Poděkování: Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí diplomové práce Mgr. Nádvorníkové Ph.D., za její cenné rady a spolupráci při zpracování mé diplomové práce. Velké poděkování také patří všem respondentům, kteří se do mého výzkumu zapojili a pomohli ke vzniku této diplomové práce.
Název diplomové práce: Sociální služby pro dospělé osoby se zdravotním postižením Jméno a příjmení autora: Bc. Ilona Hummelová Akademický rok odevzdání diplomové práce: 2014/2015 Vedoucí diplomové práce: Mgr. Lenka Nádvorníková Ph.D. Anotace Diplomová práce na téma „Sociální služby pro dospělé osoby se zdravotním postižením“ řeší problematiku osob se zdravotním znevýhodněním a především zabezpečení služeb pro tyto osoby. Diplomová práce se zabývá sociálními službami v České republice. Detailně se práce zaměřuje na konkrétní oblast republiky, kterou je město Česká Lípa, ležící v Libereckém kraji. Hlavním cílem diplomové práce je nejen zjistit aktuální nabídku sociálních služeb pro dospělé osoby se zdravotním postižením ale zároveň zjistit poptávku po těchto službách ze strany dospělých osob se zdravotním postižením v rámci vybraného města. Teoretická část diplomové práce se věnuje problematice sociálních služeb v České republice a empirická část zjišťuje konkrétní stav v dané oblasti. V závěru diplomové práce je celá situace zhodnocena a zároveň jsou navržena doporučení vedoucí k nabídce sociálních služeb, která odpovídají potřebám města. V práci je promítnuta autorčina osobní dlouhodobá zkušenost v této oblasti. Klíčová slova: Osoba se zdravotním postižením, registr poskytovatelů sociálních služeb, sociální služba, sociální práce, zákon o sociálních službách.
Title of thesis: Social services for adults with disabilities Name and surname: Bc . Ilona Hummel Academic year of submission of the thesis: 2014/2015 Supervisor: Mgr. Lenka Nádvorníková Ph.D.
Annotation Thesis on Social services for adults with disabilities deals with the issue of physically, mentally, intellectually, sensually, or differently handicapped persons and especially the range of provided social services. This thesis is focused on social services in the Czech Republic. In detail this work addresses situation in the city of Česká Lípa in Liberec region. Thesis is divided into two main parts. The first theoretical part describes the history of social services in the Czech Republic as well as in Česká Lípa. Subsequently the range of social services for adults with disabilities is mapped. The second part of the work is focused empirically and fully concentrates on the situation in Česká Lípa without adjacent villages. Chapters in this section analyze the need of social services by disabled adult community. Attention is paid to the level of usability of offered social services. The conclusion of this thesis includes evaluation of aspects above and proposal of steps which should be taken in order to provide social services which meet the needs of the city. The work reflects the author's long personal experience in social services.
Keywords: Disabled person, social services, social work , Law on social services, Register of providers of social services.
Obsah
Seznam grafů .................................................................................8 Seznam tabulek .............................................................................8 Seznam zkratek .............................................................................9 Motto: ............................................................................................10 Úvod ..............................................................................................10 1
Osoba se zdravotním postižením ..................................11
2
Sociální služby ................................................................14 2.1
Základní pojmy z oblasti sociálních služeb ................................................... 14
2.1.1
Výklad sociální služba ................................................................................ 14
2.1.2
Projekt „Podpora procesů v sociálních službách“ .................................... 16
2.1.3
ESF a OPLZZ ............................................................................................. 17
2.1.4
Kvalita poskytování sociálních služeb – standardy kvality a inspekce ...... 17
2.1.5
Asociace poskytovatelů sociálních služeb .................................................. 18
2.2
Historie sociálních služeb .............................................................................. 19
2.2.1
Středověk .................................................................................................... 19
2.2.2
Renesance a doba osvícenská .................................................................... 20
2.2.3
Rakousko uherská monarchie do první světové války ................................ 21
2.2.4
Od vzniku samostatného státu až po konec druhé světové války ............... 21
2.2.5
Poválečné období ....................................................................................... 22
2.2.6
Od komunistického převratu do padesátých let ......................................... 22
2.2.7
Šedesátá léta............................................................................................... 23
2.2.8
Sedmdesátá a osmdesátá léta ..................................................................... 23
2.2.9
Období po roce 1989 .................................................................................. 24
2.2.10 2.3
Transformace a deinstitucionalizace ...................................................... 24
Historie sociálních služeb v České Lípě ........................................................ 26
2.3.1 2.4
Novodobá charakteristika sociálních služeb v ČR ........................................ 28
2.4.1
Základní druhy sociálních služeb ............................................................... 30
2.4.2
Základní formy sociálních služeb ............................................................... 31
2.4.3
Seznam a popis sociálních služeb .............................................................. 31
2.5
Standardy kvality sociálních služeb ............................................................... 32
Sociální služby v obci Česká Lípa ................................34
3 3.1
Vybrané území ............................................................................................... 34
3.2
Komunitní plánování sociálních služeb ......................................................... 34
3.3
Přehled poskytovatelů sociálních služeb v obci Česká Lípa ......................... 41
3.4
Rozdělení sociálních služeb ve městě Česká Lípa dle formy ........................ 41
Empirická část ................................................................45
4 4.1
Výzkumný projekt ......................................................................................... 46
4.1.1
Cíl výzkumu ................................................................................................ 46
4.1.2
Předmět a objekt výzkumu .......................................................................... 46
4.1.3
Výzkumné otázky ........................................................................................ 46
4.1.4
Hypotézy ..................................................................................................... 47
4.1.5
Popis a charakteristika výzkumného vzorku .............................................. 47
4.1.6
Metodologie výzkumu ................................................................................. 50
4.1.7
Etické principy výzkumu ............................................................................. 51
4.1.8
Způsob zpracování a vyhodnocení dat ....................................................... 51
4.2
Zpracování a analýza empirických dat .......................................................... 52
4.2.1
Předvýzkum ................................................................................................ 52
4.2.2
Vlastní analýza získaných dat .................................................................... 53
4.3
5
Období po roce 1989 .................................................................................. 27
Ověření hypotéz ............................................................................................. 63
Diskuse ............................................................................65
5.1
Výsledky z výzkumného procesu .................................................................. 65
5.2
Doporučení pro praxi vycházející z praktických zkušeností autorky ........... 67
Navrhovaná doporučení ................................................73
6 6.1
Přínos DP práce pro studium a profesní praxi. .............................................. 75
Závěr.............................................................................................76 Seznam použitých zdrojů ...........................................................78 Seznam příloh:.............................................................................83
Seznam grafů Graf 1: Využití terénních sociálních služeb dle pohlaví ............................................ 54 Graf 2: Využití ambulantních sociálních služeb dle pohlaví .................................... 57 Graf 3: Využití pobytových sociálních služeb dle pohlaví ........................................ 59 Graf 4: Míra využití sociálních služeb dle formy a pohlaví....................................... 60 Graf 5: Porovnání využitelnosti sociálních služeb dle formy .................................... 61 Graf č. 6: Míra využití sociálních služeb dle pohlaví ................................................ 62
Seznam tabulek Tabulka 1: Charakteristika jednotlivých kvót - uživatelé .......................................... 48 Tabulka 2: Specifikace výzkumného vzorku - využití forem služeb ......................... 49 Tabulka 3: Charakteristika jednotlivých kvót - poskytovatelé .................................. 49 Tabulka 4: Specifikace výzkumného vzorku - poskytovatelé sociálních služeb ....... 49 Tabulka 5: Terénní sociální služby – počet žen a mužů poptávající terénní služby .. 53 Tabulka 6: Terénní sociální služby – vztah poptávky a nabídky ............................... 55 Tabulka 7: Ambulantní sociální služby - počet žen a mužů poptávající ambulantní služby ................................................................................................................. 56 Tabulka 8: Ambulantní sociální služby - vztah poptávky a nabídky ......................... 58 Tabulka 9: Pobytové sociální služby - počet žen a mužů poptávající pobytové služby ............................................................................................................................ 58 Tabulka 10: Pobytové sociální služby - vztah poptávky a nabídky ........................... 60
8
Seznam zkratek APSS ČR – Asociace poskytovatelů sociálních služeb České republiky ČL – Česká Lípa ČR – Česká republika DP – Diplomová práce DPSS – Denní a pobytové sociální služby ESF – Evropský sociální fond EU – Evropská unie ID – Invalidní důchod IP 2 - Individuálního projekt – Podpora střednědobého plánování a rozvoje kvality sítě sociálních služeb v Libereckém kraji KP – Komunitní plánování MPSV – Ministerstvo práce a sociálních věcí PNP – Příspěvek na péči OPLZZ – Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost ORP – Obec s rozšířenou působností OSSZ – Okresní zpráva sociálního zabezpečení ZP – Zdravotní postižení
9
Motto: „Vědění je síla.“ Francis Bacon, 16. Století.
Úvod Tématem diplomové práce jsou sociální služby, které jsou poskytovány osobám se zdravotním postižením. V dnešní době je tato problematika v rozsáhlém vývoji a dochází v ní k významným úpravám a změnám. Je ovlivněna evropskými trendy, dochází v ní k modernizaci, profesionalizaci, k ekonomizaci. Norma, která reguluje kvalitní poskytování sociálních služeb je zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách. Fakta této normy ovlivňují celé téma diplomové práce. Předmětem tématu této diplomové práce je sběr informací v oblasti sociálních služeb zaměřený na cílovou skupinu dospělých zdravotně postižených osob. Tato práce vyjadřuje různé podrobnější poznatky týkající se legislativního pohledu na sociální služby v České republice, historii poskytování pomoci v širším slova smyslu a prozkoumání aktuální situace sociálních služeb ve vybraném území. Hlavním cílem diplomové práce je nejen zjistit aktuální nabídku využívání sociálních služeb pro dospělé osoby se zdravotním postižením, ale zároveň zjistit poptávku, neboli využívání těchto služeb ze strany dospělých osob se zdravotním postižením v rámci vybraného města Česká Lípa. Teoretická část diplomové práce se věnuje problematice sociálních služeb v České republice a empirická část zjišťuje konkrétní stav v dané oblasti. K volbě tohoto tématu vedla autorku aktuální situace v sociální sféře v oblasti péče a podpory dospělých zdravotně postižených občanů. Z dlouholetých pracovních zkušeností s problematikou osob se zdravotním postižením a ze sedmiletých osobních zkušeností (z vlastní rodiny) vyvstalo několik témat a řada důležitých poznatků, které autorka vyjadřuje v této odborné práci.
10
1 Osoba se zdravotním postižením Cílem této kapitoly je seznámit čtenáře s problematikou osob se zdravotním postižením1. V první řadě je nutné podotknout, že existuje několik druhů definic pro výše jmenovanou cílovou skupinu. Každá definice je brána z jiného pohledu a slouží legislativně určitému účelu. Pro účely DP autorka vybrala z níže uvedených definic OZP tu, kterou uvádí zákon o sociálních službách. V empirické části byl výzkumný vzorek – OZP rozšířen o věkovou hranici 18 - 64 let. Pro toto rozmezí se rozhodla na základě předepsaného věkového rozdělení cílových skupin za účelem zápisu do veřejného registru MPSV. Za účelem získání průkazu osoby se zdravotním postižením platí ujednání zákona č. 329/2011 Sb. o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a přílohy č. 4 jeho prováděcí vyhlášky, kde je doslova psáno. „Nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením náleží osobě starší jednoho roku s tělesným, smyslovým nebo duševním postižením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, které podstatně omezuje její schopnost pohyblivosti nebo orientace včetně osob s poruchou autistického spektra.“ Čím vyšší je míra omezení, tím větší stupeň ochrany a vyšší typ průkazu se poskytuje. Osoba se zdravotním postižením může být držitelem průkazu TP (těžké postižení), ZTP (zvlášť těžké postižení) nebo průkazu ZTP/P (zvlášť těžké postižení a průvodce). Podrobnější vysvětlení poskytují následující věty, které jsou uvedeny v Příručce pro osoby se zdravotním postižením v roce 2014 (2013, s. 6-9). „Nárok na průkaz označený symbolem „TP“ (průkaz TP) má osoba se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra.“ „Nárok na průkaz označený symbolem „ZTP“ (průkaz ZTP) má osoba s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra.“
1
Autorka se sice zabývá cílovou skupinou dospělých OZP, ale využila definice všeobecného pojetí OZP. Dospělou OZP autorka zvolila pro účely DP osobu, která splňuje věkové rozmezí 18 – 64 let. Toto věkové rozmezí je čerpáno ze standardizovaných dotazníků, které se vyplňují při žádosti o registraci sociální služby do celostátního registru sociálních služeb, který spravuje MPSV. O registru sociálních služeb bude v DP podrobně pojednáno v kapitole 3.3 s názvem Přehled poskytovatelů sociálních služeb v obci Česká Lípa.
11
„Nárok na průkaz označený symbolem „ZTP/P“ (průkaz ZTP/P) má osoba se zvlášť těžkým funkčním postižením nebo úplným postižením pohyblivosti nebo orientace s potřebou průvodce, včetně osob s poruchou autistického spektra.“ Pro účely zaměstnávání osob se zdravotním postižením legislativa v podobě zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, stanovuje definici osob se zdravotním postižením následovně: „Osobami se zdravotním postižením jsou fyzické osoby, které jsou: a. orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními ve třetím stupni, b. orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními v prvním nebo druhém stupni.“ Pro účely vzdělávání osob definuje zdravotní postižení školský zákon č. 561/2004 Sb. v paragrafu 16, odstavci 2 zdravotní postižení následovně: „Zdravotním postižením je pro účely tohoto zákona mentální, tělesné, zrakové nebo sluchové postižení, vady řeči, souběžné postižení více vadami, autismus a vývojové poruchy učení nebo chování.“ Pro účely zákona o sociálních službách se používá tato definice vycházející ze zákona č. 108/2006 Sb.: „Zdravotním postižením se rozumí tělesné, mentální, duševní, smyslové nebo kombinované postižení, jehož dopady činí nebo mohou činit osobu závislou na pomoci jiné osoby.“ Pro tuto definici se autorka diplomové práce rozhodla při realizaci výzkumu. Definování zdravotního postižení v rámci evropského antidiskriminačního práva. Zajímavostí pro autorku je myšlenka popsaná v mezinárodním dokumentu zabývajícím se definicí zdravotního postižení. Tento dokument se nazývá „Síť odborníků EU na diskriminaci z důvodu zdravotního postižení“. Je velice zajímavé přemýšlet o zdravotním postižení z hlediska zdravotního nebo z hlediska sociálních dopadů, tak jak to uvádí níže popsaná stať. „Dokument vychází ze šetření a diskusí Evropské skupiny odborníků na diskriminaci z důvodu zdravotního postižení a shrnuje informace o definicích zdravotního postižení v antidiskriminační legislativě v těch zemích EU, které přenesly rámcovou směrnici 2000/78/ES do konce roku 2003“ (Degener, 2006). Klíčovým tématem šetření je, zda definovat zdravotní postižení z pohledu medicínského nebo sociálního. Rozdíl je v tom, že z lékařského pohledu jsou 12
překážky každodenního života, které musí osoba se zdravotním postižením překonávat, způsobeny jejich postižením. Sociální pohled však tyto překážky přesouvá mimo jedince se zdravotním postižením. Jde o veškeré bariéry sociální, architektonické a bariéry v životním prostředí. Závěry diskuse odborníků přes problematiku definice zdravotního postižení na téma, zda upřednostnit lékařský model nebo model sociální má velký dopad na evropskou politiku z pohledu zdravotního postižení. Jde o to, zda dojde ke změně charitativní politiky na politiku právně zakotvenou a zdravotní postižení bude vnímáno jako sociální konstrukce. Pojem osoba se zdravotním postižením je často používán jinými slovy jako osoba s handicapem. Původ termínu „handicap“ vysvětluje Jaro Křivohlavý v knize „Psychologická rehabilitace zdravotně postižených“. Lidé znalí angličtiny, odkud tento termín pochází, rozeznají v tomto slově jednak „hand“ – ruka, jednak „cap“ – čepice. Jak ale tato dvě slova spolu souvisejí? Odpověď nám dává pohled do situace, v níž toto slovo vzniklo. Šlo o rozsouzení dvou svářejících se stran, kde se soud nemohl rozhodnout, na čí straně je vina. Za této situace se přistoupilo k „vyšší“ spravedlnosti – k osudí. Do čepice se vložily dva kamínky, jeden bílý a druhý černý. Poté nevinné dítě vzalo jednoho z účastníků sporu za ruku a zároveň vytáhlo z čepice jeden kamínek. Ten, který tak dostal černý kamínek, byl handicapován. V češtině používáme slova „znevýhodněn“ nebo „zdravotně postižen“. Neptáme se proč, ale zajímáme se o jeho fyzický i psychický stav“ (Křivohlavý, 1985. s. 22). Na závěr této kapitoly autorka cituje slova z knihy „Jsme invalidé“, kterou napsala Eva Kacanu.2 “Tak jako v každé společnosti, také v naší se setkáváme s lidmi s různým zdravotním či tělesným handicapem. Termín handicap označuje nerovnost podmínek, nevýhodu, znevýhodnění. Ve svém významu upozorňuje i na nedostatky v okolním prostředí, např. v informačních a komunikačních systémech, vzdělávacích a kulturních institucí, které zabraňují osobám se zdravotním postižením zapojit se rovnocenně a bez konfliktů do běžného života. (Kacanu 2001, s. 88)
2
Tato žena vystudovala psychologii, věnovala se lidem v sociální nouzi. Kolem třiceti let se sama po delší nemoci ocitla na invalidním vozíku. Nerezignovala, ale dál žije plným životem.
13
2 Sociální služby 2.1 Základní pojmy z oblasti sociálních služeb Podstatou této kapitoly je seznámit čtenáře se základní terminologií tématu sociálních služeb a pojmů s nimi spojených.
2.1.1 Výklad sociální služba Autorka vybrala dva výklady základního pojmu sociální služby. První výklad je čerpán z legislativní úrovně, dle zákona 108/2006 Sb. o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. „Sociální služba je činnost nebo soubor činností podle tohoto zákona zajišťující pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení.“ (zákon o sociálních službách, §3). Dále zákon uvádí. Sociální služby pro osoby se zdravotním postižením se poskytují osobám, které se ocitly v nepříznivé sociální situaci z důvodu nepříznivého zdravotního stavu, který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb. Dalším důležitým pojmem pro účely zákona o sociálních službách je pojem přirozené sociální prostředí, což je rodina a v ní blízké sociální vazby. Dále jsou to vztahy k osobám žijícím v domácnosti nebo širším okolí, například k osobám ve škole, v práci, při realizaci běžných sociálních aktivit. Zákon o sociálních službách dále definuje termín sociální začlenění jako „proces, který zajišťuje, že osoby sociálně vyloučené nebo sociálním vyloučením ohrožené dosáhnou příležitostí a možností, které jim pomáhají plně se zapojit do ekonomického, sociálního i kulturního života společnosti a žít způsobem, který je ve společnosti považován za běžný“. Každý kraj spravuje síť sociálních služeb, která je součástí střednědobého plánu rozvoje pro tuto oblast. Druhý výklad je vyjádřen slovy tehdejšího ministra práce a sociálních věcí České republiky Ing. Zdeňka Škromacha, který byl v době od 15. 7. 2002 do 4. 9. 2006 ve výše jmenované funkci. Byla to přelomová doba pro tvorbu zákona o sociálních službách, což je z historického hlediska velmi významné období.
14
„Sociální služby jsou o lidech a o životě, který vedou lidé ve svých společenstvích (komunitách). Chceme, aby všichni občané byli schopni vést aktivní život ve svých komunitách - aby komunitě dávali a aby od komunity dostávali. Někteří lidé potřebují určitou pomoc, aby byli schopni vést tento aktivní život. Sociální služby existují proto, aby poskytovali pomoc tam, kde je ji nejvíce třeba k tomu, aby lidé znovu získali svou nezávislost a mohli znovu zaujmout místo ve své komunitě.“ (Bílá kniha v sociálních službách. Konzultační dokument 2003) Z výše uvedeného dokumentu je patrné, že cílem moderních sociálních služeb je rozvoj efektivity a kvality sociálních služeb. Sociální služby patří mezi veřejné služby, které jsou financovány z veřejných rozpočtů. Mají svoji legislativu a vnitřní pravidla. Ovlivňuje je politické rozhodování státu, krajů a obcí. V dnešní době je možné poskytovat sociální službu komerčním způsobem. Poskytovatel uzavře Smlouvu o poskytování sociální služby s uživatelem sociální služby nebo s jeho opatrovníkem. V České republice spadá oblast sociálních služeb do kompetence MPSV ČR. V první polovině roku 2012 byla uspořádána konference na téma Financování sociálních služeb v ČR spojená s diskusním kulatým stolem. Tuto konferenci připravila Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR. K financování sociálních služeb se vyjadřovali jednotliví odborníci. „Vedoucí oddělení koncepce, strategie a financování sociálních služeb MPSV, Radek Suda, poukázal na hlavní princip dotačních řízení, a to na vyloučení střetu zájmů a dosažení rovného přístupu ke všem poskytovatelům. Tohoto principu by se mělo dosáhnout stanovením a zveřejněním exaktního způsobu výpočtu optimálního a reálného návrhu dotace u všech druhů služeb a u všech poskytovatelů sociálních služeb v jednotlivých krajích. Optimální návrh je takový, který by bylo možné službě poskytnout, kdybychom měli k dispozici neomezenou částku finančních prostředků. Reálný návrh pak vychází z možností státního rozpočtu. Aktuálním tématem a nadějí na pozitivní rozvoj sociálních služeb je realizace projektu „podpora procesů v sociálních službách.“ (Suda 2012, s. 2) Další osobností vyjadřující se k problematice financování sociálních služeb byl Jiří Horecký prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb, který věcně hovořil o kritice transparentnosti financování, o rozdílech výše dotace na lůžko
15
v jednotlivých krajích, o chybějící participaci osob blízkých a o zkoumání nemovitého či finančního majetku uživatelů služeb. (Horecký 2012, s. 3)
2.1.2 Projekt „Podpora procesů v sociálních službách“ Za velmi důležité v této diplomové práci považuje autorka vysvětlení termínu podpora procesů v sociálních službách a popsání jeho obsahu. Podpora procesů v sociálních službách je název individuálního projektu, jehož realizátorem je MPSV. Jedná se o významný systémový projekt zabývající se oblastí sociálních služeb a jejím financováním. Hlavním cílem projektu je podpořit dostupnost sociálních služeb jejich uživatelům. Dostupností má pak být dosažena nastavením efektivního a průhledného prostředí – prostředí řízení, rozdělování a sledování finančních prostředků vynakládaných veřejnými rozpočty do oblasti sociálních služeb. „Celý projekt obsahuje třináct aktivit. Každá z aktivit má vlastního vedoucího (jsou jimi zaměstnanci MPSV) a odborného garanta (zástupce MPSV). Samotná realizace aktivit a naplňování dílčích cílů projektu je řešena dodavatelsky a především ve spolupráci s externími odborníky a experty. Projekt chce maximálně využívat (a využívá) kapacitu odborníků „z venku“, expertů na sociální služby, jejich financování, plánování, kvalitu a poskytování. Výstupy projektu jsou tedy tvořeny na základě zkušeností a znalostí z každodenní reality v oblasti sociálních služeb. Ke každému výstupu pak MPSV zadává vypracování nezávislých oponentních posudků. K prodiskutování výstupů projektu slouží i různá připomínkovací řízení a kulaté stoly či workshopy.“ (Podpora procesu v sociálních službách, informace o projektu. 2008) Hlavní cíl se podaří dosáhnout pouze naplněním dílčích aktivit projektu. Je nutné dodržovat pravidla transparentnosti finanční podpory poskytování sociálních služeb dle evropských účetních a ekonomických standardů. Dále je nutné plnit systém monitorování, včetně vazby na evropské účetní a ekonomické standardy pro oblast sociálních služeb. Na základě případných zjištění v rámci implementace projektu jsou doporučeny změny v legislativě.
16
Je vhodné modernizovat situaci v oblasti asistivních technologií3 s ohledem na usnadnění života osob se zdravotním postižením a na jejich okolí. Do jmenovaného
projektu
jsou
zapojeny
i
další
organizace
jako
je
Unie
zaměstnavatelských svazů ČR a Svaz měst a obcí ČR. „Projekt Podpora procesů v sociálních službách je financován z prostředků Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu. Veškeré dění v projektu je průběžně zveřejňováno na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí.“ (Podpora procesu v sociálních službách, informace o projektu. 2008)
2.1.3 ESF a OPLZZ Evropský sociální fond (dále jen „ESF“) je nástrojem evropské regionální politiky a jedním z jeho poslání je podpora sociálního začleňování osob a rovných příležitostí. ESF patří mezi nejstarší strukturální fondy EU. V ČR jsou prostředky z tohoto fondu využívány od počátku vstupu ČR do EU. Hlavním předmětem fondu jsou investice do lidských zdrojů. V rámci ESF bylo možné v programovacím období 2007 – 20134 čerpat podporu ze tří operačních programů a to: Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP VK), Operační program Praha – Adaptabilita (OP PA), Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost (OP LZZ). V oblasti sociálních služeb je využíváno zejména zdrojů z OP LZZ. Díky této podpoře se můžou rozvíjet například sociálně preventivní programy nebo vzdělávání poskytovatelů sociálních služeb. Za zmínku stojí i výše jmenovaný projekt Podpora procesů v sociálních službách.
2.1.4 Kvalita poskytování sociálních služeb – standardy kvality a inspekce Jak uvádí Čámský a spol. (2011, s. 24), tak základním kritériem a měřítkem, kterým si stát ověřuje, jak jednotliví poskytovatelé sociálních služeb splňují 3
Zařízení, pomůcky, způsoby, které slouží k usnadnění života osob se zdravotním postižením, například speciální náramek sbírající informace o zdravotním stavu člověka, čtecí programy pro nevidomé s hlasovým výstupem, elektrický invalidní vozík, speciální počítačové programy pro osoby s mentálním postižením, komunikační tabulky … 4 projekty dobíhají až do 2015 díky pravidlu N+2)
17
podmínky, které jim pro výkon činnosti ukládá zákon o sociálních službách, jsou standardy kvality. Toto ověřování se provádí prostřednictvím inspekce. Kontrole podléhá oblast vztahů mezi uživateli a pracovníky poskytovatele, oblast personální a oblast provozního zabezpečení sociální služby. S úspěšným fungováním sociálních služeb úzce souvisí kvalita práce sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách, kteří ctí výše jmenované standardy kvality. Zároveň však je tato práce podmíněna zdravým vztahem k lidem a k sobě samému. Zaměstnavatel, tedy poskytovatel sociální služby je povinen vytvářet podmínky pro další vzdělávání pracovníků v sociálních službách a zároveň zajistit pracovníkům profesionální podporu, neboť jde o práci s neuropsychickou zátěží. Tuto podpůrnou funkci poskytuje například erudovaný supervizor, který má odborný výcvik pro práci supervizora. Je financován z prostředků poskytovatele a jeho pozice je smluvně zakotvena.
2.1.5 Asociace poskytovatelů sociálních služeb Mnoho poskytovatelů sociálních služeb je členem Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR (dále jen APSS). Jedná se o největší profesní organizaci sociálních služeb v republice. Asociace nyní sdružuje 967 členských organizací a byla založena v roce 1991. Nabízí členství bez ohledu na právní formu a typ sociální služby. Spolupracuje zejména s Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR, Ministerstvem zdravotnictví ČR, Svazem měst a obcí ČR, Asociací krajů ČR a Unií zaměstnavatelských svazů ČR a s dalšími organizacemi. Mezi další významné aktivity asociace patří realizace projektů, které jsou zaměřeny na poskytovatele sociálních služeb a na jejich uživatele, zejména na potřeby osob se zdravotním postižením a seniory Asociace provádí vzdělávací a publikační činnost. Vydávání odborného měsíčníku Sociální služby patří mezi významné informační aktivity. Pracovníci sociálních služeb jsou prostřednictvím odborných časopisů a elektronických zpráv neustále informováni o plánech, změnách v legislativě a akcích. Členové se setkávají na kongresech a konferencích, které jsou příležitostí pro odborné diskuse a sdílení aktuálních témat z této oblasti. Prezidentem asociace je Jiří Horecký.
18
2.2 Historie sociálních služeb Tato kapitola se zabývá vývojem sociálních služeb se zaměřením na osoby se zdravotním postižením. Péče o potřebné byla v každém vývojovém období řešena. Autorka nezjistila, že by v určité fázi vývoje nefungovala žádná pomoc. Tento fakt naznačuje, že lidé vždy měli potřebu pomáhat slabším. Otázkou samozřejmě je, jací lidé a jakou formou. Autorka nyní představí zásadní časová období.
2.2.1 Středověk Tuto dobu popisuje výstižně Oldřich Matoušek (2001, s. 111) Péči poskytovala církev, náboženské obce řeholních řádů a jejich klášterů. Jsou zakládány řádové nemocnice, útulky pro chudé, zmrzačené, staré, sirotky, slepce, nemocné, opuštěné. Šlo o instituce smíšeného charakteru. Nemocnice a chudobince byly nazývány špitály (z lat. hospitale), kam byli přednostně přijímáni ti, kteří měli tzv. nadační nárok – dávali klášteru či špitálu v dřívější době dary nebo odkazovali majetek. Tato zařízení byla zvýhodňována nejen církví, ale i vlastníky daného území. Církev si od šlechty i od nemocných vynucovala dary (odkazy), a to většinou pod příslibem Božího milosrdenství. V období revoluce byla soustava špitálů husity téměř zrušena. Iniciativu převzala později některá města. Zaměstnávala a vyplácela veřejné lékaře, opatrovníky chudých „almužníky“, čímž částečně nahrazovala chybějící církevní sociální péči. (Matoušek 2001, s. 111) Zřízen byl zvláštní úřad Almužník. Spravoval peníze na udělování almužen. Ve větších lokalitách byla otevřena městská zařízení, v nichž byla chudině poskytována bezplatná lázeňská péče (ohřívání teplé vody). Bohatí měšťané často zavazovali své dědice k pravidelné péči o chudé, či přímo potřebným jedincům odkazovali finanční částky (např. Závětí Jakubce Solického, měšťana z Litomyšle, byla povinována dědička Žofka Štěpánková „každý týden krmiti chudých o dva stoly, za každý stůl dvanáct osob“ a to po dobu pěti let.) Na sklonku středověku spolky nábožensky založených žen - nazývané bekyně, dobrovolně přijímaly životní styl jeptišek, nepracovaly za mzdu, byly závislé na darech (odkazech) donátorů.
19
Nejosvědčenějším prostředkem stále zůstává k získávání okamžité podpory „prošením almužny od domu k domu“. Žebrota se rozrůstala, žebráci se uchylovali k větším městům, kde v důsledku jejich velkého množství docházelo k represivním opatřením – vyháněním za městské hradby ale i hrdelním trestům. Nebylo rozlišováno, zda jde o tuláky, žebráky, nemocné nebo děti. Opatření mělo policejní ráz. (Matoušek, 2001, s. 112)
2.2.2 Renesance a doba osvícenská Do popředí se dostává nová společenská třída – měšťanstvo, částečně přebírá filantropické iniciativy, měšťanská správa města zakládá Městské špitály. Tam často poskytovaly svým nemajetným svěřencům výhradně nouzové ubytování a základní ošetření, stravu a oblečení si museli vyžebrat. Od 16. století byly zakládány sirotčince – ústavy pro výchovu opuštěných dětí, ohřívárny pro žebrající, ústavy pro těhotné a chudé ženy. Městské úřady se snažily dělit žebráky na domácí a přespolní. Vyčlenil se prostor pro žebrání, vydávalo se povolení žebrat těm, co se prokázali, že se jiným způsobem nemohou živit a almužnu nepropijí. Ostatním hrozilo vymrskání a v opakovaném případě až useknutí ruky (Matoušek 2001, s. 114). V 16. a 17. století byl rozvoj měšťanské péče o chudé zbrzděn díky rekatolizaci země, při níž byla posílena moc církve a habsburské monarchie. V roce 1620 byla císařem Ferdinandem I. zřízena tehdy největší pražská nemocnice – Nemocnice Milosrdných bratří. Svou funkci plnila až do 20. století – šlo o první zařízení v zemích Koruny české. Funkčně se dělilo na nemocnici poskytující zdravotní péči a špitál pro péči sociální (Matoušek 2001, s. 114). V roce 1781 byla vydána Pravidla direktivná, která určovala řád nově zřízených institucí, podporovala rozvoj ústavních forem péče. Na základě těchto předpisů byly do konce roku 1787 ve všech slovansko německých zemích zavedeny např. farní chudinské ústavy, které se staly základem „veřejného chudinství“ a plnily své poslání až do vydání domovského zákona, byly financovány veřejnými sbírkami a dědickými dary (Matoušek 2001, s. 115). Rákosník (2012, s. 59) uvádí, že „Princip domovského práva předpokládal, že chudý, ať by žil kdekoli, má být zaopatřen obcí, do níž podle své domovské příslušnosti náležel“. 20
2.2.3 Rakousko uherská monarchie do první světové války Podle Matouška (2001, s. 115) v šedesátých letech 19. století nebyly sice farní ústavy formálně ze zákona zrušeny, ale jejich majetek byl převeden na příslušné obecní chudinské pokladny. V roce 1868 upravil chudinský zákon povinnost obce pečovat o občana, který se ocitl v nouzi a příslušel do obce domovským zákonem, samozřejmě až po vyčerpání možností osob, které byly o žadatele ze zákona povinny pečovat – tato povinnost zahrnovala poskytnout chudým a jejich rodinným příslušníkům nezbytnou výživu, ošetření v nemoci, péči o výchovu jejich potomků (strava, obuv, ošacení, ubytování), otop a světlo – peněžní a naturální formou. Další formou péče bylo umístění do obecního ústavu (chorobince, chudobince) nebo ústavu cizího (tzn. jiné obce), ovšem na náklady domovské obce. Pokud obec nedisponovala potřebnými prostředky k zajištění péče o chudé, přecházela finanční povinnost na vyšší správní územní jednotky.
2.2.4 Od vzniku samostatného státu až po konec druhé světové války Matoušek (2001, s.118 - 123) uvádí, že nově vzniklý stát přejal v roce 1918 sociální legislativu z Rakouska – Uherska. Základním cílem sociální politiky první Československé republiky bylo zlepšit sociální poměry širokých vrstev. První, nejviditelnější a zpočátku největší skupinou, potřebující sociální ochranu, byli váleční veteráni, invalidé a pozůstalí členové rodin těch, kteří se z války nevrátili. Důsledky války přinutily k intenzivnímu rozvoji sociální péče, vzniklo Ministerstvo sociální péče, nové zákony daly právní bázi veřejné sociální péči, sociální pojištění zajistilo zaměstnancům materiální podporu pro případ nemoci, stáří, invalidity. Stát (členěný na země, okresy a obce) zřizoval ve spolupráci se soukromými spolky, podporovanými z veřejných fondů, síť institucí, o kterých předpokládal, že se budou vnitřně i organizačně doplňovat. Některé z nich získaly celostátní význam: zejména Masarykova liga proti tuberkulose, Československý červený kříž, Ústředí prázdninové péče, Ústředí poraden pro volbu povolání.
21
Na sociálních aktivitách se podílely odborné úřady, veřejnoprávní oblast – garantovaná státem (například zřizování družstev invalidů, umisťování těžce postižených osob v útulcích) a soukromoprávní oblast (např. sociálně zdravotní poradenství).5
2.2.5 Poválečné období Vývoj sociální soustavy začal v období první Československé republiky, byl v prvních letech po obnovení státu v roce 1945 pod silným vlivem změn v sociální politice vyspělých průmyslových západoevropských zemí, které vycházely z Keynesova pojetí aktivní úlohy státu. Tento vliv byl ještě posílen sociálním projektem anglického reformátora a propagátora welfare státu, lorda Beweridge. Beweridgeův sociální projekt z roku 1942 ovlivnil sociální programy mnoha států západní Evropy, včetně programů, které připravovala naše exilová vláda v Londýně. Po roce 1945, kdy došlo k první vlně znárodňování, tím pádem k přerozdělování majetku, změnila se třídní i sociální struktura obyvatelstva. Byly položeny základy k relativně rovnostářské společnosti. Mezi sociální opatření patří zavedení všeobecného národního pojištění. (Šiklová, 2001. In: Matoušek 2001, s. 139 – 140)
2.2.6 Od komunistického převratu do padesátých let V roce 1948 byl pluralitní politický systém vystřídán systémem sovětským, tj. vládou jedné politické strany, diktaturou proletariátu. Ze Sovětského svazu byl převzat model centrálního plánování i v oblasti sociální politiky a sociální péče. Tyto oblasti byly plně závislé na státních úřadech, jak finančně, tak organizačně. Z historického hlediska se předpokládalo, že všechny sociální problémy, od chudoby a nezaměstnanosti, přes prostituci, kriminalitu a násilí zmizí, jakmile zmizí třídní rozdíly. Zhruba okolo roku 1948 byly státem převzaty všechny charitativní ústavy, domovy odpočinku, dětské domovy, výchovné ústavy až dosud řízené církvemi. (Šiklová, 2001. In: Matoušek 2001, s. 140 – 144)
5
Dle nastudování této oblasti je pozoruhodností, že v období před druhou světovou válkou byla soustava institucí v nejlepším rozkvětu. Zrušením nestátního sektoru a nastolením centralizace se zásadně změnil tento dobře fungující vybudovaný systém.
22
2.2.7 Šedesátá léta Vedoucí komunističtí ideologové tvrdili, že Československo přešlo z období diktatury dělnické třídy do fáze lidové demokracie a později do fáze socialistické společnosti, což bylo oficiálně deklarováno novou Ústavou ČSSR z roku 1960. V té době docházelo k určité renesanci institucí sociální politiky, např. někde se mohly řádové sestry z nucené intervence vracet do léčeben pro nevyléčitelně nemocné nebo psychicky handicapované osoby. I v řadách členů tehdejší komunistické strany a jejím vedení se objevovala kritika dosavadního přístupu k sociální péči a diskutovalo se o tom, že ekonomika nemůže suplovat sociální politiku. V druhé polovině šedesátých let se zvedla vlna odporu proti dosavadní politické linii KSČ. Tuto snahu o reformu společenského systému, snahu o omezení mocenského postavení „státostrany“ ukončila invaze států Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. Řešení sociálních problémů ústavní zdravotnickou péčí nebo jí podobnou represivní institucionální formou (např. zavírání pacientů do psychiatrických léčeben, do protialkoholních léčeben, léčeben dlouhodobých nemocí či domovů důchodců nebo ústavů pro mentálně retardované nebo jinak hendikepované osoby) začalo být zpochybňováno a začínaly se objevovat první, ke klientům ohleduplnější, alternativy (Šiklová, 2001. In: Matoušek 2001, s. 144 – 146).
2.2.8 Sedmdesátá a osmdesátá léta Rozhodující pravomoci v sociálních věcech měly okresní národní výbory. Okresy byly zřizovateli většiny ústavů sociální péče, krajské úřady zřizovaly jen velká zařízení s regionální působností (Čámský a spol. 2011, s. 10). V období normalizace se podle Šiklové, In: Matoušek (2001, s. 146–150) sociální sféra pomalu rozvíjela. Například byla rozšířena pečovatelská služba. Kromě další sociální péče se začíná rozvíjet také péče o lidi se změněnou pracovní schopností. Srozumitelně popisuje danou situaci Čámský a spol., (2011, s. 11). „Systém sociálních služeb do roku 1989 vytvářel z klientů sociálních služeb jakési neurčité kategorie svěřenců, obyvatel, ubytovaných či osob, jejichž život se nachází v rozporu se zájmy socialistické „reality“. Tím se zcela zřetelně posilovala 23
institucionální povaha zejména tzv. ústavního modelu, jenž stavěl obyvatele do role svěřenců, o něž je třeba pečovat a na které je nutné celoživotně působit prostřednictvím výchovných, vzdělávacích, pracovních či jiných programů.“ Čámský také zmiňuje fakt, že do roku 1989 bylo v zařízeních sociálních služeb v naší zemi naprosto běžné, že jejich klienti nosili stejnokroje, vysoké šněrovací boty a režim v některých zařízeních byl postaven na velmi tvrdém plnění pracovních úkolů. Institucionální model poskytovaných sociálních služeb byl navíc podtržen skutečností, že předcházející politické uspořádání zastíralo existenci čehokoli, nebo spíše kohokoli, kdo by měl nějaké postižení nebo sociální problémy. Tento přístup však velmi často dostával do neřešitelných situací nejbližší rodinné příslušníky lidí s postižením, zejména pak rodiče osob psychicky či duševně nemocných nebo osob s poruchami osobnosti nebo pouze hyperaktivních dětí. Společnost považovala za běžné a jediné „správné a normální“ umístit takové dítě či osobu nejdříve do psychiatrické léčebny a následně do ústavu“ (Čámský a spol. 2011, s. 11).
2.2.9 Období po roce 1989 Po roce 1989 prošla oblast sociálních služeb rozsáhlými změnami. V určité míře došlo k marketizaci a komercionalizaci sociálních služeb. Sociální služby se neobyčejně rozšířily, od zajištění základních životních potřeb až po specializované odborné služby pro malé skupiny zdravotně postižených, a své tradiční role v této oblasti se chopil i občanský a církevní sektor. Naprosto nezastupitelnou roli začal v této oblasti hrát také sektor neziskový, který stejnou roli plní dodnes“ (Čámský a spol. 2011, s. 10).
2.2.10 Transformace a deinstitucionalizace Po roce 1989 se začala rozvíjet myšlenka přiblížit životní podmínky osob se zdravotním postižením životním podmínkám jejich zdravým vrstevníkům. Vznikají konkrétní kroky k realizaci transformace a deinstitucionalizace sociálních služeb. O této problematice se hovoří v knize s názvem Svět bez ústavů, kterou napsal Milan Cháb. Autorka se rozhodla shrnout některé myšlenky této knihy. Když se řekne deinstitucionalizace, je všeobecně známo, že jde o život bez instituce nebo jinými slovy mimo instituci. Před rokem 1989 bylo běžné, že osoby se zdravotním postižením byly v ústavech, nejlépe někde na okraji obcí, aby jejich přítomnost na veřejnosti nenarušovala zaběhnutá pravidla. Po sametové revoluci v roce 1989 došlo 24
k významnému zlomu. Nastal čas pro realizování myšlenky, kterou dlouhodobě a vášnivě propagoval Milan Cháb, ředitel Ústavu sociální péče v Horní Poustevně (1981 – 2001) „Ústav je zločinná instituce“ říkal autor knihy Svět bez ústavů (Cháb 2004, s. 83). „Instituce, to je problém moci. Jsme-li částí nějaké instituce, máme moc nad těmi, kteří jsou v její hierarchii pod námi. Myslím si, že to je vůbec hlavní problém. Problém moci“ (Cháb 2004, s. 27). Na webových stránkách MPSV (2015) je výstižně popsána problematika transformace v ČR. „MPSV se v návaznosti na koncepční řešení kvality a dostupnosti sociálních služeb systematicky věnuje podpoře procesu transformace, deinstitucionalizace a humanizace služeb sociální péče. Hlavní priority procesu transformace pobytových zařízení sociálních služeb jsou vyjádřeny v dokumentu „Koncepce podpory transformace pobytových sociálních služeb v jiné druhy sociálních služeb, poskytovaných v přirozené komunitě uživatele a podporující sociální začlenění uživatele do společnosti“, který byl přijat dne 21. Února 2007 usnesením vlády České republiky č. 127.“ Podrobněji pojem transformace vysvětlují materiály Národního centra – podpory transformace sociálních služeb „Transformace je změna velkokapacitní ústavní služby pro lidi s postižením na bydlení a podporu v běžném prostředí. Lidé s postižením díky transformaci přecházejí z velkých ústavů do bytů či rodinných domů v běžné zástavbě a žijí způsobem života, který je obvyklý pro jejich vrstevníky“ (Národní centrum podpory transformace sociálních služeb 2015). V rámci pilotního projektu vzniklo Národní centrum podpory transformace sociálních služeb, které celý proces zaštiťuje a realizuje. V tomto pilotním projektu je zapojeno třicet velkokapacitních ústavních zařízení. Samozřejmě proces transformace a deinstitucionalizace je procesem celoevropským.
Existuje
mnoho
napsaných
publikací
a
materiálů
k této
problematice. Ale co považuje autorka za klíčové je to, že již došlo k výzkumům, které potvrdily účelnost, správnost a lidskou spokojenost po realizaci procesu.
25
Například Grunewald6 (2003) uvádí v písemném pojednání k Evropskému roku lidí s postižením7, že „Ve Švédsku a v Norsku byly už všechny ústavy pro lidi s mentálním postižením zrušeny. Následkem toho došlo ke snížení nebo vymizení destruktivních vzorců chování do takové míry, jakou nikdo nemohl předvídat. Padly předsudky, zesílila solidarita s lidmi s mentálním postižením a humanitární síly ve společnosti dosáhly většího vlivu. Život uvnitř běžné společnosti dosud nepřinesl žádné negativní dopady nebo následky. Díky dobrým výsledkům je navíc z hlediska dlouhodobé perspektivy takový život i ekonomicky výhodnější. Výsledkem všeho je, že právo žít jako ty a já se stalo politicky aktuální otázkou.“8 Je všeobecně známo, že procesy transformace a deinstitucionalizace jsou velkou měrou finančně podporovány z prostředků evropských fondů. Další zajímavá fakta a pravidla obsahuje písemný materiál nazývající se Manuál o využívání evropských fondů pro přechod od ústavní péče k péči probíhající v rámci komunity. Autorku zaujala následující podmínka. „Nejrelevantnější tematická podmínka pro deinstitucionalizaci souvisí s tematickým cílem "Podpora sociálního začleňování a boj proti chudobě". Pokud chtějí členské státy utratit prostředky přidělené na tento cíl, musejí mít zavedenou národní strategii pro snižování chudoby, která mimo jiné zahrnuje "opatření pro přechod od ústavní ke komunitní péči".9
2.3
Historie sociálních služeb v České Lípě Z důvodu zjišťování informací o historii sociálních služeb v České Lípě se
podařilo autorce navázat kontakt a posléze sjednat odbornou konzultace s panem Ladislavem Smejkalem, známým historikem Českolipska, který autorce sdělil níže uvedená fakta. V době středověku, kolem roku 1470, se v Kostele Máří Magdalény v České Lípě pomáhalo v následující bohulibé činností. Například se doprovázelo
6
Grunewald – bývalý vedoucí Odboru pro péči o lidi s postižením, při Ministerstvu zdravotnictví a péče, Stockholm, 2003. 7 Rok 2003 byl EU stanoven Evropským rokem lidí s postižením. 8 Písemné pojednání se nazývá „Zavřete ústavy pro mentálně postižené – každý může žít v otevřené společnosti.“ 9 Autorka s touto podmínkou absolutně souhlasí, neboť se v praxi často setkává s osobami se zdravotním postižením, které se ocitly na hranici chudoby. I tento problém je často příčinou umístění takovéto osoby do Domova pro osoby se zdravotním postižením. Příčinou je nedostatek financí na zaplacení terénních sociálních služeb, bydlení, stravy a léků. Následkem je zhoršení zdravotního stavu a sociální situace. Člověk se tedy často dostane do zdravotnického zařízení, po té do léčebny dlouhodobě nemocných a často pak následuje závislost na pobytové službě, která je povinna i takovéto osobě, bez dostatečných finančních prostředků, poskytnout kvalitní podporu a pomoc.
26
v posledních chvílích života umírajících lidí. Posléze se podařilo vystrojit aspoň částečně důstojný pohřeb, neboť šlo většinou o chudou skupinu lidí, která neměla ani rodinu, jež by se o ně postarala, ani prostředky na pohřeb. O tuto zásluhu se postaralo pohřební bratrstvo, které získávalo prostředky formou sbírek. Dále své místo v péči o potřebné zaujímal špitál Svatého Vavřince, nacházející se v centru města, který sloužil pro péči o pocestné. Větší špitál – Špitál paní Marie se nacházel ve Špitální ulici, dnešní Nerudově ulici, kde bylo postaráno o starší občany, nemocné občany, chudé občany, ale i o osiřelé děti. Dokonce byla snaha se postarat o děti nemocné, např. po dětské mozkové obrně. To se ovšem neosvědčilo, neboť zdravé a nemocné děti nemohly dostávat stejnou výchovu a péči (Smejkal 2014). V blízkosti špitálů se nacházela ulice Lazebnická, jejíž jméno se odvozovalo od skutečných lazebnických služeb. Lazebníci mohli docházet i do špitálů a tam být nápomocni v péči o potřebné. Nyní jde o ulici Berkovu. V roce 1892 vzniká nemocnice Pod Holým Vrchem a později i dětská nemocnice. Za zmínku stojí i okresní starobinec, který byl pro movitější občany. Péče byla placena. Mohla se využívat zahrada a různé tehdejší aktivity.
Okresní
starobinec se nacházel v místě dnešní nemocnice s poliklinikou. Starousedlíci ji budou pamatovat pod lidovým názvem „stará nemocnice“ (Smejkal 2014). Před účinností zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb. byl Okresní úřad Česká Lípa orgán, který zaštiťoval prostřednictvím Okresního ústavu sociálních služeb všechny sociální služby v okrese. Přímo v obci Česká Lípa se provozovala pečovatelská služba, Ústav sociální péče s denním provozem (6:00 – 17:00) pro děti s mentálním postižením. Obě tyto služby jsou úspěšně provozovány i v současnosti, ale v jiné právní formě.
2.3.1 Období po roce 1989 V tomto období se nadšení zástupci Občanského Fóra ve městě Česká Lípa pustili do založení malého náhradního domova pro pět mladých osob s těžce tělesným postižením. Někteří původně žili v Jedličkově ústavu v Liberci, ale po dovršení osmnácti let museli odejít. Zázemí jim bylo poskytnuto v domově pro důchodce v nedaleké malé obci s názvem Sloup v Čechách. Toto řešení bylo zhodnoceno jako velmi nevhodné, neboť docházelo k neustálým střetům mezi 27
jednotlivými cílovými skupinami, tedy mezi mladými lidmi a seniory. Domov pro osoby se zdravotním postižením, který byl díky této svízelné situaci založen, funguje v České Lípě dodnes. Po sametové revoluci se začaly rozvíjet stávající služby. Například Svaz invalidů byl rozšířen o službu osobní asistence, kterou plně finančně podporovalo (a stále podporuje) Město Česká Lípa. Nově vzniklá sociální služba s názvem K-centrum pro drogově závislé zaznamenalo velkou poptávku, neboť obec konečně mohla řešit sociální problém týkající se návykových látek Dále se Město Česká Lípa ve velké míře finančně postaralo o provoz osobního automobilu, který byl nazýván Seniorautomobilem. Tím bylo umožněno za minimální finanční částku rozvážet seniory k lékaři, na úřady nebo na nákupy. Řidička poskytovala i částečnou pomoc nebo doprovod. Město Česká Lípa dále podpořilo fungování mnoha klubů, které dle jednotlivých specifik sdružovaly osoby se zdravotním postižením.
2.4 Novodobá charakteristika sociálních služeb v ČR Hanuš a Kolářová (2007, s. 5) popisují tento zlom v sociálních službách takto. Od 1. ledna 2007 vstoupil v účinnost zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který řeší pomoc, ochranu a podporu fyzických osob v nepříznivé sociální situaci. Tento zákon složitě vznikal již od roku 1994 jako jeden z pilířů tehdy nové sociální reformy. Trvalo neuvěřitelných 12 let, než se podařilo najít konsenzus a byl přijat zákon, který zajistil lidem v nepříznivé sociální situaci, prostřednictvím individualizované sociální služby, přiměřenou pomoc a podporu. Zákon důrazně sleduje dodržování lidských práv, zachování lidské důstojnosti a zároveň požaduje po poskytovatelích, aby poskytnutá podpora a pomoc byla na takové úrovni, aby motivovala a nevytvářela závislost na péči sociální služby. Významný je také nový systém kvality poskytovatelů sociálních služeb, který garantuje kvalitní poskytování sociálních služeb prostřednictvím povinných registrací a inspekcí sociálních služeb. Hanuš a Kolářová (2007, s. 5) ve své publikaci uvádějí, že novým prvkem je příspěvek na péči, kterým se důležitá část finančních prostředků dostává do rukou potenciálních uživatelů, kteří si mohou vybrat z nabídky služeb tu, jež nejvíce vyhovuje jejich individuálním potřebám. Michalík (2007, s. 64)se vyjadřuje k této problematice následovně. I v tomto systému však existují určitá úskalí. Jedním z nich je změna postavení dřívějšího 28
klienta sociální péče v osobu, kterou nové sociální služby označují jako uživatele. Až do roku 2006 bylo třeba o poskytnutí služby sociální péče požádat. Občan, který potřeboval služby ústavní sociální péče nebo pečovatelské služby, si u příslušné veřejnoprávní instituce podal žádost. Ta byla ve většině případu zařazena do pořadníku a po určité době obdržel občan (nebo jeho zákonný zástupce) zprávu určující mu ústav, do něhož se má „dostavit“ (Michalík 2007, s. 64). Od začátku roku 2007 je situace zcela jiná a nic na tom nemění skutečnost, že ne všichni si tuto změnu uvědomují a řídí se jí. Novinkou je, že občan hodlající využívat sociální služby si musí sám najít vhodného poskytovatele. A nejen to. Sám musí s tímto poskytovatelem vést jednání o podmínkách a obsahu poskytované služby, včetně platby za službu (kdy a za jakých podmínek své peníze poskytovateli poukáže či naopak, kdy obdrží zpět část své platby) a o mnoha dalších skutečnostech. Namísto dřívějšího rozhodnutí orgánu veřejné správy musí občan uzavřít s poskytovatelem soukromoprávní smlouvu o poskytování sociální služby. Z ní se tak stává dokument rozhodující de iure i de facto o základních otázkách života občana, který potřebuje péči jiné osoby ve formě příslušné sociální služby. Jak často půjdu ze zařízení na vycházku? Jaký budu mít oběd a kdy mi jej přivezou? Mohu si uvařit sám? Jak často půjdu na rehabilitaci? Kolik peněz měsíčně zaplatím? Na tyto a desítky dalších otázek odpoví jen kvalitně připravená smlouva o poskytování sociální služby. V průběhu roku 2007 byla v cca 80 bývalých okresních městech ČR otevřena poradenská pracoviště zaměřená na potřeby uživatelů sociálních služeb (Michalík 2007, s. 64). Až do konce roku 2006 byla členěna ústavní zařízení pro těžce zdravotně postižené občany na různé typy, například: ústavy pro tělesně postižené dospělé občany, ústavy pro tělesně postižené dospělé občany s přidruženým mentálním postižením, ústavy pro tělesně postižené dospělé občany s více vadami, ústavy pro smyslově postižené dospělé občany a jiné. Následující kapitolu považuje autorka přínosnou pro další orientaci v textu. Všechny informace jsou čerpány přímo ze zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách.
29
2.4.1 Základní druhy sociálních služeb V následující kapitole je popsána hlavní terminologie týkající se sociálních služeb, včetně rozdělení a klíčových faktů, tak jak je stanovuje zákon o sociálních službách č.108/2006 Sb. Sociální poradenství zahrnuje: -
základní sociální poradenství Základní sociální poradenství poskytuje osobám potřebné informace
přispívající k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Základní sociální poradenství je základní činností při poskytování všech druhů sociálních služeb; poskytovatelé sociálních služeb jsou vždy povinni tuto činnost zajistit. -
odborné sociální poradenství Odborné sociální poradenství je poskytováno se zaměřením na potřeby
jednotlivých okruhů sociálních skupin osob v občanských poradnách, manželských a rodinných poradnách, v poradnách pro seniory, poradnách pro osoby se zdravotním postižením a ve speciálních lůžkových zdravotnických zařízeních hospicového typu. (zákon o sociálních službách č.108/2006 Sb. díl 2, §37). Služby sociální péče Služby sociální péče napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti. V případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení. Každý má právo na poskytování služeb sociální péče v co nejméně omezujícím prostředí. (zákon o sociálních službách č.108/2006 Sb. díl 3, §38). Služby sociální prevence Služby sociální prevence napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou tímto ohroženy pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí a ohrožení práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby. Cílem služeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů. (zákon o sociálních službách č.108/2006 Sb. díl 4, §53).
30
2.4.2 Základní formy sociálních služeb Forma sociálních služeb je jinými slovy způsob, jakým je služba poskytována z pohledu místa a času. Je to podobně jako ve zdravotnických službách. Jedná se tedy o formu pobytovou, ambulantní nebo terénní. Formy poskytování sociálních služeb srozumitelně vysvětluje § 33 výše jmenovaného zákona. Tuto část autorka níže parafrázuje. Pobytovými službami se rozumí služby spojené s ubytováním v zařízeních sociálních služeb. Ambulantními službami se rozumí služby, za kterými osoba dochází nebo je doprovázena nebo dopravována do zařízení sociálních služeb a součástí není ubytování. Terénními službami se rozumí služby, které jsou osobě poskytovány v jejím přirozeném sociálním prostředí. (zákon o sociálních službách č.108/2006 Sb., §33).
2.4.3 Seznam a popis sociálních služeb V této kapitole autorka převážně čerpala ze zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb., a uvádí sociální služby, které mohou být poskytovány právě dospělým osobám se zdravotním postižením v České republice: Osobní asistence Pečovatelská služba Tísňová péče Průvodcovské a předčitatelské služby Podpora samostatného bydlení Odlehčovací služby (terénní, ambulantní, pobytová) Centrum denních služeb Denní stacionář Týdenní stacionář Domov pro osoby se zdravotním postižením Chráněné bydlení Sociální služby poskytované ve zdravotních zařízeních lůžkové péče Tlumočnické služby (do českého znakového jazyka) Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením 31
Sociálně terapeutické dílny (pracovní terapie pro zdravotně postižené osoby) Sociální rehabilitace (terénní, ambulantní, pobytová) V příloze č. 1 autorka popisuje z pohledu legislativy (dle zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb.) pouze ty služby, které jsou poskytovány dospělým osobám se zdravotním postižením v České Lípě.
2.5 Standardy kvality sociálních služeb V této kapitole jsou vyjmenovány Standardy kvality sociálních služeb, které také přinesl zákon o sociálních službách. Tyto standardy se staly zásadními pravidly pro metodické i legislativně správné poskytování sociálních služeb v souladu se zachováním základních lidských práv a svobod nejen uživatelů ale i pracovníků. Původně se pracovalo se sedmnácti standardy, později se počet snížil na patnáct standardů kvality poskytování sociálních služeb. Nyní se uvažuje o dalším snížení počtu standardů kvality poskytování sociálních služeb. Vedle zákona o sociálních službách v oblasti standardů kvality sociálních služeb, je velmi důležitá také prováděcí vyhláška č. 505/2006 Sb., která podrobně popisuje Standardy kvality sociální služeb. Z výše uvedené vyhlášky autorka čerpala fakta k dané problematice. V následující části jsou pouze vyjmenovány všechny standardy. Vyjmenované standardy kvality poskytování sociálních služeb: Procedurální 1. cíle a způsoby poskytování služeb 2. ochrana práv osob 3. jednání se zájemcem o službu 4. smlouva o poskytování sociální služby 5. individuální plánování průběhu sociální služby 6. dokumentace o poskytování sociální služeb 7. stížnosti na kvalitu nebo způsob poskytování sociální služby 8. návaznost poskytované sociální služba na další dostupné zdroje Personální 9. personální a organizační zajištění sociální služby 10. profesní rozvoj zaměstnanců Provozní 11. místní a časová dostupnost poskytované sociální služby 32
12. informovanost o poskytované sociální službě 13. prostředí a podmínky pro poskytování služeb 14. nouzové a havarijní situace 15. zvyšování kvality sociální služby Znění kritérií Standardů je obsahem přílohy č. 2 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 505/2006 Sb., prováděcího předpisu k zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění. V příloze č. 2 autorka diplomové práce vybrala standardy kvality poskytování sociálních služeb, včetně kritérií, které považuje za klíčové:10
10
Autorka zvolila dle svých dlouholetých zkušeností uvedené standardy. Považuje je za důležité pro jejich pracnost při zavádění do praxe. Byly nutné metodické konzultace, vzdělávání v jednotlivých oblastech a hledání shody v názorech na jednotlivé standardy a jejich výkladech. Domnívá se, že ostatní standardy fungovaly, třeba i v jiné formě, v době, kdy neplatil zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách. Podrobnější komentář je vypsán v kapitole Diskuse a doporučení.
33
3 Sociální služby v obci Česká Lípa Kapitola se zabývá stručným popisem vybraného území obce Česká Lípa, dále popisuje a analyzuje metodu komunitního plánování v dané obci se zaměřením na problematiku poskytování sociálních služeb v obci Česká Lípa.
3.1 Vybrané území Město Česká Lípa se nachází v Libereckém kraji, který leží na severu České republiky. Má rozlohu 66 km2 a necelých 40 000 obyvatel. Průměrný věk je zhruba 40 let. Česká Lípa patří mezi obce s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Městem protéká řeka Ploučnice. Svojí historií a památkami přitahuje mnoho návštěvníků. Město je považováno za křižovatku řady tratí a silnic.
3.2 Komunitní plánování sociálních služeb Tato kapitola vysvětluje pojem komunitní plánování ve všeobecném pojetí a po té se zaměřením na komunitní plánování v oblasti sociálních služeb v obci Česká Lípa. Dle Vaskové (2002, s. 16) je komunitní plánování: „Metoda, kterou lze na úrovni obcí nebo krajů plánovat sociální služby tak, aby odpovídaly místním specifikům i potřebám jednotlivých občanů. Otevřený proces zjišťování potřeb a zdrojů a hledání nejlepších řešení v oblasti sociálních služeb. Zkušenosti s praktickým používáním některých principů komunitního plánování existují i v oblasti ochrany životního prostředí, tvorby strategických rozvojových plánů obcí, tvorby preventivních zdravotnických programů, tvorby součinnostních programů prevence kriminality atd.“ Komunitní plánování sociálních služeb je metoda v zahraničí užívaná jako způsob plánování a rozvoje sociálních služeb s cílem zefektivnit poskytování těchto služeb. Lucie Kozlová (2004) ve své publikaci odkazuje na autory Vaskovou, Úlehlu a Kováře, kteří charakterizují komunitní plánování sociálních služeb jako konsenzuální metodu, která je nejúčinnější v prostředí, kde existuje trh sociálních služeb, na kterém participují tři základní zúčastněné strany: zadavatelé, poskytovatelé a uživatelé sociálních služeb. Tyto strany v procesu komunitního plánování společně vyjednávají a spolupracují na řešení (Kozlová 2004 s. 81).
34
Na webovém portálu Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky jsou zveřejněny Hlavní zásady a principy sociálních služeb. V tomto důležitém dokumentu je kromě jiného i graficky znázorněný princip: „Partnerství a spolupráce“ Partnerství zvyšuje přijetí a udržitelnost. Partnerstvím získáváme udržitelnost a zvyšujeme pravděpodobnost přijetí projektu za strany veřejnosti. Partnerství, které respektuje reálné potenciály jednotlivců i organizací a míru zapojení podle možností, je udržitelné. Obdobný efekt nastává v případě společenské akceptace. Jednotliví partneři předávají reference svým cílovým skupinám. Rozšiřují tak okruh veřejnosti, která projekt může podpořit.
Obrázek 1: „Triangl“ uživatel – zadavatel – poskytovatel http://www.mpsv.cz/cs/852
Autorku oslovily názory Leoše Zatloukala (2008, s. 21), který ve své knize „Plánování rozvoje sociálních služeb metodou komunitního plánování“, píše o různorodosti pohledů jednotlivých odborníků na skutečnost, zda do procesů komunitního plánování zapracovat pouze služby s řádným registrem a legislativně stanovenými pravidly nebo nechat prioritou i vznik nových, dosud legislativně nezakomponovaných služeb, které reagují na tak důležitý princip jako je zjištěná potřebnost sociálních služeb v daném území. „V zemích, které mají dlouhodobou tradici komunitního plánování, ale i v naší zemi se prosadila myšlenka komplexnějších „komunitních plánů péče“ (např. Krbcová Mašínová, Polesný 2004), které umožňují do plánu zahrnout i další cíle a opatření v sociální oblasti, které nejsou sociálními službami v užším slova smyslu. Například v olomouckém plánu (1. RKPSS, 2006) lze nalézt opatření týkající se klubu důchodců, přepravy invalidních osob či zdravotní péče o bezdomovce, což
35
jsou opatření, která nekorespondují s typologií sociálních služeb11 (Zatloukal 2008, s.21). „Striktní omezení na definované sociální služby vnímám jako svazující – pokud je cílem KPSS také vytvářet kreativně i nové služby na základě zjištěných potřeb Welch, 1991; Twelvetrees, 1991, pak se během plánování mohou objevovat inovace, které v žádném výčtu dosud neexistují a které reagují na zjištěné specifické potřeby uživatelů. Navíc se domnívám, že rozhodnutí o tom, co bude předmětem plánování a co nikoli, by mělo být především na realizátorech komunitního plánování sociálních služeb a není třeba to upravovat takto striktně. Na druhou stranu jsou i mnozí kolegové a kolegyně, kteří se spíše kloní ke striktnímu omezení komunitního plánování sociálních služeb výhradně na sociální služby v pravém slova smyslu. Argumentují zejména tím, že sociální služby mají svůj režim financování, certifikací, registrací apod“ (Zatloukal 2008, s. 21). Velmi výstižným a podpůrným materiálem pro pochopení této metody je vypracovaná v tištěné i elektronické podobě brožura, která se nazývá “Průvodce procesem komunitního plánování sociálních služeb“. Vydalo ji (2004) MPSV jako vodítko pro plánování sociálních služeb. Čtenářovi jsou vysvětleny hlavní zásady a principy komunitního plánování sociálních služeb. Z tohoto průvodce bylo zjištěno, že „Komunitní plánování je nástroj, který napomáhá zajišťovat územní dostupnost sociálních služeb v jednotlivých obcích nebo regionech. Jeho prostřednictvím hledáme odpověď na otázku: „Jaké sociální služby mají v obci, městě, regionu být, aby odpovídaly specifikům místa, potřebám celé komunity i potřebám jednotlivců.“ Na tento dotaz není snadné dát rychlou odpověď. Procesy komunitního plánování vždy vycházejí ze zdrojů, které jsou k dispozici, a charakteristik daného místa, to znamená, že jeho podoba je vždy originální. Jisté podobnosti však můžeme nalézt. Jsou to zásady a principy, které jsou při procesu komunitního plánování respektovány a které tvoří základ pro všechny aktivity bez ohledu na místo, kde jsou realizovány. Míra jejich naplňování je rozhodující pro kvalitu celého proces.“ (Topolovský 2004, s. 11). 11
V praxi se autorka často setkává s touto skutečností a také vidí v tomto směru řešení prevence proti sociálnímu vyloučení. Důležité je, aby bylo o službě v obci povědomí, neboť může docházet k duplicitě. V praxi se stalo, že byly financovány dvě podobné sociální služby zaměřené na jednu cílovou skupinu a uživatelé byli stejného jména. Jinými slovy řečeno, že stejný občan využíval zdarma dvě sociální služby stejného druhu.
36
Autorka pro přehlednost tyto zásady a principy vypsala ze stejného, výše uvedeného zdroje. 12 „a) Partnerství a spolupráce b) Zapojování místního společenství c) Potřeby, priority a směry rozvoje jsou stanoveny lidmi, kteří v obci žijí d) Průběh zpracování komunitního plánu je stejně důležitý jako jeho výstupy e) Kompromis přání a možností“ Komunitní plánování ve vybraném území – obec Česká Lípa V následujících řádcích se autorka věnuje již konkrétní realizaci komunitního plánování na Českolipsku, neboť již od prvopočátku byla a je členkou pracovní skupiny. Uvedená pracovní skupina se zabývala a v současné době se stále zabývá problematikou péče a podpory osob se zdravotním postižením. Česká Lípa patří mezi první města, která díky aktivitě pí. Mgr. Evy Stehlíkové – ředitelky sociálních služeb Města Česká Lípa, tvořila komunitní plán již od roku 2006. Ze zpracovaného Komunitního plánu sociálních služeb Města Česká Lípa z roku 2006 (dále jen KP ČL 2006), je zřejmé, že: o počtu zdravotně postižených občanů neexistovaly žádné statistické údaje. Pro analýzu obce Česká Lípa byly tehdy (v roce 2006) využity celostátní údaje, které vyjadřují, že osob se zdravotním postižením je cca 12% populace státu, to byl v té době každý osmý občan. V roce 2006 byla provedena SWOT analýza péče o zdravotně postižené občany, z níž vyplynuly níže uvedené silné stránky, slabé stránky, příležitosti a ohrožení. Mezi silné stránky byly jmenovány: široké spektrum dostupných sociálních služeb, kvalitní spolupráce subjektů, existence dostatečného počtu terénních služeb i pobytových
zařízení,
spolupráce
s lékaři,
denní
stacionář
pro
mentálně
znevýhodněné. KP ČL 2006 mezi slabé stránky zahrnul: nedostatek osobních asistentek, nejsou zpracované informace o počtu zdravotně postižených v regionu, nedostatečná
12
Pro autorku této práce je významným principem komunitního plánování spoluúčast uživatelů sociálních služeb nebo těch, kteří poptávají chybějící sociální službu.
37
informovanost osob se zdravotním postižením, nedostatečná integrace osob se zdravotním postižením do pracovního procesu, chybí pravidelná setkání osob v pomáhajících profesích, malá prezentace a informovanost osob se zdravotním postižením i široké veřejnosti o sociálních službách v této oblasti, malý počet nízkoprahových autobusů městské hromadné dopravy. Příležitosti KP ČL 2006 vidí v možnosti nalezení lépe vyhovujících prostor pro různé aktivity (díky institucionální podpoře města), v dostupnosti nových dotačních titulů13 (ESF, OP LZZ, SROP) k financování projektů, v institucionální i finanční podpoře vzniku chráněných dílen na republikové i místní úrovni, v nové finanční možnosti pro realizace programů týkajících se vzdělávání pracovníků (včetně pracovníků v sociální oblasti). Dále v programech na podporu počítačové a informační gramotnosti nebo programech, které umožňují přípravu projektů na zkvalitnění informovanosti. KP ČL 2006 upozorňuje na tato ohrožení: nedostatek finančních prostředků, izolace osob se zdravotním postižením, snížení kvality života, nepružnost spolupráce, neprosazení a neuskutečnění navrhovaných řešení. Po kvalitním provedení SWOT analýzy vznikly priority pro oblast péče o osoby se zdravotním postižením. Tyto priority (KP ČL 2006) byly následující: Vytvořit pracovní místa pro kontaktní sociální pracovníky, kteří by byli plně vzděláni v celkové orientaci sociálního poradenství problematiky osob se zdravotním postižením. Jejich náplň by byla schopnost žadatele dobře směřovat na patřičnou speciální sociální službu nebo zařízení, popřípadě jej zprostředkovat. Další prioritou se ukázalo rozšíření služby osobní asistence – co se týče této služby, vždy byl převis poptávky nad nabídkou sociální služby. Nutností bylo zavedení paliativní (hospicová) péče - tato služba výrazně chyběla těm, kteří trpěli nevyléčitelnou chorobou v pokročilém nebo terminálním stádiu. Zároveň rodina pacienta potřebovala podporu v této tíživé situaci. Z prostorových důvodů bylo žádoucí hledat větší, dostupnější a bezbariérové. Půjčovna potřebovala dovybavit poptávanými kompenzačními pomůckami. Pro občany se ZP, kteří by chtěli a mohli za upravených podmínek pracovat, bylo žádoucí založit agenturu podporovaného zaměstnávání osob se zdravotním postižením. 13
Evropský sociální fond (ESF), Operační program lidské zdroje a zaměstnanost (OP LZZ), Společný regionální operační program (SROP).
38
Dále se ukázala potřeba tlumočnických služeb pro osoby sluchově znevýhodněné. Šlo zejména o hledání finančních zdrojů na zaplacení specialisty s dovedností znakové řeči. Co se týče pobytových služeb, bylo žádoucí v území vytvořit chráněné bydlení pro osoby s mentálním postižením. Co se týče prostředí a komunikace ve městě bylo potřeba začít mapovat architektonické bariéry ve městě, intenzivněji spolupráce s kompetentními úřady a naléhat na odstraňování bariér (KP ČL 2006). V rámci dalšího zlepšení života osob se zdravotním handicapem v oblasti přesunu po městě bylo důsledně propagováno pořízení nízkopodlažních autobusů. Dále s tímto problémem souviselo i označení jízd nízkopodlažních autobusů v jízdních řádech (tištěných, elektronických apod.). Po prvních společných pracovních jednáních se podařilo zrealizovat cíle, které nevyžadovaly časovou náročnost, což bylo vydání prvního Katalogu sociálních služeb na území Českolipska, zmapování bariérovosti ve městě. Pokud bylo možno provést úpravy operativně ve spolupráci s patřičnými odbory Městského úřadu Česká Lípa, bariéry byly rychle odstraněny. Větší časový úsek si vyžádala modernizace služeb městské hromadné dopravy.14 Na základě silné angažovanosti Libereckého kraje v roce 2008, začala kvalita komunitního plánování získávat širší rozměr. Liberecký kraj se zapojil do výzev individuálních projektů, které byly vyhlášeny díky možnostem využití evropských sociálních fondů. Za finanční podpory těchto prostředků byl vytvořen další pokračující, písemný materiál, který se nazýval Komunitní plánování sociálních služeb oblasti Českolipsko. Byla to jedna z aktivit individuálního projektu IP 2 – Podpora střednědobého plánování a rozvoje kvality sítě sociálních služeb v Libereckém kraji, reg. č. CZ. 1.04/3.1.00/05.00032, financovaného z Evropského sociálního
fondu
prostřednictvím
Operačního
programu
Lidské
zdroje
a zaměstnanost a ze státního rozpočtu České republiky. Na realizaci aktivit prostřednictvím tohoto projektu získal Liberecký kraj finanční částku 32 011 419,- Kč. Díky tomuto individuálnímu projektu vznikla i publikace s názvem Krajská metodická příručka plánování sociálních služeb v Libereckém kraji (2010). Jejím hlavním cílem je provést všechny zúčastněné aktéry procesem komunitního 14
Dnes již bezbariérová městská hromadná doprava funguje a pozornost je věnována bariérovým autobusovým zastávkám. Chybějící lavičky a přístřešky jsou komplikací nejen pro osoby se zdravotním postižením.
39
plánování. Zároveň v rámci zajišťování procesů komunitního plánování sociálních služeb v Libereckém kraji byli určeni odborní koordinátoři, kteří působili ve spádových územích obcí. Tato aktivita byla opět zastřešována individuálním projektem IP-2. Mezi další aktivity projektu IP 2 - bylo vytvoření Datového centra sociálních služeb, které sídlí v Libereckém kraji. Základní informace Datového centra slouží k vyhodnocování poskytovaných sociálních služeb, povinností je registrovaných služeb. Dále jsou uvedené údaje využívány pro plánování potřeb sociálních služeb na území Libereckého kraje. Výše uvedený materiál je k dispozici na webových stránkách Libereckého kraje. Za finanční podpory projektu vznikl i přehledný a promyšlený materiál, a to publikace s názvem Katalog poskytovatelů sociálních služeb v Libereckém kraji 2011. Uvedený katalog je v tištěné i elektronické podobě. V roce 2012 vznikl Komunitní plán sociálních služeb oblasti Českolipsko (dále jen KPSS ČL 2012). Tento dokument navazoval na výše zmiňovaný Komunitní plán města Česká Lípa z roku 2006. Výše jmenovaný dokument KPSS ČL 2012 je dělen na analytickou část a návrhovou
část.
Analytická
část
popisuje
důvody zpracování,
základní
demografická fakta a socioekonomické údaje. Dále charakterizuje aktuální stav poskytování sociálních služeb a ukazuje SWOT analýzu (LB plán 2012, s. 147). V návrhové části, která vyjadřuje dlouhodobé vize (až do roku 2020), jsou popsány strategické cíle. U každého strategického cíle byla navržena rozvojová opatření pro jeho naplnění (2012 – 2015). Zároveň byly stanoveny priority pro realizaci opatření v období 2012 – 2015 a časový plán jejich realizace. V závěru dokumentu je představen návrh akčního plánu pro rok 2015.15 Z hlediska cílové skupiny osob se zdravotním postižením je za prioritní považováno zachování stávajících, dobře fungujících sociálních služeb a jejich další rozvoj. Největší podpora je směřována sociálním službám, které umožňují občanům žít ve svém přirozeném prostředí. Sem patří zejména osobní asistence, pečovatelská služba, sociální rehabilitace, podpora samostatného bydlení, předčitatelské služby,
15
Autorka vybrala z výše zmiňovaného dokumentu fakta týkající se dospělých osob se zdravotním
postižením.
40
tlumočnické služby (do znakového jazyka), denní stacionář, služby podporovaného zaměstnávání, základní i odborné sociální poradenství, půjčovna kompenzačních pomůcek (LB plán 2012, s. 18-19). Za další prioritu je považováno mapování, odstraňování a nevytváření bariér, které znesnadňují život občanům se zdravotním postižením. Dlouhodobě je žádaná odlehčovací služba poskytovaná pobytovou formou. V rámci možností zaměstnávání osob se zdravotním postižením také hraje roli podpora vzniku sociálních firem, informační a realizační podpora zřizování mikro podniků.
3.3 Přehled poskytovatelů sociálních služeb v obci Česká Lípa V této kapitole je vypracován přehled registrovaných sociálních služeb a neregistrovaných sociálních služeb. Přehled
registrovaných
sociálních
služeb
byl
tvořen
z dat
v oficiálním Registru sociálních služeb Ministerstva práce a sociálních věcí. Registr MPSV je důležitý informační materiál, legislativně zastřešený zákonem o sociálních službách. Jsou v něm zapsána důležitá data sociálních služeb včetně registračního čísla (dále jen reg. č.) Každé reg. č. přísluší pouze jedné sociální službě. To znamená, že některá zařízení spadají pod jeden název služby, ale každé zařízení má své reg. č. Například hlavní název služby, dle zřizovací listiny, je Denní a pobytové sociální služby, ale tato služba provozuje dvě zařízení: Denní stacionář (reg. č. 2293541) a Domov pro osoby se zdravotním postižením (reg.č. 2038560). Registr poskytovatelů sociálních služeb je dostupný na webových stránkách ministerstva. V něm jsou k nalezení všechny sociální služby, kterým bylo vydáno krajským úřadem rozhodnutí o registraci.
Je doplňován, aktualizován a kontrolován
prostřednictvím registrujících oddělení na úřadech. V příloze č. 3 autorka předkládá vytvořený přehled sociálních služeb. Jednotlivá zařízení (což jsou zařízení, která spadají pod některý z paragrafů zákona o sociálních službách, mají svoje registrační číslo a je z uvedeného přehledu zřejmé, pod jaký hlavní název spadají.
3.4 Rozdělení sociálních služeb ve městě Česká Lípa dle formy 41
V následující kapitole autorka uvádí seznam sociálních služeb v ČL, který obsahuje výčet těch samých sociálních služeb jako v předcházející kapitole, ovšem je rozdělen dle jednotlivých forem poskytování sociálních služeb. A to poskytování formou terénní, ambulantní nebo pobytovou. K tomuto rozdělení vedla autorku zásadní myšlenka. Člověk, který se ocitne v tíživé sociální situaci, potřebuje podporu a pomoc ve svém přirozeném prostředí nebo mimo něj? To je důležitý ukazatel pro další postup při výběru vhodné sociální služby. Níže uvedený přehled je pro operativní poskytnutí informací mnohem přehlednější a úplnější. Toto rozdělení proběhlo důkladným, detailním a mnohostranným ověřením. Autorka využila již zmiňovaný registr poskytovatelů sociálních služeb, Katalog poskytovatelů sociálních služeb v Libereckém kraji (2011) a Katalog poskytovatelů sociálních a navazujících služeb na území ORP Česká Lípa. Telefonickým, elektronickým nebo osobním kontaktem tak autorka ověřila funkčnost jednotlivých sociálních služeb. Sociální služby v České Lípě poskytované terénní formou: 1.
Centrum pro zdravotně postižené Libereckého kraje Odborné sociální poradenství a půjčovna kompenzačních pomůcek Odlehčovací služby Osobní asistence Tlumočnické služby - služba zabývající se překládáním mluveného jazyka do znakového jazyka
2.
Fokus Liberec Podpora samostatného bydlení
3.
Maltézská pomoc, o.p.s. Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením16 Maltézská pomoc – dobrovolnické služby – centrum Česká Lípa
4.
Opora o.s. Pečovatelská služba Odborné sociální poradenství a půjčovna kompenzačních pomůcek Odlehčovací služba
5.
TyfloCentrum Liberec o.p.s.
16
Zde je zajímavostí příklad dobré praxe, kdy pracovnice sociální služby docházela k těžce tělesně postižené uživatelce domů a společně vymýšlely různé hry a aktivity přizpůsobené přání a potřebě klientce.
42
Průvodcovské a předčitatelské služby pro osoby nevidomé a slabozraké 6.
Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých (SONS) Odborné sociální poradenství
7.
Tyfloservis, o.p.s. Sociální rehabilitace
8.
Rytmus Liberec o.p.s. Sociální rehabilitace - podporované zaměstnávání
9.
Mgr. Brožková Lucie - KDP Sluníčko Osobní asistence Pečovatelská služba
10. Sdružení tělesně postižených (STP) Česká Lípa Odborné sociální poradenství (registrační číslo 5885989) 11. Tísňová péče Anděl strážný 12. Hospicová péče Svaté Zdislavy - Česká Lípa Odborné sociální poradenství 13. Adra – dobrovolnické centrum, Československé armády 1578, Česká Lípa Sociální služby v České Lípě poskytované ambulantní formou: 1.
Centrum pro zdravotně postižené Libereckého kraj Odborné sociální poradenství a půjčovna kompenzačních pomůcek Tlumočnické služby - služba zabývající se překládáním mluveného jazyka do znakového jazyka
2.
Denní a pobytové sociální služby, P.O. Libereckého kraje Denní stacionář
3.
Maltézská pomoc, o.p.s. Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením
4.
Opora o.s. Odborné sociální poradenství a půjčovna kompenzačních pomůcek Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením
5.
Tyfloservis, o.p.s. Sociální rehabilitace
6.
TyfloCentrum Liberec o.p.s. 43
Průvodcovské a předčitatelské služby pro osoby nevidomé a slabozraké 7.
Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých (SONS) Odborné sociální poradenství
8.
Centrum intervenčních a psychosociálních služeb Libereckého kraj Odborné sociální poradenství
9.
Rytmus Liberec o.p.s. Sociální rehabilitace – podporované zaměstnávání
10. Hospicová péče Svaté Zdislavy - Česká Lípa Odborné sociální poradenství 11. Sdružení tělesně postižených (STP) Česká Lípa Odborné sociální poradenství Klubové, společenské a vzdělávací aktivity (bez registrace) 12. „D“ Občanské sdružení - Česká Lípa Odborné sociální poradenství 13. Poradna pro neslyšící a nedoslýchavé – pobočka Česká Lípa 14. Svaz neslyšících a nedoslýchavých v ČR – pobočka Česká Lípa 15. Českolipská vesna o.s. - klub onkologických pacientů – pobočka Česká Lípa 16. Revma liga ČR, o.s.- pobočka občané s revmatickým onemocněním 17. Roska – pobočka Česká Lípa pomoc lidem s roztroušenou sklerózou 18. Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením ČR – pobočka Česká Lípa 19. Svaz diabetik – pobočka Česká Lípa 20. Svaz tělesně postižených v ČR, místní organizace Česká Lípa (STP) – klubové, společenské a vzdělávací aktivity Sociální služby v České Lípě poskytované pobytovou formou: 1.
Denní a pobytové sociální služby, P.O. Libereckého kraje Domov po osoby se zdravotním postižením
2.
Dolmen, o.p.s., Agentura pro chráněné bydlení Chráněné bydlení
3.
Hospicová péče Svaté Zdislavy - Česká Lípa Odborné sociální poradenství
4.
Sociální služby poskytované ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče – ČL
44
4 Empirická část Na úvod empirické části je zmíněn úryvek autora Gavory z knihy, která se nazývá Úvod do pedagogického výzkumu. Ten se sice zabývá výzkumem pedagogickým, ale myšlenka z knihy se dá přisoudit i výzkumu ve všeobecné rovině. Ve své knize zdůrazňuje, že výzkum je zejména způsob myšlení. Problémová témata se musí zkoumat pečlivě, do hloubky a v dostatečném čase. Vyžadují systematičnost pro svoji složitost a rozsáhlost. Důležitým faktem je to, že výzkum se dá opakovat. Výzkum rozvíjí vědění lidstva. Ovlivňuje schopnosti vidět jevy dle podložených faktů a dat. (Gavora 2000, str. 28 - 30). Autoři Sochůrek a Sluková (2013) ve své odborném publikaci, která se nazývá „Stručný úvod do základů metodologie“ velmi srozumitelně popisují a vysvětlují jednotlivé prvky metodologie, doporučují správné postupy tvorby odborné práce a zároveň s důstojnou vtipností uklidňují studenty, kteří se rozhodli k provedení výzkumu. Při tvorbě základního přehledu sociálních služeb v České Lípě bylo využito důležitého zdroje Registru poskytovatelů sociálních služeb, který autorka vysvětlila v teoretické části diplomové práce v kapitole 3.3 - Přehled poskytovatelů sociálních služeb v obci Česká Lípa. Jedná se o důležitý materiál, který je dostupný v elektronické podobě na webových stránkách MPSV. Uvedený registr je tvořen dle pravidel zákona o sociálních službách. Je tedy předpoklad, že služby zaregistrované v tomto registru jsou poskytované v plné kvalitě dle zákonných standardů. Data získaná z registru jsou aktuální a pravdivá. Dále bylo využito tištěného Katalogu poskytovatelů sociálních a navazujících služeb na území ORP Česká Lípa z roku 2012, jehož platnost údajů bylo potřeba ověřit, ať už přes výše jmenovaný registr poskytovatelů sociálních služeb nebo osobním, telefonickým či elektronickým kontaktem. Pokud zvolená služba měla webové stránky, vždy bylo ověřeno, zda prezentované informace jsou platné. Následující řádky se již zabývají popisem výzkumné části a výzkumem samotným.
45
4.1 Výzkumný projekt 4.1.1 Cíl výzkumu Cílem výzkumu je zjistit poptávku17, po předem zmapovaných sociálních službách v obci Česká Lípa, které jsou určeny pro dospělé osoby se zdravotním postižením. Na základě dlouholetých pracovních zkušeností si autorka uvědomuje, jak je důležité sledovat potřebnost jednotlivých sociálních služeb. Dále vznik nových podnětů pro založení potřebných sociálních služeb v souladu s aktuálními nebo s předpokládanými nepříznivými sociálními jevy, které ohrožují nebo by mohly ohrozit kvalitu života OZP.
4.1.2 Předmět a objekt výzkumu Předmětem výzkumu je poptávka, neboli využívání terénních, ambulantních a pobytových služeb. Objektem výzkumu si autorka zvolila dospělé ženy a muže se zdravotním postižením, mající přiznaný příspěvek na péči v libovolné výši, věkové rozmezí 18 až 64 let a žijící v České Lípě. Věkové rozmezí určila dle pravidel celostátního registru poskytování sociálních služeb.18 Druhým objektem výzkumu jsou poskytovatelé sociálních služeb v obci ČL.
4.1.3 Výzkumné otázky Motivací pro tvorbu výzkumných otázek byl výše uvedený předmět výzkumu – poptávka po terénních, ambulantních a pobytových službách. Autorka v kapitole Vlastní analýza získaných dat uvádí odpovědi na níže uvedené otázky. Dle takto zvolených výzkumných otázek byly vytvořeny hypotézy. Výzkumné otázky položily základ tvorbě hypotéz, které byly v následujícím období ověřeny.
17
Termín poptávka je pro účely DP to, jakou službu je uživatel (zákazník) ochoten platit nebo užívat. Stručně řečeno poptávat je to samé jako užívat, odvozeno z ekonomie - poptávat znamená ochota koupit nebo kupovat. Převážná většina OZP jsou příjemci finančního příspěvku na péči, to znamená, že si z tohoto příspěvku uživatel služby hradí využívanou sociální službu dle smluvních úhradových podmínek. 18 Toto věkové rozmezí je čerpáno ze standardizovaných dotazníků, které se vyplňují při žádosti o registraci sociální služby do celostátního registru sociálních služeb, který spravuje MPSV.
46
Otázka č. 1 Které formy (terénní, ambulantní, pobytové) sociálních služeb poptávají neboli využívají občané se zdravotním postižením nejčastěji? Otázka č. 2 Poptávají sociální služby častěji muži nebo ženy?
4.1.4 Hypotézy Na základě vytvořených výzkumných otázek byly stanoveny níže uvedené hypotézy.
Při stanovování
hypotéz
autorka
vycházela z knihy Úvod do
pedagogického výzkumu. Autorem knihy je Peter Gavora, známý odborník na výzkum v pedagogické vědě. Autorka z této publikace čerpala zejména z kapitoly Zlatá pravidla hypotézy (Gavora 2010, s. 67). Hypotéza č. 1: Lze předpokládat, že dospělí občané se zdravotním postižením poptávají19 terénní sociální službu/y více než ambulantní sociální službu/y. Hypotéza č. 2: Lze předpokládat, že sociální služby poptávají více muži se zdravotním postižením než ženy se zdravotním postižením.
4.1.5 Popis a charakteristika výzkumného vzorku V rámci výzkumu byly osloveny všechny sociální služby ČL, které poskytují podporu a pomoc dospělým OZP, žijících v ČL. Autorka komunikovala s jejich zástupci. Většinou šlo o manažery, vedoucí zařízení nebo sociální pracovnice. Pečlivě bylo společně dbáno na dodržení jednotlivých kritéria neboli kvót. To znamená, že cílová skupina dětí, seniorů se zdravotním postižením do výzkumu zahrnuta nebyla. Vzhledem ke zvoleným výzkumným otázkám, následně hypotézám a autorčině snaze o možnost komparace výsledků byly zvoleny dva výzkumné vzorky. 1) Dospělé OZP žijící na území města Česká Lípa a využívající minimálně jednu sociální službu. 2) Poskytovatelé sociálních služeb na území města Česká Lípa. 19
Termín poptávají znamená užívají, popřípadě kupují, pokud je sociální služba hrazená. Převážná většina OZP jsou příjemci finančního příspěvku na péči, jehož právní zakotvení popisuje zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách. To znamená, že si z tohoto příspěvku uživatel služby hradí využívanou sociální službu dle smluvních úhradových podmínek.
47
Ad. 1 - Dospělé OZP žijící na území města Česká Lípa a využívající minimálně jednu sociální službu. Základní výzkumný vzorek je specifikován čtyřmi kvótami, tudíž jde o kvótní výběr. V níže uvedené tabulce jsou zapsány jednotlivé kvóty. Celkový počet osob splňujících námi zvolené kvóty je 602, což odpovídá základnímu výzkumnému vzorku. Autorka měla předjednáno s poskytovateli sociálních služeb, že osloví všechny jejich uživatele, proto rozeslala 602 dotazníků. Autorce ale bylo předem jasné, že díky návratnosti nebude možné, aby byl základní výzkumný soubor shodný s vlastním výzkumným vzorkem. Přibližně 70% návratnost rozeslaných dotazníků zredukovala vlastní výzkumný vzorek na 420 dospělých OZP. Tabulka č. 1: Charakteristika jednotlivých kvót - uživatelé
1 kvóta 2 kvóta 3 kvóta 4 kvóta
Osoba se zdravotním postižením Věková hranice 18 – 64 let Občan České Lípy Uživatel některé sociální služby
Komentář k tabulce č.1:
Jednotlivé kvóty autorka zvolila dle potřebnosti pro daný výzkum. První kvóta hovoří o osobě se zdravotním postižením. Autorka vybrala definici OZP, dle zákona č.108/2006 Sb. o sociálních službách - „Zdravotním postižením se rozumí tělesné, mentální, duševní, smyslové nebo kombinované postižení, jehož dopady činí nebo mohou činit osobu závislou na pomoci jiné osoby.“ Druhá kvóta pojednává o věkové hranici osoby od 18 let do 64 let. Toto rozmezí vychází ze zákonných pravidel registrace sociálních služeb. Třetí kvóta určuje specifiku občana obce Česká Lípa, což autorka úmyslně zvolila z důvodu provádění výzkumu zaměřeného pouze na občany ČL. Čtvrtá kvóta charakterizuje to, že oslovený respondent je uživatelem alespoň jedné sociální služby poskytované v obci ČL.20 Pro přehlednost využívání jednotlivých forem poskytovaných sociálních služeb je níže uvedená tabulka. V tabulce je znázorněn počet uživatelů navštěvujících jednotlivé formy poskytovaných sociálních služeb.
20
Dle autorky je užívání sociální služby zároveň naplnění poptávky sociální služby.
48
Tabulka č. 2: Specifikace výzkumného vzorku - využití forem služeb
Forma (způsob) poskytování sociální služby Terénní sociální služby Ambulantní sociální služby Pobytové sociální služby Celkem
Absolutní počet uživatelů
Relativní počet uživatelů (%)
247 148
58,8 % 35,2 %
25 420
6,0 % 100,00 %
Komentář k tabulce č. 2:
V tabulce je znázorněno to, že terénní služby v ČL využívá 247 uživatelů (58,8 %), ambulantní služby 148 uživatelů (35,2 %) a pobytové služby 25 uživatelů (6 %). Ad. 2 - Poskytovatelé sociálních služeb v obci Česká Lípa. K výběru sloužil kvótní výběr (kritéria výběru byla 2 - poskytovatel registrované sociální služby a místo poskytování sociální služby na území obce Česká Lípa. Tabulka č. 3: Charakteristika jednotlivých kvót - poskytovatelé
1 kvóta 2 kvóta
Registrovaná sociální služba pro dospělé OZP, občany ČL Služba působící v obci ČL21
Komentář k tabulce č. 3:
Výše uvedené kvóty byly vybrány s ohledem na požadovaná zjištění. První kvóta jasně identifikuje zkoumanou sociální službu. Jde o sociální službu, která poskytuje podporu a pomoc dospělým OZP, které žijí v ČL a některou s nabízených služeb využívají. Druhá kvóta je zaměřena na místo poskytování sociální služby a to je území ČL. V tomto případě byl základní výzkumný vzorek shodný s vlastním výzkumným vzorkem. I po návratu zaslaných dotazníků, kdy byla 100% návratnost 22 bylo jasné, že základní soubor je shodný s vlastním výzkumným souborem.
Tabulka č. 4: Specifikace výzkumného vzorku - poskytovatelé sociálních služeb
Formy / druhy služeb 21 22
Absolutní počet služeb
Relativní počet služeb (%)
Služby působící mimo ČL, ač poskytnou pomoc OZP z ČL nejsou zahrnuty ve výzkumu. Výjimečnost 100% návratnosti dotazníků je ovlivněna dlouholetou spoluprácí organizací.
49
Terénní sociální služby Odlehčovací služba Osobní asistence Odborné soc. poradenství a půjčovna KP Tlumočnické služby do znakového jazyka Podpora samostatného bydlení Průvodcovské a předčitatelské služby Sociální rehabilitace Tísňová péče Dobrovolnické služby Pečovatelská služba Ambulantní sociální služby Odborné soc. poradenství a půjčovna KP Sociálně aktivizační služby Právní bezplatná poradna Denní stacionář Průvodcovské a předčitatelské služby Sociální rehabilitace Pobytové služby Domov pro OZP Chráněné bydlení Sociální lůžka v nemocnici Hospicová péče Celkem
2 2
5,1 % 5,1 %
5
12,8 %
1
2,6 %
1
2,6 %
1
2,6 %
2 1 2 2
5,1 % 2,6 % 5,1 % 5,1 %
7
17,9 %
3 1 1
7,7 % 2,6 % 2,6 %
1
2,6 %
2
5,1 %
1 2 1 1 39
2,6 % 5,1 % 2,6 % 2,6 % 100 %
Komentář k tabulce č. 4:
Tabulka
zobrazuje
formy
služeb
(terénní,
ambulantní,
pobytové)
a kvantifikuje druhy (např. osobní asistence, denní stacionář, odborné sociální poradenství) poskytovaných sociálních služeb. Nejvíce zastoupeno je odborné sociální poradenství. 7 poskytovatelů poskytuje tuto službu. Terénní formou (12,8 %) a ambulantní formou (17,9 %).
4.1.6 Metodologie výzkumu Pro zkoumání objektivní skutečnosti zvolila autorka metody kvantitativní strategie výzkumu, ze kterých si zvolila dotazníky. Jelikož je tato metoda všeobecně považována za vhodnou formu získávání informací, zvolila si ji i autorka diplomové práce za účelem získání dat od více respondentů. Jde i o časové hledisko, kdy v krátkém čase je možno získat větší množství výpovědí respondentů.
50
Autorka se rozhodla pro dva nestandardizované dotazníky, které byly vytvořeny z otevřených a uzavřených otázek. Otázky byly pečlivě zvoleny, aby jejich pochopení bylo jednoznačné a nedošlo ke zkreslení. K vyplňování dotazníku s některými respondenty byli požádáni i asistenti a dobrovolníci, kteří po řádném proškolení byli nápomocni těm, kteří potřebovali podporu. U respondentů, kteří nebyli schopni z důvodu mentálního postižení porozumět dotazovací akci, se využilo spolupráce opatrovníků, což byli většinou rodiče těchto osob. Potřeba asistence se ukázala v těchto případech, například v technickém provedení vyplnění dotazníku. Osoba s těžkým tělesným postižením potřebovala přidržet dotazník, který byl připevněn skřipcem na tvrdé podložce. Jiný respondent potřeboval nasadit psací potřebu do speciálního držáku. Další zkušenost byla s osobou s lehkým mentálním postižením, která neměla stanoveného opatrovníka a která měla omezené možnosti čtení a psaní. Rozuměla jednoduchým otázkám. Byla potřeba asistence v jednoduchém vysvětlení dotazu a pomoci s místem vypsáním odpovědi.
4.1.7 Etické principy výzkumu Respondentům byly vždy podány vysvětlující informace o tom, kdo výzkum provádí a co je cílem výzkumu. Dále byla vysvětlena skutečnost, k čemu získaná data budou sloužit. Respondenti samozřejmě mohli odmítnout svou účast na výzkumu nebo odmítnout odpovídat na otázky, ke kterým se nechtěli vyjadřovat. Respondenti byli informováni o zachování anonymity. Od všech respondentů byl získán tzv. informovaný souhlas – viz. příloha č. 6. Tento souhlas byl součástí dotazovacího procesu.
4.1.8 Způsob zpracování a vyhodnocení dat Díky tomu, že autorka pracuje v sociálních službách již přes dvacet let, dobře se orientuje v síti sociálních služeb poskytovaných ve městě Česká Lípa. Navštívila jednotlivé sociální služby a požádala je o spolupráci s vyplňováním dotazníků. První dotazník viz. příloha č. 4, byl vyplněn uživateli sociálních služeb nebo jejich opatrovníky. Se zástupci poskytovatelů, kteří jsou v pozici manažerů, řešila druhý dotazník, který je nestandardizovaný viz. příloha č. 5. Jde o dotazník, který byl 51
vyplněn údaji ze standardizovaných výkazů23. Z těchto výkazů šlo o získání absolutních čísel týkajících se pohlaví a dále údajů ohledně zjištění vztahu poptávky a nabídky dané služby24. Dále následovalo shromáždění všech dat a jejich analýza. Roztřídění dat dle forem sociálních služeb znamenalo přepis dat do autorkou vytvořených tabulek. Tabulky byly vytvořeny v textovém procesoru Word nebo tabulkovém procesoru Excel. Po té následovalo podrobné vyhodnocování získaných dat. Z dat získaných od uživatelů sociálních služeb a oslovených zástupců poskytovatelů sociálních služeb, jinými slovy, výsledky vycházející z dotazníku pro uživatele a z dotazníku pro poskytovatele vznikly podklady, které položily základ k odpovědím na výzkumné otázky a vyhodnocení hypotéz.
4.2 Zpracování a analýza empirických dat 4.2.1 Předvýzkum V rámci přípravy výzkumu byl proveden předvýzkum. Každý návrh výzkumného nástroje byl na malém vzorku respondentů (3 respondenti)25 vyzkoušen a v případě nejasností došlo ihned k jeho úpravě. Zajímavé bylo postupné zjednodušování otázek v dotazníku, aby byly vhodné pro zástupce všech skupin osob se zdravotním postižením. Významem předvýzkumu bylo zabránění možných komplikací v samotném výzkumu a při vyhodnocování získaných dat. K důležitým prvkům přípravy bylo ověření platnosti, zda to, co potřebujeme zjistit, je opravdu zjistitelné zvoleným postupem a výzkumnými metodami. Na základě níže uvedených dat a jejich vyhodnocením se autorka domnívá, že její nestandardizovaný dotazník je validní.
23
Jde o povinnost poskytovatelů služeb ročně vyplňovat předepsané výkazy a zasílat nadřízeným orgánům. Standardizované výkazy vyžadují údaj o počtu neuspokojených žádostí, zda je kapacita služby naplněna či ne. V této problematice autorka čerpá z pracovních, praktických zkušeností. 24 Termín poptávka je pro účely DP to, jakou službu je uživatel (zákazník) ochoten platit nebo užívat. Stručně řečeno poptávat je to samé jako užívat, odvozeno z ekonomie - poptávat znamená ochota koupit. Převážná většina OZP jsou příjemci finančního příspěvku na péči, jehož právní zakotvení popisuje zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách. To znamená, že si z tohoto příspěvku uživatel sociální službu kupuje dle dohodnutých smluvních podmínek. Finanční problematika však není předmětem této DP. 25 Tyto osoby nebyly zahrnuty do výzkumného vzorku.
52
4.2.2 Vlastní analýza získaných dat Pro získání dat byly použity dva autorkou zpracované dotazníky. První dotazník označen písmenem a) byl určen pro uživatele sociálních služeb. Druhý dotazník, určen pro poskytovatele sociálních služeb pro OZP v České Lípě byl označen písmenem b). Po té byla hned provedena komparace výsledků od obou výzkumných celků a všechny výsledky byly zapracovány do výsledných grafů a tabulek, tudíž. Níže jsou uvedeny jak názory respondentů uživatelů sociálních služeb, tak i poskytovatelů daných sociálních služeb, členěno dle formy poskytované sociální služby. Vyhodnocování získaných dat z dotazníků od uživatelů sociálních služeb bylo provedeno zejména z důvodu zjednodušení a transparentnosti dle jednotlivých forem sociálních služeb. Nejprve byly analyzovány výsledky uživatelů terénních sociálních služeb, dále ambulantních a poslední byly vyhodnoceny dotazníky od uživatelů pobytových sociálních služeb. Analýza dat terénních sociálních služeb Jako první analýzu dat zvolila autorka oblast týkající se poskytování sociálních služeb terénní formou. Zjištěná fakta se samozřejmě týkají roku 2013. Tabulka č. 5: Terénní sociální služby – počet žen a mužů poptávající terénní služby
Terénní sociální služby odlehčovací terénní služby (CpZP, Opora) osobní asistence (CpZP, Sluníčko) odborné soc. poradenství a půjčovna kompen. pomůcek tlumočnické služby do znakového jazyka (CpZP) podpora samostatného bydlení (Fokus) průvodcovské a předčitatelské služby (TyfloCentrum) sociální rehabilitace (Rytmus, Tyfloservis) tísňová péče (Anděl strážný) dobrovolnické služby (Adra, Maltézská pomoc) pečovatelská služba (Opora, Sluníčko) CELKEM
muži ženy celkem 5 48 53 2 63 65 26 31 57 4 3 7 3 5 8 7 6 13 13 15 28 1 1 2 6 5 11 0 3 3 67 180 N=247
Komentář k tabulce č. 5:
Tabulka č.5 obsahuje čísla, která ukazují velikost poptávky mužů a žen po jednotlivých terénních sociálních službách. Zároveň dává podklady pro grafické znázornění využitelnosti sociálních služeb poskytovaných terénní formou. Celkový
53
počet respondentů, kteří využívají terénní sociální službu, je 247. Z toho 67 mužů a 180 žen. Ženy převyšují muže ve využívání služeb o 113 osob. Tato data byla
získána z dotazníků pro uživatele sociálních služeb.
Využití terénních sociálních služeb dle pohlaví pečovatelská služba (Opora, Sluníčko) dobrovolnické služby (Adra, Maltézská … tísňová péče (Anděl strážný) sociální rehabilitace (Rytmus, Tyfloservis) průvodcovské a předčitatelské služby…
podpora samostatného bydlení (Fokus) tlumočnické služby do znakového jazyka … odborné sociální poradenství a půjčovna … osobní asistence (CpZP, Sluníčko) odlehčovací terénní služby (CpZP, Opora) 0
20
Ženy
40 Počet uživatelů
60
80
Muži
Graf č. 1: Využití terénních sociálních služeb dle pohlaví Komentář – graf č. 1:
Graf
znázorňuje
poptávku
po
jednotlivých
sociálních
službách
poskytovaných terénní formou. Dále z výše znázorněného grafu vyplývá, že je z řad respondentů nejméně zájem o tísňovou péči a nejvíce respondentů poptává osobní asistenci a odlehčovací terénní službu. Co se pohlaví týče, ženy tyto dvě služby, osobní asistenci a odlehčovací terénní službu, poptávají mnohem více než muži. U mužů je největší poptávka po odborném sociálním poradenství a využívají půjčovny kompenzačních pomůcek. Černě ohraničené pole značí, že po těchto službách je minimální poptávka, jde tedy o převýšení nabídky nad poptávkou.
54
Žlutě označené pole znamená, že kapacita služby je nedostačující, potenciální uživatelé o ni jeví zájem ve velké míře, neboť jim poskytnutí terénní sociální služby umožňuje zůstat v přirozeném prostředí. Z dotazníku a) i z dotazníku b) bylo zjištěno, že terénní sociální služby nejvíce využívají ženy a to v počtu 180. Mužské pohlaví využívá terénní sociální služby v počtu 67. Větší část poskytovaných sociálních služeb terénní formou naplňuje poptávku. U sociální služby osobní asistence bylo zjištěno, že poptávka převyšuje nabídku. Žadatelé musí čekat na možnost poskytnutí služby touto formou nebo hledat jiné způsoby pomoci. U tísňové péče pomoci byla zjištěna převyšující nabídka nad poptávkou, tato služba stále hledá uživatele. U pečovatelské služby Sluníčko bylo zjištěno, že služba je z časových důvodů zrušena. U pečovatelské služby Opora bylo zjištěno, že minimální poptávka po této službě.26 Tabulka č. 6: Terénní sociální služby – vztah poptávky a nabídky
Terénní sociální služby odlehčovací terénní služby (CpZP, Opora) osobní asistence (CpZP, Sluníčko) odborné soc. poradenství a půjčovna kompenzačních p. tlumočnické služby do znakového jazyka (CpZP) podpora samostatného bydlení (Fokus) průvodcovské a předčitatelské služby (TyfloCentrum) sociální rehabilitace (Rytmus, Tyfloservis) tísňová péče (Anděl strážný) dobrovolnické služby (Adra, Maltézská pomoc) pečovatelská služba (Opora, Sluníčko)
Poptávka X nabídka nabídka naplňuje poptávku poptávka převyšuje nabídku nabídka naplňuje poptávku nabídka naplňuje poptávku nabídka naplňuje poptávku nabídka naplňuje poptávku nabídka naplňuje poptávku nabídka převyšuje poptávku nabídka naplňuje poptávku nabídka převyšuje poptávku
Komentář k tabulce č. 6:
Tabulka znázorňuje vztah mezi poptávkou a nabídkou služeb. Ukazuje výsledky, které služby jsou vyhledávány, to znamená, že poptávka převyšuje nabídku, dále, které služby jsou v souladu, to znamená, že nabídka naplňuje
26
Služba má, jak bylo autorkou zjištěno, nevýhodné podmínky. Pracovnice, která má vykonávat pečovatelskou službu má smlouvu na vedlejší pracovní poměr. To znamená, že uživatelé se musí přizpůsobit jejím časovým možnostem. To znamená že, když není ve své kmenové práci, kde má hlavní pracovní poměr může poskytnout objednanou pečovatelskou službu. Další negativní stránka této služby je vysoká hodinová úhrada – 120,- za hodinu.
55
poptávku. Poslední variantu vztahu poptávky a nabídky tabulka znázorňuje, kdy nabídka převyšuje poptávku. 27 Analýza dat ambulantní sociálních služeb Jako druhá problematika je prozkoumána oblast sociálních služeb, které jsou poskytovány ambulantní formou. Jejich využitelnost a poptávka je rozlišena na počet žen a mužů využívajících ambulantní sociální služby v obci Česká Lípa. Níže uvedená tabulka vykazuje zjištěná data z roku 2013. Tabulka č. 7: Ambulantní sociální služby - počet žen a mužů poptávající ambulantní služby
Ambulantní sociální služby odborné sociální poradenství 28 kompenzačních pomůcek 29 sociálně aktivizační služby (Maltézská pomoc30, Opora, TyfloCentrum) právní bezplatná poradna denní stacionář (DPSS)31 průvodcovské a předčitatelské služby (TyfloCentrum) sociální rehabilitace (Tyfloservis, Rytmus) CELKEM
muži
ženy
celkem
26
31
57
6
6
12
9 14
24 13
33 27
7
6
13
5 67
1 81
6 N = 148
Komentář k tabulce č. 7:
Tabulka č.7 obsahuje čísla, která ukazují velikost poptávky mužů a žen po jednotlivých ambulantních sociálních službách, a dává podklady pro grafické znázornění využitelnosti sociálních služeb poskytovaných ambulantní formou. Celkový počet respondentů je 148, z toho je 67 mužů a 81 žen. Ženy opět převyšují muže ve využívání služeb o 14 osob.
27
Tato varianta se ukázala velmi sporadicky a to u tísňové péče a u pečovatelské služby, která má vysokou úhradu a časové omezení. To znamená, že uživatelé se musí přizpůsobit službě, ač by to mělo být naopak. 28 Odborné sociální poradenství poskytuje Centrum pro osoby se zdravotním postižením (CpZP), Sdružení tělesně postižených, Centrum intervenčních a psychosociálních potřeb (CIPS), Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých (SONS), Hospicová péče, občanská poradna, Opora. 29 Půjčovnu kompenzačních pomůcek provozuje Centrum pro osoby se zdravotním postižením (CpZP), Svaz tělesně postižených a Opora 29 DPSS – Denní a pobytové sociální služby, p.o., provozující denní stacionář a domov pro osoby se zdravotním postižením. 31
56
Využití ambulantních sociálních služeb dle pohlaví neregistrované aktivizační služby - spolky pozn. 3 sociální rehabilitace (Tyfloservis; Rytmus) průvodcovské a předčitatelské služby (TyfloCentrum) denní stacionář (DPSS) právní bezplatná poradna sociálně aktivizační služby (Maltézská pomoc; Opora; TyfloCentrum) odborné sociální poradenství a půjčovna kompenzačních pomůcek - pozn. 2 0
ženy
5
10
15 20 25 Počet uživatelů
30
35
muži
Graf č. 2: Využití ambulantních sociálních služeb dle pohlaví 32 Komentář – graf č. 2:
Graf
jasně
znázorňuje
využitelnost
jednotlivých
sociálních
služeb
poskytovaných ambulantní formou. Největší využitelnost zaznamenává opět odborné sociální poradenství a využívání půjčoven kompenzačních pomůcek. Mezi další nejvyužívanější ambulantní službu patří bezplatná právní poradna. Co se pohlaví týče, mezi nejvyhledávanější služby patří u mužů i žen odborného sociální poradenství a využití půjčoven kompenzačních pomůcek. Tuto službu obě pohlaví vyhledávají v největším počtu. Výše uvedené údaje se týkají roku 2013.
32
Činnost organizace, která poskytovala dobrovolnické sociální služby, a která se nazývala Maltézská pomoc, byla v České Lípě k 31. 12. 2014 ukončena. Dobrovolnictví v obci dále zastřešuje všeobecně známá organizace Adra.
57
Tabulka č. 8: Ambulantní sociální služby - vztah poptávky a nabídky
Ambulantní sociální služby
Poptávka x nabídka
odborné sociální poradenství 33 kompenzačních pomůcek 34 sociálně aktivizační služby (Maltézská pomoc, Opora, TyfloCentrum) právní bezplatná poradna denní stacionář (DPSS)35 průvodcovské a předčitatelské služby (TyfloCentrum) sociální rehabilitace (Tyfloservis, Rytmus)
nabídka naplňuje poptávku nabídka naplňuje poptávku nabídka naplňuje poptávku nabídka naplňuje poptávku nabídka naplňuje poptávku nabídka naplňuje poptávku
Komentář k tabulce č 8:
Všechny uvedené sociální služby vykázaly naplnění poptávky.36 Výše uvedené údaje se týkají roku 2013. Analýza dat pobytových sociálních služeb Jako třetí je prozkoumána oblast sociálních služeb poskytovaných pobytovou formou. Níže uvedená tabulka obsahuje zjištěná fakta za rok 2013. Tabulka č. 9: Pobytové sociální služby - počet žen a mužů poptávající pobytové služby
Pobytové služby
muži ženy Celkem
domov pro OZP (DPSS)
4
1
5
chráněné bydlení (Dolmen)
1
7
8
sociální služby poskytované ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče
3
2
5
hospicová péče
3
4
7
CELKEM
11
14
N=25
Komentář k tabulce č. 9:
33
Odborné sociální poradenství poskytuje Centrum pro osoby se zdravotním postižením (CpZP), Sdružení tělesně postižených, Centrum intervenčních a psychosociálních potřeb (CIPS), Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých (SONS), Hospicová péče, občanská poradna, Opora. 34 Půjčovnu kompenzačních pomůcek provozuje Centrum pro osoby se zdravotním postižením (CpZP), Svaz tělesně postižených a Opora. 35 Denní a pobytové sociální služby 36 Jedná se o fakta z roku 2013. Autorka z praxe uvádí, že již v roce 2015 je situace odlišná. Například denní stacionář již vykazuje převis poptávky nad nabídkou.
58
Tabulka obsahuje čísla, která ukazují velikost poptávky mužů a žen po jednotlivých pobytových sociálních službách a dává podklady pro grafické znázornění využitelnosti sociálních služeb poskytovaných pobytovou formou.
Využití pobytových sociálních služeb dle pohlaví hospicová péče
sociální služby poskytované ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče
chráněné bydlení (Dolmen)
domov pro OZP (DPSS)
0
1
2
3
4
5
6
7
8
počet uživatelů ženy
muži
Graf č. 3: Využití pobytových sociálních služeb dle pohlaví37 Komentář – graf č. 3:
Z provedeného šetření bylo zjištěno, že 25 respondentů celkem využívá pobytové sociální služby, z toho 14 žen (56 %) a 11 (44 %) mužů. Ve většině pobytových zařízení poskytující sociální služby je více mužů než žen, ale zajímavostí je, že v chráněném bydlení Dolmen (pro osoby s mentálním postižením) je převážná většina žen (z ubytovaných 8 uživatelů - respondentů je 7 žen a 1 muž). Aktuální počet uživatelek v chráněném bydlení Dolmen změnil výsledek předem stanovené hypotézy.
37
Dolmen je chráněné bydlení pro dospělé osoby s mentálním postižením. DPSS je sociální služba s názvem Denní a pobytové sociální služby, příspěvková organizace, Česká Lípa, která poskytuje sociální službu v domově pro pět osob se zvlášť těžkým tělesným postižením v pěti jednolůžkových pokojích a v denním stacionáři pro osoby s mentálním postižením. Hospicová péče představuje lůžkové pokoje v Nemocnici s poliklinikou Česká Lípa. Tyto pokoje pronajala nemocnice organizaci Hospicová péče Svaté Zdislavy.
59
Tabulka č. 10: Pobytové sociální služby - vztah poptávky a nabídky
Pobytové služby domov pro OZP (DPSS)
Poptávka x nabídka poptávka převyšuje nabídku
chráněné bydlení (Dolmen)
poptávka převyšuje nabídku
sociální služby poskytované ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče
poptávka převyšuje nabídku
hospicová péče
poptávka převyšuje nabídku
Komentář k tabulce č. 10:
V roce 2013 využilo pobytové služby v České Lípě 24 občanů České Lípy. V každé výše uvedené pobytové službě došlo ke zjištění, že je evidováno několik neuspokojených žádostí.38 V předešlé analýze dat jednotlivých forem služeb došlo k získání důležitých absolutních čísel i relativních hodnot. Následující řádky prostřednictvím grafů přehledně znázorňují míru využití sociálních služeb dle formy a pohlaví (graf č. 4). Další graf předkládá porovnání využitelnosti sociálních služeb dle formy (graf č. 5). V neposlední řadě je graficky znázorněna míra využití sociálních služeb pouze dle pohlaví (graf č. 6).
Počet uživatelů
Počet uživatelů využívajících sociální službu dle formy a pohlaví
200 150 100 50 0 ženy muži
terénní 180 67
ambulantní 81 67
pobytové 14 11
Forma sociální služby Graf č. 4: Míra využití sociálních služeb dle formy a pohlaví Komentář – graf č. 4:
38
Ukazuje se, že poptávka po pobytových službách vzrůstá. Autorka z praxe potvrzuje tento fakt i v roce 2015.
60
Graf č. 4 znázorňuje jednak využitelnost nabízených služeb dle formy poskytování a jednak obsazenost služeb dle pohlaví.
Počet uživatelů využívajících sociální služeb dle formy
Počet uživatelů
250 200 150 100 50 0
terénní 247
ambulantní 148
pobytové 25
Forma sociální služby Graf č. 5: Porovnání využitelnosti sociálních služeb dle formy Komentář – graf č. 5:
Nejvyužívanější jsou terénní služby s výsledkem 247 uživatelů, což je 58,8 %. Ambulantní služby využívá 148 uživatelů, což je 35,2 %. Součtem těchto dvou významných údajů byla zjištěna pozitivní informace, že 94 % OZP využívá sociální služby, které usnadňují život s handicapem a které zároveň umožňují žít v přirozeném prostředí uživatele. Pobytové služby využívá 25 uživatelů, což je 6% z celkového počtu uživatelů sociálních služeb.
61
Míra využití sociálních služeb dle pohlaví 145 35% 275 65%
ženy muži
Graf č. 6: Míra využití sociálních služeb dle pohlaví Komentář - graf č. 6:
Graf č. 6 znázorňuje míru využívání sociálních služeb ženami a muži. Ženy využívají sociální služby 65 % a muži 35 %. Výsledky vycházejí z dotazníku a - pro uživatele: Pomocí tohoto dotazníku byla zjištěna míra využitelnosti jednotlivých služeb. Byly získány podklady pro posouzení využívání sociálních služeb dle formy, neboli způsobu poskytování (terénní, ambulantní, pobytový způsob). Bylo zjištěno, že nejvíce jsou využívány terénní sociální služby (247 uživatelů / 58,8 %).I bylo kvantifikováno rozdělení dle pohlaví. Čísla ukázala, že ženy (275 žen / 65%) využívají sociální služby více než muži. Dále dotazník (a - pro uživatele) ověřil, že oslovený uživatel je příjemcem příspěvku na péči. Důležité informace byly zjištěny z odpovědí na otázku, které sociální služby v obci ČL chybí. Jde o odlehčovací sociální službu – pobytovou, která umožní na krátkou dobu umístit osobu se zdravotním postižením do této služby a pečující osoba si dopřeje nezbytný odpočinek. Dále se ukázala potřebnost rozšíření kapacity domova pro dospělé osoby se zdravotním postižením a rozšíření kapacity osobní asistence39. Velmi v obci chybí domov se zvláštním režimem40 nebo domova pro osoby s duševním onemocněním.
39
Někteří uživatelé vyjádřili potřebu častější osobní asistence, ale z finančních důvodů si ji nemohou zvýšit. Nedostatek financí byl často uváděn, ale to nebylo předmětem výzkumu. 40 Tuto službu poptávají lidé, kteří musí být v nemocnici na oddělení sociálních lůžek.
62
OZP, které potřebují dovézt, naporcovat a podat stravu potřebují pečovatelskou službu.41 Výsledky vycházející z dotazníku b - pro poskytovatele: Prostřednictvím tohoto dotazníku byla zjištěna míra poptávky po oslovené sociální službě, což je v souladu s naplňováním cíle výzkumu.42 Bylo zjištěno, že nejvíce je využíváno odborné sociální poradenství, včetně půjčoven kompenzačních pomůcek - 57 uživatelů (viz níže). Dále získaná fakta ohledně pohlaví pomohla kvantifikovat využívání jednotlivých sociálních služeb ženami a muži. Tuto službu využívá 26 mužů a 31 žen (viz níže).
4.3 Ověření hypotéz V následujícím textu autorka popíše ověření zvolených hypotéz. Hypotéza č. 1., která zní: Lze předpokládat, že dospělí občané se zdravotním postižením poptávají terénní sociální službu/y více než ambulantní sociální službu/y. Tato hypotéza byla potvrzena, jak již bylo zřejmé z grafu 6, který se nazývá Porovnání využitelnosti sociálních služeb dle formy poskytování služby (terénní, ambulantní nebo pobytovou). Z tohoto grafu vyplývá, že terénní sociální službu využívalo 247 (58,8 %) respondentů, ambulantní sociální službu 148 (35,2 %) respondentů a 25 (6,0 %) respondentů pobytové sociální služby. Celkem se tedy jednalo o 420 respondentů (100 %). Závěrem k této hypotéze lze uvést, že tento jev je v souladu s evropským trendem poskytování sociálních služeb. To znamená, že jde o maximální využitelnost terénních sociálních služeb. Důvod je jednoznačný, lidé se zdravotním postižením chtějí zůstávat ve svém přirozeném prostředí. Hypotéza č. 2., která zní: Lze předpokládat, že sociální služby poptávají více muži se zdravotním postižením než ženy se zdravotním postižením. Tato zvolená hypotéza byla po analýze získaných dat zamítnuta. Autorkou získaná data jsou znázorněna v grafu č. 4 - Míra využití sociálních služeb dle formy a pohlaví. Více v kapitole diskuse (kapitola 5).
41
Tato služba v obci funguje velice dobře, ale pro seniory – dle registru MPSV. Cílem výzkumu je zjistit poptávku po předem zmapovaných sociálních službách v obci Česká Lípa, které jsou určeny pro dospělé osoby se zdravotním postižením. 42
63
Jako ověřovací metodu, zda byly výše uvedené hypotézy správně stanoveny a vyhodnoceny, zvolila autorka metodu odpovědí na výzkumné otázky. Otázka č. 1 Které formy (terénní, ambulantní, pobytové) sociálních služeb poptávají občané se zdravotním postižením nejčastěji? Odpověď: Občané se zdravotním postižením nejčastěji poptávají terénní sociální služby. Pro přiblížení autorka vypsala tabulku a grafy, které tato fakta znázorňují. tabulka č. 2: Specifikace výzkumného vzorku - využití forem služeb tabulka č. 5: Terénní sociální služby graf č. 1: Využití terénních sociálních služeb dle pohlaví graf č. 5: Porovnání využitelnosti sociálních služeb dle formy graf č. 4: Míra využití sociálních služeb dle formy a pohlaví. Otázka č. 2 Poptávají sociální služby častěji muži nebo ženy? Odpověď: Výzkum ukázal, že sociální služby poptávají častěji ženy než muži. Pro přiblížení autorka vypsala některé grafy, které tato fakta znázorňují. graf č. 4: Míra využití sociálních služeb dle formy a pohlaví a graf graf č. 6: Míra využití sociálních služeb dle pohlaví.
64
5 Diskuse 5.1
Výsledky z výzkumného procesu Autorka této DP se rozhodla pro kvantitativní výzkum. Výše uvedené výsledky se opírají o dotazníkové šetření, které bylo zaměřeno
na analýzu poptávky neboli využívání sociálních služeb dle forem poskytování – poskytování terénní, ambulantní a pobytovou formou. Dále pak se výzkum věnoval analýze využívání sociálních služeb dle pohlaví. První výzkumný vzorek byl zvolen z řad dospělých OZP, žijících v ČL a využívající některou ze sociálních služeb též v ČL. Šlo o kvótní výběr. Druhý výzkumný vzorek byl složen ze zástupců jednotlivých sociálních služeb České Lípy. Též šlo o kvótní výběr. Výzkumný proces, prostřednictvím dotazníkového šetření, analýzou a vyhodnocením dat objevil významné skutečnosti. Mohlo dojít k vyhodnocení dvou stanovených hypotéz. První hypotéza byla potvrzena, to znamená, že dospělí občané se zdravotním postižením poptávají terénní sociální službu/y více než ambulantní sociální službu/y. Druhá hypotéza, která předpokládala, že sociální služby poptávají více muži se zdravotním postižením než ženy se zdravotním postižením nebyla potvrzena. Pro autorku bylo toto zjištění překvapující, neboť sociální služby, které řídí43, mají obě služby více mužů než žen. Dále byla zjištěna skutečnost, že nejvíce jsou poptávány terénní sociální služby a to, že je nejvíce využívají ženy. Také výzkum ukázal, že nejvyužívanější jsou terénní služby s výsledkem 247 uživatelů, což je 58,8 %. Ambulantní služby využívá 148 uživatelů, což je 35,2 %. Součtem těchto dvou významných údajů byla zjištěna pozitivní informace, že 94 % OZP využívá sociální služby, které usnadňují život s handicapem a které zároveň umožňují žít v přirozeném prostředí uživatele. Mezi nejvyužívanější terénní a ambulantní sociální služby patří zejména odborné sociální poradenství, včetně půjčoven kompenzačních pomůcek, osobní asistence, bezplatná právní poradna.
43
Denní stacionář a domov pro osoby se zdravotním postižením.
65
Pobytové služby využívá 25 uživatelů, což je 6% z celkového počtu uživatelů sociálních služeb. Také bylo zjištěno, které sociální služby v obci chybí. Jde o odlehčovací službu – pobytovou, která umožní na krátkou dobu umístit osobu se zdravotním postižením do této služby a pečující osoba si dopřeje nezbytný odpočinek. Dále se ukázala potřebnost rozšíření kapacity domova pro dospělé osoby se zdravotním postižením a rozšíření kapacity osobní asistence44. Velmi v obci chybí domov se zvláštním režimem45 nebo domova pro osoby s duševním onemocněním. Dále autorka zjistila, že chybí pečovatelská služba pro OZP ve věku do 64 let, která by dovezla, naporcovala a podala stravu do úst.46 Při dotazování zástupců hospicové péče autorka dospěla k závěru, že po této formě poskytování sociální služby, tedy formě pobytové, je vysoká poptávka, která mnohonásobně převyšuje nabídku. 47 Ohledně praktických zkušeností z výzkumu autorka uvádí následující. U většiny respondentů – manažerů, neboli zástupců poskytovatelů sociální služby se osvědčilo osobní jednání. V některých případech byla důležitá osobní spoluúčast autorky, neboť žádostí o vyplnění jakýchkoliv dotazníků je v současné době mnoho, až se dá říci, že je zasahováno do časových možností pracovníků, kteří tuto činnost nemají v pracovní náplni. Osobní účast autorky ušetřila nejen čas respondentům, ale došlo i k okamžitému vzájemnému pochopení. Z praxe autorka byla schopna vysvětlit, v jakých statistických odborných výkazech údaje hledat. Další, možná již vedlejší efekt byl autorkou zaznamenán ten, že byl v účastníkovi vzbuzen pocit důležitosti. Neboť být zapojen do výzkumu má svoji vážnost. Lidé dostanou naději na zlepšení poskytování sociální služby, kterou oni potřebují. 44
Někteří uživatelé vyjádřili potřebu častější osobní asistence, ale z finančních důvodů si ji nemohou zvýšit. Nedostatek financí byl často uváděn, ale to nebylo předmětem výzkumu. 45 Tuto službu poptávají lidé, kteří musí být v nemocnici na oddělení sociálních lůžek. 46 Pečovatelská služba v obci funguje velice dobře, ale pro seniory. V registru jsou ovšem pod registračním číslem dvě sociální služby poskytující pečovatelskou službu. Osobním kontaktem autorka zjistila, že nejmenovaná sociální služba nestíhá v rámci své vytíženosti v jiných aktivitách ještě poskytovat pečovatelskou službu a druhá pečovatelská služba není využívaná z důvodu vysoké úhrady za úkon a zároveň ji nelze poskytnout dle přání klienta, neboť je na tuto práci určena pracovnice na vedlejší pracovní poměr. To znamená, že když je v zaměstnání s řádným plným pracovním poměrem nemůže poskytnout pečovatelskou službu. 47 Výzvou k rozvoji hospicové péče je poskytování této služby, ale formou terénní. Současná poptávka po této službě je řešena prostřednictvím zdravotní domácí péče, která je zaměřena pouze na zdravotní úkony. Psychická podpora a doprovázení umírajícího a jeho blízkých v tomto těžkém stádiu života je časově nemožné. Proto se nabízí rozšíření této podpůrné činnosti pro sociální pracovníky nebo pracovníky v sociálních službách.
66
Mezi další užitečnou zkušenost patří následující. Původně autorka vytvořila podrobnější dotazník pro osoby se zdravotním postižením. Obsahoval i otázky typu: jaký stupeň závislosti, v rámci příspěvku na péči, je respondentovi – uživateli sociální služby přiznán. Někteří respondenti tuto skutečnost neznali. Věděli pouze, že PNP mají úředně přiznán. Dále autorka měla v úmyslu zjistit stupeň postižení, například zda jde u osoby s tělesným postižením o kvadruplegii nebo paraplegii, u osob s mentálním postižením bylo navrženo zjistit, o jaký stupeň mentální retardace se jedná. Ve zkušební fázi, kterou autorka nazvala předvýzkum, bylo konstatováno, že tato podrobná zjištění nejsou v souladu s cílem DP a dotazník byl zestručněn.
5.2 Doporučení pro praxi vycházející z praktických zkušeností autorky Tato doporučení přímo nesouvisí s výzkumem DP, ale úzce souvisí s problematikou sociálních služeb. Dovolila si tedy autorka využít této kapitoly ke sdílení svých dlouholetých postřehů a zkušeností s patřičnými čtenáři. Propojenost sociální práce v několika sociálních službách Níže je uveden příklad dobré praxe propojenosti systému kvalitní sociální práce. Dospělému uživateli, který navštěvoval sociální službu denního stacionáře, se podařilo zprostředkovat chráněné bydlení, později podporované zaměstnávání. Také se seznámil s přítelkyní a nyní plánují společné bydlení formou podporovaného bydlení. Manažer poskytovatele sociální služby je zároveň OZP Příklad dobré praxe: U jedné sociální služby se autorka setkala s tím, že nejdůležitější a nejvýše postavenou osobou byl sám člověk se zdravotním postižením, který hájil zájmy spoluobčanů s podobným druhem zdravotního postižení jako měl on sám. Osobnost tohoto člověka pozitivně reprezentovala a reprezentuje do dnes danou cílovou skupinu. Výstižné obhajování na úřadech, vyjednávání u odborných lékařů, komunikace s patřičnými sponzory, či jinými spolupracujícími organizacemi je často shledáno s úspěšným závěrem.
67
Profesionalizace služby Při dotazníkovém šetření v cílové skupině osob se zrakovým postižením autorka zjistila, že v obci Česká Lípa chybí profesionální průvodci pro nevidomé a slabozraké. S poptávkou po této službě je situace taková, že tito občané jsou většinou v kategorii finančně slabých. Nemohou si profesionálního průvodce uhradit, ač by jej rádi využili. Z toho vyplývá, že po profesionální průvodcovské a předčitatelské, placené službě poptávka není, ale potřebnost je vysoká. Současné řešení je v rámci rodiny, kamarádů anebo v slabozrací pomáhají nevidomým. Velkým přínosem je i možnost získat vodícího psa pro nevidomého člověka, což je schůdné, bezproblémové, pouze časově náročné. Dále občané nevidomí a slabozrací řeší neustálý problém s pěšími zónami. Překáží jim nádoby na odpad, značky, reklamní stojany. Pro částečnou orientaci v prostředí chybí vhodné osvětlení, žádné nebo nevhodné naváděcí pruhy. Chybí vhodné osvětlení, neboť světlo je pro některé osoby se slabozrakým handicapem náhradní vodící bod. Srovnání terénních a pobytových sociálních služeb v kontextu s PNP48 Uživatel sociální služby pobírající nejvyšší stupeň příspěvku na péči, což je 12 000,- Kč na měsíc, tedy zhruba 400,- Kč na den, si může v domácím prostředí smluvit pouze sociální službu na 4 hodiny denně při hodinové sazbě 100,- Kč. Tato sazba je běžná a standardní, i když Zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb. dovoluje hodinovou sazbu až 110,- Kč. Ovšem osoba žijící v pobytovém zařízení zaplatí příspěvek na péči v plné výši49, opět dle zákona o sociálních službách, dané pobytové službě a péči dostane tak, jak potřebuje, třeba 24 hodin denně. Z toho vyplývá, že společenský sociální princip, aby byly podporovány terénní sociální služby, naráží na finanční nedostupnost. Terénní sociální služby by poptávány byly, ale uživatelé, kteří ji potřebují ve větším rozsahu, na ni finančně nedosáhnou, pokud nemají vedlejší zdroje. Nastává tedy poptávka po pobytových službách, která převyšuje nabídku.
Kapacity pobytových sociálních služeb pro
osoby se zdravotním postižením jsou naplněny. Čekající zájemce o službu žije buď v léčebně dlouhodobě nemocných, nebo ve velmi tíživých podmínkách doma.
48 49
PNP – příspěvek na péči Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, § 73 odst. 4a.
68
Další skutečností je fakt, že osoby nevidomé mají většinou přiznané nejnižší stupně příspěvků na péči. Ovšem průvodce a asistenta potřebují v mnohem větší míře, než si mohou zaplatit. V praxi to řeší tak, že si pomáhají navzájem. Ti slabozrací pomáhají nevidomým. Autorka velmi oceňuje vzájemnou a přátelskou pomoc. Zároveň se zde projevila vysoká poptávka po profesionální sociální službě, která by co nejvíce kompenzovala ztracený nebo oslabený zrak. Poplatek za asistenci by musel být adekvátní finančním možnostem uživatele. Bylo by užitečné využít více zdrojové financování (širší rodina, sponzoři, obce). Autorka vidí další řešení v legislativní změně a to v přehodnocení kritérií pro přiznání výše příspěvku na péči. Dále vidí řešení v dobrovolnické službě, která by mohla alespoň částečně poskytovat nejen společenskou roli, ale i průvodcovskou asistenci. Vzrůstající poptávka po pobytových službách z finančních důvodů Tento bod úzce souvisí s předešlým sdělením. Občané, kteří nemohou žít v domácím prostředí, neboť potřebují pomoc druhé osoby, jsou odkázáni vyčkat na uvolnění místa v pobytové službě, například v Domově pro osoby se zdravotním postižením nebo v Domově se zvláštním režimem. V době čekání jsou umístěni v léčebnách dlouhodobě nemocných nebo ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče, kde jsou ze sociálních důvodů. Pokud má osoba závislá na pomoci druhé osoby dostatek finančních prostředků a má přizpůsobeny podmínky k bydlení ve svém přirozeném prostředí, může si uhradit nejen osobní asistenci, ale i pečovatelskou službu. Bohužel praxe ukazuje, že přibývá osob s nízkým finančním zajištěním, které jim znemožňuje tyto hrazené služby využívat. Rozšíření působnosti chráněného bydlení Fokus i do České Lípy Přiklad dobré praxe: Velká poptávka, což vyplývá i z komunitního plánu obce Česká Lípa, je po chráněném bydlení pro dospělé osoby s duševním onemocněním. Sociální služba chráněné bydlení Fokus v České Lípě je aktuální novinkou. V České Lípě se otevřel až v roce 2014. Při pracovní návštěvě autorka získala informaci, klientela je z nečekaných důvodů pouze mužského pohlaví. Z toho vyplývá, že v případě výzkumu dat za rok 2014 by pobytové služby využívalo více mužů než žen. Mužská
část
uživatelů
sociálních
služeb
potřebuje
pracovníky
v sociálních službách mužského pohlaví 69
Jen na okraj této diplomové práce se autorka chce zmínit o vypozorované skutečnosti. Mezi uživateli sociálních služeb je mužská část zastoupena 35 %, standardy kvality doporučují, že v některých intimních oblastech života, by muž chtěl být asistován mužem, tak jako žena ženou. Skutečnost však je taková, že převážná část pracovníků v sociálních službách, zejména v přímé obslužné péči, jsou ženy. Uživatelé sociálních služeb a komunitní plánování Pro autorku této práce je významným principem komunitního plánování spoluúčast uživatelů sociálních služeb nebo těch, kteří poptávají chybějící sociální službu. S tím souvisí ovšem mnoho praktických opatření. Například aby tam, kde se konají jednání, bylo bezbariérové prostředí, vhodné osvětlení či ozvučení. Aby byl přítomen odborník, který umí znakovou řeč, dále vhodné technické vybavení a zázemí pro osoby s handicapem. Mediátor v komunitním plánování Dle zkušeností z různých jednání by autorka doporučila možnost využití mediátora neboli nezávislého odborníka pro pokojné hledání řešení sporů a konfliktů, jehož cílem je dohoda, smír a kompromis. Šlo by o vyjednavače, který by s plným nasazením respektoval názory všech tří stran. Jeho komunikační dovednosti a profesionální řízení sporných situací by urychlilo mnoho nepříjemných jednání. Bohužel se často stává, že po prvních sporech se zúčastněné osoby příště k jednání nedostaví. Praktické zkušenosti s tvorbou standardů kvality50 Práce s vybranými klíčovými standardy kvality sociálních služeb vyžadující větší pozornost a odbornost.51 Zásadní pravidlo bylo a je tvorba standardů kvality za přítomnosti pracovníků v sociálních službách a sociálních pracovníků. Důležitou roli a názory mají uživatelé služby.
50
I když standardy kvality nesouvisí s výzkumným projektem této DP, rozhodla se autorka využít této kapitoly ke sdílení svých dlouholetých postřehů a zkušeností s patřičnými čtenáři, neboť standardy úzce souvisí s problematikou kvality poskytování sociálních služeb. 51
Autorka zvolila dle svých dlouholetých zkušeností uvedené standardy. Považuje je za klíčové pro jejich pracnost při zavádění do praxe. Byly nutné metodické konzultace a vzdělávání v jednotlivých oblastech a hledání shody v názorech a výkladech na jednotlivé standardy. Domnívá se, že ostatní standardy fungovaly i v době, kdy neplatil zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách.
70
STANDARD č. 1. Cíle a způsoby poskytování sociálních služeb Při práci s tvorbou tohoto standardu bylo nejobtížnější hledání shody mezi názory jednotlivých pracovníků týmu. Často docházelo k rozdílným postojům k tomuto standardu. Byla nutná spolupráce s nezávislým odborníkem, což byl kvalifikovaný metodik se zaměřením na problematiku standardů kvality, který pomáhal vysvětlit a vytvořit poslání jako veřejného závazku. Dále byla velice složitá tvorba cílů. Při využívání principu SMART52 bylo nutné dojít nejen k pochopení tohoto principu, ale i k nácviku jeho používání. STANDARD č. 2. Ochrana práv osob V této oblasti šlo o velmi vážné konfrontace. Porušování práv a svobod uživatelů si každý vysvětloval jinak. Dodnes vznikají metodické a supervizní zakázky na toto téma. Příkladem je volný pohyb uživatele s mentálním a sluchovým postižením. Někteří kolegové dlouho bojovali s vlastní potřebou daného uživatele chránit, aniž by si uvědomovali, že tak dochází k omezování práva uživatele na volný pohyb. Dalším tíživým tématem je střet zájmů. V tomto případě je velkou hybnou silou vliv rodiny, která může člena rodiny v rozvoji podporovat, nebo brzdit. S tím souvisí i finanční zabezpečení rodiny, neboť se často stává, že právě osoba pobírající invalidní důchod, příspěvek na péči, příspěvek na mobilitu, příspěvek na zvláštní pomůcku (např. na motorové vozidlo) je tzv. živitelem rodiny. STANDARD č. 5. Individuální plánování průběhu sociální služby Mezi nejtěžší a nejdůležitější standardy kvality sociálních služeb patří právě standard č. 5., který úzce souvisí s odbornou kvalifikací pracovníka. Schopnost pracovníků v sociálních službách, kteří mají za úkol systematicky a profesionálně provádět individuální plánování s uživateli sociálních služeb je závislá kromě kvalifikace i na dostatečném časovém fondu. Celý pracovní tým musí být ve vzájemné koordinaci a jednotliví pracovníci musí mezi sebou spolupracovat ve prospěch potřeb uživatelů. STANDARD č. 9. Personální a organizační zajištění sociální služby Důležitým faktem je optimální počet pracovníků. Ti se za vhodných pracovních podmínek věnují patřičnému počtu uživatelů sociální služby. Je nutností ošetřit situace, které přináší pracovní režim nebo životní překážky jako například nepřítomnost klíčového pracovníka, který je důvěrníkem skupině klíčových 52
(SMART = S - specifický, M - měřitelný, A - akceptovatelný, R - realizovatelný, T termínovatelný)
71
uživatelů. Nepřítomnost pracovníka může být způsobena pracovní dovolenou nebo nemocí. STANDARD č. 10. Profesní rozvoj zaměstnanců Zde jde o celoživotní vzdělávání a o důležitost podpory pracovníků, kteří potřebují prevenci proti syndromu vyhoření. Zkušenosti ukazují, že účinnost supervize je individuální. Důvěra v supervizora je velmi křehká a lehce zranitelná. Je vhodné mít možnost využít supervizora zvoleného pracovníkem, který supervizi žádá. Jako poslední zjištění a zároveň doporučení vidí autorka v oblasti terminologického
nesouladu v oblasti
úřadů,
kteří
řeší
jakoukoli
sociální
problematiku. Terminologický soulad Autorka poukazuje na potřebu zjednodušit orientaci v úřední a legislativní terminologii. Například úřad práce, který má již v názvu slovo práce, znamená pro občany úřad zabývající se pracovní problematikou. To, že tento úřad řeší příspěvek na péči a sociální dávky, je pro občany matoucí a tato složitost působí potíže samotným osobám se zdravotním postižením v úřední a legislativní orientaci.
72
6 Navrhovaná doporučení Doporučení k výsledkům výzkumného šetření Doporučením z výzkumné části autorka považuje za důležité sdělit to, co odborníci radí již dávno. Je žádoucí a účelné začít včas pracovat na tvorbě DP. Jedině tak si může student tuto činnost nejen vychutnat, ale i ze široka prozkoumat. Dotazníky je dobré tvořit s velkou empatií k respondentům, modelově je vyzkoušet a co nejvíce je zjednodušit. Vhodné a přínosné je osobní jednání, ověřování získaných faktů a informací. Mezi hlavní doporučení autorka navrhuje systematicky podporovat a rozvíjet terénní a ambulantní sociální služby, tak jak je snaha od účinnosti zákona o sociálních službách. I když výzkum ukázal pozitivní fakt, že přes 90 % OZP může žít ve svém přirozeném prostředí za pomoci terénních a ambulantních sociálních služeb, je pořád co zlepšovat. Dále doporučuje založit v obci ČL odlehčovací službu – pobytovou, která umožní na krátkou dobu umístit osobu se zdravotním postižením do této služby a pečující osoba si dopřeje nezbytný odpočinek. Mezi další doporučení patří rozšíření kapacity domova pro dospělé osoby se zdravotním postižením a rozšíření kapacity osobní asistence. Velmi v obci chybí domov se zvláštním režimem nebo domova pro osoby s duševním onemocněním. Dále autorka zjistila, že chybí pečovatelská služba pro OZP ve věku do 64 let, která by dovezla, naporcovala a podala stravu do úst. Při dotazování zástupců hospicové péče autorka dospěla k závěru, že po této formě poskytování sociální služby, tedy formě pobytové, je vysoká poptávka, která mnohonásobně převyšuje nabídku. Doporučení vycházející z praxe autorky Většina doporučení jsou podmíněna množstvím finančních prostředků. S tím souvisí další návrhy na zlepšení, jako je maximální využívání vícezdrojového financování, např. dotace a provozní příspěvky státu, krajů, obcí, využívání finanční podpory z evropských fondů, projektové a grantové politiky, nadací a sponzorů. Důležitá je kontrola financování a hospodaření, aby šlo o financování ve prospěch uživatelů a řadových pracovníků. Co se týče finanční podpory uživatelů, je žádoucí přehodnotit kritéria pro přiznání příspěvku na péči v souladu hodinovou sazbou za 73
jednotlivé sociální služby zákonem určenou. Tím by se předešlo skutečnosti, že pobytové sociální služby jsou vyhledávány i z finančních důvodů. Dnes již je mnoho nadací a různých finančních zdrojů, přispívajících na individuální příběhy. Nemusí jít vždy o věcnou pomůcku nebo léčbu, ale i o příspěvek na zaplacení vhodné sociální služby. Tuto možnost je potřeba šířit mezi uživateli, jejich rodiny a blízké. Známým tématem a zároveň návrhem na zlepšení prostředí je odstraňování architektonických bariér. Mnoho OZP by v některých situacích nebylo závislých na pomoci druhé osoby. To samé platí v modernizaci veřejných služeb, zavádění asistivních technologií a pomůcek. Dále
autorka navrhuje neustálý, systematický,
mezioborový rozvoj
a profesionalizace sociální práce. Kvalifikovanější využívání metod sociální práce, které jsou ověřeny a vyzkoušeny. Propojenost a systematická mezioborová spolupráce by urychlila a usnadnila řešení sociálních problémů a dalo by se pracovat již v prvních fázích ohrožení, s tím souvisí i hlubší osvěta a prevence. Mezi pracovníky sociálních služeb by bylo žádoucí motivovat, vzdělávat a zapracovávat muže, zejména do přímé obslužné péče. 53 Další doporučení má autorka pro využívání katalogů sociálních služeb. Praxe ukazuje, že rozdělení sociálních služeb na terénní, ambulantní a pobytové je pro operativní řešení sociální situace výhodnější, neboť po vyhodnocení tíživé sociální situace je adekvátnější možnost nabídnutí vhodné pomoci. Takto koncipovaný katalog by byl dobrým pomocníkem a rádcem jak pro poradce, tak pro samotného zájemce o službu. O terminologický soulad v jakékoli oblasti týkající se sociální práce se usiluje řada měsíců. Autorka navrhuje neustálý tlak na realizaci tohoto návrhu. Dalším doporučením autorky je osobní angažovanost osob se zdravotním postižením na rozvoji nejen poskytování sociálních služeb, ale i v jiných oblastech sociální práce. Spoluúčast uživatelů je vždy velkým přínosem z mnoha hledisek. Na závěr této kapitoly autorka sděluje možné cesty, které by ovlivnily vývojový proces k realizaci navržených opatření. Například přes Národní radu zdravotně postižených ČR, přes Asociaci poskytovatelů sociálních služeb v ČR, přes zástupce nadřízených orgánů obce, KÚ, MPSV, přes sociální výbory a komise, dále prostřednictvím politicky zaangažovaných osob a prostřednictvím médií.
53
Autorka tento model zavedla v organizaci, kterou řídí a má s ním velmi pozitivní zkušenosti.
74
6.1 Přínos DP práce pro studium a profesní praxi. Pro autorku je největší přínos to, že téměř ve věku 49 let (14. 6. 2015) dokázala DP vytvořit. Jelikož mnohaletá praxe autorky měla možnost konfrontace s teorií a s novými pohledy a přístupy, je kolikrát pro autorku signál, že věda o sociální práci je krásná, promyšlená, má historické kořeny a velmi obohacující. Problematika sociálních služeb je součástí této vědy, která má v literatuře obrovský rozměr. Díky tvorbě DP si autorka oživila plno informací nabytých v minulosti, ale také se naučila lépe orientovat v moderních disciplínách sociální práce. Poznala nové možnosti získávání odborných informací. Studiem odborné literatury si obohatila profesní rozhled a dostala nové podněty a nápady, jak modernizovat některé procesy a přístupy v oblasti sociální práce ve své profesi. Jelikož profese, kterou vykonává je velice duševně náročná, domnívá se, že díky tomuto studiu předešla tak častému nebezpečí jako je známý syndrom vyhoření.
75
Závěr Diplomová práce se zabývá problematikou sociálních služeb. Hlavním cílem diplomové práce je nejen zjistit aktuální nabídku sociálních služeb pro dospělé osoby se zdravotním postižením, ale zároveň zjistit poptávku po těchto službách ze strany dospělých osob se zdravotním postižením v rámci města Česká Lípa. Autorka se rozhodla prozkoumat nabídku a využívání jednotlivých forem sociálních služeb, což znamená poptávku po terénním nebo ambulantním či pobytovém způsobu poskytování sociálních služeb. Zároveň zjistit návrhy na zlepšení dané problematiky. Jako součást empirického procesu bylo nutné zmapování, ověřování a písemného vytvoření účelného přehledu sociálních služeb poskytovaných dospělým osobám se zdravotním postižením ve vybraném území, kterým je obec Česká Lípa. Výzkumným procesem byly nalezeny odpovědi na výzkumné otázky a vyhodnoceny hypotézy. Jedna hypotéza byla potvrzena a to, že osoby se zdravotním postižením vyhledávají nejčastěji pomoc a podporu v terénních sociálních službách. Druhá hypotéza byla vyvrácena, neboť výzkumný proces ukázal, že ženy využívají sociální služby častěji, než muži.54 Nejen výzkumem, ale i studiem odborné literatury, právních předpisů a jiných souvisejících zdrojů se autorka domnívá, že se ji podařilo cíl splnit.
54
Autorka z pracovních zkušeností ze sociálních služeb denního stacionáře a domova pro osoby se zdravotním postižením, které řídí, zvolila hypotézu, že převážná část dospělých OZP využívajících sociální služby jsou muži. Vedl ji k tomu fakt, že v těchto dvou službách, kde pracuje, skutečně převažuje mužské pohlaví.
76
Něco osobního Za pomoci paní vedoucí práce, za technické pomoci dcer a spolužáků, za velké podpory rodiny a přítele tuto písemnost jsem schopna předložit. Na začátku to byla velká příležitost, ač s obavami mnou přijímána. Nevšední zážitky z objevováním dosud neobjeveného se pro mne staly hnací silou. Přednášky, odborné konzultace, studium literatury, samotná výzkumná práce, to byly motivy a činnosti uspokojující nejen mé potřeby vzdělávání a osobního rozvoj, ale i potřeby profesního růstu. Jelikož nejsem člověk, který oplývá obrovským sebevědomím, často jsem se obávala toho, že to nedokážu. Přiznám se, že myšlenka vzdát to, mě několikrát provázela a dala na vybranou, ale vždy přišla nová a nová výzva, která mě podala pomocnou ruku. Velice děkuji každé chvíli, každému člověku a každému novému poznání, že zde mohu předložit pro mne tak významné dílo. Významné dílo pro to, že já i mé dvě dcery jsme toto období tvořily závěrečné práce na vysoké škole. Každá z jiné oblasti, ale vždy zůstane v našich vzpomínkách období, kdy jsme všechny tři psaly, radily se, navzájem se podporovaly a věřím, že tím to nekončí. Již dlouho nosím v hlavě citát, ke kterému mě inspiroval významný Sokrates. Často, v rámci rodiny, hovoříme, tvoříme různá moudra, někdy humorná, někdy vážná až hlubokomyslná. Dovoluji si na závěr jeden citovat, neboť opravdu tvorba této diplomové práce a vůbec studium na vysoké škole (v mém věku) byl jeden z významných životních období nejen pro mne, ale i pro mé okolí. „Nevím, že vím, ale tuším, že Vy víte. “ Ilona Hummelová a František Pírko 2015
S úctou k životu a k lidem. I.H. 2015
77
Seznam použitých zdrojů Asociace poskytovatelů sociálních služeb české republiky, 2011. [online]. 2011. [cit. 2015-06-08]. Dostupné z: http://www.apsscr.cz/ BAMBARA, L. M., WILSON, B. M., MCKENZIE, M. Transition and Quality of Life in Handbook of Developmental Disabilities. The Guilford Press, 2009. ISBN 978-1-60623-248-4. BROŽOVÁ DOUBKOVÁ, Andrea, THELENOVÁ, Kateřina, 2012. Efektivní komunikace v pomáhajících profesích. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci. ISBN 978-80-7372-941-7. ČÁMSKÝ, Pavel, SEMBDNER, Jan, KRUTILOVÁ, Dagmar, 2011. Sociální služby v ČR v teorii a praxi. Praha: Portal. ISBN 978-80-262-0027-7. ČERMÁKOVÁ, Kristýna, 2002. Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe: průvodce poskytovatele. 1. vyd. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí. ISBN 80-86552-45-4. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2014. Zaměstnanost a nezaměstnanost podle VŠPS – roční průměry 2012. [online]. 2014. [cit.28.12.2013]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/p/3115-13 DEGENER, Theresia, 2001 – 2006. Síť odborníků EU na diskriminaci z důvodu zdravotního postižení [online]. 2001-2006 [cit. 20. 2. 2015]. Dostupné z: www.nrzp.cz/dokumenty/zahranicni/defidskEU.doc EVROPSKÁ EXPERTNÍ SKUPINA PRO PŘECHOD OD ÚSTAVNÍ PÉČE K PÉČI PROBÍHAJÍCÍ V RÁMCI KOMUNITY. Manuál využívání evropských fondů pro přechod od ústavní péče k péči probíhající v rámci komunity [online]. 2012 [cit. 2015-06-08]. Dostupné z: http://deinstitutionalisationguide.eu/wpontent/uploads/2013/02/Toolkit_Czech-version_EDITED.pdf ESF v ČR, 2008. Operační programy. [online]. Praha: MPSV ČR, 2008. 26. 4. 2015. [cit. 18. 3. 2015]. Dostupné z: www.esfcr.cz FURMANÍKOVÁ, Lada, KOSTEČKA, Jan, 2012. Práce se zaměstnanci v transformačních změnách. Sociální služby. roč. 17, s. 40-41. ISSN 1803-7348. GAVORA, Peter, 2000. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido. ISBN 8085931-79-6. GRÜNEWALD, Kay, 2003. Zavřete ústavy pro mentálně postižené [online]. 2003 [cit. 2. 5. 2015]. Dostupné z: http://www.kvalitavpraxi.cz/res/data/001/000182.pdf HANUŠ, Petr, KOLÁŘOVÁ, Ilona, 2007. Sociální služby v novém. Praha. 2007. ISBN 978-80-86991-30-06. HELPNET, 2015. Informační portál pro osoby se specifickými potřebami. [online]. 15. 6. 2015 [cit. 2015-06-08]. Dostupné z: www.helpnet.cz 78
HERMAN, Jiří, 2008. Základy managementu sociálních služeb. 1. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů. ISBN 97880-7013-477-1. CHLOUPKOVÁ, Soňa, 2013. Jednání se zájemcem o službu sociální péče od A do Z. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-4678-4. CHÁB, Milan, JOHNOVÁ, Milena, 2004. Svět bez ústavů. 1. vyd. Praha: QUIPSpolečnost pro změnu. ISBN 8023947729. INTEGROVANÉ CENTRUM PRO OSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM HORNÍ POUSTEVNA. [online]. Horní Poustevna [cit. 1. 12. 2014]. Dostupné z: http: //www.ichp.cz/o-nas/historie JOHNSON, K., TRAUSTADÓTTIR, R. Deinstitutionalization and People with Intelectual Disabilities In and Out of Institutions. Jessica KingsleyPublishers, 2005. ISBN 978-1 84310-101-7. JŮN, Hynek, 2010. Moc, pomoc a bezmoc v sociálních službách a ve zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-590-5. KACANU, Eva, 2001. Jsme invalidé. 1. vyd. Praha: Mutabene. ISBN 80-86745-058. KOZLOVÁ, Lucie, 2004. Sociální služby. 1. vyd. Praha: Triton. ISBN 80-7254- 6627. KŘIVOHLAVÝ, Jaro, 1985. Příručky pro zdravotní pracovníky. Psychologická rehabilitace zdravotně postižených: jak zlepšovat psychický stav nemocných. 1. vyd. Praha: Avicenum, LAUERMAN, Jiří., BENEŠOVÁ, Iva, LB PLÁN, 2010. Krajská metodická příručka plánování sociálních služeb v Libereckém kraji. 1. vyd. Praha: Vysoká škola regionálního rozvoje. 80 s. ISBN 978-80-87174-01-2. LIBERECKÝ KRAJ, 2011. Obor sociálních věcí. IP 2 - Podpora střednědobého plánování a rozvoje kvality sítě sociálních služeb v Libereckém kraji - projekt ukončen 30. 09. 2011 [online]. 2011. [cit. 17. 3. 2015]. Dostupné z: http://odborsocialni.kraj-lbc.cz/page4542/ip-2-podpora-strednedobeho-planovani-a-rozvojekvality-site-socialnich-sluzeb-v-libereckem-kraji-projekt-ukoncen-30092011 LIBERECKÝ KRAJ. 2011. Obor sociálních věcí. Krajská metodická příručka plánování sociálních služeb v LK [online]. 2011. [cit. 17. 3. 2015]. Dostupné z: http://odbor-socialni.kraj-lbc.cz/page4542/ip-3-rozsireni-nastroju-pro-podporusystemu-planovani-socialnich-sluzeb-v-libereckem-kraji/krajska-metodickaprirucka-planovani-socialnich-sluzeb-v-lk MATOUŠEK, Oldřich, 1999. Ústavní péče. 2. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství. ISBN 80-85850-76-1. MATOUŠEK, Oldřich, 2001. Základy sociální práce. 1. vyd. Praha: Portal. ISBN 80-7178-473-7. 79
MATOUŠEK, Oldřich, 2008. Metody a řízení sociální práce. 2. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-502-8. MATOUŠEK, Oldřich, 2013. Encyklopedie sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál. 2013. ISBN 978-80-262-0366-7. MICHALÍK, Jan, 2007. Poradenství pro uživatele sociálních služeb. 2.,upr. a dopl. vyd. Praha: Národní rada osob se zdravotním postižením. ISBN 978-80-903640-9-7. MPSV, 2003. Bílá kniha v sociálních službách. In: Konzultační dokument [online]. 2003 [cit. 20. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/736/ bila_kniha.pdf MPSV, 2008. ESF v ČR. Operační programy [online]. 2008. [cit. 18. 3. 2015]. Dostupné z: www.esfcr.cz. MPSV, 2014. Hlavní zásady a principy komunitního plánování. Obrázek: “triangl“ (uživatel-zadavatel-poskytovatel) [online]. 2014. [cit. 2015-03-7]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/852 MPSV, 2013. Příručka pro osoby se zdravotním postižením v roce 2014. 1. vyd. Praha: MPSV. ISBN 978-80-7421-061-7. MPSV, 2008. Podpora procesu v sociálních službách. Informace o projektu. [online]. 2008. [cit. 2015-03-17]. Dostupné z: http://podporaprocesu.cz/projekt/informace-o-projektu/ MPSV, 2014. Registr poskytovatelů sociálních služeb [online]. [cit. 2015-03-7] Dostupné z: http://iregistr.mpsv.cz/socreg MPSV, 2015. Transformace v sociálních službách. [online]. 7. 1. 2015. [cit. 201503-7]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/7058 MUCL. 2012. Komunitní plán sociálních služeb oblasti Českolipsko. Číslo usnesení zastupitelstva města 379/2012, s. 1-47 MUSILOVÁ, Petra, STEHLÍKOVÁ, Eva, 2006. Komunitní plán sociálních služeb města Česká Lípa. [online]. 2006. [cit. 2015-02-20]. Dostupné z: http://www.ssmcl.cz/files/org/komunitni-plan.pdf NÁRODNÍ CENTRUM PODPORY TRANSFORMACE SOCIÁLNÍCH SLUŽEB, 2015. Transformace sociálních služeb pro lidi s postižením. [online]. 26. 4. 2015. [cit. 18. 6. 2015]. Dostupné z: http://www.trass.cz/ NOVOSAD, Libor, 2009. Poradenství pro osoby se zdravotním a sociálním znevýhodněním: základy a předpoklady dobré poradenské praxe. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-509-7. NOVOSAD, Libor, 2011. Tělesné postižení jako fenomén i životní realita diskurzivní pohledy na tělo, tělesnost, pohyb, člověka a tělesné postižení. 1. vyd. Praha: Portál ISBN 978-80-7367-873-9.
80
PAZDZIOROVÁ, Ivana, 2012. Život v komunitě. Sociální služby. roč. 13. ISSN 1803-7348. POMOC NA DVANÁCTCE, 2015. Počet osob se zdravotním postižením v ČR mírně vzrostl. [online]. 10. 5. 2014. [cit. 2015-06-08]. Dostupné z: http://p12.helpnet.cz/aktualne/pocet-osob-se-zdravotnim-postizenim-v-cr-mirnevzrostl RÁKOSNÍK, Jakub, TOMEŠ, Igor, 2012. Sociální stát v Československu: právněinstitucionální vývoj v letech 1918-1992. 1. vyd. Praha: Auditorium. ISBN 978-8087284-30-8. ŘEZNÍČEK, Ivo. 1994. Metody sociální práce: Podklady ke stážím studentů a ke kazuistickým seminářům. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství. ISBN 8085850-00-1. SLOWÍK, Josef, 2010. Komunikace s lidmi s postižením. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-691-9. SOCHUREK, Jan, SLUKOVÁ, Květa, 2013. Stručný úvod do základů metodologie. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci. ISBN 978-80-7372-943-1. SUDA, Radek, 2012. Financování sociálních služeb v roce 2013 a 2014. Rezidenční péče. roč. 8, č. 3. ISSN 1801-8718 STÁTNÍ SPRÁVA. 2015. Město Česká Lípa. Statistická data. [online]. 2015. [cit. 2015-6-10]. Dostupné z: http://www.statnisprava.cz/rstsp/ciselniky.nsf/i/561380 STEHLÍKOVÁ, Eva, KUPEC, Miloš, 2012. Katalog poskytovatelů sociálních služeb a navazujících služeb na území obce s rozšířenou působností Česká Lípa. ŠAMÁNKOVÁ, Marie, 2011. Lidské potřeby ve zdraví a nemoci: aplikované v ošetřovatelském procesu. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-3223-7. TOMEŠ, Igor, 2011. Obory sociální politiky. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-807367-868-5. TOPOLOVSKÝ, Marek, a kol., 2004 Průvodce procesem komunitního plánování sociálních služeb. 1. vyd. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. ISBN 8086878-03-1. VÁGNEROVÁ, Marie, 2002. Psychopatologie pro pomáhající profese: variabilita a patologie lidské psychiky. 3. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-678-0. VASKOVÁ, Vladana, ŽEŽULA, Ondřej, 2002. Komunitní plánování: věc veřejná. 1. vyd. Praha: MPSV. ISBN 80-86552-30-6. VOSTROVSKÁ, Helena, 1998. Sociálně aktivizační programy pro klienty pečovatelské služby: (několik v praxi ověřených návodů k aktivní práci se staršími občany). 2., rozš. vyd. Praha: České centrum zdraví. ISBN 80-7071-093-4.
81
Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb. Příloha č. 2. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. In: ÚZ Sociální zabezpečení 2015. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2015, s. 240. ISBN 978-80-7788095-7. §3 odst. a, 110. s Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. Praha: MPSV, 2004, částka 143. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. In: Sbírka zákonů České republiky. Praha: MŠMT, 2004, částka 190. Zákon č. 329/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. In: ÚZ Sociální zabezpečení 2015. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2015, s. 240. ISBN 978-80-7788-095-7. ZATLOUKAL, Leoš, 2008. Plánování rozvoje sociálních služeb metodou komunitního plánování. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. ISBN 978-80-244-2128-5.
82
Seznam příloh: Příloha 1: Popis sociálních služeb poskytovaných v ČL z pohledu legislativy Příloha 2: Vybrané standardy kvality poskytování sociálních služeb Příloha 3: Přehled sociálních služeb včetně příslušných zařízení s registračními čísly Příloha 4: Dotazník pro poskytovatele sociálních služeb a) Příloha 5: Dotazník pro uživatele sociálních služeb b) Příloha 6: Informovaný souhlas
83
Příloha č. 1 Popis sociálních služeb poskytovaných v ČL z pohledu legislativy V příloze č. 1 autorka popisuje z pohledu legislativy (dle zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb.) pouze ty služby, které jsou poskytovány dospělým osobám se zdravotním postižením v České Lípě. V následujících řádcích
budou tyto
českolipské sociální služby identifikovány o něco podrobněji. Jde o sociální služby: Osobní asistence Osobní asistence je terénní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu chronického onemocnění nebo zdravotního postižení. Situace těchto osob vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Služba se poskytuje v přirozeném sociálním prostředí uživatele. Jde o základní činnosti legislativně ohraničené a zejména o činnosti, které si osoba zvolí.55 Pečovatelská služba Pečovatelská služba se poskytuje terénní nebo ambulantní formou. Je určená lidem, kteří mají sníženou soběstačnost. Jsou poskytovány níže uvedené úkony a to ve vymezeném čase. Místo poskytování služby je v domácnostech osob nebo v zařízeních sociálních služeb. Úkony péče jsou tyto: pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, pomoc při zajištění chodu domácnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím. Tísňová péče Tísňová péče je nepřetržitá distanční hlasová a elektronická komunikace s osobami vystavenými stálému vysokému riziku ohrožení zdraví nebo života. Jde o osoby, kterým se náhlé může zhoršit zdravotní stav nebo sebeobslužné schopností. Tato služba umí v náhlé krizové situaci poskytnout nebo zprostředkovat neodkladnou pomoc. Je poskytována terénní formou. Průvodcovské a předčitatelské služby
55
Jde například o pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně, zajištění stravy, zajištění chodu domácnosti, aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
84
Průvodcovské a předčitatelské služby poskytované osobám, jejichž schopnosti jsou sníženy v oblasti orientace nebo komunikace. Pomáhá osobám s tímto postižením vyřídit vlastní záležitosti. Forma poskytování služby je terénní nebo ambulantní. Podpora samostatného bydlení Tato služba se poskytuje lidem se sníženou soběstačností, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Jde o podporu a pomoc v problematice samostatného bydlení. To znamená například vést domácnost, nácvik hospodaření s penězi, vaření, ale i aktivizační činnosti, pomoc při uplatňování práv a při obstarávání osobních záležitostí. Služba je poskytována terénní formou. Odlehčovací služby Tyto služby jsou určeny pro osoby se zdravotním postižením, které vyžadují pomoc druhé fyzické osoby. Je o ně pečováno v Jejich přirozeném prostředí. V době, kdy si pečující osoba potřebuje nezbytně odpočinout, využije tuto odlehčovací službu. Služba je časově omezena a může být poskytována všemi třemi formami, terénní, ambulantní a pobytovou. Denní stacionáře V této ambulantní službě jsou veškeré činnosti zaměřené na podporu a pomoc osobám se zdravotním postižením, které vyžadují pravidelnou pomoc. V denním stacionáři se pomáhá těmto osobám při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, při osobní hygieně nebo jsou poskytnuty podmínky pro osobní hygienu. Poskytuje se strava, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti. Podporuje se kontakt se společenským prostředím, pomáhá se při uplatňování práv a při obstarávání osobních záležitostí. Domovy pro osoby se zdravotním postižením V této pobytové službě jde zejména o podporu a pomoc lidem se zdravotním postižením, které nemohou žít ve svém přirozeném prostředí. Je tedy poskytnuto ubytování a veškerá péče související se sebeobslužností a soběstačností.
85
Chráněné bydlení Chráněné bydlení je určeno osobám se sníženou soběstačností, které vyžadují pomoc jiné fyzické osoby. Jde o poskytnutí ubytování, pomoc a podporu při zprostředkování nebo zajištění stravy. Pomoc a podporu při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu. Dále jde o asistenční pomoc při zajištění chodu domácnosti. Aktivizace spolu s výchovnými a vzdělávacími činnostmi jsou další náplní chráněného bydlení. V rámci podpory začleňování těchto osob do společnosti je zprostředkován kontakt se společenským prostředím. Sem patří například doprovod do zaměstnání, k lékaři, do obchodu, ale i za přáteli a rodinou. V rámci vyřizování osobních záležitostí a v rámci komunikace, která vede uživatele k uplatňování oprávněných zájmů je též poskytována asistence. Chráněné bydlení může být skupinové nebo individuální bydlení. Sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče Ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče se poskytují sociální služby lidem, kteří již nepotřebují celodenní zdravotní péči, ale nejsou schopny návratu do plně samostatného života. Na přechodnou dobu, než se podaří zajistit péči druhé osoby nebo než je zajištěno poskytování sociální služby v jiném zařízení, například v domově pro osoby se zdravotním postižením, je o závislou osobu postaráno. Tlumočnické služby Terénní, ambulantní osobám s poruchami komunikace způsobenými především smyslovým postižením, které zamezuje běžné komunikaci s okolím bez pomoci jiné fyzické osoby. Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením Tato sociální služba pomáhá lidem ohroženým sociálním vyloučením. Lze ji poskytovat terénní nebo ambulantní formou. Hlavní roli v základních činnostech hraje kontakt se společenským prostředím, pomoc a podpora při vyřizování osobních záležitostí a při uplatňování oprávněných zájmů. Sociální rehabilitace V této sociální službě jde zejména o specifické činnosti, které vedou uživatele k soběstačnosti, samostatnosti a ke snižování závislosti na pomoci druhé osoby. Jedná se o nácviky běžných praktických dovedností, používání užitečných kompenzačních pomůcek. Mezi další činností, které vedou k sociálnímu začleňování, patří podpora a pomoc při obstarávání osobních záležitostí, při vzdělávání, práci ale i 86
při různých volnočasových aktivitách. Cílem je pomoci uživateli zapojit se do společenského prostředí. Služba může být poskytována všemi formami – terénní, ambulantní a pobytovou. V případě poskytování sociální rehabilitace je poskytováno ubytování, strava, hygiena.
87
Příloha č. 2 Vybrané standardy kvality poskytování sociálních služeb V příloze č. 2 autorka vybrala standardy kvality poskytování sociálních služeb, včetně kritérií, které považuje za klíčové:56 1.
Cíle a způsoby poskytování sociálních služeb
2.
Ochrana práv osob
1.
Smlouva o poskytování sociální služby
2.
Individuální plánování průběhu sociální služby
9.
Personální a organizační zajištění sociální služby
10. Profesní rozvoj zaměstnanců Obsah standardů kvality, který je v písemné formě součástí přílohy č. 2 vyhlášky MPSV č. 505/2006 Sb., prováděcího předpisu k zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění popisuje níže uvedené, autorkou vybrané standardy. STANDARD č. 1. Cíle a způsoby poskytování sociálních služeb Poskytovatel sociální služby má definováno a zveřejněno poslání, cíle a zásady poskytované sociální služby. Dále má specifikován okruh osob pro který je služba určena. Také vytváří podmínky, aby uživatelé mohli řešit své nepříznivé sociální situace vlastní vůlí. Aby byl zaručen řádný průběh služby, musí být vypracovány pracovní postupy. STANDARD č. 2. Ochrana práv osob Tento standard patří mezi velmi důležitá pravidla. Jde o předcházení situacím, kdy nesmí dojít k porušování základních lidských práv a svobod. Pokud k porušení těchto práv dojde, musí být písemně zpracován způsob, jak dále postupovat. V oblasti možných střetu zájmů uživatele se zájmy poskytovatele musí být též zpracována písemně vnitřní pravidla. Sem patří i postup pro přijímání darů. .
56
Autorka zvolila dle svých dlouholetých zkušeností uvedené standardy. Považuje je za důležité pro jejich pracnost při zavádění do praxe. Byly nutné metodické konzultace, vzdělávání v jednotlivých oblastech a hledání shody v názorech na jednotlivé standardy a jejich výkladech. Domnívá se, že ostatní standardy fungovaly, třeba i v jiné formě, v době, kdy neplatil zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách. Podrobnější komentář je vypsán v kapitole Diskuse a doporučení.
88
STANDARD č. 4. Smlouva o poskytování sociální služby Již z názvu je patrné, že jde o pravidla pro písemné uzavírání smlouvy o poskytování sociální služby. Smlouva se uzavírá mezi poskytovatelem sociální služby a zájemcem o službu. Je nutné tento proces provádět s velkou pečlivostí, dbát na oboustranné pochopení a srozumitelnost. Jde o sjednání rozsahu a průběhu služby, dále o osobní cíle uživatele. STANDARD č. 5. Individuální plánování průběhu sociální služby Každému uživateli služby je přidělen klíčový pracovník, který s ním upřesňuje, doplňuje, tvoří, naplňuje a hodnotí osobní cíle tak, aby byly zohledněny možnosti uživatele a zároveň možnosti pracovníka a organizace. Vybraný klíčový pracovník má v péči několik uživatelů. Jeho úkolem není veškeré činnosti provádět sám, jeho úkolem je společně s celým pracovním týmem spolupracovat a koordinovat naplňování osobních cílů svých klientů. Zde též musí dobře fungovat komunikační systém o průběhu služby. V případě, že uživatel již potřebuje další nebo jiné osobní cíle nebo potřebuje změnu klíčového pracovníka, je tento jev respektován a po společné dohodě ke změně dojde. STANDARD č. 9. Personální a organizační zajištění sociální služby Tento standard určuje strukturu a počet pracovních míst. Každé pracovní místo má popsanou specifikaci, kvalifikační požadavky a potřebné osobnostní předpoklady. Dále jsou stanoveny povinnosti a oprávnění jednotlivých zaměstnanců, kompetence pracovních pozic. Součástí standardu je i postup přijímání a zaškolování nových pracovníků. Též jsou vytvořena pravidla pro fyzické osoby, které nejsou v pracovněprávním vztahu s poskytovatelem. Jde zejména o dobrovolníky, studenty odborných škol, či frekventanty odborných rekvalifikačních kurzů. STANDARD č. 10. Profesní rozvoj zaměstnanců Tento standard pojednává o tom, co musí dodržovat poskytovatel v oblasti rozvoje zaměstnanců. Jde o písemný popis realizace pravidelného hodnocení zaměstnanců, včetně finančního a morálního ocenění. S tím souvisí dodržování stanovených pravidel k naplňování osobně - profesních cílů a potřeby další odborné kvalifikace. Významnou úlohu v podmínkách pro výkon kvalitní práce hraje podpora nezávislého kvalifikovaného odborníka, například supervizora, metodika či jiného specialistu, který není součástí pracovního týmu. 89
Samozřejmostí je, že standardy kvality jsou zpracovány písemně, jde o týmovou tvorbu a jsou srozumitelné, dostupné a přehledné. Důležitým znakem je to, že jsou aplikovatelné v praxi a kontrolovatelné. Autorka ve výše uvedeném textu podrobněji parafrázovala prováděcí vyhlášku č. 505/2006 Sb.
90
Příloha č. 3 Přehled sociálních služeb včetně příslušných
zařízení s registračními
čísly V příloze č.3 autorka předkládá vytvořený přehled sociálních služeb. Jednotlivá zařízení (což jsou zařízení, která spadají pod některý z paragrafů zákona o sociálních službách, mají svoje registrační číslo a je z níže uvedeného přehledu zřejmé, pod jaký hlavní název spadají. A. Přehled registrovaných sociálních služeb v oficiálním Registru sociálních služeb Ministerstva práce a sociálních věcí 1. Centrum pro zdravotně postižené Libereckého kraje Odborné sociální poradenství a půjčovna kompenzačních pomůcek (registrační číslo 1840164) Odlehčovací služby (registrační číslo 1656576) Osobní asistence (registrační číslo 7559709) Tlumočnické služby (registrační číslo 2453453) - služba zabývající se překládáním mluveného jazyka do znakového jazyka 2. Denní a pobytové sociální služby Denní stacionář (registrační číslo 2293541) Domovy pro osoby se zdravotním postižením (registrační číslo 2038560) 3. Dolmen, o.p.s., Agentura pro chráněné bydlení Chráněné bydlení (registrační číslo 5227172) 4. Fokus Liberec o.s. Podpora samostatného bydlení (registrační číslo 3596108) Chráněné bydlení (registrační číslo 3865693) 5. Maltézská pomoc, o.p.s. Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením (registrační číslo 3325409) 6. Opora o.s. Pečovatelská služba (registrační číslo 1960244) Odborné sociální poradenství a půjčovna kompenzačních pomůcek (registrační číslo 4460031) Odlehčovací služba (registrační číslo 1815678) Sociálně aktivizační služby pro seniory a OZP (registrační číslo 5380514) 91
7. TyfloCentrum Liberec o.p.s. Průvodcovské a předčitatelské služby (registrační číslo 2877860) - pro osoby nevidomé a slabozraké 8. Tyfloservis, o.p.s. Sociální rehabilitace (registrační číslo 3843439) 9. Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých (SONS) Odborné sociální poradenství (registrační číslo 3127638) 10. Rytmus Liberec o.p.s. Sociální rehabilitace (registrační číslo 2527518) – podporované zaměstnávání 11. Centrum intervenčních a psychosociálních služeb Libereckého kraje (Cips) Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Česká Lípa Odborné sociální poradenství (registrační číslo 4337287) 12. Mgr. Brožková Lucie - KDP Sluníčko Osobní asistence (registrační číslo 1955626) Pečovatelská služba (registrační číslo 5957695) 12. Sdružení tělesně postižených (STP) Česká Lípa Odborné sociální poradenství (registrační číslo 5885989) 14. Hospicová péče Svaté Zdislavy - Česká Lípa Odborné sociální poradenství (registrační číslo 9543067) 15. „D“ Občanské sdružení – občanská poradna Česká Lípa Odborné sociální poradenství (registrační číslo 9813481) 16. Sociální služby poskytované ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče Česká Lípa Zdravotnické zařízení lůžkové péče (registrační číslo 4501907) 17. Tísňová péče – Česká Lípa Anděl strážný (registrační číslo 8384795)
B. Neregistrované sociální služby pro osoby se zdravotním postižením
(Stehlíková, Kupec 2012, s. 1 – 41) 18. Svaz neslyšících a nedoslýchavých v České Republice pobočka Česká Lípa 19. Českolipská Vesna, občanské sdružení 92
klub onkologických pacientů - Česká Lípa 20. Revma liga České republiky pobočka Česká Lípa – sdružování občanů s revmatickým onemocněním 21. Regionální organizace Unie Roska v České republice Roska Česká Lípa – pomoc lidem s roztroušenou sklerózou 22. Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v České republice (SPMP) okresní organizace SPMP, občanské sdružení, Česká Lípa 23. Svaz diabetiků České republiky územní organizace Svazu diabetiků ČR, č. 701, Česká Lípa 24. Svaz tělesně postižených v České republice, občanské sdružení. místní organizace Česká Lípa 25. Adra Česká republika, obecně prospěšná společnost dobrovolnické centrum Česká Lípa 26. Maltézská pomoc, obecně prospěšná společnost centrum Česká Lípa – dobrovolnické služby
93
Příloha č. 4
a) Dotazník pro poskytovatele sociálních služeb Dobrý den, jmenuji se Ilona Hummelová a jsem studentkou Technické univerzity v Liberci. Studuji obor Sociální práce. Pracuji v sociální oblasti 20 let. Nyní v rámci studia provádím výzkum ohledně sociálních služeb v České Lípě. Tímto bych Vás chtěla požádat o vyplnění dotazníku. Dotazník je zcela anonymní a informace poslouží jen pro zpracování diplomové práce. Název dotazovaného poskytovatele sociální služby pro dospělé OZP: ……..………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… Zařízení výše uvedené sociální služby: ……..………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………..………… Kolik mužů využívalo Vaši sociální službu (zařízení sociální sl.) v roce 2013? ……..………………………………………………………………………………… Kolik žen využívalo Vaši sociální službu (zařízení sociální služby) v roce 2013? ……..………………………………………………………………………………… Zaškrtněte prosím pro Vás vyhovující odpověď. o Je po Vaší službě větší poptávka, než můžete nabídnout?
ANO
NE
o Je po Vaší službě menší poptávka než můžete nabídnout?
ANO
NE
o Je poptávka po Vaší službě v souladu s nabídkou?
ANO
NE
Děkuji za Váš čas.
Bc. Ilona Hummelová
94
Příloha č. 5
b) Dotazník pro uživatele sociálních služeb Dobrý den, jmenuji se Ilona Hummelová a jsem studentkou Technické univerzity v Liberci, obor Sociální práce. Provádím výzkum ohledně sociálních služeb v ČL. Chtěla bych Vás požádat o vyplnění dotazníku, který je zcela anonymní a poslouží pro zpracování diplomové práce. Zaškrtněte, prosím, Vámi vyhovující odpověď.
Vaše pohlaví? ………………………………..……….….….......... MUŽ
ŽENA
Jste příjemcem příspěvku na péči ………..……………………….. ANO
NE
Zaškrtněte prosím, kterou sociální službu využíváte: 1. Centrum pro zdravotně postižení Libereckého kraje Odborné soc. poradenství a půjčovna kompenzačních p. …….… ANO
NE
Odlehčovací služby ……….…………………….…..……....….. ANO
NE
Osobní asistence …………………………....…….…….….…… ANO
NE
Sociálně aktivizační služby …..………………..……....……….. ANO
NE
Tlumočnické služby …………..…….…………..….........………. ANO
NE
Právní bezplatná poradna …….…..…………………………....… ANO
NE
Klub duševního zdraví ………...……………..……………….… ANO
NE
2. Denní a pobytové sociální služby, p.o. Libereckého kraje Denní stacionáře ….…..………….…………...……………….… ANO
NE
Domov pro osoby se zdravotním postižením ……………..…..… ANO
NE
3. Dolmen, o.p.s., Agentura pro chráněné bydlení Chráněné bydlení …………,,,,,………………………………….ANO
NE
4. Fokus Liberec o.s. Podpora samostatného bydlení …………………………....……… ANO
NE
Chráněné bydlení …………….……….…………….………….…. ANO
NE
5. Maltézská pomoc, o.p.s. Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se ZP ………….... ANO
NE
Dobrovolnické služby …………………………………..…..……... ANO
NE
95
6. Opora o.s. Pečovatelská služba…..………………………………………...….. ANO
NE
Odborné soc. poradenství a půjčovna kompenz. pomůcek ……..…..ANO
NE
Odlehčovací služba ………..………………………………..…..…. ANO
NE
Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se ZP ………….... ANO
NE
7. TyfloCentrum Liberec o.p.s. Průvodcovské a předčitatelské služby …………………….….….. ANO
NE
8. Tyfloservis, o.p.s. Sociální rehabilitace ………...………….….…………………….. ANO
NE
9. Rytmus Liberec o.p.s. Sociální rehabilitace ……………………….…………………….. ANO 10.
NE
Centrum intervenčních a psychosociálních služeb LBK Odborné sociální poradenství ………………………………..…ANO
NE
11. KDP Sluníčko Osobní asistence ……………………………...…………..……... ANO
NE
Pečovatelská služba ………………...……………………………ANO
NE
12.
Sociální služby poskytované ve zdr. zařízení lůžkové péče … ANO
NE
13.
Svaz neslyšících a nedoslýchavých v ČR ČL ……..…….…… ANO
NE
14. Českolipská vesna o.s. - klub onkologických pacientů ……....... ANO
NE
15. Revma liga ČR, o.s.; pobočka Česká Lípa ……………………... ANO
NE
16. Roska Česká Lípa ………..………………….……...…........…… ANO
NE
17. Společnost pro podporu lidí s MP v ČR, o.s. ČL ……….……. ANO
NE
18. Svaz diabetiků ČL..………………………… …………...…..….. ANO
NE
19. Svaz tělesně postižených v ČR,o.s. místní organizace Č L….… ANO
NE
20. Adra – dobrovolnické centrum ČL ……..…..…...……….…….. ANO
NE
21. Hospicová péče – pobočka ČL ………….…..…….…………..... ANO
NE
Která sociální služba Vám v České Lípě chybí: o Odlehčovací pobytová služba o Týdenní stacionář o Jiné ………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………….……… Děkuji za Váš čas.
Bc. Ilona Hummelová
96
Příloha č. 6
Informovaný souhlas Dobrý den, jmenuji se Ilona Hummelová a jsem studentkou Technické univerzity v Liberci. Studuji obor Sociální práce. Pracuji v sociální oblasti přes 20 let. Jsem členkou pracovní skupiny Komunitního plánování obce Česká Lípa. Tato pracovní skupina je zaměřena na problematiku osob se zdravotním postižením. Nyní v rámci studia provádím výzkum ohledně sociálních služeb v České Lípě. Výstupy a doporučení budou použity pro rozvoj a zlepšení života osob se zdravotním postižením v obci Česká Lípa. Tímto bych Vás chtěla požádat o informovaný souhlas respondenta „Dobrovolně souhlasím se začleněním do výzkumu a jsem náležitě informován o záměru a cílech výzkumu.“
Děkuji za Váš čas
Bc. Ilona Hummelová
97
