29Co 375/2015-1158
Usnesení Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Musilové a soudců JUDr. Petry Kořínkové a JUDr. Lenky Rutové ve věci žalobce Město Česká Lípa, IČ 00260428, se sídlem náměstí T. G. Masaryka 1/1, Česká Lípa, zastoupeného JUDr. Stanislavem Kadečkou, Ph. D., advokátem se sídlem Sladkovského 601, Pardubice, proti žalovanému VETT a.s., IČ 25404717, se sídlem Nad Opatovem 2140, Praha 4 – Chodov, PSČ 149 00, zastoupenému JUDr. Michalem Říhou, advokátem se sídlem Ke Klimentce 2186/15, Praha 5, o zaplacení 70 512 021,877 Kč s příslušenstvím – o žádosti žalovaného o osvobození od soudních poplatků, o odvolání žalobce a žalovaného proti usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 30. 6. 2015, č. j. 13 C 203/2007-1079, t a k t o :
I.
Odvolání žalobce se o d m í t á .
II.
Usnesení okresního soudu se m ě n í tak, že žalovanému se přiznává osvobození od soudního poplatku z odvolání v plném rozsahu.
Odůvodnění: Napadeným usnesením okresní soud žalovanému přiznal osvobození od soudních poplatků v rozsahu 70 %, a to z důvodu nemajetnosti. Vyšel ze zjištění, že žalovaný je akciovou společností, jejíž základní kapitál představuje 10 000 000 Kč a je zcela splacen a dále, že bylo vydáno celkem 19 ks akcií na majitele v listinné podobě. Z rozvahy společnosti ke dni 31. 12. 2012 vyplynulo, že aktiva společnosti představovala hodnotu 2 256 000 Kč (z toho dlouhodobý majetek 260 000 Kč a oběžná aktiva 1 987 000 Kč, krátkodobé pohledávky a finanční majetek), a že v tomto roce společnost hospodařila se ztrátou 598 000 Kč (výkaz zisku a ztrát). Dle rozvahy společnosti ke dni 31. 12. 2013 pak aktiva představovala hodnotu 1 894 000 Kč (krátkodobé pohledávky) a v tomto roce společnost vykázala ztrátu ve výši 318 000 Kč (výsledovka). V roce 2014 společnost hospodařila se ztrátou 74 293 Kč (výsledovka), vykazovala oběžná aktiva (pohledávky) ve výši 1 894 000 Kč a byla zcela bez dlouhodobých závazků, ale i bez hmotného dlouhodobého majetku. Na základě těchto zjištění došel okresní soud k závěru, že žalovaný disponuje oběžnými (krátkodobými) aktivy v řádu téměř dvou milionů a zároveň nemá žádné dlouhodobé závazky. Rovněž výsledek hospodaření doznává pozitivního trendu a nebylo ani prokázáno, že se žalovaný ocitl v platební neschopnosti. Proto poměry žalovaného neodůvodňují úplné přiznání osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o.s.ř. a jeho žádost je důvodná pouze částečně.
Pokračování
2
29Co 375/2015
Proti tomuto usnesení podal včasné odvolání žalobce. Předně namítá, že rozhodnutí okresního je nesrozumitelné a nepřezkoumatelné, když z něj není možné seznat důvody, na jejichž základě bylo osvobození přiznáno a proč právě v rozsahu 70 %. Rozhodnutí v podstatě jen rekapituluje majetkové poměry žalovaného, aniž by bylo jasné, proč vedou k přiznání osvobození. Přestože soud konstatuje, že žalovaný disponuje krátkodobými aktivy v řádu téměř dvou milionů, nemá žádné dlouhodobé závazky, jeho hospodaření se zlepšuje a není v platební neschopnosti, přiznává mu osvobození od soudních poplatků, ačkoli tyto okolnosti by měly naopak vést k nepřiznání osvobození. Závěrem žalobce uvádí, že jeho odvolání je přípustné, neboť mu usnesení bylo doručeno a byl v něm o možnosti podat odvolání poučen. K odvolání žalobce se podáním ze dne 17. 8. 2015 vyjádřil žalovaný v tom smyslu, že nesrozumitelnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve vztahu k žalobci je způsobena tím, že rozhodnutí se ho netýká a bylo vydáno v relativně samostatné části řízení (řízení o přiznání osvobození od soudních poplatků), která je vedena jen s žalovaným. Z tohoto důvodu je také odvolání žalobce nepřípustné. Poukazuje též na to, že sám žalobce žádal o osvobození od soudních poplatků a žalovanému výsledky tohoto řízení známy nejsou. Proti usnesení podal včasné odvolání též žalovaný. Namítá, že napadené rozhodnutí soudu je založeno na mylném předpokladu, že žalovaný má nějaké prostředky nebo je schopen si je obstarat. Tak tomu ale není, což vyplývá z předložených podkladů. Žalovaný nemá žádné zaměstnance a nevyvíjí žádnou činnost. Má pouze dluhy vůči předsedovi představenstva a vůči právnímu zástupci, který od roku 2009 poskytuje právní pomoc bezplatně. Pohledávky v rozvaze jsou pohledávkami vůči společnosti DC Sped, s.r.o., která je již řadu let v konkurzu, a jedná se o pohledávky z odcizených tržeb z doby, kdy tato společnost žalovaného nezákonně ovládala. Žalovaný tak nedisponuje oběžnými aktivy ve výši dvou milionů. Absurdní je též úvaha, že žalovaný má poplatek zaplatit právě z tržeb, které mu odcizila společnost DC Sped s.r.o., když zároveň tyto tržby jsou mu v řízení odečítány od plnění, které poskytl žalobci. Proto žalovaný navrhuje, aby mu soud přiznal osvobození od soudních poplatků v rozsahu 100 %. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, včetně podkladů předložených spolu s žádostí o osvobození od soudních poplatků žalovaným, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce je nepřípustné a odvolání žalovaného je důvodné. Předně se odvolací soud musel zabývat otázkou, zda je odvolání žalobce do usnesení, jímž bylo rozhodováno o osvobození od soudních poplatků žalovaného, subjektivně přípustné, když právo odvolání přísluší jen tomu účastníkovi, jemuž byla rozhodnutím soudu způsobena v jeho právech určitá újma. Újma, která by odůvodňovala oprávnění účastníka podat proti rozhodnutí odvolání, přitom musí přímo vyplývat ze stavu posouzení práv a povinností účastníků konkrétního řízení, kdy současně fakt zrušení nebo změny takového rozhodnutí v odvolacím řízení s sebou přináší i odstranění takové újmy vzniklé účastníkovi. Subjektivní přesvědčení účastníka řízení o tom, že by mu jiné rozhodnutí mohlo zajistit případné jiné výhody, resp. se ho případně ve svých nepřímých důsledcích jinak příznivě dotknout, není z hlediska posouzení výsledku sporu, významné. S ohledem na znění § 138 občanského soudního řádu se řízení ohledně přiznání osvobození od soudních poplatků týká jen toho účastníka, který návrh na osvobození uplatnil, a také pouze jemu se doručuje
Pokračování
3
29Co 375/2015
usnesení soudu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 8.2000, sp. zn. IV. ÚS 271/2000). Proto odvolací soud došel k závěru, že odvolání žalobce je subjektivně nepřípustné. Výrokem napadeného usnesení mu totiž žádná újma způsobena nebyla, neboť toto usnesení rozhoduje o poplatkové povinnosti jiného účastníka. Obsah odvolání žalobce však odvolací soud akceptoval jako jeho vyjádření k odvolání žalovaného. Podle ustanovení § 138 odst. 1 občanského soudního řádu může soud na návrh přiznat účastníku řízení zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to jeho poměry a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Přitom přiznat osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody. Soud musí při posuzování poměrů účastníka přihlížet k jeho celkovým majetkovým a osobním poměrům, ke stavu a struktuře jeho majetku, jeho platební schopnosti, jakož i k výši soudního poplatku, a účastník řízení je povinen soudu své poměry věrohodným způsobem prokázat a uvést všechny skutečnosti, které jsou pro posouzení jeho žádosti rozhodné. Druhá z uvedených podmínek je v daném případě splněna. Na odvolání žalovaného do rozsudku nelze nahlížet jako na svévolné nebo bezúspěšné uplatňování práva. Je sice pravda, že ohledně základu nároku již bylo pravomocně rozhodnuto tak, že je důvodný, ale sporná je i nadále výše tohoto nároku a případný úspěch či neúspěch žalovaného v odvolacím řízení nelze předjímat. Ve vztahu k první podmínce se pak judikatura Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR sjednotila v následujících závěrech, které platí i pro právnické osoby. Určujícím kritériem, na základě kterého soud rozhoduje o návrhu účastníka řízení podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., je objektivní schopnost zaplatit soudní poplatek ve stanovené výši. Existuje-li objektivní neschopnost účastníka zaplatit soudní poplatek, může soud dospět k závěru o nepřiznání osvobození od soudních poplatků zásadně toliko v případě, že jde o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 27. února 2013, sp. zn. IV. ÚS 3543/12 a ze dne 2. října 2008, sp. zn. II. ÚS 1619/08). Zájem státu na vymožení částky odpovídající soudnímu poplatku nemůže dosáhnout intenzity zájmu účastníka řízení na přístup k soudu (srov. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 22. srpna 2013, sp. zn. I. ÚS 731/2013). Objektivní nedostatek finančních prostředků (fyzické či právnické osoby) se nesmí stát pro účastníka řízení překážkou přístupu k soudu. V této souvislosti je nutno vycházet z objektivní nemožnosti účastníka řízení splnit předpokládanou poplatkovou povinnost v řízení, kdy je reálně vyloučena možnost i případné dispozice s majetkem účastníka za účelem jeho zpeněžení pro úhradu předpokládaného soudního poplatku (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2013, sp. zn. 30 Cdo 1359/2013). Přiznání osvobození od soudního poplatku nelze právnické osobě odepřít jen proto, že její objektivní neschopnost k úhradě soudního poplatku je důsledkem její podnikatelské nečinnosti, tj. jeho postavením podnikatele a tím i nesení podnikatelského rizika (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 7.2015, sp. zn. 23 Cdo 1512/2015). Účastníku řízení tedy nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U právnických osob lze vzít v úvahu rovněž
Pokračování
4
29Co 375/2015
povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku či platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Ze spisu se podává, že žalovaný o osvobození od soudních poplatků žádal již dne 14. 9. 2014, a to v souvislosti s povinností hradit zálohu na náklady znaleckého zkoumání. V žádosti uvedl, že od roku 2008 nevyvíjí žádnou činnost, ale toliko právně existuje, a proto nemá žádný majetek. Základ jeho příjmů totiž ležel právě ve smlouvě o zajištění veřejné dopravní obslužnosti, kterou žalobce v řízení zpochybňuje a z níž je také žalovanému dlužen za několik let částku přes 40 milionů Kč. Tyto pohledávky jsou předmětem řízení vedených u Okresního soudu v České Lípě. Poté co je řešily jak soudy civilní, tak správní, jakož i správní orgány, o nich ale nikdo nechce rozhodovat. Po únoru 2008 žalobce zakázal žalovanému nadále dopravní službu poskytovat, proto žalovaný prodal veškerý majetek a uhradil z něj dluhy, které mu vznikly poskytováním veřejné služby pro žalobce, jenž mu přestal hradit náklady. V současnosti tak žalovaný nemá žádné nemovitosti, bankovní účet, motorová vozidla, cenné papíry, zásoby atd., zkrátka ničeho. Naopak sám dluží předsedovi představenstva, který žalovanému půjčuje prostředky na vedení sporů proti žalobci. Jsou proti němu vedeny exekuce, v nichž je oprávněným jednak žalobce a jednak finanční úřad. Kromě sporných pohledávek proti žalobci má žalovaný již jen pohledávku vůči společnosti DC Sped s.r.o., která mu ukradla tržby od cestujících. Tato pohledávka je jako jedna z mnoha nezajištěná přihlášena do konkurzního řízení na tuto společnost. Tyto skutečnosti doložil žalovaný spolu se svou žádostí následujícími podklady: výkazem zisku a ztrát k 31. 12. 2012, rozvahou ke dni 31. 12. 2012, výkazem zisku a ztrát k 31. 12. 2011, výpisem z OR, usnesením č.j. 30Co 109/2014-70 ze dne 17. 7. 2014, evidencí vozového parku za rok 2008, daňovým přiznáním k dani z příjmů za rok 2013, rozvahou k 31. 12. 2013, výkazem zisku a ztrát k 31. 12. 2013, daňovým přiznáním k dani z příjmů za rok 2014, rozvahou k 31. 12. 2014 a výkazem zisku a ztrát k 31. 12. 2014. Z těchto podkladů plyne, že v roce 2012 měl žalovaný jen jednoho zaměstnance, zřejmě však jen na částečný úvazek (viz kladná položka mzdových nákladů ve výkazu zisku a ztrát, výdaj ve výši 82 000,- Kč) a měl výdaje na spotřebu materiálu, energie a služby ve výši 294 000,- Kč. Zároveň rozprodával dlouhodobý majetek a materiál, když tržby z prodeje činily 158 000,- Kč, jiné tržby neměl. Z rozvahy za tento rok plyne, že žalovaný neměl žádný dlouhodobý nehmotný majetek ani finanční majetek, z dlouhodobého hmotného majetku měl pouze samostatné movité věci a soubory movitých věcí v hodnotě 390 000,- Kč. Měl dlouhodobé pohledávky v hodnotě cca 28 769 000,- Kč a krátkodobé pohledávky ve výši 1 892 000,- Kč, v penězích potom celkem 88 000,- Kč. Závazky ke společníkům evidoval ve výši 392 000,- Kč. V roce 2013 žalovaný měl nadále jednoho zaměstnance na částečný úvazek (viz kladná položka mzdových nákladů ve výkazu zisku a ztrát ve výši 21 000,- Kč) a měl výdaje na spotřebu materiálu, energie a služby ve výši 102 000,- Kč. Zároveň dále prodával dlouhodobý majetek a materiál, když tržby z prodeje činily již jen 90 000,- Kč, jiné tržby neměl. Z rozvahy za tento rok plyne, že neměl žádný dlouhodobý nehmotný majetek, finanční ani hmotný majetek. Měl dlouhodobé pohledávky v hodnotě cca 28 769 000,- Kč a krátkodobé pohledávky ve výši 1 892 000,- Kč, v penězích potom celkem 1 000,- Kč. Závazky ke společníkům evidoval ve výši 319 000,- Kč. V daňovém přiznání jako převažující činnost uvádí nájmy. Čistý obrat měl ve výši 92 000,- Kč (pozn. zřejmě z prodeje majetku), jinak v podstatě uplatnil jen odpisy a daňovou ztrátu. V roce 2014 žalovaný již žádné
Pokračování
5
29Co 375/2015
zaměstnance neměl (viz nulová položka mzdových nákladů ve výkazu zisku a ztrát) a měl výdaje na spotřebu materiálu, energie a služby již jen ve výši 18 000,- Kč. Tržby již neměl žádné. Z rozvahy za tento rok plyne, že neměl žádný dlouhodobý nehmotný majetek, finanční ani hmotný majetek. Měl nadále dlouhodobé pohledávky v hodnotě cca 28 769 000,- Kč a krátkodobé ve výši 1 892 000,- Kč, v penězích potom celkem 2 000,- Kč. Závazky ke společníkům evidoval ve výši 339 000,- Kč. V daňovém přiznání jako převažující činnost nadále uvádí nájmy. Čistý obrat měl ve výši 0,- Kč, jinak v podstatě uplatnil jen odpisy a daňovou ztrátu. Předložené doklady tak potvrzují tvrzení žalovaného o nemajetnosti a útlumu jeho činnosti. Plyne z nich, že žalovaný postupně propustil všechny zaměstnance a jeho výdaje na spotřebu materiálu, energie a služby se úměrně tomu snižovaly. V průběhu let 2012-2014 též rozprodal všechen majetek. Ohledně krátkodobých pohledávek pak odvolací soud z insolvenčního rejstříku zjistil, že insolvenční řízení ohledně společnosti DC Sped s.r.o. bylo zahájeno dne 1. 12. 2009 a je vedeno pod sp. zn. KSUL 43 INS 8520/2009 u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Dne 10. 10. 2011 byl na tuto společnost prohlášen konkurz a žalovaný svou pohledávku ve výši 1 892 000,- Kč do řízení řádně přihlásil. Z výše uvedeného plyne, že závěr okresního soudu o tom, že žalovaný může uhradit aspoň část soudního poplatku, není správný. Žalovaný nemůže své krátkodobé pohledávky využít na úhradu soudního poplatku ani zčásti, neboť tyto jsou přihlášeny do konkurzního řízení a není možné jejich okamžitou úhradu vyžadovat. Žalovaný nemá žádné příjmy, neboť nevyvíjí žádnou činnost, díky tomu se také snižuje jeho ztráta, neboť nemá ani výdaje. Ze samotného snižování ztráty tedy nelze usuzovat na to, že se zvyšují příjmy žalovaného a zlepšuje se jeho hospodářská situace. Žalovaný má závazky vůči dalším osobám (splatné a vykonatelné vůči žalobci, zřejmě i finančnímu úřadu, byť to nebylo doloženo, a dále vůči předsedovi představenstva), a nehradí je – jsou proti němu vedeny exekuce. Lze tak mít za prokázané, že žalovaný nedisponuje žádnými prostředky, z nichž by mohl soudní poplatek uhradit, když v útlumu činnosti nelze spatřovat snahu spekulativně se zbavit majetku, aby se vyhnul poplatkové povinnosti, ale důsledek letitého sporu se žalobcem, který žalovaného zasáhl v hlavním oboru jeho činnosti. Z důvodů výše uvedených odvolací soud odvolání žalobce postupem podle ustanovení § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl pro nepřípustnost a k odvolání žalovaného napadené rozhodnutí okresního soudu postupem dle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že se žalovanému přiznává osvobození od soudního poplatku z odvolání v plném rozsahu.
Pokračování
Poučení:
6
29Co 375/2015
Proti tomuto usnesení n e n í odvolání přípustné. Lze proti němu podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatel musí být již pro sepis dovolání zastoupen advokátem, pokud není fyzickou osobou, která má právnické vzdělání, nebo právnickou osobou, za kterou jedná osoba s právnickým vzděláním.
V Liberci dne 19. února 2016
Za správnost vyhotovení: Jana Podracká
JUDr. Jitka Musilová v.r. předsedkyně senátu
