Veřejná politika - úvod
VP vznikla v 60. letech 20. století z politologie, sociologie, ekonomie a dalších disciplín Vznikla z potřeby porozumět specifickým politickým problémům Pro VP neexistuje jednotná, ucelená definice Bývá označována jako: „souhrn činností vlády přímo nebo nepřímo působících na občany – 3 úrovně: politické rozhodování, produkty politiky, důsledky politiky. Jindy jako: „činnost vlády při řešení problémů“ atd.
Politologie vs. veřejná politika
Politologie – výkon politiky jako specializované, dělbou práce profesionalizované lidské činnosti, vázané na reprezentaci a střet diferenc. zájmů a boj o moc Veřejná politika – zajímá se o sociální a politické procesy, které vedou k uspokojování lidských potřeb
Rozdíly mezi tradičně orientovanými politickými vědami a veřejnou politikou Politická věda
Veřejná politika
ideologie
technologie
konflikt
konsenzus
odcizení moci
služba
ovládání
kooperace
reprezentace
uspokojení potřeby
krátkodobý horizont rozhodování
dlouhodobý horizont rozhodování
Rozlišení VP
A) aktivní vs. reaktivní politika Aktivní VP – předpovídá možná ohrožení a rozvojové příležitosti uspokojování veřejných zájmů a v předstihu na ně reagovat Reaktivní VP – reaguje, až když je veřejný zájem reálně ohrožen
Rozlišení VP
B) liberální vs. paternalistické politiky Liberální VP – zasahuje až tam, kde individuální zájem ohrožuje uznaný veřejný zájem Paternalistická VP – prosazuje uznaný veřejný zájem, často bez ohledu na možnou újmu
Vymezení VP jako vědní disciplíny
VP vymezujeme jako disciplínu propracovávající a aplikující výkladové rámce sociologie, ekonomie, politických věd, práva, teorie řízení a dalších oborů k analýze a prognóze procesů formování a uplatňování veřejných zájmů vážících se na řešení diferencovaných sociálních problémů. Věnuje se přitom především institucionálnímu zprostředkování těchto procesů veřejným, občanským a do jisté míry i soukromým sektorem v poloze, která je využitelná politickou praxí.
Veřejná politika jako proces
Dle Lindbloma – 2 modely veřejné politiky Model 1: společnost řízená rozumem Model 2: lidský intelekt je omezený, je třeba užívat jiných způsobů, jak vést společnost Na nižší úrovni obecnosti rozlišujeme 3 základní přístupy:
VP jako politický cyklus VP jako interakce aktérů, generujících agend uvnitř i vně arén VP utvářené polem institucionalizovaných sítí
VP jako politický cyklus
Zahrnuje mnoho dílčích procesů Neexistuje jeden všezahrnující model Typy modelů: Optimální model veřejněpolitického cyklu Devítifázový model Hogwooda a Gunna Sedmifázový model politického cyklu Jenkinse Čtyřfázový model veřejněpolitického cyklu
Optimální model veřejněpolitického cyklu
Hodnocení VP
Identifikace a uznání soc. problému
Implementace VP
Rozhodování veš VP
Fáze veřejněpolitického cyklu
Identifikace a uznání sociálního problému Rozhodování ve veřejné politice Implementace veřejné politiky Hodnocení veřejné politiky
Sociální problémy, jejich zrání a řešení
Vymezení sociálního problému:
dotýká se života významného počtu příslušníků daného společenství, i když některých více a/nebo přímo a jiných méně a/nebo nepřímo, a je jimi také takto vnímán nelze jej „vyřešit“ snadno a rychle (někdy je třeba se sním tak či onak potýkat stále) K jeho řešení lze přistupovat různými způsoby a není vždy předem jasné, který z nich je lepší či horší než jiný jeho vymezení není obecně akceptováno, vždy se vyskytnou aktéři, kteří je zpochybní nebo odmítnou
Identifikace uznání sociálního problému
Teorie sociálních problémů – procesy vzniku problémů a jejich podoba, kdy se jejich řešení stává naléhavým Zralé problémové situace lze řešit sociálními reformami Nejsou--li problémové situace řešeny – nastávaní Nejsou kritické situace – rychlý rozpad útvaru, sociální katastrofa (občanská válka) Pokud se řešení soc. problému stane veřejným zájmem – nastává chvíle pro VP
Zrání sociální problémů
Normální situace
Zrání problémové situace
Problémová situace
Zrání kritické situace
katastrofická situace
Kritická situace revoluční situace
Veřejný zájem
Znaky veřejných zájmů:
týkají se kvality života občanů dané společnosti nebo jiných hodnot, které občané považují za důležité jsou historicky podmíněny fází civilizačního vývoje, mohou se měnit vstupují na pole, v němž se střetávají s diferencovanými individuálními, skupinovými, institucionálními zájmy a jsou zde identifikovány, formulovány, uznávány a realizovány týkají se aktuálních sociálních problémů nebo možné budoucnosti
Veřejná politika jako sociální praxe je bitevním polem, v němž se utkávají individuálně a společensky vzniklé veřejné zájmy se zájmy individuálními, skupinovými a institucionálními. Výsledkem těchto střetů je uznání a realizace části veřejných zájmů v politickém procesu.
Rozhodování ve VP
Na rozhodování ve VP založené na demokratických principech se podílejí zejména 3 subjekty: Občané (často zastupovaní politiky) Úředníci Odborníci
Kromě zájmů přímo angažovaných aktérů je třeba brát zřetel na zájmy těch, kteří se nemohou přímo účastnit
Implementace VP
vše co souvisí s realizací cílů, které byly zformulovány, včetně výběru způsobů, prostředků nástrojů jejich realizace 4 teoretické modely implementace: A) autoritativní model Participativní model Model koalic aktérů Model nikdy nekončícího procesu učení
Samotný proces implementace lze popsat ve dvou dimenzích. Krátkodobost versus dlouhodobost implementované politiky Spojitost versus nespojitost politických procesů
Hodnocení VP
Hledá odpověď na otázku, nakolik se podařilo naplnit předpokládané cíle, kolik zdrojů bylo na danou politiku vynaloženo ve srovnání s dosaženými cíli, jaké problémy se vyskytly Srovnávací analýza, příklady dobré praxe, soustavy indikátorů, analýza N a V, metoda hodnocení dopadů na průběh jednotlivých fází politického procesu
Veřejná politika jako interakce aktérů generujících agendu uvnitř a vně politických arén
Model AA-A-A Vztah aktérů, arén a politických agend Vymezeno 6 arén tvorby politiky, a to:
ARÉNY VEŘEJNOSTI PARLAMENTNÍ ARÉNY STRANICKÉ ARÉNY KABINETNÍ ARÉNY BYROKRATICKÉ ARÉNY ARÉNY NÁTJLAKOVÝCH SKUPIN Aréna médií
Model AA-A-A vymezuje politickou arénu jako prostor, v němž jednotliví aktéři tvorby politiky vstupují mezi sebou do kooperačních nebo konkurenčních vtahů Političtí aktéři – navazují kontakty s aktéry jiných arén Politická agenda – souhrn problémů, reflektovaných politickými aktéry v politické komunikaci uvnitř politických arén a mezi nimi. Nízká mír predikovatelnosti toho, co se stane obsahem dané agendy Politická agenda se tvoří až v komunikaci mezi aktéry
2 běžné typy zájmových skupin Skupiny působící na principu racionální volby) Skupiny veřejného zájmu Působení zájmových skupin přispívá k vyšší odolnosti výsledných rozhodnutí vůči protitlakům
Lobbing – prosazování zájmů zájmových skupin do výstupů procesu tvorby politiky Protiaktivní lobbing Euro--lobbing Euro
Veřejná politika utvářená polem institucionalizovaných sítí
Koncept sítě tvorby politik Analýza a tvorba veřejné politiky jako sféry otevřeného politického prostoru, v němž probíhají různé interakce mezi skupinami aktérů Tři kritéria: Institucionalizace – kritérium míry stability sítě Rozsah uspořádání tvorby politik Počet skupin účastníků
