No title

��������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ������������������������������������������������������������������������������������ �����������������������������������������������������

����������������������������������

��������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ������������������������������������������������������������������������������������ �����������������������������������������������������

����������������������������������

Mgr. Zbynìk Gabriel, Ph.D., PhDr. TomᚠNovák PSYCHOLOGICKÉ PORADENSTVÍ V NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉÈI Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz jako svou 3296. publikaci Odpovìdná redaktorka Jana Henžlíková Sazba a zlom Milan Vokál Poèet stran 144 Vydání 1., 2008 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod © Grada Publishing, a.s., 2008 Obrázek na obálce © doc. MUDr. Pavel Žáèek, Ph.D. Recenzoval: PhDr. Miloslav Kotek

(tištěná verze) ISBN 978-80-247-1788-3 (elektronická verze ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-6284-5 © Grada Publishing, a.s. 2011

OBSAH

Úvodem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 1. Paradoxy a historie náhradní rodinné péèe . . . . . . . . . . . . . . . 8 1.1 Struèný historický vývoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 1.2 Nahlédnutí do historie prostøednictvím literatury . . . . . . . . . . 23 1.3 Náhradní výchova v zrcadle èeského tisku pøed a po výrazných spoleèenských zmìnách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 2. Trauma bezdìtnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 3. Krátkodobá psychologická poradenská intervence v rámci problémù spojených s bezdìtností . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 4. Romové a „ti druzí“ prizmatem náhradní rodinné péèe . . . . . . . . 38 5. Pøehled a psychologická specifika jednotlivých forem náhradní rodinné péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.1 Osvojení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2 Pìstounská péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.1 „Klasickᓠpìstounská péèe . . . . . . . . . . . . . . 5.2.2 Poruèenská péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.2.3 Pìstounská péèe na pøechodnou dobu . . . . . . . . . 5.3 Hostitelská péèe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

42 42 46 46 52 54 65

6. Struèný prùvodce zprostøedkováním náhradní rodinné péèe 6.1 Rozhodnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2 Podání žádosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.3 Pøíprava a posouzení krajským uøadem . . . . . . . . . . 6.4 Èekání na nabídku dítìte . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.5 Poradní sbor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.6 Kontakt s dítìtem a jeho pøevzetí do péèe . . . . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

. . . . . . .

71 71 74 79 84 88 93

. . . . . . .

. . . . . . .

7. Psychologická diagnostika v oblasti náhradní rodinné péèe . . . . . . 98 7.1 Základní principy a postupy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 7.2 Vybrané psychodiagnostické nástroje . . . . . . . . . . . . . . . 107

verze osvit 2; Monday, 28th April, 2008, oøez 144 mm

8. Komentované osudy dìtí v náhradní rodinné péèi . . . 8.1 Dítì v pìstounské péèi . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2 Osvojené dítì . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.3 Rùzné varianty péèe a dìvèe z rozvrácené rodiny . . 8.4 Ménì obvyklý pøípad záškoláctví u osvojeného dítìte

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

130 130 134 136 139

Použitá literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142

/

7

ÚVODEM

Psychologie náhradní rodinné péèe (NRP) nepatøí k nejèastìji zmiòovaným oblastem rodinného poradenství. Dotýká se oblasti mezioborové a zdánlivì výluèné. Díky pochopení nakladatelství Grada završuje kniha na toto téma pìtici publikací pomyslného „projektu poradna“. Po titulech Manželské a rodinné poradenství, Práce s klienty, Rozvodové a porozvodové poradenství a Pøedmanželské poradenství kompletuje nový pøírùstek edice Psyché výèet typických nesnází, jež bývají ve zmínìných poradnách, a ovšem nejen tam, øešeny. Tato publikace vychází z popisu øady paradoxù, jež jsou s náhradní rodinnou péèí spojeny. Všímá si historie oboru a uvádí nìkteré donedávna zcela neznámé èi zamlèované a dodnes málo známé okolnosti. Postihuje obraz náhradní rodinné péèe prezentovaný tiskem i v literatuøe. Pozornost je rovnìž vìnována traumatu bezdìtnosti a poradenství bezdìtným. Ètenáø zde dále získá obsáhlé informace o jednotlivých formách náhradní rodinné péèe, o celém procesu a pravidlech jejího zprostøedkování a také o peripetiích, které náhradní rodièe a dítì na cestì k sobì èekají. Podrobnì je referováno o výbìru žadatelù o náhradní rodinnou péèi a jejich pøípravì, vèetnì používaných psychodiagnostických metod. Pøedkládaná pøíruèka tak mùže být užiteènou pomùckou nejen pro odborníky a studenty z oblasti psychologie a ostatních pomáhajících profesí, ale zdrojem dùležitých informací také pro stávající i budoucí zájemce o realizaci nìkteré z forem náhradního rodièovství.

8

/

Psychologické poradenství v náhradní rodinné péèi

1. PARADOXY A HISTORIE NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉÈE

Nejde o výluènou problematiku dospìlých. Ve vyspìlých zemích, a ÈR tu není výjimkou, zhruba 1 % dìtí musí vyrùstat mimo vlastní rodinu. Sirotkù v pravém slova smyslu tu je minimum – jedno, maximálnì dvì dìti ze sta takto postižených. Ostatní patøí k sirotkùm sociálním. Laik si pod pøíèinami této formy osiøení pøedstaví dìti matky, jež byla „svedena a opuštìna“ ženatým mužem. Možná i podnikatele, kteøí pro samé podnikání nemají èas na dìti. Také snad nezamìstnané, kteøí nemají peníze. Asi i tìžce nemocné, nemohoucí rodièe… a obvykle se mýlí. Pøi vší kritiènosti je dnes rozsah sociální záchranné sítì státní i charitativní takový, že není situace, aby si s ní harmonická a zodpovìdná (tøeba i širší) rodina neporadila. Lépe než hledat typickou skupinu, z níž pøicházejí sociální sirotci, je položit si otázku, zda celá rodina (ne tedy jen výhradnì otec s matkou) neumí, nemùže èi nechce zajistit výchovu a všestrannou péèi o dítì. Díky nìkolika generacím povrchních textù od pracovníkù sdìlovacích prostøedkù a zjednodušenému chápání jejich výtvorù se mezi lidmi uhnízdil mýtus, že „dìtské domovy jsou plné dìtí, které by mohly hned do rodiny, staèí ale korespondenèní lístek od rodièù a musejí tam zùstat…“. Vìta obsahuje tøi informace – pøitom pravdy jen málo. Ne všechny domovy jsou zcela „plné“. Z dìtí, jež v nich pobývají, nemùže do rodiny prakticky žádné. Korespondenèní lístek jako projev patøièného zájmu „za rok“, ba ani za pùl roku, soud dnes již neuzná. O nìkteré dìti není mezi potenciálními osvojiteli a pìstouny zájem. Jiným to neumožòují jejich právní pomìry. O osvojení u nás usilují vesmìs lidé, kteøí dìti mít vùbec nebo již nemohou. Zásadním problémem je nepomìr mezi požadavky potenciálních osvojitelù a charakteristikami právnì volných dìtí. Osvojitelský ideál je holèièka co nejmenší, naprosto zdravá, alespoò prùmìrnì inteligentní, svìtlé pigmentace, nejlépe taková, aby se podobala náhradním rodièùm. Biologiètí rodièe by mìli být vcelku normální, ne „nìjací narkomané a úchylov铅 Zeptáte se, z èeho by osvojitelé v zásadì slevili. Oni se usmìjí a øeknou: „No, chlapeèek to být samozøejmì mùže.“

Paradoxy a historie náhradní rodinné péèe

/

9

„Dobrá zpráva“ takovým potenciálním osvojitelùm zní: o podobnost se nebojte. Dítì pøebírá mimiku lidí, kteøí o nì peèují, a tak se jim laicky øeèeno stává podobným. „Špatná zpráva“ je: nejžádanìjších dìtí je naprostý nedostatek, a to všude na svìtì. O pìstounskou péèi se zajímají èastìji lidé, kteøí již dìti mají. I zde ovšem pøetrvávají mnohé mylné názory. Tato forma péèe není ani malá ani rychlá adopce. Za urèitých okolností mùže v adopci pøejít, leè výchozí tvrdá data obejít nelze. Dítì pøichází do pìstounské péèe proto, že pokrevní rodièe nebo alespoò jeden z nich nebyli zbaveni rodièovských práv. Dítì si odvézt nemohou, ale… Namátkou pokud chce pìstoun s dítkem odjet na dovolenou k moøi, musí mít souhlas jeho rodièù. Vlastnì ne – mùže požádat o udìlení souhlasu soud. To ale bude trvat dosti dlouho a než se vše vyøeší, bude urèitì po prázdninách. Do pìstounské péèe pøicházejí i dìti nemocné. Rozhodnì nejde dejme tomu o èastá nachlazení. Citujme emeritního øeditele brnìnského kojeneckého ústavu a dìtského kardiologa prim. Františka Jimramovského, který již pøed lety øíkával: „Operace srdce, to dnes není nic tìžkého. Kvùli takové perspektivì není pìstounská péèe nutná. Osvojení je možné!“ Na druhé stranì je faktem, že dnes pøežívají i dìti, jež by ještì pøed deseti, dvaceti lety nemìly šanci na život. Neubývá dìtí s vrozenými vývojovými vadami. Drogovì závislá èeská matka byla donedávna alkoholièka a silná kuøaèka. Poèet žen závislých na alkoholu v posledních desetiletích prudce vzrostl, stejnì tak poèet mladých kuøaèek. Pøibyly ovšem závislosti na øadì jiných, nezøídka tvrdých drog. Není tomu tak dávno, co se u nás zdálo, že syfilis je archaická choroba, nìco jako býval kdysi mor. Dnes rodí i pohlavnì nakažené ženy a syfilis není nejhorší z možných chorob. Zachránit dítì, by sociálního sirotka, je ovšem nìco jiného, než zajistit mu pevné zdraví. Dìtí jiných etnik, u nichž lze uvažovat o pìstounské péèi, ponìkud pøibylo. Dávno to nejsou jen Romové. Oèekáváte-li ovšem v èeském domovì afroamerièana, nejlépe pravnuka sympatického seržanta, který osvobozoval Plzeò, budete zklamáni. Další skupinou v pìstounské péèi jsou dìti ménì nadané. Opìt pozor, tím se nerozumí trojkaøi na vysvìdèení, co jim hrozí i ètyøka z matematiky. Jsou to dìti, u nichž lze hovoøit o mentální retardaci tj. IQ odpovídající lehké debilitì a níže. Pokud nejsou zájemci o osvojení dítìte romského, mùže být pìstounská péèe øešením i pro nì. Lze oèekávat, že pùjde o Roma výrazné pigmentace. Obdobnì bývá tato péèe vhodná i pro starší dìti. Pokud by ovšem šlo o dìti z bìžné rodiny, kterým se zabili rodièe pøi autohavárii, je vysoce

10

/

Psychologické poradenství v náhradní rodinné péèi

pravdìpodobné, že se jich ujme nìkdo z pøíbuzných. Vesmìs jde o dìti z problematických rodin. V dosavadním životì prožily ledacos, co by mohlo být námìtem na román. Nic z toho ovšem není optimální výbavou pro neproblémové sociální pøizpùsobení, kázeò a dobrý prospìch ve škole. Do pìstounské péèe pøicházejí i vìtší sourozenecké skupiny. Na nalezení vhodného dítìte do osvojení se èeká nìkolik let. Doba, kdy mohli osvojit jen lidé ètyøicetiletí a starší, je skuteènì dávno pryè. Zákon požaduje pøimìøený vìkový rozdíl mezi dítìtem a osvojiteli. Za „optimální“ bývá považován rozdíl 25–35 let, za „ ještì pøimìøený“ do 40 let. Pøedchozí odstavce nejsou zdaleka urèeny jen zájemcùm o náhradní rodinnou péèi. Vštípit by si je mìli i mnozí lékaøi, psychologové a další osoby s tzv. pomáhajícími profesemi. Ve snaze pomoci a povzbudit pacienty èi klienty líèí jim situaci jako pøíliš rùžovou nebo alespoò kývnou na nadmìrnì optimistické vize. To ovšem není psychoterapie, to je podvod, který hovorovì (a hororovì) øeèeno brzy praskne.

1.1 STRUÈNÝ HISTORICKÝ VÝVOJ Traduje se, že historie je uèitelkou života, ale v péèi o nechtìné èi jinak postižené dìti je spíše zrcadlem života dávných kultur i nedávných politických peripetií. Zrcadlem, jež leckdy naznaèuje, že pod sluncem není mnoho zcela nového, naprosto nebývalého. Jsou zde èasté paradoxy. Výchylky nebo spíše odchylky v myšlení smìøujícím k objektivnímu dobru dìtí jako by vytváøely na druhé stranì situaci, kdy se stav sice zvolna, ale pøece jen vrací k normì. V oné normì se pak snoubí rozum a cit. V Chamurapiho zákoníku se zachoval trest za usmrcení potomka. Kdo tak uèinil, musel pak mrtvolu dítìte po tøi dny a tøi noci chovat v náruèí. Na vykonání trestu dohlížel zvl᚝ povìøený strážce. Pomìrnì radikální ochranu dìtí zavedli namátkou staøí Egypané, kteøí k životu èi smrti nemìli v rámci svých možností lehkomyslný vztah. Ale opìt paradoxnì ve Starém zákonì èteme: „Èím více Israelské Egypští utiskovali, tím více se tito rozmnožovali. Pøikázal tedy Farao lidu svému: ,Každé pachole, kteréž se Israelským narodí, uvrzte do øeky!‘ Jistá žena mìla velmi krásného pacholíka. Z lásky ukrývala ho po tøi mìsíce. Když pak ho již více tajiti nemohla, vzala ošítku se sítí, omazala klím a smolou, vložila do ní nemluvòátko a uložila je do rákosí na bøehu øeky. A sestra jeho, Mirjam, zatím

Paradoxy a historie náhradní rodinné péèe

/

11

z povzdálí pozorovala, co se díti bude. I stalo se øízením Božím, že dcera Faraonova sestupovala, aby si umyla ruce v øece a naøídila dívèici, sestøe pacholíkovì: ,Vezmi pachole toto a odchovej mi je!‘ A když dorostlo, dovedeno bylo k dceøi Faraonovì. Tato pøijala je za syna a nazvala je Mojžíš, tj. z vody vzatý. A toto pachole stalo se pozdìji proslaveným vysvoboditelem, vùdcem a zákonodárcem… Mojžíš zakázal pøísnì lidu svému dítky zabíjeti…“ Tolik Rudolf Secký v knize Smilování a útrpnost s ubohými a nešastnými… vydané u F. Šimáèka v Praze 1910. Ne vždy se v historii nabízí srovnatelný šastný konec. Ze stejného pramene: „Zakladatel svìtovládného Øíma, Romulus byl dle povìsti pohozené dítì, vlèicí odkojené, která se ubohého tvora lidského ujala… A když pak Romulus pozdìji dospìl k moci, naøídil vzhledem k svému pùvodu paradoxnì, že všichni hoši a z dívek prvorozená musí býti vychováni a znetvoøení hoši a pozdìji zrozené dívky i po tøetím roce vìku svého mohou býti odloženi tj. vyhoštìni z domu otcovského do lesù, pouští a že otcové proto nemohou být stiháni…“ Dítì narozené ve starém Øímì položila porodní bába k nohám otce. Pokud ten je zvedl a položil do náruèe matce, stalo se èlenem rodiny. Když se otec odvrátil a nijak nereagoval, bylo synem èi dcerou smrti. Obecnì je znám postup bìžný ve starovìké Spartì. Novorozenec byl pøedložen radì starších. Ta rozhodla, zda je dostateènì zdráv. Pokud nebyl, nezbylo než svrhnout jej do propasti. Takøka se ovšem neví, že v Thébách (svobodném mìstì, jež mìlo charakter státu do znaèné míry srovnatelného se Spartou) bylo zakázáno dìti usmrtit nebo pohodit. O dítìti rozhodoval otec. Pokud o dítì nemìl zájem, byl povinen ohlásit to úøadu. Ten pak nabízel dítì zájemcùm, kteøí je byli ochotni levnì odkoupit. Homér, Platon, Sokrates, Aristoteles, Aristofanes… muži, kteøí se stali sloupy øecké a posléze klasické vzdìlanosti a umìní, nijak proti odkládání dìtí neprotestovali. Zøejmì je považovali za normální jednání, což jim na druhé stranì nebránilo oslavit ve svých dílech rodièovskou lásku. I to možno vnímat jako paradox. A nejen to. Kdo ale ví, zda se za drsnou tváøí neobjevovaly i ve starovìkých pomìrech výèitky svìdomí. Dítì bývalo pøed „pohozením“ vloženo do zvláštní hlinìné nádoby. Do ní ovšem byly obvykle vkládány i rùzné cennosti, klenoty èi peníze. Ty si mìl ponechat ten, kdo dítko zachránil nebo zabil. Šlo tedy o jakousi odmìnu za definitivní vyøešení, na nìž nemìli rodièe dost sil? „Co nechceš, aby ti èinili jiní, ani ty neèiò jim“, „miluj bližního svého jako sebe samého.“ Zásady køesanství zmìnily postoj k tøeba i nechtìným

12

/

Psychologické poradenství v náhradní rodinné péèi

dìtem. Zákaz prodávání dìtí je pøipisován císaøi Diokleciánovi. Císaø Konstantin roku 312 naøídil úøadùm, aby na jeho útraty zajistily výchovu odložených dìtí. Vynikající úmysl brzy narazil na nedostatek penìz. Za patnáct let byla péèe o nalezence pøedána do rukou dobroèinných obèanù. O jejich motivech z dnešního hlediska ovšem radìji nepøemýšlet – „kdo dítka odloženého se ujal, jako svého otroka jej podržel“. Stav se zhoršoval. Dle již citovaného Seckého: „V sedmém století po Kristu, kdy nastalo všeobecné stìhování národù (…) výnosy církevních snìmù v pøíèinì ochrany dítek upadly v zapomenutí a tisíce a tisíce dítek bídnì hynulo za strastí nevylíèitelných. Rodièe prodávali za nepatrný peníz na trzích dítky své (…) a ziskuchtiví lidé do otroctví je pak prodávali. Lidé láskou køesanství proniklí chodili tehdy po tržištích, skupovali ubožáky tyto a vychovali je dle možností v lidi svobodné a øádné.“ Historicky první nalezinec byl založen roku 787 v Milánì z podnìtu tamního arcibiskupa a v jím zakoupeném domì. Myšlenka koncilu v Rouenu (9. století) mùže být považována za pøedchùdce souèasné novinky – vytápìných boxù zøízených v budovách nìkterých dìtských domovù, do nichž lze odložit nechtìného novorozence. Církevní hodnostáøi vybídli z Rouenu knìze, aby v kázáních hovoøili o osudu nechtìòátek. Mìli vybízet matky takových novorozencù, aby je pøinesly do kostela. Tam byly zøízeny pro tento úèel zvláštní mramorové mísy. Odložených dìtí se ujímaly zbožné osoby. „Torno milosrdných“, „otáèidlo“ (tours) v klášterních dveøích je již jen variantou tohoto postupu. A jsou tu další paradoxy, by tisícileté. V usnesení koncilu je zákaz, jenž nedovoluje matkám brát na své lože dítì mladší tøí let, aby jej ve spaní nezalehly. Zhruba za 1150 let bude stejný postup zakazován jako forma rozmazlování, jež neumožòuje dostateènì pøipravit dìti na tvrdosti života. A „otáèidla“? „Jen málokdy se setkáváme s tak naprosto odlišným pøístupem odborníkù k problematice týkající se nezletilých dìtí, jak se v prùbìhu tohoto roku projevil v posuzování prospìšnosti nebo škodlivosti, souladu nebo rozporu s právními pøedpisy, dùležitosti nebo bezvýznamnosti schránek, které zaèal pro odložené dìti pøipravovat Nadaèní fond pro odložené dìti STATIM. Jejich cílem by mìlo být – dnes jako v pradávné katedrále – vytvoøení urèité možnosti, by tøeba ojedinìlé, pro matky, které z jakékoliv pøíèiny nechtìjí nebo nemohou svému novorozenému dítìti zajistit odpovídající rodièovskou péèi a které se opìt z jakýchkoliv pøíèin nechtìjí nebo nemohou obrátit na pøíslušné orgány a dát tedy pøednost standardnímu právnímu øešení, jako je udìlení souhlasu s osvojením, anonymní porod atp.“ Tak píše soudkynì Hana Nová v èasopise Právo a rodina è. 11/2005

Paradoxy a historie náhradní rodinné péèe

/

13

o „horké novince“, baby boxech, schránkách pro odložené novorozence. V moderní, vyhøívané podobì v nich poprvé spoèinula novorozená, dvoukilová Soòa 17. 2. 2006. Matka k dítìti v peøince pøiložila i doklady, èímž vzbudila znaèný rozruch. Díky jim bylo nutno vyèkat do 1. 3., kdy vyprší šestitýdenní lhùta po porodu a matka bude moci podepsat souhlas s osvojením. Osud dìvèátka, jež bylo odtrženo od svého dvojèete, není mnoha lidem lhostejný. Nabízejí rodinì pomoc i znaèné finanèní èástky… Že by i to bylo jakýmsi paradoxem v dobì, kdy o peníze jde lidem obvykle „až v první øadì“? Zpìt ale k minulosti. Dítì, které bylo pøijato do nalezince, nemìlo rozhodnì vyhráno. Existovaly ústavy s takøka stoprocentní úmrtností. Dlouhodobì se u dìtí pohybovala kolem 70 %. Nešlo samozøejmì jen o dùsledky nemocí, nedostateèné výživy a problematické hygieny. Podstatnou roli zde hrálo psychické strádání. První institucí peèující o osiøelé a opuštìné dìti u nás byl „Vlašský špitál“ založený na poèátku 16. století Italy, kteøí pobývali v Praze. Potýkal se se znaènými finanèními problémy, byl zcela závislý na dobroèinnosti. Pokus o státní instituci následoval až v roce 1762. Dekretem z 15. ledna onoho roku jej zøídila Marie Terezie. Ona a zejména Josef II. v prvních letech vlády byl zastáncem kolektivní výchovy sirotkù v ústavech. Na vedení pražského sirotèince musela pøispívat pražská mìsta. Od roku 1769 byl ústavu pøiøèen pøíspìvek z pøíjmù c. k. zastavárny. Následoval vznik øady obdobných institucí. V roce 1883 jich bylo v Èechách již 21, a to jak soukromých, tak i veøejných. Celkem v nich pobývalo 808 dìtí. Pøetrvávala však vysoká úmrtnost, a to zejména u malých dìtí. Namátkou, v roce 1858 zemøelo v pražském nalezinci 50 % dìtí. Stav kolísal, výraznì se nelepšil. Roku 1862 zemøelo tamtéž dokonce 66 % dìtí. A další, v rámci dalšího vývoje pøímo tradièní, paradox. Rozvoj nalezincù vede k úvahám, jak situaci øešit jinak – levnìji a humánnìji. Bylo o co se opøít. To, co bychom dnes nazvali pìstounskou péèí, umožòoval vládní dekret z 18. 9. 1788, kdy bylo upuštìno od výhradního spoleèného opatøení sirotkù a nalezencù. Dekret se prosazoval zvolna, ale systematicky. Trend potvrzuje i Zpráva Èeského zemského gubernia z 30. 7. 1789. Informovala o otevøení nové zemské porodnice a nalezince u sv. Apolináøe v Praze. Pøikazuje se, aby novorozené dítì bylo ponecháno matce nebo kojné tak dlouho, dokud se nenajde pøíležitost k jeho umístìní ve venkovské péèi“. „Apolináø“ byl slouèen s „nalezincem vlašským“. Pomìrnì pøesnì byly formulovány zásady pro pìstouny. Byly shrnuty v knížce, kterou dostal každý z nich. Zaèínají takto: „Nalezenci vydávají se

14

/

Psychologické poradenství v náhradní rodinné péèi

pìstounkám vdaným nebo ovdovìlým do péèe za plat každého všedního dne v zemském nalezinci. Pìstounky, dostavtež se osobnì od 8 do 9 hodiny ranní do správní kanceláøe nalezince opatøeny èistou a dostateènì velkou dìtskou peøinkou a vlnìným šátkem.“ Dále bylo vyžadováno vysvìdèení zpùsobilosti, ovìøené obecním a farním úøadem a potvrzení obvodním nebo obecním lékaøem. Úkolem lékaøe bylo ovìøit jak fyzickou zpùsobilost rodiny, zpùsobilost pìstounky ke kojení, jakož i zpùsobilost obydlí. Obecní a farní úøad potvrzuje zachovalost a zpùsobilost mravní. Dále i to, že rodina má ještì jiné pøíjmy než èástku za péèi o nalezence. Pøedpis pamatuje i na stav, kdy by obecní a farní úøad nesouhlasil a již s osobou pìstounky nebo pøijetím do obce. V takovém pøípadì „jest se pìstounùm obrátiti k c. k. okresnímu hejtmanství“. Jak vidno, pøedpisy se podstatnou mìrou neliší od stávajících. Ten, kdo hledá paradox, nech si uvìdomí, že malý Erik, romské dítì z brnìnského kojeneckého ústavu, jež za podivných okolností zahynulo u osvojitelù ve Švédsku roku 2006, byl do oné rodiny vydán po menším provìøení situace, než bylo požadováno v roce 1789. Naopak navíc oproti podmínkám pøed 217 lety nebylo vyžádáno nic. K pøípadu snad ještì dodejme, že archaické pøedpisy výslovnì uvádìjí: „Pøevzaté dítì povinni jsou pìstounové ošetøovati s takovou oddaností, svìdomitostí a péèí jako by jich vlastním dítìtem bylo.“ Pìstounky byly vesmìs ženy z chudších pomìrù, pro nìž odmìna nìkolika zlatých mìsíènì byla lákavá. Paradoxnì dostávaly v prvním roce vìku dítka šest zlatých, ve druhém roce ètyøi zlaté a od tøetího tøi zlaté mìsíènì. Èástky byly propláceny na základì potvrzení faráøe o tom, že dítko ještì žije. Výplatním místem byl nalezinec. „Po šestém roce si pìstouni mohou dítì bezplatnì ponechati nebo je osm dní pøed dovršením šestého roku slušnì odìné s touto knížkou jakož i s domovským listem a vysvìdèením oèkovacím do nalezince vrátiti…“ Paradox mezi pomìrnì modernì vyhlížejícím ovìøováním zpùsobilosti a proklamací návratu dítìte pøed šestým rokem, bez ohledu na jeho psychické a citové rozpoložení, je nasnadì. Pìstounùm to pøíliš líto být nemuselo, nebo: „pøi vrácení nalezence do ústavu mohou bezplatnì obdržeti jiného“. Musejí ovšem mít výše zmínìná doporuèení. Obdobná doporuèení byla nepøíliš striktnì vyžadována i pøi osvojení. U osob, jež požívaly všeobecné vážnosti, staèilo leckdy pouze doporuèení knìze. Na Slovensku, jež se dlouho øídilo uherským právem, byla situace odložených dìtí závislá na dobroèinnosti a církevních charitativních institucích. Ty vznikaly pøidruženì u klášterù rozlièných øádù. Státní zásah byl uskuteènìn až roku 1901, kdy vyšel zákon o ústavní péèi o mládež. Státní správa

Paradoxy a historie náhradní rodinné péèe

/

15

zøídila na jeho základì v Uherském království státní dìtské domovy, a to nejprve v Košicích a v Rimavské Sobotì. Do doby pøedání domovu byly o potøebná dítka povinny peèovat obce. Základní údaje o dìtech pak musely hlásit poruèenskému soudu. Ten posléze rozhodoval o pøidìlení dítìte do dìtského domova. Na první pohled rigidní administrativní systém jako dìlaný pro vytvoøení citové deprivace v sobì obsahoval øeknìme humánnì-ekonomický paradox. Dìtský domov byl povinen vyvíjet iniciativu k tomu, aby dìti co nejdøíve odešly do osvojení nebo k pìstounùm, kteøí na nì pobírali výživné. To bylo, jak je tomu ostatnì doposud nejen v SR, ale i v ÈR, výraznì nižší než výdaje na dítko pobývající v domovì. Oèekávalo se, že dìti u pìstounù zùstanou do doby, než se budou moci živit samy, tj. do patnácti let, a nad jejich osudem mìl mít státní domov urèitý dohled. Výživné na dìti do sedmi let platil stát, od toho data pak do patnácti let platila domovská obec. K její tíži, pøesnìji øeèeno do obecního chudobince, se muselo odebrat dítì, jež nemìlo po patnáctém roce obživu napø. v uèení, nebylo pøijato pìstouny èi nenašlo žádnou práci. Dle obèanského zákoníku rakouského z roku 1811 mohl být osvojitelem pouze muž, a to starší padesáti let. Novela z roku 1914 umožnila i osvojení ženou a snížila vìk na 40 let. Pokud osvojoval jen jeden z dvojice, musel mít souhlas druhého. Jak v rámci souhlasu s osvojením, tak i v pøijetí osvojence do rodiny mìl právo veta vždy muž. A je zde další paradox – Èeskoslovensko bylo jeden stát, ale v otázce osvojení v nìm prvních deset let platilo dvojí, rozdílné právo. V Èechách a na Moravì již zmínìný rakouský zákoník, na Slovensku a na Podkarpatské Rusi platilo právo uherské. Mezi nuance namátkou patøil požadovaný minimální vìkový rozdíl mezi osvojitelem a osvojencem. V Èechách 18 let, Slovensko 16 let. I po sjednocení právních pøedpisù Zákonem è. 56/1928 Sb. z roku 1928 pøetrvával pøístup vybírající nejvhodnìjší dítì pro danou rodinu s maximálním dùrazem na názor muže. První republika umožòovala i péèi pìstounskou, a to v nìkolika variantách. Je zde další, by tentokrát pochopitelný paradox. Problémy humánního zacházení s nechtìnými dìtmi se stávají aktuálními poté, co nelidskost triumfuje ve velkých válkách. Po první svìtové válce se Francie nechala inspirovat gestem Napoleona po bitvì u Slavkova a materiálnì i po stránce výchovné péèe zajistila váleèné sirotky. V èeských podmínkách byly reprezentantem takového pøístupu aktivity Podpùrného fondu legionáøského, který vybudoval „Dùm dìtství“ pro sirotky legionáøù v Horním Krnsku u Mladé Boleslavi. Výchova rezonovala s reformními pedagogickými smìry. Dle dobových pramenù kladla dùraz na „tvoøivou práci, družný život

16

/

Psychologické poradenství v náhradní rodinné péèi

a nekoneènost pøírody“. Polovina mimoškolního èasu byla vìnována tìlesné výchovì doplòované výchovou mravní a dùrazem na „èistotu tìla i ducha“. Maximálnì mìla být rozvíjena estetická výchova – „rozvíjení schopností tvárných, hudba a zpìv“. Pro instituce, by jakkoli pozitivní, je charakteristický povzdech z Pøíruèního slovníku pedagogického (1938): „Bohužel Dùm dìtství neèekanì zanikl 1. záøí 1923.“ Tento dle citovaného pramene „nejpozoruhodnìjší a nejjednotnìjší i nejhodnotnìjší výchovný podnik“ padl díky osobním sporùm. První republika pøála rozvoji osvojení i péèe pìstounské. Dìtské domovy té doby nebyly koncipovány jako zaøízení pro trvalý pobyt dìtí, ale spíše jako domovy záchytné a diagnostické. Po krátkém pobytu z nich dìti odcházely do osvojení, péèe pìstounské, eventuálnì do zaøízení pro „mládež úchylnou“. Domovy byly koncipovány pro malé skupiny dìtí, ne více než dvacet. Mimo to existovaly sirotèince s delším pobytem dítek. Na nì byl napojen první z typù pìstounské péèe, tzv. pìstounská péèe nalezenecká – ústav svìøil dítì pìstounùm nejprve do 10 let, pozdìji do 16 let a dítì se pak do nìj vracelo. Stìží se lze ubránit pocitu, že šlo o postup psychologicky problematický a v rámci jinak velmi osvícené prvorepublikové péèe o dìti i paradoxní. Druhou formou byla tzv. státní pìstounská péèe øízená a kontrolovaná úøadem Okresní péèe o mládež. Tøetí variantou byla pìstounská péèe v „dìtských koloniích“. Šlo o øadu rodin v jednom místì nebo alespoò v jednom správním okrese, kterým svìøila dìti Okresní péèe o mládež. Ta rodinám pomáhala, podporovala je. Poslední variantou byla pìstounská péèe vzniklá na základì soukromé dohody mezi rodièi a obvykle pøíbuznými dítìte, nejèastìji šlo o prarodièe. V dobì druhé svìtové války poklesl v Protektorátu poèet dìtí v øeknìme oficiální pìstounské péèi. O to pozoruhodnìjší byly aktivity jednotlivcù. Nejrozsáhlejším krátkodobým projektem pìstounské èi hostitelské péèe v dìjinách Èeskoslovenska nebyla akce zaštítìná státními, ale ani charitativními organizacemi. Šlo o iniciativu jednotlivce, britského úøedníka Nicholase Wintona. Ten se sám a o své újmì rozhodl nìco uèinit pro ohrožené dìti z židovských rodin protektorátu Èechy a Morava. Akce zaèala reálnì probíhat od 21. èervna 1939, kdy na území Protektorátu nabyla platnost rasová kriteria norimberských zákonù. (Dle tìchto zákonù v Nìmecku platných od roku 1935 byl za Žida považován každý, kdo pocházel z nejménì tøí židovských prarodièù, nebo byl coby konvertita èlenem židovské náboženské obce, jiná náboženská pøíslušnost, eventuálnì fakt pokøtìní, nehrály roli.) Zmínìná akce skonèila 1. 9. 1939. Tehdy – v souvislosti s vyhlášením

Paradoxy a historie náhradní rodinné péèe

/

17

války Velkonìmeckou øíší Polsku a postojem Velké Britanie k tomuto aktu – nacisté nedovolili odjezd již doslova u vlaku pøipravených 250 dìtí. Z této skupiny, která zùstala u rodièù, pøežilo holocaust jen nìkolik málo jednotlivcù. Odcestovalo a tak se zachránilo 669 dìtí. Výbìr pìstounù dìtí na britské stranì prakticky nebyl provádìn. Nebyl na to èas ani podmínky. Jednat bylo nutno nenápadnì. Pøijata byla každá rodina ochotná nabídnout péèi a zároveò složit nemalou èástku na cestovní výdaje, poplatky, víza a úplatky pro gestapo v Praze. Pokud i rodiny èeských Židù peníze v té dobì ještì mìly, disponovat s nimi mohly jen velmi omezenì. Valuty si již legálnì opatøit nemohly. Dìti po srdcervoucím louèení na pražském nádraží pøijely do Anglie zcela bez prostøedkù. Byly vcelku náhodnì rozdìleny do tamních rodin. Do tìch, jež se podílely na nákladech a byly ochotny pøijmout malé cizince z dle sira Arthura Neville Chamberlaina neznámé zemì v srdci Evropy. „Byl veèer a na nádraží nastal dost velký zmatek. Nerozumìli jsme, jen jsme se drželi s bratrem za ruce, ani nevím, jak jsme se dostali do taxíku. Doprovázeli nás manželé, pokoušeli se mluvit nìmecky, ale nebylo jim rozumìt. První, co nám u nich doma nabídli, byl silný a horký èaj s mlékem…“ Tolik vzpomínka jednoho z úèastníkù akce. Není znám pøípad vrácení dítìte èi prokazatelnì nezdaøené péèe. Dìti v Anglii získaly vzdìlání, žily u pìstounù. Nìkteré posléze pobývaly v internátních školách. Na vzniku jedné z nich se podílela i èeskoslovenská vláda v exilu vedená E. Benešem. Po válce se jich do Èeskoslovenska vrátila jen hrstka… aby vesmìs opìt odešly ve vystìhovaleckých vlnách po roce 1948 a 1968. Nìkteré již dospìlé dìti zùstaly v Anglii, øada jich posléze odešla do USA i do Izraele. Jejich pøíbuzní, kteøí zùstali v Protektorátì, zahynuli. Paradoxem snad ani není, že britské úøady o akci zøejmì radìji nevìdìly. Pøesnìji o její masovosti a organizaci asi nechtìly vìdìt. Trauma Mnichovské dohody pùsobilo i v Anglii. Na druhé stranì i Židé byli obèany nepøátelského státu… by, co se týèe Protektorátu, „nepøátelského“ spíše proti své vùli. Zhruba v té dobì byly Brity torpedovány lodì míøící s židovskými vystìhovalci do Palestiny. Paradoxem naopak je, že velmi ostøe proti záchranné akci veøejnì a opakovanì vystoupili britští ortodoxní rabíni. Ba ani liberální židovské obce exodus nepodporovaly. Panovala obava z asimilace a tak náboženské ztráty mladých souvìrcù. Na jejich postoji nic nemìnil fakt, že dìti z ortodoxnì náboženských židovských rodin prakticky ve skupinì nebyly. Podobnì velmi kritické stanovisko zaujímali vìøící Židé k aktivitám varšavské sociální pracovnice Ireny Sendlerowé. Tato katolièka dokázala

18

/

Psychologické poradenství v náhradní rodinné péèi

z gheta ve Varšavì dostat ven 2 500 židovských dìtí a pro vìtšinu najít pìstouny. Menšina byla taktéž pod falešnou identitou pøedána do péèe klášterù. O tìchto polských i anglických akcích se v tzv. socialistických státech do doby politických zmìn nevìdìlo, respektive vìdìt nesmìlo. K dispozici máme osobní vzpomínky dvou sourozencù, kteøí do Anglie odjeli a do skupiny se dostali na poslední chvíli. Nemìli zavazadla, cestovali v krátkých kalhotách. Jiné s sebou nemìli. Mimo èeštinu hovoøili pomìrnì dobøe nìmecky. Anglicky neumìli. Ujali se jich starší manželé, prùmìrnì situovaní. Ti jim umožnili vystudovat. Po osvobození hoši zjistili, že 36 jejich pøíbuzných zahynulo. Pøežil jeden strýc. Ten se po fingované sebevraždì utopením pøed transportem skryl v úkrytu u lesní chaty svých árijských pøátel. Dále se vrátily dvì tety. Jedna z nich se vrátila z koncentraèního tábora, druhá vèas emigrovala. Velmi slušný majetek rodièù onìch chlapcù propadl Nìmcùm. Jako s nìmeckým s ním bylo po osvobození i nakládáno. Oba chlapci se po studiích velmi dobøe uplatnili. Zùstali v Anglii a úspìšnì podnikali v technickém oboru. Nábožensky nijak nežili a pozdìji pøed sòatkem konvertovali na víru svých britských manželek. Jeden z nich – starší – jevil zájem o kontakt s pøíbuznými v ÈSR i o osudy zemì. Druhý vystupoval vždy „angliètìji než anglièané“ a až ostentativnì nechtìl mít s nikým a s nièím v ÈSR nic spoleèného. Pozoruhodným pokusem, jak zajistit nìco mezi „dìtským domovem rodinného typu“ a „pìstounskou péèí“, to vše v pekle na zemi, byly aktivity legendárního muže, pùvodnì terezínského vychovatele Fredy Hirsche v tzv. rodinném táboøe v Bøezince (Osvìtim). V tamních dvou dìtských blocích byly jak dìti doposud žijících rodièù, tak i dìti osiøelé. U prvních se dùslednì dbalo na zachování kontaktu s rodièi, by za cenu toho, že na noc šly dìti do horších podmínek bìžného bloku za otcem a matkou. To mimo jiné zvyšovalo riziko zavšivení, jemuž se v daných podmínkách bránili neutuchajícím, neustále se opakujícím bojem komplikujícím život v dìtském bloku. U druhých, osiøelých, se dbalo na vytvoøení jakýchsi sourozeneckých skupin s pevnou vazbou na konkrétního opatrovníka èi opatrovnici. Díky tomuto osobnímu pøístupu v kraji plném moèálù a zamoøené vody, s hustými podzimními mlhami, se zimními teplotami až 35 stupòù Celsia pod nulou, mezi ostnatými dráty nabitými elektøinou, pár metrù od plynových komor, jak uvádìjí pamìtníci, „i v Bøezince prožily dìti okamžiky štìstí“. (Podrobnìji napø. R. Bondyová: Jakob Edelstein. Sefer, Praha 2001.) To, co dokázal do okamžiku své sebevraždy osmadvacetiletý, svobodný homosexuál Fredy, je dalším paradoxem.

Paradoxy a historie náhradní rodinné péèe

/

19

Sice ojedinìle, ale pøece jen se èeské dìti pøevážnì pocházející z Lidic setkaly s èinností specializovaného referátu SS, který byl veden MUDr. Ebnerem. Jeho ústøedí sídlilo v Mnichovì, v prostorách bývalé Židovské náboženské obce a zprostøedkovávalo adopce rasovì nezávadných dìtí. Zdaleka nešlo jen o dìti zavraždìných rodièù – odbojáøù. Organizace fungovala od 13. 9. 1936 a byly jí podøízeny domovy Lebensborn. Souèástí materiálù Norimberského procesu byl dopis jisté mladé Nìmky adresovaný H. Himmlerovi a žádající, aby dotyèná byla zaøazena do „sezdávacích domù SS“. Odpovìï se nedochovala, nicménì „sezdávací domy“ zøejmì neexistovaly. Existovala pouze pomìrnì luxusní sanatoria pro svobodné, eventuálnì i vdané leè opuštìné, ženy ryze árijského pùvodu, v problematické situaci èekající rodinu. Matky mohly v domovech žít pùl roku, z toho 2 mìsíce pøed porodem. Pøi odchodu si mohly dítì vzít s sebou nebo je ponechat k adopci vhodným árijcùm. Pokud chtìly odejít s dítkem, musely slavnostnì slíbit, že je budou vychovávat v duchu národního socialismu. Absurdním paradoxem je, že dùstojníci SS se povinnì stávali èleny Lebensbornu. Minimální èlenský pøíspìvek byl 27 marek a rostl progresivnì u dùstojníkù, kteøí nemìli dìti. Dalším zdrojem pøíjmù byl majetek zabavený Židùm. (Podrobnìji C. Clayová a M. Leapman: Panská rasa. Columbus, Praha 1996). V dobì Protektorátu v èeských zemích poèet dìtí pøicházejících do náhradní rodinné péèe oproti pøedchozím letùm poklesl. Pozitivním projevem èeské rezistence, podporovaným protektorátními úøady, byl fakt, že nežidovské dìti osiøelé v dùsledku nacistického teroru bývaly pøedávány až na výše zmínìné výjimky do péèe pøíbuzných. Po roce 1945 dostala tato péèe opìt nový impuls. Dle informací v práci Vodáka a kol. dominoval spíše zájem o dìti z dobrých vlasteneckých rodin postižených válkou. Výraznì vìtší byl zájem o dívky než o chlapce. Již tenkrát zøejmì existoval osvojitelský a pìstounský paradox spoèívající v pøedstavì, že na náhradní rodiny èekají zejména zdravé a neproblémové dìti z dobrých rodin. Ve skuteènosti ony dobré rodiny øeší situaci dìtí ve svém rámci obvykle samy. Jisté je, že na území tehdejšího Èeskoslovenska pobývalo po druhé svìtové válce mnoho dìtí s mimoøádnì pohnutými osudy a zkušenostmi. Ty rozhodnì nenaplòovaly pøedstavy potenciálních osvojitelù èi pìstounù. Lišily se národností, byly leckdy starší než osvojitelský ideál malého dítìte. Nìkteré pøes stále ještì infantilní vìk byly pøedèasnì dospìlé traumaty, jež prožily. Na malé Nìmce èi Rakušany, z nichž mnozí osiøeli až po válce, se vztahovala pravidla odsunu. Židovské dìti, jež pøežily, byly vykoøenìny

20

/

Psychologické poradenství v náhradní rodinné péèi

genocidou všech pøíbuzných a rasovì obdobných známých. Nìkteré byly ještì ke všemu považovány za Nìmce èi Maïary. To opìt v daných podmínkách znamenalo stát se páriou, by dotyèný pøežil vyhlazovací koncentraèní tábor. Èeši, u nichž si jejich rodièe uschovali èást majetku pøed deportací, v mnoha pøípadech jednali, jako by jim byl onen majetek darován. Byty a nemovitosti vùbec propadly Øíši. V èase pozvolného návratu onìch co do poètu nemnoha nezletilcù byl pøedchozích pár let „øíšský majetek“ již v èeských rukou. Ty byly pramálo ochotny na vìci nìco mìnit. Stát se nad humánním zacházením s takto osiøelými dìtmi pøíliš nezamýšlel. Posléze se dostalo svìtového uznání aktivitám Pøemysla Pittera. Ten v dobì nejvìtších excesù spojených s odsunem nìmecké menšiny (pøesnìji ovšem nìmeckých starcù, žen a dìtí) vytvoøil fungující systém péèe o sirotky jak nìmecké, tak i židovské, osiøelé v dùsledku holokaustu. Skuteèností ovšem je, že vìtšina tìchto dìtí v Èeskoslovensku nezùstala a posléze odešla do Nìmecka èi Izraele. Ani Pøemysl Pitter nemohl zùstat. Dalším opìt svým zpùsobem paradoxním mezníkem byl rok 1949, kdy vznikl na podkladì Ústavy 9. kvìtna zákon o právu rodinném è. 265/49. Na jedné stranì pøinášel demokratické zmìny – rovnoprávnost muže a ženy, rovnoprávnost manželského a nemanželského dítìte – na stranì druhé byl poplatný pramálo demokratické ideologii. Akcent na „socialistickou výchovu“ pak byl v plné míøe pojat do zákona o rodinì è. 52/55. To ovšem znaènì ovlivòovalo výbìr osvojitelù. Pìstounská péèe byla s výjimkou pøíbuzenské zrušena již v roce 1950. Byla možná jen na základì soukromé dohody mezi rodièi a pìstouny, bez úèasti soudu. Ostatní formy byly ráznì ukonèeny. Oficiálnì tak rozhodlo ministerstvo sociální péèe. Ve stranických kuloárech, které rozhodovaly v té dobì o všem, to bylo zdùvodnìno mimo jiné i nutností boje s vesnickým boháèem. Vycházelo se z toho, že dìti v pìstounské péèi mnohdy pomáhají pìstounùm v zemìdìlství. Paradox, že pìstounská péèe byla vesmìs záležitostí rodin chudších a zdaleka ne jen vesnických, je nasnadì. Oficiálnì se tvrdilo, že s uskuteèòováním cesty k socialismu ubude nechtìných dìtí a vùbec všech možných rodinných problémù do té míry, že se stanou ojedinìlými. Dále byla proklamována èaromoc výchovy „kolektivem pro kolektiv“, což je citát z díla A. S. Makarenka. Ne snad paradoxem samotné náhradní rodinné výchovy, ale doby je, že jmenovaný uctívaný klasik sovìtské náhradní kolektivní výchovy spáchal sebevraždu z obav pøed stalinskými represemi. Novela zákona è. 15/1958 pøinesla zmìnu pøedpisù o osvojení mimo jiné i zavedením dodnes platných dvou druhù osvojení – za urèitých okolností