Digitized by the Internet Archive in
2011 with funding from University of Toronto
http://www.archive.org/details/pspvkykpoznnOOkrej
ROZPRAVY CESKli
®
AKADEMIK CÍSAE FRANTIŠKA JOSEFA PRO
TRIDA
;a^^
Vr:i)Y.
SLOVESNOST A UMNI. ClSLO
III
;?4.
PÍSPVKY K POZNANÍ BÁSNICKÉ INNOSTI SIEGFRIF.DA KAPPERA.
1'(1dAvA
Dr.
JAN KRHJÍ.
V PRAZE. NÁKLADFAI
('KSKl':
AKADEMII-: CÍSAfíK Fl^AXTIŠKA JOSIÍFA
PRO VÉDY, SLONESNOST A 1911.
U.MÉNÍ.
TISKP.M ALOISA UIRSNRRA V PRAZR. KNiirnsKAf;i: i ESKr: akadhmif. císae frantií^ka josefa i'RO vfnv SLOVESNOST A l'Mi'Nl A C. K. CES. VVSOKE ííKOEV TECHXKKE V FRAZE
PEDMLUVA. poíná již také k Siegfriedu Kappcrovi konati svou povinnost. Oscar Donath uveejnil v Archivu für slavische Philologie XXX. (1009) pojednání „Siegfried Kappcrs Leb(>n und Wirken", jehož cena spoívá v údajích biografických, s nimiž souvisí v\''klad o vzniku Slavische Melodien" a .eských listu"; podrobnji jc^dná také o eposu ..Lazar der Serbencar". o nmž psal již Curin ve spise ,,Das serbische Literární
historie
,,
,
Volkslied in der deutschen Literatur"
(1905,
201 nn.).
Jinak však po-
mrem Kapperovým k národní poesii zabývá se práce Donathova velmi povšechn, rovnž tak lyrice jeho vnováno sotva nkolik zbžných slov. Mezer}' takové doplniti jest pedmtem a úkolem práce tuto podané. Vykládá Kapperovy názory o podstat a smyslu národní poesie, uvádí je v literární souvislost, stopuje pomr zpvu Kapperových k slovanskému
srovnává zpracování nmecké s eským, dospívá k výnemalé dležitosti; výsledky ty autor dopluje otiskem tch básníkovy pozstalosti rukopisné, chované v Museu království
originálu,
sledkm básní z
eského,
i
jež s prací jeho
má zpsobem
Spisovatel
za
to,
pímo
souvisí.
že tím k poznání básnické innosti
Kapperovy
vskutku podstatným. Srdenými díky jest zavázán Prof. Dru Jos. Jankovi, který se piinil o vytištní pince v publikadch eské Akademie, a Prof. Dru. Zíbrtovi za veškeru ochotu projevenou
pispívá
v
píin
básníkovy pozstalosti.
OBSAH. Str.
I.
Pomr Kappcrv
k národní poesii. (Xázor o
podstat
a
smvslu národní
poesie) II.
III.
IV.
1
„Gesänge der Serben" a Karadžiovy CpucKe napodne ..Historische Volkslieder der Montenegriner" a ..Gusle"
Kapperova
5. fi.
Des Sultans Holzgefälle
7.
Christinja
8.
Der Pascha von Skuiari und
!).
Peter Boskovic
3.
4.
.
1.")
-Kí
70
Djordje Crnojevi Die Tochter des Ivan Crnojevi Die Brautfahrt des ]\Iaxim Crnojevi Die Söhne des Ivo Crnojevi Die Kirchenweihe in der Zeta
1.
.
lyrika
V. Z rukopisné pozstalosti básníkovy: Gu.slc v rouše 2.
iiiecMe
nmeckém
:
78 82 85
117
122 128 132
Roganovi die
Kuri
130 143
I.
Kapperv pomr k
poesii
národní.
(Názor o ])odstat a smyslu národní poesie.)
Co Siegfried Kapper vykonal v oboru poesie národní., podníceno bylo soudobým romantismem nmeckým eským, který tíhna k poznání a vystižení národní individuality vracel se k zapomenutému zdroji a úkrytu národního básnictví. Není teba na tomto míst uvádti na pamt, co v té píin podailo se zjistiti novjšímu badání literárnhistorickému; staí odkázati k píslušné literatue.^) Nutno však vyložiti, jakým zpsobem snaha Kappcrova mohla býti povzbuzena tmi badateli nebo básníky, i
jichž se sám,
strun
jen a
povšechn, dovolává, a tak
doložiti a dovoditi
co pouze naznauje.
to,
V prvním dílu svých Südslavische Wanderungen (str. 152 nn., 1851) Kapper výslovn sdluje, že T a 1 v n peklad srbských písní národních v vzbudil pání seznámiti se s eí, djinami a mravy hrdinného, zvláštního a nedocenného národa, a že v tomto pání posílen byl j
i
nm
hodnotou, jakou poesii srbské pikládal jeden z nejvtších uenc nmeckých, G r i m m. V úvod pak ke Gesänge der Serben IX. (1852) podotýká, že sám není prvý, který by do literatury nmecké uvádl neznámý posud smr poesie národní, nýbrž že tak uinil již Goethe a po Talvj, onen podivuhodným a bezpeným vycítním jejího hluboce poetického živlu, tato svou rozsáhlou a hlubokou znalostí vcnou. Slova ta jsou doznáním pímého vlivu, který na Kappera psobil.'^) Lze arci míti za jisté, že vliv ten pidružil se k osobnímu sklonu jeho, že
nm
Mrko: Deutsche Einflüsse auf die Anfänge der böhmischen Romantik — Jaroslav Vlek: Djiny eské literatury II. 2, hlava IV. nn. (1904). — Literatura eská XIX. II., 661 nn. — Milan urin: Das serbische ^)
(1906).
století
Volkslied in der deutschen Literatur (1905), s str.
201 nn.
— Oskar Donath
pelivým udáním
v Archivu
für
literatury v
slavische
dodatku
XXX.
Philologie
(1909), str. 555 nn. ^)
O Herderovi iní
pouze zcela povšechnou zmínku v
Türken. Ein Skizzenbuch von der Save bis
zum Eisernen Thor
díle Christen
(1854), II., 154.
und
Tam-
též uveden abbé Alberto Fortis (1741 — 1803), uený pírodozpytec italsk\ který na svých cestách sledoval také poesii lidovou a z nhož erpal Herder. Hlavní díla jeho jsou: Saggio Ossemazioni sopra 1'isola di Cherso ed Osero (1771), a Viaggio ,
in
asi
Krejí:
nm urin
1. c. 21 nn. 41 nn. (1774). Obšírn o teprve studiem kulturních djin jihoslovanskV'ch.
Dalmazia
zvdl
Pisp, k bás. inn. Siegfrieda Kappera.
Kapper o 1
nm
vliv literární pistoupil
pímých
zpráv
k vlastní schopnosti
individuální;
tom však
o
není ani v Kapperových spisech ani v pozstalosti ruko-
b}- vykonal tolik, kdyby ho neb3Í pohádal vlastní smysl národní poesie a kdyby pohyblivý, vnímavý jeho krásy pro básnické duch nebyl býval prodchnut láskou nejen k ní, nýbrž k Slovanstvu vbec,
Nebyl
pisné.
jak vysvitne
znamné;
i
z
jeho
názor
theoretických. Vlivy uvedené byly silné a vý-
uvésti je
jde o to,
s
inností Kapperovou v literárnhisto-
rickou souvislost a ukázati, tím a jak se
mohly
projeviti.
nmecké
Cokoli pro uvedení národní poesie srbské do literatury
vykonali Goethe a Talvj, jde v hlavním
podntu zpt na Jacoba Grimma.
Když jako delegát mezinárodního kongresu dlel ve Vídni, od záí r. 1814 do ervna r. 1815, vydal práv Vuk Karadži první svazek národních písní srbských a malou srbskou mluvnici,^) které v kruzích odborných vzbudily Grimm, který
živou pozornost. a nyní
uí
Kopitarem,
s
b3'l
se srbsky, o sbírce
Vukove
Zeitung" 1815^); pekládá
rov almanachu srbských
již
z
n
pi
b\'l
ve st\-cích
píše obšírnou
úvahu do
s
1818
gelehrte
Vukovu krok
krokem
recensi
Wiener allgemeine
uveejuje peklad
ukázky podal také ve své prvé
upozoruje na v ,,Göttingische
,,
Dobrovským ^) Hned ve Vídni
pátelm,
nich a peklad}' zasílá
,,Die Sängerfahrt"
písní, ^) jichž
díve
jimi rázem zaujat nadšené a cele.
recensi
ve Förstedevatenácti i
\-
dalších;
Vukova slovníku srbsko-nmecko-latinského
Anzeigen" 1819, sleduje vbec další innost neutuchajícím zájmem a vdomím dležitosti vci,") jak o tom zejména svdí pevod Vukovy mluvnice do jazyka nmeckého, opatený pedmluvou^) Grimmovou; takže mu Vuk za to mohl dkovati velými slov}': ,,Sie sind das grösste Glück unserer Lieder, unserer Sprache und unserer Literatur." ^)
')
za
s
Mana npocTOHapoAHa
cjiaBCHO-cpócKa OecHapHua.
CKora jeaHKa no roBopy npocTora Hapona HanHuana.
Vukovy
1814.
1814.
—
— FlHCMeHHua cep6-
Diuhy svazek sbírky
Haponna Cpócna FlecHapHua. Archiv für slavische Philologie I. 624 nn.; II. 177 nn. — Sauer: Aus Prager Deutsche Studien 1908. J. Grimms Briefwechsel mit slavischen Gelehrten. ^) Otištno V Grimmových Khinerc Schriften IV. (1869), str. 427 nn. O recensi dílu druhého sbírky Vukov}-, otištné rovnž v menších spisech Grimmo\ých. dokázal Euphorion XI. (1904), str. 106 nn., že Grimmovi byla pi<.ítána neprávem. *) serbische Lieder". Kl. Schriften IV., 455 nn. ,, Neunzehn ') Srv. Kl. Schriften IV., 197 nn., 218 nn.. 416 nn.; V. 168 nn. ^) u k's Stephano witsch kleine serbische Grammatik verdeutscht und mit einer Vorrede von Jacob Grimm; nebst bcmerkungen über die neueste auffassung langer heldenlicder aus dem munde des serbischen volks und der übersieht" des merkwürdigsten 'jener Ueder von Johann Severin Vater 1 824. Autoreferat v Göttingische Gelehrte Anzeigen 1824 = Kleinere Schriften IV., str. 225 nn. Otisk pedmluvy Kl. Schriften VIII., 386 nn. vyšel 1815:
•*)
Mrko,
W
*) zur Geschichte der slavischen Philologie" v .\rchiv für slav. ,, Materiahen 1877 obsahující hsty Vukovy Jacobu Grimmovi (z let 1823 — 1825). list ze dne X. 1823.
Phil. 14.
Dne Pišel tam
íjna 182:3 dostavil doporuujícím listem
13. s
G
Goethovi ve Výmaru. m m o v ý m a svazkem druhého
Vuk ke
se
r
i
vydání srbsk^xh písní (u Brcitkopfa v Lipsku) žádaje, aby mu Goethe V3miohl dovolení k dcdikaci vclkoknžn výmarské. Bylo to v dob, kdy se Goethe ve svém list ,,Über Kunst und Alterthum" práv zabýval poesií národní, také eskou, i byla chvíle vhodná upozorniti jej na nové poklady poesie slovanské, jak uinil Grimm v list poslaném po Vukovi.^") Neznamenalo to pro Goetha ovsem objev v plném slova smyslu; poesie srbská už pred tím byla mu. pedmtem aesthetického zájmu, jak dokazuje jeho básnická parafrase ,. Klaggesang von der edlen Frauen des Asan Aga", vzniklá asi v roce 1776 1777, otištná poprvé v Herderových 1778 a s jménem Goethovým v osmém svazku sebraných ,, Volkslieder" spis z roku 1789; báse vznikla na základ pekladu ásti spisu Fortisova ,,Viaggio in Dalmazia". jejž pod názvem ,,Die Sitten der Morlacken" roku 1775 poídil Fr. A. Cl. Werthes v Bernu, upozornn byv na dílo asi Hallerovou recensí spisu Fortisova v ,,Göttingische Anzeigen von Gelehrten Sachen" (1775); o práci Werthesov psaly ,, Frankfurter Gelehrte Anzeigen" 1776, pi emž zejména upozorují na ,,Klag-Gesang", jejž Werthes podal v srbském originálu i v peklade. ^i) Ale k dalším dsledkm z toho u Goetha nedošlo; mlv se dostaviti teprve, když Jacob Grimm pozornost jeho obrátil na pedmt znova. Goethe se o práci Vukovu zajímal, vdl o ní již. z recensí, první sbírka písní byla mu poslána Vukem samým roku 1814,^^) z recensí inil si výpisky;^^) a nová sbírka, kterou mu podal Vuk, hned jej upoutala; peklad básn ,,Der Brüder Jakši's Erbschaftsteilung", který Grimm k dopisu svému pipojil ukázkou, otiskl Goethe v ,,Über Kunst und Alterthum" (IV. 3) s nkterými zmnami a sešit po.slal Grimmovi (1824); ve svazku
—
následujícím otiskl
peklad Vukv,
jejž s
jinými
mu
zaslal,
,,Der
Tod
des
Kralewitsch Marko", a zejména spisuje úvahu o srbské literatue, k jejímuž uveejnní sice nedošlo,^*) jež však na^irazena byla zatím statí ,,
Serbische Lieder" a ,,Das neueste serbischer Literatur".
S díky pijal
peklad Vukov}- mluvnice. i^) K nmu obrací se Wilhelm Gerhard (1780 1858), když se podjímal pekladu srbských písní, jichž sbírku ,,Wila. Serbische Volkslieder und Heldenmärchen" vydal roku 1828 a jimiž Goethe podrobn se zabývá,^^) k nmu se obrací také i
Grimmv
—
R. Steig: Goethe und die Brüder Grimm, str. 167. Z hojné literatury uvedeny butež: Mik los ich, Über Goethes Klaggesang von der edlen Frauen des Asan Aga. (Wiener Sitzungsberichte III., 2.) — Geiger: in u Über Goethes Klaggesang (Archiv für Literaturgeschichte XIII., 336. nn.). — c. 40 nn. Murkova recsnss spisu urinova v Archivu für slav. Phil. XI. 12) C u r i n 122. u r i n 117. ") ") Teprve ve Výmarském vydání Goethových spis I. Abt. Bd. 41^1 (.1903). 1^1 R. Steig, 1. c. Jahrbuch IX., 21 ri. 173; Goethe .; '• 1«) Výmarské vydáni III.. 10., str. 279. ^'')
11)
•1.
r
—
—
.
1*
Sima Milutinovic (zemel 1847), pvodce sbírky ní.BaHHÍ5r uepHoropcKa h xepueroBaHKa (první díl 1833, druhý 1837). Goethe upozoruje na srbskou poesii svého pítele Zeltera i velkovévodu Karla kancléem Augusta,^") s úspchem, rozmlouvá o ní s Eckermannem ani mystifikace, Müllerem;^*) neušla jeho pozornosti i kritickému soudu jíž se roku 1 827 dopustil francouzský spisovatel Prosper Merimée svou knihou ,.La Guzla, ou choix de poésies illyriques, recueilles dans la Dalmatie, la Bosnie, la Croatie et l'Herzogowine," jež vznikla ze snahy parodovati tehdejší úsilí romantik.^^) Grimmovou zásluhou také jest, že se nmecké literatue dostalo pekladu srbské poesie národní od Talvj, známé spisovatelky Therese i
—
Albertin Louise von Jacob (1797 1870). Byly to Grimmovy recense, jež ji na poesii srbskou upozornily, a v úmyslu uvésti je do literatury nmecké posílena b\'la živou úastí Goethovou, na jehož souhlasu a uznání Goethe také sledoval její innost s velkou úastí. jí velice mnoho záleželo; Lze tudíž íci, že také innost Kapperova jde, historicky vzato, na Jacoba Grimma; bez tohoto by, jak patrno zpt v nejprvnjší z vyloženého stavu v^í, ani Goethe ani Talvj, jichž se Kapper vedle nha dovolává, nebyli vykonali tolik, kolik mohli vlivem Grimmovým, proto i dílo Kapperovo jest v souvislosti pedevším s dílem Grimmovým. Taková
ad
jest literárnhistorická souvislost.
Hledejme nyní, co z prací nejprve Grimmových, potom Goethových a Talvjiných, mohlo na Kappera psobiti pímo. Praví-li Kapper, že ve svém úmyslu byl utvrzen hodnotou, jakou pikládal Grimm, ml skuten píležitosti s dostatek mínní Grimm velmi v\-soko cení lyriku národní poesie srbské; neví, co by milostným písním postaviti mohl po bok, snad jen svatou Píse písní Šalamounovu; písn staronmecké vytryskly z hloubi nitra a jsou nadevše nžné, nejsou však tak svží a applikovány na život jako poesie srbská, milostné pak písn lidové nejsou tak smlé; v poesii poesii srbské
Grimmovo
seznati.
pvc
srbské jest svobodný, prudký výbuch srdce a celé duše; jsou složeny
a jasné od
v
ryzí,
zaátku do
ušlechtilé
ei, ve vypravování
písn junácké
úplné,
konce, není v nich sprostého, hrubého
vého; slova a obrazy jejich jsou
pimeny
nespletené
náeí
lido-
obsahu; vzniknuvše na hranici
východu a západu písn srbské spojují v sob pednosti lyriky orientální a occidentální; myšlenky jsou prudší, barvitjší než v národní poesii ostatní Evropv, a pece v nich není nic z pepiatosti a pedráždní básnictví arabneomamuje; mají vni ruže, nikoli ského a perského; jejich líbezná ržového oleje; jejich podstata, když nás obyvatele západu bez pod-
vn
^') Briefwechsel zwischen Goethe und Zelter (vyd. Riemer) IV.. 23. — Briefwechsel des Grossherzogs Carl August mit Goethe II. 289. — urin 1(58 nn. — Goethes Unterhaltungen *») Goethes Gespräche mit Eckermann I., 221. mit dem Kanzler Friedrich von Müller (vyd. Burkhardt) 149, 178. 230. — urin 172. '») Srv. urin 176nn. O Talvj 130 nn.
kladu pírody a prostoty trvale nic nedovede okouzliti,
jest
proto cele
evropská, a jen v jemnosti a bohatosti spojení, v jasnjším tonu pirovnání
svých pipomínají orient. Grimm iní poznámky metrické a rhytmické, srovnává písn slovanské látkov nejen s nmeckými, ale i s písnmi národu jiných. Vykládá jejich vznik: nikdo se nehonosí, že básn ty složil nebo by složiti dovedl, jsou jen nadanjší vyprávi (Aussager) a pvci, zejména slepí starci, v nichž vládne neoslabena síla pamti a kteí mají vskutku neuvitelnou, dobe uspoádanou hojnost písní, aniž by je pivlastovali sob; udá-li se nápadná událost, hodná písn, vytr^'skne pojednou, nikdo neví kde nejprve, a proniká všady; stará, hojn slýchaná úsloví a obraty zdají se takka samy spojovati. Grimm iní poznámky geografické, sociální a politické, pronáší soud o pomru Srb k Turecku: cokoli prý se proti vlád turecké dá íci, ten dojem dostavuje se nepedpojatému ze tení, ba pouhé existence tchto písní, že národ, který tak zpívá, myslí a jedná jako národ srbský, nesmí býti pokládán za národ docela podrobený; zdá se, že krutost a lakota turecká obas krvavou rukou do nho vjede, pak však ho nechá klidn být a po léta se o pokoené nestará, kteí
mravu a náboženství; daleko tvrdší, nesnesitelnjší kdyby nadvláda turecká v celku sice byla mírnjší a obadnjší, tím promyšlen tíže však spoívala na jednotlivém život soukromém; pak by se Srbové nauili asi rychleji ísti a psáti, jejich jaré písn by však umlkly; „man kann auch verdumpfen bei allgemeiner freiheit, nämlich wo sie bloß gewissen äußeren schütz leisten will und die ží]t dle
vlastního
muselo by
býti,
bedingung des inneren menschenlebens untergehen läßt"; musí se arci také vzíti v úvahu zmalátnlost moci turecké a s druhé strany hrdinská mysl, kterou osvdili udatní, svými tyrany obávaní Srbové v posledním boji za osvobození.
Grimm poukazuje k tomu, jak dležité jsou písn srbské pro studium dje posud velmi jednostrann. Neml-li b}' kdo citu pro
poesie epické, jež se
nebo chtl-li by cenu jejich odhadnouti níže, nežli vskutku platné" ei zasluhují, ten úsudek svj jist zmní, nauí-li se nkteré slovanské, pak nutn uzná istotu a libozvunost jazyka srbského; kteí chtjí studovati nkterý jazyk slovanský, doporuuje se pedevším jazyk srbsky pro svou ryzost, krásu a své poutavé památky, jaké objevil Vuk. Grimm vykládá o epickém živlu srbské poesie, o epithetech, opakování verš a pechod, upozoruje na krásu obrazných úvod srbských jejich prostotu,
,,
Nmcm,
^ísní,
na výmluvné
antithese,
uvádje doklady. Dotýká
se stop staro-
slovanské víry, jež v poesii srbské lze sledovati a tím dležitosti jejich
ukazuje k tomu, jak nový kesan obrácený pohanské pejímá svaté z nové církve a jak je spojuje se svými starými ideami, a jak kolem vynikající osobnosti, na píklad Markovy, skupují se povsti a myth}- daleko starší, a projevuje své mínní o pomru povsti k historii: ,,es ist beleidigung für die sage, wenn man sie historisch
;pro^oy.anskou mythologii; z víry
nimmt, noch ärgerer
fehlgriff aber,
und Vergrößerung
rischen
dessen,
sie
durch ausscheidung
was übrig
alles dichte-
bleibt, geschichtlich
machen
zu wollen." A CO nemén dležito, Grimm stanoví také zásad}', které pokládá za platné pro peklad poesie srbské. interZa úelný pokládá peklad prostý, doslovn vcný a lineární a prosaický. Peklad, jejž nazývá ,, schulgerecht", který obsah hledí -peméniti do ei nmecké, pokládá za nesmysl (unding); i formu není na píklad možno nahraditi hojná srbská diminutiva (erdlein, bliitlein), jež dle Grimma nechtjí íci více než slova prostá (erde, blute). Tak soudí Grimm v prvním dojmu Vukov}^ sbírk}'. Kd^-ž pak v\-šel peklad Talvjin, má za to, že úel takové práce nemá se hledati v tom, aby b\la podána
tém
báse nmecká
náležitá
(ein für sich selbst gültiges
nýbrž ab\' znamenitá zvláštnost originálu bvia vedlejších. Napodobuje-li se verš za veršem,
jí
patrná
má
deutsches gedieht), i
vcech zdánliv
ve
býti volba jednotlivých
pomr co možná odvislý od originálu; pevod mže do sebe nenmeckého, pi emž takt a cit pekladatelv musí ovšem ukládati náležité meze. Nesmí pekladem býti pozbyto epick}- odvodnné (astým vyskj-továním se) zvláštnosti originálu, že bezprostedním postavením substantiva a slovesa téhož koene vedle sebe výrazu dodává se pirozené síly. Nepípustno jest, aby peklad pekonával jednoduché
slov
i
jejich
míti
i
cosi
frase originalu.
Kdo
chce napodobiti
metrm, musí
duchost slov, která v originále vyplují
ceného pidávání (ohne
metrm
arci
obtovati jedno-
co nejistji, bez nu-
alle ausflickung).
Názory a pokyny Grimmovy, jichž snadno mohl Kapper se doísti,^") nemohly na nho zstati bez vlivu, kd}-ž vážn podjal se úmyslu tlumoiti poesii srbskou. B3I jimi pouen o významu národní poesie srbské; poznal
vbec; byl upozornn na známk\-; poznámky politické a
její
dležitost pro epické básnictví
její
krásy a charakteristické
hlavn
mohlj- býti, jež v
kraje srbské a
jak
si
má
mravy
i
nm
jednotlivé sociální to
vzbudily nebo jist posílily touhu seznati
život jejich z vlastní zkušenosti;
vésti jako pekladatel.
a mohl poznati,
Proto není divu, že také Kapper pronesl
názory své o poesii národní, že peklad}* své doprovází poznámkami vcnými, historickými a ethnografickvmi a že si sám uvdomil obtíže, jež se nask3-tají pekladateli; pokud a zda-li se v této píin i jinak ídil zásadami Grimmovými. bude ukázáno na píslušném míst. Co Kapperovi mohl poskytnouti G o e t h e? Tu picházejí v úvahu pojednání Goethova ,,Serbische Lieder", uveejnné v ..Kunst und Alterthum" V., seš t 2, str. 35 nn. (182-t), Serbische Gedichte, otištné v témže
asopise VI., seš. 1, str. 188 nn. (1827), a Das neueste serbische Literatur, v témže svazku VI., seš. 1, str. 193 nn. -")
Wiener allgemeine Zeitung 1815, ís.
IV., 427 nn.). Göttingische Gelehrte Anzeigen
(=
Kleinere Schriften TV., 197 nn.,
74, str.
1823,
1168 nn. (= Kleinere Schriften 1761 nn.. 1824. str. 809 nn.
str.
2l8nn., 419 nn.),
1826,
str.
1910 nn.
Kapper Gocthova hlubokého vycítní jpoctického mohl pi tom arci míti na mysli již jeho ,,Klaggesang", ale slova jeho týkají se jist v ncjprvnjší ade uvedených statí. Srovnáme-li je, zejména prvou, s úvahami Grimmovými, nikde nenajdeme v nich stopy bezdného nadšení ani naivní radosti nad novým poetickým Dovolá vá-li
sc
živlu národního básnictví,
ziskem; ale mají do sebe ráz stízlivé, kriticky odvažující
a
charakterisující
uené s
dobe promj-šlené, vcnou odmeností.
rozpravy,
náležitou,
Goethe pokazuje k literárnímu smru, který již pul století obrací pozornost k národnímu básnictví rzných národu, a který také jemu dal podnt k vytrvalému studiu jeho. První dojem písní národních vzbuzuje jejich melodie, která ducha penáší ve stav soucitnosti, jemuž se oddáváme s neuritým jakýmsi zalíbením jako zvukm harfy Aeolovy a stále se k nmu v touze vracíme. Máme-li však písn ty pouze psané nebo tištné, lze jim rozhodnou cenu piknouti jen tenkráte, jestliže psobí na ducha a rozum, na sílu obrazotvornosti a vzpomínk\', jestliže zvláštnosti pvodního kmene národního podávají v bezprostedn obsažném podání, a jasn, co nejuritji znázorují místa, k nimž stav se víže, a pomry z toho vyplývající. K zddnému, bv i znenáhla modifikovanému charakteru musí pistoupiti jednoduchý, nejstarším dobám pimený pednes; pirozená, neumlá poesie muže míti jen prosté, snad jednotvárné rh3'tm3-. Nutno však básn takové míti ped sebou cn masse; jen tak lze postehnuti a posouditi jejich bohatství a chudobu, omezenost nebo rozhled, hloubku nebo všední plochost. Pecházeje z úvahv všeobecné k poesii srbské zvláš, Goethe sahá až k dob sthování národ, mluví o neustálenosti sídla Srbu, o jejich rozloze territoriální, o pomru k národm sousedním od Benátan až k TurkUm, Q jejich neustálém naptí váleném a ústav, o nejstarších knihách, a stanoví dobu, do které spadají historická fakta, jež jsou písním podkladem. Pak teprve pistupuje k jejich charakteristice. Nejstarší z nich vyznaují se pi kultue již znan pokroilé smýšlením povren-barbarským. Nejvtší jejich hrdina, Marko, muže býti pokládán za hrubý pendant eckého Herkula a perského Rstaná, ale ve scythicky nejvýš barbarském zpsobu; zeme prý po dlouhé dob pi úplné síle a neví sám, jak k tomu pijde. Nejrannjší z epoch, v nichž se písn pohybují, vypadá zcela pohansky, pozdjší mají nátr kesanský, který však jest vlastn jen cír-^ Jcevní. Za to \'šak písn milostné jsou Goethovi pekrásné; jsou duchaplné, žertovn pvabné, smlé a vroucí. Všechno jest struné, ale s dostatek vylíené, city jsou nejpravdivjší. Goethe uvádí jednotlivé motivy, pi emž místy uruje jejich hodnotu slov}': von unendlicher Schönheit; wunderbar; auf gar liebliche Weise; sehr schön! es hält Vergleichung tu Goethe aus mit dem ,, Hohen Liede"; höchst schön. Re srbská jest
—
—
i
podává naped nkolik dat uen filologických pvodní zvláštnosti, sama v sob živá, všemu výrazu nejinnjšího psobení a i poetického vylíení postaující.
Goethe doznává,
že,
a
žádného jazyka slovanského nezná, nikdy
pece nezneuznávai hodnoty jejich básnictví, a také nyní vítá uznale, co z nich stává se pístupným hteratue nmecké. Uznává zásluhy Vukovy, Grimmovy, Vaterovy i Talvjiny. Na rozdíl od Grimma pokládá
e nmeckou
za zvlášt vhodnou k tlumoení poesie srbské:
sich an die Idiome sämtlich mit Leichtigkeit an,
und sie
fürchtet nicht, daß
man
ihr
sie
,,Sie schließt
entsagt allem Eigensinn
Ungewöhnliches, Unzulässiges vorwerfe;
weiß sich in Worte, Wortbildungen, Wortfügungen, Redewendungen alles zur Grammatik und Rhetorik gehören mag, so wohl zu
und vas
wenn man auch
finden, daß,
ihren Autoren bei selbsteignen Produktionen
man ihr doch vorgeben wird, sie dürfte sich bei Übersetzung dem Original in jedem Sinn nahe halten". Konstatuje rozdíl mezi zpsobem peklad Grimmových, Talvjiných a Gerhardových. Jest pesvden, že poklady srbské literatry brzy se stanou obecným majetkem nmeckým a vyslovuje pání. ab\pekladatelé, každý svým zpsobem, v práci neustávali. Vliv Goethv na Kappera b^d jist hlavn autoritativní; nemohlo na býti bez úinku, jestliže nejvtší básník dob\- poesii národní aestheticky tolik zdrazoval, jestliže zvlášt vytýkal akkommodaní schopnost ei nmecké a pi tom vyzýval k pekládání dalšímu. Chladný ponkud soud Goethv o písních bohatýrskVxh sotva ho mohl mýliti. Jist dával za pravdu slovm, jimiž v dedikaních verších práci svou Goethovi pi,,Die Blätter reich' ich Dir, und zage nicht! Denn, pisuje Talvj: Dein Wink rief sie ermutigend wenn sie heute sich der Menge zeigen, Daß ans Licht. Vielleicht, daß Manchem ihre Rätsel schweigen, Dein Beifall gnügt und bürgt, sie unverstanden ihre Stimme spricht: So Dichtrisch-Schönes, wie das Menschlich- Wahre." offenbare irgend eine seltsamliche Kühnheit vorwerfen möchte,
.
.
—
.
—
•
—
—
—
—
V
díle
slovanský znalosti
vcné
pedesílá;
—
a 1 V j i n -^) posléze ml Kapper pímý vzor, jak originál tlumoiti en masse, abychom užili slova Goethova. O její mohl se pesvditi z úvod, jež obma dílm svého pevodu
T
lze
v prvním podává jasný,
s
úastí psaný úvod historický,
„kurzer Abriss einer Geschichte des untergegangenen serbischen Reiches",
v druhém sta ethnografickou ,,Eine serbische Hochzeit", mimo nkolik poznámek o dob vzniku písní a jejich form a interpretaci nkterých míst (v dodatku).
Výslednice tchto vliv psobivších na Kappera jeví se v tom, že teprve jimi podjal se se vší opravdovostí práce, která se stala vlastn jeho prací životní.
Chronologicky
lze
konstatovati jeho zájem o národní
svdí kniha ohlas ,,Slavische Melodien" (1844), o jejímž vzniku a obsahu dobe vykládá O. Donath.-) V té první innosti jeho spatovati lze ovšem jeho individuální sklon báspoesii slovanskou arci již díve, jak o
21)
Volkslieder der Serben.
I.
díl
tom
1825, II.
^) Archiv für slavische Philologie
XXX.,
1826.
555 nn.
nicky, ale
v celku
jeví se jen jako plynutí se
všeobecným proudem, není
vdomé úelnosti. To vdomí v Kapperovi probudily teprve uvedené vlivy nmecké. Zájem, lze íci, doasný, pešel jimi ve vytrvalé úsilí. v
ní
Dkazem
toho pedevším
statu národní poesie, že
Kapper
ví
si
jest, že Kapper snažil se vniknouti v podsám dával odpov, jaký jest její smysl.
ve vrozeného genia
události historické a
ji
lidu,
který
ve voln zpívaných,
má
dar chopiti se slavné
neumlých
(kunstlos) písních
zvniti. Tak vznikají rhapsodie, které jdou od úst k ústm, od místa k místu, s pokolení na pokolení a erstvé barvy okamžiku penášejí do dob, v nichž djepisci jest známo sotva více než suché, holé datum. Tím se také stává, že tyto rhapsodie tvoí skupiny písní, které se kol jednotlivých událostí neb osobností druží, aniž jsou vespolek v njakém vztahu užším než práv, že mají spolenou látku. Z plnosti epickélio zpodobování vytvoila se znenáhla ada postav, jakýsi druh herou pvodu dílem doložitelného, dílem nedoložitelného, kolem nhož se bhem asu kupil veškeren poklad básnický v více mén souvisících cykl, z nichž stále ješt ani jediný nemže býti pokládán za uzavený a také nikdy asi k ukonení nedospje. Nebo tento kruh herou jest nejenom nejvnitrnjším majetkem lidu vbec, nýbrž žije od dítte až ke starci, od pvce tržišt až k vojevdci, který se neštítí pi poháru vína guslarovi vzíti gusle z ruky a pti své vlastní iny, v nejživjší pedstav každého jednotlivce, nepe-
ad
tržit
tvoe a básn dále. Každý jednotlivec v
lidu nosí tyto postavy a s nimi
nco
z
básníka
v sob.
Nikdo pro sebe nepomýšlí na nové charaktery, nové konflikty, nové ešení. Vlastním básníkem jest celý lid, a co iní jednotlivec, není práv více než že se ujímá slova za všechny, jednoho z velkého kruhu herou vyjme, jej uvede v tu neb onu situaci a dává mu jednati ve shod s
jeho pirozeností.
Skoro každá píse, která takto vznikne, není tímto zpsobem niím jiným než jistým druhem fragmentu vtšího epického celku, který sice není napsán, nicmén však trvá v poetickém svt lidu: kus básnického sebevdomí, kus djin, náboženství, politiky, ethik}' národa. U žádného jiného národa, jehož zpsob básniti jest znám, tento zjev se neopakuje; žádný národ nemá až podnes ješt takového nebe hrdin, kteí jako oste vylíené postavy jednotlivé každému jsou známi a jejichž jména pvec jenom potebuje jmenovat, aby byl jist, že se i poslední z tch, kteí ho poslouchají,
již
orientoval
a jemu porozumí.
Karel Veliký, Friedrich
Campeador jsou postavy ojedinlé; a teba sebe více lze pedpokládati, že jsou všeobecn známé, pece nežijí Germanm a Romanm tak oste vykresleny, tak jasn zpítomnny dále, Barbarossa, Ludvík Svatý, Cid
jako Jihoslovanu jeho Dušan, Lazar, Marko.
Toto trvání stereotypního kruhu herou tak rozsáhlou mrou má poesie jihoslovanská spolené jen s poesií staroeckou. A jako tato, má také svt svých boh, svj Oymp: podání doby pedkesanské zahalené
10
v roucho kesanství, kesanské svaté V3'pravené attributy boh pedkesanských. Jsouc „veskrz" epická, nemohla postrádati divotvornéha zasahování bytostí nadhdských. Ponvadž však bohy staré dob\- neodvažovala se pejmouti v uení nové, toto uení však nieho neposkytovalo, co tyto bohy mohlo nahraditi, sáhla k podivuhodnému východisku slou-
ení (Verschmelzung). Tím však uchovala také epický jest
ráz.
Tak
vj'tvoren
svtc a boh, který však k lidem, jich životu a nepomrn blíže než v kesanském náboženství, jsa s
byl kruh
konání posunut nimi nebo proti naklonn nebo nepízniv, a tak
nim, jim pomáhá neb zbrauje, jim jest v poesii zastupuje ,,vliv nadpirozený", morálku a kesanství.
Jen jediná postava zachránila se z vír^- dávnovku do poesie z doby kesanské, prostá všech kesanských pídavk: víla (Wila), veselá a vášnivá, jako žena amazonka, která sídlí v lesích hor a skaliskách, lidem písahá nenávist nebo se s nimi sbratuje, jim vbec prospívá neb škodí. Jest smýšlení velmi patriotického, zapísáhlá nepítelkyn Turku a proto naklonna zejména hajdukum. Je tak tsn vetknuta v názor svtový, že opate a patriarchové pes její bytost veskrz pohanskou s ní se spojují. Tento kruh herou jest podoben herojske poesii ecké. Píbuznost s ní stupuje se až v parallelu tím, že jak u tak u Srb zejména jedna velká událost a jedna osobnost po ní pežilá to jest, kolem níž se seskupuje velká ást rhapsodií: Kosovo a kralevi Marko. Jako Odyssea k Iliad, tak se kruh písní o Markovi adí k písním o Kosov. Jako epigoni pak hrdin na Kosov a dobrodružného královice pistupují k tomu bojovníci i
ek
a hajdukove století patnáctého až osmnáctého, ba Další píbuznost
nává
je s básník}-
,,
s
poesií
i
devatenáctého.
eckou Kapper spatuje v
guslarech.
Srov-
zlaté Hellad\ ". jimž nejžádostivjším cílem bylo.
aby
od tisíc shromáždnvch pi národních hrách. Dokonce to pokládá za vliv a ddictví eku. Dle jeho názoru, i kdyby postava, rysy tváe, leckterý mrav a zvyk nenasvdoval tomu, že vliv malého ecka i dnes ješt u kmen, kteí tenkráte ješt divoce sídlili v jeho severu, ozývá se a psobí dále, ti slepí pvci, guslai, a jejich rhapsodický zpv sám by nutn mluvil pro to, že jest téhož pvodu se zpsobem eku. Napodobení to není ..denn kein Volk ahmt nach". SroN-nání to Kapper rozvádí dále: jako kmenové etí pvodn byli mtv.i sebou zapleteni v ptky, tak jsou Slované jihu národem války a inu. Píse má velký význam pro vývoj kmene, národa. Jest nejen jeho minulostí, nýbrž pítomností, ba budoucností. Zpv a in spadá v jedno. V historii Markov zraí se celé djiny národa a poznává se celý národ sám. V Markovi spatovati jest smysl allcí^orický: jest to zdravý smysl národa, kter\- n(^dá zahynouti poesii a síle národa, již pedstavují jeho hrdinští pátelé Miloš Obih a Toplica. Marko jest souhrn písného ádu svtového, nezdolného smyslu právního s výstelky píkrosti a drsnosti, vášnivosti se základními elnbami svého kmene. Jest obrazem jihoslovanských kmen pod jhem panství tureckého, když totiž Lazara pebyli sh'šeni
—
i
i
11
Turkm poddán, nicmén však jest jim k postrachu a stálé V pomru Juga Bogdana k Dušanovi Kappcr spatuje kus foedera-
žije, jest
hrze.
pomru státních bývalého Jihoslovanska. Postavy bohatýrské jsou vbec lidu významnjší a dležitjší než historické. Historická skutenost jejich neshoduje se zpravidla s tím, co z nich uinil lid. Ale potom on se neptá. Charakter historicky nejvýznamnjší jest mu asto lidov co nejmén píbuzný, kdežto postaí leckdy zjev druhého ádu, aby jím stlesnil svou minulost, pítomnost i budoucnost, své pání a nadje, a aby je vypravil všemi význanostmi, jež má sám. Rhapsodie, jež jak bylo eeno. Kappcr pokládá za fragmenty jednotného celku, který bud bhem doby v tyto ásti se rozpadl nebo jejž z rozptýlených ástí sestaviti pipadá dob pozdjší, vzbuzují v nadji, že se podaí ješt novými nález\' rychle je rozmnožiti a doplniti. Proto iní si úkolem, aby souvislost, která v takovém celku býti musí, uhodl a ab\' naznail nitku, která se celkem vine. Pozastavme se u uvedených vývod Kapperových, jež jsme sestavili z rzných míst roztroušených po jeho spisech. 2^) Hlavní váhu klásti jest na to, že jsou, jak naznaeno, svdectvím, kterak úkol svj sám si uvdomoval; jsou doprovodem díla samého. Jsou pochopitelný v dob, která se usilovn zabývala otázkou horrerskou a problémem vzniku epopeje germánské. Jsou v podstat pijatelné, jenom nutno nkteré uvésti na pravou míru a piiniti nkolik poznámek. Pedevším srovnání s poesií staroeckou nikdo nebude chtít provádti do podrobností, a co vykládá tivních
nm
Kapper o jejím podobnosti}'^)
všech
vlivu
Rovnž
dsledk;
na
poesii slovanskou,
mže
míti
význam
jen jisté
tak allegorický smysl sotva by bylo lze vyšetiti do
jinak však je
samozcjmo,
že poesie vzniklá
v
lidu m.usí
obsahovati, také rysy národní individuálnosti. Kapper dále pokládá poesii
srbskou za
,,
lostné nejsou
veskrz" epickou;
mu
to vztahuje
nmeckým:
lidové míti za to, že
bv
,,
jaké otázky
lyrické; se
názor ten
je
subjektivních
zpsobem z ciziny; vbec pi pedmtu
vyloženo ve svých vlivných vzorech:
A
týe Grimm
co se
i tuto myšlenku pronesl již noch manche andere sagen und
23^
Serben". ^*)
XII
Vorbemeirkung\
VL
—
rys pibylo
pomru
''o
,,
nelze
jí
poesie a historie mluví,
,,
die in
Lazar, der Serbenzar" (1851).
—
i
kesanských
wahrscheinlich gibt oder gab es
von Marko,
Christen undTürken.
Srv. o látkových podrobnostech Zeitschrift des
(Dieterich). ")
v nich nalézá
fragmentárnosti rhapsodií a cykl,
:''^^)
lieder
Südslavische Wanderungen.
písn mi-
pece u poesie napodobením nebopodstata lyriky sama tomu brání. bží, mohl nalézti naznaeno nebo
neudržitelný;
jak uvedeno, Grimm, o živlech mythických, pohanských také Goethe a Gerhard.
i
nachweislich" odjinud, zejména st\'kem.
jakvmkoli jinvm
O
na písn
nikdy subjektivní, vždy objektivní; co
hrického, dostalo se do nich italským a
i
Göttingische gelehrte Anzeigen 1824.
der
— Úvod (I.
Wukischen
"ke. ,,
Gesänge der
97 nn., II. 151
Vcxines
für
nri;).-
Volkskunde -
12
Sammlung rozchází i
s
fehlen." Jest pozoruhodno, že se tu Kapper, souhlase
M
i
c
k
i
e \v
i
c z e
m.
jen slovem naznail, který spis
vcech takových velmi
M
Grimmem
s
Kapper to konstatuje sám, 2^) aniž b}' Mickiewiczv míní, jakož vbec jest ve
sporý. Ale
vc má
se takto:
k i e w i c z ve svých Vorlesungen über slawische Literatur und 1842 (nmecké Zustände, konaných na College de France v letech 1840 vydání 1843 1845, pednáška 17.) s podivením se táže (na str. 213), jak je možno, že pi tolika pednostech, pi lásce slovanského lidu k básnictví a jeho vrozeném talentu pro zpv, vedle velkých tradic lidových a neob}-ejn krásné ei poetické neutvoila se až doposud slovanská epopeje, že se nedovedly zlomky její spojiti v organický celek? Nkteí uenci-') mají prý nadji, že se tak stane, a oekávají slovanské spos. Když však. namítá Mickiewicz, pozorujeme historii literatury tchto zemí, lze najíti dvody k pochybnosti o tom, že by kdy k takovému dílu došlo. ,,Bis dahin hat das Volk nichts der Art geschaffen, und die Gelehrten werden wahrscheinlich nicht glücklicher sein." Zkušenost dala za pravdu ovšem Mickiewiczovi, Kapper však sdílí nadji, která arci dobe jest pochopitelná pi všeobecném proudu, do nhož b3'la stržena literatura, jíž se objevovaly nové básnické poznatky a která nkdy chtla objevovati také sama. Z té nadje vysvtlíme si Kapperovu snahu, dohádati se souvislosti a vyplovati mezery. Možná však, že myšlenku, z fragment utvoiti básnický celek, pevzal práv z Mickiewicze; nebo ten (v téže pednášce) iní pokus o sestavení, uspoádání zlomk srbského eposu o Lazarovi.^) Myšlenku tu provedl Kapper v plném rozsahu pi svém eposu Lazar der Serbenzar"; jinak zraí se ješt ve snaze, s kterou hledí, zcela ovšem ve smyslu své theorie, básn vztahující se k osob téže a v originálu nesouvisející, uvésti v souvislost aspo tím, že je sestavuje v cykly, nejvíce v Gesänge der Serben". Tím však, co tuto vyloženo, názor Kapperuv o národní poesii není ješt vyerpán. Kdyby mlo zstati jen pi tom, byl by to vlastn jen názor odborn literární; Kapper však jde hloub. U svých ..Gesänge der Serben" za nejdležitjší pokládá to, že mají nemalý význam pro znalost slovanského jihu. v ohledu cthickém i politickém. Jsou s to, aby podaly nejen živý obraz mrav, zvyklostí a zpsobu srbského lidu, aby umožnily hluboký pohled do jeho svtového názoru a morálky, nýbrž aby osvtlily i
c
—
—
,,
,,
také
pomry
politické, tak jak je
Vorbemerkung X Uvádí Grimma
2«)
pojímá
lid.
A
tento
význam
jejich tkví
'
2')
nemohu
a
V
a t e r a.
Kde by myšlenku
tu byl pronesl Vater,
udati.
ásti ty jsou: 1. Die Erbauung Rawanicas. 2. Amura.s Schreiben an Sendung eines Falken von der allerheiligstcn Jungfrau zu Jerusalem. 4. Das Gastmahl zu Kruschcwaz. 5. Milosch. sein Gang ins türkische Lager. 6. Lazar's Heer bricht nach deni Kosowofelde auf. 7. Raben bringen die erste Nachricht vom Schlachtfelde. 8. Das Mädchen auf der Wahlstatt. 2*)
Lazar.
3.
13
na mysli pedevším. Nebo, vykládá, nedje se to konen metrickou ani pro obraz samotný, pro se o zpvy cizích národ nýbrž práv pro hluboký pohled, jejž poskytují do jejich a sociálních, ve zpsob myšlení a cítní, smýšlení a jednání, v 11111
pro formu zajímáme,
pomr ethických
pi
Pokládá za povinnost znázorniti nejen formu, nýbrž i toto. život a právo.
názory na
sdlování poesie cizích
národ
K tomu jest arci teba podrobné Günstige znalosti lidu samého a jeho jazyka, kterou si Kapper osvojil: Zufälle setzten mich frühzeitig in die Lage mich zuerst mit der Sprache, dann mit der Poesie und endlich mit der Sitte und Weise des serbischen Volkes selbst in unmittetharem Verkehr vertraut zu machen". Kniha vznikla na dálných bezích Sávy a Dunaje. To je poznání vlastní, bez ,,
jakéhokoli vlivu.
Pomry
pedevším vztahy mezi
politickými vyrozumívá
ským kesanstvím a turectvím. Boj mezi
jihoslovan-
nimi, na jehož výsledcích
má
Kapperv
smysl pro velikou tragiku historických událostí srbských a velký zájem o svobodu srbského národa.
podíl celá Evropa, vzbuzuje
Udiv
nemže
jímá nad jeho hrdinností a
jej
odpustiti ostatní
Evrop,
k tomu, aby zanikla íše, která zdála se býti povolána za pední stráž evropského vývoje proti asijské nehybnosti. Bylo svtodjným že dala dojíti
posláním jižních Slovan, aby
ped
pdu
Evropy na jejím nejpístupnjším který hrozil se státi protivníkem
míst
zachránili
všeho
kesanského humanismu. Ze samé
návalem
živlu,
poesie srbské jest
mu
poslání
rodu Nemani, v nmž lid pes krvavé stopy, jež jeho hroby zstavují, vidí jenom cara, který osobní odvahou, hlubokým rozumem a chytrou i pevnou rukou dovedl platnost jména srbského rozšíiti od moe Adriatického až k ernému, upevnil poádek zákony a vliv jihoslovanského kmene založil na venek, to patrno.
V
Dušanovi, pedposledním vládci
v tomto vládci Kapper spatuje prvního, jižních
Slovan
z
který
svtodjného
poslání
se podjal.
Avšak nejen to: Kapper, který poesii národní pipisuje velký význam nejen pro minulost národa, nýbrž i pro jeho budoucnost a pítom-
skuten
minulou a .pítomnou. Poosobnosti, v jejichž vzájemném bok po zoruje, že Dušanovi vztahu již jest pipraveno stroskotání velkého poslání národa jakož i zamyslí se nad osudným i jeho knížat, a tím zárodek tragické katastrofy; rysem, který jako ervená nit táhne se djinami skoro všech kmen slovanských, tím totiž, že nejvtší jejich podniky stroskotávají se ne tak násilím vnjším jako rozbroji vnitními; že jejich instituce nejvíce schopné vývoje zanikají ne tak vnitní neudržitelností, ale zájmy jednotlivc nost,
nalézá
souvislost mezi dobou
stavjí se
neschopných obtavosti, že neblahý obrat jejich osud psoben jest ne tak velkými všeobecn5^mi událostmi jako osobami; a odkazuje k Polákm,
Cechm, Rusm. -^) 2»)
Christen und Türken
II..
170 nn.
14
A dále: Kapper ukazuje na parallelu mezi básnickým podáním jednoho z nejosudnjších oddíki djin jihoslovanských, bitvy na Kosov, a mezi událostmi, které tenkráte (1854) vj-víjejí se ped oima všech a na témže jevišti. „Es ist, als hätte es dem leitenden Geiste der Geschichte, gefallen, einmal den vollständigen Revers der Vergangenheit uns als Gegenwart vorzuführen". Skoro všechny podstatné vztahy vidi t\'též jako v opaném poádku, události skoro tytéž, jen role jsou zmnebží jen o utiskované samotné, n3'brž o celou Evropu, na kterou se pivaluje ohromná moc. Jediný rozdíl jest v tom, že utiskovateli b\di tenkráte Tui'ci a utiskovanými kesané, kdežto
tenkráte, jen
nny. Jako
tenkrát, také nyní
nyní utiskovanými jsou Turci a
rozmarná hra djin spolu
se
myká všemu lidskému dohadu. parallelu až
svtu za holikách,
to,
je
kesané pevzali roli utiskovatel zpsobem Nemese, která se vyKdyby bvlo ureno v djinách provésti .
.
.
zvláštním
k vvsledku, bvlo bv to bolestným splacením evropskému že své
pedbojovníkv tenkráte nechal v nerovném
obtoval, aniž
sob
pomohl.
A
detailv:
boji
tenkráte kalifove
nyní Romanovci; tenkráte sultán Murad, který bojuje za uení proroka
Rus,
nyní samovládce všech
alespo tak pedstírá. organisaními, po
na
— —
který totéž iní pro církev orthodoxní,
Tenkráte Dušan, který se obírá novými ideami Vukašin, konen Lazar s tísnivou pedtuchou Abd-ul-Medžid. Mahmud nyní Selim
nm —
—
— —
neodvratného konce Tenkrát zrada s utiskovateli ve spolku nvní pobuování, vzpoura a kdo ví co ješt. Kam prý to povede? Když pak po letech (1875) Kapper vydal své ohlasy ernohorské ,, Gusle", pipomíná, že to jsou obrazy ze strmých onch hor nad moem jaderským, na nichž se duch slovanskv chystá k velikému boji za slovanskou svobodu, od staletí národv sveepvmi utlaovanou; že jsou to ohlasy bolných výkik a váleného hluku malé hrstky hrdinného lidu, jenž bez mála již pt set let brání se tam útoku dvou velikých a mocných národu, Turk a Vlach; jest to jednotlivý tou v souzvuku slovanské vzájemnosti, co den mocnji a nadšenji po všech koninách slovanských se rozléhajícím.
Tak
druhu dezájmu pouhého Jemu minulosti píaesthetického. nýbrž vidí v ní \-ztah k národnímu životu tomnosti, a z nich iní výhled do budoucnosti, na jejímž dálném obzoru záí slovanská svornost a svoboda, a také slovanská humanita. Touto •djinnou filosofií projevuje se Kapperovo slovanství. Básník ..eských list", jejž Havlíek odmítl, nikde na to trpké odmítnutí nereaguje: zstal si však ve svém ešství a slovanství dsledným, vui cizin: tak dslednost jest jeho' odpovdí tm, kteí smýšlení jeho brali \' pochybnost. I takový
Kapperovy
theoretické výklad\-
jinné filosofie.
peosic
národní není
vrcholí v jakémsi
pedmtem
i
i
výtžek pináM národní poesie.
poznání, jakvni
zpsobem uvdomil
si
podstatu a smysl
li.
Kapperovy
,,
Gesänge der Serben"
a
Karadžiovy
CpiicKe Ha|)o;i,He iijecMe. Pro
Kapperova
pomru
k poesii národní jest nutno vyšetiti pomr jeho pevodu k originálu, který se dá zjistiti. Za tím úelem chceme srovnání to provésti pedevším pi knize, která k prameni svému pímo odkazuje a proto pomr zmínný mže objasniti ncjvýmluvnji, pi „Gesänge der Serben", která jest zárove nejobsáhlejší. Pomíjejíce drobnjších písní milostných, rodinných a smuteních, provedli jsme srovnání na celém díle prvním a z dílu druhého na cyklu ,,Von verschiedenen Kämpen und Kämpfen", takže zahrnuty jsou v veškeré básn bohatýrské, na nichž charakteristický ráz epický patrný jest nejvíce. I dospli jsme k poznatkm, jež pro posouzení Kapperova pomru k poesii národní skuten mohou pispti zpsobem platným. 1 Obsahové lze íci, že básn Kapperovy s originálem Karadžiovým se krNJí. Není tu vlastní invence ani zvláštních intencí, jež by podmioval snad filosofický moment básníkova pomru k národní poesii. Lze je poV3-stižení
n
.
Kapper pi nich neml úmyslu jiného než pevésti je na jazyk nmecký. Na tom nemní nieho ani snaha jeho tvoiti cykly, tím, že písn týkající se pedmtu téhož pímo nebo jež aspo snadno ve vzájemnou souvislost mohou býti uvedeny, adí k sob a oznaí píslušný oddíJ nadpisem význaným {Die Jakschitsche, Janko der Cataraner und sein Sohn Jankowitsch, Starina Nowak und seine Söhne, Zehn Haiduken, Iwo der Zengger, Von verschiedenen Kämpen und Kämpfen). Tim se obsahov zjednává žádoucí pehlednost; motivace vnitní v tom není. Jednotlivé básn nmeckého pevodu souhlasí tudíž celkem se srbským originálem. Pouze v jednom pípad jsme zjistih, že Kapper báse nmeckou sestavuje ze dvou versí srbských. iní tak pi básni Wuk Andjelitsch (Gesänge IL, 40). K tomuto hrdinovi vztahují se u Karadžie písn dv: ByK An^enujh. u Öan 3adpaHUH (IIL 403 nn.), a Onm Byn Ah^e/iu/h. u 6aH SadpaHUH (IIL 408 nn.). Kapper užil versí obou. Základem uinil versi druhou, tu však versí první dopluje a rozšiuje. Prvních 95 verš Kapperových pevzato jest z verse II. v. 1 100; K. verš 96 (,, Stell herbei dreihundert s\Tmsche Rinder") až v. 103 = verse I. v. 13—20, naež V3-nechav z verse II. v. 101 105. pokrauje verši I. verse 21 — 33, pak vkládá z verse II. y 106 108, 112 113, 116 117, naež pevezme kládati za peklady;
—
—
—
—
—
16
z
I.
34— 43, pak
z verse II. v. 138, 139, 142, 143, 145, 14().
v.
a z
naež
z verse
L
— 153, opt pejde k versi emž — 265 zpracován volnji), pak pev^ezme opt verse v. 154 — 157 vrátí se zase k II. v. 277 — 285, 288, až do konce v. 290—312. Verše verse II. 120 — 136 jsou vynechány úpln.
44, 45 a celý oddíl v. 46
II.
261
24(5^274 (pi
z
Jaký
jest
I.
dvod této kontaminace obou versí? V originálech srbských Vuk Andli odnese banovi jeho dva s^Tiky z kolébk\-
jde o motiv týž:
a v náhradu za jich navrácení musí pustiti na svobodu Vukova bratra
mimo jiné výkupné. Verse druhá 159 veršm verse prvé. Obšírnji
jest obšírnjší,
obsahuje 312 verš proti
líí zajetí bratrovo, který ve versi první
nazýván jménem Milutin, ve druhé Mia, kdežto verse první poíná hned prosbou jeho za osvobození. Za to však verse první obsahuje více doklad epické detailnosti, zejména pi vypoítávání výkupných podmínek, v nichž verse druhá jest strunjší. Kapper rozhodl se pro
pímou
podání obšírnjší a místa, která
chtl
docíliti
toho
z
pi pedmtu
dvodu
pebíral do základní verse druhé ta
Vnitní
setrvávají déle.
dvod
byl asi ten, že
živjšího dje, pohnutjších scén a tím hrdinnost rekovu
vystihnouti draznji.
Zvláštního pojetí samostatného tím básni nedodal,
pejímal však partie
obou
z
versí
nmž
úeln
a
s
rozmyslem.
Kapper vede zpsobem vyloženým. 2. originálu pidržuje pesn, nalezli jsme pípady, které jsou pro poínání jeho charakteristické. K tm náleží pedevším, že se Kapper dopouští nepesností i pochybení. Ve zpvu Janko der Cataraner und sein Sohn Stojan Jaiikoicitsch (Ges. I. 4:^ nn.)~ JaHKo od Komapa u Myj uh A nun [Kas. III. 107 nn.) vypravuje se, že Mujin-Alil dal otci Mujovi peísti list od Jánka z Kotora obsahující výzvu k souboji; otec jde do bílé vže psát o pomoc: ..Geht hinauf nach seinem weißen Thurme" (str. 51. v. 8) = Ha oh one Ha ÓHjeny Kyny (v. 59). Když pak listy dopsal, dodává se ve zpvu nmeckém: ,,gcht er hin und sitzt in seinem Thnrnic" (str. 52. v. 25), akoli místa nezmnil; originál má správn: Mano cjene na ÓHJenoj KyjiH (v. 108). Kapper nelogický ten pídavek uinil patrn jen proto, aby vyplnil pí-
pípad jediný, v Avšak tam, kde se
Jest to
si
i
poet stop veršových. Chybné jest, pekládá-li
slušný
se tak
význané
epitheton CHne výrazem
„wüste" {Luka Galowran, Ges. I. 207 nn., str. 209 v. 10 = JepKO JlamuHUH u FanoepaH JlyKo, Kar. III., 297 nn., v. 56). Ve zpvu Wie Iwo ein Weib bekommt (Ges. I. 215 = MenudÖa Mea CeihüHUHa, Kar. III. 173 nn.) Ivo pislibuje tomu, kdo mu pivede Haikunu za ženu, veliké dary. Nikdo však nemá k tomu odvahy, zaraženi hledí k zemi: Einer nur, der schaut zur Erde nimmer, schaut nicht nieder, wie so zart das Gras wächst —^ schaut empor und spricht also zum Iwo", tázaje se, zda to Ivo míní vážn; a když ten je znovu ujistí, chce se inu toho odvážiti Komnen (str. 217, v. 3 nn.). Tam. kde Kapper mluví zcela neurit o jednom", originál udává pímo jméno: An' ne
—
,,
,,
17
— Oh He rnena, naKo rpasa pacxe — Hero
rnena KoMueu óapjaniape
CHJeftaHHH-HBy,
— Oh
malikostí, není však: hned, a že Ivo pes
npaeo
Heany roBopH (v. 53 nn.). Zdá se to být jméno Komnenovo uvedeno jest v originále
ce CMeje,
tím, že
—
Tane KaMO jynaK na ce na^e zejm oznauje se Ivova Ha noÖHje xaJKyny neeoJKy? nedíivéra, že by i tento nejudatnjší a jemu nejbližší (srv. v. 4 5) tžkého úkolu se podjal, a tím více vynikne pak jeho hrdinství. Toho si Kapper neuvdomil, a co je v originále tak významné, tím v jeho pevodu odpadá znova se táže:
to
(v.
08 nn.), velmi
—
a básni se iní ujma. Nepesné jest v téže básni verš Ha oTHZie h oh sa KoMHeHOM (98) vyjáditi veršem ,, Folgt ihm nach, zieht mit ihm nach Ubdina" (str. 218, v. 10), a výraznost spojení TpHnecx ceaia, ipnueci neBOJaKa
bezvýznamným „um
neBOJKa (517 nn.) zrušiti
— A neBecxa XaJKyna
Braut"
die
(232, v. 19).
drazem vytknouti, že Kapper asto poNedbá pi svém pevodu toho, co je národní poesii srbské a slovanské vbec píznané. K charakteristickým rysm jejím náleží, jak známo, epická šíe, jíž dociluje pedevším opakováním, zpravidla doslovným, celých partií. Neteba vykládati, že to jest skuten podstatným prostedkem epické techniky slovanské. Kapper však toho nedbá zhusta. Nelze tvrditi, že by pro vci tak píznané neml 3.
Zejména nutno
jest s
rušuje epický ráz originálu.
ale padá to na vrub téže nepesnosti, k níž bylo již poukázáno. Doklady následující mohou pesvditi, že porušení rázu epického u Kappera jest leckdy hrubé a že pi vtší pesnosti byl by se mu mohl vyhnouti. Ve zpvu ,,Die beiden Jakschiísch Frauen" (Ges. I. 42 nn.) = JaKiuuhu
smj'slu;
Kyiuajy JihyÖe (Kar. II. 633 nn.) chtjí oba bratí jest
píinou
zvdti,
která z žen jejich
toho, že vzácní hosté dvoru jejich míjejí, umíní
jejich smýšlení a proto se
k nim obrátí
s
prosbou;
zachovají, poznají, která jest srdce dobrého a která zlého.
ped
si
vyzkoumati
podle toho, jak se k ní
Bogdan ped-
—
anH Ja 6hx xeÓH nemio óecjeziHo, ne 3HaM, jenH iBoja BOJLa! naež ona dodává mu nadje: roBop', nyiiio, LUToron TH je nparo (v. 36, 37, 40). S toutéž prosbou pedstoupí ped ženu svou Mitar (v. 75, 76) a také ona dodává mu nadje (v. 78). Zcela prost se tím pece má naznaiti, že zkouška pro ob ženy jest nestrann stejná, vc tedy obsahov i psychologicky dležitá. Kapper však stoupí
ženu,
prose
jí
toho nepostehl a passus v
Jist není nahodilé Kar. III.
129 nn.
=
slovy:
pípad druhém
(v
básni
Onm
vynechal.
ytceHudÓa
Wie Stojan Jankowitsch
die
CmojaHa JaHKoeuha
schöne Slatia erwirbt,
60nn.),že se staví proti sob úmysln dívina krása a siroba, a se to stejným zaátkem verš: On Kano je CBHJex nocTanyo Kapper však má pouze verš: (1) a ofl KaKO ce on Maj Ke ponHJia (9). ,,Da die Mutter sie gesetzt in's Leben". Pímo t3'pický jest pro tuto nepesi^jost Kapperovu pípad v uvedené básni o Stojanu Jankovii a Slatii. Po dívce není vidu ani slechu. Ges.
I.
naznauje
—
Stojan chce od agy Krejí:
odejíti.
Originál to vyslovuje verši (185 nn.):
Pisp, k bás. inn. Siegfrieda Kappera.
2
18
Hh
A
^e SjiaTKe, hh oh SnaiKe rnaca,
KaMo
OHna Tento text
c
jiH 3naTKy na HsóasH! aroM xecan yHHHHo.
opakuje ve v. 197 a 207 (zde mimo verš druhý). poprvé tmito verši (str. GG, v. 24 nn.):
se doslovné
Kapper podává
jej
Doch Slatia? Keine Spur zu schauen; Wie erst, dass das Mädchen er befreie! Macht daher die Rechnung mit dem Aga.
Podruhé však dává týmže veršm znní
jiné
(str.
67, v. 6nn.):
Doch Slatia? Keine Spur der Holden; Wie denn erst, dass sie der Held befreie! Rechnet ab denn mit dem Aga wieder, a po tetí
()7.
(str.
lönn.) zase
v.
Doch
Slatia? Nicht ein
Schüesset mit
(Za to pro
jiné:
dv rzn
Laut zu hören! die Rechnung.
dem Aga ab
znjící verse ponechává
znní
vlastní:
>
H
v.
188
=
Will Ha oh nol)e nBopy ÓHJenoMe (v. 200) xohaiiie noMa na oxHne zurück nach seinen weissen Höfen). Jest jisto, že doslovným opakováním se má naznaiti netrplivost oekávání. Textem Kapperovým verše na úelné duraznosti ztrácejí. Manu Padoui^a (III. 357) = Der kleine Radoiza, 2. (Ges. I. 152 nn.), poíná krásnými verši ryze epického rázu, tak astého, že ho nelze nepostihnouti. Kapper však opt jej porušuje, jak patrno ze srovnání textu:
Mhhh
6o>Ke,
Hyna roneMora!
Ist dies
Ja ce ÓHJy na OonHHa BHne?
Hhth rpMH,
Hh Hh
Donner? Oder bebt
Schlägt das wüste Meer
JanH rpMH, jan'ce sewita ipece? Ja ce ÓHJe Mope o MpaMopje? hht' ce seMJta ipece.
OonnHa
Erde?
Marmor? im Oder kämpfen Gebirg die Wilen? Nicht ist's Donner und nicht bebt die
ce ÖHJe Mope o MpaMopje, ce ÖHJy na
die
der Küste
Erde,
Nicht des
BHne.
INIeeres
Schlag an 's Seegestade
Nicht der Wilen
Kampf
auf Popin's
Höhen.
V
témže
zpvu tyikrát
se opakují
HHj, yMpiiG, eeh ce yl^yTHO (v. jest
zmna
po každé
(str.
Tak libovoln vede
-íi,
doslovn
45, 53, 54,
153, v. 24 nn.,
(54,
154,
v.
a
slova: hhj
yMpto Pane, u Kappera
65, 73, 74),
5 nn.,
16 nn.,
26 nn.).
Kapper velmi asto, je vzhledem k epickému rázu srbskému pímo píkazem, že niusí býti asto tato shoda úelná zachována:
si
in
Buuiihuh Joeau u Bouh mpaoeaif (Kar. III.
'M'-i
nn.)
=
Wischnitsch
—
Jovan (Cics. I. 178 nn.) v. (i-i nn.: "Be oh hepa fleeeT MasrH 6nara Hera npaiH ipHnecT ApHayia opakují sc doslovn ve v. 8 nn., u Kappera zní pokaždé jinak (str. 180, v. 12 nn., 181 v. 3 nn.). Rovnž tak v. (58. 103 nicht > 180 v. 1(), 181: TaMaH ohh y pHjenH óhhh = Noch zu hat's der Mohr gesprochen, podruhé: Zu den Freunden spricht noch Wischnitsch Jovan.
En
W
Pade od CoKona u AMun-Öez (Kar.
III.
.'{(i;}
nn.)
= Rado
von Sokol
Ja hy, ópaie, SHMOBaiH 3HMy (17), Jep caM cenaM SHMOBao 3HMa (20) a Eb' hy h ja SHMOBaTH 3HMy (24), "Be l^eiii, ópaxe, SHMOBaiH SHMy (29), V nichž se výraz týž vrací, u Kappera mají výraz zmnný: Überwintern werd ich diesen Winter (185, 17), Der mir Obdach (Ges.
gab
I.
seit
nehmen
verše
185)
sieben Wintern (180, 10).
130 — 134 >
(18(5,
1),
Sprich,
wo denkst
dein
Obdach du zu
V téže básni nedbáno doslovného opakování vv.
Kar.
18(5,
41
— 45 =
21 nn., 189, 19 nn.).
Ani opakování v bezprostední blízkosti nepipomene Kapperovi taktéž: VdY^u xajdyK- ByKocaea (III. 348 nn.) = Hajduk Wukosaw's Ehfrau (Ges. I. 192 nn.) verš Xohy itera Ka uapy bgahth (14) a Ha ra Hehe Ka uapy bohhth (16) zní v textu nmeckém: Will nach Stambol den Haiduken führen (192, 14) a Bald jedoch besinnt er sich des andern (IG). Velmi snadno pece mohl toho docíliti ve v. 88, 92: Ha HHJecH nutnost initi
(HHJecaM) MeHe góphtbhg, stailo jen zachovati týž 21).
—
Cmapu ByjaduH
(III.
355 nn.)
=
poad
Bujadin
und
slov
(195,
17.
Söhne
seine
v. "Be y HeMy BHJenH ce Kyna (19), rovnající se doslovn v pevodu zní jednou; Drauss ein weisser Thurm so schlank emporragt (210, 19), a pak: Seht ihr auch den weissen Thurm, den schlanken? (211, 4). V téže básni verš 25: OpeÓHJaTH h Hore h pyKe = 44 (OpeÖHMe My) zní: (wird) Hand und Fuss ausrenken uns und brechen (211, 6), a (lässt) Füsse ihm entzwei und Hände schlagen.
(Ges.
I.
210 nn.)
verši 23.,
Musí,
znní stejné verše v uvedené básni Weib bekommt" Kar. III., 3(54 nn:
a snadno mohly míti
,,Wie Ivo ein
Ha
noTp>Ke snaheHa Kyóypa
Te JX2. ral^a ca nel^a jyHaKa, An' He MOM<e on XajKe neBojKe,
Beh sanasH
íteMy*) HcnpHJeKa;
JXoK OH beMy*) HcnpHJeKa salje,
KoMHCH HaÓH laHKa ve4)epnaHa, jež se vracejí
doslovn ve verších 390 nn.
Kapper však nakládá
s
velmi libovoln:
")
Po druhé:
c KOHbCM. 2*
nimi
20
Schnell
vom
Gürtel reisst er die Pistole
Reisst
Will von rücklings schiessen durch den
vom Gurt er grimmig
Leib ihn.
Doch nicht wagt
er's,
Doch auch
er will's
um
dei-
Maid nicht wagen .
.
Sucht den Helden seitwärts zu um-
Sondern sucht, wie er ihn seitwärts
gehen.
Heimlich, während Keiwan ihn
treffe!
umgehn
Heimlich, während Talo seitwärts ein lenkt,
will,
jedoch
Lad't
Komnen
Damas-
die
Lad't
jedoch
Komnen
Damas-
die
cenrin.
cenrin. (227.
14 nn.)
V.
ihn
schiessen.
ob des jungen
Mädchens
die Pistole.
rückwärts durch die Brust
\\'ill
(228, v.
8 nn.)
Nebylo nejmenší píiny ve zpvu Wie Iwo mit Ljuhitschitsch glücklos kämpft (Ges. I. 236 nn.) = ByHKO JhyöuHuh. (Kar. III. 424 nn.) výraz nofl rpanau y ropy, vyskytující se ve verši 16, 28, 61 vyjáditi jednou výrazem „gen Gratschaz in die Berge" (236, 16), podruhé ,,von Gratschaz im Gebirge" (237, 8), pak (eilt) ,,von Gratschaz nach den Klüften" (238. Rovnž tak pi v\Taze hcth apaMÓama (v. 65, 72, 89, 105), jejž 14). Kapper pekládá vždy jinak: so Trupp wie Haram bascha (238, 18), wackrer Harambascha (238, 25), Buhlen = Haram base ha (239. 17), der Truppe = Harambascha (240, 4). Také verš JHok y jyTpy 6enH nan ocBaHe (14, 25, 26)
není doslovný (236. 14, 237.
Ve zpvu
Ivov Wie
o smrti
Ivo
5,
6).
stirbt (Ges.
261 nn.)
= CMpm Ce\ha-
HUHa Hea (Kar. III. 223 nn.) vypravuje se sen Ivovy matky; sen ten hned jí vykládá pop. Je pirozeno, že
— >
—
Podobn iní
ve
zpvu Sawa
u TypcKU i{ap (Kar. III. 66 nn.)
20
— 24;
OcMüH (Kar. latsch v. 5, 6
s verši
Der junge Marian (Ges.
(Ges.
>
I.
III. 211 nn.) s verši II.
10 nn.)
10, v. 5.
6;
=
der Kaludjer (Ges. II. 3 nn.)
31—34 = 100—104
255 nn.)
46—48
=
>
4.
Mnadu MapjaH
> 256,
v.
25—28;
Caeo
9—13 = u
6.
Apnaym-
Schloss Sta-
= Cupm eojeode Flpujesde (Kar. II. 502 v. 21 = 25 > 11. v 1, 5 — malikost na
nn.)
ve
pohled,
opt dležité, ježto se odmítnutí dodává drazu (Ja th no6pa He naM HH jenHora = Von den Gütern send' ich dir kein einz'ges; Keins von meinen Gütern kann ich missen. ale
=
Nebylo teba ve verších v básni Iwo Senkowitsch (Ges. Meo CeHKOöuh u aza od PuÖhukü (Kar. III. 390 nn.): LUto can MHcnHiu, CeHKOBHhy Hbo? LUto
cafl
MHcnHLU, neny nnce Hanai?
II.
15 nn.)
21
V.
rzn: Was denkst du nun (23, v textu Velmi snadno mohlo zstati stejn v básni Der Pascha von Podgoncn zu Jesero (Ges. II.
srv.
(2:55 nn.,
Was
15),
nmeckém
=
30
259 nn.) vyjadovati totéž
wol meinst du
i
=
riaiua ilodaopu^a u T>ypo HOÖaH-Öauia (Kar. III. 88 nn.) v. 10
Koja 6h ÓHna naiiiHHHua
(fla
(Ki).
> 30. v.
1
1,
=
18); v. 11
19
cKopo
21 (Ja HeBJecxa
= 84, 85; v Pawle Gorctüsch (Ges. II. 37 nn.) = Ce/iMüHUaeAe Fopemuh (Kar. III. 555) verše 5 = 13 > 37, v. 5. 13. Originál pímo vyzývá ponechati stejné znní ve dvou verších hned po
noBeneHa); 49, 50 u
6ez
sob 57)
následujících ve
=
Kyny
zpvu
die
Augen zu den Zinnen
poad slov ve Mimo to odkazuji
— 19.
k
15.
=
magst 105
Eine Wahlstatt du wählen. Eine
JaKiiiHhH Kyiiiajy ityóe v. 10. 11, 16.
>
21; 52.
51.
11;
110 nn.), 113.
11,
Muxama 36, 42
V.
13;
11.
14
>
10.
181. 212. 241
vor dir
ocra-
stellen.
(Kar. III. 23 nn.)
=
13; 47.
67
>
>
v.
17, 118;
xajdyKa (Kar. III. 431)
>
v. 10.
Eine zweite Wahlstatt noch nenn' ich); v. 72 dritte Wahlstatt auch v. 239. 246 > 68. 19, 26; 240. 248 > 68. 20, 27; will ich
MeHudÖa Fpyuife HoeaKoeuha
V.
zpvu
Kapper 42, 10. 11, 15. 16; JaHKo on Koiapa h MyJHH AnHn 20 > Kapper 49, 9. 14. 19; (HpsH [flpyrH, TpehHj hy th MerjiaH
BHTH
>
A stailo snadno po= 65—75 > 58, 20—28 = 59,
(58, 2. 3).
40—50
verších
>
17
I.
(Ges. II.
—
nechati týž
=
Moskwa
—
Hebt empor 11
Dschengitsch-Bekir-Pascha vor
BoiuHbaifU Ha MocKoey (Kar. III. 5(U, 20. 21): Ona Hfle npea ÓHJeny TypH ohh na ÓHjeny Kyny > Geht hinaus sie vor die weissen Höfe
117,
=
111,
Wie Grujo 112.
27,
v.
18;
Mihat der Hirt
120.
>
91.
14;
93
ffpyjtcuHa
4;
(Ges.
1.
138, 17, 23 (OiBop epaia, Mnana óeroBHue
freiet (Ges.
I.
137 nn.),
Oeffne! Oeffne!
Junge Begin, öffne; Sorge nicht, o Begin, o jung, und öffne!); ve zpvu >KeHHn6a Toacpa JaKuiHha v. 44. 46: JenHa npol^e, a h apyra ziol}e; apyra npol^e a h ipeha flol5e = Schwindet eines zweiten Jahres Dauer; Wie das zweite, schwindet auch das dritte (Jakschitsch Todor 4, v. 24. nnaHHHy, OpHneKaj ne Mano 26; V. 292. 293 >Khbo npe^H y Foneiu = den Golesch Waldberg, Harre durch schnell dann roneuiy Setze y meiner jenseit des Gebirges (13, 10. 11). 4. Porušením slovanského epického rázu jest dále, vynechává-li se opakování téhož slova nebo celého výrazu na poátku a konci verše, jak již naznaeno, anebo i uprosted jeho. Porušení tohoto druhu naskýtá se
u Kappera velmi asto.
Poncmeo u TtceHudÖa JaKiuuha LU^enaHa (Kar. Jakschitsch Stjepan
—
sapoÓHnH,
(Ges.
I.
17 nn.)
v.
SapoÓHnH JaKiuHha CijenaHa
den Besten, Wackern Jakschitsch Stjepan V.
—
93—95: A na bhuhuj
JaKiiiHha CijenaHa
An' na bhahui CHne on Beanpa
reitet
—
Hoch zu Ross an
—
=
nun? (20. 10—12); CiaMÖony OxMaHOBHh-uapy
zum Gefangnen
— Jame
rpana
=
97.
cy
98:
=
noópa
zuletzt erst
po6a fangen sie
(19,
17.
18);
Koita na npaMa BesHpa
Jakschitsch Stjepan,
v.
605 nn.)
II.
Joui
Doch
des Vesiren Seite
mächtige Vesir
—V
72:
71.
der Gefangne,
—
Doch was
Ho
ra bohh y CiaMÖona
thut
der
Sondern führt ihn nach der Veste
22Í
—
Stambol
Führt zum Sultan
deopu noxapaHU (Kar.
II.
významné
V
H BHHO
nonHHH
zum
Sitzt
verše
6, 7:
=
ihn.
620 nn.)
—
zu Osman's Sohne.
=
JaKiuu^UMa
Jakschitsch Dimitrije (Ges.
—
sno cjenn, nBa JaKiiiHha Mnana!
Weh, zum Bösen
sitzt
6.
(31,
—
31)
I.
sno cjenH
—
Brüder Jakschitsch
ihr,
Bösen, trinket kühlen Rothwein!
V
v. 44,
7);
One
45:
BornaH Haipar BHJorpafly One flMHxap Kpos seMJty ApancKy= Heim zog Bogdan nach dem weissen Belgrad — Weiter durch Arabien Dimitrije 151 Fla mitoM 6je>KH Ha Bony CrynKHiiy A Kau hoäc (32, 24. 25); v. 149 Ha Bojiy CiynHHHy An, npoiiBHnH ApanHHHe upHo = Flieht mit ihr an's Wasser der Stupniza Lässt dem Aga Schmerz zurück für Schande — Da sie aber an das Wasser kommen (36, 21 — 23). Ve zpvu o Stojanu 14 = Kapper 60, 11 14: Jankoviti a Slatii verše 11
—
—
—
—
— —
—
Ha Ha Ha
Gab
6a6o nane Ha noJHnae,
ria je
noJHJty rpH rouHHe ÓHna; je
sie
Liess
denn der Vater an
sie
der
bei
Amme
die
Amme.
durch drei
6a6o nace na Hemibane,
Jahre.
Gab
HeiHTbaH^y cenaM ronHH' ÓHna.
sie in die
Liess
sie
Kümmern
Pflege dann, in 's
der Pflege sieben Jahre,
in
—
Tamtéž v. 22 nn.: To ce nyno Ha naneKo nyno SaHyno ce y CpncKe Koiape To sanyo cepnap h3 Koiapa = ^^'eit umher sprach man von diesem Wunder Drang zu dem Bis es fern im serbischen Cataro Serdaren von Cataro (61, 3 nn.); v. 30. 31: A ja oflox KOBaxH ^orHHa KoBaiH ra h joui onpeMHXH = Und beschlagen will ich selbst mein Weissross; v. 350 nn.: Ha ysHMa CBoje oflHJeno Te on'jeno Ha ce Kleidet schnell sich ynapyo = Holt hervor die prächtigen Gewänder in den Herrenanzug (72, 10. 11). Ve zpvu Poncmeo JüHKoeuha Cmojana Kar. in., (168 nn.) v. 47 —50 = Kapper I. 75, 26 nn.:
—
—
—
—
—
—
—
Hal^e MaJKy JaHKOBHh CiojaHe,
Sieh, da trifft der Jankovitsche Stojan.
Hal^e MaJKy y cbom BHHorpany:
Trifft die alte ^lutter in
Kocy Kocy
Sieht, wie sie
ocrapHna MaJKa, pe>Ke, na BHHorpan Be>Ke. pe>Ke
dem Weinberg, vom Haupt ihr Haupthaar schneidet.
Es dann hinhängt
Tamtéž
v.
18.
(=
19
29.
— A uapHua c 6ynaMa y uieTH^y —
je
Und
die
Bruders liebes Antlitz
Da
Kan y sene o BCHepH ÓHno. Hne MajKa y nBop KyKajyhH, Ona KyKa. Kao KyKasHua.
W'eingebirge
.
Uap he othH' c TypuHMa y uieiH^y Mit den Türken geht hinaus der Sultan (74,
18.
19);
— A Kan 6pauy nnue yrnenana
—
dem
30):
=
Sultanin mit ihren Frauen
6pauy nHue yrnenana
in
sie's
v.
=
108 nn.:
Eh'
aber sieht und es erkennt;
Abend spät
JXok
sie sieht
v.
128
des
— 130:
zur Zeit der Abendmahlzeit
Kehrt die Mutter klagend zu der Höfen. Schmerzvoll klagt
sie
wie ein
Kuckuk-
weibchen.
23
V
básni >KeHHfl6a FpyHue
HÄeHHo
jipyiiiTBO
—
=
HoBaKOBHha
HÄeHHO Mna^e
v.
h ciapHJe
Th ch, 6a6o. Jung und Alt von 21:
20,
=
unseren Gefährten —Allen gabst du Weiber, o mein Vater (110. 20, 111. V.
"Berol)
Ty
A Ty
>
31-37
111,
11
Ha^ox sa Te6e
Doch wo
l^eaojKy,
Mädchen
dich ein
antraf,
Fand
^e Haljox sa Me npHJaiejba,
ich
mir
passende
nicht
Und
CHHe, HoBaKOBHh-fpyjo!
n',
sa MCHe
Ver-
wandte;
He Hal}ox sa reóe l^eeojKy,
Verwandten mir
WC) die
gefielen,
F'and ich, Sohn, für dich kein passend
'he ja Hal)ox sa xeóe I^eBoJKy
H
für
ich
He Ha^ox sa ne npHJaxeiba;
Ho Hy
1);
— 17:
no6pa npHjaTeita.
Mägdlein.
Nun
jedoch,
nun hör mein Söhnlein Grujo!
Hab' ein passend Mägdlein
Und
für
gefunden
dir
mich anständige Verwandte.
Verše 185, 187: C tom hh caÓJtoM Hneiii y xajnyne! LUto 6h no6ap 6ho sa xajayKe = Willst Haiduk sein und hast solchen Säbel? Den du, o Haiduke, könntest brauchen (116, 20. 22), V zpvu HeÖjepa /ibyöe FpyuHUHe (Kar. III. 34) = Von Grujo's treuloser Lieben (Ges. I. 123) V. 163 165: TpHnyi ch mh 6ho na HSBorbH, Tpnnyx ch Me poncxBa — Drei onpocTHo mal halfst du mir A jako ch y ponciBO sanao aus schwerem Drangsal - Wahrtest dreimal mich vor schwerer Knecht.
.
.
.
—
schaft
—
.
.
—
—
Bist
nun
selbst in schweres
Joch gerathen
—
(129,
1
— 3);
v.
178.
Onnuie ce, KaKO seMJta lipna = Bald TypnnHa Mnana jedoch erfasst der Rausch sie alle — Sind berauscht, gleich wie die schwarze Erde (129, 17. 18); v. 204—211: 179 Onnuie ce ipn
HoÄH
leiiiKH,
Schwach sind Kräfte, schwer
a neie HejaKo,
Kaum
JenBa hoäc noByne ao 6a6e,
dass es
sie
die Messer,
hebt mit beiden
Händen,
OóepyHKe jeflBa noflHrnyo, Te nacnoHH HO>Ke na KOHonije, Ha noByne HO>Ke no KOHonuy, Te npecene na pyny KOHoniíe, nocen' Fpyjy no aecHHUH pyuH, Hs pyKe My upHa KpBua nol^e.
Kaum Wie
dass es
es
anlegt an die Stricke.
sie
denn mit Schneiden
sich
so
abmüht,
Hin und her
zerrt,
eh'
die
Stricke
weichen,
Schneidet Grujo
tief er in die
Rechte,
Dass das Blut ihm schwärzlich aus der (130,
Zb\'teným pestavením verš ce
spritzt.
14—20.)
hned na poátku xajnyna OnMetHy ce Mnjoie ajflyne On synyMa 6era JtyóoBHha = In die grünen y ropy sejieny
zpvu flpyÄHHa Mnxara OnMeiHy
Hand
zruší se anafora
(v. 1
—
— 3):
—
24
Wälder flüchtet Mihat
— Ob
Flüchtet
wird Haiduke (137,
26. 27).
—
V.
3.
172)
Gebirge,
in's
künden
Begen Ljubowitsch Bedrückung
Majcmop MaHOJ/io (Kar. III. 322) HyiiiTa nama naKora lenana
4:
= Sand
rpafly
des
—
Tenan BHHe
—
der Pascha einen flinken Herold
Veste (172,
in der
3.
4); v.
—
— 3); srv. 45. 46 > 138, = Meister Manoilo (Ges. I. 1
57-59 >
174,
Te ysHMJte jeziHO My ujko hcho. MyuiKo HCflo. TpH roflHHe caHa,
Fasset an der
TpH
(Kaum noch
no ByjiHMy
Liess sogleich ver-
8-10:
Hand
ihr kleines
Knäblein
roiiHHe, H KpuiTCHO ÖHJio.
das Knäblein alt drei
ist
Jahre,
Doch getauft nach Sit und Christenordnung). BHiifflbHh
(Ges.
JoBaH H BoHH TproBau (Kar.
178), V.
I.
175.
III. 313)
=
Wischnitsch Jovan
176:
Apan nana y sejieHy ipa^y. Apan nane^ a JoBan aonafle.
dem Busch
Aus
hervorstürzt
Mohren (184,
V
on CoKona
aber
—
Jovan War von Fern gefolgt dem schwarzen
9.
—
10.)
Kaae, 6paho, rposHa sHMa des Winters strenger Frost vorüber Nach dem Frost der Tag Sanct Georg's anbrach (186, = Der 20. 21). — MnajiH MapjaH h ApHayx-OcMaH (Kar. III. 211) npol^e
básni Pafle
—
3HMa
40.
41:
= Wenn
—
junge Marian (Ges.
I.
255), v.
Jörn 3a HohH, Mopy na lanyKe.
Ha Mopy
v.
npol^e, "Bypl^eB ziaHaK nol^e
24—28 >
256. 4
— 8:
Führt ans Meer
spät in finstrer
sie.
ra jyxpo ocaBHyno;
Nachtzeit,
An' npe bera yrpaHnH TypuH, VrpaOHJiH, H coBpy saBHnH,
Langt
OoceflanH jenaH no npyrora.
Doch
dort
an.
just
da
die
Sonn"
emporsteigt.
noch
früher
war gekommen Pandscha,
Sass
am
breiten Tisch schon mit den
Seinen.
Einer sass da an des .\ndern Seite.
nama
=
Der Pascha von Podgorien zu Jesero (Ges. II. 30) (Kar. III. »^), v. 102. 103: He 6hx n Mor'o CHaxy oflMonHTH Ohmoehth, janH OTKynHXH = Ob er nicht die Schwägrin frei mir gäbe V. 157, Sei's auf Bitten, oder sei's für Lösgeld (34, 1. 2). 158 > 35, 25. 26: Beh jeflHora bhujc sanoÓHo SanoÓHo namy JlojaroKennst du wol den pHuy = Sondern, Bruder, noch gewonnen Einen Pascha von Podgorien? Tlodaopuifa u 'hypo
HOÖaH-öaiua
—
—
—
—
—
25
Jiné charakter istikon epiky slovanské, které u
5.
Kappera zpravidla
nebo jest seteno, jest striktnost, strunost poesie srbské. Jí Kapper nedovede vystihnouti rovnomrn, i porušuje tím ráz epický tak, jako Pi zhuštnosti výrazu, jíž se jest nepesný v tlumoení epické šíky. dociluje charakteristické strunosti, ml tu arci úkol tžký; jsou pípady, kde nmeckého aequivalentu žádati ani nelze. Pece však mohl nejednou uiniti více než iní, kdyby místo mechanického ohledu na metrickou se ztrácí
stavbu verše byl dbal podstaty výrazu a k
PoncTBo H
ÄHBa yBaiHriH und in Waffen V. 109—112 >
—
umní
verše snažil se proniknouti
psobí asto velmi rušiv. )KeHHn6a JaKLunha lUhenaHa, v. 73 nn.: TypuH cy ra Ha ^orHHa Kaíta neu opy>KJeM = Wie er war, zu Ross
psychologicky. Jest to
— Also 20,
vc,
která
fangen lebend ihn die Türken (Ges.
I.
19, 19
nn);
26—29:
Kan ra uape BHl}e h nosHafle, Kon ce6e ra cjene na ceyany, na je iteMy Liape óecjenHo.
Da
der Sultan den Gefangnen
siebet,
Stammes er und Namens, sitzen, zur Seite Heisst er ihn auch, ihm Heisst ihn sitzen, spricht zu ihm die und
erfährt,
wess
Worte.
=
Schmerzt es sehr ihn, in des Herzens Tiefe (21, 19 nn.); v. 66: Hh 6h MpxBa hh 6h paiteHora = ohne Schwertstreich, ohne Wund' und Todte (19, 12). Místo jediného výrazu originálu volí Kapper ti: ÍÍHJo6a JaKiunha, H oh y3e CHBora coKona = v. 30. 31: flMHTap ysja BpaHLia BenHKora Nimmt den grauen Falken Sattelt Bogdan, zäumt den hohen Rappen, V. 130: Bpno wy ce >Kao yHHHHno
—
—
auf die Rechte (39,
9.
— V.
10).
24—26:
40,
Schwimmet durch den See
OaK sannHBa y thxo jesepo. Te HssaflH CHBora coKona, ria
76—78 >
dahin, den stillen,
Holt den Falken aus den tiefen Fluten,
OH nnia CHBora coKona.
Trägt an's Land ihn, fragt darauf der Falken.
V. 82, flpyrora
83:
= Weh
Mann ist
jecie Bes
mir,
Bruder ohn' den andern. Výraz nkoHkráte
Kpnna Mojera
—
Kao 6paTy jobhom
weh' ohne rechten Flügel se
vysk\-tující:
Mhhh
—
Bo>Ke,
pekládá se: Guter Gott! Welch' Wunder nun erweist Koiapa 259 j.)
6e3
Gleichwie einem
nyna sich!
BenHKoraí (JanKO on
i
ApanuH (IIL 14) = Wie Nowak das Land von Mehmed dem Mohren befreit (Ges. L 99), v. 7 — 8: Cse synyMe scmibh yKHflocMO He MorocMO upnor Apannna = Jeder Plag' enthoben wir das Land schon, Nur noch jenes Mohren nicht, des schwarzen (99, 7. 8). Fpyui^a u
—
—
26
HoejeK-naiua u
dem Pascha
Muxam houhuh
=
(Kar. III. 428)
Wie Mihat mit
— —
nama
ya KoneHo roBopHO = Hiess der Pascha ihn zur Seite sitzen Hiess ihn sitzen, sprach zu ihm die Worte (140, 4. 5). ManH PanoHLia, v. 50: Hh ce mhhc, hh nonHne Pane = Regt sich MajcTop MaHOJno v. 100: nicht, verzieht auch keine Miene (154, 3). spricht (Ges.
I.
140), v. 4.
5:
Cjene itera
Ha Ho6aHy TypHHH
—
Ha
=
cy npen HjHM otbophhh uKHBy
—
Da
Beide geh'n dann nach dem weissen
gekommen (175, 13. 14). JLyóa Cee MHcnHna, Ha jejiHo CMHcnHna = Lange sinnt sie, was sie nun beginne (19G, 26). Srv. i celou partii popisnou 45—85 > 193, 27 62. JepKO JlaTHHHH h FanoBpaH JlyKO v. 29. 30: HeBeceno mesaeceT jyHaKa Ohe MnaziH y Mope aa CKany = Bangniss drob erfasst die sechzig Reiter, Dass sie häuptlings schier in's stürzen 10. Meer sich Kolik slov potebuje Kapper pro tak (208, 11). prostý výraz: Cmapu ByjaduH (III. 355) = Bujadin und seine Söhne (Ges. 'Be y iheviy BHJenH ce I. 210), V. 19 nn.: Vrnename npoKnexo JlHJeBHO Draus ein weisser Thurm Kyna = Da sie sehn von Fern das böse Liwno, so schlank emporragt (210, 18. 19)! Kloster
vor's weisse Kloster sie
xajnyK-ByKocaBa,v. 134
(i
jind}-):
—
—
—
—
—
—
—
}KeHHn6a HBa Ce^aHHHa
v.
195—198
>
221,
28—32:
Kafl je 6ho y YflÓHHy 6eny,
In Ubdina, in der weissen ^^este.
Ha Mexany KpHMapHue
Sucht er auf der Schänkin Jele
Jene,
Bo>Ky noMoh nasHBao Jene:
Schänke.
Bo)Ka noMoh, RpHwapHue Jeno!
Grüsst
in
Gott mit V.
300—308 >
225,
Xppto ociaBHo apycia OciaBHO rpH teroBa npyra JJ,a HysaJH cTpa>Ky on CpÓHHa, Jl],3l
dir.
Hab dann Acht im So
der
Weg
Felde von Ubdina,
vorbei
YflOMHy CpÓH He xapajy,
Rückwärts
hier
liess
führt
am
Mustafa
drei
Freunde. Liess zurück sie auf des
H
na My ce no neBon^e nal^y, óerax' on Cnjeba, n,3i Hx oHne npHnoMorne npycTo.
dich
Wachtthurm!
je
Ako cxany
Jele:
o Jela, junge Schänkin!
21—30:
Kan TH ÓHflHeiu y non^e Vdohrcko, CnpeMa xBpne nyne napayne
Ty
Gott die junge Schänkin
Ihm den Thurm
Wachtthurms Höhe
zu schützen vor den
Zenggern.
Vor der Zengger Überfoll Ubdina, Und ihm selber beizustehn im Unfall,
Wenn
zu hart
die
Zengger ihn bedrängten.
—
V. 406. 407: Opuo 6ho na Bony CTyneny TaMaH c eone Ha nyny Kehret Ferso zu HSH^e = Rückwärts eben von dem kühlen Wasser dem öden Wachtthurm (228, 21. 22). —V. 414—417 > 229. 1—3:
—
27
JloKOH CTH>Ke KoMHeH-6apjaKTapa,
Gcbirg längst
In's
der Held ent-
ist
Beh ce KoMHeH rope HOBaiHo.
Ha
ce
Eh' ihn Fersü einholt auf
Haipar 6ho oóaspeo.
Und von
Te roBopH Opue HópaxHMy. V.
439—455 >
229, 25
— 43
je
v textu
Ferne ruft er zu
kommen, dem Falben, dem Türken.
nmeckém pímo peplnno
proti originálu:
KaKO nyne nyuiKa uei^epnane. Haue janaH Opua HßpaxHMe,
Und, kaum dass
Hcnofl nyia y seneny ipasy;
Liegt
rioBpHy ce KoMHeH óapjaKiape,
Liegt im Grase, ringend mit
Opuy HópaxHMa, MynH y senene rpase, Ha yeaTH anny teroBora, Jame anny h roBapH XaJKy, Ha OTHfle rope ys nnaHHHy Mano rope ys nnaHHHy nol)e, An' jynany ononena yKe^na., KaKO CBaKCM y óhikc jynaKy,
Zu ihm eilt Komnen, der Fahnenträger, Tödtet, dass er mit dem Tod nicht
Fe OH sanna
fla c'ne
A y
jenHy
je Bojiy
sanasHO
nnaHHHe noaonDe on npywa, Ha ce CBpny, nac' Bone nanHje.
Damascenrin auf-
die
schallt,
am Rand
des Felsensteges Ferso.
ringe,
Tödtet
vollends
mit
Schwertes
des
Schärf ihn, Fasst
am Zaum den herrenlosen Falben,
Schwingt sich auf und hebt zu sich
Haikuna, Fliegt von hinnen durch die thon'ge
Bergschlucht.
im Wald, im schatt'gen Wald-
Tief
Kana ónnsy Bone nonasHo, TeuiKa >Kyp6a na Bone cTynene!
dem Tode.
gebirge.
Überkommt
ein mächt'ger Durst
den
Helden, So wie Helden stets nach heisser Feldschlacht.
Durch den Bergwald an des Weges Sonne er da ein kühles Wasser rauschen, Lenkt dann hin, am Wasser sich zu
Hört
laben;
Doch wie
er
der
kühlen
Flut sich nähert.
Schallt Getöse wild an
MnanH Mapjan
A Ofl
h
ApnayT-OcMaH
CBe KpanoM on cecipHha CBora,
cecxpHha Mnana MapHJana, h3 ÓHjena Cena.
KpanoM one
v.
21—23 >
Heimlich
thut
256,
er's,
1
—
seine Ohren.
3:
dass
junge
der
^Marian
,
Dass der junge Zänker nichts erfahre.
Führt
sie
heimlich
aus
der
weissen Veste.
28
Hbo CeHKOBHh h ara on PHHHKa II. 15), v. U8. U9 > 20, 11. 12.
Srv. ješt
Senkowitsch (Ges. 6aH SanpaHHH
H v.
>
13
6.
40,
V
(Kar.
III.
408)
pípad
jest
= Wuk
(Kar. III. 390)
— Onei
Andjelitsch
ByK
=
Iwo
Anl^enHJti
IL,
(Ges.
40),
13.
podání Kapperovo proti originálu »6"Padá na vrub nepropracovanosti; Kapper si tu
nejednom
vhodné a nedosti vkusné. úkol svj inil píliš snadným.
Nedovede
rozlišiti
(JaKiiiHhHMa flBopH 79) ä
Hebt ér an mit heller Stimme
ein
verši:
V
sanjesa TaHKO
noíiBHKHy hs rpna jyHanKor
helles
(34,
Oh
výraz ve verších
Oh
Lied zu singen
(34,
7)
rnacoBHTo
(90), jež
pekládá
a Ruft er also, ruft
19).
zpvu Dmitar
vodu slovy: SaBai're mh Bone (v. 53. 54). Výraz nyuio oäcahho J jist nemá úelu jiného než dodati prosb drazu. Tomu však tak není v textu nmeckém: Reichet mir, o Mädchen, von dem Wasser, Denn, o seht, gar durstig bin ich, Seelen! (33, 7. 8). Doslovn pekládati „Seele" vhec zdá se nedosti vhodným, srv. Kar. IL, 635, 40. 50 > 43. 44. Nevhodné vystižení psobí nejasnost, ve verši KaKO jecH snaio HcnpocHo (>KeHHn6a ToHopa JaniiiHha 99) = Seit mein Gold zur Frau dir témže
ca CxynHHLíe
—
prosí dívek o
ep cam, nyiuo, opno
—
i
wird verheissen
1
—4
(6,
23).
Üplne seten jest charakteristický v podání nmeckém 38, 1 4:
Mjeceu napa SBHJesny xiaHHuy: ,,'E)e
pvab
originálu íjHJoóa JaKiiiHha
—
Schilt der
Mond den
Morgenstern, den
CH ÓHna^ SBHJesíio jaaHHue?
'Be CH ónna,
1)6
hellen:
ch flanryÓHna?
,.
Sprich,
wo warst
flanryÓHna ipH ÓHJena nana?"
du,
Morgenstern, o heller?
Sprich,
wo hast du hingebracht
die
Tage.
Hin
die
Frist
(!)
von dreien hellen
Tagen?"
Z pouhé
potu stop pidává se zájmeno, které pouhým nepkným pílepkem, když verš Bniiie
snah}- docíliti uritého
pi známosti místa
jest
Bnjorpana (7) pekládá se (38, 7): über Belgrad, jener Z téže snahy vznikly pracné, tžkopádné verše (39, 18. 19): Sitzet sie, voll Gram und Kummer sitzt sie, Denkt im Stillen, spricht zu sich im Stillen, které v originále prost zní (v. 39, 40): Ona cjezie öpHÄHa, HeBecena CaMa mhchh, a caMa roBopH. A úpln se ztrácí význanost plastické striktnosti, když verš (50): Cbo MHcnHna, na jenno CMHcnHna má býti vystižen slov\' (39, 29)^") Sinnt also und sann auf 6 "Jena
rpazia
weissen Veste.
—
—
Eines endlich.
Srv.
podobno jMÍpadv
již
také svrchu.
29
ve
Dojmem školácké nezrunosti psobí verše nmecké zpvu Onex jKCHHnóa CiojaHa JaHKOBHha 257 — 261 >
proti originálu ()í>,
i)
— 13: dem
Binden zwei an ihrem Haupt,
JeiiHa rnaea, a UBa HCTHBaHa; JejiHC yiuH, a flecje MHHl^yiiie;
einen,
npoÓHa t^epjiaHa; heMepa snaxHa; JenHO Hore, nBOJe caHnan-rahe JeflHO rpjio, TpH
Zwei Gehänge an den einen Ohren,
JeflHO cpue, nea
Drei Halsbänder an
dem
Frauenhosen zwei an
Nucený
jest
pevod
v.
43
=
einen Halse,
Gürtel, goldne, zwei vor einem Herzen,
80:
Hhhh mh Mädchen
ce, aa
ihr,
der Einen
MCHe 6h
(!)
una —
Und mich drückt, als ob für mich das (61, 23 = 63, 4); v. 93: Ja hy jyHaK Snainy HsóaBHiH — Ich, der Held, ich will befreien Slatia (63, 17); PoncTBo JaHKOBHha CxojaHa 61: Beh nocphem cxapa h HeBOJbHa = Dass du, alt und schwächlich, selbst herauskommst (76, 13); HoBaK = Wie Grujo verkauft H PanHBoje nponajy FpyHuy (Kar. III. 4) wird (Ges. I. 87), v. 51 (i jinde): Kao y jyxpy jyxpo ocBaHyno = Morgen aber, an dem frühsten Morgen (89, 4); v. 184. 185: /^ok caM H ja XBora flo6a 6ho Morao caM xaKO ynapHXH = Eben so schlug
—
Nowak 21. 22);
einst, dein Vater, als er V.
193.
—
durch Wald und Berge jovi verše 176
FlaK floneKa
YnapH
— 181
noch, wie du, ein junger Knab' war (93,
Oan oxHne y ropy sencHy
>
Nesnesiteln
(94, 4).
93,
v podání
=
tou
nmeckém
nach wie vor v témže zpvu o Gru-
Streifet
se
14
— 19:
Lässt heran den Diener Hussein kom-
XyceHHa cnyry.
men.
ra no necHOM paMeny
PasnBoJH ra Ha cenný oJHOMe, BoJHO cenno Ha KOH^y ziopaxy, A nopaxa Ha seMJLHUH upnoj, H jom seMJte Mano saBaxHo
Schlägt nach ihm.
trifft
am rechten
ihn
Arme, Haut entzwei ihn auf dem Kriegessattel, Haut entzwei den Sattel auf dem Braunen,
Haut entzwei den Braunen auf der Erde. Haut noch ein die Erde selbst ein wenig.
Podobn nevkusn
opakuje se bez píin}' totéž sloveso,
a
velmi
zum Onem
snadno, jako v originale, mohlo býti užito jiného, v básni Wie Iwo zweiten
male
freit
und Thadia
DiceHudÖa Ce\haHUHa
Kao
ce
Hea
sich von
lossagt (Ges.
(Kar. III. 192), v.
ÄenH CetaHHHe Hbo,
Ha flancKo sanpocH l^eBOJKy, Ha naneKO y scmibh npHMopcKoj y HCKaKa npHMopcKora 6aHa; Hbo npocy, óane My
ihm
Da
1
—
I.
245)
=
5:
zu freien Iwo wieder denket.
Freit er
um
ein
Mädchen
in
der Ferne,
In der Ferne, an der Meeresküste, Freit bei
einem Ban des Küstenlandstrichs.
je jiaje.
Iwo
freit,
der
Ban
gibt
ihm
die Tochter.
30
Nevhodným výrazem porušuje se i sm^'sl textu originálu, když v básni FpyHua h nama ca Saropja v. 14: fla je Tbyöu nama ca Saropja, pekládá se: Wol zum Scherz dem Pascha von Sagorien (102, 14; srv. 103. 15 = Kar. 35). Staí pidati pouhé ,,auch" a zruší se draznost inu udatného; originál je tu výrazn asjTidetický (>KeHHn6a FpyHne HoBaKOBHha v. 156 > 115, 17: floMahHHa HoeaK noryÖHO = Auch den Haus-
—
streckt zu
herrn
Da
Boden Nowak.
—
Nevkusný
entkreuzt er die gekreuzten Beine
—
167).
(v.
>
velice
je
výraz 116,
2:
06je Hore hh3 spaHLia onpy>KH
Strojený jest výraz ve verši (HeBJepa jbyóe FpyHUHHe 76):
sie und wenn auch nicht sonder mächtig (125, 29) = KonHKO je nano ynapHo; Wen'ger noch entkommt ein schwaches Weib ihm = A KaMO nn nijak nepiléhají k rázovitosti jcflHa >KeHCKa rnasa (131, 29 > 248);
Traf
originálu verše 127,
24—27 >
Kar. 130—134:
FocnouHHe, namo flpeHonoibCKH! Flenora cmo po6a safloÓHJiH, Hena po6a HoBaKOBHh-Fpyjy, H FpyJHna Hejana CieBaHa.
^lachger Pascha! Herr von Adrianopol!
Bringen heute herrliche Gefangne. Prächt'ge
Sklaven!
Nowakowitsch Grujo.
Grujo's
einzig
Kind,
das Knäbleia Stefan.
Sm3'slu
zpvu
ve
Ha
nemá vyplniti verš výrazem Schelm" pi mukách, líených Radoizov (ManH PanoHua) v. 77: Xohe nu ce HacMHJaTH
= Ob
ifcy
,,
o zajetí
Nevhodn
schönen Maid nicht zulacht (155, v\'jáden verš 114: Onei He he na MHpyje Pane =
der Schelm
jest
der
4).
—
Rado
ruhn mag! (156, 14.) Titrné jest užívati nemístného deminutiva ..Kirchlcin" (MajcTop MaHOJJio 107 > 175, 29), a naopak dodávati prostému jedinému slovu nevhodné draznosti ž hymnické: Oana xeóe caMocTBopHTeity = Dank dir. Dank, o Schöpfer du des Weltalls. (140 > 177, 5.) Kapper neví si rad}- s tak prostými verši jako ve BHmHHh JoeaH h BoHH xproBau 22, 23, jež pevádí s bezvýznamnou tautologií: Peti \\'eder kommt er, noch von ihm Tag erscheint, doch nicht der Krämer. aber
ist
nicht, der er
—
vernimmt man
(179,
1.
2).
Srovnáme-li rhytmus
padn ráz
na
piléhá k pohnuté ráz, s verši
verš 110
nn. (v téže básni), který velmi pí-
a rychlé chvíli nastalé šarvátky,
nmeckými, poznáváme,
v
níž jde vše
jak rh\-tmický spád originálu
a jeho úsenost pechází v rozvleklou. povídavou pomalost a mdlobu (182.
4—10):
A
nyne nymna JosaHOsa, OHna nyne TpHnecei nymana, Kafl
Seinem
Schuss,
kaum
dass
er
noch
verschollen.
Folgt der Schall \(>n
dreissig
andren
Rohren.
31
HeKH
snoflH,
JoBaH
sroflH
Viele trafen, ein'ge nur verfehlten.
hckh h hc sroflH,
BoHHa iproBua, ca KOta Hoöpora,
Jowan aber
traf
den Krämer Woin,
Traf ihn, dass er taumelnd stürzt
BoHH nafle BoHH nane, a JoeaH aonane, Te ysaiH pateHa BoHHa!
vom
Rosse.
Auf
nun Wischnitsch,
die Strasse eilt
Jovan Fasst
am
(!),
Halse den getroffnen Woin.
koist se dlili ,,oben auf des Gebirges Gipfeln" Kap OHH Ha nnaHHHy una (126), vzbuzuje zdrazování výše a zbytený plurál zdání, jakoby tm lidem bželo o turistický dojem. Pouze pro vyplnní verše vzniklo bezúelné opakování 183, 27: Doch nun hör', o höre, schwarzer Mohre. = Ho Hy nn mc, upHH ApanHHe (165), a optn upadá pevod nmecký v bezvýraznou rozvleklost, která se na175 prosto nehodí pro nevyhnutelnou rychlost každého pohybu (170 Pravi-li se, že o
(182,
19)
= A
—
—
>
K
184, -1—8):
íteMy flo^e liphh ApanHHe,
Gierig
auf
ihn
wirft
der
schwarze
Mohr sich, Fährt ihm mit den Händen nach dem
Sasyne My pyne y Hbenapua, floHCKa ra BoHHe iproene, H3 noiaje jeziHOM nyiuKOM ManoM, Te norouH upHa ApanHna.
Busen.
Woin
aber, listig
Richtet nach
noch im Sterben, Brust
der
ihm
die
Pistole,
Drückt sie
los,
erschiesst
den schwarzen Mohren.
Pirozená svžest originálu zaniká v kostrbaté nucenosti ve Paae on CoKona v. 10—13 > 185, 10—13: Jteio npoí)e, rposna SHMa nol^e,
Sommer
Hhct onane, a ropa ociazie, Ho ropH ce xouhth ne mgac.
Welk schon
schwindet,
zpvu
Winter ein sich findet;
ist
das Laub und öd' die
Waldung Nicht mehr thut sich 's, durch's Gebirg zu streifen!
Nevhodnost a nevkusnost nmeckých verš
pi
v.
70,
71
>
jest až
nepochopitelná
187, 20. 21:
Focnoflapy, 6ero AiUHR-óero!
Aschin-ß^g, o Beg, und mein Gebieter,
HeKO
Höre Beg. man pocht an deine
Kyiía
xanKOM na epaiHMa.
—
113 > 189, V témž zpvu v. 111 xajnyK-ByKocaea v. 191—193 > 199, 6—8: Srv.
1—^3,
a
(v básni)
Pforte.
Jbyóa
32
An" My BenH nHJena HeBJecxa: A He 6oj ce, nparH rocnonape!
da
Sie jedoch,
Fürchte
sie es
merkt, ruft also:
mein Liebster, mein
nichts,
Gebieter,
Ja caM TBOJa BJepeHa JbyóoBua.
Sieh, bin ich nicht selbst dein treues
Ehweib?(!)
>
Nevhodn pidává se slovo — Velmi nepkný jest
215, 15.
>
66
'
Hcko
18:
257,
121
>
opakující se k
(!),
17, srv. II. 602, v.
318
>
CeHKOBHh H ara on PHÓHHKa
HBa CetaHHHa
15
v.
verš v MnaflH MapjaH h ApHayi-OcMaH
HeKO h He bhah
bhzih,
merkten's nicht auch
,,nur" v >KeHHZi6a
14, 8.
=
Ein'ge merkten's, Ein'ge
tomu dvakrát: 82
>
258, 7 a
— Všechna srdenost setena 77 > 17, 25 — 26: Ao, nopo,
s
Hbo
Bpno JHocia nw cmo, nopo, BOJeBanH = Lang, mein Braunfloópo MOJe! ross, du mein edles, gutes! Lang genug schon fochten wir gemeinsam. Nepkný jest verš v CenMaH 6er h OaBne FopeiHh 1 2: Kau KaypH Hheho Tyxe TypcKe BojcKe He BHJame = Da die Kjauren Liwno nopoÓHLue Ist der Ort von türkischer Kriegsmacht leer just. überfallen Srv.' ješt One? Byn Anl^enHJh h 6aH SanpaHHH v. 63, 74 > 42, 12; 23. 7. V nkterých pípadech text Kapprv vykazuje proti originálu volné zmny. Vzhledem k tomu, že pi pevodu nmeckém rozhoduje v.
—
76,
—
—
—
—
—
—
princip doslovnosti, jest nutno vyšetiti, vedly-li k
tomu Kappera dvod}-
nebude-li lze takových nalézti, bude nutno píslušné pípad}'
podstatné;
etné doklady byly již uvedeny. }KeHHn6a Tonopa JaKiuHha 162 165 >
vysvtliti touž nepropracovaností, k níž
Libovolná Ges.
H
I.
jest
zmna
—
1—3:
9,
JaKLUHha Toflopa,
flOHCKaj
Otmh, Hbo, TBOJy HKOHHJy; H noryÓH JaKUinha ToDopa, H iteroBy CTOXHHy CBaroBa.
Dort erwarte
Jakschitsch
Todor's Suaten,
Tödte ihn und seine hundert Suaten, Führ' das Mädchen heim nach deinen Höfen.
V. 257
aufgetragen
>
3.30—336
y y
Ha HBany (12, 7.)
28,
—
ójeiue
Rovnž
1)6
je
In den Kissen
schlummert längst der Pascha.
6naro ÓHno.
TpH TOBapa 6nara noKynHnH;
y
= Richtet aus dann, wie ihm
19—24:
Jteroiue naiiiH y capaje. oiiaje,
óeceuHO
v PonciBo h >KeHHn6a JaKiUHha LUhenana
Kammern,
Aus den
Nehmen
Jörn nBa xaxa sa ce HsaópanH.
Laden
sie drei
ocjeTHO
—
ist.
schwere Saumeslasten
Eilen nieder zu den tiefen Ställen, die drei Lasten auf drei Rosse,
Zäumen auf
—
das gelbe
Gold
Jberome y KOH^cKe noHpyMC.
Te ÓHpajy xaie HeiBpraKe, TpH TOBapa 6nara lOBapHiue,
85 > 41, JaKLUHha 84 'Be he Jtyöa ópaxa oTpoeaiH
iHHJoóa
drin
1.
=
2:
zwei Rosse für sich selber.
Tan"
Tief
ce
flMHiap
ójeiiie
im Herzen wirkt
die
33
Ivede
— Bebt,
Bogdan,
da
er
— Doslovne mohlo
gedenket seines Bruders.
zajisté zstati:
JaHKO on Koiapa 145—148
>
A Ha rnaBy KannaK h neneHKe, A noKpaj HsHx Banny nosnaheHy, H npHrpHy AHBaH-KaóaHauy,
54,
1
—
Setzt
4:
dann auls Haupt noch einen Kaipak,
sicli
Wirft sich
um
Mantel
einen
Ca CHBHJeM OKHheHy snaioM.
die
Schultern,
Einen prächtgen, reich mit Gold bestickten.
Stejn libovolná 83. 8—11:
>
jest
zmna CiapHHa
KaKoa Te6e ohepa Heeojba, Bpai noMHTH, no ropH xouhth, xajnyuH, no nouiy sanaTy, nofl crapocT, Kan th HHJe BpHMe?
rio
A
HoeaK
h khcs Borocae v. 9
Und welch Unstern
noch, Bruder,
Ha
nama ca Saropja
CBOMe xapaMÓaiiiH,
oíioLiie
Ha ÓHJenoj nynn, liÍTa je HsHMa c naiiioM yHHHHo; AnH Fpyjo namy noryÓHo, ria OH cjeflH Ha ÓHjenoj KynH, fla ra BHZíe
Te
wagen Gewerbe zu betreiben, ,
Und Da du TpyHLia h
zwingt dich jetzt
Streifend durch 's Gebirg' den Hals zu
solch' bös
Rovnž
— 12
Um
deine Zeit schon
— 166
Kil
Eilen
und
alt,
drauf zu
>
107,
28
um ist?
— 33:
ihrem Harambascha,
zu schaun, was aus
dem Pascha worden.
Angelangt bei Grujo
Schaun
sie
in
dem Thurme,
todt den Pascha
ihm zu
Füssen.
OH HHJe upecHHKy bhho.
Grujo aber sitzet frohen Muthes, Sitzt
am
Tische, trinket rothen Kühl-
wein.
oznaení geografické jednou se nepekládá, podruhé zbyten textu originálu úpln shodném, ve zpvu }KeHHn6a FpyHiíe HoeaKOBHha 80>113, 9 = 118 > 114, 8; 141— 145 > 115, 2—6 = 151 nn. Bližší
pi
dopluje,
>
115, 12 nn.
Mohla 157,
A
býti
ponechána doslovnost v MajiH PaaoHua 129
— 132
>
1—4:
TO Pazíe h
Oa y co6y
k
cnyma h rnena., bCMy yncTHo,
3a BenepoM ary yBaiHO, y BaiH ra sa opar no paMena.
Rado hört
dies,
denkt nicht lange
nach Stürzt entschlossen in des
Fasst den
erst,
Aga Stube,
Aga an dem weissen Nacken, Kopf ihm von den beiden
Reisst den
Schultern.
Krejí:
Pisp, k bás. inn. Siegfrieda Kappera.
34
Dokladem libovolné zmn}- jest v. 39—51 > 170, 18—28:
BHUiHHh JoBaH h Bohh
dále místo
TproBau
An dem
JoBaHa je ApymiBO nocnymano, Te HeKame on OerpoBa flana. On OeipoBa naHa bo HnHjHa; A Kan ÓHno Ha CBeior HnHjy,
Macht
Tag nun Sanct Ilia's Jowan auf am frühen
lichten
sich
^Morgen,
Betet
OopaHHo BHLiJítHhy JoBane, Bory c" mohhi nozi jejiOM seneHOM,
still
unter grüner Tanne,
erst
Horcht hinaus dann Horchet
hinwärts
in 's
Gebirge Prolog,
nach der Heeres-
floK ce sány jyHaK ys nnaHHHy,
strasse,
Nimmt
Ys nnaHHHy npyMOM lUHpoKHjeM, Onna JoBan yse xanny nyiUKy, Te OH one npywy uiHpoKOMe, Ha OH HeKa na npyny ujHpoKy, fla OH BHnH TKO no npyny BHne; An' eio TH Lipna ApanHna.
zur
Hand dann
seine
"\>ne-
tianerin,
Steigt hinab zur breiten Heerenstrasse,
Lagert im Gebüsch sich an der Strasse,
Zu erschaun, wes Stimme durch den
Wald Sieh!
Da kommt
ruft.
des \\'egs der schwarze sichre.
Nebylo nejmenšího v.
19—24 >
dvodu
pro
zmnu verš
>KeHHn6a HBa CeitaHHHa
19—22:
215,
Ako hhko nenaje neBOJKy, Hac OTO ne TpHnecex Cen^aHa,
\\'ill
jedoch sein
Kind
dir
CsaKH HMa y nBopy neBojKy, KoJH ceKy, kojh MHny hepKy;
Gern von uns gibt Jeder
H
Der
Hbo, Kojy Teóe nparo, CsaK he naiH sa leóe nesoJKy. uiTH,
Niemand
an traun. dir
ein
Mädchen
.
die Schwester, der die liebe Tochter!
Nenne du
nur, welche dir gefiele!
V. 274-277 >_224, 21-25:
Ja hy Teóe nacno nayHHTH,
Gerne
Th KaKO hem XajKy npHnoÓHTH: OpaBo HnH npen fenne nBopone,
Will dir rathen, wie es \\o\
ripen nBopoBe nocne no jaiiHje.
Abends um der fünften Betzeit Hälfte Geh' du hin zu Ferso's weissen Höfen.
Voln 34,
vede
si
pi'cvod
nmecký
will ich
dieses auch dir sagen,
am
leicht-
sten!
také Oaiiia FIonropHiia
v.
109
ll.">
8—12:
Hsa BaTpe TypaK' luto ocTane, 3a oiiiTpo ce rpoÄÜ^e npHBaTHTe,
Ha y TypKC jypHiu yHHHHxe, Ako 6hx ja onl^e nornnyo. He Hn' Mene, ópaho, ocBCTHnH.
Greifet an,
was übrig Hess
die Kugel.
Offnen Kampfes mit des Säbels Schärfe, Metzelt nieder, wa-^ die Schärfe zureicht,
So mich rächend
sollt es
mein (leschick sein,
Brüder, dass ich bleibe auf die Wahlstatt.
35
—
Srv. ješt tyto pípady: FpyHua h nama ca 3aropja v. 29 31 > 27—29; 77—79 > 97, 26—28; >KeHHfl6a Vpyme HoBaKOBHha 198 > 117, 4; Bnne flaHHHHh 16 > 144, 16; 66 > 146, 15; 27, 28 > 145, 6. 7; MajiH PaDOHua 3í)— 41 > 15:3, 19. 20; >KeHHfl6a Hea CeítaHHHa 158, 159 > 220, 20—21; 345 > 226, 27; >KeHHn6a Tonopa JaKUiHha 102 > 6, 96,
>
125 nn.
25;
V
19 nn.
z uvedených pípadu nelze nalézti dvodu, který by vysvtloval volnou zmnu nmeckého pevodu. 8. Pi srovnání originálu s textem Kapperovým shledali jsme dále, že nkterá místa vynechává, jich nepekládá. Jsou to: Pohctbo h JKCHHflóa JaKLUHha LUhenaHa 374 377; jsou to verše závrené, zbožné. Kapprovi
žádném
—
byla tendence jejich tuto asi proti mysli, proto
vynechal:
je
Po je ÓHno Kazí ce h mmmmho, Beh sa cnaey Bera aa. MonHMo
H
3a snpaeibe enaziHKe cBeiora,
Amhh, BoÄe, Basna
le mojihmo!
Ve zpvu o Stojanu Jankoviovi a Zlatiji (Oner iKeunnóa. CTojana JaHKOBHha) vNTiechán}' jsou verše 287 292. Jest to místo, kde Zlatija svou služku posílá pry, aby se Stojanem mohla promluviti o samot, i zve jej k sob slovy: A CrojaHy thxo óecjenHna: .^CjenH noíhe, Moja
—
—
BJepHa cnyro,
fla sajeano Benep'
BenepaMO",
naež
Stojan tak uiní:
A Kan ohh BecjeaHna SnaiHJa heBojna. U Kappera však ihned po verši 70, 10: Sendet nach der Strasse sie um Wasser (= Kar. 286) následuje verš (po úvodních slovech: Spricht also zum Jankowitschen Stojan) Kar. 293 (Cnyro MOja, on flo6yja Myjo). Zvláštního dvodu pro vynechání místa nebylo; také však nijak se jím neporušuje smysl ani ráz epický. Za to však nemly býti vynechány verše 338 340: PyKas Cjene CiojaH
uiítoMe sa Bcnepy,
osloví
jej
—
Benep' BeHepame
ÓHjeny
—
pyKy
Zlatija
ihned:
—
Hwa ÓHner
Verše ty poznání Zlatije a Stojana, 362 363, s obvyklou obšírtu mohl Kapper zachovat a neobmezovati se na znamení pouze
ys
flHr'o
se
i
opakují
ností;
necHoj
na.
mhiuhuh.
—
pi
jedno.
Ve zpvu rené
151.
o Vidoví
152:
(BHfle ílaHHHHh)
vjTiechány jsou verše záv-
TaKo CBaKOM ohomc jyHaxy
ciapHJera pro tendenci didaktickou,
která
se
—
Koj' He
cnyma CBora
Kapperovi zdála
asi
ne-
místnou tak jako tendence náboženská. Vynechány jsou dále v Paae on CoKona v. 88—91, a 101 105. Kdežto text nmecký v prvém pípad praví pouze: Heisst ihn sitzen Bringt ihm dar ein Herrennachtmahl trefflich auf die niedern Polster
—
—
=
naež hned následuje verš: Als am Mahle Rado v originále ješt verše: Ofle xajnyK Benep' BenepaiH Ys Benepy naaHo hhth bhho bok ce Mano bhhom HanoJHo. A v pípad (188, 10. 11
86
sich erlabet, jsou
87),
—
—
3*
36
druhém praví
text
nmecký,
že
Rado vzav ti
šry
dukát, podá
je
— Wirst
mir ja den ganzen Winter dienen (188, 22 23), kdežto Karadži má ješt verše: Haj to Te6e, Moja MHna CHaxo! OiiaBHo th hgxojiho nHcaM Hh noHyfla KaKHx hohocho. H nane joj Mpe>Ky on ÓHcepa, a pak teprve IIJto hem Mane SHMyc následují verše: Haj to Tcóe, Moja MHna CHaxo! pro vynechání nebylo zvláštní patrno, ani tentokráte nocny>KHTH. Jest že hostitelovi se slovy:
Dieses
dir,
o hebe Bundesschwägerin,
—
píiny. Velkým pochybením CeH>aHHHa verše 335
— 342,
—
—
—
—
jest,
že
Kapper vynechal v >KeHHHb6a Hßa
protože velice seslabil živost a názornost
v líení únosu ženy mužem, jak verš za veršem a srovnává s originálem:
ginálu
zejm
Komnen
AnH l}HnH KoMHeH óapjaKTape, Te noBaTH XaJKyHy íieBOJKy,
patrno,
ori-
sleduje-li
se
sic an dem Arme. Hand sie an dem Arme,
aber fasst
Fasst mit einer
XioeaTH jy sa ÓHJeny pyKy, JenHOM pyKOM sa pyny neeoJKy,
Holt hervor ein Tü'^hlein mit der an-
Bpro flpyroM
Schlingt es eilends
sa ÓHjena ycTa,
He Ha
flaue jy BHiiie
Te
jy TBpflo saBesao ycTa.
neml
den schönen
Mund
aaTH rnaca;
HSBaflH TaHane wapane,
Rovnž
dem,
um
(226,
22
ihr.
— 25.)
vynechán verš 349, který jako závr únosu jest tak pípadný (H onnece XaJKyHy ncBOJKy). Pro vynechal verše 129, 379, 387, 404, 540, není z nieho patrno. stejn jako nebylo dvodu vynechati verše 133, 134, 13(j, 137 ve zpvu nama OonropHua. Jednotlivých verš vynecháno jest vbec více, v celku bez dvodu i tu: >KeHHfl6a Toaopa JaKiiiHha v. 380; PoncTBO h ACHHflóa JaKuiHha LUhenaHa 44; 115; 1()5, 166 (snad proto, že v oí//)oi'^í/í Jakšiov o tom není zmínky), 370; JaHKo on KoTapa 83; 275; OneT KeHHnóa CTojawa JaHKOBHha 49; 196 a 206 {mely býti peloženy, ježto se opakují a dodávají dležitosti); PoncTBO JaHKOBHha CTojana 23; 27; 42;HoBaK h PaflHBoje nponajy FpyHuy 32, 152; flpyaíHHa MHxana xajflyKa 11, 25; ManH PaflOHiía 1 (a tak významn uvádí!), 139; MajcTop MaHojno 46, 71; Pane 190; CTapH ByjanHH 56; >KeHHn6a Hea ofl CoKona h AMHH-6er 30, 140, CeitaHHHa 20; MnanH Mapjan 57; 90; Cmpt CeitaHHHa Hea 39 (a je dležitý, opakuje se v. 43); Heo CeHKOBHh 34; Flaiua OonropHua 16, OneT ByK ÁHl^enHJh 24, 43; Boj u mb^u coÓom (Kar. III. 86; 421 nn.
=
tak
býti
Ges. IL, 52 nn.,
Die Helden von Zengg). 24;
Boiuihai{u Ha
MocKoey (Kar. III. 561 nn. Ges. IL, 57 nn., Dschengitsch = BekirPascha van Moskva) 10, 37, 53. co 9. Naproti tomu Kapper nkolikrát pidává do textu svého, v originále není. V druhém zpvu o Mihatovi (HoBJeK-naina h Mnxae HoóaHHH) po verši 36: SnaToyTsa, to je Hama cena následuje u Karadžie
=
37
hned verš: Oama My je pHJeH óecjeflHO. Mezi tyto dva verše Kapper vkládá tyto: (141, 17—20): Hab', ne liebe, viel getreue Hausfrau, Also schön, an Farbe weiss und rosig, Dass, ob Wein sie trinke oder Wasser, Durch die Kehle man es schauet gleiten. V originále v této
—
—
—
teme
souvislosti jich Jtoií,
BJepeHHHua Jtyóa onH BHHo Bhzih
—
—
však o
je
KonHKO
jej
nco
6'jena
je
výše, v. 21
pyMena
h
—
— 24:
To
Kazia
je
TBOja
nHJe
Bony
Kapperuv pídavek jest tudíž u Karadžie uvedeny jsou pouze jednou. Ale
ce npo3 rpno ÓHJejio.
opakováním verš, jež v originále se .dvodné verše ty neopakují: Míhat ujišuje pašu, že všechno je pravda, na se ho táže, o jeho bratích a jejich ženách, o jeho matce dcei; jenom k otázce po kráse své žen\' mlí, ani slovem se o ní nezmiuje. iní tak patrn proto. ab\' smleji mohl odpovdti k otázce, pro na žen své nemá dosti; buto chce tak utlumiti hlas svdomí, nebo nechce po pípad dáti na jevo, že vinu toho nenese sám, nechává nás samy domýšleti se leceho o pomru mezi sebou a ženou. Tento dvod ps5'chologický u Kappera prost odpadá, nepoznal toho i
výmluvného mlení jsou
originálu.
Ve zpvu Jbyóa xajnyK - ByKocasa jest mezera; vyznaeny pomlkami. Mezeru tu Kapper dopluje
Nimmer rathsam iss Dass du
o Türklein
wenn
bleibst,
ich
Alil.
mich ent-
Doplnk
ten k obsahu
— jak vznikla,
i
je
—
pacnacaiH Mnana
V
1
—
6:
Die an meinem Oberkleide hangen, Fiel er dir, o Türklein, an die Schläfe,
kontextu zcela piléhá. Co mezera obsatžce íci, dá se uhádnouti z verš bez-
prostedn pedcházejících: An' z celého
— 140
von den goldnen Ballen,
hovati mohla
i
137
verši 197,
Mit der Seele könntest du es büssen.
gürte! Fiele einer
verše
fla
joj
—
eeo th wyKe
ojx
Type ne yrnena
HesjecTe noj Ke
—
He Mome
(]31 — 133),
ce
jakož
vylíení pestrojení.
básni
nama
— H HacroBy Jtyóy
OoflropHua zní verše 32- 34: BHJeny My Kyjiy oóopHTe jfHoeeji'Te je mchh nofl maropa. V poznámce
aapoOHie
—
—
H xaHKy BHJene My ziBope noapajie Bepny My Jtyóy sapoÓHie. U Kappera (31, 12 15) jsou podány takto: Geh' mir hin. Umstell den weissen Thurm ihm! uvádí Karadži jinou versi
My Kyny oóopHie
jejich:
—A
—
Plündr' ihm aus die wohlbestellten Höfe. liebste Ehfrau.
—
Bring' zu mir sie
verš z verse uvedené
V
básni
—
—
Führ ihm fort die strenge unter meine Zelte! Pidal tedy Kapper
v poznámce.
o Jakšii Dmitarovi
(JaKUiHhHLja
flBopH
—
noxapaHH)
mezi
One flMHxap Kpo3 seMJby ApancKy A k3.jx flol)e na Bony CxynHHuy Kapper pidává verš (32, 2(5): Da er hinzieht durch das Land Arabien asi proto, že souvislý text originálu rozvádí v odstavce. Tamže zbyten pidán v. 34. 8., opakováním slovesa ,,hört" setena est pi tom okamžitost poznání, jakmile hlas bratrv se ozval (srv. Kar. verši 45,
4(5
—
38
79
— 81).
Nedoveda
vystihnouti výraz ynoMHTH (165),
asi
Besser wahrlich werden deine Brüder
celý verš:
liebe Schwester (37,
11.
12).
Zbyten je pidán verš v ,,Mihat der Hirt 52. 53. V MajcTop MaHojno mezi verš 148 a
431,
musil pidati
— Besser dich vermählen, 1." 139, 7, srv. Kar. III.
149 vkládá verše 177, 14.
—
Wahrlich, wollt' ich Wär's um's Kreuz nicht, gottvergessne Kumin iní tak pro snadnjší pochopení inu MaMohl se také docela snadno omeziti na noilova, není práv nutno. 5: verše originálu v Pane on CoKona 139—143 > 190. 1 15:
anders dich beschenken."
—
a
—
flpyrH
H
flol)e
tHMa
ca
Sawa von Posawlje der Zweite. Doch nicht eintrifft Radiwoj von Sokol.
Caea on OocaBiba, npyra;
fleBeflecer
AnH HCMa ofl CoKona Pana; HeKame ra sa neiHaecT naHa,
Sieben Tage harren
Brechen auf dann
onaxne CKyna nouHrome.
ria c"
Originálu staí pro rozhorlené ujištní slova
Kapper však pidává
MH, HBHJe xapaMÓauie,
— Dass euch
verlangt ihr euern Bruder?
Ve zpvu Boj II. 52, pidán
sie
des Freundes,
Harren seiner auch noch fünfzehn Tage,
h Me^y gobom
III.
in
Gemeinschaft Alle.
(ibid. v. 167):
Ta Bora
verš (191, 2.3): Wie! von mir
Gott, ihr beiden Harambaschen!
421
=
Die Helden von Zengg,
verš poslední: Über beiden liegt die seidne Fahne Snad v náhradu za OiHnome y ÓHJena Ceita (verš 68). který vynechal, protože se mu zdál asi nevhodným vzhledem k v. 66 (Tpy oflome, a usa ocTanome); proto také verš 69: Mpias ocxa TanHJa ToMHhy pemuje ve verš: Galia Tomitsch auf dem blugen Rasen (54, 20). Zpv o Bujadinovi a synech zakonuje veršem: ^^'ic der Vater, hielten sich die Söhne (212). Ve zpvu Bom^aiiH Ha MocKOBy (Kar. III. Ges.
(54,
22).
—
—
561)
=
mezi
v.
weiter
Moskwa (Ges. II. 57) vkládá Doch die Raben sprechen zu ihr
Dschengitsch-Bekir-Pascha 99 a 100, (60,
17;
112 a 113
61,
3),
—
originalu rozdluje.
abv
vor
verš:
jimi
uvedl nový
Podobn Luka Galowran
odstavec, 41
>
souvislý
text
Kar. 41. ^i)
Kapper v etných pípadech pidává jednotNemlo by úelu uvádti pípad}' všechny. Konstatujeme jen, že tak iní z dvod ist mechanických, z formálních duvodu mctrickvch. vnjších. Nkolika doklady Jest pochopitelno, že
livá slova,
i
tak jako naopak jednotlivá vynechává.
budiž to potvrzeno.
V
>KeHHn6a Tonopa JaKiuHha ve verši stejnélio /.není. 225. 251: Th Oh nornena necHo h nHJeBO dopluje nmecký verš pokaždé jinvm výrazem: II. 6: Sieh nach links und rechts dich um, Bruder; 12, 2: Sieht er um nach rechts und links bedächtig. nornenaj jiecHo h nHjeBO,
—
Ve
verši 65
Falke, jest
=
(= 74
a písluší
v jeho verších 31)
Srv.
258):
O HBane
Jakšiovi; 5,
18. 19:
pi tom
on SBHjesne rpanal pidává epitheton neštítí se i takové nevkusnosti, jaká
Falke Ivan von der Veste Swjezda!
ješt ,.Wic Two mit Wnlschko kämpft'
-l'M).
4
::=
III..
TG.
— Bist,
39
—
du schon vermählet = O HeaHe oa SßHJesne rpajia! JaKiuHhH Kymajy ibyóe <.)2: VsaiH JecH nHce, Mope, oächho? ((iö, (Hi). je 3a rpno ÓHJeno = Fasst vor Schmerz sie an der weissen Kehle (45, (5). — JaHKO ofl Korapa 237: JaHKO HMa KOta oa MernaHa = Janko aber hat ein kluges Kampfross (57, (5.) -- >KeHHzi6a FpyHue HoBaKOBHha 45, 4(5: CeyuM, CHHe, rocnoflCKe xajbHHe Ha o6yuH ByrapcKe xart>HHe = Leg' du ab die pnacht'gen Herrenkleider Hüll dich in bulgarisch schlichte Hüllen (111, 25. 2(5; srv. (53 > 112, 13); 14Í): Cse HoBaKa flpyuiTBO nocnymano = Gern gehorchen Konak die Gefährten (115, 90); 155: OnBene je O Falke,
bist
—
—
—
y ropy
seneHy
=
Flieht
mit
ins
ilu-
—
Waldgebirge.
tiefe
Xipy>KHHa
eyKa = Trägt die Fälle zweier wilden Wölfe (137, 14); 53: Ha óeceziH MHjare ajnyne = Eh' sie fortziehn, spricht noch Mihat also (139, 8). CiapH ByjanHH 11, 13: Ha MHHHhy ByjanHHOBHhy Ha Bynnhy öpaiy MHnHheBy = Von den Söhnen Bujadin's der Aelire, (Militsch) Von den Söhnen Bujadin's der Jüngre (Bulitsch) (210, 11. 13). Ibyóa xajnyK - ByKO-
MHxaia xajnyKa
Ha komc
15:
nana on
je
flBa
—
—
—
—
caBa
JUane HaeMy
27:
weisses Briefblatt
hhct KttHre 6h jene
(1!)3,
9).
>KeHHfl6a
=
Reicht ihm dar ein feines
Hea CeüaHHHa
HeK can
75:
ca
MHOM Ka YflÓHHe nol^e = Der bewähr' es, folgend meiner Fahne (217, 24); 574: H HCTHHOM Bory 3a43anH0 = Danket Gott und dankt dem heil' gen Joican (234, 22); 575: Oaira Bory h nacy ohomc = Dank dir, Herrgott!
Dank 419
heil'ger
dir,
=
Wie
Joivanl
(234,
die Zengger jagen,
Ges.
23). I.
—
/Joe
Ha 34
242), v.
ÖOTtcuh.
(=
40):
(Kar.
III.
On CTonoBa
H oji CBHJeiHsaKa = Aus den Kirchenbänken, Pulten, Leuchtern, Brechen ab die Bänke, Pulte, Leuchter, 243. 16, 21). Heg CeHKOBHh 50: fla My HeMa y KpaJHHH napa = Kühn, gewandt, gleichwie im Land kein Zweiter 212: KonHKOce nopar yMopHO = Welch ein Brauni Wie sehr er (1(5, 28); auch ermüdet (22, 20); 21(5: An' óecenH ara on PHÖHHKa = Dass der Aga
—
zitternd
also
ausruft
(22,
24).
V
nkterých pípadech vykazuje text nmecký proti originálu zkratky. Dociluje jich Kapper bu vynecháním verš (jest to vj-nechávka jiného druhu než v pípadech projednaných výše), bu slouením dvou více verš v jeden. 10.
i
—
ByHKO Thy5uHu\\ 3(5, 37: An' nonane Hiap rnacoHoma Ha coKona = ByHKa JbyÓHHHha Da er trinkt, da kommt ihm zu die Kunde (237, Ki); 119, 120: ApaMÓauiH ycxaBJtajy Kpeuy ApaMÓaiuH pane saBHJajy = Ihres Häuptlings rothes Blut zu stillen (240. 18). CMpr CeitaHHHa
—
—
Hßa 75—79
H
>
263,
24—26:
OH TH je pana nonanHyo, Ebo necHe y nHJeBoj pyne. To roBopH, a c nymoM ce 6opH, To HsycTH. nany nyiuy nyciH, H yMpHJe, ÄanocHa My MaJKa.
Und auch
der verwundet schwer
zum
Tode. Dies erzählt er
— sinkt drauf
todt zur
Erde.
40
CaBO H TypcKH uap (Kar.
=
rocnoflapa
To
174:
3 nn.), v. 173,
Wie
'.s
je 6hjio^
geschah,
III.
=
G6
HcxHHa
je,
erzähl' ich
's
Sawa
der Kaludjer,
Ges. II.
—
Ka^y. Canysaj hh, Bome, euch in Wahrheil (9, 5).
—
Cmpt HnHJe CMMn^aHMha (III. 225 = Uia Smiljanitsch, Ges. IL 55), V. 4, 5: Behe nHLUTH CMHJbaHHh HnHJa HnHJa je pana jionanHyo = Tief zum Tode liegt ein Held verwundet (55, 4). Srv. ješt JaHKO on Koxapa 250 '254 > 57, 21 23. — >KeHHn6a FpyHue HosaKOBHha 04 (5(5
—
—
>
—
—
Jsou to celkem vci podružnjší. 11. Dležitjší jest, že Kapper vede si nejednou libovoln s epithcty'^^) originálu. K nim ml co nejpísnji zachovati požadavek doslovnosti, pevod musí s originálem býti totožný. Není-li tomu v textu nmeckém tak, zavinil to opt jednak básníkv mechanismus, jednak nepropracovanost a nedslednost. Nezídka epitheta vynechává, zamuje, pe112, 14, 15.
tvoru je. >KeHHfl6a ToDopa JaKiUHha ve verši 39 a 52 jsou pro totéž substantivum epitheta dv: hhs TanaHy Kyny, Hcnon 6 'jene Kyne, Kapper však ponechává jedno: schlank (4, 20; 5, 5); v. 114 Mnne 6pahe = u-'ackre
Brüder (7, 8); 159: Ha TpyiHHy Ha Bony CTyneny = Am Trutinawasser, an dem lichten (8, 28; srv. 174 > 9, 12). Pro ópaie pol^eHH (JaKiuHhHMa DBopH 37) má pouze vvraz geliebter (32, 17), JHHJOBa JaKuiHha 27: = BpaHa KOta h CHBa coKona = Auf des Vaters Rappen wie auch Falken.
—
(39^ 5; srv. 39, 9.
10
>
30, 31);
(57:
Ha
seneHo y ropH jesepo
—
=
(Führt)
an einen See (ihn) im Gebirge (40, 15). JaHKO on Koxapa v. 16, t59: nofl BpeH^HjoM KynoM. non Bpenl^HJy Kyny = unter meinem weissen Thurme (49, 15), vor meine südlichen Gehöfte (51, 18), a ve v. 80: npefl ÓHjeny KynH — vor meine südlichen Gehöfte (51, 29), naež v. 118: Ha BpenrHjy Kyny = nach dem weissen Thurme (53, 5); 144: A Ha 6enpo HoBaK caBmy OKOBany = An die Seite hängt er einen Säbel (53, 31). H PaflHBOJe 1(57: h3 rpna ÓHJena = aus heller Kehle (93, 5). A tak se dje astji. dle svého, nemá zvláštníh»» Že si Kapper tvoí své nadpisy významu.
—
zpv
Kapper nejednou verše ve svém pevodu pestavuje, poad jejich zamuje. Celkem lze íci, že vnitního ani vnjšího dvodu pro to uvésti nelze; zpravidla je pestavení zbytené a také nevhodné. Jo-li ve zpvu 12.
neopH noxapanH poad verš 144 14(): H HseroBo ónaro Ha Ha Koite naxoBapH ónaro HsBeae My KOH^e h3 apoBa jest jist zbytené pestavovati je zpsobem (36, 17 19): Führt die Schleppt die Güter fort ihm aus den Rosse fort ihm aus den Ställen Podobn HosaK Lt^gt die Güter auf der Rosse Rücken. Kammern H PaziHBoje npoflajy TpyHuy 19—21: Ha neK 6je>KH. Kana H^eny nparo CaMo na mh ónara floÓHJeMo Ha he 6hxh BHHa h nyBana = 87, 19 21: JaKiiJHhHMa
noKynHo
—
—
—
—
—
—
—
—
*)
Srv. také již výše str. IG,
—
—
pod
.
2.
I
41
Wenn
—
uns den Knaben erst bezahlen
sie
wir wieder haben
Und Taback und Wein
—
— Mag es 1, 2 > 95,
schaun dann, wie es selbst entkomme. CrapHHa HoeaK 1. 2; 19, 20 > 95, 18. 19; 21, 22 > 20, 21; 27, 28 > 96, 4, 5. TpyHua h nama ca 3aropja 191, 192 > 109, 1, 2; 194, 195 > 109, 4. 5. Nevhodn však a s porušením vlastního smyslu pestavuje Bude /JanuHuh 97 lO.'i > 147, 18 24:
—
—
—
Kau
TO sány flaHHHHhy Bnae,
OoBpaTH
l)a
TypcKoj KapaynH. Ha ce xajnyK ójeme yMopHo, Te pacnyHH AHBaH-KaoaHHuy Sacjame ce tokc Ha npcHMa, Yse óauax" KaMCHa c paMCHa, Te Typeiy aanek' ozióauHO.
höret
dies
Danitschitsch
der
Recke,
ce
Kehrt
er
um
Türken-
gleich zu der
wiese,
Nimmt
gleich nieder einen Stein
vom
Boden, Wirft und wirft noch weiter, als MalAgitsch.
Müd' jedoch des Weges und der Hitze Lässt den Mantel auseinan er fallen, Dass
weithin
die
goldnen
Spangen glänzen.
MajcTop MaHojno 6, 7 > 172, (5. CoKona 124— 128 > 189, 13—17. 18,
19;
l()5,
166
>
220, 27. 28.
7 je
pestaveno zbyten, rovnž Pane oa
— >KeHHn6a H Ba CeítaHH Ha — Hama noaropHua 9 — 11
1
—
20—24 >
:")(),
>
157
>
30,
9-11;
220,
30, 19—23; 28, 29 > 38, 6. 7. Oner ByK AHÍ)enHJh h óan SanpaHHH 304—307 > 51, 19—22. Pouze v jednom pípad lze pestavení verš v textu nmeckém pokládati za odvodnné. Jest to ve zpvu HoBJeK-nama h MHxai HOBaHHH, kde paša dává Mihatovi íadu otázek, jichž smysl jest, pro se dopouští takových nedovolených in, když k tomu nemá píiny, an má všeho dostatek i ženu. Jest to partie sahající od v. 6 — 29. Je zejmo,
že nejzávažnjší z toho jest, že Míhat ukládá o prizrenské dívky, jak praví
—
JtyÓHiii OpHspencKe l)eB0ÍKe Heny na nac, neKy na podivu však v textu origináu Po tchto verších následují ješt dva, které jist náležejí mezi otázky obsažené ve veršírh pedchozích: A HMaui nH seneny nHBany LUto je kochui xpanyx na roflHHy? (v. 28, 29). Tento logický odpor Kapper /)02:m<7/ a zcela vhodn umístil tyto dva verše poslední znan díve, v jeho souvislosti jsou již verši 12. a 13. Vhodné také zamnil v. 40, 41 > 141, 23. 24, vc není takové dležitosti jako prvá; ale v následujícím (v. 44, 51 > 141, 27; 142, 8) jdou odpovdi Mihatovy postupem, jaký má text nmecký. 13. Proti výrazu originálu jeví se v etných pípadech v pevodu nmeckém výraz znan sesilnný. Praví-li se v >KeHHZi6a Toaopa JaKLUHha v. 269 prost: Flornefla ra SBHJesnHh HBane, má text nmecký: Von der Zeh' zum Scheitel misst ihn Ivan (12, 16). Pohctbo h ÄCHHUoa JaKiuHha LUhenaHa v. 47 49: H no6je>Ke y ropy seneny Kana coro v.
26 nn.:
cpaMOiy.
Horo
Ku
—
—
a
—
—
—
42
—
Ty My «apno orpHJano cyHue = Fliegt hinein in's y nnaHHHy nohe Drückt grüne Waldgebirge — Tief darin im Waldgebirg, im grünen v. 232 (= v. 262) Y Kojy den Falken schwer die Sonnenhitze (18, 24—26) cy ÓHJba OR nnaHHHe = Drin der Duft ist aller Bergesblumcn (25, 3 = 26, JariuHÍiHMa nBopH noxapaHH 16: OiHflome npaBo BHjorpany 5). = Fliegen hin nach Belgrads weisser Feste (31, 16); v. 39: Ha th HAH npaBO BHJorpafly = Kehr du heim nach unserm weissen Belgrad V. 139: Onna. My je cecxpa roBopHjia = In den Arm ihm (32, 19); fällt die Schwester rufend (36, 12). JaHKO on Koxapa v. 194: HsBejie My I)ora neóenora = Führt ihm vor das prachtvoll hohe Schwarzross (55, V. 196: Hohochto Ha ÓHJtery no^e = Reitet stolzen Rittes nach 19); v. 217: Ha ffceroBy BpaHuy noMaMHOMe = der Wahlstatt (55. 21); v. 272, 273: auf seinem jungen wilden Schwarzross Hoch (56, 13); Tpa>KHo ra, na ra noMMH^aiue = Janko, Itera TpajKH Ha Kynamy JanKo Sucht ihn auf der Wahlstatt, also hoch zu Rosse, sucht den Helden rufend (58, 11. 12). Onei >KeHHfl6a Ciojana JaHKOBHha v. 274: CraHH ;
—
—
:
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
Mano, SnaTHJa ^eBOJKO
PyKe lUHpH, y
=
Sei erst ruhig, herrliche Slatia! (69, 26);
riHue ra JtyÓH
=
Küsst ihn
(hei,
—
v. 367:
wie küssen sich die Beiden!)
(72, 25), kdežto tentýž celkem verš 381 (místo ra = ce) = Breitet aus die Arme, küsset Beide (73, 11). CiapHna HoBaK h aemi PanHBOJe v. 73: = CrapHna Pfeift der alte Nowak, hellauft pfeift er HoBane An" noDBHKHy V. 94: To noHCKa CrapHHa HoBane = Das empfängt mit (97, 23); blankem Schwert der Alte (98, 13); — 102, 103: An" je 6oJhe TpHnecex Ann ciapau CxapHHa HoBaHe? = \\'er ist mehr werth: drei xajiiyKa mal zehn Genossen Oder Nowak, ich, der alte einz'gc? (98, 21. 22); V. 107: AnH iBOJe cpehe He ÓHjame = Doch dein Glückstern, Bruder, ist unschätzbar (98, 26). HeBJepa Jtyóe FpyHUHne 69, 70: Beh hok yse KannaK re ycTane saóero y ropy seneny = Kaum, indcss den Kaipak Ja Fand ich Zeit im Wald ihm zu entrinnen (125, 22. er vom Baum nahm V. 250: One caMa FpyJH non maiopa ~ Fasst ein Herz und geht 2.3); in's Zelt zu Ginjo (132, 1). flpy>KHHa MHxara xajnyKa v. 5: A ofl äc^h c nHCTa Bony hho = Trinkt vor Durst den kühlen Thau der Blätter (137. BHUJH^Hh JoBaH V. 1: Bhho nnje BHiiiHHhy JoBane = Wein trinkt, 5).
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
Wischnitsch Jowan
Rothwein.
kühlen
(170. 1).
-- Jtyóa
xajnyn-ByKO-
Ckohh Type BoHHHh AnHJa = Ali. da er sieht den Reiter v. Hl: Fla My nane KOta na npoBal^a = Sie nahen, springt (195, 20); caBa
V.
101:
—
jedoch schwingt es
umzufühien
=
Angstvoll
trotzig (196.
bebt
2.
KOta
10); nofl
=
vom
Boitscliitxli
164
Alija
—
Sattr auch dir (Mhs'
Herrscht dem Türklein zu,
—
sie
Schaff zur
.Vufl
—
-
— 166: xajnyna — Ha CHrypaj V.
Rossi'
115: Ha My ona öecjenHna Mnana v. v. 144: Ms ihm gebietet (196. 7); Drängt hinaus den Angst'gen aus dem Thurme floBenn mh Oj TypHHHe, BoHHHh-AnHJie
3);
da
er.
6"jene ra HsarHana Kyne (197,
sich
Und
—
h ce6e h Kofea Stell'
rin
=
Schaff zur
Stell' mir.
— — >KeHHja6a
Ross für den Haiduken!
fort znin Sultan'
(198. 3
—
5).
ili
Hea CefcaHHHa v. 52: fla noBene XaJKy h3 YnOHHe = Ihm zum Weib - v. 2ü(): das junge Kind zu schaffen (217, 2); Ha roBopH KoMHeH-
=
Lacht ob dem Erzürnen ihres Gastes (222, 10); 27(), 277: OpaBO HAH npcDfcHHe flBopoBe Open ziBopose nocne no jauHJe = Abends um der fünften Eetzeit Hälfte (ich du hin zu Ferso's weissen Höfen v. 4(57: Baiu ys R>era nHnóep AHl)enHJa = Ruht im Rasen (224, 23. 24); óapjaKxapy
—
-
—
— Hob Ha
die gepriesne Schönheit (230, 2ö).
—
TpHnecei nymaKa
HanyHHLue Mit den schweren
6o>KHh v. 04.
=
H
6;"):
yÓHUie ipHnecex Typana Laden nun Die Dreissig ihre Rohre, — Strecken nieder dreissig von den Türken (244, 18 CaBO h TypcKH uap 20). V. 1()7, 168: Ho ce 6oJH kpkbh OHJiHHnapy fla My uape xHny hg yHHHH = Thut's jedoch nicht, fromm bedacht im Herzen Dass der Kirche
Silberknöpfen Jmo's
—
—
—
—
draus erwüchse
Unheil
28.
(8,
—
29).
—
—
Boj
h
Mehy co6om
v.
37,
38:
—
H H yjiapH FanHJy ToMHha = Spricht's der Schuss und losflammt eine der Pistolen, — Flammt und bricht trifft Galia Tomitsch (53, IG. J7). — BouiitauH na MocKOBy v. 79: H y Hbera ipH xaHKe poBHite = Auch bei ihm sind drei der Allerschönsten OH Tp>Ke jeuHor caMonpeca
—
(59,
25; srov. Kar.
=
in. 78
(Kar.
>
48
Gegengeschenke), v. 27: prcächt'gen 14.
seslahcn.
Ehrengaben
FpyHiia H
dem
()3:
MocKoecKu dapoeu u TypcKo ysdapje
Moskowitische
Geschenke
KaKBH cy My napH nonaHyjiH (04, 7).
—
Srv. 37
>
(54,
16;
und
türkische
=
Brüstet sich der
56
>
7.
Naproti tomu silnjší výraz originálu bývá u Kappera zmírnn, Pohctbo h >KeHHn6a JaKiiinha LUhenaHa v. 248: To XajnyHa
jenBa flOHenana
—
—
27).
')S.
IL,
Ges.
=
Bräutlein fehlt
=
ist dies Wort dem Mädchen (25, 21). Ann HeMa aoJKa hh jenHora = Doch, o sieh, Busen (100, 25); v. 4 4: OaiH joj ce pyKOM
Sehr willkommen
ApanHH
45:
der
um
den Leib die schwarzen Arme (100. 24). FpyHua h nama v. 44: Kon l)eB0JKa 6a6a HayHHna = Also spricht das Mädchen zu dem Vater (103, 24); v. 92: raHany KOLUHJty = ein zartgewoben Hemdlein (105, 1(5). JepKO JlaiuHHHK h FanoBpaH FlyKO y
iteflapHLia
Sclilingt
ihm
—
—
—
—
jyHana OnHiue ce, Kao seMiba upHa = Trinken satt sich wie die schwarze Helden Erde (208, 3, 4). nama OonropHua v. 37: fla mh KypBa nocne He no= Dass der Schelm canH mich später nicht verfolge (31, 18; srv. 41 V.
22,
23: OnHiiie ce iiiesneceT
Viel des
Weines trinken da
die
—
—
>
31, 23).
Jedno
i
druhé piispívá k porušení rázu originálu.
Z uvedených dokladu jde na jevo, že se Kapper pi svém pevodu neídil zásadami Grimmovými; také však ne zásadami Talvjinými, která podotýká (L. str. XL), že jí šlo pedevším o vrnost duševní a peklad doslovný, pokud neb\'l na ujmu duchu vlastního jazyka nmeckého. Kapper asi podlehl duviivým slovm Goethovým a \ pesvdení o snad-
'44
nosti svého úkolu nedovedl postehnouti toho, co
mlo
padati na váhu
Podle Goetha zvolil také formu metrickou, ptistopý trochej,
nejvíce.
který jest jazyku
nepejímá
(v
nmeckému pimenjší;
caesury po tvrté slabice
desítislabiném verši písní bohatýrských), a tím dbá ducha
vlastního jazyka.
zpsob, jakým si vede pi Gesänge der Serben", není u Kappera výhradní; poznáme, že jindy zaujímá stanovisko jiné. Ale
,,
Poznámka.
Gesänge der Serben nekryjí se docela se Zpvy lidu srbského pevládají písn lyrické; ohlasy bájené a bohatýrské tistupují proti ,, Gesänge der Serben" do pozadí. Pomr jeví se takto: Duše panenská (Zpvy I. 8) = Mádchenthum (Gesänge II. 206); Biih rozsoudil (I. 8) = Das Mädchen, das schöner will sein als die Sonne (II. 75; konec v eském pevodu v\'nechán); Bláhová (I. 80); = Mädchen, o thöricht Närrchen du! (II. 187); Xapomenutí (I. 12) = Hüll' den weissen Nacken ein! (II. 81); Lásce neufdeš (I. 13) = Wüsst' ich, dass ich einst die Deine! (II. 83); Oarovaný (I. 15) = Heb' empor nicht deine Brauen (II. 198); Trávník hoí (I. 16) = Angezündet hat es Janja (II. 200;; Škoda té, ržiko (I. 17) = Röslein, was erblühst du mir so frühe ? (II. 228); Proklejme ho ob (I. 18) = Fluch' ihm, Mutter, ich auch will ihm fluchen (II. 84; avšak jiná verse?); Tajná láska (I. 20) = Wandle dich zur Ros' im Garten (II. 210; jiná verse?); (1872,
1874).
V tchto
Komu blaze (I. 20) = Wem am wohlsten isi (II. 86); V boru (I. 23) = Nichts darum wuss meine Mutter, nichis darum die ihre (II. 219); Vytrvalost (I. 23) = Bis zuletzt die Mutter dich vertriebe (II. 235); Louí se mlky (I. 24) = Grüne Ebne, bin dir gram. Ebne!
(II. 229);
Bán Varaždinský
Vinny matinky
(I.
26)
=
=
Schuld
allein sind
unsre Mutier (II. 94);
Co si Wein und Liebe (II. 281) Žala zlatou pšenici panenka (I. 53) = Listig aber ist das schöne Mädchen (II. 307); Pedou dvata z veera (I. 57) = Mutierröslein (II. 71); Amulet (I. 61) = Für die Mädchen zarte Amulette (II. 205); Osudu neujdeš (I. 62) = Sein muss einmal, was da sein soll (II. 314) Kupec zámoský (I. 63) = Kaufmann des Meeres (II. 203); Co platí a co nic (I. 66) = Auch wir Mädchen schauen zvolit?
(I.
38)
a král Matiáš
(I.
37)
Doitschin Petar, der zecht (II. 279);
= Blums,
;
;
(I. 70) = Sind die Beeren reif geworden Worauf der Brautwerber sehen soll (II. 236);
auf das Boss nicht (IL 259); Ženich vnucený (II. 189);
Zpvy
svatební 1.
(I.
70)
=
Zpvy svatební 4. (I. 73) = Hochzeitslieder aus Risano (IL 245, 4; avšak jiná verse?); Jaké sím, takové žn (I. 89) = Janja die schöne (IL 325); Matka odcizená (I. 97) = Die Witwe Jela und ihre Söhne (IL 166); Láska vytrvalá (I. 104) = Ewig mein bleibt, dass ich liebe (IL 82); Co by radji (1. 105) = Was dem Knaben lieber wäre (IL 195); Praporeník Alaj-begv (I. 105) = Des jungen Ali Fahnenträger (IL 309); Chytraka (I. 115) = Die kluge Jelena (IL 273); Za živa mrtvá (I. 127) = Wie Mann den Herzog Stefan los wird (IL 289): Alaj-bežka (1. 133) = Die junge Alajbegin (IL 164): Nevdéní synové (IL 76) = Von den neun undankbaren Söhnen (IL 161); Bohatá Gavanová (IL 79) = Der reiche Gawan und die Engel (IL 345); Matka svatého Petra (IL 95) = Sanct Peter' s eigne Mutter (IL 350); Kest Kristova (IL 100) = Die Taufe Christi (IL 355); Loven (IL 13) = Die Wilen 's Lowtschen (IL 362); Osyka (IL 109) = Warum die Espe ewig zittert (IL 354); Vilindar (IL 145) = Sawa der Kaludjer (IL 3); Dozpv slepcv (IL 155) — So du willst dem Herrn gehören (IL 372); Když umrlého vynášejí z domu (II. 166) = Wenn sie den Todten aus dem Hause tragen (IL 380); Ženy po pohbu v dom smutením (II. 167) = Klage um einen jungen Hausvater (IL 382); Ztistate tu, abychom si, sestry (II. 168) = Erinnerung an den Todten (IL 383); Pítelkyn tšíc matku (IL 170) = Wie sie die Mutier trösten (IL 377); Milenka nad milým (IL 170) = Weh mir, weh um dich, o Gold, mein reines (IL 379).
45
pevodu nmeckému vyznaují V ohledu tom jest pokrok, jaký se nemén v ,,Guslích", pekvapující.
Proti formální.
ského" a
eských buzné, o
slok,
jež
jsou
tom svdí
se
u
zpvy eské vtší propracovaností Kappera jeví ve „Zpvích lidu srb-
Srovnání „eských listu", a zejména v básníkov pozstalosti a jež jsou svými motivy pídokonale. Metricky se zpvy nmecké se zpvy eským
vždy nekryjí, a místy jeví se také rozdíly i)o stránce obsahové, ne však znané. Nadi zájmem látkovým pevládá zájem acsthetický.
III.
„Historische Volkslieder der Montenegriner" a
„Gusle".
Zcela jiný pomr k originálu Kapper zaujímá v Guslích. Pipomíná výslovn sám (v doslovu), že zpvy v nich obsažené nazval „ohlasy" proto, aby jednak nesoudilo se o nich mítkem pekladu, jednak ab\-
plody vým3'slu básnického pvodu". Nejsou akoli vtším dílem zakládají se na plodech básnictví národního, ba ásten se jich i pidržují, pece u provedení jejich použito úplného práva tvoení básnického volného, jež zákon neuznává leda tch, které mu ukládá cit a vdomí umlecké vlastní"; nejsou však ani tím, emu se íká básn", nebo akoli co do upravování látky i oduševnní povah a vývinu dje použito veškeré svobody básnické, pece nevznikly bezprostedn z vynalézavé obraznosti spisovatele, než zakládají se na povstech a pamtech, jež básnická obraznost národní oživovala dechem dojemného zpvu a zachovala v nm." Strun eeno: Gusle jsou volným zpracováním originálu. Jest to však volnost zcela jiného druhu nežli ta, kterou jsme seznali pi Gesänge der Serben": tam byla bezdným porušením charakteristického rázu národní poesie slovanské, zde jest
neb3'ly považován}'
nebo
prý peklady,
,,za ,,
,,
,,
,,
vdomým pebásnním. Jsmes
zpsob vdom volného pomru básníkova k originálu Tu však jest nutno, vyložiti naped jednu dležitou vc.
tento
to,
demonstrovati.
Zpv}' obsažené v Guslích jsou dochovány také v textu naneckém. Kapprov pozstalosti, jsou jinak oznaeny jednotliv, a celek má název Historische Volkslieder der Montenegriner". A pomr tchto zpvu nmeckých k slovanskému originálu jest docela jiný nežli pomr zpv eských. Uvedu naped, které zpvy eských Guslí odpovídají zpracování Nalézají se v ,,
nmeckému: Crnojevie
=
1.
Gjuro Crnojevi
=
Djordje Crnojevi.
— Crnojevi. —
Die Tochter des Ivan Cernojevi.
3.
—
2.
Svatba
Bratrovna Iva
Maksima Crno-
= Die Brautfahrt des Maxim 4. Smrt Iva Crnojevie = 5. ernohorské vánoce = Die Kirchenweihe Die Söhne des Ivo Crnojevi. 7. Trniin der Zeta. — 6. Carova paseka = Des Sultans Holzgefälle. 8. Hara = Der Pascha von Skuta ri anky = Christinja Roga novic. und die Kuci. 9. Útv ernohorské = Peter Boschkoviisch.'-^)
jevie
—
—
•
—
—
^^) Zpvy ,,Cliristiuja KoganoviC' a Peter Boschkowitsch" otištny jsou ve .Westemianns Monatshefte" V. (1859); zpévy nmecké vznikly (iiívc než eské, což ostatn vypíjené i ze vzájemného pomiu k originálu. ,,
,
47
Podailo
Vc má
mi
sc
eském oznail
pi všech tchto
Kapperovii pedlohu
zjistiti
Originály
se takto:
zpv
o Crnojevcích, jež
zpvícli.
Kappcr ve zpracování
A
jakožto cyklus, obsaženy jsou u Karadžie.
=
to:
,,Gjuro
Crnojevi" MenudOa "Byp^a HapHofeeuha (Karadži nn.); Bratrovna Iva Crnoj cvie" = MenudÓa B/iaiauha Pády na (Kar. II., 520 nn.); Svatba Maxima Crnojevie" — MeHudÖa Múkcumu L{pHojeeuha II.,
'yi'iH
,,
,,
tvrtý zpv
(Kar. II. 524 nn.).
cyklu,
Iva Crnojevie", zatím
,,Smrt
ponechme stranou, a ozname hned pomr tchto tí k originálu. U prvních tchto tí zpv Guslí nelze je^ mluviti o vdomém pepracování. Zpsob, s jakým v nich Kapper nakládá se svou pedlohou, nijak podstatn se neliší od zpsobu, jakým si vedl pi Gesänge der Serben". Také zde nkterá místa rozvádí šíe, nkteré verše zkracuje, nkteré verše pestavuje, užívá verse otištné u Karadžie v poznámce, ,,
vbec
pes
zvláštní rys nepistupuje, leda že
mého druhu pidržuje
zpvu
sáhlejším
,,
originálu celkem
se
již
zná-
Neteba tu tedy hromístm: (>KeHHfl6a Bypl^a
Svatba Maksima Crnojevie".
maditi doklad, staí odkázati k píslušným
HapHojeBHha)
nám
volnost tohoto
pesnji, zejména v nejob-
Kar.
>
Gus.
Gus.
5,
II.,
str.
568,
7—9;
35—43 > Gusle
v.
>
str.
v.
3,
3-— l(j;
v. 10—22; Kar. 10—17; Kar. 111, 112 > Gus. 7, v. 7—12; Kar. 115 > Gus. 7, v. 14—19; Kar. 122—124 > Gus. 8, v. 3—8; Kar. 129, 130 > Gus. 8, v. 13—20; Kar. 141, 142 > Gus. 9, v. 10—14. (>KeHHn6a BnaiiiHha Panyna) Kar. II., str. 520, v. 3— > Gus. str. 10, v. 4 — (5; Kar. 14 — 24 > Gus. 11, v. 3—22; Kar. .-)4_66 > Gus. 13, v. 19—22; Kar. 90, 91 > Gus. 15, v. 16—20; Kar. 107—109 > Gus. 16, v. 10—19. — (>KeHHn6a MaKCHMa UpHojcBHha) Kar. 524, v. 296—298 > Gus. 30, v. 1; Kar. 409—413 > Gus. 35, v. 11—21; Kar. 606, 607 > Gus. 44, v. 12—17; Kar. 755—800, 837 > Gus. 51,
Kar. 58,
74—81
5í)
>
v.
4,
v.
1
— 13;
Kar. ()2— 72
Kar. 102
>
Gus.
Gus.
6,
4,
v.
—
()
1
— 18,
str. 53, v. 9
7—21;
Kar.
Gus. 67, v.
Pokud
—
str.
54, v. 22;
> 1058—1060 >
Kar. 921—925
str. 58, v. 3;
12 — 18; se
Gus.
893—895 > Gus. 57, v. 21 — 2—6; Kar. 926—938 > Gus. 59, Kar. 1103—1112 > v. 1 — 12;
Kar.
Gus. 59, 65,
v.
Kar. 1142—1160 > Gus. týe nmeckého znní tchto
69, v. 4
zpv,
—
str. 71, v. 6.
pedloha
jichž
zpv
jest
eských, uvésti jest tolik, že se originálu pidržují celkem ješt pesnji i tam, kde vtší pomrn pesnost konstatovati jest také u textu eského; verše srbské rozvádjí se mén, mén pozmuje se poad. Jestliže Kar. II., 571, v. 102: A He moko na nosHaae 'Bypl^a v textu pedstoupili eském rozvádí se verši: Ped krále pak po poádku jeden — — král z nich pece rozeznati Crnoj cvi- Gj ura za druhým. A vzn jako smrt se nemoh', kdežto Gjuro — uvznním po tak mnohou dobu spad' a jako lítý — divoch zaros, že až z nho hrza (str. 6, v. 1 nn.), má text nmecký strun zcela ve shod s originálem: Siebenzig Gefangne lässt hervor er Jestliže Kar. treten, eh' er Djuro mag erkennen. 571, V. 110—113: riHiue bhho sa Heneiby naHa Kaa ce "Bypa^ HSMema ca
ovšem táž jako
—
—
1
—
—
—
48
—
—
OoHe Kpaiby óecefiHTH 'Byp^y astoval a však\Tn ho vínem jídlem, pitím Sedmého pak dne, kdy Crnojevi jídlem panským. a junácké zveselilo z vína se mu rumenila líce bvl již okál Gjuro, junák sHný, ušlechtilý, vidt, jaký že je srdce, a te na latinský (str. 7, v. 5 nn.), má text tu k nmu král pojednou švarný; Volle Frist nmeckv pouze verše: Als sie mit einander einer Woche Und, gestärkt vom Weine, Djuro's Antlitz am Wein also erlabt sich, Wieder auflacht in gewohntem Frohsinn, — Spricht also zu seinem Gast 109: Jom npcnHUiia TpHnecei der Doge. -- Jestliže Kar. 524. v. 107 OyciH h Hac naHac h3 ,,BoroM cecipo, jiHJena l}eBoJKo! paóoBa: TaBHHue" rozvádjí se v básni eské verši: ,,A hle, v strašném ve vzení a ti také pro boha ji prosí: ješt ticet uvzenc trudných, dole Radulovým k dvorm t\- jsi pišla, v bohu, urozená dvo, ,, Sestro Radulovi milou budeš chotí, a my hle tu tžkých ve okovech Pijmi, sestro, i nám jménem božím Radulov ve vzení dlíme! pobratimství, od vazby nás vypros!" (16, v. 10 19), praví báse nmecká souhlasn s originálem: Jammervoll zu ihr noch aus der Tiefe Flehen dreissig andere Gefangene: — ,, Holde Braut, sei Schwester uns in PoFühr' auch uns heut aus der Kerkers Schauern!" Gott avich! OpaiHuie dobn Kar. 572, v. 141, 142: H nana My TpHcia npaxHnaua ra HO HjHhh ConHna znjí v textu eském: ... a ti sta k tomu (dal) prvodích, by pes sinalé moe, s pímoí pak na slavený Žabljak BHHOM, mají
iUecHH My ce oópas HacMejao
esky znní: Do
dn
sedmi
—
rumným
—
—
—
— nm
—
—
—
—
—
—
-
—
—
—
—
— — — —
—
— —
—
—
—
—
—
—
—
—
—
prvodem
—
dom
milou mladou žínkou královským ho sprovázeli nmecky však znjí pouze: Als Geleite in die Heimat Obsah list, jenž v Guslich Giebt er ihm drei hundert Lateiner. lieber jest slouen (Kar. 534, 299 nn.), uvádí se v textu nmeckém zcela ve shod (9,
v.
i
s
10—14),
—
—
originálem, a tam, kde není textu slovanského, v podání eském se pestavuje (Kar. 549, 755 nn.), v textu nmeckém se zachovává. A jestliže HsHHJena on snara Kar. 522, v. 54—66: HsHiiina je Majna PanynoBa OnneieHy no cpepa h snaia, Ha CHHHJH SMHJy onneieHy, CHHHJy, Ha roBopH Majna PanynoBa: Ha itojsH je aneM uparH KaMeH. Ha nacT xee on sjíaia cHHHJa, ,,Ozijam' Kota, MHna CHaxo Moja! H HaHbojsH OnneieHa on cpeópa h snaia, Ha cHHHJH sMHJa onneieHa, OonyHohH, Kao Te mh bcsh nonyHohH, CHaxo,, aneM nparH KaMeH, y no noflHe jsou \' eském zpracování naopak redukovány na pouhé stoliku ven pinesla jí zlatou: verše: Vyšla z dvor Radulova máti, s
—
kon
— — —
—
—
,,S
—
—
sestup, rozmilá
—
má
—
—
snacho!
— —
—
—
Na
poest ta stolika
ti
zlatá!",
zachovává text nmecký obšírné znní originálu: Da dies siehet Raduls Bringt ein BänkTritt hervor sie aus den weissen Höfen alte Mutter lein, ganz von reinstem Gold ist's Und umschlungen schön mit einem Und geschmückt Schlanglein, Ganz von Silber und gediegnem Golde Stellt es vor die Braut hin. also sprechend: mit theu'ren Edelsteinen, Sieh', dies goldne Bänklein ,, Steig' vom Rosse, Tochter mir willkonunne!
—
—
—
—
—
—
—
—
49
dir verehr' ich!
—
Ganz
ist's
dem
aus
Schlänglein, das daraus geflochten,
—
Silber,
Und
—
allcrfcinstcn Golde,
—
Und
das
Ganz aus Gold und aus gediegnem Leuchten dir zur es schmücken,
die edlen Steine, die
—
am
Tage!" k tvrté básni cyklu o Crnojcvcích, ,,Smrt Iva Crnojevie" Zpv bezprostedné pedcházející koní vypravováním, jak mladý Maxim píše ve svém zármutku list dožeti, bývalému tchánu svému, ab}' poslal S3my svoje pro dceru, kterou mu vrací ,,nelíbanou, neobjatou". Sám pak chce jíti do širého svta, chce radji sloužiti ,,caru Turku", než by panoval na nešastném Zabijáku v žalosti a trudu. V originálu obsažen Nachtzeit wie
Pistupme
n^Til
.
jest
tento passus ve verších 1156
veršm
odpovídá Xol^y
adu
ješt
1169
tvto,
a
Xohy
1168:
uapy y CiaMÓona.
ójejKar'
verších
1167
— 1226
následujících,
ve tetím
jsou
— 1169; Avšak
pt verš eských
posledních
npeKO seMJbe
6jeM
srbský
originál
prohlašuje, že se chce dát poturiti.
Zvst
o
s
tom
bratry, praví jim, že chce do Stambola, protože
píze
v
chotiti
1226.
vynechány.
V
k
Verše
nich Ivo
jde po kraji,
až Jovanovi, bratru usmrceného Miloše. Rychle vsedne na
—
má po tchto
obsahuje celkem verš
zpvu eském
íiyre,
dojde
a loue se
Maxim chce prý
se vli-
sultánovu, chce tak nabýti moci a zbraní, aby pak zpu-
zem; dokud však Jovan bude na živu a dlíti ve zdech stamnemá se Maxim toho odvážiti. Dohoní Maxima, zárove s ním
stošil jejich
bolských,
s radostí uvítá a dá jim obma jméno tuMaxim pak SkenderMahmed-Obrenbegovi, odtud Jovan stanou se vezíry nade sultánovi, let slouží oba devt Ivanbegovié. Po nepátelství: žíti v odvkém dvma zemmi a to pro vné asy, i musí tak Hhth Mory HHjecy ce HHraa yMHpHHH, KaKo Tane, laKo h naHacKe Ho h naHac xy npocHnjty KpBuy. KpBuy fla yMHpe,
vstoupí
ped
sultána, ten je sluje
recké,
—
Nmecké tch však
—
—
zpracování tetího
nevynechává;
souhlasí
zpvu
úpln
s
o Crnojevcích originálem.
závreních verš
Avšak setkáváme
se
s nimi také ve zpracování eském, a sice ve tvrtém zpvu cyklu, ,,Smrt Iva Crnojevie". Totiž tak, že na verš Kar. 1170 navazuje teprve verš
Co obsahuje zpv eský ped tmi verši a mimo n, mohlo by se zdáti úplným majetkem Kapperovým. Této domnnce však brání jedna vc dležitá: k hlavnímu motivu závreních verš Karadžiových se Kapper vrací ješt jedním zpvem nmeckým: Die Söhne des Ivo Crnojevic, v nmž nalézáme v jednotlivostech shody se tvrtou básní cyklu Guslí, jenž však na Karadžiovy verše závrené nereaguje. Jak se tu vc má? Tu jest si pedevším povšimnouti Kapperových poznámek ke Guslím. V nich na str. 197 nn. pipomíná, že o osudném poturení Maxima CrnoGus. 58
(str.
75, v. 1 nn.).
jevie zachovaly se národní rhapsodie dv, sbírce
Cubro Cojkovi^*) =**')
Jest to
dotená
již
nichž jednu pináší ve své
z
(Sim. Milutinovic) na sbírka národních písní
str.
119,
druhou v
II. dílu
ernohorských a hercegovských: HoHKOBHlieMt UepHoropueM
n-feBaHHÍa uepHoropcKa h xepqeroBaHKa, caópana Ho6poM-b z
roku 1837. Kapper jí nepoužil zvlášt. Krejí: Pisp, k bás. íinn. Siegfrieda Kappera.
*
50
Vuk Karadzic na str. 524. Rozdíl prv mezi obma jest, ovšem vcech vedlejších, dosti znaný. Poznámka ta není dost pesná; nebo hlavním obsahem jak písn Karadžiovy tak Cojkoviovv není sbírk}/ své
jen ve
poturení Maximovo, nýbrž osudná cesta otce za nevstou synovou a svatba Maximova, jak již sám nadpis zpvu MenudOa MaKCUMa naznauje. O poturení nevypravuje zpv na str. 524, nýbrž teprve na stran 565, a vc odbude se velmi strun: v uvedeném již verši 1168 a 116!) praví se o úmyslu Maximov: Xohy 6je>KaT' uapy y CiaMÓona KaKO iiol}eM, xohy c" noTypHHTH. a pak o Maximovi a Jovanovi ve verši 1200 a 1201 prost: Ha hx uape jenBa noHeKao floHeKao, o6a noiypHHo, jim dal eená jména turecká. Všechno ostatní v objemném zpvu a že týe se onoho motivu uvedeného. Nejinak tomu jest u Cojkovie; jeho rhapsodie UpHoeeuhh liší se od Karadžiovy hlavn svou struností, podávajíc takka jen postup faktu, obsahuje pouhých 109 verš; koní se sporem Maximovým s Djurem o dary, Maxim jej usmrtí a jest pak s Vukem Obrenoviem jej pronásledovavším poturen: V CKanapt ra Byne yroHÍo A Ty o6a Typij;u oÓKonHiue, yc|)aTHLije le Hxt noMHpHme, Ma ynyi-b Hxt o6a noTypHHiue. Více nic.
—
—
—
Avšak
—
tvrzení
Když ke Karadžiov odporuje.
Kapperovo nejen že
jest
nepesné,
—
ale
dokonce
si
—
m\lným arci zpsobem, jak vvloženo poturení Maxima Crnoj evie, praví (str. 198):
byl poukázal písni o
—
poturení se Staniše Crnoj evie nalézáme píse dosti zajímavou v ,, Ogledalu srbském" na str. 1. Patrn Sianišt týe se také dozpv takka kronikáský v sbírce Karadžiov od v. 1170 až do konce." To je zrovna chaotické. Jednou Kapper odkazuje k zpvu, v nmž vci, na kterou on klade draz, z píslušných 1169 verš dotýkají se pouze d\'a, a t\" nemluví o hotovém faktu, nýbrž jen o úm\-slu provésti jej. Po druhé pak Kapper poukazuje k dozpvu, ze kterého se dovídáme, že úmysl stal se již skutkem., avšak ty verše nevztahují se prý k iMaximovi, nýbrž Stanišovi, staršímu jeho bratru. Z Karadžiovy písn samé nijak nejde na jevo, že by tomu v dozpvu uveden Maxim: tak bylo skuten, naopak, výslovn jest CKeHnep-6e>Ke HBaHÖeroBHhy (v. 1204 nn.). A MaKCUMy vme Ha^ejiome Dúvodíi vlastních pro tvrzení své Kapper neuvádí. Konstatuje pouze, že v pamti a obraznosti lidu splynul Staniša s ^Maximem v osobu jednu, a z Maxima, syna Jovana II., stal se ]\Iaxim. syn Jovana I., na Zabijáku sídlícího, a na tom chce Kapper pestati (.,pi emž také zstaveno budiž!") Tím ovšem není eeno, že by k spl\Tiutí obou postav v mysli lidu nebylo mohlo dojíti, takový zjev jest velmi dobe pochopitelný;'^^) nevyplývá však, opakujeme, z písn Karadžiovy, která pece jest také lidová. Nech se však tvrzení Kapperovo zakládá na historické ,,0
—
i
—
^)
Nijak
ídkým pípadem
poesie nejednou ocifuje se v rozporu srv.
1
96 nn.
není také, že ve svazcích pokrevcnských lidová s
daty historickými.
I
k tomu Kapper poukazuje.
51
skutenosti
i
na pouhé domnnce,
pevod
hodilo pro jeho
zpv
tvrtý
originálu.
mu
splynuti obou postav
Ve smyslu toho
splynutí pizpsobil
jisto jest, že se
svého cyklu o Crnojevcích.
Slouil
ve
zpracování
eském
Karadžiovy a zpv vztahující se k poiurení Stanka Crnojcvie, obsažený v almanachu Oznedano cpÓCKO (1845, str. nn.) a nadepsaný CbíHoeu HeaHh-Óeeoeu. Pímého pramene není. V podrobnostech jeví se pomr jmenovaných pedloh takto: Verše Gus. sír. 72, 1 až str. 75. 20 = Ogl. v. 1 65. Vypravuje se v nich, jak Crnoj evi Ivo v\ptává se na svého syna, sivého sokola, který vera vyletl ze Stambola a zaletl pes Cet\ni k nmu na Obod. Sokol sdluje mu, že syn byl žoldanem pijat velmi vlídn, že na žádal, aby se poturil, on však odepel. Rozumí se, že jméno Staniše, výslovn jmenované v ori-
závrené
verše
I
—
nm
ginále (BHflienH CiaHHiuy Moera v. 35; LUto mh Ka^eiub sa CiaHMiiiy Mora v. 52,
rovnž ve
v.
v pevodu
eském
jest
ze souvislosti se
zpvem
pedcházejícím.
54, 55, 56, 59),
jméno Maxim v\Tozumti
jest
zamleno;
Pak se Ogl. a text eský liší: Kdvž mladý Crnoj evi odepel sultánovu žádost, praví se u Kappera pouze: ,,I propustil žoldan ho, nic neek' (Gus. 75, 21), v originále však sultán jemu vyhrožuje, takže se dá pemluviti: CraHKo TH ce lani, hs Myne Haí}e Bont ÄHBOxt h OamanyKt TypcKÍH, OoTypHH ce tboh CTaHHiiia Hbo Hero caójiio h mpHa yenaia (v. 72 nad zemí otcovou až 75), zaež stal se vládcem Skenderským k moi (v. 76 78). V zpracování eském tchto verš není. Místo toho však vypravuje sokol dále, jak v Stambolu vidl také bratra Milošova, Obrenovie-Jana (= Jovan), a obraceje pozornost otcovu slovy „Pametno ti, Crnojevi Ivo" k tomu, co se sbhlo ped asem, vzpomíná smrti Milošovy, pislíbení pomsty Jovanovy, že ekal devt let, kdy zvdv o pobytu Maximov ve Stambolu, vydal se za ním, utkal se s ním náhodou jej potkav, po dlouhém zápolení pak oba se odebrali k žoldanovi, viníce druh druha z vraždv. sultán je má k tomu, aby se poturili, což oni uiní v nadji, že jim pi nabyté moci bude možno pomstiti svj rod. Celá tato partie eského zpvu Kapperova, Gus. str. 75 v. 22 až str. 78 v. 8 jest volným podáním ásti závrených verš Karadžiových, jež pi zpvu tetím byly vynechány, v pevodu nmeckém podrženy, a to od v. 1170 1205. Pi té volnosti jest významnjší pouze posunutí odchodu Jovanova o devt let a zejména v\-tení záští mezi obma rody Crnojea Obrenovic. Následuje otcv náek nad synem, Gus. str. 78, v. 9 19 = Ogl. 79 89, s tím však rozdílem, že v originále Crnojevi Ivo prokhná sultána, naež mladí ernohorci odvedou je do Cetyn: Kajii. BHl)eiiie ópaha
—
—
—
—
i
—
—
vi
—
—
—
—
Ha ra Bone nonio Ha UpHOSBHht Hßa Avšak v pevodu eském vypravuje sivý sokol dále o výprav sultánov proti Peršanum, pi níž velké služby mu prokázal Obrenovi (,,v druhém roce potom"); za to se dožaduje Jovan v odmnu vezírství, takového však, aby mezi ním a Crnojevci záští UpHoroputi UeiHHt,
(v.
90
floxBaTHiue
—
92).
52
neustalo,
mu
dá
i
dukadžinskou.
krásnou, úrodnou krajinu tetím roce potom") táhl sultán proti velké služby prokázal Maxim; také on dožaduje se
za
sultán
Za nedlouho
Bagdadu, a tu mu odmn}-, i dá mu sultán za
vezírství
(,,v
pi ece
vezírství krajinu skaderskou
Bojane,
neúrodnou, nevydatnou.
V
této partii obsahující v Gus.
Kapper
je")
,,tvüj
78. v.
str.
použil jednak zbývajících
20 až
sír.
81, v. 16 (po slova
verš závrenVch Karad-
žiových, jednak zpvu v Ogledalu. Ogledalo z toho všeho pouze vv-pravuje o tom, že po sedmi letech vytáhl sultán proti Bagdadu, pi emž jej provázel Stanko, žádající njmí odmny; jsou to verše 93 109. V em odmna záležela, o tom mluví závrení verše K a r a d ž i o v v 1209 1222:
—
—
Uap HM
H
flocia hms ÓHJene BmeHHue,
flaue BHJene lyrose
KpacHy
BesHpcTBo Ha Te seMibe HBHJe
A
Bes npoMJeHe Basaa no BHJeKa: MaMyT-6ery OópeHÓeroBHhy
FpflHy seMiby CKaflap Ha BojanH,
A
paBna flyKa^Hna,
flafle seMJby
y KOMe HHKafl HHUiia nena, ce nery »aóe h ÓHBonH,
TjeHo poflH HSfloÓHna BHHa,
Ho
JHocia BHHa, BHLiie ypneiHHa,
H
O výprav
HMauie conn cyropHHe.
s Jovanem nevdí pedlohy nieho; jest pídavek Kapperíiv, nutný pro parallelismus pípadu. S dobe myšlenou úinností pokrauje se pak v Gus. str. 81 v. 16
to
proti Peršaniím
slovy ,,A nestaí-li na
tak
skuten
hnvu
=
seMJty, ujto je rbenme HeMa;
oh flaue CHHy HBaHOBy
stalo.
nm",
Vytýká
syn vytáhl proti vlastnímu otci, a že se jednak sultánova krutost, jednak dsledek
ab\-
se
a záští, kdežto v originále
Gus. 81,
v.
16 až 82,
Zpv eský
v.
vc
se
jenom konstatuje:
Ogl. 109
—122
11.
koní pak
bolestnou kletbou
—
Crnoj evie Iva,
kterou
vyslovuje proti sob, žen bývalé snaše ímž se ješt jednou zpv tvrtý uvádí ve výslovnou souvislost se zpvem tetím, klne odrodilému synu, nejhroznji však Musulmanovi ve Stambolu, který nemá od erné Hory ekati víry ani míru, nýbrž vný boj, ,,až vyhlazeno moslimské z tch zemí bude jméno!" Naež V3'dechne svou slavnou prorockou duši. Tato poslední ást zpvu Gus. str. 82. v. 12 84, v. 9 = Ogl. i
159
—
—
—
182.
Ze Ivo zemel, uvádí
Co obsahují verše
Ogl. 123
již
verš Ogl. 115.
— 158,
toho Kapper nepoužil;
\-ypravují,
Iva Djuro všem pátelm sdlil smutnou zvst zrádném úm\slu bratrov, že marn jej s nho zvracel, táže se jich na radu, co initi. Všichni stojí k nmu, Djuro postavil se jim v elo, i vytáhli proti Stakovi. Djuro nad ním zvítzil. ernohorce, kteí s ním se odpisáhli vír}', zajal a uvedl do vlasti zpt; Stanko však uprchl ke Skadaru, nebyl však do msta pijat, nýbrž vypuzen do Bušatu. Djuro píše pak sultánovi list, v nmž mu iní trpké výitky; to jest obsaženo v uvedených již verších posledních 159 182. že po snu^ti Crnoj evce
o
i
—
53
dv rzné pedlohy, lépe eeno dvma rzným epickým postavám, slouil
Takovým tedy zpsobeni Kapper
dv
pedlohy
vztahující se k
v jedno.^^) Jest tudíž veliký rozdíl mezi prvními temi zpvy cyklu a básní tvrtou: pi ní teprve lze mluviti o skuteném pebásnní, o naprosté volnosti básnické. I iní báse tato jakýsi pechod k druhému oddílu Guslí, v nmž pomr k originálu jeví se volností vesms znanjší. Básnický dvod pro tuto volnost jest zejmý: chce jí zjednati silný, úinný podklad pro nesmiitelné nepátelství mezi Turky a ernohorci a zárove pechod k druhému oddílu Gush, nadepsanému „Z doby obrany".
V pevodu nmeckém nieho nekombinuje ani nijak voln
si
takového nenalézáme;
tu Kapper ani
Již tento jeden
pípad ukazuje, pi pevodu n-
nevede.
pi pevodu eském Kapper sledoval úel jiný nežli meckém, a vysvitne to zejm z pomru ostatních zpv Guslí k originálu. Co se týe speciálního pomru nmeckého zpvu Die Söhne des Ivo Crnojevi k pedloze v Ogl. CbíHoeu MeaHh-Öeaoeu, lze jej pokládati za doslovný pevod originálu. Nemá zvláštního významu, praví-li Stanko k sultánovi (žádaje odmny) v originále: 3Hamb nw, uape, mxo ca oóehao že
—
Kana. ch mc stpoM-b ockbphío?
(v.
102 nn.), kdežto v textu
nmeckém
pidává se verš: Wohl noch weisst du, was du mir verheissen Wie dass mein des zum Bruch des Glaubens du mich drängtest, Reich einst werde, nebo když verše 108 nn. uvádjí se strunji:
—
Taaa uape Ha Hore ckohío, Ha My nane óiena OepMana, H nane My ópahy noiypMeHy, H ca ópahoMt BOHCKe HCKonHKO. Vnach nonane UpHocBHh-b l^ypy Ha UeiHH-fe npem^ öienoMt upkbomtj; (Bamij Kafl-b 6a6a Koname HsaHa) CiaHHiua Hne oflt CTaMÓona, iHa My ysMe 6a6oBy flp>KaBy. iHaBHO ótino Kant c'o lOMt sóopHno,
Kaum
MbicHH l)ypo saóopaBHJio
PasyMÍo H y
ce;
h necpehHe
iiBopi.
mace,
der Sultan,
Schrieb ihm eiligst einen weissen Fer
man,
Gab ihm
seine Freunde,
Sprach:
,,Zieh'
gab ein Heer ihm,
hin
und nimm des
Vaters Reich dir!"
Bald davon nach Ce tinja
Kam
kam Kunde,
zu Ohren Crnojevi Djuro
—
Seinen Vater trug zu Grab er eben.
Längst so sprach man, also werd' es
kommen,
npHMÍo,
TpocTpyKe ra cyse nonanoiue.
Als
Vaters
so sprach er, aufsprang gleich
fla
Ho Kant HOBe
—
Djuro aber dacht',
das
sei
kaum
möglich!
Nun da
vor ihm stand der Unglücksbote,
Brach
3')
Ogl.
-.
Snad pro slouení Maxima se Stánkem flapoBa My aennro CKendepiio.
77:
er aus in grosse, heisse Zähren.
byl Kapperovi
rozhodující verš
54
Druhý díl epických zpv obsažených v GusUch nadepsán jest zjistili jsme vesms v almadobv obrany". Pedlohy tchto nachu již zmínném Or/iCftaJlO cp6cK0 (1845) na jehož stopu nutn vede Kapperova poznámka v dodatcích knihv. piinná k jménu Maxima Crnoj evice a ernohorského vladyky Danila. A to: ernohorské vánoce —
zpv
,,Z
Cp6cKÍu
6adHÍu
Cb
k
KyHUMa
Pi nmuž,
(Ogledalo
eene
str.
Trnianky — Vdaph Ha
(Ogl. 30);
(Ogl. 100);
Úty
Carova paseka
13);
TpHhUHe
ceno
ernohorské
=
LJapeerb
nash
Hara = Bou
ílemaph BoiuKoeu^^
možno mluviti
tchto básních teprve
=
(Ogl. 66);
(Ogl-
57).
skuteném pehásnnU
o
báse cyklu prvního tvoí jaksi pechod. pouhou pedlohou ve vlastním slova smyslu, pouze látkový podklad, jejž zpracoval zpsobem vlastním. Avšak jak naznaeno, poslední
Originál byl tu Kapperovi dal
mu
pouze ve zpracování eském.
Aby seka
=
ozejml pomr zpracování nmeckého a eského uvedeny budtež pedevším výmluvné doklady. Carova pa-
jak náleží
k originálu,
=
Des Sultans Holzgefälle
LJapeeh nash:
KHbHry HHUje Uapee^b Cepamhepe Cepamhepe Uap' UTMaHOBHha Ca cpejít Ssie, ca cpent sannt pasHe Hst opnie CHnHe h BenHKe. HaKt e LUHnt Ha uexHHt nont
A
Einen Brief entsendet der Seraskier Sendet aus der Zeta ihn, der ebnen ^Mitten aus
Nach
den Zelten seiner Brda,
Cetinje.
In die
dem
Hand
Ha pyKe BnanbiKe flaHHna: (V.
1-6) tam od
Co
se to
Od
jezera do ^Morai chladné
jezera valí?
co to Zetu ve tm\- všechnu halí?
Od
ernou
jezera na
zda Horu
táhne bou.
i
Od
ernou co Horu Morai všechnu
se
jezera na
tam
plá
turecké to vojsko?
táhne, do
bou
co halí ve tmy,
to žádná.
Ale z hradu nad jezerem širém z
krvavého
ze
skaderský
to
Skadru
carv
vojsku v ele
to vojsko,
seriasker,
Aclmied
Avni paša.
Na verejšek z hradu })aša vytáh', noním asem širé Zetsko protah', ped úsvitem ku Morai pitáh'. Na úsvit Morau pak eku pebrodil, když ranní vzešlo slunko.
na Leskové na
to pole
dopad,
písmo napsal, kvapným odtud poslem na
Cetyn vlády ko ví
poslal.
gebirgsumschlossen.
Danilo 's des Wladyken:
S V
originále a textu
nmeckém
pak hned
následuji
slova:
OoujJbH MeHe Manora xapana,
Nun, Wladyke, sende mir den Haratsch!
A
Mit
xapaH-b ipu noópa lOHaKa: Heea pasHa OonoBHha /Hpa>KKa, C-b BenecTOBa Mpeann ByKoxy. M CoKona MaHflyiUHha Byna. 6 Uapeeo nepo Hsroeapa, ysi.
dem Haratsch sende auch
Ako MeHe xapani. nocnai' Heheiub, Cey hy Upny ropy HsroptexH Oix'h
A
Sende Drážko Popovi aus Cevo, Mrvalj Vukota aus Velestovo,
Und
merk! Vuk Manduši, den Falken! nicht,
wie Dir des Sultans
Wie durch mich
er selber dir gebietet,
Wort
Mopane no Mopa cnaHora, «Hoa yxeaiHTH,
wird.
Uiberziehn die ganze Crnagora
th khbottd HSBanHTH.
7—17)
(v
dies
Thust du
xeóe hy
Ha MyKe
die
Drei uns,
Ctj
Will ich sengend
vom
Moracaflusse
Bis zur Küste des gesalznen Meeres!
V obsahu se
ped
zabití
eském však
textu listu.
Tu
desíti
dlouho ješt nedojde k tomuto vlastnímu
cetyskému na
drive uvádí se vladykovi
lety,
Turk, krut
etných píbuzných sultánových
a
a by
ml
d\'kovi prominuto,
za to vlad}-ka prý Petrovi,
pam,
jeho propuštní z vazb\', ernohorský
paša byl
jej
odvdil
což však vše bylo vla-
na výstrahu;
potrestati
se tím, že posly poslal
jehož žádal za ochranu, a jehož posla
co stalo
vpád noní,
k caru moskevskému
ped dvma
lety pijal
od Cetyn až do Skadru, a kd^^ž ped rokem ,, moskevský lapa'' vtrhl do Turecka s velkým vojskem, Popovi Drožko, Manduši Vuk, Mrvalja Vukota i Raslavi, Staniša a Mirko po vší erné Hoe sbírali ozbrojený lid a vpadli do Zetska, chtj íce se spojiti s carem moskevským; ten však musel odtáhnouti zpt. A pak teprve uvádjí se verše originálu: ,,Z Ccrné Hory poplatek mi pošli" a s ním hlavní vinník\% jinak erná Hora bude zahubena; a také to vytýká se šíe a draznji nežli v originálu a textu nmeckém. s
velkou úctou,
Vladyka
se s
Miumoviovo, jsou
jíti
i
byl jásot, že slyšeti
pohlaváry
radí,
kterv se odhodlá
b\'lo
vyslovena
Turkm
sennra ecre npoxoziio,
rzná mínní,
(str.
Herr, wir
zvítzí
mínní
dva jeho pátelé ochotni
eliti, a
na výzvd}', jenom o toto žádají
OohHheMO, BnauHKo JJanunel Hero fla hh apyra h xpehera ToneMora PacnaÓHeBHh-b Byna,
TypcKy
jej
31, v.
25
—
29):
wagen 's! Gib nur
als
Ge-
nossen
Vuk Rasla vewic uns mit, den Starken! Nah und fern der Türken Land durch-
Snane, TypcKH, SHace ApóanauiKM.
zog Spricht
der
Türken,
der
er,
Arventer Sprache
Ist er
;
mit uns, nimmer kann's misslingen
!
56
V textu eském však dovednost a nezbytnost Raslaviova jak náleží posune do popedí:
se
A hle, z hluku ernohorc malý ováek již ku pedu se tlaí — Raslavi to Vuko, za ním brati! Nepatrný je; a v ší a v dáli mnohých zemí koniny již prošel, u Latinc
Nmcm
sloužil, proti
bojoval, byl
v Stambolu, byl v Moskv,
turecky jak rozený zná Turek,
Koran všechen nazpamt,
že
hned by
dervišem moh' být a tebas muftim.
Maliký
jen je a slabý zdá se;
a je junák srdnatý a pevný,
velikých že sedmi by se nebál.
Vypadá, jak poítat by neznal, osmahlou má tvá, jak skálu elo,
pod ním, jako doupata, dva dlky; a je spáslý, ticet že by pelstil, ani by se nenadali, moudrých; a z
tch doupat, jak dv erné mu erné vykukují oi.
dv Ovaí
jen; a zná
lišky,
1
Zet erné Hoe
po vší
každou lávku, pod vší každou stezku, každý sráz
Ku pedu se ped vladj^ku
I
prosmyk.
i
tlaí, ukloní se,
vstoupí, vladykovi
šatu líbá oblém, bílé ruce, ,,Tu jsem," praví,
a tu jsou dva Vhodnjších -li
pijdem
my
shoníme a
pamtné Odešli na
a
Vuko
hned
zpsobem
výzvdy
.hospodái svtlý,
milí moji brati!
zvd,
báné, není,
a vyzvíme
])ak
že na
(str.
se v^-ptává,
,
ti
Turka,
ho nadhoníme,
nj budou shony!"
32, v. 3
—
v originálu
18), i
až dojdou k ležení tureckému,
textu
nmeckém
celkem stejným
:
OiHnoiiie HH3T3
nojii.
UeiHH-fe,
Niederwärts von Cetinje und Rjeka
HHSt rpaHHuy PienKOM-b HaxioMt, yjTkrome HaxiH ntmaHCKon;
Ziehn
A
Nachten hier und ziehn des Morgens
Ty
KSLü'
co 'me y FopH'fe-KOKOTe
Hxi) óient nanaK-b ociaBio,
sie,
und von
hier gen Ljeschkopolje,
weiter.
i
57
A xaMHa Hxt Hohua npHxsaxHna;
Uibcrsctzen der Sitnica Fluten,
Ty noMano xntóa sanoKHme, ria onome hhs-l ropHt-KOKOTe, Ha Chthhuy Boziy nperasHiue; H MopaHy ópsy npennoBHUie, y nt.eroiiie SeiH seMnbH paBHo,
Uibcrschwimmcn der Moratscha Breite, Langen wohl an in der ebnen Zeta
A
Wandeln
sie
Forschet
Vuk Raslavewic
Kan
Glücklich
türkschen
Lager
zelten.
Unerkannt, so lang die
y Taóope floiunH.
riaiiiH
den
bei
KonHKo e npare HohH 6tmo, Cey Hohb uny FlaiuH Kpos-b Taóope riHia TypcKH PocnaeHeBHh-b Byne: ,,KonHKo e bohckc CexpainHHe?"
liebe
umher im
Nacht war.
soliden Lager,
auf
Türkisch: ,,\Vie
viel
unsrer sind wohl, Freund Seratlja?"
Zpracování eské však vj^pravuje, jak od rána do veera ležením si bedliv množství vojska i dl, pistoupil-li k ním
se procházeli, všímajíce
kdo
Moslim,
mu
dvorn
ním pod ovšem dosti zbrojené jest síly, ,,spropadenou by pec jednou zmohli Horu ernou". Až dostali se šastn k stanu pašov. Tu se praví v originále strun, a zcela z
že ,,moslímský
selam
dali", usedli s
stánek, dotazovali se po jeho rodiích a pokrevcncích, a zdali
tak v textu
nmeckém
iHoKne
Uapy no Hanopa,
jiol^e
(32, v.
21
—
23):
Müde
so wird
Vuk
des langen Forschens
Zelt des Pascha selber,
Oner-b ntira PacnaÓHeBHh-b Byne:
Tritt heran an
,,KonHK" HMaiub, CexpaTnin,
Fragt der Tschanchen, die umherstehn.
's
Einen
BOHCKe?' ,,
Freund
Seratlia!
Wie
viel sind
:
wohl
unser?"
pije
Text eský však líí, jak Achmed-Avni seriasker sedí ped stanem, ernou kávu s agy a begy, a kouí vonný duran. Bratí nepozvani
mu hlubokou poctu a pejí mu, aby s junáckým štstím na ernou Horu. On si toho peje nemén, tší se již, jak Danila i ostatní povsí na cetyské vže, ,,ti pak ony zlopovstné bratry, Stanišu a Mirka Raslavie, a z nich ze všech nejpovstnjšího onoho Vuka" že si V3'hledá zvlášt, dá jim vybodnout oi, zutínat údy a hodí je chrtm na pospas. Odkud že picházejí? A jak je tam na té erné Hoe, jsou-li ernohorci udatni i ne, a jaká tam cesta; naež Vuk, že bez prvodce tam neprojde, nebo ,,samý jar to, samá strž a rokle. Dobe-li v tom pijdou, vzdají došel
—
bludišti se nezná, neproletí, zabloudí ví-li
ten ,,Musulman dobrý" o
tam
sokol".
I
njakém ernohorském
táže se
Achmed, neby jej
kjauru, který
—
ten tam za velkou odmnu dovedl; Vuko odpovídá, by za výjev na zapenou jest úinný že ernohorec spíše krev svou vlast vycedil, než ji prodal za peníze, i nabídne se pašovi sám. Tím si získá plnou jeho dvru, jest mu ze všech JMusulman nejpoestnjším a nejmilejším, a když vysloví svou obavu o jeho život, opt musí vyslechnouti slova velké lásky k vlasti, která není jeho. Ihned dá rozkaz, aby ráno a vojsko jeho
—
58
vytrhlo se na
ernou Horu, Vuko
rychle pošle vzkaz na Cet\'ni a urí,
kterou cestou vojsko turecké povede. Místo všeho toho má originál pouze (32, v. 24 nn.) odpov pašovu po potu vojska, vzkaz na C.etyni, vyízení jeho (toto v zpracování nmeckém vynecháno), pohotovost vojska
ernohorského a odchod tureckého s Vukem v ele. Ani stop\' po snaze, pedvésti celý výjev takka ped našima oima, není v originálu ani v textu nmeckém. A když vladyka vojsko své rozdlí mezi jednotlivé vdce, spokojí se tím také text nmecký, kdežto eský musí pidati povzbuzující, nadšená slova:
A
vladyka zprávu jezdce výslech',
,.Nuže," velí,
prapory
již
,,
ernohorci moji,
rozvite,
nabijte a handžary
A
pak
Zatím pozdvihli Hcnofl-b BpaHH ao^e
= Da
er
Kehl' zu
—
bohem
v ele
šanon,
Oh-b
pušky taste!
pro svobodu, pro vlast!"
se také Turci,
—
um
einlenkt
singen
s
již
te
Vuko. Ha Kant Byne
jejich
My rpno nae
iiito
—
(35.
v.
13,
Hebt er an aus Abhang avšak v zpracování eském, než k písni
•
des Vran ja
pedcházejí pedtuch}^ plné
slok\',
pipravující na
to,
14)
voller
dojde,
co nepítele
má
vrchy býti kamennými moh^iami na pustém hrobišti; kdvb^• v nich smrt nalíila past svou, slavné mla by hony; podezení, nekuj e-li diví se svahm, dolm a proudm, i ozve se v Vuko njaké zrády. Ten však praví: ,,Smutný's, pašo! Zazpívám já tak se souvislost, jež v originálu i v textu nmeckém písenku ti bodrou" jest pouze naznaena, zdvoduje a vykládá poetick\'. Velmi živ a obšírn stihnouti:
pašovi zdají se
t\'
nm
—
líí se
pak pepadnutí
velmi struný a text
a jejich porážka, kdežto originál je tu
nmecký
proti
nmu
jen
nepatrn rozveden
opt (36,
4 nn.):
v.
Hy
na TH
e
norneuaiH, noópe!
KaKO CpócKe
A
Turk
Wem
vergönnt
man nun
nyuiMaHCKe rnaee
sieeaio!
loLUTt cpeie HX'b Hpeni. h KaMCHt,
Heyiene oa hlhxt^ hh KaMeHa:
das Spiel zu
schauen!
caerit ciCBaio,
Wie die Crnogor 'sehen Säbel blitzten! Wie die Otomanschen Köpfe stoben! Wie hernieder von den steilen Höhen Fels und Baumstamm in die Berg Schlucht rollten.
Dass lebendig Wen'ge nur entkamen. Die entkommen, lahme Glieder schleppten!
Mühvoll
nur
durch
rauhe
Wildniss irrend
Und
gefolgt von einem Häuptlein
Aga 's
Flüchtete sein Leben der Seraskier:
59
Pohromná
je srážka,
Nebo jasný po utichlém boji nad doly kdy vyšel, aby shledal pol)ité a pikryl záí svou co píkro vem, kdy pišel,
bitka krutá
— pašovo {)lanou,
se strmin se
a
msíek sám
kdy vojsko dževerdony šavle seou, dub a balvan
kudy
se
Od pldne
valem na
rutí
vítat sice zaal, avšak brzy
až slunka do západu
— tož
trval boj:
n
vj'mknouti když není!
jestliže to boj.
toho nechal.
Nebo aby
sítal,
noc by býval musel strávit celou
když
seou, kdežto druzí semo tamo mykají se žasem;
nad bojištm a bez mála ranní bývalo by dostihlo ho slunko. To jen znej, že jako po borovu vyvrácen kdy v ší a v déli leží
jedni když jen plesají a druzí
kmen na kmenu
bor,
hoekují, padají a hynou!
a tak jeden na
druhém jak deva
Netažiž
nesíslní
stílejí jen jedni, kdežto druzí
kuli
jakby uprchlí, jen hledí;
jedni když jen
se,
moc-li za jednoho
pldne že tu -Musolman pošlo. Neeknu já. neekne ti nikdo.
A
— fla nonpÄH — AMHHt Boko,
Bory mohh,
HaHHe óoHLíe, v zpracování
eském
Jiný doklad: Ve
tak
leželi tu Turci.
jen to znej,
(36, v. 11
—
")
15, v.
Praví-li
se více rhapsodií, .,
Ogledalu
129,
14):
UsLK-h
12 nn.)
v.
—
tko
bojih,
ncK'
nmeckém.
zpvu ..ernohorské vánoce" mu list, jehož znní jest
^'^)
paša, pijav dar od
toto:
5—12: str. 199. že o nejbližších píinách ke úkolu Danilova, zbaviti se Osman, zachovalo
Kapper v dodatcích
nichž ona ve sbírce Cobra Cojkovie na str. 15, . 9 a ona srbském" na str. 13, . 3, jsou souhlasný", má to smysl
,,z
tém
pímého odkazu k pedloze. ojkovi jen v
dom
Mnane UpHoropue, Cbc BHiese h kdeaszia hmi> noMaraH jsou vynechány jak
konenému uskutenní truchUvého druhá v
jich že
pozstalo.
íStr.
vladyky cetyského, píše Ogl.
mén
vrátilo se, než zde
Poslední pak verše originálu ce
tak nepehledni
bezvýznamných malikostech:
(CBC-Ocjioóont) a Ogledalo
Ha
liší
se
skuten
Harpan» noepaTHUje zní u Cojkovie: Cbh OTon'ce Harpart nospaTHuie; v. 37 místo TeKe > Kano; v. 83: ÜH-b e no3HBao > naKi» a nosHsao; str. 17. v. 24: JJolujih Typubi, nošenu ra «Hsa v Ogl. není; Ogl. 140: Ty Bjianbina nbisHO noHCKye > Bnanuna e ahbho jloneKao; podobn nepatrný rozdíl slovní 145 > str. 17. v. 28; 146 > 2£; Ogl. 19. 16 17. 80; str. 18, v. 7: BnanaHre ce ne ysnanre c'y Me > (17, 38 nn.): y HHHOHSH UHnoH ropbi Ma^ioH str. 17, v. 48: fla^aHTece HeyanaHTec' y mc; Kaaaíiy BaMt, uito bhahtc caMW v Ogl. není; 17, v. 67: Pan' cjioóone oxeHecTBa Mora Ogl. nemá; Ogl. 22. v. 2 > oj. str. 18, 63: Tept ocBaHy Po>KnecTBO XpicroBO 3AHy HO^uy h Ha BomhííTj caMÍ; Ogl. 22, 10: A ocraJiHM-b hh CTpsa ce hc 3Ha > oj. 18, 71: OcjioöoxiHC, Hauia Upnoropa; oj. 18, 79: Ho Kocoóy KaKBo óbiJio HÍe Ogl. nemá; Ogl. 23, 4 není u Cojkovie (BpeuiKy nymny CHTHora ue4)epa), rovnž v. 7 nn: CaMOKpece no OHt Hexbipij rpna A Me^y hhxtj MepyaHJiH-xaHuapa HeKt flyuuMaHe cbc Kojrfee h napa Ka My HcKt hxt» 6ie, na hxtj hhf^c híe 6paTia, npy>KHHa ysnana. Místo nich má ojkovi pouze: (str. 19, 5 nn.): H H-feM' .
.
.
Ogl. v. 27
OTJie
ce
.
.
.
.
>
,
.
—
.
.
>
—
nae nsie nymne Ma;ie
—
V
—
>Ke>KeHO sjíaxo oön-feBCHe.
—
—
60
Hy
BnafltiKo,
iipHbi
Hör', Wladyka, schwarzer Mönch, ver
nany^epe!
nimm
TH riaiua TBpay etpy caeM-b,
5í
/Hol), BjiaflbiKO,
fla y
3eTH seMnbH paBHo,
Sexy CBemTaiub UpKBy Many; e flaeMiD Ha noKnoHy,
Pascha
Ich, der
dies!
verbürge mich
selbst,
dir!
Ebo th
Komm
hernieder in der Zeta Ebne,
Sexy paBHy h Bpna ocxana, fla HWb HHHHLUt UpKOBHC HaHHHC,
\\'eih'
den Christen hier ihr kleines
mxo
fla XH nsLK),
Kirchlein
!
zum Geschenk
Überdies noch solches
ce noroHHxe:
dir:
In der Zeta, in der fels'gen Berda,
du
Seist
frei ein
Seelenhirt den Christen,
Magst auch nehmen, was von Recht dir zukommt!:
V
básni
Vladyko, v
Kapperov má
nm
píše,
list
znní takové
na Cetyni
do Zetska kdo pijdou, jací
ernohorský, poslyš, erný mniše!
Bezpený bez
bez
pée pée
já
bys
prvod tob dávám, s erné Hory sešel,
na
Zetou rovnou prošel, pak kostelíek svtil. nebudu pekážeti já ti, vší
A
zbraní
v tom
mém
Za
pašectví kdo jiný!
mj,
Zeané,
ni z
to
je
nikdo!
v mou když ochranu
to,
se dáváš,
tob neteba pak žádnVxh. prvod bezpený já tento
rukou svoji spee til a za
vrou svou
ve zbraních by ernohorci tvoji nepišli, ni
vrhnou, nezdrží
se
Pes
Avšak, mniše, péi také ty
jiní!
Nebo Turci podivní jsou zetští: v zbraních kjaura nemohou ni vidt; shlídnou-li ho, jako sup kdy kaku,
Zeanm ani
{Gusle str. 90, v. 15 nn.):
to
— já
za ruím
to,
paša.
kjaur.
Vladyka, vyslechnuv
zprávu
kmet,
praví Ogl.
v.
15,
25—29
>
Gusle 91, v. 24 nn.: rione loBo, HnoBHa xh Manna!
Pope Jovo, Sohn der Unglücksmutter, Glauben suchst du, Treu' bei einem
Hie Btpa xBpna y OMepa, Ma hy nohH. na Hehy hh HohH, PaflH etpe h saKOHa CBora,
Türken?
Doch
—
komme,
i
floKt y loxpo sopHua ocBaHe:
kehrt' ich auch
nicht wieder,
Um
des Kreuzes, der Gesetzes willen Í
Morgen mit der Sonne Aufgang geh
Oj
Zean,
dí j)ak,
bratí moji.
jaká
ze všech vás
Nebo, zdá skaderské
—
se,
to
to,
pope Jovo, ty
v pamti že nemáš, pokolení
pochází, ni turecká ta
z
koho
vra
je
a jaký na ni spoleh!
Nebo Turek
ubozí jste vy a nejubožší jsi!
ich
zadal-li
zadal pak, co
ti
vru
nemá sám
a nezná!
Umíráš-li hladem a on sousta
podá tob chleba, vz. že kámen; prahneš-li ty žízní, a on doušku
!:
61
jwskytne
vody, vz, že jod
ti
zaklíná-Ii se,
vz,
že
tob
Pro oslavu božího však jména,
to;
pro kíž svatý, pro spasení duší,
peje,
bud jak bud
že šavli na tebe již brousí!
— se
nezdráhám
vámi!
s
Slavnost vvsvécení chrámu líí Ogl.
10, v. 10
— 14 yGus. 93,
— jdu
v.
nn.:
-4
Tag geworden,
CyrpanaHia ce Seia oKynHJia,
Tag's darauf, noch eh'es
Sera pasHa h Bpaa ociana,
war herbeigeströmt
H
So die Zeta wie die steinige Berda
rHSflaea Bapouit FlonropHua,
Und
CsaKt na rnena BnaDtiKy CBoera. BnaflLiKa HMt ocBeiiiTaBa upKBy:
die ganze Zeta,
das Volk des schwachen Podgorizza,
Jeder, dass er schaue den Wladyken.
der
weihet
Glücklich
Wladyk
das
Kirchlein
Tetího pak dne, kdy slunko
aby v Zetsku, zmuené té zemi, bohu ke cti zdvih' se zase stánek, a to všichni vladyku by otce
vzešlo,
vlády ka ven ze dvorce se dívá, ejhle,
jaký pekrásný
Kostelíek,
hle,
to pohled!
ei
korouhvemi, pletenci a chvojí;
živné jeho
Kolem nho z celé vkol Zety ze všech Brd až do zelené Tarry
Svtitel když ve sjezdu tak valném
pobožného
lidu
s
n
s dítky,
ktnci kmeti, se sestrami brati, vnouaty jsou ddové tu šedí,
mezi nimi o berlích jimžto šerem
vku
též starci,
zraku svit
poslyšeli!
vrné spatí své, jim velice se pak vstoupí, vzraduje, sám mezi potšnými uvítá je slcv}^ píkladnou je povzbuzuje eí, s popem potom v kostelíek vkroí, slovanskými po obadu zpvy
drahné množství.
Se ženami mužové a s
stánek boží, modlitbami svtí.
již
božího by byli zhlédli stánku,
Po božích však služeb vykonání z kostelíka svtitel kdy vstoupí,
nekuli
svým pak vrným,
dohasíná, aniž jaktživi
A
si
v kteréms
poklekali.
tu všichni, tšíce se tomu,
milosti že
A v.
dokali
—
velebníka svého jednou zeli,
ozdobený
tu
:
rozejdou
se,
jme
dom
zas už odtud
požehnati
se
—
se boží.
hned potom osud, který
jej stihl:
Ogl.
16,
15
v.
— 25
>
Gus. 94,
15 nn:
kaum
An-b ee', no6pe, >KanocTHBH rnacH!
Doch, o Unglück,
KnexH Typuti yxBaiHUie H-fera, Csesauie My pyKe HaonaKO,,
Nehmen auch
Ha
Schnüren rücklings ihm die Segner-
ra Bone Bapoiub nonropHUbi,
dass er ge-
weiht die
es.
Türken ihn gefangen. hände,
Schleppen höhnend ihn nach Podgorizza,
62
Ty My pyKe Mano
Binden
nonyniTaio,
y
pyne My cíp^eBi. Konam> naio, Ha KOH ra Mticne ynapHTH. To Kafl-b BHl)e Sera seMnn paBHa, Sera paeHa h Bpna ocTana, H rHsnaea Bapoiiib OonropHua, Sannana ce Mano h BenHKo:
Rüsten
fest
an einen Eichenpfahl ihn^ dass
sich,
zur Stell ihn
sie
tödten.
Da
entsetzt dies sieht die ganze Zeta,
So die Zeta wie das steinige Berda,
Und
das Volk des schmucken Podgo-
Geht
ein W'ehruf aus an allen
rizza,
Jung und Alt weint
zum
vra
Vida, tu se moslimská co
okáže a turecké co
Hluném
v davu,
kštici se
hle, tu z
všechnm v ele
brati oba Mustafa
Na popa
i
nenadání
Inogora
z
vzdor
postavil
sic,
nebudeš v
A
již
nm,
padla rána, a
usmrcen
kles'
via dýku
,,S
erné Hory,
oboí
a zneistil slíbenou
A
nepolezeš více!"
schodou, hle
nám již
dol,
slez' jsi
tu svtil
z
bžku
svrhli,
mu s tla komži svatou strhli, a te — bda oím, než t zely, ve vných že tmách dív nezemdlely! Te mu z rukou vymknuli kíž zlatý,
již
kížem zlatým v drzou ])stí
s
Optné v.
19—98,
v.
bílou
tvá ho
]xisvátných
mu
])erou,
skrání
poselství a prosba
mu
troudem!
lidu
te
úžas,
rozlícení!
co pláten srdcím
svor v muce
všechen bol, kdy zbraní není v ruce?
Nemají než vý'kik! A co na ten pemoc dbá? Tak vzkik jak bol
nic
pláten!
vážou,
koním ke okovm pipnou, s kolébáním nesmírným a r3-kem do Skadru pak ped pašu ho vleou. Rozbhl se lid, kdož ve radosti
domova
ús\-item z
jsou \yšli,
smutného slunka shasínání
k
domovu
I
šel
se navrátili s
náek ode dvora k
jiláem. dvoru,
po všem kolem Zetsku. po všech Brdách, i
šel
stesk a
smutek
od Morai do zelené Není oka. že
ze vsi do vsi Tar\-.
b}^ neslzelo,
nejsou ústa. že by neželela.
kmet O gl.
lö. v.
26
—
17, v. o
>
dus.
ÍUJ,
3:
riamy Mone h KyMe ra
niOTo:
..HeMOH, Oaiuo, sa Bora enHora!
HeMOH,
Však
za
již
chrámu
muedníka
takový
takový bol a také
ped
zemi;
však nahoru
to jsi slez',
ukrutníci ruce, paty
dvma
se druzi:
cha
—
Umuence houžvemi te
v trávu
již
mniše,
Kjaurskému bys
se
tu;
hadžipopa Jovo.
Na
dol
cha
jsi
jemu klant náhoní se áblv!"
ale
te
a
ples a jásot,
Ali!
Jova vrhnou jezdci: „Psoto kjaurská, kjaurskému nám na postavil
tam derou, že mu v tváe, velá kane proudem,
rozdmýchaným podpálí A jaký dív pobožného
se
bžku svému
fleht
Pascha:
ze skrání krev
slib}-!
podgorití v zbraních Musulmani, a jim
Enden,
und
laut
riaiuo, HsryÖHT' BnaflbiKy!
Nicht doch,
um
des cinz'gen Gotteswillen,
Tödte nicht, o Pascha, den Wladyken!
63
HeMo
—
Seiy seMnio OTposaxH.
Wolle
nicht stürzen in Verdamnis.
Ulis
E
TH HHrna HHLuia ponHi' Hehe,
Ist so leicht dein
A
cyBHLue naryÓHhemb etepy;
Lass
Ho
dir,
Nimm
xoflH ra 6p3H Ha oDKyne,
gegebnes Wort schon,
Pascha, Lösgeld dann genügen
des Gutes, was du willst, statt
ysMH 6nara, kohhko th rparo: kmetové
sešli se
I
zas zetští,
mezi sebou radu zase ..Což
pašovi se k nohou
dárkem
m
Moslimové
brali,
drapové
skroušeného potom poprosili,
na svobodu by zas na své Cetyn
A
dárkem
šli,
ped
ho díve
si
tvoji!
ji
radš ho z vazby propustiti raiž,
a
znali.
pašu tu
na Horu svou ernou.
se vrátí
Pakli
vry aspo
pašo, té své
ale,
nepokládáš niím, za krev vešli,
pijmi výkup;
žádej, co
ti
libo!
naklonili.
Zvláštcharaktcristický v.
ruil's; a hle, kterak
zprznili
se vrátil?"
mezi sebou na dar,
do Skadra
ti
zachovali!
pustil,
bez prodlení hned tak uinili. Složili se
ji
bys v prokletí nám Zetu, sob sám svj Skader nepivedl: vladyku nám otce neusmrtiž,
žeby dobré bylo,
jak,
tví
prolití
vladyky by mladistvého šetil, ze vezení
se vrhli,
Avšak, pane, pro nevinné krve
by udlit nám ráil,
milosti
nohoum pak
s
Rukou svou nám
vrhli,
ho díve naklonih,
si
k
pláem poprosili: ,,Hle, náš pašo, koíme se tob! Vru svou nám zadal's; a hle, kterak
složili se zase,
do Skadra se krvavého
mu
ve slzách
skroušeni ho
brali:
abychom peubozí brati,
mezi sebou
Blutes!:
jest
pomr místa Og/.
21, v. 9
— 11 > Gus.
103,
17 nn.:
ripHXBaTHLue CBÍerno opy>Kt.,
Heimlich da die Waffen
Ha Ha
Ziehn
Hnorop-b Mano
noirfe zioiiie.
aus, ziehn
sie
umgürtet
sie
durch die
6ieny nyny MycTa(|)Hha:
Xacht l'ngesehn erreichen Inogor
Nehmen
hier
das
stille
hin.
sie.
Haus des Musta f
itschen
.
Der zuerst verrathen den Wladyken: Tichá byla noc a tichy
kroky
jejich. Tiši,
snhem
nevidni,
zdné kde vži Mustafovo
kuje zrad}' zrádné pokolení.
K vži
jak tu blíže pistupují,
kolem vže hle tu scmo tamo Borilovi
již se
Vukan
plíží,
haždi-popa Jovana to bratr. Aj, co
t}'
vy?"
mu
tu?" vévoda se táže.
Borilovi na
to.
,,0d svatého Martina již já tu
ekám. erná
neslyšeni Inogora došli,
ve
,,A CO
nepošle-li
junáka, by pomocí mi
Hora
pispl
proklaté bych vyhubil to hnízdo.
A
najednou patera tu pomoc!"
Tichounká
je
noc a neslyšeni,
nevidni do ohrady z
vtrhli.
ohrady pak do vže jsou vpadli.
64
Nemén význaný je pomr verš 12— U > Gus. 104. v. 13 nn.:
v.
Ty 6iHxy
neit TypaKax-b ópaiax-b,
hned následujících:
Tödten ihn und seine
Ogl.
21.
dreissig Diener:
Oeib AniHhaxi.. cenaMt. ]V[ycTa4)Hhax'b,
HbHxt noKname
h TpHfleceib
cb üHMa:
A
tu
tžkých probudiv
,,
ale
zdvihne Mustafa se aga,
s lože
Aliju
sn
se ze
pak bratra svého budí: brate Ali! Zdali jen
a
a
to
mne straší, i to strašná pravda? Kolem mne a nade mnou, mn se zdá,
sen
vž
boila
pode mnou jak by
prlomy nám
A v tom z
ve
zdná,
se
se tu
vž
zem
tásla,
též ze
sn
my
již
s lože
s lože zdvihne Ahjo se aga:
a
brate Mustafo! Zda sním to, ili nesním? Zda to v prosted zimy hmí i erná vzbuiuje se Hora?"
s lože
,,
Poslyš,
A a
již
již
jizbou blýskají se šavle,
v jizb
Štpán Batri
s
družci.
,,Není," zvolá, ,,není sen to žádný!
Neboí
se
nad tebou
vž
zdná,
nevpadh ti, Mustafo, v ni nehmí v prosted, Alijo,
Mimo
vlci,
to
Hora.
námi usmrcený
tu a s
tu a
námi prozrazená
s
vrou vaší vra svatá naše. bychom tob, svtlý Mustaf-ago. kloniU se, nad ernou t Horou dosadili vladaem a pánem!"
A
vtrhli vlci!"
tžkých procitnuv
my
se
zradou vaší hadži-popa Jovo.
Poslyš,
jako by
erná vzbunje
A
již
již
bleskla Stepáno va šavle!
mrtev zákmit
—
j\lustaf-aga klesne;
Vukovv
mrtev
se
handžar,
Alija se svalí.
také po chodbách a v síních
vydšených Turinu a Turat žasný kik a šavlí strastný di"nkot.
A
než do
pl
dostoupilo noci.
pt a Ahjoyýxh syn ostím mee sešlo,
Mustafo vých
sedm
bratrovc a sluh nad
n
ticet.
zimy;
k místm:
— U— 107,
str. 21. v 3 > 1—16; Ogl. 21. v. 18—30 > Gus. 106, v. v. 14. Již z tchto doklad jest patrný zpsob, jakým si Kapper ve svých ohlasech ernohorských vede vzhledem k originálu. Pece však výslovn bucltež ješt uvedeny pípady tyto: V Trniankách hotoví se ernohorci k boji s Turky. Originál omezuje se na konstatování jednotlivých fakt, od shromáždní jejich až k útoku; Kapper však každou tu jednotlivost vyuuje obšírnými, detaillujícimi
Gus. 103,
to odkazuji
Ogl. str. 20, v. 21
v.
odstavci. Jediný verš (70, v. 10):
CKynHiue ce nony IlanpaTHOMe y flo TaMHy Hohuy npenohHiue:
Tausend Flinten Stossen ihnen zu ihm All' in Allem.
Vor Papratnja bringen byl
mu podntem
k takovémuto líení
{Giís.
140, v.
sie die
11 nn.):
Nacht
zu:
65
I
byla
Na rovin
brate, podívaná,
to,
dole na široké
pod veer kdy na vysoké pláni
samí obi, sami staí prái;
na popratské za slunéka sklonu
nad nimi na vysoké nžný samý klouek! Bezvousí jsou, ale v mladé hrudi junácky jim mladé srdce buší,
ernohorské
Na rovin
na
hndých Turk mravenc a erno;
dole
plno vše jak
stn
bez vousy a
se to vojsko!
seí^lo
—
na výšin pozakrytých v houští
klouata
ernohorc,
dobe vdí, na Turky
k smíchu, hlouek!
že až
Stejn struný
H TpHbHHe
jest verš Ogl.
>
16
70,
jsou, chrabrost
co sluší!
Gus. 141, v, 13 nn.:
Fielen sie vor Trnjine
OTH\>wh onanHLue:
však
je pudí,
Warfen Brand
in 's Blachfeld,
Schlummer trunkne
in 's
Lager.
Taumelnd aus den
aufloh'nden
hell
Zelten
der
hervor
Stürzt
Türken
ganzes
Kriegsheer;
Doch zum Kampfe
nicht,
nur
in
Ver-
wirrung Mit des Lebens nacktem Gut zu fliehen:
hoí jako
loue,
Po biše, jak hadíkové v tráv,
a ty že prý
tábora se blíže doplížili
a ty, pane, svitu dost
nevidni po tm,
Reklo kloue, a knez nezabrání.
A
tu knez
neslyšeni.
k nim:
,,Hoši ernohorští!
A
z
nám
dají!"
jak ještr v kameni se plazí,
Pušky chopte, handžáry te taste, s hulákáním na Turíky vrazte!" A mu padá v slovo jedno kloue: Nechtj toho žádat, knze, na nás,
mezi stany odvážné tak kloue,
bychom Turky po tm napadali, v iré bychom tm se s nimi prali! Posvime si, knze, radj na n,
Hoj
,,
podlehnem-li my, nech
na
kom
že
zvítzíme-li,
aspo shlédnou,
dobyh jsou slávu; by aspo zeli,
si
ním v
za
ty !
Návrat
Ho ~ Ty
Kafli,
—
z boje líí Ogl.
71, v.
HeecKe noKaHHuej
Krejí: Píspvky
probuzení,
v
dsném zmatku
jaké utíkání!
Neletí tak poplašených
vrabc,
n
když rána padla, hejno, paprotské jak plán do Prentina
bez oddechu letli jsou Turci.
HoiunH Heey KpeaeoMe,
hxtj cpene
Turk
vrávoravých ze planoucích stan
s
sebou nemáme-li žádných,
žárem planou stany!
probuzených jaké vrávorání,
Svícn
s
stran již
jaké to ze tuhého snní
nemilé se
mezi
stany za to oni mají,
—
a než, brate, poítal bys do sta, se
jací to jsou reci, co je zbili!
bílé
dáli druhé, tetí, tvrté,
k bás. ian. Siegfrieda Kappera.
28 nn.
>
Doch, da
Gus. 145, v. 5nn.:
sie
vor Tschevo's
Mauern
kommen, 5
A
npezii»
KaKO Kano
Ha
HbHMa Kpcie MoHiiieBa,
BHl}e
Sieh,
da
heraus der Klageweiber
tritt
Lange Schaar,
BHÍ}e Bera-ilioöoBHha,
Christin] a an der
onwa ra nosHazie,
Spitze
Da
l^CBepy CBOMe óect-enHna:
den Zug
sie
,,MoH l}eBepe, HHKonHht ToMaiuy!
sieht
Kyflt MH BonHUi^ Bera-JlioóoBHha?
Und den Begen
3api. caMb Mano poóoBajia?
Ruft
Be^e yxBaxio, Kant noxapa BesHp-b HynpHnnhy, Kant noxapa noMHy ropy-Upny,
,,
JlaHH Me
sie aus,
Ljubowitsch erkennet,
vergiessend heisse Thrä-
nen:
3
PoóoBana sa rouHHy flaHaxt, fla MH HOÄa a Ha th nyl^enio, fla nocteneM-b
Bera ÍIioóoBHha!":
!
der Erfangnen nah'n
Warum
diesen
bringt
mir
ihr
am
Leben? Ist
genug
nicht, dass aus
Mit gewalt'ger Fortgeschleppt
Hand vom
er
meinem Hofe
mich
gerissen.
Gatten, von den
Kindern, Als verwüstend Köprili, der Vesir,
Zog durch unsre
steinige Crnagora?
Nicht genug, dass er
als niedre
Sclavin
Mich ein Jahr lang
hielt in
schnöder
Knechtschaft? Soll ich
schau 'n noch, dass für schmäh-
Frei er
heim
lich Lös'geld zieh',
neuen Schimpf mir sinnend?
Gebt
ein
Schwert mir, dass ich selbst
mich räche.
Da
Šastn Kevské pekroili
pole,
kdy
do boje, než navTátit se
z
nho
uzela, Roganovie, takto!
ve veselí na Trninu táhnou. Hle, tu blízko Trniny
zu rächen Ihr mich habt vergessen:
došli,
Zajatých že etných vedeš zástup?
od Trniny v ústrety jim s nákem zarmoucených matek, vdov a sester,
Není, knze, na
osielých nevst truchlý prvod,
nahradil by syna, sestrám bratra,
všechnm v ele mladá knezka
a jim
ruce lomíc, horké slzy roníc.
A
jí
má
knez: ,,Což, Kristino,
veda
když
ženo,
ti
navracím
vítznou a neschází veda
s
se vítz,
sebou omladinu naši
s
jí
jeden,
nám výkup rek etný zástup
sebou na hojný
osmanských, a jim v
hle,
pedu
nevesinské
vdovám muže,
sirotin otce!
Ljubo\'ie že mi vedeš bega?
cože lomíš ruce, slzy roníš, z boje
tom svt, není
výkupu, že zarmouceným matkám
bže?"
pro ho vedeš živa? pro neneseš ho mrtva? Cože ne dost, ze tvV'ch že mne tehda unes dvor, útlého že dcka ukrutník mne odtrh' od kolébky;
\Tdeš-li ho,
na jniškách
nedost na tom, do plného roku
v potupném že otroctví mne a já ted,
kdy v rukou on
ti
držel:
uváz'.
—
67
A
tu
ptáš
jemu knezka: ..Cože pláu, cože bílé lomím ruce?
za bídné ho odtud za
ó, kéž bych
si
erné byla oi
tob na
mn
stud,
jemu na výchlubu, na neskrotný, vný?
vyplakala nad tebou a bílé
a
v hrozném bolu pelomila ruce,
Mstít své ženy
do toho než uzela
t
výkupné
na svobodu vyjít abych zela
se,
táhnout
na
nuže tedy
S pípady uvedenými srovnati
jest
dále
žal
ty-li's
opomenul,
— pomstím já se sama!" adu
míst jiných, k nimž
odkazuji úhrnem:
(Hara)
Ogl.
101. v.
4—5
> > 7—8 > 9—12 > 13—18 >
Gus.
101. v. 30 102. v.
102. v. 102. v.
102. v.
151. v. 152. v.
153. v.
>
154. v. 154. v.
> 9 > 11—14 >
156. v.
21—27 > 28—29 >
157. v.
155. v.
103. v. 4
103. v. 103. v.
103. v. 103. v.
(Uty)
gl.
07. v. 58. v.
„
58. v.
„
59. v.
„
59. v.
„
59. v. 60. v.
(Z
149. v. 151. v.
20—25 > 26—29 >
102. v. 19
102. v.
str.
1—15 17—18 19—24 9—11 12—14 25—38 42—45 17—23
> > > > >
156. v. 156. v.
158. v.
in ,
177. v.
,
178. v.
,
179. v.
,
180. v.
,
183. v.
,
184. v.
,
186. v.
^
181. v.
> >
„
60. v.
„
61. v.
2—10 >
„
61. v.
11—13 >
187. v.
11—16. 4—7. 18—26. 6—24. 1—34. 12—16. 17—33. 10—22. 1—2. 6—10. 10—21. 1—26. 4—9.
1—45. 11—25. 4—15. 13—24. 7—19. 15—50. 5—24. 8—26. 9—35. 14—25.
,,Trnianek" ješt): Ogl.
>
Gus. 133. v.
12—17 >
135. v.
68. v.
6—12 >
136. v.
69. v.
11—12 > 11—15 >
141. v.
66. v. 67. v.
70. v.
15
—
138. v.
5—24. 3—22. 15—26. 18—28. 5—18.
68
(Z ,,Vánoc"):
mohu
Ogl.
20. V.
Ogl.
21. V.
21—21 v. 3 > Gus. 103. v. 1- -16. 18—30 > Gus. str. 106. v. li- 107. U.
Jako pípad opaný, kde originál podává více než Kapper, uvésti místo Ogl. 18. v. 4—19. v. 3 > Gus. 99. v. 17—25:
,,Ka MH BH
e
A
nyny he Bamy TypHHx' l^eiíy, rnenaxe BamieMt OHHMa, iHa HMt HHiuxa noMohH neheMe; Hero HUHa ópaho, Upnoropubi! Mel^y coóoMt Btpy yxBaxHxe, 3a cnoóofly KpBuy npojiieBax', 3a cnoóofly h sa Bt-py namy, íla c ópaHHMo QR-h HeBtpe TypcKe; noKontHMo UpHOMt-ropoMt TypKe,
6naro, UpHoropiíbí!
QjxSiWh BaMa, a fleBeib
cy MeHe,
f)e
TeKTD ce KneTH yMHOKHiue Typubi;
Bnaflaie ce hc ysnaie c" y Me, Ako Mene nocnymaT' Hehere, H BH flaHact B-fepy TBpny naeMib, Beht Me oene EHnheiH Heheie." Cbh My OHH TBpuy etpy naio, fla he OHH nocnymax BnanuKy. ,,Ho HH Ka>KH, MHntiH Focnoflapy!
KaKO
6bi
CMO cane ynnH-fenn?"
KoH cy
—
ce Met} nacb ycenHJiH
Ha cpaMoxy
h na npicBapy,
hy Ba na Kasax', 6paho npara! Ebo cy ce yMHOÄHnn Typubi, A y HamoH Mano ropn UpHo,
BpaHHMO ce ne HsnaHMO ce, H Bort he hh noMoh', ano Borb H He^anHM-b na hy norHHyxH
Hhkojihko nehe ólith
PaflH
,,H
A
jxo6a.,
mn
H saKOHa CBora!''
po našich to pedcích o ddictví,
vlády ka jim pak: „ernohorci,
vám-li blaze, blažeji
B-fepe
o svobodu, se nezasadíte.
stokrát!
Tureckého jha však neujdete,
Proež hada pod ohništm
potupy-li této nepomstíte,
rozšlap
tlem-li
i
na;
duší o jediné
ho
a
ven
z
netrp,
humen vvme!"
tvých
jasné: nmecké zpracování tchto celkem kryje s originálem, v zpracování eském vede si Kapper s naprostou volností. Používá jí k tomu, aby básni eské dodal velkého vzletu, dramatické živosti; vzbuzuje náladu iadou obraz, vkládá pathetické ei, usiluje o naptí a jeho uvolnní. A všechno to iní s uritou tendencí: aby hrdinnost slovanského kmene ozáil jak náleží pronikavým svtlem a veškero jeho konání uinil s^nnpatickým; na odiv staví jejich vlasteneckou lásku a nadšení, neštít se ani nadsázky, kdežto utiskovatelé jejich zahalují se samými stíny. Strunost originálu zdála se mu píliš málo výmluvná, chladná. Postaila mu pro z tlumoeni nmecké, avšak v zpracování eském podal na podkladu originálu projev vlastního svého slovanství. Nyní teprve porozumíme, co znamenají jeho slova v závru knihy, že jeho Gusle jsou ,, obrazy ze strmých onch hor nad moem jaderským, na nichžto se chj'sta duch slovansky' k velikému
Z uvedených doklad vyplývá
motiv ernohorských
se
—
69
národy sveepými utlaovanou"; váleného hluku malé hrstky hrdinného lidu", který se brání proti velkému a mocnému nepíteli. Reeno strun: Kapperov}- Gusle stojí ve službách jeho djinné filosofie, o níž bylo vyloženo svrchu, a není pro ni potvrzení výmluvnjšího nežli srovnání jejich znní eského se znním nmeckým. boji za
svobodu slovanskou od
že jsou to „ohlasy bolných
Poznámka.
Stran
staletí
výkik
eposu
,,
a
Lazar der Serbcncar"
odkazuji k
urinovi
Dodávám, že v list (Cattaro) ze dne 23. kvtna 1875 {v Museu) nazývá Kapper epos to metne höchst eigene persönliche Dichtung". O njakém eském zpracování, jež uvádí Donath ve své bibliografii, ,,Knz Lazar" 200
a Donathovi
1.
c.
,,
„Lazarica", nevím; mezi pozstalostí ho nenalézám,
(.je
to asi omyl.)
»^ /n-^*« C'Uí^
'
/f
.
IV.
Kapperova Siegfried
hami ,, eské
Kapper jako
lyrik
lyrika.
pedstavuje
se
dosud básnickými kni-
listy" (1846) a ..Befreite Lieder" (1848).
Ob jsou, nehledíme-li
rozhodn tendenní. „eské listy" vznikly synové kmene" básníkova, z pocitu bezpráví a píkrosti, jimiž trpli a z nadje v lepší budoucnost, která appelluje na eskou vlast; jest to kniha básníkova židovství a ešství. Pomr jeho k tmto otázkám takka k oddílu
,, Milost" v knize prvé,
,,
existenním h\\ a bývá astým pedmtem diskusse.^^) Názor náš jest ten: Kapper hlásí se k ešství, aniž se vzdává vdomí své ra9y. Není to ani stanovisko assimilace ani zionismu, ale pokus o modus vivendi, jejž lze vždy bráti za východisko pi stanovení pomru mezi židovstvím a ešstvím. V jednom i druhém jest Siegfried Kapper dslednjší a opravdovjší než oba jeho vrstevníci Moritz Hartmann a Alfred Meissner. Jim otázka ra^y celkem jest podružnjší^^) a jejich ešství, projevivši se pedevším ve snaze o nmecko-eskou dohodu, velmi záhy, ješt ped parlamentem frankfurtským, pestalo jim býti otázkou života, a jejich, hlavn Hartmannova,*'') innost politická dala se cele ve služby ideje nmecké, všenmecké. „Befreite Lieder" pak jsou olilasem boulivých dob, jimiž se pipravoval politický a sociální pevrat Rakouska. *i) Kapper se tu neohrožen staví po bok Anastasia Griina jako nadšený zastance svobody a pokroku. Lze íci, že zápal jeho pro svobodu tkví také v jeho židovství: kivdy vlastní ra9y daly mu jho nesvobody pociovati bolestnji a nutily tím spíše k radostným i smlým výkikm, jimiž vítal úsvit nové doby. Avšak obraz Kapperv jako l^TÍka, zakládající se na tchto básních, jest neúplný. Jest arci tato tendenní poesie pro nho píznaná a pispívá k poznání jeho osobnosti. Ale pece jsou to verše, které nevznikly ^^)
Dobe
vykládá o vzniku knihy a celého hnutí O. Donath
1.
c.
426 nn..
562 nn. ^*) Rukopisný fragment eposu z djin eských a pronásledování židovského, Merasch und seine Söhne, svdí (tak jako povídky Prager Ghettosagen v .Jüdische ,
Universalbibliothek" 38), jak Kapper vdomí ra9y si uchoval. *«) Srv. Otto Wittner: Moritz Hartmanns Gesammelte Werke 1907) v Bibliothek deutscher Sriftsteller aus 4M Srv. Donath str. 436 nn.
Böhmen svazek
18.
a 19.
(I.
1906,
II.
71
bezprostedné, z nejvlastnjší poteby nitra, nýbrž byly podníceny odjinud
a nesly se proudem soudobých událostí politických, nebo i „eské listy" mají význam pedevším politický. Individuální ve vlastním slova smyslu nejsou. V nich Kapper mluví jako jeden z mnohých, nikoli sám.
A pece ml
Kapper chvíle osamocení, v kterých sdílel své nejRada básní, chovaných v rukopisné pozstalosti nebo roztroušených po rzných listech, dává osobnost jeho poznati práv po vnitrnjší pocity.
stránce, která
pi
básních, z nichž znalost jeho l3TÍky erpala se doposud,
zstává neznámou.
Jest proto nutno rysy jeho osobnosti
na tom základ
doplniti.
Básniti bylo Kapperovi vnitní potebou.
pro nevyzpytatelnost záhady kosmu
harmonicky smiovati za všechen nezdar
i
i
v tom
stíny, které život vrhá,
hojné zklamání,
Píse
jest
hlubokosti touhy;
vždy
mu útchou má mu
ona
jest štstí
i
náhrada
srdci básníkovu náleží celý
svt. Se svou poesií jest zdrženlivý; nevnucuje se tam, kde by pro zamýšlenou krásu a smlost nedostávalo se mu pimeného vzletu, a nepozvedne hlasu, dokud by v a kolem nho nebylo náležit jasno; co platno hledati svt jen na venek a nemoci ho nalézti uvnit? Jeho nitro jest plno touhy vyzpívati se; ale sám ukládá si zdrženlivost, nebo jest ví, že vtšina z toho, co mu v duši hárá, musí zstati nevyslovena; si vdom nedosažitelnosti svých tužeb:
nm
Warum auch
ich,
wo Andre
Zelte schlagen,
Nicht hinwärts wende meines Strebens Fahnen, Und trotz der leichtern Palmen, die dort mahnen, Dahin just, wo so Viele schon erlagen.
So Wen'ge siegten? Wollt darnach nicht fragen! Die mit mir ziehen, die mögen es wohl ahnen; Doch jenen, die selbst wandeln andre Bahnen, Möcht' ich es auch, wie soll ich's ihnen sa^en?
Genüge
dies:
Wornach
Vermag
ich streb'.
Erring' ich's nicht,
ich zu erringen,
— mit Lieb wer ich es bringen; — ich wird' es Niemand klagen!
Den
Preis nur erbt die Welt jedweden Strebens; Die schmerzenreiche Wucht verfehlten Lebens
Muss ungetheilt
ein Jeder selber tragen!^^)
Chce však spokojiti se tím, se jest, místo záivé kytice z hvzd vezme za vdk kyticí lesního kvítí, a když na as se odmlel, radostn uvítá chvíli, kdy se píse v nitru hlásí znovu. ***)
Eigener Weg. (Rkp.
72
Svj pomíná
píinou jest fysická choroba, pizádumivostí Lenaua; chorý strom stojící sám uprosted pivádí mu na m\^sl vlastní nenáhlé umírání, jak vyslo-
bol a smutek, jehož hlavní
se
si
nádher\' jarní
vuje v básni ,,Der kranke
Im Im
Baum":
weiten Frühlingsraum, heitern Sonnenscheine,
Alleine, alleine
Baum.
Steht dort ein trauriger
Sein ]\Iark ist tief erkrankt,
Es
löst sich seine
Rinde:
Im Winde, im Winde Sein
Laub zu Boden wankt.
Und
wie es wankt, sofort
Mahnt mich
ein tiefes
Ich sähe, ich sähe
Mich
Wehe,
'-
selber sterben dort.
Du Du
Trüber mitten im Glanz, Ernster unter Freuden! Dein Leiden, dein Leiden,
Ach
ich versteh' es ganz!
nm
A
zvony veerní, provázející den k odpoinku, vzbudí v pedstavu a tuchu vlastní cesty poslední. Ve chvílích, kdy v duši jeho chmurná nálada se skloní, chce vyplakati se; slza však, jíž nikdo nevidí, pináší mu ne litování, nýbrž rozjasnní; pro ni nemá tajemství. Když pak klid v jeho srdci se rozhostí, ponoí se v nitro své a jest mu, jakoby vidl nebe hvzdnaté. Má takové chvíle štstí, které vykoupeno jest však bolestí. Tu celý svt chtl by oblažit, by jen na chvíli, nebo štstí prchá jako sen a dojde ho lovk tak tžko.
—
—
udolápatrn za pobytu mimo Prahu pouty vzení, pry odtud chce. nebo tak velí mu bh, který jest v nm; do dalekého svta touha jej pudí, kde voln bude moci vzlétnouti, sám nemže pochopiti, jak duch, který na perutích touhy krouží kolem pól svta, mže se dáti pojmouti jedním píbytkem: neklid, který básníka pudil s místa na místo, jeho neustálé cestování má základ jist v tom. Tísní
A ani
jej
úzké pomry,
odvahu a
vají jeho
jež
svírají jej
vyslovuje se Kapper také o
boh,
jeho
bohem
jest
mu
pomru svém
srdce
vlastní;
k bolui:
vše,
a bohem, jsou pouhé stíny, jsou tvorové, jež ono samo dajíc je
v bezstarostných dnech dtství;
byli vjTTij^šleni jím ist
alles:
—
srdce
Není boha
co nazývají bohy si
našlo,
bylo díve než oni,
hlejiž
zdá se názor ten býti ohlasem Goethova: Gefühl
73
Poche mein Herz! Poche gewaltig, POche stürmisch und stolz und freudig An die beengende Brust! Weil des Schmerzes Brennende Pfeile Dich durchbohrten,
Des Erdenjammers Vergiftende
Deinem Himmel Hinan sich gezüngelt, Hast du verzweifelt, Dass du ein Gott bist, Konntest du zweifeln? Bis zu
—
Keinen Gott gibt's Ausser dir
Und
keine Götter!
Alles
was
sie
Götter nennen
Und
Gott.
Sind haltlose Schatten, Deine Geschöpfe,
Deine eignen. Die du suchtest In göttlicher Kindheit Harmlosen Tagen, Du, das frühere,
Das
sie
gedacht!
Unheil gestiftet
...
^3)
Goethových slov: Des Maurers Wandeln es gleicht dem Leben. Ve všem bytí a žití dímá dokonání, ekajíc až práce lidská je probudí. lovk sám sob jest hádankou, zárove však spoívá celé tajemství svta; toto však jejím rozluštním, nebo v obsaženo jest také v uzaveném pupenci i rozvitém kvtu, ve zvadlém listu i zralém plodu a ve všem, na oko pohlédne. Negace, jež provázíva poátený vývoj, ustoupí s jeho pokrokem positivismu. Kapperova erotika není projevem vášnivé, nezkrotné touhy, nemluví z ní dusná smyslnost ani jásavá radost. Elegický tón jest jejím tónem základním, mírný stesk a tichý smutek, pi tom mírné uspokojení. Touží do prchavosti lásky, po Schillerovsku. Sl3'ší rže hovoit, jak jedna touží po tom, aby zemela na nejkrásnjších adrech, druhá, aby komrku dívinu mohla naplovati po celou noc vní, tetí aby ji denn vídala v rosném záhon za soumraku: z tch pání každé v sob nco chová z toho, co si peje básník sám. Chtl by býti horským potokem, aby rychle
Na
život pohlíží ve smyslu
—
nm
")
Rukopisný fragment.
74
se ocitl skrj-té
se
u
jejího
domu
a odnesl
jej
jako milý poklad daleko do
Polibek dívích
místo štstí.
na okamžik nad pustou zemí jako
za tiché noci.
Marn
moe, do žhavých
mže odtrhnouti,
rt psobí mu
bh. Žehná zvuku
milostných strun
chce lásce uniknouti do strmých hor
pustin a
mraz
moe. na
blaženost vznášeti
i
do údolí, na
severu, a kd3^ž se ve chvíli rozlouení ne-
zvolá: ,,Ach, scheiden wollt' ich stets
von
dir,
wenn
ich
ptáci a ranní vánek jsou vrnými pozdrav, touží po shledání. Vzpomínáme Lenauovy básn ,,Der Postillion", když Kapper si pedstavuje, jak srdce jeho odpoívá lesa a pohne se, až milenka bude kráeti lesem. Mnoho pro sebe v požaduje srdce, ale lásce jest viti, protože blaží, i když slzu z oka vanutí; polibek zaplaší z ela jeho starosti verejška i zítka a dává zapomenout hodiny pítomné. Kol ela vínek písní dívce ovíjí, láska mu smysly tak zmámí, že neví, je-li jaro mimo nj i v nm, uí rozumti štstí a kráse jarní pírody; v blízkosti milované bytosti duše jeho se jasní jako lesní jezero, kd\'ž nebe v se dívá. Krásy její nedovede vystihnouti ani malí
posh" jeho mi-
nur bleiben könnte"; lostných
ln
n
vidti a pociovati. Básník má také okamžiky útonjší, podnikavjší nálad\': láska jeho nechce znáti žádné memento, nechce slyšeti o posledním stisku ruky a troufá si tvrditi, že mu jedna ústa k políbení nestaí, milku svou i k zdrženlivosti vybízí, ab}' blahem nemusel zemít. V dojmech z pírody a cest u Kappera nenajdeme nic mohutného, ale postehneme snahu tlumoiti velost svého citu a vyjáditi svj pomr k pírod. Zamyslí se nad zanikajícími kmeny prastarých strom, z jejichž pdy zvedá se nový podrost, a jest mu, jakoby vidl boj titan s hrdostí boh. Stárnoucí strom pirovnává k stárnoucímu lovku. Teskná jest jeho mysl v dob podzimní, kdy vzpomíná uplynulého mládí, starých, zlat^'ch sn. Když jest zklamán ve svých nadjích, zdá se mu. že i starý strom, jemuž všechno svoval, své nejtajnjší nadje a sny, a který mu byl sdílným pítelem, chladn od nho se odvrací, i slavík, který zpvem duši jeho uklidoval. Ze štstí vlastního jakoby v odplatu uštduje pírod, která odleskem jeho omladne a z podzimních mlh a svadlého listí se rozjasní. Posvátné temno tichého veera znavenou duši jeho uklidní. Radost i bol svj rád by vyzpíval skivání písní; rád by tak jako skivan vznésti se chtl do výše, nedbaje hany i chvály jiných, písn své však erpati chce ze zem a ze života. Ve chvíli plnoní vane duší jeho mírná a sladké písn prýští, za noní jízdy po jezee sny kol hlavy krásný vnec mu ovívají a kolébají se milé postavy a m\'šlénky. Když vloky prvního snhu se snášejí, obává se, že jemu jaro již se nenavrátí, sotva však znova pilétne, jest pln radosti. Krás}^ však a tajemství zjevu pírodních dopátrati se nelze, lovk vidí jenom rozvití, nikdy utváení jev pírodních. S d3'chtivou nedokavostí koná svou cestu, nejradji by kídla ani básník,
ji
lze jen
vn
ml, aby mohl ven do kvetoucího svta, kam
až b}^ mohl.
Když
vše \-ukol
v kvtu a plno písní, nemže v jeho nitru býti nemo a prázdno, musí do svta vydati s písní. Nepohrdá na cest pohárem a veselými tváemi, utkví pohledem na lepém zjevu dívím, vdnou vzpomínku vnuje myslivn, která ho hostila a soucit jej jímá nad bídou horal a tkalcu, neradostné jest jaro na Radhošti. Co však pinesl si z Itálie, jest jen nkolik slok erotických, žhavjších a temperamentnjších; slyšel mnoho písní italských a chtl je po návratu reprodukovati nebo aspo sdliti, avšak toho dokladu není.
jest
se
Nejvýznamnjší z lyrických motiv Kapperových jsou ty, v kterých sám sebou; jsou nejintimnjší, dokazují, že básniti bylo záleži-
se obírá
paprsek na jeho názor o svt. V nich, jakož i tam, kde teskní nad podlomeným zdravím, jest Kapper svj. Bylo by nesprávné, tostí jeho nitra, vrhají
chtíti tuto mluviti o
njakém
vlivu,
teba Lenauov; psobí-Ii dojmem
podobným, zpsobila to podobnost životní situace, ze které vznikly. Proto však pece lze v hTÍce Kapperov jinde shledávati urité vlivy. C^-klus „Maurerlieder", jemuž dal v elo slova G o e t h o v a, vznikl z nepopiratelného vlivu S c h 1 e r o v v básn ,,Das Lied von der Glocke", k jednotlivým fasím stavby piiuují se rellexe týkající se života. Waldgrab" i
1
:
,,
Im Wald auf moos'gem Grunde, Da liegt mein Speer, mein Hut; Wer bringt Von meiner
der Holden die
Kunde
Liebesglut *
Mein Speer, mein Hut, die wiegen Sich manchen Tag im Moos — Bald udrd auch drunter liegen Mein Herz im Waldesschooss!
Von kühlem Grund umfangen Hat es dann gute Rast, Mein treues Hörn wird hangen Darüber an einem Ast.
Und wird sie im Walde wallen. Dann wird sich regen mein Herz, Mein Hörn wird wieder hallen
Vom jest
todtgeglaubten Schmerz.
zejmým nápodobením
Lenauovy
básn
,,Der
Postillon",
a
píse erotická mohla vzniknouti pod dojmem lyriky H e v níž milce kol ela vínek písní ovíjí a která od Heinea tak pes Kappera vede k Hálkovi. Nev}Tnanil se však v této pozdjší l\TÍce ani Befreite z vlivu Anastasia Grün a, který se projevuje již v leckterá
jako
i
n eo v
}',
ta,
,,
Lieder".
V
nich
s
Grünem
sdílí
nejen politické a pokrokové nadšení, ale
tžkopádnost forniy, a teba že pozdji verše jeho nesou se phmnejsim tempem pi vtší úmrnosti strof, pece, zejména v motivech z pírody, i
76
podržel jistou rozvleklost výrazu, jaká
vyznauje Anastasia Grüna. Také
o Kapperovi platí charakteristické slovo Grillparzerovo, jež pronesl o Grii-
v l\TÍce Kapperov pipomíná, že básniti pokládal také za po-
novi: ,,Er bildert, aber bildet nich." Plastinosti a síly
Nejedná
není.
vinnost, za
z jeho básní
píkaz doby.
Jedna vc jest pi Kapperov lyrice zvlášt pozoruhodná: není jediné básn eské, které by mla význam takov\% jakv pikládáme tmto básním nmeckým, význam intimnosti, osobní sdílnosti, odm\-slíme-li ovšem tendenní eské listy". Co z básníkovy produkce eské uchováno jest v jeho pozstalosti, spadá vesms v lyrické a epické ohlasy poesie ná,,
rodní,
po
pípad
napodobení. Nic však verše eské neobsahují z toho,
její
tomu jest v etných píina? Shledávám ji v momentu formálním. Probíráme-li se rukopisnou pozstalostí, snadno nabudeme nmecká byla mu pece jen bližší než eská. Rukopis}'' pesvdení, že eské vykazují adu nesprávností i grammatických, k orthografickým ne-
co by pispívalo k poznání básníkovy individualit}-, jak básních
nmeckých. Jaká
jest toho
e
Vc
hledíc.
rozdílu
je
n-
pochopitelná, víme-li, že vychování Kapperovo bylo
a nemusí
mecké,'*^)
tím býti v odporu, jestliže se musíme podivovati
s
dovednosti,
s
jakou formu eskou ovládá v ,,Ceskvch listech"
a v pozdjších ..Zpvích lidu srbského" a ,,Guslích": v epice snadno
mohl
se u nho projeviti fomiální pokrok vlivem ryzosti slovanské poesie samé. Ale tam, kde ml básník vysloviti nco svého, kde ml dáti v
nosti
zápasil patrn o formu v^Tazu, nebo jí vbec neby vytvoil verše toho neumleckého druhu, jaké jsou obsaeských listech", zejména v cyklu Milost". Jeho ešství se tím
subjektivní,
nalézal, leda
ženy v ,, ,, arci neiní ujma, jest to dkaz jeho autokritiky. Ale lze z toho initi dsledek ten, písný, avšak vzhledem k tomu, jak lyriku pojímáme, oprávnný:
Kapper
lyrik pro literaturu
eskou
neexistuje.
Poznámka. Celkovou charakteristiku Kapperovy lyriky podali jsme na základ básni roztroušených po rzných listech a na základ básníkovy pozstalosti. K básnim vytištným odkázáno budiž touto bibliografii, kterou se údaje Donathovy v Archivu für slavische Philologie XXX. jednak doplují, jednak opravují. Biblios týká se Kapperových básní piivodních. V Libussa I.: (1842) otištny jsou tyto básn Kapperovy: Böhmische Lieder: Wer, ach wer. — Vom Mädchen an der Linde. — Nachruf in die Schlacht. — Ballade (Der Wandrer ging durch den Tauschimwald). W* Libussa IL: Die Willy. — Von den Klippen. — Die am Quell. Libussa XII.: Frühlingslieder: Lose Lüftchen gaukeln. — Sag, Herz, willst du stille Blume sein. — Im weiten Frühlingsraum. — Wie ist es viel, ein Herz dem Leid entrücken. — Es klingt mir durch die Seele. — Fühlst du dich so grafie tato
.
Wei
selig,
"
Herz.
lii?
H^
\
Libussa XIV.: Abendlieder: Abendläuten (Die Sonn' ist hinterm Wald hinab.) — Maurerfeierabend (Gelobt sei Gott, der Abend graut). — Mondschein (Da kommt er ja emporgestiegen). — Frieden (In meinena Herzen ruht ein Frieden). «) Srv.
Archiv
f.
slav.
Ph.
1.
c.
I
nn.
SS a XV.: Ghasele: Um Mitternacht (Der Mond gieng gestern nieder). — Glaube der Liebe (Halt an der Liebe fest). — An das Crhasel (Ghasel, du lieblich
Libu
Reimespiel).
XVI.: Gedichte: Grundstein (Legst du den ersten Stein). — Schwelle (Im grünen Waldesraum). — Ausbau (Das Haus ist ausgebaut). — Libussa XVII.: Gedichte: Stummes Wandern (Sprich, wie magst du also lenken). — Morgenwind (Wohin, du frischer Morgenwind). — Waldvöglein (Wald vöglein zwitschern und hüpfen). — Liebesboten (Durch die Vöglein). Libussa XIX.: Verschiedene Wanderschaft: Leichtes Blut (Es ging im Feld ein Bursch allein). — Ringen und Streben (Es neigt der Tag zum Niedergang). Jahrbuch der Belletristik 1857 Späte Nelken. — Wie bist du aufgeblüht. — Du liebst. — Lass walten. — Asyl (Ghasel). — Segen des Kusses. Jahrbuch der Belletristik 1858: Er z gebirgi sehe Lieder: WiegenHed. — Aufbruch. — Morgenchoral in der Fremde. — Musizierende Brautleute. — Der kleine Kunstjünger. — Die Heimkehr. Album der Erinnerungen 1855: Einem Freunde (Bald kommen ja die Lerchen wieder). Taschenbuch Camelien 1840: Sonnenaufgang. — Stille.
Libussa
:
v.
nmeckém.
Gusle v rouše
(Historische Volkslieder der Montenegriner.) Z rukopisné pozstalosti:
I.
Dordje Crnojevi. 1445.
Bitter wehklagt Djuro Crnojevi In Venedig, der Lateinerieste,
Im
Gefängnis des Lateinerdogen.
Brüder nennet
Und
beschwört
er die Gefängniswächter,
um
Bruderlieb',
um
Gott
sie:
,,Seid,
um
Gönnt
mir, dass ich an des Kerkers Fenster
Gott, mir Brüder, junge Wächter!
und umherschau' in Venedig, Ob ich nicht wen sähe mir Bekannten!"
Trete,
Und um Gott
willfahren
ihm
die
Gönnen, dass er an das Fenster
Wächter, trete.
Lang umher schaut Djuro in \'enedig. Niemand aber schaut er ihm Bekannten.
Da mit Schaut
einmal seinen Bundesbruder er,
Vuk Doj e vic, den Helden,
Ruft ihn an aus seines Kerkers Fenster: ,
.Schnell fürwahr.
Vuk Dojevi,
o Bruder,
Hast du uns'res Bruderbands vergessen. Schnell mit Füssen Brod
So jedoch Vuk ,,
Dojevi
und
Salz getreten!"
zurück ihm:
Bundesbruder, Djuro Crnojevi!
Nicht vergessen hab' ich unsres Bundes,
Brod und
Salz mit Füssen nicht getreten!
Siehe! Eines
Mondes
Frist ist's heute,
79
Seit ich vor Venedigs
Toren
weile,
Fleh'nd und bittend den Lateinerdogen,
Dass er
Doch
für Lösegeld dich gebe!
frei
kein Lösgeld
mögen
Sondern fordern, was
die Lateiner;
sie stets
Dass du die drei Güter ihnen Erst
am
gefordert, lassest:
Strand des Meers dein
Salzgefilde,i)
Skadar, deine weisse Burg, das Zweite,
Und Da
das dritte dein gezäumtes Weissross!"
Djuro Crnoj evi höret,
dies
Spricht er so zu seinem Bundesbruder:
Vuk Dojevi, o Bruder! vom Markt der Venezianer
,Geh' denn hin.
Geh' und bring
Mir zur
nunmehr
Schreiben
Senden
sie
Kann und Nun denn,
Bringt zur
verschmerzen er die Güter,
will
—
wieder werd' ich ihn dann sehen!'
eilet
Stell'
Reicht hinan
Und
will ich drei der Briefe,
an meinen Bruder Ivan!
Ohne Zögern
—
Papiers diei weisse Blätter!
Stell'
Vuk dem Markt
zu.
Papiers drei weisse Blätter,
seinem Bundesbruder.
sie
der Briefe drei schreibt der Gefangne,
Nicht mit Tinte schreibt
er,
mit
dem
Blute
Seines eignen Angesichts die Briefe;
Weit auf
klafft
an seiner Wang' die Wunde,
Ehe dass zu End' Gibt sodann ,,Eir
nun
er sie geschrieben!
—
Vuk Dojevi, dem Freund
hin, o Bruder,
sie:
mit den Briefen,
Leg' auf's Knie sie Ivan 's, meines Bruders!
Kann und Nun denn,
verschmerzen er die Güter,
will
—
wieder werd' ich ihn dann sehen!'
Uiber's Meer mit den drei Briefen eilet
Vuk, der Tage sieben über 's Meer hin. Legt auf's Knie
sie
Crnojevi Ivan 's.
schwer zu entscheiden, ob in dem vorliegenden oder sogenannte Salzgärten gemeint seien. Die Uibersetzung in letzterem Sinn ist sonach lediglich eine arbiträre, veranlasst durch die Tatsache, dass in der Tat jetzt noch eine Küstenstrade im Gobalji am Fusse des Berges Trvica ,,Soliosko-polje" heisst, und da einst Seesalz bereitet wurde. ^)
Im Urtext
,,
Solilo".
Falle hiermit ein Ort dieses
Es
ist
Namens
80
Da gelesen Ivan Crnojevi Nun der Briefe ersten, spricht
er also:
du mein Salzgefilde, wurdest vorlängst nicht zerstört du.
„Salzgefilde,
Warum
Dass dein Salz
die Flut des
Meeres salze?
Wehe, muss es bis auf dich nun kommen, Für den Bruder du es nun entgelten?"
Da
gelesen Ivan Crnoje\'i
Drauf der Briefe zweiten, spricht er also: ,,0 mein Scader, meine weisse Veste!
Warum
längst verzehrte dich die Glut nicht?
Muss
Wehe!
es bis auf dich
auch kommen.
Dass du für den Bruder nun entgeltest?"
Da gelesen Ivan Auch der Briefe
Crnoj evi letzten, spricht er also:
,,Du mein Liebstes, edles, schlankes Weissross,
Warum
längst wardst
du nicht Türkenbeute,
Dass es nun auf dich selbst musste kommen.
Du
selbst für
den Bruder musst entgelten?
Doch es sei! Fahrt hin, ich will nicht klagen! Werter ist mein Bruder mir, als Salz und Burg und selbst als du, mein edles Weissross!" Spricht's
und
springt empor,
und
schirrt das Weissross,
Sattelt es mit einem Silbersattel,
Zäumet
es
mit goldbeschlagnen Zäumen,
Gürtet es mit Silbersattelgurten,
Schmückt mit reichem Zierat es von Golde. Hängt dann an den Satt Iknopf dem Rosse Von den weissen Burgen beide Schlüssel, Sendet Ross und Güter dem Lateiner. Als nach sieben Tagen in Venedig
Angelangt das reichgeschirrte
Und
es sah der
Doge der
\\"eissross
Lateiner,
Schlug er an das Knie sich vor Verwundrung,
am Knie der blanke Scharlach, dann hin und vor des Kerkers Pforte,
Dass ihm borst (iing
Stiess sie auf
Weit auftaten
mit seinem Fusse, dass sich ihre ehr'nen Flügel.
Siebenzig Gefangne lässt hervor er
Treten, eh' er Djuro
mag
erkennen.
Endlich, da er ihn erkannt, den letzten.
81
Lässt Barbiere flink herbei er rufen,
dem Gefang'nen
Heisst den Bart
sie
Kürzen ihm
langgewachsnen Nägel,
die
scheren,
Sendet auch nach fingerschnellen Schneidern, Lässt ihn kleiden
Nieder dann mit
in
den besten Purj)ur.
dem
Sitzet mit ihm, roten
Als
sie
Befreiten sitzt
Wein zu
er.
trinken.
mit einander einer Woche
Volle Frist
am Wein
also erlabt sich.
Und, gestärkt vom Weine, Djuros AntHtz Wieder auflacht in gewohntem Frohnsinn, Spricht also zu seinem Gast der Doge: ,,Höre, Djuro,
Sohn du, mein Geliebter!
So du nun ein Weib zu nehmen dächtest,
Wüsst ich wohl ein Bräutlein dir, ein holdes. Das für dich als liebe Hausfrau passte! Stammest du aus fürstlichem Geschlechte, Aus des edlen Crnoj evi Hause,
—
Stammt auch
sie
aus fürstlichem Geschlechte,
Aus dem Haus der edlen Suknojevi!" Nachdenkt Djuro. Endlich ,,Frei' ein
Sicher
ist
dies
erwägt
er:
W'eib ich hier, bei den Lateinern,
mir dann der Fried' mit ihnen!"
Denkt's und springt auf seine leichten Beine,
Küsst geziemend des Lateinerdogen
Hand und
küsst den
Saum ihm
des Gewandes,
Wirbt, und noch zur selben Stund' verloben
ihm freudig die Lateinerjungfrau, Weihend ein den Bund mit frischem Becher.
Sie
Als der Tage sieben drauf verstrichen.
Da
beschenkt der König seinen Eidam,
Schenkt Galeeren ihm und Segelschiffe.
Schenkt die Schlüssel ihm der beiden Burgen,
Noch dazu dreihundert Golddukaten. Nur das Weissross gibt er nicht zurück ihm. Als Geleite in die Heimat lieber
Gibt er mit ihm dreihundert Lateiner.
Krejí;
Pisp, k bás. inn. Siegfrieda Kappera.
82
II.
Die Tochter des Ivan Crnojevi. 1460—1470.
Als ein
Weib nahm Radul, der Walache,
Warb zuerst er um die Gab sodann den Ring,
holde Jungfrau,
besprach die Hochzeit:
„Nach der Tage fünfzehn
sei die
Hochzeit,
Bis ich heimgekehrt zu meinen Höfen,
Und
entboten erst mein Festgefolge!"
Heim darauf zu
seinen Höfen kehrt
er.
Bietet auf ein zahlreich Festgefolge, Bietet auf drei Hundert Hochzeitsgäste; Selber aber holt er nicht die Jungfrau,
Sondern schickt sein Ross, Mit
Und
dem
die
Braut zu holen.
Rosse zwei der eignen Brüder
der Freunde zwei, die Braut zu führen.
Hingezogen war das Festgefolge,
Ward im Brauthaus
schicksam auch empfangen;
Feines Linnzeug schenkte
Ross und Falken sandte
man den Gästen, man dem Bräut'gam,
Uibergab die Braut den beiden Führern. ,,Auf!" rief
dann der Tschausch;
,,
empor, Ihr Gäste!
Auf, dass mit der Braut wir heim uns wenden!"
Auf sodann brach mit der Braut der Festzug, Heimwärts kehrend zu des Bräut'gams Höfen.
Als der
Zug nun durch
Hinzog,
—
mitten
in
die
schwarzen Berge
den Bergen,
Harret Dinjar Banjanin
am
siehe,
Wege,
Harrt, gestützt auf seine Kampfeslanze!
Schweigend
lässt
vorüberziehn den Zug
er.
Als jedoch die junge Braut heran war. Sieh, fällt
Da
dies
ihrem Ross er
in die Zügel.
schaun die beiden Brautbegleiter,
sie ergrimmt die blanken Säbel, Abzuhau'n vom Rumpf das Haupt dem Frevler.
Schwingen
83
Also aber spricht die junge Frauen;
„Haltet
um
ein,
Nicht beleid'gen
Gott, ihr meine Führer! sollt ihr ihn,
Eh' wir nicht gehört, was
nicht tödten,
sein Begehren!
Schuldlos Blut leicht möchtet ihr vergiessen!"
Niedersinkt der blanke Stahl den Führern,
—
Tief verneigt sich Dinjar vor der Frauen,
Küsst den schwarzen Grund
7a\
ihren Füssen,
Spricht: ,,0 junge Frau'n! In Gott mir Schwester,
Die du hin
als
Raduls Lieb nun
ziehest!
Sieh', zwei
junge Brüder hält gefangen
Radul mir
in seinen
Kerkern! Schwester!
Wolltest du die Brüder nicht befrei'n mir?" Spricht's,
und
langt aus seiner seidnen Tasche
Gleich hervor zwölf blanke Golddukaten,
Reicht
sie,
sich verneigend, vor der Frauen;
Die dagegen schenkt ein seidnes Tuch ihm.
Und
in
Frieden zieht der Zug des Weges.
Angelangt bald vor den Höfen Raduls,
Schwingen
sich die Gäste
Absitzt Alles,
Da
dies siehet
—
von den Rossen;
nur die junge Braut nicht.
Raduls
alte Mutter,
Tritt hervor sie aus den weissen Höfen,
Bringt ein Bänklein,
Und umschlungen
—
ganz von reinstem Gold
schön mit einem Schlänglein,
Ganz von Silber und gediegnem Golde Und geschmückt mit teuren Edelsteinen, Stellt es vor die ,,
Steig'
vom
Braut hin,
—
also sprechend:
Rosse, Tochter mir willkommne!
Sieh', dies
goldne Bänklein dir verehr' ich!
Ganz
aus
ist's
dem
allerfeinsten Golde,
Und
das Schlänglein, das
Und
die edlen Steine, die es
darum geflochten, gediegnem Silber. und aus Ganz aus Gold
Leuchten
dir zur
schmücken.
Nachtzeit wie
am
Ziemend neigt der Schwieger sich Doch vom Rosse will sie ab nicht
Da
Tage!"
die Tochter,
steigen.
dies schau'n des jungen Gatten Schwestern,
Treten
sie
hervor aus Raduls Höfen,
ist's.
84
Reichen dar der Braut ein golden Ringlein:
vom
„Steig'
Dir
zum
Rosse, Schwägrin uns, geliebte!
goldne Ringlein
Sieh', dies
sei
verehrt
dir,
Schmuck, solang du unsre Schwester!"
Ziemend neigt den Schwägrinnen die Braut Doch vom Rosse will sie ab nicht steigen.
Da
sich.
dies schau 'n des jungen Gatten Freunde,
Fahren
sie
empor
gleich
Wilder noch zu Radul
wildem Feuer,
also sprechend:
„Freund und Bruder! Will
Braut vom Ross
die
nicht,
Geh' hinaus denn du! Versuch' noch dieses! Lass' sie schaun, wer jetzt
Und
hervor
und
ihr Gebieter!"
Radul aus den Höfen,
tritt
Wilden Grimms, den blanken Säbel schwingend:
vom
Hündin du, nicht Mädchen, Haupt leg' ich zu Füssen! Nicht auf deines Vaters Rosse kommst du; .Steig'
,
Oder
Rosse,
dir dein
Mein Ross
ist's,
das dich hieher getragen!"
Also aber ihm die junge Frauen: ,,
Zürne nicht, o Radul. mein Gebieter,
Denn zu zürnen hast Nicht
vom
Rosse
du, Herr, nicht Ursach!
steig' ich, bis die Schlüssel
Du
von deinen Kerkern mir gegeben!"
Da
dies
Radul
höret, lacht er hell auf;
Freudig, nun des jungfräulichen Sträubens
Grund zu wissen, bringt ihr dar die Schlüssel, Hebt vom Rosse selbst die Braut die holde. ,,
Kommt
,,
Führt mich hin
nun!" spricht die Braut zu ihren Führern, jetzt zu der
Kerker Pforten!"
Gern willfahren ihr die beiden Führer, Führen hin sie zur der Kerker Pforten, öffnen selbst die schauerlichen Kerker.
„Welche sind," spricht hier ,
die holde Frauen,
.Welche sind die beiden Brüder Dinjar's?
Tretet
frei
Aus der
hervor durch diese Pforte!"
Tiefe
klimmen
die zwei Brüder,
Treten durch die Pforte vor die Frauen,
—
85
Hei, wie graun'voll sind zu schau 'n die Beiden!
Lang
also
Dass
sie
Lang Dass
gewachsen
ist ihr
Haujjthaar,
ganz darein sich könnten hüllen,
die
Nägel an den Fingern
Feld damit umwühlten!
sie leicht ein
Jammervoll zu
also,
ihr
noch aus der Tiefe
Flehen dreissig andere Gefangne: ,,
Holde Braut,
sei
Schwester uns
in
Gott auch!
Führ' auch uns heut' aus des Kerkers Schauern!"
Und ,,
zu ihnen auch spricht die Erlös 'rin:
Tretet
Eilt
frei
hervor durch diese Pforte!
von hinnen, seines Wegs ein jeder!"
Nach den weissen Höfen Führt Winkt,
die junge
—
ihres Gatten
Frau nun die zwei Brüder;
und rasch zur Hand sind zwei
Barbiere,
Einer wäscht, der Andre kürzt das Haupthaar,
Kürzt Winkt,
die grau'nhaft lang
—
gewordnen Nägel;
und rasch zur Hand
ist
weisses Linnen,
Sind gefertigt zierliche Gewänder,
Und
hinaus dann vor des Gatten Höfe
Führt
die
Brüder Raduls holde Frauen,
Schenkt jedwedem einen goldnen Apfel, Spricht zu ihnen,
sie geleitend,
dies noch:
,,Grüsst in Gott mir meinen Bundesbruder,
Grüsst mir Dinjar-Banjanin,^) den werten! Bringt
zum Gruss ihm
diese goldnen Aepflein!"
in. Die Brautfahrt des Maxim Crnojevi.
(Um Hebt empor
sich
1510.)
Crnojevi Ivo,
Zieht meerüber durch die blaue Meerllut,
Führt mit
sich drei Saumeslasten Gutes.
Eine Jungfrau hold zu werben zieht er 1) D i n i a r B a n j a n i n, d. i. Dinjar aus dem Orte Banjani. einem herzegowinischen Dorfe unweit der Veste Klobuk, nordwestlich von Grohovo, dessen Einwohner, mit den Montenegrinern stamm- und glaubensgleich, durch beharrliche
Anhänglichkeit an diese sich von jeher hervortaten.
86
Maxim, seinem Solme, zur Eh', des Dogen
Von Venedig wunderliebe
Tochter.
Ivo wirbt, der Doge weigert ihm
Doch
verzichten
Wirbt Wirbt Erst
nimmermehr
drei volle Jahre
um
sie
um
sie,
will
Ivo,
die Jungfrau.
nicht sparend seines Gutes.
Gut er dran verschwendet. Lateiner ihm die Jungfrau,
als all sein
Geben
die
Nehmen
aus seiner
sie
Hand
den Brautring,
Setzend an auf Jahresfrist die Hochzeit, Bis dass erst er heimgekehrt nach Žabljak,
Und Und
der
Wein
gereift
ihm und der Weizen
die Hochzeitsgäste er entboten.
Als die Hochzeit also war besprochen
Und
der Tag der Heimkehr nun gekommen. Gaben das Geleit die Neuverwandten Ihm, der Doge von Venedig selber, Auch des Dogen edle Söhne beide
Und
mit ihnen hundert der Lateiner.
Doch im Scheiden noch Klug wohl
verdirbt es Ivo.
schreitet, töricht aber spricht er.
Spricht also zu seinem neuen Schwäher: ,,
Freund und Schwäher, Doge von Venedig.
Harre mein mit tausend Hochzeitsgästen;
Denn
nicht minder bring' ich mit als tausend.
Eher, denk'
Du,
sow'ie
ich,
du
ihrer
noch darüber!
siehst, dass wir gelandet.
Führ' heraus auch der Lateiner tausend.
Dass
sie froh die
Doch zu schau'n
Gäste mir begrüssen! nicht soll ein schmuckrcr Held sein
Unter meiner Hochzeitsgäste tausend
Wie auch unter all den tausend Deinen, Den Lateinern, als Maxim, mein Sohn ist. Heut' mein Sohn noch, bald nun auch dein Eidam!"
Da dies hört der Doge von Venedig, Da 's die Falken hören, seine Söhne. Und es hhcn der Lateiner hundert. Ist erfreut er sehr
ob solcher Rede.
Breitet aus die Arme, küsset Ivo,
87
Spricht: ,,Dank dir, o Freund,
Wird
ein
Eidam
mir, dass
um
solche Worte!
ihm an Schönheit
Unter Tausenden vergleichbar keiner,
Werter achten
will ich als
mein Auge.
Besser ihn, denn meiner Söhne Einen; Will Geschenke ihm bereiten kostbar,
Schöngezäumte Rosse, edle Falken, Goldagraffen die im Luftzug spielen,
Rundgestickte, fürstliche Gewänder.
Schön geschmückt
schreit' [dann] einher der Schönste!
Zeigt sich's aber nicht an dem,
—
dein
Kommen,
Freund, war leicht dann, nicht so leicht dein Gehen!" Bis an's Schiff geleiten
sie
dann
Ivo.
—
*
Rasch hin durch
die Meerflut ghtt das Fahrzeug,
Bracht' ihn glücklich an das heim'sche Ufer,
Froh den Seinen
eilt er
—
nun entgegen.
Bald auch schaut von fern
sein weisses Žabljak,
Schaut er seine trauten weissen Höfe. Leuchtend in die Lüfte ragt die Hochwart,
Leuchtend von der Höhe bückt der Söller, Funkelnd nieder schauen Spiegelfenster,
—
Und
es drängt gewalt'ger ihn die Sehnsucht.
In die Flank'
dem
Kranichross die Bügel
strammer an den Stahlzaum, Dass noch rasch 'ren Sprungs das Ross nun hinsaust.
Bohrt er, ziehet
Niemand aber sieht ihn von den Nur die treue Ehfrau schaut, die
Seinerj,
—
erste,
Nah'n ihn aus der Hochwart offnem Fenster.
Da sie ihn erschaut und ihn erkennet Und den Kranich unter ihm, den flinken, Eilt sie nieder
von der schlanken Hochwart,
Ruft's aus lauter Kehle durch die Höfe,
Ruft herbei
die Diener all
und Mägde:
„Auf, ihr Diener, und hinaus behende! Fliegt entgegen
Euerem
Gebieter!
Rasch, ihr ]\Iägde, feget rein die Hallen!
Aber du, mein Kind, Maxim, wo Eil'
bist
hinaus vor unsres Hofes Tore!
du?
mein Sohn, der Vater kehrt
Sieh,
dir wieder,
Dir der Vater, mir der teure Eh'herr!
Ungeduldig drängt das Ross
Glückhch wohl
Und
muss
vom
Helfen ihm
Und
Braut
er die
die Diener stürzen aus
Eilen flugs entgegen
er vorwärts,
dem
Ross,
dir
—
werben!"
den Höfen,
Gebieter,
am Zaum
erfassend,
die Frau'n begrüsst ihn auf der Schwelle,
Küsst den Saum des Kleides und die Hand ihm. Schnallt und nimmt ihm ab die blanken Waffen, Schliesst die
Trägt
Maxim aber Dar
Waffen herzend trägt in seinen
Arme,
Söller.
Armen
ein silbern Sesslein, stellt vor ihn es,
Dass er drauf zur Rast sich
Und
in die
nach dem hohen
sie selber
der Sohn
Da nun
dem Vater
Ivo auf
Also sitzet
und
Dass den Sohn
dem sein
er,
lasse nieder.
lös'
die Schuhe.
Silbersesslein
Aug' emporhebt,
den geliebten, schaue,
Wehe, welch ein Unglücksanblick wird ihm! Lang ist's, dass er schied von seinen Höfen; Um die Braut dem Sohn warb er drei Jahre; Eine Seuche schwer hat unterdessen Žabljak heimgesucht, des Helden Wohnsitz,
Eine Pest, graunvoll,
—
die böse Blatter.
Maxim auch, den Sohn, hat sie befallen. Ihm das weisse Antlitz arg zerrissen, Es bedeckt mit missgestalter Narbe, Es befleckt mit missgefärbtem Male, Widerlich entstellt es und verwüstet. und versichert ward Schwören dürft' man, Unter Tausenden kein Hässlicherer Fand sich nun. als Maxim, Ivans Sohn, vor.
—
so,
Schmerzvoll jetzt gedenkt des stolzen Wortes Ivo Crnojevi, das im Scheiden
Er geführt vor seinen Neuverwandten, Wie er tausend Helden wolle bringen.
Und Maxim als schmuckster doch soll glänzen, Er, dem nun an Hässlichkeit kein gleicher, — Und bekümmert lässt das Haupt er sinken,
—
89
Niederhangen
den schwarzen Schnurbart
tief
Zu den kummervoll verschränkten Armen,
Und von Sorg' umdüstert schaut sein Antlitz, Und kein Wort zu irgend Jemand spricht er. Senkt den Blick nur unverwandt zur Erde.
Angstvoll also und voll bangen Staunens
Schauet ihn die Ehfrau. Auf dann schürzt
sie
Ihres Kleides Saum, schürzt auf die Aermel,
Küsst die Hand ihm, küsst ihn an die Kniee: ,,
mein Gebieter!
Sprich, o
Was doch Hast
d'rum
Sieh,
bitt ich!
schaut dein Antlitz so umdüstert?
Schnur du etwa nicht erworben?
die
Jungfrau nicht nach deinem Sinne?"
Ist die
Also aber ihr zurück drauf Ivo: ,,
Frage nicht, dass Gott nicht dich auch strafe!
Denn
wohl hab' ich
die Schnur,
Und nach meinem Nach
sie
erworben, Jungfrau;
ist die
vier Seiten hin, so weit die
Kommt Also
Sinn auch
Welt
tagt.
an Schönheit nichts ihr gleich auf Erden! holden Angesichtes,
ist sie
Lieblich an Gestalt
und schönen Auges,
Dass, wer ja die Wila sah im Bergwald,
Schwerlich sprach', ihr dürfe die sich gleichen!
Auch von Gut
nicht dauert mich, was aufging:
G'nug des Gutes
birgt der
Turm
auf Žabljak
Niemand merkt, dass dessen minder wäre! Hoch jedoch verschwor Unter Sollt
all
ich
mich dem Dogen,
den tausend Gästen, die mir folgten.
Maxim an Schönheit
keiner gleichen.
Ihm, dem nun an Hässüchkeit kein
gleicher!
Böse Fehde droht nun über'm Meer mir. So
sie
Maxim, meinen Sohn gewahren!"
Staunend war zu schau 'n der Frauen Mut nun. Wie sie zürnend hin trat vor den Eh'herrn: ,,Möge Gott
Was auch
dir,
o Gebieter, gnaden!
trieb dein
Hochmut
über's Meer dich
Vierzig Tagesstrecken in die Ferne,
Dass zu Gram und
Kummer du nun
heimkehrst,
Ohne Fehde nicht erwirbst die Schnur uns. Drüben über'm Meere nicht und nicht im
90
Eignen Land,
in
Bar^) nicht, in Dulcigno,^)
und Crnagora Bratonožii, im fel'sgen Kui, Auch nicht in Podgorizza, der Bielopavlici
Feste,
Nicht in Žabljak, deinem eignen Wohnsitz, Nicht darin und nicht im weiten Umkreis?
War
zu ruhmlos dir die Crnagora,
Skadar zu gering an der Bojana, Dir zu klein der ^liriditen
am
Unter Skadar
Hochland
^)
Gestad des Meeres,
Dir zu wenig unsre sieben Brda
Mit den sieben edlen Wojewoden,
Dass den Sohn, den einz'gen, du vermählest, Eine Braut ihm findest und Verwandte
Ihm und
dir,
wert, dass sie uns sich gleichen?
Weh', dass übers' IMeer dich trieb dein Hochmut!"
Da
dies höret Ivo Crnojevi,
Fährt empor er gleich lebend'gem Feuer: ,,Nein!
um
Ich war nicht dort, warb
W'er es wagt
und mich
Aus dem bohr'
um
die
Braut nicht!
beglückwünscht.
sie
ich die lebend'gen
Augen!"
*
Um
wohl ging von ]\Iund zu
Keinen serb 'sehen Edlen
Doch
niemand
tat
Mund
wuss um
Klein wie gross, es
gab's,
ihrer gern
die
Kunde.
sie ein jeder.
dem fremd
sie;
Erwähnung.
Hinging so ein Jahr und nach dem einen Noch der Jahre neun in tiefstem Schweigen. Von der Braut auch Hess sich nichts vernehmen.
Da
[auf einmal] bringt ein Bot'
im zehnten
vom neuen Anverwandten, Uiber'm Meer vom Dogen von Venedig,
Einen Brief
Neu zwar
nicht,
doch längst nur einem
alten.
von Skutari am adriatischen Meere, albaneund 500 albanesischen Einwohnern. Sitz eines katholischen Erzbischofs imd Stapelplatz für den Handel nach und von Skutari. *) D 11 c i g n o, bei den Slaven imd Amanten O lg u c o, südlich \-om vorigen am adriatischen Meer mit 2000 Einwohnern, wovon ein Dritteil Slaven, der Rest mohamedanischc Albancsen, treibt Fischerei und Küstenschifialu-t. Einst eine ^)
Bar,
sisches Städchen
d.
i.
mit
Antirasi, westlich
3ö()Ü slavischeu
1
starke Seefeste. *)
Miriditen,
ein
gebirge östlich \-on Skutari.
unabhängiger
Stamm
katholischer .\lbanesen
im Hoch-
91
Da
seitdem neun Jahr' und mehr verstrichen.
Höflich legt auf Ivo 's Knie der Bote
Wühl den
Brief,
doch herb
aus
s})richt
dem
Brief es:
„Freund, Verwandter, Ivo Crnoievir.
So im Feld du eine Wies'
Mäh'
oder
sie
dir abzäunst.
einem Andern,
lass' sie
Auf dass Herbstreif oder Winterflocke Nutzlos nicht der Wiese Blumen knicken! So zur Schnur du eine Jungfrau wirbest. Hol' sie, oder nimm zurück dein Werben! Nun wohl warbest um mein liebstes Kind du, Drangst in mich, und dir hab' ich gelobt es. Auch der Hochzeit Feier ward besprochen, Anberaumt nach deinem Wunsch auf Jahresfrist, Bis gereift der Wein dir und der Weizen Und entboten du des Fests Gefolge. Doch nicht Ein, es sind der Jahre neun um,
Und
zu schau 'n bist du nicht, noch die Gäste!
Fertig' aus zur Stell'
darum
ein Schreiben!
Meiner Tochter ohne Zögern send'
Dass
sie frei
es,
nun einen andern wähle,
Einen Mann, der mein und ihrer würdig!
— such'
Du
jedoch
Da
gelesen Ivo Crnoj evi
eine Braut, gleich dir schlecht!"
Kummer.
Diesen Brief, erfasst ihn neuer
Niemand
ist
zur Seit' ihm, der ihm
riete,
Kein bewährter Freund, kein Held, der
teile
Seines Herzens graunvolle Bedrängnis,
Und ,,
zur Ehfrau blickt empor er ratlos:
Sprich nur du, ge Hebte Ehfrau! Schreib' ich
An
die
Sie
nun wähle, oder
Send'
Schnur den
ich,
oder
Brief, dass einen
Andern
schreib' ich nicht ihn?
soll ich
nicht ihn senden?"
Kurz darauf erwidert ihm
die Ehfrau:
,,Mein Gebieter, Ivo Crnoje\a Ivo!
Wem Wem
bisher noch durften Frauen raten, in
Sie, die
Zukunft werden
sie es
dürfen,
langen Haars, doch kurzen Sinnes?
Doch, da du gebietest,
Schwere Sünde
ist's
will ich reden!
vor Gott
dem
einz'gen,
Schimpf und Schande vor den ^Menschen, Eines Mädchens Glück
<
so zu
>
zerstören
92
Haus es bannend. Höre mich darum, Herr und Gebieter!
Trostlos in der Eltern
Töricht
ist's
dem Kummer
Hat den Sohn entstellt Mögen die Verwandten
sich ergeben.
die böse Blatter, es beklagen;
Dich doch wird kein arges Wort drum
Denn
ein jeder fürchtet
treffen,
Schmerz und Unglück!
Fürchtest aber über'm Meer du Fehde,
—
Nicht an Gut gebricht's in deinem Hause,
Wein, dreijähr'ger
liegt in
Weissen Weizens sind dir
G'nug
ist da,
um
deinen Kellern, voll die Speicher,
Gäste g'nug zu laden,
—
Sprachst du damals: tausend Hochzeitsgäste,
Nun, entbiete deren heut zweitausend, Ausgesucht an Helden wie an Rossen! Schau 'n
sie also
Und gewahren
vorgeseh'n dich
kommen:
deiner Freunde ^lehrzahl.
Wäre Maxim blind auch, die Lateiner Werden Fehde doch nicht drum beginnen!" Freudvoll lacht ob solcher Rede Ivan, Schreibt ein Blatt gleich, übergibt's
dem
Boten:
Freund und Schwäher, Doge von Venedig, Nunmehr lausche Tag und Nacht mein harrend! Donnern aus der Feste die Kanonen, ,,
—
Alle dreissig lass' ich sie erdonnern
Und
zuletzt noch Krujo
Dass der Hall
bis
und Zelenko*)
an die Wolken schüttre,
Freund, dann zürne nicht! Entsend' ein Fahrzeug,
Das mit meinem
festlichen Gefolge
Mich zu dir an dein Gestade trage!"
Als er dieses Schreiben wol entsendet.
Ruft herbei nun Ivan seinen Schreiber. *) Der kaiserlich österreichische General Petrasch, bekannt aus den Türkenkriegen unter den Kaisem Josef und Leopold, soll eine Riesenkanone mit sich geführt haben, der die serbische Rajab. in ihrer Verwiindening den Namen ,,Z e len ko", d. i. Apfelschimmel beilegte, und die er, als er von Zwomik abziehen musste, in die Drina versenken liess. Eine zweite Kanone, die er in den Händen der Türken lassen musste, soll heute noch in Zwomik zu stände sein und ,, Petrasch" heissen. Wie nun Ivo Crnojevi die Kanone des General Petrasch drcih\mdert Jahre vorher schon auf Žabljak abfeuern lassen könnt? das ist eine anachronistische Licenz späterer Sänger, die allerdings nur auf Rechnung ihrer wohhncinenden Naivetät fallen muss.
93
Nimmt
zur
Hand
Papieres einen Bogen,
Teilt gleichmässig ihn in kleine Blättchen,
—
Rasch über
Bietet auf
die Blätter eilt die Schrift hin,
zum
—
Hochzeitsfest die Gäste.
Einlädt er von Bar und von Deligno Milosch Obrenbego witsch vor Allen,
dem
Also schreibt er ,,
geliebten Freunde:
Milosch Obrenbego witsch!
Lad' ich dich
in
Den Ersten
—
meines Sohns Geleite,
du des Zugs und Führer! Dies doch bit ich: dass du nicht allein kommst! Bring' mit dir, so viel du kannst, der Freunde, Dass den Führer ehre sein Gefolge!" Sei auch Erster
Einlädt er den Kapitän der fels'gen
Crnagora und der Meeresküste, Jovan, seiner Schwester Sohn, den Zweiten: „Auf, o Jovan, Schwestersohn, geliebter! Sieh dies Blatt
und
zögre nicht! Zur Hochzeit
Seines einz'gen Sohns lädt dich dein Oheim,
Dass der Führer du der holden Braut
seis't,
Heim uns
führst die liebliche Lateinrin!
Eins doch
bit
Schar'
um
das du nicht allein kommst!
ich:
dich, so viel
du magst, Genossen,
Crnog orcen, Bielopawlianer;
Doch nicht minder denn fünfhundert zähle. Das um dich du sammelst dein Gefolge, Dass
es dir wie
Sind
um
mir gereich' zur Ehre!
dich vollzählig die Genossen,
Brich dann auf,
und
triff
zur sechsten Stunde
Ein mit ihnen im Gefild vor Žabljak!" Einlädt er den dritten, den In der Bratowožici
und
Wojwoden
Kui
Stein 'gen Gauen, Libowic lUa:
Haupt du, in den Säume nicht, so du ,,
steilen
Gau'n der Brda,
dies Blatt gelesen!
Fehlen darfst auch du nicht im Geleite Meines Sohns vor Žabljak auf
Milic
dem
Feldplan!"
Sereme to vi, den Vierten
Lädt d[a]rauf
er,
aus
Der Orekalowitschi,
dem
dies
fernen Gaue ihm schreibend:
94
..Militsch
Schereme to witsch! Entbiete
Was von den
Orekalowitschi jung
ist,
was schmuck von den Wasojewici, Ruf, was Held ist, auf entlang des Limstroms!" Rafi',
Nach Podgorizza, der Hauses Stammsitz,
Stadt, die seines
fertigt er ein fünftes
Blatt dann, an das
Haupt
seiner Verwandschaft.
Djuro Kujundschitsch, den edlen Falken: ,,
Edler Falke, Kujundschitsche Djuro!
Sieh' dies Blatt
Um
und
zögre nicht
und sammle
dich sämmtliche Podgoritschaner,
Unsre Brüder, meinem Sohn
Ross und Reiter, schmücke Türkensättel gürte
um
zum
bei
Brautzug! aufs beste!
den Rossen,
Zu den Hufen goldne Quasten senkend! Reich
sei
das Gezäum, glanzvoll der Brustriem,
Nichts an Pracht geh' ab den festgeschirrten!
Sammt und
Seide
lass'
der Helden Tracht sein,
Purpurrotes Tuch, das allerfeinste.
Das im Regen
tiefer
nur sich
rötet.
Purpurner erglänzt im Sonnenscheine, Veilchenblau das Unterkleid, lang wallend,
vom Knie
Reich geheftet ab
die Hose,
Pelzhut mit Agraff die Zier des Hauptes!
Kostbarer nur schmücke dein Gefolge, Prunkreich
sei
der
Anzug unsrer Jugend, Gewandung!
Auserlesne, fürstliche
Leuchten
mag
in
meines Sohns Geleit
sie,
Dass an Pracht des Aufzugs wie an Schönheit
Der Gestalten
sich nicht Schönres finde
So in serb 'sehen Landen wie latein 'sehen,
Und
des serb 'sehen Bräut'gams Festgeleite
Schauend Denn,
die Lateiner neidvoll staunen!
sei ihrer Alles,
Mögen noch Sie das
was
die
Welt
Gold auch schmieden und aus Purpur
Fertigen die seltsamsten Gewänder,
Rühmen
freut.
so kunsti-ei(h sie das Silber,
—
also stattlicher Gestalten,
Solchen fürstlich heldenhaften Auges
Wie Podgorizas' ruhmreiche Söhne, Mögen immerdar sich die Lateiner!" Abschickt er dies fünfte Blatt an Djuro,
95
Lädt mit Briefen
so die fernen Gäste,
Die zu Žabljak aber ohne Briefe,
Wie auch
die in Žabljak's
näh'rem Umkreis.
Wer's nun konnte schau'n mit eignem Auge, Hören wer mit eignem Ohr den Jubel, Wie, nachdem die Briefe von des Meeres
Saum
bis
an den Lim die Gau'n durchflogen.
Wojwoden, Helden Reih'n sodann, der edlen, Kampf berühmten, sie gen Žabljak zogen! All die Serbenhäupter, die
All der
Als die Greise
sie,
die Pflüger sahen,
Liessen sie die Plüge samt den Kindern,
Drängend nach dem hochzeitlichen Zuge Bis vor Žabljak auf den weiten Feldplan.
Von den Herden rannten
fort die Hirten,
Dass auf neun kaum Einer je zurückblieb. Heller Haufen strömte alles Vok hin
Des Gebieters Hochzeitsfest zu schauen. Auf dem Plan, des Rufs zum Aufbruch harrend. Lagerten vollzählig bald die Scharen.
Weit von Žabljak hin Deckten
sie
bis zur
Ce tinja
das ebene Gefilde,
Ross an Ross und Held gedrängt an Helden, Lanz' an Lanz' gleichwie ein finstrer Bergwald-
Fahn' an Fahn' gleich webendem Ge wölke, Zelt an Zelt gespannt in langen Reihen,
Edle Häupter unter prächt'gen Zelten.
Einen Tag geruht ward, eine Nacht Als zu
dämmern
so.
drauf der Morgen anhub,
Eh' es Tag noch, eh' die Sonn' empor war.
Hob von seinem Lager
sich der
Obern
Haupt und Lenker, Jovan, Kapitän der fels'gen Kui, Einer, eines Gaues
—
Der der Braut zum Führer auserlesen. Leis' erhebt er sich und das noch ruh'nde Lager und die Ebne still verlassend Klimmt empor er zu der Hochwart Zinnen^
Niemand geht mit ihm. Zwei seiner Diener Folgen schweigend nur und in der Ferne Abseits vom Gebieter. Doch er achtet
96
Nicht der Diener, spricht kein Wort zu ihnen, Neigt die Stirne,
gefurcht vor Sorge,
tief
Lässt den schwarzen Schnurbart niederhangen,
Dass er ihm schier sinkt
bis
an die Schulter,
und nieder längs der Zinnen, Forscht nach den Kanonen auf den Wällen,
Schreitet auf
Forscht hinaus nach seines Gaues Gegend, Misst
umher der Sultanslande Fernen,
Lässt den Blick dann längs des Feldplans schweifen,
Drauf noch schlummernd ruht das Festgefolge. Nein, kein Scherz
und
ist
Wie von Žabljak hin
bis
kein harmlos Spiel dies!
an die Zeta
Zelt an Zelt sich drängt in dichten Reihen,
Ross an Ross und ein Held an den andern, Waldgleich auf die Kriegeslanzen ragen,
Wolkengleich im Winde weh'n die Banner.
Da
der Held so, früh der Ruh' entsagend, Auf und nieder wandelt längs der Zinnen,
Da gewahrt
ihn Crnoj evi Ivo.
Seltsam dünkt's ihm, so den Freund zu schauen,
Und
er klimmt empor zu ihm und grüsst ihn: Guten Morgen, Kapitän der Kui! Sprich, was ist's, dass du die Ruhe meidest, Dass, o Schwestersohn, so früh des Morgens ,,
Du
dein Zelt verlassest
Was, dass deine Stirne
und das Lager? so umdüstert.
Traurig so und sorgenvoll dein Antlitz? Trau's
dem Oheim
noch Dämmrung!"
an, dieweil's
Also aber ihm zurück drauf Jovan: ,,
Besser, Oheim, dass
Denn
du mich nicht
fragest!
der Antwort, die ich wol dir gäbe.
Meiner Rede wirst du schwerlich achten! Willst du 's aber,
—
höre mich denn. Oheim!
öffne deine Keller! Lass' ergiessen Sich aus ihnen deinen Wein! Bewirte,
Tränk' im Felde deine Hochzeitsgäste!
Dann
jedoch entsende rasche Boten,
Lass verkünden laut im ganzen Lager,
Heimwärts wenden mögen sich die Scharen, Gib es auf, dies Hochzeitsfest zu feiern! Denn, o Ivan Crnoj evi, Oheim, Sieh, entvölkert ist dein Reich
und öde!
—
97
Anschlicsst deinem
Zug das ganze Land
Und verlassen, wehrlos Da mit Krieg uns eben Und mit Einbruch von
O
sich
Grenze,
liegt die
droht der Türke des Meers Gestaden!
mein Oheim, Ivo Crnoj evi!
Warben eh'dem Helden nicht um Jungh'au'n? Wurden eh'dem heimgeführt nicht Bräute,
Ehdem Hier
nicht auch frohe Hochzeitsfeste
diesem selben Land begangen?
in
Warum
—
diesmal
War's doch
Weshalb
zum nie!
Geleit entbieten
—
des ganzen Landes Blüte?
sollen diesmal unsre Besten
Meeresüber tragen ihr Gebeine, Vierzig Tagesstrecken meeresüber,
Wo Wo Wo
mit ihnen niemand
den Glauben,
teilt
mit uns kein werter Freund im Bande,
nach uns vielleicht schon lechzt die Erde? Dann, sind wir erst drüben überm Meere,
—
Und auf fremdem Grund, du kennst wohl unsrer wie leicht entbrennt da Zwietracht, Helden Art! Und in Trauer wandelt sich die Freude!
—
Ungern meld
ich dir 's; doch höre,
Oheim!
Höre, was ich nimmer darf verhehlen!
Abends
meinem
gestern, spät, in
Als ich lag,
—
Zelte,
zwei meiner Diener hatten
Sorgsam über mich den Pelz gebreitet
Und
das
Haupt
Sich mein Aug' geschlossen,
—
kaum dass schlummernd ward ein Traum mir.
verhüllt mir,
Ein entsetzlich Traumbild, Gott
zerstör' es!
Auf gen Himmel hob den Blick im Traum ich; Dran empor stieg wetterschwer Gewölke, Dräuend nahm es seinen Zug heranwärts. Hin und her zieh'nd, bis es sich gesammelt Über Žabljak, deinem stolzen Wohnsitz. Jetzt hervor draus schmetterten die Donner,
Brachen nieder
in die Fürstenfeste,
•
Deine hohen, königlichen Höfe, Deine Helden, deiner Ahnen Stammburg.
Zündend
fährt der Blitz durch Žabljak 's Mauern,
Grund darunter;
Spelt den Fels bis in den
Da stürzt jäh der höchsten Söller einer Trümmernd nieder und begräbt den Sohn
—
dir!
Unversehrt zwar unterm Schutz des Söllers
Geht Maxim hervor. Ihn KrejOi: Pisp k
bás.
inn. Siegfrieda Kappera.
trifft
kein Leides. 7
98
Doch mein Oheim, Ivo Crnoj evi, Kündet dir das Schhrnmste dieses Traumbild! Denn so einem Traum zu glauben Sinn hat, Eines Zeichens deutungsvolle Mahnung, Bin dann ich
es,
des bei diesem Feste
nun der Tod es, Oder sei es schmerzliche Verwundung. Dein jedoch, o schirme Gott dich, Oheim! So mir irgend über deinem Festzug Widerführ' ein Unglück oder Leides, Sichres Unheil harrt, sei
—
—
Wäre schlimm'res Unheil noch gewärtig! Denn o sieh! Podgoriza's vollzähl'ge
um
Söhne sind geschart So ich klage, klagen
So ich
falle,
Darum
fallen alle
bitt' ich,
meine Fahne!
alle
mit mir;
mit mir!
küsse dir die Hände,
Fleh' dich an, die weil es noch ist Morgen:
Sprich das Wort! Entlass das Festgefolge!
Heimwärts zieh'n
heiss' die
Gib die Braut auf,
Da
dies Ivo
—
entbotnen Gäste!
dass sie Gott verderbe!"
Crnojevi höret.
Fährt empor er gleich lebend'gem Feuer,
den Schwestersohn
Schilt
um
solche Rede,
Sehr verargend ihm die böse Kunde. ,,Bös
Schwestersohn, was du geträumt hast;
ist,
Sand
es Gott, wird
Ob an
mir, an dir es sich erfülle!
Doch wozu mir Jetzt,
am
Gott es auch entscheiden.
—
Alles dies erzählen.
Morgen, vor des Tages Anbruch.
Da zum Aufbruch sich die Gäste rüsten? Traum ist Lüge. Gott allein ist Wahrheit! Irgend schlecht
Und
ist
dir das
Haupt
gelegen,
an Uibles dachtest du entschlummernd!
Wisse, Jovan,
—
Satt hab' ich des
wüsste drum die Welt nicht!
Kummers, wie des
Zum Zum
Gelächter lang genug den Edlen,
Dass
die
Bei
—
Spottes!
Geflüster bin ich den Gemeinen,
dem
Schnur mir
sitzt,
die angelobte,
alten Vater, bei der Mutter.
Nun neun Jahr Und darum, —
schon dies,
sitzt,
des Schwähers harrendt
Schwestersohn, dies wisse!
War' der Tod auch mir beschieden drüben. Nimmermehr jetzt von dem Mädchen lass' ich.
99
vom
Nicht
Du
Fest und send' nicht heim die Gäste!
jedoch, als meiner Ersten Einer,
Den der Braut zum Führer ich erkoren, Eil' nun wieder zu den Felsenwällen! Eile wieder!
Rufe das Geschützvolk!
Auf! Lass' laden sämtliche Kanonen! Alle dreissig,
—
Auch Nedjelko
Dem Und
hörst du?
—
lass
mir laden!
rufe mir, den Alten,
der weisse Bart bis an [den] Gurt wallt, in dessen
Hut
die Mörserriesen
Krujo und Zelenko sind gegeben.
Deren gleichen nicht in weiten Landen, In den sieben Griechenkönigreichen
Wie im Reich des Otomanensultans, Ihn auch ruf herbei, und heiss' ihn laden Die zwei Mörser, die ihm anvertrauten! Acht' drauf, dass des Pulvers er noch zugibt
Und
des Bleis,
und wolkenwärts
sie richte,
Bärsten drüber auch die alten Schütt'rer!
Doch
vergiss auch nicht es
kund zu tun im
Lager, dass gefasst sei'n unsre Brüder,
Und vom
Ufer fort die Rosse führen.
Fern dem Lauf der brausend wilden Zeta;
Denn vor Schrecken scheuten Sprängen
in des
leicht die Rosse,
Stromes tiefen Abgrund,
Und, nicht vorgeseh'n, ergriff die Freunde, Unsre Gäste, wol selbst Fieberschauer! Eile denn! Verk und' es allerorten, Dass jetzt dreissig Schlünde werden donnern,
Donnern werden Krujo und Zelenko! Dann send' aus die Herolde, und künde, Zeit
ist,
dass der Festzug sich erhebe!
Auf denn! Meeresüberl Meeresüber!"
Dem
Befehl gehorsamt Jovan schweigend.
Wälle ruft er das Geschütz voik. Ruft Nedjelko auch hinan, den Alten.
Auf
die
Rasch geladen sind die dreissig Rohre, Krujo auch geladen und Zelenko, Blei's
und Pulvers
reichlich zugegeben.
Wolkenwärts gerichtet sind die Schlünde Und die Lunten geben zündend Feuer. Wer, o Brüder,
jetzt dabei gewesen.
100
Und Und
mit eignem Aug' geschaut dies
Flammen
gehört mit eignem Ohr dies Hallen!
Weithin, als die dreissig Rohre schollen
Und
zuletzt noch
Dröhnte das
Krujo und Zelenko, Bergwald rauschte,
Gefild, der
Auf den Ufern schlug empor
An
die
Manch ,,
die Zeta,
Knie den Gischt den Rossen schleudernd;
Held
ein
rief,
an den Boden sinkend:
Scherz nicht auf den Wällen die Kanonen
Und
kein
Tand
sind Krujo
und Zelenko!"
Drein erscholl des Herolds Ruf, die Pauken Wirbelten, aufbrach das ganze Lager,
Froh und friedhch zog hinaus der Festzug.
Fröhlich zog
man
hin
und jeden Tages
Streck' erhöhte nur der Brüder Eintracht.
Feld und Wald war bald so überschritten. Niederstieg
An
man zu des Meeres Küste, Saum in's grüne Flachland. und vom Ufer, aus den Zelten,
des Meeres
Bald auch,
Ward
erschaut das Schiff, das meeresüber
Sandten zur Begrüssung die Verwandten. Lauter Jubelruf erscholl im Lager
Das Gestad
Wer
entlang, entlang die Ebne.
ein gutes Ross hat, tummelt's freudig.
In gestrecktem Flug den Wurfstab schleudernd;
Wer
ein Freund des Tranks, der neigt die Flasche, Wackern Zugs den kühlen Rotwein schlürfend;
Wem
die Kehl' gesegnet ist mit Klängen,
Prüft in Reigen
Durch
sich,
Hochzeitsgesängen.
die Reih'n hinspringt auf seinem Kranich
Ivo Crnoj evi, an der Seite
Ein vieledles Falkenpaar
—
zur Rechten
—
führwahr, ein prächt'ger Maxim, seinen Sohn, Bräutgam ist er, hoch auf seinem Rappen!
—
Milosch Obrenowitsch des Festzugs
Führer, hoch auf braunem Ross, zur Linken.
Still jetzt hält er,
und um
sich her blickend
Hebt
er an: ,,Ihr Brüder, werte Gäste,
Und
Ihr Freunde, junge
Wojewoden!
101
Noch
ein
Wort
Euch
jetzt wollt' zu
ich sprechen,
Freunde, Brüder, so ihr mir Gehör gäbt! Uiber's blaue Meer zu zieh'n gedenken
Wir weithin
jetzt, vierzig
'I
agesstrecken
,
Meinen Sohn, den teurem mir, geleitend, dass wir heim die hebe Braut ihm holen. Doch, Ihr wisst, wie ihn entstellt die Blatter, Wie darob der Gram ihm nagt am Herzen;
—
Denn
Nun
kein Hässlicherer weilt im Festzug!
verbürgt' ich, freilich unbedachtsam,
Mich mit meinem Wort,
als ich die
Braut warb,
Nicht zu schauen werd' ein schmuckrer Held
sein.
Nicht in meines Sohns Hochzeitgeleite, In Venedig nicht bei den Lateinern,
Als Maxim, der holden Braut Verlobter, Er,
dem nun an Hässhchkeit
Nicht der Sorg' nun kann
wenn ihn
Dass,
erst
kein Gleicher.
ich
mich entschlagen,
sahn die Neuverwandten,
Mich der neue Schwäher nicht beschäme, Sreit mit meinem Festgefolg beginne.
Hört darum, Ihr Freunde, hört mich, Brüder! Eben erst schloss unsrem Zug sich Milosch Der Obrenowitsch. der Wojewode, An, der wackre Held und Euer Führer!
Ihm
unsrem Festgefolg gleicht keiner. ihm an Schönheit der Lateiner! Keiner in
Dächtet Ihr nun, Brüder, wie ich meine,
Nähmen ab
wir
meinem Sohn
die Feder,
Die Agraffe, schmückten mit des Bräut'gams Stolzen Zeichen Milosch, den Wojwoden, Liessen ihn als
Bräutgam
gelten, bis wir
Glücklich heimgebracht die Braut meerüber!"
Da im
Kreis die hochzeitlichen Gäste
Dies vernehmen, schweigen Einz'gen
Munde
lässt ein
sie.
Von
keines
Laut sich hören.
Niemand gerne wagt' ein ratend Wort hier. Denn zornmutigen Geschlechts ist Maxim, Blutig leicht vergalt' er es dem Redner, Schlug' wohl gar zur Stell' das Haupt vom Rumpf ihm; Niemand auch nahm über sich die Kränkung. Milosch aber spricht, der ^^'ojewode: ,,Bist,
o Ivan, Fürst
du nicht und Herrscher?
102
Wozu
erst des
Rats bedarf es Andrer?
Hand
Reiche deine
mir, deine Rechte.
und Treu' mir Namen. Dass nicht Leid ihm, Kränkung nicht geschähe, So du ihn verdrängst auf seiner Brautfahrt, Meinen Eid bei Treu und Glaub' dann hast du, Schwöre mir
in Gott, bei Glaub'
In Maxims, deines Sohnes
Dass
Schnur
die
dir über's
Meer
ich führe
Unberührt und ohne Falsch und Fehde!
Doch
—
nicht jedem Preis möcht' ich entsagen!
Was dem Bräutgam Lass' es
mein
sein,
zufällt
—
an Geschenken,
Niemand
teil'
es
mit mir"!
Ivan Crnojevi, da er solche
Rede
hört, lacht auf in heller Freude:
„Serbenobrer, Milosch, Wojewode!
Weshalb gar erwähnen der Geschenke? Fester denn ein Fels sei dir mein Treuwort,
Dein
sei Alles,
Führe nur
die
Niemand
teile
mit dir!"
Schnur mir über's Meer du,
Führe glücklich sie nach meinem Žabljak, Gern will ich noch. Wackrer, dich beschenken, Dir verehren meinen goldnen Becher,
Der in sich zwei volle Littren Wein fasst, Ganz aus reinstem Gold ist er gegossen!
—
—
Meine prächtigste Araberstute
—
Blendend
ist sie
weiss
und
wirft dir Folien,
Kranichfarbne, lauter edle Renner!
—
Gürten dich mit einem prächt'gen Säbel.
Der dreihundert Beutel Gutes wert
ist!"
Leicht also vertragen sich die Helden.
Abnahm man
Nahm ihm
die goldne
Feder Maxim,
ab die funkelnde Agraffe.
Schmückte damit Milosch. Rückwärts trat der Wahre Bräut'gam und an seine Stelle Der mit seinem Schmucke Neugezierte. *
Nun auch
ging's zu Schiff, zu See.
Meerüber
Rasch hin durch die Meerflut glitt das Fahrzeug, Heitre Fahrt war ihm von Gott beschieden. Glücklich über's Meer trug es den Festzug, Stiess an 's Land unter ^'enedig's Mauern Setzt' an's
Land
ihn vor Venedigs Toren.
103
Weit auf
Und
in
tat die Stadt jetzt ihre Pforten,
Scharen drängten Frau'n und Männer
Draus hervor, die Gäste zu begrüssen. Aber auch des Bräutigams Gefolge Prüfend zu beschau 'n, ob sich 's bewähre. Wie verheissen worden, dass des Dogen Eidam also schmuck, dass ihm an Schönheit Keiner gleich im eigenen Gefolge, Keiner in dem Lande der Lateiner. Leicht nun an Agraff und Feder kennbar Ist des
Dogen Eidam, leichter noch an und schmuckem Anthtz.
Stattlicher Gestalt
Da
dies
auch gewahrt des Dogen Söhne,
Treten beide
Grüssen ihn
lieb voll
ihm entgegen,
als ihren lieben
Schwager,
Schliessen küssend ihn in ihre Arme, Führen ihn hinan zu ihrem Söller,
Sorgen wohl auch für die andern Gäste, Sie zu drei'n, zu vieren unterbringend,
Jeglichen, wie's selbst
Staunenswert
Wie
sie in
ist
dem
ihm dünkt am
besten.
der Lateiner Sitte,
Elternhaus der Jungfrau
Hochzeitsfest begehn'
und Ross und Reitern
Wohl'ge Rast drei Tage lang bereiten. Als jedoch der vierte Tag erglcmmen.
Dröhnten von den Wällen
die
Kanonen,
Rief der Herold, wirbelten die Pauken,
Dem
Gefolg' verkündend, dass des Aufbruchs,
Dass der Heimkehr Stunde nun gekommen.
Ungesäumt versammelte die Schar sich Auf des Marktes steinig buntem Pflaster. Doch, o
sieh, geschlossen ist
das Stadtthor,
und verrammt mit Pfählen, Und am Tore haten Stand vier Henker. Mohren zwei und zwei Lateiner, graun'voll Blutgetüncht die Arme bis zur Schulter
Festverriegelt
Und
der Schwerter Schneiden bis
zum
.
Handgriff.
Rückwärts weicht der Gäste Schar erschrocken. Doch noch Schlimmres müssen sie gewahren; Zwei der Besten sucht ihr Aug' vergebens.
—
104
Milosch, den
Vorgeschützt
Dann
Wojwoden. den man trüg'risch als Bräutigam statt ]\Iaxims,
die liebliche Lateinerjungfrau,
Die zu holen
man hiehergekommen!
Allen graut's.
Doch
Bald
das Grau'n in Freude
sollt'
sich wandeln. Klirrend
Nahet Hufschlag, naht Milosch
ist's,
sich zieh'nd den
Kriegerrosse!
Stahlzaum und
In des Rosses Weichen drückend Tieres Schritt
—
der stattliche Wojwode,
Hoch auf seinem braunen
An
durch die Strassen
jetzt frohes Tosen,
er,
—
die
Bügel
hemmt
des
kürzer trabt der Braune,
—
Wohl und froh ist Milosch bei den Seinen, Grüsst umher mit heitrem Morgengrusse,
Und
entgegen wie aus einem ]\Iunde
Schallt der
Ihm nach
Ruf ihm:
,,]\Iaxim!
Hoch willkommen!"
folgen die zwei Dogensöhne.
Der Latein 'rin Brüder, mit
sich führend
Fürstliche Geschenke, in der Gäste
Gegenwart den Bräut'gam zu beschenken.
Als Geschenk
ihm führt der Dogensöhne
Erster dar ein makelloses Schwarzross
Und
—
darauf die liebliche Latein 'rin.
Bis zur Erde beugt unter des Goldes
Und des Silbers Last sich An die Hufe golden sinkt
schier der Zelter, die Quaste,
Funkelnd an die Brust schmiegt sich der Gurt ihm. Einen Falken ihm auch dar noch reichend.
Der ihm auf der Hand sass, spricht der Geber: ,,Zum Geschenk nimm Ross von mir iind Jungfrau, Und am Ross, was dran von Gold und Silber! Zum Geschenk auch noch den edlen Falken. Weil ein Falk' du dich bewährt hast selber!"
Und herab vom Rosse neigt Und empfängt die köstlichen Als Geschenk
ihm
sich Milosch
Geschenke.
bringt der Dogensöhne
Zweiter einen Säbel, goldbeschlagen,
—
Nicht zu schätzen
ist
der Wert der Waffe!
—
105
Gürtet ihn ihm
Und
um und
Ruhm und
zu
spricht:
,,Den trage
Ehren mit ihm schlage!"
Auf die Brüder folgt der Jungfrau Vater. Ziemend seinen Schwiegersohn zu ehren Reicht er dar ihm Pclzhut und Agraffe, Leuchtend gleich der Morgensonn' im Frühling
—
Ziert ein Stein, vielkostbar, die Agraffe,
Dass den Glanz
,.Nimm
Spricht:
Und
vor
Schau'nden kaum ertragen!
die
Und
dies!
Niemand
—
prunk' damit und schmück' dich.
drin zur Unehr' l)ück' dich!"
Auch der holden Braut besorgte Mutter
kommt
Möcht' es nicht versäumen. Angstvoll Angeeilt, schenkt
—
ihm
ein
Hemd
sie
von Golde,
Finger haben nichts davon gesponnen,
Nichts daran das Webeblatt gefertigt,
Nicht daran gewirkt der Stuhl der Webrin; Jungfrau 'nhände haben es geschlungen. Eingeflochten eine Schlang' in 's Halsstück
Kunstreich
so,
dass unterm
Kinn hervor
Liegt der Kopf, grad so als ob
und
Setzte an
Und
just
sie lebte,
wollte stechen eben,
ein Stein, hellfunkelnd, krönt des Schlängleins
Kopf, dass, v.enn der Bräut'gam
in die
Kammer
Folgt der Braut, er nicht erst brauch' ein Lämplein,
Und
der Stein
Reichend
ihr
ihm
statt des
Lämpleins leuchte.
Geschenk ihm spricht
,,Trag's in Freude, ferne Leid'
Staunend haften ringsum
Noch an
die Schwieger:
und Neide!"
Aller Blicke
der Lateiner Festgeschenken,
Als sie bald noch über Unverhofftes
mehr erstaunen. Wankend naht des Dogen von Venedig greiser Bruder.
Sollten
Weiss bis an den Gürtel wallt des Greises Bart, ein goldner Stab dient
Tränen überrieseln ihm Angesicht,
—
und weh'
ist
ihm
als Stütze,
sein fürstlich
ihm zu Mute.
Sieben Frauen nacheinander
hat
er
Heimgeführt; von keiner blieb ein Spross' ihm. Seines Bruders Tochter anstatt eignen
Kindes Dass
hat
sie
er drauf
an sich genommen,
Söhn' und Töchter ihm ersetze.
106
Schmerzlich sehr mußt' wol es sein
Meeresüber
sie
nun scheiden sehen.
dem
—
Greisen.
Sorgsam, was er zugedacht des LiebUngs
Bräut'gam unter seinen Armen bringt
er.
Bis er an ihn selbst herangekommen.
Nun
jedoch enthüllt er 's, und umwirft
dem
Helden einen rundgestickten Mantel. Der vom Haupt bis nieder zu dem grünen Rasen deckt den Reiter samt dem Rosse.
—
Welch ein Mantel ist dies, treff ihn Jammer! Aller Augen haften dran verwundert. Und erzählt ward diemals und beteuert. Auf das Innre sei'n allein bei dreissig Beutel Gutes aufgewendet worden.
Gar nicht schätzbar aber
„Nimm,"
sei
das Aussre.
so spricht der Greis. ,,von mir. o
Maxim,
Diesen Mantel, diesen rundgestickten.
Dem
auf Erden heutzutage gleiches
Sich nicht findet, Sei es bei
Mög'
sei's bei
unsern Kön'gen.
dem Otomanensultan!
er kleiden dich zu
Prunk und Freuden!"
Einer nur sieht Alles dieses abseits
Steh'nd und düster.
—
Crnojevi Maxim!
Als der Neuvermählte so beschenkt war.
Tat
Unterm Tore und Dienerinnen,
sich auf das Stadttor.
Drängten Diener
sich
Scheidend das Gefolg' auch zu beschenken Mit gestickten Tüchern für die Rosse, Feinem Linnge wände für die Helden, Und zu See ging's wieder und zu Schiffe. *
Rasch hin durch Glücklich stieg
Und
die Meerflut glitt das Fahrzeug.
man
an das heim 'sehe Ufer.
den Bergen ging's nun froh entgegen.
Aber nun. schon da
die
Ebne wieder
War erreicht von Žabljak, wo zum Man gesammelt sich und nun auch Wollte,
hub
erst
Festzug scheiden
an das böse Unglück.
Voran sprengt Maxim auf seinem Rappen. Eilt voran, gefolgt von zehn Genossen,
1U7
Kunde,
Sich, als erster Bot' der frohen
auch
Sei's
um
der Mutter Lohn zu sichern.
Milosch aber, da er dieses schauet,
Spornt den Braunen, sprengt heran Flugritt an den Kapitän der
Der der Braut
Hand
Streckt die
Und
die
als
Da
Braut? Unsel'ige Betörung!
Ross und Reiter
Schrickt
Seite,
aus nach der Venezian'rin.
nicht dicht genug,
sie
raschem
Kui,
Hüter an der
Golden zwar umhüllt der
Doch
in
empor,
sie froh
Schlei'r ihr Antlitz,
dem
Blick zu wehren!
nah schaut,
ihr so
—
die Sinne schwinden,
—
Rückwärts weit, schlägt sie den goldnen Schleier, Bar der Hülle flammt ihr Aug', und sehnend
—
Streckt
sie ihre
Arme ihm
Die es schau 'n, tun. ob
entgegen.
sie es
nicht schauten.
Doch auch Ivo Crnojevi sieht es, Sieht 's, und wilder Grimm durchzuckt ,
die
Brust ihm.
.Nicht so, Schnur!" fährt zürnend er die Braut an.
,,
Nicht
so,
Brächen
und zurück an dich die Arme, Den Schleier vor die Augen,
sie!
Fielen aus der Stirne sie dir beide!
Wozu Der
soll
's,
den Blick zu ihm erheben,
Freund,
dir
—
der Obrenbegowitsche?
Dorthin, Bräutlein, magst den
Dorthin
in's Gefild,
voran
dem
Bhck du
lenken!
Zuge!
Der dort hinsprengt auf gestrecktem Rappen,
Hand
In der
die
wucht'ge Kriegeslanze,
Vor der Brust den Schild, den strahlend goldnen. Jener Reiter mit
dem
missgefärbten,
Missgestalten Blatternarbenanthtz,
Dies
ist
Maxim,
dieser ist dein Gatte!
Stolz wohl dürft' ich, als für meinen
Sohn du
Angelobt mir wardst von deinem Vater,
Brüsten mich, wie
viel ich
auch der Gäste
Mit mir würde bringen, ihm an Schönheit
Werde
keiner gleichen; der Enttäuschung
Schrecken erst empfing
Darum auch
als
—
den Heimgekehrten!
Bräut'gam schützt'
ich Milosch
Vor, dass ohne Streit, doch unberührt auch.
108
Er zu uns dich über 's Meer geleite! Sein als Lohn dafür sind die Geschenke!"
und ob
Sprach's,
Starrt die Braut.
Dass
Schwert in
Zurück
geschlagen
sie
den
reisst sie
Zelter,
schon voranwärts keinen Huf mehr
er
Wagt zu ,,
ein
setzen, spricht also zu Ivo:
Schnöde, Schwäher, Ivo Crnoj e vic,
Hast des eignen Sohnes Glück
zerstört du,
Trügrisch einen Fremden unterstellend!
Und
—
Wer
vernünftig
weshalb auch, dass ist
dir
Gott einst gnade?
und überleget
Weiss es wol, dass Unglück eines Jeden
und vor Betrübnis Niemand
Harrt,
Hat
sicher!
die böse Blatter ihn entstellt auch,
Blieben doch gesund ihm beide Augen, Blieb sein Herz ihm, wie', geworden eh 'dem!
Schuf jedoch dein unbedachtes Sorge
dir;
—
noch jung genug
Rühmen ist
Maxim!
Harrt' ich seiner an des Vaters Hofe
Treu der Jahre neun, nicht minder treulich Auch auf Eurem Žabljak würd' ich seiner
Noch der Jahre neun geharret haben! Meines Hauses Ehre nicht, nicht deines Hätt'
um
schnöd
dies ich
Nun. jedoch, da du
's
je
preisgegeben!
getan, so höre
Meinen Schwur! So Milosch
die
All der Meinen nicht zurück an
Deinen Sohn,
gibt,
Geschenke
Maxim,
dem mit Recht
Keinen Schritt von dannen
sie eigen,
setz' ich
vorwärts.
Stächst du drüber aus mir beide Augen!"
Nicht gewärtig solchen Worts war Ivan. Aufruft er die nächsten seiner Freunde: ,,
Brüder! Freunde! So ihr Gott bekennet.
Wegen
der Geschenke zwischen mir
und
Milosch müsset jctzund ihr entscheiden!"
Er wohl
ruft,
doch keiner von den Helden
Nahm' es über sich, dass er hier richte. Denn mit Handschlag hatten sich vertragen Und bei Glaub und Treu beschworen beide, Nicht
bloss, dass
Ja, dass
mit Milosch niemand
teile.
Ivan selbst noch ihn beschenke!
100
Nicht entscheidl)ar
Was
weil nicht bestreitbar,
ist.
einmal bedungen und beschworen.
Milosch aber, da er dieses siehet,
Sprengt herbei auf seinem braunen Streitross,
Wendet
ihm kündend: und Gebieter,
sich gen Ivan, dies
du unser Fürst
,,Der
Ist dein
Wort
dies
—
bist
auch Treubruch?
treffe dich
nicht etwa zwischen uns beschworen,
Ist's
Mein, unteilbar seien die Geschenke,
Dass du feilschen jetzund darfst und zögern? Reut dein Wort dich, wiegt so leicht ein Treubruch
Nun
dann!
Nimm Nimm Samt
Doch zu Lieb nur Geschenke!
Nimm
den Brüdern!
^ei's sie!
Nimm
der Braut darauf, die ich dir schenke!
nach Recht geh'n und nach
sollt' es
auch
die mein!
Mir gab
Mir antrauten
sie die
Doch hierüber
Nimm
alte.
beiden Brüder!
will ich nicht erst reden!
auch, was
am
Ross an Gold und
Auch den Falken und den Säbel nimm Alles, Alles
Sitte,
der Vater,
sie
Mir die Mutter, mir der Ohm, der
Um
sie!
vor allem dir den edlen Zelter
Denn, Ist
—
dir die
um
Silber! dir!
der Brüder willen,
des Friedens willen geb' ich preis dir!
Nie doch die drei Dinge: nicht
vom Haupt
die
Goldagraffe mit der goldnen Feder,
Nicht
vom
Leib den rundgestickten Mantel,
Nicht das Hemd, das kunstreich goldgeflochtne! Die drei Stücke
Die daheim zu
will ich
Preis'
Unter meinen Brüdern!
Nimmerdar von
Da
die
Helden
mir behalten,
und Ehr' mir tragen
Und
so schwör' ich's:
diesen dreien lass' ich!"
dies sein \\'ort
Preisen Milosch drob einmütig
vernommen, alle:
Wojwode! Preis und Ehr' dir, edlen Stammes Sprosse, Der du vor den Brüdern dich bewährest, ,,Ehre, wackrer Milosch dir,
Friedlich dar die
Hand zum
Ausgleich bietend!"
Eines Sinnes preist die ganze Schar ihn. Alle loben seinen Friedensanbot;
Hoch
auf ihrem Rosse die Latein 'rin,
110
von Ausgleich hören.
Sie allein will nichts
Leid wohl
um die Gaben alle, ums Hemd zumeist, das kunstreich
ist ihr's
Leid jedoch
und aus
Goldgeflochtne, sie
Hört
dies
er,
Ihn nur rufe nicht,
—
Weh
Kehle
Rufen Ivan Crnoj e vic.
.Nicht doch, wehrt
,
heller
Maxim's Namen. Bang betroffen
Ruft
,
Nur dies Maxim!
.teure Schnur!
nicht meinen
genug schon, wahrlich
ist
nicht!
gescheh'n ihm.
Leicht empor in wildem Jähzorn führ' er
Und
begann' in mitten dieses Festzugs
Blut'gen Streit, die Lust in Trauer wandelnd!
Schnur! Bei Gott
Sieh,
Voll des Gutes
AU Nur
dies
Gut
sei
begehrt, magst du
Doch
sei dir's
beschworen!
mein Turm in Zabiják; dein, und was dein Herz
ist
dir
dafür dir schaffen!"
nicht hören will' die Unglücksel'ge,
—
Ruft nach Maxim lauter Ruft noch einmal,
—
er
vernimmt's nicht;
und der Ruf
ereilt ihn.
Umlenkt Maxim seinen Kriegesrappen, Horcht empor, was ihm
die
Braut begehre.
Also aber ruft ihm zu die Jungfrau: ,,Weh, Maxim,
und wärst du
nie geboren!
Deiner Mutter einz'ger bist du,
—
aber
Wärst du lieber niemals es gewesen, Oder blut'ge Lanzen deine Bahre Längst schon, Schilder deines Grabes Decke!
O doch, dass vor Gott dereinst, dem Richter, Du entehrt so ständest, wie vor Milosch Heut entehrt du stehst an dieser Stätte, Dem du willigst hingabst all die teuren Kostbarkeiten! Doch verschmerzt' ich alles, Trag' er es, und trag die Flut ihn selber!
—
Nimmermehr verschmerz'
Hemd Meinen
ich,
—
das goldgeflochtne
dran drei Jahr' ich
müh voll
selbst
mit
drei Gespielinnen geflochten.
Dass darüber schier das Aug mir ausrann!
Emsig flechtend hofft' ich stets im Herzen. Küssen dereinst meinen Bräut'gam wer ich In dem selbstgefertigten Gewände, Weh', und heute schenkst du's einem Fremden!
—
111
Darum
höre,
Fordre jetzt
Maxim! Gatte, höre! zur Stell' von ihm zurück
es!
Forderst du es nicht, bei Gott dir schwör
dem
Bei
—
einzigeinen,
ich,
keines Hufes
Breite schreit' ich vor von dieser Stelle,
Lenk' mein Ross um,
eil'
hinab zur Küste,
Pflück' ein Blatt des Kräutleins Schlemischhka,
Ritze blutig mir mein junges Antlitz, Bis daraus das rote Blut hervorquillt, Schreib' mit
meinem Blut
auf's Blatt ein Brieflein,
Geb' es einem Falken, send's
dem
Vater,
Dass er aufbiet' der Lateiner Kriegsmacht,
Euch zerstöre Euer weisses Žabljak, Euch den Schimpf mit Schmach und Elend heimzahll"
Da
dies
Maxim
hört, der junge Kriegsheld,
Bleibt es seines Zorns nicht länger Meister.
Weit zurück
sein schwarzes Kriegsross reisst er.
Schlägt es mit
Dass dem Tier
dsm vom
dreigeflochtnen Kandschu,
Schlag
am Bug
Rot das Blut ihm an die Hufe
Und
Haut
die
birst.
rieselt.
dahin es fährt in wildem Satze
Wohl
drei
Lanzen hoch vom Grund gen Himmel, am Boden hinwärts.
L'nd vier Lanzen weit
Keiner hält von Allen, die es schauen.
Ihn zurück, denn Böses ahnet Niemand. Willig vielmehr öffnet durch Gedränge Sie die offne
Bahn dem kühnen
Reiter.
Milosch selbst, der Wojewode, da er
Ihn heran sieht sprengen, lacht, sich freuend. ,,Dank
dem Herrn,"
Freudig sprengt
spricht
er,
,,dem einzigeinen!
goldne Eintracht bringt er!"
er,
L^nd erwünschten Ausgleich hofft nun Jeder. Ist's
um Hemd
Maxim
aber,
nur,
kaum
—
Milosch
ist
dass er heran
kein Feilsch er!
ist,
Schwingt die Lanz' empor, dass in den Lüften
Hoch
sie kreist
und
saust gleich einem Wurfspiess.
,,Auf denn," ruft er, ,,und hervor
zum Zweikampil
—
du nicht willig, Nun wohlan, entscheide denn die Lanze!"
Von den Gaben
lassest
Weigern nicht kann Milosch solcher Fordrung. Seine Lanz' auch schwingt er durch die Lüfte,
112
<
Schlägt auf seinen Braunen,
Weil das Ross entgegenspringt
dass \der Lachter
dem Rappen
—
>
Und auf grünem Feldplan, eh' der Freunde Ruf dem Schlimsten noch vermag zu wehren. Tobt ergrimmt der unglücksel'ge Zweikampf! Furchtbar, gleich entbrannt von beiden Seiten
Rast der
die glüh'nden Rosse
Bald deckt
Streit.
Schaum und
Weisser
weisser Schweiss die Helden.
Lang einander jagen durch's
Gefild
sie.
Trachtend Einer, wie der Lanz' des Andern
Er
entrinne,
und
an's
Haupt des Gegners
Todessicher schmettre seine eigne.
wähnt Milosch seinen Wurf dem Gegner Unfehlbar! Er schleudert seine Lanze, Maxim aber weicht gewandt zur Seite, Uiber ihn weg saust die Lanz' ins Weite. Aber jetzt auch seinen Wurf unfehlbar Jetzt
Sieht
—
Maxim dem
Schleudert Trifft er
sie,
—
Gegner,
— schwingt
und unter
die Lanze.
die Agraffe
grad ihn zwischen beide Augen!
Rückdurch stürzen aus dem Haupt die Augen, Tot vom Ross stürzt Milosch an den Rasen. So ergrimmt jedoch
—
in seiner Blutgier
Maxim, dass über den Gefallnen Er sich selbst noch stürzt und ihm vom Rum.pf das Ist
Blutge Haupt trennt. In des Rosses Frassack Birgt er drauf
es,
fasst die
Hand
der Jungfrau.
Sprengt mit ihr davon, der ersten Botschaft
Dank aus Der
's
Wer
froher
gefügt
so,
Mutterhand zu holen. Preis dir, Herr, für Alles!
nun, da das edle
Haupt
gefällt lag,
Mochte des Verderbens Ziel erschauen, Wessen Aug' des Unglücks Mass ermessen?
Wehruf
—
erst geht
durch die weite Ebne,
Zahlreich sind die Freunde des Gefallnen
Rosse wiehern drauf
—
erfüllt
das Flachland,
Zahlreich sind des Toten Anverwandte
—
Waffenrasseln drängt dann durch's Gefilde, Schwerterklirren folgt
und Kugelschwirren.
Traurige Geschenke, die der Hochzeit
m ^
113
Gäste itzund spenden und empfangen:
—
Blei'rne Birnen aus glutspei'nden Rohren,
Dass des Pulvers Qualm gleich dichtem Nebel Lastet auf
dem
Plan, ihn schwarz umhüllend,
—
Scharfe Klingen, die in Herzen dringen. Viel des
Jammers armen Müttern
bringen,
Lieben Schwestern schwarze Trauerschleier,
Treuen Hausfrau 'n jammervolles Wittum!
Kniehoch wallt das Blut. Trostlos irrt
Und
in
umher der Helden
dem Wallen
Einer,
Schwerbedrückten Herzens und für immer Gramerfüllten Trostlos irrt
—
er,
..Send', o Herr,
Zu
Crnojevi Ivo.
zum Himmel fleht er: vom Bergwald einen Windhauch auf
zerstreuen diesen Unglücksnebel.
Dass ich schaue, wer von meinen Teuern Mir gebheben, wer mir noch
Und Der
Leben!"
der Herr entsendet einen W'indhauch, die
Nebel scheucht. Es klärt die Flur
Und umher
forscht Ivan
Doch wohin
soll erst
Wo
am
so viel der
sich.
bangen Auges. den Blick er wenden.
Toten und der Wunden,
Ross wie Reiter, rings den Plan bedeckend? Ratlos steht
W^endet
um
er,
schreitet ratlos fürder,
der Hingesunknen Leiber,
Prüft besorgt die blutgetünchten Züge,
Ob
er
Maxim, seinen Sohn, nicht fände.
Lange sucht er, kann ihn nirgend finden; Da, im Suchen, unter blut'gen Leichen, Stösst er auf den Kapitän von Kui, Seiner Schwester Sohn, den er zum Führer Ausersehn der Braut, und der auf Žabljak Ihm den Traum erzählt an jenem Morgen. er kennt nicht den von Blut Entstellten, Doch
—
Geht an ihm vorüber, Jovan
aber,
Hebt vom Grund ,,
sich, redet
an ihn
also:
Sprich, o Ivo Crnojevi, Oheim!
Sag',
worauf doch du so
Ist's die
stolz
geworden?
Schnur? Sind es die Hochzeitsgäste.
Der Verwandten Kreji:
sein nicht achtend.
da er sieht den Oheim,
fürstliche Geschenke,
Písp. k bia. ion. Siegfrieda Kappera.
114
Dass den Schwestersohn, den unglücksel'gen
Du
Wunden?"
nicht kennst, nicht fragst nach seinen
Tränen heiss entquillen Ivo 's Augen, Da er solches hört. Aus seinem Bhite
Hebt empor den Vetter
und
er,
fragt ihn:
o Kapitän der ,, Schwestersohn,
Kui!
Deine Wunden, sprich, sind
zu heilen,
sie
Dass ich dich nach unsrem Žabljak bringe, Uiber's Meer dir kluge Ärzte hole?"
ihm zurück drauf Jovan:
Also aber
o Ivo,
,,Lass',
Denn, o Solche
sieh,
nur hier mich, Oheim!
lass'
—
—
o dass du sie nicht sähest!
Wunden, Oheim,
nimmer!
heilen
Sieh, dies linke Bein, wie es zertrümmert.
Wie
zerspellt, in zwei, in drei der
Stücke!
Sieh die rechte Hand, die abgehau'ne,
Wie
sie haltlos
am
erlahmten
Arm
hängt!
Bis an's Herz, ach, drang der Säbel
Aus den Rippen
Da
quillt die
Wucht
mir.
schwarze Leber!"
dies schauet Crnoj evi Ivo,
Fragt er schnell noch dies den Unglücksel'gen: Schwestersohn, so lang des Worts noch mächtig. Der dem Mädchen Führer du gewesen. Der du Zeuge warst des schweren Unglücks, Künde mir, wo mir der Sohn gefallen, Weisst du wohl, wohin das Mädchen kommen?" ,,
Ihm darauf ,,Sorg'
um
Und im
der Kapitän der
Kui:
ihn nicht. Ivo, teurer Oheim,
Feld nicht bei der Toten such' ihn!
Wohlbehalten, der den Freund erschlagen, Ist auf flücht'gem
Ross der Rach' entronnen.
Deinem Zabiják mit der holden Beute Flog er zu
Si)richt's,
—
dort
triffst
und haucht
du den Geborgnen!"
die Seele aus.
Und
trauernd
Senkt zur Erde Ivo den Entstellten,
Macht
Da
sich auf
er sich
und
dem Tor
will
nach seinem
/sabljak.
der Feste nähert.
Schaut davor er eingerammt
'ne
Lanze.
115
An
die Lanz' ein
Rabenross gebunden.
dem Ross ist körn'ger Hafer, Maxim aber sitzt dem Ross zur Seite,
Vorgestreut
Schreibt auf seinen Knien ein zartes Brief lein.
—
Schreibt's an seinen Schwäher nach Venedig,
Fluggerüstet harret schon der Bote:
.Schwäher!" schreibt er. ,,Doge von Venedig! Heb' empor deiner Lateiner Kriegsmacht, ,
Komm Komm
und leg' in Schutt dies weisse Zabiják! und hol' die Tochter heim. dir geb' ich Unumfangen, ungeküsst zurück sie. Denn verwirkt sind meiner Herrschaft Rechte, Wertlos mir die königliche Macht nun! Ferner Lande Gau'n will ich durchmessen, Flieh'nd die Heimat mich gen Stambol wenden, Türke werden zu des Sultans Füssen!"
Und
—
die
Dringt
Kunde geht von Land zu Lande, Obrenovin Wohnsitz,
in der
Und auch
Jovan, des erschlagnen Milosch,
Des Wojwoden eigner Bruder, hört
Lang
nicht sinnt der. rasch
Führt zur
ist er
Stell sein leichtgefusstes
Zäumt
es auf.
Gürtet
es.
was
was
er
er
sie.
entschlossen.
Ross vor.
vermag, aufs beste,
vermag' aufs strammste.
Schwingt sich drauf und mit den Anverwandten, Mit den Brüdern sich gesegnend, spricht
er:
,,Nun wohlan, so will auch ich gen Stambol,
Unsre Brüder
gilt es
—
dort zu schirmen,
Unsre Kinder, unsrer Lande Hoffnung,
Denn nur bös
Um
ist.
was dort sinnt der Böse!
des Sultans Lächeln will er buhlen.
Sich ein Heer erbuhlen, Macht
Zu verwüsten
und Waffen
diese unsre Gaue!
Doch. Ihr Freunde, hört
es!
Hör's,
du Nachwuchs!
So lang Ihr vernehmt, dass ich noch lebe.
Lebe dort
in
Stambol's weissen Mauern,
Fürchtet nichts von Uiberfall und Treubruch.
Nimmer wagt
er's.
Er gen Euch, und Spricht's,
dass er
Euch
ich gen ihn,
und spornt
sein Ross.
—
befehle!
—
so
schwör ich's!"
und sprengt von hinnen.
116
Nah schon bhnken Stambols
weisse Mauern,
Da, auf offner Strass', zur rechten Zeit noch,
den Verfolgten der Verfolger.
Trifft auf
Mit ihm zieht zugleich er ein Mit ihm
in
Stambol,
zugleich er vor den Sultan.
tritt
Freudig heisst die Brüder der willkommen,
Wohl erkennend, wer
Nimmt
sie
sie
freudig auf,
beide seien,
macht
sie
zu Türken,
Wählt für beide selbst die türk'schen Namen, M a h m u d-0 brenbegovic für Jovan, S k e n d e r-I vanbegovi für Maxim.
Neun
der Jahre dienen drauf
dem
—
Sultan
Beide, neun der Leh'n erdient ein jeder;
Geben dann im zehnten dann ein jeder Für ein Paschalük die neun der Lehen, Rossessch weife, weisse, für die Beiden
Legt der Sultan noch dazu, und setzt
sie
Zu Vesiren über zwei der Länder Ohne Wandel und für ew'ge Zeiten So für sich wie einst für ihre Nachkunft:
Mahmud-Obrenbegovi den Einen Uiber Dukadjin,'') die ebne Landschaft, Die gesegnete mit Weines Fülle, Besten Weines, goldnen Maises Reichtum,
Weissen Weizens körn 'gen Uiberflusse, Ein Geländ', so schön, dass kein 's ihm gleich kommt,
—
Skender-I vanbegovi den Andern
Uiber Skadar
am
Bojanastrome,®)
Ein Geländ', so öde wie kein zweites,
Arm und wüst
Wo Und 5)
Du
kad
ohn'
Wachstum und Gedeihen,
nur Frösche nisten, Büffel hausen,
j
die
i
Ebne fruchtertötend
Salz deckt.
auch M a t o c Djakonia, dann
n, die südöstliche Partie des alten Serbien,
geheissen, mit den Städten
Ipek, Prizren und
h a i
dem
berühmten Kloster Djeani, einst das eigentliche Herz des grossserbischen Reiches. Die Obrenbegovie bestehen daselbst noch heutigen Tages. ') Der Skutari-See ist wesentlich nichts als eine Bettenveiterung der Moraa, wie etwa der Bodensee eine solche des Rheins ist. Die Fortsetzung des \\-ieder stromförmig eingeengten Bettes, mittelst deren er von Skutari abwärts seinen Abfluss in die Adria nimmt, führt den besonderen Namen Bojana.
117
Wie
es aber war, so ist es heut' noch.
Unversöhnt befehden
Und
sich die
Beiden
untilgbar zwischen ihrer Enkel
Enkelkindern wuchert
fort die Blutschuld.
IV.
Die Söhne des Ivo Crnojevi. 1549- 1Ö97.
Rotwein trinken junge Crnogorcen Vor Cataro, der Lateinerfeste; Unter ihnen Ivo Crnojevi. Als des Weines sie genug getrunken, da
Sieh',
heran ein grauer Falke.
fliegt
Senkt sich nieder vor Cataro's Mauern, Just da, W'O
Da
trinken,
sie
im Bazare.
ihn schaun die jungen Crnogorcen,
Springen flink
auf die leichten Beine.
sie
Fassen rasch die funkelnden Gewehre, Eifrig,
Da
wer zuerst den Falken
finge.
der Falk' dies schauet in den Lüften,
Wie
sich
Wer
zuerst in seinem Flug ihn finge,
müh'n
die
jungen Crnogorcen,
Fasst ihn Angst, dass streitend sein Gefieder,
ihm nicht zerpflücken. Und aufrauschend rückwärts in die Wolken Hebt er sich. Cataro überflügelnd. Seine Schwinge
Da
sie
dies schauet Ivo Crnojevi,
Schmerzt
es sehr ihn
und bekümmert denkt
Dass der schöne Falk' ihm wol entkäme,
Ihm
zur Unehr' Andere ihn fingen.
Und
die
Freunde scheucht
Breitet auf den
er auseinander,
Boden seinen Mantel,
Lockt heran den scheinen grauen Falken.
Und
hernieder senkt der Falk sich wieder,
Setzt sich
zahm ihm
auf die linke Schulter,
Langt hervor ein
Brieflein unter'm Flügel.
Und
Crnojevi Ivo:
es fragt ihn
,,Wie,
mein Falke, graubeschwingter Bote,
er,
118
Kommst doch nicht von Stambol's fernen Zinnen? Kommst du dorther, sprich, sahst meinen Sohn du? Sahst du Stanko? Sahst du seine Freunde.
Die mit ihm
zum
Sultan sich geflüchtet?
\Me nahm ihn auf der Sultan? Beschenkt' er ihn mit reichen Gaben?
Sag' mir an! Sprich!
Wird zu uns
ihm der Falke:
Also aber kündet ,,
wohl wiederkehren?"
er bald
Ausflog gestern ich
vom
fernen Stambol,
Rastete auf Cetinje nachtüber,
Hörte dort von Djordje, deinem Sohne. Dass du weilest vor Cataro's Mauern, Flog hieher in erster Morgenfrühe, Brachte dir von deinem Sohn ein Zeichen!"
nimmt den
Ivo
Brief.
Doch
weiter fragt er:
,,Doch, so Gott dir beisteht', grauer Falke,
Was von meinem Sohne
Und
zur Antwort gibt der Falk
und
,,Wohl
Da
weisst du selber?"
freudig
er vor ihn trat,
nahm
ihm
solches:
ihn auf der Sultan,
kühn, wenn auch flüchtig,
Nann
ihn Sohn, und bat zuerst Werde Türke, Stanko Crnojevi,
ihn flehend:
Dich
Und zum Pascha will zum Haupt von
Skenderien setzen!
Also aber gab zurück
ihm Stanko:
ich gleich dich
machen,
Türke, Sultan, [meinst] du. dass ich werde
Meinen Glauben frevlerisch verläugnen?
Gäbst du mir um. Nicht
um
all die
selbst
um
deinen Thron nicht,
zwölf der Rossesschweife
Mit den Spangen funkelnden Gesteines. Die du trägst an deinem eignen Turban! Drohend drauf gen ihn der Sultan weiter: Höre nun denn, Stanko Crnojevi, Hör' und wähl'! Entsage deinem Glauben, Oder aus den Mauern meines Stambol Trägst dein Haupt du nicht auf deinen Schultern,
Nicht das seine deiner Freunde Einer!
Weh'
bei solchem W(»rt
ward deinem Sohne. Leben
Besser, aber dacht' er, war' das
Und
ein
Denn das
Paschalük im Reich des Sultans, Beil
und denn der schwarze Henker,
119
Und
bekehrt', o Ivo, sich
Gleich Setzt'
zum Pascha macht' zum Herrn ihn über
Gab zu
Da
zum Türken. ihn auch der Sultan,
Skenderien,
eigen bis an 's Meer dein Reich ihm!"
dies Ivo Crnoj evi hörte.
Schlug sein Haui)t er an des Bazars Steine Und verwünscht in Stambol so den Sultan: ,,Wehe mir, weh' über dich, Verräter!
Dass dich lebend Serbenhand
Du zum
zerrisse,
Spott vor Aller Augen würdest.
Dir dein Reich verheert' der Moskovite!
War's genug nicht, mir den Sohn entfremden,
Um
ein.
Paschalük, ein unglücksel'ges,
Drängen ihn zur ewigen Verdammnis? Musstest in's Verderben du mein Land noch, Meine andern Kinder stürzen, Unmensch?
Da
dies sah'n die jungen Crnogorcen,
Hoben
sie
ihn von des Bazar's Steinen,
Führten heim nach Cetinje ihn schweigend.
—
Kurze Zeit verstrich, der Jahre sieben; Uiber's Meer gen Bagdad zog der Sultan. Mit ihm gegen Bagdad zog auch Stanko, Kämpfte da, verlor der Freunde dreissig.
Rückgekehrt
in
Stambols weisse Mauern,
Trat er vor den Sultan hin, sprach
also:
vielmächtiger Gebieter, ,, Sultan Herr,
Wohl noch weisst du, was du mir verheissen. Als zum Bruch des Glaubens du mich drängtest. Wie dass mein des Vaters Reich einst werde! gekommen ist die Stunde Nun erfül's Soll ich nicht zum Kreuz mich rückbekehren
—
Und an
—
dir zur blut'gen Geissei werden,
Wie einst Mussa^) an der Meeresküste, Marko in Peiligo einst, der Recke!" ^) u s s a, genannt Arbana ssa, d. i. Mustafe der Arnaute, allem Anschein nach ein albanesischer Klephte zu Anfang des 18. Jahrhunderts. Es wird von ihm erzählt, dass er, nach dem er dem Sultan neun Jahre lang gedient, ohne dafür den mindesten Lohn zu erhalten, sich an die Meeresküste in ein Kastell zurückgezogen und hier sämmtlicher Zölle und sonstiger Abgaben, die ^ on den Handelsleuten an den Sultan zu entrichten waren, sich bemächtigt habe. Der \^esir Duman Köprili vermochte nichts gegen ihn auszurichten. Damit er endüch doch gebändigt
M
120
Kaum
so sprach er, aufsprang gleich der Sultan,
ihm eiligst einen weissen Ferman, Gab ihm seine Freunde, gab ein Heer ihm, Sprach: ,,Zieh' hin und nimm des Vaters Reich Schrieb
dir!"
Bald davon nach Cetinje kam Kunde,
Kam
zu Ohren Crnoj e vic Djuro
—
Seinen Vater trug zu Grab er eben.
wer
Längst so sprach man, also
Djuro aber dacht', das
sei
kaum
kommen,
es
möglich.
Nun, da vor ihm stand der Unglücksbote, Brach er aus in große, heisse Zähren. dann nach
Briefe
allen Seiten schrieb er,
Rief herbei die Crnogor 'sehen Freunde, Teilte
jedem mit
die Trauerbotschaft,
Sprach drauf in vollzähliger Versammlung: ,,V/as
nun
Und was Schwer
Kam'
ist
er,
o Freunde Crnogorcen,
soll's,
wo
tun,
jegliches
Beginnen
und mit Schuld das Herz
wie
's
dem Bruder
belastet?
ziemt in Frieden,
Brüderlich empfing' ich dann ihn selber.
Umarmung und mit
Mit
Denn: mein
ist
Freudentränen;
der Bruder, was er glaube.
So er mir nur brüderlich gesinnt
ist.
Doch mit Kriegsmacht kommt er und mit Fehde! Bruderliebe nicht, nur Brand und Totschlag Bringt er dar nach blut'ger Türkenweise
Und
den Islam und das Joch des Sultans!
Seht, vergebens bat ich ihn, den Bruder,
Bat
ihn, sich des Streites zu begeben,
ihm weichen, wenn er feindlich käme, Kampflos ihm mein rechtlich Erbe räumen! Doch nur Blut begehrt er und beschert er Und zu kommen im Gefolg des Teufels!" Wollt'
Hell aufrufen drauf die Crnogorcen:
,,Wer den Teufel sucht, der
soll
ihn finden!
werde, musste Marko, der Königssohn, heraufbeschworen werden, der sich, wiewohl selbst ein geschworener Widersacher des Sultans, dem sch%\'ierigcn Werke auch bereitwillig unterzog. Uiber den Königssohn, diese Incarnation der Ge-
Marko
schicke des südslavischen Volkes unter türkischem Joche, muss ich, um hier nicht Weitläufiges zu wiederholen, auf meine ,, Südslavischen Wanderungen" und auf meine epische Dichtung
,,
Fürst Lazar" verweisen.
121
Deine Krieger, Herr, sind wir hier Alle!
Wahre du nur
treu uns unsre Ehre,
—
und unsre Herde Werden wir mit unsrer Waffe wahren!"
Treulich dich, dein Recht
Da
Djuro Crnoj evi.
dies hörte
um
Schart'
Zog hinab
sich er all die in 's
kühnen Recken,
Feld von Ljeschkopolie.
Aneinander flammten hier zwei Heere
Messend
sich in heissentbrannter Feldschlacht.
Seinen Bruder überwand hier Djuro,
Schlug aufs Haupt ihn, sprengte seine Kiiegsmacht,
Nahm
gefangen
all
die Crnogorcen,
Die mit ihm das Kreuz einst abgeschworen.
Führte heim
sie in
die Crnagora,
Setzte ein sie wieder in ihr Erbe.
Stanke aber,
Höhnend
flüchtig, lief
hier die tapfern
Wiesen von den Toren
gen Skadar.
Herrn der Feste
ihrer Stadt ihn.
Jagten ihn gen Buschat in 's Gefilde.
Das zu Schmach und dauernd bösem Zwiespalt Ihm für ew'ge Zeiten lieh den Namen.
An den
Sultan aber schrieb dann Djuro:
,,Höre mich, o Sultan, Herr in Stambol!
Als du schnöd den Bruder mir entfremdet,
Ihn
vom Kreuz bekehrend zum
Propheten,
Bessres wahrlich konntest für ihn tun du, Grössres Glück zum Schandlohn ihm bereiten! Hast du Bosnien nicht? Herzego vina? Doch zu seiner Schmach nur und der deinen Sandtest du den Bruder gen den Bruder,
Warfest hin ihm Cetinje
als
Beute,
Dass des Vaters heil'gen Sitz er schände! Wisse: drauf kann nie ein Türke sitzen,
Denn
ihn wahrt das Volk der Crnagora, Arm, doch kühn, verlassen, doch verwegen. Dem so oft die Treue du gebrochen! Wort und Glauben hast bei uns verwirkt du, Unrückstellbar und nie mehr erwerbbar. So lang du in deinem Stambol hausest, Wir in unsren steilen Schwarzen Bergen! Fried' fortan
und gute Nachbarfreundschaft
122
Zwischen uns und
Denn
dir sind nicht
des Truges Nachbar
Ew'ge
Feh
ist
mehr mögUch.
nicht Treue!
nur de[m] bis zur Vernichtung.
Der den Bruder waffnet gegen Bruder!
V.
Die Kirchenweihe
Um Zu
1702.
Hadschi-Pope lovo,
sich lädt der
Lädt zu
in der Zeta.
sich die unglücksel'ge Zeta,
Spricht sodann also in der Versammlung: ,,0 Zetjaner, unglücksel'ge
Redet doch! Was Seit Lazar auf
Brüder,
uns noch dies Leben?
soll
Kosovo
gefallen,
Die Altäre uns gestürzt der Türke.
Und
auf unsrer Kirchen heil'gen ]\Iauern
Sich erhoben seine Minarette,
Haben wir
Darum
nicht Kirche, nicht Gesetz mehr!
mein' ich, war es gut wohl,
Dass wir ein Geschenk zusammen
Es nach Skadar
Und
in
Demut
in die
legten,
Feste trügen.
dort den Pascha bäten,
Einen Freibrief mög' er uns gewähren,
Dass ein kleines Kirchlein wir erbauen, Unsres Heilands Dienst drin zu begeben!"
Des zufrieden waren
die Zetjaner,
Legten das Geschenk sofort zusammen.
Trugen gleich es in die Feste Skadars, Brachten ihre Bitte vor den Pascha.
Da
der Pascha ihr Begehren wahrnahm,
Nahm
er das
Geschenk und schrieb den
Und nach Hause
eilten die
Freibriel,
Gesandten.
Bald auch stand erbaut das kleine Kirchlein. Also aber sprach nun Hadschi-Iovo: ,,0 Zetjaner,
Ihr geliebten Brüder!
Seht, erbaut wohl
ist
Doch was frommt
es,
Besser sind
sie nicht
das kleine Kirchlein. dass die
Mauern da
denn eine Höhle,
stelu
?
123
Da dem Dienst des Herrn Darum sammehi nochmals Bringen es nach Skadar
Legen
es
dem Pascha
nicht geweiht sind.
sie
ein
Geschenk
wir,
in die Feste,
dort zu Füssen,
Schauen, dass wir irgend ihn erbitten,
Dass er noch das eine uns gewähre, Dass hinauf nach Cetinje wir dürfen. Und Danilo, den Wladyken, bitten,
Uns zu weih'n das neuerbaute Gern auch
Kirchlein!"
dieses hörten die Zetjaner,
Brachten das Geschenk sofort zusammen, lovo
<
>
der
Pop erhob aus seinem Haus'
sich,
Nahm mit sich drei von den Angesehnsten, Und sie zogen graen Wegs nach Skadar. Nieder vor
Legten
dem Pascha
sie hier,
ihre
Gaben
brachten vor die Bitte,
Weinten vor ihm, küssten Hand und Saum ihm.
Da
der Pascha ihr Begehren walirnahm,
Nahm
er das Geschenk, gewährt' die Bitte,
Schrieb also an den
Wladyken
selber:
Wladyka, schwarzer Mönch, vernimm Pascha selbst, verbürge mich dir!
,,Hör,
dies!
Ich, der
Komm'
hernieder in der Zeta Ebne,
Weih' den Christen hier ihr kleines Kirchlein! Überdies noch solches
zum Geschenk
dir;
In der Zeta, in den fels'gen Ber da. Seist
du
frei ein
Seelenhirt den Christen,
Magst auch nehmen, was von Recht
dir
zukommt!"
Freudig heimwärts kehrten die Gesandten,
Gaben
frohe
Kunde
ihrer Sendung,
Stiegen in ein schlankes Boot zur Stund' noch. Schifften frischen
Muts den See hinüber.
Legten an das Fahrzeug nächst Rijeka.
Bald von hier war Cetinje erreicht auch. Vor Danilo traten den Wladyken Sie in Demut, küssten ihm die Rechte, Legten drauf
Da den
in sie des
Pascha 's Schreiben.
Brief gelesen der Wladyke,
Sprach er solches Wort zu den Zetjanern;
1-24
,,Pope lovo,
Sohn der Unglücksmutter,
Glauben suchst du. Treu' bei einem Türken?
Doch
Um
— ich
komme,
kehrt' ich auch nicht wieder,
des Kreuzes, des Gesetzes willen!
Morgen mit der Sonne Aufgang geh'
Sprach's
und
rief
ich!"
herbei gleich seine Diener:
mir das beste meiner Rosse! ,, Sattelt
Nach Rijeka
will
zum
See ich nieder,
Will von dort in's ebne
Gott
Land der
allein weiss, kehr' ich
Zeta!
jemals wieder!"
—
Morgens dann ritt er zur fels'gen Küste, von da an's ebne Land der Zeta. Tags darauf, noch eh' es Tag geworden.
Schifft'
War
herbeigeströmt die ganze Zeta,
So die Zeta wie die stein 'gen Berda
Und
das Volk des schmucken Podgorizza,
Jeder, dass er schaue den Wladyken.
Glücklich weihet der
Doch, o Unglück,
Nehmen auch
Wladyk das
kaum
Kirchlein.
dass er geweiht
es,
Türken ihn gefangen, Schnüren rücklings ihm die Segnerhände, Schleppen höhnend ihn nach Podgorizza, Binden fest an einen Eichenpfahl ihn. Rüsten sich, dass sie zur Stell ihn töten.
Da
die
entsetzt dies sieht die ebne Zeta,
So die Zeta wie die steingen Berda
Und
das Volk des schmucken Podgorizza,
Geht
ein
Wehruf aus an
Jung und Alt weint ,,
Nicht doch,
um
laut
allen
und
Enden, fleht
zum
Pascha:
des einz'gen Gottes willen.
Töte nicht, o Pascha den \\lad3-ken!
Wolle uns nicht stürzen in Verdammnis! Ist so leicht dein
Lass
dir,
Nimm
gegebnes
\\'ort
schon,
Pascha, Lösgeld dann genügen.
des Gutes, was du
willst, statt
Blutes!"
Lang erwägt der Türke und bedenket. Ob ihm des Wladyken Haupt wohl lieber.
Ob
er besser ihn für
Gold
entliesse.
125
Lang erwägt
zum Golde
er, sich
schlägt
er,
Fordert Lös'geld dreitausend Dukaten!
WilUg zahlt das Lös'geld der Wladyke, Zahlen es für ihn die Crnogorcen,
—
Kreuz und Leuchter, vom Altar
die Kelche,
Was von Gold
in Cetinje sich vorfand,
Gaben hin
um
sie,
das Geld zu schaffen,
Willig trug ihr Teil die ebne Zeta,
—
—
armen Berda ihres, Zu den Seinen heimzog der Wladyke. Willig auch die
Freudvoll war in Cetinje sein Einzug,
Da
ihn vor
dem
weissgebauten Kloster
Laut umdrängten seine Crnogorcen, Ihm die Hand, den Saum des Kleides küssten, Riefen: ,,Heil uns, unsre lichte Sonne!
Wärst im Unglück du uns niedergangen, Ohne dich, wie wären wir bestanden?"
,,Wohl auch mir!" so sprach drauf der Wladyke, ,,
Einmal Euch, doch neunmal wohl mir
Fürder aber kann ich Euch nicht Herr
selber! sein,
Ihr mein Volk nicht, hier nicht meines Bleibens,
So Ihr dieses Tages Schmach nicht
tilget.
Auf dass Euch der Türke aus den Häusern Nicht die Kinder hol', den besten Segen, Unter Euren Augen sie zu Türken mache.
Und
Ihr selbst nicht machtlos seid, zu helfen;
—
So Ihr nicht gelobt für Glaub' und Freiheit
Euer Blut mit Freuden zu vergiessen, Sie zu schirmen vor der Türken Untreu! Weichen muss, was Türk', aus Crnagora,
Was
sich eingedrängt in unsre Berge,
Uns zur Schande nur und
zur Verhöhnung!
Wehren, doch ergeben wir uns nimmer. Und mit uns kämpft Gottes Schwert, des Rächers! Selber ich begehr' kein bessres Los mir. Als für meinen Gott, für Euch zu sterben!"
Und
gleichwie aus einem einz'gen
Schworen ihm darauf ..Herr, wir wollen's.
Munde
die Crnogorcen:
Könnten wir auch anders?"
:i
126
Einen Tag bestimmten sie dem Werk dann. Das der Türken Treubruch sollte sühnen, Setzten fest den Tag des heil'gen Martin.
Zwar der Tag kam, doch nicht auch die Sühnung. Lautlos lag das Land in seinen Felsen, Nichts gehört ward von des Kampfs Beginne. Sorgenvoll sieht solches der Wladyke,
Fürchtend, dass des Volkes Mut gebrochen.
Zu
sich ruft er Batritsch,
Und
mit ihm
all
den Wojwoden,
dessen wackre Brüder,
Marko Batritsch, Milosch, Thomas, Ivan. Alle fünf erscheinen sie gehorsam,
Küssen ihm die Hand, den Saum des Kleides, Und auch er empfängt sie all geziemend
—
,,Ist"
— spricht
er sodann,
—
,,Ihr
Martinsbrüder,
was Ihr gelobt, also vestanden? Wehe mir und weh' der Crnagora, Weh' den unglückseligsten der Berge, Merkt der Türke Eurer Herzen Schlaffheit! Ungerächt vergilt, was Türk' ist, zehnfach!" Ist,
Weh
tut solcher Vorwairf
Kein Wort spricht
Hand und Saum und
dem Wojwoden, dem Wladyken
küsst nur
er,
schreitet
Schweigend so auch folgen ihm
still
von hinnen.
die Brüder.
—
—
Christabend ist erschienen. Lange nicht währt's, Heimlich, mit den mutigen Genossen
Sammeln
sich in Batritsch 's
Haus
die Brüder,
Rüsten auf den Stoss geweihter Hölzer, Legen drauf das Weihnachtscheit behutsam.
Zünden an aus Wachs Flehn zu Gott,
die heil'ge Kerze,
dem Herrn um Schirm und
Noch ein Becher Weines geht im Kreise, Den zu Gottes Ruhm und Ehr' sie leeren
Und zu Christi, des Erlösers, Preise, Und zum Nachtmal sitzen sie dann nieder. Als sie an dem ]\Iale sich erlabet. Spricht zu ihnen also der ,,Auf,
und gürtet um
dass Ein
Wojwodc:
die flanken \\'afien.
Hohn uns neuen
nicl^t trebäre!"
Beistand.
127
Heimlich, da die Waffen
Ziehn
sie
Ungesehn erreichen Inogor
Nehmen
umgürtet,
ziehn durch die
sie aus,
hier das
Nacht
stille
hin.
sie,
Haus des Mustafitschen,
Der zuerst verraten den Wladyken, Töten ihn und seine dreissig Diener, Wenden sich gen Jabuk dann behende, Rächen hier den schmählichen Verrat auch, Brechen auf gen Dubowik zur Stelle, Töten hier
die übrigen Verräter.
Doch zwei Knäblein, sieh, zwei Türkenknäblein Heben flehend auf die kleinen Hände: uns leben! Nehmt uns mit Euch!"
,,Lasst, o lasst
Sünde," mahnet Batrisch, ,,wär's, o Brüder, In der Nacht des gnadenreichen Christkinds
,,
Zarter Kinder lieb voll nicht zu schonen!"
Hebt empor
Nimmt
die beiden kleinen Türklein,
auf seiner
Schreitet aus d
m
Arme
jeder Eines,
blutbedeckten Hause.
Alles dies war, eh der
Morgen graute.
Als die goldne Sonn' hervorgekommen.
Zogen schon die wackern Martinsbrüder Mit Gesang und lautem Freuderufen Aufwärts gegen Cetinje den Bergpfad. Fernher sah
sie
der
Wladyke kommen.
Harrte ihrer an des Klosters Eingang,
Umarmung
Nahm
sie
In die
Arme aber
mit
der
und Segen.
auf
Wojwode
Legt die beiden Knäblein ihm, spricht also: ,,Dies, Gebieter, sieh, ist unsre Beute!"
Und
zur Kirche schreitet der
Wladyke
Mit den Knäblein auf den beiden Armen,
da auf heil'ge Christennamen, Tauft von Feinden sie zu treuen Freunden, Tauft
sie
Feiert, wie sich ziemt, des Christtags Feier,
Lädt zu
Und
sich in 's Kloster
bewirtet
Abends noch, Holt hervor
i'eich
dann
die
Helden,
mit Speis' und Trank
eh' sie zur
er kostbare
Heimkehr Geschenke,
sie,
scheiden,.
128
Und
verteilt sie
Marko schenkt
an die wackern Recken.
ein Schwert er
am
Gehänge,
Milosch eine Venezianerflinte,
Thomas
eine goldene Agraffe,
Ivan zwei reichfunkelnde Pistolen,
Dem Wojwoden
sein
gezäumtes Leibross.
Selber sich lässt er die beiden Knäblein. ,,
Siegten wir," so spricht
er,
,,mit
dem
Zeichen,
Drauf getauft sind diese beiden Kleinen, Leicht entbehrtet. Freunde, ihr der \\'affen!
Mög's indess, verkündend bessre Tage In
dem
Kirchlein Hadschi-Iovo's prangen!
VI.
Des Sultans Holzgefälle. 1712. 29. Juh.
Einen Brief entsendet der Seraskier, Sendet aus der Zeta ihn, der ebnen Mitten aus den Zelten seiner Brda,
Nach
Cetinje,
In die
Hand
dem
gebirgumschlossnen,
Danilo 's, des Wladyken:
,,Nun, Wladyke, sende uns den Karatschi
Mit dem Haratsch sende auch die Drei uns, Sende Drážko Popovi aus Cevo, Mervalj Vukota aus Valestovo,
Und, dies merk'! Vuk Manduši, den Falken! Tust du nicht, wie Dir des Sultans Wort wird. Wie durch mich er selber Dir gebietet, Uiberziehn die ganze Crnagora Will ich sengend
vom Moraaflusse
Bis zur Küste des gesalznen Menons!"
Da den
Brief gelesen der Wladyke,
Fallen schwere Tränen Viele Briefe sendet er
Durch All die
ihm vom Auge. nun selber
sein kleines, fels'ges Crnagora,
Häupter der Geschlechter ladend Versammlung.
Zu
sich zur beratenden
Da
er all sie
um
sich schaut versammelt.
129
Liest er ihnen des Seraskiers Botschaft,
Fragt nach ihrer Meinung
sie
der Reih' nach.
Mancher spricht da: „Zahlen wir den Karatschi" Mancher spricht auch: „Lieber sand ich Steine!"
Mí u novic,
Vuk
der Falke, aber
Springt empor und ruft:
Ich jedoch
Nimmer
lass'
,,
Zahlt ihr nur immer!
Manduši den Helden
hinziehn, Drážko nicht, nicht Mervalj,
Haupt entsank vom Rumpfe, und geb' auch nichts den Türken, denn meinen Säbel und ein Grabfeld!"
Sei's denn, dass dies
Zahl' auch nichts Sei's
Also aber spricht drauf der W'ladyke: .Deines Mutes Grösse, Held, die kenn' ich. Kennst du aber auch der Türken Anzahl?" ,
,,ßald auch," spricht ]\íiunovic, ,,kenn' die ich! Sieh' zwei
Helden
hier,
zwei meiner Freunde,
Djuraškowic Janko und auch Bogdan! Leicht umwandeln die des Feindes Lager
Und ,,
berichten uns von seiner Kriegsmacht!"
Wollt ihr dies?" fragt der Wladyk' die beiden.
Und
die beiden springen auf die Beine:
,,Herr, wir
wagen 's! Gib nur
als
Genossen
Vuk Raslavevi uns mit, den starken! Nah und fern der Türken Reich durchzog
er.
Spricht der Türken, der Arnauten Sprache; Ist er
mit uns, nimmer kann's misshngen!"
Gern gewährt
Und
die Bitte der
Wladyke,
die drei erfassen ihre Säbel,
Ihre schlanken Damaszenerflinten,
Zieh'n hinaus noch zu derselben Stunde.
Niederwärts von Cetinje und Rjeka
und von hier gen Nachten hier und ziehn des Ziehn
sie,
Ljeschkopolje,
IMorgens weiter,
Uibersetzen der Sitnica Fluten,
Uiberschwimmen der Moratscha Breite. Langen wohl an in der ebnen Zeta, Glücklich bei den türk'schen Lagerzelten. Krejí:
Pisp, k bás. inn. Siegfrieda Kappera.
130
die liebe Nacht war. umher im weiten Lager, Forschet Vuk Raslavevi auf Türkisch: ,,Wie viel unsrer sind wohl, Freund Seratlija?" Mancher weiss es, mag's jedoch nicht sagen. Mancher sagt' es, weiss jedoch nicht Auskunft.
Unerkannt, so lang
Wandeln
Müde
sie
so wird
Vuk
des langen Forschens,
Tritt heran an's Zelt des Pascha selber.
Fragt der Tschauschen, die umherstehn', Einen: ,,
Freund
Und ,,
Seratlia!
Wie
viel sind
wohl unser?"
der Pascha Tschausch erwidert dies ihm:
Hunderttausend mögen unser
sein wohl.
Eher manches Hundert noch darüber! Uiberdies der ganzen ebnen Zeta
Und Und Und
bis
Nikšii der Berda Völker
die Orte der Ljetschaner Nahje. all dies
rückt ein in Crnagora!"
Den Genossen meldet Vuk Sendet heim gen Cetinje ,,Eilt,
dass ihr noch antrefft die Versammlung!
Meldet ihr und meldet
Was
zur Stell' dies.
sie eilends:
ihr selbst gesehn
dem Wladyken, und nun vernommen!
Ausziehn in drei starken Heereshaufen
Kampfgerüstet
soll die
Crnagora.
Ich indessen bleibe hier im Lager, Will als Führer dienen
dem
Seraskier,
ihm über Sinjetz führen, Uiber Krinjice und dann vorüber
Will das Heer
An dem Sorgt
Berge Vranja in die Felsschlucht.
um
mich
Seine tapfern
entkomm' und harrt des Feindes!"
nicht! Will es Gott,
Ihr jedoch habt Acht
teilt
Mit der einen nach
drauf der Wladyke.
dem Vranja-Bergwald
Wendet Vuk Miunovi, der Held,
sich,
Mit der andern an's Vlasinj a- Wasser Zieht der wackre Djuraschko witsch Janko,
Voran vor der dritten Schar einherzieht, Jenem folgend, selber der Wladyke.
Aufbrach unterdes der Türken Kriegsmacht,
Vor
ihr
an der Spitze Vuk, der Führer.
ich.
—
131
Da
um
er einlenkt
Hebt
des Vranja Abhang,
er an aus heller Kehl' zu singen:
du Falk im Vranjaforst dort oben,
,.Ei
Nicht hernieder stürz' da auf die Vordem, Stürztest dich sonst in versengend Feuer! Stürz' auch nicht auf die, die rückwärts, nieder.
Denn
dort sind die blutigen Spežaner.
Dort
die wilden, strittigen Berdjaner!"
Da
Zeevi,
dies höret
der Aga,
Stell' den Sänger er enthaupten. Der jedoch weicht aus dem Todesstreiche
Will zur
Und
entgegnet
,,Sieh doch,
dem
Längst ersonnen
Und mich
erzürnten Aga:
Türke, dass dich Gott erschlage! ist dies
schmucke
Liedlein,
freut es eben, dass ich 's singe!"
Als des Heeres Mitte nun heranzog,
Stürzet
Wie
Fährt
Auf
Vuk
ein er,
sein
dem Bergwald.
hernieder aus
Wolf
in die
gedrängte Herde
schreckverbreitend, in die Haufen.
Rufen vorstürzt der Wladyk' auch,
Bricht hervor Djuroskowic, der dritte.
Wem vergönnt war nun das Spiel zu schauen! Wie die Crnogor'schen Säbel blitzten! Wie die Otoman'schen Köpfe stoben! Wie hernieder von den steilen Höhen Fels und Baumstamm in die Bergschlucht rollten. Dass lebendig wen'ge nur entkamen, Die entkommen, lahme Glieder schleppten!
Mühvoll nur durch rauhe Wildnis irrend Und gefolgt von einem Häuflein Aga's Flüchtete sein Leben der Seraskier. Als die wackern Crnogor'schen Helden
Jubelnd drauf und Freudenschüsse wechselnd
Heimwärts zogen Sprach dies
in ihr stein'ges Bergland,
Vuk Miunovi
,,Wohl beglichen, Brüder,
zu ihnen:
ist die
Rechnung,
und bezahlt der Haratsch reich und redlich! Immerdar so wollen wir ihn zahlen!" So geschah's. Zur Stund' jedoch geheissen
132
Ward Weil
der Ort „des Sultans Holzgefälle", hier, Scheitern gleich, gefällt
im Walde,
In der Schlucht der Türken Leichen lagen.
VII. Christinja
Roganovi.
1716.
Einen Brief schreibt Ljubowitsch, der Bege,
Von
der fernen Nevesinjer Ebne,
Sendet ihn
dem Pascha von Trebinje, dem Briefe:
Also zu ihm spricht er in
Denkst, o Hussein-Pascha, werter Oheim. Denkst Du's, oder hast Du's schon vergessen, ,,
vor Jahren Köprili, der Vesir,
V\'ie
Zog verheerend durch
An den Ufern
die Crnagora?
der Sitnitza damals,
Unterhalb Orahowo im Felde, Schlug er nieder
alle ihre
Häupter;
Nichts als nackter Fels und blutgetränkte
Brandschaft blieb zurück nach ihm im Lande, Wehklag', Darben, unermesslich Elend.
Und nun Wieder
sieh,
sich,
wie schnell nach der \'ernichtung.
wie kühn erhob das Felsland!
Mir den Bruder töteten
sie gestern.
Mir den Bruder, Dir den Sohn der Schwester,
Da
dem Bergwald von Somina von der Diener Schar umgeben! Auf dem Turm von Trnjina, der Feste, Kannst Du schau'n sein blutig Haupt nun prangen! \\'elch ein Held war er! Du selber weisst es. er in
Jagte,
Bis
zum
Sultan gab's nicht seinesgleichen!
Auf darum, o arg beschimpfter Oheim!
Sammle Deine Scharen, Dieser Bluttat schnöden
Und
dass wir hinzich'n,
Hohn
vertilgt für ew'ge Zeiten
zu rächen.
werde
Die erlittne Schmach von dieser Erde!
Doch
allein soll dies
uns nicht genügen;
Oheim, noch mit schlimmerer Beschimpfung Zahlen heim wir den verübten Frevel! Eine Frauen weiss ich in den Bergen,
133
Vuk Roganowitsch,
des Knesen, Ehfrau,
Gleich an Schöne des Gebirges Vilen,
Schlank, dass sie zwei Rosse überspränge.
Oheim, langte Dir zur Buhlin,
Trefflich,
Trefflich
Da
mir auch. Deinem Schwestersohn,
sie!"
der Pascha diesen Brief gelesen,
Sprang empor er sogleich auf die Beine.
Noch zur Stund' erdröhnten seine Bomben, Donnerten drei Tage und drei Nächte, Bis ein mächtig Kriegsheer sich versammelt
Von Nikschitschi und von Korenitschi, Von Trebinje und von Nevesinje, Von Ljubinje und der Ebne Gatsko, Dann von Kljutsch, von Ljubomir und Stolats, Von der Feste Klobuk und von Mostar, Und von Fotscha und von Novipazar. Zwanzig Tausend Stark stand auf
Streiter, auserles'ne,
dem
Gatskofeld das Kriegsheer.
Brach dann auf und schlug
Auf der gras'gen Fläche
Von
die weissen Zelte
bei Nikschitschi.
—
Höhen späht die Vila, Schaut das Heer und hebt die leichten Schwingen, des Bergwalds
Fliegt gen Tschevo, lässt daselbst sich nieder
Auf des wald'gen Lisats steilem Gipfel, Ruft hernieder, ruft den Knesen Moisje. Doch der Knes ist nicht in seinem Hofe,
Und
es fragt Christin] a sie, die
,,Was doch gibt
es. Vila,
Knesin:
Unheilkünd'rin?"
,,Was es gebe?" spricht darauf die Vila. ,,Mit
dem
Begler-Beg,
dem
Schwestersohne,
Stürzt der Pascha von Trebinje morgen Sich auf Euer Trnjina,
und zwanzig
Tausend
Streiter, wohlgezählt, sind
Brechen
will der
Crnagora Schwing'
mit ihm! er,
Trnjina, das unnahbare schleifen. Sprich,
Dass
wo
um
weilet Moisje Dir, der Knese,
sich er schar' die Crnagorcen,
Kampfbereit den Gegner zu empfangen?" ,,Weir
er,
wo
,,Doch
wo
fand' er tapfre Crnagorcen?
er weilt!" spricht drauf die
Frauen,
134
Sind
nicht
sie
im Kampfe
all'
gefallen
Unter 'm Schwerte KöpriH, des Vesirs? Wo es einen gab der Kriegeshäupter,
Zahl
er
mit dem Tod nicht seinen Glauben
Auf der Walstatt am Sinitsa-Strome? Wo es einen Helden gab im Lande, Starb er unter 'm Huf nicht türk'scher Rosse?
Kinder nur, unsel'ge, schwache Mädchen, Schwerbetrübte Witwen hat das Land noch, Klageweiber, ach, doch keine Kämpfer!"
Zu
der Vila sprach noch so die Frauen,
da
Sieh',
Um
kam
der Knes zu seinem Hofe!
sich schart sogleich er die Tschevaner.
Spricht zu ihnen, was
Führt
sie
und wie
jetzt not tu'.
nach der Ebne von Paprotnja,
Sendet eilends Boten in die Gaue; Einen Vuk von Jakube, dem Freunde: „Auf, o Bruder! Auf mit den Genossen!
—
Tmjina bedräuen uns die Türken, Auf denn, und herbei zu neuem Kampfe!" Einen zweiten Militsch, dem Wojwoden: ,,Auf die Beine, wack'rer Recke! Sammle Deine Bjelitsaner und Tsudsaner, Dass wir einmal
all'
das Elend rächen.
Das von türk'schem Blutdurst wir
Und
erfuhren.
Dir Gott vergönne; der Vergelter.
Deiner Brüder frühen Tod zu rächen.
Deiner neun,
—
gleich jenen Ingo witschen.
—
Die der Türken Säbel bei der heil'gen
Petka weissem Kirchlein Dir getötet. Draus si kampflos nimmer wollten weichen. Es nicht eh'r den schänderischen Händen Lassend, bis des letzten Blut verströmt war!"
Kaum,
Da
Wo
dass
kund der Aufruf ward \on Tschevo,
sprang auf der jungen Crnagorccn. flog dem Knesin Tausend Flinten
nur Einer war, und
Zu mit
—
seiner Waffe.
Stosscn ihrer zu ihm All' in Allem. Vor Paprotnja bringen sie die Nacht zu. Doch noch in der Nacht, im tiefen Dunkel. Eh' im Ost die erste Dämm'rung aufgUnnm. Fielen sie vor Trnjine ins Blachfeld,
135
Warfen Brand in's schhimmertrunkne Lager. Taumelnd aus den hell aufloh'nden Zelten Stürzt hervor der Türken ganzes Kriegsheer; Doch zum Kampfe nicht, nur in Verwirrung Mit des Lebens nacktem Gut zu fliehen. Wenig lässt die Glut zurück an Beute: Eines Widders blutig Vliess, zwei Löffel,
Einen Hahn und Rogan's flinken Klepper! Reicher aber denn die Lohnt das Kriegsglück
zum
Bis hinan
Beute
reichste
die Verfolger heute.
Presjekaner Hochfeld
Drängen sie im Sturme die Entsetzten. Aufflammt da ein Crnogorisch Rohr, Vuk's ist es von Jabuke, des Falken, Und getroffen sinkt zur schwarzen Erde
—
—
Mustschitsch-Dsuk, der türk'sche Buljuk-Baschi.
Zum
Verderben sinket er den Seinen!
Denn vom Hochfeld
bis
zum Talgrund
hinab
Oberhalb der Hügel von Prentina Fallen ihrer an vierhundert Köpfe,
Und wohl zweimal mehr noch von dem Talgrund Anwärts zu den waldbesetzten Hügeln. Doch noch auf den Hügeln ruft Held Janko: ,,
Linkshin, Brüder!
Immer nach den
Flieh'nden,
Dass für meines greisen Vaters Leben
Auch
kein einz'ger ihrer mir entgehe!"
Und nach Drängen
linkshin folgen sie den Flücht'gen,
hinan des Kokot
sie
Steile,
Die des Falken Fittig überschwingt kaum, Eines Menschen Fuss nie überstiegen.
Furchtbar
ist
zu schau'n hier das Gemetzel,
Grauenhaft der blut'ge Türkenjammer!
Müd des Tötens werden nicht die Bis am Fels verstummt der letzte
Arme, Wehruf. Von gefangnen vierundsiebzig führen Heimwärts nur die Crnagor'schen Sieger, Lauter Angesehne, Bege, Agas;
Unter ihnen Hussein-Pascha voran Mit dem Begen, seinem Schwestersohne.
Hand an Hand Führen
sie,
Doch, da
gekettet die Gefang'nen
gewiss des reichen Lös'gelds.
sie
vor Tschevo's Mauern kommen.
136
Sieh, da tritt heraus der Klagenweiber Lange Schar, Christin] a an der Spitze! Da den Zug sie der Gefangnen nah'n sieht Und den Begen Ljubowitsch erkennet,
Ruft ,,
sie aus,
Warum
Ist
genug
vergiessend heisse Tränen:
diesen bringt ihr mir nicht, dass aus
Mit gewalt'ger Festgeschleift
am
Leben?
meinem Hofe
Hand er mich gerissen. vom Gatten, von den Kindern,
Als verwüstend Köprili, der Vesir,
Zog durch unsre stein 'ge Crnagora? Nicht genug dass er als niedre Sklavin Mich ein Jahr lang hielt in schnöder Knechtschaft? Soll ich schau'n noch, dass für
Frei er
heim
zieh',
schmählich Lös'geld
neuen Schimpf mir sinnend?
Gebt ein Schwert mir, dass ich selbst mich räche. zu rächen ihr mich habt vergessen!"
Da
Und vom Gurt
des Nikolitschen
Reisst das Schwert
sie,
Thomas
schwingt es durch die Lüfte,
Und von Weiberhand entsinkt das Haupt ihm. Der Entehrung zugedacht dem Weibe. Nun auch sanken seiner Freunde Häupter: Hussein's für die Kirche auf Cetinje,
Die verwüstet Köprili. der Vesir,
—
Djengitsch-Agas für den Bruder Militschs.
—
Muritsch-Suks für Vuk, den Manduschitschen,
Suleimans des Hodscha, des Fotschaners,
Für den Klepper, den einäug'gen, Rogans, — Und noch manches andern Begs und Agas Für der edlen Crnagorcen manchen, Der dem Schwerte Köprili 's erlegen. Und für manches Ross, das er entführte. Ungleich war die Abrechnung, die blut'ge. Zehn für einen wurden hier gerechnet.
—
—
Ungleich zwar, doch lang' nicht ausgeglichen!
VIIL Der Pascha von Skutari und die Kuci. 1739.
Es erhebt von Skadar
sich der
Pascha
Mit sich führend fünfzehn Tausend Krieger.
—
137
Schlägt vor Doljani sein weisses Zelt auf,
Oberhalb Podgorica, sein Lager. Fertigt aus im Zelt sofort ein Schreiben, Schickt's hinan in's stein'ge Land der Kuci
Und
Hand
zur
des Wojwodcn.
Ilia's,
Dies im Briefe schreibt er ,,Auf,
Ilia!
dem Wojwoden:
Zögre nicht, Wojwode!
mach ungesäumt dich mein Zelt zu kommen!"
Siehst du dieses Blatt,
Auf
die Beine, in
Da den Wird
Brief gelesen der
er traurig sehr
um
Wojwode, dessen Inhalt,
Geht, bekümmert schweigend, auf und nieder. Also sieht ihn lovanovi Djuro,
und redet also: Oheim und Wojwode!
Tritt an ihn heran, ,, Sprich,
Sprich,
Ilia,
woher der Brief?
Fordert etwa jemand uns
Dem ,,
—
Verzehr' ihn Feuer!
—
zum Zweikampf.
du, Oheim, dich nicht stellen dürftest?"
Brudersohn!" darauf ihm der Wojwode,
„Würde jemand mich zum Zweikampf
Dem
ich
mich nicht
stellen dürfte,
—
fordern.
Djuro,
Unbesorgt statt meiner schickte Dich ich! vor Doljani mit starker Kriegsmacht
Doch
—
Liegt der Pascha, sandte mir dies Schreiben, Fordert, dass ich in sein Zelt mich stelle! Stell' ich
mich ihm,
—
aus
dem Türkenzelte
Trag' ich nicht den Kopf auf meinen Schultern!
mich ihm nicht, sterb' ich nicht minder; Denn mit Schwert und Feuer überzieht er Dann der Kuci stein'gen Felsengau mir. Stell' ich
Und
Verlass
Dass
sie
Ihre Art
Und
mit ist
ist
nimmer auf
sich schlagen!
Art der Branko vice,
—
verraten an die Türken werd' ich!"
Ihm zurück dann lovanovi ,,
die Kucier,
dem Türkenvolk
Djuro:
Fürchte nichts, mein Oheim! Zu dem Pascha
Geh
ich selbst
nach Doljani zur Stelle!"
warnt besorgt ihn der Wojwode, ,, Bleibe!" Denn, bei Gott, du kehrst nicht wieder!"
138
Nimmer
aber achtet dessen Djuro,
Kleidet sich, so gut er kann, auf's beste,
Schwingt sich auf sein wohlgenährtes Braunross. Reitet hin nach Doljani
Angekommen
zum
Pascha.
vor des Pascha's Zelte,
ihm die Diener gleich entgegen, Halten ihm des Rosses Zaum, die Waffen, Führen in das Zelt ihn vor den Pascha. Eilen
Höflich küsst
dem Pascha
er des Kleides
Saum, und küsst geziemend auch
die
dem Pascha grad
Setzt sich dann,
Hand
ihm.
zur Rechten.
Wunderliebvoll spricht zu ihm der Pascha: ,,
Sprich doch, Söhnlein, Ivanovic Djuro!
wo
Sprich,
,,
blieb dein
Oheim, der Wojwode?"
dem Oheim," ihm ich kam anstatt
Fragst du nach
drauf Djuro,
—
,,Nun so wisse,
Was von ihm du
willst, lass'
mich
seiner!
es hören!"
,,Nun denn, meinen Haratsch fordr'
,,
Willig, Pascha,
ich,
Söhnlein!"
werden wir ihn geben!
Sprich, -wieviel begehrst von uns du, Pascha?" ,,Erst,
—
zweihundert Beutel Gutes fordr'
Dann einhundert
ich,
feister Rinder, Söhnlein!
Schliesslich fünfzig eurer schönsten Jungfrau 'n.
Meinen Kapitänen zu Geschenken!" ,,Hör' zu Gnaden, Pascha und Gebieter! Haben sollst du zweimal hundert Beutel, Haben auch ein Hundert feister Rinder.
Nimmer
aber ohne blut'ge Säbel
Geben wir
Ihm
—
man im Gaue merken!
Nichts davon wird
in 's
die fünfzig schönen Jungfrau'n!"
Wort
fällt
Averi. der Kadi:
,,Was auch fragst du. Pascha und Gebieter?
Hast du Fair den
niclit
Kui
dein Heer mit dir? Erheb' dich! in
das Land! Verwüst'
es!
Fünfzig nicht, dreihundert schöner Jungfrauen
139
Werden gern
die
Kjauren
dann geben,
dir
Deinen Kapitänen zu Geschenken!" Also aber Ivanovic Djuro: „Sei kein Tor, Podgorianer Aga!
Vordem schon Aber
nie
in unsre
noch habt ihr
Und gewandt zum
sie
fielt ihr,
verwüstet!"
Pascha: ,,Gar nichts haben
auch den Wert nicht eines Steines!"
Sollst du,
Spricht's
Gaue
und
springt
empor auf
seine Beine,
Schwingt sich auf sein Ross, und sprengt von dannen.
Geradenwegs hinan
die steilen Kuci.
Nachsieht ihm, kopfschüttelnd, lang der Pascha,
und Aga 's:
Spricht zu seinen Kadi 's dann ,,Ist
bekannt, Podgorianer Aga's,
Euch, wie
viel der
Kui
unter Waffen?"
Ihm zurück dann Averi,
„Kaum
ein
der Kadi:
Tausend Flinten zählen, Herr,
siel"
,,Auf denn!" ruft ergrimmt darauf der Pascha.
,,Wehe ihnen, die verhöhnt uns schnöde!
Fünfzehn Tausend zählen wir der Streiter, Auf denn und noch heut' in ihre Gaue!"
Ruft's
und springt empor, und
heisst
—
verkünden
Gleich zur Stell' dies Aufgebot im Lager: ,,Sei
bereit so Fussvolk wie auch Reiter!
Auf, es
gilt
der
Kuier Gau'n
zu plündern!"
Lärmend auf den Ruf bricht auf das Lager, Und ins' Land der Kuier fällt die Kriegsmacht. Eil'gen Rittes früher angelangt schon
In
Medun war Ivanovic
Djuro,
W^o zu Rat die Kuci just versammelt.
Und
also zu der
Versammlung spricht er: Zu den Waffen!
,,Auf die Beine, Falken!
Ueberworfen hab' ich mit dem Pascha
Mich
um
fünfzig Jungfrau 'n, die er fordert!
Auf der Ferse drum mit seinem Heere Folgt er nach mir! Auf, und zu den Waffen!"
—
140
,,
Unbedachter!" warnet der Wojwode,
Sehr befürcht' Also aber
ich,
fällt in 's
„Höre, Oheim,
dem Leben
mit
zahlst du's!'
Wort ihm Djuro:
—
dass unbedacht ich, Schimpf jedoch wär's hören, was der Pascha Fordert, und mit Säbeln nicht erwidern! sei's,
Sei's auch, dass ich 's zahle
Doch, dies schwör'
dem Leben!
mit
vorher
ich,
will ich
rächen
Meinen eignen Tod noch zehnfach selber!"
Doch zu Sieh',
En
noch hat er nicht gesprochen,
da sind schon vor Medun die Türken!
Fruchtlos wär's, der Uibermacht zu trotzen.
Und empor
zu des Gebirges Steilen
Kuci vor des Paschas Kriegsmacht.
Flieh'n die
Preis gibt seinem Volk den Ort der Pascha.
Hinter sich die ausgeraubten Höfe
Den auflohn'nden Flammen überlassend. Klimmt empor das Heer dann zu den Steilen. Vorgerückt
bis
zu des Mittags Schwüle
der Sommertag,
Ist
eh' sie des
Ungewohnten Ber vica
Klimmens
erreichen.
Ausgetrocknet sind von Durst die Kehlen,
Müd'
und erschöpften
die Glieder,
Leibes,
Sinken an die Felsen hin die Türken.
Sieh!
Was
Savi
ist es,
—
Gottes
Und Auf
blickt da nieder
der
Hand
Wojwod
von den
Kämmen?
der Rovci,
führt ihn daher des ^^"egs just
mit ihm zwei Fähnlein mut'ger Kämpen. die
Türken stürzt
sofort er nieder
.
.
.
Sieh! da bricht hervor auch schon ein drittes
—
Aus dem Felsgestein Der Wojwoda, und
—
An
Ilia
führt
es,
es folgt ein viertes.
der Spitze Ivanovic Djuro!
Nicht des Angriffs harren erst die Türken!
Vor dem Anblick schon der Unverhofften Kehren sie die Rücken, unbekümmert. Ob, was hinter ihnen rückbleii^it. tot sei, Oder auch verwundet oder lahm nur!
Ul Jähen Satzes stürzen
sie
die steilen
Felsenhänge nieder, jähen Sprunges
Von dem Rand
der Steilen in die Tiefen,
Dass der Satz' und Sprünge gar kein Ende!
,,
Preis
dem Herrn!"
spricht Ivanovic Djuro.
,,Zehn der Türken, schwor ich heut
Meinem Oheim,
Nun
am Morgen
vvürd' ich selbst erlegen,
—
zu Zehnen fehlt mir nur noch Einer!"
Ruft's den Seinen zu,
Flammend
und zückt vom Gurt
sein
Messer, stürzt sich auf die Türken,
Aber ach, -- zu seinem eignen Leid nur! In den Weg wirft ihm das böse Unglück Einen räud'gen Gefinjaner Begen; Schon zückt er das Messer nach dem Haupt ihm, Sieh,
—
da
Die Pistole,
reisst der
—
^.
Streckt ihn tot
Im
Beg aus seinem Gurte
schiesst ihn in die Stirne,
zum nackten Felsgrund
—
nieder!
Gestein, in seinem Blut gebadet,
Jovanovi Thomas, Kennt ihn nicht, trennt ihm das Haupt vom Rumpfe, Hält empor es, Jubelruf erhebend. Bringt es dar Ilia, dem Wojwoden. Find't den Toten
,,Weh!" ruft dieser, da das Haupt er siehet,
Teuern Haratsch zahlen wir den Türken!
Denn, o
sieh',
das Haupt, das du emporhältst,
Weh! Das Haupt
ist's
Deines eignen Bruders,
Deines Bruders, meines Brudersohnes!" Heisse Tränen weint der greise Führer
—
Auf des Lieblings totenbleiches Antlitz, Horch, da tönt der Ruf ersehnter Rache Aus der Tiefe schon an seine Ohren! Eingeschlossen in der Rasch o vice Festen Turm hält Savic, der Wojwode, Averi, den Kadi, und mit ihm des Paschas beide Söhne, siebzig Aga's. Niedereilt Ilia mit den Seinen,
Kommt
zurecht just, dass er aus
dem Turme
Also fleh'n den stolzen Kadi höre: ,,
Schont, o Kuier, schont meines Lebens!
142
Seht! Mit mir sind siebzig reiche Aga's,
Gern ein Jeder zahlt zehn Beutel Guts euch! selbst euch
Doch mit Gold aufwiegt der Pascha
Seine beiden Söhne, die bei uns sind!"
Also aber Savi, der Wojwode:
darum! Wir nehmen euer Lös'geld!
,,Sei's,
Nimmer Söhne
Wohl
aber geben wir des Pascha 's
frei,
—
die bleiben uns für Djuro!"
zufrieden sind damit die Aga's,
öffnen gleich den Turm, und lassen Savi Ein, dass er des Paschas Söhne nehme.
Kaum
jedoch, dass er den
—
Turm
betreten.
Flammt
ein
Und
Stücke hau'n ihn die Treulosen.
in
Rohr
auf,
streckt ihn an den Boden,
,,Auf nun, Brüder!" rufen wie aus Einer
Kehl' die Kuier, ,,Wer von Lös'geld jetzt noch Spricht, der fällt
Brände
von unsern eignen Säbeln!
nach dem Dach des Turmes.
fliegen
Stroh und trocknes Gras
Auf
in lichter
Und darin Sammt des Fruchtlos
Jammernd
umflammt
die
Mauern,
Lohe geht das Blockhaus,
die siebzig stolzen Aga's
Paschas beiden jungen Söhnen.
ist es,
dass herbei der Pascha
—
und Lasten Gutes bietet; Vieles wol erträgt der Kuier Langmut, Doch zurück kein Leben gibt die Flamme! eilt,
Also aber ruft ihm aus der Ferne
Savi
zu, der
wackere Wojwode:
,,Haratsch fordertest du von den Kuiern,
Wohl
Dir,
Denn
so viel, o Pascha, bei uns
—
nahmst du, was sie willig gaben! Zieh nun heim, und zähl' statt fünfzig Jungfrau'n Zehnmal fünfzig Witwen, traur'ge Mütter,
Kuiern
Lassest du zurück, nicht Einen wen'ger!"
14:5
IX.
Peter Boskovic. 1718.
Vor Doljani ober Podgoritsa Fällt der Pascha.
An
derselben Stätte
Breitet er zur Stunde noch sein Zelt aus.
Kreuzt
die Beine unter 'm schatt'gen Linnen. Brennt den Tschibuk an, den langgeröhrten,
und schickt Gau der Bjelopavlianer Nach Vinici, Rado dem Wojwoden: Merke dies, Wojwode von Vinici!
Fertigt aus ein weisses Blatt
es
In den
,,
Dass du eilends zu mir nach Doljani
Kommst, und mit Dir Deinen Bundesfreund
bringst,
Peter Boskovic, den Slatinjaner!
Nimm
mein Wort auf Türkentreu und Glauben, Arges nichts soll hier ihm widerfahren!"
Da
das Blatt ersehen der Wojwode,
Schreibt er selber gleich ein weisses Schreiben.
Sendet es nach Slatina dem Freunde: ,,
Bundesfreund, o Boschkovitsche Peter,
Eile, dass
einander wir begegnen!"
Peter aber,
kaum
dass er den Brief
las.
Wirft behend sich auf's gezäumte Braunross, Eilt hinnieder
an der Geta Ufer.
Ihm entgegen
eilet
der Wojwode,
Schliesst ihn in die treuen Freundesarme,
Küsst
ihn, führt ihn in sein gastlich
Wohnhaus.
,,Was, fragt Peter hin, o Freund, geschah doch?"
Und
des Paschas Brief zeigt der Wojwode,
Sagt ihm
alles,
was und wie 's geschehen.
Also aber spricht zu ihm drauf Peter:
„Dorthin,
Freund, darf nimmer ich dir folgen,
Unter's Aug'
dem Pascha nimmer
Hast du
dies vergessen?
Omers
ist
treten!
das
Ross, des Dschehaitschen, das ich reite!
Nimmer
lebend, Bruder, kehrt' ich heimwärts!"
144
,
.Fürchte nichts!" entgegnet der
,
.Lassest
—
Du
Wojwo
ihm.
zurück das Ross nur, Bruder,
Denn wohl
Omers ist die Mähre, Und des Paschas Hebster Knecht ist Omer! Arges nicht kann Dir dann widerfahren! Denn sein Treuwort gab mir so der Pascha." weiss ich's,
—
,,Nun, so wag' ich's"! spricht zurück drauf Peter,
,,Und will hingeh'n, Bundesbruder, mit dir, Furcht ich sehr auch und besorg' im Herzen,
Dass mein schmählich Ende ich dort finde!"
Drauf zu Rosse schwangen
die Beiden,
sich
Ritten durch der Bjeloi)avlitschaner
Waldig Hochland
bis vor
Spusch die Feste.
Absass hier von seinem Rosse Peter, Liess zurück es, ging zu Fusse weiter.
Bald im Felde sind
An
sie
—
vor Doljani.
des Paschas Diener,
sie treten hier
Fordern von den Raj ah Ross und Waffen. Willig abgibt Beides der W^ojwode;
Peter aber spricht: ,,Mein Ross? Ich hab' keins!
Meine Waffen? Diese geb' ich nimmer!"
Und
Um
bewaffnet
tritt er
vor den Pascha.
den Pascha ringsumher im Zelte
Stand von Türken ein gedrängter Haufe; Alle bis zur
Erde
Kreuzend an
Dem
Gebieter
tief sich
neigend.
die Brust die beiden.
Arme,
Hand und Kleidsaum
küssend.
Aufrecht aber schritt der Boschkowitsche
Vor ihn
hin, küsst
weder Hand noch Rock ihm,
gekreuzten Beins, zur
Sitzt,
Vortritt
Seit'
Omer Dschehaitsch von
Vor nun
tritt er,
ihm
nieder.
Schabljak,
küsst des Paschas Rocksaum,
Hebt, die Hand' erhebend, an zu jammern: ,,Hilf,
o Pascha, Deiner Knechte treu 'stem,
Hilf von Peter Boschko witsch,
dem
Meine beiden Brüder, weh, erschlug Reitet mir
zum
Frevler! er.
Spotte nun mein Ross auch!"
Gegen Peter, da er solches höret, wendet sich der Pascha, also fragend: ,,Ist
dem
so? Sprich, Peter, treuer Diener!"
U5 ,,Als()
Pascha unci
CS,
ist
Doch
nicht schuldig wirst
Ohnlängst
Dass
liiulcu!
sand
ich,
durch ihr Spiel das Volk erfreuen,
sie
Durch
Du mich thum
Welt zwei Blinde
die
in
(icl)U'tcr;
den Helden
ihr Lied
Als nach Schabljak
sie,
Fielen spottend über sie die
l'nd ersäuften
sie in
Ruhm
verkünden.
der Feste, kamen.
Türken
der Moratscha.
Meine Brüder rächten nun die Sänger.
um
Töteten
die
sie
Nahmen ihm
sein
Brüder Omers,
Ross und brachten mir
es.
Wiegen nun die beiden Brüder Omers Auch nicht auf die beiden blinden Sänger, Nicht das Ross die klangesreichen Gusle:
Dennoch
Omcr
will ich 's als beglichen ansehn.
aber, Herr, bin ich nichts schuldig!"
—
Vortritt Osman-Agitsch-Beg, der Türk, nun.
Aus der türk 'sehen Feste Podgoritsa. die Hände, wehklagt also: ,.Wehe! Wehe! Schaffe Recht, o Pascha, Deinem Knechte vor dem kjaur'schen Böswicht! Sieh, entführt hat er mein treues Weib mir, l'nd zur Schmach mir ist sie seine Buhl' nun!" Er auch ringt
Gegen Peter, da
Wendet fragend ,,Ist
dem
,,Ja,
es ist so,
so,
er solches höret,
weiter sich der Pascha:
mein Diener, mein getreuer?"
Pascha und Gebieter;
Keiner Schiild jedoch wirst
Du mich
zeihen!
Eine Christin war das Weib geboren,
Ward
geraubt und
Arg jedoch miss fiel
nahm den Türkenglauben. ihr solcher Glaube;
Sic entfloh, sucht' Schutz bei mir, Ist
nun
Schwer
und fand
Christin, wie sie's vor gewesen."
oli
Solchem wiegt
Und zusammen Doch vor
sein Hauj^t der
ziehn sich seine Brauen.
ihn. sieh, mit der dritten
Klage
Türke Lisii, der Beg schon! Mit der Stirne wirft er sich zu Boden:
Tritt der
,,
Krejí:
Hilfe!
ihn,
Rache! Recht, Gebieter Pascha!
l'rispüvky k bás. inu. Siegfrieda Kappcra.
Pascha
Ufi
Weine beiden Söhn' erschlug das Scheusal, Trieb fünfhundert Schafe aus der Hürd' mir!"
,,Ist
auch dem so?" sprach der Pascha
finster.
Pascha und Gebieter!
,,Ja, so ist es,
Doch auch darum
An den Türken
mich kein Verschulden!
trifft
selber liegt der Anlass.
Auf den ebnen Feldern von Kopilje, sie zuerst den Sohn mir; Mehr wert war er denn drei eurer Bege! Dort erschlugen
Trieben fort dreihundert meiner Schafe;
Waren mehr
wert, denn der Bege sechs sind!"
Länger nicht erduldet das der Pascha
Schon zuviel sind ihm der schweren Klagen Seinen Dienern winkt
murmelnd
er,
,,Fasst ihn! Schlagt ihn nieder mit
türkisch:
den Säbeln!"
doch Rado;
Boskowic versteht
es nicht,
Und dem Freunde
heimlich flüstert zu
er:
Bruder, so dir lieb dein Hau])t ist!" ,, Fliehe,
um
,,Wie, entfliehen?" fragt, ,,
Wären mein
Nicht enttrügen mehr
Wie entkam'
sich schau'nd, Peter.
die Scliwingen eines Falken, sie
ich erst mit
der Gefahr mich!
meinen Beinen?"
Dringender noch warnt ihn der Wojwode: ,,
Haupt
Fliehe! Fliehe, so dein
Nimm
mein Ross!
Nimm
dir lieb ist!
das des Pascha! Flieh' nur!'
Aufspringt Peter, ein gehetzter Falk, Reisst sein
— Von
flammend
]\Iesser
aus
jetzt,
dem
Gürtel,
ihm stieben weit des Paschas Diener,
Schwingt sich auf des Paschas Ross vor'm
von Zagorica.
Fliegt durch's ebne Feld
Eh' die Türken
sich zu
Ross erheben.
Legt' er schon zurück die halbe Ebne;
Eh' die Türken
in der
Ebne
Mass im Flug von Glibanac Unter ihm brach
Und
tot das
Mitte, die Flur er.
Ross hiernieder.
zu Fusse floh er rastlos weiter.
—
Zelte.
147
Doch noch i'li' l)ii (ihl)aiiac iWv Türken, Híit er Spuž schon hinter sich, (he Feste, Sass auf seinem Ross, das sein
l^nd
traf ein
geborgen
Sclvlank erhel)t
liante,
liier
in Slalinja.
hier ein lestes TürniKin.
sicli
Drein nnn sperrt er sich mit zweien Brüdern.
Zweien Brndersöhnen, zweien Vettern, l^nd den beiden
S(")luien
seiner Vetter.
An das Türndein stürmen an
(he
Türken.
Peter aber ans des Türmleins Lücken Sch.eucht znrück sie mit k>bend'gem Fener.
Wehrt so Endhch
tapfer sich zwei voUe Tage.
—
Gott nur weiss
Senkt sein Rohr Horch, da ruft
er,
was
es,
will sich
ih.m bc-ikani!
nnn ergeben.
vom Wald ihm
zu die Vila:
..Nicht ergib dich, Boschkowitsch.e Peter!
Nicht mehr fern Sieh', dort
ist
woh.lbewährtc Hilfe!
nah'n dir hundert aus Piperi!
Lang' auch nicht mehr währt'es und h.ernieder Bricht die Schar der mut'gen Pijieraner. \\'eit
jedoch an Anzahl überlegen
und wie kühn sie fochten. Weichen müssen ihm die wackern Kämpen. Ist
der Türke,
Neu brach nun der Sturm los auf das Türmlein, Wieder wehrt zwei Tage lang sich Peter. Doch,
vom Kampf
Senkt das Rohr
er.
erschöpft, will sich
am
zweiten Abt'nd.
nun ergeben.
Weiter aber ruft ihm zu die Vila: ..Nicht ergib dich! Nicht
mehr
fern
Sich, dort nah'n der Pjeschiwci drei
Nikšewié
Ilia
i;.t
Rettung!
Hundert.
an der Spitze!"
Lind schon sind zur Stelle die Dreihundert.
Türken einem Sturm gleich. Doch wie sehr auch heldenhaft sie kämpfen. Weit an Anzahl sind die Türken mächt'ger. Brausen
in die
Sie, zerstreut
auch, müssen endlich weichen.
Sich zurückzichn auf der leisen Steile.
Trotz'ger denn bisher nun stürmt der Türke.
Wieder dundi zwei Tage wehrt sich Peter, Wehrt verzweifelnd sich und zwiefach tapfer.
148
Doch des Kampfes müd' am Ruft zuletzt
dritten
Tage
dass er sich ergebe,
er,
öffnet schon des Turmes schmales Pförtlein, \\)rzutreten. ihrer
Gna
sich liefernd.
Doch zum drittenmale mahnt ,,
die Vila:
Nicht ergib dich, du mein grauer Falke!
Nicht verscherze die erworb'ne Ehre! Nicht mehr fern
Denn
es
ist
jetzund wahre Hilfe;
nah'n der Cernagora Helden,
Stark zwölf Hundert blitzender Gewehre!
Führt
sie an,
aus Cuvo der Vojvode!
So du meinen Worten nicht magst trauen.
Garevo,
Blick hinaus gen
am Saum
Sieh
Sieh die
—
sich' selber!
der Sušica die Vorhut,
Nachhut unfern
bei Zagrada!"
Lang nicht währt's auch, und die Flut der Zeta Uiberschwamm mit seinen W'ackern Drážko, Zieht heran von Ždrebanik durch 's Flachland,
Rücklings überrascht er hier die Türken, Stürzt auf
Und
sie
mit hochgeschwungner Waffe,
das Feld erhebt
vom
wilden Kampfe.
Dichte Finstre lagert auf der Ebne
vom Qualm Von dem Kampf
des Pulvers, von den Kugeln,
Bald
der Rosse
und der Kämiifer.
Blanke Säbel blitzen von den Gürteln,
Von
des Feuers Donner dröhnt der Himmel,
Aufschrillt drein der
Ohne Reiter Ohne Rosse Rückwärts.
Wer
sieht
Wehruf der Getroffnen;
man
scheue Rosse,
flich'nde Reiter irren!
—
rückwärts drängt die Fluclit der Türken.
dies sah, wie heiterdrein geschäftig
Fegte Rohr und Säbel flink mid kräftig! Törichtes Beginnen war', es schildern! Dies genug:
Säten
sie
Von
Slatina Ins Siga
dreihundert Türkenkö])fe.
Fingen ein dreihundert Türkenrossc. \'()n
War
(k'u
Türken aut der blut'gen Walstatt
baUl nichts zu schau'n als Leich
liei
Xiclits zu luiren als des Spottes Nachruf.
Heimwärts Trug
als die stolzen Sieger z(igen.
ein jeder seines
Muts
ein
Denkmal;
Leiche,
141)
Der
ein
Haupt, der andre schmucke Wallen,
Ein gesattelt Kaniplioss
lüliit' ein
dritter.
Bei Slatina, vor des l^ožkowiéen
Weissem Hause, ruhten dann Reichlich hier bewirtete
Von
[den]
Lämmern
Morgens drauf
Hob
sicli
sie
die
Männer.
Peter;
schlachtet er [ein] hundert.
erst, als die
Sonne hoch stand,
Drážko P()i)ovi von hinnen,
Brachen mit ihm auf
die Crnogorccn.
Singend ging's und unter Freudenschüssen Auf\väi"ts in die steile, stein 'ge
Heimat.
zpvu upraven
jest dle pravopisu nového (Kapper píše Schwerdt a p.). Metrická nedopatení, pokud se jevila samozejmá, jsou opravena; nutné vložky oznaeny [ zejmá porušení ]. !>. Kde bylo tžko odpomoci zpsobem jedním nebo druhým, bylo nutno
Pipomenutí. Otisk
na
pi".:
wcrth.
gicng, gieb,
todt,
Leckterý omyl tiskový se v práci pece vloudil (jako str. 33 . 39: Y beth místo YeaTu; str. 35. . 16: eaajia místo easda; str. 78. Dordje místo Djordje, i. 26 a 30: Brod místo Brot. str. 79. r. 9: dritte místo Dritte, str. 80. . 10: Veste místo Feste a podobné); tená si je snadno opraví.
o
DO NOT REMOVE CARDS OR SLIPS FROM THIS POCKET PLEASE
UNIVERSITY OF
PT 2372 K69 275^5
TORONTO
LIBRARY
Krejci, Jan Prispevky k poznáni basnicke innosti Siegfrieda Kappera
@