Předčasné jaro /Fido/
Kameny, lidsky prastaré, smutně sušily, když kráčel po pupeční šňůře spojující Starou matku a její Malé dítě. Den spal, ale lidé o tom nevěděli. Rojili se v známém pozdravném rituálu, ač ho již nebylo potřeba. Jen oni si mysleli, že musí... nebo snad chtěli? Kráčel mezi nimi a obřad lidí vytržených na čas z kořenů ho nudil. Nepatřil k nim, jejich radosti zatím neznal a oni nic nevěděli o těch jeho. Nakonec ho však lidský hrozen zlákal svou opojnou chutí vína a on s ním splynul v předzvěsti těžké kocoviny. Teď byl zrnem v trsu a dělal to, co jeho soudruzi. Do nitra mu plynula hudba, zvonivá, tesklivě táhlá, hudba cikánských kapel i koncertních síní. Slunce zářilo a hrozen dozrával do jiskřivé podstaty. Malé sluníčko na kamenné dlažbě ... hrálo píseň zrání na jarní housle. Mince díků mu dopadaly k nohám a ono hrálo, ve středu města i noci, slzy na své dětské tvářičce malého chlapce. Strnul ve svém zránía už navždy věděl, jak chutná kocovina krásného večera.
STOUPA HLÁSÍ č.41-květen 96 -2eúspěch je jediná příležitost, jak „N začít znovu a inteligentněji.“ (H. Ford) se zamilovat je pro život „ obře důležitější než udělat maturitu.“ D (Z. Matějček) ptimista se mýlí zhruba stejně „O často jako pesimista. Velký rozdíl je ale v tom, že se přitom báječně pobaví.“
Kromě neživých přírodnin je součástí výstavy i sbírka masožravých rostlin manželů Polívkových z Valašského Meziříčí. NEČICHAT!! Od 28.4. do 2.6. denně kromě pondělí od 9 do 17 hodin.
Redakční rada ve čtvrtek 23.5. od 18.00 v kanceláři u Dazula.
ozor! Pro zapomětlivé chlapce! Pozor! Konečně přišlo jaro a to znamená, že všude kvete (případně se proává) plno krásných květin, které jsou přímo stvořené k tomu, aby jste je dali své lásce. Tak nezapomeňte!
O mnoho jste přišli, pokud jste tam nebyli. Kolaudace Dalošova nového bytu proběhla ve zcela důstojném duchu za přítomnosti asi 20 hostí. Daloš dostal několik vkusných doplňků, kterými se jistě bude rád chlubit. Pozn. Daloš je dobrá partije. Má volný kvartýr.
R
D
P
áda bych poděkovala všem, kteří přispěli ke zdárnému průběhu rádcováku. Ať už šlo o trápení s nevyužitým „týpeškem“, takřka celodenní službu u hrnců a nádobí, chystání dřeva, ... Nebýt vaší pomoci, stihlo by se během těch tří dnů daleko méně. Ještě jednou díky (a věřím, že příště vás můžu oslovit znova)-Jitmelka-
na výpravu. Písek. Škorpióni. T ipPoušť... Lastury. Krabi a krabíci.
Langusta. Žraločí čelist. Koráli. Mořské pobřeží... Brouci. Motýli. Cikády. Divoké africké včely. Štíři a kudlanky. Plod baobabu, papyru. Džungle. A kamínky. Kamínky z cest.... Ne, ne Čedok, či nějaká superextraexpedice Mr. Dazula, nábrž pouhopouhá návštěva našeho satelitního města - Valašského Meziříčí. Co tam? Výstava. A ne ledajaká. Jmenuje se Kamínky z cest a obsahuje kolekce sbírek známého cestovatele a přírodovědce PaeDr. J. Tronečka z jeho cest do Afriky a Indočíny. Poučné, zajímavé a hlavně krásné.
žíra onemocněl chorobou ne zrovna krášlící mladého muže. Holt zarděnky jsou zrádné. ětičlenná delegace ze Vsetína se zúčastnila Banánového plesu v Praze. Už není mezi námi ten, kdo by neuměl foxtrot a blues... Po "dlouhé" době jsme se zde zcela neočekávaně setkali s Apokalypsákama. Banáni si zaslouží pochvalu. Přes obvyklé organizační zmatky vše zvládli.
P
ěvče nepolíbené 1.května pod rozkvetlým stromem uschne. (Pozn. Dazul se nabízel, že ve středu bude objíždět Vsetín, aby nás zachránil.)
D
Naši chlapci! 1.květen je tady a vy jistě víte co to znamená, tak nás nenechte uschnout! Vaše dívky
NESSUNO UŽ NENÍ ODDÍL ... ... to je životní styl!
Fantík je strašně vlezlý. Vleze za Váma až do koupelny...
Akce na květen 1996 1.5. Závod vlčat a světlušek /Hanýsek/ 11.5. Človíček 18.5. Závody z kopce 17.-19.5. Brigáda na Bařince /Lubor, Michálek/ 18.5. Velký cyklistický výlet /Jencek, Deivy/ 24.5. Příjemně pozitivně prožitý páteční podvečer /Jitmelka 25.5. Závod skautů /Hanýsek a spol./ + Noční bojovka pro RS /Džíra, Safari, Jitmí/ 26.5. RS-rada /Jitmelka/ 7.-9.6. Gamble
Tobě, starý příteli z druhého břehu /Fido/
Loď proplula po Vltavě a zadní vody začaly v divokém jásotu uhánět ke břehům. Uprostřed řeky se hned táhla šňůra prázdnoty zmatených osamělých vlnek, které se nemohly rozhodnout, na čí stranu se přikloní. Ach, málo jich však bylo a propast se otevřela nenávratně. Vody, donedávna spřátelené, zlé na sebe pěnily z protějších břehů. Staré přátelství zaniklo, dvě srdce se rozešla a na místě činu zůstaly kusy jejich těl, němí svědkové prudkého roztržení symbiózy duší. Tváře se usmívaly vstříc novým budoucnostem, ale v nitru bylo deštivo pláčem ztráty. Duše chodila po ulicích těla a sprejem po zdech stříkala otázky bolesti. Oba břehy tušily, co ztrácí bez blahodárného spojení vod. Tušily také, že je třeba vln z obou stran, aby byla zaplněna propast prázdnoty uprostřed. Tušily, že polovina vod jednoho z nich ji zacelit nedokáže. To vše jen tušily, .... Ale jedno věděly .... Je čas začít stavět mosty ..... Důvěry, Úcty a Nového přátelství ...
POHLEDY /Michálek/ ACH, TY POHLEDY ... POHLED LEHKÝ PLACHÝ KRÁTKÝ JEN POHLED JEN OKAMŽIK CO PŘICHÁZÍ A ODCHÁZÍ JAKO TA DÍVKA S PIHOU NA NOSE CO ČEKALA ZDA PŘIJDE ZDA NAJDE SE ZDA OZVE SE PAK ... JAKO TY DÍVKY CO JSEM RÁD VIDĚL SE SMÁT S KTERÝMI TANČIL POHLED MUJ VŠAK JEN POHLED NI DOTYK NI OTÁZKA NIC JEN POHLED
STOUPA HLÁSÍ č.40-duben 96 4-
-
Okamžik klidu /Džíra/ I. Na kraji potemnělé osady se objevil náhle stín. Vyloupl se zcela nečekaně z okolní tmy. Tiše se kradl kolem zdí. Matné světlo líhnoucí se z okna domku ozářilo na okamžik postavu s rancem na zádech. V zápětí ze tmy vystoupila další - taky s rancem a za ní ještě jedna, a ... bylo jich třináct! Plížily se obezřetně vesnicí za jakýmsi záhadným cílem. Štěkot psa prořízl tíživé ticho. Byli prozrazeni, ale to už míjeli poslední stavení a počali stoupat do svahu. Štěkot po chvíli utichl a jejich kroky se smísily s hukotem vody vyvěrající z úpatí skály. Vyčkávali. Obavy z nich opadly - nikdo je nesledoval. II. Teď už byli v bezpečí. Ztratili se v křovinatých lesích jihu. Pryč z civilizace, chtěli mít několik dní pro sebe. Noc byla vlahá a oni spali pod ochranou lesa. Neobávali se. Lesy a pláně byly jejich spojenci. III. Hledali. Chtěli odhalit mnohá tajemství. V zemi i v duši. Proto zde přišli. Druhého dne se snažili proniknout pod povrch. Puklina, jež zvali Kosí, se jim ale ubránila. Zatím. Šli sluncem. Vyprahlí dorazili až tam, kde zem dává vodu. Po kapkách. Chrání ji před světlem a vydá jen těm nejvytrvalejším. Ostatní žízní dříve či později vyžene. Je vybíravá a bojí se - o sebe, o svou křehkou krásu. Poznala, že jsou dobří, a vodu jim poskytla. IV. Když utekli světu a zajistili sobě vodu, mohli konečně poznávat. Rozprchli se po krajině plání, závrtů, lesů, škrapů a propastí. Každý hledal to, co chtěl. Někdo to nalezl, někdo se o to jen snažil. Tajili dech nad temnými jícny, propadali se do hlubin vlastního nitra. Byli svými pány V. Ponořili se do země, aby lépe pochopili její podstatu. Za svitu baterky nalezli svět lhostejných k lidským starostem. Monumentální krajinu ticha a tmy. Dlouho ji svou přítomností nerušili, jen krátce nahlédli a ponechali ji opět mlčení. Ale i tak stačili vyslechnout kousek její němé moudrosti. VI. Od samého počátku cesty to věděli. Bylo jim jasné, že nakonec podlehnou. Jejich přemožitelem byl čas, který si je po několika dnech našel i zde a uvrhl je kvapně zpět do civilizace.
STOUPA HLÁSÍ č.40-duben 96 5-
-
Byli smutní, ale věděli, že jejich cesta nebyla zbytečná. Byť se jim podařilo uprchnout jen na krátký čas, stálo to za to. Poznali jaro o trochu dřív než jiní...
Poprava, jedna z mnoha ... /Fido/ Škub! Kat dokončil smyčku na odsouzencově zápěstí a koně mohli táhnout. Do čtyř stran. Pomalu, žádný spěch. Krok za krokem blíž hrůzné smrti. Ne, není slušné popisovat, co se dělo s tím nebohým tělem dále ... Ďábelští koně, černé oči a v nich odlesk vábení. Netřeba je pohánět, jdou sami za svými veliteli. Divní vojevůdci bez armády. Světlo a tma, den a noc, život i smrt. Nesetkají se nikdy! Odstředivou silou jsou od sebe odmrštěni, aniž si pohlédnou do očí. To oni stojí na svých žuráních a troubí na roh koňské touhy. Grošáci běží, uhánějí, nevědouce kam. K cíli, k Napoleónům s rohem nikdy nedoběhnou. Na své pouti budou zas a zas přivazováni k tělům nebožáků odsouzených k pomalé smrti rozerváním. A těch je mnoho, nepočítaně, nepočítaně... Napoleóni troubí a koně běží, táhnouce za sebou kusy lidských těl... a duší!
Příběhy počínající písmenem P /oddílovka - Ještěrky/
Příběh první: Plaval potkan pod podloubím po půlnoci po proudu Ploučnice. Pojednou připlula před potkana ponorka. Pěkně pozdravil. Pravil ponorce: "Ponorko, ponorko, plavej pryč." Pak přišel první problém. Potvorka ponorka plivla po potkanovi. Potkan plakal. "Proč po pěkném potkanovi pliveš?" pravil plačtivě. Potkana popadl příšerný pocit, počural ponorku. Ponorka pospíchala pro posilu. Přijelo pět ponorek. První ponorka přejela potkana. Potkan přežil. Pak postavil proti ponorkám pět prababiček plus pět pradědečků. Potkani pokukovali po ponorkách. Potom potkan Pavel podrážděně pravil: "POTOPTE PONORKY!!!" Pět ponorek pohlédlo po potkanech. Potom ponorky prchaly podél pražského pobřeží pryč. Příběh druhý: Překrásná, pěkná, perfektní, plusquamperfektní, plavovlasá, pravoslavná, pravdivá, poslušná, půvabná Patricie Pavlovna První pod přerostlým platanem potkala pěkného pekaře Pepíka. Pousmál Pepík pusou, pak pokynul. Poseděli, průběžně Pepík povídal přezajímavou pověst. Před pěti pátky přistály podivné příšery pod první pasekou před pralesem. Přízrační pavouci povečeřeli předkrm párky pepřené, potom pozřeli princeznu Pavlínu. Plakali poddaní převelice. Plakáty pověsili po celém panství: Pobijte příšery! Přiveďte princeznu Pavlínu! Přestateční panoši, pěšáci pak pokoušeli
STOUPA HLÁSÍ č.40-duben 96 6-
-
příšery porazit - poraženi pohynuli. Poslal panovník pro posily. Patricie poslouchala pozorně, pak pokynula Pepíkovi: "Pojďmež, Pepíku, princeznu pohledat. Počneme pátrat po princezně Pavlíně právě pod první pasekou." Přišli potichu, příšerami přehlédnuti. Podle pohádky počkali. Pak příšery poobědvaly. Přesyceny prospaly půl pondělí. Pepík přeřízl pupek příšeře, princezna procitla, poděkovala Pepíkovi, pak Patricii. Ptáčci přeradostně pískali, panovník poslal Pepíkovi pěkný pás, pro Patricii pěkné perly. Pak písemně poděkoval. Příběh třetí: Princ přijel pro princeznu po polední přestávce. Princezna popošla proti princovi, přičemž princ princeznu políbil. Princezna praštila prince přes pusu. Prince polil pot. Potu přibývalo, přestože princ přestal pot produkovat. Princezna počala plavat proti proudu potoka princova potu. Po půlnoci přestala plavati, protože proti princezně plaval pes. Pes pokousal princeznu. Princ přitom pobaveně pokřupával popcorn. Princezně přibylo pár pohmožděnin. Potom pes plaval pryč. Princ přinesl peroxid. Pohmožděniny princezně přelepil. Počáteční pohádání prince, princezny pokračovalo. Princezna při půlnoci praštila prince pohrabáčem. Princ padl. Princezna prchala. Při prchání profičela propastí, protože přehlédla pařez před propastí. Princ, princezna - pryč.
RS
EXPEDICE
96
-
Muntii
Apuseni
(Západní hory) v Rumunsku /Dazul/ Termín: pátek 26.července - středa 7.srpna 1996 (13 dnů), předpokládaná cena (doprava) autobusem: 1.300,- Kč, záloha (v případě nezajištění náhrady nevratná), která se bude vybírat do 30.května: 500,-Kč - vybírá Daloš. Všíchni vážní zájemci nechť se zapíší na seznam, který je vyvěšen na velké střediskové nástěnce ve vstupu Skautského domova. Na konci května (to jest za měsíc) se budou zbylá místa nabízet mimovsetínským RS (už jsme zaznamenali solidní zájem mimovsetínských, takže moc neváhejte). Pro přiblížení kraje, kde se letos podíváme nabízím několik ukázek ze dvou knih, které jsem ochoten RS s dobrou pověstí i zapůjčit.
KARPATSKÉ HRY /M.Nevrlý/
BIHOR Propastné hory. Kraj ponorných řek v Západních Karpatech, kraj propastí v horách Apusenských: nikde v Rumunsku není skvělejší říše vod, které se propadají do země, a vod, které z ní vyvěrají, vod, které mizí v jeskyních a kdesi z jiných opět vytékají. Ovce spásají smaragdovou trávu závrtů a do slepých dolin vtékají potoky, ale ven nemohou: na jejich koncích se v bahnitých nálevkách krouživě propadají do
STOUPA HLÁSÍ č.40-duben 96 7-
-
podzemí. Skalními tunely teče Teplý Someš a chladná Galbena, Žlutá řeka. Sta metrů hluboká trojpropast Ponorských hradů: vody se řítí do tmy, do hlubin padají i přízračná zelenavá světla propadlých stropů. Na bílé útesy nahoře svítí slunce - hmyzí ticho Západních hor. Planina nádherného jména Ztracený svět. Ponorské hrady nelze projít podzemím, k vývěru Galbeny musíš přejít horský hřbet, za kterým řeka vyvěrá opět zpod skály. Přijdeš-li k té skále za letní bouře, užasneš. Z nebe dští proudy vod a krup, ale Galbena vyvěrá stále tiše, dlouho tiše. Pak se ale náhle vody pod skálou rázem změní. Zhnědnou, kypivě jich přibývá, pod obrovským tlakem Ponorských hradů se derou ze smrtícího podzemí, hmatatelně se klenou do výše, každou vteřinu jsou vyšší. Za několik okamžiků vyrostou o metr, o dva, již to není tichá voda. Burácející žlutý proud se s řevem vrhá do kaňonu pod vývěrem. Zle by ti tehdy bylo, bratříčku, v Ponorských hradech, zle v údolí Galbeny! Po takové bouři máš záda rozbitá ledem a lesy jsou na pěst vysoko pokryty kroupami, můžeš z nich stavět sněhuláky - kroupuláky na galbenských březích. Ve středu těchto hor najdeš jen padišskou chatu. Všude hedvábná místa na táboření, na dnech dolin chladné noci. Indičtí buvoli arni přecházejí za tmy kolem tvého přístřešku a něžně krkají. Na jihu Bihoru, v zemi Moců, jsou husté, nakrátko kosené louky a ledová propast, kde ti půjčí karbidku. Strmé střechy domů porůstá rudá úzkolistá vrbka. Nad údolím Girdy stojí prach, černí vepři ryjí u dřevěných mlýnů.
VLADEASA Hříběcí hory. Je to již dávno, co jsem je navštívil: první údiv nad karpatskými rozlohami. V údolí Draganu vyřezávané brány statků, stařeny tkají a vyšívají na zápražích. První bloudění a první pachtění do strmých lesů a kolmých strání za vidinou cesty, kam ukazovala do mlhy pastýřova ruka. Mlhu nazývali pastýři ceata, kdo ví, jestli jméno daleké slovenské Čadci pod valašskými horami má s ní co společného. Nic jsme si tehdy neodpustili v Západních Karpatech, i na divokých koních pojezdili, stáda jich tam volně pobíhají. Bílí koně, hnědé strže, černí koně, bílé mraky, hnědí koně, černé lesy. Zelené trávy, šimlovatí koně. Pastviny do nedohledna, tři dny jsme nepotkali nepastýřskou duši. Nad Vladeasou nejvíc znělo práskání dlouhých pasteveckých bičů. Někteří pastýři dovolovali jezdit na koních, jiní se mračili, bitými opasky potřásali. První vyžebraný cas, kaš, ovčí tvaroh. Desetitisíce kroků po pastvinách, celá Vladeasa od severu k jihu. Tábořiště z bědných přístřešků střežila vybělená lebka a vody na hřebenech se tratily v mechatých korytech. Nocovali jsme jako zvěř a jedli jako zvěř: opíjeli se svobodou Karpat. Vyjde-li po noci jitřní slunce, rozklene se nad pláněmi zelené hedvábí, sladký baldachýn. Trojitá mračna, trojité stupně do nebe. Hřeben nás stále vedl k jihu do bihorských skal. Až v závěru hor, takřka u pramene Draganu, jsme odbočili z hřebene v šestnáctisetmetrové výši a sestoupili k jihovýchodu, tam čeká Padis a podzemní vodní hrady Bihoru. Vladeasa: pastviny s dřevem a dálkami pro tisíce letních táborů, ale liduprázdno.
STOUPA HLÁSÍ č.40-duben 96 8-
-
POHOŘÍ APUSENI /Leopold Kukačka, Ján Jahn/ - kráceno -
Bihor
- centrální část Mtii Apuseni, nejvyšší, nejnavštěvovanější, nejrozsáhlejší a s největším počtem pozoruhodných fenoménů, s mnohotvárným reliéfem a s krasovým územím evropského významu. Při bližším pohledu a podrobnějším zkoumání je nutné celek pohoří rozdělit na dvě části geologicky a reliéfem poněkud odlišné, a sice na Bihor severní a Bihor jižní. SEVERNÍ BIHOR Severní Bihor je nejatraktivnější oblastí celého Mtii APUSENI pro nesčetné množstsví krajinných, geologických, botanických a jiných fenoménů. Je turisticky hojně navštěvovaný a také poměrně dobře vybavený turistickým značením. Při plánování túr budeme vždy postaveni před neřešitelné dilema: nikdy se nám nepodaří vtěsnat do programu všechno pozoruhodné z nepřeberné nabídky krás a podivuhodností kraje. Na druhé straně se můžeme utěšovat skutečností, že ať naše cesty povedou kudykoliv, ať zabloudíme kamkoliv, nikde se nebudeme cítit ošizeni, vždy si přijdeme na své a budeme obohaceni. Severní BIHOR je především vápencový. Vápence se zde střídají s pískovcem, slepenci a jílovitou břidlicí. Vodní poměry jsou zde značně chaotické: celé řeky mizí pod zemí (ponory), a pak se zase objeví na povrchu (vyvěračky). Jeskyně představují trasy pdzemních řečišť, které mohou být stále ještě aktivní, nebo naopak vody jeskyně opustily, když si našly cestu do nižších horizontů. Řícení stropů jeskyň, k němuž někdy dochází, vede ke vzniku propastí (aven) a přírodních šachet velikých rozměrů. V propastech často nalezneme okna vedoucí do podzemních galerií. Je-li propad stropů jeskyně celkový, vznikají kaňony a soutěsky. V nepropustné skále se nachází jeden z nejzajímavějších geologických útvarů GROAPA RUGINOASA (Zrzavá jáma), což je ohromný sráz, v němž voda vyhloubila příkré svahy, v nichž jsou vidět vrstvy různobarevných pískovců. Přesahuje rámec možností této kapitoy jen vyjmenovat všechny nejzajímavější geologické objekty. Představiteli jsou např. CETATILE PONORULUI (Ponorné hrady) - soustava zřícených jeskyní s podzemním řečištěm a nesmírným vstupním portálem, ledová jeskyně GHETARUL SCÄRISOAREI, soutěsky SOMESUL CALD a GALBENA, krasová náhorní plošina LUMEA PERDUTA atd. Bohatství květeny je výjimečné. V celém udivujícím rozsahu je můžeme pozorovat na místech, která nejsou určena k pastvě a senoseči. V těch několika málo místech, která skutečně alpinským pásmem jsou, převládají traviny a na kamenitých místech křoviny, jalovce, pěnišníky, meruzalka skalní. Za zmínku také stojí společenstva rašelinových bažin vytvářející se na nepropustných podložích křemenitých skal. Husté lesy pokrývající úbočí BIHORU a VLÄDEASY poskytují úkryt četné zvěři. Medvědi se vyskytují na západních svazích a ve VALEA DRAGANULUI stejně jako vlci, kteří navštěvují i vápencové roviny a v zimě dokonce scházejí až k obydleným místům kolem BEIUSE. Dále se zde vyskytují divocí vepři a rysi. Velice hojná je srnčí zvěř a z drobné zvěře veverky a kuny. Ve vyšších polohách žije tetřev hlušec. Horské toky jsou bohaté na pstruhy.
STOUPA HLÁSÍ č.40-duben 96 9-
-
Zvláštním a typickým fenoménem je tzv. "padišská mlha": velmi husté a zcela ostře ohraničené pásy a chuchvalci přízemní mlhy (vysoké nejčastěji okolo 1 m) se velmi zvolna pohybují po povrchu terénu a zejména za měsíčných nocí poskytují přízračnou podívanou. Celé území patří mezi nejméně rozvinuté oblasti státu. Na vnějších okrajích jsou hory poměrně hustě osídleny. Roztroušením usedlostí po travnatých stráních dolin poněkud připomínají někdejší budařské hospodaření v Krkonoších. Hluboko do nitra pohoří a napříč pohořím v různých směrech vedou lesní silničky. Obyvatelstvo nachází obživu vesměs v salašnictví (výrazněji než v jiných rumunských pohořích je zde rozšířen chov koní), v podhorském zemědělství a při lesních pracích. JIŽNÍ BIHOR V jižním BIHORU najdeme nejvyšší vrchol celého Mtii APUSENI, jímž je CUCURBATA MARE (též Vf. BIHOR) - 1 847 m. Pohoří je pokryto rozsáhlými lesními komplexy a poměrně řídkou sítí cest (Z-V směrem jej protíná silnička). Nezaslouženě je turisticky celkem opuštěné. Turistickými značkami je vybavené jen sporadicky nebo vůbec ne. Masív jižního BIHORU je vytvořen z krystalických břidlic, žuly a paleozoických slepenců, tj. z tvrdých hornin odolávajících lépe erozi než vápencový materiál BIHORU severního. Vrcholky masívu jsou vyrovnané na stejnou patformu ležící převážně v 1600 - 1700 metrech. Díky tomu je jejich přechod snadný. Dosud jsou patrné stopy glaciální činnosti: několik ledovcových kotlů jako výsledek činnosti malých ledovců. Území je plošně poměrně malé a celý areál je opuštěnější a klidnější oproti BIHORU severnímu.
Z
NAŠICH
AKCÍ: Plešivecká planina 4.4.- 8.4.1996 /Hanča/
Hašlerka zkušeným okem prohlédla oblohu a pravila: "Stavte přístřešky, za sto kilometrů je tu fronta!" "Co uděláme, když sem přijdou ochranáři?" "Zeptáme se jich, jestli se tu krávy smějí volně pohybovat. A jelikož smějí, tak nám nemůžou nic udělat!" Poptávka převyšovala nabídku. Funkce poptávače se střídala V pět hodin odpoledne se naše tábořiště proměnilo ve větrnou hůrku a v devět hodin byla taková kosa, že se už nedalo ani jíst. Začalo zde vysílání 1. RS rádia - Plešivé rádio. Pro jeho stoupající popularitu přinášíme přehled hlavních stanic, které je možno naladit na vašem přijímači: Štůdio: Hašlerka, Bob, Hanča Káhira: Fantomas, Džíra Mongolsko: Křeček, Tempo Sibéria: Jitmelka, Eva Legoland: Eko, Zdeněk Grónsko: Kudla, Danulín
STOUPA HLÁSÍ č.40-duben 96 10-
-
Rádio přináší aktuální zprávy z celého světa. Pravidelných pořadů jen namátkou: Raňajkujeme s Plešivým rádiom, Cvičme v ritme s Plešivým rádiom, Vaříme s Plešivým rádiom ... Do vysílání jsou též zařazeny soutěže o hodnotné ceny i přímé přenosy z vystoupení pěveckého souboru Plešivého rádia. Pro relaci Cestujeme s Plešivým rádiom se naši redaktoři nedávno vypravili natočit reportáž na Banánový ples do Prahy. Kdo toto rádio jednou naladí, už nikdy nepřeladí a hlásá heslo: "S Plešivým rádiom na věčné časy!"
ÓDA NA ODPADLÍKY, FANTÍKY, BUDULMANY, VOLY, UŽOFKY, ČUPRTEAM AŹ HAJU /Safari/ Prostě óda na všechny, kteří se zúčastnili 1.jarního úklidu Vsetína. Byli jste skvělí! Je úžasné, že sotva 40 lidí dokáže během několika hodin naplnit kontejner k prasknutí. A to nejen pneumatikami či matracemi, ale i papírky či nedopalky od cigaret. Fakt, bomba! Vezmu-li to kolem a kolem, účast nic moc. Po některých oddílech jako by se zem slehla. Ale aktivita těch 40 nadšenců vyrovnala (a možná i převýšila) nezájem jiných. Někteří z nich téměř třikrát překročili množství, které jsme předpokládali, že nasbírají. Značně jsme Vás podcenili, milí ... (viz nadpis). A jak to tedy dopadlo? Medailové příčky obsadili: 1.místo Budulmani (2CH), 2.místo Užofky (1D) a 3.místo Fantíci
STOUPA HLÁSÍ č.40-duben 96 11-
-
(2D). Nejúspěšnějším oddílem se staly Ještěrky. Získaly putovní cenu - kaktus a s ním jedinečné privilegium starat se o něj až do příštího ročníku. Pevně doufám, že se jej ta malá, něžná, bezbranná a hlavně nenáročná rostlinka ve zdraví dožije. A taky doufám, že se nás příští rok sejde víc. Už vidím tu řadu deseti přetékajících kontejnerů a stovku malých postaviček pobíhajících po městě. (I když to asi tu cenu útěchy bábovku - budeme muset objednat ve velkopekárně.) A ještě něco na závěr. Kdybyste NÁHODOU chtěli udělat něco pro své okolí v duchu 6.bodu skauského zákona už teď, zkuste se porozhlédnout kolem klubovny (nebo kdekoli jinde) a uspořádat si takovou malilinkatou oddílovou či družinovou odpadkovou soutěž taky. Toť vše.
Ad hitparáda /Džíra/ 19. 4. proběhla hitparáda RS - kruhu. Sešlo se nás hodně a někteří (17) donesli i své nejoblíbenější písničky, které jsme si poslechli, utvořili si na ně názor a dle tohoto názoru otypovali body od 1 do 10. Překvapilo mne, že písničky byly celkem vyrovnané úrovně a ani jedna se mi nezdála vyloženě škaredá (podle výsledků na tom byla většina zúčastněných podobně). Tato vyrovnanost se projevila i na konečném pořadí, kde rozhodovaly mnohdy setiny bodu. Ostatně to, že nejméně oblíbená skladby získala průměr (krásných) 5,6 a nejlepší 8,6 mluví za vše. Myslím, že ty tři body rozdílu při dvacetičtyřčlenné "porotě" ukazují na dosti vzácnou názorovou shodu. Zde je tedy žebříček nejoblíbenějších písní vsetínského RS - kruhu na rok 1996: 1. Vangelis: Dobytí ráje - 8,6 bodů (J.J.) 2. Pavel Dobeš: Něco o lásce - 8,4 bodů (Dazul) 3. Kwak: Usínání - 8,04 bodů (Eve) 4. Ennio Morricone: For a Few Dollars More - 7,98 bodů (Fantík) 5. R.E.M. : Losing My Religion - 7,7 bodů (Kemílek) 6. Kelly Family: Santa Maria - 7,6 bodů (Špunt) 7. Věra Martinová: Kráva kontra kůň - 7,6 bodů (Safari) 8 - 9. Queen: Bohemian Rhapsody - 7,5 bodů (Endží) Buty: František - 7,5 bodů (Mirek) 10. Sin Fronteras: Recuerdos - 7,3 bodů (Romík) 11-12. R. Křesťan: Vrať se - 7,2 bodů (Hašlerka) Petr Novák: Přátelství na entou - 7,2 bodů (Daloš) 13. Nedvědi: Balady - 7 bodů (Škrt) 14. Pink Floyd: Another Brick in The Wall - 6,9 bodů (Kuba) 15. Depeche Mode: Walking in My Shoes - 6,2 bodů (Džíra) 16. Enrico Carusso: O sole mio - 5,7 bodů (Fido) 17. Mňága a Žďorp: Motýl - 5,6 bodů (Lira) A zde je žebříček v kategorii "příjemné překvapení" :
STOUPA HLÁSÍ č.40-duben 96 121. 2. 3. 4. 5 - 7. 8 - 9.
-
Kwak Morricone Carusso Nedvědi Mnága a Žďorp, Queen, R. Křesťan R.E.M., P. Novák, V. Martinová
A na závěr nejoblíbenější alba: 1. Nedvědi - Balady (4x) 2. Biograf - Jen tak, Pink Floyd - The Wall, M. Oltfield - The Songs of Distant Earth, Mňága a Žďorp - Ryzí zlato, Jesus Christ Superstar, Buty - Dřevo Na úplný závěr uvádím ještě výsledky jedné speciální kategorie, kterou jsem byl nucen vymyslet dodatečně (a věřte, dalo pěknou práci na ni přijít), abych se taky v nějakém žebříčku umístil na přijatelném místě. Tak zde je pořadí v kategorii "nejkontroverznější skladba", t.j. taková, u které připadá na získané desítky nejvíc jedniček (na absolutně kladné přijetí absolutně záporné). 1. Depeche Mode - Walking in My Shoes 2 - 3. Mňága a Žďorp - Motýl R.E.M. - Losing My Religion Další místa nebyla obsazena.
JAČ YBURAN (Čaj naruby) /Verunečka/ O mnoho jste přišli, pokud jste tam nebyli. Chcete vědět o co? O válení sudů, o tančení dvojic Kemílka s Keckou a Křečka s Robinem.Oba chlapci pardon dívky měli v letních šatech postavičku mňam mňam.Tuto pohádku nám Fido četl: Večerní dobrouš Domoval jeden byleček a v něm stoloval stáleček. Mámovala tam jedna žilka a ta synovala říkáčkovi:“Nahoubuj hledánky, říkáčku, upolévkujeme si vařenu.“ A tak říkáček odlesoval do chodína a houboval hledánky. Houboval a houboval, ale nikde pořádná hledánka, všude jen muchomůrčí nejedlivky. Konečně říkáček přilesil tam, co potočil bublánek. A vida, v tom bublánku nožkuje třepkami lezouk! Broukoval asi kolem bublánku, až se tam kutálně donešikoval. Říkáček rychle naručil táhlu a vyručnil lezouna z bublánku. A lezouk mu za to poušil do šeptáče, kde se hříbkují schováváčky. Říkáček pak nataškoval plnou sbíru schováváčků a doma si s žilkou upolévkovali vařenu. Jak ji lžícovali naběrami, nosovala jim do voňáků. A lezoun? Ten si broukuje po chodínu, nožkuje druhým lezounům třepkou a zdravitě radostní:“Večerní dobrouš!“
STOUPA HLÁSÍ č.40-duben 96 13-
-
STOUPA HLÁSÍ č.40-duben 96 14-
-
STOUPA HLÁSÍ č.40-duben 96 15-
-
Na předchozí stránce jsme přetiskli titulní stranu z knihy „Společnost správných romantiků“ - ukázka byla přetištěna ve „Stoupovi“ č.39. Kniha je konečně k dostání v knihkupectvích a to je důvod proč o se ní znovu zmiňujeme. Blíží se tábory - nebyla by právě tahle knížečka tou správnou odměnou za celoroční práci pro oddíl pro největší oddílové nadšence? Nebo co takhle čtení na pokračování? Kniha tohoto typu nevychází každý den (a další soutěž nadace FONS proběhne až za dva roky), takže uvažujte a hlavně si pospěšte ať ji ještě dostanete.
STOUPA HLÁSÍ č.40-duben 96 16-
VÝZVA! BAŘINKA! VÝZVA!
-
NAROZENINY
pro výdělečně činné členy vsetínského střediska, sympatizující a příznivce Bařinky.
Daloš 11.5. Kuba 28.5.
Staň se pravidelným dárcem ve prospěch Bařinky v rámci akce Skautské domovy! Jak? Dej příkaz k pravidelnému odvodu Tebou zvolené dvojmístné částky ze své mzdy ve Tvé mzdové účtárně na konto SKAUTSKÉ DOMOVY 80101803070023/0300, konstantní symbol 055, variabilní symbol 710 (specielně pro Bařinku není zatím nikde jinde inzerován než ve Stoupovi hlásí). Bařinka je od 1.listopadu 1995 v dlouhodobém bezplatném nájmu našeho střediska získané finanční prostředky budou použity na rekonstrukci a údržbu Bařinky.
Pro nevýdělečně činné zájemce je připravena jednorázová sbírka. Na středisku u velké nástěnky je připravena pokladnička, kde bude možno kdykoliv přispět. Bařinka samozřejmě uvítá i dary v naturální podobě - především stavební materiál (trámy, desky, izolace, šindele, ...) - s těmito dary se obracejte na některého ze správní rady pro Bařinku - Michálka, Daloša nebo Lubora.
Toto číslo je určeno
Na předplatném zbývá
Kč
Na čísle 41 se podíleli : Fido, Eve, Džíra, Verunka, Dazul, Hanýsek, Michálek, Jitmelka, Hanča, Hašlerka, Junácké středisko 710.01 Vsetín, Nadace FONS a FINIMEX s.r.o. V časopise jsou u stálých rubrik použity kresby Piera Jouberta. Objednávky a distribuce: Hanýsek - Ing.Petr Hanák, U Bečvy 1842/3, Vsetín 755 01 tel do práce: (0657) 603043. Náklad tohoto čísla: asi 90 legálních kopií, tisk 30.dubna 1996. Časopis není výdělečně činný. Vychází díky nadšení a materiální podpoře lidí sdružených kolem vsetínského RS-Kruhu.
