zdroj víceméněbezpečn;fchinformací, zatímco jeho aktivita je obrácena k jinému - domácímu - publiku; jeho činnosti vlastně leckdy postrádají zpětnou vazbu.
čnsr<ÁI,ITERATURA NA ZAIIRANIčNÍ urvrrmnzlTĚ (Uvaha pedagogická) PETER BUGGE
TV Hlavním rikolem a cílem zahraničníhobohemisty je podávat informace o české literatuŤe, eventuálně o jinfch kulturních jevech, institucích, osobnostechatd., a tojednak domácímliterárním vědcrim zab;ivajícímse světovou literaturou, ale také širšímuokruhu čtenáŤri(jejichžŤadyjsou bohuželnyrrístďe Ťidší). V tom budejeho činnostasiještě dlouho na stupni takŤka buditelském. Jakkoli má totiž bohemistika v někter1/ch zemíchuž delšíexistenci, základní poznatky se musí znovu a znovu opakovat, aby se ujaly aspoĎve vědomívzdělanéveŤejnosticizí země. Vfiimku tvoŤíovšem díla několika světoznám ch česk;fchautorri (z klasik napŤ{kladHaškova nebo Čapkova,ze současn;Ích Hrabalova, Kunderova a jin ch, z|iterární vědy práce pražskéhostrukturalismu), o něžje ve většinězemíspontánní záiem.
Problém, kterfm se zde budu zab lat,má dvě dimenze: vytyčit cíl našeho snažení- co vlastně svou q/ukou českéliteratury na zahraničníuniverzitě chceme - a hledat postupy, abychom se určenémucíli aspoĎ pŤiblíŽili.Jde tedy o rivahu pedagogickoua zároveĎ tentativní:definitivní pravdu nemám, voliím zde spíšpo diskusi. My bohemisténa zahraničníuniverzitě se mrižeme občascítit jako osamělí vesničtíučiteléa vidím v tomto setkání i velkou šanci vjměny zkušeností.Budu mluvit jen o v;iuce student -bohemistri, pro kteréje češtinahlavním oborem, a soustŤedímse na první asi tŤi roky studií, než dosáhnou takové míry znalosti, že se potom mohou podle osobních zájmri v oboru specializovat. To uŽ budou také s to hledat pomoc u povolanějších_ napŤíklad na stáži v Českérepublice.
v
Co crrrÍr?
Z '.buditelské''funkce zahraničníhobohemisty vyp|yvá, žeprisobína nižším stupni specializace než jeho češtíkolegové.Kromě toho, že se věnuje nejrriznějším žánrrim literárněvědn;!.m a publicistick;fm (v:Íroční články' rivody a doslovy, hesla do lexikonri, pŤeklady a redigování textri, ne vŽdy jen literárních), má někdy i takovémimoliterární rikoly jako psaní učebnic českéhojazyka, dokonce někdy i sestavování slovníkri atd. Jsem však pŤesvědčena,že dokud nepŤijde doba většího rozvrstvení bohemistti, bohemista-lite t j tyto rikoly musí zastat. Dalšímimoestetickérikoly budou pak ještěmít bohemistév sousedních zerliríc}., neboťkultura národri těchto zemíje ovlivĎováno zkušenostmi z tisíciletého souŽití, někdy dokonce i v rámci společnéhostátu. odhďení zachovan;Íchdokumentri těchto historick ch kontaktri patŤísice v první Ťaděhistorikrim, ale uvědomovrínísi společn ch rysri našich kultur, anď;fza literárního odrazu tétominulosti je takénašímriko]em, neboťtato činnost dává nejvícemožnostíjednak k lepšímupochopenívlastní kultury, jednak k prohloubení vědomí společnéhoosudu těchto národri. To je v současné době, kdy se netrpělivost a nenávist ke všemu cizímu a snahy o národní izolaci šíŤí, nesmírně d ležité'
Cíl svévjuky českéliteratury bych definoval asi takto: aby všichni studenti měli základní znalost novodob;ich českfch literárních dějin (od obrození k dnešnímdn m), aby měli h]ubšíznďost vybran ch autorri a děl (pffpadně i směrti, proud a skupin) a aby měli ze čteníčeskéliteratury radost. Dále, aby měli jistf metodologick;f zák)'ad - aby se seznámili i s literární teorií. Pro tu menšinu, která se bude i nadále zabfvat českouliteraturou (psát diplomovou práci z literatury, pŤekládat, popŤípaděi bádat), je nezbytné, aby už měla pŤedpoklady pro samostatnou práci v oboru. Pro ty mnohé, kteŤísměŤujíjinam, je právě ta radost možná nejdriležitější,plus ovšem pŤehled, aby v nejrriznějších souvislostech mohli napŤíklad dánsk m nezasvěcen;fm zájemcrim českouliteraturu zprostŤedkovat.
416
Kon zaČÍr? Nejjistějšízp sob,jak hned v zárodku udusit veškerouradost zlrymezeného pŤedmětu,je čítankoqfpŤístup,jenž začínápočátky a po protáhl;fch literrirněhistorickfch vfkladech, nacpan1fchzáplavou neznám;fchjmen, končí _ vydrŽelJi vribecještě někdo - současnouliteraturou. Ztohoto hlediska
4r7
bych napŤíklad asi nerad učil podle antologie Roberta B.PynsentaCzech Prose and. Verse,l Nejenže se Pynsent rozhodl uzavÍítsvrij v klad v roce t939; zd'áse málem, žečímje literatura od dnešníhočtenáŤevzdálenější, tím má v jeho v kladu zaujmout většímísto:Pynsent tak věnuje pŤedmáchovské literatuŤe (od Václava Tháma až k Janu JindŤichu Markovi) stejny prostor jako českéliteratuŤemeziválečné. Máme-li zací|ustudentri udržovat pŤiživotě asi nedávny a zatím spíš jen slabě fundovan;f zájemo českoukulturu, musímejim zpoiátkunabízet iiteraturu jazykově i obsahově co nejvíc pŤístupnou.V knihkupectví 'nebo v knihovn8 by typickf dánsk čtenáŤ- a platí to i pro typického dánského studenta - v pětadevadesáti procentech všech pŤípadripro vlastní zábavu sahď po románu nebo po pez1i ztohoto století a nevidím drivod, pročbychom tuto pŤirozenounák]onnostve svéqiuce neměli uznat. Sám jsem chronologii svéholiterárněhistorického qfkladu obrátil tak, Že se nejdŤívezabyvá'0ile v vojem po roce 1918 a teprve potom sledujeme' jak se českáliteratura ktomuto stadiu dostala, a nezdá se mi, žeby tím staršíliteratrrra ani celkoqf student mriže mít velk1f pŤehled mnoho trpěly, spíšnaopak. ZahLran1čni požitek z Máchy, ne však už první rok., Vn xtnnÉivr JAzYcE čÍsT? Zásadné česky,ovšem,3ale pŤestose nebojme pŤekladri! Zv|ášt pro zaí,átečníky,jejichž znalost českéliteratury asi není veliká, je driležité,aby .'česk]Ím světem.'.Aby poznali Haška, ." .o.,"3dŤí.,"a co nejvícseznámili s dojejich mateŤštiny. a dďší autory pŤeložené Čapka,Kunderu, Škvoreckého - KIíma, Kohout pro export píšící už spíš Ani mi nevadí. ženěkteŤíautoŤi - se dostanou moc do popŤedí, to se časemvyrovná. A pročvlastně čekat, ažstudenti budou s to čístautory v originálu? PŤecenemohou smysluplně trávit cel první rok jen zríkladnímigramatickymi cvičeními.Nedomnívám se, že by se motivace čístknihy česky zmenšila jen proto, že si student pieete ''ot.otit pŤeloŽen1fchděl, naopak. ovšem pňeklad není originál a
1
R. B. Pynsent: Czech Prose and' Verse, University ofLondon 1979'
2 je tématem pro Co se tj,čeliteratury pŤedobrozenské,zdá se mi, že spíšvhodn:Ím jazyka. pokročiléstudenty, kteií mají i ťrlologicky poznat historickf v voj českého 3 jen českypsanou literaturu. Za českooliteraturu považujeme tedy u našem kontextu platnost. Jsme Tato tlefrnice vypllvá z ťrlologickéhozaměÍeníoboru a neaspiruje na obecnou 6g.k5 jiného mriŽa,mg} trlediska jsou z že a nejisté literatury národni si vědomi, ze hranice nebo Cechy v literatuŤe pňiňadit i literaturu psanou napňíklad německy íčeskjmi Němci exilu) nebo latinskY.
41.8
něco se vŽdycky ztratí, pŤestoženapŤrtlad Kundera v exilu už v1fslovně píšes o}rledemna pŤekladatele.A]e mohu vám zaručit,žezvědavoststudenta, kter;i uŽ Hrabala objevil pŤeloŽeného, jen a jen roste' a tím i jeho touha, aby ho mohl poznat i privodního. Korro ČÍsr? To užje problémmnohostrann . Jde jednak o to, jak omezit obor,jednak o to,jak a koho vybrat. ohledně vymezeníoboru,tedy toho,co považujeme za relevantní pro studium danéliteratury, existují dva krajní pÓly: jeden uznává jen velkou ,,čítankovou literaturu', se všemioficiÓznímikonotacemi s tímto pojmem spojen1fmi,druh;f hlásá - častoz pozice nějaké ,'political correctness'.- riplnou rovnoprávnost všechkulturních projevri. Mtiže to b;ft rovnoprávnost žánrri: comics, detektivky, červená knihovna a další tiskoviny - všechno,co Cech čte,má svoje oprávnění -, anebo požadavek, aby byly všechny kulturní projevy všech etnick;fch a dalších skuprn považoványza rovnocenné: musili bychompostavit Baumanovo Paci, paci, pacičky jako pŤednípĚíklad českéliteratury homosexuální vedle Němcové Babičhy jako pŤedníhopŤíkladu českéliteratury Ženskéatd. Zvlášťvsedmdesá|fch letech panoval v Dánsku první typ relativismu (dánská studující mládež se neměIa zab,fvat jen ''literárními žánry burŽoazie'.!)a zdá se, žedruh;Ítyp (relativismus, Ťek]bych, '.etnick1f'') je zejménav Americe i dnes dost vlivn1/.objevila se však proti němu i dosti silná reakce. HIásá se nyní nár,r'atk velkéliteratuŤe,ke kulturnímu dědictví Západu a k tradičním hodnotám, jak to asi nejpregnantněji formuloval americk1f kritik Harold Bloom ve svékontroverzníknize Thp WesternCanon: The Books and School ofAges. Popularita pojmu kánon s jeho pŤedstavou, želze v podstatě objektivně sestavit obecně platn1fse znarrr'zák|adních děl' je odrazem tohoto obratu, a pŤestože Bloomriv kánon má mít platnost pro celou západní literaturu, dajíse samozŤejměpŤedstaviti kánony národní. Ve svév3Íuce se vjednom ohledu pŤiklánímk pozici asi konzervativní. Zábavné časopisy,comics a jiné druhy triviální nebo .,pokleslé'.literatury samozŤejměmohou b1/tpŤedmětyliterárněvědnéhobád ání(a ne|zenamítat nic proti tomu, chce-li se student ve svédiplomovépráci zab;ÍvatnapŤíklad česk;Ímidetektivkami nebo českousci-fi), my se však soustŤedímena krásnou literaturu, ovšemvčetněvzpomínek,deníkri,esej a podobn;ÍchuŽ víceméněobecně uznávan ch žánti. S kánonem je to sloŽitější.Neumím si dobŤepŤedstavitčesko-moravsko.slezskou shodu o jeho podobě,zvlášťne, má-li početjeho děl b t po. někud omezeny.Nadto by celkovéhodnocení(nemluvě užv bec o v běru hodnotitelri!)asi nezristalo zcela nedotknuto konjunkturálními změnami
4r9
bych napŤíklad asi nerad učil podle antologie Roberta B.Pynsenta Czech Prose and Verse.l Nejenže se Pynsent rozhodl lzavÍít svrij qfklad v roce 1939; zďáse málem, žečímje literatura od dnešníhočtenáŤevzdálenější, tím má v jeho v kladu zaujmout většímísto: Pynsent tak věnuje pŤedmáchovské literatuŤe (od Václava Tháma až k Janu JindŤichu Markovi) stejny prostor jako českéliteratuŤe meziválečné. udržovat pŤi životě asi nedávn1fa zatím spíš Máme-li zacíllstudent jen slabě fundovany zájemo českoukulturu, musímejim zpočátku nabízet literaturujazykově i obsahově co nejvíc pŤístupnou.V knihkupectví nebo v knihovně by typick]Ídánskj' čtenáŤ_ a platí to i pro typického dánského studenta - v pětadevadesáti procentech všechpŤípadripro vlastní zábavu sahal po románu nebo po poení ztohoto století a nevidím drivod' pročbychom tuto pŤirozenounáklonnostve svéqfuce neměli uznat. Sám jsem chronologii svéholiterárněhistorického qfkladu obrátil tak' žese nejdŤívezab,!-láme v]ivojem po roce 1918 a teprve potom sledujeme,jak se českáliteratura ktomuto stadiu dostďa, a nezdá se mi, Žeby tím staršíliteratura ani celkoqf pŤehled mnoho trpěly' spíšnaopak. Zahraniční student mriže mít velk požitek zMáchy, ne však už první rok., Vn xronÉu JAzYcE čÍsT? Zásaďné česky,ovšem,3ale pŤestose nebojme pŤekladri! Zv|ášťpro zaÓátečníky,jejichž znalost českéliteratury asi není veliká, je driležité' aby .'česk:fm světem,'.Aby poznali Haška, a co nejvícseznámili s se co rrejdŤíve do jejich mat,eŤštiny. a dalšíautory pŤeložené Čapka,Kunderu, Škvoreckého - KIíma, Kohout pro export píšící už spíš autoŤi Ani mi nevadí, ženěkteŤí - se dostanou moc do popŤedí,to se časemvyrovná' A pročvlastně čekat, ažstudenti budou s to čístautory v originálu? PŤecenemohou smysluplně trávit cel]Íprvní rok jen základními gramatick;imi cvičeními.Nedomnívám se, žeby se motivace čístknihy českyzmenšila jen proto, že si student pŤečteněkolik pŤeložench děl, naopak. ovšem pŤeklad není originál a
1
R. B. Pynsent Czech Prose and Verse, University of London 1979'
2 pro Co se tfče literatury pŤedobrozenské,zdá se mi, žeje spíšvhodnlm tématem jazyka. pokročiléstudenty, kteŤímají i ťrlologicky poznat historick1f vjvoj českého 3 Za českouliteraturu považujeme tedy u našem kontertu jen českypsanou literaturu. platnost. Jsme Tato defrnice vypljvá z frlologickéhozaměŤeníoboru a neaspiruje na obecnou jiného Žeme]<české m jsou }rlediska z že a nejisté literatury národní ze hra.ice si vědomi, (česk1|miNěmci nebo Cechy v líteratuŤe pŤiŤadit i literaturu psanou napŤíklad německy exilu) nebo latinskY.
4L8
něco se vždycky ztratí, pŤestoženapŤíklad Kundera v exilu uŽ v1Íslovné píšes o}rledemna pŤekladatele.Ale mohu vám zaručit,žezvědavost studenta' ktery už Hrabala objevil pŤeloženého, jen a jen roste' a tím i jeho touha, aby ho mohl poznat i privodního'
Korro ČÍsr? To už je problém mnohostrann ' Jde jednak o to, jak omezit obor, jednak o to'jak a koho vybrat. ohledně vymezení oboru, tedy toho, co povaŽujeme za relevantní pro studium dané literatury, existují dva krajní pÓly: jeden uznává jen velkou ''čítankovou literaturu'' se všemi oficiÓzními konotacemi s tímto pojmem spojen}ími, druh;f hlásá - často z pozice nějaké ''political correctness.' - ríplnou rovnoprávnost všech kulturních projevri. Mriže to b t rovnoprávnost žánrri: comics, detektivky, červená knihovna a další tiskoviny _ všechno, co Čech čte,má svoje oprávnění -, anebo požadavek, aby byly všechny kulturní projevy všech etnick;fch a dalších skupin povaŽovány za rovnocenné: musili bychom postavit Baumanovo Paci, paci, pacičky jako pŤední pŤíklad českéliteratury homosexuální vedle Němcove Babičhy jako pŤedního pfíkladu české literatury ženské atd. Zv|ášťv sedmdesát1fch letech panoval v Dánsku první typ relativismu (dánská studující m|ádež se neměla zabyvat jen ,'literárními Žáttry bttžoazíe,,|) a zdá se, Že druh;/ typ (relativismus, Ťekl bych, ''etnick;f'') je zejména v Americe i dnes dost vlivn1f. objevila se však proti němu i dosti silná reakce' HIásá se nyní náwat k velké literatuŤe, ke kulturnímu dědictví Zápaďu a k tradičním hodnotám, jak to asi nejpregnantněji formuloval americk;f kritik Harold Bloom ve své kontroverzníknize Tfu Westetn Canon: The Books and School ofAges. Popularita pojmu kánon s jeho pŤedstavou, Že lze v podstatě objektivně sestavit obecně platn;Í se znam zák|aďních děl, je odrazem tohoto obratu, a pŤestožeBloomriv kánon má mít platnost pro celou západní literaturu, dají se samozŤejmě pŤedstavit i kánony národní. Ve své vj'uce se vjednom ohledu pŤikláním k pozici asi konzervativní. Zábavné časopisy, comics a jiné druhy triviální nebo ''pokleslé'' literatury samozŤejmě mohou b1ÍtpŤedměty literárněvědného bád áni (ane|ze namítat nic proti tomu, chceJi se student ve své diplomové práci zab1Ívat napŤíklad českfmi detektivkami nebo českou sci-fi), my se však soustŤedíme na krásnou literaturu, ovšem včetně vzpomínek, deníkri, esej a podobnych uŽ víceméně obecně uznávan5ích žánr . S kánonem je to složitější.Neumím si dobŤe pňedstavit česko.moravsko-slezskou shodu o jeho podobě, zvlášť ne, má-li početjeho děl byt poněkud omezeny. Nadto by celkové hodnocení (nemluvě už vtibec o v1/'běru hodnotitelri!) asi nezústalo zcela nedotknuto koniunkturálními změnami
479
l
vkusu' Z hlediska vyučováníčeskéliteratury u násje však dtiležitější'Že dánsk kánon česk;fchliterárních děl musívypadat jinak neždomácíkánon. Dánské normy a zkušenosti nemohou neovlivnit recepci cizích literárních děl, a i když jedním z cílri qÍuky musí b t pokus o odstranění rrizn ch bariér pro pochopeníčeskéhovidění světa, nesmíme zavŤhnoutjedinou v1fhodu, kterou my (v podstatě vždy jen pologramotní) cizí bohemisté máme: zdvojen;fpohled na českoukulturu. Jsme jednou nohou doma, druhou nohou tam, a kdybychom měli za cíIne otvírání se českékultuŤe, ale ztotožítovánise s ní a s jejími hodnotami, mohli bychom klidně pŤestat učit a pŤenechatkatedru a bohemistiku jedin;fm povolanym: rodil m Čechrjm. Dánsk student však sotva studuje češtinu,aby se stal Čechem, a musíme - i ve volbě studijních materiálri - využítodlišnost nebo napětí obou světri. Pro jistotu: nechci omezovat studium české]iteratury u nás na dánsko-českou komparatistiku ani zvlášť,vyzďvthovat j akési historické vzájemnosti obou literatur _ v tom pŤípaděby studium českéliteratury asi zrfstalo u dvaceti stran v Capkově Cestě na seuer a u několika sonetri od J. Vrchlického a S. Čechavěnovan;fch královně Dagmar. Jde jen o to, žemusíme brát ohled na to, co mriŽe dánského studenta - aťpodobnostr, nebo kontrastem - oslovit' Má ovšemznát i českoukatolickou literaturu, ale u dánského protestantsko-sekularizovaného studenta, kterj, r'ezažL| tíhu komunistick1fch literárních priorit, nelze očekávat takové zanícení pro ni, jež se objevilo v českéliterární veŤejnostipo roce 1989. Tím jsme se dostali k palčivémuproblémuliterární vjuky: k vlastnímu yÍběru autorri. '.T!adiční.' literární dějiny mívajísklon k tomu, aby ve jménu spravedlnosti zahrnuly co nejvícjmen, a pŤestojsoutaková díla tradičně pŤijata s nespokojeností:vždy se najde kritik, kterj - napros!Ím právem ovšem- poukážena pĚinejmenšímjednohochybějícíhobásníka, kter!je pfinejmenším stejně drileŽitf jako ten ktery v textu uveden1f.Podle této logiky bychom ovšemdospěli k závěru, Žejedinjm oprávněn1fm literárním qfběrem je Lexikon česhé literatury, a|e zase: strašně nerad bych podle něj učil. ,'zahrneme-li Alexandr Stich v jedné recenzi o našem dilematu psď: stŤedoškolskéstudentstvo pŤílivemjmen a názvri děl (z nichŽ pak mohou b1ftzkoušeni!),umrtvíme smysl celéhotoho snaŽenía usJ.pemeoheř minulé poezie a tvorby vribec jmény,jmény,jmény..''.PŤestovšak hned pŤípojil' Že .,vcelkubych mluvil pro to, abyonen - nutn;f _ redukcionismus byl ministudentstvoproblémyse záplavou stŤedoškolské mální'.'4Má-li však české
n
A. sti.h.J"k (" PRoČ vŮBEc) n o u i n y 1 9 9 5 ,č . 9 .
420
poznávat a učit(SE) staršíčeskoulít"eratun(?),Litenimí
Jmen' co teprve studenti cizí?Jsem rozhodn;ímzastáncem redukcionismu aneb, jak bych to nazval, selektivity. Cas, tedy ony tŤi čtyŤiroky, během kter;Ích má student-bohemista i jiné starosti nežliteraturu, beztak dosti krutě omezuje možnosti,a rozhodně preferuji, aby student drik]adně znal tňebadvacet autorri základní hodnoty, neŽ abyjich povrchně a ukázkově poznal sto. Má ovšemvědět,jak sehnat informace o těch osmdesáti dalších.Robert Pynsent ve svéantologii na sto stránkách uvádí ukázky od čtyŤiapadesátiautorrf a neumím si pŤedstavit, co by po pŤečtení všechtěch zlomk v hlavách studentri zristalo. NemriŽe však student prospět bez čítankového ríryvku od F. J. Rubešenebo J. K. Slejhara? Kritizuji.li Pynsenta za zbytečnénashromáŽdění jmen, musím jeho knihu zase projednu zásadní ctnost pochválit: Pynsent se ve svémvfkíadu rozhodně nebojísubjektivity. Hodnotí,komentuje, kritizuje, ironi-zuje,a i kdyby se nám některé jeho soudy ve své opozičnosti jevily sebevíc jsou nám stokrát milejší- a pedagogicky ričelnější samo čeln;Ími, - než such]Í(a beztakjen zdánlivě neutrální) popis literárnich zivotopišri.Práce se studenty btzy ukáže, co v literatuŤe ještě ž1jea co se čtepi.eváŽně jiŽ jen pro svrij literárněhistorick]i u znam. To první platí napŤíklad pro Hlaváčka, kteréhou nás studenti čtous velkou chutí, kdežtoBŤezina kter by asi v českémkánonu zaujal pŤednější místo- už možnápatŤíke druhé kategorii'
Co ČÍsr? občas se cizí studenti češtiny setkali s názorem (respektive s neartikulovan;Íma nereflektovanym dojmem),že student-cizlnec,jenž česky mluví jen lámaně, musí mít i jinak omezenéduševníschopnosti.Jedná se s ním jako se stŤedoškolákem a texty, které dostane do rukou, jsou vybrány podle toho. Musíme si však uvědomit, Že text, kterf je myšlenĚově sloŽit]f,nemusí b;ft cizímu studentovi nedostupn;í,je-li psán v jazyce víceméně spisovném.Jen pro ilustraci: studenti budou rozhodně mít méně potíŽís Michalem Ajvazem neŽ tŤebas Janem Pelcem. ale i se staními pohádkami od K. J. Erbena nebo B. Němcové. obtížnosttextuje pŤedevším dána míroujeho odbočení od standardní spisovné normy' zptisobenou bud' slangem, hovorovostí, nebo jin;/mi stylistick mi prostŤedky'Vzpomínám si na jednoho jinak vyíbornéhoučitele na letní škole (a nejde tu ovšemo podceněníduševníchschopnostístu. dent ), kte4Í nám _ cizím studentrim jako ukázku Skácelova mistrovství dal následujícíbáseri a těžcenesl, Že jsme se vrátili podrážděnía nechápaví:
421
Že vkusu. Z hlediska vyučováníčeské ]iteratury u násje však driležitější' dánsk kánon česk;fchliterárních děl musívypadat jinak neždomácíkánon. Dánské normy a zkušenosti nemohou neovlivnit recepci cizích literárních děl, a i když jedním z cílri qÍuky musí b t pokus o odstranění rrizn ch bariér pro pochopeníčeskéhovidění světa, nesmíme zavrhnout jedinou v1fhodu, kterou my (v podstatě vždy jen pologramotní) cizí bohemisté máme: zdvojen;fpohled na českoukulturu. Jsme jednou nohou doma, druhou nohou tam, a kdybychom měli za cíl ne otvírání se českékultuŤe, ale ztotožílováníse s ní a s jejími hodnotami, mohli bychom klidně pŤestat učit a pŤenechatkatedru a bohemistiku jedin;/m povolan m: rodiljm Čechrim. Dánsk;f student však sotva studuje češtinu,aby se stal Cechem, a musíme - i ve volbě studijních materiálri _ vyuŽít odlišnost nebo napětí obou světri. Pro jistotu: nechci omezovat studium českéliteratury u nás na dánsko.českou komparatistiku ani zv|ášťvyzdvihovat j akési historické vzájemnosti obou literatur _ v tom pŤípaděby studium českéliteratury asi zristalo u dvaceti stran v Čapkově Cestě na seuer a u několika sonet od J. Vrchlickéhoa S. Cecha věnovan ch královně Dagmar. Jdejen o to, žemusíme brát ohled na to, co mrižedánskéhostudenta - aťpodobnostr, nebo kontrastem - oslovit. Má ovšemznát i českoukatolickou literaturu, ale u dánského protestantsko-sekularizovaného studenta, kter!, nezaž1| tíhu komunistickych literárních priorit, nelze očekávat takové zanícení pro ni, jež se objevilo v českéliterární veŤejnostipo roce 1989. Tím jsme se dostali k palčivémuproblémuliterární r{'uky: k vlastnímu literární dějiny mívajísklon k tomu, aby ve jménu qfběru autorri. .'Tbadiční'. spravedlnosti zahrnuly co nejvícjmen, a pŤestojsoutaková díIatradičně pŤijata s nespokojeností:vždy se najde kritik, kterÍ - naprost1fmprávem ovšem _ poukáŽe na pňinejmenšímjednoho chybějícíhobásníka, kterf je pŤinejmenšímstejně driležit:fjako ten kter v textu uveden1f.Podle této logiky bychom ovšemdospěli k závěru, žejedin m oprávněn;Ímliterárním qfběrem je Lexikon česhéliteratury, a|e zase: strašně neraď bych podle něj učil. ',zahrneme-li A]exandr Stich v jednérecenzi o našem dilematu psal: stŤedoškolskéstudentstvo piflivem jmen a názvri děl (z nichž pak mohou b1itzkoušeni!),umrtvíme smysl celéhotoho snaŽenía usJ.pemeoheĎ minulé poezle a tvorby vribec jmény,jmény,jmény...',PŤesto však hned pŤipojil' že.'vcelku bych mluvil pro to, aby onen - nutn;Í- redukcionismus byl mini. studentstvo problémyse záplavou má]ní.'.aMá-li však českéstŤedoškolské
n
A. sti"h:J"k ('PRoČ vŮBEc) n o u i n y 1 9 9 5 ,č . 9 .
420
poznávat a učit(SE) staršíčeskoulitpratwu(?),Literdrní
jmen, co teplve studenti cizí?Jsem rozhodn5ím zastáncem redukcionismu aneb, jak bych to nazval, selektivitv. Čas, tedy ony tŤi čtyŤiroky, během kter;ich má student-bohemista i jiné starosti nežliteraturu, beztak dosti krutě omezuje moŽnosti, a rozhodně preferuji, aby student drik]adně znal tŤebadvacet autorri základní hodnoty, nežabyjich povrchně a ukázkově poznal sto. Má ovšemvědět,jak sehnat informace o těch osmdesáti dalších.Robert Pynsent ve své antologii na sto stránkách uvádí ukázky od čtyŤiapadesátiautorri a neumím si pŤedstavit, co by po pŤečtení všechtěch zlomkri v hlavách studentri zristalo.Nem že však student prospět bez čítankového ryvku od F. J. Rubeše nebo J. K. Slejhara? KritizujiJi Pynsenta za zbytečnénashromáždění jmen, musím jeho knihu zase projednu zásadní ctnost pochválit: Pynsent se ve svémqfkladu rozhodně nebojí subjektivity. Hodnotí, komentuje, kritizuje, ironizuje, a i kdyby se nám některé jeho soudy ve své opozičnostijevily sebevíc jsou nám stokrát milejší- a pedagogickyríčelnější samo čeln;Ími, - než such]f(a beztakjen zdánlivě neutrální)popis literárních Životopisri.Práce se studenty brzy ukáže, co v literatuŤe ještě žijea co se čtepievážně již jen pro svrij literárněhistorick;f uyznam. To první platí napiíklad pro Hlaváčka, kteréhou nás studenti čtous velkou chutí, kdežtoBŤezina kter;Íby asi v českémkánonu zaujal pŤednějšímísto _ už možnápatŤíke druhé kategorii.
Co čÍsr? občas se cizí studenti češtinysetkali s názorem (respektive s neartikulovan m a nereflektovan m dojmem), že student-cizinec,jenŽ česky mluví jen lámaně, musí mít i jinak omezenéduševníschopnosti.Jedná se s ním jako se stŤedoškolákema texty, které dostane do rukou, jsou vybrány podle toho. Musíme si však uvědomit, žetext,kte4f je myšlenĚově sloŽitf, nemusíb]ftcizímu studentovi nedostupn , jeJi psán v jazycevíceméně spisovném.Jen pro ilustraci: studenti budou rozhodně mít méně potížís Michalem Ajvazem než tŤebas Janem Pelcem, ale i se sta4fmi pohádkami od K. J. Erbena nebo B. Němcové. obtížnosttextuje pŤedevším dána míroujeho odbočení od standardní spisovnénormy' zprisobenoubud'slangem, hovorovostí,nebojin mi stylistick;imi prostŤedky'Vzpomínám si na jednoho jinak v bornéhoučitele na letní škole (a nejde tu ovšemo podceněníduševníchschopnostístu. dentri), kter1/nám _ cizím studentrim jako ukázku Skácelova mistrovství dal následujícíbáseri a těžcenesl, žejsme se vrátili podrážděnía nechápaví:
427
knihy uŽjsou, ale byl bych asi se všemizahraničnímibohemisty,studenty i učiteli, vděčnf, kdyby nám někdo (z pŤítomn ch) česk;fchkolegri napsal jednak pŤehlednédějiny českéliterární vědy,jednak stejně pŤehlednf rivod k současnéliterární vědě. Vím ovšem,že to jsou ríkoly naprosto nepŤehledné.
MITMEM Pod sam;fm tichem jak si jinj hluk a pod tím trlukem jakési jiné ticho Mítmavo Slova na}rrstěná Ťitkami k sobě stŤídavěrriznem k]ásti (Dauné proso)
Umíte si asi pňedstavit, kolik se nad těmi osmi verši zbytečnétrávilo času marnym hledáním ve slovnících.Z podobn;fchdrivodrjbude napŤíkladasi V. Vančurovive v]Íucečeskéliteratury u nás věnováno méněpozornosti' nežby mu podle českéhokánonu pŤíslušelo.Každy text má b;íti jazykově pro studenta zkouškoua v;f'zvou,ne však už pŤedemjeho jistou prohrou.
o co sE oPĚÍr? JeD pár 6lov o pom':ckich: Ať ÍIáne ke chmnologiijak].oli nenucenÝ \ztáh' nemližéme se obejít bez .tÍadičních. lit flíIních dějin. ho dobu' než je mohou studenti čísti česky'postačílÍatší líěení- užjsem se o piednostech a vadách jedné z nich zmínil a nebudu zde v támto sm&u pokačovat. vel. .oi uátečnou pom ckoujak pro učitele, tak pŤostudeDta je však norÝ typ Glovnftu šlowft lite.ámích děl. 'Ihdy Právě Dajdeme tu podrobnějĚíilfor mci o lite.atuie sámé, jež trám čaÁtov biogŤáÍcky a t}ibliogŤafic\y o.ieD. tovanych uterárněbjstoŤickÝchvÝk|adecb sch{izí. Mám však na m}6li i lite.ání vědu. vhodnÝ vod k níje a6i náš největší pmblém a Devidím žádDéjedDoduché Ťešení.Na jedné strMě Dáme co čiDit ! vysokoškol]áky, kteií jsou s to pochopit i složitÝ \r'krad' na druhé stŤa!ěvšgkmlíDejazykovou-asníspojenoučásovou balién'studenti u n,á8Eqií s jazykovou {íukou tolik stamstí, Že se nemohou prcstě věnovat literární vědě v té míŤe,ja}o napiíklad student dánštiDy nebo 8větovÝch lit rámích dějin' Mohli bychom sice sáhnout po d]ánskÝch vodech' ale jednak nejsou záněŤeny na cizí (pŤípadně českou) litelaturu - piíldady jsou samo'iejně ťÍeváině dátrské - jednak rnárn pocit' že litffatula a lit ŤáŤnívěda jsou v každé kntuŤe jákési spojené nádoby. zk$il jsen nedávno s jist'm tíspě.heD zabít dvě mouchy jednou ranou tím' Že jsme se studeD Ly četli néklerézá LladÍí Lexty ceskéboslruktÚa lismu' ale zvláéť v tét' oblasti náE velDi scházejí pŤiměiénéučebnice' MoŽDá' že tal
422
423
knihyuž jsou, ale byl bych asi se všemizahraničnímibohemisty, studenty i učiteli, vděčn;f,kdyby nám někdo (z pŤítomnfch)česk1fchkoleg napsal jednak pŤehlednédějiny českéliterárni vědy,jeának steino prentán rivod k současnéliterární vědě. Vím ovšem,zu-io 1"o., rikoly naprosto nepŤehledné.
MITMEM Pod sam;fm tichem jak sijin hluk a pod tím hlukem jakési jiné ticho Mítmavo Slova nahrstěná ňitkami k sobě stňídavě r znem k]ásti (Dáuné proso)
Umíte si asi pŤedstavit,kolik se nad těmi osmi verši zbytečnětrávilo času marnym hledáním ve slovnících.Z podobn ch drjvodri bude napŤíklad asi V. Vančurovive v]Íucečeskéliteratury u nás věnováno méněpozornosti, nežby mu podle českého kánonu pŤíslušelo. KaŽdy text má b t i jazykově pro studenta zkouškou av,jlzvoll,,ne však už pŤedemjeho jistou prohrou.
o co sE oPŘÍl? Jen p፠slov o pomlickách: Ať ÍIáme ke chmDologii jal.koli nenucénÍv,tah, nemÓžeme se obejít bez 'Ťadičních', lit ráŤních dějin' PŤo dobu' než je mohou studenti ěíst i česky'postáěí kŤatšílíčení- |lžjsem se o piefuostech a vadich jedné z nich ztnínil a nebudu zde v tomto směnr poknčovat' vel. Ei uátečnou pon ckou jak pŤoučitele, ta} rro tudenta je však novÝ typ stowíku - slo\aÍk lit rámích děI. Ihdy Právě lajdeme tu podÍobně'šíiďoImaci o liteiatuie samé' jež nám čálto v biogŤafcky a bibliogŤaffcky orien. t'van'ch |iteŤáměhj8loŤick'ch v}ik]Bdecb 6cbáá. Mám vfuk M my8]i i lité.ámí vědu. vhodn' livod k níje a.sináš největší pmblém a Devidím žádnéjednoduché i!šení' Na jedné stra!ě rnlíme co činit s q'sokoškoláky, kteŤíjsou s to pochopit i složitÍ Ý'klad, na &uhé stÉ!ě věak mámej aaJkovou - a 3 Díspojenou čásovou- baliéru' studenti u Dfu mjí s jazykovou Yíukou tolik starostí, žese nemohou prostě věnovat lite.ámí vědě v té míie' jako naplíklad student d!írlštiDy nebo 8větovÝch literáních dějin. Mohli bychom sic! sáhnout po dánskÍch vodech, ale jednak nejsou zaměŤeny na cizí (pňípadně českou) literatuŤu ' pŤíklady fuou sanozŤEjmě pŤevlážnědátlské - jedm} Í Ín pocit, žélit ŤatuŤa a litďání věda j$u v každé kultuŤe jak&i spojené nádoby' zkusil jsen nedáno s jist'm Epěchem zabít dvě mouchy jedDou raaou tíD' žejBne se studenty četli některé ákladní téxty českéhostrukturališmu' ale nlášť v teto obla'sti náÍn velmi scházejí piiměilné učebnice. Možoá' že ta]rcvé
422
423