^^r^ Ja.rN J
LC2L
SPISY
JANA KOLIÁRA
díl pevy
slávy dcera
513772 9.
M.SO
N.ÍKLADEM KNIHKUPECTVÍ; 1862.
I.
L.
KoBER
SLÁVY DCERA LYRICKO -EPICKÁ
BÁSE V PTI ZPVÍCH OD
JAXA KOLLARA
S
B.ás:^Í
TKETi,
PEIDAVKEM
DROB^ÉJSiiCH
OBNOVENÉ A ROZMNOŽENÉ VYDÁNÍ
Nákladem
K>:iHKri"ECTvi
1862.
:
I.
L.
Kobek
Tisk
Kat.
Jeábkové v Praze 186I.
SLÁVY DCERA. Lyricko-epická v pti zpvích.
KollóroTy spisy
I,
báse
I
Pedzpv. ''
Aj
zde
leží
zeinta
ped okem mpn.
slzy rouicim,
Nkdy kolébka, nyní národu mého rakev. posvátná místa jsou kamkoli kráíš, Stoj noho !
K
obloze, Tatry synu, vznes se vyvýée
pohled,
Neb radji k velikému pichyl tomu tam se dubisku, Jenž vzdoruje zhoubným až dosaváde asm.
Však asu
V
ten horší je
tchto krajích na
lovk,
jenž berlu železnou
tvou, Slavie, šiji chopil.
Horší nežli divé války, hromu, ohn divjší. Zaslepenec na své když zlobu plém kydá
Ó vkové dávní, jako noc vkol mne ležící, Ó ki-ajino, všeliké slávy i hanby obrazí Od Labe zrádného k rovinám až Visly nevrné. Od Dunaje k hltným Baltu celého pnám :
Ki-ásnohlasý zmužilých Slavjan kde se nkdy ozýval,
onml
byv k ourazu zášti, jazyk. A kdo se loupeže té, volající vzhru, dopustil? (jbido zhanobil v jednom národu lidstvo celé V ") Aj
už,
Zardi se závistná Teutonie, sousedo Slávy,
Tvé vin tchto poet zpáchaly nkdy ruky Neb ki-ve nikde tolik nevylil emidlaže žádny Nepíitel, co vylil k záhub Slávy Nmec.
/Sám \
svobody kdo hoden, svobodu zná
Ten kdo do pout jímá
oti-oky,
vážiti
sám
každou,
je oti-ok. 1=^
í f
Nech
ruky,
okovy své vázal
nechfby jazyk v
otrocké,
neb nezná šetiti práva jiných. Ten kdo trny boil, lidskou krev darmo vyléval, Po svt nešastnou války pochodni nosil Jedno
to,
:
Ten porobu slušnou, bu Goth, bu Skýtá, zasloužil, Ne kdo divé chválil píkladem ord pokoj. Kde ste se octly milé zde bydlivších národy Slávu, Národy, jenž Poraol tam, tuto Sálu pily?
Srb vtve
tiché,
Obodritské íše potomci,
Kde kmenové Vilc, kde vnukové ste Ukr ? Na právo šíe hledím, na levo zrak byste otáím, Než mé darmo oko v
Slavii Slávu hledá.
Rci strome, chráme jejich rostlý, pode nímž se
Dávnovkým Kde
jsou národové
ti,
jejich
kde
obtné
bohm
tehdáž pálily žertvy
msta?
knížata,
Jenž prvý v severu zkisili tomto život. Jedni uíce chudou Europu plachty Chystati a
Kov
k bohatým pes
i
vesla
behm.
vésti
tu jiní ze hlubin skvoucí vykopávali rudných.
Více ku poct
Tam By Lípy
moe
ti
bohm
nežli
ku zisku
klas neslo zlatý, brázditi tito,
Cest
lidem.
neourodné rolníku ukázali rádlem,
svcený Sláv
sadili,
chládek by stlaly
Muž syny msta uil
A mla
lno zem.
strom,
stavti, v
pokojných
vedle
vkol
i
ich.
nich vésti kupectyí,
svou uily tkávati plátno ženy.
Národe mistrovský, jakové pak máš za to diky ? Rozšklubaný hnusné zpotvoenosti vnec. Jak vely med zavoníc kradné se do oule cizého Hrnou stádn a pak matku i dítky bijí: Tak tu domu vlastni podroben pán, chyte mu vlezlý
Soused ovil tžký smutn o hrdlo etz. Kde spanilá v zelených hájech pla písn Slavenka, Už hlaholeni zpvná ústa umlkla nmým. Kde z mramoru stály hromného paláce Peruna, Z troskotaných sloup te psota chlévy dlá. Kde k nebi své vzila staroslavná Arkpna tým, Zlomky drobí te tam host cizého noha. Rozboené želejí zdi chrám Retry povstné, Kde nly, už ryje tam hnízdo si ještr a had. Slávy syna k bratrm pišlého v t}^ kraje nezná Brat vlastní, aniže
e
vdn
ho cizá zarazí ze
mu
rt
mu
tiskne ruky.
a tvái slavenské,
klamy boln kazí. Neb tak pehluboko vtlaila znaky Sláva synm Zrak
lže Slavjana,
sluch
svým, Místo že jich vymazat nikde
nemže
ni as. když i jich vody jedno eišt, Pedce i po drahné cest je baiTa dlí Rovn tyto zmatené násilnou národy vojnou Až posavad louí dvj oividn život.
Jak
dv
eky,
spojilo
Odrodilí synové však své sami matce zaasto,
Bi
macechy híšné
Nejsou ni Slavjané životem nejsou ani
Pl
toho,
pl
'.
oblizujíce, lají.
Nmci,
toho jen jak netopýi mají.
osmanské plém helenských; na vznešené vstrkna Olympy ocas. Tak porušil zištný Europan dva svty Ind, Za vzdlanost vzav jim cnost, zemi, barvu i e. Národ i est zmizeli, s jazykem bohové zde zanikli; Jen sama zstává píroda nezmnná. Les, eky, msta a ves zmniti své jméno slavenské Nechtly, než tlo jen v nich, ducha Slávy není.
Tak
peleší v ki-ajiuách
Koský
pijde tyto vzbuditi hroby ze sna živého ?
Krev
jMiliduch,
kdo na
nm
sloup
mu památky
složí?
Kde hnvivý novotám, otcovskou prostotu brán, Válicim Slavjanm Kruk po slavjausku velel? Neb kudy vítzný máchal me v ptce Bogislav,
A
v pokoji šastnou zákony ídil obec.
Už jich \-ice není s rachotem sm*ového rekovské lánky jejich zhoubný láme oráe lemeš. !
Stíny jejich na dvou se
Ve mhle
Úpn
vyjí,
as
hnvajíce niemnost, tchto zícenin úpn vyjí. že osud posavad se smíiti váhá, sivé
A vnuka krev lecjak tam hnije, tam se mní. Jak muselo v tom by studené být k národu srdce, Jenžby tu slz jak nad kostmi milenky nelil. A však umlkni tichá, na budoucnost pati, žalosti Oslunným rozptyl mráky myšlének okem. fNejvtší je neest v neštstí láti neestem, W
Ten, kdo kojí skutkem
hnv
nebe, lépe iní.
Ne z mutuého oka, z ruky pilné nadje kvitne. Tak jen mže i zlé státi se ješt dobrým. /Cesta kivá lidi jen, lovenstvo svésti nemže, A zmatenost jednch asto celosti hovi. / as vše mní, i asy, k vítzství on vede pravdu, bludných hodlalo, zvrtne doba. Co sto \
vk
ZPV
PEVÝ.
SÁLA. >
^jl^
v
onom
kraji,
kde se kvtorouchá
Sála dolinami rozstela, nichž nkdy silná kráela Povstného noha Miliducha;
Po
as
Sláva, že ji
Rada
K
její
a zloba hluchá
k nebi úpla,
Zhanobily,
boh pijdouc zavela kivd nakloniti ucha
:
Pemítáno dlouho o náhrad, Každý z boh vi-oucn rozpráví, Jeden
V
a druhý ono rad,-
to
tom cos Lada Milku šepce hezká, aj pannu stvoiv pedstaví,
Ten
A snm
tichne, žasne, chválu tleská. 2.
Mnohý
jazyk.
Znlky
milé, laje
Vám
jak upýpavým híšnicem. Že ste jeho outlým žvanicem Kosík daly, k tanci s vámi maje;
Ale
na
Starec
se,
skehlost
k hebkým
oud
vtírá
znaje.
mladicem?
Aneb k snžným blázen hranicem Bére roucho palivého ki'aje?
Vy
jste, kdo vás bez pedsudku Básn, kterým smysl nemizí,
Pi tom Butež
libých milovnice
cení.
znni;
tedy volné tomu zvuku. Který ku slavskému pobízí Plesu vaši Hesperidky ruku.
10
Nehýil sem, nelakotil, nepil, Hry mi záhy pišly v nemilost, Netšila mne ta zdvoilost, Kterou jen zvyk do života štpil;
Penz
blesk
mne nikdy
neoslepil,
Chladným nechala mne
zmužilost,
Ale v blohlavskou spanilost
Veždy oi
s
podivem sem
vlepil
Ješt
ani neznal sem co láska, se srdce v touhách rozlilo, Jestli sliná potkala mne Ki-áska;
Už
Božství k jiným ve ki, hi'omu hlase, Knihách, snách neb metlách mluvilo Krvavý'eh, a ke v ženské kráse.
mn
4,
Nejkrásnjší nade všecky cnosti Cnost, jenž vlastní cnosti ukrývá, Pohled, jehož krotkost stydlivá Jest jen zrádcem vtší spanilosti;
Srdce, jen
mu trn
dej všemožnosti.
Ráje po vší zemi rozsívá, Rtíky, z nichž se zdravý ozývá V liboplynné rozum výmluvnosti: O, kde svítíš hvzdo utšená ? Jsili v skutku, drahý pedmte! ili jen sen marný zlatých
as?
I
ne, žije! žije? libých
Struny k chvále Ejhle
mn
je,
její
mn
hlas zavznte,
je zaslíbená.
11
^
4-
Stoji lípa na zeleném luze, Plná starožitných pamti, Ku ni, co jen pišlo podleti. Bývala má nejmilejší chze
Žele moje, city, tužby, nouze Nosil sem ji tajn k odntí, Jedenkráte v jejim objeti Takto zalkám rozželený tuze
„O ty, aspo ty už, strome Zasti bolesti a hanobu Lidu toho, kterému
Tu dech
jsi
zlatý,
svatý!"
listi hnedby vje. hne a v božském zpsobu Slávy dcera v rukách mých se smje,
Pe
živý v
se
-u Jitili
mám svtem
Mámli
nejsiejším?
sedti? Jen chci cosi, než co vdti Nelze umem denn zmatenjším; Host
si
Stláti
státi,
ili
kýsi hnízdo v nejtklivjším zaal srdce poupti.
Bode, sladí: mám to ti-pti? všem výhost péem dáti zdejším?
i
Hnedky Hned
slzy roním od žele.
jsou líce, oi veselé. Lkám a zase plesám v dobu krátkou
Poshovte jen milí pátelé,
A
vy mlte tváe kyselé,
Nechejte mi bolest tuto sladkou.
12 7.
Zvun znjí zvon hlasy svaté, K pos vikám se sti*ojí osada, Mládež kvítím cestu vykládá, V chrám se hrnou uádra bohem zaté; I
mé
srdce
Tam mé
pudem divným nohy
jaté
nabádá, Netuše že tu je prorada Milka v pouta více vkuje zlaté jíti
Sotvy vkroím, vidím v bílé íze Letmo kleícího andla, Ducha v nebi ml a oi v knize;
A
když pohnul tvá a hlávku vznášel, Koho zdšenost má uzela? Tu, co ondy pi líp sem našel.
Herkulesa nkdy na rozcestí jsou postetnuly osoby, Jedna Kozkoš, plná ozdoby, Druhá Práce, chtéjíce ho svésti;
Dv
Taf
jej vábí lahodou a leští. Tato neslibnými zpsoby, On si volil cestu chudoby
A I
s ní
bím
tžkých
prací nésti:
mn
práv to se nyní stává, Ochechule dv mne potkaly, Jméno jedné Krása, druhé Sláva;
Než já, Jako
neplach, chci se držef obou. lovec, který zveti-alý
Zajíce dva h(mí jednou dobou.
13 9.
Aneb zbote adra, v
plápol stlete Jiskrou touto prudce rozžatou, Aneb zmate mysl pepjatou, Neb už nelze krýti, co mne hnte
Dit
kojí kvlti, tebe kmete City vroucí vice nematou, Muži žena outlých odplatou Onostl krásný vnec štstí plete:
vku mladého Zvalby híchem rozum šalbou mámen, Lásku tuto srdce istého ?
Láskuliž jen
Takto toužím v ti-udné nevoli. Ano blesk dvou liliových ramen Ústa zamkne slovem „Nikoli !" :
10. I
A
když bloudi ješt bývá milý Onen vyšších letiiv mládenec^ Jenž si skutky svými na vnec Trhá každý kvítek ušlechtilý pravdy pítel, krásy ilý, lásce isté vroucí milenec,
jest
V
Pi I
By
tom hoi i jak vlastenec, jak lovk dobe zasloužilý: i
tkal myšlénkami svými v íšech asnad nemožných,
Nkdy
Necha mlí nade
emi
zlými;
Nenadá mu proto kvapným šklebem Nikdo vrtoch a bezbožných,
Le
ti,
co jsou živi
samým
chlebem.
14 11.
Ti mne vci, když je spatim, k S hnvem spojenému nukají Prvá,
neznám jak
Zvíe
jest,
A
vzavše
letu
kvt, v
íkají,
jenž hlavn nosí v bichu
Pak jsou kovy,
K
jí
smíchu
nmž
které kídel pýchu s nebe padají, se oi kochají.
Ano smrdí piložený k ichu Ale hnv se blíží k zuivosti, Vida lidi, kterým nebije Ani k híchu srdce ani k cuosti
To
jsou, v kterých duše hnije živá.
Hnusné bez balsamu mumie Nebo kdo chce žíti, af se kývá 12.
Chtl sem pti král eských truy, Brati- píchod, Vlastu s Libuší, Chtl bi boží, kterak do kuši
Stely
klásti svoje
uil Huny
Tatry
zlaté, Tokaj, ticho luu}" Prst se t^^týž hráti pokouší,
Ale
klanmé vždycky do uší Mina znjí struny
Rlíua jen a
:
Slohem prostým bajky, kvty, íše Psát se jmu, než péro svévolné jiné, jiné ruka píše
Tahy Ani
A
e má
:
s
vlí kráet
co v spolku
lidí
neví.
nevolné
Srdce kryje, kvapný jazyk
jeví.
15 13.
Z
t
jara nech svtí z vétv^
1^''-
Veer
V
lét
j.í^iia.
V zim
_^u 1 ze zstatku tvého zlato vyniká, elira t zhouba všeliká
Strome svatý, lásce na památku Ží jen dávný
Oud
:
dde, bhzkou koje
bím
studnikou, Aniž osh-é poci vi-aha zbroje i
let
ty svdek, když mi ona ti'0Je Slova piTOu všepla hubikou:
Nebs
Vn, vn,
vn
srdce moje
14.
Krásný
jest zrak, který vychovaty^
\
Venku ruky samé pírody, Mnlbys, že se z kovin hospody Vlaských misti-, chrámy z les slaly Krásnjší
V
ten,
jemuž Múzy daly
lidských ústech už
i
svobody,
Kde mu ve zpvu Míchá, aby
se lahody sluch i duši jaly
:
Ale znám zvuk jeden tichý, krátký. Než tak plný, pronikavý, sladký, Ze vše jiné v se spojují
nm
Slyším, slyším ho hle lib znící. Když si eknou srdce milující Prvýkráte že se milují. :
16 15.
mám jese, tokajského moku Matku, rád i léto phavé, Pijemnéf jsou v zim blavé Sanice a klouzky u potoku;
Rád
•
ze všech ástek roku Jaro v jeho kráse strakavé, V jeho veselosti zpvavé, Nejmilejší bylo mému oku:
Pedee veždy
Nyní pak se ono pro mne stalo Nejen milým, než i památným, Proto že mi lásku darovalo; Kolikráte navrátí se zase. Zápalem a kvítím posvátným májovém chci svtiti je ase.
V
16.
Pahorek
na
jest,
nmž
rozvaliny
Hradu tráví asu koleko, Pod pahorkem hezké msteko,
V msteku Na
domek
dm
stojí lipostinný;
nebes klenutiny slunéko, Neb tam bydli ono srdéko, Jež Bi\h Sláv uril dobroinný: ten
Nejkrásnji
V hrad
tom se
Stonání a
Nyní
s
s\ití
strašné,
pláe
v dlouhém ase,
slýchaly.
ale vše jest ticho zase:
zhojil kivd a ran tch hory Milek Sláv, jež jí zdlaly Medvd, Lev a jiné dravé tvory.
Neb už
17 17.
Jako chodí opuštná
máti,
Když jí pomroii dcery, synové, Každodenn v rouše smutkové
K milák Tak
k
já
svých
ní se
Chod k
hrobm
naíkati
mohu pirovnati
Srb hradové, Kunice, Krain, Lol)dy rumové, Nad vašimi pedky plakávati: vám, o
Od
vás nesu ke Sloupsku a Míšni Svaté horkých slzí obt, Kde rty Nmec slavskými se pyšní
Sotva že zde
poust}'dly,
cit}^
Vedou k Rete mne a k Vinet Dervan, Mik a Bélbog zlatokíidlý. 18.
Není
to
Co
zem
ani nebe zcela,
tváe
Její vyškytá, Svatost je to v kráse zabitá,
se z
Duše božská v
Hned
me
outlé
láskou, hned zas jakhy chtla city zamítá, v blesk rozlitá
Vzhru létnout, Do nik bží aj Svty hvzd Jí Ba
si
Ode
An O
rci
clon tla;
—
plynou
vkol ela:
tuším všud}']n'ítomnosti
boh samých pjila, mi veždy v oích, v obraznosti; pedce družko rozmilá,
Jsili ti-upel,
ili andl, Kollárovy gpisy I
a a se
si
trudu spoím,
tob koím. o "
18 19.
Všecko pi Jest, jak
Ni, II
vkol
i
ua Ní
blouké, k pat samouké,
Ode lila^y Ze kdo nezná
Mé pak oko
Ni,
Vestálky,
s líctou se Ji kláni
tém
se už sti-ani
Postavy té, sice hezouké. Ale divné tak a lehouké, Ze Ji zovu eskou Bilou Pani: Alabastni sama blostujši V rouchu, ve k^iti a kdekoli
Barva
bílá jest Ji nejmilejší;
Ale nevím posud, ohnivého Slunceli to blost, neboli Jenom blost snhu studeného. 20.
Tžko
zítí ovšem, když se v ki-ásv Zlaté na Tatrách den obléká, se tu v cit, tlo lovka peru mní, na ach! jeho hlasy;
Um V
srdcif když mrak slunce hasí, In-om láme deva stovká, Strašno, kdy rty Etna rozsmeká,
Mutno
A
Lká
zem, bledne msíc, hvzdovlasý
Pedce
toto Ašecko sradno snesu, Ale pohled Její neWuný, Tohof nelze, le se celý tesu:
Pohled Její! o ml nyní vtipe. Srdce mluv, jak jeden jediný Stí-ely, svt}', bohy do mne sype.
19 21.
Mnoho sem
si hlavu na tom trudil, jsou slavské tváe okrouhlé, ne tenké, hrotné, tiuhlé
Pro
A
Jako jiných, veždy však sem
bloudil
Ptám
se Milka, on tak o tom soudil „Smutek, hnév a city osuhlé
Zpsobuji tváe obdiouhlé." A tím na vc pozornost mou
zbudil:
Neb sem vidl, že duch veselosti, Smích a zpvy lidský obliej Pivozují k pkné okrouhlosti;
A
kdo nezná to, že tvto cuosti našem národu jsou obyej
V
Panující ode jakživosti? 22.
Snadno bylo volit Pariso\1 Jednu ze tí v ecké pustin,
Když mu rznem .^tály bohyn Rozdlené krásou, mocí,
slo^y;
Oi
lehko snesou, když se nový za darem dar vy^-iiie, Zniklý v srdci di-uhVin pomine Ouinek, an as i místo hoví
ádn
Ale
komu dáno smle
ziti
Tam, kde v tsném blesku smsice Všech krás duše, tla ^^ikol svítí? .lá si
Anf
oi rukou musím
krýti,
se v jedné, ona trojice
Bohv, jedním rázem na mne
ití
20 23.
mže
hle moc pkné tváe! zvána byla ku bálu, A když uvedla Ji do sálu Zdvoilého ruka liosi)odáe,
Tolik
Vera
•
Okouzlila svic a perel záe Tak Ji, jakby byla z kišálu. Až ples ten jen její na chválu,
Hoch
se
každý zmnil na modláe
Jiné divky stály jako "^Tyté, Aby nezti-atily ctitel Bleskem krásy snad a okrasy té;
Dnes pak
O
ni
Tak
zni už rozmluv na tisíce v chalup zdech i kastel, že pro stud nikam nechce více. 24.
Maluj obraz, jenž se záí hravou sti-oji zmniti. Duši jeho spati-in Pes jasnotu tla pronikavou;
Na andla
tém
Oko musí k
nebi ^iru zdravou,
K
zemi lásku istou svítiti, A však nesmí elo zuiti Na hubinku sladce usmivavou:
Dva
V
se vnce vitež vkol vlas, kterých, jako bány duhové,
K\1tky chvjí
vk
všech a
pás:
Ale všemu tomu vdechni ženstsi Slavenskéhd tahy kouzlové, Má.š Ji as])oií v chudém podobenstvi.
21 25.
Láska,
totiž pravá,
ne ta bájná, -.r^t
Nikdy sama jedna nechodí, Jako z matky se z ni naiodi
Hned
pravda a cnost nebedajuá
i
Kam
se pohne neAinrost ji hajná, Nauka, est i síla sprovodí, A co náboženstvu hihodí
Více nežli lkáni
její tajná V
Nadje
a radost v tvái její. Jako ranní rosa u rže Jarokvtné, spanile se skvjí;
Láska jest všech velkých skutk A kdo nemiloval, nemže Ani znáti co je
zárod,
a národ.
vlast
26.
jak, ale srdcem smlým to, co cítím skrytého, Totiž, že mne láska celého
Nechápám Vyznám
Vitzst^im svým promnila skvlým;
Ze chladného uinila velým, Povolným a ki-otkým z písného, Nepesti'ašeuliv}'-m z plachého,
Ze smutného jasným,
pe veselým
Ona všecku svlékla ze mne Aneb radji jen smíila Se životem rozkošn
Tak
i i
že se
ji
školu.
spolu;
nevím sám te, jak sem
zem
sem já
:
schodil,
tato znebila.
se celý zno\'u zrodil.
22 27.
Rži rovn, když
se
na ousvit
Lásky díve z rosy napije, Pak svj slunci šarlat rozvije, Tak je k zení ono krásné dít;
Jmní
vlastních, jimiž v bolné sít Srdce lapá, sama neije. Ped tím ruky vinné umyje
V
nevinnosti,
Bezvdom,
koho
raní lité:
v citech samostatných.
Jako sama krása psobí. Nechce chátry kik neposvatných Žel jen! že
Nad
as
panství
sob smlý
zemskou krásou osobí. Trhej rži, pijdou slunce stely. vší
28.
Taký as
mi, jak dnes, ješt zcházel Zíti v nejvtší Ji oslon. Stála, máj se k zemi naklon krásy sázel; Vkol Ní všech
kvt
Všetený pak
zefyr na Ni házel vonných klok s jablon, Ona kytaru má na lon,
Snhem
•
Jejíž hru hlas leckdy souprovázel si lib, jako moské Sirény, ty v echách onayno
Zpívala
Nalezené zp^'y Králodvorské;
Pekvapím Ji, po milostném fuku Pedce páno mi, o novino! Pohbiti kytaru
i
ruku.
•23 29.
Nikdo ješt lásky ne vy stihnul Povahu a vládu arovnou,
Bh
sám
nejvyšší
ji
ki-álovnou
Uinil a na trn svta zdvihnul;
Potom okem všemocnosti mihnul
V A
íši tlesnou
i
ducho\tiou,
hned se s tužbou milovnou Veškeren tvor k berle její pihnul: aj
svt vje, prášku kídlatém, kvtu na kvt seje;
Proto ona v celém
Ve hvzdách Jejžto
vtík
i
z
Vede k sob duše oddálené Po života bhu klikatém, Jak mne až sem k Sále olípené. 30.
Nezná
srdce,
kdy a kde a
jací
.
Živlové chtí jeho oupadu,
V
tisíce se ve svém ouadu Milek svodný oblud peobraci;
ztichla; lib žvavi ptáci procházce nás vyzvou do sadu,
Prška
K
Ana se mi z ruky k pozadu Vykradne a stromem zatrmácí: Huj! tu píval, stely, hromy na mne. Hasím vkol plamen hoí-ici. klamné; Jenž se ine z každé
krp
Ona v outk, v
houšti,
kde
se skryla.
Trestati chci ki-ásnou híšnici,
A
však sladce kivdu
odplatila.
24 31.
Na
diTihý den, abych lek ten zpátky Odpomstil a srdce ukojil,
Nmce
ku Sále sem
nastrojil
Najatého di-ahé za ouplatky;
By
Ji stehnul, a když do zahrádky Vejde, ku mostku se pipojil, Sal jej ki-admo, behy rozdvojil A šel, já pak sám sem ekal zmatky
Ale když tu pedkem na píkon, Jenž Ji potká, sem se veselil, Zkusím jaké krása divj' t^-oí;
Nebo
sotry^ otevela bránu, Sály tok se ped Ní rozdlil,
Tak
že
suchem pešla na mou
stranu,
32.
Milujme «e nevinn a hrajme. Cime vroucné lásky oblahu, Ale tuto slast a písahu, Kochanko! jen ve svých ádích tajme;
Svta
s
jeho jazyky se hajme
Plníce tak Milka ^ýsti-ahu. Tu má pravá láska povahu.
Nechlubí
se,
když
d\
duše zajme:
Jen ta jiným vítzst\i své hlásá. Jejíž matka bývá tifleuství. Váše aneb podzimková krása:
My
dva samým
Svme Ti
zpvcm
tmto
\
naše šastné tajemství, nás jist neuvedou y bajku.
hájku
25 33.
Ješt vás vy inedossavé velky Jeduou od mé družky odháním, Kterou stálVm ku Xí létáním Sladkostí všech pozbavite celky:
Tam
si lete, o vy sprosté selky, horám kvtnatým a ke stráním, pak nekradiiite líbáním Svojim vonnou manu u pitelky:
K
Mn
toto lipka devokmenná, Než mnou jenom lo^m píznivým Prvýkráte pod ní nalezená:
Není
Nechcete -li pec, vy nezbednice. Nuž se chi'ate ostnem dráždi\'ým Bodnouti Ji v pyšték aneb líce. 34.
Nezáleží láska v surovostech
Hottentot aneb Huron, Ale ani v písných Katon Aneb suchých Aristarch cnostech: Já jsem zkusil, kdo jste v pochybnostech. víc vte než snm Platon, Láska žije beze zákon V sladkých a však istých malikostech:
Mn
Sokratické žerty, okamihy Milostné, a ba^iié klevet}'
By
i
z
Nezbedné
pán
R^^zvodov}- knihy:
vzdorky dovádi^é. obtiúky a štbet}-, Tof jsou živly lásky opravdivé.
Vdné
hr}-,
26 35.
Hodiny
jsou, a to nejšastnjší,
Kde nám jeden
kvítek v skíytosti Více zpsobuje radosti, Než kik a blesk svta nejskvostnjší;
Hodiny
jsou, a to nejkrásnjší,
Kde nás dít ve své žvavostí Více pouuje moudrosti, Nežli Plato a
Hodiny
Kant nejslavnjší;
Bh
kde
v srdci našem, nebe pebývá Jasnji, než svty v chrám vašem: jsou,
Vnost, zem
i
Tajemství však toto petlumoí Jen ten sob, ctí a cítívá,
Komu
láska
blmo sala
s
oí.
36.
-
Píroda
se ze všech živl všudy Kvítek jala stvoit nesvadlý, zrcadlí V nmž se v sliné Nebe, zem, hvzd a slunce proudy;
zmn
Než
um
Pallas,
Místo xtné po
Kupid
Toíce
A
s
Lada sladké pudy
nm
Milkem
rozkladly,
lístky pokradli
z nich ti
dny každé
iidy
:
vše tyto boh vtších dary Okouzlily vdky nevhm
Stíbrem
Kdo
hlasu, hnutí lehl^ých
áry;
uzí, stane,
sám
se ptaje:
Jakž pak pedce
tato
bohyn
Ji
Z eckých háj
pišla v naše kraje V
27 37.
jsem se nkdy, jakby k boji Krása rozlítila ramena, Svty dva tam jedna Helena
Divil
Celý jih
i
sever hnala
k
Slena kyne: rytí kíž a
Tróji zbroji
Chápá: „adé krásná Božena!" Pijde: „Hrob náš! kivda pomsténa! Deset sok leží na souboji !''
Te
polem, moem toužil Priame, hochu švárný dobrodružil:
znám pro
Menelae,
Za
si
pro
si
dlels
'
Jen to neznám, i sám ješt Ihavý Perun deštm krásu neklame. tvá tato na zemi se baví!
Na
O pl noci, když zem celou skrývá Tma a snhu odv zima^-ý,
mj
toula\'ý Cestu koná krok Té, kterou srdce moje vzývá;
Od
Ticho všudy, jen sám Tvorci zpívá
Vtrožalmy sever sichravý, Ano z roztrhaných laskavý Msíc na mne oblak se dívá
Ó
lej
svtlo, druhu plný blesku,
Nocobludným svojím kahancem Na mou kivou podle Sály stezku!
A
však chod
mj
není krádež, zrada,
Nejsem zbhem ani vyhnancem. Vina všeho Milek jest a Lada.
28 39.
Do dvou
škol já spolu djdí cbodim.
Neb jsem našel školu ve škole. Žádná sice není bez bole, V ob však se posud dobr e hodím
Když
;
se z denních prací osvobodím,
Spíchám do Betany pes pole, A tam smíiv ducha nevole Zase zpátkem ráno rosu brodím:
V
jedné škole s muži tovaryším, druhé s pannou, tam vtip mudi'0ch, Tu krásy ueliv slyším:
V
e
Odkud ten zisk, že když lesnatjí Mravy mnoha jiných mladoch, Moje
mknou
zde a lahodnji. 40.
Abych pak
A
si
bh
zrychlil
asu pi tom
Koupil jsem
V Manheim
sti-oj,
kroku svého
uspoil. kterýž ut\^oil
Drais roku pítomného:
vz, kií, pchour spolu, trého Prospch vtip tu v jedno zatvoil, Aby lovk i noh nemoil
Jest to
I se
vyhnul
smi-ti
pádu zlého:
Drásina se volá od nálezce. Za pl hodiny lze pijeti Z Jeny k Lobd v píprav
Ona nejen i
hezce:
lásce krátí dráhu,
Než jak tlo uí
Tak
té
držeti
ducha vždycky rovnováhu.
29 41.
Vera veer
Hvzdárn
na knížecí houf drahný nasbíral,
se nás
Zprávce skla Aji
mu
dal,
z úst se
oi
protíral,
uná
slova
Každý za ním oi na ^^secí Po obloze hvzdy upíral, Jen sám já jsem k zemi
Na korunu
tu všech
meí:
pozíral
svtských vcí:
tam na zem nízkou?'* Éeknou hvzdái a pátelé: „Hvzdu novou odkryl jsem a blízkou!"
„I co hledíš ty
Hned
A Za
i oni zrak tam obrátili, pak po hádce Ji umlé
nejkrašší všickni vyhlásili. 42.
Dvanácte rt nkdy holubice Jedna k jazykm sto rozžala, Našim híšným pestala
vkm
Pízeii boží dávat dinl více;
Dv
ke mn, v jedné dice jen znjž Její pochvala, K peánm si kídel žádala Tužba, ústa hasly zaat chtíce: se vznesly
Eei
Plností se
vnitek puknout míní,
Ano citm cestii, mezera Ode srdce ke rtm, píkrou iní: hle tak se pomsti nevra! Jeden pedmt, hodný Homera, Srdce vzývá, slovo tuším stíní.
Než
30 43.
Mn
už berla Dáméstnik chánských,
Ani Harém
jejich netší,
Kedbám, kolik
ron
Svtu dává mdy
z peleší
Tatra banských:
beh
Aniž se ptám, jakou z manských Loupež veze koráb nejtžší? Kolik di-áb hejsek Ayheší, Ve schzkách noc abv sti-ávil panských
Aniž více vyzvdati mílo, Kde se chová slavných k vidni Phidias, Raphael dílo; Já
mám v rukou Peru, Vlachy, eeko, Klál sem bez vojsk, bohá bez jmní, dal osud v jedné vci všecko.
Mn
44.
Co
jest láska? bída nevyhnutná, Protimluv je a host nezhostný,
Chladný ohe, smutek radostný, Sladká hokost jest a radost smutná Milá rána, trá^enina chutná, Žalost smišuá a smích žalostný, Zdravá nemoc, katan milostný, Rozkošný hrob a smrt neukrutná: I
já cítím, že co
k
ní
sem pistál
Sám sem ual vtev pod
A NjTií
lep
na svá
vlastní
padmo letmo dol tískám,
Ikare, ach a snad za
A
sebou,
kídla schystal;
v tom ])ádu ješt
tcl)<)U,
sob výskám
9
31 45.
Hrabnko! Hradem
Nekla Co
jsi,
ty skrytá pod Kimickým tímto v tichém oustupu, mi mé ptáni v potupu, Vilou? ili duchem lidským?
Láskali té šípem loupežnickým
Vyknala sem
i
zástupu.
stavl tuto chalupu rouchem odl poustevuickým
A t Než
z lidi
hnv
bu
Kraje
?
kdo bu, aneb od kterého vy jí Kunice
koli,
Pohostinstsi pejte slavenského;
Jak
mn
ona pitulku též peje,
z oí Sála, Lužice, Balt neb Milek teplé slzy leje.
Kdj^ž mi
46.
Necha
jiná šperky zlaté nosí, Tkanic šust a vonná kadidla, Na svou tvái ^odky, líidla,
Na
svou hlavu klade pávy, pšti*osy:
Ta nech Paíž aneb London prosí, By slal kroj nových pravidla.
Pi An
A
v ruce kružidla, pohýbaly losy:
níž Milku ji tvoil,
tO;
kde je chyba, vynahradí
Kupec perlou, epcem švadlena. Kde zbyt, skínka vtipná pozahladí; Já se kochám, jak si zrostla, v Tob. se líbí krása rozená. Aneb, kde jsou v shodné míe, ob.
Mn
32 47
Co
jest slunce jitru
spanilému,
Mésie noci, hvzda plavcovi, K^itek vele, voda menovi. Slavíkovi hájek zpvavému;
Co
jest
Ovci
erstvý chládek pocestnému. kidla orlovi,
ti-áva,
Koruna a
To
berla královi
jest srdci
milenka
má mému;
Co
jest jaro mezi roku díly, Perla mezi kovy di*ah}-mi, Mezi vtr}^ zefyreek milý:
Co jest rže mezi kvtinami. Palma mezi stromy jinými:
To
jest
Ona mezi panenkami. 48.
Sláva krásou libé
ei
Polku, ozdobila Srbinku, Slováky pak, naši rodinku.
Vdkem Zpvem V
úst a
srdcem bez okolku:
Rusku panstsi, v eskou skryla holku Smlost k hrdinskému ouinku, Ale každou krás tch kvtinku Ješt v celém chtla míti spolku
Káže
tedy,
aby podle
mru
Spojil Milek, její kocháuek,
Ony ástky v jednu Slávy Proto se
tu,
jako v
dceru:
moi eky,
Di\iié spolu všechnéch Slavjanek
Objímají cnosti,
l^rásy,
vdky.
33 49.
Nikdy takjin záe šarlatová Východ nejasnila plamenem, Jaký v tomto zraku spáeném Blesk a ohe Lada vždycky chová
Kikdy takým šttka jara nová Rže nebarvila erveném, Jako v oblieji vznešeném Rdi se tuto kvétobráua rtová: Aniž bylo pružnatjší zlato V luku Svatopluka ttivy Již svt ztásl, jako náru
A
tato:
co bajka vymyšlená íká. Ejhle, tu je skutek pravdivý, ^ká! Noha, jenž se sotva
zem
60. cnosti vkol stály. Když Ji ruka boží tvoila, Ta puk duše v niži nosila,
Jakby všecky
Ta zpv,
ta ples vedla, jiné hrály;
Stroj spal ješt, jen se rtíky smály,
Houfem chasa božská kvapila, By ve dar svj každá vložila. Tvor
vstal živý, cnosti odlétaly;
Tak vše pi Ní útlé, isté, lehké. Tak vše kryje stydu opona. Že to nelze vypsat ruce kehké; Ve tm tak z Ni line oslona. Ba i ve dne, jestli pi Ni sedím, Radše v slunce než Ji ve tvá hledím. Kollárovy spisy
I.
'^
34 51.
Jedna matka mla nebohatý roli s ourodou, na Statek Soused zlodj, bydle za vodou, Pišel a vzal všecko, nestydatý; ;
nm
Slala syna aspo na požatý Lán ten klasy zbirat za škodou,
A
aj
na
!
strništi
náhodou
Našel ješt klas on ryzozlatý
:
bajka, asnad nkdo zvolá. Plná šumilebých povérek! Neni brate, nýbrž pravda holá;
Tet
Sláva totiž jest ta hospodyn, Klasnik jn, a zlatý pabrek Zašlých Srb jest má pítelkyn. 52. tato duše pemilená mi v pínos dáti nestrojí, Vím, že ke služb Jí nestojí Penžitá Rothschildova mna;
Vím, že
Trn
mi však utšená Náhrada tu ujmu obojí.
Dopliíuje
Neb mne
písloví to pokojí
Krásná panna poloWce vna!
Pede
i
Ona vnuje
rai
mnoho
svadebných a pedmt. Totiž celé Slavsko kraje toho;
Dar
Odtud, kde
beh
Sály
stojí
švárný
Až kde jeí moe Venet, Co nám odúal Nmec dlouhotváraý.
36 53.
Za
prsten, dar od raé niilosínice, Stvoil Milek z drahých kamen, Plných blesku jako plamen, V jednom celku, než dv náušnice;
Z obou stkvl se obraz pevelice Jasn složený dvou ze kmen,
V
právo eskopolskýeh Slavenu, Srbskomských opt u IcAice:
Kmenové
V
zas po
dv
vtve
mají,
krpji národ tch
jejichž jantarové
Hoch
se s holkou
Tváe, zvyky,
zbroje,
odni
hrají;
tii
Milek vypodobnil znanéji. Nežli Vulkán v Achillov šíitu. 54.
Darmo ješt posud Stelku
s
Mikem
brousím
tuto jeho oslikou,
tak dlouho píze každikou Modlikati aneb ki-ásti musím;
Když
Darmo kvítí na cestu Ji Darmo hnouti hledím
A
Bh
\i,
co s touto
trousím.
slzikou,
ddikou
Drvanovou ješt dále zkusím!
Když se smlouvá oi k zemi nese, Když se smje, to jen polhubkem, Když co dává, ruka se Ji tese; Nedobýval hradu Vlastíslavky Pemysl s tak tžkým postupkem, Jak já outlost Této upýpavky. 3*
36 55.
Divuým uí
láska lidi zprávám. Chytré bére cesty, výhybky,
Co Ji samé dáti pohbky Kesmím, aspo Jejím kvétúm dávám; Místo Ni tu lípu objimávám, Kde mi uinila výslibky, Abych ukojil své pocbybky A ten oheú zhasil, v kterém plávám: Arci že ta náhrada jen muka, Bodej ž propadla se do eky. Kajme v lásce, skoupost krátkoruká;
Nezoufám však v tomto stavu veze, Asnad nebude tak na veky. Oasem štstí samo do ruk leze 56.
Pakli nechceš tyto zanechati T^Tdé oumysly a postupky,
Tedy aspo mezi holoubky Svoje
A
ra mne
prosím poítati:
když ráno budeš volávati Holous! holous! na ué zpod houbky, Dovol se v jejich zástupky I já ješt mohu pimíchati
a
Ikínohem kiotší nežli oni budu,
V
mn
i hovti takovémto žertohravém studu
Jestli slíbíš
Neuslyšíá ani kídel šustek. Tak chci na loktech Tvých sedti Tichounce a cukr bráti z ústek.
57.
Milku, takliž dána žlu 1 kráse? To trest velký, vina maliká! Slyš jen vykvetla Jí ržika :
ki, prvá v tomto jarním ase;
Na Urvati
opovážil já
ji
se.
Když tam nebyla má družika,
A
hle proto se už
Ti
hnviká
dny na mne v tvái, oku, hlase
:
Ui
soud a pracuj na smíeni. Neb, jak Tranovský náš, jinae
Sám Milek
si
i
vezmu dostiuinní
as a místo, nepijde, že opláe,
hned m-il
Kdo pak Ant v nj
hrozil
šíp
steliti sto.
58.
Pišla
sice, ale s
teskem
vi-Atek
Do
zahrady veer v besedu. Kde se pi Milkov dohledu Slaviti
ml
smílivosti
svátek
:
Dejte sob niky na zaátek Smíru, políbení k posledu. Znl náš ortel, a to po pedu
Krádce
ty,
pak
Hnvkyn
ty zpátek!
Ona
ale dlouho se a celky Proti soudu smírce zpouzela. Až i vpeil v srdce Jí ty stelky;
A
hned bylo po ncsnázce, tím outlost naše zvi'oucnla. Nebo malý svár jest dobrý v lásce. hle tu
Ba
38 59.
Náhoda
mn
bázlivému ki-átkou cestu k cíli dlala, I dnes vítzství mi dopála Nade touto svélilavkyní sladkou
asto
Sála
totiž
sob pod
zahrádkou
Vzývanky mé lože ustlala, Tak že pinucena bývala Ke svým kvtm pes lavici hladkou
Veer bylo, já jdu do zahrady Pes onuno úzkou laviku, A hle Ona ven šla práv tady Byliby sme jist popadali Oba ve studenou vodiku,
Kdybysme
se byli neobjali.
^60. Jedenkráte když sen tuhý skliil Její
unavené oinky,
Polibek sem za pl hodinky Pravoslavský dávati se cviil:
Ne jak íman,
V
ek
básnch, ony
Ale isté,
ádné
a
Nmec
líil
vilné šibiuky,
hubiuky,
Jakových zvyk bratrm
Rusm
sem svou družku Ode ela dol ku bradce. Potom kížem ode ucha k ušku
Totiž takto líbal
žiil
:
;
•Na té cest dvakráte se pijde K oné ržoplotué zahrádce Rtík, kde vstíc duse duši vvjde.
39 61.
Sotvy že se smlši opováží Cit jeu hnouti v Její blízkosti, Týmž, co plamen valí do kostí, Zením, zemskost celou k prachu sráží:
Zídka pízní, vždy jeu slibem blaží, Vnady kryje v roucho vážnosti, Jakby tábor z nebes výsosti Strašnou vkol oblehnul Ji stráží:
Mn V V
enost kvete, kde Cyi)ru
Vest obt
sem lásku
rozsel,
prameni,
tvái Milka pišel vyšší posel:
Takto láska pedí sama sebe, Mní vášei v isté tušeni, Kdo zem hledá, dá mu jak
mn,
nebe.
62.
Poné\adž Oddati
e zlí
Chodíváme
K
>
slavskou zde už zmaru lidé
vdli,
nedli službám božím spohi do Vajmaru: ty týž v
totiž ku vnnímu daru Carevny své dáti hledli
Rusi
Ješt
i
že tu stavli
ten,
Slavenin hezký chrám
a fani:
Tu tch zvuk uchotšuých znním Sluch i duše naše kojíme, Jež sám Nmec chválí s vytržením;
Tu
já za Ni,
Ona za svou matku
V spoleném Bratm
a ^TOucném modlíme
se a sester ruských zmatku.
40 63.
Nejen zvláštní v bKzkost její plete Krásy píroda, zem hájové: ti nejvtší Otoili tvoji
I
ji
mužové svte
Nmcv
Zde je Herder, Wieland,
Schiller, Gdthe, duchové, V jejich sted±u Ona, v parkové Zahrad co rže pyšn kvete:
onch
Tento v tle,
Sám Bh
shrnul ze všech
sti-an
sem valem
Všecky výbory a ozdoby
skí,
Této perle za
Kdyby
vše, co
vkol
za šperk, za lem; ní jest,
mlo
Slavské srdce a e, všecko by Živé, mrtvé jen jí ke cti znlo.
64 Zlatá Lado! stíbroluký Milku! Jdte od nás toho veera, By zde u hrobu sme .Herdera S nábožností klanU se chvilku;
Od Hermana po
dnes v hích a mýlku veškera Padla pod jménem krev Deutschera, Dub jen jednu má k ní vonnou bylku;
Proti
Sláv
tém
Kant a Wieland nemá národnosti, i Klopstok nmým, Schiller studeným Jest k nám, ne ty knze lovnosti; I
byl prvým Slavv, na vzdor zvyku, Obráncem a chválcem vznešeným, Zaež pijmi od nich est a díku!
'ys
í
41 65.
Z Vina
skrze Chotu šel já z rána
Navštívit tu všech škol královnu, Totiž v Slukodole výchovnu
Založenou
nkdy
od Salzmanna;
Filantropin byla ona zvána,
Znamená
to Lido-milovnu chrám, tlocvik i knihovnu Vedla vlídnost jejího mne pána;
V
sin,
Krásné, dlm, vše co
tu oko vidí. Ale prosím ute milovat Dítky ty zvláš nejbližší jim lidi:
Gustavy ty jsou jen treperendy,
Dokud nelovcky nmovat Bude
Nmec
Slavjany a Vendy. 66.
Ze všech syn, Apol k ledne
co jich koli vládný poslal stežeji, srdce silnji.
Nejímá mé Jako onen soused Hekly, žádný;
By vz
Kairbrv zpíval, aneb zrádný Únos, Fingalovu ti-ofeji, Stavl kamy, aneb radji V bou a oblak kryl svou lyru vnadný;
Plnost krásy, tužba, lásky rána Srdce citem rozesly, Kolikrát sem ítal Osiana:
tém
ale zpvy tyto krásné Báse v sob od Ní donesly, Pi níž sláva Barda toho hasne.
Dnes mi
42 67.
Nechci
zlata,
nápoje a
jídla.
Titul a korun žádati, Chcešli mi však eho dopáti. Slávo, matko milá! dej mi kídla;
Na
nichžto bych všudy,
kde jsou
sídla
Bratr Slav, mohl létati, Cechové k vám, Srbi, ChoiTati, Potom kde jsou Visly, Volg-y zndla:
Tak jak motýl
z
kvtu na kvt
Podnebím bych
létá,
v krajinách Veškerého slavenského svta; létal
vn
Tou bych pastvou oi ba^^l, A všem kmenm, po všech rodinách
Zpvem
matku jako dceru
slavil.
68.
Skoda vru, škoda Pro
tisícerá
vdy
a lidstvo pozdjší, Ze ki'aj tento a njTijší Nemá Gala ani Lavatera;
vk
Jaké nové nálezky a která Pravidla i výklad jasnjší Soustavby jejich nkdejší Propjila tato Slávy dcera; Tento
rozmr všechnch oud
thi.
Oi
chemba, leb slavenský, Hubikavé ústa, svatost ela;
Ba
i menší ástky: líce, vlasy. Víka, uši a nos helenský, Bylyby jim novou školou krásy.
4B 69.
Dlouho konám už, ne bez bolesti, Onu Sisyphovskou robotu,
Abych vidiny své k životu Aneb tento k onm mohl vznésti; Ale posud nelze bylo splésti Ve svornou je oba jednotu, Ti'ou, ba lámají se v teskotu,
Jako mzných strom
O
ratolesti:
svobod, vlasti, národnosti Obrazy mé dá^^lO zmizely
V
nepíjemném prachu skutenosti;
Jen vzor jeden jedinký mi asy Splnit na té zemi vdly,
nejpknjší
Totiž lidské
krásy.
70.
Vy, kdo vyšších ke svým.
Dílm
umleckým
ideál hledáte,
cti kíiv nekrafte, Stranným okem hovíc luhm eckým;
Severu
Bu
se novým, bu se starosvtským Krásy vzorem radše kocháte, Sem svá zení mzná obrate. Tato jedna všecko bude všeckým :
Lidskost
s
božst\1m, cnost a lásky plamen,
Ušlechtilost tuto najdete.
Jaké nezná Mediejský kámen; I
mých znoj
K
uijete tudy,
vinám péra mého eknete:
Velká
to tíž
pro tak slabé údy!
44 71.
Ješt dnes mi probíhá mráz kosti Mysle na to prvé kázáni, Ješto na Její sem nutkání Vera ml a ku své zkušenosti
Nedle
to byla o vrnosti Past;ýe a duše skládám, Ona v chrám sedí u pani Jako slunce ve hvzd spolenosti:
Tu, když jazyk mladý slova láme
O tom „Za které my skládati Vci tento zemský život máme ?" :
Bože! musel z ei svazku Pro zmatek a stud sem nechati Poslední punkt: pátelství a lásku.
Odpus
72.
Taková est, mohu íci smle. Jaková mne, nikdy básníka Ješt žádného, ni eníka Nepotkala ani kazatele
Nebo sotvy Jednou
slunce od
nedle
osvítilo smrtníka.
Už mne Mlá, kázn Pekvapila a
ji
vlastníka,
znala cele
Tak se velmi snadno nauila Na zpamt ji slovo od slovtt,' Jakby
Ml
Její vlastní práce byla;
sem se já s mojí chybou potom! Nebo tisíckráte ze znova Pekáravá zmínka byla o tom.
73.
Jednou, když jsem za Sálu k Ní chodil Slavskébo dle z^yku v ohledy^ Jda hned pede mnou, hned za sledy, Svétlonoš mne do pl noci vodil;
Tam
mnou po
jezerách brodil, nezbedy, s ním ve zvdy Pustím, %ida že mi neuškodil: se se
Po loukách tu Až se konené
tropil
na
postaMis, dím, zmnil? a on: „Já jsem bžek Sorab Bydlivších zde a mé jméno Henil;
Kdo
jsi
A
mne zaklel vlast mi bera, Však mne od kletby i od Švá1) Jeho zbaví mého lidu dcera."
Zloboh Teut
74. Jsili
zde
A
rci:
vkv
odkryj hroby který kníže, vojvoda,
již,
Aneb jaká jméno píhoda Dala Lobd,
Jen
v ony doby?
Nmc
„Ve rtech pešla v nezpsoby Pravá obou jmen tch píroda, Lobda, Lobeda jest Sloboda, Svoboda pak od bohyn Svoby
Mé
jest
Jak
msto Gana Jana
Jena,
Janiculum ve Mašífeh, Janus Henil totožná jsou jména
Všecko
i
toto z
:
egyptského manství
Pevedeno býti od našich Mojžíš chce ku slavskému
panství."
46 75.
V
živobytí lidském žádná zmna Horši není jako v pohlaví.
Když
ona outlá rozpraví a chai-akter stna;
se
Povah v
nm
Ženský muž
se tak, jak mužská žena Cti a štstí svého pozbavi;
Toho tam Této
se
málem
zohaví,
mnohem lovenství
cena
:
Muži vle, in a smlost shiší, Žen prosba, cit a mlení, Ten bu více duchem, tato duší;
a táhne nebe k cnostem dol. Zena zemi vzhru k blnženi. Jen tak pijdou krásné k cíli spolu.
Muž
76.
Nepim, že svt ten už v sob Mnohé Xantipy a Hekuby, Které
nemoude by
Krásné plet
nkdo
choval
za chlouby pedstavoval:
Nejeden muž tím se odstraoval z bázn záhuby, Toto však jest ženská, kterouby
Ode lásky I
sám Timon ješt zamiloval
Z Ni Na Co
se jedné enosti blesk a krásy pohla\a celé odi-áží, žen bylo, jest a bude asy;
Neb kdo v
takou duší svazky mu ukáží jako hodni lásky.
bližší s
Vstoupí, potom se
Všickni lidé
47 77
Všecky práce umí tak a dlá Jako arodjná vštice, Hned se kvítí a hned jehlice, Hned zas péro v ruce Její blá;
To je Safo, povíš, zpovsínélá, Když si sedne k básni, k muzice, Kolovi"átekli a peslice
Pi
Ní, ejhle
Peneiope celá
Maluj eli, tu se nadnebeská Vdka Anjeliky namane, Kuchaili, každý host Jí tleská;
A
co
pakby
Tak
Jí
koli uchopila.
všecko
pkné
pistane,
Jakby k tomu narozena
byla.
78.
Není ovšem, jako mnohé Švábky, Slavné uená má milenka, Aby, lépe než svá padéuka, Znala bhy hvzd a v moi kapky:
Než
to ani nechci aby žlábky Všech véd vyerpala panenka. Jak tam Schlotzerova mudenka. Neád vidím já- ty školské babky
A
však není ani jak ty panny, Mezi nimiž snad a bez snadu Duch a okus edši bílé vi-ány;
Zná
se do knih, než i do kuchyn, Hlidá hudbu, než i zahradu, A jest obraz pravé vzdlankyné.
79.
Škoda! že co Vzor YŠech
a vzý^^ám,
sla^'im já
malí
a
ezbá,
Proto pijít musí do zmar, Že tak málo poslucha mívám:
Slá^'m odekryvám,
Slábni s ki-á.^ou
Ale
Nmc
e
a
Maar
mi mojich tená Ukradly tak, že sám sob zpívám: Vetší díl
pak daleko jsou brati, tam nerozumí Slavjanu
Ostatní 1
Slavjan, což jen ^ice bolest jatí
Pece budu pti Nebo
Její chvály,
já pestanu, hory kieti a skály.
jestliže
Zanou
80.
Co jsou hvzdy mezi stvoenostmi
Na nebesích okem ^idnými, Na nž hledí nocmi jasnými Každý
lovk
ale s nedbalostmi;
jsou naše ženy s s^ými cnostmi Trvajícími a tichými, domu ski-j^mi S svými, v Veliké však ceny, povinnostmi:
To
ln
Mužové jsou
Na
zjev}^
povtrné,
jejichžto oheií chiilkový
Dívá
se
i
dít malicherné
Ale jaké dají zemi dary? ten píjemný blesk hvzdový. asto jen tesk, puch a láry fáry.
Ne
49 81.
Ten by
vtipu zradil ochablost,
Já bych
zaal daremné,
dílo
Kdy by nkdo Abyeb ástky
K
žádal ode mne, líil a
ne
celost:
a
nemožnostem se nete smlost; Svtlo slunce jestif i)ijemné, Ale zraky tomu rozemne,
Kdo Tak
též
Málo
pímo
chce ])atnt i
tu: jdeli z
A-idí
dar
Neb duch kehne,
oko
v jeho skvélost: blíže,
velikj^ch,
slova zmatek nže;
To^však zejmo už
Zet
i z dalekosti, celá živé všelikých
Pantheon krás,
umu
a vší cnosti. 82.
Chvalozpv mj podobný jest tomu ekovi tam v dá^iiých Athénách, Který v
Kámen
ti-hu
na svých ramenách prodajného domu;
nosil z
Tak já svtu krásu
tuto v lomu Ukazuji jen a v písmenách, I tu ve slovích a ve j mnách Ujmu iním dílu nejednomu:
Šfastný ten, kdo spšným chvátá ki-okem Tento div a zázrak spatiti V jeho živém celku vlastním okem:
Ten sám \Tzná, žeby nade
jinou
Vedle Xí blud byl se diviti, A krás jiných chválu zval by vinou. Kollárovy spisy
I
*
50 83.
Ješt
spí! ó ticho srdce hlasné,
Ticho kroky, mlte ptákové, A vy sin této duchové Lete k horám, zhaste slunko vasné
Hích by
tu byl
I
nedbat doby ki-ásné,
Xevdk minout štstí hotové Vle nedli, poHb ržové
;
Krotce rtíky, polib elo jasné
Sot\y že se blíží ruka tesná Z t^'á^ odkryt clony hedvábné,
Anf
Ti
se v
sta
pkném
schytí
hnvu
blesk na vše strany
ze sna
sláno,
Uzí smlce, oi pvabné Sklopí, krotne, šeple: „dobré ráno!" 84.
Xejen ona ržokvtná líka, Rtové k políbení spiknutí, 1
vaz pyšný, hrdlo labutí.
nm
Šastná zlatých vlásk po
híka;
Celo slunné, klidný oblouk víka.
Oi
písných vábné kynuti.
Lkavý ousmch, I
slov
nmá
tajná vzdychnutí,
sladkých polovika:
mé srdce k bojm bádá Tisíc zloboh Milek spojuje
Vše
chybným.
Nástrah klamem navnazených slibným:
Ona sama uí
ujit
želu,
KoHkráte tlo bojuje Proti duchu, a duch
proti
tlu
61 ^5.
bývá cnost
v rouchu sprostém. i duší stoji v odponi, A však tikrát hoduá píjzoru, Kde se krása pisestíila k cnostem:
í'ki\á
ná
Kde
Žádné
tato,
s
ona proti zlostem
Sama v sob už má podponi, Ona k jedné, tato pokoru
K dvma
musí nésti vysokostem:
Bh
Zde
spolu zbroj i zbra i kluzké srdce jedno vložil bojišt Dlili boj o mlte prsy úzké
V
—
Váhali
ta,
I
tím už zahasila
•Svaté nevinnosti
Tato tim už
ohništ.
tém
zvítzila.
86.
Oi oi !
O
V
!
modré, milostivé,
perly v kvtu rozvitém, nichž se zem i nebe s blank}i:em vv'
Jako v ece
sviti zrcadlivé
Vyznám, že jen u vás, školy živé, Cnost sem spatil v blesku vitém. Ale na ste pitom podkrytem
mne jedy oklamlivé?
Vlily do
Na
mi zhoubce prvé vaše zeni
Do dna Jenž
A
srdce
mj
mého
vhnizdilo.
život stelou srarti
pleni?
však hodno výhost dáti zemi,
Komu pi pohebu TakoA'j'mi nebe
svitilo
pochodnmi
52 "
87.
Pravdivé jest ono prisnotvárné i dnes vjTeni: Starých
vk
umní, Ano všecko pode sluncem marné; Že je
krása, zboží,
Však bych jedno z nauky Vyal vedle mého cítní,
Tak Tak
té
kámé
božské jeho vzezení.
jest
jest milé,
Krásu míním,
vdné,
isté, švárné:
tuto dceru boží,
Když si, nebe na as nechavši. Zemské roucho jako panna složí;
Nemž
tato, jak ty, zpráchuivti, Nýbrž byt zdejších poznavši Zpátkem zase, odkud pišla, letí.
88.
Té žádná v svt jména. Nedosáhne dvtip básníe, Rytce násti-oj, kytka malíe Z ruky tvorné padne zapýená;
Neuctí
Já jen
cit
mám, duše
Zpv mj Stud
vyvolená.
dluhy v nemíe. mi ústa ^Iže u víe, platí
Že tam budeš žalmy
A
kr
ctna:
však kdyby zvláštním nkdo nadal Tužbu srdce mého jazykem, S nimi bych i já zde pti žádal;
Než i tak by slovo na rtech dlelo, Co má volit, zbytku v tolikém, Cnost
i
krásu, ducha ili tlo.
53 H9.
Jako lípa, jenž se ve chrastin Nízké zrostem nebe dotýká, Tak tu nad sousedky vyniká
Srb potomkyn
Tato kríjsná
jdeli ped bohyn, Všechnch krásy sama polyká, Tak tu pedi tato veliká
Jako Lada,
Slávy dcera krásou nad
Vc
Nmkyn:
k vysvtleni snadná,
to tedy
Pro mne ze všech tchto krásenek Nmeckých zde nehne zhola žádná; A^to
nyní
mlkem
jazyk mine,
I •
{
i
i
Že jen k Slávce slavský milenek, i Roven k rovni, svj se k svému vinei90.
Všecko, co jen koli nahromadil Zlého na náš národ svobodný as, aneb osud nehodný, Buže soused, neb syn, jenž ho zradil;
Bu
Tatar,
Pl
Maar sám
Všecko
V A
z
a
toto
jedné
této
ten,
nho.
který zhladil
Nmec
podvodný
Milek lahodný
hojn
vv'nahradil:
že není vzorem, na který I
e
cizá
Nejsou
mla
Její, ale
by
patiti.
naše chyby
Totiž tato, že Slav skoupozvuký
Nezná, jako
jiní,
troubiti
S každou vcí lermo hned a hluky.
54 yi.
Dv
st
tisíc
3^mec pi Lunkyu
Zabil, ticet tisíc pi hrad Bramboe, tolik ve zrad
Aneb Dvakrát
více v jwli tisíc
V Jan
pt
pi
DAin
set pii
Demiii,
roMi; Mongol v nápade
Dvacet ctyrj tisíc v hromad U8mi*tilt Slav v Moskvy klín: *
Kosovu kteí i na u Kalky a Yaršavv' Milek sítav zti-átu váží, mí:
A šecko '
to,
Padli,
Potom formu do svých rukou
chopil,
A
co života, sil, postaty Bylo tam, to v tuto krásu stopil. 92.
Ty
vy hustým nízká lemovaná oudolí,
pstré louky, a
Kovím
Vplefte krásy ve své okolí. Které na vás oko Její blýská;
Potok jasná, barvy necha získá
Kvt
a zrostu hrdé topolí, šveholí. pták sladeji Pastý a žnec radostnji výská:
I
Vti-y vjte
a
voavji
lesem.
Zmnožte hry svých duch jeskyn, Pahrbkové poskakujte plesem :
Nebo* obraz takového rámu Jak sám jest, a jaká bohyn Takového hodná jest i chrámu.
56 i)3.
By
jehož Múzy ply, navrátil, ten který barvy potratil
se
Homér, a
ten,
ecké mlálív I
Pi Kampasp,
Apelles, a druzi;
který zpvem hrzy, Jimiž Dido mela, o.šatil, Až tam k tomu, jehož zachvátil Pohled Laury a hnal do Vokluzy:
Onen básní,
I
náš Záboj, a ten, který hýbal
Varytem svým hrady královské, Neb kde koho Apol ješt líbal; Všickni by Dílo toto
spolek uiuíce, mistrovské jiných nechajíce.
se,
boh
Slavit jali,
94.
Odkud
K
snesl všecku látku Mílek outlé této ruiky?
slití
Míru k
Hedbáv
lánkm, k mkké pleti,
teuický
k loktm snhu
bílek ?
Odkud ervec k bludným tokm žilek? Z kterých korun ony perliky K pti prstm? a kde tkaniky, Jimiž spojil Aiipn každý dílek?
01 co rám, jímž se skvla Leda Proti ni, neb kterým Angelo
K eckým mistrm Spi jen
Coby Srdce
pilstiti se hledá!
sladká ukrutnice, už mroucí prosplo
tiše, ti
ranit,
na
nmž
ležíš, více.
66 95 Nejen že je kmene slaveuského Kvitek oprav divý, spanilý,
Jemuž
ni Sas, ni
Frank zavilý
Nevzal ješt rázu národného; Acb. tu mnohý štstí citit svého Nezná, Slavie syn zbloudilý, Hanbou za a rod zmužilý Dlouže tresty Boba hnvivého:
e
Srdce isté jako perla rosy Skryl v div tento rozum angelský^ V tvá a v oi nestihlého cosi;
Co jen nebe v}'borného znalo, S krásou šperk spolek pátelským Slavný národ
i
e,
vše Jí dalo. 96.
Pedkem
se už té mi po hodin Srdce v tužbách sladkých rozlije,
Ve které si spolu lekcie Dáváváme v naší matein; všecky pítelkyn Múzy, Grácie, K nimž i žert a smích se pivije S rukotisky v libé míšenin:
Nebo
tu jsou
Slávy
pi
nás,
Ona svému srbskolužickému Mne, já zas Ji uím náeím Jiným, zvlášt eskoslavenskému j
Za každou
Aby
jest
chybu uren trestek
tím ale bezpeím. její neslyšáno chcstek.
Hubinka,
s
67 97.
Mnoho
tisíc
rok rzué
boje
Mátly mysl svtu celému, Starý as lál asu novému, Nový se smál z pedk chyb a kroje Sever pravdu, východ krásy svoje Nadvrhoval jeden druhému proti nebi svatému, Nebe vedlo proti zemi zbroje:
Zem
Dary v lidu kivou Té chu, smysl a Této stran daly
Aby
V
mly
míru,
vtip milostný, cit
a viru
sváry živl uspokojil, tomto tvoru, smírce htostný,
Dary
svt
v.šech a
as
spojil.
98.
Uzev ondy msíc
plnoskvoucí
Nade chlumem vrch
vzchoditi,
Zdálo se mi, jakby svítiti Obliej Tvj byl tam vidl žhoucí;
Ponu,
bhem
rychlým k
Slova jako k
Ano
z
Smích
V
Tob
mého bludu si
nmu
jdoucí,
mluviti. strojiti
slyším hory
k nebi pnoucí;
studu hnvném srdce k hvzdám Posmch uinný s kivdami. Za odpovd toto se mu dalo :
nám nebe vzalo Nejjasnjší mezi sestrami,
Zdali neznáš, že
A
ji
Sláv ku ozdob
slalo ?
lkalo
58 99.
snadno vyvýšiti znají básnch velkvcli malé pedmty, Krásnjší jsou jejich klevety Nežli skutek, který v oku mají:
iní
V
Na opak své chyti-é žerty hrají Múzy s ducha mého výlety, Bohyni mi slaly v ústety, Ano zMxky skoupý jazyk tají
Ba
co se z
i
Nemá
díla
Ona sama
nho nkdy
krade. pochvaly, v ústa mi to klade:
mého
k jiným vcem tužba, by aspoú jiní poznali. Jak mi sladká v svt dána služba.
Pedce
nelne
Bu!
lOC).
Nejen v kráse za vzor pedstaviti se tato Slávy knžina, Hotová jak nkdy Godina Pro svj národ všecko podstoupiti
Mž
Která, aby
tžkých
pozbaviti krajina,
Poplatk
se
Cistonitá,
jako kvtina.
Zvolila
msto
Tak
si
mohla
objezditi
tato hoí vroucí láskou národu, v jedné osob Pomíchavši vlastenkyni s Kráskou i
Ku
A
však nelze mužatkou ji zváti, tím jen pkný na sob
Ana
Piklad
slavskjýin
ženkýlm
chce dáti.
59 101.
Láska není veždy plodem snažných
Zámr
a vle následkem, Aniž bží slavným za pedkem, Z titul se smje mnohovážnýcli
Jako chlouby tak Štítí
i
se a skrývá
sok strážných ped svdkem,
Ona není k cíli prostedkem, sama cílem cit blažných:
Ale
A
co nejvíc hodno pozornosti lásku svár a rznice,
Jest, že
Bol a dálka nemdlí ale
rostl;
Jako mrak a hromobitné moci Svtlo ržoprsté dennice Zjasnjšují po boulivé noci. 102.
Pi
pohlede, jehož vážnou zpouru Milost lib krotí pochlebná, Ji oslavuje velebná,
Tvá
Jakby dnes jen
Pi postav pyšn
zletla z
pnící
nebes
kru
vzhru,
Oud
blesk a hnutí ohebná, V stavu krásou ústa hudebná Unaviti všechnch Trubadur:
V
ten as, kdybys klekua úcty platil Skroušnou cnostem Jejím poklonou, Oumor by t v náru Její sklátil,
rzných polouily stránek, Lada v jednom tle s Madonou
Zde, by
Svorný
sob udlaly
stánek.
60 103.
Všecky
ty,
Hne ple
Na
V
V
jenž co jest krása znají, této tváe vznešené,
jejichž se lieech ervené istém snhu rže rozplývají
prostedku dvé jasné svtla hrají, oích vtlené, Kterých oheú z vonných studené Slunce, msíc, v
Zefyreky ústek
provivaji
by \1dti kdo z lidí Nebesa si žádal zmenšená.
Jestliže
Tu
je celé v této tvái ^idi;
Chtlli by pak
Tvá
znáti, co by byla zas tato \ice rozstená,
Nebesa by
z ni se rozšíila.
104.
Ze by toto tlo z obyejných Živl bylo, není k ouvru,
Ono pi bedlivém výbru Musí
A
z
ástek tkáno
býti tejných
snad z rosy, libovtr chvjných,
Snhu, ervánk, mhly, Záe, oblak a páperu,
etheru,
A
arodjných
hmot jiných
Mnohé Vesny
outlých,
shly v jeden slevek
Vni kvt svojich k budov Tla této nejkrásnjší z dvek: Proto jdeli, neslyšeti kroku. Mluvili, jen dech je ve slov, Dlali co, sotvy zejmo oku
61 105.
To
posud ješté tajemuost
jest
nii,
Cím se ži%i tato Milenka, Svtí emli snad jako jitenka, jak velka kvítk pochotnostmi
i
?
ili žerty, vdky, toužebuostmi Jako láskohravá krásenka, Aneb jako v nebi blaženka Slávou,
zpvy, modlitbami, enostmi?
jen okusí a štipne, jen ústka omoí, Aneb sotvy dv tri kapky schlipne;
Jili
co,
Pijeíi,
Jako jiní nepije a nejí Ani skryt ani do oí, A vždy pedce kvete zdrávi
Její!
1(.)6.
Kdyby Aby
to
snad
nkdy
mohlo b^ii
pro té zem ozdobu. Krása, cnost a pravda podobu
Lidskou ješt uvolily míti
A
jat
lovk
cítiti a chtíti, dlat v tomto zpsobu, Bohm! musely by osobu Této panny zcela na se vzíti
íiflu^it,
Mnoho krás už vidl sem, než
Tém é
Malá chyba velkou krásu Jen
tu slunce bez šplihy a
Jen Dílo
platí
o všech ona zkušenost
mraku,
tu dokonalé st\oeuost
mému
:
špati;
ukázala zraku.
62 107.
Chra
Bh
Jiných
Buto Tebas
abych já snad pirovnával Ji ku dcerám, ku Hellenským Hetérám, !
národ
za vzor Praxitel je brával
:
Aneb jména Ji jak I\iman dával Svojim Lesbiám a Neerám, Kdežto náleželo k nádherám, Že je Thais, Lais, Aspasia zvával Ani Laura, Ninon aneb Lotta Nesmím já mou družku jmenovat. Sice z lásky hned by byla zlota
Nebo toto krásy arcidílo Jenom to a tak chce milovat, Co a jako nebe dovolilo. 108. Proti Milku, jenž
mne
posteluje.
Ješt bych jsem našel obránce, Asnad ve všehoji, ožance, -\neb
i
v tom, který outk
sluje
Ale jiné jest, co pitahuje Srdce moje k této vzývance. To, že jako skryté ve schránce.
Co den nové vnady rozvinuje:
Pvabm
tm, jež sem spatil vloni. Takovou zná dáti omladu. Jak by nyní vseté byly do Ní
K potu
pak tch dávných nepesytných, Ze dne na den erstvou písadu
Krás a
,
cností
pipojuje kvitných.
63 109. lidská peru za výborem Tímto tvor božských poletí,
Darmo
K
jehož tvái
mnohá
století
Shromážclly krásu sliných forem:
Jak tu e\Tií jeden s druhým vzorem, Jak duch viní tla odti, Kde však nebe, velkou obti. Uí, co by se vším mohlo sborem :
Protož co já
smlec
V básnch Krpjika
A
koli tanu krásu její sla^1cieh, to jen z Oceánu;
však coby Tibru, Temži, Dnisti-u mlo v eech tisících, To zní aspo v jedné Labi, Istru. Zníti
110.
básnístvim se volá, výmyslek a teštivost, nepatí ta poctivost. Tak Nebo cizá jest mi tato škola;
Jestli
jen
Co
lež,
to
mn
Co já básním,
to jest pravda holá. Kterou vede jasná stízlivost, Ne cit prázný, aneb horlivost, Kterou zažhnou obraznosti kola:
Básn mé
jsou
tém
ukazadla
Jen, a suché tch krás rejstíky. Jejichž v oi skutenost mi padla
Kdybych zpíval podlé obyeje Hymny, mohly by mé veršíky A mé znl ky býti epopeje.
64 111.
Vru
osud
dÍMiá
Panuje v
to
hraka
svta nížin,
té
jest má nyní mistiyn, Která byla nedávno má žaka:
Ta Me
Tajemství ^šecb te mi ^ykladaka, Kazatel mj. chrám i svatyn,
Te
má vzvvauka i bohyn, Co jen ondy byla posluchaka
Já sem hledal u ni žert a smíchy, Ona pak jest tichý beránek, Kteiý snímá ki-aj tchto híchy:
Už znám, že Dáno jest
lovk
povdní
to víiy i
lásce za
míní a
Bh
lánek:
divn mní.
112.
Letní
as
byl,
^
tik \ né
dýchal,
Rozkošný den nade výrenost,
Každý do zahrady v spolenost
Od I
starého Kuebla zvaný spichal:
já hiy se hráti neostýchal, Kde všech stav ki'ásná zmatenost, Ano v našeho se srdenost
Kruhu sám ten „Velký
pohan^' míchal;
Po svain volné byly sledy, A když pozlatily ervánky Veer, my sme vešli do besedy:
Tu
já íkal,
Ona
za
mnou
psala,
Gotheho pak Musa Zj}vanky
Do
nminy
naše pekládala.
65 li;
Všecken
odv
nmeckého
kroje
Vysvleknuvši dnes má Kochan ka g-ermanka ekla, ani v rouchu Nechci od dne býti pítomného:
—
ie
svého kasanka, Sukn a šat celý, Slovanka !'' Jak jej nosí asu od dávného
Pak hned
slala pro kraj
„Dnes mi hotova
Potom
bu
Laible, Bandy, Tuchy,
Viklery a všechnu
pes
Podala ven chudým
A
Koky,
nminku obloky:
když oblek slavský na se vzala, elenku, klok, ryzu, matrinku, stokrát krašší se mi zdála! Závoj
—
M
sta dvacet sedna/^ poítal svt kesansky, Když dán onen zákon tjTanský
Práv
tisíc tri
Rok
Nakvašený
nelidkosti
jedem:
Aby Sála nemluvila ddem Daný sob jazyk slavjanský, Ale uila se germánský Blekotati hlahol za sousedem; Století
An
pt ji
tém nmá
opt divným
Vzývanka má ústa
byla, efata
ot\'Oila;
Pokud tena Slávy dcery chvála Vámi mládenci a dvata, Ted" už slavsky mluvit bude Sála. KoUáiuvy
spisy
L
66 115 Procházka je z Jeny clo Gospody, Byl ples chasy v háji uedliii, Professorové též náelní Poctili ty zábavky a hody Oken, Fries, Hand, Eichstádt o Vsi a jména i^ýznam zidelni Vedli dlouho rozpor hrdelní: KoUár zde i zwtnou ke
pvody
mn
!
chody
Velká
to est pro mne, mili páni! Posud mli los my bývati
Žalující jen
Te
neb žalovaní
Slav soudcem! dobe, as jest tomu! Oospoda tak se opsati: Ze zde Kmec podruh, Slav pán domu,
mž
116.
\
iiadigast vsi
Ke
té blízko
Jeny,
bohu tomu hostinu Usti-ojil jsem, pozvav družinu cti
Mnohých
Xmc,
vzácné muže, ženy
Pouze slavských dáno drahé ceny Jídel
i
viu celou rodinu,
Slavská hudba i ples, cizinu Vyte\'eno odtud, vyjma stny:
Obrazy je Vendozhoubc ádem, Medvd, Ptáník, Gero krášlili, Gunther, Riddag-, Ekkard za Konrádem; ovšivše hlavy Ki'admo ze sín se ti'atili. Až já sám jsem zstal s dcerou Slávy.
Píišli hosté
67 117.
Vyšel sem dnes ráno na zelenon Loukn, kde je s kvítím otava, A hle, nová pro mne postava, Ji zím ženstvem slavským obstoupenou;
Hodika tu s Bernhardovou ženou, S Božetchou Šárka, astava, Svata, Petrisa a Voj sláva, RozAitu též vidím zašláenou;
ne ješt sousedek a svátek. Po pesHci, mei pokre'^^lých
I
Bylo zde bab, prabab, ujiu, matek
Všecky
V
Ji, co královnu svou, ctily poklonách a plesech ve zpvných,
Potom
zmizly,
když
mj
píchod ily.
118.
Xa
rtech tchto, srdce
V oi
tyto,
Skládám
sliby
asu
lásky své.
je za písahu!
poddán, všeho
as
vi-ahu,
tam kde asu není zve, mi, tam i zde, já jsem tvá,
Xás E
je
vné
mjž
Milenko má,
„Svt
Tvého prahu,
kvt}^ duše Tvé,
Slyš to nebe a
vhvzd
krásný tahu!"
,„K vám se tomto na oblaku vznáším. Osud jsem a sám vás lituji. Pokoj slibm,
než boj
svazkm vaším
Na rzno tcd" tjbou porozplaším, Až vás, kdy a kde to zmluji, Jednou a snad slouím k spolkm
5*
blažšim."'*
68 119.
tak jemn stojí, Ach, tak krotce a tak vznešen. Plná ohn a tak studen. Smlá je a tak se pedce bojí;
Tak te prost a
me želem, tak se k smícím Jasným okem tak zí zmaten,
Tak
Tak Tak
strojí,
chce mnoho, touží skroušen. nic nechce píi vší
tužb
svoji:
Aj hle modla k tomu hotová Jako, kde dva bohové se sváí. Mezi nimi tetí hospodaí;
Le
tam k Tibru
s lístkem holoubátko, pišel Canova vzal mramor se sebou i dlátko.
Aby hned sem
A
120. CJeden duch
s
holým meem).
Ode Babigory v tomto rouše
mne
stínu
heslem sláti ráila, Slyš, by soky ní dél nebyla: Miluješli vlast svou více, ili Minu? Vlast
s
(Druhý duch
A
já z tam
Ti
s
hikem nataženým).
tch beh, tob známých,
plynu,
Lada ostila. Mluv, neb chce by jednou zkusila: Miluješli vlast svou více, ili Minu?
Plnoe
dni šíp ten
bije.
Me
Já se z lžka
n
tiše
vztáhnu
rzným svdomím. tam tu šíp, ^"last tam tu má pítelkyn
Stana
ped
rázem rukou v adra sáhnu Srdce vyrvu, na dvé rozlomím, Na, ku, jednu vlasti plku, druhou Mín.
Mlím, váhám
:
69 121.
Neád sem zde. pedee pichází Tžko místa tato nechati,
mi
Ne, že v lásce se tu kochati
Lze a obchod Ale že zde
s
míti s
kraji
uenými,
tmi
zlými
Pivyknul sem se už hádati, Naíkati na n, žádati Poet z jojich vraždy nad bratími: tato krev mých bratr pila. Litou rukou lestných zloin, Takovou krev. jenž nic nezvinila,
Ach zem
A
co nejvíc hodno lito^áni, Ani potomci tch Kain Nedali se ješt na pokání 122.
Ty co Jenu ovlažuješ íko, Od lítosti zvaná Lutora,
Dív
než rozlouí nás prostora
Krutá, tvé se kryji ve
A
krovíko
;
když pijde umývati llko Vtlená ta v kráse pokora, Nech ji Rusalek frsýcli obora dá znamr>níko: Obklíí a
mn
Uneseme pre
lmané
jak
ji
v okamžitku,
nkdy
Sabinky,
Aneb eský Betislav svou Odtudto bych k Sále, k
Jitku
Lal)i,
!
k Baltu,
Moem k Dunaji, kde Srbinky, K Váhu, navzdor komus, dcerku
vzal
tu.
70 123.
Mj
ach už kyne pišlý k rozchodu, Tam už odsud musím k národu, Kde se Neptun Bachu k nohoum vine
dobe, Mino
se
!
spšn
Zítek
Zde máš
srdce, které v lásce plyne,
V lásce vroucí, prázné podvodu, Mjž je, vno outlé, k dvodu. Že má vrnost nikdy nezahyne: MysH na mne, aspo když Zápach v P-i
této
msíku
Srdce pak
Bu
s
se rží stinné besídce
vými
city
sdruží;
vn
bu
to, skryje. se se zaskví krásná dennice,
Slavm
jen a
Tob
necha
bije.
124.
Kam
ste zmizli ušlechtilí snové.
Sladké klamy, zdání peblahá? Které kmté ruky odvaha Zkísila mne k této hrze dnové
?
—
heslo shry slov, „Pre, pre odtud !" Osud lásku v boji pemáhá,
Nade branou Cherub
ráje
napáhá
me — nu s Bohem houšt, kové
Tajte behy, louky, stezky, kíky, • Tajte svtu, jež sme soukrom Vedli u vás vzdechy, mluvy, hiky Pijdeli však hoch sem v štstí zrazen, Nech te nápis tento na strom „Já sem z ráje musel, viny prázen."
71 125.
„Pozastav se slunné v Gabaonu (len tento dva, ti spojuje, A ty, kterou Ona miluje. Tichá luno postoj v Ajaíonu;
A
A
se
pi tom
blaženosti skonu
Srdce ješt dlouho raduje!"
Tak sem tJpl
i
nyní, slovy Jozue, já ve slz hojných ronu:
Pak sme chvli v
radosti
i
sti-achu.
Jako nechávaje v loueni Trojanský svou Hektor Andromachu;
Ne
dny, ale stsnili sme týdne Spolu rozkoši i souženi.
Jakových svt \ice neuhlidue. 126. bije lun už stoji v brodu, Veslo k spchu zove nezbedné, Strach mne jímá, líce ohledne. Ješt chvilku, volám, ku rozchodu!
Doba
:
rychlé znaly asu škodu, Rozvíasená oknem vyhlédne, V náru letí, v hrze bezedné Slzou zmáen každý stupe schodu:
Nohy
To má
láska, že
im
hoi výše,
Jazyk služby dlužné nekoná, Úpi jenom, lká a nyje tiše Zlíbám celou
Jmu se Nu vez
padne opona došed Charona: tedy v ony stin íše. co
:
stín,
'
72 127.
Díve bude na
obloze pluhem
hvzdy ovati, Na kopiv rže zrostati, Eolník jasné
Ovce vlka jmenovati druhem:
zem
Drive Ijude
luny sluhem,
Vrba sladké hrozny Ohe vodu
vdn
dávati. líbati,
Mu>ška slonem, velryb
Díve písn pestanou
si
malým
pstruhem;
pti
Ústa všechnch slavských dvátek. Na Tatrách se sti-omy rozvíjeti
Díve
Sála tato ku pramenu Obrátí svou vodu na zpátek Než já Tebe, Mino, zapomenu. 128.
G
ebnám vás Zahrady
už, lásky kraje zlaté,
pole kvtnatá, stromu toho bžata, Co slib i žert náš i slzy znáte i
I vás,
I
!
a se dobe máte, Behy, ke a vštuá doupata, Kvlte vy s Ní zídla mechatá,
vy hájky
I
vy hory, vže, chrámy svaté
!
Žehnám I
i vás stíny cest mých tejné, vás louky, po nichž chodily
Vstíc mi
Její
nožky kvtosejné
Chrate klenot tento \ prosted sebe, Dokud cíl teu, co nám složily Zrádné
losy,
zmní
dobré nebe.
73 129.
Ješt ni
Bu
I ten domek, j^jlíbeni sláno k pusledlíp^
tob
i
A
už rychle nohy ku pedu, Skryte oím toto tžké zení;
O
yy místa
j)lná ])otšeni
vn
s vámi rozvedu, Ješt okamžení k pohledu
Už
U
se
kraj lesa
Kehle
—
ach už
domku
není!
zpátekeoi, ven ven z tvái rovin,
mne zvukem i)tákové, Hory hute, vtry dujte z kovin!
Ohlušte
Už
se sbru, jako sluší muže, Ale které srdce suro\é Ješt jeden pohled hanit mže?
ZPV
DRUHÝ.
LABE, RÉN, VLTAVA.
77 1.
Ozvtež
nákem
se
Zavzni
hory, doly,
mj
šíe široce, Ode Rénu až tam k zátoce, Kterou Dunaj dlí na dv póly; žel
Ode Tater kyl ho onen holý Chlumec, ech statných pvodce,
Moe, ostrov zalkej hluboce, Na nichž mla láska chrámy,
školy:
Z kraj, v kterých lásky zmizly práva, Ber se k pouštm onch divoch, Kde ^ic srdce ídí, nežli hlava;
Pou
mladých, kteí ješt posud Beze strasti žili, jinoch: Že je lásky mnohem vtší osud. 2.
Srdce co chceš? „tam, tam v onu Zítiti se
modrou
moe
hlubinu.
Tam
se za hvzdami rozplynu, Z tluk tchto nové svty tvoe;
v necti, lásku hnte hoe, na vždy odsud v}'šinu. Jednou vlast a druhou obvinu Rukou družku, zemi patou zboe/*
Vlast, aj!
Tam
se
tiše, vra se do koleje Skutenosti, tvorce vlastní Úpj a krý svtu náeky:
Tiše,
Ach
t
tuším
tam v snáské slasti živel na vky; a tužba bez nadje.
i
Tvj by moil Trud a
žel
strasti!
78 3.
Pakli nové rady nebe nedá, lásce vrné k posmchu, dal bolest, bére outchu,
Zoufám
Kdo
Tužba
žije,
po nadji
bda!
mj
boue šedá, stojím bez dechu. Jako plavec vedle pelechu Charybdy a kruté Scylly beda:
Brzo skiyla den
Na pl cest
pál, te tomu osud žehe, Zmizlo krátké štstí divadlo, Ach jak lépe zemít bylo ve he!
Komu
mn
Dobrou noc! slunce zapadlo, ZeíjTeky, aspo vy, když zblednu, Neste popel mj tam v urnu jednu. 4.
Lásko
O
Kde
V
lásko
!
ty
íše
o ty sladký klame,
nejvyšší se duše s duší pomíši,
citu
O kýž
!
slasti
jednom zem
i
nebe máme;
\Tiad tvých rychle užit známe, svtu v houšti nejtišší,
Skiytí
Dív než vichr zhoubný pispíší Který, jak mne, lo i veslo zláme Kde
jsi,
kde
jsi
sesti-o
boh vných,
Hosti srdci mému nevrný. Dít k%'ítk, dárce bol vdných
sem darmo k portu tvému spchal, Anf mi zkvetlou orkán sevemý
Já
Rži
vyiTal, trny osti-é ncclial.
79
Oui
rtové, jejichž
vn
plynuá
Qjie vlila duše do naší, Že kost v tle jihne najzazší, Oni rtové jsou mých sti-astí vina
Tak dech louduý k chípim
nehostinná Arabia z dálky pináší, A když vejde v kraje najblažši Poutník, pozd úpí horkem hyna:
Oni rtové rajských kvítk medem, Nektarem a manou tekoucí,
mne sladkým
Opili
tímto
jedem
;
Oni rtové, do nichž všecky Miizy Milek svábil lukem vládnoucí. Uvrhli
mne
v tyto
vné
hrzy.
6.
Není bolest zrádné lásky pouhá, Co mé náky smutné žaluji,
dv
Mne
A
to
stely spolu sužuji, jedna horší nežli druhá;
Kam
jdou nohy, na století dlouhá Neštstí a hanby vstupuji
Toho lidu, Krev a
e
Jilílek
s
nimž mne a
zvyk
spojují
vazba tuhá
srdce, cesta trápí oko,
Stíny
zmaeného národu
Lézti
dda
šíe, peširoko
Ani k nebi obracejí prosbu, K brati-m mimojdoucim nehodu,
A tm,
co je do ní vrhli, hrozbu.
7.
pro
Aj, ty Labe,
Mníš Zdaž
tak slzou mutnou
v kališt?
zlaté vlny si pilo
ili zpláklo
nkde z bojišt, z koen Horu Kutnou
:
„Ne, já vinu skrývám v sob smutnou, Záštn Slá^'y syn roztišt, Ach snad více než mé eišt Písku nosí, vraždou peukrutnou :
Behy
k
oba,
Vky Lkají,
od studnice. pohanských
ousti
as
ode
na mne svtu
žalujíce."
Hich
to ovšem, a však uti líce, Budiž jménem bratr Slavjanských
Milost
tob
,
ale
Život jesti rovný
Licho
Bda Šalb
neheš
ece
ped lovkem tomu, kdo sví^í
jí
více
dravé, tekoucí,
v horoucí
nohy nedokavé;
Postoj trochu, proti oko tmavé. Sedni na beh pate na jdoucí. Bys tak zmudel k cest budoucí. shltnou vlny žravé: Prvé než
t
Dášli slepým
losm lunek Kolumb
hebký,
Bys
i
Aiii
kroku nešels od kolébky;
Hra S
to
níž
Život
víc než
proploval,
vtr si
má
jen a mrtvá nše, darmo svtem stekoval, hit dílo vlastní duše.
81 9.
Takto v mysli pemítaje, veslo
Spatím
limekem,
vedle plouti s
Spravované malým chlapekem, Tiše tak, že sotvy Labe hleslo Labuti
V
dv
pedku jamo
v
loce byly stelky
Zlatohlávku
Kdo
!
kam
„Moje matka Lada a
neslo,
toulekem,
krámekem,
tím
s
dím, a co
jsi,
s
máš
má
;
emeslo?
za
tetka
mne sem k tob poslaly Za prvodce cesty, za nohsledka." Sláva
Ústa má, tím hnuta jsouce vabem.
Porueno Bohu! pak sem tam
A
zvolaly, bloudili
sme Labem.
10.
Melo pak
to
dcko
v ruce pravé
Mimo veslo, louek s biíkem, Z plece k bedrm pásek po šikem Visel,
Oka
vlásky byly kueravé;
bystré, ústka láskosmavé,
V
tvái zloba hrála s žertíkem, A vždy medosladkv-m jazykem Uml ei štbetati žvavé •
Krásnoperá obou na lopatkách Tepetaly sem tam kidélka, Libost ml jen v šibinkách a fatkách;
Mocný však Tkla Padlo
byl lotík tak, že se luku toho výstelka, síle
KolIároTy spisy
I.
hned neb
árm
eho
jeho.
O
82 11.
mne u poátku plavu Rozpakové hntli takoví, Že má prosba Mílka oslovi, By lo zpátkem skroutnul ku pístavu;
Ale hned
Pro
medle
co
máš za
obalil ? odpoví, já ku, to staré písloví Povz pravdu, probiji ti hlavu! to
On mi
?
posmvan
A
Nestrachuj Jestliže
di to krásné hole, pravdu ekneme,
se, i
Jen zlým lidem ona oi kole; tím: nu, myslím, te se zpátky Nevrátím až všecky projdeme Poslavské ty krajiny a statky.
Zboden
12.
Sloupsko pyšné, hrade starých Mok, Dej mi outoišt pátelské, Jako hrabnce si Kozelské Pede stem je propjilo rok
Mne ne
sice,
jak
ji,
k tob sok
Pokolení vede ábelské, Nýbrž Slávy cesty poselské, A šíp Lady vrytý do mých bok:
Pedce
píinou
je zvlášt jak jejího, Sasic vzil v této bašt
láska
Lkáni mého
Když Než
ji
tak,
strast její rychle
došla schylku,
Já pak do soužení vtšího Padám co den utíkaje Milku.
83 13.
Pozdravení neste posl tvero Pánm \nakol po všech vesnieccb, kouce že je zítra v Lužicech K slavným hodm eká hrab Gero; :
Zovte
tch Slav
i
tidcatero,
Kteí žijí se mnou v rznicech. By sme pi smílivých sklenicech Hráli, pokud pijde noci šero Jitro svitne:
Hned
i
hrad se celý hostmi,
tTn'naj
Strávil se
Veer, když
omi
namnožil,
den lytískými cnostmi se
dokonaly kvasy,
Zrádce, hostm svojím pedložil Hlavy našich knížat na pospasy.
14
V
procházce té když sme pešli horu, Tichá pijala nás dolina, Toto hle jest msto Jarina, Plyne z úst mému divotvoru:
e
Msto
— Nmc
kráí v rozhovoru hanby ryúnsi, Neb zde Jindich Dnihý, nu*8ina; Obsil dva Slávy z Braniboru: to jest
Vná
—
Obsil je pro cnost, ne pak híchy, Ze svj národ zradit nechtli, Proti
nmuž
vedl on boj lichý
Nalkavše se nade zlobou moc tou, Potom zjevnou pout sme drželi Na Lužické Golgata to s poctou. 6*
^4 15.
Kdybych jsem
V
ml
berlu stokrajinskou
nebo pluky vítzné, Záštity bych zdlal pavezné Pro SQUsednost tuto nehostinskou nice,
;
Od Adrie k Baltu po zem Finskou, Na Dunaj a Labe bezmezné,
Njak Chrobry sloupy železné, .Vle ze bych vybudoval ínskou: Hranicí tou vás bych otáboil, O vy brati naši ubozí, Kterých Teuto takto upotvoil:
A
když nemá co vám xice bráti, Vzav už všecko, te se nezhrozí Ješt mléko slavských prs ssáti.
m. Aganippe, Pimpla nechutnala Uštm tak svých eckých vzýv^a, Ani Kastalka, a z chomá Coté pvod Helikonskýck brala:
Jak mne nyní tato ukochala Divotvorná studn Gloma, O by jen svých hlasem hada Odpov mi na otázky dala: Prorokuj mi
Jenžby
Na
A
:
prijdonli
pak ješt,
tyto lípy uvadlé
tvých bezích
zotavili,
dešt?
kdy, a kde Slávy knžl vstanou, oltáe ty upadlé A v nich bohyni svou ukydanou? Mstíti
85
r Do^ hlavního msta Dalemine Šli sme odtud, totiž do Jany, Tam kde se svojími ha\Tany Lítý Ptáník vdral se do našinc:
A
pak ne jak skutky kivdocinc Soudce, než jak luák berany.
Tak on tuto škrtil mšfany, A pre pobral všecko od chudinc
Mládencm a mužm hlavy see Meem, ukrutník ten zteštný, Ženy, ditky do otroetvi vlee
A
pro
:
jen pro tu velkou vinu, je, než Slaveny Líbilo se stvoit Hospodinu. to
Že ne
?
Nmci
18.
Jako dobrý kesan v zemi Pán Cestami když sem tam putuje,
Všudy vzácné vci spatuje,
V
Betlehem, v Nazarete, v
Kán:
Z Bethanie k Xaimské jde brán. Tábor, Jeruzalém zp^-tuje, Golgata, kiž i hrob celuje Navšti\-iv pouš a beh pi
Jordán
Tak mne všecko jímá v tchto
:
krajech,
Hrady, bojišt i mohyly. Msta, eky, chrámy, stromy v háj ech: Bohužel! že tam ty od pohan Více šanoby jsou zkusily Památkv. než tv tu od kesanu.
86 19.
Nastojte
!
co vidí oko moje ? panoši,
Hle, hle eknu mému Nahé dti, starci, jinoši
Kryjí se tam za sti'omy a chvoje:
Kdo
ste,
asnad ^7hnancové
z Troje,
ili indiánští divoši ? slavskou v rozkoši Slyšavše PljTiouc lista ote^eli svoje:
e
Slavové sme,
Nmci
nelidé hle
Z vlasti, z dvor nás, ba do nahá Z roucha svlékli naše oudy zkehlé Pohled jejich roztklivil mne k plái, Milek pak se stvoit nezdráhá Aspo šaty. co jim vzali di"ái. 20.
Nehledám já vci zveliovat, Jak snad jisté mnjí rozumy: Nýbrž mnoho ješt ze summy
Hích
tchto kraj umenšovat:
mám radše Nežli schválné
Zvyk
oi zamhuovat, iit výskumy,
Syi)u smírné kviti na
rumy
Slávy a zlost volím pipláškovat
^en ty kivdy péro moje líí. Nad kterými samo zardné Nebe lká a lovenství kií:
Kdo pak
mn
^íi-u a Milku píí, Af sám spatí tyto slavené Hrzy na náš národ holubicí.
S7 21.
V
nenávist tak vrahy svého vzalo
Národu už dít Hauibal, Že se každý z cesty vyhýbal íman mu, když potkání se stalo;
mé krotkost nebe dalo, Mne Mars jako jeho nelíbal, Pedce jedno vyšibal I já v ní, že mou vysmívalo
Mladosti
Nme
e
ím
víc
te
by muselo a
tuto
.
Plamenem mé srdce shoeti, Kde pl Slavska nám jest odejmuto Než jak všudy živlm klásti hrázky Bh, tak u mne ráí umti,
Ohe hnvu
hase
deštm
lásky.
22.
Nech sem dobrým
Milku, já už déle tebou eštiti, Neb i mne by mohli zabíti Tito slepí Slav nepátelé;
Nechci tuto
Anebo
!
s
snad, coby ješt vele
Bh
Horši bylo.
ra
chrániti,
mne násiln tu znmiti Mohou tito Vend nmitelé I
Co já ponu
tebou samodruhý krajinám, Tys jen malý, stele, tebas tuhý! s
Proti celým
mstm,
To jsou snové, on mi na Když pak by i škodit
Komu
to ^Tátí,
chtli nám: Sláva, tomu všickni Svatí.
«8 23.
tém
Co jsem vštil
mne
IVtílek
víc
skutek bylo, za snáe,
neml
Ve Vurcín mst rychtáe Oko zlostn na nás zaškoulilo; kde^most Muldy, obstoupilo Množství Šváb nás co špeháe, Jedno hejno „v pouta, v žaláe Vendy ty!" a di-uhé „žabí!" vylo:
I hned,
Lkáme! v tom aj bohyn se z vody S korouhví a slavským zje\ila Vojskem chránit nás tu od nehody, Bylaf
v tuto eku osmi sty lety hodila,
to ta, co se
Ped
Nechtíc
Nmc
dívati se vzteku.
24. i vrahm dobe init zvyknul Tak, že pro svou velkou dobrotu asto picházívá na psotu Takto Mílek ped Bichinem zkiknul:
Slav
V
mst
tomto Proti
hle ten, co se spiknul
všechnch Slav
životu,
Totiž Jindich Ptáník, chropotu Nectné smrti, rukou slavskou zniknul;
Maai A
jej
když
v boji
porazili,
zabit chtli
Slavové ho
mužn
Já jsem Milku na
útka,
ochránili;
to, milý brachu, pílišná víc lovka Láska krášlí, než zlost plná strachu.
Vždy
i
25.
Pi
Lipsku, tom Srbském malosvtu, Zeli nejidši jsme z divadel, Jeden Francouz kon ukradel Kozáku, jenž krev lil za Nmce tu
Cválal na
nm
v nejrychlejším letu
Zmocniv sedla se
i
zubadel,
Ale Slavorus náš popadel Divn onu Bonapartskou sketu:
Když už tém z oi se mu trati, Kozák na svém prst zahvízdne, A s jezdcem hned se k pánu
k
vrátí
Tento pak, dluh slušný zlodjovi Složiv za šibalství ohyzdné, Hladil vrnou hívu koníkovi. 26.
Když
V
dál ješt levo od
pes jednu jsme hrku
beh
šli
plaveckých,
Napadne nás blza nmeckých Loupežník z msta Merseburku; Ale Mílek na luišti šrku Napjav prstem ruk svých chlapeckých. Steli, a tlum chil loveckých K nim se žene rozti*havších svrku:
S vdcem jejím Aesicem tu bandu Celou hnali až tam k žahadlm Peklovládné Hely do Nastrandu
Jindich Ptáník vzal ty lotry zlostné Katm, šibenicem, stínadlm, Aby jimi plenil Slávy cnostné.
90 27.
Po oukazu tomto nelaskavém Duch mj pookáti zatoužil,
Te jsem
tedy cesta zakroužil
Tam, kde Boso knžským skvl
A
se
stavem
kde jako biskup v jednom pravém
inu památku
svou prodloužil,
Tak
že proto aspoú zasloužil, Jestli nebyl, muž ten býti Slavem:
Neb on prvý zde psal slavská Když náš národ uil „Kyrie Eleison" a Boha ctíti znova;
Na tom
skutku tu
má
Duše myslí sob:
vdn
slova
visíc
lepší je
Jeden moudrý, nežli blázn
tisíc.
28.
Pak jsme
vešli
v
les ten
hustý jako
Tma, co Svatibor byl eený, Prosted v stál palouk zelený.
nm
Kde
se potok vinul kivolako;
Tu houf stín: Drvan, Tungo, Drak o Vilc
král, a Mstivoj zhanný, Drážko zrádn žití zbavený, Lutití pak vládci Drag-vít, Nako
Gostimil, Grin, Mojmír z Braniboru, Mezidruh, Ljut, Zvinek z Lubeky, Selibur,
A
ta
Msta,
Gnv
byl v tomto zboru;
všecka knížata, jichž kraje
Nmci
ozbijeli
ped vky,
Obklíili nás v té skrýši háje.
91 29. se s nimi do rozmluvy dáme z nich nám podá diploma,
Když
Jeden Takto
Vc
znící:
ta
„Budiž
vdomá
všechnm, co zde zavíráme
:
my Slávy dceru uznáváme V tom všem ddikou, co pohroma.
Ze
Zvlášt
zlost
Vzala, a
na
nám
Nmc
lakomá, nárok vždycky máme
:
Právo naše penášíme na Ni, Poruenstvím tímto peetním Nápadnici iníc Ji a paní." IMílek
i
Letl
K
hned po obloze svtlé
písmem
s
Daphn
oné
tímto pamtním slavské z lípy zkvtlé. ao.
Pokud on
se
na
té
cesté bavil
Mnou tam ku Raxe jest vyjeto, Kde ten, jehož jméno prokleto, Gero,
A
k Slavm oukladn
pak sedmdesát
Ne^ínc
se vplavil;
obezhlaAál
zde, tak že pole to
Dlouho leby bylo oseto, ervec eku zakrvavil:
Jejichž
Nyní Sláva na tom osadila Zahradu si míst velikém,
A V
z hlav stromy,
kvty
uinila:
stedku zi se hlava Stojgnévova, ta, jemuž oi s jazykem Živé dela vzteklost Geronova.
Pak
92 31.
Svorn Ten
posud ješt choval lukonosný editel, Ale když se jako cestitel Zpátkem vrátil, vadu rozesnoval: se až
mj
Nebo družku mou už nejmenoval
zem
Tak jak Než
bydlitel, jiný ten nevolány kestitel!
Všeslavou Ji na vždy pebimoval
Takže jménem
trojím jednu krásu,
;Miny, Slávy dcery, Všeslavy
Nazýváno od tohoto asu; Prvé já jsem dal své milovnici, Druhé matka, tetím žvatlavý Pezdíval své Mílek sesteraici. 32.
Z pahorku
se
na pahorky klátím
Po všech, po dolinách zelených. Po mstech a ekách pramenných
Už Než
tak dlouho bolest darmo tratím
te
Na
vím jak cestu sob zkrátím oltáích tchto kamenných,
Obtnicech Slav zmaených. Nebi žertvy utáhnuté splatím
1 O
vy skály staré, hvzdonosné, Svaté pyramidy Severu,
Obt má
jsou tyto slzy rosné!
Neste je tam, tu je všecky složím Lité pro matku i pro dceru, Aby byly perly v trnu božím.
93
Kazejtví když slunce blesky Rána, jitenku, se linuly,
ekru, by sme Labem Ješt
mému
dále,
O
popluli
Luciperku
jsme hned k té erné ei kde slavské ceduli
Ped
dcerku
k Viteberku
Zavítavše tedy Šli
^-
sto lety
tabuli,
jmíno za titrku
Místo Aseho pení s tmi znova Školomety se a Nmíky, Napsali jsme tam jen tato slova:
Psáno stojí nenávist jest vina, Nezbraujte mluvit jazyky Každý národ chváliž Hospodina! :
!
34.
Aby
šli
sme Labem do Verbiny
Milce nedalo mi pokoje, Nebo panovaly rozbroje Mezi Sasy tam a Slávy syny
Císa Konrád pišel trestem viny Srovnati cht v sti'ánky oboje. Vyvoleno právo souboje, los házen byl dva o hrdiny:
A
Nmec
a Slav
Udatn
stáli proti
sob,
oba bojují, Ale Slav byl vítz v malé Boj
sic
pravdu
dob
mla
naše strana, jsou tu Potom ješt tžší pouta dána. i
Pedce soudcem
Nmcem
jí
94 35.
Te K
nám, ekli
Jee
Kde
do
vtsta
mého družby,
Viisti'ova jechati,
se ostatnikrát konati
V ei
slavské máji božské služby;
Neb dán rozkaz
„víc tu
Nesml Sla^-m
žádný muž by
slavsky kázati
I''
Kazatel cht mludt plakati Musel, potom zaal plný tužby
„Mj
se tedy dobe, o ty di-ahá. materská, Sladká ei, S niž nás louí vláda Slavovrahá
ei
Já hned Bráti
z toho \-yšed
e,
A i má
svatodomu:
dím, to cnost neherská
mocná
i
!''
I
právo k tomu?
36.
Tuto Milek na lun rukou sáhnul
A spež jeho zmnil v holuby. Které jako malé Cheruby Do lehounké piky polské vpáhnul Potom
;
aby cestu nahnul kde jsou Kašuby, Nebo kmen ten blízký záhuby Navštíviti bol mne ješt táhnul:
V
velím,
pravou
sti-anu
Pišli pak jsme pes Lupo v a Lebu Slaviím tm, když práv strojili
K
Pípravy I
se jejich
ku pohebu;
nás Nmci tuto smutnou Trj-znu Spolu s nimi sla\it prosili.
Než já
s
kletbou
hroba tch
zmiznu.
95 37.
Ku barbarm
rodu Avarského^ Pišli jednou trojí poslové, Citary se k hudb hotové
Chvly
/
vysokého;
z jejich plece
—
Chán k nim pyšn s trnu svého „Kdo ste ? Kde jsou vaše vojska, meové ?" Pane, eknou, my jsme Slávo vé Ode krajin moe Baltického: Vojnu sotvy podlé jména známe, Darmo žádáš od nás pomoci,
My
jen hru a
zpvy doma máme
ped nim, hráli pelibezn. Tyran na odmnu: „Otroci
Hráli
Vlecte do zajetí tyto
vzn!"
38.
Vrátivše se zpátkem ku Odere Zstaneme státi prozatím, Pak pout do Šttina obrátím
Svatý oech
najíti
tam
ve;
oi na nj vpere, Prokaž mi vdk, však ti zaplatím, Já hle ovoce tu naklátim A skrz tebe pošli Slávy dcee:
Milku! povím,
On
to slíbil; ke stromu pak jdeme Bodajíce krokm pospch. Bohužel, než co tu nalezneme?
už do pn oešáku vplenn, Žalud roste místo oech, A knz dávný ve sviáka zmnn!
Dub
—
96 39. ^,
Já
i
I
Milek živ
hned
Kde
šli
zmnu
tii
il,
jsme odtud k Voliuu,
Dánský Erich nevinu Slavskou hrozným nelidskostem uil král
Krajany své
Nahé
o
ped
kl
mstem muil, zvinu
tím
je co
Svázav bitvou bicho do klínu ezal, i život z nich se puil:
a
Srdce vyav živým ukazoval, A tak nikou svou i šlépjí Útoišt toto znesvcoval;
/
Bože, myslím, jestli proti svojím Tito lidé takto bsnjí. Cože proti cizým, proti mojim 9 40.
Pi Kamin
mst
držel stání
Mílek s lokou naší kídlatou, Tu houf ženc roli bohatou Žal a v stedku jeho jedna paní
Rukávy má
Tímá Kytli
A
vyhrnuté, dlaní srp a slámu nažatou,
pkn
mla
podpjatou,
všem pedek vedla pi dlání:
To snad Ceres? ptám
se
vdce
svého,
Ne, ta role slavské ddictví, Slavjanka to rodu šlechtického;
Ona žne jen v onom spolku bystrém Z pouhé lásky, nebo v rolnictví Slav byl veždy pro Evropu mistrem.
-
41.
Ó! tch
zlatých, staroslavských
Jenž zem tuto
O
í&,
nichž
nkdy
a
je líili
úžas
Nepátelé, nelže bez
Klí, zámk,
;
ras
šibenic a
Neznali tak, že se
divili
vcem tm, když spatili nmitel Sas
Velmi
U
as,
krásily,
svojích je
Neznáma jim byla
lest
i
krádež,
Zebra, písaha a zloiustvi.
Rodie a
starce ctila mládež;
Všudy zpv a
vlídné oblieje, Stoly veždy plné hostinství, A te, ouve vše se opak dje. !
42.
beh
u Fomoí chod rumích Slavie a rozmetu. Nad Vinetou hledám Vinetu
Krajem
V V
rznobarvé
Msto
!
jehož
moe
nkdy
toho
vod;
est a lod
Kryly celou zemskou planetu,
Vyvi tízubému
klepetu
Neptuna se ješt ke svobod! vzdorovalo Dánm, jen bohové staili
Století si
A
t
Pemoci, Nešastné
si
Pedn, Pak
že
ty
moské Herkulánum
dvakrát msto Slávy, t vlny zniily. vtip chce to kivohlavý.
že i
KollárOTy spisy
I.
»
98
43. «
ty ze všech nejvalnjší ztráto, slavské, slavsky nazvané!
Moe
Nebo
že tvé není
Venedický
záliv,
Germane sám máš za
to;
Než
i Balt Blat, tak jak Blaton, Bláto, Slavské slovo jest a zstane, I zde prýšténiny zbirané Jméno jantar od Ant snad vzato
Slavové tu byli Autochtoni, Nech už nelže Nmec lichotn. Že jen vzal, co dív mu vzali oni; 1
kam
pišla ruka jejich rolná Zaujala jenom pravotn Místa prázná, opuštná, volná.
44
Ku životu národnímu moe Práv tak jak zem potebí. Aby dary všechnch podnebí Užíti své
mohl ku podpoe;
nho se duchem v Tlem v nouzi národ
Bez
S ním
Buže Dobrý
nemotoe. pohebí:
se po všem svt zvelebí, kupí, válí aneb oe:
Bh
nám Slavm
sice dal tu
Cestu všechnch sil a obchod Na Venetském svtospojnéra Baltu;
Ale Teut,
a
sám
ml moe
dosti.
Zrušiv onen zákon národ. Vzal tím posud kli nám vzdlanosti.
f9 45.
Tu když bárku moem nebezpeným Z behu pustíme a stavadla,
Boue
nás napadla,
strašlivá
nebem bezsluneným
Mrak
byl ti dny
s
Lámaly
se vichrem
divojeným
Vesla, plachty, kotvy, zábradla, Že i Milkovi krev ochlaala.
Neb
k
se
rete
cítil
nestateným
Nadje má ale neklesala, An mi ona Hvzda Severná Veždy jasn ped oima stála; Ona byla
A
když
Tímala
Pharus, kompas, kotva, zívla propast požerná, lo, oku vidná sotva. 46.
Jako Argonauti do Kolcbidy,
Aby
zlaté
rouno
Nesouc
dostali,
moem
Samotráckým
mužn
plovali
všelijaké bídy;
tu, tam Stj^mphalidy, Onde býky, draky potkali Tak my jsme se nyní ítali S Milkem do tch slavných hrdin tídy:
Vlnobití
On
jméno Arkonskou pak stanici
byl Jason, Orpheusa
Mn
dal,
Jako rouno, za
By jsme
A
v
násti'OJ
pak, jako
cíl
položeno
náš
ji
;
vzali lodní,
dobi ddici,
Všecky Slávy
sjednotili
pod
ni.
100
47.
V
boui
cit Rygenské lo pibží, Kde už ua protjším zábeži Cekal na nás blou Svautovít; vln a srdcetrapuýcli
K výsp
Ozdoben byl bleskem di-ahýcb kiyt, Zlatým sedlem, svilnou otži. Když nás uzel liivu naježí. Nohou dupá, jako binkot štít: Milek, lokaj, rukou uzdu lapil Zninoha hned toho pyšného, I
A
já v
stemeu
vstoupiti
jsem kvapil
tak v klusu, plni zvdavosti, jsme toho celého Ohledali vzácné památaosti. Osti'ova
48.
A
tu pišel
na
um
nešastného
Piklad Poláka mi Mazepy, Jak jej, pro lásku, kii sveepý Po Ukrajn nosil svázaného;
Tu
s nim bžel, divoch, do hustého Lesa, odtud pusté na stepi, Na cestu tam kivou na slepý Chodník, a v tii plesa hlubokého
jej spolu s unaveným konm Milosrdní v poli sedláci Polapili, dív než bylo po
Až
nm
:
Bodej ž jen tak, myslím, mého Milka Silni pikvaih jonáci, Aby každá teštla v nm
žilka.
101 49.
Za dvé
léta dost se dosti
vru
mne navzil, kterou mne setzil
Milek v žalái
Pi
té,
Poutem
se lásky,
te
je z
nohou speru
Takto ráno, takto ku veeru Myslím, jako bych už zvítzil, Zvlášt od tch dob co rozmezil Železný los
mne a Slávy
dceru
Ale slabáf jest tu ruka zbrojná,
Nebo
A má Kam
mj
jest cit slavjanský, láska ne jak novokrojná
cit
se koli cestou
noha
má
hne,
Všudy onen magnet Sálanský Srdce moje siln k sob táhne. 50.
Pes
ostrovu háje,
Cest,
pes ohyby
a kižných stezek pletence,
k místu studence Svatého jsme bez bludu a chyby;
Pijezdili
Kde
já k Sláv vrnost jsem a sliby Obnovoval, lásku k milence. Ano ruka Lady rozence Ve vod té lovila si lyby:
Potom naéel do nádobky zlaté. Aby zavdil se boho\i. Když pijdeme do božnice svaté; Než dív ješt vésti jízdu k oné Kídohore velím Mílkovi,
Z
níž až Sály \-idno
behy
vonné.
!
ím 51.
Pohle oko na
nž
Pro
ty jasné strany,
lilos
už
slz
potoky,
Zale na vrch onen vysoký: Co as dlá andl milovaný? Zda sem
hledí stojíc u ^Tat brány, hrou kojí osud divoký, Ust píše, ili výtoky Léných bylin hledá pro mé rány?
i i
Strojili
kade u
však
zrcadla.
Lkali k nebi v svatých hodinách. Boj se pomsty, jenž by na t padla; Líbali Jí patu vlna ilá,
sad sama
Spili
v
Vra
se,
by
t
v kvtinách, bleskem nestrávila! 52,
Nkdy
se
i
Píslovích
Tak Kdo
v
pkných
nepra\divá
lež krýti nestydí.
že ten se velmi ošidí, je v žití za pravidlo mívá;
Nenalézá se však více kivá snad v žádném bžném u lidí Jak v tom písloví: „Co ne\idí !" Oko, ani srdce neželivá
Ée
Kdo to smyslel, motovidlem stelil, Ano podlé mého píkladu Opak snáze ku pra^d by elil; Nebo
já,
ím
nevidím
Ji
déle.
Svaluji tím vtší hromadu Na své srdce bolesti a žele.
105 53.
Vku
chudý, léta nebe sytá,
Háje neourodné na bohy, Kam se vrhne mladoch ubohý, Rady pilen, když jím osud zmítá?
Bard
ek
sever, Slav
íman
ml
Svantovita,
tínohý, V naše háje vešly mátohy. Naší lásce baba losy ítá: i
stolec
Jenž se jiedtím mezi lidmi hnuli Kráse pivtlení bohové. Nám se kdesi v modru rozplynuli
Než
i
slušno, Lzeli, ecte
Nebe vyhnat
povz zištné plém, moudi asové,
z
jeho vlastni
zem?
54.
Patil však já nejen ku prostranstvím Tm, kde lásky mé jsou poklady, An jsem žádné neml závady, Obdaen byv divným velikanstvím
Ale
i tam, kde jsou pode panstvím Slavským Xémc, Fin hromady, Kterak svou e, mravy, výsady Mají, aniž lkají pod tyTanstvím
Na
V
slavské tam
pd
Nmci
tyjí
prosted Ruska, a hle od
Pokojn
a bez nátisku
vk
žijí
myslí na zruštni Nmc, Jak zde na znémeni oblek. Jazyka i jména Slavoplemc?
Kdo tam
104 55.
Vstate vzhru,
o
vy sedmispái
Desetistoletní, slavjansti,
Kterých pipra^'ili germánští O národní život lidožrái Usnuli už sami vaši drái Deciusové ti pohanští, Potlaovatelé tjTanští,
Jimž
jste ušli
do jeskyn v plái
Nastali už Theodosiusa
Svobodni
vám dnové
Bh
Osvítil
vzkíšení,
Saša, Dána, Prusa;
e
má své práva, váš národ i v Carigrad se vrácení Bezpené už zpsobila Sláva.
Už
A vám
56.
Slávy rumy ješt vstanou vaší píští potomci,
Jestli
Rukou
Vte
zkušenému vdomci,
Jehož ústa tu k
vám radu vanou
Zite
obec, jedním jménem zvanou, Pevnou, ji cizí holomci, Svornou, ji vlastní lakomci Nezbourají novou zase ranou;
a a
'
'
Oudy mnohé, hlavu jednu
nijte,
YjTostlou však z tla vašeho, erné s bílým nikdy nemíchejte
To nás cestou posud vedlo kivou. Vy se chrate bludu našeho,
A
vlast stvote istou, trvanlivou.
105 57.
Pímo odtud hnáno ku Arkoné Na plac jedné krásné rovinky, Kde
se
práv letní ožinky hluném lidu shone;
Provodily v
Byli rádi, když jsem šedna s
K
nim
šel,
ony dobré
dX
kon
lidinky,
Míchal jsem se v jejich hostinky Hry a zvyky <^o trávy se sklon;
V
konci svátku panny písn ply, Král a šlechta vedli honitbu, Ženci bohm obt pinášeli;
A
žrec velkým klee za koláem íkal pronikavou modlitbu, S vdným srdcem než i s horkým pláem. 58.
„Svantovíte, Bože tverohlavý!" Byly slova toho šedivce, „Pijmi dík z úst tv^ého horlivce Za rok štdrý i den tento hravý;
„Chra Pole,
i
dále, dárce požehnavý,
msta, dítky píznivce.
Dej nám
Nmcm
štstí,
poas
srdce lidské,
rozsivce.
rozum zdravý:
Aby pode pláštm
náboženstva Nepáchali v našem národu Porobu, lest, kivdy, ukrutenstv^a
Uslyš nás, ty jenž si svtla pramen!" Tu vstal do chrámu jda v prvodu Knz ten, a lid všecken volal „Amen!" :
106 59.
Já
Nmc
té
pisvditi han
Nechtv, dlm: i což vám dlají, Ze se onen starec nehájí Zde tak zjevn naíkati na n?
Tu
lid zaal v každé lkáti stran: Ach! kraj, chrámy, krev nám hltají,
Pod kížem nám hlavy stínají. Berou tžké desátky a dan:
A
co ješt horšího jest, to Ze nám vyezují jazyky
Z
je.
našich úst a cpají do nich svoje;
Slovem nemá tolik bílé kídy Vrch ten v naší výsp veliký. Jenž by mohla vypsat naše bídy. 60.
Odtud chodník vinoucí se tence Zavede nás pšky loukami
K
Rugevitu, sedmi hlavami
Vládnoucímu,
totiž
do Karence;
Vlaštovky tu modlu, na vzor vnce Hnízd s^ých ozdobily budkami. Pišli vrabci v to a válkami Vyhnali ty krotké opeence: Mílek oste kivdu tuto keše,
Vy
jste násilníci, vrabcové,
Parom do Nediv
vás! vlašfoviky tše;
já povím tomu chlapci, podobenstvo: Slavové Vlaštovky ty jsou, a Nmci vrabci. se,
Tu máš
107 61.
V
tomže
mst
s
tkavosti stejnou,
Ke druhému chrámu
cestime,
V
kterém Poreuuta spatíme S modlou jeho ptiobliejnou
A
vc
když piln na každou
ezby,
;
tejnou sloupy, kouty hledíme,
Pode sochou skíni zoíme,
A I
v
ni
knihu starou, arodjnou
:
tuto slavskou Ved u. Než sám neznav isti odbude Ruka má ji Milku ku pehledu:
hned vzal jsem
On
bžném spchu
te, tuto polsky v
Pokud svt
Tam
zas
jest
svtem
— nebude — :
esky Tenkrát Kmec echu :
—
62.
Poruil jsem se
K
pevnin
Kde jsme
se
tm
ostrovanm
opt
pišli
Do Chotkova na
odbera.
ješt
z
noc k
veera
mstským pánm
zlá noc to, ano k nebe stanm Tak, že znla zem ta veškera,
Než
Smutný
hlas vyl z jejich jezera
Pomsta, pomsta, pomsta
:
Sasm! Dánm!
jsme ráno tam: aj vodou tlo Plává, které provaz okolo Hrdla, vlasy saté mlo;
Sli
meem
Pro vrnost je zhanobil a
V
louž tu
Když Lev
svalil
Dánský biskup Absolo, kraj,
on
toto
msto
pálil.
108 63.
Mezi
dvma
ohni pálícími
pedkové,
Stáli tuto naši
Z jedné Z
strany vedli Dánové, di-uhé Nmci boje s ubohými
tiskli danmi je svými Jako plém penz hladové, Herkul padne v ptce takové, Kde se musí práti se mnohými
Oba
Pes moe
si
ruky podávali
Oba kmenové
germánští,
ti
Jak by národ nám a
e
tu vzali;
Ute,
z toho píkladu co plyne Pro vás, kmenové se slavjanští Vrána vrán oko nevykline
64.
potoku Pán ili Pn, Pani 8 pauamí nás potkala, Jedna lála, druhá plakala, Tetí zpátkem zela zarmoucen
Pi
:
Za nimi stráž „pry, pry bezedlen S metlikami v ruce volala, Což pak ple ta, díme, zpáchala? Divíce se zvlášt jedné žen: Siritha to dcera Svenonová, Sti-áže se supem tím mluvila,
Manželka co byla Gotschalkova;
Dánka tato Tak nám Že
už,
s
tmi dvoankami
krále
bda
!
i
nás
tém
znmila,
konec
s
námi.
!'
109 65.
Zboeništ
pusté! Retry slavné^ jehožto zde seclim chrastinácli Jako na trucblivýcli svalinách
V
Marius tam Karthaginy dáMié;
Devt
bran, most, osti-ov, pleso plavné,
Radohost tvj, rezby v kontinácb, Aj, jak živ se mi v hlubinách Malují mé obraznosti baMié I
Kýž jsem nyní Thebským Am])hionem, Hned by skákali ti rumové Stavitelským, ve zdi, pod zákonem!
Kýž jsem nyní Deukalioneni, Ze všech kamen tch Sladové Slavenkyže staly by se honem! 66.
Vyšedše ven z msta za ohradu, Milek z daleka už zavoní: Na rychlém že bží ernoni Cestou kdosi pro zpáchanou zradu;
A
hle zstal viset za svou bradu Absolon ten pode jabloni, Byl to ukradeném na koni Sasky biskup Burkhard z Halberstadu:
Všecken našich Lutik kraj bore Retru
Uzmul
spálil,
z
domy
drancoval,
chrámu Radhoštova oe;
Proto musel ti dny tu se káti Lupi ten, a když si odsnoval
Kudly,
pšky
dom
putovati.
110 67.
Mnoho lidé, zvlášt nevlastenci, O tch ukrutnostech troubili, Jenž prý na keštaneeh tropili Vendi v Rete, v Braniboe, v Lenci;
Jak je v obt, ozdobené vnci,
Bohm svým a modlám Aneb jinak živé muili Bolestmi, co
Jako jimi
pálili,
zaslepenci;
liti
jati žaláeni,
Aneb loupežové neádní Po moi a zemi provozem; než v tom byli uitelé Nejlepší a misti píkladní Sami Xmei jim, jich tlaitelé.
Možno
I
es.
Od jezera Tolence jsme jeli Do Museum v Nových Steli cech. Kde jsme %'ykopané v Pilvicech Slavské
bžky
s
Mílkem uvidli
Kt€í, tknuti jím, hned Sem tam bhajíce v A nám o mstech a mnoho Starých
as
oživli, policech,
vesnicech
rozprávli
Jeden lecos mluvil o Lotaru, Druhý o Ottovi z Bamberku,
Tetí
A
lál
všech slavských
kmen
když tmto podobnými slovy Rozhovor náš pišel k závrku, Mílek dechnul
—
opt
byli
kovy.
sváru
111 69.
Ale jedna modla, jak
ty, míti Nechtvši nám strachu nahnala,
Nebo nejen živá zstala, Než i takto pone hovoiti
Už as pišel! už ven musím jíti! Už jsem dosti dlouho ekala! A pak skla dvée lámala. Když jsme ji zde chtli zatvoiti: i
Posléz pedce, však jen s prací snažnou, Poštstilo se nám uspati Bohyni tu velkou, písnou, vážnou ;
kdo to ? i ji pozná chtiv Mílka zeptati, ach to Nemesis je hrozná.
Vyšedše, hned
Jdu
A
se
on,
:
?
!
70.
Nmcem rozdílu a Slavem Ješt neuzel jsem vtšího,
Mezi
Jako, pišedše dne dnešního
K
Malachovu pi soumraku tmavém;
Loupežní tu Nmci, Pibyslavem Obleženi, z msta zdejšího Byli do domo\Ti vlastního Propuštni, pi životu zdravém:
pak nevinný brat jeho jat, potom obšen Ode Lva byl tuto nmeckého;
Vrtislav
Okraden,
Nebyl
to Lev, ale litá šelma, Pravil Milek skutkem pedšen
Tím, a zbaven pojatosti
blma
112 71.
Navštíveni ki-átké dovolte mi I vy Pibyslava synové, pak pro vás oni zrnkové, Jimiž mluvím, dávno jsou už
''''
A
nmi;
Ale mésta tato s jejich \semi, Pyšní Meklenburku domové, Jsou, jak Vendii starých zbytkové. Posud ješt na Slavie zemi
Pijmitež mne tedy, ej, však vy ste Nejstarší a sama knížata Pošlá ješt z kne slavské, isté
A
zas mohou, jako Nmci z Yilc, Tak, by rovná byla odplata, Slavové se státi z ponmilc. 72.
Divnými
mj
nápady mi
stále
MíJek cesty nechuf osolil, Zvláš pak nyní slova hlaholil, nichž já sám pemýšlel jsem dále;
Já bych, ekl, všechnm
Slavm
Z
tohoto tu
A
však jen tak aby odvolil se dív on dokonale
kmene
krále
vyvolil,
Nminy
:
Toby byla
i krev pravoslavská, rod panovnický v Europ Nejstarší, co vtev Pibyslavská.
1
Ach
co jednou vzal Nevzkísí, dím já
as
e
To nám žádný Slav
všeboitel,
úchope. jednotitel
'^^^
113 73.
Jserali
zde už,
jsem k sob ješt neminu;
Scáiii
Star^^rad také ,
Šli
K
jsme
:
a
skvostnou hostinu
aj,
Téšmirv
vítáni nás
pravil,
dm
slavil;
se Mílka zlého zbaAil v tuto pknou hodinu, Káži ty ven zstaii zlosynu Já sed jej sem v dvoe pozstavil
Abych pak
Aspo :
Než když dvée zateveny byly, Bouchá, prosí, pláe mazuátko, Že stud i hnv líce moje kryly;
Potom když hod náš i spolek shlédnul. Rozbiv okno jako ptaátko Vbrkna v jizbu, na mé plece sednul. 74.
Od Téšmira
dále na Vagrie Levou stranu jdeme do Plouu, Abych složil dlužnou poklonu
Stínm
oné slavské Luki-ecie,
Jejíž enosti kýsi Teutonie
Zlosyn uinil zde ouhonu.
O
že
jméno
v záclonu skryla historie!
její
Nevdná nám
Než krev pomsty toho násilníka Na jezera bezích ^';)'litou Posud vidí oko pocestníka;
Ana s krvi Buthue se míchá Znmilce, co s duši zarviou Boj se vésti KoUárovy
spisy
I.
s
matkou neostýchá. O
114 75.
Zanechavších sotva Plonský chotár Potkali nás tu z ech harfenik, Z Turce olejká a plátenik Z Oravy, pak od Trenína drotá Chlapci
dí
!
Já chci
mj
;
vtipný pranovotá, bubeník,
n}Tií b^ti
Vdce náš nám bude loutenik, Tam jest Alberk, jehož pvod
Lotar
:
k nmu s hudbou pivedeni, Hrad ten celý tak sme zíceli, Nezstal že kámen na kameni
BN^vše
Pimušeni,
proti lidstvi
právm.
Slávo vé jej stavt museli, proti Xa slavjanské
pd
Slavm!
76.
Nedle nám
Rzné
svatá
pemilostn
osvítila rozcestí.
Lid se, kudy jdeme, peestí Po vesnicech novým rouchem skvostn;
Do Lubeky
tiše jen a sprostn Putnjeme v prosted námstí. Tu nám povyk v uši zachesti, Lid a knéžstAO kasah se zlostn
Byli
pak jsou
z
kesanských
tu
Nmc
Biskup Gerold s bratrem Konrádem, Helmold mnich a jiní z cizozemc;
A
když konec byl
jich
k Slavm kiku,
Pibyslav, hnut jejich píkladem. Tuto hímal zpátkem Filipiku
115 i
i.
„Pane! slova tvá jsou opravdivá, nedbáte? Než pro sami na Hle, nám cestu pravou hlásáte,
n
An
jest ovec vašich cesta
kivá
:
Porouíte srdce milostivá, A náš národ z kže zdiráte, Loupeže a vraždy pácháte, Díla o nás spisujete lživá:
dráb, dvorských, Kteí tak nás lít lotruji, Že nám lépe do vln jíti moských
Posíláte vojska,
Od Tráveny
až kde
Pny
lože.
Knížata nás vlasti zbavují, A cti Md váš polituj se Bože I"
—
78.
Vzdlaní tím do evropského Kolébky jsme vešli kupectví, Která byla tu hned v sousedství, Totiž v
lnu domu mšanského
;
Slula Hansa, ale vendického Poátku dJe jistých svdectví, Zde pak sídlo své a knížectví Mla i sklad zboží rozKného:
Slavové ji pni založili. Ale neddil sáti za otcem. Zisk a est si Nmci pivlastnili;
národ roven tob, on mnohých vcí pvodcem Jest, an chválu jiný pipsal sob.
Virgili! náš I
8*
116 79.
Druhého dne asem ranní doby Cestu k Raniberku konáno.
Tak
vi-ch kostí
slavskych nazváno,
Za%Taždných rukou Saské
zloby:
Kestailo totiž, když jen hroby Pro pedky tu naše kopáno, Celé hory potom dláno Z nich, a tyto jmíno za ozdob}':
Když
už syt byl ohe, zem, hlad pták, slaAskou opilé, Hi*omadno kosti do oblak:
km
Moe
A
by
svou oím svta skryli, si Sla^y znmilé vykoenní všech vyvolili. zlost
Za vdce
K
80.
K
omluv svých hích I to
Nmci
namítali
jsou a mnichové.
Že prý kesanskému Vendové Náboženstm zde se opírali;
Vím! Dar
neb jim skutkem zhyžovali ten božský sami dárcové.
Pro pak
ode jiných Slavové vzali: Žádali kest, nejen
HoiTati
šli
vdn
s
prosbou ku
Moravan a
Rus
Kmen
posly ku
Než
ti
slal
ímanm,
vládnoucích
Caihradanm:
tu se nebožátka báli i daiy nesoucích,
Dana
Ant jim všecko,
i
sám dar
ten, brali.
117 «1.
Prázno jest to nade pohanskými Vendy láni Nmce ruhae, Xebo zdali potom jinae Nakládal i s Vendy krestnými
Zda
los jejich zlepšil,
Danmi
i Ped
i
Neb
nesnesnými
je vice netlae,
jim v
Nohami
?
i
e
a národ neskáe
potom nelidskými?
zatím roMié byly iny, hle Ratibora
Zavraždil
Dán
s
kesfana osmi jeho syny,
Dobe
to už dá\'nost hodnovrná ekla: Mouina a ha\Tana
Barva veždy zstane jen erná. 82.
Kdyby každou
Aspo jmné
žádost, pedsevzetí.
v lepších hodinách,
Chtlo v tchto zemských nížinách Nebe splnit k vli s vojích dtí,
Ne jak Herodias hlavy
sttí,
Ani panství v cizých krajinách. Jen bych žádal v djinách Vymazati jedno tjTstoletí:
Nmc
Totiž
as
ten smutný lovkovi, se dalo Vend nieni. Karla až ku Jindíichn Lvovi
V nmž Od
Ten tam zaal, tento dilo skonal. Tak že národ náš v tom mueni
Rok tém
pltisíce stonal.
118 83.
Xa
vcmi tmi
prý mír já
ruším,
Budou mnozí íšmei mysliti, Lépe bylo by to zakryti Nežli s^Tbot psobiti uším;
Dobe!
než
bu
svoboda všem duším.
Co vám volno bylo
Nám
bu
Menší
Vy
initi,
aspoii volno mluviti,
tentu
ste kradli,
hích než onen tuším:
my
se nesnášeli.
Váš byl me, krev naše v boui Surovost vy,
Vy
my
jsme
té,
sprostnost
mli
se tedy za zlé srdce vašich onch nyni hanbíte, my opt za zlý rozum našich
Pedk A
84.
PeveUkou škodu zpsobilo Ovšem toto Sla^^ znmení mraMié hnteni, Ono
Nmcm
Nám pak
A
hmotnou zrátu uinilo
však pedce rouháni by bylo Proti
svta toho ízení,
Kdyby
proto naše kvíleni se s Bohem právotilo
Všetené
Dj
ten smutný
Má nám
s
sloužiti
jeho jen
asy
zlými
k silnému
Podntu, ne k pomst nad jinjmi
On
af jedním z
Jimiž odrodilé
Národy
Bh
prostedk tch k novému
žití
probuzuje.
sluje,
119 85.
Hodná zmínky snad
i
pošetilá
m
Pípadnost ta bude, která V mst Raceburku ve chrám, Kam jsme s Mílkem vešli, pikvaila: Podobizna krásná tiito byla, Zlaté jablo majíc za znám, Já jda uchopím ji za rám, Mino, zkiknu. Mino roztomilá! Mílek smál se nad tím do rozpuku, Co se echtáš? dim já v nevin, A on: to ne tvá cho, pre tu ruku!
V
kráse obou sice rovnost živá, Ale tato Lada bohyn. Matka má jest, a zde sluje Sivá. 86.
Když
se zatím nohy naše znova Další cestu konat zaberou,
Po^im vdci svému Já bych rád
Tu
šel
s
dvrou:
nyní do Lemgova;
on, sotvy slyšav tato slova,
Otoil hned mhly mne zástrou, A aj, nad Labem a Vezerou Do kraje sme chtli Clemenova:
Pijdouc k mstu, teme: „Slavská brána" Probh, eknu, v prosted Kmecka a kdy jsou tato slova psána?
K^
sme a pak pítel mj mi zprávy svém dal ptání na všecka, Že on, kraj i msto štp jsou Slá\y.
šli
Y dom
120 87.
N}Tii ani slova nezpomenn,
te mi to už na ele, Že bych žádal, nechav pítele, K Amsterdamu jiti, blízko Rénu; Milek
cíl a jeho cenu Sehnal hned ty divné chumele, A tak ídil vozík umle. Že sme pímo vlétli do Nardenu:
Pr
Kde
já množství kvítí Holandského,
Zvlášt tulipán Harlemských Nakoupiv jdu k hrobu Komenského;
A
hrob jimi ozdobil sem celý Pijmi est tch dar pozemských, :
ku,
ty muži boží,
peumlý
!
88.
U všech nových národ i dávných Chválu mli vážní pedkové, I my vlastenci \ Slavme slavn
Jméno
a brati-ové slávu
Slavv
sla^Tiých;
muž
prach svojich hlavných Nmec, Francouz, Anglové, I my vlastenci a bratrové Slavme slavn slávu Sla^náv slavných: i
Cti Vlach,
Sloupy Eek a Éíman obehsky
Ddm
stavl, plné mistrovství,
Cíiian klade
na hrob
jejich blysky;
i ty áko mladá Slávy, v jejímž královst^i Slunce boží nikdy nezapadá.
Šeti otc
Matky
12^ 89.
Nezdálo se mi
to ješt dosti, Nýbrž velice mne bolelo Že to tlo slavské leželo
V
cizí
zemi tu a vyhnalosti;
Jako Mojžíš Josefovy kosti Z Egypta kam nebe velelo, Tak mé srdce tyto zachtlo Penésti v kraj slavské národnosti
mn
bží „Mýlíš se" di v tom a ke Mílek s híkou lehkých polet, „Slavská jest to zem, kde muž ten
leží
asu oddáleném Domovali pode Venet Belgických a Armorických jménem."
Slavové zde v
90.
Pi tom mst, jako ranní zoe Rumnec když kryje eavý, Vidli jsme popel krvavý Barvit celé
Nmecké
to
moe;
Což to, volám, otázky si tvoe. Což to zase Bože laskavý? A tu rybá jeden všímavý Pišel ke toto odhovoe:
mn
„Ode ty set rok, milý pane! Co prach Husv vržen do Eénu, Voda tato ervcem tímto plane;
Rén
se celý v krev a popel hustí
Pi
Konstanci vedle Bodenu, krev tu dáví jeho ústí."
A nám
íbé
122 91.
Parolo tu zase Mílek skoval, Bysme šli té vci na stopu, Pustu v krv^avou tu potopu a z moe Rénem vzhru ploval
Ji
plamen vyblukoval až nebes do stropu, Který šíe celou Evi'opu
Nedlouho,
aj
Od zem
Jiski-ami a bleskem
naploval:
My
jsme pout k té uspíšili stránce, Uzevše pak obraz hranice Víme, že jsme pišli do Konstance
Ohe ten A Eén,
prý
století tu s\'ítí
moe, eky, Nemohou jej nijakž
studnice zahasiti.
92. I nás tak ten
A Že
A
plamen v oi
pálil
pral jiskry v srdce, na tlo. nelzelo. nám dKti pi už noní mrak se na zem valil
nm
Když pak
let náš k Dunaji se vzdálil, zde svtlo to nám hoelo Tak, že ezno v blesku leželo, Jakby Vulkán lávou byl je zalil
I
k Jdeme onen
Spustivše se
V
kterém
nmu
na
beh eky,
klášter hledati,
leží Rostislava
Dvanáct hodin znlo Najda rakev zanu Proci, zjev
se,
s
svleky
vže k
uchu,
volati
zakhnám
té
duchu
123 93.
Tu se viko rakve starobylé Samo sebou dvihá s tichostí,
A šust vtra v krypt schramostí, Mrtvec v placht pede mnou stál bílé; Postavy byl velké, ušlechtilé, Obliej se barvil bledosti, etzy mu k zemi od kostí zhnilé inely už ryzou
tém
oí prázné jamky byly Ústa „kdo si ? v jakém vyslanstvl promluvily. Pišel si sem?" ke
Místo
:
mn
Krajan tvj jsem,
ku
já,
povzže mi
EjcQŽe náš a dárce kesanstva. Pro ty ležíš v této cizí zemi?
94.
„Jeden král tam z toho pokolení, Které nikdy Slavm nepálo, Pipravil mne son o málo To, co ml jsem z ddictví a jmní
Pak mne do
K
pout, k soudu, do vzeni, smrti zášti jeho tahalo,
Potom spáchat na mne kázalo Horší nad smrt, oí ^•yloupení:
Pi mém
Nmc
Meem
soudu ti jsem vidl strany,
dv
a teti
nmco%ým
k tomu hnané
Ptám
slavské
many
se soudc co má byla \'ina ? „Kalils vodu," yždyf, já odpovím,
Dunaj tee
:
z
Rezna do Ddina
!''
124 95.
Umlkl
s tím, ádi-a zastonají, Zmizí rozplynuv se ve blysky, Tu sám jyiilek pouští na pysky „Ale co ti lidé s vámi mají?
Svobodu vám za hríeh pokládají. Vaše jméno ter jich úhryzky,
A své híchy, mordy, nátisky Hrdinstvím a právem nazývají!"
M,
ml
ty štbetníku, já po\im, domii už, já do vlasti diku Dunajem jdu, za vozbu
A cho
mj
Ne! ne! z toho Slavoti-ápska jdeme Ješt k Vltav, dí, do slasti, Tam kde kvt všech Slav nalezneme. 96.
Dílem sladký prímus níimlu\y Mého prvodce a koího. Dílem pudy srdce vlastního,
Zmnily I
bh
jdou tedy k
Vtrokon
té
cesty piležité;
esku
z
naše hbité
kraje zdejšího.
Pode námi eky hadího Toku, msta a vsi rozmanité:
Nebo
náš oním Slavskem bží Rezatu a Reduice,
let
Vkol
Kde te
Vircburk, Bumberk, Barait leží
Nastojte tam vše už ponmeno, každé vesnice Jen že !
tém
Slav a Vend a Vind
nám znlo jméno.
;
126 y7.
se uade Norimberkem hnula Vozba, postoj! káži Milkovi, Tot vzácné msto Slavod, Jakby duše má je pominula?
Když
Zde ble znikla nkdy Zlatá Bulla, Dika tvrtému bu Karlovi,
Tomu
slavské
Jehož vle k
ei
otcovi,
Nmcm
takto slula:
„Vy, co nade Slávy panujete. Králi, volenci a knížata, I
e
Ovšem!
jejich znejte, mluvte, ctte!"
Mílek vtipem božským,
dí tu
To už vci žádá podstata; Pak jde dále k horám Krkonošským. ''
98.
U
pomezí když jsem s vozu skroil, Spatil vysoké jsem dubisko.
Na
jehožto vtvech chiapisko blízko na Slavii boil;
Sed
Kolikráte krásu jeji zoil Omdlel, slintal, dostal kašlisko.
„Hle
to jest
bh
Nmc
Tuisko"
Tak mi Mílek do otázky skoU:
On chtl Slávu nejprv ženou, nyní Když mu košem dala, mudruje Uiniti svou
Než
i
láska
i
Díve soka Než by
ji
otrokynl;
hnv
šálí
darmo,
závist zmorduje,
nesla sousedka to
jamo.
126 99.
Jak t vítat, slzou ili zpvem? Jako matku i jak macechu ?
Zem,
plná cti i posmchu, Slavná pízni boh jako hnvem
;
Hrady
tvé se sov a plaz chlévem, Kraje pastvou staly Neech,
Lev
ti silný slouží za vchu, Smrt a mdloba vzí pod odvem
Tecte mutné slzy do Vltavy, Jako déš a blesky s oblak, Nesouc heslo toto dítkám Slávy: svár, co hrob už vlasti vyryl, Slyšte národ ne kik Feak, Váš je Hus, i Nepomuk, i Cyril.
rechte
100.
Tebas teplé slzy z oi leji Po tch háj ech tu a rovinách, Pedce plesám v duše hlubinách Víc a více každém pi kroeji; Všudy dobe, doma nejlepji, Parom po všech všudy cizinách ve Slavjanských krajinách Ach Sama zem už voní píjemnji:
mn
Pro mne nejsou cesty svtobžné, Píchod, kde nás nikdo neeká, Odchod, pi nmž nelká srdce nžné,
e
nás nespojuje, dávnost daleká. Taková pout vyhnanst^í mi sluje.
Lidé,
s
nimiž
Budoucnost
ni
127 101.
I
sám Milek pišel ku
veselší
Mysli raduje se velice, Když jsme z oné Slav kostnice,
Germanie, vyšli k cest delší Plesal, škeil zoubky snhu blší, rozpávil své letice,
Pyšn
Slovem, tu hned ode hranice Kohout na svém smetisku byl smlši
Ba
i
mnou, vyjasnivši elko,
se
Novou
provodilo šálenost
Toto milé, krásné Radost
nám
i
sti-ašidélko
jaro povýšilo.
hory mly zelenost, Po loukách se kvítí rozbarvilo.
eské
102.
Jako plavec radostiv tleská
K behm vni Kde
Skvostn
Tak
mým
šatí
odtad nesoucím,
rouchem kvetoucím
se Indus ,
co
cho kmentem hezká
sladce rozkoš mnohobleská
Srdcem proletla tesoucím. Když jsem hlas tvj uchem žádoucím Slyšel opt, milá ei eská! Tikrát šastných, jenž t mají, vnuk, Ddictsí všech jiných dá\TiJ8í, Plné
O
síly,
krás
i
libozvuk!
že jedno pedce smutn hrozí, To, že v této zemi krásnjší Jazyk mají nežli srdce mnozí.
128 103.
Kam
se
medle zástup tento shání?
^To jde všecko k zídlm Karlovým.
Yy
též tuším?'' a
„Ejhle
V
k
zpvm
na
odpo\im,
slavné Catalani!"
právo sleny sedí, v levo páni, Siú se zlatí hmotem gázovým,
Vyjde v prosted
s
vncem bobkovým.
Zane, všechnch oi,
uši
na
ni:
Lustiy hasnou, stanou víti vary,
Dámy
mdlejí, Gabrielky, Mary ni metají:
Palmy zhry na
ano se mi zívá, Co to? dím, a Mentor podtají: Mina z duše, tato z mšce zpívá.
I já tleskám
104.
Žaluj srdce pustým
tmto hradm,
Kedej smutku ducha týrati, Lásce studno k lidem volati. Úpj tedy cestám, ekám, sadjn: Hlas tam obra onm ku pokladm, Jež jsem v dálce musel nechati, Ba i tm se pokus vyrvati Jako trapným Laokoon hadm
Pahorky
tj-^ zapomeii a msta, Které tím se více zbližuji, Cim dál vede oi od nich cesta;
Jako jelen poranný brokem. Když se nohy ujít snažují,
Spšnjším
smrt chvátá za ním skokem.
129 105.
Cestu konám, mést a silnic hluky Lásku dusím, Múzu zah;'tníra, Smíchem ve dne, v noci hnváním (Žlui skoupá !) ki-otim srdce muky
;
Sám
být nesmím, city ona, zvuky Tato vnuká, co se odstraním, Lesy panny mnje, makáním Minu hledám, a jsou jedle, buky:
Tak
je všecko u
Skrývám Led jsou
V
se
mne
sám
líce,
i
v odporu.
sám hledám
oheií žíly
sebe.
stebe
hímá, elo klidem jasním, naschvál, já jen navzdoru. Jiní v chyžkách a já cestou básním. duši
Jiiii
106.
Jako koráb Noe po potop
Na Ararat Tak
i
Konav
náš,
si
spoinul,
když na
íp
cestu dlouhou po
doplynul,
Evrop;
Zatím kouzly jakovési strop Mílek pravou^ rukou pokynul. Tu se otec Cech k nám pivinul Slzami ten vrch svj celý krop:
Potom
zalkal, že se tásla zem, tak smutný, hnvi^^, S chlumu toho zmizel zase
tém
A
nm
:
Pedily však mnohem
tato pustá Mlelivost a hnv horlivý Výmluvností Ciceronská ústa.
KollároTV spisy
I.
"^
130 107.
S vršku toho sem tam šíe jsme se Na památná místa dívali, Tu jsme Bude starý hledali, Onde Peruc pi studnici v lese;
Pak
i
Panna
výš,
i Bába
nese
Hlavu v Troskách, sme se
V V Kde
levo Stadice
právo lid
Tam
hádali,
poznali,
Mlník v povtí
eský
Než kde
sme
se
tese
bydli jasno bylo,
Nmci
aneb znmenci,
se všudy nebe oblailo
Potom zase naši cestou pšky Šli jsme dále jako vlastenci, V tovaryšstA jedné hezké ešky. í
108.
Osoba ta putující s námi Byla sice krásy vznešené, Ale roucho
mla zhyzdné
Všebarvými vkol záplatami Caparty a kusy se spinami, Darmovisy, prýmy upstené, Byly ze všech ki-ajin vlepené S velkými té paní poskvrnami
Když
se v studu od nás oddálila, neptám: zjev mi bže kídlaté Kdoby divná matrona ta byla?
To
jest, dí on,
sama eská
Zosobnná, a Hadry jsou v
ty strakaté ní
zem
cizozemc plém.
131 109 Skryl se
íp
a Libušina dvora spateno,
témé
Zlaté sidlo
Ano
náhle slunce zatmno,
Srdce strach a nohy jala vzdora;
Kde jsem? kam jdu? a
Tam
í
své kostmi krev, hroby?
Hromem
vni
—a
co za potvora
temeno?
v tom zaklene z Krkonoš: „Bílá Hora!"
Zpátkem noho s hory nade každou ernost tmavých noci ernjší, Médea to eská s dítek vraždou! s oka mého sete, Vltav pak cestou pímjší Neseme se v lib dchnoucím vte.
Mílek slzy
K
110.
V
tomto nové vidní zdá se, ve vojenském obleku Totiž dol horou v outku Maarská tu valná pádí jízda letu
Mn
Mílek shry posmch na ni hvízdá, Dole Nmci tepou ve vzteku, A pak dohnavše až po eku Do Vltavy metali ji hnízda
Od Vallon
ti
Zbi hnaní Maai jsou Betlen Gábor
Na
A
a od Bavorské co prach tiskoci z bitvy blohorské, slal
je od Budína
echm
k pomoci, bojišt ti prohry prvá byli vina.
132 111.
Tožf
jest
Ty
ona veleslavná Praha, brady,
zdi,
Ono mésto
vže
ech
obrovské.
ki-álovské,
Krásné jako Slávy dcera drahá
Tam
ten jest brob Otokara, Braba,
Vojtcha a Vlasty rekovské,
Tu most, dílo Karla Na nmž pla Múza Už
mistrovské. z
Budce nahá:
tvé berly zlatoleské zbasly,
A me tupne pi své štrbin, Ped nímž Tatry, Balt ím i
se tásly;
Pedce vným Slávy budeš chrámem Péknobehá sokyn, Zvítzivši v pemožení samém
Nmc
112.
A
však než sem vešel, smlouvu psanou S Milkem uinil jsem ped Prabou, Písnou peetí a písahou.
By on On
to splnil, a
Petvoil
V
mnou
se
nešel, stn-zovanou
;
hned pede branou
se s chytrou rozvahou
holoubka, a nebes podlahou msto obou stranou
Proletoval
:
Tém
msíc pítomnost svou taje Cekal na mne, chudák, po domich, Po vžech a chrámich sedávaje
Ale divno, tak znal dobe zemce Od cizinc dlit lakomých, Nesednul že uikdv na Nénice.
dm
133 113.
Ký to lun Pro tak
tak rychle vlny dáví, krotne pod uini Vltava? V pedku Milat chasa létavá S praporci, a vkol oblak tmavý
;
Tuším Lada narozeni sla\i, snad k novým svtm píprava
i
Probh! pázna Zuzanka
se s
Jdi jen, jdi jen
Tak Bys
?
lázeií-šatlava,
králem na
dve
beh
plaví:
muže smlši,
t
vodiž Cypru vládkj^né, ho šastn, kam si žádá, nesla
Až ho oddáš, obra zpátkem vesla, Já zde pokám, hezká plavkyn, Ach ež cesta naše bude delší. !
114.
Dobrý Mílek po Praze mne vodil Denn od rána až k veeru.
Kde Znal,
dm
slavný, ídkost, nádheru se hodil;
tam letmo na stechu
Zpsobem tím nejprv doprovodil On mne k Slovanskému klášteru, Kdež tu bohopustu veškera S podivem i s omrzou jsem jsem se nakládku a dílu Této slavské ei svatyn. Jevící chu Karlovu i sílu;
Divil
Mrzelo mne, že i tuto panství Ustoupiti Sláva cizin Musela a jíti na vyhnanstvi.
schodil
:
134 115.
Když jsem
takto s osudem já horce Nelítostivým se hašteil, Mílek za Vltavou namil Kídla a mne vedl k Daliborce;
Tu mne oar hudby
divotvorce
Jakéhosi v uši udeil, A když, aby se mi sdvil Kdo jest, prosím, on mi smutn to rce: Dalibor jsem, nauil mne housti Misti* nouze: a v tom ku zemi S okna motouz pro almužnu spustí;
Dav mu
ji, ach myslím rovnou mírou, Jako tebe nouze houslemi, Tak mne láska obdaila lyrou. !
116.
Byv
tou hudbou drobet obveselen Sel zas do msta jsem Starého, hle konec mostu Pražského an stojí zlatorohý jelen
A Zím
Chtl on na most,
ale Mílek vtlen Rychle v obraz lovce eského, po z luku silného, A on do vod padnul podestelen
Mí
O
nm
mé srdce potšilo, se prorocvi to s hrzami
jak se
Že
Onch asu
V
od nás odvTátilo:
ml
kterých prý snáze tuto divý Jelen se zlatými johami Vidn býti, než Cech opravdivý.
:
135 117.
Znám
mnohou
sic
ušlechtilou hla^^l,
Jakých v cizin snad nemnoho, Chlouby pronárodu onoho, Jenž
má
ei, mrav
jména,
jest
jim pednost dáti
hame
chválou nkoho,
Než kdo Aniž
slá^ii
Af
v stavu?
bych já znal pedce jednoho Jenž jest ale srdce všechnch
Ty
—
všech
Bu
Cest
ti
;
Sla^-fi:
vdky spolu pstoun, chován, dána tichý Genie,
ta,
které
nám
nabyl
si
Slovan
:
I
Byf
i vj^schlo lože Vltavino, Tvoje, dokud stane Slavie,
Jméno, Mlado,
vdn
bude jmíno.
118.
U
Mladona když já, na rozkoše Pátelské zván, jsem se radoval. Co za kousek Lei mi ukoval ? Letl k Sále nade Ki-konoše;
Na%Tátiv se v larv listonoše Do píbytku smle vburcoval, A psaní jakés daroval. Nikdo, jen já, nepoznal to hoše
mn
S papírem
ten
list
byl zlatok rajným
Ode Slávy Dcery v obálce Zelené a
Hosté
tmi
s
peet ním
tajným
rozplesani iny zchytralce
Odmnili toho Podavše
mu
koflík
Mlniiny.
;
':
136 119.
Blízek nebe nechci vice lkáti Hlueh;ýTn žele mého nížinám,
Tebe eských boh zaklínám Olympe, a knížat byte zlatý Divys
ti*opil:
ej
ra dkaz
dáti,
Pelož mne, kam ruky vj^pínám. Lete s ním, kaž tmto zboinám, Jako Šemík, jak sloup
Vstate Osud
ímu
vzatý
skro mj svými kouzly vštná Libuše,
z mrtvých, ki*utý
Protni, Žižko, Jestli tentýž,
meem
pedk
jeho uzly:
ohluše
Hlasy osud, k tobé Slav
Vnukm
nechal
aspo
slávo,
lkáti právo!
120.
K
tohoto se hradu vystaveni Celé zem sbhla podstata,
Ruky Hd dal, šperky knížata. Jméno Sláva, Sión pirození; Misti-
vných
dílo
už se
mní,
Barvy schnou i sloupy ze zlata, Jejich zlomky vi-hou dífata V eku, jenž se hndne vkol pni:
as
tvá zde lít zuí chmurná. Chlum, kde nebe nkdy v palácích Bydlelo, jest nyní Cech urna;
Který andl
eká
rozkázaní,
Aby troubil jednou v oblacích Takovému prachu z mrtvých vstáni?
137 121.
Hích
je ovšem velký vražda vzteklá, Krádež, zrada, žhást\-o, otra\y,
Hodný, aby meem popra^•y Krev a duše z tla jejich tekla; I lež,
pýcha, závist, svod a smekla
Chlípnost íhající na mravy,
A
jak slují ony oha^y Pišlé na zem z horoucího pekla:
Však znám draka s tváí ernochudou, Proti némuž tyto iilomky
Hích
ješté
Ten sám
loupí,
snhu blší budou: epce,
uí
zlému.
pedky, potomky, Nevdk ku národu svému.
Bije sebe,
A
zni:
122.
Nuže! pokud srdce mladé
bije,
Hleme
štstí vlasti laskavé. Bdící probuzujte dímavé, Teplí chladné, živi vše co hnije;
Vrní
zrádné pošlapejte zmije.
Štdí hate oi šilhavé. Pihu zbé tu, která krvavé Mozole
Krásnji
jí
a pot brati- pije:
se nikdo nehonosi
Smlým elem
jako vlastenec, Jenž v svém srdci celý národ nosí
A
to
A
právem, nebo se
i
on
složí,
smje tomu teštuec.
Za své ovce poet ruce
bozi.
138 123^ Pracuj každý s chutí usilovnou
Na národu
roli
ddiné,
Cesty mohou býti rozliné,
Jenom vli
mjme
všickni
Bláznovství jest
rovnou;
nemisti-ovnou
chtíti
Rukou mit bhy msíné, Jako k plesu nohy necviné Pokoušeti pro pochvalu skrovnou:
Lépe iní
ten,
kdo tží
vrn na Velký je, bu Stoje
s
málem.
své postáti, sluhou nebo králem
Cašto tichá pastuchova chyžka Více pro vlast mže dlati Nežli tábor, z nhož válil Žižka. 124.
jméno vlasti tomu v kterém bydlíme, Pravou vlast jen v srdci nosíme.
Nepí-ipisuj svaté Ki-aji
Tuto nelze
Dnes neb
A
lid
v
bíti
zítra
ani krásti;
vraha zemi másti jeho vidíme,
jam
Pedce když Mast
se duchem spojíme, je celá v každé svazku ásti:
Vzácný ovšem
ne\innému eka, chalupa, Kterou pradd nechal vnuku svému; Jest
i
citu
háj ten,
Ale meze vlasti nerozborné. Jichž se bojí tknouti potupa. Jsou jen mi-avy, a mysli svorné.
e
139 125. já sám v sob toto íkal soumrak pi Jezerce studnici, Holoubek mne v sejka kuklici Šustem kídel ze sna toho zmykal;
Když jsem
V
Strašn, jak by píval z tuce stíkal, Letl k staromstské radnici A tu k rozlouení na špici Dvadcet sedmkráte zakuvikal
Síe dále ku slyšení byla Ona smutných zvuk písnika, Až i zmatek živl zpsobila; Vichr dul a zem v tesu vyla Tak, že ve Vídni tím hlavika Štpánské se vže nakivila. 126.
Chvála Bohu! že už v^Tnizeli Oni penešfastni asové, V kterých nkdy naši pedkové Náboženstvím národ zabíjeli;
Teštnc I
hry
Na
už sváry onmly, a bludové.
svaták
pd
své vlasti
Osmdesát boj
echové
vjtrjjli;
Mezizdi, co louily nás, hjTiou, Tak že z rozliných si ovinc Ruky slavské pívtiv kjTiou:
Kýž jen nebe nešle novou z Eris mezy kmeny našinc, Jenž by zas
me
pekla
v srdce Slávy
vtekla.
140 127.
Jaro zniká, snhy plaší slunce, Zefyr loutky nese trávníkm, Sti*om už stínem ho\1 poutníkm, Slavik zpívá z kvtového trnce
Tam
lan plesá, onam kepké junce, Zde se niva smje rolníkm. Motýl k sadu, kachn k rybníkm. Zlatá spíchá vela ku meduce:
Vše se tší, kochá, libá, skáe, Všudy láska, žerty, lahoda Jen mne tisknou tužby, vzdechy, pláe; :
Jen mne nejmou jara ani
léta.
Nehne slunce ani píroda. Co mne zbavil osud duše svta. 128.
Cekej tamto nad Šumavou málo Slunce zlaté jdoucí k západu, Ach už tebe jen mi náhradu V dálce této nebe zanechalo;
Jak
si
Tak
se
te
Pozdrav
V A
níž
si
mi v štstí sladce smálo, mírni jeho proradu. Ji tam i zahradu,
i
s
námi
plesalo
i
lkalo
však ješt na mne loue svojich
Pramen sklon, aby pobraly Tam k Ní tyto eky oi mojích pijdeš, rozkaž aby zái Blesky tvé k Ni prvé spíchaly
Když tam
:
Zlíbati Jí rtíky, oi, tvái.
141 129.
mne ješt
Zval
Ve
Mílek v pra\ své vysokosti nebeské,
o,
v
levo,
Ukazoval též i na veské Pátely, hrad Tábor, Rabské devo; Ano, aby vše mi bylo jevo, ^ Chtl vésti všudy po eské Ale odpus prosím nehezké Zpoue mé, ó krásná Slávy dvo!
m
Nejprv káral Mílek sám
mou
vinu,
Že jsem nechtl více eštiti, Potom ptal se písn na píinu; Já dím, to jsou dvodové lehcí K pochopení: neb zde básniti Jak chci nesmím, a jak smím tak nechci.
13a
nám po poádku Králové a Šumavu, eskou Lípu, zíti, Sázavu, A pak jíti k Dobroslava statku
Pedce I
zdálo se
Dvr
;
Mhodk!
dím potom mému mládku Vzavšímu zas lidskou postaru, Navštivme te už i Moravu, Onu vážnou slavských biblí matku:
Ona,
a jest
nyní djeprázuá.
Druhdy byla v panství Slavské
ei
pilná,
široká,
v boji rázná
vdn
té mé rady požil, na temena vj^soká Hory Radhošt v mkkou ti*ávku
Mílek
A mne
složil.
142 131.
Prvý zrak náš padl k Holomouci, Kde jsme množství velké Tatarii, Jako roje much a komár Uvidli na kesany jdoucí:
Tu
zane vítz jeden
je
Snad
to
Španl Ne, to
tlouci,
Winkelried jest Švýcar ?
Huad Maar?
Cid?
Sláv patí jméno
skvoucí
Jaroslav on H\ zdohorský sluje, Jenž zbiv nejprv vdce samého Potom vojsko celé rozptyluje; i svt nebyl dosti vdným, Pedce skutku toho sla^^lého
A by
svdkem bude vným.
Hostejnov tu
132.
Tam se v Brn ve hrob uložilo Tlo otce Slav uených,
Moe
zásluh jeho vznešených celou psobilo;
Na Evropu
Zvlášt eský jazyk zpovinnilo
K inní mu dík An
rok
se ti sta
skroušených, ztracených
Tímto mužem jemu navrátilo Zrozen v Uhích bydlel v echách spatil Rusko, Polsko zemel v Morav, Aby tak náš celý národ sbratil; ;
;
;
Proto zde si potomkové jeho Pisahejte lásku ke Sláv, Nebo to jest oltá Dobrovského.
143 133.
S chlumu toho když tak ohliženo Okem naším vkol to i to,
hvzd osm stojí rozlito Nade hradem, jemuž Králic jméno; Aj
V
každé
hvzd
název uvidno,
Tam
Streye, Albert, Hodic, Kapito, Ephraim, Caepolla tu vyryto,
Jesenský tam, Eneáš tu teno:
V
stedku msíc blesku líbezného a
Stál,
záe
liter prýštila
Ž E R O T Nad
í
N
se z
nho
nimi pak všemi jasnost silná na vzor knihy,^ svítila, Šestidílná nižto psáno bylo
Slunce,
V
:
134. IJnor jihne. Staré Sallerovce Ve snách noních spaly na
behu, Taja huí, zespod od snhu Rozbouená, zhry od ledovce;
Voda
rostouc domy, skály, ovce Nese dol v prudkém nábhu,
A
už slyšno v
Navet lidská
matném
rozlehu
lkáni, jeky, slovce:
Pomoc pomoc do oblak znlo, Když pak retování z blízkosti !
!
Nešlo, tedy z
Ruska piletlo
Kozáci ti lun tu uchopili, A ti, bez prosby i vdnosti, Stopadesát
lidí ochránili.
144 135.
Kdo
to stoji s tlem obnaženým Tamto v tuhé zimé na lede ? Nehrad z Ržoskály nehled Tam, di Milek hlasem pojDuzeným !
Kdo
s okem vyloupeným Hrad tam. zhaun škaredé? Cyi'ekl oba k Cechm ve Djepisné pislouchají ctným:
to
bží
V Dvi
Na lov Xutili
vd
je javše Rakoušaué
bu
Buto
hrady
nésti
pustiti,
tiýzn jmenované;
Oni oba, píklad pro potomstvo. Byli hotovjší voliti Muky tla nežli vrolomst^'0. 136.
Když tak po všech
Zíme
místech znamenit}'ch
hory homolné, Až tam na krajiny okoln, Až tam do vod Visly pramenitých; s této
Na bezích
té
eky
rozložitých
Kozlátko se páslo svévolné. Neády a skoky zápoln potoitých: V nezbednostech
in
Na
to orel s
dvma
orlicemi
Piletvše, slabé zvíátko Rozdrúpali na tré s oudy všemi. zhýknu, za divadlo nové? druJi dí: ono kozlátko Polsko jest a orli mocnáové.
Co
to,
A mj
145 137.
Aj jak
pyšn tvj Moskvo
Eo-eml,
se zlatovžný svatá, blyskoee!
Jak stkví dávno se a vysoce Krásou mésta celý sever snžný
Než hle Sláva, nejprv palác nžný Roztopšinv ohnm ztroskoce, Potom v celém mst široce Sype jiskry, vatri plamen bžný:
Povz
medle matko jasnoelá: Jaké píiny t musely K takovému skutku pobízeti
?
„Svtlo slepcm rozžati sem chtla, By už pedce jednou vidli Kdo jsem já. a co jsou moje dti
!"
138. Slavie
I
ó Slavie! ty
Sladkých
jméno
zvuk hokých
památek.
Stokrát rozervané na zmatek, Aby vždycky více bylo ctno;
Od Ural
Tati-ám na temeno, pouštch, kde má rovník poátek. Až kde slunka mizí dostatek
V
Království jest tvoje rozloženo!
in
nesla a však kivdy Nepátelských všecky pežila.
Mnohos
Ba
i
špatný
Tak, když
Ty Na
si
jiní
vlastních
snadno v
trny sob
století
KoUároTj
nevdk
pd
syn
mkké,
tvrdila
rumích dlouhovké.
spisy I.
Iv)
146 139 Trigle, k Pomoanm, Ode Psího k poli Koso^^l, Ode Caihradu k Peti-o^n, Od Ladogy dole k Astrachanm;
Od Athosa k
Od Kozák kn Dubrovnianm, Od Platona k Baltii, Ozovii, Ode Prahy k Moskv, Kyjovu, Od Kamatky až tam ku Japanm: Ural, Tatra, Yolga, eka Savská, všech hor i krajin okolek,
A
Kde
se koli
mluva
slyší
Slavská:
i vy i já, Líbejme se pi tom vespolek,
Zaplesejte, bratí,
To
hle vlast je naše:
Všeslá\iaí
]40.
vte moji drazí Spoluvlastenci a pátelé To, co mezi velké, dosplé
Všecko máme,
V loveusv Zem
moe
i
e
národy nás
sází
pod námi se plazi, umlé,
Zlato, stíbro, ruk}-
'\
\ \
i
zp^y máme
veselé,
Svornost jen a osvta
Dejte
A
nám
tu, s
duchem
nám
schází!
všeslavosti,
národ máte vidti, Jaký nebyl ješt v minulosti
V
aj
prostedku se mezi Kekem, Britem Naše jméno l)ude blyštti Xa sklepení svta hvzdokrytém.
147 141.
Slávové vy ducha nesvorného, Živí v rozbrojích a hryzote, !
Jdte
Od
jednot uit eavého
všickni spohi
uhlí se
Ve hromad Dokud
;
svazku spoleného
to jest,
hoí v
teplot,
Hasne každý uhel v samot Odervaný ode druha svého.
Uite
tu radost milé matce Rusi, Srbi, eši, Poláci, Žíte svorné jako jedno stádce!
Tak vám vojna lidožerná vládce, Tak vlast neroztrhnou chytráci,
A
váš národ pr%ý bude v
kr;itce.
142.
Na by proto srdce naše chladlo, Na se pohížilo v ti-uchlotu. našli pražnou pustotu, Kterou žádné netklo ješt rádlo
Že jsme
?
Vítzství to nechci, ježby padlo S nebe dol na zem bez potu. Volím chudou sms a mrákotu.
Aby svt
bjd,
kde
nic
pedtím
vládlo
jdou jiní cestou hladší, Téžce my a pozd za nimi. Tím jsme ale a náš národ mladší;
Arci, že
My
co jiní dokázali známe,
Než to skryto pede jinými, Co my v knize lidstva bvti máme. 10*
:
148 143.
Stány Laiiritasl Svatopluk! Jak vás možuo z hrobu vyvésti?
By
uvidli neesti
ste
Národu a hanbu
svoji ch
vnuku
:
Netoužících ani stely luk Ke svobod vzíti do psti.
Ani
okov
svých bolesti hrou vlastní ei
Ki'otiti
zvuk
Plém
Penna ledva pomstu tutlá Škíipn onen etz ti*haje, Jímž je vize ruka matky útlá:
Nám krev milou cizí A syn, slávy otc Ješt
ísvojiia
žíze
chlastá,
neznáje,
otroevini se chvástá! 144.
K
jakémuže
na sirotím život pijechá Nikde pokoj, nikde útcha,
lunku tom
Beh
ústí
mj
se trhá se
?
mnou kam jen kroím
mj
jest zarputilý otím, nepíznivá macecha, Proto, j iko syn jenž zanechá Rodi dm, po svt se toím
Národ
A
Za
vlast
ob
ty ztráty hledati šel
Aspo Ale
A
z
v lásce jsem si náhradu, dešt pode žlab jsem pišel
y tch bídách duše starostlivost Žádný jiný lék a poradu Nenalézá, jenom trplivost.
149 145.
Neletí tak orel prudkým letem, Ani vela jarních po kntkách, Ani na rychlých Rus kibitkách,
Jak já
U
s
Milkem celým
slav
ským svtem
Ladogy jsme dnes, ped douptem Vavle, na Kpiastu vyhlídkách. Zítra u pi kytkách Olympu, neb v Cechách s epoetem
akon
Odtud jdeme kde Eaniberk, Retra,
•
Sviata lipa, zámek Sklabinský, litin pak velikánské Petra;
K
Toru, kde jsou kosti Kopemika, Prahy Dnpru, chobot Chvalinský. Zrin,
Pla
—
to vše
rázem v oku zniká.
146.
Nasytivše oi,
Máme
s
kam te?
radu
Mílkem plnou rozpak,
A
v tom, jako vodi, s oblak Pikvitne k nám Radhost od západu
Bh
ten vedl nejpiT pes zahradu Konileskou nohy divák, Potom do okolí Hanák, Naposledy k nimm Velehradu
Zatím Milek vtrošatý ekne Pojme ješt slyšet šalmaji Valach a zpvy jejich pkné :
Uzevše pak Tatru
vinorodou,
Pokraovali jsme k Dimaji Dále cestou naši zemovodou.
:
;
ZPV
tetí.
DUNAJ.
163 1.
se valn srdci mému Pisn zlatorýmé vylité, Když se k místu tomu bližite, Kde sloup slávy stkvi se Sobieskému:
Nyní že
A
všemu svtu kesanskému, i Mekce hlásíte, Zvlášt ped oima držíte jej
Starabulu
Šprev
nevdnému
tam, tu Istru
Korouhvi pak, kterou syn ten Slá\y Msíci vzav kíži vnoval, Tento nápis neste do Varšavy:
„O^by celá Europa to znala. Že ji trn ten nkdy retoval, Který ona potom stroskotala." 2. to za div nad Dunajem vstává, Jest to asnad Ki-iván rohatý. ili Lomnice štít lednatý,
Co
Cíli
Matiy hromojizvá hlava?
i Jihik ptactva po obloze plává, i snad Babel zkíšen proklatý ? Ne, to
Dvín umí
Nešastného Zticha,
Pej
skalnatý.
sídlo Kostislava!
eko, nes mou
lodi slinou,
se podívati poutníku
Dobe
na
Ženám ke
tu pevnost
cti,
mužm
Stojíš zde, ty velký
Slavské
síly,
než
i
nebetynou k hanebnosti pomníku
nesvornosti
154 3.
Tatranskou když Betislavu zíme, Veer stíny s}^al v pírod, Tu bou vlny metá do lod, Ano Milek unavený díme
Toneme, hej proci Pobratime Tak dím v strachu jemu lahod, !
!
On vstav za ruku mne po vod Vede, až se behu dopíclime: Sofrv^a
Šli
V
že den odkryl noci roušku,
jsme nejprv esko-Slovenskou tomto
mst
Pak jsme oi Pásli, jenž
tyi
V
navštíviti Cruscu:
Tati-ou révovlasou
mou
duši mládenskou zde krásou.
léta šlechtila
lesku rosou zperleného jitra, listošeptých hájkv shovoru, Sli jsme, ano v našem obzoru Rozvine se staré msto Nitra;
V
Já hned, bolest zniklou v srdci pitra. Kráím spšn onu na horu, Která svatá sluje Soboru Zhubenému cizím hostem zchytra:
A
tu skal jsme velkých nanosili, Potom oltá podlé obadu Staroslav z nich jsme vystavih;
ohe
rozžal, já pak viuo, klasy v obt nakladu, Ze ten zápal šíe u^idiuo.
Mílek
Med a
155
Slavský národ rovným se mi zdává
Pokojnému
býti potoku.
Který ve zdlouhavém pokroku, Ale siln k cíli svému plává: Jestli
hory v bhu nalézává, rovinami po boku, ráje tvoí v homoku, tiché požehnání dává:
Tee A tu
Mstm
Naproti pak jiní národové Jsou zas valným proudm podobní, Teskem, pleskem cesty troucím nnvé:
Než když zmiznou vlny
jejich
mutné
Ach tu po nich lidé chudobní, Louky bahna, a vsi rumy smutné 6.
Mnohé ovšem ješt práce naše Jsou, a duch k nim teba Alkejský musí padnout Nemj ský, Který vraždy v národu nám páše:
Tu
lev
Tamto vepe a Proti
ei
kaše
pes, co se
naší, zlolejský
Tu had má
Tam
sfat býti Lernejský. chlév dlužno istit Augiáše:
Neštifme se však
tch
Herkulovýcli
Skutk, asto sama
velikost
Pedsevzetí, dodává
sil
nových;
Ani nade štstím nezoufejme,
K Tate
i
hor slavských všelikost
Peložíme, jenom \1ru
mjme
I
:
156
Ó
by, dim,
když duch mj tak slavšti kmenové
se choulil,
Naši rzni
Byli zlato, stíbro, kovové, Já bych ze všech jednu sochu
ulil:
Rusko bych sem v jeji hlaMi skulil. Dhk pak byli by^ v ní Lechové,
Ramena a ruky Cechové, Srbsko bych sem ve
dv
nohy plil
Menší v^e, Vindy, Lužic dvoje, Horvat kmen. Slez, Slovák; Roztopil bych v odní a zbroje;
Ped
tou modlou klekati
by mohla
oblak krokem svým by zemi
Celá Evropa, anf Vyšší,
pohla.
Ony
kraje, kde jsem s neprospchem Pokoj srdce prohrál s nadji,
Všudy ped mou Domy, vršky i s
cestou kráejí, luk jejich dechem;
Besídka i zídlo pod oechem. Zahrádka, kde kvítky pyšnji.
Chrám
K Než
i
vže
hálce krytá i
Na
truchle
ode veejí
betany
a
zámk onch
mechem rumy,
nichž Kazi^lav vyryly sob nápis nerozumy;
Vný
I ta
eka,
Jejíž vlny
divé
Ona krotí, aby nezmyly S híchem dávným snad
i
cnosti živé.
167 9.
Hory, hory, slyšte hory skahié, Vstupte vrstvou hora na horu.
Stavjte mi ehik v prostoru, níž bych uzel ouo srdce dálné: Hory, hory, slyšte hory skalné!
Z
eky, eky, slyšte eky valné, Dív než jdete v moe oboru, Slitujte se, neste likoru.
Neste Ji tam tyto slzy kalné
eky, eky,
Pro
slyšte
eky
valné!
vjte k Ní mé vzdechy vjte vtrové, Rozdujte své lkaním mojíni spchy: Pro jste ztichly, vjte k Ní mé vzdechy jste ztichly,
Z dálky
této,
Zchvate mne k
Ní, aneb bžte pro Ni už sami tajní duchové, Nech bou, a tma, a sti'ach kroky honí, Zchvate mne k Ní , aneb bžte pro Ni.
Bu
10.
Ani oudol Tater tchto tichá Kolem hradbou chlum vnená.
Chlum,
jejichž hlava zelená
V oblak
se a
hvzd
Ani Pison, jehož v
cesty míchá
Eufi-at spichá
Voda ze žil zlatých prýšténá. Ani šáva v léné vaená Díln, kde sám Vulkán ohe dmýchá Nic mne ped mou nemž skrýti strastí. Nic mým nedá prsm ochlady. Není v svt pro mé rány masti;
Co jsou Tempe, vzav jim Nymfek zjevy? Bez pastýek co jsou Arkády ? Co jsou ráje, v kterých není Evy?
168 11.
Tu jsem nkdy prvou cítil radost Zái Tater spativ zardlou, Tu všem vinšm pisni veselou Každá louka uinila Nyní žravou v
zadost:
nosím žádost, nesmlou. Ach, kdo by mi onu zmizelou Mohl ješt na^Tátiti mladost? Vlastni žel
srdci
svj
lkáti
Srdce samo dává vcem barvu, Smíchy klade na rty starob, Na tvá mladi plá a šedin larvu:
Ono
na-
máj
mní
nahý
leden.
Snáší stohy zlata chudob, A má, kde chce, peklo aneb Eden. 12.
Na
hor chlumy, na nej\yšších ela Skaliu lezu -ped svou nesnázi, Z k spádm, z hlubin na srazy, Jako srna stelcem ovdovlá;
beh
Však mne
i
tam
ti-aplivého
smlá
MUka
ruka ješt sprovází, Prstem chytiým lííc obrazy,
Jak by Ona
ped oima chvla:
se, zbhu šalný. vzdorn koucí Kráím na kraj píkré strminy, Tu t, tu vás vrhu adra žhoucí!
Klid
už padám kleje lidi, bohy, Anf, ó dive! v lnu roviny Stát se najdu, nem^aziv nohy.
Už
169 13.
Rcete ženci, co tam se srpeóky
Klásky v poli žnete hebounké Zdaž jste jedné hezké hezounké S vncem zlatým neuzeli žneky? Pastýové, kteí na kopeky Ovce vyvádíte blounké Zdaž jste jedné hezké hezounké Nevidli nkde pastýeky? :
Asnad vy
jste drozdi, holubinky,
Skály, zídla,
kové
rozvití,
Slyšeli hlas oné krásné
Pinky?
Šetiteli lkáni lásky cnostné. Povzte mi kde je k najiti.
Zahanbíte losy nelítostné! 14.
t
Ó, co by
Vazby v
srdce této
hntné
svt
Již jsi sto
ješt zbavilo. mil posud nosilo,
K
zpvným
Tati-ám
Jako ptáe, když
se
ode Sály kvtné?
v ošemetné
Pvuky pacholete chytilo,
By Nit
se do
mu
povtí
vzdálilo,
všudy kídla
drží letné:
Do tmy hor se, mezi hvzdy kryji, Honem bžím, lezu potichu, Všudy
A bych
zníti
byl
i
etz
u noh iji;
vyrván tomu lovu, tu ješt pohíchu
Co pak? ach Sel bych sám
!
se pivázati znovu.
160 15.
V meziií Švárné
tom, kde rozložilo
msteko
se Mošovce,
V dávnosti prý sluly Snášovce, Tam mi nebe vlast mou vyznailo;
V
horní stran jeho nasadilo Pirození buí, jalovce, V dolní role a pstré pokrovce
Luk
Tam
i
kutin trávných rozšíilo:
jsem spatil svt,
se v
Mai
hrával,
Vodu ze studn pil Královské, Z Tlusté cit a z Drinku krásu Kraj ten I lid,
Že
s
mstem tak se Milku zpvy venkovké.
ssával líbil,
hry a
mu vnou est
a lásku
slíbil.
1(3.
Zlatokídlec ten a jeho stely
Tak též poal se tu líbiti Kráskám Turanským, že Silou jej a zadržeti
lapiti
chtly
se bránil, ony radu mly šecky spolu co tu initi, Pak šly velikou sí uviti, Kterou nade Turcem rozestely:
Když \
Žárm noním mrakem, Od Budiše k horám Siianským Zakryly kraj celý kvtným sakem:
Ode Lišce k
Ale Mílek rozumu se chyt. Ušel Dupnou k stranám Trenanským, A tak minul Didonek tch sít.
^
161 17.
Kdo
cti
národ, všeho
rád všímá,
si
Co mu národ v pam uvodí, Ves, kde muž se veliíý narodí,
Hrob, jenž drahé kosti v
sob tímá;
Proto i mne od Beskyd pímá Cesta ku Dunaji sprovodí. Na jehož se pravém nachodí Behu mnoho, co cit Sláva jímá
Váhem tedy beze dlení Do Rábských jsme armot vrazili,
Ki*ásným
Dobrovského místa narození;
A
tu vroucí, já i lásky bže. Dík jsme osad té inili. Že nám dala na svt toho muže.
18.
Když pak lodka naše
idyllickým
Dunajem zas dále pospíchá. Dohoníme tu Lva Jindicha S Pibyslavem králem Obodritským Onen kál se a kryl za poutnickým Spolkem do žín a kožicha, AJe tento hned se pimíchá Jako Slav
„Kde
knám
srdcem nepokiytským
jste se tu vzali
a
kam
jdete?"
Tak my, a on: „Pan Lev podávil Mnoho Slav, te jej vina hnte Pokoje víc v celém Sasku nemá. Proto cestu tuto vypravil Pro odpustky do Jeruzaléma." KoUárovy
spisy
L
1-t
162 19.
Padni na zem koleno, hle brána
Msta
toho
stojí
ped
námi,
nmž nkdy
nohami Vojtch kráel, kázav Krista Pána; Svatými v
vylil Slav ten na Štpána Krále biskupskými nikami. Tu jím pohanská tma s modlami Maarského lidu rozehnána:
Tu kest
Ostihome! aspo ty
u
nyni
Vdnosti Ud tento svedený K synm dárc toho dobrodiní, Vzácnjšího než jsou dýn Matry, Než jest Taty mi-amor ervený, Xež jest vino, zlato celé Tatry! 20.
Zlatohivé novou nastoupiti Kon Phoeba šli dne okliku. Když se dále mému vozníku Do oné vsi líbí odplaviti.
Kterou nelze Slavm vysloviti,. Urom v maarském zní jazyku. Jehož význam v našem slovníku
Pelynk Zdaleka
Zpvu Znla
se
mže
tlumoiti
jedné kaple krásné. harmonie mistrovná v naší ei libohlasné už, z
Neb tam ruská knžna odpoívá,
Jménem Alexandra
Cho
pak
její
Pavlovna,
mladou smrt
tu zpívá.
16a 21.
pišli do Budína, práv našli v pevnosti,
Když sme
Rumy chrámu
V kterých hrob a v kvetu mladosti Kostlivec byl o královské sláv: stk-vi hlav, kryly kmentu skvostnosti, Lidé z daleka i z bhzkosti Hádali se, kdo to, nelaskav:
Perlovec se na jeho
Tlo
Než ty pe tak Milek porozvázal: Že chrám Zikmunda jest svatého, Jeroným kde Pražský nkdy kázal;
Tlo pak
že
Kunhuta
jest naše
Z Podbrad, ki-ev Jií slavného, eška, a cho krále Matiáše. 22.
Od Dunaje pišlo v bhu pímém Cestu k Balatonu konati, Pylades
mj uml
Rozkošnou
dlati
rozmarem a šprýmem!
ji
Ale když sme stáli ped Vesprýmem Tak se prudce zaal hnvati. to msto Deštm stel
Že
hrozil zdrúzhati
svých,
plamenem a dýmem:
Odkud k hnvu píinu, dim, bereš ? Ha! rce, kde trn krále Slavského Stál,
te
stojí
pro Slarry tam dereš!
vsi a vládce dom, Perune, ty z nebe svatého, Ci už nemáš blesk víc a hrom?
Dárce jména
11*
1^ 23.
Kikáte mi: „že to zákou káže By Slav v Uhích svou pochoval!" Dobe, než kdože jej ukoval ? Lidé! i to \íce než váže?
e
Bh
Zákon
boží
národm všem
záže
Mír a spravedlivost zvstoval,
A to, aby každý miloval Mastní jazyk nade všecko dráže: Mžli lidská božskou, asná vnou, Konená, le s pýchou neslušnou, Promniti vli nekonenou"?
A
co tvor víc milovat má skumný, vlast malou, mrtvou, bezdušnou, ili národ velký, živý, umný?
i
24.
Bože! Bože! který dobe mínil Veždy s národy si všechnmi: Ach už nikdo není na zemi,
Kdoby Slavm
Kde jsem Všudy
chodil,
veselost
spravedlivost inil!
náek bratr mé duše mi,
stínil
O ty soudce nade soudcemi národ zvinil? Prosím: cože tak
mj
Kjvda
mu, velká kivda dje, se a zármutu Našemu svt rouhá aneb smje; se
Žalobám pak
Aspoi v tom nech moudrost tvá mi Kdo zde heší? i kdo kivdu tu Dlá? i kdo tuto kivdu cítí?
s\iti;
25.
Zavzni ješt zvuky slavjanskými Masti Privinova spanilá, Vlasti Kocelova, zuhilá Už ach! nade behy BlatonskVTiii hrad onen zase s pedky svými svatyn ta ožila, v Kterou nkdy ruka svtila
By
A
nm
ády kesanskými:
Methodova Vezmi,
kraji,
i
mne v lno
svoje,
A
vy lázn jeho povstné Zmýte ze mne všecky strasti moje:
Obzvlášt ty rány
bolestné.
Které jedna Sála duši mojí Zpsobila, necha druhá hojí. 26.
Letem, jakým na rejdištBi ritan Sotvy 8 konm bží ve cvale, Ode Blatona se oddále Letl Mílek se mnou do Korvtan:
v širém poli slavn vítán Jeden sedlák sed na skále, S pompou jako sluší na krále, Ped ním kníže, jemuž zákon ítán:
Tti byl
Tento nejen rolnickým byl šatem Odn, než i dostal poliek, Dív než uzel na trnu se zlatém:
A
to proto,
aby kníže
znalo.
se panovnických stoliek Právo, vládcm z rukou lidu dalo.
Že
166 27.
Jak je vjknu, pi spatení tebe Blehrade, msto slaveuské, Jak je vyknu tyto vlastensk City, které matou samy sebe?
Co
ti
dalo nejdražšího nebe,
e,
Národ, To vše
zem, krásy panenské,
Turk plém
Jako Dunaj
vojenské,
tuto Sáva,
stebe:
Tuto Sávu, nad niž z jedné sti-any Já zde stojím, ano na di-uhé Bi snad plete Baša na kesany; Ale trp jen švihy toho bie, Pijde Vila v asy nedlouhé. Pijde Šarac Marka Kralevie! 28.
tam nad oukazem Novým, Míle ke volalo,
Podiv, podiv se
mn
Hledím, a aj srdce hýbalo Hrzou se a kosti tásly mrazem;
Dvoje muž, Slav a Turek na zem S pevysoké vže padalo, Náruí tam toho, mykalo Tímto tuto hnvn celým srazem
Kdo
A
za
sebe obtuje? mé cesty zprávího, on takto vc mi vysvtluje: to
Ptám
Dugovi
a
se já
jest rek ten s myslí
Turka mee,
Koský
ackou,
sadit chtícího
ocas na
vž
Blehradskou.
167 29.
Ješté
ouel dávno pstovaný
Ml
bych, ale cesta nerovná tam, kde ona královna Všech hor našich Athos prokoj3aný; Jiti
Tam, kde chová poklad nepebraný Slavských rukopis knihoMia, Splni,
eknu
slova povlovná, slaný!
Tuto žádost Milku ke
mn
Neradno te, povi, ku maasm se Mahomedskýni blížiti, Nechejme to píznivjším
Tm
asm
;
Ale tak moc povýšil mi zranou.
Že sem celou mohl spatiti Zde tu Horu Svatou nadoblanou. 30.
A
tu když mi všecko dokonale Ukázal mj vdce malouký, Drželi jsme spolu rozlouky. Aby každý sám už kráel dále;
Já jsem diky pipojené k chvále
mn
nauky, Jemu vzdával, on Potom vzav jej oblak lehouký K Slávy dcee nesl k srbské Sále:
Mn
byl Mentor on a Cierone, Ciisbeo Jí, a poštáík Obma nám v lásce bezouhonné;
Já ^ pak lásky i cest po rozkoší Sel jsem mstem, kde náš Šafaík Bydlí, plakat los
mj
ku Rákoši.
168 31.
Jaké barvy! jaké Krášleji vás
spanilosti
behy
ozdobné,
Samé modré, nžné, pedroííné Nexabudky vidím vkol rošti; Ach, já znám tam v kruté dalckosti Oi docela vám podobné, Utište
mé kvle
žalobné,
Posilujte srdce ve stálosti!
O bych jsem Tam k Ní Od
vás kvítky nebeoké pesaditi v stavu byl^ Rákose k Sále stíbrotoké;
Jen by ste Ji jméno ekly vaše, Znala by, že sice pohubil, Nezniil však osud svazky naše. 32.
Pj
svou píse celým ovrbeným Rákosem, ty hustém ve kiku Skrytý, zlatoústý slavíku, nocí
Pod veerem jasnou
Díve to zpv hlasem
tmným;
sladce
chvným
Po všech souzvuností ebíku, A pak žalmuj, Lady eníku Ty i jara, se mnou zarmouceným Prvou píse oné Svatopluka
Bitv obtujme krvavé, Jejíž
svdkem
potok ten a louka;
Druhou píse plame nad samotou Mou, po ztrát družky laskavé, Tetí nade Slav nejednotou.
.
33.
Nnže tedy Slováci už spíte, Skorof bude vašem po kmenu, Nebo, jak by házel na stnu Hrách, slov matky Slávy neslyšíte; Vzdlanjší! po cizotáeh mite, Važte nad manželku kubnu, Kazatelé lidu promnu Jazyka, ne mrav v uši !
lite:
Spisatelé! rozmnožujte híchy,
Na spojení Zmate
e
s i
echy
repcite.
národ z hloupé pýchy!
Než, když nebe k pomst tato vaše Nekajíenost zažhne, nercite Potom, že jste byli bez Jonáše. 34.
Dunaji I
ty
!
Pro
V
si
cizí
i
všech
tok
kníže,
Slav dde nádherný
všech
zniku své. nu nevrný, vlny hríže?
moe pkné
Vleli t, nežli Osman, víže isté lásky osud mizerný, Obraf zpátkem bh svj stíbrný,
A
nes k
Chcešli
Vz,
cíli
sob
slzy tyto blíže
chvály
vnce
plésti.
že není menši oslava
Slzu jednu a sto lodí nésti:
Však
Tu
i
ti
Tam
zisk
t
eká, nejen
chvála,
jako bratru Vltava, jak choti v náru padne Sála.
16»
170 35. <
Podnt ducha tam mne jiti trápil, Kde byt mají krásné umny, Abych, najda jejich prameny, Na Parnasu moudrosti se napil;
Smle na
chlum nejvyšší jsem kvapil Kozpjatými v tužb rameny,
Ano
jinou, místo Mudeny, Zaslepenec bohyni sem lapil:
Tak se kára lidská drzost sama, Když se rozum toulá v zánebí. Nohy blízká pohlcuje jáma; Proto radím, zvlášt v mladém stavu. Že týž pozor dáti potebí Na své srdce jako na svou hla^vu. 36.
Sem tam bloud v zeli pehlubokém, Kde mne vedou kové klikatí, Nech
se lístek stromu zaklátí,
V outk
A
prchnu chybným, plach^Tu krokem
však opt, jak když po divokém Vichru slunce horu ozlatí, V slast se trpkou smutek obrátí. Stojím, blednu,
Jenom plá mi
adra
bol
mj
vlaže
okem:
hojí strastn^
Tchou
pátel roste bemeno, Sen nme nezná, jídlo sob hnusím;
O
behu šastný! v bUzku míti souzeno, Co já v dálce oplakávat musím. ty kraji! ó ty
Vám
to
j
í \
*
171 37.
V
tužby chvatu kídla k letm beru ní po široké prostoe,
Tam k Když
se slunce louí na hoe ruky vedou noci dceru
A hvzd
Neho^i však osud
Dálky
mému
péru,
pispoe svou pes moe
stokrát více
Nežli tomu, jenž
Každononé navštvoval Heru: Jeden
než
cíl,
rznou máme cestii z Abydu
Leande, noc tob Dosti, a
mn
týdne málo k Sestu;
Tvému tam jen mkkolomné stály Na pekážce vlny poklidu, Mému tvrdé Krkonoš skály. 38.
Z Kapu
Lo
Vír
perly, z Chili nese
ji shlti
Cože kupec
Zchop
kovy
a šastné plachty rozvíže, portu nejblíže. litým poví?
bohm
se z Nicu, trn si rozbi nový. se vydej za knize,
Svtu pl
Pak slož berlu, z hrdé Paíže Táhni až tam kdesi na ostrovy když se ku tak vzácné tichá Ztrát nkdy slza pipojí, Spatná mužnost, v nížto necit, pýcha!
Netaj,
I
nm
kdo by tedy radost \Tátil, Co mne v svt živa ukojí? Vy jen lo, trn, já sem srdce
ztratil.
172
39*
Nikdy bych sem nebyl vil tomu,
Jakým láska divm nauí, Ona hvzdám státi porouí, Duchy kísí, tupí stely hromu
Ee
nmým
dá ratolestem stromu, Skalin svazky tuhé rozlouí, Tigry krotí její náruí, Smíchy k plái a plá vede k Momu:
I
mne
láska mnoho nauila, Ach, že dvoj no o tom souditi, Zda i diky za to zasloužila:
Život štstím v žalost vrhla
Ducha nauila Srdce
lkáti
mlkým.
básniti,
nad národem velkým. 40.
jako nkdy v štstí, Pítel v trýzni tchou pispje. Jenž by kleslé kísil nadje. Smích a žerty míchal do neestí
O kýž aspo,
Nic, jen jedno pout
mi píkrou
klestí,
Tím
jen srdce tytýž okeje Jako poup, když je šlépje Slunce shntly. Nymfa zase psti:
Ty hro sladká zvuk melodických, Vy mých cit truchlých nádoby. Dítky nebe skryté v slovich lidských
Bez vás sotvy
Dvou Bez
zlých
vás,
Izelo
by mi tísn
boh
nésti poroby.
tetím dané bohem, písn.
173 «
41.
Pítomna jsou vždy mi všecka milá Místa kraje toho drahého, Kde jsme našli jeden druhého, Kde mne stetla, kde se rozlouila;
Ona louka v
háji ušlechtilá,
Motýla kde jala krásného, Ona jeskynéka Gutheho Co nás v dešti na procházce skryla:
Ten beh strážný, kde Ten ke co Jí, když
Eže
Ji
sniek
si
na vének
bavil,
brala, prstík pokrvavil;
Každý
strom, kvt, kterého se dotkla. Posud znám, ba i ten kameuek, Kde se jednou nožka Její potkla.
42.
Ona
lípa,
kde jsme mnohé ráno,
Mnohý veer krásný Ona lávka pod ní v
Tam
jsou ješt,
Jak tam nemá
probdli, jeteli
tmf
bohm
Ji zíti
páno:
býti lkáno,
se proti sob opeli, co jeden srdci udlí.
Kde
A
Vzdorou jiných stromm bývá dá co
A
však blaze, kdo se voln vyhne Tam, kde nebe válí se zemí,
V
tísni jich
kdo upadlého zdvihne v
Ticho tedy ztrátolkavé zpvy. Snáze trachlý náek onmi, Krotkost mírni samých boh hnvy.
174 43.
Vším tím
co jest zemské pohrdaje své kryje starek šediny, hl, knihu, kíž a hodiny,
V pouš Vzav Budku
splete,
šalbám svta
laje
Télo svadlé, Boha v srdci maje, V zahradence pstí kvtiny,
Chudým Divy
radí, vitá hrdiny.
tropí,
pak jde v nebes kraje:
Tak
hle starcm peje vírou zpjatým, Ant už tuším lásky zlatým Nebe páti naskrz ustydlo;
vkm
stín mé bydlo chladný, Papír listí, slzy ernidlo. Posel vtry, a host Mílek zrádný.
Já nic nemám,
44.
Pus
už mimo sebe tyto pée, Doufej siln ješt radji,
Damoklesova že odchvji Od hlavy pád vlasovisný mee; Pták se asto vysvobodí z lée, Poutník bludný najde koleji, I ty kochej se v té nadji Co se vlee, že to neutee! Jen ta, co ji svdomí zlé kousá, Láska, zasloužila Závise, Mazepy los, aneb Telafousa;
Naše láska istjší jest zlata. Dojdeš hohdá cíle nejspíše. Louení se ješt není ztráta.
175 45.
Záe
zlatá stkví se
Orel v modro
nad východem, ze šera,
letí
Labu dlí veslem jezera, K \TŠkm plese beran s mladým
plodem;
Slavik budí dnižku písn svodem, Z kvítk blýská rosy nádhera. Už i lovk, úzké rozpera
Dvée
A
vše
lžka, ticho mší chodem;
vkol ztesa
Verejška
Jme
i
se vítat
O! kdyže
z
mysli tíže
staré lopoty.
nové svtla kníže:
mn
jitro ono svitne. Které zplaší tyto mrákoty, Zplaší pée žravé, neodbytné.
46.
Ráno vasn, co jen zmiznon svodní Snové o Ní píštím jitenky. Bývají mé prvé myšlénky: Pij dli dnes aspo psaní od Ní?
Pak
chvil ísla, dlouhých jako sto dní,
A
mil ítám ode milenky. Až když msíc patí v studénky, Žel, dnem sklamán, oi rozpovodní:
Pro pak svt
si
štstí mladých
lidí,
Ach, pro lásky více nešetí, Která život dává, krášlí, ídí!
Kdybych mohl, sám bych zlaté mosty Od hor k horám zdlal v povtí. Aby láska zvláštní mla posty.
176 47.
Hrzou
puzen nezkrocenou temné jdu a doliuv, Dlim, zas prclmu jako Eiinny Zlé když vinu ohobiem ženou;
V
tiižby
lesy
Zemdlen, játra chladnou zidla pnou Hasim klesna v šastné byliny, Skrýš nocleh, kde lkám piéiny Strasti, lyrou želem nastnmnou:
mj
Já jsem snad jen abych úpl stvoen.
Však
By
schni, jen schni žiti
slib
splnn
mého koen,
spíš a žel byl
zmoen
Mj
se dobe istý, krásný kvtu Já jdu pedkem, Mino, piti Lethu, Bych tam lépe porozuml svtu.
48.
O by aspo
spise
zapomnlo
Srdce ra vše Její oki-asy, Na blesk oi, na rt ohlasy,
Snad by ješt jednou ozdravlo
Jina by
te
pozor na se mlo,
bohem zápasy, Radji by Tater úžasy, A strach poušti nežli lásku plo: Aniž vedlo
Ach
s
to ale nelze srdci
mému.
A
však blud jest po Xí l^ažiti. Bez nadje láti losu svému:
Zapomenout!
Radji
chci
ne, to
vn
Volím nemoc
možná
není,
toužiti,
nežli ozdraveni.
17T 49.
Neste Ji tam tyto city velé Tichomluvné noní soumraky, Rcite šeptem lkavým, kteraký Vedou boj v nich pée, tužby, žele
Nes Ji msic, neste hvzdy skvlé Plamen zde jak v blízku jednaký, Rcite mlelivé oblaky,
Že jsem a vždy budu Jejim
eky,
Rcite
cele;
echo, skály nahé.
Jak nic nezná mlmit jiného Jazyk mj než jméno její drahé: I
vy vtry
letu vonného, Vdechnítež Jí, jako ve dne, v noci^ Jen Ji myslí vše mé duše moci.
50.
Jak se jitro oknem tímto vkrádá, Bleskem hry sn ranních pokaze, Tys, ó milý, krásný obraze! Prvý pedmt, jenž mi v oi padá
Tu hned
V
Kde
V
starou srdce tužbou strádá,
opt vzím
oné
povaze.
nesnáze
svár, pokoj, slast a
dobu jednu srdce jedno bádá
Onaté
to
vzdychám šeptem lkavým,
!
Ona to a v tomto mámení Líbám jej, s nim smlouvám !
Až pak zatim
slunce
záe
se a
bavím
zlatá
Obraz v úkaz jasný promní.
Jemuž
slouží s
Kollárovy spisy
I.
Mílkem
Andlat 1«
178 51.
O
zbytky mého pádu. zlatem ryzým protkaná, Hodná, aby byla zpívána Popem neb tím, co pl Iliadu;
vy
di-ahé
Kade
mi za ni hvzdy, romia ádu, Dávej palác, berly Sultána, Nedal bych t, stokrát zlíbaná Památko, ne za pl svta vládu
Slib
Dokud tlue, drž jen ástkou krásy cvi
:
srdce klíem, je krásami
Zhrdati a slibolomným chtíem;
A
mj
když jednou prach
vtry schvjí,
Ty tam Kde
zmizni mezi hvzdami, se vlasy Berenice skvjí. 52.
pak jest mi ze zábavek Jméno dávat vlásku každému. Jednomu dím Zlatoš, druhému Hedbávníek, Outloii, Krasihlávek;
Nejmilší
Oitch jsem
tomu, Žertohravek,
Kvtovoii dal název sedmému, Krotiplá a IVIilhost jinému. Sálorostek zas a Srboslávek
Dvanáctý mi sluje Množiželem, Ten jsem Sti-ažislibem pokestil, Slzovabem, Libkem, Mukodlem: celou, nevím i bych moil, bych sebe více oštéstil,
Tak jsem
i
Z kadee
té
rodinu
si
stvoil.
179 53.
Táhni,
kam t hvzdy
Nastup
zovou, brate! cestu života,
mužn
Kde
té koli
Týž
bu
osud zamotá, Bohu, sob, pýše, cháte
ohnm
spate, Miluj vlast, a horli Kde by pravdu polkla mrákota, Hlasem, který skály ztroskotá. Slovanství kaž Iduché
vkol Tate
Mne nech
zatím v hájích, po oudoh. sladkými. Bloudícího s ticliým srdce trudem;
Mezi
I
zpvy koAiu
mn
nebe osudilu rolí. Tu, bych válku s úádry vlastními Veda, Dunaj množil oí proudem.
Brate, nesly.š hlasu závistníkn K han pedk našich drzího,
my máme z kmene vlastního Muž, kterým sluší est a dika; I
Kdo má nade Petra panovníka, Aneb Sáma vdce vyššího '?
My
jsme
Nmcm A
dali
Uhrm
Husa,
Zriniho,
Vlachm
Koperníka
krev jsou z krve naší. sotvy zddili Jejich jméno, soused ástku blažší sto jiných
A pak my jsme
Tak svt iní asto jako dti, Do studnice, z níž se napily, Házejíce kamení a smeti.
12*
180 55. zoufat, když se proti tob, Brate, šklebí závist trkavá. Kdo se, pravdu háje, obává.
Nechtj
Ten
ji
škodí nejsa vrn;ý^m
Pravda nezná
sob
ustoupiti zlob.
Kdo jí laje, ten ji zastává, Ke cti jsou jí slova rouhavá. Blud a šalba hlupc ku ozdob: jest co cedry na Libanu, jenž na ni dují vtrové. Jen víc šíí vonnou její manu;
Pravda Ti,
me
jest, nádra hory, její Srdce mramor, ruky sloupové. Paty rokle k pošlapání vzdory.
Jazyk
56.
Pouhý nehích ješt k chrámu
•
cnosti
Nijakž nenáleží skvoucímu. On jen peklu ujde žhoucímu, Ale v nebi nemá iiastnosti;
Tu
má
i kámen, z lenivosti neinívá bližnímu, Máli ale proto k božímu Blížiti se trnu práva dosti ?
cnost
Též
zle
lovk
loupí, jestli nerozdává. Nemluvili pravdu, zloeí. Zloincem se neinním stává
On
jen tolik platí kolik dlá, se tedy hnilost loví
Když
Cnosti bojí,
pro
je
k
híchm smlá?
181 67.
Do
zlých
as,
Bh
to s
nebe vidí!
Naše živobytí upadlo,
Až se strašné jejich Ruka oím odekrýti Zmatek toí Duch má
krajin
zrcadlo stydí;
bh
i
lidi,
záATat, srdce uvadlo,
Ba, ó nové svta divadlo Sám už sebe rozimi nenávidí: I
Se svobodou válí nesvoboda, Pravda sluje nyní neštstí, A cnost edne jako stará móda
;
Nejhorší pak ta jest chyba vku. cítí osten bolestí, Že, Nemoc taji a smích iní z léku.
a
58.
Sám jsem nkdy
myslil, že už svému Losu vzdorovati nebudu, Ani odpor klásti osudu. Jenž mj národ tlaí, ohromnému;
Svt
se pedce nehne k vli tvému Asnad marnivému peludu, A kdo mže íici bez studu: Toto ui! Bohu všemoudrému?
Než jak hada chraií se této hnilé Nízkých mudrlant podušk}" Každý, kdo má srdce ušlechtilé
Bh, když bhu svta Nepromnil duše na
cíle
znail,
služky, Ale právo dcer jim dáti ráil.
182 69.
Brate tob nechci zamleti
V dvrné
to srdce prostot,
Že já mnoho jsem nž v život Pro svj národ musel vytrpti Nechci však to nosit na pamti. Ani láti zlostné holot, Aniž lituji v té trampot Nejkrásnjší vk mj strávivšeti Životy dva dej mi, srdce voli Oba za Slá\ii složiti, Ale jedna vc mne velmi bolí
Že jsme Ze to
hlas jen v poušti volající,
náš nezná cítiti. Zotroilý jsa a nedbající. lid
60.
Nejedenkrát Mysli
mé
vru tak se zdálo a srdci bolnému,
Jak by ku otroctví vnému. Všechny Slav}" nebe odhodlalo
;
Tak je duší samostatných málo, Tak se chladn mají ke svému, Tak se píilepují k cizému, Jak by vlastních
sil
jim chybovalo
Nejvíc pak to rozhouje žele. Ze lid náš v tom manství ubohém Kižuje sám i své spasitele:
V
zoufání jen to zve k z toho
Kdo dá poet My,
i
víe nové,
ped Bohem,
naši zoti-oitelové ?
—
183 61.
Kolikráte myslím o tom
našem
Národu a jeho velkosti, Ale na zlomky a drobnosti Rozervané zhoubným satanášem
Pod knižetem, carem, králem, bašem Žijícím co kaluž, v temnosti,
Veždy, duchem plným žalosti, Volám takto za Izaiášem:
„Rozmnožil
si národ tento, Pane, Ale nezveliils veselí!" A v tom slza z oka mého kane
Nebo všeho svta zloeenství
Na
velký se národ schumelí, Nepomkneli dále lovenstva. 62.
Stokráte
sem
mluvil,
te
už
kiím
K vám
o rozkydaní Slavové
Bume Bume
celek a ne drobtové. aneb všecko, aneb niím
Národem vás zovou holubicím, Než aj holuby jsou takové. Ze I
milují hejno spolkové,
vám
tedy vlastnost tuto žiím
Slavové, vy národ zlomkovitý! Síly sjednocené dlají. Než proud mlkne a schne roztoitý; Slavové, vy národ mnohohlavý! Moudí horší smrti neznají. Než jest život hnilý, pražný, tmavý.
164 63. Vitej pišlá z dálky laštoviko
V krajích tchto slunkem zjaených, Osa zdné z hmotu míšených Nad mým oknem své zas obydlíko; Ale prvé zle sem na maliko, Kci mi bh svých let zkušených, vzdálených Zdaž i z tch Povst neseš aneb znameniko V
mn
„I
beh
mne kídla tamo Abych
div ten
nesla chtivá,
sama
-vidla,
Jehož ki'ásu celé ptactvo
zpívá-,
Než ach
blízkost smysly jala teskem, Poselst\i mi páti nechtla
áka
skutku pevýšená bleskem." 64.
Na
písn prozpvujte. k vncm dar májových, by hnila radost v oko^'ích:
Stojí
ješt Tokaj,
Teselosti Sneste
Cíše nebi
Zpv Dík
zujte!
k
chvále naplíiujte, v stínech sti'omových, beh mlu\i, aneb ve kovích se ozve, srdcem ilým stjte!
Ho\i:e
Kde
pée
jest,
oudm
radost istá, bohulibý.
Necht bratí onch námitek. Ze mé rad vlastní píklad chybí:
Mne cit blaží jestli skutek mizí, Na podíl se zmnil užitek, Radost v radost nad radostí
cizí.
185 65.
Jako smutn
lesní
holub úpí
Po širokých vkol
Když ho
dolinách,
skrytý v nebe
modinách
Jestáb chvatem družky vrné zloupí
Na
vrch dubu nejvyššího vstoupí, Volá pi rozsedlých skaliuách, K hnízdu letí, anf ho v ko vinách K vtší strasti zmámil ohlas tupý
:
já rovn opuštný kvílím, Od Dunaje k pouštm rozmailým, Odtud bžím lkáti ku Tatrám
Tak
Ale darmo ztrátu v}'pátrám. to mi snad, co mé srdce Ani sama Kaša nenavi-átí.
Neb
tratí.
66. Vítej, stokrát vítej
Venkove
mj
oblíbený
tvými Hornáky, Nevi'átim se mezi mšáky Jen tvou krásou znovu narozený; s
Tu, kde skivan oku nevidný Tší oráe i pasáky, Neb suui družky slavík bez
áky
Na rokyt pláe zavšený Tu, kde stehhk erveuohlavý se V sadech voln toulá bezplotných, Píse ve zpv žlutých míse
ížk
Tu chci, skrytý v háj a loubi révná, Okát na tvých ádrech istotných Pírodo, ty matko cnostivlémá.
;
186 67.
O
ty, v kterém každodenn klekám, Chráme pirození dstojný Tebe ješt mám, když odbojný I když osud ukrocený ekám; I
Tu sám
Yoko] vzhru, dol tkám, Strom mne v náru pijme pokojný,
Léky chystá
Vtrm
kvítek opojný.
&ání, slzy
dlím ekám
:
Ukojiv žel v sladkých snách se žiím, Volnou na jediné návští,
Svty tvoím Až mne, tvái
myslí,
svty niím
;
vyjasnivše bledou,
Slétlí tšitelé nebeští
Z
ráje
opt do
života vedou. 68.
Život
mj
Od
téch
jest potok bez
eišt.
as,
co jsem bez lásky, Kvt jest bez vtmé, a obrázky Bez barvy, a bez vod temeništ;
On jest slunce zimní, jenž se blyšt Neheje zem ani procházky. On jest pro rozpaky, otázky. Pochyby a bludy uilišt
:
Jako Ovid na Dunajských bezích I já žiji v smutném vyhnanství, V soných tchto Get. Trak mezích
Osud však mi,^bohdá, v dobu skrovnou Vrátí nejen Kímu mšanství, Kež Vlachy s jejich císaovnou. i
187 69.
kam Vy dva
pedce odebraly krásné roky mládenské, V nichžto se dv duše slavenské Tak, jak nikdy jiné milovaly:
Ach
jste se
I
Kde jsme v zim
V
ei
Veer
V
ve svtnici hnily,
lét v zahrad se Edenské, vlastenské, v hudb, v malíství se ve dne cviívali:
Kde hned v lunku po Sále jsme hlasn Péli pi slunéka západku, Hned zas všaké ítávali básn; jež má láska stokrát etla, pár na est Jí a památku. Peložila a v ty Znlky vpletla.
Básn, I
70.
Na Té
myslím, když tmy šeré hynou, Hory zlatnou jitrem eavým,
Když Luna
se bledá,
tichou
okem laskavým,
smje
za bezinou;
T jen
slyším, kde se jiná s jinou Vlna smlouvá šeptem žvatlavým, Kde se vtry dechem voiíavým
Z kvtné louky k zp\"m
háje linou;
Tebe vidím, když s\nLij silnic prachem Píchod jeví poutník vzdálený. Kde mhla strán v bhu kryje plachém S tebou
žiji,
A nás A nás
tvj jsem ješt
celý,
rok už darmo prošený, závist
mnoha
krajin dlí.
;
188 71.
O bych mohl
tajmo na se vzíti Jelena noh rychlých podobu, Sel bych cvalem onu ozdobu Luk a háj, ek a zíti
beh
Pod zemí bych
k
až
moem
Plul bych
ní volil
jíti.
v ryby zpsobu,
Až bych tam stál, zmn osobu. Kde svým chodí kvtm vodu íti
Kýž
se v orla, jenž se pod nebesa Síe, dále vznáší, obrátím,
Tam bych
letl
pes houš,
vrchy, plesa
Ale nelze ješt osud hnouti. Blaze, že tam konám prozatím V noci ve snách, ve dne v duchu pouti. 72.
Stokrát iní, stoki'át
denn
lomí
Lichý se mnou Mílek pímí, Nastojte kdo lidem uví, Bohovéli budou bez svdomí: !
Vítz divý prosbou
opitomí.
Lovec krotne padlou nad zvi, Vládce blesku sám kde udeí, Tam hned deštm škodnou stelu chromí
Mne
už roky
jamo hnte
manské,
Ohnm
hoím, jako poledním Nevi-ou slimcem poušt aíi-ikanské;
Však mých
Ba
ím
vrah mj bol každým posledním
slyšet
více
Šípem blednu, tím se
nechce.
více chechce.
189 73.
Labe, Visla, Volga ani Nva, Ni vln tolik má beh Dunaje,
Všechnch sedm kopc Tokaje
Hrozn
V
více nepináší réva
Krkonošech
zelin ani
deva,
V
Tatrách zlata více nezraje. Co mé oko, ztrátu pykaje, Každiký slz veer navylévá;
Není stezky, sluje, háje, skály, Není trávy v celém okolí, Jenž by rosy mé už nepoznaly;
Každý
járek, ptáe,
Nauené mým
Nákem
vtev
stinná.
už hlaholí
slova: láska, osud. Mina. 74.
Zbran
ztupiv, ostrá zlámav kopí, Nedošel jsem ješt pokoje.
Osud pemoh, horši souboje Se sebou te samo srdce tropí: Jak kdy
vlast se z cizých
vpád
zchopí,
Orá mee
kiví v násti-oje. Rázem vzteklý, syny ozbroje.
Lno
matky
krví,
bui,
kropí:
Bolest ránu vždycky hlubší ryje, Cím víc krotím, dravá slabého Tím víc Hydra rži tla pije;
Te
bych voln, kdyby bylo možná, stínm hrobu vstoupil tmavého. Bez tebe však nelze, sesti-o zbožná
K
!
190 75.
hoe mého kroky. Pozd mne as pout mých zbavuje,
Zdlouha lezou
Už
své dvakrát
erstvým vncuje
Karpat ré\im, co já ehadmi. boky
Mámí láska, v štstí bží skoky, Pod neštstím ledva putuje,
V
blízku pálí, v dálce sužuje. chvilky, pláe ítá roky
Smíchu
Díve
:
tuším slunce jasné svadue.
Snh
se bílý bude ernti, Dunaj vASchne, nežli žel mj zchladne;
Moíí láska, koho v léku
lapí:
A
však, mámli l)olest ti-pti, Volím takou, která pkné trá])!. 76.
Píteli, tys ušel
k Tati'ám zlatým,
Chodíš po salašech, teplicech.
Ryby na zábavných
Zv
Tam Tu
udicech,
a ptáky v horách lovíš zatím,
se divíš
Kráskám pkuošatým,
pi
veselých láhvicech, já po Budínských vinicech Slzy horké rozsýpám a tratím. hráš
A
Tebe tší stádo rychloskoké, Sklenný potok jdoucí pes pole, Ženci zpvní, slunce velkooké Celá zem ješt se ti smje, Já i)ak jsem už co pták na kule, (.'ím skr odsud odletti chtje.
191 77.
Spolkm
Bu
ujda v tichu bolest koím,
bu
se den,
veer
piblížil,
V
pouštch smutných, kde by nevyžil Barbar bludný, já si ráje tvoím
A
však dai*mo
oi
vyschlé
Bych sám sebe v slzách
moím, pohížil,
An V
už roky, jako ohnižil, plameni tom s dusí, s
tlem hoím:
Cas by už byl míti utrpení
Bohu tomu, který
Dm
O
a v popel
podpálil
obrátiti lení;
že jsem hned u poátku zticha oulisného nevzdálil,
Žháe
Te
bych
rád, než
pozd honím
bycha.
78.
Onemocnl jsem
byl, chadlo tlo, Bolest sápolila v úti-ob, Už jsem od póly byl ve hrob,
Lékaství pak všecko neprosplo
Aby ješt
ovlažení
mlo
Srdce v té a jazyk chorob, Ka])ku tokajiny \e mdlob Posléz mi se okusiti chtlo :
Mámli umít, sem ten draz dejte, Keknu, ale v onu stíbrnou Lyžici
jej,
co
mám
od Ní,
lejte
Sotvy že jsem drobet ústa smoil. Takou moc má láska píšernou, Hned jsem zdravý z lože svého skoil.
192 79.
Tam
kde Žemla v
Kde sup tká
Tam
tísni
ledu stoná,
do lesa, kde smutný, žehy donesa,
Chamsin hlce
z lesa
lidi,
kvty, slona
;
Kde býk hvzdný a štír cestu koná, Tam kde chaos koní nebesa, Kde drak erný toí kolesa. Na nž rozpjal kosti Ixiona; Nikomu mil, od sta jiných bažen, V chudob i kmentem lesknoucí, K trnu neb co oti-ok v jamo tažen Tentýž budu
vlastním jedem hyna, ohni chladný, v mrazu horoucí. Cít, mysle, mluv nic jen Mina. !
V
80.
Tam
už se
mnou
pišlo, že se
stehu
Nejen spolk, než i samoty. Trápen všudy tA^orem lichoty Vlastních oí, z rána do noclehu
;
Ji \'idím jako Psychu v bhu Obletacím noh mých zámoty. Hned jak Nymfu, an Ji z jasnoty Dunaje vln di*užky vedou k behu
Hned
Hned
Ji vidím jako Floru hráti S k\itím, jenž se ped Ní rozvilo, Hned jak Múzu pi mém boku státi;
Takto žiji, v onom bludu tona. Jak by v celém svt nebylo Jiného
nic,
krom
já a Ona.
198 81.
A už dn mi smutn proplakaných Množství zpsobila veliké^ A sám osud svty toliké Vrhl mezi srdce milovaných;
Pedce posud
žije
Svazcích bez
Vždy
v nepervaných
promny
všeliké,
dít zlozvyké Pstuji jen v ranách od Ní daných
A
se jako
mj
život strastmi moí všemi, Sliby promnivši v nálezy, V Nebojši a v Daliborku zemi;
Zkouška ta mne pedce nepohnula, Ješt líbám ony etzy,
Ve
které
mne ruka
Její vkula.
82. i
Krásná
eško
v Plzni!
i
já zváti
Velkým Petrarku chci velkého. Nelze mi však toho sla\Tiého Muže na se p'ovnám bráti; Nade jednou Laurou
pkn
lkáti
V loktech druhé, to nic tžkého, V ei šastného a vdného Národu
jest rozkoš
básn
psáti:
Já kde vtipem tam i srdcem bývám. Jeho kídla sob zvolily Sladkou šalbu jen, já pravdu zpívám Jeho
Znlky
nepodlehly asu,
A mé O
se už dávno rozbily zdi Tater tvrdých bez ohlasu.
Kollártivy spisy
I.
J-íí
194 83. se rovné udatnému reku Bráním lásce meem dvouseným,
Už
Pedce uinit mne bezpenjnii Posud nelze dálce Pustil
jsem se už
Svtem
veku
ani
do outku
i
zmateným, Než jak Meander sám zpáteným Tokem veždy k zídlu svému teku širokj-m a
:
Ta všech krás a cností vychovanka Uekla mne tak, že nesprostí Cár tch mne žádná svta sti-ánka ;
Ani nechci, nebo to by citu Vzalo pramen všechnch radostí,
e
Ústám
a život
mému
bytu.
84.
Vrchy
planí,
moe
do dna
pije
Slunce hasí,
zmní posléze, hvzdy za meze
Svta
kde
as,
Po
a všecko kryje,
sta bludech
sms
pedce
neourodná;
vnesla svodná
tam do Itaky vítze, Zbaven Piometheus etze,
Lod:
V njž
ho krádež ukovala škodná
Snad as i mé Snad se i Palma asem
strasti
mn
léky chystá.
ješt
nkdy
zlatolistá
zotaví;
Aspoíí jazyk lkáti unaví. Srdce nikdy, nebo láska istá Nezná asu, ani nezná místa.
195 85.
Vkol rokle vraždn nící })luji Ptku A-eda s moe vlnami, Ty mi kyneš k sob rukami. Než mrak vtry, san ohe dují; Doufám zoufám, tonu vynikuji, Už Tvé s mými plynou slzami, Ruku lapám, chtje skalami Vzhru, an se v propast se mnou
suji
mne mého osudu, Pohrobte mne v hroby zem temné
Pohrobte
mne
tedy, pohrobte
Živly krotší
Úkaz mizí v
V nmžto
:
duši nechav smutek, sotvj^
mysli nabudu.
Zdanili to bylo. ili skutek? 86.
Nechápal svt divy, jenž se djí
V
tajné
Oni Tito
Mesmerov
ti'nou
stolici.
bázni moící.
laji, jini
se
mu smji;
%
Kýž
se jednou
Jak
pesvditi
chtjí,
snadno duši letící, Z prostranství a z asu temnici Udlanou, nechat pod šlépjí: to
Se je srdce, pro ne dary hlavy V Se je láska, pro ne umni? Se je osud, pro ne léka zdravý? Mé už dávno, samo sebe ruše. Má už dá\Tio, k svému trápení, Tlo jinde, jinde bydlí duše. 13^
196 87.
Ped verem
práv když
jsem,
píse
Slyšel strašnou
se
tmlo,
so^^nu,
Vera mne dla
celou hodinu Svrbla, dnes v levém uchu znlo
To se všecko státi nemuselo Mimo dležitou píinu, mi smutnou novinu
Zajisté
Proroct^i to zvstovati chtlo
Cože se
Snad
i
Ji
Jí stalo,
šla
milý Bože!
nkam
nemoc
:
cestou dalekou,
uvalila v lože ?
i^snad voda kvtniei Jí snesla? i Ji urazil kdos nevdkou ? i než chra mne nebe toho
—
hesla
88.
Vichru jekem rzná skryté mouti V mi-aku erném živly obloha,
Zpvc
lesních
ele
Teskno v listném
ubohá
schi-anu
hledá proutí;
Oblak hnvný na zem hluché nutí Kázni plém, snést je nemoha, Tu blesk, hromy, vlny, pro Boha Koráb strojte proti zahynutí Utoulím
se,
vzdoru
s
bázní spáe,
Pode lípu v poli stojící. Než tu úkaz množí hrzu chmury;
Duhu spatím, na
Ržkou
níž v bílém
kyne Mina Vystu po ní náru
šláe
sedící,
—
Ona zhry
197
„Znášli kraj ten, tu vlast Slávy vné, Ráj všech krás a diicli palouky, Kde se cnost a láska za ruky
Vedou kráíc v zái ve slunené
?
Tam
kde vtry vji tichoené. Palmy klenou stinné oblouky,
Tam
V
kde
z
vonných
Znášli kraj ten, kde
Tam
svou
lije
tma
horkem
zajde.
se
kde mutné vyschnou
Kde cho,
Tam
s
souzvuky
vdné ?
rže ervená, jilmu každý betan najde?
Bez trn
A
myrt
trudnou duši slavík
as
eky.
znamená, jsem tvá a ty mj po vše vky." sestra jedno
90.
A
co te jsem vidl za zázraky Sebrav duši lekem zmaenou,
Neuzí
se,
Hvzdu Neb
pokud zelenou tuto
heji slunce šlaky;
se zticha tenké zlato mraky
Vkol
ni a vkol rozklenou. Už jen clonu z Jejích ramenou, Tvá, šat vidno, pak vše miznou znaky
Jen
vz
ješt a dvé hrdliátek,
O nž
Mílek stužky ovinul, Zíti posléz pes ten živl zmatek;
Schápám se a makám za Ní jdoucí, Než jen vni, v niž se rozplynul. Zanechal ten obraz béloskvoucí.
198 91.
Te K
bych
sob
kídel Dédalových
letm nadvtruým
vinšoval,
Aniž bych se zkusit sti-achovai S Phaétonem stezek nebe nových;
S hvzdy k hvzd bych jsem na ohových S Eliášem koních putoval.
Ode Hladoleta
Na
vesh»val
k
perutéch
shnici
Blanchardových
Až bych došel cíle svého jezdu, Kde byt zvolí v išech blažených'? Kterou zažhne píchodem svým hvzdu? Aneb
jestli
výše ješt vkroí,
Kolik
hvzd
Vkol
Ní, co
se
nov
vkol
stvoených
slimce toí ? 1)2.
Ti
dny smutné dávno tiše svtím S pláem, s postem roku každého.
Pedn, ^patnáctý Víta v
den Svatého
ervnu, znaný Srbska
vzetím
Druhý, v kterém k Bílé Hoe letím V slzách, jest den íjna osmého, Desátý pak téhož samého Msíce mi svátkem š^mutku tetím: Totiž ten den, v
nmžto poranný
Padna s kon na zem zatoužil: „Konec Polsku!" Košciuško ctný; tchto tí du ernošatých. Nyní se mi tvrtý pidružil Odchod Její, odsud na Všech Svatých.
K potu
:
;
199 93.
O by s hvézd tch miloskvoucích sletl Andl jeden ke ran se zprávou, Zdali nkdy ješt s laskavou Tváí na mne
dol
sklání
A
zetel ?
Ten by ekl, zda i v íši netl Láska duši heje plesavou. Zda i taní ji písn zábavou Slavik a noc stíbrem kojí svtel?
Zdali na mne mysli ješt asem I tam, kde se Seraf pobožný
Kráse Tudíž by
K vám Svty
plným
Její
slast
mé
i
ó kraje,
diví
tým
zdvihla
kde
•"<
nemožný sím.
prst
jako rolník
seje,
hlasem?
^
94.
Plyte asy, Spiše
ó plyíi
vku mého
Nezávi mi
k
oustí
eka
mladého,
zisku blahého,
Který na mne v budoucnosti Život
bím,
smrt je
y-
eká
tužb vdka,
Koj zem nízká srdce jiného. se rok ve dne krátkého Dobu a den v okamžení štká:
Mn a Mn A V
cíl vetknul osud do výsosti, však Ona vtiskla peeti
každý dvod
vné
nesmrtnosti;
Jen to chtl bych ješt vdti, Zda, když Parka jednou vlákno petne^: Sám jen duch tam, i i srdce vzlétne.
200 95.** vln se šumn nad Dunajem ostroveek blažený,
Z prosted
Smje
Jménem panny
O
kestný,
svaté
závod by mohl
s
jiti
rájem
Houšt kovin vnec
V
nichž
si
pletou krajem, slavík zpívá nadšený,
Podál Bachus
leží šálený,
Milostky se procházejí hájem: Eldorado, Tibur, Olymp jasný Netšil tak svojích ctitel, JaJk
Zde
mne
se tytýž
Ona v
Patmos tento krásný
blaží
mému
oku
spolku
Muz
Zde mi rány zpv
jeví
a Andl, a slza leví. 96.
Lampa
bledne, oknem tichá leje Luna svtlo v plné promn, Stolík nechám, patím zmaten. Lampa bledne a šum kýsi vje
;
Kyna rukou proti mn se chvje Stín, co andl s kídly, na stn. Kdo to? ptám se s okna schýlen. Pvod stínu v zahrádce být mnje: Ticho v sad, ticho v chýži bylo. Oko zase pati k úkazu.
Potom
blíže
Omráí mne
k
nmu
pistoupilo
strach, než
opt
:
zkísí
-Radost velká z toho zárazu:
Kdo
to,
dím, ha
Ty
jsi,
Mino,
Ty
jsi?
—
201 97.
Od
té doby, v kterou do mne \'yšší Život zením svojím vdechnula,
Duše vazby tla vyzula Bohu nežli lidem
Jsoucí
Vnitek
j
bližší:
mj
i hluk je svta tišší, kouzly svými usnula, Ba i láska láskou minula, Jako sluncem hasne hvzda nižší:
Zem
8
pedce válku Mílek proti srdce
Pakli
zrádný
strojí
tichosti.
iním jako Moskvan nepevládný Nepíteli svému ku
Abych ješt
posmchu.
chránil volnosti,
Hlavn házím na
svou vlastní stechu. 98.
Jednm nemoc ukracuje léta, Druhé moí záští sokovo, /
Tyto nese
Hrom aneb
me
a olovo. jed smrti do teneta
Po tch bývá, když mor pijde, Tyto zbojství dáví Jiné klidí rám A nme — láska
Opakujte žel
Jiným
A
mn
Polituj
mj
:
veta,
lotrovo.
katovo, snáší z toho svta;
zem
i
moe.
pochlebné, láska iní bol a hoe:
slasti
strojí
nme nebes celý strope. stele lžko svadebné,
Jiným
A
mn
láska hrob a
jámu kope!
<
202 99.
Co
je vrtký mésic u Který jednak lib Jednak skrývá se Hned tvá a hned
To
je
oblohy, \^chází, a zachází,
ukazuje rohy:
klamný Milek mezi bohy,
on bídné Dnes se v I
lidi
zavází,
ráji s
Zítra šibal už se
námi prochází, dává v nohy:
Než jak nedbá, komu slunce
svítí.
Na msíek s jeho svtýlkem, Tak mé srdce ztrátu onu cítí; Nebe, dary bera, lepši dává. Ke Apoll pišel za Mílkem, Po Lad mi zjenla se Sláva.
mn
lOU.
asto snad jen nákem zníš a lkaním. Ty mé novosti-unué varyto, se, co v mých íiádích ukryto, Piln jiným vytajiti chráním;
A
Nebo srdce dlouhých
rok
dbaním,
Od
ran starých není obmyto, I když jizva mizí tudyto. Zas tam zniká s vtším sužováním;
Kvltež tedy hlaholové mladí. By svt i lál vaší žalob, Co sem ztratil, on mi nenahradí: Potom když
Ji,
zbaven všeho trudu,
V ohvzdné uzím podob, Slast a rozkoš
vn pti
budu.
203 101.
Nejen každá láska jest už suchá V tomto život mi vymelém, Ani est mým ueiil ouelem, Ani jmní k nmu neprislouchá;
Ani rozkoš bue mue lektouchá,
Ba
cit
dlím
sotva
Opálil,
i
s
pítelem,
jednou na velém na studeném douchá:
Nebo kdo
se
Žádnému už vle
nedvím
Štstí zemskému, a nadje Pták mi cizým ozdoben jest Nestálé jsou svta koleje: Dnesli zdnhnou na výšinu
Shímaji
t
zítia
peím
;
slasti,
do propasti. 102.
Osamlý na Chlumu
Vkol Ani k
života
stojím,
hladkém už nevda,
kam
nohou propast škaredá. pedu ani nelze zpátkem
Rozlouiv se
s
nízkým svta zmatkem,
Vasn
žlaby zvyk probeda, se s nimi zpurné nehledá Srdce novým spáteliti satkem:
Te
Vytrvámli, octnut v boje
Se sebou
Na
Vtr
tu
vné
onde se svtem,
výsosti této
nebezpené
?
vztek by k pádu mohl vésti, Ruka se však s vi-oucím podntem Ješt jedné drží ratolesti.
204 103.
erná
noc se nad mnou rozkídlila,
Los hnvy
ješt nekrotnou, Šííc boui strachem thotnou, By mi všecky nebes hvzdy skryla:
Kde jest ruka, jenž by sprovodila Mne skrz cestu tuto mrákotnou.
vku
Jenž by v mého
lichotnou
íši ješt nektar jednou
O
lila?
Ty, kterou v tiché tužb vzývám, (Zemské jméno Ti už nesluší) Dej moc, když boj v pokušení mívám;
Ty na mne zení
Snižíšli
krotká.
Co mne potom více zasmuší. Aneb zlého v šú-ém svt potká
'?
104.
Na
pak já
mám
proti ukrutenství
Los ei
vésti
válené,
Dlaje sám sob zbytené
Nad milenky
Vždy
zti-átou protivenství?
jen z obce
Slav v
spoleenství
Oslavenc pešla výtené,
Z asné
Slá\'y vlétla
Ze Slavenssi do
do
vné,
blahoslavenství:
Dcera Slávy zemské, malou zmnou V dceru nebeské se pezvala, Slavena se stala Oslavenou:
A
tak všudy jedna
Zde
A
i
tam
táž
vc
i
jméno,
matka zstala,
jen místo Slávy
promnno
205 106.
Ne by zpv mj, tebas
rozepnutá Bral by k nebi kídla orlice, Tebe slavil, krásná Svtice, Od Cherub božích okleknutá:
Tvoje jméno hvzdoharfa dutá Hlásá na vnosti hranice, Kde se do soustavných smsice Valí ples, zvukem jeho tknutá
Písn moje
nejsou ve sirob
Lásky
této více
Jen
prosba nebešfanko
ta
písnmi.
Oroduj tam v oné
Za
;
Sláv
k tob:
vné
na zemi, Jako dít za svou matku Slá\ie slávu
vdné.
106. _
Lítost
mžeš
nade mnou
sic míti
Jako nad nešastným jonákem, Píteli! než proto
Nechtj ješt
chudákem
zváti
mne a
mníti;
Zajisté já v neštstí lvem býti Volím nežli v štstí slimákem,
Tebas
Bh
mne
stvoil Slovákem i radost iti:
Schopným živ svt
jenž tob asnad chutné. už všecky zemských kvasnice Rozkoši jsou vyichlé a mutné
Ale
ty,
Mn
;
Ani není
zem
ta vlast štstí,
Srdce jesti jeho božnice, Po zemi co cizinec jen cesti.
^
206
107.
Nepebrané
jest a
nenabažué
Ststi to, jímž láska Hle já pabrkuji na
Posud
chlácholí, roli
její minulosti blažné:
Hned mne tší ono Sálovlažné
V
mysli obnovené oudolí,
Hned
hry, kratochvíle, neboli
Rozmlu\y a práce naše snažné; jsem prošel už to pole vždy list neb kvítek nacházím,
Stoki-áte
A
Jimiž hojím pítomnosti bole
Pro ten dlouhý krátké slasti zbyvek Málo chybí, že už nesázím Rozpominku v lásce nad uživek 108.
Vera když
den na obloze mládnul, Dunaj tšil šedivý, Slyšte, povím pi-íbh pravdivý, List mi na beh s nebe dol padnul;
A mne
Ješt vni rajských kraj
sladnul,
Peet
byla obraz ohnivý. Písmo zlaté, papír snéživý. Obsahem pak tímto v sob vládnul:
„Pozdravení moje všechnm Slavm Zde vám odesílám tajemnost Ku národní velkosti a právm
!
:
Záhyn pýcha,
sobstvi,
nedovra,
Spoj vás všecky láska, vzájemnost; S tím se dobe mjte Slávy dcera." !
207 loy.
zde pode šírým uebem tvojíin /j Slávo s podivem a s velebou !
Jednou nade Tatrou stolebou, Druhou nohou nad Týralem stojím;
Hvzdy plynou pede zrakem mojíni, Zem jak hrudu vidím pod sebou, Skrytý pede nízkou pochlebou, Nedostupný nenávisti zbrojím
Ani Milek nezbedný už svými Posvátné mé srdce mámiti Jablekami nesmí tšinskými;
Nebo dnes mne, zanechavši meze Ráje, sama pišla zmniti Pomazáním vyšším v Slávy knze. 110. z nás Slav bude o sto rok? Cože bude z celé Evropy? Slavský život, na vzor potopy, Rozšíí svých všudy meze krok
Co
A
ta,
Jen
kterou
mly
za otrok pochopy,
e kivémáNmc pod
Ozývati se stropy Palác i v ústech samých
Vdy
slavským potekou
Kroj, zvyk
i
zpv
lidu
též žlabem,
našeho
Bude módným nad Seinou
O
sok:
i
Labem
kýž i já radj v tu jsem dobu Narodil se panství slavského, Aneb potom vstanu ješt z hrobu!
:
108 111.
Rád bych jsem
já
zemským
tvojim svte
Výhost kdykoli dal maniostem, Abych pešel k onm radostem,
Kde
nyní
Ji
hvzdy
spatujete;
mne hnte, když tam budu za mostem, Ona nepoletí k výsostem.
Ale jedna pochyba Zdali,
Kde
zas vyšší dokonalost kvete ?
vše se k stupíim vznáší. je slunce vyšších Podruh, jako msíc naši
Ode stupn
msíc zem
Tak
tam roky místo mají. Ach, snad ješt mnoho tisíc Smutných písní zpívati mi daji.
Jestli
i
112.
Dokud moje dny vk nedosplý Kytkami a vnci opletal. Jako
ráj
Zem
se
mi život prokvtal. mi smála i svt celý;
Ale te, když Mílek láskostelý Všecku zbroj svou na mne vymetal,
A as
mladosti se rozlétal. Stojím jako Vulkán \'yhoelý:
V
kterém plamen zhasnuv jenom pruhy Nechal, požáry a požehy, A však i zde plame pravd dluhy ta, co srdce moje muí, Dává v tžkostech odlehy, A sám kíž mne ob jímati uí.
Láska
i
i
2c0 113.
Zaekl jsem se snad tisíckráte, Že už nebudu víc básniti, A vy Mnzy predce rušiti Záek mj mne vždycky nabádáte;
Ponvadž pak samy
ostýcháte
Ubohou se duši škádliti, Tedy žádosti své plniti Snokradného Milka
Onehdy jsem tak
posíláte:
se s tímto
pánkem
Rozkmotil, že v strachu kroeje Okídlil, a poradil se s
Vakem;
Ale darmo! bych všech zemí i vod Meze prošel, nic to prospje,
Nebo báse
jest
mj
celý život.
114.
V
tichu skrytém,
kde
Vle
psobí.
ušlechtilá
Zídlu istému
ji
nikdo nezná,
se podobí.
Jenž svt blaží do jeskyn vlezná;
Jeho vlahou tu se pelíbezná Duha, onde louka ozdobí.
Ono
plní
V moi
hroznm nádobí, dik nenalezna:
zmizí,
Nebudou snad i mé pominulé Darmo k hrobu kráet šlépje. Skutek bude, co te jenom vle
By
pak v píštím jae, asu dítek, jen jedna pešla krpje Mého žití v jiné duše kvítek. I
Kollárovy spisy
I.
^^
210 115.
'Každý pítel mladosti mé
/
Vnec
vije
kvítkový, život vede takový,
radosti
si
Každý Že se šastným, jak Ten má ženku, toho
Tomu
poklad
žádal,
si
ije
sláva kiyje,
dopán kovový,
Jen mne potkal osud. jakový radše ítá nežli žije
lovk
Celé moje zemské živobytí léta stésnno. Jest jen ve Neb já mimo lásku neznám žití
dv
I tu
však mi cena
hoí
choutku,
Ano posavad už placeno Za dva roky štstí deset smutku. 116.
Pati vkol jako žlutnou Jak už hrubnou msta,
Kde
Já
vesnice.
vál Zefýi', dují vichice.
Ticho kde se smály
Boan
hole.
spojil, lepší
zp^'m
kraje z vole,
ušlým od nás sluncem
Kvítí z luk a
pole;
listí
Starý nese Dunaj
letice.
z vinice s
ledem dole:
Nedlouho však smutným bude hnten
Rouchem pohled zem blednoucí. Pijde opt a vše zkrášlí Kvten
Mn
už ale zašla jara sliná, celý budoucí Život jen jeseu ustaviná.
Bez Ni bude
mj
alt 117.
/Blaze, kdo si jeden istý, smlý Úel místo mnohých pedstaví, V nmž by jako v centru žití tleli Pableskové všech
mavi
dn
A
v
V
nm slasti
Až
se
By
i
:
mysH, cítí, žije celý, v slzách, v pízni v bezpráví,
šastn k nmu doplaví, pes bou, plamen, hrom a
Pevné vli, tužb
stely
ušlechtilé.
Nerozdílné srdce žádosti,
Rádo dává nebe
A pak Z
i
mn
dojít cíle;
slova tato lhala,
vítzstvíli není radosti.
Mužn
padnout není menši chváhi. 118.
Poj, ó smrti, tchto osiralých Spros mne strastí tchto žaláe. !
Pro Zem
Tam
uzím v onch jasných
Ji
Kde Kde Kde
O
dlím ješt, klamu nezmare V už nemá pro mne byt stálých
Ji slaví jaro
Jí z
vzdálích,
po jae,
hvzd}- pjí žaltáe. ruk božích pije slastí kalich
tu rozkoš
Když tam
ó
!
cit
beze hlasu
:
!
aspo
zdaleka, Vzývat budu Její cnost a krásu i
já,
komu dáno žíti snáze. Ten nech pi mém hrob poeká A rce Ten žil jen, by zemel blaze
Bratí,
:
14*
212 119.
Všecky za mnou neesti se vlekou Jako chlapci za pstrým motýlem, Nejen Milek v rouchu nemilém, Vlast
i
národ
trápí duši
mkkou
Od cizinc nad to dlouhovkou Kivdu snáším v srdci zmužilém, I
já jsem
Že nme
A
Hus, jen
Nmci
deset
tím rozdílem,
s
let
už pekou
však nedbám, mute, palte, pecte; Jenom popel mj ne do Rénu, Ale radj do Dunaje vmecte
Aby
ekou
s
K Srb A zem
až tam rozpovodnil Rus plemenu, slavskou k rozk^etnutí zplodnil. se a
120.
Vyi ješt Milku rychlopatý To, o prosím tebe srden. Díve nežli nechám konen Zem, a hrob mne skryje ernošatý; Zanes
totiž tento
Do Muzeum
poklad svatý
v Praze
bezpen:
Rži
malovanou spolen. Rusou kade, a pak prsten zlatý
A
tam polož
tyto dary vážné
nkde pihrádky, Maje oko nade nimi strážné Do
obzvlážtní
;
Potomkm
a
nápis bez nádhery Jen to oznamuje: Památky Tyto ti jsou ode Slávy Dcery.
213 121. lipou mne andl kolébával, Dokud sem byl malé dátko, Pod ni sem, ó sladká památko!
Pod
V
chlapectvi
nejradji hrával;
si
lipou sem zel i milovával Nejkrásnjší Slá\y dvátko, Pod ni sem se s láskou, na krátko
Pod
smutn
Trvající,
Pod
Z
lipou jejích
Listí
rozžehnával
:
mi Múzy lym daly, vtvi Znlky ve vzoru
na mé lno pršívaly;
Pod lipkou mne také pochovejte, Aneb na hrob, místo mramoru, Slavostrom ten zasaditi
dejte.
122.
Už se 8 tebou Múzo rozžehnávám, Spolkyn mých zpv truchlivých, Už ti I3TU z rukou louivých Vracím a dík za tvou
pjku
vzdávám
Co sem zaal sice neskonávám, Plamen hoí v prsích ohnivých, Aniž
K
as
vice
ukojeni jeho
píznivých
oekávám
Skrý však ty svou uslzenou roušku, Já chci dále tvrdou potebu. Já chci sám už nésti nebe zkoušku
Zpusf jen brzo struny
stroje svého
Ješt níže k mému pohebu, Pak jej polož na vrch hrobu mého.
214 123.
Nenemilý nkdy Múzám zpvným Žil jsem básni mladost bývalou, Nyní mlí lyra s pišfalou, Hebem k stn pivšená pevným; Stydí se už lásky hlasem zjevným Aneb krásy zníti pochvalou,
A
vždy
víc
i
sti'unu ostalou
Život prstem dotrbává hué^^lým
Komu svt a lehká peje Hebe, Necha ržemi se ovní, Lilie
mne
usoudilo nebe;
Ty, co kráíš zpvnjšími kraji, nástroj, po he mládeni, V harfu, a z Pindu na Sinai.
Prom
ve
124,
Šastnou tedy
cestu, básn, jdouce Neste pozdravení Slavjanm Všechnm vkol, zvlášt Tatranm, A pak echm, jejich dcerky jsouce;
Pijdeteli
K
k hoe nebo k louce, nebo k vonným betanm. aneb k soudným mšanm, o svém pánu toto kouce
hloží
Do
vsi
Stojte,
Jestli co se
podailo jemu.
Hanba vždycky hntla Jak
to
skrovné k
cíli
úti-obu.
takovému
JestU padnul, vyzná bez oužasu; Padnul, a však rovn Jákobu, S andlem se pustiv do zápasu.
;
ZPÉV TVRTÝ.
L E T
H
K,
217 1.
Abys védl,
co zde na výsostech
Dlám vzatá z potu žitel, V jakovém se spolku páteí Nacházím a pi jakových hostech
V
;
kterém míst, v jakých blaženostech,
Kdo tu z vrných Slávy ctitel? To chci vtrokídlých andl Psáti tob po píležitostech:
Dám
i
o tom zprávu
Komu místo Komu vnec Stoupím také
i
tob shry,
zde už slíbeno, pletou nebes kry.
tam na
as
krátký,
Kde se muí onno plemeno Zlosyn a zrádc milé matky.
Pede
vším, znám, toužíš, abych spíše
O tom
pouila jasn t, onno místo ve svt, nmž tob péro moje píše?
Kde
O
V
jest
v kuátkách, i výše, cest, ili v komet. Ve sluncili jest, i v planet Slávy íše ? Nebeská ta Syriusi,
V mléné
vné
Nikde není v tchto
:
nebo spona
Všechnch obloh a tl hvzdových, Slunce všechnch sluncí jestif ona:
Vkol
bu
ní jdou, mi dána víra, Millionv soustav svtových. Leží totiž v stedku Všehomíra.
218 3.
Na^hranicech Nebeslavska tee Reka Lethe ili Zábuda,
udo nad uda! Všecka mizí zemnatost i pée Jejíž pitím,
Každý
stín z ni
a
Pije,
nade
zármutek
Bolest,
se z
Proto, jako ze Listi na zem
Duch
behem klee
asná nerda,
aj
Na vékr
:
ostuda
i
píchoznik svlee:
stromv když v padá v
lese
jeseni,
slavských množstNi sem se nese
Aby kivdy
pozapominali, co jejich plemeni
Zvlášt
ty,
Maai
a
Nmci
inívali. 4.
Nad branami nebe stíbrnými
Prelí Kde
se bílé zd\-ihuje,
se nápis tento
spatuje
Literami psaný Kyrilskými:
„Tuto Sláva se ctiteli svými, Dcerami a syny trnuje, •Tu ples, radost, rozkoš vkuje S odmnami za cuost nebeskými;
Pojtež sem vy milé moje dti,
Vrné
vlasti,
ei,
národu,
Svétozvuné chvalozpvy pti
;
Požívejte milovanou draze Slávu, a v ni slast i svobodu, Peblaze vám tikrát, blaze blaze !
!"
219
V
U
stedku nebe stojí zpodepená Matka Sláva zlaté o trftny, Bleskem tverokmenné koruny, Hvzdotkaným rouchem ozdobená noh jejích
leží
Sila krajin jako
rozprostená alouny,
Pravá berlou, levá peruny, Dstojenstvím tvá jí ozbrojená
;
Vysoko pak postavou a elem
Tak se vznáší tato bohyn Po nebi že obnáší zrak celém; Rozkoš sladkou šastné
V
té
Již zde
vkol
cítíc
matky
syn
rodin, rozhostila v ádky.
své dcer a
6.
Okoslepný oblak, jenž
slonil
ji
Odchvl andl \njdce ohebn. Pak zde nechal mne a služebn
Pi
Mj
odchodu koleno své
sklonil;
zrak slzy tiché slasti ronil. shlédne na mne tužebn,
Ona
An hlas pívtivý velebn Z mateských úst jejích takto v království mém a díve každou ulici. Louku i háj nebe toho slítej
Vítej dcerko,
zvonil vítej
Poj
A
co uzíš,
pátelm svým
Potom pak
Posa
se
na mou
zde a spolu se
maluj.
pravici
mnou
kraluj.
2S0
Blízko
trnn
svatá
Sláv
stoji
Lípa zelená a vysoká, I tak
Jak
pkná
ta,
i tak široká co nás svazkem lásky poji
istý med z ní, jehož sladkost BUad i žíže, hojn vymoká, Po nebi jej eka roztoka Celém nese plynutosti svojí:
kojí
Vkol
ní pak všudy po stebelných Kvítekách a listech veliky
Obletují v rojích nesíselných
Jsou
to
pej zde
tímto pod obrazem
Slav teh a Slávek dušiky Budoucích, co pijít mají na zem 8.
V
prvém míst slavských nebešan Kvetou Svatí v svtle blýskavém, Tu jest Nestor s eským Václavem, Lazar s tím, co zabit od Prušan
Nevský, Gljeb a Boris Rosian, Polský Kazmir srbským se Savém, Vickni jako bratí v laskavém Plápolají stínu rajských
stan:
Stanislav se tší v Nepomuku, Boleslav si s Husem tímají, Uros spolu s Vladimírem ruku; ctí jim vnec hvzdovatý, Ústa zvunjin hlasem zpívají:
EQav^'
Hallelujah, svatý, svatý, svatý!
221 9.
Rovn
tak se s oslavenou hlavou
Svtice všech kmen míšejí, Jenž hned v sousedství tu bydlejí: Ruská Olga s polskou Bronislavou;
Andlina srbská Milica
pak
s
s
Piby slávou,
Mladou sedjí,
Jako sestry sob hovji, Líbají se s upímností pravou;
Pi
nich ješt Ludmila a Ptka, Potom jako dvky služebné
Vanda, Kaša, Libuša
i
Tetka;
Jedny „Sláva na výsostech" pjí,
Z
jiných úst zas slova velebné
„Gospodine pomiluj ny" znjí. 10.
Ze samých hlav andlských se složí Nyní oltá zde, sbor prelátv Vkol nho, nádob, ornátv
A Ped
knih svatých množství u podnoží,
nim koná slavné služby boží
Bradatých dv Slavo-Dalmatv, Jeden skví se bleskem šarlatv. Druhého est biblí v rukách množí
Ten byl Papež v ím, jméno mu tvrtý Jan, a tento Stridonský Jeroným, zde Svatojmenec, sluje;
K
tomuto jsem zvláštní díkou jata. Nebo v Glagolitv Slavonský
Pekládal on jazyk písma
svatá.
je
222 11.
A
však ješt
jiní také
jsou tu
v houíich ve množných, Bohuslaviceeh tch pobožných,
Svati, a to
V V
blaženosti
Zvlášt
vné
bez zármutti
z té, co podlehla bíd prutu,
Cirkve eských bratr nábožných. Jménem rzných cnostmi totožných Ve Fulnku, v Lesn, v Herrenhutu
Jednoty
už jsem v zemském stavu
té
Cistou prostotu a nevinu Libovala v uení i mravu
Vyjmouc jednu pannu rodu
Suáku Tebas
ctného.
Poniatovskou Kj-istínu, byla žakou Komenského. 12.
Svaté muže ty a tyto ženské
Hi-ka nevysoká
dlila,
Výhlídka z ní radost inila Na ty svazky vkol spoleenské:
Na
kopci jsem jejím všeslavenské Apoštoly státi spatila. Zvlášt Methoda a Cyi-illa, Ony bratry Thessalonicenské
Potom Amaud byl
zde, Vicel, Bruno.
Dobravka, Duch, Anna Carice, Kteí vedli lid náš Pánu v lno
Ješt jeden v
jejich
ád
se stavl,
Ale skrytý v blesku velice. Zdálo se vsak, jak by sám byl Pavel.
223 18.
V
pravé této Svatohory stran Leží utšená pustinka, Tu ní skála a v ní jeskyka, Kde muž bydlí v modlitbácli se klan; to, toho svi'chovan Starého, jest slavná svatyíika.
Ivana
i kuchyka echách byla lan
Jehož pítelka let v
ti-nácte
:
Nemiluji sice v náboženství Onu pepjatost a choulivost, Která snadno vede ku teštnství;
K
tomuto však pronikla mne istá Puste^Tiiku z Chorvat uctivost, Že ti'n radše nechal nežU Krista.
14
Povdvši
:
a
se
dobe máte
I
Tomuto zde Svatých ^ýbrku, Hodím na hi'ku tu k závrku,
Bžné
A
oko ješt jedenkráte
;
vkol padesáte koiími bylo ve šperku, V nebe vemklý Otto z Bamberku Volal z nich pro tu mi státi dáte aj
pod
Voz
ní
s
:
Na tch vozech
byly zlatohlavy.
Sukna, šaty,
jídla, peníze,
Jimiž kestil
pomoanské Slávy
;
Proež onen blahovst spolek
V studu od nho se odcize. Nechal jenom hory té mu dolek.
?
224 15.
V
kraji tvrtém vidno na zelených Loukách státi muže udatné,
Vitéze a reky obratné,
Palmy mají v rukách nezhrožených Kochají se v pisneh utšených, Znících skutky jejich památné, Jasným zMikem trouby pozlatné Pronikav tytýž sprovázených
U
prosted nich stojí, jako Kivan snéhohlavých Karpat, Košciuško, Jaroslav a Ivan;
V lnu
Žižka, Dušan, Želislav a Chrobrý, Svarun, Suvarov, pt Chorvat, Niklot, a pak jiných poet dobrý. 16.
S tchou když
Na
ím
tom,
se se
oi mé každý
tu pásly oslabil,
Vítzoslav ten mne pozdra\il, Ped nimž Uhi tak se asto tásli;
by snad už byli zhasli. Než on zmnožil je a zotaAÍl, Kdys roj onch k Tatrám pepravil Cech, jenž se nikdy neužasli:
Slováci
A
tím kmen váš ke zrstu a kvtu Zkísil ratolestmi erstvými, Totiž Jiskra, váliv za Alžbtu;
Že pak
Kde Snad
vhostil i v ten pkný koutek, ty zrozen, on se se svými, si
i
ty
štpu toho proutek?
—
226 17.
Potom otec Bogdan Jug Všemi ozdobený mnou
tu
estmi
byl zen,
Se syny jak valný stromu kmen
S
devíti
Národu
i
se stroucí ratolestmi
viry zhoubce,
pstmi
Jejich, Turek, dlouho bit a
ten,
Až pak u Kosova v jeden den Všickni padli
Celým tím
jich
s
mei
pod bolestmi
jména znjí rájkem
Voin, Milko, Marko, Veselin, Lubdrag, Radmil, Stojan, Božko
:
s
Vlajkem;
Rodinu
tu svazek utšený Spojuje a krášlí ze zelin Vénokvtých strojn upletený. 18.
Hebtem k tomu zboru obrácený Byl muž pohádkový na stran,
A
a
lesk se
svítil
od zbran,
Pedce tmou a mhlou Pohled
ml
tak do
byl
hvzd
ochmuený;
zahloubený,
Ze stál ani nám se neklan, Jak by o celého podman Svta v mysli plán kul rozšíený: Velectná matko! starožitnost. Jména, in znám jiných rekii všech, Ale kdo jest tato tajná bytnost ? „Waldstein jménem nmeckým on Velký voják ale malý ech, Proto i zde jenom cizincuje." KolMroTy tpltj t
sluje,
15
226 19.
Pedce
tento
S tulichem
zbo
stin
jeden
špatil
ješt krvavým, Miloš Obili, co nepravým "Vlastenstvím Amurata zkatil; tu
Nevím, jak se šálenec ten sbratil S vítz tch spolkem leskavým. Já zím okem na nj meravým, I hned coufnul a kamsi se zti-atil: Sláva nechce míti zabiják Lestných jako Cordaj Charlota,
Ani Scaevol, Sand, Ravaillak
Národ náš af na cnosti jen Lépe nebýti, než života
A
:
stojí,
hledat nešlechetnou zbrojí.
cti
20.
Hnedky odtud výhled se mi tvoil Oslavenc místo na páté, Kde sem našla ony zajaté, Jež až k smrti Alexander moil;
Ne
ped nímž
ten,
Než
Jenž byl
Když
celý svt se koil, drasnaté.
ímanisko
to
si
vdcem
vojny zaaté,
berlou císa Mauric dvoil:
Hladihlavá ruka matky sladce Kochá se tu v nich, že radji Meli, nežby nkdo z nich byl zrádce;
Všecko nad tím radost
A kr zpvák Chváh
jejich
cítí
živou,
sám hlasnji vrnost mlelivou.
21.
V
ád
šestém onch oslavenc T^zela sem ženy hrdinské, Za est aneb dobro krajinské,
Mevší rovn
Tu
mužm
po
hromad
;
jsou mužské vzdorující vlád bojovnice Dvínské,
Smlé
Marula
to
dve
slovinské,
S tmi které padly v Caihrad: Tuga, Buga a ti Taboritky, Jejichž na Vítkov obrazy Nalezeny, mezi muž zbytky;
Potom Polky z vrko co svojich Pletly u Trembovle provazy, Bráni vše hrad ve zmužilých bojích 22.
^^
Pijíždla ješt na koníku Amazonka sem i s komornou, Majíc, jako ulán, prápornou
Korouhvikou ozdobenou píku; Ale sotvy byla
pi
hájíku.
Uzím
skoit vrátnou švitomou, Ana ryt ku tu výbornou Odpravila zpátkem po chodníku
Nepochopno! však
:
to z polské Litvy,
eknu, Platerka jest hrabnka A jde práv z ukrutné sem bitvy; Hej, dí, než tu v záhubném šla klusu Sestra proti brati-u, Slavenka Proti Slávu, Polka proti Rusu.
15*
228 23.
Sedmý
palác
Pozbavené
An Jak
muže obsahoval
bez yiny, je barbar z cize koniny vlk jehné tiché zamordoval žití
Muennický vnec ozdoboval Jejich oslavené mrt\iny, Tu Bož Ant král, jejž se syny Winithar byl gothský ukižoval
Mezamir pak, jemuž smrt jest dána Jako vyslancovi ohavn Proti právi\m lidstva od Chagár^" ;na;
Laborca a kníže Nitry Sobor, Oba zavraždní bezprávn, A i jiných nevinník obor. 24.
Co
se
Tu
osmé spolenosti týe, lid kratochvílí
básnický:
Bojan Lumíra, a Lomnický Vítá jako bratra Gundulice
Usmívá se Záboj na Kaice, K Závišo^ kráí Krasický, Deržavina Wgžyk, Musický Ozdobuje vncem Woronie: Lomonosov mluví s Kochanovským, Se Streycem se baví Hruško vi, Holý, Vodnik, Zdirad se Žukovským
Vkol
nich se
i
ple krásná vine
Družbacka a Anna Božkovic, Dobromila, Bunina i jiné.
:
229 26.
Pravé když se úcta tuto dala, Hlásá Apollova kanclíka Modena, že ješt básníka Jedna na chrám umn zaklepala;
Pešfanka pej že jest, povídala, Srbkyn, a jen krajika, Já šla v oustety až na dvíka Po pleci pak ji sem potepkala
a
Možnoli? ó vítejte! Vy z Pešt? Co pak slyšno tam tch na stranách? Znáteli
Ovšem
!
—
i
žije
—
zdrávli
ješt?
ekla hezká ne vestika svj Almanach,
Tato, davši mi
Já jsem Julka Raclivojevika. 26.
Ale
e
mi
tém onmla
Když
tu státi nejen sedláka.
Než
pastýe a žebráka tchto básní jsem zela
i
V potu
jejich pirozená pla Múza, lepší to než mudráka Verše mnohého a chvastáka.
Co pak
Jemuž hlava školou zjalovla: Prví dva z Cech mají pvod spolný. Rolník Vavák, rychtá v Milicech, Druhý ovák v Krátonohách, Volný,
Tetí zpvák vznešený a lepý Byl Srb, rozen v Bosny hranicech, Filip Sljepac, ubohý a slepý.
27.
Usadiv nás tedy na koberci Zeleném tu kolem do kola Apoll, hru a závod provolá, I hned vyšli šermii a herci;
Byli
kvltim,
vavínem a
pérci
Ozdobeni jako Dodola, Kdo pak, myslím sob, odolá
Pizvuníci
ili
asomrci?
vítzství dlouho bojováno,
Naposledy celou básnickou Spoleností rozsudek dáno:
mn
Tžký úad!
co já uinila?
Romantickou jsem i antickou Stránku vncem smílivosti ctila. 28.
Líbilo se
Duch
A
s
mi
mj
tu,
proto cestil
umn
tím slavských
Za dlouhý as rozkošn
V
tam a sem, zápasem
po tom chlumci
se pstil:
tom zím hocha, au si práv klestil Pes mjTty sem chodník Parnasem, Novým ruských písní Ohlasem Sladce nástroj v ruce jeho chestil
1
hned zpvem ochlácholená tím Šla jsem jinochovi v oustety. Pak s nim spolu tam se zase vrátím
Sotvy že jsme pišly i)ed mistrovský Spolek ten, už sláno pro kvty,
A
sbor celý volal
:
CeIako>'ský
281 29.
matko ti tam na zem padnou, Onen ptáek na dvou vtvikách,
Hle, hle
A
!
muž
ten
tu
chy
Sedící: o
na dvou slolikách je rukou vládnou!
Nebo oba píse dosti skladnou Péjí na lye i huslikách. A já v radostech i v pracikách Nenávidím rznost nepoádnou: „Nech
to
je,
jsou obojživelníci, a ech Svoboda,
Nmec
Schneider
Ve dvou eech rovn
veršující
e
Nemiluj pravda dvojazynost, A však dána jim tu hospoda Apo pro žert nám a pro rozlinost." 30.
S výšky
té
sme jednomu
Na dolin ješt
se divu
dívali,
Tátoše tam s jezdcem zbadali Bedouciho jsme sem pes kopivu
;
Když pak pišel pod Parnaskou nivu Všickni sme se hlasn zasmáli,
Maai
jej
vSrbové
pak za
„Náš je!
za chvost tahali, uši a hívu
:
—
ba náš Vítkovic I" tak Stránky vadily se v povyku,
Chtvši každá pivlastnit Smilujme
Dím
já
se,
—
Podobnjší
jej
sob
nechme Maarovi almužnu tu, oslíku nežli Pegasovi
—
ob
232
31.
te
Široko
otevité bránu,
Zvolám, Helikonu strážcové
Dva sem
nejmilejší
zpveové
Picházejí, z Kus a od Balkánu;
Sladkot býti cítnu a znánu, A hle tito noví hostové Jsou mé školy zdární žákové, Milující celost víc než stranu
Cliomjakove Utšen ovici Pijmite ten triumpf od Slávy, Za Jeku ty, ty zpv za Orlií; !
Zpv
váš obou celým nebem hýbal, jím sti'op i podstavy. Jak by hvzdy žhoucí Vesuv Ubal.
eavl
32.
Hora dále s vyšším stojí elem Než chlum Tlusté nade Mažárnou, Ozdobená krásnou hvzdárnou, Koperník jest jejím editelem tu zíti v lesku skvlém Nástroj, jenž nikdy nestárnou, Družinu též jeho peš várnou Jmenující svým jej uitelem
Zásobu
Ptolemaeus, Cartes, Newton, Tycho, sám Heršel k jeho oltái Pinášejí obt pocty ticho; I
A
co
jmen
Národ Uenci
té
nauky
má
pole,
všech jiných hvzdái jsou v této jeho škole.
23a 33.
V
onboi té hory v moch sera klesla, Neb zde vedli hry a obchody Slavšti zpytatelé pírody,
Za vdce
vyvolivše Pešla;
si
Ten muž se mi líbil tak, že nesla Ke cti jemu sem a na hody Kvty, zrostliny a jahody V košíku, co vdnosti mé hesla: Pišel k
Dd I
nám
i
Zalužanský, hodný
ten Linnéovy soustavy, náš Franklin Diviš hromovodný
;
Stoikovic a Chladný siloskumec, Petian Slovák, pípravy Ptakoslovné, též má svj tu chlumec.
in
34.
V
a
desátém, pravda ješt malém, však dosti pkném kostelci.
A
Pebývají slavšti umlci, Method mah jest jich spolku
ki-álem
Mezi nimi
obletuji valem hned sem, hned tam andlci. Aby podnt dali nesmlci. Libost mli v mistru dokonalém
Ki'ásní
:
Schiavone tu v
malb ped Kupeckým,
S Losenkem
se Škreta raduje, Krainec Janša, Kadllk s Chodovieckým
Tomáška má hudba. Mysliveka, Kozlovský zas v ezb horuje. Dunajský též není bez vneka.
234 36.
Pi
nmlcech, ktei ve chudob Museli dny zemské tráviti, Svt pak teprva je slaviti Poal, když už v temném byli hrob;
Moravana jménem Osolsob Z Holomouce musím zmíniti. Jemuž v Pešti hladem umíti Maai jsou dali v loské dob
A
když zemel, ó té lidské šalby Schvalovali celým ki-ajinám Jeho krásné djepisné malby
Proto radí odtudto všem Slavm, Aby vlastem svým, ne cizinám, Sloužili, snad rovným ujdou daAm. 36.
Nevím co tvé srdce na to poví, Že jsem Kostel ten i malikou Ozdobiti dala kaplikou, Svivši ji snažn dozorcovi
V
Skítkm
ni se mladosti tvé hoví, ní jsou naše barvy s kystikou.
V
Malby, zvlášt Vdnost Hanušovi to a Viererovi
Tmto
s
Písnikou:
!
nikdy nezapomenutým tvojim v malíství
Uitelm I
já úctu vzdávám citem hnutým
;
Oni tiché krásoumy vplyvem Okrášlili lásku, básní ství,
Celý život nám, co božským divem.
37.
Mecenáše slavské tída jiná Obsahuje zlatým pod krovem,
Ve vnci
'^'^"»
*
jsou všickni bobkovém
:
Karel, Rudolf, Petr, Katarina
Potom
blízko tchto Zerotína v háji myrtovém,
Uzela jsem
nm
Rumjancova s Šiškovém, Pi Jablonovského a Potemkina:
Znjí zde
i
jména Ossolinských,
Kolovrat, Miloš a Kynských, Jako podpor slavských národ hrabat, vojvod, Jejichž ale ski-omné jméno tuto Radj nebu ani zpomenuto.
I vlc knížat,
38.
Jednoho však
s
jeho velkým inem,
Vlastenectvím, sebe zapením,
Nelze pominouti mlením, Slavorus je, sluje Konstantinem
;
Setníky dva chránil ped záhynem Na svá ramena je vložením. mu plamen hrozil zniením, byl carským ddicem a synem
A A
A
co vtší znak jest jeho cností,
Korunu
pl svta
mladšímu
Bratrovi dal s velikodušností
Sama Sláva in Proto korunu
Na odmnu
ten obdivuje, i
krásný
mu
ti*n zde pipravuje
!
236 39. I brat jeho, ten co
ndaremnil
Zhoubné Korsikána zámachy, Vojska jeho pudil v rozplachy, Paíž pyšnou bleskem Slávy ztemnil; Navrátiv se život opíjemnil Umním a nauk zápachy, Zkísil oplakané Polachy,
Náboženstvem staré mravy zjemnil; Ministra pak zídil osvícení.
Prvý píklad v lidsfrv^a djinách, Jemuž ješt podobného není; Alexander jest
ta
Slávy perla,
Do jehož mk, v zemských krajinách, Dána ruská svtovládná berla. 40.
Nad oba však huné
dlostelstvl, Strojná hudba, plynní zpvové, Ctjí toho skutky bobkové
Jak
i
moudrost v
ki-ajin editelství,
Jenž ta slova smutném
eknul:
pi
poselství
slyšte milí Rusové,
Poláci jsou naši bratrové, Neslušno k nim míti nepátelství
Žádnému snad Slávy náméstníku Tolik národnosti nevyšlo z úst, co tomu panovníku;
Ješt Jak by
nám klonu
zde naši bylo nepišlo Gosudaru tomu Mikuláši V i
Vzdáti na
um
I
^37 41.
Matka má a cesty tovaryška mi laskavou svou pravicí
Te
Ukázala obraz visící V této síni, pod nímž byla knížka; Zanášel se cele na Františka
Tváí, korunou
A
i
berlicí,
krásu barev hájící, Kryla tenká závojová mížka: jej,
mne v tom zdání sílil, Slovník Stulliho to slavského, Na njž mocná ten svou štdrost vylil
Titul knihy
V
tom zpv: „Bože zachovej nám krále Františka co otce dobrého!" Zpíván tu byl k jeho cti a chvále. 42.
Ped
tím krovem mramorová socha
Stoji celá
v
ímském odvu.
Ale dosti bylo na jevu. Že to slavská tvá, jen skrytá trocha; to medle za muže i hocha Jest? já myslím v tichém ousmvu, A že bez slasti a bez zpvu Byl, já sem jej mla za lenocha:
Co
I bylf
A
ovšem
A trn Neb
to pro
se slavským
dali losové
se nápis
oím
národ
vlastní,
jménem
mu
nazýval, šastní;
zpytatelky
Tento na podstavci odkrýval, Upravda neb Justinian Velký.
238 43.
Okruh sochy
té blesk stolic krásil, nichž zákonv a právnictví Mistrové, zde vede pednictví Slav a císa, Makedonský Basil;
Na
Repkov pak, co Sasm práva hlásil Ukradlým nám slavské ddictví, Cacki polského syn šlechtictvi, Všehrd co práv sím v echách
zašil
Nejmladší, však chlouba všeho Slavsfrv^a, Jest tvj Maciejowski, našeho Co psal polsky Dje Pravodavstva
Ale ješt eká muže Sláva, Jenž by národu tak velkého Nejen psal, než uskutenil práva. 44.
Sotva viru svým sem oím dala Když sem, mezi touto rodinou Arcisla^^, též
i
s
Christinou,
Královnou se Švédskou uhlídala:
Pro a jak ta zde jest? sem A tu zeptanci mi pokynou
se ptala. :
Pro list onen, který latinou Sobieskému, zhoubci Turkv psala.
Ona sama
ze všech panovník Byla, která naše zásluhy Uznala i dluh jim vzdala dík;
J
Proto jest co slavských ctitelkyné Cností, na píklad pak pro druhy, Ode Slávy zvána ku hostin.
á
239 46.
potek branka, Kterou kvtná kryla osnova, A tu k vítání nás hotová
Odtud vedla za
Stála zase nová
pomazánka;
Já k ní esky, nebo záeanka Tato byla eská králová, Rodem Francouzka, a Karlova Manželka, jíž jméno bylo Blanka: Ale ona
esky neumla,
Xechtvši se v Praze uiti, I když k tomu uitelky mla
;
Proež nejen musela se, mázna Ta, zde s Nmkynkarai hanbiti Svými, než
i
nebe býti prázna. 46.
Pípad
tento skonený tak špatn Ledva ješt námi pomíjen,
Aj hle jiný zase rozvíjen, Jenž tu bolest nahradil nám platn. Polské Králce názdravek tu statn, Její krajance, byl pipíjen,
Maí
Kazimíre Arquien, polskou delikátn:
Mluvící
e
Manželka
to byla toho Jana, Jímžto nkdy církev kesanská Z tureckého jama vysekána ;
A
a
ty týž ZN^^ky
mla
divné
Tato Francouzkyn dvoanská,
Pedce Sláv
v
niem
neprotivné.
240 47.
Kopa máku
což to V v mékké travé Blízko štbetavé studniky Vidím tyry slavské ženiky I
káv
Ráiti se pi nebeské
Obras, šálky, eukinka; ba pravé Ze zlata jsou i ty konviky „Obradujte i nás vdoviky Návštvou svou!" eknou a Slávé ;
mn
ešky dv, dv Slovenky to byly, Které, k hanb mužm, tisíce Na
knih}' a národ
poruily
Steyrová a Kavkovna z
ech
;
obé,
Bezekovská z Banské Bystice, Hvizdáka pak z Pešt známá tob. 48.
Ale zde byl také pi hvzdnatých Dobrodincích tch stín knzovský. Jenž i tento spolek otcovský, I mne rmoutil v radostech mých svatých Sice z
A
muž
na slovo byl vzatých Mošovský,
slul Institoris
Slavm
mv
však,
poklad Kresovský, sto Zlatých
Poruil jen mizerných
Když pak
ítal v tomto spoleenství
Z Tablicových básní vdce mj Hlasn celé jeho poruenství Matka tvá svou I já sem se,
K nmu
hnvn
a jest
odvrátila,
krajan tvj,
ani nepihovoila.
241 49.
Nu
snad
—
kára náš Tablic majetný
ten, co jiného tu
Povím já
—
Národu, co
bohá bezdtný,
Uj mu tu se nahraditi stará víc pak tu nadje má hárá, Že sem sama, list mu pamtný
Tím
Psavši, zpomínala šlechetný Cíl ten,
„By
dokud
e
starost jeho jará
nejen ernidlem, než zlatem Naši krášlil!" V tom on tuliby! Pichází sem skoupým odn šatem;
Vy
ste,
Více
„Já
?
—
eknu, poruili mnohem bez vši pochyby? Nic !" tedy jdite po svých
Sláv
s
Bohem.
60.
Z
porcelánu bílá Nankingského zrak nyní omráí.
Vže
mj
Císae dva v její pavlai ínského, pak zíti Japanského; Rajský aj a pun jim do sliného Nádobí Rus jeden natáí, Oba ctitelé a vzývai Genia jsou byli slavjanského :
Davše onu ode Deržavina Peložiti Odu na Boha V ei, které Japan má a ína;
A
pak zlatem na hedbáví psanou Zavsiti k poct, se mnoha Blesky, nade palác svých branou. ^^ Kollárory spisy 1.
242 51.
rákoši jednom nzíra kývat Lid se ve hromadách Polanský, Spolu sedláky i zemanský, Šátky ohniti komusi a zpívat:
Na
Nastavivši uši, slyším: vivat,
Lubrauský jazyk imauský
Vivat, vivat biskup
Ale
mn
se
Nelíbilo s polštinou tak slívat:
S
nevolí
Au
sem dále chtla
mne Polák plný
proto,
oarii
Zastaví a vypravuje toto:
Ten muž sám se na Budínském sném Opel králi zpupných Maar
zem.
Ludviku, když z Polska urval 52.
Zanechavši toto divadlo tu
Uzím
krále
Též je za rozené
Tímám
í
^
mezi husary,
Maary
patíc na vous, tanec, botu;
Hrál pak slavnou Rákociho notu Na houslech jim cikán Bihary,
mu tvrdé tolary Kladli, chválíc krále za dobrotu:
Poláci
A
a
veždy myslela sem, kde se Nalézal král cizý v národu: „Jinde kdáe, doma vejce nese
Tento však
Ze všech Zdál sám
se, lidí
Bátorym jeho
býti, co
jej
!"
zvali,
pvodu nám dobe
páli.
243 53.
—
„Sám?
vru
ej,
Slávy dcero Jestli
!
velkou kivdu dješ v té ve stráuee,
mn
na mne Hontu scliovance když o Maaíieh pješ;
Nehledíš,
Já sem
ehovl
které i ty peješ, jí co kochance, ní psal co zjevný ochránce, sem Maar a mé jméno Feješ!" tu,
Chválil,
O
A
Pak mi podal svoje pojednáni, naši hladkou latinou Kde Maarm svým porouí a bráni
e
Hned sme tedy našim rozkaz Aby dýnmi a slaninou Po maarsku hosta
dali,
cestovali.
54.
Když Asi
tu toho
Stojí s
Tak
noha moje nechá,
na hozeni kamenka
meem
že v oužas
v íiadich dívenka,
má
se
mní teha
Kdo
jest tato nešastná a plechá Mladice, dím a snad Slovenka? Maarka to z Jagru, milenka Telafouza, \-dce v Uhích, echa;
My
hned paloš
z ní
Potom páchnidly a Vodkami a mastmi
sme
vytasily.
oleji,"
posilnily
:
•
Thisbe ta se Slávy hodnou stala Tím, že syna Slávy vroucnji
Než svj
vlastní život milovala.
16*
244 55.
Než hned druhou krajanku sme zely nadutou tak velice, podávala škrablice,
Její,
Že
tu
By
se jiní pro ni zabíjeli
Mjže rozum
my
!
Jako host tu
jí
nei
:
povdly, rznice!
Pedce vtírala ta staice Každému se Slávy bydliteli: Stydlivý mnich, Horvat Brezovaky,
Poal prvý s touto nezbednou Maailkou vésti kik a rvaky Kuševi v
tom, Leška, Rohoii jsou tu.
Ale matka tu
pi šerednou
Skoni, davši ku pokání lhtu. 66.
Naproti se v dlouhé šiky eta Srbských nebešan adala,
Potom hlasem z\Tiným zpívala Onen krásný zpv: „Mnogaja Ijeta!'^
Mnohá léta do skonání svta. Druhá sti'ánka se jí ozvala, est
Otci
Živ
bu
i synu pochvala, rod váš jako palma kveta
Týkalo pak zastaveníko
Dvou
se
Božidara
to
Vukovi s
vlastenských, jeho synem proto
byli, obcovavše v tle Vojvodové ti, knih slavenských Oblibci a rozšiovatelé.
Že jsou
1
245 57.
Pi
silnici 8 \7'sokou a hrubou Skalou zelená se záhonec, Na skále hrad, po nmž oponec Rozesten pni do oblak s chloubou;
Z nho
se hlas
vkol
plnou hubou
Ozývá až nebe na konec. Pocestné tu jeden Slavonec Za hosti zve k sob mluvní ti*ubou Zavítavše tedy Nalezly sme
k
nmu
zprosta
práv Nmeka,
Jménem Taube, u nho jak
hosta;
Tak
se di\il, že už do dtinství padnul tento všeteka, Slavjanskému tomu pohostinství.
Tém
58.
mdi
Však ne jenom slavným, v
rytým
Mužm
oblouk cti tu sklenuto. Nikoli, zde místo vytknuto Jest i cnostem neznámým a skrytým;
Tu jest Stanil, a jen k pospolitým Stavm jméno jeho octnuto, Pedce
celé
nebe pohnuto
Skutkem jeho lidským, znamenitým:
On když mor
Dnem
i
byl jednou v Novgorodé, nocí lásce obcoval,
S vozem plným tl ven
Tak
že
sám
on, tiše jen
z
a
msta chod;
nm,
Spolumšan svých pochoval Ti tisíce tidcet v lno zem.
246 59. I
vás chudí i bez
By
lidé,
kdo
vuc
a
ste koli,
betanj
mšan
Vítám v potu tchto JakoTOU pak vy ste mli
f
roli?
„V otroctvi my byvše, pi nevoli Té sme v chrám uši kesan Vzdlávali, mchy varhan Dmýchávavše v Konstantinopoli
;
:'^
ten, co o Obadích enil císa, Vás i s pracemi své knize už tam dole zvnil;
Znám, neb
ecký Ve
Služebníci dobí! byli, povím, Nad málem ste vrní na zemi, vás nade mnohem ustanovím.
Te
60.
Lidomilskem
V
nm
Tham
toto
msto
8 nasazením svého
A
vy,
zvali,
byl i ech Škvor, co v co v Labi život chvátav
Sázav,
retovali;
eknu k jednomu
tu,
zdali
Nejste Míchalovic, v Jelšav Co šest duší ohni laskavé Vyi-val? Tak jest! všickni povídali:
Garková
též tu, ta ruská žena, v topeni ac thotnou, Dítka cizí z ledu vytažena;
dv
Již,
Reka
vína
Behy
tee ulikami.
z torty,
Bažanti,
i
nad
ní
nuž v nich
peeni s
vidlikami.
.^
247 61.
Michajlov, ten ruský voják
Též zde Jehož Nežli
Celé
hned v
jest
vrný,
síni vedlejší,
byla silnjší
stálost
hromu blesk a rachot perný;
msto
Hoejšek
V nm Cho i
i
plení
ohe
žerný
stranu dolejší, jmní jeho vezdejší, i
dítky
dm
i
nenádherný:
Sousedé ho ženou na ulici Svoje bránit, on však nehnuté
Pi
krajinské
stojí
pokladnici;
Povinnost mu byla nad majetek. Proto vnesly cnosti perut Strážce toho v tento Slávy svtek. 62.
Ped mstem
jest
rozestena pažit
Na
vzor zelenavých postavc, Musejí všech oi zvdavc
Po spšném
jí
navštíveni bažit;
Já jdouc pedkem chodník matce dlažit, Giku, zajaté co od dravc Tatar, tch hnusných psohlavc, Vykupoval, uzím tu se blažit: Osvobodil Valach tento, s ídkou Cnosti, Pilaíka slavného
Vzn
s
pannou Maákových Jitkou
Tato muže láska pronikavá Pohla matku tak, že v celého
Petvoila toho Poloslava.
248 63.
má novou vcí zmladla. prosted tch her a veselek, Rolník tu byl, z nhož na celek Zboru svtlost utšená padla;
Pozornost
U
Nemesis
mu
na šediny kladla
Snžné perloštpný náelek, Z Yrbovee byl, Srb výstelek,
A
slul Milic dle
jmen ukazadla:
Má
i Sláva Manlius cnosti. Kterým svatá písnost zákona
Vyšší jest než uzel pokrevnosti
Tento
A K
s}Tia jediného svázal,
a
vi-aždu kryla záclona,
soudu hnal
i
trestati
sám
kázal.
64.
Nedaleko jiný rovnojmenec Z Cech byl od tohoto oddálen, Blosnžným rouchem obalen, Slul Jan Milic a byl posvcenec Jeho život zasloužil tu vnec, Zvlášt aby in ten pochválen Byl zde, kterýmž ti sta Magdalen
Híšných
Vkol nho
spasil tento oslavenec:
kleíc, ku
vdnosti
Jemu, svatého zde pokání Slzy lejí ony v kajícnosti; pak, v rucech lilie hl ctných Maje, od Slávy zde nechání Oveek tch prosí navrácených.
On
249 65. tu uren ráje nebeského Mluv- a Djeslavm vlastenským, Polykarp zde, Knapský s Jelenským, Zizania vedle Smotriského;
Háj
Lindeho
též
zím
a Kopinskébo
Ped
Nudožerinem Slovenským, Veleslavína pak s Komenským, Karamzina, Hájka, Potockého v tom potu dlouhém myl Nmce louhem, Belostenec, Dainko, Stedovský;
Kroniká
Dalimil
A
též ten jest,
co
jmen jiných množství okázalé, Obradovic, mistr Dobrovský, Nejedlý, Vuk, Lukay a tak dále. 66.
A
však jedno abych tob psala
Ješt v dušce této zaslouží, Než to zjevím ti jen pod rží. Jak mi sama matka pikázala; Dlouho nejprv sama tajn lkala Pokaždé však shovu prodlouží. Jednou ale tak se roztouží, Že ty syny ped soud obeslala.
Kteí znavše slavskou Pedce knihy zvykli
cizou
eí
psávati.
Proto blud jich tímto trestem léí
Musejí zde do své materiny Pe- svá vlastní díla -kládati,
Z
nminy
ty, tyto z francouštiny.
250
O
té slasti ješt nevídané! Zvolám nad jedním tu \7-skytem, Matko! hle v tom vnci spojitém Krajané jsou moji, Lužiané!
Spolenosti
Vend
dle nich zvané
Pvodcové v Lipsku Haluz, Širach,
letitém:
Knžek
s
Bulitem,
Stoupenc tž zbory sem k nim
Ped
slané
stoletím oni založili
Jsou ten spolek, aby v Lužicech Hynoucí ec slavskou ochránili;
Matka za
ty zásluhy tak svaté, Kladla na hedbá^iiých tkanicech Na všech adra medalie zlaté. 68.
]\Iimo
Vendy, Matthaiho
z
Chlumu,
Frencla, Svotlíka a Choinana,
Ješt na jednoho krajana Pohled množil Jenž
a
slasti
tch mi summu;
neml ueného umu,
slov té ei ochrana Byl nám, kterou v Linsku podmana Nmecká už pochovala v rumu:
Pedce
Byl on ze
vsi
Klenov od Vustrova, slul, v nedlích
Sedlák, Janiške
Henningovi pedíkával slova;
Bez nho by nebyli sme znali. Jako našich Linu zmizelých slavskou mluvívali. Pedkové,
e
251 69.
V
obec
tuto, oslaviti
e
chtivou
spisy svojími, Národ a Ješt vjíti, mezi jiuými,
Bernolák chtl, ale cestou kivou;
Nebo
nešel onou opravclivou Velkou branou, ale boními Dvérci se jen velmi tsnými Tlail semto, pes rum a houš divou:
Nevj deš,
dím, brate do nebes tu, ani tebe nespasí, se zpátkem na probitou cestu;
To nás
Vra
Neekla sem
více této chvíle. Snášelivost mi zahasí,
e
Ukáže as,
zdali dojde
cíle.
m Než
víc nyní smutil se a lekl
Duch mj, neb
aj nová píšera Jeden Moravský uk Homera
Ubohého za vlasy sem „I on je náš
„Svdkem V Biad I"
vlekl;
i on je Slaví" ekl, toho každá litera
I
—
tot chiméra Myslím, snad ten násilník se vztekl? Sláno
A
i
hned pro prubíský kámen,
kiku toho velkého Vyšlo, že ten vysmánec byl hle z
Proež
musel, za
s^"^lj
zmámen
vtipný neum,
Zpátkem slepce toho slavného Do eckého vésti Elvseum.
;
252 71.
Toto krátké Meonida dlení V této spolenosti uenské, Užila já
k oné
vlastenské
Otázky sem jemu pedloženi „Které se
vám
On
si
ei
nejvíc
tlumoení
zpv
slavenské?" prosil z každé sestenské
Líbí vašich
verš nkolika tení
Prvé polské, potom ruské bylo, eské, a to trojí, posléze. Než ble, žádné se mu nelíbilo;
Pro pak?
díme, a on ecké duše, a vítze mám v ecké míe jen a rouše.
Rád
:
bohyn
Bohy,
72.
Nade plesem rozkošným
Dv
se plavíc
tu protibežné vesnice
Uzíme, pak z naší lodice Jdeme do tch krásných eislavic; Osází v nich, nové domy stavíc, Srbská se a eská Matice, Tak že plné všecky ulice asopis, knížek, škol a laWc
V
prostedku
Práv
stál oltá,
na njž
obt chudý Nejmenovaný syn eské pišel
Velikáf se v pípravách
klásti
ten vlasti
tch
dbalost
snad budou delší jen Míti zde, než na zemi tam stálost.
Jeví,
i
253 73.
Nad behem
se erstvá zelenala Štpnice a slibná zahrádka, V nižto práv mla a písádka Od zem se pnouti poínala
A
že v blízku naplnná stála Vodou stíbrokutá hubatka,
Vzavši do ruky
S nadjí
ta
ji, poupáíka hned sem oblévala:
Na
lístkách ty názvy byly psané: Liskay, Kuzmani dva Slováci, Kampelik a Kaer Moravané
ech s Koubkem, pi Poláku Sadovském Gaj Horvát, novaci, O by jen mou nezklamali áku!
Roštlapil
74.
Založená vtipným zahradnickým Umním zde stála vinika, A v ní cizozemská révika Pesazená naším Viuaickým;
Tšily jsme jeho nad básnickým Dílem se i já i matika,
On nám Potom Ponukal
dal svá
hostil
i
ecká
ímským
kvítika,
Falernickým
eským Lobkovicem
V zehívárn Našim však
hnané zelinky. se nelíbily plícem;
vdn, matka povídala, Zpátkem všecky jeho latinky Za jednu mu eskou báse dala.
Já bych
254 75.
Novochtivost znetrplivená Tu mne táhla vidt místa ta, Na nichž stoji slavských komnata Starotiu a vzácnost vystavená: I
sin nám byla ote^irena, Sotvy že sme kleply na vi-ata, Ozdob ze stíbra i ze zlata,
hned
sms
Mincí, zbrani
Antikvá úad
:
tu rozložena
:
Chodakovsk;v,
Jaukovi a Blecha s Rybaym Mají, posl Masch a Ahrendtovský
Pi
pehledu,
Ony vci
i
to netajím.
nejvtší sme zely Radostí, co slavský nápis mly. s
76.
Listovna též tu se zakládala, Jenž by všelijaké písacké, Duchovné tak jako svtácké Památnosti v sob zdržovala; list já sem do ní dala, Slavské psaní zem HoiTatské, Stolici co sláno Saladské, Když jí tato po maarsku psala
Prvý pak
Odpovd Za
Z
A
ta v pozlaceném rámci, sklem, na nejki-ašši pentlici
mojích šperk,
to proti
dvem,
visí
v tomto chrámci
aby hnedky
Otouce následovat poutnici
Uili se naši svoje pedky.
255 i
Poátek i Uinén
i.
prvé všeslavenské tiito knihovny, Památek má sklad už neskrovny, Zvlááté svtské dvé, náboženské jest
dv
Kralodvorský
spis,
a o vojenské
Igora^zpv bojoNný, Zlatopsaný Žaltá královny Hedviky, pak Zlomky Freisingenské
Zbroji
Každému jest náeí a kmenu Oddlena tída vedlejší, Jednu mají stechu však stnu i
I
Malbami
se podlaha i schránka Leskne^ strážcové pak slavnjší Jsou v ní Bandtke, Kopitár a Hanka.
78.
Neuená
Zím I
já když tam se vedru, Paíže též Cousina,
tu z
a
ku,
Krásno
mi kulhá Franina: zvlášt k vdám, štédni!
býti,
Chystán práv jeho pro kathedru Slavskou byl list, místo, jistina, Anobrž i pyšná stavina Z díví palmy voiíavé a cedru
A
když, aby olivový kladla
Vnec
K
ruka má se po\yste elu, tato slova z úst mi padla
Pijmi vdnost Šlavjan chceli
Musí
z vlasti
tuto
e
ministe! a národ znáti.
v cizinu se
bráti.
*
256 79.
Hádej nyní, abych došla svtla O tvé zpsobnosti véštbáské, Koho te sem v tiché švejcarské Dolince v ten zbo tu jiti stetla?
Duše jeho
z
Liptova sem
Umni kde konal A a jméno nosil
vlétla,
knihaské,
maarské,
Sláva pedce k s}Tim svým
Jedno
—
dv
—
ti
Vtipu hledáním
Už
ti
povim
:
si
!
abys
jej
etla
dlouho
svého
netrudil,
Blopotockého
I
Knihvazae titul všeslavského Má zde muž ten, jenž svou probudil Snahou Tatry ze sna hlubokého. 80.
Tu
též spatím, jdoucí dalším šlakem, Tvoje píznivce a pátele, Krom už dotených, jest na ele Rudnay, Pronays jejich stavu znakem;
Potom
Piožnay, Clemen, za
Siveckým jde Blahoslava
Milovuk
Hledla
i
tu,
na
Polákem
Soltis vesele,
zím
a Herkele, Farník s Hamuljakem;
Seberiniho,
Palackého, Koiše, Paie, Ferjeníka sem a Suchániho
Všecky matka tímá za své dti, Však co slasti jich se dotýe, To zde nechci svtu vjzvánti.
4
257 81.
V chrám
pátel tvých když odpoinu
Pod besídky stínem
mé pátelky Amalii zím a I
pusté vné, a pokrevné Karolinu;
O vy
drahé duše! dím a plynu tváe ousmévné, Potom pede všemi ve zjevné Radosti je ke svým vinu: Líbati jich
adrm
etly tu, co milovala která, Onna biblii a Klopstoka, Tato román a cos od Voltaira
Mn
dík vzdaly ve slovich tu ilých to, žes ty ídil do roka Vzdlanost tch sirotek milých.
Za
mn
82.
Ten tvj krajan z Necpal potuloval Též se v knžských šatech náerných
V
této obci
Jejž co
V
pátel
dvrných,
hada za uádry
choval;
a
rukách mšec, jej utajoval, S drahou summou ml tch stíbrných, Které od tebe slov iperných
Klamem pjiv nikdy
A
si
to
penz mozolných
nevi'acoval:
a tvému
k ueni Posvcených akademickému Srdci vzácných, totiž
Matka chtla v oistcovou školku Dáti ho, než já
Vymohla KoUároTy gpisy
mu
zde, ne I.
bydlení
však v tomto spolku. •»•
'
258 83.
Odpusf matko, že se osmluji
Eeknu uinivši Já snad v
zeli
—
úkloiiu,
velkém utonu,
Kebo dvou zde pátel pohešuji; Ani místa ješt nespatuji Šafaikovi a Mlado Zchystaného, odhal záclonu
Tu
mi, nic yíg
nad
n
nemiluji
„Pravdu máš, a slovo tvé mi milo, To jsou synové dva, v nichž se mi Nejzvláštnji
Zádalaf byeh Aby ti dva Živi byli
dobe
tém,
mi
zalíbilo
milá dcero
vn na i
zemi
jejich péro."
84.
Malebné ztaid ukáže mi kopce Jeden vHdný nebes hodovník, Ka nichž ernohorsko, Dubrovnik, Novgorod, ty Svobodné ti Obce; Otroka tu není ani sobce,
Každý sluha jest i panovník, Lásku k vlasti cítí bojo\T3ik, Staec, žena v každé
žil
svých kropce
Navštívím hned ona sídla cnoty, A aj v jednom práv divadlo ProvodiU kusem od Palmoty;
V
druhém obec zvali k rad zvonem, Neb jim posadnika pipadlo Volit,
i
já šla tam tedy honem.
269 85.
Ale jest tu v blízku Obdivoval duch
ješté, co víc
mj
Když
zbožnlý,
tmavostnné uzely Starovkých domy Nestorovic sine
Srbská Sára^s Rovinem
si
hovíc,
Nikodým Cech, Hanák
Veselý, Grabovský Rus, s houfem bydleli Šedivých tu manželu a vdo\ic:
Potom z Cachtic jest v tom radování Eva Znachorová Slovenka, Co dle slepic ídila své spaní;
A
dnes pravé
z
Moskvy
pirazili
Manžel staec sem a staenka,
Co
sto tidcet
Odtud pijdu Zevniter
státi
spolu
žili.
ped píbytky
vniter spanilé,
i
Stínily je
rok
stromy
ztepilé,
Ovánly blahovonné
k^'ítky
;
Tu sem
našla ctné a dobré dítky, zdailé, Plesy spolu vedli rozmilé, Pletli z rží elyzejských kytky:
Sjny vdné, dcery
Mezi syny Vukasovic slynul, Jenž své darované dukáty Otci poslal, který v bíd hynul;
V potu
dcer se Glinská vyznaila, Ana, když byl otec zajatý
V
žalái, s
ním dobrovoln
žila.
17*
260 87.
Vedle Glinské hned mé oko pknou Nebeslavku státi uhlídá, to hezké dve? „Nahyda
í
erníkova
z Nikitinu-*
eknou;
Pi tom jmén všechnm
srdce hlas jeden toto povídá: Otce jejího kýs nestyda
mknou^
A
Osoil,
aj
z
ouadu ho
svléknou,
Do
Siberska ženou nevinného, i matka s dcerou násilím Milovance sprovázely svého;
Kam
Jednou dobrá dcerka erníkova Návrat hledati sv}Tn pemilým Sama šla, mil šest set, do Petrova. «8.
Nejvíce však
pedce mezi drahnou
Summou tchto mladých blaženc Dvanáctero krásných mládenc
Z
polské šlechty
Kudy
ti
jdou, ke
oi na
cti
se t<áhnou;
jim se nahnou
Všudy hla^'y jiných spasenou, Po liliech plných pupeuc isté ruky Jozef tch sáhnou:
Pi Varn
je v boji Murat chytil,
A
pak zamknul v Serail turecký, By své vášn, divoch jimi sytil Ale oni est svou, stud a nebe Váživše si život nad svtský, Jeden druhým udávili sebe.
261 89.
„Mamo! mamo! maraineko naše!" Zkikla za mnou tu dvé dátka, Krásná jako kvtu poupátka, Lapkajíce za roucho mne plaše ;
Ach
já nejsem, eknu, matka vaše,
Milé, osielé
slaátka
;
Tu mne smutná projme Zrak
památka.
se di^i duši celou straše
Miroslav a Všemil nešastného Synkové to byli Mutiny, Ratolesti rodu Vršovského;
krutým katem
Jež^ dal zhubit v Praze
eský
kníže z pomsty bez viny, Já je bozkám a jdu dále chvatem. 90.
Na novou
však hned sme pišly Narozeátko tu plaící, stojící Andl pstoun pi
stávku,
nm
Slovenskou
mu
zpíval kolíbavku;
,.Buvaj že mi, buvaj !" k siroslavku „Hajá že mi, haja!"^ mluvící; Nemluvn náš píchod ijící Popozdvihlo z kolébky své hlávku,
Z
nitranských to Cachtic dít bylo,
Z matky, od Tatar vleené
K
zajetí, se
Na zemi
v cest narodilo
je nechali
ti
kati,
hned rodice sme ztrápené Kázaly to nedochde dáti.
I
262 91.
Nenemohu
O vc
tímto
s
okamžením
jedmi tebe
Pospš našemu Safaíku
prositi,
to zje\iti
mojím pozdravením
s
:
Aby nechtl vasným nad zemením Madých milák svých kWliti, Nebo tuto lze je spatiti Všecky ti s tl jejich oslavením
V
míst tom
Sám pán Jejím
jsou, o
Slávy
Necht
:
nmž
vné dítek
k
jíti
praví
jemn
ddim ke mn
a
Tiše tedy ekají na den, V nmž se navrátjí rodim Lidmila, i Milena, i Mladen. 92.
Pi
radostí té a
pí*i
rozprávce
Pišly pahorek sme na
jiný,
Vesnika
i
Stály
a sluhy Sluhoslavce
tu,
salaš hostinný
Podivín Cech nejvyšší jest správce. Úedníci Hnvsa nevinný, Milutín Srb, ten co jediný Na Kosovu ušel rukoum dravce:
Goluban pak co byl Lazarovým, renko eledínem Zríního, Jií z Uher v Rusku Borisovým; Stroj íf se tu
žinice a urda,
Proti níž ta v Tatrách z ovího Stáda není nic než haraburda.
2^^^
93.
I ty jsi zde, drahá Bétko moje Padši v nárui sem zvolala té, co pstounka má bývala,
K
Rodem
z
Barby
ili z
Boiboje
;
i pítelkyn tvoje, Píchod tvj k nám ráda mívala.
Která jsouc
o sv^Th pedk íkala Vyhnanstvi z ech rozprávky
Veer
nám
zamykala bránu. Lístky vzájemné nám nosila, Proto dlouho pi ni pozstanu
svoje:
Otvírala,
:
Dovol matko ekne pak má mluva. Aby, kde jsem já, tam bydlila !
Pi
mn
tato staruška
a chva.
94.
K
rozkošným sem pišla nyní týncm, Kde sem nevsty a ženiky, Horvatského kmene sestiky, Našla, nkdy v Uhích vdané Hincm,
Kterýžto
kmen
Nmcm
kíivdoincm
Patí; Slavjanky, voniky V rukách tímajíce písniky Pomáhají pti Cherubincm:
Ony
y
totiž neodnárodnily manželství se, než svou milujíc pivábily; k ní muže i
e,
Ne jak
dm
jiné dítky Slávy mají Zvyk, jenž s cizým lidem obcujíc i národ zrádn zapírají.
e
264 95.
Mezi tím Živ
tu množství lidu z leva
bu
!
zvuným
"V cestu širolisté
Ratolesti
V
hlasem
volalo,
metalo
palmového deva;
hluku zím ti muže, kviti, réva, Zlato z hlavy jejich blýskalo, Jméno Minina se ítalo
Požarského v
nm
a Matvejeva:
Yšickni byli z kmene Slavorus, Ti dva slili vlast svou, rotník Meem na sto rozsekanou kus;
Tetího jak lidomila Krajané
tak, že
Hi-obních palác
ctili
mu
z
vdný
pomník vystavili.
96.
Nemožno
tu neslyšeti v dálce Dosti malé toho zpváka, Který skutek Skarbka Poláka
Tenkozvuké
Toho co svj
chválí
na
píšfalce;
zlatý prsten z palce
Sav
jím obohatil chudáka Hemika, by ml ím vojáka Platit ve své proti Polsku válce
:
dí, bu k zlatu pimícháno. Lidem zmužilým a svobodu
Zlato,
Milujícím železo jest dáno: Ušlechtilou matka pýchu tu hle Za vzor klade všemu národu,
Lepší poklad v
ádich
nežli v truhle.
265 97.
mj
Tu když ješt na Ptám
rozkaz hledl.
vlídn svého vodie, Zdali o Demetru z Uglie Povdti nco by mi vdl ? se
Ba i ovšem, on mi odpovdl, Znám i jej i jeho rodie, Jestli ten, co
tyidcet
i
v rukách
vzie
devt rok sedl:
ten, který žalá a pout tíže celém snášet musel život Proto jen, že rozený byl kníže
Ten,
V
Šli
sme k nmu, a
Vazby, v
Zmnily
aj
zíme an
ty
nebes blahot. v diamanty. se na této
nm 98.
Nyní
role široká a sejná
Ste se, meze ekou obrubíc, Po ní létá oblak holubic. Jichž se blost leskne arodjná Sednou, a zas kídla zvlhnou chvjná, Ratolístky nesouc u hubic, Pak svým blažeustvím se pochlubíc Ve vrkání oddají se smjná :
Nikdo neznal kdo
to,
pak
dí
matka:
To
jsou duše eských vyhnán c, Ženy, muži, starci, nemluviiátka,
Smích tch tidcet
Týká jestábích Co
i
se
šest tisíc rodin
chovanc.
je tiskli ze hnízd v mále hodin.
266 99.
Ješt bych sem
sice
mla mnoho
Jmenovati Slávy rozenou, Panovník, vdc, vlastenc
Ouastných
Z horlivc
i
Zvlášt ze
i
hodných místa toho;
strážc nejednoho svdk a muenc
—
Ale nechci jménem blaženc Na zemi bych urazila koho: Století tvé
nemž
všecko
snésti,
Cobych ješt mla mírniti, Proto nad tou ujmou nebolestil Pijde as, kde co
tu nevypsalo
Péro, tváí v tvá máš spatiti, I co ucho nikdy neslýchalo. 100.
V
jednom míst uzela sem stánky kterých spolek host hodoval,
V
Srb je pitou ^-^idn cestoval, ech jim plnil Mlniciuou džbánky,
Že jsou
cizozemci, z jedné stránky z druhé jazyk zjevoval, že duch je s námi spojoval.
Odv, Než
Zasloužili tyto radovánky:
Helmold, Ditmar, Jomandes tu sedí, Ungnad sob zdravká s Henniugem, Grimm a Vater na Herdera hledí;
Kohl a Fortis baví Assemauna, Adelung a Schlotzer s Bo^mngem,
S Gothem
stolí
Gerhard, Talvi panna.
267 101.
Mezi nimi vyznaují sluhy ^Inohými se, skvostným obadem, Roucha nádherného pokladem Zvlášt ti, jež lesk tu délí tuhý Honosili, dív než v rajské luhy Vešli ped života západem,
Všickni papež se ouadem Totiž Johan, Clemens, Pius druhý:
O
e
V
slavskou zásluhy dva
chrámích
Království
Málo
ta
nám
sepsal
est národm
ti
si
eského
získali, ten
Djepisy;
se stala
Aby Vatikana ímského Ruka jejich skutky byla
psala.
102.
Pi tch
hodech pedce
hnvu
zápal
Všecky hosti projme s nevoli Nade jedním, jenž tu v zástolí Sed ve snu pohížený chrápal; Probudiv
se zevly, lelky lapal, Zívá, ryhá, nehty komolí,
Potom Jí
s
dvoankami
šveholi,
a pije jako Sardanapal:
Ponvadž pak
rašikvas ten pišel
Bez zásluhy k Sláv, kýváno Jemu, ke svým do Wallhally by
A
šel
když zmizel, kdo to? šeptáno: král, co v Praze skvostné jedl, boj hrozný ped Prahou se vedl.
Zimní
An
268 103. Milí páni! tu, dím,
Sedí, proti
ješt jeden námitka
nmuž
Ta jest, že co lhá a klevýtka Nezasloužil tento slavský Eden; Dlouho o tom, kdoby to byl, veden Eozpor a to prudký nezídka, Zda já? i já? znla po\idka — Ano ty, jimž onen pudding snden
Bowriugu
tys leccos na spisech,
za
Ve svých
mne nalhal i tob by
Keslušel hod Slávy, než jen Wallhall;
Odpouštím však tob tuto zradu. Ale na znak liché pochleby Budeš sedt na posledním adu. 104
Vkol stánk v Nikoho
tchto
tu z našich
les
a chvoje,
rodák,
Za stromy však Jak by Ej
zíti cizák. v skrývaku se, dvoje
hráli
pro uvést v paláce dliš svoje, Matko! pátely ty Slovák? Vždy jsou z potu hrabat, voják.
Nmc
tch, co vedli za nás boje!
„Neníf všecko
Werinhar Válili
sic
zlato, co se blyšti
a ten Gundachar slavském na bojišti;
ten,
Než ne láska k nám a k Rasticovi Hnala ouskoky ty, než jen svár, Pomsta a hnv proti Ludvíkovi."
269 105.
Druhá vdnost pode skvostným stropem Lidu byzantského plemena Slaveni Nicetem jest strojena, Jenž byl hlavním v Caihrad Popem; Sot\7' došly
Z
my, est rychlým vzchopem
nám od host tch inna, Císaová Anna Komnena míst
Pedsednice byla
se
Prokopem:
Potom Moudrý Lev
i s Theophanem, Theophylakt vedle Kedreua, Menander zde byli pod tím stanem
Djiny nám
psali
;
za
jim naše
Jídlo národní a chválená Od nich s mlékem pedkládá se kaše. 106.
Pode stolem tchto vážných kmet Ješt jiných, jimž se na misky Kladou drobty jen a ohryzky, Dvanáct host jest a kazisvt:
Musa a dvé Bajazet, Selim s ještrími oisky, Muratové slavní nátisky, Soliman dvé, dvé Mahomet:
Isem,
Nu, dím,
vru
tu
Matko! jak a Mohli vjíti v Takliž? nu
vz:
mi rozum
pro
ti
stoji
Osmané
tuto íši tvojí!
e
a písmo
Naše tak, že byvše Sultáne Dvorskými je sob uinili.
ctili
270 107.
Ale nejen osob jednotlivých Jsou zde v tomto nebi hospody, Nýbrž vidno celé národy Cizoplemc Slávy žádostivcích;
Litvan, tch
žiti miti chtivých S Poláky, sem stetla prvody Pod Jagelem, a pak vojvody Let; Kur, Fin zimomi^ých
Bulgarové také tuto
Co
též
:
byli,
dobrovoln k našemu
Jazyku se sami pivtlili
Rovnou est i slast, i stejná práva S domácimi dala ke všemu
Zdárným tmto pastorkm svým,
Sláva.
108. Sot\'a se to stalo, jakás
dáma
nebi se slavském pemává, tu s králi, s pány pohrává, Hezká sice ale drzost sama
Po
A
Osoba
ta
nebyla mi známa.
Však že když se jí co podává, Pi všem díve „kóšer" mumlává. Zdála se být dcerou Abrahama: Zvím pak,
že to
ta,
co oslepila
Kazimíra a tím Polákm Víc než mor a vojny uškodila; I
hned umkla z ráje slavských sester, šla ku bradatým židákm Židovka ta, jejíž jméno Ester.
A
271 109.
Od
cizincv tchto matka výškou Vedla po stezce mne zkvtilé
Ke Kumanské slaMié Sibylle, má tinoh s doupnou chyžkou
Která zde I
hned pišla s prorockou svou knížkou Vykládat nám losy zavilé: „Že prý cestit ješt zdaile Po Vlachách máš se mnou tovarj^škou!
A
tam odkrýt zjev ten déjesoudný Že to Slávy kraj, ec, kmenové, Co svt drží za cizotii bloudný;
An
prý nejen Oua^ Heti-urie, Umbri, Sabiui, Kím, Yolskové Naši jsou, než celá Itálie!" 110.
Tu
byl rybník opodál se úže potok obežený rokytim, jeho vod rže nad sítím Kvetla, ki*ašši sotva býti mže;
V V
Keknu k matce
Prosím nuže "snn pocítím. Když pak já ji rukou pochytím, Aj hle pani z té se stala rže Dovol,
a
milé
:
z ní
:
Hrabnka a nevsta
to byla Potockého, v krásné pavlaky Odná, než perly z ocí lila!
Zlostný tchán
ji
Zatopiti skrze
Že
mu
pod led dal a vodu Kozáky,
byla z chatrného rodu.
271 i 11.
U
A
rybníka zíti pyramidu Egyptskou, než celou ze zlata, Ykol kleíc pjí knížata Dánská a houf nmeckého lidu:
když zkouším každé vrstvy tídu.
Na
nejnižším stupni pipjatá let se skytnou dlouhatá „Tisíc tyi sta a tyi" vidu:
ísla
Na^ špici tak stojí žena, nebe Že zí daleké i sousední, Pohledem tím tšíc sama sebe I já
vzhru
až k ni sem se brala,
Tot paní ta, co poslední Na ostrov Rýgen slavsky
znala.
112. též sem v rájech našla krokem náhodným. Kteí prví cílem národuým Po slavjanských putovali krajech
Cestitele
ony
Tchto
:
Sbíravše co v píslovích a báj ech záškodným, Ušlo ješt
asm
A
Písn
též,
Zpívá
lid
co
zvukem pírodným
a pastý
pi
šalmajech
tím, v celém Slavsku putujíce.
Napomohli onu vzájemnost,
Po
níž ty tak toužíš pevelice
háj tu všeslavský jim štpen Spojující všechnu píjemnost,
Proež
V
nm
jest
Trnka,
Kuchaský a Koppen.
273 113. tu meškám, práv tyry duše Pináší sem jeden obláek, Sice bez blesku a libaek. Ve sedlákem jen a sprostém rouše
Když
My
sme, dí z nich jeden, oi suše, Rus a Junáek,
Bartoš, Vrabec,
Z
kraje,
A
náš národ vzteklost divá kouše
kde tvj bydlí miláek,
Proto že sme
Ran
sto
e mst Vesprým
svou milovali, v sedmdesát osm dali;
Maai nám
Celá íše nebes nad tím zbledla, A já nestydíc se za sím Slávy,
k matce
bratry ty
sem
vedla.
114.
Mnohé pak a
pkn
spoádané
Jsou ty kratoch^ile, zábavy, Ty hry, rozkoše a potravy, Jež zde mají slavští nebešané;
Tu jsou všecky naše milované Zpvy, obyeje, oustav}^, Jen že podlé vyšší opravy dané: Lidem stav všech a
vk
Hudci mají varyta a dudy, Husle, píšaly a varháuky, Samohravé, strojn, slyšné všudy; nich pji zpváci a Umky Srbské pjesme, vaše zpvanky, Krakoviáky polské, ruské dumky. ^^ KoUárovy spisy I.
Pi
274 115.
Kdože mže vysloviti medle Všecky hraky, zvlášt Slovák?
Tu ní
Paprik v kole divák hlavou na vrcholci jedle:
Dol
Ten tam láme
Duby
kolesa hned vedle,
stavi tu zhor
ovák,
zase kopa Kozák Hajduchuje na koni a sedle;
Onde
Mladá chasa píšalky
Hrá
si
mí
se v purgu,
tlue,
a houpaku,
Šibenice peskakuje roue;
Dveky
pak hrají opt naše Slepou bábu, kvonu, skrývaku, Pohádky a jiné samopaše. 116.
Onde zase mládenci hned sami V rozHných se vcech kochají, Hnedky opt Skonou plesají, Golubec a Kolo
s
krásenkami:
Jinde zbory panen rovinami „Hoja Dunda hoja" zpívají,
Aneb Vájanek
si
chystají
Okrášlený národními hrami:
Muži
pijí
kvas a medovinu,
Ženy pipraMijí
pirohy,
Ovoce a nektar na hostinu:
Ba
i starci v nevinném tom plesku, Nejsouce mdlí více na nohy. Zanou nkdy vážnou polonesku.
275 117.
Nejdražší co na
Z
svt
jsou látky
vlny, konopi neb moruše,
Hedbáv, zlatohlavy, loktuše, Muselíny, nachy, patelatky:
Z
Slav matky, po moi i po suše Vezou, a z nich tyto pro duše Hotují zde pláštíky a šátky: Indie, té staré
Sem
se
Nejslavnjší,
i
to
musím
íci,
Jsou ne Paíže a Berlína, Ale z Pešt tuto odvní ci;
Mužský už i jménem necuzinský Krají Košál Slovák z Trenína, Ženský pak jest Polák Lubošiuský, 118.
Hostina to jest, že ústa meduou Díve než ji lovk navštívil,
A
hod každý sob
Koho oi
kterou jednou v Praze zadivil, Ba i blesky, s nimiž Eadzi^-il Pil a jídal v Prešov, tu blednou:
Pi*oti ní
Karla
*
jen
zošklivil,
skvostnost tuto shlédnou: stín ta,
mšan
Slavským zvykem, když se promiiují Talíe a mísy stíbrné Ven se okny z nebe y\'hazují:
Na
nichž potom roz- i nerozbity cli se u propasti jezerné Hejna Šlavohladovitých.
Rvou
Nmc
18*
276 119. Piast je v nebi tomto Kdo co žádá k
hospodáem,
nmu
pospíchá,
Matka král polských epicha, Nad hostmi má správu, nad kuchaem;
MenikoY
jest s
Kaikou lahdkáem,
Krok pe novopišlých vyslýchá, Chaloupkv jest žert a pleticha, Palko^i rok idl Kalendáem:
Pi kytae
slavné Novického Eozšiuje zádiv po zboe Slavií tok zpvu Lipinského:
Vbec rozkoš Hojn jako
v stupni nekoneném.
Kašné na hoe,
Požívá se v Slavišti tom vcném. 120.
Ve dne Slovák Sebechlebský Aby radost více osladla.
Gelo,
Ukazuje vtipu žihadla, Která každé rozsmívají elo
Když pak svtlo slunka vyhoelo
Veer
a noc tichá pipadla. Otevrou se brány divadla. Aby zde zas hrálo se a plo:
Štpánek
jest správce divadelní.
Neprovozuje však plodina Tuto se, co leda kassu plní; Misti
Ba
hrají,
ne
zb
dilettant.
kulisn a kortyna Místo s\ic se lesknou od brilliant. i
177 121.
Zdejší chrámy, paláce a
sín
Osvcují nebe blyštním, Jsouce drahým eským kamením Vydlažené, nepoddaným špín; Ublín, jaspis, pevýšiti
mín
Diamanty jasným pýenim Stkví se, mozaickým umním Se smaragdem kladen pi rubíne Mezi travou roste ryzé zlato Jak tam v Turci našem na Tlusté, Kde co proutky od dv bývá žato;
kov rody. Rus stoústé
Platina a jiných Jako v íši
Z Verchotur, tekou zde
co vody.
122.
Celé nebe slavské napluje
Nejen harmonie muzická A s ni zpvu zvuuost nadlidská, Která srdce divn okouzluje
Než
i
\'n
Mnohem
tuto proletuje
sladší nežli
kvtnická,
Aneb kterou koup indická
V
pryskyicech di-ahých poskytuje;
Zápach matce
i
všem píjemnjší
Nežli ambra, mošus, kouidlo.
Aneb obt a mast nejvzácnjší: Totiž
kou
a
dým
ten z plapolavé
Moskvy pronikna sem v kadidlo Promnil se rajské, pe voavé.
278 123.
eV V
se slavská mluví
všudy
tuto
náeích
všech rovno hotov, dokonalejší však obnov,
Tak
každý nezvuk vytisknuto,
že
Staroslavskou v chrámich na^^y knuto, Polskou užívati k obcov, Ruskou ku správ, než v osnov Jejich není eizomluv puto;
Hedbávnou Jazyka
e
eskoslovenského
tu zvlášt miluje
Sladkohlasná pohlaví ple mého;
Tak
však, že se v našich rozmlouváních Tvi'dý zvuk r a I zmkuje, Jak já iním v tchto mojích psaních. 124.
Než
e
nemá hmotu
naše nejen
huhavé. štkavé Od German pjené a Goth,
Jako
bl,
Aneb
dr, pr,
kl,
ml,
si,
tr,
vr,
Nýbrž chrání se i od škehot, Zvléká pomalu bískavé, Slala z/kání kvilavé S «(káním k mezem Hottentot: Milostné a, pak o pevelebné Vracejí se zpátkem z vyhnanstvi, Bí^yk, éei/d, hyl-tu hnusné, nepotebné;
Každá tžká, pebroušená, divá Hláska
ztratila tu
Hudbu má
e
mšanství.
naše zlatoznivá.
279 125.
Úcta osob cele jiná zdejší Jest než na zemi tam minulé,
Neb
tu neslyšeti titule:
Veliestvo, Waszmošc, Nejjasnjší,
Velkomožný, Preosvjasenjši,
douškem ani žežhule Nevyrepce, slovo odulé: Vysokoprevozchoditelnjší A, jež
Bratrují a sestruji si spolu, Majíc, pokud byli na živ,
eských bratr piklad Dáli pak se
Tedy íká
titul
za eholu;
vznešenjší,
se jen stupniv:
Slavný, slavnjší a nejslavnjší. 126.
Milo hledt jest Zdejší,
i na zahrady na plesa a na zdroje.
Na ostrovy plné pokoje. Na potok šumné vodopády Nebo zde jsou Zofivky sady, Rosvaldu i Puláv pístroje, vnec a Selo Carskoje, 1 jich všecky ozdoby a vnady, Stín a
vni
libou
vkol
lejí
Stromy, rže, hebík, laskavec Na ty, jenž se tuto procházejí;
V
celém pak tom ráji pevelikém Jesti krasocitný Moravec, Vojtch Hodic, arcizahradnlkem.
280 127.
V
Nebeslavsku tomto holnbátka tekou praménky, Beránkové pleši, dušenky Motýlkují, chvji neviátka; Proletují,
Milpstky a Vdky andlcátka, Žerty obtulují Krásenky, Cnosti s kidlatými srdénky, Sirotci jsou zde a ubožátka:
Chychotky též. Vily, Blbžkové, Tchy, kochánky a blaženci, Družky, pátelé a milákové
Potom všickni
drazí nebožtíci.
Tovaryšové a spasenci, Jsou zde naši spoluouastníci. 128.
Na mé
této spatila
Jedno
sem
pouti
celé slavské plemeno.
Které v nebe sice puštno Jest než sotva že smi tuto cknouti;
Laskominy jen
si
mže
tu
Chodit
vypláknouti. i
ondeno,
Než jak Tantalovi hájeno Jest mu, samých radostí se
tknouti:
Kmen
ten nosí jméno od bodrosti ili Bodrok, Tak byl smlý, plný udatnosti;
Obodrit
Ale chybu velkou v sob choval Tu, že na vzor nízkých otrok,
Svých se
straniv
vrahm
nadržoval.
281 129. též stála velká kvtohrázná Zamknutá však ješt zahrada, Pišel strážce klí mi oddada,
Tu
báze
Vejdu,
Neb
mne mrazná,
pronikne
co vidím? místa, ale prázná,
Stolic,
vnc,
slastí
hromada,
A
nic lidu, žádná osada! Jak to ? mluvím slova sob tažná
V
tom mi padne v oi psaná hezko kde ítám bolav Jména: Štýrsko, Korytansko, Slezsko; Tablice,
Aha
!
myslím, odtud neposláno
Ješt nikoho sem ke Sláv,
A jim dávno
místa pichystáno 130.
pode plotem rozžatém ohníku Cikáne jen v bídném echlíku, A však výskot jeví za výskotem
Nevídáno Sedí
Já
!
tuto
pi
si dlouho troudím hlavu s potem Jako podíl tomu devliku Možno míti v slavském rájíku?
Tu
dí
matka smavým
se šeptotem
eských Radnic Kálo Puchmirovi našemu „Romani Cib" nkdy pedikalo
Hoše
toto z
Jest, co
Za tu známost o ei nám danou Místeko též pálo tu se mu, A z mst a vsí hned ven bží
s
:
hanou.
282 131.
V
zadku nebe na nevelké skále Sedí u vrat v plundrách znmenec, Vyzáblý a suchý hubenec,
Jak by vera vyšel ze
špitále;
Pedce nejen
Sláva, než i krále Postavu ml tento spasenec, Matko! kdo ten divný nejmenec? „Otokar ech!" Jakto? pravím dále:
„Syn
A
ten bludný opustil
mne
dlouze,
když znádhernl. Do WalhaUy k tm, jimž pál tak tuze;
Než
šel radji,
te
Tu
Pi
pišel zas, a po koutekách
se zmáhá, neb
tam zmizernl Teutových bramboích a bekách." 132.
Pišedši už sem tam putující S matkou na meze a na kraje. Zím lid ješt z venku do ráje Pes ploty a škáry kukající;
To
jsou,
ekne matka
milující,
do plného Dunaje Vodu nosili, a do háje Devo, cizým modlám hovjící Ti, co
Pislouchají sice k rodu mému Všickni, od Lesníka do Kavky, Petráš, Balbin, ku Sarbievskému Lobkovic, Ján, Suvalov, Bel, erný, Ale zde jsou jen co pídavky. Neb mi jazyk jejich nebyl vrný.
283 133.
Ped
odchodem na krajišti zde mi Zraky z toho nebes tlesa Ješt pes povtí do plesa Propastného padnou dol k zemi
Aj co uzím? modinami tmi Ohnivý vz se a kolesa Vzhru vznášeti sem v nebesa, Eliáš v sedl s druhy temi:
nm
Jozefi to, církve nadzíí-atel,
Jenž tím více od svých
Ctn
byl,
Staeek
ím
víc
rodákv
zlehen od nepátel;
ten nese v pravé ruce
Stížnosti a prosby
Oslyšané,
Slovákv
ped trn svta
soudce.
ZPV
A
C
PÁTÝ.
HERO
N.
287 1.
Cherub jeden na kidla mne schytna Nesl i tam v íši Merota, Kam je ona zrádc holota Za nebesa dána za blankytná:
Kliem
strašným brány toho Sitna Otevel nám vrátný Milota,
Tu plá
Drak
hrozný, d^Ta a mrákota, a had nenasytná:
zb
Ohnivé tu
moe
spolu slito, Valíc celé hory plamen Na nešfastné zati-acence tyto:
Každý
Na
má žalá pehluboký
z nich
Zdný
z
nmž
a z kamen. vina a muk roky.
ještr stojí
2.
Kudy sme
šly,
bylo rozšíené
Ode nebe k peklu
prosti-austvi,
Prázné bez ladu a bez panství, Vzduchem jen a mrakem naplnné
Tu sem ony
V
duše odcizené
smutném uvidla vyhuansvi,
Které
bu
Vzaly
z
lest
aneb tyranství
lokt Slávy matky ctné
Kobylek a netopýr šati Postava je, dokud vnukové
A
v nich krev se k
Sláv
nenavrátí
Poturenci jsou zde, Zmaaenci, Valachové,
Znmilci
etí
Slavové,
a všickni zpankhartnci.
5
288 3.
Divé
než se tžcí rukou vdce Záporové pekla rozsmekli, Ukázal nám ješt pedpekli, Kde i on sám v smutné bydlí budce;
Tu
sic žádn;ý^ zlostník ani škdce, Hnilci jen a oteklí, Že se nos i oi ulekli jejich smradem pících prudce
mki
Ved V
nenávisti ne, než ani v péi Slávu nemli ti ospalci, Daremníci, slabci, zahalei;
as jejich pídimužnost zobí, Ale posud, jako nedbalci, Pro nebe zh, pro peklo jsou dobi.
Snad
4.
A
vás jaká,
sem
IVIiloto,
Do pedpekelného Vina
svalila,
ikám
na
i
nj
z
Ddic
pitvora
úkora?
lítostiv hledíc;
„Ach mne do tch oistcových Bdic Pomsta svedla, onna potvora, Kterou útrob mojích komora Dlouho kula, ukrýti ji vdíc;
Nmcomil král mj se semnou svadil, Dal mne bratra, statku zbaviti,
Za
já
Nmcum
jej
i
vlast
sem
Pro osoby, dim
Na Jest
já, jednotlivé celé se vlasti pomstiti i
ovšem
dílo trestanlivé.
zradil."
289 6;
Pi
prahu hned pišlo mnohé ptáky
V
kleci železné
nám
shlédnouti,
Mezi nimi zvlášt kohouti, Vrány, ajky, kvíaly a kaky
Takový pak vedli skek a i-vaky, Jak by svt ml v rumy padnouti, A když zanu nad tím trnouti, Zím, že to jen mluvnické jsou hraky;
Zobákem
ti
zastávali jota,
Druzi pazourami ypsilon, Jer a glagol kváká tetí rota; Milý Bože! tím se národ mate. Myslím, tot nový Babylon, Vru slušn v oistci tom lkáte! 6.
Klec tu stínil sti*om a jeho nící Haluze i šíí listové. Kde hnizd plno, v nich též ptákové Do vlastního hnízda neistící Šlechticové
maaizujíci zvláš
Slovenští,
tvoji
zemkové
Košut, Vachot potom Cechové Šuselka a Sejnoh klamající ;
:
Z Paíže
ten nevzájemnik polský, Tavjanský Rus, mystik v Lusann, Jozipovi hrab Turopolský
A
víc
ješt sov
Tak neb
i
j,inak,
dudk
pících,
doma, postrann
Smrad a neest Sláv psobících. KoUároTy
sj
isy
I.
I''
290 7.
Ku
veliké peci, v které plamen dokvapí, Plápolá, te krok Jako v rudní hut roztápí Veliký se v ní a tvTdý káuien
mj
Rozpustiv se pak co zlatý pramen Tee a se potom pechlapi V muže, jehož více netrápí Oistec, kam na as jen byl zmámen:
Petroviem aneb erným Durkem Jmenován byl nkdy srbinský Junák ten a vítz nade Turkem Ale že
Tu
ml
surovosti kousek,
nevzdlanec hrdinský Pepuzoval ze škvark a trusek. se
8.
V
oistci tom Chuchle ceduleek
Co snh po povtí
Tak že Nkolik Kozvinu Jejich
i
je,
létaly,
mé
ruce zlapaly z nich, svitých do koleek;
a aj obsazeek
mužové
ti
skládali.
Co svá vlastní jména vundali Z marné pýchy cizých do obleek
V jednch ítám
Szvorény místo Svoren,
Pelzel místo Kožich, Rubini
Místo erven, Radix místo
V
Koen
jiných Liška pešlo na Vulpius, v Dolci a Rak v Caucriui,
SI adié
ernobýl pak na
Artemisius.
291 9.
Pane: bližší košile než kabát!
Tak má
ústa nyní mluvily Chlubcovi, jenž nosil košili Na kabát a byl z potu hrabat;
Pišli asi, tu on
Vysvlekše
jej
kiet a bát v ruskou vložili I
Velou koupel, vchtem istili, Pak šli lžko v led a snh mu Demidov Byl, co
to,
dlabat:
jeden z ruských pánk v Paíži
pes rok chudým
Osmdesát
tisíc
rozdal
írank;
Svojím chudým bral a cizým dával, O by dív byl vlastni ve chyži, V sousedov potom, vymetával 1
10.
Hoiku
též, jméno Anny mla, Uzela sem jako homolku,
A
tu natrefila
na holku.
Jenž se tvái krasolicnou skvla Ale v žíni celou obcházela Horu kolenaky v okolku, „Kajícnice já vás za Polku Tímám :" arci, já sem Petronella !
—
Bh
;
Nmec, mu na nebesích Odpusf, vlasti mne i istoty Zbaviv nechal v Hornoslezských lesích;
Jeden
Rok sem tam co pustevnice žila, Rok pak po smrti zde trampoty Za mou slabost sem si naložila. 19*
292 U.í Sotvy dvadcet krok, nový jímal
Úkaz zvdavost mou v
teneto,
An pluk bés
V
velké ešeto, kterém lidé byli, v rukách tiraal
Opálaje jimi jak by hímal, Pokud zrno bylo proseto, Pólo zjevené mé, co je to ?
mj
Otázky hned vdce
To
si
všímal
jsou, pravil, slavští makaronci. se istji svou mluviti
By
Uili
e,
k tomu zde jsou konci;
Lid všech slavských náeivých cech, Nej^ice však jest tu spatiti Znémilých a nmujících Cech. 12.
Chachacha, ó jemine
ábl
Mérajících tu je
A
!
dím k zemi
nos hromadu
Hledíc, samých Spativši, a
armádu
micemi;
pak v kádi putnami je temi Nosících co hrozny, od smradu
Aby tuto se a Vykvasily: co
neádu to
povzte mi?
„To sou nosálkové. k Sláv pyšné chovali, !" Sobélibci, Nmci, sadílkové
Milota dí:
Co
se
Ctyry z nos tch sme poznali Hacquetu co patil, Meinertovi, Bisingerovi a Ludenovi. :
293 13.
K
Dosovtipcm tmto ert se tlail Ješt 8 jedním strašným nosákem,
ml
Jenž nos tak
Po zemi
dlouhý, hakmakeiri
erné
že
se
mu
vláil
Jazyk jeho také Nmce znail, Podlé vlasti pak byl Spišákem, Jménem Glatz, on zrádn v njakém Bezejmenném spisu Slávu mrail: TTidlž do
ruk ostré nože
vzali
Sahani, a jako ze špalku
Velké kusy
z
Kiicímu dím
nosu uezali;
já
i
:
pro
kvílíš
Uštipený pane nosálku,
Není dobe moudrým
býti píliš
!
14.
Než ne nosu
Kop
se
jen,
mnoho
Více než jich
Na
z
hodech se v
i
jazykových
tuto hemžilo,
páv
im
strávilo
LucuUových
;
Ježibab dv je, co praky, v nových Parostrojech ze špi mydlilo, Jeden se mi spatit trefilo, Pišelf z úst sera arcivévodových:
Když
byl v lázních, slovenské stlaly, ply ve slohu
mu
dévy
Kvty
Pospolitém v poli krásné
zpvy
;
Ptán, jak ta se pocta libí jemu: !" „Já ten národ vystát nemohu
Reknul švábsky ke komonstvu svému.
294 15.
U
prostedku oistce trn, ale Prázný stojí už a zrouehaný,
Velkým umlechlm tesaný Ve vysoké mramorové skále Nechal však tu nejen místo znale
oištnec káraný,
Teplé,
Než
lístek,
i
rukou napsaný
Mathiáše, uherského krále
Byl
sic
eský,
Zdekovi Národ a
a nm
Proto,
Uher od Lubiny na polský hnusné kydal spiny
z
psán, ale
e
už vyplynul as jeho list a žert pacholský se posud istí z kalu svého.
Pvodci,
V
16.
Halljuk! éljen! pozor na oraci!
Znli z jedné ardy hlasové, Hetumoger kde vnukové Stolinou svou mli kongregací; Helmeci se dále k slovu vrací:
„Ona víc než všickni Nmcové, Mongol, Tatai a Turkové Škodila nám s její Ijtou hrací;
—
—
hromn tato Slávy Dcera Teštil noviná ten befarský, A tu šípím, že byla o mn;
Ona
e
By mu
;
tento
emer maarský
Pestal, velím as ti za lyžice Podati mu ostré emeice.
396 17.
V
pisárn Spatuje
té
oistcové íše
se stolík stojící,
Na nm ruka, péro držící Sama leží, a list komus píše Její
pán prý
íše
pije slasti
Ve Walhalle Teutm
patící,
Tento rozdvoj tak byl dráždící Pro mne, že tam piblížím se tiše
Anglickému
Znlo
králi Ethbaldovi
psaní,
ruka slušela
Bonifáci ili Wunfridovi
Nmc
Kestivši ta ruka tém Na Vinedy naše házela Rouháni, co na nejhorší plém. 18.
Na tom
stole vidím též i knihu Velikou a tlustou ležeti, Káži k pomoci pispti, Nebo tžká byla ku podvihu
mn
;
Oteveli mi ji v okamihu, A když do ní zanu hledti.
Jména tch Co už isti
tu
Poet rok, trest Pi každém se
V
psaná vidti,
vyšli z toho švihu;
i
vina spolu
znaily oistcovém tomto Protokolu pilné
Nesnilo by se ti vru jist, Co už za lidé své istili Híchy proti Sláv v tomto míst.
296 19.
Aspo
dva, ti z nich ti pedce zjevím, Poslední tu chyba ve jmén — Vichin, Vichnik, Yiching- zmaten Psal je ábel, ramenem snad levým
Ani
—
i
Slav byl
To však
stojí
i Nmec o
nm
nevím.
zkrácen.
Proti Methodovi šálen Že se vztekal srdcem dlouhohnvým
Když
e
slavskou tento po biskupství chrámích ustanovil Nitranském, Ten mu inil pekážku a troupství;
V
Latinskou
Ve
e
vtíral,
svt kvt
i
naší bera
est kesanském.
Proto vyšel odtudto jen vera. 20. I
dvou eských knížat jména stály V této knize psaná leskav, Totiž onch, kteí v Sázav Slavský jazyk pronásledovali;
A
že jemu cizozemci smáli Nenávistn se a žehrav.
Proto tenže jazyk neprav vyhnanství z pdy slavské hnali:
Na
Za nevdnost tuto k matce dtí. Rýi, z nminy a latiny Vaenou, zde jedli za století; Pipojili, jako
Ee
pívskové,
stolu se této hostiny
Salcburští též Arcibiskupové.
297 21.
Nyní
celé dlouhé spoleenství
Mach
vidím tiito zapsáno, Dostala bych, kdyby ítáno
Každé jméno Bylif
to,
Když
co
bylo, nechutenství;
mli
snm
ve
úastenství, Salon držáno,
Na tom lánku, kterým kázáno Vytevíti Slávy
A
z
duchovenství:
že toho do osobování
Nekesanského jen Z tupé pýchy knží
zbloudili ti
a páni;
Aby jina
zacházeli s právy Lidskými, tu dlouho ostili Na brusech jim rozumy a hlavy. 22.
Jakýs vepík pivázaný k dubu, Z Lipska od lip a škol Lipsfanských Pišlý, na žaludek germánských I zde válí se a pase hubu; Jest on toho míšeného snubu
Syn mých Lužian krajanských. Co v prs vlastních matek slavjanských Zatínají ostrost svého zubu:
Rouhai ty Polska! Wuttke-Wdka, Povz: nepadali z lípy med Sladeji než žalud do žaludka?
K
útše mé však, ten co má dozor Dí, že bude tu jen sedm let Tento srbský Nabuchodonozor.
298 23.
Ped samými dvemi pekla, mají V nikách ješt tu dva Satané Jednu Maarku,
Hedvábím
ji
a
protkané
šaty odívají;
do pekla ji dají, nyní její krajané,
Hrozili, že Jestli
V maaromanii pehnané Horvat
e
ve
cti
nenechají:
Bylat
to Lepá, horvatského Posledního krále vdovice, Ladislava sestra uherského;
V
panování mvši neobratnost, Ušla dom prese hranice,
Horvatm pak
vzala samostatnost. 24.
Celé peklo trojnásobná hradba Hadohnízdých skalin obdává, Výsostí se hoe vrovnává Té, co zove ertova se Svatba;
Kdož ven
chtjí, Perunská je klatba
S vrchu v propast zase shímává,
Kde je hrozná strážc vítává Nad outkem rozhnvaných mlatba:
tyi
eky, prvá Acheronská jina Bolnice,
Nej^ tsí neb
Ohnitoká
dmhá
Phlegetonská,
Tetí Styx neb Smraducha ta tvrtá Kocyt ili Kvílnice Protékají místa tato smutná.
niutná.
299 25,
Nad vratami pekla železnými Prelí se erné zdvihuje, Kde se nápis tento spatuje Literami rytý Glagolskými:
„Tuto Hanba s nášlapniky svými Otroky a sluhy trnuje, Tu plá, hrza, bolest vkuje S pokutami za hích pekelnými
Sem
ohe
se klite v
Zrádci
vlasti,
Bh bu
ei,
:
tento živý
národu,
vašim dusem milostivý;
Obývejte místa tato bledá, Cite žalosti i nehodu,
Pebda vám
tikrát,
bda! bda!"
2e.
U
vchodu hned strach mne poal tíbit, Prvý pohled mne už netšil, Nebo hebem kýsi potmšil Za jazyk byl k pekla brán pibit:
Já sem chtla svobodu
Bs se na mne ka: ten ošemetník Ale
Tžko
se, trest
Ceduleku pak
Pivšenou
mu
nemže
ml
slíbit,
zamšil. prohešil jej chybit.
na své
tylo
tento pachatel,
Olvkem kde
toto
psáno bylo:
„Libušina soudu zaslatel, Potud zde mu býti usouzeno, Pokud svoje nevyjeví jméno."
300 27.
Jdouce sem tam po pekelné cest Mezi spropadlinou stovirnou, Spatím nápis nade muímou: „Tento zradil na Kosovu test,
Za
bude dotud v tomto
to
Bolest
skipc
Dokud chvje
koský
Ocas
Kdo by
moci obšírnou
Caihrad msté." jemuž muka
se tuto udílí.
Žádám zoit
A
s
v
to byl, myslíc,
Taková
treste
nésti nesmírnou,
toho hromotluka-,
v tom dvée vrzavé mi ruka Žaláního trochu odchýlí.
Koho uzím
?
Brankovíce Vuka. 28.
Nedaleko odtud rozprostírá Smrad a hrzu druhá šatlava,
V
které nalezla
Anf
mu
pouto
sem Braclava, nohy svírá
ob
Jeho zradou padla nkdy šírá Arnulfovým meem Morava, Která mla býti država Všeslavenská, veliká a irá. Víc než národ šetil cizozemce. Proto krev mu srdce nevrnou Hnusné plém laných žížal chlemce; strážných pekelník ten as, Aniž známo, i kdy mizernou Jeho trýze skoní kolo
Pt má
as
80t 29.
Hnedky pi nm slyším lítých Binkot mezi temi bratími. Ani hrozn mei ostrými
pranic
Roubali se spolu strany hranic:
Pijde Beljal, chtivý vražd a žranic, Pijde Asmodeus se svými, I hned luištm a kopími Ony svárce obrátili na nic:
V hnvu
svatém bžím: ó vy blázni,
Nevate Svorní, a
se,
bute
bratrové
pak všem
ste
vrahm k
bázni
Ale dobrou neslyšíce radu Svatoplukovi ti synové, Zaali zas no^ý boj a vádu. 30.
Vedle tchto, dvadcet
ábl
tlo
Jakési sem a tam vláili,
Hned je lámali hned tvrtili, Hnedky zlatem krmili, jenž \elo; Potom veer když už zcepenlo, Na dub vysoký je svsili,
Kde mu krkavcové
Pes
ranili
celou noc nohy,
dík
i
elo
Ráno opt ábli erstvou rukou Všecky ondy, jako semenec, V moždíi, by srostaly se, tlukou;
A
tu oživ
eve
šibenec:
„Tugiímír sem kníže od Fomorska, Zloeený zrádce Braniborska."
302 31.
Te
mne vdce
pekla povdomý vede stezkami,
K mužm dvma
Jenž jsou rukami i nohami Uvázáni mezi tymi stromy
Na bicha pak
Kamen
stoh jim kostilomý
se klade vrstvami,
Tak že pod nim evou tlamami, Jak by strašné rachotily hromy: Jest to Nebyl, jenž se
zpronevil
JustinianoW Druhému,
Když mu
Arabm
proti
boj svil;
Jiný byl sám tento císa ecký, že moi krutému Nevinné dal proto Slávy všecky.
Za koist
32.
„Bžte, césar! bžte, césar!" hlasným Jakýs kuiplach tu kikotem Volal utíkaje klopotem,
A
já
k
nmu hnvem
Myšibojce, kýž
V outku
t
hrom
Sláv povinen „Stupai
Tudíž
i
as
Jalo, jenž
Maji
bíti,
neužasným
zemitasným srazí rachotem,
si
životem,
bei" radše s
pt
se za
ho za nedajíc
to
elem jasným
ním skákat na vky
mu
plakat;
Bulhar byl ten strachoš zbabinlý Z vojska Jana krále, nad eky Když jest Basil císaoval smlý.
33.
V
bok mne vrchu jednoho tu zvala Bahnitá a ouzká cestika Do jeskyn, jako Vlika Kivé, tmavé jako Béžiskala;
Mrákotu však
její
pronikala
Dymokourná v prosted smolnika, Tak že vinnik, sloup i metlika Jasn se mi v oích ukázala: Pislav
to jest,
ouskok ten a zrádce,
Jejžto proti otci Niklotu, Štval,
i
proti vlasti,
Dán
vládce;
Proto jej i s Waldemarem erti Tak zde trápjí, že životu Pl, a pl zas náležejí smrti. 34.
Ped
tunelem tímto ábel vtasil Špalek co stl proti divanu, Na nmž zloboch, rovný tyranu, Surové své oudy rozmanasil
Pak hned Hnedky
utrejch z mísy hodokvasil, z hrnce lokal tofanu.
Já se obrátím a odstanu
Dokud žrá
ten s
kei
nezápasil:
Byl jest podlé jména svého Lazar, Srbín, Jiího syn Despoty, Bratrobijec, ti-avi ten a kazár ;
V
Budníku jím jeho vlastní mát Helena, vzor ženské dobroty, Otrávena jedem ve salát.
ao4
Opodál mi vci v oi padly Velmi strašlivé a bolavé. Nebo koruny se eavé
Na
hlavy
Trn, kde
tem mužm
byli, celý se
Odkrývali
heby
tuto kladly:
sedadly
pichlavé.
Každý pak mél v
ruce kyptavé Místo berly hada se žihadly :
Ze^všeho se dalo znáti toho,
Že
ti
Proti
Na
nešastníci museli
Sláv
proviniti
mnoho:
krj^tin ti-nu papírové
Tyto písmeny se vidly: Ejhle carobažní Lžidmitrové. 36.
Kostlivec se kouty hledající Z poátku hned byl k nám pimotal, Nemluvil nic aniž lalotal, Kže, masa co smrt nemající:
kam já na nj nedbající Sla sem, zticha za mnou klepotal, Za ním pak se Posmch ehotal, Až se k s rozžatou dám svící
Všudy,
nmu
—
Kdo
tu tmomil jsi, eknu, bázlive? Ten jak l)oan tepal retoma.
Tak
A
\
že všecky zuby v nich
tom kiel Posmch:
si
zlomil;
tento švandi-a
Vyhnízdil to lživé diploma Od Velkého Slavm Alexandra.
305 37.
V
levo bluí vysoká jak vže a knížek hranice, Ti ji hadovlasé vzteklice Podpalují, Lucifer sám steže
Z papír
Na
ní kýsi stonek
kikem
leže
Plni všecky pekla ulice,
Neb
draic
jej tuto
vidlice
Bodou, tam zas vlastní postel eže:
Plá
mn
samé pi tom oi
A jsouc, kdo A pro hnv
zkalil,
to ? znáti dychtivá,
ten boží na se svalil?
Slyším ,.Ach já ten sem, co se chválil, Že knih eských nkdy za živa Šedesáte tisíc v ohni spálil." :
!
38.
Vkol ohn
toho v obloukovém Okresu jak vkol Molocha, Vidno nejednoho zlobocha. Kepícího v tanci lopatkovém;
Ale cele ve zpsobu novém. Totiž tak, že nohy, punocha Vzhru stojí jako rozsocha Dlouhovtvá v lese néjakovém:
Ruky pak jim
slouží místo nohou, EQava, jako vlaským kejklím,
K
zemi
Opak
visí s obtížností
psal
i
mnohou;
jména kýsi škdce
Tmto
Lojolovým rytím, Niamromal jest jim pleso vdce. Kollárov>- spisy
I.
^^
306 59.
Co pak v tomto Auto da Fé budou Za knihy as ? zde mi vejde v um,
A
i
snad Escobari co
Amorm?
vražd králv chvály hudou
?
Dej sem jednu, oslovím tu chudou Vzteklici, hned jejích vidlic chlum Z hranice vzal „Index Librorum !" Já pak vzbouím tou se nad obludou:
Pry
pry
s ní,
Není hodná Omarská
s
ani
ni odtudto,
sem ekla,
samého
ta zhovadilost pekla;
Proež chmatši spis ten hodím, co sil Mám, jej do povtí pražného. By svou hanbu celým svtem nosil. 40.
Spojeny pak plesy tch a skoky Pekelník jsou i s muzikou. Neb jim vkol chvíli všelikou Vyjí psi a mioukají koky
Jak by hroznou, nažravše se oky, Sužované byly kolikou. Aneb jak by holí velikou Mastil štnci paškrtnému boky totiž v tlustých piklopené Ocasy a chvosty rozštpích.
Mají
Jenž jsou v zemi co
Aby pak
i
vn
Tcho, dudk Stáda sem ta
kl
vetluené;
nechybla, smradných, nelepých, hudba shromáždla.
307 41.
V
právo
opt
lešení se dvíhá,
Opona je erná zaclání, Za kterou se slyší praskáni, Jímžto mrska sám své tlo švihá;
Divák se množství k nmu sbíhá A kik strojí, smích rouhám, koucí ten zde iní pokání i
:
Za zloinstva
nelidská a plihá
:
e
v Slavské nkdy zemi. Slávy pro on sám byl Slavem rozeným, Dvanácti dal tepat palicemi;
A
mne mrazem projel studeným, Jménem jeho nechci špinit péra. Kdo chce, mž je ísti u Schwartnera.
Strach
42.
hluboké, tmavé, tsné jám, Která podobnost má s cisternou, Postavu te sice nádhernou. Ale v bídném stavu, uhlídáme
Ve
;
Nebo když mj vdce do ní rám Vecpá se svíticí lucernou, Bez kže jej, a tu jezernou Díru plnou ježk, nalézáme :
tžkém
Pekloslav ten v losu tomto
Rovný
Do pl
jest té
koze odené
boku, vadící se
s
ježkem
on Horvat, Škerlec, Mad!aroman, své a vlasti milené Jámu kopav, sám v ni padnul co man.
Jef^
Kei
20*
308 43.
„eské
Nyiii nápis
ei
škola"
hned v tužb horoucí Všedši do ní spatím ped soudci
ítám,
i
Falešného
státi
apoštola;
ml
nkdy Václava Pohla, že nešel cestou za vdci,
Jméno
A
Jeho žák a císa budoucí Jozef zlehil eštinu s ním zhola už v tom snmu dleli jaké trestání Dáti škdci tomuto by mli;
tyidcet
let
Soudcové
ti,
Radu já dám pijatou zde rázem, Aby odsouzen byl k ítání Pražských Novin vydávaných Házem. 44.
O bych rýmy
nyní
mla
dosti
Nepíjemné, smutné, chroptivé. Jenž by malovaly strašlivé Tyto, na nž práv hledím, hosti Jejichž tlamy chrumkajíce kosti Žerou pi hostin teštivé, krev z leboíše ošklivé Jako vodu pijí bez mírnosti:
A
Kdo
ste? ptám se, oni nic, jen jedli. Než mj vdce: to jsou Slavové, Kteí vojnu proti Slavm vedh
Z pomoí, z ech jsou Z Polska, Chorvati i Co své
vlastní bratry
ti
Kanibali,
Rusové, mordovali.
309 46.
V
prosted pekla moe jeí velé, Plné smoly, bahna, plápolu, Z nhož zmatek divých hlahol Vydávají Slav škrtitelé;
obr zde a nízkoelé Pokolení tápá Mongol, Jen jim hlavy a kus chochol ní ven z lázn, tlo v ní jest celé
Hejna
Vedle behu Belzebub tu kráí, Který v zloeicim okiku Žerdkou hlavy do jezera vmái; Zatrolený, ka, ty Slavokatu, Skrý se Medvde, Lve, Ptáníku, Karle, Cháne, Arpáde a Batu! 46.
Obrátím se, a aj práv ješt Satan kivorohý na pleci Novou koist nese ve ^eci, Jí tu o zem, až se stásla, plešt;
Mektá Vida,
A
se ten bídník
kam
když
ho mají
hrozn vešt, zavléci,
ptám
se o vci, Slyším, že ten Slavovrah je z Pešt: blíže
Nechtl, prý,
Aby
to
padouch tento
Mohli Boha vlastní
eí
míti.
naši milí Slováci
ei
ctíti
samým Bohem sob danou. Proto on, a všickni mudráci Jemu rovní, v propasti té planou.
310 47.
oné roty tuto tápá, Která tebe spolu s tvojími Deset let už pikli zlostnými Pro národ a tvou te i šlapá;
I víc z
e
Každý
z nich zde
ob
líce
drápá
Sob sám si nehty ostrými, A krev šrám pysky vlastními Líže,
Co
ti
jako šelma harpidlapá
koli
na
cti,
jmní, zdraví
Odebrala tato holota,
S
bolesti to strašnou tuto dáví
Jména však
zbi
loupežnické hustá mrákota Kryje této noci Erebické. té
Necha radj
48.
Výspa
z
moe
tohoto se výší.
Vdce
náš ji Goplem nazývá. Ona milionmi oplývá Nejhnusnjších potkan a myší;
Král
zlých a Královen jest íší. Tyranstvo v ni slavské pebývá, A když oko mé se podívá Práv kvik a úpní se slyší:
Roje se tch zrut a holochvost
Za knížaty dvma sypaly, Zhubenlé hladem dlouhých post
Do vže
A
ty
Krušviany vženou,
tu zhryzly je a zežraly.
Byl
to
polský Popel se svou ženou.
311 49.
Dostelilo by se asi kuši Odtud do osti*ovu druhého,
K synm
Epikura chlipného,
Kteí tlem
Z
zabíjeli duši;
nichž dva zvlášt zpomenouti sluší,
Jmenovit Jana Hrozného, Nkdejšího cara ruského. Jehož nestud obrazil by uši
Pak Sas August množí tento spolek Píjmím Druhý, který v Pilnicech Celý Serail držel z krásných Polek Místo trávy tenké jehly nosí Všecken tento osti-ov, na špicech Jejich
pak
ti
tancují tu bosí.
50.
Tetí
ostrov,
Helena
Ve vodách tch
mu
jméno,
peklových. Na palác z kenc ledových, Jak tam nade Nvou, vystaveno
nm
V
stojí
ledovn té tak je pestudeno. Že jen jeden z kluk áblových Bydlí v prostorách
tch mrazových.
Zamrzlý však od pat po temeno Chtl, než Slávu podmaniti mocen
Nebyl necamour ten írancouský,
A
jest slavskou krví celý zbrocen
moe ho jak v Moskv škvate volám já pluk na ruský, Napoleon Bonaparte.
Svalíc v I tu,
Tot
312 51.
tvrtá výspa název nosí acký Timurka, zde roste ohava, Jejíž všecko nií otrava, Bochonupas totiž aziatský; to myslím sob za bovadský Tyran pestiomen tu? Neslava Jeví jeho puch i postava,
Co
I ten celý ostrov
Aha! drak
to
Ve Pruse
nesarmatský
Tamerlan
jest
vru,
co zajal Milevu
Srbku, krásnou Lazarovu dceru
A
pak
nutil,
aby pi veselém
Stole, sloužila
Vína,
s
;
mu k
nálevu
poloobnaženým tlem. 52.
Pátý ostrov
stojí
ku pochleb
Oím
plný trav a procházek, Ale jeden smutný obrázek Zvstuje v písnou pomstu nebe;
nm
Denn ábel
chodí sem a škleb
Huby s kikem vad i pedházek, Na stíbrné míse provázek Nosí komus k zardouseuí sebe: to Damasský jest Baše, Pod Rákocim co se bouícím S Tatary vdral ve Slovensko vaše
Ismael
Popleniv pak všecko, starc, dtí Po Dunaji s pláem kvílícím Mnoho tisíc vlekl do zajeti.
313 53.
Nevid vši
tam, kde zpomenutý Škvár byl Slavoborc, Gerona, Ptám se 8 podivením Plutona, Kde jest vi-ab ten šibalský a ki-utý ?
Tam,
di
jménem jeho k hnvu
hnutý,
Dle tech soudc našich zákona Visi on, jak nkdy Junona, Mezi dvma pekly rozepnutý;
Pode slavským totiž nmecké Peklo, etézemi tidceti
se
Pivázané, kolébá a tese; Patnáct hlavu, patnáct nohy víže Geronovy, a jej vidti V prostedku dvou nésti pekel
tíže.
64.
Z druhé
Hav
ps
strany moe, a veliká se hemžila,
Mops, pudl,
Byvolm sem
chrt
blk
spatila rovných, beze žert:
Jejich vzteklost nejlítjších
ert
Ukrutenstvo ješt pedila,
Frank kmen pak
V
jehož stedku
hryzla,
stín byl
muila,
Dagobert
Frank
tch, jenž slavským matkám Ode prs dítky nevinné, A svým psm je, kati, házívali;
Tak svou platnost onen zákon mívá I zde pi té zbi zloinné éím kdo heší, tím i trestán bývá.
brali
314 55.
Nad pomoím dvoukídlými
vraty
Jde se do pekelné zbrojnice, Tu jsou skladem všaké runice,
Mee,
hroty, koule, štíty, mlaty;
i kord, pi nmž zaty Plamenem mých oi zenice.
Mezi nimi
Vdce Na
náš jej kopnul z lavice zem, odtud do Styxu mé paty:
Jménem
V
Anthes-Heckeren byl znaen,
souboji že prohnal Puškina
Básníe, jest hozen do tch mraen; Puskine dim v roztoužení horce. Sláva na tob blesk, ruština Utratila nové doby tvorce! !
—
56.
Kde Styx plyne
hnojotoký, slunkem Neosvícený a nehitý. Leží heby k zemi pibitý Muž, an švédským trestán bývá trunkem
ábel na beh lunkem Vyváži mok onen bahnitý, Nálevkou pak druhý ohbitý' Satan jej mu v ústa leje žblunkem:
Totiž jeden
A
když zpuchnul bich, a kluk ten kiel. Tetí bs mu po tancoval. Až smrad hrozný horem dolem siel;
nm
Jest to Gottried, slyším od raráška,
Dánský
Nám
král, co lestn zmordoval dva krále Godljuba a Drážka.
315 57.
Vtrný mlýn, jehož dlouhý pytel Z peostrých se bitev spojuje, As pl honu odtud lomcuje S klepotem, co kivdy nové
mstitel;
mj
soucestitel Strachomorné když Muidla mi jeho maluje,
Daso
hle se
pese
pytluje,
Obodritských knížat zavražditel:
Bylt Holsat nmecká
ta psina,
Sventipolka zabil v Lubece, V Artlenburku Zvinka, jeho syna;
A
tou vraždou nenadálou zhladil Celý rod nám, který dalece Slávy strom by nad Baltem byl
sadil.
58.
Na rovin
msta
jedné
celá
Sodomy a Gomory, S domy, s vžemi a se dvory, Jsou, jak
S vrchiiGStmi
i
s
lidem skamenlá;
Jeden z ert chod frašky dlá S purkmistry tu a práv doktory, krev novou, mozky, bachory, V tla jejich leje tvrdoelá:
An
jim, ne bez posmch, nos listy ty a zápisy. Jimiž Vendy vytvirali z cech;
Dnihý vsí
Ka
A
když sem tam chtivým okem slídím makovic vží nápisy Hamburg, Lubek, Luneburg, Barth vidím.
U
316 59.
V
pátém z tch mst musel pes ulice Kardel ševc bhat praata, Už jim kže byla rozata Tak, že hebtem tekla soukrevice; volám na biice. Litováním bjvši podjata, A vy, ptám se, kdo ste chudata? „Mi sme šustli z banské ze Štyavnyce
Nebité, hej
emobog
!
mn
na
!"
tak jim teba!
to:
Nebo Slaviím páti nechtli Michlové
Zde
ti
práva ani chleba;
se krotí jejich náruživost,
Aby nkdy ješt umli
K
bližním lásku mít a snášelivost. 60.
V
mst
šestém vidíme zlé bžky, Kterak Handerbure chvátnuli, A pak jedni školskou ferulí Dávali mu v konce prst hrušky:
Druzí
opt
lomcovali ušky, vymknuli, ,,Nu bós bili gaidy?" papulí
Ze mu
ob tém
Kiel, každé
slovo na dva dušky
Byl ten Quadik zlostný z Krikeháje, Rozoký hled, vole, epici ervenou a Hans Schwarz jméno maje
ei
vždy se posmivával. Slavské Kremnici Do školy když v
V
pacholectvi ty
mst
si
chodívával.
317 61.
V sedmém
mst
jako ryk se vol Rozléhal plá, ev a stonání, Horníci tu byli do bání Metáni, a do hlubokých dol
Z Dobšiné
že jsou, to po hlahol Tušila sem jejich tahání, Proto dala sem se v poznám Píiny hned pokut tch a bol
Sapramente jim i jejich mravm Dí bs, tito Nmci z potupy „Bindisch KirpeP pedzdivali Slavm
odchodu našem z této pdy Myslím sob témi nad hupy: Co je Nmec, to je Nmec všudy
Pi
62.
V
mst
osmém, když mne provozoval
Milota náš jednou ulikou,
Slyším ano hlasn švihlikou Jeden Nmec cosi švandikoval
A
co? zhroz sel zkázu prorokoval v dobu kratikou.
Slovenin
Pi emž radost cítil sladikou Tak, že jako blázen poskakoval
Pvodem
byl z Tatranského
Levoe, jak
msta
sme slyšeli, Kudy vedla Kuchaského cesta; tu
Proto šedše ke stromu s tim brachem.
Pivázali tu a stíleli áblové mu do úst Spišským hrachem.
318 63.
Práv
vhod, dim, slyšíc
prvodnikem
Zpomínané msto Levoe, Kde pak jest to Uhr otroe, Jitenky co bylo žalobníkem?
„Na zemi slul kluk ten kramaríkem, Než pak ze Slovenska vykroe Zde se pemaail v Satoe, Za i velkým stal se ouedníkem:
Pt má
služeb ulic zametae, Žlaboistce, koch škrabáka, :
Obšívkáe, hader prodavae;
Dva
si k boku pivzal tovaryše Pulského, dle rodu Poláka,
Henzelmanna
z
zponmilé
Spiše."
64.
Bohadle! co tomuto se dje? Takliž Demokrit i v Tartae ? An co hledím jemu do tváe, Veždy se jen smje, smje, smje; Arci chladný smích ten hrzu vje, Takže nevím, zdali lékae
Potebuje ili hudbae Z veselosti plesati snad chtje:
„Nmec
jménem, Slovák rodem,
Srdcem, Jest ten
ehtá
Maar
Gemeran Thais, knžský syn Slav posmva a smraa;
se tu ve bdni i spaní. Neb, co mistr oušklebk a špi, Odsouzen jest k vitému smáni."
319 65.
„Povzte pak, milá panno, zdali Ješt daleko jest do Prahy?" Tak se mne tu stetlé prtahy Mnohých voz, s tžkým zbožím,
V
ptaly
ojech se a v jamech nalézaly, hovad, lidské zápahy, Nebyly však slavské povahy, Švédm se a Sasm podobali:
IVtísto
A
když já se divím, do slavského Jak a pro ti pekla pateji ? Zni hlas honce jejich hnN-ivého:
Obloupili Prahu loti
Tudy zpátkem
tito,
musejí Knihy, malby, klenoty a žito. vésti
66.
Tu
stál kýsi zastobohovanec. Zrost co mu dala píroda,
vž
hrab aneb vojvoda Z kraj tch, kde bydU Pomoanec; Zdál se
Chudší však než jeho^vychovanec V Bezdzích, král národa, Ošklubaný jako Pivoda, Straky, vrány vedly za ním tanec:
ech
Cht
jim utéct, Ottem nazvaný tu Tento stosáhový Korydon, Svrávoral se píkem do Kocytu
Tím se v ece zastavené steklo ToKk vody jako Váb i Don, Tak že tém vytopila peklo.
320 67.
dv
Hoiy
se nyni spolu spikly celou spolenost
Ve svých stevách
vnost, Kteí hynouc jenom „bda!" zkikli; Lidi pochovajíc na
Tu hned v
mysli otázky mi znikly,
JeH pelud
A
to
i
skutenost?
pak pro jakou
as
nevdnost
Trest ten nesou, pro vlast, pro jazykli ? Milota v tom
:
nenif toto cesta,
Jenž by
oi
To
Kada Holomouce msta
jest
naše klamala,
Ta^ co jako hlava na Morav Zerotínu psaní poslala na potupu Sláv. V
ei Nmc,
68.
ulicech pekla, po paloucích
Po
Hrza
všelijakých hošík,
Dráb,
sluh, strážmk
sbii-,
Bloudí sem tam v oddlených plucích;
Hebla v nikách
místo
me
skvoucích,
Kozly mají místo koník. Kdo pak vy ste? ptám se setník, Tu z nich jeden v zarmoucených zvucích
Uhrovík jsem
Slávy dcero! Hraj noha. Zbojník nás v band dvanáctero
Surovec
já, ó
ten, Ilík,
Moravský tam Deblín, eský
—
Slezký Vilis ach Streni sme slušn v
my
Tista,
od Boha
tato místa.
:
341 69.
Mezi nimi chlapík utseDý''"^' V košilce se toí zelené, Nohavice maje ervené, ižmy žluté, klobouk opšti-osený; Zlatý pás a paloš operlený, Pistolky dv k boku pipnné, Za ním v dudy foukal kožené Starý Kejdoš v hudb vycviený
Muž ten jedle, buky peskakoval, Neb ten soud mu vdnost vydala. Bez pestání aby hajduchova!
;
Slováka hned na nra Jánošíka Dle tvých rozprávek sem poznala. Zdvoilého v Tatrách nákenika. 70.
Zahledla sem se na lomozy A kik tchto kluk v peklisku, y tom pak uzím práv na blízku, Ze sem došly z Kocom-kova vozy; Pivezly je ernosrsté kozy, A tak utíkaly po písku. Že snad polovic v tom nátisku V právo, v levo pišlo na výhozy I
ti,
kteí
došli
Zmaaiti
sem a chtli
zdejší Slováky,
Choleru zde dostali a meli; Proto
i
hned rarach nezahálel.
Ale po tuctech brav na háky V bahnoíoký Acheron je válel. KoUáro-v^y spisy
L
^^
342 71.
Jako mlatci rovnou asomrou Cep v humn bijí na snopy,
Když klas a neb blavn konopy, Aby zrno vypadalo, derou
Tak
jsem, ani v
Kladiv}^, tu
erné výhni perou
zela Kyklopy,
Až jim elem tekou ouki-opy, A tvá jiskry pryskající žerou:
Dv
pak tla na nákov kuli, Po každé je v uhlí bukové
Zahrabavše
V
mchem ohe
duli;
jednu hmotu skouti tyto vrahy nebo byli bratrové, Sviohlavi Tuman, Kuman z Prahy,
Chtíce,
72.
Ped
tou výhni as, ten podkasalec, S rasem do zem sloup vkopali, Potom sedm Eus nutkali Knutem, bhat -s^ikol nho cvalee;
Pi emž, hrza steva !
Jako Sluli
šrky
se
nešastni
o ten válec
jim snovali,
ti
šibali:
Putša, Leško, Jelovic a Talec
Potom Torín, Horasjer a kníže Svjatopolk
Ptám
se
:
já
a
pro pak
bezdn
jen nesou tyto
„Svaté muže Borisa a Gljeba
Krut
ztiýznili jsou,
zpáten
Klin tu klínem vybíjeti teba."
kíže?
343 73.
Zde
mj
se zrak
nenadíile cliinnil
Ped
divadlem ješt vzdáleným, Tak že mdlobou se a studeným Strachem celý vnitek ve niné bouil
An ert
Maarovi zuil
proti
Trestem od
Pi emž
Tam
se,
I nu,
tento
hesla: ,,Tit
ekni šerhu
jdi a
A
ješt doluin kouil
kdo to? vdci ekla sem, ber! tot hloupý nálezce
Maarského Tedy
Maaru pjeným,
tlem na kl vstreným,
Totiž
nem ember:"
jeho.
víc blázna toho netresce.
ml dkaz
By
lovenství mého. 74.
Cekáš,
pro
ti
los až
po
tu chvíli
Toho Maarského vojáka. Který Hlubockého Slováka Zavraždil, mé péro neudiU?
dv
dla rozstavil as míli Slyš Vtip zde pekelného mudráka, Z nichž se tlo toho sprostáka !
Ustavin semotamo
stílí
Maarských pak pluky knihomýr, S buzigány v ruce tlustými. Konají tu službu kanouir;
ob dla, místo svíce, Podpaluji spisy svojimi.
Oni
Strašn
píi
tom
teremtettujíce.
21*
344 75.
Pi
javše slovenského v koryto, Kežíc ondy, lila\Ti, jelito té práci
ižmára,
Do
jej vkydli
kotliska kladli
mdného;
uvaili z jeho jako kopyto, S paprikou pak všecko sndli A šli zase k práci díla svého
Ouljáš-húš
si
Tla kus
to,
Chválila se v pekle tato žrutná Chasa, že ji maso Slovák Mezi všemi v Uhích nejlép chutná
Kovalik sloul, z Orav}" se zrútil Z Bobrova sem švec ten do mrak, Že dm, ditky k maarcin nutil. 76.
Vkol sem
tam stojí u obruby Pekla malí, tmaví domkové, S kleštmi tu lezou áblové, Trhajíce jazyky a zuby ;
Xápis pak jest: Proti
Sláv
„tito
zlé
mli huby
a surové.
Byli utrhai, sokové, Hánci, proto pišli do záhuby!"
Jména nkde
slavské ale chromé Kotek dvée hyzdili, Potom Ludwig, Neumann, Kreil a Crome
Politz,
;
tu, tam Detrich Stade zase, však nejvíce mne di\'ili De Pradt a Trenk v této hnusné chase.
Sichar
A
345 77.
„Cakajte ma! akalalalajte Já som Slovák Turan z Michala,
Už pou jazyka mi
odrala
Rota áblov, prosbu za
Tak
mna
dajte!"
tu kýsi zajíkavec, hajte,
eknu k vdcm toho kikala A sem vete kdo ste ? zeptala :
Jsem
se,
mluvte, aniž vinu tajte
„Já sem Thúrócz." Dosti! darmotlachu, Vy ste o jakémsi koovi Bilém, nasel v djepisech prachu;
Ha
pfuj
Af
!
mj
a však jde
s
vámi
sluha,
se nechá, bajek strjcovi,
Jazyka vám polovika druhá. 78.
Nejvyšší ten
domek
tu jest sroubek,
V njž
pán pekla blázny zatvoil. Tak mj vdce ke hovoil Odstiraje od obloku roubek;
mn
divn jakýs blohoubek Posunkoval se a títvoil,
Vniter
Tak že dm ten byl by rozboil, Kdyby strážce neml v ruce doubek: Zdaleka už poznala jsem sama,
Ze
to ošust ten, co
Celý svt chtl, v
znmiti od Adama
ráji
Z Dusseldorfu poal nade Rénem Proti Slavské
ei
On, a
F.
slul P.
šáliti
J.
Mtiller
jménem.
346 79.
Tu sem
také kohos uvidla,
mmul rychlým obhem, Po celém ho pekle ožehem Jedna stará baba nahánla; Aii nás
Tam
ho pes vrch, pes jámy tu mlela,
Onde píchala ho pod behem, Pi tom s velkým hlasu rozlehem Všudy za nim takto hrozn klela:
Z
tisíc voz jasných, okovaných, Bodej ti sta boh praboh Peruntalo v tebe rozhnvaných
Co
myslím sob, za
to,
Tu zím
Lhá
viset nápis
a hánce
Slav
Kmisko? u roh: Gebhardisko.
80.
Toho
ta tam, jiná jiného
Proti
sem
nmu
skalou nahání Ta;<, že sob v prudkém potkání Cei«) elem a nos bouchli nosem;
Prask tu obal jako za Kolosem Slyšet bylo jejich padání,
Ka hromad ležie, trestání Od pekelnic rovným brali losem: Tento druhý,
Pedce Zdál se
Ten
a
podlé ti-oup
byl skrytý v skalách,
houn rumunské a hrubián Murgn, Valach
co v knize proti Tekelimn, Svoje fákaniny chrapounské Na náš národ metal, v tuto zimu.
347 81.
Pi tch domech
ješt novináe
Jakéhos, Uhl jménem dostáno, I hned za kštici jej taháno Do pekelné k soudu Kanceláe
Vnvyen, eským
aby toho lháe
Ortel
trestem trestáno, Totiž z oken na zem metáno,
A
to
nohy vzhru, dol tváe:
Kolohnát ten tudíž z vysokosti Musel koti-melce dlati. Tak že všecky praštly v
nm
asopis on nectný v
Zaal
proti
S názvem
:
kosti;
ei Nmce
echm
arbati
Bohemia pro Bohemce. 82.
V
poslední
Tu
dm
když mne ješt nuká
nové zjevení, král na talíi peeni
ílilota,
aj
Krájel a žral: to hod, dím, ne
Ale když Blud
muka
!
.
mé
blíže oko kuká. v bledý strach se promní, Neb ta upeená v plameni Lahdka jest jeho vlastní ruka
mj
To Švéd Sigmund, jenž když polskou Berlu, syna svého nástupce
Vladislava, proto prutem chlostal,
Že chtl
Polák
e,
kroj
i
zvyk milovati
a býti zástupce Lidu, nad nímž žádal panovati.
dostal
348 83.
Byyše potom z dom onch venku Šli sme po poušti a pasece,
A
aj
hora
Vysoká
i
z pisku pi ece dlouhá nad myšlénku;
Hýl ji jeden celou po kaménku Odnáší až pt mil dalece, Tot pták, mj vdce odvce,
Z Vidn,
eskou Lenku:
co jest soudil
Má pak tento, ve trestanc Tupi ei naší zstati. Pokud
celou
zboru,
nepenese horu;
Kteráž práce celé billiony
Eok
jemu
mže
trvati,
Proto smutné chrochtá kakofony. 84.
Vzhru na chlum
toho vysokého Vrchu, stezkou kyprou vinutou,
Opt Vídenana s pokutou Nmeckou jít vidno trestaného; Nese
psa on prašivého s hlavou nahnutou, Pode houžvou k hrdlu pipnutou Skrze Jira kata Táborského: totiž
Na svém hebt
Dryánik
ten v listopisu smilnost Mladých Rakušan mravností
Zval a slavský stud
Jméno
mu
sluje vilnost;
Schultes zní tím za doktorem,
Z Vídn vyobcován s V Landshut byl lék
tichostí
professorem.
349 85.
Z temena Sud
zas toho Cimborasa se hurtem dol šutruj e,
V nmžto Tlem,
zabednnec bubnuje
ústy
brue jako basa
pišel, ruka asa zpátkem vzhru valkuje,
Když až dol Zas
A
jej
že dychtivost mou vzbuzuje, se blíže na chuasa:
Doptávám
Všesti-ann když ode mne byl zkoumán Vyšlo, že to onen domnlý Notá Bélv, Anonym a Kuman;
Maarm
se chtje radochlubným Lísat trubiroh ten zatmlý,
Hanobil náš národ pérem zhoubným. 86.
Pod tou horou
noví,
pemizerní
Pohledové! totiž v ržovém Ale ostnitém a šípkovém Ej-í,
se holé
Dkazové
byli
tlo
stoje
erní;
hodnovrní,
Ze to básní jest tu domovem. Jak se máte v bydle takovém? Dím já, a on jako nahý v trní :
Euphem slul, a byl ten zpropadenec Keckým veršotepcem neznaným,
O nmž Ze,
to psal Sarlatorozenec:
když císa Román syna svého posmch vtipem neslaným
Ženil,
Z
oblieje
strojil
Slavjanského.
350 87.
Druhou vidím
tu též
eckorouchou
Muže podobu, hned ve cvalu Bží, hned zas kráí pomalu, Nesa
pod pazuchou;
vlastní hlavu
Hlavu velkou, divou, tjgrouchou, A snad z kemene, ne z košálu, Nebo kdjž ji házel o skálu. Ohlas celou znl tou poušti hluchou: Basilius císa jeho jméno,
Slavobulhar jím zajatých Patnáct
tisíc
hrozn
oslepeno:
Každému pak stu dán jednooký Vdce, jenž jim v cestách skalnatých Z Caihradu ídil dom kroky. 88.
Prošedši už
tém
celou
jámu
Pekla s pozorným já rozmyslem, Teprv nyní tímto pod íslem Vlacha vidím, mistra hry a klamu:
Na pranýi
ke kolmému trámu Jako pominulý se smyslem
Pivázán jest tuhým po vi šlem, Euce v huslech, na ele má plamu:
Ti
on, když jest po Evrop shdil, Slavská msta, totiž Varšavu, Petrohrad a Duchcov eský, šidil;
Casanova
slul ten všeckoznaíel.
Dlal divy, zlato, otravu. Byl knz, voják, tašká, spisovatel.
A V
851
této poušti sama jako vdova „^sj Bez manžela, dtí, souseda,
Stojí svadlá už a škaredá Vedle cesty olše Dimnkova
Dva jsou strážci její, totiž sova Na strom se sem tam ohledá, Pode stromem uzí medvda Ležeti zas bázeú poutníkova
Hneli hlavou vrah teu, taf jej kluje, Hneli nohou, tento ukousne, Tak že trojí bídu okusuje;
Ale vyznám, že sem nešla k nmu, Nebo z blízka patit na hnusné Divadlo to nelze oku mému. 90.
Kopec
tu stál jako prasla%^anský. Jenž byl mohylou zván, hrobovec, Nevypsal by žádný veršovec Strašný na hrad a žalá manský:
nm
Vystaven jsa pro
Duchovník
Práv veden
in nekesanský
sluje Popovec,
byl
do
surovec
Richter, v Sorné pastor luteránský I
hned nohy do klády mu dáno. Tak, že krev z nich tém stíkala, Pak mu jakous knihu v oi cpáno
:
Tváli moudrost tento v Lužickém jed zlostný Proti
Vendm ?
—a
Magazin kahala on znal se k vin.
352 91.
Zde též vže, jako obelisky, Byly z lidi živých staveny. nly nad oblaky temeny, Nižší vrstvy nesly vyšších tisky;
Velikými potom sochoisky Bývají zas dol ieny, V kterémž pádu semtam rozchvny Jejich hlavy, nohy, ruky, pysky:
pak vysoký
Záleží
ten trnpel
Z pouhých ponmilých Krajinc, Na nž vlastní krajan takto úpl Že pej Musí
U
tém
za odpuštní je
prositi,
nich lásku
kdo
k
našinc
z
slavské
ei
ije.
92.
Že tam dále pouš Zpátkem šli sme
A
tu
hle zavadíme o
Ve kterých
ps
snh
už kryje,
levé po sti*an,
sán.
dvanáctero yyje
;
Neb je sed pohání a bije Básní v Atilovském dolmán. Jejž ti k pokut a ku han
Do
A
pekelné vezou Siberie:
to až
tam v plnoní ten západ
ei jeho Laponm, Soboly a lišky v zim lapat
K V
bratrm
když hru „Vysko Jani" všechnm krásy zákonm. Tluhuba ten Slavm ubližoval. Pešti,
Proti
skoval
363 93.
Na povrchu Toho
cest a
u clioduík
strašlivého orkusu
Koste množství, mrzkých do hnusu, Trav a bylin, bodlák a kik;
Rody kopiv, hub a pryskýnik, Bolehlavu, blenu, ertkusu, Lilku, chrastavce a zádusu,
Hadolist, všivc, krvavnlk:
Nevdoucí Než aj,
zmakám
patou mnohé,
cedíce krev kiely: Ouveh, ouveh, ach my peubohé
Já
mj
a
se zleknu,
Nebojte
se,
Kižák
jest
tluma zane
co ste potely,
plém
Slavotlané. 94.
Na^tch
trávách neisté a vilné se a hovada, hromada. osl, a vlk tlupy silné
Šelmy pásly
Býk,
vep
Medvd Opice
onde sajhy smilné, zas nosorožc osada, buvola, slona do hada. tu,
Tam Od
Ode mezka k Pastýi dva
lišce
lid ten
klamu
pilné:
zpotvoilý
larv levhart, Troskovec a Kuneš zhovadilý: HÍídaji tu v
Jsou pak stáda onch necudnik Sekty Adamit, Pikhart, Jamnik a jiných rozkolnik.
:
354 95.
A
ten tu co, Miloto
Jakových v
nm
!
jest za
lidí
dm,
osádky,
Staven velikými nakládky
Eovn panským palácm Pedce však
si
proti jeho
a
hradm
smradm
Nos já krýti musím ve šátky ? „S odpuštními to jsou Benátky
Z
Prahy,
tmto v koist dané
adm:
Certoslavky pak co bez svobody V nich jsou, byly dvky paphické, A te šijí pro peklo tu mody."
Nechci slyšet dále, Dim, a na štstí Iklíry
mé
se tuto
vc i
to stydká básnické
koni
nitka.
96.
Ped
peleší papírek tou lítá
Po zemi jak lehká
šupina.
Práv kde nás vede pšina. Skulí a nám pod nohy se vplítá;
A
má jím opomítá, zdvihna jej a rozvina „Báse od Stpniky, Lidina že noha
Vdce
Stížnost
To
v chrámu Hymenovu" ítá.
mj
krajan, ej to bude hezké! Milota dí, och! já hnviv: To je skandál slovesnosti eské!
Stydno
Múzám
Proto,
na
áblm,
do
fidibus
hampeys pi piv
necud ten
mu
chodit,
velím hodit.
855 97.
Jedno se však pedce divné zdálo Zraku oi mojích zetelných, To, že v tchto mukách pekelných Žen sem Slavských našla dosti málo srdce mé by stranu bralo jen z hnutí citelných, Nebo Iháni v duších beztlných Není možno by se nalézalo:
Ne jak Pleti
mé
Jen pt padlo blohlav mi v oi: Prvá z Prahy, metla kesan Drahomíra, co sem pišla v koi
Spinka bydlo, ruky houžva víže Na zádech té matky pohan,
Jazykem pak skrze
med
sklo
liže.
98.
Ped
tou Spinkou hned jest v Slohu vytesaná trlice, Jakéž mají mnohé vesnice
Ped svým Zavená v
soudcem neb
i
neumlém
ped kostelem;
k zemi Celém obé ruice, Polská šlechtina a ertice Vlodkova, už v rouchu ošumlém:
V
ní stojí,
dírách krk
i
Ta, co zbojství Iropila i krádež V hrad Bervaid a loupící Zbrojn vedla k Osviecimu mládež; její, též kl z toho plotu, Líbá, pod pantoflem ležící, Manželce své patu zde a botu.
Muž pak
356 99.
Tetí, dvojím obtížená híchem, Snáší tuto bol a píkoí
Knžna, vdaná nkdy v Pomoí Za Kjukem a potom za Jindíichem:
Ta když
vrnost, lehké ženky smíchem, Svazku manželského rozboí,
Muže starého si umoí Ve spiknutí mladším se ženichem:
Ka pokutu
pro tu
tžkou
vinu.
Musela své krásné zmniti Slavína zde jméno v Neslavinu
Pak svých prsou mlékem, za
tisíce
dva plecovisné kojiti Hady má, ta pkná nešastnice.
Let.
100.
„A
ty taká!
—
a ty taká!" klené
Jedna drahou tu dv sestiky Srbské dávaly si políky, Hok}Ti co Pražské rozzlobené;
Tureckým
je trestem polapené Káral ábel, vecpav hlaviky V obronici jim neb kapsiky Popelem a prachem naplnné
Vuka Brankoviée, Madší Vukosava manželkou
Starší Mara,
Miloše jest byla Obilie;
Ob
dcery Lazarovy híšným Svárem odemkly k nám pe velkou
Mosleminm
bránu hloupopyšným.
367 101.
Z
cizoženštin na národu našem Prohešilých, vidno zvlášt tu
Maarkyni, strašnou Alžbtu Bátorku, sem slanou Radamášem Která ti sta ve slovenském vašem
k vli svému skeletu, Umoila dvat ve kvtu. Oddána všem byvši prostopašem
Kraji,
Aby krásnou tygerka
:
ta byla,
V
krvi Slovenek se Nitranských Teplolité koupala a myla
Za
tu živá
Ve
sloup,
zazdna
jest
kovy
jak ten pater v Turanských
Di vakách, co poheb inil
psovi.
102.
Sotvy tyto ženky zrak náš minul, Netrvalo opt na dlouze. Vidím pohížená ve hrze Samovraha, an svým meem hynul; Padal, stával, v krvi vlastní plynul,
Nohou na pazderném motouze Pivázaný k hrubé pavze.
Aby pre
Od kých
se
dostal
njak vy
nevyšinul:
ste
sem o
sti-an
se
cizozemský panáku ? „Mademoiselle pardon, je suis Fran^ais
Sti*ašný,
!
To vy Monsieur Guovirer v tom pekle, V Krechov co svedl Rusnaku Dobroslavku, dceru popa, vztekle 92 ^" Kollárovy spisy I. !
—
!"
358 103.
Za ním
plná trám, válc, klín
Guillotina zrak
Po
mj
zarazí,
karavana prochází Sansculott se a Jakobíu niž
že, medle, k trestm slavských stín Tyto svtoborce uváží ? Aha! nyní sama 'pekazí
Co
Pamt má
e
mojich eledín:
Remsu pišli v potu valném, Evangelium kde zloupili Staroslavské v chrám kathedraluém
Tif sem z
Nad nímž hlavy ku Francouz správ Korunované zde inily Písahu svou dlouho, ke
cti
Sláv.
104.
Ješt
více
sem
se zadivila
Musevsi zde mnohé vidti Srdce po pekle se kouleti, Ano hlava jeho v nebi byla
A
když sem se dvod piinila Rozdlení toho zvdti, Jme se jeden s Bés kieti Tak, že sem se tém zapýila: Slavist tch jsou to zstalosti. byli sice uení. Bez lásky však a bez národnosti
Kteí
K
Sláv mli ne
K K
co milenco\é milence se, než co studení mrtvole se mají pyteveové.
359 105.
Když pak oko moje zámér mlo Z bludišt se toho vymásti, Pijdu k jeskyni a
Z
nichž,
propasti,
jak Stentor, dvoje echo znlo
Kolikráte koli zahuelo, (rrunt se pekla musel zatásti,
Tím víc tedy zmatek uklásti Ve smysl tch slov mé ucho chtlo: I
co slyším ? z jedné díry heslo Ku Severu ^" hloupé honose „Polska stoi nierzadem" se neslo;
Ze druhého doupte pak
letí
K
jihu píslo\i to, že „Ko se Neosveti, t;ij se neposveti." 106.
V
Slavopeklc tomto plno drakíí,
Cernoknžnlk,
sov, tasan, Mátoh, svtlonoš, bolvanii,
Tibk, zmok, bs, vukolak; Pikulíkti,
Moen, rosomák,
Pišichvost, oblud, šklubani,
Potom vydiduch, katan,
Ozembuch,
tiflen,
ušklebák:
Klevety pak a lži kivohubé, Bole stonohé a nemoce, Potvory též jsou zde kolozubé
Onen škipí, eve Toto
Tak
ta
jak san,
kvií, skehoce, že nelze dlouho hledt na slintá,
n. 22*
:
360 107.
Hostinu jim strojí Zoufanlivost V kuchyni, jenž sluje Vzteklotou, Kuchaky jsou Bída se Psotou, Stolem hlad a misou neduživost;
a lyžice jsou Iživost, a vidly jsou strach s hryzotou, Nápoj žlu a sliny, hnusotou Nazývá se chu, a mravy divost:
Jídlo jed
Nž
TVáeškrabný
svár je
ponukaem,
Jídlonoš ouad zrádcové,
Hudc, Rukolom
zpvc
s
pláem
jest jejich zbroj a branba,
Berla pomsta,
Na
mají hromy
nmž
trn jsou hí chove.
ki'álka,
opak Slávy, Hanba. 108.
Posléze nás v kout pekla ekal Cerber ješt s hlavou loví. být Chorvat podlé náeí, Akoli už hlasem cuzým štkal
Ml
Vkol
A
sebe zubem
vepe
sekal,
ml jen zajeí, nmu jdoucím zloeí.
však srdce
I nám k Že sám Pluto
bech tch
se lekal
pak z jedné mouchy, švábi, Bzdochy, sršn toho psohlavce, Z druhé sti*any štíi, ervi, žáby
Štípaly
Bh t
naprav, bídný
Dugonii!
eknu, a pak volám na správce. By už zamknul peklo svými kUi.
361 109.
Odpus, že tak nedokonale sem Muky tyto vpletla ve Znlky,
A jen zlomky, ástky, necelky Tob psala, to s velkým dsem: i
dlím v pekle, ^s bídou, s bsem, být Spanlky, s býky pátelky, Dívají se na bolesti s plesem:
Neáda
Tu by musely Jenž, jak boj
Mj
duch posud asto omdlévával, Ale andl ambrou v kalichu Po každé mu posilnní dával
sem do pekla jen k cíli Tomu, aby naši bez híchu. Cizinci pak bez výmluvy byli.
Vstoupila
110.\ Když sme
vyšli
Vidím kleet
Vlas
— ješt
bílých, roucha
Potokem
mu
pede branou
starce slepého.
erného.
k nohám kanouj
slzy
v prsy, koil s opykanou Vinou skutku svého bludného,
Bil se
Zel mi bylo jeho tklivého Losu, i jdu k na zeptanou:
nmu
„Padám do
I
nog, ja
sem Polák Gliski." se k odjezdu,
Glinski?
— hotujte
Dnes
koní byt váš
se
nehostinský;
hned sem ho k dcee jeho vzala Odtudto, a vedla na hvzdu. Která co voz pro nás tu už
stála.
362 111.
V
cest odsud potkala nás rota S vtrnými mlýny válící Panslavismu: Paget jezdící S Rozinantem v rouchu Donquixota:
Na
stlesnná
pravici,
zlota,
V
nos si tabák prstem cpající Baba, Miss Pardoe slující, Dulcinea toho Brito-Skota;
Za nimi pak chudých na oslicích Sancho-Pansv celý pluk se hnal
O
ty obry kopí lámajících;
—
z Augsburku se býti zdál „Šastnou cestu ode zem v peklo,-' Naše družstvo rytím tm eklo.
Jeden
112.
Tak
známost krátkou ale jistou
hle
O tch svtech
sera
podala,
ti
Nediv se, že více poslala Z nebe sem ti, nežli z pekla list: Ach, a mámli vyznat pravdu istou. Nejvíc i z tch, jež sem opsala, V peklo jen zlost veštvala, Tchto vných Slávy antikrist
Nmc
:
Nebo Ze
musí
dáti Sláv, k Bohu náchylný, Tichý, dobrý pi moudré je správ;
A
to se
lid její
když
Tak
vtip
se
Nmec
mj
mi zdá
rovné
s
rovným
býti rozdílný
a Slav, jako dub a
lípa.
slípá,
363
O
vy brati, ó vy sestr}' sladké^jT ste živi ješt na zemi, Prosím volných uší pejte mi.
Co
A vám
pidám naueni
krátké
Varujte se oné cesty hladké, Kterou ábel protkal sítmi. Aby na ni zrádce s dušemi Lapat mohl do své pasti vratké: hle píklad sob bráti, dobrým, i k tm šibalm, se svj národ milovati;
Pojte sem I
k
Ute
tm
Hute Tatry hlas ten k horám erným^ Hute Krkonoše k Uralm: Peklo zrádcm, nebe Slavm vniým
-+^^^iai-
I
MENŠÍ BÁSN.
E legie.
I
1.
Zdaž
si
se
Poátek
mi šprymuými
lásky.
sám posmšky nerouhal, nkdy budu?
ty
Sotvy že já milovat, píteli,
Ty, ka, jen
T
mhla,
Láska
Umce
t
rže,
život libuje,
Jakž ten
mže
bovis, krásného spolku utíkáš. té háj,
ne svt a díve tší.
kdo kochá
se
v
pírod
mrtvé,
živým jmouti milenku citem?
Bezpený klamavé
netušil
sem nástrahy:
volné,
Kamžkoli jen táhlo, prduchy srdci daje. Než juž pozd želím; však tys vina všte falešný, Blah kdo cizého asem nedbáti soudu umí. I
Když
spanilou po lukách oko
Myslil sem, že jiné ve
Rád jsem tvému vil Jistli
si
tvých
ár,
mé se kochávalo
svt
krásy neni.
v sladkém
nech z
Zhas eavou, jenž adra
moí
ki'ásou,
zeli, píteli,
nho
žertu,
pravda bude
má, žábu
milosti,
Pak ránu, hluboké ostny vytáhna, zahoj. Neb ím déle tiché v ututláni dímaly jiskry. Tím se nyní po celém tle rozšiují. Ve mne zpátkem opt k ztraceným, duše poklidu,
h
cestám,
Tam
kde ani svodný neznje lásky
ohlas.
368
Neb kde
zmaené kam smysly obrátím, hned jazyky všecko mi lásku volá. jarní v temné zpv houšti slavika poslouchám,
Tu
Bu
se jen vrhnu,
sty
Neb v
Bu
zelené jak se
tráv
potky
hraji
dolinou jda patím, ví tav v tichu háje jitenku,
Jak kvtinám sladké kradné koisti zefyr. Lásku slavík štbetá, chestem pje lásku potek, Touž
Dobe
les,
se
Už do
touž v ucho šepce
touž kvítí,
mj
vtík.
ztracený blažené tedy ráji mladosti.
jiného
m
andla mého
hlas
volá.
2. IVárek.
Ha zde lkáti budu! Zde chci, zde kvíliti svého Voln mohu truchlým srdce bolesti hlasem. Vám doliny zvláštním sama jež tut píroda prstem Svým vyryla, klidné ctného kolébky žele.
Vám
vám též uši pírody jemné plesa, vám lkát chci pahorky nmé. Ohlase ty však dív vrolomný vkol umlkni, A zvdavým skrý tvj stín mne tu hájku oím. Jen mírný lehké leckdys perutiuky vtíku skaliny zbledlé,
Jeskyn, vám
Chvj, a mojich uáder
Jí
vzdechy ješt zanes.
Jdi studený prolomiž, \T0ucnými plápoly
Jenž na jejím, volném
Ten
já,
co kdysi
Plnost, aj
ím
nkdy
sem nejvyšší tloty
te obt
,
mi, srdci
led ten, leží.
cítil
rozmaru býti musím.
jsem tak zavinil? takliž se písaha vné, na mých složihx rtech, skoro lásky mní
Již si
Rci, zdaž
i
bedliv sem podané
vroucí
k
Tob
též
Tob
víry nechránil
odmny rovn
neil ?
?
369
Vás za svdky volám, vy tajemstva znáte milenc, T, dni k stráži dané slunce, t temnu luno. Ach kolikrát na onom, bu záe ho ržila, chlumci, hvzd stíbil oblesk, jsem sliby klekna novil,
Bu
Ach kolikráte vaše zpvaví lesnici jazýky Jsem v potu tváe její slaviti jméno uil. A v blavou všech tchto buk, všech kru javorc Lesklým jemn kovem prstene, Mina, voral. Však neprospje nic; posavad dle svévole mého, Hned tak hnedky onak, nadje srdce moí.
V pevracenou osudem vk náš
zlým v lásce pobloudil
Neshodu, tam jedné dav stran berlu do rak. Vrate se, ó asové blaženi, v nichž práva milosti Nezmatená slušným kráely ješt krokem.
V
nichž spanilé tajnou nosily svých tíži kochánk Na knžecích snžném po dvoe Emmy bedích. *) Neb z mežové s vdným sleny když pavlae vncem Lítaly k vítzným, co z nebe bžky, hochm. Ba šastný! drzou aspo komu kárati dáno
Krásu, aneb snadným louiti svazky citem.
Mn zbroje té ubohému nebe hle zapomnlo Mn k volení vábná žehryn místa nedá. Píkladem ute se
Jakt
Ty
ta,
však,
mým mladší,
jenž krásné
bu jako bu,
Lkát budu
rád, ó
s
že není
mky
píti,
tžší,
ousrachy pouta kuje.
jen mou, pítelkyn,
mé Mino
zsta,
žalosti radost!
3. Cesta.
Jen za Tebou ústavn lkám Jen *)
T dnem. T
Emma,
holubinko radostná,
nocí v srdci
dcera císae Karla Vel.,
i
v mysli nosím.
miláek její byl Eginhard.
370 Oulevy cesta citm žádné, tlu vlády nedává, Ba s dálkou k vtší roste neesti bolest.
A zahynou
všelikého liché už lékae šalby!
Nábožnosti
necha
Medle co prospívá
Za
dv
budí v
,
pouti,
že
ne lásce, radí.
okem na Té
ádích
tužba
patiti nelze,
tisíce
oí.
V
hloubi samého sebe kleslý ani pírody božské Nedbám, ni sladké mzdy zkušenosti šetím. V ernou rozmanitý, kam jdu, kraj se kryje roušku, Nad lkaním sama mým obloha slzy leje. Kde v hlaholyzpvc strakatých své souzvuky míchal, stonavé mutný árie šeme potok. Darmo zefyr voavou z ela mé tepe pée ohákou, Darmo nový kvtnou Máj stele dlažbu nohou m. Naschvál stezky hledám tajné, vsi a msta utíkám, Neb jazykem vlastním srdce nevládne bolest. Ondy sem obrazná kdesi pate na díla malí K nejkrasšímu, neni ješt to Mina, volal. Pes pole cestu konavjakovýmjsem nkdy poslouchal Jarní pastý hudby a písn uchem! Jak všelikých, k lovka ideáli si svému, po tváích Má duše rozsypané sbírala zlomky okem! Krom Tebe nic nevidím. Tys oím te mým sama
Te
vešken.
Tys svt uším vešken, krom Tebe
Bu
jdu, dle
mne
chodíš,
nic neslyším.
jako duch ticho
ruku
za ruku,
Bu jedu, bu Než
jdite
Tam
piy
mn
hovím v oddechu, pi sedíš* marné radji z mé obludy mysli, si
Ona, tam, skoro nás už svta
plka
dlí.
371
Ach
na
za kraje kraj,
Kýž každý kde
na
mu
se
mésta za
msta mníme,
zdá blaze, bydlo
volí.
Na nebe tak velikou dalo zem k tak srdci malému, Na provazy k prsm pipnulo kídla jeho.
Bu mlo srdce neít, neb, kdy chce, se srdce milenky Tknout mlo,
Tam Ona,
bu dalekost, neb mla láska než
dáleji dál
íp
nebýt.
ode Tatry slovenské,
Než Dunaj od eky té, z níž Prahy son kynou. Neste vy Jí spchavé tam žel mj oblaky, neste;
Pjte vy hrdliky svých mi na chvilku let. Pjte vy náeky mé skivánci v modru nebeském. mi tiché družná poslice lásky luno! Všem dolinám i horám i ekám mé strasti žalujte
Bu
Právoli
má vrná
Pakli nemá, rcite
Bž, vte
:
af
:
louiti srdce osud?
Jí,
dnes dnes
v nárui uzím.
Jí
labut ve jho zapáhne Milek.
A. Mistivoj.
V prvodu pekrásném panoš Mistivoj od svého bral se do
a
nádhee švarné
Saska
lidu
Vévoda tam slinou mladici zmužilému rytístvu Na hrad hostinském k obdivu chlubn choval.
píze tvou k lásce milenky, má moc a jméno není. zvyku sám vna hodným býti
Dej mi, kníže poví,
Poslední v Slavjanech
Však by se
dle
dokázal,
Vz
že
i
me
tento v
psti nedarmo nosím.
Bernard stiskna ruku snoubencovi,
Než k
boji svého do Vlach zbroj
Šel s družinou a uviv hrdinské
Vrný zpt
cho jemu zet díve
vnce
si
slibi,
volá.
vítz.
hotové táhne ku svatb ženich.
372
Než nadutými
Posmchy: Vévoda
slib
Nmec Dtich
k Nmcovi ozve
se
„tak hezké ty psovi dívky nedej
prolomil
s
;
!"
nesmírnou kníže bolesti
Nad potupou v ádích v odchodu pomstu vail. Sotvy že hrad zanechal k hranicem svých kráeje bratr,
ním posl k návratu hejno valí, Pozdravení vzkazuje, koucích, náš pán tob, vra A vznešený nízká kníže zapomni slova.
Už
se za
Dáti milenku hotov, skvostnou chce I množství všelikých
„Af
sob tíme
se,
slaviti svatbu,
k náhrad píti dar.
co má, ubližU
mé
cti,
povzte.
Zvi však, co jmenoval zvíe, že kousat umí."
Bodná kon vranného, rukou k hlav pílbici tiskna, K svým Slavjanm plný smutku i hanby bží. V háj hluboký s volaje vše slavné národu vdce, Jim potupu v hnvných pednese krátce slovích. Hluk se tichý rozlehne kolem, ten šepce druhému. Každý tm ruham horliv pomstu volá, V tom se jeden šedivý z prostedku starek ohlásí I
mn,
Mistivoji
Na
Milí, !
si
mladších trošku darujte
mnl
bych,
nechal vlastních,
Dosti rodí spanilých
Jenž
i
zlatých
Kdo svých málo
nám
trn šetí
uší.
íkáš stalo se slušn, est in radše cizým?
že co
krásná Slávia dívek.
ozdoba býti mohou.
k pyšným
se vtíraje
háncm,
Nech mzdu, po niž dychtí, vezme pokojn lichou. Však že celého se ta špatná poskvrna dotýká Národu, že jsme lidé, mužn ukažme nyní.
eknul
A
5
všickni ženou se za
nim odpomstiti kivdu*
v zmužilém zpupné vyprali
Nmce
boji.
373 5.
Vznes
se
Rozpoiuínka.
na svých ješt kídlech z nebe ržobarevných
mn
Aspo
památko noci: onéno milá ke Náhodu co zmnila s pízní mi ve vli a lásku, A svty dva v jednom slouila svorn citu. Byl to onen všechnch, asu, místa i pírody kouzlu Shluk, pode nímž v zejmý vír samo srdce bži. Dávno z oí v oi sic naše už v tichu bedly myšlénky Dávno za lávky citm sloužily tisky rukou. Však jako proud kdy malým valný hry odejme ;
potkm, Tak Ji co dosavád vázalo, tak mn, jazyk. Ach kolikrát tlumaem musely stydu bývati kvítky, Dnes kytara
Už
strun svých pjiti, zítra klavír.
na rtech jsem slovo darmo ekaL
visely slibné stulených Jí výjevy
asto, však vždy
An
hle,
Tam Oudol
celé
kdež nic vtip, nic písn neprospla vrnost. samodk byl, v jara kráse, veer.
sto jeden
jest blažená
šumnými ovnena hájky.
Jimž daleká, stravnou dan,
Zámky kde zmužilost Z houšt na kopce
eka
dávno nosí;
jindá, tediž oblaky
sídlí,
lysé výše a výše lezou.
Kraj samorostlými šlechti tak píroda parky,
Ze
podobizny
Na behu,
taf je
si sem nádhera krásti chodí. povst, zplašených prý z ecka
Milostnic
Hejna vidt v kolovém an plesy
Sem
v doliny
kvtovým
Zahrada, dvojno
Tu
i
ji
adu
se vloudila
i
Zval by KoUárovy
ji
ipfey
lno kadidlem
kraji dáti
vtipu násilné nikdy nezohyzdilo
vedou.
pedek.
rám,
radše živou srdce ilého mapou. I.
^^
374 Jeskyn, druhdy bobuj ešt snad chrámy slavjanských Vkol v sted zelené roucho besídku šatí. Tam jdu, an, ó bohové! sama pi zpve rže pollvá, ;
A
kvty, jimž slunce sklíilo hlávky, tší.
Vstíc ona na ztepilých :
žert Jí se
Na spchu
Z
ousmchy lícech jiske, pohled.
lokty kasá loktuškou, an ve domácích
odné
Nedbalkách
kade
Ploula
a
vdky
Záily, jež krotký mdlil,
jen bylo
niž jako z oblaku
voln
tlo.
snžném marmoo
prostá po
dv
hrdla,
stílely blesky oi.
Džbán z ruky: jakž kráí, jazmin a lilie vadnou, V poklon své hanbou vládkyni son hovíc. Už štbetem za lesy zpvci dne zapouzeli horkost. Že stromu každiký v pišfalu list se mnil. Sotva že už zvdavým uzel ervánky msíek Plkolem, an mu druhou skrývala plku hora.
Tak se vše strojilo, v nevdoucích ješt co láska, By dimné outlých rozvilo pouky cit. Pak jdeme zas to i tam klevetavše dlíce mlíme, Až se jeden ve druhém více a více tratí. Dnes, ona
dí,
se snad chystá jaro slaviti svátky,
Tak nebe, tak se mi zem smáti do srdce vidí. Ješt vzí ve rtech Jí e, ticho achkati zane,
V
Ha! tom
A
lká,
na
mi osud
nyje; už tužší
slast tuto záštné kalí.
adra
vzdech rozklena ouží
v sklopeném skvoucí už rosy víku
Klid všudy jen stromové vzdech
ten
sob
šeptaly
vtve
Na Však
zkanulé kvítk slzy sypouce blost. dost,
Cit-li
a
zmizni trude z
Bh
mé
mysli,
i
;
hrají.
padni co padni
a osud v odporu? nelze! poví.
375
má
Láska-li pod zemské
Takf outlého by zem Ne, rce, ne, biicF zde za
cit, cit
poteby jamo? host nebes?
se
vití
vítala
dávný,
rovn
za dávný.
Nech osutá sladké odplata zete dluhy. Vy rcete, co prvým v dn duší neviny ste polibkem Cítili,
vnem
jimž kdy
V nárui omdlévá
;
rty
Jen kdysi zval noní
dar dala tento milost?
umlknou
tiše
tichounko,
„vn a vn"
ohlas.
Však jeho outrpné kazily zradu zidla bublénky, A pi malém rozpial betan okénku peru. Hvzdy samy stály k službám zornika besídka Strážila, pívtivé veiJly kuátka dom. :
6.
Vlastenec.
Mlteže už radji, pro Boha kiklouni daremní, Jenž z uených vlast! vlast! skuhete kradmo chyžek. neprospje prázdná. Nic tu chabé lkáni, nic I
e
Národu jen zmužilé srdce
pomže
a in.
behu kvílících lenivého množstvo divák Lo, již boue žene k rokli, uchrániti mž ? Píroda sic slzy, však táž dala adra rekovská K ozdob tam ty ženám, než tato ke cti mužm. Z^ vlast, za svobodu kroejem volným sob kráí Sám nesa král ve chrám smrti se Kodrus obt. Manlius odmrštil, ne skek hus, Brenna divého Zda
z
Ze zdi Eohu, chtíi lézti na íma hlavu Skutkem udatný Telí sebe sám, syna svého i vlast svou Zvnil, jímž svobody trýzníce poti-a dobyl. Pre tedy kik, me sem do pravé, do levé mi korouhev Dejte novou, a též umru za národ a vlast. 23*
376
Za mnou
nezcizená icejte se srdce slavjanská,
Af eho Evropa všímati nechce, ije. Však mi ušlé za moe k bídným rudy loupiti Indm Nechceme, nic Peru, nic Mexika kletby do nás Nech se pro východu rvou koení a šperky kramái, Hodno-li medle, by dvou krev za to tekla svt? Slušno-li
Na
míti tisícm, by své jméno v
Egypt
vznešené chvasták psal pyramidy jeden?
My dražších pokladv, my My chceme vlast a obec:
vlastní taf-li
Žebrati? ha pronikej studený
mé
národu práva
má?
se žebrati
pot tla kosti!
vám ili vy knížata dána lidu? lovenstva osud Když pravdu tu uzná O smutný Lid-li je
!
Svt: že Hlas
lovk
mrtvá leckoho
koup
není.
komu náš do nmého milý darmo znje
EQas matein
!
srdce,
jakž ten svých bude dítek otec ?
vn.
Však budiž i zmailému tomu kleto národu Jenž živ své cítí rány a léiti dlí. Hlete jak od hnízda kídlem jestába dravého Vrný družce holub, sám hyna radše, tepe. Neb divoký etzem slyštež jak lomcuje otrok
Tam
A
v Ohia zlostné váleje louži katy.
eavém skvostné moi jak sídlo pline áru Xante kdes vtší ve svt ml sokyni? v
Zardte tím skutkem
sesterské Moskvy se, brati, Tak hle drahý svobody sloup si ta z ohn dlá; Ba jdte jen k blízkým otcv svých slávy památkám Nezdailých špatné vyznati hanby synv.
Ute
se
tam za milou jak
Nechcete-U — klite Vlast dary vám, aby
jí
z
žiti
lna
svobody
a míti jejího se ste
sluší vlast:
pry
vy dar dali, dává)
377
Vy však pod jamem lkáti volíte cizým? Zdaž kovu rovné jiným nenosí, by se rám slavjanské Též cviilo vlastní kouti si berlu i me ? Zdaž nesupl klenutou nám též kyna k válce bojovný Hivou vzdor Arabm, na vraha pomstu hebec? Jestli že pak co chybí, velikou nahrate to myslí, Smrt samu hle pedil z Zižkovy kže buben. Nestete mi tše tu pisní mravohromci poslušnost :
Ej co ta? jen mrzký pláš zženilosti vaší.
Vn-li dcko budem?
veliký bez národu národ?
nemá?
Vlastenec an co Cikán, an co Žid obce
Mj Nmec, Anglia mj,
Frank, Vlach
mj
své
meze
vlasti,
Kým
hledáš?
Pedky? Labe Pedce
s
co ke štvanici schovaný lev jen na cizinské
Mlád!
O kýž
k své vy taháte roli? Kde je vtší ve svt národ ? Dunajem snad pili díve vašich.
slavskou právem
Dvodu vlády
nám se
se spanilá
necht bojišt vlee.
v storukého celý Briaréa obrátím,
Kýž mi deset z každé psti vynikne mev Sám za t bych v prudkém bojuje smle ohni mladosti Otino
!
roztiskal pouta, jež
úpn
Nestana, až bych sem lilium zde
nosíš
msíce
i
Vetknul, Slávo na tvé týme, Vyšehradu
orly
ze
II.
o d
y.
kralodvorský Rukopis. (Hankovi.) si vnou hned v zniku záhubu pisáhla Štstno národu by syn spal, zlým dadouci Otce drahé za koist památky!
Takliž
Mému
asm
Kek má Homéra, s Bardy si hrá Nmec, Kde Hekla soptí, tam Osian znje: Jen náš uchem vnuk darmo bystrým
Háje
nmé
Slavjan nasléchá.
Bh
Vy vštci dávní, jimž zvuky v jazyk Vkládal, by svou vy v ste duši vdechli HJahol co prvý ste slavjanský šat století vinuli, kde pak ste?
n
V
Nemáli písni harfa vaše pro nás? Aspo svých ohlas pošlete nám zpv, abuf v posledním ješt ti'uchjé Oumoru sladce tší sirotky. Ajta! co slyším od Dvoru Králové? oblak ní, te vece jsou cosi: Patím a ve mhle zmizlo heslo Píteli píteli tam se berme.
Prst z
:
!
!
;
379
Zde jsou zde
v krásném viz hle leží hrobe temné tknouti se zástry ? Aj jak sloní mi truhlu záe,
Smím
V
V
!
jich-li
níž s varitem
svazeek
zpv
jest.
z hory Sinai prostota ustlala; Strážné kopí a zbroj stavivši Žižkovu jak cheruby svaté k ní.
chrám jim nevinná, jak
Deskám tajemným
Vzhru, procitež ptstoletí spali estmíre s Oldrou, Záboji, Jarslave! Vás, slyšte, vás k padlé médnný Vlasti
jazyk
vže
této kísí.
Sem ryl a jemných cožkoli nástroj Zniklý vyvábil dvtipu Hcrkulan By šastn kehký poklad outlé Mládeži, co v puku kvt, se rozvil. :
A
samovraždnou
víc do cize
nohou
Neskáe, nízké pes plot}-, zahrady; Nýbrž z domácí, v spolku jarním.
Vtve I vy,
si
píšaly ke
kdož svých
ste,
he
starci
kroutí.
boh
haslé
Ohništ uzíc zoiali, vrate se Novou založme z tchto dá\'né Si zboenin vzdlanosti pevnost. :
Píchod Odsti
z
Vrným
A už
Slavie.
uplakaných ernomrakou
matko
synm
oí
Slavie záslonu,
perly kanoucí
Krotkou z tváe rukou zetrou.
;
380
k hanb vkm hoce opuštná Už nad své osudem vlasti krut^^m lkala,
Dostis
Mnohých darmo Slzami
století
kropivši hroby.
I vkro voln nyní vládkyn pravdivá Do svého kde nový chrámu ti dán oblouk, A plaš ve hnvu vážném
Metlou modly cize smlou.
Tužbou prahna mladý národu tvého kvt Viz jak dychtiv se k tvým obtem žene za hebkou O chop Jej k oltáe prahm ruku;
vdn
Skvoucí, jejž nž
i
sám
Otc snažn
cti
jarým šlechtit Klekna písahu vnou
Mateské
Vzhru kdož
ei si
A
vrah, aby spchal, umem poklad,
své sloze.
Slavem,
Že jsem, proudn
:
z
oi
jda klest zervanou
(lejte se
slzy
ó velé.
vy rozkoše!)
vi
Smírným v kytku ku zápalm.
Neb darmo vzteklený tískaje na svatou Lípu, mdlá si posud kidla ranil vichr, An pni, jizvy nepízn Zdvihnouc by zcelely k nebi.
echm
Píteli P. P. Safaríkovi k odcházej iíiuu. (1833.)
Šastnou tehdy milý píteli náš
Sám
Bh
Tob
a spanilá Sláva jeho dcera Cestu tvého ke bratrm
Tam eskvm
ui
odchodu
do Prahy
381 Dalf
nám ech mnoho
už
plame jemu dhihy
:
Cirkvem Vojtcha on biskupa dal našim, Jenž poznávati Tvorce, Zrútiv modly, uil Dunaj.
Chrámm Tam
houfy
cnost, jinde
mužv jazyk
tuto víru jenž
dal,
chránili,
kam patí;
Kouimský, Jakobéi, Bílý, sám Jeroným, Vokoun. Mládež pak školy týž obdaroval naše Komenským, v Potoku správcem, oním který Byl pvodce rozumné Prvý v Evrop výchovy.
Trnm
Václavy dal též i \nadislavy Uherským, anobrž dal Mathiáše on S Kunhutkou Podbradskou, Skrývá prach co její Budín.
On
poslal do pole,
zpsob
ukázati
Vojny ti zmužilé nám syny Maršový: Žižku, Blažka a Jiskra S vítznými jejich pluky.
eský
me
pomohl jamo polámati Osmanské, pode nímž dv st rok lkaly
Tžce
vlasti
Když
boj
Tatranské,
kíž a msíc
vedli.
Kupecký kdo malí, jímž se chlubí Panon? On jest pjka ech k ozdob nám daná Dobrovského se v
ech Kdo Kdo
ln
poslal narodit našem.
e?
nauil psáti Slováky knih zásoboval vždy je poklady V Rozhojnil kdo jejich kmen? ^ Kdo zlidnil všemi poušt? ech. vlastní
382
eské S
housle posud, harfy a píšfaly
Hudbeny nástroj Sladkých: lázn^ divadla, Kry, spolky naše blaží. ostatní rodinou
tam do Prahy k nim Šafaíku náš,
I jdiž
slušná veliké odmna zásluhy Nevdný z obuvi své Prach na vlasti mezech vyraz.
€o
S pyšným íkaje, jak Scipio Afrikán, Smutkem „mít ani tch, pdo neuznalá. Kosti mých nebudeš ?" Jest Bez vážnosti doma prorok. :
Sám už — však to promili píteli laskav! Hokou než blaživou pravdu nyní povím Sám už Ty pokání, Nahra lip, co dals dubu.
—
i
Máš pedchdce tam
už,
chod za nimi smle.
Pedšel Rozkochaný, Nudožerin Tebe, Sylván, Marci, Mazurkov,
Lovan,
z
Turce Tesák,
jiní.
Nešastná stoleté kletba nejednoty Valn^^Tn nad plemenem všech Slavjan
leží,
vzdlanost je Rzní, písmo i náeí.
Víra, kraj,
My
sbírejme proto k celku tuhému ást Každou, spojme ruky pes mezery spolu. Míchejme kvtiny všech Kmenk mdlých ve jeden vnec.
Vyhnancm sme Cechm nkdy
pro víru my, ech dá útoišt v tísni pro Jdi snad v krátce potáhneš I mne z tch za sebou bol.
Te
nám !
e
m.
Eomance, Balady, Písn. Procházka v
háji.
„Chopte so ho! chopte se ho!
Do pout s nim a žaláe Vraht to ach bole mého, Léky sem a lékae! Uzli se i z toho háje Stala peleš loupeže,
Pro pak písné správa kraje Aspo zde jich nesteže?" — Takto kiím, takto
Na
srdci
mv
laji,
pravici,
V tom se „co to ?" lidé ptají Jdoucí v blízké silnici, Já jim
píbh zejm
Vypravuji, ale
dosti
ti
O
tom jako lidé sprostí Nechtli nic vdti.
Vás
se tedy vtipu hlaxy
Jemnjšího, vás se ptám; Snad mne lék váš rány zbaví. Snad vám onen šibal znám: Byste ale co se stalo, Znali vc a píinu, když srdce pookálo, Vám ji celou rozdnu.
Te
384
Vera, bylo ped veerem, Procházím se po háji, Tam kde louky za jezerem Ostrvky dva dlají Slunce ješt asi plesa Jednu plku líbalo, V levo však už sterým z lesa
Temno okem
koukalo.
Chodím, myslím, mezi stromy
Knihu nesa pod paždím; Hned tu, hned si bez vdomi Kvty v kytku shromáždím: Zde si, leže v stínu, hovím Pi studnice pod bukem, Opt motýle tam lovím Bže za nim kloboukem.
Bžím, bžím
—
stanu rázem, krásné divadlo! V oužasu mi klobouk na zem Kviti s knihou Aypadlo Pedce jaksi v pedšeni Tolik ducha popadnu. Že se ješt k podiveni Klomo zu houš pikradnu.
A
aj
Tu jsem íhal tajným okem. Ano v tráv
ležící
Blízko
behu nad potokem
Uzím
krásnou mladici. zefyr roušku
Vika protu;
Bílou rval, jíž
odna
Krotce spala, za podušku Majíc vlastní ramena.
Jaký pohled!
zlatá vize
Tlo vkol
tkanice Prsy tenké šatu míže
Tiskly
ujít
chtj íce;
385
Nad oboím jako mhla
se
Cosi mdlého vznášelo;
Kroužky vlas v
Te
O
kráse elo.
libé
ader na
Lezly z
bych, myslím, tolik kolik kovina
oí
ml,
Tato listí Sotvy vkroí Žádost tato nevinná V srdce mé, už dvoje litá !
Holubiek vedle
ní,
Jedna druhou šklube, chytá, Vábí v luzném úpní.
Z druhé sti-any sedí kýsi Chasnik s kídly ua skále. Toul mu stroj ný z plece visí,
Lukem chvje zchytrale Všeteník hned samopášil !
onou tkáni ci, zas šípy svými plašil
Lecjaks
Hned
s
Holoubátka
hrající.
Tyto zbrknou. Na neštstí Jakž on cílí z luišt, Sednou mezi ratolesti Husté mého kovišté Tesk v mé srdce tuf já v nohy Za nim s kikem od bole, Než aj zmiznou u oblohy I
Ptáci, panna, pachole.
Zatím se hned, ó
mn
Cosi ve
ím
zlé šípy
rozhostí,
víc hasím, ti'udných kypí víc žádostí
Ze srdce Zlosyn
!
takliž ve
svt
stílí,
Aby rány psobil? Medle ^áte,
a
ho bratí milí kdo to byl?
rcete
386
Pednost
ocí.
Jasný blesk dvou krásných
mž
oi
v svt pevýšiti ? Bystrý pohled jestif jemných citv prvodí^ Jehož kouzlm vnadným nelze odepíti Nic tu zpupná hrdin chlouba síly, Tvrdé skály láme asto pohled spanilý.
Co
A Ten
však ne všem vše se hodí:
se žií jarním kvítím,
Jinému stín svíží, tomu horko lahodí: Já se brati, jenom erných oí štítím, Temnosti se jak živ neobíi*ám. Ped stínem a noci schváln oi zavírám
Modré oi pednost mají, Barva tat výtok boží Tu tkví na trnu, v nmž safyry se stídají, Ki'otkost s krásou, tma jest jí jen za podnoží
erný oblak hromy strašné nosí, Blankyt paprsky se líbeznými honosí.
V modrých oích Mílek sídlí, temnice k Merotovi i nkdy pišel, nenalezna obydb, Prchne, jak si mile šípv nahotovi má ale vábec tento stráži. Odkud nepozorná srdce stelou poráží. Do
By
Tu
Sama Lada modré mla, Vyšedši z vln na svt, oi; Jen když ubohého Adonisa vidla, Anf se, rann smrtné, v krvi vlastni toí, Teprv, aby bole ulevila, Mod]'ých oi svtlo ernou rouškou zak)-}"Ia,
387 Rcete samy, odkud duše, Moudrost a vtip výraz bére, Rcete, pravím samy, ó \j hrdé emuše! Kdo vám odemyká k slavným dvée? I zda zbožná Mudena to není ? Z jejíchž modrých oí všecka plynou umní?
inm
vám ješt dosti. mnou do zahrady;
Není-li
Pojte
se
erný kvt jest obraz smutku, modrý milosti Pakli dotíráte na píklady: Poznáte-li kvítek Pomni na mne. Zdaž ne modrobarvý? zdaž ne krásy náramné? :
Proto se vsak erné svíce Nehoršte, že modrým hovím, Necha blesk váš noní mámí sok tisíce, Já jen co mi leží na srdci, to povím Jdte po svých! zlodj kyne temné,
U
mne palmu mají oi modré píjemné.
Slavík. Králi zpvu Nejslavnjší, Synu jara Nejmilejší,
Pj
jen dále, pj, pj Ve kroviné zdejší.
Já chci celý býti uchem Slyše srdcem t i duchem.
A jdou Na
Na
jiní
koncerty. zábavy, Hry a žerty;
388
Ptáku
ušlechtilý,
Mj bu
syatveer ty;
Jména mistrv srovnávaje Takto myslím v
Co
jest
Mozart
Neb Co
stínu háje:
Rossini,
Heiden, Paganini Proti hlaholm, jenž Z úst tvých plynou nyní? Lidé lidi, ale tebe Hudb nauilo nebe. List,
Násh-oje a
Nástrojeky, Zvonky, housle, Píšfaleky,
Varhany a trouby, Harfy, cimbaleky
A To
co svt má hudebního, zni z hrdla slaviího.
Všecky stupn
Zvukv
a krás.
Soprán i alt, Tenor i bas S rovnou mistrovností Proplésává tvj hlas: Nyní k hvzdám letí píse, Již se klade v
Jaká
hrobu
síla
V malém Buže vážím
tílku,
Akkord, tilku,
tíseíi.
389
Buže
sítám nocí
Mím
Aneb
tah v
okres,
Slyšet, sladký
chvilku tvou
nmž
hraku
Malospaku.
Tuto nžné Stíbrozvuky Podávají
Smlým Tam
ruky,
se objímají
Rozkoše a muky:
Práv jak Schopné k
tok slavské lásce,
ei, mei.
jako k
Bh
svt ten Obživuje. Nikdo tak nám
Že
Nezvstuje,
Jak ten
cit,
jejž divný
Zpv
tvj vyluzuje, A kdo heší po slyšení Tebe, není k polepšení. Jedno, brate, Žel prosí, tak asto Slzy rosí. Jméno Slávy i ty I národ nosí: ho, jak ty, Sláv máti
mj
O
mj
U
Ped svtem
Kollárovy spisy
I.
est dlávati.
—^
390
Pvod V
zemi
Lipska
Srbv na pobeží
Plisy,
kde kraj míšeský,
Živ byl, jak tam povst bží^ Jeden rybá slavenský; Jeho dvr stál o samot, Sít po zeleném plot. Lípa krásná ped domem.
Pod
ctné
lipou jim zvlášt
Socha
sti-ašné
Moeny,
její ohadné, Roucho erné haleny,
Vlasy
V
pravé
me,
šíp
v levé mla.
Jak by všecky zniit chtla Vrahy lidu našeho. Podle lípy vedla
Po
niž králík
Jezdil jednou z
V
K,
hon lovecký když v líp obraz zoí,
lesy na
Zdsí
A
cesta,
nmecký hluku msta
se,
pne, ježí,
boí
—
v tom jezdec na zemi:
—
—
„Chlape zave i hned tuto Vytni lípu prokletou,
t
Chcešli af žalá, pouto Do tvé smrti nehntou."
„„Pane, dí chlap, zde má hlava, Ale k líp nemáš práva, !"" jest nám strom národní
To
Kníže odjel zaražený
O
Nad
eí
Vz
tou vezl silnicí
tak znjící, rok zas jej pozlacený :
391 Kola o strom zavadila
Až
teskem
se s
rozprášila;
Nyní zane laskav „Milý muži! pry tu lípu, Dám ti za dí celý les, Místo sochy, mee, šípu
Dám
ti
zlato, panství, ves."
^..Odpus pane, tvoje hrozba
Nepohne mne
ekl I já I
synem Slávy
sluji,
mn
Bohm
—
ani prosba
vlídn chalupník,
strom ten svatý pod ním obtuji,
jest,
Onf má radost, zisk i est Vely mé med z nho sají, Z medu naše ženy znají Medovinu dlati."
"*
Krutá válka odtud znikla, Pišli
Sašv
houfové,
Slavská strana též se spikla, Zvítzili Srbové: A pro medle zvítzili ? Proto že své Bohy ctili Víc než lidi všeliké.
Kmet náš tudíž základ hradu Na té založil. Domek zmnil na osadu.
pd
Bydlitelv namnožil: té lípy Lipska jméno Místu tomu udleno Z vdnosti a k památce.
Od
Od
té lípy
Lipským zvalo
Se i jeho plemeno, Za znak rodu si ji vzalo,
Za
ddictví, za
vno,
24*
392
A
když kesanství
zá
vzešla,
Lípa ta v erb hrabat pešla Z Míšn, kde se zi i dnes.
Lipšanky a v
Moenu
blízku
dvy
prvodu
též v
Posud ron s plesy, zpvy Nesou z ulic ve vodu,
A
nejen pro slavení
to
Jara, než
Msta
i
ku
zvnní
toho poátku.
Holubice „Ivane,
mj
ctihiijná.
dobrý slouho,
Tob
zkušenému dlouho Dám vc jednu k oukolu; synu mému a slavorosiskému Carevnu v ní pestolu.
Jdiže, zjednej
Cho
Slyším, že se ctná a
V
nžná
Blankenburku chová knžna, Tam snub pedlož rodin.''
Tak
Dvoan vrný
cár Petr.
—
Šedna v koár penádherný krajin. Již byl v
Nmcv
Kníže Ludvík slyšav slova
Pívtiv
vyslancova rad pátely, Karel ze a íše císa, Z Líbenic ten mudrc, písa *) Svolal k
S mnohými *)
z
Libenic ili Libeský,
též pijeli.
nm.
Leibnitz.
393
Mlaf jedna
ple zemkulc
hradu
nmž
Museum, v
Stiojná stála v prostedku
Zde to vzácné sbromáždéuí K vci této rozvážení Drželo svou zásedku.
„Dceru mou
—
dí otec Její
—
Do
Kus, za manželku chtjí, Svohte-li v satek ten ?" „„Dej ji, dej ji,"" všecko praví
Hned i posla, kde Snmík, zvali
se slaví
pro prsten.
Herman
však, co ode dávných. Nevávistí Vendv slavných, odvodil svj rod, Vyrvav prsten „celý poví Národ váš jen kavky, sovy, Krkavcv a drakv plod.
Ddv
—
:
An tak tento hánce spilá Holubice snhobílá Letí
oknem na
—
kuli,
Posadíc se nožikami Nad slavskými krajinami Všickni oi napnuli.
Tu Rus hrd:
„proti
Této samo nebe
Tu Ne
hle milí Pánové,
co onen
Ale toto
ei
svdí
—
ruha kií. holubici
Národ jsme
my
Slávové."
Všickni místa opustíce
V
zmatku
byli, chlácholíce
Námluviho smíliv
— —
'*
394 Nejen prsten, odpros, chvály.
Než
i nevstu mu dali S poklonami dychtiv.
Když svj ouad vykonala Holubika ta, se brala Zpátkem zase do nebe Bylaf svatá Bronislava, Co tu k rozešení práva Tvánost vzala na sebe.
Odrivousovna a Radikovský. Poslouchejte mládenci a panny, Váhu a Hany, pijete Vltavu a Vislu, Slyšte píseii z ne z výmyslu, Píse hezkou o hezké Moravce, Kterak znikla maarského dravce:
Co Co
bydlíte u
djv
A
a
Pede
divn Štstna
s ní hrála,
ochránci viru zachovala.
Když
Maai
vtrhli
do Evropy
Pes Karpaty
a pes mrtvin kopy, Po krajinách vztekle loupežili, Srdce jedli a krev lidskou pili.
Msta
a
vsi pálíc
nad Dunajem
Lidi vlekli v otroctví a zájem Vítili se jejich divé sbory I v Moravu skrze Bílé Hory. A od Tater šíe k Holomouci Bylo vše jen hrob a plamen žboucí. Muže, ženy s dtmi v ohe dáno, Krásné panny do zajetí bráno.
Odivousa ctného též se dcera Octla v drápy takého ještra,
395 Jenž
na
ji
S koistí
ku
za
svj
hfhet vsadil,
tou slinou do hor pádil, tato krása ušlechtilá
Cht by Doma jeho
souložnicí byla.
Ale když se v jednom tmavém lese Maar s pupnou bezpenosti nese, Vyine se z houští jezdec polský, Jméno jeho Petr Radikovský; Jenž k pomoci po žalostné zpráv
Pispl milým bratrm na Morav.
an se mluvit bála, ruce k nebi vypínala: však srdce Polákovo chtivé Rozumlo prosb mlelivé. Proto bodua v boky kon svého Loupežníka honí maarského: Hojže, postj reku z Atelkuzu, Nebudeš víc tropiti zde hrzu, Slávka uaše
Jenom
A
I
V^
tom
t
as
z ruk mých ni sám ten Arnulf, jenž vás pozval na nás. k paloši v pošv skrytém sáhne,
Nevyrve
Nmec
pes zuby jej táhne, chumel jisker z úst mu prýská.
Místo brusu
Pi emž
Jak když ocel o kemen se tíská. A když meem takto naosteným Ped padouchem stál již dostiženým, Máchne zbroji ten i ouen zprudka, Tam i tuto byla sti-ašná ptka.
Koové Štíty
se pnuli jako stromy, obou inely co hromy:
Než darmo se Maar ákou Rann padna na zem, krpci
pásl,
stásl.
Vítz pann uctiv se koí na vrahov oi Vyvede ven z lesa na rovinu:
A
sedící
Ona kleknouc uejprv Hospodinu Za svobodu tuto nenadálou Oddávala diky
s
vroucí chválou;
396
K
Polákovi pak se obrátila manželství jemu zaslíbila, Ze, jak mile pijde zpátkem, S ním se spojí vrným lásky sííatkem.
A
dom
Na znak
drahý prsten sala na dvé rozlámala, Jednu, kouci, poloviku sob Nechám, druhou dám ženichu tob. slibu
Z niky a
jej
Rytí
živ jsa ve stavu jen chudém tím štstím zapýil se studem, Nehodná se cít tak vysoké
Nad
Sleny, k tomu krásy modrooké, Neb nevládal ani tolik zlatem.
By obdail svatebním
ji šatem. tak losu považoval svého,
Když
Na Maara pomnl Nejen
Než
i
zabitého.
kon
a zásobu zbrojnou loupež majícího hojnou.
k sob, k rouchu dostatená ku svatb bude užitená,
Taf, dí I
Choti drahá,
Cekej
Já Ty
ekne
s
milou
eí.
koum
málo zde v bezpeí, se k tob v krátkém ase vrátím, se bav tu s tímto kvítím zatím. s
Radikovský tomto po hovoru Jezdil zpátky v onu hustou horu,
A
k Maaru pišel umelému.
Kázal
státi
zninohovi svému.
Potom piln všecko rozvazoval. Petásal a váky vyprazoval, Prohlédaje od hlavy do paty Bundu, kalpak, bakory, pás, šaty. Když tak meMai, i)annu báze tíží, A v tom jezdec k ní se jiný blíží Božeta to byl syn bohatého
Vyšebora
])ána
Moravského
:
391
On
nepítele vlasti, napáchal a strastí.
též plašil
Co vražd
tolik
Ale vida pannu osamlou V outlost zmnil bojovnost svou smlou. Ona píbh smutným jemu hlasem Vypravujíc slzy roní asem. Nepla sleno, darmo ^káš, ekne
Rytí nový k nešastnici pkné, Ten jenž tebe z vazby vysvobodil, Bh ví, jak sám on te zase schodil:
On
Maai meem
nepijde,
Aneb v kusy
ho
Jestli ušel, již
ho vzali rozsekali,
vlci jisté
Sndli v tomto nebezpeném míst. Ale
ej
hle jestli libo, já tu
Vynahradím tob stráž i ztrátu. Božeta vzav na kon ji, cestu Konal spšn ku Perovu mstu, Kde Odivous bydlel otec její, Jehož oi smutné slzy lejí Xad dceruškou lotrem unesenou, Jižf on na vždy držel za ztracenou
mj
manili vit zraku, si ušla draku ?'' Já jsem ote vlastni dcera tvoje Vítej, vítej drahé dít moje.
„O
Bože
!
Ty-li jsi to ? jak
Tu
se vrhnou otec,
Konce není
slasti
A
skoneném hluku
žádal její ruku
dm
že celý Mysleli, že to
i
ni.
a líbáni.
Božeta pak po
Na odmnu
matka na
—
:
píbuzenstvo
nebezpeen stvo Poroby on co ochrance vzdálil,
Krok
se jeho vyplnil a schválil.
Sama
naše krásná snubcnice Odpírala tomu nevelice, líeb již drahné ba týdn prošlo Aniž heslo ode Petra došlo.
dn
598
V Perov Pípravy
se
ku svatb radostné
uinily skvostné, Pátelstvo se zvalo s obou stránek K oddavkám šel prvod v boží stánek. již
Radikovský povst o tom slyše Co tu délat ? perayšloval tiše. Že byl chudý, bál se moci soka, Ze byl zklamán, zalkal ze hluboká. Naposledy výhost dada satku
Aspo kon
chtél mít
na památku.
odal v lese bezdušnému DrancioW tomu maarskému. Jejž byl
Oblekna se v šat ten, jenž byl cele Zbrocen ješt krvi nepítele, Ve kterémž jej vlastní rukou zkazil
A
tím dívce pouta z téla srazil, zástup konal cestu,
Když do chrámu
Radikovský stanul
A
prstene
vyav
ped nevstu
polovici
Ukáže
ji, trnou svadebníci „Znáš-li panno, co to za znamení Dobrovoln dané bez prošení,
Dané se snubem v ony doby, Když sem zprostil tebe od poroby? Nechcešli však státi ku svým eem, i
Vra
mi, co
jsem vybojoval meem."
Všickni zvali ])ájkou to a Ihánlm, Jedni s hnvem, jiní s posmíváním;
Jenom vrná Odivousovna
se
Isezmatla, než stála v nové kráse: „Moji drazí jiátelé l)a ano fSrdce mé již tomuto jest dáno, Volnosti mé on jest spasitelem, I
On Maara v boji potel smlém: On mne koupil vlastním živobytím,
K nmu
vdnost, k
nmu
lásku cítím.
399 Božeta jen náhodou jezdící Vzal mne dom návrat ekající Tohoto hle polského mládence, An koistil svého pemožence Boží pomsty bych se vru bála, Kdybych pednost bohatšímu dala." Božeta v tom couval s truchlou tváí, Tito pak šli spolu ku oltái; Kadikovský stál tam v onom rouchu, V kterém vazby zbavil svou mladuchu; Cho se ale stkvla ozdobami, Hlavu v part, elo pod perlami, Zíhlavník se vinul drahým nachem, V rukou kytku s libovouným pachem. I na svatb plesy a radosti Provodili
mnohoetní
hosti.
Oba potom šfastn spolu žili A pedkové mnohých rod byli. i v Morav vedou ku Všeslav.
Kteí posud v Polsku
Rzné kmeny
Slavjaii. (Podle prostomluvy Ant. Marka.)
„Co
Bh
spojil,
lovk
nerozluuj
!"
Co jazykem, oním svatým uzlem Sama matka píroda svázala,
love
zlostnou a závistnou To Nerozvazuj, neroztrhuj rukou Nás Slovák v ]M o r a v c e, Slezáky .
I
Polány
s
echy
sjednotila,
Svázala jest i ohnivé Ptusy Se silnými bratry poledními Kterých rovná a bohatá pole Z velkého se napájejí Istra; Pes kterých se tiché louky valí Sává, Drává, Dina i Marica,
tÉOO I ostatní nesíslné eky Kterýcb istá mésta i dédiny Bleji se s obou stran Bal kana; Kterých veslo po Adrii plavá I po širém ledobežném moi. O já ješt nezapomenul sem
Y Pomoanech
i
v
Lužicích
Srba,
Který blízkým mýlený Teutonem Xesmle jen, aby nebyl slyšán,
Y domácím
se blábolu pronáší.
asto myslím na Dunajské Srby, se mezi Turky pozdvihují, Jak u prosted chrasti hybké jedle.
Jenž
Y
srdci
Jehož
nosím
vky
Krajuského lUyra,
nemohly
zniiti.
Vítzného zpomínám Slavonce, Který s chrabrým spojený Cho v atom Nepátelským oddolává silám. asto okem ducha mého bystrým
Na D alma ta
hledím obrovského.
Jemuž v prsich starodávné slávy Památka až posud nevyhasla, Jehož piseú národního zpévce Pudí k inu nejzmužilejšímu Ach byl}' jsou nkdy snmtné a.sy,
asy
dlouhé,
Kdjž
cizinci
asy penešfastné, mezi nás trousili Nesvornosti prokleté semeno, Dráždíce kmen proti kmenu chyte, By se klali sami mezi sebou Ab}' syn}'
s
matkou rozvadivše
Celý národ lehce potlaili!
Te
to sím (Bohu budiž chvála!) Plodonosuou nepadá na pudu. Blesky z oí milé matky Slávy
Ziocílné jich rozsívání sežhou.
Smíeni
se stetáváme brati širokém knih a spisv poli; Hloupá pomsta i rznice bsné
Na
401
Ve slavjanském pestávají svte.
Chrame
se jicb brati
na budoucnost
Varujme se piln onch vrahv, Kteí nás jen rozvaditi chtjí, Jenž žádají
Aby
oni
a
se rozsá])áme,
pak nás
znivoili.
Jako nkdy naše slavné pedky, Naše pedky v krajinách nmeckých. po Britanii; Po Galii Neb tam se ped vky slavjanská i
i
Ratolestuá zelenala lípa, I
tam v horách
Nám píbuzná
nkdy
e
a dolinách
se rozléhala.
Nevýmluvná proniká mne radost, %-idím brati pod Kavkazem Nové hrady zakládat a sela: Když vás ^idim po tech širých moích Sem tam s tžkým poletovat lostvem;
Když vás
Když
vd
umn
vás vidím pole a vysazovat plodem.
Novým ducha
O
já nejsem z potu tch omrzlých (Bodej zmizli skoro) nevlídníkv, Kteí svoje odvracejí oko
Ode knížky psané
literami
C}TÍllskými neb g-lagolitskými Však to jest jen ze vnitern roucho, Pod kterým též slavské srdce tlue, Na vše strany slavjanského svta Vylévajíc života potoky
Nech
)-ozliný na sob má odv. plod jednoho jest ducha
Nicmén
Nech rozdílným písáno jest písmem, Jedna pedce budeme rodina,
Dokud synu
Nevdník
milá bude matka,
dokud neodvrhne neodevzdá cizím. Co pak mne se dotýe, já nechci Krátkozrakým jamožilcem býti, Hledícím vždy jen do a pod sebe.
A tyranm
ji
402 Já to cítim, že Slavjanstvo celé Moje jest, a já jsem opt jeho. To má hrdost, to má pýcha jestif,
O
kterou se pipraviti nedám. národ jest spohi i vlast moje, Vlast moje má nesmírné hranice, Nepoítá sta, než milliouy Já jsem živý v mnohem vtším svte. Nežli závist dopustiti mže; Já jsem synem silnjšího rodu, Nežli ona pomysliti schopna. Nad prostrannou milou mojí vlastí Krásné slunko nikdy nezapadá; Dáli pán a štstí junácké. Aniž její est má zahynouti,
Mj
;
Bh
Nezahyne, pokud budou dti Lásky obt Sláv pinášeti.
81avjaiika ke brati'm a sestrám.
Necht
cizích,
mluvte vlastní
eí,
Slávm slouti Slavjany; Ujmte se o ni snažnou péí, Necht cizích, mluvte vlastni eí; Sláva
Ona libým zvukem mnohé pedí, V ní jsou duše otc schovány Necht cizích, mluvte vlastní eí, :
Sláva
Slávm
Necht
Pknáf
byla
slouti Slavjany.
cizích, hajte vlastních
pedk
Nedbejte nic novotícich
Necht
zvyk,
prostota:
kik.
cizích, hajte vlastních
zvyk.
Bez nich nemá národ statný zniku,
Co jen zmiznou
z
jeho života
Neciite cizích, hajte vlastních prostota. Pknáf byla
pedk
zvyk,
4oa Necht I n;ini dal
A je
cizicli,
hlete
vlastních zboží,
Buh um a ramena,
tedy každý vyualo/í
Necht cizích, hlete vlastních zboží, Když se erpá zídlo, vodu množí. Strom jen mizou svou se zelená cizích, hlete vlastních zboží, um a ramena. dal :
Necht I nám
Bh
Slávové.
„Každý národ snažné k chrámu slávy bží, Jen sám Slavjan ješté zahálivé leží." každý lidomil nám laje^ Takto Ale naže líti vodu do Dunaje ? Jen vy spte, brati na vám vnec nové Slávy, však už Slavjan ode slávy slov.
tém
!
Promna
chutí.
(Zpvanka.)
Divno! jak jest nestálé Lidské pirození. Jak se asto na odpor a srdce mní.
Vk
Malí, co jest mají,
Vbec rádi O co, když
Velmi málo
malého
jsou velicí dbají.
Se mnou však je naopak,
An byv maliiký. Holuby jsem miloval Nyní holubiky.
rv. Píležitostné
Básn.
Památka narozenin Alex. Rudnayho Kardinála a Primasa království Uherského dne 4. íjna.
r.
1824
(Na žádost mnohých Slovák.)
pišla prosit Hrona svého syna „Synu milý! ty jsi pítel Dunaje, Cho tam k Osti homu, bž i do Budína, Lef i k pkným vinohradm Tokaje,
Tati*a
A
ptej se, co jsou to za
zpvy
veselé.
—
Jenž se rozléhají po krajin celé ? Hron jí zlatonosný ticho na to ekne „Matko! ty jsi zábudlivá velice, Zdaliž neznáš, že se blíží ono pkné Ráno a den tvi*tý íjna msíce, V nmž se svtí slavný svátek narození Muže, jemuž v Uhích nikdo rovný není! Jemu ke cti celá jeseii, vinobraní, Vinice i hory \^kol plesají Jemu malý, velký volá v radování Živ bud! živ bu! správce církve Rudnay! Necha Tob s nebe mocná ruka boží Zdravý život peje, roky dlouho množí!" Tu se Tatra rychle schytí a hned svolá
K sob Musy
i
celý spolu
Grácie
i
Olymp
Slovenský,
s lyrou Apolla,
\
405
A praví k nim: Milý kvte vlastenský! Hle dnes se Panonská celá teši zemé, Ci jen my budeme sami státi nmé ? My, jejichž pedkové o krajinu tuto Vždycky krásné mívávali zásluhy, Zanouc od Vojtcha z Prahy, který pouto s alpohanstva i neduhy A prvý byl Slavjan, který Krista Pána
—
Maarm
V Ostihom
kázal
kestil Stefana."
i
Takto Tatra. Tu se co jen v sob mlo Krev slovenskou ješt, všecko hýbalo Jedni vnce vili na posvátné elo.
:
Jiné množství „živ bud! Ruduay*^ volalo Rudnay" znly hlasy do oblak, „Živ :
:
bu
Ty ozdobo
vlasti,
Ty
slávo
Slovák
!
Pivítání ped prvou zkouškou školské venské mládeže v Pešti r. 1822. (íkané od panenky)
Vítejte
nám
vdn,
mnohovážni páni,
Vy
pátelé, matky, otcové Vítejte a bute s nebe požehnáni, Vy pilnosti naši soudcové Že ste dnes laskav tuto mládež naši !
Ráili poctiti pítomností vaší. O bych znala jako Safo starodávná
Básn pkné
nyní skládati,
Aneb písn jako zpévakyn slavná Zvun k chvále Vaši zpívati. Pozdravila bych Vás hlasem líbeznosti,. Ctila Vaše pée, zásluhy a ctnosti.
pée o nás, o školu a dítky. Které zkusit máte v umní: Že ste shromáždili jako pusté kvítky Nás a pivodili k ueni
Vaše
KollárOA-y spisy
-"-^ I.
sIo->
406
Bysme
mst
v tomto velkém po nešastné cest.
nebl()udili
Bez vdce a
mrav
ale má Múza k tomu jesti kehká, Aby pi zen Vaši uznala Z mých panenských úst jen slova plynou lehká,
Ach
;
Stydlivost mi jazyk svázala
To však vyznat musím Ze sob vážíme
v
mé
slovenské
ei,
tuto Vaši péi.
Ale sami zkuste, jak se podailo Po viunosti naše plniti Rate zpytovati a coby snad bylo Slabé, láskou Vaší pikryti: Vy pak brati, seshy, pilný pozor dejte, Vlídnou tvá a smlé srdce všickni méjte. :
Podkování po
zkoušce.
Aj
toto jest ovoce, vznešení školy této patroni Jež toho léta nová štpnice nesla naše. Pijmte prvotiny skrovné tyto nás od ochotných Dítek svých, neb sme kvt jen a sím posud. Sti*om zelený široké ne hned ratolesti vypíná, !
Z jádramalikého vzhru se voln puí. bude dosti i nám dobrého chvála poátku,
Tak
Ze sme už aspo mla sebrali rozsypanou. Ješt nedávno byla v smutném role ta zde neádu. Koukol a bodláí zrostaly bujn na ni Bez pastýe milé jak v poušti bloudily ovce, Bez Boha jak sirot}" v necvienosti žily. Ze ste se tehdy o nás vrnou zaujímali láskou.
Te
mládež
Díky iní
A
ta celá
Vám
vroucí, otcovskou
slibuje
skutkem vzdáti
za to díky iní.
péi uznává, budoucn ob.
Bh korunuj krásným zmužilé vaše zásluhy vncem On
;
naše podpory Vám dávej dále pomoc. Byste naši školu — ach na kehkém ješt stojící Základu! ve zvláštním ráili míti zení. i
407
Hrozná kolik v Tokaji, zlatouosných v Tate je pisk, Vln kolik okvetlý v svém kryje lžku Dunaj Prospchu a štstí též Vám žádáme tolik my Slyš nebe toužebnou laskav prosbu naši. :
Kantáta pi
památky založení
slavení plstoleté
kve evang. A. V. v A.
Všezpév
s
Pešti. 1837.
hudbou
:
Sláva sláva sláva Budiž Bohu na výsosti! Sláva sláva sláva Jeho moci a moudrosti I
!
!
!
Ze nám peje
chvíle této
Slavit milostivé léto-
Jeden
h
1
a
s
:
Padesáte rok stojí církev tato Odná v kment viry a ve pravdy
zlato,
Jako mladá dcera boží Jenž dtinství nechá, do vku panenstva Vstoupí a k radosti svého píbuzenstva Svatbu svtit uloží.
Zpv
bez liudhy
Vítej dni krásný, Léto milostné,
Vku
svobody,
Snášelivosti
V
náboženství.
25*
cír-
408
Po tob mnozí
pedk
Z
Toužili
By
t
a otc
vroucn dožili
Než ach
!
darmo
Nám
je to dáno Brati a sestry!
Cime to štstí, Svfme památku Jubilejní.
B, Vsezpév
s
hudbou:
Sláva sláva sláva Budiž Bohu na výsosti! Sláva sláva sláva Jeho moci a moudrosti !
!
!
!
Ze nám peje
chvíle této
Slavit milostivé léto.
Jeden hlas: X
Mrákoty pohanské vlast uherskou kryly, Až je ti mužové šastn rozplašili, Cyril], Method a Vojtch, Jenž Krista kázali jazykem slovenským V Tatrách nad Dunajem národm panonským Kest jich ml zdárný prospch. ž^pv bez hudbi/
:
Vedly jsou sice pozdjších asech Svtlo a temnost,
V
Láska a víra Pnidké boje
;
|
409
Než pišli Poslové
nebe
8
tyi
Nesouce svatý
Všechnm kesanským Stránkám pokoj
;
jménm,
Cest jejich
Císa Leopold, Josef, František
A
panující
Ted FERDINAND. Všezpév
C.
s
hudbou
:
Sláva sláva sláva Budiž Bohu na výsos ti Sláva sláva sláva Jeho moci a moudrosti I
!
!
!
Ze nám peje
chvíle
této
Slabit milostivé léto.
Jeden EDe
ti,
Nékdy
hlas.-
co po bludné nenávisti cest jsou kráeli v tomto hlavním
mst.
v lásce objímají: K^ždé náboženství, církev, chrám, národ, Svoje práva, vážnost ochranu již a pé V naší krajin mají. Již se
Zpec bez hudby
O
vy potomci.
Kteí budoucn Máte stoletou Svtit památku Církve této;
:
e
410
Chrate
se viny našeho
Vku
:
k chrámu nevdnosti
Chladnosti
A
K Ctnost
Zem
Pán
slovu
s
pobožnosti,
spojte
nebem,
s
Život s píkladem, A tak kráejte
Do vnosti. D. Vsezpév Sláva
sláva
I
hudbou:
s
I
sláva
Budiž Bohu na výsosti. Sláva
sláva
I
sláva
!
Jeho moci a moudrosti
Ze nám peje
chvíle této
Slavit milostivé léto
Kantáta pi tryzn
Vys. Uroz. a Velkom. Pána
Alexandra
svob. pána P r o n y h o ze venského Pravua a na Blatuicí:
slo-
eis. kr. komorníka úda více rytíe zlaté ostrnhy uených spolenosti a nejvyššího dohlédae církví a škol evang. A. V. v Uhrách, roku 1839 dne 17. bezna v pešfanském chráme od eskoslovenských hudebník a zpvák provozovaná. ;
;
Kúr Pojdte
lidé,
Piodáci a
:
kesané,
mšané
I
PojJte svtit smutnou tryzna
Lásky a
cti
podobiznu
:
411
Každý velký muž jest posel boží, Sebe cti, kdo mrtvým poctu složí: Zemel, jemuž rovný nežil zdávna, Otec náš a chlouba Pronay z Pravna. Sólo (Rodina).
Recitativ. Vznešený kmen vznešeného domu Jeho základ, strážce, jasný blesk; Mnoholenný uzel píbuzenstva Držel v pevné ruce,
klesnul,
Všudy zh-áty nahrazuje, zmatkm háje. Co kuátka vkol matky Toily se vkol nho sirotky, Synové a dcery, vnukové a vnuky. Krotká byla jeho berla, Vodil své jen pohledem a chtním, Kikdy rozkazem ani hrozbou. Poušt Almašské zmnil v ráje, Komok v rozkošné zahrady Se stromy a kvty obcoval co s miláky, Znamení to duše dobré, nevinné. Kvlte za ním hory, doly, které zkrášlil,
Po ddaní
vy, které osvobodil, blažil.
Pátelé, sousedé. Blízcí
i
vzdálení,
Kteí jste jej znali, milovali, ctili S jeho rodinou dnes necha každý :
kvílí.
Kúr:
My Vy
spolu želíme, pláeme s vámi. jeho píbuzní, pátelé, známí
Dueit (Církev a škola.)
Recitativ: Jeden hlas: Stál kvetoucí valný cedr Rozkládaje ochranné své vtve
nade mnou:
412 Druhý
Pod jeho
hlas:
I
Oba
mé
se
libým stínem
stádo páslo
Celé plstoletí
—
—
(pausa) vichr svalil on byl ten náš
Te jej To
bezpené
—
zvnlý
lovk
pastý:
blízký andlu,
Kesan
plný pomazání, Pobožnosti zrcadlo, Chudých pokladnice^ Rameno vdov, Budi genia ve školách, Odplatitel pilnosti.
Kvlte, pomozte nám smutek nésti: Když strom padne, vadnou ratolesti.
Kur
My Vy
spolu želíme, pláeme s vámi. jeho kochani: školy a chrámy!
Tercetto. (Vlast, stát,
lovenstvo.)
Recitativ:
my
nad ním boln žalostíme, vrným synem milé vlasti Horlivým však snášelivým. I
Nad
Kdo Kdo
tím
eí
vliduji? mluvil její krajiny té hlubji? a vdy kdo tak zveleboval ? Vlastenectví jeho nebyl kik, než skutek.
ba
ctil
znal
i
dje
Umny
Vmosf Ctilo
na
k trnu nezrušenou
nm mocná
pt
slavn;
bez potu Káží jeho obecnomyslnost. On byl láska k lidem v lidské postav, Vlasti, obci, lovenstvu k oslav.
Obti a dary
413
Kúr
My
spolu želíme,
:
pláeme
Vlast, íše, lidstvo
s
a všickni
vámi, s
námi
Árie (ženský hlas mkce).
O
vy, klei
smutn
žalostíte
Nade ztrátou toho drahého, Hlete vzhru k nebi, v hrobe zíte Jen
Jen
cíl
jeho
bhu
zemského.
co zde bylo prachu rouchem
to,
Zaodno, v krypt spoívá, Duše istým ošacena vzduchem
V
aetherských se slastech rozplývá.
Nadje
ty sladké nesmrtnosti,
Jenž tmy hrobu mníš v jasný blesk, zjev se nám v celé dstojnosti. Ukoj naše tužby, plá i stesk!
Hymnus
(mužský
hlas,
velebn).
Prokazujme Ctnosti
vdnost;
Ctme \'iru V blahou vnost. Ona vede k tomu svtu, Kde se v neobmezném letu Nad Siriem pevysoko,
Kam
již
Sluncí
nedostihne oko,
ady
Stkvjí a hvzd miriady ti stupové, Po nichž k duchm duchové, lovk chvje k andlm 1 k zesnulým pátelm; Její jsou
Kde ze sluncí, zemí, msíc Od otce nám skvoucí palác
a hvzd staven jest.
414 Véezpév.
(Chrámová píse.)
Oslavence tedy drahý Spi již v hrob tichý sen, Pokud nového zas blahý Spolení se vzejde den,
Tam spatíme opt
tebe.
Kde
nebe
zní
Bohu
Hallelujah
celé
Hallelujah
!
Kantáta ku
památce zesnulého
p. p.
Samuele Hajnala roku 1844, dne
8.
prosince.
Ctve rozpv: ho není toho výborného Muže, Samuele Hajnala ! Nenadále v síle vku jeho Ruka smrti nám jej odala.
Již
I
Proto svátek vdnosti mu svme, A uctit co dobrodince hleme
On jak lovk mnohými se ctnostmi Skvl, svj národ vroucn miloval.
O
sbor tento dary a starostmi
Jako otec
štde
peoval. ve smutkovém rouchu: „Pokoj prachu. Sláva jeho duchu."
Proto
pjme
Rec
i
t
a
t i
v
Plate, kvilte!
V as
podzimku v listopadu
415 Padla kvtna ratolest z lípy Stromu svatonárodnllio. mén pravých syn má matka Sláva, Tím vtši jim est a dika!
im
Plate, kvilte! V samotnosti trávil život Jeho manželka byla škola. Jeho ditky naše mládež a sirotky; Jeho rodina ctnosti. Pobožnost, šlechetnost, pkné mravy.
Radujte se! On byl obraz muže stateného, Krásné semeno rozsíval pro budoucnost; dej k tomu požehnání.
Bh
Aby
A
se rozzelenalo užitek neslo u potomk.
Radujte se!
Duch
jest
Ctnost jest
Hrob
vný. vná, most od
jest toliko
zem
k nebi
Tam ho zase uvidíme V ln Slávy. Kr.
(Všezpv).
Pán Bh mu dej slávu vnou po té asnosti, Odpla mu tam dobroinnost vncem radosti: Jména jeho památka
Zsta
svatá a sladká
Nám
i
potomkm
416
Zalkáni nad smrtí Jungmanovou. (1847 dne 15.
listop.)
Nesmis ješt, tesohlasá písni, Mlet v pozdních pvce šedinách, Žaluj po horách a dolinách,
Co nám
vzali
„Mlado umel." Citové v mé
osudové pisní:
—
I mne bolekísni duse hlubinách Ženou protlait k té v kvtinách Skryté urn se a v lidstva tísni
O
ty prachu! hodný,
O
ty duchu jehož ctnostmi všude Sídla nebes tak se zlidnila.
aby mater Sláva mohylu mu zkopila Z Krkonoš, Uralu a Tater; !
Že
již
jiným sotvy mista zbude.
:
v.
Nápisy.
Spisoyatelství slavjanské.
V
ohledu, pišeteli Slavjané,
vdné
Vás jen ísti tetí
vk
Rada matky Co
jsi
tento
Slávy.
ty? Rus; co ty? Srb; co ty?
já Dítky moje
:
svornost
!
nemjte
potomci budou.
necht
to,
ech;
co ty?
Polák iestem: mluvte Slavjan.
Zdvoilost.
Pijde prý vzdlanost k Slavjanm, jen pokati málo Kate že jí tedy jít v oustrety páni milí! Pevrácenost. ten, že rci mu: pati!? povíš: eífata! on ti laje.
Takf bloudí bohužel! národ
On
šilhá;
kdy
Návští.
Tup ji Neb
e,
tupá onu dokavad as ješt, nenávist skoro zostra její bsti žihadla budou.
Daremná
Kvt v koen
obrací, z
práce.
kamene
Kdo vzdlanost žádá
zdí v oblaku
národu,
dív než
zámky: obec.
418 Horlic. iNárod tak považuj jediué jako nádobu lidství, A vždy, volášli Slavjan nech se ti ozve lovk! :
!
Národní nespokojenost.
bobm dkoval, že ekembyl,Gotbe že Nmcem: Já lkám, že v Slavjau rznici žíti musím.
Plato
v
Retuí. Kde lovkem ek Než kde Rekem
byl, jen
ek
byl,
tam nám etiti slusno etiti jisté neum.
;
Uštipáek. jen leda e, nevidím v ní krásy nižádné !" brachu zíti na svou leckomu krásu nedá.
„ec vaše
Ta
Námitka.
„Vy
pro duchy, Slavjané, veliké ani jména nemáte est, vy se zovte genie. jest dosti
!"
muž
Nám
Ledakdo.
Tak zle matesky mluví, mnlbys bude Máo a Gothe, tchto mluví, rceš: to je služka jejich. Tak
e
Lihozvunost.
e
Vrzati vzdlaná ani bouchati, tískati nesmí Slyšte že už jednou: zníti lahodn musí!
Opak.
ííaprý všecka nmecky Tožf! chce by
Nmci
psal svá díla
eší, pak
tito
Dobrovský
Nmci
Národní písn. /
Že vzdlanosti nemá náš Jakž? vy musíte
lid,
cizozemci mluvíte
lidu zpívati,
nám pje
lid.
?
byli.
4V^
Zpcvacnost Slovák. Oušklebo
Vy
zdi,
neki nám, že oper, že nemáme divadla my máme celé v lét divadlo pole.
;
Turec.
e mkce Ze
Tak
mluví, libuje
vždy slavjauskými
zpvy, má stvory hezké
slout
Ty pán
mže
Vlachy
Turec.
já pán.
Pro kde Maar bydU, nemluví Slavjantu maarsky ? Dív tu Slavjau bydlel, pro ne slavjausky ]\Iaar ? i
Klasinost.
Kam
se
Ješt
našim dla ach básníkm Múzy klasinost? !
stébla není, už chcete míti klasy
!
Ilexameter a Alexandrin.
Ten každý krok svj vážn jda k Parnasu itá. Tento tu rzno vtrem kdes na balon letí. Podobizny. Epos park
veliký, beseda Drama, chrám citu Oda, Balláda stráii je Selánka milá Stinné hájky Sonet ti-uchlý Elegia potek
Jeskyn
,
,
Písn pahorky, Román
kvítnice,
rýmy
echo.
Vdky. Bez
vdky
jsou
vdky,
Když vdka být
co se bezdky tisknou chce, vdky krýti musí.
ty v
vdnou
náru
Vznešenost. Nic vznešeného tu ven, vznešenost taf jen v citu Nejkrásnjší cit ten mdloba mysli budí.
sídlí
5
Vláda nad prediuétem.
Pedmt, o nmž básníku pješ, ten tak Jak v moci má vešken Bh svta
'^
i^oci
mj své,
svého obor.
420 Kdosi.
Prost tak a vznešen spolu nezná psáti nižádný Jen škoda, tam k bahnu, k závratu nás tu vede.
Rada. Nikdá
se s životem nesmíchej,
vsak ni nerozlué nejlép tím sebe, tímto život.
Tak zachováš
Dokonalost.
M
Chcešli dojít v
umní vnce,
svým výšku
i
nenávi, šíku duchemi
plitkosti
hloub, délku
i
Bezpenost.
Nadje
Mj
tvého behu, tvé nedbám rokliny báze. plyne prostedkem proudu pokojn lunek.
Traginost.
Tém
k zoufání dvojná mne nejistota trápí: Však samu, pijdeli už, pohromu lehce nesu.
Pijeniný úkaz. Já pronikavšiho pro oko v svt pohledu neznám Nad ten, když krásné vroucn se dve modli;
Kvty Dobe
nevdí
a ženy.
Liném naše pohlavy bílé, vady dost, než tak ještby bylo. Tufby (i mlte pro Bh) sama jim dala píroda dvod. Zídka že jednoho jen má muže kvítku žena,
Te
že nic
o
he
Oudilnost.
Možno
cizím utajíš ba
Ped svdomím
oím
se tají
špatné
iny
vlastním
darmo myšlénka sama.
Chrám osvty.
Bu
sem
Jdi,
bu
pravdy pochodni. lustrj' neseš krásot, však žádného tvé svtlo dýmu nemj.
421 l\ábožeiistvo a ctnost. pálil se co neznaboh ohnm nemají Nmci, druhého Uhre. *)
Kdož tch nkdy neml, Jednoho
te
r
Lada.
Odkud jméno Lada
vzala ? od sladkosti a vlády Vládne vším stvoením, všecky radosti sladí.
:
Cas k lidem.
Bu
vám
Než
snášelivý,
nesnášeli vá
by hlod byl, vždycky milejší^ by pak pravda byla. i
i
Strany.
Dv O
te
budtež ticho vášné sti-om jedna celý dbá, a druhá jen o list. strany
znikaji v Slavjanech
Nmecká Ped
:
eština.
tím jen krajinu zlá prznila nmina eskou: si kydá v eské sám knihy nminu ech.
Te
Pohržka. Hlad ei své Uhre si naší ei pádely syte: Však stromu, jenž je nosí, národu, dejte pokoj.
Míše. Nikde není jak zde krásnjší nminy slyšno Dar za své zniení Nmcovi dal to Slavjan.
:
Lužice.
Jak ve vlnách kdy tonou moských
Už ^)
dv
lodiky
samotné, tak, dcerky! na vás Slávia teskno hledí.
Religion n
Nmc a
Kollárovy spisy
I.
virfus u
Maara pxijena jsou od Latiny. aV)
422 Saniskrit.
Te se jazyk každý švagrovst%-im k Samskritu tiskne, Jen
ticho,
a vlastni
neudavte jeho.
cliof
ei.
Chválcí
Hance mla ped Chválila
ji
tim, te dostala eština chválc, zloba tch, dobrota tchto haní.
Slovotepci. Zastaralé ve
Ne
novém
slova, dejte
kroji jen dáváte-li hadry,
vy nám radše myšlénky nové. teuái'.
Bych rozuml smyslu knih eských dobe nynjších, eštinu pekládat v eštinu dív si musím.
Re Tžko
tu
e
slavjauská.
milovat se zdá? Milovat ji zaponi: k ni žádati srdce budeš.
Hned sob už
dv
Vtip se sám.
e
líemluv rpro vysokou Slavjané tak pišete nám ?" radji „pro já tak v ei nízko stojím ?"
Ki
e.
Básnívá
Jednomu básníi šastn když
e,
tu
potom básní už
z
prošla
pes
ústa
poloviky sama.
lloiuer.
Tatry pijdu i k vám, nositi chci i roucho slavjanské, Jen dle mojí ecké af šito míry bude.
Pítomnost.
Bu Slavjanem dobrým, to Bu zlým, též k žádné
k žádné
hanb
chvále neslouží
nyní
to není.
;'
4l';»
Vzdlanost.
Z vrstvy na
>Tstvu
ji
klaJ, vzdlanost
když národu dáváš,
Af v
peskoené
héliu
nikde mezérky neni.
Rozlinost Poušt Tak
Maar
libuje,
chuti.
jsou milší Tatry
vyvolil dobré ten
zem.
Slovákm:
tento nebe.
Urení.
Bh
jistou celoté
lovenstva
stezku pedep>;al
Jednotlivým svobodu však daje
chze
lidem.
Xesnáselivost. Pestala už nesnášelivost, než nastala horši: Tam kdo jinae vil, tu kdo jinae mluvi.
Štstí Štstí!
ty jsi
msíci podobné: jenžto lidem hned a celou, hned zas ukáže rohy.
Tvá pknou
Vít.
Básniem
Vít býti mohl,
Než kde próza
kdyby ouadu neml: pry.
bydli, táhne poesie
Povinnost pítomnosti. Základy jen pevné my nyní vzdlanosti položme Nech stny a stechu sám vnuk si na tchto staví.
:
Pomsta.
Za
starodávna muži
Te
naopak
z
z vlastí
svých vyhnali Múzy ven muže Múzy ženou.
vlasti
Múj
5
los.
dnv
mi mladosti, Básnictví daroval byl Apoll za Než dar ten mi potom vyrval ukrutné život. Lépe nevATval, ale hromadou obdal je pekážek, V nichž co nevinný lká v tísni žaláe vézeíi.
26*
424 Nitra, almanach.
Svtlo a blesk znamená tvé jméno v samskrit Indv: Tím tam své syny bu^ tímto nepátely ds.
K
echovi
.
•
do pamtné knihy.
Podivný svte, jakové tu hry Provodí s námi nkdy Já mám dv vlasti Cechy a Uhry, Zde bydlí tlo mé, tam duch.
Bh
I
:
Návští potomkm. Brati nesute o nás, co a jak sme psáti my mohli Nýbrž jen co a jak sme smli, sute o nás.
VI.
Indické 1.
Peklady.
zpvanky
Plavcv
ili
národní
pri tahání lodních plachet.
A. Tahejte, tahejte! Dvíhejte plece,
Opete nohy!
Lo
písn*
chce plovati:
Správce veslav je voják.
Stže vysoký. Tlucte na buben, Zde je pístav Napnte síly S boží milostí
426 S pomocí svatého Krásnáté loka. Voda hluboká Projde šastn,
Od Šahá Akbara Z boží milosti. B.
Sláva Sláva
Pirii
Putu
mstu
!
*)
Tata!
Táhnte spolu, Radostn táhnte Pistav je malý, Hle vže v pístavní!
Zem
je boží,
Kdo zel
lepší ve
svt?
Voda je sladká. Táhnte rázem, Pístav je dobrý, Belui národ :
Bh
nám ukázal, S Bohem sme pišli.
2.
Bhat
t.
j.
Báje,
báse
ke
cti
knížete
Laka Fulaniho. (V
náeí
Kuv
v zapadni
Indii).
Pt a dvadcet let, a LakaFulani byl králem
na
trn T
Ples a radost byly v lidu, svt se stkvl co zlato. Ješt pt a dvadcet, a Fulani táhl s velkým vojskem, Devt ástí svta vybojoval, jeho slovo panovalo Ješt pt a dvadcet, a zarazil sídlo své íše v Kaie Sedmnácte lakv Zemindarv, kror, šlechticv. :
Tisíc hrdin, deset tisíc velkých
Pt lakv *)
mužv,
kupcv, jeden lak zpvákv,
Pir Puta jest svatý a ochránce
.Sindv zvlášt
putxijicich.
426
Pt
lakv rolnikT,
královských bubennikv jeden lak: Jiného lidu množství bez potu, Patnácte džodžun objem jeho vojska, trnácte krorv od Selamu, Když Laka vsednul na svého kon Puhu Pasara. *)
Z perského Chosru. 1,
Anf
ani
By
si vodiky nepolkne kuátko, pi tom vždy k nebi svého oka.
kapky malé
nezdvihlo Z.
^áse
Vdnost.
nech
ti
Básefí a hudba.
nevsta,
Libí se krásná chof,
její
bud
bude ozdoba hudba, i lesku nemá.
Z arabského Montenebiho. Sláva.
Yzhru! Žádná
*)
slávu hledej, lež ona v hlubokosti pekelné. jenžby ku ešti nevedla.
chvíle nemiu, tebe
Kaira,
Kahira, msto v Kai; kror jistá indická míra, korec; lak jistá mira, sr. lukno, polluknja u Slovákv; džodžnn asi naše dve míle. sr.
428 rn. Romance, Balady, Písn.
'>í^'^w ..'m:^.
