No title

mmmmw

"—a rtAKLACATeu

nos-Rviunc-^ V-PRA1E-

c

(Hiarel (gf<

apaéá?fl ora

Tiskem eské grafické spolenosti »Unie« v Praze.

Ddétl ^

stylu

jediným pohledem truchlivou zprávu ve

otelém a strojeném, rouhavém skorém onom hrozném banál-

a jist znesvcujícím ... v

ním slohu, jímž konvence se stejnou zruností dovede koncipoval reklamní annonce jako pohební

A zasažen u psacího stolku tímto maerným bleskem, který z tuhého couvertu šlehl

oznámení.

lým

mu v do

oi, mladý

muž zaal

rty a složil

tžce elo

dlaní.

— se

Hlubokým žalem sklíeni Všemohoucímu zalíbilo povolati k paní Kláru Nellovou

po delší trapné nemoci

...

.

že

Sob

Zesnula

—

tiše,

KAREL SEZIMA:

6

Následovala ada rodinných jmen, lhostejných celkem jako teskný oblak pták, táhnoucích melancholicky spleenem jeseni, pod popelavou monotonií podzimkové oblohy.

Pavel Braun ekal dlouho hluchou tu ránu, která pijíti ... O den díve i pozdji, ale nevyhnuteln. Nemohla ho už nijak pekvapit.

mu sila

mu nevedrala do oí. Jenom složitý prochvl mu nitrem, prudký mráz jako by ožehl srdce a stavil krev v tepnách. Krutá bolest, Ani slza se

pocit

jdoucí až k

samému životnímu

uvolnní

v

se

nm

jícím napjetí, jež ho

rozlilo

muilo

ztrnulého utkvní kolísavé

nervu. Ale

i

jisté

po ustaviném enervutak dlouho

.

.

.

Dojem

pdy

pod nohama, jak zúžil se náhle široký základ nejistoty v temný, osudový kruh neodvratného. A znovu a prudeji výitky zabušily na srdce. A v každé intensivnji zastudil rozdíravý hrot sebeopovržení.

K pohbu se nedostavil. Nenávid] slavnostsmutk a obadných nák, okázalostí vbec. Ani vnce nezaslal. Teprve tetího téhodne po smrti Kláin odejel,

ních

aby položil na její mrazem už ztuhlý a zasnžený hrob kytici žlutých rží, které tolik milovala jeho pítelkyn. Bouquet ajových rží, zastený er-

ným

flórem.

PASSIFLORA.

7

A vraceje se do hlavního msta, hledl na tanec snhového pýí v rámci zamženého okna vagónu, na shonlivý rej vloek, rozechvlých, svítivých a hebkých, jež kladly se mu mkkým, jakoby laskavým chladem na duši, na bolest ... v utišujícím

dojmu

A

kísil

isté,

v

nadzemské,

sob vzpomínky

duchové té,

krásy

— —

které nebylo.

II.

Ped více než dvma cích rodné

msto

roky navštívil o Velikono-

a starou matku, kterou ne-

vidl už tak dávno. Nesl pro ni tenkráte radostné pekvapení. Hotovou blahozvst opuštné duši, chadnoucí oividn steskem samoty a nenacházející pes to dosti sil, aby vytrhla se dávným zvyklostem a starému okolí a následovala syna, gymnasijního suplenta, do jeho garconské domácnosti. Tehdy však ml už Pavel Braun uritý slib, že poátkem nového semestru povolán bude k výpomoci na stední ústav ve svém rodišti. Pišlo to jemu svrchovan vhod. Vdl, nebude to na dlouho .... njaký rok a pak zase zpt, do hlavního msta. Dík nkolika známostem, jichž i

.

PASSIFLORA.

získal

jako informátor

si

znaného nit

vlivu na

onch

9

v rodinách,

požívajících

místech, kde pedla se

jeho osudu a karriéry, mohl spoléhat na návrat

zcela

bezpen.

Tšil se, že hned poátkem prázdnin bude se moci pesídlit do Kostelce nad Lesy. Co plán rázem vyrojilo se mu v hlav! Vytrhne se na as ovzduší velkomsta, prchne jeho otráveným výparm a uhelnému dýmu, chorobnému jasu elektrických svtel, bzukotu tramwayí a rozilujícímu šumu promenád Unikne kavárenskému tlachu, žurnálm, veejnosti ... a zcela se oddá rozkoši osamocení, kouzlu tichých chvil, koupeli svtla. A sob sob pedevším. .

.

Filosofický práce,

jejíž

.

.

.

dokonení

doktorát ....

rukopis,

.

dávno zapoatý,

dlouho odpoíval v jeho stolku

.

.

.

snad

vdecké už trochu

i

habilitaní

To byly tak první stanice, k nimž chtl rozehnat znavený mechanismus mozku, až spláchne jej slunce a píboj nových dojm. Až prsa nassají se pryskyiného léku lesních tišin a uštvané oko spis ...

uklidní se dálkou širokých perspektiv

Bylo

mu

ku podivu

svže

a volno

.

.

v tch ped-

stavách.

Teplým zrakem hledl

oteveného okna pome-

z

koje do krajiny, sotva že chvílemi odpovídal

chanicky na otázky matiny starostlivé, zpola jen

.

.

.

Bože, takové zpola

dtinn hovorné

otázky, jež

.

.

.

KAREL SEZIMA:

10

kolem všeho a odpovdi beztoho

se toily

ekaly Den

.

ani ne-

.

mladý, vonný a svtlý. Nebe jako z lehké perleti pecházelo jemn do zelena, slab otepleno blavým dechem oblak. Linie obzoru mizely

byl

úryvkovit v

mlze, jako

trhající se

by unikaly

místy roztržité mysli. Bledá, krajkov jemná zele rašila všude ... na záhonech dole v zahrad, na

Mlad

lukách, na lesnatých úboích. jež zdálo se mít dychtivé

rozvité

listí,

oi, plné udivené touhy

.

Trpce sladká jeho svžest mísila se v syrové výpary rozhrnuté prsti, leptané už ostrou vláhou jara. Vítr zavlhlý a hedvábný jako dotek erstvých dívích rt povíval kolem skrání Víš-li už? Klára... blouká Klára z pošty se vrátila. Psala jsem ti pece, když se provdala, pravda? A te, považ, odešla od muže... Povídají, že s podkopaným zdravím, zlomena na tle

—

i

na duši

.

.

— Klára Lutnových ? — Ovšem. Provdaná Nellová — myslím, pro smrt

.

.

.

Pišla

si

dom,

...

Tak zaléhav padla do duše a

rovn do

plné citlivé

její

ta novina, tak

hloubky.

tžce

Jako závaží

olovnice.

Braun instinktivn vzepel Bah, rozcitlivní

ase

octl se

lovka,

v ovzduší, kde

se síle toho pocitu.

který prožil

po dlouhém své dtství

—

.

.

.

PASSIFLORA.

11

naivn, že nanalezl vše ve starých koleDojímá se nad osudem mladé duše, k níž pipínají se náhodou vzpomínky jednoho dvou let, nejklidnjších snad v jeho život. a diví se

jích.

Hm

—

ale to

nevysvtlitelné

ústupn záhadné, co pochopení

A

ne-

.

horený

pak ten

marn

jemuž

V

.

pi tom. To

tak žízniv prahlo po svtle

který ho pepadl a

stesk,

se bránil

náhlém rozkladu nálady, pod stínem nevidi-

telných oblak sesmutnl Braunovi celý kraj.

Nevnímal více lehkého smíchu vod a vlahé záe nevidl vší té rozechvlé hry asného jara ve vzduchu. Byla jen bledá mlha nad kehkou, umrzlou travou ... a kytky akát, zcela holých, tonuly v ní a vše plulo v takovém bolestném, njak duševn zbarveném svtle. Lehký vítr znl mu pojednou jako náek kvtin, ranných pozdním hokost, jež zdála mrazem Postehoval v matný, vzdouvavý se prouditi z mízy strom ... tón hniloby, vanoucí z dola odkudsi zeleni,

.

.

.

.

.

nm

.

i

i

.

Zachvl

.

se chladem.

Pirazil prudce okno a beze slova, mdle svezl se

na pohovku u okna.

zcela se oddal

zapadlým

Polou sed, polou leže

dojmm

Matka už ho nevyrušovala.

.

.

12

k.

...

ku

sezima: passiflora.

Je znaven

cestou

.

.

.

Potebuje

odpoin-

.

Ztichnuvši ve starém rodinném kesle, potažekozí a velmi už odeném, mlky jen vychylovala zvadlou hlavu s vyblelými, ke skráním hladce sesanými vlasy do záe západu, který sklánl se pozvolna nad lesy a slabou karmínovou rudí podbarvoval šedou intimitu pokoje. A jen tiše se hála v teple myšlenky, že bude mít tedy Pavla doma, zase doma.

ném ernou

m>

.

.

III.

— nco NeNevyhnuteln — musil

si

objasnit, uinit

zejmjším.

Braunovi nešlo to nijak z mysli po celý týden, u matky. Drželo, stlaovalo ho to neústupn, jako nedají vodní asy vyplouti tonoucí-

jejž ztrávil

mu

..

Nebyl však zcela prost

jistého

jímavého kouzla

zahoklý smutek. Pedstavoval si malou Kláru, jak znal doby, kdy byl ješt informátorem na pošt.

ten

j

z

ji

Dv

dlouhý

léta,

din

i,

..

.

prvod mírných harmonických

bezvýznamné píhody

vše zabarveno jakýmsi odstínem proudilo odlehlé

.

.

.

a okolnosti, zcela

hojiž

novým melancholickým

mu pamtí.

KAREL SEZIMA:

14

Byl to jemný, rozkošný tvor s dlouhým vrkovlas, plavých a hebkých, plných jakoby rozechvlého sluneního poprašku. Rozpuštny spadaly jí tžkým, bledzlatým proudem až k pasu. Tvá výjimen krásná, ozáena velikýma ernohndýma oima, jejichž tžkomyslnost tak podivn kontrastovala s mladým svtlem ela a kvetoucím tónem pleti, s malými okrouhlými rty, vlahými a erstvými, zvonícími smíchem perel, rozprchlých po Mla mkkou oblost a elastickou pevnost polodtského dívího tla, drobné, rozkošné pohyby a lehký krok oživené a tanící kvtiny. Hlas její znl chvjícím se melodickým timbrem, stále jakoby pod stíbrnou klenbou.

em

še

.

.

.

Vše bylo na

zosobnné

jako

díví,

ní

kvtinov nžné

a

vše vonné Vše tak

mládí, istota a grácie

.

.

.

.

.

.

díví...

Braun vyuoval ji tak skorém všemu. Jednomu, moderním jazykm, trošce historie a literatury, trochu kreslení od ruky všemu, co zahrnuje se pravideln pojmem všeobecného, povrchního a nehlubokého vzdlání dvete z dobe situované mšanské rodiny. Tak tomu chtla její matka, tak podvolil se tomu bez hlesu její otec.

dvma

i

—

i

mla asn

probuzenou intelligenci, dthluboký a citlivý, neochromeny životem a utrpením. I vci, jež byly nedostižný jejímu rozKlára

ský

takt,

15

PASSIFLORA.

umu, dovedla vytušit instinktem jemného zvíátka, ji po boku, zakoušel Braun tichou, egoistickou rozkoš delikátního pozorovatele. Pil lehkou broskvovou vni jejích rt, šeíkové výdechy vlas, resedový parfum dívího šatu. Pednášel a vykládal jí suše,

jako hedvábnými motýlími tykadly. Maje

vcn

a s reservou,

pizpsobuje

se,

jak dovedl,

jejímu rozhledu, ale snaže se instinktivn vyvolat

Miloval chvíle, kdy podailo se

silný dojem.

zcela

ji

upoutat,

kdy v

její

tvái ztrnulo na

mu

chvíli

vše a žily jen krásné, veliké, tázavé a pozorující oi. Vážné a moudré zorniky, jež uhodnout a vyíst chtly ješt z jeho rys a gest, co zamlela snad ústa Nkdy ho pivádla až do rozpak. .

.

.

bylo záhadou jejím smyslm bez zázrakem jejímu užasle rozšíenému zraku srny, jež poprvé vybhla na pokraj obory a Tolik

vcí

zkušenosti,

stanula náhle všecka zdivena

prosteným u

jejích

novým

tím

svtem,

nohou.

Pln zájmu naslouchal Braun jejím podivným a

dojemným výkladm svtového za cípkem sám jí odhaloval.

divadla, které cíp

Postehoval v nich kouzelnou resonanci vlastneuvdomlý reflex svých nálad, jak chytly jej roztesené vody mladé erstvé díví cíOzvnu vlastních myšlenek, jež jemu sativosti.

ních slov,

mému

zdály se už chudé a vyprahlé a které vracely

KAREL SEZIMA

16

mu te vrná bílá

:

D-

jakoby zavlhié svžestí jejích rt stela se mezi nimi. Braun cítil se rádcem mladé dívky, budovatelem její povahy,

se

uitelem

.

.

.

vn

jejího

vkusu.

A

pro sebe zase nacházel

nco, ím mohl se prodírat jako rozkošným živlem, v em mohl si zhluboka oddychnout, sebrat u ní

mysl a osvžit hlavu, znavenou abstrakcemi. Ožíval v její pítomnosti jako vadnoucí strom, skropený deštm.

Znenáhla stával se svdkem kouzelného rozvoje Pokojná klidem mládí a rozpaitá už dosplostí probouzejících se smysl, v oné nedítte v ženu.

smírn

sensitivní

vila Klára

celou

period pukajícího poupte,

bezdnou nedokavost

tém

rozkvtu. Zrychleným rstem, ped zraky svého uitele.

je-

plného

pes noc

do-

spívala

Suché, kehké gracility dvátka tuhly ve vlánou pružnost mladiké krasavice, dtská píkrost posunk jihla v nevdomky smyslné vlnivosti pohyb, v rodících se tvarech ranného panenství. Lehký, jenom pletí jdoucí a prchavý rumnec dítte prohluboval se pozvolna v purpur ženského studu, v nmž zdála se rozkvétati všecka krev snadno zranitelných tepen. Oi její záily jako

..

.

PASSIFLORA.

studn

životní touhy,

rty

17

byly rozpuklé jako

její

ervené

a dráž-

divé rty, plné sladkého vzdoru a touhy po

pemo-

íše, pipravená erpat

k

.

.

Krásné,

oblouky

napjaté jako

žení,

.

bezvdomým polibkm.

luku

a

Patnáctiletá

tlo, které formovalo se už pro lásku.

pootevené Venuše .

Pvaby,

.

až

srdce bolelo.

V

jemných drobností

tisíci

klestil

si

u ní cestu

rozkošný mateský pud. Jak ošetovala nkolik ke, vzrostlých ze semen, jež za dtství ješt zasadila v zahrad pod ovocnými stromy! S jakým nžným úsmvem citlivých dtí ovazovala a ukládala štpy na zimu a jak se roztruchlila nad kaž-

dým, který

mrazy

ani

její

pée

ped

nedovedla uchrániti

.

.

Ale nade vše ráda mla malé dti ze sousedství. Rozdávala jim pes hradbu meruky a oíšky, vodila je na sad, nejmenší brala na klín a hýkala v loktech. asto pekvapil ji Braun, když chovala takové malé plaící stvoení a vyhrožovala mu s

roztomilou opravdovostí, že

mu ume,

nebude-li

hodné Jako tvar perly v nachu lastury vznikalo, .

v

.

dímotn

ní

a

neuvdomle

tajemství

rostlo

procitlé

Jistá panensky prudká a plachá odmítamimovolná distance a uzavená ostýchavost mladých smysl jako kehká vrstva ledu, pod kte-

žcnskosti.

vost,

rou

tušiti

lze lehké

chvní vody

.

.

.

pohledy, plné 2

. .

KAREL SEZIMA:

18

snivé výmluvnosti a

živým

... to

pod

oboím jemným, hustým

prozrazovalo vše, co ona v hlubo-

kém dívím svém bezvdomí na

dn

této

drobné bytosti

veliká touha, jež

nebe štstí.

že

ani netušila

neuvdomle

žije

krásná

uvolnna dovedla by otevíti

Genius ženství

.

celé

.

Tak paliv svží byly ty minulé dojmy jako broskve pod odhrnutým lupením nebo jahody ve stínu. Braun oddával se jim s celou slabostí a mdlobou vzpomínek, s celým bezdným íllusionismem samotáe, zasaženého stízlivou trpkostí pítomna. Jako refrén zádumivé písn znlo mu do nich melancholicky nkolik slov, pronesených hlasem matiným, tichým, ustaraným, skorém pobázlivým hlasem:

Marn

.

.

.

vriv

—

Odešla od muže...

Nedovedl

si

nijak

smysln velé dve,

srovnat v mysli to krásné, plné

dvry,

s

takovým po-

kladem vážnosti v srdci ... a onu desillusionovanou ženu skutenosti, jejíž truchlivý pízrak zašeil se

na ze slov matiných Také trochu kruté zvdavosti se v byl by nejradji hned, ješt o svátcích .

.

nm

a

nítilo,

navštívil

starou poštu. Ml na to dosti práva jako dobrý známý. Ale vzdal se prozatím úmyslu, který ho na chvíli cele zaujal. Z obavy, aby v nenadálé jeho návštv nevycítil nkdo onen atom vtíravého zájmu zvdavce, jehož on sám dobe si byl vdom.

.

PASSIFLORA.

Ano,

vyká

radji,

až se

19

poátkem

prázdnin

pesthuje nadobro a zdomácní zase ponkud v dišti

.

.

ro-

.

IV.

Nebyly

veskrze svtlé Braunovy vzpomínky na

dobu, na kterou svili jeho vedení Kláin pro-

Ob as drsnjší dojem provanul bezvtím pokojných hodin a týdn; leda-

citající intellekt.

tichým

i

cos ješt ve vzpomínce zabolelo.

Braun býval

již

díve vychovatelem v nkolika

mu pozít mnohé trpké a jitící život erný a tvrdý, nebyl vbec

rodinách, kde bylo sousto.

Poznal

nikterak

zhýkán. Ale zde vše njak

dotýkalo.

citlivji se

ho

Ml

jakoby choulostivjší ple a dráždipro vše, co tu kalilo jeho skromné ra-

vjší

ivy

dosti

bez nárok,

jeho tiché,

neujasnné

touhy,

které odíkání nevehnalo dosud na dráhy bolest-

ného

uvdomní

.

.

.

PASSIFLORA.

21

Byla to hlavn matka Kláina, paní Tereza, pízvyklá dávati na jevo svj odpor nebo náklonnost ke komukoli, která nedopávala Braunovi požívat nerušené rozkoší diskrétního pítele mladé díví duše. Brauna pobuovala úsená její laskališ

vost, lehký, jen tak

despektu

a

v koutcích

podjatosti,

úsmv,

uštpanjší mla

úsmv

úst hrající

který

ješt

jen

Podnes cítil nepíjemný dojem ídkých hovor, které s ním zapádala: s bodav pimhouenými šedými zraky za zlatým lorgnonem na perleové rukojeti, s píliš patrným vdomím milosti, prokazované chudému studentu. S celou impertinencí krásné ženy, uvyklé o nuanci

i

pro sluhy

.

.

.

obdiv a pásti se na cizích rozpacích

kliditi

.

.

Dcera zchudlého šlechtice, starého majora ve výslužb, tonoucího ve dluzích až po špiky bílých, svislých knír, dlouhých a zahrocených jako palaše hrdá na starý rodinný erb, zrazený z donucení otcova pro muže, staršího o dvacet let než byla ona, který vyhlédnut byl, aby starému kavaleristovi pomáhal na nohy, podražené podagrou a rznými estnými finanními závazky .... plná zlostné pýchy krasavice, jíž souzeno uvádat na venkov, paní Tereza dávala znát svoji pevahu citeln celému okolí. Jejími nevyerpatelnými rozmary trpl na pošt kde kdo. Byla postrachem služebnictva v dom, zahradníka na sad, vozk úednictva v poštovní kancelái, dole v nádvoí .

.

.

i

KAREL SEZIMA:

22

kam

obas úadovny

také vpadala

víila prach

v

nm ...

stopách

a odcházela

hrzu

i

jako nádherná šelma, roza

odsouzené

nervy,

tlíti

pyšn, zstavujíc ve svých

obdiv své krásy a zlomyslnosti.

Nejvíce zakoušel od ní

její

cho, starý poštmistr

Byl jemný znatel života a žen, filosofický gourmand s tenkými rty a mkkými, ídkými vlasy, Lntna.

s

jemnými vjíky vrásek kolem oí. S

jistou sta-

romodní, skorém rokokovou lehkostí, jevící se

i

ve

starosvtsk finesse jeho úboru, ve stihu dlouhošosých kabát a tvaru vysoko podvázaných nákrník, na nichž ustýlal peliv holené brad, tesoucí se chvílemi v podivných jakýchsi nervových záchvatech Vášnivý hrá na violoncello, numismatik a sbratel starožitností bytost passivní a zapadající njak vedle své ženy. Vybledlý san.

.

.

.

guinik, trpíval stí,

.

.

asem

proti níž stále

krvácením z plic a nespavoastji utíkal se k morfiu.

Paní Tereze byl píliš lehkou mincí tento opogalantní abbé; pohazovala jí pohrdliv a smála se krut žalostnému tónu, jakým zvuela pod jejími údery.

ždný

Oba spjati

byli

lidmi

zcela

erotické

struktury.

manželstvím, plným plemenných neshod,

v ustaviném

napjetí, jež dráždilo

Ale žili

jednoho a ubíjelo

druhého.

Z rezy,

bílých, z

dychtiv rozevených chípí paní Te-

velikých

rudých

jejích

rt,

vybhlých

.

PASSIFLORA.

23

v ohnivý smyslný kvt, dýchal život jako prudká, podmaující vn. Plný, nespoutaný život, vášnivý a horený Ty její skvostn opovržlivé, tvrd neúprosné rty! V nich soustedila se celá ne.

nasytná její

.

.

duše, všecko bezuzdné

její

její

erotická posedlost a nezkrocenost.

tlo, všecka

Celá dra-

všecko bohatství racy žilo v tomto skvostném granátovém výkroji, hrubá váše a brutální svdnost vedle vybrané delikatessy, vrozené a nenapodobitelné. Hlava její, kterou jako nádherná rudá híva korunoval vlas barvy ohnivých lilií, s profilem, jenž ml cosi byzantinského, despotického a tyranského v píke lomené kivce, sedla na mocné šíji tžkého mramorového zrna pleti, nad krásn modelovanými rameny s leskem tavícího se snhu, jež tak ráda stavla na boky, plné odiv. Vysoká, neochvjná adra ruce knížecí, mdle bílé se elektrických jisker štíhlými prsty a opálovými nehty, ale s tahy dravvost jejího pohlaví.

Ale

i

.

.

ími

.

.

.

.

.

.

S tímto tlem, jemuž jedin sloužila a které jedin dovedla zbožovat, provozovala pravý umlecký kult, híšný a rouhavý. Milovala dlouhé hodiny mdlých, velých koupelí

.

.

.

lenivé chvíle

e-

kdy mohla rozpuštnými vlasy halit královský majestát svých beder jako drahocenným pláštm, a polonahé boky šlehat jako eavými kovoMilovala opakovanou rozkoš, s níž vými hady sání,

.

.

.

.

.

KAREL SEZIMA:

24

desetkrát

širokou

svírala bezvadný pe svého tla, ohebný dík v pancíe korset, fo-

denn

hru

i

rem co nejsmlejších a nejdobrodružnjších Jako rozmailá orientálka protahovala se v hlubokých erných hedvábech podušek, na pohovkách, jež byly jako triumfálními vozy jejích dokonalých úspch a bez boje dobytých vítzství. S lenivou grandezzou tkala celým domem, kterým stále znl horký, hýivý a jako nahý její smích Opovržení, jež cítila k svému manželu, stup.

.

.

.

.

ovalo se u ní s lety ve zjevnou už nenávist. Byla by ho chtla zniit, sama svou silou, udolat ho,

mu nervy z tla, tak ped sebou prázdného, svíjejícího se, jako erv To byl sen, který živila v sob po Vysoukat

vyssát až na slupku.

vystebat mozek docela, docela

pod

její

patou!

z lebky.

Mít

jej

i

narození jediného jejich dítte, Kláry

.

.

.

sen, jehož

uskutenní nebylo snad daleko ani tužeb jejího muže Pan Lutna sklánl pokorn hlavu pod spárem .

této

.

sametové tygice jako nevolník, nedbaje, že

mu pi tom pomalým, dem Bylo

unikají

mu

ovinula-li

z

zvláštním,

mu

ale

nezastavitelným prou-

tla poslední

krpje ídké

mraziv jímavým

paní Tereza kolem

šíje

krve.

požitkem,

jeden ze svých

vrko, jehož zlatý konec dala hrýzti jezubm a smyku takto utvoenou stále pevnji

dlouhých ho

utahovala kolem jeho krku.

Nechával se bez hlesu

.

PASSIFLORA.

25

strašným tím poutem biovat jezdeckým biíkem, mrskat dtkami, šlehat knutou na psy

škrtit

.

.

.

.

sob

.

drobnýma nožkama v erných hedvábných punochách a intensivn bílých stevících s vysokými podpatky. Sluhové a kanceláský personál vypravovali si o tom s úsmškem neuvitelné podrobnosti. Šlapat po

jejíma

asem

však odvážil se pece dobrovolný otrok Byly to výbuchy žárlivosti, jež vlévaly náhle sílu slabému jeho srdci a popouzely pokleslou vli k odporu, zoufalému jako boj ochromeného ptáka s hadem. Hostiny, dýchánky, plesy, spolené vyjíždky na saních....

bouit se

proti tyranii despotky.

malomstského pepychu, v nmž zbytenou virtuositou hrávala prim

celý ten koncert paní Tereza se

hned od první chvíle svého objevení bylo toho práv dosti, aby nevyhasínal sžíravý ohe, jenž trápil starého poštmistra a vybuchoval ob as proti mladé paní jako zažehnuté podkopy. Paní Lutnová dovedla rozpalovat kolem sebe žádosti Ústa vysychala ped jejím pohledem, její úsmv vrhal plameny do krve muž. V lenivém triumfu vládla nad galantní smekou svých ctitel, vtšinou dstojník kostelecké posádky, k nimž pidružila se asem nkterá lehkokrevnjší místní veliina. Advokát, právní pítel jejího muže, mladý léka, povolaný nkdy k naléhání mladé paní místo starého rodinného chirurga, je.

.

.

.

i

.

.

...

.

KAREL SEZIMA:

26

muž ona

ani za mák nedvovala, kaplan-zpovdLutnové nebo Kláin katecheta, jehož bylo nutno pozvat asem na láhev vína a poptati se na pokroky dvátka v nauce Kristov Nkdy nezkušený poštovní praktikant zatepetal se bezmocv jejích sítích a mohl mluviti o štstí, nestál-li ho žert paní Terezy více, než trochu setelého pelu mládí Jindy jako tžká, tupá moucha vrazil do

ník paní

.

.

i

.

n

.

.

.

heboukých

pavuin

jejích

i

silný,

opálený a za-

vozka Mezi obma manžely docházelo proto k

rostlý

.

ným

scénám.

jako

list

.

straš-

Starý pán ztrácel smysly, chvl se a v náhlých záchvatech zuivosti, mezi

zimnin perývanými vtami

kleteb mstil se za

píkoí, která bez odmluvy snášel celé týdny. Pobhlice sípával. Vyssáváš mi krev otravuješ vzduch v mém dom. Zabíjíš mne Dít kazíš. Vím, pekáží ti starý muž Ne-

—

.

.

.

.

.

—

.

mžeš

se už

asem.

Mám

dokat

.

.

zmije! Ale nejásej

ped

ješt dosti sil, roztíštiti ti lebku Smála se mu hysterickým smíchem, odpovídajíc proudem urážek, krupobitím potupných slov, jaká jen ženy dovedou nalézat. A znenáhla strach, který chtj nechtj pociovala ze zuení starcova a jejž stží toliko maskovala strojeným klidem, jihnul v rozkoši vítzství. Stokrát už vytáhl ubožák ze zásuvky psacího stolu drobný revolver a míil jím proti její hrudi. .

.

.

.

PASSIFLORA.

27

Ale pod suggescí jejího šedého zraku zachvla se

mu zbra s

ve dlani a on vrhal ji k jejím nohám prosbou odsouzence o rychlou smrt.

—

Zab mne, zab Anebo

jektaje zuby.

ubohé tlo. Jen

....

ale

mu

mne

mne,

.

.

jenom

.

.

mé

Jediným

dlouhé, té

té

.

jen tím divoeji tanila po jeho srdci.

Ale obava, že by staroch

mohl své hrozby, nauila

ji

.

prosil,

radji, ano, týrej

duši, jen tu upal najednou.

douškem ji vypij, ukrutná nekonené trýzn mne zbav

Ona

nemu

.

—

pece nkdy uskutenit opatrnosti.

Byly chvíle, kdy mívala plíživý krok a nahrbený hbet šelmy, bázlivé a lstivé, vycházející Tak vlekl se asto s veerem na lup za šera její stín nejtemnjšími stezkami sadu nebo galerií, pavillospojující poštovní budovu se zahradním .

.

.

nem

O všem vdla malá Klára, na matin nijak se neohlížel. Až poal i

niž

cynismus

docházeti na

poštu Pavel Braun a snažil se odvracet dít šetrn

od trapných výstup mezi rodii. Od stálého toho ivy dvnapjetí a boje, který hrozil pedráždit i

átka, ustavin rozrušované,

a

hlubokým

dt-

.

.

KAREL SEZIMA:

28

ským hoem

jako

suchou výhní

'

spálit

nejdražší

látky jejího srdce.

Paní Tereza byla Kláe matkou bez nhy a píS celou mánií zvrhlé opií lásky byla by snad milovala dít, do nhož byla by mohla vložit tulnosti.

všecku svou ctižádost a pýchu. Toužívala vždy po síle, smíšené s roztomilostí, po malém dravci, rozeném vojínu, jehož tlo již z mládí bylo by mlo obrys síly a tvá dávala tušit profil, jaký vídala paní Tereza na napoleonských mincích ve sbírkách svého manžela. O malém despotovi snila, který byl by rozbíjel své hraky, jehož zuby byly by vše zkousaly a ruce po všem se vztahovaly který byl by uchvacoval celý dm. Ano, hocha, zplozeného teba cikánem, byla by milovala jako .

.

lvice.

kehké dít, jakým byla Klára, zrakem nymfy, údy gazelími a pletí prsvitnou a hebkou jako plátky magnolií, lichotilo málo její mateské pýše. Nedovedlo nikdy vyhladit v ní vzpomínku na manželství bez lásky a Jemné,

dvátko

úcty

.

.

.

korným vala

.

.

štíhlé a

se

vdomí, že zplozeno bylo mšákem, pooddaným tvorem, kterým ona opovrho-

a

PASSIFLORA.

Když bylo Kláe necelých

29

patnáct

let,

zemel

náhle starý Lutna.

Po scén s paní Terezou, výstupu prudším než kdy jindy, postižen byl neobyejn silným návalem chrlení krve. Praskla mu v plících jakási céva, a starý rodinný léka, pivolaný na rychlo, nedovedl už pomoci.

Braun vzpomínal dosud živ na poslední chvíle Kláina otce. Bezdky, nesen zmateným vírem pobíhajících postav, octl se tehdy v pokoji, kde umíral starý pán, shroucen ve vysokém voltairovskm kesle. Sádrová maska s vypouleným okem, ztrnulým jako zkalený email, dokonával v chirurgov náruí, Kláru pólo ve mdlobách u svých nohou. Paní Tereza, tvá rozhoelou ješt vádou, vydšena, ale neusmíena, triumfovala nad ním jako barbarská caice nad ubitým nepítelem. Bílý letní šat, v nmž uvítat mla za chvíli hosty k ohlášenému dýchánku, potísnil jí prudký proud krve, vytrysklé z úst mužových. V oích temn sivých jako boulivé mraky hoel jí vztek, stupovaný lítostí nad znieným úborem. Omyla si zkrvavené ruce vodou, zbylou v láhvi, v níž namáeli obklady pro umírajícího. Pak jala si rozilen upravovat vlasy ped zrcadlem. Obraz, hloubící

se

do hladiny

v bronzovém

skla,

zdál

se

portrétem

rámci, jehož forma opakovala ovál

.

30

K.

SEZIMA

:

PASSIFLORA.

—

tváe, malované jako ohnm s takovou bruvervou a prudkostí šttce. Spatila opt krvavé skvrny na svých prsou, vztek znovu jí zalomcoval tlem, zalitým horkou oranžovou záí íjnového odpoledne. Jehlici, vypadlou ze vlas, celý zlacený a ostrý její epel zlostn jako dýku zarazila do úesky. A hledíc pes rameno na agónii svého muže, zasykla poslední slovo, poslední urážku, kterou chtla mu vrhnout do tváe na cestu neznámem Pse! její

tální

.

.

—

Lutnv sledy

lan

zrak, ztrhaný a vyhasínající, ssál napojejí

obraz.

oko ubitého zvíete,

Stoil se k

lízajícího

ní

zbra

i

vdn

jako

ruku, jež ho

proklála.

Byl tak neskonale ubohý ten pohled umírajícího, že paní Tereza propukla nad ním v smích. V strašný,

bezuzdný smích, otásající celou pyšnou

postavou, jež zdála se v tu chvíli

vyplovat

její

pro-

stor a zastiovat okna. Její prudká hlava pod vlasem, uvedeným v nelad rukama, hnvem se tesoucíma, byla hrozná jako tvá Qorgóny.

v.

Krátce

po

starého

smrti

odešel

poštmistra

Braun do Prahy dokonit

studia.

Patnácti-

letou Kláru poslali do kláštera.

Tam

zmizela Braunovi docela

její

stopa.

Ne-

od té doby se svou klientkou a sám také nikdy se nevyptával po jejích osudech. Ostýchal se z podivné delikátnosti a úzkostlivého jakéhos vnitního studu, hraniícího až na žárlivost. Když pes to dovdl se v Praze nenadále o jejím provdání, nezmnilo to pranic na obraze, který uvykl tvoit si o ní ve vzpomínkách. S pietou stedovkého mnicha, pracujícího na setkal se

iniciále,

dokresloval

kterou teprve potom

si

v duchu rozvoj

její

pln pocioval, když

krásy,

oddálila

.

KAREL SEZIMA:

32

mu

Jako na drahou zkrásnlou a oištnou snem dálek. Nkolik melodických záchvv jejího hlasu slyšel bloudit dusnými komorami mozku, otisk je-

ji mlha mrtvou na

let

a propast prostoru.

ni myslil,

krok, nžný

jích

celého jejího tla, zdálo se

reliéf

mu, jako by stále znamenal v prachu svého srdce. Její zvyky, gesta, slova, všecky projevy mladé, rozkvétající bytosti jako jemné ledové kvty lply mu na duši a nemizely v nízké temperatue jeho vnitní atmosféry.

V k

tichých,

nmu

na,

chladných hallucinacích snášela se

za nocí, víc duše než obliej,

chvjící se lehounce

.

.

.

Byla

mu

msíní

vidi-

bytostí jem-

njšího plemene, paprskem svtla, výdechem

v-

n ... Uvdomil

si

konen

tuto

nost ke kouzelnému fantomu.

opoždnou

A

náklon-

zdálo se mu, kdy-

ji byl ml skuten, mladou, vášniv velou a vonnou dívku, nebyla by ho tak rozncovala. Jeho nemožné touhy vzdalovaly se krevnatých a kyprých tvar, jež niily v všechno podráždní erotické. Mysl prahla toliko po formách dokona-

by

nm

lých, rozechvívána jen

vní

msíným

pelem a lehkou

Illuse.

Zprvu jímal ho Fantom ist jenom teskným kouzlem vzpomínky. Pozdji uvykl vkládat do nho vše, co zdálo se

mu jemným

a

kehkým v

ži-

.

PASSIFLORA.

33

vot, vše záivé a nedotknutelné, vše, co melo nádech snu a odlesk vnosti. Tak rostla v ta malá bytost v zosobnní neho, co vymykalo se z rámce jeho pesn ohraniených názor a ustáleného cítní. V synthésu všeho, co v podivném a nedsledném protikladu jako odpustitelnou malou slabost trpl na své úelné a positivní mentalit, promíjel shovívav sám sob.

nm

Teprve zpráva o návratu Kláin od muže dala poznat celý ds smutné erotiky, kterou v roznítil jeho idol. Probuzen jako z hlubokého snu,

mu

nm

i

podšen

náhle netušenou hloubkou toho citu, chimérického a skorém mrtvého, který sunul se léta pod jeho vdomím, v dlouhém bezvtí srdce cítil pln hrzy, v jakou strašnou osamlost se zapedl. Ostatn nebyl to práv Osud .... utšoval se sám. Byla to jen lehká Episoda mladých dn, s teskným, jímavým echem, prodlouženým pone.

náhlu až do zralých

tém

let

.

mužnosti. Ale byl to spolu

jediný jeho zážitek s ženou.

Braun opanovav záchvaty prvního mládí, dozrál nikým nelíbán, istý stále jako dít. Tato istota, na konec stupovaná až k askesi, zapustila v koeny hlubokého odporu k realit vášn. Otráven

nm

KAREL SEZIMA

34

bezejmenným hnusem

ckým

ped každým

požitkem, prve než okusil sladkosti

jenž se

A

prchal

:

mu

nabízel.

tak ustálilo se

ciovaly bezdky

v

nm

jistý

Cítil,

ím

nco, ped

jak styk jeho se

ženy po-

si

Njaká susám asem

svtem

a lidmi po-

odstín nevole.

chost citu a kornatost srdce, kterou

vyítal.

fysi-

plodu,

ním

perušován, jako by se vrstva zcizujícího ovzduší kladla mezi nj a jeho okolí. Mlha prhledná, ale neprostupná. zbyl bezprostednosti,

Stal

se

Pekroil

i

je

— ani ty

toho

nepozoroval.

svých a dvaceti let a pestal spolenost nkolika mladých umlc,

hranici

vyhledávat s

samotáem

jak

nimiž stýkal se až dosud.

Pedasn

sestárlý

cítil

osten závisti mezi tmito hazardními nadšenci, kteí byli sta

pece jeho vrstevníky ... Už hluk velkompoal ho omamovat. Nerad spouštl se z mniši

ského ticha svého pokojíka dol, do ruchu ulic a Vedlo se mu tam jako propuštnému vzni, jehož roziluje ten náhlý píboj svtla a zvuk, šum a kolotající proudy promenád. Chodil cestami abstrakcí a nepipadlo mu ani, že je i jiný život, mnohotvárný, zvlnný a pohnutý, lákající a zraující. Zaven ve své mansard, v studeném tyhranu jejích stn, neopouštl knih, než kižovatek.

PASSIFLORA.

35

aby osvžil hlavu a naerpal se vzduchu. Pracoval vínem a ajem. Rozdlil si veškeru innost s takovou pravidelností, že v nitru jeho nemohly nalézti místa ani nuda ani tesknota. Práce a odpoinek, stídající a etl vtšinu dne, oberstvuje se chlebem,

pesné rozvržení asu

se jako den a noc,

tc byl tak jeho životní systém.

pený,

doufal.

Nezmnil ho

sil

i

proto valn, ani když

dosáhl pozdji místa uitelského na kterémsi

mstském

—

Primitivní, ale bez-

ped-

gymnasiu.

záhy lenem redakce lexikonu a pispíze svého oboru vedle asopiseckých artikl, jimiž plnil sloupce nkolika msíník. Krom toho redigoval stálou týdenní rubriku rozšíeného denního listu. Poizoval do ní bibliografické pehledy, výpisky z cizích žurnál a revuí, referáty o vdeckém ruchu za hranicemi. Tu a tam psal recense o domácí belletristické produkci. V tch jevil se jako jemný psycholog, jemuž vadila jen trocha dogmatinosti a pak nedostatek inStal se

val do

nho lánky

i

.

timnjšího

pomru

a

.

.

prožitého vztahu

k

umní.

Bylo píliš patrno, že literatura není mu nikterak srdení záležitostí. Ml pro ni jen suchý, akademický interess, slídivý uenecký zájem, skorém soucit a útrpnost ítal s oima chladnýma, bez rozkošného neklidu a sladkého napjetí v nervech, bez srdce oteveného a vzdávajícího se povoln .

.

.

.

KAREL SEZIMA

36

bezprostedním

dojmm

.

:

Takovou

lektury.

kor-

mladého

doktrináe cítit bylo v jeho úsudcích filologa, teba moderního takový sychravý chlad, išící ze studeného métieru literárního historika. A spolu bezdný smutek lovka, který nikdy ani nežil rektní ledovou vážnost

.

.

.

.

Dovedl se rozpalovat toliko pro idee ... a pro ty jenom potud, pokud byly jemu blízké. Znal jen tichá, chladná nadšení mladého uence, studené ohn mozku, fanatismy myšlenek. i

Tento zpsob života odpovídal docela jejž si vytkl, a

method, kterou

snažil se

i

ho

úelu, dojíti.

Pojímal existenci dokonalého lovka ne jako každodenní zmatenou innost sil, ovládaných ne-

—

vypoítatelnými okolnostmi ale jako zapjatou a pevnou souvislost, jako vdomou a úelnou práci. Chtl mít z duše krásný lenný organismus, ocelový stroj, který šel by pímo a rovn a dovedl by vzdorovati prostedí jeho vlivm, zpracovával i

O pevné, ocelové psychické konstrukci snil, kde vše bylo by vypotené, logické a bez mezer, kde všecky páky, koleka a hídele zapadaly by do sebe pravideln a by

je

a assimiloval pro sebe.

bez úchylek.

PASSIFLORA.

K tomu

37

pokládal za nutné tvoit sebe den ze

neúnavnými úvahami, sousteováním a odmítáním. Zkoumal na sklonku každého dne, jaké nové schopnosti v sob odkryl, jakými myšlenkami dne,

obohatil své duševní zásoby.

Analysoval se

jako pod skly citlivého drobnohledu,

stále

rozhodoval,

které síly jsou složkami škodnými a ty byl

pál vylouit navždy

z celkového

by si mechanismu své

bytosti.

sob odporující, udržona jistém stízlivém stupni a neztrácet nikdy vdomí na sebe Rozvinovat jenom dobré Chtl

vat

tlumit žádosti píliš

city

.

.

.

energie a nenechávat nic zkaženého v celku z absurdní šlechetnosti nebo soucitu dokonce.

Toužil vymanit se ctví

slepých

pud,

vbec z poroby sebe, z otrozevn nesloužiti nikomu.

ale ani

Nepodporovat cizí slabost, nechat klidn klesnout, co je k pádu naklonno. Psobiti jenom vlastním píkladem a jeho vahou. Dát cenu svému životu a tím už množit hodnoty svta.

V

tomto

v

nm

bod psycholog a sociolog asto dostali do kížku. Program duševní harmonisace nesouhlasil vždy s pijatelným pomrem individua k masse. Cítil živou potebu dohodnout se s tmi pojmy, ale odpor ped každým kompromisse

sováním, ve vlastním nitru pedevším, psobil, že vyhýbal se ve svých meditacích tmto koninám

KAREL SEZIMA:

38

jako

dvma

skalním zrcadlm, která hrozí lodi ztro-

skotáním.

Evoluní

materialista, soudil, že to, k

coval, jeho ideál

jeho

zddných

lovka,

emu

uvdomlý

a skrytých schopností.

koenech dímá duše rodu, pedly na nejhustších perlila

je jen

pra-

projev

Vil,

že

kde jako dryáda

bytosti,

se mu dávno tyto touhy, vonná a vykvašená míza, jež napájela

se

jeho intellekt.

Oba pošli

jeho rodie, otec uitel

covník. ruce

v

i

ovdovlá matka

ze selského rodu, z generace vážných pra-

s

Hustá prsty

hlinitá

krev, žilnaté a mozolnaté

pokivenými a

jako

zmrzaenými

syrovou zemí, silné elisti a nízká ela, pod nimiž pracovaly tžké jadrné mozky a hoely vážné melancholické zraky takoví byli jeho boji se

.

.

.

pedkové.

Odtud náklonnost jeho ke všemu hotovému, ustálenému a dokonalému. i

Odtud

i

absolutní víra

postaitelná sytost positivisty,

v sebe, lhostejná

poznávací schopnosti.

skorém impertinentní

a

sob

Jistota

a odpuzující, s ja-

.

.

PASSIFLOKA.

kou vše odhadoval.

39

Zvyklý utiovat fakta ve

vyšší ideové pomysly, pistupoval k

vcem

i

udá-

pevnou a hotovou abstraktní klassifikací. vše bylo mu prhledné, jasné, zvážené a zm-

lostem

A ené

.

s

.

Žádné tajemství ho neznepokojovalo. Žádné poznání nevdomosti, hrza neproniknutelných záhad nekalila mu zrak, který vidl všecko jako v chladných, podzimkov istých perspektivách.. Tajemství kde je jaké? Neuznával Tajemství

—

.

.

VI.

píliš roztomilé od vás, že tak pozd navštvujete staré pátele. Teprve, když vás už všichni druzí užili. Slyšela jsem byl prý jste doma hned o Velikonocích.

Není to

—

— — —

.

Ano, ale jenom na nkolik

A

tehdy

jste si

.

.

dní.

na nás ani nevzpomnl?

Toulal jsem.se tenkrát celé dny po lesích

sám, docela sám, opravdu. Pedstavte

sovaný velkomšfák

si:

—

naturali-

Byla mi ješt píliš vzácnou volná píroda. Dnešní návštva u vás je ostatmoje první v Kostelci. .

.

.

n

— tkáme.

Nemyslila jsem vbec, že se ješt

nkdy

se-

..

!

.

PASSIFLORA.

Hoký, otrávený úsmv

41

rozryl rty mladé ženy,

dotknuté sotva slabým reflexem krve.

— Vím —

na bývalého domácího uitele se

u vás asi nikdo nerozpomínal

.

.

lehkým nádechem trpkosti, ale potlail ihned pízvuk výitky, jakmile pohlédl na Kláinu tvá. Tak malicherným pipadal mu náhle každý vlastní stesk proti bolesti, kterou etl veBraun ekl

to s

ped

psánu na ubledlém oblieji

mite, žertoval jsem

toliko

.

.

.

sebou.

—

Pro-

snad dosti nevhod-

n ... Po

mlení: se zmnil

chvíli

— —

Jak

jste

Ano

.

.

.

jsme,

—

tuším,

tak

trochu

zmnni

oba Hledli na sebe nejistým, bezdn pátravým zrakem lidí, kteí mimo nadání setkali se po letech. Rozarovanými pohledy tch, kdož se znali ped .

.

asem,

ale jen

stží se poznávají.

pedstavám byl tak odlehlý tento mladý, štíhlý muž, vpadlý v prsou a sehnutý v ramenech, s kostnatou, hubenou, ale ržovou tváí. S výrazem mimovoln melancholie lovka, který mnoho duševn pracoval na úkor svého tlesného rozJejím

voje

.

.

.

Cize psobily na

ni

jeho

oi

istého, roz-

duhovkami popelavé nuance modi jako kvt, zetlelý v herbái. K tomu jemný hndý vlas, proídlý lehce od temene a dlouhými

umného

chladu,

s

KAREL SEZIMA:

42

prameny sicí

se deroucí do

ela

korrektnosti mladého

bohéma pekvapil ji celý jeho Ano ped šesti lety

—

tžce

istotu

Bože

—

náhle strašný suchý kašel. Trhal

jí

z prsou, hektické

pleti

sm-

nonchalance

a

zjev.

—

Hlas perval se

Podivnou

uence

rže vhánl

jí

na

líce

a

kolem oí podbarvoval zamodralým

nádechem.

Pak upadla zase mladá žena v apatickou není Braun hned od poátku. Sedli v balkónovém pokoji, známém Braunovi ode dávna. Polokleslou portierou sklenných dveí padal sem sloup horkého slunce, lámán o svtle žlutý koberec s erným barokovým vzorkem, roztepen v mkkém zelenavém písvitu, který propouštly zatažené žaluzie. V pološeru, prosívaném bílými paprsky jako babím létem, plula lenoška' s Klárou, empirový sekretá blízko okna, klekátko s krucifixem, pokryté starým fialovým ornátem. Roh desky erného klavíru a pás jasn modrých kvtu na vybledlém alounu jako pruh mlhy, zbarvený msícem Ostatek pokoje tonul v temnu, prosvítávajícím tu a tam leskem hladké plochy, paprskem hrany, bílým stínem mramorové sošky. Polou ležíc, polou sedíc, odpoívala Klára na

tenost, kterou znamenal na

.

pohovce,

Volný

.

kehká

bílý

šat

.

a

kryl

takka dtská v ji

mkkými

této

záhyby.

poloze. Vlas,

.

.

43

1'ASSIFLORA.

uvadlý a malátného lesku jako teplé pavuiny, splýval po polštái a šíil mdlou vni suché máty. Horená ochablost ležela na jejích oích, na krásných rukou, složených povadle do klína. Braun ml dojem, kdyby se dotekl bledých tch dlaní, že sesují se jako liliový prach.

Zdála se obemknuta kruhem hrobového ticha.

Chvílemi protrhla

jakým hovoí

jej

všichni,

oním dsiv mkkým hlasem, kdož trpí plicní chorobou .

.

—

Nevíte vlastním oím, pravda-li? Braun pemožen bezdnou soustrastí,

nedo-

vedl zakrýt pohnutí. .

.

.

nkdo

Odešla od muže

to jako

— —

.

.

.

zdálo se mu, jako by

šeptal se strany, zcela bez souvislosti.

mu Šlo

ocelovými jehlami pes nahé nervy.

Tšíte se jist ze svého peložení

.

.

—

Ano celkem. Poteboval jsem už naléhav dkladnjší koupele erstvého vzduchu. A klidu jsem notn unaven. — Unaven? Vy také?

—

—

— —

Totiž

.

.

Což vy

.

toužím po oddechu.

hnalo se asi nic velikého

pes

muž... ovšem co je pýchou pro muže

U

Jste

—

je

Aspo

se snadno vzpamatujete

—

vás.

nás

je

.

.

na as.

.

Nepe-

A kdyby vše

jinak.

....

To,

rány, zasazené životem

pro nás stálou bolestí.

Nezacelenou,

dsn

.

44

k.

sezima: passiflora.

živou bolestí, kterou zjítí a rozžhaví

i

nejšetrnjší

dotek.

Pízvuk

její

Pipadalo

ho zraoval. tak neskonale trpkým, nemoci

mu

A

ji

venku hoelo sem Z otevených balkónových

Ani slovem

potšit.

z

ervencové poledne. dveí chvílemi, jak vítr zavanul, zašlehla rží. Pocítil potebu samoty, aby mohl vyrovnati nesnesitelné rozechvní, jež se ho zmocovalo. To

vn

byl tak jeho

zpsob

.

.

Vstal k odchodu.

— se

v —

Uvidíme se zase brzy? Tichá prosba chvla otázce.

její -

—

Jde-li

vám

to ze srdce

Nevíte, jak byste

vám

de-li se

si

.

.

pišel bych ob as.

.

mne

jen zdát obtížnou

zavázal Nebumoje spolenost. Je .

.

.

smutná dovedete si pedstavit. Jsem už jako mrtva pro tento svt. Nemluvte tak. Konen zpsobí mi to tím více radosti, dovedu-li vnést trochu svtla do tch stín, kterým zdáte se propadat celou myslí. Pochybuji arci, že na to staím. Víte, že nejsem taky práv nejhumornjší patron Budu vám vdná upímn za každou vte.

—

— inu —

.

.

—

VII.

brzy astji.

Pišel

opt

a

navštvoval pak starou poštu

Nkdy picházel i odpoledne a zdržel se až do veera. Znamenal, jak hrozn rozteskuje Kláru onch letních soumrak ržových podveer ervencových, plných

oekávání parných sladce

slábnoucí

kvtinové

vn,

tak

rozechvívajících

šastná srdce a tak strašných pro duše opuštné. Pochopil záhy touhu Kláinu po jeho spolenosti. V ovzduší staré pošty dýchalo se nyní tžce zdravému. Braun poznával sotva starý ten komplex budov, jejž znal tak dobe už od dtských let. V nejpovrchnjším zevnjšku nezmnilo se mnoi

KAREL SEZIMA:

46

ho. Z poštovské budovy s osmahlou ervení prejzové stechy a komíny bizarrního tvaru, s hlubokými, ernými, žlábkovanými vraty, ponurým prjezdem a tmavými úadovnami v pízemí ... z prv-

ního patra tohoto studeného imposantního stavení,

prelím

obráceného zaernalým

kem do Poštovské

do Námstí a bovedla krytá galerie do ro-

ulice,

dinného domu. Vznášela se po celé délce prostorného nádvoí, kde byly stáje a konírny, klny a hustý stín nkolika mechovatých lip.

Rodinný

dm

byla stavba o

pošta, z

asného poátku

vysoký

portál,

nco pozdjší než V pízemí mla

18. století.

druhé patro bylo ponkud nižší Vestibulem stála odvrácena docela od ruchu poštovního života. Zadní její prelí s balkonem hledlo do francouzského parku, levé kídlo a veranda piléhaly k prastarému zpustlému sadu tvaru nepravidelné podkovy v pdorysu, divokému, vlhkému a nesmírn rozlehlému, jejž ada prvého.

skleník oddlovala od parku, vzniklého ásteným vykácením sousední ovocné zahrady. Po balustrávysoké zdi s výklenky, pískovcovými vásami a tepanými mížovými koši šlo se z verandy k osmiúhelnému kamennému pavillonu v nejzazším cípu

d

sadu.

Na nyní

—

to

vše pamatoval se Braun už z dávna a

pi návštvách

u

nemocné pítelkyn osv-

žoval jenom staré dojmy. Ale jak jinak

jevil se

mu

.

.

.

.

PASSIFLORA.

te

známý

celý ten

47

kout, jakého nového,

zabarvení nabývalo

tu

ped

všecko

temného

jeho vnitním

zrakem Bylo to, jako by veliký upír rozepjal asy tmavých a smuteních kídel nad celým domem, jenž zdál se býti šerým jakýmsi klášterem, plným vcí .

.

.

.

.

ohromné,

Prostory

zaniklých.

mlící

Široké,

obzor jako hbitovní

uzavírajícího

jako veliké

svtu

zvuné

kišálové rakve,

ínský

pece

a

ztracené ticho starého sadu,

ze,

skleníky

plné zmírající vege-

prosted parku jako hrobka lampa opuštného chrámu, v níž na noc jako zažehována žaponská svítilna a ze které po celý den zdály se zaznívat zmatené hlasy zakletých tace.

kiosk

vná

smíšené

duší,

Cosi

s

vysychajícím

nevýslovn

pláem basén

truchlivého

tanulo

.

.

také

v ovzduší rodinného domu. erné jakési teskno vyhoelých vášní Celá budova podobala se bez.

.

.

duché lodi mrtvých, plující do moe ticha a stín. I skrovné služebnictvo, které tu ješt zbylo, chodilo

docela neslyšn

.

.

nové ády, které zavedla na pošt po smrti starého Lutny paní Tereza. Braun setkal se s ní teprve po nkolikáté návštv.

Byly

to

—

Korridorem podél míjely mdlé kroky.

—

Mama

.

.

dveí

balkónového

pokoje

.

KAREL SEZIMA

48

:

Paní Tereza vešla.

—

Pan Braun nás

itkou.

Už po

navštívil,

kolikáté ...

a

ekla Klára s výho dosud ne-

ty's

uvítala.

—

Pan Braun

Jak dlouho že

ah

...

ano,

— Tší mne,

se tak trochu.

jste

ovšem

.

.

.

Pamatuji

nám hlásíte. — vyuoval? Rok, ne-li

že se k

tehdy Kláru

pravda? Hm. Dost dlouho, abyste na nás vzpomínal s trochou vdnosti, což? vás tedy poslali k nám na pouš, do této hnijící tn, chudáku! Z velkého msta, ze stedu spoleenského ruchu ... Od pramene nejvybranjších požitk více,

Te

Trhla

—

uštpan

Nestžuji

si

rty.

valn na

tento osud, usmál se

Braun dobromysln. Pozoruji už venkov k duhu.

—

Bah

....

takhle

mluvíte

nyní, jak

tch

po

mi jde

nkolika

Pozdji budete zpívat jinou. Mate vám patrn ješt hlavu parfum vzpomínek. Chodíte se k nim modlit na místa, kde jste vykouil pivní svoji cigarettu, peetl potají první krvavý dnech, co jste tady.

román, vzal

dveti

první polibek

.

.

.

není-li

prav-

da? Ci se ve vás hnula opravdu pozdní láska k rod-

nému hnízdu... vybouený Jste jist nadšen

lokální

patriotismus?

stavbou zdejší nové radnice

ník

—

.

.

myslím, vypadat jako zpsobný prádel? A což nové jatky na konej msta chápu,

slibuje,

—

.

.

PASSIFLORA.

49

že jste docela u vytržení. Brouzdáte se asi senti-

mentáln kalnými stružkami, rozvtvenými po námstí a po všech ulicích jako otevené arterie zdraví a istoty Nebo vás lákají spíše vycházky .

do krajiny na zdabh procitlý smysl pro pvaby volné pírody ? Zakletá echa pod viadukty a žabí kantáty v rybnících? Bekot stád a klinkot zvonc po klekání Haha. Jen až se na vás vy.

.

.

—

.

.

.

nkterého statku a pivolá celou smevesnice, rozštká psy na pl hodiny po celém

ítí hafan z

ku z

okolí. A což pozdji, až pijde zima! Až všecko, kam oko dohlédne, bude jediný zasnžený hrob — Budu pak prost pezimovat s krajinou. lovk se cítí njak bližším vlastní pirozenosti. A je

—

zajímavého, co odkrývá kolem sebe

tolik

dít

...

—

i

.

.

jako

v sob

Taková sladká

Nemluvte, prosím vás.

mitivní víra ... a

vbec

cký zájem

Znám

upímn,

.

nepijel jste k

pri-

celý ten potutelný platonitento druh lyriky!

nám dokonce

s

eknte

aspiracemi,

—

studovat ryzí nezkaženost venkova? Myslím venkova všeobecn a... specieln venkovanek? Podezelé idylly v píkopech za veera, hehe .

Brauna zarážel povážlivý paní Tereza rozmluvu.

kontrast jejího

Z rozpak

tón,

.

na který svádla

Ale více ješt pekvapil ho

zevnjšku

s její

neodpovídal.

eí

.

.

.

KAREL SEZIMA:

50

—

Co

že jste pravil? Nic?

—

Nu, tak tedy...

Snad se ješt uvidíme mnoho štstí v arkadii

na shledanou.

zdráv

... a

....

Bute

Paní Tereza po smrti starého poštmistra pese na as do Prahy. letní sezóny ztrávila

Dv

sídlila

sama v moských py, honila se za

lázních, procestovala

pl Evro-

nemožnými dobrodružstvími

neoekávan

vrátila se do Kostelce. na staré pošt jako v kláštee. Místnímu chrámu darovala nádherný tkaný koberec na oltá, vymínivši si toliko, aby jí za nj byly vydány prosté staré máry, na kterých nesena byla rakev s mrtvolou jejího muže z pohebního vozu ke hrobu. Na památku Postavili nosítka na její rozkaz v ložnici, kterou dala potáhnouti celou erným suknem, na totéž místo, kde stávala díve postel zemelého.

až zcela

Zavela

se

.

vedle jejího vlastního lože vedla kdysi hledt na

oima,

plnýma

—

.

Tsn

.

A

tato žena, jež do-

suchýma poala zadostiuinní,

smrt manželovu

krutého

náhle nosit vdoví smutek po zesnulém.

V

šatu pohaslé erni, který už nikdy

odkládala,

rudou hívu

v popelu smoený

potom ne-

vybledlou do Šeda, jako

vlas kajicnic,

v

mkkých

plst-

.

PASSIFLORA.

51

ných stevících jeptišky, chestící rženec ze zaernalé slonové kosti u pasu tak bylo ji vídat bloudící schodištm a chodbami barokního domu, po stezkách obou park v odlehlých pokojích, kde záclony, stále spuštné, udržovaly pítmí. .

.

.

i

vné

Rouhavá

kajicnice lásky

.

.

Hubená postava zdála se jako sžírána tajným hlodajícím v suchém morku jejích kostí.

žárem,

Strašná, pustá a nenasycená únava z ní zírala, výraz smyslné chtivosti a vyerpanosti zárove Horené oblouky obrví ... a pod nimi oi hvzdy kalného svitu, popelem zaváté a jen ze

jako spo-

du živé. Ústa stvoená jako ke krutým hlodm, jako ale chabá a ztrnulá ... rty plné, ale bez velikých tuhý kvt georgin. Tžkomyslný úsmv

vn

rozkošnic, zmítaných

Za života mužova

mužm

bylo

tastrofy u

ní

prázdného srdce pro

.

.

.

.

ni váše k jiným píchu zapovze-

Pestupovala snadno hranice,

jež

a opovrhovala následky prozrazení. Nic-

tísnily,

mén

mla

kouzlo zloinu, sladkou

ného ovoce ji

keí

.

tu

nebezpeí

vdomá

blízkost

Dráždivá rozkoš hrzy, jež

.

na konec

prvním stupnm

Smrtí manželovou jako by

jí

stala

kase

požitku.

byla zanikla

i

sama

možnost rozkoše. Nabyla volnosti a hledla využit jí dokonale Ale brzy byla jí pesycena, znudna a neukojena. Nic nedovedlo už rozehrát její .

—

.

.

KAREL SEZIMA

52

:

zemdlený organismus avanturistky, duši, žíznivou nových sensací. Spleen

stával se

její

cynismem

nic nerozvinilo

a klestil

si

cestu

bizarrními nápady.

Bez

nechala pustnout celý park, ale v nej-

lítosti

prostornjším sále skleníku pstovány k jejímu pání monstrósní druhy kaktus. V neforemných devných kvtináích a zelen natených bednách živoily dužnaté jejich tvary, plné ostn a lalok, veliké elipsovité lupeny, beztvárné tupé homole a nabotnalé choboty. Jiné jako zkomolené ohony po-

divných plaz hroší

tun

kže

i

silná

šupinatá kopí z

rozpukalé

Amputované výhony znovu rostly a vegetovaly, civly drze do sluneního svtla, .

.

.

tlumeného a zpola pohlceného sklem pístropí, a ssály vlhko z palivé, zchoulostivlé atmosféry klenutých prostor. Bylo to nekonené puení bez krásy a harmonie ztlesnná ohyzdnost a ba.

nalita

A

.

.

.

na stupovitém návrší uprosted parku, kde

ve vnci erných

cypiš

vyzdvižen byl

štíhlý a

prostorný ínský kiosk, chovala papoušky. Zelení, bílí

a rudí ptáci pestili se tu

mezi stn.

kvty

v mosazných klecích

orchideí, na ohnivé oranži tapetovaných

Paní Tereza za dlouhých mi podivné rozhovory.

veer

zapádala

s ni-

.

.

PASSIFLORA.

Uila lásku a

je

žvatiat nejstrašnjší blasfemie na

váše

.

53

nhu,

.

V groteskním písvitu žaponsk svítilny krmila kukuicí a krvavým masem. Dráždila nenasytnou žravost pták své nudy ... a zpíjela se paradoxní rozkoší z jejich nauených cynických mono-

je

log Parkem znlo to jako zmatené hlasy nestoudných blázn, zteštné výkiky šílenc vášn .

.

VIII.

Mn

stále cosi íká, že

darmo

.

.

.

jsme se nesetkali na-

prohodil Braun jednoho dne ke

Kláe. Budeme jist dobrými páteli

.

.

.

nemyslíte?

na

smutn. Sedávali v balkónovém pokoji u rozevených sklenných dveí s perspektivou do francouzského Usmála

parku,

se

kde bylo stiženo vše jako podle

lineálu.

Ale vše neslo tam stopy zpustlosti a zanedbanosti.

Záhony vzácných kvtin, vykroužené jako nízké sypané bílým, kroeji suše skípajícím pískem. Ronostrým, pod uprosted, s basény, jež dely s boskety a glorietky byly jako pozlacená zrcadla, a sít modravých reflex vrhaly na stny domu, do zášeí pokoj. dorty, stezky úzké jako pentle a

.

.

PASSIFLORA.

55

Castji ješt dávala se Klára vyvážeti starou služebnou nebo zahradníkem v pohovce na verandu, piléhající k levému kídlu rodinného domu. Vrchní její patro bylo nekryté a zaízeno na zpsob terassy, nad níž spouštla se veliká, baroko-

vým lemem

vroubená markýza. Tam bylo taky jednoduchý plátný stan, jehož každá stna dala se šrou vyhrnout do výše, když slunení úpal šinul se ke druhé stran.

možno

upraviti

—

Zde se tak rozkošn naslouchá, jak prchá íkávala Klára, vnímajíc skandovaný pád tžkých vodních kapek ve staré erné kašn, jež tmla se v zákoutí mezi verandou a skleníky. Tento zvuk, neutuchající od rána do veera a po celou noc, budil v nervech podivný dojem lehkého, sotva znatelného mizení tlesných sil, hasnutí žiživot

.

.

.

vota den po dni

—

.

.

Ne, to mi nesmíte dlat.

šlenky

..

.

Hlete

vám to stále co — Ovšem — jde

radí

vzácná

Takové trudné myléka

se jim vytrhnout! Víte, že

nejdtklivji o

mé

.

.

zdraví,

vite? Tuze

erná

draperie vine

vc

Zdálo

se,

že smutek jako

dusné záhyby kolem

její

duše a tlumí

v

ní

každé

radostnjší hnutí mysli.

Sedávala objímajíc

ma nehybnýma,

obma

rukama kolena,

s

oi-

jako ztracena v tomto bolestiplném

.

KAREL SEZIMA

56

.

.

:

Zvuk jejího hlasu, selhávající uprosted vty, sám už jevil celé to hrozné mrtvo v ní Ale po dnech ztrnulé apathie zídka a na krátko držení tla.

.

dostavovaly se u

Bdlé

cetií.

s

ní

.

náhle stavy exaltovaného vzní-

sny, nespavost, bledost,

stídající

se

náhlými ohni studu bez vážného podntu. Zrych-

lený tepot srdce a žhavost

asem

i

horeek ve

skráních.

konvulsivní affekty.

Vrozená

citlivost jejích

iv

zvýšena byla po-

divnou touto chorobou až k bolestnému pepjetí. Sluch za soumraku, po dávno odzvonném klekání dlouho ješt vnímal vyznívající záchvvy zvíe-

ného kovu. jevila

se

Nervosní choulostivost malých dlaní

ustaviným chvním

prst, jemné

její

chípí dmulo

štíhlých,

kehkých

a vlnilo se

pod do-

tykem sotva tušených výdech z rána, a pod dopadem poledních paprsk pod ostím podveerních stín prudkými postehy mladé, kísící se

vn i

tepla a chladu táslo se celé

Léka

její

tlo

.

.

konstatoval hluboké rozrušení celé sou-

Znepokojen chorobným nachem, jí do lící, obával se nebezpených komplikací. V prhledných narážkách pipomínal smrt Kláina otce Naídil dietu, vzpružující síly, radil dtkliv, aby nemocná pila mléko, mnoho studeného mléka a požívala led. Odporuoval pravidelnost a duševní mírný pohyb. Ale pedevším: píklid... pozdji stavy nervové.

který

asem

stoupal

.

i

.

PASSIFLORA.

mo

a

57

bedliv se vyhýbat všem nepíjemným a

bec všem vzrušujícím

Chtl pímti Kláru k tomu, aby klidnými, zdravými instinkty

getativnímu životu.

v-

dojmm. .

.

.

chtl

se dala vést ji

vrátit ve-

.

IX.

U)

raun vstupoval vždy

•—' ženy

.

.

.

tiše,

tiše

do komnaty mladé

jako se chodí k

nemocným.

T-

pedem

na rychlý pohled, jaký vrhnou ke dveím její vzrušené oi, jež zdály se mu v takových chvílích výmluvnjšími, než sám tichý, velý pozdrav, kterým ho vítala. šíval se už

Pinášel jí se svých procházek hrst polních a luních kvtin, drobného krvavého kvítí ostré šá-

vy

a zatrpklé aromatické

—

vn. pozorný ke

Jste tak dobrý, tak

toho od vás nezasloužím

.

mn.

Ani

si

.

si chladivé listí na elo a kvty váv malé kytice ke žlutým ržím, vyrostlým v parku na štpech, které ona sama kdysi psto-

Kladla

zala

vala.

—

.

PASSIFLORA.

Mezi obma ných známých.

tém

59

ujala a rozvíjela se

dvrnost

dáv-

Tiché šetrné pátelství, uzavené

mlky, podporované

intimními

výpravami

do íše vzpomínek, které konali jeden ke druhému a stupované bratrskou sdílností, s jakou vycházel mladý muž vstíc smutkm nemocné pítelkyn. Nalezl na jejím stolku Heineovy Reisebilder a nkolik svazk Turgenva a pedítal jí z nich svým mkkým, málo zvuným hlasem. Myšlenky spolen tené a rozvádné sesilovaly ješt jejich

sympatie.

vi

ostýchavost bývalému mladé ženy znenáhla, ustupujíc nepozorovan mírnému egoismu nemocných. Oba cítili, že se mezi nimi vypluje mezera onch nkolika let, jež je dosud oddalovala. Jistá zdrželivost a

uiteli mizela u

i

— Nemáte sestru, vite? — Ml jsem, ale zemela ješt

docela maliká.

Dnes byla by asi Takové sndé, zamlklé dít ve vašem vku chtla bych být vaší sestrou Bože Zraky jejich se setkaly. Pocítil touhu, zvednout ji do nárue a dlouze, jako bratr. dlouze ji líbat. Na elo, na oi .

—

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

X.

jeho duše Pro ubohé? Pro šla

s

takovou úzkostí vstíc této

byl tak dychtiv, úastnit se je-

jího

smutku

— Prameny citu

Strhován

vým

patrn nevyschly

zasmušilostí,

její

celým tím

a skliujícím kouzlem ruin, jež

mocn

truchli-

zaujalo

a povznášelo jeho duši, pocioval hlubokou strast k

ubohému

domil ... a

ml

broty, mohl-li

jí

Pedstavoval

tvoru. Svatost slabosti

pocit velkodušné síly a

si

sou-

uv-

úinné do-

být oporou. si,

jak sladký byl

A

by

asi

smích na

ho bláhová touha, rozzáit její tmavé, k smrti smutné oi, nalézt opt její veselost, vzkísit její úsmv. jejích trpících rtech.

jala

.

.

PASSIFLORA.

Mže

se toto

zmuené kdy

61

srdce vzpamatovat ješt

rány? Zvyklý sledovat své myšlenky až k posledním dsledkm, bouil v sob Braun mimodk širší ješt kruhy citu, hlubší úast znžnlého srdce. k životu? Zhojí se

tajné jeho

nm

nejintimnjší mužský soucit Hnul se v skorém ds a chvní k osudu ženy vbec. .

.

.

.

.

ním,

Žena objevila se mu

co

samo o sob,

vným

podrobením muži, pedureno je k martyriu. Celou kletbou svého zajetí a uvznní ve fysickém, kterou vykla nad ní píroda a kterou nelze zlomit, pokud v žen samé nco se nezlomilo Tvor, jenž trpí a hyne v plnní svého urení. svojí kletou passivitou a

.

.

.

Nepochyboval

ani na okamžik, že Kláino srdce takovou obtnicí lásky, ve které posvátný ohe sežehl všecky zbožné dary a jen vyhoelý popel zstavil na jejím dn. i

stalo se

Byl to zvláštní druh morální krásy, který doho na Kláe nejmocnji.

jímal

konen také da mravní sentimenhledl ironisovat zprvu toto hnutí citu, vroucí a zbožné. Opravdu, ležely dlouho ladem v jeho nitru ony nížiny Platím

talit

—

tém

.

Ostatn mínil.

—

.

nehrozilo hrubé žádného nebezpeí,

Nebylo teba

se za rozechvní, jemuž nad ástí své bytosti. Byl

rdíti

dal na chvíli ovládnout

.

.

62

sezima: passiflora.

k.

jist

dostaten

již

rozdávat

A

sml velkomysln

aby

.

zbožování idolu, tak snažil se nhu, tuto novou výstednost ve vlastúelných oích, vpravit v rámec celkového

Braun ních

.

silný,

jako kdysi tuto

i

plánu svého snažení.

Dailo

se

mu

sladké zanícení

to tím lépe, že

lovka,

který

chvlo

jím

ocenn

byl až do-

pi tom

sud jedin za svou práci. Zakusil jen povšechných sympatií abstraktní veejnosti, ale nepoznal teplé-

ho živelného dechu spíznní uritou .

.

s

bytostí blízkou a

XI.

Nkdy zdálo se

Braunovi, jako by postehoval ve tvái Kláin nco naivn a hluboce smutného, primitivní jakési bolestné linie, kterými prozaoval typ prosté ženy z lidu. A zahledl-li se doma do tváe matiny, bylo mu, jako by nco spoleného postehoval v rysech obou tchto žen. Na mysl vstoupilo mu slovo o heroismu otroctví... slovo, kterým Mickiewicz charakterisoval slovanskou racu. Zakoušel pi tom zvláštní pocit ostré intimní pravdy Ano, každý prostý posunk nešastné pítelkyn zdál se mu ukazovat celé hloubky života. Bylo mu, jako by ho brala jemn za ruku a svá-

tém

.

64

K.

dla

jej s

SEZIMA

:

PASSIFLORA.

chladných jakýchsi výšin, po

vlastní své duše, k jiným, níže

jež

byly šeejší a smutnjší, ale

lidskému srdci

Nemohl vdnosti.

i

bližší

njak

jeho

lidské pirozenosti.

proto zbavit

se

trnité stezce

položeným krajm,

vi

ní

jistého pocitu

Pece však hledal a nalezl šastn pro tento zmatek formuli, dosti suchou a šed kolorovanou, aby mohla se na ní zachránit neomylnost mladého doktrináe:

—

Praktická jednota volného ducha, sestupují-

cího k životu

.

.

.

XII.

Vyšel sto,

si

m-

jednoho odpoledne procházkou za

vnenému

k blízkému kopci,

vit ovocnou

alejí.

S pahorku

spirálo-

otevíral se rozhled

široko do okolí.

Braun nedošel

ani

svtlého

bezového

háje,

houpajícího se na temeni, a ulehl ve stínu staré,

hrušn do hluboké trávy na úboí. Nebylo tomu dávno, co sedl naposledy tam nahoe. Poátkem ervence nkolikátý den po rozložité

.

.

.

svém návratu dom. A pece mu te pipadalo, koby tomu bylo už dlouho, velmi dlouho .

ja-

.

Vše bylo zase jako tehdy. Celý daleký, trochu ploše profilovaný kraj ležel jako na dlani. V údolí rovina se širokým,

ped ním

5

.

.

KAREL SEZIMA:

66

mlce prohnutým dnem, ve jasan problávaly

štíty

zfialovlá proti

stela,

Potok se travou

tých jako

dom,

s

vž

trela

ko-

Osmahlé poboenou románskou

zlatému

zbytky mstských hradeb brankou .

nestejnou ermsto. Haluzemi lip

které

vení svých stech kreslilo se a

"

pozadí.

.

erným, jakoby vyhnilým dnem ploužil nekonených luk, uspaných a nepohnutn. V modravém svtle vody tesavý

s

odraz zvrácených

topol a vrbin.

prudkým zlatem pryskyník

.

Behy

poseté

.

Daleko, daleko ve slunení páe chalupy drobných vísek jako krystaloví' výkvt kemele, potísnný hlinitou barvou došk a ervenou rzí cihlového krytu Osamlé bílé dvorce a nkolik továren rozmetáno leželo po údolí. Obzor, vroubený na severu okrovým vlysem skal, zasten byl mlhou k polední stran, kde byly veliké rybníky a kde nebe mlo barvu zamžených hrozn .

.

.

—

Vše, vše jako tehdy.

A pece všecko

tak docela jiné.

Braun nepamatoval se, že by byl kdy od dtských let vidl krajinu tak svže, s takovou plností dojm Omamující úinek trav, výdechy kvetou.

cích

lip,

bylo to

.

.

hustá vzdouvavá

ásten

fysické a

vn mateídoušky — — pece rozvinovalo mocn

— PASSIFLORA.

duši. Smysly máním svta. i

67

dvrným

jeho byly jediným

Teplým zrakem

každou drobnou lidskou

stíhal

postavu z pestrých zástup, rozhozených do a luk a shrbených pod

pijí-

práce

tíží

.

.

polí

Povozy, ob-

.

tžkané žní, ploužící se v dlouhých adách silnicí, v oblacích zlatého prachu jako prvody triumfujících

a

vítz. Celý daleký volný

kraj, plný

politý zralým letním sluncem. velý, sladký a živný

síly,

ale

Jako nikdy díve

Vbec

.

.

.

jeho

.

.

.

dobroty

Zaprášený,

zdálo se mu.

dívjší

život

—

Jemný stesk, pronikavý až k bolesti, zasáhl mu Uvdomil si jej jako hoe z chladného roz-

srdce.

umu, sobectví a samoty

.

.

.

poznání, jak chudá a

hluchá byla celá jeho píse mládí.

prázdné jeho dosavadní dojmy.

Jak

Mlké

sterilní

a

jako kruhy

do písku. Celý život tak výluný, jednostranný a nepravdivý

Nebylo pímých a mocných popud. Pracoval jenom hrozný, studený, necitelný mechanismus mozku.

Te

nedostauje lovku pouhé duševní práabstraktnost ideí a ce, a je jakkoli krásná. Srdce v ní vadlo a kornatlo, hoklo jako ovoce, stržené se stromu a hozené do cesty, do úpalu slunce. To nejlepší a nejbylo

mu

jasno,

jak

složitost

.

.

.

KAREL SEZIMA:

68

vnitrnjší v bytosti chtlo se pokoit, vzývat

nemu

oddat se

.

Dnes to tedy vdl ona, jež probouzela v domlé poteby srdce .

po štstí

nco,

—

Osvobodit se od sebe sama

.

—

díky Bohu!

nm .

——

.

bezdky

Touhu

A

neuv-

—

obti

'po

byla to

tyto

touhu

Bože, jaké blaho, ležet tu jako poražený strom, rozkošné lehtání mladé trávy na šíji jako hlazení ženským vlasem ... A laskat se s celým dalekým krajem a slyšeti v zníti hudbu jejího hlasu.

nm

Vidt tmavou zái

jejích

oí

v svtelných kru-

.

.

.

zahoupaly se ped oslnným zrakem, zahledl-li se na okamžik do slunce

zích, jež

.

To

teplo

myšlenek,

.

prohátých

jakoby

jejím

dechem!

A ta žíze žití taková posvátná hrza širých pontí a spolu úzkost, aby snad nebylo pozd .

.

.

—

i

Chtlo

se

mu

Zatoužil splynout

kem

.

.

Bože,

njaké podstat

s cel-

toho tolik ješt prožít

.

.

Vše, vše, co zameškal.

tolik!

.

.

v

širší

mít srdce otevené jako dla, blažen spe-

dené se vším kol sebe. Objímat myšlenkami z této nádherné samoty celou teplou zemi Zrak mysl usínaly v horké dáli. husté trávy skláObrysy tetelily se teplem nly se nízko nad jeho hlavou luka vonla jako plásty medu. Písn opilé létem zalétaly z údolí .

.

i

.

.

.

.

.

.

.

.

PASSIFLORA.

69

Braun vyssával všecku animální sladkost tch pocit. Dodávala jistého druhu vitální velosti jeho

pomyslm.

A

kmen jeho tla jako by ožíval. Koeny hltav kyprost pdy, míza hnala se pažemi,

padlý

ssály

rozpjatými široko a stroucími laskavý stín nade tvory.

oi

listí

kvt

n

stásaly na rosu a vni, byly plny soucitu s trpícími.

Rty jeho

jeho

Bylo mu, jako by se byl octl nenadále v pln rozhoelém poledni svého mužství. Na samém jeho vrcholu.

Vzpimoval slunci, bílý

k

se zvolna, až stál náhle bledý proti

samým rtm, onou šastnou

blostí,

všech barev beze stínu. Krev ustupovala prudce z povrchu tla a hrnula se k srdci, rozhoupanému jako svátení zvon. /eho city se sjednotily, chtlo se mu souasn píakat zpívat vše, vše najednou, v jediném, sladce bolestném výkiku

která je

plností

—

i

se a

— —

Hodina za hodinou míjela. Dojmy stídaly mnity, svtlé a jasné, jak oblaka táhla po

obzoru duše.

Pojednou ztmul

jaksi

všechen vnitní jeho

ži-

vot

Na západ vystupoval boulivý mrak šedé hobarvy. Drobný, blížil se zvolna a rostl, mo-

[ubí

hutnl hroziv.

Za ním druhý, tetí...

celé

pí-

.

.

.

KAREL SEZIMA

70

šern

tažení

.

.

celý dusný shluk strhaných a ro-

.

zeklaných tvar.

Setmlo

:

Duši symbolisovaly neštstí.

Chladná

se.

vn

dešt zavanula od

západu.

V

zadunl hrom jako bubny k

dáli

Tesot

Strašný smutek kraji, z

nhož

útoku.

a kovin.

listí

lehl

na lesy a šíil se po celém

zdála se náhle stoupat jakoby všecka

mdloba vyerpaných sil lidu. Divoká úzkost pepadla Brauna pi pohledu na chvat a hrzu udýchaných zástup na polích Byl to jediný zmatený úprk vydšeného stáda, rozbhlého po údolí spásat ohrožené dary zem. .

Vidl

.

vichice znií celý poklad všecko schránné budoucí jmní. Ledovými metlami krup utlue klasy k zemi, v ostrých vtrech rozvane vydrolené zrní a servané plody. Ani síla víry ani mdloba povry ne-

jejich

už, jak blížící se

práce

uchrání

.

.

nieho

.

.

.

Prrvou mraen,

stále

se

úžící,

padl

pruh

paprsk na malý, zmítaný hlouek unavených lidí daleko kdesi v záhybu ostrých a jako magických silnice.

Karavana poutník,

zpívající

prosebníci,

njaké výše položené ješt ani nepoaly. Z drobné

táhnoucí ze svtla do šera, z

horské bílé

kde

vsi,

njaké

nala bolest

žn

vesnice, kde také hýbal se život a dout.

.

.

.

PASSIFLORA.

71

Smutek jejich tužeb sevel Braunovi srdce. Jako plameny ohn na eavém nebi slyšel hoet a praskat bolesti všech. Cítil stále úzkostnji hrzu zevnjších píin mystérium lidského hoe, živého a krvácejícího, neuritého, ale široce .

.

.

všem. Nepomýšlel ani na návrat Blesky kižovaly celou dusnou plavou

rozlitého po

západního obzoru. Co

malbu

chvíli rozpukl se strašný

ko-

vový ev, tžkými vlnami pevalil se oblohou zemí a dohuel v roklinách. Stromy zmítaly haluzemi, jako by rukama lomily i

A boue noní

zuila nad pohoím, protínajícím pl-

horizont jako nad roztíštnou páteí posti-

ženého kraje

.

.

Ale údolí nezasáhla.

Jenom struny lehouké chvíli

pršky zašelestily na nad lukami a došumly v rozechvlém tichu.

Zvolna doznívala píse zmaru za obzorem. Rahromu dunl stále temnji a tlumenji. Vichice

chot

pustošila už sousední okresy.

Vzduch byl pak zvoniv jasný a zvlažený jej pila plnými doušky. Každý jako by istil .

prsa

krev.

.

—

Teprve v podveer vracel se Braun k domovu.

Úvahy vroucí

mu v

mysli.

a

Procítil

nžné

jako

žalm

znovu ješt celý

pedly se polov-

ten

72

domy perod

z necitelné theorie k vroucí visi

ského utrpení Zdálo se mu nost vane

sezima: passiflora.

k.

na

.

.

.

nco

jako

napovdná

z padajícího soumraku.

lid-

budouc-

.

XIII.

Oddat A

se celou bytostí? Ah, to jsem

jsem z toho vyšla

vidíte, jak

Klára pitáhla

si

šál

tsnji k

.

již

zkusila.

.

hrdlu, jako

by

ji

zamrazilo.

—

Myslím, že

i

na vystízlivní lze ješt bu-

dovat štstí.

—

Nu

dobrá,

já

—

vím

Ale k

emu vbec

zaínat znovu? 2ivot nezklame, trvám, jen toho, kdo od nho nieho neeká. Vidíte, já už jsem tak zcela prosta všeho oekávání Ostatn nejsem už takový dobrý, jednoduchý tvor, jakým jsem bývala, nemyslete. Nejsem už takovou, jakou jste mne znal, když jsem byla ješt dvetem.

——

.

.

.

.

.

KARET. SEZIMA:

74

— — —

Upímn mínno? Docela Byla

.

.

jste

pece vždy

v muži nejkrásnjší

— —

illuse

.

tak zpsobilou, budit

.

Poklona? Ne, nikterak. Víte, že to není naprosto

mým

zvykem.

—

Bože, kolik tak muž je zpsobilých, vzbuzovat nejšastnjší illuse v nás? A kolik muž do-

vede

je

— a nás

pak co nejkrásnji ubít

Zahívala

si

zimomiv

na

slunci

i

nimi

s

sv

.

.

ubohé

ruce.

—

Pedvídal jsem ve vás vždy neobyejn zraintelligenci Pirozenou a živelnou vni racy. Charakter temperament ženskou

lou

.

.

— tím

.

Co

plátno:

i

.

.

.

rže rozškubána

stává se sme-

.

—

Jste hrozná

Nco paliv

rozteskfnijícího bylo

nco, co nechávalo sníti

.

o

chodem

rozkoši?

tolik

místa

v

dohadm

její .

.

.

kráse,

Dávala

Toliko nepímo, jen dalším po-

a souvislostí pedstav.

Budila

pedevším

.

.

PASSI FLORA.

pocit

beznadje a odíkání

movoln v srdci

75

pak teprve, v mi-

... a

reakci proti stupující se trpkosti kísila tichou, ale sžíravou nostalgii lásky a ži-

i

vota.

Tím byla

svdná.

i

Braun mrzel se trochu sám na sebe pro to absurdní tluení srdce, které asem pocioval v její pítomnosti.

Nyní teprve poal jasné chápat blízkou píbuznost smutku a krásy

A mu

byl by chtl

.

.

umt

náhle tak citlivým a

kraování niterných

hrát Hudba zdála se jemným prostedkem k po.

.

.

hnutí tam, kde nestaí už slovo.

Nadarmo; všechna nevyzpívaná bolest zstánm, zavena v prsou a nerozlita do prostoru. Všecka sladce trpká náklonnost k žen, jejíž

vala v krása,

cítil

truchlivou jistotou, byla ponížena

s

Trápila ho otázka, co vše asi

zmuilo

její

.

.

ubo-

Bolestná zvdavost a touha, vniknout neznámého života, jak jej utváilo její znenáhla až v ostrý, stupovala se v

hou hlavu.

do

jejího

utrpení,

nm

rozechvívající neklid.

dovdl

se doma od matky, ale byly romanticky zabarvené a zkomolené až do smšnosti, jak kolovaly mstem. Le už v nich bylo tolik tajemn trýznivého a nade vším

Ledacos

to jen útržky,

bylo

možno

tak

hoce

se zamyslit

.

.

.

Dávaly

tušit

76

K.

drama šené nosti.

SEZIMA

:

PASSIFLORA.

kruté, ale zamlklé, jakoby zalknuté a udu-

neprzranými záclonami manželské domác-

.

XIV.

A pro *~*

vlastn jste myslna? zeptal

stále tak

se

jí

tvrdošíjn trudno-

jednou pímo.

Pro

jenom? Svraštila lehounce tvá, jako zasažena na mí-

st, kde

mla

nezacelenou ránu.

—

Promite, vzpomínek

——

zvdavost

.

se nešetrn vašieh Nevede mne k tomu vru pouhá

dotýkám-li .

.

Klára pemýšlela

chvíli.

—

Nevím, rozpomenete-li se ješt Když jste jste mi kdysi o oneh starovkých vyvoleneíeh osudu, kterým popáno bylo úastnit se jistých náboženských 111 y s t e-

mne vyuoval, vypravoval

.

.

.

.

KAREL SEZIMA:

7S

r

.

i

potom už po celý

Ti prý se

í.

—

Vidíte,

—

mn

i

se

dje podobn

Povím vám nkdy všecko Bože mj, komu

rozhodnuta.

zpovídat? dolentní k

—

Mama

j'e

.

.

.

život neusmáli. .

ekla po

.

mám

se

chvíli

taky vy-

tak netrplivá a tak ... tak in-

mým steskm

——

Nemohu vám

arci

všecko íc' nevím, nechápal-Ii byste mnohé kiv. Ale vynasnažím se býti co možná upímani

.

nou.

.

Pak uznáte

.

jist

sám

Vypravovala mu tedy Lícení

její

historii

svého manželství. s náhlými

bylo podrobné, ale temné,

Se ztrnulým zrakem, jako by dodávala chvílemi živosti svým slovm instinktivním pohybem ruky, kterým zapuzovala vzpomínkj' píliš kruté Rozilovalo

trhlinami a odskoky.

mu

popisovala vidní,

.

.

.

oividn. Chtla býti bezohledn pravdivou, ale nemla odvahy, aby mu vše povdla. S chvním studu znovu zraovaného míjela chvatn podrobnosti, které jí vyvolávaly hrzu. Chtla býti zcela upímnou, ale pi každém slov klesalo jí srdce, a ona se odmlovala. Jemu však íkaly tyto náhlé pausy chvjících se rt více ješt než slova A byla tak opojn krásná pi tch vzpomínkách,

ji

to

.

.

.

PASSIFLORA.

79

když se odhalovala, kryjíc se do studu rozpaitých slov jako do prsvitného roucha, jímž možno tušit veškeru skrytou nádheru úd. Ale její pohled byl pi tom tak truchlivý, že soucit pemáhal v Brau-

zvdavost touhu, Ona cítila ío dobe

novi

i

sdílnost.

—

slyšeti více

a to také

.

.

uvolovalo

její

Mnohé, co nezvdl od K'áry samé, doplnila Braunovi paní Tereza. Byla ráda, mohla-li svalit na cizí bedra ást bemene, které ulehlo na ni návratem Kláiným. inila tak s oteveností skorém urážlivou, ledabylým se

mluví

s

tónem dlouhé

dtmi nebo

se

chvíle,

služebnými.

jakým

Chvílemi

odporným výrazem, jako by

se nuda vyvolávalo její vypravování. Nco supího vstupovalo v takových okamžicích do chabých, bezvládn jaksi visících

dokonce

její

i

s

pásla na pedstavách, jež

v

ní

rys její tváe A ješt jedna osoba tu byla, od níž dovídal se Braun práv nejdelikátnjších podrobností o manželství své

pítelkyn. Starý domácí léka dr. Urs tváí holandského alchy-

ban, dobrý naivní staec

misty pod huatou parukou,

mu

táhnoucích se

s

guirlandou

vous,

od ucha k uchu a bílých jako

smetana.

—

Nevím

valn v psychosy ... ale v její chomnoho duševního, íkával Braunovi o nemoci Kláin. Na vnitním klidu záleží nejvíce.

rob

je

—

.

80

K.

SEZIMA

PASSIFLORA.

:

Pevného zdraví nenabude už

bém

ohni ... nu, snad

cc se dá dlat.

—

útchy.

Vy

—

asi nikdy, ale

pi

sla-

Uvidíme ješt, zapotebí zvlášt mravní .

.

Má

.

Tak,

tak.

býval preceptorem, vite jí te, myslím, její dobrý pítel ? Spoléhám na vaši pomoc, mladý muži, mnoho na ni spoléhám Víte dobe jinde bych jí asi marn hledal (Hnul významn ramenem k pokojm

A

jste

jste

.

.

—

i

.

.

.

.

.

.

.

.

.

paní Terezy.)

i

Slabé svtlo vrhala Braunovi na tyto

píbhy

jeho vlastní intuice. Polou s bázní, polou

zvdav

piclonnými svtlem, vstupoval do pítmí nitra. Kráel bolestnými stopami jejího srdce ... až ležela ped ním odestena celá její mi-

jako s

Kláina

nulost, celá trnitá

dráha

jejího strastiplného

*©p.

vývoje.

XV.

Kláin

muž, Viktor

Nell, byl

pednostou p***ské

nádražní stanice.

Ona seznámila

se s

ním irou náhodou. Bylo

mst, kam

na prvním jejím plese, v krajském zvala

ji

to

po-

vzdálená jakási píbuzná.

Divoký taneník,

požádal

hned na

ji

poátku

o polonaisu a tanil s ní pak už celou noc.

Tato noc rozhodla o jejím osudu. Nell ml všecky vlastnosti mužství, a menalo pro nho, zcela ji mít v moci.

Krásn ramenou, o

síle

i

rostlý, širokých prsou,

ale držení

eleganci

jemného,

zárove

to

už zna-

v ší rozlpžených

pohyb svdících

... tak se

k

ní blížil.

Pevn

.

.

KAREL SEZIMA:

82

stavné jeho nohy, utažené v uniformu železniních úedník, rýsovaly na šedém parádním sukn skvostná lýtka.

Jejich krok,

tento

bezpený

puls

pevný, rázný a pružný. Zachvla se, když ucítila na sob lesk jeho upených zrak, jako ožehlá jeho pohledem. Teprve po chvíli odvážila se popatit mu do letory, byl

tváe. Byla kreslena jakoby ernou kidou na režném papíe. Olivová ple teplého tónu, erné, tvrd zkadeené vlasy Tmavé, vlnité kníry nade rty, .

jež

mly

nom

.

.

cosi pohrdlivého

a témž rysu ... na

i

gourmandského v

brad

jed-

korsárský vous, hru-

bý jako srst kozla. Plán ela, leptaný sítí pedasných Y r ásek, ocelový a vypuklý, jako by jej vypjala prolamující se vle. Klára podlehla rázem kouzlu mužskosti, jež z nho vyzaovalo. Pocitu síly, pod nímž žena ráda skloní

dve,

šíji

a který srážel do prachu a

sotva probuzené z prvních mlh

.

drtil

.

Krásná ostrá bolest projela jí od srdce k bokm, když setkala se poprvé jejich paže. Všechno kolem ní zmizelo náhle v šeré a vonné mlze hedvábné jemnosti, z níž lákalo ji to k nmu jakoby tisíci tichých, roztoužených hlas. Neodolateln Nebdla nikterak nad sebou. Nell mohl zcela voln stopovat rozruch jejích cit, rozkošné zmítání tísn žízn, zdráhání touhy, patrné na tvái, jež neuvykla ješt petváce, na oích, píliš sladkých, aby dovedly krýti spousty, jež v ní psobila

—

i

i

83

1'ASSIFLORA.

V

krásných zádumivých jejích zorchvl se zejmý odlesk ústupu, v nmž mu podléhala veškera její bytost. Cítila, jak Tlo hoelo jí pod jeho pohledem

jeho blízkost. nicích

.

tváe

její

pálí,

jak

ji

zdvihalo závoj, který se jako kvtina, jež

.

.

by

stud polévá, jako

jí

cosi

dosud zastíral celou. Chvla zlato oplodujícího pelu tuší

ji

víit kolem svého kalicha.

Bylo

jí

byla jeho.

jasno

.

.

Pítuln

mu nemohla

.

ten

a

lovk

bouliv

odepít, kdyby

jí

chce jeho.

ji

mít.

Vdla,

byl rozkázal,

A

ona

by aby ho že

vi

nmu vbec Nemla Kamkoli žádné vle, nižádné moci nad sebou. Ke satku došlo v nkolika msících. Urychlila

následovala.

.

.

.

touha obou mladých lidí, jejichž pomru pála matka Kláina. Paní Tereze imponoval dcein snoubenec, tento zušlechtný dravec, s temn zeleným okem, tvrdým jako hlazený drahokam a vyOstatn jadujícím vždy jen to, co on práv chtl pála si mít dceru brzy z domu a byla odhodlána, provdati ji pi první vhodné píležitosti. Nella pihnal do Kláiných lokt jedin žár prudkých smysl. Váše bez duše. ohe prázdný všeho posvcení srdce. Nco, co pudí ernocha ke krásné blošce, sndého jaguára k mladé a svtlé antilop .. Probouzela "v jeho žilách chvjné vlnní žádostí, kterým jen nerad pipínal uzdu. Bylo to pro nj nco nového, nco zajímavého, vábného a nepístupného zárove to ubohé a kouzelné dvjej i

.

.

—

.

.

.

KAREL SEZIMA:

84

c, upímné, a sladké

.

.

.

velé studn

trochu romaneskní a roztoužené,

netknuté životem a erstvé jako

na tráv klášterní zahrady.

Ona zamilovala se do nho celou duší, všemi smysly svého mladého tla, veškerou nadjí, skládanou do života. Bílá záplava sn, jež rozpedena stála dosud kolem jejího ela, zhustila se v jeho tmavý pízrak a vonným, teplým, ohromujícím mrakem zahalila jemný díví mozek. Plna dvry myslila Klára, že krásné a silné paže rozevírají se proti ní,

nho

v

inout, srdce I

Vidla mohutného, velkodušobjetí mohla bezpen spojehož dlani mohla skrýti celé svoje

aby

vládce,

.

ji

pojaly.

v jehož

.

Nell podlehl na chvíli síle citu,

kového, který rozvila k

n svená bytost.

nmu

skorém pohád-

ta útlá, jeho

ochra-

Ale pak vztáhl horkou a dychti-

vou ruku po tom, co bylo na nejporušitelnjšího ...

a

ní

nejjemnjšího a

i

nejslibnjšího a

ovšem

nejlákavjšího.

S cynicky lehkou myslí okoušel dráždivého ovoce její nevinnosti. Z poátku, v prvních intimitách manželské ložnice inil tak se vší lstivou nžností, aby neurážel delikátnost jejího studu, jemnost panenské duše, živené poetickými sny .... Chladn a vypoítav, jako by hrál o krev na šachovnici, rozvazoval

její

pudy.

Vraceje se z bureau. nacházel

košné póse holubice, choulící se

ji

doma v

ped

roz-

jestábem.

.

.

PASSIFLORA.

85

Bledla blahem pod jeho rty. Oddávala se

mu

s ce-

lou diskrétností hloubek jako chvjící se novicka,

za kterou se zavel svt, obtuje se svému božstvu.

A

celým srdcem, pekonávala bezdky mezi smyslností a cudností, sdružujíc

milujíc

protiklad

v prosté a zasmušilé poddajnosti, v antické skorém samozejmosti, s jakou se dávala. Nell jako zkušený hrá na housle popouštl a napínal její struny. Dovedl vlí udržovat vášn a tím stupovati boulivé blaho jejich procitnutí. Objímal a svíral její úzké boky, kehkost jejích nožek a úílost rukou svýma sndýma, kultivovanýma dlanma, v jejichž zápstí pestávala náhle všecka civilisacc a zaínal už divoch Dával pocítit jí plameny svého dechu krve, tvrdý bronz úd, svalobojí

.

.

.

i

natou

sílu

celého tla.

Brzy poal však rozkoš s

bolestí.

prosté s

mísit

rafíinovaným,

Sunul dlouhé polibky podél

nahých ramen, celoval

ji

zrádn vzadu na

jejích

hrdlo.

krutým laskápáte a v tepnách vyvolává zamrazení tém svtelná jako pavuinov jemné elektrické proudy, probíVysiloval

ním, které

hající

ji

hypnotisujícími doteky,

psobí jako déš

ztrnulými údy.

Krpj

jehel na citlivou

kr-

sladkého jedu za

jí do krve jako injekce morfia šastný, blahem zdivoelý zrak, její delikátní nozdry, vzedmuté a pobouené jako chípí ušlechtilého kon, rozohnného vtrným letem

pjí vstikoval

A

vida

.

.

její

.

vida

ji

zachvívati se na celém tle krásnou

.

hrzou

KAREL SEZIMA:

86

pocit, které v

probouzel

ní

.

.

.

kvt

kou rozevírat pootevený

jal její

se drsnjší ru-

vášn.

ho nesmírn, jsouc tak okouzlující v slepé svojí lásce. Dovedl se chladn ovládat, ale Dráždila

když propukl, neznal Šeptal

slitování.

slova, jež jsou jako polibky

jí

krutá a zvrhlá slova, nutil

ji,

aby

je

v polibcích,

vášn ... a nm. Poal vbec

rozplamefiující

opakovala po

mohly spoléna slepou její lásku.' Pipravoval jí lože, plné trn, vymýšlel nejsžíravjší možnosti vášn, na

klásti

její

stud požadavky, které

hati jen

muka

exaltovaná

a plaící rozkoše. Koupal vysí-

lené

smysly v rosách

vní

pleti

bolestný

a

její

její

krve, opíjel se nardovou

vlas své obti. Pekonával

brutalitou

úžas, nedbaje proseb jejích oí, rozší-

ených horen

úzkostí znásilnného dítte, dusil

výkiky, odrážející se bezmocn od mrtvých, mlících a hluchých stn ložnice. její

Plenil její tlo duši jako vítz, který vtrhl do dobytého msta a nešete ani chrám, do nich vrhá hoící vnce svého rozvášnní. i

i

A

Klára

——

uvykala znenáhla.

Z poátku dkazy

jejího

ného samostatného úelu.

poddanství

V

nemly

žád-

zasmušilé oddanosti

zmámeného srdce, v blouznivé náruživosti bez mezí chtla vyhovti prost svému muži. Lpla na nm tak horen a pissát, že by si byla pála, aby rozbil, zcela zniil kehkou nádobu jejího tla,

.

.

Passiflora.

g?

aby nesmírná její láska mohla se rozlít za hranice konenosti, prolomené smrtí. Byla jeho otrokyní

— a více: Duše

byla jeho

bolesti, jež

vcí. peplnna

byla tak

její jí

pocity blaha, že

psobil, utkvívaly v

dojmy jako rány šíp,

ní

mdlými

jen

hroty zlomily se dí-

jejichž

ve, nežli stely doletly.

Pozvolna však tyto stávaly se

jí

vera zrozené

silné,

samy

cílem

o

sob

.

.

S

.

žádosti

chtivostí

bacchantky otáela po Nellovi zpité svoje zraky,

zkivenými jako keí projíždla mu vlasy, V smutných vášních pila eavé pohledy jeho oí, jejichž temn zelené duhovky proprsty

plné jisker.

lévaly se náhle

ného

ohn

sítí

rudých

a jejichž zornice,

nitek,

erné

plných zakrvácejako

ponkud v okamžicích

noc, sbíhaly se

bezhvzdná opojení jako

osy vyšinuty Sama vmýšlela se do situací, jimiž symbolisovala svou odvislost od nho. Její touhy pedstihovaly jeho, a ona poala vyzývati ho tam, kde mla mu vzdorovat. Teštivá rozkoš jako po požití jistých otravných bylin se jí zmocovala. Cítila urit a bolestn klesání svých illusí a bylo v tom z

.

pro

ni

.

trpké jakési blaho, takto se vrhat stále hloub

a hloub

.

.

Klára byla ženou, tvorem nesoucím v

ku i

ke

svatosti

Astarty.

Láska

k

i

její

Láska jako píroda.

zloinu,

zárodek

sob

lát-

Madonny

byla nevinná, krutá a slepá.

.

KAREL SEZIMA:

88

Po ase

pistoupil k

tomu ješt

nost Nellovu, o níž nikdy

danost

na

dn

dvod,

jiný

sil-

Klára poala se chvti o náklon-

njší ostatních.

nemla

úplné jistoty. Od-

krvácela stále jakoby skrytými ranami,

její

jejím byl

chající úzkost a

ustaviný temný nepokoj, naslou-

nedvra.

Poznala brzy, že svému muži již nedostauje. Jemu, nasycen spokojenému zprvu, pak znu-

dnému

dobrodružstvím,

celým tímto

ne-

byla niím, než jednou mezi tolika jinými. Jednou

mezi mnohými, které také ml a jichž dovedla se snadno zbavit jeho prudká žádostivost, opojená stejn rychle jako znechucená. Zde však vázalo jej

vna, Hledl tedy

pouto ukvapeného svazku a výhody ženina nepostradatelné uvolnit

si

aspo

pi život, jaký

vedl.

mrzuté pouto, jak jen bylo

toto

možno. Manželství

mr,

zvrhlo se záhy v ironický po-

jejich

který Kláru snižoval

tém

na nevstku. Ona

mužova chladu a nechtla pipustiti pravý stav, pravý význam všeho. vztahy jejich tak ukrutn se vyjasovaly lekala se rostoucího

.

jaksi

Ale

.

Brzy zvdla o jeho neve, doslechla, že je otcem nkolika nemanželských dtí. On sám se

ped

tím

—

ní také nijak netajil.

Mám

historky

.

.

.

íkal

jí,

a

neskrývám

jich

ped

tebou. Nenapadlo mi to nikdy ani ve snu. Vím,

že

tak

i

byla krví

jsi

má

áblu

—

haha, docela má. Jako bys se

zapsala,

ubohá oveko.

—

.

PASSIFLORA.

Znenáhla uvykl

si

89

mluviti s ní hlasem stále roz-

Mraziv a bezohledn poal odbývati každý nžnjší projev její oddanosti. Nic nezdálo se mu dosti nízkým prostedkem proti ní: šlehy výsmchu, kameny hrubých slov, necitelné ezy horleným.

do zdšeného srdce. Jak jsi studená ... a všední. Jdi jsem tebou zoufale unaven, znám už z pamti každý tvj pohyb, každé tvoje slovo.

—

.

.

.

Klára nemohla dlouho uvit.

—

Vi,

že

mne jen zkoušíš, že nejsi tak tvrdý? tpytem drobných slz ve zraku, opírajíc o jeho prsa. ekni, že mne

plávala se ho s sepjaté lokty

jen tak zkoušíš

Usmál

.

.

cynickým zadrhnutím rt a odpáil od sebe její ruce týmž nedbalým a nešetrným pohybem, kterým stíral popel s cigaretty a kterým dovedl odhánt vzpomínky. Sama jsi vinna Prahl jsem po tob, ano. se s

i

—

.

Ale napil jsem se cela z

téže

vrn,

tak

z

.

.

Ostatn si

.

.

.

nepiji

nikdy

To

je

do-

dvakrát

Ubohá, ncmla^s dosti

mne udržela. Byla's vždy jen má, bláhov má! To budí leda soustrast,

si

.

.

a nejsem už žízniv.

.

íše, pamatuj

abys

moje drahá pro

.

fysiologické.

taktu,

tak

.

.

Nabyl jsem

mne pvabu

jistoty,

pitažlivosti.

i

—

a hra pozbyla

Hle,

to

dve

restaurantu, ona královna z buffetu, pro kterou

natropili

nedávno

rozumla tomu

tolik

lip,

hluku po celém

než

ty.

mst ...

ta

Ovšem, na konec na-

iíarel sezíma:

90

zrovna ji, chudrku, na nými údy, hehe lezli

Temný

kolejích

s

rozdrce-

vášnivec, absolutní a nezkrotný tempe-

rament, srdce šeré a beze

sn,

žil

Nell jen

nevyer-

Ml

divokou krev a studený mozek, dovedl chtít, chtít chladn a ze všech sil. Jeho morálka byla: tžit ze života vší energií vle, ssát z nho všemi smysly a nepatelnou a neuhasitelnou smyslností.

ani jedinou krpj. Poteboval neobyejných pocit a vzbuzoval proto rád závratné dojmy v sob v jiných. Byl dobrý jezdec, dovedl zkrotit nejohnivjšího a nejnebezpenjšího kon, rozrýt mu boky ostruhami, uštvat jej, až klesal. Byl náruživý hrá v karty, u nichž vydržel prosedt noci. Vášnivý lovec, ztratit

i

vodní ptactvo na moálech a pijímal pohonb na ernou v panské oboe. S okolními statkái úastnil se paríorsních štvanic na jeleny. Psobilo mu zvláštní rozkoš, hledt do stílel

zv

zvání k

stoených oí ubitého zvíete a hledat v nich podobu s výrazem žen, které svedl a. odkopl. Zapleten vždy v nkolik pomr zárove, užíval stále

až k úplnému zmalátnní.

Klára slýchala asto, jak

nehlun

zetné kroky, lehký šumot

b

dvée v

jeho kabinetu

se otvírají a jak tiše zase zapadají.

šatu

.

.

.

Obe-

Nell vodil k so-

jiné ženy, nejastji pímo od vlaku. Klára z temného okna, pi rudém zákmitu lucerny konduktérovy pozorovala, jak smlouvá na perón tato dosta-

.

PASSIFLORA.

V tupém

veníka.

91

pocitu vlastní bezmocnosti lito-

jeho obtí ... a závidla jim hoce. Ale zápasíc se svou láskou, vyítala si sobectví a sklánla konen pod vším tím hlavu s fatalismem milující ženy, v slepé oddanosti otrokyn. po venkovských zábavách a naNell toulal se vštvoval se zálibou vesnické tanírny. Vyhledával chorobné rozilení tchto dusných areu, rozžhavených pítomností žen a alkoholem, odkud vracíval se vždy až k ránu, zcela zpitý. Biáboliv

vala sebe,

litovala

i

lííval pak své se

svdkem

a

žen

groteskní scény, kterých

úastníkem

této noci.

Z

stal

jeho trha-

ných a nesouvislých slov vycifovala Klára horoucí atmosféru, kalnou prachem a dýmem, prosycenou výpary nápoj tl, celou napjatou, unylou extasi tanících Slyšela tesk sklenic, strašnou vískavou hudbu plechových nástroj, frenetický výskot a skeky vášn, orgie hrubosti, v jakých uvoluje se na chvíli ušlehaná duše lidu vidla blikavá svtla, zaazený strop, úzkou blízkost tl, smýkaných tanírnou Rozilující vilné doteky zaplei

.

.

.

.

.

tených

.

.

.

.

úd, drsná

a brutální objetí, dohrávající se

mateídouškách vždy z onch pedstav. A pece biovala jimi mysl celé hodiny, když ekávala Nella, až vrátí se z toulky po prohýené noci. Léhala v dímot, ale úpln usnout nemohla. Procitala každé chvíle hrzou z nepokojných sn, pronikavým steskem, který svíral jí adra ve kdesi za vesnicí, v porosených

Hnus

k omdlení jímal

.

ji

i

.

.

.

KAREL sezima:

92

spánku.

Vzpimovala

se na loži a spustivši

nahé

nohy, rukama objímajíc ustydlá kolena, napjat naslouchala do tmy.

Celé noci trávila tak sžírána

hrozným smyslným ohnm, ubohou, pošlapanou a poníženou touhou, mít svého muže doma, mít zase toho, po nmž prahla každá krpj její roznícené krve flagellantky Každý sebe slabší šelest rozechvíval její pepjat nervy. Každý vlhký náraz iitiny dole na perone, každé zvonivé tesknutí skla v probouzejícím se vestibulu .

.

.

.

A

.

pravideln až za první mléné hry svtla na studených oknech a tžce oddychuje, kácel se pímo do podušek. Jen zídka kdy trhala se mlha jeho ztuplých smysl pi pohledu na ni a on podléhaje vášnivým záchvatm opilce, vrhal se bouliv na její bledé, bdním vysílené tlo. Poddávala se mu s hokým zadostiuinním, s chmurnou rozkoší sebevdom a trpce prostopášných styk, vdná horoucn, že smla zase na chvíli zlatou umdlenou hlavu složit na jeho svalnaté rameno. Tušila, že ho snad jednou ztratí docela. Ale myšlenky její bály se piblížiti k tomuto bodu a když zabloudily k nmu mimodk, chodily kolem tiše jako kolem hrobu. Bránila se uviti této možNell vracel se

——

.

nosti, jako se

lovk

.

snaží nemysliti na smrt.

Náhle nový tžký stín, vplížila se jí do duše. Seznala, že je thotná.

nová úzkostná obava

.

PASSIFLORA.

A vdla ... málo, co Nell

duši

jí

to

nho

z

bude konec všeho. ješt zbylo.

Ztratí

i

nechtl, než hráti virtuosní rukou na

na jejím tle

i

93

.

.

to

její

k ukojení vlastní sebelásky.

.

Chtl, aby jako struna pod vášnivým tahem smyce chvla se mu v náruí všemi tóny raffinované rozkoše, ale nechtl ji nikdy uiniti matkou.

veery, bezsenné a nekovyplnné bezútšné, jednotvárné dni bázní ped okamžikem, až on pozná konen její stav. Proklínala trpce píchod nevolaného mate-

Kláe

nené

nastaly dlouhé

noci,

.

.

.

i

proklínala osud, který pipravil

ství,

Nechvla Toho dne šlení, i

jen

se

jí

tuto úzkost.

se nadarmo.

Pomy-

byl Nell zlostí jako bez sebe.

že kdosi

ásten

nový pijde do

rodiny, zaujme

teba

jeho místo, bude žádat ohled, stane

despotou v domácnosti

—

pomyšlení

to

jitilo

mu všecky ivy. Svaloval veškeru vinu na Kláru.

— soval

—

Ovšem, což bylo možno ti odepít? ironivztekle. Byla's vždy tak neodolatelná

—

ji

ve své umínnosti Tenkráte

její

bil

ji

.

.

poprvé bez úmyslu rozncovat

touhy.

Týral

ji

pak skorém denn. Postava

její,

defor-

mující se zvolna

útžkem, stupovala jeho zuivost,

popouzela

k

proti ní.

ho

divokým,

brutálním

útokm

.

.

KAREL SEZIMA:

94

Klára brzy pochopila jeho úmysl. Ale nevzpírala

mu

podrobovala se

se,

bez hlesu.

Z bázn, že klesne na cen v oích mužových, sama by si byla rvala z tla klíící zárodek. Mlky jen prosila, aby smla zstat u nho .

Zneužíval

jí

ješt,

stupni thotenství.

škály odporu,

.

když byla už v nejvyšším pi tom celé

Klára procítila

hrzy

a bolesti ... ale

i

strašné,

roz-

díravé rozkoše, stupující se až v extasi.

S ustrnulým úžasem znamenala, že to, co by vrhalo na kolena, pod ím by se svíjely a ped

jiné

ím

by prchaly

kávan

její

skryté, ale

meného

zoufale

duši.

.

.

Poznala

.

neoe-

to že povznáší

svdné

kouzlo híchu,

vábné propasti zloinu sílu požitku, hloubkou dsu, nad jehož jícnem se po.

.

.

ciuje.

Rty

její

Dít

se

Pišlo

jedly rozkoš a pily

nicmén

hrzu.

——

narodilo.

pedasn

na svt, ubohé,

zrdné

stvo-

ení s krásnýma, temn zelenýma oima Nellovýma, ale plnýma jakoby bolesti Kláiny S ve.

likou hlavou a

ohoelýma rukama Bylo

jisto,

.

.

zakrslýma rukama, podivnýma, jako .

.

že nevydrží dlouho.

Ale Klára od okamžiku, kdy oddlilo se od

je-

poala je milovati strašnou, bolestnou nedtklivo'1 mateskou láskou.

jího tla,

a

PASSIFLOKA.

Bylo v tom

95

po novém štstí,

cosi jako vzepjetí

nadje záchrany Cítila, aniž jí bylo zcela jasno pro, jakou cenu, jaký osvobozující význam mohl by mít pro ni tento tvor vlna radosti

i

.

.

.

S horoucností matky, zklamané v lásce, pozojej zanícen celé hodiny, nedbajíc nijak svého vysílení. Nevidla na žádných vad, naopak zdál se jí krásnjším, mnohem krásnjším než všecky jiné dti. rovala

nm

A báze, smírn

báze

hrozná

A

neji o nho. aby ho vzali od ní ani ním v ložnici a nevpoujímala

usláblá, nepivolila,

na vteinu. Zavírala se s štla tam ani svého muže, rozhodl, spáti

v jiném

povdna

pokoji,

tomu, že se

aby ho dtský plá

nebudil ze spánku.

nebezpeí pro dít. Rozumla bouím, které pi pohledu na sbíraly se mezi mraky hustých jeho oboí, sražených do zlostných kivek v strašlivém výrazu Tušila

píliš

hnvu

v

Nellovi

dobe

a

n

tm

vle

A

...

k mužovi vplížil se

zamrazení

pocítila

jistý,

sotva znatelný

chlad

do srdce, chlad, jehož první pi porodních bolestech, vidouc jí

jeho lhostejnost k jejím

mukám.

Všecka mateská pée a vroucnost byla však marná. Dít umíralo po nkolika málo dnech ne-

uvdomlého

života.

Poslední jeho hodiny byly pro matku chvílemi první tragiky po

vykonaném zloinu.

Okamžiky

.

KAREL SEZIMA:

96

keovitého cké

.

.

tak

.

svdomí,

trhání

krvav

skorém

jež bylo

fysi-

rozdíralo nitro.

Teprve nyní uvdomila si Klára a jako rozvanutou mlhou shlédla náhle celou zbdovanost tvora, Vidla jeho ubohou hlavu, jeho jemuž dala život podivné, beztvárné ruky, celé znetvoené, slabouké, ani k bídnému živoení neschopné tlo. S hrzou vzpomínala, kolik je na tom její viny, její .

.

.

muže Všecka marná krása híchu

a jejího

pily

jí

.

ped

.

a

ds

Plna zoufalství proležela hodiny a všecky své city a

Ale úzkost

výitek vstou-

oi.

ji

ped

krucifixem

myšlenky napínala k modlitb.

udolávala.

Hledla na trapný zápas dítte se vyteštné, z dlk vystupující oi

smrtí,

—

na jeho

a šílena ho-

em, bila hlavou o ze, trhala se sebe šat, drala si nehty adra, rvala své mladé maso, bledé a vyerpané dlouhým lžkem rodiky. Když pišel léka, dít už dotrplo. Ale její trýze tím neustávala.

Mla

pocit jako

ve snách, kdy štve a honí

zlekanou duši, která klesá, klesá chází a zbavuje vdomí.

—

a

hrza

ji

cosi

ob-

Vše, nábytek, keslo, pohovka, lože pod nebesy

na ni vzpomínkami híchu. Vidla všude malé dtské oi, stoené v sloup a tuhnoucí, mraziv jako dva ledové paprsky vnikající do jejího volalo

.

.

.

PASSIFLORA.

mozku

...

V

kolébce, v hlavách svého lože slyšela

dtských pohyb.

šelest

hovaly se k

97

Byla sama

Bledé, voskové ruce vzta-

ze všech

ní s

kout

.

.

.

Umírala úzkostí.

peklem tchto pízrak.

Stará služka odešla vyhledat jejího muže, který

doma celé odpoledne. již pozd po plnoci.

nebyl

a

Nevraceli se dlouho,

bylo

Klára netoužila však po

Nellov

pítomnosti.

hrozno o samot ... ale nepemožitelná hokost zvedala se v ní proti tomu, jenž zavinil všechen trud tohoto zloinného mateství, celou tu morální bídu, jež rozevela se te ped zrakem

Bylo

jí

jejího náhle prohlédajícího

svdomí

.

.

Pojednou vešel on sám. Držel se sotva na nohou, opilý až k bezvdomí, s

jedinou vzteklou myšlenkou, hoící utkvle

mlženém mozku. Kde je dít?

—

Musím

—

to

chán

blábolil.

zabít

.

Pus mne

k

v za-

nmu.

.

Je mrtvo!

Vypjala se proti nmu, štíhlá, bledá cím zrakem jako živá výitka.

— Lžeš — Písahám — Lžeš! Pus .

s

planou-

.

ti.

Smýknul

jí

byl u kolébky. ji

na zem.

mne

k

nmu.

dvma pádnými kroky Prudkým, zuivým kopnutím zvrátil

na koberec a

KAREL SEZIMA:

9S

—

Proklatý zmetek!

A

znovu zvedal nohu v tžké lovecké bot, aby rozdupal ubohý, drobný trup, pohozený na bli rozmetaných podušek.

sevely mu ramena. skokem koky vrhla se zuby zaaly se mu do hrdla. ale vystízlivl pi tom ponkud.

Náhle dva nahé

bílé lokty

Klára dlouhým, pružným

mu

na šíji. Setásl

—

Její ji

.

.

.

Mrtvo?

Kalná radost zableskla mu ve zraku pokládal patrn jejíž divoký projev .

za

.

radost,

.

i

Kláin

útok.

Pejel

hbetem dlan

si

krvácející hrdlo ... za-

dtkoncem

potácel se nejist a široce rozkroen, sáhl po

ském tle na podlaze. Dotekl prst a ihned zase uškubl.

—

Br dová kra

.

.

Opravdu

.

—

—

je

se ho jenom

už

to studené jako le-

Zasmál se chraptiv a odvrávoral k pohovce, kde usnul za chvíli tvrd, obleen, jak byl vešel.

—

V

svého muže na skrz na vždy. Jako otravný rez

tu chvíli prohlédla Klára

a poznání to zranilo

padlo na

její

ji

lásku, lehce jako olej,

plíse prostoupilo a prolnulo

Bylo zená z

to,

ji

jako by drobná ona

zhoubn

jako

celou.

dtská

jejího nitra, jen krátce pelétla

bytost, zro-

svtem

ze-

vnjších píin a následk, promluvila mezi nimi osudné slovo odpoutání.

.

.

PASSIFLORA.

99

Klára ucítila cosi, jako ostí sekery, piložené

koenm

samým

Nebyla to už jen tesoucího se bláhové o zbytek ubohého štstí Byl to idiosynkratický odpor všech jejích smysl, ds krve ped skrytým jakýmsi životním nebezpeím, instinktivní protest celé její ohrožené ženské pirozenosti Vnitní k

nedvra

její

slabého

ženskosti.

srdce, .

.

.

.

úzkostlivý

kik

.

.

náek

o život bojujících zárodk,

budoucích pokolení, která nezrozena dímala v jejích bocích a na nž tajemný mráz dýchal z blíz-

lovka, který ml právo na její tlo Uvdomila si náhle všechen chlad prostydlé do-

kosti toho

.

.

mácnosti, rozilující neklid a stálé napjetí rozhára-

ného života.

Bylo

jí

jasno, že stojí až po pás, až

po hrdlo v bahn, že se v

nm

Jakoby všechen kal a špína

brodí celým tlem.

muže, dorázem do krve, plníc ji odporem, otravujíc ji hnusem bez mezí Nemla ani zadostiuinní tichého opovržení, nebo vše to zraovalo ji samu nejvíce. Zdálo se jí, že se v ní odehrává nco smutnjšího než poheb. Jako svtice si pipadala, jež pesvdila se o kisud zadržená kdesi,

vlila se

objetí jejího

jí

.

vosti víry, za kterou dala se

by

muit

z nenadání byla zchudla,

Stav,

... a

bylo

sežebraela v

kdy žena sama sob stává

.

jí,

té

jako

dob.

se katem.

tlo jako neisté zvíe. V návalu trpké pokory chtla zakoušet co nejvtšího drsná v nitru Hledala duševní cesty nejpíkejší Ošklivila

vlastní

si

.

.

.

a nejkamenitjší,

volala

na

sebe

vše,

co

bylo

.

KAREL SEZIMA:

100

tvrdým pro lest

její

smysly.

Vyhledávala vášniv bo-

jako jedinou gloriolu své bídy.

A

hledla snášet nadále

tak

i

hrubá Nellova

S týmž asketickým sebezapením a touhou, káti se, s jakou moila tlo své postem, a celé hodiny prokleela v modlitbách na holé zemi. Ale hnus ji pemáhal. Všecka její vitální síla, celý ten náhle jako na hran zlomený nervový laskání.

proud hnal

proti

ji

Nellovi.

Nerozumla te díve vykonával

podstat moci, kterou nad ní nechápala už tupý pocit

lovk,

vlekla se tak dlouho jako s

Hnusil se

výdech

erného takovým bohatstvím temperamentu v židovedl však jen rdousit, jen utlaovat stal se za krátký as netvor v je-

lách, jímž

Z hrdiny oích

život. jích

animální

lože, horký,

celá zvíecí atmosféra toho

pleti,

pardala s

nímž na šíji.

s

tžkým etzem

vzduch jeho

jí

otroctví,

ani

ten

.

.

Nervosní klid jako ped operací cítila, kdykoli se k ní blížil. Ale když se jí zmocoval, srdce jí pestávalo tlouci jako pi nejprudším leknutí, ruce bylo jí, jako by mla zemít. jí ledovatly Pobuovala ji netenost, s jakou ignoroval, pezíral nedbale její rostoucí odpor k nmu. Hysterický smích nenávisti dral se jí do hrdla, když Nell .

.

.

i

v mrákotách ospalosti, v hodin siesty, omámen píliš sálajícím ohnm krbu a povoluje neodolatelné tžkosti krve, sledoval labužnicky její pohyby, po-

hyby mladé ženy, vysplé

a delikátní

.

.

.

Volal

ji

.

.

.

PASSIFLORA.

k

sob

Jako

a strhoval

riskou

ji

v náruí, když se piblížila

otrokyní v serailu

s .

101

s ní

.

.

nakládal, jako s hu-

.

Byla by ho mohla zardousit, vrazit mu nž do srdce ... z úzkosti a v sebeobran. Zdálo se jí, že ji

novým zloinem

ohrožuje

.

.

Jakási instinktivní bojovnost znásilnné panny, nesmiitelná pomstychtivost ženy, krvav uražené

v ní probouzela. Opojení vzpoury, provázené spodním pízvukem úzkosti, že sama se pohbí ve strhnutých zdech se

Nella

dráždily z

poátku

dvojnásob

její

ne-

polibkm. Skorém s rozkoší vdechoval mlhu náhlé Kláiny lhostejnosti do rozpálených plic, udýchaných už chvatem píliš prudkých požitk mluvné, studené

rty, odpírající jeho

.

Ale brzy která

mu

.

poal ho bodat despekt v oích ženy,

kdysi náležela docela.

neovládají už

její

tlo

...

Cítil,

že jeho ruce

To pokoovalo

jeho pý-

sebevdomí neodolatelného samce, zvyklého odhazovat své obti, jež samy dosud nikdy nenašly sil, odtrhnout se od nho. chu,

Hnalo to mrak jeho vle proti ní. A že neznal stedních pocit, hnv jeho vzrostl rychle ve vášnivou zášf. Výbuchy jeho zloby byly už jako zu-

ivé výtrysky žhavé Kláru ji

s bestialitou

hladem

i

žízní.

Tloukl,

páry.

Vyhánl

ji

týral,

trýznil

za vlasy, muil z lože a nechával ji

mongola, rval

ji

.

.

KAREL SEZIMA:

102

v pedsíni

ztrávit celou noc polonahou na koberci

jako psa.

A

tytéž zápasy, tytéž boje

každý den

.

.

.

ale

on tím divoeji

tiskl

mu ji

do rt, když

ji

nelítostnými ústy.

Podléhala jeho pemoci, chroptíc jako cející

vzdorem

Klára svíjela se pod mim jako pi-

šlápnutý had, zakusovala se líbal,

jejím

s

ob,

krvá-

na oltái mužského sobectví.

Bylo

to hrozné, trapné a dlouhé

.

.

Jedné noci probuzena byla Klára ze spánku hlua hrubými hlasy na schodech. Nell vracel se dom z pitky, uspoádané po zdailém jakémsi lovu u jednoho z jeho úastník. Ale nepicházel sám pivádl si spolenost.

kem

.

.

Nežli se Klára probrala z prvního leknutí, pro-

vedl družinu celým bytem. Vešli do jídelny a

mozem

s hlo-

vrhnuli se všichni až do ložnice. Bylo to

nkolik statká z

okolí,

mladší úedníci z panství

.

hospodáský správce a vesms veselí kum.

.

s sebou dv ženštiny ve výstedních oblecích, siln nalíené, s drzými

páni,

rozjaení vínem.

Mli

zraky.

Tváili se všichni, jako by zde Kláry ani neNell pinesl z buffetu silný likér a naléval jim do sklenek. Pili, kleli a zpívali, openi o stny, sedíce jízdmo na stolicích. Nell uvelebiv se na divan, houpal jedno z dvat na klín. bylo.

Pojednou se zvedl a jako by byl teprve nyní

PASSIFLORA.

103

zpozoroval Kláru na loži, pistoupil k ní íškou. Nabídl jí s komickou poklonou. Zakryla si tvá rukama. Vzbudilo to

plnou

s

i

smích.

tsn

se jí

však se

Nell

u hlav postele a

s

hluný

Rozkroen

rozilil.

postavil

pathosem opilce

jal

se

Pešel a povzbuzován ve-

kázat o povinnostech ženy v manželství.

brzy ve frivoln žertovný tón

poal

selostí ostatních,

—

ji

náhle vychvalovat.

vlastn ani netýká. Ona je dobrá, nad obyej dobrá žena Úinlivá a oddaná, poslušná na slovo ... A hospodyn ... nu, radost! A potom: výborná matka, hehe Dobrá raca, hoši! Mám nejkrásnjší nadji stát se patriarchou silného pokolení ... A rozmnožím sím tvé jako písek v moi chachacha! To první poup, Ne, to vše se

jí

.

.

.

—

.

.

.

—

pravda, hlodají už ervi d.obrou záruku: telé

.

.

.

.

.

.

Ale nic nedlá

tlo

její

a-ach!

.

.

.

— vte,

Mám pá-

skvost!

prudký posunk lokt a divoký pohled po loveckém tesáku, pohozeném na tabouretu, rozlítil se opt a srazil ji ranou psti nazpt. Chytil ji za vlasy, aby ji pidržel na loži. Luskl prsty.

její

paže,

Pustý,

Ale postehnuv

vzepení

opilý

se

chechtot

Trapné ticho zavládlo

soudruh

ložnicí.

Ani

umlkl.

náhle

dvata

se ne-

smála.

Ale Nell nedal se nijak zmást.

—

Je

te

se láskou ke

trochu vyhublá,

mn.

Ale neškodí

chudáek i

.

.

.

Trápí

tak stála

by

.

.

.

KAREL SEZIMA:

104

vám

jsi

poslušná

.

.

Nuže, draChci se tebou

.

——

ped panstvem

pochlubit

—

mou est!

za podívanou... na

houšku, ukaž, jak

Trhnul prudce pokrývkou, kterou ona keovité svírala v zubech. Levici snažil se podsunout pod Kláru a ovinout

V tom

však

ji

kolem

jejích

bok

.

.

Zapraskaly

stalo se cosi hrozného.

noního

vlasy, kmitl se bílý pruh

šatu

.

.

.

Vn zcu-

Skokem octla se nho tžkou bronzovou

chaných kadeí šlehla pokojem. Klára u stolu, uchopila s

lampu a hoící mrštila

Svtlo

zhaslo.

hrzy

Plna

za sebe.

ji

Njaký výkik

.

.

krev

.

.

.

vyrazila Klára z ložnice.

Prolétla ostatními

pokoji

polonahá

a

prchala

pedsíní, korridory a schodištm do nádražního vestibulu.

tyi

muži jsou jí v patách. ProRozpalovaly je její bílé záící nohy na dlaždicích, na nichž v jejích stopách Cítila,

že ti.

následovali

ji

usilovn

.

.

.

pot ihned ledovatl.

Napjala všechny síly, až dostihla peronu. Ledová bitkost vzduchu projela jí k srdci. asné zimní ráno, teskutý mráz Sníh umetený v závjích mezi kolejemi Kosý tverhran a oranžového svtla, vrhaný nádražní svítilnou .

.

.

.

.

.

—

za

záí

ním

prázdnota prostoru,

širá

svítání

.

Na všem konena

proniklá

slabou

.

trnoucí

hrza svt,

ítících se do ne-

PASSIFLORA.

Tžký

nákladní vlak

s

105

hukotem

blížil

se ke sta-

Po výhybkách hmly už první vaggony. Dv veliké rudé oi jako meteory zasršely do tmy. nici.

Pološílená kvapila Klára po kolejnicích, odhodlána vrhnouti se

tlem

chopil

ji

se.

Síly

ji

opustily.

—

blzu železniního zízence

Zahlédla modrou

nkdo

oblud. Po-

proti supající

jednou sklouzla a zapotácela za ramena

v nádražní restauraci. Majitel mladý, zamlklý muž, jemuž žena churavla nezhojitelnou nemocí a který zbožoval Kláru potají, Procitla teprve

její,

bránil

ji

s

stihatelm.

revolverem v ruce proti rozvášnným Zahnal je pohržkou, že bez okolk

pošle pro stráž, neopustí-li Nell zasažen dosti

okamžit

nebezpen kovovou

nkolik týdn pálenýma rukama.

proležel

s

lampou, proraženou lebkou a po-

Klára nevykala jeho uzdravení. S

zmuené hlav, v plicní

dom,

stanici.

horekou ve

prsou probuzené zárodky tžké

choroby, vrátila se za pomoci staré služky na poštu.

duši, ulehla

Tam

teprve, rozbita na tle

i

na

na dlouho.

V jejím zevnjším pomru k Nellovi zstalo cosi nerozešeného, nedopovdného ... On sám, maje ji s oí, nenaléhal na rozvod z obavy, že byl by pak nucen vydat její vno. Paní Tereze bránila zase hrdost netenost, pouštti se s ním do process. i

.

106

k.

sezima: passiflora.

Tak prožila Klára ona léta, kdy sbírá žena vzpomínky, z nichž erpala by útchu v nud a smuk celého pozdjšího života. Zranna smrteln na nejvnitrnjším centru bytosti, ve svém nejincích

timnjším erotickém cítní, odsouzena být bezitšnji s a m a a opovrhovat hloubji, nežli kdy mohla tušit, byla jako zícenina a cítila také jen tupou lhostejnost zániku.

mla kdy podvolit znovu kteréhokoli muže, budila v ní

Myšlenka, že by se laskání muže, jen

hrzu

a odpor

Takovou tedy

.

.

nalezl

Braun

svoji pítelkyni.

&L

i

XVI.

A

všecko pekala? Jak vidíte ale neptejte se, kolik jsem pi tom ztratila. Kdyby bylo šlo vše jedinou, dobe míenou ranou nebo aspo ráz na ráz. Ale takto drtilo mi to srdce jako po drobtech. Braun v prvním zanícení soucitu snažil se usilovn potlaovat bolestné bušení srdce, které cítil pi jejím vypravování pi každé pozdjší vzpomínce na n. Vemlouval se pímo v úctu k pítelkyni, která tak vysoko stála nad ním, tak vysoko lidsky vyrostla nad nho Svým utrpením, to jste

—

.

.

.

—

i

íkal

si.

Pedstavoval bolesti,

si

spolu, jak

i

nejjemnjší dotek

nejmenší urážka musila by zachvti až do

.

.

KAREL SEZIMA:

108

útrob

lásky

touto

bytosti .

truchliv

krásnou

vdovou

.

Pln dobrých pedsevzetí umioval znovu, že vždy zachová se k

ní

si

znovu a

co nejšetrnji.

pidržovat k plnní píkaz, Dosáhl konen toho, že Kláru opustila aspo dosavadní její indolence, neúastná a vzdorná apatie v tchto vcech. Zatím snažil se

jež

mly

obnoviti

ji

její

zdraví.

tém

—

Hlete, musím na sebe zase žalovat, íkala

mu te, kdykoli se prohešila optn proti lékaovým pedpism, obracejíc se k nmu s tázavým pohledem, jako by to bylo trochu také jeho vcí .

— Ale

vážn,

vala

ným.

—

s

.

opravdu už naposledy, slibovýrazem kajícím a skorém pítul-

tentokrát

je to

Brzy vracely se jí síly aspo v té míe, že mohla bez obtíží procházeti pokoji. Opírajíc se o stoly a sesle, váhala a odpoívala vždy po nkolika krocích.

V

léka, aby asem, za dol do sadu. nesmlé výlety rekonva-

polovici srpna dovolil

jí

úplné pohody, dala se svésti

Podnikala tyto první

lescentky, s jedné strany podporována Braunem,

druhé starou služkou nebo zahradníkem. Braun cítíval vždy dlouho ješt na své paži její rameno, trochu suché a nepevné, opené o nho hedvábné, s

jak

v

nm

slabost zápasila dosud s ostychem.

.

PASSIFLORA.

109

Ustýlali jí na zlatých pruzích trávník, ve svtlém stínu nádherných klen, jejichž listí bylo plav prsvitné a hebké jako netopýí blány. Sad kolem byl tichý, pokojný a rozlehlý. Pln šera a teskné vn, zdál se mluvit k srdci tisícerým tajemstvím Vše bylo v zpustlé a nepstované. osmahlá a zavlhlá s chmurnou draperií betanu, stezky zatopené tmou, zúžené stnami prastarého koví, bez, zimostráz a ilimník, ukrytých s úzkými prorvami, odkud vanula zvmalin a šípk. Vyschlé bassiny vodomet tralé podstavce soch, nesoucí už jen torsa, cele povleená mechovou patinou. Nkolik starých, poboených altán, maskovaných stromovím .

.

nm

.

Ze

vn

.

.

Massy listnatého krytu teplou hály oi. Byly tu aleje kaštan,

.

.

.

pukající

zelení

klenuté habrové

chodby, jasanová loubí jako jeskyn. Skupiny nachových buk, platan a javor, leskle šedé jilmy a vazy, tu a tam rozsochatá koruna osamlého dubu. Vše zhoustlé a ztemnlé divokým podrostem, trnkami, hlohem a lískovým oeším.

Cím

dále po svahu, tím sytjší byly odstíny ze-

mnil

lených ploch, až tam, kde

ný pás jehlinatého

mocnými ky,

jako lodní

pruty

propletené ostnitými

hrozn erveného ovoce rostlé bizarrním

se sad náhle

v er-

Obrovské jedle s kmeny stožáry trely do modra. Osy-

lesa.

vousem

.

.

.

ostružin,

plnými

staré husté sosny, po-

lišejník,

zkroucené do

.

KAREL SEZIMA

110

:

vtvemi jako sinnými kostnatými hady, po bouích, jež léta pehnala pes jejich koruny. Vlažsnášel se odtud na žízniný opar pryskyiné vé nervy každým zavanutím vtru jako zlatý déšf. sebe

vn

V

tém

teto scenerii klidu a ticha

podsvtného

nyní Klára a Braun celé hodiny.

trávili

Hovory jejich byty nenucené a úryvkovité, pi jakých odpovdi samy inspirují mysli nové otázky.

A

zakoušejíce delikátní rozkoše, naslouchati vlast-

ním myšlenkám, vyvolávaným slovy druhého, dovedli oba mlet sladce a bez nevolnosti i

.

.

Brauna dojímalo utrpení Kláiny touhy v tchto místech. Bylo tak zejmé z jejích oí, upených teskn do stinných perspektiv alejí a cest, do spleti

soumrakem

tm,

temnivým kou-

se kradoucích pšin, k

k nimž se pipínaly upomínky

—

její

mladosti.

Ješt je daleko do zimy tšíval ji dobromysln. Než pijdou první podzimní dešt, dávno se uzdravíte. Potom budeme chodit spolu celým sadem ... A ven, do polí ... do les jako dti. .

.

.

.

Odpovídala ale jeho

Sprchlo-li

houpal

Bylo

ji

to,

mírn

tón

.

nedvivým úsmvem, ji

pemáhal.

a na trávách tásla se

rosa,

v hamaku, napjatém mezi dvma akáty. jako by si vlny hrály s jejím tlem, chy-

ceným v režné

ným

jemným

pesvdivý

.

síti.

Ležela na boku, laskána drob-

teplem malých sluneních

elips,

propouštných

.

.

..

PASSIFLORA.

vtvemi.

vjí na rtech, usmívelkého dcka, které se

List kaštanu jako

vala se sladkým

dává chovati

Ped

111

.

úsmvem

.

poledním úpalem

clonil

jí

hlavu parasolem,

když se ochladilo, kladl plaid pes její kolena. V podveer, zachtlo-li se jim zstat ješt chvíli na sad, pinášel jí dol šál, vonící resedou. a

Nkdy

omamoval Kláru pohyb

mimodk

tak že

a širý vzduch,

ponkud v dímotu.

upadala

Jed-

noho odpoledne usnula Braunovi docela.

Vypadala tak dobrá, tak nžná, jak tu ležela podloženými pod hlavu, s lehce pootevenými rty a poobnaženým hrdlem

s lokty,

.

.

Pozorn, aby nevzbudil nejmenšího neporušil ticha, jež zdálo se souástí

nad

zestíral

ní

plaid.

Zachytil

Bože, to

šelestu

její

skvrnu

elo.

vy? probírala se konen tžké prameny vlas, aby

jste

boká, zadržujíc

a

krásy, ro-

opatrn

ostrého svtla, která znepokojovala

—

její

z hlují

ne-

oslepovaly pohled. Spala jsem asi dlouho, odpuste.

prapodivných

v-

vru

íc',

Snilo se

mi o

cech

Jen že bych už nedovedla

o

.

.

em

.

se

tolika podivných,

mi vlastn zdálo

.

.

— Byly krásné ty sny? — Tak, jak mže být, myslím,

Mám

—

dojem, že pekrásné

Pak jsem

se

vám

j

.

ani

práv jenom

sen

.

á v nich jist nenamanul.

112

k.

—

Ne, to

sezima: passiflora.

skuten

ne.

—

Ostatn byla by

to

malá poklona pro vás, tšila ho žertem. Mám za to, že se nám zpravidla nejmén zdává o tch, na nž Anebo o tch, za bdní mnoho myslíváme spchala zmírnit s kterými se nejastji stýkáme .

.

pílišnou laskavost.

.

.

XVII.

Jednou

odvážili se

strád zahradní

mennému

pavillonu

spolu k procházce po balu-

Pozvolna došli až ke kav nejzazší ásti sadu. zdi.

Klára unavena usedala co chvíli do stínu kaštanových korun ve výklencích balustrády. Musili kráet ustavin sehnuti pod vtvemi pevislými a nepstovanými jako pod nízkými slavobranami zeleni. Osmiúhelný pavillon na konci parku vyvolával hudebný dojem zkamenlého symfonického snu, skomponovaného z šedého pískovce a štuky. Oponkovité rostliny v rozích rozvtvovaly se úzkými, tesav plovoucími ostrovy do zašlých maleb na strop, jež otvíraly výhledy do arkadických krajin a watteauovských scenerií. Prosted stropu sr-

KAREL SEZIMA:

114

lianovitý

stal

ovadlé

listí

vnec betanu

leželo

lemem Kláina

spadalé

šatu,

a svlace, jehož na podlaze. Vleeno

harašilo

pi každém

jejím

kroku.

Klára pinesla si v brašnice skývu chleba a chtla hodit drobty rybám v rybníce, do nhož podezdívka pavillonu vybíhala jako polouostrov. Dvojím

kídlem schodišt, uzaveného vysokým tepasestupovalo se až k samé hladin. na etze lodka s ezaným noscem

ným mežovým Tam houpala se

jako indiánská kanoe.

Opena kolenem o puklou míž, chladila si Klára obnažené lokty v zeleni révy. Braun s rozkoší jemného pozorovatele pil celou štíhlou její postavu v této zemdlené póse. si v tu chvíli, pro toliko v její blízmohla se akklimatisovat jeho touha. Bylo mu jasno: jen stykem s takovouto bytostí mohl vniknout do celly jeho dobrovolného celibátu opojný odeur ženství, jehož všecka dráždivost nabízela se mu v ní jako zjemnlá a destillovaná horkého léta houstly kolem její hlavy. Bože, to parno... jak omamuje!

Uvdomil

kosti

Vn

—

Rozvazujíc stuhy zahradního klobouku, zapo-

Chtla sp pemohla. zachytila se kamenného pažení,

tácela se Klára pojednou jako postelena.

dovléci k sedátku, ale Bílá,

sluncem opilá

aby nepadla.

bezmezná

slabost

ji

.

.

PASSIFLORA.

115

Braun pispchal k ní ulekán. Vedl ji paží kolem pasu.

k lavice,

ji

podpíraje

skrze látku celou podajnou ohebnost útlého

Cítil

skvostné teplo, proudící z

tla,

poprsí

.

.

pohnutého

jejího

Neuritý záchvv smyslnosti pebhl

.

jím

od nohou až k hlav.

Upela na nho krásné sametov hndé krojené v mandlový tvar tak

pln

.

oí

a z blízka do

.

.

oko,

Nehledl dosud nikdy

dosplé žen

.

.

Braun nebyl k sob upímný, namlouval-li si, že jedin soucit Kláina vzbuzujte v a vli k sebeobti. více prohluboval se v onen cit mlhavý a horený, jenž ho jímal k mladé žen, ím uritjší povahy nabývaly jeho touhy, tím bodavji zabolela ho každá vzpomínka na její

nm

minulost

nm

ím

manželství.

Všechen styk jejich ml pro nho jakoby smysl Nebyl to jen smutek, provázející první

tiché bolesti.

záchvvy

lásky;

v

nitru

nha

jeho kvetla

bledé

otrávené krásy ocún, trýze nedosti terminovaná, jež se

podobala

žárlivosti.

Ale spolu živ, až na spo-

nerv uvdomoval

si pravdu, že bludy srdce muže, okouzlují u ženy, zvyšujíce a zostujíce jenom její pvab

dinách a

smysl, odpuzující

u

.

.

..

116

K.

SEZIMA

:

PASSIFLORA.

Náklonnost jeho ke Kláe nebyla

nadjnou

a

vbec

otevenou láskou mladých

let.

trpkých žalob a stesku na minulost se v

zlatou

Tolik

ní tajilo.

Tolik beznadje do budoucna

Ona byla dosud ženou jiného. To zbavovalo jejich nejasný a sotva napovdný

pomr

všech positivních vyhlídek a radostnjších možností a již pedem korunovalo jej trním. To byly také první krpje krve, jež prosákly popelem Braunovy duše, první dusný mrak osobn bolesti na šedivém nebi abstrakcí, pod jakým í

žil

a dýchal až dosud.

Bylo nuje se

mu

v

jasno, že

nm

srdce ... že

i

centrum duševních

sil

posu-

ze sféry rozumové zvolna do oblasti jeho dotýká se

vná

melancholie

lásky.

Pokoovalo to trpce jeho hrdost, jak podobným ve svém nitru ostatním smrtelníkm. Ale zárove pudilo ho to jaksi, pilnout srdcem

objevil se

kraji, jenž byl mu náhle tak dvrný. K smutným údolím, tak vlídným v posledních dnech léta ke stromm sehnutým pod tíží plod, tak zcela blízko u zem, tak pátelsky blízko ke lovku

úže ke

.

.

.

.

XVIII.

zotavovala se znenáhla po strašné dob bez nadjí a illusí, tolik potebných každé žen.

Klára

Ve styku

s

Braunem pecházela její úponkovitá bytžké trudnomyslnosti, plné neklidu a

tost ze stadia

tísn, v lehkou a hravou, skorém spirituelní ochablost

které se zvolna sbírají.

sil,

Bylo

jí

jako

koce,

slunící se

v

laskání.

oblévána teplem sympathie mladého muže, obklopena jeho mlícím zbožováním. To ji Cítila

se

smiovalo samu

Bylo už v tom trochu v neuritých, nejasných výrazech žalovat svj smutek nkomu, jenž zmírujícího

dovedl

jej

se sebou.

léku,

sdílet

mohla-li

bez petváky,

s

chápavým sou-

citem. Jaké teprve vykoupení bylo pro ni ve

v-

.

118

sezima: passiflora.

k.

ní

domí, že budí v duši

nžnosti

.

Mla

srdce

radostnjší

zdraví vracel se

Byla oživoval rvala,

pocity krásy a

vlahý svží písvit

stále bledá, ale jakýsi její

Vzhled

a pokojnjší.

pozvolna.

jí

zvlnné jamužské ruky, jež a nabývaly hebkého tpytu

ple. Plavé uvadlé vlasy,

koby nesly ješt stopy je

dvru,

.

temnly

jaksi

brutální

jako zlatavého pelu motýlích kídel. Prostoupeny

sluncem, záily jantarov jako

Mkké lestné.

svtlo pronikalo

její

Mluvila málo, ale hlas

ištný med. oi passivní její

ml

a bo-

resonanci

uvolnné hrudi, osvobozující se znenáhla od tupého tlaku minulosti, jež ji dusila. Avšak léka varoval ped nebezpeným optimismem.

—

iv

Pamatujte na dráždivost svých ... pi hrozném úbytku nervového fluida, jaký jste utrpla! Choroba jen díme chrate se ji probouzet! .

.

.

.

XIX.

l^adcházel poátek podzimu.

Po dlouhých

rým

a jasných dnech

zontu a

nebem mod-

oranžov žlutým sluncem, dusné soumraky

íjnové inuly se

s

oblohy.

Tiché blýskavice otvíraly nebe

tkav a mkce na

s

jako sirný plamen, se suchou malebností hori-

oceli.

rozzáené

výhn

jako

za obzorem; olej,

zažíhaný

Staré vykotlané vrby u potoka svtélko-

valy do šera

.

.

Sad dýchal k tomu smutným parfumem schnoucí uzrázelen, až to ve spáncích lehce škubalo. lých jablek nesla se ze zahrad sada a medové výrony rozpuklých šípk se strání, kde žloutla

Vn

.

KAREL SEZIMA:

120

tráva.

Všechen vzduch nabýval šavnat trpké pihrozn, která psobila na krev jako

initi zrajících

nápoj lásky

Nco

zvlášt znepokojovalo Brauna pi bez-

dném

onom pechodu do náhlého znžnní. Byla

ala

neodbytnji po-

to smyslnost, která stále

se vkrádat do jeho pocit.

Již

v nkterých

chvílích

vypravování Kláina

o jejím manželství pocítil náhle jakoby

šené

mozku

ze suché dressury

slasti

v nervech. Jsou

ústy krásné ženy, mující

Od

láze té

záchvv

tu-

slova, která pronesena

psobí na mysl

jako

——

velá oma-

doby sledoval vždy tak rád krásnou

ští-

pi jemné šicí práci. Bílý koncert dlaní a kehké pohyby prst, jakými vázala v parku kvtiny hlou ruku Kláinu, jak vedla jehlu

.

Njaké

kalné hlubiny se v

stálého kontaktu duší a

Pi spolených

.

nm

v asté

bouily za toho tl

procházkách

na

mohli už podnikati bez znanjších

nkdy

zcela blízko sebe,

mžikem

mla

nebo

—

blízkosti

Klára

zapotebí jeho opory.

sad, obtíží,

které

kráeli

každým oka-

Ob as

dotekly

.

.

PASSIFLORA.

121

se lehce jejich lokty, chvílemi zavadil o její

sukn, vleknoucí

se

voln po

Pronikali až na úzké

pšiny,

nho

lem

stínech stromoví.

kde nebylo

lze

kráet jinak, nežli jeden za druhým. Klára jdouc naped, vyzdvihovala ponkud dlouhý šat nad erné hedvábné punochy. Odkrývala bled modré vykrojené stevíce, jevící psychický tvar její malé úzké nohy, jež ho tolik rozncovala. Vidl, jak noha tato napíná se pi chzi nervosn v kolenu, jak klouzá nejist po tráv a ohýbá a láme pružné její stvoly Chytal všemi smysly ruch jejích kroej, .

.

.

šelest sukní,

rozšumných každým pohybem pták

povzlet vyplašených

Touhy

.

jako

.

jeho víc a více se blížily

prahm

hmot-

ného.

Náhlé pílivy krve do mozku, odbýval to Ostrý venkovský vzduch, nic zprvu nedbale. .

více

.

.

.

.

Ale brzy piznal

si,

že všecky pedstavy, jež

nesly jeho melancholický enthusiasmus pro mladou ženu, byly hned s poátku smyslného rázu. Za napjaté spekulativní innosti posledních

let,

za stálé

výluné práce hlavy zstalo v nm nepoužito mnoho živých sil. Ty chvly se te neklidn na

a

.

KAREL SEZIMA

122

:

blízku této bytosti, jejíž ostrá a záhadná

svdnost

mu do smysl

stejn jako do duše. Vzpomnl, jak morální interess zdál se býti u nho povpíjela se

átkem že

i

této

neekané

náruživosti.

A uvdomil

si,

idea altruismu, která útoila nyní na jeho srdce,

nemla

než týž popud

Sleduje

ist

erotický

bezdky pokyn pamti,

.

.

rozpomínal se

na první zábesky tajemného instinktu za

dn

chla-

pectví.

Vidl

se

v jednoduché, veliké

budov

kostelecké

školy, ve které dlouho bydleli za života otcova.

rána do

veera

Od

byla plna hluku, jenž neumlkal ani

o polednách. Pespolní hoši skotaili na zahrad, hráli mí a jiné hry, provozovali tlocvik na školním náadí. Dvata uila se pes poledne úlohám; usedala na nkolik drnových sedátek, sukn rozestela vjíovit kolem sebe a bzuela jako vely. Silná, opálená vesnická dvata, vyvinutá nad

svj

vk

a otužilá

chumáe

neobyejn

...

Ob as

zalétl

mí

tmavých hlav. Vyskoila se smíchem a jala se dovádti s hochy o závod. Pavel, desítiletý samotá, nevšímal si hrub do

jejich

jejich zlatých a

skotaení.

A

na

záhrál-li si s nimi

chvíli,

ne-

pi tom nijakého rozdílu mezi obma pohlavími. Smál se jen pohrdav, postehl-li, jak si starší dvata ovíjela potají jeho kadee kolem prst, jak se pely všecky o to, která smí se napít

uvdomoval

si

první ze sklenice, z níž

pil

práv on

.

.

.

Byl tehdy

.

PASSIFLORA.

takový hezký

ržový hoch

temnýma oima, vybledly pod skipcem vlasy a

.

s

které

123

dlouhými hndými mu pozdji njak

.

Podivnou jakousi úzkost pocioval za to z pitažlivosti, jakou psobila na jedna z uitelek na škole. Starší chudé dve, které bydlilo v hoejším pate školní budovy a za skrovnou náhradu obdvalo u nich v rodin. Nebyla píliš krásná, ani hezká ne. Vysoká, skorém hubená se suchou jednobarevnou pletí, postíknutou na ele nkolika lehkými pihami. Nad koenem nosu mla ostrou, hluboko rytou vrásku a pod levým okem (Braun pamatoval si to dosud zcela jasn) mateské znaménko jako drobnou zlatou minci. Nco píkrého, uzaveného bylo v celé její bytosti. V ostrém tempu kroku, v trpkých mlelivých rtech, ve zraku tvrdé chrpové modi, stínném dlouhými, melancholickými brvami Nosila stále týž jednoduchý ocelov šedý šat, vždy úzký, objí.

mající hladce celou její

její

postavu a

krásn klenuté poprsí. Uila Pavla z ochoty he na

.

.

tísnící

klavír.

viditeln

Bývala

na

písná, zlá ve své chudé svtnice, která bývala

nahoklé resedové vn. Nutila malé jeho aby se keovit napínaly a tloukla ho pes kovovou násadkou, nemohl-li dosáhnouti oktávy. Jemu zdávalo se, že se pase na jeho bolesti. Ve svtlém pigmentu jejích duhovek hoelo cosi záplna

prsty,

n

.

.

.

KAREL SEZIMA

124

:

hadného, jak sklánla se nad jeho ramenem, dotýho vlasy, že cítil jakoby oddlen každé jejich vlákno kajíc se

.

.

Jednou vstoupily

Z dtského

tyriu. je

mu

slzy do

oí pi

tomto mar-

instinktu, budit soucit, nechal

voln kanout po

si

tváích.

A

tu se stalo nco neobyejného. Ku konci hokdyž odcházel, vyšla za ním uitelka na tmavou pedsí u schod. Objala ho suchýma rameny,

diny,

pitiskla k vlnícím se

prsm

a políbila prudce na

elo.

Pavla zalilo podivné horko. Vypotácel se na chodbu a vrávoral v temnot po schodišti. Plakal bolestí njakou, v níž bylo nicmén tolik krásného .

.

Sled toho polibku cítil

—

prvního polibku dlouho na svém ele jako hvzdu

cizí .

ženy

—

.

Všecko, cokoli se s ním dalo až do tohoto dne, žádného jasnjšího dojmu, jaký byl by nyní stail na vzpomínku. Žádný výjev, žádná píhoda nezanechala mu hlubší stopy v pamti. Teprve od té doby pamatoval se na vše urit a živ, jakoby to bylo teprve ped nkolika dny.

nezstavilo v

nm

.

.

.

PASSIFLORA.

125

Dnes bylo mu jasno: ona žena zrodila v muže Pak už se v nm probudily divné dojmy. .

nm

.

Pamatoval se, jak nkolik dní na to vyšel si v podveer k potoku, vykoupat se u splavu. Koupávala se tam

dvata

i

malí hoši, všichni

pes optovné zákazy doma

ve

i

zárove

škole. Zarývali

nohy do teplého písku, kalili vodu, výskali a skotaili asto ješt pozd po západu slunce. nalezl tam Pavel toliko jediné dve, dosplé, ale známé mu ješt ze školy. Stokrát je vídal a stýkal se s ním bez nejslabšího pohnutí. Dnes však zdálo se mu zcela jiným nežli jindy. Pozoroval zlaté její vlasy, jak rozpuštny pluly po vlnách její bílé svží boky, obklíené vodou. Všiml si, že mla údy štíhlé jako hoch a že

Toho dne

tém

.

.

celé

tlo

její

.

mlo

pustile,

Potom ívajíc

bijíc

.

.

elastické hadí

Zcela dtská, smjíc se

behu. Myslila, že

.

se bojí

na

vody

pohyby

.

.

vesele, plovala ke

a postíkala ho roz-

do hladiny vlhce svítícíma pažema.

unikala zase do nehlubokého proudu, odpo-

chvílemi

na balvanech.

Pavel s intensivní sympatií stíhal

zrakem každé

Stíbrná mihotavá rýha táhla se za ní jako pedstavy z báje svtlý chvost. Vyvolávala v o Melusin: zdálo se mu, že šupinatý rybí ohon vidi blýskati se za ní v pohádkovém modru vln

její

hnutí.

nm

.

.

.

.

KAREL SEZIMA:

126

Dojmy

z pohádek,

svdná pítomnost

pochopitelného, ale neskonale sladkého nulo,

pešlo náhle v jediný bodavý nevýslovn prudké touhy.

a cosi ne-

— vše sply-

pocit

smlé

a

prudké,

Chvatn

strhal šat se sebe a vrhl se

Ucítil teplost

vyháté vody

do potoka.

jako laskání tisíc elek-

se k ní rychle zdivoelého zraku a Ale ona na beh, do houzdšení prchala z vody výkikem

trických rukou na své

pleti. Blížil

.

.

lekla se náhle jeho

s

ští ..

Pavel osaml. Byl již západ slunce. Voda barvila se jím jako víno a splav, hue temn, zdál se valit z dáli vlny purpuru.

Vrcholy topol hoely jako žíící

po--

chodn. barvy ervencového vezlomené a pitlumené, lehounce se nanášely na svtlou kresbu kraje. Pavel sklíen hlubokým steskem usedl na ká-

Potom

era,

zašlo slunce a

jasné,

men pi behu

a rozesnil se

smutn

o víle z po-

hádky, která našla zase svoje labutí peí a ulétla milenci, jenž jí je uloupil. Daleko, daleko do zem kouzel

.

.

PASSIFLORA.

Dnes ozývalo lého

msta

se

v

127

nm vše to jako zvony zapad-

tn.

ze dna

dávno odumela v

Myslil, že

nm

každá tlesná

žádost a setlela, zasuta léty usilovné práce.

A te

pojednou

Lekal se toho náhle probuzeného výstedního živlu ve své povaze. Vyítal si jej sob i k vli

vi

Kláe.

vlastn niemné ode mne

... Je to

dvivosti

ist

Ve své

...

myslí patrn, že hledím na naše styky

Hm, vru, zabývám se asem pedstavami S velkým taktem hraju úlohu strážného andla! A pece chtlo se mu tak vroucn lásky. Jejího blaha a její istoty; jejích hích jejích muk. Ano jejích hích! Všeho, všeho, co se rodí s prvním mládím a co vrací se s prvním uvádáním stejn

jako ona.

tuze istými

.

.

.

i

.

.

i

.

Celé dosavadní jeho

žití

mu

zdálo se

.

náhle jen

jako pouhou pípravou k životu budoucímu, který

snad bude ímsi horkým a pohnutým Ale není to všechno jen

lež,

—

petváka, sebe-

klam? Již to

:

chtl

jí

býti oporou

.

.

.

Ml

k tomu

dosti

sil?

Nebyla by

to

Kdyby aspo

jenom smutná slabost ve dvou ?

ml

odvahu, býti cele

Ale takto hrál stále jen vlažnou úlohu pítele. Vcházel ke

Kláe

tiše

a

.

.

.

—

upímným. diskrétního

laskav jako milo-

.

128

K.

SEZIMA

:

PASSIFLORA.

—

a oplétal ji pi tom vilnými myšlenkami fauna, civícího na tanec nymfy. Ne, ani trochu ohn v nebylo ani špetka

srdná sestra

nm

—

iniciativy!

Jeho náruživost postrádala naprosto šlechtictví

vášn. Ostatn, jakmile odvážil se k nejslabšímu popivésti uritjší velost do intimity jejich styk, ucítil ihned jakoby Kláiny oddalující ruce

kusu,

.

.

XX.

M

yslím, že nejvyšší v lásce y

je

to,

co nedává,

:

hbet dlan,

jíž pejíždla lehce po opradle sesle, jakoby preludovala na klávesách. To, k emu je tlo pouhým prostedkem viditelným symbolem pro .

.

.

naše ubohé poznání, které jako slabé dít potebuje berlí k

—

opoe.

Stavíte lásku na nedostupné vrcholy, namítl

Braun. Chcete

ji

zbavit obti tla jakési

emu

žít

Ale

to,

—

Bože,

se íká:

vy

—

—

rozumím-li

form, než je užití vášniv a horen

dobe. Sníte o vyšší

vy apoštolem vášn?

...

?

—

Takový rozumný, takový korrektni pán? Postehla nucený

úsmv

—

kolem jeho rt. 9

Vy?

.

.

.

KAREL SEZIM.

130

i

— ale

Odpuste, nemínila jsem vás nijak persiflovat, nenalézám okamžit piléhavjšího výrazu .

—

Tedy

pedant,

kdyby nebylo

vite?

—

Možná

dost.

—

na podzim bouek, které dovedou

i

nebezpen mnohý sebevdomý Otesou tak mnohým kmenem, jenž ješt

zviklat

s

dvrou

—

.

Arci,

spoléhal na pevnost

koen mám

nebezpeí

Vidíte, taková

.

strom. z jara

.

já

dávno za

sebou. Ležím už vyvrácena nadobro.

—

Nemyslím. Kdo ví, nevyšla-li silnjší ze svých pohrom.

vlastn

jste

duševn

—

Nikoli

.

cítím to

.

.

.

.

.

jsem zlomena.

—

Zdá se, že toliko zbyten klesáte na mysli. Vaše sensitivní nemoc mohla by vám být dobe poátkem nového zdraví.

—

—

Jsem zlomena, optovala

jen

smutn

a sladce,

jako s tichým pocitem rozkoše.

Po

aj

chvíli,

když

spolu na

pili

verand chladný

Klára nabízejíc Braunovi tác

s ovocem, jako bezdky vrátila se zase k dívjšímu thematu hovoru.

s citronem,

—

Jaký byste

konen vy

na tom

ml

zájem

— —

onom mém... eknme znovuvzkíšeni? Lehký rumnec jako pelet rži zahoel jí na ele.

na

—

Ach ne

.

.

.

promite. Jsem strašn nevdné jste tak dobrý ke mn, tak

stvoení! Vždyf vím starostlivý.

.

.

.

.

.

.

PASSIFLORA.

.

.

Tak dobrý ke mne

.

citem slabého studu

—

.

—

!

131

pomyslil

si

Braun

s

po-

.

Ale když už' jsem se tak nešetrn dotkla vaší

korrektnosti,

teba jen zdánlivé asto stávala jsem

mínám

si,

nkud

roztržitou

jak

Hlete, vzpose

ped

ve vaší pítomnosti.

lety po-

Zahledla

jsem se zhusta na paprsek slunce a šinula k nmu nepozorovan ruku, aby ji zahíval. Zadívala jsem se oknem do oblak ... na zele a kvty do parku kamkoli ... Ne že bych nebyla mla dosti dobré vle, být pozornou pi vašich hodinách. Naopak. Ale piznám se vám. pociovala jsem asto nco jako lehkou vnitní vzpouru proti vaší autorit. Vy jste vdl vždy všecko tak strašn urit ... To a ,

to je dobré, to a to špatné, to

rozumné

.

a to poše-

Haha. A pece bylo tak mnohé ve své neuritosti tisíckrát krásnjší, než v té blízké jistot

tilé

.

.

.

vašeho výkladu. — Podivno toho jsem

—

si

kdy nevšiml.

k%s

tenkrát opravdu ni-

XXÍ

svém vzhledu zdraví, zdánliv se vracejícího, Pimívala Klára nicmén chvíle hlubokého vnitního nepokoje.

asem

bojácné

Pavuinov jemná

dít.

náhlý

ds

zachvacoval

ji

sensitiva,

jako roze-

chvlá ustavin jako sítí na tni, jen zvolna a po krpjích sbírající síly, zdála se býti rozrušována zméti utkvlých vidin, které z nenadáni vybavovaly se z

podvdomí, tžké

mysli a stony

To

stále

ji

a

plaché stíny vrhaly do

její

rvaly z prsou ...

ješt znepokojovalo lékae

i

Brauna.

Ale to bvlo také, co chvílemi pronikalo zraky Klá-

iny tajemným, skorém všteckým ohnm a propjovalo jisté jasnovidnosti ve svt

její

pení.

duši utr-

PASSIFLORA.

— Mám

takový pocit

.

.

133

Pihodilo se

.

asi

n-

jaké neštstí, íkávala.

A stávalo

se nezídka, že za nkolik chvil potom zvonu na poplach signalisovalo požár na obzoru nebo pišla zpráva, že sítilo se lešení novostavby na druhém konci msta s dlníky, na

prudké

bití

i

nm

zvst

pracujícími. Jindy došla

o hrozné kata-

strof v sousedních uhelných dolech

...

tžkém

o

skonu vzdáleného njakého píbuzného Kalné dni a dlouhé noci pi sklonku chladnoucího nepízniv psobiti na její

íjna zdály se zvláš nervy.

Vzduch poal býti syrový a vlhký, plný studených pršek mihy a dešt. Monotónní hudba krpjí, crících s okap, mkké, duté nárazy vody v nádržce kašny svíraly srdce úžily hru.

Pod nebem pluly trojhranné šiky sthovavých pták jako erná souhvzdí Braun Vyjasnilo-li se ponkud spchali Klára .

.

.

i

do sadu,

Tak

užit octli

na poátku

ješt trochu slunce. se zase

listopadu

jednoho nedlního odpoledne v

kamenném

pavillonu

nad

rybníkem. sebe skrytjší Bylo hluboké ticho kolem, že pouhý její nádech se v nich prozrai

myšlenka,

i

zoval,

— Podzim ...

to je

mj

as. prohodila

Klára.

Tak

.

.

.

Karel sezima:

134

lehko se v ralo

nm

dýše lovku. Tak lehko by se umí-

.

—

Nemyslíte nikdy na svoje zdraví! Zdá se, že máte nejmén píin, dvovat tomuto poasí.

—

.Je

tvrdé ke

mn

—

za nedlouho. Ale zrovna

vím. A proto

bude ješt drsnjší jej

miluju

Braun pokril suše rameny. Po stezce, která od behu rybníka líným ohybem pivíjela se ke hradb, chodili venkované z po-

sem

žehnáni. Chvílemi až

zapl kou

z jejich

dý-

Odmené

kroky jejich tžkých, v kolenech poklesávajících nohou znly tvrd pod hradbou.

mek

—

žena vždy nkolik krok za Všimnte si Písn dle tradice — Braun mužem, upozoroval Cosi mkkého, bolestn oddaného zašeilo se .

.

.

v Kláiných oích. Byla pak nemluvná a zamlklá až

do veera.

Ped

—

západem siln

Tak brzy

slunce zajde.

mlha vás

— chvíli

se

se stmívá.

Mli bychom

ochladilo.

A studeno

je,

sotva že

se vrátit, nemyslíte?

Ta

zabíjí.

Ne, ješt

odporovala

ne.

poslouchejme

.

prosebn. Radji

.

Odkudsi zanášel sem vítr útržky daleké vesnické nedlní hudby. Táhlé nemocné zvuky odrážely se od kamenitých strání a bouily štkot ps v zahradách.

.

.

PaSSIFLORA.

—

Hudba

dálky

z

Pivela oi

a

135

tak sladká...

je

odklonila

hlavu,

jakoby chtla

nho, sama se svými myšlenkami. Lesk její tváe usínal zvolna ve stínu, profil ztrácel se ve tm. Jen v asách chvlo se nco svtla, které vyzaovaly zornice. býti dále od

— Na

myslíte?

Neodpovídala.

Braunovi

tichá, ale

pronikavá trpkost zvolna se

rozlévala hrudí.

—

Nudím

nezajímavý

—

.

vás,

vite? Jsem

lovk

positivní,

.

Nemluvte

tak.

Nežádáte pec, abych dobe, ím mi jste

Víte jist

chotila.

Chopil

ji

za

ruku a

.

políbil

jí

vám

li-

.

Celé jeho

prsty.

zahoklé a roztoužené, vzníceno bylo steskem mlhavého veera. nitro,

.

si

a

.

Chvíle,

.

kdy možno

Ona však náhle se mu ku pedu a stanula

krok

bradlí pavillonu. Pitiskla

—

Nevidíte

Oi

mu

.

.

.

pomyslil

rty.

vyvinula. Uinila nkolik s výkikem hrzy dlan ke spánkm.

u zá-

nic?

byly široce rozeveny, prsty sevela Braunovo rameno, jak zachytil klesaji

do nárui.

—

na

její

keovit jící

promluvit

proud velých slov dral se

Pranic. Vidíte snad

vy nco?

.

135

k.

sezima: passifl^a.

— Ne — nyní Ale vidla jsem. — Koho — kde? — Vidla jsem jeho — tam v seru ne.

—

loce

na

svého muže.

Na rybníce chestilo pokosené

—

Upokojte se...

rákosí.

Pedráždné

nervy, nic

ného. Byli jsme dnes trochu dlouho venku.

—

ta mlha ta mlha vražedná pro vás .

Odvádl hlesu,

ii

A

ji-

pak

Neíkal jsem to? Ona

je

.

rychle

dom

Šla

poslušnjší než oveka.

vedle

nho

bez

:;xir.

noci došla telegrafická depeše o náhlé smrti

Téže

Nellov.

Ranní

o

listy

veliké

stední

byly druhého dne plny podrobností

srážce

blízkosti

vlak, p***ské

která

udala

stanice.

se

v bezpro-

Zavinil

ji

sám

Kláin muž, šíleným rozkazem, udlii nádražním zízencm. Více než

p***ský pednosta, jejž v opilosti

lidí bylo zabito a tžce zranno. Nell zbavil se zodpovdnosti výstelem do spánku a skonal, ruku na telegrafním klíi, jakmile podal železninímu

sto

editelství

Léka

zprávu o katastrof.

halucinaním záchvatu Kláin, žádal Brauna, aby náhle ovdovllé pítelkyni

uslyšev

sdlil

o

vše

verejším

co

nejšetrnji.

.

.

KAREL 5EZIMA:

138

Ale Braun, pekvapen neoekávanou novinou, nedovedl se ubrániti pocitu zadostiuinní skorém

radostného

.

.

tém

Chvatn, a

sedla,

van

šál

bez pípravy ekl

Kláe všecko. píchodem vrátila se z verandy pehozený dosud kolem ramen, na di-

ped

Krátce

jeho

ve své komnatce.

První slova Braunova pijala na pohled klidn. a skížila tiše ruce na prsou.

Zbledla jen

Pojednou upjaly se její oi ku protjší stn. na malém pastelovém portrétu, jenž za dne tonul v šeru, ale nyní polit paprskem lampy, hoel sirným koloritem lesklé pastósní olejomalby.

Utkvly

erné tmy rozšíených zornic prohloubily zrak mladé ženy, jakoby se byla nenadále nachýlila nad propastí.

— na

Ach,

vdla

vnost,

Ha, ha, opravdu

.

.

.

Celá krvavá massa

ných

bezpen:

jsem

úd! Plá

a

vertura jeho smrti

Letlo jich ped ním celé hejno roztíštných tl a zperáže-

náek .

nepjde sám hluný prvod

ten

pronesla dut. Bude mit

zaznívaly jako slavná ou-

.

se nabývati skorém pízvuku náruživým pohybem svezla se s pohovky, tak že kolenem piklekla až k zemi.

Hlas

její

pýchy. Klára

—

zdál s

A pece je mi zbran —

tesknutí

to

—

všecko tak podivné Malé stailo, aby shasilo tak a .

.

.

.

.

.

TASSIFLORA.

tvrdý život! lik

—

síly.

K neuvení.

.

139

Bylo v

.

nm

pece

to-

Tolik strašné, neodolatelné, drtivé síly!

Kleela, hlavu v prstech levé ruky, lehce se kolév bocích.

bajíc

Náhle

uvdomní

vítzného

záblesk

elem.

jejím

Prudce vyklenutá vlna

jako bledá živoucí socha.

hru. Výbuch divokého, hýivého smíchu

zvedla

peletl

vzpímena

Zdvihla se a stála chvíli

jí

Uinila nkolik nejistých

pohyb

.

.

na hladké po-

dlaze.

Groteskní stava

její

tapety

lampy dotýkal

stín

pokoje,

.

.

rhytmickými

Heben

v

.

vlasech

jejích

a

zavlnila

se

jí

zatpytil

to,

ješt

a

bez

jež

shasl

a

štíhlé kotníky.

ni

utrhlo

od

a

se v jeho

ztrnule,

ustát

Jako

dechu.

se

etzem, vlekoucím

Braun hledl na aby ji pinutil,

jakousi

se

.

Tanila vášniv rozdráždné zvíe,

iní

neurité, stávaly

erná sukn hadovitým od bok Úzkým pruhem

polosvtla nad kobercem kmitly Jala se tanit .

opakovati

se

.

.

v prudkém zvratu hlavy

pohybem

tajemn. Po-

ií

vzorek zdál

jejichž

sndou tvá z portrétu Pohyby její, zprvu zmatené se

se

vrhla fantastickou sílhouettu na oranžové

krásné prchajíc,

stop

.

.

nepomýšleje ani na šíleného

atmosférou podivn tžkou

a

reje.

Cítil

sšeelou

ja-

!

.

KAREL SEZIMA:

140

ko temnou, nervy otupující vni, v niž mysl jeho tápala chvíli,

reka sti ..

muž.

plna úzkosti. Zavanula k

tepen

jejích

.

.

nmu

ho-

divokost ženské byto-

celá

.

ím souvisí žena úže s pírodou, nežli duše jeho zdsila se blízkosti životních ta-

vše,

.

A

jemství.

Bylo to píšerné Prudké oduševnní, vzrušuzloinný jakýsi pathos pronikal Kláinými rysy. .

jící

.

.

Tanila jako Salomé pro hlavu Ktitelovu, jako zdivoelá radostí nad smrtí Holofernovou.

Judita,

Tvrdý, hoící lesk nenávistných oí upírala k obrazu, jakoby tmavou onu hlavu vidla satu, na zlaté míse, v Koui krve

— Mj

muž

—

mrtev Zaznlo to skorém neartikulovan s pízvukem rozkoše bolesti hrzy, jako úryvek chromatické je

i

tóniny.

—

Aie

já

taním! Taním

Hlas perval

se

jí

!

rozilením.

A vyburcována

vlastními slovy, všecka se rázem promnila.

Zrak její

její

visel stále na

postava vracela se k

magneticky. Aie lanost pomsty a touhy,

cosi

pod žil

pivenými víky uhasla horený stesk, utrpení zárove s pohebním

už jen

svatebního

Tanila bez

podobizn mrtvého, celá ustavin, pitahována

ní

ustání, ale tanec

.

její

ze zoufalé mysteriosnosti modlitby.

.

ml te nco Podobalo

se,

1

.

ASSrFLOJiA.

že

14

njaká, stejné trýznivá iako nezdolná

síla

hani,

že celá

stále

jí

jeji

unikal

marn

bytost volá

po-

ji

kohosi, jenž

.

.

smích vitézky ztrnul v heroickém úsmvu muennice. Tváe její byly bledé jako líce panny, obtované strašnému bohu Horkem popuštné Její

.

kadee vymkly

se

jí

úesu

z

.

.

a vlas záící a hluboký,

dlouhý jako kídlo spadal jí až k bokm. Tíha jeho táhla na zad hlavu mladé ženy a napínala keovité prsvitné její hrdlo. Rozvírajic paže, byla Klára iako

veliký,

láskou

.

smutný

motýl,

teštící

bolestí

a

.

A veškera smrtelná krása touhy, všecka rnorbidezza utrpni byla v jejich liniích a temná, zostená

vn

nervového elektrického fluida z ní proudila. Néco iako zahluchlé výrony noních fial s temn nervosní granátovými a žlut žíhanými kvty výdechy drahocenného klavíru, oteveného zprudka a rozboueného pod prsty tfábelského hráe v parn .

.

—

koncertní

síni

.

Najednou zastavila se Klára a zahledla se kamsi daleko ztraceným a

nepítomným zrakem chtly

napjaly se jakoby se ze vzduchu uchvátit jimi

nad hlavou

sláblá a

a

zniená,

smutení kvtina

.

.

.

neho

Nenalezly toho.

ruce

nco

Zalomila

bokm. Pak sejako pedráždná

mdle

spustila je k

tém

bez dechu

sklesla na

Feji

uchopit,

pohovku.

.

KAREL hE/IMA:

142

plá beze

Konvulsivní, neslyšný zmítal celým jeiím

Toho veera pitiskla ke

tlem od

vrátil se

rtm

jí

její

nm

krúpéjí.

Starý rodinný léka zvedal vvše. Zdál se být

škubal a

prudký kašel, a když nkolik

šátek, objevilo se na

drobných purpurových

slz

hrudi až k nohám.

upímné

oboí do

povážlivé

podéšen.

—

Rhytmické pohyby? Jakže... snad epilepzáchvaty v hysterii dokonce Myslil jsem, že má krisi už nadobro za sebou ... a zatím jsme s ní na tom he, než kdy díve. Ke všemu plíce znova strašné rozjiteny. Jsem jist, ješt jeden takový záchvat, a je konec

tické

i

.

Mluvil o

blízkém

.

nebezpeí zimního poasí

doporuoval dtkliv cestu na

a

jih.

odmítav hlavou. Po onom podivném requiem, slouženém

Klára vrtla jen

za kru-

zemelého, proležela celé dny jako bez vlády. Mla hektické plameny na tváích, vlasy rozesány, elo ovázané bílým šátkem. Krásné ruce její spoívaly malátné na tekuté béh podušek. tou

duši

Braun drže ve své vysedal hodiny u

její

rozpálenou suchou dla.

jejího lože.

PASSIFLORA.

Dílo

mu

milosrdenství,

143

pedsevzal,

které

objevilo

skorém Vše smyslné jakoby iylo vyprchalo z jeho pocit. Byl by chtl jen zahívat ve svých rukou její choré srdce, svými prsty maguetisovat její bolestnou hlavu. Celou ji zastínit svojí ochranou ped zlými vlivy — --. se

otcem

zase v celé kráse.

kehké

této

bytosti

Cítil

.

.

Vše zase jako na poátku zapením, zdálo se mu.

se

náhle

.

... ale s

Ješt jednu osobu na pošt

vtším

vzrušila

mocn

sebe-

smrt

Kláina muže. Zprávou o

ní

jakoby byl na chvíli vstoupil nový

život do vyhaslého srdce pani Terezy.

Nechala celé hejno svých papoušk nkolik dní

zavené spolen v jediné kleci. Potom však vydráždila hladové ptáky k divokému zápasu o hrst kukuice... Boj, který rozpoutal se ped jejíma oima, byl tak zuivý, že vtšina ubohých zvíat zahynula od utržených ran zcela bez potravy,

v nkolika hodinách.

Jednoho poštu

a

odpoledne

zvdv,

sešel zatím

že

do sadu.

Braun, pišed na starou nemocná na chvíli zdímla,

.

KAKFI. sezima:

144

Studený park tonul všecek v mlžné šedi zsinatlumeném svtle, bledém a jako prosívaném zídlými síty korun. Obloha mezi kostrami strom byla kalná, podchycená Iého podzimního dne, v

mrany

jako cáry rubáše.

Pod

ní

stel se chlad a

pršely stíny.

nul

Na zaátku nedlouhé aleje hndých kaštan staBraun mimodk. Alej konila starým korovým

altánem, šerým a tichým jindy jako kaple pro médi taci.

Dnes byl

pln

rozvtenho

jakéhos ruchu

.

.

Na rozkolébané houpace, upevnné provazy ke dvma devným sloupm, jež nesly celou kon sedla pani Tereza.

strukci altánu,

Braunovi nebylo už možno, vyhnouti se Zarazila

houpaku

a

zasmála se

mu

jí.

vstíc vyzý-

vavým smíchem již ped nkolika dny, že odložila poala náhle nosit splývavý empirový šat barvy zelené s kovovým leskem španlských mušek. Na nahých žilnatých loktech staeny mla

Povšiml

erný odv

erné

si

a

zahradní rukavice.

Zvala Brauna k

— Nestjte pece

do altánu.

A bute

trochu zdvoilý... Houpejte mne!

Hodila

—

sob

jako porcelánový mandarin!

mu šru,

tak že

mimodk

uposlechl.

Prudce, prudeji houpejte!

Sklonila

na

zad

povadlou

scuchanou

hlavu

.

..

.

I4 r

PASSIFLORA.

s

tváí choré Medusy, na rtech ztrnul

úsmv

— nte mi

>

ji

jí

frivolní

pistárlé kurtisány.

Jak se

si

vám

prosím

blíže,

jí

líbí

moje houpaka? .

onehdy zahradník

kdysi ke hrobu rakev

s

.

.

z

—

Povšim-

Stoji za pozornost. Sbil

mar, na kterých nesli

mým

mužem. Zcela jedno-

duše: rozebral nosítka a z prkének zrobil pro

sedátko

.

Lem

mne

.

sukn

její

zavadil o Brauna.

Vn jako na-

hnilých oranží dotekla se jeho chípí.

— Mj

jej

pi zpráv

to byl

znamenitý

nápad, pane! Dostala jsem

o smrti Kláina manžela ...

—

Oh,

konec znamenitého života, což? Nco pro mne, aah! Vbec nedovedete si pedstavit, jak mi lahodí ovzduší smrti! Picházela do ohn. Z nudy do rozDivoce, divoeji houpejte koše ... z rozkoše do bolesti Zmítala celým tlem, rozpínala ramena a iela .

.

.

—

—

.

.

.

.

.

!

.

jako Messalina

—

Divoce

.

.

.

ješt divoeji

!

Uinná

kolébka

O-ho-ho-hó! Trhala za provazy jako v záchvatu pekelné rozkoše, až

jí

altán praskal nad hlavou. Stará kostra

hmyzem prolezlých trám zdála píšern oživovat a sténat vtrným tím vírem...

spuchelých,

se

Braun použiv vytržení paní Terezy, rychle se vzdálil. 10

.

M6 Zdálo

SEZiMA:

K.

se,

že

HASSIFLORA

ervotoivá stavba

vášnnou starou ženu ernou houpakou .

a

pohbí

.

7

'

it*\

ji

sítí

se na

v ssutinách

i

rozs její

XXIII.

Poslední šelo

zrcadlech,

na hladiny vod.

eíc

je

mrazivého

jasu

stále

pomaleji...

dajíc

v hustém

ních.

—

Rozvichily se

opely

se

Až

Chytalo se v

kruhovitými

po nich ze svtla

zajíc

do

tesavým a zimcmivým letem

listí

se

do

stínu, z

zpt.

Stále

vráskami

a klou-

chladného temna volnji

a vlekleji,

zetlívalo a hnilo pozvolna,

zelenavém

povlaku

plísn

use-

na

t-

prudké podzimní vtry. Vztekle která drnela teskn pod jejich

do oken,

budova staré pošty otásala jako koráb pod nárazy vln.

údery. Celá veliká jimi

snájejich

Pak pišel poátek prosince, erné

dni,

se

prosáklé

KAREL sezima:

148

dešti a

ídkým snhem,

který napadl a ihned zase

roztál.

Ale brzy pitužilo. Veliká ledovatá

mrana

pi-

modravém šeení snhových na celé nekonené dni.

cházela od severu, v vánic mizel kraj

Bylo tak útulno v

vých reflexech krbu,

Kláin komnat pi purpurov nmž ohe s vtrem hrály

své horoucí písn. Sedávali oba u sklenek horkého aje s oblákem mléka a rozmlouvali spolu o knihách, o lidech, o rozmarech osudu. Chvílemi hodiny na empirovém trumeau vmísily se v jeich hovor staromodní, zalykavou, ale melodickou eí. Klára jen zvolna, velmi poslední

vyhublost

její

úzké jako

u

rozvitá

zvolna

Tolik dojímavého

krisi.

šíje,

písná

dvete.

Ale

linie její

se

mla ramen,

rty,

sbírala

klín

ped

i

boky

bledé jako polo-

rže, zkehlá ledovým podzimním

byly uzavenjší, nežli kdy

po

nyní smutná

jitrem,

tím.

Mluvívala te asto k Braunovi slovy bezbarvými a lhostejnými, jaká má lovk pro celý svt. Okamžik nco vypravovala, roztržitá a njak vzdálena ... ale pak náhle se odmlela a zapomínala odpovídat už na Braunovy otázky. i

je

Braun s úžasem a tichou bolesti pozoroval, že duchem" nepítomna.

.

.

PASSI FLORA.

Co nový

vidí pocit,

asi

tím

vzdáleným pohledem? Jaký

jaký nový sen

ji

nebo nevdl, do

pokojen,

149

okouzluje? Byl znejakého chimérického

kraje mu unikala, a tušil, že vrátí se k nmu rozechvna závratí hloubek, jemu nedozírných, odlehlejší

jeho touze, nežli díve...

Jednou dotekl se v hovoru drsnjší jakousi pojejího zesnulého muže.

známkou

—O o

mrtvém nemáme mluvit

mrtvém, ekla Klára

—

s

Ovšem: de mortuis

vedený

jinak,

—

dobe

..

Bah, byl to

asi po-

který pipadl ve starovku na tohle

šibal,

písloví. Af kdo spáchal za živa

umel

než

výitkou.

est

kivd sebe

více:

budiž jeho památce! Tolik egoismu

pí, tolik hrubého lidského sobectví. Ne, ne smrt neoišíuje. Ale oddaluje. A zkrásuje celou tou závratnou

z toho

—

.

—

—

Usmiuje nenávratnosti. nekoneností dálky. Braun pokril nevrle rameny. Ale Klára pokraovala jako pro sebe: Toužila jsem vždycky náležet bytosti silvlí. Zaniknout, shoet v ní njší, vyšší rozumem

—

i

celá.

Ale

hádek

—

te

vidím, že hrdinové

dovedou

trvale

— krom

rek

z po-

imponovat teprve po své

.

150

K.

smrti.

Za

živa je

SEZIMA:

na nich

PASSÍFLORA.

tolik

cherného. Teprve smrt zbaví

nízkého, tolik mali-

je vší

hrubé pízemní

Teprve ona klade jim vnce na ela a do zlaprotých rám zasazuje jejich polozapomcnuté tíže.

fily

.

.

4

XXIV.

Pl

desáté

z rána.

Braun v temném pedpokoji

odkládal

zimník

a

Otálel

úmysln, aby nevnesl do pokoje mrazivou

vni

zimy,

kterou

svlékal

Klára,

vždy tak chtiv rozpuklými

zvolna

nedbajíc

rukavice.

choroby,

ssála

rty.

Pruh pivených dveí u pokoje Kláina planul sinným svtlem bílého zimního rána. Stín dvou postav

jej

petínal.

Uvnit sonorní,

—

vyslovil kdosi jeho

ponkud

Máš mkí,

Povšimla jsem být

vbec

—

si

jméno. Braun poznal

vyschlý hlas paní Terezy. svtlejší oi,

toho asto.

když

— —

takovou, abys mohla

žít

na

hledíš...

Nezdáš se mi trvale sama

Pak mne znáte vskutku pramálo...

!

.

KAREL SEZ1MA:

152

—

Eh

—

rozumíme

tvého íidelního manžela píliš

pepené pro

nného

tebe.

svatého Alojsia.

Žádný

si.

Zhnusily se

.

lilii.

Mžeš

si

k

nmu

—

—

orel

Myslím, že

vši

chvíli

—

zuiv

do tebe

je

kraovala matka po

polibky

.

žádný dravec krotký pták popelavé barvy... k

ti

Ovšem. Uznávám, byly holoubku. Ale zde máš ui.

trapného

vont

jako

takový milý

zamilován, poticha.

pochybnost: siln, vele a hloup.

Ano, nade

Vždy

chodí

zejm se srdcem na vest! — Zdá se však A jenom nehraješ že's k nmu trochu zatvrzelá zbyten dlouho s ohnm —

k

nám

už

.

— —

Bože mi,

.

.

jak to mluvíte?

—

Oh, oh, beruško! — Ale hovome rozumn, bez upejpání. On není dobyvatel, tolik je jisto. A takovým snadno klesá srdce, pamatuj si .

—

Ne, co

ním

stále

já

se vzdorná

— — — !

jakási

.

—

Nebesa, byl by takovou trosku, jakou

máte?

nkomu

uštdit

to tak dar,

jsem dnes

s

Hlasem mladé ženy

rozlila

trpkost.

Bláhová! Sta dychtivých rukou vztáhlo by se po takovém daru. Ostatn, jste spolu už asi slušné daleko. Ne-li ve skutenosti což by nebylo ko-

—

.

nen

tak zlé,

aspo

ve

.

.

fantasii

lidí.

A

to je horší.

romance vrabci na posledních kosteleckých stodolách. íkal mi onehdy cosi zahradník — ten starý jezevec má dobrý ich! — Zpívají prý o vás

.

153

PASSIFLORA.

Opravdu, svta. vost

I

nemla

když

je to

malomšák.

bys

tak

zcela

pezírat

jenom urousaná slepií nedtkliVíš dobe, nestarala jsem se

nikdy valn o tuto ctihodnou species

kdy

bží výhradn o

Braun, se tiše

zalit

mínní

tebe

.

.

.

.

Ale nyní,

.

horkým vnitním studem, vykradl

na chodbu.

XXV.

Bylo mu hoko na

padl

a trapno,

mu

jakoby

byl

rez

duši.

Dva, ti dni vyhýbal se tvrdošíjn staré pošt.

Chtl nabýt jasného

názoru,

zralém

omezit teba styky s obyvateli

pošty

rozhodnutí

chladn

lutností.

více,

útrpn nad

V zmateném pobouení

a pevných

znáti

si

ocitla se již v

svj

touto reso-

soustrasti,

pedsevzetí neujasnil

než že jeho láska

kdy chce, musí

osud.

trav.

Když

——

vcházel

zase

marných

posléze nic

onom

stadiu,

Prahla po jistot

jako usládlý plod po utržení nebo po^pádu

ných

po

na nejnutnjší míru zdvoilosti.

Ale na konec usmál se jen

sn

vše uvážiti

do chlad-

studeným vestibulem rodina

.

.

155

PASS1FI ORA.

ného domu a schodištm do pitmlé komnatky Kláiny, srdce mu tlouklo tak vele v prsou a bylo tak pístupno radosti .

.

Ale když usedl v pokoji proti mladé žen, poznal náhle, že

schází

mu

spontánní výmluvnost

zhola

naivní citové bezprostednosti.

Pronesl nkolik docela lhostejných slov. Omluvil

že po nkolik dní zanedbával pítelkyni, a

se,

rozpait oi. Potom však ekl rozhodn:

sklopil

—

Myslil jsem tolik na vás, co jsme se nevi-

dli. Tolik jsem na vás myslil.

—

Pirozen.

..

Hnvala bych

kdybyste nejiž oba tomu na vás nkolikrát se,

byl vzpomínal, odtušila. Uvykli jsme

každodennímu styku jsem

si

také

já

vzpomnla.

—

Ale já myslím na vás Braun prostodušn. Musím jiných úvah .

stále, opakoval Nejsem ani schopen

stále,

—

.

.

na znepokojena. Ze chvní jeho stísnného a jako násilím tlumeného pochosmysl jeho slov.

Klára pohlédla hlasu, pila

Hledla se u

nho

svésti s

rozmluvu v

jiný

smr.

Ale setkala

nervosní odhodlaností.

Rozhoelé oi upíraje na její blednoucí tvá, ekl jedním dechem. Mluvil s upímvše Braun jí ným, mezi nadjí a pochybnostmi se chvjícím

tém

.

.

.

KAREL SLZIMA:

156

steskem,

srdeností

dychtivou a neovladatelnou

s

osamlého lovka, nezvyklého petváce.

—

Nevážím slov... nejsem toho

Nemám již vdla jste

dodal.

n

..

.

vše jist už dávno malou úzkou ruku a nesl ji ke volným, jakoby tázavým pohybem. Ne, nemyslím, že byste mi už za to byla

Vzal do své

rtm

—

dlužná srdce Dejte

lost.

Ona

.

.

.

.

—

Byla

eknte

.

iníte

chápu, abych

stále

tedy

.

.

mu

náhle

slovo! a"

napímila poprsí. i

ja-

mi nabídku, jejíž cenu píliš dobe ji mohla pijmout ekla tiše, ale .

.

mi

Je

práv vám

S Braunem

oi,

.

snad pipravuju. .

jako za mi-

a pivírala

bledší

aspo

pevn. Nevite mne proto bolest

n

pohledu byla zádumivost, úastenství

písnost

kási

.

pokoušela závra.

ni

Klára vyvinula se

V jejím

.

Ale prosím vás za

.

mlela.

Bože,

to

její

mžete-lL

.

jakoby se o

—

schopen,

ani

naprosto moci nad sebou. Ostat-

!

zakolísal

líto,

.

'

ze smutku, že

vám

Ale nelze jinak se celý pokoj.

sebe vidl pojednou jasn až k

který

tím .

.

.

vám

psobím vte.

Vše kolem

bolesti, vše tak

po-

divn oste a urit. Ale sítnice jeho nedovedla nieho trvale zachytit. Všecky dojmy unikaly, tvary

se

—

rozptylovaly

.

.

Nedávejte se strhnout chvilkovým vzrušením,

pokraovala Klára prosebn, vidouc

jej

zcela skles-

..

PASSIFLORA

Nechtjte vnášet

lého.

zmnu

157

pomr, Rozumjte mi:

v ten píjemný

jaký mezi námi panoval dosud.

—

nenapadá mi dokonce, hráti si na romanticky nedostižitelnou cenu vaší touhy. Naopak — vážím si vašeho citu. Neuráží mne. Ale mezi námi je propast ale pimohu za ni slyšet váš hlas, vidti vás stoupit na bližší styk, než v jakém jsme k sob Bojím se býti vaší, tak jako nyní, není už možno. bojíme vložit nkomu do ruky peníz falešné hodse rozarování pro vás Znamenalo to noty. by a jist pro mne. Braun pil jemný lék jejího pohledu, kterým provázela a mírnila bezútšnost svých slov a v nmž nepekonatelný mísil se smutek se soucitem, ale odpor k nemu, co se jim vtíralo na mysl obma .

.

—

—

i

i

.

— ne

—

.

taková stará a smutná. Ne,

Hlete, jsem již nežádám zdvoilého odporu, myslím

Jsem

do opravdy.

stará, starší

mým

to zcela

mnohem

než vy,

Nedonikomu výhradným a trvalým majetkem, nedovedla bych už vlévat útchu v cizí smutek a živit ohe cizích radostí. Nejsem už

teba

že jste býval kdysi

vedla bych se

.

.

.

státi

dosti tvárnou hmotou, znamenalo

uitelem

by

splnní,

pro

zkrátka. Co pro vás mne bylo by snad

smrtí

— Bume

vám

to proti

mysli, doložila ješt. A

se pipustit

dokona-

lou

Mžeme pece

i

nadále páteli, není-!i

snažme upímnost do svých styku.

jako

.

KAREL SEZIMA:

153

díve utšovat

jeden druhého, smáti se

sob

na-

vzájem, piti se o vše možné, uit se z obapolných vše, vše pod sluncem, co není špatné zkušenosti .

.

lidsky pátelský pomr tane obcování duši, spojených noblessou mi na mysli svojí osamlosti... Souhlasíte? a nízké.

Takový istý, .

.

— —

Braun nechtl, nemohl

uvit,

ani

uritých, ale neskonale šastných

že tolik ne-

illusí

padlo

mu

oním dnem. Celé jeho tlo, celá mladost vzpírala proti tomu rozsudku. se v Potom monotónní jakýsi klid, podivuhodn ši-

nm

roká prázdnota rozlila se na

docela

dn

prasklé struny

chvlo .

se

mu

hrudí.

jako

cosi

Jen hluboko,

lkavý

zvuk

.

Pipadal si konec konc vlastn dokonale smšným. Pinesl Kláe a složil do jeiiho klína to veliké, vážné rozhodnuti, které mu uzrálo v duši. S takovým ukrutn slavnostním vzezením slepé naivní Ovšem, dával pec sebedvry, skorém jako dar na jevo velkomyslnou ochotu, ujmout se zblouA byl odmítnut. Nadobro odražen... eh! dilé Vidl te jakoby vlastní karrikaturu ve vydutém zrcadle .

—

.

.

*i

.

.

.

Muila ho záhada,

co

znaí

asi ta

tajemná uzda,

.

PASSIFLORA.

kterou pipjala mladá žena

159

neoekávan

jeho ná-

by snad propásl píhodný okamžik? Znovu vyvolával v pamti všecky projevy Klá-

klonnosti. Byl

—

iny pízn z prvních dob po jejich optném Tehdy bývala pece jinou, zdálo se mu

dání.

.

shle.

mu popel v kalichu, z nhož chtl ohe. Nabízela mu duševní pátelství, ovšem. Ožasn jednoduchý prostedek, který se dosud niNyní podávala

píti

.

.

kdy neosvdil, bohužel.

Co zbývalo?

Ml

vykat

s

chladnokrevností

lékae, až nadejde obrat?

Ano, to chtl.

Ostatn

chtít,

jako po ochrnutí

zera jakási zela

Hru

jeho

chtít...

Vbec

chtít!

Pipadal

si

njakého centra vle, jakoby me-

mu byla

v energii tak

tsna

procitlé

mužnosti

Duše slábla jako ubývající luna. Ke všemu první pedtuchy jara zvolna se kradly do vzduchu. Ze zem, erné a žírné. nassáté snhu, stoupaly bílé páry. Oba živly, voda vzduch zdály se skládat jasný nový živel nadpirozený — mlhy, pinášející život jako vzdušné eky mléka Krpje této mlhy lnuly ke rtm jako modrý kvtinový pel. Rozpouštly se v celém t!e vinami žádosti, tísnily nervy, rozohovaly krev. Hlad lásky i

rozsévaly po všem stvoení. v

A pišly veery, kdy vzduch zdál se hovoit modulacích vánk, kdy každý kmen

tichých

160

K.

SE7IMA! PASSIFLORA

v šeru stával se oku jakoby torsem Ženy

Mésíc

hoel bled zlatými kruhy, chorý a vysílený marným steskem po zemi

Touhy Braunovy byly

tím ostejší a sžíravjší,

že shledal náhle nedosažitelnost tam, (kde

už tak blízko u

Bylo

cítil

se

cíle.

mu do hokého smíchu, vzpomnl -li, jak mu vždy nedobytnou-tvrzí klidu

bytost jeho zdála se a pokoje.

Co byla mu nyní platná veškera nkdejší pevnázor? Nebyla niím, než filosofickou hranatostí, smšným mozkovým pavuím, které senost

žehnout stail jediný úder plamene. Všecka abstrakta byla mrtva. Poteboval ženy.

— — Jen v tom jakoby byl pravda celé ieho existence. Všecky ostatní zájmy kryly se v stín.

Teplého, bílého tla

smysl

a

XXVI.

Nkdy,

nebyl-li

práv zamstnán

vštvoval Kláru

již

v ústavu, na-

po ránu. Plef

její,

zavlhlá

ranním spánkem, mla nádech harmonujicí kouzelné s mlhami, jež venku rozptylovalo slunce.

ješt

Jemná

její

šíje

byla choulostivá a delikátní jako

hrdlo dítte

vni

Šíila rozkošné rozilující aroma, subtilní

rekonvaleseence, rozprchlou pokojem jako rozva*

nutý sen.

Braun nalézal ji pravideln u okna, kladoucí teskn elo na jeho skla a zachvívající se v píboji sluneních paprsk jako v teplé vzdušné lázni.

A

pivíraje

oi

jako

tm

ped ohnm, vidl ve

semknutých víek nahé,

bílé,

hedvábné

télo

.

11

.

.

tlo

.

.

.

KAREL SEZIMA:

162

se štíhlou silhouettou z koupele

.

lilie

nebo nymfy, vystupující

.

Cím dále, tím výlunji spatoval v ní jenom skvostný nástroj rozkoše. A bylo mu pi tom, jakoby se ml ped ní s ímsi skrývat. Nesnesl dlouho jejího pohledu. Ticho mezi nimi stávalo se tžkým a tísnivým pro oba Zdálo se, že mu Klára rozumí. Jednou pohlédla na nho v takové chvíli soucitn a položila mu matesky ruku na rameno. .

.

— Píteli

.

.

.

zas? Vaše

oi mne

znepokojují. Ne,

dost už, dost. Všecko pejde. Všecko se zhojí

Braun

pln

Hltav jako

hoké vdnosti

žíznící

Zachvíval-li

se

zlíbal

jí

asem.

za to ruku.

pes...

v

blízkosti

Kláin muivými

žádostmi, vysiloval se omamujícím steskem po ne-

pítomné. Duševní pochody nedaly se více ped jeho oima. Nebyla to dávno už logika píin a dsledk, stežená ustavin bdlostí napjatého intellektu. Vše vlnilo se v nejasných a kolísavých obrysech A vše leželo píliš hluboko, aby to mohl stopovat vnitní jeho zrak, nezvyklý hloubkám. .

.

.

163

TASSIFLORA.

podvdomým šerem, V mozku jeho tetelil se

Byl jako opilý tím

mu

stoupalo z duše.

které

horký

zrcadlivý vzduch jako nad pískem

poušt a v šiohromná rozpjatých dimensích fáty morgany obrážel každý reflex krve rých, do

.

jež

.

zvlášt mlhavé obrazy jarních západu, ho vzrušovaly nejmocnji.

Byly

to

Chudý

mu

úzkém okenním dubnových, v oné podivné smsi silné západní záe a mrtvého ticha ped veerem, zalidoval se mu smyslnými vidikraj, jak jevil se

rámci na sklonku posledních

v

dn

nami.

Z olšoví u eky, plápolajícího po vtru a purpurového jako plamenné kee, vystupovaly bílé postavy žen a brodily se travou píkrých beh. Zeny nahé v závojích vlhkého vlasu s mandlovýma oima a pivokovými rty, vlající pentle pod zdviženými prsy. Stíbrné zvonící kruhy nad kotníky, opletenými kosatcem, tloukly v cymbály a tamburiny.

A

prosted nich ona, daleká milenka, chladná plamen Všechen kraj zdál se tu býti jen proto, aby obrážel její necitelnou krásu. královna

.

.

.

Korunována bledými ržemi, svtlou splývavou ízu pásanou na tikrát jako ábelské svtice Botticelliho, stoupala na pozadí dohoívajících les, výše se nesla prsvitná a bílá, až stále nedostupnjší mizela v popelavých modích veera.

.

164

KApri. sezima:

Celá

zem

jakoby rázem povystupovala v šízáchvvm umíslunce. Podobalo se, že krajina vrací se

lené touze a letla vstíc posledním rajícího

k

svému sopenému stavu ped veky... Mraky

ohn

jako dusné tekuté draperie do ruda rozžhaveného olova rozplývaly se v nachovém mžení par, které sráželo se nad roklinami jako nad otevenými jícny kráter, kouících ped výbuchem. Dlouhé sirné paprsky pruhovaly horizont a v hloubce stín, zcela na dn údolí zdála se svtélkovati eavá ložiska nafty

.

.

Pak zbledlo náhle vše a hvzdy vycházely na nebi, klidné, daleké a studen tpytivé jako její zraky

4

Braunovi zdálo

se,

že pestává býti

že duše jeho rozlévá se a splývá s

ených Adama,

duší.

Tak bolestn

individualitou

a

živ

zaniklou

tisíci

sám sebou, jiných mu-

cítil

se inkarnací

v

nekoneném

množství jediného širokého druhu... Zatoužil po prostých se závidti

motýlm

Mysl jeho

nžnostech živoich a

jejich

horenými imaginacemi koumu v tavyzáením všech hvzdných lesk

ovíjela

zelnou hmotu tla mladé ženy, jež zdálo se

kových

chvílích

jal

smrtelné milování.

PASSIFLORA.

165

a kterým v tajemné jakési transsubstanciaci kolo-

valy pro

v

nho

všecky šfávy vesmíru. Ano, bylo

vše: velost paprsku, chlad

ní

Lesk hada, úponkovitost erstvá vlhkost mízy.

trávy. listí

i

snhu rostliny,

i

tesot

chvní

V hokém

pantheismu byl by chtl vyžít celé mystérium bytí. Vznášet se v oblacích a létat ve vtru, dmout se v moi, téci ve vodách a vlnit se ve svtle. zcela hmotou Býti hmotou Ano, znal se te jinak, než díve, doznával s bo.

lestnou

.

.

ironií.

nm

sebevdomý positivismus, se v bezejmenná úzkost rozšiovala zornice a zalévala oko slzami. Nový, z bezdna prýštící pramen poznání, plný tekutých stín a tajemných záblesk temnou vlahou napájel zprahlé koeny jeho životHroutil

ního stromu.

á

.

XXVII.

Za

prvních vlahých trávili

spolu

veeru májových, jež oba ržová záe

na verand, kdy

dloužila jejich stíny a bytosti jejich dojaté rozplý-

valy se v chvíli

pvabu vcí

.

.

.

opouštla Brauna na

smyslnost.

Podveerní svtlo vysilovalo plochy luk. V dálce kopce jako zlatý stín tratily se v šerých tónech soumraku. Za nimi ervánky jako vrstvy ostrého karmínu, tavené ve stíbe ležící

.

.

Dech veerního vtru chvl Kláinými Hlas

ml

její,

vlasy.

šeejší jaksi a tlumený únavou stmívání,

cosi z

atmosfée.

hudby kolovratu v

této blaze

zádumivé

..

.

PASSIFLORA.

—

167

Víte-li cítím tak asto touhu po svých mladých letech, kdy byla jsem ješt zcela malým .

—

dvetem.

.

.

Nkdy

mne

jímá

Víte, ta naivnost a istota

.

.

.

jako bolest

to

všecka

ta bílá

.

.

vn

mladých cit ped první láskou! Miluju to mladiké dve v sob jako holubici, které nezkrvavili ješt Schoulena

hrdlo.

tuli

se k

mému

—

rameni

.

Spá-

dáme spolu znova svoje mladé pedstavy, znovu se tšíme z dávných drobných radostí Pamatuji se na píklad velmi jasn na malého zajíka, kterého .

mi

.

.

kdysi zahradník. Krmívala jsem

chytil

si

ho

Te

sama na klín žebíkem a kvtinami vídám asto ve snách tesavý stín jeho vztyených .

sluchu

.

povídám

— uje

Ale ne, jsem to dtina,

to

vše

léta

vás úpln.

Jako rekonvales-

pirozen svému nejrannjšímu Ale eknte: nezmocnež kdy jindy.

—

nkdy

pání, vrátit se a poít vše znovu ? Hned za dtstvím, myslím mezi tím nebyla pro vás než bolestným,

vás

opravdu jakoby

na vám

se

cítíte

blíže,

se

.

.

Bože, chápu

centka

mládí

.

.

.

.

zapomenutým snem? Ne není možná. To všecko je tak daleko za mnou, tak krásn a mlhav daleko. Cítím jako Nalézám dít, ano ... a pece tak docela jinak.

ale

—

—

—

zase erstvé pocity z dtství. Sladkost svtla a smutek vod, laskání barev a hebkost stín, svžest

vtru

i

unylost

písní.

Ale ssaju to vše tak

nov...

.

.

.

KAREL sezima:

16R

skorém bych ekla, že krásnji. Jist aspo mnohem jemnji a složitji... Celá duše zvuí mi tím jako vtrná harfa, plná zvonk, když jí vánky táhnou strunami

—

..

Jednoho dne pijde

ten,

bude hoden

jenž

vaší lásky.

— Nevte, naleznu ukojení

zavrtla Klára hlavou. Vím, že nev žádném smrtelném svazku.

— Váš pessimismus — eknu vám upímn

opravdu hysterický

je .

.

.

odpuzuje

mne

.

.

vidina

stízlivého blaha, které snad vám tane na mysli. Nenávidím prost štstí z milosti instinkt. Každá skutenost mne uráží, kladu-li proti ní svj istý sen ... život je hrza. Je teba míti Ne smrt

—

záští

—

.

k životu

.

Piznám

.

.

.

se

vám, dodala po

k sob, než k Braunovi náležit oddálit, mám-li

.

.

.

musím

chvíli tiše, spíš si

všecko díve

to milovat. Piju

tém

vni, která se vznáší nade vcmi. Skládám

svt štstí z úryvk

ze

sn

cizího

S láskou a utrpením, které koší ...

— Vidíte,

jen

nový a vzpomínek, z dojm své etby, blaha, které jsem kdy zahlédla.

mám

je

nicmén

takovou touhu

:

si

silnou rozklást vedle

.

PASSIFLORA.

sebe jemné myšlenky s

—

169

a tím jedin

zvolala

žít,

náruživým gestem tvrkyn.

mu svila: práv u

Jindy se

—

Nejste-li

bloudívám nejradji

nás,

sama na sad. Prodlévám celé hodiny v hluboké aleji velikých smutných strom, rozklenutých jako gotické sloupoadí. Nevyzradím vám jí prominete mi tu malou neupímnost? Bývá tam dímotné ticho a šero jako v pedsíni Ultima Thule. Každý .

mkce

ruch, každé echo kroku rychle a

nad hlavou a hasne v korunách. Šelest

.

.

se zavírá zní

tam

duch. Potkávám stíny dávno melých a známých z mládí Staí jen oi mhouit a hovoit

ze-

lrstí

jako šepot

tiše

.

—

A

hrza

nejímá vás

z

.

.

za-

takového osamocení?

Býváte, jak se zdá, dokonce pronásledována hallucinacemi.

— Ne

hrzou bych to práv nenazvala. Bývá mi smutno, svírav smutno, nezapírám. Ale není to vru vdomí osamlosti, co ustavin vyvolává moji tesknotu. Jen silná lítost mne jímá, jak prchavé jsou všecky mé nejdražší dojmy .

.

.

.

— elo

.

A konen .

.

jdu-li

.

.

.

položila

.

ruku

pemítav

na

k jádru toho tichého boe, nacházím

.

170

K.

.

.

SECÍMA: PASStFLORA.

nm tolik

nevyrovnatelné sladkosti. Opravdu mi tak drahocenno, jako tato melancholie mladé vdovy. Nedala bych ji za všecko štstí na

i

v

,

.

nic není

svt...

Víte-li

vbec, že

vyzývat utrpení,

vzbuzovat v sob vášnivou duševní bolest psobí mi te nevýslovné blaho? Napínám proto každý svj pocit dobrovoln na kíž. V mé duši jsou heby trnová koruna. Nosím v sob jaksi nástroje svého umuení jako ony kvtiny, v jejichž ústrojí rozeznat možno symboly martyria Vykupitelova i

.

—

Míníte

—

Ano,

muenky,

.

passiflory?

tak, tak jim, tuším,

íkají

.

XXVIII.

Mj muž—

? Ach, ovšem... je mi úzko ped sebou samou, vzpomenu-li, že jsem byla jeho a ím jsem mu byla. A pece je mi, jakobych si stále ješt hála zvadlé, zimomivé ruce nad vyhaslým ohnm té síly, která s ním dohoela. Vte, ptávám se asto sama sebe, nejsem-li nejtžším dnm, s ním prožitým, více zavázána, než tm nejšastnjším, jež mi daroval. Bylo to hrozné, pravda ale Jakobych se byla bylo to zárove tak hluboké ítila do nesmírných propastí a vždy náhle o nco, jen jako lemem šatu se zachytila v závratném padání A zase o kus dále. A hloubji. V slepé náruživosti, s šílenou vášní bez mezí. Bylo to skorém

—

.

absolutní.

—

Myslím

si

.

.

.

.

.

nco podobného

.

KAREL SEZIMAT

172

mže i

býti jen

v onom,

jež

v umní. V tom, které tvoí díla, odkvtá v nitru bez plod. ítala

—

jsem mnoho v dobách své opuštnosti a jsou knihy,

magická jezera, jimiž moje otevené oi dovedly proniknouti až na dno. Vím, že jen jemu dkuji za tyto nové schopnosti. Za nové vnitrnjší smysly, za svoji obraznost smutnou a subtilní Ano, on byl pro mne krásným požárem a tajemným neštstím ale já jsem jeho dílem, jeho stvoením. .

.

.

.

Braun

.

hokostí rozpomínal se na sen, který ped tím, než ješt vdomí jeho zetelnji postehlo skliující souvislost vcí.

ml

s

jedné noci, dávno

Vidl Kláru v erném smutením jakémsi lunu, snžné nahé tlo, ležící nepohnut jako v rakvi.

lun na

kolébal se zvolna prosted mrtvých vod,

vlnách

mlhy

.

par,

nla

.

.

šerého

prlivu,

nad

Skaliska, zahalená nocí a

nímž válely se kotoui fialových

nad vodou. Sotva viditelná lidskému

zraku, hrozila lodi ztroskotáním.

Na

zádi ídil plavbu zamlklý kormidelník. Stín

jeho, vrženj''

msícem,

zastíral celou

lo

a dlouze

lunu uroval Rudá dohoívající smolnice na pídi doutnav

se šinul kalným zrcadlem, jakoby

dráhu.

uhasínala.

Braun znamenal s úžasem, jak snula se mu podtemná pedtucha pravého významu Kláiny minulosti pro její nynjší stav. Vdl te

vdomím

.

FASSIFLORA.

s

trapnou uritostí,

kdo

kterého zahlédl tehdy v

173

byl ten záhadný vesla,

plnoním šeení smysl,

v tajemné dálce na obzoru ducha

.

.

.

XXIX.

Bylo mu

zejmo

vzí v

...

po osudných pohromách své

vdomí klamu

lásky, majíc

a

podvodu, který

rozkoši reelné, musila Klára pociovat skute-

nost jedin jako zraující pokoení. Prošla záhy horoucím peklem života, zakusila nejextrémnjších možností pocit nejhlubšího rozarování a to pivedlo smysly její zpt do její duše.

—

i

Poaly let,

ji

vábit svaté návraty

sentimentální

procházky

v kouzlo dtských

zaniklou

mladosti.

Vzpomínky zašlých chvil, jež volajíce na menými hlasy, slzy mnily ve hvzdy i

Srdce,

které

.

ni

tlu-

.

vidlo padat všecky své

illuse,

jednu po druhé, bylo už jen jako popelnice, plná

.

PASSIFI.ORA.

175

mrtvého prachu. Mozek její byl jako puklé zrcadlo, obrážející dv plky svta, mezi nimiž nebylo souvislosti.

—

Erotické poteby v ní nicmén neodumely Naopak stupovaly se až k závratnému zjemnní. Její schopnost lásky byla jistým druhem sva-

Klura

tosti:

byla

síly lidské, milovati

jako pedurena, bezmezn. Bolela

slabost tla, omezenost mysli,

milovati ji

nad

proto všecka

mdloba vle

— —

dkazem

o rozsahu nemožnosti. Trýznila ji žíze oddání absolutního a neslýchaného a urážela ji každá malost v lásce, vše chvilkové a pomíjející, co se zdálo prchat z duše jako písek, prosívaný mezi prsty.

vše, co bylo

Delikátní adra obrnna krunýem hnusu k fysickému požitku, rozcpjala mdlé ruce po bolestných sensacích nitra, po duševních mukách, jež dávaly v její bytosti. jí nejvíce pociovat, co bylo V pathetické, rozechvlé he pedstav muivých a sladkých, do nichž pelila se všecka její oduševnlá smyslnost a jejichž proud tak intimn dráždil

vným

jí

nervy,

probouzeje

v

její

pleti

klouzavé a rozkošnické, rozdírala

pocity si

hladké>

srdce fiktiv-

trýzn svtice, biuupadala ve stav exalvlastní obnažené boky, a

ními bolestmi. Okoušela sladké jící

tovanosti,

vala

s

v narkotická

mrtvým bodem

a krásou

bezvdomí.

opojení, jež

mysl

existence

rozkoší

*

její

sbližo-

mdloby

.

.

KAREL SEZIMA:

176

Odevzdávala se tomu jako umrtvení na lotoso-

vém

loži

Ale

.

.

nezapomnla

nikdy, kdo první probudil

a živil ten indický instinkt, stajený už

v

její

v

ní

ženské

pirozenosti. Stále si pipomínala, kdo ji uvrhl do okovu oné kruté blaženosti a nechal ji zmírat v nich, kdo rukou bezohlednou, ale pevnou narýsoval v ne-

konenu kruh, který náležel bezpen toliko jí... A obohacena spolu smrtí Nellovou o novou a mocnou

illusi

krásy, pociovala k zesnulému muži sko-

rém

jistý

druh vdnosti.

Dv

léta jejího manželství, stavše se z

nosti minulostí, získala

mnoho na své

pítom-

poetické cen.

Mladá žena vracela se k nim v mysli jako k hoícímu domovu, z nhož prcháme, aniž dovedeme odtrhnouti zrak od hrozné krásv Dlamen, rozlitých

stemnlým

horizontem.

Na sklonku asných dn letních meškávali oba pátelé v kamenném pavillonu nebo ve výklencích balustrády. Braun noil se celou myslí v mkký pastelový jas veera, v jemnou krásu polí, osvtlených nachýleným sluncem. Ve zvlnné plochj' luk, jež jako rouna modravých stád zdála se táhnout za stínem oblak .

.

.

.

.

PASSIFLORA.

177

tmavnoucí zrak, zamžený fialov by mladá žena naslouchala

Ale Kláin

upíral se stranou, jako

krokm nkoho,

jehož

píchod

ji

rozechvíval

.

.

Usmívala se úsmvem zádumivým a oarovaným, a duše odlétala z jejího tla, jež zdálo se v takových chvílích prsvitnou hmotou jakousi, vcí mrtvou, vytvoenou spíš umním než životem. 2ily na ní jen její ruce, ruce smyslné spirituelní, dlouhé štíhlé ruce s úzkými dlanmi a kehkými nervósními i

prsty

umlc

.

.

Propadlá hluboko a vášniv do svého nitra, bloudila teskným podsvtným královstvím stín a vážila odtud v náruí vlahou asfodelovou, rosou obtžkanou že svých sn ... Ze starých, hrubých po-

cit spádala

si

nové, jemnjší a niternjší, kompo-

novala složité intimní féerie a melancholické legendy srdce. Vše vulgární a každodenní transponosi do vyšších poloh citových, dle arovného klíe své duše sladké a zrazené, do jejíž dvrné hudby snažila se petlumoit všechnu rušivou a tri-

vala

viální melodii života

.

.

A takové byly její sny: Myslila na krásného cizince, který picházel by k

ní

její

za veerních líce... ale

i

ervánk, tutlil ji k sob a laskal nelítostn. A ona okoumuil ji

zlena silou jeho paží a divokostí srdce, musila

ho milovat. 12

by

.

.

KAKFX SEZIMA:

178

Jindy snila o mohutném pocestném, zahaleném v tmavý, široký pláš a spícím na pokraji lesa, kterého by probudila ze spánku a který by ji pak miloval a týral. Na konec sveden láskou tuláka ke stromm, hvzdám a volným pláním, opustil by ji i

on jako tažný pták

.

.

Pak si pedstavovala samu sebe jako modrou rokokovou pastýku, jaké vidla malovány na watteauovských pastorálách v jídeln rodinného domu. V ruce tenkou hl, thyrsus, ovinutý hlohem a ržovým svlacem, na njž usedali motýli, pásla bílé ovce na lukách. Ale šeí vlci plížili se z les a dávili beránky. A brzy to nebyli vlci, ale smlí muži barbarské racy s tváemi faun, zlých démonických zrak, pleti jižní, hndé a zžehlé. Jeden z nich, chladný jako led a divoký jako požár, zmocnil se jednou jí samé. Zakusila nádherného pokoení, býti koistí, cítit se unášenu a znásilovánu. Srdce jí bušilo v rozkošném zoufalství, div adra nerozbilo

.

.

Uchvatitel zavel

zavšeném nad tam a

trýznil ... ale

bolesti, které

by

ji

ve svém loupežnickém

skalami jako

jí

orlí

ona milovala

hnízdo.

sídle,

Vznil

pedem

ji

všecky

byl mohl zpsobiti.

opt byl to sladký pirát s oima zelenýma hrubé drahokamy, s vousem šarlatovým a šatem plným solné vn, který pepadl lo, na níž Jindy

jako

1'9

PASPJFLORA.

ona

plula.

Pobil mužstvo korábu, ponoil všecko

zboží a jen

ji

nahou a zneuctnou pivázal lanem vtru a vlnám na pospas

ke stožáru a vydal

—

A všecky ony tváe, jež bral na se ped jejím zasnným zrakem život-muitel, mly smlost tah skorém hroznou: mly rysy jejího muže. Vidla se opt pod tmi ušty pyšnými a velitelskými, zbarvenými vlastní jejich krví, jak je hryzla v zoufalém odporu ... a nezídka stesklo se jí po jeho tvrdém objetí. Patila na své dlan, hledajíc stopy jeho neurvalých stisk a divila se skorém, že

samou silou tchto pedstav nepodlvá se jí ple nachovými pruhy. Tak hluboko zachovala se v její ženské krvi živelná a organická vzpomínka jeho despotických polibk

Z postav

zemelý

jejího

dtsíví nejastji zjevoval se

jí

otec.

Vídala starce slabé, jakoby zdrcené postavy na s jemn pracovanou tváí, ale žensky zakiveným elem. Vlasy jeho byly bílé jako pudrovaná paruka. Kráel po veerních oblacích jako po prsvitném schodišti, v rukou vzácnou violu, kehkou jako ze skla a zladnou hluboce, tak njak duševn hluboce ... Na smyci místo žíní napedeny byly paprsky msíní.

tenkých nožkách,

keovitými

V

rty a

krásných

somnpmbulických oích odrážeje

.

.

KAREL SEZIMA:

180

svit luny,

stoupal truchle

humorný rokokový seZ violy znly

ladon do výšin stále závratnjších.

menuetové valíky, melancholická nocturna Zvuky tavily se v modru, jež bylo jimi jako postíbeno. Celé nebe ozývalo se tlumeným souznním jako ohromný resonanní ná-

galantní

a lkavé serenády.

stroj.

Ale po stupních za starcem bžel dlouhý, tmavý Vsil se na každý jeho krok, íhal v šeru,

stín

.

.

.

skákal po mracích, skrýval se za parnatými kulisami

mlh

.

.

Náhle zsinalá dissonance, dsivý a rozechvívající nesouzvuk zlomil kantilénu violy a nebes. Celá obloha jakoby se rázem

sítila.

pepadl záken smutného don Quixota vášn a dlouhýma temnýma rukama jako upíími kídlv chopil ho za hrdlo. Sevel, zaStín osudu a smrti

mu dech Tlo starcovo

škrtil

.

ném lan s

.

zahoupalo se prudce jako na strže-

a klesalo stemhlav do hlubiny. Dopadlo

údy roztíštnými, rty erné a veliké vyinulou již zem hltav vpíjela

krví,

Celá

konená marnost všeho

umní vášn i

.

.

.

marnost života,

zavanula vždy do Kláiny tváe z po-

divného toho obrazu Ale jaro, probuzující ve tvorech pud mateství.

.

PASSIFLORA.

1S1

poátek léta, velého, vonného a plodného, kísily v ní sny o dítti, které ztratila tak záhy. Vzpomínka na drobnou dtskou kostru, jež po as zimní ztrnui

losti tlela

v

te

dávala

ní jako

zaváté a zaorané zrno v zemi,

novým bolestným

klíiti

vzntm

v duši

mladé ženy. Snila o ji

onom druhu mateské

povznášel

k

k modloslužb.

exaltaci

O

a

lásky, jenž byl

pokooval

by až

spolu

vroucnosti, jež se klaní a o náru-

živém laskání, které je skorém otroením Její dít ml být malý bžek, uhntený z jejích slz a její krve. Mladý bh, kterého by ona odkojila bolestí srdce jako mystický pelikán dává pít mláatm purpurový život unikající z jeho vlastní otevené .

.

.

,

hrudi

.

.

asto zabarvovaly

se tyto passionelní meditace

matky vznty náboženskými, jež v nitru jejím zdály se prameniti z týchž hlubin oduševnlého pudu erotického.

Náboženství

její

bylo

ryze

ženské.

Citová

a

vlahá víra, nesená pedstavami z dob, ztrávených

v kláštee, živená vzpomínkami na

bílé

dlan

jep-

roušky na jejich hlavách, na bílé ticho dlouhých klenutých chodeb klášterních. Na celé to liliové snžení monotónní, dímotné symfonie blampy, losti a istoty ... a na kmitavý rubín zachvívající lehce pítmím oratoe, kam vkrádala se tišek a bílé

vné

.

.

KAREL SEZIMA:

182

Klára asto sama naveer, díví sny.

Poala

mísit s modlitbami svoje

ítat s rozkoší nábožné knihy a životy

svatých, staré sežloutlé svazky, zachované v rodinné

knihovn po bigotní jakési otcov píbuzné. medovou sladkost slov šerých a tlu-

Ssáía z nich

mených, opojovala se rozkošným mysticismem, v nmž mohl se pln rozlévat poklad její nhy po

všem slabém, bezmocném

Mla

ted

dvrné

a nevj^vinutém.

pochopení pro legendu o bla-

hoslavené Veronice Julian, jež z lásky k božskému

Beránku brávala k

sob

na lože jehátko pozem-

ské a zmírajíc blahem nebeské extase, dávala ssáti

z

Snila

panenských svých prsou o

gloriole

.

mu

.

neposkvrnné Panny-Matky,

která zastínna Duchem, porodila Syna, krásného jako archandl.

rameno kladla by svou miláek uenník a k jehož nohám by usedala jako Maria, nechávajíc Mart, aby Snila o Kristu, na jehož

zlatou hlavu jako

vci svta. Pastý dobrý, který

se starala o

Ale on,

kladl život za

ovce

by ponížen a v nevýslovných mukách. A ona musila by patit na vše, co by sedmi mei probodalo mladé mateské srdce. Dolorosa Serafíni schylovali by se, aby zachytili její krev

své, umíral

.

.

.

PASSIFLORA.

183

A

jiné obrazy táhly hlavou rekonvalescentky, magické vise jako reflexy sladké a klamivé pohádky života, v kouzelném míšení skutenosti a snu, v jemné závrati pobouení skorém umleckého jiné

.

.

.

XXX.

TDraunovi nezbývalo, než k tmto imaginárním *-' dobrodružstvím pítelkyn skládat psychologický kommentá.

—

.

.

Bože, jaká to mohla být žena, íkal

.

si

smutné.

Kolik bytostí nezrozených, ale toužících po svtle

bylo by mohlo ssát život z

její

nevyepatelné nhy,

kdyby byla zstala jednoduchou, velou

a

mate-

skou Ale takto, zdálo se, ztratila docela ústední ženský smysl: pestala trpt pro lásku a trpla jenom pro bolest samu. Stala se básníkem, raffinovanou virtuoskou, zachvívající se choulostivým odporem všude tam, kde konilo umní a zaínala .

.

—

pravda.

PASSIFLORA.

kam

Ale

dojde na konec

vitým pudem hravosti, ckou samoúelností? Zeptal se

jí

jednou

— Psobí vám — Ano, i

obhu

chorobn

roz-

pímo:

Kdybych mohla, vzepela bych

krve.

— A nepipadá vám, nom dlouhou smrt? —

tím

s

touto vyvrcholenou artisti-

rozkoš, urážet zákony života?

zajisté.

se

s

185

Dlouhou smrt

že takhle žijete vlastn je-

... ale

ným úsmvem. Krása

se

krásnou, odtušila s klid-

vbec

nedá

žít,

v

ní lze jen

umírat.

— Ovšem.

Jste dnes zapletena

lou duší do této

nebezpené

všemi nervy, ce-

hry, oddána

požívání opia. Odmítáte úzkostliv všechen

jí

jako

cizí vliv.

Ale už záliba ve styku se mnou, k níž jste se mi nejednou piznala záliba teba sebe vlažnjší a prchavjší dokazuje, že se ve vás hromadí a mo.

.

.

.

.

.

samovolnému vzení. bude stupovat. Pjdete od jednoho umlého vznícení k novému ... až do zhnusení. Všecko má svou mez, uvidíte. Až vás tehdy pojme úzkost z vlastní osamlosti, z celého toho bezobsažného hutnji

To

síly,

vzdorující tomuto

se

—

štstí ...

sebe

.

.

.

slila jste

až budete

kam pjdete

chtít

se

jednou

sama ze

kdy na to?

Pokrila rameny. Tak daleko nevidím

—

vyjít

svým vystízlivním? My-

.

.

.

Pemýšlela jsem

.

KAREL SEZIMA:

186

o tom kolikrát a nic nedomyslila. Jsem píliš vážná, abych se mohla znovu frivoln vrhnout do života, ale také dosud píliš slabá, abych mohla prost otoit boky provazem a hledat umrtvení za fortnou klášterní Mám ješt mnoho živých nerv, které odmítají každou tvrdost skutenosti. Ale jedno vím jist. Ze bych nemohla hledat již nikdy útchy u jediného lovka. Ze bych mohla sklonit hlavu .

.

.

—

leda na prsa celého rodu jeho

utrpení

k tomu staily

—

.

.

.

celého lidstva. Milovat

init vše, abych

a

mé

síly

.

ulevila,

kde by

.

Není mi to než novým dokladem, jak nejste dnes už schopna, požívat života. Jak jej ochutnáváte toliko v abstrakcích, tak njak ekl

pímo

.

.

.

—

bych lyricko-estheticky. Ve vni vzpomínek a v sympatiích k neznámým, k lidstvu, k zástupm. Chcete podpírat bližního a jemu se obtovat! V asketickm sebezapení, s naprostým potlaením osobní vle a pýchy Ah, znám ten stav, a vy mi sotva uvíte, že sama jste jej ve kdysi bezdn vyvolala. Ale vskutku, nikdy nebylo mi tak jasno jako dnes, že všechen altruismus neznamená, nežli ssát destilovanou šávu života, mén tžkou, mén živelnou a animální, než ji dává vlastní bezprostedn vyžitý život a než mže ji snésti neporušený organismus. U vás ostatn obávám se možnosti krutjšího finále. Pijde-li po píliš prudkých vnitních požitcích únava a vyerpanost úplná .

.

.

mn

—

.

187

PASSIFI.ORA.

pusté taediurn bez resignace telný hnus života, Bílé

— strašný

dlouhé mrtvé tlo jako

snhem marného kvtu, ulomená a tonoucí ve vod, zatanulo mu všecek zachvl

.

.

nepekona-

sn, všeho, všeho ratolest,

?

—

obalená

se stromu života

na mysli, že se

XXXI.

[/^ lára nestávala se tím nikterak

*

**

mén

svdnou

pro nho. Dráždil ho strašn ten enervovaný

cherub. Krásné oi s illusivní hloubkou zrcadel, ambrové oi, které záily, ale nehály, plny vzpomínek, balsamovaných smutkem. Bledá maska její tváe, vzrušené a nepítomné, neústupný pízrak jemných, citlivých, denn jako v essencích sn koupaných

úd,

celá

její

krut

klidná krása.

vánek dojmu bouil jeho žádosti, rozncoval krev, zachvacoval celou nervovou soustavu. Bylo to jako skutená nemoc. V pedstavách jeho žila jen smyslnost, hoká, vdomím nemožnosti podncovaná smyslnost, do níž myšlenka na zarážející odvislost Kláinu od mrtvého muže a seNejslabší

TASSI FLORA

s

t

189

ý ráz jejího pomru k nmu samému mísila píchu cizoložství cosi z krvesmilstva

e r s k

slabou

— stji.

i

Jak

Zdá

jste bledý, se,

že

opakovala

ním trpíte.

mu

Klára stále

Jste snad

a-

churav?

— Ne, ale hrozn unaven. — Cím to? Pracujete mnoho na svém habiliasi

taním spise, o kterém jste se mi nkolikrát zmínil? Ne vlastn ano, ovšem. Pracuji velmi piln, lhal Braun, vzpomínaje s povzdechem plán, s ni-

—

.

.

.

miž pijel na venkov.

tém

Nedlal v poslední dob nieho. A nedovedl se proto zbavit jistého pocitu chladného studu a sebeopovržení v tchto dnech a týdnech

neinného hloubání a bezmyšlenkovité Ale chvílemi

i

horený

strach

ped

rozháranosti.

vlastním roz-

umem

ho obcházel. Tkající mysl na všem spoivšeho se dotekla, na niem neutkvla trvale. asto se pistihl, jak si už po kolikáté opakuje ne-

nula,

smysln

totéž

bezvýznamné slovo. Písmo jeho bylo chvl se úzkostlivou obavou, že za

paralytické, a on

okamžik nucen bude uznat za idiotní žvást to, co napsat stálo ho ješt ped chvílí tolik námahy. Odepel proto drobné literární recense, které poizoval dosud asem do vážného vdeckého mi

KAREL SEZIMA:

190

síníku. Redaktor poslal

mu nicmén

zásilku posled-

novinek knihkupeckého trhu jako materiál k referátu, za který žádal ho znovu velmi dútkliv. ních

Braun namátkou, jen aby vyhovl, vybral si sešit verš mladého debutanta, zpívajícího ve volných, stržených slokách, rhyímy dráždivými a bolestnými jako cukání obnažených nervu takovou rvavou a žalostnou báse tla, jež mohla dobe míti tenký

vyzývavý

refrén: hle, jak jsem zkažený! Ale bylo

tch stranách, upímného mladého hoe, jež inilo Braunovi blízkou tuto malou knihu pi všem ideovém dantolik

sžíravého smutku na úzkých

tolik

dysmu, který affcktovala, a exotinosti formy, jíž snažila se zastít svoji intimní zmuenou tvá. Rozumím vám, poeto byl smysl Braunova referátu, který vyznl tonem velým a skorém bra.

.

.

trským.

Redaktor spráskl ruce nad hlavou. Vrátil Braumraziv zdvoilý list, z kterého išelo celé ustrnulé zdšení dobrého muže. Cht! mít pece seriosní vdeckou revui, vedenou jednotným duchem, zasvcenou pro vždy uritým cílm pipomínal v korrektních periodách. Mly se tam kladn ešit bolesti moderního lovka, koncipovat jeho zdraví a budoucnost, harmonie jedincova soužití s celkem. Sestihávaly se proto peliv zrdné výstelky mozk, posedlých mánií innovi recensi a pipojil

.

.

—

.

dividualismu, doráželi

se falešní

proroci

domnle

TASSIFLORA.

191

vzestupného života, stejn jako raffin ování neduvolného rozvoje Nejmén jednou do roka vedl se krutý pathologický ez na národním tlese a každého msíce krájely se tam systémy pro veškerý život národa, pro jeho literaturu, umní poživci, hlíza

.

.

.

i

litiku.

Vše

stranností

s

omezenou ponkud, až

sektá,

ale

s

stupidní jedno-

neomylným applombem

písné vdecké práce ... A ovšem netrpla se naprosto anarchie v názorech spolupracovníku. asem, nebylo-li zbytí, slevila se ledakomu malikost, ano ale tolik, ne tolik opravdu se koncedovat

—

nemohlo.

Braunovi bylo do hokého smíchu, který nicmén trochu úlevy a mimovolného s sebou zadostiuinní. V groteskním svtle náhlé ironické nálady vidl celý ctihodný areopag: redaktora kornaté popelavé tváe, s mystickými gesty veleknze, obklopeného šikem svých nejvrnjších Dlouhé úzké lebky v gloriolách skvlých pleší, tuhé nahrbené pátee, mladé krátkozraká, obrejlená oka krtk. Vidl a nejmladší adepty Reformace, duše mén umrav nlé a mnohem už vypoítavjší, ale s odkoukaným krvelaným apetitem, pohrabat se také trochu pinášel

i

.

.

.

i

v útrobách spolenosti, porýt

se

chut v

jejích

od-

krytých vedech a hnisajících rakovinách. Vidl sebe v jisté chladné vzdálenosti od hlavní kohorty. Nebyl pravovrný, ale inklinoval k frakci pro jistou i

.

.

.

KAREL SEZIMA

192

'.

relativní poctivost, která po jeho

vala hlavní

její

.

názoru vyznao-

pedstavitele u srovnání s korrupcí

jiných stran domácích. Sympatisoval ostatn s kolika

body

jejich

programu,

jejž

eí

prostou

i

nvá-

zanou popularisovali fakciosní jejich básníci a romanciéi, favorisovaní jednomysln celou klikou Byl si jist... mínili to všichni dobe, celkem, .

ale

Positivní ideály pro život národní, he, he!

kladn problémy moderního lovka

.

Láska neiní život radostným. Rozkoš illusorní

ale

.

.

.

íkal

si

ešit

.

je

jen

ted asto.

Jindy odpuzovala ho všednost takových thesí, dnes jímaly ho drtivou vahou a hokostí pímého

poznání.

Touha jeho pecházela již v opravdové tlesné Touha ne, bezhlavá váše, choroba vší mozkové látky. íje psa Svíjel se v omamném žáru jako suchá réva na eavém uhlí. Vše dráždilo jeho sítnici, bodalo jeho trápení.

—

.

Pocioval bolest ve všech údech, jakoby mu na kole lámali celé tlo. Horené napjetí hrozpetrhat všecky mozkové tkán, rozmetat

sluch. byli zilo

.

v atomy celou bytost

.

.

.

Passifi.ora.

193

nesnese dlouho toho násilí. žádného osvobození, žádného uvolnní Bože, nemít víc nerv, než jich má rostlina práv jen tolik, kolik je teba k vegetování Ztratit tak mozek a sebevdomí, vyrvat si z tla všecky nervové ganglie, ztrnout a stuhnout v celé tlesné podstat až k neitelnosti nerostu. A požívat absolutCítil,

A

.

.

.

má trilobit uvnit silurských skal rozkošný process —1

ního klidu, jaký

—

Byl by

to

.

.

13

—

.

XXXÍI.

Brzy

nedovedl se

tomnosti.

k

ní

Byly

již

ovládati ani v

chvíle,

Kláin pí-

kdy ruce jeho chtly

se

pikrást jako v záchvatu kleptomanie, tak že jen

násilím mohl je poutat k tlu

Ona

cítila

jeho dech

.

.

mdlý roztoužením a pise-

dal-li k ní blíže, stávala se náhle nervosní; na její tvái objevil se zhusta tah nevolnosti. Jednou ekla mu z nenadání: Zstame dobrými páteli, dokud je k tomu ješt as. Omezme své styky anebo ješt lépe:

—

—

vyhnme

—

se jim docela

Braun svsil smutn hlavu. Byl jste mi drahým a milým útoištm, pokraovala Klára pevn. Potebovala jsem nezbytn

—

.

.

.

PASS1 FLORA.

195

takové mírné pokojné, skorém ochranné sympatie vášn ... Vy jste mi k ní dal podnebí. Vlídnou atmosféru teplého, sluneného podzimu s lehkým nádechem uvádání

bez

.

Ovšem

.

.

.

.

.

.

—

.

pijímala

moji vzrstající

jste

ve-

chladn a bez úasti, jako se hora nechává líbat oblakem, ekl Braun s výitkou. Ale sama chtla jste pi tom zstat volnou, nezaujatou

lost

.

— Kivdíte

.

vám dlouho

jako

nemocné dít. Moje

sny, zkehlé, chodily se k

vám

hát

byl

.

.

Jen

.

jen

to,

niím

tichý, že

—

mi. Tulila jsem se k

že

jste

nevyrušil jste

zprvu tak úzkostliv

mne

z

mé dvivosti

zpsobilo, že intimita, která se zvolna

to

nebouila mne zárove k ostramne ob as z vašich oí nco, co ohrožovalo oištné vztahy, jež ve svítaly. Vycítila jsem jistou tajemnou disso-

pedla kolem

—

žitosti.

nás,

Pravda, pozdji bodlo

mn

nanci

—

mne

ale to už dráždilo

jen k dalšímu styku.

Bylo v tom pro mne kus svdného nebezpeí. Zkoušela jsem takoka svoji odvahu, odpoutat se od Ale hmoty, sílu své nostalgie po absolutnu. nemžeme jít dále spolu. Vidím ... je už to te silnjší než vy. Vím, že jste dobrý, že byste nechtl psobit mi bolest. Nejste však pánem nad sebou. .

.

.

—

Jdme

si

chovám i

u vás

proto s cesty. Bude tak jist si

aspo

nejjlépe.

váš obraz nezkivený

...

Za-

A snad

vypstuje vzpomínka vyšší njakou formu je ona nynjší

lásky, nežli

.

.

196

sezima: passifi.ora.

k.

Stlumila

obezetn

—

Ješt pro K vli mé matce

ským žádostem

hlas:

nco .

.

...

.

vás prosím: opusfte mne,

Nauila jsem se rozumti

A

jímá

mne

lid-

úzkost, pozoruji-li

tu obchází kolem nás. Stále dychtivji, jakoby se k nám blížila užšími kruhy. Jsem pase že je na zvdách, že cítí vaši bolest

matku, jak stále jista,

po

ní.

——

Hrozím se doutnajících starých vášní, vte.

Na našem

dom

díme

prokletí ...

.

XXXIII.

—

—

Vlastn opravdu na to všecko? Braunovi zdálo se. že chtl sám dávno navrhnout rozchod a stydl se skorém, že se dal Klárou takto .

.

.

pedstihnout.

Ano. Bylo

to

skuten

oval usilovn sama Ale z

v

již

nejbližší chvíli padl

uvdomní

teskné krásy

pusté prázdnoty, jakou

doucích

dn

Cítil,

jak

v slepou

mže A

.

.

.

.

pesvd-

na

na

toho,

zoufalý smutek

co

bylo

—

a

zazela pedstava bu-

.

byl

její

být bez

bylo

nutné pro oba

sebe.

podveden touto láskou. Chycen

uliku, zadrhnut v osudný uzel: není

—

ale s ní býti nesmí.

mu neho

neskonale

líto.

Bylo

mu

líto

.

.

KAREL SEZIMA:

198

mládí, jeho nadjí a snah, jeho poctivosti a sebe-

dvry.

pozd hoce

vyrazilo z poustevny

Mládí, jež tak

a bylo zrazeno tak

Ml

.

.

smutné podzimní vdomí, že

v

nm

nepohne ... co v mladý žár a mužská

nm

je

to napo-

nikdy tak z hluboká a že tím umírá nejlepší a nejmužnjší, kdy bylo. Veškera plodnost, všechen

sledy ... že se

cit již

síla

v

nm

zahoela... a

má

zase zuhelnatt.

pokoovalo ho pomyšlení, málo znamenal pro Kláru jako m u ž. Ne jako muž vbec, ale jako ten uritý a jediný, jemuž byla by mohla náležet celá hehe. Ano. Byl jí milým útoištm po boui Ale nade vše bolelo a

jak

.

.

—

Tak njak mu

to ekla.

Dal

jí

vlažné ovzduší skle-

ve kterém vzpirnovala se zvolna její ušlapaná její vyhnalo hrst nádherných mimosovit citlivých kvt. Ty však nežily už z jeho žiníku,

duše a srdce velného chorého

Ssály vláhu ze zasutých vrstev jejího

tepla.

umelého

nitra, z

života.

Nacházel u krou skorém

otevených hrob

ní jen

jistotu,

smutnou vážnost, tvrdou, pína kterou

jeho narážel bo-

cit

lestn jako tžký noní motýl na

Ovšem

musil

si

minulosti a od-

—

doznati: jistota

její

tabuli

kišálu.

byla jiná než jeho

nkdejší omezená, marnivá, sob dostaitelná bezpenost positivisty. Byla to jistota vnitního trpkého zrna, vyrostla' z nejpurpurovjších hlubin

.

.

.

TASSIFLORA.

199

zranného... Jismysly a zvrátila je do pozemskou tíži a destillovala

oddavšího se a k smrti

srdce,

stota, která pronikla jejími

odala

nitra, ji

krvi

její

v cosi nehmotného, v bledou

msíní

mízu, jaká

proudívá jen cévami tajemného kapradí za svatojanských plnocí .

Jistota

.

tragická

— —

Ale rekem v

její tragedii nebyl on, Braun, nýbrž muž. Ruinovaný hrdina, jehož láska, tak erná vrolomnostmi, znamenaná tolika krvavými hanebnostmi zlomila ji bílou, kehkou a ješt dtskou, ale jehož síla dosud ji povznášela a oplodovala

jiný

.

Otrávený sžíravý plamen

žárlivosti

.

tém

fy-

sické svíjel se Braunovi v prsou. Cítil se zcela za-

stínn pízrakem Nellovým. Jímal ho proto malomocný vztek, nenávidl divoce toho lovka, od nhož dlila ho celá propast racy, nesrovnatelná píkrost protilehlých letor a te konen zá-

—

hrobí

.

i

.

ím

byl o n proti nmu ... on, který jediné žen nedovedl vtisknout svj ráz ... ani v jediné duši ne? zanechal než mdlý odlesk a setelou stopu

—

nm

psobit na by pak mohl po Kláru? Jak neml si vedle ní pipadat jako ubohý, nemotorný emeslník vedle dokonalého díla, vytvoeného umlcem? Ne, nieho více nesvedl by leda rozbit s touto skvostnou, kehkou amforou Arci, jak byl

—

.

.

KAREL SEZIMA:

200

ji

!

.

a zniit, obrátit

ani to ne

—

v stepy a prach. A kdož

ví,

snad

-

Vždyf byl práv jen takový naivn velkodušný dtinsky šlechetný samotá

—

slaboch, takový

Nedovedl chápat život silnýma, horkýma rukama Jeho m/sto bylo jedin u jeho knih, v kalném kruhu svtla, vrhaného lampou na osamlý .

.

.

psací stl ... A vlastn ani tam ne nyní, kdy pipraven byl již také o všechen zájem práce. Když .

ani lítost

mu

—

Hm

.

.

ano, dokonalé zlomení s minulostí. Zá-

revoluce charakteru

kladní

.

nezbyla po minulých letech, vypln-

ných chladnou horekou studia

Eh

.

— ml

on

nost, vlastní personalitu?

gury mluveno

.

vbec kdy

.

jaký charakter, osob-

Bez

fikce a rétorické

fi-

—?

Skonstruoval si snad nco podobného v pohodlném závtí duše, ve kterém žil tak dlouho. Ale srdce jeho nebylo než jako taslavý list, nemocný dubnkou, která dodávala mu jisté zdánlivé váhy mezi listím ostatním Zachvívalo jím nicmén každé zavanuti vtru. .

Kolísával

kou.

.

.

vbec vždy

Ve styku

s

mezi upímnosti a petvámilovanou ženou nedošel než

cudn vlažnému pomru, k takovým nevinným platónským dialogm. Skuten hotový ideál rekonvalescentek

k

—

.

.

.

.

PASSIFLORA.

a snad

i

201

vzpomnl

stárnoucích krasavic,

náhle výstrahy Kláiny

ped

.

paní Terezou.

Ano, uinný sladkobolný muedník Svatý Štpán, ale kamenovaný vlastními žádostmi Mohl proto dráždit v uritém smyslu Také útcha, ovšem. A pece stal se nepohodlným na konec. Pece musel býti odstrann, když hnul se v z nenadání také živý lovk a když vypadl v poslední dob tak trochu z role neškodného platonika. Pijal však resignovan svj ortel všecka est! Odejde v spráskané pokoe... žalostn heroický ve svém nuceném odíkání. Vtlená z nouze .

.

.

.

.

——

i

nm

—

ctnost

.

Pah

.

—

Nicotný erv, jemuž šlápla na hlavu úzká ženská noha a který pece neuštkne !

.

T

.

o byl on! s krví a bouila v ní síly, nikdy nenadal. Neznámé pocity

Myšlenka pišla ve styk jakých se v

sob

rostly v jeho nitru, neznámé pocity, ve kterých nebylo nhy. Veškera pobouená mužská sobeckost, všecko rozhoení zklamané náklonnosti propuká-

valo v .

k

.

.

nm,

iníc jeho duši prázdnou a chmurnou. ji njak, vzrušit Teba mukám a k novému hoi. Ale být pro ni být pro ni vším! za každou cenu

Bože mj, vzrušit

novým

ním ...

.

Byl by

ných

úst,

.

si

byl

.

.

.

pál by ji chtl uchvacovat celou míti

.

polibky tvrdých, nelítost-

—

jako

.

KAREL SEZIMA:

202

Lámat

dít. rtu

její

odpor,

tišit

by

tle, až

rozvášnit lících

se

vzaly všecky

až

ji,

na

by

její

chorobné

jí

a ona stenala

ní svoji

dlanma

až k nohám. Tápat

smyslné

slabosti,

rže naskoily na

jako

žádostí

touhu ode

divoce po jejím

nemocná bac-

chantka.

V kruté paradoxní zvdavosti pál si slyšet všecky nádherné boue její krve, všecky závratné písn, jež hrála kdy rozkoš s bolestí na jejím srdci. Tak prudce

... tak appassionato.

ji zlomil, kdyby z ní erpal svou Snad Ale podivno, tá myšlenka ho neodstrašovala. Naopak tím vábnjším kouzlem obe-

Ano, snad by

—

rozkoš.

.

—

tkávala jeho imaginace

Shledával

.

.

rozkoš,

zvláštní

pedstavovati

si

Kláru jako svtici, bílou a krvácející pod železnými

ostny muidla. Kolem hlavy rozpedenou gloriolu bledých vlas, rty boln se usmívající, v oích blouznivý písvit visionáky

istá slunci

a

.

.

.

Byla tak nebesky jak vzdávala

zárove satansky svdná, rozhalená adra, rozpínajíc

vtve

mena jako mramorové

zbiovaná ramukách

a zmítajíc v

celým tlem. Tolik záhadného ženského diabolismu bylo v tomto obraze monstrósním a vzrušujícím Noha její, zkivená dol ke kotníku podivným keovitým pohybem vášnivé bolesti, nabývala ke špice tvaru drobného kopyta .

.

.

.

.

.

.

PASSIFLORA.

V

203

tm

bizarrním svtle polobdní pnlosnu, ve

pivených víek,

modrými skvrnami jako pávími oky, vidl Braun sama sebe, jak sklání se nad

ní

žíhané

v zuivém chtíi

a rdousí

její

hrdlo.

pijímala pi tom kruté rysy Nellovy chvílemi jakoby

jeho

Tvá jeho

—

Žil

tak

životem

Zdsil se sama sebe.

Uvdomil

si

upe-

cosi cizího, strašného, jakýsi

ný vnitní pohled, který ho celého zdrásal Ale ada brutálních scén znova a znova rozbíjela se ped jeho zraky. Obrazy kreslené jakoby .

fosforem do šera, pekelný kruh, stavit a který

ným mozkem, nému žáru

.

opt

a

opt

jejž

procházel

.

nedovedl za-

mu vyprázdn-

šlehal a rozpaloval krev ieho k šíle-

.

*a&

H

.

XXXIV.

Umínil

si,

že uspíší rozchod, jak jen bude možno.

Blížily

se

ústav konilo. vrátit

prázdniny.

aby do hlavního msta.

Obdržel

slib

tak

Jeho provisorium na poátkem roku

se smél

Žádal,

uritý,

že

se

rozhodl,

init

ihned pípravy k pesídlení.

Rozkošná perspektiva: bude se potácet rozžhavenými chodníky, vysedat ve stínu zaprášených strom; do chudých vyprázdnných sad zanášet svj smutek a svou nudu .

Matka

z

obavy o nho, vidouc

njšího, rozhodla se sídlit

se

.

konen

jej

stále rozruše-

opustit Kostelec a

rovnž do Prahy. Chtla

se

pe-

tam odsthovat

.

PASSIFLORA.

205

sama hned po prvních feriálních dnech, ale na Pavla naléhala, aby aspo tyto prázdniny ztrávil na cestách.

Po delším zdráhání povolil jejím prosbám. Všiml tehdy poprvé, byly vlasy její blejší, a zvadlejší byla její plef, zahndlá jako uschlý kaštanový

o

si

o

vdn

Byl by tak rád, tak položil hlavu na suché rameno staré tiché ženy, která byla pece jeho matkou. Za dlouhé a trapné nemoci, na kterou list.

umel Braunv

otec, osvdila se heroicky trplivou ošetovatelkou Ale ml se jí sviti nyní s celým tím žalostným dobrodružstvím zbloudilých smysl? se jí piznat k tm smutkm tla, k rozarování, jež mu sklonilo elo níže, než se kdy nadál? Stydl se hrozn. .

.

.

Ml

—

Ostatn styku

s

—

již

každé jeho slovo k

neupímné.

jímal ho ve každé hnutí, nepirozené, nucené a divn

od studentských

matkou trapný ní je

let

pocit, že vše,

.

Pemítal, jaké moe oddálení a vzájemného nepochopení dlí stáí od mládí, stupovaný intellekt od prostoty srdce. A pocítil dnes nejtrapnji marnost každé snahy peklenout tento rozpor.

—

Nkolik msíc bude Dobrá, pojede na cesty. bez cíle jako divoký cikánsky svtem tak se toulat pokusí se obnovit obzory novými holub. Honbou za návyky a zásvé dosavadní krev, perušit násiln

.

.

KAREL SEZIMAÍ

206

lihy,

ohlušit

hlodající

vnitního vzení, aby

bolest.

Pinutí

svého

zdi

se rozestoupily, rozšíí svou

aby pak tím intensivnji mohla se

bytost,

stedit.

sou-

.

Ale ani

te

nemlela dlouho

parodující

ozvna,

zlostný skepticismus na dné jeho nitra.

Bah, bude nejspíše sbírat lastury na

behu

moe

a nepocítí ani zbla z hluboké radosti nad krásou

nekonena nebes

vod.

i

Bude pod mikroskopem

studovat každé stéblo trávy na úpatí hor a pivírat

oi ped

vnou

zelení

úboí

i

vným snhem

vrcholk... Dokonce snad dkladný cestopis nacennou akvisici ctihodné vpíše, až se vrátí i

.

.

.

decké revue, seriosním abonentm pro radost a na

usmíenou pohnvanému redaktoru

.

.

A propos, má on vskutku pece njakou personalitu

—?

Kláe neekl nieho uritého

o

svém zámru.

Tšil se skorém na onen den. Provede takový jemný ez jako operatérským nožem na nezdravém míst. Zmizí docela potichu. Rozlouí se s ní toliko struným dopisem, snad jen istou navštívenkou s drobnými temi písmeny rychlý,

—

.

PASSIFLORA.

...

Komediante! šeptalo

Jeho nadšení bylo

cosi

v

keovité

nitru.

a jako žluí

Pipadalo mu samému, jakoby se chtl násiln oklamat

nasáklé

ním

jaksi

mu

207

.

.

.

.

.

!A.

.

XXXV. suchý den ervencový. Nebe jako dutina ohromné blavé perly, vzduch plný parného máty, dechu rozpálených luních ploch, plný

Horký

vn

šalvji a kmínu.

Braun

ležel

k zemi, mdlý,

na pohovce ve svém pokoji.

pedráždný

Tváí

a sesláblý jako po ne-

moci. Bilo

Do

devt

té

hodin.

O

jedné odjíždl.

doby zstane doma. Rozhodn

už vidt. List, dlouhý

velý

stesku a resignace louení byl napsán

vera. Pevné odhodlání Pocit, který

neml

vlilo

mu

.

.

.

nesmí

jí

plný tlumeného

list,

i

odeslán

již

trochu pýchy do prsou.

už tak dávno

.

.

.

.

!

VASSIFLORA.

Ale

mkkost pohovky

dusná, lenivá

ta

Usedl na tvrdou

Nedovedl

jí

si

býti vzdálen. to

ani slova.

Nemá

se s ní stýkat.

Ne, nechtl na jen

—

však nikterak pedstavit.

Náhle vzpomnl si na její bolestný zraky smutné a všecko vdoucí

Kdyby

—

k psacímu stolku a etl.

sesli

Nerozuml, nechápal ze všeho

...Ml

209

ni

úsmv,

na

její

myslet.

mohl zapomenout!

—

a vzpomenout a na dlouho tichým melancholickým úsmvem, až by se setkali jednou oba již docela vyrovnaní. Ona uzdravena, on vyléen ze své vášn...

Zapomenout úpln

až po letech,

si

Ostatn

Pro váhu

by .

.

.

s

— pro by nemohl

rou snad dosud vládne

Zdálo se mu, že se

by

se

býti

vyléen

již

nyní?

nedovedl nasuggerovat pokoj a rovnocelou píkaznou moci duševní energie, ktesi

skuten

zkusit

.

.

k

cítí

tomu

dosti silným.

—

M!

Ano, práv, zkusit se Bez dalšího rozmýšlení chopil se klobouku. A podléhaje rozhodnutí, jež bylo náhlé a prudké .

.

jako kámen, vržený prakem, šel rychle rozlouit se s

pítelkyní.

14

.

KAREL SEZ1MA

210

Kláru pekvapila jeho návštva.

—

Vy

jste

pece pišel? ekla tónem jemné vý-

itky.

— —

Odpuste, vždyf

je to

piznám

Nu, což,

také ješt ráda spatila.

naposledy

vám —

se

.

.

byla bych vás

— Vera veer dostala jsem

váš dopis. Zpsobil mi zprvu smutné pekvapení, ale potom jsem uznala, že bude vskutku nejlépe, rozejdeme-li se radji bez louení. A na konec byla jsem skorém pyšnou na vás pro tuto resolutnost.

Neml

jste

už

mnit svj

úmysl.

Braun v rozpacích pokril rameny a mdle snesl se na tabouret proti mladé žen.

— Vzpomenete — Konen — —

si

nkdy

— —?

ptal se teskliv.

vzpomínky, vite jsou dnes celým vaším blahem. Snad

...

práv

ty

mj stín, peumleckou duši, splyne jednou tiše s oblakem ostatních pelud, s celou tou mrtvou, zasnnou hrou vašeho pokojného srdce... — i

tvoen

Ale

vaší

ím mám

se

já

utšovat?

— Silou svého sebezapení ... i nestaí vám to? Máchl rukou

s

trpkým

úsmvem

a pejel

si

dlani

ovlhlé elo.

—

Dnes

strašný den

je

Bylo tak dusno v skleníku, které

veliké

— —

pokoji. Parné, otupující

vn Kláiny hlavy,

exotické

rostliny,

inila

dusno dech

silná jako

ješt tísnivjším.

.

.

PASSIFLORA.

211

Mladá žena v županu bledé modi perlových hyacinth sedla na pohovce mezi okny, vlas záiti a dosud vlhk-ý sesaný v jedmý tžký kužei hndého zlata. Skládaný límec objímal jí šíji tváe jako kalich kvtiny, široké rukávy odhalovaly mkké, mléné paže a inily patrnou jemnou svalovou hru jejích poobnažených lokt. i

Braun

potebu, pokraovat v hovoru, aby

cítil

neupadl v rozilení.

—

Odjíždím dnes v poledne. neuvidíme nikdy .

—

— Pak

už se

možná

.

jsme beztoho stále na opaných bezích. Mohli jsme jen vzájemné naslouchat vzdálenému echu svých kroejú ... ale ruka ruku nedosáhla. Tžce, jako ptáci umdlení spolenou cestou letíme od sebe. Nelitujte ... Šli

—

nm

Ale v vyvolávala její slova jen isté fysické pedstavy. Chopil se jejich prstu, jako by ji chtl zadržet.

—

Bože, tyto ruce ztratím! pronesl s pochmurnou nžností. Nevidl jsem nikdy krásnjších rukou. Boil své rty do oblé mkkosti její dlan. Vte, je to strašné, milovat v mém vku po - Ani prvé. To vyssává duši... spaluje krev. i

—

zbla hrdosti není už ve a

potísnno. Cítím,

n

isem klesl

.

.

mn.

ím

Vše

jsem

je

ped

jako podkopáno

vámi. Jak smut-

.

.

.

KAREL SEZTMAÍ

212

— Ne, bucfte klidný. Vážím

si

vás jako díve, ale

bojím se vás

Odpáila šetrn

pravici jeho s pasu, kde

ji

náhle

ucítila.

Brauna dráždil

její

odmítavý soucit

.

.

Zrak jeho zabloudil pojednou na protjší stnu, kde mezi okny. pímo nad Kláinou hlavou, svítila v Šeru drobná olejomalba. Portrét jejího muže...

mu

Bylo z

erné

v

zem

jakoby ho cosi z dola,

chvíli,

té

uchvátilo a násilím ho

mladé žen. Vzchopiv

se,

vrhl

rvalo

proti

na Kláru sžíravý

pohled.

— Mám tom

A vy

zoufalou touhu po vás.

—

nijak bez viny

svou krásou,

vy

— —

svojí chladnosti

.

pi

nejste

Vnukla

jste

mi

ji

.

Zmatena ustupovala ped ním krok za krokem. Tisíc dlaní vzpíná se po vás v mukách z mojí

—

bezzvun. Slitujte se — a nemžete-li milovat budte mojí aspo na jediný smrtelný okamžik Zcela mou ... krve, šeptal

.

.

.

Chopil

—

ji

tvrd

za

ob

ruce.

Bute mou! Žebrám

chci tomu, chci ... Cítil,

jak záloktí

za to... Ne, nežebrám,

Musíte ponkud

její,

!

chladné, klade

mu

pružný odpor. Sevel ji ješt prudeji. Pinutil skorém kleknout a zvedl ji zase divoce .

Strhl

si

ji

na prsa.

'

.

ji

.

.

.

PASSIFLORA.

Klára smrteln bledá se se

a

213

ochromena

jako

svíjela

pod jeho stiskem. Uinila slabý pokus, vyprostiti mu, ale zemdlela ve chvíli. .leho horký tesoucí se dech dotýkal se její šíje.

Vidéla rozpálený tpyt jeho oí, jeho lestný

pohled

bo-

krutý zárove, jeho pohyby výbojné, despo-

i

tické a šílené .

.

.

byl muž pekážky

Ach Bože. on

muž. Dovedl

drtit

.

obliej, hrdlo

Její

i

.

.

.

.

náhle tak hotový

Šlapal po

ramena zardla

její

se,

vli

.

.

jakoby

jí

všecky tepny rázem byly rozkvetly. Stála, tesouc se na celém tle, tak dojemná ve své slabosti. Její zrak pod tžkými viky upíral se k nmu pln prosby a bázn, jako hndé oko malého

vrného

psíka

.

Braun násilný

plachý, postehl tento nenadálý

i

To

pohled oddanosti.

rozhodlo.

Šeptaje slova vášnivá a nesouvislá, v nichž bylo

už

nco

vítze, hmatal

z opilosti

pomaten

po jejím

srdci.

Trhnutí látky

Ml cit

.

.

náhle dojem velikého hladkého zrcadla, po-

chladné plochy, jež byla

mkká, hebká

a

vlahá

jako napjatý atlas.

Ale

její

oi

byly

te

sklenné,

nmé

a

prázdné

.

.

.

Brutální dotek pronikl jejími žilami až k mozku.

Tam

pešel v tajemný prudký otes, pod nímž Všechen hnus chvíle ji prostoupil.

se sítilo.

cosi

KAREL SEZliMA:

214

—

— Probh —

šílíte? Ne nemohu, nechci Odstrila Brauna s ledovým zdšením, s bezejmennou hrzou ve tvái. S celou zuivou energií ženy, bránící se proti znásilnní — •

Jeho rozpaloval jenom tento optovný odpor. Chápejte pece ... je zhola zbyteno mlu-

— vit

.

o tom, co

Je to tak

.

.

Pokrýval

.

.

.

vy chcete

.

.

nebo co

.

bezmezné... —

.

ji

polibky,

zuivým

.

.

.

.

.

já

chci.

—

laskáním,

divokým

kousáním. Ruce jeho bloudily po ní zmaten, zuby jeho rvaly krajky na jejích prsou, svdné a neodolatelné jako hích.

Pojednou ohe krve drobnou psti

A

.

tvá.

Ucítil

ránu

náhle takový ábelsky škodolibý Šikmý, opovržlivý pohled zeleného oka

stny

se

úsmv

mu

zalil

.

Nellova

Cosi divého, žhoucího semklo Braunovi mozek se jako hypnotisován.

Cítil .

.

Zvítzit nad ním

.

V dsu okamžité Tiskl

ji

paží

i

...

síly

nad

i

vrhl se

nohama, hrudi

znovu na Kláru.

rty.

i

Zotroit ženu!

ní!

pochmurným

s

vztekem a slepou bezohledností, porážeje rém k zemi

ji

sko-

Chvíli trval tento hrozný zápas...

—

Necht mne

Tém

.

.

pusfte

.

.

bezduchá vymkla se

.

krev z

mne

dusí!

jeho objetí, šku-

.

PASS1FL0RA.

215

sebou v strašných konvulsích. Na rty rozervanou krajku, která barvila se krví bájíc

tiskla

—

dsné prázdno

Braunovi na okamžik

rozestelo

se hlavou.

Potom myšlenka tmou:

prolétla

jako záblesk píšerného svtla

— Ty's

ji

zabil!

Prudká bolest udeila ho do spánk. Nohy se pod ním chvly, zuby mu jektaly. Zíral tup na zmítající se tlo na podlaze, na Kláru, skleslou nazpt

keovit

a ryjící

prsty do povlaku pohovky.

Vše se mu hroutilo do srdce. Stál tak hodinu i okamžik? Nevdl. Nepekonatelná zbablost bránila mu hnouti rukou na její záchranu. — Až náhle

ucítil

zrak

.

na

magnetický

šíji

tlak cizích

Obrátil se prudce jako probuzen z

Ve dveích

Dsná Vzpímena lízající

upených

.

snu.

Tereza.

z jejích fosforových oí. nozdry vzduch, hltav jako koka,

radost svítila ssála

mléko,

Pohled

stála paní

erného

její

pila

.zjitenou atmosféru.

setkal se s

vala se ihned.

Braunovým. Vzpamato-

—

—

—

Zabil jste mi dceru! Svatá Panno! Vrhla se ke Kláe, piklekla k bezvládné a lom-

covala

—

jí.

Nebesa

—

!

Kláro

—

dít

.

KAREL SEZIMA:

216

vzbouila Chvátala k elektrickému zvonku všechen dm; poslala sluhy pro doktora Urbana... dala snésti celou domácí lékárnu a Kláru dopraviti do ložnice. Opíjela se vším tím zmatkem, který sama zvyšovala svými šílenými gesty, drsným pronikavým kikem, ve kterém zdálo se zaznívat cosi z radostného skeku papoušiho. Pak vlekla Brauna za sebou do rodinné jídelny, .

.

.

sousedící s ložnicí.

Zahrnula ho

divokým obviováním, potupami

horšími spílání; biovala jeho skleslou duši výitkami, žehavými jako šlehy hadu v ruce Erynie

—

—

.

.

Lstiv jako

Nuže vlk vedral jste se do našeho domu. Staré pátelství — vdnost hm, ano rozumím vám te výborn... Ml jste své zámry, he? Vím... za — mými zády mohl jste je píst zcela nerušené Vetel jste se v dvru Kláinu... a nešetil, myslím, ani onoho nezbytného taktu, který nehasí, co Zodpovídejte se

!

!

—

.

ho nepálí... Získal na konec zneužil dnes,

ped svým

jste

zbit

jí

.

naivity

její

.

.

.

—

a

Dnes, zrovna

tak podle

odjezdem, který

až do poslední chvíle

Braun

pro sebe

jste

.

jste

tajil

statení

Zbablce!

do posledního nervu,

stál

ped

ní

jako

híšník, necít ani ostré nespravedlnosti jejích ob-

vinní.

— nit,.,

Mluvte! Piznejte se... Chtl Chápete pece, jak jste v

—

jste

ji

znásil-

mé moci?

PA c.PIFLORa

217

Uchvátivá ho dravt za ob ramena, pásla se na Budil v n* pedstavu tváí vyhublých a rábož.iýcr malovaných v pozadí starých svatých obvazi Chípí její lan se stahovalo

íeh: trýzni

—

Lakomý

——

pezd

bázní a .

.

jí

pes

oi.

Nyní, arci... hehe. Trochu .

jste tak

.

.

odpustila bych vám.

—

tak

vydšen. Celý

Odza-

Cha, cha. A tak interessantní pi roztomilý s tím nádechem trpící i-

lítostí.

tak

.

stoty ...

—

Ale vidíte

Protože

pustila

tom

což?

Litujete

--

lit

jakýsi stín položil se

—

Opírala se o

nho obma

rukama,

nachýleným

s

tvá vášni zsinalou tsn ped jeho obliejem. Vyteštné morové oi blýskaly lanou chtivostí, zabodávaly se do jeho poprsím, hrdlo majíc napjaté,

jí

jakoby chtly vyssát všecku jeho mladou sílu a mízu — a zárove jakoby tam hledaly opory, jakoby chtly odtud vyíst nadji posledního opojení lící,

rozkoše, pedstavu vzkíšeného života, sladkého požitku hrála,

i

smrti.

jako

Celá hrozná symfonie zvrhlých cit

pekelné

varhany v

dechu, který skorém chroptl.

pohnutém

jejím

..

usilovn jejímu pohledu. V šikstáli, vidl její prošedivlé vlasy, nahrbená záda, celou hubenou Nechápaje postavu, ernou a lesklou jako havran Braun vyhýbal

mé

se

ploše okrouhlého zrcadla, pod nímž

.

smyslu jejích slov, slyšel jen hlas krkavce nad svoji ubitou vášni.

její

.

.

jako krákáni

218

seztma: passiflora.

K.

A

náhle

vzpomnl

si,

že v témž zrcadle spatil

kdysi tuto dravci ženu, jak myla tusy, na

její

si

ruce,

Vzpomnl

krví jejího umírajícího muže.

papoušky, na píšernou

——

potísnné

na

její

kak-

houpaku ve

starém altán rázem vzbouil, vše bylo v Hnus se v jako do dna otráveno. Oderval její ruce se svých ramen. ? (V jejím hlase vy nechcete Jakže ? Ne, to je Vy se odvažujete zakypla žlu).

nm

nm

—

—

—

—

vrchol všeho

.

.

Opravdu, nejsem Putifarkou

.

vy už dokonce ne Josefem. Ješt ped kázal jste více

Oi

jejich

.

.

.

... a

chvíli do-

odvahy

dv

zkížily se jako

Veškera nenávist, položená mezi

nepátelská ostí.

mužem

a ženou

z nich zasršela.

Odstril Její

hada.

ji

prudce

a kvapil z pokoje.

opovržilvý smích znl za ním jako sykot .

.

.

XXXVI.

Braun vdl,

že

je

Klára ztracena. Výstrahy

kaovy znly vždy

píliš

urit

.

lé-

.

Na cesty nebylo za tchto okolností ani pomyOdejel za matkou do Prahy, ale celý zbytek léta dojíždl do Kostelce navštvovat umírající pítelkyni jako její smutný vrah.

šlení.

—

Nezvratná

jistota,

že

ani,

mu prsa nechtl uvit této

vl

se proti ní

Moci

vokým

tak

ume

obrátit

—

ševní energie! .

.

její

nazpt bh událostí Divzepením veškeré du-

hnutím, násilným

Dtinství

a on že zavinil

zoufalým hoem. Nechápal neúprosné skutenosti; staveškerou silou vle.

smrt. svírala

.

Jeho

vle

—

!

.

220

k.

Ml

pocit,

sezima: tassiflora.

že cosi cizího, temného a nepátel-

ského opanovalo celou jeho bytost

emu

marno

.

.

.

nco,

proti

se brániti

Nadešly plouživé. bezkídlé hodiny parných srpsvtlo a tísnila i beznových dn, kdy bolelo oblaná nebesa. Noci hoké a bezsenné, jako blínem otrávené. Co chvíli probouzel se Braun z neklidného spánku pln úzkosti a hlubokého vnitního nepokoje. Bylo mu, jakoby ho kdosi prosebným hlasem volal na pomoc, nkdo drahý a blízký jeho srdci, koho rdousila neznámá jakási moc. Žalostný náek zalehl z daleka, táhlý ston zavanul z temnoty a kroužil nad ním, doznívaje pozvolna... Hrzou všecek rozmrazen. usedal na loži a napínal do tmy horený sluch. V Šeení asného rána hallucinoval ho pízrak Kláry, kterou domníval se i

vidt stojící nehybn v asách záclony mrtvou a zsinalou...

^<í

u

okna,

.

XXXVII. /'~>

\na sama nevyítala mu nieho.

^S —

Nechovám v

srdci jediné

krpje ho-

vám, ujišovala ho pi každé jeho ná-

kosti proti

vštv. Ležela zvadlá a

než plátno podušek.

hrobov Její

bledá, svtlejší ješt,

krásné vlasy byly roz-

esány;

její elo ovázáno bílým šátkem. Pohled piznával už blízký konec tlesných sil. Chvílemi odkašlala strašným rezavým kašlem, který chvl jejími adry a Braunovi rozrýval srdce. Pozorovala, jak ho boli tento kašel, a pohlédla na

její

nho vždy omlouvala

.

— Dejte

tak

prosebn mkce, jako by

se

mu

.

mi ruku, íkávala

mu

tišiv.

Ob.

Vím,

!

.

karél sezi-ía:

222

Chtly

jen, co vždy chce lodává pokud se leoovobodí. Ostatn, tehdy ... pi našem louení eknte, nebyl-li to na vaší stran spíš opovážlivý sen, nežli vdomý skutek? Tlumila nenápadn každý jeho pokus o prosbu

že mi nechtly ublížit.

vk

.

a co taky

.

.

lovk

—

.

.

.

— i

za odpuštní, která tolikrát chvla se

Braun byl

neskonale

podléhaje

Ale

cit.

Kláin

jí

vden

mu

na rtech.

za tento jemno-

pátelské a delikátní suggesci

o své nezodpovdnosti, svolával

tím jen

si

tžší stíny na duši. Myšlenky bezútšnjší a rozryvnjší, než výitky zjiteného svdomí .

—

Býváme vskutku

domými pvodci svých

tak

.

nekonen zídka v-

jednání, prohodil k ní jednou

—

Zrovna dnes vzpomínám všední, pranepatrné píhody, která mi už léta nevstoupila na mysl Sedl jsem jednoho podzimního odpoledne jako mladý student v kavárn nad sklenicí tyfósní vody a stohem žurnál. Bylo mi strašn blaze. Njakou zkoušku ml jsem práv za sebou, celý široký svt byl mj. Pelétl jsem zbžn drobný novináský lánek pod arou v denním list: causerie

podveer.

.

o

.

.

íatalismu

.

Nemohl jsem

.

.

Bah

—

fatalismus!

se ubránit tichému

Osud

— —

vnitnímu smíchu

lovka, který v nejsvtlejší pohod srdce mysli je ovšem nejmén naklonn, pipustit absurdní myi

šlenku, že

lého ...

by ho kdy mohlo potkat

vbec

A dokonce snad neoekávan,

co nemi-

proti

všem

.

ASSl FLORA.

výpotm

jasného rozumu a sebeurení

úsmvem dvivého

jsem se

223

— Usmíval

mládí a klidné sebe-

—

když mne v tom sklepník šetrn upomi chytá kabát od popelu, spadlého s cigaretty, kterou jsem si proti svému obyeji zažehl toho šastného odpoledne ... — Shledáváte to smšným, není-Ii pravda? Vru, nestojí to skorém za vzpomínku. Ale divnou spojitostí pedsiav pivádí mi to na pamt jinou, stokrát osudnjší událost. Vzpomínám na pítele filosofa, pyšného Stirnerovce, který zastelil se v Paíži drobným dámským revolverem, takovou bídnou malou zbraní, pravou hrakou pedstavte si. Jedin proto, že v okamžité tísni nemohl sehnat na grog kokott, cynickému, zcela omezenému stvoení, jež se opíjelo a k nmuž upoutala ho na nkolik nedl prchavá, ale krutá náruživost. Uinil to den ped zamýšleným návratem do vlasti Ml se zde za krátko oženit s krásným, intelligentním dv-

jistoty

zornil, že

—

.

.

.

.

etem,

které miloval klidnou,

skou ... myslím.

lovk

Vidíte, na

—

se

Bože,

je

.

upímnou duševní lávci te ustavin

tolik

toho,

kolem je po

eho ase

míjí

osud

.

Klára naslouchala

úsmvem,

.

takové

zavenýma oima. Až mu

sám oteve

.

slovm

jeho

mlky,

s

lehkým

který vyjadoval skorém jemný soucit.

—

le jako Chápala pln smysl jeho skryté žaloby nco, co zdálo se jí samozejmým ode dávna; proti

.

KARE], sezima:

224

emu

nepocítila nikdy horkosti ani vzdoru. Tušení

znlo v

fatality

improvisace

úvahy

ženské duši vždy jako zbožná nepodložená textem chladné

její

srdce,

meditace. Jako

a

píse pokorná

a melan-

cholická, utonulá v mroucích akkordech passionel-

ního

vytrženi,

gnace

.

skokbaná tichým addagiem

resi-

.

.

Ale Braun uvažoval teskné, jak

celá existence

i

nebyla než krátkým mihnutím mezi dvma drtícími koly. Jak stala se tato jemná ženská bytost

její

pouhou episodou v život dvou lidí, Nella a jeho jí jen zlo. Onen mrtvý vdomé, kdežto .

.

Oba psobili

on, ubožák, který

svým

bezdky,

pežije, toliko

ji

sevzetí... k smíchu! Byl zrovna mstivý sarkastický pathos osudu:

ky

tom

v

o

jevily se

proti

Hm, dobrá ped-

nejlepším pedsevzetím...

celý

zhoubnjšími

te pro život umírající pítelkyn následmimodk zpsobeného, než úinek ve-

zla, jím

vdomého píkoí,

škerého Nella

Ano

které kdy zakusila od

!

... on,

práv

brutální ránu, která

Pro

se

o n musel ji

mu zachtlo peduren

Byl k tomu

ji

zasadit rozhodnou

dobije.

Kláry, a co ho k

jako padající

ni

pudilo?

kámen

k do-

padu? Chápal, že neklamný vlastn ulehením. Cítil

pocit

se

v

i

lapen

n

y

by mu obelstná

byl

jako

.

.

PASSIFLORA.

zv,

která nad to

kdyby úd

Uvdomoval i

nemže

uhryzla

si

.

se vyprostit z

léky,

ani

.

že

si,

225

nejjemnjší

srdce

hnutí

ducha, nejvyšší jeho snahy jsou odvislé od fysi-

ckého stavu lovka, spjaty fatáln s orgány tlesnými. Ze proto vše nejušlechtilejší nejnižší v lovku je jen výsledkem podvdomé práce instinktu, souvisejících jako zálivy s nekoneným vesmírovým moem beze dna a bez behu. Vše podrobeno moci náhody a osudu, jehož nástrojem zdály se práv ony skryté a tajné prvky lidské pirozei

nosti

.

.

—

Osud citné

rám

píiny

.

.

.

neviditelná

bez tla Cítil jej

.

.

.

ruka bez ramene

Slepé

násilí

.

.

.

bez-

bez tvaru a bez

jako dravého ptáka, který vznáší

nehnut a vykávav, kídla v rovnováze Okamžik dsu ... a náhle tuší lovk kovové perut rozvíené jako kouící nachové mlhy se v oblacích, .

uchvacován za hrdlo Sfingy. Pod neodolatelným puzením tajemné moci jedná, zrauje a nad svou hlavou

... a cítí se

kamenným, necitelným spárem

kivdí, boí a nií, jako blesk, který sjede a zapálí,

musi zapálit, když jsou tu urité podmínky... Bylo to hoké piznání pro nho. jenž chápal kdysi svt jako dar nkolika velikých masse, nkolika dokonalých jednotlivc, tvoících dílo ze zmatePispti ných prvk, jež v nich nahromadil život k tomuto rostoucímu dílu svými silami bývalo .

.

.

.

226

.

k.

sezima: passiflora.

také jeho ctižádostí! Opravdu, ml dokonce odvahy, že si osoboval samostatnou, z celku vytrženou bytost, povýšenou nad zástupy prmr-

pec

tolik

Význam

ných.

k hrdinským

zvláštního bojovníka,

inm

ducha A jaký podíl ml vskutku teba .

posvceného

.

jen

na vlastním

svém urení? Vše šlo a odcházelo ped

jeho zrakem bez ohledu na jeho ubohou vli, kácenou ostatn každým zava-

nutím vtru. Bylo mu ureno okolí, urena dráha, vymezeny sympatie a nenávisti, dány radosti muka. Co bylo tedy jeho? Nieho neml v moci, vše vymykalo se z otží jeho schopností a sil. Rozum, intellekt — dým! Passivní, nespolehlivé i

zrcadlo, obrážející

mnný na

nj

kiv

a

nepesn

toliko

tok života, bez nejmenšího vlivu a .

vn

psobení

.

—

Nerozhodoval nco mimo nj rozhodovalo. Osud, tajemná, erná zakrytá osoba dramatu hasla. Všecka lidská pýcha v Pipadal si jako bleskem zasažený ohoelý strom. Cítil ránu. kdesi v pátei, ránu. která nezabíjí, ale je horší smrti: odnímá životu a vydává živoení. .

nm

.

.

—

XXXVIII.

Oed *

svým skonem

stižena byla Klára ješt

nebyly

nikterak trapné. Vláné, zbožné posuny,

již

pohyby rhytmu

gesta extatická a vytržená,

harmonitjšího exaltované

A bylo

ovaném

lehího

a

knžky to jako

napjetí

.

.

.

a graciesni

mimickou hrou.

ištní hvzdy. Po každém krise

ubylo

Slyšel, jak srdce

nm

již

její

jen jediná

hebké tlo.

ekla mu:

stále

Cosi mezi modlitbou

jí

tlesných

duše jakoby stoupla do jasnjších sfér. Braun cítil to zejm pi každé nové

v

n-

Ty však

kolika záchvaty hysterické epilepsie.

stup-

sil,

ale

návštv.

slabounce tepe v prsou, jakoby

krpj

krve zahívají*

jj b^dé,

.

KARET. SEZIMA:

228

—

Jsem vám vlastn zavázána ním, co se v jistém smyslu podobá vdnosti. Pivedl jste mne sice v blízkost pokušení tou svojí šílenou odvahou tehdy a kdybych byla podlehla, kdybyste mrte nebyl zlomil, vte, byla bych vós proto nenávidla.

—

odal

mi

hrubé násiln poslední vlákna, která mne poutala k zemi Ano, tkvla jsem stále ješt hluboko ve h m o t , jsem si namlouvala, že jsem ji v sob dávno pekonala. Její Ale takto

svtské

tíhy,

jste

to

Braune. Perval

.í

tíhy, tolik

Jste

.

.

.

a

píchu skutena ulpla

krev, jakási píliš živá

mých nejšastnjších rozarována a

s

na

snech. Odvracela jsem se od ní

odporem,

ale

povznést se nad

ni,

k tomu nebyla jsem dosud schopna. Nedovedla jsem ji,

slovem,

peklenouti

ironií...

—

Nyní teprve odkryla jsem v sob tento osvoNkde hluboko byl ve zasut a na dlouho pochován Opravdu, je nutno prve si uvdomit pln vlastní pekonanou malomoc, nežli dovedeme postehovat a soudit slabosti ostatních

mn

bozující smysl.

.

.

.

.

.

—

Takové žalostn rozmarné a groteskní pote kolem mne... pokraovala. Hotová revue lidských smšností. Duše dotýká se jich shovívavou vzpomínkou, jako se dotýkáme hraek, doby

defilují

—

zachovaných z dtství. Co nymbu sprchlo už na píklad jenom z postavy mého muže, mrtvého kormidelníka

mých

vášní, jenž tak dlouho ješt ze zá-

..

PASSrFLORA.

hrobí ovládal šetilého

mé

22<í

te

imaginace! Je mi

dobrodruha

.

.

.

jen líto po-

toho dravce ze smutné

e-

Juan, který hnal se vždy tak udýchané za pozemskou rozkoší a za smrtelným požitkem nikdy neukojen, nikdy nevyrovnán ... A jiní Pedstavte si mého ubohého otce, onoho sentimenledi

—

tálního

nmž

.

.

.

.

don Quixota lásky, galantního seladona, po zddila jsem svoji krev tak svtlou a tak

—

—

Anebo vyteštný stín mé matky Vídávám nyní do slova jen pouhý její stín. Bdím-li, nepichází ona nikdy k mému loži. Však vám prý se vyhýbá s jistou okázalostí Znáte snad slabou ...

i

.

už

její

nejnovjší passi?

.

.

Místo papoušk opatila

n

cviených opic. Dala pro poíditi koketní a fantastické kostumy ve stylu polovice 18. století. Od hedvábných punoch a stevíc s vysokými podpatky až po srdcovité, hluboce si

celé hejno

vykrojené živtky, korsetty jako pancíe, filigránvjíe a velkolepé coiffury. Uí ty malé ocho-

ské

ené ábly,

napudrované jako markýzky allurám komponuje pitvorné travestie galantních slavností, bergerií a venkovských scén a la BouFragonard cher, Wattcau, Inscenuje hrozné rokoka,

.

parodie na zašlý

pvabu

svt

.

.

bel-espritu, na

vk

svrchova-

tmito nejnesoudnjšími všech zvíat. A tak af myslím nebo vzpomínám na kohokoli, každý zdá se mi poset ranami a bolestmi. Každý trpí njakou vnitní zloného

a grácie v milování

.

.

.

s

.

230

k.

meninou.

I

sezima: passiflora.

vy, Braune, ubožáku zbloudilý ...

kdysi tak hotový, tak

i

vy,

vdom dokonalý

Kaskáda náhlého smíchu tryskla jí z hrdla. žertovat na konec. NeVidíte, dovedu ješt horšete se proto na mne. Chápejte spíše smysl mého úsmvu. Je mi tak volno, mám hlavu njak májov Shlížím na hemžení svží a jako plnou rosy svta, jakobych hledla na hru jepic a motýl s lehkého, vysokého balkonu ... pi západu slunce

—

i

.

.

XXXIX.

Výšiny,

k nimž brala se pozvolna

duše otupovaly znateln

i

stoupající

její

ostrost zorného úhlu,

pod nímž jevil se jí dosud celý život. Znenáhla opouštl ji choulostivý hnus ze skutenosti, velost vkrádala se tiše do jejího srdce, kísíc v shovívavost lásky a inspiraci k dobrému. Rostl v ní soucit

nm

se vší malostí a bídou lidskou, sesterská útrpnost

ke

tvorm,

stigmatisovaným

stejn jako ona ského utrpení.

.

.

.

bolestí

a

osudem

nejasná víra v messianism žen-

—

Odpouštím všem, kdož mi jakkoli ublížili, sob vyítám, že jsem se zahledla do hledala odraz rozkoší hoe nitra, ne abych v jiných, ne abych tyto chápala a s nimi cítila pravila. Ale

nm

i

—

.

232

K.

SEZIMA: PASS1FL0HA.

nýbrž abych milovala a požívala sobecky samu sebe. Hešila jsem svrchovaným egoismem. Je mi hoko z pomyšlení, že všecka moje bolest zstala tak neplodnou

Oi

její

.

.

prohlubovaly se a temnly, jako by se

ponenáhlu plnily veškerým lidským trudem. Šíje její napínala se v takové bolestné nze, jako by se

chtla

položiti

lovenstva.

za

obf

pod ostí smíti, pro híchy

fgžZŠS

KAREL SEZIMA:

234

—

Snad

v dlouhém

se setkáme, Braune,

vnosti ješt

jednou lepší a istší

Snad bude

sínajícím hlasem.

.

.

.

etze

pronesla uha-

to za tisíc let,

snad ješt

— Chci vit, že se tak jednou stane. Víte — také? Vidím, že váš zrak hledí už na mne pozdji.

jinak,

a

nebezpeím pro vaše smysly,

že nejsem více

Pavle. Polibte .

.

.

Pavle

—

mne na elo! !

Oslovila ho poprvé tímto

zpsobem. Jemu

mní

—

se

zdálo,

že

dvrným

prosté jeho jméno

v hudbu.

Sklonil hlavu na okraj jejího polštáe a dotekl se

dechem

jejích spánk. Pekonávajíc samu sebe,

plula do sfér istého obzíravého pochopení, dospívala k pokojné, sladké a zralé moudrosti, jež vše nemnné v život pi-

oddan a shovívav. Nebylo to více zasmušilé štstí sublimovaných nervových sensací: byl to okídlený smutek a klidná vroucnost, poetické veselí a delikátní rovnováha duševní. Tajemná harmonie, vykoupená bolestí a utrjímá už

pením, vzešlá z trosek minulosti a rozklenutá

skav

jako širý košatý strom nad

pdou,

la-

jež dala

hokosladkou vláhu zkušeností. Všecka její osobní trpkost padala jako do Stygu, Se vším se usmíila a na všecko zapomínala. Shovívav patila kolem sebe na veškeru marnivost a ukrutnost, lstivost lež, na všecku petváku a obojetnost, chvilková poblouzení klamy srdce

jí

tu

i

i

vné

PASSIFLORA.

235

Celý život v radostném víru a kypní stejn jako v bolestné tísni a rmutu nazírala jasn s tchto teskných oblak kontemplativního vyrovnání, kde už oku srdci vše bylo stejn dalekým a stejn blízkým. Nabývala smyslu pro celý veliký humor života. a lásky

.

.

.

i

XLI.

Kráejíc

po celý život za

hvzdou

lásky absolutní

a neuskutenitelné, prošla Klára jakoby ohnivou

zkouškou svatých a vyvolených. Odpoutala se od egoismu srdce, obtovala pýchu tla pýchu vzpomínek, pronikla paprskem hejivé ironie ethický Její význam všeho každodenního a bžného vyrovnaná mysl uvdomila si relativnost dobra zla a nauila se chápati obé jedin jako složky vného i

.

.

.

i

klidu a harmonie.

A

tak docházela na konec po této

svtelném most duhy k k náboženské

ukojení

její

nostalgie

pedstav Boha. v

étherná váše, všecka

nekonena.

—

cest jako po

nebi morálního absolutna, níž našla posléze její

neuhasitelná

PASSIFLORA.

237

Byla by ráda vyjádila Braunovi tento blahý jí k tomu píliš hrubá. Všechen tžký svt rozplýval se ped ní v iré, studené hvzdné jasno. Vše bylo tu tak Jednoduché, prosté a slavné. Vše zdálo se být jenom symbolem,

stav duše, ale slova zdála se

na jehož

dn

On.

dlel

—

Byla už tak slabá, že ani rukama hnout nedomrtvé lilie ležely klidn

vedla. Dlouhé, štíhlé jako

na

prsou, žehnající a dobroinné ruce svdlanmi rozkídlenými jako perut holubice.

jejích

tic ... s

Plef

talo se

na

žena byla znáti

tém

bledosti

vný sníh

její její

bylo

spirituelné

zdála se

zrcadliti

nadoblaných vrchol. Rusé svtlo chyvlas, a do nho jako do aureoly polotvá, krásy skorém metafysické, na níž

práce života a utrpení.

tolik

Mladá žena neodmítala

pokrm

ani

pée

služeb-

ných, ale brzy poznávala stží nejznámjší osoby.

Pavuinová dila se již

harfa jejích uhasínajících

nerv

la-

k nejvyšším oktávám.

Blahé sluchové hallucinace, ve kterých vnímala šumot les, a které vyjasovaly se znenáhla v stíbrný hlahol zvon, unášely její mozek na mystických hudebných vlnách hymny

Klára hukot vod

k Svrchovanému

i

zvedaly ji na pohyblivých oblarozhoupaných dýmajících kaditelnic jako blankytné sloupy pod zlatou kupolí a souZdálo se jí, mrané oblouky vného Chrámu že je zcela oddlena od své omezené existence, že .

.

.

cích, stoupajících z

.

.

.

.

.

238

sezima: passtflora.

K.

splývá v jedno s propastí nebeské

nhy

a neskonalé

Milosti.

Nkolik nedl cítíc

majíc

žila

vni

jenom

v tomto božském šílenství,

jitra, v asách nekonena, sen nádherný a nepro-

obraz

a rosu serafického

mnný. Podobalo tasie, víra jí

i

se, že

myrrhového

vína, jež

níky k posledním

Agónie

nadsmyslné

její

jí

fan-

odchod, podat

omamovalo kdysi mued-

okamžikm

.

.

nebyla divokým zápasem o poslední

jiskry života, a skon

padání do

podvdomé,

i

srdce spojily se ulehit

kvt,

neml

pro

ni

jež se tiše zavírají

snula smrti skorém

balsamickou

.

vtší hrzy než nad hlavou. Ze.

XLÍI.

bylo nicmén hrozno Vidt, jak den po dni umírá vzácná a vybraná bytost a ne-

Braunovi moci

jí

.

.

.

—

zachránit!

Horená

truchlivost

v

nm ryla.

Sedával, smutný

eremita velkomsta, zíraje ztrnule na jediný bod

podlahy a byl by

si

pál, aby to bylo ústí revol-

namíeného na jeho ubohou Ona mu ovšem odpustila, ano

veru,

—

mém

nebylo odpuštní.

Vbec

lebku.

nm

v

ale

odpuštní

sa-

Jen zapomenutí je v lovku, který uvdomil si všecku mrtvou nenávratnost minulého. Ale mohl v do.

.

.

n

ufat tam,

kde

vdl,

zvuet v pamti znovu a znovu

že každá vzpomínka bude

echem srdce výitkami, v

jako prodlouženým

rozdírajíc

mu

hran, stále

.

KAREL SEZiMA!

240

muce

živé

pikrytá,

jako

ale

ustavin

hlodající

rána?

vbec možno

zapomenutí úplné? Lze vyhlapamti, aby ani ve snu neobjevilo se náhle jako erná osudná hvzda, skrytá za dne závojem svtla ... a nevrhalo kruté svity na svt, kolotající kolem lovka? Je

diti

cokoli z palimpsest

Vdl

.

.

.

vše, co bylo

váhy pro nho.

A

ped

tím,

nemlo žádné

vše, co pijde pozdji, ponese

stopu a ráz této osudné události. Celá meditativni alej

tmavých, smutných strom šeila se mu v

vyklíivší a vzrostlá z tohoto

hokého

jádra

.

duši,

.

Svt ležel ped ním tak zívav vyteštný a drze rozcivný, tak daleký a cizí, že nebylo lze napíst niti mezi ním a srdcem a nebylo lze vhroužiti se citem do jeho dní. Veliký

marný

žal valil se

pes

jeho snahy.

mrazivé Zdsil se nepátelství mezi dušemi jedny od druhých a prorývan jedin výlevy tlumeného záští druha k druhu. Všecka poesie lidských náklonností mizela v jeho oích a jako nebezpené, kaln svtélkující bahno pod opadlými vodami zjevovala se mu záhadná jejich potmšilost .

.

.

lhostejnosti, dlící

Za posledních návštv u nemocné na venku, v pozdní jeseni, kdy plochy luk potaženy byly pa-

PASSIFLORA.

241

vuím

jako matná zrcadla, žíhaná spore drobnými umdlenými tpyty ocún kdy koruny v parcích .

huely

.

.

tžká poplašená kídla a bezlisté topoly stály jako erné obelisky se záhadným modravým nádechem... za dn nekonených šerých dešfú jako

podzimních

s

tmi

spoustami olova nahoe, hrozí-

cími každé chvíle

spadnout a zaliti všecko... nesmírnost. temnost vstupovala do nho.

Tžké

jeho

meditace

pecházely ve zmatená

blouznní horeky. ojedinlý pípad Kláry a jeho, duševní zrak. Obraz pítelvnený slabostí a zastený smutkem umítemný pád jejího krásného tla pod železný

Nebyl

to už jen

mu

kte.

kyn, rání,

stoupal

ped

nm

nyní zvláštneúchylný vz fatality ... to žilo v ním symbolickým a apokalyptickým životem.

Byla

rod,

to

ztlesnná

intensivní

všem slabém

kehká

a

tragika všeho jemného

uvdomní bezbranném

brutality, .

.

.

Byl

v pí-

páchané na

to celý

lovk,

myslící ttina, drcený jako obilí na mlate

osudu.

Pedstava pozorovaných vztah v malé oné din,

s níž

mozku do nesmírných kosmických jejichž životních

—

ti

bh

dimensí. Klára,

Tereza ... on sám ... jiní, stal se kdy bezdným svd-

Nell, starý Lutna, paní

kem

ro-

pišel do užšího styku, promítala se v jeho

i

všichni vstávali nyní jako stíny v jeho 16

.

.

KAREL SEZIMA:

242

aby nad otevenou hrobkou vnosti hráli ped ním znovu intimní dramata svých srdcí. Zrak se mu tml, bylo mu jakoby po erném schodišti hrzy sestupoval až k samému mystériu

mysli,

bytí.

Nutkalo ho to myslit na psobení duchových by-

tch, kdož meškali kdysi na zemi, a na jejich nepochopitelné zasahování v záležitosti živoucích. Vidl generace spoutané ke generacím okovem zddné viny, híchy otc a matek, beroucí odplatu Vidl celou Zemi, spjatou v mystina potomcích tostí

.

.

.

ckém etzu kosmu a

koeny

nedbající žalu lidského rodu,

—

ale samu štvanou jako slepé zvie, jež šíleným letem ítí se v temnotu, železný hrot osudnosti v prsou, sopky plny krvavého ohn jako hrzou bušící tepny, vody

jehož

svírá

pronásladované

rozhuelé a zpnné jako dsem zblelý vlas A nade vším veliký krutý klid hmoty, síla nepemožitelných zákon. Grandiosní netenost tmavého svdomí Vesmíru .

.

Bytí jednoho,

tisíce,

.

.

milionu

tvor

lhostejno

ped

Píroda, jak spatoval ji nyní ohromností celku ve svých pedstavách, rozpoutávala k vnému na.

pjetí

,

.

oba principy, muže

druhému v zápasy na v jediné les

moe

zmuených

zoufalých tl, v

a ženu, pudila jeden proti

život a na smrt. a

Mnila

žití

roznicených tváí, v pra-

dsné, krví dýmající bojišt na

sebe složených, v sebe zapletených

úd. V pustou

.

PASSIFIORA.

243

smsici bídy. cliorob a šílenství, která rvou k sob smrteln bytosti, svádjí je sterými uskoky, že se dotýkají vzájemn a trou se o sebe, ohmatávají se a strhují, rty rozchlípené rozkoší, oi zalité slzami ... že se vykoisfují a vraždí, drtí jeden o druhého... aby se pak rozpadli, rozlétli od sebe otráveni hnusem vítzné hmoty, plni depresse a vzájemného záští. Ale všecky ty svdné moci pírody, všecko íjení lidské

zve

i

veškera ubitá mdloba a rozaro-

vání splývalo v jedinou ohromnou sumu lásky, v

diný strašný zákon vesmírový

Láska jako niivá jemství

svta

a jeho

i

obnovující

.

.

.

probíhajíc

síla

vesmíru, ta-

trpí,

aby se rozaby trplo a

pohybu

Pod vládou její lidstvo žije a plemeovalo — a rozplemeuje žiío

je-

— —

takto

se,

vný

strastiplný

kolo-

bh .. Ale jaká

kterou

ného

je

ie

koruna

té gigantické

stavby útrap,

život? Jaký bude poslední akt toho straš-

a lhostejného

neosobního dramatu vesmíru a

zem? Ci snad je celý život jen beztvarý a

chaos, vlnní

marn

a

sil,

snad vše v proa neužiten jako dým, jako vír suchého

ve kterých není smyslu stor

bezvdomý

bezmezných vodopádu hmoty ani cíle? Jde

listí?

Záhada stebala hltav všecko

teplo

mozku.

.

..

KAREL SEZIMAt

244

úel bylo možno tušit kdesi, ale temný, ne— V celé stavb svta, v celé jeho koncepci byl snad jeho dvod. Netkvl však jist v lovku, ve smrtelném vdomí, nýbrž vysoko nad ním v Šeru a ve mracích Njaký vyšší necitelný, velkolepý ád, z vnosti do vnosti jdoucí pohyb Ne,

postižitelný.

.

.

.

svtového

celého transcendentálního jící

se snad za

myriády

rozumu jednotlivcovu ...

A

.

.

vk,

ale

stroje, opakunepostehnutelný

.

což, napadlo ho, spje-li celý ten dishar-

temnému rozkladu nekonené Nicot vstíc? Slepá hlubina nir-

monický veliké

život jen k širokému,

—

vanístického hrobu

.

není to snad

cíl

.

a konec

všeho?

Myšlenka vzepjala ké

kei dsu

Hrza

jako

z ní vanula,

Pro

sama ped sebou v krátpoplašený vlastním stínem.

se

k.

hrza

potom ješt

žít?

složená a strašná.

K emu

Množiti bolest? Psobir dobro?

pcjmy! snad .

.

existovat?

—

Zase ty nicotné

Ostatn dobro... komu? .

sklonil jen

mínky na

Jednotlivcm

truchliv hlavu pod tíhou vzpo-

umírající pítelkyni. Ale

i

pi pomyšlení

na široké massy zamrazilo ho podivným chladem

Záchvv

—

.

.

Konat tedy dobro pro Ano. ale pak je samé, pro ulehení života? teba pikládat životu ješt njaký smysl. Zase se ocital ve tm prázdnoty

...

—

n

.

.

.

.

245

PASSIFLORA.

Na

myslit,

když práce

je

když myšlenka

.

.

.

Ale není-li

sil

je

jen

mar-

Kam

když nelze

pevn? erná

je zlo, jež

k tomuto krajnímu

dsledku, jak

hoké bemeno

osobní jsouc-

dále, kterak nést

nosti?

Na pracovat,

dvod ....

popiratelný

žíti

zlá?

teba potlaoJedin umrtvení, neexistence má svj ne-

nost a trápení ducha. 2ivot

vat

je

bolestná a neplodná? Vše

jíti

si

v

té

hrzy, tajemství a pochyb, život neproblemov, ist a

šíi

založit

propast mysticismu

vábila ho neodolav hlubokou, vše uklidující, bezednou jej volala. Pry od tvrdých pojm a drze civících sofismat. od racionalistické suchosti a kornatosti mozku, ode vší marnivé jistoty a domysli vé uritosti

teln. Jako

svdný zpv vody

t

.

mkké

.

pokoe chudých duchem, k primitivní oddanosti malých a utištných. Nezbývalo, než sklonit hlavu oddan ped Neznámem jako zvíe, které eká ránu a vlee zatím poslušn káru svého pedurení. A na konec padnout bez hlesu k zemi, tiše, docela tiše jako svadlý Volalo ho 1o k

list

.

passivní

.

Njaká schopnost vzdoru se v nm ješt ozývala. Ale znlo to stále hlubším tónem, stále temnji a dušenji.

Bylo mu, jakoby

ml

zkížit ruce na prsou a

.

246

K.

SEZIMA: PASSIFLORA.

nachýleným elem, sevenými rty usednout zaA hledt bez hnvu a bez závisti na ty, kdož jdou rychleji a pevnji...

s

tím kamsi vedle cesty.

Jisté že ani

ti

daleko nedojdou

.

.

c^. (9

CísW^vjjs

II.

vydání.

i

OD TÉH02 AUTORA KNIŽN: KOUZLO ROZCHODU. Sensitiva.

2.

vydání.

(Rozebráno.)

V SOUMRAKU SRDCÍ. Román.

2. vydání. (Jos.

Román.

2. vydání. (Jos.

R.Vilímek.)

HOST, R

Vilímek,)

ZA PELUDEM. Ti

prosy. 2. vydání. (Jos.

R Vilímek.)

PODOBIZNYARELIEFY. Studie v domácí prose soudobé. (B. Koí.)

®

.

NÁKLADEM

JOS.

K.

R.

Sezima:

VILÍMKA V PRAZE V SOUMRAKU SRDCÍ.

(Poctno cenou

hlav.

vydání. Cena

2.

a

„Román Sezimv mnohem vtšího

msta Prahy z

K

8'

Román,

nadání Turkova.)

—

rozpíná se z krkonoš. jevišt do mnohem obzoru, zasahuje samy základy a pod-

mínky veškerého našeho spoleenského vývoje." (J. Vodák v „ase.") „Cítíme dobe, že tato krkonoš. vesnika jest jen obrazem celé vlasti, jejího duchovního tápání, akoli není kreslena s mlhavostí symbolu, nýbrž se vším tajuplným kouzlem Životní skutenosti." („Pozor.")

K.

Sezima: HOST. Román. vydání. Cena

2.

K

7*50.

„Knihy jako „Host" popohánjí vývoj naší románové formy O Celé hony vped." (F. Krejí v „Právo Lidu." „Psychologický obraz velké dramatické mužné opravdovosti a intellígence."

síly

.

.

.

dílo

ja-

kési

(Martínekv K.

Sezima;

(Poctno cenou 2.

ZA PELUDEM.

hlav.

msta Prahy

vydání.

Cena

K

z

„Ostrav. Deníku.")

Ti

prosy,

nadání Turkova.)

7.50.

„Chloubou knihy zstává Sezimv mistrovský kus, novela Zcela jedinený je zpsob, jakým Sezima in„Štvanice". scenoval Emin pádj&gfiUtSSZS^mLési symbolické vidní mrazivé hrzy. 'L^^\\f ft*y^^.° Y á k v » Lumíru „Kouzlo ro^^odu*Ti mtim. kraftrromalbl^Podzím. .

.

RA

podrží

vždyJ^znané

místo ve vývoji

->

vn"

modenAeské

082840022

prosy."

JUN

PG

5038 SM78P37 1920 C.l

ROBA

2

61991

.'.