No title

/PERSONA NON GRATA/ROZHOVOR-KATKA PETRÁŠOVÁ/VÄRTTINÄ/ /STAVÌNÍ ZE SLÁMY+HLINÌNÁ OMÍTKA/CESTOPISY-IRSKO, ANGLIE, KRYM/ASTROLOGIE-III/M+M PARTY/ÈERNOBYL/ /ANIÈKA ROSENBERG/KAMILA HLيKOVÁ/MARTINA MAGNÓLIOVÁ/IVANA KRHÙTKOVÁ/IRENA STEHLÍKOVÁ/PETR HUMPOLA/BOHOUŠ BINKA/VILÉM A JITKA RESSOVI/ /MÁŠA KONÈITÍKOVÁ/M͊A JEØÁBKOVÁ/LENKA KUKUROVÁ/ /KLÁRKA ØIÈÁNKOVÁ/ADAM PONCZA/FOP MARHOUL/JANA CABÁKOVÁ/BILI/PETR VOZÁK/AJŠA/ZDŠ/

Za vytvoøení tohoto èísla patøí dík (dle abecedy): Adamovi, Ajšovi, Anièce, Billimu, Bohoušovi, Bohušovi, Cabalindì, Centru Hnutí Duha, EPS Brno, Evì sestøe Šašinovej, Fopovi, Hnutí Duha Olomouc, Ivance, Irèi, Jiøce, Jitce, Kamile- Kláøe, Katce, Kláøe, Kruhu života, Liborovi, Martinì Magnóliové, Martivovi z Hradiša, Marušce, Michalovi, Míši, panu Brotánkovi, Persona non grata, Peovi Aparátkovém, Peovi z Ústska, Polkovi, Staníkovi, Sylvì, Šášovi, The Pych, Václavovi, Värttinä, Vìrce, Vilémovi a Anièce, Vydøièce a všem ostatním, na které jsme pozapomnìli. Zvláštní podìkování za ochotu a vytrvalost patøí Tomovi od kopírky a distributorùm.

Milí naši drazí/Ajša 2 Téma dne – Stavby ze slámy Kurs stavìní ze slámy IV./Ajša 4 Slamìný dùm ve vesnici Boteni/ Èasopis „Green Pepeer“ 7 Stavby ze slámy/Petr Humpola 8 Na hlinìný dùm hlinìná omítka /Vilém Ress 12 Astrologické okénko tety Marie – Panna 14 – Ryby 15 – Býk 17 – Váhy 18 Rozhovory – Neser jo! – Rozhovor s Katkou Petrášovou 22 – Èernobylský likvidátor 75 Zwyøe zvané Bahòák/ZDŠ+Ajša 64 Po kotníky v bahnì 65 Možná Nesouvisející poznatky Okamžiky odlehèeného bytí/Fop 57 Mysch&Masch Info 77

Obsah

Mysch+Masch No: 17

str: 2

Dovoluji si vás tímto uvést do sedmnáctého dìjství hry zvané Mysch+Masch gazeta, jsa ovlivnìn ranní hodinou mezi drakem a hadem (o níž znalci lidského bytí tvrdí, že èlovìk, bdící touto dobou, jest znaènì vnímavý, schopen nevšedního nazírání na dìje a skuteènosti), ovlivnìn též spánkovým deficitem a pro zmìnu naopak nadopován obrovským pøísunem energie zpùsobeným poslechem nahrávek finských Värttinä. Tak tedy pøednì – pøeji vám v novém roce, tolik oslavovaném èi zatracovaném roce 2000, hodnì Slunka na vaší cestì, sílu a chu žít ten život. Tomuto èasopisu bych moc pøál vzkvétání ètenáøské i pøispìvatelské obce myšmašistické, nejvíce pak vzájemnou komunikaci. Konec svìta se nekonal, nové tisíciletí asi také ne, dùmyslná lidská technika nezkolabovala, na svìtì mají lidé rùzné letopoèty, ostatnì jako obvykle, jisté však je, že nový rok dovršuje svùj první mìsíc. Snad pro obyvatele Macaa je dùvod k radosti o to vìtší, že jim zaèíná nová éra dìjin , bez koloniální nadvlády, nìkteré živoèišné a rostlinné druhy si mohou relativnì oddechnout od varovných prognóz zda pøežijí rok 2000. Pøežijí... dáme-li jim šanci... Ne, nechtìl bych tu malovat svìt na rùžovo, ten se toèí dál i v tomto roce masových oslav, má dál své problémy , ale i radosti, vše pokraèuje ve svých špatných i dobrých stránkách tak jako loni, u zapoèatých událostí nepøinesl vìtšinou letopoèet s dvojkou a tøemi nulami promìny èi neèekané zvraty. I my k vám pøicházíme s nám vlastní smìsicí témat a zpùsobù projevu, tak jak je naším zvykem. Možná, že se úplnì nedržíme jaksi samovolnì zavedených rubrik, ale v podstatì to není až tak dùležité. Chtìli jsme sice mít v každém èísle „Portrét osobnosti“, ale nebylo nám tentokráte dáno. Ano, zamýšleli jsme do této rubriky zveøejnit materiál o ruském režisérovi Tarkovském, leè nezdaøilo se, tož co už vèil… Stejnì tak tu nenaleznete minule anoncovaný rozhovor s polskou kapelou Akurat, zatím k nám nestihly vèas dorazit odpovìdi. Tak možná jindy, že by v tøetím tisíciletí po Ježíškovi? Vydali jsme také koneènì po rùzných, èasto až nepochopitelných problémech dvì kazety z loòské Miš

Milí naši drazí,

str: 3

KDE JE MOŽNO MYSCH+MASCH ZAKOUPITI: • Trafika u pošty, Luhaèovice • P.V.O.S., P.O.Box 3, 262 42 Rožmitál p. Tøemšínem • Trusz disribution, Proseè 48/ I., 539 44 • Budulínkova revoluèní distribuce, Dan Novák, Konárovice 142, 281 25 • RETREAD AHEAD, Aleš Dìdeèek, Horecká 693, 468 22 Železný Brod • Killing Art Distribution, Marek Letocha, Okružní 932, 735 14 Orlová – Lutynì • Sestry Šebelovy, Labská 13, 625 00 Brno • Jaguška, Brno – e-mail: [email protected] • Hnutí Duha Olomouc, Dolní nám. 38, Olomouc • Centrum Hnutí Duha – Martina Malášková, Bratislavská 31, Brno

Maš párty, už už jsme si mysleli, že kazety se podaøilo vydat bez zádrhelù, i když se zpoždìním, když tu nás èekalo nemilé pøekvapení ve formì chybìjící písnièky na kazetì Akurat a trochu pøehozené poøadí písní na jejím obalu. Nedalo se už nic dìlat, obaly byly z tiskárny doma, kazety nakopírovány, musel tedy nutnì pøijít kompromis – vkládání lísteèkù uvádìjících vìci na pravou míru. Trpká zkušenost, také zkušenost. Už asi rok vedeme debaty a uvažujeme o tom, že by bylo dobré Mysch+Masch rozšíøit mezi další ètenáøe, tedy sehnat pro nìj více pøedplatitelù a pohodových míst, kde by se mohl prodávat. V úvahu urèitì pøicházejí rùzná knihkupectví èi antikvariáty, èajovny, art kina a další místa. Pokud by se zvìtšila ètenáøská obec myšmašistická, èasopis by se pøi vyšším nákladu dal tisknout v tiskárnì, tím by se mohla zlepšit kvalita fotografií a tak podobnì. K tomu ovšem potøebujeme sehnat ke spolupráci nìkoho dalšího, jež by se vìnoval propagaci a šíøení M+M, což není úkol jednoduchý a zabere též dost èasu. Se Šašinou už na tuto èinnost úplnì nestaèíme, proto bychom nìkoho velice rádi pøivítali v našich øadách (spíš v našem kruhu). Tolik na zaèátek. Ostrý zrak, èistou mysl a dobré poètení Vám pøeje (Ajša)

U nás též k sehnání: - starší èísla M+M – 10. až 16. - Kazety – IF… – Der Grüne Punk (vlajková loï ho-pr-do-ksu) - MIŠ MAŠ PÁRTY VI./1999/ - AKURAT …Velmi živì

Hledáme další dobré lidi ochotné distribuovat Mysch+Masch, také budeme vdìèní za informace o místech, kde by M+M byli ochotní prodávat (kluby èi koncerty, èajovny, knihkupectví, filmové kluby atd.). Bližší informace rádi poskytneme .

Hudba Persona Non Grata, Biografie: 32 Värttinä - Vihma 50 Diskografie 52 Rozhovor 54 Biografie 56 Básnì Ivana Krhùtková 40 Míša Jeøábková 31, 38 Jana Cabáková 42 Povídky Pohádka o Nekoneènu II./Billi 34 Návrat/ – Jana Cabáková 45 Kresby Irena Stehlíková 40, 43 Klára Øièánková 1, 37 Fotky Kamila Klára Hlúšková 20, 38 Petr Humpola 32 Petr Vozák + ZDŠ 64 Igor Polakoviè 48 Cestopisy Ecotopia ´99/Lenka Kukurová 48 Anglie–ÈR–Krym/M. Kramná 58 Irsko – III díl./A. Poncza 68

Obsah

Mysch+Masch No: 17

V létì jsme se spolu s Petrem, pøítelem mým vezdejším, vypravili do severoèeských Židovic u Loun na experimentální kurs stavìní ze slámy a hlíny , který poøádala Škola obnovy venkova v Libèevsi, pod níž Židovice spadají. Kurs vedl akademický architekt Aleš Brotánek, známý to propagátor tìchto technologií. Do areálu statku se bìhem tohoto ètyødenního kursu sjelo kolem patnácti zájemcù a zájemkyò z rùzných koutù Èech a Moravy. Objektem našeho zájmu byla opìt vestavba v „podkroví“ barokní stodoly zdejšího statku. V prùbìhu kursu se provádìlo potahování již døíve postavených slamìných stìn pletivem, jeho „pøišívání“ ke stìnám a poté následné omítání jílovo-plevovo-kobilincovovápennou smìsí. Úèastníci získávali teoretické i praktické znalosti týkající se tohoto zpùsobu stavìní. Krom vlastního „slámostavìní“ probíhal také každodenní doprovodný program – pøedstavení projektu ekovesnièky v nedalekých Všechlapech, pøednáška na téma „Jak žít bez zbyteèného zneèišování odpadních vod“ Foto: z internetu

str: 4

Ajša

(pøedstavení kompostovacích záchodù, koøenových èistíren odp. vod,...), vyvrcholením kursu byl ojedinìlý semináø pamìtníka pùvodních venkovských technologií s ukázkovou výrobou hlinìných cihel (vepøovic), slamìných doškù a vázání povøísel. Nezbývá než dodat, že to byla zajímavá a pøíjemná prázdninová sešlost, a uèitì ne poslední na tomto místì. V pøípadì zájmu o nìkterý z dalších kursù stavìní ze slámy mùžete kontaktovat: Škola obnovy venkova v Libèevsi, tel: 0395/ 692158, e–mail: skolaobn@arsys. cz.

Pøíklad domu stavìného ze slámy.

Kurs stavìní ze slámy IV. (12.-14.8.99)

Ve tøech následujících èláncích Petra Humpoly, Ajši a pøekladu z èasopisu Green Pepper je popisována sláma jako velice dobrý, zajímavý a obnovitelný stavební materál. Po èláncích o stavìní z nepálené hlíny (M+M è. 15.) pøinášíme další z možností, jak to také jde.

STAVBY ZE SLÁMY

Téma dne

str: 5

Posaïte se blízko ohnì a popíjejíc horký èaj snívejte! Popøemýšlejte zároveò o nìkterých dùležitých vìcech; Peníze (odkud vezmete na nevyhnutné výdaje?), vyøízení stavebního povolení (jaké stavební povolení je potøebné ve vaší krajinì?) a plány (velikost, umístìní, tvar stavby). Tøi nejrozšíøenìjší podoby staveb ze slamìných balíkù jsou: „Load – bearing“ – využívá se v Nebrasce – balíky se na sebe ukládají stejným zpùsobem jako konvenèní cihly a drží váhu støechy. „In–fill“ – balíky vyplòují kostru domu, která drží váhu støechy a vìtšinou je vyrobená ze døeva. „Matrix“ – balíky jsou spojovány jiným materiálem, napø. maltou.

dostupné balíky slámy? Popøemýšlejte o zdrojích a ujistìte se, že vaše budova zapadne do místního životního prostøedí. Orientace – hlavní pokoj s nejvìtšími okny umístìte na jih, abyste mohli využívat sluneèní enrgii. Sklon svahu – pøesvìdète se, že dokážete zabezpeèit dobré odvodnìní. Nezapomínejte, že vyøízení úøedních záležitostí mùže zabrat dost èasu. Pokud je stavìní domù ze slámy ve vašem okolí neznámé, mnoho informací mùžete získat od lidí z jiných krajin, na Internetu (zadejte heslo „strawbale house“), o stavìní ze slámy vyšlo mnoho dobrých knih. Naøežte potøebné døevo – letní døevo není dobré, protože je málo odolné vùèi èervotoèùm a hmyzu.

Struèný prùvodce stavbou ze slamìných balíkù: Pøedpoklady pro umístìní stavby jsou: Zima Místo – jsou v dané lokalitì lehce

Sláma je pøírodní a lehce dostupný materiál, vedlejší produkt zemìdìlství. Je jí víc než v souèasnosti zemìdìlci využívají, a tak se èasto pálí. Sláma je tedy velmi levný, na pøírodní zdroje nenároèný produkt nevyžadující dlouhý transport. V mnohých èástech svìta se používá jako vnitøní výplò stìn na budovách konstruovaných z konvenèních materiálù. Sláma má výborné tepelnì-izolaèní vlastnosti a je velmi lehká, takže na zbytek konstrukce budovy není potøeba používat drahé „high-tech“ materiály. Izolaèní vlastnosti jsou prokazatelnì lepší než u jiných materiálù (napø. v porovnání s výplní stìn ze skelné vaty má sláma 4x lepší izolaèní schopnost).

Proè využívat slámu ke stavbì budov

Mysch+Masch No: 17

Zapuse základy – musí být širší než ty, které se dìlají pro konvenèní stìny, musí být také velmi dobøe izolované proti pronikání vlhkosti a jejich souèástí budou vertikálnì pevné konstrukce, ke kterým se pøipevní spodní vrstva balíkù. Základy budou potøebovat urèitý èas, než se zpevní a stabilizují, takže døevìnou kostru domu, rámy na dveøe a okna na základy umisujeme až po ètyøech týdnech.

Léto

Jaro

str: 6

Pøevzato z èasopisu Green Pepper

Pøemýšlení nad uspoøádáním tvoøivých dílen na téma stavby ze slamìných balíkù...

Další zima

Dokonèování detailù – podlaha, utìsòování a izolaèní práce, zavádìní elektøiny atd.

Podzim

Postavte stìny – to je vìtšinou nejzábavnìjší a nejlehèí èást celého procesu. Dvì nebezpeèí po dobu stavby pøedstavují oheò a vlhkost. Po dobu stavby udržujte všechen materiál v suchu – možná budete potøebovat mnoho plastiStavìní ze slámy metodou in- fill – vyplòováním základní konstrukce kových fólií domu balíky slámy. Foto: z internetu na zakrývání materiálu. Samostatné slamìné balíky nehoøí lehce, ale popadaná a rozZaènìte si zabezpeèovat potøebný troušená sláma se zapálí velice snadmateriál a náøadí, dohodnìte se no. Pokud stavíte zpùsobem „load – s pøáteli, aby si vyhradili èas, který bearing“ , budete muset poèkat, než pøes léto budou vìnovat práci na se postavený materiál usadí, až potom stavbì domu, zorganizujte praktic- mùžete zaèít s omítáním. Zatím mùký pracovní kurs spojený se stavì- žete pracovat na vnitøních stìnách a podlaze. ním ze slámy.

Téma dne

str: 7

(Oba výše uvedené èlánky vyšly pøeložené v pátém èísle slovenkého èasopisu KRUH ŽIVOTA (kruhziv hotmail.com), z angliètiny pøeložil Matúš Rítomský, do èeštiny pøevedl Ajša)

uveøejnìné v èasopise Green Pepper è.3, [email protected]

První týden jsme strávili prací na slamìné budovì. První dva dny probíhaly pøípravy: stahování balíkù, øezání, ostøení a èištìní vrbových prutù použitých jako dlouhé metrové høebíky, výroba tøech „A“ rámù na støechu a dvou rámù na ochranu oken, stahování døeva z druhé vesnice s naším pøítelem, který strávil hodiny na cestì (protože kratší byla zablácená a neprùjezdná) a pøíprava budovy opravou starých zlomených trámù. Po pøípravách jsme mohli koneènì zaèít stavìt. Nejprve jsme uložili na spodek slámu jako izolaci a podlahové desky byly položeny na to. Potom jsme zaèali se stavbou zdí. Každý vrbový høeb držel slamìný bal o pøedcházející pod ním na dvou místech. Zakonèili jsme to nahoøe trámem, který zabraòoval propadnutí. Celá stavba je dost vysoká. Mezitím druhá skupina zaèala pøipravovat smìs ze slamìného odpadu, vody a hlíny. Museli si vyzout teplou obuv a mísit tuto smìs v podzimní bouøce. Tato smìs byla namazána na stìny a na strop byl pro štìstí zavìšen vìnec z luèního kvítí. Pøíští rok se dokonèí izolace støechy ovèí vlnou a celá stavba se ještì jednou namaže hlinìnou smìsí. Je potøeba celého roku, aby se ukázaly všechny praskliny, které budou potom opraveny. A mùžeme se tam nastìhovat...

Jak postavit dùm

V záøí se tu sešlo dvacet lidí z Bìloruska, Ukrajiny, Rumunska, Francie, Walesu, Nìmecka, Moldávie a USA, aby postavili dùm a založili sad. Pøitom jsme se uèili rumunský sexy tanec, zpívat ruské, rumunské a francouzské balady, milovat sousedy a naši malou komunitu. Též jsme poznali kousek slastí a strastí bydlení ve venkovské komunitì, v spoleènosti jako v Rumunsku.

Slamìný dùm ve vesnici Boteni

Mysch+Masch No: 17

str: 8

Mezi ménì známé zpùsoby stavìní domù patøí stavby vytvoøené ze slamìných balíkù. První domy ze slámy byly postaveny v USA už pøed sto lety a zkušenosti s nimi jsou veskrze dobré. Nejstarší stavby nalezneme v Nebrasce. V letech 1886/87 zde byla postavena tímto zpùsobem škola o jedné místnosti. Dùvodem, proè se technologie stavìní ze slámy zaèala v Nebrasce používat, byl lokální nedostatek døeva a jiných stavebních materiálù, nebo stavení z drnù, do té doby bìžné, pøedstavovalo znaènou devastaci luèních porostù. Tato technologie stavìní se zaèíná rozvíjet i u nás a to díky architektovi Aleši Brotánkovi, který se již deset let zabývá stavìním ze slámy a hlíny, a díky „Škole obnovy venkova“, která se zabývá obnovou venkova a hledáním technologií šetrných k pøírodì a vhodných pro venkov. Mezi první stavby patøí domek v Ledenicích, který si zaèal stavìt pan Šimek v rámci pøípravy staveništì svého rodinného domku jako doèasnou stavbu. Pomoc a záštitu nad experimentem pøevzala Jihoèeská nadace pro ochranu pøírody ROSA. Slámy se zde používá jako výplnì do døevìné konstrukce. Další pokus je vestavba do staré barokní stodoly v Židovicích, která pøedstavuje využití stodol jako jednoho ze skrytých potenciálù venkova. Stodoly èasto tvoøí rázovitý prvek venkovské zástavby, ale ne vždy mají reálné souèasné využití. Jednou z možností je pøestavba k bydlení. Pro slamìnou technologii to pøedstavuje zodpovìzení nìkolika otazníkù, zejména styku s pùvodní konstrukcí, a to na pøechodu obvodového cihelného nebo kamenného zdiva s velkou tepelnou setrvaèností a kondenzací vlhkosti. V Židovicích proto na tento pøechod použili jílovovápenatou mezivrstvu, jež je schopná pojímat velké množství vlhkosti a poté ji pomalu odpaøovat. Druhým dosud nevyzkoušeným uzlem je styk s konstrukcí støechy. Zde byla použita proti- Detail ostìní okna ve slamìné stìnì. požární slámokartonová deska, která pokraèovala v podbití šikmých podkrovních ploch. Tyto desky jsou novinkou na èeském trhu. Vyrábí je èeská firma a jsou ve srovnání se sádrokartonem levnìjší a navíc jsou z obnovitelných materiálù. Na tyto desky se pokládá klasická tepelná izolace, tøeba Klimatér nebo minerální vlna. Židovický experiment nepøedstavuje klasické bydlení, ale bude sloužit jako víceúèelový pøednáškový sál.

Stavby ze slámy

Téma dne

str: 9

A nyní bych se rád zmínil o samotném technologickém postupu a technologiích, které lze využít. Zaprvé je možné používat slamìné zdivo jako výplòové zdivo do døevìného, betonového, dokonce i ocelového skeletu. Slámy se takto využívá jako velice dobøe izolující, rychle realizovatelné výplnì, kterou lze používat i u vícepodlažních objektù. Nosné zdivo je možné vztyèit dokonce i ze slamìných balíkù. Limitem je výška stìny do 340 cm, vhodná pro pøízemní domky s využitelným podkrovím. Slamìný materiál musí být suchý a dostateènì slisovaný, aby nedošlo k plesnivìní stavby. Základ by mìl tvoøit sokl vybudovaný dostateènì vysoko nad zemí s dvojitou hydroizolací nebo na betonovém soklu jedna fólie, poté jedna vrstva cihel nebo tvárnic, druhá fólie a potom teprve vlastní slamìné zdivo. V našich klimatických podmínkách by mìl být sokl nejménì 30 cm nad zemí i s ohledem na možný útok potkanù, ti podle odborníkù výše nešplhají. Pro zapoèetí vlastního zdìní je tøeba, aby ze základù vyènívala ocelová táhla, na které se zaènou napichovat vlastní balíky. Pro zpevnìní je tøeba od tøetí vrstvy probíjet jednotlivé øady døevìnými kolíky nebo roxorovými dráty. Ocelová táhla (závitové tyèe) vycházející ze základu, se postupnì s rùstem stìn nadstavují pomocí závitu na konci tyèe a matice až do podstropního vìnce. Ten je pøes táhla stlaèen na pøesnì definovatelnou vodorovnou výšku. Vìnec mùže být rùzné konstrukce podle toho, jak má být dosaženo stlaèení. Technologie stlaèení mùžeme provést napø. ocelovým lanem procházejícím trubkou zabetonovanou v základu a stahován napínací maticí nebo páskovací technikou na balení palet. Vìnec slouží zároveò jako pozednice na pøichycení osazení krovu. Takto dokonèenou stìnu je tøeba nechat sednout a k povrchové úpravì pøistoupit až po tøech týdnech. Chcete-li mít stìny rovné, je dobré zarovnat stìny strunovou sekaèkou (køovinoøezem). Pøi potahování stìn drátìným pletivem (mùže být i plastové) se doporuèuje použít pletivo s co nejmenšími oky, aby byla nepropustná i pro nejmenší hlodaovce. Hlodavcùm mùžeme znepøíjemnit pronikání do stìn i tím, že pøi pokládání balíkù nasypeme vápno nebo stìny postøíkáme vápenným roztokem, provedeme tak i èásteènou dezinfekci objektu. Orabicování pleti-

Mysch+Masch No: 17

str: 10

vem má nìkolik významù. Kromì toho, že dáme stìnám koneèný tvar, má také zamezit pøípadnému pronikání myší do stìn. Pro snažší napojování je lepší položit pruh pletiva nejen pod vìnec, ale i na základový sokl pod stìnu, takže je možné pruhy pletiva kladené na stìnu nahoøe i dole pøichytávat. Pøišívání pletiva na stìnu se provádí pomocí vázacího drátu a jehly, na jejímž konci je háèek. Princip je velmi jednoduchý. Za pomoci jehly protáhnete drát pøes stìnu, na druhé stranì vznikne oèko a tím provleèeme drát, který táhnete vodorovnì po stìnì. Tuto èinnost je vhodné provádìt ve dvou. Závìreènou a nejnároènìjší fázi pøedstavuje omítání. Nejvhodnìjší doba pro tuto èinnost je jaro nebo zaèátek podzimu. Omítka rychle vysychá a nemusíme se obávat mrazu, který by poškodil omítku prasklinami. Pokud máme stìnu pøipravenou a to tak, že ji stáhneme vìncem a upevníme pletivo, které zde pøedstavuje armovací prvek, mùžeme zaèít s omítáním. Používá se smìs z jílu, vápenného mléka a plev. Nemáte-li dostatek plev (bez nich omítka popraská), je možné je nahradit kravským nebo koòským trusem, èi jemnì nasekanou slámou. Vzniklá hmota je neuvìøitelnì pevná, a pøitom elastická. Tuto hmotu je dobré pøipravovat z jílu nakopaného pøed pøíchodem zimy, nebo pøemrzlý jíl se výraznì lépe rozdìlává nežli èerstvì nakopaný. Aby povrch stìn nepopraskal, je lepší pøipravit hustší smìs, která je ovšem namáhavìjší na propracování.Omítka se nanáší buï rajblíky, anebo rukama podle toho, je-li cílem stìna nerozeznatelná od klasické, nebo nezamìnitelnì mìkká, plná køivek a záhybù.

Téma dne

str: 11

Podle: Brotánek, A.: Stavìní z balíkù slámy – dùm svépomocí. Architekt, è. 25 – 26/98, s. 86 – 88.

Petr Humpola

Teprve omítnutá stìna tvoøí kompaktní celek, který vykazuje všechny potøebné vlastnosti, a tedy i požadovanou požární odolnost. Samostatnou kapitolu tvoøí prostupy pro okna a dveøe. Pro ty je tøeba nejdøíve vytvoøit prkenná nebo pøekližková ostìní, která se zazdívají do stìn. Mùže to být jednoduchý fošnový rám nebo paletový sendviè na celou tloušku stìny. Stavby ze slámy mají výborné izolaèní vlastnosti. Stìna silná 500 mm se se svými izolaèními vlastnostmi vyrovná 250 mm silnému polystyrenu. Objektu však chybí schopnost akumulovat a vyrovnávat tepelnì klimatické výkyvy. O tuto vlastnost obohacují dùm hlinìné omítky, které je možné provést i v zesílené formì v nìkolika vrstvách – až do síly 60 mm. V této síle doplòují jakost stavby i o pozitivní bioklimatické vlastnosti hlinìných staveb (jak uvádí architekt Suske), protože projevují vlastnosti nepálené hlíny, která je schopna vázat a nazpìt uvolòovat vzdušnou vlhkost, a tím vytváøí optimální nepøesušené klima, jaké známe tøeba z panelákových bytù.

Mysch+Masch No: 17

Na hlinìný dùm hlinìná omítka

Jmenuju se Vilém a požádal mì Ajša, a nìco napíšu o omítání hlínou, tak jak sa to letos (1999) v Ludkovicích dìlo. Tož to bylo tak. Prve jsme jeli do Žarnova na Slovensko na kurz na rozumy. Letos na jaøe (èerven), týden pøed domluveným omítáním, jsme postavili lešení. Avšak v den D i veèer pøed ním prohnala se Ludkovicemi a okolím letní bouøe. Omítali jsme jen ve tøech, a to jen jedno odpoledne, a dny následující již zavládlo poèasí vpravdì letní, pro hlinìné omítky nevhodné (pøíliš praskají). Pro pokraèování byla zvolena pùlka

Promíchání smìsi pro budoucí omítku v „karbovni“.

Mysch+Masch No: 17

str: 13

záøí. Bìhem srpna se pozvali známí a v danou sobotu se zaèali scházet jak švábi na pivo. Samé známé tváøe. Všeci byli pozvaní na omítání, ale protože hrozilo zøícení rohu chlévù, soubìžnì s omítáním demontovali jsme støechu jejich i s èástí zdiva. Hlínu rozmoèenou vodou (byla použita jílová hlína z podlahy pùdy chlévù – èili dokonalá recyklace stavebního materiálu, jedna z výhod hlinìné architektury. pozn. Ajša) smíchali jsme v karbovni* s hoblinami, potìrákem a trochou vápna, motykami a nohama øádnì smìs prohnìtli, nechali pùl hodiny odležet a šup s ní na øádnì navlhèenou, oèištìnou zeï str: 12

„Africký“ zpùsob nanášení hlinìné omítky a jeho výsledky.

z kotovic** a kamení. Omítalo se zednicky i „africky“ – jen rukama, a vyèabralo se spousta vody, i na následné vlhèení. Vždy bylo letní horko a omítka by popraskala pøíliš. Co se nestihlo v sobotu, v nedìli se dodìlalo a domeèek èekal v hrubém hávu na fajnovou horní omítku. Tímto bych chtìl podìkovat všem zúèastnìným, jmenovitì: Taka, Anièka, Jitka, Begin, Jolana, Ajša, Bob, Iva, Svaka, Pøema, Tomáš, Žaneta, Kaèka, Boston, Sádra, Boženka, Libor. Dotazy ke èlánku èi prohlídky omítky – Ressovi, Ludkovice 6, 763 41 Biskupice, tel.: 067/935 37. *Karbovòa (viz foto)= velká nádoba používaná ve stavebnictví k hašení vápna nebo rozmýchávání malty (je o dost vìtší než kalfas). **Kotovica – cihla z nepálené hlíny.

Pøed èasem mladí manželé Vilém a Anièka Ressovi koupili v Ludkovicích krásný, asi sto let starý, domek z nepálených cihel, a protože nemìl venkovní omítky, rozhodli se jej za pomoci pøátel omítnout tradièním zpùsobem – hlinìnou omítkou.

Téma dne

Všechny fotky: Jitka Ressová

O k é n k o

A s t r o l o g i c k é

Živel: Promìnná zemì (rozdìlená, oddìlená, ohranièená) Èást tìla: Bøicho, støeva Pøírodní cyklus: Sklizeò, ukládání úrody Pannì se obvykle pøisuzuje soubor charakteristických znakù zahrnující zdrženlivost, støízlivost, úzkostlivou pøesnost, uzavøenost, zábrany. Ve skuteènosti je však toto znamení subtilnìjší a dvojznaènìjší. Jednání Panny je postaveno na selekèní ose: vymezit, oddìlit, zkontrolovat, zmìøit, vytøídit. Lze si položit otázku, zda tato starost o logiku, o zdravý úsudek, o pøesnost, není ve skuteènosti formou sebeobrany, odpovìdí na tajnou úzkost z vnitøní rozpolcenosti a anarchie – se studem a nesmìlostí tìch povah, které se stahují do sebe ze strachu z pøíliš chaotických vášní. Panna je nìkdy pøestr: 14

hnanì úzkostlivá, puntièkáøská, hospodárná a má potøebu poøádku a míry ve všem. Tato pøednost, smysl pro detail, respekt k naøízením a pravidlùm se pojí se snaživostí, s peèlivým plnìním úkolù. S touto seriózností a perfekcionismem Panna vypadá jako by brala svìt až pøíliš vážnì. Existence je pro ni synonymem povinnosti, poøádku a ctnosti. Ale toto chování se nìkdy úplnì zvrátí, vyvolá vzpouru a agresivitu nièivými vznìty. Z moudré Panny se stává bláznivá Panna, plná provokujícího antikonformismu, úplnì pìstující nezávislost a vzpouru. Znamení vìtšinou osciluje mezi obìma tendencemi: jednou rukou ukládá, druhou rozhazuje, ta nestydlivìjší a nejcudnìjší se oddá nejnespoutanìjší rozkoši. Panna má velkou míru odstupu: je to pravdìpodobnì nejserióznìjší znamení a zároveò znamení, které samo sebe bere nejménì vážnì. Vládcem znamení je Merkur. Ale je

Vypovídá o èistotì sklizené z holé pùdy, pøipravené pøijmout novou životní energii pøíštího cyklu. V Pannì je zakotvená zcela nová podstata, dokonale spoøádaná, v níž nadbyteèné udìlalo místo nezbytnému. Je to sebekázeò, autocenzura a sebeanalýza, stud, zdrženlivost, uzavøenost. Panna je spojována se støevním systémem a vyluèovacími funkcemi, proto odpovídá pojmùm kontroly, zadržování, uchovávání až skrblení. V øecko – øímské mytologii je znamení Panny vìrnì zobrazováno bohyní úrody Ceres a její dcerou Proserpinou, unesenou vládcem podsvìtí Plutonem.

PANNA Astronomické hledisko: planeta nejbližší slunci, což znesnadòuje její pozorování. Má prùmìr 4880 km. Merkur nemá ani atmosféru ani satelity, úplný obìh kolem slunce vykoná za 88 dní.

str: 15

Živel: promìnná voda (oceán, mlha, tání) Èást tìla: nohy, konèetiny, psychika Pøírodní cyklus: mlha , tání, splývání obrysù, smìsice látek Zodiakální funkce: rozplývání, rozpouštìní, vyhasíná-

ní individuálních zvláštností pøed dalším cyklem a brzkým znovunarozením. Klíèová slova: nekoneèno, splynutí Znamení Ryb spadá do konce zimy a do poslední etapy roèního cyklu. Tají snìhy a ledy, je to mlžnatá potopa svìta, která rozpouští obsah vìcí

S rybami se ocitáme na pokraji propasti, na prahu dovršeného èasu. Svìt se rozpadá, generace splývají, civilizace tone v obrovském nehybném moøi, jež omývá bøehy vìènosti. Hlavní smìry tohoto znamení jsou vyjádøeny v mnoha øeckých a øímských mytologiích. Uveïme napø. legendu o Meduse, nadané smrtící hypnotickou mocí. Postava Protea vyjadøuje zásadnì poddajný a pøizpùsobivý charakter Ryb. Toto monstrum strážce Neptunových stád, je schopné pøijmout jakoukoliv podobu pro zastrašení dotìravcù. Ryby symbolizují pøedevším tekutý živel. V indické mytologii se zjevení objevuje ve vodách. Ryba jako vtìlení boha Višmu zachraòuje lidstvo pøed potopou a zjevuje mudrcùm posvátný text Véd. V køesanské tradici hrají Ryby prvoøadou úlohu – zázraèný rybolov, køest vodou. Národy Dálného Východu èasto zobrazovaly ryby v páru jako symbol spojení a množivé plodnosti. Moudrost znamení a jeho zvláštní génius spoèívají ve schopnosti ponoøit se do nitra propasti, to jest do temné oblasti nevìdomí a vynést z ní duchovní poklady. Neptun, vládnoucí planeta Ryb, bratr Jupitera a Plutona, se stává vládcem moøí. Když svrhli svého otce Saturna, všichni tøi bratøi si rozdìlili svìt.

RYBY

to úplnì jiný Merkur než ten šibalský provazochodec z Blížencù: ve znamení Panny je planeta velice intelektualizovaná, je to planeta rozlišování a zaøazování. Klíèová slova: inteligence a transmise

Mysch+Masch No: 17

okénko

a stírá obrysy. V tomto mlhavém a vágním nehmotném svìtì duch jasnì nerozlišuje to, co konèí a co znovu zaèíná. Vládce Ryb je Neptun, planeta symbolizující tušení hlubin, dar ztotožnìní, inspirace, vnímavosti, mediální schopnost, ale také zmatení a neschopnost rozlišovat. Znamení se vyvíjí v neurèité a komatózní krajinì, kde se linie vytrácejí a zvláštnosti mizí. Tento èlovìk se vždy cítí tak trochu jako obèan odnikud a všude na sebe bere pøíležitostné zabarvení a masku. Jeho obrovská poddajnost ho èiní ovlivnitelným, snadno pøístupným, citlivým na všechny vnìjší vlivy, s obtížnou schopností volby. Jeho potøeba rozplynutí a splynutí ho ostatnì mùže dovést k obìtem nebo k negaci vlastní osobnosti. Tato neustálá nerozhodnost a zkapalòování struktur ho udržují v únikovém, tápavém chování. Vypadá jako by se chtìl sám rozpustit, aby cítil svou skuteènou existenci. Jako hlavní problém je tedy zachovat si nebo realizovat urèitou

Astrologické M+M

str: 16

vnitøní jistotu. Bez ustání pluje mezi dvìma proudy, bez konkrétní opory, a proto žije prolínavým, osmózním zpùsobem a snadno podléhá sugesci, osvojuje si módní smìry, vyhýbá se problémùm. Pøi bezprostøedním nebezpeèí hledá obvykle útoèištì ve svìtì pøeludù a vnitøních vidin. Touží být nepostradatelnì se silnou intuicí a pøedstavivostí. Poddajnost, která je pro Ryby velmi charakteristická, vytváøí výjimeèný oportunismus a nìkdy z nich dìlá i nebezpeèné dravce. Symbolika: Jako moøský bùh ovládá Neptun vše, co je vzdáleno od skuteènosti, od materiálna: iracionální, nehmatatelné, sny, drogy. Osoba s neptunovskou dominantou si ráda vytváøí „vlastní svìt“, vzdaluje se, utíká od skuteènosti. Èasto je psychicky labilní. Neptun ovládá pøechod od složitého, mnohonásobného k rovinì prožitku (aniž to však mùže vyjádøit ve slovech èi obrazech). Tradièní analogie: Moøe, øeky, námoøníci, moøeplavci, kolektivismus, jasnovidnost, vnímání onoho svìta, velcí mystikové. Neptun je víc ve vztahu k psychice než k nìjakému orgánu. V psychopatologické rovinì znamená poruchy vyznaèující se odmítáním nebo útìkem od skuteènosti – neurózy, psychózy atd., stejnì jako alkoholismus, náchylnost k drogám a èasté mdloby.

hustotu z velkých planet. Úplný obìh kolem slunce uskuteèní za 164 let a 280 dní.

str: 17

Živel: zemì, fixní (žírné louky, zelené pastviny) Èást tìla: ústa a hrdlo Pøírodní cyklus: rozvité pupeny, zeleò, bohatství míz a šáv Zodiakální funkce: vstøebávání, osvojování Klíèová slova: láska, rozkoš, krása Býk je znamení fixní zemì: hutné, úrodné, tìžké látky plné výživných šáv – tuèných pastvin a zelenajících se rolí. Ocitáme se zde v oblasti tìžkopádných a nenasytných pudù, plodné tíhy, poklidnosti, sta-

bility, vytrvalosti, tìlesných rozkoší, smyslového opojení. Býk je pudový, uchvatitelský, žravý, všechno chce zhltnout a nahromadit, pocity, emoce, myšlenky. Jeho základní motivací je potøeba brát a uchovávat, což vysvìtluje povahu nesmírnì vnímavou ke všemu, po èem dychtí. Svìt je pro nìj bájeèná hostina, kterou vychutnává všemi póry své bytosti. Na první pohled prostý, laskavý a dobrácký Býk je ovšem schopen náhlých záchvatù zlosti, o to prudších a neèekanìjších, oè déle v nìm uzrávají. Nejt잚í je vždy pro nìj do nìèeho se dát, nìco zaèít. Ale jakmile spustí hybný impuls, nic už ho nezastaví. Znamení

Pøedstavuje etapu zhmotnìní, konkretizace energií, radostného zmnožení bohù, tvarù a jevù v žírné a zelenající se nádheøe pøírody plné mízy a krve. Nejtìsnìji spojený s býkem je mýtus o Dionýsovi, který je pøímo obrazem nejbujnìjší mladické síly. Tento mladík je vìènì neklidný, s hlavou býka, ovìnèenou révovím, bøeèanem nebo listy fíkovníku. Buï sedí na sudu nebo jede na voze taženém tygry a kentaury a hraje na lyru a na dvojitou flétnu. Poživaèný bùh Dionýsos, zmítaný prudkými choutkami, se pohybuje mezi èistì tìlesným transem a mezi blahem nebeským. Tvoøí nezbytné pouto mezi obìma póly, ukazuje, že je nutné projít zatìžkávací zkouškou pudù, aby se èlovìk mohl snadnìji od nich osvobodit.

BÝK

Astronomické hledisko: pouhým okem planeta neviditelná. Neptun má prùmìr 45 000 km, má nejvìtší

Mysch+Masch No: 17

okénko

a tìlesnou stránku ženství. Osoba s Venušinou dominantou žije rytmem svých citù a pocitù. Cítí potøebu se líbit, svádìt, dojít uznání v oèích druhých. Venuše symbolizuje pøechod od jediného k dvojímu: vztah k druhé osobì, duo nebo duál. Je to pøedstava, která se stává konkrétní a hmatatelnou realitou. Tradièní analogie: modrá nebo rùžová barva, mìï, akvamarín, safír, korál, místa rozkoše, fyzická krása, soulad forem a barev. Astronomické hledisko: po Merkuru je Venuše nejbližší slunci. Má prùmìr asi 6000 km, ale pøesné zmìøení je obtížné, protože má výraznou atmosféru a je obklopena velmi hustou vrstvou mrakù. Obìh kolem slunce jí trvá 225 dní.

str: 18

S Váhami nastupuje obrovská valorizace opaèných a vzájemnì se doplòujících pólù. Je to stvoøení vìèných párù – èerné a bílé, dne a noci, svìtla a tmy atd. V øecko – øímské mytologii pøipomínají Váhy pùvabného Adonise a jeho lásku k bohyni Venuši – Afroditì. Venušin milenec Mars, zaslepený vražedným hnìvem, se promìní v monstrózního divokého kance a zabije svého soupeøe. Váhy jsou také znamení spravedlnosti: je to bohynì Thémis, znásilnìná Jupiterem, která nastoluje mír, spravedlnost a zákon, stejnì jako tøi Grácie, které pøedstavují nejpozitivnìjší stránky Vah (krásu, harmonii, toleranci) a tøi Parky, neúprosné podstaty odvíjení osudu smrtelníkù: klotho, která zaèíná dílo, Lachesis pøedoucí nit života a Atropos, která nit pøestøíhává. Váhy jsou symbolem umìøenosti, vyváženosti, spravedlnosti – vážení skutkù a duší pøi posledním soudu. Váhy jako emblém èasu a Saturna udržují rovnováhu mezi délkou dne a noci, mezi

VÁHY

Býka je synonymem pevnosti, stability, jistoty. Rád se zaplétá do složitých citových záležitostí a jistou neschopností vše pøerušit prodlužuje tíživé situace. Je silnì závislý na minulosti, proto zùstává dlouho pod nìjakým dojmem. Je hrdý a konzervativní, nepøizpùsobivý náhlým zvratùm a nesnáší jakékoliv porušení daného slova. Ve vytrvalém a soustavném úsilí plnì dokáže, co dovede. V pøípadì neúspìchu se nìkdy uchýlí k stálému omílání starých vìcí až do omrzení, do nevyléèitelné melancholické pasivity. Vládnoucí planetou Býka je Venuše, pøirovnávaná k øecké Afroditì, rozkošnické a smyslné. Symbolizuje krásu, harmonii, umìní, lásku a jejich rùzné vyjádøení. Pøedstavuje smyslovou, citovou

Astrologické M+M

str: 19

jasem a tmou. Pro alchymisty, hermetiky a kabalisty Váhy pøedstavují dualitu tìla a ducha, zemì a nebe. Podle èetných biblických autorù pøipomínají Váhy nezbytnou vyrovnanost mezi vnitøním a vnìjším, jsou synonymem moudrosti a návratu k jednotì smíøením protikladù. Živel: lapidární vzduch Èást tìla: ledviny Pøírodní cyklus: pøechod svìtla k temnotì Zodiakální funkce: rovnováha, relace, harmonická dualita Váhy jsou polotóny, polovièatosti, váhání a kompromisy. Je to zmalátnìlý vzduch na sklonku odpoledne, vadnoucí bledé nebe zmírajícího dne. Cítit se pøijatý a schválený ostatními, být zajedno se svým prostøedím – to je základní cíl Vah. Venuše jako planetární vládce znamení ukazuje význam citovosti, neustálé hledání spojení, sesterské duše a rovnováhy. Tolerance je jejich druhá pøirozenost, jak ze vstøícnosti, tak z obavy, že by sami byli odmítáni. Témìø vùbec nejsou záludní, mají hrùzu z výstøelkù, nikdy nezneužívají situace a za každých okolností jsou taktní a umìøení. Všude potøebují nacházet prostor k dialogu a dohodì, za každou cenu se vyhnout konfrontacím a roztržkám. Váhy jsou zásadnì spravedlivé a nemají v sobì nic ze žalobce: pomstu a trest systematicky zavrhují. Nerozhodnost, nejistota, postup a ústup, jeden krok dopøedu, druhé dozadu, takové jsou Váhy, které tuNapsala: Maruška Konèitíková Znamení vyobrazil: Stanislav Bartoš Použitá literatura: Aubierová, C.: Encyklopedie astrologie

díž propadají panice pøi nutnosti volby, nutnosti rozeznat problém. Je to èlovìk elegantní, vlídný, trochu svìtácký, peèlivý na soulad nuancí, na subtilní vyváženost, na køehké a dobøe vymyšlené kombinace. Není to žádný zuøivý voluntarista. Snadno se nechá odradit od úsilí, chybí mu popudy i dobyvaèná odvaha. Chce se všestrannì zalíbit, proto se mu tak tìžko øíká ne. V pozadí je vždy úzkost, že by nìkoho zklamal. Je apoštolem nenásilí, má vlohy ke stykùm a komunikaci. Jediné situace, kdy mùže prudce reagovat jsou ty, které se dotýkají jeho hlubokého a nároèného smyslu pro spravedlnost. V lásce Vah je platoniètìjší Venuše – Astarte. Èasto je zobrazována na lastuøe vystupující z vln... Klíèová slova: láska, rozkoš, krása Osoba s Venušinou dominantou žije rytmem svých citù a pocitù. Pøitahují ji všechny druhy umìní, miluje krásu, pohodlí a snadný život. Venuše je definována jako reprezentace a symbolizuje pøechod od jediného k dvojímu: vztah k druhé osobì. Astronomické hledisko: po Merkuru je Venuše planeta nejbližší slunci. Má prùmìr asi 6000 km. Obìh kolem slunce jí trvá 225 dní.

Mysch+Masch No: 17

Lístie

(Lady Bracknelová)

sa brodíme žilnatou šuchotavou krehkou hmotou je ažké spomenú si, že zmysel je zakliaty už v samotnom lístí farebnom, ¾ahkom, jemnom, ktoré iba predstira smr

P.Z. 70 léta

str: 20

KAMILA HLيKOVÁ: CYKLUS „JANINKA“ Õ1, 2, 3, 4

Ozvena ozvien ozveny nemelodický, no hladiaci zvuk všetko je pokryté suchým lístím a ani ono samo nevie, èo je pod ním snáï skameneliny dávnej viery neužitoèné perly alebo jašterice s otázkou v hlavách

Mysch+Masch No: 17

Õ 5

,

str: 21

Bohuslav Binka

nes jsme se na sestru rozhnìvat museli po jejím protestu ohlednì incestu putoval na cestu taka nᚠdo cely

Õ

Mysch+Masch No: 17

R o z h o v o r

M&M: Bídy svìta je na mnoha místech mnoho, no a ty ses rozhodla pomoci zrovna kosovským Albáncùm. Proè zrovna jim, mᚠk nim nìjaký zvláštní vztah nebo bys jela kamkoli? Balkán mám moc ráda a tím, že jsem byla pøed lety v Sarajevu, jsem si trochu dovedla pøedstavit, jak to tam mùže vypadat. Ironií je, že jsem tak jako tak plánovala, že na Balkán pojedu, jen ta válka mi to zkomplikovala. Místo volného cestování jsem jela do uprchlického tábora jako dobrovolník nadace „Èlovìk v tísni“. M&M.: Málokdo se mùže pochlubit tak bohatými zážit-

ky z nevšední dovolené... No, dovolené. Myslím si, že když èlovìk dospìje k pocitu, že by „tam“ mohl být nìjak užiteèný a chce to zkusit, najde nìjaké cesty, které by ho tam dovedly, a vyjde mu to, tak by mìl rozhodnì odjet. Když tøeba nemùžeš poslat peníze, tak tam mùžeš alespoò jet a pomáhat tìm lidem pøímo. M&M.: Není pøímá pomoc cennìjší než penìžní dar? Ne tak jednoznaènì. Nìkteøí lidé mají peníze a nemùžou odjet a naopak. Ty peníze jsou tam potøeba, bez nich bychom tam nemohli jet ani my... M&M.: Kde konkrétnì jsi byla?

Dámy a pánové, dovolte, abych vám pøedstavil majitelku toho nejširšího ještì vìrohodného úsmìvu. S katkou mì léta pojí pevné pøátelství. Dobøe se známe, a tak je tìžké vážnì se ptát na vážné vìci èlovìka, jehož vídáte skoro dennì. Katka ale prožila dovolenou, o jaké se nám prùmìrnìjším ani nesní: vìtšinou teplo a sluneèno bylo v Albánii. „Z jedný strany Alpety, z druhý ležely miny“ a mezi tím vyprahlá cesta, po níž se vrací davy uprchlíkù do znièených domovù a proudí nekoneèné kolony vojenské techniky KFOR i humanitární pomoci. Pozdìji v kosovském mìstì Peji bylo taktéž sluneèno. Pomyslná mraèna však visela nad pøítomným i budoucím osudem dvou znesváøených etnik.

Rozhovor s Katkou Petrášovou o kosovskoalbánské lingvistice, o tamních zvycích pøipravovat se o støechy nad hlavou, o lidech, jež tam žijí a o lidech, kteøí jim pøijeli pomáhat.

Neser jo!

str: 22

str: 23

Nechceš si to opsat ze Sedmé generace... ? M&M.: No to teda nechcu, sakra! Dobøe. Byla jsem mìsíc v Albánii, z toho 14 dní ve stanovém uprchlickém táboøe a 14 dní na „odpoèinkové stanici pro uprchlíky“, která ležela v horách u silnice. Dalších pìt týdnù jsem strávila v Kosovu – v druhém nejvìtším kosovském mìstì Peji. Nadace mìla v Albánii ètyøi místa, kde pùsobila a my jsme se dostali do tábora, odkud po týdnu všichni odjeli domù. Pøesunuli jsme se proto na „silnici“, kde jsme zažili nejsilnìjší vlnu návratù. Všichni se najednou zbláznili a rozhodli se vrátit. Na silnici (jediné, která vedla k jedinému hraniènímu pøechodu z Albánie do Kosova) jezdilo od Sarajevo 1996 rána do noci jedno auto za druFotka: Katka Petrášová hým a my jsme všechny pøemlouvali, aby si alespoò trochu od- dùležité už jen to, že se èlovìk zapoèinuli a nabízeli jsme jídlo a èaj jímá pøímo o nì, o to, co zažili. Mìli a hlavnì letáky o minách. jsme strach, že o tom nebudou chtít Poøád jsme mìli co rozdávat (hygie- mluvit. Ani jsme je nenutili a nikdy nické potøeby, hraèky,...), tak to bylo jsme se neptali pøímo. Vždycky to docela pozitivní. bylo spojené s tím, jak jsme poøád M&M.: Kromì toho, že jste jim roz- chodili na kafé (protože tam tì furt dávali tyto hmotné vìci a radili jak nìkdo nìkam zve), takže polovinu nešlapat na miny, jste pøicházeli do èasu strávíš povídáním. A to se napøímého styku s bìženci. Tøeba v tom konec ukázalo jako vùbec nejdùlehotelu. Já vím, že jste mìli s Karlem žitìjší. Tedy hned potom, když lidi hotel v Peji – tys to zatajila... mìli co jíst a kde bydlet. Byli rádi, No... My jsme mìli s Karlem hotel. že nìkoho zajímají, i když nìkdy ty Bìžnou normou se stalo zabydlová- návštìvy byly nároèné. ní pùvodnì nebytových budov – ko- M&M.: Byli tedy spíše otevøení, než lejí, hotelù, ubytoven lidmi, kteøí se že by je poznamenalo to, co prožili vrátili a našli dùm neobyvatelný. Ty natolik, aby o tom vùbec nechtìli lidi nám øíkali, že pro nì je velmi mluvit?

Mysch+Masch No: 17

str: 24

Samozøejmì jak kdo. Ale to, že jsme s nimi strávili tak dlouhou dobu, nás sblížilo. Pøijeli jsme do Peje týden po nich, v dobì, kdy prožívali euforii z návratu domù. Pozdìji jim zaèalo docházet, že sice jsou doma, ale nemají kde bydlet a že nemají práci... Rodiny bydlely u pøíbuzných, venku, v autech, pokud mìly štìstí nastrkané v malinkatých místnostech a zaèínali si uvìdomovat, že vlastnì nic nemaStanový tábor Krajen - Albánie. Fotka: Katka Petrášová jí. Hlavnì na tatíncích bylo vidìt, že si uvìdomují, že je to na Tvrdí se, že to byla UÈK, i když to nich. Pozdìji jsme zase zažili, když není jisté. Lidé tam jsou pøesvìdèese situace zaèala zlepšovat, nìkteøí ni, že UÈK má seznamy a podle nich našli práci apod. nièí domy Srbù. Dùvodem je strach, M&M.: Co se týká pøíležitostí k byd- že se vrátí. Øíkají si, že když jejich lení, tak tìch bylo asi málo, proto- dùm bude znièený, tak tím míò buže všechno bylo hodnì znièené. dou mít chu vracet se zpátky. Vìtšinou ano. Jen nìkteré oblasti M&M.: Jakým jazykem jste s nimi zemì byly trochu ušetøené, ale to byla mluvili? strašnì malá èást. V Peji bylo podle Anglicky, nìmecky, albánsky a srbsky. odhadù 70-90 % domù znièených. V Kosovu nám z albánštiny do angM&M.: Mimo to, že tam bylo, jak liètiny pøekládal pøekladatel. Taky øíkᚠaž 90 % domù znièených, tak jsme se nauèili základní slovíèka si ty, co zùstaly zachované, ještì albánsky – takže s dìtièkama jsme sami Kosovci vypalovali, protože si dokonale rozumìli. pùvodnì patøily Srbùm. My jsme mezi sebou samozøejmì Když nìjaká kosovská rodina bydlela mluvili èesky a oni øíkali: „Vy mluv domì po Srbech, bylo na denním víte skoro srbsky.“ Vysvìtlovali jsme, poøádku, že za nimi pøišli „nìjací“ lidé jak si je srbština s èeštinou podoba øekli jim, že ten dùm do tøí dnù vy- ná. I když neumíš srbsky, tak rozupálí, aby ho opustili. A taky to udìla- míš a hodnì rychle se mùžeš srbštili. A to se dìje v situaci, kdy tam celé nu nauèit. rodiny s dìtmi nemají kde být! A když pøišli na to, že se tím komuM&M.: Nìjací lidi... To byla UÈK? nikace zlepší, tak zaèali mluvit (UÈK – Kosovská osvobozenecká ar- i srbsky – ti co chtìli. Pozdìji jsme máda jsou polovojenské oddíly do- chodili bez pøekladatele i na návštìmobrany) vy do rodin – a nìjak jsme tam hor-

Portrét osobnosti

str: 25

Albánie - Krajen

ko tìžko, albánsko-srbsky, skládali vìty. Jazyk nebyl nìjaká významnìjší bariéra. M&M.: Musím prozradit, že když ses vrátila, tak jsi mluvila albánsky i ze spánku. Hmmm... My jsme se trochu báli, protože tam NE se øekne JO a já jsem si až tam uvìdomila, jak èasto øíkám: „Tak udìláme to takhle, jo?“ Asi týden mi trvalo, než jsem si na JO jako dovìtek odvykla. Øíkala jsem to nevìdomky a když jsme se bavili mezi sebou, tak nikdo nevìdìl, jestli myslím jo nebo ne. M&M.: No a jak se øekne zítra? Zítra se øekne NESER, to ty víš moc dobøe... M&M.: Øíkáš, že Kosovci brali NATO jako zachránce. Když teï naopak zase chrání Srby pøed Kosovci, nezmìnil se nìjak jejich vztah k vojákùm? Myslím, že obecnì ne. Ale možná, že kdybych byla v Mitrovici, která je rozdìlená øekou na dvì èásti, tak bych mluvila jinak. V Peji žádní Srbové nebyli. V Mitrovici se to vnímá urèitì jinak, protože vojáci jsou tam od toho, aby udrželi obì strany oddìlené. Takže tam ty vojáky opravdu napadají. Dvacet kilometrù na západ, je úplnì jiná situace než dvacet kilometrù na východ. Ale obecnì je rozhodnì vnímají jako pozitivní sílu. NATO jsou hrdinové, což ale také není moc dobøe. Pøedstav si, že hlavní hrdina je pro tebe voják KFOR a ty na nìj poøád máváš... To tì musí dost ovlivnit, zejména pokud ti je devìt let. M&M.: Naši dìtští hrdinové byli také vojáci, akorát byli ètyøicet rokù staøí a mìli uniformy s velkými èervenými hvìzdami, že jo. Jen jsi nestál na silnici, po které jezdili poøád tanky tam a zase zpátky a nad tebou nepøistávaly vrtulníky. M&M.: No jsou tu jisté rozdíly. Teï jsem si to pøedstavil a vypadl jsem z role. Ale nevadí. Mám tu záchrannou otázku, která bude zajímat naše ètenáøe: Jak je to tam s goøalkù, co tam tak pijù? Chceš øíct, že ètenáøi MyschMasche jsou alkoholici, jo? M&M.: Procenta, složení, z èeho to pochází, vyklop to. Místní alkohol jsme samozøejmì poøád chutnali. Ta Lazovaèa byla dobrá a ta.. Jak se jmenovala.... M&M.: Myslíš tu od „R“ ?

Mysch+Masch No: 17

str: 26

tady u nás tìžko zažil a víš pak, že se na nìj mùžeš 100 % spolehnout. Víš, co od nìj mùžeš èekat. M&M.: My jsme nikdo takovou vypjatou situaci nezažili. Snad vzdálené pøirovnání je k bloGjakovë - Kosovo Fotka: Katka Petrášová kádám Temelína, které naopak všichni známe. Ale jde o to, jestli sis Jo Rakija, dìkuji. byla úplnì jistá, když jsi tam jela, že M&M.: Ta je na Balkánì všude. No to je, ale oni mají právì hroznì se tøeba nestane nìco, co tì nìjak moc druhù. My jsme chutnali tu z ob- vykolejí. Byla sis naprosto jistá, že chodu i domácí a tedy ta byla... Ale to zvládneš? Úplnì jistá urèitì ne. Myslím, že mi o tom by víc vìdìl Karel. M&M.: Karel Polanecký; to je èlo- rozhodování jestli jet nebo nejet vìk, se kterým jste mìli v Peji ho- (zvládnu to nebo ne?) ulehèila zkutel. Èlovìk velmi skromný obìtavý šenost z cesty do Sarajeva pøed ètyøa zásadový – èlovìk z pøedminulého mi lety. Tam jsme sice byli necelý století. Altruista, balkanofil a ruso- týden (odváželi jsme bosenské dìti fil – zkrátka podivín a blázen. Øek- na tábor do Èech), ale bylo to naprosto znièené mìsto – domy otøísneš o nìm nìco? No je úžasný, jak øíkáš. Taková své- kané od kulek nebo rozbombardorázná postava. My jsme mìli tu vý- vané, na každém rohu ozbrojení hodu, že jsme se neznali jenom vojáci, všude tanky. Tenkrát jsem nic z kanceláøe (pozn.: Karel pracuje neriskovala. Vìdìla jsem, že pøijestejnì jako Katka v energetické kam- du, zajistíme pár vìci, vezmeme dìti pani Hnutí DUHA), ale byli jsme spo- a zase hned odjedeme. Vìdìla jsem, lu pøed odletem i na horách, takže že se po mì nebude chtít práce jsme tušili, odkud vítr vane. V oka- v terénu, že jsem za pár dní zpátky mžiku, kdy nám oznámili: „Tak tady doma. Žádný mìsíc, dva nebo tøi. máte hotel pro 15 rodin a starejte se,“ Takže jsem doufala, že by to snad jsem si øíkala, že to buï pùjde a nebo mohlo jít. Ale nebylo to tak, že bych nepùjde. A šlo to tak dobøe, že jsem s roztøesenou nohou nasedala do lebyla až pøekvapená. Zažiješ tak èlo- tadla. I s Karlem jsme to hodnì provìka v situacích, ve kterých bys ho bírali. Vsázela jsem i na dìti, které

Portrét osobnosti

str: 27

Albánie - v popøedí vlevo Karel Polanecký. Fotka: Katka Petrášová

tì vždycky minimálnì rozveselí, dodají ti energii. V t잚ích situacích mi tak pomáhaly aniž by to tušily, stejnì jako lidi, co tam byli se mnou. Na lidech to stojí a padá. M&M.: Byli tam lidé, kteøí mìli problémy, nebo lidé kteøí to nezvládli; a už fyzicky nebo psychicky? Bohužel ano. Obèas jsme zaslechli, že se nìkdo vrací domù. Ale nedivím se. Napø. ve Škodøe pracovali dobro- „Zdarma jídlo, chleba, èaj, doktor a mechanik“ - Shëmri

Ano tušíte správnì. Tajemná postava na šutru je samozøejmì Jára Cimrmann. Fotka: anonym

volníci v bývalé továrnì, která byla upravená na kemp pro 3000 uprchlíkù. Rodiny obývaly tovární haly, které byly rozdìlené pøekližkou. Já jsem v tomto mìla velké štìstí, protože jsem byla ve stanovém táboøe pro 1200 lidí pod horama, kde byly úžasné západy slunce. Dobrovolníci si pamatovali, odkud je která rodina a které dítì ke komu patøí. Kdežto ve Škodøe to nešlo a pak nám pøišla zpráva, že jeden dobrovolník se zbláznil a myslel si, že je žába nebo co. M&M.: Takže pohnutky tìch lidí byly spíš takové, že z nìjakého vnitøního pøesvìdèení museli jet pomáhat, než že by nevìdìli, co se sebou. Myslím takový ten princip cizinecké legie, kdy se èlovìk dobrovolnì a vìdomì vystaví extrémním podmínkám, kvùli vnitøní oèistì a (nebo) z bezradnosti? To ne, s tímhle tam jet nemùžeš. Já jsem už tak v únoru, bøeznu když byli Kosova plné noviny, získávala pocit, že bych mìla nìco udìlat.

Mysch+Masch No: 17

str: 28

Dokonce jsem si zakázala èíst noviny, jenže to nefungovalo, protože lidi okolo mì se o Kosovu poøád bavili. Tak jsem je zase zaèala èíst a když jsem je èetla, mìla jsem intenzivní pocit, že bych mìla zkusit odjet tam. Když jsem to øíkala doma, máma se mì ptala proè proboha zrovna já tam musím Fotka: Katka Petrášová chtít jet. Nakonec jsem Shëmri - Albánie jí to vysvìtlila. S motivací, kterou jsi naznaèoval se pím.“ Snažím se to brát, že to je jetam mùžeš stát akorát tak žábou. jich problém a jejich život, ale práM&M.: Takže doma jsi mìla pocho- vì pøi návratech mì to víc drtí. Tak pení? 14 dní mi obvykle trvá, než se vyPochopení. Myslím, že s ohledem na rovnám s realitou normálního živorodinný trénink v podobì nekonèí- ta. cích odjezdù do Rumunska, které Po pøíletu z Kosova to bylo ještì silbìžná veøejnost obecnì nechápe nìjší a proto mì Šumava opravdu (prý tam jsou banditi), to docela šlo. zachránila. Slabinou bylo jen to ranMaminka se strašnì bála, ale nako- ní vstávání. Vpadnout rovnou do nec to myslím zvládla dobøe. mìsta by ale bylo mnohem horší. M&M.: Vrátila ses z Albánie a z Ko- M&M.: Povykládej o „typech“ ktesova po dvou a pùl mìsících a pøijela ré jsi tam poznala. Ètenáøe M&M jsi zpátky do malých èeských pomì- jistì bude zajímat slavný hudebník rù. Žádné opravdové problémy, nic ze skupiny Ženy? co by stálo za emoce, poklidné ply- I takoví tam byli. Co se týèe Èechù, nutí života. Jak to na tebe pùsobilo? tak to bylo hodnì zajímavé, protože Já vím, žes jela okamžitì z letištì zase tam byla pestrá smìska neuvìøitelna Šumavu blokovat „nìjaké“ stromy? ných typù. Kluci z „Žen“, holka, kteA právì to mì zachránilo, protože rá dìlala managementu Danone moje návraty jsou vždycky proble- a která do Albánie jela s tím, že toho matické. Staèí mi návrat odkudkoli asi nechá (a opravdu toho nechala z kopcù po tøech týdnech. Vrátím se a zaèala radìji chodit do školy), proa vidím to mìsto a ty lidi jak mají tože jí pøišlo, že prodávat tatranky takové ty starosti typu: „Co si vez- není ta nejdùležitìjší práce na svìtì. mu zítra na sebe?“ nebo: „Co si kou- Z pražské alternativy tam bylo asi pìt

Rozhovor M+M

str: 29

Brali to jednoduše – jsi nᚠèlovìk, patøíš k nám. M&M.: Jsou bezprostøednìjší než my? Jsou! M&M.: A nebo k vám pøistupovali apriori pøíznivì, protože jste jim tam pøijeli zadarmo pomáhat a nemuseli? Jsou rozhodnì pøátelštìjší než lidé u nás. Dvakrát dennì tì pozvou na kafe a ty jednou nesmíš odmítnout, a když to tak udìlá 14 rodin, tak je to na èas trošku nároèné. M&M.: Také asi na krevní tlak? To ano – takhle malinké hrneèky (Kateèka ukazuje nádobu zvící dvou velkých panákù) a v tom jsou dvì lžièky kávy zalité horkou vodou. Vynásob si to prùmìrnì pìti dávkami dennì. Já jsem na to nebyla zvyklá, tak jsem to opravdu cítila. Balkánci jsou rozhodnì pøátelštìjší a host pro nì není cizí èlovìk. Na návštìvì si musíš dát kávu nebo si zapálit cigaretu. Tam je u kuøákù bìžná norma, pøi pøíchodu kamkoli vytáhnout cigarety a všem lidem oko-

Pravoslavný klášter, v nìmž se údajnì ukrývali dva kosovští opati. Fotka: Katka Petrášová

lidí, možná i èásteènì nezávisle na sobì a byl tam také ten nejlepší pražský pìstitel trávy, jak já mu øíkám. M&M.: (Ajša) Jak víš že byl nejlepší? No vím. To byla opravdu postava! Je mu osmatøicet, vypadá na devìtadvacet a byl to èlovìk, který byl pro mì velkou oporou. Vždycky veèer, na balkónì jsme se všichni Èeši potkali, povídali jsme si, co kdo zažil. Mìlo to kouzlo. No a místní, kromì toho, že nás brali jakože jsme ti jejich lidi co k nim patøíme, takže jsme se tak navzájem opeèovávali. Hodnì jsme se skamarádili s klukem, co nám pøekládal Snad se mu podaøí pøijet, poøád ho zveme. M&M.: Vrátila ses, aèkoli jsi øíkala, což je možná zajímavá vìc, že kdybys tam jela ještì jednou, tak nevíš, jestli by ses vrátila domù? Nedávno jsme vedli asi ve ètyøech lidech diskusi, jak by to vypadalo, kdybychom se vrátili. Tøeba Karel øíká, že kdyby tam jel znovu, tak by tam musel zùstat delší dobu. Odjezdy jsou tìžké. Když jsem odjíždìla a vidìla jsem ty lidi pøed hotelem, jak se jdou louèit, tak jsem to už nevydržela. To jsem prostì stála a tak jsem na nì koukala (Kateøina pùvabnì ukazováèky naznaèuje slzy stékající po tváøích). Nešlo to. Bylo to nìco neuvìøitelného, síla. Za tu dobu, co jsme tam byli, se mezi námi vytvoøilo silné pouto. V tomhle byli úžasní.

Mysch+Masch No: 17

Rozhovor vedli ZDŠ a Ajša

Tak tedy Kateèko díky za rozhovor.

byly stromy se špendlíkama. Paní rychle vybìhla do zahrady a aby nám mìla co nabídnout sesbírala alespoò ty špendlíky – bylo to moc hezké. M&M.: Tím, že ses vrátila, tak neskonèil tvùj zájem a neskonèila ani tvoje èinnost. Co ta Vaše výstava? Je to výstava Amnesty International sestavená k výroèí Úmluvy o právech dítìte. Na výstavì jsou fotky z Kosova, z Afriky, z Nepálu a z Burjatska a na všech jsou pochopitelnì dìti.

str: 30

Dobrovolníci nadace „Èlovìk v tísni“ , Krajen - Albáie. Zleva doprava Dana Šùmová (obchodní manažerka Opávie), albánský pøekladatel, Katka a Karel. Fotka: Neznámý domorodec

lo nabídnout. Ptali jsme se jednoho kamaráda, kolik cigaret dennì vykouøí. Øíkal, že jednu krabièku vykouøí a jednu rozdá. V této odpovìdi je všechno obsažené – je úplnì normální, jednu krabièku rozdat. Host je prostì vzácný a musí se o nìj peèovat. I kdybychom nic nemìli, tak i z toho mála mu musíme nìco dát. Jednou jsme objíždìli domy (zjišovali jsme, jestli by se na zimu nedala zabydlet alespoò jedna místnost). Rodina, se kterou jsme jeli, mìla dùm úplnì znièený. Jediné, co v okolí zbylo,

Rozhovor M+M

str: 31

Básnì : Míša Jeøábková Kresba: Martina Magnóliová

Slova V životì mì nic nebolelo víc než slova co staèil jsi mi øíct v životì mì nic nebolelo víc než plamen ïábla co dral se z tvých plic

V záclonách života polykám barevný svìt po douškách hasím žízeò živou vodou zítøkù v plameni samoty zmírám ve svých tužbách zasycen deštìm z prùzraèných slz jsem lháø co vìøí v pravdu dennì kreslím paprsky slunce tváø zrcadlí se mi v dlani miluju ten život tu nejkrutìjší sani

Mysch+Masch No: 17

Skupina byla založena v roce 1990, a to lidmi, kteøí nemìli naprosto žádné znalosti o muzice. Zakladatelé byli nejdøív tøi, za pár let se v kapele vystøídala spousta lidí. Teï má pìt èlenù. Máme nìjaké nahrávky na kazetách ještì ze zaèátkù kapely, v roce 1997 nám Trottel Records vydal nahrávku pod názvem „Tibicsoki“. To byla magnetofonová páska. Posléze jsme v roce 1998 vydali už na CD vìc pod názvem „Takarmany“. A s tím vším jsme koncertovali v Maïarsku, Polsku, Slovinsku, Chorvatsku, Belgii, Nìmecku, Francii a Rakousku. Už od zaèátku jsme se snažili do naší muziky vložit své pocity, nálady bez jakékoliv kontroly mozku a naprosto bez jakýchkoli hranic. Právì to asi vnáší do naší hudby specifický prvek eklekticismu. Nemùžeme a ani se nechceme bránit vlivùm jiných kultur, které se èas od èasu objevují v naší muzice. Obèas nás ta koneèná podoba pøekvapí. str: 32

V Maïarsku je na jihu jedno malé mìsto nazvané Szigetvár. V historii je známé díky slavné bitvì roku 1566, kdy Maïaøi získali svobodu porážkou turecké armády. Od té doby se tu nic nedìlo, až jednoho dne v roce 1990 nìkolik hrdinù dva-

A co na to kritikové?

Persona Non Grata

Rozhovor M+M

str: 33

cátého století zaèalo hluèet v sklepích pod místním hradem. Netrvalo dlouho a lidé z okolí si zaèali stìžovat na hluk, prý v noci nemohou spát. A tak právì díky tìmto ospalcùm si hrdinové zaèali øíkat Persona non grata (Nežádoucí osoba, pozn. pøekl.). Zatím se zde hovoøilo o pouhých nadšencích, ale postupnì se hoši zaèali vypracovávat a hráli èím dál lépe. Založili neziskovou organizaci a zaèali každým rokem poøádat oficiálnì srpnový open-air festival ve zdech szigetvárského hradu. Jejich hudba prošla mnohými zmìnami a neustále se vyvíjela. Zpùsob, kterým hrají, je nekompromisní a kreativní muzikou pramenící až ze samotných koøenù, které nám chybí, když kapely jako Archbishop Kebab nebo Dawson zrovna nejsou nikde poblíž. Na východní stranì Evropy jsou PNG nìco jako malí bratøíèci Ne Zdahli a Už jsme doma.

(Tamas Rupaszov z Trottel)

(Bolívia r’n’ roll.) Fotky: Petr Humpola

Po tøesku „Tibicsoki“ se objevuje nejnovìjší album nazvané „Takarmány“, kde posluchaè mùže identifikovat bicí, basu, kytaru, tubu, trumbon a syntetizér. V hudbì se objevují prvky jazzcoru, ska, samby, reggae, funky, rocku, country, hudba Tisíce a jedné noci objatá šansony Edith Piaf... prostì je to velice zajímavý mix zvukového materiálu. Proto jejich CD velice pozornì poslouchejte a na množství hudebních gagù pozor dejte. Jsou pøesní jako švýcary a jsou jednou z kapel, která zase jednou vyložila na stùl...“

Poøadatelé a promotéøi poznali jejich nesporný talent, když je postavili na koncertech dohromady napø. s Kampec Dolores, Spaceheads nebo s Pavlem Fajtem na Maïaromrkvovém festivalu. Vztahy a pøátelství mezi Trottlem a PNG už dlouho trvají, tyto dvì kapely hrají v Maïarsku pravidelnì pospolu, jezdily spolu po spoleèném turné na jaøe 98. Dìlo se tak pøedevším proto, že PNG je v Maïarsku vzácným zjevem - jednak to byla pro Trottel nezištná pomoc a kromì toho, že jsou technicky velmi zdatní, do všeho, co dìlají, vkládají srdce, emoce a hlavnì mozek. Ale dost už srandièek. Nyní jsou k vidìní bicí, vokály, kytara, baskytara, klarinet a další dechové nástroje.

Mysch+Masch No: 17

Žila, byla jednou velmi zlá slepièka. No zlá možná nebyla, ale znáte to, jakmile je nìkdo trochu odlišný, øka jiný, je automaticky považován za zplozence pekla. Naše velmi zlá slepièka, jinak chovajíc se úplnì podle etického kodexu správných slepièek, mìla dvì hlavy, rozmazané bøíško a místo vajíèek snášela podivné spirály, jež nebyly plnì hmotného charakteru. Kromì výše popsaných odlišností mìla ještì schopnost, spíše bych to nazval vlastností, mizet uprostøed rozhovorù mezi svými dvìma hlavami. Jak mnohým již došlo, otcem téhle obdivuhodné slepièky nebylo nic jiného než slavné Nekoneèno, matkou trochu pøíznaènou byl nekrofilním Nekoneènem znásilnìný Mrtvý soudce. Kmotry slepièky bylo Slunce s Pivoòkou. Bohužel jak tomu u podobných ne zrovna podaøených bytostí bývá, rodièovstvo se ke svému dítìti zrovna moc nemìlo. Krom toho, že spojením slepièka získala pár pasmyslových schopností a orgán s èasoprostorovou smyèkou, byla odvrhována, kde se jen dalo. I peèlivì se snažila slepièka maskovat svou deformaci zmìnami polohy vùèi pozorovateli, marnì se snažila str: 34

skrýt své vìdomosti obvyklou mluvou slepièek, leè jakési charisma nepatøiènosti ji vždy prozradilo a okamžitì byla støedem všech nejapných žertù a naschválností. Pøed upálením i jinými zpùsoby veøejného mordu vždy vyklouzla díky své nepøedvídatelné teleportaci. A tak si nepochopena žila poklidný život samotáøky na opuštìném statku. No, tak opuštìna zas nebyla, nebo na statku se hromadily astrální bytosti a sem tam pøiletìla nìjaká èarodìjnice. Byla svìdkem prapodivných událostí, kterým by stejnì nikdy nikdo nerozumìl, v nejhorším by je považoval za halucinace èi výplody své náhle ochoralé mysli a popisovat je zde by vedlo ke stejným závìrùm. Jednoho krásného dne, kdy Slunce si pohodlnì hovìlo v moøi blankytné modré a nekompromisnì se usmívalo na bytosti žijící pod ním, se Jehlan s Krychlí rozhodli slepièku vypátrat, aby ji zneužily ve svém plánu ovládnout celý kosmos. I vyptávali se Pivoòky i jejich sprostých kamarádù, kde statek najít, ale nikdo to nevìdìl a ani nemohl, protože

Pohádka o Nekoneènu II.

POVÍDKA: BILLI

Povídky

str: 35

KRESBY: K STANISLAV ARTOŠ RESBY: K B LÁRA ØIÈÁNKOVÁ

o tom místì nikdo nemìl ani tušení. Ani Slunce jim v tomhle pøípadì moc nepomohlo a to je považováno za vševidící. Mìsíc nebyl už platný vùbec, ale poradil, a se zeptají Luny. Jehlan: „Milá Luno, zdali víš, kde dítì Nekoneèna pøebývá, a kde se to místo nachází?“ Luna se zatváøila velmi chytøe a chvíli dìlala, že namáhavì pøemýšlí : „Inu nevím, vidìla jsem za své pùsobení hodnì nezvyklostí, ale slepièku? Ne, ta mým oèím umnì uniká, zatím.“ O nic moudøejší se Jehlan s Krychlí rozhodly konzultovat problém s rodièi. Jehlan: „Soudce, tys tak moudrý a všeznalý, kde se nachází tvé dítì? Rádi bychom mu pøedaly dar.“ Soudce: „Mé dítì, nedìlejte si legraci, jak mùže mrtvý mít dítì?“ Krychle, trošku nasraná z toho, co na nì soudce zkouší: „Hele, asi tak, jak ty jsi mrtev !“ Soudce, pøekvapen moudrostí Krychle: „Nìjaká chytrá ne? Zkus si ji najít sama, já o ní neslyšel od té doby, co jsem ho porodil, a mimochodem o ní nechci slyšet už více nikdy. A teï zmizte, chytrolíni.“ Uklizeèka slyše odpudivá slova vzala soudce pohrabáèem, ten, jelikož nebyl v zrovna pevném stavu, jak to u mrtvol s delší dobou pobytu na vzduchu bývá, se rozpadl na kousíèky svévolnì pohybujícího se rosolu. Jehlanu se udìlalo z té podívané špatnì a zaèal vyvrhovat vnitønosti. Slunce se radìji zahalilo mrakem a zpoza nich tìžce oddechovalo v návalu agrese a nadrženosti. Poté, co

Mysch+Masch No: 17

se uklidnilo a znovu objevilo na modøi hvìzdna, ukázalo se, že soudce opìt nabyl své podoby, Krychle se snažila nacpat vnitønosti zpìt do Jehlanu. A uklizeèka onanovala nad louží protoplazmy. Pivoòka zatáhla slunce do èernoèerné tmy, jež popírala vehementnì svìtlo a Slunce zaniklo. A nastaly chmurné dni, které až na to, že nikdo nic nevidìl, byly prozáøené štìstím a láskou. Krychle s jehlanem, silnì znechuceni nezdarem a náhle všezalivším kýèem, provedli nesmírnou hloupost, která však k pøekvapení všech nezúèastnìných vedla pøímo ke slepièce. Nᚠpovedený páreèek mocichtivých vykukù totiž zrušil iluzi skuteènosti, spíše se proces dá nazvati pozvednutím závoje, ale pro nezúèastnìné to má úplnì stejný efekt, naleznou sami sebe, mnohdy ale je tahle pravda rozumovì nestravitelná a milí nezúèastnìní konèí obludnou smrtí sebe sama. Aktem, který jest urèen moudrým a vyšším inteligencím, se Jehlan s Krychlí dostali pøímo na statek. Slepièka je již èekala, vìdìla, že jednou se to stát musí a o nevyhnutelnosti osudu ji pøesvìdèila její nadsmyslová schopnost projektovat svou mysl do jiných hrubohmotných bytostí. Slepièka øeèí svých návštìvníkù: „Vítám vás moji milí na statku mnou obývaném a prosím nelekejte se stínù kolem vás.“ Krychle vznešenì: „Budiž pozdrave-

POVÍDKA: BILLI

Povídky

str: 36

na moudrá slepice.“ Slepièka nadnesenì: „ I vy nezištní pøátelé, vím, s èím pøicházíte, a musím vám k vaší asi silné nevoli sdìlit, že vᚠplán k ovládnutí svìta za použití mé èasoprostorové smyèky je trochu za vlasy pøitažený a prakticky neuskuteènitelný.“ Jehlan, vyloženì pøekvapenì z naprosto samozøejmého odhalení: „Proè?“ Slepièka s potutelným úsmìvem na zdvojených rtech: „ Moji milí, vy mì vùbec nepotøebujete, protože svou podstatou jste to, co hledáte u mì,“ bokem aby to nebylo moc nahlas, „jak typické, vždy se hledá to, èeho je zrovna dostatek i pøemíra.“ Krychle afektovanì: „Nedostává se mi moudrosti, proè je tomu tak, jak øíkᚠ?“ Jehlan: „Jak mùžeme být nìco co nejsme ?“ Slepièka trpìlivì: „A øekni mi, co jsi, nebo spíš, co si myslíš, že jsi.“ Jehlan: „No jaksi jehlan, prostorový objekt, umnì obdaøený vìdomím umístìní v èasoprostoru“ Slepièka málem se zalkne smíchy: „Ale, ale , he he he he, to ti nakukal kdo?“ Jehlan uražen: „Kdo asi ty blbá slepice, autor ,kdo jiný ?“ Krychle: „Tak ty se opovažuješ zpo-

str: 37

KRESBY: KLÁRA ØIÈÁNKOVÁ

chybòovat nᚠsmysl, èi øknuli naši existenci?“ Slepièka: „Vùbec, dìláte si to sami.“ Krychle i Jehlan nepøíèetní z nemožnosti pochopit, co jim slepièka øíká, vyvolají temného démona, aby to vše skoncoval. Avšak evokace u zdroje skuteènosti se øídí jinými pravidly, což tìm dvìma tìžko vysvìtlovat, a místo temného a strašlivého démona vyvolali jen pouhou singularitu do inverzní reality. Ta je oba vtáhla, trošku pøetransformovala a vyvrhla v jiné dimenzi. V té však vìci mají svùj pevný a ani fantazií nemìnný øád, a tak se Krychle s Jehlanem znovu staly tím, èím byly, neživými a k tomu ještì nehmotnými modely prostorových objektù, které nikdy nemùžou být prostoupeny vìdomím. Smyèky, jež jim propùjèovaly existenci v rovinì živých bytostí absorbovala slepièka a s jejich pomocí dala vìci zas do poøádku. Slunce se opìt usmívalo na své svìøence, sem tam nìkoho upálilo. Soudce opìt sloužil lidu. Pivoòka byla jen trochu agresivní, jelikož tma už nebyla a zas se lidi na ni koukali, což ji pøipravilo nejen o soukromí s pøáteli, ale musela trèet

v záhonech a snášet ve svých kvìtech mravence. Jehlan s Krychlí, uložení k nebytí, slouží dodnes k výuce. Slepièka, spokojena s relativnì dobrým koncem, se opìt odebrala na statek jménem Zdroj, být svìdkem prapodivných procesù a náhod. Jen Skuteènost dìlá obèas problémy, jelikož se slepièce nepodaøilo ji úplnì dostat z šoku, že taková individua jí odhalila a svrhla. Nekoneèno poté, co se dozvìdìlo o událostech, zaplakalo nad marností svých èinù a odklidilo se do nekoneèných plání celkem nedalekého Polska, kde pod tlakem podvìdomých procesù zrušilo svou vìdomou existenci.

Mysch+Masch No: 17

Na vrcholu hory

Míša Jeøábková

str: 38

KAMILA HLيKOVÁ: CYKLUS „JANINKA“ Õ6, 7, 8, 9

Stál jsem na kopci a nevìdìl jsem, zda se mohu považovat za samý vrchol hory. Zatím, co jsem hloubal nad tím, zda jsem ve skuteènosti vysoko nebo tím nejmenším èlánkem propasti, vítr si pohrával s mými vlasy a podzim svlékal stromy. Slunce se mi tajnì opøelo do zad... Takže jsem cítil, jak mne jeho dlouhé prsty nìžnì lechtají. A v tu chvíli jsem pochopil ...ono je tím vrcholem.

BÁSNÌ: M͊A JEØÁBKOVÁ

Poezie

str: 39

medová slùvka mi srdíèko šeptá tak nahlas, že neslyším vùbec nic já chtìla víc než z paprskù tvých pùlmìsíc.

Doteky ruce se dotýkají ty doteky se ptají na cestu k nebi k ráji

Míša Jeøábková

život mne vyplivl na samém rozcestí nevím jak brát to mám Je to snad neštìstí? stojím tu sám a sebe se ptám kterou cestou dál jít mám v zrcadle nevidím pravou svou tváø je to snad pøelud Nebo jsem lháø? možná jsem pochopil dívám se do sebe a pomalu zjišuji ta cesta je do nebe

Kterou cestou mám jít dál

Mysch+Masch No: 17

Uprostøed Uprostøed –– nadevše nadevše diamantu tøyt diamantu tøyt On On je je Ten Ten On je Vše On je Vše najdi najdi kk nìmu nìmu nit nit !!

Z Z životù životù perel perel øád øád èasu milé snìní èasu milé snìní prostoru prostoru kouzel kouzel mág mág bublinkové bublinkové dìní dìní

Vesmíru Vesmíru všehomíra všehomíra planetù jakbysmet planetù jakbysmet rostoucí rostoucí èerná èerná díra díra sluncí sluncí záø záø jako jako kvìt kvìt

Dokonáno Dokonáno jest jest

– BÁSNÌ

Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, žil drak Kabròák. Jen srdnatý dokázal projet (pøemoct, snad i zabít) a jít dál. Ten drak nebyl prevít, to jenom ty´s chtìl být král...

Pohádka o èlovìku

Hlasitý tikot starodávných hodin na stìnì místnosti uvnitø starodávného domu mi pøipomnìl tepot mého starodávného srdce...

Pointa života

Planina snù lapila tì do osidel iluzí jako pavouk když nitkami opøádá svoji koøist. Pomalu, ale jistì. I bolest se ztrácí, stejnì jako sil ubývá motýlovi v síti. Poslední záchvìvy køídel pod vlivem pavoukova jedu, než pøijde konec.

Za hranice slepoty

IRENA STEHLÍKOVÁ

Nechat to být ? Probuzení bolí...

– KRESBY

IVANA KRHÙTKOVÁ

Jana Cabáková

bez oèí bez vrásky krvavá náruè bez lásky tisíckrát na cestu šel úzkostí nekøièel nevydal hlásky vyvržen bolestí zastavil den ostrovy pokladù malinké smetí do ticha cinkají ztracené dìti

Ztracené dìti

Najednou mì napadlo, že jsem individualita a že se nepotøebuji podobat nìjaké pøedstavì, normì nebo symbolu jakéhokoliv èlovìka vèetnì sebe. A ne že mì to napadlo, ale v mžiku jsem si to uvìdomila, pøiznala a stvrdila. Vzniklo to takto: ve své fantazii se mi nakreslila situace, kdy se mnou mluví èlovìk znalý v literatuøe a tvoøení – psaní a zajímavého napø. co já ètu, nebo které autory uznávám a já místo toho, abych si jako èastokrát pøedtím uvìdomila, že v tomto smìru mám mezery, a že bych mìla, ale i chtìla být víc v obraze, protože se to sluší na èlovìka, kterému otiskují jeho výtvory v novinách, místo toho jsem si uvìdomila, že pravda je, že moc neètu (a je to relativní), ale že chci žít pravdivì a pokud budu sebe i svìt nazírat svýma oèima, je to 100krát pøínosnìjší, než odkoukaná pouèka. J. C.

Jana Cabáková

Do Do ucha ucha zpívám zpívám huèení huèení hluchých hluchých aa hluchým hluchým se se stávám stávám na jazyk slintám na jazyk slintám šeptání šeptání nìmých nìmých aa nìmým nìmým se se stávám stávám do oèí blikám do oèí blikám šerostí šerostí slepých slepých aa slepým slepým se se stávám stávám zhasínám zhasínám lámu lámu se se rozpadávám rozpadávám aa vv rohu rohu pokoje pokoje pak mìním pak mìním svùj svùj dech dech

Když Když píšu píšu

Kresby: Irena Stehlíková

Jana Cabáková

Byla Byla zemì zemì aa byl strom aa do toho stromu vpil vpil se se d隝 d隝 aa s tím deštìm dozrál plod. Ten Ten plod plod jsem jsem já já aa mám ráda slunce. mám ráda slunce. Rostu Rostu po po májovém májovém dešti dešti aa slzy si šetøím k radosti. Visím Visím hlavou hlavou dolù aa koukám, koukám, abych abych nesletìla. nesletìla. Dìsím Dìsím se se rovných rovných nohou nohou na na rovné rovné zemi. zemi. Povoluju pìst Povoluju pìst aa vìtrem vìtrem lítají lítají moje moje ruce. (Jednou (Jednou uletím uletím celá). celá).

Zrání Zrání

Míša Jeøábková

Do ticha schované tmou spoutané je tvé volání...

nìžnì hladím tvou tváø a vlasy jsi plný krásy nìžnì hladím ti tìlo snad dotýkat se chtìlo nìžnì hladím ti duši šeptám co neslyší uši

Nìžnì

Míša Jeøábková

V životì mì nic nebolelo víc než slova co staèil jsi mi øíct v životì mì nic nebolelo víc než plamìn ïábla co dral se z tvých plic

Slova

Byl první srpnový víkend a jako každý rok po ètyøi poslední vyhlížel i dnes nevìdomky, horeènatì její dlouhé zlatavé vlasy. Sedìl na lavièce na dvorku, nìmý, v tichém oèekávání toho, co jej zase na další rok ukolébá, ujistí, osvobodí. Ale mohl být vùbec klidný? Mohl se nebát dnešní i zítøejší noci? Za ty roky si zvykl a to, co by ostatní možná nazvali pomateností, on považoval za symbol skuteèného žistr: 44

vota, který u jiných tolik postrádal. Rozhlédl se po dvorku a spokojenì pokýval hlavou. Ani po deseti letech tu nepøibyla ani jediná zbyteèná, neužiteèná vìc. Pod oknem v kuchyni stál poøád ten rozkládací stùl, do jehož hrany vyøezal tøi tlusté rýhy, aby ostatní z rodiny vidìli, že to je jenom jeho místo. Kromì výprasku mu tehdy otec zabavil malou kudlièku a vrátil ji až o rok pozdìji, v den jeho sedmých narozenin. Celý rok se navíc za trest musel sám starat o králíky. Nosit jim èerstvou vodu ze studny a každé ráno pøipravit krmení. Bylo jich víc než dvacet a nebýt dìdeèka, sám by to tìžko dokázal. Díky nìmu se z povinnosti za èas stalo potìšení a z dìtsky zvìdavé podívané na lámající se vaz a stahování kùže, proplakané útìky. Z tohoto domu i v den, kdy se sem mohl po tøiceti letech vrátit zpátky, dýchal život s jednoduchým øádem, svobodným a uznávaným. Nejbliž-

Návrat

POVÍDKA: JANA CABÁKOVÁ

Povídky

str: 45

KRESBY: IRENA STEHLÍKOVÁ

ší lidé byli témìø dva kilometry daleko a i ti mìli tolik práce, že neplýtvali slovy tak, jako lidé, které potkal ve mìstì. Všeho tu bylo míò. Proto se možná nebál, že ho nepochopili. Najednou uvidìl od vesnice pøicházet skupinu lidí. Nesouhlasnì zavrtìl hlavou, ale slunce mu zasvítilo do oèí a pod pøivøenými víèky záøily její dlouhé, tisíckrát rozèesávané vlasy. Potìšenì vydechl a už s vdìèností pozoroval blížící se skupinu tìch, díky kterým zase uslyší její srdce. U plotu se zastavili a vzápìtí se ozval dívèí nejistý hlas: „Dobrý den, prosím vás, nevíte, kde je tady høištì?“ a pro upøesnìní dodala: „Dnes tam zaèíná hudební festival.“ Ty její vlasy! Na okamžik v nich zkamenìl. Skoro jako mìla moje... Ne, nedokázal to, tøeba jen v myšlenkách, vyslovit. Vstal a popošel kousek blíž k plotu. Mìla na sobì dlouhé tmavì modré šaty, které ještì více zdùrazòovaly lesk hustých vlasù. Nejistì couvla o krok dozadu. Vstøícnì se usmál a zùstal stát. Jsou tady brzo, vìtšina pøijde až naveèer. Zaèal jim vysvìtlovat cestu: „Každý rok je to na stejném místì. Když pùjdete kolem lesa po cestì, po pìti minutách uvidíte takovou malou

louèku. Je sice schovaná v lese, ale urèitì ji objevíte. Nevím, proè se tomu øíká høištì. Letos tam budete mít i peèená kuøátka!“ Mohl to øíct v jedné vìtì, ale dnes plýtval rád. Uvìdomil si, že je zapomnìl pozvat. „Spát pøijïte ke mnì, ve stodole je místa dost.“ Beze slova odešli. Znovu nastavil oèi slunci a s uspokojením se vydal na pole obracet seno. Víc dnes vidìt nepotøeboval. Ona mu staèila. Kolem pùlnoci starostlivì obešel høištì i cestu k nìmu, „posbíral“ nìkolik spáèù a zavedl je k sobì. Ti, kteøí ho znali z minulých let, k nìmu chodili sami, ti ostatní v polospánku uvítali vìtší pohodlí. Ve dne by možná váhali. Poèkal, až hodiny ukázaly pùl tøetí. Ve tmì nahmatal zásuvky pod umyvadlem a z jedné za okamžik vytáhl v koženém pouzdøe uložené velké nùžky se žlutou rukojetí z plastu. Otoèil se èelem k oknu, odkud do pokoje vstupovala chladná nepøítomná tváø úplòkového mìsíce, a témìø bez dechu od sebe oddìlil dva špièaté hroty. Pomalu jimi otáèel, až našel ten správný úhel, a vášnivì se slavnostnì dotkl prostøedníkem ostrých hran. Pohnul prstem tak nešikovnì, že si zajel do kùže a po zrcadlovì lesklém kovu pomalu stékala malá kapka krve. Nìco mu pøipomnìla. Zneklidnìl. Prošel bosý malým dvorkem a zastavil se u dveøí døevìné stodoly. Ještì jednou nastavil mìsíci svìtélkující

Mysch+Masch No: 17

hroty, slastnì se pousmál a dlaò sevøel s prsty zaseknutými do rukojeti tak silnì, až mu kùže na kloubech pøešla do bílé napjaté touhy. Ještì stál, ještì okamžik vnímal proud èerného vìtru, který mu olizoval tváøe zalité krví od spánkù až ke krku, poslouchal šumìní lesa, tak barevné a hluboké tou nocí, pøipomínající zmatený sen z dìtství. Stál omámený zvuky vynoøujícími se ne zvenku, ale zevnitø z jeho vlastního tìla. Vìdìl, co to je, vìdìl to stejnì, jako každý rok v tento okamžik. Náhle se cítil pøipoután k tomuto místu, k tomu domu, jakoby ten veèer zase o kus víc vrùstal do stìn té stodoly, do místa na pùdì, odkud se sestrou køièeli do úzké vìtrací šachty na matku dole v kuchyni. Pøikládali k otvoru ústa a uši a k nim doléhal hluboký rozmazaný hlas, tak podobný tomu mámivému vìtru. Volali spolu do tmavého tunelu – právì do takového, ve kterém v tom divokém dìtském snu pokaždé sestra zmizela. A tisíckrát silnìji než kdykoliv za celý rok, právì teï vìdìl, že to nebyl sen a že ne on sám, ale nutkavá naléhavá touha dotýkat se jí, ho nutí udìlat to znovu. Oèi mìl zavøené, nedíval se ven. Obrátil je dozadu a vidìl sebe zevnitø a zblízka. Zase se o kousek propadl. Kousnul se do rtu, aby pøivolal myšlenky k sobì, zpátky k ruce, která svírala døevìnou úchytku dveøí ke stodole. Opatrnì je otevøel a neviditelnì vstoupil dovnitø. str: 46

Velkým vikýøem, který si ráno schválnì otevøel, pronikalo tolik mléèného úplòkového kouøe, že ani nepotøeboval baterku. Vìdìl, že teï už všichni tvrdì spí a jejich dech sténá kvùli tajemným køídlùm za víèky, které poletují sem a tam, a každé mávnutí pálí a mrazí zároveò. Tváøe tìch lidí umíraly zas o jeden den, byly stejnomìrnì hladce zahalené oblakem vzájemných vzdechù a protínajících se snù, odpoèívali na místech, která nikdy za dne neuvidí. Na špièkách je pozoroval a hledal si cestu k té dívce, kterou vidìl odpoledne. Trochu znejistìl, když ji nemohl najít, nervóznì pohnul prsty a ozval se kovový, jednoznaèný zvuk, který ho znovu vzrušil a uklidnil zároveò. Rozhodl se projít mezi zachumlanými propletenými tìly. Bylo jich asi patnáct, možná dvacet, nìkteøí ve spacáku, nìkdo jenom na hlinìné podlaze se svetrem pod hlavou. Prošel až ke konci stodoly a tu dívku nenašel. Když se vracel zpátky, cítil strach. Strach z toho, že tady dole není, že spí s ostatními tam, kam on už nechodí, na pùdì, v místech, kde z každého rohu trèí sen o jeho sestøe. Vracel se nejistì, jeho srdce bušilo rychleji s každou tváøí, která nepatøila jí, nìkolikrát se nohou dotkl šatù

POVÍDKA: JANA CABÁKOVÁ

Povídky

str: 47

KRESBA: IRENA STEHLÍKOVÁ

nebo pøikrývky a bylo mu to jedno. Znovu trhnul prsty a celým tìlem mu projel ostrý mrazivý tón. Nepøinesl vzrušení ani uklidnìní, ale lesk jejích vlasù. Asi je mìla zachycené pod bundou a když ji cosi vyrušilo, odhalila je, dlouhé a husté. Usmál se. Zvedl ruku a špièku nùžek namíøil k obloze jako pochodeò. Pøistoupil k ní, sehnul se a opatrnì, zlehka rozevøel ostøí. Druhou rukou se dotkl tìch vlasù a zkusil do nich jemnì zajet prsty. Byly studené, ale hebké. Pohyboval klouzavì prsty a rozemílal prameny. Zavøel oèi a s rozkoší vnímal ten dotek cizích krásných vlasù na dlani a høbetu ruky, cítil každý pohyb, každé zvlnìní, nechal je proplouvat mezi prsty, až se mu dìlala husí kùže po celém tìle. Dívka se znovu zavrtìla. Už se nemohl dál zdržovat. Nahmatal hrst vlasù, co nejblíže k temeni, co nejvíce vevnitø, znovu, se zrychleným dechem zajel opatrnì nùžkami k hlavì a spolu s pomalým, pøesným zvukem kovu, vyšel z jeho tìla tichý, úzkostný i úlevný sten. Otøásl se a už ve stoje si na tváø položil pramen vlasù, vdechl vùni tabáku, smíchanou s vùní tìla a potu a jakéhosi šamponu. Potom je schoval do kapsy pyžama a s nùžkami volnì položenými v dlani se ztratil

ven. Otevøel døevìnou krabièku s vypáleným velkým P na víku. Mìkce pohladil prameny vlasù svázané bílou mašlí se zaschlými skvrnami od krve a jako vzpomínku je pøikryl právì uloupenou skuteèností. A ještì odpoledne, když zametal dvùr, hrály ho na tváøi hebké, oslnivé prameny a díky nim nejenom vzpomínky, ale náhle i její vùnì, smích, její pohled i poslední výkøik se staly jeho pøítomností. Její návrat – to byl ten smysl, ten symbol života a to pozvolna mizející opojení z její pøítomnosti mu stálo i za – stále pøipomínající – pocit høíšnosti. Najednou jakoby uslyšel její smích, témìø takový, jako pøed tou zatáèkou, když se smála jeho grimasám – naposledy. Potom už jen ten sen. „Dobrý den, pane Marku! Co stodola, mùžeme veèer pøijít? Jako loni?“ Toho kluka si nepamatoval, ale ta dívka s ním – mìla možná záøivìjší vlasy, než ta vèerejší. Prsty nervóznì udìlaly známý pohyb. „Jistìže mùžete, místa je poøád dost.“ Podíval se na ni a ona na okamžik cítila jeho oèi ve svých a tìlem jí projela chladná vlna. „Snad ti není zima, Petro?“ zeptal se ten kluk, „pojï , a chytnem zaèátek,“ a pro jistotu ji vzal za ruku a políbil na èelo. Díval se za ní, dokud nezašli do lesa, a tiše, nevìdomky a horeènatì opakoval její jméno.

Mysch+Masch No: 17

Ecotopia je slovo aspoò z poèutia známe zrejme všetkým, ktorí majú nieèo do èinenia s ekológiou. Je to každoroèné stretnutie ¾udí najmä z Európy, zaujímajúcich sa o ochranu životného prostredia. Stretnutie sa koná väèšinou na prelome júla a augusta (7.-8. mesiac) a trvá tri týždne. Usporiadava ho mládežnícka organizácia EYFA, ktorá má sídlo v najväèšom amsterdamskom squate. Jej èinnos je zameraná na podporu ekologických projektov, týkajúcich sa napríklad dopravy, rozvoja vidieckych komunít, prírodného života …až po ¾udské práva. Sie EYFA zahàòa skupiny a jednotlivcov z celej Európy, niektorí z nich pracujú na vedeckej a oficiálnej úrovni, iní robia nelegálne radikálne akcie. Existuje mnoho rozdielov, ale spoloèným cie¾om je práca pre zmenu. Pretože táto sie je multikultúrna a multipredmetná, ve¾mi pestro vyzerá aj Ecotopia. Pretože existuje to¾ko rozdielov medzi úèastníkmi tábora, platia rovnaké podmienky pre každého návštevníka. Vždy sa rešpektuje preklad do iných jazykov, pretože hlavným používaným jazykom je angliètina, ktorej nemusí každý rozumie. Každé ráno sa koná ranný kruh, kde sa všetci stretnú, oznamuje sa program dòa a každý má právo vyjadri svoj názor. Rozhodnutia sa prijímajú konsenzom, èo znamestr: 48

ná, že sa uplatní len rozhodnutie, ktoré je pre všetkých prijate¾né. Jednotlivec má právo blokova celé rozhodnutie, ak je preòho absolútne neprijate¾né, a to musí by zmenené. To však vyžaduje ve¾kú toleranciu a etiku úèastníkov, obzvl᚝, keï sa ich poèet blíži 500. Ecotopia sa tento rok konala pri zapadnutej dedinke Bogda v severnom Rumunsku. Rumunsko je dos bizardná krajina s krásnou a ešte pomerne zachovalou prírodou a zvláštnymi ¾uïmi. V mestách býva množstvo žobrákov a musíte sa ma poriadne na pozore pred zlodejmi, lebo skoro každý vás chce okradnú a úplne inak je to na vidieku, kde vám splnia takmer každé vaše želanie. A preto želanie colníèky : “Have a nice TRIP”, bolo úplne výstižné. V Rumunsku sa vám môže sta, že o jednej hodine v noci stopnete típka, ktorí má celú dodávku napratanú vecami, až na jedno miesto vpredu a presviedèa vás, že vás urèite zvezie. Nechali sme sa teda presvedèi a s batohmi

ECOTOPIA ´99

Mysch+Masch No: 17

str: 49

a spacákmi sme sa na to miesto dvaja vtrepali, prièom jedna hlava a noha vyseli z okna. Pohostinný pán vytiahol pivo, zaèal sa ním nalieva a ceri na nás prekrásne štyri zlaté predné zuby. V pití sme za ním samozrejme nemohli zaostáva. Keï nás zastavila hliadka, staèil balík cigariet, èo je v celom Rumunsku zrejme univerzálne platidlo. Okrem toho sme sa ešte viezli nieko¾kými traktormi a keï sa asfaltka zrazu neèakane zmenila na po¾nú cestu, museli sme pokraèova peši. Samozrejme sme v divoèine zablúdili a po piatich hodinách bez vody a bez známky akejko¾vek civilizácie, nᚠdopravný kampanier jasal pri vzdialenom zvuku motora. Darmo, civilizáciu už máme zažratú príliš hlboko pod kožu. Vrelo odporúèam pri ceste po Rumunsku zvoli vlak. Témou Ecotopie ´99 bol život v komunitách. S tým súviseli témy permakultúra a prirodzený život. Každý deò sa konalo množstvo dielní, èi už praktických alebo diskusných. Dielòu mohol ponúknu kaž-

text: Lenka Kukurová fotky: Igor Polakoviè

dý, kto chcel hovori o svojich skúsenostiach, prípadne zaèa diskusiu. K praktickým dielòam patrilo stavania domu zo slamených balov priamo v areáli tábora. Jedná sa už o druhý takýto dom v Rumunsku, ktorý bude prezentovaný pre verejnos ako ukážka ekologických a úsporných techník, možno v òom bude v budúcnosti vybudované centrum. Okrem toho prebiehali hrnèiarska, drevorezbárska a tkáèska dielòa, ktoré viedli miestni ¾udia. Diskusie sa väèšinou týkali rozlièných druhov komunít, squatov, permakultúrnych usadlostí, prípadne rozlièných sabotérskych skupín, ktoré spolu žijú. Ve¾mi zaujímavé boli skúsenosti jedného chlapíka z USA, ktorý žil v skupine ¾udí nièiacich továrne na zbrane. Èlenovia sa k svojim èinom vždy priznali a ak niektorého z nich zavreli, celá komunita ho podporovala a upozoròovala na to verejnos. Prínosom boli aj diskusie o plánovaní ekologického centra na podporu aktivizmu, ktoré sa zaèína budova v Chorvátsku. V každom prípade odporúèam navštívi budúcu Ecotopiu konajúcu sa vo Fínsku, prinesie vám to urèite mnoho skúseností, priate¾ov, potvrdí vaše presvedèenie a odoberie vám to xenofóbiu a strach vystupova na verejnosti.

Mysch+Masch No: 17

Ajša

str: 50

Deska Vihma vyšla v roce 1998 u Wicklow rec. a záhy dobývala všemožné svìtové hitparády world music. Svým osobitým zvukem, v nìmž se mísí nádherné ženské zpìvy vycházející z finské èi karelské tradice s nejrùznìjšími nástroji, tøeba i s dost moderními a nadupanými bicími. Ve tøech písních pak hostují se svými alikvótními zpìvy Albert Kuvezin a Aldyn-Oolsevek z kapely YAT-KHA, pùvodem z sibiøské republiky TUVA, kolébky tohoto druhu zpìvu. Värttinä existují už 17 let, pøi albu Vihma mìli Värttinä 9 èlenù (4 ženy a 5 mužù), a krom 4 vokálù byly použity nejrùznìjší nástroje: akordeon, bouzouki, torupill, housle, bicí, perkuse, kytary banjo, kantele, saxofony, basa, berimba, clümbüs tambor...

(Ledový d隝)

Vihma Õ

VÄRTTINÄ

Poezie hudby

world music z Finska

Kam lidé bohatí jdou? A kam jdou ti, co chudí jsou? Chci poznat cestièky vánku, skákat podél zaèátku temnoty, pod mìsícem a pøes slunce. Ta pou je dlouhá, cesta je plná dìr a všude kolem je mlha. Zrozen k toulání chodím pøes temné lesy, postupuji tìžce, hledám daleké okamžiky.

str: 51

d é š 

Srdce moje tìžké je, hlava bolí a myšlenky mám ponuré. Matko, proè ses mì nevzdala, hned když jsem se narodil, proès mì nehodila rovnou do ohnì? Nikdo si nemyslel, že bych se mohl zhroutit, vidìl jsem ale mnoho smutných dní, které pøetížily moje srdce.

V I H M A

vÄrttinä L Kauan kulkenut e d o v ý Uskottu ei uupuvani

Mysch+Masch No: 17

Drahá mámo, ó drahá mámo kdo je ten, koho hledᚠ? Hledej mì jinde, studenými vesnicemi bež daleko od místa, kde jsi teï. Tady jsem, trpím jako otrok tìmi závistivými pohledy, pomluvy a zlo se proti mì spiknuly. A zatímco jdu vesnicí, zpívám si zvonivou melodii, jsem to já, který se kdysy pustil po cestì.

Tielle heitetty

Dovolte nám vejít, prosím, v tomto mrazu dopøejte nám pøístøeší. D隝 se snìhem nás píchá do oèí a bubnuje na èelo; boty máme špinavé. Jsme ètyøi mladé holky, které zastihl d隝, ètyøi dívky v krupobití tak otevøete dveøe a puste nás dovnitø!!

Vihma

str: 52

Zvuk starých finských mýtù pøes Finský záliv obèas trochu naèichlý ruským folklórem a také japonským saké. Tøebaže severská, tak velice teplá a lidská muzika. Chvílemi nostalgická, vzápìtí pøechází do nebeských výšin, je to náhlé a neèekané. Èasto je slyšet harmoniku (pro puntièkáøe akordeon). Èlovìk, který na ni hraje, to asi nedìlá poprvé. Aè absolventka ZUŠ, dalo mi chvilku pøemýšlení, než jsem pøišla na to, který nástroj se za tak mystickým zvukem skrývá. Dynamiènost celého kusu pak doplòuje spousta dalších bubínkù, pravdìpodobnì tamburín nebo èinelù a rùzných strunných nástrojù. Zvuk flétny je rovnìž vyjímeèný, divoký a nìžný jako vítr. A i ta typická, obyèejná a bìžná kytara tu zní nadpozemsky. Nevím, jestli mám ještì podobnì velebit vokální složku. Tak teda už ne. Neodpustím si ale poznámku, že ty sbory jsou nádherné. Zaèínám se uèit finsky. Hrabìnka Rosenberg (co pøeložila všechny materiály o Värttinä)

Neodpustitelná poznámka pøekladatelky

Poezie hudby

str: 53

Aitara (1994) (Xenophile)

Kokko (1996) (Nonesuch)

Musta Lindu/Black Bird (1989) (Finlandia Innovators)

Mysch+Masch No: 17

Seleniko (1992) (Spirit/Polygram)

Oi Dai (1990) (Spirit/Polygram)

Värttinä (první deska) (1987) (Finlandia Innovators)

Diskografie

R o z h o v o r

Kapela zaèala hrát v roce 1983. „Na zaèátku to pro nás bylo nìco jako hoby,“ øíká Kirsi. „Bylo nám od desíti do šestnácti. V rozmezí ´83-´89 jsme mìli 21 èlenù. Nebyla to vyloženì folková záležitost, èetli jsme karelskou lidovou poezii a pak k tomu pøidávali hudbu. Té bylo èím dál víc a víc, no a dneska už zase nejsou žádné ty lidové texty. V roce 1989 jsme to rozpustili, protože naše rodné mìsteèko bylo pøíliš malé a my museli odejít studovat do tìch vìtších.“ „Pak došlo k jakési reinkarnaci kapely,“ dodává Kari. „Sari (Kaasinen) zjistila, že pìt z pùvodních èlenù se odstìhovalo do Helsinek, a zaèala pak dávat ty lidi dohromady.“ Kdy a proè zaèala kapela kombinovat na jedné stranì originální, ale na druhé tradièní melodie?

„Na albu Oi Dai byly písnièky tradièní všechny,“ odpovídá Kari, „ ale na Seleniko asi jen zhruba polovina. Když zpíváme tím ugrofinským stylem, což je vlastnì základní zpùsob, který použiváme, jsou pisnièky velice krátké. Proto je hodnì tìžké z nich udìlat modernì znìjící song. Hodnì písnièek jsme dìlali jako kombinace a smíšení tìch tradièních lidových. Jednou hrané jenom jako instrumentály, pak zase další èást jsme pojali úplnì jinak. Jenomže nejt잚í je najít dobrou melodii a pak na to naaranžovat prvky té folkové muziky tak, aby to dohromady sedìlo. Takže místo toho jsme zaèali psát vlast-

Jedné horké èervencové nedìle si finská kapela Värttinä pøivlastnila letní jevištì v Central Parku a zosnovala pro beznadìjnì vyprahlé a zpocené Newyorèany program založený pøevážnì na keltské muzice. Bylo lze zde slyšet úžasné vokály, mistrnou hru a kusy pøevzaté z finské lidové hudby, samozøejmì s puncem originality. Dva dny pøed tím vším, v recepci finského konzulátu, jsem mluvil s Kirsi Kähkönen, reprezentujícím vokální složku kapely, a s houslistou Kari Reiman.

str: 54

Kirsi Kähkönen Kari ReimanFifteen

str: 55

ní nápìvy místo hledání starých písnièek. No a docela to fungovalo. Pak jsme si øekli, proè bychom tak nemohli dìlat tøeba celou písnièku?“ „Teï píšeme skoro všichni,“ zmiòuje se Kirsi. „Už máme dost materiálù na nové CD, jenom si musíme urèit èas, kdy to všechno ukonèíme a dáme dohromady. Všichni teï píšou.“ „Dìlání aranžmá je na tom to nejvzrušující,“ dodává Reiman, „protože nikdo neví, jak ta melodie, s kterou vždycky nìkdo pøijde, bude znít. Nejdøív zaèneme vìtšinou improvizovat, a potom teprve nahrávat. Máme takový malý pøístrojeèek, no pøesnì jako ten tvùj, úplnì stejný model! No prostì nahráváme, pak zkusíme pár obmìn a trochu jiný pøístup, což znamená, že basák a bubeník tomu dají jiné tempo nebo trochu jiný nádech. Všichni si to poslechnem a hodnì vybíráme. Pak se teda dohodneme na koneèné podobì a napíšeme si nìco jako osnovu. Celý ten proces trvá hodnì dlouho. Kdyby to dìlal jenom jeden èlovìk, bylo by to za chvilku hotové. Jenomže takhle jsme to párkrát zkusili a výsledek nebyl nic moc, už to nebyla ta naše kapela. Právì smíšení vkusu všech našich èlenù dìlá ten specifický Värttinä styl. Album Vihma je každopádnì nový a vzrušující smìr, kterým se kapela zaèala ubírat, a to i díky producentovi Richardu Horowitzovi. Výsledkem téhleté spolupráce je CD rùzných nuancí – takové, o kterém spousta lidí prohlašuje, že kapelu pøibližují k souèasnému mainstreamu. Když jsme Vihmu natáèeli, atmosféra ve studiu byla velice kreativní a pohodová,“ øíká Kirsi, „pøesnì nám neøekl, co máme dìlat, ale jenom navozoval náladu a øekl nám své pøedstavy, to, co by tam mìlo zaznít.

Michal Shapiro

Potom jsme jeden za druhým chodili do studia a experimentovali se svým zpìvem. Na to, abychom ty své improvizace nahráli, jsme mìli asi dva dny. Vybírali jsme pak vìci, které se mu líbily. Nᚠstyl pøedtím byl založen na staccatu a velice hlasitých vokálech, zatímco Richard po nás chtìl o nìco jemnìjší zpìv a delší noty.“ „Myslím, že se to tak hodnì pohlo dopøedu,“ øíká Kari, „už dávno jsme o podobných vìcech pøemýšleli, ale potøebovali jsme nìkoho zkušeného, kdo by nám s tím poradil. Všichni jsme s jeho nápady souhlasili. Z Vihmy mám fakt radost. Když se tak dívám zpátky, spoustu vìcí bych udìlal asi jinak. Tøeba pøi poslechu Seleniko by to chtìlo pár zmìn, hlavnì víc dynamiky a nìkteré pasáže úplnì pøekopat.“ „Myslím, že kapela z toho všeho vyšla posílená, protože každý z jejích èlenù toho zvládl udìlat fakt hodnì,“ podotýká Kirsi, „Zaèal jsem psát nìjaké texty, Mari zase muziku, no a teï všichni sbíráme spoustu energie.“ „Už jsme skoro jako rodina, strávili jsme spolu už spousty èasu, myslím, že vztahy v kapele jsou až nebývale vyvážené,“ øíká Kari. „Jo, je to rodina,“ potutelnì se usmívá Kirsi, „se spoustou klukù!“ Pak zaèal na letním pódiu koncert, všechno šlo jako na drátkách. Všechno jim to perfektnì ladilo, každý pohyb jako by vedla zkušená ruka choreografa a dva zvukaøi mohli být naprosto spokojeni, pokud jde o nazvuèení, byla to trefa do èerného. Když potom Kirsi Kähkönen øekl „dìkuji vám“, slyšel jsem slova nìjakého mladého muže, který bìhem aplausu zakøièel: „Ne, my dìkujem vám!“

Mysch+Masch No: 17

MARI KAASINEN – zpìv KIRSI KÄHKÖNEN – zpìv RIIKKA VÄYRYNEN – zpìv SUSAN AHO – zpìv, akordeon

Poèátky Värttinä spadají do roku 1983. Všechno to zaèalo ve vesnici Rääkkylä v Karelii, což je jihovýchodní oblast Finska, jako projekt Sari a Mari Kaasinen – zpìvákù a hráèù na kantele. Zámìrem bylo zformovat mladou kapelu, která by pracovala s karelskou poezií, zpívala by a hrála na kantele. Hodnocení a zájem o tuto kapelu postupnì stoupal tak, že spousta dalších mladých lidí se chtìla pøipojit, a také se tak stalo. Koneèným výsledkem byla kapela o 21 èlenech. Zamìøovala se pøedevším na hraní a zpìv tradièní karelské lidové hudby. Vzápìtí našli spoleèný cíl – prozkoumat a obnovit karelsko–ugrofinskou hudební tradici a objevit nové zpùsoby hraní a vytváøení aranžmá. Värttinä tvoøí patnáct mladých holek zpívajících a hrajících na kantele (finský národní hudební nástroj), které doplòuje šest mladých mužù akustickými kytarami, basou, houslemi, akordeonem, saxofonem, p횝alou a flétnou. Za sebou mají už dvì nahrávky – Värttinä (1987) a Musta Lindu (1989), každá z nich se dostává na vždy nové teritorium v poli finské lidové hudby.

Rozhovor M+M

Biografie

kontakt: HOEDOWN Laivurinrinne 2, 00120 Helsinki, Finland. tel.: 358 9 6224804, fax: 358 9 628950 e-mail: [email protected]

MARKKU MARKKU LEPISTÖ LEPISTÖ –– akordeon akordeon ANTTO ANTTO VARILO VARILO –– kytary kytary PEKKA PEKKA LEHTI LEHTI –– baskytary baskytary KARI KARI REIMAN REIMAN –– housle, housle, kantele kantele JANNE JANNE LAPPALAINEN LAPPALAINEN –– bouzouki, bouzouki, saxofon, saxofon, dechové dechové nástroje nástroje MARKO MARKO TIMONEN TIMONEN –– bicí, bicí, perkuse perkuse str: 56

Kolem roku 1990 nastalo pár personálních zmìn, v novém složení pak Värttinä v roce 1991 vydávají další album nazvané Oi Dai, které se vzápìtí stává okamžitým hitem a zajístí tak kapele stálé místo na domácí scénì. Tato deska, hravá a frenetická fúze folku a rocku, se stala nejvìtším fenoménem folkové muziky za posledních dvacet let a za prodané nosièe byla ohodnocena platinovou deskou. Ohlasy v zahranièí na sebe nedaly dlouho èekat, a tak zaèala první turné po Evropì. Následovalo neménì úspìšné dílko nazvané Aitara 1994 a za zmínku nepochybnì stojí i Kokko z roku 1997, album už šesté. Asi nejvìtším poèinem byla nedávno vydaná nahrávka pod názvem Vihma z roku 1998, která byla mj. zvolena jako nejlepší album roku 1998 v kategorii rock-pop japonského magazínu Adlib. V prosinci se Värttinä vrátili do svého finského studia v Helsinkách, náhrávají své osmé album. Pøedpokládá se, že vyjde na jaøe 2000. Spolupracují s akordeonistkou Minna Luoma, která hraje spoleènì s Rotunaiset finské romské písnì. Pøedchozí dva èlánky pochází z www stránek: www.hoedown.com/html/varttina.html

str: 57

Text i fotka: Fop Marhoul

Jsem to, co dìlám. A v mé práci se odráží i to, jaký jsem. Jsem-li ztracen v záplavì zmatkù, nejistot a nesrovnalostí, nepøesvìdèivost výsledku mé práce o tom jasnì vypoví. Když však napøímím tìlo i mysl a vroucnì se pustím do díla, bude to znát. Nebude potøeba si nìco nalhávat nebo k tomu nìco pøimýšlet. Ani posilovat pocit vlastní dùležitosti výplody vlastní fantazie. K tomu, abych to skuteènì pochopil, musím však bezelstnì pøezkoumávat vlastní postoj. Odkryju se tak sám sobì. Strach zmizí, protože už nic neschovávám. Pøežívání se zmìní v žití. A když rozhodnì pøijmu, co mi svìt odráží, pøestanu být oddìlen. Pochybnosti se rozplynou a celé bytí se nádhernì odkryje. A jestli chci, porozumím, jak daleko mùže jít upøímnost, pokora a pochopení. A dál už pùjdu sám za sebe. Jen tak mohu jít i za ostatní.

Možná Nesouvisející poznatky

Fop

Jasnì bílý sníh skøípe a vrže pod nohama. Je skoro pùlnoc a já klopím oèi pøed ohromnou záøí úplòkového mìsíce. Tøpytící se krystalky ledu zdobí stromy jabloní. A když projdu kolem posledního ovocnáèe v sadu, otevírá se mi pohled na nekoneèné bílé plánì jemnì pocukrované ornice. Zmrzlá pùda matky Zemì odpoèívá pod snìhovou pøikrývkou. Boty dovržou a já stanu kousek pøed mohutným dubem. Pod jeho vìtvemi prosvítá skrz plachtoví mého týpý nìkolik žhavíkù dosud nedohaslého ohnì. Vstoupím, pøiložím nìkolik zmrzlých vìtví a rozdmýchám oheò. Usednu naproti vchodu a znova zafoukám do ohnì až se oèi štípavì propláchnou dýmem. Proud slzí omyje zrak a z horního otvoru mezi chlopnìmi týpý zazáøí na mou tváø mìsíc. V tom se oheò radostnì rozhoøí a pomùže mìsíci osušit slzy z mé tváøe. Narovnám se, vydechnu zhluboka. A pak je ticho.

Okamžiky odlehèeného bytí

Mysch+Masch No: 17

c e s t o p i s

Ráda bych nastínila postøehy a zdùraznila protiklady, které mne zaujaly, když jsem pobývala nìjaký èas mimo naši „rodnou hroudu“. Myslím si, že mentalitu národa (jakési jeho „vlastnosti“) urèuje, jakým jazykem mluví. Nᚠrodný jazyk dodává angliètinì ponìkud tvrdšího pøízvuku. Nìkolikráte jsem byla podezírána z nìmeckého pùvodu. Naopak ruština je nám velmi blízká, jejich akcent zvládneme hravì a navíc ukrajinština je našemu jazyku bližší než ruština. Na Krymu, pokud se vás vùbec na národnost zeptají, se zajímají o to, ze které bývalé svazové republiky pocházíme (ještì pøed 15 lety se ve školách uèili, že Èeskoslovensko je souèástí SSSR). Èeština pùsobí na cizince velmi monotónním až nudným dojmem, jakoby to byla klidná vodní hladina. Naopak mluvená angliètina na nás pùsobí spíše hystericky jako hladina rozbouøená. Ruština, pokud ji budu hodnotit bez pøedsudkù, zní sluchu velmi libì a mile, narozdíl od angstr: 58

Anglièané neznají bájeènou chu našeho chleba (jí nìco jako veky), používají jinak upravenou mouku a máslo koupíte jen osolené. Nemají kvasnice. Jí pøevážnì ohøáté kupované polotovary a kupují si místo øádných doma peèených maminkovských buchet nìco jako malièké sra-

Jídlo

liètiny tato libost pramení od srdce. Anglièan èi Amerièan na vás bude milý a bude se na Vás usmívat, i když mu stojíte pøedním kolem svého auta na noze. Jejich heslem je: “Musíš být milý a slušný, pokud to nezvládáš, jsi blbec a neumíš se ovládat.“ Anglièané se mezi sebou navzájem neustále zdraví a dìkují si, prodavaèky v obchodì vám dokonce podìkují za to, že zboží, které jste si vybrali jim donesete k pultu k zaplacení.

Anglie – CR – Ukrajina

str: 59

Plat v Anglii obdržíte jednou týdnì, u nás obvykle jednou mìsíènì, i když v poslední dobì se pøikláníme k „východnímu typu

Platy a jiné okolnosti

žené bochánky, které obsahují asi 140 % cukru. Jedí však hodnì zeleniny, ovoce, oøíškù, mléka, sýrù, moøských pøíšerek a ryb. Každý druhý až tøetí z nich je vegetarián. Mají to jednodušší, protože již ve školkách si dìti mùžou vybrat mezi masitým a vegetariánským jídlem. Vìtšina tamních lidí je hubená. Na Krymu jí hodnì darù moøe, baklažány stokrát jinak, èerný hutný chléb, pirožky plnìné èímkoliv, oøechy v medu naložené v ovèím støívku a usušené na slunci. Jejich pitná voda by u nás splòovala taktak normu pro vodu užitkovou. Možná proto zdatnì pijí samohonku a umí se bájeènì bavit i bez ní.

vyplácení mezd“, což znamená ne døíve jak za tøi mìsíce až 1/2 roku. Blízko Jalty je Nikitská botanická zahrada, bývalá chlouba Krymu. Má 1000 zamìstnancù na bìžný provoz a 200 odborníkù pro vìdu botanického, dendrologického a genetického zamìøení. Neobdrželi plat za jeden rok. Stát jim pøestal posílat dotace, takže jsou bez elektrické energie. Jediný poèítaè, který tito výzkumníci vlastní tudíž skonèil v domácnosti jejich hlavního šéfa. Pokud si pøejí nìco napsat, vytisknout, popøípadì poslat e-mail, musí øádnì poprosit o dovolení a zaplatit. Velmi si svého šéfa váží.

Mysch+Masch No: 17

Na Krymu je stejná jako u nás asi tak pøed dvaceti lety, pracovní socialistická morálka. Neplacení zamìstnanci z podnikù neodcházejí, protože by ztratili nadìji, že jim nìkdy v budoucnu bude jejich mzda vyplacena. Práce v zahradnictví má jednu nespornou výhodu, snáze tam najdete èi vypìstujete nìco k jídlu. Situaci u nás netøeba popisovat, vždy tady žijeme. Z pohledu „pøespolòáka“ jsme pracovití, pokud dostaneme dobøe zaplaceno. Pokud však více vydìláme na tom ,když nìjakou nelegální cestou obejdeme pøedpisy, radìji riskujeme a použijeme jí. Tohle by bìžný Anglièan nikdy neudìlal. V dodržování pøedpisù jsou velmi a nesmírnì korektní. Jsme známí jako zlodìjíèci. Na severu Skotska jsem v jednom obchùdku vidìla èeský nápis: „Neprohlížejte si naše vìci, kupujte je!“ Kdyby jim to jejich slušnost dovolovala napsali by tam : „Nekradnìte!“ Je ještì jedna vlastnost, pro nᚠnárod typická – závist. Ve Velké Británii, Holandsku, ba i v „zdegenerované“ Americe (zdegenerované ve smyslu nešikovnosti si cokoli spravit sám) uvažují následujícím zpùsobem: „Když se má dobøe mùj soused, je to dobré,

Pracovní atmosféra a jiné

Cestopis

str: 60

Tito domácí mazlíèci jsou nuceni se na skotském venkovì o sebe postarat sami. Po mé jednomìsíèní typicky èeské péèi o obrovského anglic-

Koèky a kocouøi

budu se mít dobøe i já. Jeho peníze platí mimo jiné danì na lepší cestu pøed mým domem, levnìjší státní školy pro mé dìti a možná, že vytvoøí dobøe placené pracovní místo i pro mne….“ Pracovní morálka v Anglii je o nìco lepší než u nás. Velmi si práce váží. Zaèínají pracovat kolem osmé èi deváté hodiny a litují nᚠnárod, že musel a ve velké vìtšinì pøípadù dosud musí brzy vstávat. Z tohoto èasného vstávání pro nás plyne nespornì alespoò jedna výhoda. Napø. máme více èasu po práci, èi se mùžeme vìnovat dìtem. Normální Anglièan však neuvìøí v tyto klady a myslí si své. V jejich státì je bìžné, že již roèní dítì dávají do školky od rána od osmi do veèera do pìti hodin. Støednì situované a zámožnìjší rodiny si poøídí au-pair.

str: 61

Tento problém se bude zdát ponìkud banální, ale jen do té doby než jste nuceni cestovat víc jak 8 hodin v kuse. Ve všech tøech zmiòovaných zemích jde o nezapomenutelný zážitek. Velká Británie poskytuje svým turistùm komfort, lesklé obkladaèky, èisto až pomìrnì èisto, toaletní papír, voòavé mýdlo a pitná voda je samozøejmostí. Vše zdarma, s  vyjímkou WC na hlavním autobusovém nádraží v Londýnì. Èeská WC jsou notoricky známá svým ponìkud nekomfortním zaøízením, špínou až pomìrnou èistotou. Situace je ponìkud promìnlivá mís-

Veøejná WC

kého kocoura mne domácí pán pøísnì pokáral a zatrhl mi to. Dùvod byl ten, že vidìl myši, které byly do doby, než jsem pøijela, jedinou kocouøí stravou. Jinak se však o kocourky dovedou postarat v jedné velké botanické zahradì v blízkosti Londýna (Wisley Garden). Jejich miláèkové nosí obojky s koèièími známkami a se svým jménem, je tam mimo jiné uvedeno, že jsou majetkem zahrady a nesmí jim být ublíženo. Pro jejich stravování se každoroènì z rozpoètu zahrady vyèleòují peníze. Jedná se tedy o státem dotované veøejné mazlíèky, jejichž pøípadné „poškození“ se trestá. Na Krymu se koèky starají samy o sebe a velmi dùkladnì využívají pro svùj „hmotný“ prospìch èilého veøejného ruchu. Jsou pøítulné a úplatné èímkoli k jídlu.

V naší zemi je velmi krásnì. Až na nìkteré pøeprùmyslované oblasti se z hlediska pøírodních krás máme èím chlubit. Již nᚠpraotec Èech zdùrazòoval, že je to krajina mlékem a strdím oplývající. I pøesto, že jsme ji bìhem generací velmi pøemìnili k obrazu svému, je to stále pravda. To dìlají ty stromy, v jejichž blízkosti a pod nimiž jsme vyrùstali, vyrùs-

Pøíroda

to od místa, ale jedno je stejné, je potøeba platit a z nìkterých kohoutkù teèe jen užitková voda. Lepšíme se v nabízených službách, ale i v požadovaných obnosech za nì. Nezapomenutelné jsou však tyto místnùstky na Ukrajinì. Záchody jsou tureckého typu. Umístíte svá chodidla na vyznaèené šlapky. Na potøebnou èinnost je potøeba si døepnout a respektovat úzký otvor pod sebou. Mùžete se pøidržovat držátek na stìnì. I v tomto pomìrnì hygienickém prostøedí se však dá zpùsobit neuvìøitelné nehygienièno. Smrad, mouchy, bez vody a bez svìtla a dokonce bez dveøí. Jednotlivé záchodky jsou oddìleny pouze jakýmisi boèními pøepážkami sahajícími do výši prsou stojícího èlovíèka. Pokud se tam dveøe vyskytují (napø. placena WC v Kyjevì), jsou zkonstruovány nazpùsob létacích dveøí, které jsou nám dobøe známé z westernových filmù. Pokud si stoupnete, jsou vám vidìt dole kotníky a horní èást tìla od prsou nahoru. Na Ukrajinì je použití WC vìcí pøísnì veøejnou.

Mysch+Masch No: 17

táme a doufám, že vyrùstat budeme.. Podobnou pøírodu najdeme i na Krymu. Podobnou, a pøece jinou. Tamní kvìtena je druhovì chudší, pøes léto je tam velmi sucho a horko. Pro ty více znalé pøírodních krás je Krym nejsevernìjší výspou subtropické vegetace. Jiná je situace ve Velké Británii ? I když leží blíže k Severnímu pólu, je tam tepleji vlivem pùsobení teplého Golfského proudu. Pøímoøské klima, èi spíše ostrovní klima, zpùsobuje mírnou zimu a ne moc teplé léto. Èasto tam prší a tak, však víte. V dobì, kdy slavíme Vánoce, tam mají kolem šesti stupòù nad nulou, pøes zimu je tráva zelená a pøes léto v nìkterých oblastech suchá. D隝 se støídá se sluníèkem velmi èasto a velmi rychle za sebou (zvláštì na jaøe a na podzim) a výsledkem je možnost vidìt duhu i nìkolikrát za den. Kvìtenu tam mají hubenìjší, velmi málo stromù. Padly za obì pokroku – topení, domy, lodì,… Severní Skotsko je nádherné, ostrovy na SV Skotska (napø. Sky) jsou vyhledávaným místem turistù a horolezcù, jezero Ness je velmi nudné místo, pokud zrovna nevlastníte zábavní loï. V okolí Londýna najdete pøírodu jen v rezervacích zvaných garden – „zahrada“. Za vstup do nich se platí a pro našince to není málo. Jedna vìc se však nedá nièím nahradit. Najdete ji ve Velké Británii a v lepší variantì na Krymu. Je to moøe. Na první ochutnání velká spousta slané vody, ale, vážení, je to paráda.

Cestopis

str: 62

Text a fotky: Martina „MagnóliovᓠKramná (všechny fotky jsou ze Skotska)

Cestování je vìc užiteèná nejen z dùvodù poznávání vnìjšího, ale také pro ujasnìní si vnitøního a pro zmìøení svých sil a schopností. Cestujte, chcete-li a mùžete-li, udìláte dobøe. Vy, kteøí cestovat nechcete èi nemùžete, také nechybujete. Doma je to stejnì nejlepèí.

Zajímavé je, že pøibližnì 60 % Anglièanù píše levou rukou, u nás je vìtšina pravákù (asi do 20 % je levorukých). Situace na Ukrajinì nebyla zjištìna. V klasickém anglickém domì najdete v každém pokoji krb, velmi tenké stìny, okna až témìø k podlaze a bez tepelné izolace. Domorodce na Ukrajinì zajímalo, kolikrát týdnì se u nás vypíná elektøina a bylo tìžké jim vysvìtlit, co to znamená ústøední topení a regulace topení. Nezapomenu na vyjevený výraz øidièe taxíku, když jsme èekali na jednom ukrajinském nádraží na vlak. Potøebovali jsme promìnit pìt dolarù za tamní mìnu. Øekl nám, že daný obnos je jeho tøídenní výdìlek, a že se s takovou sumou nemùže vydat do práce, protože vždy hrozí velké nebezpeèí pøepadení. Na vlakovém nádraží nebyla možnost výmìny penìz, ale mìli tam slušnì zásobený stánek s léky, nechybìly socialistické nápisy a nepostradatelná socha Lenina.

A jiné…

str: 63

• 17. listopad jako trvalá výzva k životu • Stýskání, jež je ozvìnou • Poesie • Proè nejsem komunistou • Muzeum J. A. Komenského • Nejvýznamnìjší archeologické lokality Uherskobrodska • Nikolaj Vasiljeviè Gogol • Poesie Michala Èagánka • K dvoustému výroèí narození A. S. Puškina • Bùh je Adresa redakce: Torso, Olšava 2216, 688 01 Uh. Brod * Telefon: 0602/560 572 E-mail: [email protected]

Z obsahu:

Právì vyšlo

Mysch+Masch No: 17

Pro úplnost dodejme, že vystoupili: Akurat (Polsko), Kochta band (Zlín), Zabloudil (Pøerov), Am (Polsko), The Pych (Ostrava), Trottel (Maïarsko), Nejsme v plánu (Bojkovice), Ghettoswingers (Ostrava), Miloš Hlávka (Nový Knín u Mok.), Pustiven (Bøeclav), Chmury the (Slavièín), if... (Luhaèovice), Pokojíèek (Kolín) a tak trochu Z pozahumna boys (Bojkovice) v akustické podobì na druhém alternativním pódiu.

str: 64

ZDŠ a Ajša

Možná èekáte další nudnou zprávu o prùbìhu nejvìtší buranské akce všech dob, jejíž recidiva nastává každoroènì kolem letního slunovratu na Bojkovsku. Možná èekáte, že se tu doètete kdo tam hrál, jaké bylo poèasí a že všichni byli spokojeni až na vìky amen. To se ale velice šerednì pletete. Tentokrát vás chceme zpravit o novém druhu živoèicha (možná je to ale rostlina, nebo bakterie, která se pøírodì vymkla z kontroly). Je to „zwyøe“, kterému dala evoluce vzniknouti nejspíše nìkolikerým incestním køížením „Odradka“ s „Obøím krtkem“, rozených po mnoho generací v hodinì mezi langustou a pivní kvasinkou (podrobný astrologický rozbor pøineseme urèitì). Nový tento tvor se vyznaèuje vysokým stupnìm zabahnìnosti (od kotníkù nahoru) a èastým pobýváním „mimo“. Zajímavé je jeho rozmnožování. Každoroènì kolem 20. èervna kladou tyto kreatury vajíèka do rozbahnìné pùdy (pøíp. popela.) na myšmašišti, kde pak larvy žijí po celý rok. V pátek kolem ètvrté ráno se klubou, o pùl páté pohlavnì dospívají a v sobotu pozdì v noci kladou novou snùšku vajíèek. V nedìli koneènì hynou a jsou vyneseni s odpadky na blízkou skládku. Mezi tím se nekoordinovanì poflakují po myšmašišti, budí pohoršení a vyhrabávají z bahna poloprázdné lahváèe. Reagují na svìtlo a na pohyb. Výjimeènì, když vysomrují nìco drobných na pivo, se odváží dojít až k baru, kde posuòky naznaèují co potøebují. Bahòák se pohybuje po dvou a to zadních konèetinách (pakliže neleze po ètyøech). Naštìstí jde o zwyøe velmi vzácné. Jeho výskyt je endemický a nepøesahuje nìkolik desítek kusù. Ve spolupráci se zdejšími nimrody jejich stavy úspìšnì regulujeme pomocí støelných zbraní, loveckých bahenních psù a bývalých jíBahòák tìsnì pøed naklade- mek v areálu myšmašištì. ním snùšky vajec. Na základì této odporné zprávy mohlo by se zdát, že festiválek M+M party jest událostí negativní. Opak je však pravdou. Vše je mnohem pozitivnìjší, než se jeví na pøíkladu jediného výraznìjšího rušivého elementu. K úplné spokojenosti chybìla snad jen jízda parního vlaku a nìjaké to divadelní pøedstavení.

Zwyøe zvané Bahòák na M+M party VI.

Mysch+Masch No: 17

str: 65

Po kotníky v bahnì

Dechová sekce Kochta bandu pøi písni Masný vlas.

Cestopis

Pohled do Improvizované èajovny na Úzku a jednoho z jejích zahranièních návštìvníkù.

Bøeclavský PUSTIVEN (na pódiu) znìl trochu jako DUNAJ, což nejvíce ocenil pan Chaloupka (pod pódiem).

NEJSME V PLÁNU. ...A byli a to hned první, jak se na domácí kapelu sluší. Na snímku je zachycena varhanistka Dana a hráè na foukací harmoniku Ajša.

Mysch+Masch No: 17

str: 66

Ho-Pr-DoKs jak zamlada - co víc dodat, když spusí if...

str: 67

Miloš Hlávka jednoho odpojedne sedíc na hromadì cihel a ètouc anarchistický èasopis cenzurováno

Fotografie z M+M party poøídil: Petr Vozák Fotky z koncertù skupin: ZDŠ a Vìrka Esterková

Dva bahòáci u baru

Deli se svým kumpánem „ze stejného soudku“ tìsnì pøedtím, než se mu podaøilo zasáhnout našeho fotoreportéra proudem piva znaèky Janáèek.

Mysch+Masch No: 17

Po pøíhodách rozlièných, prožitých ve Ventry, pøiblížila se toužebnì oèekávaná chvíle, kdy mìli jsme vyraziti vstøíc dobrodružství. A to na sever do pohoøí Burren. Údajnì pozoruhod-

Nᚠhrdina na cestì kamenitým údolím.

str: 68

ných vápencových hor. Tak jsme se tedy sbalili a zanechali „nᚓ karavan na bøehu Atlantického oceánu svému osudu. Zprvu Štìstìna nám pøála, neb naším smìrem cesty vydával se též i Préma, jenž

Foto: Fop Marhoul

Cestopisná vyprávìní našince Adama Ponczi o putování do bájné zemì irské skrz starý kontinent, o divech, jež tam spatøil na vlastní oèi, o pokrmech, jež tam jedl, o dobrodružstvích, jež mu tam byla souzena prožíti, jakožto i o lidech na své pouti potkavších tam.

aneb c Našinec v prastré zemi keltské – díl III. e s t o p i s

Speir, Dtalama, Gealach a Grien

str: 69

vezl svého syna domù do Dublinu. První zastávka naše byla v Dingle, kde se šel Prema vykoupat k nìjakým milosrdným sestrám. My mìli s Gorou a Štìpánem Ležící obr. chvíli èasu, a tak jsme si ji krátili prohlídkou zpustlého místního protestantského høbitova. Protestantù již zde v katolickém mìstì mnoho nežije, a tak høbitov chátrá. V chrámu sv. Jakuba se poøádají hudební kulturní akce. Své CD tu natoèil Toni Geiling. Procházka to byla opravdu pozoruhodná. Množství starých hrobù, krypt, rozpadlých hrobek s kostrami, mouchy a krkavci. Hororová pùlnoèní atmosféra uprostøed mìsta a v poledne... Cesty naše se rozdìlily v Limricku (LUIMNEACH). My pokraèovali smìrem na Ennis (INIS). V místním supermarketu jsme si zakoupili nìjakou ochucenou pøíšernou, ale lacinou vodu. Když jsme šli stopovat, stala se nám tato pøíhoda. Okolo nás projeli místní hošíci a cosi pokøikovali. Já jim nerozumìl, a tak Štìpán na nì cosi zakøièel. Když se pak jeden vazoun na nás rozbìhl, Štìpán zmizel. Já myslel, že nìco potøebuje, tak jsme zùstal stát. Štìpán na mì zakøièel, a mizím taky. Tak jsem zmizel. Nìkdy, drazí ètenáøi, není prostì radno dávati se s domorodci do špásovné øeèi. Stopli jsme pohodového typa v kamionu. Kecal se Štìpánem celou cestu. A tak jsme se dozvìdìli, že jede do nejsevernìjší èásti Irska. Štìpán mne pøemlouval, že se tam chce celou dobu podíval, a jedeme s ním. Mám opravdu málo èasu. Tak jsme tedy vystoupili v Ennis. Typas nám podaroval každému plechovku australského piva, kde mezi tìmi všemi nápisy beer a cervesa byl i nᚠèeský PIVO! Prošli jsme kruhovatkou (v Irsku èastým dopravním øešením namísto našich køižovatek, dnes již tøeba i v Novém Jièínì), na fleku stálo mnoho stopaøù. Jeden vzbudil zejména naši pozornost, neb byl oháknut jako nìjaký anglický lord. Stopoval opøen o veliký èerný deštník, navzdory krásnému sluneènímu dni. Posunuli jsme se dále k benzinové èerpací stanici a zde oèekávali pøíjezd vhodného automobilu. Po delším èase jsme stopli dva mladé lidi, kteøí jeli do Ennistimonu (Inis Diomain), a kdo nebyl ve voze?! Nᚠlord! Nevíme, zda to byli jeho známí, no zavezli ho nìkam do pustiny a zjevnì to byla zajížïka z jejich

Fotka: Adam Poncza

Mysch+Masch No: 17

cesty. Nás pak vysadili na køižovatce dvou cest. My jsme se vydali doprava, smìrem Kilfenora. Vlevo byla spousta karavanù, zøejmì cikánských. Všude poletovali dìcka a psi. Karavany byly lidovì zdobeny satelitními anténami. Cesta irským venkovem ubíhala klidnì. Tìch pár automobilù nám nìjak nehodlalo zastavit. Po delším pochodu nepøíliš krásnou krajinou nám zastavil jistý farmáø. Vysadil nás v Kilfenoøe, zhluboka se rozmáchl rukou a øekl: „To je moje zemì, kdekoliv chcete, mùžete pøenocovat ve svém stanu.“ My stan nemìli, a tak jsme podìkovali za ochotu a vyrazili jsme dále. Všude byla spousta krásných zdí, domù, usedlostí, krav, koní a ovcí... Nikde ale flek na pøespání. Vlhko, moèùvka, komáøi, farmáøi. Daleko na obzoru jsme vidìli lesík, za ním už prý bude oceán, tvrdil Štìpán. Dnes bychom mìli v lesíku pøespat. Stromy jsou v Irsku vzácností. Okolo lesíka však jezdil na traktoru jakýsi farmáø. Rozhodli jsme se i pøesto, že se již poèalo notnì smrákal, pokraèovat v cestì za obzorem. Neb se ukázalo, že tam by mohl být další lesík a za ním oceán. Prošli jsme vedle polorozboøeného starého kostela. Zapadající slunce si pitoresknì pohrávalo se stíny na pøilehlém høbitovì... Zamíøili jsme si to k lesíku. Cesta vedla pøes mokøady. Skákali jsme z jednoho drnu na druhý, dávajíce pozor, abysme si svou obuv nepromoèili, nebo snad celí v mokøadu nezmizeli. Lesík nás zklamal. Jed-

Cestopis

str: 70

nalo se totiž o stejnì vzrostlou monokulturu bez jediného suchého místeèka. Celé toto skladištì vánoèních stromkù bylo totiž podrostlé hustou promoèenou trávou.. Jediné suché místeèko bylo v místním malém lomu na okraji lesíku, zjevnì sloužící skotu jako toaleta. Nicménì jediné místo, kde jsme mohli bivakovat relativnì v suchu a na rovném. Nᚠpodivuhodný pøístøešek z igelitù a celt, který nás mìl ochránit pøed bouøí, bohužel selhal jako ochrana pøed jinou pøírodní pohromou a tou byly pièury! Kousaly a sály opravdu celou noc. Jsou ještì agresivnìjší než pièury naše (malé mušky, známé z našich luhù a pastvin, nebezpeènì kousající našince i cizince). Nepøíjemnou noc strávenou v tomto malém lomu nejlépe zdokumentuje pár citací z mého cancáku: ...Nakonec jsme nocovali v malém lomu plném jezírek hoven a zkurvených pièur! Omlouvám se za tuto obhroublost, ale ... a na jiném místì dále v deníku: ...Od pièur mám ještì dnes, po pìti dnech, co tento deník již zcela zdráv a nasycen dopisuji... kousance velikosti anglické pìtipeny/s/. Toliko cancák. Ráno jsme sic byli celí opuchlí od èetných kousancù, ale Štìpánùv igelit nám alespoò zachránil suchou kùži. Neb v tìchto konèinách pøiházejí zejména po setmìní deštì. Krajina, kterou jsme nyní procházeli, byla plná romantických zboøenin a typických irských zdí a zvíøeny (domácí). Volnì se tu prohánìla veškerá ètyønohá domácí zvíøata. Nikde str: 71

ani živáèka. Narazili jsme na podivuhodnou kulatou stavbu. Byla postavena z vápencových blokù. Po dùkladném prùzkumu jsme ji identifikovali jako prastarou druidskou oratoø, pozdìji sloužící jako køesanský kostelík. Prošli jsme Rozlehlost oceánu nejlépe vynikne ve srovnání s mohutnou postavou tuto nám oku la- našeho poutníka (v kroužku), obøemenìného ještì batohem zn. Gemma. Foto: Fop hodící krajinu až k rozcestí, kde jsme odboèili vlevo Šli jsme opìt dlouho a nikomu se smìrem do mìsteèka Lisdoorvarna nechtìlo zastaviti nám. Už jsme byli (Lios Dvin Bhearna). doèista umoøeni tím pochodem, když Na odpoèívadle s tekoucí vodou tu jsme vystoupili na kopeèek a co jsme provedli nejnutnìjší hygienic- nevidíme. Nádherný obraz bylo nám ké postupy. Po té jsme vydatnì po- souzeno v tu chvíli spatøiti. Všude, snídali. Krajina nám pøipomínala kam oko dohlédlo, rozprostíral se Beskydy. Štìpán poèal lamentovat, oceán. A to nalevo od nás, vpravo že nejlepší a nejkrásnìjší zákoutí pak ènìla k nebesùm vìž nìjakého irské jest tam u nìj. A on mne vláèí tajemného hradu. Za ním terasovité stovky mil do Beskyd... skály, zøejmì cíl naší cesty. Vyrazili V mìsteèku jsme se obèerstvili sklen- jsme tedy serpentinami k hradu. kou malého Guinessa. Nebylo pro Z hradu už moc nezbylo, jen vìž nás moc zajímavé, a tak jsme po- o ètvercové základnì a pár, opravkraèovali dále. Cílem naším byla du pár, zdí. Nìco jako na Starém nejvìtší hora tohoto kraje Slieve Elva Svìtlovì u nás. Za to se tam pásl (velmi volnì mnou pøeloženo jako nádherný bílý kùò. Chvíli jsme se zdrSlivovicová hora), chtìl jsem tam želi. Svítilo sluníèko a místy i høálo. pátrat po prastarých odrùdách stro- Na Irsko nevídané poèasí... mu slivovicovníku. Podle jedné teo- Když jsme opouštìli hrad, v úzké rozrie byl totiž praotec Èech Kelt. A pøi sedlinì jsme se srazili s družinou své cestì na Moravu zanechal jed- skautek. Ptaly se nás, kde by se dalo nu sazenièku tohoto zázraèného pøenocovat. Z jejich povídání vyšlo stromu nìkde u Vizovic. A já teï najevo, že se potulují po okolí chtìl najít nìjaké zmínky o tomto a nocují divoce jako my. Jejich nezázraèném stromu na této hoøe.) výhodou ovšem bylo to, že jich byla

Mysch+Masch No: 17

celá jedna družina. Štìpán jim sdìlil ve zkratce podstatu našeho cestování. S pøáním všeho nejlepšího jsme se rozlouèili. Byla to dìvèata nìkde tam od nás, z Nìmec. A tu vzpomnìl jsem si, jak jsme poøádali kdysi jednu westernovou akci. Mìla být pod záštitou našeho skautského oddílu. Konat se mìla na Rasové, vzdálené od Luhaèovic asi tøicet kilometrù vzduchem. Tenkrát nás tam bez dozoru nechtìli pustit ani na èestné pionýrské. A tady si mašírujou neplnoleté skautky pár tisíc mil od domova... Oceán mne lákal svou modøí. Žadonil jsem na Štìpánovi, abychom šli zvlažit špièky nohou. Nechtìl. Ale co mìl se mnou dìlat. Myslím toho nelitoval. Oceán byl nádhernì modrý a divoký. K nìmu jsme museli projít hustým lískovým lesem. V divoké krajinì bylo mnoho balvanù. Pobøeží sestávalo jakoby z pravidelných kvádrù. Jen uprostøed, v údolíèku, kde jsme stáli, bylo mnoho balvanù porùznu nakupených pøes sebe. Tudy zøejmì postupoval ledovec. Všude byl klid, nikde nikdo. Oceán majestátnì huèel svou dávnovìkou melodii. Pozdìji jsme se dozvìdìli, že tato místa patøí do prvohor a jsou spolu s místy v Jugoslávii a Mexiku podobná (to jsme ještì nevìdìli, že Štìpána zavane osud i do Nového svìta). Pokoušeli jsme se dokonce i svlažit v oceánu. Pøes sluneèný den se nedalo v ledové vodì bydlet. Když jsme si pobøeží dostateènì prohlédli, byl nejvyšší èas vyrazit k cíli naší cesty do terasovitých skal. A tak jsme tiše minuli stan na útesu, kde se snad

Cestopis

str: 72

milenci, nikým nerušeni, chtìli kochat západem slunce do oceánu. Mezi pobøežím a prvními terasami skal vedla cesta. Podle Štìpána do Galway. Teï jsme na ní stáli. Øešili jsme dilema. Nemáme vodu. Co teï? Stopovat? Jít ji hledat? Kam? Stopujeme. Chvíli jedním smìrem. Chvíli druhým. Nic. Slunce a vítr nás vysušují. Nic. Nikdo, a tìch aut není mnoho, nezastavuje. No nic, musíme se rozhodnout k nìjakému èinu. Štìpán poèká a já vylezu do skal zjistit, jak to tam vypadá. Ponechávám ho u zavazadel a šplhám nahoru. Zdolávám jednu terasu. Procházím kamenitou krajinou s místními trsy trav. Šplhám na další terasu, není to zrovna jen tak. Tady to již vypadá jako nìkde na mìsíci, samé kamení a kamení. Jakoby zkamenìlá moøská zvíøena. Tu tuèòák, tu lachtan, tu Èochtan. Složené z kamení kruhy a obrazce, zøejmì souèasné. Podivnì mrtvá krajina plná ticha. Již ani šum oceánu zde slyšet není. Nikde však vody nevidìt. Další z teras jakoby tvoøila hradbu do jiného svìta. Musel jsem najít nejschùdnìjší místeèko. Jakousi skulinu v té zdi. Vyšplhal jsem se a zjistil jsem. Jen další a další terasy. Voda jen v kalužích, hnijící a zapáchající. Vrátil jsem se pln zklamání. Jindy by v tak krásném poèasí zajásal nad tak podivuhodnou krajinou, ale teï, kdy jazyk byl již k patru pøilepen, nebylo vhodné jásati nám. I pøes nepøíliš zdaøilý mùj prùzkum, rozhodl Štìpán (coby prùvodce mùj po konèinách zdejších), že než vyèkávati pøíchod smrti zde u silnice, str: 73

Soutìska vyústila v rozlehlou pláò. Dominantou této plánì byla skála, kterou jsme pro její nápadnou podobu nazvali Slonice a mládì. Kol dokola vùkol byla spousta balvanù, Slonice však nejvìtší z nich byla. Ostatní balvany vypadaly také jako zkameTady to již vypadá jako nìkde na mìsíci, samé kamení a kamení. nìlá africká zvíøena. Jakoby zkamenìlá moøská zvíøena. Foto: A. P. Celá tato scenérie vyrazíme, pokud je ještì slunce vy- v zapadajícím slunci vypadala pøesvìdèivì jako u napajedla v africké soko, do skal. A tak se i stalo... Minuli jsme místa, která jsem na- pustinì. Chtìl jsem si udìlat snímevštívil pøi prùzkumu. Nutno dodat, èek tohoto výjevu, když jsme však že Štìpánovi se tam také líbilo. dorazili dolù, nebylo možné poøíditi Bylo to, jakobychom procházeli rùz- dobrou kompozici nebo slunce schonými krajinami. Každá terasa mìla valo se za skalisko a nastavší šero znejinou podobu. Chvíli jsme se zasta- možòovalo další fotografování. vili u kruhù vytvoøených z balvanù Prvotním úkolem naším bylo malé a pokoušeli se uhodnout jejich smy- údolí s dobytkem a lískovým lesem. sl. Bylo to však marné. Obrazce, Vody dobré k pití nebylo nikde. Vyviditelné jen z orbitálního letu, ne- šplhali jsme se nad údolí. Teï jsme bylo možno rozluštit. Když jsme mìli výhled do kraje dobrý. I vidìli zdolali terasu, která se nám jevila jsme kudy jsme sestupovali od hradu již jako vrchol, otevøela se dole pod k oceánu. Nad námi na skalách, dobnámi malá soutìska mírnì se sva- rou hodinu ostré chùze, na obzoru žující nalevo od nás, zøejmì smì- byla stavení. Štìpán se tam vydal rem k oceánu. Na její druhé stranì, pro vodu. Já jsme zatím ukryl naše pøímo naproti nám, terasy zøejmì batohy a jal jsem se hledat místo pokraèovaly smìrem k vrcholu po- vhodné k táboøení. Nebylo to nic jedhoøí. Snad. My se dali soutìskou noduchého, jak se zprvu zdálo. Kradolù. Soutìska zøejmì tvoøila jakou- jina tato byla totiž velmi èlenitá. si pøírodní bariéru pro ovce. Místy Místeèka na spaní ni pro jednoho byla totiž pøehrazena napøíè. Byly nocležníka. Dlouho jsem bloudil tu i menší kruhové a ètvercové stav- krajinou a slunce již se odhodlávalo by z balvanù, sloužící zøejmì pas- ulehnouti do oceánu. Nakonec jsem tevcùm k shromažïování stád nebo jakýsi plácek našel. A to až na samém okraji terasy. Nádherný byl výjako pøístøešky.

Mysch+Masch No: 17

hled do kraje. Cestou pro batohy jsem si na svých svìtlých cestovních kalhotách všiml drobných miniaturních teèièek. Zprvu myslel jsem si, že se jedná o pyl místní kvìteny. Nepøikládal jsem tedy tìmto teèièkám zvláštní pozornost. Jakési podivné nutkání mne donutilo prohlednout si tyto teèièky zevrubnìji. A jéje, hrùza mne ale polila. To není pyl, ale desítky, ba stovky drobounkých kl횝at. Odstranit je z nohavic mi zabralo asi pùlhodinku. Pak jsem naložil batohy na záda a bøicho a po balvanech, jichž zde bylo rozesetých mnoho, kterak horský kamzík doskákal jsem k našemu táboøišti na okraji terasy. I pøes veškerou možnou opatrnost jsem na nohavicích objevil kolonie tìchto cizopasníkù. Jejich zvýšený výskyt v tomto kraji bude zøejmì zapøíèinìn množstvím hostitelù spásajících zdejší trávu. Ale to už se na nebi odehrávalo jedno z nejkrásnìjších nebeských drastr: 74

(Adam Poncza – pokraèování pøíštì)

mat. Slunce se chystalo uložit k spánku do kolébajících vln oceánu. Pozoroval jsem tuto úchvatnou pøírodní scenérii, meditujíc o vesmíru. Hodnì jakobychom znali, ale mnohé zùstává nám skryto. I slunce, než ulehlo v oceán, ukrylo se v mracích... Rychle se zaèalo smrákat... „Slunce zapadalo pod obzor, stmívalo se a já, uvelebiv se do svého pelechu, pøemítal jsem o svém životì. Bloudím svìtem jako Ahasver, mnohé útrapy zbrázdily mé líce a od nekoneèných trampot zbìlel mùj vous i vlas... A pøece jak je to krásné, když se èlovìk tak volnì potuluje boží pøírodou a netrudí se pranic tím, kde kosti složí. Na obloze se zatím vyrojily davy hvìzdièek, èistých a jasných. Vyøiïte pozdrav vzdálené otèinì, žádám je, a tiše, blaženì usnu. Krásní snové obletovaly mì po celou noc. (Èenìk Paclt, v Jižní Africe)“

Všude byla spousta krásných zdí, domù, usedlostí, krav, koní a ovcí... Fotka: Adam Poncza

Cestopis

str: 75

Môžete opísa, èo bolo úlohou tzv. „likvidátorov“ v Èernobyle? Èernoby¾skí likvidátori sú všetci tí, ktorí boli priamo zainteresovaní v odstraòovaní následkov havárie v èernoby¾skej zóne (upratovaèi, stavbári, vodièi, príslušníci milície, meraèi radiácie, vedci, úradníci...) a tiež tí, ktorí pomáhali pri odstraòovaní (údržba, rozlièné služby). Termín „likvidátori“ je odvodený z formálneho sovietskeho názvu tejto skupiny: „úèastníci likvidácie následkov havárie v Èernoby¾skej atómovej elektrárni“. Doteraz nie je známe, aká je skutoèná ve¾kos skupiny, ktorej sa to týka. Poèet 600 000 – 900 000 sa mi zdá pravdepodobný, iné dostupné údaje udávajú len 340 000 vojenských likvidátorov. Poznáte aspoò jedného likvidátora, ktorý je zdravý ?

Sergii MIRNYI ( 1959, Poltava, Ukrajina) je ekológ, spisovate¾ a autor viacerých odborných publikácií. V roku 1986 bol zo zálohy nasadený na likvidáciu JE Èernoby¾, kde pôsobil ako velite¾ roty zisovania radiácie. V súèasnosti sa venuje prednáškovej èinnosti o úèinkoch havárie po celej Európe. Keï som prvý krát poèul túto otázku, okamžite som odpovedal -„Nie.“ Ale po dlhšej úvahe musím doplni dôležité vysvetlenie k mojej bezprostrednej ¾udskej reakcii. Mohli by sme sa opýta inú otázku-„A poznáte niekoho, kto má vyše tridsa a je úplne zdravý? A niekoho, kto má vyše štyridsa? A pädesiat?“ Odpoveï na túto otázku pravdepodobne bude „Nie.“ alebo „Ve¾mi málo ¾udí“. A 35-50 bol najbežnejší vek èernoby¾ských likvidátorov. Ïalší dôležitý problém je, èo sa dá chápa pod slovom zdravý ? Je pomerne ažké definova toto slovo, chápané skôr intuitívne, v striktných formálnych termínoch. Iný problém je v tom, ako radi upozoròujú vedci, že „potom“ neznamená „v dôsledku“. A toto je jeden z najpodstatnejších problémov moder-

Èernobylský likvidátor

Gjakovë.jpg

Mysch+Masch No: 17

nej vedy týkajúcej sa Èernoby¾u (rovnako ako ostatných ekologických problémov), pretože pod¾a môjho názoru v súèasnosti chýbajú techniky, ktoré by mohli spo¾ahlivo rozlíši skutoèné prípady zdravotných následkov havárie. To okrem iného znamená, že by sa mali bra do úvahy nielen „vedecké“ dáta, ale aj morálne, etické a kultúrne oh¾ady. Aký je Vᚠosobný názor – Myslíte si, že atómová energia je bezpeèná? ŽIADNY zo spôsobov produkovania energie nie je 100% bezpeèný (aj obyèajný oheò na v peci, pretože môže ma zlé dopady na dom a na les). Takže v skutoènosti ide o najmenej poškodzujúci spôsob produkcie energie. A o to, ko¾ko energie skutoène potrebujeme. Mne sa atómová energia nezdá najoptimálnejšou vo¾bou. Verím, že v mnohých prípadoch je jej rozvoj presadzovaný neenergetickou sférou (konkrétne armádou, politikou a inými preferovanými oblasami). Je urèite podporovaný ve¾kou prestížou, ktorú jadrové programy získali v dobe Studenej vojny. Aký je názor ¾udí na Ukrajine ? Èo sa týka názoru ¾udí na Ukrajine a pravdepodobne v celej oblasti bývalého ZSSR, môžem konštatova, že ekologické oh¾ady ustupujú ekonomickým obavám. Toto je celkový stav v mnohých rozdielnych krajinách sveta. Rád by som to doložil slovami svojho priate¾a z Arménska, ktorý potom, èo žil jednu zimu len s nieko¾kohodinovou dodávkou elektriny na deò, povedal o obnovení prevádzky arménskej jadrovej elektrárne, (ktorá je umiestnená v oblasti so zvýšenou seizmickou aktivitou) : „Je lepšie spusti atómovú elektráreò než ži ako jaskynní ¾udia.“ Výstižný a bolestivý príklad ažkej vo¾by ¾udí

Mysch+Masch No: 17

str: 76

z krajín v transformácii, ktorú musia v súèasnosti urobi. Èernoby¾ská katastrofa sa stala pred vyše 13 rokmi. Myslíte si, že následky sú dôležité a zrejmé aj v súèasnosti? Myslím si, že aj teraz, po 13 rokoch , èernoby¾ská katastrofa má ve¾mi dôležité a vidite¾né následky. Doteraz nebol tento fenomén primerane pochopený, nie je dôkladne odstránený a – èo môže by ešte nebezpeènejšie – z dôvodov nepochopenia a podceòovania to môže ma ve¾mi závažné dopady na mnoho oblastí energie, ekológie, ¾udského zdravia a života v budúcnosti. Nemám na mysli nevyhnutne priame dopady, ale cestu vývoja, ktorá bude zvolená a bude nevyhnutne nejakým spôsobom ovplyvnená tým, èo sa stalo v Èernobyle. Nepochopenie a zlá interpretácia èernoby¾skej skúsenosti môžu by ešte horšie ako katastrofa sama.

Rothovor vedla Lenka v BratislavìKukurováv v èervenci 99 Ilustraèní foto: Archiv Hnutí DUHA

ampaò proti dostavbì jaderné elektrárny Temelín pokraèuje I po rozhodnutí vlády letos na jaøe, které o pouhé dva hlasy potvrdilo zámìr ministra Grégra Temelín dokonèit, v kampani proti této elektrárnì pokraèujeme. Oficiální materiály a studie již potvrdily naše argumenty, že Temelín je zbyteèný a drahý. Teï tedy jde zejména o to, prosadit odpovídající rozhodnutí politikù. Èasu není mnoho a jde opravdu o všechno. Protože Temelín považujeme za jedno z klíèových témat a rovnìž veøejnost jej s ekologickým hnutím (a jeho úspìchy) èasto spojuje, mìli bychom vyvinout maximální úsilí za jeho zastavení. V srpnu 2000 hodlá ÈEZ do prvního reaktoru vsunout uranové palivo - to je pøelomový okamžik, kterému má smysl bránit, protože poté již dojde k radioaktivnímu zamoøení elektrárny, èímž náklady na její demolici (a už brzkou èi za tøicet let provozu) mnohonásobnì narostou. Zbývá nám tedy necelý rok. Èemu se nyní vìnujeme? a) dokumentace a EIA V souèasné dobì se ve spolupráci s dalšími organizacemi snažíme o zpøístupnìní a projednání dokumentace o Temelínì, kterou již léta odmítají veøejnosti poskytnout ÈEZ a Okresní úøad v Èeských Budìjovicích. Jedná se nám zejména o podklady k projektovým zmìnám na Temelínì. Tyto zmìny nebyly nikdy projednány z hlediska dopadù na životní prostøedí (EIA), aèkoliv to požaduje zákon è. 244/92. Nìkteré ze zmìn jsou zásadní a mají prokaza-

K

M str: 77

c ys

& h

telnì na životní prostøedí vliv. V rozporu s tím, že øádné posouzení zmìn neprobìhlo, jsou podle ÈEZ i OkÚ jejich dopady nulové nebo pozitivní. b) jarní akce Na jaro plánujeme v rámci koalice obèanských sdružení sérii veøejných akcí, která vyvrcholí v èervenci táborem a festivalem u Temelína. Vzhledem k organizaèní nároènosti vás již nyní prosíme o pomoc (bližší informace o možnostech zapojení získáte na naší kontaktní adrese). První významnìjší temelínskou akcí roku 2000 bude již pátý roèník vynášení Morany a Urany z Temelína, které probìhne o víkendu 24. až 26. bøezna. Mimo vynášení smrtek pøipravujeme koncert, dílnu o JE Temelín a o možnostech, jak kdo mùže k aktivitám pøispìt v jiných mìstech. Seznámíme vás rovnìž s aktuální podobou pøíštích akcí. Všichni jste srdeènì zváni. c) výstava Dalším projektem je výstava „Aby se nám rozsvítilo - šetrná energie pro každého“. Jejím cílem je pøedevším nabídnout obèanùm praktické a srozumitelné informace o tom, jak mohou v každodenním životì energií šetøit a jak využívat alternativní zdroje energie. Ukazujeme rovnìž souvislosti životního stylu a dnešní neudržitelné energetiky založené na fosilních palivech a jaderných elektrárnách. V zimních mìsících je výstava instalovaná ve vnitøních prostorách, od jara do podzimu putuje pod stanem o rozmìrech 9x6 metrù. V prùbìhu roku 2000 plánujeme navštívit pøibliž-

a M

h sc

o f In

Info

ILLING ART DISTRIBUTION distribuce èasopisù, zinù, brožur, hudby, samolepek atd. Vše v duchu D.I.Y. kontrakultury (Udìjej to sám), aktuální seznam za známku. Marek Letocha, Okružní 932, 735 14 Orlová - Lutynì, tel:069/ 6520507.

&M

adále platí výzvy z pøedcho-zích M+M, že máme zájem

hI nfo

N

str: 78

o informace o zajímavých kapelách, divadlech a rùzných kumštýøích (výtvarné projevy, performance atd. fantazii se meze nekladou), se kterými bychom na základì vzájemné domluvy mohli spolupracovat na festiválku MIŠ MAŠ PÁRTY nebo dalších našich podujetích, tøebas i na stránkách tohoto èasopisu. S nápadem mùže pøijít kdokoliv z vás, neèekáme na hvìzdy, chceme kulturu lidí pro lidi.

asc

rivaty View Of Slavery - distri buce nejrùznìjších èasopisù, brožur, knih a dalších tiskovin, též v menší míøe hudebních nosièù, vše se týká ekologie, lidských práv a ochrany zvíøat, veganství a zdravého zpùsobu života, zeleného anarchismu, alternativní hudební kultury apod. Seznam za známku u : P.V.O.S., P.O.Box 3, 262 42 Rožmitál pod Tøemšínem.

P

sch

K

ezávislý „kulturní“ obèasník SLUNÍÈKO oznamuje, že v srpnu 99 vyšlo jeho druhé èíslo, má 44 str.A5, stojí 20 Kè a sehnat se dá na adrese: Václav Stoupal, Vísky 62, 679 33.

N

nì 50 mìst v celé Èeské republice. Uvítáme pomoc s organizováním výstavy v místì vašeho bydlištì nebo pùsobení (výbìr prostoru, výlep plakátù a jiná propagace, kontakty na regionální novináøe, pomoc s instalací). Pokud se chcete dozvìdìt více èi nám nìjakým zpùsobem pomoci, kontaktujte: Hnutí DUHA (Marcela Nolèová), Bratislavská 31, Brno 602 00, tel.:05-45213802, fax: 05-45214429, e-mail:[email protected]

M+M

My str: 79

Písòový text ostravské alternativní skupiny The Pych (èti tepich). Fotka: ZDŠ

A navždy zachová se èas Èas co spojoval nás A navždy zachová se v nás Ten èas

Za sliby a za pøísahy Za zrady, pomsty a tak Poøád je tu víra a smrt, co pøed svìtem schovávᚠStovky lidí, tváøí a jmen Které ještì nìkdy potkᚠVymìnil bys ihned za den Který právì prožíváš

A navždy zachová se èas Èas co spojoval nás A navždy zachová se v nás Ten èas

Až jednou všechno skonèí Nebudeme si mít co øíct Až jednou vytratí se Ze vzduchu ten pocit více Na poslední stéblo trávy Na vyprahlé zemi tady Na spálené poušti touhy Mám jen jedno pøání:

(Robert Hejduk, Jan Gajdica)

Èas Èas

Mysch+Masch No: Info 17 M+M

PØIPOMENE

VÁM

+ pošta

+ pošta

K dostání na adrese M+M

...Velmi živì

Nikoliv hudbou, ale pøímým pøenosem energie bylo vystoupení SKA(kavé) kapely z PolSKA, jak potvrdí dodnes zpocení úèastníce(ci) M+M party VI. Fonický záznam této události obsahuje magnetický pásek uzavøený v inzerované kazetì.

Mysch&Masch – Kulturní obšastník o všelièemœ. Vydává sdružení M&M ve spolupráci s Tomovou kopírkou. Redakèní rada: Ajša, Šašina, Martina, Anièka. Založeno na jaøe 1993. Jazykové „korektury“: Anièka Rosenbergová, Ajša. Grafická úprava a sazba: ZDŠ, Vychází jednou za pùl roku (Leden, èerven – uzávìrka pøíštího èísla je koncem kvìtna). Vydávání nepovoleno nikým, nevyžádané pøíspìvky vítány, nepovolené kopírování povoleno. Majitel každého èísla získal právo dát jej pøeèíst komu chce, protože pøedevším proto vzniklo. Cena podle rozsahu, dnes 25 korun. Komerèní plošná inzerce pouze na „slušné“ vìci, cena: 1 str (A5) 200 Kè, menší rozmìry ekvivalentnì (pøíp. výmìnou). Pøíjmy z inzerce slouží ke snížení ztráty z vydávání èasopisu. Pøedplatné je formou „ètenáøského konta“ tj. pošlete libovolnou sumu (min. 25+poštovné) a my vám budeme M+M posílat až do vyèerpání konta. Aktuální poštovné je 16 Kè. Oznamy do „M+M Infa„ zaøazujeme zdarma. Adresa pro zasílání pøíspìvkù: Radim Pešek, Bezruèova 787, 687 71 Bojkovice, E-mail: [email protected] M+M na Internetu: zatím furt není

70,-

Akurat

stejnojmenná kompilaèní kazeta, která jest exlutivním a vìrným záznamem hudebních produkcí tam provozovaných

70,-

/Akurat/Am/Ghettoswingers/ M. Hlávka/Chmury The/ if.../Kochta band/Nejsme v plánu/Pustiven/The Pych/ Trottel/Zabloudil/

GENIUS M&M party No VI. (1999) (1999) LOCI Mysch&Masch records vydal: