ĚSTNII{ přírodovědeckého
I{lubu
V Prostějově
za rok 1899. Ročník
Dr. M.
II.
: Odkud pocházejí naše rostliny (flora), naše zvířata (fauna) a odkud zavítal k nám první člověk .
Křiž
1-24
Dr. A. Fleischer: Tabulky ku určování fauny palaearktické, obsahující z čeledi "Carabidae" oddíl "Scaritini" .
Karel
Všetiěka: Příspěvek
na
vysočině
ku květeně a zvířeně okolí Rozstaňského Drahanské
24-56
Karel Absolon: Systematický přehled fauny jesl,yň moravských V. Spitzller: Přírodnická výstavka v Klubu přírodovědeckém
56
60
60-68 69
74
Lad. Červinka: Praehistorické nálezy na Prostějovsku
'75
Přednášky
105-108
klubovní
Zprávy klubovní
104
109--124
60 brouků,
vydav je rukám nehoduým zničiv z hříšně ziskuchtivosti pí'emnoho jich úkrytův, a okradnuv chudáky piluny o krátl{é léto jejich života - jejich líbánky.
Systematick)T
přehled
fauny
jeskyň
moravských.
Descriptio systematica faunae subterraneae moravicae adhuc cognitae.
Studiem fauny jeskyií moravských zabývali se svého času měrou nepatrnou prof, Kolenati a Juliu.lI Miiller z Brna, ktei'í též úryvkovité zprávy podali. Soustavněji práce té v letech 60tých se podjal Dr. Jindřich Wankel, jenž se svých "Beitrage ZUl' oesterl'. Grottenfauna" 1 nový rod a 8 nových druhů popisuje, tak že celkem známo bylo 13 druhú. Později ale obrátil se ku studiu praehistorie a archaeologie, a nikdo se více nenašel, kdo by se vě noval tak zajímavému studiu, ač Wankel k tomu mnohé vídeiíské i německé odborníky vyzýval. V r. 1895 rovněž na jeho pobídku podjal jsem se toho úkolu a během 4 let mohl jsem poznati ono netušené bohatství naší fauny jeskynní, kterým se jeskyně naše i . v tomto směru důstoj ně f'adí ku ostatním jeskyním evropským . Následkem geografické polohy, kterou jeskyně moravské, jako veliký complex, ollloučeně od o:ltatních jeskynních systemů, daleko severněji jsou pošinuty, dán byl jejich fauně tellllloRtní ráz úplně karakteristický, typický, kterým valně se líší od jeskyň jižních. Kdežto typus těchto jeskyň tvoří macarát, slepí brouci a štírci (Obisium), tvoří typ našich jeskyt'í šupinušky Thysanura a roztoči Acarina, které poměrně méně v oněch jeskyních jsou zastoupeny. Následkem těchto karakteristických vlastností, jest povolána naše fauna jeskynní hráti důležitou úlohu v různých sporných a temných otázkách, týkajících se hlavně původu fauny jeskynní a theorie o assimilaci fauny temnostní, jevící se v zakrnění orgánů očních a vývoji cítivých orgánů. Při fauně jeskyň vedle systematického rozdělení zvláštní důraz klade se na classifikaci jinou, karakterisující jednotlivé zástupce fauny jeskynní. Na váhu tu padá přesné ohraničení t. zv. troglobif a troglophilů t. j, pravých obyvatelů jeskynních, kteí'f povždy uvnitř jeskyň žijí a nikrly mimo tyto se nevyskytují, leč byly-li passivně ven vypuzeny. Pojednávám tedy v dnl'šní stati jen o troglobiích a pouze k úplnosti podávám stručný přehled té fauny, ktel~á jen na ěas jeskyně za. příbytek si voli, aby zde den
61 či zimu přespala, aneb před nepohodou bezpečný titulek si volila. V našich jeskyních jsou zastoupeny: měkkýši, šupinu šky, stonožky, pavoukovití a korýši.
Měkkýši.
Mollusca.
Řád-: Pulmonata. Plži plícnatí. Fam.: Hel i ci d a e. Hle m Ýž di. Hyalina cellaria Muller. Tento i z jeskyň jižních známý žije velmi hojně ve všech našich jeskyních, při čemž na J O ulit 3 živá zvíí'ata připadají. Ve sloupských j. žije v chodbě zv. "u stí'íbrné skály." Není typickým obyvatelem jell3kyň, an i na jiných. temných a vlhkých místech se vyskytuje. měkkýš
Al'thropoda.· Členovci. Řád: Thysanura. Šupinušky. I. Fam.: S min t hu ri d a e. Dicyrtoma pygmaea Wankel. Tělo pvální, smáčklé; se strany lze pozorovati 6tel'onásobnou segmEntaci. Barvy šedobílé, slabě červenohnědě pigmentované. Tykadla 8členná. Očních ústrojů nemá. Vidlice 3členná; při 8kákání pomáhají značně zvií'eti 4 dlouhé brvy po straně těla umístněné. Délka: 05 mm.. Objevena byla r. 1857. 'Vanklem. Leč později počaly se ozývati hlasy, že rod i dľUh tento vůbec neexistuje a je prý výplodem pouhé fantasie. A ~kuteč,ně po 3 léta marně jsem po ní slídil; leč letošího roku počal jsem studovati faunu krápníků~ a tu jsem ji našel v IIJnožství neobyčejném, čímž existence tohoto tvora úplně dokázána. Zije ne- . oby(-,ejně hojn6 na stalagmitech j Sošůvské, ~liščiny a ve Starých Skalách; v j Kateřinské jest velmi vzácná. Ziví se trusem jiných jeskynních tvorů a pohybuje se skokem, bleskurychle. Dycyrtoma pygmaea var. purpurea var. nova mihi.*) V jeskyni Nicové žijící Dicyrtoma je neobyčejnou měrou pigmentována, takže nabývá barvy témM' šarlatově červené. Zjev tento závisí na změně locality a není stálý. Dicyrtoma violacea sp. nov. mihi. Slepá; nejblíže stojí ku D. pygmaea 'Vankel, liší se ale velikostí 1·2 mm, barvou sametově hnědou a nedostatek všech 4 !lrv skákacích Skáče velmi zřídka, líně po shnilém di'ívi lezouc. Zije v Nicové j. a jest velmi vzácná. v
II. Fam.: Tem pIe t o n i i rl a e. !leteromurus margaritarius Wankel. Tělo poněkud smáčklé, 7člennó, slahě červeně pigmentované Tykadla čtyřčlená, poslední a pi'edposlední články luoužkované Skákací apparat 3členný, poslední článek liěkcly nezi'etelný; dosahuje až k 2. páru nohou. ~ohy dvojitým drápkem zakončeny Nad horním 2 smyslové brvy: . U~troje ústní ke kousání uzpůsobeny. Oči žádné. Délka 2'8 mm. Jest rozšířen po všech našich jeskyních. V j. Kateřínské a Výpustku je vzácný; neobyčejně četný jest ve Starých Skalách a v j. Sošůvské. *) Nova popsána i vyobrazena budou
pořadem
jako celky.
'
-
.. 62-
Zde některé stalagmity jsou v pravém slova smyslu pokryty tě mito tvory; přiblížíme-li se se svíčkou odskočí najednou a země je vůkol pokryta sem tam posknkujícími body, skytajíc tak ne. zvyklou podívanou Vzdálíme-li se, slezou se znovu na krápník. I na studánkách . tvoi'ených vodou ze stalaktitů kapající, zhusta ve společnosti jiných šupinu šek poskakují, od hladiny se odrážejíce Heteromurus hirsutus sp. nov. mlhi Velmi podobný pf-erlešlému, hlavně nedospělým individuím. Jest však pokryt drohnými šupinami, po těle jsou rozestaveny husté, kyjovité chloupky, pigmentace chybí úplně, t;kák~cí app. nedosahuje ani III. páru nohou, délka těla = 1'5 mm. Zije ve společnosti předešlého, též v guanu netopýtím; jest méně hojný. Tritomurw; macrocephalus Kolenati. Slepý, stříbrobílý, šupinkami krytý; tělo 8 9 segmenty, tyka(!Ja tí'í(;]enná, poslední článek velmi dlouhý, 14 hrbolky ozdobený. hije ve Sloupských jeskyních na vlhkých stěnách travertinových aneb na hladině studánek, ponořuje se i pod vodu! (Kolenati.) 8úlella sp. (cavernicola Carpenter?) Ve shnilém dříví a v guanu netopýřfm žije neobyčejně hojně v Nicové j. a Starých Skalách velmi malá, stříbrobílá, slepá a hbitá šupinuška, bezpochyby rodu Sinella pati'ící, jejíž diagnosu ale dosud s určitosti jsem nemohl postaviti. Macrotoma plumbea Tullb Tento neobyčejně četný tvor žije i ve věech na§ich jeskyních, znám jsa již \Vankelovi. Není to forma jeskynnf; poněvadž ale VQiká hluboko do jeskyií, uvádím jej. Macrotoma viridescens. Wonkel Olivově zelená, délka =0-4 mm; žije Ve společnosti pí-edešlé ve Sloupských j. a v Býčí Skále. .
III. Fam.: P o cl u ri d a e. Z této fam. žiji v našich jeskyních dvě dosud neurčené specie, z -nichž jedna slepá; zdržují se v guanu v jeskyních Sloupských.
IV. Fam.: Lip u r i d a e. Lipura stillicidii SchiOdte. Žije ve všech našich jeskyních, ve
na stalagmitech i po stěnách. Slepé toto zvH'e je pověstné svými smyslovými orgány čichovými na tykadlech a s průlinkami smyslovými na hlavě Mimo naše jeskyně žije i v je!kynich ostrova Irska (!) a v kraňsko-istrijských j. Lipura gracilis Milller. Oč,!í orgány vyvinuty; slabě ochmýřená, jinak podobná předešlé. Zije pouze v j. Kateřinské, lezouc po vlhkých stěnách travertinových. shnilém
dříví,
V. Fam.: An II ridae. Anura crasBicornis Milller. vBHá, se šedými chloupky a černými
dvěma
skvrnami na hlavě. Zije ve všech našich jeskyních na shnilém dth'i , úi&sném množst vi.
-
68-
Anura nigra Wankel. Šedá s černým, nezřetelným tečko váním, poněkud užší a tlustší, než př·edešlá. Jest dosti í'ídká, žije \'e Sloupské jeskyni s pí'edešlou. Doposud jsem ji nenaleznul.
My:riapoda. Stonožky. Řád:
Diplopoda. Mnohonožky. Fam.: P o I y des m i d a e. Pl och II I e. Brachydesmus 8úbterraneus Heller (R superus Latzel ?). Jest velmi roziířený ve všech našich jeskyních na i pod ~hnilým dřívím. I v propastech jeskyň Sloupských se vyskytuje. Zije též v j. krajinských, istrijských a v. jeskyni Liona v Bosně. U nás objeven byl Wanklem . Fam.: G lom e ri d a e. S v i nul e.
(synon. Trachysphaera Schrnidtii HeJler, Trachysphaera Hyrtlii Wankel j. Hellerem bylo toto zvíře popsáno jako Trachysphaera Schmidtii nov gen. sp nov.; jeho exempláí'e pocházely z jeskyú krajinských. Wankel popsal mládata téhož druhu jako T Hyrtlii sp. nuv. z jeskyň moravských. Obě zvířata jsou synonyma tvaru Gervaisia costata var. genuina Ač jinde svinule tato nepokládá se za tvar jeskynní, musím II nás tuto odrudu pokládati za tl'oglobii, an vzrlor nejpečli "ěj š ímu pátrání nepudaí'ilo se mi ji mimo jeskyně nalézti; nalezna ji pak v propastech sloups~ých, nabyl jsem nezvratného dokladu o její existenci jeskynní. Zije na shnilých, nephliš vlhkých di'e\'ech a jest velmi vzácná. Ph nejbližším pi'iblížení světla svíčky svine se a nemůže více býti nalezena. Nicová jeskyně, Staré Sk,Hy (\Vankel), Kateřinská j. (Absolon), Výpustek (Absolon), Býčí Skála (Absolon). Gervaisia costata
(var.
genuina)
Waga-Latzel
-.
Arachnoidea. Pavoukovití. Řár!: Phalangina. Sekáči. Fam.: Ph a I a n g i d a e.
Tento překrásný, sněhobHý pavouk líně se pohybu.i~ po travertinu aneb na shnilém dříví a j est nad mll'll vzácný, Zije jen v odlehlý ch chodbách. Ve sloups kých j je poněkud četnějŠÍ, ve Výpustku a Býčí Skále řídký. Leiobunum .
toglodytes
Wankel.
.1
•
-64ného nejen svým vzezřením, nýbrž i abnormálním způsobem pohybu. Bohužel vzdor nejpečlivějšímu pátrá,ní nepodařilo se mi druhého ex . . nalézti. Sp. tato je nejblíže rodu Nemastoma Simon, od něhož ale mn.ohými znaky se podstatně liší Zmírní odborníci p. prof. Ant. Nosek v Cáslavi a Dr. 'Villiam S()rrensen v Kodani tuší v druhu tomto nový rod, kterážto domněnka jen potvrzení p. E. Simona v Paříži, nejpřednějšího to arachnidologa světa, očekává
Řád: Tubitelariae. Fam~: D y s der i d a e. Stalita taenaria Schiod~e. Bledě hnědočervená; zadek barvy slonové kosti. Oči nemá. Zije v tmavých koutcích za sítí uměle spr'edenou, trpělivě kořisť očekávajíc. Wan kel přirovnává ji ku "jasné perle." V Býčí Skále (Wankel) a ve Starých Skalách (Absolon) V některý CR letech velmi vzácná. 'Řád: Acarina. Roztoči. Fam.: E u pod i d a e. Scyphius spelaeus Wankel. Střfbrobilý, malý, pavouček rOlšfí'ený po všech jeskyních. ,Běhá velmi rychlei/lale" po ~ chvilkách ~illusí se zastaviti,. "an hneď útěkem se unavuJe.piví se hlavně -- thysanurami. V j. Sošllvské a Eliščině žije na stá'1.agmitech, jinde '. iia--trav-ertiúových vlhkých stěnách, též pod shnilým dřívím a v guanu netopýřím. Scyphius subterraneus sp. nou. mih( _)?odobá se předešlému", c...li~í se ale velikosti, nedosta~kem očI a barv.ou. ,Je hojný a žije_"",,--v~ společnostech . na stalagmItech a pod shUllým dřívím. J.; ěo šůvská a Sloupská ~_. 8cyphius albellus Koch. Liší se or! předešlých barvou (po těle pruhy) a dvěma dlouhými štětinami Zije zřídka v jeskyni Nicové a Starých skalách. (Absolon.) Linopodes subterraneus Wankel. Přední nohy má 6krát těla delší. Pohybuje se rycJlle po stalaktitech i stalagmitech jeskyně Eliščiny (Wankel) i j. Sošů vské (Absolon). Ve Starých Skalách žije velmi zřídka. Linopodes longipes Koch. Je podoben pí'edešlému; je velmi četný a žije ve zbytcích dřevěného uhlí po všech prostorách Starých Skal sloupských (Absolon). . ..... .
'- .l
Fam.: Gam a s i d a e. Č mel í c i. Gamasus loricatus Wankel. Tělo šedobflé, na povrchu se dvěma silnými chitinovými pancéři. Přední nohy dlouhé ostatní páry kratší a tlustější Hustě pokryt brvami. V Šošľlvské j. na stalagmitech porůznu; v Nicové jeskyni a vve Starých Skalách v guanu netopýřím a na suchých místech. Zi ví se . jako větěina našich jeskynních čmelíků šupinuškami. Gamasus tenuipes sp. nov. mihi. Stříbrobílý, tělo užší a delší; nohy všechny nápadně prodlouženy a velmi dlouhými brvami pokryty. Běhá neobyčejně rychle; zdržuje se v guanu netopýtím Ve Starých Skalách hojný. V Nicové jeskyni pot1dku,
-
65-
GarnasWl Kniesi sp. nov. mihi.*) Podobný G. tenuipes; liší se postavením jednotlivých brv, organisací předního okraje ústní. trubice, zakončením nohou a podobou bl'išních desek. Jedno z nejvzácnějších našich jeskynních zvířat; doposud jsem naleznul 4 ex. ve Starých Skaláeh v guanu netopýřím (Chodba u Sti'íbrné). Gamasus niveus Wankel. Šedobílý, na povrchu hustě obrvený, bez štítu. Druhý pár nohou ozdoben na druhém čhínku silným zahnutým trnem. Toto zajímavé zvii'e žije na týchž místech co G. loricatus, rychle bě há a živÍ se podurami i oribaty, které vyssává a těla nechává ležeti 9 nemá tnll1 na druhém páru nohou. podobajíc se velmi G, lorieatus od n ě hož se liší ale nedostatkem desek hi'betnfch. Na 20 cl pi'ipadá průměrně 1 9 (!) Gamasus pygmaeus MUller . Štíhlý, s eliptickým štítem na hi'betě, na pokraji hustě obrvený. Objeven MUllerem v Katehnské jeskyni, kde žije porůznu na vlhkých stt),nách. N aleznul jsem jej též ve Starých Skalách v guanu netopýřím. Gamasus pygmaeolus sp . 1lOV. mihi. Od pi'edešlého liší se bar"y'O~L velikostí, okrajem trubi<;eústní.t roŽfjoltě nílll ·-hí'betnllrostUua polohou řitního otvoru, Velmi hojnev guanu Starých Skal. Gamasus cyclosetosu,~ sp. nOlJ. mihi.**) Elipticky podélný, nohy krátké, neohrabané, ostny poseté. Na hi'b e tě štít jako u G. pygmaeus, kol do kola kyjovatými chlupy posázený Ku sadla krátká a tlustá. Toto nadmíru lenivé zvíi'e žije na stalagmitech j Eliščiny a ve shnilém dříví j. Nicové, úplně pokryto jsouc smetím, takže jen nohy vyčnívají. . . . Gamasus Wankelii sp. nov. mihi.***) Ve sbírce po zemřelém Dru Wanklovi poutal vždy pozornost moji Gamasus s neobyčejně tenkými, ale zároveň dlouhými kusadly. V poslední době naleznuI jsem značný počet toho typického čmelíka ve shnilém dí'íví jeskyně Nicové. Zaí'aditi nutno mezi G. pygmaeus Miiller a G. interruptUB Koch. Gama8U8 ixode.'I8p nOlJ. mihi. Na první pohletl malému klíštěti podobný; tělo podoby hruškovité, í'ídce chloupky posiízené. Hřbetní deska malá se dvěma lištnami. Druhý pár nohou nHí na konci nad drápky neobyčejně mohutný I silně zahnutý trn. 9 9 neznám. Ve shnilém dříví jeskyně Nicové. PorrhotJtaspis lunulata Muller. Kulatý, do pí'edu súžený, ~pi navě žluto-bílý; dva hřbetní štíty, z nichž přední nese 4 hluboké půlměsfcovité rýhy; rozšířený velmi hojně po všech našich jeskyních. Původně objeven Kolenatým .ve Výpustku a Miillerem popsán Notaspis Kolenatii MiUler. Rezavě červená, lesklá; zadek kulovitý, řídye chlupy posázený. Jednotlivé články u nohou silně naduřelé. Zije ve všech jeskyních Sloupských, živíc· se šupinuškami. -II) Ku poctě archaoeloga Kniese, jenž zásluhy o výzkum jeskyň si získal, pojmenován. *'*) Cyc1us (X.UxAO~) kruh a setosus chlupatý. ***) Ku poctě Dra Wankla.
-
66
Nota.
Notaspis similis sp. nov. mihi. V našich jeskyních velmi vzácný kaštanově hnědý,
deska hřbetní pf'e~hází v perlovitý kraj, ostny posázený. 9 neznámtL Nejblíže Htojí druhu N. ovalis · Koch. V guanu jeskyň Sloupských Eugamasus cavernarum gen. nov. sp. nov. mihi. · Jest jedním z nejkrásnějších roztočů. Tělo oválné, rezavě červené, úplně chitinisované. Na hřbetě táhnou se symetrické řady zvláštních hrbolků, dělících štít hřbetní na 42 polť. V některých stojí dlouhé zahnuté brvy. Podél cnlého okrsje táhnou se jiné U'ídílné hrbolky. Přední nohy velmi dlouhé, se 6 článlnl, nestejně utvářených složené; poslední článek nenese obvyklé zakončení drápků, nýbrž mohutné, cítivé brvy. Celkový pohled je velmi bizarní. Nohou používá tento tvor za tykadla; v klidu je ne.,e Pl'ed sebou ki'Ížem složené. Jest to velmi lenivé a vzácné zvH'e, které guano sloupských j. obývá Fam.: O r i b a t i d u e . Oribates sloupensis .<;p nov. mihi. Nejblíže stojí druhu
O. badius Koch; rozlišuje se ale barvou, umístněním chloupků a dlouhými rezavými, ' čelními ostny. Je to typické zvíře Starých Skal sloupských. Zdržuje se nad míru hojně v guanu netopýf'ím; v nebezpečí stahuje nohy k tělu po způsobu brouků Byrrhus nebo Hister. Zetes sp. Ve sbírce Wankelově špatně zachovaný ex. tohoto rodu, s nalezištěm "Sloupská j." Doposud jsem toho druhu nenaleznuI. Fam . : Ixodidae.
Klíšťata.
Eschatocephalus gracilipes Frauerifeld. Roku 1852 objevil kníže
Khevenhiiller-Metsch toto klíště v j. Postojenské. Následujícího roku naleznul tamže Osten Sacken 1 ex. lezoucí po stalaktitu. Později znovu a znovu byly tu nalezeny. Poněvadž nebylo lze vysvětliti dobi'e jejich přítomnost v jeskyních, prohlášeni za zbloudilé parasity z holubů (I) hnízdících na kraji jeskyně. Leč, když nalezeny Friwaldzským v j. Agteleku (Baradla) v Uhrách a Wankelem v Býčí Skále, tu doměnka "o holubech" shledána bezpodstatnou a prohlášeni netopýři za jich nositely, leč jistoty žádné tu nebylo. U pozl)rněn zvláště Wanklem na toto klíště, marně jsem je po léta hledal. Teprve Ionské zimy prohlédnuv 420 ex. Hhinolophus hipposideros (malý vrápenec), pf'es 600 ex. Vespertilio murinus (netopýr obecný) a ku 50 ex. Synotus barbastellus (net. mopsličí) nabyl jsem světla v této otázce, an jsem naleznul 3 ex. na Rhim. hipposideros. Patrno tedy: 1 E. g. byl původně parasitem u Rh. hipposideros; 2 opustiv tělo svého živitele stal se zvíí'etem jeskyním. - Doposud zjištěna 'Van klem v Býčí Skále (~ ex. r. 18(7), v "stupňovité chodbě" Starých Skal (1 ex.) a u "řezaného kamene u (2 e~. r. 1889 28. února. Absolon).
-
67-
Pygmophoru!J chernelidioides sp. nov. miM.
Zvíře neobyčejně
podivné. Tělo se 3 dílů složené, obdélnikovité, silně chitinisované ; všechny páry nohou kromě prvního páru z 5 článků složené; přední pár 4 členný, čtvrtý a pátý díl splynuly v mohutný, pěsti podobný orgán na klepeto štírkl1 (Chernes, odtud jméno), silně upomínající. Slepá troglolie tato žije v množství v guanu Starých SIml sloupských. Rod Pygmophorus ustanoven byl Kramerem . r. 1877 na základě jediného ex., parasiticky na krtku žijícího (I). Kramer ph popisu tohoto P. spinosus projevuje svúj podiv nad neobyčejně bizarním tvarem zVÍÍ'ete; nikdy více nebyl pak znovu nalezen. Jaký to asi vztah, tam parasituje v 1 ex na krtku, zde (ovšem jiná sp) žije v ohromném množství v jeskyni I *)
Crustacea. Korýši. Řád: Fam.:
Isopoda. Stejnonožci.
o n i s c i d a e.
Ber u šky.
Titanethes albus Schiodtei Nepříliš hojný na vlhl{ých místech Sloupských, též stěží nalezitelný, an rychle v nebezpečí do zalézá. Zajímavý ústroji smyslovými. Obývá též j. jižní.
jeskyň štěrku
Řád: Amphipoda. Blešivci. Fam. : Gam m a r i d a e. B I e š i v c i v užš. sl. srn. Gammarus puteanus Koch et Gervais. Nepři1iš hojný v podzemních vodách propastí sloupských (v potoku ústícím do j. WankeIova (Absolon), a propastí j. Hugonských II Jedovnic (\Vankel). Rozšířený i v j. jižních, studních atd. Jest tedy až do dnešní doby z našich jeskyň známo 27 rodů v 49 druzích. (Původně 13 druhů) z nichž dva rody a U) sp. je vůbec nových. Při tom ale dovolím si podotknouti, že chovám ve své sbírce více než 40 druhů různých zvířat jeskynních (hlavně Thysanura, Myriapoda a Acarina), dosud neurčených, tak že bezpochyby počet známých sp. se zdvojnásobí. Kromě jmenovaných tvorů hostí jeskyně i jinou zvfřenu, která jeskyně jen nahodile za pí'íbytek si volf. V pi'ednf řadě jsou to netopýři, kteří v j. teplý útulek pi'es zimu nalézají. Doposuu jest z naěich jeskyň 14 různých druhů známo. **) PI'irozťno, že tímto velikým množstvím netopýrů jest zavlečeno i množstvÍ parusitt1, z nichž někteí'í i sem tam po stěnách těkají. Blíže vchoult i hluboko lv jeskyni najdeme četné brouky z čel. Ca,rabidae, Cryptophagidae, Staphylinidae, Silphidae, Curculionidae etc. Motýlové jsou zastoupeni můrami i píďalkami tv zimě pi'espává v poloztrnu-
~
*) P. Kramer, Zwei parasitische Millen des Maulwurfs, Arch. f. Naturg., 43 Jahrg., 1877, S. 248. . **) K. Absolon, O zimním spánku a rozšíření netopSrrfi v jeskyních moravských, Vesmír, r. 28., strana '219.-230.
./
68 lém stavu sp Scolioptery libatrix v ohromném množství) Mouchy, hlavně Cllirollomidae a l\1uscidae vnikají až do nejtemnějších koutků. Pavouci rozšH'eni jsou všude po kraji jesl{yú. Měkkýši hluboko do jeskyú nevnikají. Hyby žijí v podzemních vodách, leč byly-li dolů passivně splaveny. Letos naleznul jsem v j. Hasovně 2 ex . Squalius dobula, v jezerech propastí Rloupských žije dle vYankela pstruh Sahno fario L. ' K vůli úplnosti u "ádím i litteraturu, u vztahu ku fauně na~ich jeskyú: Zclebor, Die Thiere der Slouperhohle, Wien 18có (uvádí 2 netopýry a některé m ě l<ýše) Wank el, Ůber die Fauna der maluischen Hóhlen, Wien 1856. \Vankel, Beitra.ge ZUl' oesterr. Grottenfaunaa, Wien 1861. Wankel, Beitriige ZUl' Fauna der mahrischen Hlihlen, Lotos 1862 Prag. Kolenati, Die Pa rasi ten der Chiropteren~ Dresden, 1857. Kolenati, BeitrHge ZUl' Kentnis der Arachniden, I Wien, 1858. Kolenati, n " " TI " II." 1859. Kolenati, " " " " " III. " 1860. KolenatL Zwei neue oestťrr. Po!luriden, \Víen 1858. JIHller, neitrLige ZUl' Hčdllellfauna l\Hihrens Lotos, 1859 Prag. Heller, " TI oesterr Grottcnfauna, 'Vie 1858. HamanIl; Europaische H
