No title

Orlické hory a Podorlicko 22/1-2: 51–66 (2015)

© 2016 MGOH Rychnov n. Kn., ISSN 0475-0640, ISBN 978-80-86076-80-5

„…OBVINĚNÝ MÁ TAKÉ POVĚST JAKO SKUTEČNÝ NEPŘÍTEL LIDOVĚ-DEMOKRATICKÉHO ZŘÍZENÍ“1/ Případ odpůrců komunistického režimu Anny a Josefa Čepelových

„…THE DEFENDANT IS KNOWN AS AN INDISPUTABLE ENEMY OF THE CZECHOSLOVAK POPULAR DEMOCRATIC RÉGIME“ Case of Resistance of Anna and Josef Čepel to the Communist régime Markéta Bártová Filozofická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci/Ministerstvo obrany České republiky, email: [email protected]

Abstract: Forced collectivization, whereby the property of private farmers was after February 1948 forcefully transferred into the Uniform Agricultural Cooperatives (JZD), changed and forever impacted lives of thousands, including Josef and Anna Čepel. Until then, the married couple had lived contentedly at their homestead and farmed successfully their extensive estate in the district of Rychnov nad Kněžnou. Between 1949 and 1956, the Čepels were for their disapproval of the communist politics repeatedly bullied and faced criminal penalty. Still, they resisted the pressure to surrender their assets voluntarily. By their courageous stance that spread among other farmers in the district, they inhibited establishment of the JZD in the municipality of Slemeno. It was only in April 1956 that they were finally forced to transfer their patrimony to state and the year after expelled from the village. Incorporating their homestead and lands as a final point, the local authorities proceed to set up the agricultural cooperative. Despite facing various wrong from the state, the Čepels had not reconciled with the fact and in the following years attempted recurrently to invalidate the transfer of their holdings. They achieved their assets recovery only in the 1990s. In 2014, the Čepels were in accordance with Act of 2011 no. 262 acknowledged by the Ministry of Defense as participants of the resistance to Communism. Keywords: collectivization, farmers, State Security, resistance to Communism, population transfer, persecution

ÚVOD Anna a Josef Čepelovi vstoupili do svazku manželského ještě za války dne 18. června 1944, svatební obřad se za účasti početného příbuzenstva odehrál v Rychnově nad Kněžnou. Oba pocházeli z nedalekého okolí, Anna Čepelová (* 1924, rozená Veverková) se narodila ve Slemeně, rodištěm Josefa Čepely (*1912, † 1983) byla obec Podbřezí. Krátce po sňatku převzali novomanželé od rodičů nevěsty rodinnou zemědělskou usedlost nazývanou Rychnovská nebo také Jedlinská Lhotka. Statek, k němuž přináleželo více než dvacet hektarů zemědělské půdy, stál na samotě, zhruba 2 km 1/ Archiv rodiny Čepelových, Rozsudek Lidového soudu v Rychnově nad Kněžnou, sp. zn. T 231/53, 12. 10. 1953, s. 4.


od vesnice Slemeno. Mladí manželé začali svěřený majetek spolu s rodiči Anny Čepelové, kteří zde zůstali na vejminku, obhospodařovat. Hospodářství čítalo několik desítek kusů dobytka a dva páry koní a časem se jim je dařilo úspěšně modernizovat. Rodinný statek s polnostmi by pod rukama šikovných hospodářů vzkvétal i dál, nebýt hlubokých politických a společenských změn, které byly po vítězství komunistů v únoru 1948 postupně v Československu zaváděny. KOLEKTIVIZACE A ODPOR PROTI NÍ Pod termínem kolektivizace se rozumí a běžně označuje dění na venkově v období od konce 40. do první poloviny 60. let minulého století.2/ Jednalo se o destruktivní proces, který výrazně zasáhl do osobního i profesního života stovek až tisíců lidí v československých vesnicích.3/ Přes opakovaná lživá tvrzení představitelů Komunistické strany Československa (KSČ) v letech 1945–1948, že „komunisté se soukromého zemědělství nedotkli a nedotknou“, motivovaná snahou získat volební hlasy početných obyvatel venkova, směřovala od února 1948 vládnoucí strana v oblasti zemědělské politiky k vytyčenému cíli – zrušení soukromého vlastnictví půdy.4/ K tomuto záměru měla komunistům posloužit celá řada zákonodárných úprav i mimoprávní represivní metody. Selská vrstva byla vystavena množství administrativních opatření, která ztěžovala existenční situaci jejích příslušníků. Mezi jinými se jednalo například o kategorický zákaz finančních půjček, vyloučení ze šlechtitelských programů, neposkytování lístků na základní suroviny či potraviny a dokonce i znevýhodnění v přístupu ke zdravotní péči. Sedláci byli zatíženi zvýšenými daněmi, nuceně se od nich vykupovaly mechanizační prostředky, které jim byly zase zpětně zapůjčovány, ovšem za peněžitou úplatu a to nejen dráž než již existujícím zemědělským družstvům, ale také až po nich.5/ Podle sovětského vzoru byl zaveden systém totálního výkupu, kdy nastavení povinných, v podstatě nesplnitelných dodávek, mělo sedláky přinutit k „dobrovolnému“ vstoupení do zakládaných jednotných zemědělských družstev (JZD). Členové vesnických stranických orgánů měli volnou ruku v tvrdém postupu při vymáhání dodávek, mohli například provádět domovní prohlídky, udělit finanční pokutu apod. 2/ Srov. např. NEDVĚDICKÝ, Kamil: Role práva v procesu likvidace selského stavu, In: ROKOVSKÝ, Jaroslav – SVOBODA, Libor (ed.): Kolektivizace v Československu, ÚSTR, Praha 2013, s. 16. Tamtéž, BUREŠOVÁ, Jana: Problematika výzkumu dějin kolektivizace v Československu a České republice, s. 24. 3/ Obecně k tématu viz také JECH, Karel: Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy. Vyšehrad, Praha 2008. BLAŽEK, Petr – JECH, Karel – KUBÁLEK, Michal: Akce „K“. Vyhnání sedláků a jejich rodin z usedlostí v padesátých letech. Studie, seznamy a dokumenty. Pulchra – Česká zemědělská univerzita v Praze, Praha 2010. Viz také RŮŽIČKA, Daniel – ZVĚŘINA, Pavel: Kolektivizace. Dostupné on-line: http://www. totalita.cz/vysvetlivky/kolektivizace.php (citováno k 24. 10. 2015). Dílčí sondy do jednotlivých regionů viz např.: RŮŽIČKA, Miroslav: Vyhnanci. Akce „Kulak“. Zločin proti lidskosti. Miroslav Růžička, Havlíčkův Brod 2008. URBAN, Jiří: Venkov pod kolektivizační knutou: okolnosti exemplárního kulackého procesu. Vyšehrad, Praha 2010. 4/ NEDVĚDICKÝ, Kamil: Role práva v procesu likvidace selského stavu, In: ROKOVSKÝ, Jaroslav – SVOBODA, Libor (ed.): Kolektivizace v Československu, s. 10. 5/ Tamtéž, s. 14.

52

Bártová M.: „…Obviněný má také pověst jako skutečný nepřítel lidově-demokratického zřízení“

Přes postupně zaváděné a široce uplatňované diskriminační nařízení existovala nemalá skupina selských rodin, které se snažily v zájmu zachování svých tradic i soukromého vlastnictví majetku nátlaku vzdorovat. Komunisté proto přistoupili k další fázi teroru a formou tvrdé, politicky motivované trestní represe zahájili cestu k totální likvidaci selského stavu jako sociální vrstvy. Sedláci byli obviňováni a souzeni za trestné činy sabotáže, ohrožení zásobování, poškozování a rozkrádání národního majetku či neplnění hospodářského plánu. Soudy, pracující na zakázku KSČ, téměř ve všech případech ukládaly jako vedlejší tresty k trestům odnětí svobody propadnutí veškerého jmění. V květnu 1951 byl Ústředním výborem KSČ (ÚV KSČ) schválen jednoznačně protiústavní dokument, na jehož základě pak probíhalo vystěhování selských rodin do jiného, státem přikázaného místa. Pobyt v dřívější, často desítky let obývané původní vesnici, byl pod hrozbou pokuty a trestního postihu zakázán.6/ Několikaleté „tažení“ komunistů proti selskému stavu bylo od počátku provázeno masivní propagandistickou kampaní za účelem vzbudit v široké veřejnosti představu, že sedláci jsou kriminálníci a zloději. Zvolené, oficiálně prosazované a posléze vžité termíny „kulak“ a „vesnický boháč“ měly v obyvatelstvu vyvolávat negativní emoce a usnadnit přijetí perzekuce selského stavu.7/ Za všechny agitační hesla ocitujme alespoň jedno, které se objevilo v oficiálním prohlášení komunistické strany ke kolektivizaci z června 1952: „Vesnický boháč se snaží škodit všemi prostředky, sabotuje a rozvrací, neštítí se ani žhářství a vraždy.“8/ „BOJ O SOCIALIZACI VESNICE“9/ Proces kolektivizace se nevyhnul ani okresu Rychnov nad Kněžnou a postupně zasáhl a navždy poznamenal osudy zde hospodařících selských rodin, včetně Čepelových. Pro značnou zemědělskou výměru i počet hospodářských zvířat patřili k největším sedlákům v okolí a pochopitelně tak byli trnem v oku tamních komunistických funkcionářů. S kolektivizací navíc příkře nesouhlasili a svými názory se ani jeden z nich netajil. Zcela ve shodě s celostátně prosazovanou politikou komunistické strany tak i pro ně začínala doba teroru. Pro rok 1949 jim byla místními stranickými orgány předepsána značně vysoká dodávka mléka a másla, ale aby její splnění bylo ještě více ztíženo, z nařízení rychnovského ONV byli „odčerpáni“ čtyři zaměstnanci statku, kteří do té doby v hospodářství 6/ Srov. tamtéž, s. 15–16. 7/ Slovo „kulak“ bylo československými komunisty převzato z ruštiny a používáno pro označení samostatných zemědělců s výměrou nad 15 ha pozemků. Stejně jako „vesnický boháč“ se i termín „kulak“ začal užívat v politické rovině zhruba od podzimu roku 1948, aby se oba na dlouhou řadu let staly součástí politických projevů, stranických a státněbezpečnostních směrnic, hlášení, soudních rozsudků apod. Režimu poplatná propaganda a publicistika a rovněž pokleslá normalizační historiografie používaly tyto pojmy jako hanlivé označení pro diskriminované příslušníky selského stavu až do konce 80. let. Srov. (-), Pojem „Kulak“ a „Vesnický boháč“. Dostupné on-line: http://www.ustrcr. cz/cs/pojem-kulak-a-vesnicky-bohac (citováno k 24. 10. 2015). 8/ KAPLAN, Karel: Nekrvavá revoluce, Sixty-Eight Publishers, Toronto 1985, s. 109. 9/ Státní okresní archiv v Rychnově nad Kněžnou (dále jen SOkA Rychnov nad Kněžnou), fond (dále jen f.) Místní národní výbor (MNV) Slemeno, inventární číslo (dále jen i. č.) 42/1, karton (dále jen k.) 49, Pamětní kniha, Zápis, prosinec 1952, s. 5.

53


vypomáhali.10/ Po tomto zásahu komunistických úřadů zůstali manželé Čepelovi, v té době již rodiče dvou malých dětí Jany (*1946) a Josefa (*1948), na spravovaných dvacet šest hektarů zemědělské půdy a luk takřka sami. Z objektivních důvodů se jim nedařilo stanovenou dodávku plnit, za což byl Josef Čepela v říjnu 1949 poprvé předvolán na stanici Sboru národní bezpečnosti (SNB) v Rychnově nad Kněžnou. Zde musel během výslechu vysvětlovat zcela zjevné skutečnosti, že po zásahu úřadů nemá dostatek pracovních sil a dodávku splnit nelze.11/ Dopředu však bylo jasné, jak celá věc dopadne. Po týdnu vydal rychnovský ONV trestní nález, kterým prohlásil Josefa Čepelu pro nesplnění dodávky vinným ze spáchání přestupku a uložil mu pokutu ve výši 5 000 Kčs.12/ Čepela se proti tomuto rozhodnutí odvolal ke Krajskému národnímu výboru (KNV) v Hradci Králové. Ten nejenže zamítl odvolání jako bezdůvodné, navíc zvýšil finanční pokutu na částku 15 000 Kčs. V případě „nedobytnosti“ udělil Čepelovi jako náhradní trest odnětí svobody v délce třiceti dnů.13/ Jak stojí v citovaném sdělení, proti tomuto rozhodnutí neexistovala žádná možnost odvolání a rozhodnutí tak bylo konečné. Situace tedy nebyla vůbec dobrá a postupem let se měla jen zhoršovat. Anna Čepelová si i po tak dlouhé době na tehdejší události jasně pamatuje: „Po roce 1952 začaly úvahy KSČ o založení JZD ve Slemeně. Aby tomu pomohli, posílali k nám různé agitátory ze slévárny ze Skuhrova nad Bělou, textilky z Rychnova nad Kněžnou (…), ze železáren z Vamberku apod. Já s manželem jsme však vždy byli proti ideologii KSČ a vždy se snažili společně proti této ideologii bojovat a docílit znovunavrácení svobodné republiky, rovněž tak jsme i odmítali spolu s dalšími hospodáři ze Slemena vstup do Jednotného zemědělského družstva jako protest proti kolektivizaci a ideologii KSČ. Tento náš postoj se však odrazil ve zvyšování hospodářských dodávek, které jsme museli pravidelně odvádět a které byly neúměrně vysoké. Následovaly kontroly z Okresního národního výboru (ONV), Veřejné bezpečnosti (VB) i KSČ a vybranými dělnickými kádry. Tlak na založení JZD se stále zvyšoval. Měli jsme motocykl, s kterým jsme jezdili po známých (Vilímkovi, Bohuslav Beránek, Josef Beránek, Dohnálkovi všichni ze Slemena, Seidlovi z Lukavice, Čáslavovi z Liberka a další, kteří hospodařili) a radili se, jak založení družstva odvrátit. Z tohoto důvodu nám tento motocykl bez náhrady finanční odbor ONV v prosinci roku 1953 zabavil a dodnes se nám nedostala žádná náhrada. Aby nám ztížili hospodaření, přišli z ONV v roce 1954 i pro traktor zn. ZETOR 25 A, který jsme do hospodářství zakoupili. Má matka si tehdy několikrát před traktor lehla, aby zabránila jeho odvezení. Až v dubnu 1954 přišel tajemník KSČ (Cibulka), zástupci finančního odboru ONV, esenbáci Kolařík, Mlynář, Dostálek, prokurátor Hudek a traktor definitivně bez náhrady odvezli.“14/ 10/ Archiv rodiny Čepelových, Protokol o výslechu Josefa Čepely, 27. 10. 1949. 11/ Tamtéž. 12/ Trestní nález ONV v Rychnově nad Kněžnou ze dne 3. 11. 1949, sp. zn. A-77/1949, se nedochoval, výše uvedené údaje však vyplývají z dalších materiálů. Srov. Archiv rodiny Čepelových, Sdělení Krajského národního výboru v Hradci Králové, 19. 2. 1951. Dále viz SOkA Rychnov nad Kněžnou, f. MNV Slemeno, i. č. 42/2, k. 49, Zápisy ze schůzí rad 1950–1951, Zápis, 7. 8. 1950. Členové MNV ve Slemeně se přitom během tohoto jednání shodli, že Čepelovo vysvětlení je naprosto pravdivé. 13/ Archiv rodiny Čepelových, Sdělení KNV v Hradci Králové, 19. 2. 1951. 14/ Archiv autorky, Písemná vzpomínka Anny Čepelové, 21. 12. 2011.

54


Pamětní kniha obce Slemeno a další zachované prameny její slova potvrzují. V obecní kronice se dochoval zápis, výmluvně přibližující tehdy zde panující poměry: „V roce 1952 probíhal ve zdejší obci podobně jako v ostatních obcích boj o socializaci vesnice. V čele pokroku a snah o socializaci stáli komunisté. Dobrými propagátory byli soudruzi: Jan Veverka, předseda MNV, Václav Říha, pracovník OV KSČ, Bohuslav Novák, předseda MO KSČ (Místní organizace KSČ-pozn. aut.), Josef Urbánek, Ferdinand Rohlena, předseda AV NF (Akční výbor Národní fronty-pozn. aut.) a celá řada ostatních. Naproti tomu někteří obyvatelé brání se provedení socializace. Jsou to většinou střední rolníci, kteří jako výmluvy používají ve velké většině falešných frází o lásce k půdě a podobně. Tyto fráze se shodují s vysíláním rozhlasové stanice „Svobodná Evropa“, která vysílá z amerického okupačního pásma (…). V obci je několik vesnických boháčů kteří nemají rovněž kladný poměr k budování socialismu na vesnici jako např.: Jaroslav Dohnálek, Josef Žabokrtský, Josef Čepela a Václav Dusil.“15/ Josef Čepela i právě jmenovaní hospodáři a jejich rodiny byli stále více vystaveni neustálým kontrolám ze strany místních komunistických institucí, zatěžováni zvyšováním dodávek a udělováním pokut za jejich nedodržování.16/ Ještě v září 1952 vynesl rychnovský ONV další trestní nález, v němž prohlásil Josefa Čepelu vinného tím, že ohrozil plánované zásobování obyvatelstva v minulém roce, když „nedodal předepsané množství řepy cukrovky, čímž byla i narušena výroba cukru, který jest jednou z nejzákladnějších potřeb pro výživu národa (…). Tímto jednáním se dopustil obviněný přestupku § 88, odst. 1 trestního zákona správního č. 88/1950 Sb. a trestá se dle tohoto ustanovení pokutou v částce 25 000 Kčs, ve prospěch státní pokladny, v případě nedobytnosti náhradním trestem odnětí svobody v trvání 3 měsíce.“17/ V odůvodnění předseda trestní komise Josefu Čepelovi sdělil: „Nemůže být vzat zřetel na Vaše odůvodnění, že byl suchý rok a že se Vám řepa následkem sucha neurodila, neboť jen Vy sám nesete risiko soukromého hospodaření a musíte si uvědomit, že není v budoucnu možno soukromě hospodařícímu zemědělci udržeti krok se vzornými JZD, která budou hospodařit podle vzoru a zkušeností zemědělců sovětského svazu.“18/ Okolností, která byla uznána za „polehčující“, byla skutečnost, že Čepelovi všechny ostatní, byť záměrně nadsazené dodávky, splnili (!). Tlak na samostatné hospodáře ve Slemeně a okolí stoupal, Čepelovi a několik dalších samostatných zemědělců však přes stupňující se příkoří odolávali. Obecnímu kronikáři tak na sklonku roku 1952 nezbylo než poznamenat: „O provedení socializace t.j. o založení JZD se snažili drobní zemědělci, kteří současně pracují v průmyslu, a to formou přesvědčování. MNV rovněž touto formou při všech možných příležitostech snažil se přiblížit zemědělcům myšlenku založení JZD. Rovněž na svých schůzích několikrát projednával otázku založení JZD v obci. Přesto však nedošlo ani k ustavení přípravného výboru JZD.“19/

15/ SOkA Rychnov nad Kněžnou, f. MNV Slemeno, i. č. 42/1, k. 49, Pamětní kniha, Zápis, prosinec 1952, s. 5. 16/ Srov. např. tamtéž, i. č. 42/14, k. 49, Zápisy ze schůzí rad 1952, Zápis, 9. 12. 1952. 17/ Archiv rodiny Čepelových, Trestní nález ONV v Rychnově nad Kněžnou, 13. 9. 1952. 18/ Tamtéž. 19/ SOkA Rychnov nad Kněžnou, f. MNV Slemeno, i. č. 42/1, k. 49, Pamětní kniha, Zápis, prosinec 1952, s. 8.

55


ŠIKANA POKRAČUJE Úmyslu založit JZD ve Slemeně se však tamní komunisté nevzdávali a hledali způsob, jak donutit vzpurné zemědělce k „dobrovolnému“ utvoření družstva či jak docílit zabavení jejich jmění.20/ Bez pozemků i živého inventáře hospodářství největších sedláků totiž žádné JZD v obci vzniknout nemohlo. Čepelovi i přes všechny již zmíněné obtíže neustávali v přesvědčování zbylých samostatných hospodářů, aby se svých majetků nevzdávali. Jméno Josefa Čepely bylo v této souvislosti poměrně často zmiňováno při jednáních rychnovského ONV. V jednom ze zápisů se tak lze dočíst, že „má velký vliv na občany a rolníky“ a dle mínění soudruhů „jest mazaný a vychytralý.“21/ Jeho osobou se zabýval i Místní národní výbor (MNV) ve Slemeně, když např. v srpnu 1953 byla „o Josefu Čepelovi vedena velmi živá diskuze“ a výbor se shodl, že údajně „nikdy neplnil svoje povinnosti a (…) naschvál dodávku (surovin-pozn. aut.) zdržuje.“22/ Na závěr schůze museli místní funkcionáři opět zklamaně poznamenat: „…pro utvoření JZD zde nejsou podmínky.“23/ V době konání druhé z citovaných schůzí však Čepelovi čelili dalšímu z trestních stíhání. Rychnovský okresní prokurátor Hudek vypracoval proti oběma žalobu, v níž uvedl, že „ve Slemeně v létech 1952 a I. pololetí 1953 z nedbalosti ztěžovali provoz národního podniku zejména tím, že nesplnili povinnosti svého povolání, když jako samostatní zemědělci v roce 1952 zavinili uhynutí“ několika hospodářských zvířat, a v „I. pololetí 1953 nesplnili předepsané dodávky zemědělských produktů.“24/ Ve své zprávě určené Krajské prokuratuře v Hradci Králové k Josefu Čepelovi uvedl, že byl „od roku 1945 politicky organisován (…) u strany nár. soc. (…), poměr k lidově dem. zřízení nemá, jest proti založení JZD, a pomlouvá jednotlivá JZD v okrese zřízená, ale o jejich dobrých znacích nikdy nemluví.“25/ Anna Čepelová dle zprávy „nikdy politicky organisována nebyla (…)“, ale „jest rovněž zaujata proti nynějšímu lid. demokratickému zřízení.“26/ O dva měsíce později se konalo soudní líčení před Lidovým soudem v Rychnově nad Kněžnou. Proti manželům Čepelovým svědčili místní exponenti KSČ, mimo jiné Václav Říha, pracovník ONV. Říha ve své svědecké výpovědi uvedl, že Čepela „jest povahy panovačné a nemá dobrý poměr k členům lidosprávy, nedbá jejich pokynů“, a že společně se svojí manželkou kritikou komunistického režimu a jeho praktik ovlivňuje zemědělce v okolí.27/ Soud posléze konstatoval, že „obviněný má také pověst jako skutečný nepřítel lidově-demokratického zřízení (…)“ a „podle obsahu trestního oznámení se přičinil o to, aby jeho soused Vaněček, který podal přihlášku do JZD, z něho vystoupil, tudíž nemá ani kladný poměr 20/ Srov. např. tamtéž, i. č. 42/4, k. 49, Zápisy ze schůzí rad 1953, Zápis, 28. 8. 1953. 21/ Tamtéž, f. ONV Rychnov nad Kněžnou II, Všeobecně – seznam a rozbor vesnických boháčů, 1953. 22/ Tamtéž, f. MNV Slemeno, Zápisy ze schůzí rad 1953, Zápis, 28. 8. 1953. 23/ Tamtéž. 24/ SOkA Rychnov nad Kněžnou, f. Okresní soud Rychnov nad Kněžnou, Trestní věci – rozhodnutí, 1953, i. č. 1195, signatura (dále jen sign.) T, k. 170, trestní spis, sp. zn. KPt 833/53, Žaloba Okresní prokuratury v Rychnově nad Kněžnou, 24. 8. 1953. 25/ Tamtéž, Zpráva okresního prokurátora v Rychnově nad Kněžnou, 24. 8. 1953. 26/ Tamtéž. 27/ Archiv rodiny Čepelových, Rozsudek Lidového soudu v Rychnově nad Kněžnou, 12. 10. 1953, sp. zn. T 231/53, s. 4.

56


k budování JZD.“28/ Podobně byla hodnocena i Anna Čepelová. V rozsudku pak zcela souhlasil s obžalobou, když Čepelovi uznal vinnými, že „z nedbalosti mařili a ztěžovali provoz n. p. KVP – výkupny v Kostelci n. Orl. (…), přičemž tímto činem bylo ztěžováno provádění a plnění jednotného hospodářského plánu v zemědělském úseku,“ a jejich jednání kvalifikoval jako trestný čin ohrožení jednotného hospodářského plánu. Uděleným podmínečným trestem je odsoudil k odnětí svobody v délce čtyři a dva měsíce s odkladem na dobu dvou let a finanční pokutě ve výši 8000 Kčs, v případě její nedobytnosti k návaznému trestu dvou měsíců vězení pro každého navíc.29/ Výše pokuty představovala pro rodinu citelný zásah, podmínečný trest odnětí svobody však znamenal pro Čepelovi jako rodiče malých dětí i určitou úlevu. Proti rozsudku se ale krajský prokurátor odvolal a následujících několik měsíců tak prožili v nejistotě. Krajský soud v Hradci Králové ve svém rozsudku ze dne 19. února 1954 odvolání prokurátora jako nedůvodné zamítl,30/ později však došlo k novému projednání celého případu (!). Čepelovým byly usnesením Lidového soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 30. června 1954 uděleny nové, nepodmíněné tresty odnětí svobody. Josef Čepela byl potrestán odnětím svobody v délce jednoho měsíce, jeho manželka Anna v délce čtrnácti dnů odnětí svobody.31/ Ironií zůstává, že MNV ve Slemeně následně žádal odklad výkonu trestů z důvodu, že je v obci velký nedostatek pracovních sil, potřebných při žních.32/ Jak vyplývá ze svědectví Anny Čepelové, tresty jim byly nakonec, snad s ohledem na zmíněné žně a další nutnou práci ve vesnici, prominuty. Ještě v témže roce došlo k dalšímu incidentu, jehož následkem bylo opětovné trestní stíhání Anny Čepelové. Obviněna a následně odsouzena byla pro spáchání urážky veřejných činitelů Josefa Popa a Antonína Izáka, výkupních pracovníků z rychnovského okresu. Jmenované měla slovně napadnout počátkem října 1954 během jejich „návštěvy“ statku za účelem „přiměti Čepelovi k tomu, aby splnili dodávky.“33/ Anna Čepelová na adresu obou mužů tehdy prohlásila, aby „šli raději dělat něco pořádného“, že „vzít do ruky aktovku umí každý, ale pracovat se žádnému z nich nechce.“34/ Soudem byl její výrok hodnocen „podle znění i podle obsahu (…) jako znevažující. Byl také namířen proti pracovníkům výkupu, které je nutno považovat za veřejné činitele. Soud je také toho názoru, že obviněná pracovníky výkupu jako takové chtěla znevážit, jak plyne nejenom z obsahu výroku, ale i z jeho smyslu (…). Míra společenské nebezpečnosti trestného jednání obviněné spočívá v tom, že tato napadla veřejné činitele při výkonu jejich funkcí

28/ Tamtéž. 29/ Tamtéž, s. 5–6. 30/ Archiv rodiny Čepelových, Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, 19. 2. 1954, sp. zn. T 231/53. 31/ Tamtéž, Rozsudek Lidového soudu v Rychnově nad Kněžnou, 30. 6. 1954, sp. zn. T 231/53. 32/ Státní oblastní archiv v Zámrsku (dále jen „SOA Zámrsk“), f. Krajská prokuratura Hradec Králové, trestní spis, sp. zn. KPt 833/53, Žádost o odklad trestu, 25. 8. 1954. 33/ SOkA Rychnov nad Kněžnou, Rozsudek Lidového soudu v Rychnově nad Kněžnou, 11. 1. 1955, sp. zn. T 233/54, s. 1. 34/ Tamtéž, s. 2.

57


na důležitém pracovišti, tj. v úseku zemědělské výroby (…).“35/ Rozsudkem rychnovského lidového soudu byla počátkem ledna 1955 odsouzena k podmínečnému trestu odnětí svobody v délce jednoho měsíce, se zkušební dobou jednoho roku.36/ Proti rozhodnutí se odvolal okresní prokurátor, Krajský soud v Hradci Králové dne 2. března 1955 odvolání částečně vyhověl, když udělil Anně Čepelové mimo trest odnětí svobody i trest peněžitý a to ve výši 500 Kčs, který musela ihned uhradit.37/ Podmínečný trest odnětí svobody jí byl na základě amnestie prezidenta republiky později prominut.38/ OPUSTIT DOMOV Nátlak na svolení k dobrovolnému vstupu do plánovaného JZD v obci Slemeno ale stále rostl. Od srpna 1955 se navýšil počet kontrol hospodářství ze strany ONV, tyto se odehrávaly podle stále živých vzpomínek Anny Čepelové denně. Manželé byli opakovaně předvoláváni na stanici rychnovské policie, nebylo výjimkou, že byli vyslýcháni celé dny. V době jejich výslechu pak pracovníci ONV odvezli ze statku, vše co se dalo – seťové obilí, sadbové brambory, jetelové semínko a další věci, nezbytné pro zdárné hospodaření.39/ Čepelovi se přes všechny obtíže odmítali vzdát, ale způsob, jak se dostat k jejich majetku, nakonec zainteresované osoby našly. Anna Čepelová vzpomíná: „…nátlak trval a rostl až do roku 1956. V dubnu 1956 nám dali při dalším krutém výslechu podepsat na VB nevyplněný tiskopis, kde předáváme bezplatně veškerý majetek státu, nebo se domů už nevrátíme. V té době jsme měli doma 10tiletou dceru a 8miletého syna a starali jsme se o mé rodiče ve věku přes 70 let. Přes naše nucené darování majetku státu se však družstvo stejně nepodařilo založit.“40/ Čepelovi tedy nakonec prohlášení o bezplatném přenechání majetku státu pod přímým nátlakem a výhružkami podepsali.41/ Vlastnictví jejich usedlosti s veškerým živým a neživým inventářem i všemi zásobami bylo převedeno na stát a oni na původně svém, nyní státním statku, zůstali jako jeho zaměstnanci. Dál však ovlivňovali zbylé sedláky, aby s plánovaným založením JZD ve vesnici nesouhlasili. Zakoupili nový motocykl a společně znovu objížděli své příbuzné a známé, aby zabránili ustavení JZD ve Slemeně.42/ „Proto KSČ v Rychnově nad Kněžnou a ve Slemeně iniciovalo naše vystěhování včetně mých 70ti letých rodičů ze statku, jako osob narušujících komunistické soužití lidí na vesnici. Dopisů, které přicházely, jsme si však nevšímali.“43/ A skutečně, koncem dubna 1957 bylo manželům Čepelovým sděleno, že jsou oba přeřazeni na farmu státního statku v Rohoznici (okres Hořice) a celá rodina se má nejpozději do 10ti dnů přestěhovat na 35/ Tamtéž, f. Okresní soud Rychnov nad Kněžnou (OS RK), Rozsudek Lidového soudu v Rychnově nad Kněžnou, 11. 1. 1955, sp. zn. T 233/54. 36/ Tamtéž, Rejstřík T (věci trestní), 1953–1955. 37/ Tamtéž, Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, 8. 3. 1955, sp. zn. 3 To 34/55. 38/ Archiv rodiny Čepelových, Usnesení Okresní prokuratury v Rychnově n. Kněžnou, 12. 9. 1955, sp. zn. Pt 402/54. 39/ Archiv autorky, Písemná vzpomínka Anny Čepelové, 21. 12. 2011. 40/ Tamtéž. 41/ Srov. Archiv rodiny Čepelových, Prohlášení, 23. 4. 1956. 42/ Archiv autorky, Písemná vzpomínka Anny Čepelové, 21. 12. 2011. 43/ Tamtéž.

58


uvedené místo.44/ Protože první výzvy neuposlechli, byly jim pravidelně doručovány výzvy další. Počátkem června dostali dopis, aby uvolnili „služební byt na farmě Rychnovská Lhotka“, a odstěhování již nezdržovali, přičemž „v případě, že i tato výzva zůstane marná“, budou proti nim vyvozeny „všechny důsledky.“45/ Přesto nařízení i nadále ignorovali, a to až do srpna 1957. To ráno přijelo na statek nákladní auto a tehdy už museli naložit nejnutnější věci a i s dětmi svůj domov opustit. Rodiče Anny Čepelové směli nakonec na statku zůstat, tím však byla celá rodina rozdělena. Situace byla o to horší, že mladým Čepelovým byl udělen zákaz pobytu v rychnovském okrese, a při jejich pozdějších pokusech rodiče navštívit, jim bylo bráněno, a jejich veškeré návštěvy zde byly hlášeny na rychnovskou StB a tajemníku KSČ ze Slemena. Vedle Čepelových byla z vesnice vystěhována i rodina Dohnálkových, druhých největších sedláků, se kterými společně proti kolektivizaci bojovali.46/ Odpor proti kolektivizačním snahám byl tedy vystěhováním rodin a zabráním jejich majetků zlomen a dne 30. srpna 1957 mohlo „konečně“ JZD ve Slemeně vzniknout.47/ Ze zemědělské usedlosti rodiny Čepelových byla vybudována „velkokapacitní porodna pro selata.“48/ DALŠÍ OSUDY RODINY Poměry na státním statku v Rohoznici, kde se rodina nechtěně ocitla, nebyly dobré. Tamní vedoucí hospodářství Nečesaný neměl dobré znalosti a zkušenosti v oboru zemědělství a chovu zvířat, zato však byl členem KSČ. Podle toho vypadaly hospodářské výsledky celé farmy a Josef Čepela, který zde byl zařazen jako chovatel dobytka, postupy vedení kritizoval. Svými názory ani odmítavým postojem ke komunistické vládě se nijak netajil, stejně tak ani jeho manželka. Z těchto důvodů začali být oba znovu ve svém zaměstnání šikanováni, ředitel statku opakovaně lživě Josefa Čepelu obviňoval ze zanedbávání povinností. Nakonec jej ze zaměstnání propustil s odůvodněním, že „stálými stížnostmi a štvaním rozrušoval poměry na farmě.“49/ Posléze proti němu byla ze strany vedení rohoznické farmy iniciována žaloba pro údajné špatné zacházení se svěřenými zvířaty, 44/ Archiv rodiny Čepelových, Přemístění, 25. 4. 1957. 45/ Tamtéž, Přemístění, 8. 6. 1957. 46/ Stejně jako Čepelovi byli i Marie a Jaroslav Dohnálkovi ze Slemena dlouhodobě šikanováni a opakovaně trestně stíháni. Majetek jim byl zabaven již v květnu 1953, kdy proběhl před Lidovým soudem v Rychnově nad Kněžnou soudní proces. Dohnálkovi byli obviněni ze sabotování dodávek mléka i „štvaní“ ostatních sedláckých rodin, aby předepsané dávky neplnili, a „pro vyhrožování funkcionářům strany.“ Na konci přelíčení byl Jaroslav Dohnálek odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 18 měsíců a jeho žena Marii k trestu odnětí svobody v délce 14 měsíců. Součástí uděleného trestu bylo zabavení veškerého majetku, pokuta ve výši 60 000 Kč a náhrada trestního řízení. O procesu informoval prostřednictvím svých novin rychnovský ONV, který neopomněl na konci propagandistického článku zdůraznit: „Tvrdě a spravedlivě odsoudil (…) soud kulaky Dohnálkovy ze Slemena a v budoucnosti přísně a spravedlivě postihne všechny ty zbytky kapitalistických a vykořisťovatelských tříd, kteří se proviní vůči zákonům, jež si dal náš lid.“ (-RVN-), Spravedlivý trest těm, kteří zúmyslně poškodili zásobování. Vesnické noviny, 13. 6. 1953, roč. III, č. 22, s 1–2. SOkA Rychnov nad Kněžnou, f. MNV Slemeno, i. č. 42/1, k. 49, Pamětní kniha, Zápis, prosinec 1953, s. 16. 47/ SOkA Rychnov nad Kněžnou, f. JZD Slemeno, Zápisy z členských schůzí a schůzí představenstva, 1957–1960. 48/ Tamtéž. 49/ Archiv rodiny Čepelových, Obžaloba, 7. 11. 1959, sp. zn. T 62/59.

59


navíc na něj byly sváděny chyby v celém hospodaření statku. Okresní soud v Hořicích jej dne 22. prosince 1959 uznal vinným z trestného činu poškozování provozu a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v délce osm měsíců nepodmíněně. Počátkem ledna příštího roku nastoupil Josef Čepela do vězení, z něhož byl propuštěn na základě prezidentské amnestie v květnu 1960.50/ Přestože strávil ve výkonu trestu jen několik měsíců, pobyt v nevytopených celách a kruté zacházení doživotně poznamenaly jeho zdraví. Z dokumentů, datovaných do let 1966–1971 vyplývá, že manželé Čepelovi se s „dobrovolným“ vyvlastněním svého majetku nesmířili a opakovaně se i právní cestou snažili dosáhnout zneplatnění jeho převodu na stát jako nezákonného.51/ Během předběžného prošetřování celého případu v 60. letech proběhl výslech několika svědků.52/ K nim patřil Bohuslav Novák, který uvedl, že si mu Josef Čepela v předmětné době „stěžoval na to, že mu je vyhrožováno ze strany bezpečnosti a ONV v Rychnově n. Kn. a je na něho činěn nátlak, aby se své usedlosti zbavil dobrovolně, neboť o jejich usedlost měl tehdy zájem stát. statek,“53/ a dále vypověděl: „Skutečnost, že stát. statek měl zájem o usedlost navrhovatelů (manželé Čepelovi – pozn. aut.), mi není známa jenom z rozmluvy s navrhovatelem, ale i z jednání MNV ve Slemeně. Do schůze přicházel tehdy také ředitel st. statku v Kostelci n. O. Ing. Fikar a ten nám sděloval, že by se hospodářství Čepelových mělo spojit s dalšími pozemky, patřícími stát. statku. Takováto skutečnost mne utvrzovala v tom, že na navrhovatele skutečně nějaký nátlak činěn je. K těmto rozmluvám mezi mnou a navrhovatelem docházelo někdy v r. 1956.“54/ Josef Čepela měl po převodu usedlosti jmenovanému sdělit, že k tomu skutečně došlo pod nátlakem a to „ze strany příslušníka VB Kolaříka, a pracovníka ONV Malého. Navrhovatel (Josef Čepela – pozn. aut.) mi také sdělil, že i sám prokurátor Hudek v Rychnově n. Kn. na něho činil nátlak, aby došlo k darování.“55/ I přes svědecké výpovědi, které potvrzovaly, že převod majetku proběhl nedobrovolně, bylo po ukončení několikaletého soudního sporu (1968–1971) nakonec rozhodnuto v neprospěch Čepelových a celé hospodářství nadále zůstalo v rukou státu.56/ Rodina potom žila až do listopadu 1989 v obci Bukovina u Hradce Králové. Stigma „třídních nepřátel“ negativně poznamenalo i osudy obou dětí manželů Čepelových, neboť jim nebylo umožněno studium podle jejich představ a schopností. Josef Čepela ml. nesměl i přes své velmi dobré studijní výsledky studovat na gymnáziu a nemohl si svobodně vybrat ani obor, o který by měl zájem. Přijat byl pouze na zemědělské odborné učiliště, teprve následně na Střední zemědělskou technickou 50/ Národní archiv (dále jen NA), f. Správa sboru nápravné výchovy (f. SSNV), Osobní vězeňský spis Josefa Čepely, Nařízení výkonu trestu, 4. 1. 1960. Tamtéž, Usnesení Okresního soudu v Jičíně, 1. 7. 1991, sp. zn. Rt 64/91. Tamtéž, Zpráva, 9. 5. 1960. Ještě počátkem 60. let byl Josef Čepela několik měsíců monitorován příslušníky StB v Hradci Králové. K jeho osobě byl od prosince 1962 evidován Okresním oddělením Ministerstva vnitra (OO MV) Hradec Králové svazek vedený v kategorii „pozorovací“. Svazek byl zničen dne 28. 6. 1963 a jeho obsah není znám. 51/ Srov. Archiv rodiny Čepelových, Odpověď Josefu Čepelovi z Právního, poradenského a zprostředkovatelského střediska Zemědělských novin, 10. 6. 1966. Tamtéž, Odpověď Josefu Čepelovi z redakce Československého rozhlasu, 16. 6. 1966. Tamtéž, Sdělení o podnětu ke stížnosti, 1. 3. 1969. 52/ Tamtéž, Výslech svědků (nedat.) [1964–1965]. 53/ Tamtéž, Výslech Bohuslava Nováka (nedat.) [1964–1965]. 54/ Tamtéž, Výslech Bohuslava Nováka (nedat.) [1964–1965]. 55/ Tamtéž. 56/ Tamtéž, Sdělení o rozhodnutí Krajské prokuratury v Hradci Králové o podnětu ke stížnosti pro porušení zákona, 2. 7. 1971.

60


školu v Kostelci nad Orlicí, kde později úspěšně odmaturoval a jen díky krátkému období politického uvolnění začátkem roku 1968 se zapsal ke studiu na Zemědělské univerzitě v Praze. Školu absolvoval s velmi dobrým prospěchem a po složení státních zkoušek mu byl udělen titul „inženýr“. Jeho sestra Jana (později provdaná Škopová), musela jít jako prvorozené dítě automaticky pracovat do zemědělství ihned, bez možnosti jakéhokoliv dalšího studia. Manželé Čepelovi byli po změně politického režimu soudně rehabilitováni.57/ Josef Čepela zemřel v roce 1983 a konce totality ani navrácení rodinného majetku, o které se marně snažil a v nějž vždy věřil, se tak bohužel nedožil. Anna Čepelová spolu se svým synem Josefem Čepelou ml. usilovala o restituci statku a polností, k čemuž došlo v roce 1991. Přes třicet let komunistické správy hospodářství poznamenalo a Čepelovým bylo vráceno v naprosto zdevastovaném stavu. Rodina statek vlastními silami několik let rekonstruovala a začala zde znovu hospodařit. Starobylá rodinná tradice, násilně přervaná komunistickým totalitním režimem, byla obnovena. ZÁVĚR Případ manželů Čepelových, kteří patřili k největším zemědělcům v obci Slemeno a stali se tak terčem komunistického režimu, potvrzuje, že někteří ze sedláků se cíleně a s velkým odhodláním komunistům postavili na odpor. Čepelovi dlouhých sedm let čelili nátlaku a teroru ze strany státu, spočívajícím v opakovaných výsleších, stále častějších domovních prohlídkách, zvyšování předepsaných dodávek, sankcionování jejich neplnění a posléze i v trestním stíhání. Následoval výhružkami vynucený souhlas s převodem majetku na stát a nakonec vystěhování z jejich domova. Přesto po celou dobu nejen svým příkladem, ale i opakovaným vystupováním proti kolektivizaci a aktivní snahou ovlivňovat zemědělce v okolí, úspěšně bránili prosazování komunistické politiky na vesnici. Nechránili přitom pouze a jedině svůj vlastní majetek, šlo o jednání vyplývající ze zásad vyhraněného politického postoje, jehož obsahem byla ochrana a snaha o zachování institutu vlastnického práva jako jednoho ze stěžejních lidských práv v demokratické společnosti. Svůj boj proti totalitě a komunistickým praktikám nevzdali ani v pozdějších letech, když se snažili dosáhnout právního zneplatnění převedení jejich majetku na stát. Náprava majetkových poměrů byla částečně zjednána až po listopadu 1989, kdy se statek s polnostmi vrátil zpět do rukou rodiny. Křivdu a bolest, způsobenou komunistickou zvůlí, však napravit či zapomenout nelze. Jako projev úcty a vděčnosti za jejich neochvějné postoje, kdy v období komunistické totalitní moci s nasazením vlastního života, osobní svobody i majetku, aktivně bránili hodnoty svobody a demokracie, a jako trvalou připomínku ideálů vlastenectví, cti, statečnosti a sebeobětování dalším generacím, bylo v květnu 2014 vydáno Anně a Josefu Čepelovým osvědčení podle zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu.58/ 57/ Tamtéž, Rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, 3. 12. 1990, sp. zn. Rt 545/90. Josef Čepela byl později rehabilitován i pro své odsouzení v roce 1959. Srov. tamtéž, Usnesení Okresního soudu v Jičíně, 1. 7. 1991, sp. zn. Rt 64/91. 58/ Plné znění zákona viz http://www.veterani.army.cz/dok/leg/262–2011.pdf (citováno k 24. 11. 2015). Evidence účastníků odboje a odporu proti komunismu, jimž bylo vydáno osvědčení podle zákona, viz http://www.veterani.army.cz/dok/Evidence.pdf (citováno k 24. 11. 2015). K proble-

61


SOUHRN Násilná kolektivizace, během níž byli po únoru 1948 nuceni soukromí zemědělci převádět svůj majetek do jednotných zemědělských družstev (JZD), změnila a navždy poznamenala životy tisíců lidí, včetně manželů Čepelových. Anna a Josef Čepelovi do té doby spokojeně a úspěšně hospodařili na své, po generacích děděné zemědělské usedlosti, k níž patřily i rozsáhlé pozemky v okrese Rychnov nad Kněžnou. V letech 1949 až 1956 byli pro svůj nesouhlas s politikou KSČ opakovaně šikanováni a oba čelili trestnímu postihu, přesto se však nevzdávali a po celou dobu odolávali tlaku odevzdat svůj majetek dobrovolně. Tímto svým statečným postojem, kterým ovlivňovali další zemědělce v širokém okolí, dlouho znemožňovali ustavení JZD v jejich obci (Synkov-Slemeno). Až v dubnu 1956 byli nakonec k převodu rodinného majetku na stát donuceni a v následujícím roce z obce vystěhováni. Teprve poté bylo zemědělské družstvo, i s využitím jejich statku a polností, založeno. Manželé Čepelovi se s celou situací nesmířili a v dalších letech se i přes různá příkoří ze strany státu opakovaně snažili různými způsoby převod majetku jako protiprávního zneplatnit. Hospodářství bylo rodině navráceno až v 90. letech 20. století. V roce 2014 byli manželé Čepelovi Ministerstvem obrany ČR uznáni dle zákona č. 262/2011 Sb., za účastníky odboje a odporu proti komunismu. SUMMARY The violent colectivisation during which were the private farmers in February 1948 forced to join the united agricultural cooperatives (JZD) changed and forever marked the lives of thousands of people including the Čepelovi family. Anna and Josef Čepelovi were hapilly and succesfully farming on their farmstead which was passed on for generation and to which belonged vast lands in the Rychnov nad Kněžnou district. In years 1949–1956 Josef and Anna were repeatedly persecuted for their disagreement with the politics of the Komunist party and both of them were facing a criminal sanction. Despite that they did not give up and the whole time they resisted to hand in their property voluntarily. With this brave attitude they were influencing another farmers in their neighbourhood and making it impossible for the Komunist party to be established in the Synkov-Slemeno village. Only in April 1956 were they finally forced to hand in their family property to the state and in the next year they were evicted from the village. Only then was the agricultural cooperative found with the use of the Čepelovi’s family farm and lands. The Čepelovi did not become reconciled to the situation and in the following years despite the many hardships the state was causing them they were by various means trying to invalidate the transfer of property. The homestead had been returned to the family in the 1990s. In the year 2014 were the the Čepelovi recognized by the Ministry of Defence the participants on the anti-komunist resistance according to the law 262/2011 Sb. matice třetího odboje v souvislosti s citovaným zákonem srov. např. ŽÁČEK, Pavel a kol.: Vyjádření úcty a vděčnosti. Sborník o protikomunistickém odboji. Ministerstvo obrany ČR – Vojenský historický ústav Praha, Praha 2013. Týž: Vyjádření úcty a vděčnosti. 2. sborník o protikomunistickém odboji. Ministerstvo obrany ČR – Vojenský historický ústav Praha, Praha 2015.

62


Obr. 1. Svatební fotografie manželů Čepelových, na fotografii s rodiči nevěsty Boženou a Václavem Veverkovými, maminkou ženicha Annou Čepelovou st. a dalšími příbuznými, Rychnov, 1944. Všechny fotografie z archivu rodiny.

Obr. 2. Josef Čepela při práci, Podbřezí, 1947.

63


Obr. 3. Děti manželů Čepelových – Josef Čepela ml. a jeho sestra Jana (později provdaná Škopová), Rychnovská Lhotka, 1952.

Obr. 4. Václav Veverka se svými vnoučaty, Josefem a Janou Čepelovými, Rychnovská Lhotka, 1953.

64


Obr. 5. Josef Čepela, Rychnovská Lhotka, 1956.

Obr. 6. Manželé Anna a Josef Čepelovi, Bukovina, kolem roku 1978.

65


Obr. 7. Anna Čepelová s vnučkami Olgou Čepelovou a Terezou Fišerovou (roz. Čepelovou), Rychnovská Lhotka, 2014.

66

No title

Recommend Documents