Digitized by the Internet Archíve in
2011 with funding from University of Toronto
http://www.archive.org/details/asopismoravskh14mora
\y\
.
T
to
S,
/"O.^' o,
On'i .-.r
'O
asop MORAVSKÉHO MUSEA ZEMSKÉHO. VYDÁVA
MORAVSKÁ MUSEJNÍ SPOLECNOST.
REDAKTOROVE: Dr. H.
Dr. K.
TRAUB.
ABSOLON.
Dr.
RONÍK
XIV.
V BRNE. TISKEM MORAVSKÉ AKCIOVÉ KNIHTISKÁRNY. 1914.
J.
PODPERA.
BODL. UB, :elled
Obsah roníku
XIV.
Rozpravy a pojediiáni.
A.
er
vi n k a: Kultúra gallská na Morave L. Str. Aut. Gottwald: Pedhistorické nálezy z okolí Uric (Dokoneni) Str. 25-48., M. Chleborád: Archeolog'ické nálezy okresu buovického. Str. J. J. Jahn: Denudanirelikt miocenový v Bruntálu ve Slezsku. Str. Str. J o s. K Ivan a: Prof. J. Šímy studie krojové ze Slovácka mor. I.
Jan Koza:
1623-1656
Kuera:
Jan
na
Sirotci
nékdejšim panstvi
hodoském
z
Str.
méšfanú
s
pedméštany
—200.
327—338. 272-282. 308—313. 283
— 307.
1.
.
Sjx^ry
159
1-
11.
v Kyjove (Do-
Str. 78—96., 339—356. konení) Jos. Pešek: F.J. Schopfa jeho ^.Vesnické noviny z Cech*. Str. 12—24., 366-379 ku kvéten moravské (DokonJ o s. Podpera: Doplnky
ení)
Jan P.
H.
Smyka:
Tesa:
Ev. Kosina
Založení mesta Litovle (Dokonení).
V.
Zelizko: Geológ
B.
Výsledky
výzkumných
V.
J.
J.
Procházka
cest
po
Balkáne.
(Gást
158.
St. 216—222. Str.
429—137.
Str.
214
Str.
201—214.
.
Str.
437
.
Str.
223—235
.
C.
Jan
139
K.
tretí).
Zpráva o dvou nových nalezištích vltavinú F r. Dvorský. Pamétni knižka P. Svobody z Tišnova. Fr. J. Kypáek. Píspévek k histórii národni gardy buovské. H. Traub.
eský houba.
326.
ZpráTy rôdecké a národopisué.
Domínek
K novému vydáni
314
na Morav. Str. 97-138., 380-41.3. Str 235 271.
Absolon Zverina.
414-428.
Str.
Str.
revoluce videské
Ohlas ijnové
65.,
66-77, 357 — 365.
Str.
Výpisy archívu Napajedelského
Traub:
(Dokonení) J.
49
Str.
F r. P r až á k: Jan
básni
(J.
(P. Vaša).
.
.
Str. 223.
Podpera)
Historicko-kulturní atlas. (M. Hynais)
Kvétena v Plzeskú. Fr.
Mal á ch.
— 438.
Literatua.
AUe Balcárka.
Mac k ú.
—216.
(J.
....
Podpera)
.
Str.
225—226.
Str.
225.
Geschichte
R eská eská
der
dl. (J.
biologischen
Theorien
in
der
Neuzeit
E.
Podpera)
politika. Zd. V.
(H.
Traub)
D.
Str.
Str.
444
Str.
Politika. (Fr. Pražák)
Mor.-Krumlovský okres.
226-229. 229—233. 438—444.
Str.
Tobolka.
Vilém Hanák. Sdleuí E.
z
(Kratochvil).
.
.
musea zemskébu.
Sdelcní redakéiií.
.
—
448.
Str. 449.
.
.
Str.
233.,
449
t DR.
J, V.
PROCHÁZKA.
Geológ V,
].
Procházka,
Jeho život a práce. Napsal
J.
V.
2el zko. i
Úbohého, milého druha iiení již tedy více mezi živými. Po dloiiholeté, bludné pouti svétem, když v jeseni svého strastiplného, le vedecké innosti cele zasvoeeného života stanul u cíle svých dávnych snu a tužeb, s lepšími nadéjemi do bezstarostné budoucnosti. ale s hlavou stále stejné pe])hjenou novými problémy, pekroéiv sotva jiadesátku, vydechnul 30. ríjna 1913 ideálni "
s
Procházkou naposled
15.
bezna minu-
lého roku, když pednášel jsom v Turistické jednote brnenské
o
pravékém tvorstvu zeme. Po in'-eduášce dlouho do noci sejsme v Besedním domé, Procházka, snílek-pesimista, roz-
deli
])ovídal se
svým známym zpúsobem,
ních rozhovorech
s
jak iníval pri intim-
témi, jim/ diivéoval a ktei'í miT rozumeli.
Vyprávél o své innosti v moravském zemském museu a v technice, rozhovoril se o nových literárnich pláiiech, o študijní ch cestách v ciziné k vtili své tetihorní faune moravské, a jako spoluredaktor asopisu moravského zemského musea žádal mne dútklivé o nejakou delší sta o diluviálním loveku evropském.
A když po té louil se se mnou pred Slavií. znovu si mé spoluinnosti literárni vyžadoval. Pri tom zdalo se mi, že hlas jeho néjak zvlášté zvroucnél a i ta ruka jeho moji nad obyej na dlouho tiskla, jakoby byl tušil, že je to rozlouení
—
vždycky
—
Ješté krátce pred smrtí, 12. íjna, obdržel jsem od Pr(v cházkv poslední dopis tohoto obsahu: 16
—
—
236
Milý píteli!
asopis imisoa moavskélif) nechal
jseui
Vám
posiati a
eskému
asopisu, rekl jseTii, aby pridali zárove nemeckou Zeitschrift d. mälir. Landesnniseums. Myslím, že Jste .iiž obo-
k
je obdržel.
Co
robíte?
Do Brna
Byl jsem
ký materiál
letos
fossilní.
—
a já se nemobu po delší dobu chystám,
Jste neprijel
jaksi ádiié vydatí do Vídué,
kam
se jíž
v Budapešti. Obhlédl jsem si tam ponticLetos v zime pojcdn tam asi na 3 týdny,
abycb srovnal svuj
fossilní materiál pontického stupne jižní rozsáhlého území uherského. Odtud zajedu pak do Záhrebu ke KrambergTovi. Na vídeský se, rozumí se,
Moravy
s
též í'ádne
oným
podívam.
Do Brna pred novým letošním rokem asi sotva pi.ieAnebo pecel Pište mi ale brzy a bylo by mi v e 1milé, kdybyste mi poslal s 1 í b e u ý lánek pro asopis
—
dete.
m
i
—
našeho musea. Pište a ])ošlete.
Vás srdené pozdravuje a všebo nejlepšího
Vám
i)eje
Procbázka.
Z obsahu uvedeného dopisu vysvitá, jaké ješté plány Procbázka v dobé, kdy smrt již obcbázela na blízku jeho mél pracovný, ekajíc jen na vhodný okamžik, až bude moci vetknouti záludný spár v šiji vyblednuté koristi. Nezapomnél tedy Procbázka na onen mnou slíbený látešil. To ovšem netušil, aniž jsem já predvídal, že první pí'íspévek múj v asopisu moravského zemského musea bude zcela jinélio obsahu, než jak si prítel Procbázka puvodné pral. Že to bude ale bolná vzpomínka posmrtná, to nemohl tenkrát také nikdo védéti Vzpomínkou touto a následujícím životopisným nástinem uctívám památku nezapomenutelného druha, v némž Morava ztratila jednoho z nejzdatnéjších synúv, a jebož predasného odchodu eská veda bude dlouho a úprimné želeti. nek, na néjž se
—
Vladimír Josef Procbázka narodil Tišnové. Prvního
vyuovaní
dostalo se
mu
se 25. záí 1862 v na eské škole obec-
—
'Ž'ól
—
né v jeho rodišti. Po té študoval na tehdejší nemecké mestské reálce v Brne. Po maturite 1882 a po odbyte vojenské jednoroní službe vštoupil roku 1883 jako radný posluchá na nemeckou vysokou školu technickou v Brne, máje v úmyslu vénovati se studiu véd pirodních a osvojiti si potrebné vedomosti k povolaní reálního uitele. Zde Procházka navštevoval zejména prednášky Makovského z mineralógie i geolog-ie a Habermannovy z chémie. V Brne Procházka setrval toliko po dva semestry, 1883 1884, naež se odebral na filosofickou fakultu eské university do Prahy, kdež ztrávil jako mimoádný posluchá tyi roky (1884 1888). Mezi tehdejšími jeho uiteli nacházel se též proslulý Jan Krejí, u néhož Procházka poslouchal všeobecnou geológii a geológii Cech, Moravy a Slezska. Mimo to navštevoval též prednášky Friovy a Vejdovského ze zoológie, Xovákovy z palaeontologie, Ve-
—
—
lenovskélio z Diiytojmlaeontologie, elakovského z l)otaniky, do Vrbovy z mineralógie a Šafaíkovy z chémie. Rovnéž pednášek Strouhalových, Stndnikových, Durdíkových, Hoi
stinského a Gebaurových doeházel.
—
jak sám Láska k vede geologické, vzbuzená v nem J. Krejgeologem slávnym eským doznáva uitelem jeho, ím, vedia Procházku na c. k. ríšsky geologický ústav do Vídné. Šel tam, doporuen prof. J. Palackým, aby obohatil a prohloubil své vedomosti v geológii a mimo to aby se vzdélal též v praktické geológii. Ve Vídni pusobil od roku 1888 do roku 1893, jsa hlavné zaméstnán Jako volontér pri museu vzpomenutého ústavu. Za vídeského pobytu poznal na etných exkursích geologických ráz Dolních i Horní ch Rakous, Štyrska,
—
severovýchodních Tyrol, Kraska a západních Uber. V prírodovedeckých sbírkách vídeských neopomenul prirozené obeznámiti se s veškerým geologicko-palaeontologickým materiálem, který se vztahoval k jeho studiu geológie zemí eských. Výsledky téchto studií Procházka publikoval po té ve »Véstníku« Král.
eské Spolenosti Náuk
v Praze, jakož
»Sitzungsberichte« téze spolenosti a ve spisech geologického ústavu ve Vidni.
c. k.
i
v
ríšskeho
Bohaté sbírky zkamenélin z neogenu jižní, strední, západní a severozápadní Moravv, snesené jím do musea uve16*
— denélio ústavu,
svedí
238 -^
vedecké iiiuosti. Roku
o jelio tehdejší
1892 dostalo se Procliázkovi od eské Akadémie a po té roku 1908 z Riegrova fondu podpory na pokraovaní jeho monog-rafickýeh prací o tretihorních zvíenácli moravských a o
moravském Krasu.
Nemoha
se ve
Vídni definitívne uchytiti
z
príin, jež
pozdéji uvedeme, Procházka odehral se roku 1893 do Prahy,
kdež vstoupil opét jako volontér do Musea král. eského, zaméstnán by v u prof. A. Frie, u néhož pobyl dva roky. Hned po svém píjezdu do Prahy byl povéen Kommissí pro prírodovedecké prozkoumání ech úkolem, probádati a znovu popsati východoeský miocén. Ckolu toho se zhostil r.
1895 spisem »Miocén východoeský*. R. 1894 obdržel od
eské Akadémie
cestovní štipendium, zúastnil mezinárodniJio geologického kongresu v Curychu. Po kongresu tom prostudoval proslulou dynamickogeologickou sbírku prof. A. Heima v polytechnickém ústavu curyšském, dále nékolik z nejdúležitéjších profilu ve stedních Alpách švýcarských a navštívil geologicko-palaeontologická musea ve Štuttg-arté a v Mníchove, kdež študoval zejména útvar dyasový, krídový a neogenový.
aby
se
Od roku 1895 do roku 1901 byl asistentem na vysoké škole technické
v Praze u
mineúspéchem písemné
prof. A. Slávika pri stolici
Roku 1901
ralógie a geológie.
podrobil se
statní zkoušce z prírodopisu pro vyšší
s
mathematiku a f^siku
Studií téch ale Procházka nenyní chuti k povolaní stredoškolského uitele. Kromé toho jakýsi spor s prof. Slavíkem vyhnal jej po osmiletém pobytu z Prahy, lak že byl nucen ncliýliti se do svého rodišté Tišnova, kamž Procházka odjel s úmyslem, vénovati se soukromé dalším vedeckým a literárním pracím.
pro nižší
tí'ídy škôl reálnýcli.
ukonil, nemaje
již
Sedm nových
svízelnýcli let prožil
Procházka v Tišnovéy
živé se vétšinou z výtéžku klopotné literárni driny. Psal drob-
né
i
vétší stati do
ruzných odborných
i
dennícli listu, jsa sou
asné spolupríicovníkem Ottova Slovníku Náuného
a Otíova
zemepisného Atlasu.
Procházka již r. 1897 zahájil své studie o moravském Krasu, vydáv po té radu menších publikací, zejména o po-
—
239
—
vrchové morfolog:ii dotyného území se stanoviska moderního badaní. Lee to, co dosnd uverejnil, jsou jen predbežné zprávelké monografii o moravském Krasu, k níž se zesnulý vy. po leta svedomité pripravoval, bohužel již nedošlo.
K
Prípravné práce Proeházkovy k velkým kompeudiím zemí eských primély jej, aby se obeznámil tulikéž se starší geologickou literatúrou, týkající se vzpomenutých zemí. Snahy ty, z nichž by také i jiní méli užitek. vedly jej k tomu, že sestavil
velké soupisy literatúry
mineralogicko-geologicko-
palaeontologické zemí eských, z nichž
díl
I.
vydala
eská
Akadémie.
Naléhavá nutnost obohatiti eskou literatúru prírodovedeckou vynikajícími spisy, jmenovité populárné-vzdelávacími, pivedla Procházku na myšlenku, že preložil a na mnoze doplnil radu dél nemeckých, anglických a francouzských, jako od A. Geikieho, Alex. z Humboldtu. K. Petersa, Wahnschaffa, Jul. Vernea a J. "Waltera. Též snaha, opatiti eské inteligenci spolehlivé náuné knihy, vedia jej opét k tomu, že Illustrovaných katechismú nase odhodlal vydávati sbírku unýclK nákladem Hejdy a Tuka v Praze za spolupracov;
nictví nékterých
eských odborníkú.
stal se Procházka lenem Kommisse pro príSloravy a o tyri leta pozde ji zvolen prozkoumání rodovedecké
Roku 1904
byl za redaktora
její
spisúv a souasné
i
za redaktora prírodo-
vedecké asti asopisu moravského zemského musea. Za podpory uvedené Kommisse prostudoval od r. 1905 až do r. 1909 veškerou oblast miocenu západomoravského a vykoistil znovu fossilní zvírenú taméjsích usazenin pro sbírky moravského zemského musea. Mimo to probádal i oblast jihomoravského kongeriového a sarmatského stupne, jakož i diluvia. O
Procházkových prací svedi referáty, uverejnené ve výroních zprávách Kommisse pro prírodovedecké prozkoumání Moravy od r. 1905 1909. postupu
téclito
—
V
inný
též na poli etných, jím zapraktické geológie moravské, jak vysvitá nechaných dobrých zdaní. Tento nový obor jeho púsobnosti mél pak pirozené za následek, že se Procházka podrol)néji obíral
téze dobé byl náš neúna^aiý geológ
z
^
240
—
studiem území kaolínu mezi Velkou 'Byteší a Deblínem a Veveí Bytýškoii, dále územím magnesitu mezi Novou Vsí a Molielnem, po té oblastí olinivzdoruých hlín mezi Kiinštátem, Letovicemí, 0])atovicemi a Mor. Tebovoii, dále územím horkých vod mezi Šaratieemi a Židloehovicemi, ložisky tuhy na Oslavansku a Náméstsku a j. v.
Pokud
se
tye stavebných hornín moravských, zaal
nich Procházka psáti
o
aby vzbudil v kruzích technických vétší pro ne zajem. Dúkladný spis o prumyslových a úžitkových horninách moravských podal r. 1910. Vedie
již r. 1895,
úžasné všestrannosti venoval se Procházka s novým, neutuchajícím zápalem zanedbaným sbírkám geolog'ieko-palaecntolickým v Moravském zemském museu, kdež vedecká museální práce byla mu pozdéji nade všecko. této tak
Priinením profesora eské techniky brnenské, dvorního rady dra. J. J. Jabna, u néhož Procliázka také nejaký as vedecky pracoval, obdržel od 1. kvetná 1909 honorované místo vouvedeném museu a od 1. ervence 1912 jmenován byl kustodem oddelení geologicko-palacontologického téhož ústavu v X. hodu. tídé zemských úredníkii. Dvorní rada lontéra
prof.
pri
Jahn, ujav se Procházky, toboto
již
více neopustil.
Procházka, díve než zahájil své práce v Moravském zem. museu, shledal, že jemu svéené sbírky pedstavovaly v asti výstavní jen mezerovitý obrázeek ehosi, co mélo býti jakýmsi stratig-raficko-geologickým obrazem strední Evropy. A jak byly tyto sbírky umístény, vysvitá z toho, že již r. 1906 usiloval tehdejší jich editel prof. dr. Jahn, aby byly pesídleny do místností vhodnejších a prostrannéjších než dosud. Snažil se o to, aby se jim dostalo místností, v nichž do r. 1907 byla zemská knihova, ježto dúležitost a význam geologickopalaeontologických sbírek v rámci Moravského zemského inusea toho plné i naléhavé vyžadovaly. Také bylo nesporno, že ve starých, omezených místnostech oddelení tohoto nebylo by možno sestaviti z dosavadního beztak v mnohých podstatných kusecli již mezerovitého materiálu obraz o geologické svéráznosti Moravy, jenž by souhlasil se skuteností ales-
po
v lilavních rysech.
—
24i
-
Sbíky oddelení tohoto, jak byly v dívéjších iiiístjiosvystavený a nspoádány, poskytovaly, jak jsme již shora podotkli, obraz mezerovitý, nedostateuý. Procházka uznával sice, že pro rúzné príiny nel)ylo možno sestrojiti telidy obra-
tecli
zu
jinélio, ueelenéjšílio, ale
alespo pokud
se
také nijak netajil, že obraz ten, býti peee jen propra-
tye Moravy, mohl
kdyby bývalo bylo vénováno v minulých letech sbírání fossilního materiálu moravského více pée, píle a prostredkiv. Až teprve v dobé nedávne, když vysloveno prísne a jasné, že pírodnické sbírky moravského musea jakožto mnsea zemského mají býti v první radé verným obrazem pírodních pomeru Moravy, nastoupeny dráhy jiné, ])irozenéjší, a hledéno v první dobé ales])o nákupem vétšíeh soukromýeh sl)írek vyi)hnti také v tomto oddelení nejcovanéjší a prohloubenéjší,
kiklavéjší mezery.
Po vstupu Procházkové do zemského musea r. 1909 vyhovéno také nejnutnéjvším potrebám g'eologicko-palaeontologriekého oddelení. Dovoleno, aby sbírky jeho prenesený byly do bývalých místností zemské knihovny, náležité upravených, kdež mély býti usj)ofádány na i)odkladé osnovy, plynoucí z líoslání moravskélio nmsea jako musea zemského, aby totiž vérnébo obrazu o greologii Moravy, verného l)oskytovaly ovšem ])otiul, pokiul musejní materiál jejich toho priiKuíštél.
Xa
osnove shora vytené zahájený tedy v kvetnú 1909 vyazen všechen materiál z musejnícli sbírek, který pocházel z oblastí mimomoravských. Výjimka uinená toliko s fossilním materiál em z eského kambria a siluru. jakož i z alpského triasu jednak i)roto, že práce v museu. Beliem doby
útvary reené v moravském souvrství nejsou vyvinutý,
nak
jed-
že navštévovatel sbírek oddelení geolog-icko-palaeontolo-
g'iekého útvaru téch velmi ]>y pohešoval, kd> koli by chtél uiniti sobé predstavu o nerušeném postupu útvaru, skládajících pevnou kuru zemskou, a když by se snažil poznati zástupce zvírený i onécli útvaru, které chybí v souvrství moravském. Jako dalšíni dúsledkem, plynoucím z osnovy té, hylo potrebí roztíditi veškerý sbírkový materiál v petrografický, dynamický, stratigrrafický a palaeontologický, ježto teprve
soubor téchto sbírek, náležité rozhojnený a vylmdovaný, mohl
242
by i)oskytnouti i)odol)nélio obrazu o
íí"eoloíí-ické
svéráznosti
jNIoravy.
Také materiál geologicko-palaeontolog-ický nebyl
ziu-
veiitován a seziiamy, stáva jící pri nékte-rýcli kolekcích, byly kusé, takže nebylo možno nabýti o jeho bohatství a lenitosti
treba jen približné jasné predstavy. Proto nezbývalo než jej oztíditi, za roztiování materiál mimomoravskv vyaditi, zabaliti a do l)eden prozatím nložiti, dále ten, který byl dosud v bednách ve skladišti, vybaliti a slouiti s oným v zásuvkách a ve výkladech skrini. Když také toto vykonáno a po té všechen materiál prenesen do nových místnosti, zapoato s defiuitivním uspoádánim sbírky stratig-raficko-palaeontolog-ické.
V
nových místnostech v\'kázán jeden sál sbírce petroo-radynamické a tyi sály sbírce stratig-raficko-Dalaeontologické. Bylo-li nutno slouiti petrografický a dynamický materiál po rznu umísténý, díve než se zaalo o nem prafické a
covati, tím více bylo toho treba u materiálu sbírky stratigra-
ficko-palaeontologické.
jakož
i
znaná
Již množství jeho vyžadovalo toho
jeho rozptýlenost.
Vždy
šlo o to, snésti jej ne-
jen ze zásuvek a z výkladu skrini a vybratí jej
z beden, nýbrž když vykonáno toto, bylo treba roztríditi jej dle útvaru, geologických stupu, podstupú a facií a skupiti též dle oblastí. Také bylo jasno již na i)oátku téchto prací, že za okolností nábore vzpomenutých není možno vystavovati ve výkladech skrini díve, dokud nebude uspoádán všechen materiál. iBylof svrchované nutno védéti, co všechno je ve fossilním materiálu musejním z toho kterého útvaru atd., aby mohl býti z neho sestrojen obraz z význanéjších typu ve výkladech skrini. Procházka ídil se zásadou, aby vystavený materiál pozustával z nejzacliovalejších a nejpéknéjších kusú které by sloužily k pouení širšího obecenstva, naproti tomu aby materiál v zásuvkách, zrovna jako onen ve výkladech, byl zase vede k úžitku. Proto poukazoval k tomu, aby obojí tento materiál byl vedecky zpracován a aby v zásuvkách bylo uschováno vše, by i jen fragmentárne, co objasuje charakteristiku druhú.
—
Když byla skonená vyteeny zásady, dle nichž
i
])ráce tato a
se
méla
ríditi
když byly zárove další innost Pro-
—
243
—
cházkovi svéeného oddelení, byl uspoádán, dilem též penren, namnoze nové ureen fossilní slouený materiál z eského kambria, siliiru a devouu, dále z devonu moravského, z per-
mokarborju západomoravskélio, z karbonu východomoravskéIio, z kulmu severomoravského a z permu západomoravskélio. Z moravské jury uspoádán materiál dosud z hrubá, a to z liasu od Lukoveeka, z doggeru a malmu olomúanského, rudického, cetechovického, ze Stránské škály, ze Švédskych šancí, ze Štramberka a Skalicky. Také zkamenéliny z kídového útvaru západomoravského urený a doplnený Procházkou. S tímto materiálem slouena sbírka cenomanských a turonských zkamenlin z oblasti juoravsko-tebovské.
Pirozeno, že také pelivé zpracována i sbírka zkamenélin miocénn moravskélio, hlavního to predmetu Procházkových dlonholetýcli výzkumu. vedená sbírka byla rovnéž doplnená cenným materiálem Procházkou uasbíraným v území západomoravského mediterranového a jihomoravského sarmatského a politického stupne r. 1895 až 1908. Sbírka ta plnila již r. 1909 více než 52 zásuvky. Materiál z diluvia stedomoravského, jehož valná ást byla drulidy v bednách tak, jak byla v hliníku nalezená, l)yl také iieelivé upraven, vedecky z])racován a uren.
z
To
postaí siiad na jakými plány Procházka vstoupil do Moravského zemského musea a jaký zde pracovní program rozvinul. CO jsme v ])edcliázejicím i)ovédéli,
objasnenou,
s
Že to nebyla práce závidení hodná, pochopí nejlépe ten, kdo sám za podobných okolností byl v museu zamestnali. Le to vše Procházkn nijak neodstrašovalo aby vedie toho nenalézal potrebného asu k prednáškam na eské technice brnenské, kdež od 1. bezna 1910 jmenován honorov, docentem pedológie.
na tomto ústavu Procházka podjal se vyteného úkolu CO nejsvédomitéji a o jeho zpúsobilosti pednášeti o moderním thematu svedí, že týž již jako asistent pri stolici geologickomineralogické na eské technice v Praze uvázal se dobrovolné I
ve cviení pedologická, klimatologická a meteorologická, což nebylo jeho povinností. Kromé toho suploval i prednášky o pedológii, kdykoli Procházkúv chef, zesnulý prof. A. Slávik, byl
—
244
—
mimo
toelmiku zamestnali, aiiebo když byl iiemocen. což stávalo se velmi asto. Prednášky o chémii neiistrojné, jež Proeliázka posloiiclial u prof. Habermanna na nemecké techhiul"
v Brne a pozdéji n prof. V. Šafárika na eské nniversité v Praze, v jebož nniv. laboratoi na cvieních poznal princíp iiice
chemické práce, položily základ k védomostem iístrojné
V
i
jelio o
Inbé
ne-
ústrojné.
pozdéjšícli letech,
když
se
Procházka iioal obírati no-
drobneji mineralog-ií a petrografií, prohlonbíl vedomostí své
o chémií nerostné, pokud se odnáší k ríši nerostné a doplnil je zárove A^édoinostmí o fysíkálních vlastnostech nerostn, sklá-
horniny. Takto nabyté vedomosti nsnadníly mu dráhu k pedológii. Také í asté rozhovory o ])udácli a výzkumu jejich s prof. Slavíkem, který v letech 1890 1900
dajícícli OA'^šem
—
položil základy jeho nástupcove budují dále, že si poal všímatí pud a jejich vztahú ím dále více. Ostatné svrchu vzpoinenuté ])odrobné studie o moravských tretihorách a díluvíu vedly jej pímo na výzknnmé pole piid a síce všude tam, kde sedimenty eených útvarii skládají povrch zemský a kdykoli šlo o to, vymezíti plošnou rozlohu jejich lenii. Nebo aby zjistíl geologické starí a facíelní rozdíly jednotlivých lenu, promítiiutýcb nerovnostmí povrchu zemského, jakož i jejich rozšírení plošné, bylo treba plavítí velmi zliusta ornice ze sta míst, výplavu. ráz stanoviti palaeontologický a ])etrografický nainnoze zjistiti, obsahují-li horniny zvétralé v ])iidu vápno atd., tedy sloveni provésti mechanický rozbor pud v rysech
obíral
eské
ku
již
intensivnéji
se
nikoli
pedolog-ií
a
jenž
na nícbž dnes i)imély Procházku k tomu,
])edologii,
hrubých a vymezíti plošnou rozlohu typitéjších
jich leníiv.
A
je-
ježto stratig-rafické studie prihlížejí téz k fysi-
kálním poméruín krajiny a dl)ají mimo jiné také otázky spodnícli vod atd., odkrývají ráz i)odkladu pud do hloubky mnohem vétší, než jak se v pedológii žádá, totiž do 2 metru.
Procházka doznával, že moderní ])edologie pokladá 'U'ápudu za zvétralinu nejsvrchnejší pevné kury zemské. Praví o sobé, že je náukou, která uí, jak piida vzniká, kterými vlastuostmi se vyznauje, jak se premenuje. Proto iní správne, kteí pokládají pedológii za odnož geológie a síce za
veín
geológii nejvrchnéjších vrstev zemských.
—
245
—
Pomery, jež se béhem posledních let v zemédélství v echách a na Morave utvarovaly, primély Procházkii, že venoval také vývoji snáh na poli pedolog:ických prací náležitou pozornost, napsav radu statí do tohoto oboru spadajících, jež ]n\blikoval v rúzných odbornýeJi
i
dennich
listecli.
Xa žádost eského odboru zemédélské rady moravské Procházka vyjjraeoval promemoria na zízení geologicko-pedolog"ické]io oddelení ])i zemském hospodáském ústavu pro l)ésténí rostlin. Mimo to snažil se nabádati k agrogeologickému res]).
širší
agopedologickému výzkumu Moravy jak moravské kruhy agrárni, tak i editelství výzkiimuého hospodár-
skeho ústavu pro markrabství Moravské. Výsledek, jehož Procházka po té záhy došel, vrcliolil v tom, že hospodásko-lesnické 0(klélení pri »Komissi iiro i)iro
Moravy «,
jež si obralo za úkol
chemický výzkuni moravských
l)n(l, rozšírilo svá šetrení i na zjišování geologicko-])etograí'ické charakteristiky jnid téch, kterýchžto ])rací se Procházka
též
inné zúastnil. Program pednášek
o pedológii na technice mél
cházka sestaven následovné:
Úvod.
Dejiny
Pro-
ijedologických
u nás a jinde. Hlavní souástky pud. Zvetrávaní hornin mrazu, tlaku (zvetrávaní fysikální). Rozza úinku tepla, klad hornin za úinku tepla a vlivu chemických (zvetrávaní chemické). Rozpustná innost vody. Zvetrávaní za tí inku vody, humusových kyselín, ústrojných látek a ústrojencu. Zvetrávaní jednoduché a složité. Absorpce pud, vyplavovaní. ProIjrací
—
Nejdúležitéjší dukty zvetraní hornin. Doprava zvétralin. Ústrojenci pud: nerosty a horniny pud a jak zvétrávají. fostliny, živoíchove. Jich zbytky v púdách: setlívání, hnití. Hunuis (prst) v prírode, jeho vznik; úast rostlinstva a živoíšstva na jeho vzniku. Chémie humusových látek. Význam jejich zmeny v púprstí jiro pudy. Druhy prstí (humusu)
—
—
dách a
vliv.
Bažiny, slatiny, rašelina, rašeliništé; jich vznik,
vzrust, zemepisné rozšírení,
význam.
Chémie púd; rozbor jejich mineralogický, chemický- jeho Souásti pudy. innost, sila, úrodnost dúležitost i význam. Fysika púd. Rozbor bahna. Sloh, profil, hutnost, mopúd.
—
)
—
—
vode (voda piidní a spodní). Bar-
vztali k
liiitiiost inul. .Jejic'li
va pudy. Urovaní
246
fysikálnícli vlastností piid, je-jich
význam. merné váhy pud. Vztah pud k atmosférickému vzduchu a k teplote. Pokrývka pud: neústrojná, ústrojná. Poloha pud: osvétlování, množství vody v púdách. Teplota. Pusobeni polohy pud na rostlinstvo. Ag-ropedolog-ické mapovaní. Koztiování pud. Hlavní jejich typy. Klimatická pásma pud. Pehled evropských oblastí púdních. Porovitost, propustnost, vodní a vzdušná kapacita a
—
—
—
V
—
—
—
ijnu ]91] povýšen byl Procházka na doktora
techni-
ckých véd, v beznu 1912 pripuštén za soukr. docenta g-eologie a palaeontolog-ie a v kvetnú 1913 jmenován hon. docentem g-eolog'ie a náuky o ložiskách, na eské technice v Brne.
Program nových prednášek A.
Geo
1
o
g
i
sestavil si
Procházka takto:
— Prednáška: Úvod, pehled útvaru, innost
e.
ovzduší, vody, ústrojencú. Tektonika. Vznik a uložení rudních žil
a ložisek nerostu a hornín, pro
— Cviení:
chemika dúležitých,
jejich
Geologické mapy a profily, práce g-eologa v prírode. Poznávaní pro chemika dúležitých hornín a jejich rozkladu. Vycházky: Ilúzné zpúsoby výskytu ne-
výskyt a
téžení.
—
rostu a hornín v prírode, produkty rozkladu jejich, návod
ku
geologickému mapovaní a profilovaní, posuzování zjevú tektonických a dynamických v ])írodé, posuzování hydrologickýcli pomeru. B. PalaeontologrieMoravy a Slezska. Úvod. Dejiny palaeontologického výzkumu na Morave a ve Slezsku. Území moravsko-slezské v rámci geolog"ického vývoje oblasti euroasijské. Vývojepisné pochody na páde moravsko-slezské. Struný nárys stratigrafických pomeru moravsko-slezských. Éra archaická (prahorní), archaeozoická (algonkium), palaeozoická (prvohorní), mesozoická (druhohorní), kaenozoická (tretíhorní) a anthropozoická (tvrthorní). Eáz zvíi:'en a kvéten období téch, rysovaný jejich zbytky, zachovanými v moVýznam palaeontologie moravsko-slezských souvrstvích. ravsko-slezské ])ro technické ])ráce, vyvádéné v téchto zemích. C. c
ký
c
Návod h a a
profilu.
g:
ke ctení
r o
g"
e o
1
o
a
gr i
c
kreslení ký
c
h
(i)
map
e d o
1
o
g-eologig- i
c
ký
c
h
—
—
247
Jak jsme méli již vyše príležitos seznati, vzahovala se piiblikaiií vedecká innos Procházkova v prední radé k m o r a v s k o - e e s k ý m t e i h o r á m a m o r f o 1 o p- i i o n i c e moravského K r a s n, po é k biblia e k
ografii rodní e h
a
kartografii,
v
é d,
a
konené
k
popularisovánl prípraktické geológii
M o r a v y. Procházkova biografie nebyla by úplná bez pohrobní již zesnnlémn venoval npímné oddaný pítel a zastance. dvorní i'ada pro. dr. Jaroslav J. J a h n, v Lidových
vzponiínky,
L listopadn 1913. Yzpomínka ta, pocháze.iící z pera nad jiné ])ovolaného, je významným doknmentem k životol)isii Pocliázkové a zaslnhnje tndíž, aby i v tomto asopisu byla v plném znení uvedená, jak nasleduje: Xoviiiácli
»R. 1884 pibyl mezi nás mladé universitány pírodozpytce v Praze útlouký jinocli
s
dlouhými vlasy, »Moravan
roník chévytknutým již cílem:
Procliázka<. Prišel do Prahy, absolvovav první
mie na brnenské echnice nemecké,
s
vénovati se geológii a palaeontologii.
eské
Zbožovaný
profesor
Jan Krejí, záhy si oblíbil tichého a ])i Iného Moravana, brával ho k sobé do ústavu i do své pracovný a zasvécoval Procházku do svých ideí i plánu. Procházka ])í-estal se starati o ostatní predmety které mu bylo poslouchai a venoval se cele geológii. R. 1888 doporuil Procházku profesor Jan Palacký, rediteli ríšskeho geologického ústavu ve Vídni, stejné tichému a pilnému Diviši Štúrovi. náš, »otec
geológie-
,
Procházka, nedokoniv studia universitní, vstoupil do tohoto ústavu vídeského jako volontér. Zahloubal se do studií videských a moravských tetihor, nie se nestarav o vídeský
spoleenský ani vedecký. Nám, bývalým spolužákúm svým, zmizel z obzoru, jako by se byl propadnul. život
R. 1891 po
Novém
pibyl jsem do Vídné, abych se Feistmantela a K. Koistky dále
roce
na domluvu profesorú O. vzdélal v geológii. Sešli jsme se tu znovu s Procházkou. PiInuli jsme k sobé. V denních schúzkách spádali jsme plány do budoucna, umlouvali délbu práce, podporovali se vzájemné. Procházka bvl tak ryzím Cechem, jakých máme málo.
— Telem
248
—
ducliem ve své horoucné milované Moravenkovský primo zbožoval. Študoval s tak obdivuhodnou píli geolog"ickon literatúru, jako snad nikdo ze soueasníkú jeho. Pracoval dloulio do noci, vstával asné ráno. Neznal odpoinku, ani v nedeli. žil
ve
véiice, jejíž
X'ídiii,
prostý
lid
Štúr záhy jn-ohlédl Procházku. Pilnul k néniu, uznáném povahu sobé príbuznou. Pomer mezi starcem Štúrení a jinochem Procházkou byl až tklivé d u verný a pátelský. Štúr bral s sebou Procházku na exkurse i delší cesty, poskytoval mu ])rostedky (by i jen skrovniké) ku studiím ve Vídni i v moravském území tetihornim, svévaje jeho píli a pociuje v
oval
mu
nejtajnéjší
a mecenášem, byl
zámery
své.
mu druhým
Byl
mu
více než
uitelem
otcem.
Odchodem Štúrovým skonená byla vídeská »kariéra« Nemév dokonených studií vysokoškolských,
Procházkova.
nemohl býti ustanoven definitivnim úredníkem ríšskeho geologického ústavu. iByl propuštén! Priinením tehdejšího svéhio šéfa,
po
Waagena, vymolil jsem Procházkovi asBoztrpen a do duše uražen odcházel Procházka
univ. prof.
odbytné.
po 51etém ]3obytu ve Vídni zklamán do Prahy. Eozešli jsme se tehdáž, ne moji vinou. Procházka si nedal vymluvit, že musel ze ríšskeho ústavu, abych na ném ustanoven mohl býti já. Neveril, že nedokonená studia byla vinou jeho nezdaru.
Až
pozdéji to uznal.
Obdaren bohatými védomostmi, ve Vídni získanými, vstoupil Procházka do Musea král. eského v Praze, opét jako volonté. Pokraoval u prof. Frie v pracích, ve Vídni zapoatých. Povahy Friova a Procházkova se k sobé nehodily. Procházka ulinul, pri ja v po dvouleté práci v INTuseu asistenturu u i)rof. Slávika na technice pražské. Na domluvu svélio šéfa dokonil svá studia, konené také pustil se do státních zkoušek pro strední školy, ale nedokonil jich, necítiv v sobé náklonnosti k povolaní uitelskému na strední škole. Nepoliodnuv se pak s prof. Slavíkem, odebral se po Sletém pobytu v Praze do svého rodišté Tišnova, kde venoval se cele své innosti vedecké a literárni. to ve
Kruté doby strádaní prodélal Procházka po sedm let na svém domové. Nechtéje býti odkázán cele na podporu
249
matky
denDÍ chléb
opravdu asto jen sui pražských denních listú a vydávaje preklady rúzných cizojazyných uebnic. Neústujmá, prísna a nepodajná povaha jeho nedovolovala mu, al)y se doprosoval podpor, štipendií nebo nejakého postavení. Radéji trpel bídu, než by byl i)rosil. V této dobe strádaní jeho sešli jsme se opét. Procházka uznal, že mi kivdil. S ratlostí ujal jsem se úbohého druha a pivedl jsem ho zpét do Brna. Xejprve pracoval v mém ústave, kde mél svúj pokojík. Reinunerace zemského výboru a nadace z fondu Riegrova zajistily mu pro i)rvní dobu živobytí. Po té i)oštéstilo s© mi dostatí ho do zemského musea Františkova jako slušné placeného volontéra. Brzy na to jmenován byl honorovaným docentem pedológie na naši vysoké škole, poštéstilo se vymoci mu pripustení k rig-orosúm a konené dospel k habilitaci. V brzku splnená pak byla dávna touha jeho stal se kustodem zemského musea Františkova. Loského roku povéren byl také ])ednáškami o geológii i)i odl)oru chemickém naši vysoké školy. Nebylo by nyní dlouho trvalo a byl by se stal profesorem našelio vysokého uení. chý
své. v>(lélával si
cliléb), píše
(a
lánky do brnenských
—
Jest v
tom
uenec, jehož zklamání a odííkání po jiadesátiletí boje životního, ocitnuv se konené blízko cíle, Uí>ne na vždy. Veliká jest rada publikací Procházkových. Kladu ovšem nejvýše jeho vedecké práce o miocénu moravsko-eském. Následnjí výtené jeho studie krasové a jeho etné práce z oi)oru praktické geológie. Záslužný jsou jeho publikace bibliografické, v nichž zraí se bezpríkladná jeho píle a setélost. Pripomínam dále Procházkovy vzorné práce kartografické, z nichž zvlášté vynikají »Pehledná geológ, mapa RakouskoUherska« a »Pfehledná geologická mapa eských zemí«, obe v Ottové Zemépisném atlasu. Nepehledná jest rada referátu a populárních lánku novinárskych, vyšlých z pera jeho. Ve »Svétové kuihovné« a nakladení »Pírody a školy« uverejni! preklady 9 objemných cizojazyných uebnic. zvláštni tklivá tragika, k(l>ž
život byl plu strádaní,
Obdivuhodná byla sbératelská innos Procházkova. Již do vídeských sbírek snesl bohaté zásoby tetihorních zkamenélin, zvlášté moravských, zásobil jimi také Museum král.
—
250
—
eského v Praze. Obzvlášté cenný jest však vedecký materiál, sebraný pilnou rukou jeho do sbírek zemského musea Františkova v Brne. Opativ si motocykl. »lítal« zvénélý po celé Morave, shánéje cenné sbírky pro zemské museum. V tom byl veru neúnavný. Dnes vlekl na zádech mnoho kil zkamenélin, hornin neb jílu pro výplavy na hodiny cesty, zitra spouštél se po lane do závratných hlubin krasových podzemních labyrintu, všude klidné, se známym svým iísmévem, jako by šlo o procházku parkem. Pál bych si vrelé, aby tato sbératelská a výzkumná innost zvénélého druha ocenená byla ve zvláštni stati.
Nebyl by úplný obraz životni ])ráce Procházkovy, kdybychom zvlášté drazné nevytknuli jeho innost museální. Pri veškeré úcte pred Procházkovou inností vedeckou a výzkumnou nemohu se zhosti ti dojmu, že zvénélý byl télem a duší vlastné lovek em musejním. Jeho úžasná, mravení ])íle pri urovaní, preparovaní, etiketování a montovaní zkamenélin neznala soutéže. Obdivovali ji již geologové vídeští i sám vzorné pilný Fri. V posledních letech pridružila se k tomu i jeho veliká dovednost ve fotografovaní zvlášté mikrofosilií. Kdyby pomery v našem zemském museu nebyly tak zbédované, prohnilé, byl by tu dojista vykonal Procházka dílo, jemuž by se byly generace obdivovaly. Než i dnešní jeho instalace sbírek geolog-icko-palaeontologických je skvostnou ukážkou umení musejního. Jsem pesvéden, až oteven.y buze znané asti jím snesené, že tlou obecenstvu tyto sbírky, mnohý užasne nad výsledky innosti jediného loveka.
Akoliv jsem sám pomáhal k tomu, aby se Procházka zemského musea Františkova, j sa pesvéden, že
dostal do
horoucím jeho praním, soudím, že krok tento nebyl na prospech vedeckému vývoji a spisovatelské innosti zvénélého. Vedel jsem již z Vídné, že Procházka dovede vénovati se celou duší, všemi silami svými práci museální. že zapomene pro ni úplné na práci vedeckou, publikaní. A stalo se tak, bohužel, i v Brne. Domluvy mé i jiných prátel, aby uverejnil znamenité výsledky svých etných výzkumú, nie nezpomohly. Procházka sedával i do noci, oddán jen práci musejní, v na-
jest to
— deji, že 111 let
a
-n,
dokonení
až dokonéí
spisii
251
—
vedeckýcli zbnde
instalaci
mu
ješte
mnoho
g"eoIog"icko-palaeontoIogického
oddeJcní zemského inusea. Cítil se zdravým, nezastonal, co ho znám. Pcce a ,šak. kii veliké škode moravské geológie, hlodala
zákerná nemoc v daní, až
jclio nitrn,
snad následek dlouholetého strá-
predasné podlehnul.
Proc'liázka mél rozdéláno nékolik
významných
dél ve-
žádné nedokonil. Pokiid vím, jsou to: objemné liílo tahnlové o miocenních korálech, práce o otolitech rybícli, pojednaní o jakloveckém iniocénu. o vrtáních na uhlí v Karpatech, veliká monografie moravského stupne pontickélio, mnohoslibné dílo o moravském Krasu, spis o moravdeckých,
z nichž, hohužel,
ských lomech na nžitené kameny, o pomérech územních na Morave za doby miocénní, eská terminológie geologická a píb., mineralogický lexikón, geológie Moravy a Slezska, meno miocénu na Hore sv. Anny v ší práce o liasu u Klobonk, Pruském Slezskn, o Pouzdraíiském slinu, o výskytech uhlí v miocénu moravském, o výskytech petroleje v mor.-slezských Karpatech, o morském karbonu ostravském, díMlatky ku dfívéjším jeho pracem o miocenních nálezištích moravských atd.
Neúprosný osud vyrazil pero z ruky muži vzácne, obdivuhodné píle, A^ plné duševní sile a svéžesti v dobé, kdy oekávati jsme mohli dokonení téchto etných dél, z nichž mnohá jsou nesmírné dúležita. (Kdo ujme se této literárni pozustalosti ProcházkovyT« Procházka zesnul po krátkém utrpení 30. íjna v Tišnostálym fotografovaním privodil otravu hydrochynonem, spoluúinkovala i srdení vada, o níž nevedel. V poslední dobé ukazovaly se na ku ži jeho podezelé škvrny otravné. Pátelé chemikové varovali Procházku, aby ustal s on však neuposlechnul. fotografovaním a dotázal se lékae V sobotu pokoušely se o néj mdloby. Napsal to matice své. V pondéli byl tu již její starostlivý dopis, aby ihned pijel do Tišnova. Poslechnul. V pondelí v Tišnové ješte popocházel po bytu, v úterý zústal již pádem ležeti a ve 2 hod. v noci ze stredy na tA^rtek klidné usnul, tisknuv ruku své matiky. Krátce pred smrtí prosil matku, aby knihovnu jeho odevzdala eské tevé. Soudí se, že si
—
17
— brnenské a sbírky
chnice
»Obrate
se jen
na
Jaha
252
—
jeho Zem. museii Františkovu.
a Mareše (školního ra(hi, editele
škôl Vesniných), oni už vše sovnaji«
—
byla jeho poslední slova. Pohbu jeho zúastnily se davy místního obyvatelstva a deputace z Brna, mezi niniiž zvlášté profesorský sbor eské techniky byl velmi etné zastoupen. Rovnéž i Vedecký klub, Prírodovedecký klub, jehož sekce pro výzkum moravského Krasu byl Procházka editelem, jakož i zástupci Moravského zemského musea, doprovodili zesnulého na poslední ceste.
Nad otevreným hrobem rozlouil se se zemelým jméeské techniky prorektor prof. ing. J. Sumec témito tklivými slovy: »V hloubi duše dojat pristupuji sem k tomu otevenému hrobu, aby ch jménem profesorského sboru eské techniky v Brne dal »s bohém « milému druhu, vzácnemu muži, kterého
nem
profesorského sboru
k posmrtnému odpoinku. S bolnou smésí úcty a lítosti hladím do toho hrobu: úcty pred prací, jakou vykonal vzdor neustálym obtížím, jimiž ho život tisk] lítosti nad tragickým opravdu osudem, jenž ho sdrtil práve v dobé, kdy konené vnéjší pomery jeho se vyjasnily, kdy byl postaven na místo, jež odpovídalo jeho významu i jeho praní, kdy by byl mohl venovati se cele, bez vedlejších hmotných starostí, svému studiu a badaní. jsme práve
uložili
;
Nechci zde mluviti o jeho védeckém významu;
k tomu
nem mluvím
jen jako
jsou povolaní jediné odborníci. Já zde o o
milém druhu
a
vzácném loveku.
Tise
žil,
tise
pracoval, a
nyní i tise odchází. Miloval svou zemi Moravu, s\nij kraj Tišnovský, toto své mesto rodné, miloval zde tu pudu, do níž ho ukladáme; studiu její zasvétil všecek svúj život. A krutý osud, než ho zasáhl svou drtící rukou, aspo toho mu dopál, navrátiti se k poslednímu odpoinku do toho milého kraje, rodného mesta, rodné pudy.
A
tak Té tedy ukladáme, milý a vzácny druhu náš, do
stínú técli rodných vrchu, jež jsi tolikrát prochodil, jichž nitro
S telesnými pozustatky Tvými se louíme, jméno Tvé však žíti bude dále a hrob Tvuj v úcte bude trvalé jak u tvých spoluobanú, hrdých na sourodáka svého, tolikrát Jsi zkoumal.
tak
i
po veškeré naši Morave.
—
253
—
Budiž Ti lehká zeme; ta zeme, ta púda, které jsi zasvétil svon práci, svoii lásku, svúj život všecek budiž Ti mtvemu
—
lehka!'
Po
té
pistoupil k rakvi dvorní rada prof. dr. Jahn, aby
bohém zesnulému druhoví jménem vedeckých pracovníku moravských, sdružených ve Védeckém klubu. Prof. Jahn promluvil následovné: dal poslední s
»V dobe kvetu chrysantem, ve dny dušikové, kdy nmtka se k zímnímu spánku, usnula na veky duše vzác-
zeme ukladá
výzkumu záhad rodné pudy,
obdivuhodnou cele se venovala v niž ukladáme dnes její teles-
nou schránku
Josefa Vladimíra Pro-
na, plná nadšení, která
—
g
s píli
e o] o
ga
c h á z k y.
Jeho Alagniiicence ])an }u-orektor naši vysoké školy rozlouil se pravé s váženým elenem uitelského sboru našeho vysokého uení. 'Budiž i mné dovoleno pronésti poslední vrelé
milenému druhu covník u m o r a v s k ý s ])oheni
jm c h,
m vedeckých prasdružených ve Védeckém é
n
e
»
klubu*. Zesnulélio soudrulia a s])olupracovníka
svého ukladáme
venému spánku
po živote, plném práce a tvoí-ení, ale zklamání. S nadšením a cliutí k práci také strádaní a plnéín odjíždél zesnulý práve pred "25 lety do Vídné, aby po péti letech uražen a zklamán prchal do eské metropole nad Mtavou.
ku
Pracoval-li usilovné ve Vídni, pracoval ještô usilovnéji v
Praze.
Kdy ž
však hrdá, sebe vedomá duše jeho ani tu nenašla
ukojení svých ideálu, utekl se po 8 letech
sem do
rodišté své-
ho. Opuštén všemi tak zvanými píznivci a práteli pražský-
pedobré matiky, kterou jako málo který druhý syn
mi, hledal a nalezl útoište u své
zbožoval
matku
a detinský miloval,
svoji milovati dovede.
Nastala slovutnému geológovi a spisovateli trudná doba dlouhých sedmi let strádaní a nouze. Oddán i zde v Tišnové cele své práci vedecké, odkázán byl zesnulý jen na výtéžek spisovatelské práce své pilné ruky a na skrovnikou podporu své staiké matiky. Odnikud nedostávalo se mu v téžké dobé této ani subvencí ani štipendií. 17*
—
254
-
A
Poeházka i tehdy tvoril, bádal a spisoval dále, nedopál odpoinku telu ani duchu. Ký div, že telesné sílv ,ieho se tím vyeerpávaly a že zaciiváceno bylo tímto trudným zpusobem žití jeho srdce, to srdce, které tak horoucné milovalo rodný jazyk a lid, rodnou pudu, vyvolenou vedu a svoji matiku,
Když pak usmál se konené osud na toho, jejž tak dlouho kruté pronásledoval, když octnul se zesnulý u cíle, dávno vytouženého, když zbaveu byl starostí o denní chléb a téšiti se mohl
z
délo
mu
vynikajícího spoleenského postavení svého, vypovéslužbu toto jeho zlaté srdce ustalo náhle bíti
—
na vždy. Vedecké práce, které nám zvénélý soudruh zanechal, zústanou zaznamenaný zlatým písmem v déjinácli vedy geologické i geológie Moravy. Sbírky, jím sneseué, búdou vždy vynikající ozdobou našich museí. V srdcích nás, svých soudruhú a spolupracovníkii, zanechá zemrelý nejpíznivéjší vzpomínku milého kolegy a vzoru pilného badatele. Nuž, s bohém!, tentokrát naposledy, milý píteli. Odpoívej klidné ve stínu tajuplné Kvétnice, v pude miocénní, v púdé rodné, odpoívej po práci pilné, korunované vzácnymi úspechy, odpoívej po všech útrapách telesných i duševní ch, jimiž krátky život Tvúj oplýval. Národ Tvuj deku je Ti za díla, jimiž Jsi obohatil jeho literatúru, veda dékuje Ti za výsledky Tvélio badaní, vedecká obec naše dékuje Ti za úprimné pátelství Tvé. Spi sladce!«
Jakým sympatiím
se zemrelý geológ Procházka tešil, množství soustrastuých prípisu, došlých jednak rektorátu eské techniky brnenské, jednak i kuratoriu moravského zemského musea, jež zaslali: J. E. ministr osvety a vyuovaní Dr. u s s a r e k, J. E. ministr verejných prací Dr. T r n k a, J. E. zemský hejtraan markrabství moravského hr. S e r é n y i, náméstek zemského hejtmana J e 1 i n e k, místodržitelský vicepresident H o u d e k, J. E. biskup Dr. P. Hu y n, dále rektorát eské i nemecké vysoké školy technické v P r a z e, nemecké vysoké školy technické v Brne a ve
vysvitá
z
H
— V
í
d n
Pra
i,
z e a
rektorát
255
—
eské university Karlo-Ferdinandovy v L v o v é a v Z á h e b u, rektorát vy-
universit ve
m
P í b r a i, editelství c. k. ríšskeho geologického ústavu ve ^' í d n i, Král. eská Spolenost Náuk v P r a z e, editelství moravské zemské knihovny, museum arcivévody Rainera pro umení a prumysl, moravský zemský výzkumný ústav zemédélský, eský odbor zemédélské rady pro markrabství Moravské, král. kapitula pri dóme, vesmés v Brne. Z uilíš a korporací: profesorský sbor I. eské statní reálky v Brne, eské statní vyšší reálky v r o )n é í ž i, eské statní prumyslové školy v Brne, editelství dívího reálneho gymnasia a c. k. ústavu ku vzdelaní uitelek v Brne, státního gymnasia v B o s k o v i c í e h a statní vyšší reálky v T e 1 i, dozorí rada a editelstvo škôl Vesninýcli v Brne, editelství zimní hos])odáské školy v T i šn o v é a zemské strední školy hospodárske v P e r o v é, Cyrilo-Methodéjská záložná, moravský zemský stavební úrad, editelství Hypotení a Zemédélské banky markrabství Moravského, Právnická jednota, predstavenstvo eské sekce le-
soké školy montanistické v
K
kárske komory moravské, c. k. finanní okresní editelství, c. k. finanní prokuratúra, vesmés v B r n é, dále redakce Prío r. O s t r a v é, obchodní a živPrírody a školy v rody m u c i. mestská rada a úverní spo1 o o nostenská komora v O lek, záložná a zastavárna v Prostéjové a obecní úrad král. mesta Kyjova. Z jednotlivcu: J. M. opát F. S. B ai n a, Dr. J. B a r v í , editel I. eské statní reálky v P 1 z n i,
—
M
B a y e r, kustos musea král. eského v P r a z e, J. E. president vrchuího zemského sondu v Brne B 1 e y 1 e b e n, poDr. Edv.
slanec dr. J.
'B
u d
í
n
s
k
ý,
len zemského výboru v Brne,
ý v P r a z e, cís. rada ing. J. D on á t v B r n é, škôl. rada prof. Hubert F i a 1 a v Ž a b o v e sk á c h, ing. Ant. H a n a m a n n. editel zemského zemédélsko-technického úradu v. v. a hon. docent na eské technice v Brne, vicepresident mor. zemského finanního editelství VI. H a n a í k v Brne, prof. F. H a s a v Praž e, vrchní statní zástupce c. k. dvorní rada J a n t s c h v Brne, Dr. Jan JelínekvPraze, arch. J. K a r á s e k, c. k. stavební rada v B r n é, vi. r. ed. a konservátor J. K 1 v a a v K y j o prof. Dr. L.
e
1
a k o v s k
— v
é, iiadiie.
v
p Vý v í-
i
Karel
a,
T J.
Maša,
Mayer
e
b
i,
í
Tišn
Ang-.
M a š k a, eís.
n Karel
v Brne,
Perinka, Karel K a d i
B
c. 1,
o v
Kra
reditel
rada. v
F. V. ing-.
Ku
a konservátor J.
továrník v
r
k.
256
t
é,
o c k.
c.
é,
i
— ve S 1 o n p docent MUDr. e s
1 1
v
Rosiky
St.
Ko
-
Kosti i-
e r,
í 1,
škôl. inšpektor Dr.
továrník
berní oficiái v
bon. docent
Karel
kaplán v N á m é š t i, vyšší reálky v T e 1 i, Jan ii
zemský
Mí
é,
v
Jan
Tišnové,
Kromér
í
ž
i,
prof.
eské techniky v Brne, e, ed. Fr. S 1 a v k na K r.
í v Praz S v o b o d a, vládni rada a centrálni inšpektor v Praž e, prof. F. S c b i n d 1 e r, c, k. dvorní rada v B r n é, doc. Dr. Rnd. S c b n e i d e r ve V í d n i, prof. Dr. A. Štolc v Praž e, prof. Vrat. Sto b r, docent eské ministerský rada rytír Poliach ve tecbniky v B r n é, V í d n i, prof. C. rytí P u r k y n é v P r a z e, dvorní rada prof. Dr. K. V r b a v Praž e, doc. Dr. Jos. Woldich v P r a z e, Dr. Jan Zavrel, profesor gymnasia v Hradci K r á 1 o v é, J. V. Ž e 1 i z k o, geológ- ve V í d n i a j.
prof. Dr. V.
V
i
nob
a d e c b, ing. B.
Proebázka, jak
eeno,
vyslovil pred svou smrtí praní,
aby byla bohatá jelio knihova darovaná eské technice v Brne. Matka zesnnlého ode vzdala tento vzácny dar jmenovanémn ústavn, který jej uchová ve svýcb místnostech v celVenovaná kn, jakožto >Knihovnu Dra. V. J. Procliázky«. co nejdíve zkatalogisována a ninéna prístuppreš 1400 vedeckých publikací asi ve 2000 Obsahuje nou. svazcích. Zastoupena je v ní samostatnými díly a separátními otisky témér veškerá novéjší ju-odukce eská z oboru ge-
knihova bude
ológie, mineralógie a petrografie a
úplné je v ní obsažena literatúra, vztahující se ku geológii Moravy, zejména literatúra jednající o moravském Krasu. Vedie toho darovala staiká, 84 let ítající matika Procházkova eské technice též ranožstvi fotografií a fotografických negatívu, geologických map a jiných uebných pomúcek. Veškeré rukopisy Procház-
kovy, zápisky
korespondenei odevzdala dvornímu radoví k tiskú rukopisy, pokud vétší asti dohotovený. i
prof. dni. Jahnovi, který pripraví
jsou z
a
Proebázka, již jako musejní úredník a redaktor sopisu mor. zemského musea, nebo jako uitel vysokoškolský
a-
—
257
—
a vedecký pracovník, byl vzorné svedomitý. Xejlépe to poznáme, na p. probíráme-li se zvlášté jeho pnblikacemi o miocénu
moravskéni a zemí sonsednícli, ku kterýmžto jn-acím si sám poizoval peelivé výkresy a tabnlky. Že se Procházka v poslední dobé nemohl odhodla! k
dokonení
zaatých
vétšícL, již dríve
tomn nelze
dél,
se ani
Nejenoni že jeho innost v této dobé byla ])íliš roztríšténa, ale nebylo také již té nálady k dílu, jako tenkrát, když byl Procházka v plné mladícke tvorivé sile a jemuž záležitosti existenní byly vecí vedlejší. diviti.
Literárni remeslná práce, zvaná ^popularisování védy<',
ádek, nezastala
jjlacená nékolika lialéi za
zajisté také bez
zhonbného vlivn nejenoni na jebo zdraví, beztak chatrné, ale ona ubrala Procházkovi znaný díl té energie, ins])i]-ací a vznétii, potrebných k vytrvalé vedecké práci, jejíž dokonení pak Procházka, padesátník, odkladal ode dne ke dni. Krátce, i
telesné
i
To
a
1
e, c
P
o
r o c
h á
z
k a v y k o n a 1, po m n í h o
zbudovaní nehy o u c a c e n é h o n e ú m orné k
e
])
c
í
h o
t^
—
duševní jeho sily bylv i)odlomeny.
e o
1
o
Mora v a m é Seznam
^
a,
1
a.
spisu,
jedno
í
1
i
z á s
h o z n e
j
1
1
\i
h á
e
j)
š
pojednaní, lánku,
í
staí úplne í
w
c b,
map
k u, v y n j
a
p o i
s
k a
v
é-
j í-
e ž d o s u
d
prekladu
Vlád. Jos. Procházky. Studien an mährischen Miocaenkorallen. Sitzungsberichte der Wisspnschaften. V Praze 1887.
konigl. bohnnsclien Cresellscliaft der Str.
301—328,
tal).
L— IV.
Die Fanna des miocaenen Sandes von Poisdori nach den Mitteilungen des Hetrn Josef Ullepitsch. Verhandkmgen der k. k. geologischen Heiclisanstall. \'v \ídni 1889. C.ís. 10, str. 201—202.
Uber das Aniiinden von Rhinoceros tichorhinns-Resten im diLehm von Herotic nächst Tischnovitz in Mähren. Verhandlungen der k. k. geologischen Heiclisanstalt. Ve Vídni 1890. Cís. 5, str. 107—109. Invialen
Ein Beitrag znr Kenntnis der Fanna des Miocaengebietes der Mährisch-Triiban. Verhandlungen der k. k. geologischen Reichsanstalt. Ve Vídni 1891. Cís. 5, str. 99 107.
Umgebnng von
—
— Predbežná zpráva
258
—
o strattigrafických a
nejzazší asti miocaeuu západní Moravy.
nauk. V Praze
spoloL-iK.sti
J
892. Str.
\
faunistických pomérech éstník královské eské
325—368.
Miocaen moravský. První prispévek k poznaní rázn zvírený moravských jíl a slinu severozápade- a stredomoravských. Vestník královské t>ské spolenosti nauk. V Prazf 1892. Str. 458. 475.
—
Ku strattigrafii onkophorových usazenin okolí ivanicko-oslavanského na Morave. Vestník královské eské spolenosti nauk. V Prazc 1892. Str. 425—457. O zkamenélých
kreusiích miocaenn moravského, dolnorakons-
kého, štýrského a chorvátskeho. Rozpravy slovcsnost a umení. V raze 1893. Tfída
eské Akadémie II.,
ís.
1.,
32
str.
pro vedy, s
3 tab.
Prispévek k poznaní rázn zvírený morských jilú a na nich uloženého piskovce Walbersdorfského. Rozpravy eské Akadémie pro vedy, slovcsnost a umení. \' raze 1892. Tfída II., ís. 37., 24 str.
Prispévek k poznaní zkamenélých koralu z miocaenních usazenin pánve videské. Rozpravy C.eské Akadémie pro vedy, slovesnost a umení. V Praze 1893. Tfída 11., ís. 7.. str. 32, 2 tal).
Miocaen králický u Náméšté. Vestník královské eské spolenosti nauk.
V Praze
1893. Cís. 16., 71
str.
a 2 tab.
)(tab.
XI. a XII.).
Fauna
der durch das Bohrloch nächst Gross-OpatoviJahrbuch der k. k. geologischen Neogengebilde. Reichsanstalt. Ve Vídni 1893. Str. 125—132. iJber die
duchteuften
ce
Miocaen židlochovický a jeho zvírená. Rozpravy eské Akadémie pro vedy, slovesnost a umení. V Praze 1893. Tfída IL, ís. 24., 90
a 3 tab.
str.
O území tak zvaných jilú miocaenových mezi Chocni a Litomyšli. Vestník královské C.eské spolenosti nauk. V Praze 1894. Cís. 31.,
32
str.
Uber die vermeintlichen miocaenen Tegel zwischen Ghotzen und Leitomischel in Bohmen. Vorliandlungen der k. k. geologischen Reichsanstalt. Ve Vídni 1894. (lis. U., str. 269 278.
—
Miocaen východoeský. Archiv pro pfírodoyédecké prozkoumání Cech.
V Praze
1898. 148
str.
a 70 obr. v textu.
Das ostbohmische Miocaen. Archiv fiir die naturwissenschaftliche Dm-chforschung Bolimens. V Praze 1.50 str. a 70 obr. v textu. Miocaenové ostrovy v moravském krasu. Rozpravy eské Akadémie pro vedy, slovesnost a umení. V Praze 1899.
Miocaen moravský. Druhý prispévek k poznaní rázu zvírený morských jilú a slinu severozápade- a stredomorské oblasti. Vestník královské
eské
spolenosti nauk.
V Praze
1899.
—
259
—
Zpráva o výzknmných geologických pracích za rok 1905. Moravského zemského musea. V Brne 1906. Ro. 6., íslo 2., 259—270. sopis
astr.
O nutnosti sonstavného výzknmn dilnviálnich a allnviálnich naplavenín v jeskynich moravského krasu. C'.asopis Moravského zemského musea. V Brne 1906. Ro. 6., ís. 2., str. 244 258.
—
kras. Díl všeobecný a dejiny jeho výzkumu. Sborspolenosti zomévédné. V Praze 1898. 13 str.
Moravský
eské
ník
eské
O svérázností moravského krasu. Sborník zemévédné. V Praze 1899. 51 str.
spolenosti
Moravský kras. Údolí slepá a poloslepá, vztah jejich k suchým žlebúm, údolí holštýnské a jeskynní hludišté potoku »Bílé vody«. Sborník (',eské spolenosti zemévédné. V Praze 1899. 30 str. s mapkou. Sestnp do propastí Macochy. »Moravská Orlice*. V Brne 1898. Vyšlo o sobé. Slonp, Macocha, Punkva. Pruvodce po severním dílu moravského krasu. V Praze 1899. 61 str., mapka a 10 obr. v textu.
Príspévek k literatúre »jPrúvQdci do moravských V Brne 1904. 16". 40 str.
moravském krasu. Nékolik poznámek o jesky« dra, M. Kíiže a Fl. Koudelky.
o
Nové objevené jeskynní chodby v jeskynnim obr. V Praž.' 1899. So
»Zlatá Praha.
bludišti
Ochozském.
í
Repertorium literatúry geologické a mineralogické království
eského, markrabstvi Moravského a vévodství Slezského od rokli 1528. až do roku 1896. Díl 1. Seznam auktorú. Vydano nákladem eské Akadémie císare Františka .losofa pro vedy, slovesnost a umení.
V
Praze 1897. 297
Pehled ech, Moravy
str.
literatúry mineralogisko-geologické
a palaeontologické Akadémie pro
a Slezska za rok 1897. Vestník Cleské vedy, slovesnost a umení. V Praze 1899. 116 str.
Pehled
literatúry míneralogicko-geologické
ska za rok 1902, 1903 a 1904. .Príroda.
ech, Moravy
a Slez-
1905. Str. 226, 228, 260,
295.
Dosáhne západní Morava školy kamenické?
V Brne lice*.
»
Moravská Orlice «.
1894. Cís. 267.
Kamenicko-socharské horniny západní Moravy. V Brne 1894. Cís. 276, 277, 278.
Význam prúmysln kamenicko-sochaského Orlice«. Y Brne 1895. Cís. 47, 49, 50,
»Moravská
»
Moravská Or-
pro západní Moravu. 51.
Dúležitost kamenické školy na zpracování žuly v Teli. V Brne 1895. (Ze dne 1. a 2. ervence.)
ravská Orlice
Stavební
.
kámen Brna. »Lidové Noviny «. Y Brne
1903.
»
Mo-
260 Lidové hornictví na Morave.
»
Moravská
V Brne
Orlice*.
1894.
Cís. 291.
Zlato v
Ceském
lese.
»Cleská
Revue «. V Praze
1896.
Výtéžek hornictví a hntnictví zemi eských rokn 1898. »Národních listú?. Y Praze 1901. 6.
ný obzor
Petrolej
1901.
»
Náu-
C'..
»Nauný
na Morave.
obzor
<'
»Národních
listú«.
V
Praze
2.
(:.
Petrolej ve východní Morave.
Moravská Ostrava. Ro.
1905./6.
4.
»Pi'íroda«.
Str.
(»Príroda a škola«).
163—167.
Z déjin hornictví v echách, na Morave a ve Slezskn (I. O dolovaní na zlato, stríbro, mé, cín, olovo, antimón, zinek a kyzy.) »Pnroda«. V Mor. Ostrave 1906. Str. 147—150. Geológie a praktický 1904.
význam. í>Píroda«. V Mor.
její
Ostrave.
3.
(;.
Náklad rúzných státú na geologický výzknm svých území a » Príroda V Mor. Ostrave 1906. Str. 44 48.
nékolik slov o našem.
—
.
Nékolik slov o agrogeologii ve službách zemédélství. » Pražské hospodárske noviny*. V Praze 1904. Ze dne 15. ervna, 1. ervence 1904.
eské zemévédné
Mezinárodní kongressy geologické. Sborník V Praze 1899. Sír. 208—212.
spolenosti.
arte géologique
International l'Enrope.
l'eská
Revue
«.
V
Praze 1896. Geologická 1894.
Praz(>
V
Geologická
V Praze
1899.
mapa Evropy
iii(M'ítkii
'V'
1
(prehledná). Oltiiv Slovník
mapa Moravy niei'ítku
náuný. V
20,000.000.
:
1
:
a
Slezska.
Ottúv
Slovník
náuný.
1,000.000.
Prehledná geologická mapa Rakousko-Uherska, sestavená dle prameu. Ottúv zemepisný atlas. V Praze. V merítku
nejnovéjšich 1
:
2,7.50.0(:().
Prehledná geologická mapa eských zemí, sestavená dle nejnopramenil. Ottúv zemepisný atlas. V Praze. V méi-ítku
véjšich 1
:
1,000.000.
Geologický nástin Tišnovska. Y prúvodci po národopisné výV Tišnové 1893. Str. 1—63.
stavce tišnovské.
V Praze
1894. Str.
Pánev Falknovská: Ottúv Slovník náuný. V Praze
1894. Sv.
Geológie Evropy: Ottúv Slovník
náuný.
867—874. VlIÍ. Slr.
1032—1033.
Geológie Francie: IX. Str.
454—457.
Ottúv Slovník
náuný. V Praze
1894.
Sv.
—
261 Geológie: Geologické mapy, geologické spolenosti, geologické zemské ústavy, geologicko-agionomický výzknm a mapovaní, geolo-
Ottúv
gický útvar, prehled geologických útvaru:
Y Prazo
O geologické sbirce seu království eského:
náuný.
Slovník
14—28.
1894. Sv. X. Str.
J.
W. Goetha
>Vesmír«.
Karlových Varu v Mn-
z okolí
Ro.
1895.
24.
Str.
122
—
124:,
135—136, 146—147.
V Praze 1898. V Mor. Ostrave
Geológie Karpát: Ottúv Slovník náuný. (Príroda a škola). » Príroda «
O Vzduchu:
Ro.
III.
1904.
C. 3.
Zprávy a výtahy: í
Živa
«
1897.
Rubín birmanský. Dolovaní
zlata v západní
Au-
strálii.
rZiva 1898. Nerestné bohatství Kavkazu, nerestné bohatství Turkestanu, nejnovéjší zprávy o kamenné>m uhlí v Sibii. 79 80. Zlatonosná ložiska sibírska. Nalezišté drahých kovu a ozdobných ka83. i stavebnich hornín v Rusku. 81
—
—
meu
íC-eská
Revue. V
Xauný
)
obzor «
Praze 1896.
Výroba zlata roku 1896.
>Národních Listú« v Praze. Klondike a jeho
zlatonosnost. C. 21. 1901.
»Píroda«. (Príroda a škola) 1904/5. ro. III. Zkamenélý les v Kambricko-silurská-devonská zvírená eská, -. 51. str. 50 je Grónsko? Nejstudenéjší kraje na povrchu zemském, ?. 87 s. 149. prumyslu, železáského vlastné železa, budoucnosti s. 87. O Výroba železa v posledních dvacíti letech v Rakoasku, s. 150 Jméno nejvyššího kopce na povrchu Karlovarská vrídla, s. 252 Tvár zeme v minulých geologických dobách, zemském, s. 252.
—
Arizone,
— — —
í
—
—
—
s.
287.
Príroda
r^Pfíroda a škola \ 1905/6.
Ro.
—
IV..
Nejbohatší zla-
Katastrofy zemétesné, tonosné doly na povrchu zemském, s. 57. Úhrnná svetová výroba železných rud, kamenného uhlí, s. 253. Spoíva severní toná v mori nebo na souši? litiny a ocele, s 285 O nékterých zvlášts. 287. Americký obrovský projekt, ?. 288. Nerestné bohatství Himaláje, nostech obehu vody, s. 286 287.
— —
str.
—
—
—
—
315.
)>Píroda« (Príroda a škola). 1906/7.
uhelné doly evropské, srpna 1906, s. 156.
»Pnroda« robe,
s.
43
46.
s.
60.
Ro.
kameno-
V. Nejvétší
— Zemétíesení ve Valparaiso ze
vzniku 1907 — 1908. O — Zlaté doly na Roudném
diamantu v
echách,
a str.
dne
jeho
185
16.
vý-
— 188.
museum v Brne. »^Ioravská Orlice
.
1899.
— Otevrený
ech
dopis
list p. prof.
dru. V. Pechovi. (Prof. dra. V. Pecha: Vo-
nauném.) V Praze
v Ottové slovníku
D. Štúr.
—
262
1901. 8". 8
J. Kreji. sNauný obzor« »Národních :Rozhledy« ((Pelclovy). V Praze 1901. 10 str.
listú«.
—
1901.,
s.
J.
1901. ís.
14;.
—
259—261, 271, 278—279. Kreji. »Rozhledy« (Pelclovy). V Praze 1901. 10
V Praze
str.
íVesmír«.
1901.
Referáty psal
»Verhandlungen der
a
str.
Vesmír «. V Praze. 1894.
»
clo:
k.
k.
geologischen Reichsanstalt«. Ve
Vídni 1888, 1889, 1890.
Y
b^
»Vesmiru«.
c
»Sborniku eské zemévédné spolenosti«.
d)
Praze. 1894.
Y
»Prirody« Pi-írody a školy«).
Y
Praze.
Mor. Ostrave
Ro.
1904,
4, 5.
1905,
1906, 1907, 1910. e)
»Živy« v Praze, 1897, 1898. Preklady:
A. Geikie: »(ieologie«.
vá knihoviia
Y
.
Praž.:-
Cl
1898.
e s
C'.ís.
vydaní upravil.
k é
25.-27. 185
eské
vydaní A. Geikie: Fysikální zemepis. »Srétová knihovna«. Y Praze 1898. . 91.—93. 163 str. K. Peters: Mineralógie.
knihova*. V Praze 1902.
a
Y Praze
190 Í-. Cís.
r
a
v
i
v textu a 14
A. z
:
f
upravil.
Preložil.
428—429. 150
Uebnice
Y Praze
1.
upravil. »
Svetová
249^-251.
Jules Vernes. Krištof Kolumbus. .
A. Geikie u p
eské vydaní
Cís.
»Svéto-
str.
»
Svetová knihov-
s.
eské vydaní
ysikálniho zemepisu. .T. Otty. 8 str.
1903. Nakladení
Yl.^01. 77
obr.
map.
Humboldtú: »Obrazy z pirody«. Preložil. »Svétová . 523—526, 335 str.; díl II., . 528—
knihova.:. Y Praze 1906. Díl L, 531, 318 str. V.
Wahnschaf f e
:
Nejnovéjší theorie o vzniku hor. Preložil. Y Mor. Ostrave 1906, str. 241.-246.,
»Príroda«. (Príroda a školaO.
270.—275.
eské
vydaní u i) r a vil. »Škola geologie«. J. Walther: Nákladeyn * Prírody a školy. Y Mor. Ostrave 1907. 8". 238 str. V. Trabert: Klimatológie a metereologie.
»Pírody«. (»Pírody a školy «.)
Y
Preložil. Nakladení
Mor. Ostrave 1907.
—
263
—
Dodatek.
O praktickém významu
íVenkov
geológie.
.
V Praze v lednu
1908.
ílprávy o výsledcích jeho studií geologicko-palaeoiitologických ve výioních zptávách komise na píiiodoTédecké piozkonmáni Moravy. Tretí zpráva za rok 1907, str. 23 24; tvrtá zpráva za rok 19; šestá zpráva za 18; pátá zpráva za rok 1909 s. 18 1908, s. 16
—
—
ok
1910,
s.
—
15—16.
Zprávy o jeho pracích v geologicko-palaeontologických sbírkách Moravského zemského mnsea, jejichž je správcem, ve výroních innosti Moravské musejní spolenost za rok 1909, s. zprávácli 8—13 a za rok 1910. s. 9—16. (I
Jedovnické propadání jako zdroj
sily vodní.
rLidové Noviny*.
V Brne v beznu a dubnu (18). Púda: >Moravský hospodár. « Ústrední vestník eského odboru zemédélské rady pro markrabství moravské. 1909. r. XI., s. 318 320.
—
O vztahu hornín k pdé. Tamtéž.
1909,
s.
317—318.
Horniny prúmyslové a úžitkové Moravy. Zprávy eských inžen\'ru v
niarkalšt\í
ri!.)r;nskiii.
191'*.
strán 68 a 16 obrázku v textu.
Mineralogický a geologický ústav eské vysoké školy technické 1911. Františka Josefa v Brne. 'iín(l;i Pedologický ústav
Tamtéž 1911.
1911,
10í— 105.
r.
XII.,
s.
eské vysoké
c. k.
Josefa v Brne.
—
školy technické Františka Hornické a Hutnícke Listy. V Praze
Das geologisch-mineralogísche
Inštitút
der
k.
k.
bohmischen
Montanistische Rundschau der technischen Hochschule in Brnnn. Bergwerkbesitzer Oesterreichs. Vídeh 1911, r. III., s. 867—869.
zanechal Procházka iížasné nmožství \étšinou nedokonených rnkopisn, jichž iíplný seznani uvá(líme niže nejenom na doklad k posonzeni neiímorné píle zvé-
Vedie téehto
k vli orieutaci dokonoií.
nélého, ale jich
spisii
i
téch, kteri se
v huíUnícnosti
n.iiiion
Rukopisy. ''sestavil
.Tindf.
S
í
asitent
a r ý. I
.
na
eské
technice
v Brne).
Geológie.
—
Nedokonené a neúplné). Moravy a Slezska, 1912. Katatroía sodom?ká a gomorská ve svetle výzkumu geologického. Xedokoneno.) Geologické výlety po strední Morave. Naznaeno.) Xaznaeno.) Geológie museální v rámci geológie Moravy. Pehled
geológie
—
264
—
Zaátek.)
Katoc'hismus geológie.
J'ouchy kúry zemské.
190í. (Preklad z Ueina a Margerie.) (Úplné.) Karbon, Mor. a Pol. Ostrava. (Výpisky a literatúra.)
Literatúra ku praktické geológii. Vysychá strední Asie? iDokoneno.) O klimatických pomérech za minulých dob geologických. (Neukoneno.) Z praveku Moravy. Nedokone'no.) Boskovská brázdil. (Dva profily a poá'ek p'-pi:ii v poznámkach.) O miocenovém uhlí na Znojemskú. vNedokoneno.) Nárty z geológie dynamické. (Svazek obrazu bez textu.) Zemétesení 1903. Nedokoneno.) '
T
e
t i
ho
y
na Meravé.
Miocaen eský. Ruzné výpisky a poznámky.^. Miocaen Bruntálskv Nedokonené.) Seznam vrtných der v Karpatech. Miocaenní zvíiena z vývrtú. (Nedokoneno.) Studie o miacaenovém útvaru moravském. Dil 1. Miocaenová oblas západo- a severozápadomoravská. 1897. (Neúplné objemné dílo, mnoho seznamú zvíren (zvlášté mikrofaiuny] ze z'náoných i nových nalezišf, profily, popisy nalezišf, literatúra a výpisky.) Píspévek k poznaní miocaefnových usazenin území mor.-ostrayskokarvínského. Zvírená jílu z jam Bedfišky a j., slepence a jílu na Jaklovci a j., se 4 tabulkami, 2 nové druhy. (Neúplné.) Pontický i kongeriový stupe na jižní Morave. f
Popis nalezišf, seznamy zvíren.
Neúplné.)
Rozleování neogenu moravského a sousedních Diluvium a stupe kongeriový. (Neúplné.)
oblastí.
(Neukoneno.)
firundský horizont a onkopliorové vrstvy na Morave. Literatúra."^ Foraminif. zvírená mioceaen. jílu u Cech blíže Prostéjova. (Seznam rodu.)
Seznann nalezišf zkamenélin v širém okolí Brna. (Neúplné.) Z eského siluru, devonu, moravský devon, kulm, mor. karbon uhlonosný, mor. perm, mor. jura, zvírna štramberského tithonu, kídai Karpaty, Frenštát atd. (Neúplné.) Miocaenová zvírená v diluviálních pískách maloméických. ^Neúplné.) Diluviální valouny morén ledovcových. (Neúplné.) Tektonika jednotlivých kraju. Neúplné.)
Praktický význam geológie. (Asi nedokofneno.) úžitku geológ, výzkumu. (Neúplné.) Dolomitický slín u Téšan a Šanova pri Svetlé a Ostraivé. TNeúplné.) Geológie pro díví lýcea 1903. Neúplné.) O geologických dobách. (Skoro úplné.)
O
Blatnici
Jura. Lias:
Lukoveek.
Neukoneno.)
Oxfordský stupe cetechovický. (Jen poznámky.) Tithonský vápenec u Skalicky. Hlavné dle Remeše.) Tilhon. ^Výpisky, houby a foraminifery.) Tithon u Vlovic blíže Príbora. Hlaivné dle Remeše.) Dogger Koryanský. Neúplné.) Atlas, útvar jurský. (Oxfordien. Olomouany, Rudice.) Zvírená olomuanského stupne oxfordského. Vétšina téchto uvedených prací jest jen ve výpiscích.) '
pri
Mor.
D
i
1
265
—
uv
u m.
i
Diluviální vrstvy okolí Tíšnovského.
Diluvium Moravské
Profily hliníku. Vvpisky.)
'.Literatúra J
O rhinoceru od Stépánovic u Tíšnova 1905. (Výpisky.) Diluvium. Ruzné výpisky u literatúra.) Rhinoceros tichorhinus na Morave. .Výpisky.) Bytyšské Veveí) nalezišté mamutu. Poznámky.) Moravské diluvium. O nejstai-ších výkopoch v jeskyních území brnéuského.
Výpisky.)
Rúzné výpisky
a záznamy o diluviu, moravském Krasu a jesk-\Tifch. (Diluvium mimojeskynní, diluv. lovek a praehist.) Xové vykopávkové práce v diluv, nánosech jesky mor. Kasu ÍXe-
dokoneno.) Diluv. zvírená z naplavené hliny pedsíné jeskyné ís. 16 v Hložku u Ostrova 1912. (Výpisky, literatúra.) O Hzehakových dejinách ôOleté práce geologického výzkumu iia Morave, Polemika.) Geologická mapa Moravy a Slezska. Jednotlivé politické okresy: f
!
Literatúra.) Profil
Náuka
kelanské flece. Prúezy šachet.) o mapách. (Preklad Gelcich, Santer, Dinse. "2.
P
a
1
ae o n
Seznam zkamenélin na Morave
t
o
1
o g
i
1903. (Skoro úplné.)
e.
'Hlavné MoUuska, Bryozoa. Forami-
nifera.)
Stupe sarmatský
na Morave.
i
tabulky a
text,
44 novvch druhú,
úplné.)
Zvírená kongeriového stupne jihomoravského. ÍTabulky se 42 novými druhy a text, ukoneno.) Miocenní foraminifery moravské Literatúra, atlas: 7 tabulek s 29 novými druhy a seznam rodu. Poznámky o foraminiferách výpravy Challengerovy.)
Foraminifery morského
miocaenového
jílu
litavkého 'vápence na
Mo-
rave. i'Seznam rodu.)
Foraminifery. Literatúra a seznam rodu.) Foraminifery, spec. vyjmenování pozorovaných a po(pis nových druliú. Foraminifery. ^Tabulky s nákresv.")
Miocaenové korále: Srovnávací studie. (Poznámky a výpisky Korále morského miocaenového jilu na Morave. Hlavné seznam rodu. (Neúplné. Literatúra záp. Moravy.) Die fossilen Korallen des ôsterr.-ung. Miocaens. L Beitrag zur Mioc. KoralUenfauna Mährens mit 13 Tafeln.^ Skoro úplné. Monografie o zkamenelých koiálech miocaenu esko-mor.-slezskéhc izemí. 1897. S tabulemi. (^Popis jednotlivých rodu.) Skoro i'iplné. Dva svazky tabulek, prvý 20 tabuli kreslených s vysvetlivkami, asi 100 no^'\ch druhú, druhý 25 tabuli fotograf, a fotografie na dalších asi 25 tabuli, dalších mnoho nových druhú. (U druhého svazku text pouze k tabuli 1 8.) O paludinových vrstvách u Mossbrunnu. 1891. (Seznam a popis jedno.]*
—
—
tli\^-ch rodu.)
Kongerie.
Seznam
a popis jednotlivých rodu.
Výklad
s
tabulkami.
Bez
textu.)
Fossilní Ostracoda rak. vrstev tfetihorních. 1891. 'S tabulkami. neúplné.)
Ostracoda moravského miocaenu. 'Seznam rodu.) Crustacea. '^Seznam rodu. Práce naznaená.)
— Rybí Rybí
otolithy. otolithy.
266
(Nové tabulky (Nové tabulky
—
kieslené,
celkem
36 a vysvetlivky.) fotografované, bez vy-
celkeiii 5,
svéllivek.)
Studie o rybích otolithech neogenu eskomoravského, dolnorakouského a uherského. Praha, 1899. (17 tabulek kreslených a text. Skoro úplné ) Palaeontologie Moravy a Slezska. Nedokoneno.) Zvírená morského karbonu ostravského. (Výkresy nových druhú, po^
známty o nich, literatúra.) Rúzné nedokonené práce 3.
palaeontologické.
Mineralógie.
(Pieítrografie,
balneológie a jiné.)
Nejnovéjši literatúra mineralogická o Morave a Slezsku. Zeolithy. (Nalezišté.)
Némecko-eské názvy
nalezišf
Nalezišté moravských, prípadné i slezských nerostú. (Veliké dílo, 13 svazkú rukopisu. (Neúplné.) Rúzné práce mineralogické. (Vétšinou jen poátek téchto): Nerosty po-
chybné urené. Topika, literatúra. Místopis nalezišf. (Místopisné poznámky.) Seznam nerostú mor.-slezských chybné urených. Schirmeisen. Varia. Déjmy mineralógie na Morave a ve Slezsku. ^'Poznámky k rukopisným pracím mineralogickým.) Rašeliniská moravská. (Z literatúry.) Príspevky k nalezištím mor. minerálu. Kapitoly z mineralóg. Moravy a Slezska a rúzné poznámky. (Neúplné.)
—
—
(skorylu, kemene, kfíšfálu, záhnédy, chalcedónu Morave a ve Slezsku, iak nerosty feené jsou zastoupeny v mineralogické sbírce mor. musea zemského a o mých výsledcích mineralóg, vykoisfování pegmat. žil mezi Dolními Bory a Cyrilovem u Vel. Mezifíí. (Nedokoneno.) Nová literatúra o Morave a Slezsku. Nové práce. (Kapitoly k mineralógii Moravy.^ Menší práce mineralogické, vétšinou nedokonené:
O výskytu turmalínu
a jiné) a andalusitu na
—
Jen literatúra. Prahory (esko-mor. vysoina). Kvétnické vrstvy u Tišnova. Tuha v esko-mor. vysoine. Xiteratura.) ííudni žily v
esko-mor. vysoine.
(Literaltura.)
Rudy Sudet (jen literatúra). Tuha v Sudetách (jeíi literatúra). Spousta žulosyenitová. epidolith v Rožné. Meteory moravské. Vltavíny moravské. Chemické anajlysy hornín a rud. Diamant. 2 svazky skoro úplné. Tuha, uhlí. (Neúplné.) Petrografie Moravy a Slezska. (Neúplné.) Místopis Slezska. 1 svafeek. Asi neúplné.) O bohatství rudném Moravy. (Baryt.) (Neúplné.) Hoí-ká voda od Jaloviska Goldhofu) u Židlochovic na Morave. Chemické rozbory vod.
:
—
267
:
—
Balneológie Moravy a Slezska.
Prameny Luhaovické. 4.
M o r a v s k ý Kras.
Huzné výpisky a poznámky. Ruzné práce vétšinou nedokonené Suchý žleb lažanský. Náhorní rovina rudická a její závrty. Jedovnické slepé údolí. Slepé údolí udické a jeho jeskynní bludišté. Údolí Josefské. Východové údolí Býí škály.) Slepé údolí krtinské a jeho jesky'né. Suchý žleb ktinský a jeho jeskyné. .Náhorní rovina babika. -Náhorní rovina ochozskc-mokerská. Slepé údolí hádecké. Suchý žleb hosténický ili »Kamenný žlíbek«. Suchý žleb hádecký a jeho jeskyné. Slepé údolí hosténické a jeho jeskynní bludišté. Cdolí ochozského potoka.
Východ Bíky. Suchý žleb niokerský. Literatúra, všeobecná.
Menší práce o Krasu, rovnéž nedokonené Jeskynní bludišté sloupské. Jeskyné pod hradem holštýnským »IIladomorna«. Referát o práci Absolónove ve Vesmíru 1903. Hana. Náhorní planina sloupsko-ostrovská. Suchdol. Závrty. beží silnice rájecko-sloupská a taméjší jeskyné. sloupské. sloupský. holštýnské a jeho jeskyné. holštýnský a jeho jeskyné. Severní suchý žleb ostrovský a jeho jeskyné. Jižní suchý žleb ostrovský a jeho jeskyné.
Údoli, jimž Slepé údolí Suchý žleb Slepé údolí Suchý žleb
Macocha. Cdolí
Punkvy
a údolí Skalské.
Za oistou v Mor. Krasu. Na objasnenou taméjších dnes svrchované spletitých a neutešených pomérú. ^Nedokoneno.) Vznik jeskynní sekce pi^i pfírodovéd. klubu v Brne. Nedokoneno.)
O katastrofách Sloupsko-Jedovnicko-Holštýnských. 'Neúplné.) Prúvodce po Brnenskú a moravském ^výcarsku. 1895. Neúplné.) Poznámky k Absolónove dílu Mor. Kras a' jeho podzenrní svet. Absolon, poad chyb a omylu atd. Nékolik informaních slov pro navštévovatele mor. Krasu. (Zaátek.) Sloup, Macocha, Punkva. Prúvodce po sever, dílu mor. Krasu.) Menší práce a rúzné výpisky: Mor. Kras 1908. Výpisky o zvírené jeskynní. Rozvrh thema prednášky o mor. Krasu. Jeskyné Šošúvská, Elišina, Údolní závrt. Rasovna 1900. 'Neúpné.) Sloup, slepé údolí a sousedstvi. Poznámky a rty profilu.) Moravský Kras a nauení p. Márt. Kfížovi. eho mä dbáti, než
zane.
(.Skoro úplné.)
18
—
—
268
Macoclia, cást morfologická a jiné poznámky. Neúplné.) Rozvli prednášky o zkrasovélých ostrov ech litovelských na Morave. Nékolik slov o pomérech severní asti mor. Krasu a o nových jeskynních chodbách v Šošúvském dílu jeskyn'ního bludišt? sloupsko-šošiivského. (Neúplné.) O vývoji morfologického rázu mor. Krasu. Neúplné.) Výsledek studií r. ISOi) a IHOO. NeMoravský Kras. '""Oblasf iižní.
—
úplné.)
O mor.
Lažáuky, Jedovnice.
Krasu.
Šlaigerhgf
u
Olomouan.)
('Ne-
úplné.)
mor. Krasu ^tektonika a stratigraie devonu, dejiny toa jiné. (Vétšinou neúpl'né. Sem též vý])isky o rozmérech Macochy, jednotlivých jesky a chodeb.) O svéráznosti mor. Krasu. Moravský Kras 1912: Rzné poznámky. ^Slepé údolí sloupské, Komen"ského jeskyné, Ostrovská propasf.) Rúzné stati a výpisky o mor. Krasu. i^Názory o vzniku krasových fe-
Drobné
pograf, práce
stati
z
výzkumné
noménu):
O
nekterýrh
í.-^skvních
na Morave
a jejich
podzemních vodách, Brno.
1878.
Déiiny vvzkumfi v mor. Krasu. TMoIí mor. Krasu,
Býí
škála.
K tomu
veliké množství fotografií, plánu, profilu a mnp.
5.
Pí-ehrada
Dobrá
z d
án
i.
údolní na Bystrikách u Vsetína 1913.
Dobrozdání o úložných pomérech jihozápadního úboí Ostrohu, zvaného Brdo, severné Doubravníka a príiny taméjšího sesouvá'ní se vrchních vrstev.
Stránská škála. Ceímentárna 1913. o kaolínu ze Svatoslaví u Tišnova. o výskytu užitených hornin v Rožné
Dobré zdaní Dobrozdání
a
Smrku
na
^loravé.
Dobrozdání o požadavcích Maršovské obce za penechá'ní plochy zábrane vozovou polní cestou Montánní akciové spolenosti v Praze. Dobrozdání o srícení se pískové steny naproti budove firmy Matéj a Mrá''ek pod Stránskou .škálou u Židenic. Dobrozdání o úzeaní horkých vod u Ša'atic, Otnic a 'jezda na Morave. Rajhrad. Studa, vrtná díra. Dobrozdání o vrtáni v Kunikách. Dobrozdání o i'idolní pfehradé Bystriky. (Kojice.) Surový petrolej v údolí potoka ervíka u Starých Hamrú, p. Breziny u Frenštátu. Tetroleum u Ostravice.) Doplnék k dobrozdání o oh'nivzdorné hline na Kohlbergu severozáp. od Jevíka, prístupné štólou na pozetmcích p. Kubíka. Geológ, dobrozdání o cihlárských hlinách 'na) pozemcích cihelny mesta Tebíe a kolem ní u í^ípova. Geológ, dobrozdání o projektu zásobovali mesto Tfebí vodou pitnou od Poušova mlyna. Geológ, dobrozdání o magnesitonosném území p. Vencálka a spol. u Nové Vsi u Oslavain v okresu ivanickém. Dobrozdání o vodonosnosti vrstev na území pole rajhradského velkoslalku pri cisárske
silíiici.
Dobrozdání o kam. lomu v Luli. Dobrozdání o výhradném kutném doníné.
poli emer. notáfe p.
Odstrila v Ho-
:
— Kižanov 1912. Plán.) Mapa majetku p. Frant. U
6.
ž
t
1
n e
Hlavné Uhlí,
jedio
vlalgtnosti,
—
Kyttla v Rípové. (Okres
n é
e
269
r o s
z
t
y
a
h o
Tebí.) r
n
i
ti
y.
Moravy.
výskvt, povstaní a národohospodársky
1892. (neúplné.)
význam
—
Magnesitové lomy u Nové Vsi u Ivanic, Moravce. Vencálka spol. ^Nedokoneno.) Železné rudy u Rudice. fŽelezáství na Morave.) (Neúpfné.) Hornictví a hutnictví v eských zemích. (Neúplné.) Úžitkové horniny a rudy Cech, Moravy aJ Slezska. ''Rúzné výpisky.
—
Nalezišté. Literatúra.) Petrolej. 'Literatúra a rúzné výpisky. 'Neúplné.) Seznam hornických diležitych niíst 1900. (Histor. nástin prací homitkých a seznam jednotlivých míst. (Nedokoneno.) Pojednaní o uhlí. Asi dokoneno.) Užitené nerosly a horniny m?'Tkr. Mor. a vévodství Slezského. (Ne-
—
dokoneno.) Rúzné výpisky
a
poznámky
—
Železo a železné rudy. Železné rudy na Morave. Literatúra ^ioravy a Slezska užitených hornín a nerostú).
Prúmysl železáský na Blainensku. Úžitkové nerosty Moravy. Kaolinové ložisko mezi Maršovem a Lažánky sevorozáp. od Veveíí Bytýšky. Rúzné príspevky k užiteným nerostúm a prúmyslovým ho*ninám Moravy. ^ Menší stalé, literatúra, seznam nalezišf miner. a jiné. 'K tomu rúzné príspevky mineralogické.") Železné rudy. Západní Morava. 1913. ''Výpisky a poznámky.) Minerálni, rudné a horninné bohalství Moravy. 'Rúzné príspevky.) Hornictví na Morave. (Rúzné príspevky.) Píspévkv k rúznvm pracím vétšinou neúplné:
—
Zlato.
Ohnivzdorné hliny moravské. hornictví na Morave.
K dejinám
Kaolíny, hliny, mapnesit, tuhav Radioaktiyní nerosty. Profilv. šachty a vrtné díry: Dubfiany, hnedouh. útvar u Kyjova, Cej. Mistfín,
Kelany
a
i.
Prúmysl kamenický Rúzné
n a
Mor
a*
v
é.
state a výpisky.)
»Némci v Rusku.* (Nedokoneno.) Výpisky o kamenných lomech a prúmysl. horninách moravských. Rúzné stavební hmoty na; Morave. O prúmyslových horninách. 1894. Stavební horniny- Moravy. Prípis zemskému výboru markr. Mor.) Kamenné lomy na Morave. Rúzné výpisky.) O kamenické škole na Morave. Prúniyslové horniny moravské, 1899, s vložkami: Prúmysl kamenický na Morave. ÍVýpisky a poznámky.) Moravsko-slezské rudy a prúmyslové horniny.
18*
:
.
—
270
Rúzné príspevky ku stavebním miofáni Moravy: Pernštýn. (Prohlídka hradu.)
ernštýn. Doubravník
a;
doubravnický
kostel.
Zábrdovice, Adamov, Cerná Hora, Borilov, Drnovice. Tišnovský klášter, Lom!nice, Lysice. Tišnovský klášter. Porta coeli. Vcveri hrad. Kostel u Veveí hradu. MaJíi doby baiokové. Velkcá By teš. Žár. Zámek Mitrovský. Kfižanov. Tebí, Rajhrad, Oslavany. (Klášter.) Telecký zámek na západní Morave. K tomu veliké množství fotografií stavitelských památek moravských,
Cementárny na Morave. (Neúplné.) Stavitelslví.
Literatúra poíií Svratky. Tíšnovsko. (Výpisky.)
Púdoznalství. (Agrogeologie.)
Agrogeologie. (Výpisky z literatúry.)
Púdoznalství Moravy. (Nedokoneno.) StruJié základy náuky o púdé, vzhledem k potrebám technického života.
Brno 1912. (Nedokoneno.) Agrogeologický výzkum Moravy. (Nedokoneno.) Púdoznalství. (Rúzné výpisky.) Zeaiiédélství. (Rúzné výpisky.) iGeologicko-agronofmické mapy pruské. (Výpisky, neúplné.) Nékolik kapitol z eského zemédélství Fysika pudy. (Naiznaeno.) Náuka o púdé. Preklad z Rarnaanna. 3. vydaní. (Nddokoneno.) Agrogeologický výzkum eských zemí. (Neúplné.)
Rúzné menší
state ai výpisky: Púda. (Celé.) O vztahu hornin ku vz'niku pudy.
Mapovaní púd v echách, na Morave ai ve Slezsku. Nártek k podaní o zízení místa zemského geológa a 7.
pedolO'ga.
Literatúra, bibliografie, kritiky, preklady, V O dc
e a
j
i
n
p
r
ú-
é
Prúvodce velinem. (Návod mobilnúnu velári. Preklad z Bertranda, skoro úplné.)
Darwin, O vzniku druhú. Preklad, neúplné. Vysvetlivky k Humboldtovi. Eman. Kanta: Theorie vesmíru. Preklali, neúplné. Literatúra v seznamech bohatá a elná z rúzných odboru. ;Palaeontologie, geológie, hlavné o tetihorách, dále literaltura fotografická, o vulkanismu, o vrtání, mineralógie, místopisy, mapy atd.) Literatúra Moravy a rakouského Slezska. (Geoloogická, mineralóg, a píiílaeontolog., o moravském miocaenu, devo'n, kulm, perm, karbon, jura, kfída.) Výpisky a po/námky ku geológii Moravy. (Makowsky, Metelka, Uhlig,. •
Laube.)
—
271
Topografická literatúra Moravy.
Seznam
sarmatského stupne a stupne kongeriového, geoló-
literatúry
gie a rúzné.
Literatúra Morava a Slezsko. ^Hlavné geológie historická, horniny, rudy, minerálni prameny, nerosty a žiloviny.) Dejiny geológ. \^'zkumu markr. Moravského a repertor. literát, geológ, a mineralóg. Moravy od 18. stoleti do r. 1904. (Skoro úplné.) Pehled literatúry prírodovedecké Moravy, Slezska, a uher. Slovenska od roku 1905. Rúzné výpisky z literatúry. ^Zemétfesení, Walther: Geológ, ve škole, Duna.iský prúplav a mnohé jiné.) llluslrovaný prúvodce západní Moralvou. Díl I. Brno. Ném. Brod. 'Hlavne Brno a okolí.) (Neúplné.) Sejínam životopisu a nekrológy 1898). O fotografovaní. ÍNeúplné.) Kritika prací: Klement Sala, Pfehled. geológ, mapai zemí sudetských. rof. Pocta. Struný pehled geológie Cech.
—
8.
Vodovody
rúzné.
a
Vodovody na. Morave a ve Slezsku. Vodovod mesta Brna. (Výpisky a poznámky.) Zásobovaní Prahy pitnou vodou. (Jen poznámky.) Jedovnické rybníky a okolí. (Výpisky a poznámky.) Vlastiveda
Moravy
a Slezska. ÍNeúplné.)
Fysika v otázkach a odpovédich.
Preklad
z
Uleho.
(1908.)
(Skoro
úplné.)
Karel rytíf Koistka, jeho
Ze
štatistiky
nnost
a publikace.
moravské. (Príspevky.)
Prednášky brnenské techniky. Pedológie (praktikuim, asi neúplné). Náuka o púé. (K tomu též chémie pudy. Skoro úplné.) Prednášky z geológie též ložiska minerálu a-, hornin). Geológie (se zrením ku chemikúm. (1913, skoro Cviení geologická.
—
úplné).
Návod, jak isti geológ, a pedológ, mapy, jak jfii sestrojovati, jak se vyvádéjí profily. Práce v poli. 1912. (Neúplné.) K tomu též vsunutá' pedologická cviení. (Asi Tieúplné.)
Archeologické nálezy okresu buovického
v
letech
1912 a 1913.
Soudce Mirosl. (ihleborád. Obrázky maloval
Když preítal jsem
spis
c.
k.
konservátora
obce
okolí
p.
inž.
L
L. Ger-
kromé nález z bezDobrokovic maliko je zaznamenáno
vinky „Pravek ÍNIoravy," povšiml jsem prostfednílio
Vavroušek.
prof. Fr.
že
si,
nálezu z okresu buovického, a usoudil jsem proto,
že, af již z ja-
kékoliv príiny, nálezy této krajiny nebyly soustavnéji sbromážovány.
Hned
pri první
procbázce v
únoru
r.
1912 kolem cibelny,
patící p. Frant. Ohnoutkovi u Vicomélic, obce 20 minút od mesta
Buovic
vzdálené, všimnul jsem
vrstvy, z níž tu a
tam trely
si
mohutné, až 72^ ^^
zoroval jsem, že stfepy jsou ruzné zdobený.
muj zajem o
silné,
tmavé
stfepy. Pri presnejším prohlížení po-
Nález tento probudil
archeológii.
S motykou v ruce pustil jsem se do hledání, kopal jsem málo kdy odcházel jsem bez úlovku. Úspech v tomto místé nutkal, abych všímal si celého okolí po stránce archeologické a tu vytéžil jsem ledasco, co j isté bude dobrým píspévkem k pelivému badaní dalšímu archeologú osvedených. vytrvale a opravdu
Nálezy, posbírané v létech z jichž teritória
1912 a 1913, rozdéluji dle obcí,
pocházejí.
Nejbohatší, nejen kvantitativné, ale
i
kvalitatívne, bylo
území
obce Vicomélic,
má
levém brehu ríky Litavky, na svahu asi 10 15 m nad reištém v místé, kde nyní postavená jest cihelna. Na podklade cihláské hliny tkví kultúrni vrstva, jak zmnéno, až 72^ iii silná, v níž tu a tam Nalezišté toto
rozloliu
asi
merice,
—
ležíc tesné pri
:
—
273
—
prohloubeny jsou jamy odpadkové, až pfes 3
m
podoby komolého
širší,
kužele, nékteré pri vrchu
pod povrch
jdoucí,
nékteré pri pate.
Nálezy odtud patrí kultúre ímsko-gallské.
m
Z jam, dosud mnou prokopaných. hlinou o
10 cm. Kotlina vyplnená byla skoro celá istým,
asi
šíri
nejvétší méla 3 prúhluboká. Steny obložený byly pálenou
m
méru, jsouc skoro též 3
jemným a sypkým popelem,
jen
který
nepatrné
tu
a tam byl
promísen žlutou hlinou.
Ukážky zdobených stfepú ze sídlišté tohoto získaných, z nichž nepodarilo se mi sestaviti ani jediné nádoby, videli na pripojených pr\iiích trech tabulkách I, ., III. bohužel
—
X jámé práve zmnéné ^Tkopal jsem též 2 púlky misek, zrobených z jemné, tmavé hliny, z nichž jedna má ucho 1 cm nad okraj nádoby vynívající. Z jiného místa tohoto sídlišté získal jsem nádobu až na hrdlo celou, mající podobu láhve ,na vodu (tab.
.
XIII.
cm
11
5.) .Jest
a
široká
silné.
—
Dále \nrkopal jsem
tu
má
steny
cm
1
cm
a 13
Zrobena
radami rýh zdobená.
\^soká,
pri hrdle tfemi
je ze šedé, velice
hrubozrné hliny
dva hlinené, necelé kadluby, urené,
soudé dle formy, k odievaní
jelilic
(tab. V.
.
3.
4).
Pfesleny sebral jsem tu tyry. Zdélány jsou
.
nažloutlé hliny a jsou bez ozdob (tab. IV.
Železných predmetu je hojné
28
jest nuž,
cm
formou zahnuté svrchu
zmnéné
(ís.
šavli
1.)
cm
dýka, 21
cm
dlouhý
cm
1
(ís. 5) a nékolik
nené
široký
široký'
(ís.
úlomku,
cm
(ís. 4),
1.
též
široká (ís. 2), 3),
pak malý
kroužek
s
cm
dlouhé
mi
s
formou
podobný
v oné velké,
jehlic, 2.).
obyejný nožík,
pfidélaným
nuž,
U
cm hebem Ko-
dobre patrnými zbytky
uchovali.
Predmetu bronzových bylo po skrovnu 2 hlavice
jej
silný,
z nichž celku téžko se dohadnouti.
11
dreva, jež nafixováníni podarilo se
povrchu (ís.
17).
ze sídlišté tohoto jsou
cm
držadlo,
železné
16.
a Y2 ^^^
široký
Vykopal jsem
dlouhá a 3Y2
dlouhý, lYg
a
15.
VI.) Xejzajímavéjší
jámé.
alší železné predmety 11
cm
dlouhý, 2 7.,
(tab.
dobre pálené,
z
(tab. VIL).
Jsou to:
jedna kulatá plochá,
Obe
jsou
druliá o hrbolatém hrubé patiny. Jehlice tyfhranná,
na silnejším konci sploštélá se špatnou patinou, I3V2 ^m dlouhá
—
—
-
274
(ís. 3.) Šipka z bronzového plechu, jen asi V2
zovina jeví jen nepatrný pídavek cínu (ís.
cm
o nožce 5
4.).
dlouhé, špatné patinovaná (ís.
Kromé korál
^^^^"^
—
5.).
z hro])u, jež dale teprv popíši, sebral
tomto sedhšti 9 koralu
(tab. IV.).
navé zeleného skla (ís.
7.
8 z bridlice. Korálky ís.
9.
Bron-
sihiého.
Konené sponka jsem na
Tri z nich jsou zrobeny ze špi-
Koral ís.
13.).
6. je
z
mastku, ís.
pevné nepruhledné hmoty, jako porculán tvrdé. Nejvétší z nich (ís. 3) je barvy okrové žluté, zdoben jsa tymi páry teru barvy modré na svétlemodrém podklade. Okolo teru jest 1 široký bílý pásek. 2.
1.
3.
zhotovený jsou
z
mm
Stejné pomalovány jsou druhé rálek ís.
má
1.
korálek ís.
ale
4 tere modré
2, jsa též
Korálek
ís.
znané
5. jest
z
tenší,
z
má
kobaltové
otvorech se sebroušenýmí plôškami.
Všechny pocházejí
s
dva korálky (ís. 1. 2.). Kobílým páskem kolem, kdežto
modrého
skla, pri
obou
.•
oné velké, svrchu popsané jamy a
prostrednílio okolí jejího, kde též sebral lek skorylu (tab. IV. ís.
jen 3 tere.
z bez-
jsem mezi strepy krysta-
4.).
Opracovaných kostí je dost (talí. VIL.) Získal jsem odtud dva úlomky jehel (ís. 1. 2.) a 5 sídel (ís. 3—7), z nichž jedno zrobeno jest z úlomku srního paržku (ís. 5.). Též odevzdány mi byly odtud dva košténé hfebény. INIenší opatfen jest otvorem nad zuby (ís. 8), vétší zdoben je podélnou ryhou (ís. 9).
Pekný
lesk všech téchto
používáno hojné.
Mimo
predmetu svedí, že
jich bylo
k práci
vykopal jsem tu dvé držadla, 2 nichž jedno zhotokusu jeleního parohu. Obé mají na jednom konci otvor k zasazení kovové souásti (tab. V. ís. 2., tab. VIII. ís. 10.).
veno asi
—
to
jest z
^lezi celou
zejících z
nohy
radou kostí zvíecích našel jsem
bu
též pét
(pochá-
i
koské), jež na jedné délce jsou pekné ohlazeny. Gtyi z nich nemají hovézílio
dobytka
strane po celé koncu zaoblených a hladkých, aby mohlo se o nich tvrdili, že snad bylo jich používáno jako hladítek. Pátá kost (tab. V. ís. 1.) jest ale na obou koncích zaoblená a dukladné obroušena. Zda je to snad brusle, netroufám si tvrditi, zejména pro nedostatek provrtu k upevnení.
Jednu jamu, skoro 2 metry hlubokou a pri vrchu pfes metr podobu kužele na špiku postaveného, prokopali
.širokou, mající
— cililái za
mé
néco
z tkaniva
m^
Y,
oznámili, takže
Nejzajímavéjším
nálezem
nepodarilo se mi
již
Vicomélické
z
zárezu do žlutky uinéném,
cihelny cililán,
jsou
—
cm hlubokém
160
širokém, Ayplnéném syi)kou žlutou hlinou, s
hlinou xjhk-
s
toho nalézti a zachránili.
hroby, jež jsem \Tkopal. hjx na ne upozornén
V
jež prv se ale
velké.
do raky. Látku
brali
ji
mi nález
a teprv pozdéji
asi
t^Tdili.
rozpadla na prášek, když zeli
Vypravovali potom, že našli v ní též
neprítomnosti.
kus „hadrii". látky, jak
-
275
a 62
dva
cm
nepatrné jen smíšenou
popelem, ležela kostra na znaku natažená. k severu\7'chodu no-
hama
majíc lebku k pravému rameni natoenú. Ruce
obrácená,
byly pfipaženy, nohy pri sobé uložený.
Kostra
lebku
tato,
podarilo
níž
z
(tab. IX.). patrí
mi
se
neporušenou
uchovali
dohchocephalu, a to mladé dívce. soudé dle
milodaríi (tab. X.) a dle toho. že spodní moláky jsou ješté. ne\Tvinuty, tríce
pod povrchem v
elisti.
Po obou stranách lebky v místé uší uloženo bylo po náušze zlatého, tenkého plíšku v podobe váleku na konci súže-
nice
ného (. 1. 2.). Xa prsou ležela ozdbka z bílé smési (ís. 3). pekné jak nikl se lesknoucí, s neumélým ouškem pod krajem jednoho konce. Druliý konec \Tbíhá v ostrí.
—
U rových
kem
lokte levé ruky umístény
rzné
pri kraji
velikosti
a
sily,
kolem béžícím
Z ostatních
19
jest
z
byly 32 koraly,
nichž nékteré jsou ozdobený "STOub-
(ís.
4.).
svetle
skvrnatri.
—
sklenených a
v podobe kuliek, barvy tmavohnedé
nými
a to 12 jantá-
Devatenáctý koral (ís.
modré. Dvacátý koral (ís.
z
nich zase 18
se žlutými
7.) je
6.) je
váleek
a
(ís. 5.)
místy erve-
dvanáctistén bar^y z bílé.
téžko rýpa-
telné hmoty.
Pri téchto
jeden
se
korálech
hned rozpadl.
ležely
Drahý,
dva bronzové kroužky. z nichž pekné patinovaný (ís. 8.). jsem
zachránil.
Kolem ukazováku pravé raky seskupeno bylo jako prste 8 malých korálku
hmotou jako
cm
bílého skla. potažených na povrchu stfíbritou
slída se lesknoucí. jež pri doteku se odlupuje (ís. 9.).
Konené u 5
z
kotníku levé
dlouliá a 3
cm
nohy uložená byla železná peska,
široká (ís. 10.).
— Dva metry na Aýchod od
276
—
tohoto vykopal
cm
Byl stejné hluboký a široký. Kostra byla 189 Ležela
sihiých kostech.
U
položena
hlavy
VI. ís.
byla
stejné
jseiii
hrob druhý,
dlouhá, o vehce
jako nebožtík pfedchozího hrobu.
železná
sekerka,
17 V,
cm dlouhá
(tab.
8.).
Lebku kostry poradné
otfelé, též
mající
této,
jsem
uložil
chrup
znané poškozený
a zuby
do své sbírky.
Kromé
téchto dvou hrobu cihláfi prý tu r. 1912 vykopali dva hroby. Nieho bližšílio o nich nezdarilo se mi zjiLebku z jednoho z nich našel jsem pohozenu a též ji pro
ješté jiné stiti.
svou sbírku zachránil.
Na poli za cihelnou, kamž až sáhá kultúrni vrstva, sebral jsem béhem onéch dvou roku celkem tri rímske bronzové mince. Na všech dobre viditelna jest hlava imperátora, nápisy jsou až na slabiku „aug
.
.
.
."
jednoho penízu neitelny.
Z jedné jamy odpadkové byl mi v pruméru 38
cm
a silný 6 cm,
odevzdán kulatý mlýnek
hotovený, s provrtem Též nékolik kameu zakulacených, oblažených, asi 10 cm v pruméru, urených k drcení obilin, jsem tu našel a konené též úlomek kamenného mlatu. ze
svoru
uprostred.
Co
se
tye zvíecích odpadku
tohoto
sídlišté,
nejastéjšími
množstvím jich zubu, sem tam též úlomky kostí koských a zuby koské. Též asi 10 elisti psích jsem tu našel a jednu celou psí lebku a hojné kostí i zlomku z chrupu praseích. jsou tu úlomky kostí hovézích
s
Srních parúžku vykopal jsem 5 a 2 úlomky parohu Pfehledem tímto sídlišté
Vicomélického.
Podotýkam
ješté,
je
—
že
jeleních.
zhruba podán archeologický výtéžek ze tu ve hloubce 11
metru
pri
dobý^'ání
písku prišlo se na spodní elist mamuta, kterou podarilo se mi po
dlouhém a obtížném preparovaní skoro celou
zachránili a do své
sbírky uložili.
Klobouky. Od Vicomélického nalezišté smérem jižním jdeme do mírného svahu asi 800 kroku na vrch. Tu prostírá se rovinka, na níž v brehu pri pískování odkopávaném našel jsem tyi jamy, svedí cí kultúre loveka neolitického. Jamy jsou o šíri asi 1 metru
— a jen as 70
lem
cm
277
liluboké, vyplnený
— hojné
hlinou,
jsoiice
pope-
s
smíšenoii.
mnou
Vétšina stfep, pfi nékterých
Znaná ást
s
tu ^'ykopaných,
hrubozrné
je z
strepu
má
i
Stepú néjak ornamentovanýeh i malovaných jsem tu Z pazourko\ých nástroju, jež zobrazený jsou na tabulce XIT. Nožík ís.
4. je
jemné
tu
jsem
vyštipán. sotva jeden milimetr tlustý,
znané
nalezišté tohoto
opotre-
Též našel jsem tu úlomek ob-
4., 5., 8., 10., 12., 13.).
sidiánu (ís. 17.) a vétší úlomek žlutého jaspisu (ís.
Z
nenašel.
\'ykopal, nej\^'znanéjší
velice ostrých kraju. Nékteré z nástroju téch jevi
bovaní (ís.
hliny,
ervenavé hliny plavené na povrchu. pupíky. maliké jako hrášek, ale vétší
^Tstvou
18.).
odevzdána mi byla též nádobka (tab. XI.). erveným pískovcem promísené a má
Je zrobena z hrubé hliny,
jemný
vlnitý
Piskafi
ornament kolem. bylo
mi vykládáno,
nalezená byla v hrobe
že
asi
72^ metru hluboko pri koste, na bobku sedicí. Délníci hlinu z hrobu pohríchu rozházeli, takže nepodarilo se mi ani jediné
presného o hrobu
kosti již zachrániti a néco
Pri obcházení
zjistiti.
poH okolních našel jsem úlomek hlinené
ze šedivé, velice hrubozrné hliny zdélané (tab. V., ís.
o
Též sebral jsem tu kamennou sekerku, ostrí, z hadce ponzenou.
9
cm
Ižice
5.).
dlouhou,
pékném
Mezi stepy v jedné jámé našel jsem zlomek hlineného vá-
leku
s
V ís, 22.,
podólným provrtem
(tab. XII.,
ís. 21.).
jámé vykopal jsem predmet, zobrazený na tab. Xll,, jejž téžko néjak príhodné pojmenovati. Vypadá jako
jiné
plochá lopatka. Shotovena
má
je z bridlice a
na všech stranách
okulacené kraje.
Na opané
obce Klobouek, na
strane
ale jen nepatrné rozlohy.
Stepy
tu,
jih,
asi
2
minutý
jsem též nalezišté, pokud jsem je dosud našel,
cesty za obcí, pri ceste vedoucí k lesu,
zjislil
byly bez ornamentu a bez malování. Získal
hce ostfe
jsem cdtud zašpiatelé
12 cm dlouhé, veV brehu cesty pod nožík, jen 3 cm dlouhý
šidlo, z kosti rezané,
(tab.
VIII.,
ís.
11.).
timto nalezištém vyrýpl jsem obsidiánový
na širším konci jemounce retušovaný.
— B Jcla tu
jednou
pri
—
278
o h d a
1
i
c
e.
komisi kolem,
zahlédl jsem v brehu ci-
Zkusil jsem kopat a hned vedie rady stepô vykopl jsem bronzovou jehlici bez
helny popelovité škvrny.
neornamentovanýcli hlavice, kulatou, 13 (tab. VIL, ís. 6.).
cm
dlouhou, v krásne,
svetlozelené
patine
Též úlomek pazourku jsem tu vyrýpl.
Na to v záí 1913 donesl mi p. etn. strážmistr Jurka hrnek, 20 cm vysoký, o jednom uchu, bez kruhu z tmavohnedé hliny pracovaný (tab. XIII., . 1.). Sdélil semnou, že cihláfi prišli na dva takové hrnky ve hloubce 150 cm pri silných kostech, prý hnátech ležicích. Jedna nádoba pfi zakopnutí se rozpadla. Hned došel jsem na misto, nenašel ale než rozmetané úlomky kostí. Také nepodarilo se mi zjistiti polohu kostry.
Nálezy
z
teritória
k rozmnožení moji
Bu
o v
obce
Buovické jen nepatrné pispély
i
c e.
sbírky.
hone sebral jsem za židovským hi-bitovem úloNad mestským parkem s astí provrtu. mi našel odevzdal ceste a pri ,,Kalvarií" p. naduitel Kroupa z Nem. Málkovic krásny, úplné zachovalý exemplár hadcové seJednou
pri
mek kamenného mlatu
kerky, 16
V
cm
trati
dlouhé.
„na Liškách" pri hranici obce Letonické našel jsem
úlomek pazourkového nože.
V úvozové
Buovicemi, „za Kastýlkem" zvané, zjistil jsem v ní ale kromé malých úlomku neornamentovaných stfepu a kostí nieho jiného.
jsem
ceste za
též kultúrni vrstvu, nenašel
Gerí n. Nad
touto obcí v brehu úvozové cesty, vedoucí k
„erín-
skému bájku", našel jsem ást lebky a zlomky kostí holenních, loveku patících, a to asi Vo metru pod povrchem. Ostatek kostry již
vypadl do cesty a byl koly vozu úplné znien. Necelý metr dále za hrobem, jen
jsem
nalezl XIII.
.
2.).
asi
ástené porušený hrneek
cm pod povrchem, jednom uchu (tab.
20 o
-— 279
—
Do brokovice. Odtud
známeho a již registrovaného depôtu bronzových ást ale pri nalezení byla obyvateli rozebrána^
ze
nástrojô, jehož
podarilo se mi ziskati dvé sekerky, jednu bohužel
lovanou patinou. Kováf, jenž mi zásluhu:
libné
„pul
ji
pane soudcí. jsem ju
dne,
s
nadobro opi-
odevzdal, pichvaloval
jim ju mohl pekné lesklou odevzdat".
—
Je 12
piloval,
cm
si
zá-
abych
dlouhá, bez
ohrnutých strán.
Druhá
(tab. VIL,
.
7)
jest
užší.
pekné patinovaná, okrajô
trochu ohrnutých.
Hvézdlice Staré. Pri kopaní jamy na sklep v záhrade p. Hromka prišlo se na fadu hlinených nádob. Nálezci ihned je roztloukli, aby se presvedili, „zda snad v nich neni zlato". Podaíilo se mi tri z nit h zachrániti (tab. XIIÍ., ís. 7., 8., 9.). .
Nejvétší
nich
z
cm vysoká
(eís.
8.) je
ze žluté,
jemné
hliny robená, je
má
na nejširšim misté bfiška 9 pupikft kolem. Druhá (ís. 9.) jest cm vysoká, o prôméru U Vo cm navrchu. Konené tretí (ís. 7.) je 979 cm vysoká, 10 cm pri vrchu v prúméru, majic na nejširšim misté bfiška dokola 3 pupiky. 12
a
U
Nad
Hvézdlicemi v
„pod borovici" našel jsem úlomky stfep. Jeden z nich je tuhován a na vnitrní strane šikmo vstfiným ornamentem zdoben. Majitelé pozemku odtud mi vykladali, že našli tu též pri oraní hromádku bronzových kruhô (nákrníkô), jež ale pohodili na mez a vše se ztratilo. Star.
trati
kultúrni vrstvu. Sebral jsem tu jen rúzné
Též
pl kamenného
mlatu jsem odtud
Ghv
á
1
k o v
i
získal.
c e.
Z hradiska na známém kopci Chválkovickém" získal jsem hrneek 97.7 cm vysoký džbánkovité formy, z hrubozrnné hliny bez kruhu robený,
na povrchu
s
vrstvou žluté.
plavené hliny
(tab.
XIII. ís. 4.).
Též nékolik
peslínkú bylo tu sebráno a
mné odevzdáno.
má
12 pásku na obtmavošedé vodu, od vrchního k spodnímu otvoru vedených (tab. IV., . 14.),
Jeden
z
nich je pálen
Mimo z
to
Ghválkovic
z
hliny a
odevzdáno mi bylo odtud p. naduitelem Jelínkem krevelu poízené hladitko, 670 cm dlouhé, na
z
— % cm
spodním konci
silné,
—
280
na obou koncích pelivé hlazené
(tab.
XII., ís. 20.).
K V
záhrade rolníka
o z
a n y.
1
p. Jos. Pospíšila pri
se na kosti, pri nichž nalezený dva
kopaní sklepa pfišlo o hrubé patine (tab.
Oba mají konce roztepané
VIL, ís.
10.,
z nich je
vroubkován.
11.).
náramky
v plôšky.
Menší
Z téze záhrady odevzdán mi byl bronzový fímský peníz, o krásne, olivové zelené patine. Na jedné strane jeho jest hlava vladae, pekné uchovaná a kolem nápis, jejž ale pro nedostatek príslušných znalostí nezdarilo se mi dosud rozluštiti
L
V
trati
cm
vrchu 2
t
o
o v.
š
nad Letošovem za školou sebrána a odevzdána mi sekerka, jen 7 cm dlouhá, pri ostrí 5 cm a na
kamenná
byla
e
.
široká.
Málkovice Nemecké. S
kolem
obce obdržel jsem nékolik peslenúv a jeden cm dlouhý a IVgCm široký, na ostrí ale jen hrubé retušovaný (tab. XIL, ís. 23.). polí
této
pekný, pazourkový
nôž, 9
Za školou v brehu našel jsem pás kultúrni vrstvy a úlomky stepu, z nichž nékolik bylo zdobeno ornamentem chaným.
Mar Nad A^ání bili.
železniní
tratí
h e
tu pí-
f y.
proti obci vykopali délníci pri skopá-
nové cesty v brehu dva hrnky (latky) bezuché, jež ale rozOdnesl jsem z nich jen dna. Rolníci mi vykladali, že pod
touto strání v polích nékolikrát odhodili je
ale,
vyorali ruzné
již
nádoby
hlinené,
neznajíce jich významu.
M
i
1
o
n
i
c e.
Na polích smérem k Dobrokovicím sebrán a mne odevzdán byl placatý, kamenný mlat, erne barvy, krásne hlazený a
lesklý,
nách.
V
V
majíci
podobu širokého obdélníku o zakulacených hra-
prostred
má
provrt.
vyoráno bylo nékolik bronzových kruhô (náPatina je znané porušená. Ve smési jest jen maliko cínu. téze trati
krníkú),
z
nichž jeden celý a jednoho polovici jsem získal.
— Mo Okolí
obce
této
u
—
281
c
známo
li
n
c e.
i
jest
již
nálezy, paticími kultúre
neolitické.
Získal
jsem
odtud krásny, úplné zachovalý mlat, z hadce cm dlouhý, provrtem opatrený a né-
robený, pekné broušený, 21 kolik
kamenných
sekerek.
Z pomezí této obce smérem ke Koryanum odevzdána mi naduitelem Fráou z Mouchnic krásna šípka pazourková, velice jemné retušovaná, 6 cm dlouhá (tab. XII.. . 19.). byla
p.
Nem Za školou p.
z
i
c e.
brehu nad obcí získal jsem prostednictvíra úplné zachovalý celt, s neporušenou, oli-
naduitele Urbáška
vové zelenou patinou
(tab.
V
trati,
.
VIII..
N
e s o v
8.).
c e.
i
táhnouci se za školou k Dobrokovicím posbíráno
bylo nékolik kamenných p.
o c h o v
sekyrek a mlatô.
z
nichž 3 jsem od
naduitele Poláka dostal.
N
e v o
j
c e.
i
Okolí Nevojic je dosti bohato na nálezy kultúry novokamenné. Ze 34 kamenných nástroju (kromé pazourku), jež mám z okolí buovického, podstatná ást pochází z okolí obce Nevojic, a to hlavné z trati „Ihoty'. Pan naduitel Faiez pri honech posbíral a odevzdal mi odtud nékolik hadcových mlatu a sekerek, jedno šidlo kosténé a nékolik nezdobených peslenú hlinených.
P Bylo mi
a v
1
o v
i
c e.
oznámeno. že v príkopé
školou smérem k BohdaUcím,
leží
silnice,
kostra.
nékolik kroku za
Prokopal
jsem toto
opravdu tu ležela kostra, ale bylo patrno, že již tu bylo kopáno, nebo kostra byla tak rozrušená a kosti peházeny, že nedala se poloha urití. místo a
zjistil,
že
Potom jsem tud 2 nádobky. nedozvedel.
zvédél, že délníci hrob rozkopali a vybrali od-
Kam
se
podély a co se
s
nimi stalo, jsem
se
— Sa
k
„
V malém erinskému
r
282
—
d
k
i
y.
za školou pii úvozové ceste, vedoucí hájku", pfišel jsem na prehistorické pohebišté.
hlinníku
Bylo mi vypravováno, že
již
nékolik hrobu bylo tu nalezene.
a
Sám též jeden, již ástené rozrušený, jsem vykopal. Kostra ležela v sypké žluté hline, jen nepatrné popelem promísené, v hloubi skoro dvou metro. Natažena byla na znaku, majíc nohy pri sobé a ruce pripaženy, obrácena jsouc hlavou k jihu a
nohama
ís.
(latka),
6.).
Rolník
s
Dokoupil, skopávaje tu breh, pišel na další hrob.
p.
Spolu jsrae i
Pri hlavé dnem vzhäru byl postaven bezneornamentovaný, naplnený hlinou (tab. XIlí.,
k severu.
uchý hrnek
vykopali.
jej
Podarilo
se
mi celou skoro kostru
lebkou pro sbirku uchovati. Kostra ležela stejné jako pedchozí, ale obrácena byla hlavou nohama k západu. Pfi pravé kyli se špikou do
k východu a
pánve obrácenou
Mimo
to
ležel železný nožík,
12
cm
dlouhý.
odevzdán mi byl z tohoto hlinníku malý hrníek, z jemné, tmavohnedé hliny, o jednom oušku
bez kruhu robený (tab. Xllí., is.
3.).
Uh Nad hájku",
obcí
nalezen
onomu, jenž VIL, ís.
je
ve a
i
c e.
svahu polí, táhnoucích se k „erínskému odevzdán mi byl bronzový celt, podobný
svrchu
již
popsán.
Má
stejné
peknou patinu
(tab.
9.).
Výpotem
tímto
podal jsem
svúj
archeologický
výtéžek
v okresu buovickém za leta 1912 a 1913. Slušná rada památek téchto patrné svedí tomu, že Pohlaví též v této krajine je
bohato kultúrou pravekého loveka, a že
CO podarilo se mi tu posbírati, je zajisté jen nepatrným toho, CO ješté uloženo je v území této krajiny.
to,
zlomkem
TAB.I.
X//
o !
L
II
10 I
I
I
I
I
r
I
TAB.
J
I
I.
I
\^
Mh
TAB.III.
©
/I €
.i>
^
I
'
1^
10
11
13
12
N
%
#
11
17
16
15
lOcn\ I
I
I
I
I
1
L
TAB.IV.
1
1
L.
íf
I I
I
I
II
I
TAB.V.
1
1
^
TAB.VI.
lOcm. I
I
I
I
J
TAB.VIl
1
L
J
I
10
TAB.
VIII.
cm.
"S5?Wv ^íH'-
x CD
lOcrm" I
í
I
I
I
I
TAB.X.
I
1
í
!
1
^
TAB. Skutená
XI. velikost.
TAB. Skutená
XII. velikost.
d
00
rt
-
X CD
CM
lO
-
Prof. Jos. Sírny studie krojové ze
mor. z
r.
Sdéluje Jos.
(Vénováno
Slovácka
1885-86. Klvaa.
prof. Jos. Šimovi v Brne v upominku na spolené potulky národopisné).
Úvod. R. 1885 a sice v listopadu
švakr môj Jos. Ši
m a,
navštívil
mne
v Uh.
Hradišti
tehdy ješté architekt a kamenický mistr
pražský.
Tak jako rane plnilo
nadšením
ihned
i
tužkou
krojové typy
z
i
zaujalo
Šímu.
A
neobyejné
celé
Slovácko,
tak na
protože byl dobrým kresliem,
jal se
barvou do svého ,škicáku" zachycovati rôzne okolí Uh. Hradišté.
i
Ve školním roku 1885-86 editele Lošfáka a mým pôsocelá rada žákô tehdejšiho nového (teprv dvoutídného) bením eského gymnasia v Uh. Hradišti, z rôznych míst moravského Slovenska pocházejících, chodila hlavné v nedeli ve svém parádšvakr môj, aby celou radu ním domácim kroji. Toho použil téchto krojových studentô barvou a tužkou ve svém nártníku zachytil. Tak povstaly etné obrázky z Dolnémí, Kunovic, Lanžhota, Nového Poddvorova, Strážnice, Vracova atd. i
i
Slovensko nadchlo Šímu tou mérou. že po celou následuzamestnával se kreslením a malováním rôznych mozimu jící ravsko-slovenských vzorô výšivkových a pak i kraslíc, takže již o Velikonocich r. 1886 podal ve Svétozoru kraslice v obraze ku lánku Renáty Tyršové: Slovenská vajíka velkononí (. SO.i str.
317.)
Koncern
s
srpna r. 1886, kdy z prázdnin vrátili jsme se Uh. Hradišté, vydali jsme se spolu na obchôzky po ním do 19
— Slovácku:
já,
284
—
abych mohl doplniti své vedomosti krojové a orna-
mentálni pro slibený lánek „O krojích na mor. Slovensku" pro
Svétozo, a Šíma, aby
jej
doprovodil príslušnými výkresy.
Pred vycházkami uinili jsme ješté malý výlet do Olopoklonili se jednak slavné trojici Wurmovi, Wanklovi a Havelkovi a ovšem, abychom si prohlédli i olomúcké vlastenecké museum s jeho poklady národopisnými. Pri návšteve vikárky Wurmovy uvideli jsme na dvorku jejím krásne „obrovnávky", které si P. Wurm dal krajankou svou z Brnenských Klobúk namalovati. Obrovnávky ty byly první koist nártniku Šimova o prázdninách téchto, dnes opravdu již velice cenná i historicky, nebo v Brnenských Klobúcich již obrovnávek není.
mouce, abychom
—
do
Hned tretí den na to vydali jsme se Lanžhota, kdež pobyli jsme 4., 5. i
stinné rodine
taméjšího
z 6.
pána naduitele E
Uh. Hradišté na cestu
zái v milé a poho-
Folprechta.
Zí-
jsme tu jednak koupí celou radu nejkrásnéjších starých výšivek lanžhotských, kterých tu ješté hojné bylo, jednak nakreslil a namaloval Šíma velké množství studií krojových, výšivkových, obrovnákových atd. skali
jsme šli do Lanžhota z Beclavy, nakreslen vBecpekný kus starého zámku, na zpétné ceste pak z Lanžhota, která nás vedia pfes Kostice, Tvrdonice a Týnec do Nové Vsi, leccos poznaeno, mezi jinými originelní tympanon nade dvemi t v r d o s k é h o kostela. Jelikož
lavé
i
i
Rozumí
se
samo sebou,
že
i
môj zápisník
se
znané
na-
finanními o nákupech, než i poznámkami krojovými, o nichž ješté z první polovice XIX. stôl. mné nejlepší zprávy podala starenka Halúzka z Lanžhota, která ostatné také svou znalostí radila, kde možno staré výšivky, hlavné šatky a plnil
nejen
výkazy
obojky, koupiti.^)
dne
záí
Hradišté na novou u Hodonína, kdež jsme méli výborného pomocníka v žáku našem Báikovi. Tu se zas, by i v menší míe, opétovala práce jako v Lanžhoté: malování, kreslení, kupovaní a mé zapisovaní. Pes Vacenovice vrátili jsme Již
8.
vydali jsmé se z Uh.
cestu a sice pfes Vracov
doDuban
se nazpét. ^) Z tohoto výletu pochází nejvétší ást lanžhotských výšivek ve sbírce áimové, mé, es. Musea v Praze a Musea Náprstkova.
— Následující
hlavné do
Dne
—
iJ»o
vycházka byla 12. záí na Ostrožsko a kdež nám pomáhal žák Hanus.
sice
Kva ie, 13.
záí uinili jsme výlet na Nivnicko do
Dolnémí,
kdež pomáhal zase výborné žák rauj A. Polášek.
Dne
14.
byli
jsme v
Hraovicich
pomocníkem
rosty Gahla, kdež
u Uh. Brodu u sta-
byl stud. Gernôšek.
Ve dnech následujících konal J. Šima vycházky jednodenní do vzdálenéjšího bližšiho okolí Uh. Hradišté, odkudž já jsem již díve poznámky uinil. Tak 17. do Tupes a Buchlovic, 18. do St. Mesta, 19. do Kunovic, 21. ješté do St. Mesta, ímž malífské študijní vycházky skonený s velkým výtéžkem i pro nártnik Šímv pro m é zápisky. i
i
Nártník Šímv, který dostal Musea zemského, kamž vlastné žitost
krojovou,
protože
patrí,
studie
zachytil
dobé do
M o r,
má neobyejnou
dúle-
se v poslední
verné
velice
doby
z
slováckeho
kroje, kd y tento ješté v posledních zbytcíchsvýchzachovánbyl v e zpúsobé staré, jednodušší, ale rázovité. Ale je dobre
oživili
Šímovy
studie
ješté
známkami a poukázali zvlášté na dúležito. A protože jsem se studií téch sám
to, co pri
obšírnejšími
každé
z
po-
nich je
súastnil, myslím, že
poznámky ke studiím tém uiním sára, máje k tomu vedie upomínek na študijní cesty Šímovy potrebnou znalost odbornou. nejlépe
i
Museu moravkartounech studie na dvaceti ském jsou jednak jednak na 100 stránkach íslovétšinou celých figur a v barvách jednotlivosti hlavné výšivkové, obrovnávkové, kraslivaných cové atd. obsahujících velikosti 23X30 cm. ^)
Na konec poznamenávam,
že studie v zem.
—
nalepený
—
—
I.
,
ást.
Vétší figúry krojové. Celé nebo poloviní tyto obrazy krojové jsou
zajímavy,
nebo Šíma
dovedl
i
i
podobu zobrazených
svými typy lidí
dobre
na Mor. Slováci", který koncern 1) Glánek múj „O národnich krojích roku 1886 ve Svétozoru (str. 648 a násl. 819) vyšel, ten použil již ástené obrazového doprovodu studií Šimových, ovšem v reprodukci jednobarevné. 19*
—
dôkladnost a pesnost venoval
Naprostou
zachytili.
niím
tam, kde asti kroje
—
286
zvlástním nevynikaly,
kroji.
pouze po zpsobé Mánesové, hlavné ve spodních ástech
V
seadény jsou obrazy
následujícím
Staromestský
A. Kroj
Déve
tela.
dle krojô.
(Uhersko-Hradištsky).
Starého Mesta (Helena Nováková)
ze
svátením úboru.
ve
pekná tvár dévete šestnáctiletého pro-
Velice
vedena tužkou tak jako
Jen
nartával Šíma
i
ruce. Vázáni šatku, rukávce bohaté vy-
hedvábnou pentlí, kvetovaný fértúšek, ovšem jen na pravé strane sedícího dévete bílý, ervené vyšitý „šátek do ruky" jsou
šívané, kordulka se širokou
jehož
bílý fértoch,
malý" kousek vidéti,
i
provedeny barvou.
Na obraze a staromestské
zvláštni
dévete
pozornosti zasluhuje pekný typ
vázáni šatku.
provedena 20.
(Kresba
listopadu
1^85.).
Šohaj (Matúš Novák)
2.
délním I
saté.
Šohaj je „bez obleku",
ze
Starého Mesta
t. j.
v ne-
jen v kordulce, po letné.
jeho tvár jest typická, dôležitejší však celkový ráz kroje od ma-
pro staromestský kroj tehdy význaného, až po ervenými rôžicemi na holínkách. Široké rukávy košile bohaté vyšívané, kordulka s erveným šfirekováním a „kytkami", u kapes bohaté šrované ernomodré t. j. strapci u krku a lého „širáku",
ižmy
s
i
jaké
nohavice,
nyní
již
skorem
mizí,
ba
i
ten šáteek tibetový
v levé vnitní kapse kordulky, jsou velmi charakteristické. Šáteek tibetový nosívá se jednak pro
šuhajovou
parádu, jednak
tanci a tím
aby
proto,
aby
ovíjel
uchránila
kordulka
dévete
pravici objatá. Zastupuje tedy rukavice. (Kresba
provedena
19.zán
1885.).
pravici
pri
se
3. Déve v kožiše (Františka Pavlicova ze Starého Mesta.). Kresba sice tužková, ale velice krásna typem^ krojem, kterýž barevné vyznaen postranními poznámkami. Na i
i
ro'.díl
od dévete Heleny Novákové
zavázaný
s
má
Františka Pavlicova šátek
konci dolô visícími, jak se nosí do kostela.
Nováková má Dnes bohužel
Helena
„hore" konce, jak se nosil jindy, hlavné k muzice. staré tyto velké „turecké" šatky ustupují
modním šátekm pod bradu uvázaným. Kožich
bílý s
novo-
erno-
—
287
—
a širokým pášem vyšívaným obvázaný, jak na obrázku vyznaen, nosí se dosud. Zajímavý jest pekný útvar rukou dívích. Po bocich obrázku jsou naznaený ozdoby pásu kolem kcžicha uvázaného. (Kresba provedena 24. listopadu 1885.)-
modrou beráninou
4.
Hoch JosefHolá
osmiletý)
(asi
Starého Me-
z e
pekného ernookého slováckeho chlape, provedený ve svrchni polovici tela. Má jednoduše vyšitou kosili, konopné gate a kordulku s modrým šúrekováním kolem krku i modrými kytkami. Rodina Holáô byla totiž velice „starosvetska" a celá nosila proto jen modré šôrekováni na kordulkách, místo obvyklého erveného. (Obrázek proveden 21. záh 1886.). sta, vlastné
5.
typ
jen
Žena
Starého Mesta Barbora Ho lá nov á,
ze
asi
Také hlavné typem dležitá, velice pekná, matka hošika pedešlého. Má tmavý šátek turecký s konci „nahoru". Kordulka a rukávce jsou jen naznaený. Je to bystrá Slovenka, která na Národopisné výstave sama vyzdobila celou „Jízdu král" nyni v Národopi^ném museu chovanou. (Obrázek malován 18. záí tyicetiletá.
1886.).
B. 6.
Déve (udmila
,.pentlení". ní'*
Kroj Kunovický.
Obraz
Paškova)
z
Kunov
i
c ve
svatebním
prekrásne a zajímavé „pentle-
\-ystihuje hla\Tié
(venení) nevést a družiek v Kunovicích. jak jsem je na jiných typická modrá kordule kunovická se i
místech obšírne popsal. Ale
zelenou pentlí a ervenými zdejšími i
„kytkami"
charakteristické zdejší rukávce starožitné
je
\7znaena, ba
ervenohnédým
s
vyší-
vaním a ohrnutým obojekem u krku jsou dobre nastínény. Pentlení zdejší velice souhlasí se stredovekým venením dévat vúbec. (Obrázek malován
19.
záí 1886). C.
7.
Déve
dobrý dévete
—
již
z
Kroj Buchlovský.
Buchlovic (Márie .Jurova). Typ staršího.
velmi
Ukazuje zajímavé vázání šatku v Buch-
Také charakteristické jsou rukávce s obojkem navarhánkovaným po zpusobé hanáckém a s rukávky krátkymi o malých kadrlích. Taktéž zcela zvláštni buchlovská kordulka. hodné ^Tstižená, modrá, s ervenou,
lovicích
je to
hodné
volnejší
nabíranou pentlí kolem krku
je
než na Hradištsku.
rýznsiná.
nastínén. (Obrázek ze dne 17. záfí 1886).
Svetlý
íertušek je jen
—
288 „—
D. Kroj Polešovský. 8.
Viktora
Tománkova
néjší typ hradištského kroje.
ním šatku a Kordulka
je
z
Tup e s.
Vyznauje
Je
to jaksi starodáv-
se hlavné volnejším vázá-
rukávci, jejichž rukávy mají spadité
jako na
értšek
Hradištsku;
z
báné v
(Ze dne
Obrázek podáva dobrý typ staršího dévete svobodného. 17. záí 1886).
Kroj Ostrožský.
E. 9.
nadloktí.
jednodušších.
látek
Tetika Hanu sova
Kvaic. Na
z
obrázku nakreslen
jenom typ charakteristický a \'ýznané zdejší vázání šatku vdaných žen. Rukávce bohaté vyšité se zdejšími velice dutými rukávy a soukenná erná kordulka
s
ervenými
„kytami'' (strapci) jsou
jenom
nastínény. (Obrázek ze dne 12. záfí 1886). 10.
Matúš Hanus
z
Kvaic
v
kožuchu.
Zvláštni píle
venovaná zdejšímu bohatýrskému „kožuchu dubennému" (hnedému), bílou a uprostred ervenavou kúží lemovanému se širokými, ernými „premy", t. j. kožešinovou obrubou kolem krku, pi'ednic, spodku i výložku na rukávech. Podrobnosti kožešinové a kúžové jsou nastínény tužkou v pravo i v levo od šohaje, který má baranicu a za ní kosírek. (Obraz z téhož dne jako pedcházejícíj. 11.
František Hanus
z
Kvaic „enem
tak'',
t.
j.
jen
má erne, bohaté modre šMrované nohavice, význanou ostrožskou kosili, vyšívanou bohaté, se širokými rukávy. Také kordula zdejší s velikými a etnými „kytami" u krku a u kapes je \7znacna, ba i ten šedivý „širáek" se zelenou pentlí, jaký se tehdy nosíval. Dnes už se bohužel, nenosí, ustoupiv kloboukum mestského rázu. Vysoké vrapené ižmy mají v pfedu modrou ržici a jsou nahoe modfe lemovaný. V levo na obrázku naznaen tužkou šohaj ze zadu a výš zvláštni
v korduli. Mladý hoch sedící na truhle
zdejší knoflíky, husté 12. dicí
Déve
z
na kordule. (Obrázek malován
12.
záí 1886).
Nové Vsi (Terka Kusákova). Déve
v nedélním úboru. Typický šátek zavázaný na rukávy a kordulka s balono vitými
kávce bohaté vyšité
ná, tedy bez strapcu v pfedu,
se-
záušnice, ru-
za
to
se širokou
hedváb-
pentlí a portou
ervený fértúšek má kolem krajky, pro zdejší kroj význané a .trhaky" (stuhy), tehdejší módy, bílé s ervenými kol výstrihu.
srdci, z nichž zelené lístky vynikají.
(Obrázek ze dne 29. hstop. 1885).
— Ana
tením zdejším
Cahlova
z
—
Hraovský.
Kroj
F.
13.
289
Hraovic.
Obrázek dévete v svá-
Je to z nejjednodušších
vázání šatku.
vázání slo-
kunovické a ostrožské. Kordulka má širokou pentli a portu, rukávce bohaté žluto- erne vyšité máji spadité ruká\7 a modrá ,,podvazadla"' t. j. pentliky, kterými se váckych,
kdežto
nejsložitéjší
rukávy v nadloktí zavazují. kvítkovaný a ervenou
Na nohách
vázaný.
je
Fértúšek jest
pruliovaný
(drsnou
„haraskou"
a
pri
tom
stuhou) v predu za-
jsou stevíce, jež \7jimecne na Slovácku jenom
nosí. Ke stfevícúm pak jsou vždy punochy napfí pruhované, jak vidéti na obrázku Šímové, který namalován V levo od dévete nastínén tužkou zadní pohled 14. záí 1886.
pri zdejším kroji se
vázání šatku. G. 14.
„enem
Kroj Nivnický.
Šohaj J o s. Jež e k Na hlavé má pékny
tak''.
Dolnmí.
z
Také nakreslen
nivnický širáek
s
hojnými
žlu-
toervenozelenými „housenkami". Význanou pro dlouhou zdejší korduli erou, ervené vyšitou v pedu a kolem stojatého límce. kosili vyšívaním málo zdobenou a nohavice modre, ale ne tak
jemné šúrované jako na Ostrožsku. Boty mají zase modrou ružici a modré lemovaní. (Obrázek ze dne 13. záfí 1886). 15.
Ana
Polášková
ukazuje jednoduchý šatku
je
ale
z
Dolnémí.
starodávny
díví
Milade toto
kroi nivnický.
podobno hraovickému. (Ženy ovšem
hedvábem mají
dosti
baaté
fialová se zelenou pentli kol \^'^stfihu
tu
i
tam mají
erným
a žlutým Kordula velmi dlouhá, vždy
rúzné vázání). Rukávce typicky A^'šívané rudým, rukávy.
i
déve Vázání
prednic a kapes je ervené
Fértšek nosil se tehdy jednoduše mušelinový, svetlý, ervenou haraskou ovázaný, jak obrázek ukazuje. Na nohou má déve ižmy svrapené, špicaté zakonené. (Obrázek ze dne 13. záfí 1886). vyšitá,
Hošík Jan Gmol
(nynéjší odborný uitel kreslení v PríObrázek tužkou nakreslený ukazuje malého tehdejšího studentíka ješté ve své halence chodícího a podáva bot. zvlášté výborné ráz zdejších halen a dosti neohrabaných 16.
bore)
z
Širáek
Dolnémí.
jest
s
„housenkami'',
(Malováno 22. listopadu 1885).
kteréž
nad elem
tvorí „kšiku''.
— H. Kroj
Déve
17.
z
Dub
290
—
Dubanský.
(Anika
an
Z ah radkov á). Obrázek
namalovaný 8. záfí 1886, je velice instruktivní pro jednoduchý a pece bohatý zdejší kroj. Déve má „holý", t. j. jednobare\Tié ervený šátek „zarejdéný" na hlavé význaným dubanským zpusobem. Rukávce mají erne ^7šití nejen u ,,kadrU" dévice
této,
tehdejší
a na širokém, krajkami zdobenom gbojku, než ká\^, kterážto móda se ponenáhlu nyní Yjiéid.
i
pfes
baaté
ru-
Krátka kordulka
erná s ob\7klým širokým a erveným ohraniením a bíloervenými portikami. Kratiká zdejší kanaí'aska (suknika) je shora dolu žluté a ervené pruhovaná, jak tehdy bývalo v oblibé a ob-
je
ernomodrý
vyklý
en
fértušek, dole bohaté a pestfe vyšívaný, zakon-
krajkami. ,,Rubáek" (spodní suknika) pfenívá kanafasku asi o 8 cm. jak to v kraji zdejším bylo zvykem. ižmy navrapené husté jsou velmi vysoké a z mékkého
širokými
je
chorvátskymi
kordovanu.
Š oh aj František
18.
déve
dešlé
a
má
II
ík
malován téhož dne jako pe-
parádni kroj svátení.
Na
hlavé jest úzkostfechý
ervenobDými housenkami a stíbrnými stfapeky, tfemi „kosírky" a kytici z krámských kvetu. Vlasy kolem rázovité tváre „širák" s
jsou pfes uši rovné zastfižené. Košile nírii
erným
hedvábný je
zdobené rukávy
šátek,
i
má
široké,
„punt" na prsou.
krajkami a vyšívá-
Na krku
je
erný.
znak šohaje odvedeného. Kratiká zdejší kordulka
modrá, kvetovaná, ervené lemovaná. Nohavice modravé, bohaté
erne šurované a emenem stažené mají v puntu nohavicovém furiantsky zastrený ervený kvetovaný šátek. Boty nejsou ižmy, ale pece jsou navrapené. Na levé strane pekného obrázku je tužkou prikreslená pické
zastižení
svrchní
ást šohaje
a kordulku
vlasu
na níž vidéti tykratikou a pestré vy-
ze zadu,
zdejší
zdobenou. I.
Alois Folprecht
19.
študent
z
druhé
výborné chodit,
ráek
Kroj Lanžhotský (Podlužácký).
tfídy,
nebo
z
Lanžhota.
Je to
syn naduitele z Lanžhota.
se tu narodil a \yrostl. Má.
náš tehdejší
Umél v malý
kroji
zdejší ši-
s tlustými zelenoervenobílými housenkami a pentlikou krepinovou nahofe. Strapec téchto „šmukú" je na pravé prední strane a za ním kytice krámských kvetú. Svátení košile s neobyejné dlouhými a širokými rukávy, jaké jsou na Podluží zvykem, je
—
291
—
svázána pod bradou a na pravé strane bílými stuhami. Vedie toho kolem krku pestrý šátek uvázaný. Kratiká kordulka je zelená,
je
má
na levé strane ješté stuhu s ozdobným ervené nohavice mají modré šfiíirování. Za puntem zastren zase šátek, ale bílý, vyšívaný. ižmy mají ervenou ružici. Dlouhý ervenofialo\'ý strapec, v letoch šedesátých mi-
ervené lemovaná a špendlíkem. Ohnivé
nulého
století
ob\7klý,
se
tehdy
Ted
nenosil.
pfichází do
zase
módy. Vedie obrázku študenta nastínén zase pohled ze zadu, který naznauje zvlá>té typický strih zdejší kordulky, (Obrázek nakreslen 5. záí 1886).
Rozára Bartošova
20,
z
Lanžhota. Pekné déve
to
Obrázek ukazuje nám celou nadýchanost a lehkost tehdejšílio podlužáckého kroje. Dnes lehkost ta lilavnô téžkými plyšovými a sametovými suknémi a hedvábný-
namalováno také
5.
zúri
1886.
mi fértúšky a téžkými šatky vymizela. Déve má lehký, kvetovaný šáteek pod bradu, lehké rukáveky, jejichž obojku na záda spadajícího ovšem nevidét, modrou, ervené lemovanou kordulku, modrofialovou hedvábnou širokou sukni, ervenou pentlí dole zdobenou, a široký bílý v pruzích \7šívaný a krajkami lemovaný fértúšek. Na nohách jsou lehké ižmy a pod krkem pro vétší parádu ružová stuha. Bílá visí od obojku.
Tím setkáme
Šímových ukonená. Pfece však nékolikrát v ostatních nákresech ŠímoNých s ce-
serie vétších
se ješté
obrázku
lými figúrami krojovými.
II.
ást.
Menší národopisné studie ze Slovácka, hlavné krojové. Drahá ást 1885 i
v
— 1886,
této
studií
obsahuje
prof.
menší
Jos.
Šímy
studie
pocházející
krojové,
také
kraslice
atd.
z
let
Ale
asti obsaženo je nékolik akvarelových i tužkových obrázku, alespo vétšinou celých figúr, zajímavých asto rz
celých anebo
nými v
detaily. Dôležito je velice
rôznych
pracnost.
krajích
Slovácka,
rôzne jež
vázání ženského šatku
pomalú
v^ymizí
—
pro
svou
—
292
—
U vétšiny obrázku Šímo\^'ch dá se zjistiti, kdy byly malovány nebo kreslený, a bude dátum príslušné vždy pripoj eno. a)
1.
Ze zámku bfeclavského
(4.
záí 1886). Nežli jsme
se vydali na cestu do Lanžhota z breclavského nádraží, zastavili jsme se na chvíli v Beclavé samé a prohlédli si nejen v zámku tamním, v poátcích svých starobylém, sbírku parohu jeleních ne-
obyejné zajímavou, ate i zámek sám. Sírna nakreslil potom jímavou véž zámeckou v zfíceniné pekné napodobenou. ovšem v Beclavé
SIarné jsme
ho domku, jak
jej
pred více než
30
Na levém brehu Dyje
namaloval.
„žúdryS slamou pokrytých, jsme videli až v Lanžhoté.
ale
se
Tu v Lanžhoté
hledali lety
i
za-
matovaného slovácke(r. 1850) J. Manes byl
bylo sice ješté nékolik
domkú To
pomalování jim scházelo.
záfí 1886) nakreslil si Šíma tymél pomalovanou „žebráku", jak tady žúdru íkají i latkový (hontový) plutek kolem a pred okny „lešení" pro vinnou révu, jak již Mánes na svém obrázku t. zv. beclavském je namaloval.
b)
1.
dom e k
pický
z
dej
Jan Gmol
2.
vých kresbách
je tu
ši,
(5.
který
z Dol nem í v halene e. Na dvou tužkonartnut studentík náš v Uh. Hradišti z první
tfídy a sice 22. listopadu 1885. Studentík ten 16.
Nártek ukazuje výborné halenu lena
má
jak
'je,
asti uvedeno, nyní odborným uitelem
1.
již pri
obraze
kreslení v Príbore.
kroje nivnického
i
„širáek". Ha-
výložek trojbarevný (nártek prvý) a dlouhý visutý límec,
tu „hazucha" zvaný, se širokou
tmavou obrubou na dolením
okraji
(nártek druhý).
Tužkový nártek kožu cha
3.
Je
že k)
(13.
v pravo
i
príkrasu,
záfí
z
Dolné nií. (Josef dubenný a má
tu krátky
vzadu
z
strane
pedešlého nártku
tužkou vyznaeno
je
„šúrekování'' ze ženské ernomodré z Nové Vsi u U h. Ostroha.
pekné dulky
Šurekování cích kordulky jest
jest
kužiek zelených a ervených zvláštni kteráž v levo od hlavního nártku je ješté zvlášt nastínéna. v levo
Na druhé
4.
Kožich
1886).
prední
i
býva na pedni-
lakové, tu „stromek" zvané,
a jest jasné ervené do oranžová. Prostrední ást
však stehy vyšívaná.
kaderavé
soukenné kor-
„kyty'',
to
jest
Nad tím pak velké
jsou na každé strane ony
strapce,
tak krásne zdobí
které
zadní ást zdejších kordulek ženských
i
mužských. Mate-
— riál
na šurekování
—
293
kyty jest takzvaný
i
kamrhól
(Kameelhar).
(Xártek nakreslen 29. listopadu 1885, malována Terka Kusákova, obrázek 18. z asti I. Šímo-
to jest
kdy
drsná
srst velbloudí.
^*ých studií. 5.
Tomáš Friedrich
by vlastné do asti
žáka první
z
Vracova. Akvarel
Obsahuje celou
1.
figúru
tfídy gymnasiálnl v Uh. Hradišti,
tento patril
našeho tehdejšího nynéjšílio úfedníka
Hoch vyobrazen v typickém vracovském kroji z modré šerky. U kabátce (lajblu) jsou ervené Aložky. Také širáek se „šmuky'', ervenými to housenkami a žlutou krepinkou, jest pro kroj vracovský na moravském Slovácku jedinený a význaný. pri dráze v Kyjove.
staropruský nebo švábsky, nemeckými, ktefí opustený (Obrázek malován 18. listopadu 1885).
Zdejší kroj pokladá
privezený
sem ve
Vracov tehdy 6.
lá"
století
osadili.
se
17.
totiž
Nártek slavnostního
lanžhotský
jest
za
osadníky
„guláe" lanžhotského.
starodávni
klobouek
s
,(tu-
úzkymi stfeškami.
obemknutý dole ,.šmuky" a „krepinkami". nahore pokrytý cele krámskými kvety a zakonený „štrosem"', to jest pštrosím perem, na konci malou kulikou zatíženým. Tyto štrosy nosí se na Podluží (Bfeclavsku) místo severnejších kosírkú (bílých per kohou-
Pod nártkem guláe
tích).
pasáka n neho 7.
ležícího.
M už á k
staršího muže.
z
lidí vída.
úes
že
vlasu.
u Kyjova. Tužko\-ý nákres hlavy typ
muže a potom
charakteristický,
Xyní už se málokdy a jen u starých esaní pfilehlé a uši úplné
jest uprostred,
záí 1886).
Svoboda František
ze Strážnice. Je to žák z naši svém strážnickém kroji letním, pfes to „beranice-' s erným stapcem. Košile má ty-
tehdejší prMií tfídy
ve
na hlavé je otevené ruká\T,
pické,
jest
Rozdelení vlasu
zakrývající. (8. 8.
Bor sova
Zajímaw
starodávny zdejší
nártek koníka na pastve a (Nártek pochází z 5. záí 1886). jest slabý
kordulka
je
kratiká,
vice mají starodávny „punt" (poklopec).
kvetovaná a noha-
Tužková kresba
by také do L asti pro svoji propracovanost. Hoch „trefen". (18. hstopadu 1885).
je
tato patrila
neobyejné
9. Vázání šatku dívího v Starém ^lésté u Uh. Hradí š té. Šátek ie na hlavé Heleny Novákové, o níž v 1. asti (obr. 1.) byla re a ukazuje vázání z pedu. Vázání to pomalú mizí.
—
—
294
10. Totéž vázání (staromés tské) z levé strany. Oba dva výkresy jsou tužkové a ze dne 21. listopadu 1885.
Barabáš František z Vracova, také Tužkový nákres celé postavy, tentokrát v
11.
tídy.
žák první naši kordulce sou-
kenné (tmavomodré). Ozdiibky u šušku a u kapes jsou zvláš vedie a v barvé namalovány, nebo jsou pro tento kroj velmi typické. Širáek se šmuky a boty s „kytkami", ružicemi modrými doplují kroj.
Rázovitý hoch, který nyní
dobre vystižen. 12.
je
naduitelem v Medlovicích,
je
listopadu 1885),
(5.
Svatebni
epec zámožných
nevést
z
Ratiš-
kovic. epec ten, namalovaný na rubu nákresu pedešlého, nosí se od mladých žen pri epení a nejaký as po nem pod šátkem „zarejdéným" (zavázaným). Jest jako jiné epce na Milotsku a Dubiiansku u Kyjova, ale bohaté barevné vyšitý, s tylovým zadkem. 13.
Stépán Záhradka
Dubnan. Tužkový nártek
z
hlavy bývalého vojaka dubanského, jehož odznakem je tu
erný
hedvábný šátek na krku. Na nártku jest charakteristický úes vlasô, klobouek se šumky, kosírka však tento nemá, nebo Záhradka byl tehdy ženat. Tváf je rázovitá. (8. záí 1886.).
GahlovázHraovic.
14. Anežka Zase tužková kresba a sice na rubni strane pfedešlé kresby. Pekná hlava sta-
rostovy ženy zvlášté
se
šátkem
význaným. Nosi
vitých
nedélné
uvázaným
a
pro
zdejši
kroj
vdané ženy vlasy v jelítkon k á ch" a ty je znáti na
tu totiž
vodorovných „obale
i
nedélním vázání šatku. Ostatní kroj kordulka i rukávce se spaditými rukávy jsou jen naznaený. (14. záí 1886.). :
15.
tužkou (14.
záí 16.
Pasáek
Josef Pilka
nartnutý v halence,
z
jest
Hráovi c. Pasáek
význaný svou
sedíci
ten,
pósou
1886.).
For
m
s
ek
Josef
malý študent ze zadu a v kožich, jaký se nyní nosi
z
Podo
kožiše. i
1 í
(u
Kunov
Ale není to
v Podolí;
c).
i
b 11 ý
Zase náš kunovský
takové nosi lidé jen
stafí.
Mládež nosí hnedé dubenné kožichy, ovšem s bilou beráninou kolem krku a v pedu, A takový kožich má Formúsek. i
Vidéti dobre bílou beráninu 17. Týž hošik z pedu. kolem krku i v pedu na zpusob dámske „boy". Tento i pedcházejicí nártek jsou kresby tužkové ze dne 20, zái 1886.
\
—
Babuša Gernškova
18.
nákres
—
295
velké,
z
Hráovi
pekné a výborné trefené
Tužkový
c.
dévete hraov-
hla\y
d i v m vázánim šatku v Hraovicich a sice svátenim. Že je neobvejné zajimavé a starožitné, pozná se na prvý pohled po jeho jedno-
ského vyznauje se obzvlášté svýra charakteristickým
i
duchosti (14. zári 1886.). 19.
Anežka Gahlová
zuje hlavné nedélni
vázáni v
ze zadu. Nártek tužkový ukaženy s vodorovnou, jelitko-
dané
Ostatné
vitou „nátéstoa" (obalenkou). s
zvláštni zdejši kordulkv
i
hustým vyšívaním vzadu nad etnými šúsky a rukávce
vyznaený
ditými rukávy jsou dosti 20. J
tohoto
an
Mazrek
z
Nového Poddvorova.
„slováckeho Hanáka", erný
z
okoh ejkovic
tužkou. Širáek
šátek na krku, „lajbl" (kabátec)
knofliky a jednoduché
Celá figúra
našeho tehdejšiho studentika,
nyni uitele ve Velké u Strážnice, nakreslená je opentlený,
se spa-
(14. záfí 1886.].
dvouadovými
s
nohavice charakterisuji dobre všední kroj
za doby tehdejši. Lajblik je tmavošedý, noha-
vice svetlejší. (25. listopadu 1885.). 21.
udmila Paškova
z
Kunovic. Tužková
kresba díví hlavy v neobyejné zajímavém zdejšim vázáni šatku.
svátenim
z pedu nápadné na egyptské na Kunovicku prestáva se nosili, nebof
Pipominá
síingy
:
žel
Bohu. že tu jest velice zdejši „lajb (kabátec), tvarem tyumelé a pracné. Ostatné pický, jest na výkresu vidéti (15. záí 1886.). i
Nártek zadního pohledu
22.
šatku
(15.
23.
na pfedešlé vázáni
zái 1886.) dopluje výkres pedešlý.
Jan Paška
z
Kunovic. Tužkový
pfedešlé diviny v kožiše starých
lidi.
Kožich
jest
nártek otce
pvodné
bilý
pekné zdobený ernými kužikami. rudoervenými „ premy kolem kraje erou beráninou a béloskvoucim pehrnutým limcem beránkovým kolem krku (15. zái 1886.). a
Tom á š
Miklík
Kunovic. Tužková
kresba našeho konopných, má zdejši úzkou zásterku, jež se nosi zde ke gatim. v kosili význaného zdejšiho strihu a charakteristické zdejši kordule s hustou radou olovených knoflikú na pravé, svétlemodrým šrekováním na levé strane a ervenými .kytkami" (strapci) u krku a u kapes. 24.
studentika.
Hoch
jest
z
jen
v
gat ich
Obyejná beranika dopluje odev
(25.
Hstopadu
1885.).
:
— Marina V
—
296
K
Velmi krásna, tužková kresba, podávající peknou tvár mladé ženy v kroji svátenim. Šátek je uvázaný na „rožky", jimiž liší se odvážaní dévat svobodných (viz obr, . 21.). Rožky jsou totiž dráténá, tvercová „obalenka", do níž jsou na temeni hlavy vdaných žen vpletený vlasy v kroji kunovickém. Obalenka ta je zfejma pod šátkem, a všedné, at nedélné uvázaným. I nedélni vázání i šatku u vdaných pripomína na sfingy. Vedie toho je na kresbe pekné propracována modrá, hedvábná kordulka zdejší se zelenou pentlí kol výstrihu a ervenými kudrnatými „kytkami"' u „predniek". Také zajímavý tvar zdejších rukávc, pro celé okolí Ku25.
í t
ko vá
novic význaný, je podrobné
Giprys Michal
26.
z
z
u n o v
vyznaen
(21.
konopná
na
všedno
kroji
to
košile
Klobouek bez
krátkymi
z
Lanžhota. Nártek ma-
k a" (déátka) lanžhotského v charakteristické zdejší
(„pupiné")
Dévátko
to as
krejzlíky
(5.
28.
obleku.
rukávy, jak se v tom konopné ..gaté" a ovšem boty podlužácký (4. záí 1886.). s
Anika Bane sova
lého „b á b e
epice
listopadu 1885.).
nosí a široké,
jest celý všední kroj
27.
c.
Lanžhota. Výborný tužkový
nákres hošika lanžhotského ve všedním kosárka,
i
kvetované
roní
s
frí (mašlí) na temeni. v celku a na rukávekách malé
velkou
má šateky
záfí 1886.).
Nártek dévetev„šubé''avrožkách.
Je
družiky, mající na hlavé epicovité rožky a kolem nich šatku starodávnou, jaká se nyní již zidka a jen o svatbé a pohbech nosí. Slávnostní kabát ,šuba" bude ješté v pozdéjšim ísle vyznaen. (Obrázek bez dáta.). to
tužkový nártek
29.
šrování
Na rubu pfedešlého obrázku lanžhotského
z
vkreslen
tu motívy z lanžhotského obojku se srdcovitým
po roku 1860 se v Lanžhoté vyskytujícím, a Buchlov od Uh. Hradišté (15. záí 1886.). 30.
tužkou
nohavíc podaný v ísle 68.
konec
Pak jsou
ornamentem, jen dole pohled na
Apolena Lenkoviova z Lanžhota. Velká hlava tužkou nakreslená. Slávnostní rožky jsou
dévete v „rožkách"
aneb o velkých svátcích. bez šatky, jak nosívají se o „hodech zadu naznaené. Také význaný úes i ze jsou okraji Na dolejším '
na „rozmárinku" je zrejmý na profilu dívíra. Kol krku nastinén obojek a rukávce s kulatými rukávy zdejšhni (5. záí 1886.) zdejších
dévat
—
—
297
Tetika Tuko v a
31.
Lanžhota. Tužkový
z
nákres zdejšiho ženského bilého kožíšku, jaký nosí se
Kyjovsku, Hodonsku
i
Beclavsku.
frákovité preložených šúscích jest hlavé ženy.
má (6.
již
na celém
Kolem krku u rukáv a na erná kudrnatá beránina. Na
„tetika" šátek na Jianaku", jak dfive nosívaly starší záfi
1886.).
ze zadu. Vidéti na ném pekné, frákošäsk, na pravé strane provedena. prepracovaná beránina, kolem níž jest ješté erný ,prém" kožený. Na šsku jsou dve pekné ozdúbky kožené, t. zv. „móry", od nichž každé 32.
Týž kožíšek
vité preložení
visí
dolô kožený strapec 33.
(6.
záfi
1886.).
Anika Zahrádkova
z
Duban. Tužkové
naznaení zdejšiho charakteristického „zarejdéní" a sice nahore z predu. dole z boku. Také pekná
Cvázání) šatku tvár!
(8.
záfi
1886.).
K
Hanák
Duban.
Sedící postava „muz p a r žáka" (ženaténo muže) v bílém zdejším kožiše se širokým erným 34.
a
š
beránkovým límcem a „buchtikami"' na pokraji pedníra a spodním. Buchtiky jsou bilé a erne tvereky, kožich lemující. Výkres tužkový. (8. záí 1886.). 35.
Štépán Záhradka
Duban. Tužkový nákres,
z
znázorující nosení haleny, když neprší.
—
na krku
znak odvedeného
širokými rukávy, 36.
— krátka
šôrované nohavice
František
Mléka
z
a
Vyznaen boty
s
„kytkami".
Ku novic
hošíka ve svetle šedém. tehdy oblíbeném širáku
sírkem a naznaenou zdejší kordulkou (tužkou).
—
—
širáek, šátek
zdejší kordulka, košile se
Hlava malého s
kvítím a ko-
Na druhé
polo-
nartnuto též tužkou déve kunovické v kožiše a šatku uvázaném na „babušu" (na všedno). (19. záí 1886.). 37. So h aj z Luhaovic (dle nártku Jos. Klvané\ Starý kroj luhaovský! Sohaj má na hlavé typický, rovnostíškový klobouek s pávím pérem, kordulku zdejší s mnohými knoíliky. široký opasek, nohavice šrované (šúrování vyznaeno podrobnéji v pravo) a ižmy s dlouhými strapci v pedu. Kroj ten bohužel již skorem úplné vymizel. Výkres tužkový. (20. záí vici
—
1886.).
— —
38. Francka(Pavlicova) ze Sta r. Mesta u Uher. Hradí š t é. Velká tužková kresba hlavy, na níž propracováno všední vázání šatku ženského „na babušu" (21. záfi 1886.).
—
kres
-
298
39.
Totéž vázání ze zadu.
40.
Vyorálek Tomáš
z
(21. listopadu 1886.).
Bezolup. Tužkov]^
mladého hocha (nynéjšího mestského
ná-
fysika v Uh. Hradišti),
jímž znázornén hlavné flanelový bílý „lajbl"
s
ervenými
jak se tu nosíval na podzim mladými a na svátek
i
v
výložky, lété star-
šími lidmi.
Tomáš Blaha
ze Sta r. Mesta. Tužkový nákde hlavné význaný jest starodávny, slovácky klobouk z okoU Uh. Hradišté, jaký se již v letech osmdesátých málo nosil. Mánes jej má na svém Postavovi z Bezolup! (10. zái 1886.). 41.
rt ek
stafika v
42.
kožichu,
Anika Poláškova
z
Dolnémí. Tužkový
nákres dévete ze zadu v slavnostnim vázání šatku, jak v nedeli nosi. Jednoduché vázání to je pro Nivnicko
zárove
jej
dívky
význané
a
na nákresu i neforemnost zdejších dlouhých kordulek a pekný tvar rukávce (12. záí 1886.). 43
starožitné. Ostatné vidéti
Rzné
motivy
z
dubanských úvodnic
afértúški vyšívaných. Jest to celá rada starožitnéjších motívu výšivkových z úvodnic, které bývaji pekné vyšitý ervenou pízí v pruhu uprostred a peknými rohy na koncích. (Nedatováno). 44.
AnikaHanusová
z
Kvaic Akvarel
dév-
ete ze zadu. Podáno tu zase hlavné vázání šatku „na ocas", ponékud .podobné svátenimu vázání z Dolnémí v . 42, ale mající kolem ela vénec z koncu šatku. (Na Jihlavskú dévata dosud nosí podobné uvázaný!) Modrá kordulka hedbávníi, jak se na Ostrožsku nosí o svátcích s erveným šôrováním a ervenými „kytkami", je dobre viditelna. (12. zárí 1886.). 45.
Na rubu obrázku pedešlého vyznaeno
formiek,
jak vyšitý bývalý na límcích
jest
u ražných
hradištských
a
kunovických šorc
a fértochô. Pes jemné límcové faldíky (vrapy) preši valy se velmi pekné na fértoších bílých hedbávem žlutým a na erných šorcích pestré a velice umele zcela
formy, jež na tabuli 45. schematicky jsou vyznaený. Umélost lakového vyšívaní pes faldíky je zvlášté v Anglii velmi cenéna a tam známa pôde jménem „smock". Na Slovácku, kdež i v horách je rozšírená a také na Uher. Slovensku, rýchle zaniká. Nahražují ji nyní rúzné, pestré, široké tkanice do límcô všité zvláštni
(9.
kvéten 1886.).
— 46.
—
299
Rúzné barevné výkresy,
Sta r. Mesta
a)
Dve výšivky ze
a sice jedna na výrez (zvláštni ažúr, pro Slovácko
význaný), jedna jednoduchá jen na stehy kfižkové. b) L i m e c, vyšitý barevné (vlnou) tak. jak v pedešlém ísle bylo povédéno. Formika slove, tuším. ..na hrubé klue". c) ..Š muk'' z hanáckoslováckého širáka z N o v é h o P o d d v o r o v a. (Srovnej . 20.). Širáek má nad stíškou 8 pestrých kulatých „housenek", pak ervenou, vzorkovanou pentli a nad ní úzkou bíloervenou krepinku, stíbrnénou nitkou prepletanou, Širáky takové i na ejkovsku. kamž Poddvorov patrí, mizí (25. listopadu 1885.).
šorce
47.
Kordulka mužská z Jarošova. Pekný barevný z pedu ze zadu. Zvétšené nakreslená
nákres kordulek zdejších
i
„kapca" korduly a konec i
etné dlouhé vaní v erveném
limec
ko
i
pfedníky u krku, takže dobre
a
modrém
..k
amrh ó lu",
vidéti
šíiúre-
dírky. Zvlášté je zajímavé zdejši
(Kresleno 16.
listopadu 1885.). 48.
mestské.
Vyšívaný strední pruh z Vyšívaní barevné naznaené.
—
úvodn ce i
Strední
staro-
pruh
vyšit
vlnou a pošit bôstkami lesklými patáky. Vedie toho úzke proužky žlutoerveného vyšívaní hedbávného. Uvodnicim ovšem zde í-ikaji , plachta". (27. srpna. 1886.).
Surekování
49.
rekování zdejši Tuto v prirozené
je úplné
na kor dule staromestské. Šôs jarošovským. (Srovnej . 47.).
shodné
velikosti barvou prevedená „kapca* a tužkou v prirozené velikosti nakreslen jeden ^tulipán', jak bývají tri na zádech kerduh. Vedie toho naznaený i skupinky žlutých knoflíkú na pedu kerduh zdejších. (17. listopadu 1885.). 50.
odr
fl
Popis (struný) kroje staromestského
d a
kroje
kuno vickéh
e.
Pri
prvém vyznaen
pérokresbou starodávny zdejši klobouk, re. (Bez dáta, ale z roku 1885.). 51.
o
némž v
Surekování mužské korduly
z
a
jeho
jest
pekné
is. 41.
byla
Dolnémí.
Prevedene tužkou, ástené barvou. Vidéti zrejme, jak zdejši surekování jest mnehem jednodušší než na Hradištsku, ale pfece zajímavé. Surekování slováckeho dalo by se valmi dobfe i na rúzné moderní veci látkové (polštáky, halenky, pokrývky) použití a zasloužilo by si pozornosti dive, než vymizí. Na nehavicich kromé Beclavska, Kunovska Vlnovska již silné hyne. (Bez i
dáta.).
20
— Vý š B or š
52.
a jiná
v k a (barevná)
i
z
i
c.
Obe
flikové výrezy, pro
z
—
Jarošova,
ze ženských rukávec
má velké knovýznané. (Bez dáta.). ženské kordulky hedvábné
jsou na výrez.
Boršická
Polešovský kroj
Šôrekování
53.
300
uherskoostrožské. kordulky zdejší jsou
z
ze
(Srovnej
.
Svátení, hlavné díví
44.).
modrého hedbáví asto kvetovaného, jak
Šíma barevné v ísle tomto vyznail. Tužkou nakreslil vedie v pirozené velikosti strední a boní šíirekováni na zádech, vždy rudé ervenými šôrekami provedené a to velmi pekné. (19. kvétna 1886.).
Motívy kraslíc.
54.
Motívy tyto
starodávne,
nyní
jíž
Popovic u Kunovíc, z Dolnémí, z Ostroha, z Louky, Slaviína, z Chýlíc, Blatnice, Hluku a z Ostrožského Predmestí. Provedeny jsou tužkou, nékteré barvou vyznaený; všude však barva napsána. Zvlášté zajímavá jest krashce z Popovic s figúrami ženskými, ornamennikde neužívané, pocházejí
z
tálními. (Bez dáta).
Strední tulipán
55.
Všední
kordulky jsou
ze ženské všední kordulky novoveské.
soukenné
erne,
a
pfedu
z
i
na zádech
pekné erveným kamrhólem šrekované Šurekování na polo„tulipánu" podrobné tužkou vyznaeno. Srovnej vici zadního též
.
57. (19. kvétna
1886).
Kordulka staromestská
56.
dvé naznaený tužkou
obé popíšem poznaeno. (Bez ská díví,
dáta).
Šurekování
na ženské soukenné kordulce Nové Vsi u Uber. Ostroha. Tužkou nakreslené šúreko57.
z
díví a kordulka ratiškovz pfedu i ze zadu a vše
vané „tulipány" na zádech ženské kordulky, a síce prostrední a postraní. Také „kapca", která býva vyšitá fetízkovým stehem, jest
v
na obrázku naznaená. (Srovnej
.
55).
58. Tužkový nártek tetiky Poláškové, „pudmístfeny* Dolnémí. Nártek ukazuje hlavu ženy v profilu a zvlášté
názorné zdejší jednoduché nedélní vázání šatku, ovšem ženy v dané, tedy
s
„obalenkou", která v kroji tom je jako kopyto a ostfe
na temeni hlavy
je
zfetelná.
Svobodná
a proto jsou na temeni kulatá. Srovnej 59.
a husté
Šurekování zdejší
dévata
. 42
na nohavicích
jí
(13. z
ovšem nemají záí 1886).
Kunovíc. Jemné
šurekování, neobyejné pekné, ze
svetle
modrých
— hebávných sreek, nakresleno a sice
z
jest tu
—
301
pelivé tužkou v pfirozené velikosti
pednic nohavíc,
t,
zv.
„kap e c".
Staré slo-
po starém zpusobu t. zv. poklopcem. který na pravé i levé strane má „puntem". to jest otvory, t. zv. ^kapcy". (Srovnej tab, 66.). Kolem téclito otvoru býva nejkrásnéjši šiiúreckování. Vzadu nohavíc jest vždy jen malá ozdúbka. jak i na tomto obrázku v pravo vyznaená. Šääreky drobné vácke nohavice zapínaj í
i
širší,
prostrední,
si
se
totiž
kunotí
vždy
krejôí
obrázku jsou rúzné poznámky Šímovy,
upravovali týkající
sami.
se jeho
Vedie
dívéjších
slováckych kreseb.
Xártek tužkový cliasníka z Ku no vie vkožišea nártek pentlení kunovíckého. (Srovnej . 6. I. ást). Nad pentlením ATznaeny jednotlivé souásti pentlení toho zajímavého: první t. zv. klobouk. druhé t. zv. „pentle", tretí t. zv. „vene c", rtvrtá t. zv. ,ká nka". pátý t. zv. „šili ó n" a šestý t. zv. „rúže*. Ovšem poad vlastního upravovaní je jiný než nakreslen. Nejprve pfijde klobouk. pak pentle visuté, na elo kánka. do tyla šilión, rúže na boky a nahoru véneek korunko\itý. Vedie schematický nártek pentlení nártku pentlení kunovíckého jest 60.
rozložený
i
ostrožského.
Súrekování
61.
„strom e k" na
z
mužské kor dul y kunovické
a
pednice a kousek stojatého límce korduly. Tento je ástené barvami podán, aby charakter byl zfetelný. Stromek ovšem jest jednobarevné nakreslen i typické zdejší olovené knoílíky u korduly. sice
t.
zv.
levé strane
62 Šnúr ekování na zádechkunovské korduly a na kapsách. Súrekování kroje kunovíckého jest nejpracnéjší a na dodatku tomto ke súrekování pedenejhustší. To vidétí i
šlých tabuli (15. záfí 1886). 63.
Rúzné*nártky:
„košule" muténské,
pekným šnúre kováním.
modrých noha-
ástené
i barvami na pfedú i v zadu. Konené je tu i nákres „haleny kabátové" uher. Slovákú ze Súce, kteí r. 1885 na pouf chodiU na Velehrad.
víc
muténských
naznaeno a
s
jež
to
64. Zadní ozdoba vyšívaná na lanžhotských nohavicích. (Srovnej . 68.). Tužko\-ý nákres modrého vyšívaní na zdejších en^ených nohavicích. 20*
-
302
Výzdoba šúreková
65.
— z iiné kordulky
kunovické.
diihá variace zdejších „stromkú-'. Také „kapca" a „pán" . „tulipán" na zádech jest ponékud odchylný, jednodušší než
Je to
v
".
1886).
62. (15. záfí
celé korduly kunovické kde vidéti i pekné, ervené zdejší „kytky" (tapce) kadeavé na kordulce. V levo tužkou nastínény zapínaní ,.puntu", t. j, slováckeho poklopce i nohavice a zvlášté
Barevný obrázek
66.
z
pedu
i
ze
zadu
a kapsy,
na nohavicích. 67.
Látka
z
fértuškô
ské kordulky z pfedu
i
v
Boršicích,
ze zadu. Látka
vedie nártek žen-
vyznaená barevné.
Je to
kvetovaná látka ,.harasová'' se vzorem protkávaným na erKordulka je ve fouda brokátová. pdé. vené
stará,
68.
Šfiúrekování „kap e c" na nohavicích lanž-
tady „cifrování-' zvané. Pekné šúrekování tor jehož vrchní zakonení je v ís. 29. (na kraji), jest jen naznaeno tužkou. Jen dole nastínén kousek nohavíc barvou cinobrovou a
hotských,
šúrekování barvou modrou^ 69.
Podrobnosti „kožucha" mužského
z
Kunovic.
Tužkou naznaený hlavné výzdoby kužiek barevných v pedu a u šôsk. (15. záí 1886). 70. Šúrekování na nohavicích z Jarošova u Uh,
—
Hradišté. Šrekování to je zase jiné než pedešlé a sahalo až skorem modré nebo i erne na ernomodrých nohavicích
—
ke kolenúm. Bohužel 71. ]^Iotivy
již
témé
výšivkové ili
ho a dole „vydrovka''
vymizelo, z
lanžhotského
„aksamitka"
„obojka"
Dolnémí.
z
staré-
Tužkové
výkresy. 72.
Nártek pro šúrekování
z
Jarošova, zadní strana
(znaka a), vedie toho širáek a lajbl ze Strážnice (znaka b] Jednoduché nártky tužkové. Lajbl strážnický byl ovšem erný. 73.
Fértšek
z
Boršova u Kyjova. Tužko^^
poloviky vyšívaného fértôška do „slinku"
šitého,
t.
j.
s
výkres
prosted-
ním umelým švem, t. zv. „stinkem-, takže leva polovice ve výkresu podaná se soumérné na pravé strane opakuje. Starší a jednodušší halouzka i rohový kvet, ale vkusná. (10. bezna 1886). 74.
Fértúšek
z
Vlkoše,
zase stínkový. Leva polovice
s
na-
—
303
—
I znaením barev. Co (10. bezna 1886).
Fértúšek
75.
tužkou
je
z
znaí bílé
nakreslene,
Ratiškovic
,do
Bohatý
stínku".
šek v poloviní velikosti s zase na vétšiné obrazu tužkou naznaený.
Pruh fértúšku
dubanského
íertä-
Bílé asti jsou
naznaenými barvami
76.
A7šívání.
velikosti
v pfirozené
srdcové i ,duba v barvách. Typické jsou zejména jabhkové a kvety, „pálkové" svrchní kové", j. dírkové, zvlášté pak rázovité „ratiškovjáky". bílé, pahnetovité, jimž na Kyjovsku fíkají
Týž pruh, ale celý zmenšený a barevný. Pruh z fôrtšku dubanského, velmi bohatého
77. 78.
v poloviní velikosti v barvách. konující kvety pruhu a spodní
Zejména krásne jsou vrchní zaformika „räžiková". (18. února
1886). 79. J
iný pruh
z
fértúšku
dubanského,
v pfirozené velikosti. I u toho jsou jako u všech znaený rozmery, stehy a názvy vyšitých motiv.
Na rubu
80.
duché u
vlnené
v barvách,
pfedešlých na-
jedno-
predešlého výkresu nastínéno barevné
strední
vyšívaní
z
úvodnice
Jarošova
z
U h. H rad isté. 81.]^Iotivy a
ku epce
z
poznámky k rôznym výšivkám: k dýnobojku z Dub a n, mužské kosili (pedni-
Kvaic,
Ratiškovic a fértúšku z Ratiškovic, úplné dubanským. Nárty tužkové. cím) z
82.
alší motivy dubanských výšivek
kávcú a 83. b) z
který
b) z
a sice
a) z
se
ru-
fértuškú. Nákresy tužkové.
Názvosloví rúzného vyšívaní:
Dub
podobá
a n.
Velice zajímavé názvosloví
s
a) z
Lanžhota.
príslušnými nákresy.
Dnešní generace nezná v Lanžhoté vyšívaní na starých šatkách a obojcích a vDubanech na starých fértúšcích.Za své návšté^T r. 1886 zachytih jsme mnoho u staré švadleny. 84. li c).
Kraslice od Uher. Ostrohu
Barevné
obrázky!
Jsou
tu jednak
erne púdé, jednak nové,mozaikové
(z
Nové Vsi
vzácne staré
kraslice,
zaátkem
a
Chý-
motivy na let
SOtých
min. stôl. od malífky kraslíc staré Bartýsky v Nové Vsi vynalezených. Tehdy ješte nemalovaly se anilinovými barvami, nýbrž jen bíle, žluté,
oranžové,
ervené a pozdéji
i
erne.
(25.
února 1886).
— ^lotivy
85.
304
kraslíc
— Slaviína,
dédin:
z
Znorov,
Predmestí Ostrožského, Dolnémí, Hluku a Gahnova. Jsou to vesmés motívy starožitné, nyní jíž neznáme,
Derl'lí,
neužívané.
protože
Zejména
dúležity
jsou
Gahnova
z
motí\T/'
ponémeného. Slavíínský motív
v Dol. Rakousích, nyní
je již
valašský. (20. kvetná 1886).
alší motívy kraslicové
86.
Zlína
Korytné
a
z
Nedachlebíc, Ko-
Derflí, Boršíc, Muténíc, Dolnémí, Muténské jsou vyleptané „ša j vo s trém" (lu-
stelan, Popovic,
avkou) na ervené púdé. Všechny pak jsou velmí starodávne, zvlášté popovické. Zlínské jsou jíž také valašské. (20. kvetná 1886).
87.
alší motívy kraslicové
Duban, Boršova jsou zase leptány
a
Hluku.
z
Dolnémí, Chylic
Dubanské
a
boršovské
luavkou na ervené pude a príbuzný tamnímu
vyšívaní. (22. kvétna 1886). 88.
Z
hanáckého lajdíka
z
Louan(u
Náméšté). Laj-
díek (ženská vestika) ervený a na ném krásne vyšité výzdoby hanáckým zpusobem u ,,prorámkú", provedeno v barvách. Vedie toho tužkou nakreslen vyšitý límec hanáckého „fértocha" bílého, ruba a vyšívaní na zádech hanáckého „oplíka". (3. záfí 1886).
Vyšívaní
89.
kžkové
ského obojku, šívaní
kžkové
vyšívaného.
na límci mužské korduly
90.
Motívy
du uvedeno, trojici
Chylic u
z
Ostroha. Barevné podáno
vyšívaní na mužské kosili (malého hocha) a kousek žen-
že
Wanklovi,
ob
naše
Tužkou naznaen kousek vy-
zdejší. (3.
února 1886).
rovná vek od B r n. Klobouk. první
návšteva
Wurmovi a
r.
Havelkovi.
1886.
platila
Již
v úvo-
olomúcké
Ve vikárce Wurmové
jsme na sténé namalované obrovnávky, které malovala žena Klobúk, krajanka vikáfe Wurma Francka Pilátotova. Šíma na-
uvideli z
maloval
si
je
ilmed(l. záfí 1886) barvami, a jsou tyto malby nejen
ale, jak již v úvode eeno, také velmi dôležité. Zaslouby zvláštního vydaní, aby na Klobúcku zase oživlo pekné malování starodávnych obrovnávek. Motívu je 5 pruhových a jeden véneek v barvách: zelené, ervené, modré a malo žluté,
velmí krásne, žily
V
91. Podrobnosti haleny a širáku v Dolnémí. barvách naznaen tu typický výložek modro-ervenoerný hale-
ny kroje nivnického, k némuž Dolnémí patrí a dále charakteristická obruba límce (hazuchy) vysutého z téze haleny. Obojí je
— v pirozené
Výložky
velikosti.
—
305
halen pri jiho\"ýchodm hranici mosukének,
ravské skládají se z rfizných bare\Tiýcli
druhdy
na
Tretí barevná drobnost jest kii
nejspíš
dolnémeckého. Dole
jest 5
této tab.
,,šmuk"
z
klobou-
pestrých housenek, pak „krepinky"
a nejvýš ervená pentlika vzorkovaná.
V pfedu
téch souástek je ndélaná „kšika" dolô
visící. (24.
šile
to byly
bar\'y \Tchnosti.
širákii ze všech
listopadu 1885).
92. Vyšitý ^punt" (pednika) z mužské svátení kolanžhotské. Velmi jemné a podrobné pro vedené ervené
ploché vyšívaní zvlášté
lanžhotské
na
sváteních
u mládeže er\^ené vy ši to a
sice
tenkých kcšilích býva
rázovitým zdejším orna-
mentem, u Šímy ovšem starožitným. Všední
„vrkkovým
vyšitý jen
stehem'
košile
(16. prosince
O brov návka pestrá
konopné bývají
1885).
La n žh o ta.
Velice vkusných skorem nevidét a pfece byly tak veselé a krásne a patfily ovšem k matovaným žebrakám a síním chalúp podlužáckých. K obrovnávce té, která ve Svétozoru r. 1886 str. 829 uvedená omylem tiskovým jako strední pruh ze staré koutnice z Dolnémí (zaménéno s vyobrazením nad obrovnávkou, kteréžto je z oné koutnice). pidán jest ješté nártek pekné starodávne postele (postranice a pelest) z Lanžhota a díevéného sloupu, kterýmž podepren hla\Tií trám ve svétnici lanžhotské, 93.
obrovnávek téch
již
v Lanžhoté
pocházejícího z roku 1829 94.
Kordu
1
(4.
zárí
mužská
ka
šohajú v Lanžhoté jsou
krepinkami a pentlemi,
z
a
z
okolí
1886).
Lanžhota
neobyejné krásne, hla\Tié
(záda).
sice
Kordulky
brokátové,
ale
zelenými, velice vyzdobené a pro
Podluží velice typické. 95.
na tomto
Prední i
á
s t
kordulky lanžhotské.
Podrobnosti
pfedešlém obrázku jsou bedlivé pripsány.
96. Starý o b o j e k z Lanžhota, barvy kermesínové s pf ipsanými názvy stehu i motivô. Obojky tyto, bar\7 hnedé karmehlavní charakter sínové s význaným tj^Dem ornamentálním koncem let ^Tšívány zrný byly tvorí hrozniky s tyfhranými 50 1 ý ch, zárove s podobnými obojky bam^ erne. Až do let 40tých min. stôl. vyšívaly se podobné obojky „matované", t. j. pestré, žlutoervenozelené, v letech 60 a 70tých ervené a na
—
konec teprv
bílé. (26.
února 1886).
—
306
Kožich
'/.
Za
tužko^T.
Lanžhota .dubeák"
z
stará nosily se
xe\ jako v Dubanech, ale delší; teprve v letech zaaly se šífiti diibenné, ervenohnédé nynéjší pestrjhni
s
kovým.
(6.
Yjmými záí
tulipány na zádech a
70tých
dlouhé
m
st
kožichy
erným límcem
berán-
1886).
Svatební ženská šuba
98.
Xártek
(záda).
na Podluží kožichy bílé ..buchtiko-
z
Lanžhota.
Nosila se jen
na svatby. Byla z tmavomodrého suka s erveným šfirováním na zadech a na prsou a širokým erným beránkovým límcem a
prednicemi a krajem rukávô. 1
zadek.
(6.
mužská
Šuba
99.
Nártek tužko^ý nastiuje pedek
záfí 1886).
z L a n ž h o t a. Svatební kabáty mužské šubám ženským, ale nikoliv ervené, nvbrž modre snärovane. Símôv nártek z predu ze zadu jest jenom
byly podobne
zbežný,
i
(b.
listop.
(Na obrázku pfipsáno rukou Šimovou, za nás na Podluží pri našem putovaní pokladali: za milosrdné bratry za fotografisty, za agenty a pod.). 100.
nií ch
a
1886.).
Nártek zajímavého „tympanonu" kostela v T vr dožebráky (žúdra) v Týnci. Tympanon na kostele
tvrdonskem je velice zajímavý. Dal jej kníže Lichtenstein z kachhkô emailových sestaviti a je na ném obraz Kristuv a v pravo hd tvrdonský (podlužácký) v starodávném 1 v levo zdejším kroii ^ z let eotých m. st.
Žebraka týnecká byla velmi krásne pomalována a já ji fotografoval. Šíma ji jenom zbežne nartl na konci na-
pozdeji
1
seho putovaní
z
Lanžhota.
(6.
záí
1886.).
Doslov.
Koním poznámky
své ke studiím Šimovým. Figurálni studie jsou ov.šem dôležitý svou verností, ukazujíce nám jednotlivé kroje slovácke, jak byly uprostred let SOtých min. stoh
Detaily studie
šivkových z
krojové studie ty dobre doplují. Vedie toho mají vyšívaní slovácke, nebof je na vývýkresech a malbách podrobné podán ráz výšivek
Símovy
dúležitost pro
rzných kraj.
krajích
užívané,
ale
i
staré,
poznamenane názvosloví velmi prípadné,
dnes
jejich již
na
v
ruzných
mnohých
—
—
Studie Šímovy zasluhují tedy
místech zapomemité.
runich prací ženských Velmi
307
i
ve príine
veliké pozornosti.
duležité jsou
také
obrázky kraslíc
ve studiích
Šímových podané. Za dnešní doby prodávaných. hlavné neexistuji,
nemalují
máme
plno kraslíc, prekrásnych, po svété
Ostrožska. Starodávne kraslice ale již A pece mély takový archaistický ráz. se. z
takovou starobylosti A celou sérii takových starožitných kraslíc slováckych a
á-
stené valašských Šíma ve svém náertníku zachoval z doby. v níž ješté se udržovaly. Dnes již ráz ostrožských kraslíc všechen j iný skorem zatlail. Bylo by záhodno, aby Šíma podlé svých nártku kraslicových vydal celé dilko barevné o starých kraslici c h mo-
ravských:
jako druhá
ást mohly by
se pipojiti
kraslice
ny-
néjší.
nártníku Šímové nékolik pekných ukázek obrovnávek, žebraek, chaloupek a slotato váckeho nábytku. Bohužel není jich mnoho, jakkoliv by
Ke všem pedešlým studiím
druží
se v
í
i
ást lidových
prací zasloužila pozorností a snesení ve
zvláštni
dílo. Z celku však vysvitá nemalá dúležitost „nártníku" Jos.
Óímy.
prof.
Denudaní
relikt
miocenový v Bruntálu
ve Slezsku. z pnznámek zemelého Sestavil
R. 1905, kdy
Dr. Jos. VI. Procházky.
Jaroslav
provádeli práce
J.
Jahn.
kanalisaní v
Bruntálu,
byl
Olomouckém predmestí oteven opétovné na nékolika modrošedý a svetle šedý jil, mohutný 2 4 m. Ano v údolíku Kôhlerseifen, na sev. úpätí vyhaslé sopky Uhlíské, zjištén byl tento jíl pri souasné provádéné stavbe erpací stanice v mohutnosti až 6 m. Proto mnohé domy na Olomouckém predmestí bruntálském vystavený jsou na pilótach. zvlášté na
—
místech
Soudil jsem, že by tento
bruntálský
jíl
mohl
býti miocen-
vzorky jeho a odevzdal je k prozkou-
nim. Proto nasbíral jsem
mání kol. Procházkovi, jenž prohlásil jíl za miocenní a sdélil mi charakteristiku výplavu i zvírený z tohoto jílu. Sdélení Procházkovo uverejnil jsem pak ve své práci „Uber die AltersíVage der sudetischen Basalteruptionen".^)
Pozdéji nasbíral jsem další vzory miocenního jílu v Bruntálu, vétší
od nemocnice bruntálské zaslal mi pak c. k. okresní léka v Bruntálu. jsem Dru Procházkovi, který všecky vzory odevzdal kusy téhož
jílu
pritel
muj, MUDr. Cyril
Také
tyto
Hef man,
z nich síce
poídil výplavy, avšak zkamenélin
ani neuril.
Pouze
z
malých ukázek
ného, uril zkamenéliny
v nich nalezené,
rejnení príslušného pojednaní, k
z
mnou
jílu,
nich r.
již
nevybral
1905 nasbíra-
nedospel však k uve-
némuž zanechal
v rukopisu jen
nékteré poznámky, jež niže sdéluji.
Jak mi oznámil Ing. R. Siegert, jenž ídil práce kanalisaní v Bruntálu, ^)
leží
tam obyejné svrchu belavé modrý
Sitzungsber.
BdCXVIIL, odd.
1.
d.
Kais.
ledna 1909.
Akad
d.
Wiss.
i.
jil,
pod ním
Wien, math.-naturw. Klasse,
— vrstva písku a nejspodnéji nékolikráte
na
opakuje
—
309
modrý
Tento sled vrstev se prý
jíl.
místech, kde je miocen v Bruntálu ve
mohutnosti zachován.
vétši
O
povaze
jilu
„Bruntálský
bruntálského napsal
jíl
Procházka^):
rozpoušti se ve vode
pomerné snadno. Za-
necháva hojné detitu z hornín prahorních kuhnových. Vétšina ho je z dosti hrubých kouskú. majicich hrany a rohy jen nepai
trné otrené, což dokazuje, že
O miocenovém
^oraminiferová zvírená. d
en s kých
U
úlomky pocházejí
z
stáí tohoto bruntálského
Ráz
jeji
blízke pevniny. svedi typická
jilu
jíl ba-
zvírenou
souhlasi se
stredomorský stupe).
(íl.
Až dosud povedlo se zjistiti ve výplavu bruntálského jilu rôznych druhú foraminifer a úlomky ostnô morského ježka,
rozšíreného v miocenových jílech moravských.
Foraminiferové druhy zminéné piisluší 9 rodom,
nichž na
z
druhy nejbohatším osvedil se rod N o d o s a r a. Rodová druhová svedí názoru, že jíl ten byl uložen v e vode pomerné mélké nedaleko po bieží, za nímž dále na severu se vršily Sudety. V souhlase s tím jest piílomnost druhu Amphistegina lessoni Orb. a též, že Globigeriny jsou tu initelem svrchované podrízeným. i
i
jejich pospolitost
Pokud se tye zachovalosti schránek foraminifer a nežných úlomku ostnô morského ježka, jest mi zdôrazniti, že jest výtená. Dokazuje, že sedimentace jilu bruntálského dela se za pomérú normálnich a že od doby, kdy jil ten byl uložen, nedoznal podstatných místních zmén nebo pemísténí". Zvírená miocenního 1.
2. 3.
bruntálského.
Orb. Orb.
Nodosaria (Dent.) consobrina, „
„
,
filimormis,
,
soluta,
.
6. 7.
Textullaria
8.
Globigerina bulloides,
9.
Xonionina communis,
5.
Ibid. str. 4.
aff.
.
Reuss
Polymorpha problema. Orb Pullenia sphaeroides, dOrb, sp. Uvigerina pygmaea, Orb
4.
1)
jilu
sagitulla,
Defr
Orb Orb
...
ex.
.
1
.
1
ex.
1
ex.
1
ex.
1
ex.
2 ex. 1
ex.
4
ex.
3 ex.
— 10. Discorbina rosacea, 11. 12.
310
Orb.
sp
cOrb
Amphistegina lessoni Ostny ježovek
Poznámky
— ex. e^.
7 ex.
jednotlivým
k
1 1
druhm.
(D) consobrina, Orb. Pouze jediný 1. Nodosaria exemplár a to ješté ne zcela zachovaný povedlo se ve výplavu dosavadnim nalézti. Fragment ten je z prostednich komrek, za to však pekné zachovaných, vlastné neporušených. Na nich a dle zpôsobu jich srstu možno poznali, kterému druhu náleží.
Orb. Také pouze úlomek, dosud nalézti v bruntálském jílu tohoto druhu, v sedimentech moravského miocenu velmi rozšíreného. Na ní Ize pozorovali velmi oste charakteristický ráz nejstarších komúrek, svéráznými pínými stenami oddelených, jakož neméné charakteristické narstání jmenovité komúrek spodní asti schránky a jejich pomer ku komôrkam mladším horní asti schránky jaksi uvolneným, alespo pokud se tvaru tye, který tu je zménén v soudekovitý a není již válekovitý jako v asti dolní. Ostatní povrch komrek je bezvadný a pod silnejším zvétšením 2.
Nodosaria
(D)
filiformis,
le spodní asti schránky povedlo
se
stejnomérné dírkovaný. 3.
Nodosaria
(D)
sólu
t
a,
Reuss. Jeden
sice
exemplár
zachovalý povedlo se dosud zjistiti^ bruntálském. Komôrky jeho skoro soumérné
le výtené, ba bezvadné
v zelenkavém jílu vyvinutý spoívají svými podélnými osami v mediálni Ani hrot na embryonálni komôrce schránky nechybí.
áe schránky.
Polymorpha problém a,
Orb.
Pouze sice jeden exemplár, le velmi charakteristicky vyvinutý i zachovaný povedlo se dosud zjistiti ve výplavu bruntálského jílu. Náleží skupine význané tím, že komôrky rostou až trochu nápadné do 4.
šíí'ky.
Tím
ená
a
jsou
se schránka jeví do jisté liší
štíhlejší,
se
z
ježto
asti
od
komôrky
miry jakoby do šírky
schránek prodlužují
skupiny, se
jejíž
trochu
stla-
jedinci
v mediálni
ose celé schránky. 5.
Pullenia sphaeroides,
Orb. sp. Maliký
exemplár,
bezvadné zachovaný, povedlo se z jílu bruntálského vyplavili. Jeví všechny charakteristické známky indivíduí hojné rozšíreného to-
—
311
—
holo druhu v miocenových sedimentech jílových a slinových jak ve strední Morave. na západní, tak i
Uvigerina pygmaea, dOrb. Dva
6.
skoro
bezvadné
zachovalé, dorostlé exempláre tohoto v miocenových usazeninách
velmi rozšíreného druhu byly zjištény ve výplavu bruntálského jilu.
nejmenší odchýlkou od indivíduí tohoto druhu, moravského neogenu známych.
Neliší se ani
odjinud
z
Textullaria
7.
af.
—
sagitulla, Defr. Zaazuji prozatím --- do obvodu tohoto
maliký exemplár pekné zachovaný druhu. Zdá se mi, pokud na ném Ize
zjistiti,
že
kuželovítéjší
boky jsou docela oblé, ukazuje k druhu od tohoto odchylného, treba s ním príbuzného. Nedostatený však materiál nedovoluje podrobnéjšiho porovnaní s typy druhu T.sa schránka jeho.
jejiž
gitulla Defr.
Globigerina bulloides, Orb.
8.
Gtyfi vice
méné pekné
zachovalé exempláre povedlo se dosud nalézti ve výplavu brun-
Pekvapují až pomernými rozmery, porovnáme-li jež se daly dosud získali z této miocenu moravského.
tálského je s
jilu.
ostatnimi druhy foraminer,
lokality
Nonionina communis, Orb.
9.
z
Tíi
exempláre,
dva
nich jsou bezvadné. Náležejí individuim zcela vyspelým. Srditý
tvar poslední komirky, jejiž
dáva
bruntálským
elná stena
individuim
je
vzhledu
mírné sklenutá, do-
trochu
odchylného od
typ druhu tohoto. 10. Discorbina rosacaea, d'Orb.
sp. Velmi pekné zachovaný exemplár z výplavu bruntálského jilu. Náleží starému, pomerné velkému jedinci. Druh tento vyskytuje se již v eocénu grignonském ve Francii, dále byl zjištén na velmi rúzných územích miocenu evropského. pozdéji nalezen v pliocenu italském, ale též
v cragu norfolském a saffolském: tolikéž jsou jeho schránky do-
movem v postpliocenu britských V nynéjších mofích žije u vétším v
ostrovu
mélích oblastech morských, než v
vétší
250 uzlu 11.
je
a
na
ostrove Ischií.
množství a rozšírenejší je spíše hlubších,
kde ve hloubce
zjevem velmi rídkým.^)
Amphistegina
lessoni. d'Orb. Pouze jeden exem-
plár tohoto pro bathymetrieky vyšší niveau také našich morav')
Brady: Report on the Foraminifera collecled by H. M.
durinp- the
Yeurs 1873—1876.
S.
Challenger
—
—
312
ských miocenových usazenin dležitého druhu podarilo se dosud v bruntálském jílu zjistiti. Je pekné zachován. Jedinci jeho vyzna-
uj! se vlastnostmi, které Ize pozorovali též na exempláich v pofacii morských miocenových usazenin, zejména na zapadni Morave. Vnynéjšich mofích žije A. essoni ve znaném množství individualním ve hloubkách menších než 30 uzl, což tedy je v souhlase s jeho miocenovými pedchdci také v usazeninách našeho miocenového more moravského. Ve hloubkách vétších, kde brežní
1
druh tento byl expedicí Ghallengerovou vyloven, zjištén v množství nepatrném, tak v severní asti Atlantského oceánu vyloven z hlubin 1070 1750 uzl, v jižním dile Atlantského oceánu toliko ze 675 uzlu. Pokud se tye geologického jeho rozšírení, objeveny jeho schránky v eocénu pánve parížske a švýcarských Alp. V miocenu rakousko-uherském je zjevem pomerné dosti obyejným v sedimentech nižších bathymetrických niveau a pobežních. Také v brakových usazeninách našeho mocnáství není zjevem neznámym. Le dosud není zcela dokázáno, žil-li druh tento v sarmatské dobé také u nás, i nejsou-li jeho schránky v usazeninách sarmatského vnitromoe na druhotném nalezišti, kam byly zaplavený, byvše vodou vyluhovány z morských miocenových usazenin. Tolikéž z miocenu jihofrancouzského, jihovýchodošpanélského, italského, malteského ostrova z Gosta Ricy, z Jamajky, San Dominga atd. je znám".
—
—
Veškeré doklady k této práci nalézají se ve sbírkách Mineralogicko-geologického ústavu
c.
k.
eské vysoké
školy technické
v Brne. Nález denudaního reliktu miocenního v Bruntálu
význam pro
naši predstavu o reliéfu
má
veliký
Moravy a Slezska za doby
miocenní. Již díve popsán byl Tietzem obdobný denudaní relikt miocenový v Nízkém Jeseníku u Vítkova a nedávno objevil Bartonec tretí takový relikt u Nových Vrbek. Porovnáme-li nadmorské výšky téchto dosud známych miocenních zbytk denudaních v Nízkém Jeseníku:
Vítkov
Nové Vrbky Bruntál: Olomoucké predmestí Bruntál: údolí Kôhlerseifen Bruntál: nemocnice
.
.
.
.
.
480 475 530 540 545
m. m. m. m. m.,
— vidíme, že miocenni
depôt
313
—
bruntáisky
honosí se dosud
nejvétši
nadmorskou výškou. Bylo-li za doby 11. mediterraniho stupne u Bruntálu v nadmorské výšce 545 m more asi 20 30 uzlft hluboké. íjak dosved-
—
uje
zvírená
bruntálského
jilu),
musíme
znaná ást Nízkeho Jeseniku O
otázce této rozepsal jsem se
souditi,
b y la již
ve své práci
Altersfrage der sudetischen Basalteruptionen"
Také
Procházka
,Védeckém klubu". Rukopis žel
v pozostalosti zesnulého pítele. 1)
1.
c. p.
7—8.
té
„Uber die
dobé pronikavé
ervnu 1913 ve prednášky nenašel se však bohu-
tom velmi zajímavé této
dobé
^).
zabýval se v poslední
touž otázkou. Prednášel o
že v
pod m or e m.
v
Jan Ev, Kosina. Frant. Praž
Snad nikdo nebyl '),
nebof
jest
méné ocenén, než-li J. Ev. Kosina. úplné lánek Miloslava Hýska v Literárni
literárne
Ne^7^stilluje jeho dílo ani
]\Ioravé
á k.
založen
z
na
ponejvíce
Kosinové a na Vávrovu Epilógu.
biografii
^)
vlastní,
neukonené
Dílo Kosinovo nešlo osud
Hovoru Olympských nenašel nakladatete. Život dokonen, rukopis jeho se ztratil, nebo dle jiné verše Kosina sám jej spálil, sebrané jeho drobné lánky, vydané uitelem Bayeremr. 1888, jsou tak nekriticky roztídény, ani podlé ideového pojítka, ani chronologicky, bez poznámek, místy chybí celé vety, jinde re štýlové ménéna, takže lépe by bylo, kdyby byly ani ne^^šly. Vávra napsal k autobiografii Kosinové Epilóg málo cenný
Druhý
neštéstí.
díl
starého kantora není
literárne,
hrozný slohové, uinéno jím
mnoho
nepietního, mél-li jiný
dopracovali jeho beletristickou práci.
literát
pozústalost
Literárni
Kosinova
jest
Vyerpáva
malá.
se
Moravské v roníku sedmém a dvanáctém, v prvých roní cí ch Komenského, jehož byl též zakladatelem a redaktorem, nékterými úvahami novináfskými a kni-
lánky v
Matice
Gas.
hami, jež ve studii
této
A
búdou posouzeny.
pfece
represen-
na ]\Ioravé, je poslednim nositelem literárni tradice staré Olomouce, ztrácející se s lety osmdesátými. Jest typem moravského diletanství doby brusiu grama-
tuje
Kosina jednu celou epochu
literárni
tikálnich, literárních kritiku nemajícich
pojmy
krásy, utápéjících se jen
kých nesprávností rálky. Ale pri
1)
2)
i
rovnajícím
se
pravé
brýlemi zkostnatélé
životnosti
mo-
beletristickým
postrehu
Kosmákovi^
Nemcove.
str. spisu
O
a oceujících vše
estetiku,
hledání mluvnic-
tom zustává sám svérázným, bystrým
\-ypravovatelem,
v lecems
díla
smyslu pro
v pedantickém
204-213.
Kosinovi psali zvlášté ješté: Barloš
Fr., J.
Vlek
a
J.
Kviala.
—
315
— spadá do
Jadro literárni innosti Kosino\-y
kdy púsobil
let.
na gymnasiu v Olomouci. Tu vypracoval se j ako kritik. \' maliké restauraci v Pekárske ulici scházívali se olomoutí profesori, v ma-
lém výklenku méli svúj stúl. tu pravidelné sedávali v zime po sedmé, v lété po osme hodine. Bylo to ohnisko ^"yškolených debát z rôznych oboríi duše\Tiího vedení, malý moravský aeropag literatúry pozdéji Olymp, když prestehoval se do nové pohtiky zízeného Besedního domu. Kosina stal se pro Olomouany jaksi jejich Diem. Nad svými pf áteli tu shromáždénými jako Praskem. Havelkou, SVikem a Blažkem dobre cítil duševní prevahu a jeho tem-
—
i
pestrým životem a zvlášté i kultúrou poiskou. psobil tím více. že dovedl si uhájiti v domáci literárni snemovne olomoucké primát, který snažil se penésti pozdéji i do knihy Hoperament, školený
vory Olympské.
Tu
vedly se rozhovory o živote
eském
bez ostychu a bázné.
Kritisovalo se tehdejší šosácké vlastenectví, Uterární smery,
rozpádaly a ovšem proslulý separatismus moravský, ku kterému
sofické debaty o náboženstvi se
i
hokráte priznával
Odtud
z
i
v listech Bartošovi.
Olympu možno
ský"), listu, jenž
vyšlo prvé íslo.
Kosina. na
hová, ale
i
ské
listy
Byl
Kosina mno-
se
i
i
asopisu Komenechách. Roku 1873
vznik v
(dejepisec
ale de facto jej
a paedagog),
némž spoívala veškerá práce a
starost
zabezpeení
o
školskou paedagogiku. ale preje který by
filo-
Redaktorem podepsán byl profesor Havelka, rov-
néž moravský spisovatel fídil
pudu
i
a pestoval
^)
datovali
rýchle získaval
živil
si.
listu.
to nejen
obsa-
Nechce pestovali v nem
aby byl více listem literárním,
mohl estné konkurovali s eskou prací duševní. Uitelsám nazýva niemnými. bandou. ^) to zvláštni
pomer Kosinv k pispívatelm
i
celé literárni
osobné ne vždy pekný. Dopisy Kosinovy Bartošovi, jež chovaný jsou v zemském archívu moravském. jsou toho nejlepším dokladem. Zvlášté asto míval pútky s Praskem. jehož jednou ^7zýval ku obci,
1)
O
nich podrobnéji v
mé
studii
v Hlidce
asu
(literárni)
1913 pod
nazvem: Príspevky k moravskému kriticismu a zvlášté kriticismu Kosinovu. ^ Vyóhází podnes s rúznými zmenami. 1876 prestehoval se do Prahy k Fr. A. Urbánkovi (redaktor Karel KobUžek), odtud opét na Moravu (redaktor Slaménik), nyni vycházi v ^)
Kosina
— Bartoš
Zábehu
15.
(red. Fr. Merta).
srpna 1874.
-
-
316
že nevi, co s jeho lánky si pocíti. Podobním a Kadefábkem, Havelkou, Sýtkem, Terebou. V základe možno v tom ohledu chápati Kosinu. Jeho znané vy-
psaní, a jinde
ný
píše,
^)
boj byl mezi
spelý kriticismus hledél se odtrhnouti od
lidí,
jimž literatúra byla
pouhou látkou k náhodnému psaní. Za to v echách hledal našel pfispívatele a nejedno jméno literárni. Psal do Komenského Herben i Šmilovský. Také Komenský záhy byl více v echách rozšífen. podepsán na asopise nebyl, venoval než na Morave. Redakci, Vyhledával mladé literáty, fídil jejich práci, Kosina celou duší. se do asopisu asto tak, že byly více jeho upravoval j im lánky i
a
lánky. Ale záhy poal asopis finanné
Morava, zejména
váznouti.
uitelstvo nebylo tolik probuzeno ješté, jsouc deptáno germanisa-
ními snahami ve néjší
literatúru.
o Komenském:
aby mélo náležitého smyslu pro hut(10. fíjna) píše Kosina Bartošovi
školství. Již
1875
r.
„Zanikne.
K
penéžní druží. Nakladatelstvo bude-li asopis
mnou
pece
mizérii
nemá
vycházeti,
literárni
chuti
nyní se
i
kalamita
do dalšího vydávaní a
nehodlá pfistoupiti
ponavržené ve smyslu našich úmluv'.
Ku
na reformy
konci fíjna uinil
kníhkupec Urbánek v Fráze nabídku na pevzetí asopisu. Kosina se tomu bránil, neboí tušil, že tím ztratí v listé mnoho \\ÍTa. Proto si, aby redigován a tištén byl Komenský v Olomouci. Mél vycházeti jednou týdné, a to tak, že vše špecificky uitelské tisknouti se mélo ve zvláštni píloze, která méla býti i zvlášté honorovaná. Honoráre mél platit Urbánek dvanácte zlatých za arch. ^)
vymifíoval
Vskutku Urbánek Komenského pfevzal. Vytýil mu veliký program a zdalo se, že list bude opravdu prkopnickým. Mél obsahovali populárni vedecké didaktické,
gramatické,
dejepisné, pojednaní
úvahy,
z
lánky
ze všech
syntaktické,
z
oborúv
:
topografická a archaeologická,
véd pfírodních,
z fysiky,
paedagogické,
déjin literárni ch,
z prírodopisu,
zeme- a
mathematické
luby, technológie,
duševédy, logiky, krasovédy, hudby, zpévu, kreslení, rysovaní, matovaní, telocviku, zdravovédy, recense fický.
2)
literárni,
vestník
Kosina sám napsal do prvého ísla novelu
sáti lety, jakýsi
nábeh k Životu starého kantora. Byly
mu
bibliogra-
Pred tu
i
padebásne.
Prasek nabizel k vedení paed. archívu v Komenském.
')
Když se
')
Kosina— Bartoš
^)
Víz vydavatelské provolání ze dne 12. pros. 1875.
28. íijna 1875.
—
—
317
lavné moravského uitele Antonína Kosiny, soudce Jana Nease, rýmovánky Potéhníkovy a detská balada Žebráek od A. V. Šmilovského. Radlinský),
Literárni kritiky psali hlavné Jos.
Klika
SA^m jménem, nebo Urbánek
(paedagogiku)
J.
bud pod
Kosina
E.
skryté (Ostrý, Severin Karas).
sice pfistoupil
výbérem a
díla literárni s
Vin. Prasek (pseud. Mil.
a
na podmínku Kosino\Ti, aby mohla býti
nejostf eji kritisována, ale záhy toho ne-
dodržoval, uplatoval svú] vliv a žádal. aby recensována byla díla toliko paedagogická. si
tento Bartošovi:
A „A
když chtél
i
pero Kosinovo formovati, stéžuje
nepiši-li
já,
hloubi srdce a duše, psáti
z
vúbec nemohu" (28 kvetná 1876). Brzy na to. již v záfí téhož roku, oznamuje Bartošovi, že do Komenského prestane nadobro pfispívati,
Tehdy mél Komenský devét sledoval jeho rozvoj
byla na Morave
pda
Kosina
set odbératelu.
administraní a
zatím
pro nový literárni
když založená byla proti Komenskému
sám
pilné
zkoušel, jaká
by
asopis, zvlášté tenkráte,
Koleda
^),
proti
které se
Koby zreformo-
bránil (do ní vstoupil a byl spoluzakladatelem pítel jeho Havelka),
sina mínil utvoiti no\^ literárni spolek moravský, který
val asopis Matice moravské. ^) Chce soustediti v ném zvlášté mladé sily literárni, hlavné i knéze, mínil, že potom zmirnil by se boj mezi nimi a laiky. Poína fedrovati úsilné asopis Matice moravské mezi studujícími, takže 1876 jen v Olomouci bylo mezi nimi odebíráno 201 výtisk. Chtél miti z asopisu tohoto list výhradné kritický a nékolikráte \'yjednával o tom se s^'ými pfáteli, hlavné na Morave. Spolek potom mél kontrolovali literatúru i kritiku a urovali jeji smer, což ovšem bylo požadavkem znané naivním.
Z Kosino\'y innosti redaktorské
je blizko
k práci jeho kri-
tické. Kosina napsal radu recensí spisu a úvah o zjevech umeleckých, dovedl za nimi plné
stati,
a to až do krajnosti, dovedl je vecné
mél v nich mnoho nových prúfez, prúhled,
hájiti,
smyslu pro pravé vnitf ní umení, krásno
význam a slohovou videl
úmyslné
Gebauerovi
Jako Prasek
dila,
mnoho
Videl
oima moravskýma,
nové Praze, zvlášté miti didaktiku.
pružnost.
jsa
nemél pro jeho myšlenkový stranícky
nervosné
ale
politicky,
až napiat proti
Ve všem chtél on více gramatikální povahu
a Mladoechiim.
pitval
1)
Vycházela 1876—1882.
2)
Dopis ze dne 16. listopadu 1876.
i
91^
— díla,
než aby mél zfení k
318
—
obsahové stránce
její
Havla-
literárni.
sovy Tiché vody oste odsuzuje, že tu líená maitresa Bohdana, že
žena beze studu uinená hrdinkou
V
jen nevinné dobro.
na moderní tvorení románu,
románu,
má
který vždy
podáva celý
této vlastné
kritice
líiti
svúj názor
ve vété: „Všecko
beletrie, jež vrcholí
písemnictvo národní, uvážíme-li véc kolem a kolem, není než ná-
Klasinost
rodu vychovatelem".^)
spoíva
uritého
díla
píše:^)
ba
i
má
pojati
historický,
a
sociálni,
a
a
seriosní,
A jinde humo-
než kterýkoli jiný útvar básnický v sebe pojati múze,
více
ristický,
a
Román
,,
neho
dle
jen v tom, kterak píiblíží se tomuto paedagogickému ideálu.
živlu didaktického
.... Román mél
tendenci,
.
.
.
tendenci mravnou". Jos.
ským
Durdíka
má
za jediného literáta,
pro nadržovaní
práve
kritikem,
a práve proto odsuzuje
i
estetice^
cizoložství, že poráží
Kosina neposuzuje tu psychológii, vystižení
její
e-
slouti
v
tendenci
Vytýka Havlasovi, že
Tiché vody.
jinoch chce pouovali druhé, že píše o božství.
múze
který
této
jako-
boha,
nikde, nýbrž
jen váze dobro a zlo dle s\^^ch názoru. Vedie toho naopak velebí nekriticky básne Krásnohorské
pro jejich
pasáže, rý-
didaktické
movánky didaktické uitele Antonína Kosiny (Kvítí luní 1874),. kde pfiznává, že nemají sice obsahové a formou nieho pozoruhodného, ale jsou dobré literárne tím, že péstují lidovou didaktiku. Rovnéž tak i kritisuje bezvýznamné básniky historicko-epické Ohlasy libické od Pavla -Tehliky. Douškou ku všem posudkúm býva skoro vždy seznam gramatických chyb a jejich suchopárne, až titérnévysvétlování. Literát
u
mél
Kosiny
býti
fotografem
více
v pravém slova smyslu. Proto obsahovali vždy jen líení deje, nikoliv treba
E.
Vocela a
dáva jeho
Mravouku sluuje proto jako
Šastného,
s
za
básnika
i
dokonalé
epiky.
katolictvím. Chváli
moravského své
doby
Vladimíra
pro jeho Kytku z Moravy, vyhlasuje tyto bez-
cenné jeho verše za poklad
národní,
jimiž
národ eskoslovanský. Vedie tendence mravouné literatúra vlastenecká a pravdivá. *)
Kritika Tichých
2)
Dto:
str.
s
neho má zbožuje J.
dle
proto
citu,
príklad
náboženstvím, respektíve
nejlepšílio
zvlášté
rýmovaky
umélcem
než
báse
epická
vod
83. a 84.
Mastenectví str.
82.
po veky
má
se sytiti
má býti dle Kosiny národní^
chápal
úzce,
isté v ideách
—
—
319
Kollárových, v prvé fadé dle rei. Jazyk je
k národu.
má
Písemnictví
milovali vlast. Byl
poátku
z
již
mu
prvním pojítkem lásky
lid
nadšenými, krásnymi slo^^
proti
Gebauerovi pouze proto za-
uiti
—
ást studijních let ztrávil v ciziné akoliv sám študoval v Halii. Herben se mu líbil, že „poína skládati v duchu národním" (mél v 2. ísle Komenského r. 1877 ,,po\ádaku" o No\tc1i ujal,
že tento
delší
'
)
mu
zámcích).Masaryk byl
nesympatický, hlavné proto, že všímal
si
mnoho ciziny. Nejvíce ovšem útoil na Vrchlického. Nazýva jej „úplným bankrotáfem''
prosince
(17.
1879),
plácaniny, on piý
jeho veci
— usýchá". Sbírá o ném
„odrezal se od živoucího tela národnílio a
se zálibou anekdoty, podrývající „jeho národní charakter*'
mu
sám líí jednu Zeyerem u Svetlé, která
Kosmák,
je Zeyer,
Svetlá),
kterak Vrcldický byl se
(dodávají
charakteristickou,
mu
vytýkala své-
prudká kontroverse. Vrchlický prý v ní se \TJádil, že Cechové by molili býti radi, že píše A'úbec po eskú. Pani Svetlá se tak rozilila, že až ochuravéla a nékohk dní si poležela. ^) O Vrchlickém tendenné pednášel též v Umelecké Betovost jeho básní. Nastala
sede v Praze.
Hlavné z vlasteneckého hlediska odsuzuje též Hálka Vít. Hovorech Olympských. -) Soud na svou dobu podivuhodný. Paralelné nepfíznivá studie o díle Hálkové jest Durdíkova. Po letech vystupuje v Naši Dobé J. S. Machar proti Hálkovi nepiv
i
náší v podstate úplné nie nového, je to více revise kritik starších,
markantnej
i
slabá místa Hálkovy tvorby, defmitivnéji
akcenlovaná
vyjadrené soudy.
Je
vlastné
to
odboj
i
proti celé staré generaci
básnické, která upiaté zastávala tradiní stanovisko názoru vžitých. Vznikají odtud celé dvé knihy polemík (Knihy íeuilletonú
Všimneme na Goara a vídá: i-u.
Je
V
Kosinova
si
etl skoro celého,
ale
zustal
Táže
Alfréda.
to hastroš
bez
posudku o se:
kostí,
Alfréd je
bez
pleti,
básni této nejlépe zfejmo. že Hálek
tvorení
individuálnosti
kresan, pohan, a kvítek, až
z
i
charakteru.
co? Je v
ném
1)
List Bartošovi 20. sipna 1876.
Dto:
3)
Hovory Olympské,
bezna
1878. str.
251—268.
11.)
zvlášté
krajan?
Odpo-
národnosti a charakte-
nemá
A Goar?
tolik
náš
a
Hálka
blíže:
Je
tviirí silu k vy-
Slovan, Nemec,
jasných hvézdiek nastláno
narkotické jich \niné umoruje se umelecká
2)
1.
Hálkovi
nem chladným. Útoí
pri
I.
kom-
— posice, nelíšící se
-
320
u Hálka od komposice kronikárske,
je tu
úplný
Ghváhla-h se jako pednost Hálkova krása prírodních popisu v tomto dile, má to pravé Kosina za nedostatek, nebo ,,pro samé líení prírody nedostávame se též nedostatek rázovitých
charakteru.
k tomu, bychom se dopídili hrdiny samého, pro jednotlivosti zmafen celek". Kosina ukazuje tu správne ke Goethovu Hermanu a Dorothé jako ástenému vzoru, pripomína stále se opakující kvíteky, hvézdiky, slavíky a zefýry. Ukazovalo se na poetinost Dévete z Tater. Nikoliv správne, jak praví Kosina. Treba Nemcove Ghýše pod horami jest proti této sbírce pravá perla básnictví, psaná prosou. Slovák Tomša jest u Hálka ne junákem, ale
a
ulízaný
hejsek,
študent,
commis voyageur.
neloginost vidí u Hálka pri všem. Treba knize líí polského jitosti
jako
šlechtice
1
nepsychologinost,
poátku v zmnéné
s
Dediove
Bílé
nejchatrnéjší Hálko-
Hory považuje Kosina za
Básnik mísí tu rím-
vu báse. Není v
ní jednoticí organické ideje.
skou Messalinu
Husity a hned zas Slávy dcéru
s
eský
stredovekými. Genius
nemá pravého k
Ovšem
života.
i
propadl. i
s
dél
kritice
^)
Navštevoval
sviij,
v
jako
niem
esthetické svádí
úzkoprsá morálka. Kosinovi naprosto špatný. Kosina
práve nejvíce se zabýval. Vždyf
Tyluv ve
méné
deji více
jako nejaký dvor-
mladí pokúsil se o divadelní kus Cechové pred
byl hrán na podnet
a
pri správne
soudm tém Kosinu mnohde A stejné Hálek dramatik je
etbou dramatických z
v nich zbankrotélý
který jezdí do lázní a z lázní, nikde není
rada,
ní
bez spo-
ale náhle
darebáka,
a odíivodnéní ho ku konci povznáší.
jMilanem.
stavovském divadle
študent
r.
sám
i
který
1850,
ale
divadelní predstavení pilné,
do svého stáí etl básne dramatické se zápalem vždy v patumél dramata Schillerova z paméti, bezpotukráte etl ;
nácti letech
Shakespearova dramata, jako oktaván prý, jak sám tvrdí, celého Goethova Fausta odfíkával na pamé, vydržel isti i Stépánkovy ale z Hálka nemohl dokusy divadelní, znal celého Ivlicperu
—
isti ani Záviše ani Alexeje. „Jsou to
neeské
charaktery,
školácke
napodobení Shakespeara'', píše. „Je v nich zbubfelá mluva, chvastu podobná, myšlenkami po nuzácku chudá'.
zela
Kosina véfí ve veliký talent Hálkúv. ale pfímo praví, že schádobrá havlíkovská kritika, která by jeho práce idila,
mu ')
Rukopis jeho polom Kosina
spálil.
—
321
-
—
k hliibšímu studiu. V radé názoru srovnává se tu tedy až nápadné Kosina s Macharem. ^) Machar vyíta rovnéž Hálkovi nepúvodnost a nesamostatnost, ukazuje k nemeckým pramenúm literárním, ukazuje na jeho slavíky, rúže, hvézdy, nepsychologinost, hrubou imitaci, v dramatech slabou charakteristiku osôb, nai^^l0st k pfírodé. Ale i v mnohém jiném v kritice shoduje se ku podivu Machar s Kosinou: v názoru na Gelakovského (vehká obliba u obou), v úcte k Svatopluku echovi, v napiatém pomeru k Václ. Vlkovi.
by ho
vedia, která
nútila
'^)
Práve se stránky národnostní pisný. Ale nejen
tak.
I
hlavné v pravde vedecká Praha,
vším Gebauer). Bylo
to
letech.
i
složky politické
jíž
se
z
boj ruko-
i
mladoechú a
Kosina dosti obával (pede-
Kosina
ve
své
vší
kritice
uplatoval
znanou míru
osobné stranícke, máje
i
Kosina
nékteí
néco podobného, jako odehrávalo se u Piaska
v nejstarších
jeho
odsuzoval
tím, že vedli jej
ješitnosti
a bojácnost o svoji prioritu moravskou. Treba pomer jeho ku Gebauerovi. Desátého
brami
poslal
do
neuverejnil, že
si
ervna 1876 gymnas. profes. Prusík v PíKomenského list proti Gebauerovi. Kosina jej
Gebauera
,,velmi
„Kritika je velmi ostrá'',
váži"'.
mi i spravedlivá býti. Píše tam [Prusík] stránky Gebauerova spisu opsány jsou z díla Bedficha
píše Kosina Bartošovi, ,.zdá se že
celé
Múllera „Grundrisz der Sprachwissenschaft". Proto
sám
o díle Gebauerové. Ješté
talentem a chváh ho.
Ano
i
tenkráte
i
nerozepisuje se
nazýva ho znamenitým
v srpnu ješté pichází, aby oplatil návštevu
již tu byl k nemu velmi zdrženGebauer v Olomouci jemu odkazoval se otevfené za mladoecha a byl odpúrcem Rukopisu. Kosina sám byl urputný staroech (ku konci života mínil kandidovali na program mlado-
Gebauerovi v Pardubicích. Ale
livý,
protože
jisté povahová neduslednost). nenávidéje všeho, co \^šlo mladoeských, proto i byl literárne odpúrcem Nerudovým.
eský.
Vrhá plagiátu
se
hnévivé na profesory.
HankoMj skutenou podstatu
ktefí
hledají
falsifikátu.
z lilav
v staroeském
Píše treba proti
Sláva naši université ... Je to hstka nadutcú pod blýsknavým praporem vedecké pravdy a to vlee národ
université pražské:
,,
v kal sprostoty a prodává za jidášský groš nejvétší národu památky". Šemberu zasypáva nadávkami za jeho snažení o dúkazech pro ')
^)
víz Naši
Dobu
Kosina zvlášté
1892. si
váži
Cechová Cerkese.
!
—
—
322
nepravosti. Píše doslovné:^) „Starého Šeinbery výkaly, pfemáhaje se až
do
jsem pfeetl.
unavení,
Darmo
mluvit
tom.
o
Dnešní
Prager Zeitung nemešká „šedému uenci" vavfínový vénec podati.
A mu
z
Šemberová uvafí chutnou omáku". Trpce
neho pani
nese, když
i
Bartoš
písemné
mu
šek k témto smérum, jak
v
dopise
Hankova.
pochybnosti o pravosti nálezu
vedl
strízlivéji
vyslovuje
urité své
Jak jinak choval se Va-
nebo
pri,
i
Prasek tehdá
Kosina ve svých kritikách byl jinak svedomitý. Pfeetl kaž-
dou knihu k recensi nékolikráte a inil si detailní poznámky, jež novou etbou revidoval. Ale jako všichni brusii doby tehdejší vážil více stavbu slova než význam, umeleckou architektúru
ješté
celku. Základné videl správne, ale oportunistickými zásadami svými zkazil dilo
ím
posuzované
autor byl
mu
sám.
dobou
Byl
mladým a nejmladším,
dovedl vyhledati
závažná
a tím práve
literárni
plus
kde
lepší tam,
bofil a negoval.
vzdálenéjší. Ale byl prístupný z
i
proudúm
nich asto velmi bystré
mnohé úsudky
jeho uchovaly
plnou platnost podnes. (Viz treba pozoruhodnou kritiku jeho o almanachu Zora) Posuzoval též spisy vážne, ale vétšinou jen obsahu paedagogického nebo filologického. Je pirozeno, že za své názory asto
dosti trpel. Byl zvlášté pražskou kritikou nenávidén,
pfedmétem anekdot, tím více, ím více psal politicky. Sám se o tom zmiuje: „Béda každému, kdo v národe našem eskoslovanském se osmélí míti o emkolivék mínéní samostatné, kdo se osmélí dívati se na veci oima vlastníma. Tak v politice, tak v lii
teratúre, tak ve školstvu, tak v živote, tak ve
Kosina vlastné poal jako
klasický
dotýkati jeho Latinské mlu^^lice, že byla svou
kem, jako jeho a Bartošova Slovesnost, což
všem".
Nebudú
filológ.
se ani
dobou velikým pokro-
eeno již nékolikráte. ^)
Hovory Olympské ^) pokraují vlastné v literárním, uméleckém a politickém hodnocení života, stávajíce se jaksi životní filosofií a typikou Kosiny jako kritika. Po šestnáctiletém pobytu v Olomouci je píše, doprovázeje je v pfedmluvé. reminiscencemi na Olymp v Besede. Pr\Tií ást Hovorn pojednáva O Purismu. Háji v ní autor brusiství, vlastné celý ten literárni
1)
Ze dne
13. II.
1879 (Bartoš
—
2)
Vyšlý 1879 v Brne.
let
1873 v Olomouci.
rukopis).
Malá Slovesnost 1875. Bartoš v Kosinovu, než svou vlastní (Praskovi). ^)
cech
listech
klade vétší
duraz na práci
—
-
323
akcentuje, že naše žurnalistika se musí ATchovat a
Pfedem
potom
vychovávat ku správne eštine. Sprá^Tlá re musí býti vlastností lidu, aby dovedl vésti své deti. A tu práve brusii mají býti ta-
kovou národní gramatickou mu pouhé nie.
jazykové je
Báse
polícií.
V
nedokonalá po stránce
prose chce více rei biblické, zavr-
huje psaní dialektem, ale správne souhlasí. že do rei lidu, pfímé, mluví-li v knihách, zaveden býti nejen múze, ale jisté
v
plné moderní, za který
tom smeru
a
Nemci daleko
se
Nemcove Pohorskou
alektu
upotfebeno,
ideálni
re má
V
bili
i
barvitost
jde
mu
state Dialekty
tismu
di-
stylu získala.
Za
oddílu druhém. Právu matefštiny, vlastné bojuje za ešství
uvádí je pfíkladem
škôl.
triviálni
i
stiky,
dusledné
knihy Šafaíkovy, Palackého, Jungmanna a Sušila.
Na židech vidí špatnosti, ale eskému loveku. Mnohde má tu znané
hlavné
má. To je názor
vesnici, jak tu
tím vlastné
a jak
i
pozdéji. Poukazuje
tu hlavné
Zvlášté v knize cenné jsou
o tendenci.
a mluva spisovná a další
(vlastné
rozhovor
o
etby a vychazí podobné jako
O
literárním
Vzpomíná
kráse).
charakteri-
G. A. Lindner
tu z
kosmopoli-
hlavné
i
své
estetických ná-
zoru Schillero\7^ch. Z druhého dílu Hovoril Olympských jsou jen
Kosinu jako kritika po slabší stránce.
trosky, líící pravé
Hovory Olympské jsou dilem svérázným, ale, až na malé vyvecné i formou štýlovou zastaralým. Jediné zpusob dialógu se v kritice literárni u nás i v ciziné asem ješté objevuje. Tžkopádnost stylu vadí tu celé knize po stránce estetické. Hovory mají formu literárni, mluvi o literatúre a umení, ale zabíhaji do podružných obor známka jisté diletantské snahy po všeobecnosti.
j
trnky,
:
Jsou
do
z katedry,
znané miry dilem
paedagogiky,
školské
dialogem profesora
a
žákú.
A
rozhovorení
pronáši v nich soud
Vodan, Gejka, nebo kdokoliv,
stávají se rei jejicli více otázkami bezpodmínená. mnohdy nedoložená autorita k nim prosté odpovidá, nebo je vyvraci
a
Ostrý-Kosina,
Kosina do
i
let
nejmladších
môžeme
a
—
paedagog a bezesporný význam pro svou dobu (o
jest
v prvé radé jako
vychovatelné jeho názory jsou
již
kritik.
ném
dnes cenén paedagog mél ješté zmnim), ale
ici ješté
Jako se
tak pre zity, jako Havelkovy.
Kde
však treba Kosinu teprve rehabilitovali, ukázali plné na jeho význam i v dobé nové jest v memoirové ieho beletrii Život starého kantora.
—
— V
díle
tomto
bych
spíše fekl
ješté
—
nejvýše, je zkrátka nejlepší jako beletrista.
stojí
umí
Je dobrý pozorovatel,
324
bystré postehnouti jednoduché udalosti,
prvky
životní,
logicky
vfaditi
nenápadné
je
v fetéz udalostí románového vypravovaní. Není slovíkáf, ale psychológ se zdravým smyslem pro nenucenou formu vyprávécí. Jeho
némž on sám
Život starého kantora, v
videl vlastné jen zajímavou
významem svým možno ji zaradili k mnohým spism Kosmákovým. V nejednom je podobná Babice Nemcove (vecné), Holekovým Našim, Al. Mrštika Roku na vsi, Herbenovu Do tetího a tvrtého pokolení. biografii, je
Již
v pravde knihou národní a
Drobná pozoro-
jako študent mél Kosina rád prírodopis.
rování konal podobné, jako líí K. Starý, a vkladá je své dilo.
V celém
autor
za mlada
jej
plné jeho
spise je život v žil,
jak
jej
básnické. Místy pripomína se
o zabití
lipou
kozy nápadné
podobné
kláštera.
A.
sile,
tak jak
postihnouti.
Nie
Kosinu znané
šífe
strana
141)
Maupassantovou.
povídkou
s
kritika
oblibou ve
s
Zvlášté jeho Lipa (zmiuje-li
Šlejhara.
predstaveného
mluví o realismu tvurce.
dovedl
chápal a
naneseného a pfec mnohé vety jsou na
nahé
líí smrt
Celá kniha
zmiuje-li se Kosina, že od mladí byl
naklonén k romantismu, že jím
žil
záblesky jeho, celek jest skutenost,
a
tvoril,
jak
ji
v tomto díle jsou jen chápe ne Kosina olo-
moucký, mnohdy nervosní, filológ, ale mladý hoch, plný životní Kosina tu shodil se sebe šat kantora a odkrýva se
vehemence.
jako lovek. Je pravda,
i
v Živote starého kantora jsou scény romantické,
jako tragédie lásky Lenorky
Hromádkové.
která pro neveru
mu-
žovu véší se na roztrhaných mužových šatech, nebo líení popravy vrahovy se vší hrzy plnouobfadností (vliv Máje Machová), scény, pri nichž nechybí ani hrad, ani mésíc,
magický
ohe
atd.
Ale
to
jsou vše nahodilosti, a v nich je více psychologického pozorovaní,
než vnéjšího fantastického deje.
Typikou zdravého realismu Kosinova
jest
postava
slavkov-
ského husára, který bolestí ze zkrvavélých zad po trestu holí pfebíhá po dvore (vzpomenete tu na líení Garšína, Gogola). Kosina jisté
mnoho v Halii etl
zvlášté za i
momentu Již
národní,
i
mnoho na pusobili, Mnoho v díle svém má
ruských autoru a
dob pobytu jeho ve Lvové. sociálních.
jsem se zmnil, že Život starého kantora je dílo opravdu které možno srovnati s Babikou Nemcove. Bohdane,
—
—
325
uinil Kosina svými Ratiboficemi. Co Nemcova své Babice do duše i do úst, to Kosina stelesuje ve svém dédekovi, kantoru bohdaneském. Ale fekl bych, že Kosina stojí v tom smeru mezi Nemcovou a Svetlou. Nemcova bée
kde
zažil nejlepší leta života,
vkladá
národní tradici
pohnutek cito\Tch, krásy,
z
svým jemným
cítením,
psychologické,
ovšem podávajte
riálne.
Kosina
kdežto
v
\'yzdvihuje
dosti
je
dobroty,
tak, jak postupují
sbírá íakta chronologicky
momenty
ji
momenty mate-
súše, nevystižné a
národní
tradici
idealisuje
hledá v ní více
Svetlá
sociálni a
za sebou, jak podáva
skutenost denní. Nedá se unésti jako Nemcova, ale má radost, že bude vyjadrovali život bez príkras, ponévadž ani štýlové mu
je
nedovede
ony
dobre
príkazy
vsugerovali.
Beletristické
popisy
u neho, jako mnohde u Svetlé iní na vás asto dojem konstrukce
vedecké prosy.
Líí kováfe, svého
a
Svätopluka echa,
bohdaneskou
opakem
(I.
díl).
K
slikami. nadšené hudbou, laní plné idealismu.
sladkou
zavádí.
osvétluje
staré kantory s jejicli
hou-
na Škroupa. skladatele písné Kde
i
jako hoch o zpévích na kruchté. Vy-
o
velostí
kováem
celé détství,
s\nch vojenských zvycích a vzde-
pri
Vzpomíná
Lešetínským
loutkám
pedvádí
domov múj. Navštevoval ho
s
staré zvyky,
Pána uitele Nemcove neb Pa-
pfástkám.
celý zjev Matéje Kopeckého.
se
jeho.
školu tak, jak líení
métí Jirásko\Tch
praví
srovnává ho
otce,
je
venkova
svátcích
a
radosti detské,
o posvícení, o miništrovaní, o pohádkách. zkrátka nartáva celý život
bohdaneský prvé vodí, vesnické
svatku
—
a
polovice
devatenáctého
návštevy líí.
pec
v
celou
pohybují se
té tradici
on sám. jak byl tenkráte, když
století.
Mezi
jarmarky
od svátkú do vlastné lidé doby jeho, vesnice
psal.
zajíma\ch kultumích i histoKosina podáva v ném vzpomínky na Jireky, pln
Život starého kantora je ricko-literárm'ch líení.
poesii
syny kováfe ^TSokomýtského.
z
nichž jeden byl pozdéji ministrem.
šel k nemu neho básnit. Byl tenkráte studentem. Langer bydlel v Bohdani v pfízemním domku. který mél šest oken na náméstíko. Byl lovékem velmi rozervaným. Kosina vypraví celý jeho román. Mél rád Márynku, dcéru porybného, ale nedali mu jí. Hore své proto Langer utápél v kofalce,
Na Langera básnika s
tragického života. Kosina jako hoch
naivním pf edsevzetím
kašlal pri
tom a
:
nauit
kašlal a rostl
néjškem byl nápadný.
V lété
se
stále
u
více
nosil beranici,
pro hrob.
ohromný
I
svým
zev-
žlutý kožich,
—
3Ž6
—
po paty, jak by nejvíce tuhlo. Kosina mistrné Uí slovy matky jeho Langrovu tragédii, jedno z míst v Živote starého kansaliající
tora z najcennejších.
o Pospíšilovi a Khcperovi
I
vzpomínky a dovede historicKé od osobní ch
správne pri nich rozlíšiti
má
veHce zajímavé
cenné veci kulturné-
detailu.
Dílu vadí místy vkladané sentence didaktické, asto naprosto nesouvisle k deji kladené. Je škoda, že kniha zústala
torsem, byla
spevku k
by
jisté
v další
literárni histórii
své
asti jedním
z
neukonená,
nejlepších prí-
moravské.
Jako paedagog byl Kosina více praktik a organisátor. Nemél
mnoho uinil
tím, že dovedl uitom \^zvednouti jeho význam kultúrni a potrebu fádneho jeho vzdelaní. Ale o tom jindy a jinde. ^)
nových, vudích myšlenek, ale telstvo sepnouti
')
stavovsky
a
pri
Autor vydá knihu Kapitolky
po této stránce Kosina ocenén.
z déjin
paedagogiky eské, v níž bude
Pedhistorické nálezy z okolí Uric. Ant.
Piše
Gottwald.
(Dokoneni.)
166.
hrob
mél nádoby tak rozmafkané,
(S.)
že
nebylo
možno rozeznat, jak byly uložený. Vybral jsem všeclmy stepy, (V.— 18.) a osudí (L— 38.). z nichž podarilo se mi zcelit popelnici vesmés sline zdoosudíko. hrnek a hnízdeková. nízky Miska
bené, slepiti se nedaly.
Stranou u hrobu \7kopán byl bronz vy-
hranéný podôb. (Vil.— -25.). 167. se
hrob
šálekem
169.
Z jedné strany
uvnitf.
(IY,_2.), osudí se 168.
Za popelnici
(P.).
hrob hrob
dvéma
(S.)
šálek a na dva ploché kameny.
stály
171. z
(VIL— ^5.).
Popelnice (III.—
1.)
kostí neméla.
osudíko, miska a misa.
U
ní stál
Pod hrobem
mél též popelnici uprostred. Po stranách jedna miskou zakrytá, žláb. hrníek a osudí.
hrob
dve látky,
priléhal
šálky a bronz
misou zakryté látky šálek. z druhé hrnek
byl rozházen.
(L.).
protéjší strane
170.
užito bylo
hrob
(P.)
(S.).
Hromádka
kostí
zakrytá
velkými
stepy
hrubé látky; poblíž stfípky ze šálku.
Stred hrobu tvorila popelnice (V.— 17.). Po stranách stála dve osudí a pod šálkem jiný menší. Pri nádobách nacházely se rozházené stepy z látky a potroušené kosti. 172.
hrob
(S.*.
173.
hrob
(S.)
(Vn.— 27.). Ve 174.
175.
zakrytá
mél látku a
popelnici.
ve které byly šipky
hline pri látce A-yskytla se šipka (VII.— 30.).
hrob (S.) byl zcela rozrušen. hrob (S.). Popelnice, zdobená širokými, mélkými
byl a misou. Po stranách
stálo
osudíko a
látka.
žlábky,
— 176.
hrob
328
—
Velká popelnice
(L.).
(III.
—
15.)
postavená byla
na kameni. Pri ni nacházela se miska, dve osudí a dva okínky; v jednom
(III.
—
7.)
hrob
byl hrot z jehlice.
mél popelnici uprostred. nim osudíko a hromada rôznych stfepú lubem s otrelou formou pro jehhci. 177.
(S.)
proti
178.
hrob
—
ní dve míseky, poškozeným kad-
Preklopená misa, popelnice
(S.).
U
vrácené osudí (IV. —24.) byly v jedné radé. osudíko a byla míseka (obr. 19.— 2.), nalezen byl
U s
náramku,
úlomek
látka.
misy
poblíž
(V.
—
10.)
a
pe-
posledních dvou Pri popelnici
bronz,
plech
(Vil.
31.).
Obr. 23. Hrob 186.
179.
hrob
Nepatrná
(S.).
('/lo)-
popelnika zakrytá byla misou.
Vedie pod velkým stfepem z misy položena byla látka.
stekami v popelnici vézela 180. 181.
hrob hrob
—
dvé osudika (I. u ní jehlice (VII. 182.
hrob
U
184. 185.
Mezi ko-
4.).
9.)
dvou velkých
a popelnice
s
kameu
pod misou
(U.
—
(S.).
V
kamene preklopená po-
blízkosti velkého
obéma
knoflík (jako
VIL
—
40.).
hrob (S.). Popelnice a na ni jehlice (VIL — 6.). hrob (S.). Pod misou látka s drobnými kostmL hrob (S.). V fadé za sebou osudíko (jako L — 20.),
pelnice (pod. V.
21.)
velmi širokým kanelovánim;
-3.).
pelnice a látka. Mezi 183.
—
mél popelniku na drobeky rozpadlou.
(S.) (S.).
jehlice (VIL
— 15.)
pod misou, velké
osudí, látka a dvé
po-
menší
— V
osudí.
—
dva kroužky
byly
popelnici
kosténých
329
(jako
Vil.
—
24.) a
zlomky
kiioílíkú.
hrob
186.
(obr.
(S.)
mél
23.)
dvéma bylo po osudíku. pod tretí nika s 2 jehlicemi (Ml. 7. a ML
—
hrob
187.
—
osudíko
(I.
— 20.) a popel-
a prstenem ze sto. drátu.
12.)
Pod miskou nacházela
(S.).
Pod
pfevrácené misy.
tri
též
se popelnika, vedie
osudí a za ním jiné misou zakryté.
hrob hrob
188.
189.
mnoho nižných
Popelnika
(S.).
(pod.
I.
—
30.)
(obr. 21.
—
1.).
pod misou a bokem
stfepú.
hrob
190.
Popelnika zadélaná miskou
(S.).
Xa 60 cm hluboko pod plochým kamenem
(S.).
popelnika a v ní na kôstkach míseka. Vedie pfistaveno osudíko a pri nem kam. koleko (VU. 5 J.). Pod kamenem. ješté liloubéji
—
uloženým, naskytla se smésice stfepú.
hrob
191.
Osamelé
(S.).
bezuchá nádobka
stála
(V.^
—
2.)
a za
19. —
3.). pod jednou osudíko pohozených kústkách (I. osudí, popelnice (V. 16.). na 11.) pod misou a látka (I. 28.). V popelnici púl náramku.
ní
v fadé 2 preklopené misky (obr.
—
—
—
hrob
192.
V hromádce step
(S.).
pená nádobka ^'yh^anéná
hrob
193.
pené
(IV.
—
nékolik kústek a poklo-
19.).
(S.).
Pod miskou popelnika,
(S.).
Popelnika
vedie látka a nakú-
stfepy.
hrob
194.
(I.
— 30.)
zakrytá hlubokou misou
n.— 10.). hrob
195.
miskou a
(S.).
Za
sebou v radé
šálek,
popelnika pod
látka.
196.
popelnika
hrob se
Pod misou nacházela
(S.).
špikou
197. hrob (S.).
se
mistikou krytá
jelilice.
Na popelnice
osudí,
stranou osudíko (jako
L— 16.). 198.
hrob
(L.).
Pod misou popelnika, opodál okfínek
hrob
(S.).
Popelnice (pod. IV. —21.) a pri ní osudíko,
(jako
1.— 12.) 199.
zakryté misou. 200.
hrob
(S.)
201.
hrob
(L.).
byl zcela rozrušen.
Velká okfínová popelnice se zlomkem néja-
—
330
—
kého bronz, predmetu postavená byla vedie kusu velkého osudí a astí misy. 202.
hrob
a
(S.),
znane hluboko
uložen,
mél stfepy
z
ná-
dob úplné rozházeny.
hrob
203. s
(S.).
V
položené látce ukrytá byla šálková
koncentrickými kroužky na vnitní strane
kosti
;
míseka
a úlomek jehlice
uložený v pouhé zemi. 204.
hrob hrob
(S.)
hrob hrob
(S.)
byl zcela zniený.
—
205. (L.). Misou (jako II. 7.) zakrytá popelnice (pod. VIL 15.) méla jen úlomek bronzu. K ní priklonená byla látka se šálkem uvnit a z druhé strany miska. Nad hrobem byl okrínek,
—
206. 207.
V
mél popelniku pod miskou.
(L.).
Pod misou (II.— 2.) popelnice
polokruhu umístény 2 osudíka
hrob hrob
208. 209.
hrob
210.
—
(jako
III
—6.).
24.) a velké osudí.
(S.)
byl rozorán.
(S.).
Popelnice, misou zakrytá, méla zlomek žárem
zdeformovaného náramku. dvé misky na sob é.
masivnílio
(I.
(S.).
U
Pri popelnici
ležela
misy
preklopené
misa a vedie
popelnice;
této
v ní kusy
náramku a zlomek prsteu.
211. hrob (S.). Stred hrobu tvorila pevrácená misa. V polokruhu pristavený byly osudí, popelnika, 2 misky hnizdekové na sobé a látka (I. 40.), krytá puvodné poklikou s pupíkem uprostred.
—
212.
hrob
Popelnika
(P.).
stavený byly uprostred hrobu.
(IV.-
Na
— 5)
s
miskou
ji
po-
kryjící
jedné strane nacházela se látka
a osudí pod miskou, na druhé šálek, látka a pod touto šálek. 213.
hrob
(S,).
K
látce,
prikryté
skoro polovici obrovské
látky, pristavený bylj^ vedie sebe šálek, látka
214. 215. 216.
hrob hrob hrob
(S.) byl (S.).
(S.).
U
a osudíko
217.
osudíko
(VIL— 11);
hrob (V.
—
3.)
(S.)
—
17.).
oraním zúplna znien. skupiny
kameu
látka a
kolem
ní kosti.
Pod misou popelnice (V.— 9.), pfi ní Na dné popelnice prste (VII. mimo nádoby jehhce (VIL -1.).
(I.— 41.), osudíko a päl misky. a jehlice
(IV.
Láteka Zakrytá miskou, na
níž
látka
—
23.)
posazeno
— 218.
hrob
(S.).
—
33í
Pod velkou misou nacházela
pelnika okínová.
se
zdobená po-
219. hrob (S.) ^Tp^aven byl zcela jako pedešlý. však a špika z jeWice ležely mimo nádoby.
Kústky
220. hrob (S.). Dve misy vedie sebe položené kryly iednu nádobu vétší (IV._21.) s množst™ kostí a druhou menší po skupmach žlabkovanou s menším obsahem kostí, na nichž ležela .lehhce (VII.-2.) a britva (VU-35.). daná do hrobu v pouzde sestavajícím z drevené podložky, jež se udržela, zatím co druhá' ATchni cast. patrné z tkaniny poízená, vzala úplné za své K nádobám pistaveno bylo ješté osuch, látka se zatlaenou kfidlou a dve misky hnízd. na sobé. vnitfní bez ozdoby (L- 1.), ^-néjšíuvnit
zdobená.
2:^1.
hrob
od všech ostatních zvláštním uspojsme na mnoho stfepuz obrovské nádoby a tyfuché misy, pak na okfín (III.— 2.) kolkolem silné kameny obložený: mezi nimi byl podlouhlv mlvn, ^jzxeámúý (L.)
se
lišil
Na 55 cm hluboko
radanim.
narazili
i
zajiste
kdysi z nékteré zdejší jamy neolitliické. Jehkož žlutnice pod okrinem byla neobyejné mékká, ryli jsme dále do hloubky a tu až o2 cm pod okrínem prišli jsme na jamku popelem a uhh'ky xjplnenou, v níž leželo pul osudíka a vecUe neho pfeklopeno bylo
(L— 22.). Na samé
Jine cele
nádob, jež nahofe tomto nebylo. 222. lilice
hrob
stoenou
se
223.
hrob
spodine bylo ješté néco stepu z týchž rozhozeny byly nad okrínem. Kostí v hrobe
(L.) byl
zniený: mezi stfepy a kostmi
ležela je-
hlavici. (S.),
a
byl na 120
cm hluboko
uložen. mél poboku položeny byly preš sebe dve misky hnízd. a opodál jedna menší s guirlandy a kroužky m^itf: z druhé strany pod silnou poklikou (II.-IB) pelnici
)
misu
ji
kryjící
úplné
rozpadlé.
Z
ukrytá byla látka, do níž hlina nexTiikla, a vedie této preklopená byla miska bezuchá. V popelnici nalezená byla jehlice bez hlaviky, pobh'ž látky vyskytlo se mnoho kostí a konskú uhhkú v jed-
nom chimiái 224.
mezi nuni
a jehlice (jako VII.— 2.).
hrob (R). Zpfeházené stfepy z hrubé popelnice a misy mnoho kostí. Bronz nenalezen, a dvé kfistkv
zelené
zbarveny byly. I
22
.
— 225.
hrob
U
(S.).
332
—
nezdobené popelnice byly nejaké menší
V
nádobky, ze kterých zbyla hromádka rozdrcených stfípkú. pehiici nacházela se miseOka.
hrob
226.
mél nádoby v radé. Popehiice (II. 11.), na níž položena byla
(P.)
bylo osudí se šálkem, dvé látky, velké osudí (jako IV.
—
227.
ryhovaná
Hrubé v zemi. miska
6.,
kosti
Na s
—
(P.) (obr.
4.).
24.).
byla položená
ástené
dílu
(HL— 8.). U
—
3.).
hrníkem
—
3.).
však ležely
popelnice
byla
(i/io)-
chým pupíkem, dvéma dírkami protknutým, osudíko (III.
podále
zahnutým, opatrená místo ucha plo-
Obr. 24. Hrob 227.
osudí (jako
9.) s
v ní nacházel se okínek (IV.
osudí
leželo
do^^litf
—
3.)
Popelnice, po celém povrchu prsty :
byly v popelnici. z vétšílio
popelnici
okrajem
((III.
—
látka;
a hrnek miskou zakrytý.
ale bez ozdoby) uvnitf
hrob (IV.
(Dl.
—
byla misou
klopena
po-
Z druhé strany
a pevrácené
ležela miska.
228. hrob (P.) mél nádoby v radé: neúplné, velké osudí, mélce žlábkovanou popelnici pod misou, a dvé hladká osudí (I. 6.), v nichž bylo po jednom hrneku (IV. 6.).
—
—
229.
hrob
(L.).
V
položené
popelnici
(jako
—
III.^
6.),
jejíž
otvor zadélán byl nékolika stepy z velkého okínu, úkryt byl šálek. 230. brejlovité
hrob toinky
(S.).
(VII.
-Pod hlubokou misou v popelnici polovice
—
32.)
a drobná
nádobka bezuchá.
K
po-
pelnici priklonená byla miska.
231.
70 cm.
hrob
(L.).
Popelnice, krytá astí misy, vézela v hloubce
—
333
—
V roce 1911 po dalšícli hrobech pátráno býti nemolilo, na pozemcích nacházel se jetel, repa a brambory.
likož
V
je-
prokopán byl ostatek polifebišté a nalezeno bylo na L poli Sedlákové ješté 5 hrob, na U. 14. na Nadymákové 3, na Hrdlikove 3 a na Škarohlídové 2 hroby. Na Slezákové poli, kde s jistotou hroby jsem oekával, kopali jsme bezvýsledné. 1 6.) zakrytá byla misou 232. hrob (P.). Popelnice (pod. I. 1912
r.
—
(IV.— 10.).
hrob
233.
Okfinová popelnice méla u sebe púl okf ínku
(P.).
V2 nacházela se v popelnici). vétší okínek, misku (IV. 1.), z druhé strany misu (jako 11.-8.). 32 kouskú žárem rozlitého bronzu ^'yskytlo se z polovice pfi náse šraf. troj. (druhá
—
osudí a
dobách, ostatek v popelnici. 234.
hrob
V
(P.).
hloubce
okfínku, celý šálek,
z vétšilio
65
cm
rozházeny byly stepy
kústky a 4 zlomky bronzu, žárem
zniených.
hrob
235.
Velká okfinová popelnice a misa
(L.).
rozmakány.
byly úplné
Pri nich ležel
úlomek
ji
kryjicí
jehlice.
hrob (L.) byl rozorán. hrob (P.) byl 'též oránim znien. 238. hrob (S.). Pod miskou popelnika a osudi (jako L — 33.). 239. hrob (P.). Pfes pól nádoby (jako 171.-16.) pod misou 8.). Na jedné strane dvé preklopené misky, na druhé spodek
236.
237.
(IV.
—
Ve hhné mezi etnými kostmi 2 kousky seškvareného na 74 ^^ Pod uvedenými nádobami nacházela se teprve popelnice (IV. 12.) s hojnými kostmi a s kouskem shtého dvou
látek.
bronzu.
Skoro
—
bronzu a polo\ice látky; šraf.
trojúlíelniky a
240.
hrob
pri
spodine
rozházené stípky
(P.).
Za popelnici
pop.
byl
z jiného
erný
okfínek se
er\"ené ba^^"y.
užito bylo okfinku,
k némuž
piložen byl drobounký okinek. 241. 242.
hrob hrob
(B.),
rušen, že ani jedna
243.
hrob
— 22.) 244.
hrob
z
(L.).
V
nádob, byl tak roz-
zachránili se nedala.
mél jen popelnici (jako
(L.)
a špika
sestávajici z nékolika
nádoba
k hrdlu pritlaeným. (Vn.
mél pod misou \7lešténou popelnici.
(S.)
popelnici
byla
III.
velká
-15.)
s
llla^ice
okfinkem z
jelilice
útle jehlice.
V
zemi popelem promísené
neúplná látka a dva úlomky bronzu.
nacházela se
^
— hrob
245.
— 20.)
—
334
Vedie sebe postavený byly ervená popel-
(B.).
—
zakrytá poklikou (VI. i.). Pri spodní hrubé opracovaný hrot pazourkový. Stranou rozházeno bylo množství asi na palec tlustých stfepú z velké tuhované nádoby, podôb, z Horký (G. ^I. M. Z., ro. XI., str. 168., . i'.). nice
(VI.
asti popelnice
a
látka
ležel
246. hrob (B.). Ve stredu hrobu postavená byla popelnice po stranách osudí (VI.— 2.) a látka (VI. 4.). Pri popelnici nalezen spodek z vétší nádoby na vydutí zdobené, v némž trela stehenní kost z vepfe a pod ní železný núž. U osudí byl zlomek železné
—
jehlice.
—
247. hrob (B.). Uprostred umísténa popelnice (VI. 18.) pod misou (VI. 21.). Ostatní nádoby rozestaveny byly kolkolem: hluboká miseka hnízdeková, oboustranné zdobená, látka (VI. 7.), osudí (VI,--13.) a šálek (VI. 12.). Pod misou pri popelnici vy-
—
— —
skytla se železná jehlice
(VIL— 28.). hrob (B.)
lezný nuž 248.
(VI.
—
(VI.
—
pri osudí
13,),
nékolika pouze kustkami.
249.
hrob
Skvostná velká nádoba
(B.).
17.) uvnitf, stála uprostred. (VI.
—
pod
3.),
Kolem
(VI.
—
9.),
osudíka
(VI.
—
—
preklopená
5.),
hrob (B.), Nepatrná, bezuchá popelnika, na árkovaná, byla plná kústek; u ní zvíecí kost.
251.
(VI.
miseka.
ní
250. svisle
miskou
s
bezuchá miska
ní
níž v popelovité hline úkryt byl po-
hreb, vedie zvíecí hnát, látka, dve
misa a pod
stehenní kost a že-
drobounkou popelniku
obsahoval jedinou
6.) s
poklika
15.),
(Vil.
—
hrob
(B.).
hrob hrob
(B.).
Popelnice
i
misa
ji
\'ydutí
na drobeky
kryjící byly
rozpadlé.
252. 253.
preklopená misa
mél samotnou popelniku.
(B.)
(VI.
—
Tesné 19.
j
pri sobé
mezi né vraženo bylo osudíko
drobených byly
i
kostí
(VI.
mnoho,
velmi
byly popelnice
a vétší nádoba
—
8.).
bylo
menší
drtidlo z
—
16.),
pupíky (jako z Horký);
V
hrobe tomto bylo roz-
rozmeteny
nej en v popelnici, ale
daleko na všech stranách kolem nádob.
nalezeno
(VI.
s
V nádobe
mékkého hrubozrnného
s
pupíky
pískovce,
jaký v okolí nikde se nevyskytuje. 254.
hrob
(B.)
mél nádoby v jedné radé. Pod misou posa-
zena byla miseka, za ní popelnice a hrnek (VI. 255.
hrob
(B.).
V
radé za sebou
—
11).
následovaly
:
popelnika.
—
osudíkem
drobnými kústkami,
s
iehly uvnit. popelnice (VI.
—
14.),
preklopená miska
256. hrob ným náramkem
(Víl.
dobu
u
(VI.
257.
—
22.),
hrob
(B.)
—
24.) s
(VI.
—
—
335
(VI.
—
10.)
hrob
zlomkem
mél pouze spodní ást popelniky
—
14.)
bronz,
23.): stranou stála látka.
se želez-
a polovici druhého, látku a vétší ná-
níž ležela lopatka zvífecí.
(B.) patril
patrné chudasu.
nejaké nádoby jakoby na talíi a zakrytý byly 258.
a
velkými kostmi, osudiko (VI.
(B.).
Kosti ležely na dné
dnem nádoby
jiné.
Popelnika, na drobeky rozpadla, vyzved-
nouti se nedala.
V roce 1913, chtéje ukonili výzkumné práce na Kumberkách, jsem kopati ješté na poli Hrdlikove a Škarohlídové, však hrobô jsem již nenašel. Narazili jsme pouze na jednu menší jamu dal
neolithickou.
Žárové hroby na Prostejovskú, pokud zatím na jednotli\ých pohebištích prozkoumány jsou, pfísluší vždy, až na nepatrné \ýjimky, na
každém popelnicovém
poli
jednomu období.
Prechod z rázu lužického do slezského zvlášté patrný j e vi se na pohebišti u Vranovic a zejména pak v Kostelci, kde v mladších hrobech mimo to pficházejí již i nékteré nádoby slezské. Ze všech dosud známych pop. polí v okoh Prostéjova je pona Kumberkách u Uric nejzajímavéjší, ponévadž zde zastoupeny jsou hroby lužické staršího druhu, pak hroby prechodní, hfebišté
velmi etné slezské
i
nékolik bylanského rázu.
s keramikou starší známe Gelechovic, Hrubic, Kostelce, Lešan, Mostkovic (ze Saras a z Dílú) Ohrozimi, Prostéjova, Slatinek, Uric (Hájové a Sedliska), V á clavo vi c, Vranovic a Ž e š o v a prechodní pouze od Kostelce a Vranovic.
Popelnicová pole rázu lužického
z
Prostejovská od Bilovic,
:
Popelnicová pole slezského rázu zjišténa jsou u Krumsína, Otaslavic, Ptení a Slatinek. Na všech téchto pohebištích obklopovala nádoby ve hrobech erná popelovitá lilína. Hrobu bylanského rázu dosud v okolí Prostéjova nalezeno nebylo.
Popsané pop. pole na Kumberkách je nejvétší ze všech pona Prostejovskú a jedno z nejvétších dosud na \Ioravé systematicky prokopaných. K nemu poízen je presný plán, každý hrob nakreslen v púdorysu v merítku 1 10 a jednotlivé nádoby, hfebišt
:
—
336
zejmo bylo, co každý bronzy a j. ísly oznaený tak, aby urité byly umístény. hrob obsahoval a jak jednothvé veci v nem plánu (tab. Hroby na pohfebišti tomto, jak na piloženém byly nestejné husté, nepravidelné, prece VIII.) vidíme, rozložený
v^ak
tak, že zdanlivé jsou jakési rady.
kterak
na povrchu znatelny,
a
Hroby nebyly
již
nyní ni-
pravdepodobné pvodné néjake
rovy je oznaovaly.
Béhem dlouhé doby mezi
starší
hroby ukladaný byly
pohby
pfechodními a pozdéji i rázu mladšílio rázu lužického s nádobami Následkem toho máme dovolovalo. slezského, jak volné místo kde sebe hroby asové podlé na tomto' popelnicovém poli velmi asto daleko od sebe vzdálené.
popelovité Ani jediný hrob n eb y 1 uložen v temné barvou od hrob kolem hl í n é. Za kopaní nelíšila se nikde zeme nánékterá byla zachycena ostatní, tak že teprve až rýem pudy
na hrob. doba, poznali jsme, že narazili jsme nebyly pálený na témže mtvoly Okolnost tato nasveduje, že uložený byly, nýbrž hrobu do místé, kde nedopálené jich zbytky blízkosti pohrebišté, odkudž že byla žárovišté spolená patrné v vkladaný a do pripravenedopálené, rozdrcené kosti do popelnic vyskytlo se jen jedno ných již hrobu prenášeny byly. Žárovišté atopoblíž hrobu 53. neb jen ástené Nékteré hroby kryty byly shora bud úplné Kde kamene prineseným. okolí pískovcem z nejbližšího
kulmovým
uvádím pri popise jednotlivých hrobu. žárovišti pri misce, Pouze v nékolika málo hrobech a na kremence. Kamenú ohnem zprohybané, ležel kus naervenalého velikosti, nékdy i centy vazitakov^^ch, „bludných balvanu", rúzné pod na Uricku hojné, zejména na svaliu
tohoto užito bylo,
cích,
povaluje
se
Aloisovem.
jsme hroby již pri prvním zarytí. Téchto (veshrobu vyskytlo se més slezského rázu) bylo celkem málo. Nejvíce byly témé výhradné jen v hloubce 40—60 cm. Nejhlubší hroby nádoby i pfes 1 m pod starší a v nich nacházely se
Obas
zachytili
lužické
j
povrchem.
.
jen popelniNádob v hrobech nebývalo mnoho. Nékde byla zfídka menším; potu v nádoby jinde zastoupeny byly
ce sama, hrobe 56. a lo8.). bylo jich více než 10, nejvíce pak 14 (v
!
—
—
337
Ve vétších hobech obyejné rozestaveny byly nádoby kolem smérem od východu k západu a tu popelnice nacházela se ze všech nádob nejvýchodnéji neb popelnice: asto tvofily radu
bu
stála uprostred.
Celkem na pohfebišti zdejším vykopáno bylo hrobu na
Xadymákové Sedlákové Svobodové Hrdlikove
.
téclito
.
.
Škarolihdové
Z
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
103,
55+14
(69),
.81, .3, 2.
nacházely se na pozemku:
Nadymáka 1-90,
p.
125, 190, 224—231, 239, 240, 244, Sedláka (L) 91—124. 126-1 U, 232—234. 236, 2.:;7, Svobody 142—189, 191—223. SecUáka (H.) 235, 238, 241—243, 245—252, 257, Hrdliky 253—255,
p.
Škarohhda 256, 258.
p. p. p.
p.
poli
Poet hrobu
lužických obnášel 48, pechodnýcli 47, slezských
14S a bylanských 15,
ase lilubším oraním; hluboko uložených, které podlehly zkáze v dívéjších
^Inohé hroby zniený byly v novejším dosti bylo
i
dobách, kdy hýsal nými stromy.
tu zajisté les,
nebo pozemky osázeny byly ovoc-
Hrobu
zcela rozrušených, v nichž stepy rozházeny byly a vúbec ani jediné nádoby nebylo Ize sestaviti, bylo 59. V ostatních 199 hrobech nalezl jsem úhrnem 769 nádob, ze kterých zachránéno je pouze 380. ze kterých
Zachovalost nádob, až na nepatrné výjimky, byla velmi špatná.
Po
mélké uložení pod ornici na jílovitém, vodu nepropouvýroba nádob, déš, mráz, kofeny rostlin aj. zpsobily, že premnohé nádoby, hlavné tuho vane a pekné ornamentované, velmi asto na sta drobounkých kousku rozpadlé byly, takže na sestavení jich nebylo ani pomyslení. I nádoby hrubší práce byly vesmés ve stfepech, jen tu a tam jako vzácnost dala se nékterá ^^'zvednouti celá. Pracné vydobyté stfepy skorem ze všech nádob, jež jen na ponékud vétší kousky rozpadnutý byly, mnolidy i když vétší nádoba treba na více než 100 kusu rozsyvétšiné
štéjícím podklade, špatná
— pána
jsem \7bral
byla,
a
338
dle
—
možnosti
slepil
vše, co se dalo,
prvním pohledu jeví se jakoby zachránený bývalý, nebo jen z nékolika kusú zceleny byly.
trhliny zatmelil, tak že nyní pri
celé
Pokladám
když pohebišté toto opušténo bylo, naznaovaly množství pobliž sebe nakúpených hrobu lužického rázu, pechodních a slezských, rozhodli se pozdéjší neetní obyvatelé zapadni asti Kumberkú s kultúrou bylanskou také sem své nebožtíky ukládati, ale ne již mezi hroby predešlých, nýbrž utvorili jakýsi nový, menší hbitov samostatný za
jisté,
když jen nanesené
sice,
ale
pece
že,
rovy
souvisící se starým.
Že na nejaký as na pôvodním pohebišti pohbiváno nebylo, svedi okolnost, že mezi hroby slezského rázu a bylanskými nejeví se tu ani nejmenšiho prechodu. Hroby bylanské objevuji se tu o svérázných nádobách beze vši
pimési
starší.
hroby mají pouze samotnou a to nepatrnou popelniku. V hrobech osôb dospelých pficházejí asto zviecí kosti a u nich nékdy železné nože. Patrné dávána nebožtíku do hrobu mäsitá potrava, k ni nuž a vedie stojíci velká nádoba, zpravidla nejvétší v hrobe, naplnená byla asi nejakým nápoj em. Detské
Kosti v popelnicich je málo a jsou vždy na
drobeky
roz-
tištény. Milodaru je nesmírné porídku.
A
uložení hrobô rázu bylanského bylo daleko hlubši než hrobu slezského rázu, pece zachovalost nádob, i vzhledem k tomu, že
vétšina jich
myslím,
jest
nezavinila
o silných stenách, byla velmi
tak
púda, v níž
uložený
byly,
špatná, což,
jako spíše
špatné vypálení. Jest
velmi
litovati,
že z téchto
nádoby všechny, každá by bývala výzdoby jsem tu nenašel.
jiná;
hrobu nedaly se zachránili dvou stejného tvaru a téze
Pohebišté na Kumberkách souvisí
s
blízkym sedlištém lu-
Záhumení se prostírajícím, a též se sedlištém rázu slezského jamami rázu bylanského na Kumberkách v místech vyše položených. Vzhledem k velkému však potu hrobu a pomerné pece jen malé rozloze uvedených nedalekých sedlišt nelze mysliti, že by jen sedlišté tato k popsaným hrobúm patrila; zajisté béhem doby objeví se ješté nékde v nejbližším okolí skupiny jam nových, jež po sobé zanechali ti, kteí na Kumberkách byli pohbeni. žicko-slezského rázu, na
i
Spory méšanú Napsal
s
predméšany v Kyjove.
Jan Kuera. (Dokoneni.)
Príloha
III.^)
Xro. 560. Oec.
An
Vorítadt-Biigerschaft zu Handeu des Aiidreas
die
Stoklaska,
Verinog heabgelangteii hohen Guberiiial-dekrets vojn 4. Jiili d. J. 18.987 k. kreisämtl. Intimats vom 9. Júli d. J. Z: 6953 liat die vereinte liohe Hofkanzlei zufolge liohen Dekrets vom 12. Október v. J. Z: 17.562 imd 10. März d. J. Z: 9928 in Betreff der Teilnalime der Gayaer Vorstadtbiirger an der städti^chen Konninal-verwaltung folgendes zn bestimmen gerut: »1.
Die Gayaer Vorstadtbiirger sind
gerreeht nnd
zum
— weil
Bíirgereide zuzulasseu sind,
sie
znm
Biir-
nnd weil
sie
nôtigenfalls zu den Gemeidelasten beitragen miissen, auch zu
dem Koanunauscbusse, welcher gerscbaft zu Aväblen
ist,
stets
von der gesaniniten
Biir-
zuzulasseu.
Der Komunauschuss bat
wie bisher aus 10 Auschuss-gliedern zu besteben, aus welchen zwei Eepräsentanten und im Verbinderungsfalle derselben aucb zwei Sub2.
kiinftig,
wäblen sind, und vrelclie nach der Instruktion vom Jahre 1792 an allen oekonomischen Verhandlungen teilzu-
stituteu zu
nehmen haben. und deren Substiund aus der Hälfte der Vorstadtbiirgerschaft zu besteben, an ihren Wahlen und zwar 3.
Der Auschuss,
die Eepräsentanten
tuten haben aus der Hälfte der Stadt-
')
Sovn. Aktá
1849 v Arch. a mus.
o sporech kyj.
méšfanú
is. C. 29.11.
str.
s
predméšany
inv. 103.
v
Kyjove
z
1.
1745—
- 340
—
zum Komunaiiscliiisse jeder Biiger oliiie Untei'schied und zur Wahl der Repräseiitanten und ihrer Substituten aber jeder KomniiaiTsehiissglied stimmberechtig'et 4.
Der Wablauschuss
ratstellen liat aus 20
fiir die
ist.
iingepruften Magistrats-
Wahlbúgern und zwar
gleiclien Hälften Stadt-
gleicbfalls zu
und Vorstadtbiirger zu besteben.
5. Fiir die zwei ungepriiften Ratsstellen, ob selbe oder eiibnen durcb Stadt- oder Vorstadtbiirger besetzt weraus ne den soli, hat rein die ganz freie Wabl, d. i. die Stimmenmehrheit des Walilauscbusses zu gelten, und jeder Biirger obne Unterscbied der einen oder der anderen iSeite ist als wablfäliig
liiezu anselien. 6. Bei Ausfertigung des Wablscbema ist jederzeit auf Wablinstruktion vom Jabre 1797 Riicksicbt zu nebmen, gemäss welcber von jeder Innung nicbt mebr als 2 Wabl-
die
männer erscbeinen
diirfen.
Da
der Gayaer Komunauscbuss dermal nicbt voUzäblig ist und seit lauger Zeit bei demselben aucb keine Renovation stattgefunden bat, so ist derselbe gleicb derzeit zu erneu7.
ern,
und zu diesem Bebufe baben
die gegenwärtigen Grund-
sätze als Basis zu dienen,
Damit jedocb nicbt lauter neue Individuen in den Komunauscbuss eintreten, so waltet dagegen kein Anstand ob, 8.
— wenn die wäblende Biirgerscbaft ein oder das an— ein solcbes Indivíduum wieder deres Vertrauen setzen dass
in
dere Indivíduum der gegenwärtigen Auscbuss-glieder besonsollte
gewäblt werden kônne. Daraus, dass die Vorstadtbiirger aucb zum Komunzugelassen werden sollen, darf jedocb keineswegs gefolgert werden, dass die Vorstadtbiirger den Stadtbiirgern in allen gleicbgestellt werden, den ungeacbtet dessen bleiben die den Stadtbiirgern bisber zustedenden 'besonderen auschliessenden Vorrecbte aufrecbt, dadurcb die gegenwärti9.
íiuscbusse
an den andej-weitigen verzwiscben den Blirgern der der Stadt und der Vorstadt nicbt geändert werden soli, daber es sicb aucb von selbst verstebt, dass die Vorstadtbiirger auf ge
administrative
tragsniässigen
Verfiigung
Verbältnissen
— Beratimgen
die
341
—
unci Angelegenheiten, welclie die besondere
Vorrechte der Stadtblirger betreffen, keinen wie immergearteten Einfluss zu nelimen haben.« Diese hohen Bestimmiingen werden der Stadt und Vorstadtbúrgerscbaft unter Anschluss der Eekursbeilagen iiber des Komunauscbusses vom 14. Február 1834 Hofgesuche der Vorstadtbiirger vom 27. Feber 1834 und 6. Feber 1835 mit dem Bedeuten bekannt gemacht, dass das hobe k. k. Landesgubernium angeordnet habe, dass nach den obigen Grundsätzen zur Erneuerung des Komunauscbusses, ibrer Repräsentanten und Substituíen, dann zur Wahl der nocb erledigten und bisber bloss provisorisch besetzten ungepriiften Eatástelle s
dem Hofrekurs und
iiber die
Was
anbe-
jedoch die ungepriifte Magistrat-ratstelle
langt, so wird in Folge k. kreisämtlichen
kurs unter einem mit
dem Bedeuten von
Auftrags der Kon-
hier aus ausgeschrie-
ben, dass diejenigen Ansässigen der beiden Landessprachen,
dann des Lesens und Schreibens kundigen Biirger, welche Sittlichkeitzeugniss aus der letzten Zeit
die
dem
ungepriifte Eatsstelle zu erhalten wiinschen, ihre mit
und mit dem Wahl-
dem
fähigkeitsdekrete des Magistrats belegten Gesuche bei lôblichen k. k. Kreisamte zu Hradisch bis 10.
August
1.
J. ein-
zubringen haben.
Vom
Magistráte der
k.
Stadt
Gaya am
28. Júli 1838.
In Entfernuug
etc.
Baborsky, Amtsvorsteher. Kaiserlich, Secretär.^) 1)
K snazšímu porozumení
této
prílohy
budiž
poznamenáno:
Zizenl
mestské, až do doby cisafovny Márie Terézie a císae Josefall. ze samosprávy Nejse téšící, poalo po této stránce býti ménéno již poátkem stôl. XVIII.
—
úadem
na Morave je královské zemské gubernium (srov. pozn. l.kpiloze II. str. 88 Mus. as. 1914. . 1), zastupujici osobu panovníkovu. Gubernium podízeno je vídeskému direktoriu „in publicis et cameralibus", nejvyššimu to vyšším
—
342
-
úradu politickému. Guberniu na Morave podléhaji krajské úrady zemépanské, zizené již roku 1751 na místé stavovských liejtmanú krajských, z roku Tohoto roku usnesl se zemský snem Moravský, 1714. že Morava má býti rozdelená na šest kraju: brnenský, olomoucký, hradištskýi
—
znojemský, jihlavský, kteréžto rozdelení bylo lení
zeme na
hejtmané.
kraje z
1637 a zustalo až do
r.
Novým krajským úadúm
podobnému
trvalé proti r.
1850.
V ele
hlavnimu
(das k. k. Kreisamt),
rozde-
kraju byli krajšti to pílíi
centralisaního systému za Márie Terézie, písluši vrchní dozor nad vybiráním dani, což obstarávaj!
t.
zv. vrchní
dle naízení ze dne 18. záfí
hospodáští inšpektori, a krajským
úadúm
1751 náleží bernini záležitosti mést. Kdežto pod-
komoim naízeno, že jim pouze úadúm krajským dozor témé
mestské hospodárství podléhá, svéen pozdéji
nade
méstum rozkazy vlády
vším, co se
na-
izovalo.
Až do
eské
r.
1749 všechny dvorské úrady v zemich koruny
dvorské ve Vídni, která
kancelári
1.
kvétna
t.
r.
eské
podléhaly
zrušená a zízen nej-
„nemecké zeme dediné" (= eské a rakouské), naež „in publicis et cameralibus" a obnovená spojená dvorská kancelár eskorakouská (= directorium in internis, publicis et camevyšší soudní dvur pro
1762 zrušeno
ralibus
= die V
direktórium
vereinte Hofkanzlei).
záležitostech
soudnich zústává na Morave nejprve královský tribunál
do r. 1752, kdy 18. listopadu t. r. zizen zvl. apelaní soud v Brne pro Moravu, od néhož šlo odvolaní jen k nejvyššlmu soudu vídeskému, kdež se úradovalo toliko nemecky. VI. 1752 1754 zrušený všechny hrdelní soudy mestské, vyjma mesta královská.
instancí nejvyšši a to až
—
Velký rozruch vzbudil reskript Márie Terézie ze dne
19.
února 1752, dle
kterého ve všech zemich eskorakouských všechen majetek obcí, zejména pivo-
vary a polnosti, mél býti pronajat a to „k petrženi vétšiho pádu mést, jehož
Zizeny i komise zemské, mesta musela sepsati své pozemky, dúchody a tím pozvolna méla býti pripravená o to, co prubéhem vékú nastádala. Pozdéji r. 1774 dne 14. ervna vydán dekrét, dle kterého všechny do sud nepropachtované dúchody a pozemky mají býti prodány, aby méstm žádné špatné pozemky nezústaly. Té pée o špatné pozemky! T. zv. hospose obávati sluší."
dáští inšpektori méli prodej ten provádéti. Ale jako jinde
i
kyjovská mestská
rada prutahy umelými uchránila mesto pred prodejem nemovitostí, polnosti, i pivovaru i dvora mestského, a tím zachránén mestu i nynéjši zdroj prijmú
nemalý.
Do zizení mestského podstatné novoty vnesl j:otom cisa Josef II., V méstech královských zústaly sice magi-
hlavné pokud se magistrátu tye. stráty pri
t.
j.
soudy mést královských, avšak dle nové organisace
každém takovém soudé dosazen
znalý a uznaný
cisae Josefa
II.
t.
j.
z
r.
1785 mél
soudní referent práva
soudem apelanim. Jinak dle dívéjšich mél u každého magistrátu býti zaméstnán nejaký
za kvalifikovaného
ustanovení cisae Josefa dustojnik nebo
býti syndikus,
II.
poddústojnik ve výslužbé, aby prý štát ušetril pensí. ze
dne
2.
bezna 1786
upravil
volbu
mestské rady
Dekrét tak, že
mésanstvo zvolilo si výbor, a z toho volen purkmistr a mestská rada. Avšak lenové mestské rady ili královského magistrátu museli býti znalí práv. Volba dala se za prítomnosti komise, jmenované krajským úadem, a na rad-
— nici
petena
jniéna téch. ktei jsou do magistrátu volitelni
volbou rozhodlo zkouškou
—
o
tom
již
pred
V Kylenu ma-
práv gubernium a soud apelani v Brne.
z
méšfanský Iž lenu, ten
jove mél výbor gistrátu, jira
—
343
pridaní syndikus,
zvolil
si
purkmistra a 5
kancelársky úednik a soudni sluha.
lenu výboru mohli
Placeni
práv neíkoušeni, kdokoliv z méšanstva zachovalý, cti a dobra obecriiho dbalý. Purkmistr nevolen vždy po 4 letech, hodnosl ma^istrátniho musel býti zkoušen z práv rady byla doživotní. Mél tedy Kyjov magistrát mestský, jenž byl soudem prvni stolice, odvolaní šlo k c. k. apelanímu a kriminálnimu vrchnimu soudu pro
byh méstem. Ostatnich
7
býti lidé z
—
—
Moravu a Slezsko, zizenému, r. 1783, a k nejvyAšimu soudnímu dvoru ve Vídiii. Magistrát kyjovský mél právomoc též ve vécech kríminálnich, a hrdelní soud zrušen v Kyjove teprve r. 1807, naež obvod jeho píidélen do Uh. Hradišté.
Nad hospodástvim obecním mél dozor který brán z nezkoušených tant', jež
si
radii
méšanský
volil
lené v méstech
všech
o
inšpektor obecniho hospodástvi,
magístrátnich,
jemu k ruce
dani
represen-
výbor. Inšpektor a representanti rozhodovali spo-
hospodárskych,
záležitostech
byl-li
spor,
rozhodí
prípade úrad podkomoský, obecní úty, rozpoty délal
platné magistrát, po
mestský kasir, zodpovedný magistrátu a podkomoímu. Uednl reí magistrátu, aspo ve spisech, byla ovšem nemina, kde to bylo možno, kteréžto zaízení valné prispelo v Kyjove ku germanisaci, tebas jadro méšEanstva zostávalo
eským. obecní a soudni
zízení
Joseíinské
císae Leopolda
doznalo na Morave zmeny hned za
Na zemském snemu moravském,
II.
který zasedal v erveiici
mor. ,Desideria na obsáhlém spise (t. zv. stavu z r. 1790"), kde mimo jiné mesta královská žádají vrácení samosprávy: svobodnou volbu rad, mestských soudcu, zabránení lichvy obilní a obnovení právomoci úradu podkomoského. Ve vyízení pamétního spisu 29. dabna 1791 král. méstúm síce povolená vlastní správa jejich majetku, ale návihy v tom smeru splnomocnéno uinili gubernium. Magistráty mély býti dále volený mér.
1790,
stavové
usnesli
se
šanským výborem, ony propujují
v méstech výhradné živnosti, v kteréžto gubernium vyizuje pouze rekursy, magistrály sepisují též tržní íád a volí 2 zástupca do zemského snemu: méla tedy král. mesta moravská na snemu 14 méšanu, kteí ovšem méli pouze 1 hlas pri hlasovaní. Na to dvorním dekretem ze dne 27. dubna 1792 (tedy krátce po smrti Leopolda II.) správa obecniho jméni v méstech král. podízena prísnemu dozoru úradu politických, veškerá byl tedy Kyjov v té príine podroben krajskému úradu v Ub. Hradišti púsobnost a právomoc, jež mél v král. méstech rychtá, primátor a rozmanití
záležitosti
;
dozorci méstšti (srovn. magistrátu, dva
shora
str.
260— 261
v C. M. M. Z. 1913.), pripadla nyní
representanti nebo jich náhradníci mají ve vécech hospodár-
skych pouze právo úasti na poradách a nadízeným liadúm se musí od roku 1792
zasílati opisy
všech obecních
útu
I
do magistrátu, ale k vomestských náležitý zfetel
Vysloužih dústojníci už sice neméli býti bráni
jenským osobám se to je
jediný ústupek
má
bratí pri zadávaní služeb
méstum uinený, úslupek opatrné
—
a dvojsmyslné styliso-
vaný. Samospráva mést král. takto byla dorazená.
Za císae Františka
I.
pibylo do
správy obecní
v
méstech byrckra-
tismu. Dvorský dekrét ze dne 3. února 1797 splnil volaní královských mést po
—
—
—
344
Príloha Mapa
král.
mesta Kyjova z
1715 a plán mesta Kyjova
z r.
r.
IV.
1721.
Mapa král. mesta Kyjova z r. 1715 je origináP), chovaný v zemském archívu moravském v objemném fasciklu tnéšanského výboru z r. 1790. -- Zrušené méšanské výbory, které dosud vykonávaly vliv na obsazování magistrátu, a dotud volené všeobecnými volbami, nahrazeny byly volebními výbory, které volený byly nyni z cechu Takové byly konce mestské samosprávy a vlivu méšfanú na verejnou správu
zrušení
takové byly následky neproziravosti a
jisté
kterých oddilech „Desiderii mor, stavu z
r.
sobecfcosti
mést, jak se jeví v né
1790".
bu
úmrtím nebo odstoupením uprázdnilo se místo rady mági i nezkoušeného nebo representanta, kteréžto hodnosti jsou nyni trvalými, tu každý cech v Kyjove vyslal dva volie, ti utvorili volebn výbor, klerý obsadil místo magistrátního rady nebo representanta a zase se rozešel. Rozhodovaly tedy cechy svými zástupci o uprázdnených místech pri magistráte, ale cechy, t. j. volební výbor jejich, byly vázány krajským úadem kterému se museli žadatelé o místo pri magistráte uprázdnené pihlašovati Krajský úrad, dorozumév se s úrady sobé nadízenýmí, rozhodí, o kom z žadatelu sméjí cechy hlasovati. O volbé sepsán protokol, zaslán na gubernium a loto se soudem apelaním zvoleného potvrzovalo. Kdo z méšanu nebo inteligence chtél se súastniti takové volby, musel se dáti zapsati do nékterého Jakmile
strátního,
zkoušeného
cechu.
Dekrét dvorské kancelára ze dne
3.
bezna 1808
všechny volby na
zrušil
místa zkoušených magistrátu. Úrad purkmistra, který nyni musel býti zkoušen
zkoušených lenu sám v dorozumení s guberniem a soudem apellanim. Pouze mí^ta nezkoušených lenu magistrátu obsazují se prostfednictvím z trestního zákona, stáva se doživotním. Purkmistra a mista
magistrátu jmenuje magistrát
—
cechu.
se mesta královská na poátku stôl. XIX. po némž v život uvedeno nové zízení obecní^ založené na samospráve a svobodné volbé: praktické výsledky a vnitní cena tohoto zízení ídi se ovšem vyspelostí duševní poctivostí, krátce eeno Srovn. JUDr. Jar. Gelamravní cenou téch, již samosprávu predstavuj). kovský: Úrad podkomoíský v Ce.-.hách. V Praze 1881 str. 116, 118—119, U3—IU, Dejiny Moravy, str. 945—947, 961—978, Dále: Rud. Dvoák 126, 134. 1120—1124 a téhož: Morava. Dejiny politické v O. SI. N. str. 693. a JUDr. Jan
Porunický systém, v némž
octla, potrval až
do
r.
1848,
i
—
—
:
Kapras: Právni dejiny zemi koruny eské. 115.
—
Doslovný preklad prílohy
podán na
str.
274—275 v
III.
Cas. Mor, Mus.
\^
Praze „Únie"
nepodán, ježto
1913— I.
obsah
její
str.
105
podstatný
Zem. 1913.
Nalezen autorem tohoto pojednaní pri studiu prameu k otázce židovské v Kyjove koncem r. 1913, tedy když již valná ást pojednaní byla ')
v
tiskú.
I
bylo povinnosti autorovou seznámiti tenáíe
dodatené
s
timto ori-
—
—
345
—
dasigrer Magistrát pod ís. »J. 108. Jndeng-emeinde Gaya Originál má rozmer index místodržitelského arcliivu.« 121 cm X 91 cm, je dilem kreslen, dilem štetcem malován na tnbém papire neznámym, ale dovedným kreslíem, takže má vysokou cenu vecnou i umeleckou; byl zhotoven za sporu mezi židy a magistátem kyjovskýin, jenž o vypuzeni židú z Kyjova usiloval. V relaci zemského podkamoího Bernarda Ant. Brabantského de dato Vicomélice 12. ervence 1715 král. zemskému bejtmanstvi v Brne o rozloze židovských domú v Kyjove je priložená uvedená mapa Kyjova jako príloha A. a na
—
—
Diese originál Beýlag der kônigl. Stadt rubu jejim te se Gaya ist bey dem erstattenden Bericht od Belation zu remit:
tiren''.')
mapa Kyjova
Pochází tedy a je nejstaršim
z
prvni polovice roku 1715
obrazem mesta. ^)
1721 je kópie v rozmeru 63 cm Xí 47 cm, již . 1903 i>oídil cestmistr silniniho výboru kyjovského Josef Šimeek dle obrazu již ztraceného, jenž visíval ve staré radnici kyjovské. Kópie sice dosti vérohodne podáva základ-
Plán Kyjova
z r.
ní ráz méista a by la až do nalezení originálu jedinou, jež rý Kyjov znázorovala, než pece tná úchylky, rozmery jsou témé o polovici menší.
Mapa z r. 1715 (podobné i plán z r. vém horním rohu vysvetlivky: litterae
sta-
1721) obsahuje v
její
le-
uvádéjí názvy astí
mesta kresanského, numeri znaí tvrt židovskou. Jsou pak názvy, neminou
X^mi.
psané, takové:
stôl.
—
z
A. Pfarrkirchen farní kostel sv. Martina. Pochází konce XII. stoL, 1579 byl opraven, 1636') vyhorel, 1692 byl
ginálem a jeho plánu z
r.
1721.
užiti
pro popis mesta Kyjova z
Odhady
o
potu domú
a
j.
hoto pojednaní v Cas. Mor. Mus. zem. 1913, však mnohá véc nejasná je rozešena. 1)
„Tuto púvodní prílohu
ili relace vrátit.
snad se
—
stalo, že by]
král.
Mapa méla
poátku
v.,
stôl.
uvedené na
se podstatné
XVIII. misto kópie
mesta Kyjova nutno
—
277 280 tonemení, za to
str.
sice
pfi
podaní zprávy
tedy býti vrácenii mestu, ale nebyla
vzácny tento obraz uchován pro
asy
— a tim
budoucí.
^) Zinkografický závod Alfréda Slováka v Brne, Nová ulice . 4, poídil zdailou kópii této mapy pro Archív a museum v Kyjove v rozmérech originálu a to presné (víz tuto ís. d. 47). 3)
Srovn. též
as.
Mat. Mor. 1912
str.
168. a 341. pozn.
1.
346
s: Si
•o
t; o*
—
347
-
23
— pestavén, což plyne
z
348
—
nápisu nad vcbodem do nynéjší hbi-
tovní kapie sv. Josefa, takto znéjícího: »1692 eliráin
Páné pi-
staven za regirování císae ímskýlio Leopolda I., podkomoího pána Jana Max. Kobylky z Kobylílio nákladem obecnmi.
prim [átor] Ji [í] M. Berounský, J. PodivínMl ský, [ikuláš] Pivoda, J. Lnrovský, M. Stiler, J. Miicbnický, Va. Bouchal, M. Fiala, V. Skrla, N. Žánský, M. A. Hein, J. Bartelot, Eich[ad] M. Dapo(1)«.i) Mfeg-istrát byl
:
Do farního kostela, jenž mél dve veže a stav en byl ve slohu románskom, vedlo príkre a kryté schodište, dnes už nezachované, na jeho základy prišlo se však pri úprave hbitova r. 1910. Na pláne z r. 1721 není toto schodište oznaeno. R. 1807 chrám tento znovu vyhorel pri požáru vzniklém v ulici Kostelní pri smažení ryb v domé obuvníka Kuc'hare.")
Až do
r.
až
1833
r.
1832 vynívaly zíceniny tohoto chrámu nad méstem, mešan kyjovský Josef Urban umíraje venoval na vystavení nynéjší kapie hrbitovní sv. Josefa na mí-
3000 zl. bývalého farního kostela, kteréžto dílo matka umírajícího dala provésti.'') Z piivodního chrámu sv. Martina zbyla jen sté
véž a zvony. Nejvétší zvon, litý r. 1490, váži 13 centu 20 liber a pelit byl r. 1855.'*) Kolem chrámu byl a je dosud ikesan-
ský hbitov,
s
nímž v tésném sousedství, smérem k s. jsouc podoby pohansko-slovanské.^)
ložene, bylo pohrebišté z
— fara,
je to však ve skutenosti zámeek, kde byla umísténa. Zámeek býval táž mestas ským dvorem. Fara nynéjší je od zámeku na z. u potoka
B. Pfarre
fara pouze na
Mlynského.'') 1)
rovy,
Nápis pepsán nynéjším pravopisem, v závorkách jsou doplnky auto-
-)
ä)
mu
možno z jiných prameu jména doplnili. již Dédkovy „Gedächlnissbuch^ Dle Tvarúžka str. 494 a médéné desky pamétní ve veži kapie
pokud
bylo
Dle citované
r.
191í2
nápisem „Der Stifter dieser Kapelle ist Josef Urban, hiesigerBiirger im Jahre des Herrn 1833 O. M. D. G." *) Dle Tvarúžka str. 495. 5) Srovn. lánek ,Nový nález koster v Kyjove na Morave z doby pohansko-slovanské" v as. Mor. Mus. Zem. 1913. 8) Srovn.: „Zámeek v Kyjove v Cas. Mor. Mus. Zem. 1912 str. 178— 183., kde vyslovená pochybnost o tom, byl-li zámeek asem farou; nalezením originálu mapy Kyjova z r. 1715 je to již jisto. nalezené
s
—
—
349
—
klášter kapucínsky, v letech Capuciner Kloster 170í> 1723 vystavený na místé domu, konfiškovaného Jiíniu Pog-arellovi z Koeborovic (T 1624) pro úast na eskéni povstaní v 1. 1618—1620. Klášter zrušen v 1. 1784—1785 a budovy jeho koupilo mesto za 880 zl.^) (klášter sám stál 30.000 zL), i adaptovaný za skladišté solní, byt pro solního úredníka a za špejchar pro vojsko. Poátkem stôl. XIX. byla tu škola, byt pro uitele a pomocníka, byt kooperatorúv a stráži kostelní vyhražena bývalá bibliotéka klášterní, ást budovy s fortnou i záhradou koupil za 2000 zl. 30 kr. mešan Joisef Tírek, ostatek budovy bývalého kláštera prodán Josefu Jerábkovi, nájemci mestského pivovaru v Kyjove za 2696 zl. Stalo se tak 31. srpna 1807.-) Chrám klášterní stal se po požáru chrámu sv. Martinského chrámem farním a je jím až dosud. Nad vchodem do chrámu je znak rodu Lichtenstejnú, protože Jan Adam knížo Lichtenstejn daroval na stavl)n kláštera 30.000 zl. C.
—
—
záhrada kapucínska. Kdežto se D. Capuciner Garten budovy klášterní rozkládaly asi tam, kde v ulici Komenského stojí dum Zahradníkuv, budova díví školy méšanské a dva domy A. Hayka, dále dúm Kostuv na rohu ulice Komenského a Námestí, zaujímala záhrada
kapucínska nynéjší záhrady
zmnéných domú, na stranu s. šla až po líranice nynéjší ulice Dobovského a v asti sv. šla až k záhradám, které patrí dnes k domu Rajmunda Prochasky a Jos. Vašíka. — Záhradu klášterní koupilo
mesto za 80
zl.")
E. Rathaus, radnice, vystavená v
mátora Václava
st.
Bzeneckého.^) Dnes
veži mestské radnice jsou
mestských hodín.
1561^
1.
c.
k.
— 1562
dva zvony, jež jsou nyní ku potrebe zvonu je nápis: »Sancte Floriane
Na velkém
osvobo obyvatele Dk
2)
kyj. is.
a
damno
u-
Bruna« (Sv, Floriane obydlí mesta Kyjova od škody požárem.
rentis ignis. Sicismundus
Kerker
fecit
.Annales PP. Capucinorum provinciae Bohemiae" a dle
collum provinciale
Na
okresní soud.
libera habitantes et habitationes urbis Gayensis a
1)
za pri-
..." téhož
„Proto-
kláštera.
Dle smluv kupnich de dato Gaya
am
31.
August 1807 v Arch.
a
mus.
A. 62./9 a A. 62./10.
3)
Tamže
*)
Srovn. Cas. Mat. Mor. 1912
jak v pozn.
1.
uvedeno. str.
342. pozn. 2.
23*
'
—
350
—
Zikmund Kerker v Bné). Na zvonu vyryt je starší znak mestský. Na zvonu malém je nápis: »Ut in acone tibi fausta sonet hora, pro eficaci gratia deuni ora« (Za úinnou Ulil
Boha
milost
by šastné znela tobé hodina v zápase
pros,
smrtelném). — Zde je vyryt obraz
sv. Floriána. Tretí
zvon a
sice nejmenší je v okne radnice asi ve výši 15 m, dnes je to zvon na poplach pri požáru a dle tradice zvonívalo se jím odsouzencúin, když kráeli »na spravedlnost«, což bylo místo popravní opodál nynéjší obecní cihelny, kdež se dosud místu to-
—
U
vchodu radnice dosud se spatuje železný loket (vídeský), do zdi upevnený; byl pro kontrolu loktu a \-ubec míry délkové téch, kteí na trhy kyjov-
mu íká
»na spravedlnosti«.
—
Uvnit radnice je ské pí-icházeli s plátnem, suknem a p. místností vedoustarých do dverí, a u schodište pekné klenuté veže radniVýška provedené. cích, železné zámky, mistrné ní je 42 m.
Ring
F. Platz oder
— nynéjší námestí
v témže
asi roz-
sahu a tvaru j ako druhdy. Na námestí je vidéti, což je blíže neoznaeno, poéínaje od radnice: sochu mariánskou, slohu barokového, opravenou r. 1884, šopu, jež stávala uprostred námestí a pod kterou schovávaný máry na nosení mtvych, žebe, háky, kádé na vodu, stíkae, tedy rúzné náradí hasiské; vedie šopy
smérem
G. Hoffner Gassen
studa. ulice Hrnírská,
v. liyla
—
je to
první éást
tennynéjší ulice Komenského, vycházíme-li z námestí, název jarmareuíci to ješté kol r. 1880^-1896 byl obvyklý a starší dcsud ho dojíždéjící, Kyjova do výroní trhy (obuvníci), na užívají.
—
brána Mlejnská, slula též fortna. Byla H. Miihlthor vystavená pred r. 1548, rozborená piaristy r. 1765, kteí z ní vystavéli ást své koleje (= stará ást nynéjšího c. k. reálneho vyššího gymnasia). Stávala mezi nynéjší Obanskou záložnou a hotelem Máchálkovým.^) ulice Mlejnská (= strední ást ulice I. Míihlgassen Komenského), je památna tím, že ješté ve stôl. XVI. se v ní
—
pripomína »zbor«
—— — — '
1)
1913
eských Bratí.
'
str.
Víz vice v 172. pozn.
as. 1.
Mat. Mor.
1912
str.
342. pozn.
1.
a v
as.
Mat. Mor.
I
351
—
dnes náleží
mlyn Horní,
puvodu než t. zv. Salomon Mandl, Akciovému pivovaru v Kyjove (viz L.).
K. Miihl Trávnický mlyn.
Do nedávna
Zmnka o
pivovare v Kydíve, r. 1570 znovu byl vystavén, nékolikráte vyhorel, asi 350 let patril mestu, jež z neho znamenité téžilo. Od roku 1872—1913 patril firme Salomon Mandl, jež jej za 20.000 zl. r. . koupila, na to 1. ervna 1913 prešel za sumu 400.000 K v majetek eský L. Breiiliaus, mestský pivovar.
jove deje se v listinách
již r.
1518, jisté stál již
a stal se pivovarem akciovým.^)
—
M. Kirchenthor, brána Kostelní z let 1556 1557. Byla domem Námestí . 1. a hotelem Mrázkovým. Ke konci století XYIII. koupil si v ní hyt od mesta za 200 zl. rýn. koželuh Jakub Mélnický, musel bránu v dobrém stavu
mezi nynéjším
zaež byl osvobozen od ubytovaní vojska.^) V první století XIX. bydleli v téio bráne, která se v této dobé
udržovati, polovici
též Hradišfskou dle Uh. Hradišté nazývala, Martin a Júlie Kohnovi, až dne 18. kvetná 1846 uzavena byla mezi nimi a méstem smlouva, že bránu i byt svúj zborí. Za demolování dostali manželé Kohnovi od mesta 80 zl. k. m., 40 tv. sáhu místa bývalého mestského dvora a veškeren materiál z rozborené brány.^) Tak zmizela tato brána dvoupatrová, 9 m široká, o základech 3 m hlubokých a na jehláeh siwívajících.^)
N. Kirchen-gassen, ulice Kostelní, nynéjší Palackého; starobylý název jej í ix)ohází od kostela sv. Martina. O. Spitall, což je púvodní
t.
zv. Sv.
Martinský
špitál, pro-
to se tak nazýva, že stával u kostela Sv. Mjartina, pochází
konce stôl. XVII. nebo z poátku stôl. XVIII., díve jméno to nepichází v listinách nebo archivaliích kyjovských. Nebyl velkých ro2iíméru a ješté dnes není. Pozdéji peložen špitál tenz
as.
')
Více o pivovare kyjovském viz v
-)
Dle smlouvy kúpni o tuto bránu de dato Gaya
-
v Arch. a m. kyj. is. A. 62./4.
I
A. 62./24.
I
iiiladšílio
patril firme
3)
*)
otišténé.
Dle smlouvy de dato Gaya
Tím doplnený údaje
am
18.
Mat. Mor. 1912 a 1913.
am
May 1846 v Arch.
o této brané v Gas. Mat. Mor. 1913
správnym pro rozborení bránv
je
13.
r.
a
str.
Jänner 1798
m.
kyj.
is.
172 pozn.
1.
1846 dle materiálu, pa napsáni
—
352
—
bývalý kostel kaz Kyjova, které tam dostávají byt, otop, denné 50 b a nad to ješté roné 12 K.
to vedie iiyiiéjšíbo faiiiího kostela, což je
pucínsky na námestí. Dnes je
to iitulek
pro 6 žen
P. Sebeiern, stodoly, jsou ješté dnes za starou ulici steluí, zde jiob
plán znázoruje ponze
7,
a jicb jisté bylo
Koví-
ee, iiváží-li se, že bla^mím zamestnaním obyvatel Kyjova byla orba. Dnes vzniká jí zde tri nové ulice.
Q. Bettlergassen, ulice Žebrácká ili jak se dnes u starnazýva Žebráka (=nynéjší ulice Kollárova). Jméno pochází bezpochyby odtud, že zde bydleli nejcbudši.
šícb
K. Juden-Thor, brána Židovská, nazývala se téz dle blízkych Svatoboic Svatoborskou anebo Brnenskou dle tolio, že ti, kdož od Hiodonína jeli do Brna, touto bránou prijiždéli do Kyjova a odtud pak na Ždánice a Slavkov na Brno. Bránu tuto koupil dne 11. kvétna 1805 od mesta méšanský hodinár Josef Edler za 332 zl. rýnských a za to, že mél bránu v dobrém stavu udržovati, byl osvobozen od ubytovaní vojska.^) Brána tato, poc'háziející rovnéž jako brána Kostelní z let 1556' 1557, nejdéle se udržela jako paonátka na opevnení mesta a byla roz-
—
borená až
r.
1852.
Gassen Janowa, ulice na Janove (= nynéjší Nerudoást ulice Kiegrovy), název je prastarý, snad tu taková je tradice ústni. Pri kdysi stávala vesnice Janov novétm pojmenování ulíc mél starý tento náziev býti ponechán. S.
va
a dolní
'
—
mlyn, dnes již zaniklý, je to jinak pripomína v XVI. stôl. U. Steinerne Briicken, most kamenný, z téze doby, jako Židovská brána, spojoval Janov s Psí ulici, a voda béžela dvéma oblouky. Na moste tomto stála soioha sv. Jana NepolnucT. Unter-Miihl, Dolní
mlyn na Trávniku, který
se již
teprve 29.
pomucký
bezna 1729
dáta v Arch. a mus.
')
Dle smlouvy kúpni
2)
Druhá socha svätojánska
stelní, vidéti ji
tato
m
do ulice Rieg-rovy.-) Tebas že bullou papeže Benedikta XIII.. Jan Nevyhlášen svätým, stavély se již pred kanonisací je-
kého, která dnes stojí asi 10
cit.
na mape Kyjova z
socha znázornená neni.
r.
kyj.
í?. A. 62. /5.
puvodné na moste pred bránou Ko1715 u brány Kostelni, na plané z r. 1721
stávala
—
353
—
na Morave takové sochy a jméno jeho na ktech vzýváno zejniéna v rodinách, kde sobé páli narozeuí dítek ^'^^bec a pedevším chlapc.^) Socha tato po zniení mostu prestavená dále na nynéjší místo, tak se stalo též s drnhon sochou svätojánskou v Kyjove, která dnes stojí pred Zámekem, díve stával zde kríž, jejž i na mape z r. 1715 i na pláne z r. 1721 vidéti (víz oddíl B., N.). Most kamenný zaniénén dreveným a r. 190(5 betónovým. ho v echácli
i
se udélovalo a
W. Hundtsgassen,
Psí ulice (^= nynéjší ulice
Smetanova
a elakovského), nelze s jistotou ríci, jak název Psí ulice vznikl, zda od toho, že v téchto koninách pohodný prebýval, i od toho, že zde snad bývala »psí bursa«, kteráž dnes v nedeli na námestí se koná ])ed sochou Mariánskou. V ulici Psí, blíž mostu kamenného, vidéti na plané kapliku, které dnes již není, a není dat o jejím vzniku a zániku, byla to bezpochyby kaiile svätojánska,
sem luožno
j i
klásti proto, že tato
místa
trpívala povodnémi, tak na druhé strane mostu na Janove ue-
daleko od sochy svätojánske stojí kríž s nápisem »Christo pie devotus extruxit Florianus Puschman civis Gayensis [17]00.«") íslice 17 nejsou již na kríži, ale hodí se sem, protože jak so-
cha sv.-jauská, tak Puschmanúv kríž byly téchto místech po veliké i)ovodni r. 1695 v ponévadž pri ix)vodni tak hrozných rozmení, 1695, o neštéstí nebyla nouze, dá se souditi chy i kríže v této dobé, ani rok 1600 ani 1800
asi
postavený v
mésíci ervenci; jako byla ona
na ix>stavení se z
dúvod
r.
so-
vec-
ných nehodí. X. Wiesen, louky. Byly v téch místech, kde dnes nová imésta Kyjova se rozkladá, zabírající, smérem z námestí k ÍBoršovu poítaje, levou ást kdysi t. zv. Sahary (= horní tretina ulice Komenského), ulici Husovu, nádraží statní dráhy, nádraží místní dráhy Kyjov-Muténice, mlyn Dittleruv, skladišté firmy E. Mandl a ást ulice Dobro^^kého na pravém brehu Stupavy i ulici ecliovu a Žižkovu.
tvr
Cechy po Bilé Hore. I. dil prel. dr. Jindich 404—405, 406 pozn. 2. kyjovský [17J00O 2) ,Kristu zbožné oddaný Florián Puschman, mešan postavil". I nemecké jméno Puschmanovo mluvi spíše pro r. 1700 než 1600, ježto Némcú bylo v Kyjove vice po valce SOleté než pred ni. ')
Srovn. Arnošt Denís:
Vanura, v Piaze 1904
str.
—
354
—
Y. Aecker, ix)le. Zabíraly pravou ást horní tretiny ulice Komenského. Tato pole a také louky bývalé, v pole již proméué, uazývají se »0d Boršovska«. Jisto je, že ve stoleti XVI. a snad i v XVII. bývalý zde rybníky, jimiž mesto na severu
—
bylo chránéno.
Bach, tekoucí potok, prelozene doslovné. Stupava ili, jak se zde ríká, Kyjovka, kterýžto název esky uvedeu je na némeckém pláne mesta z r. 1864.^) V sz. asti tehdejišího mesta byl splav, kde se Kyjovka delila ve dve ramena. Rameno první, prirozené, béželo v asti mesta sz, z, jz a j, tak jak dnes tomu ješté v podstate jest a je dano na pláne smernici od X k U a slulo » Suchý potok«, kterýžto název i na némeeko-eské katastrálni mape Kyjova z r. 1827 pichází.") Eiameno druhé, umelé, je t. zv. Mlynský potok a je naznaóeno na pláne smernici J, K, M, T. Obtekalo mesto na Z. Fliissender
Je
to
—
méstem mezi ulici Kostelní, Žebrákou mlýnem Trávnickým vpadalo do Suchého po-
strane s v. a pretekalo
a
Janovem
toka.
a pod
Bu v téchto místeeh nebo od soutoku Mlynského potoka
Suchým nekde
bývala »moidla«,^) kde se máelo konopí. Nezastavené místo mezi obéma ralneny v dolní asti bývalého Janova slulo a sluje Trávnik, na pravém brehu Suchého potoka po polích »0d Boršovska« následují pole »0d Svatobo'rska«, na levém brehu Mlynského potoka jsou pole »Polámané«. Stav není dnes umístén tam, kde jej vidéti na pláne, nýbrž je posunut vice k s v. od puvodniho místa a Mlynský potok s© nooddéluje vice u tohoto splavu, ale severnéji od mesta u Boršova a Néic, koryto potoka Mlynského se patrné menilo dle potreby. Nad pivovarem a mlýnem (K, L) mezi Suchým potokem a dnešnim Mlynským je starý park mestský z r. 1873, na levém brehu tohoto nový park mestský z r. 1899 na pozemcich f Václavem Paternou venovaných a pod parkem se
sv.
—
')
Srovn.
Situation
museu v Kyjove ")
is. D.
3.
Stadt Gaia
der
k.
str.
125.
im Jahre
1864. Orig.
Srovn. Gaia (Kiow) in Mäbiren 1827. Orig. v Archívu a
jove is. D.
2.
a
str.
v
Arch. a
museu v Ky-
125.
Tento eský název pipominá se ješté roku 1824 v nemecké listine dato Hradisch am 22. X. 1824, kde krajský úrad iní magistrát kyjovský zodpovedným, aby mlynár na Trávniku František Schústler vyistil Mlynský potok od „motidel" až po hranice svatoborské. ^)
is. A. 58 v Arch. a m- kyj. de
— novým gymnasijní híšté
355
—
a mestská ovocná škôlka.
Pes
ix)-
Suchý vetlly dve lávky drevené a most kaanenný, pes potok Mlynský rovnéž dve a most kamenný u brány Kostelní, na pláne ovšem pro tuto bránu neviditelný. Název »Suchý potok « pochází z toho, že málo tu za normálnícli pomeru tee vody, ale staí vétší lijavce, aby se Kyjovka v dravou protok
ménila reku.
oznaené na pláne písmenaaiii C až L, patimesta lírazeného, opevneného píkopem a valy, které šly kolem mesta. ást píkopu je na pláne vidéti na jižní a jihozápadní strane mesta, dnes tudy jde ulice Jimgmannova; když pi-íkcp a valy zmizely a plocha získaná byla pro rozšírení ceCásti mesta,
ly do
sty použitá, zaalo se zde asti ulice
Žebráky íkati »Na vanázev na pláne z r. 1864 .ie&t uveden nemecky »Am Graben«, názvu eského dosud se neúedné užíva. Na valecli byly k lepsímu opevnení palisády ili štachetle, na pláne zetelné. Opevnení mesta vzalo v I. polovici XIX. stôl. za své. Koku 1839 dne 5. dubna zaiX)ato s rozprodejem méstskélio pí-íkopu na stavební místa, tehda Martin Kohn, majitel brány Hradištské (= Kostelní) koupil od mesta 3 ^Vae <ítv. sáhú mestského píkopu, z kteréhož »emfyteutického majetku « platil mestu roné 5 krejcaiai k. m.,^) v r. 1845 koupili sobé židé kyjovští, kterí pred tíin neméli již kam své domy rozširovati, IK> rúznu celkeni 268 tv. sáhú i)íkopu, pri emž ujednáno, že búdou mestu platí ti roné 1 krejcar k. m. ze tv. sáhu, obec židovská koupil a si 60 tv. sáhú pi^-íkopu za roní poplatek 1 zl. k. m. do mestské pokladny."-- Ostatek píkopu zasypán, i vzniklý tak nové cesty mésteím a mizelo l)ývalé opevnení, až mesto lech«, kterýž
nabylo v podstate nynéjší
tváí-nosti.
asti mesta A, B a N a V oznaené náležely do predmestí, sem náleží dnes i nové vzniklé tvrti mesta, a jak již vzpomenuto,
je
predmestí katastrálne rozlišeno od mesta až
dosud.
íslice uvádéjí židovské
kách
A.
teme
i
jména
1)
Dle smlouvy kúpni
2)
Dle
smluv
62/15—23 tamže.
domy v Kyjove, ve
vysvetliv-
jejich majitelú, jak následují: cit.
dáta ís. A. 62: 13 v Arch. a mus.
kupnich ze dne
17.
bezna 1845
kyj.
a 17. kvétna 1845 is.
356
1.
nadt.
Lobl Abrahám.
2.
Lobl Salomon.
5.
Wittil)
(=vdova)
Isak Saloiuou.
Ai-oiiiii.
3.
Ber-
Isael Marcus. 7. Abraliain Lederer. 8. Josef Joiias. 9. Herschl Schueider. 10. Lazár Lobl. 11. Herschl Suchan. 12. AWaham Aron. 13. Marcus Lobl. 14. Herschl Abrahám. 4.
Domy
6.
— 14 byly v meste hrazeném.
ís.
1'
Židé kyjovští méli též synagógu, což zvlášté jest zduraznebo nebylo žkhiEii dovoleno všude modlitebný stavéti.
niti,
Synagóga v Kyjove byla vystavená r. 1610, na mape z r. 1715 není blíže oznaená, nutno a možno ji však umístiti do sousedství domu ís. 8 a za nynéjší dúm Dra. Karia Kozánka. Nysynagóga židovská pochází z r. 1852.^) Naproti domu ís. znaí stavební místo blíže neznámeho
néjši
6 u palisád je ís. 19, jež
židovského majitele. Ostatní
domy
židovské ]ioítaly by se do predmestí a
majitele jejich hyli: 15. Josef Sehimsche.
hám.
17.
Lobl Marcus.
18.
16.
Marcus Abra-
Herschl Lohl.-)
Na predmestí v ulici Psí byl židovský (starý) hrbitov, dodnes zachovaný, jejž sobé židé teprve r. 1715 smeli ohraditi, na maipé však není' ho vidéti. Domy židovské ís. 15 18 byly na bývalém Janove, kde je dnes strední ást ulice Riegrovy,
—
pri
emž dum
ís. 18 stojí na rohu dnešní ulice
novy, do které se v
XIX.
stôl.
Jungman-
mesto židovské poalo roz-
šiovati.
Židovská tvrt v Kyjove svým vznikem saliá do XVI. v ten as mlky zde byli trpení, až r. 1613 privilegiem císae Matiáše dovoleno jim v inésté bydleti a obchodovati. Veliké z toho byly spory mezi méšany a židy, kteí se však v Kyjove udrželi až do r. 1848 a tím až na dny naše.^) stoL, židé
Dle „Ordnung der Feier zur Einweihung des neuerbauten israelitischen z majetku žid. obce v Kyjove.
')
Bethauses zu Gaya September 1852" -)
mape
z
Veškerá jména a názvy mesta uvedená jsou tak. jak napsána jsou na tehdejši starši nemecké koncovky 1715, ponechaný jsou tedy
r.
i
i
pravopis. ^)
v
širši
O
židech v
Kyjove, otázce to
a zvláštni studii.
i
zajimavé
i
složité,
pojednáno bude
Založení mesta Litovle Jan
(MUDr.
S
my
k
a.)
(Dokonení.)
Postnpiijeme-li do Viiitriiílio iiiésta Litovelskélio se strauy
Olomoucké, vejdenie uejpl-^'e do Olomoucké ulice. Ulici tuto tvorí po strane východní domy . 3, 4, 5, 6, 7, 194, 195 a 196, po strane západní domy . 102, 101, 100, 99, 98, 193, 192, 191, 190 a 189, vesmés to domy pravovárené. Ulice tato ústí na lilavuí námestí a pri vchodu do ní z Olomoucké (jižní) strany stávala Olomoucká brána s veží. Po z])oení ])rány a veže postavený zde domy.
Pokraovaním Olomoucké ulice, jakožto ulice hlavní, jest na severní polovici mesta ulice Unovská, do níž se vchází z lilavního námestí. Východní stranu této ulice tvorí do'my ís. 163, 164, 165, 166 a 49, stranu pak západní domy ís. 171, 170, 169, 168 a 167, vesmés to o])ét domy pravovárené. Pri východu z mesta uzavena hyla ulice tato Unovskou branou s veží. Po zborení brány a veže postavený byly i zde domy.®^) Nynéjši
''1)
smlouva pravovárených méšanú v Litovli praví v § 1. pravovárených domú v mésté Litovli ís, po-
takto: „\1astníci padesáti šestí
pisná
3,
4,
5, 6, 7,
10, 49, 56, 60,
73,
98, 99, 100,
101, 102, 119, 121, 145,
147, 150, 151, 152, 154, 155, 156, 157, 159, 162, 163,
164, 165, 166, 167, 168,
169, 170, 171, 172, 175, 178, 181,
188, 189, 190, 191, 192,
182, 185, 186,
187,
privilégií Václava krále esPolského z roku 1373 spolené právo k varení piva, pálení korálky, dále nálevu piva a korálky sobé vydobili, tvorí mezi sebou spolenost na neuritý as pod firmou: , Pravovárené méšanstvo v Litovli", ,Bräuberechtigte Búrgerschaft in Littau'' se sídlem v Litovli".
193, 194, 195, 196, 197 a 198,
kého
z
K poíta ti
1290 a krále Jana
r.
ktei na základe
eského
témto zde vypoítaným 56
dúm
ís. 117., který byl též
várené méšanstvo koupen,
vováreném domé
tak že
a
pravováreným
domm
domem pravováreným
náleží ješté pri-
a byl pro Pravo-
poet pravovárených domú iní 57. V praspolený pravo várený méšanský pivo-
is. 117. zízen byl
—
358
—
Yýcliodní stranu hlavního námestí tvorí domy ís. 151, 152, 153 (bývalý »Kutelliof«), 154, 155, 156, 157 a 159, severní
domy ís. 162 (rohový dúm), 163 (rohový dúm Uneovské ulice), 171 (rohový dúm Unovské ulice), 172 (ro-
strann
hový dúm), západní stranu domy ís. 178 (rohový dúm Kostelní ulice), 179 (nynéjší hejtmanství), 180
181 a jižní stranu
domy
dúm Oloioucké
hový
(mestská radnice;, ís. 187 (rohový dúm), 188, 189 (ro
196 (rohový dúm Olomoucké 97 a 198 (rohový dúm). Veškeré zde uvedené domy až na ís. 1-53, 179 a 180 jsou domy pravovárenými. Domy ís. 153 (Kutelhof), ís. 179 (bývalé rytíhtáovy masulice),
né
ulice),
J
chlebové lávky) a ís. 180 (bývalý rychtáúv dúm), nestádomy pravovárenými, nebo náležely mestskému rychtái, který privilégia pravováreného se nezúastnil. Byl la
ly se
tehdejší mestský
rychtá nadán hojnými statky a výsadami
osobou nad ostatní méšany tak povýšenou, že nemél ani potreby a zajisté ani vúle o privilégium pravovárené spolene se svými méšany se ucházeti, a to tím více, když privilégium ])ravovárené jeho méštanú bylo pro neho novým pramenem prijmú, jakožto privilegovaného rychtáe. i
Zbývá
ješté stopovati
v ostatních ulicích mesta, kterak
pravovárené domy jsou umístény a
zde zbývající
rozde-
lený.
V prodloužení východní strany námestí, smérem jižním, nalézá se vedlejší ulice (nynéjší ulice Podebradova), ktením, nalézá se vedlejší ulice (nynéjší ulice Podebradova), ktepravovárený rohový dúm ís. 198, za nímž v rovné radé zadní trakty pravovárených domú ís. 195 a 194, jejichž prední trakty nalézají se v Olomoucké ulici, po strane východní pravovárené domy ísi 151, 150, 147 a 145 (rohový dúm). V prodloužení východní strany námestí smérem severním probíhá paralelné s ulici Unovskou strané západní
koní
a stojí
var se sladovnou, následkem
ehož
stal se
spoleným majetkem Pravováre-
ného méšanslva a mezi vlastniky pravovárených domu se již neuvádi. Dlužno zde ješté k tomu poukázali, že ve smlouvé uvedená dáta ohledné ziskáni
privilégia
Václava pocházi
z
varení r.
piva
nejsou
1291 a potvrzeni
ravského Jana. Omyl zpiisobil
již
díve
historicky
jeho asi
z
správna.
roku 1373. od
pisa.
Privilégium krále
markrabéte
mo
I
—
359
—
(uyuéjší ulice Šafárikova), která má po výpravoA'árené domy ís. 157 a 159, po západní strane pravováreený rohový dúm is. 162, za uimž v radé jdou zadní trakty pravovárenýeh domú ís. 164, 165 a 166, jejichž prední trakty jsou v Uneovské ulici. vedlejší ulice
chotlní strane
V
prodlouženi západní strany námestí smérem jižním
jde rovnobežné
s
Olomouckou
ulici vedlejší ulice (nynéjší ulice
Boskovicova), kterou tvorí po strane východní pravováreený diim rohový ís. 187 a zadní trakty pravovárenýeh do-
mú
ís. 190, 191, 192 a 193, .iejichž prední trakty jsou v Olo-
po strane západní pravovárené domy ís. 181, 182, 185 a 186 (rohový dúm). V prodlouženi západní strany námestí na sever jest vedlejší ulice (nynéjší ulice Vlašímova), která beží s Unovskou ulici paralelné a má na strane východní pravovárený dúm rohový ís. 172 a zadní trakty pra-
moucké
ulici,
vovárenýeh domú ís. ty
v
.i'^on
Unovské
várený dúm
170, 169, 168 a 167, jejichž prední trak-
ulici,
na strane západní rohový pravo-
ís. 175.
Kromé dvou hlavníeh ulic. Olomoucké a Unovské, a tyí" vedlejšícli ulic, Podébradovy, Šafafíkovy, Tioskovicovy a Vlašíinovy vychází z námestí smérem západním ješté vedlejší
ulice,
má na
vedoucí ke kostolu
strane severní rohový
(nynéjší Kostelní ulice), která
pravovárený dúm
ís. 175, a
na strane jižní rohové pravovárené domy ís. 178 a 119. Zde dlužno se ješté zrnín iti o dvou ulikách, které nalézají se pri mestské struze, a z nichž jedna jde na východ a druhá na západ z námestí. Západní ulika má po severní strane pravovárený dúm ís. 117 a východní po jižní strane pravová-
rený dúm ješté
ís. 152.
Umísténí pravovárenýeh domú není uvedeným popíšem vyerpáno. Dlužno proto iKX)hlédnouti se dále ješté po
ostatnich vedlejších ulicích a sledovati zde rozestavení pravovárenýeh domú. Poneme-li píní ulici jižní polovice mesta,
která kolmo protíná Olomouckou ulici (nynéjší ulice Havlíkova), a která touto ulici rozdelená jest na dvé polovice,
a síce na polovici východní a západní, vidíme, že východní polovice má po jižní strane rohový pravovárený dúm ís. 7 a dále pravovárený dúm ís. 10 a po severní strane rohové
—
360
—
pravovárené domy ís. 194 a 145. Západní polovice Havlíkovy ulice má po jižní strane rohový pravovárený diim ís. 98 a po severní strane rohové pravovárené domy ís. 193 a 186. Rohové pravovárené domy Havlíkovy nlice ís. 145 a 186, které json rohovými
domy
vedlejších ulic, do námestí vedou-
ponéknd do ulice Havlíkovy povystreny, tak že asti této ulice, piléhající k ulici Olomoucké, jsou širší a asti další, rozbíhající se na východ a na západ, jsou užší. Hlavné platí to pro východní polovici této ulice. cích, json
Na severní ])olovici mesta jest shodné s ulici Havlíkovou vedlejší ulice píní, která rovnéž od východu na zá])ad probíhá a která též hlavní ulici Unovskou na dve polovice jest rozdelená. Východní polovice této ulice (nynéjší ulice Tebízského) má po strane jižní rohový pravovárený dúm ís. 166 a po strane severní rohový pravovárený dúm ís. 49. Západní její polovice (nynéjší ulice Lichtenštejnova) má po jižní strane rohový pravovárený dúm ís. 167 a po strane severní pravovárené
domy
ís. 56 a 60.
Obé zde uvedené ulice píní, které shodne na obou povýchodu na západ probíhají, spojuje na západní strane jedna vedlejší ulice (nynéjší ulice Komenské-
lovicích mesta od
ho) a na východní strane dnihá ulice
Jungmannova). Vedlejší
ulice
vedlejší (nynéjší ulice
na strane západní, nyní
Komenského zvaná, a do kostelního námestí strane východní pravovárené domy ís. 119 a
121.
ulici
má
po
Dúm
ís.
ústící,
dúm ís. 121 prelí Kostelního má tato ulice pravovárený dúm
119 tvorí roh ulice Kostelní a námestí.
Na
strane západní
ís. 73, který jest
zárove domem rohovým ulice, vedoucí k ulici Mlynskou zvané.
bývalému rychtáovu nilýnu, nyní
Vedlejší ulice na východní strane mesta se nalézající,
nyní
ulici
Jung'mannovou zvaná,
trakty pravovárených í^trané
domú
má
na strane západní zadní
ís. 150, 151, 156 a 157, a na
východní bývalý rychtárúv mlyn, »Kutelmiilil« reený
(nynéjší ís. 35). Dodati zde dlužno, že jak v ulici
Komen-
Jung-mannové puvodné salialy zadní trakty pravovárených domú príslušných tvrtí po vétšiné až do téchto ulic, tak jak tomu jest u pravovárených domú ís, ského, tak
150, 151,
i
v
ulici
156 a 157.
—
361
—
Nanesenie-li sobé njmí zde uvedené
a bývalé
domy rychtáovy k
pravovárené domy
vúli grafickému znázornení na
papír, obdržíme polohorys královského,
na némeekém práve v Litovli založeného mesta z r. 1291. Z polohorysu tohoto seznáváme, že mesto založeno bylo presné ix)dle napred vypracovaného plánu a že r. 1>^91 bylo ve svých hlavníeh obrysech hotovo, nebof hlavní ulice Olomoucká a Unovská, hlavní námestí a lilavní bloky stedního mesta byly již v^^budovány.
již
V boních
ili vedlejších ulicích
vytýený byly pravováreený-
mi domy smer i šírka techto ulic a takto položeny základní rysy pro ty ulice. Pravovárené domy tvorí v techto ulicích bu rohy nebo základní fronty, tak že jimi ulice tyto úplne jsou naznaený.
Na púdorysu
podlé rozložení pravovárených
domu
v
pozorujeme, že velkost a rozh)lia ])rabyla nestejná, a že vétší domy s ui^nšími
roce 1291 sestrojeném
vovárených domu
bez všeliké pravidelnosti se stídaly. Xásledkem toho byl
et domu
jednotlivých strán
i
príklad vidno v uJíci Olomoucké, kde naproti
donium is.
domy
i
po-
hlavní ulic« nerovný, jak to na
pravováreným
194, 195 a 196 tvorí protéjší frontu
pravovárené
ís. 193, 192, 191, 190 a 189. Okolnost tuto vysvetlíme
na némeekém práve v Litovli budováno bylo na základe práva zákupního, tak že pri stavbe pravovárených ili prvotnícli domii v meste Litovli kromé jiných ohleflu vážnym initelem l)yla i zámožnost a si
tím, že královské mesto,
zdatnost osadníkova,
nebo rychtár
tu osadníkvim piidu zapro-
ím
tudíž osadník byl dával ix)d stanovenými podmínkami. prostory stavební více asi tím zámožnejším a i>odnikavéjším, si
zakoupil.
Když várenými
takto pevná kostra nového mesta, utvorená pravoa rychtárskými domy, byla vybudovaná, dostalo
1291 mestu trhových a pravovárených privigií i s právem mílovým a prvotní osadníci, kteí tvorili pak in-avovárenou spolenost, považovali se v meste za zvláštni, prise v roce
vilegovanou, jakoby patricijskou kastu, která vo staletí držela primát vlády mestské ve svých rukách a osvojovala si výhradní právo i na mestské úrady, což iwtrvalo skoro až do r. 1743.
—
362
Po dosá hnutí vzácnych
~
privilégií v
r.
1291 stalo se krá-
lovské mesto v Litovli místem
hledaným a lákalo nové osadníky z blízka i z daleka k nsazení v meste, hradbami obklíeném. Ponévadž však každý osadník musil se v meste zakoupiti, to jest mnsil se vykázati, že má v meste diim pro svúj obchod nebo své remeslo, rozširovalo se mesto iivnitr mestských hradeb prístavbou nových domii na A'olné prostoe, hlavné v okruhu mestských hradeb, podlé pedepsaného plánu.*'") Všichni tito osadníci pozdéji musili pinésti sebou do mesta též nejaký majetek, stali se úastnými svobod a výhod mestských, avšak do sboru pravovárenýeh méšanu prijatí nebvli a tím též k mestským úradum pripustení nebyli. Kolonisace po roce 1291 neomezila se v Litovli výhradné uvnit mestských hradeb, nýbrž postupovala i
jen na mesto
na okolí mimo hradby mestské. Mýténa tu byla doubrava, zakladaný y, pastviska i role a stavená na nich obydlí. Ce1
ui
lou tuto kolonisaci provádéli
méšané
litovelští,
uvnit mest-
Takto povstalo Olomoucké predmestí, koských hradeb mimo hradby lónie -Kábelová, »Komárov« a »Paulinka" mestské v Litovli. usedlí.
Pri rozširovaní mesta uvnit mestských hradeb v Liponecháno bylo pri mestských hranách volné místo pro dopraA'u obranných prístroju na mestské hradby a na pedtovli
ke snažšímu obcházení mestských hradeb, proto též ani pri Olomoucké, ani pri Unovské bráne pravovárezde staA'ba né domy tesné až k hradbám pristavený nebyly,
prse, jakož
i
a
ulíc
úplné byla dokonená. Posu7Aijeme-li nyní celkový ráz o])evnéní
i
stavby mesta
Litovelského, jak zde byl šíre popsán, nezústáváme v pochybnostech, že pri budovaní jeho vedie ohledu hospodárskeho hlavním initelem byl též zetel strategický, a že mesto bu-
dováno bylo nové podlé
pedem
presné stanoveného plánu, a
domu .
ve Vnitnim mésté, kdež staví m, bliže zdi hradební bronzový náramek, moderniho tvaru a ornamentovaný. Nedaleko od tohoto v popeli ve hloubce 1. m. bronzová lopateka a jiné bronzové predmety. Domniváme se, že v téchto mfstech v prvn dobé po vybudovaní mesta náležala se dilna na 6
)
Prístavbe zadniho traktu
se museální budova, nalezen
ve
hloubce
výrobu ruzných bronzových predmetu.
36.
2.
363 to na místé uovém vedie starého, zde již stávajícílio mesta. Kdežto stará osada Litovelská vznikem svým táhne se do doby pedhistorické, múze se stavba královskébo mesta, osazenébo na némeekém pravé, v Litovli klásti do druhé polovice tináctého století, a sice pravdepodobné k r. 1260. Tato na némeekém pravé osazeuá osada v Litovli obehnána byla pevnými hradbami a nadána mnohými vzácnymi výsadami, na základe kterých vyšinula se na. bohaté a významné mesto královské, tak že postupné v nedlouhé dobé v jejím poddan-
ském pomeru
octlo se veškeré sonsední obyvatelstvo, ix)kud
v j)oddanském pomeru jiné vrchnosti. Též púvodní osada Litovelská, pozdéji Starým méstem nazvaná, ztratila na svém púvodnim významu, ponévadž nejsouc obdarená výsadami královskými jako sokyné její, na némeekém práve osazená, upadala hospodársky i politicky, až stala se vsí, spravovanou rychtáem a poddanou novému mestu v Litovli. nenalézalo se
Na
již
základe získaných privilégií, hlavné trhových, pra-
vovárených, emeslných, obchodních a jiných, která spojená byla s právem mílovým, zbohatlo méšanstvo uvnit hradeb mestských v Litovli usedlé, zakladalo kolónie v tésném sousedství svého mesta a zakupovalo statky v okolí.
na
Tím
povsta-
mesta za hradbami osada. Olomoucké predmestí zvaná, k níž poítaný i kolónie »Kabelov« a »Komárov«, na severní strane pak osada, Unovské predmestí feená, k níž poítáno i Staré mesto a kolónie »Paulinka«. Veškeré tyto kolónie mestské i mesto samo spravoval sbor méšan, volený z prvopoátku výhradné jen z pravovárených méšfanú, pozdéji též ze zástupcu cechu mestských. Postupim doby a mohutuéním olx)u mestských predmestí jakož i npadkem správy mestské vyvinuly se pomery tak, že v roce 1743 pikroeno bylo na základe narízení knížete Lichtenstejna, jakožto vrchnílio pána mesta Litovle, k reorganisaci správy mestské. Reorganisace mestské správy provedena byla tím zpúsobem, že na místé dívéjšího výboru, sestávajícího ze 36 lenii, volených výhradné jen z méšanú a cech uvnit mestských hradeb usedlých, vol^n byl výbor jen z 12 élenii, z nichž voleno bylo 8 z mesta uvnit hradeb, 2 z Olomúckého predmestí a 2 z Unovského predmestí. Tím zmizelo nadobro privilégium prvotních osadla
jižní strane
ili
— níkú,
364
—
pravovárených
to méšanu. na mestské úrady v po staletí ve svýcli rukách méli a jako svou výsadu udržovali a hájili, nebo v r. 1743 bylo významné ustanoveno, že výbor mestský voliti se má ze všech obanú, nikoli
Litovli, které tito
jak prvotné bylo jen
z
pozdéji pibráni byli
i
pravováreného méšanstva, k némuž zástupci cechu.
Tak zmizela vzácna
a
draze vykoupená privilégia,
na nichž zbudován byl prvotní rozkvet a blahobyt mesta královského v Litovli. Vývoj spoleenských a politických pomeru prolomil ohrady privilegiemi zbudované postupné jednu za druhou, až z nich nezbylo nie, než dejinná upomínka mestu Litovli na bývalé slavné jeho doby, k nímž položen byl základ vzácnymi a etnými výsadami královskými.®^) Když pak 10. prosince 1910 pravovárení méšané své právo i s celým pravováreným majetkem predali Kol. akc. pivovaru v Litovli, zmizelo i pravo váreené méšanstvo z Litovle. Za to však cís. rozhodnutím z 18. ledna 1914 vrácen byl mestu Litovli titul mesta královského.
Litovel jest púvodu slovanského a založená byla v dobé pedhistorické púvodné na levém Ijrehu eky Moravy. Byla na prvopoátku pravdepodobné jen hradem neb dvorem zakladatelovým (Ljut-o-velovým), pri némž znenáhla vyrostla osada (podhradí), která
stala, se
pak majetkem zemepána
i
s
okolní-
mi Doubravami. Pred nájezdem Tatárskym byla již Litovel dúležitou osadou trhovou, elní nebo obchodní. By vší r. 1242 Tatary zpustošena, byla na základe privilégia krále Václava I. z r. 1243 v 15 letech opét vybudovaná a osazena na témž místé, kde stála osada stará, a síce na pravé Olomúckém, to jest na práve zemském, slovanském. Tak jako dejiny založení mesta Litovle temnou rouškou jsou zahaledejiny cirkevní v Litovli nejsou dosud dostatené i prvopoáteni probádány. Rovnéž i národní pomery prvotniho obyvatelstva v méslé Litovel63)
ný, taktéž
ském, na némeckém pravé osazeném,
nejsou do^ud
náležité
objasnený. Ny-
mesta bylo nemecké a takozajisté názorem nesprávnym. Po-
ni rozšírený názor, že první obyvatelštvo tohoto
vým
že zústalo až do nejnovéjši
jednaním tímto déji
hodlám
Litovle.
snažil
objasniti
jsem i
doby,
jest
se objasniti otázku
založení
cirkevní dejiny a národnostní
mesta Litovle a poz-
pomery prvotniho mesta
—
365
—
Vedie této staré, zemským právem se správu jící osady II. kolem roku 1260 v Litovli osadu novou, ua némeekém práve, která stala se méstem královským. trhové založil král Premysl Otakar
Když poato bylo s budovaním nové osady, na némeekém práve osazené, dostala stará osada v Litovli vzhledem k osade nové název » Staré mesto « (autiqua civitas), jakž až dosud se nazýva. Nová osada v Litovli, na némeekém práve osazená, obe hnána byvší pevnými hradbami s bránami, stala se významným méstem královským. Postupem asu, nadána jsouc bohatými privilegiemi královskými, zmohutnéla tak, že ve své poddanství pivedla nejen zemským právem v Litovli se spravující Staré mesto, nýbrž i dediny okolní. Novým tímto a asem tak slávnym méstem královským jest nynéjší Vnitní mesto v Litovli.
24*
Fr. J,
Schopí a jeho ,Vesnické Noviny z ech'. JosePešek.
Plné pochopíme smýšlení
(Pokraovaní).
Schopfovo v jeho otevfeném hsté
vyznaní víry a nékolik slov k novinám Lipy Slovanské jakož Novinám Národní m", kde praví: ^) ,
i
..Véfím,
tou tolikož
že
vláde rakouský národ blažen, že
v konštituní
odstránení
všech ouhon ve verejné
zprávé, které
již
v stížnostech pro strany, i v tišténých spisech mnou potlaovaný byly, možno bude. Ale já mysKm, že by jsme my již
40
let
v plném
požívaní
v novinách
nebyl proti
snížil,
konštituní ch práv
a v listkách
vládu
i
kdyby hanebný tisk hanéním, co nejhlubéji
byli,
oufady
a k zjevnému odporu proti císai a k neposlušnosti
zákonúm nebyl
vybízel.
Verím, že noviny takto dále pokra-
konené o všecko pripraví, co nám povoleno bylo, proto že budeme za nezralé a nedospelé pro konštituní svobodu považovaní. Verím ale na dobrý národ, který nechce nepoádek a neující nás
pokoj ani popudlivých novin,
kterých nabažen
jest.
Véfím pe\Tié
a nevyvratné, že vláda opravdu zamyslí nás oblažili, a že ve vládu duvéfovati múžeme, Já véfím také, že to vláde nikdy nenapadne, ba ani napadnouti nemíiže, dané nám svobody obmezovati. A konené véfím také, že když noviny si osobují právo lid poboufiti, že mám také já právo lidu zjevné a svobodomyslné pravdu odkrytí, na špatné listy poukázati a lidu pfed nimi výstrahu dáti, a
k pokoji a poslušenství proti zákonúm
A mi
je vybídnouti.
nyní slovo na oboje tyto noviny.
Vy
jste lidu
popudlivý-
spisy svými vštípily jed hluboko v pirozenost jeho zasáhající.
aby tento jed neustále ouinkoval, proto jsou vám každé vašim jen nepokoj a zmatek rozšífujícím novinám na odpor stojí, trnem v oku a proto uvádíte v po-
Vy
chcete,
noviny, které zjevné proti
:
1)
Vesnické Noviny z Cech', 1849,
.
7.
z 19. kvétna, str. 96.
-
367 -
dezení Ves nie ké noviny, protože lidu pravdu povídají, proto že bludúm vašim odporováno, a že lidu jakožto nebezpené a škodné vyjeveny budete. iníte mi pedliúzku, že pácham vesnickými novinami zradu na národu. Tážu se, jest to zradou, když se pravda odkrýva ? když se praví, že domú poslaný ríšsky snem nám nieho jen outraty spúsobil? když se praví, mužeme býti zatím s ústavou ríšskou spokojeni, budoucí snem ríšsky af na ní opraví? když se lidu ekne: Xevéf bufiúm, popuzujícím novinám, a nebo když se lid k pokoji, k poádku a k poslušnosti že se obávate,
proti
zákonom
vyzýv^á?
Vás novin jediné se pfedhúzka tkne, žejste zrádcisvobody a lidu. Vy jste s\'ým tupením proti vláde, svýma pobouflivýma lánky, svýma bludy, svým krivé prorokujícím duchem mnoho neštéstí krajinám i lidem našeho bludného uení šetfících, pfinášely, vy ste pokazily lid. Vy nesete Ainu. že jsme z jednoho stavu obležení do druhého uvrženi, že vláda branou moci zakroovati musí. a že v nedúvéfe své nás a užívaní svobod obmeziti, pinucena jest. Na vás upadne pfedlu'izka vétšiny lidu. a není tomu tak, že za slovy vašimi národ stojí.
právem lid na vaše špatné uení pozorná uinili. vesnickým novinám rízené tupení mne tak málo, j ako zasí-
INIohu tedy
Proti
nazývají, odkteí'í se demokraty pravdu povídati, a vám všecko \'ysvét-
lané vyhrožující dopisy bídníkú. straší,
vám
láskaví tenáfi
Tupení zrovna protéjší ouinek toho okazuje, co oboje Práve ono na vesnické noviny upozornilo, a poet odiératel znamenité rozmnožilo.
lovati.
noviny zamýšlely.
Doufám,
že
budoucné ostanú bez pokušení. Já jakožto
advokát jsem hotov rukavici k zápasu každou
odporníku svému rázne na
telo doráže
s
starý
radostí ujmouti a
i ".
Havlíek neuznal Schopia ani za hodna, by mu odpovédél to, co napsal o nem „Veerní list".^) Ukojme
sám. Otiskl toliko
zvédavost a nalilédnéme do odpovedi té:
„Z Prahy.
Také néco pro zasmání.
Ctenáové eských asopisu zvané
,
1)
Vesnické noviny
z
Národní Noviny, 1849,
Cech' a
.
znají
bezpochyby také tak na-
jejich redaktora Fr.
118, z ŽO. kvétiia,
str.
469.
J.
Schopfa.
— Tento pan František píše své „Vesnické
J.
—
368
Vesnických Novin
Scliopf, redaktor
noviny
z
Cech,
Cech"
pro stranu, kterou zde jmenovati nemusíme, která však není ani nejmenší pfítelkyní svobody z
Aby svým „Vesnickým novinám
národní.
pan redaktor
rozesílá je
množí páni
farári,
Fr.
J.
páni direktorové a
z
Cech" publikum
zdarma
Scliopf
jiní takoví
získal,
na venkov, kde
-ové
v rozširo-
vaní blahoplodného semena svobodomyslnosti jeho statné podporujú
A
mu
lid
náš na venkové jeho „Vesnické noviny
nazpét posila, ani za
darmo
isti je nechtéje
a radu
ech"
z
mu
dávaje,
aby nechce-li lépe psáti, radéji nie nepsal, nedá se pece pan redaktor Fr. J. Schopf odstrašiti a rozesílá zdarma a neunavené své „Vesnické noviny z Cech" na venkov".
Na otiskují z
I
doslov
Veernílio Listu.
„Pan
Fr.
maže v tom, nutí jeho
Schopfova zaslaná.
to hlavní véc otiskují N. N. ze
do
že
J. Schopí, redaktor „Vesnických Novin z Gech'\ jsme tak ochotné a zevrubné otcovské napome-
listu
svého
velice nás slova
pozorovali, jak
prijali,
jeho dojala a že hotoví jsme, pokání initi za spáchané hfíchy své
* !
Schopf délal náladu pro sebe ve svých novinách. Délal jakoby mnoho pozornosti. Zatím byl pfehlížen. Snad i ta okolnost
budil
ho poburovala.
asové
brzy potom
vadni své „Vesnické
rozdelil
noviny
z
Schopf,
ech"
v
jak jsme list
Havlíkovi už v „Politických vesnických novinách a vzdelaní venkovského lidu"
oteveným
slyšeli,
dosa-
A odpovédél ech pro osvetu
dvojí. z
listem:^j
„Ješté néco o lánku Havlíkove vNárodních Novinách proti m é osobe fízeném pod nápise m:
„Také néco pro zasmání". praVí ve svých novinách . 118 pod nápisem jsem exempláre svých novin lidu venkovskému a že mi s tou radou nazpét odesláni byli, abych dále psáti
Pan Havlíek
nadeeným, zasílal,
že
pfestal, nechci-li nie lepšílio psáti.
^)
Politické Vesnické Noviny, 1849,
.
14, z 9.
ervna,
štr.
124.
— dva
Uznám
se
dále pravda, že
zasílal, jest
na zpét odesláni
listy
mokratu".
obyajné u novin stáva, listy mi dopisem, a térai slo\'y které mély podpis: „Xékolik de-
jsem jakož
Jest pravda, že
na ukážku
—
369
byli,
mi
že
též,
j ešte
nékolik
podlých
\7hrožujících
bez podpisu poslano bylo. Nékolik jich bylo z okolí
listú
leckého, jeden z Kutné
a dva
Hory,
Humpo-
bez bližšího udaní
z Praliy
místnosti.
Konené mi pán Havlíek pomáha
ze sna, povídá totiž ve
svých novinách o zpátením zaslaní exempláru na ukážku,
i
také
o obsahu dopisu, a sice tak zrejmé a zjevné, že se každý presvedili musí, že o tom více
on
že
jest
neznámy
vi,
Nékteí známi
dopis dúkladnéji
si
ten
udélali
žert,
Tak
že taliy
má.
konají naši tak nazvaní pátelé lidul
tedy ostal
Inu
vézet!
písmen a sloh
a shledali je sobé ponékud rovné, a
prohlédli
že pisaf ten v Praze obydlí své
nalezli,
ste
každému musí napadnouti myšlenka,
a že
zasílatel dopisa.
s
Pánem Bohém,
Vy pane Ilavlíku
já však
po takovém
se s Vami do žádné hádky více nepustím. Tak mél asopis „Wage" pfece pravdu, a Engländer-ova Katzenmusik-a ve Vídniotomto pánu fíšském poslanci pravdivé soudila!"
projeveném vyznaní
Havlíek
jisté
nemél
vécmi. Ale Schopfovi
bylo
vanskou Lipu a jim blízke Schopf dokonale uvádí
summu
33026
tolik
zl.
vše
asu, by zabýval se lakovými dobré, ím mohl Havlíka, Slo-
lidi pošpiniti.
ohríval str.,
otázku vyútovaní národní sbírky,
z níž
mélo
se vyplatili
délníkúm za
práce, jež jim obstarával „národní sbor".
Schopf dal lánku svému titul ,.Múžeme skutené spolkm ^) Ve skutenosti má na mysli jen „bratrstvo sv. Václav-
véhtiC.)"
i
ské",
.,akoliv
sdéluje i
„komité pražského méšanstva" nebo „národní sbor", národ krom Prahy své hlasy mu nedal"* Tento výbor, dále, „pozustával z mnoho vážených mužô, spolu však
z takových,
kteí niím nebyli, ani dobré povesti neméli".
a
naléhá se na noSbor zamestnal prý 1428 délníku, ale. útu nejiž 5 mésícú inil tak hlavné „MastimQ" skladá. Jeden prý odkazuje na druhého. .Vyjadrení" Dra. PinV outech jsou prý kasa, Lämmla a Kruga mu nikterak nestaí.
vinami
')
—
Politické Vesnické
Noviny
z
ech,
1SÍ9,
str.
116.
—
,
-
—
—
370
uvedený položky, za než musí se stydéti pravý Vlastimil. Z penéz, jež urený byly pro chudé, zapraveny byly výlohy na dve deputace do Vídné. Schopf vyíta, že za peníze ty úastníci dobre se méli, a že za jediný nocleh v Ústí n. O. poítali asi 400 zl. stf. Dále, že mnoho set stála látka na prápory, pentle na kokardy; dokonce, horribile dictu, pét tucta i ješté více rukaviek z toho jak se pod rukou ^7pravuje, „byl koupeno. Šíri známy klep z aksamitu a hedvábí, v kterém nádherný oblek zaplacen Fastrôv
—
až do SV.
Ducha
se
v Praze pýil
(sic!)",
z
penéz téchto.
poznámkou, že prohlášeno bylo veíejné nékolik tisíc zlatých docela na jiné zámery, a že se veliká ást penéz téch obrátila na hody. A napomína: „Pamatujte si to, milí venkované a méšani! Takto hospodaíí spolky s penézi jim svéenými pod jménem pfátel lidu. Schopf dráždil
novinami,
Bute
že
lid
obráceno
bylo
prozetelni, až se
máte-li néco zbyteného,
búdou
chtíti
sáky vaše prázdniti, našemu navracujícímu se
zase
tak to darujte
zmrzaenému vojsku, které pro nás svou krev cedilo!!!" ^) V novinách téchto nájdeme na téze stránce (str. 116)
roz-
mluvu „od pána F. H." s titulem , Rozliné politické straa jejich j mena". Vystupuje nám zde radikál, liberál (= svo-
ny
bodomil?), moderátní, konservatista, kosmopolita
= svétoznalec =^
svetooban, progresista.
V
dalším vykladá o shromáždéní ve Frankobrodé
Píše proti
Frankfurtu,
kde
pravé
„stojí
konci horuje pro úzky svazek Slovanô
m
Všimneme
si
svým! V .
struné, co vykladá
14. jakýsi
k
(str.
svétln, jen
a radikové (vyvrácenci) nedají lidu"
a praví, že
lid trpélivé
mu
(str.
118).
na vršku", a na
Nemci.
Schopf dále všecko tená-
„velmi vážený knéz" kreslí
liduvnynéjším ase" dostal se z temnosti
s
volové
„Povahu
Uznáva správnym, že lid nepovolaní vykladai zákonô
119). ti
spáti.
Rysuje
„obraz
politický
by ekal tak dlouho v staré budove,
1) Schopf rád ohíval ve svých novinách klepy. Nebyly daleko rúzným tém štvavým naenim, v podstate úbohým a sméšným. Na p. psal: „Pm všecky sväté na nebi, ti Cechové ztratili již docela rozum: kouska brehu nemají a lostvo chtéjí miti, a mysli ph tom docela, že slovanská jich národ nost bez téch stožáru, prken, laték, provazu a ostatniho harampádi spasená být nemúže". K. B. Štorch dobre vystihl, že „poctivý náš pitel, p. Kuranda. ." (Kvety a Plody z 8. erzasmál se bezpochyby, etl-lito, na týden do sýta. .
vence 1848,
str.
24.)
— až by byla vystavená
... „S
strhli
nová.
—
371
Ale
ti
rýpalové,
tiskú se pohánél, a skoro celý rok bez
.
.
idealisté lid
„Dobrý
zdivoilého bez záko-
strechy, to jest
..." „Zimnice ho pozdravila a pozdravil
nu, tráviti musel
šených
nezralí
násilím dfltkami hanebné bezzákonosti
se ..
na rozcestí a šípem hanebných politikáfô, nezkuna surovém a bezuzdném vtipnustkáfst\i denních
lid
idealistu,
spisovatelú obroušen, nyní tím krásnéji a pevnéji \'ystupuje
repimi rýpalové pro sebe
rok 1848
1849 do
i
7.
138,
(nem.) v
varuje pred peticemi.
teme „Néco ješté
149)
K
.
37,
as
o
Na
121. (též
str.
rozliných peticích oby-
i. tomu dal pisateli podnet ..Plzeský týdní
kde
jest
pracoval a
bfezna istil".
Schopí zase a zase
vatelstva*.
kterém
,,na
Ško-
!
To
jadro však ostalo v lidu.
ujah,
hdu v pfítomném ase
pravý obraz
."
staví se proti akci
list''
Slovanské Lipy. S ní jakož
132. kreslí obraz s „Národními Novinami polemisuje. ^) Na str. ^sedláka politikár e", na str. 136 posvítil si na „demokrata, demagóga, rýpala", na str. 136 vysvtluje „Kdo jest i
dobre
smýšlející'" (Gutgesinnter) a na
„revoluní mužove za našich
komunismu a
socialismu.
as". V
str.
tom
i.
Názory své shrnuje
137. straší
sem
co máš, jest zde
dej,
lid,
rozumí
„svoboda,
tak, že
rovnost, bratrství, právo k práci, právo k výžive atd. jinak, než: Jen
ho zase
\'ykládá. jak
.
.
.
nežní
který by se na tvé
outraty rád živil".
Kromé lidí:
1.
socialistúv
a
komunistu zná Schopí"
revolucionáfe ze zisku
vaní aneb
také
z
jiných
a ctižádosti,
príin,
vždycky
z
ale
druh po pano-
ješté trojí
„chtivosti
pro samozisk'. Ti
na pevnost. 2. Lidi, kterí nehodi se do skutenosti njméjšího sveta. Nemají zlého úmyslu, jako spíše nezhojitelnou zaslepenost, tak že možno je právem zváti blázny, a patrí do blázince. Tretí jsou komunisté a socialisté. Sem náležejí „tuláci, lenoši, nepra-
patrí
covníci",
ktefí
chtéjí,
aby bylo všem
spolené: peníze,
grunt,
žena atd. t v Praze nájdeme ty to tri druhy lidí: bylo zde príliš mnoho ,dív niím nejsouce, nieho nemajíce, ale v zmätku minulého
lidí,
cti a oufadum pfijíti chtévše. Mnohý dovolenýnedovolenými prostedky do zemského snemu pfijíti máje.
roku k penéziim,
mi
i
')
Národní Noviny, 1849,
z 4.
kvétna,
str.
417.
—
372
—
pak skutené do snemu ríšskeho pijda již snil, že jakožto ministr neb vladár zemský a vbec jako veliké zvíe na zpátek pijde".
Tedy jen
ziskuchtivost a nikoliv vlastenectví to bylo, co po-
hniilo takový lid verejné vystoupiti.
na politických bláznech Praha nebyla chudá. Vždy
I
možní
i
zá-
„všecko majíce, co potfebují, jenž ja-
lidé z \7ssich stavu,
kožto trešténci, jakožto blázni
bu
spoluouinkovali,
neb k tomu
peníze dávali".
Pokud beží o tretí druh lidí, tu nachází mezi lidem mnoho komunismu. Želíf (proletáf), domká i nemožnéjší sedlák
chuti ke jest
vždy pohotové
vali
výdélky a úspory své,
strm, ne jako
mnoho jen
jistá
konec koncu
—
chceme-li zacho-
musíme podporovali vládu a „minisvýma vyslanci na venek tak
strana v Praze
neštéstí spôsobivší,
malomocná
A
déliti se.
prekážky v cestu
konené
stane, a nás
klásti,
ímž
se vláda
ochránili není s to".
s titulem „nepodarená petice" o akci áslavského a kouimského, jež vrcholila (17. kvétna) v deputaci do Vídné, která nevedia k cíli. Nestranné o veci psaly i Národní Noviny. ^) Béželo o to, by císaf propustil ministerstvo Schwarzenberg-Stadionovo a prijal ústavu, jakjinavrhl snem kroméížský. Ze Schopí neobešel se bez útoku na Havlíka,
138.
Str.
nékolika
ozumí
obcí
se
pináší zprávu z
kraie
samo sebou.
V ísle 15. ze 7. ervence (str. 139) Schopf podnikl na Havlíka útok nový lánkem „Néco o novinári milostí obdaeném." ekli bychom, že Schopf dal nájezdu svému formu dramatickou. Vystupuje zde farár, obchodník, dústojník a vrchní. Rozmluva
mezi nimi dala se ve shromáždéní v N.
Rozhovor zahajuje
farár citovaním pražských novin
by jmenovaly, v
jež v oddíle „Lúgen", vypravují, aniž
„Wage",
stati
„Prí-
re na milost prijatého novináe", o žurnalistovi, který „a si védom, že jest iMojžíšem svého lidu a jediným hlasem národu svého", slibuje, že upustí od dosavadního zpusobu psaní aspo persifluje na nejaký as. „To, co nyní u sebe tajiti musím'' „Wage" „v lepší a píznivéjší dobé k prospechu pánu pfedplatitelu na jednou podám. Zatím však vzdor svého snažení po mírnosti se od svého pfedsevzetí od ruskoslovanské demokratie stupní
je
—
—
')
Na pravou míru uvedly
z 9. a 10.
ervence
1849,
str.
celou véc
112, 118.
i
Tylovy Selské Noviny,
.
29
— 30,
I
— neuchýlím, si
pustím
373
—
a mél-li bych jednou k smíení svou krev a pestéhuji se radéji jediné spásonosné
uení v mých novinách
Xémci
s
raditi,
do Sibife. Že
jest,
vi
pak totiž
každý tak dobre,
jako že jsem jediným no\ináem, který dle svého presvedení píše, všickni ostatní jsou eledini pánu a který s císaem dobre myslí ;
budoucné
svých, a dle velení téchto psáti musí. Své krásne vtipy
sám posuzovati budú, akoliv každému svobodno bude, si (= ješté?) krásnéjší v mé lánky mysliti. Boj s nepátely o noprávnosti
povedú,
dále
nadéji
v. té
Zatajenou svou zlost proti všem \7pustim, ktefí se
nme
noviny vydávati.
ješté nejaké
rov-
vdéné potomstvo mi
že
zemelému Jungmanovi
takový pomník postaví, jakož
jisté
slíben
byl.
opováží vedie
by nékdo ode mne nána pána
Jest-li
hradu za nevyšlé íslo novin žádati chtél, obrátiž se jen komandujícího, neb ten
jest vší
škody vinen".
Xerozumí
Faráf táže se na \7klad tohoto lánku. ukazuje,
Slova ujíma se vrchní, který rodní Noviny, jež byly
nyní zase pod jistými
Na
otázku
mu
prý.
na Ná-
starém tonu.
ale zase již v
obchodníkov u,
dstojník,
se
na rozkaz velícího jenerála zapovézeny a podmínkami povolený. V tretím neb tvr-
tém ísle samy o tom vypravují,
povídá
že vše to hodí
kdo
jest
oním novináfem, od-
Karel Havlíek, jejž „Wage" nazýva »ve-
že
likým Havlem'^
Obchodník
se táže,
Dôstojník pak veno bylo, proto, že
je
pro
jediné tento
nazýván.
jest tak
hned pohotové
odpovedí: „Jak mi pra-
s
nejmoudíejší
mnoho
jediné on právo míti hodlá psáti, aby jen
a svoj mešec naploval, a aby lid jeho
považuje za oblažitele jíždí,
žádné vedie svých
nejpodlejších,
pává a se
lidu.
aby
jiné
odbératelu nabyl
rei jediné etl, proto se novinám vy-
Proto také proti všem nechce,
trpéti
noviny
snížil.
a
používa
i
prostfedku
Proto ho také ^Wage" pretfe-
S novináfem asopisu „Wage" neb jak vfibec známo, jest nesvým Šotkem také brzo zhynul".
a ousméškem.
to vtipeni
HavUek
se býti soudí, že
sotva do boje pustí,
zdafilý vtipnustká,
neb
s
Na to faráf poznamenáva, jak vedlo by se nám neblaze, kdyby takový lovek mél býti vudcem naším. Pak vystupuje vrchní. Gte prý pravé v Novinách Havlíkových, kde stéžuje lilas lidu,
si,
že ministfi nechtéjí
protože to noviny jeho
,,to
píší. Jest
to
uinili co jest
pece
od lakového muže,
!
—
374
—
nemajícím o státním právu ani pojem, smélost, takové podlé škrabaní, jaké jen u nevedomých a u echú predsvato dusní ch prízvu-
ku
od vzdelaných se národu prohlašovati".
nalezati múze,
lilas
ale
potupou zavrhuje,
toto za
Dále vykladá na dotaz farárov, jak prý Havlíek ve Vídni a v Praze liezky prosil, by povoleno mu bylo vydávaní novin, a „kterak musil sväté slíbiti, že nebude tupiti a vládni kroky svou
penou špiniti". Povolení toho dostalo se mu prý z útrpnosti, jak to dosveduje i dus t oj nik, kterému prý ekl tyto dny jakýsi „vysoký muž" v Praze, kterak Havlíek pred ním pokorné stál, a že
mu
jednou tak
fekl: „Budete-li ješté
psáti, tak
vás
nechám bez
výživy sedét, a pak múžete své noviny národní snísti".
Farár znovu petfásá, že opét píše HavUek „uvyklým tonem", a moudrý pan vrchní mudruje „Džbánem se chodí tak dlouho pro vodu, až se roztlue. On již dfíve svjmi výpady na nékdejšího vládae zemského hrabéte Thuna okazal, jaké povahy :
jest".
A nyní se rozpomíná pan
farár, co sdélil s
ním posledné
v Praze
.dobrý jeden pítel, že co nevidét vyjde kniha tiskem velmi vtipná
pod nazvem: Veliké iny velkého Havla jakožto bratra Václavského, ouda národního výboru, ríšskeho poslance a spolu spisovatele, která se velikou dychtivostí oekává". Tehdáž pastý duchovní
ješté
prý
nevedel,
Ale všecky šlehy tyto
šly
kdo
mimo
vlastné .
.
.
jest
„ten
veliký Havel".
Havlíek na výpady
ty
ne-
reagoval vubec.
Na jiném místé \^kládá Schopf „Nékterá pravidla k \'ysvétpojemu: konštituní svoboda", kde zvlášté zdúrazuje ,,vladafení spolku" (klubu), pri tom ukazuje na innost Slovanské lipy jakožto klubu eského. „Každý klub chce panovati, a nemúže-li to docíliti, vybízí k zboufení. Shromáždéní lidu tím ouelem, aby se neustále hnutí proti vláde udrželo, jest smelá, hanebná hra, jaká lení
se narodení
samým
provozuje". (Str. 143).
teme úvahu „Polní maršal kníže Windischgrätz a jeho na vysvobození rakouských cisárskych zemí". (Str. 147.) Všecka est a chvála jménm: Radecký, Jellaic, Walden, HayWindischgrätze nau, pri tom však nesmime zapomínati na 1 n í m p o v s t á n í jiných i o 1 a e Vždyf vlast naši zachránil kromé ,,p v Praze". Schopf vypravuje o tom tolik: Jinde
podíl
—
—
375
—
„Vime, že nékteí Cechové o samostatném království Geském,
Rus Bakunin nám to v jednom podobného již na sjezdu Slovanú v Praze o svatodušních svátcích uzavrelo. Od náelníkú eských se tomu síce odporuje, ale néco v tom pece musí býti, vždy byl Bakunin též na sjezdu, a muži vysláni byvše, aby lid k pomoci Praze vybídli. jako na pf. Fastr, výslovné podobné veci kázali. o bratrstvu všech Slovanú vypravoval,
spisu
Trebas
i
že
verili,
se
snili.
cos
že to k
lakovému uzavení Cechu
neprišlo, tak
pfece uznali musíme, že by náelníci j ejich v tom pipadé",kdyby byl Windischgrätz odtáhl se
a samostatné
užih
svým vojskem, „takové
Vždy
vítézství po-
své druhé odpovédné ministry žádali, zrovna tak jako Ulifi v bfeznu minulého roku inili, a pozdéji též jako ]\Iadafi byli posílali vyslance k cizím dvorúm''. království
prohlásili.
již
ve
petici zvláštni
W. zamezil svým „prvým \'ystoupením'' v týdnu svato„V pondélek svätodušní proti etnému obyvatelstvu pražskému boj zapoal, jaký bez ohledu na zavraždení hrozné své manželky, bez ohledu na ztrátu mnohých statených dústojníkú To
vše
dušním.
s
nejvétší šetrností
ukonil".
Náš apologeta resumuje pak, že W. udusením povstaní svatodušního
stal
kazil, že se
se
vysvoboditelem
echy nemohly
Nemci v echách pf inuceni Jak se to
stalo,
rakouského
štátu,
„neb tím pre-
jako Uhry od Rakous odtrhnout, a že nebyli v
Nemecku pomoc
hledati
*"
.
.
.
^ypravuje niže. Vzdychá: „Go vše se neui-
mne vydávaní vesnických novin omrmne docházely, listy se vysílaly na venek, aby venkovani pred tením mých novin varovaní byli, a v novinách mnoho potupného se na mne metalo nékterými echy, aby
nilo
zelo
!
!
!
Dopisy
vyhrožující
.
Ale Schopf poznal úmysl
lidí técli. „Zesnulé noviny SlovanNárodní Noviny zvláštni smer se míti zdají, a k tomu eský má naklonén býti. Vždy vime, co všecko se v téchto
ské lipy lid
i
novinách psalo a lidu radilo. Arci že v jiném tonu psané noviny
trpéti
jejich
nemohli,
novinári,
právem
nové eské
totiž
uení konené na jasno pijde, uení víry zavrhne?
chovali, že íálešné jejich
od nich obráti a
tito
se stra-
že se lid
Schopf byl jako škála: ,,vzdor všech téchto podlých prostfedkú, proti
nemu
sestavených
a svým zásadám véren
se
od svého pfedsevzetí odvrátili nedal. A „láska k své vlasti, k hodnému
ostal''.
—
—
376
jest to, která mne vede, a nikoliv ziskuclitiSchopf okruhu tenáfu svých, a vyíta, co všecko opustil z lásky té. ,,Já mám též práce jiného povolaní, a po dlouliá leta sem byl spisovatelem plodným na poli vedeckém. To vše jsem
venkovskému
—
vost"
lidu
lichotí
aby ch jenom lid k zkáze se nachýl ující na lepší Hodlá pokraovali v tom duchu slibuje, že podá
nyní zanedbal, cestu pivedl".
,.mnoho ponauného" a za to bledá odmenu ve vedomí,
má
také prý
Již
lánky,
mnoho dopisu
prý ho ubezpeuje
rozširuje, jak
uchystány pro
jmenovité
z nichž
o revolucí v Uhfích, v
uvádí
Itálii
„o
pfíští
,,
z
venku".
ísla
mnohé
zesnulém
fíšském
že dobré
didežité
snemu'',
a „o chovaní se eského lidu pri bu-
doucích volbách do snemu zemského".
V . žuje
17.
hned po „Pozvaní na pedplacení"
asto v novinách omyly,
že nalézáme velice
inu
158) sté-
(str.
v i. „Politické naše noviny jakožto prohlašovai zákonu",
si
toho vidí v tom, že politické
potu
velikého
Aby
jež
ruší smysl. Prí-
asopisy dosáhly
již
a „každý novinár druhému pfedplatitele ulovili za-
myslí tím, že hodné mnoho, pináší.
neb
listy
nepravdivé. Vec tato se
nou omyly, nelze
j
a
denné 2
naplnily,
se tylo listy
na velikém papíe
listy
vyhledá se všelicos, pravdivé
ako ve fabrice
deje,
se divili, vždyf není ani
a že se tam dosta-
asu k
oprave". Zvlášté
uverejovaní zákonu. Venkovan, te-li jednou néco pro sebe užiteného a pak zase néco, CO odporuje tomu, „bude zemské oufady z íalšování takových zákonu vinili". A hned uvádi výtka
ta
tyká
se
konkrétni príklad z první príloha, ale
str.
,
2.,
Constitutionelles Blatt aus 2.
lovek venkovský béfe Dále
teme
Bôhmen",
sloupec, § 72. Vzdelanec opraví
Nr. 163,
si
chybu,
vec, jak jest podána.
o politickém rozdelení Cech, o ustavení místních
nových mincovních lístcích, o odepfení dávek farári a uiteli. V stati té má pekné porozumení pro úkol uitele. Niže zmiuje se o zemské stráži pro bezpenost (Gendarmerie) v Uhfích, podáva pouení o úplavici a nékolik rad hygienických, v i. (str. 164) „Milosti udelení (Amnestie) bufiúm", vyciujeme, že by nejobcí, o
radéji všecky ty rýpaly dal
sprovodit
se
sveta,
a smýšlení jeho
zemském snemu v echách (str. 165) poznali jsme již. Je pfesvéden, že snem míli musíme a že jej dostaneme také, ale táže se, jestli je již nyní na ase snem zemský a nacházíme-li se skutené v tak smutných asích, abychom bez neho nemohli ani vydržeti ? o
I
— Stojí
—
377
Když byl odúvodnil otázky ty to, zašel do nedávne minulosti. za to, abychom poznali skreslený obrázek Schopfv.
snemu spoíva rozumné a vlast svou v pravde milující poslance na snem zemský volil. Uinili jsme trpkou zkoušku volbami pro ríšsky snem do Vídné i pro shromáždéní fíšské do Frankobrodu " Táže se, ,,jaké jsme to tam poslali muže?" „Lid beze vší duslednosti a zásady na poátku mírumi„Blahonosný a dobrodéjný konec zemského aby
tom,
jediné v
nezištné,
lid 'poctivé,
!
lovné smýšlení pf edstírajíce a posléz zjevné jakožto revoluní
muže
žove vystupujíce,
s
mu-
jedné strany k drulié se kácející, strojem
(oblekem) starovekým pozornost na se obrátili a za sochy božské svrchovanost lidu (suverenitu lidu) považujíce, a na pfíjmí: 1 i
d u,
velmi
si
mnoho
muže bez
zakládavše,
Otec
vzdelaní, bez rozumu,
rei se chystajíce již napred všeobecný smích spôsobili, muže, jenžto v hrdé dumince do Vídné šli, aby jakožto ministri a vysocí oufedlníci se navrátili, a konené muže velkého potu
jenžto k
as prospavší, zmnka slyšeti Za ale
to
poet
o nichžto
za
peníze
veliké
j
im poskytované ani
nebyla".
mužm, Jenžto
„est
jich byl
na snemu
príliš
vrhy jen pofídku proraziti byli
vele ujmuli, skrovný, tak že s svými ná-
zeme a
se
vlasti tak
s to".
Príinou, „že jsme tak špatné volili???", byl podlé Schopfa
rozum a
trestuliodné
aby jen
ríditi,
lidi
ouinkování
strany, která
si
^.ne-
osobila právo volby
svého smýšlení do snemu pfipravila.
Nevedeli
jsme tehdáž, jak dôležitý oufad, jak znamenité povinnosti poslanec
na sebe bere, v
této zaslepenosti
vlk v koži jehnéí, a
Máme
nám
jsme
byli radi,
když se vyskytl
oulisným spúsobem loveka svého smý-
dlouhý seznam hfíchu pohotové ouk lonskému snemu zemskému provozovány byly. V príliodný as, až to zase k volbám pijde do budoucího snemu zemského, jména téchto lidí verejné ohlásime, nebo opét se búdou k poslanectví hrnouti, a tu bude na ase, takové lidi na pranýr šlení ponavrhl.
skoku,
príliš
jenž
postavili"'.
A
dále našeptáva falešný svédek tento:
,Jen
povrch podo-
tkneme, CO se delo. Nepodarený ^7bor národní v Praze nejvétší
ást lidu zapíraje, umél vedení voleb na zemský snem si osobití. Náelníci tohoto \7^boru se strachovali v oufadujících ouredlnících u vrchnostenských i také u duchovních pekážek. Proto musela
— v lidu proti také
,jistý
byli
—
nim záš a potupa povzbuzena a vštípena výbor všechny
národní
pokud
378
oufedlníky
známi a požívali duvéry,
a
býti,
proto
duchovní v okresu,
musil
vylouiti, k
emuž
Dokt. B.[rauner?| svou hstku hodné pfispíval".
—
—
„V lakových okolnostech" stéžuje si Schopf „stáli vorady a inili, co vfidcové národního výboru si páli na takový spôsob to bylo snadnou véeí volby íditi. Nyní se to teprv shluklo. Jistý dok. B. utvoril komité (kancelár), kde každý chtéje býti poslancem, se musel hlásili o odporuení. V tomto kancelári méla obec spolu se dovédéti, koho vlastné volili má. Jak z vlastní zkušenosli vim, mnohý hodný muž v podezení, a mnohý podezelý nerozumnému lidu namluven byl. Emisári se poslah na venek, aby lidu muže pro vyvolení ponavrhovali, i študenti se na pomoc brali, ti museli do své otiny, aby tam apolii bez
šloly
délali.
;
V dopisech beze jména
se
dávala lidu výstraha,
aby hodné muže nevolil, a naposled i oudové národního výboru, neb od nich ustanovení za komisae k vedení voleb na venek posláni byli. innost léchto komisau byla zvlášté ízena, aby volie priméli jen lid sobé rovný, tedy ze stavu sedlského hlasu dáti, ímž by rozumní od zemského snemu vyloueni, a jen pražskému klubu (spolku) možná bylo, jednaní zemského snemu opanovati".
voleb pravým pfátelm lidu predem bylo možno tvrdili, že rozhorením" mezi Cechy a Nemci
Proto tedy výsledek
léchto
zpúsobil „slarosl a péi". Již prý
pinese boj, jenž veden byl ,.s a znamenal jen „krvavé udalosti'' a „nijaké blaho pro zem". Ale „Všemohoucí v nedostižné moudrosti to zachránil. Následkem udalostí svatodušních z národního výboru se stalo nie, a radosti na snem zemský se rozplynuly" .
.
.
Zemský snem eká veliká práce. Uplynula by leta, kdyby zemský snem mél leprve osnovy rady zákonu vypracovali. Nie nevyvedl 1. z. národní výbor, nie nevyvedl také ríšsky snem a pfece
dlouho
se v
nich
rokovalo.
A
nemúže ziskužádosti a svévôli vincií zdar Bôh ponechali". Musí vše vyidili
„vláda blaho svých pronéklerých se rýchle.
ministerstvo nyní všecky zákony pro poradu na
Tím
usporí se
se hlasy, než
poslancú na
Proto vydáva
zemském snemu.
mnoho asu, nebo o hotové veci spíše sjednoli „vec prvopoálené v poradu vzatá
když leprve
—
379
-
—
,kdyby krom má". Zemský snem pak vyridí vše záhy a toho poslancom peníze ne za den, nýbrž za m'itou Ihtu pro zemský snem se vykázaly, pak vétší ást téch pán bude hledéti. aby prišla domô. a aby netrávila z vlastniho sáku".
býti
Volá tedy
Schopf:
nepenáhlí. Pracuji
asu.
dopfejeme jen ministrúm
se mohou, vždy
„bez toho v krátke
a
se
Ihúté
nepodobné uinili'''. Bume jen trpéliví a oekávejme zemsnem hezky pokojné a volby zrale uvážme. Vesnické Noviny skutkem a „všecko búdou na stráži: búdou pomáhati radou
k víre
ský
i
zneužívaní u voleb zrejmé lidu ohlási".
—
—
Na konec Schopf
praví odhaluje své nitro: „chceme" svobodu užívati, chceme, aby oba kmeny Cech ruce si podavše pospolité šly. my chceme záležitosti naše opraviti, a každému zpátenimu kroku na odpor stati, ale jen na
„pravou konštituní
zákonité ceste, a nikoliv pro strannou zášf. nikoliv ze zásoby, že všecko. CO od vlády pochází. špatné jest, a
innéjší bylo. že se to proto hanéti
tebas
musí". —
i
sebe blaho-
(Dokonení.)
25
Ohlas fíjnové revoluce vídeské na Morave. Podáva H. Traub. (Dokonení.)
Shromáždéní
ríšske,
které,
vétšinou netoliko poslanci z
ech
a i
kusé, opušténo byvši velkou z
Mora\7, zasedalo
ve Vídni
nerušené dále, dostávalo se nezbytné vždy více do situace choulostivéjší, téžší a zodpovednejší. Odpovedí panovníkovou na zakro-
ení
snemu v
ríšskeho
Židlochovicích
dne
pozdéji v Olomouci byl bezprostredné po
dne
16. fíjna,
kde
se
12. fíjua
a o
tri
dni
tom vydaný manifest
mluví o Vídni jako o
„rejdišti
ze
nejdivoejších
a nejzvrhlejších vášní", o „fádéní, které pfivede trän a monarchii na pokraj záhuby, snažící se postavili na místo ústavné Mnou zaruené svobody stav neobmezené hruzovlády". Windischgrätz povéfen jest úkolem potlaili „ozbrojenou vzpouru" a zavésti pokoj, a teprve pak že bude úkolem minisíerstva, aby v dohode
dávným snémem ríšskym „zákonitým uspoádáním
tiskú,
s
ústavo-
vykoná-
vaného dosud s bezuzdným zneužitím, shromaždovacího práva obrany lidu hj\ zjednán stav, jenž by bez ujmy svobodé zabezpeil zákonu moc a vážnost". A na no\^'^ projev ríšskeho shromáždéní ze dne 18. fíjna, domáhajícího se zízení slíbeného lidového ministerstva, okamžitého odvolaní vojska, soustfedéného v Dol. Rakousích, vydal pano\mík manifest ze dne 19. fíjna, ') jímž poukazuje k nutnosti chopili se k znovuzavedení zákonitého pofádku i
vojenských
opatrení,
neopomenuv
zdurazniti,
že
poskytnutá
nedoteny. Zemský snem moravský projevil v prohlášení svém dne 10. íjna plné sympatie a sohdaritu s poínaním shromáždéní ríšskeho, Když pak 13. fíjna, jak již vzpomenuto, snem se usnesl na proje\ii k lidu podstatné zmépráva a svobody mají
')
zústati
Srov., CO o jeho vydáni vypravuje
rungen. IV. 59.
Helfert:
Riickblicke
und Erinne-
— me
ku
se však
néném, v néniž
vídenském. podal
381
podi^•u
— neiní zinínky o íšském sne-
návrh na odeslání
poslanec Wilsdor
zvláštni adresy k ríšskemu snemu
„strany uznaní jeho prii-
bezpenost ve Vídni" a
není pro pokoj a
(pilný), jelikož fíšský
snem
to jako
,,právé v nynéjší
,,velmi
nutný"
dobé duševní podporu
potrebuje''. Návrh tento byl jako pilný v nejbliže pfíští schúzi, konané až 19. íjna, projednáván a to pod dojmem cís. proklamace ze dne 16. íjna, která mluvila reí tak rozhodnou, akoliv bylo na denním poádku druhé ctení zprávy o podpore malých femeslníkii. Návrh Wilsdorfuv smeroval k tomu, aby „rakouskému ríšskemu snemu ve jménu zeme Moravské díky za jeho pe\Tié chovaní v nynéjších vážnych a nebezpených asech se \yjadfily, že on n e v y v r a t i t e 1 n o u ]) o d p o r o u s v o b o d y n á r o d íi a k o ntrúnu zustal a pokoj jakož i bezpenost osoby a s t t iK- n í h o i
jméní ve Vídni udržel". J
f
i
í
ek
pfímo nespokojenost
\^slovil pri té príležitosti
povedí panovníkovou, danou poselství ríšskeho shromáždéní, kaje
snemu
zem., že, ,.akoliv
lost cisárskou s
re od
lostí
od-
\"ytý-
místopfednosty na Jeho Mi-
držená žádné poukázaní neobsaliuje, zdali snem zem.
naízením císae strany stahování vojska u Vídné
pece
s
se shoduje.
vysvitá z odeslání deputace nejaké pohanéní Vídenských uda-
a spolu
i
cesta poukázaná,
smyslu eníkové zem. shromáždén
stilisoval zústati,
na které snem zem. kráeti má-'. Ve
predseda otázky takto:
aneb
rozejíii se chce, b) z
ríšskym snémem drží a c) páde nejaká adresa na ríšsky snem
aneb
s
debaty zasáhli
W
i
d m a n n a d E 1 v e r t, '
zdali
d al
i
snem
zdali
a) s
c
í
s
a
e
m
v tomto posledním
odeslána býti má?')
Do
ktefí sice uznávali také zá-
sluhy ríšskeho shromáždéní o udržení pokoje a zajišténí bezpenosti ve
a zárove nebezpedevším první reník,
Vídni, ale, chtéjíce se vyhnouti tak choulostivé
pené
a
otázce, jako byla druhá, vyslovili,
nesmelé, pochybnosti o tom,
,.
zdali ríšsky
snem,
z
kterého velký
poet snémovníkú chybí a který, jakož pochybováno býti nemôže, pod hrozným vplyvom nejaké strany stojí, o konštituní ústave svobodné
vei-ejné rokovali môže". Ant. Wilsdorf odôna adresu k ríšskemu snemu tím, že tento jako „neochvejná opora svobody lidu a konstituního trónu' zachoval
vodnil návrh
Posl.
1)
moôeno
a
s^^;lj
ambala žádal,
aby v pripadnem projevu zem. snemu bylo
pfáni, „že moravšti a estí poslancove, z nichž vétši
-odstránil,
zase do
ríš
snemu
poet
z
tlu-
Vídné se
se navráliti máji".
25*
—
—
382
svým „podivuhodným, odvážnym, vytrvalým chovaním, jež mu zavenou slávnou památku v dejinách svetových, pofádek,
jišuje
bezpenost osôb
klid,
mésté
Vídni".')
považoval
I
aby ^^;^slovili že „moravský
ravské, spíše,
žila již komise,^)
ním adresy této, už
zástupcu
povinnost
za
shromáždéní
fišs.
hrdinském
ohroženém,
uznaní
zeme
a díky,
poverená za pfedsednictví ve
zménily. Adresou
J
u d e x o v a vypracova-
snémé, protože se pomery a okolnosti zase projevuje snem v duchu navrhovatelové
touto
jménem moravského lidufíšskému shromáždéní za jeho „vytrvalé vaní ve dnech nebezpeí, za verné
ných pomeru konstitunímu
nému
Mo-
a to tím
svoj návrh, jenž vyfízen píznivé v prvním ctení, ale více
neobjevil
se
silné
lid oekává tento krok od svých svobodomysloekává jej právem".^) Druhého dne predlo-
a
nýcli zástupcuv
vlastnictví v
i
vyrovnaní, za jeho
cho-
mimofád-
vylíení nastavších
a za namáhaní sméující k smír-
císafi
velkodušné
pusobení v sídelním mésté
hluboko cítené díky''/) Že išský snem, president jeho Smolka a konené i permanentní výs ministrem Kraussem jedinou, byC i slabou autoritu, která dovedla zaljránili vétši pohrome, v tom ^e shoduji nyni všichni historikove, i mužove tak konservativniho smýšleni jako Helfert (Erlebnisse und Erinnerungen, Die Kultúr 1901, str. 105). O permamenlnim výboru srovmoje pojednaní „Die Reichstagspermanenz im Október 3848" v Mittheilungen ')
bor bezpenosti predstavovali
des Instituts fúr osterr. Geschichtsforschung, 1914/1915. 2)
in
Wildsdorfovo oduvodnéni zní v originále takto: Der holie Reichstagist
der stiirmischen, geíahrvollen Zeit, seiner hohen Sendung e'ngedenk,
unerschiitterliche Stiitze geblieben,
kes, anderseits des kcnstitutionellen Thrones, er hat die
des Momentes
eíngresehen
und durch
seine
Haltung, die ihm ein ewiges rúhmliches
eine
einerseits der Freiheit des Vol-
wúrdevolle,
Angedenken
in
dringende Forderung mutige,
i-tandhafe
der Weltgeschichte
Ordnung, die Rube, die Sicberheit der Personen uud des Eigenbedränglen heldenmiitigen Stadt Wién aufrecht erhalten. Ich hatte es fiir eine Fflicht der Vertreter der Provinz Mähren, ihre Aneikennung, ihren Dank dem boh. Reichstag auszusprechen, ich balte diese Pflicht umsomeh fúr eine uner lässliche, als ich glaube, dass das mäbriscbe Volk von seinen freisinnigen Vertretern diesen Schritt erwartet und mit Recht erwartet. ^) Komise talo ítala 10 lenu, po jednom z každé sekce, a síce byli to: Langhammer, Rušil, Serenýi, Spausta, Jiiek, Wilsdorf, Blažek, Judex, Mensichert, die
tums
zel,
in der hart
Franz. ^)Tato adresa znela v preklade: „Vysoké išské shromáždénilOd
Vide
tak
nebezpené
vou pro blaho
a osudné dny naplnily národy
rakouské
6.
ijna pro
teskmai oba-
okoh a upoutaly všechny snemu. Konštituní ríš. shromáždéni, paméthvo svého poslaní, zústalo v nebezpených dnech neochvejné vérno svéstotisícu obyvatelu residence a jejiho
zraky k zástupcúm národu
—
k
ríš.
— Zárove
s
383
-
adresou k íšs. snemu mél se
stati
projev k
ci-
K tomu smeroval nový návrh poslance Wilsdorfa. ^aby deputace snemu zemského u císafe o smírné porovnaní Vídenských mimofádných okolností prosári.
nebezpený stav sídelnílio mesta ukladá nám za svätou abychom \ynaložili všeho a zabráníU dalšímu neštéstí".
sila", nebof povinnost,
,
— jak
—
již vojenské prostfedky na nebezpeenství ode dne ke dnu tomu nádhernému mestu se blíži, toužil po n ej rýchlejším zakroení poselstvím v Olomouci, krok to, jaký z Prahy byl podniknut již IG. fíjna, ^) aby se tlumoila panovníkovi prosba: „V. V. raiž k smirnérau a k blahu obyvatelstva videského prihUžejícimu ešeni
Ježto
Viden se
pravil
navrhovatel
stroji a
vyvinuvšich se mimofádných pomeru naklonili nejmilostivéji sluchu
pímluvám (Vorstellungen) ríš. snemu a nekonené láskavosti V. V." Na tento
svého prosbám a
opatrení, vyplývajici z
k
císafi,
jehožsestaveni uloženo komisi, poverené sdélánim adresy
k ríšskemu snemu, nezastal bez vHvu pfedevším
vlastnoruní
list
tlumoený práve
panovníkúv,-) zaslaný Vojkovskému za príinou
ívaté povinnosti,
mu
uinili
projev
kterou prevzalo
vui náodúm rakoubkym
a
konstituni-
polohou blavniho mésia povoláno k dalši bezpenosti obtižné povinnosti, aby pôsobilo k zachovaní verejného poádku atudižnazamezeni nedozirného neštésti. J. Velienstvem vyknuté zato išs. snemu uznáni a dané ujišténi záruky dalšiho nerušeného jednáni napluji srdce mor. trunu:
citilo
se okolnostmi
a
i
Zástupcove moravšti na proviciáluira snémé považuji to vou nevy hnu teln ou po vinnost. aby vy s. išs. s n ému vyslovili lidu mor. za jeho statené (standhaft) chováni ve j mene m lidu uspokojením.
za
s
dnech nebezpeenství.
za verné,
konstitunimu cisári podané za namáhaní jeho,
vylienizbéhžlchsemimoádnýchpomérúva
aby docilcno bylo smiruého ešeni. konené za jeho šlechetné pusobeni v sidelním mésté diky nejhlubši (tiet geliihlt). Zástupcove Moravšli chovaji
nadéji,
kjejich konstitunimu cisári
že
pri
neproménné
l.isce
národu rakouských
dojde k smirnému ešeni stávajicích starostlivých
a že bude štésti národu lak. dalšim ústavnim vývojem naSeho veškerého soustáti trvalé založeno". Na rubu adresy te se z komise poznámka: Kommt bei den veränderien Verhältnissen ad acta. Brúnn 12. November 1848. vyslovená k cisári prosba, ') V projevu méšanského výboru pražského
pomeru
,aby naše sesterská Vide, která následkem neobyejných udalosti v neobyejué postavení k císastvi byla stržena, nebyla privedená prostedky prísnosti, nýbrž o tcovs kou láskavosti a milosti na stanovisko cisárskemu mestu príslušné. Jelikož Videií zbrojnou moci jest skliena, což zbudilo
obávaní nejakého nebezpeenství pro svobodu, . 163.). -) Uveejnén v Br. Zeit., 1848 . 291.
treba prostednictvi". (Nár. Noviny, 1848
ukazuje se po-
—
384
—
poselství židlochovského, jimž vyzýva císaf poslance: tedy, zástupcove Moravy,
Mému
opét zachovaní všech ode
Mne
cisárskemu slovu,
s
Dvéfujtež
kterým
stvrzených svobod a
Mé
Vám
cisárske
láskavosti ubezpeuji", který byl pijat „s radostným jásánim", a na znamení plného souhlasu usneseno jednomyslné, aby byl uveejnén tiskem a rozdán mezi poslance. Á když pak K. Mayer peetl cisársky manifest ze dne 19. ijna,sném projevil živým provoláváním slávy svou radost z neho, tak že Jiríek dokonce navrhoval, aby se upustilo vbec od odeslání deputace do Olomouce, jelikož se podlé toho okolnosti
zatím zménily a deputace sotva spraví
Než po vystoupeni olomouckého posl. M a n d e b u h a setrval snem pri svém rozhodnutí, odeslati k cisafi deputaci desitilennou, která by tlumoila diky za nový manifest jakož i prosby, aby „J. M. v míru a zpusobem otcovskému srdci svému blahodéjným Vídefi k poádku pivedla".^) A tak mezitim co ríšsky více.
1
1
snem, zvédév,
kterak se stahují hrozivé vojska kol Vidné a že projevem svým ze dne 19. íjna nebral zretele k jeho rozkladom, vydal 20. íjna proklamaci k národm rakouským, volaje je k spoluzakroení u koruny na to odpovédél Windischihned uvalením stavu obležení na Vide s pedméstimi grätz podána jest 21. ríjna zem. snemu adresa k cisári, kterou prednesl referent Wilsdorf.^) V projevu snémovnim^) se zdúrazuje, císaf
—
')
V
originále
které by vyslovilo
—
nikopisném tenie, že bylo ozhodnuto
diky za
zárove
posiati poselstvo,
BiUe wegen Wien bei der Pazifierung derselben". mimo Wilsdorfa podal zprávu jeden
manifest z 19. ijiia a
,die
gnädiger Beriicksichtigung der Haupt:ítadt -)
z
V protokole
se
dovidáme, že
tlumoiiikú po eskú. Tiumoníci
neznámo však,
byli
který z nich byl práve
celkem
tri:
Skalický, Chytil a Brandl;
tlumonikem
této adresy.
Vyvolením naši vlasti vyznamenaní propújiti, jenž od celého národu s jasaním pijato bylo. Zastupitelé moravského národu již smýšlení Vaši cís. Milosti vyknuli. Penejv. proz strany toho své vdéné hlášení od 19. ijna dáva jim novou piležitost výraz toho samého smýšlení opétovati. Zastupitelé Moravy piznávaji se síce verejné a svobodné uznávaj! nikdy nepochybovali o cisaském slovu, které jim svobodu pislibuje ale rukojemství v tomto p r ohlásení opét dané za potrebné vyjadrení, by v tomto povážném ase všechny mysle upokojeny byly. Ale s hlubokou bolestí každý vlastenec naplnén jest, že Vaše Milost pinucenou se videla, pro uvedení pokoje a poádku k vojenským prostedkúm proti srdci mocnástvi, proti otcovskému mestu Vaši cisárske Milosti sáhnouti. Nech[] tyto prostedky ímkoliv provolány byly, nesméjí Rakouští náodovévkrvavém vítézství nad sídelním méstem ž á3)
Adiesa
tato
znela:
za nynéjší obydlí ráila
Vaše
Vaše cisárska cis.
Milost
Milost!
jí
—
—
— že „jsou obyvatelé Videští
385
—
naši brati, svazky mocnái'ství pripí-
po mnobo stoleti k nim a musí nás to hlubokou bolestí naplnití, když tak násilnými prostedky proti nemu se zachází, které ve svém upotrebení (na tisíce nevinných potkati museji a naji nás
potkají, a snad) naše veškeré mocnárstvi v nevyslovitedlné
uvrhnouti mohou". Marná byla ovšem nadeje, že se jim
„by
M. G. k pokojnému rozlúštení kromobyejných
J.
v hlavním mésté
pimérené ustanovení
udalostí
Phštího
ráila".
zfídití
bídy
podarí,
dneodebralase s touto adresou^) deputace -) za vedení predsedy Koppela do Olomouce, o jejímž slyšení uinil sdélení Koppel
dané rukojemstvi pro pokojné rozvinováni svého konštitunlho života naleznouti. Ktomujsou obyvatelé Vídešti naši brati, svazky mocnárstvi pipinají nás po mnoho stoleti k nim a musí nás to hlubokou bolesti naplnili, když tak násilnými prostedky proti nemu se zacházi, které vsvém upotrebení ré
(na tisíce nevinných potkati museji a potkají a snad) naše
mocnárstvi
sídelní
v
veške-
nevyslovitedlné bídy uvrhnouti mohou. Víde,
mesto mnohých milovaných mocnáu, prostedek véd a umu, obchodu
a
úveru pro mocnárstvi, jest od zaátkuijna v tábor vojenský proménéna, nesíslné množstvi rodín, opustivše své jméni, hledaji na jiných mistech pebydlí ajejich blažené okolinosti jsou hluboce otesené, a nepehlidné neštébti a bida hrozí obyvalelstvu a všem, kteí
z blízka
i
z
daleka
s Viilni
obchodem
spojení jsou,
kdyby se obávaní vyplnilo a boj rozhorliti se mél, který by nepirozený byl a z výborného mesta cisárskeho mesto slitováni, mesto vdov a sirôtku uinil. Souvék jmenuje V. C. M. Ferdinanda Dobrotivého, dejepis zaznamenáva jméno V. G. M. pod tím jniénem zlatými písmenami do svých listú: Ferdinand Dobrotivý
neodmrští tedy vlidnosti, bratrskou láskou a vlastenectvím pro celé moc-
srdci
s kterou zástupcove zeme Moravské k otcovskému svého dediného císae dorážeji: By V. CM. k pokojnému rozlúš-
tení
kromobyejných
nárstvi provolanou prosbu,
smrtelnou vené
[podtrž. v rukopise
Wilsdorfové].
Podai-li
.se
pak by vždy verná Morava nanejvejš neb by byla otce s dítky smiila, sebe v dejepise ne-
nám, srdce V.
plesal a,
mésté pimérené
udalosti v hlavním
ustanovení ziditi ráila C. M. pohnouti,
uinila a
jeji
jméno by
se podlé
jména Ferdinanda Dobrotivého
stkvélo, ')
Neue
Zeit (1848
.
80)
pitelem jinak nejsme, (kräftige) adresa k císai,
si
adresu pochvaluje.
Píše:
Mor. snem, jehož
mužná méšanúm, gardistúm
pokúsil se pevzíti poslaní rairové a jeho
jeho srdená smílivá slova k
mu
diky ne konservativcú, nikoli piznivcu pokoje, nýbrž muže, který se nevyhýba velikému boji pro vitézstvi nebo smrt." Naproti tomu umirn(^néjší Const. Blatt a. B. (. 103) glosuje adresu slovy: Musí zaraziti, že je v adrese zem. snemu velmi téžký politický prehmat, velmi téžká neduslednost. Zaátek její dékuje totiž císai za vyznamenaní, které a vojákúra
zjednaly
každého svobodného
prokázal Morave, vyvoliv
si
Olomouc za
že císai bylo opustiti Videu,
nebo
nynéjší pobyt.
jinak by se
Konštituní císa ale muže residenci svou
Tím
priznáva deputace,
nemohlo dékovati za
opustiti
toliko v prípade
tuto cestu.
nutnosti,
—
—
386
Poselstvo odjelo do 27. íjna ve shromáždéní snémovním. Beclavé a odtud zvláštnim vlakem ^) do Olomouce, kde bylo pivítáno obecním výborem a doprovozeno do pripravených príbytkov, a již pfištiho dne 24. rijna o 10. hod. dop. konalo se slyšeni u prítomnosti eísaovny, min. pedsedy Wessenberga a hofraistra
dne
panovník nádeji, že „snad ješté bez nejpisnéjšich prostedkô hlavní mesto k pokoji a zákonné poslušnosti pivésti možná bude," ^) v stejném smyslu se vyjadril kníž. Lobkowicze.^) Vyslovil sice
tlumoiv ná-
k deputaci bratr cisaúv, arcikniže František Karel,
Ješté dôvéivéji (zuversichthcher), že se podarí vídeské zmätky
deji
smírnou," *) a uznav zárove, že „zeme Moravská vznešenému a zákonnimu chovaní snemu zemského za udržení pokoje dékovati má",^) ale bylo již na takové vyrovnaní pozde kdy stál s vojskem pred Vidní kníže Windischgrätz, nadán moci neomezenou rozluštiti cestou
—
Neodvísle pak od zakroení fia
prospech ohrožené vojskem
ský spolené o
poselstvo
8
s
nár.
gardou,
zástupcích^)
snémoA^nílio
Vídné
do
\'yslavše
Olomouce
Vide musila tedy hluboce klesnouti, téžce chybiti. asti adresy velnii chváli. -)
V
deputaci byli:
Blažek, ludex,
ambala
snažil
púsobiti
se
obecní výbor brnendne 24. íjna zvláštni aby „pri s prosbou,
A
tato
Vide
se v druhé
Serenýi, Neissl, Jiiek, Wilsdorf
Schubert, Toufar, a Mandelbluh.
Dovidáme se, že cestovní výlohy desitilenného poselstva s diétami úednich výkazu za 11 osôb 722 zl. ^'^ k. -) Ku podivu, že o tomto zakroení z Brna u dvora na p. Dunder ninevi: vypravuje totiž, že Praha bylo jediné mesto v ríši, které byla na')
iniiy podlé
eho
plnene starosti o osud mesta Vídné, vyslavíi poselstvo prosebné k trúnu (Denkschift, 851). 3)
Císa Ferdinand peetl v odpove na krátkou feKoppelovu
adresy tento projev: S potešením vidím, že Moravský snem zem.
úmyslúm
pri
Mým
odevzdáni
otcovským
zetelúm pro Mé národy ouplné davéuje.
Boli to velmi Mé srdce, Vide jevištém tak hrozných nepoádkú se stalo a že p o vinnost Mné nyní porouí, prísnych prostedkú k ochrane dobre
že hlavní
a
mesto
-
sraejšlejících a k zavedení bezpenosti a zákonného poádku
mohu
a nechci však nadéji
mimo Sebe
pustili, že
použití. Nesnad ješté bez nejpisnéjšich
prostedkú hlavní mesto k pokoji a zákonné poslušnosti pivésti možná Br. Zeitung, 1848
^)
Mor.
^)
V
poselství, které
Zeitung, 1848
.
podalo o svém posláni zprávu verejnosti (srov. Br.
299), byli: hr. Logothetty,
major nár. gardy, A. Haberler. dr. major nár. gardy, Jan Findeis,
predseda obec. výboru, J. A. Herlth, Th. Bauer, hejlman nár. gardy, Vine. Menzl
Stella,
bude"".
. 299. Noviny, 1848 . 2.
*)
a Karel
Butschek.
—
387
—
opateních, zahájených proti Vídni, bylo
báno
(Schonung) a mírnosti (Milde)". Za tím
sti
vší
možné
šetrno-
úelem ode vzdali poslove
císai zvláštni adresu/) dovolá vajíce se jeho lásky k spravedlnosti,
jeho 22.
nade vše šlechetného srdce. ^lezitím však jest vydán íjna nox'ý císafský manifest, jímž následkem „trvaní anar-
chistického
Vídni
ve
stavu"'
s volán
ríšsky
snem na
15. listopad
do Kroméfíže, aby se mohl, jak se praví, ,,nerušené a nepretržité svému úkolu ^Tpracování ústa^^, odpovídající zájmm Našich státú, \liradné venovali". A nyní nasledovala rána za ranou. Sotvaže shorráždéní ríšske prohlasilo 22. fíjna, nemajíc ješté vedomosti o preložení svém do Kroméfíže, uvalení stavu obležení a stanného práva Windischgrätzem za nezákonné, vyzval 23. fíjna
Windischgrätz
Víde
hlavnílio starm
z
svého v Hetzendorfé, aby
mestu 48 hodin na rozmyslenou. Xa zejtfí hned poal prechod soustedéneho zatím vojska eskomoravského pes most, položený u Klosterneuburka pes Dunaj, a již 24. fíjna zahájeno sevení hlavního mesta. Nie nepomohlo, že ríšsky snem se vzdala, ponechávaje
prohlásil znova (24. íjna) opatrení Windischgrätzovo
nezákonné, nýbrž i
i
stejné za
dedinému ústavnímu
„netoliko za
nepfátelské \"äi prá\iim lidu jakož
trúnu",
nebo
sotvaže
\-ypršela
Ihta
k dobrovolné kapitulaci, poalo pra^idelné obležení Vídné. ') Adresa talo ziiéla v originále: Eure Majeslät! Die Huld. deren uns E. M. noch vor wenig Taj^en versicijerten.eiwcckt iu uusdas Vertrauen, biltend vor E. M. zu erscheinen, in eiiiem Augenblicke, d^r ernster und gewichtiger ist, als jeder fruhere. Die taurigsten Ereignisse in Wien haben E. M. zu Massregeln gegen diese Haupt- und Residenzstadt veranlasst, die iu der gesamten Bevôlkerung der Monarchie die tiesteii Bekiimmeruisse erwecken. Auch die inwobner Brúnns, die wir verlreten, sind nicbt minder von dem beklagenswerten Zuslande der Dinge ergriffen, wie alle treugesiniiten Sôhne des Vaterlandes. und wagen es durch uns aii das edle Herz uiui die Gerechtigkeits'iebe ihres Kaisers sieh mit der BiUe zu weiiden: es môgen E. M. in diesem furchtbaren Draiitíe der Zeit, gegenúber so unendlichen gefahrvolleii Môglichkeite n, bei Bestimmung der Massregeln zur Beruhigung der
Wien nu Ihre Gerechligkeitsliebe, llír edle s, uber Alles grossmútige Herz und nur diese allein ho r en und z u Rate Kesidenz
ziehen, um
nicbt Hunderttausende unverdientem Unglúcke preiszugeben
abermals Hunderttausende
in
beunruhigenden Zueifel uber
und
die ungehinderte
Enlwicklung der konstiiutionellen Freiheit zu stúrzen. Genehmigen E. M. huldvollst diese Bitte der treuergebenen Siadt Brúnii und lassen Sie uns mitJubelscbmerzt Gísa odvetil na to: hotschaft zurúkkehren Sie ist gewärt! tief,
dass
es
die
Massregeln einzutuhren,
s
—
:
niich
Umsländ-j nutig gemacbt haben, gegen
um
dast-lbst die gestôrle
Wien
strenge
Rube, Ordnung und Sicher-
— Brno
s
pochopitelným
388
—
•
napétím sledovalo udalosti vídeské, snemu z Vídné do blíz-
a sotvaže došla zvést o preložení ríšskeho
ke Kroméíže,
již
se projevoval hlasité nesouhlas s tímto opatrením
sdélení Havlíkova ^) „se muže Brno bylo proti tomu preložení, ale z dvojich rozliných príin: jedna malá strana mrzela se na to, že nebude ve Mdni, druhá velká strana mrzela se, že nebude v Brne, jak vlastné byl oumysl. " ^) Téžko rozhodnouti, pokud Havlíek soudil správne, ale je jisto, že pri první príležitosti se také napétí zaínalo vybíti, jak se ukázalo hned 25. fíjna, mezitím co obé poselstva brnenská diela v Olomouci. Zamysleli totiž nékteí nespokojenci a pátelé Vídné postavili se na odpor vyvezení strelného prachu z Brna do tábora vídeského, o emž vypravuje Havlíek:^) „Sám jsem byl svédkem oitým znamenitého kravalu v Brne. Jednalo se o to, aby 25 vozu prachu, který z Brna k Vídni vézti se mél,
a nevôle dávána na jevo. Podlé
íci, že celé
zadrženo
bylo, ku kterému cíli se nékolik drvoštépu s obušky na hlavním námestí pred strážnici nár. stráže. Prach se vezl a kromé trochu hubování a kriku nie jiného se nestalo". Když 27. íjna podával Koppel shromáždéní snémovnímu zprávu o negativním výsledku zakroení snemovni deputace a téhož také dne poselstvo mestské, výsledek nemohl ovšem uspokojiti veejnost, která se oddávala klamú, oekávajíc jakési rozhodné slovo cisárske na prospech sevené Windischgrätzem Vídné. V dúsledku toho uinéno jest toho dne „Vyzvaní" *) k verejnosti brnenské za úelem penéžitých sbírek „k podpore bojujících a ranených", a to tím spíše, sešlo
.
že práve to bylo Brno, to „šlechetné,
mesto, které nejdfíve prispelo
s
bratfím
bodu na pomoc". ^) Aby pak bylo v heit
wiederherzustellen; inJessen hoffe Ich
dass diese Wirreii auf fdedlichem 1)
^)
3) *) ^)
štát)
Wege
.
Vídni tak úzce
sbratfené
vídeským v boji za svotéto veci psobeno zvlášté
und wiinsihe es auch sehnlichst,
beigelegt werden.
Ná. Noviny, 1848 . 176. O tomto úmyslu srov. vyše. Ná. Noviny, 1848 . 176. Moravia, 1848 . 130. Néktei poslancove, vyslaní na išský snem, jako Jan Dvoák (KunWagner (Unov\ soudili, že veci vídeské poslouží lépe, pujdou-li
a K.
do svých volebních okresu, ježto „potebí, aby se dorozumeli s volii a aby jim dali zprávu, CO se deje, a aby jim vyložili duležitnst a vážnostlš. snemu". (Helfert:
Vznik ministerstva Schwarzenbergo-Stadionova, Osveta, 1891
téhož Aufzeichnungen und Erinnerungen, IV. 96).
str.
424,
— „rázne'' j
(tatkräftig)
— jak
-
389
praví úrední Br. Zeitimg^)
—
konala se
dne veer myšlenka byla nadhozena
v místnostech spolku pro politické
ešte téhož
vzdelaní,
již dfíve,^) zvláštni porada nékde tato kolika j.pfátel vlasti"'. Sešli se tu totiž néktefí poslancove, lenové obecního výboru, representaního komitétu a nár. gardy, kteí se nedali odstrašili neúspéchem, práve pred tíni podniknutého bezprostednílio zakroení u koruny, a rozhodnuto jednosvorné, aby
mesto Brno spolenô se snémem
zemským
cestu zpro-
razilo
stedkování mezi velícím knížetem Windischgrätzem, mezi rozho-
jako generálním spbiomocnéncem panovníkovým, a
kruhy ve Vi dni. Za
duj ícími
úelem
tím
necht' se vyšle
po-
selstvo o 6 poslancích zemských a o 6 zástupcích obyvatelstva lilav-
do hla\Tiího tábora vojenského a do Vi dne. Zárove oznámil vrchní velitel nár. gardy ^lalter rozhodnutí to telegraticky predsedovi ministerskému Wessenbergovi do Olomouce, ního mesta
nár. gardy
i
pred
žádaje
o
Z rána
28. fíjna došla již telegratická
zastavení
nepfátelství
Vídní na dobu 48 hodin. odpoved Wessenbergova, že
..potrebné v tomto ohledu bylo naízeno", a dopoledne se konala na radnici plenárni schuze obecního výboru i pednostenstva nár.
emž
gardy, pri
docíleno dohody v ten rozum, aby byla vyvolená
zemského snemu aby program, který by obsahoval asi návrhy pacifikaní. bezprostredné potom zahájeno jednaní snemov-
deputace a v dorozumení byl \-3-])racován
bylo
Sotvaže ni,
oznámil
díve než prikroil k projednáni néco o osudu Vídné, nebof, konec hroznému hnutí mírným zpúsobem, muže
predseda
denniho pofádku, že „neuiní-li se
Koppel,
mu
jest
nýbrž
z toho [nejjen Vídni, sti",
deputovanými
s
i
sdéliti
zemim
nevyslovitelné
neštéstí vzru-
„bezprodlená pomoc jest tedy žádost blaha mocnárství veškerého"'. Na to pfed-
dokládaje, že
lidumilstvi a
nesl návrh, jenž znel takto: 1.
Aby snem
nabídnuly
ku
zem., zastavatel
prostredkování
zeme Mor., a mesto Brno
mezi Jeho
Osvíceností
se
knížetem
Windischgrätzem a méstem Vídní. 2.
K
budiž volená
prostredkování
snémovníkú, a k polovici
z
oudú
obecního a národní stráže mesta Brna. ')
Br. Zeitung, 1848
-)
Tamže.
.
299.
deputace k
representativní
polovici
komisi.
ze
výboru
;
:
— 3.
Deputace
má hned
390
28.
—
pfed polednem
j
menovaná
býti a
CO nej rýchlej i na místo prostfednictví se odebrati. 4.
Z á kl a d e m p r o s t f e d k o v án í b u dt e ž vý m i n k y t y t o
a) Odzbrojení proletáfu;
b) vydaní vražedlníkú ministra války Latoura a prísne vyšetro-
vaní proti všem c)
pvodcúm
a
ouastníkm oné
odebraných;
d) navrácení zbrojú a jiných vecí ze zbrojnice e) f)
vraždy,
ouplné prominutí krom všech nepolitických pestupkôv zákona
obrany podlé základu majetnictví a vzdelanosti vyzdvižení légie akademické až do reorganisace její snémem vyistení nár.
ríšskym g) \7'zdvižení stavu obležení,
jak pokoj a
poádek
ve Vi dni za-
veden bude. O téchto podmínkách, za nichž chtéli prostedkovati, uinil Koppel v souhlase s Laminetem ješté vysvetlení, že „deputace nadzmnéných výminek držeti se nemá a j s o u jen p f á n í m, o kterémž deputace vždy védéti múze". K návrhu hr. Serenýiho jmenoval predseda ze své moci poslance Cáska, Haberlera, Jiíka, Judexa a Kollera jako deputované, k nimž jako šestý pfistoupil sám poselstvo mélo ítati dohromady 2 lenv akoli na místo sebe, jinak jsa prý zaméstnán, upozoroval na hr. Belcrediho.^) K návrhu Jiíkovu byl také Belcredi povolán do deputace, kdyžpo dobro volném ústupu Kollerové jmenován pedsedou ješté Bohdan B au e r, „ježto práve od neho myšlenka toho pro-
—
—
1
Chlu-
stfednictví vlastné ^7šla".2) Predseda, pribrav ješté poslance
meckého, M t r o v s k é h o, M e n z e a, H e n r c h a, E aOberleithnera odebral se s 12 snemovníky na radnici 1
i
i
1
i
ve
r
t
a
k spostanovených bodu
pri emž byla myšlenka presné na zprostedkování úplné opustená a rozhodnuto, aby se postupovalo
lené úrade, ^)
')
známy
Pro
jest, 2)
V
Eiih.
Belcrediho rozhodlo, že ,s kniž. Wi.idischgiätzem
osobné
tedy vice než on [predseda] pusobiti múze". Konst. Blatt
a.
Bôhmea (1848 . 105) se praví, pes nesttné a neplodné
že dnes (28. ríjnai
deputace ve videjednou stal pokus, tentokráté ale za tím úelem, aby se zahájilo zprostedkování mezi Vídni a Windischgrätzem. Také druhé korporace vyvolily, jak vysvitá z rei Menzlovy, dvakrát tolik lenu, než bylo treba, ktei, utvoivšé jakousi komisi, méli uvažovati teprve o dobé a krocich, jež by bylo záhudno uinili. Menzel ostatné navrhoval, aby snem vyvolil 1'2 lenu, ktefí by teprve zo svého stredu vybrali 6 poslu. uinil posl. Bauer uávrh, aby se sktí záležitosti ješté
=*)
ale nestalo se tak.
I
— ,,podle okolností
dle
povinnosti,
29. ríjna o 6 Vo hod. ranní
—
391
a rozvahy,"
cti
^)
V
nedeli dne
nastoupilo pak cestu poselstvo, v
'-ä)
Bauer, Belcredi, Gásek, Haberler,
byli:
poslancove
ek
a Judex,^) za obecní výbor:
Herring
némž Jifí-
Offermann,
a
za
výbor bezpenosti: Stella a Findeis, za nár. gardu: Malte r a Greisin ger,^) a úfední list provázel je svýni „nej vrelej ším požehnaním".^) Ješté pred tím však, dne 28. fíjna odpoledne, vysláni jsou gardisté Weidlich a Uherek do Olomouce, aby vymohli
od Wessenberga na cestu do tábora Windischgrätzova potrebných pruvodních listu.^) Poselstvo 12lenné povéeno úkolem, aby nabídlo zprostedkování. „je-li ješté smírné vyrovnaní mezi méstem Vídní a vojskem je obepínajícím pod maršálkem Windischgrätzem možno. '*^) Když však deputace dorazila do Bfeclavé, vykávajíc tam píjezdu obou kurýr z Olomouce, došel za ní telegram z Brna, že minist. predseda vzhledem k podmínkám, o kterých se má „za nevyhnutelné potrebné, stati pokus zprostfedkovací, považuje aby promluvil s leny poselstva". Bylo rozhodnuto vyhoveli, když tu delegáti, pri by vší zatím z Olomouce, sdélili, že jim nebylo
Wessenbergem, že jim však sekretár jeho Jsíbrdink žádaný prôvodní list do vojenského tábora, oznámiv záro-
Ize mluviti s
opatril
ve,
kterak je ministrovi smírné vyroAmání „velmi žádoucí", ale že
nelze poznali, na se dalo provésti,
jakém podklade by se mohlo zahájili a jak by dokud proletariát vídeský jest ozbrojen a pí-
.
')
Br. Zeitung, 1848
")
Nikoliv tedy 28. ijiia o
a B., pil. k
.
1U4.
^99.
Snad že mél
1
hod.
s
pisatel
poledne, jak
sdéluje
Konst. Blalt
na mysli odjezd dvou zástupcu nár.
gardy (srovn. niže)?
Predseda Koppel, jenž od poátku prijímal nerád úkol mluviho de siiad že jako c. k. profesor nepovažoval jednaní takové za oporvzkázal snemu, že manželka jeho jest v takovém stavu, že by na
3)
putace
tunni? ni
— —
mohla
zvést o jeho odjezdu pusobiti velmi Helfert (Geschichte Ôsterreichs,
*)
I.
nebezpené
30tíJ raluvi
a také neodjel.
nejasné o ,menši
de-
putaci". Která pak byla vétši?
Br. Zeitung,
^)
. 299
piše:
au
ihrer hochseligen Mission,
ste
Lohn
ihrer
„Unsere heissesten Segenswiinsche íolgen ihnen
môge deren glúckliche Beendigung Múhen des edle Werk krônen".
als
der schôn-
«) Bylo sice telegrafováno z Olomouce, že béhem dne (28. ijna) dojede do Brna cisársky kurýr (Br. Zeitung, , 299), ale sešlo z toho, jak se zdá. ') Jak se te v oficiálnim projevu „Bericht der Deputation des mähr. Landtags, des Gemeindeauschusses und der Nationalgarde", príloha k Br. Zeitung,
.
311.
Vydána ovšem
též
esky. Srov.
dále.
-
392
—
stup do mesta znemožnén. Znova se konala porada zástupcu, co podniknouti a vétšinou rozhodnuto uposlechnouti pozvaní „bez prodlení".
Dorazivše
do Olomouce méli poslove rozmluvu
s
Wessenbergem,
jenž uznal sice „chvalitebný" úmysl, plynoucí „z citu lidskosti a lásky
zárove k obtížím, s nimiž spojeno pro vedení zápomeru. Na konec však projevil ochotu vyhotoviti prúvodních listíi slíbiv ješté na pímluvu hr. Lažanského, ^) že požádá císae o vlastnoruní list k Windischgrätzovi. O 5. hod. ranní k
vlasti", ale
meru za
ukázal
stávajícícli
odkudž pokraovala do Hetzendorfu, ^) kam dojela v poledne. A Imed méla rozmluvu s generálem Cordonem, zástupcem neprítomného Windischgrätze, jenž upozornil, že \n»jednává práve se zástupci vídeského obecního výboru o podmínkách predaní, tak že se jeví zprostredkování jejich bezpredmetným. Teprve veer jednalo poselstvo s Windischgrätzem, který
nazejtfí (30.)
vozmo pfes
stihla
deputace-)
Jedlersee,
Floridsdorf,
Nussdorf, Heiligenstadt
prohlásil rovnéž, že zprostredkování za nynéjšího stavu není ježto se
možno,
Víde podrobila kladeným podmínkám, že však práve toho dne
byla úmluva zradné zrušená
a neprátelství obnoveno. Když však aby mohlo pfece vstoupiti ve spojení s obecním výborem vídeským, ,aby neopomenulo nižádného prostedku", Windischgrätz svoliL ale toliko s podmínkou, že se tak stane *)
poselstvo žádalo o dovolení,
') V Brúnne Tags-Kouiier (184^ . 132) se zdurazuje „besonderes Bestreben und Mitwirken'' hr. Lažanského.
^)
Ježto došla zatim
do
opustil vrch. velitel nár. gardy
Olomouce zpráva
Malter
poselstvo
o
brnenských
výtržnoslech,
rýchle zpáteni
a nastoupil
cestu k Brnu. ^)
grätze,
Helfert, který se domníval, že poselstvo chtélo
aby odvolal
vojsko
(!),
vypravuje (Geschichte
snad piniéti WindischÔsterreichs,
správne, že deputace neméla piležilosLi, aby mohla zkusiti své
I.
308) ne-
štésti. ježto,
sotva-
njna do Beclavé, došla zpráva z Hetzendorfa, že poselstvo nebude pijato maršálkem, tak že jim nezbylo nie jiného, než se vrátiti Snad že se dal Helfert zmýliti sdélenim v Praž. Novinách ilS48 . 71), kde se praví ve zprávé z Brna ze dne 30. ijna: „Deputace, která se odtud odebr^la, aby zpusobila že dojela
30.
!
zprostredkování
.
.
nadaní k Vidni do k é
ms
i
poselstvu
,
došla jen do Lundenburgu a odtud odebrala se mimo vše Olomouce". Dunder (Denkschriít 860) vypravuje „o j a-
raoravském, jež
poslalo z Hetzendorfa
list
obecní radé
vi-
deííské."
moravského se o tom praví: „Brzy potom [po Cordonem] ukázaly však dva výstrely delové, vypálené z mesta na nékolik voz, jedoucich s chlebem pies Schmelz, že výborem obecním smluvené kapitulace nebylo šeteno a pirozený dúsledek byl ten, že vypuklo na *)
rozmluvé
celé
áe
V projevu poselstva s
neprátelství znova".
—
—
393
až druhého dne ráno a to prostednictvím parlamentáfe. stanoveného Gordonem. projeviv zárove pfání. kdyby se podarilo deputaci nalézti prostredek, aby nebylo treba použíti branné moci. Poselstvo uvažovalo, co podniknouti, nemá-li se vrátiti vúbec, když jednaní o predaní mesta bylo již ukoneno ^) a když se ukázalo,
nemá
že obecní \'ýbor
naprosto autority v mésté, a nemá-li tedy
skonené, nebo musí-li setrvati na místé se zfetelem k ne sice pravdepodobné, ale prece nikoli nemožné zméné pomeru, aby mohlo jednali podlé okolností v duchu
považovati
svého
své
poslaní
tak
Vétšina
poslaní.
za
rozhodla
setrvati
a
ješté
odeslán
tak
obecnímu výboru vídeíiskému dopis,^) jímž \Tslovena ,nejsnažnéjší'' (inständigst) prosba, aby obecní rada púsobila ,v zájmu humanity" všemi silami k tomu, byupušténo bylo od dalšílio odporu, od néhož podlé vlastního doznání iMessenhauserova nelze se nadíti úspechu. Když pak 31. fíjna a
jest
1.
31.
íjna
Hetzendorfu
z
listopadu byla Vídeíi obsazena vojskem a
docházela, opustilo poselstvo moravské po
stopadu Hetzendorf a
vrátilo se pfíštího
odpove
marné
z
Vídné ne-
interv^enci
dne do Brna.
*)
^) 2.
li-
aby po-
Deputace videská dohodla se s Coidoiiem o podminkách kapitulace. List ten uveejnén v plném znéni v Biiin. Zeiluii^, 18t8 . 311 moravské deputace v tábore Windischgrätzové ^) Výsledek zakroení rovná se ovšem nule, když zatím, co se zprostedkovatelé namáhali, aby vymohli šetrných opatrení pro Vide, pokraováno v boji a mesto se vzdalo na kteiak poselsivo k nec bezpodmínené. Mor. Noviny (l'^4S . 3) vypravuj moravské vymohlo, že osoby, jež šly Vídeským na pomoc, mnhly se, složivše ')
2)
,
zbra, vrátiti bez prekážky domu: z protokolu permanentniho výboru iš. snemu, který jsem pravé odevzdal na tisk, je patrno, že výbor ten zakroil u ministra Krausse,aby brnenské, linecké, solnohradské a štyrskohradecké gardy vzal do Moravia (1848 13-5) piitá zásluhu o .šastný návrat Brnen-
zvláštni ochrany.
ských horlivérnu zakroení (Verwendung) Milbachrovu.
Co
*)
vídáme
výprava za Windischgrätzem a kdo
stála
Úet
to platil, o
za zvláštni vlak Beclav-Olomouc, který
tom
se do-
280 zl., poslán byl púvodné nár. obrane, která jej postoupila mestu a mesto snemu dopisem ze dne 17. listopadu 1848, kde se praví: ,Jelikož deputace, zvolená k zprostedtolik:
kování míru, podnikla tuto cestu vlastné ské,
proež
také
vétšina
lenu
[ve
v
zájmu veškeré zeme Morav-
skutenosti
polovika] tohoto poselstva
byla ze snemu, považuje obec. výbor za spravedlivé, výlohy."
Me
56
kr.), pri
zl.
11
i'im
už
bylo
emž
12.
stál
aby zeme uhradila tyto
cestovné a diéty poslancúm listopadu 1848 pr jevena
zem. vyp'aceny (per
snémem ochota
zapraviti
polovici nákladu jízdného. Než na konec posI, Krinnerjako referent úetního výboru navrhl a snem schválil 17. ledna 1849: Deputace skladala se ze 6 lenu zem. snemu a ze 6 ostatnich, tedy nebyla vétšina snémovník [odpoí-
— dalo hr. Belcredim, jenž 6.
byl. jak se zdá, víidceni
hstopadu ve snemu zem.
prosté a bez
Co
zprávii,^)
a
mluvím
jeho,
shromáždéní
kterou prijalo
poznámky na vedomí. Brne za neprítomnosti nie netušící boj v pfedméstich vídeských na
se prihodilo zatím v
deputace? Vsobotu 28. celé
-
394
fíjna
zuí'il
áe a skonil dokonalým vítézstvím
cisárskych zbraní.^) Mezitím
co druliého dne vojsko postupovalo nezadržitelné ku pfedu
u nuss-
malé linie a uvažováno horlivé ve Vídni o kapitulaci, udály se v Brne, kde bylo „úzkostlivé ekání, jaký osud Víde potká'^^) no vé, po vážlivéjš í výtržnosti onéch z IS.fíjna. Auž to byla úmyslné rozšírená klamná zvést, že deputace brnenská nebyla pfedpušténa k císai, *) i zmätené zprávy o sobotních událostech vídeských, i že ást nár. gardy brnenské probouzela prý již po nejaký as délníky,^) aby táhli Vídni na pomoc, slibujíc. že s nimi potáhne též, i vôbec agitaní práce a nástraha Vídeských, „aby, možno-li, pozornost vojenské moci na dve strany obrátih".^) Bud jak bud, je jisto, že v Brne bylo silné, by i utajované, víeni a jitfení, které ješté vzrustalo po nových nepfíznivých zprávách z hl. mesta, kdy „k Vídni obráceny jsou zraky všech, nadeje, pfání. dorfské
vrátivšího
táme-li
k
i
stejnému
potu
se
z
Olomouce
Maltera,
pak ov.šem
šlechetné obetavosti
a stejné
výboru uznati presné vzato za správne:
uváží-li se
Se
zetelem
však, že poslancove méli
zastupovati vlastenecká smýšleni celé zeme, tudíž také
mesta Brna, že dále
zprostedkování miru bylo s nadšením pijato jednosvorné odblasováno, a že konené nalezne jako dú-
vyzvaní a
anol.
nemuže výbor vývody obec
razný
k
dkaz
položka
bratrstvi
byla
estné misto v dejinách, navrhuje komise, aby
zaplacena
z
domestikálníbo
fondu.
—
O
zadané
celá
náhrade
a ubytováni brnenské gardy a akad. lesrie ve Vidni (žádost sev. dráhy u obce v Brne a žádost hostinského Novinka k obecní radé videské ze dne 21. ledna 1849) srov. u Helferta: Geschichte Ôsterreichs, IV. 3. str. 465. za dopravu
1) Je to zpráva „O zakroení poslanou moravského snemu s vyslanci brnenské obecní rady a brnén. nár. obrany pro zpusobení miru ve Vídni". 2) Windischgrätz telegraíoval do Olomouce: Vojsko vniklo po devítihodinném boji barikádovém podlé disposice do predmestí Landstrasse, Rennweg,
Leopoldova a Jägerzeile. obsadívši 3) Lipa í?lov., 1848 . 10.
.
*)
Lipa Slov., 1848
^)
Nár. Noviny, 1848
«)
po valy mestské.
10.
. 177. . 177. V
1848 Praž. Novinách (1848 . 73) teme nepokoje od emisarú Vídeských byly vzbuzeny, ktefi délniky chtíce tímto posledním zoufalým prostedkem lid k hotovosti zemské Nár. Noviny,
pímo, že uplatili,
je až
pohnouti."
„tyto
— obávaní každého
nyní
máji
—
395
stred
ve Vídni'',^)
svúj
Zjišténo, že
na rozích prohlášení z ústednílio \^boru demokratických spolku vldeiiskýcli ze dne 23. ríjna,-) vyzývajte ku pomoci, ježto prý „je rozhodnuto, aby se Víde zkazila a starý stav pomoci násilné vlády vojenské obno\il". Tím jakož i zveliovaním udalostí vídeských bylo jitení ustaviné rozmnožováno a stupováno ^) vždy již 28. fíjna roznesla se všeobecné povést. že ve schúzi snemovni, olilášené k 30. fíjnu. mél v tôch práve dnech
vylepeno
:
býti
snem
netoliko dožádán, nýbrž
pímo
donucen, aby dal popud
k organisování branné hotovosti.*) Když pak se ješté z rána 29. fíjna roznesla zvést, že je Víde po 14 hodin bombardovaná a že horí na 11 mistech/) shlukly se áaxj lidu, dožadujíce se rozilené a zmätené pomocné výpravy k Vidni, aby se Brnénští s Vídeáky opravdu
sbratiU a nie netušícího Windischgrätze napadli ze zadu. Po 11. hodine pfišel Herlth, major nár. gardy a náméstek vrch. velitele, na hlavní stráž
s
telegramem Malterovým, který oznamoval: „V 9 hodin
a nékohk minút jsme dorazili do nádraží bfeclavského a
dva pány,
Olomouce.
ktefí pfijedou z
Víde
oekáváme Sotvaže
jest klidná''.
mahf Klement, len nár. rady, opfen o pušku: „Všecko není pravda, samé Iž', a nakonec prohlásil: Vzhúru k ho-
domluvil, zvolal
tovosti
!
^)
Sotvaže se vynorila myšlenka hotovosti
máždéný na Velkém námestí, a Jakubskou fíjna s
»)
ulici
k bytu
Skácelovu,
oddelením gardistu Lipa Slov., 1848
.
který cestou
vrátil z
který
Vídné
'^,
táhl dav, shro-
Veselou
j ešte vzrôstal.
—
—
mél
týž, jenž se 18.
vésti
hotovost
10.
'')
Ôsterr. Korrespondent,
ä)
Srov. Nár. Noviny, 1848
*)
Vyjimám
1848
.
2.
177.
é.
z presidiální noty krim.
soudu ze dne
8.
prosince 184* (re-
gistratura trest, soudu).
. 2. Štím souhlasi výpove pekárskeho soudu podlé prednesení ze dne 18. dubna. 1849) i jiných. První zprávu o bombardovaní Vídné pinesl, jak zjišténo soudné, zizenec železniní Karel Knvánek, jenž s? z rána pravé vrátil z Vídné. '")
Ôsterr. Korrespondent, 1848
mistra Jana
*)
Wimmera
(aktá trestniho
Podlé bVédecké výpovedi
ze dne 18.
dubna
J.
Wimmera u
vyšetujicího soudu (aktá soudni
1849).
V
Praž. Novina -h, 1848 . 71 teme: ..Ráno byli to obzvlášté dva ktei k lidu mluvili, jemu hrozný stav Vídné nejstrašlivéjšími barvami líice a jej k tabu do Vídné nabádajice". Podlé svedecké výpovedi Jana ")
legionisté,
Wimmera byl
to
však pedevším divadelní raali
hanba, sbratili jsme se
s
Vídeáky,
slíbili
Klement,
který prohlásil
jsme jim pomocné
voje,
:
, Je
to
Vídešti
jsou nyní v takové tisni"!
26
—
—
396
brnenskou k Vídni; nezastihnuvše ho doma
Logothettiho, zastali.
A
na majora
obrátili se
bydlícílio nedaleko, s toutéž žádostí, ale
za chvíli
nékolik
již
lidí
vyrazilo z istá jasná
i
jeho ne-
dvée ve
Magdana králové kláštee starobrnénském,^) tak že náhle z nieho nie ozvalo se k polednímu a po poledni šturmovánl,*^) které trvalo do ^/^d. hod. odp.,^) a do toho se mísilo v ulicich bubnovaní (alarmování) nár. gardy. ^) Nové a nové davy pracujícílio
veži svatojakubské lény,^)
na Petrove
^),
^)
u Minorituv ^), rovnež tak v
kostele sv.
i
lidu predmestského,^) protože byla práve nedele, kupily se v hlavní ch ulicich, s volány
1)
Zvoník
zvonením, reníci podnecovali množství, vyzýva-
Formánek, vyslýchán, udal, že
Fr.
byl v kostele a že za jeho
neprítomnosti vnikli k jeho žene do bytu študenti, gardisté a délníci (Handlanger),
žádajíce, aby jitn vydala klle
hylo
tolik,
na véž, aby mohli šturmovati. Protože
nezbylo žene jeho, než povoliti a vydatí klí.
vypovídala, že
ji
jich
A Formánková sama
zástup hrozil zabitím, nevydá-li khe.
.
—O
tomvypovídal na soudé svédek konvent k 1. hod. do refektáe k obedu, hlásil klerik provinciálovi, že byli v kláštee dva lidé a domáhali se, aby se zvonilo. Nepochodili. Ale mezitím co sedeli u obeda, bylo zvonéno pece. Š kar d a vnikl totiž do vnit s jinými a šturmoval. ekl prý lidu: „Jen šturmovat! Jen šturmovat! a kdyby pišel cisa nebo biskup, nesmi se ustati." hlavní slovo mezi nimi Jiný dav pokoušel se vniknouti též k Voráilkám 1848
Ôst. Korrespoiident,
-)
knéz minoritský Fidelis Gebel: Když
2.
šel celý
—
vedia Karolína
Waserová
—
aby
i
tu bylo zvonéno, ale gardista Ad. Eberth,
jak vyvédél na soudé, zabránil tomu. ^)
Za neprítomnosti kostelnikovy bylo zvonéno dvakráte: od V2--V4I ^ PO
druhé od
72'^
do 2 hodín.
lidé o V22 ke kostelnikoví a pravíli, že Víde horí na nékolíka mistech, že se vraždí deti, že to tam hrozné dopadá, že tedy musí *)
býti
Prišli jacísí
sebrána hotovost pro
Víde
a jali se beze všeho šturmovati
(výpove
ko-
stelníkova na soudé). 5)
Jan Smejkal, kostelnik, vypovidal na soudé, že, když sly.íel kol 2. hovéžích a pedevším také na Petrove, se dotazoval
diny zvonítí na ostatnich
pevora, má-Ií tak deje,
uéínití také, a ten
uinil podobné.
Zvonil,
mu
domnívaje
vzkázal, se,
aby, jestliže
že je to na
se jínde
tak
poplach k požáru.
^) Obžalovaný Klement udal pri výslechu, že bylo proto prý zvonéno, aby také venkovský líd z okolí se zúastnil taženi proti Wíndíschgrätzoví.
')
pes
U
Minoritu bylo sice zvonéno jen asi V2 hodiny, ale celkem zvonéno
2 hodiny.
Major Herllh vypovidal soudné. že dal kolem 1 hodiny alarmovali množství pred nár. stráží vzrústalo povážlivé. Pírozeno ovšem, že se bubnovaním sehnalo zase také více lidi, treba i zvédavcuv, a nakúpilo na nevahié rozmérném Velkém námestí. ^)
nár. gardu, protože
«)
Nár. Noviny, 1848
.
177 odhadují délníctvo brnenské na 15.000
lidí!
— jíce
ho pfímo. aby
si
397
—
opatrilo zbrane a organisovalo hotoYost
k
,.osvo-
bození Vídné".^) Ale netoliko v Brne se ozvaly hlasy takové
:
také
po venkové agitováno pro okamžitou pomoc-) a roznášela se povést až i na Židlochovsku, ,.že se y Brne zfizuje hotovost Vídni na pomoc ".^) Xa štéstí ovšem zostal venkov klidným. nebof prý „moravský lid dobfe poznal, co Víde s posledním povstaním zamyslí, on poznal, že by se vítézstvím Vídné úplné anarchii dvéfe do korán ode^ely a proto zústal pri vší své radikálnosti po-
—
kojné
doma
sedét, slovu svého
císae úplné dúvéruje".
*)
Ano. když
po venkové zvést, že také v Brne vypuklý boue, že se tam šturmuje na poplach, že se shromažduje lid k pomocné ^'vpravé pro Víde. který donúti vesniany násilím, aby se pridali k nemu, se roznesla
,,v as nebezpeenství sobé ku pomoci pispéti a jakýmkoliv outokúm nepátelským na odpor se postaviti".^) Na jitfení nezostal pirozené bez úinku plakát víd. demokratického ústredí ze dne 23. fíjna, jak byl rozhozen pravé 29. íjna v podobe letáku po Brne. ^) Masy lidu vypra^Tije
tu uinili sediaci mezi sebou úmluvu,
'^)
Jaký
')
pravil, slyše,
to byl vlastné
eho
—
nápad, dokazuje výrok sklenáe Ant. Blechy, ienž Videia jest od Brna vzdálena 20 mil, takže
domáha:
se lid
prišli do Vídné tak za 14 dni A doznal to pri výslechu z hlavnich púvodcuv a úastnikú, mali Klement, když chtél organisovati hotovost z lakových
by
I
živlu proti ozbrojené moci, již velel Windischgrätz s Jelaiéem.
Dokonce Praž. Noviny (1848 . 71) sdéluji o 29. ijnu ke 3. hodine odJedno oddelení gardy, které s Vídni souhlasi, vydalo se do vesnic, ježto Brnu na blízko leží, aby pohnuli hd k hotovosti zemské a k tahu do Vídné". Podlé svedecké výpovedi gardisty Bohdana Leidenfrosta vydal prý se Škarda povozem k Svitavé a vyzval délniky, zamestnané pravé pfi regulaci, aby prišli do mesta (zápis soudní z 18. dubna 1849). 2)
poledni, že
3)
Mor. Noviny, 1848
*)
Tamže.
^)
Náf. Noviny, 1848
ského se doítame
v
my
12.
O pr avém sraýšleni selského lidu morav(1848 . 17): ,Když nám cisa robotu bremena, která nás nej\ice utlaovaly, to nám dosd,
Lipe
vzal a desátky vyzdvihl,
.
.
202.
Slovanské
nezadáme: ostatní veci af si ti páni na snemu sami rozhodnou! ale mocnár své slovo vziti na zpét a opét na nás desátky a roboty tu povstaneme v boj co jeden muž!"
vice
Chtél-li uvaliti,
by
že byl u Rolirera objednán hodináem Hradeckým ®i Zjišténo soudné, \ potu 1500 kusú, který je dal krej. tovaryšem Hebenským rozdávati po uhcích v Brne i v pedméstích a vylepiti na rozích. A pece nebyl ani jeden ani druhý zaten. ')
Týdenník (1848 . 44) píše o „s malou výjimkou pouhé luze, která, snad jen na loupež a plenéni by byla vyšla",
nejsouc práce velmi milovná,
26»
!
— Moravia^)
— rozpalovaly
—
398
se brzy,
když shledaly, že doDinénkajejich^
jakoby veškerá garda chtéla tálinouti do Vídné, se nejen nepotvrzuje^ ješté, že má býti dfíve dosazena zvláštni komise (verbovaní) zaznamenaní tech, kdož by se cbtéli zúastniti výpravy Lid k reptal hlasité, že byl držen za blázna, domáhaje se zbraní a okamžitého
nýbrž když zvédély
odjezdu. Našlo se totiž zvláštni východisko: vyvéšen jest vídefi. prápor,
který byl Brnu darován nár. gardou \ádeskou, a študenti postavení
za
úelem
konskripce ke stolu pred Veselou branou u tehdejsího
ústavu slepcu, pozdéji, když se lidu nechtélo z mesta, na Velké ná-
sméšné málo.^) Pro toto opana okamžik rozpálené mozky uklidniti Aýpravou
mestí, ale pililášek dobrovolníku bylo
Bu že
trení?
chtéli
na oko pripravenou, i, jak soudí sprá\Tié Helfert, ^) zamysleli takovýmto zpúsobem odstránili z mesta ,nejdivoejší kiklouny".^) Však ti
a
nedali se jen tak napáliti: nejdfíve prohlašovali,
pak že búdou nasledovali
prý ^'ytáhne nár. garda, tak oni,
bez tak že pijdou ješté
v as. Pokoušeli se síce jednotlivci uchlácholiti oddíly délnické, táhnoucí méstem
s
prápory,^) ale "vystupovali též noví reníci- demagogo-
—
Š k a r d a, malíf Klement, poruík gara s e r o v á, kteí podnecovali ješté lid, S k á c e 1 a hereka K. ujišfujíce, že s pádem Vídné vezme též svoboda za své, tak že rozeštvaný dav chystal se pfepadnouti vojenskou hlavní stráž a uloupiti tam uloženou zbra, aby mohltáhnoutijiž k Vídni,*^)Proto se domáhal také vé,
pedevším
ííakrista V.
W
dista
. 1) na otázku: ,Co videli jsme za povstalce ?" odpovi„Veru neméli podobu zastavatelu svobody. tim méné podobu téch, jenž mají posouditi, CO jest svoboda a co poádek obecní žádá". a Mor. Noviny (1848 daji;
.
1)
Moravia, 1848
2)
Podlé soudni výpovedi Klementovy dalo prý se zapsati
131.
„celkem
asi
16 dobro volnik" 3)
Helfert, Geschichte Ôsterreichs,
*)
S tím jest
totiž
v souhlase
odvésti davy z mesta a uiniti je
I.
výpove
297.
svedecká
neškodnými.
J.
Herlth
Wimmera, doufal
že šlo o to,
prý,
zatím
že
dojde zpráva o kapitulaci Vídné. Proti
^)
naeni, jakoby
zúastnil se néjak
poruík
študentského
výstupu téch, vydalo vrch.
velitelství
sboru 1
Ottenthal
listopadu
zvláštni
zprávu P. poruík stud. sboru Filip Ottenthal uinil následkem rozšírené povesti, jakoby byl v nedeli 29. vedl lid se svým sborem, oznámení k vrch. velitelství, že dostal rozkaz, aby provázel se svým oddelením prápor a udržoval poádek na konskripním námestí. Toto podaní bylo píkázáno majoru Herlthovi k vyjadrení a jím vráceno s poznámkou, že jmenovaný uinil toliko, k emu dostal rozkaz a dle toho že vykonal prísne svou povinnost. (Br. Zeitung, v pil. :
k .
305). *)
Humoristický
ovšem púsobí vypravovaní Nár. Novin, kterak kdosL
— aby byl
lid,
nie
—
399
s
telegraf pferušen a znien. a nemohlo býti sdéleno Windischgrätzem, co se v Brne chystá, že bude totiž napaden
zadu. Oddelení nár. gardy, povolanému k hlavní strážnici na pomoc, bylo odtáhnouti s neporízenou. nechtélo-li býti insultováno, když tu ješté vojenské vehtelstn odvolalo, chtéjíc se \Thnouti novému rozkvašení. Ayslané již oddíly vojenské do kasáre, které byly provázeny pokikováním a pískotem pfeetného davu, hrozivé si vedoucího. Byla sice hlavní stráž hned sesílena a povolaná jízda, než proti témto opatrením zakroil major nár. gardy Herlth a poukázav k tomu, že „spatfením vojska se rozilení lidu jen ze
zpúsobil odvolaní jeho.
ješté zvýši"*, ^)
Herlth
šel
však ješté dále,
vydáv k verejnosti ohlásení, že „nár. garda obráti se ilined k shromáždéní snemu zem., aby mohli zítra dobrovolníci odjeti do Vídné",^) krok to, který zavdal príinu k zvláštnímu soudnímu šetrení, jímž se zjistilo,^) že tak Herlth uinil jen proto. aby shromáždéný dav pred hláv.
stráží,
hrozivé se tváící. byl uchlácholen a odstranén.^)
Obava, že by davy, pod niené všelikými
živly, chtély si opravdu podobné rozhodnutí na snemu vynútili, zpsobila. že predseda dal schúzi, ohlásenou na 30. íjna, preložili na ryclilo na 4. listopad.") Tím zaalo hnutí, k jehož dosavadnímu poínaní nár. garda pihlížela mlky, ba spíše mu pfála, vycházejíc podlé poloúfedního
zvolalzdavu nadšené: ,Auf nach Wien, um diedeutsche Freiheit zu retten!" kdežlo mu z houfu odvetil druhý po eskú: „Ale je nás ješté málo!" >)
Helfert: Geschichte Ôsterreichs,
1.
297.
zemskému ze dne 4. prosince 1848. Soud uinil totiž k predsedníctvu snémovnimu dotaz, „zdali došel k snemu dopis od nár. gardy ve veci dobrovolnikú o jednom z obou dm, nebo zdali -)
Podlé
sdéleiii
krim. soudu snérau
p. predseda nebo nékterý z pp. vicepresidentu ústne dožádán o svolání shromáždéui, o konaní schuze, aneb alespo o zbrane, penize, opatrení pro dobrovolniky, chystajíci se do Vídné, v pipadé kladném kdy a kým".
nebyl
3) •)
Odpovédmi snemov, pedsedy z 8. a 13. prosince 1848 (aktá soudui). Poboník Herlthuv Jul. Haupt vypo vídal na soudé, že, když v nedeli
odpoledne shromáždéné zástupy domáhaly se zbrani penéz, odeslal Herlth ordonanci k predsedovi zem. snemu a jeho náméstku Vojkovskému, aby se dostavili na strážnici nár. gardy. Koppel nebyl doma, \ ojkovský vzkázal, že má dovolenou a že tedy nepújde. Bylo zjišténo. 5) Podlé sdélení z predsedníctva soudu 8. prosince 1848. i
že též k víU 29.
lídé,
druhému místopfedsedoví Cibulkovi za jeho neprítomností se dostakteí se domáhaU svolání schuze, a predseda udal, že zvédél
íjna cestou k domovu, kterak ho
nou schúzi,
a
proto
že
radéji
hledaji,
ani se
(Sdélení jeho ze dne 13. prosince 1848j,
aby svolal
nevrátil,
ihned
mimoád-
penocovav mimo
dúm,
—
4C0
—
vysvetlení^) z toho názoru, „že je rázu politického a že spoíva výhradné na myslence pispéti Vídni na pomoc, proti emuž se nikdo zakroiti oprávneným", nabývati povážlivéjší stále necítil v Brne na štéstí nebylo tvárnosti. Aby se zmocnily zbr3,ní i penéz
námestí a
u kostela uložená
ozbrojivše
—
—
nikde vétších zásob zbraní
strhly houfy
ukoristenými
se
Jakuba udeily po
sv.
zbra
4.
drevené boudy na Velkém
de^^
a latémi z pažení
hodine na radnici, kde byla
ve vétším množství. Když shledal lid všechny vchody
radniní pevné uzaveny, vytloukl zlostí okna^) a litokem hnal se na v Solniní ulici s týmž úmyslem.^) Strážnici tam byluza, vniknuvši dlící dali se s ženami i s détmi zadem na útek *) bez odporu do -vTiit,^) rozbila všechna okna, vypáila vráta a popolicejní kasárna
;
brala néco zbraní;
bena škoda
asi
'^)
co nalezla a nerozbila, sebrala,
1000 rýn.
stf.'^)
Odtud
ímž
zpúso-
namífili výtržníci k voskái,
jemuž pobrali pochodne, a zapálivše je táhli za ohlušujícího vírení bubnu méstem do predmestí. Houfy rozileného a zpitého již namnoze dilem se zbraní, dílera opatrený klacky a obušky, páchaly v noci etná verejná násilí a nešetfíce majetku soukromého pobraly víno, chléb, peivo, mäso, sadlo, tabak, doutníky, svíky, zkrátka kde se CO dalo. Vniknouti do kláštera Králové na Starém Brne
lidu,
se
jim
nepodarilo,
sice
Vídece, finanní
v
stráž
.
za ^Nlalé
to
odzbrojena
Nové
ulici,
finanní
stráž
na
v Zábrdovicích a na
1)
Br. Zeitung, 1848
^)
Podlé soudní výpovedi strážnika Jak.
Beboka.
Hanuš a Jan Štépán. K. Habermayer vypovidal
že Šksrda to byl, jenž dal lidu
Melichar 3)
302.
soudné,
Pri
tom zateni
byli
radu, aby táhl k polic. kasárnám pro zbrane. *)
stvi lidu
Strážnik
že, když videl množmnozi jeho kamarádi prchli do sousedni záhra-
Vavinec Marischel vypovidal na soudé,
a spatíil též, kterak
dy po žebiku, nasledoval jich príkladu (!), jsa s nimi úkryt tak dlouho, dokud se hluk neztišil. Všichni prchli v as, jediný Schwarz, který dal na rýchlo usavili vráta, nemohl uniknouti, nestalo se mu však nie. 5)
6)
Podlé tvrzeni strážnika Marischla bylo též vysteleno z lidu. Praž. Noviny, 1848 . 71 píši o 70 ukoristených runicích. Ôst. Kor-
respondent (. 2) však vi správne, že nenalezU tam nie kromé nékohka šavli; s tim se shoduje soudni výpove strážnika SchAvaba. Pušek tam nebylo vú-
vydány dive stud. légii. Zprávy v novinách (rýdennik, 1848 . 44), kde se píše až o 2000, jsou prehnané. Polic. nadporuík BI asi u s udal pred soudem škodu z výši 306 zl. 15 kr. na výzbroji a 4Š1 zl. 9 kr. za svrchky, z ehož hrazeno 280 zl. dobrovolnou sbirkou po Brne (srov. k tomu Br. Zeitung, 1848 . 326). Mimo to trpšío m'^ sto škody na budove za 227 zl. 42 kr. bec, pretože byly ')
u
— Olomoucké
boue
K
ulici.
tomu
401
—
pfistoupila
j
že
okolnost,
ešte
nedelní
došlý také ohlasu na venkové. Délníci. pracující pfi regulaci
mezi Rajhradem a Židlochovicemi, vzpouzeli najednou pracovali, ježto se domysleli, že búdou povolaní do Brna. ^) A druhého dne. 30. íjna, pokraováno nerušené ve výtržS\itavy a Švarcavy
se
nostech za srocení všehkých živlu, mezi nimiž byli
i
výrostkové dva-
na Jakubskou véž a opét šturmovati. což se jim ale tentokráte nepodarilo. ^) Znova se shromáždily da^T, pedevším na Velkém námestí, na které snad pônáctiletí
sobila
!.^)
též
Tak
snažily se zástupy dostatise
nepfíznívé
zpráva o zatení
nékterého
z
úastníkú,
*)
domáhajíce se zbraní, kupily se na mnohých místech, zvlášté u Teeného transporthausu, který vybili, hledajíce tam marné néco zbraní.
Po té se obrátily k budove vrch. velitelst^i nár. obrany, žádajíce na Malterovi, který se práve vrátil z Olomouce, vydaní zbraní,^) a když prispelo na ochranu stráže oddelení nár. gardy, bylo hrubé napadeno i \'yítáno mu, že jde s vojskem proti lidu. Bezpodstatná povést, že Malter prý fekl nékolika gardistom
dostnou zprávu nutí vášní. Nie
:
,,Pináším
:
vojsko zvítézilo!", zpúsobilo nové jitení
nepomohlo,
že
dvor.
rada Emminger
'^')
v
Vám
ra-
a vzplazastou-
pení br. Lažanského dal ohlásili varovné jakési oznámení k svede-
oznámiv v novinách telegrafickou zvést: „Odknížete Windischgrätze kníž. Reussovi v Brno. Víde se podrobila bezpodmínené. Dnes obsadí moje vojsko mesto". Nie naplat, že proti klam-
ným.
nému
')
t\Tzení
vídeskému.
jež bylo rozhozeno nové, vj'dal
na uklidnéní vefeinosti zvláštni „oznámení", datované
crer
1-2.
Srov. vyše, kde je
re
z 28. ríjna:**)
o agitaci
Škardové.
Mor. Noviny, 1848 . 1. Podlé svedecké výpovedi zvonika Formánka.
') 3)
*)
dily
.
Mor. Noviny, 1848
')
Emmin-
Br. Zeitung, 184!s
.
302. Zvést ta nebyla
mylná
(srov.
vyše), jaR sou-
noviny.
Korrespondentu (. 21) se doítame o tom, že vrchni velitel néhož skladaný všechny nadeje, dal zamítavou odpove, tebas shromáždény dav dal 2 hodiny na rozmyslenou.
^)
V
Ôst.
nár. gardy, do
že
mu
a. Bôhmen, 1848 . 107. tomto projevu nemohu povédéti vice, než co jsem nalezl v Konstit. Návéšti, podepsané dvor. radou Emmingrem, uveBlatt a. Bôhmen, 1848 . 106 rejnene prohlašuje cit úasti na osudu Vidné za pirozený, lituje vera se pihodivšich výtržností, poukazuje k zprostedkujicímu poselstvu, nezmiuje s e S)
')
Konst. Blatt
O
:
:
však o hotovosti, napominajíc toliko ke klidu. »)
Emminger tak
Blatt a.
Bôhmen
(1848
pedešlého práve dne objevily na rozich videské, možná také proto, jak soudi Konst_ že návéšti to, díve již vylepené, bylo ihned
asi uinil, ježto se
a mezi lidem rozhozeny plakáty
.
106),
:
-
402
C. k. zem. presidium vidí se proto fest z 19.
t
m., v
nemž
J.
V.,
povinno upozorniti na nej v. maniSvým cisárskym slovem, vyslo-
zaruivši se
pevnou a nezménitelnou vúli, že poskytnutá národúm práva a svobody mají zasiati v celém svém rozsahu nedoteny^) {ungeschmälert) a že se má použíti vojenských opatrení proti mestu Vídni jenom potud, pokud je toho treba k obnovení klidu a bezpenosti. ^) Nie nepomohlo, že major nár, stráže Herlth dal v zastoupení vrch. velitele na rýchlo již dfíve vylepiti telegram, který v noci došel z Olomouce od poselstva, ubírajícího se pes Olomouc za Windischgrätzem „Brno af se chová klidné. Windischgrätz vyjednáva s Vídní podlé oficiálních zpráv. Dostaneme od ministra \Vessenberga kreditiv pro zprostredkování a na cestu zvláštním vlakem do hlavniho tábora. Vrch. velitel nár gardy vráti se zvláštním vlakem". Nie naplat, že o 11. hod. rozhozeny a snad i vylepený varovné ^7hlášky, poízené výborem bezpenosti, representaním \^^borem a obecním výborem, upozorující, že na píšté „každý skutek násilný, spáchaný na osobách, na veejném nebo na soukromém majetku, bude stíhán se vší zákonitou prísností'', po prípade, bude-li treba, že bude k obnovení poádku povoláno vojsko. ^) Na námestí sbratení (Zelný trh) konalo se nové verbovaní. vilo
:
strháno.
Neni
Nedovedú
si
vysvetlili, jak
snad omyl tiskový misto 1) Proloženo v originále.
to
mohl
hýli projev ten
datován 28. íjnem.
"29.?
B. Zeitung, 1848 . 301, Vyhláška tato obsažena jest ve fasciklu Repräsentationskoniitee 1818 51" v mést. arch. brnénském. Ku podivu, že z celého ijna se zachoval jediný tento dokument, jenž vydán byl u Wiiiikra potem 500 exempláru. Leták 2)
Srov. též
^)
—
Der seit gestern stattgefundenen Aufregung, insolange sie Teilnahme eines Teiles der Bevolkerung fiir die missliche Lage der Stadt Wien zeigen sollte, wäre Anerkennung nicht zu versagen gewesen. Da aber gegenwärtig diese Aufregung jenen bedaueilichen Charakter angenommen hat, der die ôífentliche Ruhe und Sicherheit bedroht, da mit Recht zu besorgen ist, dass Ij-regeleitete unler der Masse in den schon begonnenen Úbergriffen weitergehen diirften, in Erwägung, dass Ruhe, Ordnung und Scbutz des Eigentíimers mit aller Beharrlichkeit aufrecht erhalten verden muss, haben das Repräsentationskomitee, der Sicherheitsausschuss und der Gemeindeausschuss vereint beschlossen, dass jeder Gewalttat, welche au Personen, an óffentliehen oder Privateigentum begangen werden sollte, fortan mit aller geten
znel doslova:
bloss die
setzlichen Strenge begegnet werden
vvird. Die Nationalgarde,
um jeder
Gefährdung vorzubeugen, wird mit aller Kraft einschreiten sollte jedoch wider Vermuten ihr Einwirken nicht vom gehofften Erfolge sein, so sähe man sich notgedrungen in die Lage versetzt, die Wiederherstellung solcheii bedauerlichen
der Ruhe der Militärgewalt anheimzustellen.
—
403
—
než ani tím nedal se uklidniti dav. nýbrž odtáhl do predmestí pro zbrane nové. Marné vyzývalo v poslední chvíli studentstvo
aby
lid,
zústal
véren
délník
heslu
vídeských:
Posvátný
Když
jest majetekl^) Chlácholili, domlouvali, hrozili, nie naplat,
—
však luza a niím jiným nebyly davy, pred nimiž ani soukromý zaala áditi znova, podniknuvši útok majetek nebyl bezpeen^)
—
na masné boudy, aby se ozbrojila aspo noži f eznickými a sekyrami, když si vynútila v továrne Offermannové vydaní pik. aniž jí v tom mohla zabránili nár. garda, jsouc v mizivé menšine proti tisícihlavému zástupu všeho schopnému, vytáhlo konené nékolik et nár. gardy, kdyžté nejradikálnéjší lenové její, ktei den pred tím kázali skoro tažení pomocné do Vídné, naléhali nyní na to. aby i
fádéni a loupení byla
uinená pítrž. Povoláno
proto též vojsko, hlav-
námestí a brány obsazeny. Po 12. hodine zavznél poplach zvon na a dav. pedstiraje, že si chce ^'yžádati zbraní, znova aby mohl vytáhnouti na pomoc ohrožené Vídni, hnul se k toní stráž sesílena,
runice) na predmestí Kenové. aby se tam zmocnil pušek násilím. Vec stávala se tím nebezpenejší, že se ne-
várne Bracegirdlové
(na
dalo pedvídati, co by se stalo, kdyby se luza byla skutené ozbrojila.
Tu konené zakroeno rázne a do opravdy. Tak teme o stavu s
poledne: „Garda bubnuje na poplach. Ohlasuje
déle za púl hodiny
domú
se odebral.
se,
v
1
hod.
aby každý nej-
Vojsko istí ulice a žene
outokem. Všecky ulice jsou vojskem obsazeny". O IV2 bod.: „Na Velkém námestí stojí vojsko. Komandující vystupuje a volá: Kníže Windischgrätz poslal rai telegrafem zprávu, že se Víde beze vši
výminky
O
vojskem svým
vzdala a že ješté dnes
72^ hod.: „Nepokoj jest
Vom
Víde
potlaen. Zpráva o podrobení
Sicherheitsausscl.usse,
obsadí".
Vídné
se
dem Repräíemationskomitee und dem
Ge-
meindeausschusse der kon. Hauptsladt Briinn. Am 30. Október 18 i8 Vormittags um 11 Uhr. 1) Proklamace študentská znela T preklade: „Dobre smýšlejícim délníkum brnénikým! Brati! Posvátný jest majetek To jest vždy heslo Vašich rozvážnych kamarádú ve Vidni. Jsme pfesvédeni, že i Vyjste téhož smýalení. Nedejte se I
tudiž svésti jednotlivci, nerozvážlivci.
Ku
svérau nejvétšírou politování
musíme
neschvalujeme v nedli se vyskytnuvšich porušení majetku. K vuli dobré v?ci, pro kterou se nadšené zvedáme, zaprisaháme Vás, celte sami takovým pehmatúm zlomyslných, jimiž bys'e zdar naše h o pozd viženi(I) ici,
že
nemožným. Vezmete
uinili
si
tuto naši dobre
originál otištén též v Br. Zeitung, 148 -)
nižších
I
Br. Tagskourier (1949
tí'
.
.
127)
mínénou radu k
srdci!"
(Ném.
302). piše, že hnutí
(von der niedersten Volksklasse).
vyšlo
„toliko
od nej-
—
—
404
Ale žádný nejeví ani nejmenši radosti. Lid nechce ve vyše položenou telegrafickou zprávu o bezvýmineném podrobení Vídné véiti."^) V pravý totiž as prichvátala u vétšim potu na Kenovou nár. garda, a když na vyzvaní k dopodlé brovolnému rozchodu cdpovédéno evem a kamenim zabírá mysli všech. ale
— —
vypázastrelený,^) osoby lila'^) nár. garda do 12 zranéno a na 40 pozatýkáno, kdežto nejvíce kompromitovaným se podarilo prchnouti a zachrániti tak aspo na as. Ješté
Praž. Novin dokonce výstelem, jenž zasáhl
emž
lidu,^) pri
byly
gardistu^)
3—4
jednou a naposledy vystrelila garda u železného mostu, ale toliko nad hlavy lidu, chtíc davy tak úplné rozprášiti, což se jí také dokonale podarilo. Obecní rada brnenská vyslala pak radního B u t s c hka s oddelením gardistúv, aby peetl zákon o vzbourení a vyzval dôtklivé davy k upustení od dalších neprístojností, k nimž už také nedošlo.
Tak skonil
íjen celkem klidné, tebas že napétí poi nár. garda procházeli
30.
trvalo ješté po nékoiik dní, tak že vojsko
v noci méstem
i
nosti byla už tím
novému pokusu o výtržpráve íjna byli Maari Jelai-
pedméstírai;'') jakémukoli
uinená
prítrž, že 30.
em u
Schwechatu krvavé odrazení a Víde Windischgrätzem pfemožena. Ne bez úmyslu uverejnený jsou v novinách brnenských z gubernia dva telegramy ze dne 1. listopadu, totiž telegr. zpráva generála Ramberga k ministru Wessenbergovi, že se odníma již .
')
Srov. Praž. Noviny, 1848
')
Praž. Noviny, 1848
3)
Podlé Br. Tagskourieru (1949
.
71.
•
72. c.
127) padlo 7 rau.
Továrnik Jan Bracegirdle vypovídal na soudé, kterak mu bylo již z rána 30. ijna doneseno, že se proletariát chystá na jeho závod, i dal proto uschoa ozbrojil asi vati v továrne uložené zbrane, zastavil k polednimu práci *)
80 délníku svých, kteí pak, když došlo ke krvavé srážce proletariátu s ná. gardou, vypadli z budovy a spolené lid rozptýlili, ukoistivše 2 pušky, nékoiik kopi a prápor. Že byla nár. garda opatrená ostrými náboji, vysvitá z podáni vrch. velitelstvi k zem. presidiu ze dne 1. ijna 1849: nár. garde bylo rozdáno 14.000 ostrých patrón, z nichž bylo odvedeno velitelstvi delostreleckému
—
4656 kusú, ostatní tedy,
pes
garda po 5 dní
konala veškeré hlldky
tulik vystfileno '-)
byh
a
noci
—
3,
mužich.
„spotrebovaný ve službe", ježto nár. v
mésté.
Je
možno, že bylo
,
177) piší o 6
mtvych,
dle
Týdenníka (1848 . 48) mtvych, po druhé
Praž. Noviny mají jednou (. 72) zprávu o 2
(. 73) o 6 za.«?telených «)
byly
a kdy?
Nár. Noviny (1848
zabiti 2
9000,
!
Úedniho
Podlé Praž. Novin (1848
sdéleni nebylo vydano vúbec.
.
72) byly to
etné a
silné
hlídky o
60—70
— zbra
—
405
v mésté, a Wirdischgrätzova komandnjicimu Reussovi o kaA obratem ruky nastalo v Brne takové „vystrizlivéni",^)že „radikálni" mesto Brno souhlasilo „radostným projevem" i
pitulaci Vidné.
s
vojskem,
mávaním
když došlo oznámení o kapitulaci vídeské, dávajíc slávy souhlas svúj na jevo,^)
šatky a provoláváním
Také mimo Brno nastal klid a pokoj, tebas že rozkladní živlové nehned složiti ruce v klin. Odtud totiž byl vydán a hojné snad že chtéli zpôsobiti zmatek perozšifen na Olomouckú devšim na Hane a popuditi sedláky proti dvoru, meškajicimu i
minili
—
—
podvržený manifest panovnikúv, jenž zvestoval v jich stredu venkovskému, že 3. listopadu mají prestati všechny svobody ústavní. K tomu se vztahuje prohlášeni vicepresidenta Lažanlidu
ského, které se
6.
listopadu
objavilo v
Olomouci
:
Dostal jsem
zprávu, že po venkové rozšiuji poburovatelé a špatné smýšle-
poinaje poburovatelé méli dokonce nestydatost. že podepsali na tento klamný manifest J. V., cítim se povinen varovali obyvatelstvo pred témito
klamný patrné
jící
manifest
J.
dle
V.,
néhož máji,
listopadem, všechny ústavní svobody prestatí.
3.
Jelikož
špatné smýšlejícimi.^) ')
vrení
.
v
Klid nebyl arci
obyvatelstvu,
1.
li-topadu už porušen, ale že bylo (ozorovati jisté
dokazuje
sdéleni
v
novinách.
128) vypravuje: Zkušenost, že se nepotvrdil
Br.
Tagskourier
(1848
telegram strán predaní Vídné,
zpsobila sice všeobecné rozileni, ale ani nejmenší demonstraci, když se veejnost presvedila, že tento telegram byl opravdu odeslán z Floridsdorfu a zdejším zem. presidiem zcela slovné uveejoén. '^)
Die Neue Zeit, 1848
*)
Die Neue Zeit, 1848
. 83. . S'^. Letáku
vlastniho nepodarilo se
mi dopi-
nepokojné chovaní venkovského obyvatelstva a celých obcí vúi vrchnoslem, o emž nás pouuje e?ko-némecká proklamace verné hr. Lížanského, datovaná z Olomouce dne 4. Ustopadu 1848, která zni takto: Milí obyvatelé venkovští! Došla mne o lom zpráva, že si nékteré obce diti.
S tím
protiv
asi je
ve spojení
svým vrchnostem bývalým rozliného
násilí dovolily, a to
buto
saha-
po jméní a statku, aneb žádajice s vyhrúžkami všelijaká práva domnelá. Ponévadž to pravé obyvatelé venkovští jsou, kteí zrušením roboty, desátkú a všech grunty a polnosti obtéžujicich bemen tak mnohého a velkého
jíce násilné
prospechu podosáhh, ;ak neprotiv tomu bývalé vrchnosti tím samým pfeléžkou docela nespravedlivé ztrátu utrpély: tak takové jednaní' jest tím neslušnéjši a delá ony obce, které se nápodobných pestupkú dopustily, jen trestu hodnéjšími. Jest mné to velmi hto, že Jeho C. J. náš nejmil. zemepán o násilných téchto událostech již zprávu obdržel, a muselo by to Jeho srdci otcovskému, kteréž všecky své poddané stejnou láskou miluje, tím vétši zármutek zpusobiti a Jeho nejv. nevúli a nelibost zbuditi, ponévadž takové poínaní vzhledem i
— Treba s že se
5.
406
listopadu
—
vrátila
konené brnenská
nár.
garda a stud. légie z Vidné, potem asi 100 osob,^) sympatie k Vídeskym nepominuly. Dne 6. listopadu pfednesl ve sneme posl. Wilsdorf svúj návrh na podporu „posledními událostmi ve Vidni bez provinéní do neštésti padlých obyvatelúv"
a
-)
príspevky jednotlivých poslancô, pedevším však povolením
mest. fondu. Posl. Franz, pimlonvaje se za návrh
menal
ješté, že
ten,
z
to
do-
pozna-
obavy, které projevil snem v adrese k panovní-
„Morava jest nejbližši zeme a nejdíve povolaná neštésti Vidné uleviti: Jest to s vaty dl u h, který Morava Vidni z ástky oplatí". Návrh Wilsdorfôv pijat s dodat kem Buch b erg rovy m, aby krajští úadové byli vyzvaní sné-
kovi, stály se skutkem, a tu že
na obdržená dobrodiní též hanebná nevdénost jest. ného a dobrého smejšlenl obyvatelú venkovských, a nesprávna s vyhrúžkami spojená požadovaní vice a skladám svou nadéji v to, že, když by se také v liví
buiové
jenž
samovolnosti, nýbrž v
násilí a
vení jsou k
oekávám od poest-
se nepihodí.
Duvéuji
se
nékterých obceeh jednot-
opou všickni druzí dobre a pravou cestu k podosažení svého práva
nacházeti méli, tém hned statné se
rozšafné smejšlejfcí obyvatelé,
ne v
Já
že takové násilné jednaní
tomu
cili,
ouadech nadízených
uznávaji, kteí usta-
by bez všeho ohledu práva a jméní veškerých
obanu
Jako já o bývalých vrchnostech pesvéden jsem a jich vyzývam, aby v nynéjšich tak vážnych a nepokojných asech na mlrné a slušné žádosti svých bývalých poddaných dle možnosti dobrý ohled braly, tak zárove musím
hájili.
varovati tím písnéji všecky
ty,
kteíiž by z vlastní
kami neb násihm práva domnelá vynuliti rušili. Takovým na pamé uvádím §§ 70, 170, 171, 172, silí
chtéli,
moci srocením se, vjhrúžaneb statek a vlastní j mení
71, 72, 73, 74, dle okolnosti §§ 169, 174 knihy práv trestnich, dle kterých na zloin verejného ná-
a loupeže dle okolností trest dvacitiletého vézení ustanoven
jest.
Zárove
oufadúm nafizuje, aby se nápodobných zloincu hned zmocnili a soudové kriminálni búdou s nimi ve vší prísnosti práva Irestního nakládati. (Registrase
tura mor. místodrž.)
na gubernium ze dne 6. listopadu 1848 brnenskými a 16 gardisty ze zeme Moravské (registratura místodrž.); s tím souhlasí zpráva v Br. Tagskourieru (1848 . 131), že se vrátilo na 120 v pruvodu nékolika gaidistú olomouckých a jihlavských. Návrh ten znel v preklade takto: Množí obyvatelé nešastné Vidné, stiženi osudem nezavinené, doteni ješlé telesné i duševné hrúzami a útrapami posledních dní, bloudí bez prístreší, bez nutného odevu, vydáni zime a hladu, v zoufalství sem a tam. Otcove rodiny pozbyU posledniho balée, vdovy a siroty lomí rukama a žalují Bohu i Hdem své nezavinené, bezmérné neštésti! Nejde o nie jiného, než jednati lidsky a konati milosrdenstvl. Dochází
O
Jos.
Milbacher
sdéluje, že se vrátil se
v podaní
100
'•*)
preto k sláv. shromáždéní, které úast svou projevilo tak velkodušné, jménem lidskosti prosba nejdúlklivéjší, pispéti k umírnéní neštésti obyvatelú
trpícl
méäta Vidné.
—
407
—
mem, by „shromáždéní pfíspévkô k podporovaní obyvatelú Vídeských ve svých oui-edních okresich zpúsobili." ^) A již napodával Krinner zprávu komise ,pro úty", která navrhla str. jako podporu pro nejnuznéjši,^) s ímž vétšina projevila souhlas,^) když ješté Gambala podepfel návrh ten pro-
zejtfí
5000
zl.
„že Videané na nás nezapomenouce všechno nadsadili, aby nám svobodu vydobyli. Chybili-li treba néktei, pece ne-
hlásiv,
môže
srdnatost
Vídeanô
dosti slávená býti a
in
jejich
má
ne-
vyslovitelnou cenu*'. Povolený pispévek byl odeslán ihned obec-
nimu výboru do
Vídné,*) souasné pak podána žádost k minidodatené schválení a dožádáno zem. gubernium, venkov k zavedení sbírky ku podpore zchudlých
sterstvu vnitra za
aby vyzvalo Vídefianô.
Brno a tím spíše ovšem venkov moravský, stichlo a umlklo na dobro bylo tu, jak teme v novinách, „jako po bouce a lijavci"
^)
— — než
k tomu, CO se
snem zem. nehodlal
ni
nadále pihlížeti
delo ve Vídni za ohláseného
správou generála Weldena.
stavu
mlky
obležení
pod
Sotvaže došlo první sdélení o chy-
') Pri tom pešel suém pes návrh Uhliuv, jenž si pál „1. by si. snem uzavili ráil, aby si. pednostenství zem. povolení dáti ráilo všfm mestským, též venkovským obcím, které obecni neb kontribuenské kase maj/, z nich pomoc Vldeanúm dle libosti obyvatelú téch obcí bez odkladu vydélati. 2. Pak aby venkovskí ouedlnici pipomnéli predstaveným obci, též ty, kterýž obecni kase nemají a píec každá njaký roní príjem má, z takových dle možnosti éástku rozdéliti, Pijme-li si. snem v iibost návrh, poujištén býti múze, že vyjadrené pání snemovni pro nešastné se v brzy v skutek uvede, :
i
ponévadž timto
asem
se z
kontribuenských a obecních kapitálu interesy
též
obecní príjmy skládaji." -) Zjišténo v zem. útárné, že hotovost domest. fondu inila koncern íjna 97.513 zl. 46 kr., z nichž po odetení potrebných 72.373 zl, 'iS^/s k. a 18.000 zl. puvodního kapitálu zbývá jen 7.140 zl. SO'/i kr. ,k oblibenému vynaložení", a pece darováno 5.000 zl. 3) Jini poslanci žádali 8.000—10.000 zl. *) List z obec. rady vídeské ze dne 16. listopadu peetl ve snemu tajemník Mayer dne 21. listopadu. Mohlo býti snemu jistým zadostiuinéním, když obecní rada, dékujíc za „hojný" dar odesláno bylo celkem 5.440 zl., z nichž
—
—
poznamenala, ovšem opozdené, že „cíti se také po440 zl. sebráno mezi poslanci vinnou podékovati vys. snemu za vynasnažení, jíraž chtél mesto Víde ochrániti pred žalostnými událostmi, které mu zasadily hlubokou ránu, aneb aspo uiniti je
méné
se sousední
škodlivými." Obecni rada vidi v
zemi, jsouc pfesvédena,
tom „bratrské úastenství, vrelý ném spoíva nadeje
že jen na
i
soucit ruko-^
jemství mírného porovnaní zmätku, jež rozdrobují nyní naše mocnáství." 5)
Mor. Noviny, 1848
.
13.
— staných popravách, podal
408
—
Wilsdorf
dne
—
práve návrh na nešastných uvedeným".^) prominutí blud Po návrhu trestu v vinníkú a o Mitrovského pfikázán jest podnet Wilsdorfúv komisi adresní na vypracovaní zvláštního projevu k panovníkovi ve smyslu prosby, 9.
listopadu
—
v den, kdy byl zastelen jako první Róbert Blum nejrychlejší pímluvu u císae „o šetrení života
zablouzenými Vídeany milosrdné zacházelo," který by druhého dne pedložen. A skutené již nazejtri etl navrhovatel jako referent komise adresu, která byla snémem prijatá-; ^aby
byl
se s
již
Jeho návrh znel verné takto: Die vielseitig sich verbreitenden NachHinrichtungen in Wien machen uns vor Schauer beben und wir entsetzen uns bei dem Gedanken, dass die Todesstrafe auch die Jugend, 1)
ricl'ten stattfindender
die in einer bis heit
zum Wahnsinn
gesteigerten, irregeleiteteu Begeisterung fur Frti-
— zugegeben, strafbare Handlung beging —
kônne
treffen
.
.
IJberAvältigt
und
gediängt von diesen Gefúhlen richle ich an die Versammlung inständig die Bitte, bei Sr. M, schleunigst um Schonung des Lebens fíir die ungliicklich Schuldigen und Amnestie fúr die Irr egeleiteten in Wien Fursprache einzulegen. Gelänge es, durch diesen Schritt auch nur •ein
einziges
Menschenleben zu
retten, so wird
uns die Mitwelt fúr diesen, im
Oeiste der Humanität getanen Schritt segnen. 2) Prijatá adresa znela ve vérném preklade: vaše Majestátnost! NejposlušnéjšízástupcovéMoravy jednaji jen die pudu srdce svého, an nejponíženéjší prosbu pred Vaši Majest. kladou, presvédeni jsouce, že prosby národu u nejdobrotivéjšilio mocnáe vždy ochotné vyslyšaný búdou. Udalosti hlavního mesta Vidné, které
nás žalem
peplnily a následujíci*)
mimoádní pomery
pinutily
Vaši Maje-
zbrannou moci rozluštiti a hlavní mesto v stav obležeoi postaviti. zloiny, jenž vúbec v ošklivosti jsou, spravedlivému soudci se neodcizuji, lidé však, jenž v pohtickém bludu stáli a na boui v nadšeném rozjiteni porozhorleni, zle vedeni
státnost, je
A
že otcovské srdce Vaši Majestátnosti také témto politickým zbloudilcúm Vašeho otcovského mesta stejné prominutí trestu udéliti rái. Zástupcove Moravy totéž za svou svätou povinnost uznávají, o takovou cisárskou vehkomyslnost pro své bratry co nejvroucnéji žádati, a spojují s tim opakované nejponlžeiiéjší
pojišténí
zemépánu. Dne *)
nevyvratitelné
10. listopadu
vernosti a lásky k
svému nejdobrotivéjšlmu
1848.
Podlé návrhu posl. Krinnera zaménéno
slovo „následující" za slova:
„jenž následovaly". **)
K návrhu
hrab. Mitrovského na misto „prominutí trestu" postaveno
„mílost za právo", protože
uznávajíce vinu mnohých.
—
pravil
—
jen na srdce
mocnáe
se dovolávame,
—
-
409
má odeslati cestou úední. proOdpovedi se však snem nedokal aspo v aktech snémovních ani v protokolech se neini o tom a kdož vi, jak s adresou naložilo nové zatím nikde zmnky utvorené ministerstvo Schwarzenbergovo. Jinak ovšem gubernium krajským, aby zavedly vyšlo snemu vstfic, naídivši sbírky pro príspevky k podpore Vídeských, „mimoobyejnými a rozhodnuto vétšinou.^) že se
stfednictvím
ministerstva.-j
—
—
úadm
událostmi do neštéstí bez provinéní uvržených".^) nistr vnitra
„neváhal"
udélenim príspevku vatelm'' mesta Vídné. souhlas
daným
listem,
s
z
A
rovnéž
listopadu,*)
15.
i
mi-
projeviti
domest. fondu ,.potebným oby-
Z rozkazu zem. gubernia vyzvaly pak úrady krajské podfízené orgány postarati se o to, aby byla vefejnost náležité pouená o posledních událostech vídeských v zájmu kýženého pokoje a miru. V úrednim tomto projevu, datovaném z 20. listopadu, se praví Poslední udalosti v sid. mésté Vidni zpsobily podlé vylíení a ducha v jednotlivých zemich ruzný úinek. Za úelem opravy pojmv a uvedení skutenosti na pravou miru jest nejvýše dôležité, aby pravdivé vylíení posledních významných udalosti dobre smýšlející povzbudilo a uklidnilo, špatné smýšlející ale aby zvédél, že vláda má vúli silu, by elila snahám podvratným a zachovala zákony i pofádek. Za tím úelem dáva c. k. mor.-slez. zem. presidium dokumenty, sdélené kníž. Windischgrätzem. do :
i
')
Poslancove Franz, Cambala a Cižek
se
odevzdali cisári osobné a na útraty vlastni, ale -)
Pedsednictvi
v némž se praví
:
snemovni doprovodilo
Mor. snem zem.
prijal v
prihlásili sice, že
snem na adresu
k
by adresu
to nepisloupil.
ministerstvu
listem,
sedení svém dne 10. listopadu 1848
adresu k J. V., aby vyprosil jeho velkodušné láskavosti pro ty, kdož pri nedávnych mimoádných událostech v hl. a sid. mésté, zaujati v politickéra omylu, zúastnili se taméjšich hnutí ve vášnivém, svedeném a zneužitém rozilení, aniž raají ujíli zloiny, kterých se lidská povaha oškliví, svému spravedlivému trestu. Dovoluji si následkem tohoto usne-sení podati hoejši adresa s žádostí k Vysokoblahorodí, J.
aby
V. s ujištéiiim nepomijející
ji
venou prosbu usilovné podporovati tim politicky zbloudilým v ^)
mená
Odpove
Halii a v
zem. gubernia
snemu 21. listopadu. Pri rady vídeské ze 16. listopadu, ve
Itálii
List ten
peten
ve
(schleunigst) a v ni proje-
z
spíše, že otcovské srdce J. V. taktéž
projeviio stejnou milost."
Olomouce
ze dne 14. Hstopadu byla ozná-
peten dékovný list obecní návrhu Wilsdorfové uveejnén
té príležitosti byl
který byl po
v Mor. Novinách a v Br. Zeitungu. *j
nejrychleji
snemu zem.
ráilo pedložiti co
vernosti a lásky mor.
snemu
23. listopadu.
—
410
—
v obou jazycích bude iífadm zasláno dodatené v potfebném potu. Následkem rozbodnutí c. k. mor.-slez. presidia z 12. listopadu vyzývají se úrady z této príiny, aby v naznaeném svrchu smeru psobily na ducha obyvatelstva, vétšinou dobrého, v dotynom obvodu, jakož aby uinily energicky opatfení, která podmiuji zachovaní verejného poádku a zákonité uspoádaného stavu, by vystoupily pedevším se vší prísností pevné proti rfpalum a byly presvedený, že c. k. kraj. úrad bude každé jejich zákonité opatrení, pokud jest v jeho moci, podporovali se vším dôrazem. Ve schzi snemovni, konané 22. listopadu, navrhl posl. Thiery podali žádost k ministerstvu, aby rozkaz kníž. Windischgrätze, dle néhož má býti odménen každý vojak od šikovatele dol 25 zl. k. m., který udá nékoho, jenž ponoukal lid vojenský k porušení služebni prísahy, nemél platnosti pro Moravu, ale návrh ten nebyl prijal.^) A s týmž osudem se setkal dodalek Pelra Chlumeckého, který si pál pod dojmem nových rozsudku smrti a léžkého žaláre, vynesených voj. vyšetující komisí ve Vídni,^) aby byla požádána vláda, by osoby civilní ne„Brúnner''
a „Troppauer Zeitung" a k otišténí
zemských,
které
—
byly
již
slavény pred soud vojenský. Ani tento návrh nedoznal po-
podpory^) pes pímluvu Wilsdorfovu, by by byl býval konec koncu neprovedilelný. Naposledy obíral se moravský snem
Ifebné
i
f íj novými
událostmi vídeskými
svým odroením, když
totiž
17.
poátkem roku
1849, krátce pred
ledna, jak už bylo
pipomenuto
mél schváliti návrh úelní komise, aby z domestik. fondu byly uhrazeny úlraly 280 zl. za zvláštni vlak, vezoucí 29. fíjna poselstvo moravské z Beclavé do Olomouce za Wessenbergem. vyše,
Ale tím nebylo ješté vše skoneno, nebof
zatím konalo se
soudní vyšetrovaní a zatýkaní osoh, podezelých tržnostech
aby se
Víde
brnenských,
zj istilo,
zdali
až do Brna"
^)
;
jež
„nitka
se
sbéhly ve
z úasti ve výdnech 29. a 30. íjna,
nepofádku netáhla se z Pešti pfes r. 1849 A^yneseny jsou roz-
a leprve na podzim
sudky, aby zavrela se aktá nad údalostmi brnenskými, které Ize považo-^ ')
Paril
''')
Dne
66 hlasy proti 43. 9.
listopadu zastelen R. Blum, 10.
hned 3 osoby,
11.
Presslern, dne 14.
a k
tomu pistoupil téžký
16.
listopadu
Ed. Jelowicki, dne
listopadu Messenhauser, 17. Brogin
žalár nékolikaletý, jenž postihl
méné kompromito^ané..
^)
80 hlasú se vyslovilo proti a jen 20 hlasú pro návrh Chlumeckého-..
*)
Mor. Noviny, 1848
.
4.
—
—
411
vati za bezprostrední ohlas fíjnových boufí
nich dnech
listopadovfch
védély
\ideský ch.
noviny.2)
i)
Již
v prv-
že zatkniito xíce než
40 osôb púvodcv a úastník vzboufení. Xelze mi z akt soudníeh zjistiti, kdy kdo byl zaten a \Tslýchán, také toho pro náš úel není treba. Ve zvláštním seznamu zatených úastmkú tou se 33 jmena osôb u veku 16—40 let. Jsou
P
r o
Jan
k o
Safaík,
F
Jifí
i
Jan Štépán,
Sabacký,
Aug.
Ed.
p,
Hanuš,
Mel.
to:
Neas,
Mch.
n d
e
i
s,
Jan
Komárek,
Al.
Karel
Z b o
f
Sinibaldi
Gabr.
Dušánek, i 1,
Ed. S c h u
Rocháek,
Jos.
Martin s t
Bek
e r
Jan
Weiser, Jan Pátek, Fr. Findeis, Fr. Gabler. Rud Schilhab, Josef Veselý, Fr. Vrbas, Ant. Halouska. Kar Loos Fr. Exler, Jos. Mutl, K. Mareš. Jos. Hodénský, Václ'
Haberland, Ad. Jan
K. Šoiipal,
Jan
Malevský,
Jakub
Soukop,
M š u r e c. Mimo ne vyslýcháni soudné obžalovaní Ed. K o s t a^ Husika, Jos. Losert, Fr. Harazda, Jak. Vodika'
Ferd.
i
Koubek,
K.
Hesse,
Fr.
Lešanovský. Na svobodé pone-
chano, ale ve vyšetrovaní bylo dalších 37 osôb kompromitovaných HlaATií vinníci
byh Škarda, Klement, Skácel a Waserová,*
kteráž však, považovaná jsouc za osobu nepríetnou, nebyla zvlášté potahována soudem. Prekvapí, že tito práve byli uvéznéni
hodné pozde S k a r d a byl vzat do väzby až 1 3. listopadu 1 848, dokonce Klement teprve 24. kvétna 1849, o Skácelovi se dovídáme, že byl od 25. kvétna 1849 vyšetfován na svobodé. Soudní \7setr0vam, akoliv trvalo skoro rok od 1. hstopadu 1848 do záí 1849 celkem nezjistilo mnoho nebothla^^lí otázky: Kdo dal popud k šturmování, kdo k hotovosti' kdo zpsobil, že se táhlo ke Skácelovi, nebyly zodpovédény vúbec'
-
A
-
pokud
se
tye organisace
hotovosti, zní soudní votmn ku podivu konaných šetrení použUo mnoho Hdí špatné smýšlemesta Vídné v poslechiích dnech íjnových, a
takto: „Podlé jících tísné
žiWch vykonaného
proto
sympatií veliké asti zdejšího obyvatelstva,
dfíve
již
sbratení a konené roztroušených lživých a zkreslených zpráv k tomu, abypodnítili prostý hd k hotovosti do Vídné; proto bylo O Poslední zminka o událostech téchto se iní vlastné až z jará r 1850 Je Bacha hr. Lažanskému ze dne 1. bezna, y némž se dota-
to dopis ministra
zuje mmistr strán žádosti sev. dráhy o zaplaceni jízdy ze dne 7. ijna 1848 (deputace áSélenná do Vidné) a 18. ijna (-200 gardistu do Židlochoyic), naež Lazansky odpovédél, že je yše již zaprayeno z pokladny obecní. (Registr. mistodrž
-)
Mor. Noyiny, 1848
.
4.
27
)
—
412
—
zvonéno, aby se lid shromáždil z predmestí
i
okolí a
uskutenéno
Hnutí toto bylosicenamífeno proti vláde a proti prostedkúm jí vedeným, avšak nikoli tendence velezrádné, nebo nejbližší úel nebyl jiný, než obyvatelm mesta Vídné pispéti proti vojsku, ze všech strán tísnícímu, k zachovaní císarem Ferdinandem národúm rakouským poskytnutých svobod. Ježto není prokázáno dorozumení mezi obvinenými a vídeskými povstalci, nýbrž nutno predpokladali, že hnutí lidové v Brne na prospech Vídeských povstalo z vlastního podnetu bez inspirace cizí, nemže býti rei o zloinu Dne 25. záí konené vynesen rozsudek, phlášen velezrady/' tažení
k Vídni.
—
však teprve v listopadu a v prosinci
soudem: na 6 let,
Odsouzeni jsou krim.
k téžkému
povstaní
zloin
a
povstaní
žalári
porušení
1849.
r.
Klement
Jos.
pokoje
vnitfního
pro zloin
Vavinec Škár d a pro
^)
štátu
k
težkému
žalári na 8 let, ^) Fr. Gabler, vinný zloinem vzboufení a úastí rok, ^) Fr. F n d e s pro zloin v krádeži, k téžkému žalári na vzboufení a krádeže na 8 mésícú, Fr. Exler, pro zloin vzbourení a úast v krádeži na 8 mésícô, Ed. K o s t a, pro zloin vzboufení a krádeže k téžkému žalári na 1 rok a 6 mésíc, Adolf i
1
Husika, 6
mésíc
zvaný
téžkého
Glosák a Závodný,
též
žaláre,'*)
pro zloin krádeže na
Sabacký
Aug.
i
pro
zloin povstaní
k téžkému žalári a verejné práci 6 mésícú, ^) Jifí K o má r e k, pro zloin „podílu krádeže" potrestán žaláfem 4 mésíc, ^) Jan Zboril pro zloin krádeže na 8 mésíc,') Jos. Hodénský, pro zloin vzboufení a úasti v krádeži k téžkému žaláfi a verejné práci 1)
10
let,
Rozsudek ohlášen
jak se 2)
mu
Rozsudek *) '')
9.
listopadu
ném
Neni
1849.
v Ostdeutsche Post, 1849
Ve príine zloinu verejného
bozen. Také o
3)
te
.
tedy správne, že dostal
230.
násilí byl
sdéluje Ostd. Post mylné,
pro nedostatek dukazu osvo-
že
potrestán
lOletým žaláem.
byl ohlášen až 28. prosince 1849.
Ohlášeno 9, listopadu 1849. Rozsudek ohlášen již 25. zái
Zloinu krádeže
s
poznámkou, že se múze
odvolati.
byl spro.§tén z nedostatku dúkazu.
poznámkou *) Tento rozsudek je výjimené eský s nemeckou Kundgemacht den 9. November 1849. Žaloba znela „pro zloin povstaní a krádeže", ale „prohledávání s Jiím Komárek pro zloin povstaní vedené z nedostatku dukazu právnich za vyzdvlžené se prohlašuje". eský. Zloinu povstaní osvobozen „z nedostatku dukazä ') „Orte :
právnich".
- 413
—
na 8 mésícu, ^) Fr. H a r a z d a, zvaný též Gura, pro zloin povstaní k téžkému žalári a verejné práci na 3 roky, ^) Jan Weiser pro zloin povstaní k téžkému žalári a k verejné práci na 2 leta, ^) Gabriel
Sinibaldi pro zloin
povstaní a úasti v krádeži k též-
a verejné práci na rok a 6 mésícú, Jak. Vodika, zvaný také Spiess, pro zloin povstaní a úasti v krádeži na 10 mésícú, Kar. Dušánek pro zloin povstaní, verejného násilí a
kému
žalári
krádeže k téžkému
žalári
a verejné práci na 3 leta, spojenému Ed. F n d e i s pro zloin povstaní na pro zloin povstaní a krádeže k téžkému
pústem dvakrát týdné, 8 mésícú, Ferd. Mišurec žalári a verejné práci na rok,^) Jan Šafárik pro zloin povstaní k téžkému žalári a verejné práci na rok, ^) Fr. B u bi a pro zloin povstaní a úasti v krádeži k téžkému žalári na 7 mésíca, ^) Jos. Hnátek pro zloin povstaní a úasti v krádeži k téžkému žalári a verejné práci na 7 mésícú, Fr. Greger pro zloin povstaní k téžkému žalári a verejné práci na 9 mésícú, Jan ]\1 c h álek pro zloin povstaní a úasti v krádeži na 7 mésícú, Fr. s
i
i
Kratochvíl
BauxberSklenský pro
pro zloin povstaní na 6 mésícú,'') Ed.
ger pro zloin povstaní na
6 mésícú,^)
Leop.
zloin povstaní a úasti v krádeži k téžkému žalári a verejné práci na 6 mésícú, Jos. Schwalb pro zloin povstaní k téžkému žalári a verejné práci na 10 mésícú, zostrenému postem jednou
S k á c e 1 pro zloin rušení verejného pokoje štátu na 10 mésícú, zostrenému postem jednou týdné,®) Fr. Lešenovskv, zvaný Pohrabá, pro zloin krádeže k téžkému žalári na 7 mésícú. ^°) Sprošteni z nedostatku prá\iiích dukaz úplné jakéhokoliv trestu Fr. Vr bas zloinu povstaní a krádeže, ^^) Karel Šopal zloinu povstaní a krádeže, Jan Koubek zloinu povstaní, Jos. Losert zloinu povstám.^^) týdné,
Jos.
k téžkému
žalári
:
')
2) 2) *) 5) *>)
') S)
^)
Zloin krádeže nebyl mu dokázán. Rozsudek eský. Harazda osvobozen zloinu kádeže z nedostatku dúkazú. Zloinu krádeže spro.ítén pro nedostatek dúkazú. Poinaje tímto rozsudkem byly ohlásený ortele 26. záí. Rozsudek eský. Zloinu krádeže sproštén z nedostatku dúkazú právnich, Zloinu krádeže osvobozen pro nedostatek dúkazú.
Zloinu krádeže sproštén z nedostateéných dúkazú. Zloinu krádeže osvobozen z nedostatku dúkazú právnich. Nepochopitelno, kde vzala Ostdeut. Post (1849
.
230) zprávu, že Ská-
cel dostal 12 let! "5)
Zloinu povstaní a verejného
") Ortel
eský.
Vrbas
odsouzen
násilí sproštén z
„taxu
ortelní
nedostatku dúkazú. v
12
zl.
stibra, pak
-outraty výživní zaplatiti". '2)
Poslední
tri
odsouzeni zaplatiti IŽ
zl.
a útraty za výživu ve
vazbé.
27*
!
!
Dodatky ku kvétené moravské. Podpera.
Prof. dr. Jos.
(Dokonení asti
Juncus trifidus
L.
Jeseník:
prvni.)
Petrštýn,
1824 (Meyer)!!,
Furmanšt^n (Form.)!!. Koperník Vrcholové škály Kladského Snéžniku (L a u s) Nové Mesto J. squarrosus L. Ochoz u Lomnice (F o r m.) (Form.)!, velice hojné na krajích rybníku Sykovce u Vršavy!! Roztroušené na rašelinných lúkách mezi Novým Dvorera a Dombro vou u Frýdku (W e e b e r). Brna J. Gerardi Lois. Na halofilním území na jihových. Nosislav pod Výhonem Gej (Form) Hustoasto Téšany pe (L a u s)!, Rakvice (Laus), Zajeí (La us), Pulgarov (S u z a) St. Beclava (Form)! J. tenuis Willd. Vidnava ve Šlezsku (Dr. Jan Hrubý). V údolí Sázavy u šilperku (Pou)! J. šupinu s Mônch. Krumví (Form.)!, Náméš (SchwôPikarec (F o r m.) u Véchnovského rybníka nedaleko Byd e r) strice n. P. (Bohuo vský)! v. uliginosus Fries. Slavonice (O b orný)! J. atratus Krock. Znojmo: Kuhberge (Oborny)!; PulgaOlomouc k Chomoutovu ve spouPíkludy (Laus)! rov stách, každým rokem nekvete Téšín Josefmerhúgel (bez sb.) ŽelezVili. Brno: dle dráhy u Sokolnic!! J. alpinus niní píkopy mezi Frýdkem a Dombrovou (Weeber). Heraltice (Meyer]! et Gr. Vyškov: Kravený žleb J. effusus L. v. elatus A. u Zelené hory. Vysoká chabá odruda rostoucí ve stínu kroví [.]. J. lamprocarpus Ehrh. v. viridiflorus A. et Gr. Louka u Zvolenovic (Form,)!, Ptáovský rybník u Tfebie (Zavfel)! J. conglomeratus X glaucus (J. Ruhmeri A. et G. (Valašské Klobouky: mezi bainatém místé pri trati Hušti u Bílnice. Liší Backofenstein !
(F o r m.)!!,
—
!
!,
—
:
!
!
!,
!
;
!,
!,
—
!,
!,
!
—
!,
a
:
!
!
:
—
!
— se od
— ^:
!
J.
conglomeratus
—
415
silnéji
rýhovaným stéblem a pochvou
naernalou (Gouka). alpinus
J.
X lamprocarpus
pfikopy u vojenské strelnice
s
(J. Buchenaui Dôríler). Olomouc rodii !
Luzula flavescens Gaud.
Radhoš:
Druh posud pilosa Wild.
albescens
Martináku L.
!
albescentibus,
—
var.
bracteis anthellarum
ceste
z
Knéjiyné k
Beskyd známy. Podp. Perigonii
ze Slezských
!
pri
albis,
folio
phyllis
ulcrante basin
Olomouc: na mýtiné mezi Velkou Bystrici a Marián* ským údolím v dubnu 1904 (F r. Gouka)! L. silvatica Gaud. Jeseník: Hokšár (Hrubý)!, Frývaldov albido.
(bez sb.)!. Mooslehne (F o r m)!, Schlôgelwald (F o r m.). Františkova myslivna (L au s)!, Keilig (F o r m.)!, Ochsenwiese (Form.)!, Karlsdorf (L a u s)!: cesta k Snéžníku (Form.)!, les Pradédúv u Raškova, vzácne (L a u s)!. Beskydy: Smrk (Gogela)!
—
pallida A. et Gr.
v.
Beskydy:
(Kotschy,
Barana
1825)!;
Pradéd
Jeseník:
(Form.) v.
congesta Podp.
L.
nemorosa
Reigersdorí (L a u
s)
!,
contracta.
Inflorescentia
Mey. var. Koperník (F o
cuprina
E.
r
m.)
!,
Zlín
(Form.)!
A. et Gr. Jeseník:
Ochsenwiese (F o r m.)
1,
Petrštýn (Form.)!, Cisárska bouda (Form.)!, Pradéd (Form.)!,
—
Beskydy: Gertv mlyn na Radhošti!! Jeseník: Leiterberg (Form.)!, KleínSeeberg (F o r m. Švýcarna (F o r m.) Bärenstein (F o r m.) Petr§týn (Form.)!, Pradéd (Form.)!, Kotlina (Form.)!, Ovírna (Form.)!, Gerný vrch (Form.)!, Vysoká hole (L a u s)! eskomoravská vysoina: u Studnice ve výši asi 700 m (Servít),
Saugraben (Form.)!
sudetica
L.
i
D.
G.
!,
!
!,
—
confer
Domín
1910
pallescens
p.
285.
Holedná u Jundrova (Form.)!, Evanovice (Weighart)!, les u Zastávky (Form.)!, Leskoun!! Nové Mesto: Radešín (Wild t)!, Vyškov: Ferdinandsko, Rychtárov!! Olomouc: Kiby u Semniky!!. Hrubá Voda (L a u s)!, Ghlum nad Velkým Týncem!! — Rajnochovice (Gogela)! Jeseník Václavov (Š c h e n k) Bra dlô (L a u s)! V lese Bzinku u Bzence (Bubela)!, u Vracova!!^ Na pasekách mezi Hocheckem a Milovicemí uMikulova!! L.
Bess. Brno: Bystrc (Niessl)!,
—
—
L.
—
—
campestris Lam.
:
et
D.
!,
C.
y.
collina A. et Gr.
u Geje, (Schierl)!, Rajnochovice (Gogela)!
Kopce
!
!
— v.
416
!
—
Brno: Gernovice (F o r m.)!; Nové Mesto, Olomouc: paseky nad Námestí k Novým
luteola A. et. Gr.
—
Radešin (Wildt)!
Dvorúm! (M e y e r)
var. Althii A. et Gr. Heraltice ve Slezsku
L.
1912
mu
1
1
f
i
1
a Lej. var. fallax Wildt. Z. M. L. XII.
o
2. s.
Raice
271. Prašniky trikrát delši svých nitek. Radešín,
str.
(Wildt). f. robusta Podp. Floristické poznámky. Olomouc: paseky nad Námestí k Novým Dvorom congesta Koch. Snéžník (F o r m.) Kozlovka
var pallens A. et G. (II.
p. 8.
1907).
var.
!
—
!
u Fryjavy (F o
m.)
r
!
Liliaceae.
Tofieldia calyculata videl z rak. Slezska:
Opava
Huds.
doklady jsem
Jediné
(bez sb.)!, Ottendoríer Berge (bez sb.)!
Veratrum Lobelianum
Bernh. Nízkou polohou jsou
zajímava stanoviska: Gervenka u Litovle (Bubák)! a Sadelich u Svitav, kde však byla kychavice vyhubená pesazením do za-
hrádek (S c hr ei ber)!
Golchicum autu m n ale sche Studien G.
p.
pannonicum Domin
L.
f.
et
Schenk
Kriti-
286 (1910).
pannonicum
Gris.
Wiegm. Arch.
in
I
359 (1852).
5
—
G.
multiflorum
G.
au tu
G.
autumnale
m
Schur Enum.
n ale L. L.
Transs. 678 (1866).
PI.
pannonicum Baker 1879. subsp. pannonicum Asch. et Gr. 1905. var.
Habitu robustiore, floribus majoribus, perianthii laciniis ca cm. longis, ellipticis usque obovato-ellipticis apice plus
5^/9
obtusis.
na louce Poštävka eené (Zavrel) Gonfer Domin 1. c. Sám jsem prozkoumal velký materiál musejní v tom smeru, ale nemohu dosíci vlastního úsudku o systematické hodnote eené odrudy. Myslím však, že stanovisko D o m n o v o, který uvádí tento ocún jako formu, daleko více pravde odpovídá, než
Tfebí
!
:
i
stanovisko citovaných autora.
Na
lúkách u Frývaldova sbíral F.
Matéjek
která ve velikosti kvétô jest uprostred mezi
nonicum, jakož
i
pri
tom
má
f.
t
y pi
formu ocúnu, c
um
nélku na konci nápadné
ztluštélou
a
pan-
mm) lístky okvetní, (Domin c).
velmi široké (až 19
1.
— K
-
417
pannonicum radí se ohromné Leucojum aestivum na podyjských
forme
exempláre rolúkách u Dolních Vistonic. Dosahují v plodném stadiu výšky (listy) 50 cm, listy jsou až 6 cm. široké. Kvétô jsem posud nesbíral. f. vernú m Rchb. Brno: Braslávky u Lysie (Berger jun.) Pržno u Vsetina (M a c h á e k) Olomouc louky u Novostoucí
s
—
!
sadú (L a u
s).
—
—
:
Frýdek, místy (Weeber).
Anthericus ramosus
L. Brno: Klajdovka, Jehnice, BiMedlánky, Pisárky, Jundrov, Bystrc, ekovice, Šiberná Bosonohý, Kohoutovice, Nebovidy (F o r m.) I, ješté v údolí Bobravy u Radoštic!!, Sobéšice, Gebinka (Skyva)! Z Adamova
lovice,
—
—
Židlochovice, Hostéhrádky (F o r m.)!, Letonice (Form.)!, S ch wô der)!
do r m.)! Ivanice (forma širokolistá, kopce u Slatinek (listy 8 mm ner)!, Mohelno (Zavrel)!, u (Oborny)!, Velká (Form.)! Jobefova (F o
simplex
—
široké,
uic
mohutné
v Holine
vyvinuté,
Spitz-
(Dvor ák)!, Znojmo
U
Brna (1834 Veselý)! Sch. Brno Kraví hora (F o r m.!, Vizina 1913)!, Žlutý kopec (Theimer)! Znojmo (O b.)!, Mannsvar.
Klinggr.
Gagea Bohemica Rôm
et
:
berg v údolí Hranice (O b.)!
minima
Brno: v údoh Svitavky k AdaBilovic (Form.)!, ernovice (Form.)!, pod Lišní!!, Hvozdec!! Všeobecné rozšíen Tfev údolí Oslavy pod Rénou od Ivanic po Budkovice!! Pálavské kopce (Schierl)! bí: Konéšín, Listí (Zavrel)! G.
Ker-Gawler,
movu (Hochstetter)!, Holedná (Form.)!, u
—
—
G. p u s i 1 1 a Rôm. et Schult. Brno Borky u Židenic (F o r m.) !, Pálavské kopce (Steidler)!!, kopee u Ivanic (S chw oder)! Znojmo: Milfron (Oborny)!, Obecný u Bzence (Bubela)! :
!,
Ornithogalum sphaerocarpum Boršic ve spoustách,
Velesko význaná
nutans
již
u Blatnice,
plevel
ale
A.
Kerner.
Pole
vzácnéji (Wildt)!,
u
pro
(Gouka).
—
pouze v záhradách (Wildt)! Opava: na polích u Štemplovic (A. C. Meyer)! Myslím, že vétšina Stano visek, na p. Formánkem (191) pro Moravu uvádépatrí k druhu následujícímu. ných a nedím všechna O,
L.
Brno:
—
—
O.
chloranthum
les (Wessely)!, Uherice (Schierl)! Bzenec: louky na levém brehu Jihlavky (Zavrel)!
Saut.
Brno: Rajský
Chrlice!!, Rebešovice (Wildt)!, Rajhrad!!,
—
Tebí
:
—
!
— Ratiškovicemi
mezi
ílores racemosi, racemis
post anthesin erecti,
demum
elongatis
unquam
nec
stricti,
flores
anthesi aequantibus,
2—3 cm
albo
ad
margines
attenuatis,
mm
15
viridulis,
solum
longis,
— 30
cm
longissima,
—
sub
superantibus vel
aequantibus
vel
oblongo-lanceolatis, obtusis,
stria
dorsali
viridi,
latissima,
Filamentis oblongis, apice arcuatim
albis.
duplo
perigonio
15
lata,
bracteas
longis,
superantibus, perigonii phyllis
ex
teretior,
mm
(fl. 5 8 j, laxis, etiam nutantes, angulo acuto
anthesin
post
patentes, pedunculis
parum
8
canaliculata, piana,
fólia linearia,
Kroméríž:
v á n e k)
i
Ornithogalum Wildtii Podp, Bulbus ovatus, scapus erectus affinium altus,
—
(Wildt)!
Vacenovicemi
a
Kvetná záhrada (S k
—
418
brevioribus.
omnibus
simplicibus.
sub anthesi fere aequilongo (4 mm). Habitat in arenosis (in agris, ad margines pineti, in substepposis) inter Vlkoš et Bzenec urbem Moraviae meridionalis, ubi Ovario ovato
hanc plantám
(5
mm),
stylo
A.
Wil
ing.
Rostliny nápadný
j
d t, BrUnensis, detexit.
sou svou jemností u sro^^lání se statnými
príbuznými druliy O.
nutans
naše druhy podreodu
Myogalum
chloranthum,
a O.
v klí,
máme
Porovnáme-li
tento pfehled:
a) Tyinky obdélné, bez postranních zoubk. Kvety na tuhých, ostrým úhlem odstávajících stopkách. - -
O. b) a)
Tyinky po každé Tyinky na vnitfní
strane
s
lištnou
yejitý, kratší než nélka. Okvetní lístky tupé,
bílé,
Tyinky na
Semeník
strane
vnitfní
kuželovitý, tak dlouhý,
pfiostfené, bílé,
Semeník
jen na vnéjšku
O.
'
"/?)
jící.
bezzubou.
pruhem.
se širokým zeleným r;
Wildtii Podp.
pfímým zubem.
s
strane
drobnejší,
na vnéjšku
i
uvnit
s
—
L.
L.
lištnou v ostrý zub vybíha-
jako nélka. Plátky se širokým,
O.
Lilium bulbiferum
nutans
okvetní
zeleným pruhem.
chloranthum
Saut.
V obih mezi Ramzovou a Kol-
štýnem roztroušené Prof. V. Veera ve Strážnici našel ji v dosti etných exemplári ch pod vrcholkem Kobely, kde jest !
sámôrOstlou.
!
í
!
— Márt ag on
L.
419
—
L. Provenit in formis
duo:
Tota Kolem 1. glabrum Podp Brna (Hochstett er)! Vojenská strelnice nad Královfm Polem!!, Pradéd (O b o r ny) !^ Jeseník Holštýn (bes sb.) v údolí Punkvy Burgberk u Krova (bez sb.)I planta
!
%
—
!
glabra. caulis nitens.
:
!,
hirsutum Beck. Caulis
+
hirtulus.
h i e r 1) Orlovský les u Výšková (D o b y š e k) — Tfebí: na skalách u Stfebenického mlyna (Dvorak)!. Jurdova strá (Zavrel)! Tulipa silvestris L. Uherské Hradišté (Form.)I Trávniky v zámecké záhrade ve Štemplovicích (Meyer)! Mu s cári tenuiflorum Tausch. Jest na jižní Morave daleko více rozšífen, než se ve kvétenách udáva. Brno: Hády! stráne Stránská škála!!, Šlapanice (II t i s)!!, Moravanad Židenicemi Gej (Steidler)!, Mikulov: Turold (L a u s)!!. ny (Wildt)! Diváky (S
c
!
!,
— !,
!
!,
—
Katzstein
!
racemosum
M.
stett e
r)!,
Med.
Františkov (F o
r
ervený
Brno:
Kopec
m.)! Košice!!, po kraji lesa
(Hochph cisár-
Medlovem a Hrušovany asto!!, Gej5 Form.)!. Znojmo (S ch w oder)! M. botryoides D. C. Štemplovice (Meyer)] Scilla bifolia L. V údoh od Ivanic (Schwôder)!! po Budkovice roztroušené, na nékterých místech hojnéjill, M. Krumlov Pálava (Schierl)! (Form.)! Tfebí: vlhká louka na pramezi
ske silnici
Krumví
(Form.)!, M. Krumlov (Form.)!
—
vém brehu
Jihlavky (Zavrel)!
—
— — Lipovský
háj
u Strážnice (Ve-
era).
Allium Victorialis 1827)! Karpaty: Gertuv
L. Jeseník:
Koperník
(C.
A.
Meyer
mlyn na Radhošti!! Tím potvrzeno
starší
Slobodovo.
všeobecné udaní
m
A. a n g u 1 o s u L. Vranovice (F o r m.) !, Strachotín (W i 1 d t) !, Jezero n Bzence, Dobrolesní rybník u Skoronic (G o u k a). Podi\in!!^
Pfíkludy (Laus)! Horní Dunajovice (Zavrel)!, Strážnice (Form.)!, Mikovice, Písek
A.
( o u ká)!
montänum
Schmidt. Brno: Sv. Antoníek, Bilovice. Líše, Ofešín, Horákovský kopec, Sobéšice (Form.)!, HosténiceHorákov (Skyva)!!, Rozdrojovice(Skýva)!!: Býí škála (Form.)!, Sloup (Veselý) Kvétnice (Form.)! Stfelice (Laus), M. Krumlov (Form.)!, Mohelno (D v o á k) Štramberk (Form.)! Pálavské kopce (Schierl) Znojmo: údoh Dyje (O b orný)! I,
I
I.
— —
—
!
— schoenoprasum
A.
erveným kopcem
420 L.
— zdivoelý na stráni pod
Brno:
!
sibiricum
A.
Willd. Jeseník:
prame Opavy
(Blaha 1836)!
Pradéd (Meyer)!, Studénková hole
Gesnekový pfíkop,
Petrštýn,
!!
!
(F o r m.)!, Kotlina (F o r m.)!
flavum (Wessely Hády A.
íky
v údoh
Brno:
L.
Stránská
škála
(Hochstetter)!,
1833)!, Horákovský les za Líšnl (F o r m.)!, mezi Šlapanicemi a Bedichovicemi velmi hojné !
Ivanice (S ch w ô der)!, M. Krmnlov (F o.)!, Némice (F o.)!, Mo(Zavrel)!; Hardek na Dyji (L u k e š)!, Pálavské kopce
helno
(Hochstetter)! var.
Webbii (Glem.) A.
vyšující 1*5
méné chudokvété, hující.
et Gr.
dm. Stvol asto listen kratší
Rostlina nízka, vétšinou nepfe-
zprohýbán,
kvétenstvi
vétšinou více
neb málo
než kvétenstvi
je
pesa-
Kvety živé zbarveny.
Odruda vzácne na suchých kopclch pozorovaná (Morava, Uliry).
A. et G.
111.
Podávam diagnosu rostlin nevidel,
A.
144 této
uvádéjí z Moravy, odkudž vidéh doklady.
odrudy,
protože
j
sem sám moravských Allium flavum.
a jsem revidoval hojný materiál
oleraceum
Horákovský
ji
L. v. virens Regel.
les za Líšní, Stará
Velké Mezifíí (Form.)!, Olešnice Javorník (Form.)!, pod
Brno:
hora u Syrovic,
Hostýnem
(iu p e k)! (F o r m.)
!,
Pisárky, Jundrov,
Némice
(F o r m.)
Žcfár (F o r m.}!
— Beclav
!
— —
(F o r m.)
v. roseum Regel. Na mezích za zámkem v Tebíi (Dvorak) !, Rajnochovice (G o g e 1 a) v. pauciflomm A. et G. Stránská škála (Wildt)!, les u KráPod Hostýnem, áp u Vsetína lova Pole, Bilovice (Form.)! (Form.)! A. scorodoprasum L. Brno: strelnice u S v. Antoníka, Komárov, Pisárky, Kohoutovice, ernovický les (Form.)!; ^liadTebí: Poušova strá (Dvoák)!, kov u Boskovic (Form.)! Ješté Olomouc: za kaštany u Bélkovického potoka (O trúb a)! ve vlhkém píkopu na Oberscharu u Václavova (Schenk)! Frýdek: Zámecký vrch a Zámecká záhrada vzácne (Weeber). A. vine ale L.Olomouc: strá „Zabitý" u Náméšté (O t rub a)! Kiby u Senický!!; Prostéjov na rolích u Drahan (Spitzner)! V obih u Raškova neŠternberk (Form.)!, Podstát (Form.)! daleko Hanušovie (O. R i ch t e r). Frýdek, Paskov, Hrabová
—
—
—
—
(Weeber).
—
—
!
!
!
!
— rotundum
A.
níek, Obrany
(F o.)
Sv. Anto-
Brno: Jundrov. Královo Pole,
L.
Žlutý
I
—
421
kopec
(Bohuíi.)!,
ekovice, Malo-
méice, Klajdovka, Gerno\ice, Rozdrojovice, Bosonohý (F o r m.)!, Moravany (Wildt)!, Stará hora u Syrovic (F o r m.)!, Vážany Hostihrádky
(Form.)!,
(W
kopce
i 1
d t)
Hustope
(Form.)!,
— Ivanice (S
I.,
ch
w ô d e r)
I,
(Laus)!,
Pálavské
Reznovice (F o.)
!.
—
Lul (Skyva)!!
sphaerocephalum
A.
Hustope
ch
(S
i
e rl)
Steinberg u Tasovic
ej
I,
Pouzdfanské kopce (Wildt)!, Znojmo!, Konice!,
L.
(Spitzner)!
—
(Oborny)!
var. viridialbum Regel. Kvétenství kulaté, kvety za kvetu lavé.
jižní
Baenitz. Rostlina
s
odruda.
temi
listy.
Hády u
Streptopus amplexifoliiis st e
1 1
be-
Morkvky u Hustopee (Formánek)! Majanthemum bifolium F. W. Schmidt. lus. trifolium Vzácna,
e
Merty
r)
!
Studénková pole (F o r m.)
(Laus)!,
Schlägehvald
I,
Brna, v lesích u Str elic
D. G. Jeseník:
Pradôd(Hoch-
Teplice (S t e i d 1 e
(F o r m.)
I,
Gerná
—
!
r)
kúpa,
v údolí
!,
Gísafská
Beskydy: Gzantory bouda (Form.)!, Král. Snéžník (O p z)!. (Kotschy)! U Sražené vody v horsh-u Žákové hor}' u Zdám i
—
(K o v á )
Polygonatum o do ratu m Drúce. Forma s listy pítupé obloukem zakonemTni, kratšími a širšími, eliptinými roste na Turoldu sev. Mikulova mezi stepní vegetací (délka listú 5*5 cm, šírka cm) a v lesích u Veveí nedaleko Brna (délka 5 cm a šírka 3 cm) -^
!
P.
multiflorum
AU. Nápadný jsou úzkolisté a dlouze za-
cm
konite listy (šírka 1*5 v Doubravé u Bzence
pri
délce až 8 cm) rostlin
z
písin
!
m
vert icillatum AU. Brno: u Ktin 450 (v. Teuber), (II t i s), Tf ebí Heraltické lesy (D v o á k) Svitá vy, Opatovské lesy (Schreiber) !: Žákova hora (Bohu.) — Místek (1834, Wessely)!, Rajnochovice (Gogela)!, Kolkový u horní Jasenky u Vsetína (Form. Bubela!). Jeseník Domštát (Form.)!, Oberschar u Václavova (Schenk)!, Karlova Studénka (Form.)!, Karlovo údolí (bez sb.)!, vodopád Opavy (Schierl)!, KladOchsemviese, (Form.)!. Františkova mysUvna (Laus). Beskydy: Lysá hora ský Snéžník: Stubenseifen (Form.)! P.
Radešín
:
!,
—
—
(W e e b e r).
:
—
!
— Paris quadrifolius Brno: Gernovice!!;
les
—
quinquefolius
lus.
cm
ned.
Baenitz.
Rosic (F o
r m.)!,
Tenor a)!
Domin
rotundata
var.
L.
Žlábek u Zbejšova
Dianaberk u Kunštátu (R.
špice tupé. asi 7 8' u Frývaldova (Matej
—
422
1
e.
1910,
dloulié a 5
okrouhlo-vejité
Listy
—6
cm
široké.
V
ku
krovinách
ek).
Amaryllidaceae.
Galanthus nÍTalis
L.
Formae ad
G.
Imperati
Bert.
Spitzneri Podp.) Rajnochovice (Gogela)!, Tfebí Konešín (Zavrel)!, Olomouc: (f. vaginis non fissis) u Ghomouvergentes
(v.
tova hojné
!
Leucojum vernú m
L.
Brno:
Stelice
(F o r m.)!,
Buín
Raice (F o r m.)! Letovice, breh Bélé u Boskovic, V. Tresne (F o r m.)! Lamberk u Olešnice Tfebí: Heraltice (etiam ílore bino), louka ve „Žle(Form.)! bé" blíže bažantnice, nad Týnským rybníkem (Zavrel)!; Nová VranovnaDyji (SchwôRíše (f. biscapa, 1«55 Schie dek)! der)! Opava (bez sb,)!, Schacliendorf (May e r)! (F o r m.)!!, Kftiny (Wildt)!!, Kanice,
—
—
—
aestivum
L.
na
L.
Pouze na dolní Dyji:
Iváfi!!,
Nové mlyny
Dyji!!, Trachtín!!, Dolní Vistonice!!
Iridaceae.
Crocus Heuffelianus kách u Heraltic objevil Iris
pumila Gej (W
kopce !, (Schierl)! !
—
G. A.
Sokolnice
L. i 1
Herb. Opava: na Hofínských lu^
Meyer
d t)
!,
Znojmo:
v roce 1821!
(Mako wsky)!!, Pouzdfanské
Krumvíf
(F o r m.)
!,
Pálavské
(O b or n
Konice, Milifron,
y)!,
kopce Šatava
(Galie). I.
arén ária W.
et
K. Stanovisko Turold u Mikulova!!
jest
vážne ohroženo lomy! I.
I.
Fieberi Seidl. Svätý Kopeek u Mikulova (bez s b.)! variegata L. Brno: Hády (1914! Bluina (Wessely)!, !),
Kolby u Pouzdan (L a u s)!!, Kurdéjov (Schierl)!, Hocheck u Mikulova!! Strážnice: zaHájemuRaVedro vice
(Form.)!,
déjova (Gouka), Vojšice /. í.
—
(Veera).
squalens L. Zdivoilý v záhradách v
spuria
L.
Beciava (Form.)!
Hustopei (Schierl)!
— I.
sb.)
!
graminea
Yelká
(F o
—
423
Les u Divák
L.
r m.)!,
Kamenný
(Schierl (bez
sb.)!
Píkludy (bez
!,
Temeno Lesné
u Stráni, velmi hojný; pod Palikami a na Muchových lúkách a nad Petrachovým mlýnem u Javornika: úklony VyskunékRadéjovskému potoku. Hájová u Lipová, Boršické louky (Gouka); na horských lúkách za Jiikovcem a na Kobele (Veera). L sibirica L. Brno: Kufim (F o r m.)! Mor. Tebová Pirkelsdorf (Czerny)!, Lipník (Obom y): Hodonínsky les (Bubela)!. Strážnice: Machový louky, v horním údolí Radéjovského potoka, údolní louky u Javornika (Gouka). Kaidlingu Znojma (Oborny)!, Opava: Jakta (bez sb.)I Gladiolus paluster Gaud, Svitavy (bez sb.)! G. imbricatus L. Lesy u Bukové v okresu boskovickém Velice (S p i t z n e r) Tf ebová kraj lesa Kukele (S c h r e i b e r) rozšíen jako typický prôvodce luk karpatských od Velké po Ústroní!! Jeseník: Ostružná (L a u s)!, Gansdorf (Form.) Štébrovice (bez sb.)!, Seitendorf, Boidensdorf, Radun, Einsiedel
—
—
:
!,
!
—
—
(M e y
e r)
!,
I
Orchidaceae.
k
Gypripedilum calceolus L.Brno: Líšni (1836 Reissek)!!, Háky na Babe u
Klajdovka smérem Bosonoh!!, Mladý"
u Žebétina (flóre bino)!I, na Ghajdé u Ivanic (L aus) Strelice(Form.)! Ždanský les (Rothe)!, Rašovice (Skriv ánek)!, Guice u Tfebie (Zavrel)!, Sepod Bílým vlkem (Vi t e k). Tebová: nohrady u Mohelna nedaleko myslivny (H y p r). Habí u Bystrice (Form.)! HraMuslov (Schreiber)!, niný les u Znojma (Oborny)! Ophrys fuci flóra Rehb. (O. ar a ch nit e s Lam.) Uherský Brod: Velká (Wildt)! za Jiikovcem (D r. Vo trúba), na svazich les
!,
—
—
—
—
—
Hradiska u Javornika (Veera*)!, u Strání (Štefan)!,
les
Man-
dlový (Gouka).
Údaje o výskytu jiných
toiú na Morave
Orchis coriophorus sám jsem
L.
nevidel posud rostlin z Moravy; naše doklady jsou ze
Slezska. Vidnov (Form.)!, Štemplovice
O.
ustulatus
L. Údolí Svitavy
bravnik u Tišnova!!, Senohrady *)
ho. VII.
nelze potvrditi.
Druh na Morave vysoce vzácny,
Srovnej:
Veera
Vilém:
Program gymnasia ve
(Meyer)!
u Brna (R ei s sek)!, Dou-
(Dvoák).
—
Hustope:
stepní
Príspevky ku kvétené okresu strážnické-
Strážnici
r.
1911
str.
24.
!
_ Kamenném
louky na
Velká
tridentatu
—
vrchu, vzácne (L a u
u Rozsocháe, (G ouka). Udaní Zliko O.
424
:
s
—
s).
Strážnice: Kôtek
Šuchov, Nová Lhota. Drahá u Blatnický
vo u Frýdku
Weeber
(1901) nepotvrzuje.
Seop. Olomouc: Grygovské kopce (1906!!,
Ústroní Laus!, 1912 Otruba!), Hukvaldy (bez sb.) Mourinova Novou lokalitou jsou Ševy u nedaleko Bu(Kotschy)! ovic (Em. Vi t e k)!
1908
!,
O. militaris L.Brno: Stránská škála, v zadnich kenatých r m.)!, Jundrov (S u z a), v údolí íky Martinice u Klobouk nad Líšní (F o r m.)!!, Vostopovice (Tarouca)!, hojné v revíru u Bílého vlkajižné Slavkova, !! nad Damboicemi k Bošovici^m asto (tu formy s prilbou nachovou),
roklinách!!, Klajdovka (F o
!
!
!
!
—
i
— —
RajPouzdanské kopce!! Karnochovice (Gogela)!, Vsetín: luka nad Hutí (Form.)! paty: pod Kobylim u Blatnický, louky Boršické, Nová Lhota,
Ždánice: jasanov)^ žleb (Form.)
!,
Javorník, Lhota Tvarožná: Fojtovské, Radéjov: Kútek (G ouka).
Lesní louka u Greifendorfu (Schreiber)!
purpur e us
O.
Huds. Brno: Klejdovka k Líšni!!, Kanice
(Form.)!, Zlobice u Kuíma, Ousoší u Tišnova (Form.)!, Jalový dvur u Rašovic (Vítek), rozšíen v lesích jižné Bílého vlka po
Damboice
pee
(S c h O.
a Bošovice!!, i
er
1)
!
—
lesní
strá nad Kurdéjovem u Hustoc h w ô d e r)
Pálavské kopce (S
globosusL. Rajnochovice (Gogela)!,
Hoštálková
(Hoc h-
stetter)!, hojné na lúkách karpatských u Radéjova a Velké u Strážnice!! Valašské Klobouky (G ouka). Jeseník: Malá Kotlina (Schierl)!, Kotlina (Schierl)!! -
O. masculus L. Lesní louky u Oberscharu u Václavova ehe n k)!, Fulnek (O b orný)!; Kleinbressel (bez sb.)!, Neu Erbersdorf (Meyer)! Frýdek: Lipina asto, louky u Starého Mesta, Nového dvoru a Skalice, na Gupku u Metylovic (W e e b e r). Ustroní (S
(G.
Kotschy
pallens
O.
déjovu
V
!
jako O. palustris).
!
L. Strážnice
a na Mandátu
nékolika
(Form.)!
(Veera),
exempláfích
v
asi
Vsetín
Satinském
:
v Doubravé k Ra-
Beevná (Ú 1 e h 1 a)
údolí
!
—
pod Lysou horou
v Bezkydech (Weeber). O. 1
ex.!!,
paluster
Jacq. Brno: mokiny dle trati u Sokolnic 1912 Gaganov u Bzence!!, Rakvice u Podivína (S i vane k)!,
k
!
— (Steidler!.
Bfeclav
dénky (b O.
e z s b.)
Lhota (Go
(S c h i e
uk
!,
—
Rothe!).
Ode
Pri
u Stu-
—
!
—
Vranovice
louky,
Tvarožná
Komárov!!
L, Gernovice!!, rl)
Schur.
erno\ir u Olomouce
O.
—
425
Boršické
Velká,
a).
macrophyllus
v.
:
I
incarnatus
u Hustopee
kvetú.
Form.
—
!
latifolius
X
Haussknecht). Olomouc
:
všechny
prodlouženy,
Listeny
delší
!
incarnatus
(O.
Aschersonianus
louky sev. vodovodu hojné
!
!
— Bohdalec
u Nového Mesta (Wildt)I O.
maculatus
u Blanska (Form.)!. Jeviko:
Hudice
L.
lázné (Form.)!, Tfebí: Vilímovský les (Zavrel)!, Heraltice (Za-
(Form.)!, mokré louky u Jarcové a Louky mezi Novou Lhotou a Javorníkem, Boršické louky, Lesná u Strání (Gouka). Gzantory (Kotschy)!. Jeseník: Oberschar (S c h e n k) Einsiedl (bez sb.)!, Karlsbrunn (Form.)! Krnov (Spatzier)!, Frýdek: na kraji mestského lesa vrel)!, Tenaeno Javorníku
Zašové (Form.)!.
—
!,
C\V e e b e r). var. sudeticus Poech.
áe
KJíadský Snéžník: louky pri
smr-
kové, asto 1913!! var. ovalifolius Beck. Jeseník
:
pri
Opé
(bez sb.)
O. incarnatus X maculatus (O. a m b i g n u s Kerner). Strážnice na stanovisku Pedicularis carpathica pod Lesnou u Velké v Karpatech. ^Iíšenec na první pohled nápadný ružovým okvetím. O. m a c u 1 a 1 u s má bílé, O. incarnatus nachové kvety. I v ostatních znacích stojí uprostred (Gouka).
O.
sambucinus
L.
Brno:
Hády
hojné!!, hojné
u Ivano-
(Weighart Žebétín (Form.)!, Stfelice (Form.):, Horákov^ (Form.)! Na Kebé u Drahan (Form.)!, Jemnice (Wessely)!,
vic
!
—
Cechy u Prostéiova (Tarouca)!, Šternberk: k Lodenici (Gouka), Vsetín: Mezný (Bubela)!. Val. Mezifíí (Form.)! Krnov (bez
—
sb.)!,
Geppersdorf
(bez
sb.)!,
Frýdek:
Maleno\dce,
Ondrejník,
u Skalky, na Lysé hore místy hojné (Weeber). O. masculus
X maculatus (O.
Kromayer
i
^1.
Schulze). Slez-
Karel Kotschy jako O. masculus! Himantoglossum hircinum Spreng. Hády u Brna (1832,
sko: Ústroní
r.
1825 sbíral
Wessely), v herbái
jest
1
statný a
1
slabší exemplár.
Poslední
—
!
— nádhernou
tuto
Orchideu
Ona
v letech šedesátých.
—
426
na
sbíral
neroste ani na
Morave asi Makowsky Hádech ani u Židlochovic,
Anacamptis pyramidalis
—
(Wildt, 1896)!. „nade Mžíky" za (B e
(Bubela
hutí
Vojšice (D
a)!,
Rich. Klobouky u Buovic. na jednom mi sté na horní luiné
Vsetín:
V o trúb
r.
a),
mez No\oii Lhote u a Javorníkem
;
—
1884)!
Strážnice:
Velká
Certoryje v Radéjovském údolí,
miluje kenaté, k severu sklo-
nené stráne (Gouka).
Goeloglossum viride
Hartmann. Jeseník: Pradéd, LeiStudénková pole (Meyer)!, Kladský Snéžník!! Bezkydy: velmi vzácne na lúkách mezi Kunikami a Palkovicemi (Gogela), hojné na Gupku u Metylovic, Lysá hora, Ondfejník Valašské Klobouky: pri ceste mezi Kosákem a (Weeber).
—
terberg,
—
Kanurem u Brúmova (Gouka). 28.
na
Gymnadenia odoratissima Rich. Kopce u Židlochovic (S chie rl, kvétna 1897); na archu nalézají se dvé rosthny; pravá rosthjest
G.
conopea,
leva
G.
odoratissima!! Zaruený jest Skriv ánek)! r. V.
výskyt na Lopenicích u Uherského Brodu (D
Sem
kladl bycli též udaní o ná!ezu
Kobelou u Strážnice G.
albida
Veera
(Sr.
Rich.
Jeseník:
(Meyer)! Petrštýn (L a u
pod
Rich.
Pradéd (O b omy)!!, Koperník
Platanthera bi fólia Rchb. vesmés i s ostruhou smérem ku Klepáovu
albida
p. 24).
Kotlina (F o
s)!.
lístky
c.
1.
G.
fo.
nazelenalé.
r
m.)!
viridiflora Podp. Okvetní
V
lesích
nad
Sobotínem
!
P.
chlorantha
Gustor.
Brno
:
Hády
(F o
r
m.)
!
!,
asto
!
Uh.
Brod: Valy u Bojkovic, Bystrice u Bánova, Brezová (Gouka).
Náméš
n. O.: vinohrady u Cuic (Piebauer). Epipactis palustris Granty. Brno: Gernovice (Form. 1883!, 1912!!), Gej (Bayer 1844)!, Rusava (Sloboda)!, Svitavy
(Schreiber)!;
Lhota Tvarožná (bez sb.), Vojšice udáva etná stanoviska. Belice (R e i s s e k) Roztroušené v železniním pfíkopu mezi Frýdkem a Dombrovou,
(Veefa); mezi
Strážnice:
ouka
Kunikami
!
a Palkovicemi (Weeber),
v
okolí
—
Ghlebovic
(Gogela). E.
atrorubens
Schult.
Údolí
Punkvy (Hochstetter)!,
Suché údolí u Vilímovic!!, Obora u Hranie (Form.)!,
(Kotchy, 1825)!
Gzantory^
!
-
4íi7
!
—
microphylla Sv. Lopeník u Uh. Brodu (H o u b y, 1895)1 Cephalanthera alba Simonk. Brno: Sobéšice (Wesse-
E.
1
ly 1835)1, Klejdovka (Form.)!, Líše i^Form.)!, Pisárky (Juda)!,
Vomice (Form,)!, íka (Skyva)!!, mezi Bmem a Adamovem (H o ch s t et t e r] Mokrá u myslivny (Skyva)!! Cemá hora (Form.)! Kvétnice u Tišnova (Form.)! Svitavy: Dietz (S c h r e i b e r) V Ždánském lese asto Muslov (S c h r e i b e r) I,
!,
Náméš
n.
Archlebu u Guic (S u z
Osi.: v
(Veera).
—
—
I
!
U
a)!
Strážnice astéji
u Ludmirova (Sláviek)!, Kotou (L a u s)!. Místek: na Štandlu 1 ex. (Gogela), na Cupku a Metylovic hojné (VV e e b e r). Litovel:
C. longi fólia Fritsch. Brno: Evanovice (Weighart)! Vomice Z o u n e k), Adamov (H o c h s t e 1 1 e r) Vranov (Boh u .) !, Kluanina u Tišnova (Form.)!, Botkov u Bystrice n. P. (Form.)!, Jeseník: Petersdorf (Blodig)!, Krov, Sucholazce, pod Lobensteinem ^Spatzier)! !.
I
G.
rubra
Hády (Veselýj!. pod
Bich. Brno:
íky!!
Líšní v údolí
skou
Evano\ice (Weighart)!. Kftiny:na vápenci nad Mariánjeskyní!! Vysoká ve Ždánském lese!!. Diváky u Husto-
pee
(Schierl)!
dátu
—
(Veera),
—
u Javorníka, v Manch wô d e r)!
Strážnice: na Hradisku
Strání (Štefan)!, Mikulov (S
Limodorum abortivum váky u Hustopee po prvé
Sr.
Les mezi Kurdéjovem a Di-
1890 (Schierl 1901)!
r.
Epipogon epipogon
Brno:
Karsten.
Bilovice
(Wildt,
Holedné nad potokem u .Tundrová ve vétšim potu (zemský oficiál F. Veselý)!, lesy u Evanovic (K. Weighart)! 1906)! strá
Spiranthes
s
pi
r
al
K. Koch. Krnov (Sp atzier)
s
i
sko (Beissek)! Xejhojné na
!,
Slez-
(W e ehe r), na
Cupku u Metylovic
lúkách Ghlebovických výšin, u Stafíe (Gogela),
Listera cordata Kriech (G r u b o
ku Karlove
vsi
!
wsk !
—
i)
lesy
B. Br. Jeseník
:
Hungerlehne (M e y e r)
prameny Opa\7 (L a u s)
Beskydy
Neottia nidus mo:
!,
:
a vis
!
Barana (K o t s c h y) Bich.
1.
I
pallida Ph. Wirtgen. Znoj-
nad Hrádkem!!, Brno (Wessely)!
var. glandulosa Beck.
V
údolí Punk^T!
!.
Dietzwald (Schrei-
ber)!, Babenstein u Václavova (Schenk)!. Sobotín!! též
!,
pod Kotlinou
!
Sem
patrí
exempláre mého herbáfe v echách na úpätí Milešovky sbírané
!
!
Goodyera repe n s
R.
(Hochstetter)!
Rosice
Br.
Les mezi Štitáry a Pavlovicemi (O b omy)!, Kra vi
—
—
hora(Schwô-
Olomouc: paseky u Obrázku'' nedader)! (asi u Znojma), leko^Náméšté (O t rub a)! Jindficbov (Scbwôder)!, Krnov: Môsnitzer W. (Spatzier)!
Liparis Loeselii Prvni
stanovisko
,,
—
Rich.
dnes
patrí
Gej (Hochslett minulosti!,
er)!,
u Vrbátek
Vrbátky
!
udržuje se
v ojedinelých exempláfích.
Coralliorhiza co ralliorhiza
Karsten. Brno: Hády!!, Kouty u Evanovic (Weigb a r t) Žebétín (W e s s e 1 y, 1 833) Krasenský les F o r m.) Ve spoustácb v lesích mezi Bílým vlkem jižné Slavkova, Dambof icemi a Bošovicemi Tebová: Rotmúhl (Schreiber)! Tfebí: Heraltické lesy (Dvofák)! Senohrady (Mätou šek)! -— Bilovice (Skyva)!!.
Líšeii
(F o r m.)!,
!,
!
Jeseník:
Morava (G
Na
r
ab o
hu
s
wsk
i)
t
lesní louce
!
—
!
vsi!!,
monophy !
— Beskydy
Babí hory u
— —
pod Kotlinou ku Karlove
Achroan
—
(
!,
:
1 1
o
nad Malou Moravou!! s
Greene.
Jeseník
Velký Gzantory (K o
Hukvald (G
o g e
1
a).
t
:
s
Malá chy
!)
Zprávy vedecké a národopisné. Fr. Zverina. J.
Dominek,
editel v Bitové.
Eodné mesteko Hrotovice uctilo paiuátku svého slávneho rodáka pekným originelním pomníkem a výstavou obrazu zvénélého mistra. tByv vyzván raístním komitétem, abych u príležitosti té promluvil, ochotné vyhovel jsem žádosti a to jednak z piety ku vzácnemu umelci, jednak z lásky ku svémn roctnému kraji Hrotovicku v nemž kolébka mistrova.
—
—
stála.
Podotýkam však pedem, o živote a díle mistrové jen na
že
omezím
to,
se ve své
promluvé
kolik jsem imél pri svvch
více než 201etých osobních stycíoh a z dlouholeté korespondence píležitost seznati, ponechávaje kritické i>osoiizení umelecké
jeho innosti odborníku povolanéjšímu.
Podávaje krátky životopisný nástin tohoto svérázného nemám v úmyslu unavovali posluchae výtem suchých dat, jimiž se stávají životopisy zpravidla jednotvárnymi a suchopárnymi, avšak životní beh Zvéinuv je tak zajímavým, dobrodružným a romantickým, že predpokladám, že bude ct. posluchae zajímati již z toho duvodu, že bude zárove doprovodem ku jeho výtvorum, tak ojedinelým a zvláštním.
umélce,
Frant. Zverina narodil se pred 78 lety v Hrotovicích z "úednické rodiny, jsa ze 12 sourozencú v radé 10. a ze 6 bratí nejmladším. Otec jeho byl duchodnim na panství hrabéte Harnoncourta, pozdéji baróna Siuy. Hrabe Harnoncourt byl milovníkem obrazu a mél pozoruhodnou galérii obrazu mistrú
starých i novéjších, která byla hojné navštevovaná. Barón Siná sám rád maloval zvlášté zvíata na svobodé, pri emž 28*
—
430
-
smel maliký Zverina pililížeti a obstarával zárove barónovi úlohu tlumoníka pri jeho styeích s venkovským lidem.
V
rodine Zvéinové byl ostatné talent kreslíský doma,
brati kreslili, ovšem diletantsky, a sami píbytek rodiú peknými quašovými obrazy vyzdobili.
iiebof všichni jeho
Také imalý Frant. Zverina neinil výjimky; kreslil rád na obecné škole a i)ozdéji na nemecké reálce ve Znojme. Na pímluvn svého strýce prof. Dubského pijat na vyšší reálku v Praze, po jejíž absolvovaní jako ITletý jinoch vstoupil na malískou akadémii pražskou, která byla tou dobou nemecká a kde národní vedomí eských žákú patriným zpúsojiž
bem bylo
tlumeno.
Zde vzpomínal nejradéji svého uitele H a u s h o f r a,, jezera, jenž nadanému žáku byl pátelsky
malíe Cliiemského
O prázdninách rád spéchal domu do svého rodišté, kde ve volných chvílích kreslíval a konal studie, hlavné v malebném údolí Jihlavky. Když pak ve 3. roce svého pobytu na akadémii vystavil dva obrazy: »Krajina v boui« a »Partie domú«, upoutaly pozornost obecenstva a kritiky, tak že obrazy byly hned zakounaklonén.
peny a Zvéinovi dostalo
se cestovního štipendia.
Kdežto vrstevnici Zvéinovi vydávali se na študijní cena západ do nemeckých Alp, obrátil se mladý Zverina na východ na Slovensko, do Tater, odkudž pinesl si hojné zajímavých obrazu. Jeho práce byly néím novým, odlišným i pedmétem i provedením. Ponévadž se líbily, byly hojné kupovaný, a ježto motivy jejich byly výhradné slovanské, vzbudily brzy sty
—
mladému umelci bylo dútklivé radéno, aby zajem vlády a zanechal, j inak že se od neho více netvorení tohoto zpúsobu koupí, že bude opuštén, a to proto, že z jeho obrazu prý prípanslavismus. liš íší
—
Avšak Zverina
zustal véren
svému umeleckému nadšení
pro své zamilované slovanské motivy a pracoval pilné v tom smeru dále a u verejnosti objevovaly se stále obrazy ze slovanských kraju a ze života jich obyvatelú, které byly obecenstvem védné a rády vítány. Když pak vystavil obraz rusín-
skeho dudáka, sedí c ho na koni a hrajícího mládeži k tanci í
i
431
petekla konené míra trpélivosti a shovívavosti vládních kruhu, které vidély v obrazech téch velezrádný panslavismus, a editel akadémie Max Haushofer byl poveen, aby oznámil Zvéinovi jeho propušténí z akadémie .... fleditel Haushofer, muž ctihodný i jako umelec i jako lovek, jenž velice si vážil talentu Zvéinova a byl mu proto velmi naklonén, nerád a s téžkým srdcem louil se se svým vynikajícím žákem a slibným umélcem.
Nyní nezbývalo Zvéinovi než ohlédnouti
se
po
j iné
exi-
mohl mluviti o štéstí, že se mu podarilo stati se suplujícím uitelem na reálce v K. Hore. Zde založil si rodinu, v níž byl šasten, avšak ne tak spokojen byl s pomery na ústave a proto toužil dostatí se na nékterý ústav statní. Po šestiletém ixtbytu v K. Hore dostalo se mu místa na statní reálce v Gorici v Prímorí, kde byla vyuovacím jazykem sice nemina, ale žáci byli vesmés
stenci a tak rozhodí se pro
dráhu uitele kreslení;
Vlaši a Jihoslované, jíchž jazyk Zverina brzy si osvojil. rice podnikal daleké výlety do jihoslovanských koniu, jej
vedia touha
ix)
Z Go-
kam
malebnosti a rázovitosti.
Tam ocitl se Zverina ve svém živlu. Zajímavý slovanský ve svém kraji s divokou scenérií krajinárskou a malebnou architektúrou zaujaly ho cele a obrázek za obrázkem objevoval se udivenému obecenstvu v ilustrovaných listech našich lid
i
cizích.
Když pak lipská »Illustrierte Zeitung« pinesla sérii jeho obrazu, obrácena byla pozornost širšího sveta na zajímavého umélce a Zverina zahrnut ix)jednou všestrannou chválou a skvelými nabídkami všeho druhu. Jméno jeho stalo se známym a hledaným i za hranicemi a Zvéinu tešilo zvlášté pri tom vedomí, že umení, které bylo v úzkoprsých pomérech dokonené zvítémácich a vládních zneuznáváuo, nenávidéno zilo a ocenéno velikým umeleckým svétem cizím.
—
Tedy pun uznaní musel pijíti z ciziny, jak je u nás chvalným zvykem, a potom teprve logicky prišlo uznaní i doma. Zvéinovi nabízeno skvele honorované místo redaktora velkého nemeckého asopisu za velmi príznivýcl) podmínek;
—
432
—
dostalo 66 mu lákavého pozvaní od jistého nemeckého šleehti ee ku velkym cestám
mimoevropským
....
-
'*'"'-^''''^
''''*' ^''"'^ ''^'° °- krátko nebot nebo(^brÍ!"l'"'Vf brzy se citil nejnešta^tnjším lovékem, nebo byl Postizen neavétiím ncštéstim, jaké
- onemoenel
malíe
mú^
pLtihnout
totiž
téžkou chorobou oni, tak že byl b poty. Musel se zíci svého milého umení,
a hrozal se
pnmo
myšlenky, že
'""""™™"
náf unélec
'
již
'
'
ek s e svébo štetce víeekrátc k svému uménse
tky
'^"'dné chvíle prežíval tehdy
V
téchto trudných chvílích oddal se Zverina jinému „„,umení hudebnimu, a sice hre houslové, v „iž ho cviil krajan, vo.ienský kapelník, rodem Cech. Housle stály se mu úteni,
chou za dlouhýcb dnfl 21eté oní choroby, stály se mu nepostrádatelnym prfivodím na pozdéjších cestách po Balkáne, a jen J.m ydeeil, že se dostal na místa jinak
-
neprístupná jako národní guslar, a jim dékoval dokonce iiejednou i za záchranu
sveho života.
Však
pozdéji, kdy trávíval leto na Bitové, vvžáclal si pravidelné o prázdninách ode rane lionsle, jimiž za d^štivvcli neyidnych dnn kdy mn nebylo možno praeovati v pír'odé, kratival si cas líraje ukrajinské a jihoslovanské tance, zpivaje SI pri tom, a nám poslouchajícím zdávalo se, jako bychom ho videli v jihoslovanském kroji na balkánskych planinách ve spolenosti polodivých Albáncúv. I jemu vvbavovalv se mimodek vzpomínky na ty doby, nebo odloživ housle rád a zajimavé se o svých príhodách rozpovídal. i
Zajímavo
jest,
jakým zpnsobem
se Zverina své téžké vycházce z Gorice postižen byl prudkou borjou; z obavy, aby nebyl strašnou vichicí smeten do propasti, uchýlil se k statnému dubu, jehož se pevné zachytil. V toto nebezpené situaci ztrávil plných 5 hodin, ekaje s úzkostí, kdy vítr poleví. Konené za temného veera vrátil se domu a druhého dne ku svému radostnému úžasu zpozoroval, že vétší ást choroby oní ztratil, tak že se mohl volné na slu-
choroby
nením
oní
zbavil. Pri jedné delší
svitu opét pohylx)vati bez ochranných brejlí.
— mn
433
-
Zverina byl nevýslovné šasten, že vrácen byl opét svéponévadž na jedné z vycházek ix)znal blahodárny
iiméní, a
úinek její, poal znovu konati tím vétší a delší výlety do neznámych a téžko prístupných krajín. Tak proputoval Prímorí, Krajinu. Dalmácii, vnikaje stále hloub do vnitrozemí divokýcli a téžce prístupných kraju divoké Krivozdravotní
šije, turecké tehdy Bosny a Hercegoviny, i na erou Horu. Rozumí se, že i na Itálii, eldorádo malírú, nezapomnél, ta však ho méné zaujala než slovanský Balkán.
Osvojiv si jihoslovanský jazyk i kroj prochází s guslemi v tlumoku krajiny civilisovanému loveku nedostupné, pouštéje se dál a dálc do tajemného vnitrozemí tureckého Balkánu,
kam
jej
neodvolatelné vábily divoce romantické škály se
svými borjou zkivenými boro%'icemi, opustené pevnústky, ponuré kláštery a zastrené kue, Touha po umelecké koristi byla u neho tak mocná, že odvážil se s nasazením života tam, kde jen domorodý Albánec se svými kozami umel pejíti, vyhledávaje se zálibou rozbité chýše, pusté mlyny, turecké sruby, ano loupežnická sídla skalní, kam mohl se odvážiti jen jako potulný gusla. i
i
Neobyejná
príroda, zajímavý, rázovitý slovanský lid
neschúdných pustin a divoín albánskych, až dostal se pestrojen za žebravého mnícha na pedhoí Athos v Eg'ejském mori, kam byl pozván archimandritou Dušiem a kde maloval své povestné macedónske kláštery. vedli ho do
Kolík nebezpeenství bylo mu pfestáti v téch pustinách divokým, nediivéivým lidem, pred jehož úklady jej jen mníšsky habit zachránil, a jehož duvéru si jako potulný g^islar s
a
písniká získal. Ne jednou sápala
se naií již
eta podezelých a
zlotrilých
indivíduí svými kriváky a handžáry, ale Zverina, jako slovanský Orfeus, vyal housle a poal jim hráti, zpívaje jímavé
junácke popevky pohostili a ., domorodci se uklidnili, pévce až na hranice vypro vodili. .
.
Pri tom ovšem bystré pozoroval a všímal zjevú,
ine
si
úkradkem
a tajné
nártky a
si
skizzy,
zajímavých
nebo nebylo
radno v krajinách, kde umení malífské zapovézeno, jím se pochlubití.
— li,
434
-
Proto zajem náš pro obrazy Zvéiiiovy je tím vétší, vímeza jakých asto téžkých okolností vznikaly.
Má
každý jeho obraz z té doby svoji zajímavou histórii, mistr prožil a o níž zajímavé dovedl vyprávéti. jeho obrazy samy mnoho mluví svým podaním, pece jen volají po
A
již
bližším slovném doprovodu, a jest opravdu jen eho litovati, že nám mistr nezanechal více písemných zpráv.
Po 5l€tém pobytu v Gorici pesazen byl do Mariboru v Štyrsku, odkndž po roce dostal se do své vlasti, do 'Brna, kde byl Zverina velmi pilným, nebo obrazy jeho z této doby
již.
plnily naše
i
sobem dostal
cizí
ilustrované
listy.
Zajímavým
je,
jakým
zpu-
se odtud do Vídné.
Ve Vídni strovaný
list,
vznikla tehdy myšlenka, založiti veliký ilukterý by rakouské umení dústojné representoval.
Byl tu již potrebný kapitál, redaktor i zvuné j meno nového asopisu, »Heimat«, ale nebylo ilustrátorú. Jak je chvalným zvykem našich milých sousedú, obrátili se o pomoc ke svému bohatšímu strýci do Nemec. Redaktor »Heimatu« odebral se proto do Lipska, aby tam získal potrebných pispívatelu. Tam však mu ekli v redakci velkého asopisu »Illustrierte Zeitung«: »Jak, vy hlodáte ilustrátory u nás? Vžd^' tam u vás v Brne žije výtený ilustrátor a vy o nem ani nevite? Toho si hlete predné získati!« I
bylo zahájeno vyjednávaní se
Zvéinou
a v zápétí toho
byl pesazen na statní reálku do Vídne, kde se stal hlavním
sx>olupracovníkem »Heimatu«.
Od
té
doby
žil
Zverina stále
ve Vídni.
Když
r.
1878 obsazena Bosna s Hercegovinou, zúastnil na vyzvaní vlády váleného tažení ne síce
se prof. Zverina s
ale s tužkou v ruce. Zde na tomto váleobrazy vysoce zajímavýoh momentu, jež
puškou na rameni,
ném
jevišti kreslil
budily nevšední pozornost.
Kromé hojné a zajímavé umelecké koristi pivezl si však odtud zdlouhavou, tvrdošijnou zimnici, již ve svém rodišti léil. Od té doby koná val jen kratší cesty po své vlasti, tráve prázdniny v Jevišovicích, v Jaroméicích a v Bitové, všude pilné kresle a maluje.
—
435
—
Zvlášté v Bitové se mu zalíbilo; nebo v tichém, romantickém kraji našel írmožství zajimavých motivu, fantastických skál, krivých borovic i s témi stády koz na stránich. Nejednou se také vyjadril, že krásnéjšiho letního pobytu nemohl najiti a jezdíval
pak rok jak rok na
letni i)obyt do Bitová.
Za jasných slunených dnii, nebo jen tehdy niistr pracoval v prírode, vidali jsme statného kmeta, jak v plné výzbronialíské ubírá se do svého ateliéru, jak žerteni prírode ikal, a zde v uméleckém zápalu zaiDomínal na vše viikol sebe,
ji
a kdyby zapadající slunko neuiX)menulo ho na návrat, byl by se ze svého »ateliéru« nehnul.
Své motivy umél vybírati s rafinovaností zkušeného krajináe a astokráte odvážil se ve svém stáí i tam, kam by se byl mnohý mladík neodvážil. Bylo také radost patiti, s jakou pružností a pímo bájenou virtuositou ovládal TOletý starec svoji tužku, a asto íkával, že, usedne-li na svoje »bosanské« sedátko s tužkou v ruce k práci,
cíti
mladistvý zápal a nadšení k umelecké tvorbe.
Vubec byl Zverina povahy bodré, pímé, otevrené a pri tom velmi skromný, že rád vyhledával styky s lidem prostým, venkovským. Spoleníkem býval znamenitým, že, rozhovoilli se o svých dobrodružstvich balkánskych, ztichnul kde kdo, nebo byl nevyrovnatelným vypravovatelem príhod; byl mistrem nejen štetce, ale i slova. Jak zajímavými a svéráznými byly jeho obrazy, tak poutavými a originálními byly jeho výklady životních príhod, jež dovedl svým jadrným, rezavým vtipeni koeniti. Byl typickým zjevem v našem zátiší, kam se vždy první z letních hostu z jará vracíval, a na néjž tešil se kde kdo. A proto, když došla o vánocích r. 1908 zpráva, že Zverina ve Vídni zemel, bolestné doten byl každý lítostí, že l>odrý kmet již se nevráti do smavého údolí, kde i ty opustené škály, krivé borovice a kosmaté kozy nad svým osiením zatruchlily ....
Zbývá mi prací.
Umení
ješté promluviti nékolik slov
k výstave jeho v našem i
Zvérinovo je tak svérázné, ojedinelé
cizím uméleckém svete, že obrazy jeho ix)znáš
i
bez obli^át-
—
436
-
moravský Aleš, jeliož nám neúprosná Byl také Zverina svým asem nejznáMorana práve méjšim a nejplodnéjším iliistrátorem našicli obrázkových listú.
iiílio
podpisu. Je to náš skosila.
Ovšem, že obrazy jeho známy byly obecenstvu jen ze zmenšených reprodnkcí, originály zústávaly majetkem umelcovým, který se nerád s nimi louil, a tak v pozústalosti jeho nachází se nékolik set vzácnych dél, jichž ást jest tu práve vystavená.
Zde teprve Ize poznati ten velký rozdíl mezi originálem a reprodukcí Ten jemný tón, ten svéží nádeoh obrazu, jemnost tužky a štetce ztrácí se i pri nynéjši pokroilé reprodukni teehnice. Mistr ne jednou právem se mrzíval, vidél-li, že jeho velký kartón zmenšen na miniatúrni reprodukci. .
.
.
Jeho kresby vyznaují se nejen svérázností motivú, ale i
zcela originálním pojetím a zpracováním.
Na jeho obrázcích nenájdeš jediné pímky; vše je zprohýbáno, rozerváno, rozvlnéno; lidé a zvíata v prudkém pohybu Proto oblíbil si Zverina zvlášté rozsochaté borovice a kosmaté kozy, které karakteristiku obrazu zvyšují a vy.
zdvihují.
Vizme na p. jeho obraz: »Bóra«. Rozjizvená skaliska, jichž úžlabí plazí se kostrbatá borovice svými zkroucenými vétvemi, jimiž zrnitá svištící bóra, rvoncí stromy i kameni do propasti, meící stáda koz a ovci, skrývajíci se se svými pastevci v závetrí skalních ukrytú, držice se kreovité skalz
nlch výstupku, aby je strašlivý orkán nesmetl do propasti.
A
naproti tomu zase idylické obrazy nežných motivú
ze života stepních pastevcú a horalú karpatských,
pedstavu-
—
anebo jeho dostaveníko, lonení milencú nebo svatbn poslední akvarely bitovské, svítící jasnými, veselými barvami, tak priléhavé náladou slunného údolí. jící
Životní dílo i
Zvéinovo
jeát
nejen svoji orginalitou, ale
poetností opravdu úctyhodné.
Eodné jeho mesteko Hrotovice z vdénosti uctilo památku slávneho rodáka pekným žulovým pomníkem, avšak jeho rodná vlast Morava nemohla by památku jeho uctíti lépe, než kdyby, jak to bylo praním samého mistra, zakoupila
— aspo ást
437
-
jeho pozustalosti, a to dríve, uež se obrazy jeho
rozprodejem dostanoii do soukroniých rukou.
—
Ve Zvéinovi odešel zuamenitý umelec a jen ty obrazy po nem tu zústaly, z nichž zjevna jeho veliká láska ku krajúm slovanským, a jeho umelecké výtvory navždy mu zabezpeují skvelé místo v dejinách eského umení vúbec a na Morave zvlášté.
Píspévek k
národní gardy buovské.
histórií
F. Slabý uverejnil v tomto asopise r. 1912lánek: Národní garda v Buovicích, Jako vhodný doplnék, který podáva v lecems vysvetlení o príine založení, o nálade, o potu úastníkú a j., pfi-
nášíme zde dokument z doby založení, chovaný mezi jinými písemnostmi z pohnuté doby té v registrature moravského místo dr-
V žádosti národní gardy buovské k mor.-slezskému guberniu ze dne 20. kvétna 1848, podepsané Gläserem jako vehtelem, dvéma hejtmany. dvéma nadporuíky a jedním poruíkem, žitelství.
te
se: Podlé nejv.
pfedpisi byla v Buovicích založená národní
Poet úastníkú dosáhne
garda.
meru
00. V Buovicích jest více ase následkem tísnivých po-
vyše
továre, kterým bude v najkratším
:
výrobu. Z práce propušténí délníci tovární tvorí od néhož Ize oekávati to nejhorší, a který již pri (Excess), propuknuvši dne ŽJ7. bezna t. r., nepokryté
zastavili
proletariát, \-ýtržnosti
projevil
své
obyvatelstva volitelé
dne
zámery.
Mimo
venkovského 13.
bfezna
z
to té r.
t.
mají Buovice mínéní veškerého príiny proti sobé, protože jejich volebním shromáždéní ve
p
Výškové odevzdali hlasy své pro odeslání deputovaného do parlamentu frankfurtského, v emž oni (venko vane), zneuznavše vlastního
úelu
domnívají se videli vlastizradu.
odeslání poslanec a svedeni byvše,
Proto jeví se
verejný
klid
jakož
bezpenost osôb a majetku velmi ohrožená a tomuto nebezpeí Ize elili toliko zfízením imponující moci. Za tím úelem jeví se ozbro-
i
jení národní
gardy naléhavou nutností.
Poklada obecní
aby kryla ze svého lakové znané fondy, nebylo by nyní možno zakoupiti zbrane ani za drahé peníze. Proto žádá nár. garda zem. gubernium o 200 kusú pušek budto navždy, aneb aspo k doasnému užívaní a k navrácení, ale co nej dríve. po prípade by náklady, a kdyby
i
není
s
to,
byly potrebné
— jim staily pušky, zbrojena,
odložila.
438
—
nár. garda
které
Tímto
opatrením
brnenská, jež byla nové \jelilo
by se
též
všeobecné
rozšírenému mínéní, že \ts. zemské gubernium peuje toliko o pokoj, poádek a bezpenost v méstech, pfenechávajíc obyvatelstvo ven-
kovské svému osudu.
H. Jraub.
Literatúra. úkoly eské Belehrádek, dr. Bfetislav Foustka, dr. Jos. Grubr, prof. V. Hulík, dr. Ot. Kádner, F. V. Moravec, dr. Zd. Tobolka, G. Žalud. Redakcí dr. Z. V. Tobolky.
eská
Politika. Díl pátý. Kultúrni, zvlášté školské
politiky. Napsaii dr.
Jan Aauerhan,
F.
Souborná kniha o dejinách, i dnešní organisaci školství byla všeobecnou potrebou. Pokusy o ni po stránce historické dely se prof. Šafránkem. Bylo však nutno jednou pehlédnouti metódou veJ. deckou vše, CO vztahuje se k nejdúležitéjšímu oboru eské politiky: školská politika v minulosti, v prítomnosti a v budoucnosti. Toho dosáhnouti mt;la na mysli jisté prítomná kniha, ale nevyplnila plné úkolu svého. State v ní obsažené jsou ceny nejednotné, mnohde chybí mezi nimi fádne a úplné souvislosti, jinde zase vadí jim prílišná strunost.
Úvaha prvá Oclirana détství a mladí (B. F o u s t k a) je z nejasoa dúležita i z ohledú národnostních. Nômci v ríši peovali o své díté po zpúsobu anglickém, houževnaté a s obétmi, u nás však pfevedli ochranu mládeže ve výboj národnostní a tím celý ráz eské práce v tom smeru bylo nutno upraviti. Autor krátce historicky sleduje vývoj pée o mládež u národa i jednotlivcú, jeho sociálni význam, který osamostatuje i individualitu mladých duší, že chtéjí si vytvo:
véj.
fiti lidstvo své, vlastní (7), ale vedie toho jsou stále ješté deti, u nichž nelze, aby individualita jejich ádné se uplatnila. Autor podáva sociálni patológii takového detství a mladí. Podrobné se zabýva 'zjevem týraní a muení dítéte a správne pripomína (jak nejnovéji uinil prof. Mareš v Pehledu v i. Otcove detí), že zapotfebí jest vedie Zemských komisí pro ochranu mládeže nových ochranných institucí, jež staraly by se od korene o reformní výchovu dítéte doma, v rodine i
verejnosti,
na
Zmiuje
ulici.
se zvlášté
o
výdélené práci
dítéte,
o bojích kapita-
v ciziné se zákony humanitními dokladá materiál štatisticky. (Nejlépe probráno na rakouském sjezdé pro ochranu dítéte v Salcburku 1912). Ale je tu i agrárni práce mladistvých (úlevy).
lismu u nás
i
—
439
-
která podrýva sily mladých generací a púsobí zhoubné morálne (42). Až dve tretiny zloincú mladistvých býva ze záhy výdélené pracujících detí.
Dúležitá kapitola jest o sebevražednosti mládeže {4:9 a d.), pracována hodné na díle Gerhardtové Schiilerselbsmorde. Z úedních záznamu podáva autor štatistiku sebevražd eských deti (55) a odvozuje z dat rúzných výsledky podobné, jako v dfívéjším svém spise: Slabí v lidské spolenosti. Obhajuje školu, že by méla znaný vliv na sebevražednost žákovu, ale priznáva, že tu treba zvlášté humanity, pátelství, rodinného istého pomeru. .Jaké jsou sociálni povinnosti
dnešních generací k mládeži?
1.
mladého pokolení (68). Stane se tak jednak pomoci eugenistiky, po druhé bojem proti degeneraním initelúm, ohrožujícím mládež jako hlad (70), alkoholismus (77), koufení (38), zdravý pohlavní rozvoj mládeže (84). Konene jest to pée o díté neplnomyslné a neplnosmyslné: mrzáci (86), slepí (state tyto jsou nepomérné struné a neúplné), hluchonemí (89), deti neduživé a chorobné (91), epileptické (97), slabomyslné (98). Dotyká se i uelišf, zvlášté škôl lesních (92), ústavu pro skrofulosní v Luži (95), Albertina v Žamberku (též pro skrofulosní), Ernestina (deti duševné zatížené). Sleduje moderní hygienu školy, hry, šport, feriální kolónii, všíma si hlavné mládeže v dobé pfedškolní (109).
Má
se starati
predem
o lepší biologický rozvoj
Samostatnou ást Foustkovy úvahy tvorí pojednaní o mravném jemu na výchove telesné. Chce pozorovací stanice pro mládež (odkazuje k Uhrám, na néž nejdíve upozornil Národohospodársky obzor). Uruje, jak treba postarati se o sirôtky, deti nemanželské a spustlé, nebo zloinné. Je tu zvlášté tfeba politiky profylaxe (135), to jest: odstrafiovati všechny sociálni škodliviny, jež ohrožují spolenost fysicky, hospodársky a mravné; posilova positivné všechny obrodné proudy a ideálni snahy v národe. Poslední závisí na povznesení ideje národnostní (prof. Zucker) a zdravém sociálmaking of ním hnutí; zejména i hnutí ženském, vytváet rodinu the horne, vyprostit díté z okolí je ohrožujícího. Rakousko v ochranné výchove jest mnohem pozadu za Némeckem a zvlášté za Anglií, Amerikou a Austrálií, což vidno i z pfehledu, jejž dále Foustka podáva, rozvoji dítéte. Závisia je
—
(str.
147 a
d.).
Ku konci shrnuje autor, jaká v zásadách má býti pfíští pée o mládež a détství: 1. zákonitá (požaduje všeobecný rámcový zákon v tom smeru str. 164); 2. organicky vybudovaná, pfihlížející ku všem druhúm mládeže ochrany potrebné (tu zapomíná na mládež
—
normálni),
piméfená vekovým stupúm mládeže, organicky uleu-
všechny praktické instituce (statní, zemské, dobrovolné). Chce tfeba, aby Zemská komise stala se pomocným orgánem zemského výboru (169); 3. svetská, bez ohledu na konfese; 4. výrazem ducha jící
-- 440
—
opravdove ušlechtile sociálne cítícího, humanitního (5). »Otázka detská je po výlce otázka detská « (178). Nasleduje podrobný soupis
—
literatúry.
eská
politika obecnoM Oravec napsal staf Nelze ovšem na tak malém rozsahu probrati vše, co k tomu oboru by se píslušelo, ale i to, co podáno, mohlo se stati úplnéji. Z valné asti autor probírá jen zákony, jich úpravu a krátke ocenení. Dobrý byl by vzetel (jak podobné iní V. Hulík, ovšem zas zbytené dlouze) pedagogický a presná odúvodnšní po stráne e vychovatelské a vyuovatelské. F. V.
:
školská.
Hned na poátku zmiuje ském
1774. Vidí v
se o
nem znané
prvém zákonu rakouském,
škol-
demokratismus, 2. laický živel pripustil do administratívy školní, 3. zlepšil prúpravné vzdelaní uitelstva, 4. položil první základ moderní škole. z
r.
plus:
1.
posílil
Dále líí éru Rottenhannovu za Františka II., dobu nejvétší reakce ve školství, kdy uitel byl pouhým remeslníkem, díví výchova prenechala se úplné klášterúm. Na základe reakního zákona »Politische Verfassung der deutschen Volksschulen« mélo se spravovati veškero školství do roku 1869. Pfechází ku krásnym návrhúm Feuchterslebenovým 1848, dle nichž zavedený do škôl reálie, matefština, vzdelaní uitelstva, ástená autonómie. Kritisuje Thunova pozdéjší nafízení, konkordát (1855), t. j. úplné zkonfesionálnéní škôl až k r. 1870, do vydaní rádu školního, celkem pokrokového-. Ale r. 1880 biskupove žádali, aby méla škola rá'Z úplné náboženský a skutené dva roky na to uzákonená novela, která znaí všeobecnou reakci ve školství. Docházka osmiletá snížena úlevami, na tfídu zvyšuje se poet detí z 80 na 100, sníženo prúpravné vzdelávaní uitelstva, zavedený povinné zkoušky z náboženství u uitelstva. Dále šel ješté návrh Lichtensteinúv, který ze škôl mínil vylouiti veškeré reálie, telocvik, kreslení i ženské runí práce. Z pozdéjších reakních návrhu sluší uvésti zvlášté agrárni (Práškúv), jímž méla býti snížena docházka na sedm let, aby díté asnéji mohlo býti používáno k výdélené práci. Od neho pozdéji sama strana upustila a uznala veškeré požadavky uitelstva, týkající se vnitní
organisace školy.
Vedie déjin politické úpravy školství všíma si autor zvlášté i v uitelstvu, pokud má se školstvím souvislost. Chronologicky vypoítavá vznik jednotlivých eských uitelských spolku v echách, na Morave i ve Slezsku a v Dolních Rakousí>h, upozoruje zvlášté na zbudovaní školského programu eského, vypracovaného 1903 J. Cerným, F. V. Moravcem, Tukem, Túmou, Úlehlou. Vytýka i slovanské vzájemné styky uitelstva datuje jich vznik z doby púsobení Amerlingova. politického hnutí
4il
Mnoho všíma pluje
si
sta
i
školy v otázce národnostní,
mnohde
tak do-
Bélehrádka, jinde s ní však probíraje totéž. Ku konci vytýka naláhavé potreby našeho školství v budoucnosti. A to u 5kjl niešfanskýcli zvlášté (305) revise otázky vlastního úelu školy méšfanské, úpravu pomeru méšf. školy k obecné atd. Obecná škola musí potom v zásade chtíti 1. konené provedení zásady všeobecné docházky zrušením úlev, 2. vybudovaní úplné organisace méšfanských škôl újozdních, obvodových, 3. uzákonení školství eského pro menšiny v korunních zemích i v Dolních Rakousích, 4. zrušení školního platu a doplnení škôl školami pomocnými. Chce školu volnou (321), protože icnorn la bude národní. Škola má se opírati o pevný základ národních dejin (328) a musí býti pozemšténa (329) úplné, ve všem. V celé stati jest jisté materiálu velice mnoho, ale mnohde doteno kuse a nedostatené citovaného. následující
Fr.
:
:
O menšinovém
školství a Ústrední Matici školské jedná Fr. B §á d e k (324 a d.). staf pracována jinak pelivé, jest pf ece dúkazem, že chybí nám vedeckých knih, ktoré by ešily otázku minoritní. 1
e
h
r
A
Nestaí ovšem na
to jedinec, nebo neúplných sto strán studie. Je zvlápo stránce teoretické fešiti otázky tyto. (Viz treba Jellinkovu knihu: Právo menšin.) Vedie zákonu a vynesení, zasahujících menšinové školství, dáva autor mnoho praktických rad, jak poínati si pri zverejovaní a zfízování školy (353) a tím oddíl tento má dúležitooi i pro širší vefejnost. Soustavné podáva autor dejiny a pfehled práce Ústrední Matice školské (395) a (404), jakož i schematismus veškerých menšinových škôl (pofízený u. Hockem).
šté treba
Na
i
em
by méla spoívati obrana j., aby každý pf'Slušník vážil si kultúry a národnosti eské a byl vychováván eským jazykem (spíše úplneji ve školách duchem eským). 2. Púsobením na úrady, aby alespo na upozornení v mezích platných zákonu vyhovovaly kulturním potrebám menšin povolováním a rozširovaním škôl. 3. Ochranou proti snahám národa cizího rozširovati svou kultúru mezi píslušníky národa eského. Jsou to pojmy velmi široké, treba je konkretneji fešiti. Autor vúbec pojímá otázku menšinových škôl jen po stránce jazykové, zapomínaje na dúležité složky hospodárske a so-
eské
str.
391. shrnuje struné', v
národnosti.
1.
Ve výchove národní,
—
i
ciálni, které jsou dúležitéjší tu,
Hulíkova
staf:
t.
než pri školách verejných.
eská
politika stredoškolská
hodné opírá svá valné asti cizí úsudky, erpaje hlavné z Paulsena. Školu staví na základy všelidské, pedagogika sama musí zústali filosofickou a politickou, nepolitická jest špatná, jako konfesionálni (437). Autor zbytené dlouho obírá se úvahami povšechný;ni, podáva i v krátkosti dejiny výchovy (439) a vytýka jest
z
nejproi)racovanéjších v knize.
tvrzení o zkušenosti pedagogické, ale
Spisovatel
má
z
442 úkol školy' stt^dní (441). Ona dle Hulíka má uschopovati své absoli k politickému a spoleenskému vedení. Proto hned na poátku
venty
Obanská výchova má vyuovaní, proto treba, aby právnik píednášel na fakulte filosofické alespo 3 hodiny týdné základy vedy obanské. Chce ješté v tom smeru kursy zvláštni. a obšírne zabýva se státoobanskou výchovou. pronikaLi veškery predmety, všecko
Autor sleduje pomer všech škôl ku škole strední, nejprve ovšem k obecné. Primlouvá se za 'ZvIáštní prípravky na strední školy, jaká jest treba v Beclavi (454), žádá, aby díté smelo již pred 10. rokem býti na úsíav, pfijato. Potom obšírne zabýva se organisací gymnasií a reálek. Vyslovuje se proti fetiné na gymnasiu, za nejlepší uznáva reálne gymnasium frankfurtského typu a vyslovuje se rozhodné pro reálne
gymnasium
(507), jako je pro
jednoduchou frekvenci. Zeme mé-
po jednom vzorném typu každé strední školy (551). Sleduje historický rozvoj gymnasií a reálek, všíma si i školství dívího (staf príliš struná a neúplná), srovnává strední školu s vysokou a odvozuje z potfeb povolaní a badaní nutnost jednotlivých reí. la
by
'Zfíditi
Vytýka obšírne úkoly ministerstva vyuovaní (534) a kritisuje je. Požaduje, aby rozhodovaní o školách ástené pfedáno bylo i zemi, národu a obcím (546), ano i rodiúm. Posuzuje naše školy i s hlediska národnostního. chce, podobné jako pred ním dr. Fr: upr, aby na všech úslavech eských zavedený byly slovanské jazyky (ruština, nebo polšíina, srbochorvatština) (572), všíma si školy strední i V otázce minoritní a vyslovuje konené dúležitý požadavek, aby duševní vzdelaní intebgence bylo regulováno. V prehledu podáva eskou
—
a
nemeckou
literatúru.
Gru
napsal o politice odborného školství. Podrobné hivznik téchto druhú škôl (první školy velárske (1761 11781). Sta t má prevažné ráz historický. Dnešní zemédélské vzdelaní dé!í na mimoškolní (koovními prednáškami) a školní. Má zde ovšem málo vlastních resultátú, jaké de facto by toto školství míti mélo. Tentýž autor pojednáva o školách prúmyslových. Zase poína obšírne histórií (pelivé zpracováno), mluví i o prvých technických ústavech a školách reálnych, oceuje zvlášté práci Amerlingovu v tom smeru. Pri dnešním stavu požaduje sezemšténí školství pokraovaciho, finanní zabezpeení existence téchto škôl, odstránení vyuovaní veerního a nedélního, zvýšení potu týdenních hodin vyuovacích, výchovu kvalifikovaných sil uitelských (752). Nesmi však býti jen výchova výrobcu, ale i odbératclú (773), a to pfehlednými výstavami, prednáškami, musei technickými a umélecko-prúmyslovými. Volá po zodbornéní škôl pokraovacích (po príkladu mnichovském), zafízení školní dílny. Dr.
storicky
.J.
b
e r
sleduje
—
Gruber všíma si i dívích škôl pokraovacích (814). Ku konci pojednáva o dnešním stavu prúmyslového školství a jeho potrebách.
:
— Je
4
43
—
oho a ádná eská
tobn pevného prdgrainu v tom.
ru domáiiati (83G). i^iedi-ni:
jak se na štátu v tomto sme-
škola grafická budiž zrízena
(837), ústrední ústav pro šití šatstva a prádla, vyšívaní a
krajok v Praze (jako
joj
má Víde),
palikovaní
eské uilište Gako mají neb východních echách, nejlépe v Hrad-
Nemci v Brne,
vyšší
Aši) v Praze, Králové, rozdelení a specialisování statní prúmyslové školy v Praze, zfízení stavitelské školy v Plzni, strojnicko-technické v Pardubi-
ci
na Kladne, zífzení školy mydlárske, odborné školy hodináfské, rozdelení statní knihárske (837 a d.'. Pro Moravu požaduje zvlášté: prúmyslové školy brnenské ve strojníckou, elektrotechnickou, stavitelskon a prenesení této do nékterého eského predmestí. 2. Zfízení školy elektrotechnické a strojnícke na Ostravsku; 3. mistrovské školy pro remesla stavební a umelá v Olomouci; 4. strojnícke školy pro hospodárske stroje v Prostéjové; 5. kamenické školy v Teli; 6. obuvnícke v Trebíi, 7. truhláské v Brne atd. (846).
cíeh,
Tentýž autor pojednáva o školství obchodním. Po opétném historiokém prehJedu i stavu nynéjšího podáva opét vady a reformy tchto škôl. Píše proti vysokému jich školnému, pro lepší vzdelaní uitelstva škôl techt.. a úelnejší organisaci uilišf (87ó\ Chybou jest, že autor postupuje ve svých statích od vyšších uilišf k nižším. Vyslovuje se i pro vvsokou obchodní školu eskou a obhajuje své stanoi
visko proti
ím
Némcúm. Ku
a podáva podrobnou
konci pojednáva o obchodním školství dív-
eskou
literatúru.
zajímavá staf professora dra. Ot. K á d n era »Politika eského školství vys(/kéh(j«, jest tak strunou, nebof snad v niem není veejnost tak málo informovaná, jako v oboru tomto. Po historickém prehiedu o vysokých školách (universitách), podáva autor i dejiny úsilí o reformy tchto uilišf. organisaci jejich v Bakonskú, i svépornofných našich akcí pro vyšší lidové vzdelaní (extense, Osvetový Svaz atd.). Mluví o potrebe druhé eské university. Podobný postup má i v druhém oddílu o technikách (956) a vysokých školách odborných Je škodou, že
pkná
a
i
eské politiky jsou príbuzné pojednáva o kultúrni politice a r h a n a) o politice eského knihovnictví. Jsr.u obe struné. Prvý autor vytýka úkoly musejnictví takto 1. uspofádání sbírek, 2. fešení otázky musejní návštevy (ím ji dosíci), Poslední dvf práce v pátém díle
svým obsahem. Prvá (Aug. Ž a u d eských museích, druhá (dr. J. A u e 1
a)
zabe/.peení inusejního materiálu, 4. tfídéní, specialisace museí. Ku konci podáva pfehled rozvoje ústavu techto (štatistiku potu, míst i obsahu). V literatúre podáva pfehled museí v echách, na Morave, ve Slezsku i na S'ovensku (eských). 3.
Y poslední stati pojednáva se hlavné o významu lidových knihoven. Autor konštatuje, že zakladaní lidových knihoven a jejich púsf)bení dnešními normami u nás nsnadnénn, ale stéžováno, Žádá, aby ^e^í
-29
— bylo
úpljž u-zákon&no (1003). Cenný
vnictví byly u nás
zákonéna péo n knihovního rádu
v cizine
i
Ku
trolta
stati
návrhu, ktoré u kniho. bude stálné udomáhati se zízení zemského
jest pfeliled
uinený
knilioA'iiictví,
(1020).
—
444
(1009j. Zatíni, než
Auerhanové pipojen menší lánek
k y o úkolech eské politiky v príine stálnílio knihovnictví vedeckého. .Tsou to predem dle autora fádne místnosti, teí;hnické knihovne v Praze; unijichž je treba nejvýše universitní versitní potrebuje samostatné budovy. Študijní knihova v Olomouci jest doménou nemeckou, emuž nutno elit, jakož i treba starati se, aby pestehována byla do Brna, do sídla budoucí imiversity. Knihova nemeckého gymnasia v Opave nemúže býti bibliotékou povinných vý-
T
dra. Zd. V.
o b o
1
i
tiskú. Dále požaduje samostatnou lúbliografii Rakouska (jaká jest treba na Rusi nebo v Bulharsku), uvolnení styku se zahraniními biblio-
tékami, •zfizování biblitékáfských kursú. (leská politika díl V. jako celek jeví se nám jako materiál a pobídKa k práci vetší a definitívni, již nejlépe ovšem uskuteniti by bylo Ize, v radné vedecké školské encyklopédii, jakou mají treba Nemci, Francouzi, nebo Poláci. F r a n t. Pražák.
Mor.-Krumlovský okres. Napsal Vilém Hanák. — V Bmé, Musejni K recensi o okrese plmély
spolek, 1913. Slr. 366. 8". Vlastiveda Moravská.
mne
—
(i o okr. Pohojednim a týmž úelem také odpove v „Hlase" na kritiku o Strážnickú nevybouje z mezl všednosti. Jakmile pH posuzováni nejaké knihy- napred se bée zíetel na jméno spisovatelovo a pak t.eprv na obsah, vždy octneme se na kluzké a neliezpené ceste subjektívnosti.
nékteré kritiky o Vlastivédé v posl. dobe; jsou povrchní
elském
Strážnickém) a psány
i
za
;
Naopak zase
spisovatelé máji býti tak svedomití, aby hledali pravdu napsali snahou musí býti, aby alespo již tisknuté na základe prístupných prameu poopravili. Když však nékdo máje knihu psáti pí-eloži špatné zastaralého autora, a koukna pouze do nékterých prameu cituje je, jako by s nimi pracoval, a vida pouze hbety vázaných foliantu a hrúzou trna nad jich neznámym obsahem uvádí je jako doklady své práce, delá si blázna z vedy a ji;
;i
jejich
ze tenáfe. vala,
A
zde
má
kritika zakroiti, nikoli,
aby od práce spisovatelé odstrašo-
nýbrž vytením chyb dovedla v nich zachovati ješté
chu
k dalši práci,
povzbudila jejich nadšení, oživila nadéji v nové lepši budouei
dovede leckdo,
A
ale stavéti
dilo.
Bourati
málokdo.
pravé za teni nadepsaného
okresu Ize poznati, že nebyl praco ván
ástech z prameu; až na málo stránek jest histórie pouhým a dosti neúplným a nékdy chybným pekladem obou dél Volného, do néhož vsunutý nékde vety z nékterého jiného dejepisného dila (Wiedertäufer od Becka, Slavikovy Moravy, Dvoákových Déjin). Omezim se upozorniti jen na nékteré hrubší chyby, jež nemély býti v dile, jehož vyšlo 30 svazku! Pohoelský okres jest astí Mi ku lov. hejtm. a nikoliv Hustopeckého v dejepisných
(1);
neleží v Hustopec. okr. (66, 257), nýbrž v Židlochovském.
Nosislav Veta,
nemecké
že
(24),
zemské jest
des'%y
nesou do
nesprávna: V
B
m
r.
é n.
1640 zápisy eské, odtud
kraji
jest poslední
již
pouze
e.=ký zápis až
—
445
—
173Ž (vklad poslední vúle Eustacha Josefa Gerstmaiina z Gerstfeldu), v Jir. 1699 (kšaftu Kristíny Kateiny Bábkové roz. Sukové z Hiršova a trhové smlouvy o stateek Palupin mezi Václavem Jindrícbem Radkov?kýni
r.
hlavském
a Adamem Jindíchem Allmannem z Almílejna), v Olomuckém 1714 (testamentu Márie Magdalény ovdovélé Švábenské ri'Z. Haderky z Ostfeldu), v Znojemském r. 1712 (posl. poizeni Márie hr. z Rederú, roz. Šuz
Mirovíc
r.
—
biky
—
z Chobiné). Listina na str. 93. 97. uverejnená neni doslovné ze zem. desk vyatá, nýbrž ze špatných vidimovaných opisu pri deskách, což snadno
poznati, že ku konci vytísknuto
Na
30.
u Lídméic, že
díl
íta 3 katastry
(M.
úednikovo vidí!! 2.
Gblupic býval u Slatinského panstvi.
dil
Branišovskému panstvi. Miroslav Václavov), okres, mesto dva a ném. škôl a štatistický píehled.
patíival ke Krumlov., dil k s
žid.
íslovaní domú.
troje
i
vynecháno, že
str.
obci,
Bohmdorf
a
Chybí úplné štatistika
Nelze vôbec pochopiti slova na
str.
„.enék
9'2:
z
Lipého, nejvyšši mar-
šálek eský, zachránil vysoké školy bratrské v Ivanicích a ve Vel. Meziíi, zaII. Nikoli (ílenék, ale Jan z Lipého obhajoval u cís. Rugymnasium (šlechtickou školu) v Ivanicích ;') nebylaf to ale ve Vel. Meziíi bylo naopak gymnasium luteránske, vysoká škola kteréž zachraovala Alena Meziíská z Lomnice.-)
kroiv u
cis.
dolfa
bratrské
II.
Rudolfa
;
hradu (Krumiovského) bohoslužbu ulrakv. i husitskou poátkem 16. veku byla fara prý v rukou Jedi:oty
R. 14:Í3 zavedl maj.
a nikoli evangelickou (117);
bratrské,
nebo
r.
1571 zenirel zde Jan Blahoslav prodlévaje na visitaci zboru
—
a
Far vúbec neméli bratí; zdejším es. braiim, nemnohým, náleze! zbor; vyslovilf se p, Pertolt z Lipého r. 1568, že kdyby zapovédél své žene choditi do zboru, že by hned tam zadného nebylo. (X. fol., 352 b.) Visitace (117).
netyká se Jii
far,
ale kostelu.
Medek (1590— 5)
a
luteránskymi knéžimi, záhodno preisti
si
str.
r.
162G Jii Halouzka (,má
a nikoli
stati Hlouska) byli Jednoty bratrské" (117). - Bylo
,asi z
Ivanic
182, 183 a i'il
R. 1660 daroval prý kníže Fenlinand
z
I
Lichtenštejna mlyn v Ivanicích
pavlánskému klášteru v Krumlové (120); a pece až r. 1661 dne koupil jej týž kníže od p. Daniela Fr. Nesslingra z Sternfeldu !^)
Na silné s
str.
183 se píše, že
Novokténci, tak že
nápisem: „ôanMung
poátkem
16.
stôl.
rozšírili
28.
záí
se v Hostéradicích
sem velkou schuzi, o níž vydán spis v Mikulov et 13 Za^ OJlavcii í»i§ 26 (1526) ^abre§ ©o ju
svolali
iievj
—
Než v udané dobé nebylo zde zadných novokténcu, a schuze nebyla v Hostéradicích, nýbrž ve S 1 a vk o v é (ném. AusterUtz),*) jenž byl blizek Dubanskému z Habrovan, svolavateli oné schúzky. U dra. Becka^) Dfterlug
in
"ilícrbern
..."
—
253. .'\ug. Kratochvil, Ivanice, 247 Aug. Katoch\il, Luteránska škola ve Vel. Mezirií, M. M., XXIX., 197.— 201. Fr. Kameniek, Zemské sni^my a sjezdy moravské, III., 912. ^) Ivanice, 115. *) Tatáž chyba se opakuje v lánku Bohumíra Bunže, Brati Lileti ') '')
—
iU
.
Habrovaušti, Hlidka, 1914. 336, 132. ^) Dr. J. Beck, Die GescUichts-Búcber der Wiedertäufer in Osterr.-Ung., 54.
:
:
uitíldieii výslovné pece udáuo „ Dubanský 1526 auf ben U. 'D3íärj :
.
(Soncut) rov mäbifd)e C^belmann (uidjt ^ofterUli, Hostéft e vi i 13
bon
(sc.
.
-
416
nad)
u
3í
Volný na konci pedprotireformaních hostéradických si novokj^ténci dúm r. 1563 a dokladá pod
radice), anbevaiinit batte."
déjin pridáva, že ve Skalici zidili
arou „©. meiuev SBieíiertäufer" a p. si)isovatel si udlal poznámku z toho u luteránskych knži r. 1576 na téze strane „Dr. Beck: 2)ie SBicbctäufet". Když
poznamenáva dle Volného, že r. 1657 byl do Hostéradic Kadov (184), mélo se dusledné uvésti, že Lito-
se
k duchovní správe pikázán
bralice,
jak
má
i
Volný.
Valmi ledabylo, ba neodpustitelné po})sány umelecké památky v okrese
lománském, ástené v pfechodnim popsán alespo dle nedistatené topografie HrudikovyV Sloupové chodby na íae, got. zazdéná okna v okolnich budovách zustala ne])Ovšimnuta.
Hostéradický
A
ástené
kostel
nezasloužil
vystavený,
slohu
v
aby
si,
byl
kostele sv. Markety „na Topanovských" bliže Rybníku mnoho (Volný, K. T., U., 273; Kar. Zap., Památky aich. a misto2-27; Moic Trapp, Notiz.-BL. 1865, lUl a 102: Ferd. Lehner, Method,
bylo psáno pis., III.,
XX., 110—113; V. Houdek, G. V.
S. M. O., 1900, 1—5), nevšiml si p. spisouvedené literatúry a odbyl tuto vzácnou památku stavitelskou Nemélo nékolika bezvýznamnými slovy (z Volného) a nepravdivými (300). tam dano býti vyobrazení starého kostelika dle Zapa, ideálního od Lehnera nápisy a oprava (i poprava) nynéjši po r. 1895 z lánku V. Houdka? — na zvonech jsou itelny a v jmenovaných pracích poznaený, napsáno v okrese, že jsou neitelny. - Dejiny Rybníkúv a zaniklého Topanova odbyty temi duležitou zachovanou památkou mohly býti rozSíeny stal za apsidou ádky, starého kostela na hbitové starý náhrobek s es. nápisem v minuskulích,
vatel
nieho
z
—
A
a
;
mnoho
jenž síce povetrím
mu
utrpel, ale
pece
Kdyby
se
bylo
„8eta ob narojeni
pan
íllateg
(Xll.) z
z
r.
.
.
.
J
z
S3ejbie
.
.
.".
Tupanova (neb
V e Kténici
u
far.
z
3U
románske
bývalý lodi
štít lodi,
dnešní
se, že V.
kapie.
Volák ve
zmnéném kameni ofrnnacteho
ze
.
.
.
tuto
Zemských desk
VI., akt 918)i) slovy:
;
,
Matej Vacek
Tupanow)".
kostela mélo
alespo
možno
púvodním románskym kostelem,
rajíci se o
dvemi
Nápis Ize doplniti
Ferd. Lehnera (Method, XXI., 40 a 41)
bývala
lepšiho osudu, než j;iký
(Sl)na ti§icätel)o pietiítet)o
58ojif)o
1493 a kníh puh. (V. 340,
Bezdékova a
si
pred
po pramenech náhrobku, našlo by
pídilo
své sbirce o nékterých náhrobcích etl na
Icji
zasloužil
udélen za poslední opravy; slouží za schod
jenž tvorí
te
z
býti
upozornéno, že v lánku
se dovédéti, že dnešní sakristie
néhož se jednu
dochovala apsida
stranu
veže;
opí-
na základech
vystavená véž.
Ijýti vyobrazeno sanktuarium a uveden nápis LETHA PANIE 1507 TV NEDIELI PO SWATIM BARTHOLOMIEGI PROSTRZEDKEM SMRTI PAN BVH WSSEMOHVCZI
V Rakšicich mélo
dochovaného náhrobníku:
')
A pece
v „Doslovu"
•
•
uvedený Zemské desky
jai-cj
prameni!
—
—
447
RACZIL POGITÍ ANNV CZERV VROZENEHO FANA lANA BOHDALICZKIHO Z BVKOWA A TVTO GEST POCHOWANA. Vynechaný jsou zprávy o svobodných d vor e c h') v Rakíicích, Jamolicich, Výmyslicich, Kténici, Višové, Jiicich a Chlupicich. — V oslavan. kláštee
Grusbach neni Mikulov Skt. Tho-
cisterciáky a nikoli rádu augustinského,
l)yli
nýbrž Hrušovany,
(18i),
Tomáše, a
klášter sv.
masstift jest
Niklas jest Mikuláš,
Oldíich,
Ulrich jest
klášter. Ponékud
zminím
ol)šírnéji
esky
o 4 vesnicch,
se jen
(267),
a sice
aby bylo
:
klášter
Králové zjevno. jak
prameu.
dejinné pravdy o nich nebyly vylíený dle
Biskoupky.
Tomáše
ústav sv.
nikoliv
Maria Saal na Starém Brne (276) nazýva se také
Pro ? Ponévadž
Dejiny zde neuvedený.
založenou vesnikou, a ježto Volný nieho neuvádi o
prý jsou pozdéji
po ni zadných dejinných stop! Co slovo, to chyba. Volný ovšeni u hesla , Biskoupky" nieho nepíše, ale piši u hradu Templštýna (III., 322), že Biskupská i Biskupky neb Biskupice náležely v 2. pol. 13. stôl. neb s po. 14. veku ke statku vsi,
a neni
TemplšLýnskému. R. 1379 zapsal Držislav ze Šelenberka dediné p. Jindichovi Lipého s Templštýnem Jamolice, eznovice. Dobinsko a Biskoupky ves s pravé koupeným Krumlovein. (Z. d. b., VI., 644); od r. 1447 slouena
z
ntckému
Jemniky
z
z Arklebic, p.
1612
r.
(Ivanice,
pi.
Janovi Katharynu z Kalharu.
Budkovice. alespo mél 1535
D.'jiny
býti tento
(a nikoli
—
Trystramovi Hostakovskému
p.
Oibramce ze Štéke, r. 161íTrystram jest uveden ve .sboreský bralr; manž. jeho byla pi. Anna roz.
Zmnéný
jsou
v.si
v
p.
pouhýni píekladem Volného;
knize
poopraven a doplnén
;
na p.
:
Jan
z Liiiého zapsal až
polomkúm své
mél na tvrzi Budkovicfch s dvorem, se vsí a pisl. Pan Jan Herult, jenž mél za znak 2 rái klepeta, zeniel
kteréž
(Z. d. b., XX.,
'23.)
1549; jeho manž. byla vládyka Bohunka z Erlišovic, jež zemíela též
Oba odpoívaj!
O Huvar jeho
z
pi.
byli né-
1582 vlád. Janovi Va-
r.
1530) vládykovi Janovi Herultovi z Herultic a
všecko právo,
r.
1602
182),
opsáno inélo
alespoft
NáleželE
Kateiné Hostákovské
ských ivanických registrech jako Jankovská z Vlašímé.
r.
a
Zprávy o svob. dvore vynechaný, z C. m. m. z., X„ na s-. 188.
ádkú
kolik
v Reznovicích, kdež
posud
jejich
náhrobníky se
r.
1549.
spatíují.
býv.
se dochoval podnes
její
pomník);
halic a na dvore v B. byla
r.
kmotrou
Germákovice. Kdyby
byl
1614
pi
Markýta Borková Dohalská
pri kítu sv. v p.
z
Do-
Ivanicích (Ivanice).
spisovatel okresu šel
po stopách uve-
dených u Volného, byla by zjevna snaha dopíditi se pravdy; ježto ale špatné a otrocký preložený pouze Volného zprávy o osade, lépe sáhnouti k onomu zastaralému nemeckému dilu, než tomuto eskému svazku. R. 350 zapsáno zde popluži s dvorem a pisl. a 4 lány v Dobrinsku v 75 hivnách vena, a nebylo postoupeno 1 pole s dvorem; jistá .\nna jest uritou osobou; byla druhou manželkou Bransuda z Cermákovic i lépe Ceri ankovic. 1
')
Vyšlý
již
tiskem
!
!
!
!
— Šavel pipomiiiaiiý pri si
— Savel ze Stražova
1415 nazýval se
r.
. 1409 v eimákovicich dvúr
v
448
pod
2 poplužimi a nilýn
s
a koupil
odtud
vsi;
slul
ermáko vie.
Š. z
Povedená
jest tato v6ta
„.
:
.
hned na
ale
.
to Ivíz,
dvur a ves Germákovice
dvénia bratiiim ze Saska rodilým, Bohunkovi a Baškoovi z Holovsi, prodal" (t.
Šavel
j.
z
V
G.)!
573
Z. d. b., XI.,
pece
(tiš.)
cioiiem
dinum í^of l\
In
Gzrmankowicz
ibideni
.
unb 2)oif
.'poloiyc'3
an
iiberlaffcn íjattc." Jestliže
=
Basskoni
vložil
má
Zpráva
pri r.
1490 jest
r.
Kounic." Též údaj u
„Synem Oldicha kovi,
Vyšovšli
brat u
j
ej
i
c h,
Maršovice.
Má
kláštera s
jodnim
držel III.,
dll
95]
Kounického
dvoákem
,
má
stati
Bavor;
stati:
„Bohuš Talafús
z
ian
mélo tam býti napsáno: Jindich, jemuž dediné Zikmund a Jošt.
byl
na mislé sirotkuv pozustalých po f Jiii do desk své dédictví 3 lány v ermákovic'ch.
856, 865; XllI., 12; XIV.,
12.)
1537... vinohradem" jest
r.
„Když
cis,
Ferdinand
platem*
„v celku")
(Z. d.
Žabka Jiik
z
z
L.,
Ii.,
r.
XXII.,
2).
Lembistu,
pozustalého sirôtka a jeho
a
statky
smrti
Jiikové
páné
jej (f cu eilljelu
po ném Mikuláš p.
(nikdy ale
Zdenék p.
býv.
Maršovice
„ves
i
Po
zemský hejtman statek
úplné nesprávna
prodal
1537
od néhož ziskal
který zústavil po sobé sirôtka; tehdejší staral se o
!
z
Jiikovi z Limberka, jmenována
tento syn Burian
není
33efte,
^33. 53o!^uneí
Bavorák
misto
Mátam
špatná.
vložili
stati:
a
aber gíeid) barauf bic
1517 jen 1511.
Vftta: Je^té
p.
Molen-
z Petrovce,
(Z. d. b., X., 56, 57; XIÍ
a nehistoická.
Muni-
.
.
1530 neodpovidá pravde;
Náchoda
z
.
.
.
Myslova a jeho eibúm své zboži, dvúr a ves mimo '2 lány, které pislušely k záduši do Hor.
píísl. r.
Gzrmankowicz
unb ^a§fon Bavor de Holowirz bylo peloženo ail3
Václavovi;
1498 Matouovi
Germákovice se všim
vlastni brati
=
býti 1498, misto
do desk
„.
spisovatel ze Saska rodili
Lo p.
Vasskoni
.
.
au§ ^aicrn ftammenben
bie
.
dictis
.".Volný toto misto preložil:
.
G.
't^aieni ftamineub, preložil
misto 1490
ibideni
et
ale stoji: „.
Bawor de Holowirz Guriam cum duabus araluris,
Boliunconi et Bassconi íVatribus germauis
[Volný,
z
Lembistu,
z
Valdšlejna
hejtmanovi nená-
Když ale zemel p. Zdenék, vložili v desky r. 1564 (a nikoU r. 1563) mocni otcovšti porunici sirôtku a staikú po ném, Václav Hodický z Hodic, Anna Krajika z Krajku a Zdenék Kraji z Krajku zminéný stateek Maršovický p. Matyášovi Žalkovskému z Žalkovic (Z. d. b., XXIV., 35). Jeho dédic p. Jindíich Žalkovský z Žalkovic a na Skalice prodal však Ivrz, dvur a ves Maršovice s poplužim, dvorem panským, též s obilím s ozimým na rolich dvorských vládykovi Bernartovi Jurmanovi z Krásenska za 6000 zl. a vložil v desky r. 1601. (Z. d. b., XXIX 14). Týž úastnil se eského ležel!!).
,
povstaní.
Ponévadž Volný (HL, byly zde
dvory
95)
má Burian
misto
a nikoli dvorce; lanbcd)tlid)0
Jurman, ponechán týž uázev má se preložili zemépanšti,
;
cisaští ? Z uvedeného možno idefdu sop.sáni Vlastivétly
!
poznali, jak
daleko
se
uchýlil
]>.
spisovatel od
Ah;/. KratoclivU.
— Sdélení z Mor.
449
—
musea zemského.
pomocnými silami pro Kietze. M. Wanklova ujala sejiž s editelem práce v oddelení. Kuratórium chová nadéji, že tato ást musea, pro Moravu lak vysoce duležitá, konené dojde odborného zpracováni,
Zemský výbor markrabslvi moiavskélio
oddelení lidovédné
si.
Madlenu
Wanklovu
uslaiiovil
a p. red.
na néjž jí tak dlouho bylo ekati. Prosíme pp. interesenty, aby svými dotazy, nabidkami a z[)rávami obraoeli se na proí. Josefa v Brne, Špilberská
Vka,
ul.
.
61.
lidovédném oddelení Františkova musea v Brne zí.^ena byla praa vyíívaky. Rád pracovný a vysvetlení, za jakých podmínek správa štúdium dovoluje, podá ochotné editel ddélení Josef Vlek. c. k. j)rofesor v Brne, Špilberská ul. . Gl. Pri
covná
pro odborniky, umélce
(
Sdélení redakní. v zájmu ukonení nék(dika pojednaní bylo treba lánku P. T esa e: Výpisky archívu Napajedelského.
vyradili
pokraovánj
PRÍLOHA ASOPISU MOR. ZEM MUSEA,
R.
19i4.
PERIODICKÉ SPISY DOCHÁZEJICI
DO ZEMSKÉ KNIHOVNY MORAVSKÉ.
SESTAVILI
DR
V. SCHR.Si.M
A.
')
A DR H. JARNIK.
EŠKE.
Almanach eské Akadémie. Almanach kr. hl. m. Prahy.
asopis
Almanach, Batovcäv. Polit. kalendár a adresár, schematismus a statiska zemí kormiy eské.
asopis turíst. asopis uitelek asopis vlasten.
Spolenosti pátel eských.
ností
starožit-
škoI materských.
spolku musejního Olomouci. asopis. eský, historický. v
.\rcha.
Archív eský. Archív na pírodovéd. prozkoumání Moravy. .\rchiv pro badaní o J. A. Komen-
Dalibor. Dílo.
Doba, Naše.
ském. Archív pro lexikografií a díalektologíí (G. Akadémie).
Domov, Náš,
Archív pro pírodovéd. výzkum ech. (. Akadémie.)
Epocha.
Archív, Historický
Eva.
Archív, Selský
eská.
Flóra, C.o
mésíc
dal.
asopis katoUckého duchovenstva. asopis Matice Moravské. asopis moravského musea zemského. asopis Musea král. eského. asopis Mus. slovenskej spolonosti, (lasopis pro <
lasopis pro a fysiky.
moderní
filológii.
pestovaní mathematiky
Háj.
Hlídka.
Hospodár, Moravský,
Kodym. Hospodársky asopis. Komenský. Týdenník vychovatelský. Kraj,
Brdský.
Krása našeho domova.
') S vylouenim politických hstu, spolkových zpráv bez vedeckého obsahu, kolnich programu, kalendáru, obyejných adresáru. Z periodík docházejícich pro .Matici Moravskou (znaeny f) a pro Deutscher V'erein f. die Geschichte Mährens u. Schlesiens (zna. *) pojala jen ta, jež chybéji Zemské knihovne.
.
Kultúra.
eská.
Príroda (a škola).
Príruka.
Kvetv.
Lid,
eský.
Revue, Revue, Revue, Revue, Revue,
Listy filolog'ické.
Biologické.
Listy,
t Listy Vychovatelské.
Lumír.
Museum. asopis bohoslovca eskoslovanských. Mysl,
eská.
Štatistická,
král.
eského.
eská. Hudební. Mor.-slezská.
Pokroková. Ženská. Roenka. Rozhledy po písemnictví pedagogickém. Rozhledy, Literárni. Rozhledy, Pedagogické. Rozpravy eské Akadémie.
Niva. (Brno.)
Sbika pramenil ku poznaní hter. života v echách, na Morave a
Noviny, Mor.-sl. íeznické.
v Slezsku. (. Akadémie.) Sbornik eské spolenosti zemvdné. Sborník filologický. (. Akadémie.) Sbornik historického kroužku. Sborník Mést. histor. musea v Plzni. Sborník Mus. slovenskej spolonosti. Sborník Mus. spolenosti ve Val.
Obec, Naše. t Obzor Národohospodársky. Obzor, Hudební. Obzor, Lovecký. Obzor, Nový. Obzor, Obchodní. Obzor, Slanský. Obzor, Spoitelní. Obzor, Vinársky. Obzor, Ženský.
Mezifii.
Sborník véd právnich a státních. Sbornik, Hudební. Seznam úednikú a zízencú pri úadech mor. zem. výboru a pri mor. zem. ústavech, jakož i uitelstva na zem. reálkach a na hosp. a
Ochrana dítéte. Ochrana mládeže. Osveta. Osveta,
eská.
lesn.
Památky archeológ, a místopisné. t Pohady, Slovenské. Poklady, Umelecké, ech. (La richesse artistique de la Politika,
školách.
Smery, Volné. Smetana. Stráž Moravy. Studie
a
texty
k
Zemédélská.
Svaz.
Vestník
Svet,
Protokoly obchod, a živnost. komory v Olomouci, t Prúdy.
t Škola, Méšíanská.
Pehled.
Vela Moravská.
Týdennik
Pehled
revuí.
Pehled, Slovanský. Pehled, UCitelský.
dejinám
Zem. svazu pro po-
Praha, Zlatá. Pravek. Právnik.
otázkam.
nábož.
eským.
Bohéme.)
vznes, návštevy cizincu. Svet,
venovaný
ver.
eský Literárni.
Velár, Pokrokový.
Veda eská. Veraikon. Edice grafická.
Vesna. List žen eskoslovanských.
Vestník Vestník
eské Akadémie.
Zákony a nanzení zemská pro markr.
eských
Moravské. Zpráva Meterol.
profesora.
Jednoty katol. duchovních diec. Brnenské. Vestník Klubu prírodovedeckého v Pro-
Vestník
stej ové.
Vestník
kr.
spolenosti
0.
Vestník Usted.
náuk.
spolku jednôt
uit.
na Morave. Vestník Ust. svazu
družstev
živno-
pro Mor. a SI. Vestník, Národopisný, eskoslovanský. sten.
Živnostenský.
Zpráva
o
roku
stud.
c.
eské
k.
Zpráva,
Statist.,
kr.
hl.
m. Prahy a
spojených s m. stat. komisí obcí. Zprávy Mor.-sl. Svazu osvetového. Zprávy Právnické jednoty mor. v Brne. Zprávy Zem. archívu král. eského. Zprávy Zem. statist. úradu král.
eského. Zprávy, Jednací, obchodní a živnost. komory v Praze.
Zvon.
Vlast.
Zákonník
Zákony
píírodozp.
university v Praze.
Vestník Matice Opavské. Vestník tésnopisný.
Vestník,
komise
spolku v Brne.
Živa.
ríšsky.
a
nanzení
pro vév. Horní
Živnostník, Moravský,
a Dolní Slezsko. B.
Abhandlungen der
kgl.
NEMECKÉ.
Akadémie der
Wissenschaften zu Berlin.
Abhandlungen der kgl. bayerischen Akadémie der Wissenschaften. Abhandlungen der k. k. geographischen Gesellschaft in Wien. Abhandlungen der naturforschenden Gesellschaft zu Gôrlitz.
Abhandlungen der naturhistorischen Gesellschaft zu Niirnberg.
Abhandlungen
der
paläontologischen Gesellschaft. Vereines
f.
Bôhmen
„Lotos".
Abhandlungen, herausgegeben vom naturwiss. Verein zu Bremen. Abhandlungen u. Berichte des Museums f. Nátur- u. Heimatkunde zu Magdeburg. Acta, Nová. Abhandlungen der Kais. Leop. Garol. deutschen Akadémie der Naturforscher.
Almanach der
Akadémie der Wien.
kaiserl.
Wissenschaften
in
f.
Lite-
Jacques Jaeger. Altvater. Organ des mährisch-schlesischen Sudeten-Gebirgs-Vereines. Annalen der Naturphilosophie. Annalen des k. k. naturhistorischen ratúr.
Hrsg.
Hofmuseums
v.
in
Wien.
Annalen des Vereins f. nassauische Altertumskunde u. Geschichtsforschung.
schweizerischen
Abhandlungen des deutschen naturwiss.-mediz.
Almanach, Wiener. Jahrbuch
Anzeiger der ethnographischen Abteilung des ungarischen National-
museums. Anzeiger der kaiserl. Akadémie der Wissenschaften in Wien. Anzeiger des germanischeu National-
museums. Anzeiger f. schweizerische Altertumskunde. Anzeiger, Archäologischer. Anzeiger, Zoologischer. *Anzeigen, Kunstgeschichthche. Beiblatt der Mitteilungen des histituts . ôsterr. Geschichtsforschung.
Deutsche. Monatschrift f. das Leben der Deutschen in
Arbeit,
geistige
Bericht der naturforschenden Gesellschaft in Bamberg.
Bôhmen.
Bericht der
Archív
des Vereines f. siebenbiirgische Landeskunde. Archív f. Brakteatenkunde.
Archív
das Studíum der
f.
Sprachen * Archív
f.
Kunst. ^Archív f.
neueren
Literaturen.
f.
oberhessischen GesellNátur- u. Heílkunde.
hessísche
Geschichte
Bericht
a.
u.
Hrsg.
vaterländísche Geschichte
Aussenhandel
u.
Zwischenverkehr der
im Reíchsrate vertretenen Konigreiche u. Liinder und der Länder der heíUgen ungarischen Krone.
osterreíchíschen
Giubs
des
Naturkunde
f.
Briinner
Leln-erver-
eines).
uber die Fortschritte der rômisch.-germanischen Forschung.
Bericht
*Bericht, Summarischer, der Handelsu.
Gewerbekammer
in Briinn.
Beríchte iiber die Verhandiungen der kônigl.-sächsischen Gesellschaft der
Wissenschaften zu Leipzig. *Berichte u. Mitteilungen
des Altertums- Vereines zu Wien. Berichte, Mathematische u. naturwissenschafthche, aus Ungarn. Beschliisse des Landtags der Markgrafschaft Mähren.
Biidungs-Blätter, Freie.
Erzie-
Blätter
Schulgeschichte.
u.
des
Bibhophilen-Kalender, Deutscher. Bibliotheca geographica.
Beíträge zur Hydrographie Ôsterreíchs. zur
M.
(Section
Topographíe in Kärnten. Arkadía. Ein Jahrbuch f. Díchtkunst. Árzteblatt, Deutsch-mährisches.
hungs-
der
schaft
Bericht der Senkenbergischen naturforsch. Gesellschaft in Frankfurt
u.
Beiträge
Olmiitz.
Geschichte u.
u.
v. Steinhausen. Archív f. naturwíss. Landesdurchforschung von Bôhmen. Archív f. ôsterreíchische Geschichte. Archív f. slavische Phílologie. Archív f. Rehgíonswissenschaft. f.
in
Bericht
Frankfurts
Altertumskunde. Archív f. Kulturgeschíchte.
*Archív
naturwissensch, Sektion des Vereines „Botanischer Garten"
f.
Obst- Wein-
u.
Gartenbau
u.
Kleintierzucht (Briinn).
Beiträge zur Štatistik
der
Personal-
eínkommensteuer.
Buchhändler-Gorrespondenz,
Ôster-
reichisch-ungarische.
Beiträge zur Štatistík der Stadt Frankfurt a.
M.
Bericht der
Garinthia. k. k.
Permanenzkommis-
I.
Mitteilungen
schichtsvereines
f.
des
Kärnten.
II.
GeMit-
Handelswerte (des Aus-
teilungen des naturhistor. Landes-
senhandelsverkehrs) im k. k. Handelsmínísterium iiber die Bewertung u. Bewegung des Zwischenverkehrs zwíschen den im Reíchs-
museums f. Kärnten. Chronik der ukrainischen ŠevenkoGesellschaft der Wissenschaften in
síon
rate
f,
die
vertretenen
Ländern
und
Kônigreichen
den Ländern
u.
der
ungar. Krone.
meteorologischen Kommíssíon des naturforschenden Ver-
Bericht der
eines in Briinn.
Lemberg. Chronik des Wiener Goethe-Vereines. *Darstellungen u. QueUen zur schlesischen Geschichte.
Denkschriften der kaiserl. Akadémie der Wissenschaften in Wien.
Echo, Das
Jahrbuch der
k. k. heraldischen Ge^Adler" in Wien. Jahrbuch der k. k. Zentralkommission f. Denkmalpflege.
literarische.
Eckart.
sellschaft
*Erde, Deutsche. Euphorioii.
Jahrbuch Fontes rerum Austriacarum. *Forschungen u. Mitteilungen zur Geschichte Tirols u. Vorarlbergs.
*Forschungen zur brandenburgischen preussischen Geschichte. der naturwissensehaftHdien Forschung.
u.
Fortschritte
Gem.-Verwaltung tistik
Gemeinde-Sta-
u.
der Landeshauptstadt Briinn.
Geschäftshericht der Handels-
werbekammer
in
u.
Ge-
Wien.
*Geschichtsblätter,
Deutsche.
*Geschichtsblätter,
Schlesische.
Gesetz- u. Verordnungsblatt
f.
der
mittleren
Unterrichts-
mit deutscher u. zum Teile deutscher Unterrichtssprache. Jahrbuch der Naturwissenschaften. Jahrbuch der St. Gallischen naturanstalten
wissenschaftl.
Gesellschaft.
Jahrbuch des Brúnner Stadttheaters. Jahrbuch des Bukowiner Landesmuseums. *Jahrbuch
des lu"stor. Vereins das Fiirstentum Liechtenstein.
f.
Jahrbuch des hôheren Unterrichtswesens in Ôsterreich, Jahrbuch des k. k. hydrographischen Central-Bureaus.
Schle-
sien.
Jahrbuch
des
Gewerbezeitung, Mährisch-schlesische Glóbus. Zeitschrift f. Länder- u. Vôlkerkunde. Goethe-Jahrbuch.
Landes-
naturhistor.
Museums von
Kärnten.
Jahrbuch des städt. Museunis fur Volkerkunde zu Leipzig. *Jahrbuch des Stiftes Klosterneuburg. Jahrbuch des ungar. Karpathen-Vereines in Igió.
Halbjahrs-Katalog, Hmrichs.
*Handbuch,
Ósterreichisches
stati-
stisches.
Handbuch,
Statistisches,
Frankfurt
Handbuch. reiches
a.
der
Stadt
M. des
Statistisches,
Kônig-
Bohmen.
Handbuch, Statistisches, reich Wurttemberg.
f.
das Kônig-
*Heimat, Deutsche. *Heimat, Oberschlesische. Hofkalender, Gothaischer genealogischer.
Hof- u. Staatshandbuch ungar. Monarchie.
der ôsterr.-
*Jahrbuch der Gesellschaft f. die Geschichte des Protestantismus in Oesterreich.
Jahrbuch der Grillparzer-Gesellschaft. Jahrbuch der k. k. geologischen Reichsanstalt.
Jahrbuch *Jahrbuch
f.
f.
Altertumskunde (Wien). Geschichte, Sprache u.
Literatúr Elsass-Lothringens.
*Jahrbuch
f.
Landeskunde von Nie-
derosterreich.
Jahrbuch, Biographisches, scher Nekrológ.
u.
deut-
Jahrbuch, Bremisches. Jahrbuch, Geographisches. Jahrbuch, Historisches, der Gôrresgesellschaft.
Jahrbuch, Kirchenmusikahsches. Jahrbuch. Ornithologisches. Jahrbuch, Statistisches, der autonomen Landes-Verwaltung. Jahrbuch, Statistisches, des k. k. Ackerbauministeriums. Jahrbiicher der k. k. Central anstalt f.
Erdmagnetismus. Nassauischen VerNaturkunde.
Metereologie
Jahrbiicher eines
f.
des
u.
Nationalokoiiomie u.
Jahrbiidier fur
*Jahrbuche Vereins
.lahresberichte
des
Jahresbericht, Zoologischer,
meklenburgische
Ge-
Justiz-Statistik,
u. f.
Handbuch
schichte u. Altertumskunde.
*Jahbucher, Bonner. Neue, fiir das klassische
Jahrbiicber,
Altertum, Gescliichte
u.
deutsche
Literát iir.
*Jahbucber, Neue Heidelberger. *Jahrbucher, Pommersche. Jabrbucher, Preussiscbe. Statistische, der kgi. Hauptstadt OhniUz. Jabrbucher, Wiirttembergisebe, f. Štatistik u. Landeskunde. Jabrbucber, Zoologische.
Jabrbucber,
Jabresbericht
der
Gesellschaft
Heilkunde
Nátur- u. Jabresbericht
der
in
kgi.
fur
Dresden.
Gesellschaft der Wissenscbaften.
Kommission
der
naturwissenscbaftlicben
zur
Durchfor-
Naturforschenden Gesellschaft Graubiindens in Ghur. der
Jahresbericht der scblesischen Gesellf.
vaterländische Gultur.
Jabresbericht des Frankfurter Vereins f.
Geograpbie
u.
Jahresbericht des
Garolinum Jahresbericht
in
Francisco-
scbweizerischen in
f.
die Ge-
schichte der Stadt Niimberg.
Jahresbericht des Vereines
f.
Gebiete der germanischen
der
iiber
klassischen
die Fortschritte
Altertumswissen-
schaft.
Jahresbericht, Botanischer. Jahresbericht,
Kunstwart. Landesgesetzf.
Verordnungsblatt
u.
Mähren.
*Landtagsverbandlungen Die
tagsbeschliisse, J.
Kritischer,
Landu. bôbmischen-
1526 anbis auf
die Neuzeit.
Literatúr der Landes- u. Volkskunde
der Provinz Schlesien.
germanische f. manische Philologie.
Literaturblatt
Literaturblatt,
u.
ro-
Allgemeines. Keiters
kathoU-
scher.
Kíirschners
deu-
tscher.
Lotos.
Deutscher. Naturwissenf.
Zeitscbrift
schaften.
Philologie.
Jabresbericht
Kunstbandbuch, Dresslers.
sieben-
burgische Landeskunde. Jahresbericht uber die Erscheinungen
dem
alle.
Kunstchronik.
Literaturkatalog,
Zíinch.
Jahresbericht des Vereines
auf
Die.
Kunst, Die, fur
Literaturkalender,
Linz.
Landesmuseums
Kultúr,
Literaturkalender,
Štatistik.
Museum
des
Korrespondenzblatt der deutsch. Gesellschaft f. Anthropologie, Etbnologie u. Urgeschichte. *Korrespondenzblatt des Gesammtvereines der deutschen Geschichtsu. Altertumsvereine. Kreuz, Das rote. Kuhländchen, Unser.
vom
schung Mährens. Jahresbericht
Ein
Justizverwaltung.
d.
Landtagsblatt, Mäbriscbes.
logischen Anstalt. Jabresbericht
Osterreichische.
f.
bôhmiscben
Jabresbericht derkgl.ungariscben geo-
schaft
Fortschritte der romanischen Philologie.
Štatistik.
iiber
die
Magazin, Neues Lausitziscbes. Mannus. Zeitscbrift f. Vorgeschichte. Merker, Der, Minerva.
Handbuch
der
gelehrten
Welt. Minerva. Welt.
Jabrbuch
der
gelehrten
Mitteilungen aus dem Landesarcbive des Kônigreichs Bôbmen.
.
dem germanischen
aus
Mitteilungen
dem Jahrbuche
der
Kgl. ungarischen geologischen
An-
Mitteilungen aus stalt.
dem
Provinzial-
museum
der Provinz
Sachsen zu
Halle
S.
aus
*Mitteilungen a.
Naturfreunde
dem
in
Mitteilungen aus
J.
der
Yereine
Reichenberg. Pertlies' geogra-
phischer Anstalt, v. Petermann. der anthropologischen
Mitteilungen
Wien. Mitteilungen der Erdbeben-Gommission der kais. Akadémie der Wissenschaften in Wien. Gesellschaft in
Mitteilungen der Gesellschaft
f.
Salz-
burger-Landeskunde Mitteilungen der
geograpliischen
k. k.
Gesellschaft in Wien.
Mitteilungen der
k. k.
Zentralkomis-
Denkmalpflege. Mitteilungen des deutschen higenieurvereines in Mähren. Mitteilungen des Erzherzog Rainer sion
f.
Museums
f.
*Mitteilungen
Kunst des
u.
Gewerbe.
Instituts
f.
ôster-
reichische Geschichtsforschung. Mitteilungen des k. k. Finanz-Mini-
steriums.
Mitteilungen des
Oberhessischen Ge-
schichtsvereines.
Mitteilungen des osterreichischen Yereins f. Bibliothekswesen. Mitteilungen
desamtes
des statistischen Landes Herzogtums Buko-
vina.
Mitteilungen des statistischen Landesamtes des Kônigreichs Bôhmen. *Mitteilungen des Yereines f. Heimatkunde des Jeschken-Isergaues.
*Mitteilungen des Vereius nitzer Geschichte, Mitteilungen des Vereuis scliichte der
Deutschen
f.
f.
in
Chemdie
Ge-
Bôhmen.
Vereins f. die Geschichte der Stadt Niirnberg.
Mitteilungen
Erdkunde
f.
des Vereins f. Kunst Altertum in Ulm u. Oberschwaben. Mitteilungen des Vereins fiir nassauische Altertumskunde u. Ge*Mitteilungen u.
schichtsforschung.
aus
Mitteilungen
Mitteilungen des Vereins
zu HaUe.
Nationalmuseum.
des
Mitteilungen
Gesellschaft
die
f.
der
Freunde Wilhelm Raabes. ^Mitteilungen zur Volks- und Heimatkunde des Schônhengstler Landes. Mitteilungen, Entomologische.
Mitteilungen, Mineralogische u. petro-
graphische, hg.
v.
Tschermak.
Monatsberichte, Ornithologisehe. Monatsblatt der k. k. heraldischen Gesellschaft „Adler" in Wien. *Monatsblatt des Altertumsvereins zu
Wien. *Monatsblatt des Vereines f. Landeskunde von Xieder-Ósterreich.
der
Monatshefte
Gomenius-Gesell-
Kultúr u. Geistesleben. Comenius-Gesellder Monatshefte schaft f. Volkserziehung. schaft
f.
Monatsschrift
f.
christliche
Social-
Reform. Monatsschritt,
Brunner,
f.
Textil-
industrie.
Monatsschrift, Germ.-romanische.
Monatsschrift, Statistische.
Musikbuch aus Ósterreich. Nachrichten, AmtUche, des k. k. Ministeriums des Innern. Nachweise. Monathche, des Zwischenverkehrs zwischen den im Reichsrate vertretenen Kônigreichen
und
den Ländern ungarischen Krone,
der
und
Ländern
Xord und Súd. Personalstand der Ämter des mähr. der mähr. Landesausschusses, Landesanstalten, der Landesrealschulen
sowie land-
schaftlichen Schulen.
Prometheus.
u.
forstwirt-
8
POtokoUe der Sitzungen derHandelsu. Gewerbekammer in Briinn. PotokoUe uber die ofentlichen Sitzungen der Handels-
kammer ProtokoUe
u.
Gewerbe-
die
iiber
ôíTentl.
Plenar-
sitzungen der Handels- u. GewerbeStenograpliische,
Hauses
Abgeordneten
der
schen
Gesellschaft
Akadémie
sischen schaften.
Herrenhaxises
des
Gesellschaft
f.
lande des
histor.
Vereins
. das Gossherzogtum Hessen. *Quellen zur Geschichte der Stadt
Wien. Rechenschaftsbericht iiber die Amtswirksamkeit des mährisch. Landes-
Ausschusses. Revue. echische. Rundschau, Brautechnische. Rundschau, Deutsche.
Rundschau, Ôsterreichische.
in
u.
der HerrZuckerfabriken
Schlesien.
Schlagwortkatalog, Karí Georgs.
naturforschenden GeDanzig. *Schriften des Vereins f. Geschichte des Bodensees. Schriften des Vereins f. Socialpohtik. Schriften des Vereins zur Verbreitung naturwissensch. Kentnisse in Wien. Schulblatt, Deutschmährisches. Schule und Haus. Schulwart, Deutscher. Sitzungsberichte der gelehrten estnischen Gesellschaft. Sitzungsberichte der Kaiserlichen Akadémie der Wissenschaften in Schriften
der
schschaft,
Wien.
in
W^issen-
vom
naturhistor.
preussischen Westfalens.
u.
Rhein-
und Abhandlungen
der kônighch
sächsischen GesellBotanik u. Gartenbau „Flóra" in Dresden. Štatistik des auswärtigen Handels des osterr.-ungar. Zollgebietes. Štatistik des osterreichischen Postu. Telegraphenwesens. Štatistik des Zwischenverkehrs zwischen Ôsterreich u. Ungarn. schaft
Štatistik,
f.
Ôsterreichische.
und
zur GeBenediktinerordens und seiner Zweige.
Studien
schichte
Mitteilungen
des
Neuester,
Giiter u.
Mähren
der
der
Sitzungsberichte
schaften,
Wissen-
Literatúr u. Kunst.
Sitzungsberichte, hg,
Verein
Reichsrates.
Schematismus,
der
*Sitzungsberichte, der Kurländischen
des
*Quatalblätter
Klasse).
schaften.
des
Reichsrates.
ôsterr.
historische
des
Protokolle, Stenograpliische, iiber die
Sitzungen
u.
Sitzungsberichte der Kôniglich preus-
kanniier in Wien. Protokolle,
bayerischen Akadémie der Wissenschaften (philosophisch-philogische Sitzungsberichte derKôniglich bôhmi-
Olmiitz.
in
KônigUch
der
*Sitzungsberichte
Taschenbuch, Genealogisches, der adeiigen Häuser Ôsterreichs. Taschenbuch, Gothaisches genealogisches,
der briefadehgen Häuser. Gothaisches genealo-
Taschenbuch,
der freiherrhchen Häuser. Gothaisches genealogisches, der gräflichen Häuser. Taschenbuch, Gothaisches genealogisches,
Taschenbuch,
gisches,
der uradeligen Häuser.
Tätigkeitsbericht der deutschen Sektion
des Landeskulturrates
f.
die
Markgrafschaft Mähren. Tätigkeitsbericht der mährischen Museumsgesellschaft. Tätigkeitsbericht
des
Zentralkolle-
giums des mährischen Landeskulturrates.
Úbersichten.
den
betretlend
Statistisclie.
Handel deiwicli-
ausAväitiiren
tigsten Staateu.
Úbersichten,
*Volkskunde, Vorzeit,
Deutsche,
Schlesiens, in Bild. u. Schrift.
betreffend
Statistische,
den auswärtigeu Handel des Ver-
\Vasser\virtschaft,
tragszollgebietes der beiden Staaten
Wer iss ?
der ôsterr.- ungar. Monarchie.
*Zeitschnft
Verhandkingen der gelehrten estnischen Gesellschaft zu Dorpat.
Verhandkmgen der Handels- u. Gewerbekammer f. Schlesien. geologischen
k.
k.
zoologisch-
botanischen Gesellschat. Verhandlungen der ornithologischen Gesellschat in Bayern. Verhandlungen des histor. Vereines der Oberpfalz
u.
Regensburg. Laudwirtschats-
Verhandlungen des rats von Elsass-Lothriugeu. Verhandlnngen des naturforschenileu in
Degener.
Naturwissenschafth-
der
Gesellschaft
histor.
. die Provinz Poseu. *Zeitschrift des
Aachener Geschichts-
vereins. Zeitschrift des deutschen
die
Gescliichte
Mährens
Vereins . u. Schle-
siens.
Reichsanstalt.
Verhandlungen der
Veieínes
Die.
v.
von
Mälnen und Schlesien.
k. k.
Hg. Wochenschrift. che.
Vergangenheit und Gegenwart. Verhandlungen der Forstwirte
Verhandlungen der
dem
aus
Bôhmen.
ôstlichen
des
*Zeitschritt
Ferdinandeums
in
Tirol u. Vorarlberg.
Harz-Vereines . Ge-
Zeitschrift des
schichte u. Altertumskunde. Zeitschrift des
historischen
Vereins
. Niedersachsen. Zeitschrift
des
sächsischen
kônigl.
statistischen Bureaus.
Zeitshrift
des
mährischeu Laudes-
museums.
Briinn.
des nordbôhmischen Gewerbemuseums.
*Zeitschrift
Verhandlungen des naturforschenden Vereines der
preussischen Rhein-
Westalens. Verhandlungen des Vereins . Xaturu. Heilkunde zu Pozsony. Verôtentlichungen des städt. Museums . Volkerkunde zu Leipzig. Halbmonatliches. Verzeichnis, von Aufsätzen aus deutschen Zeitungen. lande
u.
Verzeichnis,
Wochenthches, der
er-
schienenen u. der vorbereiteten Neuigkeiten des deutschen Buchhandels. Vierteljahrschrift
f.
Social-
u.
Wirt-
schaftsgeschichte. Vierteljahrschrift
Philosophie
u.
f.
wissenschafthche
Soziologie.
*Vierteljahrschnft. Historische.
Wiirttembergische. Landesgeschichte.
*Viertelj ahrshefte. f.
Volksbildung'sarchiv.
*Zitschrift des Vereins
f.
Geschichte
Schlesiens.
des Vereins f. hessische Geschichte u. Landeskunde. Zeitschrift des Vereins f. Volkskunde. Zeitsclnift f. allgemeine Physiologie. Zeitschrift f. bildende Kunst. Zeitschrift f. Briidergeschicht. Zeitschrift f. christhche Kunst. Zeitschrift f. das priváte u. ôtfentHche Recht der Gegenwart. Zeitschrift f. deutsche Philologie. *Zeitschrift f. deutsches AUertum u. deutsche Literatúr. *Zeitschrift
Zeitschrift fur
die
gesamte
Staats-
wissenschaft. Zeitschrift
f.
Ethnologie.
Zeitschrift
f.
Geschichte
hung
u.
Zeitschrift
der Erzie-
des Unterrichts. f.
Geschichte
u.
Kultúr-
:
10
ÓstoiTcichisch-Sclilesi-
geschiclite
Kanken-
.
Zeitschiirt
Humani-
u.
Volks-
. ôsterreichische
kunde.
osteuopäische
.
Ge-
schichte, Zcitsclirift
. praktische Geológie.
Zeitschrift
f.
politik
Volkswirtschaft, Social-
Vewaltuiig.
u.
Zeitschrift
Zeitschrift
wissenschaftliclie Zoo-
f.
Geschichte
f.
Altertumskunde.
Praehistorische.
Zeitschrit,
Steirische,
Zeitschrift,
Thuringisch-sächsische,
Zentralblatt
f.
Bibliotheksweseii.
Zentralblatt
f.
Landwirtschat.
Biologisches.
Zentralblatt, Literarisches,
Boletm
Analele Academiei
Románe.
Museo
nacional y
Museo
Boletín del
de
ar-
ii
acHaHir.
Bibhoteca Nacional
de la de México.
*Analecta BoUandiana.
história
Deutsch-
f.
Bidrag, Zoológ., frán Uppsala. EiojijieTeHH JíHTepaiypti
Upsalensis.
queología,
f.
Geschichte i. Kimst.
OSTATNÍ.
Acta, Nová, Regiae Societatis scient.
Anales del
Geschichte.
f.
land.
C.
nacional de ar-
(jueología etc. (México).
etnológia
Bulletin de la section histor. de l'Aca-
agri-
Bulletin de la Société Impér. des na-
(México).
démie Roumaine.
Annali delia R. Accademia coltura di Torino. Anthropologie,
turahstes de Moscou.
.
Bulletin de la Société polonaise pour
avancement des sciences. Académie
Aquila.
Archives néerland. des sciences exac-
Archiwum komisyi
Bulletin international de
des Sciences
naturelles.
*Archivum Franciscanuni historicum. historycznej.
Arkiv fôr botanik. Arkiv fôr kemi, mineralogi och geologi.
zeiger der in
de
Gracovie.
(An-
Akadémie derWissensch.
Krakau.)
Bulletin of
ment
the
station
Bulletin of the
Agricuitural
experi-
of Nebraska.
Geological institution
of the University of Upsala.
Arkiv fôr zoologi.
Bullettino
Athenaeum (London). delia R.
Accademia
matematiche
di
archeológia
e
storia
dalmata. dei Lincei
a Rendiconti delia classe di scienze e
naturali;
b Notizie degli scavi di antichita; c
Ver-
f.
Zeitschrift,
Zentralblatt,
Basler,
^Zeitschrift,
fisiche,
Ôsterreichische,
Zeitschrift,
In-
lógie.
Atti
f.
Zeitimg, lllustrierte.
wissenscliaftliclie
f.
sektenbiologie.
et
Landwirtschaftliche,
Osterreichisch-Schlesien.
waltung.
*Zeitschrift
tes
Historische.
Zeitschrift, Óster. botanische.
tätsanstalteii.
Zeitschrit
n.
*Zeitschrift, Zeitschrift,
ens.
Rendiconti delle sedute solenni.
Izvestja Muzej. društva za Kranjsko. Mitteilungen des Museal-
Garniola.
Vereines f. Krain. Gasopis Maicy Serbskeje.
11
*Catalogus
cleri
archidioec.
Olomu-
censis.
denskabernes
Forhand-
Selskabs
linger.
Catalogus
vener.
cien
Bru-
dioec.
nensis.
Rad
akademije
Jugoslav.
znan.
i
umjet.
Report, Annual, Értesítô.
Akadémia!.
Értesítô.
Archaeologiai.
of the Agricultural
experiment station
Revue
critique
of
histoire
Nebraska. et de lit-
térature.
*Fataburen. *Foni\väniier.
Glasnik Hrvat. prirodoslovnoga društva.
Glasnik Zemaljskog nuizeja u tíosni Hercegovini. i Jouiual des savaiits. H3BtcTÍfl MMnep. AKaaeMin navKi. Bulletin
de
Académie Impé. des
sci-
HsBtcTHÄ na ceMiiHapa no cian. ouao
npH YHHBepciiTeTa
HsBtcTifl oTjtJieHifl
stique.
Roczniki Towarzystwa przyjaci)! náuk Poznaúskiego.
Rozprawy Akadémii umiejetnosci Krakowie, wydzial GóopHHKTj
b-l
Cooiih
pycc. aatiKa m
c.io-
BecHocTii Hmo. ÄKaÄ. navKij.
MMn. Anaj.
navKi,.
humanist. vetenskaps-samfundet Upsala.
*Skrifter utg.
Kgl.
af
CniicaHHe na BTiJirapcKaxa ÁKajeMiiH K.10HT>
HayKlITli,
T MsBtCTlíI, C.iaBHHCKia.
\v
histor.-filozof.
OTjli.ienia pycc. aatiKa n cjio-
BecHocTii
ences de S.-Pétersbourg.
jonifl
*Revue histoire ecclésiastique. Revue de Paris. Revue des deux mondes. Rocznik Slawistyczny. Revue slavi-
H
UCTOp.-OH.lOJl.
iia itll-
.dOCOdl.-OOmeCTBPHT..
T K3BtCTÍH, yHiiBepcHTCTCKia. (Kiev).
Sprawozdania z czynnosci dzeú Akadémii umiejetnosci i
Katalóg literatúry naukowej polskiejA pozsonyi Orvos" Kozleményei, EgyesiiJetTermészettudományi Verhandlungen des Vereins . NáHeilkunde zu Pozsony tur- und
(Pressburg).
posie\v
Kra-
kowie. Šwiat Slowiaiiski. University of California in
publications
zoology.
BtCTHlIKT.,
PyCCKÍ
>I)IUOHOrHHeCKÍÍÍ.
t Kwartaluik historyczny.
Vjesnik Hrvat. arheološkoga društva.
.leTonHC (n Pa/i) Maiime GpncKe. .ItToniicb Ha B-L-irapcKaia HavKiirt.
Ljetopis Jugoslav.
ÄKajeMUH
sa
Akadémie u Za-
moires de
Mnep.
dj
AKajeMiii navKi). Mé-
Académie des -ciences
S.-Pétersbourg.
(Gl.
phys.-math.)
t 3aniiCKu IlMnep. HOBopocciicKaro Yhii
grebu.
Lud. Kwartalnik etnograficzny. prace komisyi j^zykowej Akadémii umiej.w Krakowie. Memoirs of the Boston Society of t Materyaly
SaniiCKH
i
BepciiTexa (Ojecca).
SanucKiiyKpaíH.nayK. lOBapiiCTBa bKhíbí 3aniicKH, yneHUfl, fÍMn. KasancKaro yim-
BepcuieTa. 36ÍpHHK7-, ETHorpa«ÍHHiiií.
natural history.
*Miesiecznik koscielny (Unitas).
Zbornik. Izd. Slovenska Matica.
Modern language
SôopHiiK, CniiCKii eTHorpaocKii.
review, The.
OôosptHÍe, 3THorpaa)iiMecKoe.
Oversigt over det Koná-. Dánske Vi-
JKypHa.t MiiHHCTepcTBa HapoÄHaro CBtraeHÍH. (G. -D.)
MOK. «KC. KNIHTISKiRNt. IR-IO
iipo-
lf93lH*1
U3.
i
/
Brunn. Moravské múzeum,
AS 142'
asopis
.B78
14pt.2
:
IMS
í»ONTIFICAL INŠTITÚTE 'OF
MEDIATV^L 59
S~'.:0\E3 QUEíN'S PARK
TORONTO
5,
Canaoa
