��������������������������������������������� ���������������������������������������������
����������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������� �������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ������������������������������������������������������������������������������������� ���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ������� ��� ���������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� ���������� ������������������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ���������������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ���������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������ ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ����������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������ �����������������������������������������������������
����������������������������������
��������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ������������������������������������������������������������������������������������ �����������������������������������������������������
����������������������������������
��������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ������������������������������������������������������������������������������������ �����������������������������������������������������
����������������������������������
OBSAH ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
9
Pøíbìh jako uvedení do problematiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 O èem je tato kniha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Co je to asertivita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Pasivita, agresivita, manipulace a asertivita . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Jetì jeden inspirativní pøíbìh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 I. ÈÁST CO JSME SE NAUÈILI JAKO DÌTI, V PARTNERSTVÍ JAKO KDY NAJDEME . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 I.
KOMUNIKAÈNÍ ZLOZVYKY . . . . . . . . . . . . . . . 46
Zlozvyky pøi naslouchání . . . . . . . . . . . . . . . . . Ètení mylenek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pøeruování a skákání do øeèi . . . . . . . . . . . . Nereagování na sdìlení nedostatek zpìtné vazby . Neverbální odmítání . . . . . . . . . . . . . . . . . Zlozvyky pøi sdìlování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vyjadøování pocitù oklikou . . . . . . . . . . . . . Neupøímnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nejasnost a nekonkrétnost sdìlení . . . . . . . . . Pøehánìní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Znaèkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zeveobecòování . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pøipisování úmyslu . . . . . . . . . . . . . . . . . Pøekrucování skuteènosti . . . . . . . . . . . . . . Nesoulad slovního a mimoslovního projevu . . . . . Únik od tématu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pøehnané emoèní reakce . . . . . . . . . . . . . . II.
. . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . .
49 49 50 50 51 51 51 52 53 53 54 55 56 57 57 57 58
VÝCHOVA V DÌTSTVÍ A OÈEKÁVÁNÍ OD PARTNERSKÉHO VZTAHU . . . . . . . . . . . . . . . 59
|5|
III.
MÝTY O PARTNERSKÉM VZTAHU A JEJICH DÙSLEDKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65
Skupina mýtù o lásce mocné èarodìjce . . . . . . . . . . Skupina mýtù zdùrazòujících, co je tøeba, aby vztah vydrel Skupina mýtù o vinì v pøípadì konfliktù . . . . . . . . . . . Skupina mýtù o absolutnosti vìcí . . . . . . . . . . . . . . IV.
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
69 72 74 76
TO, CO SI V DUCHU ØEKNEME, ROZHODNE O TOM, JAK SE BUDEME CHOVAT . . . . . . . . . . . . . . . 78
Automatické mylenky v partnerském vztahu . . . . . . . . . . . . . Testování automatických mylenek . . . . . . . . . . . . . . . . . . Krok 1: Spojení emoèní reakce s automatickými mylenkami . Krok 2: Praktické rozpoznání automatických mylenek . . . . . Krok 3: Otázka pravdìpodobnosti, nakolik mohou automatické mylenky být pravdivé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Krok 4: Pouití rozumnìjích odpovìdí . . . . . . . . . . . . . Práce s vlastním oèekáváním . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Testování vlastních pøedpovìdí a oèekávání . . . . . . . . . . Pøerámování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . V.
. . . .
. . . .
. . . .
78 80 81 84
. . . . .
. . . . .
85 86 88 88 89
POSTOJE K SOBÌ, DRUHÝM A SVÌTU A JEJICH VLIV NA PARTNERSKÝ VZTAH . . . . . . . . . . . . . 92
Problémové postoje k sobì . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 Problémové postoje k druhým lidem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 Technika padajícího ípu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 II. ÈÁST O LÁSCE, SVOBODÌ, HRANICÍCH A ROZDÍLNÝCH POTØEBÁCH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 VI.
LÁSKA K PARTNEROVI, SVOBODA A ZODPOVÌDNOST . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115
Promìny lásky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 Jsi osobnost a zajímá mì, kdo jsi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 Láska k partnerovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 VII. O MANIPULACI ANEB JAK MÙU LSTIVÌ ZÍSKAT VÝHODU ANEBO JAK RADÌJI NEKOØISTIT . . . . . . 136 Nejèastìjí formy manipulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138
|6|
OBSAH
Lichocení . . . . . . . . . . . . . . . . . Výèitky a obviòování . . . . . . . . . . . Svalování zodpovìdnosti . . . . . . . . Vytváøení závislosti a pseudoaltruismus Porovnávání s druhými . . . . . . . . . Pouèování . . . . . . . . . . . . . . . . Moralizování . . . . . . . . . . . . . . . Zastraování a vyhroování . . . . . . . Ironie a despekt . . . . . . . . . . . . . Pøímá agrese . . . . . . . . . . . . . . . Pøedstírání emocí . . . . . . . . . . . . Pøedstíraná nesmìlost . . . . . . . . . . Stavìní se do role obìti . . . . . . . . . Charakteristické znaky manipulujícího . . . . . Manipulace a ivotní postoje . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
139 139 139 140 140 140 141 141 141 142 142 142 143 143 146
III. ÈÁST UÈÍME SE SEBEPROSAZENÍ, LASKAVOSTI A KOMPROMISÙM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151 VIII. ASERTIVNÍ IMAGINACE . . . . . . . . . . . . . . . . 154 Seznam osobních problémù . . Sebeprosazující pøedstavy . . . Pøenesení z pøedstav do ivota Ohodnote svùj pokrok . . . . . IX.
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
154 156 158 158
KOUZLO LÁSKYPLNÉHO NASLOUCHÁNÍ, VYJADØOVÁNÍ CITÙ A NOTOVÁNÍ SI ANEB KONEÈNÌ MI ROZUMÍ . . 159
Umìní citlivého naslouchání . . . . . . . . . . . O tom, proè a jak vyjadøovat svoje pocity . . . . Hrát na spoleènou strunu aneb kouzlo notování si Navazování rozhovoru . . . . . . . . . . . Neverbální povzbuzování . . . . . . . . . Pøitakání a vyjádøení souhlasu . . . . . . . Otázky s otevøeným koncem . . . . . . . . Vyuití informací získaných od partnera . . Volné informace o sobì . . . . . . . . . . Empatické poznámky . . . . . . . . . . . Sebeotevøení . . . . . . . . . . . . . . . . Míra sebeotevøení . . . . . . . . . . . . .
|7|
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
159 162 164 166 166 168 169 170 170 171 171 172
X.
JAK POSILOVAT PARTNERA
Reakce zpìtnou vazbou . . Pozitivní aserce . . . . . . Pochvala a ocenìní . . . . Vyjádøení blízkosti a vøelosti Povzbuzení . . . . . . . . . Kompliment . . . . . . . . . ádost o laskavost . . . . . XI.
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . 173 . . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
173 177 179 180 180 181 183
STANOVENÍ HRANIC VÙÈI SOBÌ I VÙÈI PARTNEROVI 186
Vyjádøení nesouhlasu . . . . . . . . . . . . . . . . Asertivní ne . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Reakce na odmítnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . Persistence aneb umìní stát si na svém . . . . . . . Deska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Umìní kritizovat, a pøitom neponiovat a nezraòovat
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
186 187 189 190 193 195
XII. JAK SE NEBÁT PARTNEROVY KRITIKY . . . . . . . . 197 Asertivní souhlas technika otevøených dveøí Zpìtná vazba pøi pøijímání kritiky . . . . . . . Negativní aserce . . . . . . . . . . . . . . . Negativní dotazování . . . . . . . . . . . . . Empatie pøi reakci na kritiku . . . . . . . . . Obrana pøed manipulativními výèitkami . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
200 202 203 205 211 212
XIII. HLEDÁNÍ KOMPROMISÙ ANEB SPOLUPRÁCE JE LEPÍ NE SOUBOJ . . . . . . . . . . . . . . . . 215 Asertivní obligace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215 Partnerská dohoda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217 XIV. ØEENÍ PROBLÉMÙ . . . . . . . . . . . . . . . . . . 219 Øeení problémù ve dvojici . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222 Definování problému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222 Øeení problému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 226 ZÁVÌR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 232 LITERATURA
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 234
|8|
ÚVOD P øí b ìh ja ko uv e de ní do p r o b l e m a t i k y Døíve, ne se sami zamyslíte nad tím, jak jste si zvykli komunikovat s partnerem, pøeètìte si následující pøíbìh. Pøíbìh Lenky a Petra Lenka vyrùstala v rodinì, kde spolu její rodièe málo mluvili a vìtinou se jí neptali na její názor. Otec byl dominantní, matka èasto nerozhodná, nejistá a naøíkavá. Lence je nyní 34 let, je vdaná a má dvì dìti, ale dosud se bojí dát druhému najevo, co cítí. Vèera se manel Petr rozhodl pozvat na veèeøi své známé, ani jí to pøedem oznámil. Bìhem neèekané návtìvy a po ní se Lenka dostala do následujících situací: 4Na dotaz Petra, zda jí nevadí, e vede neèekanou návtìvu, øekla, e ne, a e jí to vlastnì vyhovuje, i kdy v duchu se stydìla, e nemá uklizeno a mìla na manela vztek. 4Pøesto, e chtìla udìlat se synem domácí úkoly z matematiky, která mu moc nejde, obsluhovala manela a jeho dva kamarády. 4Kdy jeden z nich øekl, e jeho manelka by takový pøepad odmítla, Lenka se skromnì usmála a sdìlila, e je ráda, e na návtìvu pøili (pak se v duchu cítila mizernì a poníenì, vyèítala si, e je vem pro legraci). 4Petr v náladì pak sdìlil, e Lenka je výborná manelka, vechno zvládá, jak práci, tak dìti a domov, a pøitom je i skvìlá milenka. Lenka skromnì poznamenala, e Petr vechno trochu pøehání (pøitom uvnitø mìla pøíerný vztek na Petra a jeho netaktnost a necitlivost). 4Po odchodu kamarádù se Petr chvíli vychloubal, jak ho vichni v práci mají rádi, jak to dobøe umí s lidmi. Lence bylo do pláèe, ale neøekla nic. 4Kdy se v noci chtìl Petr pomilovat, øekla mu, e ji bolí hlava (i kdy to nebyla pravda, ale øíci mu, e se na nìj zlobí, nedokázala). 4V noci pak vybuchla pláèem, co Petra probudilo. Dvì hodiny mu pak vyèítala provinìní z minulosti, ale o dnením veèeru se nezmínila. |9|
Co si myslí o tomto problému samotná Lenka: Petr je stranì necitlivý, vùbec není schopen pochopit, co proívám. Ve doma bere jako samozøejmost, má servis jak v domácnosti, tak v milostném ivotì. Nìkdy se cítím jako sluka a zároveò prostitutka. Ale kdy se pokusím nìkdy øíci ne, stranì se natve, nemluví se mnou, a to já nevydrím. Mám pocit, e mì nemá rád. Stále myslí jen na svoje úspìchy, svoji práci, vychloubá se mi, jak je dobrý. Moji práci i starosti o domácnost bere jako samozøejmost, nikdy mì nepochválí a doma mi v nièem nepomùe. Já to stihnu sama, ale kdyby to alespoò ocenil. Pak mi vykládá, e mùu být ráda, e je schopen tolik vydìlat a e sama bych si mìla hledat lépe placené místo. Pomohlo by mi, kdyby se alespoò trochu uèil s Jirkou, kterému nejde matematika. Petr je vak pøesvìdèen, e domácnost a dìti jsou jen a jen moje starost, on se snaí vydìlat na rodinný standard. Ale co to je? e máme 2 auta a on jezdí kadý den svým Audi do práce, e hraje golf a cestujeme na drahé dovolené? Nebo e jsme si postavili dùm v satelitním mìsteèku, kde je daleko ke vem známým, do obchodu a lidé se spolu vùbec nestýkají? Petr je pøesvìdèený, e je vechno v poøádku. Sama jsem vak neastná. Vlastnì objektivnì bych mìla být spokojená, ale nedokáu to. Tak jsem si svùj ivot v manelství nepøedstavovala. Mám pocit, e mi vùbec nerozumí. Taky jsem nìkdy hroznì vyèítavá, co mì na sobì tve. Obèas vybuchnu i na dìti a seøvu je pro malièkost. Jsem nìjaká pøedrádìná v té zlaté kleci, co mi vytvoøil. Nai spolu moc nemluvili. Doma vládl otec, vechno muselo být po jeho. Vdy, kdy mìl pøijít domù z práce, maminka byla celá nervózní, aby byl vude poøádek. Po veèeøi musel mít vdy klid, zalezl si do svojí pracovny a tam si dìlal pøípravy do koly. Byl øeditelem gymnázia. Doma nesnáel ádný odpor. Maminka se ho bála, ale bez nìho neudìlala ádné rozhodnutí, protoe sama byla vdy nejistá. Pøi kadé zodpovìdnosti se hroutila, proto odela i z práce, kdy se mìla stát stanièní sestrou v nemocnici, a radìji byla v domácnosti. Dosud jí zùstala ta naøíkavost, nejistota a nerozhodnost. Co otec zemøel, pøece jen se postavila více na své nohy. Otce jsem se vdy bála. Stranì jsem touila po tom, aby mì ocenil, pochválil, nebo aby si mì alespoò vimnul. Mìla jsem pocit, e jsem pro nìj vzduch. Ale ten pocit mìla i mladí sestra. Ta vak mìla odvahu, kdy byla malá, si mu vlézt na klín a vdy si dokázala s ním i povídat. To jsem nikdy neumìla. Stále jsem mìla strach, e mi nìco kritického øekne. Snaila jsem se uèit dobøe. On mì do toho vlastnì nenutil, ale neumím si pøedstavit, e bych dostala horí známku. Staèilo, kdy se podíval. Nikdy jsem si nedovolila mu v nièem odporovat. Musela jsem do osmnácti být do osmi veèer doma. Vùbec bych se neopováila mu øíci, e si chci jít zatanèit a pøijdu pozdìji. To jsem mohla, jen kdy odjel v létì sám na dovolenou s horolezci a zùstaly jsme samy doma, nebo kdy byl na nìjakém kolení. Poté, co mi bylo osmnáct, mi ale øekl, e jsem nìjaká opodìná, e bych u mìla mít kluka. Taky e bych mìla shodit pár kil, aby
| 10 |
ÚVOD
mì vùbec nìjaký chtìl. Breèela jsem pak celou noc. Ale ne pøed ním, to on nesnáel. Nikdy jsem nechtìla vztah, jako mìli nai. Ale ten ná se mu stranì podobá. Petr natìstí není tak despotický a já mám trochu svojí autonomie tím, e chodím do práce. Ale jinak je to velmi podobné. Petr si dìlá, co chce, a automaticky pøedpokládá, e já s tím budu spokojená. A nejen to, chtìl by vdy, abych z toho byla i nadená. Moje aktivity jsou vak pro nìj nedùleité, nezajímavé, i kdy je jaksi automaticky pøedpokládá. Proè jsem si Petra vybrala? Byl tak impozantní, sebejistý, vìdìl, co chce. Moc mi dìlalo dobøe, e takový kluk o mì stojí. Dodalo mi to sebedùvìru a sebejistotu. Nevìdìla jsem, e bude tak sobecký, a tím, o co mu jde, je hlavnì jeho vlastní úspìch. e ho ostatní budou zajímat jenom jako prostøedky k tomu, aby svého úspìchu dosáhl. Taky o mì stál jako o enu. Velmi mì vzruoval a vdy po milování jsem mìla pocit, e mi je vdìèný. Nevìdìla jsem, e stojí jen o to, aby sám mìl vyvrcholení, a moje pocity ho vlastnì nezajímají. Ode mì chce jenom obdiv. Chce se poøád milovat, i v nesmyslných situacích, jako v autì, na záchodì v hotelu, na vrcholku hory. Pøipadalo mi to romantické, teï mám pocit, e to dìlá hlavnì proto, aby si dokázal, jak je skvìlý. A tak se èasto milujeme, i kdy se mi nechce, a vyvrcholení mu èasto pøedstírám, jinak by byl nespokojený. Co si o vzájemném problému myslí Petr? Je stranì nevyrovnaná, stále neví, co chce. Za to mùe ten její despotický táta. Kdy se jí ptám, co chce dìlat, tak neví. Kdy to rozhodnu, je s tím vdy nespokojená. U nevím, co bych mìl dìlat. Stále mi nìco vyèítá. Vdy vak a potom, co s nìèím souhlasí. Kdyby hned øekla, e nìco nechce, bylo by to lepí. Ale ona neví, stále váhá, v podstatì vdy nechá rozhodnutí na mnì. Mám pocit, e to dìlá proto, aby mi pak mohla øíct, jak jsem to udìlal patnì. To samé je s tìmi kamarády, co jsem pozval k nám domù. Je to peklo. Kdy jí øeknu, e bych pozval návtìvu, vdy najde tisíc dùvodù, proè to nejde. A to jí navrhuji, e by mohla pozvat i svoje kamarádky. K nám se prostì jen tak návtìva nedostane. Nejradìji by ila úplnì bez kontaktù. Je pravda, e kdy jsem kluky pozval, byl jsem trochu v náladì. Ale neodporovala. Pak mi vyèítala a do rána. Nevzala to, e se musím vyspat, kdy mám dalí den dùleité jednání. Asi jí nerozumím, ale ona sama sobì taky nerozumí. Na jedné stranì chce, abychom mìli dost penìz, jezdili k moøi, souhlasila s tím, e si postavíme dùm, pak mi to vak vyèítá, e to je moje snaha se vem ukázat. Vyèítá mi, e doma nepomáhám. Není to tak úplnì pravda. Nakupuji skoro stále já, protoe kdy se spoléhám na to, e Lenka nakoupí, vìtinou je prázdná lednièka. Je pravda, e se synem se moc neuèím. Ale nechci mu ubliovat ani na nìj køièet. Pøitom vím, e kdy zjistím, e se zase sám neuèil, rozèílí mì to. Taky mám pocit, e to její uèení s ním vede k tomu, e na to spoléhá a sám nic nedìlá. Taky to není od ní
| 11 |
fér. Má mnohem více èasu, chodí do práce jen na polovièní úvazek a má tam prakticky minimální zodpovìdnost. Proè jsem si ji vybral? Byla vdy velmi krásná a jemná. Mìl jsem vedle ní pocit, e jsem koneènì mu. Mohl jsem ji chránit. Miluji ji. V mnohém je pro mì mìøítkem vìcí. Jsem moc hrr a èasto si nevimnu detailu. Lenka vnímá detaily velmi pøesnì. Taky je velmi lidská k druhým. Velmi pìknì se chová k dìtem. Myslí na nì, rozumí jejich proívání. Je nesobecká tak nesobecká, e si to ani neumíte pøedstavit. Akorát mám nìkdy strach, aby vechno, co máme, nerozdala. Nìkdy mì a dojme, kdy vidím, jak je schopna citlivì vnímat potøeby druhých. To neumím. Mnì se musí jasnì øíci. Pak si myslím, e rád druhým pomùu. Ale nedovedu tak jako ona vycítit jejich potøeby sám. I kdy jsme spolu u 15 let, stále po ní touím. Milování s ní je úasné. Mám rád její vùni, její broskvové tìlo, drobné blonïaté chloupky na zádech, stranì rád se s ní líbám. Jí vadí, e trochu pøibrala, já kadou tu její oblinu miluji. Kdy mì odmítne, bolí mì to. Mám vdy strach, e u o mì nestojí. Kdyby alespoò øekla, e nemá v tu chvíli chu. Tomu rozumím. Ale ona øekne ano, a pak si najde nìco, co musí dìlat a je to dùleitìjí ne já. Tøeba film v televizi, umýt nádobí, vyprat prádlo apod. Myslím, e èasto èeká, zda mezitím neusnu. Myslím si, e u mì nemiluje. A tak se snaím jí zaimponovat tím, co dovedu. Nìkdy se pøihlouple chlubím, nedokáu to vak vydret, kdy mì sama nikdy neocení. Moc bych chtìl být v jejích oèích nejlepí. Jsem jako malej kluk. Jaké to bylo mezi mými rodièi? Ani nevím, proè se na to ptáte? Kdy nad tím uvauji, tak mi to pøipadá podobné, jako je to mezi námi. Nikdy mì to nenapadlo. Maminka je citlivá, a éterická bytost, má zájem o poezii, umìní, moc praktická vak není. Otec ji vdy zboòoval, nicménì musel zajiovat praktické vìci. Doma byl vdy nepoøádek. V tom je Lenka daleko lepí. Je mnohem zodpovìdnìjí. Máma prostì systematicky uklízet nedokázala. Nebavilo ji to. Obèas nárazovì uklidila, ale pak se zase vìnovala svým divadlùm a koncertùm. Jsem jí vdìèný za to, e mi pøedala lásku k umìní. Otec s ní moc chodit nechtìl, a tak od dìtství brávala mì. Mám pocit, e mì vdycky obdivovala, a to pøehánìla. Nikdy jsem tomu nemohl uvìøit, e jsem a tak dobrý. Otec mi taky dával najevo, e je tomu jinak. e jsem zbabìlý, neschopný, nevyznám se v motorech, nemám ádné chlapské zájmy, jsem nespolehlivý, sobecký apod. Hodnì mì kritizoval a tvrdì dbal na to, abych se dobøe uèil a abych pracoval. On pracoval stále. Pracoval za oba. Matka nemusela nic, on vstával brzy ráno a jetì pøed odchodem do zamìstnání nìco dìlal. Po pøíchodu z práce dále pracoval doma. O víkendech budoval chatu, pak zahradu kolem ní. Nedokázal nepracovat. Velmi mi to vadilo, protoe to chtìl i po mnì. Dnes zjiuji, e jsem hodnì po nìm. Pracuji prakticky poøád. I kdy chodím do divadla nebo na výstavy, vlastnì to vnímám jako úkol. Úkol s nìèím se co nejvíce seznámit, vzdìlávat se. tve mì to na sobì. Snad kromì milování mám vechno jako úkol. Ale nai se také rádi milovali. Nedokázali bez sexu být. Èasto | 12 |
ÚVOD
jsem je slyel doma nebo na dovolené, i v neuvìøitelných situacích. Vydrelo jim to celý ivot a do stáøí. To bych si taky pøál. Nevím, zda to pùjde. Kdy jsem se ptal Lenky na její rodièe, tak ona o tom nic neví. Skoro jsem mìl pocit, e se pohorila, e se jí na to ptám. Také mám nadmìrnou touhu být chválen. No a to dostávám akorát v práci, kde si myslím, e jsem úspìný. Proto jsem tam tak rád.
Kdy se setkali s terapeutem ve tøech, zaèíná mluvit Petr. Lenka je zpoèátku ménì otevøená. Petr mluví o Lence i o vztahu velmi hezky. I kdy mu nìkteré vìci (napøíklad vyèítání) vadí, v zásadì je ve vztahu spokojený. Lenka na to navazuje a vyjadøuje pocity ukøivdìnosti. Obviòuje Petra ze sobectví a kariérismu. Nakonec rozèilenì øíká, e s ním u dále ít nechce. Petr je zaskoèený a vydìený. Nikdy netuil, e je v Lence tolik ublíení a hnìvu. Sype si popel na hlavu a slibuje, e se zmìní. Lenka poté naopak pøitvrzuje. Dostala Petra do defenzivy a nechce se své výhody vzdát. Neuvìdomuje si, e tato hra na Èerného Petra je vlastnì past, která je schopna vztah opravdu znièit. Terapeut se snaí situaci strukturovat tak, aby kadý z nich mìl dostatek èasu na to, aby øekl svoji verzi problému sám za sebe. Lenka zpoèátku obviòuje Petra a nenechá ho domluvit, kdy se pokouí vysvìtlit svùj postoj. Je potøebné Lenku upozornit, e je dùleité poslechnout si také Petrùv postoj. Terapeut se pokouí jí pomoci, aby svoje výèitky pøeformulovala do podoby nenaplnìných potøeb. Aby místo ty jsi takový a takový byla schopna øíct mnì se nelíbí nebo já od tebe potøebuji, a to bez toho, aby ve hned znaèkovala jako projevy jeho sobectví a kariérismu. Terapeut se pak ptá na vìci, které ani jeden z nich nezmínil. Jde o základní oèekávání od partnerství a propojení s tím, jak to mìli rodièe. Pak spoleènì definují hlavní problémy: U
U
Lenka cítí málo zájmu a povzbuzení od Petra, co se týèe zvládání domácích prací a výchovy dìtí. Chtìla by, aby se více vìnoval uèení se se synem a ptal se pøedem, kdy se rozhodne pro nìjakou spoleènou aktivitu. Lence vadí, e Petr nadmìrnì èasto mluví o svých úspìích v práci a e ji nadmìrnì èasto nutí k milování. Petr cítí od Lenky málo respektu k tomu, co dìlá pro rodinu. Pøál by si více pochvaly. Taky by pøivítal, kdyby Lenka rovnou øekla, kdy se jí | 13 |
nìco nelíbí, a navrhla jiné øeení. Nelíbí se mu, e nadmìrnì vyèítá. Taky by pøivítal, kdyby sama øekla, e se chce milovat, a dala jasnì najevo, kdy se milovat nechce. Terapie obou partnerù trvá déle ne rok. Terapeut opakovanì oba uèí, jak pøeformulovat svoje názory a postoje do asertivní formy, jak neèekat, e parter automaticky vycítí, co potøebuji, ale vyjádøit mu svoje konkrétní potøeby, jak neznaèkovat, ale popsat konkrétní chování. Oba se zpoèátku snaí získat terapeuta na svou stranu. Jako by mìl být spojencem v boji proti partnerovi. Tato snaha je obìma ozøejmìná s tím, e tento nárok terapeut nemùe plnit, protoe by to nevedlo k øeení situace, naopak k jejímu zostøení. Vzhledem k tomu, e potøeby, které nárokují na partnera, z velké èásti souvisí s jejich pùvodní výchovou v rodinì a potøebami z dìtství, které zùstaly nenaplnìny, je potøebné, aby si ujasnili, které potøeby je partner reálnì schopen naplnit a co moné není. Nejdøíve oba píou fiktivní dopisy obìma rodièùm (neposílají je vak, protoe jde o dopis vnitønímu rodièi), kde své nenaplnìné potøeby a pocity vyjadøují.
Lenèin dopis otci Tatínku, mám na tebe stále zlost, za to, jak ses choval k mamince i k nám. Byl jsi straný tyran, vùbec tì nezajímalo, jak nám pøitom je. Choval jsi se sobecky, hlavnì jsi chtìl svùj klid, o vem jsi rozhodoval, pokud nebylo po tvém, køièel jsi. Stranì jsem se tì bála. Proto dosud mám strach vyslovit, co si myslím a co potøebuji. Ty jsi mì nauèil, e ádné potøeby nesmím mít. Teï mi to vadí v manelství s Petrem. Taky jemu nejsem schopna vèas øíci, co potøebuji a co nechci. Pak mì to trápí, dusím to v sobì a vybuchnu do výèitek, které jako bych adresovala tobì. Z èásti vùbec Petrovi nepatøí. Kdy jsi umøel, nedokázala jsem ani plakat. Vlastnì se mi ulevilo, e u nebude stát nade mnou a vechno moralisticky soudit. Taky jsi dával nepokrytì najevo, e dává pøednost Zuzanì. Proè vlastnì? Protoe byla mladí a hezèí? To mì stranì bolelo, árlila jsem na to, e sis s ní rozumìl a povídal, sama jsem se cítila jako bezcenná, mìla jsem pocit, e nic dobrého na mnì nevidí. Proto mám dosud pocit, e nemám ádnou hodnotu. Kdybys vìdìl, jak stranì jsem touila po tvém povzbuzení, pochvale, pøijetí a porozumìní. Mám pocit, e jsi mi to nikdy nedal. Teï to chci po Petrovi a ten je z toho bezradný. Taky to potøebuje, taky to nedostal, a tak to neumí dát. Ani já to neumím dát jemu a mám potíe to dát dìtem. To vechno mi dluí. Choval ses jako despota, namylenec, pohrdavì jsi pøehlíel potøeby | 14 |
ÚVOD
mámy i moje. Nenávidím tì za to. Proto nemùu jít ani na tvùj hrob, i kdy si to stále vyèítám. Místo smutku bych tam cítila straný vztek. Je mi stranì smutno, kdy si na to vechno vzpomenu. Tak moc jsem vdycky touila po tom, abys mì objal, abys øekl, e jsem ikovná, e jsi na mì pyný, e se dobøe uèím a poctivì doma pomáhám, e jsem docela hezká a pøíjemná, e se ti líbím a budu se líbit i klukùm. Tak moc jsem chtìla od tebe slyet, e mì má rád, e se mnou proívá mùj ivot, fandí mi, stojí za mnou. Chce se mi z toho breèet. To vechno jsem ti chtìla øíci, ale ty jsi najednou umøel. Zùstalo z toho jen prázdno. Vlastnì jsem tì vdycky obdivovala. Tvoje názory pro mì byly jako zákon. Vìdìla jsem, e jsi vynikající uèitel. Proè to, co jsi dal cizím dìtem, jsi nedal mnì? Jak jsem si to zaslouila, kdy jsem se stále snaila? Vdy jsem nebyla hloupá ani líná. Moná jsi chtìl, abych byla jetì chytøejí a snaivìjí, ale to u nelo. Alespoò ne bez tvého povzbuzení. Spíe jsem se trápila, e na to nemám, e nikdy pro tebe nebudu dost dobrá. Pøesto jsem tì vlastnì vdycky milovala. Pøedstavovala jsem si nìkdy, e se mi povede být tak úasná, jak jsi chtìl, a ty bude na mì pyný a bude øíkat: Podívejte, to je moje dcera. Ale to se nikdy nestalo. Alespoò o tom nevím. Pøesto tì mám stále moc ráda. Je to divné, kdy mám zároveò na tebe vztek. Ale je to tak. Vzpomínám, kdy jsem byla malá a brával jsi mì na klín, jak jsem byla astná. A kdy mi ostatní dìti øíkaly, jak jsi bezvadný uèitel a potom øeditel, byla jsem na tebe pyná. Jako bych taky já byla tak dobrá, kdy mám tak dobrého tátu. Táto, moc mi chybí. Bolí to, e u tady nejsi. Snad najdu ve vztahu k tobì mír a odpustím ti ve, co mi chybìlo. Zatím to úplnì nejde. Ale na høbitov si za tebou u zajdu. Ahoj, tvoje u velká Lenka
Lenèin dopis matce Moje milá ustraená maminko, nevím, co ti psát, protoe mi tì vdy bylo líto. Mìla jsi to s tátou moc tìké. Vdy jsem s tebou cítila. Spíe jsem si pøipadala, e já více cítím s tebou, ne ty se mnou. Jako kdybys byla moje sestra. Starí, ale ménì dospìlá. Chybìlo mi, e jsi nebyla více rozhodná a neumìla ses za sebe postavit. Bohuel ani za mì proti tátovi. Od tebe jsem se nauèila bát se být sama sebou, být posluná, nejistá, nerozhodná. Je to vlastnì k vzteku. Protoe se v nìkterých situacích chovám stejnì jako ty. Podobnì jako ty chci spíe po dìtech, aby se vciovaly do mì, ne abych se vcítila do nich. Kdy to zjistím, mám na sebe vztek. Ale taky na tebe. Proè jsi nebyla odvánìjí? Nauèila jsi mì být podøízenou, nevìøit si, podrobit se okolí, bát se, co si kdo o mnì øekne, hroutit se pøed kadou zodpovìdností. Taky se bojím najít si místo na plný úvazek, e bych to nezvládla. Taky si potajmu stìuji na Petra, ale sama mu to øíci | 15 |
nedovedu. Jen teïka v terapii, kdy cítím oporu v terapeutovi. Snad se to nauèím i sama. Protoe ani nevím, co chci. Podobnì jako ty jsi nikdy nevìdìla. Do prdele, proè jsi nebyla odvánìjí? Mám teï na tebe vztek, ale zároveò se za to stydím. Ale nechci se za to stydìt, chci proívat to, co proívám, a ne se jen stále pøizpùsobovat. Mìla jsi se za mì postavit, chránit mì pøed otcem, nebát se ho, øíkat mu, co chce, nedovolit, aby na mì øval, nedovolit mu, aby se k tobì i ke mnì choval s pohrdáním a pøehlíením. Zároveò jsi vak byla jemná a citlivá. To mám po tobì a jsem ti za to vdìèná. Cítím se svými dìtmi, sdílím s nimi jejich problémy. Rozumìla jsi tomu, co proívám, pouze jsi mi s tím neumìla pomoci. Ale jak jsem si mìla pomoci sama, kdy jsem byla malá? To si myslím, e jsem se u trochu sama nauèila. Za své dìti se umím postavit i proti Petrovi, který moc jejich potøeby vnímat neumí. Asi na to jsem nejvíc hrdá. e mohou mít ve mnì oporu. Nemùu ti to vechno øíci, protoe bys mìla pocit, e tì nemám ráda. Jsi na to u moc slabá a z minulosti nemùe nic zmìnit. Taky tì mám moc ráda a nechci, aby ses zbyteènì trápila. Ale zùstala jsi mi dluná svoji odvahu, rozhodnost a ochranu. Nezbývá mi, ne se to nauèit sama. Jak jsem závidìla holkám, které mìly mámy, které o nì bojovaly. Ty jsi vdy jenom plakala. V tom opravdu po tobì být nechci. Mám tì moc ráda, mami. Nezbude, ne tì dále posilovat a utìovat, ale zkusím to zvládnout. Tvoje Lenka
Petrùv dopis otci Ahoj otèe, proè jsi pøede mnou tak frajeøil a dával mi najevo, e jsem zbabìlý a budiknièemu, e ze mì nic nebude? Na co jsi to potøeboval, kdy jsi vìdìl, e tak visím na vem, co mi øekne? Vdy jsem chtìl být silný a odváný jako ty. Vùbec mi nedolo, e se mámy tak stranì bojí a podlézá jí. Vidìl jsem tì velkého, obdivoval tì, lapal po obdivu druhých lidí k tobì a byl na tebe hroznì pyný. Klukùm jsem vykládal, e pøepere vechny. Mì si vak nikdy neocenil, nepovzbudil. árlil si na mì, protoe máma mi dávala pøednost? To je moné, ale ubohé. Vdy jsem byl malý a potøeboval tvoji podporu. Proè jsi nedokázal snést, e mám jiné zájmy ne ty, e se nezajímám o motory, fotbal a nejsem a takovej døíè jako ty? Chtìl jsem si hrát, ne jenom pracovat. Tys to neuznával. Chtìl jsi, abych byl jako ty, a nedaøilo se to. Jsem jinej. Chválabohu. Své dìti povzbuzuji. Dovolím jim, aby byly jiné ne já. Pomohlo mi, kdy jsi mi v dospìlosti vyjádøil uznání za to, jak si vedu v práci. Ani neví, jak mi to pomohlo. Ale bylo to jen jednou. Jsi mi dluen stovky pochval a po-
| 16 |
ÚVOD
vzbuzení. Proto po nich tak prahnu v práci a chci je od Lenky, která ani neví, e by mìla splácet tvoje dluhy. Jak k tomu pøijde? Ona není mùj táta. Stále se s tebou pomìøuji. Stále se pomìøuji v práci s jinými mui, zda jsem tak dobrý jako oni. Musím je pøetrumfnout, jako bych se stále chtìl vyrovnat tobì. U mì to vysiluje. Taky doma se stále chlubím, jak jsem dobrý. To se vlastnì pøedvádím tobì. U mì to nebaví, je to vysilující. Chci u klid, ne stálou soutì. Kdy jsem byl malý, tak jsem snil o tom, e budeme nìco spolu dìlat, tak nìjak v poklidu, a ty mi dá najevo, e jsme paráci, e spoleènì nìco dìláme. Ty jsi mì vak vyhnal ode veho s tím, e jsi mi stále ukazoval, jak jsi lepí. Mám teï problém se svým synem, kterému mám tendenci dìlat to samé, co jsi ty dìlal mnì. Je to jako prokletí, nechci to, ale dìje se to. Nechci u dál ít ve tvém podruèí. Ty jsi nikdy nedokázal odpoèívat, obdivoval jsem tì za to, ale teï mi na sobì vadí, e to taky neumím. Nenávidím v sobì ten neustálý maraton, stejnì jak jsem tì nenávidìl, kdy jsi mì o prázdninách brzy ráno budil, e musíme pracovat. Nadával jsi mi, e jsem línej. A já teï, kdy odpoèívám, mám automaticky pocity viny. Podobnì jako ty neumím proívat, jen pracovat. Nechci to tak. Chci si dopøát také klid a pohodu, nic nedìlat, uívat si dìtí a Lenky, jen tak, protoe jsou, nebuzerovat je, e více nepracují, nemají uklizeno, lépe se neuèí apod. Mám tì vak jako v baohu. Furt mi povykuje za zády, jaký bych mìl být a jak na to nestaèím. Vra se do hrobu! Ne, nepøeji ti, abys zemøel, vím, jak je pro Lenku tìké, e její táta zemøel døíve, ne si s ním staèila vechno øíci. Taky tì mám rád a stále jsi pro mì vzorem. Ale u tì jako vzor nechci, nièí mi to ivot i lásku s Lenkou. Je to k vzteku, protoe vím, e ji miluji a ty mi v tom zaclání. Vypadni u z mého ivota! Boe, jak bych chtìl nìkdy s tebou strávit alespoò jednu klidnou chvilku, o nìèem si povídat, slyet od tebe uznání, cítit, e mì má rád. Ale moná ti køivdím. Vím, e mì má rád, ale neumí to vyjádøit. Vím, e se pøed druhými se mnou chlubí. Jenome mnì nic neøekne. Jak tomu mám vìøit? Teï si uvìdomuji, e tì mám stále velmi rád, stále jsem ten malý kluk, který je na tebe pyný a dychtí po tvojí pochvale. Mrzí mì, e nejsem u dospìlejí, ale mám to tak. Tak mì pøece u pochval! Øeknu si ti o to. Jsem zvìdavej, jak se zachová! Tvùj dospívající syn Petr
Petrùv dopis matce Moje milá èarodìjná matinko, stále vzpomínám na tvoji vùni mléka, kdy si kojila sestru, chtìl jsem taky nakojit, ale ty jsi mì nechtìla. Místo toho jsi øíkala, e u jsem velký. Stranì jsem na sestru árlil a bil ji, tys to pak alovala otci a ten mì vdy stranì seøezal. Zboòoval jsem tì, navádìl, a uteèeme od otce tyrana, ty ses jen usmívala. Stále jsi øíkala, jak jsem | 17 |
*
skvìlý a otec naopak. Dosud nevím, jaký jsem. Vlastnì jsi se mi nikdy nevìnovala jinak ne v mojí skvìlosti, ale já jsem se tak necítil. Nesmìl jsem mít ádné problémy, to jsi hned alovala otci, a ten mì srovnal. Pøitom otce jsi stále poniovala, øíkala mu, jak je hroznej, a on si to pak vyléval na mnì. Obdivoval jsem tvoji seètìlost a znalosti, ani jsem nevnímal, e tì v podstatì nezajímám. Zajímala jsi se vdy jenom o sebe, ostatní ti slouili, já jsem mìl být ten, kdo tì proslaví, dostane Nobelovou cenu nebo nìco podobného. Mìl jsem být velkým spisovatelem, lékaøem, architektem, prostì nìkým výjimeèným. Proto jsem po výjimeènosti vdycky touil. Ale nemùu to dokázat, jsem obyèejný kluk. Vlastnì mi to kodí více ne otcovy kritiky. Stále touím po tom, aby mì jako výjimeèného vnímala i Lenka. Je to prokletí, mít takovou matku, která pøedá nesplnitelný úkol. Nikdy jsi o mnì nic nevìdìla, ale dokázala jsi manipulovat s mými pocity, take jsem tì zboòoval. A v pubertì mi dolo, e to je jenom hra. Hra na tvoji slávu a tvùj úspìch, co jsi sama nedokázala, mìl jsem to dokázat já. V pubertì mi dolo, jak týrá tátu, který tak touil po tvojí pochvale, a tys mu ji nikdy nedala, i kdy vechno dìlal za tebe, ty sis jen èetla, chodila na výstavy nebo do divadla a øíkala mu, jak je pøízemní. Mnì se teï støídá, e se cítím pøízemní nebo výjimeèný, nic z toho vak nebude pravda. Proè si mì ksakru nedokázala hodnotit pøimìøenì? Mám s tím teï problémy, protoe nevím, jaký jsem, a nemùu v sobì najít klid. Zlobím se pro to vechno na tebe. I proto, e nejsi schopna nikdy pohlídat nae dìti, pomlouvá Lenku pøed sestrou, vnáí rozboje do irí rodiny, jen abys ty byla na konci a nejlepí. Stále jsem vak tebou oèarován, umí se mnou mluvit tak, e zaèínám v tu chvílí mít pocit, e výjimeèný jsem. Pak kdy mluvím se sestrou a zjistím, e jsi mì zase pomluvila, mám hrozný vztek. Proè ksakru i na stará kolena potøebuje tyto hry? Míchají se mi k tobì rùzné pocity, nìkdy se v tom nevyznám. Stále tì miluji, stejnì jako kdy jsem byl malý kluk, zároveò ti ale v nièem nevìøím, vím, e si vymýlí. Taky mi dìlá moc dobøe, kdy mì ocení. Moc by mi pomohlo, kdybych vìdìl, na èem u tebe jsem. Potøeboval bych, abys alespoò trochu vnímala moje potøeby, vila se do mì a povzbudila mì pøimìøenì, nikoli vrhala do nových honù za úspìchem. Nemùu se vak na tebe vymlouvat, musím si najít pøimìøenou hodnotu sám. Uznat, na co mám a na co nemám, smíøit se s tím, e ádnou Nobelovou cenu nedostanu, pøestat se honit za chimérami a více vnímat potøeby Lenky a dìtí. Nebýt jako ty. Nechtít po nich, aby byly výjimeèné, ale dát jim najevo, e mi plnì staèí, jaké jsou, protoe jsou stranì fajn. Pøesto ti dìkuji, za vechno, co jsi mi dala. Lásku k umìní, schopnost rozumìt lidem (ale tu narozdíl od tebe nechci pouívat k manipulaci), vytøíbený vkus. Sám se musím nauèit pøimìøené skromnosti a zároveò sebedùvìøe, které jsi mi bohuel pøedat nedokázala, protoe je sama nemá. U ne tvùj a snad u trochu svùj Petr
| 18 |
ÚVOD
Teprve pak si ujasòují, které potøeby, nenaplnìné rodièi, nárokují na svém partnerovi. Uvìdomují si, e jde v zásadì o podobné potøeby a e to, co sami poadují, vlastnì partnerovi nedávají. Tabulka 1 Nenaplnìné potøeby z dìtství, jejich naplnìní Lenka a Petr poadují od sebe navzájem Lenka Co mi chybìlo od otce a mám nadmìr- Pochvalu, pozornost, projevy lásky nou potøebu to získat od Petra? a uznání. Jakým zpùsobem mì zraòuje, kdy se Cítím se bezcenná, nemilovaná, nePetrovi nedaøí naplòovat moji dìtskou schopná a neocenìná. potøebu? Co mi chybìlo od matky a mám nad- Podporu, zastání a pochvalu. mìrnou potøebu to získat od Petra? Jakým zpùsobem mì zraòuje, kdy se Cítím se na vechno sama, osamìlá, Petrovi nedaøí naplòovat moji dìtskou ztracená. potøebu? Jak to mùu øeit dospìlým zpùsobem? O ve si mohu øíct pøímo, bez výèitek. Taky to ve mohu poskytnout Petrovi, snad mi to vrátí. A kdy ne, mùu se ocenit sama.
Petr Co mi chybìlo od matky a mám nad- Reálné, konkrétní ocenìní, vcítìní mìrnou potøebu to získat od Lenky? a pozornost. Jakým zpùsobem mì zraòuje, kdy se Cítím se neocenìn a pak se sám chluLence nedaøí naplòovat moji dìtskou bím. Neumím se svìøit s problémy, potøebu? jako bych je ani nemìl mít. Co mi chybìlo od otce a mám nadmìr- Hlavnì pochvalu a uznání, e jsem nou potøebu to získat od Lenky? schopný. Jakým zpùsobem mì zraòuje, kdy se Cítím hoøkost, nedoceòuji pak ani ji, Lence nedaøí naplòovat moji dìtskou jsem pøísný na dìti. potøebu? Jak to mùu øeit dospìlým zpùsobem? Øíci si Lence o ocenìní, kdy se nìco podaøí, místo toho, abych se chlubil. Ocenit vdy Lenku, vyjádøit jí lásku a podporu, úctu, které si zaslouí.
| 19 |
Zároveò jsou oba partneøi vedeni k hledání vzájemné pozitivní výmìny ujasòují si, co se jim na druhém líbí, co oceòují, èeho si váí, a uèí se to sdìlovat v konkrétních situacích. Jsou vedeni k tomu, aby lo vdy o popis konkrétního chování v konkrétní situaci, nikoli o obecná tvrzení (jako je napøíklad jsi straný sobec). Nejdøíve se jednotlivé komunikaèní dovednosti nacvièují pøi spoleèných sezeních, pak je dostávají jako domácí úkol a kadý zvlá si vedou záznam, jak se to podaøilo a jak druhý na to reagoval. Na pozadí zvýené pozitivní výmìny se pak uèí sdìlovat si i negativní zpìtnou vazbu konkrétní chování, které se jim na druhém nelíbí, a øíci si, jak by to chtìli. Tabulka 2 Co se Lence a Petrovi na sobì navzájem líbí, v èem si sebe váí a co se jim naopak nelíbí Lenka Co se mi na Petrovi líbí, èeho Spolehlivost, vytrvalost, schopnost nadchnout drusi váím, co na nìm oceòuji? hé lidi, munost. Odvahu. Ochotu pochopit druhého, pomoci mu. Kdy a jakým zpùsobem mu Vdy, kdy nìco konkrétního udìlá. Napøíklad to mohu dát najevo? kdy slíbí, e nìco vyøídí, a udìlá to. Nebo kdy mi sám od sebe pomùe nebo nadchne dìti pro nìjakou hru. Co se mi na Petrovi nelíbí?
Chlubení, zakrývání problémù, frajeøení. Málo mì oceòuje. Rozhoduje nìkdy i za mì, ani se pøedem zeptal. Nemluvení, kdy mu nìco vadí.
Kdy a jakým zpùsobem mu Jemnì ho na to upozorním, vdy, kdy se to objeto mohu dát najevo? ví. Lépe snáí laskavý humor ne kritiku, k nièemu je mu nìco vyèítat, to nefunguje. Sama si o ocenìní øíct. Zeptat se, proè rozhodl za mì, a poádat ho, aby rozhodnutí zmìnil po dohodì. Vyjádøit, jak mì mrzí, e nemluví.
| 20 |