Poděkování: Mé poděkování patří PaedDr. Jitce Jursové, Ph.D. za odborné vedení, trpělivost, rady a připomínky a především ochotu, se kterou se mi v průběhu konzultací a zpracování mé bakalářské práce věnovala. Děkuji také PhDr. Vladimíru Píšovi za poskytnutý Eysenckův dotazník temperamentu.
ANOTACE Bakalářská práce se zabývá ilustrováním hlavních motivačních faktorů pro volbu volnočasové činnosti u tří vybraných osobností. Autorka v první části teoreticky popisuje osobnost pedagoga volného času z hlediska psychologie a pedagogiky, požadavky na jeho vzdělání a možnosti uplatnění. V druhé praktické části se pomocí analýzy polostrukturovaných rozhovorů a výsledků Eysenckova osobnostního dotazníku snaží odhalit hlavní motivační faktory pro volbu této činnosti jednotlivých osobností a naznačit na několika případech možné souvislosti mezi temperamentem osobnosti a jeho motivací pro výběr a výkon dané profese.
KLÍČOVÁ SLOVA Pedagog volného času, kompetence, osobnost, charakter, temperament, motivace
ABSTRACT The bachelor thesis deals with illustrating the main motivating factors for the choice of leisure activities in three selected personalities. The author describes the first part of the theory of free time teacher personality in terms of psychology and pedagogy requirements for education and job opportunities. The practical element analysis using semi-structured interviews and the results of the Eysenck Personality Questionnaire trying to discover the main motivating factors for the selection of the activity of individual personalities and indicate the number of cases of possible links between temperament and personality of his motivation for the selection and performance of the profession.
KEYWORDS Educator of leisure time, skills, personality, character, temperament, motivation
OBSAH Seznam tabulek: ................................................................................................................ 9 Seznam grafů: ................................................................................................................... 9 Seznam zkratek: .............................................................................................................. 10 ÚVOD ............................................................................................................................. 11 1 TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................. 13 1.1Pedagog volného času ............................................................................................ 13 1.2 Předpoklady a požadavky pedagoga volného času ............................................... 16 1.3 Kompetence pedagoga volného času .................................................................... 19 1.4 Příprava na profesi pedagoga volného času .......................................................... 21 1.5 Oblasti působení pedagoga volného času.............................................................. 22 1.6 Místa působnosti pedagoga volného času ............................................................. 24 1.7 Zaměření působení pedagoga volného času .......................................................... 24 2 OSOBNOST PEDAGOGA VOLNÉHO ČASU ......................................................... 26 2.1. Osobnost ............................................................................................................... 26 2.2 Osobnost a její struktura........................................................................................ 26 2.3. Osobnost z pohledu psychologie .......................................................................... 27 2.4 Charakter ............................................................................................................... 29 2.5 Temperament......................................................................................................... 30 2.6 Osobnost z pohledu pedagogiky ........................................................................... 33 2.7 Osobnost pedagoga volného času ......................................................................... 34 2.8 Empatie, komunikativní dovednosti, kreativita .................................................... 37 3 MOTIVACE ................................................................................................................ 40 3.1 Definice motivace ................................................................................................. 40 3.2 Motivace a lidské potřeby ..................................................................................... 41 3.3. Motivace pro práci pedagoga volného času ......................................................... 42
4 PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................... 44 4.1 Úvod výzkumné části ............................................................................................ 44 4.2 Cíl výzkumu .......................................................................................................... 44 4.3 Popis metody výzkumu ......................................................................................... 44 4.4 Přednosti a nedostatky kvalitativního výzkumu ................................................... 46 4.5 Výzkumný vzorek ................................................................................................. 47 4.6 Sběr dat.................................................................................................................. 48 4.7 Vyhodnocení a interpretace výsledků Eysenckova testu osobnosti ...................... 50 4.8 Interpretace a vyhodnocení polo strukturovaného rozhovoru ............................... 54 5 ZÁVĚR ........................................................................................................................ 64 6. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY: ....................................................................... 66 7. SEZNAM PŘÍLOH..................................................................................................... 68
Seznam tabulek: Tabulka č. 1 = Typy osobností Tabulka č. 2 = Výsledky Eysenckova testu Tabulka č. 3 = Pohlaví respondentů Tabulka č. 4 = Věk respondentů Tabulka č. 5 = Věková skupina svěřenců Tabulka č. 6 = Forma dalšího vzdělávání a přínos pro práci Tabulka č. 7 = Vnímání profese
Seznam grafů: Graf č. 1 = Výsledek testu EOD respondentky č. 1 Graf č. 2 = Výsledek testu EOD respondentky č. 2 Graf. č. 3 = Výsledek testu EOD respondenta č. 3
9
Seznam zkratek: Bc = Bakalář CŽV = Celoživotní vzdělávání DDM = Dům dětí a mládeže E = Extraverze EOD = Eysenckův osobnostní dotazník L = Lžiskóre Mgr. = Magistr MŠMT = Ministerstvo školství a tělovýchovy N = Neuroticismus PVČ = Pedagog volného času RC = Rodičovské centrum SPŠ = Střední pedagogická škola ŠD = Školní družina VOŠ = Vyšší odborná škola ZUŠ = Základní umělecká škola
10
ÚVOD Již několik let je v naší zemi kladen důraz na kvalitní prožívání volného času, a to především u dětí a mládeže. Díky tomu vznikají nové kluby, střediska volného času a zájmové kroužky. Volný čas se stává nedílnou součástí života, která se přímo podílí na životním stylu jedince. Současné děti a mládež vyrůstají v naprosto odlišných podmínkách, než vyrůstali jejich rodiče, dnešní společnost je více zaměřena na konzumní způsob života, lidé preferují více hmotné statky a ceněni jsou ti, kteří mají vyšší životní standard. Hrozí tedy velké nebezpečí, že v takovém světě ztratí mladý člověk správný smysl svého života. V tomto věku není mladý jedinec schopen sám rozpoznat ty pravé hodnoty, které mohou být důležité pro jeho další život. A právě kvalitní prožívání volného času může být cestou, která může takovému jedinci k tomuto poznání pomoci. Jenže volný čas, to nejsou jen kroužky a kluby, ale především lidé, kteří pomáhají tvořit programovou náplň a v první řadě ji realizovat. Lidé, kteří jsou schopni zaujmout jedince, podchytit ho pro tuto činnost a jsou schopni rozvíjet dál jeho osobnost. Jsou to pedagogové volného času. Někteří z nich dělají tuto práci ve svém volném čase po skončení pracovního procesu a pro radost z toho, že mohou svoje zkušenosti předávat dál, jiní mají zájem na tom, aby se děti a mládež bezcílně nepotulovaly po ulicích a pro další je to jejich profese, jsou to vystudovaní pedagogové volného času. Pro svoji bakalářskou práci jsem si zvolila téma Motivace volnočasového pedagoga k volbě svého zaměření, jelikož mě velmi zajímá, z jakého důvodu jsou lidé ochotni věnovat svůj volný čas jiným a rozdávat kus ze své osobnosti. Já sama se v oblasti volnočasových aktivit pohybuji již 20 let jako lektorka pohybové výchovy dětí a také spolupořádám různé pobytové akce pro děti a rodiče. V teoretické části jsem se pokusila o shrnutí dostupných poznatků a názorů na téma Pedagog volného času, jeho zaměření, příprava a požadavky na profesi. Dále, kde může v rámci svých znalostí pedagog volného času působit, jaká osobnost musí být, a především, jaké byly a jsou jeho motivy pro volbu této činnosti.
11
V praktické části jsem se zaměřila na zjištění motivů 3 vybraných pedagogů k volbě jejich činností a to pomocí polostrukturovaného rozhovoru a jako podpůrný prostředek jsem použila Eysenckův osobnostní dotazník EOD verze A, pomocí něhož jsem zjišťovala základní osobnostní profil vybraných pedagogů. Díky těmto sebraným datům chci zjistit, proč se jednotliví pedagogové rozhodli k té které činnosti, co je u práce drží a čím jsou díky této práci obohaceni, a naopak co je v jejich práci brzdí. Další kapitola je zaměřena na interpretaci získaných dat. Cílem předkládané práce je pak ilustrovat hlavní motivace k volbě činností na příkladech konkrétních osobností a tím přispět k poznání, proč jsou někteří lidé ochotni slevit ze svého pohodlí a věnovat se volnočasovým aktivitám dětí, mládeže i dospělých i za cenu neadekvátního ohodnocení. Já sama považuji toto téma za velmi aktuální a to proto, že se v dnešní době velmi rychle mění životní hodnoty a životní styl dětí a mládeže. Za alarmující považuji především zvyšující se počty mladých lidí závislých na drogách či automatech a narůstající kriminalita této věkové skupiny. A právě proto by se měla otázka kvalitního trávení volného času a především kvalitních a kvalifikovaných pedagogů dostat do popředí zájmu celé naší společnosti.
12
1 TEORETICKÁ ČÁST 1.1Pedagog volného času V první kapitole bychom si měli vysvětlit, kdo je pedagog volného času, jak by měl být připraven na svou profesi, kde všude může působit. Podle České legislativy, tedy zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, je pedagogický pracovník definován takto: „Pedagogickým pracovníkem je ten, kdo koná přímou vyučovací, přímou výchovnou, přímou speciálně pedagogickou nebo přímou pedagogickopsychologickou činnost přímým působením na vzdělávaného, kterým uskutečňuje výchovu a vzdělávání na základě zvláštního právního předpisu1) (dále jen "přímá pedagogická činnost"); je zaměstnancem právnické osoby, která vykonává činnost školy, nebo zaměstnancem státu, nebo ředitelem školy, není-li k právnické osobě vykonávající činnost školy v pracovněprávním vztahu nebo není-li zaměstnancem státu. Pedagogickým pracovníkem je též zaměstnanec, který vykonává přímou pedagogickou činnost v zařízeních sociálních služeb.“ Přímou pedagogickou činnost vykonává: a) učitel, b) pedagog v zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, c) vychovatel, d) speciální pedagog, e) psycholog, f) pedagog volného času, g) asistent pedagoga, h) trenér, i) metodik prevence v pedagogicko-psychologické poradně, j) vedoucí pedagogický pracovník. 13
Zjednodušeně lze pojem pedagog volného času definovat takto: pedagog volného času je osoba, která se věnuje vedením volnočasových aktivit dětí, mládeže, dospělých a seniorů. V současné době je pedagog volného času hlavně vychovatelem, který své klienty, především děti a mládež vede ke správným životním návykům a hodnotám nenásilnou formou prostřednictvím hry a prožitku. Je to člověk, který je vlastně takovým „mezičlánkem“ mezi rodinou a školou, mezi vzděláním a výchovou, a díky tomu je jeho místo v procesu výchovy nezastupitelné. „Pedagog volného času a vychovatel jsou pedagogičtí pracovníci, protože vykonávají přímou výchovně-vzdělávací činnost.“ (Hofbauer a kol., 2011, s. 70) Podle Pávkové (2008) spočívá funkce vychovatele především v tom, že je rádcem, instruktorem a inspirátorem činností, které nenásilně využívá k navození procesu učení. Svým každodenním výchovným působením vede děti k využívání volného času hodnotným a pro ně přínosným způsobem. Pod jednotným pojmem pedagog volného času se ovšem skrývá další spousta názvů. Hofbauer (2011) například uvádí, že nejrozšířenější jsou pojmenování tradiční, která nejsou blíže konkretizovaná a jsou vzhledem k jednotlivým volnočasovým aktivitám neutrální. Je proto možné; že se užívají také v různých souvislostech i mimo tento obor. Vyjmenovává několik označení pro tyto pracovníky: Pracovník volného času - dospělý, který v této rovině působí profesionálně. Organizátor – tento pojem vyjadřuje - rovněž v obecné rovině – organizaci volnočasové aktivity či akcí jako jeden z podstatných zřetelů působení dospělého ve volném čase dětí a mládeže. Vedoucí - se užívá v širokém významu i v konkrétních oblastech volnočasové výchovy, např. v oddílu sdružení dětí a mládeže, zájmovém kroužku atd. Vůdce – tento název se dříve hojně užíval například u skautingu, ovšem z důvodu historických souvislostí v první polovině 20. století bylo od tohoto pojmenování upuštěno.
14
Vychovatel – patří mezi nejčastější pojem, se kterým se v rámci volnočasových aktivit můžeme setkat. Ovšem jeho obsah se může různit. Především je to označení pro profesionální pracovníky, kteří působí v zařízeních volného času (např. školní družina, školní klub, dětský domov, domov mládeže). Tento pojem se též užívá i pro pracovníky nápravných zařízení. V posledních desetiletích, především po revoluci, se objevilo značné množství nových označení, která vyjadřují konkrétní funkce volnočasových pracovníků, specializující se na pojetí a označují také nové typy pracovníků působících ve volném čase. Z těchto chci pár zmínit. Jsou to: -facilitátor – jeho posláním je aktivizovat skupinu a přinášet nápady -formateur – pracovník, který vychovává a vzdělává a podílí se na vzdělávání pracovníků v tomto oboru -mediátor -multiplikátor Formou výchovné práce, která je založena především na vztazích mezi účastníky volnočasové činnosti, je animace. Pedagogický slovník definuje tento pojem jako výchovnou metodu, která je založena na především nedirektivních metodách, které povzbuzují mladé lidi, aby sami hledali svou cestu životem a byli schopni realizovat svou svobodu a autonomii. (Průcha a kol., 2003). Proto se v dnešní době objevuje jako označení volnočasového pracovníka tzv. animátor. Tento název vychází z latinského slova anima (= duše) a je označením pro toho, kdo v procesu animace oduševňuje, oživuje a probouzí. Podle Hofbauera (2011) se v současnosti animátor stále častěji uplatňuje jako významný činitel volnočasového života a výchovy dětí a mládeže. V současnosti jsou na pedagoga volného času kladeny velké nároky, protože mimoškolní výchova se stala nezbytnou součástí správného vývoje dětí a mládeže, která by je měla vést ke správnému rozvoji především jejich hodnotové orientace. Ovšem označení pedagog volného času můžeme použít jak pro profesionály, tak pro
15
dobrovolné pracovníky, kteří působí v oblasti mimoškolní výchovy. Dobrovolník je člověk, který svou práci dělá ze svého přesvědčení bez nároku na odměnu. Volný čas se stal novou oblastí na trhu práce a zdrojem četných pracovních příležitostí pro pedagogy. Pedagogika volného času vyžaduje v současné době nový typ zaměstnance, zejména pro zařízení volného času, ať už jsou to DDM, školní družiny a kluby, zájmové kroužky, centra mladých, střediska různých společenství, prázdninové tábory, místa rekreace atd. „Ve všech uvedených a dalších objektech a příležitostech uplatnění hrají pedagogové volného času klíčovou roli: nazývají se poradci volného času, pomocníci volného času, animátoři, vedoucí cest, pedagogové kultury, manažeři volného času, rekreologové a jinak.“ (Vážanský, 2001, s. 91). 1.2 Předpoklady a požadavky pedagoga volného času Předpoklady Každý člověk je jedinečná osobnost, která se chová v různých situacích odlišně. To, jakými jsme a jak působíme na své okolí, to jsou rysy naší osobnosti, které jsou originální a nezaměnitelné. Především člověk, který předává své zkušenosti a znalosti, a podílí se na výchově a kultivování osobnosti dětí a mládeže, by měl mít nejen znalosti odborné, ale také by měl umět dát něco ze sebe, „něco vyzařovat.“ Správný pedagog by měl být schopen zareagovat v každé situaci adekvátně a citlivě. Mezi hlavní předpoklady pro výkon práce pedagoga by měly tedy patřit nejen dobrá fyzická a psychická zdatnost, ale také vědomostní a odborné znalosti, a především schopnost empatie, komunikativnosti, kreativity, improvizace a mnoho dalších. Můžeme mezi ně zařadit i tyto schopnosti: -
přirozený kladný přístup k lidem a k životu,
-
organizační schopnosti a sklony k organizační činnosti,
-
aktivita a činorodost,
-
široké kulturní zájmy a společenský rozhled,
-
kultivovanost v mluveném projevu a ve vystupování,
-
ochota učit se novým věcem,
-
ochota se přizpůsobit dané situaci.
16
Požadavky V průběhu osobního a profesního života jsou na každého člověka kladeny určité nároky a požadavky, které by měl splňovat. U profesí, kde dochází k přímé interakci s jinými lidmi, to platí především. Zejména pedagogičtí pracovníci by měli své povolání brát spíše jako poslání. Oni jsou ti, kteří mohou formovat dál osobnost dítěte nebo mladistvého, mohou mu pomoci najít tu správnou cestu, kam chce dál směřovat. Toto se ovšem netýká jen dětí a mládeže, ale i dospělých a seniorů, kterým mohou tito pedagogové pomoci v jejich osobním životě a dalším osobnostním růstu. To, jak se pedagog volného času připravuje na profesi, vymezuje již zmiňovaný zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, kde jsou přesně stanoveny nároky, tedy přesněji: Předpoklady pro výkon činnosti pedagogického pracovníka. Tento zákon se vztahuje na pracovníky škol a školských zařízení, které jsou zapsány v rejstříku škol a školských zařízení, a na pedagogické pracovníky v zařízeních sociální péče. Jak uvádí Hofbauer (2011) je pedagogickým pracovníkem podle zákona člověk, který vykonává přímou vyučovací, výchovnou, sociálně-pedagogickou nebo pedagogickopsychologickou činnost. Hlavním předpokladem je přímé působení na vychovávaného a vzdělávaného jedince. Patří sem: učitelé, vychovatelé, pedagogové volného času, speciální pedagogové, trenéři, lektoři atd. Základním a důležitým požadavkem pro výkon funkce pedagogického pracovníka je plná způsobilost k právním úkonům, tedy dosažený věk 18 let, dále odborná kvalifikace pro přímou pedagogickou činnost, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a znalost českého jazyka. Ovšem děti, mládež, dospělé a seniory, tedy lidi, kteří dobrovolně navštěvují nějaké volnočasové aktivity, nezajímá, jakého vzdělání dosáhl pracovník ve volném čase a kolik má diplomů. Chtějí pracovat především s člověkem, který bude vyrovnanou, empatickou, komunikativní osobností. Proto mezi další požadavky, které jsou na pedagoga volného času kladeny, patří: a) všeobecné požadavky - kulturní rozhled a všeobecné vzdělání, 17
- odborná pedagogicko-psychologická připravenost, -osobnostní předpoklady. b) požadavky na osobnost: -důvěryhodnost, -pravdivost, -aktivní naslouchání, -úcta k druhým, -podávat co nejlepší osobní výkon. c) požadavky na dovednosti života: -flexibilita, -komunikace, -ohleduplnost, -schopnost organizace, -empatie, - trpělivost, -zodpovědnost, -smysl pro humor. d) požadavky společné pro všechny pomáhající profese: -stabilita, nekonfliktnost, optimismus, -pozitivní vztah k dětem a zájem o ně, -dovednosti verbální i neverbální komunikace, -naslouchání. 18
Správný pedagog by měl tedy umět povzbudit, dodat odvahu, být trpělivý a být příkladem pro ostatní. Jeho touha po osobním růstu a učení se novým věcem by měla být tím hnacím motorem a motivací nejen pro něj ale i pro jeho svěřence. Všechny tyto poznatky můžeme shrnout do jednoho pojmu a to pedagogické dovednosti. Kyriacou (1996) například uvádí, že je užitečné definovat dovednosti učitele následujícím souborem charakteristických rysů: -jsou zaměřeny na dosažení určitého cíle, -berou ohled na konkrétní prostředí (kontext), -vyžadují přesnost provedení a citlivé přizpůsobení, -jejich provádění probíhá hladce, -získávají se výcvikem a praktickým působením. 1.3 Kompetence pedagoga volného času Nejdříve bychom si měli definovat pojem kompetence. „V běžné řeči znamená nejčastěji předpoklady či schopnost zvládat určitou funkci, činnost nebo situaci.“ (Jandourek, 2007, s. 125). Dále je můžeme rozdělit na obecné kompetence, které říkají, co by pracovník v dané pozici měl zvládat nad svoji odbornost, ale co je současně pro výkon dané pozice nezbytné (např. cizí jazyky, efektivní komunikace, práce s informacemi aj.), které se mohou dále dělit na měkké kompetence a na odborné kompetence obecné. Měkké kompetence vycházejí z určitých obecných schopností člověka (např. pohotovost, přesnost, pečlivost, srozumitelnost, přesvědčivost, praktičnost apod.), ze kterých se dalším rozvíjením stávají kompetence. Odborné kompetence obecné jsou založené na určitém znalostním základu, na rozdíl od specifických kompetencí jsou však široce přenositelné (např. cizí jazyky, využívání počítače, řízení motorových vozidel). Obecně tedy můžeme říct, že kompetence je způsobilost k určitým činnostem, k výkonu povolání a s tím spojené určité znalosti a dovednosti. S pojmem pedagogika volného času také úzce souvisí pojem klíčové kompetence.
19
Kompetence pedagoga volného času vymezuje Vážanský (2001, s. 96) následovně: -
schopnost volnočasové komunikace a poradenství,
-
schopnost animace,
-
předávání volnočasových instrukcí a utváření programů,
-
schopnost organizace, administrace a plánování,
-
schopnost volnočasové politiky.
Volnočasoví pedagogové působí především jako animátoři, organizátoři, a mnohokrát spolupracují se školskou pedagogikou1. Velice přínosné pro tuto práci je to, že volnočasoví pedagogové mohou stavět svou činnost na již velmi dobře vypracované metodice práce. Do kompetencí pedagoga volného času patří kromě základních sociálních dovedností jako empatie, komunikativnost a jistá míra sociální inteligence, také znalost aplikace různých moderních či alternativních metod do praxe, především z oblasti zážitkové pedagogiky, schopnost řízení a organizace volnočasových aktivit a práce se skupinou. Podle mého názoru by měl mít pedagog k dětem a mládeži tak zvaný„dospělý“ přístup. To znamená, že by měl děti bezpodmínečně přijmout takové, jaké jsou, důvěřovat jim a být k nim otevřený. Snaha přijmout jejich hodnoty nebo k těmto hodnotám být alespoň tolerantní, staví pedagoga volného času v očích dětí a mládeže do úplně jiné pozice. Do pozice kamaráda a osoby, která je pro ně důvěryhodná a toho si tato věková skupina hodně cení. Neměl by se bát sdělit jim svůj vlastní názor, ale nevnucovat ho, správně a citlivě hodnotit jejich chování a toto chování a jednání usměrňovat nenásilně tím správným směrem. Pedagog volného času je ale především vychovatel, a proto by mezi jeho další kompetence měla patřit schopnost správně fungovat v rámci vzájemných vztahů celé skupiny. Měl by být vzorem pro ostatní právě tím, jaké vztahy má s ostatními. 1
Většina volnočasových aktivit je úzce spjata se školním prostředím. V rámci školních zařízení se zřizuje mnoho různých kroužků. Ovšem když se zaměříme na cílovou skupinu dětí a mládeže, tak některé skupiny nevyhledávají nebo i odmítají přijmout nabídku volného času, která je jen trochu spjatá se školním prostředím. Řešením této situace by mohla být pomoc ze strany sociálního pedagoga, který by se svou prací mohl zaměřit na prostředí, které by bylo pro tyto skupiny dětí a mládeže přijatelné
20
1.4 Příprava na profesi pedagoga volného času Dobrý a oblíbený pedagog není jen ten, který vystuduje požadovanou školu, aby měl potřebné vzdělání. Ale je to člověk, který má sám tendenci se dál profesně a osobnostně rozvíjet. Obzvláště pro toto zaměření platí, že největší školou je život samotný. Protože nikde jinde nelze získat tolik nových poznatků a zkušeností než přímo v interakci se svými svěřenci. Takovéto životní zkušenosti jsou pro pedagoga velmi cenné a pomáhají k jeho osobnímu růstu. Přesto je ale odborná profesní příprava nezbytná. Protože, kde jinde než ve škole, může budoucí pedagog získat tolik potřebných a důležitých informací pro svou práci. Jelikož se v současné době prosazuje trend, aby oblast volného času dětí a mládeže zajišťovali odborníci a kvalifikovaní lidé, je na vzdělání pedagoga volného času kladena velká důležitost. Jak píše Vážanský (2001, s. 115): „Zabezpečení kultivace jedince činnostmi ve volném čase je efektivní pouze v případě, je-li k dispozici odborník, který vybírá a zprostředkovává adekvátní aktivity, poskytuje konzultace, zajišťuje plánování činnosti a současně respektuje pedagogické zásady, osvědčené metody a formy práce.“ V současné době v souladu s požadavky na kvalitní zabezpečení volnočasových aktivit, existuje různorodé spektrum vzdělávacích programů či studií na specializovaných středních a vysokých školách. Mohou to být kurzy, které jsou akreditované MŠMT, či přímo středoškolské nebo vysokoškolské studium. Studium nebo kurz nabízí pedagogickým pracovníkům teoretické poznatky i praktické zkušenosti, které mohou využít při přípravě volnočasových aktivit a ke svému profesnímu rozvoji. V rámci výuky a dalšího vzdělávání dochází k rozvoji kompetencí v oblasti pedagogické, psychologické, sociální atd. Ve výčtu existuje mnoho vzdělávacích programů, které připravují budoucí pedagogy pro výchovně-vzdělávací činnosti ve volném čase od předškolního věku až po dospělé, včetně práce s osobami se speciálními vzdělávacími potřebami podle zvoleného zaměření: speciální pedagogika, předškolní pedagogika, pedagogika volného času.
21
K vykonávání práce pedagoga volného času stačí podle české legislativy, tedy zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, maturita a absolvování pedagogické přípravy jednou z následujících forem: a) vysokoškolské Bc. nebo Mgr. vzdělání v pedagogice volného času nebo v soc. pedagogice, případně vzdělání učitelské b) vzdělání v oboru PVČ, vychovatelství nebo sociální pedagogika na VOŠ c) CŽV v oboru PVČ, vychovatelství nebo sociální pedagogika d) SPŠ v oboru PVČ nebo vychovatelství K zásadním podmínkám přípravy se řadí i všeobecná pohotovost absolventa adekvátně a účinně se podílet na utváření volného času ve všech jeho podobách, u všech cílových skupin. Budoucí pracovník ve volném čase si musí osvojit i základy jiných než věd o výchově, naléhavě se potřebuje vyznat v problematice sociální péče, práva, geografie a ekonomiky cestovního ruchu, managementu apod. (Vážanský, 2001, s. 128). Podle mého názoru je kvalifikace v daném oboru velmi důležitá, ale neméně důležitým aspektem je i to, jakou osobností pedagog volného času je, jak dokáže své klienty zaujmout a „zapálit“ pro aktivity. Odborná kvalifikace by tedy měla sloužit primárně k tomu, aby pedagog získal přehled o výchovném působení ve volném čase a dokázal se vyvarovat rizikových faktorů, které se mohou při jeho práci objevit. Ale to zda bude dětmi oblíben, závisí především na jeho osobnosti a míře jeho zkušeností. To je ale téma jedné z následujících kapitol mé práce. 1.5 Oblasti působení pedagoga volného času Oblasti působení pedagoga volného času jsou velmi rozmanité. Kde jinde člověk zastává tolik rolí, než právě v oblasti výchovy a vzdělávání. Dříve u nás tato profese nebyla tolik rozšířená a tak člověk mohl popustit uzdu své fantazii a spoustu věcí navrhnout a realizovat sám, byla větší volnost především v oblasti vzdělání volnočasových pedagogů, z velké části byli využíváni dobrovolníci a nadšenci, kteří obětovali svůj volný čas pro ostatní. Měli sice minimum zkušeností a znalost z oborů jako pedagogika a psychologie, za to více zkušeností praktických. V dnešní době je úkolem pedagoga volného času organizace volného času tak, aby všechny činnosti měly 22
aktivní charakter a hlavně, aby rozvíjely tvůrčí činnost dětí a mládeže. Pedagog volného času dle Vážanského (2001) zastává především tyto role: a) jako diagnostik rozeznává a zkoumá potřeby a zájmy svěřenců, rozvoj motoriky, emocí; b) jako poradce poskytuje konzultace ohledně optimálního využití volného času, pěstování správných návyků v režimu dne a odstraňování zlozvyků, které se týkají každodenních povinností; c) jako podněcovatel, který podporuje komplexní a individuální rozvoj jedince v rovině kognitivní, emocionální, senzomotorické. Napomáhá uspokojování potřeb, osvojování kladných mravních a charakterových vlastností, rozvíjení vloh a nadání, podporuje seberealizaci a sebevzdělávání; d) jako strůjce přináší „druhé straně“ citové uspokojení z dobrovolné činnosti, napomáhá vyvolávání příjemných a stimulujících stavů, prožívání úspěšnosti; e) jako organizátor zajišťuje aktivity, při nichž svěřenci získávají vnitřní rozvahu, harmonii, relaxaci a zábavu; f) jako koordinátor odpovídá za skladbu a průběh volného času. Kde všude může pedagog volného času působit je uvedeno ve výčtu podle Opaschowskeho. (in Vážanský, 2001). Tento výčet je naprosto vyčerpávající, ale já si dovolím uvést pouze ty, které se dotýkají nejen dětí a mládeže, ale i dospělých, seniorů a postižených lidí. Oblasti působení pedagogů volného času: Výchova, vzdělání a kultura: -
učitelé, vychovatelé, poradci, animátoři ve státních a soukromých institucích;
-
předškolní zařízení, školy, odborné školy, vysoké školy, výcviková studia, instituty, odborná pracoviště, semináře,
-
zasedací domy, volnočasové a prázdninové akademie, muzea divadla, knihovny, komunikační centra, střediska volného času…
23
Zdraví, kondice a sport: -
trenéři, vedoucí cvičení, instruktoři, asistenti, terapeuti ve studiích sportu a gymnastiky, v kondičních střediscích;
-
rekreační centra pro meditaci, uvolnění a nalezení sebe sama, lékařská lázeňská střediska, poradny, domy pro staré a sanatoria,…
Speciální pedagogika, sociální péče: -
pracovníci péče o různě retardované, sociálně deprimované, nezaměstnané;
-
azylové domy, centra soustředěné péče, domovy důchodců, diagnostické ústavy, dětské domovy. 1.6 Místa působnosti pedagoga volného času
Místa, kde všude najde pedagog volného času uplatnění., jsou velmi rozmanitá, ale většinou je to v rámci nějaké instituce nebo zařízení, sdružení apod. Jsou to: -
Školní družiny a školní kluby,
-
Střediska pro volný čas dětí a mládeže
-
Domovy mládeže
-
Ústavy preventivně výchovné péče, ústavní a ochranná výchova
-
Sdružování dětí a mládeže ve volném čase (Pávková a kol, 2008). 1.7 Zaměření působení pedagoga volného času
Většina členů společnosti má přirozenou touhu se sdružovat, být v kontaktu s ostatními lidmi, sdílet s nimi své sny a společné zážitky. Proto by měl pedagog volného času na své svěřence působit především motivačně, uspokojit jejich touhu a potřebu po nových zážitcích, dovednostech a znalostech. Každý pedagog je svébytná osobnost, která si většinou své zaměření volí podle toho, co jeho samotného uspokojuje, v čem se cítí jistý a ví, že své zkušenosti může adekvátním způsobem předat jiným. Činnost pedagoga volného času může být například směřována více ke sportu a pohybu, hudbě, výtvarným činnostem, přírodě a jiným oborům 24
dotýkajících se všech oblastí života. Dále se tento zájem může členit i podle místa působení, zda se jedná o velké město, menší městys či vesnici. Bylo by dobré si také uvědomit, že všichni ti lidé, kteří se podílejí na tvorbě programu volného času dětí, mládeže i dospělých jsou svým způsobem „pedagogy volného času“. Patří sem vedoucí různých zájmových a sportovních kroužků, jazykoví lektoři, učitelé v ZUŠ, zaměstnanci kulturních středisek, vedoucí táborů, dobrovolníci z řad rodičů a spousta dalších.
25
2 OSOBNOST PEDAGOGA VOLNÉHO ČASU 2.1. Osobnost Popsat osobnost jedince, popřípadě ji nějakým způsobem definovat je velmi těžké. S tímto pojmem se můžeme setkat v různých oblastech, a to: v psychologii, pedagogice, sociologii, právu, historii a dalších. Například v lidové řeči nebo v historii, mělo označení osobnost především hodnotící význam. Tímto označením se rozumí výrazný jedinec té doby. Já jsem se v následujících kapitolách pokusila osvětlit pojem osobnost ze dvou pohledů a to z pohledu psychologie a pedagogiky. Každý jedinec je jedinečná a originální osobnost, můžeme říct, že neexistují dva naprosto identičtí jedinci. Rozdíly mezi lidmi jsou: -
individuální (těmi se liší jedinci navzájem)
-
typologické (těmi se odlišují skupiny lidí) 2.2 Osobnost a její struktura
Každá osobnost má určitou strukturu, která je tvořena souhrnem psychických, biologických a sociálních znaků, které mají vliv na chování a jednání této osobnosti. Psychické rysy každé osobnosti jsou poměrně trvalé a vždy přímo charakterizují toho daného jedince. Ovlivňují jeho prožívání, myšlení a jak jsem již napsala výše i jednání. Do struktury osobnosti můžeme zařadit tyto jednotlivé vlastnosti: -aktivačně-motivační vlastnosti, které podněcují člověka k činnosti, např. vůle, pudy, potřeby, zájmy, záliby, postoje, hodnoty, životní plány atd., -vztahově-postojové vlastnosti, postoje, charakter, -výkonové vlastnosti neboli schopnosti, které zabezpečují výkon člověka v jednotlivých činnostech, -dynamické vlastnosti = temperament,
26
-seberegulační vlastnosti, které charakterizují nakolik je osobnost organizovaným celkem, jak se umí ovládat, řídit své chování a jednání a jaký postoj má k sobě samému, např. sebeuvědomění, sebehodnocení, sebekritika, svědomí, volní vlastnosti a charakter. 2.3. Osobnost z pohledu psychologie To, že byl do psychologie zaveden pojem „osobnost“ bylo ovlivněno různými příčinami. Hlavní důvod je ten, že různí lidé se ve stejné situaci zachovají naprosto odlišně, a také to, že psychické reakce nemůžeme vysvětlovat jenom jako odpovědi na vnější podněty. Pojmem osobnosti se zabývala řada významných psychologů. V první řadě bychom měli tedy osobnost definovat. Touto definicí se v uplynulých sto letech zabývalo mnoho psychologů. Díky tomu vzniklo mnoho definic, které, jak píše Drapela (2011), bychom mohli rozmístit na osu, která spojuje zcela odlišné názory: a) „Teoretici „já“ vnímají osobnost jako něco, co skutečně existuje a co má skutečné účinky“ b) „Behavioristé oproti tomu pokládají osobnost za pouhou odvozeninu z chování, jež samo je jediným přímo pozorovatelným a měřitelným jevem. ( Drapela, 2011, s. 14). Podle Drapeli (2011) je osobnost definována jako dynamický zdroj chování, identity a jedinečnosti každého jedince. Například G. W. Allport již v roce 1937 analyzoval padesát definic osobnosti. "Osobnost je dynamická organizace těch psychofyzických systémů individua, které determinují jeho charakteristické chování a prožívání." (Allport in. Smékal, 2002, s. 25) Osobností tedy rozumíme soustavu vlastností, které jsou charakteristické pro každého člověka, který je zaměřený na realizaci svých životních cílů a rozvinutí svých schopností v rámci společnosti. Osobnost je tvořena biologickými, psychologickými a sociálními hledisky každého individua. Utváří se ve vztazích vůči vlastní osobě, ve vztazích k druhým osobám, vůči prostředí a společnosti, ve kterých žije. Všechna tato hlediska se projevují jako jeden celek, tedy osobnost jedince. Jak jsem již zmínila výše, existují různé definice osobností. Například Nakonečný (1997) píše, že se objevují různé definice psychologie osobnosti a pojmu osobnosti, které vyjadřují zásadní rozdíly v přístupu k osobnosti jako tématu psychologie, a které 27
vyplývají ze zásadně odlišného pojetí psychologie jako vědy, tj. jejího předmětu a metodologie. Ve zkrácené formě Nakonečný (1997) definuje pojem osobnosti jako organizovaný, dynamický a interindividuálně odlišný celek psychofyzických dispozic, determinující průběh a projevy psychických procesů (reakcí). Kohoutek (2003) rozvinul definici pojmu osobnosti do podstatně složitějšího útvaru, kdy definuje osobnost jako dynamickou organizaci, soubor, celek, jednotu zděděných, vrozených a pod tlakem společnosti, výchovy i sebevýchovy v interakci s určitým přírodním, společenským, ekonomickým a kulturním prostředím vytvořených a relativně trvalých a stálých zvláštností, tělesných, biopsychických a duševních procesů, postojů, vztahů, dimenzí a vlastností, které řídí činnost člověka a podmiňují nejen jeho chování, ale i prožívání a způsob adaptace na prostředí. V tuto chvíli se nabízí citovat: „Jsme nikoliv to, co si myslíme, že jsme, ani to, co chceme být, ale to, co děláme a autenticky prožíváme, dělá z nás to, co jsme.“ (Smékal, 2002, s. 33). Osobnost je tedy to, co způsobuje, že člověk zaujímá určitý sobě vlastní a jedinečný vztah k jednotlivým oblastem a úkolům svého života a že určitým způsobem řeší nároky, které jsou na něj v průběhu života kladeny. (Smékal, 2002). Fromm (1947) definuje osobnost jako celek zděděných a získaných duševních vlastností, které jsou pro jedince příznačné a činí každého jednotlivce jedinečným. Rozlišil dvě složky osobnosti – temperament a charakter. Temperament je hlavním nástrojem osobnosti; svou povahou je konstituční a značně trvalý. Charakter se oproti tomu utváří hodnotovými volbami jedince, ovlivňovanými sociokulturním působením okolí. (Fromm in Drapela, 2011, s. 65) Naproti tomu Allport (1961) odmítá pojem osobnost, jako pouze vyvozený z chování. Osobnost pokládá za něco, co v lidech skutečně existuje a tvrdí: „Osobnost je něco a dělá něco.“ (Allport in Drapela, 2011, s. 104). V těchto definicích je vidět různý přístup k pojmu osobnost a není lehké se v tom správně orientovat. Lze tedy říci, že z pohledu psychologie jsou hlavním znakem osobnosti povahové vlastnosti, především temperament. Problematikou temperamentu se budu zabývat v jedné z následujících kapitol.
28
Každá osobnost je také utvářena na základě vnitřních a vnějších faktorů, které na rozvoj osobnosti působí. Odborně se nazývají determinantami osobnosti. Jsou to: a) vnitřní faktory (biologická výbava): -
činnost a vlastnosti nervové soustavy,
-
činnost žláz s vnitřní sekrecí,
-
růst organismu,
-
celkový mentální a tělesný stav,
-
biologické potřeby a instinkty,
-
dědičnost a vrozenost,
-
zralost.
b) vnější faktory (sociální a přírodní prostředí, kultura a učení): -
celokulturní vlivy – společenské normy (společenské zvyky, mravní obyčeje, zákony a společenská tabu),
-
širší skupiny (národnost, vzdělání, profese…),
-
malé sociální skupiny (rodina, školní třída, zájmový kroužek…). 2.4 Charakter
Tento odstavec si dovolím začít citátem G. W. Allporta: „Charakter je zhodnocená osobnost.“ (in Nakonečný, 2009, s. 455) Termín charakter je odvozen z řeckého slova, které znamená vrývat nebo vryp, tedy něco výrazně vytvořeného, čím je jedinec poznamenán, čím je nápadný. A v tomto smyslu pak znamená povahu, tj. něco trvaleji osobitého. Jádrem charakteru je nepochybně osobní morálka. (Nakonečný, 1997, s. 253) Podle Nakonečného (1997), je utváření charakteru fungováním postojů, tj., hodnotících vztahů, a ty jsou primárně formovány výchovou a sekundárně dalšími zkušenostmi jedince. Lze tedy říci, že charakter člověka je ovlivněn prostředím, ve kterém vyrůstá 29
nebo prostředím, které se podílí na jeho výchově a dále přímými osobními zkušenostmi, které přináší život sám. Na utváření charakteru má také velký vliv naše vlastní hodnocení. Ten, kdo dává vysokou hodnotu mezilidským vztahům a lásce k bližnímu, ten u sebe vyvíjí naprosto odlišný charakter než ten, který tyto hodnoty pokládá za nedůležité. „Proto důležitým aspektem osobnosti je prosociální chování, v němž se uplatňují nadosobní cíle, např. uspokojování potřeb jiných lidí, ať už jedinců nebo skupin. Příkladem může být pečování o jinou osobu, které není motivováno ziskem, není prostředkem obživy a jde nad povinnosti, které pečující má.“ (Nakonečný, 1997, s. 263) Základem charakteru je především svědomí. Díky svědomí můžeme kontrolovat naše chování, aby bylo v souladu s našimi zvnitřněními pravidly nebo pravidly, které pocházejí z vnějšího světa. 2.5 Temperament S osobností úzce souvisí temperament, jak jsem již naznačila v odstavci „Osobnost z pohledu psychologie“. Slovo „temperament“ se ve vědecké literatuře užívá poněkud jinak než v běžné řeči. Nejlépe je to vidět na slově „temperamentní“, které běžně znamená asi tolik, jako „živý“, „čilý“, „prudký, „vznětlivý“. „Temperament je způsob distribuce základní životní energie, vitality.“ (Smékal, 2007, s. 190) Temperament je vrozený a určuje způsob jednání, chování každého jedince a její interakci vůči svému okolí. Odpovídá na otázku: „Jaký člověk je?" Popisuje osobitý citový, volní a duchovní postoj každého člověka ve vztahu ke způsobu, síle a průběhu jeho projevů. (Hanuš, Chytilová, 2009). Rozlišujeme čtyři základní typy temperamentu. Jsou to: -
sangvinik,
-
flegmatik,
-
cholerik, 30
-
melancholik.
Každý z těchto typů temperamentu má svoje světlé i stinné stránky. Temperament je vrozený, ale díky tomu, že jedinec svůj temperament zná, může vlivem sebevýchovy temperamentové vlastnosti do jisté míry usměrnit. Je ovšem třeba znát kladné vlastnosti a naučit se je využívat ve svůj prospěch. Sangvinik (lehkokrevný) je člověk optimistický, veselý, sdílný, otevřený, družný, aktivní, podnikavý, pohotový ale také se u něj mohou objevit negativní vlastnosti jako povrchnost. Přílišná sdílnost, nestálost, snadná ovlivnitelnost, nedůslednost a sklony ke konformitě. Flegmatik
(chladnokrevný)
je
člověk
dobromyslný,
snášenlivý,
samostatný,
rezervovaný, trpělivý, rozvážný, přemýšlivý, ale občas citově chladný, uzavřený, nespolečenský, váhavý, nepřizpůsobivý a pasivní. Cholerik (horkokrevný) se vyznačuje vášnivostí, sebevědomím, samostatností, vůdcovstvím, obětavostí, zásadovostí, otevřeností, důkladností, sdílností, a naopak také jistou mírou výbušnosti, dráždivosti, impulzivity, nesnášenlivosti, netrpělivosti a panovačnosti. Melancholik (těžkokrevný) je oddaný, věrný, velkorysý, svědomitý, spolehlivý, odpovědný ukázněný, přístupný kompromisům, stinnou stránkou jeho povahy je pak přecitlivělost,
pesimismus,
uzavřenost,
skleslost,
samotářství,
vyčerpanost
a
vztahovačnost. V životě člověka ale není nic jednoznačné, neexistuje čistý temperament, u každého jedince může být namíchán ze dvou i více typů Přesto je jeden převládající. Jak jsem již zmínila výše, každý temperament se projevuje v individuálním stylu činnosti a má své přednosti i nevýhody. Může mít vztah ke schopnostem, jako např. rychlost reakce, ale nemusí, např. hudební sluch. Hans. J. Eysenck anglický psycholog německého původu dospěl na základě mnoha výzkumů k závěru, že osobnost lze kategorizovat i dle toho, jak jedinec přistupuje kostatním lidem, či zda má předpoklady pro poruchu osobnosti, a měl by proto věnovat čas sám sobě a svým potřebám. Použil čtyři typy temperamentu, viz výše, dal je do souvislosti s emoční stabilitou / labilitou (typ nervové soustavy) a introverze / 31
extroverze (typ duše). Sangvinik a cholerik jsou podle jeho kategorizace tzv. silné typy. Většinou jsou to stabilní extroverti. Zatímco melancholik a flegmatik patří mezi typy slabé, tedy labilní introverty. Na základě temperamentu mohou vznikat dobré i špatné charakterové vlastnosti a v průběhu života bývají temperamentové vlastnosti také zčásti překrývány vlastnostmi charakteru
Obr. 1. Eysenckovo kategoriální rozložení temperamentu.
Extroverze – introverze je typová dvojice, jejíž pojmenování si Eysenck vypůjčil z díla C. G. Junga. (in Smékal, 2002) Typický introvert je klidný, stažený, introspektivní, dává přednost idejím před lidmi, je zdrženlivý a uzavřený vůči lidem. Silně kontroluje své city, zřídkakdy se projeví agresivně, málokdy se rozhněvá. Je spolehlivý, pesimistický a dává velký důraz na etickou stránku života. (Smékal, 2002, s. 198) Typický extrovert je družný, má rád zábavu a společnost, má mnoho (často povrchních) přátel. Pociťuje potřebu být obklopen lidmi. Nerad dělá něco o samotě. Je bezstarostný, nenucený, optimistický, rád se směje a je veselý. Rád se pohybuje a je aktivní. Má sklon k agresivnímu jednání a snadno se rozhněvá. (Smékal, 2002, s. 198) Jelikož se pedagog volného času každý den setkává s velkým počtem různých lidí, bylo by pro něj nejlepší, z hlediska temperamentu, být stabilní extrovert, který zvládne především sám sebe. 32
2.6 Osobnost z pohledu pedagogiky Každý člověk je jiný, má jiné charakterové vlastnosti, ať už jsou to mravní charakterové vlastnosti, pracovní vlastnosti, společenské vlastnosti nebo vlastnosti vztahu sama k sobě. A právě pedagog jako člověk, který předává své znalosti a zkušenosti jiným, vychovává, vyučuje a je jakýmsi vzorem, proto by měl být vyrovnanou osobností s jasně utvořenými životními hodnotami a cíli, ke kterým v průběhu osobního a profesního života směřuje. Základní kvality, které by měly charakterizovat pedagogickou osobnost, můžeme shrnout do několika skupin. „Úspěšná výchovně vzdělávací činnost klade požadavky na pedagogovu hodnotovou orientaci, na jeho vzdělání všeobecné i odborné, na jeho pedagogickou erudici a v nemalé míře na některé jeho osobnostní rysy a charakter.“ (Jůva, 1994, s. 70). Pedagogika chápe osobnost především jako východisko, podmínku a cíl výchovy. Pedagogika jako věda o cílevědomém formování a rozvíjení osobnosti v každé době, vyjadřuje představu dané doby o ideální osobnosti. Učitelé i vychovatelé jsou vedeni k tomu, aby takovou osobnost formovali. Osobností v pravém slova smyslu je především vzdělaný a vychovaný člověk. (Smékal, 2002). Moderní pedagog by se měl snažit, aby se pro děti stal živým příkladem, byl pro jejich další život modelem osobnosti. Děti by měly mít možnost od takového pedagoga odkoukat zaujetí pro jeho činnost a pro vzdělanost vůbec. Každá osobnost se vyznačuje spoustou rysů, mezi něž podle J. Čápa (1993) patří především tyto: -
kladný a záporný vztah k lidem (afiliace a hostilita),
-
introverze a extroverze (uzavřenost, samotářství – družnost),
-
dominance a submise (sklon vést - a naopak podřizovat se),
-
sebedůvěra a sebepodceňování (pocit jistoty – a jeho nedostatek).
Dytrtová a Krhutová ve své knize „Učitel – příprava na profesi“ (2009) popisují především osobnost, schopnosti a profesní přípravu budoucích učitelů. Spousta těchto poznatků se dá vztáhnout i na pedagogy volného času. 33
Pro osobnost učitele jsou významné tyto komponenty, které je možné odhalit u učitelů v akčním prostředí (škola, výchovně-vzdělávací proces): -
psychická odolnost, vhled do podstaty a povahy problémových situací (odpovídající inteligenční úroveň, kreativita, operativní myšlení),
-
adaptabilita a adjustabilita (schopnost alternativního řešení situací, psychická flexibilita),
-
schopnost osvojovat si nové poznatky (Dytrtová, Krhutová, 2009, s. 15).
Podle Jůvy (1994) se v pedagogickém procesu uplatňuje mnoho rysů pedagogovy osobnosti, které kladně ovlivňují průběh i výsledky tohoto procesu. Jsou to: Tvořivost Zásadový morální postoj Pedagogický optimismus Pedagogický takt Pedagogický klid Pedagogické zaujetí Hluboký přístup k žákům 2.7 Osobnost pedagoga volného času Je velmi těžké popsat objektivně osobnost pedagoga volného času, protože když se nad tím zamyslíme, takový člověk by měl mít pouze samé pozitivní vlastnosti. Ale jak všichni víme, ideální člověk neexistuje. Proto i pedagog volného času má své silné a slabé stránky. S těmi slabými by měl umět pracovat tak, aby se nestaly překážkou v jeho práci a převládat by měla u něj touha po stálém sebezdokonalování. Velice zjednodušeně můžeme tedy říct, že pedagog volného času by měl být především dobrý člověk. Co si ale můžeme pod tímto pojmem všechno představit? Je to spravedlnost, tolerance, pracovitost, sebeovládání, prožívání vlastních emocí, atd. 34
Měl by mít dostatek znalostí, zkušeností, dovednosti a návyků, mezi které patří především empatie, komunikativnost, tvořivost, odolnost, pozitivní vztah k dětem a lidem obecně. Jak uvádí Hájek a kol. (2011, s. 135)… „Dobrý pedagog by měl být rád mezi lidmi, mezi dětmi, umět mluvit i naslouchat, vciťovat se, zvládat nároky, které život přináší, měl by se umět radovat ze života, mít rád lidi a také je dokázat řídit a vést.“ Ovšem takových lidí je v tomto oboru velmi málo, ale myslím si, že i díky vlastnímu úsilí se k tomu může člověk dopracovat. „Jedině osobnost rozvinutá z hlediska demokratických ideálů, s humanitním a vlasteneckým přesvědčením, osobnost, která nejen akceptovala demokratický hodnotový systém a způsob života, ale tyto hodnoty hájí a vlastním příkladem naplňuje, má naději, že tyto hodnoty může přenést i na svěřené jedince, že je dokáže nejen vysvětlit, ale i o nich přesvědčit, pro ně získat a postupně je vtělit do názorů, postojů a chování mládeže i dospělých“ (Jůva, 2001, s. 56). Rodiče nebo jiné osoby nejbližšího prostředí působí v počátcích vývoje zájmové činnosti dítěte rozmanitými způsoby a prostředky: osobním příkladem, kladným hodnocením zájmové činnosti, podněcováním a povzbuzováním, poskytováním materiálních a organizačních předpokladů aj. „Ve společné činnosti dítěte s dospělým se účinně realizuje osobní působení, včetně podnícení a udržení motivace i instruování a korekce v počátcích osvojení nezbytných vědomostí a dovedností, zajišťování materiálních a organizačních podmínek.“ (Čáp, 1993, s. 311). Ráda bych ještě v souvislosti s touto kapitolou podotkla, že dobrý pedagog, by se měl snažit vytvořit pro klienty, zejména tedy pro děti a mládež, vlídné a důvěryhodné prostředí. Takové prostředí, do kterého se budou rádi vracet, protože budou vědět, že jsou tam vítáni a že mezi nimi a vedoucím, vychovatelem nebo pedagogem panuje důvěra a kladné vztahy. Jen díky tomu může pedagog efektivně využít veškerý svůj potenciál k dosažení správného cíle. Tedy k efektivnímu trávení volného času. Další důležitým aspektem, je podle Vážanského (2001) to, že důraz se klade na o tvořivost a sebekritičnost pedagoga, na dokonalé ovládnutí vybrané zájmové činnosti, spojené s maximálním vlastním zaujetím a nezbytným pedagogickým mistrovstvím 35
Vychovatelé a pedagogové se díky své práci setkávají s jedinci různého věku, často s věkově i jinak heterogenními skupinami, mohou se při své práci setkat i s postiženými jedinci, nebo mohou pracovat v různých typech zařízení. V této souvislosti můžeme tedy uvažovat o dalších vlastnostech, které jsou pro pedagogy, kteří pracují s lidmi ve volném čase, zvláště žádoucí: -
schopnost přizpůsobovat se proměnlivým podmínkám a řešit nečekané situace;
-
aktivita, iniciativa, průbojnost, schopnost prosazovat své názory a požadavky;
-
tvořivost, nápaditost, fantazie;
-
hravost, radost ze hry;
-
smysl pro humor;
-
fyzická zdatnost, dobrý zdravotní stav;
-
příjemný vzhled a přiměřená úprava zevnějšku;
-
pochopení pro věkové zvláštnosti i při práci s věkově heterogenními skupinami;
-
zvládání dovedností a technik účinného jednání. (Hájek a kol., 2011).
V předešlém výčtu je uveden také dobrý zdravotní stav. Dovolila bych si do něj ještě zahrnout psychickou pohodu a vyrovnanost. Jelikož pedagogičtí pracovníci jsou lidé, kteří každodenně pracují s jinými lidmi, je u nich velké riziko vzniku stresu nebo dokonce syndromu vyhoření. A právě kvůli prevenci vůči těmto rizikovým faktorům by měl být pedagog obdařen takovými osobnostními znaky, které mu pomohou vyrovnat se s každodenní zátěží. Patří sem především umění správně odpočívat, schopnost najít si ve svém životě takové oblasti, které mu přinesou spokojenost a vyrovnanost. Může to být práce, rodina koníčky či jiná oblast života, ale především by to měla být činnost, která ho naplňuje a uspokojuje. Pak bude vyrovnaným a spokojeným člověkem s velkou mírou empatie, tolerance a radosti ze života.
36
2.8 Empatie, komunikativní dovednosti, kreativita Jak jsem zmínila v předešlé kapitole, mezi klíčové schopnosti a dovednosti pedagogů patří empatie, komunikační dovednosti a kreativita, či jinak řečeno tvořivost. Empatie Empatie ve velmi zjednodušeném pojetí znamená vcítění, je to porozumění emocím a motivům druhého člověka. Aby byl člověk empatický, měl by umět odložit svoje vlastní názory, hodnoty a předsudky. Jde o to být schopný pochopit, jak a proč člověk jednal tak, jak jednal, jaké z toho má pocity a jaký má na kterou věc názor, kdy jedná proti svému přesvědčení a kdy se naopak to, jak se chová navenek, plně ztotožňuje s tím, co cítí uvnitř. Michael Jacobs (1985) říká: "Empatie začíná tam, kde opustíme vlastní myšlenky, city a představy a začneme uvažovat o tom, jak bychom se asi my sami cítili v situaci druhého člověka. Vžijeme se přitom do kůže druhého člověka a pokusíme se vcítit do jeho situace nejen myšlenkové, ale přede-vším citové." (in. Křivohlavý, 1993, s. 85) Také v Pedagogickém slovníku je empatie charakterizována jako: „…přijetí (alespoň v duchu) sociální role jiného člověka, pohled na lidi, problémy z jiné perspektivy, snaha vidět svět jinýma očima. V morálním vývoji jde o důležitou etapu při tvorbě morálních hodnot.“ (Průcha a kol., 2003, s. 58) Komunikativní dovednosti Ruku v ruce s empatií jdou také komunikativní dovednosti, které patří mezi klíčové sociální kompetence. Komunikativnost není jen umění vyprávět, ale i naslouchat, adekvátně reagovat a hlavně pochopit smysl sdělované myšlenky. Souhrnně můžeme říci, že je to schopnost aktivně diskutovat, formulovat a obhajovat své postoje názory, respektovat názory druhých nebo přizpůsobit své verbální a neverbální chování společenské či kulturní situaci. Jak uvádí Nelešovská (2005, s. 24): „Za komunikativní dovednosti považujeme schopnost optimalizovaného jednání v pedagogické interakci se žákem, a to na základě osvojených vědomostí a dovedností, které se uskutečňuje za pomoci konkrétních metod, forem a prostředků pedagogické komunikace. Toto jednání je podmíněno obecnými profesionálními schopnostmi (schopností analýzy situace, 37
autoregulace a komunikace). Dále je podmíněno pedagogickým vzděláním, životní zkušeností a praxí.“ Kreativita Nejdříve bychom si měli definovat pojem kreativita. Kreativita (=tvořivost) je schopnost vytváření nových kulturních, technických, duchovních i materiálních hodnot ve všech oborech lidské činnosti. „Tvořivost je aktivita, která přináší dosud neznámé a společensky hodnotné výtvory.“ (Konigová, 2007, s. 12). Jak uvádí Čáp (1980) byla tvořivost dlouhou dobu pokládána za zcela mimořádnou schopnost, nebo spíše za vrozenou vlohu, která je dána pouze výjimečným jednotlivcům. Mnohem více ale záleží na vědomostech a dovednostech, zkušenostech, vytrvalosti, sebeovládání a odpovědnosti. Rozvoj tvořivosti má velký význam i z hlediska rozvoje individuální osobnost, protože tvůrčí činnost je zdrojem radosti a uspokojení a má velký význam z hlediska výchovného cíle i z hlediska duševního zdraví a životní spokojenosti. Zejména pedagogičtí pracovníci, především tedy ti, kteří přímo pracují s dětmi a mládeží, jsou lidé kreativní, plní tvůrčího myšlení, kteří se dokážou přizpůsobit každé situaci. Umí vymýšlet nové aktivity, během činnosti je upravovat podle momentální situace a snaží se dosáhnout cíle, který si vytýčili. Kreativita se může uplatnit ve spoustě oborů, nevztahuje se pouze k umění nebo k uměleckému nadání. V současné době dokonce patří mezi klíčové životní dovednosti. Je to soubor schopností, do nichž patří především tyto: -
zvídavost,
-
vytrvalost,
-
fantazie,
-
disciplinovanost
-
spolupráce.
38
Podle Nakonečného (2009) je podstatou kreativity především společensky hodnotná originalita, která v sobě zahrnuje jak intelektové, tak neintelektové faktory. Intelektové faktory dávají tvořivosti společenskou hodnotu a neintelektové originalitu Dle Průchy a kol.(2003) tvořivost podporuje: vysoká inteligence, otevřenost novým zkušenostem, iniciativa ve vytváření řádu, pružnost v usuzování, potřeba seberealizace. Výsledek tvořivé činnosti je charakterizován: -
novostí,
-
originalitou,
-
užitečností,
-
hodnotou,
-
využitelností. (Smékal, 2002, s. 323)
Tvořivý přístup je pro pedagoga volného času velmi žádoucí a potřebný, protože zajišťuje, že jeho práce není jednotvárná a především díky ní je schopen čelit různým problémům a zvládat stále nové výzvy a úkoly.
39
3 MOTIVACE Tuto část své práce si opět dovolím začít citátem, tentokrát od francouzského spisovatele, filosofa a humanisty Antoina de Saint-Exupéry: „Chceš-li postavit loď, nedělej to tak, že svoláš chlapy, aby sehnali dřevo a začali stavět, ale dej jim, aby sami zatoužili po širém, nekonečném moři.“ (in Hanuš, Chytilová, 2009) V životě člověka má motivace nezastupitelnou roli. Ona je tím motorem, který nás pohání, abychom došli ke svému vysněnému cíli. To, zda bude cesta k tomuto cíli lehká nebo složitá, už ale závisí na spoustě jiných faktorů a okolností. Motivace je klíčem k našemu konání, k našemu procesu poznávání, rozvíjení a růstu. (Hanuš, Chytilová, 2009) 3.1 Definice motivace Motivace (z latinského movere – hýbat, pohybovat) znamená souhrn hybných činitelů v činnostech, v učení a v osobnosti. (Čáp, 1980, s. 66) Motivace je proces, který je vyvolaný výchozím stavem. Podle Nakonečného (1996) odráží obsah tohoto výchozího stavu nějaký deficit ve fyzické nebo sociální existenci jedince. Označujeme ho jako potřebu. Základem potřeby je pak prožitek nedostatku něčeho. Potřeba vzniká tak, že se jedinec snaží změnit výchozí stav X, který ho neuspokojuje, na stav uspokojení Y. Motivací tedy rozumíme soubor vnitřních a vnějších faktorů, které ovlivňují lidské jednání. Motivaci rozpoznáváme dvojího druhu: - vědomou – činnosti, které chci dělat a vím, proč je dělám - -nevědomou – neuvědomuji si příčinu jejich vzniku Motivace může být: - hmotná x nehmotná. -
pozitivní x negativní. 40
Hlavní pojem, který úzce souvisí s motivací, je motiv. Člověka vede k jeho jednání současně několik motivů najednou. Jak uvádí Čáp (1980, s. 67) „… stejné jednání jednoho člověka může být výsledkem jiné kombinace motivů než u druhého; např. jeden pracuje převážně ze zájmu o obor a radosti, kterou mu ta práce působí, kdežto druhý převážně z potřeby vyniknout a dosáhnout společenského uznání.“ Každé lidské jednání a konání má svůj účel, a pokud jedinec dospěje k uvědomění si vlastní motivace, pak dojde k jeho osobnímu růstu v oblasti sebepoznání a sebevýchovy. Základním termínem pro označení jednotlivých motivů je potřeba. (Čáp, 1980). 3.2 Motivace a lidské potřeby Jeden z pohledů na motivaci říká, že člověk jedná proto, aby uspokojil své specifické potřeby. Potřebou rozumíme jedincovo nutkání získat něco chybějícího, příjemného, nebo se zbavit něčeho přebývajícího, obtěžujícího. Potřeba vzniká při porušení vnitřní rovnováhy nebo rovnováhy ve vnějších vztazích jedince. Potřeba může být: -
a) uspokojena (tj. úplně saturována);
-
b) uspokojena jen částečně a jedinec to pociťuje velmi nepříjemně (nastupuje deprivace);
-
c) vůbec neuspokojena (objevuje se frustrace). (Hartl, Hartlová in Mareš 2013, s. 253).
S promyšlenou koncepcí lidských potřeb přišel americký psycholog A. Maslow. (viz. Obr. č. 2). Roztřídil lidské potřeby do několika skupin a ty pak seřadil podle toho, jak se postupně vyvíjely a také podle toho, zda jsou vyšší nebo nižší ve smyslu své hodnoty. (Drapela, 2009).
41
Obr. 2. Maslowova pyramida lidských potřeb 2
Maslow předpokládal, že pro člověka nejsou všechny potřeby stejně důležité a že jeho potřeby se navíc mění v čase. Některé potřeby jsou základní, přímo fyziologicky nezbytné pro fungování organismu, jiné jsou obvykle uspokojovány teprve ve chvíli, kdy jsou zajištěny ony základní. V našem případě nás nejvíce zajímá vrchol pyramidy, kde se nachází potřeba seberealizace. Jak píše Drapela (2009, s. 189) „Seberealizace neznamená soustředění na sebe. Člověk, který nemá osobní starosti, přestává na sebe myslet a snadno se nadchne pro tvořivou práci nebo pro boj za nějaký nadosobní cíl, ve kterém se realizuje.“ 3.3. Motivace pro práci pedagoga volného času Jaká je tedy motivace volnočasových pedagogů k jejich práci? Co je vede k tomu, aby se snažili kultivovat děti a mládež v jejich volném čase, vychovávat z nich odpovědné a samostatné jedince? Jsou to peníze nebo uspokojení z vlastní práce? V této kapitole se pokusím popsat různé faktory, které mají vliv na motivaci pedagoga volného času. Motivace na straně pedagoga volného času je dvojí. První je jeho samotná motivace k vykonávání činnost. Když je tato podmínka splněna, nastupuje druhá a to motivační 2
Čerpáno z www.filosofie-uspechu.cz
42
působení na vychovávaného jedince, kdy se sám pedagog snaží k motivování svěřence k zapojení do různých aktivit. Motivací pedagoga volného času to mohou být například tyto faktory: -
potěšení z činnosti a z výsledku vykonané práce,
-
seberealizace a zdokonalování se v oboru,
-
odpovědnost při práci s mládeží,
-
socializace mládeže a prevence vůči patologickým jevům dětí a mládeže,
-
možnost využití moderních didaktických pomůcek a technologií,
-
dobrá spolupráce s nadřízenými i vychovávanou mládeží,
-
slovní a morální podpora a ocenění práce pedagoga ze strany nadřízených,
-
respekt a úcta ze strany vychovávaného jedince,
-
finanční odměna,
-
spolupracující a přátelský kolektiv.
Pro spoustu lidí je hlavní motivací plat, který přímo ovlivňuje míru spokojenosti při vykonávání práce. Toto ale spíše platí například pro dělnické profese a popravdě plat může být pouze dočasným motivátorem. Jak píše Adair (2004) pro kvalitní lidi jsou více hodnotné příležitosti pro profesionální rozvoj a osobnostní růst, skutečný podíl nebo role, kterou hraje finanční odměna v motivaci každého člověka, je závislá na tom o jakého jedince jde. Vzhledem k tomu, že platy pedagogických pracovníků v naší zemi kolikrát nedosahují ani průměrného platu, je evidentní, že jejich motivace pro výkon této profese je úplně jiná. Je to především potěšení z této práce, pocit zodpovědnosti vůči svěřeným jedincům a vlastní seberealizace v tomto oboru.
43
4 PRAKTICKÁ ČÁST 4.1 Úvod výzkumné části Výzkum této bakalářské práce je založen na polostrukturovaných rozhovorech se třemi vybranými osobnostmi, které pracují v oblasti volnočasových aktivit dětí, mládeže i dospělých. Jelikož sama pracuji na poli volnočasových aktivit již několik let, nejdříve jako dobrovolník, a v současné době jako vychovatelka ve školní družině, zajímá mě, proč jsou někteří lidé ochotni rozdávat své zkušenosti a nadšení z dané činnosti ostatním. A to v době, kdy by oni sami mohli trávit volný čas se svými blízkými, věnovat se svým zálibám nebo jen odpočívat. 4.2 Cíl výzkumu Mým cílem, a tedy cílem této práce, je ilustrování hlavní motivace k volbě této činnosti a zjištění, které motivační faktory působí na setrvání u práce volnočasových pedagogů. Dále také zaznamenání postřehů jednotlivých respondentů v souvislosti s touto činností, jejich pocity, zkušenosti, přínosy i ztráty, vycházející z individuální zkušenosti každého z nich. Co bylo prvotní motivací k tomu, aby se této činnosti začali věnovat, co je na této práci baví a zda v této činnosti vidí i nadále budoucnost. 4.3 Popis metody výzkumu Pro účely výzkumu této bakalářské práce byla zvolena kvalitativní forma výzkumu, jelikož se domnívám, že je možné touto formou proniknout do hloubky zkoumaného procesu, který pomůže odhalit hlavní motivace oslovených pedagogů volného času. Jako hlavní metodu sběru dat jsem zvolila polostrukturovaný rozhovor (interview)3. Jak uvádí Miovský (2006) je to jedna z nejrozšířenějších metod rozhovoru, obsahující pro tazatele závazné schéma, které specifikuje okruhy a témata pokládaných otázek. Je možné zaměňovat pořadí otázek podle situace. Tato metoda se mi zdá velmi vhodná z toho důvodu, že je možné díky pokládaným otázkám hlubší zkoumání problematiky a to především díky předem stanovené struktuře rozhovoru, která ale není pro tazatele svazující v případě, kdy se potřebuje tázaného 3
Polostrukturovaný rozhovor je založen na pevné struktuře, tedy té části rozhovoru, která je pro všechny respondenty shodná. Ovšem je možné použít další otázky, které stojí mimo tuto pevnou strukturu, jelikož se mohou odvíjet od dalších informací, které respondent během rozhovoru tazateli poskytne.
44
doptat na další relevantní informace. Respondentovi je tak poskytnut dostatečný prostor pro vyjádření jeho názorů a myšlenek. Pro doplnění a zvýšení kvality výzkumu jsem použila ještě dotazníkové šetření. Metoda rozhovoru je tak doplněna o Eysenckův test temperamentu EOD, který vydal n. p. Bratislava – Psychodiagnostické a didaktické testy s označením T-10/1970/ČES. Tato další metoda mi pomohla k interpretaci a doplnění zjištěných dat. Eysenckův test temperamentu mi poskytl PhDr. Vladimír Píša. Použitý test je přílohou této práce. Rozhovor jsem rozšiřovala a modifikovala podle aktuální situace, která při každém rozhovoru nastala. Využívala jsem otevřené otázky, pouze v některých jsem nabízela alternativy odpovědí, které ovšem každý z respondentů mohl doplnit podle vlastní zkušenosti. Viz. Okruh 2, otázka f, příloha č. 4. Rozhovor je členěn do dvou typů otázek: uzavřených, tedy identifikačních, a otevřených, které slouží jako vodítko pro oblast výzkumu. Jelikož vybraní respondenti jsou již v dospělém věku a mají dostatečné komunikační schopnosti, zdá se mi tato forma rozhovoru vhodná. Dále je rozhovor rozdělen do tří základních výzkumných oblastí: 1. pohled na činnost volnočasového pedagoga obecně, 2. budoucnost této činnosti obecně 3. jeho osobní motivace pro tuto práci. Pro každou oblast byly formulovány konkrétní otázky: A. Identifikační otázky, tzv. uzavřené otázky, pomocí nichž jsem např. zjišťovala, v jakém věkovém rozpětí jsou jejich svěřenci a jaké volnočasové aktivitě se v současné době věnují. B. Otázky pro rozhovor, tzv. otevřené otázky, které jsem rozdělila do 5 kruhů, z nichž každý má ještě několik podotázek, které jsou zpřesňující: 1. Vlastní vnímání této profese z celkového pohledu. 2. Vlastní motivace – vstupní motivace (proč se této práci začali věnovat). 3. Současná motivace 4. Vzdělávání pedagoga volného času 5. Motivace do budoucna 45
4.4 Přednosti a nedostatky kvalitativního výzkumu Polostrukturovaný rozhovor, neboli interview, je nejrozšířenější podobou metody interview, neboť dokáže řešit mnoho nevýhod jak nestrukturovaného, tak plně strukturovaného rozhovoru (interview) jak píše Miovský (2006. s. 159). Jak jsem již uvedla výše, tazatel může pokládat otázky, které nemá v pevné struktuře rozhovoru, ale mohou být přínosné pro cíl výzkumu. Je potřeba se také zmínit o tom, že vliv tazatele má přímý pozitivní nebo negativní dopad na celý rozhovor a tím i výsledek výzkumu. Jako pozitivní spatřuji to, že při osobním rozhovoru se respondent snaží na každou otázku odpovědět a nevyužívá možnosti, jako u dotazníkového šetření, použít odpovědi nevím nebo úplně odpověď odmítnout. Díky správně formulovaným otázkám či doplňujícím otázkám si respondenti mohou vzpomenout na spoustu dalších informací, které mohou být pro výzkum též velkým přínosem. Mezi další výhody patří i možnost tazatele, vcítit se do pozice respondenta, osobní kontakt, přátelské prostředí, vedení přirozené komunikace a hlavně získání velkého množství dat za relativně krátký čas. Mezi nevýhody bych zařadila obtížnou vyhodnotitelnost, tvorbu záznamu a přepis získaných dat a také důvěru v respondenty, v jejich upřímnost a pravdomluvnost. Dále mají na uplatnění této metody vliv i osobní sympatie, prostředí, nálada respondenta, to v jakém životním období se momentálně nachází. Některé tyto okolnosti lze ovlivnit, některé bohužel nikoliv. Je proto nutné s těmito vnějšími faktory při rozhovoru počítat. Eysenckův test temperamentu EOD má dvě formy a to A a B, obě po 57 otázkách. Znění jednotlivých otázek je velmi jednoduché, stačí pouze odpovědi ano či ne. Pro interpretaci nabízí dotazník kromě dvou nezávislých škál extroverze (emoční stabilita) a neuroticismu (emoční labilita) i „L škálu“ neboli „lžiskóre“. To znamená, že díky těmto otázkám lze odhalit, zda se zkoumaný člověk nesnaží být lepší, než ve skutečnosti je. Test je validní pokud L skóre vyjde pod 6. Velkým plusem u tohoto dotazníku je časová nenáročnost. Dále kombinací těchto dvou škál, tedy E a N, zjistíme, jaký je jedinec typ osobnosti, zda se jedná o sangvinika, cholerika, melancholika či flegmatika. Například: vysoké (13-24) N + vysoké (13-24) E = cholerik, nízké (0-12) N a vysoké (13-24) E = sangvinik, atd.
46
4.5 Výzkumný vzorek Pro účely tohoto výzkumu jsem si vybrala tři konkrétní osobnosti z Heřmanova Městce. Tuto strategii jsem zvolila záměrně, protože jsem chtěla obsáhnout různé spektrum volnočasových činností. Každá z těchto osobností byla vybrána podle klíče, který jsem si předem stanovila a to, aby to byl člověk z řad dobrovolníků, profesionální vychovatel a pedagog školského zařízení. Každému vybranému respondentovi jsem přidělila číslo z důvodu zachování anonymity. Pod tímto označením bude uváděn i v další části mé práce. Všechny tři vybrané jedince znám osobně, což považuji za přednost, jelikož díky tomu byly rozhovory upřímné a otevřené. Každý z dotázaných jedinců má přímou zkušenost s vedením volnočasových aktivit dětí, mládeže, dospělých i seniorů a je stále v těchto aktivitách činný. Respondenty jsou: -
dobrovolnice TJ Sokol a RC Radovánek,
-
vychovatelka ve školní družině,
-
pedagog v ZUŠ.
Dobrovolnice TJ Sokol a RC Radovánek, tedy respondentka č. 1, je nejstarší z oslovených osobností. Vybrala jsem si ji záměrně, protože v oblasti volnočasových aktivit pracuje již přes 40 let, je velmi akční a nápaditá a mezi dětmi i dospělými oblíbená. V současné době je již v důchodu, ale dříve pracovala jako dětská zdravotní sestra a poté jako zdravotní sestra v Domově pro seniory. Stále vede cvičení rodičů s dětmi, cvičení dětí ve věku od 6 do 10 let a podílí se na činnosti klubu Aktivní přístup k životu (seniorský klub). Je také aktivní v Rodičovském centru Radovánek, kde vede výtvarné dílny pro děti, dramatickou výchovu a podílí se na tvorbě programu. Vedoucí vychovatelka ve školní družině, respondentka č. 2, má téměř 30letou praxi v oboru. Nejdříve vystudovala gymnázium, posléze nástavbu na Střední pedagogické škole v Litomyšli a před nedávnem úspěšně dokončila bakalářské studium na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové, obor Školský management. V rámci školy a školní družiny vede dva kroužky pro děti, které jsou zaměřeny na výtvarnou výchovu a rukodělnou činnost. Je také vedoucí vychovatelkou školní družiny. Mezi dětmi je velmi oblíbená a do svých hodin vnáší nové a originální nápady.
47
Pedagog ZUŠ, respondent č. 3, pracuje v oboru také již 20 let. V rámci ZUŠ vede hru na dechové nástroje, basovou kytaru, hudební nauku a je zástupce ředitele. Jeho žáky jsou děti ve věku od 5 do 20 let, které navštěvují ZUŠ v Heřmanově Městci. Původně vystudoval konzervatoř, hru na trubku, ale aby mohl učit, doplnil si pedagogické minimum na Pedagogické fakultě v Olomouci. Vzhledem ke kvalitativnímu charakteru výzkumu a stanoveným cílům výzkumu nepovažuji reprezentativnost vzorku za prioritní faktor. Každého respondenta jsem oslovila přímo a požádala ho o účast ve výzkumu. Mezi základní kritérium výběru patřila především dostatečně dlouhá doba praxe, po kterou se tito lidé vedení volnočasových aktivit věnují. 4.6 Sběr dat Rozhovory byly vedeny v prostorách, které byly jednotlivým respondentům příjemné, většinou u nich doma. Každý rozhovor trval zhruba 15 – 30 minut. Při rozhovoru byla přítomna pouze tazatelka a respondent. Pro vedení rozhovoru jsem zvolila nedirektivní styl, takže rozhovory byly vedeny ve velmi přátelském duchu. Průběh rozhovoru se ve všech případech trochu odlišoval, kromě otázek z pevné struktury, a to vždy podle aktuální situace. Na začátku každého rozhovoru jsem se všem představila a vysvětlila účel tohoto setkání, a sdělila respondentům, proč byli vybráni právě oni. Dále jsem jim vysvětlila cíl výzkumu a popsala metody, jak tento výzkum bude probíhat. Ujistila jsem je, že rozhovor je zcela anonymní a že bude použit výhradně pro zpracování této bakalářské práce, ten samý účel jsem uvedla i Eysenckova osobnostního dotazníku EOD-A. Ukázka vyplněného dotazníku je přílohou této práce pod označením č. 3. Poté jsem respondenty požádala o souhlas s nahráváním rozhovoru na diktafon. S tímto všichni souhlasili a tak jsem mohla přistoupit k samotnému výzkumu. Nejdříve jsem každého respondenta poučila, jak má správně vyplnit předložený dotazník a nechala mu cca 10 minut na vyplnění. Po vyplnění dotazníku jsme mohli přejít k rozhovoru, který začínal nejdříve identifikačními otázkami jednotlivých respondentů. Následně byly pokládány jednotlivé otázky z pevné struktury, které byly modifikovány podle vývoje rozhovoru. Otázky, které byly mimo pevnou strukturu, byly velmi přínosné, neboť vyplynuly z konverzace a doplnily 48
potřebné informace. Na závěr každého rozhovoru jsem respondentům poděkovala za jejich čas, který mi věnovali a za sdílnost a spolupráci. Nejkratší trval 15 minut a nejdelší 24 minut. Přepisy jednotlivých rozhovorů najdete v příloze… této bakalářské práce.
49
4.7 Vyhodnocení a interpretace výsledků Eysenckova testu osobnosti Cílem tohoto testu bylo především zjištění, zda je nějaká souvislost mezi temperamentem každé osobnosti a volbou jeho činnosti a s postojem jednotlivých respondentů k profesi. Jsem si vědoma, že počet respondentů neumožňuje vyvození obecných závěrů mezi temperamentem a volbou profese. Může ale naznačit souvislosti mezi vlastnostmi a postoji k vlastní profesi a v tomto výzkumu napomoci interpretaci výsledků výzkumu. Tento test se zaměřuje na vlastnosti, chování a rysy jednotlivých respondentů. Pomocí tohoto testu zjistíme, zda je zkoumaná osoba sangvinik, cholerik, melancholik či flegmatik. Výsledky tří skóre, tedy E = extroverze, N = neuroticismu a L = lžiskóre lze zjistit to, jestli je jedinec emocionálně labilní nebo stabilní. A dále kombinací E a N o jaký typ osobnosti se jedná. Viz tabulka č. 1. K vyhodnocení testu jsem použila šablonu, do které jsem přepisovala ze záznamových archů zaškrtnuté odpovědi. A dále jsem jako podpůrnou metodu zvolila grafické vyhodnocení testu.4 Tabulka pro stanovení typu osobnosti dle Eysencka Rozsah E a N Typ osobnosti N 13-24 cholerik E 13-24 N 0-12 sangvinik E 13-24 N 13-24 melancholikE 0-12 N 0-12 flegmatik E 0-12 Tabulka č. 1 – typy osobnosti
skóre N E L
1. respondentka Dobrovolnice TJ Sokol 13 14 4
2. respondentka Vychovatelka ŠD 15 15 6
3. respondent Učitel ZUŠ 8 7 3
Tabulka č. 2 – výsledky Eysenckova testu EOD
4
http://www.psychotestyzdarma.cz/eysenckuv-test-temperamentu/
50
Respondentka č. 1 – dobrovolnice TJ Sokol Typ temperamentu: cholerik, labilní extrovert. Patří mezi tzv. slabé typy. Podle Eysencka se může tento typ projevovat v pozitivních vlastnostech takto: -
živost, bezprostřednost, podnikavost, pracovitost, energičnost, rychlost a samostatnost, organizační schopnosti atd.
A naopak v negativních takto: -
myslí, že má vždy pravdu, workoholismus, agresivita, prchlivost, bojovnost a tvrdohlavost atd.
Závěr: U této respondentky mě výsledek testu překvapil, protože bych jí podle projevů chování a jednání s lidmi a v různých krizových situacích zařadila do typu sangvinik. Z osobní dlouhodobé spolupráce a pracovní zkušenosti mohu konstatovat, že mezi projevy jejího chování nepatří agresivita ani panovačnost. Naopak, že je velmi vstřícná, empatická a plná radosti z práce. Z dalších pozitivních rysů bych vyzdvihla bezprostřednost, podnikavost, energičnost, organizační schopnosti. To, že je extrovert plně odpovídá. Je otevřená, komunikativní, ráda zkouší nové věci, setkává se s lidmi. Pro zpracování grafů byla využita šablona5.
Graf. č. 1 – Výsledek respondentky č. 1 5
z www.psychotestyzdarma.cz/eysenckuv-test-temperamentu
51
Respondentka. č. 2 – vychovatelka ŠD Typ temperamentu: cholerik, labilní extrovert. Patří mezi tzv. slabé typy Podle Eysencka se může tento typ projevovat v pozitivních vlastnostech takto: -
živost, bezprostřednost, podnikavost, pracovitost, energičnost, rychlost a samostatnost, organizační schopnosti atd.
A naopak v negativních takto: -
myslí, že má vždy pravdu, workoholismus, agresivita, prchlivost, bojovnost a tvrdohlavost atd.
Závěr: V případě této respondentky jsem už z výsledků Eysenckova dotazníku nebyla tolik překvapena. Podle získaných dat se jedná také o emocionálně labilní osobnost, což bych vzhledem k funkci vedoucí vychovatelky nepředpokládala, ale oproti první respondentce je v projevech chování více výbušná a impulsivní, se sklonem řešit věci rychle a pod tlakem. Extroverze také odpovídá, stejně jako u první respondentky. Z pozitivních rysů bych vyzdvihla spontánnost, organizační schopnosti, průbojnost, hovornost. Je to člověk, který si dokáže stát za svým názorem.
Graf. č. 2 – Výsledek respondentky č. 2 52
Respondent. č. 3 – pedagog ZUŠ Typ temperamentu: flegmatik, stabilní introvert. Patří mezi tzv. silné typy Podle Eysencka se může tento typ projevovat v pozitivních vlastnostech takto: -
přizpůsobivost, trpělivost, vytrvalost, rozvážnost, soustředěnost, spolehlivost, citová stálost atd.
A naopak v negativních takto: -
neumí se radovat, bojí se velkých rozhodnutí, nemá rád změny, může být brán jako nudný společník, pohodlnost atd.
Závěr: U tohoto respondenta jsem výsledkem testu nebyla překvapena, protože se vždy projevoval jako naprosto klidná, vyrovnaná a hlavně nevýrazná osobnost, která je uzavřená ve svém vnitřním světě. Vzhledem k práci, kterou vykonává, musí být trpělivý a klidný, což odpovídá. Někdy působí smutně a nerozhodně. Podle charakteristiky osobnosti jsou introverti tvůrčí lidé, což se mi potvrdilo v našem rozhovoru.
Graf. č. 3 – Výsledek respondenta č. 3
53
4.8 Interpretace a vyhodnocení polo strukturovaného rozhovoru Nejdříve byly respondentům položeny tzv. identifikační otázky. 1. Muž/žena Označení 1. respondentka 2. respondentka 3. respondent
Pohlaví žena žena muž
Tabulka č. 3 – pohlaví respondentů
2. Věková kategorie Věková kategorie Respondent 20 -30 let 0 31- 44 let 0 45 a výše let 1, 2, 3 respondent Tabulka č. 4 – věk respondentů
3. Současná profese: 1. respondentka je v současné době v důchodu, ale pracuje jako dobrovolnice při TJ Sokol Heřmanův Městec a v Rodičovském centru Radovánek o. s. Heřmanův Městec. 2. respondentka pracuje jako vychovatelka ve školní družině v Heřmanově Městci. 3. respondent je učitelem hudby na Základní umělecké škole v Heřmanově Městci. 4. Doba, po kterou se věnuje vedení volnočasových aktivit : 1. respondentka se vedením volnočasových aktivit zabývá zhruba 25 let, dříve pracovala jako dětská zdravotní sestra.
2. respondentka se této profesi věnuje od vystudování, tedy 28 let. 3. respondent vede volnočasové aktivity 20 let, než začal učit na ZUŠ, byl vystudovaný hudebník, obor hra na trubku.
54
5. Zaměření volnočasové aktivity: 1. respondentka se věnuje vedení pohybové, výtvarné a dramatické výchovy. 2. respondentka se díky své profesi vychovatelky ve školní družině věnuje veškerým volnočasovým aktivitám dětí, převládá ale pracovně-technická a výtvarná činnost. 3. respondent pracuje jako učitel hudby. 6. Věkové rozpětí klientů, se kterými pracují: věk klientů 6 - 10 let 11 - 14 let 15 - 20 let 21 -30 let 31 - 45 let 46 a výše let
1. respondentka
2. respondentka
3. respondent
ano ano
ano
ano ano ano
ano Tabulka č. 5 – Věková skupina svěřenců
Shrnutí: Všichni tři respondenti, 2 ženy a jeden muž, se práci s dětmi a mládeží ve volném čase věnují již delší dobu, tedy od 20 let výše. Všichni tři jsou ve věku nad 45 let a každý z nich se zaměřuje na jinou oblast volnočasových aktivit. Mezi jejich zaměření patří především aktivity z oblasti sportu, výtvarné a hudební výchovy.
55
1. okruh otázek – vlastní vnímání této profese z celkového pohledu: 1. respondentka na tuto otázku odpověděla, že budoucnost vidí především v přínosu pro vlastní osobu a to v tom, že díky této činnosti, tak rychle nezestárne. Z pohledu přínosu pro společnost, je to především možnost socializace jednotlivce do společnosti jak v období dětství, tak dospělosti, a v případě starších lidí tuto činnost vnímá jako prevenci proti depresi v období stáří. Jako další velké pozitivum této činnosti uvedla vklad pro děti do jejich budoucího života a vytvoření základu pro jejich zájmovou činnost. V oblasti pozitivních vlastností osobnosti lektora nebo pedagoga vyzdvihuje především empatii a umění komunikace. Naopak jako negativní vlastnost uvádí nechuť učit se novým věcem, vlastní lenost a nelásku k lidem. Negativa, která plynou ze strany společnosti, vidí především v narůstající byrokracii a velkého množství předpisů. 2. respondentka uvedla, že budoucnost v této profesi vidí hlavně z pohledu dětí, jako vklad do jejich budoucnosti a v možnosti pozitivního ovlivňování jejich výchovy v dětském věku formou volnočasové aktivity. Jako pozitivní vlastnosti lektora či pedagoga uvádí lásku k dětem a kladný vztah daného pedagoga či lektora k této práci. Mezi negativa zařadila netrpělivost ze strany pedagoga, jeho netolerantnost vůči dětem a také možnost, že by pedagoga jeho práce nebavila. 3. respondent byl při rozhovoru málo komunikativní, řekla bych skoro pasivní. Proto jsem musela některé otázky modifikovat. Na některé položené otázky odpovídal velmi stručně, ale s rozmyslem. Konstatoval, že z jeho pohledu tato profese nemá do budoucna žádnou perspektivu a především mu vadí degradace funkce pedagoga volného času. Jak jsem pochopila z postupujícího rozhovoru, spočívá tato degradace v tom, že pedagog místo toho, aby se zaměřoval na výchovně-vzdělávací činnost dětí a mládeže, je nucen být spíše administrativním pracovníkem. Má pocit, že si společnost dostatečně neváží lidí, kteří se věnují vedením volnočasových aktivit, ale přes to je rozhodnut u této profese zůstat i nadále.
56
V oblasti pozitivních vlastností pedagoga vyzdvihl důležitost profesní způsobilosti, jistou dávku opatrnosti a extroverzi. Jako negativní uvedl nelásku k dětem, individualismus jedince, neschopnost spolupráce v týmu a učení se novým věcem. Shrnutí a interpretace: Každý z respondentů měl trochu odlišný názor na budoucnost této profese z celospolečenského hlediska. Obě respondentky formulovaly své odpovědi jasně a shodly se, že tato profese má rozhodně do budoucna smysl. A to především jako vklad do dalšího života dětí, především v oblasti pozitivního ovlivnění jejich výchovy. Odpověď třetího respondenta – pedagoga ZUŠ – mě překvapila. Očekávala bych od něj radost z toho, že děti i v dnešním přetechnizovaném světě mají zájem o umění a z toho plynoucí pozitivní vizi do budoucnosti této činnosti Ale odpověď byla spíše pesimistická a nejspíš ovlivněna vlastní negativní zkušeností, která měla vliv na průběh celého rozhovoru. Domnívám se, že tato nepohoda pramenila především z nedávné školské inspekce na ZUŠ, kdy v popředí zájmu byly především byrokratické a provozní záležitosti, než výsledky a spokojenost žáků. Dovolím si tvrdit, že je zde patrná souvislost mezi jeho typem temperamentu a vizí do budoucna u této profese, neboť jsem z jeho odpovědí necítila dostatek nadšení z vykonávané práce. Flegmatici se většinou projevují jako lidé, kteří nemají rádi změny a působí na své okolí velmi rezervovaně a pohodlně. Což můžu vzhledem k dalšímu průběhu rozhovoru potvrdit. Všichni tři se naopak shodli, že velmi důležitý je pro tuto práci kladný vztah k dětem, pozitivní přístup práci, kterou vykonávají. Jako negativní vidí především nechuť učit se novým věcem ze strany pedagoga, tedy další profesní vzdělávání. 2. okruh otázek – vstupní motivace pro výkon této profese, činnosti 1. respondentka uvedla jako vstupní motivaci pro výkon této činnosti především svůj osobní zájem, který pramenil z nenaplnění sebe samé vykonávanou prací a starostí o děti. S postupující věkem to byla také jistá forma prevence proti depresím ze stárnutí a samoty. Svou činnost začínala sportovními aktivitami, především vedením cvičení pro rodiče a děti. V současné době převažuje veškerá pohybová činnost, například turistika, cykloturistika. A dále je to také výtvarná a dramatická výchova.
57
V oblasti vzdělávání, které ovšem nebylo nutné pro výkon této profese, prošla v minulosti studiem pedagogiky se zaměřením na děti. Aby se mohla věnovat vedením sportovních aktivit dětí, školila se ve specializovaných kurzech, zaměřených na konkrétní činnosti. Tyto kurzy absolvovala vždy z vlastního rozhodnutí. Sebevzdělávání trvá i v současné době formou různých seminářů, školení a workshopů. 2. respondentka uvádí jako svou motivaci touhu po práci s dětmi. Původně chtěla studovat učitelský obor, ale vlivem životních okolností studovala obor vychovatelství. Dalším motivačním faktorem pro práci s dětmi pro ni bylo setkání s vynikající profesorkou Českého jazyka na gymnáziu. Volnočasová aktivita, se kterou začínala, byla výtvarná činnost, k volbě tohoto zaměření byla ovlivněna především návštěvou takto zaměřených kroužků v dětském věku. Aby se mohla profesi vychovatelky v ŠD věnovat profesionálně, vystudovala nástavbu na Střední pedagogické škole v Litomyšli. Toto studium pramenilo z vlastního rozhodnutí a další vzdělávání absolvuje také z vlastního pocitu potřebnosti si neustále rozšiřovat obzory. Díky tomu, že byla jmenována vedoucí vychovatelkou v ŠD, vystudovala ještě obor Školský management. 3. respondent uvedl jako prvotní pro věnování se mimoškolní výchově dětí a mládeže především nedostatek financí, plynoucí z výkonu předchozího povolání profesionálního hudebníka. I nadále setrvává u stejného zaměření a to je výuka hudby a hry na různé hudební nástroje. Vzdělání si nepotřeboval doplnit, absolvoval z vlastního rozhodnutí studium pedagogického minima na Univerzitě Palackého v Olomouci. I nadále se vzdělává formou školení. Shrnutí a interpretace: U všech respondentů se vstupní motivační faktory, proč se této práci začali věnovat, liší. První respondentka (dobrovolnice) uvedla především svůj osobní zájem, druhá (vychovatelka ŠD) zájem o práci s dětmi a třetí respondent (pedagog ZUŠ) stálou finanční odměnu za vykonanou práci. Obě respondentky se díky tomu, že patří mezi extroverty, se zaměřily především na vedení větších skupin dětí, kde mohly své zkušenosti předat více jedincům na jednou. 58
Úzce to souvisí i s jejich typem temperamentu, (obě jsou typ temperamentu cholerik), protože potřebují ke své činnosti dostatek sociálních kontaktů a druzí lidé jsou pro ně zdrojem energie. Třetí respondent vlivem své introverze zvolil pedagogickou činnost na ZUŠ, kde se individuálně může věnovat svým žákům. Jako flegmatik je rozvážný a vykazuje díky volbě svého zaměření velkou míru tolerance a sebeovládání. Všichni tři u volnočasových aktivit, se kterými začínali, zůstali i nadále. V oblasti nutnosti vzdělání, které potřebují pro výkon této činnosti, uvedli, že pramenilo vždy z jejich vlastního rozhodnutí. 3. okruh otázek – současná motivace 1. respondentka uvedla, že motivací pro ni v současné době je především pocit zodpovědnosti ke klientům, uspokojení z dobře odvedené práce, dobrá nálada, kterou ji tato činnost přináší a neustálé posouvání hranic vlastních možností Jako překážku pro výkon své činnosti uvedla byrokracii a to především v souvislosti s prací v Rodičovském centru Radovánek. Ale i přes tyto negativní zkušenosti, ji volnočasová činnost přináší osobní uspokojení. Těší ji, že ji lidé znají a zajímají se o její práci. A právě díky této kladné zpětné vazbě od klientů vidí i do budoucna v této práci smysl. Jak uvedla v rozhovoru, svůj volný čas tráví sportem, který je stěžejní i pro vedení volnočasových aktivit s dětmi. Vzhledem k zapojování dramatické výchovy do své činnosti je její další zálibou divadlo, kde čerpá inspiraci. 2. respondentka v rozhovoru zmínila, že dostatečnou motivací pro činnost je, když se naplánovaná práce povede a bude děti bavit. Důležitým faktorem pro ni je především radost dětí, ale jak uvádí, velice záleží na tom, kdy je tato otázka položena. Někdy se totiž stane, že je skupina rozladěná a nesoustředěná a tím je potom pocit z odvedené práce špatný. Proto, aby se těmto negativním pocitům vyvarovala, absolvuje různá školení, díky nimž je schopna nabízet dětem stále nové a zajímavé činnosti. Jako překážku vidí nedostatek financí, chybí ji podpora a uznání od zaměstnavatele a u současných dětí malý zájem o ruční a výtvarnou činnost. I přes tato uvedená negativa by jinou práci vykonávat nechtěla, práce s dětmi ji naplňuje a uspokojuje. Svůj volný čas tráví také tvořivou činností.
59
3. respondent uvádí jako současnou motivaci pro svou práci především viditelné výsledky a úspěchy jeho svěřenců. Velké negativum, které vnímá jako omezení této práce, spatřuje v byrokracii, v nepochopení této práce u nadřízených úřadů. A to je možná důvod, proč by chtěl vykonávat jakoukoliv jinou práci. Na otázku, proč tedy jinou práci nevykonává, co mu v tom brání, uvedl, že věk a pohodlnost. Svůj volný čas tráví dvěma způsoby, první souvisí s profesí a tvůrčí činností. Aktivně hraje v kapele a ve volných chvílích vyšívá obrazy. Druhá činnost je zaměřená především na fyzickou činnost, při které u něj dochází k psychickému uvolnění. Shrnutí a interpretace: Každý z respondentů uvedl několik motivačních faktorů, které ovlivňují jejich současnou motivaci pro tuto činnost. Hlavními současnými motivačními faktory jsou především spokojenost dětí a jejich úspěchy. Z tohoto výsledku je patrné, že pokud jsou spokojeni svěřenci respondentů, dochází k uspokojení i na jejich straně. Nicméně s ohledem na temperament každé zkoumané osobnosti je možno najít jistou souvislost právě mezi jejich motivací a temperamentem. A to v oblasti osobního zájmu, která je vede k výkonu této činnosti. Nejvíce je to patrné z odpovědí respondentky č. 1 (dobrovolnice), která uvedla, že současnou motivací pro ni je pochvala od klientů a dobrá nálada, kterou si díky této činnosti udržuje. Potřebuje větší míru stimulace pro svou činnost, hlavně dostatek sociálních kontaktů a kladnou odezvu od klientů. Typu temperamentu cholerik také odpovídá její současné zaměření, ve kterém převažuje sport. U respondentky č. 2 už vztah mezi temperamentem a motivací není až tak jednoznačný, jako u první respondentky, ale jistý vztah můžeme pozorovat. A to především v tom, že pro svou práci potřebuje také větší skupinu jedinců, tedy více sociálních kontaktů a zpětnou vazbu od svých svěřenců. Nicméně se domnívám, že v jejím případě sehrála velkou roli výchova, která může do jisté míry temperament jedince ovlivnit. Patrné je to zejména z toho, že volí činnosti klidného a tvořivého charakteru, ke kterým byla vedena v dětství, a je schopna déle vydržet u monotónní práce. Přesto má dostatečnou schopnost improvizace a jistou dávku energičnosti, což se projevuje především v komunikačních a organizačních schopnostech. Respondent č. 3 je člověk klidný a rozvážný, hodící se pro pedagogickou činnost s dětmi v oblasti hudební výchovy, kde je vyžadován individuální přístup ke 60
každému jedinci. Toto zaměření mu plně vyhovuje a také je zde jistá souvislost vztahu mezi temperamentem a motivací. Vlivem svého temperamentu se pro práci hůř motivuje, nevyhledává velké skupiny lidí. Nerad mění své zvyky a prostředí, které zná. V oblasti
trávení
vlastního
volného času
je
také
patrná
souvislost
s jeho
temperamentem. Uklidňuje se u tvůrčí činnosti, popřípadě u fyzické činnosti, kterou ale vykonává o samotě, nikoli v kolektivu. 4. okruh otázek – vzdělávání PVČ a lektorů 1. respondentka si myslí, že v současné době je dostatečná nabídka vzdělávání pro pedagogy volného času, především v oblasti jejich profesního rozvoje a zdokonalování jejich dovedností. Překážku pro dostatečnou míru dalšího vzdělávání na její straně vidí v oblasti financí, neboť některé kurzy, semináře či workshopy jsou pro ni cenově nedostupné. Všechny uvedené formy vzdělávání považuje za velmi přínosné a důležité pro výkon této činnosti. Preferuje především workshopy a semináře, které jsou vedeny takovým způsobem, který vyžaduje aktivní zapojení účastníka do vzdělávání. Protože jedině tak si může osvojit dané poznatky nejen v rovině teoretické ale především praktické. Z každého absolvovaného semináře dokáže pro svou činnost vytěžit maximum důležitých a přínosných poznatků. 2. respondentka z pohledu zaměstnance ji vadí, že její současný zaměstnavatel není až tak přístupný k dalšímu vzdělávání pedagogů volného času, potažmo vychovatelů. Pokud ano, tak jsou upřednostňovány semináře akreditované MŠMT, které ale někdy neodpovídají kvalitou podávaných informací. Pro své další vzdělávání volí semináře, školení, workshop i odbornou literaturu. Vybírá se proto školení, která jsou přínosem pro její volnočasové aktivity. Díky vysokoškolskému vzdělání si rozšířila své znalosti v oblasti vedení ŠD a řízení lidí, ale velkou nevýhodu vidí v malých pravomocech své funkce, které jí byly zaměstnavatelem delegovány. 3. respondent v souvislosti s výkonem své profese uvedl, že v současné nabídce profesního vzdělávání nespatřuje budoucnost a ani dostatečný přínos pro pedagogy volného času. Jelikož pracuje individuálně s každým jedincem, postrádá nabídku vzdělávacích akcí pro takto zaměřenou výuku. Sám se vzdělává formou školení a seminářů, ale hodnotí je jako málo přínosné pro svou profesi.
61
Shrnutí a interpretace: Forma vzdělávání 1. respondentka workshopy, semináře, školení workshopy, semináře, školení, 2. respondentka vysokoškolské studium, odborná literatura 3. respondent školení, semináře
přínos pro práci velmi přínosné velmi přínosné málo přínosné
Tabulka č. 6 – Forma dalšího vzdělávání a přínos pro práci
Obě respondentky uvedly, že v současné době, je dostatek možností, jak se dál profesně rozvíjet v oblasti volnočasových aktivit. A také těchto nabídek dostatečně využívají, nicméně se shodly, že ne všechny kurzy jsou dostatečně kvalitní a pro ně přínosné. Třetí respondent není s nabídkou vzdělávání PVČ spokojen vůbec, což ale přímo souvisí s jeho zaměřením pedagoga v ZUŠ, který pracuje individuálně s každým jedincem. Nevidí v tomto druhu profesního rozvoje žádný přínos. 5. okruh otázek – budoucí motivace pro práci 1. respondentka jako prevenci proti vyčerpání a ztrátě další motivace pro práci uvedla čas, kdy se nemusí těmto aktivitám věnovat, tedy odpočinek. Nemá pocit, že by nedosáhla svých cílů, které si stanovila a nepřevládá u ní pocit neuspokojení. Vadí ji především přehlížení důležitosti této práce ze strany společnosti a především práce dobrovolníků. V překonání těchto pocitů ji pomáhá, jak uvedla, její povaha, schopnost se nad takové věci povznést. A hlavně to, že jí tato práce baví, což souvisí s jejím temperamentem. I nadále v této činnosti vidí svou budoucnost, ale vnímá svůj vyšší věk a s tím spojené komplikace jako velkou překážku. Nikdy nelitovala toho, že svůj volný čas, svou sílu, znalosti a dovednosti věnovala jiným, protože tím došla k vlastnímu uspokojení z této práce. Tato činnost je pro ni posláním. 2. respondentka nemá žádnou taktiku, která by ji pomáhala shánět nové impulsy a nadšení pro tuto práci. Snaží se v rámci vlastní motivace vytěsnit negativní okolnosti, které tato práce přináší a posilovat ty pozitivní, to znamená radost z toho, že může dětem předat další nové dovednosti a dělat jim radost. Několikrát se do situace, kdy měla pocit, že práce jí nepřináší uspokojení, dostala, ale vždy jí pomohla víra v lepší budoucnost. V této práci i nadále vidí svou budoucnost, jen ji děsí vidina pokročilého věku, kdy bude muset zvládat malé děti, které jsou stále živější a neposlušnější. Mrzí ji, 62
že nebyla dostatečně důsledná a cílevědomá, aby vystudovala učitelský obor, ale i tak ji tato práce naplňuje a vnímá ji jako poslání. 3. respondent uvedl, že žádnou taktiku pro shánění nových impulsů pro svou práci nemá a ani o žádných taktikách neví. Vytýčených cílů dosáhne vždy, ale ne vždy mu přinesou uspokojení. Jedinou šanci, jak nebýt frustrován z neuspokojení, spatřuje jedině v tom, že z této profese odejde. Ale i přes to vidí v této práci svou budoucnost a nikdy nelitoval, že se této profesi věnuje. Ovšem je to pro něj jen práce a ne poslání. Shrnutí a interpretace: Ani jeden z dotázaných neuvedl žádnou zajímavou metodu, jak se vyvarovat rutině při této činnosti, pocitu neuspokojení z výkonu práce. Obě respondentky uvedly, že si na této práci dokážou najít určitá pozitiva, která je motivují pro další činnost, což může mít jistou souvislost s jejich temperamentem. I když u nich dojde k nějaké negativní zkušenosti, jsou díky svým temperamentovým vlastnostem schopny se nad tato negativa povznést a hledat jen pozitivní okolnosti. Obě vidí v této činnosti svou další budoucnost a tato činnost je pro ně posláním. Třetí respondent uvedl, že vždy svých vytýčených cílů dosáhl, ale ne vždy mu výsledky práce přinesou uspokojení. Jako východisko z pocitu frustrace vidí to, že odejde z této profese. Jak uvedl, v tomto rozhodnutí mu brání jeho pohodlnost a věk, což odpovídá jeho temperamentu, protože flegmatik je člověk stálý, který nemá rád změny. Je zajímavé, že i přes to, jak na mě odpovědi tohoto respondenta působily, tedy absolutně negativně a byla z nich patrná velká nespokojenost, tak u této práce chce zůstat i nadále. Označení 1. respondentka 2. respondentka 3. respondent
činnost je pro ně poslání poslání práce
Tabulka č. 7- vnímání profese
63
5 ZÁVĚR Na závěr zopakuji, že cílem této bakalářské práce bylo na příkladech tří osobností ilustrovat, jaké mohou být druhy motivace k volbě volnočasového zaměření pedagogů. Pomocí polo strukturovaného rozhovoru zjistit jejich prvotní motivaci, která je k této volbě vedla a dále, které motivační faktory u nich i nadále působí na setrvání u této činnosti. Tato práce nemá za cíl stanovit přímou souvislost mezi typem temperamentu jednotlivých osobností a jejich motivací, ale pouze tyto možné souvislosti naznačit. Z výsledků je patrné, že si tyto osobnosti díky rozhovorům zrekapitulovaly svůj profesní život a ujasnily si své další směřování. Každý rozhovor, který jsem vedla, byl pro mě velice zajímavý a přínosný, protože i já sama jsem si odpovídala na položené otázky. V teoretické části jsem shrnula základní pojmy z oblasti pedagogiky a psychologie a jejich vzájemnou provázanost v oblasti výchovně-vzdělávacích činností dětí a mládeže. V druhé, praktické, části jsem se zaměřila především na rozhovory s jednotlivými osobnostmi, které mi měly pomoci zjistit hlavní motivační faktory. Jelikož byl vybraný vzorek respondentů malý, nedají se z těchto výsledků stanovit obecné závěry, které by bylo možno použít na širší spektrum pedagogů volného času. Nicméně je patrné, že čím je člověk starší a zkušenější, je jeho pohled na současnost a hlavně budoucnost ovlivněn především životními zkušenostmi a také psychickým rozpoložením. To že by byla patrná přímá souvislost mezi temperamentem a výběrem volnočasové činnosti u jednotlivých osobností, se nepodařilo potvrdit. Vyplněný Eysenckův dotazník mi napomohl k pochopení názorů a postojů těchto osobností v souvislosti s touto problematikou a do jisté míry také ulehčil interpretaci odpovědí jednotlivých respondentů. Na základě teoretického studia a praktického šetření jsem došla k závěru, že: -
temperament může mít určitý vliv na volbu zaměření činnosti volnočasového pedagoga, ale nemá přímou souvislost s motivací jedince na volbu činnosti,
-
dále temperament může mít jistou souvislost s tím, že pedagog u této činnosti setrvává, i když je možné, že ho tato činnost plně neuspokojuje,
-
všichni volnočasoví pedagogové nemusí tuto práci dělat jen z lásky k profesi, ale čistě z pragmatického hlediska, jako je zdroj příjmu, 64
-
i přes negativní zkušenosti, jsou tito lidé schopni tuto práci dělat odpovědně a přistupovat k dětem a mládeži s trpělivostí a láskou.
Na závěr bych ráda zopakovala, že v této práci jsou pouze možné naznačené souvislosti, a možnosti, které nelze aplikovat na všechny osobnosti z řad pedagogů volného času.
65
6. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY: 1. ADAIR, J., 2004. Efektivní motivace. Praha: Alfa Publishing. ISBN 80-86851-00-1. 2. ČÁP, J., 1980. Psychologie pro učitele. Praha: SPN46-00-13/2. 3. ČÁP, J., 1993. Psychologie výchovy a vyučování. Praha: Univerzita Karlova. ISBN 80-7066-534-3. 4. DRAPELA, V. J. 2011. Přehled teorií osobnosti. 3. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80262-0040-6. 5. DYTRTOVÁ, R., KRHUTOVÁ, M., 2009. Učitel – Příprava na profesi. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-2863-6. 6. HÁJEK, B., a kol., 2011. Pedagogické ovlivňování volného času. 2. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0030-7. 7. HANUŠ, R., CHYTILOVÁ, L., 2009. Zážitkově pedagogické učení. Praha: Grada. ISBN 978-80247-2816-2. 8. JANDOUREK, J., 2007. Sociologický slovník, 2. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7367269-3. 9. JŮVA, V., 1994. Úvod do pedagogiky. Brno: Paido. ISBN 80-901737-6-4. 10. KOUHOUTEK, R., 2003. Základy psychologie osobnosti. Brno: CERM. ISBN 97880-7204-156-8. 11. KŘIVOHLAVÝ, J., 1993. Povídej-naslouchám. Praha: Návrat. ISBN 80-85495-18X. 12. KYRIACOU, Ch., 1996. Klíčové dovednosti učitele. Praha: Portál. ISBN 80-7178022-7. 13. KONIGOVÁ, M., 2007. Tvořivost – Techniky a cvičení. Praha: Grada, ISBN 97880-247-1652-7.
66
14. MAREŠ, J., 2013. Pedagogická psychologie. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-01748. 15. MIOVSKÝ, M., 2006. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada. ISBN 80-247-1362-4. 16. NAKONEČNÝ, M., 1996. Motivace lidského chování. Praha: Academia. ISBN 80200-0592-7. 17. NAKONEČNÝ, M., 1997. Psychologie osobnosti. 2. vyd. . Praha: Academia. ISBN 80-200-0628-1. 18. NAKONEČNÝ, M., 2009. Sociální psychologie. 2. rozš. a přeprac. vyd. Praha: Academia. ISBN 978-80-200-1679-9. 19. NELEŠOVSKÁ, A., 2005. Pedagogická komunikace v teorii a praxi. Praha: Grada. ISBN 80-247-0738-1. 20. PÁVKOVÁ, J., a kol., 2008. Pedagogika volného času. 4. vyd. Praha:Portál. ISBN 978-80-7367-423-6. 21. PRŮCHA, J., a kol., 2003. Pedagogický slovník. 4. uprav. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-772-8. 22. SMÉKAL, V., 2002. Pozvání do psychologie osobnosti. Brno: Barrister&Principal. ISBN 80-85947-80-3. 23. VÁŽANSKÝ, M., 2001. Základy pedagogiky volného času. 2. dopl. vyd. Brno: Print-Typia. ISBN 80-86384-00-4. 24. Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů. In: Sbírka zákonů České republiky [online] 2004 [vid. 23. 8. 2013] Dostupné z: http://www.msmt.cz/dokumenty/aktualni-zneni-zakona-o-pedagogickych-pracovnicichk-1-zari.
67
7. SEZNAM PŘÍLOH 1. Eysenckův test temperamentu EOD-A 2. Vyhodnocovací šablona EOD testu 3. Ukázka vyplněného testu EOD 4. Otázky pro polostrukturovaný rozhovor 5. Přepsaný rozhovor respondentky č. 1 6. Přepsaný rozhovor respondentky č. 2 7. Přepsaný rozhovor respondenta č. 3
68
Příloha č. 1 – Eysenckův test temperamentu EOD-A
Příloha č. 2 – Šablona k vyhodnocení testu
Příloha č. 3 – Ukázka vyplněného testu EOD
Příloha č. 4 - Otázky pro polostrukturovaný rozhovor Uzavřené identifikační otázky: 1. Muž/žena 2. Věková kategorie: 20 – 30 let 31 – 44 let 45 a výše let 3. Jaké profesi se věnujete nyní? (povolání) 4. Věnujete se volnočasovým aktivitám (práci v mimoškolní výchově) od začátku své kariéry? Pokud ne, co jste dělali před tím? 5. Jaké je přímo zaměření vaší volnočasové aktivity? (lektor pohybové výchovy, učitel hudební výchovy, lektor ručních prací….) 6. Pracujete jen s dětmi nebo i dospělými? V jakém věkovém rozpětí? a) děti od 6 do 10 let b) děti od 11 do 14 let c) děti od 14 do 18 let d) od 20 do 30 let e) od 31 do 45 let f) od 46 do 60 let g) od 61 let výše
Otevřené otázky: 1) Vlastní vnímání této profese z celkového pohledu. a) Jak vnímáte tuto profesi z celkového pohledu? Vidíte v ní budoucnost, jakou a proč? b) Jsou nějaké pozitivní vlastnosti, které by měl lektor/pedagog mít, které jsou důležité pro tuto práci a které byste vyzdvihl/a? c) Myslíte sim, že jsou nějaké negativní vlastnosti, které by mohly tuto práci brzdit (být překážkou pro tuto práci), jaké? – obecně 2) Vlastní motivace – vstupní motivace (proč se začali této práci věnovat) a) Co bylo tím prvním impulsem, který vás vedl k rozhodnutí se věnovat volnočasové výchově? b) Kterou volnočasovou aktivitou jste začínal/a? Zůstal/a jste u ní nebo se věnujete jiné aktivitě a proč? c) Byl/a jste nucen/a projít kvůli této profesi nějakými vzdělávacími kurzy, školeními, přímým středoškolským nebo vysokoškolským studiem? (myšleno zaměstnavatelem) Nebo to bylo vaše osobní rozhodnutí, aby jste mohl/a tuto profesi vykonávat? d) Jaká forma studia to byla? (středoškolská, vysokoškolská, vzdělávací kurz…) e) Jak dlouho trvalo studium? f) Vzděláváte se ještě nyní a popřípadě jakou formou? aa) workshopy ab) e-learning ac) školení ad) odborná literatura ae) pokračující studium
3) Současná motivace a) Co vás na této práci baví? Co vás při této práci uspokojuje a přináší vám radost? b) Objevují se při této práci nějaká negativa, či překážky, které vás brzdí? Jsou nějaké věci, které vám vadí z pohledu zaměstnance? c) Máte pocit, že i přes veškerá negativa, která jste zmínil/a, byste jinou činnost nechtěl/a vykonávat a proč? d)Máte nějaké osobní zájmy a záliby, které souvisí s touto činností (volnočasový pedagog)? Jaké to jsou? Nebo naopak trávíte svévolný čas úplně jinak, jak a proč? 4) Vzdělávání PVČ a) Myslíte si, že má pedagog volného času dostatek možností se dál profesně rozvíjet? A jaká je podle vašeho názoru vhodná forma jeho rozvoje? b) Jaké kurzy jste vy sami absolvovali? Jakou formou? - školení -seminář -workshop -e-learning - odborná literatura - jiné…. e) Jak tuto formu vzdělávání hodnotíte z hlediska využití ve vaší činnosti? - velmi přínosné -málo přínosné -zbytečné 5) Budoucí motivace – motivace do budoucna a) Máte nějakou taktiku, jak shánět nové impulsy a motivaci pro tuto práci, jakou?
b) A stalo se vám někdy, že jste měli pocit, že vaše práce vám nepřináší náležité uspokojení (malá odezva od žáků, klientů, nepochopení zaměstnavatele, vyčerpání nápadů…), že jste nedosáhli těch cílů, které jste si vytýčili? Jak jste se z takové situace dostali? c) Můžete mi, říct, zda i nadále vidíte v této práci svou budoucnost a jak tuto budoucnost vnímáte? d) Nelitovali jste nikdy svého rozhodnutí vykonávat tuto profesi? Když byste to měl/a na závěr shrnout, je tato činnost pro vás pouze práce nebo poslání? Děkuji za rozhovor
Příloha č. 5 - Přepsaný rozhovor: Respondentka č. 1 Identifikační otázky: Jsi žena? A můžu se zeptat v jaké věkové kategorii? Nabídnu ti možnosti: 20 až 30 let, 31 až 45 let a 45 a výše. Žena, 45 a výše. Jaké profesi se nyní věnuješ, jsi zaměstnaná nebo důchodkyně? Důchodkyně. Věnuješ se volnočasovým aktivitám, tedy práci v mimoškolní výchově od začátku svojí kariéry? Od doby, kdy jsi vystudovala střední školu? Ne, až děti dospěly, tedy zhruba 25 let. A co jsi dělala před tím, věnovala ses plně své profesi? A co byla ta profese? Ano, dětská zdravotní sestra. Jaké je přímo zaměření volnočasové aktivity, které se teď věnuješ? Nabídnu: lektor pohybové výchovy, učitel hudební výchovy, lektor ručních prací… Převládá pohybová výchova, plus dramatická a výtvarná. Pracuješ jen s dětmi nebo i dospělými? S dětmi i s dospělými. A v jakém věkovém rozpětí? Mám tady děti ve věku od 6 do 10 let, děti od 11 do 14 let, od 15 do 18 let, dospělé od 20 let do 30 let, starší… Dospělí od 46 let výše a předškolní děti a děti do 10 let. Tak to byly úvodní identifikační otázky a nyní přejdeme k další části rozhovoru.
1. Vlastní vnímání profese nebo činnosti z celkového pohledu Vlastní vnímání profese nebo činnosti z celkového pohledu, to znamená, jak to vnímáš z pohledu celospolečenského, jestli v této činnosti vidíš nějakou budoucnost, jakou a proč? Budoucnost vidím v tom, že tak rychle nezestárnu. Takže spíš pro sebe? No, víceméně jo. A myslíš, že je tato profese nebo činnost pro společnost důležitá? Je, hodně. Z jakého důvodu? Z důvodu, že vytahuje lidi do společnosti, je to třeba i taková obrana proti depresi, třeba ve stáří, aby se pokusili sami se sebou něco udělat. A z pohledu dětí? Přitáhnout je taky do společnosti, od maminky, najít si společné kamarády, pomalu se odpoutávat od té mamky. Dát jim do budoucna vklad, že by skoro každý z nás měl mít nějakého koníčka. A myslíš, že jsou obecně nějaké pozitivní vlastnosti, které by měl ten pedagog nebo lektor mít, které jsou pro tuto práci důležité, a které jsou podle tebe ty nejdůležitější? Empatie, umět mluvit, nebát se, umět si udělat legraci sám ze sebe, to je důležité, snažit se jim (dětem, mládeži) trochu porozumět. A naopak myslíš, že jsou nějaké negativní vlastnosti, které by mohly tuto práci brzdit nebo by mohly být překážkou pro tuto práci. Jaké to mohou být, nemyslím třeba konkrétně negativní vlastnosti té osobnosti, ale třeba ze strany společnosti? Nesmí tam být velké sobectví, protože dáváš kus ze sebe, neměl by to být člověk, který nemá rád lidi kolem sebe, neměl by to být člověk, který se nerad učí něčemu novému,
který se tak zvaně zapouzdřuje, že si myslí, že už je hodně starý pro to učit se novým věcem, a musí to být člověk, který není líný. A třeba právě, myslíš, že jsou nějaké překážky ze strany společnosti pro tuhle práci, které tuto práci mohou brzdit, negativně ovlivňovat? Když to vezmu ze svého hlediska, ze strany APŽ, tak tam stačí málo. Stačí, když získáme prostor. Když nám to nikdo nenabídne, tak to je horší, ale když už máme prostor, pak je tam zase otázka financí, protože ten prostor bude drahý. To spoustu lidí odradí. Spíš jde o ty finance, i když zase o ty finance v APŽ nejsou důležité, já vlastně dělám bez koruny. Město mi poprvé nabídlo prostory, které se mi ale nelíbily, ale teď působím v mateřském centru. 2. Vlastní motivace – vstupní motivace (proč se začali této práci věnovat) Co bylo prvním impulsem, že jsi začala vést děti, dospělé? První impuls pro cvičení s dětmi byl hlavně ten, že jsem byla čerstvě rozvedená a zjistila jsem, že práce a starosti o děti mě tak nenaplňují, že k tomu potřebuji něco víc. No, a když se mi pak přiblížil důchodový věk, tak jsem zjistila, že musím, abych já neměla nějaké deprese a další starosti kolem stáří a stárnutí, že musím začít něco dělat. A kterou volnočasovou aktivitou jsi začínala? Vlastně sportování, cvičením pro rodiče s dětmi, turistice a cykloturistice. A u toho jsi zůstala nebo se věnuješ ještě jiným aktivitám? Převaha je pohybová činnost, jakýkoliv druh turistiky, s dětmi se tam přidala základní výtvarná činnost, plus dramatická výchova. Díky tomu, že děláš tuto profesi, musela jsi projít nějakými vzdělávacími kurzy nebo školením. Nebo jsi absolvovala přímo nějaké středoškolské nebo vysokoškolské studium? Středoškolské, ve škole jsme měli také pedagogiku, protože obor byl zaměřen na děti. Později, když jsem začala vést cvičení, tak jsem chtěla, abych to mohla obohacovat. Takže mám od Sokolské organizace cvičení pro děti, tak pro dospělé trojku.
Takže to bylo osobní rozhodnutí, nebylo to na základě toho, že tě třeba zaměstnavatel nebo zřizovatel nutil, že si musíš něco udělat? To bylo vždycky moje rozhodnutí a jeden čas jsem chodila na psychoterapeutickou fakultu, kde jsme se prakticky seznámili s různými metodami meditací, naučili se něco o dramaterapii, které mě zajímala. Ale to bylo na můj popud. Takže ta forma studia byla formou vzdělávacích kurzů a školení? A jak dlouho ty kurzy trvaly? To sebevzdělávání trvá stále už od roku 1986. Když mám možnost jet se na něco podívat, tak jedu. Tím jsi mi odpověděla i na další otázku, že se vzděláváš i nadále formou školení a workshopů. 3. Současná motivace pro činnost Nyní se zaměříme na to, proč to ještě děláš. Protože spousta lidí už je vyčerpaná nebo i znechucená. Co tě na té práci ještě baví, co tě uspokojuje a přináší radost? Kdybys měla vyjádřit své pocity? První pocit je, že už je to potom zodpovědnost, Ano, já jsem něco vymyslela, dělám to pro ty lidi a tak vím, že i když se mi nechce a pokud nemám třeba horečku 40 stupňů, takže tam musím jít. Za druhé mě to uspokojuje, já tam třena kolikrát na to cvičení jdu s nechutí, a když tam přijdu a začnu cvičit s dětmi nebo s dospěláky, tak najednou zjistím, že se najednou uklidním, že se nálada změní k lepšímu. Baví mě poznávat věci v tom, že si člověk řekne, že vymyslel dobrý program a najednou zjišťuje, že to nejde a proč. Baví mě překonávat stud mezi lidmi, zkoušet posunovat hranice. A máš pocit, že se objevují v této činnosti nějaká negativa nebo překážky, které tě zbrzďuji? Ty nejsi zaměstnanec, ale jsi pod nějakou organizací. Tak z pohledu člověka, který pod tou organizací pracuje, že ta organizace nepracuje tak, jak by měla? Já bych řekla, že ty překážka jsou úřednické a byrokratické. Já spoustu věcí nedokážu pochopit, spoustu zařízení i v tom občanském sdružení, ano, dávají nám peníze, potřebují vědět, že jsme se nezpronevěřili, ale myslím si, že je to hodně o papírování, jako by se tím živili další úředníci někde na ministerstvu.
A máš pocit, že i přes tyto negativní věci, které jsi vyjmenovala, chceš tuto činnost vykonávat i nadále? A proč? Myslím, že pokud mi bude zdraví sloužit a také mozek, tak asi jo, protože zase to člověku přináší uspokojení. Přiznám se, že mi dělá dobře, že spousta dětí chodí a zdraví mě ne paní K., ale ahoj I. U dospělců vidím, že to, co se začínalo s jedním nebo dvěma lidmi, tak najednou vešlo do povědomí toho městečka. A vím, že třeba spousta lidí mě zastavuje a ptá se mě na program, který máme. Vím, že je to práce, která není „hr“, ale že to jde pomaloučku, a hlavně, že má svůj smysl. Máš ty sama nějaké osobní záliby nebo zájmy, které buď s touto činností souvisí, jaké to jsou? Nebo trávíš svůj čas úplně jinak, jak? Ne, netrávím svůj čas úplně jinak. Když mám volný čas, tak má ještě vnoučata, s těmi chodíme na výlety. Když nejsou děti, protože já si chci také nechat nějaký čas jen pro sebe, tak v létě jezdím hodně na kole, věnuju se turistice. V zimě, pokud to šlo, tak na běžky a teď Nordicwalking. A z oblasti kultury? Kultura, to je divadlo pochopitelně. Trošku mě mrzí, že teď nemůžu moc číst, mám nějaké problémy s očima a nějak se nedokážu soustředit na knížky, to mě teda mrzí. Ale jinak se občas ráda podívám na nějakou výstavu, i když výtvarnému umění moc nerozumím, spíš to nechávám na sebe působit. Občas nějaká výstava, nevím proč, ale zajímá mě II. světová válka a to okolo, tak občas, když něco bylo, tak jsem se šla podívat. 4. Vzdělávání PVČ, lektorů Nyní bychom se zaměřili na oblast vzdělávání v těch volnočasových aktivitách. Myslíš, že v současné době má pedagog volného času nebo lektor dostatek možností se dál profesně rozvíjet? Nevím, jak profesionál. Ale my laici, celkem bych řekla, že ano, protože každá ta organizace se snaží něco vymyslet. U mě to naráží, pokud to nejde přes tu organizaci, na nedostatek peněz.
A jaká si myslíš, že je vhodná forma toho rozvoje volnočasových pedagogů a lektorů? Co je pro ně nejlepší? Třeba ty workshopy, tam člověk získá náhled úplně na něco jiného, jak se to dělá. Když to není přímo studium, tak různé semináře, ale pouze ty, které jsou vedeny aktivně. Že to není pouze jen poslech, protože když mám něco jen poslouchat hodiny, tak najednou zjistím, že jsem úplně někde jinde než na semináři. A jak jsme už říkaly na začátku, tak ty sama jsi uvedla, že už jsi nějaké kurzy absolvovala? Mohu ti ještě položit otázku, jakou formou jsi vzdělávání absolvovala, jestli formou školení, semináře, workshopů. E-learningu (školení přes počítač), studiem odborné literatury nebo nějakou jinou formou, kterou jsem tady nezmínila? Tak to bylo školení, workshop, semináře, občas odborná literatura. Ty bylo asi tak všechno. A jak tuto formu vzdělávání hodnotíš z hlediska využití ke své činnosti? Jako velmi přínosnou, málo přínosnou nebo zbytečnou? Když to vezmu třeba na cvičení rodičů s dětmi, tak to pro mě byl vždycky přínos. I když jsem pochopila, že každý ten cvičitel je jiný, a když bych chtěla přinést to, co jsem tam viděla a zkusila to podle toho dělat, tak to nedokážu. Že si z toho vezmu určité věci, ale jinak si jdu stále podle sebe. Ale i tak můžeš říct, že je to přínos? Jo, je. Oživí to hodiny cvičení, je tam ten nápad, který ty si dosadíš na tu svou skupinu. 5. Motivace do budoucna A nyní se zaměříme na tvou motivaci do budoucna. Máš nějakou taktiku, jak sháníš nové impulsy a motivuješ se pro tuto práci? Jakou taktiku, prozraď nám to. Aby člověk neměl pocit, že se úplně vyčerpal a že už nemá co nabídnout. Výhoda toho je, že je například čas o letních prázdninách, kdy nechodím například cvičit. A to je člověk rád, protože v tu chvíli si odpočine, nemá žádnou povinnost, tak to je prevence proti opotřebování.
A když to rozvinu dál, měla jsi někdy pocit, že ta práce ti nepřináší náležité uspokojení, že je tam malá odezva od klientů, dětí, nepochopení zaměstnavatele. Od té organizace. Že ses vyčerpala ze všech nápadů, že jsi nedosáhla všech cílů, které sis vytýčila? Trochu mě mrzí, že není taková odezva na činnost těch dobrovolníků, ne že bychom chtěli nějaké finance, protože v tom je kus sobectví, protože to děláme částečně pro sebe. Ale mrzí mě, že opravdu to město to nevidí a třeba jednou za rok neřekne, podívejte se, v těchto organizacích pracují tito dobrovolníci. Ale že to berou jako samozřejmost a ona to samozřejmost není. A nemyslím jen na sebe, myslím na všechny. Třeba i u vás cvičíte s dětmi, nebo ve spoustě kroužků, tak to dělají lidé, kteří jsou hlavně nadšení pro tu věc. A jak ses z toho pocitu nedocenění dostala nebo z pocitu nesplnění vlastních cílů? Co ti pomohlo se z těchto negativních pocitů dostat? Asi moje povaha. Prostě si řeknu: vykašli se na to a jdi dál. Baví tě to? Baví mě to, správně. Vidíš v této činnosti i nadále svou budoucnost a jak ji vnímáš? Do budoucna, pokud uvidím odezvu a půjde to a nebudu se cítit jako přítěž, třeba v Radovánku, tak bych to chtěla dělat. Ale přijde čas, kdy organismus řekne dost a toho se bojím. Nelitovala jsi nikdy, že děláš tuto činnost, ukrojit si ze svého vlastního času a rozdávat se pro jiné? Nelitovala, protože kdybych tohle nedělala, tak by ze mě byla otrávená ženská. A kdybys to měla shrnout úplně na závěr, tak to je pro tebe jen práce nebo poslání? Když jsem byla v pracovním poměru, tak to byla práce i poslání a teď už je to poslání. Nebudu ale tvrdit, když to někdo ohodnotí finančně, tak že to odmítám, neodmítám… Děkuji za rozhovor. Celkový čas rozhovoru: 24 minut.
Příloha č. 6 - Přepsaný rozhovor: Respondentka č. 2 Identifikační otázky: První otázka: Jsi muž či žena? Žena. Věková kategorie: 45 a výš Jaké profesi se věnuješ, tvé nynější povolání? Vychovatelka ve školní družině. Věnuješ se této profesi od začátku své kariéry? Tedy volnočasovým aktivitám, to znamená práci v mimoškolní výchově od začátku svojí kariéry? V podstatě ano. Takže nebyla žádná jiná práce, které by ses věnovala? Byla, ale ne od začátku, až uprostřed. A jaká to byla práce? Práce v sázkové kanceláři. Jaké je přímo zaměření tvé volnočasové aktivity? Nabídnu ti možnosti, například: lektor pohybové výchovy, učitel hudební výchovy, lektor ručních prací, dramatická výchova… Takže je to školní družina, to znamená odpolední činnost s dětmi, všechny možné činnosti, ale převážně se zaměřením na takovou pracovně-technickou, výtvarnou Pracuješ jen s dětmi nebo i s dospělými? Co se týče já vůči dětem, tak jenom s dětmi a dospělými, když já se vzdělávám. A v jakém věkovém rozpětí?
Vlastně momentálně 1 až 8 třída. Takže to je vlastně od 6 do 14, 15 let? Ano. Tak to byly identifikační otázky a nyní přejdeme k dalším otázkám. 1. Vlastní vnímání profese z celkového pohledu: První okruh: Vlastní vnímání této profese z celkového pohledu, ne jen tvého, ale celospolečenského. Takže první otázka: Jak vnímáš tuto profesi z celkového pohledu. Vidíš v ní budoucnost, jakou a proč – celospolečensky? Jasně, určitě vidím, protože jakákoliv péče a práce a s dětmi má určitě smysl do budoucna, protože čím více se těm dětem věnujeme, tím víc to bude v budoucnu poznat, když to řeknu jako klišé, tak z nich vyrostou lepší lidé. Ale nevím, jestli to společnost dostatečně oceňuje. Děkuji. A jsou nějaké pozitivní vlastnosti, které by měl pedagog nebo lektor mít, které jsou důležité pro vykonávání této práce, které bys konkrétně vyzdvihla? Určitě musí mít nějakým způsobem ty děti rád a musí ho sama ta práce bavit, protože kdyby ho nebavila, tak se s těmi dětmi pracovat nedá. Řekla bych, že je to těžší než před těmi 20 lety, když jsem začínala. Děti mají mnohem víc možností, jsou roztěkanější, nesoustředěnější a ta práce je určitě těžší než tenkrát. Mají také mnohem více lákadel, takže člověk musí víc přemýšlet, co jim nabídne, aby je zaujal, a bezpodmínečně musí ten člověk mít tu práci rád. Nedá se to dělat, jako že tam přijdu, odsedím si to, nebo nějak odpracuju a odejdu. Nedá se to ani vytěsnit z hlavy, když člověk přijde z práce, protože pořád musí pro ty děti něco vymýšlet. Myslíš si, že naopak jsou nějaké negativní vlastnosti, které by mohly tuto práci brzdit, být překážkou pro vykonávání této práce, opět obecně?
Takže v podstatě to, že by to člověka nebavilo, neměl trpělivost a schopnost tolerance vůči dětem. A potom, když nebudeme řešit takové věci, že opravdu by byl, jako se objevily případy, že se starali o děti a byly nějaké pedofilní sklony, ale to už jsou extrémy. Tak to byl první okruh otázek a teď ten druhý – 2. Vlastní motivace – vstupní motivace (proč se začali této práci věnovat) Vstupní motivace, proč ses začala této práci věnovat, co tě k tomu vedlo. Co bylo úplně tím prvním impulsem, který tě vedl k tomu rozhodnutí se věnovat dětem a volnočasové výchově dětí nebo mládeže? Malinko to bylo řízením osudu, protože jsem prvotně nechtěla do družiny nebo nějaké volnočasové aktivity, ale učit. Jenže ten život se tak zamotal, že jsem nešla na vysokou školu a dostala jsem se na Pedagogickou, která teda připravovala budoucí vychovatelky, a bylo to práce to práce s dětmi, kterou jsem vlastně stále chtěla dělat. Takže to bylo tak a ten impuls byl v podstatě, že jsem měla vynikající učitelku češtiny, kterou jsem měla moc ráda, a moc se mi líbilo, jak s námi pracovala. A kterou volnočasovou aktivitou jsi začínala? Tak určitě přes to výtvarničení, přes vyrábění, protože už jako dítě jsem ráda chodila do takových kroužků, kde jsem vyráběla. Takže tím jsem začala v tom dál školit a to bylo vlastně tou náplní ze začátku, než získal člověk další zkušenosti. Takže jsi u této aktivity zůstala i nadále. Ano. A také proto, že tě to baví? Přesně tak. Byla jsi nucena kvůli této profesi projít nějakými vzdělávacími kurzy, školeními, přímým středoškolským nebo vysokoškolským studiem, ale myšleno z pohledu zaměstnavatele, že tě k tomu donutil zaměstnavatel?
Tak prvotní, to je jasné, škola, protože to musí člověk vystudovat, v podstatě pedagogický směr, aby mohl toto dělat. A další, že by mě vyloženě zaměstnavatel nutil, to ne. Spíš je to takové doporučení, protože samozřejmě každý zaměstnavatel by měl chtít, aby se jeho zaměstnanci dále vzdělávali. Takže ta školení, která absolvuji poslední dobou, zaměstnavatel mi je povolí a já je absolvuji dobrovolně. Tím jsi odpověděla i na následující otázku, že to bylo tvoje rozhodnutí, abys mohla tuto profesi vykonávat. A jaká forma studia to byla? Takže středoškolská – gymnázium plus pedagogická nástavba, to bylo vzdělání odborné, potom co se týče zaměření na výtvarné věci, tak to různá školení akreditované MŠMT, a co se týče povolání jako takového – vedoucí vychovatelky ve školní družině, tak vlastně bakalářské studium školského managementu. A toto poslední studium trvalo souhrnně jak dlouho? Tři roky. Už jsi mi odpověděla na další otázku: Vzděláváš se ještě nyní, popřípadě jakou formou? Nabídnu ti možnosti: workshop. E-learning, školení, odborná literatura, pokračující studium… Všechno to, co jsi vyjmenovala. Tak přejdeme na třetí okruh a to je vlastně současná motivace. 3. Současná motivace pro činnost. Co tě u té práce drží a baví, co tě uspokojuje, co ti přináší radost? Radost mi určitě přináší to, když to děti baví, když vidím, že jsou spokojené nebo to řeknou, že je to bavilo, že se jim to líbilo. Například včerejší výlet (zábavní park Tongo v Hradci Králové). Ono ale asi strašně záleží na tom, v jaké době se na toto zeptáš, protože někdy se stane, že skupina těch dětí je nějakým způsobem rozladěná, nedaří se ta práce a tím pádem je i ten člověk sám rozladěný a naopak zase když se něco povede. Takže ta motivace je to, že člověk doufá, že se to povede a že je to bude bavit. A to vlastně souvisí i s těmi školeními a se vším, aby člověk držel krok s dobou, aby se
snažil je naučit něco nového, aby odcházeli s tím, že se něco nového dozvěděli a že je to bavilo a že tam nebyli pouze z nějakého donucení na té aktivitě. A teď opačná otázka, jestli se objevují při té práci nějaká negativa nebo překážky, které tě v této práci brzdí? A jsou nějaké věci, které ti vadí z pohledu zaměstnance? Co se týče z pohledu práce jako takové, tak brzdí nebo vadí to, když jsou děti nesoustředěné, naschvál tu práci bojkotují, nebaví je to, záleží také na složení té skupiny, protože když je například převaha kluků, tak je ty výtvarné věci nebaví. Z pohledu zaměstnance mi vadí trošku, jak bych to řekla, podpory ze strany zaměstnavatele, ať už teda bohužel finanční, protože dneska je to o těch financích strašně moc a někdy i takové pracovní nebo lidské, prostě taková ta obyčejná pochvala, která nic nestojí. Tak ta mi chybí. A máš pocit, že přes tato zmíněná negativa, bys jinou činnost vykonávat nechtěla a proč? Nechtěla, i přes ta negativa nechtěla, prostě proto, že mě ta práce baví, ono to jde těžko vysvětlit. Neumím si představit, že bych pracovala někde v kanceláři nebo bych pracovala někde se starými lidmi, prostě pořád mě ta práce s těmi dětmi baví, i když samozřejmě ta únava někdy je nebo ten stres z toho. Ale pořád ta pozitiva převažují, takže nechtěla bych opravdu dělat nic jiného. Máš nějaké osobní zájmy a záliby, které souvisí s touto činností, kterou vykonáváš, jaké to jsou? Nebo naopak trávíš svůj čas úplně jinak, jak a proč? Takže určitě souvisí, protože právě, jak jsem říkala, ta pracovně-technická, výtvarná činnost a podobně, tak i ta školení, která absolvuji o prázdninách, tak vlastně dělám kvůli sobě, protože mě to baví a ne jen kvůli tomu, abych to mohla naučit ty děti, a s tím souvisí, dá se říct, skoro všechny ty koníčky s tím vyráběním. A pak samozřejmě i nějaký ten relax, jako zahrada a knížky. U mě bohužel ne sport, to mě minulo. Tak čtvrtý okruh, ke kterému se dostáváme, je vzdělávání pedagogů volného času. 4. Vzdělávání PVČ, lektorů Myslíš si, že pedagog volného času má dostatek možností se dál profesně rozvíjet a jaká je podle tvého názoru nejlepší forma jeho rozvoje?
Tak to asi záleží, u jakého zaměstnavatele ten pedagog pracuje, protože z mé zkušenosti vím, že jsou školy, kde vychovatelům umožňují nebo spíš mají velké možnosti pro další vzdělávání, pak jsou školy, kde třeba méně. U nás bych řekla, že je to tak průměr. Většinou zaměstnavatel umožní školení akreditované MŠMT, tam ta nabídka je docela pestrá, ale jsou velké rozdíly v kvalitě toho školení. Jak jsem mohla zrovna nyní posoudit já i kolegyně, se kterou na tato školení jezdíme, tak některá jsou zaměřená na tu praxi a praktické věci a ta bývají výborná, ale ty teoretická školení většinou ne, protože tu teorii prostě známe, nedávají nám tam nic nového. To se bohužel dopředu dá těžko odhadnout, které to školení nebo vzdělávání bude to přínosné. Sama jsi absolvovala nějaké kurzy a já tady mám opět otázku, jakou formou? Mohu ti nabídnout několik možností různých druhů vzdělávání: Školení – ano Seminář – výtvarný Workshop – ano, to jezdíme každý rok do Dubče. Odborná literatura – určitě, ať už tedy právě to, co se týká psychologie dětí, která mi pomáhá v té práci s dětmi, anebo zaměřená přímo na výtvarné činnosti. Zkusila jsi i e-learning? Pouze jednou na výrobu korálků, ale mě to u počítače moc nebaví. A jiná možnost, napadá tě něco? Ne, nenapadá, protože co se týká vzdělávání v oboru, to jsem absolvoval to bakalářské studium, dálková forma studia. A na tu výtvarnou činnost jsou to spíš ty krátkodobé kurzy. Jak tyto formy vzdělávání hodnotíš z hlediska využití ve své práci, k činnosti, které se věnuješ? Opět ti nabídnu několik možností:Velmi přínosné, málo přínosné, zbytečné. Opět záleží na konkrétním druhu školení, teď jsem třeba byla na školení, které bylo praktické zaměřené na keramiku. To bylo úžasné, výborná lektorka, vždy nám poradí, můžeme se na cokoliv zeptat. Proti tomu školení zaměřené na výtvarnou výchovu, pouze teoretické, odtržené od reality, úplně mimo praxi, takže to byla ztráta času. A co
se týká toho Bc. vzdělávání, určitě mě to posunulo dál, co se týká znalostí v mé práci. Spíš mě mrzí, že je nemohu naplno využít, protože nemám takové pravomoci od ředitele školy. Tak a nyní se přesuneme k pátému okruhu otázek. 5. Motivace do budoucna Tedy motivace do budoucna. Máš nějakou taktiku, jak sháníš nové impulsy a motivaci pro tuto práci. Jaká je to taktika? Taktiku žádnou nemám, co se týká motivace, tak to je někdy skutečně dost těžké. Ale snažím se nenechat v sobě ty negativní věci, které sebou někdy práce nese a posilovat ty pozitivní. Snažím se pořád něco nového učit, abych to mohla dál předávat a zaujala především děti. Zjišťuji, co je baví v tomto věku, protože samozřejmě tato generace je úplně někde jinde, už i jejich rodiče jsou mnohem mladší než my. Stalo se ti někdy, že jsi měla pocit, že ta práce ti nepřináší radost, uspokojení, malá odezva od žáků, popřípadě klientů, nepochopení ze strany zaměstnavatele, vyčerpání vlastních nápadů, že jsi nedosáhla těch cílů, které sis pro tu práci vytýčila? Jak ses z takové situace dokázala dostat? Tak určitě bych lhala, kdybych řekla, že se to za ty roky nestalo, že měl pocit, že to prostě nejde. Je taková souhra okolností, že se prostě něco nepovede, děti to nebaví, zlobí, zároveň žádná odezva ze strany vedení, nějaká pomoc z jejich strany. Takže určitě ano, ale že bych měla nějakou taktiku nebo techniku jak to překonat, to nemám. V podstatě člověku nezbývá nic jiného, než se zapřít a jít druhý den do práce zas a doufat, že to bude lepší, ale že bych na to šla vědeckou metodou to ne. Můžeš mi říct, jestli vidíš v té své práci nadále svou budoucnost a jak ji vnímáš? Budoucnost určitě vidím, protože mě to baví, ale na druhou stranu musím říct, že mě děsí ta práce v pokročilých letech pozvolného stárnutí, kdy si teda dost těžko umím představit, s posunem věkové hranice odchodu do důchodu, že budu v 65 letech stačit těm dětem, které jsou čím dál víc neukázněné a divoké. To mě malinko děsí na té budoucnosti.
Poslední otázka. Nelitoval jsi někdy svého rozhodnutí vykonávat tuto profesi? A když bys to měla na závěr shrnout, je tato profese pro tebe pouze prací nebo posláním? V podstatě jsem nikdy nelitovala, jestli jsem něčeho litovala, tak toho, že jsem nedotáhla do konce to, abych si udělala vysokou školu pedagogickou a šla učit, protože to by mě bavilo asi nejvíc. Ale neměla jsem asi dostatek sil a tvrdohlavosti a hlavně vůle toto dotáhnout do konce. Ale určitě toto nemůže být jenom práce, děti jsou prostě živá věc, nejsou to nějaká čísla v kanceláři nebo v sešitě, takže to nemůže být jenom práce, ale musí to být poslání. Moc děkuji za rozhovor.
Celkový čas rozhovoru: 17 minut
Příloha č. 7 - Přepsaný rozhovor: Respondent č. 3 Identifikační otázky: První otázka se týká pohlaví, evidentní je, že jste muž. Ano. Věková kategorie:20 až 30 let, 31až 44 let, 45 let a výše. 45 a výš Jaké profesi se nyní věnujete, povolání? Učitel hudby v Základní umělecké škole. Věnujete se volnočasovým aktivitám, práci v mimoškolní výchově od začátku své kariéry? Pokud ne, tak co jste dělal před tím? Myslím profesní kariéry. Ne, neučím od jak živa, jsem hudebník z povolání, mám vystudovanou hru na trubku na konzervatoři. A jak dlouho se věnujete tomu učení? Dvacet let. Takto mi to stačí. Jaké je přímo zaměření té volnočasové aktivity, nabídnu: lektor pohybové výchovy, učitel hudební výchovy, lektor ručních prací, dramatická výchova… Učitel hudby. Pracujete jen s dětmi nebo i s dospělými? Teď už jen s dětmi. Nyní vám nabídnu škálu věkového rozpětí: Děti od 6 do 10 let, od 11 do 14 let, od 15 do 18 let, od 19 let výše… Jsou to děti od pěti let do dvaceti let. Tak to byly identifikační otázky a nyní přejdeme k dalším otázkám.
1. Vlastní vnímání profese z celkového pohledu: První
okruh:
Vlastní
vnímání
této
profese
z celkového
pohledu,
takového
celospolečenského Jak si myslíte, že tuto práci vnímá společnost. Takže první otázka: Jak vnímáte tuto profesi z celkového pohledu a vidíte v ní budoucnost, jakou a proč tedy profesi volnočasového pedagoga? Bohužel v této profesi nevidím žádnou perspektivu a vidím především naprostou degradaci té funkce. Myslíte si, že společnost si neváží těch lidí, kteří se věnují volnočasovým aktivitám dětí a mládeže. Ano, naprosto přesně. A myslíte, že se to v budoucnu nezlepší? Ne. Jsou nějaké pozitivní vlastnosti, které by měl lektor nebo pedagog volného času mít, které jsou pro tuto práci důležité a které byste vyzdvihl? Obecně, jaký by měl pedagog být? Především by měl být profesně na výši, pak by měl být přiměřeně opatrný, společenský, přiměřeně extrovert. A už nevím, co jiného. A myslíte si, že jsou nějaké negativní vlastnosti, okolnosti, které mohou být překážkou pro tuto práci, jaké? Tak to vezmu podle sebe, ale nevím, nevím nic mě teď nenapadá. Rozhodně to nemůže být člověk, který nemá rád děti, taky to musí být člověk, který je schopný spolupráce, ne individualista, také by měl být přístupný novým věcem.
2. Vlastní motivace – vstupní motivace (proč se začali této práci věnovat) Co bylo tím prvním impulsem, které vás vedlo k rozhodnutí se věnovat volnočasové výchově dětí a mládeže? Neměl jsem peníze a práci a to, že spojím příjemné s užitečným, mi připadalo jako vhodné řešení. A kterou volnočasovou aktivitou jste začínal, zůstal jste u ní nebo se věnujete jiné? Ano stále jsem u té první. Která to byla ta volnočasová aktivita? Výuka na hudební škole. A můžete konkretizovat na jaké hudební nástroje, co vyučujete? Trumpeta, zobcová flétna, klávesy, basová kytara, bicí, tenor, pozoun, akordeon. Na víc si nevzpomenu. A ještě vedu hudební nauku. Byl jste nucen kvůli tomu, abyste tuto profesi vykonávat, projít nějakými vzdělávacími kurzy, školeními, nebo přímým středoškolským nebo vysokoškolským studiem? Myšleno z pohledu zaměstnavatele, že on byl ten, který to po vás požadoval? Že vás přijme, ale musíte si třeba doplnit vzdělání nebo to bylo ryze vaše rozhodnutí si ho doplnit? Nepotřeboval jsem doplňovat vzdělání. Takže jste žádným žádnou formou studia neprošel? Ale ano prošel. Ale nikdo mě k tomu nenutil. A jaké to bylo to doplňující vzdělání? Co to bylo? Pedagogická fakulta v Olomouci. Myslím, že pedagogické minimum, dvouleté studium. To jste mi odpověděl i na další otázku, jaká forma studia to byla a jak dlouho studium trvalo.
A teď se zeptám. Vzděláváte se i nadále, jako formou? Nabídnu vám: workshop, Elearning, školení, odborná literatura, pokračující studium… Ano, vzdělávám se formou školení. Tak a už jsme u okruhu číslo 3., současná motivace. 3. Současná motivace pro činnost. Co vás na té práci na této práci baví, co vás uspokojuje a přináší vám radost? Baví mě, že jsou na té práci vidět výsledky žáků, to mě motivuje. Objevují se pří této práci nějaké negativa či překážky, které vás brzdí a jsou nějaké věci, které vám vadí z pohledu zaměstnance? Myslíte jako, že jsem nespokojený zaměstnanec vůči zaměstnavateli, rozumím tomu dobře? Třeba. Že necítíte odezvu od nadřízených, nebo máte trošku jinou představu o té práci. Mám úplně jinou představu, ale nemůže za to zaměstnavatel. A kdo za to může? Byrokracie. Papírování, Evropská unie, vláda, ministerstvo, inspekce. A přes to, máte pocit, že i když jste zmínil tato negativa, byste jinou činnost nechtěl vykonávat? Chtěl, jakoukoliv jinou. A co vám v tom brání, se té jiné činnosti věnovat? Věk a pohodlnost. Vyčerpávající. Máte nějaké osobní zájmy a záliby, které souvisí s touto činností, s tím zaměřením, jaké to jsou? Nebo naopak trávíte svůj volný čas úplně jinak a jak? Volný čas trávím naprosto dvěma rozdílnými způsoby. Jeden způsob souvisí s profesí, hraji v kapele. A také se věnuji výtvarné činnosti, rád vyšívám. To je spíš psychická
složka. A na druhou stranu je to fyzická práce, kdy se oprostím od psychických potřeb a pracuji do úmoru. 4. Vzdělávání PVČ, lektorů Myslíte si, že v současné době má pedagog volného času dostatek možností se dál profesně rozvíjet a jaká je podle vašeho názoru nejvhodnější forma jeho rozvoje? Profesně rozvíjet? V podstatě nemá, protože školení a instituce, které to nabízejí, tak to nejsou věci, které by byly pro tyto lidi vhodné. Málokdy se najde něco, co má alespoň malou souvislost s tím, aby mu to opravdu pomohlo v práci. V podstatě jsou to teoretické věci, které se většinou týkají kolektivu, kolektivní výuky, ale vlastně se nezaměřují na individuální přístup ve výuce, to není v podstatě nic. Těžko se něco hledá, většinou jsou to naprosto zbytečné věci. Už jsme tady na to narazili v předchozím bloku, takže nějaké kurzy jste absolvoval a já vám nabídnu škálu a jestli mi tedy řeknete, jakou formou se vzděláváte i nyní: Školení Seminář Workshop Odborná literatura E-learning nebo nějaká jiná forma? Školení a seminář. Jak tuto formu vzdělávání hodnotíte z hlediska využití ve své práci, k činnosti, které se věnujete? Velmi přínosná, málo přínosná, zbytečná. Málo přínosná. Tak a už jsme u posledního okruhu otázek. A to je vaše budoucí motivace? 5. Motivace do budoucna Máte nějakou taktiku, jak sháníte nové impulsy a motivaci pro tuto práci. Jaká je to taktika?
Nemám a netuším. Stalo se vám někdy, že jste měl pocit, že vaše práce vám nepřináší náležité uspokojení, například: malá odezva od žáků, popřípadě klientů, nepochopení ze strany zaměstnavatele, vyčerpání vlastních nápadů, že jste nedosáhl těch cílů, které jste si pro tu práci vytýčil? Jak jste se z takové situace dokázal dostat, jakým způsobem? Cílů dosáhnu skoro vždycky, ale že by mě uspokojovali, tak to nemohu říct. A máte nějakou taktiku, když cítíte, že vám ta práce nepřináší uspokojení, aby vás to nefrustrovalo? Ale mě to frustruje. Takže nemáte žádnou taktiku? Ne. Jedině odejít. A můžete mi říct, jestli i nadále vidíte v této práci svojí budoucnost? Ano. A jak tu budoucnost vnímáte? Já budoucnost nechci vnímat, nechávám tomu volný průběh. Na závěr úplně poslední dvě otázky, které spolu souvisí. Jestli jste někdy nelitoval svého rozhodnutí vykonávat tuto profesi? Ne, nelitoval. A když byste to měl na závěr shrnout, tak je tato profese pro vás prací nebo posláním? Je pro mě prací. Moc děkuji za rozhovor. Celkový čas rozhovoru: 15 minut
