Poděkování Své poděkování směřuji především k vedoucí práce Mgr. Andree BrožovéDoubkové za odborné vedení mé práce, za její připomínky a cenné rady. Děkuji kolegyním za jejich podporu. V neposlední řadě děkuji celé mé rodině za trpělivost a pochopení nejen při tvorbě bakalářské práce, ale po celou dobu mého studia.
Název bakalářské práce:
Ústavní péče
Jméno a příjmení autora: Ivana Strašilová Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2011/2012 Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Andrea Brožová – Doubková Anotace: Bakalářská práce „Ústavní výchova“ má za cíl zmapovat a analyzovat důvody nařízení ústavní výchovy. Popsat úlohu a význam sanace v procesu výkonu ústavní výchovy. Teoretická část objasňuje základní terminologii spojenou s touto problematikou, předkládá historii náhradní rodinné výchovy, vymezuje
legislativní rámec ústavní
výchovy a srovnává postup při nařizování ústavní výchovy v České republice a některých zemích Evropské unie. Zabývá se také prevencí před nařízením ústavní výchovy, popisem ohrožené rodiny i dítěte a sanací rodiny v procesu nařízené ústavní výchovy. Část praktická vychází z analýzy dokumentů spisové dokumentace dětí, nad kterými byla nařízená ústavní výchova v letech 2008 – 2011 na oddělení sociálně-právní ochrany dětí Městského úřadu v Rumburku. Zjišťuje, jaké důvody vedly k nařízení ústavní výchovy nad dětmi, zabývá se formou řízení ústavní výchovy, délkou spolupráce rodiny a SPOD před nařízením ústavní výchovy. V druhém oddílu praktické části, opět za použití metody analýzy dokumentů, je sledováno, jaký kontakt rodiče s dětmi v zařízeních pro výkon ústavní či ochranné výchovy preferují a jaká je četnost těchto kontaktů. Pozornost je věnována také dětem, které se vrátily zpět do rodiny před svou zletilostí. Aktuálnost a závažnost tématu bakalářské práce podtrhuje současná celospolečenská diskuse o nutnosti zrušit kojenecké ústavy, snahy o vytvoření profesionálních pěstounských rodin a také mezinárodní kritika za vysoký počet dětí umístěných v zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy. Tato bakalářská práce může být využita k argumentaci v odborné diskusi nad danou problematikou. Klíčová slova: ústavní výchova, ochranná výchova, předběžné opatření, legislativa, orgán sociálně-právní ochrany dětí, sociální služby, sanace rodiny
Thesis topic: Institutional Care Author: Ivana Strašilová Academic year of thesis submission: 2011/2012 Thesis lecturer: Mgr. Andrea Brožová – Doubková Annotation: The goal of the bachelor thesis “Institutional care” is to chart and analyse the reasons for ordering institutional care and to describe the role and the meaning of the rehabilitation in the process of the enforcement of institutional care. The theoretical part clarifies the basic terminology that is related to this topic, it also presents the history of substitute family care, defines the legislative framework of institutional care and compares and contrasts the process of ordering institutional care in the Czech Republic and some other countries of the European Union. Moreover, it deals with the prevention from institutional care enforcement, describes the families and children who are more exposed than others to a serious risk of institutional care. Finally, it deals with family rehabilitation in the process of institutional care enforcement. The practical part is based on the file documentation analysis of those children who were ordered institutional care between 2008 and 2011 by the department of the Social and Legal Protection of Children in Rumburk municipal authority. In the first part, it investigates reasons that caused institutional care enforcement. It pays attention to the form of institutional care and the length of the cooperation between the families and the department of the Social and Legal Protection of Children before institutional care was ordered. In the second part, the thesis observes what type of contact between parents and children is preferred in institutions of the institutional and protective care and the frequency of this contact. The method of the file documentation analysis is applied. The attention is paid to the children who returned to their families before they attained the age of majority. The topicality and seriousness of the issue of this bachelor thesis is emphasized by the current society-wide debate of the necessity to dissolve the infant care centres, the
effort to set up the professional foster families and the criticism of the Czech Republic for the high number of children placed in the institutions of the institutional and protective care. The bachelor thesis can be used for the argumentation in the professional discussion connected to this topic.
Key words: institutional care, protective education, precautionary measures, legislation, department of Social and Legal Protection of Children, social services, family rehabilitation
Obsah ÚVOD........................................................................................................................................................ 13 TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................................................. 16 1 ÚSTAVNÍ A OCHRANNÁ VÝCHOVA ............................................................................................. 16 1.1 ÚSTAVNÍ VÝCHOVA .......................................................................................................................... 17 1.1.2 Důvody k návrhu na nařízení ústavní výchovy......................................................................... 18 1. 2 OCHRANNÁ VÝCHOVA ..................................................................................................................... 19 1. 3 PŘEDBĚŽNÉ OPATŘENÍ ..................................................................................................................... 20 2 HISTORIE NÁHRADNÍ VÝCHOVNÉ PÉČE .................................................................................. 22 3 LEGISLATIVNÍ RÁMEC ÚSTAVNÍ VÝCHOVY ........................................................................... 25 3. 1 MEZINÁRODNÍ DOKUMENTY ............................................................................................................ 25 3. 2 ÚSTAVNÍ ZÁKONY............................................................................................................................ 27 3. 3 ZÁKONY A LEGISLATIVNÍ PODKLADY VE VZTAHU K NAŘÍZENÍ......................................................... 28 ÚSTAVNÍ VÝCHOVY ................................................................................................................................ 28 4 SROVNÁNÍ POSTUPU PŘI NAŘIZOVÁNÍ ÚSTAVNÍ VÝCHOVY V ČR A V NĚKTERÝCH ZEMÍCH EVROPSKÉ UNIE ................................................................................................................. 32 4. 1 SLOVENSKO ..................................................................................................................................... 32 4. 2 VELKÁ BRITÁNIE ............................................................................................................................. 34 4. 3 DÁNSKO .......................................................................................................................................... 36 5 PREVENTIVNÍ OPATŘENÍ PŘED NAŘÍZENÍM ÚSTAVNÍ VÝCHOVY .................................. 37 5. 1 HODNOCENÍ OHROŽENÉHO DÍTĚTE A RODINY .................................................................................. 37 5. 2 PRAVOMOCI SOUDU ......................................................................................................................... 38 5. 3 OPATŘENÍ ORGÁNU SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ OCHRANY DĚTÍ ................................................................... 39 5. 4 SOCIÁLNÍ SLUŽBY ............................................................................................................................ 39 5. 5 PREVENTIVNÍ ČINNOST STŘEDISEK VÝCHOVNÉ PÉČE A DIAGNOSTICKÝCH ÚSTAVŮ ......................... 40 6 SANACE RODINY ............................................................................................................................... 41 6. 1. SANACE RODINY PŘI UMÍSTĚNÍ DÍTĚTE DO ÚSTAVNÍHO ZAŘÍZENÍ ................................................... 43 PRAKTICKÁ ČÁST................................................................................................................................ 45 7.1 CÍL PRAKTICKÉ ČÁSTI ................................................................................................................ 45 7. 2 POUŽITÉ METODY A METODIKA PRŮZKUMU ..................................................................................... 45 7. 3 POPIS ZKOUMANÉHO VZORKU.......................................................................................................... 46 7. 3. 1 Stanovené předpoklady.......................................................................................................... 47 7. 4 PRŮBĚH PRŮZKUMU ......................................................................................................................... 47 8 VYHODNOCENÍ ZÍSKANÝCH ÚDAJŮ .......................................................................................... 48 9 VYHODNOCENÍ PŘEDPOKLADŮ .................................................................................................. 69 ZÁVĚR...................................................................................................................................................... 71 ZÁVĚREČNÁ DOPORUČENÍ .............................................................................................................. 72 SEZNAM ZDROJŮ ................................................................................................................................. 76
Seznam tabulek Tabulka č. 1 Počet dětí s nařízenou ÚV..........................................................................48 Tabulka č. 2 Špatná péče rodičů .....................................................................................50 Tabulka č. 3 Zdravotní důvody dítěte .............................................................................52 Tabulka č. 4 Týrané děti..................................................................................................54 Tabulka č. 5 Absence péče rodičů...................................................................................55 Tabulka č. 6 Opuštění dítěte ...........................................................................................56 Tabulka č. 7 Nezletilá matka s nařízenou ústavní výchovou ..........................................57 Tabulka č. 8 Trestná činnost a problémové chování dítěte.............................................58 Tabulka č. 9 Souhrnný přehled důvodů a počtu dětí s nařízenou ústavní výchovou .....60 Tabulka č. 10 Souhrnný přehled všech podaných návrhů na nařízení ústavní výchovy.62 Tabulka č. 11 Počet návrhů na nařízení PO 76a) a 76b).................................................63 Tabulka č. 12 Celkový počet dětí s nařízenou ÚV v letech 2008-2011 s ohledem na formu umístění ................................................................................................................64 Tabulka č. 13 Počet kontaktů rodičů s dětmi s nařízenou ÚV ........................................67 Tabulka č. 14 Forma kontaktů u dětí se zrušenou ÚV....................................................68
Seznam grafů Graf č. 1 Počet dětí s nařízenou ÚV................................................................................49 Graf č. 2 Špatná péče rodičů ........................................................................................51 Graf č. 3 Zdravotní důvody dítěte ...................................................................................53 Graf č. 4 Týrané děti .......................................................................................................54 Graf č. 5 Absence péče rodičů ........................................................................................55 Graf č. 6 Opuštění dítěte .................................................................................................57 Graf č. 7 Nezletilá matka s nařízenou ústavní výchovou................................................58 Graf č. 8 Trestná činnost a problémové chování dítěte...................................................59 Graf č. 9 Souhrnný přehled důvodů a počtu dětí s nařízenou ústavní výchovou............60 Graf č. 10 Celkový počet dětí s nařízenou ÚV s ohledem na formu umístění................64
Seznam použitých zkratek ÚV
ústavní výchova
OV
ochranná výchova
PO 76 a)
předběžné opatření dle § 76 a) Občanský soudní řád č. 99/1963, ve znění pozdějších předpisů
PO 76 b)
předběžné opatření dle § 76 b) Občanský soudní řád č. 99/1963, ve znění pozdějších předpisů
SPOD
oddělení sociálně-právní ochrany dětí
MěÚ Rumburk
Městský úřad Rumburk
ČR
Česká republika
EU
Evropská unie
Úvod Zdokonalit rodinu je nejtěžší práce na světě… V. Satirová Česká republika obdržela v posledním období několik významných impulsů vyzývajících k zásadní reformě systému péče o ohrožené děti. V prvé řadě jde o doporučení Výboru OSN pro práva dítěte ze 17. června 2011, v nichž Výbor vyzval Českou republiku, aby vytvořila komplexní hodnocení rodinné situace a strategii pro snížení počtu dětí žijících v ústavní péči. Zároveň výbor doporučil rozvoj komunitních služeb rodinného typu a pěstounské péče, a to za účelem vyloučení umísťování dětí do ústavů. Dne 28. června 2011 se na vlády států v Evropě a střední Asii obrátily Úřad vysoké komisařky pro lidská práva a Dětský fond OSN UNICEF s žádostí, aby okamžitě ukončily praxi umísťování dětí do tří let věku do pobytových zařízení. V ČR nyní neexistuje dostatečná síť služeb pro práci s rodinami a nejsou stanovena přesná kritéria pro umístění dítěte do ústavní péče. Důsledkem je vysoký počet dětí umístěných v institucionální výchově. Podle údajů organizace Eurochild je ve státech Evropské unie v tomto typu péče umístěno cca 140 000 dětí. Česká republika se na tomto počtu podílí téměř 8 % (cca 11 000 dětí v kojeneckých ústavech, dětských domovech, diagnostických ústavech, dětských domovech se školou, výchovných ústavech a domovech pro osoby se zdravotním postižením), ačkoliv její podíl na počtu obyvatel EU činí pouhá 2 % (Tisková zpráva MPSV 2011). Nemůže-li dítě vyrůstat v původní rodině, protože se jeho rodiče o ně nechtějí, neumějí či nemohou z nejrůznějších příčin postarat, garantuje jeho výchovu stát prostřednictvím náhradní výchovné péče. Náhradní výchovná péče je uskutečňována formou náhradní rodinné péče nebo ústavní péče. Výchova dítěte v ústavním zařízení je do značné míry nepřirozenou záležitostí. Mluvíme-li o dětství, každý si jistě vybaví chvíle strávené po boku svých rodičů a sourozenců, popř. dalších členů širší rodiny. Ústavní výchova je tedy pro většinu lidí vzdáleným pojmem. Přesto je však celá řada dětí, které dětství v pravém slova smyslu nikdy nepoznaly či nepoznají. Vlivem daných okolností není jejich výchova v původní
13
rodině možná, a proto musejí být z rodiny odebrány a umístěny do náhradní výchovné péče. Smutným faktem zůstává, že nejvíce takto „opuštěných“ dětí končí v péči ústavní. Pojmem „opuštěný“ nerozumíme doslova opuštění dítě, význam tohoto pojmu chápejme spíše jako dítě nezajištěné, zanedbané. Tyto děti jsou většinou tzv. sociálními sirotky, tzn. že své rodiče mají, ale jejich péče o ně byla natolik problematická, že nebylo v zájmu dítěte v rodině zůstat. Nejčastěji se jedná o rodiny alkoholiků či lidí majících sklony k sociálně patologickému chování. Pobyt v ústavním zařízení jistě není optimálním řešením, jak dítěti zajistit bezstarostné a klidné dětství. Je pouze jednou z možností, jak danou situaci řešit. Ústav je svět sám pro sebe, má svá pravidla, specifika a také svá úskalí. Dítě nevyrůstá v úzkém kontaktu s nejbližšími členy rodiny, nezná důvěrné rodinné vazby, atmosféru
skutečného
domova.
Domov
je
takovým
klidným
„ostrůvkem“
v rozbouřeném moři okolního světa. Dítěti, které tento ostrůvek nemá, chybí pevné zázemí a kořeny, nenachází klid. Tyto děti jsou sice materiálně někdy více než dobře zajištěné, jsou zde tety, které je mají rády, ale přesto jim stále chybí ten jediný člověk jen pro ně samotné. Chybí jim láska a přijetí, které si neklade žádné podmínky. To jaké dítě prožije dětství, jaké vzpomínky na tuto dobu má, je základem pro jeho budoucnost. Hovoříme-li o dětech, které z nejrůznějších příčin musí trávit své dětství mimo svou rodinu, musíme také zmínit důležitost a význam sanace rodiny. Jejím cílem je předcházet, zmírnit nebo eliminovat příčiny ohrožení dítěte a poskytnout rodičům i dítěti pomoc a podporu k zachování rodiny jako celku. Jedná se o činnosti, které mají směřovat k odvrácení možnosti odebrání dítěte mimo rodinu, k realizaci kontaktů dítěte s rodinou v průběhu jeho umístění do ústavní výchovy nebo k umožnění jeho bezpečného návratu domů. Měli bychom si uvědomit, že rodina, kde jsou vytvořeny emocionální vazby, představuje jedinou jistotu v životě každého dítěte a je nejvhodnějším prostředím pro jeho výchovu, byť selhává po stránce materiální. Proto je třeba soustředit pozornost na aktivní práci s takovou rodinou, a to nejen preventivní, ale i následnou, tedy po nařízení ústavní výchovy (Bittner, P. a kol. 2005, s. 49).
14
Cílem bakalářské práce je zmapovat a analyzovat důvody nařízení ústavní výchovy v letech 2008-2011. Popsat úlohu a význam sanace rodiny v procesu výkonu ústavní výchovy Téma zahrnuje dvě vzájemně se prolínající hlavní části – teoretickou a praktickou, které tvoří základní strukturu bakalářské práce. Teoretická část bakalářské práce se tak stala teoretickým východiskem pro koncepci a realizaci praktické části bakalářské práce. Obsahuje vysvětlení pojmů ústavní výchova, ochranná výchova a předběžné opatření. Stanoví, za jakých podmínek a pro jaké důvody soud tento druh péče nařizuje. Historie náhradní výchovné péče se stala východiskem pro určení legislativního rámce ústavní výchovy a k danému tématu bakalářské práce je inspirující srovnání postupu při nařizování ústavní výchovy v některých zemích Evropské unie. Popisuje možnosti preventivních opatření před nařízením ústavní výchovy a zakončuje tuto část bakalářské práce objasněním postupu sanace rodiny v procesu nařízení ústavní výchovy. Část praktická vychází z analýzy dokumentů spisové dokumentace dětí, nad kterými byla nařízená ústavní výchova v letech 2008 – 2011 na oddělení sociálněprávní ochrany dětí Městského úřadu v Rumburku. Zjišťuje, jaké důvody vedly k nařízení ústavní výchovy nad dětmi, zabývá se formou řízení ústavní výchovy. V druhém oddílu praktické části, opět za použití metody analýzy dokumentů, je sledováno, jaký kontakt rodiče s dětmi v zařízeních pro výkon ústavní či ochranné výchovy preferují, jaká je četnost těchto kontaktů. Pozornost je věnována také dětem, které se vrátily zpět do rodiny před svou zletilostí. Tato bakalářská práce může být využita k argumentaci v odborné diskusi nad danou problematikou. Její význam spatřujeme v dalším rozvoji a plánování sociálních služeb pro rodiny s dětmi ve Šluknovském výběžku a jako důkaz nutnosti navýšení počtu sociálních pracovníků nejen na oddělení sociálně-právní ochrany dětí ale také počtu terénních sociálních pracovníků na všech městských úřadech v popisované lokalitě.
15
Teoretická část 1 Ústavní a ochranná výchova Ústavní výchova je institut rodinného práva definovaný v § 46 zákona č. 94/1963 Sb., zákona o rodině, v platném znění. Soud ji muže nařídit v případě, že je vážně ohrožena nebo narušena výchova dítěte nebo nemohou-li rodiče výchovu dítěte zabezpečit. Ochranná výchova je druhem ochranného opatření, které definuje Zákon č. 218/2003Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže. Má účel preventivní, izolovat a resocializovat toho, kdo se protiprávního jednání dopustil. Ukládá se v občansko-právním řízení jedincům, kteří spáchali ve věku mezi 12-15 rokem života čin, jenž trestní zákoník umožňuje stíhat výjimečným trestem. Ochranná výchova může být též podle tohoto zákona uložena dítěti mladšímu patnáct let, odůvodňuje-li to povaha spáchaného činu jinak trestného a pokud je to nezbytně nutné pro zajištění jeho řádné výchovy (Matoušek, Kroftová, 2003,s. 155-156). Ústavní výchovu nařizuje soud v občansko-právním řízení (naproti tomu ochranná výchova je opatřením trestní povahy a soud ji ukládá v trestním řízení). Ústavní výchova obvykle končí dosažením zletilosti, avšak z důležitých důvodů může soud prodloužit ústavní výchovu až na jeden rok po dosažení zletilosti (tedy do 19 let).
Zařízení, ve kterých je uskutečňována ústavní péče, jsou: zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, kojenecké ústavy, dětské domovy pro děti do tří let věku, dětská centra, diagnostické ústavy, dětské domovy,
16
dětské domovy se školou, výchovné ústavy, domovy pro osoby se zdravotním postižením
1.1 Ústavní výchova Pokud rodiče zanedbávají své povinnosti při výchově dětí, vytvářejí pro ně nevhodné rodinné prostředí nebo přímo ohrožují jejich duševní, tělesný nebo mravní vývoj, je třeba děti z výchovy vlastní rodiny odejmout. V takových případech může soud nařídit ústavní výchovu. Ústavní výchova je vedle ochranné výchovy (upravené v trestním zákoníku v zákoně č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže), jednou z forem náhradní výchovy, kterou upravuje zákon o rodině č. 94/1963 Sb. Podle § 46 zákona o rodině přistupuje soud k nařízení ústavní výchovy v případech, kdy výchova dítěte je vážně ohrožena nebo vážně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě, nebo jestliže rodiče nechtějí o dítě pečovat nebo o ně ze závažných důvodů nemohou pečovat (Novotná, aj. 2007, s. 130). Orgán sociálně-právní ochrany místně příslušné obce podává návrh nebo podnět soudu, který pak ústavní výchovu nařídí, a má také možnost podávat soudu návrh na zrušení ústavní výchovy. Soud může řízení o ústavní výchově zahájit i bez návrhu účastníků a rozhodnout i o jiném druhu výchovy než ústavní péči (Matoušek, Kroftová, 1998, s. 156). Ústavní výchovu navrhuje také kurátor pro děti a mládež. Práce kurátora pro mládež je nedílnou součástí sociálně-právní ochrany dětí a sociální prevence. V současné době pracují kurátoři pro mládež na obecních úřadech obcí s rozšířenou působností většinou v rámci odborů sociálních věcí. Kurátoři pro mládež provádějí komplexní sociálně-právní poradenství a sociální terapii v problémových rodinách a s problémovými skupinami nebo jedinci. U problémových a nezvladatelných dětí podávají kurátoři soudu podnět k nařízení ústavní výchovy a také zprostředkovávají jejich umístění do diagnostických ústavů. K jejich povinnostem patří jednou za tři měsíce navštěvovat děti, nad kterými byla nařízena ústavní výchova a to v daných
17
v zařízení. Jsou v kontaktu s rodiči nebo osobami odpovědnými za jejich výchovu za účelem odstranění důvodů, pro které bylo dítě umístěno do ústavního zařízení. V případě, že pominuly důvody pro nařízení ústavní výchovy, dávají kurátoři soudu podnět na jejich zrušení. Po propuštění dětí nebo mladistvých z ústavní či ochranné výchovy se těmto dětem věnují a pomáhají jim s přijetím do škol, vhodných učebních oborů a zaměstnání. Spolupracují se školami, úřady práce, zaměstnavateli, apod. Pokud je dítěti nařízená ústavní výchova, má soud povinnost nejméně jednou za šest měsíců přezkoumat, zda trvají důvody pro její nařízení nebo zda není možné zajistit dítěti náhradní rodinnou péci. Za tímto účelem si soud: vyžádá zprávy příslušného orgánu zajistí vyjádření dítěte, pokud je toho schopno vyzve rodiče dítěte k vyjádření jejich stanoviska Ústavní výchova je tedy krajním řešením, soud musí zkoumat i jiné možnosti, jak zajistit výchovu dítěte.
1.1.2 Důvody k návrhu na nařízení ústavní výchovy Důvody pro nařizování ústavní výchovy jsou jednak na straně rodičů a jednak na straně dítěte. Rodič, který nemá schopnost se sladit s dítětem, ať již trvale, nebo pod vlivem stresu, dítě zanedbává, nebo se vůči němu chová intruzivně. Rodičovské chování, které nebere ohledy na potřeby dítěte, jeho aktuální stav a situační kontext, vyvolává u dítěte nespokojenost. Dítě se pak může chovat hyperaktivně nebo být naopak v útlumu. Taková reakce dítěte může u rodiče vést k neadekvátnímu chování až násilnému chování vůči dítěti nebo k jiným formám špatného zacházení (Matoušek, Pazlarová, 2010, s. 49). K zanedbávání péče o dítě dochází tehdy, pokud nejsou uspokojovány jeho základní potřeby: adekvátní strava, odpovídající oblečení, bezpečný domov, adekvátní zdravotní péče a vzdělání, ochrana před nebezpečím z okolního prostředí, pozitivní přijetí a podpora dítěte (Bechyňová, Konvičková 2008, s. 35-37).
18
Stejně jako terénní sociální pracovnice podávají kurátoři v případě ohrožení života nebo nepříznivého vývoje dítěte návrh k soudu na nařízení předběžného opatření dle § 76 a) občasného soudního řádu v platném znění. Pokud má pracovník podezření ze spáchání trestného činu na dítěti, podává podněty k zahájení trestního stíhání příslušným orgánům (ohrožování mravní výchovy, týrání dítěte, opuštění dítěte). Ze strany kurátorů pro mládež bývá nejčastějšími důvody pro návrh na nařízení ústavní výchovy nad dítětem: protiprávní jednání dětí (přestupky a trestná činnost), začínající závislost na drogách, alkoholu, automatech, útěky z domova, množství výchovných opatření uplatněných před návrhem ústavní výchovy, zahálčivý způsob života, nerespektování rodičů, sexuální promiskuita, členství v závadové partě.
1. 2 Ochranná výchova Soud může mladistvému uložit ochrannou výchovu dle § 22 Zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů, z důvodu, že: o výchovu mladistvého není náležitě postaráno a v jeho rodině nelze nedostatky ve výchově odstranit jeho výchova byla zanedbaná prostředí, ve kterém mladistvý žije neskýtá záruky jeho řádné výchovy ústavní výchova by byla nedostatečným výchovným opatřením Ochranná výchova trvá, pokud plní svůj účel, nejdéle do osmnáctého roku věku mladistvého. Pokud je to v zájmu mladistvého, může být o rok prodloužena, tedy
19
do jeho devatenáctého roku. Nemůže -li být ochranná výchova vykonávaná ihned, do doby jejího zahájení nařídí soud dohled probačního úředníka. Soud může upustit od ochranné výchovy, pokud pro ni, před jejím započetím, pominuly důvody (Jelínek, Melicharová, 2004, s. 42). Dle Pešatové (2007, s. 101) u dětí starších 12 let a mladších 15 let, které se dopustily činu jinak trestného je ochranná výchova ukládána obligatorně tehdy, jestliže dítě spáchalo čin, za nějž trestní zákon ve zvláštní části dovoluje uložení výjimečného trestu. Výjimečným trestem se rozumí jednak trest odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let, jednak trest odnětí svobody na doživotí. Výjimečný trest může být uložen jen za zvlášť závažný zločin, u něhož to trestní zákon dovoluje (§ 54 trestního zákoníku).
1. 3 Předběžné opatření Dle Špeciánové (2003, s. 36), pokud se ocitlo dítě bez jakékoliv péče, nebo je jeho život nebo příznivý vývoj ohrožen či narušen, má obecní úřad s rozšířenou působností za povinnost podat neprodleně návrh soudu na vydání předběžného opatření dle ustanovení § 76 a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Toto opatření je vydáváno vždy proto, aby se situace takto ohroženého dítěte vyřešila ihned, neboť nesnese odkladu. Důvodem pro návrh na nařízení předběžného opatření může být náhlé osiření dítěte z důvodu úmrtí rodičů, např. smrtelná autonehoda, opuštění dítěte, atp. Také dítě, které je rodiči týrané, se do své původní rodiny nemůže vrátit. Rodič drogově nebo na alkoholu závislý, rodič, který dítě ponechá bez dozoru a bez řádného zabezpečení zavdává důvod pro návrh na uložení předběžného opatření a předání dítěte buď do péče jiné osoby a pokud ta v okolí dítěte není tak předání dítěte do příslušného zařízení pro výkon ústavní péče. Příslušný, pro vydání předběžného opatření, je soud, v jehož obvodu je sídlo navrhovatele. Dokazování se neprovádí, navrhovatel by však měl svůj návrh podepřít konkrétními fakty, neboli osvědčit. Pokud má soud za to, že návrh na vydání předběžného opatření je důvodný, rozhodne o jeho vydání formou usnesení. Usnesení
20
o nařízení předběžného opatření se doručuje účastníkům až při provedení jeho výkonu. Účastníkům, kteří nebyli při provedení výkonu přítomni, usnesení doručí dodatečně příslušný soud spolu s vyrozuměním, že byl proveden jeho výkon. Proti tomuto usnesení je připuštěn řádný opravný prostředek, kterým je odvolání k soudu vyššího stupně. Odvolání však nemá odkladný účinek a usnesení je vykonatelné vydáním předběžného opatření. Výkon rozhodnutí zajišťuje soud, který si zpravidla vyžádá asistenci pracovníka sociálně-právní ochrany dětí. Výrok vykonatelného usnesení o nařízení předběžného opatření podle § 76 a) občanského soudního řádu je závazný pro každého. O návrhu na vydání předběžného opatření předseda senátu rozhodne bezodkladně do 24 hodin a v usnesení označí, komu bude dítě předáno péče (Pešatová, 2007, s. 100). Platnost předběžného opatření je jeden měsíc a soud může prodloužit dobu trvání předběžného opatření podle § 76 a) občanského soudního řádu opakovaně vždy o jeden měsíc tak, aby celková doba trvání předběžného opatření nepřesáhla šest měsíců. Po uplynutí této lhůty může být předběžné opatření podle § 76 a) občanského soudního řádu prodlouženo soudem již pouze výjimečně. Je-li třeba zatímně upravit poměry účastníků soudního řízení nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření podle § 76 b) občanského soudního řádu. Hovoříme pak o tzv. „pomalém předběžném opatření“. V tomto případě soud o návrhu rozhodne do 48 hodin. Není zde obava o život a zdraví dítěte. To je v danou chvíli zabezpečené buď pobytem v nemocnici nebo je dítě předáno do péče jiné osoby než rodiče. O návrhu na nařízení předběžného opatření rozhodne předseda senátu bez slyšení účastníků; totéž platí, rozhodne-li předseda senátu o nařízení předběžného opatření pro řízení, které může soud zahájit i bez návrhu. Pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně. Usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, je vykonatelné vyhlášením. Nedošlo-li k vyhlášení, je vykonatelné, jakmile bylo vydáno, jedná-li se o předběžné
21
opatření podle § 76a) a 76 b), nebo doručeno tomu, komu ukládá povinnost, jedná-li se o předběžné opatření. Rodiče dítěte i orgán sociálně-právní ochrany dětí mohou kdykoli soudu navrhnout zrušení předběžného opatření. O takovém návrhu musí soud rozhodnout bezodkladně, nejpozději do 48 hodin (Zákony pro lidi, 2009-2011). Nastane však situace, že nelze dítě umístit do náhradní rodinné péče, nebo rodiče nepodnikají žádné kroky k tomu, aby se dítě mohlo do své původní rodiny vrátit a tak soud sám, zahájí řízení o ústavní výchově nad dítětem, nebo tak učiní na návrh SPOD.
2 Historie náhradní výchovné péče Náhradní výchovná péče má v našem státě velmi dlouhou a bohatou historii. Již po třicetileté válce, kdy přibylo opuštěných dětí, se začaly zřizovat první sirotčince a nalezince. Vlašský špitál, založený v roce 1575, poskytoval ochranu všem chudým a opuštěným dětem a to plných 200 let. Pražský nalezinec, založený v roce 1789 pro nemanželské děti byl pouze přechodným útulkem pro děti, které byly následně svěřeny do pěstounské péče. V těchto ústavech byla vysoká úmrtnost dětí, z důvodů špatné hygieny a nedostatku lékařské péče. V roce 1863 byl vydán říšský zákon domovský č. 105 říšského zákoníku, na který navázal zemský zákon chudinský pro Čechy ze dne 3.12. 1868 č. 59 zemského zákoníku. Tyto zákony byly jedním z prvních opatření veřejné správy ve prospěch sociálně slabých a vymezovaly chudinskou péči a tak povinnost obce postarat se o potřebné bez ohledu na věk. Současně ukládal tento zákon okresům a zemím postarat se o ústavy pro osiřelé a opuštěné děti. Umisťování dětí do rodiny se dávala přednost před péčí ústavní. Pěstouni však nebyli vybírání podle kvalit ale podle toho, kdo byl „nejlacinější“, kdo přijal dítě za co nejnižší příspěvek. Ulehčit obcím a také zlepšit péči o znevýhodněné děti měly Zemské sirotčí fondy, které začaly vznikat na základě zákona ze dne 3. června 1901 č. 62 ř. z., jenž stanovil, že Zemský fond má vzniknout z přebytku společných sirotčích pokladen. Sirotčí pokladny byly zřízené u okresních soudů k ukládání hotových peněz nezletilých sirotků. To byl začátek
22
k budování soustavné péče o děti opuštěné a osiřelé. Finanční prostředky tak byly využity jak pěstouny tak i v ústavech (Novotná, aj., 2007, s.. 10). V roce 1902 zřídil zemský výbor v Čechách zemský sirotčí fond, ze kterého byl poskytován příplatek na děti v cizí péči. Vytvářely se „okresní komise pro péči o mládež“ (šlo o dobrovolné organizace), které pak s odbornými orgány pro blaho dítěte a mládeže vytvořily oficiální základ sociální péče o děti. V roce 1921 vydalo Ministerstvo sociální péče jednotné stanovy, které byly znovu upraveny v roce 1933. Okresní péče o mládež dovolily ve svých úřadech zastoupení úřadům a soudům a současně se staly orgány pomocnými zákonné péče o mládež. S ohledem na potřeby jednotlivých dětí byla nejrozvinutější forma umístění adopce a individuální pěstounská péče nebo rodinné kolonie, které připomínají současné dětské domovy rodinného typu. Po druhé světové válce se radikálně změnil systém náhradní výchovné péče. Nedošlo k očekávanému rozvoji systému péče o děti ale naopak došlo ke zrušení pěstounské péče. Značně vyspělé lokální systémy péče o děti v regionech byly násilím centralizovány.V roce 1950 byla v Československé republice zrušena pěstounská péče jako legální forma náhradního rodičovství a tisíce dětí byly násilím přemístěny do ústavů kolektivní výchovy. Velký zásah do ochrany dětí přinesl Zákon č. 69/1952 Sb., o sociálně- právní ochraně mládeže. Ten definoval sociálně- právní ochranu jako ochranu dětí, o které nepečují rodiče a jako výkon hromadného poručnictví a opatrovnictví. Do svého rezortu ji převzalo Ministerstvo spravedlnosti. V padesátých letech začala převládat snaha o výchovu dětí v kolektivních zařízeních, dle sovětského vzoru vychovávat děti ke kolektivnímu cítění ve velkých ústavech, budovat velké ústavy, odstupňované věkem. Ty byly státem řízené a kontrolované. Např. v § 9 Zákona č.69/1952 Sb., o sociálně - právní ochraně mládeže bylo uvedeno: je – li třeba dítě svěřit do péče nahrazující péči rodičů, bude umístěno zásadně do péče kolektivní: jinak lze dítě umístit jen v rodině, která skýtá záruku, že dítě bude vychovávat v lásce k lidově demokratickému státu a která je schopná mu poskytnout prostředí příznivé po všech stránkách pro jeho rozvoj, a to zpravidla u toho, kdo dítě osvojil (Novotná, aj. 2007, s. 13).
23
V 60. letech se, na základě studií pediatrů, psychologů a výzkumných pracovníků zjistilo, že vývoj dětí vychovávaných trvale od útlého dětství v těchto ústavech je velmi často opožděný a nevede k utváření zdravého jedince. Tyto děti pak mají problém se zařazením do společnosti. V roce 1969 vzniklo Sdružení SOS dětských vesniček a v následujících letech zahájily činnost dvě SOS dětské vesničky v Karlových Varech Doubí a Chvalčově. Po nuceném přerušení činnosti v období let 1975 – 1989 obnovilo Sdružení SOS dětských vesniček svou existenci ihned po pádu komunistického režimu. V roce 2003 pak byla otevřena SOS vesnička v Brně – Mediánkách (SOS Dětské vesničky, 2012). Završením vývoje náhradní výchovné péče té doby byla současná koncepce péče o děti vychovávané mimo vlastní rodinu. Zásady tohoto pojetí vytyčil zákon o rodině č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a zákon o pěstounské péči č. 50/1973 Sb. Tyto zákony poskytly právní ochranu opuštěným dětem a prosadily diferencovanější přístup systému náhradní rodinné péče. Na základě Zákona č.1/1969 přešla sociálně–právní ochrana dětí do působnosti nově zřízeného Ministerstva práce a sociálních věcí a v roce 1975 byl přijat zákon o sociálním zabezpečení, který do sociální péče zahrnul i sociálně-právní ochranu dětí. Velké změny přinesl zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně – právní ochraně dětí, na základě kterého je v současnosti systém sociálně-právní ochrany dětí zajišťován. Po přijetí zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, vznikl i Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně. Do pěstounské péče byly do roku 2000 svěřovány děti, u kterých byl předpoklad dlouhodobé péče o dítě. Od 1. dubna 2000, kdy byla právní úprava pěstounské péče přesunuta do Zákona o rodině č.94/1963 Sb. (§ 45 a) a násl.), se již počítá s pěstounskou péčí krátkodobou. Tato právní úprava již plně odpovídá základnímu pravidlu, podle kterého má náhradní rodinná péče přednost před ústavní výchovou.
24
3 Legislativní rámec ústavní výchovy Povinnost státu chránit děti před tělesným, psychickým a sexuálním násilím, chránit jejich zdravý vývoj a právem chráněné zájmy znamená pro Českou republiku řídit se normami ústavního a mezinárodního charakteru.
3. 1 Mezinárodní dokumenty Úmluva o právech dítěte V oblasti práv dětí je Úmluva o právech dítěte jedním z nejdůležitějších dokumentů. Byla přijata na půdě OSN v listopadu 1989, v platnost vstoupila v září roku 1990 a následně byla tehdejší ČSFR ratifikována. Úmluva o právech dítěte vychází ze zásady „tři P“: „provision“, zahrnující přežití dětí, zajišťování či zabezpečování vývoje dětí „protection“, neboli ochrana dětí „partipication“, účast dětí na životě společnosti a jejich právní subjektivita Úmluva ukládá státům povinnost brát v úvahu a upřednostňovat zájmy dítěte při všech jeho činnostech. Dítě má právo se svobodně vyjadřovat ke všem záležitostem, které se ho týkají a současně musí být jeho názorům věnována patřičná pozornost. Další povinností státu je chránit dítě před všemi druhy násilí a formami špatného zacházení. Stát má také poskytovat zvláštní ochranu dětem v případě selhání jeho původní rodiny zajištěním náhradní rodinné péče, nebo zabezpečit umístění dítěte v příslušném zařízení (Špeciánová, 2003, s. 29).
Evropská úmluva o výkonu práv dětí
Tato byla vyhlášena 25. 1. 1996 Radou Evropy ve Štrasburku, vyhlašujícím orgánem byla Rada Evropy. V České republice je platná od 1. 7. 2000. Státy, které tuto úmluvu ratifikovaly jsou přesvědčeny, že právům a zájmům dětí by se mělo dostávat podpory a že za tím účelem by děti měly mít příležitost vykonávat svá práva, zejména v řízení v rodinných věcech, jež se jich týkají. Uznávají, že děti by měly být náležitě informovány, aby se těmto jejich právům a zájmům dostalo podpory, a že názory dětí by měly být patřičně brány v úvahu. Rodiče mají významnou úlohu v ochraně a podpoře
25
práv a zájmů dětí a státy by se měly na ní zúčastnit. Zdůrazněná je také podpora dohody, v případě sporů v rodině, která je upřednostněna před soudním řízením (Czech. Helsinky Committee, 2011). Účelem této úmluvy je v nejlepším zájmu dětí podporovat jejich práva, poskytnout jim procesní práva a usnadnit jejich výkon tím, že bude zabezpečeno, aby děti, přímo nebo prostřednictvím jiných osob nebo orgánů, byly informovány o soudních řízeních, které se jich týkají, a mohly se jich účastnit. Dítě, které má podle vnitrostátních předpisů dostatečnou schopnost chápat situaci, bude mít v soudním řízení, které se jej týká, právo na informace a na vyjádření názoru v řízení. Při rozhodování musí soud zabezpečit, aby dítě obdrželo všechny informace, umožnit dítěti vyjádřit svůj názor a vzít názor dítěte náležitě v úvahu. Zástupce dítěte má povinnost poskytovat dítěti informace, objasňovat mu důsledky možných soudních rozhodnutí, zjišťovat jeho názor a zprostředkovat jej soudu.
Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod Úmluva byla sjednána v Římě v roce 1950, v platnost pro ČSFR vstoupila v roce 1992. Dokument se týká nejen práv dětí, ale všech osob. Z této úmluvy vyplývají práva nejen státu, ale přímo jednotlivcům. Jednotlivci, nevládní organizace, nebo skupiny osob považujících se za poškozené v důsledku porušení těchto práv se mohou po vyčerpání všech rozhodnutí soudu obrátit se svými stížnostmi na Evropský soud pro lidská práva. Rozhodnutí tohoto soudu je pro ČR závazné (Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod). Haagská úmluva o mezinárodním právu soukromém Haagská konference o mezinárodním právu soukromém na svých zasedáních přijímá dokumenty nejrůznějšího charakteru. Úmluvy, o kterých bude pojednáno dále, jsou závazné pro členy Haagské konference, pokud se státy staly i signatáři těchto úmluv. Haagská úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí byla přijata v roce 1980 a dne 1.12.1983 vstoupila v platnost. Jménem České a Slovenské Federativní Republiky byla přijata dne 28. 12. 1992 a pro Českou republiku je od 1. 3. 1998 závazná.
26
Ve vztahu k ohroženým dětem lze za nejvýznamnější považovat tyto následující dokumenty. Úmluvu o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, Úmluvu o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení a též Úmluvu o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti. Tyto úmluvy napomáhají k ochraně dětí v mezinárodním kontextu (Špeciánová, 2003, s. 30). V rámci nařízené ústavní výchovy nad dítětem není možné, aby např. rodič toto rozhodnutí porušil a dítě vyvezl za hranice státu.
3. 2 Ústavní zákony Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod (dále jen LZPS) upravuje základní lidská práva. Ve vztahu k ochraně dětí lze uvést základní lidská práva a též hospodářská, sociální a kulturní práva. Hlava IV. Čl. 32 předkládá zásady souvisejíc s tématem bakalářské práce. V odstavci jedna tohoto článku se definuje, že rodičovství a rodina je pod ochranou zákona a je také zaručena zvláštní ochrana dětí a mladistvých. Odstavec tři LZPS pak zaručuje stejná práva dětí narozených v manželství i mimo ně. V následujícím čtvrtém odstavci je definováno, že péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona. V pátém odstavci je zakotveno právo rodiče, který pečuje o děti, na pomoc státu. Z výčtu základních lidských práv lze zmínit: způsobilost každého mít práva právo na život právo na nedotknutelnost osoby právo nebýt podroben mučení ani krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu právo nebýt podroben nuceným pracím nebo službám právo na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti
27
právo na ochranu jména Dítě, nad kterým je nařízená ústavní výchova má právo, aby se s ním v ústavním zařízení zacházelo tak, aby byla zachovaná jeho lidská důstojnost. Není tedy možné dítě nejen fyzicky či psychicky trestat, ponižovat je, zavírat za trest např.na samotky. Dále je v LZPS deklarováno právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě. Ústavní výchova je zásah do rodinného života, právě tak jako sanace rodiny. Sociální práce, která je v rodinně vykonávaná, musí tak probíhat se souhlasem rodiny a všechny orgány musí zachovávat mlčenlivost o identifikaci zúčastněných osob. Hlava IV. LZPS upravuje hospodářská, sociální a kulturní práva. Ve vztahu k pomoci ohroženým dětem je nejvýznamnější čl. 32, který zdůrazňuje potřebu poskytnout zvláštní ochranu dětem a mladistvým. Výslovně upravuje, že péče o děti a jejich výchovu je právem rodičů, avšak za podmínky, že jejich rodičovská práva nejsou omezena. Odloučení nezletilých dětí od rodičů je možné proti vůli rodičů jen na základě rozhodnutí soudu, na základě zákona, přičemž v podrobnostech je učiněn odkaz na zákonnou úpravu (Špeciánová, 2003, s. 29). Jednotlivé zákony České republiky upravují výkon výše uvedených práv tak, aby byla naplněna LZPS a každému se dostalo deklarovaných práv.
3. 3 Zákony a legislativní podklady ve vztahu k nařízení ústavní výchovy Zákon o rodině Zákon o rodině č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je stěžejní zákon rodinného práva, který v druhé části upravuje zejména vztahy mezi rodiči a dětmi, rodičovskou zodpovědnost, vyživovací povinnost, pěstounskou péči, výchovná opatření, určení rodičovství, osvojení, poručnictví, opatrovnictví a nařízení ústavní výchovy. Vyžaduje–li to zájem dítěte může soud dle § 45 tohoto zákona odst. 1 svěřit dítě do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, jestliže tato osoba poskytuje záruku jeho řádné výchovy a se svěřením dítěte souhlasí. Při výběru vhodné osoby dá soud přednost
28
zpravidla příbuznému dítěte. Soud může svěřit dítě do pěstounské péče fyzické osobě (dále jen "pěstoun"), jestliže zájem dítěte vyžaduje svěření do takové péče a osoba pěstouna poskytuje záruku řádné výchovy dítěte. Jestliže je výchova dítěte vážně ohrožena nebo vážně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě nebo jestliže z jiných závažných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit, může soud dle tohoto zákona § 46 nařídit ústavní výchovu nebo dítě svěřit do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (§ 42 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí). Jestliže je to v zájmu nezletilého nutné, může soud nařídit ústavní výchovu nebo dítě svěřit do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc i v případě, že jiná výchovná opatření nepředcházela. Pro zajištění řádné výchovy dítěte, může soud, pokud tak neučinil orgán sociálněprávní ochrany dětí, učinit tato výchovná opatření: napomenutí - vhodným způsobem napomene nezletilého, jeho rodiče a osoby, kteří narušují jeho řádnou výchovu; stanoví nad nezletilým dohled a provádí jej za součinnosti školy, občanských sdružení v místě bydliště nebo na pracovišti; uloží nezletilému omezení, která zabrání škodlivým vlivům na jeho výchovu, zejména návštěvu podniků a zábav pro nezletilého vzhledem k jeho osobě nevhodných. Opatření, kterými se omezuje rodičovská zodpovědnost, může učinit jen soud.
Zákon o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů, upravuje práva a povinnosti dětí s nařízenou ústavní nebo ochrannou výchovou, osob odpovědných za jejich výchovu, práva a povinnosti ústavních zařízení. Upravuje výkon ústavní výchovy v typech zařízení jako je diagnostický ústav, dětský domov, dětský domov se školou a výchovný ústav. Zákon č. 383/2005 Sb. přináší do zákona č. 109/2002 Sb. potřebné úpravy, které vzešly z několikaletých praktických zkušeností, s cílem dále zkvalitňovat celý systém náhradní výchovy (Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy, 2011).
29
Zákon o sociálně-právní ochraně dětí Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně–právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, upravuje opatření sloužící k ochraně dětí a to i těch, které nemají trvalý pobyt na území České republiky, postup orgánů vykonávajících sociálně-právní ochranu, ochranu oprávněných zájmů dítěte a působení k obnovení narušených funkcí rodiny. Řeší opatření sociálně-právní ochrany, oznamovací povinnost zdravotnických zařízení, pokud matka opustila po narození své dítě, povinnost obcí s rozšířenou působností v případě, že se dítě ocitlo bez jakékoliv pomoci nebo je ohroženo na životě či zdraví, podat návrh k soudu na nařízení předběžného opatření. Upravuje podmínky pro osvojení dětí, pro pěstounskou péči a to i v mezinárodním kontextu. V současné době je tento zákon předmětem úpravy, která by měla upřesňovat podmínky výkonu sociálně–právní ochrany dětí a obsahovat reformu hmotného zabezpečení pěstounské péče (Novotná, aj., 2007). Subjekty SPOD jsou povinny poskytnout dítěti i rodičům pomoc. Orgán SPOD poskytuje (rodičům i dětem) preventivní a poradenskou činnost, doporučuje pomoc jiných odborných poradenských zařízení. Může také rodičů uložit povinnost využít pomoc odborného poradenského zařízení. Rodiče jsou povinni spolupracovat s orgány SPOD. V případech, kdy je dítě umístěno do zařízení pro výkon ústavní výchovy, je orgán SPOD povinen poskytovat rodičům pomoc v uspořádání poměrů tak, aby se dítě mohlo vrátit zpět do rodiny (Bechyňová, Konvičková 2008, s. 47). SPOD má za povinnost, v případě nařízení ústavní výchovy nad dítětem, dítě v zařízení nejméně každé tři měsíce navštívit, právě tak jako i jeho rodiče, nebo osoby odpovědné za jeho výchovu. SPOD pravidelně, na žádost soudu, informuje o průběhu nařízené ústavní výchovy nad dítětem, o poměrech rodičů, dítěte a jejich názoru na trvání či zrušení ústavní výchovy.
Zákon o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže
30
Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů, upravuje podmínky odpovědnosti za protiprávní činy uvedené v trestním zákoně, kterých se dopustily osoby mladší patnácti let a mladiství. Jaká opatření jsou jim za takové činy ukládaná, postup, rozhodování a výkon soudnictví ve věcech mládeže. Zákon také stanoví, že pokud není o výchovu mladistvého řádně postaráno a nedostatek řádné výchovy ve vlastní rodině nelze odstranit, dosavadní výchova mladistvého byla zanedbaná nebo se mladistvý pohybuje v závadovém prostředí a ústavní výchova by byla nedostatečným výchovným opatřením, lze mladistvému uložit ochrannou výchovu. Pokud převýchova mladistvého pokročila a lze očekávat, že ten se bude řádně chovat a pracovat, ale dosud nepominuly důvody pro nařízení ochranné výchovy, je možné tuto přeměnit v ústavní výchovu. Zákon má komplexní povahu, protože obsahuje kromě hmotně - právních ustanovení rovněž procesní úpravu řízení s mladistvými a osobami mladšími patnácti let. Zákon rovněž upravuje sankce, které je dítěti možné uložit (Jelínek, aj., 2004).
Související zákony k dané problematice Z procesního hlediska je rozhodování o nařízení ústavní výchovy upraveno především Zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, v rámci ustanovení o péči soudu o nezletilé. Zákon č. 283/1993 Sb. o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, zakládá mimo jiné působnost státního zastupitelství ve věcech dozoru nad dodržováním právních předpisů v místech, kde se vykonává ústavní výchova. Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, určuje např. podmínky po nárok dávek dítěte umístěného v ústavním zařízení. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů, stanoví podmínky, za nichž se vzdělávání a výchova uskutečňuje, vymezuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob při vzdělávání a stanoví působnost orgánů vykonávajících státní správu a samosprávu ve školství. Zákon č. 383/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 109/2002 S., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízení a o preventivně výchovné péči
31
ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, upravil v některých případech práva a povinnosti osobám odpovědným za výchovu dítěte, stanovil diagnostickým ústavům povinnost oznámit do tří dnů přijetí, umístění nebo přemístění dítěte soudu a orgánu sociálně- právní ochrany dětí a osobě odpovědné za výchovu dítěte. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, upravuje podmínky pro poskytování pomoci a podpory osobám v nepříznivé situaci prostřednictvím sociálních služeb. Novela zákona o rodině a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí provedena zákonem č. 134/2006 Sb., zakotvila povinnost soudu vyslechnout dítě v řízení o nařízení ústavní výchovy nebo o jeho umístění v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc ( Portál veřejné správy, 2003-2011).
4 Srovnání postupu při nařizování ústavní výchovy v ČR a v některých zemích Evropské unie 4. 1 Slovensko Od rozdělení Československa uběhlo již 20 let. V průběhu těchto let došlo v obou státech k mnoha změnám a to nejen v oblastní náhradní výchovné péče, kam řadíme i ústavní výchovu. Nicméně mnohé zůstalo zachované a to vzhledem k tomu, že podoba a právní úprava náhradní péče vychází ze stejného právního systému. Změny na Slovenské straně se zdají být výraznější a postihují oblasti, které u nás zatím ještě nebyly dořešeny. Prvním velkým významným rozdílem v náhradní výchově mezi Českou republikou a Slovenskem je organizační sjednocení. V současné době je náhradní výchova v České republice v gesci tří ministerstev. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR má v gesci školská zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy, Ministerstvo zdravotnictví ČR má na starost zvláštní dětská zařízení (kojenecké ústavy, dětské domovy) a konečně Ministerstvo práce a sociálních věcí zařízení sociální péče a zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Současné „ trojvládí“ ztěžuje
32
nebo i znemožňuje vytváření koncepčních materiálů a strategií, které by vedly k posílení funkce rodiny a tak došlo k úbytku dětí s nařízenou ústavní výchovou. Slovenská republika sjednotila celou náhradní péči do působnosti jednoho ministerstva a to konkrétně Ministerstva práce, socialnych vecí a rodiny. Do působnosti slovenského ministerstva spadá tedy náhradní rodinná péče, náhradní výchova a to včetně dětských domovů a kojeneckých ústavů. Organizační sjednocení umožňuje systematickou a daleko vhodnější práci s dětmi. Velký důraz je kladen na to, aby péče probíhala v rodinném prostředí. Slovenská republika má mimo odlišného organizačního sjednocení také odlišný způsob řízení, kontroly, metodického vedení a koordinace státní správy v oblasti sociálně-právní ochrany dětí. Hlavním výkonným orgánem na Slovensku v oblasti sociálně-právní ochrany dětí je Ústredie práce, sociálnych vecí a rodiny, kterému jsou podřízené orgány sociálnoprávnej ochrany detí a sociálnej kurately (na úrade práce, sociálnych vecí a rodiny. Tato organizační struktura slouží k efektivnějšímu řízení sociálně-právní ochrany dětí na Slovensku, oproti roztříštěnosti sociálně-právní ochrany dětí spadající pod tři ministerstva v České republice. Významný rozdíl mezi námi a Slovenskou republikou je v oblasti ústavní výchovy. I zde je totiž kladen důraz na rozvoj rodinných forem péče. Proto vznikla na Slovensku nová forma ústavní rodinné péče a tou je ústavní péče v profesionální rodině. Základem této formy ústavní rodinné péče je to, že dítě je umístěno do profesionální rodiny, která žije v blízkosti dětského domova. Blízkostí je zajištěna okamžitá pomoc dítěti i profesionální rodině. Pro dětský domov to zároveň znamená, že může kdykoli zkontrolovat, zda péče o dítě probíhá v pořádku. Tato forma náhradní péče má pomoci dítěti v jeho obtížné situaci. Cílem je zajistit dítěti vhodné rodinné prostředí a to na přechodnou dobu. Poté je buď dítě navráceno zpět do biologické rodiny nebo je mu nalezena vhodná náhradní rodina. Profesionální rodičovství můžeme srovnat s institutem pěstounské péče na přechodnou dobu u nás. Institut pěstounské péče na přechodnou dobu je u nás teprve relativně novou formou náhradní rodinné péče. S praxí vyvstává mnoho otázek, které je třeba řešit. Nejsou
33
zpracovány kvalifikační předpoklady pěstounů a chybí podpora rodiny, která je na Slovensku zajišťována profesionálním rodičům dětským domovem. Sociálně - právní ochranou dětí se na Slovensku, kromě orgánů sociálně-právní ochrany dětí a kurately, zabývají také akreditované subjekty. Ministerstvo sociálních věcí a rodiny rozhoduje o udělení akreditace. Podmínky jsou velmi přísné. V České republice existuje pouze možnost získat pověření k výkonu sociálně-právní ochraně dětí. Subjekty, které získaly akreditaci mohou na rozdíl od České republiky provádět také zprostředkování náhradní rodinné péče a přípravu žadatelů o náhradní rodinnou péči. V důsledku těchto opatření je pak méně dětí v dětských domovech. Ústavní výchova se na Slovensku může odehrávat ve dvou typech zařízeních. Je to ústavní výchova v profesionální rodině a ústavní výchova v samostatných skupinách. Ta ve skupinách má své zásady. Děti mají možnost vybrat si vychovatele, sourozenci jsou v jedné výchovné skupině a tyto děti jsou umístěné blízko svého trvalého bydliště. Základním cílem je to, aby zde děti setrvávaly jen po nezbytně nutnou dobu. Ústavní výchova v profesionální rodině je upřednostněna před vykonáváním ústavní výchovy ve skupinách. Je to specifická forma výchovy dítěte s nařízenou ústavní výchovou. Profesionální rodič péči o dítě vykonává ve svém vlastním rodinném prostředí a současně je i zaměstnancem dětského domova. Jedná se o pracovněprávní vztah mezi zařízením a profesionálním rodičem. Za jakých podmínek může být člověk profesionálním rodičem a jaké podmínky musí splňovat to definuje Zákon č. 36/2005 Z. z. o rodine, který upravuje jednotlivé formy náhradní výchovy v samostatné hlavě druhé části zákona a sjednocuje pohled na jednotlivé formy a definuje a vytváří pravidla náhradní výchovy (Havelková, K., 2009).
4. 2 Velká Británie Sociálně-právní ochrana dětí je ve Velké Británii zakotvena Zákonem The Children Act 1989. Tento zákon byl vypracován na základě neuspokojivé praxe v ochraně dětí. Kritizována byla neodpovídající ochrana dětí sociálními pracovníky, kteří nejednali dostatečně rychle v případech zanedbávání, týrání a zneužívání dětí,
34
na druhé straně byl někdy jejich postup a zásah v rodině příliš restriktivní. Pomoc a podpora rodinám, které se ocitly v krizi nebyla dostatečná. Zákon The Children Act 1989 je zaměřen na podporu celé rodiny (kam patří rozvoj denní péče o děti), na rozvoj služeb zaměřených na ochranu dětí, na náhradní rodinnou péči včetně respitní péče, na ústavní péči a na systém kontroly poskytování sociálních služeb. Zákon The Children Act 1989 si klade za cíl setrvání dítěte v původní rodině. Sociální služby se tak mají více zaměřit na prevenci v ohrožených rodinách a ne se omezovat jen na intervenci v krizové situaci. Tou může být pomoc dětem se specifickými zdravotními potřebami, dětem, které žijí v nevyhovujících bytových podmínkách, dětem uprchlíků, apod. Některé studie v této souvislosti upozorňují na to, že se britští sociální pracovníci v praxi stále zaměřují pouze na případy fyzického násilí, zanedbávání nebo zneužívání dětí. Oproti jiným zemím je v této oblasti věnováno méně pozornosti prevenci a terapii. V souladu se zákonem The Children Act 1989 existují tzv. oblastní výbory pro ochranu dětí (Area Child Protection Committees). Oblastní výbory sdružují pracovníky oddělení sociálních služeb místních úřadů, policii, zdravotníky, učitele a zástupce neziskové organizace „Národní společnost pro prevenci násilí na dětech“. Mezi těmito partnery existují jasně definované vztahy, partneři schvalují záměry, aktivity a postupy výboru. Oblastní výbor vydává příručku postupů a metod, při vyšetřování podezření z týrání nebo zneužívání dětí a informační materiály s kontaktními adresami na odbornou pomoc. Náplní práce je také zajišťovat a propagovat správnou péči o děti. Výbor se také zabývá osvětovou činností a pomáhá rodinám poskytovat služby. Ve výjimečných případech může výbor poskytnout materiální a finanční pomoc. Základem celého systému je předpoklad, že sociální pracovník poskytne rodině nejprve podporu. Pokud neuspěje, vstoupí do hry formální účastníci ochrany dětí. Mezi ně patří tzv. týmy pro náhradní rodinnou péči. Jejich úkolem je vyhledávat, hodnotit a podporovat osoby a rodiny, které chtějí přijmout dítě do své péče. Kriminalitě mládeže se věnují týmy pro práci s delikventní mládeží. Od roku 2000 musí být tyto týmy součástí všech místních úřadů na ochranu dětí. Policie má právo
35
vykonávat policejní ochranu, za určitých okolností má právo odebrat nebo schválit odebrání dítěte na maximálně 72 hodin. Může také spolu se sociálními službami nebo místním orgánem usilovat o “dlouhodobější“ příkaz o ochraně v nouzi, příp. příkaz o péči nebo dohledu. Podle tohoto příkazu (navrhuje jej i místní orgán nebo oprávněná osoba) je dítě v péči nebo pod dozorem místního orgánu či probačního pracovníka. Umístění v ubytovacím zařízení pro tyto účely má být co nejkratší (bez rozhodnutí soudu max. 72 hodin). Obvykle se podle individuální situace preferuje náhradní rodinná péče před umístěním do dětských domovů. Pěstounská péče má různou délku, nejčastější je přechodná střednědobá (7 týdnů až 2 roky). I dětské domovy mají rodinný charakter – cca pro 10 dětí, kde každé mívá svůj pokoj. V souvislosti s ústavní péčí bylo kritizováno i časté přemísťování dětí z ústavu do ústavu, málo časté návštěvy rodičů a rodinných příslušníků, velká fluktuace zaměstnanců ústavů. Ze statistik vyplývá, že 75 % dětí opouštějících ústavní zařízení nemá řádné vzdělání, 50 až 80 % z nich jsou nezaměstnaní, 23 % dospělých a 38 % mladistvých ve výkonu trestu prošlo ústavní péčí (Broulíková, J., Kuchařová, V. 2002, s. 37-40).
4. 3 Dánsko V Dánsku na konci 70. let došlo ke změnám v rámci reformy sociálního systému. Byly přehodnoceny potřeby dětí i rodin. Velké neosobní instituce se proměnily v malé rodinné domky a nastoupili vyškolení profesionálové, kteří k rodinám i dětem přistupují s patřičným respektem a důstojností jim hodnou. Na první příčce se na místo materiálních hodnot a uniformity umístily psychické potřeby. Byl vytvořen ucelený a vzájemně propojený systém péče o děti a rodiny na různých úrovních. Výsledkem je, že každá rodina je do sociálního systému zapojena. V případě zjištění problému funguje speciální péče pro tyto rodiny. Pokud se jedná o závažnější případy je zde možnost celou rodinu umístit do zařízení, kde se s ní dále odborně pracuje. Až krajním řešením je odebrání dítěte do ústavní péče a to pouze na dobu nezbytně nutnou. S rodinou se nadále pracuje na zlepšení podmínek pro návrat dítěte zpět. Dítě je pak umístěno do ústavní péče podle problematiky. V jednom zařízení jsou tedy děti s přibližně stejnými nároky na péči. Děti jsou umístěné
36
buď do krátkodobé péče nebo do tzv. „Mini-institucí“, kde je pravděpodobné, že dítě bude umístěné dlouhodobě. Už podle názvu „Mini-instituci“ tvoří rodinný domek s malou skupinkou osmi dětí. Také v každé z ostatních forem péče jsou takto malé skupinky, o které se stará stejný počet vychovatelů, kteří mají speciální vzdělání pro práci s dětmi v ústavní péči. Každé dítě má své 2 „hlavní vychovatele“, kteří mu nijak nenahrazují rodiče. V takovém nastavení k rodičům, se i je daří více do života dítěte zapojit. Vychovatelé pak spíše dítě provázejí ke zdárnému zvládnutí obtížné situace, když se rodiče nemohli postarat. V dětském domově mají své jisté místo, které neztratí ani když mají výchovný problém a nehrozí jim přeřazení do jiného zařízení. (Najdi svůj směr, 2007).
5 Preventivní opatření před nařízením ústavní výchovy 5. 1 Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny Rodina, kde jsou vytvořeny emocionální vazby, představuje jedinou jistotu v životě každého dítěte a je nejvhodnějším prostředí pro jeho výchovu. Hodnocení rodiny je oblast, ke které se mnozí cítí být kompetentní, neboť každý ví, na základě hodnocení vlastní rodiny, kdy rodina funguje dobře a kdy ne. Špatným posouzením situace dítěte může dojít k tomu, že dítě bude v důsledku setrvání v rodině poškozeno (tělesně, psychicky, zdravotně,..) nebo bude zbytečně několik let umístěné v ústavní péči, i když by vhodná forma podpory rodiny dávala naději na to, aby v ní setrvalo pouze po nezbytně dlouhou dobu. Při samotném hodnocení rodiny je nutné, aby hodnotitel byl objektivní. K tomu mu může pomoci např. supervize. Zásadní je znalost sociálních teorií a metod sociální práce, aby je při posuzování vhodně kombinoval. Neméně důležité je i znát kulturní profil rodiny, její historii a také její rodinný kodex, což je soubor hodnot, které vypovídají o tom, co je správné. Pro fungování rodiny jsou velmi důležité vztahy partnerské a rodičovské a vnější a vnitřní vztahy rodiny (Matoušek, O., Pazlarová, H., 2010, s. 9-107). Hodnotitel musí také dobře a objektivně vyhodnotit vývoj dítěte s ohledem na jeho fyzické zdraví a tělesný rozvoj, duševní a citový rozvoj, vztahy s druhými a duchovní rozvoj (Matoušek, O., Pazlarová, H., 2010, s.125).
37
Nelze opomenout i hodnocení rizika pro dítě ze strany rodičů či jiných osob odpovědných za výchovu dětí (tělesné i psychické týrání, sexuální zneužívání) a vyhodnotit rizikové faktory na straně rodičů (alkoholici, psychicky narušení..) ale i samotných dětí, u kterých je např. snížená inteligence nebo dítě je zdravotně postižené (Matoušek, O., Pazlarová H., 2010, s. 137-144).
5. 2 Pravomoci soudu Před nařízením ústavní výchovy má soud za povinnost zkoumat, zda nelze dítě svěřit do péče jiné osoby, která by byla schopná zabezpečit řádnou péči a výchovu, pokud má výchovné problémy tak uložit dítěti jiné výchovné opatření než nařídit ústavní výchovu. Dle § 43 Zákona č. 94/1963, zákona o rodině, ve znění pozdějších předpisů může soud, vyžaduje-li to zájem dítěte, učinit tato opatření: napomene vhodným způsobem nezletilého, jeho rodiče a osoby, které narušují jeho řádnou výchovu, stanoví nad nezletilým dohled a provádí jej za součinnosti školy a občanských sdružení v místě bydliště nebo na pracovišti, uloží nezletilému omezení, které zabrání škodlivým vlivům na jeho výchovu, zejména návštěvu podniků a zábav pro nezletilého vzhledem k jeho osobě nevhodným (Zákon o rodině, 2007, s. 126). Soudy také mají za povinnost při uložení soudního dohledu vyžadovat každých šest měsíců zprávu od orgánu sociálně-právní ochrany dětí, školy, internátu, o výchově nezletilého a jeho chování. V případě nařízení ústavní výchovy nad dítětem soudy přezkoumávají jednou za šest měsíců své rozhodnutí o nařízení ústavní výchovy, dotazují se, zda pominuly důvody pro nařízení o ústavní výchově. Vyžadují k tomu zprávu jak orgánu sociálněprávní ochrany dětí, tak samotné vyjádření rodičů i dítěte. Toto opatření má předcházet zbytečnému setrvávání dětí v ústavním zařízení i po několik let.
38
5. 3 Opatření orgánu sociálně-právní ochrany dětí Stejná výchovná opatření jako soud může uložit i orgán sociálně-právní ochrany dětí dle zákona č. 359/1999 Sb.,o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Ta se ukládají po projednání věci ve správním řízení podle zákona č. 500/2004 S., správního řádu ve znění pozdějších předpisů. Starosta obce s rozšířenou působností zřizuje jako zvláštní orgán obce Komisi pro sociálně-právní ochranu dětí. Tato komise je složena z řad odborníků - zdravotníků, pedagogů, psychologů, policie a pracovníků nestátních neziskových organizací. Komise koordinuje výkon sociálně-právní ochrany dětí ve svém správním obvodu. K jednání komise o uložení opatření je možné přizvat jak rodiče, tak i dítě, osoby odpovědné za výchovu dítěte, popřípadě zástupce školy, pracoviště, atd. Orgán sociálně-právní ochrany dětí také může uložit rodičům povinnost využít pomoc odborného poradenského zařízení a spolupracovat sním (Novotná, V., Burdová, E., 2007).
5. 4 Sociální služby Zákon č.108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, definuje druh poskytovaných sociálních služeb, formu poskytování a také úhradu či bezplatnost za využité některé ze sociálních služeb. Z důvodu prevence závadového chování dětí a předcházení páchání trestné činnosti dětí jsou zřizována nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, která poskytují péči dětem a mládeži ohroženým společensky nežádoucími jevy. Sociálně aktivizační programy služby pro rodiny s dětmi poskytují služby rodině s dítětem, u kterého je jeho vývoj ohrožen v důsledku dopadů dlouhodobě krizové sociální situace, kterou rodiče nedokáží sami bez pomoci překonat, a u kterého existují další rizika ohrožení jeho vývoje. Využívanými službami jsou terénní programy a odborné sociální poradenství. Azylové domy pro matky s dětmi pomáhají především ženám, které jsou oběti domácího násilí, matky, které ztratily bydlení. Posláním Azylového domu pro ženy a matky s dětmi je umožnit osobám v nepříznivé sociální situaci, většinou spojené
39
se ztrátou bydlení, zůstat součástí přirozeného společenství a podporovat je v návratu k běžnému způsobu života. Telefonická krizová pomoc je služba telefonické krizové pomoci. Je to terénní služba poskytovaná na přechodnou dobu osobám, které se nacházejí v situaci ohrožení zdraví nebo života nebo v jiné obtížné životní situaci, kterou přechodně nemohou řešit vlastními silami. Tuto intervenci často vyhledávají děti, které jsou jakýmkoli způsobem týrané. Pracovníci telefonické krizové pomoci mají kontakty na pracovnice oddělení sociálně-právní ochrany dětí v dané lokalitě a jsou schopni se s nimi operativně spojit a tak pomoci při řešení problému konkrétního dítěte. Intervenční centra na základě vykázání ze společného obydlí podle zvláštního právního předpisu je osobě ohrožené násilným chováním vykázané osoby nabídnuta pomoc nejpozději do 48 hodin od doručení kopie úředního záznamu o vykázání intervenčnímu centru. Pomoc intervenčního centra může být poskytnuta rovněž na základě žádosti osoby ohrožené násilným chováním jiné osoby obývající s ní společné obydlí nebo i bez takového podnětu, a to bezodkladně poté, co se intervenční centrum o ohrožení osoby násilným chováním dozví. Sociální služby v intervenčním centru jsou poskytovány jako služby ambulantní, terénní nebo pobytové. Domy na půl cesty poskytují pobytové služby zpravidla pro osoby do 26 let věku, které po dosažení zletilosti opouštějí školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, popřípadě pro osoby z jiných zařízení pro péči o děti a mládež, a pro osoby, které jsou propuštěny z výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranné léčby.
5. 5 Preventivní činnost Středisek výchovné péče a diagnostických ústavů Střediska
výchovné
péče
poskytují
všestrannou
preventivní
speciálně
pedagogickou péči a psychologickou pomoc klientům s rizikem či projevy poruch chování a negativních jevů v sociálním vývoji a klientům propuštěným z ústavní výchovy při jejich integraci do společnosti (Pešatová, I. 2007, s. 106). Preventivně výchovná péče je poskytována dětem s rizikem poruch chování nebo již s rozvinutými projevy poruch chování a to na základě žádosti rodičů nebo zákonných
40
zástupců dětí a souhlasu dětí starších patnácti let. Forma péče je ambulantní, celodenní nebo internátní, zpravidla na osm týdnů. Tato zařízení také poskytují konzultace a podávají odborné informace a pomoc osobám odpovědným za výchovu dítěte. V diagnostických ústavech jsou realizované dobrovolné diagnostické pobyty, a to na základě žádosti rodičů nebo zákonných zástupců a slouží jako preventivní opatření u dětí se začínajícími poruchami chování. Cílem pobytu dítěte je komplexní vyšetření a diagnostika dítěte a to po stránce zdravotní, sociální, výukové a výchovné s následnou terapií a stanovení prognózy. Zákonní zástupci musí se zařízením spolupracovat, akceptovat nové formy práce a hradit pobyt dítěte (Pešatová, I. 2007, s. 106-111). Pokud hovoříme o prevenci nařizování ústavní výchovy nad dětmi, nesmíme opomenout, že sem patří, v souvislosti řádné péče rodičů o děti, i prevence ve školách (protidrogové programy), spolupráce se zdravotním personálem (oznamovací povinnost při podezření např. z týrání dětí), práce policie (domácí násilí v přítomnosti dětí) a také ekonomické zajištění rodiny (výplata sociálních dávek), bytová politika státu (podpora bydlení) a řešení nezaměstnanosti. Zabezpečení dětí a jejich výchovy v rodině je komplexním úkolem pro různé úrovně intervence a široké spektrum aktérů. Postupné překonávání přístupu zúženého na sociální a vzdělávací problematiku by se mělo zaměřit na propojení státní sociální politiky a školské (popř.kulturní) politiky s aktivitami občanského sektoru (včetně organizace rodičů nebo pedagogů) a prostředky formování společenského vědomí a kompetentnosti zúčastněných subjektů (Matoušek., O., a kol. 2005, s. 43-50).
6 Sanace rodiny Sanace rodiny byla v českém prostředí sociální práce definována Oldřichem Matouškem (2003): Sanace rodiny/podpora rodiny - postupy podporující fungování rodiny, které jsou opakem postupů vyčleňujících některého člena rodiny kvůli tomu, že někoho ohrožuje, příp.kvůli tomu, že je sám někým z rodiny ohrožen. V současnosti v západních zemích převažuje názor promítající se i do praxe sociální práce, že sanace
41
rodiny by měla být metodou první volby u většiny případů, kdy je sociální služba kontaktována kvůli výskytu domácího násilí. Sanace rodiny však má mnohem širší pole působnosti, např. jako postup doplňující léčbu závislosti u dospělých lidí. Práce s rodinou může mít formu podpory od zaškoleného dobrovolníka, terapie poskytované profesionálem celé rodině nebo někomu z rodiny v domácím či jiném prostředí, služby poskytované rodinám (např. docházka dětí do specializovaných denních center, přípravné vzdělání dětí před vstupem do školy, docházka do mateřských a rodinných center.(Bechyňová, V., Konvičková, M. 2008, s. 17). Základním principem sanace rodiny je podpora dítěte prostřednictvím jeho rodiny. Cílem sanace rodiny je konkrétní činnost směřující k odvrácení možnosti odebrání dítěte od rodiny, realizace kontaktů rodiny s dítětem, které je umístěné do ústavního zařízení a umožnit bezpečný návrat dítěte zpět domů. Součástí sanace rodiny je podpora udržení kvalitativních změn v rodině dítěte po jeho návratu ze zařízení pro výkon ústavní výchovy (Bechyňová, V., Konvičková, M. 2008, s. 18). K základním znakům sanace rodiny patří sestavení multidisciplinárního týmu, který má jasného koordinátora, členem je vždy pracovník sociálně-právní ochrany dětí a pracovník centra pro sanaci rodiny, pracovník zařízení pro výkon ústavní výchovy a další odborníci (psycholog, pedagog, lékař, soudce). Jsou jasně domluvené role každého člena týmu a každý pracuje podle dohodnutých pravidel. Rodiče a dítě vědí, že jsou zařazeni do programu sanace rodiny a podílejí se na sestavení sanačního plánu a také s ním souhlasí (Bechyňová, V., Konvičková, M., 2008, s. 18). Nejsou-li dobře nastavena pravidla multidisciplinárního týmu, není pak správně nastaven ani sanační plán rodiny. Důležitá je také spolupráce členů týmu, která by měla být založena na vzájemné akceptaci názorů a na autentičnosti, tedy otevřenosti členů týmu v komunikaci s rodinou. Klientem sanace rodiny je celá rodina, která je ohrožená špatnou sociální situací, zvýšenou mírou stresu, výchovnou nezkušeností rodičů a jejich frustrací, což má negativní dopad na dítě. Každý z členů rodiny má své specifické potřeby a zkušenosti. Je třeba je přivést k tomu, aby rozpoznali zdroje svých těžkostí a možnosti,
42
jak je změnit či odstranit. Rodina by přesto měla být podporou v případě ohrožení dítěte. Sanace rodiny takovou podporou je. Často rodiny, které potřebují podporu v péči o děti, negativně označujeme jako rodiny nepřizpůsobivé, zanedbávající děti, rodiny, které nemají zájem o děti. Tyto rodiny pak mají tendence k odvracení pozornosti pomáhajících pracovníků od podstaty svých těžkostí, bagatelizují je, mnohdy na ně nemají reálný náhled. Není výjimkou transgenerační předávání modelů chování, jež prohlubují negativní dopad na kvalitu života dítěte i rodiny. Sám pracovník, který nevěří ve změnu postojů rodiny, nemůže posílit víru rodiny ve vlastní schopnosti a zablokuje ho to v nabídce služeb rodině. Nastává pak to, že si sociálně ohrožené rodiny generačně předávají nedůvěru v možnost pomoci a podpory z okolí (Bechyňová, V., Konvičková, M., 2008, s. 26-28).
6. 1. Sanace rodiny při umístění dítěte do ústavního zařízení Práce multidisciplinárního týmu v rámci sanace rodiny má své důležité místo v případě, kdy se rozhoduje o nařízení předběžného opatření nad dítětem, jeho umístěním ať již do diagnostického ústavu nebo zařízení pro okamžitou pomoc. Vybraný člen týmu je rodině nápomocen při předání dítěte do péče ústavního zařízení, v kontaktu dítěte s rodiči a také podporuje rodinu v její snaze o návrat dítěte zpět do rodiny. Pro rodiče představuje odebrání dítěte ve většině případů velkou ztrátu, dotýká se jejich vlastní identity, silně zasahuje jejich emoce. Reakce na ztrátu dítěte se v mnohém podobá reakcím na vysoce zátěžové situace (Bechyňová, V., Konvičková, M., 2008, s. 115). Sociální pracovník může v této době pomoci v tom, že rodiči opětovně vysvětlí důvody pro umístění dítěte do ústavního zařízení a opře se při tom o zprávy jiných odborníků. Přispívá ke snížení traumatizace dítěte při odchodu z rodiny tím, že nabídne rodiči doprovod dítěte do zařízení pro výkon ústavní výchovy. Je důležité, aby tento pracovník rodičům nabízel perspektivu brzkého návratu dítěte a byl nápomocen při kontaktu dítěte s rodinou. Nabídnout rodině využití sociálních služeb pro podporu
43
jejich úsilí a poradenskou pomoc by mělo být samozřejmostí. V případě, kdy je dítě mimo domov, je pro rodiče důležité, aby se s ním mohl kontaktovat, ať již osobně, nebo telefonicky. I zde by měl být sociální pracovník rodině nápomocný. Právo rodiče je být informován o zařízení, kde je dítě umístěné a moci ho co nejčastěji navštěvovat. Předpokladem je, že dítě bude umístěné v zařízení co nejméně vzdálené od jeho domova. Podporovat rodiče v jeho spolupráci se zařízením, kde je dítě umístěné, aby měli veškeré informace o dítěti. Pokud se rodina stabilizuje a odezní důvody pro nařízení ústavní výchovy, pomoci dítěti i rodině s návratem dítěte zpět do své rodiny (Bechyňová, V., Konvičková, M., 2008, s. 120-140). Sanaci rodiny nelze považovat za všemohoucí způsob práce s rodinou nebo za možný nástroj, jak postupně zrušit institucionální výchovu. Je to však nový přístup v práci s rodinou a je jen na pracovnících, kteří přicházejí do styku s ohroženým dítětem a jeho rodinou, zda se otevřou novým přístupům a budou spolupracovat na základě jasně daných pravidel a respektu.
44
Praktická část
7.1 Cíl praktické části Hlavním cílem bakalářské práce je zmapovat a analyzovat důvody nařízení ústavní výchovy. Popsat úlohu a význam sanace rodiny v procesu výkonu ústavní výchovy. Účelem analýzy spisové dokumentace je zjistit jaké jsou nejčastější důvody pro nařizování ústavní výchovy a jakým způsobem soudy o odebrání dítěte z rodiny rozhodují. Snahou je také zjistit, jaký kontakt rodiče s dětmi, nad kterými byla nařízená ústavní výchova, preferují a jaké jsou nejčastější formy styku rodičů s dětmi v rámci sanace rodiny.
7. 2 Použité metody a metodika průzkumu Při zpracování bakalářské práce byla autorkou použita metoda analýzy spisové dokumentace. Pro získání relevantních údajů byly využity jednotlivé spisové materiály oddělení sociálně-právní ochrany dětí na Městském úřadu v Rumburku, ve vztahu k dětem s nařízenou ústavní výchovou rozsudkem Okresního soudu v Děčíně. Ten je místně příslušný pro výkon sociálně-právní ochrany dětí, které mají trvalé bydliště ve Šluknovském výběžku. Spisovou dokumentaci na oddělení sociálně-právní ochrany dětí (dále jen SPOD) Městského úřadu v Rumburku (MěÚ v Rumburku) tvoří spisy označené jako spisy OM (ochrana mládeže). Tyto spisy SPOD vede na základě zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. Zákon vymezuje zajištění ochrany dítěte a jeho práv. Spisy dětí se vedou od doby, kdy dojde k prvnímu kontaktu SPOD s dítětem nebo s rodiči a to až do doby, kdy děti nabudou zletilosti. Poté se spisy na patnáct let archivují, dle archivačního zákona.
45
Každý spis je na oddělení SPOD veden dle metodiky Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) v písemné i elektronické podobě a obsahuje veškeré návrhy, rozhodnutí, protokoly z jednání či úřední záznamy, samotné vyjádření rodičů či dětí, znalecké posudky, lékařské zprávy nebo zprávy ze škol, či dokumentaci vztahující se k přestupkovému nebo trestnímu řízení. Součástí spisů jsou také záznamy o návštěvách SPOD u dítěte, nad kterým byla nařízená ústavní výchova a záznamy z návštěv SPOD u rodičů těchto dětí. Podkladem pro zpracování bakalářské práce byly také statistické údaje předkládané MPSV, které se každoročně vypracovávají.
7. 3 Popis zkoumaného vzorku Pro zpracování praktické části bakalářské práce byly využívány statistické údaje SPOD Městského úřadu Rumburk z let 2008 - 2011 a spisové dokumentace dětí, nad kterými byla ve sledovaných letech nařízená ústavní výchova. Území Šluknovského výběžku spadá podle administrativně správního dělení pod Ústecký kraj, okres Děčín. V regionu působí na základě zákona č. 314/2002 Sb., o stanovení obcí s pověřeným obecním úřadem a stanovení obcí s rozšířenou působností, v platném znění, dvě obce s rozšířenou působností a to město Varnsdorf a město Rumburk. Město Rumburk je pověřená obec III.stupně, které leží v příhraniční oblasti Šluknovského výběžku Ústeckého kraje a ve svém obvodě spravuje celkem 12 měst a obcí: Doubice, Dolní Poustevna, Jiříkov, Krásná Lípa, Lipová, Lobendava, Mikulášovice, Rumburk, Staré Křečany, Šluknov, Velký Šenov, Vilémov. Počet obyvatel ve správním obvodu je cca 34.600 (Český statistický úřad, 2012). Šluknovský výběžek není z hlediska národnostní struktury homogenní, žije zde několik
národnostních
menšin:
Romové,
Albánci,
Vietnamci
a
Ukrajinci.
Nezaměstnanost je zde okolo 15 %, což s sebou nese spoustu problémů (Hovorková, Valentová aj. 2010, s. 135-137). Ve Šluknovském výběžku se nachází také několik sociálně vyloučených lokalit.
46
Autorka v praktické části využila teoretických znalostí a praktických zkušeností sociální pracovnice oddělení sociálně-právní ochrany dětí.
7. 3. 1 Stanovené předpoklady Před samotným průzkumným šetření byly stanoveny předpoklady, týkající se důvodů nařízení ústavní výchovy, formy umísťování dětí do ústavní péče a četnosti kontaktů rodičů s dětmi v ústavních zařízeních. Předpoklad č.1 Lze předpokládat, že více než 50% nařízení ÚV je z důvodu špatné péče rodičů o děti. Předpoklad č.2 Lze předpokládat, že před nařízením ÚV u více než 50% dětí předchází nařízení předběžného opatření dle § 76 a) a 76 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Předpoklad č. 3 Lze předpokládat, že méně než 60 % rodičů udržuje pravidelný kontakt s dítětem v ústavním zařízení.
7. 4 Průběh průzkumu Samotný průzkum k praktické části bakalářské práce probíhal od listopadu 2011 do dubna 2012. Do průzkumného vzorku praktické části bakalářské práce bylo zařazeno 50 spisů dětí vedených na SPOD Městského úřadu v Rumburku, nad kterými byla v letech 20082011 nařízená ústavní výchova. Z celkového počtu 50 dětí jich v průběhu let 2008-2011 dosáhlo zletilosti celkem 10. Bylo proto nutné tyto spisy vyzvednout z archivační místnosti a po jejich prostudování je opět vrátit zpět.
47
Spisová dokumentace 40 dětí je dostupná v kartotéce SPOD. Tyto děti nadále zůstávají v zařízeních pro výkon ústavní výchovy. Při získávání statistických údajů bylo využito statistických výkazů MPSV, které se vždy vyhodnocují do 31. 1. následujícího roku než je rok, který slouží jako podklad pro vyplnění statistických ukazatelů. Údajů Českého statistického úřadu bylo využito pro upřesnění počtu obyvatel Šluknovského výběžku a Úřad práce v Rumburku nám poskytl údaje týkajících se nezaměstnanosti ve vybrané lokalitě.
8 Vyhodnocení získaných údajů Do průzkumného vzorku byla zařazena veškerá spisová dokumentace týkající se všech dětí s nařízenou ústavní výchovou v letech 2008-2011. Jak již bylo zmíněno, jednalo se celkem o 50 dětí, nad kterými byla rozsudkem okresního soudu ve sledovaných letech nařízená ústavní výchova.
Počet dětí s nařízenou ÚV Tabulka č. 1 Počet dětí s nařízenou ÚV
Rok 2008 2009 2010 2011
Počet dětí s nařízenou ÚV 10 18 12 10
48
Graf č. 1 Počet dětí s nařízenou ÚV 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0
2008 2009 2010 2011
Grafické znázornění č. 1 vypovídá o počtu dětí umístěných do zařízení pro výkon ústavní výchovy, nad kterými byla nařízená ústavní výchova v letech 2008, 2009, 2010 a 2011. Vyplývá z ní, že z celkového počtu 50 dětí v rozhodném období nejvyšší počet dětí s nařízenou ústavní výchovou byl v roce 2009. Důvodem je mimořádné umístění sourozenecké skupiny, která čítala šest dětí. V roce 2008 a v roce 2011 byl počet dětí s nařízenou ústavní výchovou stejný, tedy nejnižší. Autorka nižší počet podaných návrhů na nařízení ústavní výchovy přičítá posílení počtu sociálních pracovnic na SPOD v roce 2011 a tedy větší podíl sociální práce v preventivní činnosti SPOD. V roce 2010 tvořil počet dětí s nařízenou ústavní výchovou druhý nejvyšší počet ve sledovaném období, což bylo zapříčiněno nárůstem počtu dětí s trestnou činností a problémovým chováním.
Důvody pro nařízení ústavní výchovy
Pro ověření předpokladu, že více než 50 % dětí je umísťováno do ústavní péče z důvodů špatné péče rodičů, bylo nutné pojmenovat nejčastější důvody pro nařizování ústavní výchovy nad dětmi. Ukazatele pro stanovení důvodů nařízení ústavní výchovy jsme stanovili na základě studia spisové dokumentace všech dětí s nařízenou ústavní výchovou ve sledovaném období, na základě rozsudků soudu o nařízení ústavní výchovy, kdy jsme vycházeli z odůvodnění těchto rozsudků. Nelze říci, že tato kritéria
49
jsou pro nařízení ústavní výchovy jednoznačná, musíme konstatovat, že jsou spíše ta nejvýznamnější v kontextu posuzování každého jednotlivého případu. Důvodem pro to, aby soud zasáhl do soukromí rodiny a zásadně omezil výkon rodičovských práv a zasáhl i do práv dítěte, je ta skutečnost, že rodiče ve své roli selhali nebo nejsou schopni ovlivňovat chování dítěte. Důvody: Špatná péče rodičů Zdravotní důvody dítěte Týrané děti Absence péče Opuštění dítěte Nezletilá matka s nařízenou ÚV Trestná činnost a problémové chování dítěte
Špatná péče rodičů Tabulka č. 2 Špatná péče rodičů
Rok 2008 2009 2010 2011
Špatná péče rodičů 4 6 5 3
50
Graf č. 2 Špatná péče rodičů 6 5 2008
4
2009
3
2010
2
2011
1 0
Z grafického znázornění č.2 je patrné, jaký byl vývoj umísťování dětí do ústavní péče v letech 2008-2011 z důvodu špatné péče rodičů. Nejvyšší podíl dětí s nařízenou ústavní výchovou z důvodu špatné péče rodičů byl zaznamenán v roce 2010, kdy se jednalo o 42 % dětí z celkového počtu 12. Druhý nejvyšší počet byl zaznamenán v roce 2008 a to 40 % dětí z celkového počtu 10 dětí. V roce 2009 bylo 33 % dětí z počtu 18 umístěno z tohoto důvodu a v roce 2011 tvořila procentuální část z počtu 10 dětí 30 %. Jestliže hovoříme o špatné péči rodičů, je nutné objasnit, co tento pojem v našem průzkumu znamená. Není to nikdy samostatný důvod pro nařízení ústavní výchovy nad dítětem, vždy jsou k němu přidruženy i problémy z oblasti sociální, bytové či vztahové. Hovoříme-li o špatné péči rodiče, myslíme tím, zanedbávání zdravotní péče rodičů o dítě - absence preventivních prohlídek, neschopnost rodičů navštěvovat odborné lékaře s dítětem (ophtalmologa, dentistu, ortopeda, urologa, logopeda…), gamblerství rodičů a s tím pak související i sociální vyloučení rodiny, ztráta bydlení, neschopnost rodičů dítě zajistit po stránce finanční (v důsledku neplnění povinností pro přiznání sociálních dávek), nezájem rodičů ve vztahu plnění povinné školní docházky dítěte. Nutno podotknout, že samotné tyto důvody nejsou důvodem pro umístění dítěte do ústavní péče, ale je to hlavně neochota rodičů cokoliv ve svém postoji změnit, nevyužití nabízených sociálních služeb a neplnění opatření, která by vedla k nápravě v péči o dítě.
51
Je třeba také zmínit tu skutečnost, že sociální služby ve Šluknovském výběžku jsou značně omezené. Nejvíce zde chybí Azylové domy pro matky s dětmi. V případě, že rodina ztratí bydlení, není vždy možné zajistit náhradní ubytování, neboť o spolupráci žádáme Azylové domy mimo Šluknovský výběžek. Nejbližší pro tuto oblast je Azylový dům v Liberci, Děčíně, nebo v Ústí nad Labem. Tato zařízení mají omezenou kapacitu a v případě matky se šesti dětmi bylo zjištěno, že je velký problém takto početnou skupinu umístit. Prostory v těchto zařízeních musí odpovídat hygienickým normám a zařízení nejsou na tyto případy připravené a vybavené.V roce 2009 proto nebylo možné matku se šesti dětmi kamkoliv umístit, neboť většina těchto zařízení nepočítá kapacitně s tak velkým počtem dětí. Problémem je také ta skutečnost, že rodiny nechtějí zpřetrhat své sociální vazby, jsou fixovány na svou širokou rodinu. Rodiče si neumí představit odchod do neznáma, kde by byli bez podpory svých příbuzných a blízkých.
Zdravotní důvody dítěte
Tabulka č. 3 Zdravotní důvody dítěte
Rok 2008 2009 2010 2011
Zdravotní důvody dítěte 0 2 1 1
52
Graf č. 3 Zdravotní důvody dítěte
2 1,5
2008 2009
1
2010 2011
0,5 0
Z grafického znázornění č. 3 je zřejmé, jaký byl vývoj umisťování dětí do ústavní péče v letech 2008-2011 ze zdravotních důvodů dítěte. Pokud hovoříme o zdravotních důvodech dítěte, je nutné zdůraznit, že tento údaj je zapříčiněn tou skutečností, že se ve Šluknovském výběžku nachází zařízení jehož zřizovatelem je Magistrát hlavního města Prahy. Jedná se o Integrované centrum pro osoby se zdravotním postižením v Horní Poustevně. Klienty tohoto zařízení jsou děti jak zdravotně tak mentálně postižené. Tyto děti jsou zde umístěné z rozhodnutí obvodních soudů v Praze a děti jsou v eveidenci Městských částí SPOD hlavního města Prahy. Z administrativních důvodů dochází k tomu, že tyto děti získávají časem trvalé bydliště ve Šluknovském výběžku a přecházejí do evidence SPOD MěÚ Rumburk. V důsledku této změny trvalého bydliště pak dochází k navýšení počtu dětí s nařízenou ústavní výchovou SPOD MěÚ Rumburk. V roce 2008 nebyla nařízená ústavní výchova nad žádným dítětem z důvodu jeho špatného zdravotního stavu. V roce 2009 byly na základě změny trvalého bydliště převzaty do péče SPOD MěÚ Rumburk 2 děti z celkového počtu 18, což je 22 %. Je nutné zmínit, že rodiče obou dětí jsou na základě rozhodnutí soudu zbaveni rodičovských práv a obě děti mají také na základě rozsudku příslušného soudu ustanoveného poručníka. Jsou navržené do centrálního registru dětí vhodných do náhradní rodinné péče, neboť z jejich vlastní rodiny nikdo nemá zájem o jejich převzetí do své péče a také se o tyto děti nikdo nezajímá. Dosud se však pro ně nenašla žádná vhodná náhradní rodina.
53
V následujícím roce 2010 bylo převzato do péče SPOD MěÚ Rumburk jedno dítě, což tvoří z celkového počtu 12 dětí 8,4 % a v roce následujícím, tedy v roce 2011 také jedno dítě, což činí z celkového počtu 10 dětí 10 %.
Týrané děti
Tabulka č. 4 Týrané děti
Rok
Týrané děti
2008 2009 2010 2011
1 3 0 0
Graf č. 4 Týrané děti
3 2,5
2008
2
2009
1,5
2010
1
2011
0,5 0
Graf č.4 předkládá, že v roce 2008 byla nařízená ústavní výchova nad jedním dítětem z důvodu jeho týrání, což tvoří 10 % z celkového počtu 10 dětí. Roky 2010 a 2011 vyjadřují, že ve sledovaných letech nebyla nařízená ústavní výchova z důvodu týrání dítěte. V roce 2009 byl nejvyšší počet dětí umístěných z důvodů týrání. Konkrétně se jedná o tři nezletilé děti ve věku 2, 4 a 6 let, které byly ze strany rodičů vystaveny fyzickému i psychickému týrání a proto byly z rodiny odebrány. Z celkového počtu 18 dětí se jedná o 16 % dětí umístěných v daném roce. Následně byli rodiče těchto dětí
54
odsouzeni k nepodmíněnému trestu odnětí svobdody a zbaveni rodičovských práv. Tyto děti jsou navržené jako děti vhodné k osvojení, ale dosud se pro ně nová rodina nenašla. Ve Šluknovském výběžku chybí odborní lékaři, hlavně psychologové, poradny pro rodinné vztahy, dětský psychiatr. Pokud by péče těchto odborníků byla dostupná, autorka se domnívá, že by bylo možné nejen odhalovat tyto případy, ale také by bylo možné rodinám více pomahát v jejich situaci.
Absence péče rodičů Tabulka č. 5 Absence péče rodičů
Rok
Absence péče rodičů
2008 2009 2010 2011
0 0 0 2
Graf č. 5 Absence péče rodičů
2 1,5
2008 2009
1
2010 2011
0,5 0
Z grafického znázornění č. 5 je zřejmé, že v roce 2008-2010 nevedl důvod absence péče rodičů o dítě k nařízení ústavní výchovy. Hovoříme-li o absenci péče rodičů vyjadřujeme tím počet dětí, jejichž rodiče jsou drogově závislí, závislí na
55
alkoholu nebo na výherních automatech. V souvislosti s touto jejich závislostí chybí z jejich strany jakákoliv péče o dítě. Ve sledovaném roce 2011 by z důvodu absence péče rodičů zaznamenám případ dětí, sourozenců, jejicž oba rodiče byli drogově závislí. Děti takto závislých rodičů na droze bývají často vystaveny strádání a to v oblasti zdravotní péče, výchovy i výživy, ale také v oblasti sociální. Bytové podmínky rodiny bývají často naprosto nevyhovující. Tito rodiče často páchají trestnou činost, protože si musí opatřit finanční prostředky na nákup drogy. Ze spisové dokumentace dětí pak můžeme zjistit, že se těmto rodičům často snaží pomáhat širší rodina, ale pokud rodiče odmítají opustit svůj způsob života, rodina pomoc přestane poskytovat. Rodičům dětí je ze strany SPOD nabízeno, aby využili možnosti léčby z drogové závislosti. Tuto pomoc rodiče často odmmítají a zdůvodňují to tím, že by museli odejít z místa bydliště a tak zpřetrhat vazby nejen s rodinou, ale i se svými přáteli. Nutno podotknout, že v regionu chybí jakékoliv zařízení pro osoby drogově závislé. Je zde pouze Kontaktní a poradenské centrum WHITE LIGHT v Rumburku. Jde o zařízení, keré poskytuje služby sociální prevence uživatelům drog. Jejich prostřednictvím se snaží minimalizovat zdravotní a sociální rizika spojená s užíváním návykových látek. Osobám blízkým uživatelům drog nabízí také poradenské a informační služby.
Opuštění dítěte
Tabulka č. 6 Opuštění dítěte
Rok
Opuštění dítěte
2008 2009 2010 2011
2 1 1 0
56
Graf č. 6 Opuštění dítěte 2 1,5
2008 2009
1
2010 2011
0,5 0
Grafické znázornění č. 6 vypovídá o počtu matek, které opustily své dítě.V roce 2011 žádná matka neopustila své dítě, oproti letům 2008-2010, kdy matka porodila a zanechala dítě v porodnici. V roce 2008 činil tento důvod z celkového počtu 10 dětí 20 %, v roce 2009 5 %, z celkového počtu 18 dětí a v roce 2010 je to 8 % z počtu 12 dětí. Ve dvou případech souhlasila matka s adopcí dítěte Jednalo se o ženy, které s narozením dalšího dítěte nepočítaly, samy měly již velké početné rodiny. V jednom případě byla matka drogově závislá a dítě ihned po porodu opustila, aniž by se o ně zajímala a souhlas s adopcí dala.
Nezletilá matka s nařízenou ústavní výchovou
Tabulka č. 7 Nezletilá matka s nařízenou ústavní výchovou
Rok 2008 2009 2010 2011
Nezletilá matka s nařízenou ÚV 1 1 0 0
57
Graf č. 7 Nezletilá matka s nařízenou ústavní výchovou
1 0,8 2008 0,6
2009
0,4
2010 2011
0,2 0
Z grafického znázornění č. 7 je patrný počet dětí, nad kterými byla nařízena ústavní výchova z důvodu nezletilosti matky, nad kterou byla nařízená ústavní výchova. V letech 2008 byla nařízená ústavní výchova nad jedním dítětem, což tvoří 10 % z celkového počtu 10 dětí a v roce 2009 se takto stalo také v jednom případě, což činí 5 % z celkového počtu 18 dětí.V obou případech se jednalo o matky, nad kterými byla nařízená ústavní výchova, kterou matky vykonávaly ve výchovném ústavu. Obě také otěhotněly během letních prázdnin na návštěvě u rodičů. Aby nezletilé matky mohly osobně pečovat o své děti, byly přemístěné do Výchovného ústavu v Černovicích, který je koncipován pro výkon ústavní výchovy nezletilých matek s jejich dětmi. V roce 2010 a v roce 2011 nebyl zaznamenán žádný případ, kdy by byla důvodem umístění dítěte do ústavní péče ústavní výchova jejich nezletilé matky.
Trestná činnost a problémové chování dítěte
Tabulka č. 8 Trestná činnost a problémové chování dítěte
Rok 2008 2009 2010 2011
Trestná činnost a problémové chování dítěte 2 5 5 4
58
Graf č. 8 Trestná činnost a problémové chování dítěte 5 4 2008
3
2009 2010
2
2011
1 0
Grafické znázornění č. 8 předkládá počet dětí s nařízenou ústavní výchovou z důvodu problémového chování a páchání trestné činnosti ve sledovaných letech. Nejnižší počet dětí s nařízenou ústavní výchovou pro tyto důvody vidíme v roce 2008, kdy byla nařízená ústavní výchova u 20 % dětí z celkového počtu 10. V roce 2009 tvoří důvody pro nařízení ústavní výchovy z celkového počtu 18 dětí 27 % a v roce 2011 z počtu dětí 10 je to 40 % umístěných dětí. Ze spisové dokumentace dětí vyplývá, že se v roce 2010 vytvořila skupina dětí ve městě Šluknov, která páchala závažnou trestnou činnost. Jednalo se o opakovaný trestný čin loupeže a trestný čin kuplířství. Z celkového počtu 12 dětí je to 42 % případů. Vysoké číslo umístěných dětí pak vypovídá o tom, že nebylo jiné řešení než tuto skupinu dětí umístit do ústavní péče, a tak ji zabránit v pokračování páchání trestné činnosti. Jak již bylo výše zmíněno, Šluknovský výběžek se nachází na severu České republiky a sousedí s hranicemi Spolkové republiky Německo. Do České republiky (ČR) dojíždí mnoho občanů ze zahraničí na nákupy, neboť vzdálenost pro ně je cca 10 km. Kromě turistů však do ČR zajíždějí i muži, kteří vyhledávají placený sex.
59
Přehled všech důvodů nařízení ústavní výchovy v letech
2008-2011
Zdravotní důvody dítěte
CAN
Rodiče drogově závislí
Opuštění dítěte
Nezletilá matka
2008
4
0
1
0
2
1
2
10
2009
6
2
3
0
1
1
5
18
2010
5
1
0
0
1
0
5
12 10 100 %
Trestná činnost a problémové chování dítěte Celkem
Rok
Špatná péče rodičů
Tabulka č. 9 Souhrnný přehled důvodů a počtu dětí s nařízenou ústavní výchovou
2011
3
1
0
2
0
0
4
Počet %
36 %
8%
8%
4%
8%
4%
32 %
Graf č. 9 Souhrnný přehled důvodů a počtu dětí s nařízenou ústavní výchovou
Špatná péče rodičů CAN 35%
39%
Rodiče drogově závislí Opuštění dítěte Nezletilá matka
4% 9%
4%
9% Trestná činnost a problémové chování dítěte
Tabulka č. 9 a následné grafické znázornění č. 9 předkládá počet všech dětí, nad kterými byla nařízená ústavní výchova na SPOD MěÚ Rumburk v letech 2008 – 2011. Uvádí se v ní všechny důvody, pro které došlo k nařízení ústavní výchovy. a vypovídá o důvodech, které v daném roce převládají a které nejsou ve sledovaném období vůbec
60
řešeny. Z barevného grafu si tak můžeme udělat jasnou představu, které z důvodů jsou těmi nejčastějšími pro nařízení ústavní výchovy. Z počtu 50 dětí, nad kterými byla v letech 2008-2011 nařízená ústavní výchova, bylo 36 % umístěno z důvodu špatné péče rodičů o děti, 32 % z důvodu páchání trestné činnosti a problémového chování dítěte, 8 % bylo umístěno z důvodu zdravotního stavu dítěte, 8 % kvůli opuštění dítěte, 8 % z důvodu týrání a 4 % z důvodu nezletilosti matky, nad kterou byla nařízená ústavní výchova a z důvodu absence péče rodičů. V další části našeho průzkumu jsme se zaměřili na způsob umísťování dětí do zařízení pro výkon ústavní výchovy. Místně příslušné soudy rozhodují na návrh SPOD nebo zákonných zástupců dítěte. V případech, kdy je život či zdraví dítěte ohroženo, je nezbytné, aby soud jednal bezodkladně, a proto vydá usnesení o nařízení předběžného opatření dle § 76 a) Občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Pokud se nejedná o bezprostřední ohrožení života dítěte, ale je nutné situaci dítěte vyřešit v co nejkratším termínu, vydá soud usnesení o nařízení předběžného opatření dle § 76 b), Občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. V případech, kdy je situace v rodině dítěte problematická a hrozí, že by mohlo dojít k újmě dítěte, nebo v případech, kdy je chování dítěte závadové, podává SPOD návrh na uložení výchovného opatření, tedy nařízení ústavní výchovy. Lhůty pro projednání takového návrhu nejsou u okresních soudů jednotné. Analýzou spisové dokumentace dětí s nařízenou ústavní výchovou ve sledovaném období bylo zjištěno, že místně příslušný Okresní soud v Děčíně rozhodoval ve věci nařízení ústavní výchovy od podání návrhu do vyhlášení rozsudku v průměru ve lhůtě čtyř měsíců. Problém v některých případech nastal s nabytím právní moci rozsudku a následnou samotnou realizací ústavní výchovy, neboť bylo obtížné doručit rozsudek rodiči. V době podání návrhu na nařízení ústavní výchovy mají jak rodiče, tak i samotné dítě čas prokázat, že se snaží o nápravu a k nařízení ústavní výchovy nemusí dojít. Možností je řízení ve věci zastavit nebo uložit jiné výchovné opatření než nařízení ústavní výchovy, např. soudní dohled, napomenutí, nebo situaci vyřešit změnou výchovy dítěte, které přejde do péče rodiče, kterému dosud nebyl svěřen.
61
Podané návrhy SPOD na nařízení ústavní výchovy v letech
2008-2011 Tabulka č. 10 Souhrnný přehled všech podaných návrhů na nařízení ústavní výchovy
Počet návrhů na
Cizí
Soudní
Změna
Ústavní
nařízení ÚV
péče
dohled
výchovy
výchova
2008
9
1
2
1
5
2009
10
2
3
0
5
2010
11
3
3
1
4
2011
7
0
4
0
3
Tabulka č. 10 znázorňuje kolik bylo ve sledovaném roce podáno celkem návrhů na nařízení ústavní výchovy. Výsledkem řízení o nařízení ústavní výchovy není vždy jen nařízení ústavní výchovy. Návrh na nařízení ústavní výchovy může vzít navrhovatel z důvodu zlepšení situace v rodině dítěte nebo v chování dítěte zpět a tak se řízení ve věci zastaví. Může dojít i ke změně petitu návrhu, kdy soud nařídí jiné výchovné opatření než ústavní výchovu, což může být soudní dohled nebo napomenutí. Soud má za povinnost zkoumat, zda se v blízké rodině nenajde osoba, která je schopna a ochotna převzít dítě do své péče. Touto osobou může být jak osoba blízká, tak i osoba vzdálená. Soud poté rozhodne, že dítě bude nadále v cizí péči a ne v péči rodiče. V případě, že byl podán návrh na nařízení ústavní výchovu nad dítětem, které má výchovné problémy, nebo jsou v jeho rodině problémy s péčí o ně, může dojít, v případě rozvedených rodičů, ke změně výchovy a dítě přejde do péče rodiče, který ho dosud neměl svěřené do své péče. V roce 2008 SPOD podal celkem 9 návrhů na nařízení ústavní výchovy a z toho byla v 55,5 % případů ústavní výchova nařízená. 11 % návrhů na nařízení ústavní výchovy bylo vyřešeno svěřením dítěte do cizí péče a 11 % návrhu na nařízení ústavní výchovy bylo řešeno změnou výchovy dítěte do péče druhého rodiče. Z důvodu nápravy v péči rodičů o děti soud ve 22,5 % návrhů rozhodl o nařízení soudního dohledu nad dětmi.
62
V roce 2009 bylo podáno celkem 10 návrhů na nařízení ústavní výchovy. V 50 % případů bylo návrhu vyhověno, ve 20 % případů děti přešly do cizí péče a ve 30 % případů byl nad výchovou dětí nařízen soudní dohled. Analýzou spisové dokumentace dětí a na základě rozsudků okresního soudu bylo zjištěno, že v roce 2010 bylo podáno celkem 11 návrhů na nařízení ústavní výchovy. V 36 % případů byla nařízená ústavní výchova, ve 27 % přešlo dítě do cizí péče a ve stejném počtu tedy 27 % případů ústavní výchovu soud nenařídil, ale stanovil nad dětmi soudní dohled. V 10 % případů soud rozhodl o svěření dítěte do péče druhého rodiče. V roce 2011 bylo podáno celkem 7 návrhů na nařízení ústavní výchovy, z toho 43 % případů bylo řešeno nařízením ústavní výchovy a 57 % případů nařízením soudního dohledu. V tomto roce, s ohledem na nejnižší podaný počet návrhů na nařízení ústavní výchovy, je patrné, že ve Šluknovském výběžku došlo k posílení počtu sociálních pracovnic, o jednu terénní sociální pracovnici na Městském úřadu ve Šluknově a v Rumburku. Zlepšila se tak preventivní činnost na úseku sociálně-právní ochrany dětí a nebylo nutné podávat návrhy na nařízení ústavní výchovy nad dětmi. Podané návrhy SPOD na nařízení PO 76a) a 76b) v letech
2008-2011 a následně nařízenou ÚV Tabulka č. 11 Počet návrhů na nařízení PO 76a) a 76b) Počet návrhů na PO 76 a) 76 b)
Návrat dítěte do rodiny
Ústavní výchova
2008
6
1
5
2009
15
2
13
2010
12
4
8
2011
11
3
7
Výše uvedená tabulka znázorňuje celkový počet návrhů na nařízení předběžného opatření dle § 76 a) i 76 b) , Občanský soud řád, ve znění pozdějších předpisů podaných SPOD MěÚ Rumburk. Okresní soud návrhu SPOD na vydání předběžného opatření ve 100 % vyhověl.
63
Analýzou spisové dokumentace bylo zjištěno, že v roce 2008 bylo podáno celkem 6 návrhů na nařízení předběžného opatření. Z tohoto počtu dětí byla nařízená ústavní výchova nad 83 % dětí, z toho 17 %, což je jedno dítě, se vrátilo po měsíci umístění v DDÚ v Liberci zpět do rodiny. V roce 2009 bylo podáno celkem 15 návrhů na nařízení PO a do rodiny se z celkového počtu 15 dětí vrátilo 13 % dětí, tedy děti dvě. Nad 87 % dětí soud nařídil ústavní výchovu. Tento vysoký počet byl zapříčiněn sourozeneckou skupinou v počtu šesti dětí. Druhý nejvyšší počet návrhů byl podán v roce 2010 a to v počtu 12. Ústavní výchova byla nařízená u 67 % případů, ale současně v tomto roce je zaznamenán nejvyšší počet dětí, které se vrátily domů k rodině v počtu čtyř dětí, což činí z celkového počtu podaných návrhů 33 %. V roce 2011 byla ústavní výchova nařízená z počtu 11 podaných návrhů na nařízení PO v 64 % případů a 36 % z tohoto počtu dětí se vrátilo zpět do rodiny. Celkový počet dětí s nařízenou ÚV v letech 2008-2011
s ohledem na formu umístění Tabulka č. 12 Celkový počet dětí s nařízenou ÚV v letech 2008-2011 s ohledem na formu umístění
2008 2009 2010 2011 Počet v %
PO 76a 4 10 7 3 48 %
PO 76b 1 3 1 4 18 %
Návrh na ÚV 5 5 4 3 34 %
Celkem 10 18 12 10 100 %
Graf č. 10 Celkový počet dětí s nařízenou ÚV s ohledem na formu umístění
PO 76A
34% 48%
PO 76B NÁVRH NA ÚV
18%
64
Z grafického znázornění č. 10 je zřejmé, že nejvyšší podíl formy umístění do ústavní péče je tvořeno nařízením soudu o nařízení PO 76 a) a 76 b), který činí v souhrnu 64 % případů z počtu 50 dětí nad kterými byla nařízená ústavní výchova v letech 2008-2011. 34 % tvoří podané návrhy na nařízení ústavní výchovy ve sledovaném období.
Forma styku rodičů s dětmi
V následující části praktické části bakalářské práce jsme provedli průzkum jakou formou probíhá styk rodičů s dětmi v době, kdy je nad výchovou dětí nařízená ústavní výchova. K tomuto průzkumu jsme využili spisovou dokumentaci výzkumného vzorku, tedy 50 dětí, nad kterými byla v letech 2008-2011 nařízená ústavní výchova. Spisová dokumentace vedená na SPOD MÚ Rumburk obsahuje veškeré záznamy z návštěv SPOD u dětí v zařízeních pro výkon ústavní výchovy a také záznamy z návštěv SPOD u rodičů umístěných dětí. Záznamy z návštěv dětí obsahují také poznatky a záznamy, které vede o dítěti dané zařízení, jsou zde zaznamenána jak vyjádření samotných dětí tak i pedagogických a nepedagogických pracovníků, se kterými je v rámci návštěv hovořeno. Záznamy z návštěv SPOD v rodině obsahují poznatky nejen o rodině ale také o styku rodičů s dítětem. Prameny o stycích dětí s nařízenou ústavní výchovou pro náš průzkum konfrontují výpovědí dětí i rodičů. Autorka si před samotným výzkumem musela definovat co je pravidelný styk rodičů s dětmi a nepravidelný styk. Rodič, který během pobytu dítěte v ústavním zařízení jednou za 3-6 měsíců pošle dítěti dopis, nebo zatelefonuje, nevykazuje opravdový zájem o dítě. Rodič, který dítě ani jednou v zařízení nenavštíví, neudržuje s dítětem pravidelný styk. Rodič, který nemá zájem o pobyt dítěte v rodině v době svátků, prázdnin - jarních či podzimních, ale hlavně o vánočních svátcích, ten neudržuje pravidelný kontakt s dítětem. Pravidelný kontakt rodičů s dětmi jsme pro účel bakalářské práce stanovili: písemný kontakt 1 x do měsíce, návštěva rodiče alespoň 1x za dva měsíce v zařízení pro výkon ústavní výchovy a pobyt dětí doma během všech volných dní - tedy během prázdnin, Vánoc a letních prázdnin. Vycházeli jsme z té skutečnosti, že ne všechny děti
65
je možné umístit do zařízení s ohledem na vzdálenost dětí od domova. Při rozhodování o umístění dětí do konkrétního zařízení vychází diagnostický ústav z několika ukazatelů - věku dítěte, z jeho zařazení do školy a z individuálních potřeb dítěte. Jak již bylo v předcházející části bakalářské práce zmíněno, ve Šluknovském výběžku je velká nezaměstnanost a rodiče dětí s nařízenou ústavní výchovou ve většině případů jsou bez zaměstnání a rodina je finančně závislá pouze na výplatě sociálních dávek. Toto bylo zohledněno pro náš průzkum, neboť některé děti jsou umístěné od místa bydliště ve větší vzdálenosti, kde může nastat i problém s dojezdem rodičů z místa bydliště do konkrétního zařízení. Kromě nezaměstnanosti ve Šluknovském výběžku je zde i špatná dopravní obslužnost. Při stanovení formy kontaktu styku rodičů s dětmi, jsme vycházeli jen z těch skutečností, které jsme získali ze spisové dokumentace dětí s nařízenou ústavní výchovou. V rámci návštěv SPOD za dětmi se nám tyto při rozhovoru chlubí a ukazují dopisy od rodičů, pracovníci dětských domovů a výchovných ústavů nám dokládají, zda rodiče děti navštěvují, či se o ně zajímají jiným způsobem. To může být např.telefonicky, e-mailem. Ze spisové dokumentace nebylo možné vysledovat telefonický kontakt rodičů s dětmi. Některé děti a rodiče mají sice mobilní přístroje, ale nedostatek finančních prostředků jim nedovoluje být v pravidelném telefonickém kontaktu. Děti v ústavních zařízeních také často mají mobilní přístroje rozbité nebo je smění za jiné, pro ně důležité věci. Formu telefonického kontaktu jsme pro náš průzkum vyloučily, neboť ne vždy jej lze ze spisové dokumentace vyhodnotit. Pokud dítě jede na návštěvu domů za rodiči, pracovnice SPOD se ke každé návštěvě dítěte doma vyjadřuje a provádí šetření v místě bydliště rodiče. Stává se, že před návštěvou SPOD dítěte v zařízení rodiče žádají o předání dárku pro dítě. I tuto formu kontaktu hodnotíme jako pravidelnou, neboť chápeme, že ne vždy mají rodiče dostatek finančních prostředků na cestu za dětmi. Jsou však i případy, kdy se rodiče o dítě vůbec nezajímají. Zprostředkovatelem styku dítěte s rodiči je pak pouze sociální pracovník SPOD.
66
SPOD má ze zákona za povinnost navštěvovat děti v ústavních zařízeních nejméně 1x za tři měsíce, v případě umístění dětí do zařízení vyžadující okamžitou pomoc jsou tyto návštěvy 1x za kalendářní měsíc. Stává se, že tyto návštěvy dětí jsou častější, protože samo dítě si návštěvu vyžádá. Četnost a forma rodičů s dětmi s nařízenou ústavní
výchovou v letech kontaktů 2008-2011 Tabulka č. 13 Počet kontaktů rodičů s dětmi s nařízenou ÚV ROK 2008-2011 Celkem dětí
50
Písemný kontakt
1
2%
Návštěvy rodičů v zařízení
9
18 %
Návštěvy dětí v místě bydliště
15
30 %
Pravidelný kontakt
17
34 %
Sporadický nebo žádný kontakt
8
16 %
Tabulka č. 13 vypovídá o počtu pravidelných a nepravidelných kontaktů rodičů s dětmi s nařízenou ústavní výchovou a také o formě styku rodičů s dětmi za sledované období, tedy za roky 2008 – 2011 u celkového počtu 50 dětí. Ve sledovaných letech pouze 2 % dětí udržovala s rodiči styk písemnou formou. Důvodem byla ta skutečnost, že rodiče pobývali mimo území ČR. Pravidelně děti v zařízení navštěvovalo 18 % rodičů a doma rodiče navštěvovalo 30 % dětí. 34 % z celkového počtu udržovalo ve sledovaných letech, pravidelný kontakt s rodiči. Žádný, nebo sporadický kontakt s rodiči nemělo 16 % dětí z 50 dětí.
67
Tabulka č. 14 Forma kontaktů u dětí se zrušenou ÚV ROK 2008-2011 zrušené ÚV Celkem dětí
10
Písemný kontakt
0
0%
Návštěvy rodičů v zařízení
1
10 %
Návštěvy dětí v místě bydliště
3
30 %
Pravidelný kontakt
6
60 %
Sporadický nebo žádný kontakt
0
0%
Tabulka č.14 vypovídá o formě kontaktů rodičů s dětmi, nad kterými byla v letech 2008-2011 zrušena ústavní výchovy. Z celkového počtu 50 dětí byla ústavní výchova zrušena u 10 dětí. 10 % dětí rodiče pravidelně navštěvovali v zařízení pro výkon ústavní výchovy. Dětí, které navštěvovaly rodiče v místě bydliště, bylo 30 %. Pravidelný kontakt rodičů s dětmi spíše přispěl ke zrušení ústavní výchovy u 60 % dětí z celkového počtu 10 dětí. U všech dětí, nad kterými byla zrušena ústavní výchova byl po dobu jejich umístění pravidelný kontakt s rodinou.
Z celkového počtu 50 dětí s nařízenou ústavní výchovou, ve sledovaném období pravidelný kontakt s dítětem udržovalo 34 % rodičů. Pravidelný kontakt a prokazatelný zájem rodičů o dítě pak vedlo ke zrušení ústavní výchovy u 60 % dětí z 10. Vyhodnocením průzkumu se prokázalo, že pokud je dítě s rodinou v pravidelném kontaktu je zde vyšší pravděpodobnost obnovení funkce rodiny a následné zrušení ústavní výchovy.
68
Neplatí to však vždy. V případě, že děti páchají trestnou činnost, nebo vykazují závady ve svém chování je v jejich zájmu, pokud setrvají v ústavním zařízení. Jsou to děti, které jsou lehce ovlivněné svým okolím, děti rodičů, kteří pro ně nejsou autoritou. V ústavním zařízení se možnost opakování páchání trestné činnosti minimalizuje, právě tak je vyšší šance na to, že děti budou studovat a tak nebudou mít jen základní vzdělání, ale získají vzdělání vyšší. To jim do budoucna přinese možnost uplatnění na pracovním trhu. Analýzou a studiem spisové dokumentace bylo zjištěno, že pro sanaci rodiny má svůj význam četnost a forma kontaktu rodičů s dítětem. Tento ukazatel také vyjadřuje, že má vliv na délku pobytu dítěte v ústavním zařízení.
9 Vyhodnocení předpokladů Cílem bakalářské práce je zmapovat a analyzovat důvody pro nařízení ústavní výchovy. Popsat úlohu a význam sanace rodiny v procesu výkonu ústavní výchovy. Zaměřili jsme se na důvody, které vedou k nařizování ústavní výchovy nad dětmi, nad formou umísťování dětí do zařízení pro výkon ústavní výchovy a na četnost a formu styku rodičů s dětmi s nařízenou ústavní výchovou. Vyhodnotili jsme ze získaných dat ze spisové dokumentace dětí ve sledovaném období, u kolika procent dětí byla ústavní výchova zrušena. K dosažení těchto cílů jsme stanovili následující předpoklady:
Předpoklad č.1 Lze předpokládat, že více než 50% nařízení ÚV je z důvodu špatné péče rodičů o děti. Analýzou spisové dokumentace dětí s nařízenou ústavní výchovu v letech 2008-2011 (viz tabulka č. 9 a graf č. 9) bylo zjištěno, že u 36 % dětí ve sledovaných letech 20082011 byla nařízená ústavní výchova z důvodu špatné péče rodičů. U 32 % dětí byla důvodem nařízení ústavní výchovy trestná činnost a problémové chování dětí. Důvody opuštění dítěte, zdravotní důvody dítěte a týrané děti jsou zastoupeny 8 % z celkového
69
počtu 50 dětí a u 4 % jsou shodně zastoupeny důvody nezletilosti matky s nařízenou ústavní výchovou a absence péče rodičů o děti.
Předpoklad č. 1, že více než 50 % nařízení ústavní výchovy nad dětmi je z důvodu špatné péče rodičů se nepotvrdil. Pouze nad 36 % dětí z celkového počtu 50 dětí byla v letech 2008-2011 nařízená ústavní výchova z důvodů špatné péče rodičů.
Předpoklad č.2 Lze předpokládat, že před nařízením ÚV u více než 50% dětí předchází nařízení předběžného opatření dle § 76 a) a 76 b) Zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Z výše uvedené analýzy spisové dokumentace dětí s nařízenou ústavní výchovou v letech 2008-2011 (viz tabulka a graf č. 12) vyplynulo, že u 48 % dětí předcházelo před nařízením ústavní výchovy PO dle § 76 a), u 18 % dětí předcházelo PO dle § 76 b), Zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Součet těchto dvou ukazatelů nám výsledně ukázal, že z celkového počtu 50 dětí předchází nařízení ústavní výchovy předběžné opatření a to v počtu 66 % případů. Z počtu 50 dětí ve 34 % případech byl podán návrh k místně příslušnému soudu na nařízení ústavní výchovy. Předpoklad č. 2, že před nařízením ÚV u více než 50% dětí předchází nařízení o předběžném opatření dle § 76 a) a 76 b) Zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, veznění pozdějších předpisů, se potvrdil.
Předpoklad č. 3 Lze předpokládat, že méně než 60 % rodičů udržuje pravidelný kontakt s dítětem v ústavním zařízení. Součástí spisové dokumentace dětí s nařízenou ústavní výchovou jsou také záznamy o návštěvách sociálních pracovnic SPOD v zařízeních pro výkon ústavní
70
výchovy. Z rozhovorů s dětmi, pracovníky ústavních zařízení a také ze záznamů o návštěvách SPOD v domácnosti rodičů, lze vysledovat, jak častý je kontakt rodičů s dětmi a které formy styku rodiče preferují. Analýzou spisové dokumentace dětí s nařízenou ústavní výchovou v období let 2008-2011 vyplynulo, že pravidelný styk rodičů s dětmi udržovalo 34 % rodičů z 50 dětí, nad kterými byla nařízena ústavní výchova (viz tabulka č. 13).
Předpoklad č. 3, že méně než 60 % rodičů udržuje pravidelný styk s dětmi v ústavním zařízení, se potvrdil.
Předpoklady jsme ověřovali studiem statistických údajů MěÚ Rumburk a analýzou spisové dokumentace dětí nad kterými byla v letech 2008-2011 nařízená ústavní výchova.
Závěr Bakalářská práce se zabývá problematikou ústavní výchovy a popisuje úlohu a význam sanace rodiny v procesu výkonu ústavní výchovy. Historie náhradní výchovné péče má v naší zemi dlouhou a bohatou historii. Její počátky se datují od 16.století. Koncept vycházel jak z křesťanských hodnot tak hlavně v padesátých letech minulého století byl koncept péče o opuštěné dětí dle sovětského vzoru, tj. vychovávat děti v kolektivních zařízeních. Účelem průzkumu bylo zjistit nejčastější důvody pro nařizování ústavní výchovy a také to, jakým způsobem soudy o odebrání dítěte z rodiny rozhodují. Zaměřili jsme se také na formu a čestnost kontaktu rodičů s dětmi, nad kterými byla nařízená ústavní výchova. V teoretické části jsme popsali termíny ústavní výchova, ochranná výchova, předběžné opatření. Jaká je praxe s umísťováním dětí do náhradní péče jsme demonstrovaly na některých příkladech ze zemí Evropské unie. Popsali jsme legislativu vztahující se k danému tématu bakalářské práce a také jsme se zaměřili na sanaci rodiny v procesu výkonu ústavní výchovy.
71
Teoretická část bakalářské práce se tak stala východiskem pro koncepci a realizaci praktické části bakalářské práce. V praktické části bakalářské práce jsme vycházeli z analýzy spisové dokumentace dětí, nad kterými byla nařízená ústavní výchova v letech 2008 – 2011 na oddělení sociálně-právní ochrany dětí Městského úřadu v Rumburku. Výsledky průzkumu byly interpretovány v praktické části této práce. Vedle samotného průzkumu na dané téma bylo zjištěno, že důvody pro nařízení ústavní výchovy mohou souviset s absencí sociálních služeb ve Šluknovském výběžku, s absencí odborníků na partnerské vztahy, psychologů a dalších. Nezanedbatelným faktorem je i vysoká nezaměstnanost daného regionu a neexistující koncepce bytové politiky regionu. Také nejednotná ochrana práv mezi více subjektů – SPOD, školství a zdravotnictví zapříčiňuje, že problémy v rodině nebo samotného dítěte nejsou chápány v souvislostech, ale jsou vytrhávány z kontextu. V regionu chybí azylové domy pro matky s dětmi, není zde možnost získat pro rodinu finančně dostupné bydlení. Vyšší počet sociálních pracovníků, terénních sociálních pracovníků jak pověřených obcí tak samotných měst a obcí, by jistě přispěl k větší prevenci v sociálně-právní ochraně dětí a v případě sanace rodiny u dětí s nařízenou ústavní výchovou. V regionu je velký počet rodin, které mají vysoké dluhy a nařízené exekuce. Pro ty zde chybí dostupné právní poradny, které by jim pomohly s oddlužením. Pro děti s výchovnými problémy je nejbližší poradna vzdálená cca sedmdesát km od nejsevernější obce Šluknovského výběžku. Všechny tyto důvody je nutné připomenout, pokud budeme hledat důvody pro počty dětí s nařízenou ústavní výchovou.
Závěrečná doporučení V posledních dvaceti letech jsou děti v ústavní péči tématem i předmětem zájmu široké veřejnosti, státních orgánů i mezinárodních organizací. Ty nás především kritizují za vysoký počet dětí umístěných v ústavech. Vždy existovali a nadále budou existovat rodiče, kteří nejsou schopni nebo z různých důvodů nemohou o své děti pečovat .
72
Z analýzy spisové dokumentace vyplývají některá doporučení do praxe, která je vhodné zmínit.
Změna legislativy Sloučení tři ministerstev v jejichž gesci je nyní náhradní výchova v České republice pod jedno ministerstvo. Současné „ trojvládí“ ztěžuje nebo i znemožňuje vytváření koncepčních materiálů a strategií, které by vedly k posílení funkce rodiny a tak došlo k úbytku dětí s nařízenou ústavní výchovou.
Podpora bydlení Vláda by měla předložit a schválit zákon o sociálním bydlení, který by měl pomoci rodinám s nízkými příjmy k získání a udržení si bytu.
Vláda by měla finančně podporovat obce Šluknovského výběžku při výstavbě sociálních bytů.
Podpora vzniku poraden V regionu je pouze jedna občanská právní poradna v Krásné Lípě, která je pro mnohé obyvatele regionu nedostupná. Chybí poradna pro partnerské vztahy, mezilidské vztahy, manželská i předmanželská poradna, což s sebou nese neřešení problémů v rodinách, jejímž projevem je vysoká rozvodovost, nedostatečná péče o děti a následné umísťování dětí do ústavní péče. Nejbližší poradna pro děti s výchovnými problémy je etopedickopsychologická poradna v Děčíně. Z důvodu velké vzdálenosti od regionu, nelze odeslat každé dítě se začínajícími poruchami chování do poradny a tak předejít zhoršení jeho chování.
73
Podpora vzniku střediska STŘEP realizují sanaci rodiny jako soubor sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi, činností sociálně-právní ochrany dětí na multidisciplinárním principu
Podpora dostupnosti zdravotní péče Nejbližší dětský psycholog či psychiatr je v bývalém okresním městě Děčíně, což může být pro pravidelné návštěvy dítěte z finančních důvodů velmi obtížné. Odborní dětští lékaři jsou v nejbližším okresním městě, takže i z těchto důvodů rodiče péči o děti zanedbávají.
Podpora zaměstnanosti Vysoká míra nezaměstnanosti ve Šluknovském výběžku s sebou nese ekonomické problémy v rodinách, které jsou zabezpečeny pouze sociálními dávkami. Děti nevidí své rodiče pracovat a to je nemotivuje ke snaze dosáhnout vyššího vzdělání a pracovního uplatnění. Děti se po skončení povinné školní docházky evidují na úřadu práce, neboť nevidí žádnou perspektivu možnosti získání zaměstnání. Často se pak pohybují v závadových partách a páchají trestnou činnost.
Podpora vzniku sociálních služeb pro rodiny s dětmi V regionu chybí jak ambulantní služby, tak pobytové služby, jako je Dům na půl cesty, Azylový dům pro matky s dětmi. Jediná organizace zde působící, je obecně prospěšná společnost Rytmus, která je zaměřená na osoby se zdravotním postižením.
74
Navýšení počtu sociálních pracovníků na SPOD Tento problém se týká všech pracovišť SPOD. Sociální pracovníci se nemohou z časových důvodů věnovat jednotlivým rodinám tak, jak by sami chtěli a rodiny potřebovaly.
Zvýšit počet terénních sociálních pracovníků Nyní je situace taková, že obec nemá povinnost zřizovat funkci sociálního pracovníka na daném městském nebo obecním úřadu. Tuto funkci pak musí suplovat pověřená obec a celou oblast vykrýt omezeným počtem terénních sociálních pracovníků.
75
Seznam zdrojů BECHYŇOVÁ, V., KONVIČKOVÁ, M. 2008. Sanace rodiny. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-392-5. HOVORKOVÁ VALENTOVÁ, V., aj. 2010. Socio-demografický průzkum důvodů úbytku obyvatelstva města Šluknova. 1.vyd. Liberec: Technická univerzita. ISBN 978-80-7372-665-2. JELÍNEK, J., MELICHAROVÁ, D., 2004. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. 1. vyd. Praha:Linde. ISBN 80-7201-493-5. MATEJČEK, Z., 2008. Co děti nejvíc potřebují. 5. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-504-2. MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A., 2003 . Mládež a delikvence. 2.aktual. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-771-X. MATOUŠEK, O., PAZLAROVÁ, H., 2010. Hodnocení ohroženého dítěte a rodiny. 1.vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-739-8 . MATOUŠEK, O., KOLÁČKOVÁ, J., KODYMOVÁ, P. 2005. Sociální práce v praxi. 1.vyd. Praha. Portál. NOVOTNÁ, V., BURDOVÁ, E., 2007. Zákon o sociálně – právní ochraně dětí. Komentář. 3. aktualit. a dopln. vyd. Praha: Linde. ISBN 978-8086131-72-6. PEŠATOVÁ, I., 2007. Sociálně patologické jevy u dětí školního věku. 1.vyd. Liberec. Technická univerzita v Liberci. ISBN 978-80-7372-291-3. ŠPECIÁNOVÁ, Š. 2003. Ochrana týraného a zneužívaného dítěte. Praha: Linde. ISBN 80-86131-44-0. MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. 1998. Mládež a delikvence. Praha: Portál. ISBN 80-7178-226-2. CZECH HELSINKY COMMITTEE – Český Helsinský výbor. Evropská úmluva o výkonu práv dítěte.[online]. 2011 [vid. 4.10.2011]. Dostupné z: http://www.helcom.cz/view.php?cisloclanku=2005020109
76
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD.ČSÚ a územně analytické podklady za obce České republiky. [online]. 2012 [vid. 4.4.2012]. Dostupné z: http://www.vykazy.cz/csu/redakce.nsf/i/csu_a_uzemne_analyticke_podklad y_za_obce_ceske_republiky BROULÍKOVÁ, J., KUCHAŘOVÁ, V., 2002. Opatření sociální politiky k problémovým typům rodiny. [online]. 2002 [vid. 4.10.2011]. Dostupné z:.http://praha.vupsv.cz/Fulltext/Kuchbr.pdf HAVELKOVÁ, K. Srovnání náhradní rodinné péče v České republice a na Slovensku [online]. 2009 [cit. 2012-05-28]. Bakalářská práce. Univerzita Palackého, Cyrilometodějská teologická fakulta. Vedoucí práce Michal Umlauf. Dostupné z:
. MOLNÁR, Z. Úvod do základů vědecké práce. [online]. [cit. 2011-09-28] Dostupné z:
77
ZÁKONY ČR on Line-úplná znění zákonů, přehled právních předpisů platných v ČR a zákony zdarma. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině. [online]. 2011 [vid. 4.10.2011]. Dostupné z: http://www.zakonycr.cz/seznamy/0941963-sb-zakon-o-rodine.html ZÁKONY ČR on Line-úplná znění zákonů, přehled právních předpisů platných v ČR a zákony zdarma. Zákon č. 99/1963 Sb.,občanský soudní řád. [online]. 2011 [vid. 4.10.2011]. Dostupné z: http://www.zakonycr.cz/seznamy/099-1963-sb-obcansky-soudni-rad.html
78
