Vážení čtenáři, léto je v plném proudu a my po měsíci opět přicházíme s novým vydáním Carp Webu. Léto je v plném proudu a kaprařské sezóna je rozjetá na plné obrátky. Je tu doba dovolených a řada z Vás jistě vyrazí k vodě. Pokud ne, nabízíme možnost věnovat se kaprařině alespoň na internetu. V novém čísle CW naleznete spoustu zajímavého čtení nejen o kaprech a všeho kolem nich. Musíme s potěšením konstatovat, že se nám daří navazovat spolupráci s dalšími zkušenými kapraři, což, jak pevně věříme, povede k dalšímu pozvednutí úrovně Carp Webu. Snad to nebude znít příliš samolibě, ale myslím, že červencové číslo je toho důkazem… Také Kaprařská liga 2007 se nám pěkně plní a začíná nabírat na obrátkách. Neváhejte a pokud se Vám podaří pěkný úlovek, vložte ho jednoduše do on-line formuláře a přihlaste tak do Ligy. Pokud máte jakékoliv tipy, připomínky či konstruktivní návrh jak a co na CW změnit či vylepšit, máte možnost se vyjadřovat ve čtenářské anketě nebo můžete psát na e-mail
[email protected]. Nám nezbývá, než popřát příjemnou zábavu a pohodu u vody přeje redakce
Není to tak dlouho, co jsem se vrátil ze své poslední výpravy do Francie. Je tomu přesně týden. Hned po návratu domů jsem do telefonu popisoval prožité dobrodružství Lumírovi. Ten mě požádal, zda bych se nepokusil svou cestu za kapry pro CarpWeb převyprávět. Rád jsem jeho prosbě vyhověl a v následujících řádcích se s Vámi o své zážitky podělím. Jak to tedy vlastně všechno začalo...?
Byl začátek června a já jsem měl naplánovanou již pátou výpravu na Cassien v tomto roce. Ještě jsem netušil, kdo se mnou pojede tentokrát, ale tato otázka byla brzy zodpovězena. Měl jsem rozbitý echolot a opravoval
mi ho můj kamarád Petr Podlesný. Když jsem si ho k němu přijel vyzvednout, zmínil jsem se mu o svém plánu a parťák na tuto výpravu byl na světě. Datum odjezdu byl naplánován na 8. června. Bohužel tento
den byl pátek, což není zrovna nejlepší volba na daleké cestování. Všechny silnice jsou ucpané od lidí, kteří vyrážejí pryč na víkend. Petr přijíždí ke mně domů a společně rovnáme všechny věci do jeho „Oktávky“. Je to docela sranda, auto není nafukovací a naše věci se ne a ne do auta vejít. Po menší selekci je vše v autě a my můžeme vyrazit. Auto je tak naložené, že tlumiče téměř nepruží. Vyjíždíme o něco dříve, protože předpokládáme po cestě velký provoz. Nakonec vše dopadlo dobře a my ráno unaveni vysedáme na Cassienu. Vždy když sem přijedu, při prvním pohledu na jezero pookřeji a to mi dodá pár sil navíc. Stavujeme se pro potraviny
v místním marketu. V těchto chvílích však ještě netušíme, co nás čeká za nepříjemnosti. Ten den odjíždí pár kamarádu z Čech a my jsme s nimi domluveni, že je vystřídáme na lovných místech. Petr odjíždí pro povolenku a dozvídá se, že je letos o týden zkráceno noční chytání, což ruší veškeré naše plány. To znamená, že nám zbývá jen jedna noc lovu. Od pondělka platí přísný zákaz chytání
v nočních hodinách a jakékoliv zdržování se v blízkosti jezera. Rybáři musí byt ubytováni v kempu!!! Od letošního roku na Cassienu platí několik nových nařízení jako přísný zákaz sakování kaprů, vzdalování se od prutů atd. Za tyto přestupky hrozí zabavení veškerého vybavení a mastná pokuta až do výše 5000Eur, vykázání z Francie až na pět let a ještě si Vás pozvou k soudnímu líčení. Rybařit se může od východu po západ
slunce, takže by jsme museli každý den sbalit veškerou výbavu a odjet do kempu. Což je s plně naloženým autem téměř nemyslitelné. Řekli jsme si tedy „ráno moudřejší večera“! Vzali jsme si pár věcí z auta a přejeli jsme na vybrané místo. Únava na nás byla již dost znát a ke všemu vyvstal ještě nový, velmi podstatný problém, který jsme potřebovali vyřešit. A to - co bude dál? Na samotný lov nám nezbývalo
moc času, a proto jsem začal řešit, co kaprům připravíme za dobrůtky. Na dva pruty nastražuji boilie ze směsi Monster/Liver, při jehož výrobě jsem ještě do mixu přidal 10% vodou rozpustné enzymaticky upravené moučky Squid - Liver. Tato moučka boilie mnohonásobně vylepši
v tekutém liquidu a vytvořím kompaktní těsto, které je podobné žvýkačce. Tím obalím plovoucí boilie a můžu nahodit. Takto upravené plovoucí boilie je velice účinné. Podařilo se mi s ním na Cassienu přelstít během dvanácti hodin na jeden prut šest kaprů od 13 do 17,40kg . Jeho síla tkví
které je na protějším břehu. Po příjezdu k parkovišti spatřuji poblíž našeho vozu stát další auto s nemile okounějící posádkou snědší barvy. Určitě se zajímali o věci v našem autě! Neváhám ani minutu a jedu pro Petra. Musíme všechny věci z auta vyndat. Bylo mi jasné, že pokud něco v autě
a také se tím zvýší jeho atraktivita. Moučka se ve vodě začne ihned uvolňovat a tím tvoří silný potravní signál pro kapry. Obě nástrahy jsem prezentoval na panáčka. Na další dva pruty jsem umístil neutrální (neutrálně vyvážené boilie) plovoucí boilie nadipované v Osmoticu a Banánu. Připravené plováky jsem ještě vylepšil těstem Powder. Prášek rozmíchám
v rychlé účinnosti a pokud se ryba nachází v lovišti, neodolá a sousto pozře. Montáže jsem nahodil pár metrů od břehu, přibližně od čtyř do deseti metrové hloubky. Ke každé montáži jsem přikrmil rukou okolo dvaceti boilie a stejné množství Amino pelet. Nástrahy jsou ve vodě a nezbývá než čekat na záběr. Ještě předtím jedu radši zkontrolovat auto,
necháme, ráno to v něm už nebude. Už se mi jednou na Cassienu stalo, že mi zloději vymlátili okno. Takových aut už jsem tam viděl docela dost. Úplně nejlepší je v autě nic nenechat a pootvírat všechny zásuvky, aby bylo vidět, že vevnitř nic není. Vše je hotové a konečně si můžeme lehnout. V záběr ani nedoufám a usínám „spánkem mrtvých“. Někdy okolo půlnoci se
rozezvučel jeden ze signalizátorů. Ryba neodolala nástraze prezentované na panáčka v 7m hloubce. Při souboji byly cítit prudké výpady kapra. To svědčilo o tom, že se nejedná o velkou rybu. Po pár minutách končí v podběráku lysec mezi13 -14 kg. Za hodinu na to má záběr Petr, ale bohužel jen od cejna. Při stahování se mu montáž po cestě zasekla o vázku, a tak musí utrhnout návazec. Jdu si
lehnout a Petr sestavuje novou montáž. Začínám usínat a v tom mám další záběr ze 4m na plovoucí nástrahu. Vlasec se začal rychle odmotávat a já chci jít do člunu. Petr je ale na vodě, a tak na něj volám, aby rychle přijel. Po chvilce naskakuji do lodi a jedu za kaprem. Ten mezitím ujel několik desítek metrů. Přijíždím ke kaprovi, ale ten je zamotaný v několika keřích. Po chvilce se mi ho podařilo zdárně vyprostit -
je to velký šupináč okolo 15kg. Jeho váha není nijak ohromující, avšak o to víc mě těší, že se jedná o starou rybu. Po tomto kaprovi jsme už neměli záběr. Je poledne a my musíme začít řešit co bude dál. Pomalu balíme věci, já volám kamarádovi Karlovi a vyptávám se ho na jezero Salagou. Vím, že se tam před časem byl podívat. Hlavně mě zajímalo, jak je to ještě daleko za Cassienem. Protože jsme
nepočítali s tím, že pojedeme jinam, ani jsme si nebrali mapu. Po chvíli mi přichází od Karla esemeska: „Je to okolo 150km, cesta do Montpelier na Gignak a dále na Clermont u toho to je, ať se daří Karlos...“ Opět musíme pracně srovnávat všechny věci. Večer se blíží a my najíždíme na dálnici. Stavujeme se na benzínce, aby jsme se mrkli do mapy pro lepší orientaci. Vydáváme se za novým dobrodružstvím, kilometry přibývají, máme na tachometru už 300km a jezero v nedohlednu. Je skoro půlnoc, když přijíždíme do Montpelier, kde máme odbočit na jinou dálnici. Sjezd je špatně značený a samozřejmě ho míjíme. Po dalších 50 km sjíždíme z dálnice a jedeme po okreskách, na kterých není cesta skoro značená. V malém přímořské městečku jsme se tak zamotali, že jsme se objevili u mořského zálivu. Tak tady zřejmě nebudeme dobře. Říkám Petrovi, ať si lízne. Ten suše konstatuje: „je slaná“. Petr toho už má plné zuby a jde na něj únava. Začínají se mu pomalu zavírat oči a já ho musím víc sledovat, aby neusnul. V dálce se ukazují obrovské blesky. Čím víc se přibližujeme, tím více začíná být patrné, že bouřka je přímo nad jezerem. Na tachometru máme přes 420km a stále kroužíme po kopcích kolem jezera. Petr nadobro ztratil orientaci
a není už schopen najít cestu. Proto ho začínám navádět já. Po pár kilometrech v prudkém lijáku sjíždíme k vodě. Prší tak silně, že tuto noc budeme muset strávit v autě. Jsme tak unavení, že to ani neřešíme. Najednou se probírám a už jsem tak zmatený, že zaostřím na Petra, který tvrdě spí. Začnu na něj řvát, ať brzdí, že jedeme do vody. Petr na mě vyděšeně kouká a šlape při tom na brzdu. Potom zavírá oči a nijak to nekomentuje. Auto samozřejmě stojí zaparkované a motor je vypnutý. Ráno se probouzíme a okukujeme jezero. Dáváme se do řeči s rybáři, kteří tu loví dravce a zjišťujeme informace. Radí nám, kde zakoupíme známku do povolenky na tuto oblast. Jedeme pro povolenku. U obchodu z rybařinou musíme ale chvilku čekat. Mají otevřeno
až od 9h. Při čekání se snažíme vydolovat z auta jídlo, které je hluboko na dně auta. Podařilo se mi vyndat paštiku. Už na první pohled se mi moc nezdá – v tom vybuchuje. Rázem jsem od hlavy až k patě ohozený. Sundávám si tričko a pokouším se ze sebe dostat silně zapáchající hmotu. Petr se směje od ucha k uchu, zato já jsem nadšen k popukání! Kupujeme potřebnou známku za 16,5 euro a vracíme se k jezeru. Zkoumáme oblast okolo kempu, kde se nám zalíbily dvě špičky s malými ostrůvky. Pohled na jezero na nás po uplynulých útrapách působí jako balzám na duši. Krásně červená hlína, průzračná voda, trsy travin a dokonce spatřujeme v blízkosti břehu loupající se kapry. Tak tady jsme zřejmě dobře. Pokračování příště...
I když česká terminologie v této oblasti není dosud ustálená, chápeme kaprovou montáž jako systém uchycení zátěže k naší sestavě, který společně s návazcem tvoří koncovou udici. V moderním světě kaprařiny existuje různých montáží velké množství. Pulty prodejen jsou doslova zaplaveny rozličnými sestavami, a tak nemusí být pro každého snadné se v této široké nabídce orientovat. V následujících řádcích bych se chtěl pokusit o jakési rozdělení montáží do několika skupin podle principu jejich funkce. K tomu si povíme něco málo o situacích, pro které je daný typ určený a proč tomu tak je. V sadě nebo jednotlivě? Pro sestavení montáže můžeme použít buďto zakoupený balíček, který obsahuje všechny potřebné části nebo jednotlivé díly nakoupit zvlášť. Pro kterou variantu se rozhodnete záleží čistě na Vás. Důležité je především to, aby byly všechny součásti Vaší montáže plně kompatibilní. Při pořizování jednotlivých dílků montáže zvlášť je hlavně z tohoto důvodu dobré, pokud jsou všechny od jednoho výrobce.
Základní rozdělení montáží Z funkčního hlediska lze montáže rozdělit do pěti skupin: - závěsový princip - přímé („in- line“) uspořádání - helikoptérová montáž - úprava s průběhovým kroužkem - odpadávací zátěž Systémy proti zamotání Mimo tohle základní rozdělení můžeme montáže dělit navíc podle toho jaký materiál použijeme k zabránění zamotání návazce. K tomuto účelu se dnes využívá buďto AT hadičky (Anti –Tangle = proti zamotání), šňůrky s olověným jádrem nebo bezpečnostní nástavce ze speciální plastové hmoty. V určitých situacích může být tato část montáže i úplně vynechána. AT - hadička má své opodstatnění v první řadě při dlouhých náhozech, kdy poměrně spolehlivě zabraňuje omotání návazce kolem kmenového vlasce. Její délka by měla přirozeně být o něco větší než délka návazce. Ne každá hadička je pro tento účel ideální. Předně nesmí být moc tlustá (silná), aby se v ní nedržel vzduch a tím pádem se
na dně nezvedala. Nežádoucí je rovněž vysoká tvarová paměť. Tyto podmínky velmi dobře splňuje například hadička Camo Rig Tube od Kordy či Quick Sink firmy Solar.
Olověná šňůrka je u nás v poslední době používána velmi často. Její zastánci argumentují především tím, že se „olověnka“ díky své vysoké hmotnosti snadněji pokládá na dno a ryba ji tak snadno nerozpozná. Sestavu s olověnou šňůrkou můžeme buďto zakoupit hotovou nebo si ji sami uvázat pomocí šňůrky s olověným jádrem. Nejznámější šňůrkou s olověným jádrem je určitě Score od Krystonu. Zajímavou novinkou v tomto směru je také zesílená verze Score Gold určená do náročnějších podmínek.
Bezpečnostní nástavce jsou v oblasti systémů proti zamotání nejnovějším materiálem. Jsou dodávány v různých délkách (většinou 60, 90 a 120cm), na jednom konci opatřeny obratlíkem, druhý konec je zakončen smyčkou. Jsou vyrobeny ze speciální plastické hmoty, která je velmi hladká a dokonale zabraňuje poranění zdolávané ryby, přitom však vykazují velmi vysoký stupeň oděruvzdornosti. Ty nejlepší nástavce jsou navíc po celé délce zatíženy nebo alespoň opatřeny kousky ekologických zátěží, což zajišťuje jejich maximální maskování na dně.
Firma Korda nabízí nástavce v několika barevných variantách díky čemuž můžete vždy vaši montáž barevně přizpůsobit charakteru dna. Velmi zajímavý je také naprosto čirý model, který má v nabídce Leon Hoogendijk. Jsou pravděpodobně tím nejlepším, co můžete v oblasti systémů proti zamotání v současnosti použít. Jejich nevýhodou je jen jejich přece jen poměrně vysoká cena.
Varianta bez hadičky či „olověnky“ se stále relativně často používá se záměrem maximálně montáž zjednodušit. S takovouto sestavou je potřeba se naučit nahazovat – poměrně snadno se totiž zamotává. Velkou nevýhodou sestavy bez olověnky či hadičky je především v případě používání šokové pletené šňůry velké riziko pořezání ryby při zdolávání. Nehezké jizvy na bocích a ploutvích často lovených kaprů především na soukromých vodách vcelku výmluvně napovídají, že vynechání této součásti sestavy při používání ostrých pletených šňůr není k rybám vůbec ohleduplné.
1. ZÁVĚSOVÝ PRINCIP Systém se závěsem na zátěž je pravděpodobně asi nejpoužívanější montáží vůbec. Důvodem jeho oblíbenosti je zřejmě jednoduché sestavení a možnost rychlé výměny olov. Tento typ montáže se skládá ze samotného závěsu na zátěž, kónického převleku, systému proti zamotání a odpovídajícího obratlíku. Konstrukce závěsu by měla umožňovat v případě uváznutí olova jeho odpojení. U levnějších klipů se při jejich zatížení můžeme poměrně často setkat s jejich praskáním. Zejména při silovém nahazování těžších olov je proto nutné použít montáž se zesíleným závěsem. Jedny z nejlepších závěsů, které snesou opravdu hodně, jsou jednoznačně Lead clips firmy Korda. Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že ani při silových náhozech s olovem 250gr se tyto závěsky nelámou. Závěsová montáž nejlépe funguje jako pevná. To znamená, že kapr při záběru táhne olovo za sebou. Někdy se sice doporučuje vložení gumového korálku mezi závěs a obratlík, ale vzniklá „průběžná“ montáž neklouže po šňůře moc spolehlivě. Při sestavování závěsové montáže je jednoznačně lepší, když je obratlík pevně vtažen dovnitř závěsu. Důvod si vysvětlíme později.
Mezi nejlepší závěsové montáže samozřejmě patří výrobky renomovaných firem jako jsou Korda, Leon Hoogendijk či Kevin Nash. Ne všechny závěsky věhlasných firem ale mají všestranné použití. Např. zajímavé závěsky od Foxu, opatřené pojistkou proti vytažení obratlíku mají ramínko pro zavěšení olova velmi slabé a tak ke ztrátě zátěže dochází snadno. To je ale např. při chytání v travinách velké pozitivum, protože díky tomu se olovo při jeho zachycení odpojí od sestavy a rybu můžeme zdolávat dál. Pokračování příště…
Rakouskem protéká velké množství řek. Většina z nich jsou však pstruhovými revíry. Máme zde ale i veliké řeky, které oplývají vynikající kapří obsádkou. Pro příklad uvedu Dunaj, Drau, March a Thaya. Od mého dětství mě tyto řeky fascinovaly. Ze začátku to byly parmy a bílé ryby, později přišly na řadu i kapři. V průběhu mého rybářského života jsem lovil kapry téměř po celém světě - od Uralu v Kazachstánu až po jižní Afriku. Říční kapři pro mě však představují něco zvláštního. Protože v Rakousku nemůžeme všude chytat z lodi, koncentroval jsem se na složitější lov ze břehu. Říční kapři jsou Nomádi - jsou prakticky neustále v pohybu. Lokalizovat je ze břehu, je mnohdy nemožné, protože jen zřídka se ukazují pod hladinou nebo nad ni dokonce vyskakují. Pokouším se blíže se vžívat do rybího myšlení – kde mohou být přednostní krmící plochy, kde se nejčastěji zdržují. V principu můžeme vycházet z toho, že všude, kde se shromažďuje potrava, najdeme i kapry; za hrázemi, záhyby, „vracáky“... Když se v řekách jako například v Dunaji vyskytují mušle, vyhledávám právě prohlubně v hlubších partiích, kde se mušlím díky chování proudu a obsahu kyslíku daří nejlépe. Za podvodními hrázemi je dno často bahnité a plné usazenin, což znamená málo nebo skoro
žádný kyslík. Zde se kapři sice budou občas vyskytovat, občas i krmit, ale nebudou se tu v žádném případě zdržovat po delší dobu. Jinak to bude vypadat před těmito hrázemi – zde je díky proudění kyslíku hodně. Takže pozor při výběru místa! Také roční období hraje velkou roli. Říční kapři začínají zpravidla s přijímáním potravy až v pozdější fázi roku, zato se však krmí až do zimy. Ve studené vodě bude jistě smysluplné chytat také za hrázkami. Vraťme se ale ještě k prohlubním. Když najdu takovou prohlubeň (buďto za pomocí echolotu, pomocí splávkové montáže, kterou nechám plout s vodou a přitom osahávám dno) nepovažuji za smysluplné říční kapry předkrmovat, protože jak jsem již výše uvedl, jsou stále v pohybu a ani s velkým množstvím krmení by nebylo možné je udržet delší dobu na jednom místě. Najdu-li příhodnou prohlubeň, prohledám nejprve okolí a ověřím si výskyt možných vázek (spadlé stromy, velké kameny,
atd.) Často se stává, že vhodné prohlubně jsou v hloubkách až do 16 metrů! Těsně před lovem zakrmím několika hrstmi boilie na každý prut (krmím pouze tvrdým boilies, abych se přechodně vyvaroval bílé rybě). Přitom je důležité krmit na správném místě. Mnozí rybáři se dopouštějí té chyby, že krmí stovky metrů nad lovným místem s domněním, že proud boilie donese/dokutálí až do prohlubně. Speciálně
v hlubokých prohlubních se voda točí a vzniká protiproud, proto krmím podle rychlosti toku, jen maximálně 5 metrů proti proudu nad lovným místem. Protiproud zpravidla nasaje návnadu přímo dolů do prohlubně. Pár slov k výbavě V závislosti na síle proudu musím používat zátěže 160-280gr těžké. K čemuž se nejlépe hodí používat Harrison Ballista 13´ft 4lb. Není to žádné tvrdé bidlo, ale přesto je schopno tyto těžké olova odhazovat. Používám zátěže Korda Big Grippa, protože prostě nejlépe sedí na dně. K tomu Korda Lead Clip a fluorocarbonový návazcový materiál IQ 25lb. Zde musí být kladena pozornost délce návazce, která by se měla pohybovat mezi 40 až 50 centimetry. Diky tomu leží nástraha s napnutým návazcem klidně na dně. Kratší návazce mohou zapříčinit, že skrz častý pohyb olova v proudu se bude i naše nástraha často pohybovat,
což může pochopitelně kaprům připadat nepřirozeně. V řece není třeba používat složité návazce, jednoduchý bezuzlový návazec celý navázaný z IQ je optimální. Spolehlivé háčky jsou povinností. Já používám rád ESP Raptor T6 nebo GLT Penetrator 1. Montáž by měla být, stejně jako krmení, celkem přesně nahozena jen pár metrů nad prohlubní. Abychom při klesání olova co možná nejméně napínali vlasec, necháme olovo klesat bez jakéhokoliv přibrzďování. Teprve v okamžiku, kdy olovo dopadne na dno, jemně vlasec našponujeme. Tímto způsobem můžeme používat co možná nejlehčí zátěže. Záběry říčních kaprů jsou senzační – vlastně bychom ani nepotřebovali elektronický hlásič záběru. Buďto sebou začne prut silně škubat nebo kapr rovnou začne na plný plyn odvíjet vlasec z cívky. Zdolávání říčních kaprů, specielně pak původních divokých forem, je jedinečným zážitkem. Tyto ryby, díky prostředí ve kterém žijí, disponují
ohromnou silou. To jsem si uvědomil až po tom, co jsem osmikilového kapra zdolával přes 20 minut a on stále nejevil známky únavy. Zvláště v Dunaji a také v deltě Dunaje, kde je hojný výskyt divoké formy, mají kapři poměrně měkké tlamky, a proto není možné je silově zdolávat. Což dělá věc ještě složitější. Při pohledu na říční kapry si hned všimneme velkých prsních
ploutví, které mu pomáhají s minimální námahou setrvávat u dna, tím že je jednoduše natočí směrem dolů. Při zdolávání to potom pociťujeme jako těžké „nezvednutelné závaží“. Stejně nadměrně veliká je i ocasní ploutev a tělo - ať u ryb s vyšším nebo nižším hřbetem - je jedním velkým svalem. Když máme to štěstí a zapřáhneme opravdu velkou rybu, můžeme se těšit na dlouhý (na velmi dlouhý) souboj. Tyto ryby obvykle po záběru táhnou proti proudu a nejsou k zastavení. V okamžiku, kdy se začnou u ryby objevovat známky únavy, vypouští bubliny stejně jako velcí sumci, což může vést ke zmatení rybáře. Já osobně jsem se do říční kaprařiny natolik zamiloval, že během každého roku věnuji část mé dovolené věnuji nějaký čas řece. I vám doporučuji zkusit to. Ale pozor: silně návykové! Tight Lines!
Při lovu ryb, v našem případě cíleném zaměření na kapra, je velice důležité umísťovat montáže co možná nejpřesněji. Cíl umístění našich nástrah je často ovlivněn mnoha faktory (terénní zlomy, lavice, zatopené stromy či keře, mělčiny na druhém břehu, původní koryta a jiná zajímavá místa) a náš cíl většinou nebývá větších rozměrů, než 1m2. Abychom se při lovu na odhoz trefili "přesně do černého", pomáháme si několika pomůckami. Směr hodu Jak zvládnout směr hodu, záleží kromě povětrnostních podmínek a šikovnosti lovícího hlavně na tom, zda lovíme za dne, nebo v noci. Přes den k orientaci postačí pevný bod na protějším břehu. K vystižení směru hodu v noci, ale také pro přesné označení krmného místa je ideální pevný bod na vodní hladině. Tímto může být přírodní překážka v podobě vyčnívajícího keře či stromu nebo uměle vytvořená značka. V současné době se naštěstí na rozdíl od všeho "plovoucího na provázku" ( Foto 1) čím dál častěji používají sklopné tyčové bójky - tzv. tyčovky. Tato pomůcka by měla mít několik vychytávek, které slouží nejen k orientaci pro směr nahazování. Zátěž tyčovky nesmí být moc lehká, aby tyčovka ve vlnách nebo v proudu řeky nejezdila po dně, a spoje
tyčovku a lze lehce najít směr pro nahazování i v noci. Toto je také mnohdy jediný dostupný bod pro orientaci na těch revírech, kde je používání veškerých bójek bohužel zakázané.
musí být udělané tak, aby se do nich nemohla ryba při zdolávání zamotat. Dále je důležité, aby spoje jednotlivých dílů držely dobře sesazené. (Foto 2) Toto oceníme hlavně při vytahování tyčovky z vody. Nepříjemné by bylo, kdyby se nám např. 6m tyčovka v polovině rozpojila a zbytek zůstal ve vodě. Vrchní díl tyčovky musí být právě kvůli viditelnosti v noci opatřen kvalitní reflexní páskou, která je v noci vidět po osvětlení čelovkou. Některé modely mají na špici také zabudované diodové světlo.
Kousek samolepící reflexní fólie mám vždy s sebou, abych jej mohl případně nalepit na přírodní překážku (větev, betonové hrazení a podobně) (Foto 3). Pokud je možné místo označit takto, není třeba používat
Vzdálenost hodu Vzdálenost hodu se dá opět vyladit tréninkem. Nemáme na mysli max. délku hodu, ale nahození na přesnou vzdálenost. Při použití únikové montáže spolu se 100g olovem se i zkušenému lovci nepodaří vždy nahodit přesně na vzdálenost např. 20 ,30 , nebo 50 m. Na takové vzdálenosti není těžké přehodit a montáž často končí v keřích, na větvi a jinde, kde by se na Coconut daly chytat leda veverky. ;-) Stejně tak příliš opatrný hod může být zbytečně krátký a vše tedy končí také jinde, než by se nám hodilo. Za denního světla neúspěšné nahození dobře vidíme a můžeme jej opakovat. Co ale v noci? V tuto dobu navíc bývá přesné nahození důležitější, protože je většinou aktivita ryb větší a tak se o záběry kaprů rozhodně nechceme připravit. A sedět na břehu či v lodi
o očka prutu. Toto dobře slyšitelné zašustění v očkách prutu nám dává velmi jasný signál, že naše montáž právě doletěla k místu určení. (Foto 7) V tuto chvíli tedy druhou volnou rukou odvíjení vlasce zastavíme.
s pocitem, že to není úplně přesně nahozené rozhodně není nic příjemného. Jak si tedy pomoci k přesným hodům? Protože oba lovíme často na vodách se zatopenými keři a stromy, vyzkoušeli jsme několik systémů, které napomáhají k přesnému umístění nahazované montáže. Lihový fix a zarážkový uzel Se způsobem značení fixem, nebo zarážkovým uzlem jsme se již dávno setkali v literatuře většinou anglických autorů. Zda byl hod přesný nám značka lihovým fixem na vlasci neukáže při samotném hodu, ale až po samotném nahození. (Foto 4) Pokud naše top místo přehodíme, lze poté montáž přitáhnout až ke značce na vlasci. Pouze ale na vodě s čistým dnem a většinou také ztratíme přívěs z PVA.
Jako lepší z těchto dvou možností se jeví použití zarážkového uzlu. Tento se dříve vázal z bavlnky, anebo návazcové šňůrky. Dnes se jako lepší materiál hodí použití plavačkového amortizéru z tenké silikonové gumy o síle 0,5mm. Např. firma SOLAR jej nabízí pod označením HI-PowerGum. (Foto 5) Váže se na kmenový vlasec jako 4x provlečený grinner a pevně se dotáhne. (Foto 6) Konce lze zastřihnout tak, aby byly 2-3 cm dlouhé a při nahození lehce zadrhly
Gumový proužek z duše kola 2 cm široký proužek odstřižený ze staré duše kola je velmi jednoduché a rychlé řešení pro vytvoření odhozové zarážky na navijácích s velkým průměrem cívky. Před nahozením sejmeme cívku navijáku a nasadíme gumu na její spodní lem. Po prvním přesném nahození na naše místo převlékneme gumu na návin vlasce na cívce. Při následujících hodech se odvíjení našeho vlasce vždy zastaví o tuto zarážku. (Foto 8 a Foto 9)
Tento systém je ovšem nutno kombinovat ještě se zarážkovým uzlem, nebo si vlasec označit fixem, protože se občas přeci jen díky razantnějším hodům, či záběrem bojovnější ryby, několik ovinů pod gumou uvolní a délka hodu se tak po kouskách nežádoucně prodlužuje. V takovém případě je nutno gumu sejmout a uvolněnou část dovinout znovu až ke značce. Zaklipovaný amortizér - konečné řešení Jako nejlepší varianta se nám nakonec osvědčil systém použití Hi-PowerGum plavačkového amortizéru společně s využitím klipu, který je na každé cívce navijáku. Celý systém využíváme tak, že za světla přesně nahodíme na naše místo. Po přesném nahození nedovíjíme ihned vlasec, ale necháme jej volně padnout na hladinu a překlopíme řadič navijáku. Použijeme 10 cm kousek Hi-PowerGum a uvážeme v blízkosti cívky zarážkový uzel, ale tak, aby zůstal jeden volný konec dlouhý. (Foto 10) Navlhčíme vlasec, dovineme jej na cívku se zarážkovým uzlem a ten potom posuneme či nastavíme tak, aby byl cca 3 cm za klipem cívky. Volný konec pak 2-3x omotáme kolem klipu. (Foto 11) Poté stáhneme montáž a hod opakujeme, abychom se přesvědčili, že je vzdálenost přesná.
Při používání této zarážky by mělo vše probíhat následovně. Nahazujeme s tak přiměřenou
razancí, jako bychom chtěli naše místo o 1-2 m přehodit. V momentě, kdy se naše montáž blíží k cíli, zastaví její let pružný amortizér. (Foto 12) Díky jeho pružnosti a přiměřené razanci hodu nedojde k trhanému zastavení odvíjení vlasce. Po dopadu montáže na místo určení stáhneme oblouk, který vlasec při dráze letu vytvořil, a získáme tak na cívce několik ovinů, které nám při dostatečně utažené cívce, nebo přiměřeně nastavené brzdě baitrunneru postačí k odvinutí při záběru. Pokud se volný konec
zarážky uvolní, jednoduše jej znovu zaklipujeme. Kdyby se náhodou při zdolávání větší bojovné ryby přetrhnul, vždy nám na vlasci zbyde alespoň uzel, který jednoduše převážeme za nový s jedním dlouhým koncem. Pokud se tento způsob nahazování naučíte s jistou dávkou zručnosti používat, stane se vám kousek gumičky neocenitelným pomocníkem, díky kterému budete ve svém biwi čekat na záběr s klidným pocitem, že jste se s montáží vždy trefili "přesně do černého".
1) Používáš při lovu trofejních kaprů pelety 2) Jak se díváš na rozpustnost boilies? Myslíš, že je dobré, když se tvá nástraha postupně rozpouští, nebo preferuješ opak? 3) Říká se, že v jednoduchosti je síla! Jsou opravdu dnešní kapři tak mazaní, abychom jim museli nástrahu předkládat na různě (ne )smyslně sestavených montážích?
1) Používáš při lovu trofejních kaprů pelety? Děkuji Ti Lumíre za otázky a zároveň zdravím čtenáře Carpwebu. Je 23:30 a je to přesně dvě hodiny co jsem nahodil. Zrovna sedím ve svém autě a snažím se ulovit některého z velkých kaprů, kteří se zde vyskytují. Jezdím na jednu lokalitu u mého bydliště. Vždy se jedná o krátkodobé návštěvy, večer přijedu a ráno zase musím odjet do práce. Při takových výpravách nemám moc času, a tak se musím snažit co nejrychleji zaujmout ryby. V současné době používám hodně amino pelety a to ve třech průměrech 4, 15 a 25mm. Do PVA punčochy kombinuji dva menší druhy. Pokud je chci ještě vylepšit, nadipuji je tekutým liquidem. Velkými peletami se dá dobře přikrmovat pomocí kobry. Když jedu na delší výpravu, tak si je beru vždy s sebou. Nejprve si vyberu místo a to se snažím rozkrmit. Pelety smíchám z boilies a partiklem. Jsou rychle účinné a dokáží zaujmout ryby během pár hodin. Pak se pokouším lovit velké kapry kolem krmného místa. Montáže umisťuji až dvacet metrů za krmení. Někdy je velice efektivní lovit nad kobercem z pelet pomocí plovoucího boilie.
2) Jak se díváš na rozpustnost boilies? Myslíš, že je dobré, když se tvá nástraha postupně rozpouští, nebo preferuješ opak?
Při svých kaprařských začátcích jsem měl rozpustné boilie velice v oblibě. Malé částečky a aromata, které se rychle uvolňují do okolí, jsou velmi účinné. Touto cestou docílíme
velkého počtu záběrů, ale většinou se jedná o menší kapry. V dnešní době raději preferuji boilie, jehož struktura mi umožní, aby vydrželo nastraženo ve vodě delší dobu. Musí být schopno odolat rakům a menším rybám, třeba i tři noci po sobě. To mi dopomůže zaujmout větší kapry. Ti vědí, co je pro ně dobré a boilie, které v lovišti vydrží, velký kapr později sežere. Vždy záleží na daném revíru a velikosti kaprů, kteří se v něm vyskytují. Je nesmysl nastražovat neatraktivní boilie na revírech, kde se vyskytují samé velké ryby. V tomto případě je lepší nástrahu zatraktivnit, což je možné provést několika způsoby. Můžeme ji nadipovat v tekutém dipu nebo prášku. Velmi dobré je ale také obalit nástrahu těstem. Tím ho mnohonásobně vylepšíme. Po několikahodinovém účinku těsta, které se během této doby uvolňuje, mám boilie stále na svém místě a můžu počítat ze záběrem. Boilie, které se rychle rozpouští nemohu nechat ve vodě delší dobu, a proto musíte často přehazovat, abych se ujistil jestli nechytám na prázdný háček. 3) Říká se, že v jednoduchosti je síla! Jsou opravdu dnešní kapři tak mazaní, abychom jim museli
nástrahu předkládat na různě (ne )smyslně sestavených montážích? V dnešní době je na trhu takové množství bižuterie k sestavování montáží, že se občas nestíhám divit co někteří kapraři dokáží vymyslet. Někdy mi připadá, že mezi sebou soupeří, kdo vymyslí nejnesmysnější montáž. Zastávám stejný názor, že v jednoduchosti je sila! Nejraději používám jednu a tu samou montáž a pokud nemám důvod ji měnit, tak na ni chytám. Skládá se z průběžného olova a to od 130g po 250g. Olova těžší než 150g nechávám při záběru odpadnout, aby nehrozilo vyříznutí
kapra. Návazce používám v délce do 20cm a to ze svlékací šňůrky. Buď na dno nebo na plováka, šňůrku zatížím klasickým brokem a to podle velikosti plovoucího boilie. Háček používám bez protihrotu a to typ Wide Gape velikosti 6 a 4. Pokud jsou podmínky těžší a ve vodě se nacházejí třeba vázky, musíme montáž upravit, aby vydržela. Nejdůležitější je, aby si kaprař věřil. To je hlavní cesta k úlovku. Znám mnoho úspěšných rybářů a jejich montáže se hodně liší. Jeden používá dlouhé návazce, jiný zase krátké, ten má těžká olova atd. Kapr je tvor učenlivý na to nikdy nezapomínejte…
1) Používáš při lovu trofejních kaprů pelety? Používám i nepoužívám. Je to odvislé od lokality, struktury dna, druhového složení ryb a velikosti kapří obsádky. Pokud chytám na bahnitém či zarostlém dně, mám před sebou pouze krátkodobý rybolov a ve vodě se nevyskytuje velké množství nežádoucích ryb, pelety používám i ve velkém množství. Opakem jsou situace, když se ve vodě vyskytuje velké množství malých kaprů či plevelných ryb. V těchto případech krmím jen tvrdým boiliem bez jakéhokoliv přídavku pelet. 2) Jak se díváš na rozpustnost boilies? Myslíš, že je dobré, když se tvá nástraha postupně rozpouští nebo preferuješ opak??? Znovu musím odpovědět podobně jako na otázku ohledně pelet, protože je to naprosto stejná situace. Pokud budu chtít rybu rychleji přilákat, tzn. že mám i méně času na její chycení, použiji více rozpustný boilies. Má to samozřejmě souvislost i s teplotou vody. Ve studené vodě se budu snažit, aby se do vody rychleji dostával nutriční signál z boilie. Není ale až takovou nutností, aby se rychle rozpouštěl, jako tomu je
u např. nevařeného (sušeného) boilies. Stačí přidat určité složky, které zaručují lepší unikání atraktantů do okolí. Rozpustný boilies je vynikající nástraha (návnada) pro krátkodobé chytání, ale co se týká mně tak ho používám velice zřídka a jen ve výjimečných případech. Tvrdé boilies je můj favorit pro chytání větších kaprů. Rád na něj chytám a rád s ním krmím ve velkém množství bez přídavku pelet a partiklu. Někdy na záběr čekám i několik dní, ale když se dočkám většinou to stojí za to. S „rozpustným“ boiliesem bych nemohl strategie lovu, které používám využít. Větší, starší, „chytří“ a někdy samotářští kapři často nemají rádi příliš rozruchu na krmném místě. Tam je tvrdá návnada, bez rozruchu místa od malých ryb, vynikající možností k jejich ulovení. Ovšem někdy je to zase naopak, když se někteří kapři svou zvědavostí nechají na krmné místo nalákat, ať už to je podkalením dna od menších ryb nebo silnějšího signálu návnad. Z toho vyplývá, abychom byli více kreativní. 3) Říká se, ze v jednoduchosti je sila! Jsou opravdu dnešní kapři tak mazaní, abychom jim museli nástrahu předkládat na různě (ne)smyslně sestavených
montážích? Držím se věty „ V jednoduchosti je síla“, ale jen v případech, kdy mi vše šlape jak má. Pokud tomu tak není, něco dělám špatně, tak je na čase něco vymyslet. I kdybych měl sestavit tu (ne)smyslnou montáž, pořád jsem udělal něco pro to, abych změnil svou nepřívětivou situaci. Všechna zvířata, kterým se v přírodě dobře daří, jsou v dobrém slova smyslu mazaní. Pokud by tomu tak nebylo, jejich existence by byla značně ohrožena. Je to stejné jako s lidmi. Naše prarodiče se neuměli také některým přírodním vlivům či nemocem bránit a naše generace už tento problém neřeší. Ale řeší zase další věci. Je to jeden kolotoč. Vyvíjíme se stejně jako „všechno“ živé a hledáme si cestičky, jak jen nejlépe můžeme, abychom ten život plnohodnotně prožili. Kapr má podobné cíle už několik stovek generací platí to i nyní, proto „chytřejší dnešní kapr“ je podle mě pojem trochu odvážný. Dříve byl kapr chytřejší, aby odolal sítím, oštěpům a harpunám, poté hrachu a háku dvounulce, pak srkačce a teď boiliesu. Je to zcela přirozený vývoj. Takže kapr byl vždy „dnešní chytřejší kapr“.
Společně s rostoucí popularitou lovu velkých ryb (především kaprů a sumců) neustále stoupá počet rybářů, kteří na březích revírů tráví poměrně velké množství času. Lov trofejních ryb si zkrátka vyžaduje svůj čas, a tak se rybáři vydávají na výpravy několikadenní. Především z tohoto důvodu je bezesporu potřeba pobytu u vody přizpůsobit také vlastní vybavení. Tak, jako je nedílnou součástí výstroje každého z těchto rybářů kvalitní bivak a lehátko či křeslo, je nesmírně důležitým doplňkem kvalitní spací pytel. Jen ten nám umožní pohodlně a hlavně bezpečně trávit u vody dlouhé dny a především noci během
celého roku. S rostoucí poptávkou přirozeně roste také nabídka spacích pytlů, mezi kterými mohou rybáři vybírat. Na trhu dnes najdeme širokou škálu spacích pytlů od řady výrobců, nejrůznější kvality a rozmanitých cen. Obecně k výběru spacího pytle pro rybáře poznamenejme snad jen tolik, že rozhodně vhodnějším typem jsou modely „dekového střihu“, které dovolují oproti běžně používaným „mumiím“ podstatně rychlejší vyběhnutí k nočnímu záběru. Nevýhodou dekového spacáku je fakt, že si ho pomaleji a hůře vevnitř vlastním teplem vyhřejete. To je u rybářských spacáků kompenzováno oproti outdoorovým mumiím podstatně
bohatší náplní – tím však také většími transportními rozměry. Při výběru spacáku tedy můžeme sáhnout po některém z modelů renomované firmy s outdoorovým vybavením, nebo dát přednost výrobku speciálně přizpůsobenému potřebám rybářů. Nám se dostal do rukou spací pytel od známého anglického výrobce rybářských potřeb, společnosti JRC, konkrétně typ JRC Stealth Plus Bag Zip-Out. Jedná se o produkt, který patří do střední třídy rybářských spacáků, nicméně si v ničem nezadá se svými dražšími konkurenty. Již na první pohled je patrné, že se jedná o opravdu robustní dvouvrstvý spací pytel. Poskytuje praktickou možnost v případě potřeby odepnout vnější vrstvu v závislosti na počasí nebo na „zimomřivosti“ rybáře. Samotný spací pytel tvoří svým střihem určitý přechod mezi mumií a dekovým spacákem. Přesto je velmi snadné se z něj v případě potřeby rychle vysoukat k záběru ryby. Také z tohoto důvodu je spacák vybaven po obou stranách kvalitními a opravdu silnými kovovými zipy, které jsou kryty lemem zabraňujícím unikání tepla. Zipy lze velmi snadno rozepínat a nedochází u nich k „zakusování“. V jeho hlavové části je všita
kapsa, do jejichž útrob lze vsunout malý fleecový polštářek, který je dodáván v ceně spacáku. Ten vám opravdu výrazně zpříjemní spaní a polehávání na lehátku při rozjímání, proč vysnění vodní tvorové odmítají pozřít vaše nástrahy.. Rozměry spacáku samotného jsou 210cm na délku a 85cm na šířku. Jeho váha, jakož i transportní rozměry jsou však poměrně vysoké - téměř 5 kg. Velmi důmyslný a propracovaný je opravdu funkční systém uchycení spacáku k lehátku. Ve spodní částech jak hlavové, tak i v nožní části naleznete kapsy, které přetáhnete přes oba konce lehátka čímž provedete základní fixaci pytle k lehátku. V době testu jsme měli k dispozici lehátka JRC Terry Hearn
a Anaconda a na obě šlo připevnit spacák naprosto bez problémů. Pasovat bude tento spacák pravděpodobně na drtivou většinu lehátek na trhu. Aby fixace k lehátku byla zcela
dokonalá, nachází se v horní části poutka na suché zipy a v prostřední části hlavní systém pro ukotvení k lehátku - jedná se o pevný popruh s umělohmotnou přezkou, jehož úkolem je
zabránit překrucování pytle na lehátku. Aby však byl tento systém zcela dokonalý, naleznete ve spodní části protiskluzový pás, který zabraňuje klouzání spacího pytle po samotném povrchu lehátka To oceníte především pokud nemáte úplně klidný spánek a v noci se hodně převalujete. Stejně tak ale možnost dokonalé fixace budete jako my kvitovat v situaci, kdy spíte pouze pod deštníkem na rozmáčené bahnité zemi, kdy každé sklouznutí spacáku z lehátka znamená jeho vyválení v bahně. Hlavní vlastností, která se od spacího pytle očekává je ale samozřejmě především jeho teplotní komfort a termoizolační vlastnosti, které je nám spací pytel schopen poskytnout. Vnitřní povrch spacáku Stealth tvoří v poslední době velmi oblíbený a hojně používaný materiál - tzv. micro fleece. Ten je bezesporu velmi hřejivý a na dotek příjemný, jeho nevýhodu je ale poněkud větší tření a zhoršená pohyblivost uvnitř spacáku. Vnější vrstva je dle údajů z katalogu výrobce obohacena nylonem (300D), který je voděodolný a měl by poměrně obstojně zabraňovat jeho promočení. Tento fakt můžeme potvrdit. Na rybách se nám „podařilo“ v něm pěkně zmoknout, ale vnitřní povrch spacího pytle zůstal naprosto suchý. Pro zajištění dobrých tepelných vlastností je vnitřek spacího pytle bohatě naplněn mikrovláknem. Výrobce udává, že nejvyšší tepelný komfort je při teplotách do -10C. Dle našich zkušeností je tento údaj ještě "podhodnocen". Bez pocitu chladu jsme s ním obstáli také při teplotách ještě asi o pět stupňů nižších. Co tedy říci závěrem? V současné době lze tento spací pytel zakoupit za velmi příjemnou cenu (cca. 2700 u společnosti Hobby-G, Vrchlabí). Používání spacáku Stealth Plus Zip-Bag je opravdu příjemnou záležitostí. Asi jedinou jeho vadou na kráse jsou jeho relativně velké transportní rozměry a potažmo jeho váha. V zásadě však splnil všechny naše představy a pokud přemýšlíte o novém spacáku, tento vám můžeme směle doporučit.
Letos na jaře jsem navštívil jednu státní vodu v Maďarsku. Hned od prvního okamžiku jsem si byl jist, že je to voda, kterou jsem už dlouho hledal. Jedná se o rozlehlou pískovnu s výměrou cca 500 ha, jedním velkým a dvěma malými ostrovy. Nádrž je položená uprostřed lesnatých kopců, břehy jezera jsou obrostlé vysokými stromy a hustými keři. Ale co je nejdůležitější: pod hladinou se nachází nespočetné množství lavic, pařezů a vodních travin! Informace o této vodě jsem získal od kamaráda, maďarského kapraře Christiana. Na základě fotografií mě přesvědčil, že jsou zde opravdu velcí kapři, kteří ale mají rozsáhlé migrační trasy, díky čemuž je není jednoduché lokalizovat, natož některého z nich chytit. Být na této vodě dva až tři týdny bez záběru není nic neobvyklého. V tu chvíli jsem si vzpomněl na někým zatracovaný a mnou velmi oblíbený St. Cassien. Možná i díky tomu mě tato voda ještě víc nadchla. Rybí obsádku, která mě zajímala (kapři nad 20 kg) zde tvoří převážně šupináči. Pokud se zde chytil nějaký větší špígl, byla to vždy spíše rarita ale pokaždé to byla ryba nad 28 kg. Ovšem od roku 1996 Christian
věděl pouze o dvou. Původně jsem měl v plánu usadit se na velkém ostrově, ten byl ale beznadějně plný. Druhý tip jsem dostal na poloostrov v zátoce. Ten byl ale v důsledku zvýšené hladiny jezera bohužel
pod vodou. Usadil jsem se tedy kousek stranou. Stísněné podmínky na břehu mi nijak nevadí. Vždy je pro mě nejdůležitější to, co je pod vodou. Nejezdím se k vodě ostatně rekreovat, ale lovit kapry. A právě
hůře přístupná místa jsou pro lov těch největších šupinatých krasavců často nejideálnější. Na tuto výpravu jsem si s sebou vezl i podvodní kameru s tím, že si s její pomocí dokonale prozkoumám jezerní dno. Díky velmi čisté vodě je zde značná viditelnost i ve větších hloubkách a pomocí kamery se mimo jiné zabere i větší zorný úhel. První den jsem jezdil na vodě pouze s echolotem. Foukal poměrně silný vítr a to není na přesné zmapování dna přímo ideální. Říkal jsem si, že usadím bójky pouze „nahrubo“ a až nebude tolik foukat, umístím je přesně. Po podrobném prozkoumání vodní plochy jsem zjistil, že před lovným místem mám 14 nádherných lavic. Rozhodl jsem se, že vyberu dvě, které vystupují do co nejmenší hloubky a dvě s hloubkou větší. Vytipovaná místa jsem si označil pomocí „H“ bójek. Ještě tu noc jsem vyvezl montáže, ale do rána jsem byl bez jediného kontaktu s rybou. Ráno stále foukal vítr. To je pro ryby sice většinou dobré, ale
v tomto případě mi velké vlny znemožňovaly podrobně prozkoumat dno s pomocí kamery. Po krátké rozvaze jsem si řekl, že počkám ještě den a pokud nepřestane foukat, risknu to a vyjedu za každou cenu na vodu s kamerou. Naštěstí ještě ten den se vítr zmírnil, takže jsem toho využil a hned vyrazil s člunem na vodu. Dvě kosy s menší hloubkou byly porostlé vodními rostlinami, mezi kterými byly malé písčité plošky
s rozloupanými škebličkami. Lepší místa jsem tu snad ani nemohl najít. Okamžitě jsem si je pečlivě označil. Tentokrát jsem si udělal bójky z korkových destiček a místo šňůrky použil vlasec o průměru 0,15mm, aby kapři nic nepoznali. Tyto mělké lavice se poměrně rychle svažují z 2,5 m hloubky až do 9,7 m. V průběhu svahu postupně přecházel písčitý povrch v mírný bahnitý nános. V největší hloubce už byla vrstvička bahna silná cca 15 cm. Také další dvě hrany v hloubkách 5,4 a 6,8 m jsem pozorně si prozkoumal a i tady jsem vedle pařízků s obnaženými kořeny našel místa s rozloupanými škebličkami. Označil jsem tato místa stejným způsobem jako předešlá, rychle se vrátil na svoje stanoviště a nedočkavostí se přímo chvěl. Rozdrcené mušličky neomylně nasvědčovaly tomu, že kapři tato místa opravdu navštěvují. V takové situaci je člověk hned klidnější a svému počínání víc věří. Převezl jsem všechny svoje montáže a ke každé přihodil
pouze tři celé a několik půlek boilie. Není potřeba tu krmit. Jen doufat, že kapři tudy projedou zrovna v době, kdy jste na rybách a vy je dokážete vašimi nástrahami přelstít. Za celých šest dní jsem neudělal jediný záběr. Ryby se neprojevovaly žádnou aktivitou ani v noci. Hlavou se mi honily slova Christiana, že čekání na záběr je na téhle vodě někdy značně časově náročné. Vzhledem k tomu, že díky pracovnímu vytížení nemám tolik času, nechtěl jsem jen tak doufat, že kapři přijedou. Jednu montáž z hlubší kosy jsem tedy umístil až pod ni do hloubky 9,7 m. Druhou změnu jsem provedl na bójce s nejmenší hloubkou. Vyměnil jsem v bočním závěsu (ze kterého po záběru hned vypadne olovo) 150g Flat olovo za 195g Grippu s tím, že se pokusím umístit nástrahu do svahu. Aby mi však při napínání vlasce nesjela, bylo jedinou možností najít místo, kde přecházel písčitý povrch v mírně zabahněný. Na třetí pokus se mi to povedlo a pro jistotu jsem přihodil 20 rozpůlených kuliček, aby aspoň některé zůstaly ve svahu kolem mého háčku s boiliem. V noci jsem neudělal žádný záběr a začal jsem uvažovat, že se přestěhuju na jiné místo. Pár minut po poledni se krásnou souvislou jízdou rozezvučel můj hlásič! Ani jsem nesekal, jen pomalu přizvedl prut a uvolnil vlasec, aby mi to kapr neuřízl o nějakou kosu, které byly mezi mnou a bójkou. Skočil jsem do člunu a na nejvyšší rychlost uháněl za rybou. Vlasec jsem navíjel opatrně, abych se
neopíral do ryby a ta zůstala v klidu. Když jsem dojel nad místo záběru, lehce jsem se opřel do prutu. Kapr se zatřepal a na první dojem vypadal, že je malý. Chtěl jsem ho co nejdříve povytáhnout k hladině, ale v ten okamžik asi kaprovi došlo oč jde a začal „kolotoč“. Urputně se snažil dostat do hloubky, kde byly pařezy. Díky průzračné vodě jsem z lodi mohl kapra pozorovat, jak pod vodou dělá kotrmelce ve snaze uvolnit háček z tlamky. Někdy je snad lepší to ani nevidět! Naštěstí vše dopadlo dobře a kapra jsem vítězoslavně navedl do podběráku. Byl to vysoký šupináč s „břichem nacpaným k prasknutí“ a váhou 20,4 kg. Na vyháčkovací matraci jsem mu mírně namáčkl břicho a hned z něj šlo černé zapáchající bahno a rozlámané kousíčky lastur škleblí. Zlákala ho 18 mm kulička Mad-Max. Na této pískovně jsem strávil 14 dní a veškeré záběry do konce výpravy přišly právě z tohoto místa. Z ostatních bójek ani píp. Všechny kontakty jsem měl pouze na jedné. Kaprům v tu dobu
očividně vyhovovalo vyhledávat potravu na svazích a ještě při tom přerývat jemný nános bahna. I když jsem si pomocí kamery našel místa, kde byly rozloupané škebličky, kapři tyto místa za těch 14 dní nenavštívili. Kdybych neposunul montáž do šikmé plochy lavice, byl bych pravděpodobně žádného kapra neulovil. Na této pískovně jsem byl v době, kdy už se voda poměrně rychle oteplovala a kapři cítili, že přichází období hojnosti s bohatým množstvím přirozené potravy. Spousta kaprařů své montáže nejčastěji pokládá na terénní hrany, nejvyšší vrcholky lavic nebo naopak do nejhlubších partií. A právě proto si kapři tato místa většinou spojují s možným nebezpečím a vyhýbají se jim. Na svazích většinou mnoho rybářů nechytá a proto si myslím, že právě to bylo důvodem mého úspěchu. Už se nemůžu dočkat, až se zase na podzim na tuhle vodu podívám. Mnoho hezkých chvil u vody Vám za MAX CARP přeje Pavel Převor.
Příchod zimy a blížící se konec roku je pro mnohé vášnivé rybáře jedno z nejnepříjemnějších období roku. Nastává nedobrovolné konzervování našeho rybářského náčiní a dlouhé čekání na novou rybářskou sezonu, která se zdá v tomto čase téměř v nedohlednu. Naopak pro někoho je konec sezony doslova vykoupením. Zejména pro manželky a přítelkyně takto postihnutých kolegů, přichází období, ve kterém se se svými polovičkami vídají častěji. V našich klimatických podmínkách kaprařská sezona končí obyčejně začátkem listopadu. Nemyslím tím samozřejmě lov násadových kaprů. Voda se poměrně prudce ochlazuje a s ní klesá i apetit velkých kaprů. Po prvních nočních a ranních mrazech přichází většinou i celodenní mráz. Pobyt u vody se stává nepříjemnějším. Výjimka však potvrzuje pravidlo a ne vždy se počasí a příroda zachová tak, jako každý rok. Nemohl jsem zůstat chladným Koncem října a začátkem listopadu uplynulého roku přišlo klasické ochlazení a teploty vzduchu se pohybovaly pod nulou i během dne. Objevily se dokonce i první vločky sněhu. Nejhorší na tom byla nízká aktivita ryb a ignorování mých nástrah. Duševně jsem se s tím smířil a myslel, že nastal nejvyšší čas
kaprařskou sezonu ukončit. Poslední dva měsíce v roce jsem i tak chtěl tradičně věnovat přívlači. Začátkem listopadu však přišlo to, s čím zřejmě málokdo počítal Nastal druhý listopadový týden a s ním i neočekávané oteplení. Sledoval jsem pravidelně předpovědi počasí. Dlouhodobé diagnózy nenaznačovaly, že by měla přijít pravá zima. Dokonce padaly teplotní rekordy a to mě nemohlo nechat chladným. Rozhodl jsem se, že to ještě s boilies na chvilku zkusím. Věděl jsem dopředu, co mě čeká. Úplně jiný typ rybačky, než na jakou jsem zvyklý a jakou praktikuji během celé sezony. Smířil jsem se s realitou omezení lovu, což pro mne
znamenalo ztrátu smyslu lovu během pracovních dní, neboť jsem chodil do práce. V takovémto případě mi na ryby zůstávaly pouze víkendy. Velký skok Hned za začátku jsem změnil taktiku krmení. V první řadě jsem zmenšil svoje návnady a nástrahy. Používal jsem průměr 14mm u plovoucího boilie a 20-24mm potápějící (z jarních a letních 30mm dost velký skok). Byl jsem připraven z těchto průměrů postupně ubírat. Všechno však záleželo na aktivitě ryb. Dále jsem doufal, že se mi podaří ranním zakrmením natáhnout ryby na moje místo v dopoledních hodinách. Toto jsem praktikoval i listopadu roku 2004
a ten nebyl zdaleka tolik teplý jako ten minulý. Tehdy jsem si dobře zachytal. Poslední velkou rybou v tom období při teplotě vody 4°C byl 14,5kg kapr. O týden později jezero zamrzlo a tím pádem jsem kapradinu toho roku pověsil na hřebík. Chtěl jsem se pokusit na tento úspěch navázat i teď. Chodil jsem poctivě každé ráno za každého počasí k jezeru zakrmovat. Příchod k vodě, veslování člunem, zakrmení a cesta zpět domů. To vše mi trvalo asi 20minut. Krmil jsem třemi druhy boilies a to komerčními 20mm Instinkt factor, 20mm Hot demon a doma vyrobenými 24mm Enzym Liver. Byly to už poslední zbytky boilies, které mi zůstaly z končící sezony. Povedlo se! Krmná dávka během týdne byla zhruba 40-50 kuliček a k tomu jsem přidával dvě hrsti tygřích ořechů. Po zakrmování od pondělí do pátku jsem se nemohl dočkat soboty. Byl jsem zvědavý jak budou ryby na krmení reagovat. Za prioritu jsem považoval zjistit, v jakých časových periodách budou kapři na krmené místo najíždět. Jen jestli vůbec najedou! Během víkendu jsem se rozhodl pro zredukování krmené dávky pouze na 6-7 kuliček ke každé udici. Povedlo se! Taktika mi vyšla a já jsem zaznamenal první ryby. Během úvodních víkendů jsem sice záběry měl, ale byly tak časově rozházené, že se o nějaké pravidelnosti nedalo absolutně hovořit. Doteď největší ulovené ryby těsně atakovaly hranici 10kg. Záběry mi přicházely v nepravidelném časovém rozmezí od 9h do 10hodin. Největšího z nich jsem chytil na 24mm Enzym Liver. Byl jsem dost překvapený, protože ryby dobře reagovaly na velké nástrahy i v polovině listopadu. Stále jsem věřil, že pokud nepřijde výrazná změna počasí, ještě je šance na ulovení větší ryby. V druhé polovině
listopadu začaly ryby brát trochu pravidelněji. Míval jsem záběry buď okolo půl desáté nebo o půl dvanácté. Obyčejně to byla rybačka o jednom záběru a jedné rybě. Na opětovné přilákání ryb nepomohlo ani dokrmení. Hot demon bodoval Ve středu 22.listopadu jsem nešel do práce a měl sem do oběda volno. Toho jsem ihned využil a ráno v 7h už jsem vyvážel svoje udice. Hned po vyvezení se rozpršelo, což mi na náladě nepřidalo. Sedl jsem si do auta a zapnul příposlech k signalizátorům. Z nudy jsem se pustil do studování starých čísel rybářských časopisů. Nečekaný
záběr, který přišel v 8h mě dost překvapil. Výsledkem byl asi 4kg kapřík. Zabral na 20mm boilies Hot demon + 14mm Pop Up stejného druhu. Po vyháčkování ryby jsem zkotroloval boilies a zároveň i ostrost háčku. Všechno bylo v pořádku a já jsem svoji montáž spustil do osmi metrové jámy přibližně na stejné místo. Po vyšponování silonu jsem opět zalezl do auta. Druhý záběr přišel okolo 10h opět na udici s Hot demonem. Po pěkném souboji jsem zdolal 14,4kg kapra. Sice jsem během zdolávání a focení promokl na kost, ale nelitoval jsem. Tato ryba mě utvrdila ve správnosti ranního zakrmování. Tato zpráva nastartovala už „zazimovaného“
kamaráda, který si přišel vyprosit pár kuliček s tím, že to na mém místě zkusí další den. Vyplatilo se mu ranní vstávání, protože si kolem 10h zdolal 12kg kapra. Tento kapřík se nechal zlákat na 24mm Enzym liver + Pop Up Demon. Incident s kachnou Přišla další sobota a já jsem netrpělivě očekával, co se bude dít. Plán byl chytat pouze do 11 hodiny. Doma mě totiž čekala brigáda na rozestavěném domě. Záběr jsem neměl, a tak rozhodnutí padlo zkusit to ještě další den. V neděli jsem měl na lov oproti sobotě hodinku k dobru a manželce jsem telefonicky přislíbil přítomnost na nedělním obědě. Na hladině jezera jsem zaregistroval plavat domácí čínskou kachnu. Ta se vetřela do labutí rodinky a společně brázdili jezerem. Pomyslel jsem si, že určitě někomu odletěla ze dvora a teď si vychutnává svobodu. Společně s labutěmi si kačka začala motat okolo mých udic. V 10h přišla jízda na levou udici. Ne však od ryby, ale od „číňanky“, která se zachytila o můj silon. Začala bláznit a křidlami mlátila o vodu, čímž se ještě více zamotávala. Nakonec jsem ji chytil do podběráku a obmotané křídlo jsem jí
osvobodil. V tomto případě jsem se heslem Catch & Release neřídil. Kachna se přistříhnutými křidly odteď běhá u nás po dvoře… Po tomto incidentu jsem už udici nechtěl opětovně zavážet. Nastal právě čas, kdy jsem očekával záběr. Spoléhal jsem se na pravou udici, která zůstala nepohnutá. Kamarád, který přišel si ze mě utahoval v momentě, kdy jsem mu ukázal můj „čínský“ úlovek. Jen jsem se pousmál… Smích ho přešel krátce na to, když
se rozezvučel můj signalizátor. Patnáct minut před plánovaným ukončením lovu přišla jízda, která mi v momentě připomněla razantní letní záběry. Skočil jsem do člunu a s pomocí elektromotoru jsem se snažil co nejrychleji dostat k rybě. Po krásném boji se za chvíli u mého člunu převaloval nádherně zbarvený šupináč. Kapr měl 91cm a 13,4kg. Chytil jsem ho na panáčka Hot Demon. Nad kamarádovým popíchnutím, jestli dnes podle plánu ukončuji sezonu jsem se jen zasmál… 29.listopad, střed týdne a mně dali v práci na tento den volno. Přišel za mnou na tři dny Ivan Fabian. Přinesl dostatečné množství boilies i pro mne, což mě takříkajíc zachránilo. Ten den foukal po delší době opět západní vítr. Ivanovi jsem říkal, že je to dobré znamení. Asi 5 minut po vyvezení svých udic mě překvapil nečekaný záběr na konci kterého byl 8kg kapr. Po odháčkování ryby jsem zkontroloval stav návazce. Všechno bylo v pořádku včetně použitých boilies, které jsem znovu pokapal dipem Demon. Udici jsem vyvezl opět na zakrmené místo. O druhé popoledni přišel další záběr na stejnou udici a s ním i další slušnější
kapřík s váhou 10,2kg. Za dvě hodiny měl konečně záběr i Ivan, ale 5kg kapřík ho stejně jako mě moc nepotěšil. Ručičky hodinek se přiblížily k devatenáctce, když v tom mě potěšil záběr a znovu na moji udici. Pro změnu se ozvala i levá udice a zdolaný kapr měl okolo 7kg. Byl jsem spokojený, protože tři záběry denně se mi zde podaří tak 2-3 krát za sezonu. Brouk v hlavě Počasí nám naštěstí stále přálo a vypadalo, že ryby by mihly brát i nadále. Ivan potom už do pátku chytal sám a podařilo se mu ulovit pár ryb do 10kg. Asi dvě hodiny před odchodem mi zavolal, že si právě
zdolal posledního 11,5kg kapra na panáčka Hot Demon a tím zároveň i ukončil sezonu 2006. Na 1.prosinec pěkná ryba a pro mne pěkný chrobák do hlavy, jestli to ještě jeden víkend zkusit? S otcem jsem se dopředu dohodli, že v neděli definitivně ukončíme letošní kaprovou sezonu. V pátek večer foukal pořádně silný jižní vítr a s předpovědí počasí na další dny to růžově nevpadalo. V sobotu jsem šel chytat sám. U vody mě přivítal silný studený východní vítr. Měl jsem konečně celý den volno jen na ryby. Přesně v osm jsem dostal záběr a po krátkém boji jsem zdolal 4kg kapříka. Nechal se zlákat na 20mm boilies s esencí javor + indiánské
koření, ke kterému jsem přidal půlku 18mm nadipovaného Pop Up Hot Demon. Asi po čtvrt hodince jsem měl záběr i na druhou udici. Výsledkem byl asi 3,5kg kapřík, který zabral na 20mm Instinct factor. Po obědě se zamračilo a začalo pršet. Nepříjemný východní vítr neustále sílil. Zbytek dne jsem už byl bez záběru. Toto m utvrdilo v tom, že je skutečně nejvyšší čas ukončit sezonu. Toto počasí mne velmi znechucovalo. Nedělní ranní vstávání bylo velmi těžké. Když bych nebyl dohodnutý s otcem, na 100% to vzdám a spím dál. Avšak dohody a zvlášť s otcem se musí plnit! To jsem ještě nezažil Rybačku jsme měli předem naplánovanou s tím, že přesně v poledne vše zapíchneme. Po příchodu k vodě se mi nálada mírně zlepšila. Foukal vytoužený západní vítr, na který jsem opět dlouho čekal. O sedmé jsem začal tradičně vyvážet. Ani ve snu by nás nenapadlo, co nás v ten den čeká. Po půl hodince jsme měli vyvezené všechny čtyři udice. První záběr přišel krátce po vyvezení na otcovu levou udici. Šupináč odhadem tak 6kg. Kapr byl ještě na podložce, když se rozječel signalizátor a roztočila cívka na mé pravé udici. Musel jsem chvíli počkat na obsazený podběrák, který mi otec pohotově vložil do člunu. Vyrazil jsem na vodu za rybou. Když jsem byl asi 50metrů od břehu, zaslechl jsem otcův signalizátor. Reflexně jsem na něj zakřičel, aby to pro jistotu nesekal. Myslel jsem si totiž, že záběr způsobila ryba, kterou jsem právě zdolával. Vytáhl jsem asi 5kg kapra. Vypnul jsem ho v podběráku nedaleko bójky a svou montáž jsem pustil zpět do hloubky na nakrmené místo. Když jsem přijížděl ke břehu, otec stále došponovával vlasec na jeho „popotažené“ udici. Vzhledem
k mému uložení udice nemohlo povolování způsobovat nic jiného než ryba na otcovo háčku. Otec na moji výzvu zasekl a zdolal opět jednoho z místních dorostenců. Cítil jsem se jako na dobře zarybněné soukromé vodě. Tři záběry hned po sobě – tak něco takového jsem při chytání na boilies na tomto jezeře ještě nezažil. Jedním slovem paráda Okolo půl desáté přišel zase záběr na mou pravou udici. Další zdolaný a tentokrát hezčí kapr s mírami 84cm a 11,5kg se nechal opět přelstít na kuličku od Ivana s kombinací esencí Javor a Indiana spice, kterou jsem nadlehčil plovoucí kuličkou Demon. Na to, že bylo 10.prosince jsem měl i z 11,5kg těžké ryby velkou radost. Půl hodinky před obědem jsem lov zakončil asi 3,5kg kaprem. Spokojenost byla na místě. Z pěti záběrů, které jsem měli za pět hodin lobu jsme vytáhli pět ryb. Jedním slovem paráda. Po takovéto rybačce jsem byl nucen plány o ukončení sezony okamžitě hodit za hlavu. Otec se pouze usmál. I on souhlasil s tím, že by bylo zřejmě předčasné ukončit, když jsou ryby stále při chuti. Nedalo mi to a opět jsem roztočil ranní zakrmovací kolotoč. Byl jsem z toho už dost vyčerpaný a hrozně mě štvalo, že můžu být u vody pouze dva dny v týdnu. Noční a ranní teploty vzduchu se pohybovaly jen pár stupňů pod nulou a voda se neustále ochlazovala. Smůla, stává se… Čtvrtek, 14.prosince si vybírám náhradní volno a jdu to opět zkusit. Teplota vzduchu byla celý den -2°C, hustá mlha a navíc foukal opět ten nepříjemný východní vítr. Změřil jsem teplotu vody u břehu, která měla ještě překvapivě ještě slušných 7°C. okolo osmě přichází záběr. Kapřík měl zhruba 3,5kg. Montáž jsem hned
spustil přibližně na to samé místo. V 10h registruji točící se cívku na mém navijáku, ale signalizátor mlčí. Zasekl jsem a po několika sekundovém kontaktu s rybou odpor náhle přestal. Amnesie, kterou jsem měl nad olovem asi 15 metrů byla zhruba v půlce přeřezaná jako od žiletky. Zřejmě kapřík našel nějakou mušli. Podle záběru a prvotním odporu to vypadalo na slušnější rybu. Smůla, ale i to se občas stává. Proč se neozval signalizátor jsme zjisti o chvíli později, když jsem musel v rukách rozmrazovat křesílko, které bylo přimrzlé. V pátek ráno jsem byl znovu nakrmit a opět jsem se s otcem dohodli na sobotním setkání u vody. Jízda jako v létě Kalendář ukazoval 16.prosince, ráno zase mrzlo a teplota vody u břehu byla už jenom 5°C. P řitom meteorologové předpovídali přes den oteplení až na 4 stupně. Nic takového se nestalo a mrzlo celý den. Na jednu udici jsem našil pouze jednu 20mm kuličku Indiana spice, ze které jsem čtvrtinu uřízl a doplnil Pop Up Hot demon. Nepomohlo mi to. Do oběda jsme záběr neměli. V neděli ráno byla všude námraza a tráva u jezera
vypadala jako zasněžená. Teplota vzduchu -2°C a vod ě u břehu jsem naměřil pouze 4°C. Na udicích jsem si nechal navázané boileis ze soboty. Bylo v pořádku, akorát trošku změklé z 5 hodinového pobytu ve vodě. Přiznávám lenost, protože pro případný úspěch jsem udělal pouze to, že jsem našité boilie pokapal dipem a vyvezl. O půl desáté jízda, opět razantní, jako v létě. Po záseku si dokonce ryba vzala pár metrů přes brzdu. Výsledkem byl 80cm dlouhý a 10kg vážící silný bojovník. Do oběda už žádný záběr nepřišel. Sbalil jsem zmrzlý podběrák i ztvrdlou podložku. Šel jsem domů, protože po obědě jsem si chtěl jít konečně i trochu zavláčet. Asi jsem tento den do něčeho šlápnul, protože dva pěkní 60cm candáti byli v ten den mojí další odměnou za vytrvalost. Doma jsem slíbil, že do Vánoc už na ryby nepůjdu. Byl jsem spokojený Z neustálého „ukončování“ sezony jsem měl už noční můru. Avšak 10kg kapr 17.prosince rozhodl, že by se to ještě v sobotu, den před Vánocemi vyplatilo zkusit. Doma jsem dostal zelenou, což mě těšilo. Opět jsem každé ráno před odchodem do práce
zakrmoval. S krmením už jsem byl na dně, a proto jsem byl nucen krmné dávky zredukovat na minimum. Boilies jsem si rozdělil tak, abych jen tak tak vydržel do pátku. Na sobotní chytání jsem si nechal posledních 7 kuliček. Předvánoční čas u vody jsem si vychutnával a musím přiznat, že předčasný dáreček v podobě pěkného kapříka by mě určitě potěšil. Vůbec mi nevadilo, že žádný záběr nakonec nepřišel. S pevným a definitivním rozhodnutím jsem v ten den moji kaprařskou sezonu 2006 ukončil.
Jsem přesvědčený, že se takovéto počasí už nemusí zopakovat, a proto jsem se snažil co nejvíc této situace využít. I když se mi nepodařilo chytit žádné extra kapitální kusy, byl jsem spokojený. Ryby jakoby cítily, že tato zima bude extrémně teplá a zřejmě nepotřebovaly výrazněji přijímat potravu v září a říjnu. Obyčejně je právě tento čas považován za nejlepší období v roce, zejména co se týká velkých kaprů. Právě tyto pro mne záběrově chudší měsíce mi naplno vynahradily poslední dva měsíce v roce.
Použité náčiní Háčky: Korda Wide Gape č.4 a 6 Obratlíky a gumové zarážky: Ichtys Návazcová šňůrka: Tandem baits Gemini Camo X3 Olovo: Korda 130-150g Šoková šňůra: Amnesie 30lb Nástrahy – Plovoucí boilies: Hot Demon Potápivé boilies: Hot Demon, Enzym Liver Instintc factor, Indiana Spice – Maple Dream
