Elektronický výstup z projektu Perspektiva 2010 reg. č. CZ.1.07/1.3.05/11.0019
Vydalo s podporou Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky Krajské zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a informační centrum, Nový Jičín, příspěvková organizace, Štefánikova 7/826, 741 11 Nový Jičín. Autor na originále závěrečné práce stvrdil svým podpisem prohlášení, že tento materiál vypracoval samostatně a to včetně grafických a zvukových příloh, a dílo splňuje podmínky uvedené v § 31 zákona č. 121/2000 Sb., autorského zákona. Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko (CC BY-NC-ND 3.0)
ÚVODNÍ SLOVO Mgr. Blanka Kozáková Projekt Perspektiva 2010 reg. č. CZ.1.07/1.3.05/11.0019, financovaný z operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost, probíhal v období let 2009 – 2011. Tento projekt byl vyústěním dlouhodobé a systematické metodické podpory pedagogickým pracovníkům, kteří se zaměřují na rozvoj ICT ve školách Moravskoslezského kraje, poskytované Krajským zařízením pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a informačním centrem, Nový Jičín, příspěvkovou organizací. Významnou vzdělávací aktivitu projektu tvořilo dlouhodobé vzdělávání ICT lídrů. Jedním z výstupů procesu zvyšování jejich digitální gramotnosti byla závěrečná práce, která postihovala oblast, které se v ICT detailněji věnovali. Její úvodní část vždy popsala teoretická východiska a v další části se pak autoři zaměřili na praktické aspekty problému ve školské praxi. Protože se jednalo o práce rozsáhlejšího charakteru, které měly vazbu na současný stav využívání ICT ve školách Moravskoslezského kraje, shrnuli jsme tyto výstupy do motivačního sborníku zajímavých řešení, návodů, postupů a dáváme je tímto k dispozici
pedagogickým
pracovníkům
základních
a
středních
škol
Moravskoslezského kraje. Vlastní příprava závěrečných prací byla řízena v Learning Management System Moodle. Díky tomuto nástroji jsme mohli sledovat postup při zpracování, a to jak u autora práce, tak i u jeho vedoucího. Pro tento účel měli oba v prostředí LMS připraveny komunikační nástroje (fórum, chat) a termínované odevzdávání jednotlivých verzí závěrečné práce. V konečné fázi zpracování dostal do prostředí LMS přístup také oponent práce pro zpracování a vložení svého posudku. Všichni zúčastnění tak měli přehled o aktuálním stavu komunikace a zpracovaného materiálu a mohli neprodleně reagovat, pokud si to situace vyžádala. Děkujeme touto cestou všem pedagogickým pracovníkům, kteří se nechají uváděnými příklady inspirovat ke své další pedagogické práci podpořené využitím ICT ve své škole. Poděkování za vedení přípravy závěrečných prací patří celému realizačnímu týmu projektu Perspektiva 2010.
Využití videokamery při přípravě na výuku a výuce samotné
Mgr. Tomáš Kupka
1
Obsah 1
Úvod................................................................................................................................................. 4 1.1
2
Fotografie a filmování v současnosti ............................................................................................... 6 2.1
3
Použité metody ....................................................................................................................... 5
Digitální fotoaparát ................................................................................................................. 7
2.1.1
Fotocitlivý snímač ............................................................................................................ 7
2.1.2
Clona a čas ....................................................................................................................... 8
2.1.3
Poměr stran ................................................................................................................... 10
2.2
Digitální videokamera............................................................................................................ 11
2.3
Digitál anebo analog .............................................................................................................. 12
Základy fotografování a pořizování videozáznamů ....................................................................... 12 3.1
Základy fotografování ............................................................................................................ 12
3.1.1
Pravidlo třetin ................................................................................................................ 13
3.1.2
Zlatý řez ......................................................................................................................... 13
3.1.3
Fotografování krajiny..................................................................................................... 14
3.1.4
Diagonála ve fotografii .................................................................................................. 14
3.1.5
Víme, co fotíme ............................................................................................................. 15
3.1.6
Zachycení směru ............................................................................................................ 15
3.1.7
Světlo ............................................................................................................................. 16
3.1.8
Noční scéna ................................................................................................................... 16
3.1.9
Focení dětí a zvířat ........................................................................................................ 17
3.1.10
Makro ............................................................................................................................ 18
3.2
Základy natáčení videa .......................................................................................................... 18
3.2.1
Držení kamery................................................................................................................ 18
3.2.2
Záběr a jeho koncepce .................................................................................................. 18
3.2.3
Velikost záběru .............................................................................................................. 19 2
4
3.2.4
Formát záběru ............................................................................................................... 23
3.2.5
Délka záběru .................................................................................................................. 23
3.2.6
Pohyb kamery ................................................................................................................ 23
3.2.7
Zoom.............................................................................................................................. 24
Software pro úpravu fotografií a videa ......................................................................................... 24 4.1
4.1.1
Picasa 3 .......................................................................................................................... 25
4.1.2
GIMP .............................................................................................................................. 25
4.1.3
IrfanView ....................................................................................................................... 25
4.1.4
XnView 1.97 ................................................................................................................... 26
4.2
5
Software pro úpravu fotografií.............................................................................................. 25
Software pro úpravu videa .................................................................................................... 26
4.2.1
Windows Movie Maker ................................................................................................. 26
4.2.2
Pinnacle Studio (trial, příp. plná placená verze) ............................................................ 26
Projekt: Fyzika ve fotografii a filmu ............................................................................................... 27 5.1
Rozbor některých žákovských prací ...................................................................................... 29
5.1.1
Projekt: Výpočet rychlosti z dráhy a času ...................................................................... 29
5.1.2
Projekt: Aritmetický průměr .......................................................................................... 30
5.1.3
Projekt: Růst krystalů .................................................................................................... 30
5.1.4
Projekt: Výpočet práce .................................................................................................. 31
5.1.5
Projekt: Tepelné záření.................................................................................................. 32
5.1.6
Projekt: Ekologičnost motorů ........................................................................................ 33
5.1.7
Projekt: Tání sněhu ........................................................................................................ 34
6
Závěr .............................................................................................................................................. 35
7
Resumé .......................................................................................................................................... 36
8
Seznam literatury........................................................................................................................... 37
9
Seznam použitých zkratek ............................................................................................................. 38
10 Seznam příloh ................................................................................................................................ 39
3
1
Úvod
Digitální obrazové materiály nabízejí nepřeberné mnoţství moţností, jak přiblíţit ţákům jindy moţná nesrozumitelné nebo nudné učivo v jiné rovině – jim bliţší a záţivnější. Kaţdý z nás, učitelů, jiţ ve své praxi určitě zjistil, ţe učebnice sice dokáţou poskytnout dostatek informací, ale málokteré zároveň ţáky pohltí. Nemusíme se hned oddávat iluzím, ţe zrovna digitální materiály jsou tou jedinou pravou formou, kterou budou ţáci zboţňovat, nicméně právě pomocí nich se probíraná látka můţe stát pochopitelnější a lépe zapamatovatelná. Například při srovnání dvou stejných hodin fyziky, ve kterých jsou probírány třeba druhy motorů a jejich fungování velmi pravděpodobně vyjde lépe ta, při níţ byly pouţity digitální materiály, jako je animace pohybu – tedy něco, co si ţáci jen těţko dokáţou v této souvislosti představit bez názorné ukázky. Fotografie a video mohou vlastně poslouţit výuce hned několikrát – na jedné straně coby pomůcka učitele při výkladu, na straně druhé jako jedno z témat výuky při hodinách výpočetní techniky. A v neposlední řadě jejich tvorba v podobě praktického vyuţití digitálních technologií ţáky. Vzhledem k tomu, kolik existuje moţností tvorby obrazových materiálů, si jistě ţáci přijdou na své. Skutečnost, ţe digitální obrazové materiály pronikly i do škol – a nyní mám na mysli variantu první, tedy jako pomůcka při výkladu – je podle mého názoru skvělou ukázkou vývoje technologií a propustnosti mezi školou a praktickým ţivotem. Většina učitelů snad ocení moţnosti pouţití a vyuţití obrazových materiálů pro své předměty (např. fyzika, chemie, technické činnosti, tělesná výchova, zeměpis, …). Na druhou stranu však musí kaţdý učitel, který chce tuto formu prezentace pouţít, počítat s náročnější přípravou, neţ je třeba jen „výcuc“ z knihy. Naštěstí lze prostřednictvím internetu najít mnoho jiţ vytvořených pouţitelných materiálů. Nebo pokud nelze či nechceme pouţít něčí tvorbu, můţeme si pomocí různých digitálních přístrojů jako je videokamera, digitální fotoaparát a v dnešní době uţ i mobilní telefon, vytvořit vlastní jednoduché či sloţitější materiály. Nikdo po nás nebude chtít video na úrovni celovečerního filmu. I kdyţ moţná zpočátku budeme mít pocit, ţe právě to jsme celé večery tvořili. Samozřejmě uznávám, ţe takovéto obrazové materiály nezmohou vše, a ţe od nich nemůţeme čekat zázraky typu „doteď se neučil, od teď je premiant“. Správný učitel by však měl jít 4
neustále kupředu, hledat nové a nové moţnosti, jak předat ţákům informace – ne co nejvíce, ale co nejlépe. A pokud nelze pouţít praktickou ukázku (coţ v mnoha případech opravdu nelze), pak digitální obrazové materiály jsou, podle mého názoru, jednou z nejlepších variant. V této práci bych chtěl dokázat, ţe vyuţitím digitálních technologií ve výuce, se můţe zvýšit zájem ţáků o danou problematiku a ţe budou více ochotni zapojit se aktivně v předmětech, které mohou být pro většinu ţáků třeba nezáţivné. Zároveň předpokládám, ţe se budou chtít sami zapojit do příprav na vyučování, pokud budou mít příleţitost vytvořit pomocí digitálních technologií samostatné práce na daná témata. Tato skutečnost by pak na sebe navázala i fakt, ţe takto zpracovanou a prezentovanou látku si ţáci i lépe zapamatují, coţ ovšem ukáţe aţ čas. V tomto školním roce se naše škola zapojila do projektu EU Peníze školám, který podporuje tvorbu výukových materiálů v určitých předmětech. Formou dotazníku mezi ţáky 6. – 9. tříd a jejich rodiči byl mezi tyto předměty vybrán jako volitelný předmět ICT digitální technologie. Jedná se o vyučovací předmět se zaměřením na počítačovou animaci, pořizování a zpracování digitálních snímků, fotografie, film, prezentování digitálních materiálů prostřednictvím internetu. Bylo by tedy výhodné vyuţít postřehy a zkušenosti z výuky pro tuto práci a některé materiály tak ověřit přímo v praxi. Vzhledem k tomu, ţe ve škole nejsou běţně k dispozici výukové materiály pro tento předmět, které by korespondovaly s praxí, nebo je dostupná literatura příliš odborná pro pochopení ţáky základní školy, vyuţiji nastalou situaci k vytvoření vlastních výukových materiálů za přispění ţákovských prací, jejichţ příklady budou uvedeny v přílohách.
1.1 Použité metody Ze široké nabídky moţností, jak získat potřebné informace pro zpracování této závěrečné práce, jsem si zvolil tu, která je, podle mého názoru, nejpřijatelnější, a to metodu elektronického dotazování. Většina odborníků doporučuje vyuţít jiţ vypracované dotazníky, eventuelně si je přizpůsobit konkrétnímu problému. V mém případě se však jedná o dotazník jednoduchý a hlavně srozumitelný respondentům, kterými byli ţáci druhého stupně naší školy. Při tvorbě dotazníku je ovšem důleţité nejen jednoduché vyplnění, ale i jednoduché zpracování a následné vyhodnocení. Internetové freewarové aplikace, mezi které patří také Google dokumenty, pomohou snadno vytvořit dotazník, který pak ţáci lehce vyplní a odešlou. Stačí jim k tomu počítač s internetovým připojením. Učitel si pak můţe v klidu, třeba doma, 5
sesbíraná data prohlédnout a zpracovat. Dotazník pouţitý v této práci se zaměřoval na mnoţství digitálních fotoaparátů a videokamer v domácnostech ţáků, zda tyto vytvořené digitální materiály ţáci také dále zpracovávají a jaké s nimi mají zkušenosti (viz Příloha č. 1). Velkou míru poznatků jsem čerpal také pomocí pozorování jednání ţáků při pouţívání digitálních fotoaparátů a kamery ve výuce. Tato metoda s sebou přináší velmi rychlé výsledky a poznatky takto získané mi ukázaly silné a slabé stránky uţivatelů digitálních technologií a umoţnily tak zefektivnit tvorbu výukových materiálů.
2
Fotografie a filmování v současnosti
Pro někoho bude moţná překvapením to, ţe jak fotoaparát, tak filmová kamera toho mají mnoho společného. Obojí zařízení totiţ zachycují světlo odraţené od snímacího objektu přes optickou soustavu a zaznamenávají jej. V minulosti byl záznamovým médiem kinofilm, v současné době se jedná o světlocitlivé prvky (CCD, CMOS), které obraz převádí na datové soubory (soustava jedniček a nul), jeţ se ukládají na paměťové karty.
Obr. 1 Srovnání velikosti kinofilmu a paměťové karty Autor: kolektiv ţáků ZŠ Oldřišov
Ceny současných fotopřístrojů klesly v dnešní době natolik, ţe je má snad kaţdá rodina. Mnoho ţáků se často pyšní na webových albech (Rajče, Picassa) fotografiemi, které se jim podařilo zachytit. Mnohé z těchto amatérských záběrů jsou však velmi špatné, neboť ţáci postrádají alespoň základy fotografování.
6
2.1 Digitální fotoaparát Jak uţ vyplývá ze samotného názvu, jedná se o pořizování fotografií, které jsou zaznamenávány v digitálně podobě. Název ,,digitální fotoaparát“ je ale poněkud zavádějící, protoţe ani to, není zase aţ tak úplně pravda. Základem je snímač, na který je přes systém čoček promítán obraz. Snímač je tvořen mnoţstvím světlocitlivých bodů, tzv. pixelů. Světlo se v nich převede na elektrický analogový signál, který se aţ následně převádí do signálu digitálního. V podobě grafického formátu, nejčastěji jpg, se pak uloţí jako obrázek na paměťovou kartu. 2.1.1 Fotocitlivý snímač Jeho nejdůleţitější vlastností je především velikost fotografie, kterou je schopen zachytit. Ta se udává pomocí tzv. rozlišení. Např. fotoaparát Fujifilm FinePix HS10 nabízí maximální rozlišení fotografie 3648 × 2736 pixelů. Jednoduchým výpočtem snadno zjistíme, kolik megapixelů (MPx) snímač fotoaparátu má. 3648 × 2736 = 9980928 = 10 MPx Snímací čip si tedy můţeme představit jako mříţ, rozdělenou na 3648 sloupců a 2736 řádků. V praxi, pro velikost výsledné nejběţnější fotografie 10x15 cm je však toto rozlišení zbytečně veliké. Ocení jej spíše ti, kteří mají v plánu fotografie zvětšovat.
Obr. 2 Srovnání fotografií s rozlišením 640 × 480 a 2048 × 1536. Výřezy fotografií jsou 5x zvětšeny pro názornou ukázku různé velikosti bodů (rastru) Autor: Tomáš Kupka
7
Opětovným výpočtem zjistíme, ţe rozlišení fotografie 2048 × 1536 odpovídá 3 MPx. Pro běţné, školní, ale i domácí fotky, pokud si ovšem nechtějí ţáci vytvořit plakát, tedy bohatě stačí fotoaparát s rozlišením 4 MPx. 2.1.2 Clona a čas Málokterý ţák má alespoň přibliţnou představu o tom, co se děje ve fotoaparátu v okamţiku zmáčknutí spouště. Velmi rozšířeným nešvarem je obyčejné mačkání spouště bez zaostření. Výsledné fotografie jsou rozmazané a fotograf je pak zklamaný nad výsledkem své ,,práce“. I digitálnímu fotoaparátu je třeba dát v automatickém reţimu čas, lehkým namáčknutím spouště, aby si nastavil clonu a čas a fotografie byla ostrá a jasná. Clona Clona je část fotoaparátu, která reguluje mnoţství světla, dopadajícího na snímací čip. Ve své podstatě by se její funkce dala srovnat se zorničkou v oku. Značí se písmenem f. Čím menší číslo, tím větší otvor pro procházející světlo.
Obr. 3 Velká clona (f/8), malá clona (f/2) Autor: Mohylek; Soubor: Aperures.jpg ; Dostupný dne 9. 9. 2010 pod svobodnou licencí pro dokumenty na http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Aperures.jpg
Clonové číslo dále určuje hloubku ostrosti fotografie, coţ je vzdálenost dvou míst na fotografii, které se ještě zdají ostré.
8
Obr. 4 Velká hloubka ostrosti f/8
Obr. 5 Malá hloubka ostrosti f/2,8
(vše je relativně ostré)
(pozadí je rozostřené)
Autor: kolektiv ţáků ZŠ Oldřišov
Čas Správné nastavení doby, kdy je snímací čip osvětlen, má za následek dobře nasvětlenou fotografii. Nastavení krátkého času je také velmi důleţité při focení ve sportovním reţimu, kdy krátká expozice zajistí nerozmazání pohybujícího se objektu.
Obr. 6 Správně nasvětlená fotografie Autor: kolektiv ţáků ZŠ Oldřišov
Obr. 7 Tmavá fotografie (krátký čas) Autor: kolektiv ţáků ZŠ Oldřišov
9
Obr. 8 Přesvětlená fotografie (dlouhý čas) Autor: kolektiv ţáků ZŠ Oldřišov
Při focení je většinou k dispozici plně automatický reţim, kdy si fotoaparát nastaví veškeré hodnoty sám, dále motivové programy (sport, makro, portrét aj.) a manuální reţimy. 2.1.3 Poměr stran Nejčastěji se však ţáci ptají na to, proč se musí kaţdá fotografie pořízená digitálním fotoaparátem ořezávat, neţ se pošle do minilabu. Důvod je přitom jednoduchý. Digitální fotoaparáty byly kdysi dávno vytvořeny především proto, aby se pořízené fotografie promítaly na monitor. Monitory (klasické) pracují s rozlišením 640 × 480, 800 × 600, 1024 × 768, 11280 × 1024, 1600 × 1200, coţ odpovídá poměru 4:3. Právě proto digitální fotoaparáty pracují také s rozlišením s tímto poměrem – 4:3. Běţná fotografie, která vychází z kinofilmu, však vyuţívá poměru 2:3 (běţné formáty fotografií: 9 × 13, 10 × 15 aj.). Fotograf je pak nucen kaţdou fotografii sám ořezat na správný rozměr, aby nebyl zklamán bílými prouţky na bocích, případně uřezáním části fotografie nahoře a dole automatem v minilabu. Další volbou, která se uţ v dnešní době naštěstí vyskytuje celkem často, je pořízení takového digitálního fotoaparátu, který umí s rozlišením v poměru stran 2:3 fotit. Uţivatel se však musí smířit s neefektivním vyuţitím všech pixelů snímače fotoaparátu. Pořídit fotografii digitálním fotoaparátem se tedy zdá velmi jednoduché. Záleţí však nejen na správné volbě motivového programu, ale také vhodné kompozici. Tím ale nabídka funkcí současných fotoaparátů nekončí. Vzhledem k totoţnému principu záznamu se dá fotoaparát pouţít také jako videokamera. 10
2.2 Digitální videokamera Princip tohoto zařízení je totoţný s fotoaparátem. Jediným rozdílem je velikost snímacího čipu (videokamera ho má menší) a rychlost pořizovaných snímků. Ta se liší typem dané videokamery. Lidské oko je schopno vnímat rozdíly po sobě jdoucích snímků do 24 snímků za sekundu. Při vyšších rychlostech vnímáme (díky jeho nedokonalosti) spojitý pohyb. Toho právě vyuţívají videokamery. Moderní videokamery dokáţou v reţimu Full HD (rozlišení 1920 × 1080) zaznamenat aţ 50 snímků za sekundu. Výsledné video je pak většinou zaznamenáváno v podobě datového souboru (AVCHD, MPEG4) na úloţiště dat. To bylo z hlediska technologického vývoje nejprve tvořeno digitálními kazetami (např. Mini DV, HI-8). Jednalo se o podobný princip záznamu (avšak digitální), jako na kdysi oblíbené kazetové magnetofony. Mezi nevýhody tohoto záznamu však přispívala omezenost délky záznamu vyplývající z délky magnetického pásku kazety, velký proudový odběr (malá výdrţ kamery na jedno nabití akumulátoru), pomalá obsluha při práci s páskem (přetáčení, vyhledávání záznamu) a moţnost poškození. Krokem kupředu byl záznam na disky CD a DVD (včetně přepisovatelných). Opět se však jednalo o omezenou délku záznamu a ,,mechaniku“, která trpěla velkým proudovým odběrem, navíc velmi citlivou na otřesy. Moderní videokamery disponují záznamem na vestavěný harddisk (HDD), jehoţ kapacita dosahuje hodnot stovek GB a dále také záznamem na paměťové karty, mezi jejichţ největší výhody patří absence jakýchkoliv mechanických částí a nízká spotřeba. Současná doba nabízí uţivatelům ploché televizory s velkými úhlopříčkami pro ještě větší záţitek. Kaţdý, kdo byl někdy v kině, ví, ţe většině diváků dává širokoúhlý film mnohem lepší záţitek. Z toho důvodu se také klasický formát videozáznamu 4:3 obohatil na poměr stran 16:9, příp. 16:10. Samozřejmostí současných videokamer je také funkce fotoaparátu. Výhoda je zřejmá. Proč s sebou tahat dvoje zařízení, jedno pro natáčení videozáznamu, druhé pro fotografování, kdyţ postačí jedno. Současné videokamery té nejniţší třídy (do 2 000 Kč) dokáţou pořídit snímek s fyzickým rozlišením aţ 5 MPx a plně se tak vyrovnají nejlevnějším digitálním fotoaparátům! Nicméně klasický fotoaparát stále nabízí více funkcí a moţností nastavení pro to, pro co je primárně určen, a tím je fotografie.
11
2.3 Digitál anebo analog S pokročilou technologií, kterou lidstvo pouţívá, by se zdálo samozřejmé, ţe také kvalita digitálního obrazového materiálu, pořízeného kvalitní zrcadlovkou nebo Full HD videokamerou, je mnohem lepší, neţ zastaralým fotoaparátem nebo kamerou na klasický kinofilm. Pro většinu ţáků ale i jiných osob, které byly v rámci výuky dotázány, bylo překvapením, ţe tomu tak většinou není. Opět pomůţe jednoduchá matematika. Moderní digitální zrcadlovka, např. Canon EOS 7D, je schopna vyfotit snímek o rozlišení 5184 × 3456.
5184 × 3456 = 17 915 904
tj. přibliţně 18 MPx
Kvalitní (diapozitivní) filmy mají rozlišovací schopnost 140 čar na milimetr. Jednou čarou se rozumí obrazec černého + bílého pruhu. Pro kinofilm (24x36mm) tedy platí: 24 × 140 × 2
x
36 × 140 × 2 = 67 737 600 tj. přibliţně 68 MPx!
Není tedy technický pokrok z hlediska záznamu spíše krokem zpět?
3
Základy fotografování a pořizování videozáznamů
Chtějí-li ţáci spolu se svým vyučujícím vytvořit kvalitní obrazové záznamy, neměli by digitální fotografie a video ,,plácat“ jen tak od boku, ale bylo by vhodné znát alespoň základní praktiky při práci s nimi. Z odpovědí, získaných z dotazníku, vyplynulo, ţe většina ţáků ţije v přesvědčení, ţe digitální technologie ovládá na celkem dobré úrovni. Pokud však měli vysvětlit konkrétní problematiku, jejich znalosti byly minimální. V Příloze č. 1 je uveden dotazník a graficky znázorněny některé odpovědi respondentů. Rozbor odpovědí v dotazníku (viz. Příloha č. 2) jen utvrzuje v tom, ţe ţáci se o film a fotografii velmi zajímají, ale chybí jim teoretický základ a praktické zkušenosti. Právě takovéto závěry byly inspirací k vytvoření základního návodu fotografování a natáčení videokamerou, který by mohli ţáci v budoucnu vyuţít. Chce-li člověk nějaký přístroj opravdu dobře pouţívat, měl by především vědět, na jakém principu pracuje.
3.1 Základy fotografování Pokud se rozhlédnete kolem sebe, popřípadě se zeptáte ţáků, typický majitel digitálního fotoaparátu většinou nabývá přesvědčení, ţe čím více fotek si z dovolené přiveze, tím lépe. 12
Doma se mu pak hromadí gigabajty dat, které si nakonec ani neprohlédne. Pro začátek je nejlepší si uvědomit, ţe kvalita je lepší neţ kvantita. A to platí obzvlášť u fotografií. Pokud jsou po ţácích ţádány alespoň trochu zdařilé fotografie, je vhodné připravit si pro ně do vyučovacích hodin informatiky základní kurz fotografování, při kterém se učí pořizovat kvalitní záběry a vyvarovat se nejčastějších chyb. Samotný kurz lze pro potřeby výuky rozdělit například dle jednotlivých kapitol do podoby pracovních listů, které ţáci zpracovávají. Vyuţít se dá také experimentování s fotoaparátem pod dohledem vyučujícího, spojené s rozborem pořízených digitálních záznamů. Existuje několik základních pravidel, na které by si kaţdý měl dát při fotografování pozor. 3.1.1 Pravidlo třetin Před pořízením kaţdého snímku, je důleţité určit si ústřední motiv, na který je kladen důraz (osoba, budova, věc…) a jeho umístění na fotografii, tzv. kompozici. Důleţitý je proto nejen výběr místa – pozadí a popředí snímku, ale také to, kde bude stát fotograf. Před samotným focením je nejlepší rozdělit si pomyslně fotografovanou scénu na třetiny, a to ve svislém i vodorovném směru. Mnoho současných fotoaparátů nabízí zobrazení této funkce v menu přístroje a onu charakteristickou mříţ zobrazí při pořizování snímku v hledáčku nebo displeji přístroje.
Obr. 9 Rozdělení fotografované scény na třetiny, zobrazení charakteristické mříţe Autor: kolektiv ţáků ZŠ Oldřišov
3.1.2 Zlatý řez Snad nejrozšířenějším nešvarem fotografií (tedy aţ na některé výjimky), je umístění dominantních předmětů na střed fotografie tzv. středová kompozice. Zlatý řez vychází 13
z pravidla třetin a nabízí fotografovi, kam je vhodné umístit dominantu fotografie (na obrázku jsou vhodná místa označena krouţkem). Fotografie působí přirozeněji, umístí-li se dominantní objekt do 1/3 od kraje.
Obr. 10 špatná kompozice
Obr. 11 dobrá kompozice (Smajlík) Autor: kolektiv ţáků ZŠ Oldřišov
3.1.3 Fotografování krajiny Stejné pravidlo platí také pro fotografování krajiny. Rozhraní mezi oblohou a zemí by nemělo být v polovině snímku, ale opět v jeho třetinách podle toho, fotíme-li oblohu nebo zem.
Obr. 12 Rozhraní ½ co fotíme?
Obr. 13 1/3 foto oblohy
Obr. 14 1/3 foto krajiny
Autor: kolektiv ţáků ZŠ Oldřišov
3.1.4 Diagonála ve fotografii Prostorovost a plastičnost výsledné fotografie se dá získat fotografováním křivek. Stačí, umístí-li se objekt na úhlopříčku a ještě lépe, je-li dominantní objekt ve zlatém řezu.
14
Obr. 15 Foto školy- diagonála Autor: kolektiv ţáků ZŠ Oldřišov
3.1.5 Víme, co fotíme Dominantní objekt by měl být patřičně zdůrazněn a neměl by zanikat v okolí.
Obr. 16 Fotíme draka nebo nebe?
Obr. 17 Správná kompozice
Autor: kolektiv ţáků ZŠ Oldřišov
3.1.6 Zachycení směru Zachycuje-li se fotoaparátem jakýkoliv směr, myšlen je tím pohyb nebo pohled dominantního objektu, neměl by ze snímku ,,utíkat“, ale naopak směřovat do něj.
Obr. 18 Špatně- pohled směřuje ven
Obr. 19 Správně- pohled dovnitř fotografie
Autor: kolektiv ţáků ZŠ Oldřišov
15
3.1.7 Světlo Umístění dominantního objektu před hodně světelný objekt (venku to bývá většinou Slunce, uvnitř budovy okno) má za následek špatné světelné podání fotografie. Některé části fotografie jsou buďto tmavé anebo příliš světlé (přepálené). Přitom stačí, umístí-li se objekt jinam anebo se fotografuje z jiné strany.
Obr. 20 Automatika fotoaparátu nastavila krátký čas vlivem jasného pozadí, fotografie je tmavá Autor: kolektiv ţáků ZŠ Oldřišov
Prodlouţí-li se manuálně čas, je sice dominantní objekt jasný, ale na pozadí vzniká ,,přepal“.
Obr. 21 Přepal vlivem jasného pozadí Autor: kolektiv ţáků ZŠ Oldřišov
3.1.8 Noční scéna Většina uţivatelů fotoaparátu si myslí, ţe nedostatek světla se dá vyřešit zapnutím blesku. Málokdo uţ však ví, jaký dosah v metrech blesk má. Lze se tak setkat se zcela zbytečným focením nočních snímků na vzdálenost několika desítek aţ stovek metrů se zapnutým 16
bleskem, který osvítí maximálně tak pár metrů vzdálené předměty. Snímek se dá celkem snadno pořídit vyuţitím samospouště a poloţením fotoaparátu na pevnou podloţku. Ještě lepší je pouţít stativ, jehoţ cena se v dnešní době pohybuje řádově ve stokorunách a nabízí jeho majiteli originální noční snímky.
Obr. 22 Noční scéna s bleskem
Obr. 23 Noční scéna bez blesku s pouţitím stativu
Autor: kolektiv ţáků ZŠ Oldřišov
3.1.9 Focení dětí a zvířat Zeptáte-li se ţáků, kteří občas fotografují, dají vám určitě zapravdu, ţe udělat dobrou fotku dětí nebo zvířat je obzvlášť těţké. Neustále se pohybují, dělají, co je zrovna napadne a všelijak se snaţí znesnadnit pořízení kvalitní fotografie. Jediné co můţe fotograf správně udělat je nefotit z nadhledu, ale výškově se srovnat (obzvlášť při focení malých objektů), pokusit se nějak zaujmout a zdůraznit dominantu fotografie bez okolního rušení.
Obr. 24 Nadhled, rušení okolí
Obr. 25 Fotograf se výškově srovnal Autor Tomáš Kupka
17
3.1.10 Makro Podstatou těchto fotografií je snímání detailů. Většina fotoaparátů umoţňuje s tímto navoleným reţimem snímat objekty jiţ od několika cm. Podstatou je co nejbliţší přiblíţení k fotografovanému objektu. Tím se docílí detailního podání snímku oproti focení z dálky.
Obr. 26 Focení z dálky, mnoho rušivých vlivů
Obr. 27 Makro z blízka, zdůraznění objektu
Autor: kolektiv ţáků ZŠ Oldřišov
3.2 Základy natáčení videa Stejně jako pro fotografování, je dobré při pořizování videozáznamů dodrţovat určité zásady. Lze se tak vyvarovat často znehodnoceným záběrům laika. Je dobré navázat na tuto část výuky po absolvování základů fotografie. Ţáci uţ totiţ mají určité návyky z fotografování a vyvarují se nejčastějších chyb. 3.2.1 Držení kamery Správný postoj, spolu s drţením videokamery je důleţitý, nemají-li být záběry zbytečně roztřesené. Zkušenosti mnoha kameramanů doporučují, drţet kameru oběma rukama, přičemţ je jedna ruka zaklesnuta v řemínku (proti vysmeknutí). Lokty přiloţit k hrudníku, čímţ se získá větší opora. Nohy rozkročené z důvodu větší stability. Umoţňují-li to podmínky, je lepší se o něco opřít. 3.2.2 Záběr a jeho koncepce Kaţdý záběr by měl v divákovi vyvolávat otázky a zároveň nabízet odpovědi. Jedná se o otázky: kdo, co, kde, kdy, jak a proč, přičemţ nezáleţí na jejich pořadí. I kdyţ samotný film 18
vzniká aţ ve střiţně, uţ při jeho natáčení by se mělo jednat o vzájemně propojený celek. Videokamera má být drţena rovně, aby se zamezilo nepřirozeným postavením budov a osob.
Obr. 28 Nepřirozené postavení budov
Obr. 29 Správné postavení budov Autor: kolektiv ţáků ZŠ Oldřišov
Při pořizování záznamu by měl být také brán zřetel na linie. Obecně platí, ţe vertikální linie vyvolávají dojem stability, horizontální linie uklidňují a diagonální linie v záběru vyvolávají dojem akce. 3.2.3 Velikost záběru V základu se dá velikost záběru rozdělit na několik druhů. Tato technika se dá celkem snadno naučit také pomocí digitálního fotoaparátu – podle koncepce snímku. Velký celek: Dominantní je prostředí, lidé a jiné ţivé objekty zde úplně chybí nebo jsou nevýrazné
Obr. 30 Velký celek Autor: kolektiv ţáků ZŠ Oldřišov
19
Celek: Prostředí a osoby jsou v rovnováze. Zachyceno je prostředí nad i pod ţivými objekty.
Obr. 31 Celek Autor: kolektiv ţáků ZŠ Oldřišov
Americký plán: Postava člověka je zabírána od kotníků po hlavu.
Obr. 32 Americký plán Autor: kolektiv ţáků ZŠ Oldřišov
20
Polocelek: Je velmi podobný americkému plánu s tím rozdílem, ţe je zachyceno prostředí a osoby od kolen nahoru. Přibliţuje postavu, která vyplňuje větší část obrazu.
Obr. 33 Polocelek Autor: kolektiv ţáků ZŠ Oldřišov
Polodetail: Zachycen je člověk od pasu nahoru. Nabízí divákovi soustředit se na jeho ruce a vztah k okolí.
Obr. 34 Polodetail Autor: kolektiv ţáků ZŠ Oldřišov
21
Detail: Obraz vyplňuje hlava, ruka, nějaký předmět. Potlačuje se zde okolí a zdůrazňuje daný objekt.
Obr. 35 Detail Autor: kolektiv ţáků ZŠ Oldřišov
Velký detail: Velmi blízký pohled na objekt. Záběry malých předmětů, blízké detailní pohledy na části objektů. Takovýto záběr dodává videozáznamu silné emotivní působení.
Obr. 36 Velký detail Autor: kolektiv ţáků ZŠ Oldřišov
22
3.2.4 Formát záběru Jak jiţ bylo řečeno, v dnešní době se uplatňují spíše širokoúhlé záběry (obvykle poměr stran 16:9). Takto vytvořený širokoúhlý film působí většinou na diváka mnohem lepším prostorovým dojmem.
Obr. 37 Poměr stran 4:3
Obr. 38 Poměr stran 16:9 Autor: kolektiv ţáků ZŠ Oldřišov
3.2.5 Délka záběru Záběry, které trvají velmi krátkou dobu (1 – 3 vteřiny) působí zmateným dojmem. Divák se nestačí v záběru zorientovat a záznam působí chaoticky. Samotní výrobci kamer se snaţí proti tomu bojovat a při zmáčknutí tlačítka pro nahrávání, kdy se spustí odpočítávání času délky záběru, jsou mnohdy první tři vteřiny zobrazeny červeným číslem - coţ znamená, ţe není vhodné záznam ukončit. Minimální délka záběru by měla být 5 vteřin. Bude-li se však video ve finále stříhat a budou-li v něm pouţity různé efekty, je dobré záběr ještě o trochu prodlouţit, aby mohl být vybrán ten správný začátek a konec. Počítá se tedy s časem kolem 10 sekund a více na jeden záběr.
3.2.6 Pohyb kamery Platí, čím méně pohybu, tím lépe. Pokud je to moţné, kamera by měla být nehybná. Pohybovat by se měly pouze filmované objekty. I kdyţ si mnoho kameramanů myslí, ţe mají pevnou ruku, opak je pravdou. Proto je pro kameru, je-li to moţné, lepší pouţít stativ. Sledujeme-li objekt kamerou, měl by její pohyb začínat z klidu. Pohyb by měl být stejnoměrný a opět končit v klidu. Příkladem takovýchto záběrů jsou například velké scény, např. krajiny. Pro diváka je přirozenější, snímá-li se scéna zleva doprava. Při sledování 23
objektu, který se pohybuje, se vychází stejně jako z fotografie. Kamera se otáčí tak, aby bylo před objektem ve směru jeho pohybu více místa. Objekt by neměl ze záběru ,,utíkat“.
3.2.7 Zoom Obecně platí, ţe zoom by se měl u natáčení co nejvíce omezit. Mnohem lepší je, změnit pozici kamery a přesunout se blíţe k filmovanému objektu. Pokud je zoom vyţadován, měl by se provádět pouze v jednom směru. Objekt se zoomem zvolna přiblíţí anebo oddálí. Kombinace obojího – přiblíţení a následné oddálení objektu pomocí zoomu nepůsobí z pohledu diváka příliš dobře. Kameraman by si měl také uvědomit, ţe pouţitím zoomu při filmování ,,z ruky“ můţe dojít k markantnímu roztřesení záběru. Celkově vzato, pořizování kvalitního videa vyţaduje od kameramana mít s natáčením alespoň trochu praxe. Je toho opravdu hodně, na co si musí dát kameraman pozor, aby byl výsledný záběr pro diváka srozumitelný. Dle mých zkušeností, však filmování ţáky velmi baví. V dnešní době jsou v kinech a na internetu zásobováni obrovskou spoustou filmů a seriálů. Za filmovou kamerou si tak mají moţnost vyzkoušet vlastní filmovou tvorbu a pochlubit se spoluţákům. Jedno pořekadlo praví: ,,Co se v mládí naučíš, ve stáří jako kdyţ najdeš“. Naši předci jiţ dávno věděli, ţe s výukou je nejlepší začít od malička. A to platí i pro natáčení kamerou.
4
Software pro úpravu fotografií a videa
Samotný digitální materiál z digitálního fotoaparátu či videokamery je pouze ,,surovým“ materiálem, který by se měl dále zpracovat. Fotka nebo záběr na kameře vypadá na displeji o úhlopříčce 7 cm sice krásně, ale po jejím zvětšení na monitoru můţe být autor nemile překvapen, co vše se mu do záběru ještě dostalo, nemluvě o přílišném šumu a špatném barevném podání. To vše se dá ale celkem snadno napravit. V dnešní době existuje velká spousta komerčních nebo bezplatných programů pro úpravu fotografií a videa. Zúţí-li se výběr výukového software vhodného pro ţáky základních škol, je ideální vybrat freewarové programy v českém jazyce, které nezatíţí finanční rozpočet rodiny ani školy. V přehledu jsou záměrně uvedeny programy, které jsou pouţívány v naší škole ve výuce, a ţáci s nimi mají zkušenosti.
24
4.1 Software pro úpravu fotografií 4.1.1 Picasa 3 Jedná se o oblíbený nástroj určený především pro správu a prohlíţení fotografií, ale v současné době také základní editační funkce (ořez, redukce červených očí apod.). Jednoduchým způsobem umoţní přenést pořízené fotografie z digitálního fotoaparátu a roztřídit je do vizuálních alb. Program Picasa byl v minulosti placený, ale poté, co jej zakoupil Google, začal být nabízen zdarma. Google patří v Evropě mezi nejznámější internetové vyhledávače. Právě proto umoţňuje Picasa také sdílení fotografií s přáteli na internetu nebo jejich posílání e-mailem. Současná verze: Picasa 3.8 #117.29, tohoto programu zabírá 12,10 MB a lze ji stáhnout např. na: Slunečnice.cz. Tento program je nabízený pod licencí Freeware.
4.1.2 GIMP Všeobecně velmi známý grafický program pro tvorbu a úpravu bitmapových obrázků. Velmi často je srovnáván s komerčním profesionálním programem Photoshop od softwarové firmy Adobe. Stejně jako Photoshop, nabízí GIMP širokou škálu nástrojů, jako jsou například grafické filtry, práce s nástroji (štětec, guma, klonovací razítko), ale také práci s kanály a vrstvami. Současná verze: GIMP pro Windows 2.6.11, tohoto programu zabírá 18,98 MB a lze ji stáhnout např. na: Slunečnice.cz. Tento program je nabízený pod licencí GNU GPL.
4.1.3 IrfanView Jednoduchý program avšak s pokročilými funkcemi potřebnými pro správu obrázkových souborů. Nabízí hromadnou konverzi, ořez fotografií, úpravu barev, pouţití různých efektů, panorama, dále multimediální přehrávač nebo také tvorbu prezentace z fotografií v podobě slideshow. Současná verze: IrfanView 4.28, tohoto programu zabírá 1,32 MB a lze ji stáhnout např. na: Slunečnice.cz. Tento program je nabízený pod licencí Freeware pro nekomerční pouţití.
25
4.1.4 XnView 1.97 Efektní program pro prohlíţení fotografií a jejich úpravu. Kromě základních funkcí, mezi které patří např. ořez, úprava barev a světelného podání, nabízí také moţnost pouţít různé efekty, vytvoření slide show, snímání screenshotů apod. Současná verze: XnView 1.97, tohoto programu zabírá 5,02 MB a lze ji stáhnout např. na: Slunečnice.cz. Tento program je nabízený pod licencí Freeware pro nekomerční pouţití.
4.2 Software pro úpravu videa Nabídka programů pro úpravu videa s danými parametry (v češtině a zdarma) je oproti programům pro úpravu fotografií mnohem menší.
4.2.1 Windows Movie Maker Program, který byl navrţen převáţně pro jednoduché ovládání. Vyuţívá technologii ,,drag and drop“ (táhni a pusť), která je běţná v systémech Windows. K dispozici je moţnost editace, vytváření a sdílení vlastních videozáznamů. Editovat lze obraz i zvuk nahrávek. Nechybí také moţnost přidávání různých speciálních efektů nebo titulků. Práce s ním je pro ţáky velmi intuitivní, neboť pouţívá známé prostředí operačního systému Windows. Jedná se o software, který je součástí, případně se dá ,,zdarma“ stáhnout, operačního systému Windows (verze 2003, XP,Vista). Vzhledem k tomu, ţe se však samotný operační systém musí zakoupit, nedá se tvrdit, ţe je k dispozici úplně zadarmo. Vezme-li se však v potaz to, ţe většina škol a ţáků pouţívá ve výuce a pro zábavu počítač právě s tímto operačním systémem, můţe se do kategorie programů zdarma zahrnout. Ve verzi Windows 7 není tento program nainstalován. K dispozici je však nový program Windows Live Movie Maker, jenţ je součástí sady Windows Live Essentials, kterou si můţeme zdarma nainstalovat a pouţívat. 4.2.2 Pinnacle Studio (trial, příp. plná placená verze) Jedna z nejoblíbenějších uţivatelských a profesionálních aplikací pro komplexní zpracování videa. K dispozici jsou základní editační nástroje, mnoho přechodových audio i video efektů, dále 3D přechody, zrychlení, zpomalení, automatické sestřihy a noho jiných funkcí. Mezi výhody programu patří také moţnost doinstalovaní tzv. plugins. Jedná se o software, který je 26
doplňkovou aplikací a rozšiřuje tak moţnosti programu Pinnacle Studio. Nejčastěji jde o další efekty, přechody snímků aj. Plnohodnotný software je sice placený (cena se liší verzí programu, Pinnacle Studio 14 HD
střihový software CZ stojí cca. 1 000 Kč), ale mnoho
rodičů, kteří jiţ vlastní videokameru jej mají a mnoho ţáků s ním má zkušenosti. Je tedy vhodné se o něm ve výuce alespoň zmínit. Anglická trial verze tohoto programu zabírá 302,73 MB a dá se stáhnout např. na: Slunečnice.cz.
5
Projekt: Fyzika ve fotografii a filmu
Vyuţít digitální obrazové materiály ve výuce je mnohdy snadné. Obzvlášť tehdy, jmenuje-li se vyučovací předmět ICT digitální technologie a primárně se zabývá grafickými materiály. Tento vyučovací předmět je u ţáků na naší škole velmi oblíbený. Při tvorbě digitálních materiálů ţáky se výrazně projevuje jejich tvořivost a odlišnost. Jako vyučující předmětu fyzika mne napadlo, proč tedy nepropojit příjemné s uţitečným a nevyuţít zápal dětí při práci s digitálním fotoaparátem a kamerou také v jiném předmětu. Vznikl tedy projekt: Fyzika ve fotografii a filmu. Zadání tohoto projektu bylo přitom velmi prosté. „Pomocí digitálního fotoaparátu nebo digitální videokamery zpracuj fyzikální příklad v praxi. Všímej si běžných věcí v životě, které s fyzikou souvisejí a dají se popsat.“ Projekt byl realizován dle ŠVP pro 6. – 9. třídu jako dobrovolný a ţáky byl přijat velmi kladně. Z technického hlediska problémy nebyly, neboť škola disponuje dvěma digitálními fotoaparáty a jednou kamerou. Tyto pomůcky se však nakonec nevyuţily, protoţe ţáci pouţili svoje vlastní digitální vybavení. Někteří kameru, jiní fotoaparát nebo mobilní telefon. Celý projekt byl také pro lepší prezentaci zveřejněn na internetu. Jako velmi praktické se ukázalo vyuţít pro tento záměr Google weby, které jsou pro lepší informovanost mezi ţáky a vyučujícím snadno dostupné.
27
Obr. 39 Google web Autor: Tomáš Kupka
Ţáci si po konzultaci se mnou sami volili téma úkolu. Na jeho vypracování měli jeden měsíc, coţ se ukázalo jako dostatečné. Opět se však ve velké míře prokázalo to, ţe pokud je času na vypracování projektu dostatek, mají ţáci tendenci úkol odkládat a ke konci pak nestíhají. Termín odevzdání jsem proto nakonec posunul o dva týdny. Zároveň jsem působil jako poradce a to jak po stránce technické (pouţití fotoaparátu, kamery a telefonu a především převod formátu videa), tak fyzikální. Ţádné větší komplikace se při realizaci témat nevyskytly a ţáci měli ve své podstatě při tvorbě těchto digitálních materiálů volnou ruku. Pro lepší přehlednost výsledného protokolu práce jsem na webové stránky umístil šablonu projektu s moţností jejího staţení (viz Příloha č. 10 Projekt fyzika šablona). Zároveň jsem zde umístil vzorový příklad, na kterém měli ţáci moţnost získat představu o tom, jak by výsledná práce měla vypadat (viz Příloha č. 11 Projekt fyzika příklad). Kvalitu vypracovaných projektů jsem posuzoval především z fyzikálního hlediska, coţ bylo také nejdůleţitější. Zároveň jsem však bral ohled na kvalitu pořízených digitálních snímků a videa, která se velmi lišila. Tohoto projektu se totiţ zúčastnili také ţáci, kteří si volitelný předmět ICT digitální technologie na začátku školního roku nevybrali a s focením, příp. s natáčením pomocí kamery nemají velké zkušenosti. Několikrát jsem musel dokonce nechat fotodokumentaci nebo video k danému projektu vytvořit opakovaně - pro jeho špatnou kvalitu.
28
5.1 Rozbor některých žákovských prací 5.1.1 Projekt: Výpočet rychlosti z dráhy a času (viz Příloha č. 3)
Obr. 40 Náhled videa na téma pohyb Autor: Veronika Granzerová
Práce ţákyně 6. třídy, která si zvolila jako téma pohyb těles. V celkem třech pokusech je zfilmován pohyb nákladního autíčka, které jede po dané dráze - 6 metrů. Ţákyně zároveň stopuje autíčku čas, který je ve videu také zobrazen. Úkolem je vypočítat průměrnou rychlost pohybu autíčka. Toto téma je zařazeno do kapitoly fyzikálních veličin a jejich měření. Přesněji: pohyb těles, rychlost, souvislost rychlosti dráhy a času. Dle ŠVP naší školy se jedná právě o učivo probírané v 6. ročníku a v době konání tohoto projektu bylo aktuální. Technická stránka provedeného pokusu je velmi zdařilá. V tomto případě pomáhal ţákyni dokonce otec, kterého celý projekt také velmi zaujal. Vyuţití v praxi: Nezáţivné opisování zadání příkladů na téma pohyb můţeme snadno nahradit videem, které je součástí tohoto ţákovského projektu (viz příloha č. 13 Rychlost.mp4). Menším nedostatkem jsou krátké časy, po které jsou ve zpracovaném videu zobrazeny měřené časy autíčka. To však můţeme snadno napravit zápisem všech hodnot daného experimentu na tabuli.
29
5.1.2 Projekt: Aritmetický průměr (viz Příloha č. 4)
Obr. 41 Náhled videa na téma aritmetický průměr Autor: Vít Večerek
Opět práce ţáka 6. ročníku z kapitoly fyzikální veličiny a jejich měření. Aritmetický průměr se pouţívá ve fyzice velmi často, především v laboratorních pracích, kdy se snaţíme dopracovat k co nejpřesnějšímu výsledku a měření provádíme opakovaně. Vyuţití v praxi: Praktické video (viz Příloha č. 13 Aritmetický průměr.avi) pro vyuţití výpočtu aritmetického průměru, které se dá vyuţít nejen ve fyzice, ale například i matematice. Zfilmovány jsou celkem 4 průjezdy cyklisty v daném úseku. Na konci videa jsou uvedeny maximální rychlosti, kterých cyklista na kole dosáhl. Úkolem je vypočítat aritmetický průměr těchto dosaţených rychlostí. Za povšimnutí stojí také povinné vybavení jízdního kola a vybavení cyklisty – cyklistická přilba, která je v naší republice povinná do 18 let. Otázky bezpečnosti dětí a mládeţe jsou v současné době velmi aktuální a v hodinách fyziky je vhodné na toto téma hovořit. 5.1.3 Projekt: Růst krystalů (viz Příloha č. 5) Časově velmi náročný úkol si vybrala ţákyně 6. ročníku naší školy, kdyţ si zvolila projekt, který nazvala ,,růst krystalů“. Námětem jí bylo téma látky a tělesa, kde jsme se učili 30
o vlastnostech atomů a molekul a struktuře látek. Celkem 44 dnů nechala v roztoku soli a modré skalice růst krystaly a kaţdý den prováděla fotodokumentaci. Koncový snímek krystalů jsme provedli ve škole kvalitnějším fotoaparátem, aby byl výsledek názornější.
Obr. 42 Růst krystalů soli
Obr. 43 detail krystalu Autor: Klára Bolacká
Vyuţití v praxi: Růst krystalů provádíme ve škole s ţáky 6. třídy pravidelně v hodinách fyziky. Z časových důvodů však vidíme většinou pouze počáteční fázi - nasycený roztok kapaliny a koncovou fázi- jiţ vytvořené krystaly. Pomocí této fotodokumentace (viz Příloha č. 13 Krystaly) si můţeme snadno doplnit představu o tom, co se dělo v době mezi tím. 5.1.4 Projekt: Výpočet práce (viz Příloha č. 6)
Obr. 44 Náhled animace na téma výpočet práce Autor: Vojtěch Dedek
31
Práce ţáka 7. ročníku, který pojal technické provedení projektu poněkud jiným způsobem. Po konzultaci zvolil jako tvůrčí nástroj digitálního materiálu počítačový program pro tvorbu jednoduchých animací - Pivot Stickfigure Animator. Jedná se o jednoduchý freewarový program s podporou češtiny. Oţivit lze jiţ vytvořené figurky, postavy, věci nebo si vytvořit svoje vlastní. Animace se pak provádí změnou polohy kloubů těles. Vyuţití v praxi: Jednoduchá animace (viz Příloha č. 13 Výpočet práce.piv), která ţákům přiblíţí příklad z praxe. Výpočet práce spadá do tematického celku práce a energie. Mnohem zajímavější je však zjištění, ţe mnoho ţáků, kteří tento animační program neznají, se nechávají inspirovat k vlastní tvorbě. 5.1.5 Projekt: Tepelné záření (viz Příloha č. 7)
Obr. 45 Náhled videa na téma tepelné záření Autor: Iva Laryšová
Práce ţákyně 8. ročníku. Téma tepelné jevy, šíření tepla. Pomocí jednoduchých pokusů s pouţitím laboratorního teploměru (který si půjčila ze školy) a obyčejné stolní lampy prakticky dokázala vliv barvy a druhu materiálu na pohlcování elektromagnetického záření. Vyuţití v praxi Video i pořízené snímky (viz Příloha č. 13 Tepelné záření.avi) nám dokazují, jak se přeměňuje energie pohlceného světla na energii pohybu částic - coţ je vlastně teplota. Lehce 32
si potom vysvětlíme, proč je nám v létě v tmavém oblečení takové horko, proč jsou solární kolektory pro ohřev vody černé a skafandry do vesmíru naopak bílé. Projekt: Ekologičnost motorů
5.1.6
(viz Příloha č. 8)
Obr. 46 Náhled videa na téma ekologičnost motorů Autor: Šimon Dostál
Téma tepelné jevy, tepelné motory si vybral ţák 8. ročníku. V hodinách fyziky ţáci probírají princip záţehového (dvoudobého a čtyřdobého) a vznětového motoru. Součástí látky je vţdy diskuze na téma ekologičnosti těchto motorů. Na přiloţeném videu je pak velmi snadné dokázat teoretické závěry ţáků o škodlivosti konkrétních motorů na ţivotní prostředí. Úlohy kameramana se v této práci zhostil také otec ţáka, který natáčel ve své práci výfukové plyny z traktoru. Vyuţití v praxi Naše škole je sice vesnická a ţáci se zde dostanou k zařízení se spalovacím motorem snadněji neţ ve městě, ale i zde si mnoho ţáků neumí představit, jaké škodliviny vychází z jejich výfuků. Vytvořené video (viz Příloha č. 13 Ekologičnost motorů.avi) prokazuje šetrnější přístup benzínových čtyřtaktů k ţivotnímu prostředí neţ dvoutakty anebo diesely. Je také vhodné pro diskuzi s ţáky na téma ekologie.
33
5.1.7
Projekt: Tání sněhu (viz Příloha č. 9)
Obr. 47 Náhled videa na téma tání sněhu Autor: Vendula Uličková
Jako námět pro tuto práci si vybrala ţákyně 9. ročníku sněhovou kalamitu v prosinci minulého roku. Silničáři jezdili s pluhy jako o závod, aby stihli odklidit všechen ten napadaný sníh. A kdyţ sněţit konečně přestalo a povolily velké mrazy, vyrazili znovu, aby cesty nasolili. Pěkně natočeným a sestříhaným videem (viz Příloha č. 13 Tání sněhu.avi) ţákyně dokazuje co se děje se sněhem, posypeme-li jej solí. Vyuţití v praxi Sníh a led má teplotu tání okolo 0 °C. Jízda po vozovce pokryté takovouto směsí je pak opravdu velmi riskantní. Co však dělat, je-li venkovní teplota – 5 °C? Silničáři vyuţívají zasolování cest k tomu, aby sníţili teplotu tání ledové pokrývky. Roztok NaCl (soli) má totiţ podstatně niţší teplotu tání neţ 0 °C. Čím větší zima je, tím větší mnoţství soli (a tím vytvořit hustší roztok NaCl) musí pouţít.
34
6
Závěr
S kvalitní výukou roste kvalita i kvantita uchovaných vědomostí. Předpoklad, ţe vyuţití digitálních technologií ve výuce můţe tuto kvalitu ve velké míře zvýšit, jsem si ověřil v praxi u mnoha našich ţáků. Zároveň jsem však byl překvapen malými znalostmi ţáků, jak správně digitální technologie pouţívat. Byť se většina z nich povaţovala za běţné uţivatele, zjistil jsem prostřednictvím dotazníku, ţe neznají ani základní pravidla při fotografování či natáčení kamerou, jakoţ ani následné úpravy a zpracování fotografií či filmu (viz Příloha č. 2). Na druhou stranu mě to ujistilo v mém rozhodnutí vytvořit modelové výukové materiály v této oblasti. Po odstranění tohoto problému (vlastně uţ při jeho odstraňování) jsem si opět potvrdil domněnku, ţe moţnost vyuţívání digitálního fotoaparátu či kamery mnohonásobně zvýšil zájem ţáků o probíranou problematiku. Rovněţ jsem zaznamenal mnohem aktivnější spolupráci ţáků při tvorbě praktických příkladů. Ţáci dostali samostatné práce, jejichţ témata si volili z dané nabídky, a ve většině případů předloţili pěkně a zajímavě zpracované výsledky vyuţitelné ve výuce – v tomto případě v hodinách fyziky. Čímţ potvrdili také tu skutečnost, ţe jim v mnoha případech tyto materiály pomohly pochopit teoretické poučky v rovině praktické. A naopak si díky těmto demonstracím mohli uvědomit, ţe běţné ţivotní situace lze vysvětlit z vědeckého hlediska. Zájem ţáků o vyuţívání digitálních technologií a obrazových digitálních materiálů ve výuce se projevil i v jiných předmětech a u jiných učitelů. Zde však nastal nový problém, který představoval neznalost některých učitelů v oblasti digitálních technologií a vyuţívání softwarových programů. Většina jich pak zastává názor, který jsem uvedl jiţ v úvodu – ţe tvorba nových příprav na výuku s pouţitím digitálních technologií či materiálů zabere mnoho času, který tomu nejsou ochotni nebo schopni věnovat. Přesto na základě svých vlastních zkušeností mohu říct, ţe výsledek (tedy zdařilý digitální materiál na probírané téma) většinou sklidí opravdový úspěch i u těch ţáků, které je jindy těţké zaujmout. A pokud si uţ nic jiného z hodiny nepamatují, pak to, jak běhají písty v záţehovém motoru, jim většinou v paměti zůstane ještě dlouho po písemce.
35
7
Resumé
Tato závěrečná práce se zabývá vlivem vyuţívání digitálních technologií a digitálních obrazových materiálů na kvalitu výuky. Jejím cílem je zjistit, zda vyuţití těchto technologií a materiálů zvyšuje zájem ţáků o probíraná témata. Zároveň se snaţí ověřit hypotézu, ţe digitální obrazové materiály zvyšují míru pochopení a převedení teoretických formulí na praktické jevy. V teoretické části se věnuje metodice pouţívání digitálních technologií – fotoaparátu a kamery, zpracování digitálních výstupů včetně ukázek správného a nesprávného zpracování. V praktické části jsou uvedeny výsledné práce ţáků, z nichţ někteří absolvovali metodickou výuku a vytvářeli vlastní digitální obrazové materiály na praktická témata, určené pro výuku.
36
8
Seznam literatury
SCOTT, Kelby. Digitální fotografie ve Photoshopu. 1. vyd. Brno : Computer Press 2003. ISBN 80-7226-990-9 PLASS, Jiří. Základy animace. 1. vyd. Plzeň : Fraus 2010. ISBN 978-80-7238-884-4 VIGUE, Jordi. Digitální fotografie. 1. vyd. Čestlice : Rebo Productionc CZ, 2005. ISBN 807234-427-7 MATOUŠEK, Jiří, JIRÁSEK, Ondřej. Natáčíme a upravujeme video na počítači. 2. vyd. Brno : Computer Press 2003. ISBN 80-7226-970-4 LINDNER, Petr, MYŠKA, Miroslav, TŮMA, Tomáš. Velká kniha digitální fotografie. 3. vyd. Brno : Computer Press 2008. ISBN 978-80-251-2005-7 LONG, Ben, SCHENK, Sonja. Velká kniha digitálního videa. 1. vyd. Brno : Computer Press 2005. ISBN 80-251-0580-6 Internetové odkazy: http://www.digimanie.cz/art_doc-E9607703C5F1A805C1256CC6002EBFFB.html http://www.fotoaparat.cz/article/5017/1 http://www.janvaclavik.cz/?clanek=seminarni-prace-digitalni-fotoaparaty-a-kamery http://www.paladix.cz/clanek.php?aid=10172&dsw=la http://technet.idnes.cz/nefotte-na-dovolene-jako-mamlas-12-tipu-pro-paradni-fotky-skompaktem-115-/tec_foto.asp?c=A100714_114006_tec_foto_nyv http://www.digimanie.cz/art_doc-5A67B3A96CDD9FB3C1256D18002A5218.html http://www.kolmanl.info/index.php?show=filmovani_jak http://www.jakfilmovat.cz/strih/pravidlo-jednoty-a-vazba-zaberu/ https://spreadsheets.google.com/viewform?formkey=dFhZaGc1YlM4Y013dkdETGpEUmx3e FE6MQ http://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana
37
9
Seznam použitých zkratek:
Odborné zkratky: AVCHD
Advanced Video Coding High Definition, kodek pro ukládání videa
CCD
Charge-Coupled Devices, elektronická součástka pro snímání obrazu
CD
Compact Disk, nepřepisovatelné optické záznamové médium
CMOS
Complementary Metal–Oxide–Semiconductor, součástka pro snímání obrazu
CZ
Česká republika
docx
Office Open XML, formát na ukládání dokumentů kancelářských balíků
DVD
Digital Video Disc, formát digitálního optického datového nosiče
EU
Evropská unie
f
clona
Full HD
Plné HD rozlišení (1 920 × 1 080 bodů)
MB, GB
Definované mnoţství dat v informatice
GNU GPL
General Public License, licence pro svobodný software
HD
High Definition, formát digitálního záznamu
HDD
hard disk drive, zařízení k trvalému uchování dat pomocí magnetické indukce
HI-8
formát pro nahrávání a přehrávání digitálního a analogového videa
ICT
(z anglického), taktéţ IKT', informační a komunikační technologie
jpg
metoda ztrátové komprese pouţívaná pro ukládání počítačových obrázků
Mini DV
Mini digital video, formát pro nahrávání a přehrávání digitálního videa
MPEG4
Moving Picture Experts Group, komprese zvukových a obrazových dat
MPx
megapixel
mp4
komprese zvukových a obrazových dat
NaCl
chlorid sodný (sůl)
ŠVP
školní vzdělávací program
Zoom
transfokátor, objektiv s proměnnou ohniskovou vzdáleností
3D
trojrozměrný
°C
stupeň Celsia
Všeobecné zkratky: apod.
a podobně
obr.
obrázek
Kč
Koruna česká
příp.
případně
např.
například
tzv.
takzvaně
38
10 Seznam příloh Příloha č. 1
Náhled on-line dotazníku Digitální technologie
Příloha č. 2
Slovní a grafické zhodnocení výsledků dotazníku
Příloha č. 3
Projekt: Výpočet rychlosti z dráhy a času
Příloha č. 4
Projekt: Aritmetický průměr
Příloha č. 5
Projekt: Růst soli
Příloha č. 6
Projekt: Práce na poli
Příloha č. 7
Projekt: Tepelné záření
Příloha č. 8
Projekt: Ekologičnost motorů
Příloha č. 9
Projekt: Tání sněhu
Příloha č. 10
Projekt fyzika: Šablona
Příloha č. 11
Projekt fyzika: Příklad
Příloha č. 12
Historie obrazových materiálů aneb od kresby k filmu
Příloha č. 13
Digitální obrazové materiály z projektů, přiloţené na CD
Přílohy č. 3 aţ č. 9 jsou v původní verzi tak, jak je vytvořili ţáci ZŠ Oldřišov. Příloha č. 10 a 11 slouţí jako doplňkový výukový materiál při výuce ICT digitální technologie.
39
Příloha č. 1
Obr. 48 Náhled on-line dotazníku Digitální technologie Autor: Tomáš Kupka
Příloha č. 2
Graf č. 1 Přehled digitálních záznamových zařízení v domácnostech ţáků Autor: Tomáš Kupka
Jak se dalo předpokládat, digitální fotoaparát vlastní v dnešní době téměř kaţdá rodina. U digitální videokamery jsou výsledky poněkud horší, ale přesahují jiţ 50 %.
7% 18% 28%
úplný amatér běžný uživatel zkušený
47%
profesionál
Graf č. 2 Přehled odpovědí na otázku: Jak by si zhodnotil své fotografické umění (koncepce snímku, barevné filtry, ořez, manuální nastavení clony, času apod.) Autor: Tomáš Kupka
Z tohoto grafu vyplývá, ţe většina ţáků se povaţuje za běţné uţivatele s průměrnými znalostmi. Zajímavé je také to, ţe v další otázce dotazníku pouze dva ţáci dokázali správně odpovědět, co je to ve fotografii zlatý řez.
14% úplný amatér
45%
běžný uživatel zkušený
41%
profesionál
Graf č. 3 Přehled odpovědí na otázku: Jak bys zhodnotil své kameramanské umění (koncepce záběru, přechody záběrů, ořez, postavení a pohyb kamery, ZOOM apod.) Autor: Tomáš Kupka
Z grafu je patrné, ţe většina ţáků nemá s pouţíváním videokamery příliš velké zkušenosti. To se dalo také poznat z odpovědí v jedné z následujících otázek, kdy pouze jedna ţákyně správně popsala, jak se má videokamera správně drţet.
12%
17% Ano
19%
45%
Ne
64%
Někdy
43%
Graf č. 4 Pořízené fotografie si sám upravuji, (barevná úprava, retuš)
Ano Ne Někdy
Graf č. 5 Pořízené video si sám upravuji, (přechody, efekty apod.)
Autor: Tomáš Kupka
Procentuální počty ţáků, kteří si sami upravují pořízené fotografie a video. Mnoho ţáků však za úpravu fotografií a videa povaţuje i staţení dat do počítače, případně vystavení fotografií např. na Facebooku. Zobrazená data proto nejsou aţ tak věrohodná.
22%
Ano
2%
29%
Ano
Ne
76%
Někdy
Ne 14%
Graf č. 6 Baví tě fotografovat?
57%
Někdy
Graf č. 7 Baví tě filmovat?
Autor: Tomáš Kupka
Z odpovědí je patrná oblíbenost převáţně digitálních fotoaparátů, které jsou rozšířené především díky mobilním telefonům a trendům zveřejňování fotografií prostřednictvím sociálních sítí. Filmování mají ţáci rádi o trochu méně. 14% ţáků filmování dokonce nebaví. Tuto odpověď však vybrali ti ţáci, kteří videokameru doma ani nevlastní.
Příloha č. 3
Projekt: výpočet rychlosti z dráhy a času Vypracovala:
Veronika Granzerová 6. třída
Zadání: Vypočítej jakou rychlostí jelo autíčko z dráhy a času. Pomůcky : Stopky, digitální fotoaparát, zápisník, tužka Teorie : Rychlost tělesa je dráha, kterou urazí těleso za jednotku času.
v=s/t
viz sloţka projekt fyzika
Video: Obr. 49 Výpočet rychlosti Autor: Veronika Granzerová
Postup: Provedli jsme tři pokusy výpočtu rychlosti autíčka a vypočetli průměrnou hodnotu. Výpočet:
pokus č. 1
s=6m t=5,02s
pokus č. 2
s=6m t=4,15s
pokus č. 3
v1=s/t=6/5,02=1,19m/s
v2=s/t=6/4,15=1,44m/s
s=6m t=4,17s
v3=s/t=6/4,17=1,43m/s
výpočet průměrné hodnoty: v=(v1+v2+v3)/3=(1,19+1,44+1,43)/3=4,06/3=1,35m/s
Závěr:
Autíčko jelo průměrnou rychlostí 1,35m/s.
Příloha č. 4
Projekt: aritmetický průměr Vypracoval:
Vít Večerek 6. třída
Zadání: Vypočítej pomocí aritmetického průměru rychlost cyklisty. Pomůcky: Kolo s výbavou, kamera, kameraman, tachometr, tuţka, papír
Fotografie, video:
viz sloţka projekt fyzika
Postup: Zvolíme si vhodné místo k natáčení. Na daném úseku měříme maximální rychlost cyklisty. Naměřené hodnoty zapisujeme a vypočítáme aritmetický průměr.
Naměřené hodnoty: v1 = 39,3 km/h
v2 = 37,8 km/h
v3 = 36,5 km/h
v4 = 40,8 km/h
v = (v1+v2+v3+v4) / 4
Závěr: Pomocí tohoto pokusu jsme si zjistili průměrnou maximální rychlost cyklisty.
Příloha č. 5
Růst soli Vypracovala:
Klára Bolacká 6. třída
Zadání: Pozorování růstu krystalů Pomůcky: miska, sůl, (modrá skalice), voda, fotoaparát Teorie: Zjistit, za jak dlouho vyrostou krystaly soli. Fotografie, video:
Obr. 50 Na začátku
Obr. 51 Na konci Autor: Klára Bolacká
viz sloţka projekt fyzika
Postup: Jako první si nalijeme do misky vodu do té pak dáme sůl (modrou skalici) a vyfotíme si to, potom se podíváme na hodiny a na další den o tom stejném čase si to vyfotíme znova a další den znova. Aţ v misce uvidíme malé krystalky soli, tak je pokus u konce!!!!
Závěr: Krystaly se mi moc povedly.
Příloha č. 6
Práce na poli Vypracoval:
Vojtěch Dedek 8. třída
Zadání: Vypočítej, jak velkou udělá traktor práci na poli kdyţ branuje? (Vláčí kovovou mříţ-brány na rozmělnění velkých hrud hlíny.)
Pomůcky: Sešit Fyziky (kdyby někdo potřeboval ), představivost Teorie: Traktor jede na poli, které měří asi 390 m. Brány traktor táhne silou 2000 N. Jak velkou práci traktor udělá ?
Fotografie, video: viz sloţka projekt fyzika Postup: Vypočítej podle vzorce: síla . dráha. Výpočet: W=F . s Závěr: Tak jakou práci traktor vykonal?
Příloha č. 7
Vedení tepla zářením Vypracovala:
Iva Laryšová 8. třída
Zadání: Zjisti vedení tepla zářením. Pomůcky: Lampa (60W), bílý a černý papír, průhledný a černý plast, teploměr. Fotografie, video:
Obr. 52 Bílý papír
Obr. 53 Černý papír
Obr. 54 Výsledky
Autor: Iva Laryšová
viz sloţka projekt fyzika
Postup: Na stůl asi 5-10cm pod lampu poloţíme teploměr, který zakryjeme bílým papírem. Necháme měřit teplotu cca. 5 minut. Zjistíme teplotu. Tento děj opakujeme také s černým papírem, průhledným plastem a s černým plastem.
Závěr: Pomocí jednoduchých pomůcek jsme zjistili, jakou teplotu způsobí, kdyţ na teploměr poloţíme určitou látku a necháme na něj svítit lampu.
Příloha č. 8
Ekologičnost motoru Vypracoval:
Šimon Dostál 8. třída
Zadání: Porovnej ekologičnost motoru Pomůcky: Digitální fotoaparát, motorová pila Husqvarna, Volvo XC90 Executive, Zetor 7745, Renualt Clio
Teorie: 2-taktní motor: Mazání u 2-taktového motoru je prováděno rozpuštěným olejem v palivu. Proto by měly být emise nejvyšší. 4-taktní motor: Mazání u 4-taktního motoru je zajištěno stálou olejovou náplní, tudíţ nedochází k míchání benzínu s olejem, jak je tomu u 2-taktového motoru. Emise by měly být nejlepší. Diesel: Na rozdíl od záţehových motorů nemá zapalovací svíčku, palivem je nafta a je do něj dopravována odděleně od vzduchu. My dokáţeme podle mnoţství výfukových plynů fakt, ţe 2-taktní motor benzín by měl být nejmíň ekologický, diesel by měl být ve středu a 4-taktní motor benzín by měl být nejekologičtější. Budeme taky porovnávat dieselový motor z auta a z traktoru.
Fotografie, video: Video najdeš ve sloţce pod názvem Ekologičnost motorů.avi viz sloţka projekt fyzika
Závěr: Vše jsem potvrdil a pomocí doloţeného videa se můţete sami podívat, ţe je to pravda.
Příloha č. 9
Tání sněhu Vypracovala:
Vendula Uličková 9. třída
Zadání: Zjisti, jestli sníh posypaný solí roztaje dřív neţ sníh, který posypaný není. Pomůcky: Trochu sněhu, sůl, podloţka Teorie: Sníh je specifická forma ledu, pevného skupenství vody. Je tvořen ledovými krystalky seskupenými do sněhových vloček. Na rozdíl od dešťové vody z místa dopadu ihned neodtéká, představuje tak důleţitý prvek v koloběhu vody v přírodě. Významná je také jeho tepelně izolační schopnost, která umoţňuje mnoha rostlinným i ţivočišným druhů přečkat mrazy. Sníh taje při vyšších teplotách. Při nízkých teplotách ho lze roztát tak, ţe jej posypeme solí.Tento děj se pouţívá na silnicích či chodnících pro lepší bezpečnost.
Fotografie, video:
viz sloţka projekt fyzika
Postup: Vezmete si nějakou podloţku a na ní dáte dvě hromádky sněhu. Jednu hromádku sněhu posypete solí a druhou hromádku necháte čistou.Pozorujete jak taje sníh posypaný solí a sníh, který solí posypaný není.
Závěr: Zjistili jste, ţe při venkovních teplotních podmínkách -5 °C, sníh, který je posypaný solí roztál mnohem rychleji neţ čistý sníh, který neroztál skoro vůbec.
Příloha č. 10 Název projektu: Vypracoval: Třída:
Zadání: Pomůcky: Teorie: Fotografie, video: Postup: Výpočet: Závěr: Poloţka název projektu, třída a vypracoval je povinná. Ostatní poloţky jsou volitelné a je pouze na vás, které pouţijete, případně si doplníte své. Velikost písma: Text- velikost 12, nadpisy 14- tučně, Times New Roman, Jméno a příjmení, název projektu 20- Times New Roman. Přeji hodně úspěchů. Nebojte se přijít poradit!
Příloha č. 11 Název projektu:
Výpočet rychlosti Vypracoval: Tomáš
Kupka
Zadání:
Vypočti průměrnou rychlost dítěte na kladině.
Pomůcky:
Pásmo, stopky, křída, digitální fotoaparát
Teorie:
Rychlost je definována jako dráha, kterou těleso urazí za určitý čas. Základní jednotkou je m/s, příp. km/h. Vzorec: v = s : t
Fotografie, video: Obr. 55 Výpočet rychlosti Autor: kolektiv ţáků ZŠ Oldřišov
Postup:
Na kladině si pomocí pásma vyznačím úsek o délce 5 m. Dítěti změřím pomocí stopek čas, za který úsek přejde. Pomocí výpočtu zjistím jeho rychlost.
Výpočet: Dráha……………..…...5 m Čas………………..…..20 s Rychlost v……………….? v=s:t v = 5 : 20 = 0,25 m/s = 0,9 km/h
Závěr:
Pomocí jednoduchých pomůcek jsem zjistil, jakou průměrnou rychlostí přejde malý chlapec kladinu o délce 5 metrů. Průměrná rychlost dítěte je 0,25 m/s.
Příloha č. 12 Mluvené slovo V počátcích lidstva bylo jedinou moţností, jak předat určitou informaci. Má sice své kouzlo, ale sami dobře víme, ţe uchovávat si pomocí něj vzpomínky se dá maximálně někde u táboráku v kruhu přátel. 80% všech informací vnímáme zrakem. A právě pohled na známé věci dokáţe vyvolat v naší mysli vzpomínky. To si zřejmě uvědomoval uţ pravěký člověk, kdyţ přibliţně před 15 000 lety maloval v současném Španělsku, v jeskyni Altamira, kresby prastarých zvířat.
Obr. 56 Kresba zvířat v jeskyni Altamira Autor: mile Cartailhac; Soubor: Altamira 4.jpg; Dostupný jako volné dílo na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Altamira_4.jpg
Z počátku pouţíval k vyobrazení ostré předměty, pomocí nichţ vyrýval do skály různé obrazce, vyuţívajíc přitom různých puklin a přírodních tvarů skály. Později začal vyuţívat ohořelé konce dřeva, které pouţíval jako tuţku a saze vytvořily konečnou kresbu. Technika se rozvíjela, saze se smíchaly se zvířecím tukem, později se začalo vyuţívat přírodní barvivo. Díky tomu se můţeme na mnoha koutech světa pokochat uměním našich předků. Malování na skálu však mělo jistou nevýhodu a tou byla mobilita výsledné kresby. Lidé si rádi nosí vzpomínky s sebou. Začali proto malovat také na jiné materiály. Ať uţ to byly kousky kůry, kůţe nebo kosti zvířat. Čas plynul a materiály se zdokonalovaly.
Hliněné destičky Z roku 3 800. st. p. n. l. pochází např. hliněná destička, znázorňující sever Mezopotámie s Eufratem a Zagorskými horami na východě a s pohořím Libanonu na západě.
Obr. 57 Mapa severu Mezopotámie Dostupné na: http://www.henry-davis.com/MAPS/AncientWebPages/100D.html
Tyto hliněné, ale i kovové, dřevěné destičky však byly vytlačeny novým, lehčím a skladnějším materiálem - Papyrem.
Papyrus K výrobě se pouţívala trojhranná stébla šáchoru papírodárného, která se postupným rozřezáním, namáčením a lisováním kladla napříč jedno přes druhé a opětovným lisováním se docílilo spojení těchto stébel do podoby listu. Papyrus se pouţíval přibliţně do roku 1 100 n. l., kdy jej vytlačila změna klimatu, ale také nástup mnohem kvalitnějšího pergamenu (2. st.).
Obr. 58 Héráklův papyrus The Heracles Papyrus (Oxford, Sackler Library, Oxyrhynchus Pap. 2331), a fragment of 3rd century Greek manuscript of a poem about the Labors of Heracles; Soubor: HeraclesPapyrus.jpg; Dostupný jako volné dílo na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:HeraclesPapyrus.jpg
Pergamen Jednalo se o vydělané, vyhlazené a vyleštěné kůţe zvířat, nejčastěji jehněčí. Od 14. století je sice vytlačován snadněji vyrobitelným a hlavně mnohem levnějším papírem, ale pro svou pevnost a především trvanlivost se pouţíval aţ do 18. století.
Obr. 59 Dokument psaný na pergamenu Uţivatel: Randy Benzie; Soubor: 1638vellumlarge.jpg; Dostupný jako volné dílo na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:1638vellumlarge.jpg
Papír Zprvu vyráběn z konopí, hedvábných a lněných hadrů, od roku 105 n. l. jiţ tak, jak jej známe dnes. Z Číny se dostal do Evropy pomocí obchodujících Arabů. Papír se tak stal běţně dostupný široké veřejnosti, zapříčinil rozvoj vzdělání a umění.
Fotografie Roku 1839 způsobil poprask v malířských kruzích známý francouzský malíř Hippolyte Delaroche tím, ţe prohlásil malířství za mrtvé. V té době byla totiţ v módě kresba portrétů. Kaţdý, kdo uměl malovat co nejvěrohodněji - dle předlohy, si takto vydělával na ţivobytí. Delaroche totiţ spatřil předka současné fotografie - daguerrotypii. Jednalo se o měděné desky pokryté vrstvou halogenidů stříbra citlivých na světlo. Fotografie způsobily obrovský skok techniky kupředu. Mnoho malířů odkládalo štětce a začali se věnovat práci se světlem.
Obr. 60 Nejstarší dochovaná daguerrotypie z roku 1837, autor: Louis Daguerre Autor: Louis Jacques Mandé Daguerre; Soubor: Daguerreotype Daguerre Atelier 1837.jpg; Dostupný jako volné dílo na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Daguerreotype Daguerre Atelier 1837.jpg
Tvůrcem moderní fotografie bychom však mohli nazvat Williama Henri Fox Talbota. Ten totiţ roku 1842 objeví papírový negativ - tedy fotografii tak, jak ji známe dodnes. ,,Znám málo věcí v oblasti vědy, které ohromí víc, než pozvolné objevování se obrazu na bílém papíře“ William Henry Fox Talbot, 1844. BAATZ, Willfried. Malá encyklopedie fotografie. 1. vyd. Brno : Computer Press, 2004. ISBN 800 555 513. Fotografování se stalo obrovským fenoménem, který si získal mnoho příznivců. Byla to však práce dosti namáhavá, a to doslova, neboť kaţdý fotograf si s sebou musel kromě těţkého fotoaparátu nosit malou chemickou laboratoř na vyvolání fotografií. Stále se však jednalo o statické obrázky, při jejichţ prohlíţení bylo pouze na člověku, jaké představy objekt navodí.
Film Bylo pouze otázkou času, kdy člověk fotografii rozpohybuje. V té době jiţ bylo známo, ţe lidské oko má určitou setrvačnost. To znamená, ţe obraz, který se promítne na sítnici, na ní jistou dobu ještě zůstává. Díváme-li se tedy na sled nepatrně rozdílných obrázků, vytvoříme iluzi pohybu. Lidské oko vnímá spojitý obraz jiţ od 24 snímků za sekundu, coţ je počáteční frekvence (jsou i vyšší), kterou vyuţívá film. Jako prvnímu se to dle historických záznamů povedlo roku 1879 anglickému fotografovi jménem Eadweard Muybridge. Sestrojil ve své podstatě promítačku, do které se vkládaly kotouče s nalepenými fotografiemi. Tyto fotografie pak promítal na zeď v rychlém sledu tak,
ţe vyvolaly iluzi pohybu (princip animace). Přístroj nazval zoopraxiskop, protoţe iluzi pohybu představoval především na zvířatech (pohyb koně aj.).
Obr. 61 Originální disk běţícího koně zoopraxiskopu Autor: Eadweard Muybridge; Soubor: Zoopraxiscope 16485u.jpg; Dostupný jako volné dílo na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Zoopraxiscope_16485u.jpg
Za předchůdce filmové kamery můţeme bezesporu nazvat fotografickou pušku francouzského vědce tienne-Jules Mareye. Ta byla schopna zaznamenat aţ 12 snímků za sekundu na jednu fotografii.
Obr. 62 Let pelikána zachycený E. Mareyem na jedinou fotografii Autor: tienne-Jules Marey; Soubor: Marey - birds.jpg; Dostupný jako volné dílo na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Marey_-_birds.jpg
,,Chtěl bych nám všem podat zprávu o přesných pohybech, které naše oči nemohou sledovat, protože jsou buď příliš rychlé nebo příliš pomalé nebo příliš komplikované. “ Wikipedia.org: tienne-Jules
Marey:
[online]
31.
ledna
2010.
Dostupný
z WWW:
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%89tienne-Jules_Marey Filmová kamera byla patentována roku 1894, a to Američany T. A. Edisonem a W. K. Dicksonem. Jednalo se však pouze o vynález, o jehoţ moţném vyuţití pro širokou veřejnost
neměli tušení. Toho vyuţili o rok později bratři Lumiérovi, kteří uskutečnili první filmové představení (příjezd vlaku) v sálu v Grand Café v Paříţi. Skutečný film byl tedy na světě a nikdo, včetně samotných autorů si v té době nemyslel, ţe bude někdy něčím víc, neţ jen atrakcí pro lidi.
Zvukový film Samotné filmové záběry sice byly pro člověka zprvu jistě fascinující, ale toto nadšení časem opadlo. Filmoví tvůrci si uvědomili, ţe se film, má-li mít úspěch, neobejde bez vysvětlivek, nutných k pochopení děje. Z tohoto důvodu se začaly do němého filmu umísťovat speciální záběry s nápisy- titulky. Zvukovou kulisu doprovázel v biografu klavírista, který byl v této éře filmu samozřejmostí. Bohatší filmové projekce si mohli k filmovému doprovodu dovolit i malý orchestr. Počátkem 20. století se začaly také objevovat filmy, pro které byla hudba zvlášť komponována. Technici se proto logicky snaţili přenést zvuk přímo do filmu. Počátky synchronizace zvuku s filmem sice sahají do období konce 19. století (W. K. L. Dickson, spolupracovník Thomase A. Edisona), ale jejich kvalita nebyla příliš dobrá. Teprve v letech 1908 - 1914 byl vynalezen německým reţisérem Oscarem Messterem a francouzským producentem Léonem Gaumontem systém spojování zvuku z gramofonových desek s filmovou projekcí. Nedostatkem tohoto zařízení byl příliš slabý zvuk. To se postupem času ale také podařilo vyřešit (např. pomocí systému pěti zároveň hrajících gramofonových desek). Tvorbu zvukových filmů přerušila válka v Evropě a tvorba zvukových filmů se proto logicky přesunula do Ameriky. Po mnoha úspěšných i neúspěšných pokusech se společnosti Warner Brothers podařilo v roce 1927 představit film, kdy filmová postava doopravdy promluvila, a zvuk byl zaznamenán na filmovém pásku. Diváci byli nadšeni a filmový průmysl mohl vzkvétat.
Animace Jedná se o způsob oţivení nehybných objektů a tím vytvoření dojmu pohybu. Samotná animace se vytváří snímáním objektu po jednotlivých fázích, které se následně spojí
dohromady a přehrávají velkou rychlostí. Opět se vyuţívá nedokonalosti lidského oka zaznamenat rychlé změny pohybujících se objektů. Ve světě nabývala animace na popularitě. V Evropě, v letech 1908 - 1918, patřil mezi známé kreslíře a animátory francouz
mile Cohl. Animací rozpohyboval různé drobné předměty,
hračky. Ve své době se stal průkopníkem loutkového filmu.
Obr. 63 Fantasmagorie, mile Cohl Autor: mile Cohl; Soubor: Fantasmagorie (Cohl).GIF; Dostupný jako volné dílo na www: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Fantasmagorie_%28Cohl%29.GIF
V Rusku to byl Vladislav Starevič, který čerpal inspiraci v bajkách. Ameriku proslavil kresleným filmem Pat Sullivan, který nechal vzniknout v roce 1925 známou figurku kocoura Felixe.
Obr. 64 Originální kresba kocoura Felixe Autor: Pat Sullivan; Soubor: Felixthecatforwiki.jpg; Dostupný pod licencí Creative Commons na www: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Felixthecatforwiki.jpg.
Dále to byli také bratři Dave a Max Fleischerovi, tvůrci legendárního Pepka námořníka.
Obr. 65 Pepek námořník Autor: FuriousFreddy; Soubor: Popeye-littlesweatpea1936.jpg; Dostupný jako volné dílo na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Popeye-littlesweatpea1936.jpg
Technologie této doby však příliš neumoţňovala svým tvůrcům dostatečnou reálnost svých děl. Filmy byly černobílé a navíc němé. Přelomem se stala 30. léta 20. století, která bývá nazývána érou animovaného filmu. Do animovaného filmu se díky rozvíjejícím se technologiím dostal zvuk a později také barva. V tomto období vznikla také v Americe společnost Walt Disney, zaloţená v roce 1923 bratry Walt a Roy Disney jako malé trikové studio. Za své dlouholeté působení si společnost zapsala takové úspěchy, jako jsou kreslené postavičky: králík Oswald, myšák Mickey, kačer Donald, pes Pluto aj. Patří jí také prvenství v podobě prvního celovečerního kresleného filmu Sněhurka a sedm trpaslíků. V prostředí školní výuky se jednoduchý animovaný film dá celkem snadno vytvořit i klasickou metodou kreslení jednotlivých snímků, ale na podobu tohoto prvního celovečerního filmu, který potřeboval pro svoji tvorbu 2000 kreslířů a techniků, si opravdu troufnout nemůţeme. V čem tkví ona krása animace, ţe se jí tvůrci tolik věnovali? Rozdíl od hraného filmu je zcela jasný. Umoţňuje totiţ oţivit věci, postavičky, ale také představy, které by se samy o sobě nikdy nehýbaly. Splní také tak trochu člověku dětské sny o ţivých postavách z kníţek a hračkách v tmavém pokojíčku, kdyţ šli jako malí večer spát.
Druhy animací Technik, pomocí kterých se dá předmět rozpohybovat je spousta. Některé z nich patří mezi jednodušší a přímo se vybízí k pouţití ve výuce.
Kreslená animace Patří mezi nejstarší techniky, která vyuţívá jednotlivých, plnohodnotných obrázků, rozfázovaných do pohybujícího se objektu. Tento druh animace je časově velmi náročný, a pokud chceme vytvořit iluzi reálného pohybu, vyţaduje přesné kreslící schopnosti tvůrce. S patřičným vybavením se však dá ve škole realizovat i tento způsob animovaného filmu.
Obr. 66 Princip animace Uţivatel Branko; Soubor: Animexample3.png; Dostupný jako volné dílo na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Animexample3.png
Plošková animace Jiným názvem také papírová. Je mnohem jednodušší neţ kreslená animace, neboť vyuţívá jiţ předem vystřiţených částí objektu (např. z papíru), které se následně na rovné podloţce rozpohybují v rukou animátora a jednotlivé fáze pohybu se zachycují fotoaparátem nebo kamerou.
Loutková animace
Obr. 67 Loutková animace Autor: Sviridov Max; Soubor: Animacion-con-plastilina-y-clay-animation-pelicula-Kuzmich-153.jpg; Dostupný jako volné dílo na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Animacion-con-plastilina-y-clay-animationpelicula-Kuzmich-153.jpg
Počítačová animace Z technického hlediska se jedná o nejpokročilejší formu animace. Vytváří se pomocí hardwarového vybavení a vhodného software. V současnosti se dále rozlišuje na animaci dvourozměrnou (2D) a trojrozměrnou (3D). Animace se tvoří pomocí tzv. klíčových snímků, kdy jsou tvůrcem určené pozice daných objektů a počítačový program jiţ sám dopočítá ostatní snímky tak, aby byl pohyb plynulý.
