rozumný hoch, mladý pane Severýne-
Diamante jsem
—
ba více,
vru v
jste
nesnázích,
rozumný muž. Byl
kterak
vás
zpravím
tom odepení šlechtictví, a vy se radujete. Chápu vaše smýšlení. Jen vám ukládám, abyste toto své potšení nikdy ped panem baronem o
ani slovem neprojevil. Vyrostl a zestaral
názorech na
kdyby
svt
v jiných tžce by nesl, to, ím vám chtl
a na život, a
jen tušil, že jste nestál o
pam
nejvzácnjší památku po sob zanechat a svého jména a stavu do budoucnosti prodloužit. Snad je dobe, že s ním o tom nemžeme hovoit."
Doktor Kroupa se zas odmlel. Zpytav hledl na Felíka, jako by uvažoval, aby neekl píliš mnoho, a konen znova promluvil: ,,Jsem velmi potšen, že ve vás shledávám jinocha nad váš mladý vk vysplého. To mne opravuje, abych s vámi sdlil více, než bych
synem pán Diamantovým. Snad není na škodu, svím-li vám, že nejspíš budete jeho ddicem. To však
za jiných okolností udlal. Jste nyní
i
zatím vaším tajemstvím. A taky toto a vzte: Váš strýc a nyní otec váš zamýšlel
zsta
—
—
v dob, kdy byl vaším poruníkem aby vás co nejdíve dal prohlásiti za zletilého. Nyní však, jako váš otec, mže vás kdykoli propustiti z moci otcovské, dáti vám svéprávnost. to ješt
252
Jak jsem vás dnes poznal,
dojista že toho nikdy
—
a zvlášt za jeho života nezneužijete.
nám
eho
vše,
Vykopropuštní teba, a
eenému
k
doufám pevn, že se ve vašem vzájemném pomru pranic nezmní. Kdykoli pak budete potebovati njaké rady, uchylte se s dvrou ke mn. Váš strýc váš otec nebyl mým pouhým klientem. Byli jsme spíše páteli. Mezi vámi a mnou, mezi dvma lidmi vku tak rzného,
—
již
nemže
býti stejného pátelství,
mn
ského rádce ve zdvíhal
se
s
otcov-
mít budete."
Felíek, domnívaje ce,
ale
že jednání jest u kon-
se,
kesla. Ale doktor Kroupa
jej
zadržel.
„Pokejte ješt mante. Ješt
pane Severýne-Dia-
chvíli,
nco vám
chci oznámit, jen
ekám,
až se dostaví vaše tety, sleny Severýnovy. Mají pijít o
pl
„Mé
jedenácté.**
tety?*' užasl Felíek.
„Ano, milý mile
píteli. Lituji, že
pekvapeny. Ale Setkání
nenadal.
rýnka,
a
s
tetami!
i
vc
tu
Toho
v tu
chvíli
se
vyídit.*'
Felíek tak brzy mistra Tu-
se
Vzpomnl však na
snad budou ne-
musím
slova
mu
zaždálo,
že
jeho
pstoun ml snad njaké vnuknutí. Vzpomnl na Martiku a umioval si, že uiní vše, co i
by mohlo
vésti ke smíru s tetami, od nichž za
okolností tak trudných
byl
tika! Kéž jen ta se nesetká telstvím píbuzenstva, do
uprchl. s
nhož
Jeho Mar-
žádným nepáji
hodlá uvésti.
253
Netrvalo
dlouho,
v které sedl starý
když
v
první
Kroupv písa
svtnici,
a solicitátor,
vznikl jakýsi ruch a šum.
„Dámy jsou zde," ekl doktor Kroupa a otevel dvee svého pokoje. „Prosím, sleny, rate vstoupit.**
Vstoupila slena Viléma, za ní Leopolda.
byly
oekáváním
bledý,
nevdly, pro
Ob
jsou k ad-
vokátovi zavolány. Slena Viléma, zoivši jinocha, vydechla jediné slovo:
„Felíek!"
Tenké rty sleny Leopoldy byly pevn zaaty. Picházela sem jak z donucení, jako by ji za vlasy táhl, a když spatila synovce, uhodl Felíek z jejího pohledu, že by ji sem byl nikdo nedostal, kdyby byla vdla, kdo ji tu oekává. „Prosím za prominutí, vážené sleny," proKroupa, ,,že jsem neoznail zevrubnji píinu svého pozvání, ani pítomnost tetího úastníka. Taky jemu nebylo známo, že jsem vás pozval. Je to váš synovec Felix, a dovolte mi, abych vám jej pedstavil jako pana Felixe Severýna-Diamanta, adoptivního syna pana barona Dominika Diamanta. Soudním dekretem (doktor Kroupa sáhl po listin), bylo pijetí mladého toho muže za vlastního syna pán Diamantová schváleno. Oznamuji vám to jménem pán Diamantovým. Sám tak nemže uinit, ponvadž jest povážliv churav." nesl doktor
254
Na tvái sleny Vilémy A dáma vydechla:
se zrailo uleknutí,
úžas.
,,Nic o
Sleno, stav
ani slova ne-
pán Diamantv
byl neobyejvážný a nebezpený. Byl rann mrtvicí, a ,,
n
tom nevíme, nikdo nám
— a jsme jeho netee.'*
vzkázal
první
starostí
Nesml
být
bylo
zachovati
niím podráždn
jej
ponenáhlu zotavuje, a
nyní se
nejvtší opatrnosti a pée.
vážené sleny.
nco
Oelem
—
pi život.
a rozilen. stále
Rate
je
Teprv
teba
usednouti,
dnešního mého pozvání
Po pání a pevné vli pana barona Diamanta bude tento jeho syn co nejdíve propuštn z moci otcovské. Stane se tak v nkolika nedlích, ne-H dnech. Tímto propuštním nabude práv zletilého lovka, hlavn pak bude moci voln nakládati se svým jmním." Po tchto slovech upel Felíek na doktora Kroupu pohled jaksi tázavý. O jakém pak jmní jest
jiného.
to mluví?
Tento výraz podivení neušel advokátovi. Tváí k slenám Severýnovým pokraoval: „Vašemu synovci po dnešní den, pokud vím, není známo, že jest ddicem odkazu pana nad-
poruíka
Tu
Felixe Karáta.**
se
doktor Kroupa obrátil k Felíkovi:
„Pane Severýne-Diamante, nadporuík pan Felix Karát odkázal vám svj otcovský podíl, dvanáct tisíc zlatých. Tento peníz jest v bezpených papírech státních uložen u soudu a bude
255
vám vydán,
jakmile budete propuštn z moci
otcovské."
Tvá jinochova pekvapením a mocným vzrušením náhle zbledla, jeho rty se rozechvly. Vzchopil
se,
chtje promluviti,
ale
nebyl slova
mocen. ,, Usednte, mladý muži; ješt nejsme u konÚrok z tohoto vašeho odkazu byl vyplácen vašim tetikám, pítomným zde slenám Severýnovým, kterým bylo sveno vaše vychování. Byl vám, vážené dámy, vyplácen potom, když se vašeho synovce ujal pan baron Diamant, s jeho souhlasem. Sám na nj nároku neinil. Svéprávností mladého pána toto vyplácení potoho úroku bude užívati pan Severýnmine. Diamant pro vlastní poteby, nebo jím po bezpeném uložení odkazu bude vžriastati kapitál. Pokládal jsem za povinnost uvdomiti vás všechny o tom." Doktor Kroupa dojista si byl vdom, jakou to nemilou zprávu tetám podává. Slena Leopolda sedla jak zkamenlá, jen ješt pevnji tenké
ce.
—
i
Bu
—
rty svírajíc.
úrok
Slen Vilém
—
vyhrkly slzy z oí.
odkazu Felíkova byla pro jejich domácnost velikou pohromou. Nenadálý se, že mohly pijíti díve, než vyprší Felíkovi by o tyiadvacátý rok. I tu hledly starostliv a s obavami do budoucnosti. Ale taky Felíek rázem pochopil. Nepocítil radosti nad náhlým, netušeným bohatstvím, neZtráta
n
z
256
myslil v tu chvíli na sebe, na Martiku, na svou budoucnost. Postihl jen zdrcující dojem sdlení doktorova na tety, uhodl hospodáský význam
vci. Mlení a
tet jej trýznilo, a
pokládal za
se
mocn
bezdného
v tuto
chvíli skoro
vinníka. Vzchopil se
vzrušen zvolal:
„Ne, ne, pane doktore! Ne, tetinky! Mám-li také právo promluviti do toho, tedy prosím, pane doktore, aby zstalo vše jako posud. Vzdá-
úrok ze svého ddictví ve prospch teDaly mi kus šastného dtství u pstouTurýnk, a daly mi tím více než samy tuší. V nemoci ošetovaly snad bolest jsem jim zpsobil, když jsem od nich odešel. Budiž dále tak, jak mj drahý strýc ustanovil a jak by dojista dnes uinil. Nechci, aby se v tom nco zmnilo, a doufám, že tetinky mou dobrou '' vli neodmítnou Tryskala ta slova z Felíkova rozechvlého nitra živelnou silou, a když domluvil, chopil se Viléminy suché a chvjící se pravice, políbil ji naléhav k tet pronášel: a chlácholiv „Tetinko, upokoj se. Bute mi a zstate dobrými tetami, mjte ke pátelské smýšlevám
se
tinek.
n
m
—
i
i
i
i
mn
ní,
pijmte,
co
vám
rád a ze srdce
mohu
dati — nechci být synovcem nevdným.'*
Tu slena Viléma všechna pekonána vzchopila, skoro
keovit
—
se
objala jinocha, polí-
štkav vybuchla: „Felíku hochu dobrý
bila jej a
po-
—
dkuji
ti
—
257
ob
—
dkujeme
ti
nikdy
ti
toho nezapome-
neme." Více v tu chvíli íci nemohla.
A
bylo to
snad první políbení tetino, které na jeho rtech ulplo.
Beze slova povstala tvrdší, chladnjší Leoa podala Felíkovi ruku. Políbiti ho se neodvážila. Vzpomnla na vše, ím se kdy proti nmu provinila, a dnešním nenadálým projei
polda,
vem
,,toho kluka'' jako
by
se
jí
eavé
hlavu sypalo. Byla nesmírn pokoena.
uhlí
na
Ví-li
i
Kroupa, jaká byla minulost? Když doktor Kroupa všechny své ti hosty propouštl, stiskl Felíkovi upímn ruku a na tvái jinochov utkvl neobyejn výmluvný jeho pohled. Felíek porozuml, zapýil se, a skoro jen doktor
tuší-li
jen šeptl:
,,Pane doktore, jsou to sestry
Na schodech
." .
.
Felíek pidal k tetám:
Dovolíte, abych vás kousek cesty vyprovo-
,,
dil?
se
mé matky
Jen kousek, abych zas byl brzy u strýka."
„Poj, Felíku," pijímala ochotn slena Viléma, ješt uslzené oi osušujíc, ,,a vypravuj
nám
o strýkovi.
deme moci ,,
Nemohu
se
dokat, až ho bu-
navštívit."
Shledáte
jej
velmi
zmnného,
tetinko, ale
všichni doufáme, že se vbrzku zotaví. Arci, chodit již kdy bude." Felíek vyprávl a vyprávl, až s tetami dospl na roh Krakovské. Tu teprv se odlouil
jak chodíval sotva
A
I.
Herrmann, XLI. Felíkv román.
II.
16b
258
a
dom.
chvátal
Vzpomínal ponauení mistra
Turýnka a byl šasten, tušené
mimo
mu
že
okolnosti tak ne-
vše nadání usnadnily smír
s
tetami.
XXV. Nerad
Felíek louil
se
dílnou Turýnko-
s
a nakonec Felíek uznal, že otec milé Martiky moude rozhodl. Když se jednoho pondlka usadil v jiné díln, na Senovážném námstí, a když pak mohl milované dve vídati jen jednou, dvakrát za týden, bylo v každém tom setkáni cosi ne-
vou,
rozšafný
ale
mistr
nepovolil,
i
výslovn vzácného. Martika mu byla již
sama
tušila, že uitelství
již
bude
žíti
žije a
a
ale
nebude jejím povo^ pocítila nade vší
laním životním. Taky ona
pochybnost, že
dražší
do ústavu uitelského,
dražší. Vstoupila sice
toliko pro milého
chlapce svého. Ale v té škole se nad oekávání s radostným úžasem poznával, malá duše vyrstá a cit její mohutní.
vyvíjela a Felíek
kterak
její
Nad Severýnem-Diamantem modré nebe. Zdokonaloval
se
klenulo se nyní
ve svém emesle,
že náležel k nejlepším dlníkm svého mistra. Vymýšlel a vyrobil nové vzory vazeb a pekvaMartiku. Matka Fronka poval jimi Turýnka nerozumla tomu píliš, jejím štstím byl vzái
jemný
pomr
Jen
cosi
jejích dtí. kalilo
Felíkovi krásné to mládí.
259
Ponenáhlé chadnutí milého strýce a otce Dominika Diamanta.
ti
léta, ale
Ješt
sice trval jeho život plná
byl to život dohoívajícího kahance.
Až pak jednoho podzimního dne ekl doktor Bouda k Felíkovi a Martice: „Do veera nám starý pán odejde. Ale neIkejte, mládene, a vy neplate, panenko. Jemu ta chvíle
vrek
bude vykoupením.
vdomí
života, a to
Zjasnili jste
mu
vás musí smíiti
s
zá-
ne-
odvratným osudem.'* Felíek byl pevný, na vše pipraven. Pece smutn k lékai: ,,Ale vy nás neopustíte, pane doktore, vite?*' ,,Ne. Již tu sice nejsem nic pláten, ale k ve-
však ekl
eru
pijdu.**
V
kusila sáhnouti po
mla
pán
poslední chvíli ješt hledaly zraky
Dominikovy milého chlapce, tolik síly.
A
levice jeho
Felíkov hlav,
když
Felíek
se
se
po-
ale již
ne-
schýlil
k umí-
rajícímu, zašeptaly starcovy rty jediné slovo:
„Dkuji
„Ote
A stín
.** .
.
drahý!'* zašeptal
i
Felíek.
tu se zdálo, že tváí umírajícího
úsmvu. A
jeho srdce se
Ješt pak uplynul
rok,
peletl
ztišilo.
a
láska
Felíkova
ani Martina nevyvtrala, podle slov mistra Tu-
rýnka.
Do domu, v
nmž
Felíek byl
ped
sedmi
260
lety
našel
nový
život
rodinný,
upímné
srdce
staromládenecké a nakonec nového otce, uvádl svou milou Martu, a brzy potom penesl do nho i emeslo tchánovo z Jakubské ulice. Ten nazýval jej nyní pánem. Byl Felíek krom
—
dm
dostateného odkazu stárnoucím tetám Severýnovým ddicem všeho jmní pana Dominika Diamanta z FunKlštejna.
—
Na hrob pán Diamantov kvetly od jara do podzimu kvtiny, o které piln peovala paní Marta, a v hlavách jeho se tyil kamenný náhrobek s plným šlechtickým znakem pán Diamantovým. Felíek takto klidnji spáti
soudil,
svj
že
starý pán
vný sen.
bude
Dv
úspchu!
knihy sensaního
AMELIE POSSE-BRÁZDOVÁ
SLUNNÉ ZAJETÍ PESTRÁ VOLNOST Ze švédštiny peložil K. V. Rypáek. Autorka tchto knih, švédská spisovatelka, našla jako cho eského
malíe v echách druhý [domov.
v
originále
i
V
obou knihách svých, které
v pekladech do nkolika jazyk
mly úspch
mimoádný, neobyejn svže a barvit vypravuje a píhodách, asto
tém
zcela
o život svém
dobrodružných, o svém a svého chot
internaním pobyte na Sardinii za svtové války a o své ímské domácnosti, v níž za války byli hostmí dr.
£d. Beneš a M. R. Štefánik.
i
prof.
Masaryk,
Úast autorina na zahraniním
našem odboji iní eskému tenástvu tyto knihy zvlášt zajímavými, ímž vysvtlujeme si veliký úspch jejich eského pekladu.
Ob knihy A. Posse-Brázdové vyšly v Topiových Bílých knihách ve známé
graf.
úprav
K 33— K 30—, a
a
devorytem
s
C.
ve vkusné celoplát. vazb
Boudy. Cena
jejich
K — K 45—. 48
a
U všech knihkupc. Nakladatelství
F.
Praha
TOPI knihkupectví I.,
Národní t.
11.
BINDINGC^.:.
NOV
PLEASE
CARDS OR
PG 5038
1905 dil
KW
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
3
FROM
THIS
OF TORONTO
Herrmann, Ignát Sebrané spisy
a
POCKET
LIBRARY
