MIRO THAN ODOJ, KAJ MIRE NIPI. MÉ MÍSTO JE TAM, KDE JSOU MOJI LIDÉ.
Romové pocházejí z indického subkontinentu.
Neví se s jistotou, proč započali putování z Indie do Evropy.
V průběhu staletí se přes útisk a persekuci rozptýlili po celém světě.
Romskou historii mohli nejpřesněji vypátrat lingvisté podle vývoje romských dialektů.
O indickém původu svědčí: jazyk podobnost některých zvyků podobná společenská struktura výběr povolání stejná technologie zpracování kovů…
Příčiny, způsob i časové určení odchodu Romů z pravlasti není známo.
Existuje mnoho hypotéz, proč mezi 3. – 9. (10.) stol. n. l. započali migraci.
Důvodem mohla být: monoprofesnost hledání lepšího živobytí únik z území vlivem vpádů expanzivních kmenů
Žádná z těchto hypotéz nebyla označena jako jednoznačně správná nebo alespoň nejpravděpodobnější.
I. VLNA
Přes Persii, Turecko na Balkán (Byzantská říše) a odtud dál do střední Evropy. Romové putovali Evropou podél toku Dunaje.
II. VLNA
Postupovala severem Afriky přes Gibraltar do Španělska.
Z pobytu v oblasti Malého Egypta vznikla mylná domněnka, že vlastí Romů je Egypt.
Ve 14. století se objevili v Uhrách
V 15. století na Slovensku
Do severní Evropy pronikali ve dvou proudech: Západní - z Čech do Německa, Francie, Španělska, Holandska, Dánska a Norska. Východní - přes Uhry do Polska, Finska a Švédska.
Na Britských ostrovech se objevili po roce 1500 a na Ukrajinu a do Běloruska přišli až mnohem později.
První zmínka o Romech - zpráva ze Starých letopisů českých
Rok 1417 je rokem, o kterém s jistotou víme, že Romové již byli na našem území.
Pražský kronikář zaznamenával počátky husitského hnutí psal nelichotivě o táboritech stejně jako o přechodně přítomných Romech v Praze.
Z roku 1417 máme jejich přítomnost potvrzenu také ze Znojma a o rok později z Chebu.
Po tomto roce však zprávy o Romech na našem území mizí, a to přibližně na šest desetiletí.
Zpočátku byli Romové v Evropě přijímáni dobře, vztah k nim se začal měnit z důvodu jejich odlišností. Antipatie se formovaly s příchodem romských skupin na obecní pozemky a následnými ztrátami drůbeže, plodin případně jiných movitých statků.
Od 15. století začíná pronásledování a vyhánění Romů.
Změna postojů vůči Romům se změnila ve chvíli, kdy v roce 1427 byli exkomunikováni z církve z důvodu nedodržování křesťanských zásad a praktikování černé magie.
Protiromské represe na našem území se datují kolem roku 1538, kdy začíná nejen u nás doba pronásledování, vypovídání ze země, mučení, zabíjení i užívání Romů k nuceným pracím.
V roce 1697 vydal Leopold I. mandát, podle kterého byli Romové prohlášeni za psance.
Romský psanec mohl být kýmkoliv beztrestně zabit jako škodná zvěř.
Karel IV. ještě zpřísnil opatření, když vymezil postihy za poskytnutí pomoci, úkrytu i potravy pronásledovaným Romům.
První ji začala uplatňovat Marie Terezie zákonem z roku 1761.
Romové měli: pracovat v zemědělství, oblékat se jako ostatní, plnit povinnosti nevolníků vůči vrchnosti, plnit náboženské povinnosti vůči církvi, pod trestem 25 ran holí nemluvit romsky
Byli záměrně rozptylováni - v každé vesnici jen jedna rodina.
Asimilace byla jedinou možností, jak se mohli Romové začlenit do majoritní společnosti.
Od počátku 19. stol. začali Romové usilovat o získání trvalého bydliště na území Moravy. Na okrajích a perifériích měst a vesnic vznikali romské osady.
Ta historie Romů, která souvisí s opuštěním původní země až po dobu usídlení se v Evropě a zapuštění kořenů.
Současní Romové se o této své historii nikdy neučili a k Indii nemají žádný citový vztah.
K pochopení toho, kdo jsou dnešní čeští Romové, je nutno vrátit se do období Československa za 1. republiky.
Tehdy na území dnešní České republiky žilo několik skupin Romů.
Nejpočetnější skupinou v Čechách a na Moravě byli tzv. čeští a moravští Romové.
ČEŠTÍ ROMOVÉ Žili kočovným způsobem života. Zabývali se drobným obchodem, obchodováním s koňmi, ženy vykládáním z karet, čtením z ruky. ___________________________
MORAVŠTÍ ROMOVÉ
___________________________
OLAŠTÍ ROMOVÉ
NĚMEČTÍ ROMOVÉ
Méně početná skupina, žijící v oblastech pohraničí.
Žili převážně usedle. Vykonávali tradiční řemesla, ale také se živili jako příležitostní dělníci, nádeníci.
Nejmenší skupina kočovných romů.
Vešel v platnost v roce 1927
Romům nakazoval prokazovat se cikánskými legitimacemi (popis osoby, otisky prstů)
Zakazoval: kočovat vlastnit zbraně tábořit ve větších skupinách
Vůdci kočovnických skupin museli s sebou nosit kočovnické listy. Bez nich se nesmělo kočovat, ne každý, kdo si o něj zažádal, ho dostal.
Roku 1939 bylo vyhlášeno trvalé usídlení kočujících osob.
Kdo neuposlechl, umístěn do kárných pracovních táborů v Letech u Písku a Hodoníně u Kunštátu.
V létě1942 vyšel výnos o potírání cikánského zlořádu. Romům byla přidělena cikánská legitimace, aby byli označeni a izolováni.
V prosinci 1942 nařídil H. Himmlera deportaci Romů do koncentračního tábora Osvětim-Březinka.
V Osvětimi zahynulo 20 000 Romů z celé Evropy. Skupina českých Romů byla zlikvidována a je tedy možno hovořit o genocidě.
Celkový počet romských obětí 2. světové války se odhaduje na půl milionu osob.
Oblast Čech a Moravy byla prakticky bez Romů.
Jednotlivci, kteří přežili se postupně roztrousili mezi ostatní obyvatelstvo, se kterým posléze splynuli.
Po válce přicházeli na naše území Romové ze Slovenska, aby osídlili převážně vysídlené pohraničí.
Přesuny byly vyvolány a lákali také nové pracovní síly pro obnovu průmyslu.
Během 40 let odešla ze Slovenska velká část Romů mladší a střední generace. Někteří se vraceli, jiní zůstali, spojení s příbuznými na Slovensku nepřerušili. Zdálo se, že neustále migrují.
K migracím slovenských Romů na naše území docházelo od roku 1945 až do rozdělení federace.
Přicházeli hledat: práci, možnost lepšího bydlení
Byli příliš odlišní od relativně integrované skupiny českých Romů.
Jejich zvyky, způsob odívání i života byl ovlivněn životem v izolovaných osadách na okrajích slovenských obcí.
Vznikalo husté osídlení Romů v Ostravě, na Kladně a vůbec v oblasti bývalých Sudet.
Menší počet Romů přichází na jižní Moravu, větší počet přilákaly pracovní příležitosti hlavního města Prahy.
Stát v této době uplatňoval vůči Romům v podstatě stejnou politiku jako před válkou.
Stále byl v platnosti Zákon o potulných cikánech
V roce 1947 Ministerstvo sociální péče vypracovalo návrh vládního usnesení, podle něhož měli být Romové bez trvalého pracovního poměru nuceně soustředěni v pracovních táborech.
Návrh byl jinými resorty označen za nehumánní a neprošel.
Po Únoru 1948 se Romové poprvé stávají rovnoprávnými členy společnosti, což jim zaručila ústava.
Zákon o potulných cikánech však zůstává v platnosti i nadále, a to až do roku 1950.
1952 byla vydána směrnice „Úprava poměrů osob cikánského původu“ - kladla důraz na převýchovu a zbavování cikánů zaostalosti
Státní orgány se intenzivně zabývají tzv. cikánskou otázku.
Jsou konzultovány dva odlišné přístupy: etnický a asimilační. Přednost byla dána státem řízené asimilaci.
V říjnu 1958 byl schválen zákon č. 74 o trvalém usídlení kočujících osob. Snahou bylo zařadit Romy mezi ostatní obyvatelstvo a smazat tak všechny rozdíly.
Jejich specifika byla potlačována, přestávali mluvit romsky a zanikali rodové komunity. Došlo k největší morální devastaci Romů.
Od roku 1965 byla realizovaná likvidace nežádoucích romských soustředění a následný rozptyl jejich obyvatel.
Důsledkem byla nekontrolovatelná migrace Romů ze Slovenska na naše území.
Ve větších městech začala vznikat nová izolovaná soustředění Romů, dnes podobná ghettům.
Zanikaly rodové komunity, které byly zárukou jistého morálního řádu pro své členy.
V sedmdesátých letech je státem řízená asimilace nahrazena koncepcí společenské integrace.
K vyrovnání s majoritou mělo tentokrát dojít cestou materiálních a sociálních výhod.
Tento systém vždy samostatné a na státu nezávislé Romy paralyzoval.
Romové se stali svébytnou národnostní menšinou se všemi právy, které menšinám v České republice náleží.
Zástupci z řad Romů se dostali do parlamentu.
Začala vznikat sdružení a organizace zabývající se vzděláváním Romů…
Část Romů začala hledat svoji identitu a rozvíjet svou kulturu – začaly vznikat romské časopisy.
Svoboda získaná v listopadu 1989 má i stinnou stránku.
Ztráta dosavadních sociální jistot vede k chudobě některých romských rodin.
Vysoká nezaměstnanost Romů v důsledku: nízké kvalifikovanosti předsudků ze strany zaměstnavatelů
Nejvíce Romy ohrožuje přímé fyzické násilí příslušníků mnoha extremistických sdružení
Přesné číslo se nedá zjistit, v rámci oficiálního sčítání lidu se obvykle Romové neevidují Mnozí se také sami ke svému etnickému původu z ekonomických či sociálních důvodů nehlásí Romové představují samostatnou etnickou menšinu, vyznačující se přinejmenším původem a vlastním jazykem
Po celém světě dnes žije přes 12 milionů Romů
V Evropě tvoří Romskou komunitu asi 6 milionů lidí
Na území České republiky jich žije přibližně 170 – 200 tisíc obyvatel Z toho: 80% slovenští Romové 10% olaští Romové 10% něměčtí a maďarští Romové
