červenec 2015
Opavský
přírodovědný zpravodaj Elektronický měsíčník o přírodě a lidech kolem ní nejen na Opavsku
Od pramene Hvozdnice s Evou Časarovou Ekozahrada včelaře Kamila Kramného v Dolních Životicích Biocentrum Stěbořický rybník s lesem Háj Lilie zlatohlavá v okrese Opava Rozhovor s parazitologem RNDr. Pavlem Moravcem ze Slezské nemocnice
S podporou Statutárního města Opavy vydává nezisková organizace Natura Opava
Slovo úvodem Během celého léta kvete v našich lesích nevelká bylina sedmikvítek evropský. Každý ze sedmi okvětních lístků symbolizuje jedno ze sedmi životních období vztahu člověka k přírodě. Zjistěte, ve kterém se právě nacházíte. Představíme vám rodačku z Otic, Evu Časarovou, která si splnila svůj dávný sen a našla nejen pramen Hvozdnice, ale na jejím toku i mnoho dalších zajímavostí. Občan Dolních Životic včelař Kamil Kramný má zahradu, která je ukázkou ekozahrady a permakultury. Rozumí rostlinám i živočichům, včelám a dokázal vytvořit na své zahradě harmonické prostředí, ze kterého mají užitek obě strany příroda i jeho rodina. Navštívili jsme Stěbořický rybník a les Háj, protože jsme chtěli informovat o tomto biocentru v biokoridoru od Arboreta v Novém Dvoře po Arboretum Moravské Brány v Ratiboři. RNDr. Rostislav Herrmann z Mendelova Gymnázia nás informoval o vernisáži výtvarných prací, která proběhla v zahradě Velvyslanectví Švédského království v Praze. V rámci projektu „Znovu a lépe“ Moravskoslezský kraj reprezentovalo Mendelovo gymnázium v Opavě. Preparátem krtonožka obecná vás znovu zveme na prohlídku přírodovědné expozice do Historické budovy Slezského zemského muzea v Opavě. V zoologickém příspěvku osvětlíme zajímavé vztahy slunéček, mšic a mravenců a v botanickém představíme naši chráněnou rostlinu lilii zlatohlavou, která patří mezi nejobdivovanější květiny v naší přírodě. Představíme v opavském modelu Sluneční soustavy planetu Merkur, jejíž maketu můžete vidět u budovy Slezského divadla, kde se naproti přes ulici narodil slavný slezský astronom Johann Palisa. V rozhovoru vyzpovídáme parazitologa Slezské nemocnice v Opavě RNDr. Pavla Moravce, který nám prozradí, před kterými parazity se máme chránit. V létě a v zájezdové sezóně je to opravdu na místě. Omalovánka Boříka Frýby na téma Mšice a mravenci je také, zejména v době zrání plodů na zahradě a v sadech, na místě. Za redakční radu: Jakub a Milan Kubačkovi
Obsah červencového vydání K zamyšlení Najděte si sedmikvítek evropský a zamyslete se .......nad svým vztahem k přírodě a její ochraně Environmentální projekty Cestou od pramene Hvozdnice, jak ji viděla .......otická rodačka Eva Časarová Permakulturu a ekozahradu nám ukázal .......v Dolních Životicích včelař Kamil Kramný .......Biocentrum Stěbořický rybník s lesem Háj Environmentální výchova .......Propagujeme ekologii ve spolupráci .......s velvyslanectvím Švédska Preparát měsíce .......Preparát měsíce krtonožka obecná (Gryllotalpa .......gryllotalpa) v Historické budově SZM v Opavě Zoologie .......Zajímavé vztahy slunéček, mšic a mravenců Botanika .......Lilie zlatohlavá patří mezi krásné a také .......chráněné rostliny na Opavsku Model Sluneční soustavy .......Planeta Merkur Rozhovor .......S RNDr. Pavlem Moravcem parazitologem .......Slezské nemocnice v Opavě Červencový kvíz a omalovánka Boříka Frýby .......Mšice a mravenci Na titulní straně lilie zlatohlavá (Lilium martagon)
rní pranostiky NJa apište nám do redakce Elektronický měsíčník „Opavský přírodovědný zpravodaj“ je součástí projektu Kalendář přírody Opavska Natury Opava. Projekt byl podpořen grantem Magistrátu Statutárního města Opavy v roce 2014. Zpravodaj má zviditelnit zajímavosti nejen o přírodě Opavska, ale také osobnosti a projekty, které souvisí s životním prostředím. Nabízíme všem zájemcům z řad učitelů, obcí, přírodovědcům a všem, kterým není životní prostředí lhostejné, aby se na měsíčníku podíleli. Můžete zde volně prezentovat své projekty, myšlenky a zajímavá pozorování. Měsíčník je volně stažitelný ve formátu PDF na stránkách Natury Opava a na stránkách Statutárního města Opavy. Dále je rozesílaný na školy a obecní úřady v okrese Opava. Natura Opava - Czech Republic E. Beneše 30, 747 05 O p a v a tel: 00420 737 322 616 e-mail:
[email protected], web: www.natura-opava.org facebook: www.facebook.com/naturaopava
K zamyšlení
Najděte si sedmikvítek evropský a zamyslete se nad svým vztahem k přírodě a její ochraně Začátek léta je obdobím, kdy v lese a na loukách kvete největší množství našich rostlin. Některé z nich sbíráme jako léčivé, některým se vyhýbáme pro jedovatost, ale ke spoustě z nich máme vztah neutrální. Mezi ně patří i sedmikvítek evropský se svými sedmi okvětními lístky. Jako by každý z nich symbolizoval jedno ze sedmi životních období vztahu člověka k přírodě. První lístek představuje fázi raného dětství, kdy jsme úplně závislí na rodičích a silně reagujeme na obrovská zvířata. Proto jsme obdarováváni plyšovými mazlíky, které sotva uneseme, ale máme z nich stejně obrovskou radost. V druhé fázi začínáme silně reagovat na malá zvířátka. To je období, kdy chováme andulku či křečka, nebo „máme rádi zvířata, protože jsou chlupatá.“ Snažíme se k nim chovat jako rodiče k dítěti. Ve třetím období začnou nad symbolikou převládat zájmy výzkumné. Mnoho významných biologů začalo právě v této fázi sbírat nebo chovat například brouky, se kterými se již nedá hrát jako s kotětem.
Ve čtvrté fázi nás zajímají příslušníci opačného pohlaví našeho vlastního druhu a k ostatním druhům máme jen obchodní či ekonomický vztah. V pátém období jsme sami rodiči. Máme opět rádi velká zvířata, ale ta kupujeme jako hračky svým dětem. V šesté postrodičovské fázi nám děti odešly z domu a my se opět vracíme ke zvířatům, která nám nahrazují děti; pořídíme si kočku nebo psa. Ti, kteří v dětství sbírali motýly a brouky, povyšují svůj koníček na vědecký výzkum. V posledním sedmém období se začínáme zajímat o ochranu mizejících rostlinných a živočišných druhů. Stávají se z nás ochránci přírody, protože sami potřebujeme ochranu. Jedná se sice o nadsázku a symboliku, ale zkuste si představit těch sedm období a zamyslet se nad tím, ve kterém období se zrovna nacházíte, kterými jste již prošli nebo která na vás ještě čekají. Přejeme úspěch při hledání sedmikvítku. MK
Environmentální výchova
Cestou od pramene Hvozdnice, jak ji viděla otická rodačka Eva Časarová Do redakce se nám dostal fotografický seriál popisující cestu Evy Časarové z Otic, který nafotila od pramene Hvozdnice až po ústí do řeky Moravice. Neváhali jsme a paní Časarovou jsme navštívili a tak jsme poznali sympatický manželský pár Evu a Antonína Časarovy. Na čtyřech stránkách Zpravodaje si přečtěte její vzpomínky na tuto krásnou říčku. Po letech se mi podařilo splnit své dávné přání, blíže poznat říčku Hvozdnici, která protéká rodnými Oticemi a to od jejího pramene až po ústí. Jako děti jsme si chodili k ní hrát, koupat husy i chytat rybky. Později se svými dětmi jsem chodila na časté procházky do lužního lesa, zejména na jaře se každým týdnem měnila barva právě rozkvetlých květů sasanky, blatouchů, petrklíčů. V okolních lesích jsme sbírali houby i jahůdky. V plavajících ulomených větvích v říčce jsme viděli krokodýly, fantazie nebrala konce. Zažili jsme i řadu povodní, kdy během pár minut se Hvozdnice zvedla a prohnala vesnicí. Léta utíkala a přání projít se kolem celé Hvozdnice zůstávalo nesplněné. Až v letošním roce jsme si s manželem našli čas a po jednotlivých částech začali koncem dubna procházet postupně jednotlivé úseky naší říčky. Ne všechny jsou lehce dostupné. Abychom se dostali lépe k prameni, požádali jsme Lesy ČR o povolení vjezdu do oblasti pramene. Určit přesné místo nám pomohla mapa na internetu, kde je pramen vyznačen. Objevit jej nebylo úplně jednoduché, ale podařilo se. Nachází se nad Leskovcem, ve smíšených lesích pod Horním Benešovem a vede k němu cyklostezka. Pár kroků jsme prošli okrajem lesa a objevil se palouček, sice trochu nepřehledný, zarostlý, ale v jeho dolní části jsme zahlédli označení pramene Hvozdnice s mapkou a popisem. Krásné, klidné místo s dvěma lavičkami, zavěšenými hrníčky a zarostlým pařezem ve výšce 593 m nad mořem. V době naší návštěvy nebylo moc vody, pramen byl jen trochu vlhký mezi kameny, ale krásně upravený. Ani se nám nechtělo odejít a slíbili jsme si, že se určitě k němu brzy vrátíme.
Pár kroků jsme prošli okrajem lesa a objevil se palouček, sice trochu nepřehledný, zarostlý, ale v jeho dolní části jsme zahlédli označení pramene Hvozdnice s mapkou a popisem. V lese, asi o sto metrů níž, jsme zahlédli v trávě, že se už objevuje první pramínek vody. S radostí jsem k němu rychleji scházela dolů, na dlouhé trávě uklouzla a sjela po zadku až dolů k vodě. Lepší pocta Hvozdnici snad ani nemohla být. Prošli jsme se krásnými a tichými smíšenými lesy, udělala jsem pár fotek a na zpáteční cestě jsme se ještě zastavili u narůstajícího toku říčky v Leskovci pod mostem a v Bohdanovicích.
Dale tok vede kolem cesty do Jakartovic, kde z levé strany, těsně před nádražím, se vlévá Heřmanický potok. O jeho přítoku Staré vodě jsme si vyprávěli na mostě s místním občanem. Vzpomínal, kdy jako kluci se proháněli po polních cestách až ke Staré vodě. Pro nás byl tento přítok nedostupný, ale slíbili jsme si, že až opět bude v létě jezdit rekreační vláček, který těmi místy projíždí, tak určitě se i tam znovu podíváme. Pokračujeme směrem na Mladecko, nedalo se nezastavit u obory s kozami a daňky, hned nám jeden místní občan nabízel možnost koupení si malé kozy a povyprávěl si s námi. Na Mladecku hledáme pravý přítok - potok Deštná, ten nás zavedl až k tabuli Přírodovědné naučné stezky s památným stromem. Nedaleko odsud vtéká do Deštné potůček Jordán. Jeho název v nás evokoval známý hit Přejdi Jordán, řeku všech nadějí … tak jsme šli hledat jeho pramen. Našli jsme ho ve výšce 550 m nad mořem v poli jako prameniště, nedaleko vesnice Moravice. Potůček pak protéká v úžlabině mezi krásnými loukami a lesním porostem, kolem Studánky, kde jsme kdysi chodívali na minerálku. Celé okolí se svažuje mezi právě rozkvetlými stráněmi, všude kolem kvetou jarní květiny, bublá potůček, krásný čistý vzduch, na obzoru pohled až na Jeseníky to evokuje nádherné myšlenky, představy i naděje... Pomalu sjíždíme zpět do Mladecka a cestou nás ještě potká příhoda se dvěmi malými, snad jen zatoulanými štěňaty, krásných Labradorů. Po zastavení se k nám hned přiběhla. Podařilo se nám spojit s Policií a o pár metrů níže jsme se již s nimi setkali, jak jeli na pomoc. Děkujeme jim. Dole jsme se tiše loučili s Jordánem, když jeho voda splynula s Deštnou a po pár desítkách metrů i s naší Hvozdnicí. Naše cesta pokračuje dál kolem osady Pilný mlýn až k Dolním Životicím. Tam jsme měli pocit, že se tok říčky protékající přes pole a roubený stromy zklidňuje, aby vstoupil u Štáblovického mlýna do malebného lužního lesa. Krásné zátoky, odkryté břehy, kvetoucí petrklíče, fialky, orseje jarní i sasanky hajní, to vše je součástí Přírodní rezervace a naučné stezky Hvozdnice. Tady se v chráněném území zastavujeme a opět obdivujeme krásu přírody. Teď už nám Hvozdnice ubíhá směrem k Oticím, kde po opakovaných povodních byla docela citlivě provedena její regulace přes vesnici až k Hradecké cestě. Pak už na nás čeká jen soutok s Moravicí. I tady jsme byli poprvé. Krásné prostředí v polích, kde vede cyklistická stezka i tady se nám dobře dýchalo. Ve výšce 253 m nad mořem se loučíme s říčkou Hvozdnicí, která protekla 34 km. Sice jsme celou její trasu neprošli, ale na řadě míst jsme se zastavili a snažili jsme se zachytit na fotografiích její atmosféru. Popovídali jsme si s řadou místních lidí a hlavně více poznali blízké okolí kolem nás. Byla to krásná zastavení a věřím, že slib, že se budeme do těchto míst kolem nás brzy vracet a objevovat další, splníme. Napsala a fotografovala Eva Časarová
Hvozdnice pramení ve smíšených lesích Hornobenešovské vrchoviny ve výšce 593 m n.m. a urazí 34 km do ústí řeky Moravice.
Horní tok Hvozdnice s pobřežními rostlinami, ve kterých dominuje blatouch bahenní.
Jedna z deseti informačních tabulí na Přírodovědné naučné stezce Mladeckem. Tato tabule informuje o památném stromu u potoka Deštná, který je pravým přítokem Hvozdnice.
Jeden z jezů na říčce Hvozdnice. Čeření vody na těchto stavbách napomáhá biologickému čistění.
Historie obce ve vzpomínkách paní Evy Časarové Co se za tu dobu, kdy žijete v Oticích, změnilo. Byla tenkrát v obci Hvozdnice regulována, určitě ne jak nyní? Kolik povodní jste v Oticích zažila, ve kterých letech a která byla největší? K naší Hvozdnici jsme v době našich mladých let chodili koupat husy, chytat rybky, povídali jsme si a v létě i ovlažili její čistou vodou. Přes říčku vedl brod, kde projížděly koně a krávy s povozy. Dovedla nás i vystrašit, když se začala po deštích zvedat voda. Pamatuji si, jak jsme jednou zažili i bleskovou povodeň. Bylo to v době, kdy byly závody na Opavské sopce. Během nich přišla prudká bouřka a Hvozdnice během několika minut vylila vodu z břehů, účastníci měli problém jak dojít domů.
Jeden z mnoha meandrů, které zadržují vodu v krajině.
Slyšet v noci houkat sirénu, mít odpojený elektrický proud a s minimem informací, to už nebyla žádná romantika. Menších povodní jsme zažili víc, zejména na Kylešovské ulici, ale i u mostu a lávky. Voda tekla silnicí, mnohdy i zahradami, sklepy byly plné vody. Proto v korytě Hvozdnice probíhaly úpravy, byl zavezen i původní brod, zvýšeny návozem zeminy břehy, ale ani to nestačilo. Velké povodně byly v květnu 1996 a pak v červenci 1997. To už voda vtékala do domů a její proud udělal velké škody. Slyšet v noci houkat sirénu, mít odpojený elektrický proud a s minimem informací, to už nebyla žádná romantika. Po složitějších jednáních s občany se podařilo po částech provést regulaci, nejdříve za obcí směrem k Hradecké silnici a později i postavení nového mostu a lávky. To už bylo součástí stávající, podle mě citlivě, ale i účelově vybudované regulace, která nás už téměř pět let i když zaprší, nechává v klidu. Zažila jste ještě těžbu čediče, po které zůstal na sopce nepravý kráter. Mám na mysli tu drobnou těžbu na budování základů rodinných domků? I když jsou pro Kamennou horu používány různé názvy, především v souvislosti s bývalými motokrosovými závody, tak my jsme chodívali zkrátka na Kamenku. O dobývání kamene jsme si přečetli až později, pro nás to bylo místo k hrátkám, schovávačkám, opékání párků, pamatuji si ještě i na hořící vatru na jejím vrcholu snad k výročí upálení mistra Husa. V zimě jsme do kráteru sjížděli na sáňkách a později i starší, na igelitových pytlích. Uprostřed stojí Čertův stůl a rostlo tam vždy hodně květin i jahůdek. Nevím o tom, že by se tam doloval a odvážel čedič, ale pískovna, ta byla dlouho v provozu, než byla zavezena a zarovnána zeminou. Vzpomínáte na motokrosové závody na Otické sopce, jaký vliv měly na přírodu? V době svého vzniku byly motokrosové závody určitě zapsány do vědomí obyvatel obce. Nejdříve probíhaly v malém, místním rozsahu, staly se v té době trochu atrakcí.
Hvozdnice regulovaná v obci zabraňuje povodním.
Upravený tok mezi Oticemi a mostem přes Hvoznici na silnici od Opavy k Hradci nad Moravicí.
Hvozdnice je levobřežním přítokem řeky Moravice.
Trať vedla po původních chodníčcích, jezdily nižší kubatury a jen krátce. Jak šly roky, tak začaly úpravy tratí, výstavba depa a dalších staveb. Už se jezdily, tuším i celorepublikové závody, často trénovali a to všechno bezohledně k přírodě. Hory odpadků po závodech tomu všemu jen přidaly. Snahy o zrušení trvaly několik let. Úspěchu bylo dosaženo až v roce l991, vyhlášením prostoru Kamenné hory Přírodní památkou, díky za to všem.
Chodili jsme počítat kolik mladých vyvede labutí rodinka. Minulý rok jich bylo šest a potom si s nimi celé léto přijdeme často povídat. Podzim nás přiláká kouzelným barevným listím i výlovem kaprů. Pak přijde zima a jsme zase o rok starší.
Už se jezdily, tuším i celorepublikové závody, často trénovali a to všechno bezohledně k přírodě. Hory odpadků po závodech tomu všemu jen přidaly. Snahy o zrušení trvaly několik let. Nevhodné stavby byly odstraněny, místo depa je tam v krásném prostřední aktivní Kynologický klub, kde i manžel chodí již šest let v neděli dopoledne cvičit i s našim pejskem kavalírem. Škoda, že jejich cvičení i celé okolí ruší pár bezohledných kluků, kteří i přes zákaz jezdí s motokrosovými stroji i teď. Kamenná hora je nyní místem procházek a setkávání se uprostřed Přírodní památky. Jak se změnila řeka a její okolí? Vidíme na řece hejna husí a v okolí pasoucí se kozy, ovce a krávy? Tady už musíme vzít v úvahu, že se mění snad všechno kolem. Změněný je systém obhospodařování polí, luk, změněný je způsob života. Už na vesnici je chováno podstatně méně, pokud vůbec, zvířat. Ovce, krávy, kozy, králíci, prasata to už téměř malé děti neznají, jen z obrázků nebo ZOO. Už například tím, že byl omezen chov krav i u Zemědělských podniků, tak téměř zmizely vlaštovky. Když k tomu na polích přidáme ještě časté chemické postřiky, pak už v obilí nezahlédneme ani vlčí mák, kopretinu nebo chrpu. To všechno má vliv na řeku a jejím okolí, snad ještě ty kačenky nás v zimě a předjaří potěší svou větší návštěvou i uprostřed obce. Je to především v lidech a jejich přístupu k přírodě. Slavkovský les s přírodní rezervací Hvozdnice je posledním zbytkem lužního lesa na Opavsku. Určitě ráda navštěvujete les na jaře, kdy je nejbarevnější. Které rozkvetlé rostliny vás vždy na jaře nadchnou? Díky snaze lidí, kteří nejen chtějí, ale dělají pro ochranu přírodního bohatství, máme tady například Přírodní rezervaci Hvozdnice. Je krásná procházka kolem Slavkovských rybníků v každém ročním období. Na jaře nás vítají bílé koberce sasanek hajních, pak se přidá žlutá barva petrklíčů, orsejí jarních a blatouchů. Do modra přizdobí plicník lékařský, pomněnka i fialka. Bublá říčka, která má kouzelné zátočiny i zajímavě odkryté břehy. Je dobré si na jaře uvědomit i proměnu v olistění stromů. V dubnu je vše rozsvícené, všude přístup a uplynou tři, čtyři týdny a zvláštně se zeleně sešeří a k říčce už přes vysokou trávu a kopřivy nedojdeme. Tok vám zastíní olistěním ztěžklé větve. Je to úplně jiný obraz.
Chráněné území ve Slavkovském lese jihozápadně od Opavy je cílem přírodovědných vycházek nejen obyvatel blízkého Slavkova, Štáblovic či Uhlířova, ale i milovníků přírody z Opavy a širšího okolí.
Osmnáct tabulí na Naučné stezce Hvozdnice informuje o zvířeně a rostlinstvu tohoto jediného lužního lesa v okrese Opava. Z toho pět tabulí je věnováno geologii, horninám, meandrům a zalednění opavského okresu.
Paní Časarová před svou “řekou” na zahradě, která vychází z čínských hor - to jsou ty na výšku postavené drobové kameny. Obtéká ploché kameny jako ostrovy a teče kolem klášterů. Rozkvetlé zahrady představuje nádoba s květinou a vtéká do moře, jehož symbolem jsou ulity mořských měkkýšů. Na upravené zeleninové zahrádce Časarovi pěstují vedle česneku, cibule a dalších druhů i ačokču, lidově paprikookurka. Je to druh rostliny z čeledi tykvovitých, která pochází z Jižní Ameriky. Foto Milan Kubačka.
Environmentální projekty
Permakulturu a ekozahradu nám ukázal v Dolních Životicích včelař Kamil Kramný Permakultura je styl tvorby nejen zahrad, ale veškerého prostředí, ve kterém člověk žije. Způsobem, který je trvale udržitelný a stále se obnovující. Je to především způsob uvažování, který je panu Kamilu Kramnému vlastní. Navštívili jsme některé permakulturní zahrady ve Francii a na Slovensku. Permakulturní zahrada manželů Kramných určitě snese srovnání s těmi zahraničními. Kdy vás napadlo vytvořit na vaší zahradě permakulturní hospodářství? Kladný vztah k přírodě mne provází celý život. Nejedná se o nějaké náhlé rozhodnutí, ale o přirozenou cestu jak smysluplně hospodařit. Co na permakultuře obdivujete, v čem vás oslovuje? Líbí se mi, že se hospodaří v uzavřeném koloběhu, při využití přírodních mechanismů k ochraně kulturních rostlin. Máte mezi lidmi nějaké přátelé, známé, kteří se věnují permakultuře, které a kde? Jsou někteří v okrese Opava? Ano, k vysokému záhonu mne inspirovala sousedka Mgr. Zuzana Remešová.
Včelín, květnatá loučka před ním, vedle vysoký záhon a v pozadí vysazený les. To vše je možno vidět na zahradě Kramných.
Na svém webu www.apiterapie-kamil.cz propagujete alternativní způsob včelaření, které je přirozenou součástí permakulturního hospodářství. Jak dlouho se zabýváte včelařením a můžete čtenářům osvětlit, co to alternativní včelaření je? Včelařím dlouho. Největší problém dnešního včelaření je roztoč Varroa Jacobsoni a jednodruhová krátká snůška. Tzn., že včely jsou oslabené a navíc s omezeným výběrem pylu. Jako člen hnutí Šance pro včelu, se snažím pochopit biorytmus včely a roztoče. Nejdále v tomto je přítel Ing. Leoš Dvorský, který svým včelám dává šanci k vybudování vlastního očistného mechanismu. Já se snažím sledovat vývoj roztoče a pomocí biologických opatření nedovolit jeho přemnožení.
Ve včelínu vám pan Kramný nabídne zaručeně zdravý vzduch přímo z úlu.
Z jezírka pijí vlaštovky a poletují nad ním šídla a vážky.
Přirozené včelí dílo v rámečku.
To umožňuje mým včelám přežít pouze s omezeným nutným povinným léčením. Navíc vytáčím med pouze ze světlých přírodních souší tak jako se kdysi získával med z brtí. Výsledkem je med s garancí prvotřídní kvality. Stejně tak chov ovcí začíná být přirozenou součástí hospodaření na vesnici, jak tomu v minulosti vždy bývalo. Kolik jich máte a jaké jsou s chovem starosti, kdo vám pomáhá? Mám 4 ovce a 2 jehňata. Letos jsem si prožil docela krušné chovatelské chvíle. Pokud bych se znovu rozhodoval, tak zůstanu u tzv. živých sekaček, kde stačí pastva, čistá voda, líz a 2 hrsti ovsa týdně. Na vaší zahradě jsme viděli vyvýšené záhony pro pěstování zeleniny, jaké to má výhody a jak se vám osvědčují? Nám se osvědčil, a to z důvodů, že pozemek je silně jílovitý s břidlicovým podložím. U toho, kdo má kvalitní ornici, tak rozdíl nebude tak významný. Byl jsem na mnoha zahradách, kde tu svou prezentovali, jako permakulturní. Nikde jsem však neviděl takový řád a pořádek a přitom vše vypadá přirozeně. Jak to můžete stihnout? Jsem rád, že se Vám u nás líbí. Snažíme se nechat hodně na přírodě a provádět jenom doplňující zásahy. Jinak nás práce na zahradě baví. Já i manželka máme kladný vztah k půdě i zahradničení. Navíc jako živnostník si práci dokáži a mohu z organizovat i s ohledem na počasí. Takže máme i své další koníčky.
Květinová loučka je pěkná a poskytuje pastvu a úkryt pro různé druhy hmyzu. Čmeláky, motýly, cvrčky, které jinak na zahradě málo vidíme.
Skalka je chloubou této ekologické zahrady.
Jak se na Vaše aktivity dívají lidé v obci? Lidé v obci o naší zahradě asi ani neví. Již se nežije tak pospolu jako dříve. Co si myslíte, že ve vaší zahradě chybí, máte zde lesík, pastvinu pro ovce, květnatou loučku, zahradní jezírko, včelín, krásnou skalku, tak co ještě chcete vybudovat? Budovat určitě nic nebudeme. Spíše bych zrušil rybníček. Ale když vidíte, jak si tam létají vlaštovky pro vodu, krouží tam vážky, ráno přiletí kačeny, rozkvetou lekníny žena mi rybník zrušit nedovolí. Foto: Milan Kubačka a Kamil Kramný
“Chov ovcí poskytuje radost, ale i starost”, říká manželka Iveta Kramná.
Ke stavbě skalky byla použita místní hornina droba a ne vápenec, jak ho často v zahradách vidíme.
Ovčín je postaven na rozsáhlé pastvině. Uvnitř je čisto, ostatně celá zahrada působí velmi upraveně.
Environmentální projekty
Biocentrum Stěbořický rybník s lesem Háj V minulém čísle jsme začali představovat projekt Biokoridor od Arboreta v Novém Dvoře k Arboretu Moravské Brány v polské Ratiboři. O zajímavých dřevinách v Arboretu Nový Dvůr budeme na stránkách Zpravodaje naše čtenáře informovat pravidelně. Stejně tak budeme i v rubrice Biokoridor představovat biocentra a zajímavé přírodní prvky, které se na trase biokoridoru nacházejí. V tomto čísle si představíme biocentrum Stěbořický rybník. Pokud chcete zjistit informace o rybníce a lese ve Stěbořicích, je nejlepší zeptat se místních občanů, kteří zde žijí a místní přírodní poměry znají nejlépe. Měl jsem štěstíí na pana Jana Rajdu, kterého znám osobně a také i na místního znalce - přírodovědce. Při poslední návštěvě Stěbořic jsem se zeptal prvního občana, na kterého jsem natrefil, zda by mi mohl doporučit někoho, kdo zná místní přírodu. Bez váhání řekl, že je to pan Jaroslav Řičický. Na setkání u rybníka tedy přišli pan Jan Raida a současný předseda mysliveckého spolku Jaroslav Ričický, který je předsedou spolku 16. rok. Prvního účastníka setkání, bývalého dlouholetého starostu, který tuto funkci zastával neuvěřitelných 32let, znám dlouho. Poprvé jsem se s ním pracovně setkal před 30 lety a potvrdilo se, že člověk, který je stále aktivní, nemá čas stárnout. Pan Raida na svých 83 let vůbec nevypadá. Důvodem setkání bylo promluvit si o rybníku a přiléhlém lese Háji, jako o biocentru, které hraje v navrženém biokoridoru od arboreta k arboretu významnou roli. Na lavičce u rybníka jsme viděli hnízdící volavku popelavou a na hladině rybníka leknín bílý. V hovoru jsem se dověděl, že rybník obhospodařuje Povodí Odry a že se zde vyloví až 115 q ryb. V obsádce, kterou zajišťuje Povodí Odry, jsou hlavně kapři, tolstolobici a amuři. Výlov se provádí na jaře, takže ryby jsou zdravé. Na rybníku se také odchovávají kachny divoké, kterých bývá 50 - 60. Jsou soustředěny na ostrůvku, který se rozpadá a potřebuje opravu. Hovořili jsme i o mohylnících, které jsou nedaleko v lese a jsou významným dokladem slovanského osídlení v této oblasti.
Předseda myslivců Jaroslav Řičický a bývalý starosta Jan Raida.
Přímo u rybníka hnízdí několik volavek popelavých, mají postavena jen pět hnízd, takže se zatím nedá mluvit o kolonii. Jednu takovou známe z Hranečníku u Píště, kde v roce 1990 hnízdilo 134 párů.
Stěbořický rybník je rozdělen na dvě části s celkovou rozlohou osmi hektarů. Je rozdělen hrází, na které rostou vrby hlavaté, které rybník zdobí. Bohužel, vrby už nejsou ořezávány, takže tento zajímavý a hezký prvek v naší krajině pomalu mizí. Na snímku je ta menší část o rozloze dvou hektarů.
Ta větší šestihektarová část je vypuštěna a čeká na vyčištění. Oči přitahuje uprostřed ostrůvek a dominantní převislá vrba smuteční.
Získali jsme dostatek informací, abychom mohli ve Zpravodaji představit rybník s přilehlým lesem jako biocentrum v Biokoridoru od arboreta k arboretu. Biocentrum musí splňovat určité předpoklady, z nichž nejdůležitější je velikost plochy. Les Háj má rozlohu 56 ha a tak vyhovuje podmínce pro jeho vyhlášení jako biocentra regionálního významu. Když k tomu připočteme rybník o rozloze 8 ha a uvědomíme si, že je naplňován potokem Velká, který má délku 17,2 km s plochou povodí 39,3 km2, jedná se opravdu o biocentrum, jak má být. Splňuje prostorové a funkční parametry USES (Územní systém ekologické stability). O tu ekologickou stabilitu jde v krajině především.
Jámy, které zanechali archeologové při průzkumu mohylníků.
V lese Háji a kolem Stěbořického rybníka plánuje obec zřídit Přírodovědnou naučnou stezku Stěbořický rybník s osmi zastaveními, která představí nejen místním občanům, ale i turistům faunu a flóru okolní přírody, les, rybník, studánku, skálu, ale i významné slovanské pohřebiště - mohylníky. První zastavení stezky je plánováno u slovanského mohylníku, který je nejvýznamnějším archeologickým nálezem ve Stěbořicích z přelomu 9. a 10. století. První zmínka o existenci archeologického naleziště na katastru obce pochází z roku 1896, kdy byla ve Věstníku Matice Opavské publikována zpráva o nálezu zcela zachovalé popelnice a různých drobných předmětů. Archeologický průzkum mohylníku inicioval po více než padesáti letech knihovník Státního oblastního archivu v Opavě Josef Orlík, rodák ze Stěbořic. Průzkum byl prováděn pod vedením Lumíra Jisla. Ve čtyřech etapách bylo prozkoumáno 43 mohyl, ve kterých bylo nalezeno 45 kosterních pozůstatků. Výzkum stále není ukončen. Zatím bylo zjištěno, že pohřbení lidé přišli na toto místo z centrálních oblastí Velké Moravy. V současnosti je pohřebiště zkoumáno v rámci výzkumného projektu Grantové agentury AV ČR. Hlavním řešitelem je doc. PhDr. Pavel Kouřil, Csc. z Archeologického ústavu SAV ČR v Brně a spolu-řešitelkou je PhDr. et PhDr. Markéta Tymonová, Ph.D. .ze Slezského zemského muzea v Opavě.
Na březích potoka rostou olše lepkavá, lípa srdčitá, topol osika, dub letní i zimní, jeřáb ptačí... Opodál v lese pak smrk a borovice lesní...
Ve stínu korun dubů a lip roste konvalinka vonná Convallaria majalis a úhledná ostřice třeslicovitá Carex brizoides.
U pěšinky, která vede kolem rybníka, roste barevný čistec hajní. Pomníček připomíná utonutí Anny Premusové v rybníce.
Podle nízké teploty vody ve studánce a vzhledem k její čistotě se usuzuje, že se jedná o hlubinný pramen. Vyčištění a zkulturnění prostředí studánky by mohl být úkol pro místní školu.
Environmentální projekty
Propagujeme ekologii ve spolupráci s velvyslanectvím Švédska Ve čtvrtek 4. června 2015 proběhla v zahradě Velvyslanectví Švédského království v Praze vernisáž výtvarných prací, které vznikly v rámci projektu „Znovu a lépe“. Moravskoslezský kraj reprezentovalo Mendelovo gymnázium v Opavě. Velvyslanectví Švédska v Praze vyhlásilo v únoru 2015 v rámci své celoroční kampaně ”Sweden loves the Planet” projekt ”Znovu a lépe!”. Projekt je koncipován jako přehlídka sochařské tvorby vybraných uměleckých nebo umělecky či ekologicky zaměřených škol. Jde vždy o jednu školu z každého kraje ČR. Moravskoslezský kraj reprezentuje Mendelovo gymnázium v Opavě. Vytipování naší školy souvisí s předchozími ekologicko-výtvarnými projekty, které byly pořádány koordinátorem EVVO. Projekt si klade za cíl přitáhnout pozornost žáků k životnímu prostředí. Úkolem žáků bylo vytvořit zahradní plastiku z recyklovaného materiálu tak, aby při jejím vzniku neutrpělo životní prostředí. Žáci se při práci na plastice učili přemýšlet o tom, jak mohou svým výběrem a chováním ovlivnit budoucnost naší planety. Péče o přírodu a životní prostředí by měla prostupovat naší každodenní činností. Vytvořené plastiky jsou umísťovány ve formě výstavy v zahradě švédského velvyslanectví v průběhu června až srpna 2015. Výstava plastik byla zahájena vernisáží 4. začátku června. NAŠE PLASTIKA Plastiku jsme nejen vytvořili z odpadního materiálu, ale ekologický pohled jsme včlenili do díla také jako základní myšlenku. Jde o vyjádření hrozby, kterou znamená devastace prostředí, jeho rabování, sevření živých organizmů ve zmenšujících se refugiích přirozených ekosystémů. Lidské stopy pokrývají už dolní část plastiky, která zároveň slouží jako podstavec. Je plný vrypů, které nesou záznam emocí, myšlenek, osobních výpovědí, grafických projevů ve formě znaků. To vše se mísí s přirozeným opotřebováním materiálu. Tato část díla je vytvořena ze starých, vyřazených školních lavic, které byly určeny k likvidaci. Nese v sobě tedy i ducha školního prostředí, ve kterém byla vytvořena. Horní část díla vytváří jehlan svařený z odřezků železa. Tento materiál se soustřeďuje v dílně školy a skladuje se k občasnému svozu. Jehlan tvoří jakousi klec. Uzavřené, okleštěné prostředí omezující svobodu. Díky použitému materiálu také prostředí poznamenané chátrajícími pozůstatky lidské činnosti, kterou devastujeme přirozené prostředí. Uvnitř jehlanu – klece je ptačí plastika vyjadřující omezený prostor pro divoké organizmy. Červené akcenty na těle a křídlech vyjadřují časté střety s šířící se civilizací. Tato část díla je vytvořena z papírové hmoty získané z vybalených balíků, kde byla použita jako vycpávka. Dále jsou využity zbytky jemného drátěného pletiva, používaná elastická obinadla.
K zafixování a zapatinování je pochopitelně v tomto případě použito i lepidlo a barva. Hlavním koordinátorem projektu byl RNDr. Rostislav Herrmann, který vytvořil také výtvarný návrh plastiky. V rámci své výuky výtvarné výchovy se na vytvoření mnohých částí díla podílela Mgr. Ivana Krystová. Neobešli bychom se bez pomoci školníka Radima Linharta, který svařoval kovové části a montoval velké díly základní kostry. Do práce se zapojil široký kolektiv studentů školy ze tříd 1.C, 2.B a 6.A Napsal Rostislav Herrmann Fotografie archiv Mendelova gymnázia
Pro pokračování klikněte ZDE Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Preparát měsíce
Preparát měsíce krtonožka obecná (Gryllotalpa gryllotalpa) v Historické budově Slezského zemského muzea v Opavě Z bohaté entomologické sbírky SZM přinášíme fotografii zástupce rovnokřídlého hmyzu krtonožku obecnou.
Krtonožka obecná je druh hmyzu z řádu rovnokřídlých, do kterého rovněž řadíme sarančata, kobylky a cvrčky. Krtonožka má hnědé tělo, pokryté hustými chlupy. U samic chybí kladélko. Délka těla dosahuje až 6 cm. Patří tak mezi největší zástupce svého řádu u nás. Nápadné jsou velké přední končetiny, podobné krtčím. Krtonožka je podobně jako krtek potřebuje pro hrabání v zemi, kde prožije většinu svého života. Chodbičky vyhrabává ve vlhkých půdách obvykle 10 -15 cm hluboko, zimuje však hlouběji. Krtonožky se vyskytují na lukách, v sadech a zahradách. Obývají také břehy vodních toků a nádrží, kde může docházet k zaplavování chodeb vodou, což krtonožkám nevadí, jelikož dobře plavou a díky hustým chlupům je jejich tělo obaleno vzduchem. Dospělá krtonožka je poměrně žravá. Živí se dravě, loví hlavně hmyz. Zároveň okusuje i kořeny rostlin a často se tak stává velice neoblíbeným obyvatelem zahrad. V období páření, tedy v květnu a červnu, opouští podzemí, kdy také po setmění létá. Podobně jako u většiny rovnokřídlých jsou námluvy doprovázeny zvukovými projevy. Samečci zvuk vytvářejí třením křídel o sebe, aby přivábili samičky. Po páření snáší do zemních komůrek až 350 vajíček, která opatrují do vylíhnutí prvních nymf. Larvy (nymfy) přezimují v hloubce 1 až 2 m pod zemí. Na jaře následujícího roku se přeměňují v dospělce. Text: Mgr. Irena Hodanová Foto: Mgr. Hana Franková, Jakub Kubačka
Pískovna v Závadě je místem výskytu Krtonožky obecné.
Zoologie
Zajímavé vztahy slunéček, mšic a mravenců Slunéčka a jejich larvy jsou predátory mšic, stejně jako larvy zlatooček a pestřenek. Mravenci mšice ochraňují, dokonce si některé druhy mravenců odnášejí mšice do mravenišť. Dělají to pro sladkou šťávu - medovici, kterou mšice produkují. Ne nadarmo o nich píše Ondřej Sekora, jako o kravičkách, které mravenci “dojí”. Mravenci na zahradě a v lese
To, že mravenci lesu pomáhají proti škůdcům, tím že loví hmyz, který lesu škodí, jako například bekyně mniška, je obecně přijatá skutečnost. Mravenec lesní Formica rufa je proto zákonem chráněný živočich. Jenže na těchto kořínkách žijí mšice, které z nich sají rostlinnou šťávu a proto rostlinka chřadne. To chřadnutí přisuzujeme mravencům. Tady platí pořekadlo "spolu chyceni, spolu pověšeni", vůbec nás nezajímá, že mravenci navštěvují mšice, kvůli sladké medovici, kterou ze zadečků mšic olizují. Některým zahrádkářům vztah mezi mravenci a mšicemi uniká a myslí si, že mravenci okusují kořeny rostlinek na zahradě, protože je tam vidí. Jenže na těchto kořínkách žijí mšice, které z nich sají rostlinnou šťávu a proto rostlinka chřadne.
Brouk slunéčko sedmitečné prochází proměnou dokonalou.
Mravenci si dokonce mšice i pěstují a chrání je před jejími predátory Vytvářejí jim komůrky, odnášejí si je do mravenišť a pěstují si mšice právě na těch kořenech rostlin. Je úžasné, jak to v té přírodě krásně funguje, nic nepřijde nazmar, všechno se spotřebuje. Mšice se usadí na listech třeba máku a saje šťávu, mravenec se živí medovicí, toho uloví jiný živočich a energie z počáteční rostliny přechází dál. Člověk to jen pozoruje a přemýšlí na lavičce v lese nebo pod lípou, na kterou se přilepil, protože je pokryta vrstvou medovice. Ta přetlakem z napojeného sacího ústrojí mšice, téměř tryská z konečné části trávícího ústrojí tohoto sacího hmyzu. Medovici sbírají nejen mravenci, ale i včely, které si ji odnášení do úlu.
Larva slunéčka sedmitečného.
Mšice a jejich nepřátelé Takže, když jsme téměř vyloučili jako škůdce ze zahrady mravence, i když někteří býložraví na našich pěstovaných rostlinách také škodí, zbývají nám jako největší škůdci mšice a ty jsou požírány brouky i larvami slunéček, pestřenek a zlatooček. Je třeba vědět jak vypadá larva slunéčka sedmitečného stejně jako ostatní živočichy, kteří nám pomáhají. Jednou jsme viděli, jak starší pán zašlapoval mezi řádky na zahradě užitečné střevlíky a tentýž pán odnesl ropuchu ve kbelíku ze své zahrady k řece, co kdyby mu škodila. Stále se máme čemu učit a to v každém věku. Střevlíci jsou hmyzožraví a ropucha požírá nenáviděné slimáky. Mravenci spolu se mšicemi.
Botanika
Lilie zlatohlavá patří mezi krásné a také chráněné rostliny na Opavsku Mezi nejpůvabnější rostliny opavského okresu určitě patří lilie zlatohlavá, zvaná také lilie zlatohlávek. Rozkvete na začátku léta v červnu a kvete až dokonce srpna. Je tak vznešená, že dát ji do vázy je téměř neslušné. Sluší ji zelené přítmí listnatého lesa jaké ji poskytne Hněvošický háj.
V lesních porostech v Hněvošickém háji, na stráních v údolí řeky Moravice, ale roste i na dalších místech v našem okrese. Dokonce i v lužním lese v rezervaci Hvozdnice ve Slavkovském lese můžeme vidět tuto krásnou liliovitou rostlinu. Zde u říčky Hvozdnice v lužním lese roste těsně u chodníku naučné stezky a je s podivem, že zde dokonce vykvete, než ji někdo utrhne. Pořád čekáme, než si ji někdo vykope a odnese na svou zahrádku, zatím se tak nestalo, protože cibule zde stále přetrvává. Lilie zlatohlavá s vědeckým názvem Lilium martagon je až jeden metr vysoká rostlina, která skrývá v zemi vejčitou žlutavou cibuli. Přímé lodyhy jsou obvykle načervenalé a jen v prostřední části listnaté. Listy jsou podlouhlé, obvejčitě kopinaté. V dolní a horní částí jsou střídavé, prostřední zpravidla v přeslenu. Květy této chráněné rostliny jsou špinavě nachové a hnědě skvrnité Okvětní lístky se obloukovitě stáčejí nazpět. Z květu vybíhá šest dlouhých nápadných tyčinek s červenými prašníky a pestík. Kvete od června do srpna. Květy pěkně voní a lákají opylovače, mezi které patří především noční motýli. Plodem je hranatá tři centimetry dlouhá tobolka, která obsahuje 6-8 milimetrů dlouhá světlehnědá semena. Zimu přečkává pouze cibule v zemi. Roste v listnatých hájích, pasekách a na křovinatých stráních. Poupata okusuje srnčí zvěř a cibule zase vyhrabávají divoká prasata. Snad tato rostlina obsahuje látky, které jako opium ovlivňují psychiku a proto ji někteří živočichové ”narkomani” pro tento účinek vyhledávají. Rostlina je chráněna podle vyhlášky MŽP ČRč. 395/1992 Sb. a je zařazena do kategorie "ohrožený druh".
Květy před rozkvetením okusuje srnčí zvěř, nebo je někteří ochránci přírody ulamují, aby na sebe lilie neupozornila a zachránili její cibuli.
Okvětní lístky se obloukovitě stáčejí nazpět. Z květu vybíhá šest dlouhých nápadných tyčinek s červenými prašníky a pestík. Kvete od června do srpna.
V dolní a horní částí jsou obvejčité listy střídavé, prostřední zpravidla v přeslenu.
Model sluneční soustavy
Představujeme model Sluneční soustavy Merkur je v modelu představován kuličkou o průměru 0,8 cm umístěnou v blízkosti Slezského divadla na Horním náměstí v Opavě, nedaleko od místa, kde stával rodný dům významného astronoma Johanna Palisy.
Budova Slezského divadla za kamennou koulí před Hláskou, která představuje v modelu Sluneční soustavy Slunce. První zprávy o divadelních představeních v Opavě pocházejí jíž z roku 1630. Původní budova byla postavena v roce 1805. závěru 2. Světové války se divadlo ocitlo v troskách a následně bylo obnoveno ve stylu konce 40. let 19. století. Současnou tvář získalo po generální rekonstrukci do historické podoby v roce 1992. Rodný dům opavského Johanna Palisy na Horním náměstí rovněž zničila válka. Jeho místo nahradila poválečná zástavba. Na jednom z nově vystavených domů byla umístěna pamětní deska Johana Palisy.
Planeta Merkur je planeta Slunci nejbližší. Patří mezi planety zemského typu, což znamená, že jde o těleso s pevným povrchem složeným z hornin, převážně z různých křemičitanů. V minulosti byl terčem dopadů pro velké množství meteoritů. Malé srážky způsobily kilometrové krátery ve tvaru mísy. Větší nárazy způsobily talířovité krátery s malým vrcholkem vyčnívajícím uprostřed. Spolu s nárazy vznikala i pohoří. Jedna z posledních katastrof v dějinách Merkura byla pravděpodobně srážka s planetkou, která měla rozměry kolem 100 kilometrů. Způsobila obrovský kráter nazvaný pánev Caloris. Náraz prorazil povrch a vytvořil kruhové pásmo horských hřbetů. Merkur nemá atmosféru, která by ovlivňovala teplotu jejího povrchu s tak ve dne panuje na povrchu horko a v noci zima. Denní strana planety je vystavena spalujícímu žáru slunečních paprsků a například v pánvi Caloris, která leží poblíž Merkurova rovníku o vystoupí teplota nad 400 C. V noci, když se Slunce odvrátí, je O “žhavé peklo” vystřídáno mrazem. Teplota klesne na 180 C pod nulu. Poslední 3 až 4 miliardy let se tato planeta nijak výrazně nemění.
V projektu Od arboeta k arboretu, který byl spolufinancován EU, byl zpracován Model Sluneční soustavy i letáček, jehož autory byli Tomáš Gráf, Jan Mrázek a Petr Pavlíček.
Rozhovor
Představujeme Pavla Moravce parazitologa Slezské nemocnice Mikrobiologie studuje rostliny, parazitologie se zabývá živočichy, říká RNDr. Pavel Moravec, který parazitologii studoval od 3. ročníku Přírodovědecké fakultě UJEP v Brně současně i na lékařské fakultě. Funkci parazitologa zastává již dlouhých 46 let! Cesty, jak se člověk může parazity nakazit, jsou různé a spletité. Rovněž to, jakým způsobem člověku parazitární nákaza škodí, je v závislosti na lokalizaci v těle, s jakou rychlostí se parazit množí a rychlostí s jakou se šíří v orgánech, tkáních a tělních tekutinách hostitele. Kteří parazité se v současné době u nás vyskytují a mají vztah k našemu prostředí? Ze střevních prvoků se jedná o Giardia intestinalis lamblii střevní. Člověk se nejčastěji nakazí fekálorální cestou, případně úzkým kontaktem s osobou, která je lamblií infikována při nedodržení hygienických pravidel (mytí rukou, zeleniny, ovoce). Nákaza se šíří cystami, po spolknutí dojde k uvolnění vegetativních stadií prvoka, přisátí na sliznici tenkého střeva. Inkubační doba je 1 - 3 týdny, první cysty se objeví ve stolici asi po 3 - 4 týdnech od nákazy. Klinické příznaky může vyvolat 10 - 100 požitých cyst. Parazitolog Slezské nemocnice RNDr. Pavel Moravec s výsledkem vyšetření vzorků pozitivních pacientů s diagnózou lymské boreliózy metodou Western blot - imunofluorescencí. Jedná se o nadstavbové vyšetření k určení fáze onemocnění touto metodou.
Položili jsme mu několik otázek. Kdo jsou vlastně původci parazitárních onemocnění u člověka? Původci parazitárních nemocí člověka jsou živočichové, kteří se adaptovali k parazitickému způsobu života. Parazitem (cizopasníkem) se rozumí takový organizmus, který po určité období nebo pro určité životní období se vyskytuje v těle nebo na těle jiného organizmu hostitele, jenž mu poskytuje ochranné prostředí a látky potřebné k výživě a k množení. Parazité mají povětšinou složitý vývoj charakterizovaný střídáním hostitelů nebo generací pohlavních a nepohlavních. Cesty přenosu parazitů na člověka jsou různé. Šíření se děje buď cestou přímou z jedince infikovaného na jedince neinfikovaného (kontaktní cesta), nebo nepřímou fekálorální cesta (kontaminované potraviny, voda, znečistěné ruce), alimentární cestou (biologické substráty - boubele tasemnic, tkáňové cysty u toxoplazmózy), pomocí přenašečů (komáři - malarie, klíšťata - borrelie ).
Parazité mají povětšinou složitý vývoj charakterizovaný střídáním hostitelů nebo generací pohlavních a nepohlavních. U většiny nakažených osob je průběh bezpříznakový, u dětí jsou klinické příznaky intenzivnější. Akutní nákaza je spojena se zvýšenými teplotami, bolestmi v nadbříšku, nadýmáním, střídáním průjmů se zácpou. Dochází k poruchám vstřebávání tuků a tím i příjmu vitamínů rozpustných v tucích. Který parazit je u nás nejčastější? Z červů žijících ve střevě člověka je nejčastější nález Enterobius vermicularis roupa dětského. Nákaza se uskutečňuje vajíčky alimentární (potravní) cestou nebo kontaktem z osobou, která má roupy (rodinné kontakty, dětské kolektivy). Samička roupa klade vajíčka do kožních řas okolo konečníku v noci, cca 2 hodiny po ulehnutí. Zde ve vajíčcích dozrává invazní larva asi za 3 -4 hodiny. Délka života samičky roupa je 5 -9 týdnů, nákaza může samovolně ustat za 5 - 8 týdnů. Průběh nákazy bývá povětšinou lehký, při těžší se objevují bolesti břicha, průjmy, bledost, úbytek hmotnosti. Svědění okolo řitního otvoru vede k nervozitě, neklidu, poruchám spánku, u dětí k nočnímu pomočování.
Můžeš uvést nějaký medializovaný případ nakažení střevním parazitem? V roce 2013 došlo v okrese Opava ke zvýšenému výskytu tasemnice bezbranné Taenia saginata. Této problematice byla věnována zvýšená pozornost sdělovacích prostředků (tisk, televize, internet). V průběhu měsíců duben - červen bylo diagnostikováno 26 případů.
K přípravě tatarských bifteků je nejvhodnější pravá svíčková, která je málo prokrvená, a proto je nevhodným prostředím pro uchycení boubele. V každém případě doporučuji maso na tatarský biftek naškrábat, ne pomlít. Jen tak můžeme objevit boubel (bílý váček), který bychom mohli odstranit.
Škrkavka dětská Ascaris lumbriucoides
A co takové škrkavky? Z červů, kteří parazitují ve střevech, je nutno zmínit škrkavky. Dnes se již Ascaris lumbriucoides škrkavka dětská nevyskytuje tak často, ale naopak dochází k nárůstu výskytu škrkavky psí a kočičí u člověka. Průběh a způsob nákazy vajíčky, včetně vývoje v lidském organizmu, je stejný. Člověk se nakazí nejčastěji při konzumaci zeleniny a ovoce pěstované na zahrádkách, při nedodržení zásad hygieny (znečištěné ruce při práci s půdou, neumyté ovoce a zelenina). Všechny škrkavky mají z počátku nákazy u člověka stejný vývoj. Člověk se nakazí vajíčky s vyvinutou invazní larvičkou spolknutím. V trávicím ústrojí se larva uvolní, proniká přes sliznici tenkého střeva a krevním řečištěm je zanášena do jater, zde se poprvé svléká, pak pokračuje do srdce (podruhé se svléká), posléze do plic (třetí svlékání), kde u alergických osob může způsobit potíže (teplota, suchý kašel, bolesti na prsou, případně kopřivka,otok plic a obličeje). Po té jsou larvy vykašlány a z dutiny ústní se dostávají zpětně do trávicího ústrojí. Larvy škrkavky psí a kočičí po spolknutí z dutiny ústní ve střevě člověka nedospívají, ale opět se provrtají stěnou tenkého střeva do krevního řečiště a jsou zanášeny do různých tkáňových komplexů v těle (mozek, mízní uzliny, ledviny a pod.) Mohou proniknout i do oka, zde hrozí porušení sklivce a případně i ztráta oka. Většinou opět nákazy probíhají asymptomaticky, bývá zde pocit na zvracení, dýchací obtíže, chronická únava, zvýšená teplota, dvojité vidění.
Člověk se nakazí požíváním syrového nebo polosyrového hovězího masa, nejčastěji ve formě tatarských bifteků nebo mletých hovězích směsí. Mezihostitelem je hovězí dobytek. Boubele tasemnice se nejčastěji vyskytují v předním hovězím mase. K přípravě tatarských bifteků je nejvhodnější pravá svíčková, která je málo prokrvená, a proto je nevhodným prostředím pro uchycení boubele. V každém případě doporučuji maso na tatarský biftek naškrábat, ne pomlít. Jen tak můžeme objevit boubel (bílý váček), který bychom mohli odstranit. Po pozření boubele dojde v tenkém střevě k vychlípení hlavičky tasemnice, přichycení na sliznici a růstu řetězce článků, kdy na konci jsou články pohlavně zralé, které odcházejí i mimo stolici do vnějšího prostředí (denně odchod 3 - 6 článků) a mají schopnost vlastního pohybu. Tasemnice bezbranná může pobývat ve střevě až 30 let, dosahuje délky 3 - 10 metrů, živí se celým povrchem svého těla. Povětšinou nezpůsobuje žádné výrazné klinické obtíže.
Tasemnice bezbranná Taenia saginata může pobývat ve střevě až 30 let, dosahuje délky 3 - 10 metrů, živí se celým povrchem svého těla. Články jejího těla, kterých se uvolňuje denně tři až šest jsou schopny vlastního pohybu.
Pozdní stadium začíná měsíc až roky po nákaze, mezi projevy patří zánět mozku, mozkových blan, nervů. Borrelióza může způsobit revmatoidní artritidu, postižení nervové soustavy, může vést k demenci a k rozvoji schizofrenie. Okolo 5% nemocných má trvalé následky v podobě bolestí hlavy, úbytku svaloviny nebo ochrnutí. Dá se borrelióza léčit? Proti borrelióze zatím neexistuje vhodná očkovací látka pro velkou variabilitu antigenní struktury jednotlivých borrelií. Jedinou ochrannou je používání vhodných repelentů (PREDÁTOR), vhodného oblečení, prohlížení se po pobytu v přírodě. Klíšťata se vyskytují všude, hlavně po přisáti je nutno včas je najít a správně odstranit.
Po proniknutí do kůže se borrelie zvolna množí a současně se šíří v kůži za vzniku tzv. erythema migrans - velké červené skvrny.
Co je to borrelióza? V posledních letech je nejčastěji zmiňovanou a prokazovanou nákazou lymská borrelióza. Zde se sice nejedná o parazita v pravém smyslu slova, borrelie jsou bakterie (spirochety), ale celá problematika spadá do kompetence parazitologů, neboť jediným přenašečem této nákazy jsou klíšťata. Klíště přenáší rovněž virus klíšťového zánětu mozkových blan, ten je obsažen ve slinných žlázách klíštěte a závisí na množství dávce infekčního agens, které je do organizmu člověka klíštětem vpraveno při sání. Borrelie jsou lokalizovány v trávicím traktu klíštěte, přenos závisí na délce přisátí na člověku, resp. jiném teplokrevním obratlovci. K jejich pomnožení je zapotřebí krev, k přenosu nákazy dochází během 12 - 24 hodin při opakovaném sání krve klíštětem, kdy část krve je při něm zvrácena do lidského organizmu zpět a dojde k nákaze. Klíště může přenášet borrelie v kterémkoli svém vývojové stádiu (larva, nymfa, imágo). Rozhodující pro vznik infekce je dávka mikrobů, závislá na délce doby sání a intenzitě kontaktů z klíšťaty. Jediné klíště může obsahovat až půl miliónů infekčních zárodků. Po proniknutí do kůže se borrelie zvolna množí a současně se šíří v kůži za vzniku tzv. erythema migrans (velká červená skvrna), nebo putují lymfatickými cestami do mízních uzlin a dochází k rozsevu infekce do tkání a velkých kloubů. Objevují se chřipkové příznaky. Ve stadiích následujících po 2 - 12 týdnech se objeví vyrážka, pálení kůže, bolesti velkých kloubů, může se přidružit ochrnutí lícního nervu.
Jak máme při odstraňování postupovat? Zapomeňte na vytáčení ve směru či protisměru hodinových ručiček, klíště nemá závit, kroucení nemá smysl. Zapomeňte na zakapávání olejem nebo nějakým tukem. Klíště se bez přístupu vzduchu začne dusit, vyzvrátí do ranky obsah svých útrob. Nejlépe je přisáté klíště zakapat dezinfekcí, nejlépe Jodisolem nebo použít jodové pero. Dezinfekce klíště paralyzuje a navíc dezinfikuje ranku (místo přisátí). Nepalte a nemačkejte přisáté klíště. Klíště prostě spláchněte do záchodové mísy. Vždy si pak umyjte řádně ruce. Nikdy neodstraňujte klíště holýma rukama ani sobě, dětem, psům, kočkám. Klíště odstraňte vykýváním za použití vhodné pinzetky (je v prodeji v lékárnách), vytahovací karty nebo alespoň igelitového sáčku. Ranku po odstranění klíštěte dezinfikujte, věnujte ji zvýšenou pozornost, zda se náhodou po čase neobjeví typické příznaky (velká červená skvrna ke středu blednoucí).
K získání výsledků se laboratoř neobejde bez kvalitního vybavení, centrifugy, analyzátorů a mikroskopu.
Získá člověk po prodělání borreliózy imunitu? Proděláním lymské borreliózy nevzniká proti ní imunita. Opakovaně se můžete během roku nakazit několikrát a onemocnět. A co exotičtí paraziti, jaké s nimi máte zkušenosti? Samozřejmě problematika parazitologie, parazitárních nákaz je velmi široká, v posledních letech ovlivňována možností navštěvovat mnohé exotické destinace a kouty světa. Toto již jsou otázky tropické parazitologie a nákaz, které na našem oddělení parazitologie a na infekčním oddělení Slezské nemocnice v Opavě jsou řešeny čím dál častěji. O které nemoci se jedná? Je to známá malárie. Leishmanióza je velmi vážné onemocnění, které je u psů zpravidla smrtelné a které se vyskytuje zejména v zemích okolo Středozemního moře. Jednotlivé případy však byly diagnostikovány již také na jihozápadě Německa, ve Švýcarsku a dokonce i v Belgii. Potom to jsou exotické druhy tasemnic, motolic a jiných červů získané z ryb. Který nejzajímavější případ můžeš ze své praxe uvést? Určitě si vzpomeneš na případ velmi vzácného červa ledvinovce psího (Dioctophyme renale) parazitické hlístice napadající ledviny a vůbec vylučovací soustavu savců. Parazita jsem popsal u ženy z nedalekého Krnova. Ve světě se jednalo teprve jen o 26. nález a dokonce první nález v Evropě a zrovna se to řešilo na našem pracovišti v Opavě v roce 2014. Obvyklými konečnými hostiteli tohoto parazita jsou psi a norci, kteří se nakazí při konzumaci ryb. Jím způsobované onemocnění u savců je nazýváno dyktofymóza. Výskyt dioktofymózy u člověka je extrémně vzácný, ovšem bez léčení vede k destrukci ledviny. Léčba se provádí chirurgicky.
Ledvinovec psí má netypickou černou barvu vnitřního červa, na rozdíl od škrkavky.
Co bys chtěl říci na závěr rozhovoru? Na závěr je nutno říci, pokud máte pocit, že máte v sobě nějaké parazity, navštivte svého lékaře nebo infekční ambulanci, kteří zajistí odborné vyšetření na specializovaném parazitologickém pracovišti. V žádném případě nevěřte pracovišti, tzv. alternativní léčby, požití nepodložených diagnostických metod a léčebných postupů prováděných mimo oprávněná specializovaná pracoviště, která nejsou schválena Ministerstvem zdravotnictví jako jsou frekvenční diagnostiky, biorezonance, zappery atd. Dále důrazně varujeme před neodborným a neschváleným nasazováním léčiv proti parazitům, včetně tzv. Mistrovských minerálních roztoků (MMS), konzumací antiparazitik bez doporučení odborného lékaře, neboť tyto látky mohou způsobit závažné zdravotní problémy.
U mikroskopu strávil parazitolog RNDr. Pavel Moravec kus svého života.
Část těla ledvinovce psího Dioctophyme renale parazitické hlístice vyoperované z ledviny pacientky.
Otázky pokládal a fotografoval Milan Kubačka
Červencový kvíz
Ověřte si své znalosti Testové otázky
Spojovačky (spoj pojmy, které spolu souvisí)
1) Kteří živočichové nepatří do řádu rovnokřídlí? saranče stěhovavá, svižník polní, cvrček polní, kobylka sága, krtonožka obecná, kobylka zelená 2) Čím škodí rostlinám mšice maková? požírá květy, saje rostlinnou šťávu, požírá semena máku 3) Jak se nazývá člověk, který se zabývá rostlinami? klimatolog, botanik, chovatel zvěře 4) Jakou barvu má larva mandelinky bramborové? bílou, červenou, černou
6) Mravenci - rostlinná šťáva 7) Mšice - medovina Rozhodnutí o správnosti 8) Mravenec lesní je v lese škodlivým hmyzem. Ano Ne 9) Mšice požírá jen larva slunéček. Ano Ne 10) Mšice rostlinám neškodí. Ano Ne Stejné životní prostředí vytváří u zvířat podobné tvary těla. Jak se tato vývojová tendence nazývá?
5) Jak se jmenuje sladká šťáva vylučována mšicemi? medikament, medovice, melasa
Výsledky červnového kvízu: Testové otázky: 1 slepýš křehký 2 želva bahenní, užovka podplamatá 3 herpetolog 4 odvržení ocasu 5 ovoviviparie Spojovačky: 6 ryba 7 plaz Rozhodnutí o správnosti: 8 ano, 9 ne, 10 ne Poznáte, co je na obrázku: A kdoulovec B pustoryl věncový
B
A
Omalovánka
Své odpovědi nám můžete zasílat na adresu:
[email protected]. Budete zařazeni do soutěže. Správnost odpovědí si budete moci zkontrolovat v dalším čísle měsíčníku.
Mšice a mravenci Mravenci si vykládají pod listem na větvičce rybízu o tom, jak pasou mšice. Mšice jsou zvířátka, která vypouštějí ze svého těla sladkou šťávu a tu mravenci mají velmi rádi. Proto si chovají mšice jako my lidé třeba kravičky, které nám dávají mléko. Starají se o mšice a dávají pozor, aby je neohrožovali broučci slunéčka sedmitečná. Slunéčka sedmitečná jsou velkými nepříteli mšic. Dokonce se jimi živí. Mravenci Mra a Venec si vykládají příhodu,kterou zažili včera ráno. Vyprávět začal mravenec Mra. "Jen, co jsem uklidil mraveniště, běžel jsem na rybíz za svými mšicemi. Už jsem se těšil na sladkou šťávu, kterou moje mšice vyrobili přes noc. Kapku sladkého pokrmu mají vždy připravenou na svém zadečku. Už jsem byl u první mšice, když tu najednou na listu přistálo slunéčko sedmitečné. Strašně jsem se lekl, málem mi přistálo na hlavě. Jen co se zachytilo na listu rybízu, začalo honit moje mšice." Druhý mravenec Venec to vyprávění vyslechl a říká: "Mrave, ty vůbec nevíš jak to mezi námi mravenci, mšicemi a slunéčky chodí. Vyprávěl mi to starý zkušený mravenec Ferda. Mšice sají z listu rybízu šťávu a rybíz může onemocnět a třeba i umřít. Co si myslíš, proč ti chutná ta šťáva ze zadečku mšice? Protože je to šťáva z listu, kterou mšice ve svém těle osladí. Slunéčka sedmitečná vlastně ten rybíz zachraňují, když odhánějí mšice. Vždycky je to lepší než nějaký sprej s jedovatou látkou, kterou lidé používají proti mšicím, aby zachránili úrodu rybízu. Ferda vyprávěl, že ten sprej může zahubil nejen mšice a slunéčka, ale i nás mravence. Takže pro ten rybíz, ale i nás mravence jsou slunéčka lepší než jedovatý sprej." "A čím se budeme živit, když nám všechny naše kravičky, chci říct naše mšice slunéčka vyženou,” smutně povídá Venec. "Mšic je tolik, že je všechny vyhnat nemohou, neboj. Já si třeba přivstanu a začnu olizovat zadečky mšic, ještě než vyjde sluníčko. To ještě slunéčka nejsou prohřátá a nelétají. Jestli chceš, tak tě zítra vzbudím." Mra byl rád, že našel nového kamaráda a Venec byl zase potěšen, že uměl tak dobře poradit.
Jsme nezisková organizace, které se od roku 1992 zabývá vzděláváním, ekologickými službami, péčí o přírodu, publikační činností a osvětou. Naším krédem je - "učit o přírodě v přírodě". V našem týmu pracuje řada odborníků jako: ekologové, hydrobiologové, botanici, dendrologové, mykologové, zoologové, entomologové, herpetologové, krajinní ekologové, geografové, pedagogové, zahradní architekti, geologové, ekotoxikologové, fotografové, grafici a odborníci v IT, lesníci, zahradníci…
Městům, obcím a organizacím nabízíme odborné služby a poradenství v oblastech vzdělávání a prezentace regionu (naučné stezky, publikace). Poradíme v otázkách ochrany přírody a krajiny, rozvoje venkova, získávání dotací, výzkumu a v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí. Naše projekty jsou velmi populární. Vyznačují se originálním přístupem a pojetím a precizním grafickým zpracováním. Informace jsou na: www.natura-opava.org
Natura Opava - Czech Republic E. Beneše 30, 747 05 Opava tel: 00420 737 322 616 e-mail:
[email protected], web: www.natura-opava.org facebook: www.facebook.com/naturaopava
