n
^<
i>:
o>
SEBRANÉ SPISY
JANA NE:RUD\ PORADA IGNAT HERRMANN.
DÍ L
XI.
DIVADELNÍ HRY.
•^
v PRAZE.
NAKLADATEL
F.
TOPI 1896.
KNIHKUPE.
DIVADELNÍ HRY.
JANA NKRUDY
'M^\.,
\5r
v PRAZE.
NAKLADATEL
F.
TOPI 1896.
KNIHKUPEC.
Tisk a papir Aloipa Wípsnera
v
Tvaze
FRANCESCA TKAGOEDIE
()
DI RIMINT.
TECH
JEDNÁN ÍCil.
di Rimini" nepotkala se pi svém provooním výsledkem, jaký ovšem každý spisovatel,
„Francesca zování
s
sob jen ponkud vdom své úlohy vbec na zdabh, s jistotou oekává.
je-li
a
nepíše-li
asopisy obdivovaly se naivnostem v kusu obsaženým a vytýkaly je trpce spisovateli, kterého byly za provozování dívjších dramatických pokus, jednoakto-
vých
veseloher,
to
práv snad
uvádím zde
referát
letošního roku se jeví
pro
„Pražských novin", který v ísle IG.
skuten
poklesky nkteré uvedl, v nichž
,naivnosf podivu hodná".
referátem tím vytknuté,
nezbývalo by tomuto, pracoval,
skuten než aby
Na
Kdyby byly
poklesky,
vinou spisovatelovou,
bud po druhé pozornji
bud pi nedostatených
práce se vzdal.
úplnou nenaivnos
Abych na njaký píklad poukázal,
jeho dosti chválily.
silách svých vší další
štstí však nebyly naivní ty poklesky
vinou mou, nýbrž budto vinou provozování nebo nedo-
patení
se
strany
p.
referenta.
O
poklescích
na
jevišti
samém uinných pesvdil jsem snadným zpsobem téhož pana referenta okamžitým pedložením knihy, kterou
jsem byl
ped provozováním
regii
zadal a v níž o po-
.nkterých"
klescícb
cestou nabyto
mn vytknutých ani památky.
pesvdení,
že postup
dje
p.
Touž
referentem
jednání zcela opan vypravován byl, javypravováním optný poklesek lehko nepravým kýmžto si. rese našel. Jsem povden za to, že i p. referent dakce „Pr. Nov." hned v ísle 18. ku vad této slušn
pi drahém
i
poukázali.
Nechci
zde ani k
tomu poukázati,
„Francesca
truchlohry
sepsání
di
že
Rimini"
statným principem ídil, vyhýbaje se všem kde se
samy nevyvinuly,
aniž k tomu,
klesky
uinné
cítí,
díla nejlépe
neuspokojilo
;
samo-
bžným
že provozování
požadavky svého
nejspíše
zcela
pirozeným zpsobem
delním effektm, spisovatele, jenž
jsem se pi
z
diva-
dje
mne
co
zná a po-
ponechávámf
vše ješt dalšímu rozhodnutí ve veejnosti.
Konen
musím ješt
píteli
Šimanovskému, jenž vždy poctiv intencím
mým
odpovídal,
(v úloze
veejn
svému,
i
tenkráte
„Gianciotto") skoro jediný zcela
díky své vysloviti.
V Litomyšli
umlci panu
se snaží a
25. ledna
1800.
;
;
;
FRANCESCA DI RIMINI. OSOBY. Malatesta di R/m/in; Gianciotto,
l
Paolo,
H^'"'
. ,
^y"°^'«
=
Guido da Polenta, pán na Ravenn Francesca, jeho dcera; Catnpagiii, uitel Gianciottv Cerchi, Filippo,
mšan
;,
florenlinský
I
Matco,
sluhové Malatestovi Antonio, Beatrice, služka Malatestova; AJdruda, služka Francescina; etné sluzebtiictvo obojího pohlaví. \
Dj
l'ozn.
se rozvinuje
V
právo
—
na Rimini
v levo
z
pofátku 14.
století.
myšleno se strany obecenstva.
Jednání první. Svtnice ve stedovkém, italském slohu s jednoduchým a skrovným náadím. V pozadí dvée, v pravé stn zavené okno. V levém popedí .stl s knihami a rukopisy. V levém pozadí skí s vycpanými zvíaty; na ní lehký a chemické náadí.
Výs1 Gianciotto
(stoji
11
p
I.
u okna a drží malý obrázek v rukou):
Ne
—
Tolik vznešené krásy nemže v jedné tvái býti spojeno! Jakž píroda jedinému tvoru všeclinu svou láslvu v líce vepsat (trpkým tonem) nu ovšem, to být, když sob píroda dovolí vytvoit zase vzory ohyzdnosti, rozryt tváe ke strašné škaredosti, stvoit lovka, jenž v každém ošklivost budí, svou tváí už jiným k posmchu slouží (pokroí v nejvyšší rozhoenosti) stvoit mne! (Po krátkém pomlení.) A pece pece obrazu tomu mimovoln víc a více a pece vždy pevnji se ve budí pesvdení, že se to pravda krásy vtlila, aby mne nebohého o rozum pipravila! Od slunce východu stojím zde nepohnut, dívám se na ty andlské zmáhá jakýs podivný cit, jehož tahy a stále se ve chvilkou, jako jsem posud nikdy nebyl pocítil, a je bych se modlit, chvilkou plakat a chvilkou zase arovný ten obraz do umdlení líbat ml. Je-li tento cit ta láska, o které jsem vždy jen ze vzdálí slýchal, vím také nyní,
ne
!
mže
—
mže
—
—
vím
mn
mn
mn
8
kam proud mé lásky spje. Ó erné, tmavé oi, vy bájné hluboké jezero, má láska proudem v lno vaše klesá! Jakž mohl mali, není-li obraz toliko plodem nanejvýš rozbujnné fantasie, jakž mohl domalovat a nezemít díve nhou a láskou!? Ó kde ty prodléváš, andlská Francesco, tam musí i píroda býti krásnjší, tam by a já jaro kvést, slunce nikdy nezacházet mlo ten skivený, Gianciotto já já bych ml vedle tebe
—
vné
— —
—
—
—
ohyzdný Gianciotto bych se ml tvým prvodcem, tvým manželem stát? Já bych ml líbat ošklivými ústy ó bože, bože, pro jsi mne tvoje krásné rty, já bych stvoil tak bídného! (Pechází v rozileni; po lciátii:ém mleni trpce.) Kdož ji ale nutil, aby mne zvolila? Neposlal jsem svou? já jí svou podobiznu ješt díve než ona Nestežil jsem malíe, aby krásy nedával, kde není? V celé své ošklivosti chtl jsem ped ni pedstoupit a než jsem podobiznu odeslal, sám jsem ješt šttcem ošklivosti sob tajn pidal. Já nechtl a nechtl se o ni pro to, že jsem se bál ucházet, nechtl žebrat o lásku výsmchu chtl jsem nenávist zbudit a pece mne zvolila (náhle miiným. nžným tonem) a nyní bych snad zemel, kdyby mne zase odstrila Ano, krásná Frascesca zvolila mrzáka Gianciolta a miluje prý mne nyní už, kdežto jsme se posud ani nespatili! (Vezme list se stolu.) O brate mj, jediným slovem promnil jsi mrtvou loutku v lovka! (Cte.) „Podobiznu tvou jsem odevzdal Francesce. Ped oltáem zasnoubil jsem se s ni na tvé jméno. Posílá ti podobiznu svou seznáš, jaký vzácný klenot jsi vydobyl, mali pirozených vnad svým šttcem nedostihnul. Zítra už dojedeme na Rimini. Budeš šasten, brate!" Ano, brate, budu šasten V nkolika hodinách obejmu Francescu a nazvu ji svojí. Chci nyní už vit ve své štstí Pro by se nespojila Francesca s Gianciottem, lysý,
—
mn
i
—
—
;
!
;
a
—
!
!
!
!
mn
by píroda nenapravila, ím se na prohešila, mne z prachu, v jakém jsem posud ležel? Ano, chci vit, chci být šfasten. chci nyní práv tak milovat, jak jsem díve nenávidl. Sídce mé, neláskou skorém až zakrnlé, nyní smíš zase milovat! Miluj sama
pro
a nepozdvihla
—
svt (rozeve rychle okno a divá se v pohnuti krásný, krásný svte mj. vždyf pro kvty nevidím Moje prsa dýchají plným douškem
sebe, miluj ceiý chviU ven).
t
ani
O
!
—
vni jarní, moje ucho naslouchá s dtinskou radostí zpvu ptáete — díve jsem ani nevidl, necítil a neslyšel, že je jaro zde. Jak rychle mní se lovk! Vera ješt má mysl zasmušilá a uzavená a dnes rozkvítá náhle jako ta rže pes noc rozkvete I
Výstup
II.
Campagiii. Gianciotto. Coiiipagni (vejde a pistoupí až k Gianciotto ví, aniž liy ho Gianciotto! On mne neslyší! Nešastný hoch si zoufá, že se musil zasnoubit, a myslí, že mu to Gianciotto ve vdeckém jeho snažení pekážeti bude. tento zpozoroval):
—
—
mu
ruku na rám.) Gíancioíto (ohlídne se a sklesne
(Položí
mj
mu na prsa): Uiteli Cainpagni: Francesca se už blíží k Rimini, musíš se pipravit! Ale synu mj, ty's rozpálen jako uhel! Bledost tvých tváí zmizela a ervenáš se jako dít! Giaiíciotto : Neslyšel jsi nikdy o tom, že má každá kvtina dobu své lásky, ve které rozkvítá a v nejohnimámf dobu vjší barvy se rozpaluje? I já nyní kvetu své lásky
— Ne — ty
!
žertuješ, Campagni: Což miluješ skuten? abys svou bolest zakryl! Jak bys mohl ty milovat!
!
10
Gianciotto:
Myslíš
i
ty,
že
jsem píliš bídného
ze-
vnjšku k tomu? Catnpagni: Mluvíš tak, jako by se nikdy posud nebyla vda tvou uitelkou stala a jako bys nebyl vzdálen všech malicherností, kteréž jiné obyejné lidi není eí Tvá tíží, vyšším snahám se obtoval!
e
mudrcovou Gianciotto:
Což
mže lovk
zamilovaný
zstat
mudrcem? Campagni: Škoda, že ti nemohu z vlastní zkušeodpovdít! Vlastn není škody, špatn jsem se moje vdy více daly, než láska povyjádil ne, skytnout mže. Doufal jsem, že i tebe povznesu nad obor obyejných lidí, že i tebe uiním neschopna slabostí a náruživostí lidských a doufám to i nyní, jelikož vím, že celý tvj satek se proti tvé vli uzavel Gianciotto: Mže být, že díve proti vli, ale nyní klameš se jen, myCampag7ii: I nyní, synu mj Znám t lip, než ty sama sebe znáš. slíš-li, že miluješ. Otec chtl tvé zasnoubení s Franceskou a ty se penosti
—
mn
—
—
;
Brzy však se zase navrátíš ke jsem o tom pesvden. Žádný uitel nelituje vdomosti, kteréž svému žáku sdlil já jich nehtuju, kdybych i takého pesvdení o tob neml, jaké jsem práv vyslovil. mlouváš,
že
miluješ.
ji
svým studiím
;
;
Gianciotto
Na
:
Na chtít vkovn pvod
pouštt na záhady? Nevíme všechny ty vci jsou zde? Nemžeme je
se
i
vcí zkoumat?
dosti,
víme-H, že
se už potšit, že
vidíme a cítíme?
Campagni kterou jsem
—
:
Gianciotto:
moudrostí
!
Gianciotto, jak to mluvíš
Prosím
Kde nyní
Kde je moudrost,
Campagni, pesta s tou moudrost je ? Pozi na tento
t,
má
?
11
obraz! Jen jednou pohledl jsem na ty velké erné oi a potácím se už jako vínem zpilý, jen jednou jsem obraz políbil a mohu verše skládat tak ohnivé, že podobných
žádný provengal nedovede! Campagni: Jest to ovoce Gianciottú
a za ticet
let
:Vq
mé práce? mne vychovával a cviil nedozvdl ani, že mohu milovat.
ticet
jsem se
let jsi
mn
Ca7npagni: Po ticet let pomáhal jsi pi mých zkoumáních a doufám posud pevn, že, co duch vytží, na tvého ducha ddictvím penese. Chtl bys mne zstavit osamlého u drahých pergamen, které tvým blahem bývaly?
mj
i
Gianciotto (ukazuje chci knihu probrat že
okna ven)
mn
Zde ve knihovn jara
v mn, :
cítím to nyní,
pergamenem plným moua kdykoli k rži pivoním, že naplnn budu
každý lísteek se
drosti,
z
po knize a stane
duchem vše krásné pronikajícím. Campagni: Tam nenalezneš pravdy,
d
jí
mní
nenalezneš se ale
!
Krásna
je
ovšem
každodenn a podobn
synu, v píro-
z jara
se
matka zem,
mní
její
kvty
Krásna je snad i tvá nevsta nyní; její krása tlesná ale zahyne a duševní krásy nemá snad ani. O nepoddávej se, synu, smyslm svým, modli se. posti a biuj se, abys ušel zlému, jemuž již-již do náruí klesáš. a
její
lidé.
Zlému? Cítím píliš dobe, že mne nyní už lepším iní, než jakým jsem díve byl, a Pat na tyto že má láska bude vznešenou modlitbou. nuže, tmi ebenové, jak noc erné, dlouhé vlasy jakmile Pat na ty oi se chci ode dneška biovat! nejkrutjší pst! se jich spustím, nastane Gianciotto:
láska
—
mn
Campagni: Stáváš Gianciotto:
se
Uinila-li
—
díttem!
mne
láska dtinského, zajisté
!
12
mne
mn
mn
posud to, co mužství, Cariipagjii : Neseznal jsem nikdy, co jest pohlavní láska; pemýšlel jsem ale i o ní dosti a nahlížím, že nikdy nemže pravé spásy poskytnout. Ne, v lásku nemám zase
povznese a poskytne
mn
scházelo, poskytne
pražádné
dvry! O pak
Gianciotio:
chudší nežli každý žebrák!
jsi
Výstup
Bcatricc.
Filippo.
Filippo jitro,
(mezi
III.
ilvemi
Pedešlí.
maje za sebou
—
vzácný a šlechetný
(zpozoruje
Dobré
Beatrici):
Campagni/io a chce
rychle zase ustoupit).
Beatrice
Kam pak už zase? mnou dobe nemyslíš?
Vidíš, nepra-
(zádrži ho):
vila jsem, že to se
—
ten Garapagni peješ, drahý Filippo? chceš ty Campagni, jak se jmenuje to slím, že jsem ji v už vidl. Filippo (tajn): Giajiciotto
—
:
I
eho sob
A
dve?
co
My-
dom
Campagni štiny z celého
bys
Neznám jména
(mrzut):
domu.
Co
Nu
Beatrice
(tajené):
nevdl,
co chceš!
stoupí snadn tisíc. Filippo (v rozpacích):
ani
mn
jediné žen-
po nich mluv tedy a nestj zde. jako Kdo pestoupil jeden práh, peje
Vzácný pane,
to
dve
se
jme-
nuje Beatrice. Giancioíto:
Filippo:
Nu
Mluv
a co chce ta Beatrice? vlastn chceš!
tedy, co
Beatrice: Jak? já
mám
mluvit, když ty o
mne
po-
prosit chceš?
Filippo: Ano, pane, to
dve
chce o
mne
poprosit.
!
!
13
Jak?
Já že chci o tebe poprosit? Vidíte, mne ten Filippo až dost, abych mu Tekla, mám-li ho skuten ráda; pak mne zase prosil, kde mne potkal, aby vás sml konen o dovolení k satku poprosit a sotva jsem svolila, tratí jaksi chut, jako by byl blázny se mnou tropil l'ilippo : To není pravda Nevíš ani, jak se ))cd Jkatrice: Nevytrhuj mne! pány mluví. Když jsi netropil blázny, tedy dostaKs náBcatrice
pánové,
:
nažebronil
se
—
!
njaký tak hloupý ml. Pinutila jsem ho
strach, že by se
hle
konen
ti
každý vysmát
mnou sem jsem mu, že mladý náš pán nám dovoneodepe, když sám dnes svou nevstu doslané dnes, aby se
došel. Povídala lení
—
sem vejdeme, chce
a sotva
svolil
Caiiipagni: Což
vnovat
i
ty,
mj
zase utéci!
Filippo?
A
což
nechtFs
se klášternímu životu?
lulippo
To jen, dstojný pane, Beatrice opravdu chce!
(v rozpacích):
jsem nevdl, že
mne
pokud
Gianciotto : Gampagni, tvoji pergamenoví lidé náhle poínají oživovat! I ovšem, dti, že máte moje povo-
a
lení,
se
dám vám vno,
vás zajisté potší.
že
Milujete
opravdu vele?
No mluv! Ten lovk
Ikatricc:
myslí, že je
ženní
hanba (lianciotta:
Filippo:
jakou
mám
I
Gož
bh
náhle vystízlivl, Filippo?
jsi
zachra!
Já bych po
hlav
chodil,
radost!
To by
bylo velmi hloupé! být v lásce moudrým Gianciotto: Nepravil jsem, Gampagni, totéž díve?
Giajiciotto:
Filippo
:
Kdožpak
mže
Ca//ipagiii: Vidím, lidem se srovnáváš!
že
t
to
tší,
když se sprostým
!!
14
mj
rozhorlený Gianciotto: Nedbejte toho, co praví Ganipagni. On je pedce dobrý a vám naklonn. Nevíte ani, jak jste mou radost svou prosbou zvýšili. Ano, chci Jdte a pipravujte si vše, se o váš blahobyt starat. eho potebujete podívání na vaše blaho bude mezi prvními dary, jež své nevst vnuju. Bud šasten, Filippo ;
mu ruku), bud blažena, Beatrice (Objímá ji.) Filippo (pro sebe) Jak ? Ona se nechá líbat ? Beatrice: Nu podkuj se, Filippo!
(tiskne
!
:
Podkuj
Filippo (pólo plativé): po tichu rozkládat.) Cainpagni: Ta láska
díve
se
ty!
I
ty
(Pone
—
sobe
s Beitrici
Neslyšíš
je,
je
pece
krásna,
Gianciotto
jak jsou svorní?
Výstup
•
IV.
Antonio. Pedešlí.
Antonio:
Pan
Od pana
otce
koval? Gianciotto:
vím
list.
bratr dojíždí už ke hradu. Campagni (s úsmškem): Píše
to
ra
;
ale
Nechts
mn
ti
(Podává Gianciottovi
otec,
tím
list.)
abys se vyšper-
ublížit,
svou trpkost potlait, abys
co
jsi
mn
ekl, první
sladké chvíle mého života nepokazil. Mýlíš se velmi, já se nechci strojit; pedstoupím tak ped ni, jak bývám znát mne už, jakým jsem, a strojením ve všední as
—
mohl bych
se stát
ješt
smšným. Co
otec píše,
peteme
spolu na cest, nebof bude lip, pjdeme-li hned do hostinské sín, kde Francescu pivítat máme. Tvou ruku, starce Mladý Gianciotto tese se jako na smr nemocný !
(Odchází
s
Campagnim a Antoniem.) jsi se?
Beatrice: Zbláznil
— Nu,
pro
neodpovídáš?
!
!
15
Filippo: ti
ale
mám
Už
pece, a
zase zdravý rozum; neodpovím jednoduše proto, že nechci (jde ke
to
!
dveim.) j5'í'rt'/;-zrr;
drahoušku!
Filippo, ženichu
filippo:
Ne
a ne, já nechci
Baíricc : Ty že
mj,
hlupáku! Pokej pec,
(Zadrží ho.)
mne musíš
nieho
slyšet!
mne mladý pán obejmul ? Podej Filippo (vyškubne
se
ji
tob slyšet. mohu já za to,
více o
Což
mn
ruku, Filippo pokroí ku pedu): Je tak ška-
a
by se mléko srazilo, kdyby do nho nahlédnul, zvonili, kdyby s nebe a že by sedláci proti koukal a ona se nechá od nho obejmout! Já jsem se naprosil o první hubiku jako žebrák o palác, a on ji smí obejmout, aniž by se zeptal Bcatricc: Ale, Filippo! Filippo (stále odvrácen): Inu ošem, pán je pán a já redý, že
mranm
—
jsem chudý služebník, který
si
hubiky
nemže!
zaplatit
Bcatricc: Ty's hanebník, že tak mluvit mžeš! Filippo: Do mne vjela náhle taková nenávist proti
pánm
—
Bcatricc: Ne, toho snížení jsem se nenadálá tedy,
my
jsme zase rozvedeni!
!
Dobe
(Odchází pomalu.)
Filippo (nepozoruje jejilio odchodu): Chránil jsem si ji jako svou zítelnici a ona se takto odmuje! Ne, Vidíš, Beatrice, já t miluju já bych se lítostí rozplakal víc než jsem svou matku milovával Slib mn,
mn
!
dve —
!
(oháti se a zahlídne ješt odcházející) Beatrice,
Pokej pece, dve, co
mžeš v'^"5tou!
ted
opustit,
ti
to
napadá.
když jsme se
Beatrice, zatrolené
dve!
stali
kam pak
jdeš ?
Jakž pak
mne
ženichem a ne-
Beatrice! (Kvapí za
ni.)
!
16
Promna. bohat ozdobená si. Pozadí
Golhická,
a sloupenim od
je o nkolik popedí oddleno.
Výstup
výše
V.
Filippo a Beatrice (vyjdou levou
mlky
stup
stranou).
Bcatrice
(jde
pomalu pes jevišt ku pozadí), Filippo (l)ží hned po pravé, hned po levé její stran). vždyf Filippo: Prosím t, zlatoušku, promluv pece Prosím pro je to tak nepirozené, když ženská mlí všechno, vyhubuj mn, udlej jen dost malé kázániko prosím t, hubuj To není hezké od tebe, Beatrice, že jsi tak zatvrzelá Dej pozor, abys nebyla potrestána a neonmla v skutku Vid, že mne vyhubuješ za mou zlobf a že budeš pak zase smíena? (Odcházejí pozadím.) a
;
!
mn
—
t
!
!
!
!
Výstup
VI.
Malatcsta di Riuiini. Guido da Polenta. (Vyjdou pravou stranou.)
Guido
smlouv
d. P.: Je pravda, píteli, že jsi ve svatební Gianciotta co svého staršího syna obmyslil ;
na
obmezoval svj dar takovými malichernostmi? Malatcsta: Žádný otec nemá synu toHk dáti, aby ho syn více nepoteboval aneb nieho více od nho nedoufal! To jsou ostatn vedlejší vci a rád bych v nich povolil, kdyby hlavní vc mne už ouzkostí naplovati
jsi
ale
nemusila Guido d. P.: Jaké ale ouzkosti? K upevnní našeho míru usnesli jsme se, že tvého syna, to se rozumí,
!
!
17
zasnoubíme s mou dcerou Franmusí poslechnout, at velím cokoli; báli jsme se ale pece, že by se zpouzela nebo Francesca je mlada a krásna a Gianciotto nepravím ti nic nového až k protivnosti ohyzdný. Radil jsem tedy, abys poslal druhého syna svého, Paola, jenž je opravdu krásným mužem, s mým dvrníkem ku Francesce na Ravennu a aby se Paolo stavl, jako by byl sám Gianciottem. Francesca svolila a Paolo se s ní oddal na jméno svého bratra. Vc je zcela jednoduchá a nemohli jsme dle práva že staršího,
cescou. Dcera
má
—
—
—
ani jinak jednat. Bojíš se snad, že Francesca se nyní ješt zpouzet mže? Guido da Polenta jest její otec, zná svá práva a dovede své dít pinutit!
Malatesta: Bojím se o Gianciotta! Guido d. F.: Ty's v tom velice pochybil, že Gianciotta v náš plán hned s poátku nezasvtil Malatesta:
jsi
Nikdy by byl nepivolil, aby nevstu co uinil se svou podobiznou.
klamem získal. Víš dobe, Chudák nevdl, že celá
ta
vc
jest
jenom nastražená
komedie a že se podobizna ani do jejích rukou nedostane Pidal ješt sám ošklivosti své podobizn, aby se jí znechutil. Já plakal nad jeho lstí! Guido d. P.: A ješt nyní jsi mu nieho nesvil? !
To
je pílišná slabost a
Malatesta: hodinou.
I
pílišná neprozetelnosf
sdlil jsem
mu
to
práv ped tvr
Gíddo d. P.: Nu a jak se chová? Malatesta : Nevím Bál jsem se s ním o tom ústn promluvit a poslal jsem mu list. Tesu se na celém tle oekáváním, jak zprávu pijal. Bojím se, že zahanben ped ním státi budu a pece musím vzdor svému nesmírnému strachu nyní ješt malicherné vci poádat. !
Neruda, Sebrané Spisy XI.
2
!
!
18
S bohem, brate! Jdu, abych Francescu shledání
Gilido d. P.
:
Na šastné
Bloude starý Bát se svých vlastních dtí !
Výstup Guido
uvítal.
(Vyjde pozadim.)
!
da
Gnido
Polenta.
Antonio
Dobe
—
Cerchi
(v
cestovním
obleku)
a
(vejdou pravou stranou).
Antonio: Zde jest pán Cerchi: Antonio
VII.
z
Polenty.
jdi!
(odejde).
P.: Jak? Vy zde na Rimini, Cerchi? Což pak vás sem pivedlo ? Chcete užit také svatebních slav-
Guido
ností
d.
?
Cerchi (pokroí ku pedu): Picházím, abych se zeptal, jaké služby vám nyní zase proukázat mám. Slyšel jsem na Ravcnn o satku vaší dcery a ponvadž jsem hned soudil, že v tom njaká lest naproti Riminským vzí, sledoval jsem Francescu a pospíšil nyní naped, abyste
mn
všechno sdlil. Guido d. P.: Žádná
Cerchi, s
nemám
také
Riminskými a satek Cerchi:
Guido
To
d.
Cerchi:
a služeb vašich, drahý zapotebí. Uzavel jsem mír
lest,
více jest
míru potvrzení.
je zrada
A koho jsem zradil? Kdož vám pomáhal po as celé války
P. (chladn): Zrada?
Mne
!
Riminskými, ne-li já? Kdo vás podporoval svými penzi, abyste mohl vždy v pravý as lidi ozbrojit, ne-li já? A vy nyní beze mne uzavíráte mír? Guido d. P. : Nu a co má dále býti ? Cerchi: Co má dále býti, pane? Vy mne líenou Nesliboval jste mn, svou chladností vru nesklamete že po dobytém vítzství Rimini obdržím? s
I
!
!
!
!
!
19
z
Gnido d. P. : Rukávy nosíš krátké, Gerchi, ale ruce nich daleko sahají CercJii
:
Kde
je
má odmna?
kupíku Jsi už tím odmnn, pomáhat sml Cerchi: Šlechticovi vrolomné povahy! Guido d. P. : Tak prohnaný lovk a nevíš, že nemáš nikdy hrubým být, když nkdo svého slibu nesplní. Vzbudíš sice nenávist a vzbudíš-li mou, nevím, jak to Giiido d. P.
:
Nízký
!
že jsi šlechticovi
i
dopadne; ostatní
t
už bez toho všichni nenávidji! Cerchi: A což já vás nebo nkoho jiného z tch Nemyslete, hrdý pane, že nevím, jaké lidí návidím? lsti jste naproti svému vlastnímu dítti užil; vaše dcera Chci ted práv se vám pomstí, jako já se vám pomstím tak proti vám bojovat, jako jsem posud pro vás bojoval Gnido d. P. (posmšné): A to snad prakem své moudrosti a kamenem své síly, milý Cerchi? lidé
—
!
Cerchi: Spojím se Gnido d. P. Neznáš :
s Riminskými poekadla Kdo všem :
je
k službám,
tomu rže moudrosti nevykvetla? Cerchi: Gtiido
O d.
však já P.
i
vás dovedu ztrestat! opovržením): Pse! (Odsloupi
nejvyšším
(s
pyšné na druhou stranu.)
Cerchi: Pse? Mne psem nazvat? (Tajeným hlasem.) Ten pes ale dovede jedu pidat k ostí svých zub! Patí to, pro jsem lízal tak dlouho prach u jeho nohou pro jsem se s ním nepostavil hned na rovno ZpaVšak nyní jsem se pekvapil Tak by to nešlo matuj se, Cerchi, a odpus vždycky nepíteli, když se nemžeš hned mstít je-li ti však pomsta možná, nechtj nikdy odpustit
mn
— — — !
!
!
;
2*
!
20
Výstup
VIII.
Pfrddli. Gianciotto a Campagni levou stranou. Malatesta pozadím. Za tímto ada skvostn obleených sluh a zbrojnoš, již vesms za sloupenim státi zstanou. Veselá huilba pone z daleka zaznívat a je chvilkami až po konec jednáni slyšná. Pozadí za sloupenim se vždy víc a více plni.
Gianciotto: Pojd rychle, Campagni! Hrajou už mou pohební hudbu a pišel bych snad ku vlastnímu pohbu
pozd Campagni: Máš horeku, Gianciotto! Pipravím njaký lék pro tebe, sekej chvilku! (Odejde.) Gianciotto (nepozoruje jeho odchodu; Lék pro smr pipravili už otec a bratr; lepšího nenajdeš, než oni voUli! Vezmi jen potupu a smíchej ji se špatností, dej to, abych nevdl, a lék pomže. Mluv, Campagni, prosím t, mluv nco, abych neslyšel jen sama sebe. Mám tak protivný, tak skuhravý hlas a nevsta bude myslit, že to vrány s vže krákorají na pivítání. Malatesta: Gianciotto! Gianciotto: Aj ty umíš ješt mluvit, ote? Myslil jsem, že už jen konáš a rozkazy své písemn rozesíláš! Malatesta : Jsi už pipraven, synu ? Gianciotto: Ovšem, ovšem! Mám svatební na papíe (vyndá otcv list), otec ji složil a poslal tvrt hodinu ped pijetím nevsty. Ta je tak dmyslná a opravdová, že Francescu zajisté o mé poctivosti a o jejím neštstí pesvdí a nejspíše také jí njakou tu slziku :
—
mn
mn
e
e
vynutí.
Ccrchi
(pro sebe)
:
jediný poctivým. Nuže,
Ten
Gianciotto zdá se být zde být první mou loutkou.
mže
Malatesta: Synu, drahé dít mé, zpamatuj se!
!
!
21
Prosím,
Giancíotto:
ekni, jakým
mého khdu, abys mne do proudu utonout musím
vytrhl z
jsi
mne
postavil, v
nmž
právem
!
Malatesta: Vždyf se to ale stalo všechno pro tebe, synu Vzdor všemu získáš sob zajisté Francesinu lásku ocenit a budeš šasten. Francesca je dobra a dovede Gianciotto : Ne, ne, ote! Není možno, sám to nyní zase cítím, že mne Francesca, i kdybychom jí nebyli tak hanebn oklamali, milovat nemže. Já bloud, že jsem jen na chvilku zapomnl, im jsem! !
t
Guido d. P Ty odpustíš, Gianciotto, vysmju-li se Posud jsem nevidl ni jediného muže, který by pochyboval o svém vítzství u. ženských. Kdo se smle o pokusí, kdo vydrží až ku konci, zvítzí! Znám tvé dobré vlastnosti i svou dceru Francescu píliš dobe, abych po:
ti!
n
i
chyboval, že šasten býti musíš. Gianciotto: Prosím pro všechno, nebud novou nadji ve mn. Posud jsem zakusil teprve pedtuchu jejího sklamání a ta pedtucha už by mne byla málem zlomila! pesvden Guido d. P: Nebudím nieho, o nejsem, že to ve skutenosti obstojí. (Hudba zazni mocnji.) Nyní však, zeti drahý, pijmi a pivítej nevstu Francesca pichází. Gianciotto: Mne opouštjí smysly, ote. Nevím, petrpím-li to. (Podpírá se o Malatest7c.)
t
em
!
Výstup PedeUi. Paolo, hned po
nm
IX.
Francesca pozadim,
za nimi
zase nové služebnictvo obojilio pohlaví.
že
Paolo (bží rychle ku pedu a se stup dol) Déle bych toho nevydržel
jsem zde
!
:
Bohu
díky,
!
!
!
!
!
22
svou že
Francesca (stane na stupních u sloupeni): Zaruujete se ctí, Paolo, že je všeclino tak, jak jste pravil? ne, to nesmím íci, Paolo: Ano, Francesco, bohu
—
bohu
žel
Francesca :
Dobe
!
(Sestoupí rychle.)
Ote, žádám, abyste
se ospravedlnil
P.:
G7//í/o d.
Pistup nyní k ku
ní
!
Vítám t, Rychle
Francesco!
(K Gianciottovi:)
— rychle
Gianciotto (sebere se jako ze sn, potácí se o nkolik Francesco a volá prosebnj'm hlasem) Francesca: Posíláte svého dvorního blázna, aby
pedu
uvítal ?
Kdo
jenž
je ten,
tak
krok
!
:
mne
mn pistupuje Pozdrav v nm svého muže, smle
ke
Guido d. P: Tvj osud Francesco Francesca : Tato ohava mým mužem ? Ne, ta jím nebude nikdy To písahám (Odvrátí se hrd.) (Gianciotto sklesne v mdlobách na zem. Malatesta a Guido da Polenta bži k nmu. Paolo se blíží k Francescc.) Cerchi (pio sebe) Nepátelé jsou už v srdce ranni boj s nimi nebude dlouhý, !
!
!
—
—
:
(Opona spadne.)
!
!
!
!
Jednání druhé. Velká
v píizenii bez náadí, v pozadí opt sloupy. V pravé i levé okna vedoucí do zahrady; taktéž po obou stranách dvée.
si
stn
Výstup Filippo, jhitonio^
Mateo
I.
vystupuji levou stranou.
Ne, ne Toho neštstí jsem se nenadal Svrchovaný bože, pro trestáš tak náš Ten nešastný mladý pán má pknou svatbu, odbude ji zajisté mn, Filippo, že bez vejskání! hlava sešediví JMateo
:
!
dm mn
V
!
starostí
Filippo:
I
a£ se starají páni sami!
penecháme
práci a jim
Mateo: Jaká lippo!
Mne
to
je to
ovšem
e, v
kdyby
tob
dobrého hocha, a vím, že to nevrlý,
že
ciotta jako
nemžeš pi
My dláme
svou
starosti.
t nkdo
slyšel,
Fi-
nezmýlí. Znám t co tak nemyslíš. Jsi proto
neštstí pomoci.
Lituješ Gian-
my
bh
: 1 zachra Kdo nikdy lásky nezískal, nikdy pohtování oekávat! Mateo: Slyšíš-li pak, Antonio, jak se rouhá? Já plakal pi dnešním výjevu a ty zajisté také Antonio: Já jsem se díval na šaty tch cizích pán a služebník a toho, co se takto dlo, jsem sob skoro ani nepovšimnul
Filippo
!
nemže
—
24
Mateo: Je to vaše vdnost, kterou Filippo:
bych,
Co vdnost?
pro bych
zdarma
vdným
Na býti
—
vdnost?
ml!
Nenahlížel
Dávají
?
mn
nco
—
Mateo: Což vás pán neživí, nešatí, ne Tot bych mohl také íci, že šatím jeho! My služebníci jsme jeho nádherným šatem, v njž se obléká, když svou urozenost a své bohatství na odiv stavt chce. Cím krásnjší šaty nám dává, tím krásnji vlastn sama sebe oblíká! Ty už jsi našeho pána dost dlouho takto šatil, Mateo brzy už budeš obnošeným kabátem a odhodí t, starý blázne Antonio: Vida, kde jen ten Filippo to všechno vzal! Mateo: A proto bych ml pána svého nenávidt a jeho rozkaz neposlouchat? Filippo: Poslouchat! poslouchal! Ve všem být otrokem cizí vle A poslouchej nejlíp, neudláš pece nic po vli, Stojíš-li, ekne se ti, že jsi líným, spcháš-li, že jsi bláznem, nevykonáš-li píkazu, nejsi k poteb, vykonáš-li, jsi oslem proto, že se pán zatím jinak rozmyslil! A panským choutkám máš vždy a všudy vyhovt, teba by se ti píily a srdce ti rozrývaly! Mateo: Inu proto jsou páni pány a služebníci Filippo:
;
!
!
—
—
mn
Ano! Ve Ješt kdyby s námi
Filippo: Oslové!
už
pi slov pán
všechno kypí zacházeli jako se sob rovnými, tak ale Antonio: Jde sem ten cizinec, jenž pijel ped nevstou. Slyšel jsem, jak asi ped hodinou Guido z Polenty o mnoho nehezkého našemu pánovi vypravoval. Mateo: Pojdme radji z cesty. Pojd, Filippo! Filippo (udlá nkolik krok, zastaví se však náhle): Nevdl bych, pro bych se ml vždy pánm vyhýbat! !
nm
Ani
se
nehnu!
—
!
25
Antonio (odcházeje s Mateem): Dnes UŽ První byl drahý a tento je
—
na sob.
má
druhý
(Ostatní
šat
se více
neslyší.) : Já sám sob nerozumím Náhle vjela do taková zášt proti všemu panskému, že mním se být stokrát lepší než všichni páni na svt.
Filippo
!
mne
Výstup
II.
I'ilippo,
Cerchi pichází skvostn obleen
CercJii:
Bh t
z pravé
strany.
žehnej, milý píteli, nevíš, kde
bych
rytíe Gianciotta nalezl? (s hlubokou poklonou): Nevím, Já bych se tloukl Sotva se s
Filippo (Pro
sebe.)
nem
!
sejdu, už se
mn
mimovoln
pane rytíi!
nkterým
pá-
záda kornoutí.
Ce7'c]ii: Mýlíš se, drahý píteli. Já nejsem rytíem, lovkem nízké tídy, jsem jen obyejným kupcem jako ty. Nechci sob ani výše zahrát, než smím, a mohu konen vru íci, že jsem na svj stav pyšným. Neznám t posud, píteli jak se jmenuješ?
—
—
Filippo: Filippo.
Cerchi:
myslím
ale,
Nu
t
sice posud, milý Filippo, neznám co lovk práv takovou cenu, jako
vidíš,
máš
že
kterýkoli urozený.
Filippo:
Inu ano!
asto
(Pro
sebe.)
Jak dobrý to
lovk.
drahokam
zasadí do olova a asto bývá v selských prsou lepší srdce než v urozených pan-
Cerdii:
se
Ovšem, že je i mezi pány mnoho dobrých a šletak na píklad pan Guido z Polenty chetných lidí patí mezi nejšlechetnjší, jaké jsem kdy seznal.
ských.
—
Filippo (pro sebe):
tento
ho hanl
On
chválí
pana
z
Polenty, kdežto
!
!
!
!
26
—
škoda, že zde neCerchi: Jsem trochu zemdlen máte sedadla Filippo: Rate sekat, hned pinesu njaké. (Odkvapi.) lidem Cerchi: Vychvaluj vždy nejvíc toho, kdo nejvíc haní mžeš mu pozdji tím spíše zase piložit Vím, že Polenta se vynasnaží, alDy mne zde nejkrásnjším
—
t
—
svtlem
vylíil.
bránit;
urazíš
roste.
Jako
mn
Pi pomluv nesmí se lovk ale zejm pomluv jednu hlavu a sto nových na-
bys
jí
ani
nepozoroval,
to
je
nejlíp!
—
Žádný nesmí být píhš nízkým, abych jeho náklonnost nehledl sob získati Pedevším služebnictvo Nezapomenu ani na nádherný a bohatý šat; ten psobí nejlíp ješt na lidi, když už takto úctu ped námi ztraTvj mír s Riminskými, Guidone, nebude vným, tili. o to já se postarám. Pouils mne zase o ledaem, drahý píteli, ovšem je v tom také vina má Zapomnl jsem, že se má s každým pítelem co s budoucím nepítelem !
!
!
zacházet Filippo (pináší keslo a
postaví je
k levému
oknu):
Zde,
prosím
A koho vlastn obsluhuješ? Mladého rytíe pana Gianciotta. Cerchi: Ah To je milé! Zdá se být taktéž dobrý lovk. Pihodilo se mu ovšem veliké neštstí; lidé se ale obyejn netážou po vehkosti bolu, ale po tom, z eho povstal, a to Gianciottovi škodí! Kdo by se 6>;r/z/ (usedne)
Filippo:
!
:
—
mn
místo politování neusmál, když slyší, že má ženu, která ho pro jeho ošklivost nechce a za to jeho bratra miluje Filippo : He, he, vru je to až k smíchu Cerchi: Nu a jaký jest ten Gampagni, jeho vychovatel? Filippo: Hodný pán a tuze moudrý, to se musí íci, ale
—
!!
!
27
mn
Cerchi: Pouuje píliš mnoho, ne? Zdá se také tak Má ale, jak jsem vidl, srdce své na jazyku a to mám rád, ponvadž je to také zpsob Filippo (pro sebe): To se pak nedivím, že ho lidé haní Cerchi: Beru ale pece podíl na Gianciottovi a velice bys se zavdil, kdybys mne o všem zpravoval, co se mu pihodí. Filippo: O prosím, to se s radosti stát! Cerchi: Záleželo by na tom, kdybych vdl, kde nyní jest a co dlá Podívej se a vyhledej si mne pak Filippo: Ano, milostivý pane! (Odejde.) Cerchi (vstane): Nyní jen pozorliv, Cerchi, a v niem Stež pedevším svj obliej. Mnozí lidé se nepekvap dovedli se tak daleko pemáhat, že jsou kamennými obrazy, že na jejich tvái jen s tíží ísti možno, jaké náruživosti práv vnitkem jejich snad až pohybu jou. Jsou to mumie, na kterýchžto rakvích lidská tvá vypodobena. Zapomnli však, že tvánost lidskou odstraniti nedovedou, že každý pece ví, že jsou lidmi a tedy lidským vcem podrobeni. Radj zakryju náruživosf zase rouškou jiné náruživosti, než bych se bezcitným zdáti chtl! Jen oko, oko, se neprozradí! Zaervenání jsem sob už odvyknul neubráním se mu jen tenkráte, když sama sebe pi chyb pistihnu, kterou nikdo jiný z obklo!
mj
mn
mn
mže
!
I
dsn
a
;
mne nepozoroval snadno ale mže každý rozPolento, tob dkuju za zkupaky na oku poznat šenos tu, že vím, že nejsem ješt vyuen! Byl jsem samolibým a myslil jsem, že jsem už vrch chytrosti dosáhnul a ješt nyní mne ta samohbos zcela neopustila. Kdybych vbec sama sebe líbat mohl, byl bych nejspíše mén samolibý býval. Polikovat se mohu a tedy také trestat; po trestu se ale vina odpouští a zapomíná. Uiní-li pujících
!
však
lovk
stálou úctou
jen jedou
ped
—
;
nco, co
sebou!
se
mu
líbí,
odmuje
se
28
Výstup Paolo.
III.
Cerchi.
Paolo (pichází pravou stranou): Ach, jsem rád, Že vás zde nalézám. Musím si své známé a pátely po všech koutech vyhledat, abych se s nimi rozlouil. Cerchi: Rozlouil? a pro? Chcete odejit? Paolo: Nu ovšem! Není vás tajno, co se zde stalo. Bratru svému tžce uraženému, jehož neštstím sám také vinen jsem, nemohl bych se ani do oblieje podívat; podobn bych se musil i k nešastné Francesce chovat:
musím.
nahlížíte tedy, že odejít
To
nenahlížím. Paolo: Jak to? Kde podobné neštstí Cerchi: To neštstí stane se ješt vtším a nenapravitelnjším, odejdete-li. Vy jediný mžete na Francescu psobit, ona vás miluje nu, nezapírejte jen, není nic plátno Musí vám to lichotit. Paolo: Vždy já neíkám ani „ano" ani „ne"! Cerchi: Tedy ano Nemusil bych se ostatn ani ptát a také se neptám (Pro sebe.) Alespo nechci, aby se zdálo, že se ptám (Nahlas.) A vy milujete Francescu Cerchi:
—
!
—
—
!
!
!
taktéž
!
Nu víte, Cerchi, toho ani sám nevím! Vy lovk, víte, jak to bývá s mladými lidmi. Z poátku si u dvete na lásku ani nevzpomenu, když
jste
Paolo: zkušený
ním ale vemluvím
s
chvíli
Cerchi:
Paolo:
ubezpeen, bude;
je
zahrávám a ono
se jaksi
do lásky
A práv Nahlížíte
—
pone
rozumíte
mn
nadcházet,
mn?
proto také milujete už Francescu. tedy,
že Gianciotto
že se vzdálit
sob
lovkem rozumným,
její
lásku
musím.
Jsem
konen
vydo-
velmi vzdlaným, a co v
nm
!
29
následkem jeho neštstí nynjšího na svtlo. Cerchi: Nemyslete si to Neštstí ho uiní ješt nepíjemnjším než díve byl. On mže sice snad njakým zpsobem Francescu pinutit, aby se skuten jeho ženou zlata skryto, vystoupí
ješt
ryzeji
!
stala
k
—
eknte
nemu
(Položí ruku
upímn,
ale
vyššímu urena,
není krásná Francesca než aby byla pouze ženou?
na Paolovo rám.)
Paolo (zachvje se): Práv proto musím odejít, aniž bych Francescu nebo bratra svého ješt jednou spatil. Chci být opatrným, abych sob pozdji ledacos trpce vytýkati nemusil. Cerchi: Kdo
vždy byl opatrným a nieho sob mládí svého vytýkati nemže, nebyl nikdy neprozetelným, ale také nikdy moudrým -- zpíval jistý Provencal. Já utrhnul posud každé kvítko, které na mé z
cest
stálo.
lijete jed v má prsa. Cerchi: Vy jste dtinský Jste vy vinen, že otec špatné rady uposlechnul ? Vše to má na svdomí bídný Guido z Polenty. (Pro sebe.) Haním a chválím podle poteby.
Paolo: Cerchi, vy
!
Paolo
(byl
Patte jen sem,
zatím
k levému oknu): Ne a ne Vidíte bratra, jak chudák sklíen
pistoupil
Cerchi.
kráí, jak se bezvládn potácí? jeho pohled rozrývá prsa
—
(Odskoí od okna.)
musím pry!
Mn
(Odchází
k pozadí.)
Cerchi (jde za ním) Kdybyste odešel a nerozlouil se FrancescOU, zniíte ji. (Odcházejí rozmlouvajice pozadím.) :
S
:
!
cO
Výstup
IV.
Gtaliciotto
(pichází zamyšlen levou stranou, jde pomalu se sklopenou hlavou až ku protjší stran a mluví cestou)
—
Do íše lásky jediný jen krok a ten jsem nesml Proto se také tak nohy tesou a jsou uinit! moje kroky mimo íš lásky tak nejistý! Bojím se vy-
—
mn
kroit, jelikož svým nohoum nedvuju, že by mne nesly, a jelikož nedvuju oím, že oestu rozeznávají. liodiny už takto se potácím a prožil jsem za ty hodiny tolik, že bych sob pál, abych ze mdlob svých hned do hrobu byl vkroiti mohl. Já nemyslím více a pece se myšlénky lebkou mou jak laviny valí necítím nic více a pece myslím, že se tlo bolestí rozskoí Mráz probíhá mne a necítím ani slunce více Ó kam jSÍ zaŠlo, krásné, (pozdvihne hlavu a odeve okno) krásné slunce moje Zde venku je všechno khdné, všechno kvete dále a když jeden kvt zeme, narodí se
Dv
dv
;
mn
—
!
——
!
zíise
druhý
také
kvt
—
v
kvtem
s
kvtném sad mého
—
života stídá se láska zašla a smrt rozkvétá
Výstup
V.
Za nim Filippo, JMalatcsta di Rimhii^ Gnido da
Cninpag7ii.
Campagni pistoupí s Filippcm Gianciottovi. Cerchi jde v levé popedí a rozloží se pohodln na kesle. Ostatní zstanou v pozadí.
Polcjita a Cerchí pozadím. až
k
Bh
Campagni: t potš, Gianciotto padáš? Nejsi ani upraven, tvj zevnjšek Gianciotto:
vkusné
mými
Je
krásný
propleteny,
i
!
Jak to vy-
lahodný, vid? Divíš se To nejsou korally snad ne, to je jen ustydlá krev, a
úprav mých vlas? vlasy
—
!
31
která z lebky vyprýštla, když jsem z rána v
mdlobách
na zem padl.
Campagni:
Jsi už zase tak rozpálen, tak ervený Nepravil jsem ti dnes ráno, že láska rozpaluje? Vidíš, Francesca není o nic krásnjší než smr! Nyní jsem se zase zamiloval do smrti a ta nová láska mne zase jako první rozohuje. Budu snad s tou novou láskou šastnjší; být, že mne má milenka snad zítra, snad už dnes obejme! Giiido z P. (tajn k Malatestovi) Tvj syn je neroz!
Gianciotto:
mže
:
umné dít! Cinnpapni
t
vru
Já
(v nesnázích):
ím
nevím,
bych
tšil.
Niím, Campagni! Campagni: Vru jsem nikdy nemyslil, že láska takovou moc do sebe má. Tob to ale vím, Gianciotto, vždy to vidím, ty mj bože! Jen kdybych ti mohl njakou radu dát Poslouchej, Gianciotto, ti Bothiovo „De consolatione philosophiae" Cerchi (ousmšn pro sebe) To je dobrá rada Gianciotto:
!
—
—
!
:
Vždy já se UŽ bez milý Campagni stávám se moudejším už tím, že tratím všechny všechny nadje. Malatcsta: Nebohý hoch! Campagni: Vidíš, Gianciotto, jiní už ztratili celé Giaficiotto
(s
bolestným úsmcheni)
:
stávám moudejším,
toho
;
—
—
svty
Gianciotto (náhle zase zoufalý): Já ale ztratil
svt nadje
a to je víc!
Malatcsta (postoupí ku pedu): Francesce
blížit se
—
Mám
Gianciotto (divoce): Hej, Filippo, jsi zde?
život?
Filippo (odkvapi a
vrátí se
si
Což nemohl bys pi-
u jejích nohou vyžebrat Víno pines, rychle!
mn
hned zase
s
pohárem
vina).
!
!
32
Campagni: Synu, nikdy Nyní
Giajiciotto :
jsi
ale chci
kterého já miluju, a na
— nu
ho nepil! pipít na zdraví toho,
si
a který
mne
nemiluje
Malatesta: Synu mj, nezarmucuj mne, ty's ddicem mých statk, a chci, abys rodinnému našemu kmenu k novým ratolestem pomohl a ddicem mé slávy se stal. Gianciotto:
nebohé
dve
a
Ddicem tvé hanby jsem podveds syna — (vezme
a vyprázdni ho na jediný doušek).
Nedas tam
jedu, Filippo
Br
—
to
Podveds
už.
od Filippa pohár
VÍno je
hoké!
?
Cerchi (pro sehe) Jen dále tak! Malatesta: Vlasy moje jsou už spoítány Gianciotto: A moje taktéž; jsem ješt mlád a lebku mám už holou Francesca se tch mladistvých kadeí
—
:
!
zhrozila.
Guido d. P.: Nyní toho mám vru už také dost. Ty's blázen, Gianciotto. Máš ženu a po ostatním se nepotebuješ tázat! Je to moje jediná dcera a pece ti radím, nuf ji jednoduše, aby byla tvou ženou. Nejdál dojdeš, neptáš-li se jí ani, zdaž se jí líbíš. Láska pijde sama, stane-li se Francesca tvou ženou; vždyt láska povstává tak asto ze smyslv a ze zvyku. A pro by t konen nemilovala? Jsi-li ošklivým a zmrzailým, neztratíš alespo asem svou krásu. A pro bys nemohl být jejím manželem ? Vždy strom kivý nese také ovoce! Gianciotto
(s
utajenou bolepti):
Nepijímám rady
ani
hloupé ani chytré! Cerchi Polento že
(pro sebe):
Tu urážku
ti
nezapomene,
Malatesta: Synu, já pijdu dnes ješt k nabudeš zatím rozumu (Odchází.) !
milý
tob Doufám, !
!
!
!
33 CercJii (pro sebe)
:
Lásku svou
mu
dejte a ne
pouení
—
bude váš!
Campagni (pone mluvit tajené s Gianciottem). Guido d. P: Nemyslil jsem, pane Gerchi,
že se zde
zdržíte
Ccrchi (posmšné): Jen ze soustrasti k vám, pane! Myslil jsem, že byste mne mohl pece potebovat!
Guido
d.
P. (odejde hrd).
Šlechetný Gampagni, všechno právo upírat Jste ovšem už v tom stáí, kde to bez nebezpeí uinit mžete. Rozum svj jste sice vyvinul, pipouštím i uznávám, smyslm ale už nerozumíte podívejte se zde na nebohého Gianciolta, jenž mládí svého ani neužil nyní se ten hích na mstí. Neumélostí svou byli byste brzy jeho život zniili Gianciotto Byli by brzy zniili ? Což je vbec ješt njaké narovnání možno ? O prosím vás, cizince, nejste-li dáblem. nepipouštjte, aby nadje u mne zase vznikla Cej-c/ii (vstane a bliží se k ostatním)
nesmíte
:
smyslm
;
!
—
nm
—
:
a zase zmaena byla Cerchi: Nenahlížím,
pro by zde nebylo Pro okamžik ovšem ješt radit nemohu
pomoci.
Gianciotto: Miloval jste už nkdy? Cerchi: Ne já jen užíval života bez lásky pro to.
—
jsem ženským nevil. Také pátelství jsem a to zas pro to, že jsem mužm také nevil.
že
nepocítil,
Ona miluje bratra mého! Campagni: To není možno! Paolo Toho hocha, jenž se nikdy niemu poádnému nenauil! Ó vedle toho musíš ty vždycky získat! Nyní mne nco napadá ano tak to pjde! Posud neseznala tvých vdomostí, až ty sezná, zajisté bude úctu lásku k tob mít. Jakž abys k ní došel a ji rozdíl mezi svým bratrovým duchem, bratrovou ueností zjevným uinil? Vždyf mezi svou Gianciotto:
!
—
—
—
i
i
i
Neruda, Sebiaaé Spisy XI.
9
!
"'i
víš
tak
mnoho, pro bys nenalezl nco, co by
jímalo. Gianciotto:
ji
za-
Tím zpsobem?
Campagni: Ovšem tím zpsobem jeho
tm! A každé
stín
svj
svtlo nutí
Ty's svtlo naproti
!
pedmty
kolem
ukázaly. Gianciotto: Myslíš v skutku, že bych
s
sebe,
aby
Paolem mohl
zápasit?
Campagni: Nepochybuju, vždyf jsi o Cerchi
(s
utajeným
Ó
smíchem):
moudejší tak by
tolik
OVŠem,
— to
nejspíš šlo
Ó Francesco, andle mj, mohl bych se tebou v lásce sejít? Nejsem více myšlénky schopen, myslíte-li vy však, pátelé, že dojdu cíle nu/e pro bych se nepokusil Ó pojd, Campagni, Ta jediná jiskra nadje rozžehla v prsou mých zase celý požár. Pospšme, než zase všechno v popel lehne. (Uchopí Gianciotto:
opravdu
s
—
—
ruku
Cerchiho.)
neml
!
Cizince,
— obživnu-li
pravil jste,
že
zase, naleznete ve
jste
mn
posud pítele jediném více
pátelství, než po celý život spotebujete! (Odchází rychle Campagnim.)
s
Cerchi (divá se za nimi): Hahahahaha Tof je myšlénka nejdokonalejšího blázna! Psobit ueností na dve, které láskou churaví Nu alespo je to svede dohromady a povede to pece nkam. Rada pomalu k cíli vedoucí jest lepší než blbé penáhlení a vítzství poznenáhla dobyté jest také vítzství Ostatn se i z toho nco vyvinouti, nco státi musí, a vše, co se stane, má už svou hlavu, 7,a niž to lovk uchopiti (Odchází.) !
!
!
mže
!
!
!
Promna. Velká a nádherné upravená komnata Francesina. V pozadí dvée. V levé stn dvée vedoucí do jiné komnaty /'yancesiny.
Výstup Francesca^ Giiido
da
Ví.
Polenta, Malatcsta di
vystoupí levou stranou.
Rimini
—
Guido d. P.: Když ti ale pravím, dcero Francesca: Prosím t, ote, nechtj mne dále pemlouvat, když víš, jak pevn pesvdena jsem Ty's písný, ale pímý a poctivý a nikdy bys sám podobnéiio nco nevymyslil. Zde Malatestu miluju už co svého dramkkého srdce — hého otce, on je tak dobrý, upímný vím jist, že teprve na a otcem šlechetného Paola pímluvu a prosbu Gianciotlovu svolil z pouhé slabosti O bože, šlechetný a se mnou a dobroty. A Paolo? zajisté stejn nešastný Paolo byl pouhým nástrojem Malatesta : Ty Gianciottovi velice ukivduješ, Frannemže také cesco Myslíš, že, když není krásným !
—
—
—
!
,
ctnostným býti Francesca: Ó ne ne Já mu neubližuju Jen jednou jsem ho spatila a znám ho už až píliš dobe. Máte- li vy ho za dobrého, klamal i vás posud a je to nový dkaz jeho prohnané podlosti. Jsem proti vám pouhé dít a prohlédla jsem mžikem lovka, kterého vy po !
!
!
tolik let jste neseznali! 3*
!
36
—
Malatesta: Prosím t, dít Francesca : Prosím vás, ote, uchrate mne uchrate mne alespo dnes! Jdte, prosím vás, a zanepiblížil! Mjte si ho za brate mu, aby se ušette mu ale sejití se dobrého s pánem bohem se mnou bolesti nezpsobí, ale on sám by se bez pobouení neobešel, má-li jen kousek ješt opravdo-
mn
— Mn
—
—
!
vého citu Malatesta:
mu
jedy, chci
Chci synovi zaopatit lahdky a pojistit život a strojím na nho
mu
dávám
mee!
(Odchází.)
Guido
d.
P.: Pamatuj
slední tvé zpouzení se.
pro celé tvé píští
si,
Francesco, že to bylo ponásledoval písný,
Budoucn by
živobytí
významný
trest! (Odchází za
Áíalatestoii)
Bože
mj,
snesu-li pak to všechno? když jsi to uložil? Ach zajisté vydržím, vždyf jsem dnes ráno nezahynula a petrpla okamžik, v nmž jsem celou svou budoucnost v hrob se ítit spatila! O kéž bych byla zahynula život bude užírán psobícím jedem, proti nmuž jen náhlá smrt lékem býti mohla. Jsem ale mlada a zdráva, mlada, jako ten strom, který poprvé rozkvitá, a zdráva jako ten pramen, který se teprve ze skály vyinuje budu tedy dlouho žít a dívat se moci, jak kvt bez ovoce zstává a jak pramen vysychá.
Francesca:
Rozpoetrs také mé
mn
síly,
—
mj
dsn
—
Výstup Aldruda.
VII.
l''ranccsca. Pozdji
CercJii.
Aldrnda (picliázi pozadím) Sleinko, jsem zde teprve nkolik hodin na Rimini a já už pro dlouhou chvíli ani :
nevím, co
ponout mám. Pan
Gianciotto
nemá
ani
zp-
!
!
!
!
!
37
váka ani šaška na hrad a sedí po celý den prý jen u žlutých pergamen, z nichž se svým uitelem jakousi moudrost vybírá. O já umru dlouhou chvíli Francesca: Pracuj a pozbudeš jí. Bud tak laskavá a podej také moje vyšívání, víš, ono, jež jsem na Ravenn zapoala. {Aldnida pinese dvoje z vedlejší komnaty) — (pro sebe) Bylo ureno pro Paola a pro bych ho pro nho nedokonila? (Sedne na keslo, Aldruda za ni
mn
:
a
ob
vyšivaji.)
: Pracovat mám, když jsem se tšila na zábavy! Poslouchejte, sleinko vidíte, jak je to dobré, že jste prvé pikázala, abych vás stále jen sleinkou nazývala; nyní se alespo nemýlím poslouchejte, slemko, to bylo píprav uinno k vašemu pijetí a ku slavnostem, které následovat mly Kdybyste to byla vidla jako já, zajisté byste si provozování všeho toho slavnostního naídila Francesca: Já už toho vidla dost a víš bez toho, že o nco podobného nestojím Aldnida: Že ne? I ty bože a kdo tedy? Vždy jste bývala pi všech Francesca : Prosím t, nemluv tak mnoho Aldmda: Nu. vždyf já už mlím; když ale budu mlet, nepromluvíte vy také a mne pebíhá vždycky mráz, když dv ženské vedle sebe mlky sedí. Ostatn, vte mn, že bych ty slavnosti byla ráda vidla. Tšila jsem se po celou cestu na Francesca (s bolným úsmvem): Já ti dovoluju, abys je pro sebe odbývat dala. Mžeš si pi tom také zárove
Aldruda
—
mn
—
!
mj
—
—
n
na nevstu zahrát. Aldruda Jen ne na tak smutnou jako vy jste Odpustte, nechtla jsem vám ublížit; mám-li ale být nu. pro bych upímná já bych na vašem míst :
—
!
—
—
!
!
38
to
neekla
—
já
bych
se byla
Ten pan Gianciotto
podívala.
Zapovídám
Francesca:
pece díve na ženicha
—
ti,
podobn
abys
manželu mluvila Aldruáa:
Vždy
už
já
nic
neíkám!
—
o
mém
(Pomleni.)
Cerchi (vstrí hlavu dvemi; Aldmda se ohlédne, Ccrchi na Giankývá a ona jde ke dverim; Fraticesca nepozoruje nieho) ciotto sem pijde, dávej pozor na všechno, co se dít a
ni
:
mluvit bude. Až odejde, pijd ke
mn!
(Zmizí.)
Aldrudo, a zavi dvée u pední aby sem nikdo nemohl, chci zstat samotná.
Francesca:
komnaty,
Jdi,
{^Aldruda odejde a vrátí se hned zase.)
Francesca
(pro sebe)
:
mn
Myšlénky pervané a nesouvislé ped zrakem
tak rychle v hlav stídají, že se v.šechno v nejistém svtle kmitá. Musím se
Myslím
práci
odložit.
ješt více na Paola než na sebe a pedstav jeho ješt mnohem krutjší než svj
stále
stavuju vlastní
i
si
(Položí vyšívání
!
na stl a divá
se
ped
sebe.)
Aldmda: Hnvejte se nebo nehnvejte; já na vašem míst bych ale byla pece radji Paola zvolila než Gianciotta. A íkejte si, co chcete, vy jste mla Paola pece nezaala toto pro nho vyšívat? (Vezme Ale sleno Vždyt jste vyšívala rži Povídám což pak mne neslyšíte ? Ubohá slena
Což
ráda.
jste
vyšívání do ruky.)
ern
—
!
!
—
Nevidí a neslyší
!
—
(Zdáli je slyšet klepání na dvée.)
—
Nkdo
sem chce vejít Mám se podívat, kdo to je ? Nu když slena neodpovídá, podívám se o vlastní ujm. Vždy !
nejsem
zde pro to, abych se ani na lidi nepodívala (Vyjde a vrátí se hned za-e. Pistoupí k Francesce a položí jí ruku na rám.)
Sleno, váš pan manžel prosí o pístup!
Francesca (zachvje
se)
:
Gianciotto
?
Na žádný zpsob
!
39
Nechci
vbec
—
ním mluvit! Jdi a ekni, že s ním ne, že nikým nemluvím ekni teba, že jsem nemocna
s s
;
Aldriida
!
(vyjde).
Fraiícesca Ó ten hanebný lovk Ped nkolika hodinami teprve byla celá jeho nízkost pede mnou odhalena a dokázal mn, že mne jediným okamžikem pro vždy nešastnou uiniti mže, a nyní už osmluje se zase tak dalece, že pede mne pedstoupiti chce! Hodlá mne snad zase njakou líenou mdlobou obmkit? Bídník nemá ani té srdnatosti, aby zapoatou zlou vc smle a pímo dokonil Jsem však otci jeho a bratru jeho dlužná, abych se ponkud umírnila! Aldruda (picházejíc zase) ekla jsem, že jste churava a pán odešel celý sklíený a zarmoucený. :
!
—
!
:
Francesca Je dobe! otec k odchodu? :
se
Nevíš, Aldrudo, pipravuje-li
mj
Aldnida: Nevím. Francesca: Kdybys vzdáli).
kdo to
Už !
Je-li
jeho stálé
nco
slyšela
—
(optné klepáni
sem zase nkdo dobývá. Podívej
se
—
ze
Aldrudo, to Gianciotto, ekni, že jsem už nevrla na ekni, že jsem se uložila ne, to neekni se,
—
churava na lžko Aldríida (odejde). Francesca: A takovým dnem, jakým byl dnešní, má Ráno jsem byla ješt pouhé dít, být každý budoucí !
—
jsem co do zkušenosti staenou! Zdá se mn, že všechny myšlénky, jež jsem co dít mla, náhle se mne oprchávají jako po boui ty kvty se stromu. Ó myšlénky mladosti, vaše blost netrvá a vaši vni Chci ale statn zápasit a zazavane první pravda kotvím se do své lásky k Paolovi, abych zachovala co se ješt štstí zachovati dá. led
mním,
že
!
—
!
!
40
Výstup
VIII.
Paolo. Franc CSCa.
Pnolo: Francesco, odpuste, že jsem vzdor Aldrudinu vzpírání se
—
(pibhne vesele k nmu a vezme ho za ruce) Díky tob, že jsi konen pišel Paolo Jednal jsi nehodn, že's mne tak dlouho o samot zstavil mým myšlénkám, já byla už zoufalství blízka. Jak mile ale pijdeš, jako by všechen smutek náhle se mne hrancesca
Ach Paolo
—
•
!
oprchal Vidíš, sotva jsi vešel, hned jsem zase veselá a dovádiva jako dít! Paolo: Nebyl bych posud pišel, kdybych pudilo, vid? Francesca: Kdyby to nebylo ke nco, abys mne trochu Pojd, sedni si a vypravuj povyrazil (posadí ho vedle sebe). Nebo nechceš-li, nevypravuj, budu se jen na tebe dívat a pi tom toho sama nažvatlám Pro jsi jako ten ptáek, když se na kvtu houpá! ale tak zasmušilým? Paolo: Lip, když si to hned odbudu, co mne tíží. Francesco, já picházím, abych se s tebou rozlouil. /'m^Zífi-m (zaražen) Ty? semnou? Ty chceš odejít? (Zase zveselena a usmívající.) Vidíš, brzy bys mne byl skupostrašil a v prvním okamžiku jsem skoro uvila, že to opravdov mluvíš. Nezpomnla jsem, že práv tak, jako já bych od tebe odejít nemohla, i ty ode mne ne!
—
t
mn
mn
—
:
—
ten
mžeš
!
Nechme všech dtinských híek, Francesco! pravd odejít a odejdu. Co zde mám ješt dlat ?
Paolo:
Chci v
Chtl jsem bratru svému jsem ho nešCastným
k štstí dopomoci a uinil
'
41
Francrsca:
On sám
vinen,
jest
pro pomáhal sob
cestou podobnou.
Paolo: Vždy ale už snad víš, že Gianciotto až po poslední okamžik sám celé nástrahy neznal Mn, musíš, Francesco, zloeit, já nesu nejvtší ást viny z tvého neštstí na sob,
mn
!
Francesca:
Jsem
ale píliš
Prosím t, vyt jste všichni srozumni! o Gianciottov podlosti
pevn
—
—
Paolo: Dovol, Francesco Francesca: Ne ne. Darmo se namáháš. Bratrovi nepomáháš svou eí, ale sob, abych tvou šlechetnost ješt více znala. Chceš vše pro bratra uinit, chceš sám se zdát chybujícím a i nešlechetným, jen abys nehodnému bratrovi pomohl. Vid, že mne neopustíš? to bylo jedinou útchou, že jsem si myslila na tebe a tudy i na to, že ty se vynasnažíš, abys svou láskou všechno
—
Mn
—
mn
Paolo (vyskoí podšené): Já SVOU láskou ? hraiíccsca (pistoupi zase k miluješ!
nmu
a uchopí ho za ruce)
vždy mne
:
Nu,
—
Paolo: Já tebe? Což jsem nkdy jediným slovem Francesca : I ovšem že ani jediným slovem, za to ale každým pohledem, každým ruky stisknutím Jakž by to také možno bylo, abys mne nemiloval! Sám jsi krásným a ušlechtilým, máš tedy také cit pro krásu a ušlechtilos a což nejsem já krásna? !
—
Paolo
(jenž
l)yl
jsi
rostoucím obdivem a vnitním
s
slouchal, náhle ohnivé)
:
Ó
jsi, jsi,
Francesco
!
bojem po-
— Nade všecko
krásna!
Francesca: A jak bys mne tedy nemusil milovat!? nesmí to Paolo (náhle zase sám s sebou bojuje) Ne nesml být! Ty's ženou mého bratra a nikdy bych obejmout, abych neprohešil! :
—
t
!
!
!
!
42
Francesca také
:
Toho
nkdy híchem
nenahližím, jak by se láska mohla
stát
Paolo: Myslím, že nyní už hích pášeme! Francesca: Jsme oba píliš dobi, abychom snad klesh a spustih se svých povinností. Naše blaho bude v tom zakotveno, že odíkání naše bude zcela svobodné a že vzdor odíkání lásce své volnost popejeme. Paolo: Nikdy bych podobného odíkání nebyl schopen Tof by tvá Francesca: Ó byl bys, zajisté bys byl! láska nebyla ani pravou láskou, kdyby nezstala sob stejná, odíká-li se všeho nebo obdrží-li vše Paolo: Žít v tch vných protivách Francesca : Ó jak božské musí být ty protivy v lásce !
Výstup Campag7ii.
Paolo.
IX.
Francesca.
Campagni: Pan Gianciotto mne o zdraví
panin pesvdil.
Jste prý
posílá,
abych
se
churava!
mn
Francesca : Chce dát trochu laskavce do léku ? oekávám, zdráva! Paolo, zítra z rána provedeš mne trochu po vkolí, nebo mne jiným zp-
Já jsem
sobem pobavíš.
—
t
(Odejde do své komnaty.
Campagni \&
z^x:)
Paolo (sklopí hlavu): Kdo vždy byl opatrným a nieho sob z mládí vytýkati nemže, nebyl nikdy neprozetelným, ale také nikdy moudrým, pravil prý Proven(;al. (Opona spadne
)
Jednání tetí. Krásná zahradní sí. V pozadí sloupy a dále zahrada. V levo dvée do Francesitiy komnaty. V pravém popedí skupenina kvtin dosti vysokých, v levém popedí podobná skupenina a ped ni pohovka. Uprosted sin vodotrysk, kolem nho taktéž kvtiny.
Výstup
I.
Guido Cerc/n (pichází zahradou a ohlíží se opatrné; projde
mluv
zkoumav pi samo-
celé prostranství).
V
byt jeho dcery abych nikdy nevstoupil? Hloupý Což myslí, že bych se jinak nedoz Polenty! vdl, co se sní dje? Všímal jsem si tak dobe sleny než své paní. jako její služky, tato slouží vrnji Dovím se všeho, aniž bych nohou z komnaty vystoupiti musil! Je ovšem velmi prospšno, když lovk sám vše ale potebná známost místností, vyslídí; k tomu je jež Guido z Polenty navštvovat zakázal. Musím Nemohu být ale pozorliv, aby mne nikdo nezahlídnul! Gianciotto je ale íci, že zde píliš mnoho pátel mám zcela mj, omámil jsem ho oslujícími lžemi. O, lež má
Guido
mn
mn
mn
:
obyejn mnoho
lesku,
(Došel mezi tím až ke
sic
by pravda astj zvítzila.
skupenin kvtin v pravém popedí.)
!
!
!
44
Výstup Giiido
Aldmda
Francesca a
Cerchi.
II.
vyjdou
z
Francesiny
komnaty).
Francesca: Ano, tak jsem si to umínila! Spatí-li mne Cerchi (uskoí za kvtiny) Prolílet Aldmda : Nevím, nevím, jak dlouho to takto pjde. Fra7icesca: Musí to jít potud, pokud já budu chtít. Jak jsem pravila! Budu žít tak, jako bych ani ženou Kdyby otec mou prosbu vyslyšet a mne odtud nebyla. zase odvést chtl, byla by to ovšem snadnjší vc pro mne, myslím ale, že to i zde dovedu. Gianciotta sob poani nevšimnu a dokud zde bude Paolo, zajisté mže, abych se uchránila dlouhé chvíle a zachovala mn, rozmar. A když konen Paolo odejde Aldrudo, já budu vždy Paola za svého muže považovat, on byl se mnou oddán a já mu oddala své srdce, jest tedy mým mužem, teba by byl knz místo jeho jména jméno bratrovo vyslovil. (Smutným hlasem.) Ovšem že být mým mužem toliko v mých myšlénkách živé rže lásky nám nikdy nerozkvetou Cerchi (pro sebe): Gianciotto, Gianciotto, chra se mne nyní Francesca Že ale Paolo nepichází Naídila jsem mu pece vera, aby pišel, a on nepichází tak dlouho Vid, Aldrudo, že se dosti vynasnažili, (Ohliži se kolem.) aby byt píjemným uinili. O, to se stalo zajisté vše Paolovým návodem. Ten vodotrysk, ty krásné kvtiny (divá se upené na pravou skupeninu.) Podívej se, Aldrudo, tamto na ten stín jako by tam njaký nmž stál! Vru! Kdo to? Vystupte! Žádná odpovd? Pistup tam pece blíže a podívej se, Aldrudo!
—
!
:
mn
—
i
—
:
mn
—
!
mj
—
v
mže
!
45
Aldruda: Kdož by tam mohl být a
Ach
vykikne dušené.)
vru podivný
(Jde ke
kvtinám
stín,
(
nikdo Francesca: Mysh'm,
Kdo
—
zpamatuje se rychle zase.) Tof je jaký ty kvtiny vrhají. Zde není !
že
Mrzák Gianciotto drzého smlce! (Odvrátí se.) to ?
Paolo už pichází! se opovažuje ?
—
Výstup
—
Jak?
Ó
toho
III.
patrn skhen a nesmle). Pedešlí. jitro, Francesco Francesco Nechcete ani odpovdít, nechcete
Gianciotto
'pichází
Dobré
Gianciotto:
!
mn
—
moje, neslyšíte mne ? na mne pohlednout, ani jediným pohledem pomoci zoualému? Francesco, prosím vás, chci mluvit krátce, vyslyšte mne jenom! Vy jste nešEastna, že jste mojí manželkou proti své vli pi sám bh, že nemám nejmenšího Vy máte manžela, kterého podílu na vašem neštstí nechcete a nemilujete a já jsem tímto manželem nežádaným a nemilovaným, miluju vás ale nade všecko ve svt! Nikdy však bych byl pece nepipustil, abyste se proti své vli mou manželkou stala, kdybych nebyl býval sám se stal obtí klamu podobn jako vy. Francesca (pro sehe) O drzý lhái (Nahlas.) Aldrudo,
—
!
!
:
odejdi do
mé komnaty!
Aldruda
(odejde).
Gianciotto:
Hned vera jsem vám chtl
Vyhledal jsem svou Francescu Francesca (stále odvrácena):
O k
vše vysvtlit.
Svou! Svou Francescu!
nco podobného
trpti musím (Obrátí se Ta vaše Francesca nechtla vás ale vidt a vám upímn, že sob peje, abyste se nikdy tam
bože, bože, že
nmu.)
praví
—
neobjevil, kde
ona
jest.
!
!
!
!
!
46 Gianciotto (prosebné): Fracesco, vyslyšte
mne, což není
žádného smíení mezi námi? Francesca: Smíení? Podívejte se Jen smrt nich smíení psáno! jehkož všechno smiuje.
—
v
Gia7iciotto
:
mn do nás
oí, snad
stojí-li
smíí,
Francesco
Jak jsem už pravila, velmi, nepijdete-li pane rytíi, zavdíte se ani na oi Gianciotto : Jak ? Ani vidt bych vás nesml ? Ghcete-li stále vašeho se mne co nejdíve zbavit, popejte Váš pohled bude sladkým jedem, jenž pohledu pi nevyplnné touze síly moje životní pomaleji nebo Ó andlská Francesco Dívat se na vás rychleji zruší jest nyní už jediné moje bohatství; neberte ho, vždyf se stanu bez toho každým pohlédnutím chudším Frmicesca
(náhle zase chladn):
mn
mn
mn
mn
!
!
!
mn
a chudším.
Frmiccsca (úsmšn
pane rytíi; hledte
až do konce výstupu)
ale,
Gianciotto (pemáhá svou
budu svou láskou
:
Dívejte se tedy,
abych já vás nevidla! bolesC):
O
nebojte
se,
že vás
uzavru v hlubinách své duše a dovolím jí jen tenkráte vystoupit na jevo, když s ní budu sám a sám. Budu s ní zahrávat, jako s malým, nemocným díttem, jako se sirotkem trýznit! Já
ji
—
Ano a oblete ji do pkných vám hraka neznechutila!
Francesca:
aby
se
sukýnek,
Gianciotto (zoufale) Francesco Vy jste mému dítti dala jediným slovem svým nyní poslední pomazání Francesca: Máme také k hodince zvonit? Gianciotto: Ó bože Francesco! Ukrutnice! Francesca: Jak se vaše líená a hledaná slova !
:
—
mn
protiví
;
!
47
—
Gianciotto: Má hlava Jaké to víení ? Ó ta strašná, strašná bolest! (Pikroi k vodotrysku a mai si elo.) Franccsca : Snad jste se nalíil, abyste se zalíbil dejte pozor, abyste si to nesmyl! Gianciotto (po krátkém mleni mužn) Francesco Blmo !
mn
:
!
oka! Vy jste zlá, jste dábel v podob andla! Nemyslete si, že ješt jednou se vám podobné vítzství poštstí Já vámi nyní vru opovrhuju a odcházím- li nyní klidn a neobjevuju-li vám veškerou hloubku své nenávisti, piítejte to lásce eh, což bych mluvil k vám ješt o lásce! (Odejde.) Francesca (zaražen): Go to ? Byl to Gianciotto, jenž nyní zde pede mnou stál? On mnou opovrhuje? Podlý Gianciotto, jenž mne o celé mé štstí pipravil, opovrhuje mnou? opovrhuje obtí svého podvodu? (Zase O mne tím nesklameš! Vymýšlíš zase nový lhostejn.) zpsob klamu, Francesca není ale více takým díttem, kteréž posud by bylo bolesti nepoznalo, jakou jedovatá dýka zpsobuje Ne ne ped tebou dovedu se nyní už pro vždy uchránit. A jak náhle se zoufalství toho licomrného zmnilo Aldnida (vyjde z komnaty): Rytí Paolo, starý rytí Malatesta a váš pan otec oekávají vás! Fra7iccsca (béži do komnaty) Paolo ? Cerchi (vystoupí): Jdi za nimi, Aldrudo, a všímej se strácí s
mého !
—
—
!
—
—
:
si
Mj
všeho.
Aldn/da: Ano, pane!
(Odejde za Francescou.)
by mne byl brzy prozradil! Svtlo by snad nezpsobilo tolik nemilého, kdyby nemlo Vru ale nemohu si lepšího zdaru ve stínu pi sob. sve vci ani pát než jakého se mi dostává, a to všechno tak pkn bez práce! Nyní ale rychle za Gianciottem, abych každou jiskru zachytil a zachoval, kterou rozCerchi:
Prokletý
—
stín
!
!!
4S
jeho duch nyní vysrší. Bude pohled na ty blázny, až se náhle srazí a
to
rozkošný
drtit
ponou
plamenný
(Rychle odejde.)
Výstup
IV.
Malatesta di Rimim. Guido da Polenta. (Vyjdou z komnaty Francesiny.)
Malatesta di Rimini: Ubezpeuju vás, že zpsob, se svou dcerou nakládáte, nikdy schválit je zajisté dobré Guido d. P : Zapovídám si, abyste mne chtl pouovat Jak otec s díttem zacházeti smí a mže, vím nejspíše lépe než vy. Takovým slabochem naproti svým dtem ovšem nejsem, jako rytí Malatesta di Rimini. Malatesta: Nezapomete, že dcera vaše je nyní už
jakým nyní nemohu. To
mým
—
dve
díttem
Guido d. P: Bohu žel že to zapomenout nemohu. Obtoval jsem svou dceru hloupé vaší choutce po míru a povsil ji zmrzaelému vašemu synovi na krk, jejž ovšem už pro jeho zbablost nenávidti musí. Kdyby se jí neprotivil pro to jediné, nebyla by ani dcerou Guidona z Polenty Vy ale nezapomete zase, že jako satek šastným není i mír náš štastným býti nemusí a že já vždy hotov jsem poíti zase tam, kde jsem pestal! !
!
(Odcliázi pozadím.)
Malatesta:
Dobe
máš, Guidone, že
mne sám k
po-
bych brzy smíenému nepíteli vil a zapomnl, že vyléená rána znova zase bolí, když tžké asy pijdou! Ba jsou to tžké, tžké asy, jež nyní nad hlavou mou mrana kupí Ó Gianciotto, miláku mj, upravil jsem ti ráj, abych t v snad pohrobil! zorlivosti
nm
napomínáš
!
Já
starý
blázen
byl
!
!
!
!
49
Výstup
V.
Malatesta di Rimini. Filippo (pináší
Pozdji
koš s kvtinami).
ze zahia.iy velký
Beaírice.
Malatesta di R. Kam neseš ty kvtiny? Filippo: Rytir Gianciotto mne s nimi posílá sem, abycli je rozestavil kolem poliovky mladé pani. Bude to nejspíše njaké pekvapení. Malatesta: Neboliý Gianciotto Daruje kvtiny, kdežto nho každý kvt už opadává! Ciiudák zbyten se !
pro
namáhá Filippo:
Mám
Malatesta:
tedy kvtiny zase odnésti? Ne, ne! Vykonej jen, co ti pikázáno!
(Odejde pozadím.)
Ml
je ovšem už vera veer zde rána pekvapily, myslil jsem si ale, dnes že není také ješt zmeškáno Ty kvtiny vám nepomohou, pane rytíi! Ano, kdyby to byla takhle njaká služka, pišla by snad láska bez kvtin Nu nechci více na to zpomínat, vždyt jsem si to umínil Gianciotto af se stará sám o sebe pro má jednu lopatku vyšší než druhou (Pone rozestavovat kvtiny kolem pohovky.)
Filippo:
postavit,
aby
ji
jsem
z
!
—
!
—
!
Beatrice (byla zatím vešla zahradou, piblíží se k Filippovi a zaklepá mu na rameno): Dobré jitro, Filippo! Filippo (neohlídne se ani): Dkuju ti, Beatrice Dobré !
jitro
Beatrice: Ty, poslouchej, Filippo! Filippo (stále jako díve): Poslouchám. Beatrice : Já se už nehnvám Filippo: Tak? Beatrice: Ano! Hned vera veer jsem
si
umínila,
všechno odpustím a spala jsem na to tak sladce ach tak sladce a celou noc se o tob zdálo že
ti
mn
Neruda, Sebrané Spigy XI.
a
—
!
!
!
:!
50
To nco znamená.
Filippo:
Ovšem! Ovšem! Znamená to, že se nemáme Filippo hnvat nebo alespo brzy smíit. Fihppo: Nu? Beatrice: Já myslím, kdybychom ekli starému rytíi, by nám dovolil, abychom se vzali. S Gianciottem bez Beatrice:
—
nikdy
že
toho není ted
nic.
Filippo: Ano, s Gianciottem není ted nic. Beatrice: Pjdera tedy k starému pánu?
Ci
tam
pjdeš sám? Filippo: Ne! Beatrice: Co ne? Nechceš
tam
sám?
jít
Na
bych tam chodil? Radím ti, abys ty tam také nechodila. Nezstanu ani na Rimini, jelikož jsem pevzal službu u pana Gerchiho. Je to hodný pán, ten pan Gerchi, a má prý bohatou a krásnou sestru kdož ví, co se stane! Psal prý jí už o mn, a ona se Filippo:
tší z toho, že
mne brzy sezná! Ty že bys chtl
—
Beatrice: Jak?
mj
pláem.)
(S
Ten hanebný nevrník mne nyní odmuješ, Ó mužské pokolení Tak se
bože
!
mn
— !
mn,
která jsem Filippo (náhle
t
se obrátí a
obejme
ji):
Ó
bože, opustí Filippo,
Mlíš-li pak, pro-
t nauím
hned takový povyk svádt! (Objímá ji zase.) Ona by pobouila celý dm! Beatrice: Co je to? Go to se mnou tropíš!
žluklá, zlatá Beatrice
Filippo: Žerty,
!
Já
má
drahá;
trochu plativé
ale,
jak
vidím Beatrice:
Filippo
:
Beatrice: Filippo:
To byla Ovšem
lež,
že
pjdeš k Gerchimu?
A to s tou sestrou? Jakž pak jsi mohla
tomu
by byla mohla pes noc zase odpovd
jen
dojít
vit? Gož na Rimini?
!!
!
51
— A
Beatrice : Inu panské cesty jsou podivný tedy tropil blázny se mnou? Se mnou blázny? !
budu
se
ale
opravdu zase hnvat.
(Odtahuje se od
—
ty's
Ted
nho, on
však nepustí.)
ji
Už
Filippo:
nm
v zde
hnvu
se tvého
nebojím, vždyt vím, že
ani do slunce západu nesetrváš. Ted pojdtne ale, nemžeme ani do sytá sob vyhubovat! Jsem tak
šasten a cítím se tak lehkým, že bych lítal v Pokej, dceruško, vezmu co závaží prázdný košík
povtí s
sebou
(Sebere koš a odcházejí pozadím.)
Beat7'ice
:
Já se ale opravdu
bilippo (tiákne
se!
— Na
pak
ji
si
k =oh)
:
potebuješ nechat všechno
Výstup Francesca a Paolo Za
vystoupí
z
líbit!
VI.
komnaty. Paulo
Aldmda
a spchá kdež zmizí.
nimi vystoupl
hnvám
Máš pravdu, holiko, hnvej
pes
drží
jevišt
knihu v ruce. do
zahrady,
Francesca : Tam v dusné komnat bychom té krásné knihy ani nezažili. Zde venku, Paolo, kde erstvý vzduch nás ovívá, kde slunené teplo umírnné nás ovlaží a kde zahrada své mnohonásobné zápachy rozesílá, pochopíme spíše to, co z duše básníkovy plamenného vyšlo. Paolo: Zasednem zde na pohovku? Francesca: Ano, sem! (Usednou na pohovku.) Ach ty to zase pekvapení piJaké jsi krásné kvtiny !
pravil,
Paolo?
mn nevím —
vru O znám tvé vné mých dík? Neboj se,
Paolo: Já
Bojíš zapírání, Paolo snad já zajisté neznesvtím lichým slovem pocit svého blaha, za nž tob vdnou býti musím. A jak je to podivné! Vidíš, Paolo, nedkuju F)'a?icesca
se
:
!
4*
!
52
vzájemn
mne za nevdnou míti budeš; o tom, aniž bych vdla pro, že jaksi své city i bez vyslovení jich úpln známe!
Nyní
poni
ti
a
jsem
pece
se nebojím, že
pesvdena
—
aby nás nikdo nevytrhoval Paolo (rozeve knihu a pone íst): „Sedli V zahrad. Nikdo z poátku neperušil ani slovem, ani hnutím posvátné ticho, jež zde panovalo. Píroda dímala. Stromy šumly jen slab, jako by ze snu šeptaly a chvilkou zaznlo z dálky poloudušené, krátké pní ptáete nebo zabzuelo v tráv zvoníci kídlo malého brouka. A vzdor všemu tichu zdálo se pece, jako by vzduchem tajné harmonie vály, zvonící a rozechvívajíci tony táhle s nebe splývaly a zlatou sí kolem srdcí spádaly. Prsa naplnila se jakýms teskným blahem a myšlénkou zalehlý sluch darmo se snažil, aby v harmonii té nejasné a pece tak nevýslovn sladké jednotlivé tony rozeznal. Jakž je mohl rozeznat, když vycházely tony ty z vlastního srdce a když vlastní myšlénky strunami byly, z nichž okamžik melodie vyluzoval. Nebe bylo jasné, vysoké a když se tkající oko v modrou hloubku upelo, zdálo se srdci, že se lehkým, píjemným letem k nepoznaným posud výšinám ale
íst. Jen
vznáší a v právo, v levo že se míhají zlaté slunené paprsky, rozdrobené v tisíceré blahé okamžiky." France sca : Usta a nech mne se vmyslit do toho uchvacujícího popisu (Hledí jako ve snu chvilku pímo ped sebe, kdežto Paolo ji nyjicim zrakem pozoruje.) !
Výstup Giaticiotto
a Ccrchí
VII.
objeví se u
Gia7tciotto (tajn k Cerchimu):
Taková by
mla
býti
píina
vchodu do sín. Pedešlí.
Odpísáhnete, co
jejích
úsmšk?
jste
ekl?
Vy
lžete,
!
!
53 Cerchi,
lžete
Cerchi
Mj
hanebn!
dobné podlosti
nemže
bratr
se nikdy po-
dopustit.
(taktéž tajené)
kvtinami
:
Pesvdte Francesiny
se
sám.
— sedí
Tam
hle po-
tam nejspíše pospolu. Radím vám ale, abyste pro podobnou malikost se neuvádl v posmch lidí sklamaný manžel má se zoruj ii za
šaty
;
tváit vždycky lhostejným! Giancioito
:
áble
Fraiícesca (vyruši
Paolo
bh
?
ví
!
(Naslouchá napnut.)
oi dlani.) Prosím, ti
(Pejede
kam
!
se náhle ze
si
snni) tak
Ach
Pro
:
!
neteš
dále,
Já se vesnila
už
Paolo (te): „Srdce obou bylo už peplnno. Konen mladík ze svého snní a obrátil se v nejvyšším roztoužení k zamyšlenému dveti. „O má drahá," pravil tesoucím se tonem, „srdce moje nesnese už vyššího blaha, než jakým ty ho daíš! Jen ješt malou kapku štstí a srdce moje rozstoupí se blahem, rozohnná krev má vesele vyproudí bijícími žilami, a zajisté bych nechtl ani proud krve zastavit vždy by ta smrt byla píliš krásna." Oba zase chvilku mleli. Opt pak uchopil se lásky." její ruky a jako ve snu šeptal dále slova svou ruku. {Francesca Francesco, prosím, podej i ty podá mu ruku a Paolo tiskne ji k svým ústm.) se náhle vyrušil
—
—
mn
Gianciotto: Jakás nevýslovná tíže
dostane se
mne
náhle skliuje.
Sto lepších ženských Nebudte dtinským vám vždy za jednu ztracenou
Cerchi:
!
Gianciotto (tajené): Všechny moje žily a nervy jsou nejvtším napnutí, a puls tepe v mých spáncích tak mocn, že neslyším ani slova z jejich rozmluvy Musím blíže k nim (Piplíži se z lehounká až za kvtiny, ped nimiž v
!
!
Francesca s Paole?n šedi.) Cerchi: Prosím vás,
jen se v
niem nepekvapte!
!
!
!
54
Ku podobné komoedii musí
(Pro sebe.)
než jeden!
být
více
divák
(Vzdáli se rychle.)
Paolo (te, ruku Francesinu ve své drže): „Má láska nenalezne nikdy ukojení, nejsi-li ty po mém boku a ne-
t
držím-li
objatou.
lovk
jednotlivý
Láska
píliš
jest
mocna, aby
ji
vždy uhostí v srdcích
snesl, a proto se
—
dvou. Teprve, když ruka tvá v mé spoívá ta malá ruka, která tak hluboké rány zasaditi umí, teprve pak cítím, že dva mocné proudy v jedno splývají a zdá se mi, jako bych pak teprve sama sebe naleznul a celistvým byl. Tisknu t vždy blíže k sob (pivine povolnou Francescu ke svému srdci a dlouhé, vždy úžeji k sob), pHvinu dlouhé políbení (políbí Francescu)
t
—
—
mj
Francesca (v nejvyšším roztoužení) Paolo Paolo (pejede si oi dlaní a vyskoí, Francesca rozpíná po O odpUS láskou zmaruce a on sklesne k jejím nohoum) To políbení bylo poslední a poslední tenému :
nm
:
mj
!
—
PoGianctotto (vyskoí divoce s vytasenou dýkou v ruce) políbení a poslední tvj okamžik, milovaný :
slední tvé
brate!
(Vrazí
mu
dýku do prsou; Paolo sklesne na zem.)
Bože na nebesích Gianciotto Pomoc! Což není nikdo zde, kdo by Fi-anccsca
:
!
—
!
Paolo
!
Gianciotto: Vidl hanbu tvého manžela a jeho pomstu ? Ne, nikdo zde není. Darmo voláš o pomoc má pomsta dobe vážila, jak je dýka tžká. Paolo Dkuju ti, brate Srdce se prohešilo vzí smrtelná rána! (Ume.) a v srdci
—
Francesca
:
Bratro vrahu
Gianciotto
:
Když jsem
!
t
—
—
!
:
—
áble zaal milovat, zapsal jsem
se už
dublu Francesca (vrhne se zoufanliv na mrtvolu Faotovu): Paolo! ret tvj je ješt vlažný
—
O
mj
!
!
!!
55
Gia7iciotto
:
ti tese ješt ret po híšném tese také ješt ruka! Paolo (Libá mrtvolu.) O Paolo Stroj poheb milákovi, kubno S Paolem zavraždirs i mne Kaine
Snad
mn
obejmutí? Nuž Francesca
:
Gianciotio
:
Francesca
:
se
se
—
!
,
(Vzi)ímí se ponkud.)
A
Gianciotio: (Zavraždi
pomazání dám
poslední
ji.)
ti
kletbou!
— —
Paolo! Sekej jen (sklesnei: Paolo! jen krátký okamžik já už picházím. Gianciotio (vrhne dýku do vodotrysku) Umyj se sama už jsi vysloužila (Stoji chvilku tiše u mrtvol, sklesne konen Francesca
okamžik
—
—
:
!
na kolena k nim a zaste
si
oi.)
Výstup Malatesta Pole7ita,
pichází
rychle
Campagjii,
Cerchi,
VIII.
zahradou, za nim
Aldruda,
Gnido
Ftlippo,
da
Mateo,
Antonio, Beatrice a ostatní sltizebnictvo.
Malatesta (spchá ped ostatnimi): Jen žádné rznice v rodinném (Spati kleiciho Gianciotta.) Což dláš, Paolo Francesca! (Sklání sek nim.) Gianciotto Bože
ln
—
!
!
—
Zavraždni! VsicJini
(stoji
Cerchi (pro Jsem nevinen.
—
(Zaste
!
si
—
oi.)
ohromeni).
sebe)
:
Tak daleko jsem
to
nechtl provést
Gnido d. P : Má Francesca zavraždna? Nebohé, nešastné mé dít (Skloní se k ni a líbá ji v elo.) Campagni (bhá ouzkostliv po jevišti): Vda má tak mnohé prostedky !
—
Filippo
(tajené k Beatrici)
zase na dlouho nic
:
Bude poheb a
ze svatby
!
!
!
!
56
Gvido d. P. (vyskoí): Líp však, že's už dokonala, než abys byla v loktech mrzáka eh, odpus otci, on
—
strašn pomstí Neteba po vrahu dlouho pátrat Gianciotto, vrahu mého dítte, modlíš se snad za ty, té
!
sám zavraždil? Nebo t omániil vlastní Malatesta : Gianciotto Kletý nešastný
jež jsi
—
!
in?
mj
synu
!
Giancioíía ze snní.) Gianciotto (vstává pomalu; oko prozrazuje šílenost, mluví zvolna): Já jsem krásný, tuze krásný; musil jsem však díve umít, a teprv co dýchající mrtvola stal jsem se tak krásným (Vyrušuje
Malatesta : Bože, on je šílený Mateo: Tot by se mohlo stát njaké neštstí. {Všichni Gianciotta
ustupujou od
Malatesta ho
;
Campagni (pikroí vda pece
úzkostliv
—
Cerchi s
{t^yo
sebe):
Vlastní zisk
k
objímá.)
Gianciottovi):
mn
velí,
abych
Snad
se nyní
Polentou smíil!
P: Eh, co nám po bláznu Vám nyní, platí má pomsta! Zde moje rukavice
Griido d.
starý
na nový, jenž
!
Malatesto,
si
vný
boj
!
toho nevšimne.)
Cerchi:
Zcela
(Vrlme rukavici k nohoum Malatestovýni, Nuže, Gerchi, budete zase pomáhat ?
dobí a
smíí a tedy také my
!
zcela
Dáte
mn
Rimini (Opona spadne.)
špatní ale
lidé
naped
lehce úpis na
se
PRODANÁ LÁSKA. VESELOHRA V JEDNOM JEDNÁNÍ.
.1
PRODANÁ LASKÁ. OSOBY. Mušek, hospodáský editel. Marie, jeho dcera. Iva7i Velák, dchodní u Muška. Antonín Veverka, > studujíc Martin Knrka, Liduska, služka Mariina.
Dj
na venkov za dob patrimoniálnich.
1
V pozadí nizké kee a za nimi opodál stromy. V pravém popedí besídka zcela ol)rostlá, otevena k obecenstvu. V levo lavice a kvtinové kee. V levém popedí a po celé levé stran vysoké stromy. Zahrada.
Výstup
I.
Marie a Veverka
sedí na lavici a drží se za ruce. Pozdji Liduska za scénou.
Veverka: A byt se stalo cokoli, byt i smrt se blís posledním vzdechnutím, s posledním zachvním srdce umírajícího myslil bych ješt na tebe. Marie: Ó jakž mé srdce pi zvuku hlasu tvého zase okívá! Povz, Konráde, jaká štastná náhoda tvou nohu sem zavedla sem, do této pustiny, kde mezi surovými, nevzdlanými lidmi, kteí ani nevdí, co je cit, co poesie, holubice tvá s chorým srdcem touhou po tob umírala. Veverka: Ó Alfonsino! Marie: Ó Konráde! ó Valenrode mj! Veverka Já umíral taktéž touhou po tob, a jakmile prázdniny nastaly, okídlil jsem nohy své, vybídnul pítele Kochanovského a spchal k tob, abych zase chvilku žil. V Praze bylo bez tebe mrtvo, pusto mimo Kochanovského jsem neml nikoho, s kým bych byl o své lásce, o svých ideálech tak porozprávt mohl jako s tebou nikoho, kdo by byl kvetoucím obrazm mé horující fanžila
—
—
:
;
—
!
!
!
:
62
rozuml jako ty. Znáš ten svt, jak hnusný a prosaický jest! Kochanovský je tedy Marie: Zkusila jsem to zde
tasie tak
!
—
tebou ? Veverka: Ovšem, on mne neopustí! Chudák, ten se musí jen pátelstvím spokojit, kdežto mne city vyšší lásky kojí. Dlouho jsem vzdychal a toužil, dlouhá zima mne trýznila, nyní se ale promuje sníh zase v kvty, smutek srdce v rozkoš, kolem mne bude zase tichý mech o lá?ce a šeptat, kvetoucí strom šnmt lásky žel a Marie (objímá ho): Miluješ mne posud stejn, Valenrode? v každém okamžiku Veverka: Stále víc a více, myslím, že vyššího stupn rozháranosti už ani není! Má láska je však jako píse, kterou se duše v ohnivý uhel s
—
—
a
rozpaluje
Marie: Jak krásn mluvíš, jak kvtnat! VeverTia : Ó kéž by každé mé slovo bylo rže, tak krásná, jako jsou ty ervené rže na tvých^ tváích a ty snhobílé rže nevinnosti ve tvých prsou Škoda, že jen !
mohu. (Líbá ji.) Marie: Já omdlím láskou!
ty první líbat
Veverka:
O
podpírejte
mne
kvítím a obložte
mne
omdlévám andle!
jablky, nebof láskou
Marie:
Mj
Veverka:
Ó
Ó
Alfonsino
e
tvá je zcela jiná než hovory lidí tch, a nedokterými zde obcovat musím. Nerozumjí Obdivuju-li volují ani, abych krásám pírodním žila. západ slunce, mluví otec cosi o válení se z rána; pravím-li, že je to nebe jako obloha italská, ekne otec „Ty's tam byla!" a tak mne stále urážejí. A to sprosté
Marie :
mn
s
pojmenování mne,
to volání
—
!
63
Liduska (za scénou v právo) Sleno Márinko Marie: Ted sám slyšíš! (Volá.) Hned pijdu, hned! (K Veverkovi.) Pozdrž se zde jen chvilku, hned zase pijdu S Bohem zatím, Konráde! (Odkvapi v právo.) Veverka (volá za ni) Os Bohem, holubice má, labuti má má huso To dve je posud tak hloupé a romantikou zbláznné jako díve! A co nejhoršího, se ta hra s ní zaíná protivit. To neustálé hloupé horování už hrozn nudí a já bych se pi té nucené poesii rozzíval Dív jsem ah (zívá) ah u ní vydržel teba pl dne, a ted by to byla má smrf. A k tomu pravý jistý mudrc: „Dlouhou chvíli umít je víc než umít." (Opt zívá.)
—
:
!
—
——
mn
:
!
m
—
—
Výstup
!
—
II.
Veverka.
Kiirka.
Krka
—
!
(vystoupí levou stranou ze
strom)
Veverko jsi už sám ? Veverka: Nejsem! Bavím se sám
:
Pst
!
Antoníne
!
!
Krka: To nejsi v Veverka: Ted ne, však vzal
s
sebou.
nejlepší spolenosti. to je
pravda!
—
Kde
jsi
se tu
?
Krka: Vidl jsem to, jak pelízáš zed, a ti nco chci íci. Veverka Nemám asu Krka O tvj as se neprosím chci jen,
jdu sem,
protože
:
!
:
abys
mn
peníze,
má
;
dal peníze.
Veverka:
Peníze?
také dost asu, a já
Krka: Vždy
ti
Bláhove ekl, že
I
kdo
má
asu nemám!
však musíš ješt peníze mít!
!
64
Veverha:
Že musím?
mne k tomu, budu hdi nutit, aby
mU
ti
za to
peníze,
Prosím t, Martinku,
vden.
Vidíš,
vydláš
si
—
pinu
hochu, umíš-ii
Krka: Prosím t, nezlob mne! Veverka : Žef jsi vždy tak nakvašen Já a tebe zlobit Víš dobe, jaké široké srdce mám, jak rád bych celý svt ne, to oblažil a pítele zarmoutit nebo rozzlobit? ne, pro celý svt bych se toho nedopustil. Ale ted bys už mohl jít! peníze! Krka: Dej Veverka: Krko, ty mé srdce zarmucuješ. Myslím, nieho více nemiluješ než peníze. že na Krka : Už se zlostí necítím Vždy jsi prve lhal, !
—
—
mn
mn
!
že žádných
nemáš?
Veverka
(s
líeným smutkem):
mn
Práv
proto, že žádných
pouhé nic! Krka: Veveriko mluv pak moude a zanech šprým vždy dovedeš být rozumným, když chceš. Veverka : Já rozumným ? Hochu, ta poklona je mlká Ovšem, peníze jsou také mlké a ploché, a kdo je chce
nemám,
je tvá láska ke
!
;
!
vylichotit,
musí
hodn mlce
mluvit.
Krka:
mže
Ty's niema! Veverka: Chudoba musí vždy snášet nadávky. Ostatn být lovk bohat, velmi bohat, a pícce niím
tedy
niemou.
—
Krka:
Já potebuju peníze a ne tvá naueni! mn! Peníze jsou Vrverka: Penz nepotebuješ, prý jen nadje na koupené blaho. Zamiluj se zde jako já, bud blažený jako já, a na peníze ani nevzpomeneš. Krka: Veverko, máš mne za blázna? Ty chceš povždy jakousi nadvládu nade mnou. držet peníze, abys Veverka: Nadvládu? Bože chra Humor káže vždy rovnost, ale lidé se tomu vždy smjou.
v
ml
!
!
65 Kiíi-ka:
Smj
se
pro
sebe,
blázne,
ale
mn
dej
peníze.
Veverka: Tu je má tobolka. (Podává nm ji.) Kiirka (oteve a piohliži ji): Vždyf je prázdna! Veverka: Už zase lžeš, Kuriko. Kíirka: Nu, cožpak jsem slepý? Veverka: Není })lna nezaplacených kont? Což se mám asu svému státi tak nevrným? Naše doba už netrpí v truhlicích tolarv, ale za to konta až zdvihají víka u truhlic. Kontíka tato jsou tím zajímavá, že ani na jediném nestojí: „Obdržel s podkováním." Knrka (vraci toljolku): Dlej co dlej, peníze ted dát nebo zaopatit musíš! (Sedne si na lavici.) Veverka: Prosím t, nezdržuj mne už; Marie se hned vrátí, a já bych s ní ješt rád promluvil. Krka: Tedy si vypíij od ní nkolik zlatých! Veverka: Neurážej mne tak hloupe! To romanticky smýšlející dve, které by se už mého pravého, nebásnického jména leklo, podivn by se na mne podívalo Ztratil bych u ní všechen kredit. Krka: Jako všude, kde jsi se jednou zadlužil. Veverka: Co ostatn potebuješ? Chceš pít? Tedy pij vždyt hospodský eká! Krka: Ano, na zaplacení! Už pestal ekat. Veverka: Jak? kdož by byl v tom hloupém lovku
—
tolik
ekli jsme mu pece, že ješt ? zstaneme Což jsi se prozradil, že zítra utéct a teprve z domova zapravit chceme ? Krka: To ne — ale tebe má dost, že mu dceru nior.drosti hledal
týden
ád
!
hubikuješ. Veverka: Nu, af za
to,
že se
Krka:
mn
ji
líbí;
Sebral
Neruda, Se rané Spify XI.
hubikuje
taky.
Nemohu ostatn
af trestá dceru za to.
nám
však náš vak do zástavy. 5
!
66
Veverka
ml
nemoc
(s
Chudák! Jen aby nebude prázdné papíry rozvinovat.
líenou útrpnosti):
z leknutí, až
tam ovšem také jedna košile, ale což je jedna košile pro nás dva! Já mu ji obtuju. Krka: Jsou tam však také tvoje vysvdení. Veverka (rozhorlen): Jak? vysvdení? Nešastníku, ty's je tam dal? Je
Krka: Osmlil Veverka:
jsem
Ty musí
Krka: ekni mu Veverka:
se.
vrátit! to.
Kuriko, prosím t,
Krka: Už
On
hled
mu je na
vyloudit!
n
upovyndal je sám a zavel do svého šatníku vzdor mé dlouhé a zformulované ei. Veverka: Ukradni mu je, Martínku! Krka: Nemám asu. Už mne všechno zde mrzí a pjdu zrovna odtud teba bez tebe dom. Svou polovici košile mu rád zstavím. (Chce v levo odejít.) Veverka (zdržuje ho): Kuriko, neopouštj mne! Musíme njaký operaní plán vymyslit. se stalo.
se tím teprv
zornil,
Krka: Zaopat
peníze!
Veverka: Ale jak?
Vypj
Knrka: Veverka
:
To
Krka: Tedy
si
nejde
od své bláznivé romantiky! !
jdu já! (Chce
odejit.)
—
Veverka: Pokej, brate! (Pechází.) Práv jsem byl láskou tak krásn opilý, a ted mám náhle ošklivou koiinu. (Pechází zase.) Nic platno, zkusím to; nepjde-li to však elegantním zpsobem, jiného upotebit nemohu Prosím t, odstup zatím zde za stromy, já se piiním jak jen bude možno. (Krka odejde v levou stranu.) To bude tžká úloha Budu muset svou žádost tak obalovat, tak zahalovat a obrazn podávat, že jí snad ani neporozumí. !
!
.
67
A
mám
jaké záminky
upotebit? (Pechází
a mluví mezitím
tobolku? To nejde; nosím ji v zevnjší kapse, a možná, že ji prve u mne zpozorovala. Nebo že si Krka zlomil nohu ? To také ne má mne za bohatce, a taková maUkosf, jako je pítelova zlomená Škoda, že noha, zajisté boháe do rozpak nepivede. Eh což, požádám pímo peníze, a nemohu pohoet o píinách budu mluvit tak mlhovit romanticky, že se sleinka samou pitomostí rozplyne (Jde k pravé stran, v tom dále.)
Snad
že
jsem
ztratil
;
!
—
—
!
potká Lidušku.)
Výstup Lidtdka Lididka Veverka jí,
Clekne se) :
Lekáš její
!
mé krásy, holubiko ? ješt mnohem hezí, a já se
nelekej. Vidíš, ty's
nebojím. (Uchopí
Veverka
.
Ach
:
III.
Nelekej se se
t
pece
ruku.)
^Lichiska (hledi se vymknout): Prosím vás, pane, si hrála.
puste
mne; nemám asu, abych Veverka: jest láska
I
lehkomyslné
ty
dve!
Hrála! Což pak
hrakou?
Liduska Veverka: Liduska:
(jako
Na Vy
Puste mne, nebo ponu mém srdci hoí! njaký istý pán! (iiledí
se zase
—
Ty's
drive):
volat!
poplach, že v jste
vymknout.)
Veverka: Nejsem pán, jsem stj pece tiše! však velmi zlá
—
tvílj
otrok!
Liduska (jako díve) Nerozdráždte mne Že vás poškrábu Veverka: Prosím t, bud tak dobrá! Zamiluju se ješt více do tebe, budeš-li hodn zlá. Zlobu mám :
!
G8
u
dvat
zlobí.
velmi rád,
mne
Chceš-li se
a nepovolím jim nikdy, dokud se však zprostit, zamiluj se do mne
—
pak uteku sám. Lichiska: Jak pak bych já k ,tomu pišla, abych se do vás zamilovala? snad jako já k tomu, abych Veverka: To nevím se do tebe zamiloval. Liduska: Vy do mne? Hahaha Jste snad blázen, který si myslí, že je do každého dvete zamilován? Veverka: Ano. Liduska: Jakže? Veverka: Totiž já vlastn nevím, blázním-h, že mijiném luju, nebo miluju-li, že blázním. Ted však o Zde to máte jako v ráji! (Chce ji rychle polihit.) Liduska (uhne se): O prosím, to je zde zapovzeno, bylo Veverka: Jaký pak by to byl ráj, kdyby v
—
!
nem
!
nm
nco zapovzeno
!
Liduska (uhne
(Chce se).
ji
zase políbit.)
—
jak pak se však honem Veverka: Vidíš, dvátko jmenuješ ? Liduska: Liduska. Veverka: Ci ano, Liduska; tedy vidíš (Vede ji ku
—
pedu
a rychle
ji
polibi.)
Výstup
IV.
Maric vystoupí mezitím s pravé strany a stane pekvapen. Pedešli. Ke konci Ki/rka.
Liduska (pidušeným hlasem): Pomoc Veverka: Tyt voláš roztomile o pomoc! roztomile tof t musím ješt jednou za to políbit (Libá ji zase.) Lidííška: Prosím vás, co si asi myslíte, když tak každé dve líbáte ? !
!
—
!!
69
Veverka
—
Nic
:
pranic
U
!
tebe je
ovšem
nco
jiného, tebe miluju.
Lidjiska: Že se vám vysmju! Tot vám ta láska zerstva narostla! Veverka: Láska je jako malina, dozraje hned pi prvním políbení. Lichiška: Ted bych však byla brzy zapomnla jak pak vy se jmenujete? Veverka: Já? Antonín Veverka. Marie (pro sebe): Ten hanebník sprost lže! Liduska: Veverka? a tedy ne Valenrod? Veverka: Nkdy také ale jak pak ty picházíš k tomu jménu ? Liduska : I ty Bože, tot jste tedy ten pán, pro
—
—
mj
kterého mne slena poslala! (Hledí se vymknout) Vy bezbožný, kdyby to slena vdla Vždyf vždycky vypravovala o vás jako o svém milenci. Kdyby to vidla !
Marie
(pistupuje
mn
blíže).
Veverka: Já milencem tvé sleny? Jsem proto už jejím milencem, že ona je do mne zamilována? Liduska: Jak? vy jí nemilujete? Takového andla? Veverka: Ano, dle oblieje je andlem, ale noha ta velká noha ta vypadá jako kopyto. Marie: Dkuju, jste tuze galantním, pane Valenrode
Liduska xr
1
1 I
—
—
!
,
,
,
..
,
,
,
(odskoí od sebe).
Veverka \ Liduska: Já za to nemohu! (Utee.) Veverka (pro sebe): O malére, malére, tvé jméno je Liduska (Nablas.) Sleno, já byl tak blažen, že jsem zase u vás, že bych byl samou blažeností celý svt objímal Marie: Nemluvte, pane, jste hanebný lhá! Tomu !
nebohému dveti
namluviti, že je milujete,
nujete Veverka
ó já nešastná!
—
(Sedne na
že se
jme-
lavici.)
Mn
!!
!
!
70
puká srdce, návidt
jsem mohla kdy tak sprostého
že
'Veverka (rozloben)
Sleno
:
lovka
!
Marie: Mlte! Snad mne nebudete chtít ješt drzou život, eí urážet ? Ach, srdce puká vy jste zniil vy jste mu odal všechnu poesii Veverka (jako drive): Ctte tedy prósu Marie: Vy jste lovk beze všeho charakteru! Veverka: Bez charakteru je u vás všechno. Charaktery zalkly se už pi potop svta, když je Noe do archy vzít nechtl. Marie: Oh, jak jste sprostý! Veverka: Budete-li tak pokraovat, zanu zívat.
—
mj
—
Ne, iiebuu pokraovat pjdu! Alfonsino lásko má Ty se ve mýlíš Myslíš, že jsem tebe nehoden, a já zatím Marie: Což jsem vás nevidla, jak jste mou služku objímal? což jsem neslyšela, jak jste o mluvil? Veverka: To všechno byl pelud tvých zklamaných -M^r^í' (vstane):
'Veverka
mn
(mirni se)
!
:
!
!
—
mn
smyslv Marie: Nedám vám ani
s
Bohem!
(Odchází v právo.)
Veverka (volá za ní) O neodcházej My se nesmíme rozlouit, Alfonsino Ta zem bude plakat, na které jsme stáli, ty stromy naíkat, pod kterými jsme se louili Už mne neslyší Dobe jsem to vyvedl. Krka (vstoupí): Vyznamenal jsi se! Nepovídej mn, já všechno vidl! Vevej'ka: Povídám ti, brate, já do ní mluvil, že by se byl mohl kámen obmkit podle všeho musí být však !
:
!
!
;
tuze lakomá!
Krka:
Nelži, já slyšel
Krka:
všechno!
Tot musíš mít tedy dlouhé Jak? ješt urážky?
Veverka-.
uši!
!
;
!
71
Veverka:
Kuriko, nehádej
Tónám
se!
k
penzm
nepomže. Ktirka : Ale tvoje hlouposti také ne Veverka: Víš co, pjdu si k jejímu otci vydlužit. Ktirka: Nepjí ti, ponvadž t nezná. Veverka: Práv proto snad pjí; kdyby mne
mn
by se. Kvrka: Zkus to slyším však písek chrupat a nkoho mluvit; bude dobe, když se zase schovám. Veverka: Lépe bude, když se prozatím oba schováme. Jen hned zde za keem, je dost hustý. (Oba odstoupí znal, chránil
za
ke
—
u lavice.)
Výstup Mušek
a
Marie
V.
vystoupí pravou stranou. za keem.
Pedešli
Míisek: Není nic plátno, dcerunko, pojd jen se a poslyš.
Marie
(ohlíží se
Bud Bohu
bojácn, pro pebe):
mnou
chvála.
Že už odešel
Mušek: Poslouchej tedy! Marie: Ale tatínku, už jsem strašliv hlava bolí, a ty
ti
mne pece
povídala,
že
mne
sužuješ.
Mušek: To máš od svého dlouhého spaní, Márinko pejde bolení hlavy hned. Ted však poslyš Není zajisté dobe, aby byl lovk samoten, sice by to znlo v písm jinak. Já už jsem stár a rád bych t vidl zaopatenou vyhledal jsem ti tedy budeš-li však poslouchat a pemýšlet, !
;
mn
pece, ženicha a douám, že se ti zalíbil. ekni Márinko, jak jsi se rozmyslila a jak se ted Ivan chová. Neslyšíš,
Márinko?
—
!
!
72
Marie: Co jste povídal, tatínku? Misek: Ale dve, kde je tvá úcta? Ty svého otce ani neposloucháš Marie: Když mne hlava tak hrozn bolí! Mitšek (hladí ji po tváích): Zajisté jsi celou noc pemýšlela, jak budeš Ivana komandovat, až budete svoji
O
to
komando,
ta
ženská!
berla
To
je
dvatm
nej-
myšlénkou, když mají ped svatbou! Ostatn je už sama myšlénka na vdavky znamenit milou
milejší
jim
híkou. Marie: Ale já na vdavky nemyslím! Mušek: I ml, tverácko! Však se už nemžeš dokat, až si t Ivan vezme! Marie: Abych si ho vzala, musila bych ho milovat, a abych ho milovala, nesml by být tak hloupým. Mušek: Ty's pece bláhová! Milovat ho nepotebuješ, to se vyrovná, ponvadž on t až k zbláznní miluje. S nebožkou tvou matkou jsme se s poátku taky nemilovali, a víš pece dobe, že jsme spolu šastn žili. Marie: Nu, pokud já vím Mušek: Budeš-li pak mlet, nešastné dít! A co se toho týe, že je hloupým, to v manželství pranic neškodí. Budeš tím spíše porouet. Ale já vždy myslím, že je v Ivanu ledacos ukryto Marie: 1 nic v není ukryto, a já, která jsem do hlavního msta Mušek (hnéviv): Co husika šla a co husa se vrátila, ano! Marie: Tatínku! Mušek: Pestávám býti tatínkem! (Pio sebe.) Musím se stát zlým, sic mne ovine kolem prstu. (Nahlas.) Ty si musíš Ivana vzít! Marie: Ale tatínku! ;
—
—
nm
—
73
Mííšek (pro což pak se má
sehe):
Chudák
je
otec tak daleko
smutná. (Nahlas.) Dcero, pokoit, aby své dit
prosil ?
Marie: Což pak
Mušek: Ovšem
se
musím vdát?
že musíš
!
(Pro sebe.)
Honem njakou
abych všechny námitky odstranil, piznávám se ti, že jsem na mizin. Pjil jsem jednomu ze svých pátel, kterého ti ani jmenovat nechci, peníze z vrchnostenské kasy, a on s nimi ujel. Prozradí-li se to, jsme oba nešastni. Ivan má peníze a pomže zajisté, když se staneš jeho ženou. J/ír/V (piaic): Bože mj! Mušek: Jaké naíkání! Ty mžeš všechno napravit. Marie: Já tedy se mám stát obtí! M2išek : Jakou obtí ? Což není konen muž jako lež
!
(Chvilku pechází, pak nahlas.) Vidíš, dcero,
muž? práv
Mužští jsou jako peníze stejného rázu, jeden platí teprve když je svtem notn tolik jako druhý nu a Ivan není zajisté ješt oteným oten, tratí cenu penízem. Marie: Ale ote se také brzy, protože je z olova! — Jen kdyby to práv Ivan nebyl, ten Ivan, který není am vyššího citu schopen, který tak sprost mluví Mušek: Ivan mluví zcela rozumn. Že's ješt tak ntzkušená. Což myshš, že ti panákové, kteí vám tak sladounce cukrují a zbytené písniky o lásce skládají,
—
;
—
vn
stejni zstávají? Škoda, že ti nemohu dovolit, abys njakým zkusila. Dokud nejste vdány, pedete jako koiky, a milánové vaši sedí tiše jako bílé myšky naproti vám a cukrujou jako holoubkové; jakmile však jste
to s
trnáct dní hospodynmi, promníte se ve staré koky, domem, kuíte a bruíte tak dlouho, až myšky a holoubkové sedni a cukrování zanechají, jako medvdi bruet zanou a do hospody se utíkají. lítáte
!
!
!
74
Marie Mušek: Marie: Mušek:
Máte podivný pojem o nás, tatínku
:
To
ti
nevadí, abys
sob
vzala Ivana!
Jenom ne Ivana! Jaké pak dlouhé volení? Povídal jsem
ti
už,
že je jeden jako druhý.
Marie : Já si oi vypláu Mušek: S pláem se už mnohé šfastné manželství
poalo
!
Výstup
Pedešli.
Ivaii.
Ivan
sme
(z
pravé strany):
Mušek:
Bh
Marie:
Prosím
—
VI.
Vytrhuju snad? Jste velmi
zachra! t,
tatínku,
jen
ted
vítán.
Práv
ne! (Odbhne
v právo.)
Mušek: Kdy pak tedy budeme svatbu
slavit,
pane
zeti?
mn
Mušek : Jvati:
pak mžeme svatbu nevsta nechce! Chce, když vám povídám
Svatbu?
Jvan: když se
Jakž
slavit,
zdá, že
Sama
mn
ekla, že
mne
nemiluje.
Mušek: To vám ekne každá, a kdybyste chtl vypráhnout a odejít, padne vám od zadu kolem krku a uškrtí vás, nezstanete-li stát.
Jvan: Jak? slena Márinka už ekla, že mne chce? Mušek: I neekla, to poví vám! Jen srdnat a víte co, musíte jí trochu mluvit do noty, tak jak ona rozumíte? to chce Ivan: se zdá, že se jí bojím.
—
—
Mn
!
!
!
75
Muhk: se vás
sama
Nestydíte se? Jen s chutí do toho! Ona bojí a utekla. Pokejte zde chvilku, já ji
zase pilákám. (Odchází v právo.) Ivan: Pane direktore! pane odešel
— mn
se
zdá,
že už
Veverka a Kiirka (vystoupí). Ivan: To se snadno ekne: „jen s chutí do toho!" Já mám však hrozný strach ped ní, a vystoupí-li náhle, vru že nepromluvím ani slova Ale divn je pece okolo srdce, he! tak podivn sladce, když si vzpomenu, že by mohla být Márinka mou ženou He !
—
mn
—
!
he! bylo by to hezké, kdybychom tak spolu (prohlíží a kdybych se oženil a žena se) nejsem tak zlý lovk, mne vždycky umyla a šátek uvázala (s povzdechem) ano, ale jak jí to íci? Mám prý jí mluvit do noty! Ona však mluví v tak vysokých notách, že já k nim nedosáhnu Já ji tak rád, tak rád, že ani nevím, co povídám, když s ní mluvím. Pro jen neumím
—
mám
!
mluvit jako ona Veverka (ke Kurkovi):
mám
Pokej,
zde
si
vypjíme
pe-
níze.
Krka:
Myslím, že sklouzneš. Ivan: Já ji mám tak rád, ale bojím se jí. nco napadá Veverka (jako díve): Hochu, prodám svou lásku, dopomohu mu k Marii Kurka: Brachu, ten chlapík vyhlíží jako ze železa, a pi tak silném magnetu, jakým je mu Marie, nalezne Nech ho, je jako slepé to železo samo k ní cestu.
—
mn
kot!
mn
zdálo, Ivan: A jaká náhoda! Práv dnes se jsem ji už ml a že jsem nesl velikánský domácí kíž, tak veliký jako vž, na svých zádech. Nesl jsem ho trpliv, byl jsem blažen a bál jsem se své ženy. že
"
!
!
!
76
Veverka (zaklepá mu na rameno): Má Úcta! se zdá, že jsem se leknul! Ivan (pro sebe): (Ohlidne se.) Co pak jsou to asi za? Veverka : Má úcta jsem povídal Pozdrav /7'an: Ano, to je pravda, povídal jste!
Mn
—
Pánbh Veverka: „Má úcta" se íká lidem, kteí skuten zasluhujou, a „Pozdrav Pánbh" zase takovým, kteí by se ješt polepšit mli! eknte ledy také „má úcta se zdá, že jsem Ivan: Má úcta! (Pro sehe.) úcty
!
Mn
opilý.
Veverha: Vy jste Ivan, že ano? Ivan: Inu ovšem, he he he! Veverka: Nu tak, he he he! (Sméjou se.) Ivan: Jakž pak mne znáte? Kdož pak jste vy? Veverka: Pišli jsme, abychom vám pomohli k Márince
!
(Ke Kurkovi.)
Iva7t:
Vy
Musíme
— mn?
si
pospíšit
Jak to?
Veverka: Jsme dva studenti, a mžeme bez vychlubování se smle íci, že jsme nejlepší studenti z celé
—
vid, píteli? Prahy Knrka: Ovšem, ovšem! Co je pravda, to je pravda Veverka: Dosáhli jsme v studiích už takové dokonalosti, že sotva tikrát za rok do školy jdeme vid, !
—
píteli ?
Krka: Mohu
na to pisahat! když pijdou prázdniny, chceme lovenstvu nadbytem své moudrosti pomáhati, a cestujeme nyní na píklad po Cechách, abychom dobrodiní prokazovali a lidem ulehili vid, píteli? Krka : Každé slovo zlaté zrnko Tak na píklad jsme zdejšímu hospodskému už poádn odlehili! Veverka:
A
—
!
!
!
77
Veverka: Nikdo by to v nás dvou lidech pi našem nepatrném zevnjšku nehledal, zvlášt však, slyší-li naše nepatrná jména. Já se totiž jmenuju Veverka a tady mj pítel Krka. Jak se jmenuješ, píteli? Kiirka: Kiirka. Veverka: Vidíte, že vám ani slovem neselhu I vám chceme pomoci. Vy milujete Marii, a ona toho vru zasluhuje. Kdybyste ji dostal, mohl byste být šastným. Ivan (pro sel)e) Já se udivím Veverka: Nedostanete ji však, proto že ona je píliš vzdlaná a vy píliš sprostým. Ty Bože, ti lidé jsou vševIvan (pro sebe) doucí! Veverka: Zvlášt váš zpsob mluvení je jí protivný, a dokud se jí po básniku z lásky nevyznáte, nedostanete jí. Ivan (smutn) A toho nedokážu nikdy, a tedy ji také nikdy nedostanu Veverka: Dostanete, povídám! Mývám pomžeme, nauíme vás to! Ivan: To bude dlouho trvat, a ona bude za chvilzde! Mám se jí hned vyznat! vid, Veverka: Na mou vru, on má pravdu !
:
mj
:
:
iku
—
píteli ?
Krka: Smutnou
to
pravdu! Veverka: Vidíte zase, že nelžeme! (Ke Kurkovi) Ted bude smutn vyhlížet. Já nemohu prozatím z místa.
Ah, ted
(Ohliži se a zahlidiie besídku.)
a dívá
se tam.)
váme do
Výborn,
to
mám
!
(Béži k besídce
pjde! My dva se zde schopostavíte k ní, opete se tak-
to
vy se levým loktem, položí levou ruku na elo a pravou na srdce) a to bude vaše první drženi se. My vám hle
besídky,
— (podepe
budeme
se
napovídat.
78
Krka:
Ale, Veverko! pítel je srozumn! My vám Veverka: Vidíte, tedy budeme napovídat, dokud se ona neoblomí. Až se pone její pevnost trochu viklat, naznaíme vám vhodný okamžik, vy pokroíte, kleknete takhle ped ní (klekne ped Krkou), Uchopíte ji takhle za ruku (chopí Krku za ne, ruku), budete líbat ruku, vzdychat, k zemi hledt pokejte, vy nesmíte k zemi hledt, máte pleš, a ta by budete jí tedy hledt mohla nemilý dojem zpsobit stále v oi a mezi líbáním a vzdycháním jen stále odíkávat: „Mám nadji? Vyjde má hvzda?" Pama-
mj
—
— mn
tujete
si
to
?
Ivan: Inu ovšem,
mn
he he he!
Mám
nadji?
Vyjde
má hvzda?
Veverka: Nu, dosti dobe, akoli se váš hlas k tomu nehodí! A až ekne ,ano", nebo nco podobného, vstanete (vstane), pitisknete ji k sob a zvoláte: „Nyní bych Ostatní rád zhynul, kdyby mne život znova netšil!" už zase my udláme.
—
Ivan: Tof bude celá komedie!
Ale jak
pak, když
nepomže? Veverka: I pomže! Jen dávejte dobe pozor na vám budu napovídat, abyste se nepodekl Ostatn
to všechno
co
!
(udeí se do ela) pokejte, (Šeptmo ke Kurkovi.) psal.
já
Chtla
mám
kapitální
vždy, abych na ni
to,
—
myšlénku
!
báse
na-
pítel
mn
Toho použijeme.
Krka
(nahlas):
Veverka
(tajn)
:
Ty's blázen! Osle (Nahlas.) Vidíte, !
mj
jsem celý blázen, když nkomu pomoci mohu. stríte do íslo „Kvt" (Vyndá íslo novin.) Zde toto své náprsní kapsy, a vyndáte je, až vám eknu! Rozumíte ? praví, že
!
79
Iva7l (sahá po
listu).
Veverka: Pokejte pece. Vy se zde jmenujete Vlastimil Kolínský.
Ivan: I Bože zachra! Já se jmenuju Ivan Velák Veverka: Nu dobe, dobe, to víme; v tomto listu se však jmenujete Vlastimil Kolínský a psal jste tuto
!
báse „Mé
milce".
Ivan : I Bože zachra Nepsal Ani mi nenapadlo Veverka: Což pak tak tžce chápete? Musíte dlat ped Marií, jako byste to byl básnil a lživým jménem, ponvadž Velák trochu nebásnicky zní, podepsal. Rozumíte už, že má Marie myslet, že jste tuto báse „Mé milce" z tajné lásky k ní napsal? !
!
Ivan: I už rozumím, he he! (Schová list.) Veverka: A ted se schováme s pítelem do besídky. S poátku nechodte blíž, abyste nás neprozradil, a pistupte teprve pak, když toho bude zapotebí. Musíme s vámi však ješt nco vyjednat. Uvykli jsme Musíte nás za init, kde možná, dvojnásobné dobré. naši pomoc tím odmnit, že nám zaopatíte novou píabychom mohli dobrodiní prokazovat. Podpoležitost, rujeme hlavn rádi chudé studenty, a žádáme tedy od vás, abyste po zdaení se našeho podniknutí nkolika Známe dva výtené studenty, zlatými nás podporoval. vid, píteli? kteí práv nyní ve velké nesnázi jsou
—
Krka
:
Ba, ba
!
milerád, pánové! (Veverka a Krka vejdou do bese sídky, Ivan za nimi.) Bude to slavné, pánové, ale zdá, že pece strach.
Ivan:
I
mn
mám
Veverka: Jdte pece ven, vždyt nás vyzradíte! Ivan (vyjde). Knírka: Ty vyvedeš njaký skandál!
!
!
80
Veverka : Nám neuškodí Jvan (venku k besídce):
Mn
mám
pece
však
se
zdá,
/a'
strach.
Veverka:
Mlte
už.
Výstup
VII.
Mušek. Pozdji Aíar/e. Vedešli. Ke konci Liduška.
Mušek: Nu zde jsem, Ivánku. Marie pijde co nevidt, tedy s chutí do toho. Já zatím nkam odskoím, vrátím se však zase brzo, abych vás požehnal. Ivan: Pane direktore! Už zase jde! Mušek: Jen S chutí, jen S chutí! (Odchází nazad a Však my daleko neodejdeme; schováme mluvi pro sebe.) se zde za keem, a když bude toho zapotebí, vyrazíme co sukkurs. Když jsem byl roku tináctého u zemské obrany dstojníkem, býval jsem také asto sukkursem a také jsem se asto schovával. (Mezi tím «e liyl kolem zase
—
ku popíedi zatoil a schová se za
Marie jednal
(vstoupí):
Nevidl
keem
u lavice.)
jste otce,
pane Ivane? Ob-
mne sem
Jvatt
(pitoí se rychle k besídce, podepe se levyin loktem, na elo a pi'avou na srdce; mluvi opatrné a po-
položí levou ruku
malu. Veverka položí uvnit hlavu ku kei).
—
mn,
Chtl
poskytnout píležitost, abych Marie: Béete sob zbytenou práci! (Chce
S Bohem!
odejit.)
Ivaji (nepohnuté):
Ó zsla,
jediný vlažný paprslek do slyš
sleno,
mne
ulevilo!
jen,
mj
slunce
moje.
jen ó vypisouni
sešli
mých chladných ader;
andle,
aby
se
stísnným
Já tomu nerozumím! je to? Jaká to zmna!
(Pro sebe.)
Marie:
Co
stalo ? (Jde zase ku
pedu
Co
a stane v právo u lavice
j
se
s
vámi
!
!
!
!!
81
O
Ivan :
teprv se stane, až neláskou vaší nebohé
mé
srdce pukne
Marie (s podivením) Pane Ivane vPio sebe.) není tak nevzdlaným, jak jsem myslela Ivan
Pozdvihnte ruku
:
Ten lo-
!
:
vk
—
i
(šeptmo k besídce)
tak
aby slunce na nebi stát zstalo, až bud zvítzím, bud padnu! Marie, lilium, rže moje, já vás nevýslovn miluju, a vy mnou plativ (k besídce) ah tak! (plativým hlasem) opovrhujete! (Sáhne (pozdvihne pravou ruku; nalilas)
—
zase k srdci.)
Marie
(jako
díve
s
podivením):
Vyf jste zcela jiným,
poznala.
nikdy tak ne-
Já vás
duchaplnjším, plným
jarosti.
Ivan (šeptmo k
besídce):
Já
tomu nerozumím.
Mezku Ivan: Mezku Veve7'ka
Mezk
—
:
vy
mnoho kolem
—
(šeptmo k besídce) ah tak! odpustíte, že se tak vyjáduju
—
lovk
být
(Nahlas.)
je tak
lovkem.
Já vás díve neznal, neobjevil jsem se, jakým vlastn jsem, a když jsem vás konen seznal, byla jste už proti pedpojatá a opovrhovala jste mnou. Jsem píliš ostýNyní však to více chavý, abych byl na vás naléhal. nevydržím lip náhlou smr, než bídné dlouhé umírání! Rcete jedním slovem, andlská Marie, mohla byste mne milovat? (K besídce.) Já se potím. nás,
že
se bojí
mn
—
Mtisek (vystrí
tvaoval
hlavu):
Já se udivím
!
—
On
se
pe-
!
em
jsem! Marie (pro sebe): Vru že ani nevím, na Byla by to však znamenitá pomsta na Valenrodovi Zdál se být vzdlaným, poetickým - - a byl sprostým, a je vzdlaným a a tento zdál se být sprostým poetickým.
—
Neruda, Sebrané spisy X(.
(;
!
82
—
Mn
je zle. (Nahlas.) Mlte Ivan (k besídce): (k beah tak! (nahlas) ano mlte, já mlením své štstí prohrál! Já mlel a zpíval jen pro sebe o své lásce; vyndejte (k besídce) ah tak! (nahlas) který asopis jen
sídce)
—
chcete (vyndá íslo novin), a máte ernými, smutnými písmenami vzdechy mého srdce zaznamenány. I zde mám jedno íslo „Kvt", kde jsem co Vlastimil Kolínský „Milce" povzdech vnoval. Jdte ku pedu (k besídce ah tak!
—
(Jde k Marii,
mn
podá
jí
list,
klekne a políbí
má hvzda? Mušek: On vyhraje
Vyjde
Marie (te
Jak?
list):
beze já
i
ruku.)
jeji
Mám
nadji?
mne!
opvána? Ó Bože! A
Vla-
jméno! Nevbec své jméno na
stimil Kolínský, jaké to krásné spisovatelské
zadal byste, pane Ivane, abyste
Kolínský
sml
zmnit?
Ivan: Už je zadáno!
Mám
nadji? Vyjde
mn
má
hvzda ? Marie: Valenrode, já tebou opovrhuju! Ivan (pro sebe): Ona mnou opovrhuje! (Nahlas.) má hvzda? nadji? Vyjde
Mám
mn
Jak to mám ukonit? má hvzda? nadji? Vyjde Marie: Já vás vždycky návidla a nevdla jsem ó pomozte Ivan (vstane a pitiskne ji k sob): Nyní bych rád zhynul, kdyby mne život znovu netšil!
Marie Ivan:
(pro sebe,:
mn
Mám
—
mn
Midek
(vystoupí):
^//r/í (Krka
í
Bravo! Vivat!
^' besídce):
vyjde
Bravo
!
Vivat!
pedem, Veverka chce uvázne však za
prolízt
stnou,
vlasy.)
Marie: Jak? pan Valenrod?
—
Co zde dláte?
!
83
Veverka: Pemýšlím, jak by to bylo dobré, kdybych nosil
paruku (Osvobodí se a vystoupí.-) Musck: Kdo pak jsou ti pánové? Ivan: Tadyhle ten jen pan Veverka Krka (ukazuje na sebe): A tento je pan Krka. Marie: Jak? vy je znáte? Ivan: Inu ovšem, he he Nyní bych rád zhynul Marie: A jména Valenrod a Veverka (tajn k Marii): Nejmenujte jich, jsou vymy!
—
—
—
!
abychom si romanticky zaromantiky trochu dobrý den
šlená a sloužila jen k tomu, žertovali a z
—
Marie: Ote, ochrate mne!
ty ona
Veverka : Slena se leká, že kladu svatbu nejdéle do nedl. Oh prosím, odpuste (Chce ji ruku políbit,
—
mu
ji
utrime.)
Mnhk:
Krko
I
ani do
— he he he
!
trnácti dní! Pánové Veverko a zpropadená jména, to však neškodí,
vy budete hostmi. Veverka: Litujeme, že po vyjednání njaké malikosti s panem Velákem hned se odebrat musíme. Ne-
vsta odpustí Lidtiska (vybhne): zase lekla.
Sleinko, ten
—
ach, to jsem se
—
Mušek: Pej Márince štstí je nevstou. Liíháka : Nevstou ? Marie: Ano, Liduško, a mým ženichem tady pan Ivan, ili Kolínský, jak se ted bude jmenovat. Liduška (poiajmo) Peju vám, aby byl hodnjší než ten pedešlý. Mušek : Nyní však dost mluvení, pojdme do zámku a zapijeme tu tžkou práci vínem Marie: S radostí pjdu odtud Pojdte, pane Kolínský Iva7i: Nyní bych rád zhynul :
!
!
—
I
6*
!
84
Mušek: abyste
I
nedostal
necht
ted
hynutí a napijte se radji, lásky zapá-
po tak ohnivém vyznání
krku Mušek. Ivan a Marie (odejdou v právo). Veverka: Vidíš, Liduško, jak jsem nebohý osiel! Liduska: Vidím alespo to, že jste nelhal, když jste o sleince zcela lhostejn mluvil, a že vám pece trochu lení
vit možno. Veverka: A nevila jsi Liduska: Ted bych vám si
mne
mn i
prve,
že
t
miluju?
vila, kdybyste ekl,
že
vezmete.
Už je na to pozd, holeku! Bylo by to dokud jsem byl studentem ale ted se stanu praktikantem, a to bych ženu neuživil. (Odcházejí za prvními.) J^everka:
snad
šlo,
;
(^Opona lychle spadne.)
zeních
z hladtj.
VKSKLOHIÍA v JEDNOM JEDNÁNÍ.
zeních
z
hladu.
OSOBY. Pani Aitna Bobrovská, vdova. Aniia,
její
dcera.
ermák, bratr Jan Svoboda,
Bobrovské, hospodáský rada na odpoinku. doktor medicíny.
Martin, sluha Bobrovských. Notár.
Prvni .
sklepník.
Druhý Nkolik pocestných. Svatební Déj v jistém
hosté.
menším eském mst.
Poznamenáni. V právo a v levo myšleno vždy
se strany
divák.
Pedsí pisem
»
—
v hostinci Jídelna-.'.
.
U
V právo dvée a okno. V levo dvée s nadprostedni steny dva stoly s láhvemi, ubrusy atd.
Výstup První skleýnik
stoji
u okna a te.
I.
Druhý sklepník
vyjde z jídelny.
Di~nhý sklepník: Prosím t, nech nyní tení, hosté už pijdou! Už mne zase neslyší! Co jen na svém tení má, mne to nikdy netšilo (Zaklepá mu na rameno.) Po!
pece!
slouchej
Pnnií sklepník (vytrhne se ze tení a mluví pro sebe): více krademe, tím spíše pomáháme djinám lidstva
„Cím
dále!"
—
To
jsou zlatá slova!
Ty vezmeš ješt špatný konec! Vidíš, tení tch zbytených knh na samé zlé myšlénky pivádí! (Zatese jim.) Gož neslyšíš, že už hosté pijedou? První sklepník: I kdyby tam zstali a mne nevyHochu, to je kniha trhovali mn, že se lovk DniJiý sklepník:
že
t
!
!
V
stane filosofem, jak se tomu íká (Zave knihu a schová ji na stl pod ubrusy.) Slil jsi UŽ Všechny zbytky od verejší veee do láhví? Dnihý sklepník: Ano! První sklepník: Slivky dostane nkterý z host, na kterém je vidt, že asto vína nepije; však já ti nkoho Takový se bojí, aby ho ostatní nemli za naznaím !
!
)!
!
90
neznalce,
pije
vka nkdy
až
lo-
Brate, já se toho okrádání
lidí
teba patoky a mlaská jazykem,
srdce bolí.
Druhý
sklep7iik:
bojím.
Nevinátko
Panenský sklepníku!
sklepník:
P}-vní
Ó
dít nenarozené!
Druhý sklepník (s povzdechem) polní a lilium v oudolích. Pi-V7ií sklep7iík (patheticky)
:
:
Ba, já jsem jako
lovenstvo
kvt
nás odsoudilo
Jsme tak dobe narozeni, jako jiní, máme víc panských myšlének nežli jiní, jsme schoppomstu (Obynjší než mnohý jiný, tedy pomstu ejným hlasem.) Napíšeš si tedy, Josífku, dol na svou tobolku, totiž asi tam, kam se zlaté píšou, jedniku, pikryješ ji palcem a pak ji šikovn pipoteš! k tomu, abychom
sloužili.
—
!
Mn
Druhý sklepník: je pi tom jako spisovateli, jehožto divadelní kus se dává Víš, jak o tom ondyno ten cizí pán vypravoval ? První sklepník: Oba si vydláváte psaním! Ostatn jsi ty lepší nežli takový mazal Ty okrádáš jen o peníze, on o peníze a o as (Z venku zavzní voláni a zvonni.) My peslechli rozmluvou, že pijel dostavník (Jde k oknu !
!
!
!
To
je
lidí
!
rámusu pro nkolik hloupých hosl! Pijelo
Výstup Nkolik host jim
pt
Ach, naše pšenice ješt nekvele
otviraji
II.
jde s vaky a kabáty v rukou sini do jídelny. Sklepnici a klaní se. Pozdji Svoboda, ješt pozdji Martin.
dvée
Pedešli.
Naše slivky dáš tomu chudák pochutná.
Prvjíí sklepník: Josífku, slyš!
nejmenšímu.
Druhý
A
si
sklepník (odejde do
jídelny).
!
91
Svob.
(vystoupí
rychle z pravých dveí.
Elegantní
erný
šat
jeho je pikryt svrchním kabátem ze svtlé látky): Rychle, sklepstrašlivý hlad níku Zachrate sob život
—
!
mám
!
Pl
druhého dne jsem skoro ani do úst nedostal, a nedáte-li máte dobré beefsteaky ? brzo nco, ukousnu vám Sklep.: Co vbec možno z hovziny udlat, dovedeme u nás dobe. Ale Svob. : Tot byste se mli tedy stát vychovateli beze žertu, jsem doktor, snad bych pomohl netrpí vaše msteko na kámen?
—
mn
!
;
Sk/eý.: Jak to?
mn
bylo vaše dláždní skoro duši Svob. : Vždyt by vytáslo Jste zde obrové, dláždíte skalami Ted ale jíst, jíst Aha, zde je jídelna Jak je to dobré, že jsou v hostincích všude nadpisy (Odkvapi do jídelny.) Sklep.: Takových host každý den ticet, a za rok mám svj hostinec Mohl bych mu každou porci smle Ne, neza dv poítat, pi svém hladu neví, co sní. netykal, jako to dlají udlám toho! Vždyt on ostatní! Bude to as njaký doktrek, jehož otec ješt snad boty nebo nco podobného léil! U nás chce být (Chce v právo všechno pánem a daí se to ku podivu odejit, potká však ve dveích Martina) Mart.: Prosím vás, píteli, nepijel sem s dnešním dostavníkem njaký pan Svoboda? Sklep.: Nevím. Mart.: Nemohl byste se toho dovdt? Sklep.: Mohl. Mart. : Prosím vás, poptejte se Sklep, (oteve dvée u jídelny): Prosím, pánové, nejmenuje !
!
!
!
!
!
—
mn
!
se
nkterý Svoboda? Svob.
{j.
Sklep.:
vnitku):
Nkdo
Až po mase!
vás tu hledá!
!
92
Svob. Sk/eý.
spch
Až po mase!
vnitku):
(z
Mám
velmi naspch, pane sklepníku Prosím, rate na chvíli vyjít, má prý na-
Mart. : :
!
Svob.
(vyjde
s
ubrusem v
ruce):
Snad neume, než
se
najím? Ukažte puls, píteli! Mart.: Prosím, pane, jmenujete se Svoboda? Svob.: Jmenuj u.
Mart.: Jan Svoboda? Svob.: Jan Svoboda. Mart.: Doktor Jan Svoboda? Svob.: Já to nevydržím! Po jídle diplom. (Chce do jídelny.)
vám ukážu svj
Mart.: Prosím, odpuste, já se asto mýlívám, a jsem pak hubován. Jste tedy jist doktor Jan Svoboda? Svob.
resignací)
(s
:
Mart.:
Mám
Svob.:
Od koho?
Ano, já jsem doktor Jan Svoboda!
zde pro vás
Mart.: He, he,
vždy vy
Svob.: Máte pravdu,
lístek.
(Podává
mu
list.)
víte.
léka
je
vševdoucí.
((Ue nadpis.)
Ano, list náleží mn. (Rozeve jej.) „Vážený pane! Prosím, rate okamžit použit naší píležitosti. Cekáme všichni s dychtivo.«tí na Vás, ponvadž je vše už k slavnosti pipraveno. (Pro sebe.)
eskému
básníku se porouí Anna Dobrovská." Není sice pochybnosti,
Anna Dobrovská?
mn —
—
kdo je ale ta Anna Dobrovská? (Hlasité.) Kdo pak je vaše panstvo? Mart.: Ale, božínku! vždy vy víte! Svob.: Že vím? Pro bych se tedy ptal? že
list
náleží
Mart.:
Hm,
já nejsem tak hloupý;
dláte
si
dobrý den! Svob.:
love,
vy
mne
zbavíte trplivosti!
ze
mne
!
!
93
Mart. (plativ): A já ji už dávno ztratil. Nejspíš už vypravovali o hloupém Martinovi se tak posmívají, akoli toho vru nezasluhuju. Míij otec byl prý drobátko ale já ... Svob. (pro sebe) Zajisté je zde náhodou nkolik mých známých! Vidli mne, že jsem pijel, a chtjí si udlati
vám
;
—
mn
!
:
dobrý den. (Nahlas.) Pokejte tedy na mne, já jsem hned hotov s jídlem. (Chce odjí Mart. : Ale, pane, vždyf víte, že na vás eká hostina Svob.: Hostina? Kde? Mart.: Jak pak mže být svatba bez hostiny? Svob.: Svatba? Kdo se žení? Mart. (pro sebe): Ah, UŽ vím! On se stydí, že je ženichem To je podivný lovk Svob.: Pro neodpovídáte? Jak se jmenuje ženich? jak nevsta ? Je to snad ta Anna Bobrovská ? Mart.: Inu ovšem (Pro sebe.) Ten se umí petvaovat Zdaliž pak bych se tak stydl, kdybych se ml ženit! Kdy to ale u mne bude? Posavad ješt nechce žádná .)
!
!
za
mnou
chodit.
Svob. (pro
zpsob alespo
selie):
Pijímám
slavná hostina
mn
!
ten žert, (Hlasit.)
bude na každý
Sklepníku, pineste
mj klobouk z jídelny! (K Martinovi.) Hned jsem za vámi dole (Martin odejde. Sklepník vejde do jídelny a pinese klobouk.) Zde máte ubrus a zde zpropitné. (Dává mu oboje.) Nepojedl jsem nieho. Servus! ^Odejde.) !
Sklep.: Šlechetný to pán, pravý lidumil.
odchází!
(Odejde.)
Škoda, že
!; !
94
Promna. Ele-iantni salon,
dvée
v
právo a v levo. taktéž uprosted.
Na
levé
stran prostedních dveri menši otevený vrhod do malého pokoje. ve kterémž je vidti stolek s toilelnini zrcadlem. V popedí salonu stoji na pravé slrau krytý stl a na psací náiní.
nm
Výstup
III.
Z levých dveí vystoupí pani Bobrovská, Anna,
za nimi
ermák.
Prosím vás, jen trochu rychleji! Potebujete nkoHk hodin k tomu. abyste se do všech pentlí dostaly, a pak ješt tvrthodinku, abyste skrze dvoje dvée prošly Matka chce zrovna tak vypadat, jako dcera, a dcera chce mít alespo o nco širší šaty než matka. Prosím t, dve, což t to tší, když vypadáš jako obrácený tulipán? Bobr.: Ty jsi pece k nevystání, brate! Lerni.: Ovšem že jsem, a nemohu jiným být, když mne necháte hodinu všechny hosti pijímat. To mže jen ženská vydržet Poád mluvit o nesmírné poct, ptát se po zdraví lidí, kterým bych ani na poheb nešel slyšet, že nejmladší dít k zoubkm stn, že muž má rýmu, a proíct se, že mne to tší, eh to by mne do hrobu pivedlo A zatím se má jemnostpaní sestra pl dne oblíká! Ješt tady mj Anoušek. chce se ženichu zalíbit, a musí se tedy vystrojit vid? Anna: Nechci. Prosím vás, strýku, nenute mne pece ku satku, proti kterému má celá jsoucnost brojí ÍV;7//. (posmvav): Jsoucnost brojí Ty jsi se nauila v Praze pkné hatlanin! Kdybys tam byla ješt rok, budeme myslit, že umíš všechny ei, ponvadž nebudem Ccrni.:
!
—
!
—
!
—
!
ani slova rozumt. Bojíš se svatby? Holka, což ješt nezmoudela? Chceš pijít o své celé jmní?
jsi
!
!
!
!
95
Vždy ale svého ženicha ani neznám erm. Jiného ale také ne, kterého bys chtla Anna rpro sebe) Ó ano erm.: Je ti to tedy jedno. Zvyknete si, mn, Anna
:
:
mám
tom zkušenost
o
doktorem práv Bobr.: bratru,
že
doktor je
—
jistého
v
!
:
—
!
Je
prý
hezký,
duchaplný,
je
Ach ano, doktorem, dcero; já psala tvému chceme jen njakého doktora. A ten náš prý také básníkem Upomíná mne to na !
erm.: Ten
t
ale
Honem
nechtl!
nás ženich pekvapí. Jdte pece, jdte
!
k
hostm,
sic
(Odejdou v pravou
stranu.)
Výstup
IV.
Svoboda a Martin vstoupí prostredninii dvemi. Svob.
do
domu
:
a
ekni mn, pro pro kuchyní?
jsi
mne
vedl
zadní ástí
m
Mart.: Bylo tak porueno. Dost nerad jsem to udlal, ponvadž nebožka matka vždycky íkávala ,Nehled si cest vedlejších, alebrž pímých."' Svob. : Pro mne je ovšem dnes cesta kuchyní cestou pímou Podle toho, co jsem vidl, bude to slavná hostina! Jak je to pece divno, vid Martine, že peené tak voní Mart.: Ano, Pánbh vše moude stvoil, jak íká-
mn
!
—
—
vala
mn
zatím pinést nco k jídlu? Nemohl bys zpropitné! Já už mám takový hlad, že bych v postrach ženichv a nevstin a k úžasu svateb-
Svob.:
Dám
ti
mohl ních
:
host do mdloby padnout Mart.:
He,
he,
rozumím!
V
postrach
ženichv!
!
96
On
(Pro sebe.)
hloupý.
V
ješt stydí
se
!
(Hlasit.)
Však nejsem tak
postrach ženichv, he, he
love,
Svob.:
—
Maí.: Jak
ty blázníš!
že blázním? Dovolte, pane, já jsem neuený, necvieny lovk, ale práv proto žádný blázen a nezasluhuju, abyste mne hned jen tak jmeže,
„love" Dobe
noval
!
máš, bra se, a já odvolávám své nerozumím. Dokaž ale svj rozum a pines, jsem t požádal. Mart.: Vždyf ale už schází jen tvrt hodinky do tetí, a na tetí hodinu je ustanovena hostina! Svob.: Já ale do té doby umru hladem! Ilckl jsem Svob.
a
slovo,
ti
:
mn
ti
o
že dostaneš zpropitné!
už,
Mai'í.:
že jste zde.
Už bžím. Pjdu jenom íct panu radovi, V tomto malém pokojíku mžete prý svj
šat opravit. (Odejde v právo.)
U
Svob. (sám): Panu radovi? Já jsem jako u vidní! to asi jsem ? Žert není tak špatný, a jsem vru
koho
—
Jen kdybych neml takového hladu Vru, nyní chápu, jak mohl kdosi íci o lidstvu, že z toho povstávají jenom kruté boje, ponvadž lovenstvo sestává ze dvou velkých stran, totiž ze sytých a z hladových. Dnes jsem vru vdcem té hladové strany, a nebude-li ze mne Hanibal, tedy jist kanibal. Ostatn tvrt hodinky snad, zvlášt pomže-li zatím Martin, ješt vydržím ale pak nastane strašlivý boj mezi mnou a v peené zakuklenou pírodou (Chce vejit do polcojiku, Jenom bych rád vdl, zdaž patí stane však u dveí.) pozvání ku svatb Svobodovi, nebo doktorovi, nebo básníkovi! Nejspíš poslednímu, chtjí mého genia uctit žádostiv na rozluštní! !
—
;
!
teletinou.
dlem
vlasy.)
(Vejde, svlékne svrchní kabát a upravuje
si
ped
zrca-
!
!
07
Výstup ermák Cenu.
vejde pravou stranou. Svoboda.
dveím pokojíku
(jde až ke
máme Ferdinand má pknou postavu tu
V.
!
Už ho
a nahlíží tam):
nelhal, zdá se to být hezký
lovk,
!
Svob.
(obrátí
se
od
zrcadla):
eká na mne
Prosím,
nkdo ? enii.:
dokud
Svob.
k
Ano,
eká
a poká.
Nerate
(vyjde):
se
vytrhovat,
Vítám vás zatím v distancí k nám Služebník, pane! Já nepotebuju
nejste hotov.
—
podobným tretkám mnoho asu erm.: Nu, k vli nevst mžete
se
pece u tch
tretek o chvíli déle pozdržeti.
Svob.: K vli nevst? Ta bude dnes asi mít pro jiného oi, než pro mne Cenil.: Dovolte, co si myslíte o mých píbuzných?
nkoho
!
Kdybych vás neznal dle zpráv našeho Ferdinanda co šprýmovného lovka, mohl bych se hnvat. Tak vás do naší rodiny O vás vím, kdo jste já se piedstavuju co onen strýek, jenž byv díve radou hospodáským, nyní jen své píbuzné radou svou plete, a o kteréhož divných nápadech vám Ferdinand jist mnoho zlého napovídal. Svob.: To ne, pane; bylo by to, myslím, nemožné. ale skuteným potšením, že jsem vás seznal. Je enn. : A seznáme se ješt blíže Myslím, že se zde beztoho usadíte? Svob.: Ovšem, vždy jsem k vli tomu pijel sem. enn.: K vli tomu? Jste v dobrém rozmaru. Tedy pátelství (Podají si ruce.) na pátelství Svob. : Ano, na (Pro sebe.) Ferdinand? Mezi mými známými se nejmenuje, tuším, nikdo vítám
ale
vám
!
;
ale
mn
!
vné
!
vné
Neruda, Sebrané spisy XI.
!
7
!
98 tak. Bude to pseudonym k vli žertu. (Hlasité.) Prosím, uvidím toho pana Ferdinanda zde? term. Vždyf víte, že nemže pijít, by toho byl sob na nejvýš vážil! Ostatn, upímn eeno, pane, vy mluvíte tak podivn, tak cize Což jste se rozhnvali s Ferdinandem, že jste ekl „toho pana Ferdinanda" ? Sz>o/k Ha, ha, to ne, to není pi našem pátelství ani možné (Pro sebe.) Chtjí mne mocí donutit, abych se pi jejich žertu súastnil. Budiž Cenil.: Nezbývá nám mnoho asu! Ostatn už víte od našeho Ferdinanda všechny pomry naší rodiny, a
a
:
!
:
!
nemusím vám tedy
rozkládat. Svob.: Ano, ano, vím; proto by však pece neškodilo, kdybyste to v krátkosti opakoval. (Pro sebe.) Nyní se musí prozradit!
mn
Cenu.: Co
vám mám opakovat? Nevím Toho není mnoho.
víc než vy.
Svob. (pro sebe):
erm.: O Svob.
:
em
jste
O niem,
o
povídal?
praniem
!
Rate pece
jen vy-
pravovat Cerm.: Nuže, bude to tedy krátké! Nebožka švagrová zstavila pi své smrti, jak víte, veliké jmní. !
To jsem nevdl, a peju vám štstí. erm.: He, he, snad chcete, abych vám také pál Svob.:
štstí
?
Svob.: býti
Mn?
erm.: Nebo snad myslíte, zeje lépe, nezištným, a abychom myslili, že
abyste se zdál si
z
pouhého
pátelství k Ferdinandovi jeho sestru vezmete? Svob.: Já že si vezmu Ferdinandovu sestru? erm. : Aha, ted už vaše podivné chápu Chcete dlat nevdomého, prohlídnout si díve nevstu, zahrát si na zamilovaného a tak dále!
ei
!
!
99
Ah
Svob.:
erm.
tební ekají, slal
na
tak!
K tomu
:
notá
chvíli
Hosté nesmjí
sestru.
dnes poprvé a že (Chce
doktrku
už není asu,
Hosté svaabych sem po-
také, a já pospíším,
se
jste
vdt,
!
že
jste
zde
nevstou ješt nepoznali.
s
odejit.)
mn
Svob.: Prosím, nechtl byste
o té mrtvé tetice prvé ku konci erm. (mrzut): Vy chcete vší mocí dlat nevdomého! Vždyf vám pece Ferdinand ekl, že má švagrová odkázala šedesát tisíc pod tou výminkou, že je dostane, bude-li pi otevení kšaftu už vdaná aneb alespo na základ právní listiny zasnoubena. Dovdli známostí nemlo, kšaft jsme se toho pod rukou. se zítra oteve, a potebovali jsme ženicha. V té nesnázi nám Ferdinand ponavrhnul vás, svého nejlepšího pítele; my byli úpln spokojeni, a já myslím, že mžete být se šedesáti tisíci a s poádnou, vzdlanou ženou, k tomu ješt s takovou, jako je Anna Dobrovská, také úlpn Nyní ale dovolíte, abych šel pro sestru. spokojen
dopovdít ? Nepišel
jste
Ann
Dve
!
(Odchází a mluví pro sebe.)
zbyten
nám
Ten
lovk
se
mn
nelíbí!
Dud
Ferdinand líil, nebo se zcela petvauje. Nu, uvidíme (Odejde.)
není takový, jak
jej
!
Výstup Svoboda Svob.:
To jsem kam
jsem, to vidím,
ted v
VI.
(sáni).
pkné
situaci.
V
blázinci ne-
Tedy mezi rozumnými K tomu už také pestává
se obrátím.
lidmi, jak se sami nazývají. všechen žert. Vidím na tom radovi v pensí, že jde všecko od srdce. Kéž by ješt ten šlechetný
mu to lovk
;
100
spravoval své hnojné hromady! Nejradji bych ale vdl, jak se to asi stalo, že si práv mne za ženicha vyvolili, dokdo mne navrhl ? Jisto je, že to byl njaký brý známý, jenž vdl, že sem dnes pijít musím o jmén Ferdinand nebudu ani pemýšlet; jméno, ne-li i nco jiného, je zajisté pi celé té vci jen padlané. Že list náležel mn, není pochybnosti. (Vyndá list a pro-
mj
—
ovšem Vru, že je každodenní život Ovšem Mohr. Co ale ted? Jak si z toho pomohu? eknu-H, že se nechci ženit, co pak? Odtud hlíží jej.)
vtipnjší, než
—
!
bez hostiny, v hostinci budou už po obd, a beztoho bych po cest snad hlady zemel. Mohu nyní ve své neodhodlanosti zaít pkný monolog „jíst i nejíst". (Pechází pokojem.) Jen njakou myšlénku! (Pestávka.) Mám to, ožením se, af je to jakékoli! mít hlady, když je zde hostina a pak tch šedesát tisíc, to je Svobodo, ty ztratíš ovšem také nco! (Patheticky.)
mne vyženou
Na
—
love
Svobodo, tob kyne veliká jíst! Beztoho co je na té svobod? Není-li lovk ženat, má ho každý sosák, jemuž rodinné starosti alespo prázdný mozek vyplujou, za E co, af je jakákoli; darebáka! Ale, hochu, nevsta! o krásu nedbám, a žádná není tak zlá, aby alespo kousek nebe v jejím srdci nebylo, a žádná tak dobrá, aby alespo jeden plný peká pekelného uhlí pi sob svou svobodu! Básníku budoucnost ty dostaneš
—
—
nemla! A
bude-li
ním okován
proti
hodn zlá, nuže, budu jejím pispmukám pekla! Ostatn tch šedesát
všechno vyrovná. Nebudu-li mít lásku k žen, budu mít peníze, a pomocí tchto dá se ledacos pro všeobecnost podniknout. Pomocí penz dá se pro bližního mnoho nudlat. Budou sice spílat blázn, ale kdo kolika kiklounm uví? Bohatý a blázen! to není ani možno. Ostatn bych byl snad první, který se z lásky
tisíc
mn
tm
!
101
—
k lidem zbláznil! Jsem-li pak ale obleen jako ženich? vždy jsem se musel už podobné obléknout, abych se zdejším honoracem pedstavil Jak jsem se zlobil, že musím do toho tsného slavnostního odvu! (Vyndá rukaviky.) Blažené doby, kdy jsem znával rukaviku ješt
Jsem
;
!
jen ze Schillerovy ballady!
Výstup
Vil.
Martin. Pozdji pani Bobrovská. Svoboda.
Mart. (vejde prostedními dvemi a nese tali s peeni): Prosím, jemnostpane, zde je zatím nco. Svob.: Ó milosrdný Martine, jen to honem postav tamhle do pokojíka, aby mne zde nikdo pi jídle nezastihnul. (Martin tam vejde.) Vida, sotva uzavru. Že se ožením, už se dobré následky ukazujou (Martin vyjde, Svoboda clice do pokojíku. V tom vstupuje pani Bobrovská s pravé !
strany,
zstane
ale krinolinou mezi
Bobr.:
dvemi
Martine, Martine! zstala jsem zde nkde viset. Mart. (bží k ni). Svob.
pak
(zastaví
a ukloní
Nechám tomu
sebe):
se,
slunci
vzet.)
prosím
t, pomoz mii
naež zstane sehnut stát; pro as, aby úpln mohlo vyjít,
jí také najednou v plné své kráse objevím. Bobr.: Dkuju. Martine, mžeš jit. (Martin odejde.) Pkné pivítání, vidte pane doktore Vysmjete se mn, že tak podléhám. Svob. (posud sehnut) Zákony modní jsou jako zákony trestní. Onyno jsou pro ošklivé, tyto pro špatné krása a cnost musí se však k vli poádku jim také podrobit. Bobr.: Dle podobných duchaplných poklon poznávám básníka. Ani byste netušil, jak miluju poeziji
se
!
mód
:
;
!
!
102
Svob.
(jako díive):
Tím
spíše
—
—
O na dva kroky) Bobr.: Pro tak divn na
se a ustoupí
mohu O
.
mne
—
doufat
(narovná
.
.
hledíte?
Ne, tu si nevezmu, a budu-H si ji muset vzít, abych zachránil život, projím tch šedesát tisíc na památku svého umuení v samém beefsteaku Bobr. : Prosím, mluvte pece, co je vám ? Svob. : Ach, vaše podoba mne upomíná na mou Svob.
zemelou Bobr.
(pro
sebe):
tetu! :
Taková
láska
k
zesnulým
píbuzným
jest
velmi estná! Svob. (pro sebe): Chtl jsem íci „na mou zemelou tetu!" Vystrojenou ženskou nazvat ale starou! ti spíše dábel odpustí, nazveš-li ho poctivým
starou To
Bobr.
dob
—
Svob.
:
:
Prosím, zapudte nyní ty vzpomínky
Ach, ano, ano
Zkusím poslední Bobrovská, která Bobr.:
!
(Nahlas.)
mne
Ano, jsem
—
!
v takové dob Prosím, ráíte být !
listem poctila
V
takové
(Pro sebe.)
ta
Anna
?
ta.
mn
veta! To zkusím, Svob. (pro sebe): Už je po budu-li si ji muset vzít! Kolikátou to budu asi láskou? Bobr.: Pane doktore! Svob. (jako díve): Ženské se stávají proti všem pecnáským pravidlm pi druhém a tetím ohni vždy a mkími! Bobr. : Co je vám ? Svob. (nahlas): Ta teta, ta teta! Bobr.: Vru, podobné lásky k píbuzným jsem ješt nepoznala. Odložte však nyní svj smutek, pane. Co se týká mého lístku, bylo myslím vše v poádku. Pro mou
A
mkími
dceru by se to ovšem nebylo hodilo
—
!
!!!
103
Svol).
nuje
:
Viktoria
Vy máte dceru a
!
ta se také
jme-
Anna?
Bobr.: Vždy to víte; nepochopuju ani Svob.: Odpuste, že ani tenkráte nemohu žert zanechat, když už vše na tak krátký as rozmeno, jako zde! Boby. : Svdí to jen o vašem ilém duchu. mn, že jsem tím velmi zpyšnla, že dostaneme básníka do své rodiny, a k tomu už tak slavného básníka! Svob.: Ano, lichotím si, že je mé jméno už po vlasti dost známo. Bobr.: To také mžete vším právem. U nás v .
.
.
Vte
m-
steku vás už znají ku píkladu dv dámy. Pjila jsem jim vaše básn, ponvadž by si jich samy nekoupily, a byla jsem pyšná, že jsem mohla íci: ,jsou od mého
eknte
nastávajícího zet!" že
pi svých suchopárných
mn
ale, jak to pichází, paragrafech netratíte básni-
ckého nadšení? Svob.: Já pi svých paragrafech? Bobr.: Nu ano, pi doktoru práv je
to
vždycky
Ráda bych
déle po-
znamenitý úkaz Svob.: Já doktor práv? : Ctveráku, už zase žerty
Bobr. byla,
musím
ale pro hosti a
zatím! (Odejde v Svob. (sám).
?
vám pro nevstu. S Bohem
pnivo.)
Tak
to je
!
hezké
!
(Udei
se
do ela).
A
já
nezpomenu, že byl v Praze mimo mne ješt jeden doktor Jan Svoboda, on právník, já medik. Kdož si ale mže pomyslit, že toho mazala nazvou také básníkem Vru, ted si svou situaci nezávidím, to bude pkné (Pechází.) Básníku a doktore Svobodo, ty zde pece neosel
si
dostaneš
Také
jíst,
pkná
tob
smrt!
souzeno, abys hlady zemel Nic plátno, musím se panu strý-
je
—
:
104
v pravé osob Ten se bude což teprv má nová tetika Ha, ha, ha musím se vzdor svým ouzkostem smát, rozpomenuli se, jaké jsem ped ní strachy Nyní ale honem, než
kovi radovi pihlásit
divit
!
—a
ml
pijdou
;
!
snad se
mn poštstí,
(Chce do pokojíku, v tom však
nco
—
!
!
se
pece kousek peené
sníst.
Už
otevrou pravé dvée.)
zase
svatba jde!
Výstup
VIII.
Z pravých dveí vystoupí Certnák, za nim paní Bobrovskd, Anna, a svatební hosté. Svoboda pokroí, shromáždných si ani nevšímaje, do pedu na levo, a stoji k ostatním zády obrácen.
notá
Cerm.: Nehnvejte se, drazí hosté, že zde není uchystáno sedadel, pozdržíme se zde jen minutku. Zásnubní listina bude hned podepsána, a pjdeme do jídelny.
Anna
ermáka
(vezme
Strýku, prosím
vás,
ruku
za
a
vede
jej
ku
pedu)
hrza bojím! práv milé, ale-
ušette mne, já se až
mn
Cerm. : Vidíš, Anoušku. to je se nebudeš zpouzet. Ženské bývají nejpovolnjší, když se bojí; proto prý se také tak rády bojí! Pane notái, prosím, vyndejte listinu. Pane ženichu, rate pistoupit (Hosté se shromaždují kolem pani Bobrovské a Anny.) Svob.: Sml bych pana radu žádati, aby na chvilku sluchu popál ? cr7n. : Prosím, S radostí (Jdo k Svobodovi a postaví se
spo
!
mn
!
k k
nmu
na pravou stranu, tak že Svoboda po celou rozmluvu se hostm obrátit nemusí. Polohlasit.) Go vás jen zase na-
—
padá, pane? Nyní
pece už
není
asu
k
zbyteným
roz-
mluvám, nebo snad docela ku komediím! Svob.: Myslím, že vás komedie pejdou jako mne, až
uslyšíte,
že
nejsem ten ženich, kterého oekáváte.
!
105
Cenn.
Jak
:
?
co
?
—
Odpuste,
za
vás
mám
tedy
mít? Svob.
:
Za
chcete, ale jisto jest, že nejsem ten Svo-
boda, kterého jste oekávali. Není-li to velmi
Cerui.:
v jakých
si
Jan Svoboda,
jménem
zbytený a nevasný
libujete, tážu se vás, jak jste list
od
mé
sestry
mohl,
žert,
nejste-li
pijmout a sem pod tím
pijít! af hosté nieho nepozorujou. Svobod po Cechách? Musíte laskav také jmenuju Svoboda, a náhodou
Svob.: Mluvte mírné, Nevíte, kolik
bhá
odpustit,
já
i
že
se
Jan Svoboda.
Cenn.: Odpustit! odpustit! Vždy ale na listu stálo doktorovi Janu Svobodovi, a v pedešlé naší rozmluv jste pisvdil, že se zde usadit hodláte.
:
Já jsem také doktor, jen že náhodou mediod vás oekávaný doktor právníkem jest. Nevím, jsem-li povinen, ukázat vám svj diplom! Ostatn i to je pravdivé, že se zde chci usadit, ponvadž se o uprázdnné zdejší místo okresního lékae ucházím. Mohu-li za to, že jsem si nevzpomnl, že by zde stávalo takového omylu ve fakultách? Svob.:
cíny, kdežto
tomu omylu pece nerozumím, už z té má bláznivá sestra ve svém listu nabásníkem, což vás lehce mohlo na pravou stopu
Ccrni.: Já
píiny, zvala
že
vás
pivést. Svob.
: Nyní mám ale já vašich pochybností dost Prosím vás, kdož nyní v Cechách nechce být básníkem? A pak vás ubezpeuju, že skuten lépe básním, než ten váš Svoboda, už proto, že mám více íántasie a mén
gramaJLiky, než on.
Cerm. (prosebn): Prosím vás, pane, nerozpalte mne!
!
!
!
!
106 : Nemáte toho potebí Ostatn vám chci skupomoci. Chcete-h, padnu okamžit do mdlob, a hned máte výmluvu. ( erm. : Pane, já si zapovídám vaše další ei
Svob.
!
ten
Svob.: Pane!
Cerm.: Pane! (Martin byl zatim vešel a podal pani Bobrovské
emu
Bobr.: Prosím vás, pánové, k vání Když se ti mužští sejdou, mají než my. Máš tu list od Ferdinanda.
zapeetný list.) nyní to roko-
více
!
co
mluvit,
? Od Ferdinanda ? Rychle sem (Rozpeeti Zlostn jej sbalí a zastrí. Pechází rychle pokojem, pi emž si Svobodu po stran prohlíží konen k nmu pistoupí.) Pane, už dle toho, že jste nás neoklamal, kde vám to tak snadno bylo, vidím, že jste poctivý muž. Svob.: Divím se vaší náhlé zdvoilosti! Cerm.: Lehce nahlídnete, pane, že jsem byl pi vašem vyznání siln okolnostmi popleten, a tedy mi odpátelství pustíte. Zde má ruka ješt jednou na Svob.: Budiž! (Podají si ruce.)
eri7t.
list
a
pete
:
Jak
!
jej.
;
vné
mn
Ferdinand píše, : A nyní k vci Práv osudný soujmenovec náhle se v Praze roznemohl a že na píchod jeho ani nejmenší nadje nestává. Dává nám pi tom tu moudrou radu, abychom si pomohli jak chceme. Svatba se nedá odložit, chcete-li jeho místo nastoupit, budte vítán do rodiny nepoznalo posud lásky, a tedy Svob.: Upímn eeno, k tomu jsem byl odhodlán už prvé, když jsem se sám za pravého ženicha Svobodu Cerm.
!
že váš
mn —
!
Dve
pokládal
Cerm. se tváit znali.
:
Ruku
ped
sem, a svedu vás
hosty, jako byste se už
(K ostatním.)
s
nevstou
Bh
Anoušku, tvj ženich
je
ví
Musíte jak dlouho !
pipraven
J
!
!
107
Svoh.
má
Sleno
(obrati a ukloni se):
—
(béži
k
ni)
AnnO,
drahá Anno Anfia (padne Cerni.:
Atma: Svol).
:
mu
okolo krku).
Ta
hraje znamenitou komedii! Jene, jak? Tys to? Tys ženichem?
mým
Ovšem
že
jsem
!
Tof
se
koní jako
to
Kotzebuovo komedii! Cerm.: Což jste se skuten už znaU? Svob.: Ano, z Prahy, kdež byla Anna v ústav žakou a já uitelem. Znal jsem ji však jen dle kestného jména. Ccrm.: Vru, Anoušku, už ti nebudu mluvit o své zkušenosti Mže být, že jí máš již více, nežli potev
!
buješ.
Svob.:
Vy
jste
lhal,
Anna ^nepoznala posud dat
!
ped
pane rado! Povídal
jste,
že
lásky!
Cerm.: Kdož to mohl v tom hluchém zvonku hleNic neškodí Tím lépe Martine, víno Budeme už podpisem pít na zdraví snoubenc. Af žijou! !
!
Všickni: Af žijou! Bobr.: Náš básník af žije! Cerm. : Tys tomu dala
VHckni
(se sméjou).
(Opona rychle spadne.)
!
JÁ TO NEJSEM. VESELOHKA V JEDNOM JEDXAXI DLE SCIINEKINGOVV NOVELLY.
JÁ TO NEJSEM. OSOBY. Antonín Mérský, básník. Marie, jeho cho. Arthur Mérský, jeho sestrovec
Anna Krejí. Ryšavý, student. Služka. Listonoš.
Dráb. Cestujíc i.
!
V
(^Zahrada. levo villa. V pravém popedí strom a pod ním lávka; taktéž v levém ])!jpedi lávka, mezi kvtinami stl a sedadla. V pozadí široká mížová vrata, kterými se vidi na ulici a na protjší vysoký diim. k široké stupn vedou.) «
nmuž
Výstup
I.
Mérský. Pozdji Marie a
listonoí.
vru
nejvyšší
Mcrský
(prochází se):
Už
je
as, abych
zaopatil nco novélio. Letos se mi nedaí. Okurky jsou pilioklé jako ženská chvála a žloutnou pedasn jako eská energie. Saláty kroutí hlavy, jako by s tím svtem byly nespokojeny, a kapusta je housenkami prožrána jako rozervancovo Také srdce rozervancovo bolem. He he jsme jím byli. také, ale ted jsme zcela spokojeni, máme dstatek, bíško roste !
!
—
Marie
domu nesouc nádobí na kávu
Dobré
a ubrus):
mužíku
jitro,
t
(vyjde z
MtVský : Což neznáš ješt zpsob, dvátko! Pece po dvacet let cviím a ješt nic! Sem pojd ke
už
mn!
jitru
na stlj: Hned, kantore, jen až budu nu tady jsem. (Pistupuje k nmu.) Mcrský: Nemáš dát pánu svému vždycky k dobrému pac a pusu? Dej tedy pac (Marie položí ruku svou do
jeho,
on
Marie
(prostírá
hotova. Tak,
její
ruku
políbí)
Neruda, Sebrané Spiey XI.
—
a ted pUSU (obejme
ji).
g
!
114
Listoiios (vejde v témž okamžiku
a Ii
listy,
mižovými
vraty
:
Noviny
prosím.
Mbský
:
Dkuji, položte vše jen na stl.
(Lislonoš
odejde.)
Marie: Vidíš, ty zlý love, tak mne zahanbit! veejn mne obejmout — eh jdi, já se ted stydím. Mh-ský: Jak? Ty se stydíš za svého muže? Nu jen se nemra. Vždy já vím, že se mnou pyšníš Marie: To práv — Mírský To práv je to hezké u tebe, ovšem. Nechme zbytených hádek a sednm k snídaní. Rád bych vdl, :
co pošta pináší. (Zasednou. Rozevírá noviny.)
To
je
proklaté!
Pamatuješ se na toho cestujícího literáta, který u mne ped nkolika nedlmi byl? Nu, ten zde ted popisuje (Cte:) své setkání se mnou. To bude nco istého! ženuško, on se do „Krásné oko", „výrazu plnou tvá" mne zamiloval Ach bože, bože, hezké je to ovšem, když je lovk slavným, má to ale taky svou nepíjemnou
—
!
lovku pekáží, že celý svt zajímá, jakou noní epici má, že bez ducha naslouchají, když nkdo vypravuje, jak svou snídaní požívá. lovk tím uvdomním, že je slavným básníkem, pijde do tak nervosního rozechvní, že, když si ruce myje, myslí, že celé divadelní obecenstvo na druhé stran umývadla stojí. J/ízr/ Proto také pocákáš celý pokoj, když se myješ! Mh-ský (rozevírá druhé noviny): Ach, zde zase nco takového, co u nás kritikou jmenujou. Když nkterý tak zvaný eský „kritik" o nkolika spisovatelích najednou, stránku.
.•
nebo o njakém vtším sebrání básní mluví, pipadá První to vždy jako by brav do splavu hnal. báse je dobrá, druhá lepší, tetí nestojí za nic, tvrtá by se mohla vynechat, pátá má dobrou formu, šestá a tak se to má hlubokou myšlénku, sedmá je blbá
—
mn
—
!
!!
!
115
pere jako kartáem. Kdo už má jednou jméno, ten ovšem není v žádném nebezpeí více napsat teba nejblbjší verše, kritik ekne už proto, že jsou klassické, aby mohl jiné tím více snížit. Co pak ale stojí v listech? Nové vydání mých básní? Za pt set zlatých honoráru? Ne eský básník si ted už porouet Dá-li nakladatel tisíc, tisknout. (Oteve list druhý.) Píležitostná báse k uvítání nového mštanosty. Gert aby vzal všechny píležitosti Nu, napsat ji musím, vždyt mne proto udlali estným mšfanem. (Oteve list teti a te potichu.) A ah
— mže
—
—
—
mže
!
mže
!
To
je
—
pkné
Marie: Chceš ješt kávu? MírsTiý
ruiky
(podává
ji
list):
No
—
Co pak
tu máš,
to
máš?
ženuško,
uti
si
peti si to. Marie (te): „Ideále mého srdce!" Tys ideál? Aj Jaký pak je podpis — Anna Krejí Smím snad vdt, jak jsi se stal ideálem té dámy? o zástrku a
!
MUrský Jen ti, dcerunko Marie (te dálej: „Odpust" aj, vy si už tykáte! Mérský : Inu s tebou si také tykám. Marie (te): „Odpus, nesmrtelný pvce, neslavné ctitelce lyrického oltáe tvé nesmrtelné slávy, že tak beze všech okolk a bez omluvy k tob se obrací. Smlost má je ovšem podle obyejných našich spoleenských pravidel zcela neslýchanou, tys ale povznesen nad hloupé ohledy a náležíš už také nám všem, celému národu, celému lovenstvu! Každý má na tebe právo." :
—
Mc^rský
:
Vidíš, já
ti
vždycky íkám, že nemáš právo
býti žárlivou.
„Mám
tedy i já právo na Tebe. Nepotebuji jsem každou píse Tvou s tlukoucím srdcem a slzícím okem do sebe vssála, každou rozkošnou
Marie
(te)
ani podotýkat,
:
že
8*
116
tu píse, kterou
jsi
pispl
mocnému
k
koncertu našich
pvc." Mh'ský: Kdyby musili nebylo by jich
tolik
a
naši
pvci
koncert by
vstupné,
platit
ml
více harmonie.
Marie (te): „Každé Tvé nadšené slovo umím z pamti, a za noci spoívá na mém srdci skvostné vydání Tvých básní v modré vazb se zlatou oízkou. Dkuji Ti ve jménu píštích pokolení. Jak hluboce dovedu se vmyslit do Tvých bol!" Mérský: A já pi tch bolech tloustnu! Marie: „Není pochybnosti, že ani Homer, ani Dante, ba ani Gelakovský nco podobného nedovedou. Navštívím v osamlé Tvé chýži, již tak dojemn na stránce 170. popisuješ, o badouci pondlek ranním vlakem; ped pondlkem nemohu, jelikož není má nová mantilla ješt hotova. Tvoje s Tebou v jedno srostlá duše
T
Vn
—
Anna Krejí." Mhský: Tvoje oi
—
jsou udivením tak velké.
Marie: A co chce Mh'ský (dívá se nmé Marie: Ptám se, co
mj se si
pan manžel udlat? strojen blbým obliejem ped te poneš, muži! ,
.
sebe).
.
Mh'ský: Co si ponu? skuten já nemám posud ani stínu njaké myšlénky o njaké možnosti Marie (zlostn): Tedy musím ti já povdit, že bych jako manžel zcela dobe vdla, co se sluší v takových okolnostech. Vzala bych s sebou silného policajta ke dráze a dala bych tu zloinnou osobu hned sebrat pro bigamii, nebo jak se to jmenuje. .
.
.
.
.
.
.
Mérský: Ale, dušiko,
díve
vzít za ženu.
(Zastri
to nejde, to list
bych
si
ji
.
.
musel
do kapsy)
Maric: Utéci s manželem! Mh-ský: Vždyf já s ní ale nejspíš neuteku!
A na
!
íi1
bych taky ji
když v srdci tak krásné ženušky
utíkal,
místeko mám. Jak pak vypadá asi
(libá
už lak rozkošné
ruku)
Maric osoba Míírskv
(mirnjij:
:
Není pochybností, že
panna v mužném
skandální
ta
suchá
je to dlouhá,
stáí, která nosí tajné brejle v kapse,
vystižené šaty a krátké rukávy, a která všechny Pickovy zpívat dovede. Je nejspíš velikou ctitelkou Jablonského a nejvtší ctitelka, jak vzdor své skromnosti se domnívati musím, básníka Mrského.
písn pi pian
Marie: Je zajisté tuze ošklivá. Mérský: Ach nevýslovn, to se rozumí. Marie: A je s to zstat zde teba trnáct dní. Mérský: Nejmén pl roku, nebudeme se jí moci ani zbavit! Vždycky to picházelo ženštinám za tžko, když se se
mnou
louit mly.
Marie (uhodi jej lehce pes ústa): Samolibý Píše pijde v pondlí a dnes už máme pondlek.
ale,
I
že
Mh-ský:
dobe
Vru! — ženuško, vid, mne nezahanbíš?
že
toho
blázna
pivítáš? že
Marie:
Což
nevím,
jak
hodným
píshbíš, že budeš
—
se chovat
mám,
a
když
Mh-ský: Za pl hodiny pijede ale už ranní vlak! Marie: Pispíším si tedy, abych pro ni njaký pokojíek upravila.
Mhský: O
tys
andl!
íPolibi
ji
ruku a veJe
ji
zatím vypleju svj jahodový záhon, snad tom njaký plán napadne Mérský Mrský
Já
si
—
!
k domu.)
mn !
pi
tys ne-
lovk! Svým duchem zbláznil jsi ženštinu a ted chce ten blázen ví jak dlouho u tebe setrvat a máš stále ped ní stál jako modla na oltái! Jen kdybych se jí mohl zbavit Mohl bych jí íci, že nemáme ani
šastný
bh
!
118
svtniku pro
jedinou
ern
ale vytisknul
hosty upravenou na bílém, že
!
—
Vždyt jsem
milounko jest spát pod šírým nebem v zái msice a vni kvtíi:
Ona by
byla
chrápat!
odpoví
—
s
to
lehnout si na lavici a poeticky tam ekl, že nemáme sami co jíst, jí
Kdybych
mn: Náš chléb bud lesní borvka a skála stl i pohvka.
—
jsem to napsal zase já sám O já se té návštvy nezbavím. (Dívá se v právo.) Ach, tady pichází pan Arthur, který má tu est býti mým sestro vcem. Toho hocha mám rád. Dorostlé to dátko zoubkuje se ted zamilovalo se totiž. Nevím, nevím, napraví-li ho venkov jak pak, ach Má dlouhou chvíli (udeíl se do ela)
Vždy
!
ani
—
I
—
kdybychom
— ano, ano, to ho pobaví, mže tu pominulou
osobu študovat. i
sob
!
Což
nemže zárove mne
osvobodit
niedicinu zaopatit?
Výstup Aiihiir.
II.
PedeUí.
Arthur (vystoupí z pravé strany. Jde zamyšlen a se svislou hlavou ku pedu, nevšímaje sob cesty. Náhle šlápne do kvtin, což ho vyruší): Ach, odpus, strýku, šlápnul jsem Byl jsem tak zamyšlen
—
Mírský
ti
do kvtin.
(vezme jej za ruku): Piznej se, že zde dlouhou už sotva vydržeti mžeš. Jen se piznej! AriJiiir: Nechci ti lhát máš pravdu, nejryzejší pravdu. chvílí
—
!
119
Mh-ský : Vždy jsem
mn
to
vdl,
je to zcela pirozené.
Smutný tvj stav to všechno vysvtluje. Spatils pi koncertu zvlášt hezké dve pozorovals ji smle a ona povznesla oslující svj zrak chvilkami k tob a ;
pravideln zaervenala. City tvoje plynou po moi vnad, pokud poslední akord ouvertury k Tannhaeuseru nedozní každý pak odchází svou cestou nevidíte se nikdy více Její obraz ale zstává v mysli tvé oživený a s mathematickou jistotou víš, že jste pro sebe stvoeni a že bez ní ani živ být nemžeš? Venkovský vzduch, erstvá zelenina, moje spolenost, ochrana ped veerním chladem, vše to nespomáhá. Není tomu tak? Arthw: Zcela tak Mírský: Chci ti tedy nový lék nabídnout. Nalezl jsem nco, co t po tak dlouho zabývati bude, než se do msta vrátíš, kdež pak budeš moci dále po své ne-
pak
se
jejích
—
;
!
I
známé
pátrat.
Arthur:
Povz
tedy!
Mérský (vyníJá list z Arthur (te a mluví
kapsy)
:
Cti
Nu vida, strýku, ty To je skubudeš mít ješt zásluhu o nové blázince Inu ovšem, ten znamenité, jak tvoje verše psobí ta hloubka, ta výška (Vrací list.) yicrský: Prosím, prosím! Nahlídneš zajisté, že jsem ponkud v rozpacích. Jsem ted manželem, solidním mužem, a mám už píliš chladnou krev pro podobné pletky. Romantikem jsem ovšem také a píšu verše o síní zái mám se však velmi na pozoru, abych za a hloupé kousky pemsíku rýmu sob neutržil nechávám jiným. Dejme ale tomu, že mám sestrovce. hocha to dosti hezkého, výnduvného pi hloupých rozprávkách s dvaty a znamenit nadaného pro hloupé kousky. Dejme dále tomu, že má se mnou stejné jméno, mezi tím):
!
!
—
— —
m-
;
—
!!
120 Že na jeho ele trní stín oné geniality, která básníka vyznauje, a že má ted náhodou také blouznivé oko. A dejme tomu konen, že sob pedsevzal za svého
lyru tohoto výteného muže a na nkolik dní jako básník krásnýma nu jako íkáš všemu obdivovat se nechati
strýce se vydávati,
pjiti
—
„dejme tomu"? Arthíir: Nemusel bys
—
si
vy-
oima tomu
mne dlouho pemlouvat. Po-
dobný pkný žertík Merský: Chceš tedy? ArtJmr: Pro mne!
Mhský: Rukou dáním. Arthtir:
Zde
má
Mhský: Vždyt Divil
bych
se,
ruka. (Potesou si ruce.) Kdy pijede? etl, že ji zde za chvilku máme.
jsi
kdybychom
nezažili
Výstup Marie
zvlášt
pkný
žertík
III.
(vystoupí z domu).
Pedešlí.
Mh-ský: Budeš se mnou spokojena, ženuško, já penechal svou úlohu Arthurovi, nemáš se už o mne bát! On sám pijme ctitelku mou jako domácí pán a poeta! Maric: Což jsi ty už také psal nkdy verše? Artlmr: 1 ani v nejhloupjším okamžiku svého života Myslím ale, že na básníka si lehce zahrát dovedu ne Vidíš, strýce, jak je to dobré, že jsem zdvoilým. Ze zdvoilosti k tob peetl jsem tvé básn už nkolikrát, nkterá pkná co jsem zde, a umím pkná místa skoro z pamti. Ted místa tam pece máš, strýku !
mn
—
—
to prospje! Marie: Tys ale ješt nesnídal, Arthure!
!
!
121
Arthur: To ze samé básnické roztržitosti, tetiko Ale šátek, šátek nosím trochu pedanticky. Prosím to, tetiko, pevaz ho trochu á la Byron Maric: Nu tedy. (Pevazuje mu šátek, v tom zavzni z pro-
mn
domu zvonni.) Mh-ský: Vlak už pijel!
téjšího
Arthur: Tedy jen rychle, jen rychle, aby nás našla na našem míst!
Výstup Marie, MUrský a Arthur
domu
tjšího vzdalují
se
vycházejí
IV. ke
(jJou
cestující
s
miži a otevrou
vaky,
sestupují
?e
ji.
Z pro-
schod
v právo a v levo. Konené vystoupí Anna, majíc hustým závojem zasteny).
a
obliej
ArtJnír: Všechny ty dámy, i ty, které brejle nosí a melancholický hlas mají, starají se o škatule; žádná se posud netáže po básníku Mrském. Marie: Snad jsme obtí njakého žertu!
Anna bych
šla
(pi.stupuje k nim):
k píbytku básníka
Mh-ský
(tajené k
Nemžete mn Mrského?
íci,
kudy
Ted se. seber! Mrský, vzácná sleno!
Arihumvi)
:
Mám snad krásnou svou dopisovatelku ped sebou ? Anna: Osmlila jsem se Arthur: Dovolte tedy, abych vás uvedl do svého dom.u. Je to sice jen jednoduchý píbytek skromného poety, vaše pítomnost jej ale povznese a zasvtí. (Vede Annu mezi tím až do popedí. Marie a Mrský následují.) Arthiir: Já jsem
—
Anna: tesu to
—
Jste tak laskav, (odhalí závoj,
jsem v takových rozpacích Artlmr (chytne Mrského za ruku — je ona!
—
pro sebe) celá
se
To je ona
—
tajené):
!
!
!
122
Mí^rský
Arthur Minský
(taktéž tajené):
(jako divé):
Jaká ona?
Ta
koncertu!
z
Pro boha, jen nepozbucT zmužilosti. Taková píležitosE se ti nenaskytne více. Go básník máš jakousi zái kolem sebe (jako díve):
—
Anua: Dovolte, abych
na chvilku
si
sedla.
(Sedne
si
na lávku pod stromem.)
Mh-ský
(tajené k Marii):
Není tak Ošklivá, jak
jsi
ped-
pokládala.
Marie
(taktéž tajené): Ani tak dlouhá, suchá a stará, pedpokládal Mh-ský (jako div) pipadá jako njaká víla. Marie (podobné): To ti povídám, tob nemá nijak pipadat Arthur: Dovolíte, abych vás seznámil se svým strý-
jak ty
jsi
:
cem a svou
tetou
;
Mn
jsou to nešastní lidé
— narodilif
se
hluchonmí. Byli vychováni v ústavu pana Frosta v Praze, kdež se seznali a do sebe zamilovali. Na štstí ješt mohli pirozenou, smutnou tu vadu zakryt ponkud vzdláním a pivedli to tak daleko, že pozorujíce vaše rty, skoro všemu rozumjí, co povídáte bohužel ale
nemohou
ani
Mírský
—
—
list,
napíše néco tužkou a podá to
Arthur
spo,
{t\.e
pro sebe):
že trochu mluvit
a nesouvisle. (Usmje na
lístek a
na rozpaitou Marii se dival, vyndá tobolku z kapsy, vytrhne pak Arthurovi).
(jenž byl patrné uleknut
zatáhne v tom Arthura za kabát,
Pro boha t prosím, ekni aledovedem, když tebas koktav i
se škodolibé
na Mérského, napíše také
nco
dá ho pak nazpt.)
Mí^rský (te pro sebe): A byste se hlásil? Myslím, že
pikerbovat
kdyby
mohu
byla ošklivá, byl trochu na váš vrub
123
Nemohou ani jediného lidského tonu vychtljsem íci. Anna: Ach ti nebozí lidé! (Podává jim ruce.) A vypadají pece tak pívtiv a intelligentn Ona je velmi hezká dáma a pan strýek má zdravý, živý obliej Arthur:
razit,
!
akoliv bych v
nm
njakého básníka
nebyla
nikdy
—
blízkého
píbuzného
hledala.
Arthur: Pro pak ne, krásná sleno? Atina: Pivádíte mne do rozpak! Nemla bych to sice íci, jelikož ubohý ten muž váš strýc je! jeho obliej má ale nco tak prosaického do sebe etl už nkteré z vašich arokrásných básní? .
Mérský Arthur:
(ukazuje pantomimou, že se
On
mu
.
.
proti vi).
chce íci, že nikdy a že
je
má
nepotebnou vc. Anna: Ach,
za zcela
tot netvor! Jak dobrým jste, že ho u sebe chováte! Arthur: To on taky uznává! Je-li pravda, strýku! xinua Víte-li pak, pane Mrský, že jste mne v jistém ohledu nevím ani, jak bych se vyjádila že jste mne skoro pekvapil, Arthur: Snad nepíjemn? Amia: Ne, o ne, to ne! Ale když jsem dnes jela po dráze, napadlo mne, že podnikám nco velmi nápadného. Nesmíte mne prozradit, poruník neví, že jsem jela k vám. Nejsme práv pátelé s tím mým poruníkem lovk ale potebuje njaké takové náadí, když práv bližších píbuzných nemá. Napadlo mne tedy, co by lidé asi ekli, kdyby vdli, že jsem utekla, nebo spíše, že práv utíkám. A pak jsem pravila k sob, že je snad básník Mrský práv takový lovk, jako všichni ostatní, na píklad jako tam ten tlustý pán s tím nepkným nosem, že má snad draka za ženu, která mne
—
:
—
mj
—
!
!
124
nazve bezstoudnou proto, že bez pozvání picházím, abych vidla, jak básník vypadá. On mne snad pijme chladn a ona mne snad ani nepožádá, abych se posadila. To mne skuten pivedlo do rozpak a umínila jsem sob, že se ani po vašem bytu nepoptám a že na zdejší štaci zase na zpátení vlak pokám. Ted jsem ale veselá, nebo jste zcela tak, jak jsem doufala vyjímaje ArtJinr: Vyjímaje?
—
—
Vyjímaje, že jste mnohem mladší a vypadáte než na své podobizn. Vy nejste své podobizn ani dost málo podoben.
Aima
mnohem
(stydliv):
Vy
Art/inr:
Marie
t
Mírský
laskavá. (Bavi
se
s
ni dále.)
Sotva UŽ se udržím!
ist
pravda!
(taktéž
dvacíti
lety,
tajené):
práv
Vždyt ta podobizna vyšla už když jsi kráse mé už
tenkrát,
nemohla
déle odolati
Marie
skuten
jste
(tajené k Mérskéinu):
kreslí, to je
ped
—
lépe
(mrzuté):
Slyšela jsem
práv
ted kritiku.
Mrský Nejvýtenjší malí pražský mne maloval, stálo mne to hezky penz Každý den novou rži do :
a dírky u kabátu a každý den zaplatit íViseura !
Marie: Ted se ti to vynahrazuje. Mh'ský (s komickou zoufalostí): A nyní prý hejsek hezí než já.
je
takový
Ó asové! Ó mravy!
—
adressa vašeho poruníka P Aiuia: František Burger, správce u hrabte Lvovského. Pro se tážete? ArtJnír: Prosím
Ach, jen proto, kdybych se nkdy osmlit bych se po vašem zdraví poptal. Slena bude zajisté ted chtít šatv sob upravit. Anežko! Anežko! (Z domu vyjde služka.) Ukaž slen zde pipravený pokoj pro ni. Dovolíte, abych vás až k domu doprovodil ? Artliiir:
sml,
že
!
125
Anna: O dkuju!
(Vchází
do domu, kamž
ji
Arlliur do-
provodí, kterýž se pak zase vrátí do popedí.)
Mrský: Nyní
nemým
—
ti
ale
eknu zpsobem
zcela nehlucho-
jsem sestro vec nejrozkošnjšího a nejtom božím svt
ArtJinr: Že
lepšího strýce na
Marie: Malý
mrzáky
žertík
si
nechám líbit; nás ale za abychom ani slova pro-
prohlásit, pinutit nás,
mluvit nesmli, to vydrží
Arthur: Jen
—
podobn
roztomilá
tetika, jako
ty!
pece pesvdit, že se ta komedie ani jinak dohrát nemže. Vy máte úlohu tak pohodlnou a jednoduchou pi tom. Vždy je to nejvtší ztráta pro mne samého, když neslyším milostné a pívtivé ei z úst
Necht
se
své krásné tetiky a duchaplné
myšlénky svého strýce!
vám písahám, že ta slena Anna, která sob ped zrcadlem práv vlasy urovnává, za krátko paní Mrskou bude. — A pak, což vás to nebude zajímat, když uvidíte povstání a vzrst všech tch zami(Patheticky.)
Na
to
lovaných pletek, když uvidíte ped sebou rozvinovati se strýc jen opsat malou veselohru, kterou básnický potebuje, aby všechnu svou dívjší slávu zastínil?
mj
—
Míírský: Prosím t, jen mne Arthur: Mžete tu veselohru nadepsat teba „Sladký klam" ili ,Dva hluchonmí z ochoty", nebo také „Vy-
—
Ihaný básník a jeho svatba s blouznivou slenou" Ml^rský: Tys dareba! ArtJmr: Nejste vázán na formu. Udlejte z toho ptiaktovou veselohru nebo politickou povídku na zpsob „Pana Vyšínského", nebo nžnjší a blouznivjší, teba jako Máchv „Máj" Marie: Muži, ten mladý pán se ti posmívá
—
—
!
126
Mérský: Vlastn má pravdu a já mám skoro chiit dohráti úlohu, do které mne vnutil. se lehko mluví! Mlíš-li ted, udláš Maric: pozdji z toho básn a jsi já jsem ale ženská
Tob
odmnn;
mj
jazyk nechce a žádný básník, chci a musím mluvit!
Výstup Dráb
(s
bubnem
stane
pdl
miži).
nmým
zstat
—
já
V.
Ltd
(nastaví se
kolem nho).
Pedešlí.
Dráb (zabubnuje a te z papiru): Sto tolar, jáku sto tolar dostane se tomu, kdo s jistotou udat mže, kdeby se nalezla jistá mladá ženština, jejíž jméno jest Anna Krejí. Práv došla telegrafická zpráva a sdluje se po všech štacích, že vera veer utekla z domu svého poruníka, aniž by se byla více navrátila; známo je ale už, že odjela po dráze. Dáma ta je prostední výše, erných šat má ervený na sob, pes nj oí, erných vlas erný pláš, na hlav slamný klobouk. Kdokoliv zprávu podat mže, nech telegrafuje do Prahy na pana Fran(Bubnuje.) tiška Burgra, správce hrabte Lvovského Marie: Go tomu íkáš? Hej píteli! Arthur: Že je to znamenitá historka. pane drábe Dráb: Prosím! Arthur: Vejdte sem.
—
!
—
Dráb
(vchází
—
lid
se rozejde).
Marie: Co pak chceš ted dlat? Arthur: Chci sob tch sto tolar
mohl milé své tetice Marie: Ty
ji
pkný
zasloužit,
štucel koupit.
chceš tedy opustit?
abych
!
!
V21
—
a ta
Arthur: Uvidíme. Píteli, nemusíte už dále bubnovat já sám udám panu Burgrovi už, kde slena nalézá.
jít
se
;
Dráb: To je všechno pkné, dokud jsem ale nevybubnoval po celém mstysi, nesmím se vrátit. Mže se jich ješt více najít, kteí nco vdí, a mohou se pak rozdlit. ArtJinr : Jak
o
tch
sto
Dráb:
nco, co
pak,
kdybychom
se
jenom
my
dva
tolar rozdlili?
—
Dovolte,
pane,
mne
chtít
podplatit,
to
je
—
bych já
musel tento, akoli (Pemejšli.) Go pak myslíte, pane, snad to není vlastn ani žádné podplacení, což? Ten pan Burger pislíbil, že prvnímu, kdo zprávu podá, sto tolar zaplatí, a vy se skuten první hlásíte u ouradní osoby. (Dvrn). eknte mn. pane. záleží vám na tom, abych nebubnoval dál?
víte,
to
—
ArtJiur: Záleží.
Dráb: Na tch sto tolarech vám Co? Umím hádat? Hehehe!
—
ale jist nezáleží!
Arthur: Ó vy se vyznáte v lidech Dráb: Jakž pak ne, vždyf mám s rozlinou holotou co dlat! Vám tedy na tch sto tolarech a ani snad na té polovice nezáleží, no to je hezké! ArtJmr: Ach už rozumím. dostanete celé sto.
Dráb:
bh
Ó
zachra
!
(Vezme
jej
Dráb
Tedy
vy jste dobrý pán; vždyf já toho nežádám, Kdybyste ale chtl, takhle nco naped ,
rozumím, šlechetná duše! Zde vezmte, mj roztomilý
Arthur: Óh, óh, z tobolky peníz.)
za ruku.)
(ohlédne se díive na vše strany):
Sem
.
.
(Vyndá
S tím. (Pohlédne
!
!
128
do ruky stranou.)
Až budete takoví.
—
zas
Nepedal
nco
—
se,
Špína! (Nahlas a pívtiv.)
potebovat, jenom pijdte,
my
nejsme
(Odejde.)
Arthur:
A
ted
hned po
telegrafu do Prahy! (Chce
odejit.)
jMarie: Co chceš udlat? Arthnr: Uvidíte, uvidíte,
—
ta
komedie musí pece
za to stát. (Bží ke míži.)
Marie: Vždyf nemáš ani klobouk na hlav. Arthur: Je to jen pes ulici (Vybhne ven a pes schody !
do protjšího domu.)
Mhský: Snad nám nechce také ješt jejího poruníka na krk pivést? On by byl s to nás pinutiti, abychom se pak naproti tomu zase slepými tváili. Marie: Však já mu to tak dlouho nevydržím. Ach, náš host pichází. Sednm si zde ke stolku a pracujme, vyslechneme snad zárove, co myslí a mluví. (Sedne ke stolku a vyndá punochu. Mrský pisedne, vyndá knihu
—
a te.)
Výstup Anna Marie
(vychází
mezi tím a
VI.
rozhlíží
To
Pozdji
se).
dve
Artimr.
nezdá
se mít sebe Anna. Tof jest zde rozkošné sídlo ale vru, že by lovk sotva poznal dle zevnjšku, že zde básník bydlí (tajené k
Mérskému):
mnoho blouznivého do
!
—
Mírský (tajené): Pkná poklona! Anna. Nikde romantický nepoádek, zpustošené a zdivoené partie, které se tak nemile dotýkávají. Na tch urovnaných cestikách, mezi tmi štpnými ržemi a spoádanými záhony je tak milo, cítím se hned tak zdomácnlou!
mn
mn
!
!
!
129
Marie (tajené): Ona tvé básn necituje! Mh'ský: Nejspíš, že má slabou pamt! Anjta: Ach i sklemiík zde má! To je pece civilisace! pokojíek jak byl ten spoádán, všechno tak jako z vosku a jako ve skínce.
pkn
mj
A
Marie (tajenh Je moudrá,
krásná ale právo není.
Anna: Divný to básník! Básníka jsem si myslela pece trochu mén pedantického Mérský (tajené): Nu, moudrou nemoh bych ji práv nazvat, krásná ale
je.
Anna: Ach zde jsou li ubozí hluchonmí! Jak ráda bych si k nim pisedla a s nimi se pobavila! Bojím se ale, že bych píliš jasn ukázala, jak jich lituji, a to
Ach pan MOrský, — více bolí vdla, že je to básník, který domu) Slena už hotova ? Nuže sednm
prý nešastné lidi tím kdybych byla tenkráte
AriJmr si
(pijde z
:
mne ním.
a bavte
Anna Podivná bavil mne! :
abyste
smlosti žádat
—
nkterou
!
—
!
—
to žádost
Víte-li co,
musíte svoji
!
To
je
pec
vaší povinností,
(Usednou na lávku pod strom.)
být
Odpuste
pane Mrský? Smím-li vás o tak
laskav
a
improvisovat
nco
mn
báse.
Arthiir (ohlídne
posukem komického
se s
Moský Hohoho :
!
leknuti k Mérskému).
(Náhle se zase zarazi a
dlá jakoby ho
kniha zajímala.)
Arthnr: Slyšela jste? To je znamenité, že hluchonmí tak pirozený smích mají.
mn
nevymknete Prosím Anna : Ó, vy se Arthur (divá se v rozpacích na strýce a mluví pak s nucenou Což vás mže skuten improvisací potšit? veselosti): Vždyt to bývají skoro vždy nesmysly. Už se ani nepamatuju, jak dlouho tomu, co jsem naposled impro viso val Neruda, Sebraué spisy X(.
!
9
!
!
!!
130
—
—
jen jednou prosím. Anna: Ale zkuste to ted myslím, etla jsem ped nedávném v njakém asopise že v Lumíru — že jste improvisator znamenitý a že se prosím vyrovnáte improvisatorm italským. Nuže napíšu si to, abych vás vždy na to upamatovat mohla
—
—
—
(Vyndá malou tobolku.)
Aithur (oddychne z hluboká, pak zane náhle): Nu dobe (Pone se zoufalým ohnm, jenž však hned ustoupí namáhavému pemýšleni.) Jež jsem zniil — nešastné ty rže —
—
tedy.
Merský
(tajené):
Arthur:
Vic
—
Rže — mže
eknou
než ret
ti
mj
íci
mže!
Povadly srdce mého dotknutím, a vidím nyní s mocným pohnutím, nákažhv niit mže že bol
mj
Anna
(tleská
komické
to je
!
rukama):
Líbí se
Tedy tak
mne
to ale.
improvisuje? Ach, Byla to jedna z nej-
se
lepších vašich básní?
Arthur: Lepší než všechny, které jsem kdy improAno lepší, než kterákoliv z mých tištných básní Anna: Ach, tu zachovám! Dívejte se, neudlám-li
visoval.
chyby.
(Piše
Marie
do tobolky.) (tajené):
Brávo Go pak
ty veršm nerozumíš! Marie: Povídám brávo! Merský: Inu jsi jako všechny ženské. Máš z toho radost, když se svatba blíží.
Mhský
(taktéž):
Výstup VIL Ryšavý
kráí
(vystoupil mezi tím
Ryšavý (s poklonami): má noha po
pd
mížovými Prosím,
klassické,
vraty).
PfrdeUi.
vzácná spolenosti, jíž stoupá chlouba
!
!
!
131
eskoslovanského Parnassu, nejvyšší duch našeho
Anna: Hahaha Ait/n/r strojil!
!
{\)vo sebe):
(Hlasiié.)
Ryšavý :
století,
Mrský?
vynikající náš
Já se
Kdo pak je ten komický lovk? Už zase dábel njaký malheur najmenuji! Mrský, pane mj!
Ah A eho !
Arthur: si pejete? Ryšavý: I já jsem naslouchal už šepotu božské musy, já jsem už v šastných okamžicích letl na pegasu k nebi, já jsem povznesl se na Parnass i
—
i
Anna: Ten
lovk
To
jste si
Arthur: gasovi
samé „i já". tam zajel pro seno svému pe-
je
?
Ryšavý
mj
Ach, pane (urliven) Arthur: Musíte odpustit epigrammatickému žertu Ryšavý: A tak! hehehe! dobrý epigramm. AríJlur (pro sebe): Napiš si ho na elo! (HUisité.)
A ím mohu
:
sloužit?
Ryšavý: Není pochybnosti, že podporujete s láskou mladé talenty, že rád ukážete zaáteníkm pravou dráhu, na níž pak už více zbloudit nemožno. I osmlil jsem se že jsem paklíek vlastních svých verš v té, k laskavému prohlídnutí pinesl. (Vyndá z kapsy papíry.) Arthur (vezme je od nho): Jak? „Kapky mé krve?" Ach, subjektivní lyrika! Tu vám neradím, píteli!
dve
Anna: Vždy
jste ale
sám napsal velkou ást
zcela
subjektivních básní
Arthur: Skuten, ta subjektivní lyrika není už na ase. Což je komu do toho, že vás ten nebo onen slavík rozbolestnil, že vám ta nebo ona rže slze vynutila, že vám to neb ono dve tlukot srdce zaopatilo! Žijte divé smle njaký as, seznejte lidi a pomry, vypijte pohár vezdejších radostí a pak teprv pište! Vte mi, 9*
!
!
!
132 napíšete-li „dumu ochuravélého zedníka", nebo „myšlénky chudé vdovy", nebo dokonce „vzdechy bránící se nevinnosti, které se penzi mrzká osidla kladou", vte mn, že více tím zpsobíte, než kdybyste napsal tisíce dum a dumek o svém srdci, do kterého nikomu nic není. Tak bych já psal Anna: Nu, a pro tak nepíšete? Ai-tJnír: I kdybych byl tím pánem, chtl jsem Hci. (Pro sebe.) Brzy bych se byl prozradil! Ryšavý: Já tomu nerozumím! Tof bych musil do
píteli,
kalu lidské spolenosti sestoupit. Arthiir: A což vám to uškodí? Ten kal je istjší, než si myslíte, ba istjší, než co vy za isté máte! Jen s
chutí do
nho.
Ryšavý: ArtJiur:
O noli me Nu ostatn
vám pak úsudek svj Ryšavý: Ó díky !
tangere chci
si
vaše
básn peíst
a
podat. &;mol
bych ješt njakou prosbu
vyslovit?
Arthur:
Nu?
Ryšavý: Prosil bych o kousek vašich vlas na pato za zlé, prosím mátku nepokládejte
—
mn
Arthiir: Dovolte, pane, tot je
—
To musíte tomu pánu udlat; ustihnu vám je sama! Sednte si zde pod strom, prosím! (Vyndá nžky a rozhrnuje mu vlasy.) Artluír: I tof bych si nechal vlas nastíhat tímto zpsobem, že by jimi podmoský telegraf mezi Amerikou Aiina:
a Evropou obvinout mohli. Anna (podává Ryšavému kousek ustiženýcli vlas) pane, mjte je v úct!
Ryšavý: ó dkuju, dkuju vám! jednu prosbu! (Vyndá tobolku.)
Ml
bych
:
Zde,
ale ješt
!
!
133
Artknr: Co pak ješt? Ryšavý: Kdybyste ráil njakou do pamtní knihy napsat. ArtJmr: I ano, dejte sem. (Piše do tobolky.) Zde, pane. Ryšavý (te): „Já to nejsem Mrský". Tomu
mn
mé
prpov
—
—
nerozumím
!
Artlmr: Jen o tom pemýšlejte, neuhodnete-li, vyse vám, až si sem pro úsudek pijdete. Má to význam velmi, velmi hluboký.
svtlí
Ryšavý
:
Ah
!
(Pokloní se hluboce a odejde.)
Výstup Pedešli
Anna
(usedne
Ryšavého. Pozdji Listonoš.
bez s
VIII.
Arlhurem zase na lávku): Obdivovala
vru vašim náhledm, pane Mrský. Mhský (tajené): Ta má obdivovatelka mne podivn
jsem se
kritisuje
Arthur:
Anno, co
eknte
mn
ale
zcela
upímn,
drahá
pro básníka Mrského, když jste k jela mžete-li, popište to podrobn. Amia (krátce pemýšlí): Byl to velký obdiv Úcta ped vaším duchem. Mrský (tajené): Moudrá holka! Arthur: Tedy byste byla práv tak dobe pijela, kdybyste byla vdla, že jsem otcem rodiny, starým, dávno už ženatým mužem? Ajina (v rozpacích, pak urit): Dovolte, pane, nevím, s jakým to Já pišla jsem, abych seznala básníka, ani mne nenapadlo, že by mohl být mladým mužem Arthur: Prosím, nehnvejte se hned pochopíte, pro jsem se podobn tázal. Nejste zde ješt dlouho,
nmu
jste
—
cítila
mn
——
—
—
!
134
znal jsem vás ale už díve, ovšem ne dle jména. Když váš list pišel, pipravil jsem se na to, že seznám blouale každá minuta, znivou a nerozumnou ženskou
—
Anno, kterou jsme nyní už spolu strávili, pipoutala upímn, mne pevnji k vám A nyní eknte milujete mne trochu? z hloubky svého dívího srdce Anna (v rozpacích, tesoucím se hlasem): Znala jsem !
mn
—
mn
bylo ale vše jako nyní už vím, rozechvívá já vás miluji
vaši osobnost také už díve, zde probouzím se arokrásný sen
mn —
—
mé
srdce tak co z celého svého srdce (Klesne !
mu
ale
—
—
v náru.)
Bravo! Aríhjir: Dkuju ti, drahá Anno A nyní se ti smím z neho piznat! Já nejsem onen básník Mrský, já nejsem niím více než mladíkem, jsem zcela neslavný Anno, miluješ mne který t celou duší svou miluje nyní ješt? co tím myslíte? Antia: Pro boha! Arthur: Že jsem se petvaoval po celý ten as, co jsi zde, milenko. Byl to ovšem klam, pomysh sob ale, že jsem si jím štstí celého života zaopatiti chtl kdo pak je tedy Anna: Jsem jako zkamenlá básníkem Mrským ? strýc Mrský, ale tamhle Arthur: Já to nejsem který se svou roztomilou manželkou
Marie
(tajené):
!
—
—
—
—
—
Anna: Ten hluchonmý ani
mj
—
—
tedy není ani
nmým?
mn
hluchým
odpustit, Anno? Artlmr: Ani dost málo. Mžete a chci být upímná Anna: Ano, vždy t já t miluji dovolila jsem si také malý podvod. (Sklopí oi.) Artlmr (radostn) Ty také drahoušku ? Anna: Jako ty nejsi básník Mrský, nejsem já ona Anna Krejí, která tvému strýci psala. To byla moje
—
:
—
!
! !
!
135
teta,
se
která
mn
nco
s
mn tim
své jméno dala, onen list psala. Svila a jelikož se ona rozstonala a práv se
—
pihodilo Hurrá!
Tot aby kozel vydržel nmotu! Hurrá Artlmr: Hurrá Mh-ský: Co je to pane synovce, že mne i vejskáním Ml^rský:
(Objímá
Marii.j
pekonat chceš dvacíti lety
!
Podkuj
nyní své tet,
se
že se
ped
—
do mne zamilovala a mne nevolníkem uinila bych ti byl nyní toho rozkošného Anouška
vru, že nepenechal Marie: Bez toho Listonoi (pichází
jsi z
se
do
ní zamiloval,
protjšího
domu
nevrnice!
a odevzdá
list
—
Artliurovi).
njaká telegrafická zpráva! (Odejde zas.) Anna: Co ale ekne nyní má teta a pedevším mj poruník? Drazí hluchonmí chcete vše zamlet, svím-li se vám ? Všichni: Ovšem, ovšem Anna: Nechtla jsem se ani slovem o tom zmínit, ted to ale zstane mezi píbuznými Vera veer nabídl se mj pan poruník zcela kupeckým zpsobem velkomysln, za muže. Kdybych byla pivolila, slíbil že dá nový altán v zahrádce vystavt. To mne pimlo k útku. Myšlénka, že bych se stala matkou mladého pana Burgra, který celý den nic jiného nedlá než kouí, a tak líným je, že si ani ruce neumyje ta myšlénka mne pivedla skoro v zoufalý stav. Co asi ekne, co udlá Zde
je
—
—
mn
I
mn
mn
—
—
Arthur: To t tedy pivedlo. Nu neboj se, nepustím t už na žádný zpsob. Mezi tím, cos si prve toaletu poádala, vybubnovali t zde. Poruník slíbil sto tolar tomu, kdo by t pivedl. Telegrafoval jsem ihned nazpt, žes ujela se mnou a že jsme spolu už ped oltáem
136
jsem mu sdlil, že jsem bohat a Nyní práv dostávám odpovd na svou smlou lež. (Rozpeeti list a te.) „Af si dlá ta lehkomyslná, co chce, nechci o ní ani více slyšet!" Ješt jednou hurrá! Marie: Rozumný to lovk! Mhský : Protože chtl Annu ? I ovšem. Marie: I ne, jen proto, že mlí, když jiné pomoci zasnoubeni. že
Pi tom
dovedu ženu
uživit.
není!
Mhský:
Máš-li pak úctu nyní, Arthure,
ped mými
básnmi, Arthure! ArtJiur: Nekonenou, jsou božské nepekonatelné.
Vždy vaše zvuné verše byly zárodkem harmonie, která nás nyní celým životem sprovázeti bude, jakž, Anoušku ? i^Objiniá
Annu.)
Mhský: nedozvuela?
Vid,
ženuško,
i
nám
(Objímá Marii.)
(Opona spadne.)
ješt ta harmonie
ZENA MILUJE SRDNATOST. VESELOHRA VE
TECH
JEDNÁNÍCH.
ZENA MILUJE SRDNATOST. OSOBY. Višm, bohatý statká. Adéla, jeho dcera.
Kateina,
jeji
služka.
Volsovský, Višinuv pítel, Vilím, Volšovského synovec.
Václav, téhož sluha.
Ržika,
i
soused Višinv.
Hermann. Ludvig.
Dva
\
zakuklenci.
Sluha,
Dj
se rozvinuje
na venkov nedaleko Prahy.
Poznamenáni. V právo a v levo rozumj
se strany obecenstva.
Jednání první. (Krásný zahradní salón. V pozadí sloupy, mezi nimi velká okna od stropu skoro až k zemi. V prosted pozadí otevené vysoké dvée. Okny je vidt v krásnou zahradu. právo a v levo dvée. síni stoji skvostné náadí.)
V
Výstup
V
I.
Volšovský (sedí v popedí, zády obrácen ke vchodu). Václav (sedí u vchodu a má nkolik vak kolem sebe).
(Oba v cestovním obleku.)
Volsovský (zstane po celý výstup nepohnuté sedl): Nezdá Václave, že už trochu dlouho ekáme? pravím, pane, já b3'ch skoro radil, Václav: abychom zase šli. Starému pánu budete ovšem vítaným paní dcera ale nu vždyf víte, jak zdvoile hostem sob vždycky poíná, tak zdvoile a chladn, že bych ji Volsovský: Ml, neurážej ji; jakž se mžeš opovážit, sprosáku, a mluvit o rozumné té panice takovým tónem! ? Václav: Inu, už mlím; vím ale, že vám toho dost se
ti,
Upímn
—
;
—
píko
—
udlala Volhvský Což neumlkneš? Neposlechneš mne? Václav: Když lovk radost z poslouchání má, poslechne rychle; já ale vru ted jen nerad svou radu na
:
142 tajím. Kdybyste mne, pane, poslechnul, šli bychom zase. Ušetíte si mnoho mrzutostí. VolŠovský: Svte, ti služebníci jsou ted nestydatí! Václav: Nejsou, pane, alespo já ne! A že leckdy pímé slovo promluvím, jste vy sám vinen pro se mnou tak pátelsky jednáte. Já vám povídám, že vám ;
vdovika zase srdce rozbolaví. VolŠovský: Kdož pak ti ekl, nešastníce,
ta
—
a já
že
ona
lovk
Václav: Inu nikdo! to tak vidí ve vzduchu a vycítí z povtí! Vidíte, pane, já tu její tvrdohlavou služku, tu Kateinu, toho nafouklého dibhka taky tak jako ale šel bych hned zas, abych vám ulehil. Ctvrf hodiny už zde sedíme a umíme totiž ne, vy sedíte a já umím, a žádný nejde, aby nás po dvou letech jednou zase pivítal. Vyndejte hodinky, pane, a nepijde-li nkdo v desíti minutách, pjdeme zase, ano? VolŠovský: pece! (Naslouchá.) Myslím, že už nkdo jde!
mám
—
—
Ml
Václav (posmšn): Už!
Výstup Adla
a
Kateina
Adéla sic
(z
Volsovský (vyskoí se Václav (zstane sedt).
levé strany).
dvemi
(mluví mezi
mne bude po dvou
soužit!
Já
se
mu
II.
tiše
letech
bojím
i
ze
sedarlla).
Zsta u mne, znova zase svou láskou
ke Katein):
zdvoilosti
íci,
že
jeho
píchod otce potší zeptá se zajisté hned, zdaž také mne svým píchodem potšil. Kateina: Mla jste ale pece trochu radost, teba ;
z
pýchy.
!
!
!
!
143
Adcla: Ty's hloupá! (Obrati se; nalilas.) Ach pan VolŠOVský! Vítám vás! (Podává mu ruku k políbeni, kterou on vezme a potese ji.) Jste UŽ dávno ze svých cest zase doma? Volsovský: Práv jsem vidt, vašeho otce
Adcla
(pro sebe)
pijel a chci
Ted zane
:
(Nahlas.)
!
svého
To
pítele
otce zajisté
tuze potšíte! se
Volsovský: Vím to, vím! Ta dobrá duše! Však jsem už také jako dít tšil, že ho uvidím!
Ádéla: Prosím, sednte! jako dít tšit?
KateHna
(jež byla,
u dvei usedla, pro sebe):
Václav
(pro sebe):
(Sednou
nevšimajic
si.)
Umíte
se
ješt
Václava, na druhé .stran
si
To
bylo perné! Roztrhal bych ji.
Volsovský: Myslíte, že jsem k tomu už stár? Nu, stáí tyicíti let nechrání lovka ješt ped dtinstvím Zvlášt mne ne, jenž jsem, jak víte, pede dvma lety ješt chlapeckých hloupostí se dopustil. Václav (pro sebe): Políbil bych mu ruku! Kateina (pro sebe) Já bych ho Adcla: Už se nepamatuju! Byly to nejspíš malikosti. Volsovský: O ovšem! se jen tak náhodou :
lovk
n
mn
upamataje a divím se vru, že se to všechno z hlavy nevykouiilo. Na piklad to, že jsem pede dvma roky o vaši ruku žádal — ted se tomu ovšem mžeme napadlo ted náhle zase! Vykonal srden zasmát jsem dvouletou cestu a pece se ješt na podobné mana
—
likosti zcela
mn
dobe pamatuju.
Adcla (ponkud
Tak? (Posmšn)
v rozpacích):
Mn
Byl
jste
dlouho
pry?
se zdálo, jako byste byl teprv ne-
dávno, teprv ped nkolika nedlemi odešel se práv tak dje, Volsovský: Ano, as utíká!
Mn
144
vera
jako vám! Myslím, že jsem tak
píjemn
mn
se
as
vyjel a dnes pijel
—
skrátil!
Adéla: Tot nejspíš zase pocestujete? Volšovský: Snad! Mne už ale ten koovnický život pece trochu omrzel. Vidl jsem skoro všechny známé koniny a jedu-li ted njakou silnicí, necítím více žádného blaha, žádného rozechvní, cítím jen silniný prach na prsou a zlobím se; nevidím nikde nic nového, všechno staré
;
ti
chladní, zdlouhaví, k zívání.
lidé všichni stejní,
(Potlauje zívání.)
Adéla zmeni
(kouše zlostn
do šátku):
Vyt
jste se
Ano, už nejsem tak
Volšovský:
zcela
znamenit
dtinský!
mn není všechno rájem, co mn jím bývalo, a svt se mn nezdá být více tak kvtnatým, tak láskyplným jako díve — akoliv jsem se pesvdil, že se takto mže v nm tuze dobe obstát. Už
Adéla: Tedy
jste
sob
už dosti chladnosti zaopatil,
jak pozoruju. Volšovský:
Není jinak možná, jemnost paní! Kdo dlouho cestuje, bývá konen zdvoilý sice, ale ledový jako hospodský, který každého dne jiné hosti vidí.
Kateina
Ten
se zmnil! pán vyhrává! jste cestoval? Byl jste snad zase v ItaHi? Volšovský: Procestoval jsem opt nkteré ásti. Adéla: A nebál jste se tenkráte loupežník? Volšovský : Najal jsem si jich sám nkolik a ti mne ipro sebe):
Václav (pro Adéla: Kde
chránili
ped
sebe):
ostatními.
Adéla (ousmšné Volšovský: nestal tím,
Adéla:
Mj
kdybych
Nu
:
Vyf
jste hrdina!
Snad nejsem; vím
—
ale, že
bych se hrdinou
se s loupežníky sepral!
teba!
—
A kam
jste cestoval
pak?
!
!
145
VoHovský: Na východ! Adéla: Tof budete moci
mého
otce vypravováním
bavit
Volšovský: Snad se
mn
to poštstí.
Adéla: Takhle o tom, jak východní národové bojují toho jste sob však snad ani nea jaké zbran mají
—
povšiml. Volšovský: Všeho jsem sob povšiml a dovedu pro pítele dosti zajímavých zkušeností vybrat. I pro vás
ml
bych
nkteré podobné zkušenosti.
Adéla: Na piklad?
—
Nevím prozatím, kde bych zaéal podá snad v rozmluv samo sebou. ne? Adéla: Snad na piklad o svatbách na východ Volšovský: Snad. I o tch vím dosti zajímavého. Východ je, co se svateb týe, obráceným svtem. Žena Ani vidt nesmi leckdes svého je niím, pouhou vcí. ženicha ped svatbou a na jednom míst nalezl jsem obyej ten, že se nevst zalepí lesní smolou oi a teu nás prve po svatb jí je smí ženich zase otevít Ženich mívá zalepené bývá to obrácen, jemnost paní oi a nevsta mu je teprve po svatb otevírá. Adéla: Vy si je už nezalepíte? Máte dobe! Volšovský: Snad! Mrzl mne už, jak jsem pravil, koovnický život, a nevím, nepozvu-li vás brzy k slavnosti. Adéla (vstane mrzutá; jdou pomalu ke dveím): Práv se pamatuju, že musím ješt nco obstarat. Vy odpustíte, že vás opouštím. Zde tento pokoj, který jste vždycky obýval, je práv už nkým jiným obýván znáte ale náš pkný pavillón, tam se vám musí zalíbit. Kateino, pomoz Václavovi odnést vci Volšovský: Dkuju za vaši ochotnost; nenamáhejte se ale, odjedu zase odpldne. Volšovský:
se to
—
i
—
!
;
Neruda, Sebrané spisy XI.
J^Q
!
;
!
146
Jak? odpldne? Dobe jsme se drželi! Ano, chci jít kamsi na návštvu. Volsovský pemýšlíte? O Adéla: Váš brzký odchod bude otci nemilým. Obtujte se mu trochu, nespchá-li ovšem návštva.
Adla
(zastaví se):
Václav
(pro sebe):
—
:
em
VolHovský : Má návštva sice nespchá; chci jen nkteré dámy zase vidt, pjdu ale pece asn. : Jak se líbí (Oba vyjdou zárove dvemi.) Má Úcta, jdete v právo vy v levo Má skutená úcta (Oknem Volsovský ;
Adéla
pane
!
!
Vy
A
!
!
on pomalu v právo, ona rychle v levo odchází.) Václav a Kateina zstanou chvilku mlky u dveí sedt. ( Václav má ruce na kolenou a divá se ped sebe; Kateina má ruce v kapsách u zástrky a divá se taktéž ped sebe.) Václav (pro sebe) Ted zase já budu zdvoilým krose vidi, jak
:
biánem! (Obrátí "se nmá Kateino
Kateina chladna, jako Václav':
ke A'^?/^/^^; nahlas.)
(bledí
má
stále
ped
sebe;
paní byla.
Salem
—
Salem Alechem,
Budu
pro sebe):
(Nahlas.)
Alechem jsem
Co
pravíte,
povídal,
—
tak
pane?
a tvoje
Salem! Gi odpovdla: Alechem ano, ty ani neumíš turecky jako my! Bože, ty ženské v Cechách! Jinak než esky ani nechtjí mluvit! Mj pán povídal jednou, že kolikero jazykm lovk rozumí, povinnost
je,
abys
tolikero duch také do nho sestoupí. Nu, ženské ovšem nepotebují ducha; mají dost práce se svým tlem! A pece by se dobe hodily k uení se jazykm cizím majíf jazejek až milo ohebný, ostrý, chápavý a lepkavý. Kateina : Dovolte, pane Alláh Václav: A to se rozumí, že dovolím! tedy pi sám bh! my, co i ty turecky nerozumíš jsme vidli svt, jsme tuze galantní. !
—
V
—
!
!
147
Kateina : Vy
pane
jste blázen,
Václav: Neslyším dobe! Jak to bylo, turecká kach-
niko ? Kateina Václav
Že jste blázen, pane! Blázen nejsem, ale pán? ale pece proto ješt tykat,
(vyskoíi zlostn):
(vstává pomalu):
mn
—
teba ano Mžeš jako díve My, co jsme vidli svt Kateina: Myslíte, pane, že je ješt všechno mezi námi, jako díve? Václav: Snad nenarážíš na to, že jsem t jednou chtl? I bud tichá, Kaenko, to je už dávno pry, to se rozumí samo sebou, že jsem na t už dávno zapomnl Kateina: I ty — (zainii se náhle). to
!
—
!
Václav: Roztomilý love! Inu to víš, lovk vidí na cestách
jsi
—
chtla íct
ne?
a má mnohou píležitost. Nejsem blázen, abych jí byl nepoužil. A pak No, to víš, že má každý Turek tucet žen v Turecku a rozumnému lovku jako já se to brzy zahbí.
mnoho
!
Kateina nejste blázen,
Václav:
(poslouchá
vy
jste
s
Dve, máš
pece, Kateino.
patrnou
darebák
Udlám
!
zlostí):
Tak?
Pane,
vy
(Odchází vážné v levo.)
mn pomoct vaky nést Zsta !
z tebe.
Kaenko, tináctou svou
tam! Bravo, Václave, nes si vaky sám, Mám ji sice a svého pána pomstil dokud její paní ale podobn si s mým pánem bude chtít zahrávat, jako díve to inila, nesmí Kaena ani na oi (Sebere vaky a odchází zahradou ženu!
Už
je ta
jen když jsi sebe rád, tu Kaenku
!
;
mn
!
v právo.)
10*
!
148
Výstup Volsovský a
III.
ViHu picházejí zahradou s pravé strany. pevleen a má lehký oblek na sob.
Prvni je
už
Višín: Nepotebuju t ubezpeovat, chodem svým radostn pekvapil.
že
jsi
mne pí-
Vím
Volsovský: ti, vím, brate. Naše sejití se nás tím spíše po dlouhé dob tšit, ponvadž upamatování na njaký bolestný a nutný rozchod nám nepekáži. Višín: Pece, pece, brate! odpust, že t
mže
— i
sám upomínám Volsovský:
pomnl
jsem na to všechno skoro zatvému domu necítil jsem ani žádnjakého rozilení, ani konen jiné
Vidíš, už
a picházeje k
ného bolu více, ani touhy, než abych tebe brzy spatil. Chci být ale upímným a piznám se ti, že, jakmile jsem tvou dceru spatil, vzbudila, že bych ji byl zase nová touha se ve s chutí obejmul a se jí zeptal, zdaliž se posud jinak nerozmyslila. Visín: Zeptej se jí, prosím t! Mluvila o tob stále s úctou a zpomínala si asto na tebe. Volsovský: Ne, ne! Úctu její jsem sob už dovedl vydobýt, lásky její ale nedobudu nikdy. Má njakou tajnou zášE ne, zášf to není, to jsem se špatn vyjádil má njakou mou chybu, snad njaké zdánlivé provinni na mysli, a to ji jako propast stále ode mne vzdaluje. Pemohl jsem se a mluvil s ní skoro až urážliv chladn, tak urážliv, že, kdyby to práv tvá dcera nebyla Višm: I prosím t, snad nebudeš sní njak zvlášt chtít zacházet ? Ó, jen kdyby byla ješt dvetem a zcela Takhle pod mým dozorstvím, však já bych ji pinutil
mn
—
—
—
!
!
!
!
149
ale jí
sob
vykoupila plletým manželstvím
svobodu a já
nemohu porouet. Snad nemyslíš, že bych svolil k nucení? pijmu! co obéf ? Ne, já jsem rád, že se
Voišovskv: že
už
bych
ji
trochu
pijít, byl
mn
z
mysli
bych
lip
vytratila!
Abych
uinil.
vyhnul,, pjdu hned po odpustíš Višín: Opovaž se! pro to tvrdohlavé, hloupé
Neml
obd
To by dve
jsem ani
se ale dalším
zase dále
—
k
tob
nehodám
ty
mn
to
ml
bylo hezké, abych tebe ztratit! Ty musíš
zstat
Nemohu! Alespo trnáct
Volsovský:
dní, alespo týden, hochu! Volsovský: Bylo by smšné, abychom se o to hádali. Víš co, zstanu do zejtka; ráno ale zase pojedu, abych ped tvou dcerou obstál. As po trnácti dnech pijdu zase na krátký as a pak zase a tak dále. Na-
Višín:
budu
více lhostejnosti
Višín: Jsem spokojen.
mn
Volsovský: A ty slíbíš, že ji nepinutíš, aby jinak chovala, než jak se posud chová, Višín: Slibuju. Volsovský: Nevíš, jaká ta má chyba ? Višín: I zachra! Njaké ženské vrtochy jsou to. Jakou pak chybu by mohla na tob vidt? Jsi o celých deset mladší než já, tedy nevadí ani stáí, ponvadž tyicítiletý muž se zcela k dvacítileté vdov hodí. Volsovský : A nechce se zase vdát ? Višín: Neekla mi nic. Ty ale snad posud nevíš, že tvj synovec se u mne zdržuje? Volsovský: U tebe? A co zde? maluje a baví se! Je to roztomilý Višín: Nu vera pi veei, že by se rád lovíek! Vypravoval
se
ke
mn
—
bh
—
mn
!!
150
t
k tomu do Itálie podíval a že poprosit chce. Volsovský : Nedostane zatím
úelu
o
nic,
a
doma. ViUn: Nu jak myslíš! Pipravil ným obrazem; práv ho dohotovil a
okn. Chceš
se
Volsovský:
Mám ;
pekvapení pkho u mne na
suší
levo.)
?
Nikdo zde
myslí lásky nezbláznila
vlastn na
si
mn
!
IV.
(pichází zahradou).
To je mn práv milé Ti se poeknu A což teprve doma Má sama na mne — jen aby se chudák ?
!
až jim to všechno
hospodyn z
ješt
Itálie ale
Ržika Jak
uí
ho rád a potším se jist z jeho nesmí na žádný zpsob
do
Výstup
diví,
se
podívat?
pokrok. Pojdme (Odejdou v
ti
njaké peníze
!
!
tm
Vru
ženským ani nevím, co se je už tetí hospodyn, která to jsem už musil vyhnat sedm služek
líbí!
To
mne chce, a mimo jen proto, že rozšiovaly mezi lidmi, že je mám rád To ne, každá líbil A ne snad, že by se jim .statek inu, to íká, že ne! Musím mít tak nco pi sob duch je to, který je osluje. Ovšem, ovšem, tak Doma jsem neekl jako já nedovede mluvit nikdo! ani slova, vyšel jsem si na procházku jako by nic, pišel jsem jako by nic a tady si to vyjednáme zase jako by nic. Ta radost toho starého Višína, až mu eknu, že zaklepal bych si jeho dceru vzal. Teprv ondyno
mj
mj
na rameno a pravil:
!
—
—
mn —
„Ržový nosejku"
mn —
on
nikdy neekne Ržiko, vždycky ržový nosejku „já bych sob pál, aby mla moje dcera podobného hospo-
!
! :
151
—
dae pro své panstvíko, jako vy jste já už toho nezaslánu!" A já mlel, neekl ani slova a te ted nu ta radost toho starého Višína, hahaha, ten bude o jedné noze skákat A což teprve jeho dcera jen aby jí náhlá radost neuškodila! Teprv ondyno jsem s ní mluvil skoro tvr hodiny a mezi rozmluvou pravím náhle jako zdvoilý lovk: „Nevím, jemnost paniko, zdaž vás má sprostá baví!" A ona si pikryla honem šálkem obliej to se stydla, nebožaka a pravila skoro škytavým hlasem: „Vy umíte znamenit bavit." Nu pokej, zatrolená vdoviko, máš mít tu zábavu každý den Inu vtip je dar boží A jak se k sob hodíme Nemáš zstat, vdoviko, Ona vdovika, já vdoveek ponechána jako osamotnlá a všem boukám a ta socha nad hrobem manžela. Pistoupím k tob a ponu „Já, kterého už ti hospodyn a sedm dveek chtlo" !
!
e
—
!
!
—
—
—
—
!
!
dešm
— —
mohla by zpyšnt Honem si njakou vymyslím a nkolik vtip a nápad spoádám to mají ženské rády. Jsem rád, že zde nikdo není! Honem do zahrady na nápady ne, to
jí
e
nesmím
íci,
!
Výstup Ržika.
Ržika
V.
Václav. Pozdji Kateina.
(chce ven, potká se ale
s
Václavem
v
zahradních
Prosím vás, pítelíku, nech jste, kdo jste, nevyzradte mne, že jsem zde byl (Chce dál.) Václav (zadrží ho, Pomalu, pane, co jste zde dlal ? Ržika: Nu, snad jsem nekra? Václav: Kdož ví! Ržika: I vy osle, vy hrubiáne! (Vytrhm^ se mu a dveích):
!
:
utee.)
!
!
!
152
Václav : Zlodj není, sic by tak nenadával KateÍ7ia (vyjde levými dvemi a jde až v popedí):
by
si
hodný
byl pomyslil, býval, tak
že
spoádaný
lovk
KdoŽ
tak zmní Tak a nyní tak lehkovážný, tak
ten
se
!
hrubý. ekla jsem mu to ale do pravdy! Václav (pikradl se až za ni): Sleno Kateino, nevíte, kde je ted pan Vilím? Zdržuje prý se zde u vás, ano?
Kateina
:
Nevím
Václav: Co nevíte? Kateina: Nic nevím! Václav : To vím KateÍ7ia: Co víte? Václav: Že nic nevíte. !
—
Kateina: I ty Václav: Zapovídám si tykání! Kateina Jak chcete (Odchází na zad.) Václav: Žádám vás, sleno Kateino, ve jménu svého :^
!
pána, jenž co host vašeho panstva šetrnosti o
zasluhuje,
nco. Kateina: Co chcete? Václav: Jak
Kateina: Co
jsi
je
stará,
Kaenko?
vám do toho?
Václav: Chci vdt, jak dlouho to ješt bude trvat, než budeš starou pannou
Kateina Václav
(zlostn se
(i)ži za ni):
na nho zamraí a utee do Pokej pece, kdož pak
zahrady). ti
mže
stait, bláznivá chocholko!
Výstup Adla
a Hermaiui vstoupí zahradou.
Ví.
Hermann
Adéla (bére shawl od Hermanna): vyt jste dnes zvlášt zdvoilý!
nese Adélc sliawl.
Dkuju vám,
pane;
! !
153
Hermann: Zdvoilý? Mže být, nevím ale o tom. Naše doba žádá zdvoilosti místo cit a jsme od dtinstva už tak vycvieni, že, když vele cítíme, také vybranou zdvoilost jevíme.
dkazem,
že jste
Jsem-li
velé
vám
k
zdvoilý, jest
nm
city ve
Adéla Qž jste zase ve své staré kapitole ? pane (Sednou.) Ostatn se musím piznat, zdvoilost je velmi píjemná, protože vždycky :
si,
:
rate
;
jen
Sednme
!
Hermann Jste píliš laskavá ponvadž by snad tato laskavost
to
zbudila.
vaše
že
vaše
zvláštní,
ale být opatrná
mne
v
;
mé nadji
potvrdila.
Adéla: Myslím,
když k tomu
že to není pílišná laskavost,
tším,
se ze zvláštní vaší zdvoilosti
a
také
se
mn
piznám. Chválím-li skutenou mužnost i
vaši, musí mílou být. Mužnost a drzost k mužským a zdvoilost k ženským
nejjemnjší stránka vaše
teba nkdy
rovn
—
tak se to sluší že si nemžeme tak svou srdnadobývat lásku dam, jako úctu mužských. Byl bych
Hermann: Škoda, tostí si
vás už dávno dobyl.
—
ó, já jsem také srdnatá Strachu neznám a práv proto každého muže nenávidím, který jednou bojácnost svou
Adéla: Nevím,
nevím
a dovedla bych se bránit
!
ním
dosvdil. Hermann: Tot bych snad už
nadji
—
Adéla : Stále a
stále se
vám
za tou
ty vaše
píinou
ml
nadje do my-
šlenek vplítají že se tyto moje náhlou chladností odstrašila: sklamejte mne, jak asto ješt chcete, v tom nezabráníte, že stále doufat budu.
Hermann: Casto jsem už nadje vyplní a vždy jste
m
mn
myslil,
zase
!
!
! !
154
Adéla (žertovn): Ó, nadje je pkná vc! Za by všechny ty malicherné okamžiky našeho života, kdyby se s nimi zárove nadje na nco dokonalejšího nepojily HeriJiaím: Jen se posmívejte! Já vás ale ubezpeuju, že ta nadje je mým dechem, že bycVi bez ní Adéla (s komickým stiachem): Prosím vás, jen se nestate sentimentálním Jen to ne, radj doufejte dále Hermann (poklekne ped ní a políbí ji rychle ruku) O božská Adélo Smím tedy Adéla (vyskoí): se zdá, pane, že byste poteboval njaké studené sprchy (Opravdové.) Prosím vás, stály
—
mn
!
—
!
:
Mn
—
nkdo
kdyby
Hermann ukrutná Adéla
!
Už zase marn!
(vstává pomalu):
jste
Vždy máte nadji!
(žertovn):
Kdyby byl takhle otec, anebo náš nový ten nový host! Hermann: Ah
—
nm
Vy
(Opravdov.) host vešel Slyšel jsem už
prosím vás, kdo je ? Adéla: Pítel naší rodiny, velmi vzdlaný a duchaplný muž, jehož sob vážit musíme. sok? Hermann: Snad ne njaký sok? Adéla: Sok? a v o
;
mj
em
Hermann: Vy Adéla:
Ah
jste zlá!
tak!
I
bh
—
hahaha Vždyt zachra muže mohu milovat, !
udatného, srdnatého a pan Volšovský je pravá baba. víte,
že jen
Výstup Pedešli.
Volšovský:
Volšovský a
Mám
není
mj
Višin
(z
levé strany).
radost z toho hocha!
na žádný zpsob ješt nesmi
To
VII.
synovec!
!
Ah slena
Do
—
Itálie ale
a kdo to
?
)
155
Adéla šeptmo
s
(tvái
jako by pichozich
se,
nezpozorovala a mluví
Hermannem).
Vt?í}l (vstoupí mezi Adé/u a Hermanna): Musím vás, pápítel nové, seznámit spolu. Zde pan Volšovský, starý a zde pan Hermann. ( Volšovský a Hermann se vzájemn
mj
—
kloní, poodstoupí
a
baví se spolu.
dvrn
Višín k Adle).
Nevidmi
to
tím cizincem zacházíš. Nevíme ani, být, že za nim nco zcela jiného vzí, kdo jest a než se na oko zdá! rád, že tak
s
mže
Adéla: Ote! Visín: Ne, ne! musíme být pozorlivi! Nemám sice nieho proti tomu, že se zde na krátko zdržuje, nevím ale skoro ani, jak
sem
pišel.
Adéla: Vždyf víte, že jsem ho poznala u své pítelkyn a že jsem ho sama pozvala. ViŠhi:
Nevím
ale nic bližšího o
Adéla: Taková tínku
nedvra
nm.
by vás byla nehodná,
ta-
!
Musím sama sebe chránit. Psal jsem už svým jsme. do Prahy a zvíme brzy, na Adéla (chladn): Jak se líbí! (Nahlas.) Ti pánové nás pipraví o píjemnou zábavu! Volšovský: Budeme snad brzy hotovi. Hennann: Jsme už nyní k službám Volšovský: Ne, ne, pokejte ješt, pane Hermanne! Visín:
em
pátelm
—
s ním dále Adéla (usmivav pro sebe): Však vím, CO je pod tou hrubostí skryto. Nechce se prozradit, že mne ješt miluje ó, však já vás zahanbím, chladný pane! Hertnann: Zde jsme, jemnost paní! ráda, že se ti pánové dobe spolu Adéla: oba Cestovali a mají tedy dosti látky, aby se pobaví!
(Mluví
—
Vím
o
mnohém
smluvili!
156
Výstup
VIII.
VilÍ7n (pibhne ze znhrariy). Za nim pijde zaliradou Václav a potavi se u dvei. Hned pnlom vyjde Katef-ina z levé strany a postaví se k druhé stran dvei. Pedešli.
—
Vílím: Strejku, drahý strejku pišel jste jako se už vru po vás stýskalo na zavolání (Objímá
Mn
!
!
Volšovskcho^
Volsovský: Slyšel jsem, že se
ti
stýskalo a vím také,
pro. Vilím: Vidl
VoDovský
:
jste
už
mj
obraz? Líbí se vám?
Je trochu divoký, jako ty; jsem ale spo-
kojen.
Adéla (pro sebe): (Pone se s fíermanneiii sovském;
Visín
ji
Volsovský
On
si
l)avit a
mne opravdu ohliži
se
ani nevšímá!
asem pátrav
po
Vol-
pozoruje.)
Vilíma stranou):
(vede
pan Hermann? Vilím: Nevím a myslím,
Co pak
že ani zde o
je
za, ten
nm
mnoho
nevdí. Volsovský: Vilím :
To
Mn
kolem Adély otáí
tomu
je podezelé.
je
—
podezelým snad by
i
si ji
protivným
!
Stále se
rád vzal, kdybychom
dovolili.
Volsovský: Kdybyste tomu dovolili? Jakžpak ty picházíš k tomu, abys také dovoloval? Vilím (v rozpacích): Strejku, já bych rád do Itálie. Volsovský: To je podivná (Pro sebe.) Snad není ten hoch také do ní zamilován? (Nahlas.) O tom si ješt promluvíme a eknu ti teprve pozdji, že do Itálie ješt nesmíš.
odpov
!
!
!
!
157
Výstup Ržika VzUn:
IX.
(vejde zahraJou). Pedešli.
dobré
jitro, pane sousede! Dobré jitro, vážené panstvo! Má poklona vám, paní Adélo, vy rajská (Pro sebe.) Ted jsem to I
Ržika:
—
zapomnl Adéla: Rajská hruško! jste chtl íci — ne? O, vy umíte lichotit Ržika: Není jinak možná! Vy jste jako slunce, které ze
zem
tento
—
(Libá
ji
ruku
;
pro sebe.)
To
se
mn
to
podailo! Vtip musí lovk mít a pak to jde! Adéla (obrali se k Volšovskému): Už jste se pohejkal
se
svým mazánkem? To dátko má Volsovský: To dátko je práv
asi radost! tak staré, jako vy!
Višín: Prosím t, nech ji. Tof víš, že každá ženská, jakmile se vdá, myslí, že už je skuten rozumná. Dokud jsou svobodné, tváí se poád dtinskými a kdyby byly teba už padesátileté panny. Jakmile se ale šestnáctileté
dve vdá, hraje si na niatronu, je moudré, mluví o všem vážn, dává nauení nevdaným, teba by dvakrát tak staré byly, a je vbec pravým pokladem moudrosti! Václav (podiva se v témž okamžiku na Kateinu, když tato Kateina se rychle odvrátí) VÍŠ, jak se vaí turecké Kateino V {Kateina odvrátí ješt více hlavu.)
na nho nudle,
:
;
Hermaiin : zralé než
my!
Dámy jsou skuten mnohem díve duchem Šestnáctileté dve je co ženská mnohem
než dvacítiletý muž. Adéla: Jak smýšlíte o tom, pane Volsovský, co práv
zralejší,
mj horlivý
zastavatel pronesl
?
i
Upustí schváln šátek v stranu
Volšovskho?)
Volsovský (nepohnut) Upadl vám šátek, jemnost paní Vilím (skoí a podá šátek Adéle). :
!
!
!
!
158
aby
—
Smluvte se, pane Dkuju, Vilíme panem Hermannem o svých cestách. Itálii; nebral ale bandit ku pomoci, ped bandity chránil, jako to prý nkteí
Adéla (chladn) Volšovský, zde On byl také v se zase
!
:
s
cestovatelé inívají.
Volšovský: To tedy cestoval s menším pohodlím než já! Prosím, pane, byl jste tam za svou povinností,
nebo za zábavou? Hennmin: Za povinností. Vilím (pone zatim kreslit Riíihi do své tobolky). Adéla: Pan Hermann byl totiž kapitánem pi prvním papežském pluku Švýcar Volšovský
:
Tak ? a
kdy, prosím
?
Ped rokem ješt, vidte, pane Hermanne? He7'ma7in: K službám, sliná paní. Adéla:
ped
Volšovský: Jak to jemnost paní dobe ví rokem ješt, pravíte? Jist ped rokem?
Hermami
:
Ano
!
—
!
—
Tedy
—
Nepochopuju
Volšovský: Ped rokem jsem znal všechny dstojníky toho pluku; vás ale. pane Hcrmanii: Mne ale jste neznal, tedy jste neznal
—
všechny Volšovský: jste
To
z
toho
nenásleduje,
skuten
protože
musím
všechny znal, soudit, alespo tenkrát ani takovým dstojníkem nebyl
podle toho,
že
jsem
že
Višín: Co je to, pane? Jak to pijde? Hermami: Já Adéla: Zapovídám vám se omlouvat. Jávám vím jste mým hostem a jinému než mn, ba a vím pro Hanebné to, neani otci mému se nemusíte zodpovídat mužné podezení — Dnes obdváme v zahrad, pánové Prosím, pane Hermanne, o vaši ruku; vedte mne! Je libo, pánové? {Adéla jde s Hermatmem, mícim hrd Volsovského)
—
;
!
!
159
Višín : Do zejtka z rána máme jistotu zatím, píteli! (Jde s Vo/šovským za Adé/o7i.) RttJka: Nechám námluvy až po obd. ji
okouzlím ješt nkolika vtipy. Vilím
Pojdte,
(zastrí tobolku):
Kreslil
pane Ržiko, už vás
RfíMka: Bože, vždyf máte.
to
Vilím
—
;
nech ho Mezi tím
už ho
mám!
mám!
(Táhne ho za sebou.) cítím na ruce, že mne
(Vyjdou.)
(Opona zaíná padat.)
Václav: S
pepem
se
vaí turecké nudle, Kateino!
(Jde za ostatními.)
(Opona
.spadne.;
Jednání druhé. vysoké stromy. V popedí kvtiny a v právo o jednom poscholi s balkónem. stran V levém popedí ubrusem krytý bízový stl s náiním na kávu a bízová sedadla. Zábradlí, po nmž se vinou révy, pokrývá (Zahrada.
V
puzadi
pohovka-
Na
levé
dm
dm
i
balkón.)
Výstup
I.
Hermaim
a Vilím zabývají se v pozadí stílením obsluhuje u tere. Pi vyhrnuti opony se rychle všichni ve stelb vystídají. Ruzíka spí na pohovce v popedí škul)ne sebou pi každé rán, nemže se v.šak ze sn probrat. Na balkón vystoupí Adéla, držic rozkvetlou rži v ruce; nikdo ji z pítomných nepozoruje. Ješt pozdji Kateina. Višin,
Volšovský,
z
bamlútek;
Václav
je
;
Volšovský: Václave, kdo stelil nejlíp? Václav : Vy, pane Višín: A kdo nejh? Václav: Vy, pane! Volšovský : Vidíte, pane Hermanne, že jste jen pro!
stedním stelcem. Hermann: Bambitka byla špatná. Volšovský: Podej sem, Václave, mé nové bambitky. Budete moci, pane, s tmi se pokusit. Jsou dkladné! (Bére od
Václava dvé bambitky.) Volte, prosím.
!
161
Hcriiiann nieká práce
(prohliži
jednu
z
l)anil)itek):
I
to je jen továr-
I
Volšovský záleží
ale
lip .stílí.
Nechcete nic uznávat, co je mélio : na tom, clicome se jen pesvdit, kdo
ne-
;
nás
z
Volle tedy jednu, jsou nabity, a stelte. Vá(dave, a vysteli.) Nu. Václave, kam
dej pozor! [Hcrmaiuí se postaví šla rána?
Václav: Do stedu! Volšovský: Do plného? Václav: Trochu pod! Volšovský: Zaraz tam bílý kolík, Václave. Já ten kolík svou ranou vyrazím, pánové! Jsi už hotov? Odstup tedy; (Vysteli) Nu jak? Rfizicka
(ze spáni):
Naninko, Naninko, nech
mne
spát.
Nedlej takový rámus. Václav: Vyrazila kolík Volšovský: Jste pekonán, pane Hermanne!
Herman7i: Neupírám, že stílíte dobe; že jsem ale pekonán, pipoítám jen náhod, která mne dnes trochu nejistotou souží. Ostntn do pevného tere stílet je dosti snadná vc a nerozhoduje; já se vyznamenávám zvlášt stílením do vcí rychle mijících. Volšovský:
1
vám mohu
tím
bambitky a vysteli do výše;
Ržika oi.)
s
hry
.-leti
posloužit! mrtvý
(Chopi
se
pták.)
Naninko, Naninko! (Mne si pánové zde stílejí! Proto zdálo, jako bych byl njaké silnjší klepání (vyskoi):
Ale,
Kde pak jsem? Áh, ah
se
mn poád
u
po.stele slyšel.
—
Adéla: Ptáka zastelit dovedete, zdaliž pak byste ale tak pevnou ruku, kdybyste na lovka stelit musil?
ml
Víšín:
To
je zase
Neruda, Set rané Spi.-j XI.
zbytená
otázka. \\
;
U-2
Volsovský: Nevím, krásná vražednice! Kdyby nešlo kdyby život, chybil bych se dojista o však šlo o život, anebo kdyby lovk ten byl jiným bezbranným lidem anebo snad dokonce njaké veliké, lov-
mj
zárove
enstvo
mn
;
oblažující myšlénce
nebezpeným,
ml
bych nej-
spíše chladnosti dost.
—
Václav: Pamatujete se, pane, jak jsme v ecku nikdo! Volsovský: Ml, neptal se Adéla: Nebo jak jsme v Itálii? Volsovský: Co myslíte? Nerozumím vám! lovk sob osobuje asto divná práva na život svých bližních. Lidský život se musí velmi šetit a nenávidím každého, kdo s ním lehkomysln zahrává, ponvadž moc k tomu má. Vyjádrilf se jistý mudrc o lidském život v ten smysl, že by život vždy jako podzimek prchati podzimek bére sice všechno listí s sebou, stromy ale vdt, zdaž už byly díve své ovoce složily. Kdož život ten, který zmait chceme, své ovoce už nesl? zdaž ješt jednou ovoce nésti nemže? Snad má jen nkdy sebevrah právo, aby se života zbavil, když jist ví, že jeho život už nižádného ovoce neponese. Ostatn i zvíe
t
ml
mže
nerad zabíjím. Bolí mne, když v ty potrhané nmé oi hledím a více pomoci nemohu. Mrzí mne i to, že jsem se prvé tak hloup penáhlil a toho nebohého ptáka srazil.
Adéla: prospal po
Stáváte
obd,
se
pane
sentimentálním!
—
Už
jste
se
Ržiko?
Hermann: On nevdl, že už naše slunce vysoko nad námi stojí:
vyšlo a
že tak
Adéla
(ukloní se).
Rfiziíka (pro sebe): To se mu povedlo, sakyventovi! Honem také nco, Ržiko! (Nahlas.) O, jemnost paní, já
nevdl,
že zatím
na balkonu
dv rže
—
:
!
!!
!
163
Dv
Adéla:
rže
Ah
lúže?
tak!
Líbí se
vám snad
Hermann: Komuž by se ve vašich rukou Ržika (pro sebe): Ten lovk mne opravdu Adéla: Kdo ji chce? Hermami :
>
Ruika
:
Já
!
)
Volsovský (sedne na pohovku, kde
Adéla Pojdte
si
(pro sebe):
tedy pro
Hermann Vilím
Tváí
byl
díve
Ržika
posud lhostejným! pánové
ni,
se
ležel).
(Nahlas.)
I
)
Ruika
nelíbila!
rozzlobí
1
Vilím
ke
tato
?
(bži ke
dveím domovním).
I
Adéla: To by každý doved, pánové! Ale bez schod na píklad zde pomocí toho zábradlí. Višín : Ty's blázen, he, he Hermann: Hned jsem nahoe. Vilím: Nepedejdu-li (i-onou lézt.) Rfizika: O, to já jinak vyvedu! (Odbhne v právo.)
mn,
!
Hermann
mohu
(seskoí)
vydržet! (Jde a
:
eže
to tak
do rukou, že
to
prohlíží v rozpacích bambitky, jež
ne-
Václav
ukládá.)
Ytlim
(vylezl zatím
Jemnost paní, prosím o rži pan Hermann nedá ujít. máte. Nechcete k vli pohodlí
nahoru)
Adéla: Myslila jsem, že
Ano, rže se
je vaše, zde
mnou domem
ji
:
si ji
vyjít? (Vejdou do domu.)
Volsovský (pro sebe): Ten hoch se mi nelíbí. Na žádný zpsob nepipustím, aby s ním také zahrávala. Viéín: Pojd, Volsovský, sesedneme si zde. (Ukazuje na krytý stl.) Spolenost bude hned pohromad Kde pak !
je ale
Ržika? U*
!
!
i
1G4
Ruika (vystoupí s žebíkem): Už jsem uvidíme, kdo ted rži dostane! (Podívá se na je
zde
Však
I
balkon.)
Kde
jemnosC paní?
Už vás pan Vilím pedešel!
(Z domu vystoupí Kateina; Václav pistoupí blíže.) Podívej se, Adélo, pan Ržika si pinesl žebík, aby si rže vydobyl! Adéla : Jak ? pane Ržiko ? V^y jste neml tolik odvahy, jako ostatní pánové ? Rííiika (drží stále žebík): I ml, myslil jsem si ale, že je to s žebíkem pohodlnjší. Adéla: Jste tak svižný a mladý! Ruika: Nu ovšem, heliehe! a pak myslím, že je to po žebíku také dost nebezpené Adcla: Žádné výmluvy! Za trest odnesete žebík zase tam, kde jste jej vzal.
Višíii:
Adé/a,
Vilím a
Riíika
(pro sebe):
Ta mne má ráda! Ted
ji
to boií,
jsem rže nedostal! (Odnáší žebík.) Višíii: Pánové, já už sedám, jsem zemdlen. Ratež zasednout! (Zasedne k .stolu, nacpává pomalu pnovku a koui. VilÍ7n (libá rži — tajn) Jemnosf paní Adcla: eho si pejete? Vilíjii: Mám od vás rži Adéla (chladn): AnO Vilím: Jemnosf paní! Adcla: Nu? yHim: Bojím se, vám se piznat, že n ne ta rže nikdy neopustí. Adéla (pro sebe): Božská myšlénka! Pomstím se na strýci snad synovcem (Tajn k Vilímovi:) Jsem tomu vru Váš strýc nás ale pozoruje, ráda, že vy jste ji obdržel nesmíme déle šeptmo mluvit. (Nahlas Prosím, pane Volšovský, pane Hermanne, rate pisednout! Vul.iovský: Vilíme, pojd sem! že
;
:
—
!
!
!
)
?
!
!
165
Hermann
(postoupí k
Adlo:
Vy
jste
mohl
se
hnváte pro mé
neštstí ?
Adéla: Nahlížíte, že .šeptmo dále a sednou
vedle sebe u
si
spíš
než
—
(Mluví
Visítia.)
Tys chtl do Itálie? Go povídáte strýku? VoUovský: Žes chtl do Itálie Hochu, ty jsi pomaten
Volšovský
:
Vilíjn (loztižité):
!
Vilím: Já? Ano, strýku, chtl jsem. Volíovský: Obdržíš ode mne peníze,
!
pod jednou
výminkou.
A
Vilím: Jak? Vy chcete? O zlatý, dukátový strýku! pod jakou výminkou? VoUovský: Že pjdeš ješt dnes. Vilím:
A pro
to?
VoUovský: Netaž se! Ghceš-li dostat peníze, pjdeš l)ned
Vilím: Ale hned!
nebot vím, co t zde tebou zahrává, aby Hermanna a snad ješt nkoho jiného k žárlivosti popudila. Pak t ve smíchu odkopne. Chceš jit? Vilíjn: Víte jist, že Adéla
VoUovský: Ovšem
poutat poíná! Adéla
že hned,
si s
—
Volšovský:
Což
bych
—
ml
ze lži?
Miluješ
ji
snad,
hochu? se
Mže
Vilím: Já nevím. tak tak líbí;
mn
—
ale
ji miluju, alespo Pam, Neapole a Florence
být, že
zvítzí.
VoUovský
(k osiatnini)
Rfiika (pibhne
:
Už
uíicený):
pisedáme, Zde jsem, jemnost paní; si
jsem se pronesl Adéla: Rate pánové! Kateino, pines kávu. {^Kaicrina odchází, Václav ji zadrží. Po káv pánové beztoho zase utekou, aby se každý dle svého zpsobu bavil a my to
—
166
Kateina : Jemnosf paní Jemnost paní (Pibhne ku vždycky njaké hrubství ekne, jakmile !
!
pedu.) Václav
mn
jen kolem nho jdu! Václav (se vzdáli). Volíovský : A co
Kateina: Že
se
vám
zase
ekl?
má chze podobá
ženého mléka! {Všickni
houpání
se sra-
se smji.)
vám
tuze zalichotil! Zachytil mžete být na ni pyšná. Vyznamenává chzi velmi krásnou, lehkou. Adéla: Jdi tedy, slavená Kateino, a pines kávu.
Volšovský
tu poklonu
:
Vidíte, to
nkde na východ
a
{Kateina odejde a vráti se po chvilce s kávou.) Je to pro nás ovšem trochu originální poklona, je ale z východu a tu se
ta
musí pemrštnosf odpustit. Ržika: Inu, nejsou ješt tak vzdlaní jako my! Adéla: Ráda bych znala všechny okolnosti, jimiž nám zdánlivá pemrštnos u orientál rozkvétá.
Hermann: Jsou jejich
to tytéž, v nichž se zakládá bujnost
pírody.
Ržika: Toho náhledu Volšovský: Ó zajisté ne Ruika: To bych také
bych sám byl! pouze tytéž! myslil!
Volšovský: Východní obyeje pikazují ženským, aby se veejn bez hustých závoj neobjevovaly; muž tedy
napíná svou fantasii, nerozptýlenou obdivem mnohých hezkých tváí, tím více, a spatí-li pece náhodou njakou mladou ženskou tvá, použije všechnch jemu známých krás pírodních, aby ji dstojn velebil. v tom Hermann: Myslím, že to mají naše dámy ohledu lépe. Vidí je každý a množství ctitel dovede pak dohromady mnohem více pkných poklon než jednotlivý. Višín: Totiž více hloupostí! Ženské ostatn pijímají zdvoilosti, než zlato upímnosti. ted radji i
md
!
167
Adéla: I tatínku, tomu vy už nerozumíte! Smím, pánové, rozdat kávu? (Rozdává ji.) Co se mne týká, já bych se nejradji všem mužským na svt líbila. Herinann: Všem? A komu nejvíc? Adéla: Svému muži, aby byl zalíbením oslepen a líbi. mne init nechal, co se Yiliiii: Nejste tak zlá, jak se tváíte, jemnost paní! líbila, aby váš muž tím Ráda byste se všem pyšnjší a blaženjší byl. smím ješt RfíJka Ó já šastný, že (zarazí se) tak Já ješt nepil o koílíek prosit. Adéla: Vidíte, pane Vilíme, já jsem myšlénkou emu se smjete, ženské svobody tak nadšena, že pane Volšovský? yalšovský: Tomu, co rozumíte svobodou žen, ili emancipací anebo jak to jmenovat chcete. Chcete se tváit, jako byste sob úplnou nevázanost pála. Ci pejete opravdu? Hermann: Myšlénka ženské emancipace neni posud jasn promyšlena a urena. Ržika: To má pan Hermann pravdu! Volšovský: Jen u tch není jasn promyšlena, kteí
mn
mužm
:
—i
—
!
—
vbec jasn
nemyslí.
Rfízicka:
To má
Vuín: Ženská
vaeka
zase pan Volšovský pravda. jen potud psobit, pokud
má
její
sáhá.
Volkwský: To ne, brate! Jsem zcela pro to, aby ženským píslušné míslo v lidské spolenosti poukázalo. Ženská má být rovna muži, jak daleko její sily rovným tm právm by dostaily; ženská má být družkou a ne se
té nepemrštné pocty zasluhuje a která chování svého dojít, které každá dle ale ne pro to, že jí písluší pro to, že je hodná ženská,
služebnicí
mužovou a má vbec
108
aby se jim mnohem I pro to jsem, otevelo, kterými by sob chléb vydlávati mohly. Tím nastane pravá jejich svoboda, když mužové nebudou jejich jedinými živiteli! Dobe máte, strýku 'ilíin
je
vbec
více
ženská.
cest
I
:
!
má dobe. Ve všem ale nemáme podíla
RMí:ka: Ovšem Adcla:
že
brát? Myslíte, jako mužští? Riizika: Ano, nemáme té duševní síly? Volšovský: Nemáte! MysHte, když síle mužské se obdivujete, že ji už sdílíte? Má zrcadlo už také tvá lidskou, že ji obráží ? Žena se obdivuje síle mužské a muž ženské nžnosti; tak ale jak muž nžnost ženskou nápodobit nesmí, nechce-li se smšným stát, tak také žena nesmí sílu mužskou chtít nápodobit, sic upadne v posmch. Vilím: Dobe mate, strýku! VtšÍ7t: Brate, mluvíš rozumn. Ruika: Ó, tuze rozumn! Adéla: Nevím, nemže-li žena napíklad práv tak srdnatá být jako muž, a tuto svou srdnatos také objevit.
že
nemáme
té
duševní
Ržika:
síly
Ano, to také nevím! Ano, Volšovský: Vy nevíte ledacos, vážený pane! a má být srdnatá, když toho okolnosti požadují. Srdnatost ta má být ale pravá, mravní základ mající a ist mravními píinami probuzena. Srdnatos ne-
—
mže
pravá, založená jen na zevnjším efektu, na vychloubání na jakéms zvyku a t. d., je už u muže protivná, ješt protivnjší ale u ženy. Adla: je už srdnatos vbec nco vznešeného. Srdnatos rozvinuje mužského teprve v muže, a ne stáí. zcela mladý lev spouští se už do nerovného boje. I Myslím, že kdo není srdnatý, není také dobrý; jen lovk
se, "
Mn
Ití9
mže
dobrého svdomí manne, mám už srdnatým.
Hermann
(polihi
Adcla
za
(tajné
k
že
Hermannovi):
zase promluví. Visin: Jen se perte,
VoUovský: Byl paní, protože
to
—
Hermann: Kam
asn
mže
mám
jen žert,
jste ale
jen o he/.kosti
Petrhnte mU toho
z
jak
že chodíváte,
rána na procházku ? Adéla: Nahoru do háje; vysoký pomník.
vy
jste
Každá krásná
ubližuje.
pihlouplá;
trochu
moude,
že
krásná paní!
laskavá,
Jste
ruku):
ji
pane Her-
Vás,
lovka,
dobrého
Ten pán vám
Volbovský:
žena je alespo právo nyní tak
být srdnatým.
proto
radost,
nahlížíte,
mluvila
e
býti.
e,
až
hehehe! jemnost
krásná paniko,
tak
z
víte
tam,
kde je
onen
—
Dovolte, pane A prosím, komu je ten pomník postaven? Adcla: Jistému kozáckému dstojníku, jenž na tom mí.st za francouzských válek padl. Byl usmrcen, když mou babiku, na kterou se tam nkolik nepátel pro Zasloužil sob tím pomník její šperky shluklo, bránil. od naší rodiny a ctíme památku muže, jenž takka toliko pro nás v cizin zahynul. Lid sob tu romantiku rozpedl dle svého zpsobu a vypravuje, že tam u hrobu
VoUovský
(vstane):
Hermann:
i
za
dne mrtvý kozák
strašívá.
sám jsem jednou — schváln prvé VoUovský: Vy jste RfíMka: Já?
Ruika:
Já
Adéla (tajn
e
mn
k
Hermannovi):
Vyzvete ho
petrhl!
na souboj,
utee jako baba. V alšovský: Neslyšíte, pane Hermanne, Herman7i : Tak ?
že
schváln?
!
170
Voláovský: Ovšem že tak! Nahlídnete, pane, že vás musím nazvat ne jen nezdvoilým, ale nestoudným Adéla (pro sebe): Už je Žárlivostí rozpálen! Hermann (vstane s ostatními Ržika utee): Tu urážku i
;
svou krví, pane! Yolkwský: Co tím myslíte?
splatíte
Hermann:
Žo.
vás
vyzývám na souboj.
Na? Na hole? To bych pijal a odevzdal souboj svému Václavovi! Mám vás za velmi obmezeného, pane, že nco podobného jen vyslovit VoUovský
(náhle chladné):
mžete. He7'mann: Vy
—
Zapovídám sob každou rznici ve svém dom. Adéla: Vy se vyhýbáte poctivému boji, pane Volšovský? Ó, jak nenávidím každého zbablce! Valšovský: Odtud vjo vítr? Musila jste velmi záhy zaít milovat, že tak mladistvá už nenávidíte! Vilím: Pane Hermanne, strejek vás nemá za hodná, aby se s vámi potýkal, já sice také ne, kdybyste ale vzdor všemu porouel Višín: Ne, ne ticho! Ty pjdeš se mnou, pane brate, ochladím t procházkou A vy nás vyprovodíte, mladý Angelo, abyste se nepopál za strýce! Volsovský : Vilím se musí pipravit na cestu do Itálie. Pjde ješt dnes. ViHn: Jak? Nemyslím, že bys snad pro to Peju si, Adélo, abys pišla brzy za námi ale sama! (Odejde Visín: Ticho, pane!
mj
—
—
!
—
s
Volsovským a
Adéla Že
—
Vi/ímem.)
ó, to on nastražil sám. nyní nenávidí! Hermajin: Jemnost paní! Adéla: Kateino, mžeš jít dom. {Kateina odejde.)
pjde
(v rozpacích pro sebe):
Vilím! Snad
mne
!
171
Hermann: Posledním slovem vašeho
otce jsem z
domu
vypovzen. Adéla: Tento
dm
je
mj,
mám
a toliko já
právo
Vy zde zstanete, rozumíte, vám porouím, abyste zstal!
liosti^pijímat a propouštt.
pane? Ano. já Hermanji: Jen na tak dlouho, až Volšovského pinutím, aby souboj pijal pak pjdu Adéla: Volšovského nesmíte nutit k souboji, kdyby jej chtl pijmout, což mu jeho zbablost zabrání! Chtla jsem jen žert mít a stala se z toho ošklivá pravda. Hennann: Vypovzte tedy, co domácí paní, Volšovského 'z domu.
—
i
Adéla: Nemohu! Hermann: Jak to pijde,
že se tak
píke
také k
vám
chová? Adéla : Žádal pede dvma roky, když byl smutení rok po úmrtí mého chot uplynul, o moa ruku. Hermann: A vy jste odepela, protože jste ho nemilovala? Adéla: Ó ne prolo! Volšovský je muž bystrého rozumu, vysokého vzdlání a píkladn dobrého srdce. Nad to je nejupímnjším pítelem mého otce, miloval vášniv, a miluje snad ješt. Nevím však nyní smýšh jeho nynjší chování mže bud více, jak o z chladnoáti skutené a z nenávisti, bud z pemáháni
m
—
mn
;
se pocházet.
Hermann : Vypravujete to a vy? vás miloval vášniv
—
bolestným
tónem
!
On
Adéla: Byla jsem v smuteném roce svém sním a svým otcem do Itálie cestovala. Na cest té jsem seznala, že výtený ten lovk má pi všech svých cnostech se
jednu velkou chybu, že je co do srdnatosti pravou babou.
Od tch dob jsem
se
ho
stranila.
!
172
Hennajin: Nahlídnete, jemnost paní, šovským vedle sebe pebývat nemžeme. a já pjdu. Adéla:
Což
On pjde
zítra
že zde s Vol-
On
zstane,
sám, jak ekl, a vy zstanete!
málo mého píkazu všímáte? Hermann: Co vás donucuje k tomu píkazu, jemnost
si
tak
paní? Prosím, eknte naproti otci, anebo
—
mn
upímn,
je to vzdorovitosf
?
—
Adéla: Prosím, ušette mne, já vru sama nevím Hermann: Adélo, prosím vás pro všechno, uite konen mé nejistot konec, eknte ano anebo ne dejte život anebo smr jen nco uritého Ta nejistota Vy mlíte, lomcuje mnou, jako nejkrutjší zimnice. Adélo ? Adéla: Já vru nevím, co mám odpovdti. Pro jste se prvé ptal, kam 'tak asn z rána chodím? ;
—
!
—
—
Hermann (libá ji ruku): O rozumím, drahá, zbožovaná Adélo. ó, prosím vás, neprchejte už zase! Adéla: Musím, je to tak lip. (Odbhne do domu.) Hermann: Rozkošná to, božská ženština! Nejsem jí ani hoden ne! co to mluvím? jsem, jsem jí hoden! Vždyt ji miluju tak, že mne už rozum opouští a že je moje snažení se o ni zcela jiné. nežli díve, že moje touha po ní má už vznešený základ. Ne, nejsem špatný
mn
-
—
Z poátku mne ovšem lákalo její jmní více než ona, chtl jsem sob pomoci z nekonených, trapných ne-
—
snází
nyní
zapomnl vzal,
ale,
pesvden,
kdyby chudou
moje postavení
sn
jako bych byl na ty všechny nesnáze
a jsem
vyrušit,
—
!
a dnes
bych si ji i tenkráte kd)by to mizerné Každou chvilku mne musí z mých
dvekou
—
(vyndá
ani nyní na osudná ta slova a te):
že
byla. Jen
z
náprsní kapsy
zapomenout
„Do tí dní musí být vaše
falešná
list)
—
nemohu
(rozeve
smnka
list
vypla-
173
cena, anebo za ni úplná jistota dána, sice se už kriminálu " (Sbali list zlostn a zaliodi.) O ne, pánové! Do tí dní jsem já zde pánem a pak vás odkopnu Ano, zejtra
—
!
musí rozhodnout! Nepovolím jí a ona podleline proto, že mne miluje! Ano, zejtra musím zvítzit, sic jsem ztracen Prostedk naleznu, když budu srdnatým (OJse
!
!
kvapi.)
Výstup
II.
Kateina. Pozdji Václav.
Kateina
jde pomalu ku pedu pravda, že to nebylo Vzala jsem naschvál hrnek hrubé, ale tuze zdvoilé sražené smetany, rozlila trochu na talí a vru se tak krásn hýbala a prohýbala, ažmilo! Nu vida, já Václavovi ublížila. Když jsem tomu nerozumla! Kdož pak to Inu ovšem, pan Václav se tomu nauil od Turky Celý tucet žen chtít nemít na jediné o, ten nevrník dost! A o mou lásku více nedbat! Což nemohl pijít a zase prosit, teba jsem ho pede dvma roky skoro vyhodila! Což neví, jakou poslušnost láska požaduje? O, já nešastná Ted už ani nemluví o lásce Jen kdyby (vyjde s hlavou
a zasedne za stl):
Skuten
sklopenou,
to
je
!
—
mže
—
!
!
!
!
aspo
zase pišel
Václav
lovk
I
Já
si
zoufám
(vystoupí v pozadí;
!
(Nalije
si
kávy a
pije.)
Hodny
v ruce):
nese kytaru
mn
dal krásnou kytaru! ten pan Vilím! jakou inu, když dá strýek peKoupí prý si v Itálii jinou níze! Ah Kateina! jak pansky popíjí zbytky! Pokej, ty má nepítelkyn, máš tak ráda všechno, co je turecké, zazpívám ti tu písniku, kterou mne ten náš krajan nato,
—
—
uil
!
A
(Piplíží se
Kateina jí
posmšn
pomalu
až za
Kateinu
(lekne se a vyskoí.
a
zane
Když spatí
ukloní, obrátí se rychle a sedne zase
nestyda, už je zase zde!
;
hrát.
Václava, jenž se pro sebe)
:
O
ten
!
!
174
\
áclav (deklamuje
Pj
[jivodein kytary):
s
mi svoje srdce malé,
splatím
je
ti
šelmo malá, srdcem vtším šelmo malá.
Musí
to
být srdce velké,
šelmo malá, v
nž
láska k
se
tob
vešla
a tvá sláva
—
„šelmo malá" má se sice zpívat „Šelmo malá". Šelma je totiž vlastní jméno u Turky protože ty se ale Kateina a ne Selma jmenuješ, protože skutená
Místo
—
—
jsi a protože — eh tento o em jsem mluvil, Kateino ? Kateina: Nemohu pochopit, jak se opovažujete ješt se mnou mluvit ekla jsem pece už, že vás nenávidím,
šelma
;
že spolu už mluvit \
nebudem
áclav (deklamuje patheticky dále jako díve):
ekly sob rže
kdysi,
vn
pozbudou, slaviky že rozncovat více vní nebudou. že své
ekli sob že už že se
slavíkové,
zpvu pozbudou, ržím nikdy více
zpvem
koit nebudou.
Minul den a smutek v oku na sebe se dívali, minul den než pišel druhý,
—
slavíci
zas zpívali.
!
!
175
arokrásn,
Zpívali tak
rže
až ty
Tu písniku
zplesaly,
pvci vní
a
ti
s
vtví k
zpíval
zpilí
ržím
mj
sklesali
pán; hodí
se ale zcela pro nos.
nebudeš vont, já že nebudu zpívat; oba jsme byli až k smrti smutni, nemohli jsme to už ani vydržet, já poal zpívat, tys zaplesala, až jsem vní zpitý k nohoum tvým sklesnul cklekne ped Ty's rže, já slavík;
ni)
a
(Chce
—a—
ji
o!
tys ekla, že
—
o!
—
dc*j
mn
hubiku, Kaenko!
obejmout.)
Kateina
fodslri ho
Václav: Tak? zoufalstvím
umoit?
zintnj
Ty mnou opovrhuješ? (Vykoi, ro/kroi
Jako vichr palné Sahary. tak tvá láska, já jak poutník
drahá má,
ped ním
putuju
k m.stu lásky, drahá má.
Zasáhnul mne vichr žíznivý na mé pouti, drahá má, skryl jsem obliej svj na zemi k ochran své, drahá má.
Mže v
být,
že
vichr tlo
mé
kostru spálí, drahá má,
a zas písek jednou odvje z bílých
Budou
kostí,
drahá má.
v cest bílé kosti stát, cest k tob, drahá má, k výstraze, až budou putovat jiní k tob, drahá má v
ty
mne
chceš
se a deklamuje jnko divé.)
176
nejspíš podle sebe, pane!
Katiiia: Soudíte nechodí
nni
ke
jiní,
jich nechodí a
Ke
mn
nebude nikdy chodit
více: chodil kdysi jen jeden a ten toho nebyl hoden.
Václav (opravdov): Poslouchej, mohlo by se z toho stát a nás na dlouho rozmrzet! Kateina: Kdož pak vám ekl, více hloupostí
žertuju, ani
Kaenko, nedlejme
konen nco
pravdy
že žertuju?
Já ne-
mne nenapadá. Co povídám,
je
pravda
—
od srdce nenávidím.
já vás
Václav
(tuze
Kateina
vkem
;
!
mirnj:
A pro, Kaenko?
(plativ): Proto, že
jsi
se stal
špatným lo-
(Plaíc oJbéhne.)
Václav: Kaenko, nyní pestal žert! Mé poctivosti nesmí nikdo dotknout a by by to teba ten byl, koho ví pro, za špatného, nejradšl mám. Ty mne máš, Kdo mne jen jedina já toho nezasluhuju dobe ale kráte njaké špatnosti za schopna míti mže, s tím nemám žádného narovnání více. Tys tomu chtla sama. líto! (Smutn odchází.) Kaenko je se
bh
;
—
!
mn
(Opona spadne.)
Jednání tetí. (Háj.
V levém popedí
stojí
pomník, za nim
Výstup Adéla
(šedi
rošti.)
I.
u pomníku a drží íslo novin v ruce).
Volšovský je pece znamenitý lovk Kdyby nebyl tak bohatým, dalo by se soudit, že samým dobrodiním schdné. A jakým krásným spsobem dovede peníze rozdat! (te.) „Špitál pro dvacet vdov a sirotk po chudých dlnících. Vdovám se má pimená práce zaopatit, dtem podle schopností vychování poskytnout. Vrchní I
dozorství zstavuje sob zakladatel sám a urí ped svým úmrtím následovníka." (Vstane.) Vru, veliký to muž! Muž ? Ó jen kdyby nebyl zcela bez srdnatosti, byl by
—
—
snad mým ideálem muže. Ale i tu jeho zbablost mu musí každý odpustit, kdo jeho ostatní výtené vlastnosti seznal. Já se posud vru oškliv k nmu chovala ach. tak oškliv, že se nedivím, když mne nenávidí. A on mne skuten nenávidí, vidím to nyní už z každého jeho pohledu, slyším to z každého jeho píkrého, jak led mrazivého slova. A jak mne miloval Myslila jsem sama jednou, že ho také miluju. Pišla jsem o jeho lásku
—
—
!
Nerada, Sebrané Spisj XI.
J^2
!
!
178
—
nu, muže, který nemá srdnatosti, ovšem vlastní vinou nechci; nenávidt mne ale nesmí, to ne, a kdybych ho tak odprošovat mla, jak dít svého uitele odprošuje.
Výstup
II.
Adéla. Ludvig a dva muži (vystoupí z roští; jsou v hlubokém zakukleni, mají vousy a modré bundy). Hned po nich Hermann a
Ludvig ani
slova
(Vrhnou
Voíšovský.
to ona! Nepromluvte Vše ostatní, jak umluveno
(tajené k ostatním): Jest
chopte
a
se
jí.
na Adélu a hodí jí šátek pes hlavu.) (vyskoí z pravé strany): Hej, CO to ?
se náhle
Hermann
—
Zpátky, loupežnická luzo (Vrhne se na zakuklence. Po okamžitém zápasu vytrhne jednomu z nich kyj z ruky a zakuklenci prchají v levou !
Jemnost paní, jste zachránna! VoUovský (vystoupí mezi tím v pozadí
stranu.)
kuklence).
Co jsou
to
za? Pro
a spatí prchající za-
nepronásledujete?
jich
(Bží za nimi.)
Hermann
(patrn uleknut): Bože,
on
—
(jde
na
zad
a
nepokojn za odešlými). Adéla (byla hned pi vystoupení Hei-manna šátek strhla; patrno, že chtla o pomoc volat, že však nemohla leknutím ani promám ho jako sevený, sotva jsem krk mluvit). Pane Hermanne, bžte slova mocna! O, to leknutí! se bohdá už nic pece Volšovskému na pomoc, divá se
—
Mj
—
mn
nestane jich
Hermann
(pro sebe):
nevidím
Má po ertech
!
Doufám,
že
mu
srdnatosti
!
utekou
—A
ho
—
už
skolí,
nepustí-li je! (Naslouchá napnut.)
Adéla: Hermanne, prosím, pomozte mn, když už Sotva se na nohou udržím. Volšovskému nepomáháte. (Sklesne k pomníku.) Go je vám, pane Hermanne?
—
!
179
Hermann
(pro sebe):
Neslyším nic více!
Adéla: Hermanne! Hermann Jemnost paní (Naslouchá zase.) Adéla: Pistupte pece blíže a nenazývejte mne více jemnost paní. íkejte pouze Adélo, jak jste to :
!
—
mn
už díve
mne
jste
nkdy
uinil.
jako lev
a splatím to
vru
mj
Zachránil jste
— jsem
vám
bh
ví
život,
ím
tou cenou, jakou sám udáte.
vám, Hermanne? Vy mne ani neposloucháte? pokojný! Stalo se vám
nco?
Výstup Kateina. Pede Hi. Pozdji dva
Ublížili
bránil
povinována,
— Co
je
Jste ne-
vám?
lil.
z a
kukle ne
i
a
Ržika.
Kateina (pibhne polekána s levé strany): Jemnost paní, Pan Volšovský se tamhle potýkal se temi cizími muži. Dva utekli, jednoho ale porazil a svázal
jemnost paní
!
šátkem.
Hermann (zdšen) Jak ? jednoho :
chytil ?
Bože
mj ?
(Ubíhá v levou stranu.) Adéla : Zdálo se
mn, jako by se byl Hermann poZávidí chudák Volšovskému, že jednoho z nich zajal, Ó, kdybys byla vidla, Kateino, jak se Hermann na ty tri loupežníky vyítil, když mne napadli. Kateina: Jak? Na vás také pišli? odkud se zde tak náhle Hermann ví, Adéla: dsil!
vzal
—
Bh
Kateina: Mohla bych se domyslit. války vypadal! Adéla: Neptala jsem se t! Jak Jen okamžik trval zápas a loupežníci prchli Kateina: Nu, více nemohl do nich prát, než jak to Volšovský inil.
bh
12*
180
Adéla : Ano, ten dobrý, statený Volšovský I z toho uinil lev! Kde nabral jen té se k vli Vru, že se podivn zmnil, a nemohu mu srdnatosti nyní už nieho vytýkat. Prosím t, Kateino, pomoz mn, sic se nedostanu dom. Tesu se posud na celém tle! (Odchází s Kateinou^ Kateina : Pán se ulekne Zde a loupežníci jaktživ to nikdo neslyšel. (Zmizí v levo.) RfíMka (vystoupí v pravém pozadí): Zdálo se mn, jako bych byl její hlas slyšel! Vera schváln ped<e mnou vypravovala, kam z rána chodí chtla, abych ji zde peach tak kvapil a dívala se pi tom tak na mne (Vtom vyskoí z levého popedí ubíhající dva zakuklenci; když spatí Ržiku, uskoí rychle nazpt. Rtzika sklesne leknutím na Mrtvý kolena a zakryje si oi). Bože, to je njaké vidni to je nejspíš jeho bratr, kozák vstal a ten druhý pišel na návštvu (Po chvilce, v níž se na celém tle tese, odkryje zase oi a nevida nikoho více, ubíhá co nejspšnji v pro!
mn
jehnte
!
!
!
;
—
—
1
—
!
tjší stranu.)
Promna
v zahradní salon z prvního jednáni.
Výstup Adéla, vedena
Kaíeiou
IV. vchází zahradou.
Adéla: Prosím t, jen k sedadlm,
už
sotva jdu!
(Usedne v levém popedí.) Jak tí povídám, je to pravá hanba, jak jsem se bojácn chovala! Nemohla jsem ouzkostí ani promluvit; chtla jsem o pomoc volat a nemohla
—
nu vždyf to celá jsem se tásla ješt tesu. Celá má srdnatos náhle prchla, jsem,
vidíš,
a
že se
jsem
se
!
!
!
!
181
vždy domnívala, že jí až píliš mnoho mám. Štstí moje, jsem se bránit nemusila, byla bych toho nedovedla. O, kdyby mne byl vidl Volšovský, byl by ml na nkolik let dost látky k posmívání. Až do dneška jsem se mu já vysmívala, a nyní se dokázalo, že je skuteným mužem a já skutenou ženou. Jak se zmnil Kde pak je ale? kde je Hermann? Podívej se, není-li pan Hermann ve svém pokoji Katchna (jde k pravým dveim a zaklepá): Nikdo se neže
!
—
ozývá. jldc/a: Vejdi tedy bez zaklepání.
Kateina (zkouši otevít): Je závorou zaveno. Adéla: Bože, snad mu neublížili pece? (Vstane, jde ke dveim a zaklepá siln.) Pane Hermanne, schází vám nco ? Prosím, ozvete se! (Divá se tam klini dírkou.) Ó bože, on je zajisté ve mdlobách a to všechno pro mne Rychle, Kateino, musíme dát dvée vypáit, jen rychle, rychle
—
!
Výstup Visin (vyjde levou stranou a drži
Višín:
Kam
V.
rozpeetný
list
v ruce).
Pedešlé.
pak tak rychle, Kateino?
Adéla: Prosím vás, ote, dejte rychle dvée u Hermannova pokoje vypáit ViHíi:
Adéla: Visin:
Aby mohl tím rychleji z domu! On je ve mdlobách! To se nejspíše dozvdl, že už všechno
—
o
nm
vím, o tom Adéla: Ote, nikdy jsem vás nevidla tak podezivého, býváte vždy velkomyslným, upímným, zde ale, vy ani nevíte, co práv pro vaši dceru uinil Visin: To nevím! Nejspíš njaké taškáství; vím ale, co pro tebe uinit chtl.
—
!
182
Adéla :
On mne
Visín: Mýlíš
Adéla: Visín:
mne
O
se,
on
ne, ne!
Ani
z
z velkého nebezpeí do nho pivádl. Kateino, bž pro lidi.
vysvobodil
—
t
místa!
Adéla: Poslechnte, tatínku! Ped tvrt hodinkou vysvobodil z rukou loupežník —
Visín: Netlachej, dceruško! Adéla: Ne, je to svatá pravda! Volšovský dosvdí Ach, tu práv pichází, zeptejte se.
vám
to
!
Výstup Volšovský,
Václav a Ludvig picliázeji zahradou.
(zcela zakuklení prost a v elegantním stát;
VI.
Volšovský vstoupí.
Václav a Ltidvig
odvu) zstanou pede dvemi
— Pedešli. —
Pozdji
Hermann
a sluha.
Dobe, že picházíš, brate! Jedná se o Hera máš být soudcem. Volšovský: Vypadalo snad už vrán peí? Adéla : Je-li pravda, pane Volšovský, že mne Hermann vysvobodil? Vy jste spravedliv, vy mu neublížíte! Visín: Prosím t, pesta! Obdržel jsem z Prahy od svého bratra list, požádalf jsem jej od nho, a v tom je Hermann co úplný dareba vylíen. Bratr praví na píklad (cte z listu): „Nevdlo se dlouho o nm, uprchl z Prahy pro špinavé dluhy a vitelov se o vzdor všemu pátrání nieho nedovdli. Potším je, až je o zpravím!" Volšovský (vyndal zatím list z kapsy a te dále): „Do tí dní musí být vaše falešná smnka vyplacena nebo za ni úplná jistota dána, sice se už kriminálu nevyhnete!" To je zase z jiného listu, který dnes ráno Václav v zahrad nalezl a odevzdal. List je nadepsán panu Hermannovi. Podle toho, že byl v chumá smáknut, Visín:
manna
nm
nm
—
mn
!
!
183
dá v
se soudit, zlosti
že zahodil.
pan Hermann list neztratil, Nu, jemnost paní?
ale spíše
—
Adéla: Bože, co mám myslit? Vzšm: Že jsi mu byla toliko nástrojem, kterým si chtl z dluh, z kriminálu a k dobrému životu pomoci. Adéla: Nechf je to jakékoli, on zachránil život, snad i est, a jase ho ujmu! Mladý lovk se ledaeho dopustí, pomohu mu teba ástkou svého jmní! Volsovský: Musím vás i této romantické myšlénky zbavit, jemnost paní! Ponvadž tak romanticky smýšlíte a tak sob srdnatosti vážíte, bylo pepadnutí a vysvobození jen na oko nastraženo. Zde ten pán dosvdi. (Pivede Ludviga ode dveí Václav následuje nesa šat pes ruku.) Visín: Tedy je pece na tom pepadnutí a osvobození nco pravdivého? Ludvig: Má úcta, pánové! Koím se vám, jemnost
mn
;
paní
Adéla: Kdo je ten pán? Yolšavský: Jeden ze tí loupežník, kteí vás napadli. Adéla: To není pravda! Vypadali zcela jinak, mli
modré bundy a Václav vysvlíkli.
dlané
:
byli vousatí.
Tohohle pána už jsme
Zde
z
bundy a
z
vous
je oboje. (Rozloží bundu a vytáhne z kapsy pa-
vousy.)
Ludvig: Bunda nám sice chránila dobe šaty ped prachem, v tch vousech bylo ale klet horko Visín: A vy jste se opovážili Volsovský: Nech ho, brate, prosím t! Liidvig: Vypravoval jsem už všechno tomuto pánovi (ukazuje na Voisovského), jenž tak železné psti má. Hermann nám vylíil všechno co pouhý žert, pedepsal nám pestrojení a hodinu, ve kterou jsme pijíti mli, a poprosil
—
nás,
abychom
si
z
pátelství
k
nmu
hned
z
poátku
!
184
nkterý
ruky vytoit dali a utekli, což se také vykonalo. VisÍ7z: Václave, svolej mé lidi a Volšovský: Ticho, nikdo se ani nepohne! Chceš sebe a dceru svou veejn zahanbit? (Dvée v právo se oteviou, vystoupí sluha a nese vak síní do zahrady; za ním vybhne Hermann a kráí rychle, nevšímaje sob nikoho, za shclioii.) Nu vidíš, že sám sob už as vymil. Pane Ludvigu, jste prosnad chcete ješt nco píteli svému íci kyj z
svdomit
—
—
puštn
!
Lndvig: Díky, vážené panstvo! Vyprosím sob jen ješt bundu a vousy nazpt; je to od maškarního krejího vypjeno a nemohl bych mu to zaplatit! (Vytrhne Václavovi a odbhne.! Yisín: Tot jsme istou chasu u sebe pechovávali! Ó, jak ti, brate, dkuju, že se to tvou pomocí ješt bez veliké hanby zakonilo. Volšovský: Jsem tomu sám rád, že jsem nápomocen být mohl. Nyní ale, Václave, piprav vci Víš, že ješt obojí
!
dopoledne zase
ofljet
chceme
Višín Po té bouce nesmíš na žádný brate. Prožijeme nkolik veselých dní
zpsob pry,
— musím —
:
Volšovský: Vždy ale víš, že Visin: I nemusíš a nepjdeš Adélo, nevdnice, ty bys nechala Volšovského tak odejít, kdežto tob pece Adéla: Já vru ani nevím, jak zaít! Stala I
—
mám
jsem se panu Volšovskému 1
olsovský
:
zajisté
smšnou.
A ím ?
Adéla: Zajisté ne tím bídným lovkem, kterého nás zprostil. Nemla jsem pražádných závazk a je Objevila to nyní, když ho znám, milé, že odešel. jsem se dnes ráno ale tak bojácná, tak malomocná, když budete jist dlouho vysmívat. mne pepadli, že se
jste
—
mn
mn
!
!
185
To jste
VoUovský: Tedy zase jen marnivý a zbytený strach? vru lituju, že na nic jiného nemyshte, než že se co žena a ne co muž objevila!
vás
Adcla : Ne, ne, to jsem nechtla íci Nejasn jsem Vy jste se objevil tak srdnatým Volsovský ; Nu a ? Adéla: A já vás mla vždycky za zbablce.
se vyjádila.
Volsovský:
—
!
—
—
Tak? To vám lehko odpustím.
Zpozo-
píiny
dopídit.
nemohl
roval jsem to už dávno,
se ale
mn
Prosím, jemnost paní, eknte pece, co vás pimlo k tomu, že jste o mé srdnatosti pochybovala! Snad to, že jsem o své hrdinné mysli nikdy nemluvil ? Adéla: O ne! Volsovský:
Adéla:
mén
Tedy?
Zmnil
jste se
znamenit, míval
jste
mnohem
srdnatosti.
Volsovský: A kdy, prosím? Adéla: Pamatujete se ješt, jak jste s otcem a se mnou do Itálie cestoval ? Ješt netušíte nieho ?
—
Volsovský: Ne! Vím jen to, že jste bývala tou cestou mnohem pívtivjší ke než po ní.
mn
Adéla: Pepadli nás bandité Voliovský: myslíte
Dále,
dále!
ped
—
Pisám bh,
že nevím, co
Adéla: Pomyslíte si, že chci vyítat, že vás chci uinit! Volsovský : Prosím vás snažn za to Vy jste ml zbran, loupežAdéla: Nuže tedy! ník bylo málo a vy jste sebe a nás pece nebránil, ba na opak i otce zdržoval, aby nevystelil. Odpuste, že jsem si to pamatovala. Chtl jste sám, abych Myslil jsem vru, Volsovský: A to je všechno?
smšným
—
—
—
!
186
máte dosti ženského outlocitu a nebránní se lehce uhodnete. Že
to
!
píinu
že
tehdejšího
Adéla: O, prosím vás pro všechno, vysvtlete Prosím! Volsovský
(ohlíží
Nebudu
se):
Kdo
šeptat.
mn
je zde,
ví
jsem vás miloval! Adélo, mohl jsem se bránit, mohl jsem poít boj, pi kterém byste lehce byla mohla k ourazu pijít? Mohl jsem vdt, že nkterý z loupežník nezamíí na vás místo na mne ? Adéla (uchopí se radostn jeho ruky) Opravdu Ó, JÚ že
!
:
slepá žena
Volsovský (vymkne a spoádej vci.
Adéla:
Prosím
se
ji
vás,
zlehka):
Ted
zstate!
ale,
Což
Václave,
opravdu
bž tak
spcháte ? Volsovský:
Nespchám;
ale
mn
pjdu!
Adéla Dovolte ješt jednu otázku. Pišel jste dnes jen náhodou na to místo v chodívám procházkou ? :
Volsovský odjet
(v rozpacích):
Neslyšel
jsi,
—
(Stydlivé.)
háji,
kam
Václave, že chci
?
Václav : Já tomu
Mám
nevím
I
vás radost, dti! Dív on chce, a ona, ho návidí, nechce pro njaký podivný nápad; ted ona chce a on zase vzdoruje. Což nevidíš, že t chce Adela pro dlouho zde podržet? Volsovský: Skuten, Adélo? Adéla (stydliv): Otec vás miluje Volsovský: Není to zase jen romantický okamžik? Adéla: O není! Stydím se nyní žatu malichernost, která mne tak dlouho neupímnou inila. Otec vás miVišin:
a
z
—
luje
—
!
!
187
Volsovský (obejme ji): A vy také! Ó, sladká, krásná, srdnatá moje Adélo Václave, nemusíš odjezd uchystat Václav: VždyC já beztoho ne! {Kateina a Václav zá!
rove na
—
sebe pohlednou: Václav se rychle obrátí.)
Výstup Ržika
VII.
(pijde zahradou. Je sváten obleen a bátu velkou kytku). Pedešii.
Ruika
Dobrý den, vážené panstvo
:
zvláštní píležitostí! (iVo sebe:)
ním srdéko. Višín:
má
Ted
!
v dírce u ka-
Jdu sem za
už jist klepá tuše-
jí
Ano za zvláštní píležitostí! píležitost jakákoli, jste nám vítán!
(Nahlas.)
A
je
njaké obchodní ízení! Rfizika: Ovšem že obchodní ízení, hehehe! Víšín: Necháme je pro podruhé. Rfizika: Nerad bych je nechal, hehehe! \isín: Je-li dležité, neodložíme je! Prozatím vás ale zvu ve jménu své dcery na brzkou svatbu. Ženichem je zde pan Volsovský Ržika: Pan Volsovský? A já Adéla: Pejete mi štstí, vidte? Jsem o vaší upímNejspíše
—
nosti
pesvdena.
Rfizika (pro sebe): Toho se dopustila ze zoufalství, že jsem tak dlouho o ni nežádal. Mla ale pokat, a že neekala, nemám ted milosrdenství s ní a vyvedu nco, ím jí srdce pukne! Tuto krásnou kytku mla ona dostat
—
ted
ji
dám
dve —
její
Ostatn
služce!
ta
Kaenka
—
—
je to
kdo ví, co neudláme! Také se tak hezké na mne po oku koukává (Nahlas.) Panno Kaenko A Václav Byli bychom Adéla : Ach Kateina brzy na vás zapomnli. Nu? Jakž pak vy spolu stojíte? íkávala Kateina Vídali jste se také rádi, alespo !
!
—
—
!
mn
—
!
!
!
188
—
Kateina: Já ale Václav: Co ty ale? Kdybys mne na kolenou prosila, nevzal bych si t. Považte si, pane, ona vynadala
mn
špatných chlap
yolšavský:
Jak? špatných chlap! Kateino, to jste vám nezavdal píiny k tomu a co íci mohu nechci ho sice chválit ale já o poctivjšího lovka nedostanete. Odproste ho, Kateino Adéla: Odpuste jí, Václave! Víšm: Nu, lidiky, honem, honem! pochybila!
Zajisté
Kateina
—
—
nm
On
(plativ):
povídal, že se
mu
zalíbil tu-
mže
recký zpsob, podle kterého každý muž dvanáct žen mit! (Všichni se smjou.) Aeiéla: Ale hloupé dve, což nerozumíš žertm? U nás má vru každý už na jedné žen dost! Nu pojd a smite se. Budete mít zárove s námi svatbu. (Vede
Kateinu
Václav
Václavovi;
k
se oliráti zády ke
Kateinek
V alšovský: Nehraj zbyten dlouho komedii, Václave, obecenstvo už bez toho ví, jak ta veselohra skoní Václav (obrátí se rycl)le): A pak jsem Kateinu už beztoho po
dv
ty ted za to
Visín
:
léta ani
neobejmul. (Obejme
hubikováním
A
žijeme
!
Tof
ji.)
Nu pokej,
zkusíš. je
pekrásné ráno
!
(Opona
padá.)
Ržika aby
si
(pro sebe)
radostí
:
Dám
kytku své hospodyni
oi nevyplakala! (Opona dopadne.)
!
Jen
MERENDA NESTRIDMYCH. DRAMATICKÉ CAPEICCIO O JEDKOM JEDNÁNÍ.
MERENDA NESTÍDMÝCH. OSOBY. Bohaia, Doubek, TT iajek,
j
mestane.
t
Janovský,
I
mšan
Adámek, Cihlá, Mach ',, ^^
\
Pacák,
'
,
Kaer,
.,,,
!
1
'
>
a president spolku stídmosti.
mšané
a lenové spolku stídmosti.
tulák.
1 Josef, Fraftiisek, \ sklepnici.
Karel,
]
Lacinová.
Kaenka,
její
dcera.
Náhlovská, stará panna. Hosté obojího pohlaví.
Pozn.
V
právo
i
v levo vždy od obecenstva.
velký salun. Zdi jsou kvtinami a zrcadly ozdobeny; nkolik lustr osvtluje celé prostranství. Náadí neni tu žádného, mimo dva .stoly a nkolik sedadel v pravém a levém popedí Troje dvée, totiž uprosted i)ozadi jedny, druhé v pravé, tetí v levé
(Poítranný.
stran.)
Výstup
I.
BoJiala, Doubek, Hájek, Janovský (sedl v pravém popedí stolu. Ped nimi stojí láhve a sklenice. Hosté obojího p o-
\\
ii
1
již bálen obleeni pi vytaženi opony piv quadrillu koni. Hudba, která z levé strany sem zaznívala, utichne.)
a v
i,
Bohatá {ysi^na): Pánové a dámy, vy odpustíte, že vás Ješt jednou napomínám, abyste zde v salon netanili! Prosím, rate jen nazpt do sálu. je mnohem prostranná jší a hodí se mnohem lépe pro vaše rejdy! (Nespokojené bruení.) i\e, ne! Dnes mne musíte poslouchat, víte, že dnes jako vám ovšem, že pedseda celé merendy porouím. by se vám to zde líbilo; je zde vtší chládek než v sále: co máme ale ponout, když i zde vzduch pes píliš rozhejete? Vždyf mžete sem po každém tanci trochu zajít a zde se ochladit! A na matky, tetiky, strejky a Kam ti mají jít, když jim v sále otce neberete ohledu dusno bude, a své stoly sem penést budou chtíti? Což
Vím
!
Neruda, Sebrané spisy XI.
J3
!
104
ten
že
nevíte,
salon
mimo
to
uren, abychom
se zde
dnes o svém veselém spolku usjednotili? Prosím, rate pece, vždyf zde neslyšíte ani hudby! (Optné bruení.) Jak? Vy se zpouzíte? O, to sob jinak pomohu! Všiclmi: Polonézu! Bohatá: Ah, tveráci vdí, že jsem vymyslil a sestavil nové túry! Nu. povedlo se mn, je pravda, a poslyšte dnes taníme nkteré túry také se zpvem! Zaneme tedy hned zde, a ti, co jsou v sále, mohou se pak tam pí'ipojit! Nechf dá hudba znamení ku polonéze Všichni pánové ke (Z levé strany zazni osm takt polonézy ) mn. Dámy zstanou na druhé stran! (Hosté se rozdlí.) Dámy utvoí dv ady. taktéž taneníci (ženské a mužští
—
!
pane Doubku, rate zajít do sálu a dejte, až zavolám, znamení hudb, aby Jakmile všechny dámy do sálu vejdou, nech spustila. ostatní udám už zase já! hudba pestane Doubek: Což mám na svá stará kolena ješt té mládeži pi jejím bláznovství pomáhat? Nu, nu, jen se nemrate, vždyf už jdu (Vejde levými dvemi.) Bohatá První ada dam obrátí se obliejem k druhé každá dáma podá protjší své družce ruku Takto utvoené páry obrátí se obliejem ke vchodu sálu (Tanenice
se postaví
do dvou ad.)
Prosím
vás,
—
—
!
:
!
!
to
všechno uiní a
stojí
nyní
po dvou v
ad
k pozadí obliejem
(Hudba poíná.) Ku pedu, krásné dámy dveím, tanenice jimi vyjdou.) Tak! UŽ je hudby dost! (Hudba pestane.) Nyní, pánové, v témž pochodu za damami Ale nejen tak pro.^^t! Musíte za nimi víte co? Zpívejte k vli originálnosti z pose zpvem átku naši nejnovjší pijáckou píse Nu spusttc, a£
obráceny.)
(Vede
je
Hudbu
!
k levým
—
!
!
dámy neekají! 7 ancatíci {vQhhzeií jce do
sálu);
v
adách po dvou
za ruce se držíce a zpívá-
!
!
!
195
Nech
rozmrzelý
lovk
se
ve lázních senních koupá
a vody
nechf
klamn
pije
my zdrávi nám jazyk
léivé
chasa skoupá
jsme a
nkdy
— jen
ochuraví,
však králkou koupel z vína jen a jazyk
Bohatá
zas zdravý
(volá za nimi do sáUi):
honem sem
nyní
je
!
Pane
Doubku,
rate
(Doubek vejde zase; Bohatá rychle zave dvée
Tak! Ted jsme se jich sprostili, kolem pes a stáhne kli. všechny chodby nepjdou už k vli tanenicím (Silné tlueni I
!
Jen si tlute, však my zde alespo chvilku klidn rokovat. nti
levé dvée.)
Nu
neotevem
;
chceme
(Z levé strany
hluný
mladý pronárodek .se tomu už smje, je už smíen! Nyní ale, pánové, zasednme a rychle k vci! (Zasednou zase kolem stolu; chvilkami zaznivá z levé Známo vám. Že se utvoil v našem mst strany hudba.) smich.)
vida, ten
podivn bezhlavý spolek, tak zvaný spolek stídmosti. Kdyby spolek ten stídmost v pravém slova smyslu udržovat chtl, bylo by to zcela chvalitebné; tak ale se uchopilo myšlénky té nkolik blázn a celá vc by mohla mnohými mrzutostmi více škodit než prospívat. Tady pan Doubek seznal dostaten jejich úmysly a zpravil nás o tom. Rozvažte sob, pánové! ti lidé chtjí napíklad nejstídmjší pití vína zapovdti, všechny tanení zábavy zniiti atd.. chtjí tedy nám starším posilu, mládeži pak všechnu radost odejmout. Vyjádili se už mnozí sousedé proti tomu a vím, že vy pece všemi se opete i
Doubek: Na žádný spsob nebudeme v našem
nco podobného trpt Hájek:
Na žádný spsob! 13*
mst
!
!
!
!
196
Janovský: Opeme se! Bohatá: Ponvadž však ti lidé zvláštní spolek sob utvoili, musíme taktéž spolkem proti nim ouinkovat. Pomáhali jste už, pánové, a roznesli jste po mst, že se pi dnešní merend o založení toho spolku usjedno-
mn
tíme.
Vdí
to všichni
pítomní pánové?
Janovský : Vdí Bohatá: Vyvolil jsem vás a sebe, abychom co njaký zatímný výbor o ledaem se uradili, než se vc celé hromad sousedské pednese. Až budeme my tyi Doíibek, Hájek,
usjednoceni, vystoupí jeden z nás co eník, tedy co prozatímní pedseda, a sdlí ostatním, co jsme vyjednali.
K vli
lepšímu
poádku vyvolíme sob hned
nyní
e-
pedsedu a ponavrhuju k tomu úelu hned sám pana Doubka jako nejvhodnjšího Doiibck: To ne to na žádný spsob nepijmu! Jsem k tomu už pece trochu stár. Vy sám jste zajisté Pijmte vy to. jediný, který se k tomu zúplna hodí. níka ili
—
pane Bohato Hájek: Ano, prosím, pijmte vy to! Janovský: I já myslím, že se k tomu nejlépe hodíte a to pravím zajisté bez urážky pro starého pana Doubka Bohatá: Nu, myslíle-li, pijímám tu hodnost do té Prozatím chvíle, až sob celá hromada jiného vyvolí. vám dkuju, pánové! Pede vším se jedná o to, jaký název svému spolku ponavrhneme! Myslím, abychom pi názvu, který jste už žertem rozhlašovali, zstali, a svj spolek žertovn „Spolkem nestídmých" nazvali, jelikož se
onino „Spolkem stídmých" nazývají. Jejich stídmost
není žádná stídmost, a taktéž nebude naše nestídmost žádná nestídmost. Známé „moderata durant" bude vždy naším heslem. Naše mládež bude tanit, aniž by sob mravn nebo tlesn uškodila, a my budem víno popíjet,
!
197
bychom se vínem opíjeli. Víno je jako déš: spadne-li do bláta, stane se blátem, spadne-li do isté vody, stane se tato ješt jasnjší! Volíte ten název? Doubek. Hájek, Janovský: Dobe! Dobe! Bohatá: Náš spolek je ovšem na oko zcela zbyteaniž
ným, stane se ale potebným naproti tm zpozdilcm! Kdybychom je mohli rozplašit, aneb jen njakým spsobem smšnými a tedy neškodnými uinit, nemli bychom žádné
další práce a spolek náš
ku pozadí).
Co
Františku
!
zbyten
by
povyk? (Vstává tam venku ?
je to za
co to
Výstup
od stolu.
— (naslouchá
Hej, Josefe
i
II.
Kaíer. Josef. František. Pedešli.
Josef jejž
(vstoupí
prostedními
dvemi
lovk
chce násiln
a zabrauje
Kaerovi,
Pane Bohato, tento
od zadu František zdržuje, vchod).
—
Kaer: Ustup, služebníky
zlejduchu Což zde nese vymají dnes nestídmí svoje sezení? V celém pravuje, že je zde chrám nestídmosti a nevidíte na mn, na mé velebné chzi, na mém nachem okrášleném obli!
mst
eji, že jsem
prvním milákem
té
bohyn? Puste mne,
vy prázdné láhve, vy nenaichlé špunty
!
(Vyškubne se jim
pkný chrám, pravda! Bohatá: Co pak jste za, píteli? Kaer: Píteli? Což pak jste vinní soudek, že mne nazýváte svým pítelem? (Pyšné.) Já se jmenuju Kaer! málo poBohatá: Cím ale jste? Vaše jméno a ohlíží se
ku pedu.) Nu,
nestídmost
má
zde
to je
mn
máhá
!
Kaeer: Cím jsem? Pijákem a filosofem! uitel na gymnasiu chtl sice ze mne ješt
Mj
nebožtík jiného
nco
!
!
!
!
!
198
nešlo to ale! Namáhal se dost, a práv proto jsem, že já sám se nepotebuju namáhat. Byl dobrý, ale trochu (ukazuje na hlavu) slabý na prsa, ten nebožtík, ani mne poádn latin nenauil Nu. nechci ho v hrob ješt pomlouvat at odpoívá v pokoji de mortuis nil bene nisi!
udlat,
mýlil
!
—
—
—
Bohatá: To všechno ješt není Kaer: To není ješt všechno
mže
filosofem filosofem,
být leckdo,
ale
Ovšem, pijákem a jakým pijákem a jakým !
na tom záleží Nu, chci se vám objevit v úplné své velikosti! Víte, jakého pijáka máte ped sebou? Já vypiju na posezení patnáct máz, aniž bych se opil !
Bohatá
Kaer vy to
máte sice
:
To dovede
(zaklepá
vtip,
leckteré
hovádko také
Bohatovi na rameno)
bravo
!
(Zaklepá
trochu sprosté, ale
mu
:
Nu dobe
—
zase na rameno.)
vtipné,
a to
si
dám
vidíte,
Bylo líbit!
Bravo Bohatá: Ke všem všudy, co zde chcete! Kaer: Nu, slyšel jsem, že zaizujete spolek nestídmých! Myslil jsem si: Ti lidé budou ješt nezkušení, neumjí snad ješt ani pít, vyvádli by zbytenosti musíš jim pomoct Zkušenosti máš naa je pouit. zbyt sdl jim jí trochu, vždy miluješ každého, kdo má mokro radji v žaludku než za ušima Nu a tedy jsem zde a potebujete-li snad náhodou presidenta, já vám posloužím
—
—
—
!
Bohatá: poprosili
Což
jste
nemohl sekat, až bychom vás
?
Kaer: Cekat? To bych se naekal Moudrý musí svým pouením vždy k nemoudrým sám pijít; nemoudí sami nepijdou a moudrost by takto na svt vyhynula Tak jsem slýchával od mladosti !
se
!
I9í»
Bohatá
(tajn k ostatním)
pánové? Doubek (taktéž mstí
:
Originální chlapík
!
Neznáte
ho,
tajené):
Bydli od dvou
nedl na ped-
!
Dost (jenž to zaslechl): Ovšem, na pedmstí! u mšfáls se musí moudrost vždy na pedmstí vysthovat! Á7íí,r;'
hanba,
že
Musíme se srozumt, milý Kaere My máme jméno „nestídmých", jsme ale vlastn nejstídmjšími lidmi na tom svt! Kaer: Jak? Vy nepijete do sytosti? Vy nepijete podle žízn? Bohatá: I pijeme, jen že naše žíze proti vaší Bohatá
:
!
jen žertovné
pouhým
trpaslíkem smutn):
Kaer
i
Co
Bohatá: nepijeme ?
je
!
To je k plái! vám k plái? To
snad,
že
mnoho
mn
bylo po tom! Nad tím, poloviatých lidí na svt, bych se rmoutil jen co filosof; dnes ale nejsem filosof, dnes jsem piják. Bohatá: Tomu nerozumím! Kaer: Inu vidíte, když mám co pít, filosofuju. a práv došlo a když nemám co pít, žízním. Dnes nemám ani na pl žejdlíka; myslil jsem sob: tedy odmníš pjdeš k tm novákm, a napiješ se poctiv Ted ale, když to se jim tím, že je o ledaem pouíš.
Kaera:
že
je
tolik
I
co pak by
ješt
mn
—
takhle vypadá
—
Bohatá: Nu, nezoufejte pustíme. Josefe a Františku, Vidte, pánové, tišek odejdou.)
Hájek:
I
pro
—
bez
mžete
napití
zase
že zde
ne, at se napije;
vás
jít. (Josef
neproa Fran-
Kaera pohostíme? spolenost
ale
—
200
Bohatá: Ta nevadí!
niky
Kaer
(ukazuje na pravé dvée),
si zasedne sem do svta tam ho Žádný neuvidí, ani
nevytrhne! Vidte, že si ze samoty nic nedláte? Kaar: Pranic! Když dáte víno, budu zase filosofovat, a mohu být sám. Bohatá: Nu dobe! Zde máte dv láhve a kah'šek,
mn
jdte
pít! (Podává mu obé se stolu.) /^^^r.- Dkuju, pánové! Škoda že se nechcete
niemu
nauit! (Odchází v pr.ivo.) Bohatá: A nyní zasednme zase za stl. pánov, a rokujme dále. (Všichni zasednou.) Pede vším bych myslil, abychom co pak je to už zase za kik? Což nám dnes chtjí snad všechny filosofické školy své zastupitele
—
poslat? Hej, co to?
Výstup
III.
Prostedni dvée se rozlétnou. Josef, František a Karet pivlekou násilím Adá>?ika do salonu.
Adámek: PusCte mne, pro všechno, puste mne! Josef: Nejsme blázni, abychom Bohatá: Co je to Koho to vleete? Koho to vidím! Pan Adámek? Vy zde? Adámek: Já chtl
—
!
—
Nevte mu
nic, pane! Jak jsme vyšli ven, pekvapili jsme toho lovka, an poslouchal u klíní dírky. Hned jsem se ho chopil Adámek: A drží mne až doposud! Prosím vás, mne pustí, vždyt utrhne límec s krkem František: Vyhlížel nejspíš, kde by se nco ukradnout
Josef-
—
mn
a
i
!
dalo! Karel: Já pibhnu na pokik Josefv a tu vidím toho vychrtlého špehouna, kterého jsem byl teprve ped
!
!
201
tvrt
liodinoLi
z
domu
vystril.
Považte
si,
pane,
ten
lovk pišel ke mn a sliboval mn velkou odmnu, když mu napíšu seznam všech osob, které dnes zde jsou.
ml
U toho, kdo víc pije, než jiní, jsem udlat hvzdiku, a u toho, kdo by se opil, kížek! Bohatá: Vy jste tedy pišel na výzvdy, pane Adámku? Chtl
nám
nejspíše poádnými klepy spStydte se, pane, že podobnými zbranmi proti nám bojovat chcete stydte se! Adámek (škube se stále): Ach, milí lidiky, vždyC já bych se stydl, jen kdyby mne ti rozmilí pánové pustit jste
sobit notné mrzutosti
?
—
chth!
—
Bohatá: Nepuste ho Vy jste tedy chtl vyzvdt, lenové spolku nestídmých zamýšlejí nebo dlají, abyste to mohli pak zvtšené a pekroucené celému svtu v)'pravovat? A k tomu musil spolek stídmých svého pedsedu ustanovit? Stydte se, pane Adámku, presidente !
co
stídmých. Josef: Dovolte, pane, abychom mu jména všech napsali modrým inkoustem a pak ho se slávou vystrili
host
Adámek (ouzkostliv): Tot bych vru pozbyl toho dobrého mínní, jež o vás mám, moji nejroztomilejší Nu poFrantišek: Máte už dobré mínní o nás? kejte, dostanete ješt lepší. Bohatá: Dobe máte, hoši, on vás chtl svést, tedy Adámek (sklesne na kolena) Milost, vážený pane Bohato Já jsem vás vždycky ctil Bohatá: Nemluvte! Každý bídný lovk lichotívá, Dlejte si s ním, když sob už jinak pomoci nemže
—
—
—
!
:
!
co chcete!
Adámek: chtít lichotit,
Milost! milost! Jak pak bych vám mohl když ani nevím, co mluvím Urazil-li jsem !
!
202
—
mn
vás tím, že jsem ekl, že vás ctím nu, odpusfte odvolávám, co jsem ekl. Prosím, pánové, odpusCte už a vysvobocTte mne z rukou tch padouch nu, nu, vždy mne nemusíte hned zase škrtit odpusfte! to,
—
—
Bohatá: Trest musí být! Poradím se zde s tmito pány, zda-li chtjí trest ponkud umirnit. Držte ho zatím pevn (Poodstouj)! s Hájkem, Doubkem a Janovským stranou a !
radí se.)
Josef: Nevytahujte se
mn
stále,
bude vás
to
ješt
více bolet!
Adámek: Když
to tady tak
njak táhne a
já trpím
na rheumu František: My vás pak položíme asi na pl hodiny pod pumpu, pejdou vám bolesti hned. Adámek: Prosím vás, páteté, nedýchejte tak zblízka
mn
na mne vy jste pili vino, a je už zle, když je jen zdaleka cítím. Karel: Chudák, neví, co mluví povídal to prvé sám Dýchejte ze všech sil na nj, pátelé (Všichni ti ;
;
!
!
na nlio
dýciiaji.)
Adámek: Pomoc! pomoc! Ze mne zbude pina, oni
mne vyfouknou
jen
skoe-
!
Bohatá: Nedlejte výtržností Ticho, hoši! (Tajené ku svým soudruhm.) Veejné zahanbení bude nejlepší zbrani. !
mn
dojít pro mou Josef: Františku, moh' bys sukovitou hl! Adámek: Nechodte, píteli! Jste bez toho chudáku
—
celý
den na nohou
!
František: Vždyt já beztoho nepjdu, odbyli by za-
átek mezi tím teba beze mne! Doubek (tajené k Bohatovi): Snad ale nebude htoupým, aby myslil, že mu mžeme dát vybít?
tak
!
!
203
Adámek
(ke
sklepnikm)
Mn
:
se zdá,
Že
vás venku
volají
Karel:
To bychom
Bohatá
(na
vás zatím pivázali k trnoži Pustte toho pána. Františku a Karle, postavte se ke dveím, aby neutek' (SkU-pnici lo uiní: Bohatá jde ku pravým dveím a oteve je.) Pane Kaere, pojdte lilas):
!
sem!
Výstup Kaer.
Kaer
IV.
Predesti.
(vyjde s kaliskem v ruce):
nemu
a chcete se
Umoudili
Mžete vzít své dv Kaer: Mohou tam zstat Bohatá
:
Bohatá: Pane Adámku,
vám
vyflákat
—
už
se
láhve s sebou ven jsou už prázdny! slyšte rozhodnutí! Chceme mohli být písni. Nedáme !
—
být milostivi, kde
jste
nauit?
bychom
Vná
škoda! František, Karel, Josef: díky, diky vám! Vždyf já jsem vždycky
Adámek: O íkal
—
Bohatá: Pokejte, pokejte! Vyflákat vám nedáme, trestat vás ale musíme. Vybrali jsme vám trest lehký a k tomu sob mžete ješt sám také vybrat! Bud zde vypijete máz vína, nebo Adámek: Já? já víno, ten dábelský nápoj? Nikdy! Bohatá : Karle, Prán to ostatní, Adámek: Ne, ne, pokejte! eknte vždyf se snad smluvíme! Já nejsem ten lovk, abych nkomu nechtl nco k vli udlat! Víno ale pít nemohu (Tajené k Bohatoví.) Víte, že je první na žádný spusob naši stanovou pití vína zakázáno!
— —
!
!
mn
!
I
!
;>04
Tedy
trest. Musíte veejné Kaera) obejmout! Adámek: Jak, veejn? Považte si jen tu hanbu! Vždyf obliej toho lovka vypadá jako kropenatv tulipán Kaer: Tulipán? Pane, tulipán není tak hloupá kvtina, jak se vbec myslí Což pak je ten hloupý, kdo kalíšek po celé živobytí v rukou drží? A v tom ohledu chci být tulipánem. Když bylo po potop svta, objevily se na dkaz smíení víno a duha, a od tch dob má každý, kdo víno pije, také duhu na svém oblieji co znamení, že patí k vyvoleným. Pane Bohato. nebo jak se jmenujete, kdo pak je ten lovk ? Bohatá: President spolku stídmosti! Kaer: Jak? A takovou nestvru, takový hích proti pírod a zdravému rozumu bych ml obejmout? Nikdy Bohatá: Ani k vli ne? Kaer {po krátkém rozmýšleni): Nu vidíte, pane Bohato, vy sice také nemáte velkou žíze, zdáte se mi být ale vzdor tomu hodným lovkem. Vám k vli se obtuju a dám mu hubiku Pojd sem Ponejprv budu ve svém živobytí milkovat se stídmostí! (Chce Adámka obejmout.)
Bohatá:
v sále tohoto
volte
lovka
druhý
(ukazuje na
!
!
vn
mn
!
!
Adámek (ustupuje): Zpátky, love, a neposkvr svým hnusným políbením moje panenská ústa! Bohatá To máte malou nadji, že ujdete rukoum sklepník, nebo tetí možná výmna za pardus je ta, že máte tamhle v sále pede všemi tanit sólo pi polce! Tanenici mžete sob volit sám Adámek: Já tanit? Máte svdomí, pane? Taková pekelná, híšná zábava a já bych ml Ne a ne! a :
—
roztrhejte
si
Bohatá:
mne teba, tanit nebudu. Tedy nezbývá, než abyste zakoušel! Hej,
Františku, Josefe, Karle
—
)
!
!
205
Adámek: Pokejte, pro všechno na svt, pokejte! má tak naspch? To vím, ti chlapi jsou hned pohotov! Necht mne pece pemýšlet! (Pro sebe.) VeCož
to
ejn
tanit nebo tu nestvru obejmout nemohu, byl by bych o presidentství. A ím bych byl bez presidentství ? Na stídmosti by tak mnoho nezáleželo ale bez presidentství nejsem niím. lidé ani nemluvili! A víno pít? Jen kdyby Pak by o to nikdo nevidl. (Ohližise.) Nu, je jich zde málo a tm to mohu upít; kdyby se to ale pece dokázalo, uznají moji soudruhové, že jsem byl donucen a presidentství pece neztratím. Budu-li se ale zpouzet, utlukou mne ti pak plátno presidentství chlapi a co je Ostatn, hehehe! vždyt snad mázeek po tak dlouhé dob neNejsem už mlád a povídá se, že je víno pro uškodí Napijme se tedy trochu toho obstarožného mlékem to pílišný skandál a pišel
mn
—
mn
mn
!
—
!
!
mléka BoJiata: Piate se rozhodnout,
nemáme mnoho asu
!
Adámek: Když
to musí být, tedy volím víno! Váš není špatný, (pro sebe) zvláš bude- li víno dobré! (nahlas) ano, není špatný a nechci vám ho pokazit!
žert
Bohatá:
Sednte
si
tedy zde k prázdnému stolu a budete pít s Kaerem
(ukazuje na stl v levém popedí)
Josefe,
pines ti láhve
Adámek:
A
já
vína. {Josef
mám
s
tímto
odbhne
lovkem?
—
Bohatá: Ticho, pane, dnes posloucháte vy! Sednte! a Kaer zasednou. Josef pinese ti láhve.) Tyto dv patí vám, pane Adámku, jsou po pl mázu. a tato tetí vám. Kaere! Mnoho-li dnes, Kaere, vypijete, tolik máte dostat. Josefe, ty zde zstaneš toliko pro obsluhu tchto dvou pán. Dovolíte, pane Adámku, abych vám první sklenku sám nalil. (Nalije.) Tak, a vy, Františku a Karle, {Adámek
!
!
!
!
!
!
206
mžete
zase po svém! (Pistoupí k Doubkoz, Hájkovi a s nimi. František a Karel odejdou.) Kaer: Dobrý nápad! Každý nepiják by se jít
Janovské/im a rokuje tajn
ml
trestat
pijákem
máz! To zde mohu sedt do rána
Adámek: Celý a nebudu hotov
Kaer
(s
opovržením):
sezení patnáct
A
na jediné po-
já zas vypiju
máz
Adámek: Patnáct máz, a neopijete se? Kaer: Když piju trochu víc. opiju se nkdy jsem ale se svou opicí spokojen; je tichá a poádná! Adámek: Já si odnesu už njakou po tomto mázu! Mne pebíhá mráz! Kaer: Bojíš se opiky? To je vidt, že nemáš dobré svdomí a že se bojíš, abys pak nco zbyteného nemluvil. Ostatn se nepotebuješ bát být Zdáš se ;
mn
!
njakým tlachalem, a kdo tlachává, mlí v opilství jako zabitý. mleliví lidé mluvívají mnoho podle všeho
mnoho moudí a
stízliv
Jen
Adámek: Pane Boliato! Pane Bohato! Bohatá: Co chcete? Adámek: Dovolte mn. jak pak já k tomu pijdu, aby
mn
lovk
zde ten
Bohatá
:
To budou
Adámek: Ale Bohatá: To
si
íkal hrubiánství? nejspíš
poslyšte, s
on
jenom samé pravdy
mn
tyká!
ním sám vyjednejte!
(Odvrátí se zase
od nho.)
Kaer:
Vidíš, jak jsi otupil
pi
své stídmosti! Zlobit
zjevn pro takovou malikost. Vždyt se ti vysmjou. Je-li to nemilé, když ti tykám, dobe, pak s tebou ani nemluvím a mžeme si vykat, ale nm. Já tykám každému, s kým u jednoho stolu víno piju! Piješ zárove se mnou mléko matky pírody a jsme tedy brati se
!
!
L'07
Adámek: To
se
vého bratra (Ochutná
podkuju
té
matce
pírod
víno a dává posunky na jevo. že
!
za tako-
mu
lahodí.)
Poslouchejte, love, kdyby nebylo víno tolik zlého už do svta uvedlo, musil bych íci. že je tento Ale zdá jeho dobrá chu být lichotivým hlasem tak se
—
mn
samého dábla Kaer: Chutná? To
!
I
vzduch
štávu, z
myslím! Inu
si
toho být! [Adámek
z
lehounká
když dá
mže
ducha,
sílu a slunce
Kaer
popíjí,
ovšem
zem nco
stídá láhev za
lahví rychle)
Bohatá (dává Doubkovi klí): Tedy je o všem zpravte a af se pijdou podívat. {Doubek odchází do sálu.) Kaeí-: Ale já se nemohu na tebe už ani dívat. To Nahoe je to není žádné pití vždy jenom ulizujes vyvtr-alé dole u vnit je pravý nápoj životní, a jsi-li mužem, tedy vždycky na jeden doušek!
—
—
!
Adámek: Když rád, že
ale
to
neumím!
Já bych už proto
bych mohl být díve hotov
Kaer: Vidíš, ty jsi zrovna tak jako všichni zpozdilí na svt. Na povrchu lidské spolenosti samá pna, co dobrého, skrývá se uvnit; lidé pak ulizujou toliko pnu s povrchu a proto také nikdy nevdí, co je pi jejich bratích u vnit dobrého lidé
Adámek jste ?
Ten lovk není vru tak hloupý, Prosím vás, lovíku, kdo pak
(pro sehe):
jak jsem myslil.
-
(Nahlas.)
Kaer: Tak hloup
se
nikoho neptám, ponvadž odpo-
vd se lovku obyejn hnusí. Má-li nkdo stydí se, a má-li vznešené,
za nic úctu. volání stydt.
Co
se
mne
Ped pl
ted jsem ale filosofem!
nadýmá
nízké postavení,
se a žádá pro nic a
týká, nepotebuju se za své pohodinou byl jsem ješt pijákem
—
208
Adámek
A
obdivem): Filosofem?
(s
em
o
tak,
prosím
vás, filosofujete?
Kaer: O Adámek:
em? A
Nu, o
pití!
to vás filosofie
O eiíT pak jiném? ješt nepivedla k tomu,
abyste nepil? Kaer: Jakž pak je to možná?! Já filosofuju o pití, a pitím zase zalívám filosofii, a nemže tedy jedno bez druhého obstát!
Adámek:
A
prosím vás,
pro pak
pijete tak
mnoho,
nebo tak asto?
Kaer: Jsou to otázky! Já piju mnoho a asto nkolika píin. Za prvé abych uhasil žíze, za druhé, abych pedešel budoucí žízni, za tetí, ze zvyku, za to chutná, za šesté tvrté k vli cviku, za páté, že pro to, že nenahlížím pro bych nepil, za sedmé, že je bud njaký svátek, nebo moje narozeniny, nebo jiný pro mne slavný den, nebo že jsem vbec v dobrém rozmaru, komu pak jsem ale povinen z toho se zodza osmé povídat? za osmé zkrátka proto, že chci! z
mn
—
Výstup
V.
(Do salonu poínají vcházeti liálenici a bálenice "^ozmwix Adámka díve z daleka, pak picházejí vždy blíž a blíže. Bohatá se mezi nimi prochází a zstává státe na jevišti.) ;
Adámek: Já z vás,
stávají zvíaty, a
Kaer: Já? a
se
vám vru obdivuju! Co
když se takhle
hodn
napijete?
Mnozí
ale
bývá
lidé
se
vy? Já
niím! Stávám
nkdy dlám pi tom Adámek: A mimo
Jakž pak pivo a vodu?
se zcela
spokojeným,
verše.
víno nepijete
žádných
nápoj?
!
!
!
!
!! :
2u9
Kaer: Pivo jen z velké a vodu z nejvtší nouze! Pivo zatápí vtip, a voda kazí žaludek. Lidem ale jako ty postaí už mizerné pravidlo;
mn
mn
V mn.
že je víno
nežli pivo
všelijaké,
když ani piva nemáš,
však,
Adámek
lepsi
mžeš
vodu
(spati
piocházejici
píti
také
se
spolenost
a
ulekne
se)
Jak? To také ješt? (Rozzloben.) Pane Bohato, dovolte tak jsme spolu nevyjednávali To jste neekl. že si sezvete zbytené diváky. Vína se už ani netknu
mn —
!
Bohatá: Jak chcete! Nevyjednali jsme ale také. že nemohu zabránit, když se zde chtjí procházet. Ostatn, jak povídám, ite, co chcete. Josefe, mohl bys zavolat
si
jich nesezvu a
— —
tak
si
Adámek (vypije zlostn kalisek najednou). Kaer: Vidíš, to zase nejednáš dobe, že v zlosti mnoho piješ To budeš za krátko pod stolem Adámek: I mn se už bez toho hlava toí! (Podepe !
hlavu a zdá se pemýšlet.)
Kaer: To
já
zase
vždycky stejn.
Naliju kalíšek
(naíná erstvou láhev) a vždycky na jednou tam! (Vypije hn to pinesl najednou.) Hej, CO to ? Joseíe. jakou jste bryndu? Myslíte, že ted už nerozeznám, co piju? AE se
mn
mn
pinést ješt jednou nco podobného neopovážíte Já jsem uvykl s úctou jednat se svým žaludkem Dobré víno pokazí sice mšec, špatné ale žaludek a to Pamatuj si to, presidente! Jak? ty neposlouje horší. cháš?
—
Nu, hluchým uším nebudu kázat!
Neruda, Sebrané spisy XI.
14
210
Výstup
Ví.
Lacinová. Kaenka. Pedešli.
Lacinova (vejde pro>te(lnimi dvemi; mluvi velmi rychle): Prosím, je tady pan Bohatá? Ah, pan Bohatá Pane Bohato, nevysmjete se nám, že jsme sem pece pišly, akoli muž ke spolku stídmosti patí a rodinným toho spolku se písn všechny tanení zábavy zapovídají ? O zajisté se nevysmjete, vždyt jste nám vzdor všemu poslal pozvání! Jen kdybyí^te byl vidl, pane Bohato, co bylo u nás pláe. Moje Kaenka udlej poklonu, Kaenko! {Kaenka se ukloní.) tady Ty jsi nemotorná, Kaenko, ani uklonit se nedovede a pece jsem ji lomu pes dv hodiny uila ano, moje Kaenka plakala celý den, vid, Kaenko? Kaenka: Jak porouíte! Lacinová: Neskákej do ei, ty nezdvoilá! Holka plakala a starý, ostatn zcela dobrý lovk ten Lacina, lítal po jako zbsilý a hrozil nám ví ím, když se opovážíme jen promluvit o merend. bylo holky líto, byla bych jí tu radost ráda dopála, holka moje ráda si poskoí, vid, Kaenko? Kamenka: Ach, já tuze ráda Lacinová: Ml, nesluší se, aby k podobnému se piznávalo! A pak bych také sama, upímn eeno, byla ráda sem se trochu podívala, ó já, pane Bohato, také si ráda zatoím, jen to zkuste se mnou pane Bohato, kdo to lip dovedeme Pemýšlela jcem tedy, jak a jakým spsobem, a zaídila jsem to konen muž dnes k veeru za njakým ízením odjet tak, že musil a teprve zejtra k veeru se navrátí. Vidte, že se I
mj
lenm
—
—
mj dom
Bh Mn
mn
—
—
dve
!
mj
nehnváte,
že
jsme pišly?
Bohatá: Vy
víte
—
nemu
?
!
211
Lacinova: Prosím, necht iiuie domluvit! Já totiž myslím, až muž pijde a všecko se dozví. aC si hubuje že ne? Bohatá: I ovšem Myslím ale, že se nebude píliš iioršit, když se doví, že mezi našimi hostmi byl také jeho pítel, tadyhle pan Adámek!
mj
—
I
Adámek Kdo mne to
(pi
—
vysloveni
—
Jak?
co
jména svého
vidím?
náhle
Paní
se
iiarovnáj:
Lacinová zde?
Jakpak mžete Lacinová: Ivy. tveráku. to mne tší, že tady mám o jednoho taneníka více! Adámek (pro sebe) Tebe bych si byl k sólu nevyvolil. I\aer (pro sebe): Má-li pak také podle toho žíze, -
jak
huba jede? Lacinová: Máte dobe,
ji
nevíte.
Vte mn,
že té
že se
i
mj
hloupé stídmosti už muž srden z toho
rozraduje: nepotebuje chudák alespo tajn si vino v bednách pivážet, a na bedny napsat lež, že jsou u vnit knihy. O. co jsem se mu pro to nakázala, že se takto lži dopouští já nemohu totiž Ihavého lovka
dom
—
ani cítit. Ale ted odpustíte, musíme na chvilku do garderoby, má frisura je trochu rozdranžována chtla jsem íci deranžována a Kaenina také. vid, dceruško?
—
—
Kaenka: Jak porou Lacinová: Ml! Dobe jste udlal, pane Adámku, že jste toho presidentství zanechal! Pojd, dceruško! (Odbhne s Kaetikoii do sálu; po chvilce se zase vrátí a Bohatá se k ní pipojí. Je vidt podle posunk, že jí vypravuje o Adámkovi?^
Adámek
(zalomí rukama,
kalisek najednou; pro sebe):
plavat,
jak se
nezstalo
mn
zdá.
nane druhou
To moje
láhev a vypije zase
presidentství chce už
musíme mu pidat moku. aby
nkde na
Kaer:
písku vzet. Vidíš, už se zase zlobíš, a zase piješ
mnoho 14*
!
!
!
'212
Adámek: se zlobit
!
— a nechci
I já už se nezlobím pro nic, ne Chci pít a pít až eh (Pije.)
—
Kaer: Máš dobe,
!
—
nezlob se
a zvlášt nikdy ne
pro ženské
Adámek
(mluví
vždy
s
patrnjší
obtíži):
Poslouchejte,
Kaere, já poínám mít radost z pití Kaer (taktéž): Radost z pití jest radost z kocoviny! Adámek: Hu Kocovina! To musí být nco strašného eknte mn. je to opravdu tak zlé, jak se povídá? Kaer: Dost zlé, bolí-lí pi tom také hlava! Adámek: A po kterém opilství bývá bolení hlavy !
I
nejhorší?
Kaer: Po posledním, pedešlá pak už ujdou Adámek: A není žádných prostedk proti tomu? žádné pomoci? žádné? I doporuuje se ledacos! Nkteí radí kyselé slaneka já však jsem se pesvdil, že nejlepší prostedek je zase pití. protože klín nejlépe zas klínem
Kaer:
zelí,
jiní
;
se vyráží.
Adámek: To ale pijde také zase bolení hlavy! Kaer: Nu, tedy se pije zase a tak až do nekonena! Adámek: Eh. a je to jak chce, já ted piju. uknm si.
Kaere, na zdraví mé nevsty!
to
hloupý zvyk!
Kaer:
Já
nikdy nkomu na zdraví, je Lidé si pipíjejí tak dlouho na zdraví, toho rozstou. Staí ímané dovolili
nepipijím
až se obyejn z jen tolik kalíšk vypit, z kolika písmen se ného skládalo!
Adámek: Ta moje vruby do
ran
stolu,
abych se
se
jméno
jmenuje Alžbta
nezmá
!
Na
zdraví
ale pece pipijete? Kaer: Ty starý chlapíku máš nevstu?
—
slave-
dlejte
mé nevsty
!
213
Adámek: Nevybral jsem si žádnou mladici, to se Já ku, hezká není, takto není také na ní mnoho, ale penz má, poslouchejte, penz! Neznáte starou pannu Náhlovskou? — No pokejte, až bude
—
rozumí.
však Já
svatba,
svdk oženit
!
—
!
Musí
—
musíte
ku,
to
také
to,
tom
pak
se
napijeme bez
netlacháte,
že se chci
jsem
pamatoval
zstat tajemstvím
Kaer: Z ímských jen
pijít a
ale af o
že kreslili
starožitnosti
ímané
opilství jako
si
blázna
držícího
roh v ruce a majícího sklenný vnec na hlav. Vidíš, ty's zrovna jako ten blázen. Sotva lovk do tebe foukne, roztrubuješ všechno do svta, a lovk potebuje jen o tebe zavadit a sklenný vnec tvých radostí rozpraskne se na prach! Musíš se chránit, abys pi pití nemluvil, sic pochodíš špatn se svým tajemstvím!
Adámek: Dkuju vám, šlechetný muži. za vaši radu, dkuju a abyste vidl, že ji umím ocenit si vás, ctný pane, vážím, zde máte na památku
upímnou a že
mj
prsten
!
(Stahuje prsten.)
Kaer: Nechci
ho,
necht
si jej
!
Co bývá
v opilství
dáno, bývá pozdj' oplakáno!
Bohatá
(jenž byl poslouchal, pro sebei:
Adámek: Vždyt já nesnesu? Abych vám váš outlocit šetit chci za
mj
prsten,
zaplaíte. (Vnucuje
nebo
mu
Poctivá duše!
nejsem opilý. Myslíte, že nic dokázal, že nejsem opilý a že
ale
— nuže, dejte mn nco jiného mn njakou malou summou jej
prsten.)
ml
Kaer: Nechci, Mnohý vedl
a nechtl bych ani, kdybych už krávu na provaze do hospody, krávu tam prodal (živá) a provazem se pak obsil! Adámek: ó vzore mužských ctností, o pramene já se poctivosti, o karbunkule ve tmách lidské špíny Odpust mi. bratíku, že jsem prve tvé bratrské ti koím peníze.
—
!
!
!
214
políbení pijmout nechtl, (plativým tonem) ó odpust mi to, nejšlechetnjší pijáku, a nech mne padnout na svá prsa. (Vstává a
liliži
se s kalíškem v ruce ke
Kaerovi?)
Bohatá: Pánové a dámy trochu do pozadí, abychom jich nevytrhovali. (Všichni se shluknou
Kaer
v pozadí.)
pohnutým hlasem): Padni
si, brate, Já ti všechno odpouštím, nebof nejsi tak špatný ani tak hloupý, jak jsem myslil. cožpak je A pak políbení jiného než pití a pro bych nepil z tebe. když jsi už také nasáklý jako houba. Pojd a obejmi mne. presidente! (Objímají se; v pozadí se hosté hlasit smjou.) Bohatá : To je druhý akt Josefe, pozor na n, aby neupadli. {Josef piskoí k nim blíže.)
padni
(vstává také;
!
—
!
Adámek: Ach, všechny pamlsky!
hubika
pátelská
je
pece nade
Kaer: To vím! Co pak je do hubiky od ženy, když ženy ani nepijou! Aeiámek: Dej mi ješt jednu hubiku, když byla tak dobrá, brate (Objímají se, ostatní se zase ješt hlasitji smjou.) Prosím t, podívej se tam pece, pro se smjou Já dnes njak slabý zrak a nevidím tak daleko !
I
mám
Kaer nkdy
Nepijou
(ohlidne se):
snad blázní. nkdo pláe,
Ostatn
nkdo
se
mže
pece že
se
smjou
jsou už
opilí
M
smje, když má dost. se ponou zase procházet.)
—
—
holívá
také srdce. {Hosté
Adámek: Kdybych bych si, že budu Kaer: Ach, to by
zvolil
a
být,
si
také
vn
s
sml tebou
zvolit
vný
trest,
pít
nešlo, proto že je lovk nedoVidíš, konalé stvoení a žaludek jeho by to nevydržel. brate, já jednou elí o housenkách, že vytáhnou svj žaludek a zahodí jej, když se mají motýly stát, a že pak dostanou zase nový. A od tch dob stále o tom pemýšlím, jak by to bylo krásné, když lovk má dost, aby si jiný
!
!
!!
2l/i
žaludek zasadil, pemýšlím, jak je lovk vlastn nedokonale shvoení, a jak si na to vzpomenu, musím plakat 'Pláe.)
Adájnek ;i
pláe
Brate,
:
ty
mn
rozerveš srdce! (Olijima ho
též.)
Výstup
VII.
Cihlá, Mach, Ondrák, Pacdk, Ndhlovskd. Pedešli. (Ho.<;té
stoji
6 z/í/íí
nkde
mezi
nov
pichozimi a
Adámkem
(vstoupi s ostatními prostedními
být. zde
ho prý
a
Kaerem.)
dvemi): Zde musí
zadrželi!
Náhlovská (s hledaným tonem): kde je? Adameku, kde jsi, mé
Ach, dít,
mj
Karlíek, poklade mého
srdce
Bohatá: Co chcete, pánové, zde? Cihlá: Vy jste prý zajali našeho
presidenta a vyvádíte nyní s ním zde své šašky Jdeme si pro nj Nezapírejte, nkde zde musí být! Vy jste ho nutili k pití! !
!
Náhlovská (jako díve): On a pít! Nikdy by nucení neuinil. Ach. zavedli mého nevinného Rouno jeho už nebude snhobílé, jako bývalo; ale vyperu svými slzami a vykartáuju svými
Kde
je
nevíte,
mj se
Karlíek? Opovažte
se
—
toho bez beránka. já
mu
je
vzdechy
ho zadržet! Vy ani Já vám všem
milující žena je. (Náhle zlostné)
vyškrábu oi Bohatá: Ubezpeuju vás - — Náhlovská (sladce): Ó jemné družky moje, pomozte milující, (zlostné; nebo zanu rámus, že vám Bohatá: Umírnte se, jste na omylu! Pan Adámek
—
je zde a baví se s
(Vede
je dále
námi dobe. Tu
do popedí.)
se
pesvdte
sami.
!
!
!
210
Adámek: Víno sem! Myslíte, že njaké zaplatit? To ti íkám, brate, kapky zdarma,
si
nedovedu také
a
nepiješ už ani
já všechno zaplatím {Josef odbhne.) Nu, jedno políbení. (Objimá ho zase; procházejici !
mn
ješt smjou se.) Vidíš, ten smích mne už zlobí. Co se mají co smát ? To já netrpím Pokej, projdu se také sálem, abych ukázal, že vím, jak se má lovk pi merend chovat. Musím se ale trochu nohy tesou se sebrat, aby nevidli, že jsem pil. Ó, však já to víno v sob neprozradím (Prochází se k druhé stran jevišt nedej
hosté
!
Mn
!
!
jistým krokem, leckde zavadí o procházející
Kaer: Víno
se
nebojí
vždy samo. {Josef pináší
se.)
zrady,
jelikož
prozradí
se
Napil jste se
láhve.)
po cest?
Josef: Ne!
Kaer: To
kmotr
jste
!
Pojd. presidente, sedni a
pij
radji Adá?/iek tu nezdvoilí,
Kaer: jemu
(vrátí se
k
Poctivý
lovk
Kaer promluvit,
(zlostn):
Ml!
aby neeklo
ti
lidé
jsou
vráželi! jest
nestojí nikdo v cest, ale
Adámek: Vzas mn Kaer: Ó, poctivost, Adámek: VzaFs mn
mn
Poslouchej,
nmu):
poád do mne
jako
nárožní
kámen:
on každému
to z úst!
ta zkusí, ta zkusí to z úst!
Chytrý
lovk
nesmí ani slovo
„Vzas
hned deset hlupák:
to z úst!"
Adámek: Vzas
—
mn
to
— {Kaer udeí psti do — ichuchu (Nalévá stolu.)
No, nehnvej se já jsem tak vesel Kaerovi vedle sklenice.)
!
Cihlá (ke svým sousedm): Ten lovk nám spsobí strašnou hanbu! Zde se nedá pomoci! Náhlovská: Ach, on je sveden, beroušek!
mj
!
!
!
217
Uiním konec
Bohatá:
možno!
(Postaví
Lacinová
naproti
se
Kaenkou
s
pistoupí k
Adámek: Koukni ženská, ta by se
mn
vašemu
trápení,
se,
hochu, jaká to na mou vru
tam krásná
líbila,
{?XY^\\sh): To je tverák, ten pan NáJilovská: Já omdlím! Adámek: Jemine, ta je krásná!
Kaer: Co pak
svt
Olio
jedna
—
jen
pila
ta
víc
pomník
nepostavili
!
je
po všech ženských!
Adámek!
Posud byla
poádná
se
než
pece
ženská, ta všichni muži a
jmenovala ji ješt
Pij
Adámek: Nech mne, jsem milován
jevišt;
nmu.)
Lacinová
na
bude-li
Adámkovi na druhé stran
tuze
opilý
a
tuze
za-
!
Kaer: Do koho pak ale? Adámek: Vidíš, tamhle ta naproti,
ta vtší, ta krásnjší, za tu bych dal hned svou starou pannu. {Kaer se
otoí a divá
.se
na Lacinovou^
Lacinová (stydliv): Ten umí lichotit! Náhlovská (rozzloben): To je skandál celého pohlaví! Vdaná ženská a má radost z toho, když se mužským líbí
Kaer: Poslouchej, mn se zdá, že je stará! Adámek: I co ti napadá — mladá jako máj To tvj žaludek tak špatn vidí! A ty erné oi. ten I
už
ohe
!
Lacinová (k Bohaíovi): Já mám ale modré oi Bohatá: To ho klame ohe v nich!
Kaer: pi tom z
oí. (Za
Víš co, vezmi sklenici do ruky.
skrze
sklo
sálu zazni
na
a vypiješ nkolik takt polky.) ni
pij,
všecken
I
dívej se
ten
ohe
!
!
'218
muzika, dobe tak. já jí zaplatím pro bych Ty, já si zataním si té radosti nedopál. Jinak bych se bez toho s tou krásotinkou ani neseznámil Poprosím ji o taneek
Adámek:
poádn
Hej,
—
(Ke Kaerovi.)
!
!
íVstává a jde, usmiv.ije
Kntíer (vstává
To
ti
Bohatá
:
Prosím
Jošet pi-iskoi a drži ho):
potácí se však.
též.
povídám, bud zdvoilým,
nkohk takt! trestu
k Lacinové'.)
se,
vás,
(K ostatním
a
obtujte Nyní )
mi nedláš hanbu!
mu
a zatante s ním podrobí i tetímu
se se
dobrovoln!
Cihlá: Pánové, ujdeme vtší hanb, když vzdálíme. (Odejde
jste
Adámek mne tak Lacinová
s
Machem, 0/idrdkem
(ukloní se
dojala, :
Adámek:
se
—
vy Krásná dámo nemohu pohnutím ani mluvit
nemotorn): že
I
To pozoruj u Pozorujete!
doufat? Lacinová : Co chcete
hned
a PacákeniA
!
To ume
tší!
Mohu
tedy
?
Adámek: Takhle njaký taneek — Kaer: Tancuješ už, presidente? Pojd pít! Lacinová: Vždyf jsme proto zde, abychom tanili. Adámek: Abychom tanili? To mne tší. (Hudba za-
zní
znova.)
Dovolte,
hehehe! však vy zane tanit nazpátek
—
abych svou nemotornou rukou rozumíte. (Všichni ustupují; Adámek
mn
místo ku pedu, klopýtne a padne do prosted
popedí.)
Kaer: Opete mne
o zed, Josefe, a zdvihnte toho
ochlastu
•lak
Náhlovská:
O
Adámek
zemi): Já slyším
pak
in-A
je už
já nešastné,
pozd?
oklamané
dve!
hrkat
staré hodiny!
.?vé
210
Náhlovska: Držte mne, družky mého mládí a svdneštstí; nemohu si už pomoct a musítii
kyn mého
omdlít! (Klesá nkolika ženským do nárue.) Bohatá: Odvete oba a bavte se nyní; spolku už nepotebujeme, vyhráli jsme bez boje! ('Všichni se shromažduji.
smjíce
se.
kolem hlavních osob.) (^Opona spadne.)
-=«^^
OBSAH. Slriina
Francescii
rli
Rimini
Prodaná láska Ženich
z
hladu
...
1
57 P.5
Já to nejsem
109
Žena miluje srdnatost Merenda nestídmycii
189
1,37
,
^ ^^
PG 5038
Neruda, Jan Sebrané spisy
N/.5
1892 dil 11
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
*«i
DO NOT REMOVE FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
