VÍTKOVICKÉ NOVINY Tisk zaměstnanců skupiny VÍTKOVICE MACHINERY GROUP
CÍSLO 5 /
Tisícina milimetru k úspěchu Vítkovice Gearworks investovaly za poslední dva roky okolo 200 milionů korun do nových strojů a zařízení, díky nimž mohou s přesností na tisícinu milimetru vyrábět pro automobilky, lodní průmysl, těžbu plynu a ropy či transport a skládkování sypkých hmot.
strana
Vítkovická skupina na Hannover Messe 2015.
strana
3
Dohoda o spolupráci mezi českým a maďarským klastrem.
2
strana
Pohled do historie: stadion ve Vítkovicích - sídlo Zlaté tretry.
2
strana
4
Kostra z české oceli pro elektrárnu v polském Opole.
strana
5
VÍTKOVICE MACHINERY GROUP
2 EDITORIAL Pavel Borský, generální ředitel Vítkovice Gearworks Vážení kolegové, milí čtenáři, každý měsíc, týden i den stojíme před výzvami, které nás mohou zabrzdit, nebo naopak posunout raketovou rychlostí do zajímavých segmentů strojírenství a na nové trhy. V tomto čísle Vítkovických novin je právě o takových příležitostech i místech na světě řeč. Společnost Vítkovice Gearworks je v naší strojírenské skupině jednou z těch, které jsou svou podstatou určeny k tomu, aby nalézaly nové možnosti a nabízely řešení na míru zákazníkům prakticky odkudkoli na světě. Díky uzavřenému výrobnímu cyklu dokážeme ve skupině zajistit všechno, od výkovku až po elektrárnu. Zapojením vlastních projekčních a projektových týmů, které při vývoji a realizaci využívají špičkové technologie a postupy, se posouváme na žebříčku dodavatelů na vyšší příčky. Vítkovice Gearworks za poslední dva roky viditelně technologicky "omládly a zesílely". Dnes jsme schopni za vraty našich hal ukázat doslova přehlídku špičkových strojů k přesnému obrábění. Tisícina milimetru je u nás naprosto běžným měřítkem. Jsme schopni vyprojektovat nové zařízení, celé ho vyrobit, dodat na místo, smontovat a uvést do provozu. Projektujeme jak do fáze basic, tak i do fáze detail designu, tedy kompletně celé na klíč. Naposledy to byl dosud nejkomplikovanější drticí systém, který zatím nikdo nikde nevymyslel. My jsme ho připravili pro projekt uhelné elektrárny Yunus Emre v Turecku, kde je již v chodu. A jdeme dál. K novým převodovkám se zvláštním ozubením, k výrobkům pro automobilový průmysl. Vítkovice Gearworks jsou sice typickým představitelem produkce s vlastním know-how, ale zdaleka ne jediným. Špičkovou práci teď předvádějí kolegové z Mechaniky, IT Solutions i Heavy Machinery třeba v Pákistánu. Za pár týdnů či měsíců se budeme bavit o tomtéž umu v souvislosti se Saúdskou Arábií. Čeká nás finiš turecké elektrárny i úplně nové výzvy hned za rohem, v sousedních evropských zemích, jako je Polsko. Vlastní know-how se v naší skupině uplatňuje v klasické energetice, povrchové těžbě, zařízení válcoven a oceláren, technologiích pro petrochemii, ekoinženýringu, jaderné energetice a dalších a dalších průřezových oborech. Ve světě se v nich stále něco děje. Tak si přejme, aby nadcházející léto vůbec nebylo klidné a abychom nelétali do ciziny jen na dovolenou.
Vítkovická skupina na Hannover Messe 2015 Veletrh v Hannoveru tradičně představuje významné prezentační místo pro vítkovickou skupinu. Průmyslový veletrh v německém Hannoveru je jednou z nejvýznamnějších příležitostí, jak se ukázat v Evropě se špičkovou strojírenskou produkcí. "Jedná se o obrovský oborový veletrh, proto je prestižní na něm být. Navíc je pro nás na strategickém území, kde máme spoustu stálých obchodních partnerů. V Německu se dobře prezentuje značka Vítkovice Machinery Group (VMG) i u nových partnerů, protože už o nás slyšeli," vysvětluje na základě osobní zkušenosti Michal Schmidtmeyer z Vítkovice Heavy Machinery. Skupina VMG měla v polovině května na Hannover
Messe zastoupení v podobě originálních produktů pro energetiku a zařízení pro námořní program. Na 80 čtverečních metrech se prezentovala zejména hlavní hřídelí větrné elektrárny a pastorkem. Reálné ocelové exponáty zaujaly. "Všichni příchozí jasně pochopili, jak velké produkty v rámci VMG vyrábíme. Bylo zřetelné, že opravdové výrobky zaujmou mnohem více, než jakákoliv prezentace, animace či polepy sebelepších fotografií na stánku," hodnotí M. Schmidtmeyer. Letošní ročník hannoverského veletrhu se pyšní novým rekordem. Z více než 220 tisíc příchozích bylo přes 70 tisíc návštěvníků ze zahraničí.
Na CNG se pohodlně jezdí už i v Ústí Skupina Vítkovice Machinery Group provozuje už 20 vlastních plnicích stanic CNG. Do konce roku jich budou více než tři desítky. V polovině května se CNG plnička rozběhla také v Ústí nad Labem. Umístěna je na refýži Benziny a otevřeno má od časného rána do noci. Motoristé
se tak k plnění CNG dostanou téměř 24 hodin denně a stojan najdou standardně mezi ostatními na stanici. Základní technické parametry ústecké plničky rovněž dávají záruku pohodlného a rychlého doplnění paliv: výkon kompresoru je 320 m3 za hodinu a vstupní tlak 22 barů.
Dohoda o strategické spolupráci Národní strojírenský klastr (NSK) a maďarský strojírenský klastr (SWHEC) podepsaly v prvních květnových dnech strategickou dohodu o spolupráci, která má vést k prosazování společných zájmů a rozšiřování byznysu členských firem na obou stranách. Česko a Maďarsko mají kus společné historie, obor strojírenství nevyjímaje. Proto bylo jen otázkou času, kdy se mezi oběma zeměmi začnou opět propojovat oborové organizace a průmyslová sdružení. Dohoda strojírenských klastrů, kterou svou účastí při podpisu v květnu podpořili jak český ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek, tak ministr zahraničních věcí a zahraničního obchodu Péter Szijjártó, je ukázkovým dokumentem. "Podpisu předcházela vzájemná jednání tady i v Maďarsku a naše účast na loňském maďarském jaderném sympoziu," uvádí manažer NSK Ladislav Mravec.
Jaderná energetika stále v centru zájmu Teď chtějí strojaři společně rozvíjet špičkové
technologie včetně těch pro jadernou energetiku. "Obsahem dohody je výměna informací, vyhledávání společných tržních příležitostí, ale i špičkové vzdělávání budoucích strojařů," přiblížil L. Mravec. Maďarsko chce především dostavět svou jadernou elektrárnu Paks (Paksi Atomerőmű). Leží přibližně pět kilometrů od stejnojmenného města ve středním Maďarsku. Je jedinou atomovou elektrárnou nacházející se na území Maďarska, ale svými čtyřmi reaktory (VVER typ 213) pokrývá téměř 40 procent celkové výroby elektrické energie v zemi a do roku 2025 by se měla rozšířit o další dva reaktory. Maďarská vláda jedná s Evropskou unií o dostavbě a o zabezpečení dodávek jaderného paliva. "Pro nás je podstatné, že elektrárna Paks, která se začala stavět v polovině 70. let minulého
století, má řadu českých technologií a je v ní obsaženo naše know-how," upozorňuje manažer NSK s tím, že by to mohla být zajímavá příležitost pro český průmysl.
Na snímku podepisuje strategickou dohodu o spolupráci strojírenských klastrů za maďarskou stranu Hüse István, za českou Ladislav Mravec (vpravo). Nad nimi stojí ministři obou zemí, Péter Szijjártó a Jan Mládek.
since 1828
3
Skupina Vítkovice Machinery Group se tradičně zabývá dodávkami technologií na základě vlastního technického řešení. To přesahuje hranice - geografické, ale i ty, které omezují pokrok. Nejlépe je to viditelné na velkých projektech, které běží ve složitých zeměpisných podmínkách a musí fungovat i uprostřed zemětřesení.
V žáru Pákistánu s kouzlem zahalených žen Když jste v Pákistánu, jste vlastně pořád jednou nohou v Evropě a vládne vám britská královna. Pákistán je součástí Commonwealth, tedy Společenství národů - volného sdružení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a jeho bývalých kolonií a dominií (samosprávných celků). Civilizace je tu už 5 000 let. Evropa to ale přece jen není. Vlastní know-how tu tak musí správný vítkovičák mít nejen pro práci, ale i pro život.
jedny z největších solných dolů na světě, úrodná území i ropná naleziště, zásoby zemního plynu a uhelné doly. Druhá nejlidnatější muslimská země s druhou nejvyšší horou na světě (K2) se chce pochopitelně rozvíjet.
Dvě procenta krásek
Všechno je jinak
"Teď je tu tak 44 stupňů. To je ještě docela dobré, čeká nás oteplení. Příští týden má být mezi 47 a 50 stupni Celsia, to už jsou podmínky, které omezují tempo práce. Nemůžete lidi přetáhnout. Už jsem viděl, jak kolabovali i domácí," říká Ladislav Lašák, který je v Pákistánu zase na další měsíc na supervizi na obřím projektu válcovny barevných kovů, kterou skupina Vítkovice Machinery Group generálkuje a výrazně modernizuje pod taktovkou dcery Vítkovice Mechanika.
Češi do toho! Výroba součástí pro pákistánskou válcovnu začala v listopadu 2013. Od loňska se expeduje spousta nových strojů, opravuje, co opravit lze, inovuje a buduje všechno včetně nových dělicích a žíhacích linek. Práce je víc, než se původně čekalo, protože Češi to umí, a tak dodají všechny systémy, opraví pece, doplní informační technologie a řídící centra kontilití - zkrátka všechno pro moderní válcovnu za více než šest miliard korun. Stavební práce jsou přirozeně věcí pákistánských firem. "Opravujeme válcovnu někdy ze 70. let minulého století a celou tu dobu fungovala. Když se rozebírají jednotlivé technologie, všude je vidět Vyrobeno v Československu. A taky značka Vítkovice. Tak je asi pochopitelné, že si Pákistánci vybrali jako hlavního dodavatele zase nás," popisuje L. Lašák. Staronová válcovna mosazi a měděných slitin bude mít kapacitu 1,2 milionu tun ročně - to je více než trojnásobek toho, co zvládala dosud. Vyrábět se tu budou válcované plechy ze slitin mědi pro všechna odvětví průmyslu, které se využijí většinou přímo na domácím trhu.
Rozsah prací je obrovský. "Nic takového jsem ještě nezažil, a to už jsem toho dělal v životě v oboru válcoven opravdu dost," upozorňuje vítkovický supervizor. Ve Vítkovicích Mechanika je sice jen dva roky, se skupinou Vítkovice ale už předtím dlouhá léta spolupracoval a válcovny a ocelárny jsou mottem celé jeho kariéry. Kontrakt takového rozsahu a v tak náročných klimatických a geologických podmínkách je ale novum i pro L. Lašáka. V oblasti, kde se rodí nové špičkové zázemí pro zpracování barevných kovů, se jen před zhruba dvěma roky otřásla země silou 8,7 stupně Richterovy stupnice. "Všechno znovu a znovu staticky posuzujeme, vyztužujeme a posilujeme na parametry, které by vydržely i takové zemětřesení. Když se to povede, bude to obrovská reference, to nás žene dopředu," vypráví po dalším horkém pracovním dni muž, který má v tuto chvíli sice po směně, ale rodinu nějakých pět, šest tisíc kilometrů daleko. "Samozřejmě, že mi chybí. Občas musím domů, alespoň na tři nebo čtyři dny. V natolik odlišných podmínkách téhle země chybí člověku i tak obyčejné věci, jako je normální rohlík nebo chleba. Je to úplně jiný kraj a jiný mrav," hodnotí pragmaticky L. Lašák.
Brána do velkého zajímavého světa Na pracovním place potkává celkem čtyři desítky krajanů nejen z Vítkovic, ale i z několika jiných českých dodavatelských firem. Parťákem do nepohody je prý Tomáš Cechel, mnohem mladší kolega z Vítkovic Heavy Machinery. "Dokazuje na každém kroku, že když mladý člověk chce a překoná strach z neznáma, může v oboru vynikat," chválí zástupce sesterské firmy L. Lašák s tím, že takové lidi budou Vítkovice Machinery Group potřebovat, protože Pákistán bude chtít obnovit a doplnit další kapacity. Z úspěšné dodávky první továrny může být "vstupní brána" pro dodávky dalších závodů. V Pákistánu (oficiálně v Islámské republice Pákistán) jsou
"Kromě urdštiny jako oficiálního jazyka, který já ale skoro vůbec neumím, se tu mluví anglicky. Na manažerské úrovni," poukazuje L. Lašák na jazykovou bariéru, která ale zase tak moc nevadí, protože v Pákistánu vás skoro nikam nepustí bez doprovodu ochránců: "Já prý vypadám skoro jako místní, takže můžu vyřizovat i nákupy materiálu. Pečují tu o nás, což ale taky znamená, že se starají i o naši bezpečnost." Všichni Češi na stavbě válcovny respektují zdejší kulturu a její pravidla. Vždyť sem budou jezdit minimálně ještě několik měsíců, než se zcela zaškolí pákistánská obsluha válcovacích tratí. "Chceme tu mít dobrou pověst i pozici," vysvětluje supervizor společnosti Vítkovice Mechanika. Přes všechny zvláštnosti oceňuje krásu rozlehlé země sousedící s Indií, Čínou, Afghánistánem a Íránem. Ale třeba s hodnocením žen je to prý trochu problém. "Buď je nevidíte vůbec, nebo jen oči. Faktem ale je, že těch krásných očí a krásných žen jsou jen asi tak dvě procenta," uzavírá technik, který zjevně zvládá know-how Vítkovic i vlastního života v cizí zemi.
VLASTNÍ KNOW-HOW KLASICKÁ ENERGETIKA POVRCHOVÁ TĚŽBA ÚPRAVA A ZPRACOVÁNÍ MATERIÁLU ZAŘÍZENÍ OCELÁREN A VÁLCOVEN PETROCHEMIE EKO ENGINEERING MOSTY A OCELOVÉ KONSTRUKCE HALOVÉ SYSTÉMY HROMADNÉ PRODUKTY JADERNÁ ENERGETIKA
Tisícina milimetru k úspěchu Vítkovice Gearworks investovaly za poslední dva roky okolo 200 milionů korun do nových strojů a zařízení, díky nimž mohou s přesností na tisícinu milimetru vyrábět pro automobilky, lodní průmysl, těžbu plynu a ropy či transport a skládkování sypkých hmot. "Přibyly dva CNC soustruhy revolverový soustruh s Y osou a dále horizontální frézka s otočným stolem, speciální frézovací stroj na produkci ozubených kol nebo forem na autokarosérie podle 3D modelů, který unese až 15 tun, a také odvalovací fréza, která má čtyřmetrový průměr a obrábí vnější i vnitřní ozubení kol," vyjmenovává Miroslav Matějek, vedoucí útvaru investice a údržba Vítkovice Gearworks. Součástí investic byla také jedna z největších cementačních pecí ve střední Evropě (o ní Vítkovické noviny psaly opakovaně). "Nejpodstatnější na všech investicích je to, že jsme posílili produkci s vysokou mírou přidané hodnoty. Můžeme dělat špičkové výrobky s vlastním know-how, které se samozřejmě ve světě prodávají za zcela jiných podmínek než běžná sériová výroba," míní ředitel společnosti Vítkovice Gearworks Pavel Borský. Firma
dodává například speciální dlouhé nápravové hřídele nebo kulovou dráhu složenou ze 36 segmentů. Vyvinula a nabízí, a to právě díky strojům na super přesné obrábění, převodovku se zvláštním ozubením sloužící k pohonu kolesových rypadel, zakladačů a skládkových strojů. Umí
připravit vše od projektové dokumentace přes základy pro stroje až po dodávku samotných zařízení. Těží přitom z vazeb ve skupině, kde jí v rámci obchodní a komunikační strategie Metal Evolution patří významné místo v pilíři výrobků s vlastním technickým řešením.
4
VÍTKOVICE MACHINERY GROUP Pohled do historie: stadion ve Vítkovicích - sídlo Zlaté tretry První úvahy o výstavbě moderního sportovního areálu ve Vítkovicích pocházejí z roku 1935, kdy vedení podniku vyšlo vstříc opakovaným žádostem Sportovně společenského klubu Vítkovice. Za účasti tehdejšího generálního ředitele Oskara Federera se 26. června 1937 konalo slavnostní poklepání základního kamene na místě, kde měl vyrůst vůbec nejmodernější stadion v republice, který by prioritně sloužil vítkovickým zaměstnancům. V prostoru ohraničeném halami staré ocelárny, ulicí Závodní a Zengrovou (dnešní Rudnou) měla být kromě fotbalového stadionu s lehkoatletickou dráhou postavena i dvě tréninková hřiště, plavecký bazén a střelnice. Projekční dokumentaci zhotovila na požádání trojice pražských architektů Josef Kincl-Lev Krča-Stanislav Tobek. Jelikož Vítkovické těžířstvo usilovalo, aby sportovní stánek měl evropskou úroveň, přispělo v září 1937 architektu Krčovi na studijní cestu do Berlína, kde měl získat poznatky o nejnovějších trendech při projektování stadionů. Jeho podrobný grafický elaborát se pak stal vítkovickým majetkem. Hned po jeho návratu v lednu 1938 byly zahájeny přípravné práce. Do úpravy terénu se zapojilo na 250 dělníků. Dominantní stavbou se stala ocelová konstrukce tribuny s termobetonovou výplní, kterou vyrobila vítkovická mostárna. Tvořilo ji 23 nosníků. Na jejich produkci bylo spotřebováno 47 vagonů oceli. Celkové náklady na výstavbu přesáhly 11 milionů
Položení základního kamene sportovního stadionu ve Vítkovicích. Před mikrofonem generální ředitel Oskar Federer.
Výstavba stadionu.
korun. Průběh prací byl v kompetenci vedoucího podnikového stavebního oddělení Antonína Beránka, který později pracoval řadu let jako funkcionář vítkovického fotbalového a hokejového oddílu. Stadion měl být slavnostně otevřen ve dnech 27. a 28. října 1938, čímž by podnik oslavil dvacáté výročí vzniku Československa a současně s předstihem i sto desáté výročí svého založení. Podle vypracovaného programu se měli představitelé Vítkovického těžířstva, vládní ministr, starosta města Ostravy Chalupník (původně slévač a zástupce vítkovických kovodělníků) a představitelé sportovního klubu shromáždit před závodním hotelem a odtud jít společně ke stadionu, kde by přesně v 11 hodin. začaly vztyčením státní vlajky a fanfárami oslavy. Po vypuštění dvou tisíc holubů měla zaznít řada projevů. Smělé plány narušily podzimní politické události a následná změna ve vedení podniku. Stadion byl nakonec kolaudován až 15. dubna 1939 bez okázalého programu a většího zájmu veřejnosti. Bezprostředně poté se stal sídlem Německého sportovního klubu, jehož členové měli výhradní právo k jeho využití. Po válce se stadion opět otevřel všem zaměstnancům i široké veřejnosti. Velkým lákadlem pro návštěvníky byly mezinárodní motokrosové závody na ploché dráze v září 1946 a zejména dvoudenní čtvrtý ročník Masarykových her v roce 1947, které se prvně konaly v Ostravě a přilákaly více než 24 000 nadšených diváků. Desetitisícové návštěvy zažívali v padesátých letech vítkovičtí fotbalisté v čele s reprezentanty Josefem Bicanem a Jaroslavem Vejvodou. Vítkovický stadion byl svědkem mnoha rekordů a mimořádných výkonů jak českých atletů (Emil Zátopek, Jarmila Kratochvílová, Jan Železný), tak zahraničních sportovců (Sergej Bubka, Asaf Powel, Usain Bolt). Nelze opomenout ani získání mistrovského titulu vítkovických fotbalistů v roce 1986. Vítkovický sportovní stánek prošel postupně řadou změn. Tou první bylo postavení nové reprezentativní vstupní brány v letních měsících 1958 před konáním Letních slavností vítkovických oddílů. V roce 1971 byla na stadionu položena moderní tartanová dráha, čímž areál dosáhl světového standardu při konání lehkoatletických závodů. Náklady byly hrazeny z devizových prostředků České tělovýchovné organizace. O dva roky později byly kvůli možnosti konání sportovních akcí ve večerních hodinách zahájeny projekční práce na výrobu čtyř osvětlovacích stožárů. Výrobu zajistil tehdejší vítkovický závod 65 (Mostárna Lískovec) v rámci investiční akce ,,VŽKG sobě a společnosti", povrchová úprava materiálu byla v kompetenci závodu 4 (Válcovny trub). Vztyčení stožárů (hmotnost každého přesáhla 27 tun, délka činila 50 metrů - z toho samotné světelné rampy byly dlouhé 10 metrů) zajistily v roce 1975 po získání souhlasu hlavního architekta města Ostravy Hutní montáže s. p. s pomocí speciálních jeřábů typu Jones a Krupp. Každý stožár nesl 42 svítidel. Jejich instalaci
Montáž konstrukce tribuny.
Mezinárodní běžecké závody v roce 1965. zajistila elektroúdržba závodu 3 (Těžká mechanika). Náklady na celkovou realizaci dosáhly 7 milionů korun. V letech 1986-1987 bylo na travnaté ploše nainstalováno elektrické vyhřívací zařízení jako vůbec první svého druhu v republice. Stadion byl také využíván pro různé společenské akce. Třeba v roce 1948 se na něm konaly jubilejní oslavy u příležitosti výročí 120 let od založení podniku, v šedesátých a sedmdesátých letech zde vítkovické učiliště pravidelně zahajovalo svůj školní rok. V posledním desetiletí zde společnost Vítkovice Cylinders organizovala několik ročníků turnaje malé kopané s mezinárodní účastí pod názvem Kovářský perlík. V roce 2012 bylo rozhodnuto o rekonstrukci stadionu, který by splňoval podmínky pro pořádání atletických soutěží a jiných sportovních akcí nejvyšší mezinárodní kategorie. Opět se ke slovu dostala vítkovická mostárna. Hlavní konstrukce nosných rámů byla prováděna v provozech dceřiné společnosti Vítkovice Power Engineering - PJ 813 Ocelové konstrukce, průvlaky mezi nosnými rámy, tribunové nosníky pod sedadly včetně ztužení, veškeré dodávky lávek se zábradlím, žebřů a nosné konstrukce pro velkoplošné obrazovky a výsledkové tabule dodala PJ 817 HARD Jeseník. První velkou veřejnou zkouškou bylo pořádání 54. ročníku atletického mítinku Zlatá tretra 26. května 2015.
Rekondiční pobyty s ČPZP pokračují i letos Česká průmyslová zdravotní pojišťovna (ČPZP) zajišťuje i v letošním roce pro zaměstnance skupiny Vítkovice, kteří jsou jejími pojištěnci, léčebně rehabilitační péči v rámci rekondičních pobytů. Na letošní rekondice vydá třetí největší zdravotní pojišťovna v ČR téměř pět milionů korun. "Rekondiční pobyty trvají sedm dnů a jsou zaměřeny zejména na pohybový aparát, bolesti zad, kloubů ale i dýchací problémy. Součástí je rovněž hlubší zdravotní vyšetření k odhalení některých rizikových faktorů. Za tím účelem jsou vybíráni i příslušní poskytovatelé zdravotní péče," vysvětluje Emil Rakus, který má rekondiční pobyty v ČPZP na starost. Pro vítkovické zaměstnance byly pro letošek nasmlouvány v Lázních Darkov a Priessnitzových lázních. Česká průmyslová zdravotní pojišťovna přispívá svým pojištěncům, kteří jsou zaměstnanci skupiny Vítkovice, nejen na léčebnou péči, ale z části také na ubytování a stravování během těchto rekondičních
pobytů. Zbylé náklady hradí zaměstnavatel. Kromě rekondičních pobytů ČPZP spolupracuje se skupinou na doplňkových rekondičních aktivitách, jako jsou například Dny zdraví a provedení specializovaných zdravotních vyšetření pro vybranou skupinu zaměstnanců. "Tato vyšetření jsou spojená s rozborem základních fyziognomických ukazatelů jednotlivých účastníků a jejich motivací ke zdravému způsobu života. Celá akce má vést ke zdravějšímu stravování a častějšímu pohybu. To jsou totiž základní stimuly k eliminaci rizikových faktorů, které nás ohrožují," upřesňuje E. Rakus. ČPZP je jednou z mála zdravotních pojišťoven, které přispívají i na rekondiční programy pro své pojištěnce
zaměstnané zejména v podnicích průmyslového charakteru. Rozsahem této péče je pojišťovna jediná v České republice. Rekondiční pobyty ČPZP poskytuje od roku 1994.
since 1828
5
Kostra z české oceli Husarský kousek se podařil Vítkovicím Power Engineering (VPE). Zvítězily v silné evropské konkurenci a začátkem května uzavřely smlouvu o výrobě a dodávce sekundárních ocelových konstrukcí 5. a 6. bloku elektrárny v polském Opole. Podpisem kontraktu VPE úspěšně završily proces, ve kterém se snažily v tendru prosadit před domácími Poláky i konkurenčními společnostmi z několika evropských zemí. "Díky této obchodní zkušenosti se zapíšeme na seznam dodavatelů pro nadkritiku, tedy pro elektrárny o vysokém výkonu. V Opole jde o dva nové kotle, každý o výkonu zhruba 880 megawatt. Dodávat pak můžeme nejen v Polsku, ale tuto referenci budeme mít pro celou Evropu. Je to krok do vyšší třídy dodavatelů, mezi evropskou špičku," uvádí Pavel Czene, ředitel mostárny VPE. Opole je navíc velmi sledovaným projektem, Polsko do dvou nových kotlů v elektrárně investuje celkem 69 miliard korun a dostavbu si prosadilo i přes nevoli EU k masivnímu využívání polských uhelných zdrojů.
Do roka a do dne
Skupina VMG oceněna za spolupráci se středním odborným školstvím
roštu kotle elektrárny Belchatow, objem zakázky byl ale tehdy mnohonásobně menší," připomíná projektová manažerka VPE Michaela Kořistková.
4 + 2 posílí Polsko Celý projekt elektrárny u Opole je největší energetickou investicí v Polsku za posledních zhruba dvacet let. Čtyři bloky elektrárny už stojí, dva přibudou nyní. V Polsku je 90 procent elektrické energie vyráběno v tepelných elektrárnách, v nichž je zdrojem energie až na výjimky uhlí. Palivem v těchto elektrárnách je převážně (z asi 60 procent) černé uhlí. V letech 1982 až 1990 byla v Polsku budována jaderná elektrárna Žarnoviec, která měla mít čtyři jaderné reaktory a instalovaný výkon 1600MW. Její stavba však byla bez náhrady zastavena.
Předmětem dodávky VPE je skoro 12 tisíc tun ocelových konstrukcí. Odběratelem je v tomto případě polská společnost Mostostal Power Development, investorem polská obdoba našeho ČEZ, tedy PGE (Polska Grupa Energetyczna). O obchodním významu projektu pro skupinu Vítkovice Machinery Group svědčí mimo jiné to, že dodávky bude zajišťovat zhruba stovka firem. Mostárna VPE se dostala mezi ně a předčila i odštěpené původní součásti koncernu Mostostal. Polský kontrakt zahrnuje zejména ocelové konstrukce budovy předehřívání vzduchu. Vyrábět se budou v mostárně od letošního července do poloviny září 2016. "Podobnou zakázku jsme měli v Polsku naposledy v roce 2004, kdy jsme dodávali ocelové konstrukce nosného
Skupina VMG získala ocenění od Francouzsko-české obchodní komory. V kategorii Spolupráce velkých podniků se středními odbornými školami nebo učilišti jí patří 1. místo. Komora v letech 2008 a 2009 vyhlásila a udělila ceny společnostem a osobnostem za nejkvalitnější projekty v oblasti společenské odpovědnosti a pro rok 2015 zvolila problematiku středního odborného vzdělávání a učňovského školství. "Česká republika patří historicky k zemím s vysokým podílem průmyslu na celkovém HDP. Zatímco opěvujeme a veřejně proklamujeme kvalitu zdejší průmyslové výroby, dochází v posledních dvaceti letech k postupnému poklesu zájmu o tradiční průmyslové profese a řemesla a přesunu mladší generace do oblasti služeb. Má-li si Česká republika dlouhodobě udržet vysokou úroveň průmyslové výroby a nadále ji rozvíjet, je více než žádoucí usilovat o propagaci a popularizaci tradičních průmyslových profesí. Již dnes řada výrobních závodů upozorňuje na nesoulad mezi nabídkou a poptávkou na trhu práce v oblasti kvalifikovaných absolventů technických oborů," konstatuje komora.
Úspěch v anketě Podnikový právník roku Ocenění Podnikový právník roku 2015 v kategorii obchodní (závazkové) právo získala Jaroslava Lopourová, právnička společnosti Vítkovice, a.s. V anketě, kterou tradičně pořádá Unie podnikových právníků ČR, se udělovalo ocenění celkem v osmi kategoriích. Unie podnikových právníků ČR, která v letošním roce slaví čtvrt století své existence, již počtvrté ocenila nejlepší podnikové právníky. Držitelé cenu převzali v prostorách České spořitelny na Starém Městě v Praze. O vítězích letošního ročníku rozhodla na podkladě návrhů členů unie, zaměstnavatelů i veřejnosti šestičlenná odborná porota. Ocenění Podnikový právník uděluje unie proto, aby propagovala a popularizovala práci podnikových právníků a posilovala jejich dobré jméno a společenský význam. Slavnostního vyhlášení se kromě pořadatelů a oceněných zúčastnili také například Dagmar Kuchtová, generální ředitelka Svazu průmyslu a dopravy ČR, náměstek ministra spravedlnosti Petr Jäger nebo také zástupci akademické obce či právnických profesních komor.
Co pro vás znamená úspěch v letošní anketě? Moc mě to potěšilo a samozřejmě si ho cením. Nejedná se však jen o osobní záležitost, Vítkovice stály už při zakládání Unie podnikových právníků v devadesátých letech. Tento profesní spolek není institucionalizovanou komorou, jakou je komora notářská, advokátní, soudcovská či exekutorská. Takové zázemí "podnikoví právníci" nemají. UPP ČR je na druhé straně od roku 1999 členem Evropské unie podnikových právníků (European Company Lawyers Association, ECLA), založené v roce 1983 se sídlem v Bruselu, která sdružuje
tisíce firem a desetitisíce podnikových právníků, resp. "corporate lawyers" ve světě.
Vítkovická skupina uzavírá obchody se zákazníky z celého světa. Říká se, že když se sejdou tři právníci, mají minimálně čtyři právní názory… Ústřední postavou smluvní činnosti v obchodní společnosti má být vždy obchodník. Z mého pohledu je obchodník nejnáročnější profesí a nejvýznamnější složkou obchodní společnosti. Je to osoba, která kromě své náročné specializace musí umět zajistit, aby smlouva zahrnovala hlediska výrobní, technická, ekonomická, právní atd. Pustíte-li do přímého kontraktačního jednání právníky, smlouvy se často ani nedočkáte. Právník by měl být v kontraktačním procesu šedou eminencí obchodníka, který musí dbát jako špičkový tenista o úroveň svých úderů s podporou všech specializovaných profesí ve společnosti. Nemůže váhat jako Buridanův osel nad ideální kupkou sena tak dlouho, až pojde hlady. Musí s odbornou péčí najít spolu se smluvním partnerem natolik ostrou jehlu v kupce sena, aby se s ní dal ušít a realizovat závazkový vztah, jehož výsledkem je zisk. Jak těžké je skloubit rozdílné národní právní normy do výsledné podoby smlouvy, se kterou souhlasí všechny strany? Nebo to funguje tak, že podmínkou jedné ze stran je uzavření kontraktu dle obchodního práva dané země? I v obchodě platí staré indické přísloví, že jedna ruka netleská. A všechno, co je možné, je možné různým způsobem. Zákonem každého závazkového vztahu je především smlouva mezi obchodními partnery, odrážející profesionalitu podnikatele zastupovaného erudovanými obchodníky a manažery. Rozhodné právo je nadstavba, která se řeší s právníky. Jak dlouho jste ve Vítkovicích a proč jste zvolila právo v obchodní společnosti pro výkon
Ilustrační fotografie ze slavnostního předávání cen.
právnické profese v obchodní společnosti a ne možná tradičnější právnické profese? Dávno tomu, jak by řekl klasik, co jsem nastoupila do společnosti Vítkovice ve specializaci zaměřené od počátku na obchodní právo a mezinárodní obchod. Není to obor svázaný rigidními pravidly, je nesmírně tvůrčí a každý den jinak barevný, s jinými lidmi, s jinými problémy, na různých místech, dokonce i v různých zemích. Představu svobody, která je skutečně tvůrčí, nemusí se pokořovat před penězi klienta, není nucena v zájmu osobního komerčního úspěchu k lámání právní kultury a etiky, jsem mohla naplnit právě v tomto oboru a tomto zaměstnání. Chtěla jste být vždy právničkou? Zejména díky médiím si dnes řada lidí pod pojmem právník představuje člověka bez morálky, "rýžujícího" balíky peněz, podvodníka "šikovně" zneužívajícího právo. Skutečnost je taková, že právo není elitní obor pro pár vyvolených. Právní normy jsou určeny pro každodenní život a mají pomáhat tam, kde běžná lidská zkušenost potřebuje podporu. Ve smyslu profesionální pomoci a ochrany tedy ano, chtěla.
VÍTKOVICKÉ NOVINY vydává VÍTKOVICE HOLDING, a.s., / Ruská 2887/101, 706 02 Ostrava / IČ: 25816039 / evidenční číslo MK ČR E 12764 / tel +420 595 956 000 / www.vitkovice.cz / Redakční zpracování: EK Media s.r.o. / Redakce: Eva Kijonková -
[email protected], Radka Feber -
[email protected] / Editor: Oldřich Babický -
[email protected] / Své příspěvky a náměty zasílejte mailem na uvedené e-mailové adresy/ FOTO: archiv, Jiří Zerzoň.
6
DOLNÍ VÍTKOVICE
NÁSTAVBA VP 1 SE JMENUJE BOLT, STEJNĚ JAKO SLAVNÝ ATLET Bolt Tower čili Šroubová věž. Tento název nese od 24. května nástavba Vysoké pece č. 1 v Dolních Vítkovicích, kterou navrhl architekt Josef Pleskot. Architektonické pojetí dominanty symbolizuje opětovné zapálení ohně nad vysokou pecí. Stavba, která ve světě nemá obdoby, získala kmotra, který již pár let také nemá ve světě sobě rovného Usaina Bolta. Čas jeho běhu na 100 metrů 9:58 sekundy budí respekt. Uznávaný atlet při návštěvě Ostravy, před startem mítinku Zlatá tretra, pokřtil a podepsal svého jmenovce. Sdružení Dolní oblast Vítkovice (DOV) vyhlásilo o název nově otevřené nástavby soutěž pro veřejnost. Přišlo v ní přes tisíc námětů, ze kterých DOV vybralo vítězný název Daniela Hladkého "Bolt Tower". Odkazuje chytře na tvar samotné nástavby - na šroub. Jakmile sdružení DOV zjistilo, že mezi návrhy veřejnosti je také "Bolt Tower", dovtípilo se a kontaktovalo Boltova manažera Rickyho Simmse. "Ani jsme nedoufali, že nám vyjdou vstříc. Jsme doslova nadšení," říká k dalšímu vývoji ředitel DOV Petr Koudela. Průběh křtu pak byl velice spontánní. Usain Bolt sám potvrdil, že takovou stavbu ve světě ještě nikde neviděl. Na pec vystoupal po 16. hodině skipovým výtahem a užíval si postupné rozjasnění výhledu na Dolní Vítkovice i na celou Ostravu. Po prohlídce nejvyššího bodu nástavby pece se před zraky fotografů podepsal na zavěšený tubus nesoucí celou konstrukci. V kavárně nástavby následně podepsal i křestní list Bolt Tower a tričko DOV. Následoval sestup a s nadsázkou pojatá zkouška nabytých hutnických znalostí. Vítěz mnoha atletických mítinků i v tomto případě uspěl a získal "výuční list" s titulem "Manažer hutních procesů".
CENNÝ PODPIS
Tričko s logem DOV získalo na hodnotě. Podpis Usain Bolt se cení. Sledujte soutěž o tričko s autogramem slavného atleta v příštích číslech Vítkovických novin a vyhrajte stejně jako on.