1
2
Předmluva a poděkování
Milí čtenáři, děkujeme panu profesoru Josefu Tomíčkovi, dlouholetému předsedovi Ještědu, že v hodině dvanácté zachránil historii sboru, neúnavnou korespondencí se zakládajícími členy získával nejstarší údaje a během svého působení i po něm zaznamenával aktuální dění. V letošním jubilejním roce 2007 na žádost řady členů našeho sboru a navzdory zdravotním potížím sepsal tuto brožuru, aby více zájemců mělo možnost nahlédnout do tajemství, jak je vlastně možné udržet spolek v chodu sto let. Velice děkujeme také Jarušce Zvolánkové za shrnutí posledních let činnosti.
Gabriela Hradecká
3
Sté výročí existence pěveckého sboru Ještěd! Krásné výročí! Jak při něm nebilancovat a nevzpomínat!
Vítání císaře při otevření živnostenské výstavy v Liberci 1906 Slavnost vítání císaře i pění německého sboru na přihlížející Čechy dost zapůsobilo. Samotná touha po zpěvu však k založení sboru nestačila, musely tu být podmínky k tomu, aby sbor nejen vznikl, ale aby se i po delší dobu udržel. Tyto podmínky v Liberci již vznikaly. Byl to neustálý růst české menšiny v dosud téměř výhradně německém městě a její boj o národní práva, o české školy. Další příznivou okolností bylo narůstající dělnické hnutí bojující o práva politická. V menšinovém hnutí měl vedoucí úlohu spolek Česká beseda a v dělnickém hnutí sociálně demokratická strana. Obojí hnutí se většinou navzájem podporovalo a vítalo vznik každé další organizace. Vznikající Dělnický zpěvácký spolek Ještěd spojoval v sobě cíle obou hnutí.
Slavnostní foto Ještědu v roce 1909
Jen vzácně se stává, že může bilancovat sto let svého života sám člověk, ale stejně vzácně má tuto příležitost skupina lidí spojených svými zájmy a činností ve spolek. Jen s obtížemi si vzpomíná stoletý člověk na všecky podrobnosti svého života, zvlášť na ty nejdávnější, a stejně obtížné je nalézt v paměti spolku všecko to, jak kdysi vznikl, čím žil a co během sta let vytvořil. Při vzpomínání nám vytane v paměti spíš jen řada obrázků, které, při překlenutí mezer dějů a věcí již zcela zapomenutých, můžeme sestavit do alba ilustrujícího alespoň v hlavních rysech onu stoletou cestu dějinami. Pokusme se tedy sestavit ze vzpomínek, obrázků i dokumentů album stoleté historie pěveckého sboru, který vznikl nedlouho po začátku dvacátého století v městě Liberci pod svahem hory, jež mu propůjčila svoje jméno. A tu je hned obrázek prvý, nejstarší podobenka sboru Ještěd na jeho cestě k dnešku.
Část I. Předválečný Ještěd VZPOMÍNKY ZAKLADATELŮ Jak došlo k založení sboru Ještěd, který se dožívá tak dlouhého věku, kdo byl tím mužem, který v onu památnou chvíli řekl svým přátelům: „Založme si pěvecký sbor…!“? Při hledání okolností vzniku zpěváckého spolku jsme odkázáni na několik vzpomínkových líčení jeho hlavních tvůrců. Z těch zaznamenaných vzpomínek vysvítá, že k tomu došlo za zvláštních okolností, a že to musel být jeden ze sedmi mužů, kteří stáli nejen u zrodu, ale po řadu let tvořili i nosnou páteř tohoto sboru. Nejkonkrétněji to líčí Jaroslav Kittler: „V roce 1906 byla slavnost otevření liberecké přehrady a otevření živnostenské výstavy, na kterou zavítal i císař František Josef I. Před radnicí bylo slavné vítání císaře německým pěveckým sborem, řečmi, 4
Hostinec U města Norimberka - první zkušebna O valné hromadě 28.7.1907 je zápis v jednatelské knize od tehdejšího jednatele spolku Vojtěcha Hampla: “V neděli 28.července 1907 o desáté hodině ráno zahájil soudruh Vrabec, jeden z prvních činovníků a fedrovatelů tohoto sdružení, ustavující valnou hromadu poukázav v delší řeči na severočeské hnutí dělnické, které až po nynější dobu postrádalo spolku, jenž dělnictvu by dal příležitost v umění zpěváckém se vycvičiti a nejen sobě, nýbrž i širším kruhům příležitost dáti se účastniti na zábavách ušlechtilých, obzvláště nám dělnictvu po denních trampotách velevítaných.“
JOSEF ČAPEK (1869 – 1955) autor myšlenky, zakladatel sboru, předseda sboru 1913 1938, člen Červené desítky (více o něm na str. 16)
hudbou, a pak vyšel průvod k přehradě. Na náměstí přecpaném lidmi v nacionálních německých krojích jsme se krčili i my, a to Josef Čapek, Jaroslav Šimek, Karel Slezák, Karel Hůla, Emil Velechovský, Václav Černoušek a já. Po odchodu průvodu přišel nápad Josefa Čapka, že bysme si mohli ustavit také zpěvácký spolek, ale dělnický! Ustaven výbor, agitováno v továrnách, dílnách, českých obchodech a odborových organizacích, všude tam, kde pracovali čeští lidé, truhláři, obuvníci, krejčí.“ Tato událost se vryla do paměti účastníků velmi silně a kromě nepřesnosti v datování otevření přehrady (došlo k tomu dva roky před výstavou) líčí tato vzpomínka situaci zcela věrohodně. Podle slov Jaroslava Kittlera byl tedy původcem myšlenky na založení pěveckého spolku Josef Čapek. Zřejmě tomu tak bylo, neboť to odpovídalo jeho povaze, schopnostem i pozdější úloze, kterou ve spolku hrál. Měl ze všech ostatních nejvíc spolkových zkušeností a organizačního talentu. V odborové organizaci dřevodělníků (tedy námezdně pracujících truhlářů), kterou Čapek vedl, došlo dokonce k pokusu o zřízení pěveckého sboru již o pár roků dříve, jak vzpomíná jiný pamětník Josef Frydrych. Ten pokus ale ještě ztroskotal. A jak vzniklo jméno budoucího zpěváckého spolku? To popisuje vzpomínka Jaroslava Šimka: „Jednalo se o tom, jak se má spolek jmenovat a každý měl na mysli návrh svůj a rád by ho prosadil. Až konečně učiněn návrh, aby se spolek jmenoval Ještěd, že je to název nejpřípadnější a má budoucnost.“ Tak vznikl zatím jen nápad, myšlenka na založení zpěváckého spolku. Ke vzniku skutečně fungujícího sdružení ale bylo ještě daleko. Přejděme tedy k druhému obrázku: Jsme před hostincem „U města Norimberka“, který tenkrát stál na začátku Rochlické ulice (dnes Třída M. Horákové, budova garáží). Hostinský Huyer tu poskytoval přístřeší sociálně demokratickým organizacím na schůze, na zkoušky dělnického divadla, a od podzimu 1906 i těm, kdo zakládali dělnický zpěvácký spolek. Na první schůzce v říjnu 1906 se jich sešlo osmnáct. Většinou to byli truhláři, ale i obuvník, holič, krejčí. Nejdřív se uvažovalo jen o založení mužského sboru. Ženy se objevily ve spolku až později.. Místnost na zkoušky poskytl zdarma hostinský Huyer. Byla malá, ale začínajícímu sboru stačila. Když po roce přišly do spolku také ženy, musela se hledat místnost větší. 5
KAREL HAAK (1853 – 1937) první dirigent sboru 1907-16 Narodil se v rodině kožešníka v Brandýse n.L. Studoval na konzervatoři v Praze hru na lesní roh a kompozici. Hrál v orchestru opery v Záhřebu a ve Varšavě, kde se také oženil. Odtud odešel do opery v Petrohradě. Jako vynikající hráč byl brzy vybrán do funkce kapelníka vojenské hudby cara Alexandra III. a v tomto postavení doprovázel cara na jeho oficiálních cestách. Později, už v Liberci, nejednou ukazoval. Haak svým přátelům prsten, který prý dostal od cara jako poděkování za své služby. Roku 1905 se vrátil s rodinou do Čech a usadil se v Liberci ve Frýdlantské ulici, kde si zřídil školu hudby a zpěvu. Karel Haak byl velice schopným sbormistrem a díky jemu získal sbor Ještěd dost brzy slušnou pěveckou úroveň. Jeho pracovní metody byly dost tvrdé a jednání někdy málo vybíravé, ale výsledky jeho práce byly dobré. Sám zkomponoval některé sborové skladby. ♪♫♪ Program prvního slavnostního koncertu v Prátru dne 28. července 1907 K. Haak: Heslo F. Wilhar: Junácká J. Zajc: Plavci H. Pfeil: V cizině Národní píseň Fleger: Zrazený Nezn.: Korálky Marseillaisa (upr. K. Bendl)
Pro začínající sbor je vždy nejobtížnější otázkou získat zručného sbormistra. Tento vznikající sbor měl štěstí, že v předcházejícím roce přišel do Liberce člověk, bez něhož by sbor asi těžko vznikl. Byl jím učitel hudby a zpěvu Karel Haak. Ten měl za sebou pestré životní osudy, při nichž získal velké zkušenosti s praktickým provozováním hudby, a ty začal uplatňovat v místě, kde se trvale usadil, tedy v Liberci. Již v roce 1905 se stal sbormistrem pěveckého odboru spolku Česká beseda, a na podzim 1906 svolil k tomu, že bude nacvičovat skladby též se začínajícím sborem Ještěd. Získat úřední povolení k činnosti a schválení stanov spolku bylo úkolem neméně obtížným. Německá správa města, tehdy velice nacionálně orientovaná, kladla všem českým spolkům všemožné překážky a hlavně se snažila bránit vzniku spolků nových, ale pod tlakem národnostního boje v celé zemi musela povolení k založení spolku vydat. Hlavní záležitostí byly tedy se zdarem splněny a sbor se pilně připravoval na slavnostní zahájení. SLAVNOST ZALOŽENÍ SPOLKU JEŠTĚD
ZPĚVÁCKÉHO
I když spolek žil a pracoval již od října 1906, za vznik Dělnického zpěváckého spolku Ještěd považujeme jeho oficiální založení na první valné hromadě, a tu je obrázek oné slavnosti, jež se konala v neděli 28. července 1907 v hostinci “Prátr“ (to je dnešní Malé divadlo F. X. Šaldy) a je popsána jednatelem spolku Vojtěchem Hamplem v prvním zápisu do jednatelské knihy. V ten památný den měl sbor před sebou dvě významné akce, a to dopolední valnou hromadu a odpoledne první slavnostní koncert pokračující pak večerní taneční zábavou. „Tak skončil pro náš zpěvácký spolek Ještěd první den, kdy jsme se osmělili vystoupit na veřejnost a zajisté všem přítomným ostane v blahé paměti. Na nás soudruzích však záleží, bychom s veškerou vervou, nám dělníkům danou, se přičiňovali, by podnik tento vzkvétal a časem stal se hluboko sahajícím činitelem a fedrovatelem dělnických snah na poli umění a krásy, pročež každý jednotlivec konej své povinnosti.“ To byl závěr prvního zápisu v jednatelské knize. Vane z něj zakladatelské nadšení oné počáteční hrstky zpěváků, kteří poprvé a s rozechvěním nastoupili před posluchače pevně rozhodnuti dovést sbor Ještěd co nejdál. 6
Na ustavující valné hromadě bylo zvoleno první vedení spolku v čele s předsedou Karlem Hůlou, místopředsedou Jaroslavem Šimkem, jednatelem Vojtěchem Hamplem a pokladníkem Františkem Gregorem. Josef Čapek, který byl iniciátorem a pak i duší spolku, ve vedení zatím nebyl, protože byl ještě významněji činný v odborovém hnutí dělníků. Jeho slovo mělo však ve spolku již od počátku velkou váhu. JAKÝ BYL A JAK PRACOVAL JEŠTĚD KAREL HŮLA (1874 - ?) první předseda sboru 1907-13 Pocházel z Týnce n.L., vyučil se obuvníkem, tovaryšil ve Vídni, kde poznal i sociálně demokratické hnutí. Trvale se usídlil v Liberci. Stal se ochotnickým hercem Dělnického divadla, kde se seznámil s Josefem Čapkem a pracoval s ním v oborech dřevodělníků. Šest let vedl spolek Ještěd a stále při tom pracoval i v odborech. Po válce se stal tajemníkem všeodborového sekretariátu v Liberci. V Ještědu zpíval až do roku 1927
♪♫♪ Program dalšího zábavního koncertu Ještědu K. Haak: Heslo I. Zajc: Kola, výletní pochod K. Kreutzer: Večerní J. Malát: Mám tě rád, tenor sólo J. Šváb: Výlet kmotra Buchty, kuplet M. Hornof: Při měsíčku L. Procházka: Kovářská nezn.: Moskva, tenor sólo J. Šváb: Italští umělci, kuplet A. Dvořák: Přípověď lásky F. Musil: Slovanský pochod E. Krásnohorská: Chodská, melodram F. Šmíd: Vdovec, kuplet Zkouška dostaveníčka, scénka J. Scheu: Píseň práce
Dělnický zpěvácký spolek Ještěd pro Liberec a okolí byl tedy založen a mohl začít pravidelně pracovat. A nás teď zajímá: jaká byla tehdy jeho práce? Je srovnatelná s tou dnešní? Na tuto otázku nám může odpovědět již podoba druhého koncertu 1. ledna 1908. Jeho pojmenování jako koncertní zábava napovídá, že tu rozdíl je. V programu byly vedle osmi sborových skladeb uvedeny ještě dvě sólové písně, melodram s recitací, tři kabaretní výstupy a divadelní fraška. Obdobné to bylo i v koncertech následujících (někdy se jim říkalo též akademie). Spolek tedy pojímal svoje kulturní poslání trochu šíře a chtěl poskytnout posluchačům kromě požitku ze sborového zpěvu i zábavu v té podobě, jak ji měli tehdy prostí lidé rádi. Koncerty často končívaly taneční zábavou, nebo byl podnik přímo koncipován jako domácí zábava. Programy tedy byly pestřejší, zvlášť když od roku 1908 se stávaly členkami spolku i ženy a měly v něm svůj ženský sbor. Občas se oba sbory spojovaly ve sbor smíšený. Sborové skladby nebyly na počátku příliš náročné. Kromě starších, často vlastenecky laděných sborů to byly i skladby novější, např. Dvořákovy, či populární skladby zahraniční (německé skladby v českém překladu či skladby chorvatského skladatele Ivana Zajce). Protože byl Ještěd spolkem dělnickým, zpíval také sbory dělnické. Skladby se cvičily pro jedno vystoupení, na další koncert se cvičily skladby nové, kmenový repertoár na počátku neexistoval, s tím se začalo až později, kdy už měl Ještěd připravené náročnější sbory Smetanovy a Foersterovy, a bylo by nerozumné odložit je a tím znehodnotit náročnou práci při jejich nacvičování. O úrovni sborového zpěvu se můžeme jen dohadovat dle toho, na jak náročné skladby si sbormistr a tedy i zpěváci troufli. Odborně fundované posudky z prvních let činnosti nejsou, současné noviny (na 7
V “Ještědském obzoru“, místním sociálnědemokratickém tisku, se můžeme také dočíst o různých překážkách tehdejších úřadů, které znesnadňovaly činnost Ještědu. Na podzim 1907 chtěli členové spolku hrát v Prátru divadlo, „v čemž jim hromada policajtů vedená policejním komisařem Nečáskem zabraňovala“. (Ještědský obzor, 1907, čís. 6, str. 3) Další zásah policie byl roku 1910, kdy “zpěvácký spolek Ještěd projektoval domácí zábavu v Prátru. Půjde-li to tak dále“ - dodává pisatel “dočkáme se toho, že budeme smět pořádat koncerty, kde se nesmí hrát, nahlas mluvit a kde se pořadatelé zaváží, že na koncert mají přístup jen liberečtí policajti.“ (Ještědský obzor, 1910, čís 26, str. 4) Historka z přijímání nových členů Po horlivé agitaci hlásili se do sboru i ti, kdo jen trochu něco zazpívali. Byl mezi nimi jeden muž jménem Š. Spolu s dalšími stál v hostinci U města Norimberka v půlkruhu adeptů na přijetí do sboru Ještěd. Sbormistr Haak hrábl do klavíru, zahrál melodii, ale z půlkruhu se ozval jen jakýsi ševel. Haak s tím nebyl spokojen: „Tohle nic není, toto není zpěv! Spusťte z plných plic! Pozor! Ráz.. dva..“ Tentokrát to nebyl ševel, ale řev šelem. Haak vyskočil od klavíru a zakřičel jako na regiment vojáků: „Dost! Je to falešně! Příšerně falešně.“ Jeho oči probodávaly v půlkruhu jednoho po druhém a zastavily se u muže jménem Š. „A vy, vy vůbec mlčte“
Velké zábavní koncerty Ještědu 1908-1914 1.1. 08 II. koncert v Národním domě České Besedy (dále ND) 10. 5.08 III. koncert v ND
příklad liberecký Ještědský obzor) neměl odborníky na posuzování hudební úrovně vystoupení. Jistou zárukou dobré a rostoucí úrovně tu byla osobnost sbormistra Karla Haaka. Haak byl dostatečně náročný a přísný sbormistr, jak o tom svědčí některé historky, které se o něm zachovaly. V programu byla skoro vždy také recitace. Prvním recitátorem byl jednatel spolku Vojtěch Hampel, později si Ještěd zval profesionální umělce. K recitaci se vybíraly básně s obsahem sociálně zaměřeným z tvorby Nerudovy, Čechovy, ale i polemicky nabroušené verše Antonína Sovy proti nacionálním projevům Theodora Mommsena. V roce 1910 zorganizoval Ještěd i recitační večer Julia Poláčka z Prahy, na kterém recitoval verše J. Nerudy, P. Bezruče, J. S. Machara, S.K. Neumanna a Fr. Šrámka. V oddechové části vystoupení sboru zařazovali tvůrci programu oblíbené kabaretní kuplety a humorné scénky, většinou z tvorby populárního kabaretiéra Josefa Švába Malostranského nebo A. Tichého. Protože je předváděli zkušení ochotničtí herci, kteří působili kromě v Ještědu také v dělnickém divadle, měly velký úspěch u prostého publika a sbor se brzy stával známým nejen v Liberci, ale též v okolních vesnicích. Spolek nato reagoval tím, že ustavil zvláštní skupinu provozovatelů zábavy Červenou desítku, složenou ze šesti mužů a čtyř žen, která od roku 1913 připravovala samostatné zábavní programy. Řídil je Karel Slezák, který platil ve spolku za nejzkušenějšího divadelníka a režiséra. Víc než dvacet zábavních koncertů či akademií uvedl Ještěd od roku 1907 do počátku první světové války v roce 1914. K tomu je třeba přičíst sérii kabaretů Červené desítky a to nejen v Liberci, ale i v okolí, kam se popularita sboru začala šířit K těmto hudebně zábavním vystoupením se družily ještě taneční zábavy a společné letní vycházky se zpěvem mířící většinou do české Šámalovy restaurace na Rašovce. Ještěd vystupoval s dělnickými písněmi také na politických akcích sociálně demokratické strany a odborů. Pozoruhodné je to, že tento mladý, ale od počátku čiperný spolek získal brzy ohlas i v širším okolí. Nejen v Doubí, Heřmanicích, ale i v Jablonci a v Hrádku znali brzy Ještěd a zvali ho k vystoupením. Již v roce 1909 pozvala ho také sociálně demokratická organizace v Nové Pace a po velkém úspěchu tam směřoval sbor o rok později znovu. Podobně tomu bylo i s dalším městem, s Varnsdorfem. Tamní menšinový spolek pozval Ještěd v roce 1910, ale protože tamní německý hejtman 8
22.11.08 IV. koncert v ND 14. 3.09 V. koncert v ND 14.11.09 VI. koncert v ND 27. 2.10 VII. koncert v ND 6. 3.10 VIII. koncert v ND 14. 8.10 IX. koncert v ND 11.11.10 X. koncert v ND 1. 8.11 XI. koncert v ND 1. 1.12 XII. koncert v ND 5. 5.12 XIII. koncert v ND 12. 5.12 Koncert v Petavě 13.19.12 Koncert ve Varnsdorfu 19.11.12 XIV. koncert ND 1. 1.13 Kabaret Červené desítky (dále ČD) 16. 3.13 Kabaret ČD v Jablonci 20. 4.13 Kabaret ČD v Hrádku n.N. 1. 5.13 XVIII. koncert ND 22. 6.13 XIX. koncert v ND 8.11.13 XX. koncert v ND 1. 1.14 Kabaret ČD v ND 1. 2.14 Kabaret ČD v Hrádku n.N. 15. 3.14 Kabaret ČD v Doubí 12. 4.14 Kabaret ČD v Jablonci 30. 4.14 Zpěv. akademie v ND
Červená desítka ♪♫♪ Pořad Červené desítky 1.1.1913 J. Šváb: Od smíchu hlava nebolí, kuplet Ratolíska: My jsme Domažlice, duo J. Šváb: Už nemusím do školy, kuplet A. Tichý: Lidová píseň, kuplet A. Tichý: Pecka, kuplet J. Košťálek: Treperendy, duo A. Tichý: Domovnice, kuplet J. Šváb: Staří mládenci, duo A. Tichý: Nebezpečné stáří, kuplet
vystoupení nepovolil, zájezd se uskutečnil až o dva roky později. Vystoupení v osmi mimolibereckých místech dokazuje, že sbor Ještěd se stal záhy tělesem dosti známým a pro svůj atraktivní program i populárním. Velice hezký obrázek představuje český pěvecký sbor Ještěd na návštěvě u českého ochotnického spolku v sousedním Německu. Dramatický spolek J. K. Tyl v Petavě (příměstské obci Žitavy), pozval Ještěd v květnu 1912 a liberecký sbor tam měl mimořádný úspěch. Snad nejintenzivněji pracoval Ještěd v roce 1914. Měsíc co měsíc měl vystoupení nejen v Liberci, ale i v okolí. Lidé se chtěli bavit a veselit, jako by podvědomě tušili, že brzy bude zábavě konec a přijdou doby zlé a půjde o život. A následují obrázky, jež patří k nejpůsobivějším‚ obrázky ze čtyř válečných let. JEŠTĚD ZA PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLKY Světová válka činnost spolku velice poznamenala. Většina činných mužů odešla na frontu a zbylých osm nevojáků a ženy mohli jen stěží v práci pokračovat. Přesto se o to pokusili. Sbormistr Haak do války nešel, Josef Čapek také nebyl povolán. Po roční přestávce se tedy zbytek Ještědu pustil do přípravy tradičního novoročního koncertu. Podmínky práce se ale velmi rychle zhoršovaly. Zkoušelo se v Matiční škole, kde se po zastavení školní výuky netopilo. Zpívalo se při petrolejce nebo jen při svíčce, a v zimě si nosili zpěváci v kapsách pár kousků uhlí, aby si mohli zatopit. Tak vznikal jediný válečný koncert na Nový rok 1916. Ještědští zpěváci-vojáci přípravy živě sledovali. Svědčí o tom řada dopisnic z fronty. Jejich starosti před koncertem i radost z úspěchu po něm je znamením toho, že v Ještědu se už vytvořila skvělá parta lidí držících za všech okolností pohromadě, radujících se z úspěchů a ochotných cokoliv pro ten úspěch udělat a obětovat. Koncert dopadl tedy nad očekávání dobře, přesto měl ale pro činnost spolku osudový význam. Nedlouho po něm došlo k rozchodu spolku se sbormistrem Karlem Haakem. Stalo se tak pro spor o honorář za novoroční koncert, který sbormistr tvrdě vyžadoval, kdežto spolek chtěl tento obnos převést na splátku dluhu, který Haak u spolku měl. Navíc požadovaný honorář bez dohody se spolkem zvýšil. Svou úlohu tu sehrálo i zraněné sebevědomí sbormistra, který pro finanční potíže se proměnil z vládce sboru v dlužníka. Haak odmítl všechny pokusy sboru o smír a na sbormistrovskou 9
J. Šváb: Svatba v Hroudovicích, kuplet Kamenský: Zázračné dítě, fraška Karel Hůla píše z haličské fronty „Pořád čekám, že mně budete psát, jak se vám vydařil koncert na Nový rok a nemůžu se dočkat. Jakpak to dopadlo? Máte ještě nějaké zpěváky mužského pohlaví? Teď to bude smutné, když musí i staří narukovat. Já jsem dosud zdráv, ale máme zde moc špatné počasí, pořád prší a bláta je až po kolena.“ 9 .ledna 1916 Spor s dirigentem Haakem Hlavní vinu na sporu měla válka. Během ní poklesl počet žáků Haakovy hudební školy na minimum. Haak tím přišel o základní zdroj peněžních prostředků pro sebe a svoji rodinu. Začal si peníze vypůjčovat, a to i od sboru Ještěd. Dluh narůstal a Ještěd sám se dostal do tísně (Čapek musel vystavit směnku, aby mohl Haakovi půjčit). Sbormistr dluh nejen nesplácel, ale ještě zvyšoval požadavek na honorář. Ještěd převedl honorář za novoroční koncert na splátku dluhu, což Haak odmítl. Obě strany byly k svému postoji dohnány válkou. Haakovi lze vyčítat jen neústupnost při smírčím řízení sporu. Karel Haak se pak věnoval řízení jiných sborů, ale z finančních potíží se již nedostal. Zbytek života strávil v městském chudobinci, kde roku 1937 zemřel. Sbor si byl vědom, že vděčí Haakovi za dobrý pěvecký základ, první úspěchy i za odolnost, kterou pod jeho vedením získal, a proto k němu choval úctu i po těch nepříjemných událostech při jeho rezignaci.
funkci rezignoval. Muži na frontách toto jeho jednání kritizovali. Karel Slezák napsal, že „nebude-li nikoho jiného a on se zdráv domů vrátí, sám se té funkce ujme“. Solidarita mužů v poli posilovala zpěváky doma a sbor nastalou krizi přežil, i když s velkými potížemi. V této chvíli se znovu zvýraznil zakladatelský význam osoby Josefa Čapka, který od roku 1913 po rezignaci Karla Hůly převzal funkci předsedy spolku. Po neúnavném úsilí objevil náhradu za Karla Haaka. Byl jím nejdřív poddůstojník 44. pluku Fischer a po jeho přeložení k jiné posádce nacvičoval se sborem Ještěd bývalý plukovní tambor, nyní poštovní úředník Alois Janda. S tímto sbormistrem, který v mrazivém chladu a světle svíčky postavené na obráceném lavoru přehrával na housle zbývajícím zpěvákům melodie skladeb, dočkal se sbor 28. října 1918 vyhlášení československého státu a brzy nato i konce války. To byly tedy první obrázky z příběhu o vzniku a počáteční činnosti pěveckého sboru Ještěd. Ten příběh měl již teď podobu dramatu. Měl efektní předehru císařského vítání a veselý úvodní akt prvních úspěchů. Nechyběla tu dramatická zápletka válečného konfliktu a krizový prvek sporu s dirigentem. Dá se očekávat, že druhý akt bude neméně dramatický. PRVNÍ POVALEČNÁ LÉTA Válka skončila, členové sboru se vraceli z bojišť a těšili se na schůzky s kamarády a pokračování v práci ve spolku, ale skutečnost byla jiná. Ve městě se bojovalo. Němečtí nacionalisté odmítali včlenit Liberec s okolím do vznikajícího československého státu a sáhli proto i ke zbraním. Jejich separatistickou aktivitu sice překazila armáda, ale mladý stát si tím Němce nenaklonil. Město zůstalo převážně německé a postavení české menšiny se zlepšilo jen dost málo. Zpěvácký spolek Ještěd pokračoval tedy v práci v roli menšinového spolku, i když přece jen za trochu lepších podmínek. Přátelský večer na Nový rok 1919 měl naznačit, že se bude pokračovat ve stejném stylu jako do roku 1914, tedy formou pestrých programů. Jenomže válkou se svět hodně změnil. Měnilo se myšlení lidí, vkus, názory na zábavu, a to se muselo odrazit i v činnosti každého spolku. Změny opravdu nastaly dost brzy i v Ještědu. Spolek se přestěhoval z hostince „U města Norimberka“ do Národního domu spolku Česká beseda. Zde Ještěd pravidelně vystupoval již dříve, a teď se tu 10
Antonín Koros píše z haličské fronty „Byl jsem potěšen zprávou, že se vám v tak vážné době nad míru neočekávaně vydařil koncert. Jak vidět láska k Ještědu ani v této době mezi obecenstvem neochabla. Žel, že nemohl jsem spolupůsobit… No, nevadí. Myšlenky a duch můj byl ten večer stejně v Besedě.“ 10. ledna 1916
První podniky Ještědu v ČSR 1919 1.1.19 Přátelský večer 15.1.19 Sousedská merenda v národních krojích 30.1.19 Valná hromada rozhodla provést operu V studni 8.6.19 Premiéra opery V studni 9.6.19 Repríza opery V studni 10.10.19 Hudebně zpěvní koncert, Nár. dům (dále ND) 31.12.19 Kabaret ČD v Hodkovicích ♪♫♪ Vilém Blodek: V studni Národní dům 8.6.1919 Před začátkem opery zazpíval sbor českou, moravskou a slovenskou lidovou píseň. Obsazení: Lidunka Anabela Šormová Vojtěch Emil Mátl Veruna Františka Kvapilová Janek Jaroslav Vinš Orchestr Národní obrany Režie Karel Slezák
Referát o provedení opery „O celkovém provedení lze se vyjádřit s plným uznáním, neboť pro zpěváky, kteří vstoupili do spolku sice s horoucím nadšením, ale bez hudební průpravy, nastudovati operu je práce obrovská, kterou oceniti dovede jenom znalec. Ale schopností a píle sbormistra
konaly i zkoušky a schůze spolku. Vedle této změny, jež byla spíše formální, měl nastat důležitější obrat v náplni práce spolku. Impuls k tomu se objevil na valné hromadě spolku v lednu 1919, při níž zpěvák a divadelník Karel Slezák vystoupil s překvapujícím návrhem inscenovat v Národním domě operu Viléma Blodka V studni. Ten nápad nebyl podnícen jenom novým působištěm, ale odpovídal všeobecné euforii českých lidí po vzniku samostatného státu. Pro sbor Ještěd byla v tom návrhu navíc veliká výzva. Stačí spolek, který si již vydobyl určité renomé, na úkol, na nějž si většina podobných sborů netroufne, ale který by sbor při úspěchu posunul zase o kousek výš? Karel Slezák byl svou profesí sice pouhý řemeslník, truhlář, ale byl to člověk velmi inteligentní, schopný, a také dost ambiciózní. Na podporu tohoto nápadu měl připraveno dost argumentů, s nimiž se mu podařilo nápad nejen prosadit, ale později též strhnout spolek k nadšené práci při jeho realizaci. Tak se nám tu objevuje obrázek zcela nečekaný a velmi zajímavý: spolek prostých dělníků se chystá zvládnout oblast hudby, která je běžně považována za doménu profesionálů. Hlavní otázkou a podmínkou úspěchu byl samozřejmě sbormistr. Náhradní dirigent Janda by na takový úkol nestačil, ale Slezák měl vyhlédnutého jiného muže, učitele Jana Šorejse, který po válce v Liberci nastoupil do školní služby. Ten projekt přijal a stal se novým sbormistrem Ještědu.. Během pouhých čtyř měsíců se mu podařilo Blodkovu operu s Ještědem nacvičit. K dispozici měl přitom kromě členů Ještědu jedinou školenou zpěvačku Anabelu Šormovou na roli Lidunky. Šormová nebyla profesionální pěvkyní, školila se ve zpěvu jen ze soukromého zájmu o zpěv. Teprve později se stala také členkou spolku a sboru Ještěd. Problém operního orchestru vyřešila dohoda s vojenskou hudbou 44. pěšího pluku v Liberci, která nebyla jenom dechovkou, ale měla i koncertní program. To však přineslo jeden problém: Šorejs jako nevoják nemohl řídit vojenský orchestr. A tak, ačkoliv operu nacvičil, k dirigentskému pultu při provedení se postavil plukovní dirigent. 8. června 1919 čekal vyprodaný sál Národního domu na výsledek čtyřměsíční práce sboru Ještěd. A návštěvníci byli příjemně překvapeni dobrou úrovní opery, takže druhé představení o den později bylo stejně vyprodané a stejně aplaudované jako premiéra. 11
Šorejse přemohly všechny potíže a úspěch díla budiž mu nejlepší odměnou. Výkony sólistů byly vzorné. Paní Šormová v Lidunce překonala krásným přednesem a procítěnou hrou vše, co zde dosud od ochotníků bylo podáno.“ Ještědský obzor 20.6.1919 Pisatel referátu kritizoval pouze nepřesné nástupy sboristů. Po pouhých třech zkouškách s orchestrem to bylo omluvitelné a v repríze k tomu už nedocházelo.
Další podniky sboru Ještěd 1920-1921 1.1. 20 Kabaret ČD v ND 1.5. 20 Vystoupení v Hrádku nN 7.11. 20 Pěvecko-hudební akademie v ND 1.1.21 Premiéra opery Kouzelná hlína 17.3. 21 Repríza opery Kouz. hlína 17.7. 21 Velký koncert Na střelnici 9.10. 21 Pěvecká akademie v Tanvaldu 11.12.21 Pěvecká akademie v Doubravě 31.12. 21 Koncert pro spolek Freisinn (viz vzpomínka níže)
♪♫♪ Program akademie v Tanvaldu 9.10.1921 K. Haak: Buďme svoji B. Smetana: Věno J.B.Foerster: Česká píseň A. Thomas: Hymna Slovanů V. Blodek: Sbor z opery V studni H. Jungst: Z jihoslovanských dědin B. Vendler: Kytice písní troubských
Úspěch se tedy dostavil a opera V studni se tím stala jakousi křižovatkou či rozcestím, na němž se mělo rozhodnout, po jaké cestě se půjde dál. Vrátí se spolek zase k dosavadním úspěšným pestrým programům s kuplety a fraškami vedle sborového zpěvu, nebo se sbor vydá k závažnější a tím i náročnější hudební tvorbě? Jaké další obrázky přibudou do alba? Částečnou odpověď na to dal již velký podzimní koncert. Ten měl tři části. V prvé zpíval sbor Foersterovu Českou píseň, Thomasovu Hymnu Slovanů a Haakův sbor Buďme svoji, tedy skladby už dosti náročné. Druhou část vyplnil ještědský sbor tamburašů, který vznikl těsně před válkou a po jediném vystoupení zase zanikl. Třetí díl byl recitační. Scénicky a v krojích bylo provedeno Čechovo dílo Ve stínu lípy a balada Šumařovo dítě. S kabarety Červené desítky se sice ještě docela neskončilo, neboť v roce 1919 hostovala v Hodkovicích a také nový rok 1920 se vítal v Národním domě kabaretem, ale poznatek z inscenace opery, že Ještěd stačí na vyšší úkoly, zůstal již trvale v povědomí všech členů spolku. Bylo by jistě vhodné uvést nějaké podrobnější zprávy o práci nového sbormistra Šorejse. Jeho úspěch s Blodkovou operou by si to jistě zasloužil. Bohužel, o tomto muži se v paměti sboru nezachovalo žádné konkrétní psané svědectví, ani podobizna, nic co by nám dnes mohlo tohoto muže přiblížit. Vystavěl si však trvalý pomník svým sbormistrovským dílem. Že za jeho vedení měl sbor Ještěd už velmi dobrou úroveň, máme jednu zaznamenanou zprávu. Je to vzpomínka Jaroslava Šimka na jedno z vystoupení té doby v hostinci Na střelnici, kde Ještěd hostoval na silvestrovské zábavě německého zpěváckého spolku Freisinn. Porovnání vystoupení hostitelského a hostujícího sboru, jak je provedl a popsal přímý účastník Jaroslav Šimek, je zajímavé (viz vedle). Na nově nastoupené cestě se o rok později chystal spolek Ještěd a Jan Šorejs postavit další pomníček. I když to měla být zase opera, sáhli tentokrát ještědští po díle podstatně méně náročném a kvalitním. Byla to prostoduchá fraška s názvem Kouzelná hlína, a jejím autorem byl ředitel mělnického zpěváckého spolku Antonín Valenta. Ale vystoupení opravdu náročné s repertoárem na úrovni a v prostředí mimořádném mělo potkat spolek Ještěd velice brzy. Odehrávalo se v Praze, doprovázely ho mimořádné okolnosti a proto vyprávění o něm nazveme:
Vzpomínka Jaroslava Šimka
12
na vystoupení 31.12.1921 „Koncert ukázal, kam se může členstvo povznést svědomitým a pilným nastudováním sborů. Sál na střelnici byl lidmi zcela přeplněn. Když měl koncert začít ozval se zvonek a na otevřené jeviště se začali trousit členové německého spolku Freisinn. Bylo jich asi dvacet. Nato přinesli pořadatelé stupínek, dirigentův pult s partiturou a všem zpěvákům se rozdávaly noty. Všechny ty zdlouhavé přípravy se děly před očima diváků. Konečně se dostavil i jejich sbormistr a slečna u piána uhodila akord, který sbormistr pro jistotu všem do uší znovu zopakoval. Zpěváci zazpívali s chutí asi tři sbory a bylo vidět, že nastudování se věnovala jistá péče. Po jejich uvítacím vystoupení pořadatelé vše odnesli a jeviště zůstalo prázdné. Za několik minut jsme měli nastoupit my. Předem jsme si dali spustit oponu, abychom se mohli připravit. A již jsme stáli v černých šatech, a když se zvedla opona, bylo to jako když se rozsvítí stovky žárovek, tak nám svítily oči. Divákům jsme četli na tváři otázky: „Co je to za lidi na jevišti? Zpěváci to nejsou, nemají noty a také dirigenta nemají“. Než si to srovnali v hlavě, objevil se náš dirigent, postavil se před nás, zazněl akordeon a náš zpěv se nesl do sálu a otevřeným oknem ven do přírody. Po každém čísle nebral konce burácející potlesk a některé sbory musely být opakovány.“ Recenze pražského koncertu 22.1.1922 v tisku „Koncert vynikal nejen volbou programovou, ale i volbou neprodukčních těles. Účinkovalo České Trio, které nedávno prorazilo v Itálii a pomohlo české hudbě za hranice, pěvecký sbor Typografia, známý jako
DRAMA PRAŽSKÉHO KONCERTU Tu je tedy obrázek sboru Ještěd, který se náhle ocitá v situaci nečekané a nebezpečné, obrázek velmi důležitý. Spolek Ještěd byl sice založen pro činnost v Liberci a okolí, ale věděli o něm i lidé v Hrádku, Jablonci, Tanvaldu, Nové Pace i Varnsdorfu, ba i za hranicemi v Petavě. Myšlenka, že by se Ještěd mohl podívat ještě dál, třeba i do Prahy, rodila se zvolna po několik let. Jejím autorem byl snad opět Josef Čapek. Po úvodní představě pouhého společného výletu se objevily náznaky možného pěveckého vystoupení v Praze na Dělnické olympiádě v roce 1921, ale ty naděje se brzy ukázaly jako klamné. Až teprve v listopadu tohoto roku přišlo sboru Ještěd znenadání pozvání od Dělnické akademie v Praze na vystoupení dokonce ve Smetanově síni. I když toto hudebně posvátné místo také nevyšlo, pozvání zůstávalo a bylo převedeno na koncert v rámci všeodborového sjezdu na leden roku 1922, a to v koncertní síni holešovické Domoviny. Na přípravu tohoto koncertu měl Ještěd dva a půl měsíce, koncert se měl konat 22. ledna 1922. Výkon sboru musel mít dobrou úroveň, protože partnery Ještědu měla být vynikající hudební tělesa: Typografia, jeden z nejlepších českých pěveckých sborů a České trio, reprezentační těleso české komorní hudby. Ještěd k nim byl přidružen proto, že byl souborem dělnickým a reprezentoval tedy na koncertu pro všeodborový sjezd dělnickou kulturu. Ještědští zpěváci s Janem Šorejsem se dali opět do horečné práce. Necvičili nové skladby, jen zdokonalovali skladby, které sbor již nějaký čas zpíval. I tak bylo na čem pracovat a byly tu ještě dříve sjednané podniky, které se nemohly odložit. Sbor pracoval na přípravě jako v horečce, zvlášť když v lednu přepadla Liberec chřipková epidemie a zpěváků začalo ubývat. Nejhorší rána však přišla tři dny před cestou do Prahy. Předseda Čapek oznámil sboru, že pan učitel Šorejs vážně onemocněl a nemůže sbor v Praze řídit. Navrhl ale, že zajde za jistým panem Mühlfaitem, který prý má nějaké zkušenosti s dirigováním a pokusí se ho získat pro záskok za učitele Šorejse. Byla to sice naděje nepatrná, ale pan Mühlfait se nakonec uvolil tu těžkou úlohu na sebe vzít. Slavnostní večer ve Foersterově síni Domoviny v Holešovicích zahájil člen činohry Národního divadla Jaroslav Hurt recitací básně z Písní otroka od Svatopluka Čecha. Za ním nastoupil mužský sbor Ještědu se Smetanovým Věnem, a po něm s jednou komorní 13
jedno z našich nejlepších těles a účinkoval i nejlepší dělnický zpěvácký spolek Ještěd z Liberce. Předem nutno podotknouti, že sbormistr tohoto sboru, pan Šorejs, dva dny před koncertem musel ulehnout a sbor narychlo převzal sbormistr jiného spolku v Liberci. I vedle tak mocné konkurence sboru Typografia liberečtí uhájili se skvěle. Lahodností a zvukovou vyrovnaností těší se obzvláště ženský sbor, který i v těch nejexponovanějších místech bezvadně ladil, a co zvlášť překvapovalo, že nikde nebylo známky po forsírování a ostrém zvuku, jemuž se někdy ani nejvyspělejší tělesa neubrání. Provedení ženských sborů bylo dokonalé po všech stránkách. Mužský sbor Ještědu nemá sic již té kvality hlasové, ale přesto si vedl znamenitě. Největšího účinku dosáhl Ještěd ve sborech smíšených, které zněly zdravě a jásavě a přinesly celému sboru zaslouženou pochvalu obecenstva. Bylo by jistě po zásluze oceniti sbormistra Šorejse, který nemohl sbor říditi, přesto jevil se svým duchem a prací v provedených sborech. Jeho nástupci, panu Mühlfaitovi, nutno kvitovati plné uznání za nevšední obětavost, s jakou se ujal dočasně osiřelého sboru. Má pevnou ruku a značnou zručnost sbormistrovskou. Dojem, který Ještěd zájezdem do Prahy zanechal, je vskutku nejpříznivější a dokonce v porovnání s pražskými dělnickými sbory i poučný. Možno-li v Liberci postavit sbor takových předností, proč ne v Praze, kde žije o několik tisíc dělníků víc? Či budou to vždy provinciální města, která půjdou v kultuře v první řadě? Zatím Ještěd z Liberce třímá prapor vítězství dělnické kultury.“ Právo lidu
skladbou České trio. Ženský sbor Ještědu zazpíval Smetanovy Vlaštovičky, Dvořákovu Zajatou a Vendlerovu Vyběravou, a první půli koncertu zakončila Typografia Vomáčkovým sborem Výkřiky. Druhou polovinu zahájili pražští zpěváci třemi lidovými písněmi, České trio zahrálo skladbu Vítězslava Nováka a koncert uzavřel smíšený sbor Ještědu Kyticí písní troubských. Liberecký Ještěd obstál v tomto náročném vystoupení velice dobře, jak dosvědčuje článek odborné kritiky v deníku Právo lidu a své uznání mu vyslovil i sám Josef Bohuslav Foerster, který byl mezi posluchači koncertu. Hrdinou dne se vedle samotných zpěváků stal i František Mühlfait, kterému mistr Foerster rovněž osobně pogratuloval. Šťastný výsledek pražského koncertu pozvedl velice sebevědomí celého sboru, a tak se hned po návratu z Prahy vyrojilo mnoho plánů do budoucna. Přicházela také lákavá pozvání na vystoupení ze všech stran. Nic z toho se však nemohlo uskutečnit bez Jana Šorejse, a ten byl stále nemocen. Byl to člověk tělesně křehký a zdravotně labilní. Z nabídek na hostování přijal Ještěd pouze pozvání na druhý koncert v Petavě u Žitavy, kam se sborem a s pražským pěveckým programem odjel František Mühlfait. Sbormistrovský problém se vyřešil až na podzim roku 1922, kdy byl pan učitel Šorejs služebně přeložen z Liberce do Jablonce a svou práci v Ještědu definitivně ukončil. Pro Ještěd to byla velká ztráta, protože odešel ze sboru muž, který ho chtěl a uměl řídit k vyšším cílům. Je nepochybné, že to mělo vliv na další cestu sboru. Došlo na ní opět ke zlomu v programové orientaci a následně v boji o ní i k ohrožení existence Ještědu, takže nás čeká obrázek neradostný, nepěkný, s dějem nežádoucím a nebezpečným. PRVNÍ VELKÁ KRIZE SBORU Po odchodu Jana Šorejse zůstal František Mühlfait sbormistrem již natrvalo. V občanském životě byl trafikantem, k hudbě se dostal ve vojenské kapele, v řízení sboru byl spíše jen zručným praktikem a vyšší cíle pro sbor neměl. Zpěvákům to nevadilo, byli to většinou také jen prostí lidé s tendencí hledat ve sborovém zpívání spíš zdroj zábavy. A tak se sbor s novým vedením začal znovu odklánět od koncertního pódia k divadelním prknům. Nikoliv k opeře, na níž by si pan Mühlfait asi netroufl, ale k operetě. Vybral ji sám Josef Čapek a patřila k těm 14
Další události sboru Ještěd 1922 – 1925 do přerušení 1.1. 22 Kabaret ČD v Nár. domě (dále ND) 22.1. 22 Koncert v Praze 17.6. 22 Koncert v Petavě 30.7. 22 Koncert Na střelnici 28.10. 22 Akademie v ND 1.1. 23 Premiéra operety Loutka 6.1. 23 I. repríza Loutky v ND 28.1. 23 II. repríza Loutky v ND 2.10. 23 Návrh na Dalibora 18.11.23 Repríza Loutky, Doubí 4.11.23 Repríza Loutky, Doubí 1.1. 24 Kabaret v ND 10.2. 24 Akademie v Chrastavě 8.4. 24 Rezignace sbormistra 26.5. 25 Valná hromada, Čapek navrhuje přerušení činnosti Proč se Ještěd pokoušel o uvádění oper V Liberci až do roku 1924 nebylo možné spatřit české profesionálně provedené operní představení. V budově divadla se hrálo jen německy. Teprve od roku 1924 se občas budova divadla pronajímala českým zájezdovým souborům, nejčastěji olomouckému divadlu. Roku 1924 se v Liberci poprvé hrála česky Prodaná nevěsta. Ještěd se tedy snažil svými skrovnými silami nahradit tento nedostatek v kulturním životě české menšiny. Kdyby byl místo po Daliboru sáhnul po Prodané nevěstě, možná by uspěl.
náročnějším. Její autor Edmond Audran ji nazval Loutka. Na přípravě se vedle sbormistra podílel opět Karel Slezák, který měl v rukou režii představení. Po premiéře na Nový rok 1923 měla ještě čtyři reprízy a členové Ještědu ji považovali za mimořádnou událost, protože měla velký ohlas u publika. V době úspěšných představení operety Loutka na jevišti Národního domu začaly chladnout až dosud dobré vztahy Ještědu a České besedy. Tento spolek měl také svůj dramatický odbor a Ještěd mu svými úspěchy nejen konkuroval, ale častým používáním jeviště i překážel v činnosti. Česká beseda začala odmítat žádosti o zapůjčení jeviště a otazník se vznášel i nad místností pro pěvecké zkoušky. Proto Ještěd sehrál dvě poslední reprízy v Dělnickém domě v Doubí. Úspěch operety podnítil spolek k dalšímu podobnému cíli a již se mluvilo o Straussově Cikánském baronu, když tu Karel Slezák v říjnu 1923 předložil sboru stejně překvapivý návrh jako před čtyřmi lety, a to provést na jaře 1924 ke stému výročí narození Bedřicha Smetany jeho operu Dalibor. Již od počátku bylo sice zřejmé, že Slezák svým návrhem tentokrát přestřelil, přesto on z prestižních důvodů na něm trval, a tak se po novoročním tradičním kabaretu rozhořel v Ještědu zápas o Dalibora. Námitky k němu měl sbormistr Mühlfait a brzy nato začali vracet svěřené role někteří sólisté, kteří si nevěřili. Na roli Milady rezignovala i opora sboru Anabela Šormová. Když pak v dubnu 1924 podal demisi na sbormistrovskou funkci František Mühlfait, bylo jasné, že je v sázce další osud Ještědu jako spolku. Ve sboru byly dva tábory, rozděleno bylo i samotné jádro prvních zakladatelů. Pokusy nalézt náhradu za Mühlfaita ztroskotávaly. Tak boj o Dalibora, v němž Karel Slezák hrál hlavní roli, postupně ochromil činnost sboru Ještěd nejen na zbytek roku 1924, ale v květnu 1925 vystoupil na valné hromadě spolku Josef Čapek s návrhem přerušit dočasně činnost sboru do té doby, nežli se najde nový sbormistr. Sbor tedy přestal pracovat a řada členů z něj v následných dvou letech i vystoupila. Na konec vystoupil z Ještědu i Karel Slezák. Ještědu hrozil zánik, jestli se nepodaří nalézt včas osobu nového sbormistra. Řada členů o tom již vážně pochybovala. Jediným, kdo neochvějně věřil v budoucnost sboru, byl jeho předseda Josef Čapek. Je tedy na místě zařadit obrázek, jenž patří k nejsympatičtějším a s ním i pár bližších údajů o člověku, jemuž Ještěd vděčí nejen za svůj zrod, ale i za udržení své existence v době první krize. 15
JOSEF ČAPEK (1869 – 1955) zakladatel, předseda sboru 1913 – 1938 (viz též vedle v textu) Tovaryšský vandr Josefa Čapka po vyučení z Liberce do Prahy, z Prahy do Vídně, z Vídně do Uher, Chorvatska a severní Itálie, z Vídně do Drážďan, z Drážďan do Hamburku Činnost po návratu Členem dělnického vzdělávacího a podpůrného spolku Dobročin, členem dělnického spolku Mírumil Funkce za Rakouska-Uherska předseda odborové organizace dřevodělníků, ředitel dělnického konzumního družstva, organizátor stávky dřevařských dělníků v roce 1911 předseda zpěv. spolku Ještěd, Červené desítky spoluzakladatel dělnických novin Ještědský obzor Funkce v ČSR řídil okresní výbor v prosinci 1918 a českou správu města, člen měst. zastupitelstva v Lib., člen městské rady v Liberci, předseda okresní péče o mládež, člen představenstva Dělnické záložny, člen představenstva Svazu čsl. výrobních družstev, člen dozorčí rady Velkonákupní společnosti, člen správy lidového domu, člen kuratoria hudební školy v Liberci Funkce v ČSR po 2. sv. válce předseda revolučního národního výboru první primátor města Liberce první čestný občan Liberce
ZÁCHRANNÁ AKCE JOSEFA ČAPKA Když se spolek Ještěd v Liberci zakládal, měl Josef Čapek 38 let a byl v plném rozkvětu svých sil. Z jeho tváře vyzařovala přirozená inteligence, vyrovnanost a rozhodnost. Navíc měl i to, čemu dnes říkáme charisma čili schopnost působit v dobrém smyslu na své okolí. Narodil se 21. ledna 1869 v Bošíně u Nymburka v nezámožné rodině formana a vydal se do Liberce naučit se němčině a truhlářskému řemeslu. Po vyučení šel na tovaryšský vandr a po něm se vrátil do Liberce, zde se usadil a založil rodinu. Na vandru se setkal s dělnickým hnutím a socialistickými myšlenkami, a tak po návratu se stal členem prvních dělnických spolků libereckých Čechů a později i odborových organizací dřevodělníků. Tyto spolky v něm objevily dobrého organizátora a mluvčího, takže se brzy stal odborovým pracovníkem. Čapek se však neomezil jen na činnost odborářskou, ale vyvažoval ji bohatými zájmy kulturními, a ty ho přivedly i ke sborovému zpěvu a k myšlence na založení dělnického zpěváckého spolku. Vedení v Ještědu však přenechal příteli Karlu Hůlovi, protože v té době byl u zrodu dalšího kulturního činitele české menšiny, a to časopisu Ještědský obzor. Kormidla ve zpěváckém spolku se ujal až po Hůlově rezignaci. Od počátku měl však Čapek v Ještědu rozhodující slovo, a díky jeho bohatě disponované osobnosti bylo to slovo Ještědu vždy ku prospěchu. Jen v otázce Dalibora nedokázal včas zabrzdit vliv Karla Slezáka, a tak došlo ke vzniku kritické situace, v níž se ocitl Ještěd po odchodu Františka Mühlfaita ze sbormistrovské funkce. Čapek věnoval velmi mnoho úsilí do hledání vhodné náhrady, ale situace v Liberci v té době byla taková, že opravdu bylo těžké vhodnou osobnost objevit. Mezi oslovenými byl znova i jablonecký pan učitel Šorejs. Až teprve podzim roku 1926 a počátek školního roku na liberecké hudební škole přinesl první náznak naděje na úspěch. Na tuto školu nastoupil mladý absolvent pražské konzervatoře Jiří Včelák. K hudební škole měl blízko i Josef Čapek, který byl členem kuratoria, které hudební školu spravovalo. Čapek dokázal rozpoznávat typy lidí a jejich potenciální možnosti působení. Ve Včelákovi objevil nejen člověka zapáleného pro hudbu, ale i iniciativního podnikavce, který po několika týdnech pobytu ve městě už založil pěvecký souborek ze svých žáků při okresní osvětové radě. Čapek vytušil, že je tu osoba vhodná i pro pěvecký sbor Ještěd a začal s ním jednat. A výsledek jednání? 16
Výsledkem byl 3. leden 1927. Toto datum je pro Ještěd téměř stejně důležité jako 28. červenec 1907. V tento den oznámil Josef Čapek na členské schůzi, že v nastávajícím týdnu pan učitel Jiří Včelák zahájí pěvecké zkoušky Ještědu jako jeho nový sbormistr. A tak se i stalo, velká krize sboru byla překonána. Díky Josefu Čapkovi se Ještěd znovu zrodil. Stalo se tak v hodině dvanácté, neboť ještě v předcházejícím měsíci se někteří skeptičtí členové odhlašovali a sbor hodně prořídl. Zůstali v něm však ti nejvěrnější a tedy i nejcennější. Tak můžeme do historického alba Ještědu zařadit obrázek hřejivě radostný a potěšující. OBRAZ NOVÉHO VZESTUPU SBORU
JIŘÍ VČELÁK (1904 – 1981) sbormistr 1927 - 1933 Narodil se roku 1904 v Praze v úřednické rodině. Po matce zdědil umělecké sklony. Záhy osiřel a žil u strýce. Studoval dějepis na filosofické fakultě UK v Praze a soukromě varhany u K. Douši. Ze studia sběhl na konzervatoř na varhany a sbormistrování. Po státní zkoušce 1925 nastoupil do hudební školy v Duchcově a v roce 1926 v Liberci, kde působil do roku 1932. Odtud odešel na místo ředitele hudební školy ve Slaném a po válce se stal profesorem konzervatoře v Praze. Po tragické smrti syna (zemřel při výkonu vojenské služby) se věnoval chrámové hudbě v kostele p. Marie Sněžné v Praze, ale roku 1959 byl za to odvolán z místa na konzervatoři.
Předseda Čapek našel sboru Ještěd člověka mimořádně dobrého. Jiří Včelák je velice zajímavá sbormistrovská postava. V dějinách sboru patří k osobnostem nejcennějším. Spolek mu vděčil nejen za svou záchranu, ale i za novou pěveckou kvalitu, za novou a kvalitní programovou náplň a také za novou podobu. Ta podoba měla však jednu výraznou vadu na kráse, vzhledem k členské situaci, jež se za přerušení činnosti vytvořila, bylo možno obnovit činnost jenom mužského sboru. Ženská složka měla začít s prací později, k tomu však zase z jiných důvodů už nedošlo, takže dalších jedenáct let měl Ještěd podobu sboru mužského. Včelák mu od samého počátku vtiskoval také novou tvář. Ještěd pod jeho vedením definitivně ztrácel svůj dřívější pěvecko-zábavní charakter a měnil se v soubor klasického typu. Je s podivem, jak to tento teprve třiadvacetiletý mladík dokázal s chlapy, kterým bylo kolem šedesátky. Zřejmě je nakazil svým nadšením, s nímž se sám vrhal do všemožné činnosti a měl v sobě rovněž ono vzácné charisma, které je pro dosažení mimořádného úspěchu nezbytné.. Včelák převzal z minulých let jenom několik klasických sborů a dělnických písní a po klasické repertoárové cestě chtěl dále pokračovat. Smetana, Foerster, Křížkovský, ale brzy také Suk a Dvořák, to byli autoři zdobící program příštích koncertů a vystoupení. Během jediného roku se Ještěd docela změnil, jak to dokazuje program jarního koncertu 1928. A ještě týž rok na podzim je tu také první mimořádná sborová událost: Ještěd zpívá Dvořákovu kantátu Svatební košile. Tak rychlý vzestup pěveckého 17
Další z vystoupení s J. Včelákem 1928-1932 2.6. 28 Koncert v Hrádku n.N. 28.10. 28 A. Dvořák: Svatební košile 7.4. 29 Koncert v Zásadě 1.8. 29 Koncert v Kam. Šenově 1.1. 30 Foerstrův koncert 8.3. 30 Umělecká akademie v Chrastavě 9.3. 30 Akademie v H. Růžodole 20.4. 30 Koncert v Přepeřích 6.3. 31 Koncert k naroz. TGM 20.9. 31 Koncert v Novém Boru ♪♫♪ Program koncertu k narozeninám TGM 6.3.1931 Lidové: Teče voda, teče, Ach, synku F.Šrámek: Raport voiceband P.Křička: Medynia Glogovská v.-band K.Bendl: 3 śola J. Brejla P. Křížkovský: Odvedeného prosba Lidová (Spilka): Koupím já si J.B.Foerster: Skřivánkovi V. Novák: Kyjov J. Wolker: Balada o námořníku v.-band Lidová (Novák): Už sa fašang kráci Lidová (Novák): Ty nitranské hodiny Lidová (Novák): Štidiry, štidiry Lidová (Malát): Což se mě má milá Lidová (Malát): Zadudej, dudáčku Lidová (Pokorný): Skleničko ty skleněná Lidová (Pokorný): Dobrú noc
Ještěd s A. Dolinským 1937
sboru lze vidět jen zřídka. Včelák během necelého roku měl sbor již zcela ve svých rukou a jeho členové byli ochotní jít po jím vytyčené cestě s nadšením. Provedení Dvořákovy kantáty vyžadovalo ovšem také ženský sbor. Obstaraly ho ženy z osvětového sboru a s nimi přišly zpívat i bývalé členky Ještědu. Ten koncert byl posledním meziválečným vystoupením, kdy se mluvilo o ženách Ještědu. Jiří Včelák, jako ostatně každý mladý člověk, byl nakloněn přijímání všemožných nových podnětů. Tak ho okouzlila novinka sborové reprodukční techniky, kterou začal velmi úspěšně uplatňovat ve svém pražském divadle E. F. Burian. Říkalo se jí voice-band, což by se dalo česky vyjádřit jako hlasový orchestr. Byla to originální forma sborové recitace; při níž se používaly lidské hlasy jako hudební nástroje. Včelák okamžitě začal tuto techniku zkoušet také v Ještědu a své výsledky předvedl na koncertu k narozeninám TGM v březnu 1931. Nová reprodukční technika se ale nevžila, ani v Praze ani v Liberci, a zůstalo jen u tohoto jednoho pokusu. Jiří Včelák přímo překypoval činností a projekty. Jeho plán aktivit na sezónu 1932-33 dosvědčuje, že kromě zpěvu mířil s Ještědem opět na pole múzy Thálie (Švanda dudák, hra se zpěvy, Ďáblice hra pro 3 osoby, Škroupova opera Dráteník, Smetanův večer, hra K. Čapka R.U.R.). Úspěšný rozběh sboru Ještěd byl však náhle přerušen. Jiřímu Včelákovi bylo nabídnuto místo ředitele hudební školy ve Slaném a nadějný sbormistr Ještědu v létě roku 1933 z Liberce odešel. NOVÁ DOBA STAROSTÍ Ještěd se po odchodu Jiřího Včeláka ocitl v podobné situaci jako v roce 1924 po odchodu Františka Mühlfaita. Tentokrát však netrvalo hledání náhrady tak dlouho. Koncem roku 1933 přišel do Liberce nový přednosta finanční správy, vládní rada Filipovský. Ten měl nějaké zkušenosti s řízením sborového zpěvu, a měl v sobě také dost odvahy přijmout nabídku opuštěného sboru a postavit se před zpěváky zpívající náročný program. Pan vládní rada k dalšímu rozvoji Ještědu mnoho nepřispěl. Jeho éra trvala naštěstí jen dva a půl roku. 1. února 1936 přišel na hudební školu mladý absolvent konzervatoře (podobně jako před ním Jiří Včelák) Antonín Dolinský, který měl předpoklady k dobrému působení ve sboru Ještěd. Řízení sborového 18
Některá vystoupení z let 19331938 (se sbormistrem Filipovským) 16.4. 34 Pocta Smetany a Dvořáka 14.4. 35 Foerstrův večer k 75. narozeninám (s Antonínem Dolinským) 15.12. 36 Koncert skladeb V.B. Aima 12.12. 37 Jubilejní koncert Ještědu 22.5. 38 Koncert k narozeninám E. Beneše (poslední vystoupení „Dělnického zpěváckého spolku Ještěd“)
Úloha J. Čapka při osvobozování Liberce roku 1945 Josef Čapek přečkal válku v Liberci, kde pomohl mnoha českým lidem, a byl též vyslýchán gestapem. Roku 1944 měl spojení s protiněmeckým odbojem na Mnichovohradišťsku. V květnu 1945 jako předseda revolučního národního výboru byl hlavním vyjednavačem české delegace se zástupcem Henleinovým o předání správy oblasti do českých rukou a stejného jednání s libereckou radnicí. Tím byl Liberec osvobozen bez boje. Čapek stanul v čele svobodného Liberce a jmenován prvním čestným občanem.
zpěvu studoval a za jeho znalosti a schopnosti se zaručoval jeho učitel V. B. Aim, vynikající sbormistr pražské Typografie. Že se očekávání bohužel nesplnilo, nebylo vinou mladého sbormistra, ale důsledkem politického vývoje událostí v druhé polovině třicátých let. Antonín Dolinský byl dirigentem Ještědu rovněž jen dva a půl roku a vrcholem jeho krátké práce byl jubilejní koncert ke třicátému výročí sboru Ještěd koncem roku 1937. Dělnický zpěvácký spolek se na něm loučil s libereckými posluchači a příznivci symbolicky Smetanovou Českou písní. Ještěd sice ještě po koncertu nějaký čas posiloval svou činností nerovný zápas české menšiny se zfanatizovanými německými nacionalisty, ale příval tragických událostí se už nedal zastavit. Poslední koncert Ještědu se konal 22.5. 1938, tedy druhý den po vyhlášení částečné mobilizace a obsazování pohraničních pevností. A pak už na šest let česká píseň v Liberci umlkla. V chaosu, který nastal rozbitím československé republiky a německým záborem pohraničí, jediným úspěchem Ještědu byla záchrana spolkového archivu, který byl včas převezen do nedalekého Turnova. Dělnický zpěvácký spolek Ještěd přestal existovat. Většina jeho členů z města odešla. A pak přišla válka se všemi negativními důsledky a v ní bývalí zpěváci místo zpěvu řešili každodenní starosti o přežití. Uzavřelo se tedy album obrázků z dějin Dělnického zpěváckého spolku Ještěd. Ale šťastným řízením osudu a dějinné spravedlnosti je tu album druhé, které je sice vázáno v deskách jiného dekoru, ale hlavní titul je stejný, JEŠTĚD. I v tomto albu naleznete mnoho zajímavých, potěšujících, radostných, ale i dramatických obrázků a vzpomínek. Třeba hned na prvním listu..
Část II.
Poválečný Ještěd POVÁLEČNÉ PĚVECKÉ VZKŘÍŠENÍ SBORU
Sbor s K. Veigertem 1947
Touha vyjádřit zpěvem radostný pocit z osvobození naší země a založit proto pěvecký spolek se v euforii poválečných dnů dala očekávat a objevila se velice záhy. Otcem této myšlenky byl zřejmě opět Josef Čapek, ale 19
KAREL VEIGERT (1911-1985) Narodil se v Dušníkách u Prahy v učitelské rodině. S hudbou se setkával od dětství a chtěl se jí věnovat trvale. Rodiče ho ale přiměli ke studiu práva. Hudbu studoval soukromě a stal se členem pražského sboru Hlahol. Od roku 1939 byl zaměstnán na okresním úřadě v Kolíně n.L. a stal se sbormistrem mužského a ženského sboru. Zde se seznámil se dvěma členy Ještědu a dal se jimi získat pro přesídlení do Liberce. Sám o tom napsal: „Byl to sborový zpěv, který u mě rozhodl, že jsem se hned v květnu 1945 hlásil do Liberce a přišel tam již 14. července.“ Byl sbormistrem náročným a položil sboru dobré základy. Veigert v roce 1948 brzy poznal, že není u stranických orgánů a státní moci dobře zapsán a sám v roce 1949 ze sboru Ještěd odešel. Jeho činnost ale sledoval a ovlivňoval svými odbornými články v tisku.
Zkouška 1946
protože on sám byl v ten převratný čas horečně činný jako hlavní osoba politického dění v Liberci, nositelem této myšlenky se nyní stal jeho syn Jaroslav, který během války žil a pracoval v Kolíně nad Labem. Jaroslav Čapek se hned po válce vrátil do Liberce. Spolu s kamarádem Antonínem Krejčou se stali krystalizačním jádrem základní buňky, z níž se v krátké době z předválečných zpěváků a nově příchozích osídlenců vylidněného města vytvořil životaschopný útvar nového pěveckého sboru. Protože jeho čtvrtinu tvořili muži bývalého dělnického zpěváckého spolku Ještěd, bylo zcela přirozené, že tento nový sbor se považoval za pokračovatele onoho sboru předválečného a přijal tedy i jeho jméno. Ovšem organizační základ musel být vybudován znovu, starý dělnický spolek právnicky válkou skončil. Jaroslav Čapek, který přemýšlel o obnově Ještědu již v závěru války v Kolíně, měl pro chystaný nový sbor Ještěd připraveného dokonce i sbormistra. Během válečných let se sešel v Kolíně n. L. s mladým advokátem Karlem Veigertem, který víc než k advokacii inklinoval k hudbě, a to především ke sborovému zpěvu, a v Kolíně ho úspěšně jako dirigent pěstoval. Veigert Čapkovi slíbil, že v případě, že se mu podaří nalézt v Liberci právnické zaměstnání, přijme i nabízené místo sbormistra v chystaném sboru. Veigert skutečně dostal místo v okresním národním výboru v Liberci, a tak se mohl stát i prvním sbormistrem poválečného sboru Ještěd. Jen s malým zpožděním se vedle jádra mužského sboru začalo formovat i jádro sboru ženského. Centrálním tělískem tohoto jádra byla sbormistryně, učitelka hry na klavír na liberecké hudební škole Marie lglová. Tato mladá žena působila v Liberci již před válkou, v době války odešla s manželem a synem do Chrudimi a odtud do Čáslavi, kde založila dětský sbor a získala s ním první praktické zkušenosti s dirigováním. Po válce se Iglova rodina vrátila do Liberce, Marie znovu nastoupila jako učitelka hry na klavír do hudební školy, poválečné vzrušené nálady využila k založení jádra ženského sboru a hned na to i sboru dětského. Nabídku spojit oba své sbory se vznikajícím sborem mužským ráda přijala, protože jí ušetřila organizační starosti. Tak bylo na podzim roku 1945 na společné schůzi založeno Pěvecké sdružení Ještěd se třemi (a započítáme-li i smíšený sbor pak čtyřmi) složkami a s počtem půldruhého sta členů. Nový pěvecký kolektiv se lišil od předválečného 20
MARIE IGLOVÁ (1903–1991) sbormistryně ženského a dětského sboru Ještědu 1945-1948 Narodila se v Praze a po soukromém studiu hry na klavír u prof. Kurzové se stala učitelkou hry na tento nástroj v liberecké hudební škole. Roku 1935 odešla s manželem do Chrudimi a tam vedle pedagogické činnosti řídila i ženský sbor. V roce 1939 odešli Iglovi do Čáslavi, kde rovněž řídila ženský sbor a založila i sbor dětský. Sborový zpěv a jeho řízení studovala přitom soukromě u prof. Hilmery v Jičíně. Po návratu do Liberce roku 1945, po tříletém působení v hudební škole a ve sboru Ještěd odešla s manželem do Českých Budějovic, kde dále řídila ženský sbor Foerster a sestavila dětský rozhlasový sbor.
Marie Iglová diriguje dětský sbor na výstavě v Liberci 1948
nejen organizační skladbou, ale také pojmenováním a posláním. Místo dělnického zpěváckého spolku to bylo pěvecké sdružení a tomu už nešlo o pěstování dělnické a menšinové kultury, ale o sdružení všech, kdo měli rádi sborový zpěv a chtěli se jeho pěstováním kulturně vyžívat. Pěvecké sdružení Ještěd se představilo liberecké veřejnosti na jaře roku 1946 slavnostním koncertem věnovaném prvnímu výročí osvobození Československa. Všechny tři složky zazpívaly pětadvacet programových čísel a smíšený sbor zakončil koncert jásavým Hosana Foersterovy České písně, oznamujícím všem, že v Liberci zas bude znát český zpěv. A pak už se rozjela sborová činnost naplno. V září téhož roku vítal Ještěd v Liberci sedm pěveckých sborů na sjezdu pojizerské pěvecké župy, zatímco děti s Marií Iglovou se pouštěly do nácviku dětské opery Marie Kučerové Broučci na námět proslulé Karafiátovy knihy. Osm představení na scéně městského divadla svědčilo o tom, že inscenace byla zcela zdařilá. Rovněž obě složky dospělých zpěváků byly plně zaměstnány, jelikož různých oslav a pamětních shromáždění bylo veliké množství a sborový zpěv byl na nich vítanou ozdobou. A také se již připravovaly výroční oslavy založení původního Ještědu před čtyřiceti lety s velkým koncertem, na němž měla zaznít Dvořákova kantáta Svatební košile. Její provedení koncem února 1948 bylo prvním vyvrcholením činnosti a úrovně poválečného Ještědu, ale zároveň i posledním vystoupením pěveckého sdružení v té podobě, v jaké po válce vzniklo. Radikální politické změny během osmačtyřicátého roku měly pro Ještěd neblahé a nebezpečné následky. Svoji funkci musel opustit předseda sboru, kterým byl téměř od samého počátku učitel Josef Šilhán, ze sboru odešla Marie Iglová a spolu s ní nenávratně zmizel i dětský sbor Ještědu. O rok později rezignoval na funkci sbormistra také Karel Veigert a obě složky dospělých zpěváků musely za ně hledat náhradu. I když ta se našla, sbor opouštělo mnoho zpěváků pro nesouhlas se změnami, které v důsledku politického převratu ve sboru nastaly. Sbor Ještěd po třech letech skvělého rozletu se doslal do tři roky trvajícího útlumu a skomírání, až se ocitl na samém okraji propasti zániku. A tak tu před námi vyvstává neutěšený, chmurný obraz kolektivu, který by se rád věnoval činnosti tak pozitivní a činorodé, jakou je provozování sborového zpěvu, ale ocitl se v dusné atmosféře, v níž pro 21
Některá významná data z činnosti sboru Ještěd po válce 1945-1949 15.10 45 První zkouška mužského sboru 19.12. 45 Ustavující valná hromada 6.5. 46 Slavnostní koncert v Liberci 27.5. 46 Repríza koncertu v Hrádku 14.9. 46 Sjezd pěvecké župy 1.5. 47 Premiéra opery Broučci 28.6. 47 Koncert ve Vratislavicích 11.10. 47 Koncert v Hrádku n.N. 22.2. 48 Premiéra Svatebních košil 17.4. 48 Koncert ve Vratislavicích 13.6. 48 Smetanovy Jabkenice 19.6. 48 Loučení s Marií Iglovou 7.5. 49 Koncert v Chrastavě a loučení s Karlem Veigertem
JAN LEDEČ (*1922) sbormistr 1949-1953 Narodil se rodině dětského lékaře v Praze. Po maturitě na gymnáziu v době války začal soukromě studovat hudbu a po válce se stal studentem na Akademii muzických umění v Praze, obor dirigování z profesora Doležila. 1949 přišel do městské knihovny v Liberci a stal se sbormistrem mužského sboru Ještědu. Studoval filosofii na Karlově univerzitě a získal doktorský titul. Roku 1953 odešel do Prahy a stal se vedoucím hudebního oddělení Ústředního domu lidové umělecké tvořivosti a později pracovníkem Českého hudebního fondu.
nedostatek svěžího čistého vzduchu se těžko tvoří jasný a znělý tón. Je tu opět krize sboru Ještěd. Jak probíhala? PĚVECKÉ SDRUŽENÍ JEŠTĚD V KRIZI PO ROCE 1948 Když v polovině června 1948 odešla Marie lglová z Liberce s manželem, který byl přeložen do jižních Čech, měl k ženské složce Ještědu nejblíže sbormistr dívčího sboru školy pro ženská povolání Josef Pazderka. Ten s tímto školním sborem pomáhal Ještědu při provedení Dvořákovy kantáty a v mužském sboru Ještědu dokonce po krátký čas účinkoval jako řadový zpěvák. Pazderka nabídku na práci s ženským sborem Ještědu přijal a již v září s ním poprvé vystoupil. On sám byl v tu dobu v plném rozkvětu svých sil a měl za sebou již dost bohaté zkušenosti s hudbou jako sborový a sólový zpěvák, hráč na violoncello, sbormistr dětského sboru i sboru dospělých. To všechno nashromáždil během prvních let svého učitelování hlavně v městečku Vysoké Veselí. K praktickým zkušenostem připojil ještě výsledky několikaletého soukromého studia, takže byl dostatečně vybaven tím, co sbormistr pro svou práci potřebuje. Navíc pak měl ještě neobyčejné charisma, které mu v této práci pomáhalo stejně účinně jako odborné znalosti. Díky svému osobnímu kouzlu si Pazderka značnou část ženského sboru Ještěd získal již během prvních zkoušek. Při odchodu Karla Veigerta pomohla Ještědu náhodná souhra různých okolností. Ve stejnou dobu, tedy na jaře 1949, nový ředitel městské knihovny Mrázek pozval do Liberce svého bývalého spolužáka a kamaráda z Prahy Jana Ledče, aby mu jako čerstvý absolvent AMU založil v knihovně hudební oddělení. Ledeč jako žák vynikajícího sbormistra Metoda Doležila měl pochopitelně zájem o sborový zpěv. Když sbormistr Veigert svoji práci skončil a Ještěd s Janem Ledčem se o sobě navzájem dozvěděli, bylo nasnadě dohodnout se o tom, že Ledeč se stane jeho nástupcem. I on měl za sebou již řadu zkušeností z dob studií a mohl je teď uplatnit v mužském sboru.. Ještěd měl tedy nové dva dirigenty, kteří byli pro svou činnost velmi dobře vybaveni, ale museli zatím přihlížet tomu, tak sbor početně slábne a pomalu skomírá. Odcházeli nejen ti, kteří s novými poměry nesouhlasili, ale i ti, které teď režim zbavoval místa, takže museli odejít jinam. Kromě úbytku zpěváků tu však začalo s postupujícím časem působit destruktivně i 22
JOSEF PAZDERKA (1916-1979) sbormistr 1948-1979 Narodil se v rodině sládka v Nové Pace. Studoval na učitelském ústavu v Jičíně. Po maturitě v roce 1936 byl tři roky výpomocným učitelem na vesnických školách. Od roku 1939 učitelem ve Vysokém Veselí, kde založil dětský sbor, obnovil mužský sbor a řídil i místní hudbu. Byl též členem mužského vokálního kvarteta. V té době soukromě studoval u prof. Hilmery a skladatele Jaroslava Řídkého. Roku 1945 nastoupil v Liberci jako odborný učitel školy pro ženská povolání. Byl výpomocným hráčem na violoncello v operním orchestru a členem libereckého smyčcového kvarteta. V roce 1947 složil státní zkoušku ze sborového zpěvu. Od roku 1948 byl sbormistrem ženského sboru Ještědu, od roku 1953 vedoucím sbormistrem celého sboru Ještěd. 1956 absolvoval Vysokou pedagogickou školu v Praze a roku 1961 byl jmenován docentem pedagogického institutu v Liberci a pak i Pedagogické fakulty v Ústí n.L. Obdržel četná domácí uznání a také mezinárodní sbormistrovské ceny (v Arezzu 1966). Je autorem řady sborových skladeb a torsa opery Mladý muž a bílá velryba.
mizení perspektivy činnosti, protože nový režim dával stále víc najevo, že o sbory s tradičním programem nemá zájem. Tak i v Ještědu začal vynechávat motor, který v předcházejících letech udržoval sbor v chodu a poháněl ho kupředu. Zpěváci se scházeli a nescházeli, zpívali a nezpívali a jejich tvůrčí nadšení mizelo a budoucnost sboru byla chmurná. Noví dirigenti nepřihlíželi tomuto skomírání sboru nečinně. Bylo třeba sbor zachránit před tonutím v beznaději. Prvním záchranným pásem, který Pazderka s Ledčem nabídli tonoucímu se sboru, bylo zřízení oktet z nejspolehlivějších zpěváků, kteří ve sboru zbyli. Mužské i ženské okteto tvořili ti členové, kteří ještě neztratili zcela víru v budoucnost sborového zpěvu. Bylo ale třeba nalézt pro ně perspektivní uplatnění. Touto perspektivou se stalo časté vystupování v libereckém studiu československého rozhlasu, v němž Jan Ledeč působil jako vedoucí pracovník hudebního vysílání. Opakovaná vystupování oktet s programem lidových písní vnášela do tohoto nového jádra sboru Ještěd naději na přetrvání sborového zpěvu i v nových podmínkách a tím také na další budoucnost sboru Ještěd. Tak byla také zajištěna pro léta 1950 a 1951 minimální činnost. Mužské okteto působilo takto až do roku 1952 a pak s oživením smíšeného sboru zaniklo, ženské okteto však trvalo dále i po tomto roce a vytvořilo základ pro vznik komorního ženského sboru, který se po letech stal největším klenotem pěveckého sboru Ještěd. Citlivou otázkou pro další existenci sboru však bylo, jak ho programově orientovat v nových společenských poměrech. Nový režim neměl zájem na tom, aby sbory zpívaly klasický sborový repertoár let minulých a vyžadoval od nich novou programovou orientaci na dělnické, revoluční a sovětské písně. Tím směrem postupovaly nově zakládané a podporované mládežnické sbory. Sbormistři Ještědu tedy začali měnit programovou náplň vystoupení, ale tím zase rostla nespokojenost některých zbývajících členů a jejich odchod ze sboru. Tak se krize stále ještě prohlubovala. Obrat nastal až v roce 1952, kdy se sbormistru Pazderkovi podařilo umístit ženské okteto do cyklu pravidelných koncertů v Liberci a hned nato i na Tanvaldské hudební jaro s programem ze skladeb Josefa Myslivečka, Antonína Dvořáka a J. B. Foerstera. Obě vystoupení měla velký ohlas hlavně díky velice kvalitnímu výkonu vybraných žen a přispěla k tomu, že ubývání členstva se zastavilo a začali se hlásit i členové noví. 23
V téže době získal novou perspektivu i smíšený sbor Ještědu, když ho sbormistři přihlásili do nově zřízené Soutěže lidové umělecké tvořivosti. Krize sboru Ještěd se zastavila. Chmurný obrázek této dějinné etapy sboru Ještěd můžeme tedy založit do alba, obrátit list a očekávat obrázky nadějnější a veselejší. Natáčení v rozhlase 1950 ♪♫♪ Krajové vysílání libereckého studia čsl. rozhlasu 15.1. 1950 s foersterovským programem: ženské okteto: (dir. Pazderka) J.B. Foerster: Trikolora, Písnička mužské okteto: (dir. Ledeč) J.B.Foerster: Polní cestou, Dněpr, Velké, širé lány Další vysílání: 21.1., 14.3., 4.4., 16.4., 20.4., 30.5., atd. ♪♫♪ Program pro 99. večer komorní hudby v Liberci 6.2.1952 - Ženské okteto Ještědu J. Mysliveček: Nokturno A. Dvořák: Vyleť, vtáčku A. Dvořák: Dyby byla kosa nabróšená A. Dvořák: Holub na javoře A. Dvořák: Skromná A. Dvořák: Prsten A. Dvořák: Zelenaj se, zelenaj A. Dvořák: Zajatá J.B.Foerster: Maminka stůně J.B.Foerster: Letní noc J.B.Foerster: Ach, mraze, mraze J.B.Foerster: Červánky J.B.Foerster: Večer
Ženské okteto za řízení Josefa Pazderky na soutěži LUT 1957 ♪♫♪ Program pro okresní kolo soutěže LUT 8.3. 1952 V. Dobiáš: Festivalová (smíš.) A.Dvořák: Napadly písně (sm.) Čínská píseň (ženské okteto) A.Dvořák: Moravské dvoj. (ž.o.)
S NOVÝMI DIR1GENTY PO NOVÝCH CESTÁCH V soutěži lidové umělecké tvořivosti se Ještěd ocitl mezi mládežnickými soubory, ale jejich pěvecká úroveň byla většinou dost nízká a uplatňovaly se hlavně díky tak zvanému „hurá-stylu“. Ještěd právě proto jim mohl dost dobře konkurovat, neboť jeho úroveň byla podstatně vyšší. Na tom měli zásluhu oba noví sbormistři nejen svými znalostmi a zkušenostmi, ale také neústupným trváním na kvalitě pěveckého projevu. Tak se rok 1952 stal počátkem vzestupu a rozvoje sboru Ještěd. Ještěd se už v té první soutěži propracoval do vyšších kol a byl dokonce doporučen i do kola ústředního v Bratislavě a jen administrativním nedopatřením se ho nezúčastnil. I tak však sbor soutěží hodně získal. Přihlásili se noví členové, kteří do sboru vstupovali již s vědomím, že jeho nová programová orientace je nutná pro zachování existence sboru. Soutěže, kterých se pak Ještěd zúčastňoval pravidelně, se staly jakýmsi motorem, jenž udržoval sbor v chodu a ještě ho navíc tlačil ke stále vyšším a náročnějším výkonům. Soubor se v nových podmínkách již stabilizoval a nacházel stále větší uplatnění. Od roku 1953 se na Ještěd obracelo i liberecké divadlo s nabídkou spolupráce při inscenaci náročnějších oper. Tato spolupráce s divadlem se stále stupňovala a vedla později ke společnému uvádění velkých kantátových skladeb. Tak se stal sbor Ještěd v padesátých letech kolektivem, který získával jméno díky medailovým umístěním v soutěžích. Okruh působení se tak rozšiřoval a přerůstal lokální hranice. O Ještědu, jako o svém konkurentovi, věděly nejen jiné pěvecké sbory, ale uznávali ho a chválili hudební odborníci a začali se na něj obracet se svými novými díly i skladatelé. To vedlo k tomu, že sbor Ještěd byl pozván i na tak významnou událost, jakou byly koncerty Pražského jara. Roku 1959 na něm ve Valdštejnské zahradě vystoupil a o rok později mohl uskutečnit to, co se nepovedlo v roce 1922, to jest uspořádat samostatný koncert na hudebně posvátné půdě pražského Rudolfina. Ale to mezitím 24
J.B.Foerster: Ach, mraze (ž.o.) L. Janáček: Orání (mužské o.) B.Vomáčka: Hej, hore háj (m.o.) Jael: V boj (m.o.) Jael: Rudý prapor (m.o.) Ruská: Blíže máti Volhy (sm.) A.Novikov: Píseň o vlasti (sm.)
Některá vystoupení Ještědu 1952-1955: 6.2. 52 ŽO na 99. hudeb. večeru 8.3. 52 Okresní kolo LUT 3.4. 52 ŽO v Tanvaldě 19.9. 52 Estráda v Rovensku 16.11. 52 Kraj. kolo LUT Turnov 22.2. 53 Kraj kolo LUT Jablonec 4.7. 53 Festival LUT v Brně 20.3. 54 Krajský fest. LUT Liberec 22.8. 54 Koncert na Sychrově 17.4. 55 Krajské kolo LUT Turnov 27.5. 55 Pohřeb Josefa Čapka 28.6. 55 Ústřední kolo LUT v Praze
Ještěd ve zahradě 1958
Valdštejnské
JAROSLAV HAUFT (1912-1982) klavírní doprovod Ještědu Pocházel z nezámožné rodiny sedláře z Přepeř. Po maturitě na turnovské reálce absolvoval učitelský kurz, 5 roků učiteloval. Přitom dojížděl k prof. Kurzovi do Prahy studovat hru na klavír.
proběhly ve sboru některé důležité změny. V roce 1952, při startu ženského okteta k úspěchům, získal sbor Ještěd jako stálého spolupracovníka vynikajícího klavíristu profesora Jaroslava Haufta, který svým podílem přispíval k vyšší úrovni nejen ženského, ale později i celého sboru. Roku 1953 naopak ztratil Ještěd sbormistra Jana Ledče, který odešel do Prahy řídit celostátně činnost pěveckých sborů. Náhradou za něho se stal učitel základní školy ve Vesci Josef Kykal, který měl bohaté zkušenosti s řízením dětského sboru na vesecké škole. Josef Pazderka převzal hlavní kormidlo celého sboru jako umělecký vedoucí a oba sbormistři se dobře doplňovali. Sbor Ještěd se stabilizoval i organizačně. Důležitou otázkou existence bylo finanční zajištění činnosti sboru. Ještěd byl zahrnut nejprve pod patronaci Krajského národního výboru a později pak se stal sborem financovaným odborovými orgány. Vnitřní život sboru řídil výbor s předsedou, jímž byl po dlouhá léta učitel Josef Šilhán. V únoru 1948 byl sice novým režimem této funkce zbaven a nahrazen Václavem Zemanem, který byl členem vládnoucí komunistické strany, ale skutečnou práci pro sbor, i když neoficiálně, dělal dále Josef Šilhán. Teprve později, od konce padesátých let, kdy se politické klíma zmírnilo, mohl Šilhán vystupovat znovu jako předseda sboru a režim jen prostřednictvím členů KSČ a funkcí politického vedoucího vykonával ve sboru dozor. Díky dlouholetým organizačním spolkovým zkušenostem předsedy Josefa Šilhána měl Ještěd spolehlivě fungující organizační základnu. Finančně zajištěný a organizačně dobře vedený sbor Ještěd mohl od roku 1957 pořádat každoročně prázdninová týdenní pracovní soustředění, na nichž se připravovaly náročné sborové skladby, které pak nejen rozhodovaly o umístění sboru Ještěd v dalších ročnících celostátních soutěží, ale byly také velkou ozdobou koncertních vystoupení. Pazderka při nich začal nacvičovat i významná díla starší duchovní hudby, jež pak příznivě vyvažovala koncertní program a byla protiváhou skladeb poplatných vládnoucímu režimu. Dá se tedy říci, že v roce 1960 byla existence libereckého sboru Ještěd nejen nepochybná, ale sbor získal pod vedením sbormistra Josefa Pazderky respekt a jisté renomé u naší hudební veřejnosti. Mohla pokračovat cesta zachráněného sboru ještě dál a výš? To měl prokázat právě ten rok šedesátý, a to nejen v 25
Získal diplom klavírního virtuoza a pedagoga. Roku 1945 přišel na hudební školu v Liberci a od roku 1952 doprovázel i vystoupení sboru Ještěd. V pedagogické činnosti vychoval řadu vynikajících klavíristů (Baloghová, Hnát, Střížek) a absolvoval řadu svých vlastních koncertů.
Dirigenti Kykal a Pazderka 1954 JOSEF KYKAL (1911 - ?) sbormistr 1953-1961 Narodil se v rodině zemědělce v Nemyčevsi u Jičína, vystudoval učitelský ústav v Jičíně a po vystřídání celé řady škol na Moravě i v Čechách přišel roku 1945 do Liberce jako učitel základní školy ve Vesci. Zde založil dětský sbor, s nímž získal několik ocenění v celostátních soutěžích. Od roku 1953 dirigoval spolu s Pazderkou sbor Ještěd až do roku 1961. kdy se stal zástupcem ředitele školy a pro náročnost tohoto povolání opustil sbor Ještěd.
Ještěd s vojáky 1958
Rudolfinu, ale při události, která se stala několik měsíců před pražským koncertem MEZINÁRODNÍ DEBUT JEŠTĚDU Úspěchy sboru Ještěd na domácích vrcholných soutěžích a hlavně ženský oktet, který si roku 1957 přivezl z Ústředního kola soutěže v Bratislavě zlatou medaili vítěze (další sbor za ním byl až třetí), postavily liberecký sbor mezi kandidáty na úkoly ještě náročnější. Tak byl kvalitní komorní sbor žen na jaře roku 1960 vybrán Ústředním domem lidové umělecké tvořivosti k účasti na mezinárodní pěvecké soutěži v Llangollenu ve Velké Británii. Už samo pozvání bylo pro sbor Ještěd velikým oceněním, protože byl uznán za soubor schopný nejen reprezentovat naši zemi před evropskou hudební veřejností, ale také konkurovat předním souborům z mnoha zemí. Pro vybraný kolektiv žen Ještědu to byla veliká výzva. Sbormistr Pazderka v přípravě na účast v soutěži především posílil původní ženský oktet na dvojnásobek, tedy na šestnáctku, protože soutěžní skladbou byl závažný sbor Johanna Sebastiana Bacha Suscepit Izrael, vyžadující plnější zvuk nežli bylo schopno vydat pouhé okteto. I tak měl Ještěd handicap vůči souborům, které mohly mít až šedesát členek. Větší šance měl komorní sbor Ještědu v soutěžní kategorii lidových písní, kde horní hranicí byl počet členů 25. Komorní ženský sbor měl na přípravu soutěže rovných 100 dní, tedy tři měsíce. V běžné sborové praxi se za tu dobu uskuteční 28 cvičebních hodin. Ženy komorního sboru však věnovaly v té době zkouškám na soutěž 160 hodin, vedle nichž se všechny ještě zúčastňovaly běžné práce i ve smíšeném sboru. Stejně náročná jako příprava byla i cesta na soutěž. Po tříhodinovém letu z Prahy do Londýna ještě dalších 13 hodin nočního cestování autobusy a vlakem do Llangollenu ve Walesu. Hned druhý den po dojezdu stály ženy Ještědu již na pódiu obrovského stanu před několika tisíci posluchačů a mezinárodní porotou, aby mezi 32 soubory z 21 zemí předvedly ukázku toho, jakou podobu má lidová píseň v naší zemi a jak je v současné době interpretována. Komorní sbor zazpíval moravskou lidovou Ej, dolina a jihočeskou Na tom bošileckým mostku jak nejlépe dovedl a odjel do sousední vesnice, kde bydlel, zkoušet a připravovat se celé odpoledne na vystoupení dalšího dne v soutěži umělých sborů. Tady zastihla ženy zpráva, 26
JOSEF ŠILHÁN (1904 – 1988) předseda 1947-1967 Pocházel z rodiny brusiče drahokamů v Turnově. Po maturitě na turnovské reálce se stal výpomocným učitelem a po doplnění zkoušek odborným učitelem. Po učitelské praxi na Liberecku odešel učit na menšinovou školu ve Francii. Kromě učitelování provozoval rozsáhlou kulturní činnost (ochotnické divadlo, přednášky, články do časopisů, spolkaření). Byl též členem národně socialistické strany. Roku 1945 se stal ředitelem jedné ze základních škol v Liberci a také předsedou sboru Ještěd. Přes suspendování z této funkce řídil sbor fakticky dál až do roku 1968, kdy ze zdravotních důvodů rezignoval.
Testimonium z Llangollenu 1960: 1. místo pro Komorní ženský sbor
které zpočátku ani nevěřily, že v dopolední soutěži získaly první místo. Ovšem ve druhé části soutěže se početní handicap už ani sebelepším výkonem nedal vyrovnat, i když ve druhé soutěžní skladbě R. Price Eldorado nechaly liberecké ženy za sebou většinu anglických sborů. Na Bachovu skladbu však hlasovou mohutností nestačily a umístily se uprostřed pole startujících. Přesto celkový výsledek účasti v Llangollenu byl velice příznivý. Vystoupení Komorního ženského sboru vysílala rozhlasová stanice BBC a soubor vystoupil na koncertech ve Wolverhamptonu a v Londýně. OTEVŘENÁ CESTA DO EVROPY Radostné na tom prvním, laurem ověnčeném obrázku je to, že nezůstal ojedinělým, ale brzy se k němu přidružily podobné obrázky další, neboť vítězství komorního ženského sboru ve Velké Británii otevřelo Ještědu cestu do Evropy. Hned druhý rok 1961 přišlo sboru další pozvání na soutěž a to z francouzského města Gisors. Na soutěž vyjel smíšený sbor, omezený ale počtem 50 zpěváků, vybraných konkurzem jednotlivých členů, kteří museli prokázat svou pěveckou kvalitu sólovým předvedením soutěžního programu před několikačlennou zkušební komisí. Toto náročné opatření se projevilo na soutěži v Gisors tím, že pěvecký sbor Ještěd zvítězil ve všech pěveckých kategoriích a získal trofej absolutního vítěze soutěžního festivalu. O pěvecké kvalitě libereckého sboru už nebylo pochyb. Po cestě francouzské následovaly další zahraniční cesty. V roce 1964 to byla dobrodružná výprava balkánskými horami s deseti koncerty v městech Černé Hory a roku 1966 cesta do toskánského města Arezzo na další mezinárodní soutěž. Na této nejnáročnější soutěži se komorní ženský sbor ozdobil dvěmi medailemi, a to zlatou v přednesu umělých skladeb a bronzovou, tedy třetím místem, v interpretaci lidových písní. Smíšený sbor se octl v dost těžké pozici, protože měl za konkurenty soubory, z nichž některé byly složeny z členů pěveckých škol (např. Schola Cantorum Oxford), tedy z profesionálních zpěváků, jiné se zas specializovaly na určité žánry (madrigaly, motetta a podobně), jež byly zastoupeny v povinných skladbách soutěže. I tak mezi 27 soubory z celé Evropy uhájil smíšený sbor Ještěd páté místo, a to v dané konkurenci bylo velmi dobré umístění. Navíc dirigent Josef 27
Členky KŽS v Llangollenu: B. Tampierová, Z. Jiráková, M. Vondráčková, D. Kotrbová, M. Michalcová, O. Vodnárková, E. Brychtová, K. Preibischová, V. Sokolová, Z. Nováková, M. Vyvlečková, J. Reichlová, L. Rosecká, J. Vlková, M. Brunclíková, P. Titěrová Sbormistr J. Pazderka, klavír J. Hauft V sólovém zpěvu soutěžily Věra Sokolová, Božena Tampierová a Pavla Titěrová
Členky KŽS s klavíristou a dirigentem před soutěžním stanem v Llangollenu ve Velké Británii 1960 Dojem ze zprávy o vítězství líčí Věra Sokolová: „V kapli, kterou jsme měli k dispozici ke zkouškám, jsme se připravovali na večerní koncert a další soutěž. Byli jsme v pilné práci, když tu se otevřely dveře a Miss Betty, naše patronka, udýchaná a rozcuchaná jízdou na motocyklu, nám cosi překotně s rozjasněnou tváří sdělovala. Nerozuměly jsme jí, jen její vztyčený palec nám naznačoval, že jsme získali prvenství. Nejprve tu byly slzy radosti, ale po nich nastalo vystřízlivění. „To je určitě omyl!“ prohlásil dirigent a pokračoval dále ve zkoušce.. Navečer jsme jeli autobusem zpět do Llangolenu a teprve tam jsme tomu uvěřili. U vchodu do stanu nás čekali krojovaní muzikanti z Jasénky, která soutěžila v lidových tancích a přímo ze stupínků autobusu nás brali do tance.“
Pazderka obdržel sbormistrovskou cenu jako jeden z nejlepších sbormistrů soutěže. Na první zahraniční soutěže byl Ještěd vysílán, na další byl už zván přímo od pořadatelů a ústřední orgány našeho státu cestě dávaly jen svolení. Ale vedle těchto soutěžních cest začaly se podnikat i tak zvané výměnné zájezdy se zahraničními i partnerskými sbory, při nichž si sbory navzájem poskytovaly ubytování, organizaci koncertů i poznávací cestovní program a tak vznikala zpěvácká přátelství, která pak trvala desítky let, a vzájemné cesty se i opakovaly. Černohorský partner z roku 1964 pozval Ještěd na pěvecké slavnosti v Jugoslávii v roce 1972 a podobně tomu bylo i s partnerem v Západnímu Berlíně z roku 1969. Tento západoberlínský sbor Johannischer Chor hledal partnera pro výměnu již roku 1968. Ústřední dům v Praze mu doporučil Ještěd, ale realizaci zájezdu v tomto roce zmařily ruské tanky, a tak Ještěd odjel do Západního Berlína až na jaře příštího roku v poslední den před počátkem normalizace. Sblížení libereckého sboru s berlínským bylo tak silné, že o dvacet roků později, tedy v roce 1989 zpíval Ještěd v Berlíně znovu, a to na hudebně posvátné půdě berlínské filharmonie při výročních oslavách partnerského sboru. Tak Ještěd cestoval po celé Evropě: do Dánska k dělnickému sboru z Kodaně, do Holandska výměnou s církevním sborem Deo Sacrum, do Itálie k družbě s Coro Alpino v městě Lecco, do Bulharska výměnou s mužským sborem Marek z města Stanke Dimitrov, do Katalánska, kde ho přijal jako hostitel místní soubor v městě Manresa. Některé z těch cest byly pěvecky nenáročné jen s několika málo koncerty, jiné byly spojeny s účastí na soutěžích nebo festivalech. Tak tomu bylo u cesty do Itálie, kde Ještěd kromě přátelství severoitaských zpěváků získal i cenné soutěžní medaile v Arezzu. Tak tomu bylo i při zájezdu do Holandska, kdy Ještěd absolvoval také významnou mezinárodní soutěž v kongresové hale v Scheveningenu na předměstí Haagu. Všechny tyto cesty byly fyzicky i psychicky velice náročné, ale zpěvákům zanechávaly v myslích nezapomenutelné zážitky. VELKÉ BOJE A ÚSPĚCHY DOMA Z předchozího obrázku by se mohlo zdát, že Ještěd od roku 1960 jezdil jen po Evropě a sbíral ocenění na soutěžích. Skutečnost ale byla taková, že mnohem podstatnější část jeho činnosti se odehrávala doma, v 28
J. Dubois píše v časopisu Oise Matin o Ještědu v Gisors (překlad) „Poslední soubor, který se zúčastnil soutěže, ženský sbor Ještěd, nám předvedl program, kterým si zcela získal porotu a řekněme rovnou, že i když absolutní dokonalost neexistuje na tomto pozemském světě, tento soubor nebyl od ní daleko“.
Ještěd ve slavnostním průvodu v Gisors v Normandii 1961 Hodnocení smíšeného sboru porotou v Arezzu „Jde o prvořadý sbor, technicky velmi sběhlý, jeho virtuozita občas ztrácí jas. Provedení povinné skladby (Vittoria: O, magnum mysterium) bylo technicky dobré, ale interpretačně ne zcela přesvědčivé, provedení volitelné skladby (Foerster: česká píseň) bylo barvité, ve zvuku poněkud nevyrovnané.“
Ještěd na soutěži v italském Arezzu 1966 Hodnocení KŽS v lidových písních porotou v Arezzu „Velmi příjemné provedení souborem absolutně
naší zemi. Rokem, v němž Ještěd vstoupil do povědomí naší hudební veřejnosti jako jistá hudební veličina, byl již zmíněný rok 1960 a podzimní koncert v pražském Rudolfinu. Jeho reprezentativní program, v němž figurovala kromě jiných i obtížná dvacetiminutová a´capellová skladba Jana Seidla Narodí se.., vzbudil přiměřený respekt u hudebních kritiků ke zrajícímu sbormistrovskému umění Josefa Pazderky. Ten koncert spolu s oběma zahraničními úspěchy ve Walesu a Normandii byly potvrzením, že Ještěd patří mezi velmi dobré sbory v naší zemi. Proto se také dalo očekávat i jakési viditelné oficiální přijetí mezi přední soubory. Tím přijetím se stalo pozvání ženského sboru Ještědu na jihlavský festival vokální tvorby roku 1961. Jihlavský festival byl každoročním dostaveníčkem všech, kdo ve sborové tvorbě něco znamenali, dirigentů, skladatelů, hudebních vědců i publicistů. Již samo pozvání na vystoupení před tímto publikem bylo pro každý sbor velikou poctou a uznáním. Jestliže se ale komornímu ženskému sboru Ještědu podařilo, že na konci jeho koncertu celý sál spontánně vstal a dlouho nadšeně výkonu šestnáctky tleskal, představovalo to hodnocení absolutně nejvyšší. Ve stínu vzrušujících událostí v normandském Gisors a jihlavského festivalu se však odehrála ještě jedna věc, která, ač na první pohled ne příliš nápadná, byla, jak se ukázalo později, pro život sboru zcela zásadní a životně důležitá. Na podzim tohoto roku 1961 změnil totiž dirigent Josef Kykal pracoviště a na novém, náročnějším, už nebyl schopen plnit úkoly druhého dirigenta Ještědu. Bylo třeba najít za něho náhradu, soubor s tak širokým záběrem nestačil zvládnou jeden člověk. Nějaký čas se zdál být perspektivním mužem pedagog Milan Roček, ale ten se brzy odstěhoval z Liberce a tím byl pro soubor ztracen. Jeho místo zaujal kolega, asistent katedry hudební výchovy ústecké pedagogické fakulty PhDr. Jiří Holner. Zatím jen zpíval ve skupině barytonů, nyní měl vypomáhat při nácviku a také sám dirigoval. Při balkánské koncertní cestě již dirigoval jednu skladbu. Tehdy ještě nikdo netušil, že za několik roků on bude uměleckým vedoucím celého sboru Ještěd a povede ho sám po dvě desítky let. V těchto šedesátých letech se také odehrávala krásná etapa sborové činnosti Ještědu, kterou by bylo možně nazvat etapou kantátovou, v níž amatérský kolektiv spolupracoval s profesionálními zpěváky Divadla F.X.Šaldy a jeho šéfem opery Rudolfem 29
charakteristickým. Dirigent je velmi dobrý a citlivý, dosahuje u souboru obdivuhodné jednolitosti. Intonace byla perfektní.“
Josef Pazderka v Arezzu 1966 přejímá sbormistrovskou cenu
Zahraniční cesty Ještědu do 1979 1958 Lužická města v NDR 1960 V. Británie, Llangollen (soutěž) 1961 Francie, Gisors (soutěž) 1964 Jugoslávie, Č. Hora (výměna) 1966 Itálie, Arezzo, Lecco (sout.vým.) 1967 Dánsko, Kodaň (výměna) 1969 Západní Berlín (výměna) 1971 Holandsko, Poeldijk (sout. vým.) 1972 Jugosl.+Bulharsko (vým.) 1973 NDR, Drážďany (výměna) 1974 Španělsko, Barcelona (festival) 1976 Maďarsko, Budapešť (festival) 1976 Itálie, Gorizia (soutěž) 1979 Maďarsko, Budapešť (festival) 1979 Maďarsko, Nyiregyháza (vým.)
Vašatou. Po úvodním Vašatově projektu Libereckého jara 1962, na němž měl Ještěd samostatný koncert, přišlo o rok později Verdiho Requiem, v dalším roce Dvořákovo Stabat Mater, v roce 1967 Janáčkova Glagolská mše, o dva roky později Händlův Mesiáš a v roce 1971 Beethovenova Óda na radost v jeho IX. symfonii. S ní se Rudolf Vašata s Libercem rozloučil před návratem do Národního divadla v Praze. Ne všechno se však v té době dařilo. Roku 1965 se Ještěd poprvé setkal i s hořkou realitou nezdaru. Došlo k němu na ústředním kole domácí soutěže v Praze, na níž se sbor zodpovědně připravoval, bez trémy na ní ve Smetanově síni v Praze vystoupil a přesto početná porota odborníků zařadila sbor až na sedmé místo, což po medailových úspěších z předcházejících ročníků působilo na zpěváky Ještědu jako studená sprcha a prohra. Zřejmě tentokrát chybělo sboru to zaujaté soustředění z prvních soutěží, kdy každý zpěvák dával do zpěvu celé své srdce, což je pro konečný výsledek to rozhodující. Naštěstí po onom nezdaru přišel již koncem téhož roku lichotivý úspěch na pěveckém festivalu v Brně a v příštím roce velice krásné výsledky na mezinárodní soutěži v italském Arezzu, takže pražský černý den sboru byl dosti brzy z paměti zpěváků vymazán a zůstalo po něm jen varování před namyšleností a podceňováním soupeřů. Velkou rekapitulaci poválečného vývoje sboru Ještěd se staly jubilejní oslavy koncem roku 1967. Byly vlastně velkou poválečnou retrospektivou, neboť oslavy čtyřicátého výročí, jež byly přeloženy z podzimu 1947 na únor roku 1948 zmařily únorové události tohoto roku. Padesáté výročí už probíhalo v klidnějších poměrech, ale výsledků, jimiž by se sbor mohl veřejnosti pochlubit, nebylo ještě mnoho. Tentokrát, tedy v roce 1967, už byla bilance činností a jejích výsledků dosti bohatá: ocenění domácí i zahraniční, spolupráce s libereckým divadlem, široký repertoár, více než stovka činných zpěváků, to byly příznaky zdravého pěveckého tělesa, které bylo schopno plnit i velmi náročné úkoly. Pazderkovský Ještěd mohl slavit dosažení vrcholného údobí a bylo jen na něm, jak dlouho se na těch vrcholech udrží. VRCHOL PAZDERKOVSKÉHO JEŠTĚDU Nebylo pochyb o tom, že tvůrcem tohoto úspěšného tělesa v celé jeho podobě je sbormistr Josef Pazderka. Stejně jako v padesátých a šedesátých letech dozrával 30
Plakát na koncert v Černé Hoře 1964 a z Lecca 1966
Koncert se Severáčkem 1959 ♪♫♪ Program KŽS v Jihlavě 1961 K. Reiner: Šest dvojzpěvů J. Seidel: Píseň o hedvábném šátku J. Válek: Píseň o oblacích V. Neumann: Prstýnek (Moyzes): Trávnice (Jindřich): Hdyž sem šla v Praze (Konvalinka): Ej, dolina (Pícha): Na tom bošileckým mostku
Koncert Ještědu v Rudolfinu 1960
Jubilejní akce sboru 1967 Jubilejní sborník Ještěd zpívá Výstava dokumentů a trofejí v hale spořitelny
jeho rukama sbor, dozrávalo současně i jeho sbormistrovské umění. Se sborem Ještěd vytvořil osobitý reprodukční styl, který odborní znalci oceňovali jako přínosný. Největšího úspěchu přitom dosáhl u zpěvaček komorního ženského sboru, jehož projev byl v té době dávám ostatním sborům za příklad. Že Pazderku jako sbormistra oceňovali nejen v Arezzu, ale i v naší zemi, dosvědčuje to, že Josef Veselka, jeden z nejvýznamnějších českých sbormistrů a dirigent Českého pěveckého sboru, lákal Pazderku do Prahy, aby si z něj vychoval svého nástupce. Účinného pomocníka měl Pazderka od roku 1961 v osobě druhého dirigenta Ještědu Jiřího Holnera. Ten svým odborným vzděláním, praktickými zkušenostmi z dob studií a úspěšně se rozvíjející dirigentskou činností v Ještědu byl příslibem, že Pazderkův styl práce i pojetí sborového zpěvu bude mít své pokračování. Že i jeho práce je úspěšná dotvrzovala italská cesta, na níž při triumfálním koncertu ve městě Lecco mezi sedmi skladbami, jejichž opakování si nadšení posluchači vynutili, byly tři dirigované Jiřím Holnerem. Rok osmašedesátý přežil sbor bez otřesů. V životě sboru se odrazil jen zredukováním značné části angažovaného repertoiru z díla sovětských skladatelů. K většině z nich se Ještěd nevrátil ani v době normalizace. Ve skladbě programu naopak zesílila tradice české písně včetně jejích historických kořenů, jak tomu bylo v roce 1970 na společném koncertu se Severáčkem s názvem Pěvecký hold Komenskému, jehož obsahem byl vývoj České písně od raně středověkých chorálů až po vlastenecké sbory l9. století. Ten koncert patřil k velkým počinům Pazderkova Ještědu a k vrcholům spolupráce s dětským sborem Severáček manželů Uherkových. V sedmdesátých letech dosáhl Ještěd již takové spolehlivosti výkonu, že mu byly svěřovány závažné úkoly, při nichž si nemohl dovolit zklamat. Tak například v roce 1972 svěřilo Divadlo F.X.Šaldy Ještědu jako úkol vystupovat v opěře Řecké pašije od Bohuslava Martinů coby samostatný sbor řeckých uprchlíků, kteří na hoře Sarakině budují svůj nový domov. Jiným závažným úkolem Ještědu bylo provést v roce 1975 na jihlavském festivalu skladbu, která jako naprostá novinka nebyla dosud nikým provedena. Byla jí skladba Jiřího Laburdy na text Jana Amose Komenského Ut omnes homines vivant humaniter, kterou autor přihlásil do skladatelské soutěže. Na kvalitě provedení závisel do jisté míry další osud skladby, jestli upoutá a získá další interprety nebo je naopak odradí. 31
Celostránková příloha v místním tisku Slavnostní koncert 8.12.1967 v Divadle F.X.Šaldy Slavnostní valná hromada 9.12. v Domě stavbařů Pamětní plakety pro členy sboru
Ještěd v DFXŠ: Řecké pašije 1972
Spolupráce sboru Ještěd s operou divadla F.X.Šaldy v Liberci 1951 G. Verdi: Aida 1951 B. Smetana: Braniboři v Č. 1952 B. Smetana: Dalibor 1954 R. Wagner: Tannhäuser 1956 G. Verdi: Othello 1959 G. Verdi: Don Carlos 1960 B. Smetana: Libuše 1961 S. Prokofjev: Vojna a mír 1964 O. Ostrčil: Honzovo království 1967 G. Verdi: Nabucco 1970 E. Suchoň: Svatopluk 1973 B. Martinů: Řecké pašije 1977 K.P.Borodin: Kníže Igor 1978 G. Verdi: Don Carlos 1983 J. Cikker: Juro Jánošík 1985 P. Mascagni: Sedlák kavalír 1985 B. Smetana: Libuše 1987 R. Wagner: Bludný Holanďan
Hudební kritik dr. Milan Kuna o reprodukčním stylu sboru Ještěd „Nevychází z cizích vzorů, ale orientuje se na domácí tradici s akcentací na výrazovost slova, opírá s o široké témbry, vyrovnané rejstříky a zejména o měkkost a přirozenou agogičnost pěveckého projevu.“
Sám Pazderka si na jiném jihlavském festivalu v roce 1972 vybral skladbu, která ho velice zaujala. Skladba se jmenovala Nářek opuštěné Ariadny a jejím autorem byl skladatel Věroslav Neumann. Ta skladba Pazderku lákala nejen svými novými, zcela neobvyklými výrazovými prostředky, ale i celkovou obtížností. Jejím provedením by dokázal všem, že je opravdovým mistrem v dirigování sboru. Ta skladba byla napsána pro ženský sbor a Pazderka věděl, že jeho komorní šestnáctka má potřebné kvality k tomu, aby ji zvládla. Skladba patří mezi díla s aleatorní technikou, při níž interpret je zároveň spolutvůrcem konečné podoby, kde se používá mnoha různých zvuků, šelestů, výkřiků, smíchu a každé provedení je vlastně zároveň originální. První provedení této neobyčejné skladby se uskutečnilo na společném koncertu s proslulými Pražskými madrigalisty Miroslava Venhody v červnu roku 1973 v Tanvaldu. Výsledek Pazderkovy práce příjemně překvapil i samotného skladatele a skladba se stala hlavním šperkem programu sboru Ještěd při jeho cestě na pěvecký festival v Barceloně roku 1974. Hned po návratu ze Španělska zvítězil Ještěd v domácí soutěži smíšených sborů v Jihlavě a o rok později v jiné celostátní soutěži v Kladně. Ještěd se objevil i v televizi a připravoval vydání své dlouhohrající gramofonové desky. Tento soubor úspěchů měla doplnit ještě účast na mezinárodní soutěži v severoitalské Gorizii na podzim roku 1976. Ta soutěž byla poznamenána několika otřesy. Jednak to byly skutečné a katastrofální otřesy zemské kůry, které postihly právě onu severoitalskou oblast, takže cesta do Gorizie se prodloužila o tři sta kilometrů dlouhou objížďku postižené krajiny s osmi hodinami jízdy navíc. Druhým otřesem byly výsledky soutěže, kterých sbor v Gorizii dosáhl. Vystupoval tam ve třech podobách, to znamená jako sbor smíšený, sbor ženský a tentokrát navíc ještě jako sbor mužský. Ten v minulém roce obnovil sbormistr Jiří Holner. Všechny tři kolektivy soutěžily v přednesu umělých skladeb i lidových písní, takže Ještěd absolvoval během čtyř dnů šest soutěžních vystoupení.. Výsledky byly dost nečekané, a proto zajímavé. Pazderka obsadil se smíšeným sborem páté a v lidových písních čtvrté místo, s komorním ženským sborem čtvrté a druhé místo (přitom v lidových písních soutěžily jen dva sbory). Jiří Holner po jednom roce existence mužského sboru s ním získal dvě třetí místa, při čemž v umělých skladbách to bylo vlastně druhé 32
(pozn. agogika .. změny tempa při interpretaci hudebního díla) Tentýž kritik o komorním sboru „Krása jeho zpěvu tkví ve výrazu vycizelovaném do nejjemnějších záchvěvů, v oproštěnosti od vnějších zvukových efektů, v odhalování niterných emocí. Má jen málo konkurentů v amatérském světě ženských sborů nejen u nás, ale i v Evropě.
Vedení sboru Ještěd 1968 zleva J. Pazderka, J. Tomíček a J. Holner Věroslav Neumann k Ariadně: „Napsal jsem tu skladbu s představou velkého sborového tělesa. Když jsem se dověděl, že ji studuje Pazderka s komorním ženským sborem, zmocnil se mě úžas a také obavy. A pak přišla pozvánka na koncert. Provedení skladby na mě silně zapůsobilo. Umění Josefa Pazderky dozrálo. K péči o čistotu každého detailu přibyla i lidská a umělecká moudrost, a hloubka. Pod jeho rukama hudba ožívá, raduje se i pláče a má mnoho podob jako každá živá bytost. V případě Ariadny byla moje autorská představa zcela naplněna. Jak toho ten malý kroužek zpěvaček s Josefem Pazderkou dosáhl, jsem dosud nepochopil.“ Roman Marco Cabré, z festivalu v Barceloně 1974 „V noci 2. září v Teatro Maragal dosáhla hudba nejvyšších hodnot díky výkonu sboru Ještěd z Liberce. Ten sbor se nám jeví jako sbor prvotřídní
obsazené místo, protože první místo nebylo uděleno. Takže Jiří Holner vyšel se svými muži ze soutěže relativně nejlépe. To bylo příznakem dvou závažných věcí. Signalizovalo počátek ústupu Pazderky a jeho komorního sboru z dosavadních pozic, způsobený rychlým úbytkem životních sil uměleckého vedoucího. Druhým signálem bylo zjištění, že pod Pazderkovým vedením dozrávalo také umění druhého dirigenta Jiřího Holnera a tím i jeho připravenost převzít v případě potřeby vedoucí úlohu ve sboru. Obojí se potvrdilo poměrně záhy, jen co se odbylo další sborové jubileum sedmdesátého výročí založení sboru Ještěd. I když tentokrát nebyly oslavy tak rozsáhlé, měly přesto co rekapitulovat. Výsledky posledních deseti let shrnuté i slovy do nového sborníku a zachycené na gramofonové desce byly jistě velmi dobré. Zaváhání posledních dvou let mohlo být ještě chápáno jako dočasné (kromě Garizie zakolísal Ještěd i v dalším ročníku kladenské soutěže) a tak oslavy vyzněly ještě v dobré pohodě. Následující rok 1978 proběhl také v relativním klidu a v plné práci sbormistra i sboru. Zdravotní problémy Josefa Pazderky se zatím řešily jen občasným vynecháním zkoušek, ale to se dělo jen v míře minimální. Vážnějším se stala hospitalizace dirigenta na jaře 1979, kdy se sbor připravoval na cestu do Budapešti na festival dělnických sborů. Pazderka se souborem do Maďarska nakonec odjel a čtyři namáhavé dny absolvoval. Poslední vystoupení sboru na lidové slavnosti bylo však posledním vystoupením Josefa Pazderky v roli dirigenta. Brzy po návratu následoval odvoz do nemocnice na oddělení intenzivní péče. Po dočasném zlepšení stavu a krátkém pobytu doma Josef Pazderka dne 18. června 1979 zemřel. Nedokončena zůstala nejen jeho sbormistrovská práce v Ještědu, ale i jeho započaté skladatelské dílo, torzo opery Mladý muž a bílá velryba, kterou v posledních měsících svého života začal komponovat. Odešel člověk, který po třiceti letech činnosti ve sboru Ještěd přivedl toto pěvecké těleso k úrovni, o níž se prvním zakladatelům před sedmdesáti lety ani nesnilo. A nejenom jim, prostým dělníkům s touhou po lidové zábavě, ale ani pozdější hrstce obnovitelů, kteří přežili hlubokou krizi na počátku padesátých let a zpěvem v oktetu udržovali skomírající soubor při životě. Ani ti se nepokoušeli tehdy přemýšlet o tom, že by někdy mohli stát na čele amatérského sborového zpěvu v zemi, sbírat domácí i zahraniční ceny v pěveckých soutěžích a být tak příkladem pro snažení 33
kategorie. Takovou homogenitu a odstínění výrazu jsme nemohli obdivovat u žádného jiného sboru. Koncert začal velkolepým motettem Adiuro vos, a pokračoval italským madrigalem a po něm Fugou B. Černohorského, jež byla ďábelsky nesnadná, ale zcela zdařilá. Další skladby vedly ke kulminaci, kterou tvořil Nářek opuštěné Ariadny. Toto dílo bylo vyvrcholením večera. Jím maestro Pazderka předvedl velkou ukázku techniky svých zpěvaček. Celá skladba je výkřik, patetický nářek manifestovaný disonantními akordy, výkřiky a steny, které naplňují posluchače pohnutím. A je-li to ještě možné, stupňuje tento smutek hlas krásné recitátorky Mileny Hercíkové, která míchá do výkřiků sboru své drásající a vášnivé prosby. V interpretaci Ještědu je Nářek Ariadny obdivuhodné dílo.“
Barcelona 1974 Hercíkovou
s Milenou
♪♫♪ Skladby na LP desce 1975 Smetana: Tři ženské sbory Foerster: Velké, širé lány Martinů: Stavjajú šibeničky Raichl: Verše psané na vodu Neumann: Nářek opuštěné Ariadny Černohorský: Praecatus est Moyzes Lasso: Matona mia cara Slavický: Milostný madrigal Řezníček: Atomus, servus pacis Hanuš: Zem z níž jsme vyšli Lidová (Jindřich): Já si tě nevemu Lidová (Linha): Dobrú noc ♪♫♪ Soutěžní skladby v italské Gorizii 1976
jiných pěveckých kolektivů. Sbormistr Josef Pazderka byla výjimečná osobnost. Naděje, že sbor bude mít sílu bojovat dál o své postavení a dosaženou úroveň a obrázky v albu jeho historie budou zase utěšené, hřejivé, spočívala v tom, dokáže-li se Ještěd udržet V
PAZDERKOVSKÉ TRADICI
Jakkoli byl odchod Josefa Pazderky pro Ještěd velmi těžkou ztrátou, činnost se jím nezastavila, ba ani nezpomalila. Byla tu řada již dříve sjednaných akcí, které se musely splnit. To byl úkol nového uměleckého vedení, v jehož čele stanul Jiří Holner. Na další práci ve sboru Ještěd se s ním měli podílet další dva sbormistři: Stanislav Sůva a v komorním ženském sboru Věra Sokolová. A právě před ženským komorním sborem stál v tomto roce nejtěžší úkol připravit se s Moravskými dvojzpěvy na Dvořákovský Sychrov a po něm hlavně na podzimní samostatný koncert na jihlavském festivalu s programem, v němž bylo půldruhé desítky obtížných novinek. A nebyl to pro sbor Ještěd jediný velký úkol v tomto roce. Současně se odehrávala část výměnného zájezdu s maďarským sborem z Nyiregyházy s prázdninovým pobytem Ještědu v tomto východomaďarském městě a přijetí souboru Béla Bartók z Budapešti, který se měl zúčastnit jihlavského festivalu. Na závěr tohoto roku se pak připravoval společný koncert se Severáčkem in memoriam Josefa Pazderky. Takový příděl práce v jednom roce Ještěd už dávno nezažil. Koncert komorního ženského sboru v Jihlavě vyzněl jako requiem za Josefa Pazderku a skladba Petra Doubravského Malé requiem ze skladatelské soutěže, která byla vrcholem programu se tu stala jakýmsi symbolem. Po skončení koncertu celý sál potleskem vstoje děkoval nejen zpěvačkám a jejich statečné dirigentce Věře Sokolové, ale i nezapomenutelnému zesnulému za to, co pro sborový zpěv vykonal. Rovněž o tři týdny později na libereckém koncertu Zpěv domova k památce Josefa Pazderky se shromáždilo mnoho Pazderkových přátel z Prahy a Ústí nad Labem, kteří přijeli do Liberce se rozloučit symbolicky se sbormistrem Ještědu. Trojice sbormistrů u Pazderkou opuštěného dirigentského pultu měla tedy před sebou nelehký úkol udržet sbor Ještěd na dosažené úrovni co nejdéle. Byl to 34
KŽS: Toscano: Il duro seoglio Hanuš: Magnificat Neumann: Nářek opuštěné Ariadny Smíšený sbor: Spongia: Forse vien fuor Aurora Černohorský: Motetto Řezníček: Atomus, servus pacis Mužský sbor: Mainerio: Magnificat Martinů: V zeleném hoří Foerster: Velké, širé lány
Některá vystoupení r. 1979 22.2. Koncert se Severáčkem 29.4. Koncert v Budapešti 1.6. Vystoupení KŽS v Chrastavě 16.6. Koncert KŽS na Sychrově 28.7. Odjezd do Nyiregyházy 4.9. Pořad v rozhlase o Ještědu 23.11. Koncert KŽS v Jihlavě 16.12. Koncert Zpěv domova v DFXŠ in memoriam Josefa Pazderky
PhDr. JIŘÍ HOLNER (*1925) sbormistr 1961-1997 Narodil se v Praze v úřednické rodině. Po maturitě na gymnáziu 1944 byl při totálním nasazení obyvatelstva přidělen pražské Luftschutz. Od roku 1949 studoval na filosofické fakultě UK v Praze obor hudební výchova a čeština. Byl žákem F. Sýkory a Metoda Doležila, a vedl sbor „Domovina“ v Praze. Dále studoval na konzervatoři a složil státní zkoušku z řízení sboru 1963. Současně složil rigorózní zkoušky na doktorát
v podstatě úkol mnohem těžší, nežli byl předcházející úkol té vysoké úrovně dosáhnout. Je to obtížné nejen proto, že motivace dobyvatelská je mnohem účinnější než motivace udržovatelská, ale s pokračujícími lety se stále víc projevovaly negativně i důsledky ubývajících fyzických a tudíž i pěveckých sil. Už při soutěži v Gorizii za života Pazderkova konstatovali porotci soutěže patrnou únavu hlasů a zpěvákům od té doby let stále ještě přibývalo. Tak se začal ve sboru projevovat problém generační, jehož řešení je velice obtížné a vyžaduje delší dobu a dost zkušeností. Z těch tří nejdéle činným a tudíž i nejzkušenějším byl Jiří Holner, nový vedoucí sboru Ještěd.. Holner sbíral první sbormistrovské zkušenosti za studentských let i později při vojenské službě. Jeho první profesní působiště na pedagogickém institutu v Liberci, který se později změnil na pedagogickou fakultu v Ústí ho osudově spojilo se sborem Ještěd, v němž po řadu let působil jako druhý dirigent. Již tehdy se začaly formovat charakteristické rysy jeho osobnosti, v nichž dominovala snaha po preciznosti při interpretaci hudebního díla. Detailní vybrušování všech faset a plošek skladby vyžadovalo ovšem dost času. Některým mladším a méně zkušeným a trpělivým zpěvákům se to nelíbilo, oceňovali to naopak zpěváci starší a sborovým životem zkušenější, kteří si pamatovali, kolik pěvecké dřiny zažili se sbormistrem Pazderkou, když se probíjeli soutěžemi k větším cílům. Holnerův rozjezd byl tedy pozvolnější. Programově zpočátku tíhnul spíše ke skladbám madrigalového typu, lyricky laděným a jeho favority byli skladatelé Marenzio, Martinů, Slavický, Eben. Teď, když se stal uměleckým vedoucím, objevily se v jeho repertoáru i skladby živějšího a dravějšího typu. Na konto kladů Jiřího Holnera. patřilo i vzkříšení mužského sboru, který po řadu let Ještědu chyběl. Tradiční složka mužských sborů je pro české soubory charakteristická a její absence v Ještědu byla sboru na újmu. S mužským sborem si Holner vydobyl i první mezinárodní úspěchy. Pro svou funkci uměleckého vedoucího Ještědu Jiří Holner potřebné předpoklady tedy měl a nikdo o nich také nepochyboval. Věra Sokolová jako nová sbormistryně v komorním ženském sboru byla zatím po této stránce neznámou veličinou. Její občasné zastupování nemocného Josefa Pazderky při nácviku v komorním sboru nebylo všem členům patrné, její sbormistrovské schopnosti zatím nikdo neznal. Ovšem 35
z filozofie. Řídil vojenský sbor na útvaru, kde absolvoval vojenský výcvik. Svou pedagogickou činnost zahájil na pedagogické škole v Rumburku, odtud byl přeložen v roce 1966 do Liberce.
VĚRA SOKOLOVÁ sbormistryně komorního ženského sboru 1979-1980
STANISLAV SŮVA sbormistr komorního sboru Ještědu 1979-1987
JOSEF TOMÍČEK (*1922) předseda 1967-1986 Narodil se v nezámožné rodině stavebního dělníka. Po maturitě na gymnáziu studoval obor dějepis a filosofie na UK v Praze a po složení státních zkoušek se stal profesorem gymnázia F.X.Šaldy v Liberci. Hudbě se věnoval po několik let jako hráč v tanečním orchestru a od roku 1955 jako zpěvák ve sboru Ještěd. Jeho publikační činnost
tvrdou zkouškou ohněm byly zmíněně dva koncerty v roce 1979, při nichž prokázala sbormistrovskou zdatnost, ale i psychickou odolnost. Věra Sokolová se dokázala již během několika prvních měsíců činnosti profilovat ve sbormistrovskou osobnost, která mohla být pro sbor Ještěd přínosem. Stanislav Sůva, z té trojice věkově i svými zkušenostmi nejmladší, měl na svém kontě zatím jen nepříliš dlouhé zkušenosti s řízením dětského sboru v Chrastavě. Byl žákem Josefa Pazderky, který ho soukromě připravoval na sbormistrovskou činnost a měl v sobě dost značnou dávku ambicióznosti, jež se mohla projevit pro sbor kladně při zdolávání nových obtížných úkolů. Zatím se ujal v Ještědu některých Pazderkou opuštěných skladeb a mužského sboru. Tak tu máme v historickém albu portréty tří sbormistrů – dědiců Pazderkova odkazu. Všichni tři měli dobré předpoklady k tomu, aby vedli Ještěd ke zvládnutí onoho těžkého úkolu, o němž tu byla řeč. Záleželo ovšem na tom, jestli oni sami mezi sebou najdou společný jazyk a podřídí své osobní cíle jednotnému úsilí o zdar práce sboru Ještěd jako celku. Její směr měl určovat hlavní umělecký vedoucí Jiří Holner, cestu k cíli měl na tradičním organizačním půdorysu zajišťovat výbor sboru řízený již deset let Josefem Tomíčkem. Tato práce se rozběhla po kolejích, vyznačených ještě za života Josefa Pazderky a její plynulost narušila dost záhy neshoda Jiřího Holnera a Věry Sokolové v otázce společného řízení komorního ženského sboru, která vyústila v odchod Věry Sokolové ze souboru Ještěd. Řešení situace, jež vedla k tomuto výsledku, by vyžadovalo dost času a klidu, který však sboru chyběl, protože rok 1980 přinesl tři závažné události. Tou první bylo prázdninové soustředění ve slovenské Žilině, které bylo připravováno již od počátku roku a mělo přispět ke sžití souboru s novým uměleckým vedením. Druhou událostí byl neočekávaný zájezd za hranice Evropy, konkrétně do Arménie. Příležitost odcestovat do tak vzdálené země spadla jako z nebe uprostřed léta, když arménský soubor z Jerevanu, s nímž se korespondovalo již několik let, oznámil, že za pár týdnů přiletí na návštěvu do Československa. I když vzápětí přišla druhá zpráva, že svůj přílet odkládají na příští rok, liberecký soubor očekávají již tento podzim. Tak počátkem listopadu odletěl Ještěd na své nejvzdálenější působiště, do země pod Araratem. Třetí událostí byla účast Ještědu v celostátní soutěži smíšených sborů v Jihlavě týden po návratu z Arménie. 36
(články a fotografie z cest Ještědu v časopise Lidé a země) a redigování sborníku Ještěd zpívá vedly k jeho zvolení do funkce předsedy sboru Ještěd v roce 1968.
Arménie 1980 ♪♫♪ Soutěž vyspělých smíšených sborů v Jihlavě 21.11.1980 Černohorský: Fuga Řezníček: Atomus, servus pacis Prokofjev: Ty lide ruský Martinů: Cestou k milé Raichl: Tečie voda Raichl: Už sa fašang kráci Eben: Bezpečnost Zlaté pásmo: Brněnský akademický sbor Soubor ČKD Praha Stříbrné pásmo: Ještěd Liberec Bronzové pásmo: Janáček Jablonec n.N. Ondráš Nový Jičín Smetana Hradec Králové
Některé akce sboru roku 1981 4.6. Natáčení pro minist. kultury 19.6. Koncert s PS Janáček 16.7. Příjezd sboru Reguitzel šp. 9.11. Koncert se Severáčkem 2.12. Setkání pěvců v Hr. Králové
Makedonie 1982
Přes všechny rušivé okolnosti a časovou tíseň nebyl výsledek soutěže pro Ještěd nijak špatný. V novém systému oceňování na pásma označená vzácnými kovy se ocitl Ještěd v pásmu stříbrném za dvěma sbory zlatými, a tak se tento výsledek stal i absolutoriem nového uměleckého vedoucího Jiřího Holnera. Další uměleckou prověrkou sboru Ještěd a jeho uměleckého vedení byla jeho účast na prestižním festivalu makedonské hudební kultury Stružka muzička jesen v městě Struga na břehu Ochridskeho jezera v září roku 1982. Tento festival byl nejzávažnější kulturní událostí Makedonie a Ještěd se v živém vysílání makedonského rozhlasu ocitl vedle profesionálního sboru RTS (Radio i Televizija Skopje) před vyspělými, přítomnými posluchači z řad hudebních odborníků, skladatelů a kritiků. Jejich projevy uznání měly pro sbor Ještěd hodnotu srovnatelnou se soutěžním oceněním. Týkaly se obou dirigentů Ještědu, tedy Jiřího Holnera i Stanislava Sůvy. Dá se říci, že tak dobrý výsledek byl vlastně plodem pazderkovské tradice, která v souboru Ještěd žila. Pazderkova hlasová cvičení na začátku zkoušek, péče o spolehlivý nácvik nových skladeb, to byl projev pazderkovské tradice, do níž nynější dirigenti přidávali jen doplňující prvky, vyvěrající z jejich povahy. I Jiří Holner usiloval, podobně jako před ním Pazderka, o precizní propracovanost každého detailu a přesné dodržení notového zápisu skladby a o kultivovaný hlasový projev. Daní za tuto potřebnou akurátnost byla ovšem délka nácviku, vyvolávající netrpělivost zvláště u mladých členů sboru, zvyklých na rychlejší tempo života. A tady byl počátek jisté krize sboru projevující se jako emancipační úsilí mladšího dirigenta, opírající se o jím nově zřízený komorní smíšený sbor, složený převážně z mladých členů Ještědu, ale i z některých nečlenů. Tento kolektiv, který mohl být obohacením repertoáru celého sboru se však profiloval stále více jako zcela samostatné těleso, jež se sborem souviselo jenom jménem. Skryté nebezpečí rozpadu Ještěd vyřešil sbormistr Holner energickým protestem u vedení Domu kultury, jenž byl tehdy patronem sboru Ještěd a komorní sbor mladých skrytě podporoval. Sbormistr Stanislav Sůva v roce 1986 opustil sbor Ještěd. Pazderkovský sbor Ještěd byl zachován. Dům kultury, který se stal v roce 1984 patronem sboru Ještěd, poskytl zpěvákům velmi pěkné prostředí: pohodlné prostory ke zkouškám, velký sál pro koncerty, 37
♪♫♪ Stružka muzička jesen 1982 S. Gajdov: Ajde slušaj, Ando S. Gajdov: Ne mi karajte, kereto V. Nikolovski: Pastoral T. Skalovski: Makedonská humoreska
VLADIMÍR ČERNÝ (*1927) předseda 191986-1996 Narodil se v rodině učitele a sbormistra dětského sboru v Bakově n.Jiz. Během studia na turnovské obchodní akademii hrál na housle v orchestrálním sdružení v Mnichově Hradišti a později zpíval ve sboru Slavoj v Bakově. Další studia na fakultě novinářské a na vysoké škole ekonomické byla podkladem pro akademický titul inženýra. Od roku 1977 byl členem sboru Ještěd a o deset let později zvolen předsedou sboru. Členem výboru Unie českých pěveckých sborů. ♪♫♪ Mezinárodní soutěž v Praze 1988 Černohorský: Fuga Dvořák: Vyběhla bříza Řezníček: Atomus, servus pacis Banchieri: Sinfonia senza parole Raichl: Už sa fašang kráci Whalum: Gonna study war no more ♪♫♪ Chormusik ohne Grenzen 1990 Ćernohorský: Fuga Kampanus: Rorando coeli Hassler: Tanzen und springen Dvořák: Eja, Mater Hrušovský: Rytmus Martinů: Bolavá hlavěnka Lukáš: Už je sluníčko za horou
reprezentativní prostředí pro přijetí zahraničních návštěv. Vzájemné návštěvy zahraničních souborů pokračovaly. V roce 1981 to byl dívčí sbor Reguitzel z Barcelony, o rok později makedonský sbor Kočo Racin ze Skopje a koncem téhož roku arménský sbor z Jerevanu, roku 1985 finský soubor Porin Laulajat z města Pori, v roce 1987 opět soubor z maďarské Nyiregyházy. Všechny tyto vzájemné návštěvy a zahraniční cesty udržovaly sbor Ještěd v neustálé intenzivní činnosti a udržovaly i jeho pěveckou kvalitu. Kromě toho tu byly i domácí pravidelné festivaly a soutěže v Jihlavě, krajské přehlídky a soutěže v Lounech, jež se později přestěhovaly do Jablonce a do Domu kultury v Liberci. Nositeli pazderkovské tradice byly i koncerty Zpěv domova na památku nezapomenutelného sbormistra Ještědu. Konaly se každý druhý rok a spolu s Ještědem na nich vystupoval i dětský sbor Severáček. Konaly se od roku 1979 až do roku 1989. Zaznívaly na nich i skladby Josefa Pazderky nejen pro dětský sbor, ale i jeho závažně skladby pro sbor smíšený. Partnerství dvou libereckých sborů bylo trvalým plodem úzkého přátelství sbormistra Ještědu Pazderky s manželi Uherkovými, sbormistry Severáčku. Jubilejní rok osmdesátého výročí vzniku sboru Ještěd byl rekapitulací období, jež uplynulo od Pazderkovy smrti. Tradiční průběh oslav připravovalo však již nové organizační vedení. Po abdikaci dosavadního předsedy Josefa Tomíčka, zdůvodněné pokročilým věkem, byl na lednové valné hromadě roku 1987 zvolen nový výbor, v jehož čele jako předseda stanul mladší a výkonnější člen sboru Ing. Vladimír Černý. I když doprovodné akce oslav byly tentokrát skromnější, jelikož patron sboru Dům kultury peněžními prostředky dost šetřil, podzimní slavnostní koncert ve velkém sále kulturního domu byl opět brilantní. Jeho ozdobou bylo vystoupení bývalého člena sboru Ještěd Josefa Hajny, který po pěveckém startu ve sboru Ještěd pokračoval v rychlé pěvecké kariéře v libereckém operním sboru a po soukromém studiu zpěvu až k vrcholné metě sólisty Národního divadla v Praze. Při hodnocení výsledků posledních deseti let se konstatovalo, že úspěchem je především fakt, že sbor přes všechny obtíže vnější i vnitřní si stále udržuje svoje postavení mezi předními pěveckými soubory naší země. Soutěžní vítězství byla sice již minulostí, ale s Ještědem se stále počítalo na festivalech v Jihlavě (zpíval tam 38
Stutte: Der Mond ist aufgegangen Linha: Dobrú noc Whalum: Gonna study war no more ♪♫♪ Program na národní soutěži smíšených sborů v Jihlavě 1990 Bach: Sicut locutus est Martinů: Chceme my se, chceme Martinů: Půjdeme, půjdeme Raichl: Už sa fašang kráci Raichl: Tečie voda, tečie Raichl: Sadaj, slnko, sadaj Tichota: Steal away Hrušovský: Rytmus (4. místo)
Cestou z Normandie 1991 v Paříži
Premiéra A.Dvořák: Stabat Mater v DFXŠ 1991 Ve spolupráci se sborem DFXŠ. S touto skladbou Ještěd vystupoval ještě několikrát v příštích letech. Stejná spolupráce byla též od r oku 1993 s Verdiho Requiem.
během posledních deseti let čtyřikrát), pokračovala účast i na významných zahraničních hudebních podnicích. To byl hlavní cíl po odchodu Josefa Pazderky a ten byl splněn. Pazderkovský Ještěd žil dál. Můžeme tedy s uspokojením obrátit list v historickém albu a podívat se na další obrázky ze života dlouhověkého sboru. Uvidíme na nich JEŠTĚD V DOBĚ SPOLEČENSKÝCH ZMĚN Rok 1988 se měl pro Ještěd stát znovu příležitostí zúčastnit se mezinárodní soutěže sborového zpěvu, ne však v zahraničí, ale v Praze. Ta soutěž nesla název Pražské dny sborového zpěvu, konala se dne 27. února 1988 ve Smetanově síni Obecního domu v Praze a měla být úvodem k pravidelně se opakujícím soutěžím s účastí zahraničních souborů, jaké se již po mnoho let konaly v Itálii nebo ve Velké Británii. Soutěže se kromě osmi českých sborů zúčastnilo patnáct souborů z Německa, Maďarska a Bulharska. Ještěd byl na tuto soutěž přímo pozván a měl se v ní postavit čtyřem německým sborům. Liberecký sbor se na soutěž svědomitě připravil, takže své soupeře viditelně převyšoval a odnesl si kromě vítězství ještě i zvláštní cenu za pozoruhodný pěvecký výkon. Značně uvolněné politické poměry umožnily sboru Ještěd obnovit ještě v tomto roce kontakt se sborem Johannischer Chor ze Západního Berlína, který uvedl velice atraktivní koncert v libereckém Domě kultury a očekával v dalším roce návštěvu Ještědu a jeho účast na oslavách čtyřicátého výročí tohoto berlínského sboru. Tato cesta sboru Ještěd do Západního Berlína se opravdu uskutečnila a poskytla sboru nezapomenutelné zážitky z koncertu v nové budově berlínské filharmonie, při němž měli liberečtí zpěváci nejen svůj vlastní programový blok, ale zpívali také společně se svými hostiteli. Berlínský zájezd byl poslední významnou akcí Ještědu v posledním roce socialismu v Československu. Při podzimním soustředění v rekreačním areálu u jinolických rybníků nedaleko Jičína sledovali zpěváci o přestávkách v televizi hroucení čtyřicetileté totalitní vlády komunistické strany. Po návratu do Liberce zúčastnil se Ještěd dvou komponovaných pořadů, které Divadlo F.X.Šaldy uspořádalo pro vysokoškolské a středoškolské studenty s diskusí o politických změnách v zemi. Pád totalitní vlády a s ní i institucí regulujících a 39
Verdiho Requiem v Hejnicích 1994
Zájezd do Španělska 1992
Foto z Akropole 1995
Zájezd do Řecka 1995 10.8. Odjezd přes Itálii 13.8. Koncert v kostele v Tripolisu 13.8. Koncert na festivalu v Ermione 13.8. Vyst. ke „Svátku Madony“ 16.8. Koncert v Astros 16.8. Koncert v Nauplionu 17.8. Velký koncert v Tripolisu
omezujících soukromou podnikavost otevřel sboru Ještěd ještě více dveře do Evropy. Tak se hned na jaře roku 1990 uskutečnila památná cesta do severských zemí Norska a Švédska. Její počátek byl zajímavou ukázkou složitých cestiček a vztahů, jež takové cestě až do té přelomově doby často předcházely. Ještěd byl na cestu do Norska pozván pořadateli festivalu dělnických pěveckých sborů v Hamaru. Proč toto v Liberci neznámé místo pozvalo v Hamaru neznámý Ještěd? Stalo se to přispěním pěveckého sboru v Lillehammeru. Tento sbor se před dvaadvaceti lety zúčastnil podobného festivalu v dánském Aarhusu, kde byl také i Ještěd. Adresa norského sboru ležela pak v adresáři ještědského předsedy Tomíčka bez užitku až do roku 1989. Protože Ještěd neměl v tomto roce před sebou pro další rok 1990 žádnou lákavou zahraniční cestu, vzpomenul si nyní již čestný předseda na onu odpočívající adresu a poslal do Lillehammeru nabídku výměnné cesty. Ten sbor byl však příliš malý na to, aby mohl přijmout velký sbor z Československa a předal adresu Ještědu pořadatelům zmíněného festivalu v Hamaru. Město Hamar sice neznalo ani Liberec, ani Ještěd, ale nebylo proti jeho pozvání, protože vděčilo naší zemi za pozvání hamarské dechovky na festival dechových orchestrů v Kolíně n. Labem. Tato vděčná dechovka pak vyhrávala Ještědu do pochodu při slavnostním festivalovém průvodu městem Hamar Kmochovy pochodové písně, a tím tento propletenec vztahů slavnostně skončil. Ještě téhož roku na podzim 1990 odjel Ještěd do západního Německa k účasti na velice pěkném kulturním počinu, organizovaném západoněmeckou agenturou pod jménem Chormusik ohne Grenzen, tedy Sborový zpěv bez hranic. Na třech společných koncertech se sborem Béla Bartók z Budapešti, dívčím sborem varšavské opery a s místními německými sbory se tak Ještěd podílel na jakémsi improvizovaném pěveckém festivalu, který se stal zvláštní, neoficiální oslavou nových společenských poměrů v zemích bývalého socialistického tábora a obnovy jejich kulturních styků se západní Evropou. Tento smysl měla také cesta Ještědu na jaře roku 1991 do francouzské Normandie s několika koncerty libereckého sboru v Rouenu a jeho okolí. Sérii velkých cest tohoto přelomového období završil Ještěd roku 1992 zájezdem do katalánského města Cantonigros, kde se konaly každoroční soutěžní festivaly sborového zpěvu a folkloru s mezinárodní účastí. Nové uvolněné poměry u nás se projevily tím, že tohoto festivalu se zúčastnily 40
současně tři československé sbory. Kromě Ještědu přijel sem sbor pedagogické fakulty z Ústí nad Labem a dětský soubor Motýlci ze Šumperka. Na rozdíl od těchto dvou Ještěd si odtud žádná lichotivá umístění nepřivezl. Tyto obrázky by mohly vzbuzovat domnění, že Ještěd už zase proplouval tokem času v pohodě a bez problémů. Bylo tomu opravdu tak? Ve skutečnosti však začal vyvstávat
Ještěd v Rudolfinu 1996 G. Verdi: Requiem
SOUMRAK PAZDERKOVSKÉHO JEŠTĚDU
JOSEF ZADINA (*1955) sbormistr 1996-1999 Vystudoval konzervatoř v Teplicích a v Praze, a po revoluci a ještě dirigování na JAMU v Brně. Stal se sbormistrem několika severočeských sborů vč. Ještědu. V roce 1997 založil Severočeský filharmonický sbor, jenž vede dodnes. V současnosti také působí jako regenschori v chrámu sv. Ducha v Hradci Králové.
Foto ze sborníku k 90. letům
Události v jubilejním roce 1997 22.1. J. Zadina zahajuje práci 10.2. Soustředění v Liberci 2.4. Dvořák: Stabat Mater v Litoměřicích 5.4. Verdi: Rekviem v Rudolfinu 26.4. Slavnostní koncert 90 let
Vraťme se zpět do naší země a k postavení sboru Ještěd mezi ostatními pěveckými sbory Čech a Moravy. Národní soutěž smíšených sborů v Jihlavě roku 1990 se konala sice již v nových společenských poměrech, ale ještě ve starém duchu bývalých vokálních festivalů. Přihlásilo se do ní jen sedm sborů a Ještěd se mezi nimi umístil přesně uprostřed. Lepší umístění mohl stárnoucí sbor těžko očekávat. Byla to také jedna z posledních soutěžních prověrek, další soutěže a festivaly ustávaly, na jejich pořádání už nebyly veřejné peníze. Tržní hospodářství nemělo zatím o tuto kulturu ekonomický zájem a noví sponzoři - podnikatelé nebyli ještě tolik zámožní, aby na ně prostředky věnovali. Rovněž objednávek vystoupení začalo ubývat. A v této stále složitější době se ve sboru začal vyhrocovat generační problém. Projevoval se nejvíc v mužské části, kde věkový průměr dosáhl již 54 let a během několika posledních roků odešla na věčnost téměř celá desítka členů, patřících k jeho oporám. Tyto rychlé ztráty nestačil nahradit běžný příliv nových zájemců, zvláště proto, že v Liberci se vyrojila celá řada nových souborů, které si vytvářeli sami mladí zájemci o zpěv a mladí sbormistři. Situace Ještědu se stávala svízelnou a odpomoci nedokázaly ani dříve osvědčené prostředky. Ještěd se spoluúčastnil na dvou velice atraktivních programech libereckého divadla, na Dvořákově oratoriu Stabat Mater a hned nato i na Verdiho Requiem, podařilo se mu navázat spojení a realizovat vzájemný výměnný zájezd s řeckým souborem z města Tripolis, ale situace ve stavu členstva se příliš neměnila. Navíc se ozývalo stále hlasitěji volání uměleckého vedoucího Jiřího Holnera, kterému také přibývala léta a pomalu docházely síly. Zkrátka a dobře sbor Ještěd potřeboval projít nějakou omlazovací kúrou, která by z něj co nejdříve vytvořila opět činorodým elánem prodchnuté pěvecké těleso. A tak se dostáváme v našem albu k obrázkům, jež 41
18.5. Dvořák: Requiem ve Znojmě 27.5. Koncert v Chrastavě 8.6. Dvořákův Sychrov 12.6. Koncert in memoriam Josefa Pazderky 26.6. Euroregionální den v Žitavě 31.8. Soustředění v Liberci 15.9. Vystoupení na mši v Hejnicích 12.11. Zpívající liberecké sbory 6.12. Adventní koncert v České Lípě 26.12. Koncert Kouzlo vánoc v Liberci 29.12. Vánoční koncert v Bakově
Slavnostní koncert k 90. výročí ♪♫♪ Program koncertu k 90. výročí sboru 26.4.1997 L. Janáček: Hospodine (s doprovodem trubačů) 1. část (J. Holner) B. Smetana: Proč bychom se netěšili M. Raichl: Před západem O. Mácha: Odedávna A. Dvořák: Prsten A. Dvořák: Dyby byla kosa J. Ledeč: Co se to tam blejská P. Eben: Dívča, dívča J. Pazderka: Aj, ráno, ráno J. Linha: Dobrú noc Z. Lukáš: Ej, lásko Jojdana 2. část (J. Zadina) B. Smetana: Věno J.B. Foerster: Velké, širé lány B. Martinů: Stavjajú šibeničky J.B.Foerster: Česká píseň V. Novák: Neščasná vojna B. Martinů: Sestra travička Z. Pololáník: Te Deum …..
dokumentují pokus o závažnější zásah do organismu sboru, který se však bohužel během aplikace stále více projevoval jako NEBEZPEČNÁ OMLAZOVACÍ KÚRA Při hledání nového sbormistra se setkalo vedení sboru Ještěd s osobou mladého a velmi schopného sbormistra, jenž se zdál být pro náročný sbor, jakým Ještěd stále ještě byl, člověkem velice vhodným. Jmenoval se Josef Zadina a měl kromě teoretických znalostí z odborného studia sborového zpěvu a dirigování na AMU i dost bohaté praktické zkušenosti s řízením pěveckého sboru v České Lípě. Byl také dostatečně ambiciózní k tomu, aby sbor Ještěd posouval opět na vyšší výkonnostní příčky. Oba sbormistři, tedy Jiří Holner a Josef Zadina, měli nejprve nacvičovat se sborem souběžně, později, a to nejspíš po oslavě devadesátého výročí sboru Ještěd, mělo dojít i k výměně na místě uměleckého vedení a Josef Zadina se měl stát novou vůdčí osobností, která přiláká do sboru i novou a mladou pěveckou krev. Sbormistr Zadina se hned na počátku vrhl do práce na náročných skladbách a projektech. Prvním byla účast Ještědu spolu s jinými Zadinovými sbory, zejména s českolipským, na provedení Dvořákova oratoria Stabat Mater, provedeného 2. dubna 1996 v Litoměřicích, a o šest týdnů později na Dvořákově Requiem, provedeném 18. května ve Znojmě, obojí s velikým úspěchem a ohlasem. Rychlost a přitom i náročnost nácviku byla sice obdivuhodná, ale nemohli ho zvládnout všichni zpěváci, zvláště při druhé z těchto akcí. Jiří Holner se zatím věnoval zdokonalování kmenového repertoáru a přípravě na jubilejní oslavy a řídil koncerty v Chrastavě a Sychrově. Oba sbormistři se sešli až na tradičním pazderkovském koncertu Zpěv domova. Zadinovy koncerty měly tedy velkolepý úspěch a sbormistr se na nich prezentoval jako sbormistr velice schopný, ale byl to jeho úspěch osobní, nebyl to úspěch samotného Ještědu a tak tomu mělo být i v budoucnu. Sbormistr Zadina totiž předložil vedení sboru Ještěd svůj plán, omezit místní vystoupení, omezit počet členů a změnit i dramaturgii, to jest zaměřit novou činnost a tím i podobu sboru hlavně na duchovní hudbu. Na tento plán ale nebyl sbor ani fyzicky připraven, ani to nebylo jeho dlouhodobým cílem. Zadinova vize byla taková, že vznikne sbor s profesionální úrovní, bude vystupovat po celé republice, ale nebude to ani Ještěd, ani českolipský 42
Hostující sbory: Českolipský komorní sbor Pěv. sbor severočeských učitelů Dirigenti: Jiří Holner, Josef Zadina Sólisté: S. Hubálková, B. Černá, J. Stašík, J. Patočka
sbor, ale filharmonický sbor bez místního zakotvení. Tedy nikoliv dělnický pěvecký spolek pro Liberec a okolí, ani pěvecké sdružení spolčující milovníky sborového zpěvu a šířící jeho prostřednictvím i dobrou kulturní pověst města pod Ještědem, ale těleso sice pěvecky kvalitní, ale přístupné jen vybraným zpěvákům a kladoucí na jejich psychické i fyzické vybavení větší nároky. S touto vizí, pro Ještěd nebezpečnou a do budoucna s jeho existencí již nepočítající, šel sbor do akcí, jež měly tradičně připomenout a oslavit DEVADESÁTÉ VÝROČÍ SBORU JEŠTĚD
Pomyslné předání žezla vedení sboru na jubilejním koncertě mezi Jiřím Holnerem a Josefem Zadinou ♪♫♪ Program adventního koncertu Z. Pololáník: Ave Maria J.C.Vodňanský: Rorando coeli H.L. Hassler: Cantate Domino A.de Klerk: Pater Noster J.Arcadelt: Ave Maria B.M.Černohorský: Laudetur Jesus Christus L. Janáček: Suscepimus A. Dvořák: Agnus Dei (ze Mše D dur) J. Strejc: Missa Orbis factor Z.Pololáník: Te Deum, Adventní
Adventní koncert v kostele v Ruprechticích 12.12.1998 Poslední koncert s Josefem Zadinou před odchodem
Měli bychom v našem albu očekávat obrázky podobné těm z minulých oslav. Jsou tu, ale vedle nich se objevuji i obrázky nové. K těm tradičním patří jubilejní sborník, rozsahem nevelký, ale pěkně upravený a s obrázky barevnými. Tradiční byla i výstava dokumentů a fotografií, tentokrát v Severočeském muzeu. Tradiční byl slavnostní dubnový koncert, řízený odcházejícím i nastupujícím uměleckým vedoucím sboru a po něm nepříliš slavnostní schůze sboru s udělováním pamětních listů těm, kdo na ni přišli. Nepřítomných bylo dost, a to je tím netradičním a smutným obrázkem oslav. Ze sboru v tomto jubilejním roce odešlo 36 zpěváků, to je celá polovina sboru. To byl první výsledek oné vize kantátového sboru s dočasným přívěskem druhořadých zpěváků pro místní méně významná vystoupení. Tento exodus věstil nedaleký zánik sboru Ještěd. Čelit tomuto smutnému osudu tělesa bojujícího celé století proti všem nepřízním a nástrahám mělo organizační vedení. V něm ale již počátkem jubilejního roku došlo k významné změně. Pro neustálé spory o dramaturgii a způsob práce nového sbormistra Zadiny i pro nedobrý zdravotní stav odešel z vedoucí funkce předsedy neústupný odpůrce současných i budoucích změn Vladimír Černý a sbor nenašel za něj osobnost natolik zkušenou a zásadní jako náhradu pro boj s nebezpečnými vizemi. Velmi krátké působení Jaromíra Sedlického a po něm rovněž nedlouho působícího mladého Jana Košárka nestačilo čelit rostoucí nejistotě, a z ní vyvěrající docházkové nekázni a sbor směřoval k blízkému zániku. Rok po výroční oslavě zůstávaly ze sedmdesátičlenného kolektivu sboru poslední dvě desítky členů. A tehdy se udál ten zázrak, kterému vděčí sbor Ještěd a s ním i město Liberec za to, že tu sbor je, žije a slaví svoje sté narozeniny. Ten zázrak se jmenuje PETR PÁLKA. 43
Část III.
Poslední léta napsala
Jaroslava Zvolánková kronikářka a členka výboru 1999 – PŘEŽIJE JEŠTĚD ROK 2000? Ještěd pod vedením Mgr. Josefa Zadiny příliš neprosperoval. Bylo faktem, že se účastnil velkých projektů, viz koncerty v Litoměřicích, ve Znojmě s brněnskou filharmonií nebo v Hradci Králové s hradeckou filharmonií, či provedení Kytice od B. Martinů se sborem a orchestrem DFXŠ, ale vždy pod hlavičkou Severočeského filharmonického sboru, nebo ve spolupráci se sborem z České Lípy. Pro dirigenta se stávalo čím dál náročnějším dojíždění mezi sbory. Pro Ještěd samotný to znamenalo, že nemá dirigenta, který by za sbor vzal stoprocentní zodpovědnost, jak tomu bylo vždy v minulosti. Pro členy se stával nácvik složitých skladeb náročným a bez dostatečného zažití se i špatně předávaly posluchačům, navíc vznikala rivalita mezi členy Ještědu a těmi, kdo navíc zkoušel s filharmonickým sborem. Ještěd pomalu přestával být samostatným pěveckým tělesem. Hned na začátku roku 1999 p. J. Zadina oznámil, že chce ukončit svou činnost v Ještědu. Všechny členy to zaskočilo, protože všechny podmínky ze strany sboru byly plněny. Lednovou zkoušku ani nedokončil a odjel a to byl vlastně konec. Naštěstí předseda sboru Jan Košárek začal ihned jednat s mladým a šikovným dirigentem Severáčku Petrem Pálkou. Ten přislíbil spolupráci od září, ale když se podařilo získat spolupracovníka – sbormistra DFXŠ Martina Veselého, byl dohodnut termín 25.1.1999. PETR PÁLKA, sbormistr Ještědu 1999-2006 Narodil se 4.8. 1971 v Náchodě a vystudoval pardubickou konzervatoř (obor lesní roh, sólový zpěv a sbormistrovství). Roku 1997 se stal sbormistrem jednoho z nejvýznamnějších českých dětských sborů Severáčku. Sbormistrovské úspěchy a ocenění: MSF Halle (SRN) 1998 - zvláštní cena za interpretaci soudobé hudby MSS Llangollen 1999 - 2. místo v kategorii DS MSS Jersey 2000 - 1. místo a absolutní vítězství 2003 - Cena Sbormistr - junior MARTIN VESELÝ, sbormistr Ještědu 1999-2003 Narodil se 26.7.1960 v Liberci. Hudbu vystudoval na pedagogické fakultě UK, obor sbormistrovství chrámové hudby. Úspěšně se věnoval sbormistrovství v libereckých sborech Rosex, Collibet, se kterými získával přední umístění v národních i mezinárodních soutěžích komorních sborů. Od r. 1992 až dosud působí jako sbormistr v opeře Divadla F. X. Šaldy Liberec. 44
Na členské schůzi poslouchali sboristé jejich představy týkající se zkoušek, repertoáru a budoucnosti sboru – jak krásně jim zněly – vždyť zcela odpovídaly představám všech přítomných. A tak se sbor pustil s novou chutí do zkoušení. Nacvičuje se nový kmenový repertoár – sice jsou to skladby jednodušší, ale jsou zvládány s pochopením a pěvci je opravdu umí. Do Ještědu přicházejí noví členové a v březnu jich je již 55! A dirigenti jsou spokojení – přesto, že zrušili všechny koncerty a vystoupení, neodolali a již 22. května s Ještědem vyjeli na soutěžní setkání sborů v Chlumci nad Cidlinou „Jaro se otvírá“. Ještěd tu získal cenu poroty za působivé provedení skladeb M. Raichla Staročeský chorál a E. Suchoně Aká si mi krásna. Další cesta vedla na 44. ročník Hudebních slavností do Turnova. Po akademickém přednesu prvního sboru bylo ještědské zpívání malým oživením v sále. Petr a Martin se střídali v dirigování a šlo to všem tak dobře jako by byli léta sehraným týmem. Vrcholem této sezóny byl koncert věnovaný památce doc. Josefa Pazderky. Od jeho úmrtí uplynulo již 20 let a vystoupení, kde se představil Ještěd a Severáček, bylo opravdu důstojnou vzpomínkou, kterou kladně hodnotili nejen přítomní diváci, ale i místní tisk. Při soustředění v Bílém Potoce se hodně pracovalo, ale i ti noví členové se již dobře poznali při večerní zábavě u kytar. Zdá se, že Ještěd bude zase dobrá parta kamarádů. Pěvecké přehlídky „Zpívají liberecké sbory“ se tentokrát zúčastnilo 8 těles. Koncert duchovní hudby byl věnován skladateli Petru Ebenovi k 70. narozeninám. Ještěd vystoupil jako poslední s Ebenovou skladbou Missa adventus, kterou mistr sám doprovodil na varhany. Ještě se projevila nejistota v nástupech mužského sboru, ale kritiky zněly povzbudivě a zvlášť byl potěšen mistr Petr Eben: „Tak krásnou oslavu svých sedmdesátin jsem ani nečekal!“ A aby toho nebylo málo, vyjeli dirigenti Martin Veselý a Petr Pálka s Ještědem na soutěž 13. Pražské dny sborového zpěvu. Program byl dobře připravený, včetně povinné skladby A. Dvořáka - Napadly písně. Kromě úpravy dvou českých lidovek byla zařazena italská Matona mia cara - O. Lasso a francouzská La blanche neige - F. Poulenc, kde zvláště text byl tvrdým oříškem. Cestou domů si všichni prozpěvovali, protože ať už to dopadne jak dopadne, oba dirigenti své svěřence pochválili. Ještěd se umístil ve stříbrném pásmu!!! To nikdo po krizi na začátku roku ani nečekal. Všechny to tak znovu podpořilo v intenzivním nácviku programu atraktivního pro sbor i diváky. NOVÉ TISÍCILETÍ Před vánocemi je všude shon, sbory pějí koledy a koncertů je habaděj. Ještěd se rozhodl jinak – obnovil tradici novoročního zpívání. Sice po Silvestru, ale zato zvesela s písničkou. Přesně v tomto duchu se neslo první Novoroční koncert 2000. Přišlo téměř 180 diváků a Ještěd zúročil vše co zná a umí od klasiky přes lidové písně po současný repertoár. Program sboru byl prokládán recitací člena sboru Ivana Žáka a členky DFXŠ 45
Markéty Tallerové. Vystoupil samostatně nejen ženský sbor, ale i mužský, coby pašeráci z Hubičky. A tak se rok s rokem sešel a před diváky tu stál sbor – sice ještě trochu nejistý, ale už zcela samostatný, který může vystoupit kdykoli i bez výpomocí. Před sborem jsou dva mladí, sebevědomí dirigenti, členové Ještědu jim rozumějí a věří. Udála se veliká změna – vloni měl sbor pár věrných členů, nyní již 70. Leccos z pěveckých dovedností se v minulém čase u dirigenta J. Zadiny naučili – zvlášť intonaci a rychlou orientaci v latinském textu. K tomu přibyly nové kvalitní hlasy a sbormistři už měli na čem stavět. Ještěd začal růst jako ta hora nad Libercem. V plném obsazení vystoupil v Žitavě v Muzeu kostela sv. Kříže a tentýž program duchovní hudby uvedl během koncertu u příležitosti návštěvy francouzského sboru z Nantes. V květnu Ještěd vyjel na Mezinárodní festival duchovní hudby do Šumperka. Spolu s dalšími osmi sbory tu členové prožili slunečný víkend plný hudby, ať už v kostelech v Šumperku, nebo při zpívání v Mohelnici a Velkých Losinách. Prvně tu také došlo k onomu úžasnému souznění sboru a dirigenta, kdy pěvci plují na vlnách svého zpěvu podle gest rukou. Po koncertě Petr Pálka vyjádřil mimořádný pocit, že při Napadly písně sbor tak přesně soustředěně a při tom s prožitkem reagoval, že si vlastně neuvědomuje, jestli dirigoval, nebo jen poslouchal. Ještěd tu navázal další přátelství s přítomnými sbory a při veselém cestování se ještě víc stmelil. V Liberci je díky sbormistrovi Martinovi Veselému znovu navázána spolupráce s DFXŠ. Ještěďáci vystupují v operách Turandot - G.Puccini a Aida - G.Verdi. Pěvecký sbor vystupuje na menších akcích v okrese – Chrastavské slavnosti, Zahradní slavnosti v PKO, výchovný koncert pro ZŠ a nikdy nechybí na důležitých vystoupeních, kde se prezentují i ostatní sbory z Liberce. Ale žádný z nich nemůže Ještědu konkurovat, protože Ještěd je nejpočetnější. A proto také zahajoval pěvecký maratón dvanácti sborů věnovaný osmdesátinám pana Milana Uherka. Ženský sbor vystoupil v novém – černá dlouhá sukně, k tomu bílá halenka s dlouhými rukávy, doplněná barevným šálem. Je to decentní a je to veselé. Takový byl i celý večer, který skončil společným zpíváním všech přítomných pod taktovkou oslavence. 2001 A je tu další Novoroční koncert 2001, na který jsme získali herce pana Radovana Lukavského. Zněl krásně jeho hlas i zvuk sezpívaných pěvců. Dále Ještěd přivítal francouzský sbor z Angers, sám pak odjíždí na pozvání sboru Svatobor do Sušice. Setkání s kamarády Petra Pálky bylo srdečné, veselé a Ještěd tak získal další kontakty. Nejen zpěvem žije sbor. Důležitým krokem bylo získávání právní subjektivity, zahájila se náročná práce na přípravě vlastních internetových stránek, zajistilo se nové logo sboru – prostě kus práce. Ovšem i nedostatky se objevily a to především v komunikaci sbormistrů a předsedy sboru. Ten byl často pozdě informován o již běžících akcích a protože se tak dostávali do názorových střetů bylo rozhodnuto, že agendu převezme Bořivoj Shejbal, který byl později výborem zvolen za předsedu sboru a vzniklá situace byla dořešena. 46
Na letním soustředění v Krkonoších začali oba dirigenti hledat skryté rezervy v jednotlivých hlasech a tak museli všichni pěvci projít přezkoušením v kvartetech. To vedlo k dalšímu zdokonalování ve znalosti skladeb a na výměnný zájezd do Francie odjíždí sbor velmi dobře připravený. Cestou do Angers koncertuje Ještěd v Augsburgu a dva dny věnuje toulkám po Paříži. Tentokrát jedou i oba dirigenti Martin Veselý, Petr Pálka a varhaník Lukáš Trykar. Díky členům universitního sboru a orchestru, kteří si členy Ještědu rozebrali na ubytování domů poznali ještěďáci pravou tvář francouzského pohostinství a také krásné okolí řeky Loiry – opatství Fontevraud, vinné sklepy či samotné středověké Angers. Koncertovalo se zde dvakrát – v Angers a v Savennieres a vždy si diváci vyžádali ještě přídavek. Při potlesku blýskla i slzička radosti, jak vřele se dovedou diváci odměnit. Oba dirigenti svým členům poděkovali a Ještědi vědí, že to není jen jejich zásluha. Výkony sboru postupně stoupají, členové jsou k sobě více tolerantní a navzájem více spolupracují. Je to přece vzácné, když se dá dohromady tolik lidí, kteří jdou společně za stejným často nesnadným cílem. Po návratu do Liberce čekala další výzva – Stabat Mater od Antonína Dvořáka. Řady sboristů doplnili členové vokálního sdružení Rosex, provedení řídil Petr Pálka. V ruprechtickém kostele se posluchači přesvědčili, že i bez orchestru má toto dílo velkou hloubku. Naopak – dokonalé zvládnutí varhanního partu panem Lukášem Trykarem doplňovalo sólisty a také sbor, ten pak zvláště vynikl svou výstižnou dynamikou. V pauzách bylo v kostele naprosté ticho, ale na závěr se ozval aplaus, který dlouho doprovázel děkování všech aktérů. Toto vystoupení si sbor zopakoval – opět úspěšně – v dalším roce 2002 před odjezdem do Itálie. 2002 Do italského Trenta se Ještěd vydal na pozvání mužského pěveckého sboru Genzianella. Petr Pálka byl se Severáčkem ve Španělsku na soutěži a tak veškerou zodpovědnost za sbor převzal Martin Veselý sám – čerstvě ženatý. Sbor nebyl nijak vybírán, jel kdo mohl, přesto vědomí zodpovědnosti a vážnost situace (mužský sbor byl jedinečný) členy vybičoval k výbornému výkonu, který svým doprovodem na klavír podpořila paní Jiřina Goldsteinová. Program koncertu byl náročný od Proč bychom se netěšili B. Smetany přes skladby P. Ebena, B. Martinů, O. Máchy i J. Ježka. Diváci reagovali na každou skladbu a dlouhým potleskem odměnili Vieni sul mare, ve které poznali italštinu. Další dny věnoval sbor poznávacímu programu, který připravili hostitelé. Cesta lodí a koupání v jezeře Lago di Garda, opulentní hostiny, společné veselé chvilky s členy Genzianella a všudypřítomná hudba a zpěv. To vše je spojovalo přes rozdílnost jazyků natolik, že si slíbili brzké setkání. Martin Veselý byl s Ještědem spokojen, vždyť všichni dělali, co mu na očích viděli. Svá „překvapení“ zhodnotil slovy: velmi jsem se poučil, že Ještěd je schopný – ba dokonce všeho schopný! 47
Schopnost se projevila hned při letním soustředění – tentokrát v Nové Pace, kde je opravdu ideální prostředí pro zkoušení, ubytování, ale i zábavu. Tu si ještěďáci uspořádali sami, když si kromě náročných zkoušek zorganizovali divadelní představení a vyhlásili „Svrchované království ještědské“, kde byl za krále zvolen předseda Bořek Shejbal. Bylo při tom spousta legrace a podlehli i dirigenti, kteří oceňovali hlavně všestrannost svých pěvců. Snažení a nový repertoár byl představen hned po příjezdu z Nové Paky v PKO V Liberci, následně pak v Českém Dubu, v Sušici a při návštěvě smíšeného sboru Bendl z České Třebové . Jako velkou čest, ovšem i zodpovědnost, bral Ještěd provedení oratoria Stabat Mater v Basilice Navštívení Panny Marie v Hejnicích. Kostel byl plný ctitelů Dvořákovy hudby a Ještěd se snažil o to víc, že vedle dirigujícího Petra Pálky stál po celou dobu Martin Veselý, připravený kdykoliv převzít taktovku. U Pálků totiž čekali narození již druhého syna. Úsměv a nové červené šály a desky sboru sluší (Stabat Mater, Hejnice 26.10.2002) Během listopadu 2002 měli všichni členové tak nabitý program, že se sešli nejméně 14x na zkouškách, při zpívání v opeře Tosca, nebo při hostování sboru Jugendchor der Dresdener Philharmonie a ještě pomohli svým zpěvem na benefičním koncertě jehož výtěžek získaly obce v tomto roce zaplavené. I v dalších letech Ještěd vystupoval na velkých akcích, ale pořádal i vlastní interní koncerty a to vše proto, aby mohl svým přednesem skladeb rozdávat radost. Radost a lásku, kterou měl zažitou při nácviku bohatého programu, v němž si každý divák našel to své potěšení. Přáním sbormistrů bylo, aby posluchači nejen vnímali hudbu, ale aby se i bavili, vzdělávali, aby jim zpěv byl blízký. Ještěd uvádí skladby, které napsal např. B. Britten, V. Miškinis, C. Monteverdi, M. Raichl, I. Hurník, P. Eben, B. Smetana, A. Dvořák, J. Ježek, Z. Lukáš a mnoho úprav lidových písní. Program je na výši jak po stránce složení skladeb, tak pěveckého výrazu a přednesu. V tomto vzestupu Ještěd přibrzdila zpráva o ukončení činnosti dirigenta, kterou výboru oznámil na začátku roku 2003 Martin Veselý. Své rozhodnutí zdůvodnil velkou vytížeností v divadle, studiem hudby v Praze a péčí o rodinu. Sám vedl ještě komorní pěvecký sbor. Martin Veselý svými schopnostmi a náročností Ještěd jednoznačně obohatil a pomohl přivést až na současnou úroveň, ale nyní měl dojem, že by ho spíš brzdil. Členové byli překvapeni, ale o to víc se semkli k pomoci Petru Pálkovi a začali chodit na zkoušky všichni téměř na 100%. K nácvikům se začali scházet ve velké zkušebně Severáčku. Členská základna nyní měla 78 členů + dirigenta.
48
2003 Za krásného květnového počasí si pořídil Ještěd několik reklamních fotografií v tradičním sborovém postavení v krojích, ale vzniklo i netradiční foto Ještědu na Ještědu. Sbor oplatil návštěvu a vydal se koncertovat do České Třebové a v létě proběhlo soustředění opět v Nové Pace, kde se připravoval soutěžní program. Než se však pustil do ověřování svých kvalit, přivítal Ještěd zpívající horolezce sbor Genzianella z Itálie. Spolu s dalšími sbory z Liberce pak oslavili zpíváním 75. narozeniny skladatele Zdeňka Lukáše, za jeho aktivní účasti. PRAGA CANTAT - 17. Pražské dny sborového zpěvu. Petr Pálka přihlásil sbor rovnou do dvou kategorií, takže se nikdo nestihl bát, takový to byl kolotoč. Mezi sedmi smíšenými sbory přednesl Ještěd: J. Gallus - Duo seraphim (specialita sboru, kdy se rozestoupí na dva sbory), povinnou A. Dvořák - Napadly písně, B. Martinů - Bolavá hlavěnka, Pršelo, bylo tma a V. Miškinis - Cantate Domino. Vše vypadalo dobře, zpěváci "šli dirigentovi po ruce", dodržovali dynamiku i tempo. Po svém vystoupení jen přešli do vedlejšího sálu, kde zpívali v kategorii folklór: V horném konci v úpravě M. Uherka, Už je sluníčko Z. Lukáše a Škoda ťa, synečku a Už sa fašang kráci M. Raichla. Podle úsměvu dirigenta Ještěďáci tušili, že bude co slavit. A opravdu to stálo za to! Všichni jásali - Petr Pálka získal Palmu vítězství za vynikající dirigentský výkon, Ještěd byl vyhodnocen ve zlatém pásmu mezi smíšenými sbory, ve stříbrném pásmu ve folklóru a jako nejlepší těleso letošního ročníku! Porota vyzdvihla hlavně mladý a vyvážený zvuk sboru, práci s dynamikou a doporučila Ještěd do vyšší soutěžní kategorie vyspělých sborů. Takové ocenění nezískal Ještěd už několik let a teď tolik najednou z jedné soutěže. Členové prožívali radost a nadšení z úspěchu. Blahopřání zaslal i bývalý dirigent Jiří Holner. Gratulace se ozývaly i na oslavách 45 let dětského sboru Severáček, který úspěšně vede Petr Pálka se svou manželkou Silvií - ta byla jednou ze sólistek, když Ještěd uváděl Českou mši vánoční J. J. Ryby v kostele sv. Antonína. Na již tradičním novoročním koncertě sbor zopakoval soutěžní program a k pobavení diváků předvedl sborovou i sólovou recitaci. 2004 Každý známý sbor má v současné době své profilové CD, proto Petr Pálka usoudil, že Ještěd má z čeho vybírat a hlavně je schopen vlastní CD připravit. Natáčení probíhalo v únoru 2004 v koncertním sále ZUŠ. Členové se psychicky připravili na těžké chvíle, ale po celou dobu vládla úžasná atmosféra a to nejen díky zvukařům. Ti byli přísní 49
profesionálové, ale měli se sborem trpělivost. Také díky dirigentovi, který vlastně vše režíroval. Určoval, kdy kterou skladbu začít, navozoval správnou náladu k jednotlivým písním, přestavoval sbor podle potřeby, komunikoval s jednotlivými muzikanty doprovázejícími některé skladby a hlavně dovedl pěvce povzbudit, když už se projevoval značný útlum a sám byl jistě také unavený. Během dvou víkendů bylo CD hotové - 25 titulů prošlo podrobným procesem nahrávání. Nyní ještě připravit obal a výtvarnou podobu. Úvodní slovo napsal pan Milan Uherek: "Je tomu přesně padesát let, kdy jsem poprvé vstoupil do zkušebny Ještědu, kdy jsem se poprvé pozdravil s okouzlující sbormistrovskou osobností - Josefem Pazderkou. Následovalo několik desetiletí spolupráce tohoto mimořádného tělesa s libereckou operou, spolupráce, která přinášela tolik hodnot nejen oběma stranám, ale i libereckému obecenstvu. Na sborové scény Wagnerova Tannhäusera, mnoha Verdiho oper, Řeckých pašijí Martinů či na řadu děl oratorních nelze zapomenout. Stejně tak bylo krásné poslouchat dospělé, když se k nim připojily děti Severáčku. A tolika věcem jsem se přiučil na zkouškách Ještědu, v atmosféře naplněné maximální náročností a zároveň prostoupené radostí z práce - někdy, a to díky Pepíčkovi, až rozpustilé. Byli jsme pyšni na jejich koncertní a soutěžní úspěchy, a přitom v tom nebyla ani stopa závisti - vždyť to byl NÁŠ Ještěd! V dobách, kdy se prorokoval tradičním velkým tělesům jejich zánik, kdy nastoupila konjunktura malých komorních souborů, Ještěd žil stále intenzivně jak umělecky tak společensky, byť to byla jiná forma práce, snažící se přizpůsobit novým podmínkám. A hle, po oněch padesáti létech mého přátelství s tímto sborem jsem požádán o pár slov k jejich novému CD a já si pln radostného údivu uvědomuji, že ona idea rovnováhy mezi uměleckou náročností a radostí z práce za toto padesátiletí vůbec nevybledla. Na koncertních praktikáblech vidíme přicházející nové mládí, které sbor osvěžil, ale zároveň jsou tito mladí kultivováni generacemi zkušenějších pěvců. Nové vedení neváhá experimentovat, hledá (především v oblasti dramaturgie), ale přitom neustupuje z požadavku dělat to všechno co nejdokonaleji, co nejpoctivěji. Až budete toto cédéčko poslouchat, snad to všechno vycítíte. A kdyby si ho mohl poslechnout Pepíček Pazderka, možná by měl potěšení ještě větší než vy." Milan Uherek V červnu 2004 Ještěd slavnostně pokřtil CD "Radujme se vždy společně" a kromě koncertu připravili členové pro diváky i chutný raut. Mezinárodní sborový festival A. Dvořáka v Praze přivítal soutěžící z několika zemí. Ještěd byl v kategorii smíšených sborů s jabloneckým "Janáčkem", s dvěma sbory z Bulharska a dalšími dvěma z Polska. Při svém vystoupení uvedl tyto skladby: Duo seraphim (J. Gallus), které je zajímavé tím, že ho zpívají dva sbory, ale v tom je i značné riziko provedení. Povinná skladba: A. Dvořák - Dnes do skoku a po ní oblíbená Rachmaninovova Ave Maria. Za dobu, co ji ještěďáci zpívají, se stala jejich "srdeční 50
záležitostí", zvlášť, když využijí možnosti dynamiky. Na závěr to byla lidová V horném konci v úpravě M. Uherka. Vyhlášení výsledků bylo očekáváno s trochou nervozity, dokonce ani dirigent netušil... Po bronzovém a stříbrném pásmu už nezbývalo nic jiného. Ještěd - jako jediný byl ve zlatém pásmu s 87,3 body! Pěvci "hulákali" radostí, ale vzorně znovu zapěli Duo seraphim. V hodnocení byl vyzdvižen příjemný, vyrovnaný zvuk hlasových skupin, přiměřená artikulace, vcelku suverénní intonace, přesný, ale poněkud méně pružný rytmus, bohatá práce s dynamikou a hezký, stylově pestrý a kontrastní program. Porota se usmívala a s pochopením se divila Petrovi Pálkovi, jak takovou "bandu" zvládne. Všichni byli překvapeni ještě víc, protože se zúčastnili provedení oratoria Stabat Mater v kostele "U Salvátora", které uvedl právě vítězný liberecký pěvecký sbor Ještěd. A ten zvládl vše na jedničku s hvězdičkou. Po dovolených a odpočinku pracuje sbor na novém, náročném repertoáru: ženy Wassermann (R. Schumann), Charmone a Kalokagathia od P. Ebena, či Mořena a Zavírání lesa B. Martinů. Všichni pak dávají dohromady Cantico delle creature P. Ebena nebo Chodský den v úpravě M. Raichla. Novinkou podzimních zkoušek se staly vánoční koledy - k těm známým byly přidány Čtyři moravské v úpravě M. Raichla a chilská Seńora dońa María s úžasným textem (v originále). Celý repertoár včetně koled uvedl sbor na samostatném koncertě v Jaroměři. Divadlo, kde se zpívalo bylo před dvěma lety úplně zatopeno. Ovšem nyní očekávalo krásně opravené, zcela zaplněné svého rodáka, dirigenta Petra Pálku. Program byl nabitý tím nejlepším, co Ještěd umí, ohlas zaznamenal i doprovodný "orchestr" sestavený z členů sboru. Pozorné a vděčné publikum si nakonec s Ještědem zazpívalo koledy. Další adventní koncert prožil Ještěd v polské Jelení Hoře. V obrovské barokní katedrále se 45 členů stalo součástí lehce komerčně laděného večera. Umělá mlhovina příchodem ještěďáků zmizela a vánoční program proběhl úspěšně, až na dvě ohlušující rány, kdy se porouchalo osvětlení rampy nad hlavami pěvců. Vše skončilo dobře, společným zpěvem celého kostela - asi 1500 lidí. Vrcholem tohoto maratónu byl vánoční koncert Severáčku. Dirigent tohoto dětského sboru i Ještědu naznačil, že už přišel čas, kdy mohou oby sbory zpívat společně, aniž by byl velký rozdíl v úrovni. Každý sbor přednesl svůj program a na závěr přišlo společné zpívání koled - ani diváci neodolali. Pan Milan Uherek v tištěném programu mimo jiné uvedl: "Toho společného máme víc - pěstujeme dobrou, nápaditou hudbu a taky to oceňuje publikum i poroty soutěží. Do sborů chodíme pro krásné přátelství, poznáváme, jek je to zajímavé mimo naši vlast, vzděláváme se tu a taky se s chutí zachechtáme.V posledním čase je to i společný pastýř, jež nás vede. A ještě k Ještědu - hemží se to tam teď spoustou bývalých Severáků a o zpívání mají zájem další a další, až musel Petr Pálka vyhlásit "stop - stav". U tradičních velkých sborů je to něco naprosto výjimečného." 2005 V libereckých časopisech a novinách vychází často články o kulturním dění, včetně informací o úspěších Ještědu. V Českém rozhlase je pořad RONDO - což je kritická sonda do světa CD. V březnu 2005 si vzali pod drobnohled Ještěd. Stabat Mater v DFXŠ 20.3.2005 51
Poslech recenze byl příjemný, protože příznivý. Zazněly ukázky ze skladeb: Napadly písně, Už sa fašang kráci a Cantate Domino. Na adresu sboru padala hodnocení jako např.: „mladé hlasy a entusiasmus, Ještěd se snaží reagovat na dnešní nové trendy, ale přitom respektuje historické dědictví“, či „radost z CD pramení z víry, že sborový zpěv ve městě pod Ještědem nastoupil další díl té správné cesty - přejme, ať je stále tak úspěšná“. Tolik rozhlas o ještědském CD. Ještěd již má svůj zvuk a může se věnovat náročnějším projektům, jako je spolupráce s velkým hudebním tělesem. Dvořákovu Stabat Mater sbor již několikrát úspěšně provedl. Zpěváci mají toto oratorium v oblibě pro krásnou hudbu, zpěvnost a celou atmosféru díla. Ještěd ho provedl s Dolnoslaskou filharmonií v Jelení Hoře a pak i v Liberci pod vedením dirigenta Miloše Krejčího. Zkoušky i koncerty dopadly ke spokojenosti všech zúčastněných. Diváci oceňovali výkony všech, aniž tušili, že Ještěd je čistě amatérský sbor. Ještěďáci se schází i na členských schůzích, kde se hodnotí minulé období, řeší se budoucí velké akce, prostě se probírá běh života, jako ve velké rodině. Výstižné bylo i poděkování dirigentovi: "Ještěd jako Fénix vstával z popela, hledal svou tvář a vstřebával základy. Vím, že je to na Petra velký nápor a vybalancovat jeho síly mezi námi a Severákem je někdy nadlidský úkol. Za hodnocené období ale umělecký projev sboru poskočil o obrovský kus. Ukazuje se, že jaký pán, takový krám. Držíme se při zemi, víme moc dobře, že velká část cesty k tomu stát se uznávaným vynikajícím sborem je ještě před námi. Jsme na zemi, ale již si protahujeme křídla a zvedáme hlavu. A dobře víme, že máme za kým letět - díky, Petře." Bořivoj Shejbal, president PS Ještěd V roce 2005 měl Ještěd 15 samostatných vystoupení. Dalším z těch "schůdků nahoru" byl koncert k 80 letům Milana Uherka. Petr Pálka chtěl panu Uherkovi splnit dávné přání a s Ještědem studoval Magnificat J. S. Bacha. Bylo to pro sbor velmi náročné období, ale všichni k nácviku přistoupili zodpovědně. Nejen že chodili dobrovolně na mimořádné dělené zkoušky po hlasech, ale většina členů si pořídila nahrávky díla, "naposlouchávali" si začátky jednotlivých částí, nástupy svého hlasu i orientaci ve spleti hlasů u fugy. Na konci listopadu mohl Ještěd vystoupit s doprovodem orchestru, který dal dirigent dohromady z učitelů ZUŠ a některých muzikantů Dolnoslaské filharmonie. A po celou dobu se vše tutlalo v tajnosti jako překvapení. Na tomto koncertě vystoupil Severáček s Vivaldiho Glorií a Ještěd s Magnificatem. V "nacpaném" kostele byla úžasná atmosféra plná úcty k takovému muzikantovi, jakým je pan Milan Uherek. Zněla nádherná hudba provedená amatérskými sbory na profesionální úrovni. Drobné chybičky se zcela ztratily v nadšení - pěvců i diváků. Oba sbory předvedly svůj výkon hlavně díky nasazení dirigenta. Petr Pálka je vedl svým nenapodobitelným způsobem, v němž se spojuje ctižádost po dokonalosti provedení, ale také láska a přívětivost ke sboru, který řídí. Jasně a důrazně udával nástupy, s respektem vedl sólisty a chvílemi téměř tančil. Ovace na závěr nebraly konce. Ještěd si je užíval s vědomím pečlivě splněného úkolu se silným pocitem soudržnosti přátel. Návštěva u Milana Uherka srpen 2005 52
Také vánoční koncert v Sušici se Ještědu vydařil. A protože je tam o něj velký zájem, proběhl během sobotního večera hned dvakrát. Také tradiční zpívání Rybovy České mše vánoční Ještěd uvedl dvakrát, aby bylo z čeho vybírat na "live" nahrávku CD. Ještěd se pro mnohé členy stal velkou rodinou, členové společně sdílejí radosti i strasti svátečních i všedních dní. Kromě posledního rozloučení s bývalými členy zpívají stále častěji i na svatbách a sčítají nová miminka. První liberečanka roku 2006 byla zrovna "z Ještědu". Na své pravidelné schůzi se sešel i výbor Ještědu, aby zhodnotil finanční situaci stále je potřeba oslovovat sponzory a hledat další možnosti finančního zabezpečení sboru. Domlouvaly se podrobnosti organizace návštěvy pěveckého sboru z Izraele. Připravoval se plán dalších akcí na celý rok. Posledním bodem byla změna předsedy sboru. Bořivoj Shejbal uznal, že ho osobní problémy vytěžují natolik, že se již necítí být platným "presidentem". Pro sbor udělal kus práce v době, kdy se Ještěd potřeboval stmelit a rozjet. Nyní zůstal pracovitým členem výboru. Z nové volby vzešel předseda Jan Lajksner, který své kvality již mnohokrát prokázal. 2006 Po uvítání Nového roku veselým koncertem odjel Ještěd zpívat na univerzitu do Hradce Králové. Všichni se snažili podat co nejlepší výkon, protože si uvědomovali, že jejich dirigent zde v současné době studuje sbormistrovství. Mezi diváky byli přítomni i jeho pedagogové. Sbor vystoupil s náročným programem 2 x 40 minut, kterým prokázal všechny své kvality. Jednotlivé skladby jsou již dobře zažité, jsou zpívány zpaměti, a proto je mezi pěvci a dirigentem blízký kontakt. Plné nasazení, soustředění a přesná reakce na každé gesto pak dovedou každou skladbu "rozdýchat". Sbormistr uváděl svým průvodním slovem diváky do děje, zpěváky nechal občas uklonit, čímž získali pár vteřin na odpočinek. Po přestávce už byla žánrová nabídka lehčí - s úpravami lidovek- a ještěďáci se převlékli z krojů do kalhot a barevných triček s logem Ještědu. Program gradoval a diváci byli nadšeni. Na závěr zaznělo Ježkovo Nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní - ale konec to opravdu byl, i když potlesk zněl sálem ještě po odchodu sboru. Na pravidelných zkouškách se dal Ještěd do přípravy velkého projektu nácvikem Messa di gloria G. Pucciniho za doprovodu Dolnoslaské filharmonie sboristé doplní program tohoto hudebního tělesa a společně uvedou toto dílo na turné po polských městech. Vše je nutno stihnout do června. Mezitím ženský sbor doplňuje kulturní program na Zimních sportovních hrách armády ČR, Ještěd hostil izraelský sbor Tzlil Chorus a společně uspořádali koncert v muzeu. TRAGICKÁ ZPRÁVA Dirigent Petr Pálka je tedy stále v plném nasazení. Je obdivuhodná jeho neutuchající energie a stálý humor, kterým udržuje své pěvce v bdělosti, i když vysíleni nácvikem umdlévají. Sám ještě připravuje svůj Severáček na cestu do řeckých Athén. Dívčí komorní sbor tam přednese premiéru současné skladby "Půlnoční modlitba" Leo Cottakise, kterou věnoval dětem na celé zemi. Koncert pořádá česká ambasáda ve spolupráci s athénskou radnicí. Mimořádně vydařené vystoupení Severáčku před 1200 diváky, špičkami politického i kulturního dění z celého světa však zcela zakryla tragická zpráva. Ještě několik hodin po koncertu se na internetových stránkách sboru objevilo Petrovo nadšené hodnocení večera - "Byl to jeden z nejšťastnějších dní mého života." 53
Brzy ráno však sbormistr zkolaboval a byl převezen do athénské nemocnice na jednotku intenzivní péče. Neuvěřitelnou informaci snad nikdo z Ještědu nechtěl vzít na vědomí. Ještě v neděli se všichni tišší a v slzách zúčastnili společné modlitby za Petrovo uzdravení. Pravda je však neúprosná - rozsáhlé krvácení do mozku – šance minimální. Celé město s napětím sledovalo neúprosný boj s osudem. Odcházel totiž člověk, který měl ohromné charisma a byl zcela oddán své práci – zpěvu, hudbě a radosti. 4.4. 2006 jeho žena Silvie oznamuje: „Odešel tak, jak žil, na vrcholu tvůrčích sil v nejprestižnějším řeckém sále Megaro Moussikis.“ Byla to těžká rána pro rodinu, pro Severáček, pro Ještěd, pro celý Liberec, pro všechny, kdo ho znali – vždyť Petra měl každý rád. Život Ještědu jako by se zcela zastavil. Členové se scházeli ke vzpomínání a v těch setkáních, v kolektivu, který dal Petr Pálka tak úžasně dohromady hledali sílu pro další dny. Oznámení proběhlo ve všech sdělovacích prostředcích a vždy byly vyzdviženy charakteristické vlastnosti mladého dirigenta: „Člověk pohlcený hudbou, zapálený do práce, nabitý energií a optimismem, zpívat pod jeho taktovkou byla radost, dovedl vyburcovat k maximálním výkonům i ocenit dobře odvedenou práci.“ Beze slov a jakýchkoliv projevů proběhlo 14. 4. 2006 v Divadle F. X. Šaldy poslední rozloučení s Petrem Pálkou. Stovky lidí položily květiny k rakvi, u níž stál Ještěd po celou dobu čestnou stráž. Tichem zněly jen skladby královehradeckého souboru, ve kterém Petr začínal; nahrávkou naposledy pozdravil Severáček a Ještěd stísněně uvedl oblíbené Ave Maria od Rachmaninova a V horném konci. Už jen z toho pohledu, že vypjatá smuteční atmosféra přemohla slzami i řadu sboristů, byl jejich pietní výkon skutečně heroický a přítomným řekl víc, než tisícovka slov. Decentní, ale přesto velkolepý obřad, jež podtrhl nesmazatelný odkaz Petra Pálky, ukončila česká hymna. Slova Ještědu: „Milá paní Silvie, včera jsme se sešli na Starém městě, kde s námi nejednou po zkoušce byl i Petr. Po náročné práci tu s ním bylo vždy veselo. Včera tomu bylo jinak, ale při tom žalu a lítosti jsme prožívali i okamžiky vděčného štěstí, že jsme takového ČLOVĚKA mohli poznat, spolupracovat s ním i radovat se. Byl mezi námi jedním z kamarádů, který nikdy nezklamal. O to větší je nyní náš závazek pokračovat a nevzdávat se. Kéž naše síla a víra v další dobré dny pomůže i Vám.“ Členové PS Ještěd Závazky Ještěd čekaly opravdu nemalé. Naštěstí se alespoň dočasně vedení ujal Čeněk Svoboda, mladý dirigent sborů Cum Decore v Liberci a Collegium 419 v Praze, který momentálně dokončoval studia na Pedagogické fakultě UK v Praze, obor hudební výchova a sbormistrovství. Přislíbil, že dokončí nácvik Pucciniho skladby do Polska a připraví program na pražský koncert Magnificat. Práce šla dobře, členové se pomalu začali znovu dávat dohromady. Někteří řady Ještědu zcela opustili – bez Petra se jim nechtělo pokračovat – ovšem většinu držela síla kolektivu. V květnu přijel na zkoušku dirigent Dolnoslaské filharmonie a uznal, že ještě pár drobností a červnové turné je připravené. Mezitím se členové sešli v Praze v Břevnovském klášteře se sborem na společném provedení Bachova Magnificatu. O týden později přijel pražský sbor do Liberce a program zopakovali v kostele v Ruprechticích. Po úspěšném představení se všichni odebrali ke kapli U Obrázku a zpěvem zavzpomínali na Petra. Začátkem června zazněla Messa di Gloria v podání Ještědu a Dolnoslaské filharmonie v polských městech Jelenia Góra, Boleslawiec a ve slavném poutním 54
klášteře Krzeszow. Sboristé byli ubytováni jako umělci v pěkném hotelu, mnozí dokonce využili k relaxaci i bazén. Mnoho času ale nebylo, většinou se zkoušelo, ať už akustika kostela, nebo dolaďování drobných nedostatků v dynamice a rytmu v souzvuku s orchestrem. V první části koncertu zazněla Symfonie h moll „Nedokončená“ od F. Schuberta, po přestávce Messa di Gloria G. Pucciniho – obě pod vedením dirigenta Jerzy Swobody. Pro Ještěd to byla náhlá změna – muž s taktovkou byl náročný, to znali, ale také byl chladný, bez úsměvu. Členové se zachovali profesionálně a odvedli perfektní výkon – i orchestr je chválil. Ještědům bylo jasné, že nemohou Petra zklamat, že je určitě s nimi a pozorně sleduje… Po odjezdu oznámila manažerka filharmonie, že mají zájem o další spolupráci. Toto turné bylo zvládnuto také díky předsedovi Janu Lajksnerovi, který se všeho ujal s velkým nasazením a organizačně vše řídil. Kdo Petra nahradí? V Liberci začal konkurz na nového dirigenta. Bude to mít velmi náročné, aby splnil všechny požadavky sboru, který byl zvyklý na „sbormistrovskou špičku“. Bylo osloveno 6 – 7 sbormistrů, někteří se přijeli představit na ukázkovou zkoušku, jiní jen projevili zájem. Současný zástupce Čeněk Svoboda byl dost vytížen ve svých sborech, dokončováním studia a dalších aktivitách. Nakonec byli vybráni dva muži – pan Jaroslav Krátký, dlouholetý dirigent Pražského rozhlasového sboru (jeden z nejlepších českých profesionálních sborů) a pan Haig Utidjian (úspěšný dirigent, studoval na univerzitách v Anglii, získal dirigentskou cenu Ricordi stal se vítězem soutěže Boba Hardinga o stipendium pro mladé dirigenty. Pro svůj velký zájem o českou hudbu byl pozván Jiřím Bělohlávkem na stáž na pražskou AMU. Od té doby se Haig věnuje propagaci české hudby). S oběma se Ještěd setkal na letním soustředění v Nové Pace. Bylo to dost těžké. Každý ze zpěváků v skrytu duše čekal na zázrak, že se rozletí dveře a Petr se vrátí s úsměvem, že se trochu opozdil. Nová Paka byla spojena s jeho jiskřením a nikdo netušil, že to máme v srdcích tak hluboko zapsané… V Liberci pokračoval nácvik opakováním Pucciniho mše se sbormistrem Utidjianem, pan Krátký se měl dostavit po operaci a připravit se sborem novoroční koncert. Výbor zatím tvrdě pracoval na realizaci koncertu. Ve zkušebně zatím začíná být občas dusno. Haig je náročným dirigentem se specifickými rysy, není zvyklý na rozezpívání a dělá ho jen sporadicky na přání sboru. Zpěváci se však cítí hlasově nepřipravení a jsou brzy unavení špatným způsobem zpěvu. Puccini v Liberci: S. Kostecki – tenor, Haig Utidjian a Luděk Vele - bas Nabídla se paní Svatava Šubrtová, známá liberecká zpěvačka a hlasová poradkyně, že by jako závazek po Petrovi vzala hlasovou přípravu před zkouškou. Na tento návrh Haig nepřistoupil. Je to škoda, protože zpěváci takové vedení potřebují, a bylo to poznat na kvalitě celkového zvuku. Snižovala se také návštěvnost zkoušek, a bylo jasné, že Haigovo pojetí vedení sboru se výrazně odlišuje od představ zpěváků, kteří berou sborový zpěv jako zálibu. 55
Koncert Puccini v září 2006 s Haigem a Dolnoslaskou filharmonií se zdařil, ale situace v zákulisí se vyostřovala. Na vánoční liberecké koncerty České mše vánoční J.J.Ryby s orchestrem již bylo dohodnuto ukončení spolupráce k Novému roku. Také spolupráce s panem Krátkým vzala rychlý konec, i když nás dobře připravil na Novoroční koncert 2007, náhlé zhoršení jeho zdravotního stavu mu bohužel znemožnilo přijet. Situaci zachránila mladá a nadaná členka sboru Zuzka Kubelková, která studuje hudební výchovu a sbormistrovství na pedagogické fakultě v Ústí nad Labem, již dříve spolupracovala při nácviku a nyní se ujala ohroženého koncertu. Vydali jsme CD s Českou mší vánoční od J. J. Ryby JUBILEJNÍ ROK 2007 „100 LET SBORU“ K velké radosti všech se vrátil ke sboru Čeněk Svoboda (na obrázku vpravo), na kterého Ještědi nepřestali vzpomínat od loňského nácviku Pucciniho mše a Bachova Magnificat. Společně se Zuzkou Kubelkovou vytvořili vzájemně se doplňující přátelský tým. A i přes svou vytíženost nám nabídla pomoc také Svatava Šubrtová, která začala pravidelně při rozezpíváních pečovat o kvalitu našich hlasů a pěveckou techniku. Zkoušky se rázem staly radostnými, což dokládá i současný příliv nových zpívajících kolegů. Začala příprava na velký jubilejní koncert ke 100 letům sboru, naplánovaný na květen. Úkol byl veliký: Vivaldiho Gloria a oprášit Bachovo Magnificat. Do toho ještě Zuzka Kubelková oddirigovala úspěšně, s lehkostí a úsměvem společný jarní koncert s hostujícím sborem ze Sušice. A jak Jubilejní koncert ke 100 letům se sólisty a orchestrem hráčů libereckého divadla dopadl? Skvěle! Plný sál Severočeského muzea i s panem primátorem aplaudoval, i diváci nezvyklí vážné hudbě referovali o výjimečném zážitku, ale nejvyšší ocenění jsme dostali od paní Šubrtové, jejíž nádherná pochvala zněla: „Bylo to opravdu svěží a mladé……“ A také jsme tu natočili CD Tak doufáme, že budeme svěží i na sérii podzimních koncertů se Mší D-dur A. Dvořáka. Ale.. to už je další století, plány máme veliké!
56
OBSAH: Předmluva
3
Část I. Předválečný Ještěd (J. Tomíček)
4
Část II. Poválečný Ještěd (J. Tomíček)
19
Část III. Poslední léta (J. Zvolánková)
44
57
OBRAZY ZE STOLETÉ HISTORIE PĚVECKÉHO SBORU JEŠTĚD Texty: Josef Tomíček, Jaroslava Zvolánková Fotografie poskytli samotní členové sboru Korektury a grafická úprava textů: Gabriela Hradecká Grafická úprava obálky: Jaroslav Smola Tisk v nákladu 100 ks: Gabriela Hradecká, obálka Geoprint podzim 2007 Objednávky na tel. č. 777 818 166, nebo
[email protected]
58
59
60
