PRVNÍ KAPlTOLA od vlasteneckého
a humanitního poselství
k poezii existenciáIního neklidu
přechod od osvícenství k romantismu byl v Čechách pozvolný arozpačitý.Na přelomu 18, a 19, století se rozvíjela anakeontská poezie vedle klasicistních básní vyzna_ Čujícíchse slavnostní výmluvností. Občas se autoři pokusili zavést propracované fbr-
my ,,učené"poezie, avšak zároveň psali i takzvané ,,ohlasy'' lidové písně. objevovala se i naivní vYPrávění kníŽek lidového čteníurčená širokému publiku,
avšak existo_ valY tu i PokusY o nový typ prózy založený na estetic§ch principech sentimentalismu
(preromantismu) a romantismu. Na první pohled se tento kulturní vývoj naplňoval v oblasti historických a vědeckých bádánidoprovázených popularizačnímipracemi psanými se záměrem poskytnout praktické a občansképoučení čtenářům z různých společenských vrstev. vjistém smyslu lzeřici,že se uplatňovalo spíše nové pojetí publika a funkce literatury než nové tendence estetické. Některá díla téhoŽ autora mohla být povťována za klasicistní, jiná zapředzvésti sentimentalismu (preromantismu) či romantismu,zŤetelnědefinované cePce slouŽÍcí jako zál
estetické kon_
kitiku
se objevily teprve ve druhém desetiletí
19, stoletÍ. Do té doby se vedly polemiky především o výsledcích vědeckého zkoumání a o filologic§ch výkladech textů. Do popředí v kulturních
snahách doby vystupoval
důraz na narodní hodnoty často vyjadřovaný v podobějazykového vlastenectví a zájmu o drobný lid. Tyto tendence se neobjevily v Čechách poprvé.
Češizajisté mohli násle-
dovat hnutÍ, která se uplatnila v celé napoleonské a ponapoleonské Evropě, avšak mohli nalézatvzory í ve své minulosti. po tolerančním patentu Josefa Ii. a po
zmírněnípro
tireformace ochabla cenzuía,která do té doby vylučovala z kultumího dědictví část tý_ kajícíse husitství a jeho pokačovatelů a minulé vědomosti se staly dostupnými, i když ne v úplnosti, ale aspoň v míře mnohem širšínež předtím.
sociokultumí podmínlcy zemé, jejižobyvatelstvo bylo národnostně smíšené(čes-
ko-německé) - aspoň v některých kajích a městech, například v Praze- vytvoňly po223
zadi píiznivétěmto tendencím. Spisy zhodnocující češtinua minulost těch, kdo
i
j
: :::', _ :C'.:
.-.--.-...--
mluvili, vzbuzovaly pozornost ke kulturní rozmanitosti Čech. Čelnírakouští šlechti.-j
_-:.j..š.\,-..
a učenci ve stycích s intelektuály českéhopůvodu objevovali v těchto stopách čási
___-.!l
svého vlastního dědictví. Přilnutí k tradičním Čechám jim zároveň umožňovalo vzdo rovat centralismu vyhlašovanémuvídeňskou vládou. V tomto smyslu často vystoupi-
|
!
*
\ío;:. :;. kém výzkumu
li na podporu čes§ch literámích snah. \ědecké bádání ajeho popularizace, významnó ve druhé polovině 18. stoletÍ, se
kám, v jaK,ch
rozvíjely dále, avšak jejich zaměření
se měnilo. \ědeckou přísnost začalo nahrazovat
rozlišení ruzn
vlastenecké zauieti a propagace humanitních ideálů. Ideje francouzs§ch filosofŮ rozšířenépo celé Evropě našly své stoupence i v Čechách a Češise dokonce pokusili hle-
vatel byl pol,a
dat některé podobnosti mezi politickým a mravním zaujetím encyklopedistŮ a ideály
českéhohusitství.
V lepším případě, například
slovanských
vědomosti
o
z
i
Jazyk, lit
u Palackého a Šafaříka,citové přilnutí k materiálu stu-
dia nezpochybnilo objektivnost zkoumání. Avšak do spisů na rozhraní mezi informací a literámí fikcí počaly pronikat osobní i národní zaJmy.Tu vznikal přechodný bado-
Nejpříznačně ry vstoupii ja
konce dvojznačný rázčásti literatury v nížse ztrácelahranice mezi informací a fikcí.
celý život se
nadšením velkou částívlasteneckého publika '. Brzy však začala vzbouzet kitiku, jež - aniž by vedla k sporům estetickým, neboť vždy
(připisuje
šlo o přístupy vědecké a ideové - připravovala půdu pro literámí diskuse druhé polo-
tvorby
viny 19. století.
kladatelské.
Především tato díla byla přijímána
s
Statut českéhospisovatele se měnil jako všude jinde.
V
době osvícenství připadla
rozhodujícíúioha vědcům a autorům pracujícím na duchovní výchově a intelektuálním a mravním vzďéIávání publika. Na prahu romantismu tento typ spisovatele sice nezmizel, ale vedle něho se objevili básníci, kteří se pokusili vyjádřit především svůj existenciáIní zmatek ze světa, Pojetí literatury jako autonomní tvorby, jeŽ m:á
se
čas inspiror a a
usnl
,
hraje rozhod
Jungmar
indické. Tínl
val vzory. kt zvláštního t
jen estetický cíl, se začalo uplatňovat u některých básníkŮ, ale nesetkalo se s příznivou odezvou v publiku. Tato tendence spojovaná s kosmopolitismem (byronis-
važován za t
mem) zůstala v menšině. Zanecha|a však ve vývoji literatury stopu, která postupem
způsob poui
doby nabývala na významu,
MEzl uČeruoSTíA BÁsN!cKÝM SNAŽENíM
Dílo nemělc Spíšene ním vrstl,ánl klad byl poil řečeno v ne
Jazykovědná studia se od počátkr 19. století rozvíjela způsobem, ktery připomínal po-
Z dalšíc
kačování dřívějšíchprací, avšak inspirovaných jinými podněty, především estetic§-
(1811), Go,
mi a etnografic§imi; začalataképronikat jako literámí motiv do f,rktivních děl. Jazyk
vené v roce
224
ÁL
r
-ž nebyl považován za nesporný prostředek yýrazu,nýbržjako projev duchovních, ,.rsteneckých a kultumích konceptŮ. Stal se východiskem k úvahám o funkci české
[,"_.!,
i,Lc,;
]6L'i
-':* _.:,;
..leratury
'.t!í: ,:i] -,",,.1_1J:],-
ili j
li .i
§]* l:'_
."----a§:a- -
\:
,.-
a
jejím místě v evropském kontextu.
Model uČence pěstujícíhopoezii - nebo básníka účastnícího se zároveň ve vědec-
,,jm výzkumu - převaŽoval jeŠtěv prvních desetiletích 19, století. odpovídal podmín.:ínr, v ja§ch se rozvíjela literatura v Čechách a do jisté míry i v některych jiných -
.iovanských zemích, Šloo určitý intelektuální a estetický encyklopedismus, v němž :.lzliŠenírŮzných typŮ literámí a vědecké činnosti nebylo dodržováno, a každý spiso" ,,
atei bYl PovaŽován za schopného plnit různéúkoly pro zvýšeníúrovně lidu a uplatnit
édomosti o jeho kultuře.
Jazyk, literární teorie a překlad \ejpříznačněji ztělesňoval tyto tendence Josef Julgpl ann (1773-1847). Do literatuvstoupil jako básník. své první verše umístil do puchmajerových almanachů a po celý život se snažil zavéstdo česképoezie propracované podoby básnických forem
r
rpřipisuje se mu první český sonet) . zfuoveřt chtěl obohatit český jazyk o výrazy (obČas insPirované jinými slovans§mi jazyk1),které by umožnily rozšířit pole
tvorby a usnadnily rozvoj česky psanó vědy.
§to
básnické zájmy ho předurčily k činnosti pře-
k]adatelské. Právě tu vynikl a položil zíklady nového pojetí básnického díla, v němž irraje rozhodující úlohu forma básnického sdělení, Jungmann překládal autory antické, německé, anglické, polské, ruské a dokonce indické. Tim, Že do Českéhokontextu uváděl vrcholná díla evropskó kultury, navrho-
val vzorY, které mohly poslouŽitjako základpro literární rozvoj českého básnictví. Zvláštního významu nabyl jeho překlad Chateaubrian dovy Ataly (1805); byl často povaŽován za východisko České,,modemi" prózy vybavené především funkcí estetickou. DÍlo nemělo publiku ani prostředkovat užitečnéinformace, ani mu nabizet zábavný
způsob poučení.
SPÍŠeneŽ venkovanŮm a řemeslníkŮm bylo určeno vzdělancům, eventuálně středním vrstvám, které, pokud neznaly francouzs§ mohly dílo čístv němčině 2. Česk} pře-
tril por:d;]ú i,
Jazrk
kiad byl pojatjako pokus, ktery měl prokázat,že češtinajeschopná vyjádňt to, co bylo řečeno v nejprestižnějšíchdílech té doby.
z
dalšich Jungmannových překladů lze uvést ztracený
ráj odJohna Miltona
(1811), Goethovu báseí Heřman a Doroía (1841) a Slovo o pluku Igorově (připravené v roce 1810, ale vydané až v roce 1832). Při překladechz jazyků,které dobře
),r<
neznal, používal Jungmann jiných překladů (především německých, ale také polských), Jeho zájemo jiné překlady měl zároveňdůvody estetické; vedl ho ke stot. návání jeho interpretace a překladu díla s ostatními. v jistém smyslu tu byl iniciátorem srovnávacích studií. Jungmannovy jazykové a lite;m inÁ:zory(předevšímjeho lexikální inovace a využitíhexametru v překladu Heřmana a Doroty) vyvolaly kritiku vědců předchozigenerace, například Dobrovskéh o. zůstáváovšem faktem, že větŠinu jeho neologismů přejali ostatní spisovatelé u ž. j.ho;;;tí fiteratury otevřelo cestu k tvorbě zdůr azňujíci es teti cké hodn o ty. a
Podobnějako u ostatních spisovatelůjeho doby
překladatelská čir
a nabíd,
Ladisla,
ho vr už
logickéi
\aj
jeho přá
Presl r ]'
i předchozích století básnická
studií,napfi kl^d,;::;;:;;1;:ilifi:,"",,l:;Ji:,ffi stopách Herderových svůj program
nenl no
,.;:Ji';flT"T!';;:*,;tl národního.;;il;;;ji*iroau. V
Purknr Schii]erc
i
Goethol
další,na-
zyané o klasičnosti v literatuře vůbec a zvldště českég,as., tďzll,zformuloval své pojetí formy a funkce díla s důrazem na národní specifičnost a na literám i výraz. JŇo profesor na gymnáziu v Litoměřicí ch a v prazese zajímal o oroorurn, pedagogické a PřiPravil PříruČkuPoetiky a stylistiky Slove.snost aneb Sbírka příkladti s krritlqm pojednáním o slohu (1820) 3, v nižna teoretickou část pojatou v duchu klasicismu navazuje rozsáhlá allologie příkiadů čerpaná z původních českych děl
Ve sťo
\íezr Jul,
pečlir ě p:
i
zpřekladů, Poprvé vyšla v roce 1820, poté v přepra.ouuné a rozšířené formě v letectr 1845a 1846. Měla původně reagovat na potřeby vyučováníčeštiněa byla časem ( 1 8
na některých českých gymnáziich,
1
7)
Vyvrcholením Jur
lechvletech1834-,;il:ffi
l#ffi ?jri;:;'::::í:tr,ť,:::i::;íř,*:
sův, Tomsův a Dobrovskéio) a opíral se o pomoc četných ,pirouut.tou ých přátel Jungmann k němu použil dokumenty r..pu* zliterámichaoi u.ur u úvahu dialekty a zajimal se o různá užitíslovních forernpodle
226
souča_snt Znfun prLr
zavedena
po dvacet let pracova' Jungmann na dějinách českéliteratu ry (Historie literanlry českébyla uveřejněna v roce 1825 av rozšířenépodobě u.o.. 1849). Byl to bibliografick/ soupis dosud známých českých děI zaloiený nažánrovémtřídění a na periodizaci podle období. Iftomě uměleckych literárních děl jsou tu zmíněna i díla vědecká a informativní a je připojen l tiogáncry soupis autoru, každému období předcházi úvod svědčícíspíšeo vlasteneckém nadšení než o strohé vědecké objektivitě. Ačkoliv je přísně posoudil Dobrovský po desetiletí sloužilo toto dílo jako neocenitelný zdroj informací.
výslovnosti i podle f.unkce. slovník
c:
tenec}rr
Thomse'n, vána a pře
Jde o
emodvnii protinap.l herou .\1l
atšaii p'm_
Autor p..,. r
zoru
neb..
místo přiri
ml šlen}.i ,
jaz1 ka a cc
jednoho
z:
huje tr}ié ';
začínáinl
c
není normativni, nýbrŽ deskiptivní. Pokoušel se zachytit historický vývoj češtiny a nabídl Srovnání S ostatními slovanskými jazyky a. V roce 185l uveřejnil František Ladislav Čelakovsk} doplněk ke slovníku a na konci 19. století František štěpán Kott ho využil při přípravě Česko-německéhoslovníku, zvldště logického
(1
|ramatického afra7eo-
878- 1 893).
Na Jungmannovy pokusy vytvořit Českou vědeckou terminologii navázalařada jeho přátel, například profesor přírodních věd na pražskéuniverzitě Jan svatopluk Presl (1791-1849) aprofesor fyziologie ve Vratislavi a pak v Praze JanEvangelista PurkYně (l767-1869). Tohoto uČence lákala i filosofie a literatura (přeložil básně Schillerovy, pracoval na překladu Thssova Osvobozeného Jeruzaléma abylpřítelem
Goethovým).
Ve stopách klasicizujícího sen timentalismu l--7-
Ljri
MeziJungmannovými spolupracovní§ vyniklAntonínMarek (1785-1877), autorvlas-
teneckTch básnÍ, Ód a elegií a znaleck} překladatel Ovidia a Shakespeara. Jeho veršejsou PeČlivě ProPracovány, ale jsou často těžkopádné a jeho dílo je dnes zapomenuto. Dílo jeho
Miloty ZdiradaPoláka (1788-1856) potkal stejný osud, Jeho význam pro vývoj českéliteratury je však nepopiratelný, Inspiroval se popisnými básněmi současníkaMatěje
Thomsonovými
a Delillovými ve své skladbě Vznešenost přirozenosti(1813, přepraco vána apřehlédnuta Jungmannem pod titulem Vuešenost přírody, 1819). Jde o dlouhou slavnostní báseň tlumočícíobdiv k majestátu přírody
emotivním a umírněným deismem. (Autor
se
zabarvený jako voják a posléze důstojníkúčastnil
ProtinaPoleonsk/ch taŽenÍ, prošel Část Evropy a jako četnísoučasnícibyl okouzlen nádherou Alp.) Dílo přesycené básnickými obrazy svědčío inspiraci antickými autory, avšak podává také přímá pozorování panenské přírody a její vznešené a divoké kásy,
Autor používalčetných neologismů a archaismů, vytvářel složeniny podle řeckého vzoru nebo Přímo PouŽÍval nezvyklých forem jako jezeřina jezero, misto přiro7enost misto příroda. složitá skladba neusnadňovala četbu díla, v němž složitéfilosofické
!1
Li
myšlenky jsou vyjadřoviány nepňrozenou řečí.Nicméně důraz na zvláštnost básnického jazYkaa odvaha, sjakou přenáŠel neobvyklé vize do nezvyklých obrazů, činíz poláka jednoho z předchůdců moderní česképoezie. Novátorskou povahujeho díla vyzdvihuje také fakt, Že autor zvýrazňuje své subjektivní zaujetipohledu na svět. Jeho báseň
začináinvokací přírody vyjádřenou slavnostním sentimentalistním stylem:
,r1|7
Mlhoklenuý strope, odvážným ve blanlqtu rozpjat jsoucí obloukem! Tobě pozdravení a radostné
kovi
daní spolupra;c,
zohnivělému mohou zdrojové prsu pochlad a sílu
)(avzdon,řadě
ddti. By ze hlubolqch jezeřin, kdež nektaru slasti
Rttkopis 3.,
čerpati jednu bylo, krásný by se lehce vyvťjel
apasáž poprs;,
cit, žddost tajnd, ve vnitřní ukryía hloubi,
soudnictr,í
úsměchy příjemné a radost by vyndšela vdbnou.
cizizeŇs
5,
blikací ruskrch senti-
V souladu s dobovými tendencemi jsou ptozaické části provázeny verši. Poté, co se stal vyso§m hodnostařem velkou kulturou.
v rakouské armádě, polak básnictví zanechal.
Václav HaŇa v roce 1817 ve věži starého kostela a určil ho jako fragmenty rozsátrlého díla pocházejícího ze 13, století. Rukopis zelenohorslq, ktery obdržel hrabě Kolovrat, jeden ze zal<7adatelů Českéhomuzea, identifikoval Hanka jako fragment rukopisu pocházejícího z 9. nebo z 10. století. Oba dokumenty bývaly publikovány společ-
jsou známy pod zkatkou Rkz. Rukopis zelenohorshý vzbuzoval od počátku poavšak dílo, ve svém celku nespomé básnické hodnoty, bylo přijato s nad-
Šením.Inspirovalo řadu umělců , zejména malířůa sochařů a získalo pozornost mezi-
letech 19. století češtívědci (zejména Jan Gebauer) přinesli nepopirateln é důkazy, že narodní pýchy, jsou podvrhem. Bylo však mnoho obhájců jejich pra
vosti i po tomto datu. Dodnes jsou stále hodnoceny pro svůj pozoruhodný básnický výrazajako cenný zdroj inspirace; nejsou všakjižřazeny do českóho dávnověku, nýbrž do prvních desetiletí 19. století. Již dlouho jsou tyto básně připisovány Václavu Han-
228
e
čenství,k něnnu způsobem vla-.i du.
V textechi>.
minulostia
L;
s
scén svědčío kr
tradičnímotiv
z
Ach n, ró:i
čemus rc,., rozh;etal š:
pomr;at š; : bylo množství ,,obje-
vovaných" starých textŮ, které byly snadno rozpoznány jako falzif,rkáty. V osmdesátých Rukopisy,předmět
letí, ale odpor i
se projevuje mL
vodní výtvor, nýbržjako fragmenty ze starých ďěl Rukopis krtílovédvorsbý nalezl
narodní veřejnosti (ednu zbásní přeložil Goethe). pochybnosti o jeho pravosti se množily tím více, čímvětší
zlomkovitá lon
teli nebo Slat,n..,
Toto nejzajímavějšídílo z prvních desetiletí 19. století nebylo prezentováno jako pů-
6,
žióem. Českéz1
s historickm
kopis královédvorský a zelenohorský
chybnosti
kr";
nckoepicKch;
Z osobních Polákových zkušenostívznikla Cesta do ltálie (1820_1822)
a
r d:
Rukopis
(Vznešenost přírody)
ně
:
tí zahaleno taie:
číšeplní duchové, prahnoucím krůpi jen ústům
Ru
př: t,šň:
jeho
Rrrkopisri
vzdávdm usmdní. Žťzním; jen rozkošeplodní
mentalistní popis jeho setkání s
a
usvědět,š!
,-
Večer sedě: do km,opěl;
nic dodati
t
vše dře:h.,.
Usnuclt,
jako
bl
sl:;
tnt:,
kovi a jeho PřátelŮm Josefu Lindovi
a Václavu Aloisovi Svobodovi. Estetické kvality Rukopisů však nicméně vysoko převyšují verše podepsané Hankou, ostatní předpokládaní spolupracovníci nikdy pod svým jménem nepublikovali díla takové básnické síly. NavzdorY řadě teorií o jejich pŮvodu zůstávánejzajimavější dílo ze začátkul9. stole_ tí zahaleno tajemstvím,
Rukopis zelenohorsbý přináší zlomek sporu dvou braří o dědictví (Libušin soufl apasáž popisujícírozhodování sněmu (sněmy), Měly upozomit na vysokou úroveň soudnictví v dávných Čechách. Rukopis krdlovédvorslgl se syJádáze šesti zlomků epick}ch
rickoepic§ch
zpěvů, z dvou básní ly-
a z šesti písnílyrick}ch. Jejich pojetí odpovídá nadšenívyvolanémupu-
blikací rus§ch bylin a lidových zpěvů srbských vydaných v roce 1814 vukem karadžióem. Českézpěvy mají navíc některé rysy společnés Macphersonovým ossianem. zlomkovitá forma se dala vysvětli t ztrátounebo zničením většíčásti díla během sta_ letí, ale odpovídala také poetice fragmentu vypracované s nástupem romantismu. s historic§m entuziasmem a elegičností jsou tu popsána vítězství Čechůnad nepřá teli nebo slavnosti dokumentující jejich zvyky. v některych lyrick}ch pasážích rytířské
se projevuje mlhavá nostalgie zpodobená v odstíněnékesbě přírody.
k oslavě společenství,k němuž se autor fudě hlásí, se připojují akcenty subjektivni, zvýrazňulici způsobem vlastním pro sentimentalismus a romantismus - úděl člověka čelícíhoosu_ du, V textechjsou Četnéstopy lidové poezieukazující na shody či totožnost
-
s odkazem minulosti a s lidovou kulturou. Naopak výraz pracujici s náznaky a přesné zobrazeni scén svědČÍo kosmopolitním vzdělání autora nebo autorů. Takto například je využit tradičnímotiv zvadlé růžea zklamániopuštěné dívky:
Ach ty róže, krdsnd róže! Čemus raně rozkvetla? rozl
pomrzavši usvědla? usvěděvši opadla? večer seděch, dlúho seclěch, do kuropěnie seděch;
nic dodati nemožech, vše dřezhy, lúďq sežeh.
usnuch, snieše sě mi ve sně
jako by mně nebožce 229
na praveJ ruce s prsta
svlekl sě zlarý pr§ének,
Púl,odem z or zj, ,i: .-o Se objeviit]
smekl sě drahý kamének.
;hu v obou sp.-.
Kamének nenajdiech
;ále rozr íie],: :
,,
zmilitka sě nedoždech. (Rukopis kálovédvors§ Růže)
STUDlUM l
českévlastenecké muzel]m
V romantickj :;
Objev Rukopisú se shodoval se vznikem Společnosti Vlastenského muzea v čechách (od roku 1848 Českémuzeum, od roku 1848 do roku 1919 Muzeum Království českého, po roce 1919 Národní muzeum). Nebylo náhodou, že druhá část podvrhu byla
: objektivních
s:
ká touha žítjii-.:,
tovostí jako Oss l zdáIeních
mrl
Poslána hraběti Kolovratovi, který se vedle hraběte Štemberka zasazoyalo uvedení této instituce v činnost.
nrinulost ještě ,..
SPoleČnost Vlastenského muzeav Čechách vznikla z popudu lraběte F. Klebelsberka a za Pomoci vlastníkůpůdy v Čechách a odpovídala tendencím rozvíjejícímse
účin]q,:r,zniIh:
v řadě zemi; cilem instituce bylo sbírat, konzervovat a studovat kulturní a historické dokumenty, ale také zeměpis a přírodní dějiny země, s cílem podat vyčerpávajícíob-
r někteďch sl r.
raz jeji minulosti i přítomnésituace. V Čechách, kde se mnoho šlechticůpovažovalo zazemské vlastence, mohla tato instituce zvýraznttkulturní koexistenci a spolupráci ČechŮ s Němci. Vznik této společnosti byl oznámen v roce 1818 a oficiálně potvrzen v roce 1820. Na poČátku bylajednací řečíněmčina, avšak členovépocházeli převáž-
V
této dort
,
ho muzea. Češ tivní. nebot
od,",,:
Pňtomnosl )
letni tento tbk: z l ali. Ab1, \,€ \ z,"-'
re spolupráci
sc
ně z řad intelektuálŮ narozených v Čechách nebo považovaných za zemskévlastence;
tická studia a c..
Němci byli povinni rozumět česky a fuŇce tajemníka, kterou zastával po dlouhou dobu historik František Palack}, byla dvojjazyčná. Program Společnosti se neomezoval na
K tomu pis:
vědomosti o minulosti a na popis přírodního bohatství země; vzniklo přání vytvořit zÍlroveň informaČní ohnisko pro vzdělané publikum, základnu výzkumu otevřenou do budoucnosti. Na základě toho se Společnost rozhodla v roce 1826 vydávat dvě para lelní revue: německý měsíČníkMonatschrift der Gesellschaft des vaterliinclischen Museums a Český ČtvrtletníkČasopis Společnosti Vlastenského muzeum v čechóch. Zaméření tohoto podniku bylo mnohostranné, respektive encyklopedické. Vedle bás_ ní aPróz tu byly téŽ praktické informace a vědecké studie. Šéfredaktorem obou částí byl František Palacký. Praktikovaly se vzájemné překlady z němčiny do češtiny
-
a naoPak. MecenáŠi a spisovatelé měli na mysli projev duchovního společenství inte-
lektuální špičkyžljicívespolečnézemi. Thto koncepce se však ukázalajako křehká, 230
pání skutečno.: tikladech.
Trll
:
\i důsledku tohc rol,aných mln:;.,
Od poezie Nejvýznamně'ir,ědy,
Františel
a preromanti;ke
turu. Jeho hi:r r
PŮvodem z ovzduŠíbiedermeieru (smířlivóho sentimentalismu) nemohlapíežítpoté, co se objevilo jiné vlasten ectyi založenéna měřítkách etnických jež záI.ly nabylo vr,
chu v obou spoleČenstvích. Po několika letech německá část zan1l
STUDlUM A vlzE MINULosTl V romantické epoše pokačovalo spojení zájm,l
o historii jako předmět přesných vlasteneclými vizemi slavné minulosti, Občas byla nostalgicv jiných časech vyjádřena v dílech vyznačujícíchse podobnou ci-
a objektivních studií s L -.-:-
-
i .'est
'O1
_.
Aj__.
i;*tln .e n.-k3 ;
^l_
),|,3_a
m-i"
ize: 31áž_
LŤu ll n.
!,oni ,, j-
u uL! ř-"Tr
ká touha
ŽÍt jinde a
tovostí jako Ossian. Některá kladla ďůrazna osudy osamělých tragických hrdinů ze
vzdálených mytick}ch dob. V prvních desetiletích 19. století byl tento typ pohledu na minulost ještě výjimečný.
V této době se zřetelně prosazovalo soužitíČechůs Němci. Mělo to své pozitivní ÚČinky: vznikly ruzné kulturní prqekty, jak o tom svědčínapříklad projekt Vlastensk6 ho muzea, ČeŠtí vědci a občas dokonce i básníci či romanopisci užívali,alespoň v některých svých pracích, němčinu. Toto sousedství mělo ovšem i své stráŇy nega tivní, neboť odvracelo část česképopulace od domácí kultury,
pňtomnost Němců, často v privilegovaném postavení, Čechůmvadila. ve své beletrii tento fakt zlehčovali nebo ho ukazovali jako problematick}, dokonce ho kritizo vali. AbY ve vztahu k Němcům potvrdili svou nezávislost, hledali češtíobrozenci oporu ve sPoluPráci s ostatními slovans§mi narody. Tak se v Čechách počala rozvíjet slavis-
tická studia a do literární fikce pronikaly náměty čerpanéze slovanských kultur. k tomu pňstupoval dalšíaspekt:jedním zpíiznačnýchrysů romantismu bylo chápání skutečnosti (přítomné i minulé) v dynamickém pohybu, v konfliktech a pro tikladech. Tato tendence byla v Čechách posílena konfrontací s živlem německým.
V dŮsledku toho po celé 19. století, a občas až do nedávné minulosti, řada děl inspirovaných minulostí tlumočila antagonismus Čechůa Němců.
od poezie k vědeckému zkoumání a k politické aktivitě NejvýznamnějŠí Český historik 19. století, jehož činnost daleko překačovala oblast vědY, FrantiŠekPalacký (1798-1876) začínalsvé dílo básněmi v klasicistním a Preromantickém stylu 7 a po
celý svůj život se zajímal o estetiku a kásnou literaturu. Jeho hlavní zásluha spočíváovšem ve vědeckém ďile Dějiny ndrodu českého
23l
on;
v Čechdch a na Moravá. Původní německá yeíze z roku 1832 byla publikována
ce. Jeho
v pěti dílech v letech 1836 až 1837, pak vznikla verze česká, rozšířená a doplněná.
rl,provokor
která vyšla rovněž v pěti dílech v letech 1848 až 1867 . Práce se zabývá minulostí
desetileú ][t.
země od nejstarších dob do roku 1526.
Palacký pocházel z protestantské rodiny vzdělanců v Prešpurku
Slovensku
a po
8.
"
Palack-l a pohyboval se v osvíceném prostředí
(Protestantismus se mohl v minulosti svobodněji rozvíjet na
vydání tolerančního patentu Josefa IL češtía moravští protestanté
obnovili spojení se svými souvěrci na Slovensku.)
jel
.
se od r;,-k,
kat
a
liberlr
v roce 1E4:.
nému žir otu
Jo
Literárn
sefem Šafaříkempolemiku brožurkou psanou ve formě dopisů z oblasti estetiky
u Palackéhc
a literární teorie a nazvanou Počdtkové 1=principy) českéhobdsnictví, obzvltiště prcr
zaujala ide"
Na počátku své literární dráhy vyprovokoval Palackry ve spolupráci s Pavlem
zódie
(1,81,8).
Pod vlivem četby klasiků a pod vedením Jungmannovým doporučoval
koyé českéi
užitíantické prozodie v polemice proti teorii Dobrovského , jenž vyc|tázel z principu sylabotónického. Po jistou dobu česká poezie prakticky váhala mezi těmito dvěma
a později
t.
1819 bvl
in
způsoby výrazu, ale nakonec přijala koncepci Dobrovského.
ul,eřejni1 G
Palaclry, jemuž byli blízcíněmečtí a angličtífilosofové (Herder, Hegel, Schelling, Shaftesbury), pojal záměr napsat systematickou estetiku v pěti dílech,
znížuveřejnil
(Dějinl,slot k nížpňpoi
obsáhlejší výňatky v časopise Krok a v Časopise Českéhomuzea. Spolupráce s vý-
část týkatí.
znamnými periodi§ a s vědec§m prostředím ho přivedla k činnosti výkladové, kri-
Literatur
tické, i k praxi editorské. Pňpravil přehled dějin českéhojazyka a literatury částečně
ral na start,
realtzovaný ve spise Án- und Aussichten der bóhmischen Literatur (Nahledy a výhledy
lot,édyors;.
českéliteratury, které zůstaly jen v rukopise) a podílel se na řadě kultumích projektů.
Denkniile
Na doporučení Dobrovského byl pověřen sepsat genealogii rodu Šternberku,jehož
i7
t
pozomosti
členovéna základě spokojenosti sjeho prací mu usnadnili dalšívědeckou i politickou
slovcmské
drahu. Bylo mu svěřeno dokončení spisu Františka Pubič§ Chronologische Geschichte
dal toposr.
radikálně pozměnil jeho
plnil etnor
koncepci, Na základě pňstupu k archivům významných šlechtických rodin a na základě
pls. I kdt ž
Bóhmens (Chronologické dějiny Čech); Palack} ho přrjal edic starych památek (především rukopisných
a
konik zlet l3]8 až 1527) opřel
své po-
dání minulosti o solidní informace, aniž by se omezil na pouhý výčet fakt.
Mládí poznamenané ideály, v nichž se spojovalo klasicistní a vznešenépojetí s romantickou vizí starých dob, způsobilo,že Palacký nepodlehl pokušení dát přednost
(inspiror do řadv
r
jl
světě: pňs
Nezal
mytické minulosú. Vrcholným bodem jeho dějin se stala část věnovaná husitství, ve které
Vocela
spařoval nejcennější vlastenechý odkaz, odkaz boje za sociá]ní spravedlnost azamíay-
archeoloe
ní ideály. Českédějiny zasadil do celku zápasů mezi světem slovans\im a germánsk}m
torik unti
a právě tento
232
pohled spolu s oslavou husitství poznamenal českénarodní vědomí nejví-
t 1l
v Čechác.
ce. Jeho ozvěna se nachazí v četných básních, vyprávěních i historiclcých romanech; také
vyprovokoval obsáhlé diskuse o ,,smyslu čes§ch dějin", které se vedly až do prvních desetiletí 20, století ajejichž ohlasy někdy doznívají v politických projevech dodnes.
Palac§ jako vynikající organizátor
jel
se rovněž zapojil do politického života; vyví9 se od rakouského loajalismu ažke koncepci určitéčeskéautonomie. Jako demo-
kat
a liberál odmítajícírevolučníprogram se stal prezidentem
koměřížskéhosněmu
v roce 1848, Po nástupu represivního režimu Alexandra Bacha se načas vzdálil veřej-
nému životu. Jeho nejzajímavějšípolitickou prací je ldea státu rakouskeho (1865) '__
!_.
-
ér.a_,_ - _: __-_-,_
l0.
Literiámí driáha Pavla Josefa Šafaříka(1795-1861) začala v podobném duchu jako u Palackého. Narodil se na Slovensku v protestantské rodině, studoval v Jeně, kde ho
zaujalaidea vlasteneckého romantismu, Ještě předtím, než se účastnilna spisku Počťtt§a_;;,. -
:
j_
""',:
*
j. i_-. u. !.__J
lr !!
kové českéhobásnictví, napsal sbírku básní Thtranskd múza s lýrou slovanskou a
později také překládal, například Schillerovu Marii Stuartovrul y roce 1831.
(I8I4) V roce
1819 byljmenován profesorem na lyceu v Novém Sadu veVojvodině a v roce 1826
uveřejnil Geschichte der slawischen Sprache und Literatur nach allen Mundarten iche...:g.
(Dějiny slovanské řeči a literatury podle všech nařečí). Byla to kompilace známých děl,
,.t
l;-;_;]
k nížpřipojil bibliografii slovanských literatur. Později toto dílo přepracoval a doplnil
L-e s.,\-
Část týkajícíse literatury jižnich Slovanů ve svazku Geschichte der siidslawischen
it-',r
e.
krr
.ts:a.'ně
.lrliedr pr,-n^.1ektu.
Řiehož
Literatur (Dějiny jihoslovanské literatury, posmrtně 1864). Jeho hlavní zájem
se upí-
ral na starou českou literaturu; s Palac§m vydal a opařil poznámkami Rukopisy krd-
lovédvorslq a zelenohorsbý, o jejichž pravosti nepochyboval, v práci Die ciltesten Denkmiiler der bóhmischen Sprache (Nejstarší památ§ češtiny,1840). Ve středu jeho pozornosti byl zvláště slovans§ starověk. Teto oblasti se týkájeho reprezentativní dílo
oii,úckou
Slovanské starožitnosti (1836-1837), kde v duchu romantického vlastenectví vyklá-
:schichte
dal topografri, dějiny a jazykslovanských narodů až do příchodu křesťanství. Dílo do-
iniljeho
plnil etnografic§m popisem, ktery vyšel v roce l84Z pod názvem Slovanslq ndrodopis .Ikdyžněkteré Šafaříkovy n ázoty byly následně odmítnuty, jeho monumentální dílo
rzíkladě
isiépo-
(inspirované
pols§mi výzkumy, především výzkumy Surowieckého) bylo přeloženo
do řadyjazyků a ve své době se považovalo za nejlepší zdroj informací o slovanském
úeís ro-
světě; přispělo tak k rozvoji studií v této oblasti.
:řednost
Nezanedbatelná je básnická činnost jiného českéhoarcheologa, Jan Erazima Vocela(1803-1871),redaktora ČasopisuČeskéhomuzea(1843-1850),potéprofesora
re
které
n mmv-
archeologie a dějin českéliteratury na pražskéuniverzitě. Vynikl především jako his-
ins§m
torik umění v oblasti počátků románského umění a gotické malby a architektury
x
v Čechách. Ve svých básnických cyklech Přemyslovci (1839) a Meč a kalich (1843)
neJvr-
233
představil v romantickém duchu českédějiny od období vlády Přemyslovců až do
tost k vrjádre:::
husitsk}chválek.Vocelovohlavní díIolllbyrintsldvy (1846)jezaměřenonapostavu
nenalézáme
vynáIezce tisku Gutenberga, ze kterého udělal českéhohrdinu
neda (183Cl,.
-
Jana Kutenského, Je
ici
F,
x,,1
to svého druhu faustiáda, ve které se minulost a budoucnost Čech mísíve fantastick}ch
,. 7961166h l I>.
scénách, Vocel psal také historické povídky (Poslední orebita,1843) i1 a dokonce
českéhonáro:
i divadelní hnl
Hafa
(1825), jejiž zápletka je umístěna do českémytické minulosti.
Vocelovo básnické dílo, ve své době vysoce ceněné, svědčívíce o kulturním ovzdu-
šív Čechách než o umělcově talentu. Není však nezajimavé, že tento archeolog
Podobně'. podnicích se ;
a historik umění pěstoval typ uměleckého projevu, jalc} proslavil Mctora Huga, jehož
Motil,r z .': narodů. \' tcll:
kgendavěků inspirovala řadu česk}ch básníků i spisovatelů z ostatních zemí střední
Do literatun l
Evropy, například Imre Madácha.
později se zů::
ci.
ňorci(lSJJi;
Historické povídky a črty
v Čechách p" o současnou s:
V romanové ťtkciproztazovala prezentace minulosti jako doby neurčité,spojujícímo-
mělo Cho.-hcl
tivy rytířské azázračné, vliv Waltera Scotta. Vlastenecké zaujetinicméně vedlo spisovatele k tomu, aby nerespektovali zásady skotského autora, podle kterého hlavní po-
ný,ch období .'
stava měla být flrktivní. Hrdiny jejich děl byly často známé historické osobnosti,
ritat4 kntet s::
jejichž
Vedle pol
postavy jednak posilovaly informační hodnotu, jednak probouzely národní hrdost. Zpo-
nebo slovansi
čátku se tyto povídky lišily od starých rytířských vyprávění pouze jmény postav
dár,ala
a zmínkami o historických událostech, které nevyžadovaly systematické představení
slavnostní i :.
historického kontextu. Postrádalyjak lokální zabarvení záp\etky, tak analýzu povah
hodnotu a
a činůhrdinů.
mantickou i]]
Dramatik Václav Kliment Klicpera (|19Z-I859) se v povídce Točník(1828) po-
kusil ukázat v příznivějším světle káIe Václava IV., jenž byl dřívějšímikronikáři a
před:;
s':
sáže,7Áře,:,;-
zachl,tit ol z;:
historiky očerňován. Klicpera zůstal po celý život věmý tomuto žáníuauveřejnil ještě
dalŠíhistorické povídky zrůzných sociokultumích prostředí, například Příchod Kar-
Minulosť
la IV. do Čech (1855) a Krtil Jan Slepý (1858).
Jan Jindřich Marek (1803-1853, psal pod pseudonymem Jan z Hvězdy) se rovněž věnoval historickým námětům; zmínku zasluhují povídky Jarohněv z Hrddku
V prozaic}*;:
(1843) z doby Jiřího z Poděbrad a Mastičl
setiletích L,i.-
Poučný a nabádavý postoj převažuje v četných historick}ch povídkách Josefa Kajetána§la (1808-1856), který byl původně dramatikem jako Klicpera. Své tradiční
v próze,
milostné zápletlcy umísťoval do určitéhohistorického kontextu, v němž hledal příleži-
k individuá]n:
234
dobným zp,,l..
Hn
:
sjednocující ;
!1
;- ji:_
tost k vyjádření vlasteneckého cítění. Ani ve spisech tohoto obdivovatele Waltera Scotta
nenalézámelokální zabarvenía dobovou atmosféru. Nicméně jeho povídky Statný Beneda (1830), Rolina Ruthardova (1839), Dekret kutnohorslql (1841) nebo Braniboři v Čechdch (1841) a řada dalšíchse staly populárním čteníma přispívaly k upevňování
českéhonarodního vědomí.
ij-i-,ů!]]
Podobnějako v některých vědeckých pracích a v různých dobových kulturních
j* -,-]., i.r.] L . Zg_-
Podnicích se Českévlastenectví spojovalo
:-!..šL'l!': -_-;-t;__
.5!.,l
l.Ťi *:4
J
a?
.
1
s:ed;:i
s
vědomím slovanským také v literrámí f,rk-
ci. Motivy z Českéhistorie se sťídaly s motivy čerpanými z dějin ostatních slovanských narodů. V tomto ohledu bylo nejznámější dílo Prokopa Chocholouška (1819-1864).
Do literatury vstoupil povídkou inspirovanou polskou minulostí Vanda (čas.1841); Později se zaměřil na jtžni Slovany a jejich boje vykeslil ve sbírkách povídek černohorci(1844) a Jih 1-3 (1863-1864). V nadšení pro slovanskou vzájemnost, které tehdy v Čechách panovalo, se vize minulosti slovanských národů spojovaly se zájmem o souČasnou situaci, předevŠímo pokusy osvobodit se z cizího panství.
;ij]iJl moďo spiso-
{arní pon. jeiichž Lrsr Zpo-
l!,postav
aisnlení zu povah
t!23l poironikáři
V tomto smyslu
mělo Chocholouškovo dílo pro dobové publikum význam. Napsal také romány
zriz-
ných období Českéminulo sti: Templdři v Čechtich ( 1 843) nebo z dávné minulosti prl'vitan, kmet staropražslq (1855).
vedle povídek, jejichž tradičnírománové zápletky podporovaly poučenío české nebo slovanské minulosti, některá díla s náměty historickými nebo prehistoric§mi dávalapřednost zaméřenína prózu básnickou, Inspirovány Ossianem vyzdvihovaly slavnostní a elegický pohled na vzdálenou minulost; lid v nich představuje nejvyšší hodnotu a s jeho oslavou se pojí filosofické úvahy o přírodě; mýtus se mění v ro mantickou nostalgii, Do této oblasti se řadí próza, ve které se objevují veršovanépasáže, Ziře nad pohanstvem (1818) od Josefa
Lindy (1789 nebo 179z-r$q usilující
zachytttovzduší Čech na počátku křesťanství,
:irul ještě
ř;trl Kar-
Minulost na divadle
,,
V prozaic§ch i veršovaných divadelních hrách byly historické motivy využívány po-
Se rOV-
Hradku eefa l
Ka-
tradiční
J pfileži-
dobným způsobem jako v próze. Ostatně jejich autoň byli často totožní. V prvních de-
setiletích bylo zobrazení minulosti patrně působivějšív dramatických textech než v próze, Hry byly určeny ke kolektivnímu vnímání a jejich cílem bylo vzbudit pocity sjednocující divrálcy ve společnémnadšení; k tomuto účeluse povídky a romány určené k individuální četbě tolik nehodily.
235
Podobnějako v epick}ch skladbách i v hrách lze sledovat sdružování,,vlastenec-
prar děptlcc::.
_
mi zálibě v rytířské minulosti. Cílem většiny těchto her bylo oživit vynikající minu
sl pře;l:. s dobol ou :ir*
lost země a vychovávat publikum k hrdosti na vlast. Estetické postupy příznačnépro
pfikiad O|.,:.:,
každý z literárních druhů však s sebou nesly jisté rozdily mezi prózou
r
kých" motivů s tradičnímimilostnými scénami nebo s výjevy z bojů odpovídající-
Například hry taKka nepřinášely poznatky vykle
o
a dramatem.
jiných slovanských národech
12
a ob-
se omezovaly na náměty z národních dějin, kde se dala předpokládat aspoň po-
s rl
6,
l81-1t nebc
Drama::;-..,
,|199-1E:6 .: Orleanská t.
všechná znalost publika. Dramatická díla, jejichž zápletka je umístěna do českénebo kosmopolitní minrr losti, aniž by vyzdvihovala vlastenecké hodnoty, nebyla příliš častá. Šlopředevším o veršovanou tragédii Františka Tlrrinského (1]97 -1852) Angelína (1,821), která lry-
_,.
:rddll (prem. r Grillparzer..
_
Otakara). Ur.'::
práví příběh svedené ženy zrytířs§ch dob v Čechách a v ltálii; uspokojovala zátoyeřt
slal,Štentber:
zálibu v pohádkovém středověku i v kulturním kosmopolitismu. Byla napsána ve vzne-
Nejr,íce ce:
šenémstylu a podle vzoru německ}ch tragédiízdůrazňovala fatalitu lidského údělu
Dílo bylo pňvítáno jako odvážný pokus zavést do Čech reprezentativní
13,
a zároveň mód-
nejen česh. r,,' měla podporo..;
ní literární formy. Z tohoto hlediska má některé společnérysy se Vznešenostípřírody
1816), Valdek
Miloty Zdirada Polaka. Avšak Turinského hra, která nebyla upravena pro divadelní představení, se hrála až v roce 1897. TragédieVrginie (1841) od téhožauto-
stá (1826. hr::
od Matěje
ra, umístěná
-
což bylo ještě výjimečnější- do říms§ch dějin, se nehrála nikdy.
Ostatní pokusy založit divadelní hry na motivech známých z obecných dějin (na-
,
torickému nán, lirz 1855.
hrín:
Do rl tíř:r,.
píilďadJeftovnaodL B. VlčkaVlčkovského)byly ještě bezvýznamnější. Turinský sám
zařadil do sr é :
také dával přednost námětům z národní minulosti, kterých využil více ve svých drama-
vytvořil karik":
tech, jako byla hra Pražanéroku ]648 (napsána v roce 1848, byla hrána v roce 1849),
Naročněišl
než ve svých básních.
Ve většině her deklamace, často nesená ve stylu slavnostní publicistiky, nahrazo vala akci, jejížvýsledek byl známý předem. Řada děl tohoto žánru zůstala v rukopisech,
a sociálního:,--
§
rétonckér:-
i848), Kllt;,,.
mnoho z nich zůstalo nedokončeno, neboť materiální podmínky nebyly česhým představením píiznivé. Nicméně dramatická tvorba lákala, jako všude v té době, všechny,
a bitva ll Slt.;.,
kdo se věnovali literatuře. Mnoho čes§ch básníku a prozaiků tohoto období se pokou-
razíI 1e jako
šelo psát divadelní hry.
nosti. Š1o spí.e
Někteří z nich v tomto žánru vynikli nad ostatní - amezl nimi většina psala his-
,
Tyl přet z:,
leného času
r:.
t'.
torické hry, i když nepředstavovaly nejvýznamnější částjejich díla. To byl případ Jana Nepomuka Štěpánka (1783-1844), dramatika a spoluředitele Stavovského
řazované scén,.
divadla, kde v roce 1824, po několikaleté přestávce, obnovil česká představení, V řadě rytířských her se inspiroval národní minulostí, anižby se staral o historickou
a témata. která
236
konfliktů, kde
l,
dou pozdějšíc;
PravděPodobnost. Patetická výmluvnost s prvky barokního dědictví v nich sousedila s
rysy předznamenávajícími sentimentální
a
elegický romantismus.
v
souladu
s dobovou Poetikou dramatikové zachovávali nicméně jednotu času, Lze tuuvést na-
příklad Obleženť Prahy od Švejdů(1812), Břetislav (1814) nebo Bratrovrah (I82l).
I
(1813), Korytané v Čechdch
Dramatické tvorba šla ruku v ruce s překlady. simeon karel Macháček (I799-1846), překladatel dramat Goethových (Ifigénie) a Schillerových (Panna t-oiitií minu l
lreder ším
i
,.
která
ca
rl
-
záror eň
i.nr l e vzre-
řn
udělu lj.
Orlednská), sloŽil historické drama Zdviš Vítkovic, pan z Růžeaneb pokuta za zradu (ptem. 1846), známéjako odpověď na nepříznivézobrazení českých dějin v GrillParzerově dramatu Kónigs Ottokars Gtiick uncl Ende (Štěstía pád krále otakara). určitéstopy vlivu shakespearova se jeví v dramatu Josefa Lindy Jaro-
slav Šternberg v boji protiTatarům (1823).
Nejvíce ceněn byl v prvních desetiletích 19, století Václav Ktiment Klicpera, psal nejen Česlry, nýbrŽ i německy Četnérytířskéhry, v nichž tradičnírománová schémata
:oreň mód-
měla PodPorovat vlastenecké deklamace
ss:í ll'írud1,
1816),Valdek(1825, hrána 1828) atd. Propracovanějšíjejeho hra Soběslau knížeselské (1826, hrána i839), považovaná za nejlepšíhistorickou hru své
leni pro ditehož autorrukdi,,
- například
ve hře Blaník( 1 8 i 3, hrána v roce
doby. K his-
torickému námětu se Klicpera vrátil po řadě let na sk]onku života (Eliška přemyslovna 1855, hrána 1857).
l déiin (na-
Do rYtířskýchher zaČaly pronikat prvky burleskní či humoristické. Macháček je
nnskÝ sám
zařadil do své hry Žbnichové (1826) a Klicpera, jenž ostatně vynikal právě v komedii, vytvořil karikaturu rytířského prostředí v Hadritinovi z Římsů(1822).
i;h
drama-
oce 1849), i. nahrazo ulopisech,
§m
před-
i. t šechny, i
s
pokou-
psala hisl.t
l případ
lor ského ťstavení. lstorickou
Naročnějšíbyly hry Josefa Kajetána
§la,
který v roce 1848, v době politického
a sociálního ruchu, složil jak veršem, takprózou některé tehdy velmi ceněné vlastenec-
§
rétorickéluy: Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři (prem, 1848) Jan Hus (prem. 1848), Knlavé křtiny aneb Drahomíra a její synové (prem. 1849), Žižka zTrocnova
a bina u Sudoměřic (prem. 1849).
§1 převzal pojetí Palackého, jenž umístil vrchol česlg,ch dějin do husitství, Zobraziljejako Projev Českéhoa slovanského vlastenectví ajako vzor sociální spravedlnosti. ŠlospíŠeo publicistiku na scéně komentující aktuální dění než o zpodobení vzdáleného času a jeho zvláštnosti, §to hry postrádají dramatickó napětí, tvoří je
pouze přiřazoyané scény, v nichž zlomky historických poznatkůjsou pozadím ideologických
konfliktů, kdeje dobro a zlo jasně určeno a přísně odděleno, Měly svůj dobový význam atémata, která vYhlaŠovaly, byla spolu s ideologickou výmluvností napodobována řa dou pozdějších autorů.
Historické náměty byly v Čechách jako jinde poznamenány vlivem waltera s"-crta. V dílech, v nichž historický námět sloužil jen jako pozadí k představení neřešiie,ných konfliktŮ, vášní a zločinů,se však prosazoval stále zřetelněji vliv Shakespearu,., To se ukázalo ve hře Josefa Jiřího Kolára (1812-1896) Monika (prem. 1846), kter: umístila motiv zrady a msty do ovzduší Čech rozvrácených po bitvě na Bíléhoře. Koli:. který pŮsobil jako herec v českých i němec§ch divadelních společnostech, byl aut.-rem kosmopolitním, jejŽlákaly silné a výjimečnéosobnosti. Do divadla uvedl vei}ii gesta a hru kontrastŮ poznamenaných osudovosti.Ztohoto hlediska zobrazilčeskou
minulost vehře Žižkova smrt (kntžně i prem. 1850) a vehŤe Magelóna (prem. I85)l. inspirované dobou Rudolfa II. Podobně byla pojata i hra Ferdinanda Břetislava
Mikovce (1826-1862) Záhuba rodu přemyslovského (hrána v roce 1848, publikoví na v roce 1851). Autor, redaktor Lumíra v 50. letech, byl považován ve své době za nei-
lepšíhočeskéhoznalce Shakespeara,
Do různých literárních směrů se řadili autoři tň generací:
1)
Štěpánek a Klicpera představovali první fáziobrozenipoznamenanou estetic§rru
i'rznamnější úl..:
koncepcemi Jungmannovými, avšak zároveřt se dávali inspirovat jistými tradičními formami vídeňského zábavného divadla z konce 18, století.
Kollárori ( 1-9_1:eologii r Jeně. i . ]jberální ideilr :
2) §l
vyjadřoval ideály didaktického avzdélávaciho romantismu v kontextu lidovém
a vlasteneckém pod
3)
-an Kollár
Kolar
vlivem analogic§ch modních her vídeňs§ch (Besserungsstiicke),
^
modemíru au:::
Mikovec uváděli do českéliteratury shakespearovskou tragédii romantického vkusu, která částečněpřipomíná koncepce formulované v ,,bitvě o Her-
i-teré nar,štírjl. P;,
naniho".
básnická činnos: ;
a
Díla těchto autorů, především Tylova, Kolárova
se
obdivovatele=
:";
a Mikovcova, se hrála současně, jakkoliv a Mikovec byl zřetelně mladšínež ostatní, nelze jej oddělit od autorů, kteří
kl
v okamžiku ,jara narodů" uváděli na scénu českou minulost.
dání z roku 1S]:;
soneru. jejichz
Basně
Sála, Labe.
sLoVANsKÉ lDEÁLY A LlDoVÁ !NsPlRAcE
E] i
( 1
D;l.-
obohaceno o zr:,,
pek1o. Soubor :.:.,';
Zájemo Českou minulost, důraz na slovanskou vzájemnost
a obdiv k tomu,
copocl-ází
z lidové kultury a tvoňvosti, šly ruku v ruce. Yéďcizvýrazňovali vlastenecké a morální hodnoty starých ČechŮjako vzory pro Čechy současné. Spisovatelé hledali v lidových
a Vltavu).
Dí]c i:
potřebné uveře,:_:
vydáních (1Ej5.
PÍsníchjak poselství minulých časů,tak nadčasovou moudrost prostých lidí blízloých přírodě. Zároveřl se pokoušeli objevit u jiných slovanských národů kultumí úspěchy,
dalších sonefu \-,z
které by mohli přijmout za své. Historická a etnografická studia se pň utváření výchcr disek k vlastní literární tvorbě spolu často kombinovala.
romantiků prt'ii3^
238
Význam
cri.
ho nevyužílanl*
}
Jedním z autorů příznačných pro tuto tendenci byl Yáclav Hanka (1791-1861).
ďi-
],.ouho byl považován za jednoho z autorů RKZ. Po slavistickém vzdéláni u Dob-
n
:.,. ského a u Kopitara ve
ql
kaze
a
Vídni se stal knihovníkem Vlastenského Českéhomuzea
získal významnou úlohu v českémkultumím životě i postavení nameziná-
K
:-*jním poli, zejména v prostředí slovanském. Bez většívědecké přesnosti vydal řadu
D-
,:"ročeských a starých slovanských textů, přeložil do češtinysrbské hrdinské zpěvy
ll !
:.:blikované Vukem Karadžióem (Prostonárodní srbskd Múza do Čech převedend, _ i 1 7) a podobně jako Jungmann Slovo o pluku I gorově (1 82 1 ), kteró bylo znolu ob-;\eno na sklonku 18. století. Skládal původnípoezii, v níždo lidového tónu vkládal
ú
:r
l-
r B
L
ky anakeontské, Vyšla pod názyem Písně v roce 1819 a byla vícekát znovu vyJna. (Některé z jeho zhudebněných básní byly vnímány jako pravé lidové písně.)
.,ján
Kollár
\'(,znamnější úloha, jakkoli ani tato osobnost nepostrádala protiklady, připadla Jánu Kollárovi (1793-1852). Pocházel rovněž ze slovenské protestantské rodiny, studoval :eologii v Jeně, kde se setkal
s
romantickou studentskou mláďeží a její vlastenecké
r liberální ideély pfrjalzasvé. Spolu se svými přáteli a spolužáIcy byl ovlivněn klasickými l moderními autory kteří byli vzory romantiku (Petrarca, Dante
- Herder a Byron) a stal se obdivovatelem známek slovanské civilizace, jejížstopy nalézal v němec§ch kajích, keré navštívil. Pokusil se spojit nadšené vlastenectví s idealní romantickou láskou. Jeho básnická činnost dosahla vrcholu v jediném ďile - Sltívy dcera Ia. Je to rozsáhlý cyklus sonetů, jejichž jádro publikoval spolu
s
jinými formami (elegie, epigramy, ódy) ve svz-
ku Bósně (1821). Postupem doby své dílo rozšiřoval a pozměňoval jeho zaměření. Vy-
dání z roku 1824 pod titulem Slávy dcera se skládá zetíičástinazvanýchjmény tří řek Sála, Labe, Dunaj. Úvod sbírky je psán elegick/m distichem; vydání z roku 1832 bylo
obohaceno o zpěv Léthé,představující slovanský ráj, a Achéron, ukazující slovanské peklo. Soubor sonelu byl zaroveň reorganizován (oddíl Labe byl rozčleněn na Labe, Rén , I E
:
Vltavu). Dílo obsahuje četnékultumí a politické natážky, takže autor považoval za pořebné uveřejnit k textu výklad (Výklad čili Přímětlq ku Sl6,y dceře,1832).V dalších a
vydáních (1845 a 1852) se struktura díla neměnila, avšak autor do něho zařadil několik dalších sonetů vyznačujícíchse politickou rétorikou.
Význam cyklu sonetů spočívámimo jiné ve faktu, že Kollár po vzoru němec§ch romantikŮ prokázal schopnost zvládnout elegantní formu sonetu, v česképoezii dlouho nevyužívanou.
239
V základu díla spočíváautobiografická zkušenost - konflikt mezi ideální láskc
a vlasteneckou povinností. Básník ve skutečnosti odmítl místo nabízenému
_
r,\:-
mecku a odešel do pešti, aby posloužil svým kajanům; mohl se proto se svou sno--
benkou a inspirátorkoLr svých sonetů, dcerou pastora Schmidta Wilhelmínou, oženit ": po šestnácti letech odloučení.
zlomky intimního deníku tlumočícíjeho soukromý život 15 se střídají s literárními vzpomínkami, filosofickými úvahami a také s takřka publicistickými pcznámkami k současnosti,
Sentimentální láska dominuje v první části díla. Sonety v duchu Petrarkor j vYjadřují zmatek romantického básníka, avšak zároveňjsou projevem biedernieierovského pohledu na život jako štěstí a blahobyt (milenka je schopná plnit dokonale i všedníúkoly paní domu). v závěru se ovšem objevuje rezignovaný smutek a pocit povinnosti, jenž převažuje:
Kam jste zmizli, ušlechtilí snové, / sladke klamy, zddní přeblahd? / Které kruté rtth odvaha / zkřísila mne k této hrůze dnové? // Pryč, pryč odnd! heslo shůry slot.e, / osud lásku v boji přemáhd, / nade brdnu rdje napřdhci / chentb meč _ nu sbohent houště, křoví! //
(Slávy dcera, znéka l24.) Intimní city pozvolna ustupují vlasteneckému nadšení vyjádřenému nejpůsobivěji v prologu, jenžlíčidávno ztracené staré slovanské mravy: Aj, zde ležťzem
ta,
před okem mým sfuy ronícím,
někdy kolébka, nyní ndrodu mého rakev.
(Slávy dcera, Předzpěv)
Dílo se nakonec mění v svého druhu encyklopedii slovanských mravních a duchovních hodnot a hlásá program ušlechtiléa umírněné aktivity:
pracuj každý s chutí usilovnou / na ntiroda roli dědičné;/ rozličné,/ jenom vůli mějme všickni rovnou, // (Slávy dcera, znělka 123.)
240
Ohlasy lico, učeníbásníci s; ského básnictr:
cesty mohou býti
:
lárovo uvedení .. úlohu sehrála
ir:s:
žovány za protrk.
lm .jj\"t,, fiíl],, i
dcerabyla vysoce hodnocena Kollarovými současníky a stala se úctyhodným -:lČntem básnic§ch a vlasteneckých snah, kvintesencí kultumích a filosofick/ch ;'- ]:.Jí národního obrození; odrážívšakspíše ovzdušídoby, než aby vyjadřovala es_ : _ : ::: kr ality podněcující jejich k překonání. S.-;,-,,
-
'',{:
[m, ill -_t-""
_
,].-
"
"
tollar se zajímalo lidovou píseň; spolupracoval
'
rim:,,." lJ]]]-l-,
-':i
:
a ndřečími sldvslqmi(Hronka 1836 Jetrnitivní verzi němec§ Úber ctie literarischeWechselseitigkeit zwischenverschie_ :,,:ett Stcimnten und Munclarten der slayvischen Nation,l837ivyvolalo vášnivou po.:tiku. kollár v něm představil (utopický) projekt
',
]
jfu,'
l
frfr{i/ ť,""-
!.,ť_ ":-
se vsut lidovou
-'
jcu-:r:;-
J.
l
-..:.í i,e svých původních básních neinspiroval. jeho dílo o literarnej vzdjemnosti mezi kmeny
ffic'c
&€
na vydání písnísvětslqch liclu slo_ v Uhřích (1823-182] ) a uveřejnil Ndrodnie spievanky čili písně světské Slo_ (Jhrdch ", 7,2 (1834 a 1835). Na rozdíl od ,rý.h ,;;č;;itri
--:^:é]rc
slovanské kulturní pospolitosti.
iichni slované si mají navzéllemosvojit vsectrny jazyky slovanskych narodů, jejich
:," i]izaci i jejich literární úspěchy. podle Herdera viděl rozvojhumanity -,rdnot narodních zvláštností a považoval slovany
v
rozpoznáni
zanárodurčený k naplnění budouc:,lsti světa, vyhnul se problémům politickým, avšak vyhlašování slovanské vzájem:,t,lsti v době kvavých střetů mezi poláky a Rusy učinilo jeho z díla terč kitiky azdroj :edorozumění, které nadlouho poznamenalo česko-pols ké vztahy. zájem o slovanské starožitnosti vysvítá z jeho dvou zpráv ocesto do itálie ( 1 843 : 1845), v nichž se obdiv ke klasické kultuře mísís romantick] nadšenými sny všude nalézajícimistopy slovanské minulosti. obě cesty ho inspirovaly k dílu, které jako profesor slovanské archeologie na vídeňskéuniverzitě zpracovávaldo
ta
- Sfuroitalij
a s lavj anslra... (posmrtně
konce
1
živo
853). Y y cházeje zmnožství materiálu, bez
t'ědecké akribie se v něm snaŽil proká zat, ževětšina obyvatel severní Itálie byla slo_ t,anského původu.
Ohlasy lidových písní učeníbásníci se pokoušeli uvést clo českéliteratury propracované formy evíopského básnictví (marným pokusem bylo užitíantické prozodie, úspěšné bylo kollárovo uvedení sonetu). Nicméně v prvních desetiletích tg. stoleti významnější úlohu sehrála inspirace tvorbou lidovou. Tyto dvě tendence nebyly ostatně považovány za protikladné,
24l
Dokladem je dílo Kollarovo,
a
především činnost Františka Ladislava
ho (1799-1852). Byl obdivovatelem Kollárovým
a
Čehlior*r-
překládal známádíla evrops§,ch.i--
toru (Petrarca, Herder, Goethe, Scott). Svou první sbírku básní publikoval pod Smíšenébdsně (l8zL,přepracováno
1830), kde se cvičil v ruzných básnick}ch
názl::
formác:
Tfl]uL
_
ri "E",
-
l c_-"
,-t_"-,l
jí],;i]rL; i:
_;
Tak prokázal svůj estetic§ eklekticismus.Zájemo klasicistrú poezii didaktického za:rl;-
ření ho neopustil
tlkdyZa
své hlavní dílo považova| Růžistolistou (1840), která
la z cyklu Pomněnlq vatavské (1831), v němž po vzoru Goethově
16
rzri-
vyjádňl své keo.
,:"-:,
:Jť',',;
lÉ'., n-:l] : -:
básnické a morální. Ve stovce básní složenýchzetfrčtyřveršívyložil v duchu něme.-k:
ri;"]", _': :"_
romantické poezie své pojetí ideální lásky
harmonického života.
- ,_--l.,-,_
ho přivedla k literární kritice. Ve srv.-i-
Til ]r ] ]: " ;
Spolupráce se soudobými časopisy
a 17
(zvláště v ostatních slovanských zemích), Ve svém prozaickém pamfletu Literanira krkonošskd (Čechoslav,1 824) ostře zaútočilna průměrnost českédobové produk-
- v důsledku toho mu postižení autoři zabránilipokačovat. Polemická verva Čelakovského se spojovala sjeho zálibou v ironii a satiře vycbázejicíjak z literatur1. tak z přímého pozorování. V epigramech Padesdtka z mé tobollq (připraveno 183T. ce
-l. ---
l_']
článcíchi v rozsáhlé korespondenci komentoval díla vydaná v Čechách i v cizine
-
.,-_i-
_,,":,:!__
\: ; _
,_-
ú!L_:_-__j
,
:,-
--_:_
avšak za života nevydáno, edice byla zničena) se inspiroval satirami Martialovými.
ježtaképřekládal. Jeho výsměšnépero však dráždilo především literární život a kulturu v Čechách, jak o tom svědčíjeho prozaické satiry Patrní dopisové nepatrných osoD (1830).
Mezi básnick}mi díly této doby
se cení jeho dvě ohlasové sbírky: Ohlas
písníns-
bých(I8Z9) a Ohlas písníčesbých (1939), obsahující básně nepopiratelné hodnoty; ze-
:__-
jména první sbírka vnesla do česképoezie originální notu.
Čelakovs§ upravil motivy načerpanó v rus§ch bylinách aužna jazykovó úrov-
__a
1l:_ -
-tr*:
:j-];
_,]-',
ni vyjádňl básnick}mi obrazy i lexikálními a gramatick7mi formami lokální barvitost
zemézéroveňvzdálenélblizké.K obrazůmmytichých hrdinů jako Ilja Muromec nebo Čurila Plenkovič se připojují komentáře k aktuálním historichým událostem (Kutuzo vovo vítězství nad Napoleonem, smrt cara Alexandra v roce 1825 nebo úspěchy rus§ých vojsk v bojích s Turky v roce 1829). Básně převážné epické střídajítexty lyrickó, které rovněž tlumočíovzduší cizosti, jež vede k silné estetické aktualizaci. Celý soubor spočívána kombinaci řady optik; určitá historická událost se mísís mýtem, výraz obecných citů, jako je smutek nebo nostalgie, je zahalen do zvláštního oparu spojeného s lokálním koloritem scenérie.
Původnost Ohlasu písníčesbých není tak zíejmá. Řada básníků se inspirovala lidovou poezií a často složili básně, které posléze splynuly s autentickou lidovou tvor-
242
"
:-.: ::šJ-, J
.
n.
'
rdhbe,
M M"
-
',, - , :r 1 i PfiPad některých ohlasů Čelakovského.Je ovšem také pravda, že právě J, - )]-:Je vyšlajedna z nejlepších českých balad první svého druhu - Toman : " ],ill\a. kde v náznakovém obrazu milostného smutku a sebevraždy ",
mladého
-1"*j,-; sn}Ývá lidský osud s tajemnými silami přírody,
Im" TeDl-
-*-
,irrrrr;m;i
:-
-':,"li.]l'S§ bYl zároveň pouČeným sběratelem lidových písnía přísloví a učencem ..-.--ím se slovanskými jazyky a literaturami. (od roku 1842 do roku 1849 byl
, ::
slat'istiky na univerzitě ve Vratislavi). Publikoval tři svazky Slovanslq,ch
pro nti_
mEtrč
, --,-j; císní(1822-I827),vekterýchjsoutextyveslovanskýchjazycích
S{}l:.T
,:,l, , ]-i Překlady; vydal také Litevské ntíroc)nípísně (I82]) a po celý život pracoval :* ::::ar'ě rozsáhlé sbírky slovanských přísloví (Mudrosloví národu slovanského,
"-'] , r němŽ chtěl ukázathodnotu slovanslrych lidových tradic a lidové moudrosti. .::lektuální aktivita a básnická tvorba Karla Jaromíra Erbena (1811-1870) ]iYI]í citelně neliŠí od snah Čelakovského. Zároveňvšak ho lze chápat Pohled ": -: *'" :,ltof& zásadně odliŠného.Jako tajemník Národního muzea a pak jako archivář -; PrahY sPoluPracoval s Palackým a připravoval kitické '," edice historických do, --,:rIÚ a starých literárních textŮ, Ztákán etnogralrckým studiem publikoval
úulí. Lj-
...-
&i-_.]lJL I
- }-,
l r_J*
:
&"r,l;,;
lc:ť-
l1
Z;-
provázeny
Pis_
'",;rodní v Čechtích1-3 (184I-1845) a v rozšířenépodobě Prostoncírodní české
' , "
a říkadla (1864). Poněvadž považovai písně za záznamy zpívaných textů, V roce 1865 představil v původn ichverzich Sto : , ,:otrurodních pohadek a pověstí slovanslqch v ntiřečíchpůvoclních l8 a po celý , , -- žit,ot se jako sběratel a etnograf zabývalčeskými pohádkami ",,,j :', l,-luŠůlse zachYtit i jejich melodie.
_-
.
(vyšly knižnéaž
:nltně v roce 1905).
Erbenovo odborné dílo převýŠilo jeho vlastní tvorbu básnickou. ponecháme-li stra , - mladistvé básnické pokusy a komedii Sladci (prem, v Žebráku 1837), které nevzb* ho považovat za autora jediné básnické sbirky Kytice z pověstí na,ittích (1853, v rozŠÍřenépodobě 1861), která vznikala od roku 1834. Tato relativně
:-,,,
'
r,el§ zájem,lze
-:,j knížkaz něho udělala jednoho znejvýznamnějších čes§ch básníků, iehož odkaz
.: ži'ý podnes. Erbenovy převážněepické básně se silnými prv§ dramatick}mi :.Jí k ohlasům lidových písní. Jejich zdrojem byiy lidové legendy a
mýty
a
se ne-
Erbenovy
:isně jsou považovány za nejlepší českébalady. Druhové zařazeni jeklade mimo kla.-trkaci podle literarních směrů. Nalezneme v nich etickou přísnost odpovídajícípo-
-:tí k]asicistnímu,
i
avŠaktaké motivy romantické, prezentované z hlediska přísnéa často
i-ruté lidové morálky,
1]-
,or-
ík
v
přesných verších,spíšenáznakových než výkladových, báspředvádí člověka tváří v tvář osudu, popisuje tragédii zločinu a nesnadnou,
respekiir e neschůdnou cestu k pokání a odpuštění. Nejčastěji se inspiruje prostředím vesnic-
243
kým, avšak nenajde se u něho
idylic§
obraz úsměvných zahrad a veselých hospůdek
známých zbásní imitujícíchlidovou poezii. V konfrontaci
s
přírodou člověk shledá-
vá svou bezmocnost či marnost svých efemérních citů,
V básni Holoubek je žena nevěmá pohřbenému manželovi pronásledována výčit-
: frOSIOr ů :
: repřátelsk
§Znat ne.,f ,,:t_šině
pfi:.
kami a končísebevraždou: TeČe voda, teČe, / vlna vlnu stífui, / a mezi vlnami / bílý šat se míhd, // Tu vyplývti
noha, / tam zas ruka bledči; / žena nešthstnice / hrobu sobě hledd. // Vytdhli
ji
na
/
břeh, / zahrabali skrytě, / kde cesty, pěšiny / křižují se v žitě. // Nižddnéhohrobu
jí býti nemělo: / jen ktimen velibý / tlačíjejí tělo. ležeti, / jako jí na jmenu / spočívdprokletí! //
7-_: __ l('L _\c.. jť/1.' r;o_t., ,
',
i_:
Kr il.';,
// Však není kamenu / tak těžko
(Kytice, Holoubek) Ye Vodní.kovi, Žena, která se nevrací do vodní říše,jak slíbila, je vodníkem potrestána vraždou jejich dítěte: Na jezeře bouře hučí,/ v bouři dítě nařílaí: / nářek ostře bodd v duši, / potom náhle
zaniká. // ,,Ach, matičkl, běda, běda, / tím pldčem mi krev usedá: / matko má, matičko zlaía, / strachuji se Vodníka!" / Něco padlo. - Pode dveřmi / mok se jeví
knlavý; / a kdyŽ starcí otevřela, / kdo leknutí vypraví! // Dvě věci tu v krvi leží_ mrd7
po těle hrůzott běží:/ dětská hlava bez tělíčka/ a tělíčkobez hlavy. //
-
/
19
(Kytice, Vodník)
Takjako v předchozí básni i zdejde o lidskou chybu, o nedodržený slib. Ještě silnějŠÍvŠakje konflikt mezi člověkem a přírodními živly, jejichž ztěIesněním je vodník - pán vod. Krutá pfiroda ničíbezohledně člověka příliš slabóho
a
neschopného přijmout
utryení a dovršit tak svůj úděl. Básné Kytice nejsou didaktické ani výchovné, nevyjadřují romantické pochybnosti a zmatky. Přísná lidová morálka, v níždobro a zlo jsou důsledně odděleny, splývá s antickou koncepcí osudu, který řídílidshý úděl. Nejsou tu mlžnénebo zmnoženéob-
rysy předměnr a lidsk}ch ČinŮ, jak to nalézáme v romantických básních tlumočícíchhledisko nepochopitelné touhy a rozpaků osamělých jedinců. Vše je ukázano jasně, s nejvYŠŠÍ slovní
Úspomostí. Jazykvychínejícíz lidové obrazotvomosti je sťízlivý, V pozadí
díla se rýsuje obraz českó společnosti, SkladbaWštlqně je dokonce věnována obrazu českéminulosti. Obecně však jsou podle zásad balady zápletky umístěny mimo čas
244
\ c::].:_l,]3r-].]
:_--: l'..-
,
*;:-]_\Ll -
!_ "'
|
=l_
l - EŤi&
:. _ltr_.|]*
L l.:..;
_;-
- ,
vň, můj kolovrdtku, / všehot' na světě jen na obrótku / a život tidshý jako i \'šak lépe v mylné naději sníti, / před sebou čirou íemnotu, / nežti budouc:: odlnliti, / strašlivou poznati jistoíu! // -' ,e a
.,,
-
r,. tice. Štědry den)
:::enem
]:
dosáhla balada, oblíbený žánr romantiků, svého vrcholu. Na první pohled ]čho básně prosyceny touŽ etikou, jako často takřka idylické ohlasy lidových
--:;nÝch hrdinů. Básník nicméně ztvárňuje všechny náměty, které vyznačujíroman-:l-_ ] epochu: zločin ajeho (často nemožné)vykoupení, osudovost a vášně i kon--. *.:li člověka s tajemnými silami přírody. ,
Y době romantismu mnozi básníci směšovali inspiraci čelpanou z lidových písní , ozvěnami a s tendencemi moralizujícími a didaktickými. Řada ':":ileontic§mi : , ,"-h bvli kněŽi,Žljicína venkově v těsném společenství s venkovany, sjejichkulťu-
L., * l
,il
j
:'),-. .isou dosti vzdáleny poeziirevoltující azdůrazíljicísubjektivní konflikty vý-
ri:-_:,,ťa-
:_
: -
:, - i moudrostÍ. PosluŠnicelibátu často s melancholií komentovali odmítnutípozem,l-; ]ásky. Některé jejich básně splynuly s lidovou poezií,Jejich
n i|
zásluha spočívá sp! úloze, jakou sehráli v rozvoji kulturního a národního vědomí mezi skromným :-:líkem, než v originálním básnickémvýrazl. :,; ,,
L
J;i::
_;,
s_.-
_,:
!,_ . ^_ - ..L,>[^
1. SllVrá
:ž*éoLrícr;h lr]e-
#.
s nej-
V plzadí ů obr.lzu
:imo čas
\aPříklad Josef Vlastimil Kamarýt (1191-1833)vynikl kromě sbírky původních :.sní (.§níŠenébasně,1822) edicí dvou svazků Česlqch ndrodních duchovních písní
-'-:' (1831 a1832), v nichŽ nayázalna tradici zpěvníkůpředchozích období. Největší : ,st literární Činnosti FrantiŠka Jaroslava Vacka Kamenického ( 1 806- 1 869), autora ,eko]ika SonetŮ a překladatele Petrar§ a Mickiewicze, byla věnována lidové písni (pis-
ě t' ttárudním
1833).František Sušil ( 1 804 -1 868), překladatel a autor :rdy svazků původní poezie, je známpředevším jako editor Moravslqch ndrodních :lsirí (první verze je provázena doplňkem zaznamenávajícím melodie, '
:
Če ském duchu,
1835). V rozšířenépodobě a pozměněném provedení (melodie byly včleněny do textů) vyšlo toto Jílo v řadě vydání a stalo s předmětem komentované edice v roce 1941.
s kulturními snahami kněžstva byl spojen václav svatopluk Štutc 1tst+-
-1887), Překladatel z polŠtiny,spolupracovník řady časopisůa autor básní tradiční 245
inspirace. Rozmanitější byla činnost KarlaAloiseVinařického (1803-1869), jedno-
průměrněiš
z organizátorů kultumího života v Čechách (měl významnou úlohu při založeníčasopisu Českéhoduchovens\a, 1828). Překládal z antické poezie, psal lyrické, vlaste-
úředník a pozdĚ
necké a dokonce satirické básně i historické tragódie: napí. Jan Slepý (1847). Svými
ství básnic§ch
ho
sbírkami Kytka. Ddrek malým čtendřům (1842), Druha kytka bdsní, bajek, písní a hádanek ( 1 845) a Modlitby malič§ch ( 1 845) se stal jedním z prvních domácích spisovatelů pro děti.
sůavletech 1S_' a
patřil k básníl
počal v Čechá.(1840) a politi;,
s pedagogickými tendencemi se spojoval zájem o lidovou poezii u Františka Douchy (1810- 1884), jednoho z nejproduktivnějších autorů své doby. Jako mnoho spisovatelŮ národního obrození zapisoval texty a melodie lidových písnía spoluPracoval se Šafaříkemi Erbenem. Publikoval četnépráce veršem i prózou pro děti a mládež. Pokusil se téžzavést do česképoezie umělé strofické formy evropské
Dílo Josefa ra lákala lidová
svědčíjehosou
ji ve svých bís: ké krakovačh.
poezie a seznámit Česképublikum s významnými díly světové literatury. Překládal zíady jazyků (Shakespeare, Thomson, Calderón, Thsso, Hugo, Mickiewicz ad.) Ve
devším na Rus]
druhé polovině 19. století básníci považovaníza kosmopolity (lumírovci) v něm vi-
s
děli jednoho ze svých předchůdců. SkuteČný básnick} talent se projevil ve verších Boleslava Jablonského (pseudonYm Karla Eugena Tupého, 1813-1881); byl to autor básní o nenaplněné a rezignované
Česká spcllt Poláky bl
lr
"'
ochotni ve jmé věli na stranu p ní 20 v básni C.
polsko se ne, nezávislost prc
lásce i skladeb vlastenec§ch, někdy s historickou inspirací. Usadil se v klášteře nedaleko Krakova a stal se církevním hodnostářem; stále více se klonil k didaktickÝm
o
úvahám. Psal téžpolsky.
revoltou i zkir:
Od konce 18. století se už češtívzdělanci nerekutovali výhradně, ba dokonce ani přednostně z řad kněžstva. Byli to synové řemeslníků, drobných obchodníků i ven-
i,ětšina jeho s..l
kovanŮ, kteří získali přístup do vyššíchškol a dokázali se prosadit ve společenském životě i v literatuře. Mezi nimi vynikl Josef Krasoslav Chmelenský (1800- 1839), ob-
ky, v nichž se
nalézt stop\ t,
Kocourkot,ě.
divovatel Jungmannův a pňtel Čelakovskéhoi Kollára, Thké on, jako většina současníkŮ, ve své tvorbě spojoval milostnou inspiraci s vlasteneckým nadšením;psal bás-
Labyrintu.
né, znlchž některé splynuly s lidovými písněmi. Zalimal se o hudbu a spolupracoval se skladatelem Františkem Škoupem, pro kterého napsal opery Drdteník (1826)
ník v Polsku
a Oldřich a Božena (1828). Jako literární a především divadelní
polonistická.
kitik
se zaměřoval na
"; ..:
,
Zájem o Pc
5
profesor české
Z
estetické kvality slovního projevu, a připojil se tak k obrozens§m spisovatelům, kte-
Čelakovský a L
řizvýrazíovalijazykovou kvalitu textu. Zastával ideál harmonické poezie vyjadřující umírněné politické a filosofické pojetí, nepochopil subjektivní a revoltující roman-
čil na okazalou
tismus. Pro potom§ zůstal jedním z
dokonce persil,
246
kitiků, kteň zásadně odmítli dílo Máchovo.
:
se vysmál žens,
l -_E;,]_j..
!_
Průměrnějším autorem byl Václav Jaromír Picek (1812 -1869), hospodářský -:edník a později soudce v různých česk}ch městech. spolupracoval s řadou časopi-
,_
l'letech 1850- 1852 byl redaktorem vládní ch Pražstqchnovin.Napsal většímnož_ ,,t í básnických sbírek (Btísně, 1843, Písně, 1847, 1852,1856 a Písně české,186t)
'j
-::_:-
S,.-":_
a
, patňl k básníkům, jejichžzhudebněné verše provázely společenský život, který se :očai v Čechách rozvijet. Byl také autorem historického ,810)
entiska
-].c
: _._:
__;
,"i-
,
§L:,J-|
_:
. .:-
Lang-
:: lákala lidová Poezie. Pokusil se o ní pojednat z hlediska etnografického, o čemž ," ědčíjeho soubor Prostondrodní českéobyčeje a písně (ČČM,ls:+;, a napodobil - t e svých básních, zejména v kakováčcích inspirovaných polským tancem (čes..é krakováčlq, ČČM1835).
-]_
']ir]
dramatu wtém Rožmberk
politických článkůkomentujících dobovou situaci. Dílo Josefa .Iaroslava Langera (1806-1846) bylo již původnější.Také a
Česká sPoleČnost, která se hlásila k slovanské vzájemnosti, se zaměřovala pře_ :er,šímna Rusko jako jedinou politicky nezávislou slovanskou zemi. spory Rusů . poláky byly českým vlastencům nepříjemné, ikdyžněkteří, jako Ján kollár, byli rchotni ve jménu spolupráce polský boj zasvobodu ádsoudit. Jiní se Posvátné sta_ čli na stranu poláků a k nim patřil také Langer. kvůli narážkám na polské povstá" :í r0 v básni Českélesy (čas. 1831) se dokonce dostal pod policejní
dohled. Zájem polsko se neomezoval jen na politiku. se sympatiemi pro boj polského lidu za nezávislost pronikalo do Čech také ovzduší polského .l
lckl.:_
ret,oltou Lr
rl,_-_
; ,.-_
ske: ).0e L!.1}-
i;_ l _,J!_
cor al
E]6
r
Cna .
kre-
bujíT2n,}.
i zklamánim
a Langer
romantismu poznamenané
patřil k těm, kdo jím byli ovlivněni. zřetelněji než
ětšina jeho současníkůuváděl do svých básní milostného smutku subjektivní prvkr,, v nichž se citový projev pojil s přírodními obtazy.psal také satiry, ve kterých lze t
nalézt stopy ,,romantické ironie" (ve skladbě Bohdaneclq rukopis, t83t a Den ;, Kocourkově,čas. 1832) 2l. V tóto druhé próze napodoboval výjevy z Komenského
Labyrintu.
Zájem o Polsko zazněltaké v díle Jana Pravoslava Koubka (1805_1854). Bás_ ník v polsku pobyl řadu letjako vychovatel v šlechtických rodinách a později jako Profesor ČeskéhojazYkaa literatury na pražskéuniverzitě se pokusil otevřít tu i studia polonistická. zájemo lidové písně se v jeho díle prolínal , *ádnirn byronismem, Jako Čelakovský a Langer i on pěstoval satiru, V básni ,Silvesr rova
čilnaokázaloupruměrnostčeskéhokulturního
noc(čas. 1831) zaúto-
žiyota,vbásni Sněmženslql (čas. 1847) se vysmál Ženským emancipačním snahám; v cyklu Krotké zněltq(1853) si dovolil
dokonce persiflovat dílo kollárovo, anlžby ovšem šel do důsledků.Nedokončena
247
zŮstalajeho heroikomická epopej Btísní.kova cesía do pekel (psána v letech 1842_1854) Nejvíce ceněna byla báseň Rokoko (čas. 1847), obraz idylického Publikovaná Posmrlně. života psaný ve čtyřverších.
Lidová poezie lákala také básní§ česko-německého původu zntchžnejznáměj, ŠÍbYl Siegfried KaPper (1820- 1879). Byl vychován v tradici židovstvía pod
vlivem
slovanského romantismu; překládal a v češtiněnapodoboval písně jižních Slovanů. \ětšina jeho původnílyriky byla psána německy,
pohádka jako literární žánr a jako zdroj inspirace Etnografick/
a
básnic§
zájem o lidovou literaturu se neomezoval jen na písně. stej-
ně zajimavábyla pro literáty prozaickávyprávění a některé vy, byly velmi významné.
pohád§
sbír§
především Erbeno-
- Mijrchen- měly značný významv německém romantismu, jehož vliv
na Českou literaturu nebyl zanedbatelný. (Češtíintelektuálové, jak známo, byli bilin-
gvní a často vstupovali do literatury pracemi psanými německy.) Nicmóně v první
polovině 19. století se pohádkové motivy uplatňovaly v Čechách jinak než v Německu. BYIY základem dramatické tvorby, v nichž zásahy nadpřirozených bytostí provázely
všedníživot lidu, jeho prostou a shovívavou moudrost. ve svém chování a ve své mentalitě se Postavy ČertíkŮ,dáblŮ a víl zásadně nelišily od drobných vesničanů, ře-
meslníkŮ
a
jejich dcer a Žen. Shledáváme se tu s existenciální nejistotou,
s
konfrontací
člověka s neznámem a s neurčitostí,avšak také se společenstvím schopným se radovat a bavit i přesně odlišit dobro od zla.
v
divadelních hrách - především pak v opeře a singspielu(hře se zpěvy)- měly pohádkové motivy a postupy významné místo již dlouho. postupem doby prodělaly
různézměny a nabyly specif,rckého významu. Nesloužily už jako zábavapro zjemnělou společnost, nýbrž vyjadřovaly leckdy rozpustilý vkus lidu. Divadelní hry s pohádkovými motivy měly některé společnérysy s hrami rytířsk}mi; zápletkya typy postav bYlY Podobné. Děj vŠaknebyl umístěn do minulos ti, nýbrždo
nebyli spojeni
přítomnosti; ludinové
s
feudálním prostředím, nýbrž s drobným měšťanstvem nebo vesnic§m
společenstvím viděným bezprostředně. zobrazeni tak nabylo na konkétnosti a životnosti, takže některé hry tohoto žánru se hrají v Čechách dodnes. Někdy šlo o hry blizké singspielu, v němžmluvené slovo provázela hudba a balet.
K dílůmtohoto typu se řadi Česká Meluzína (1848) od Václava Klimenta klicpery a především četná loutková představení. Nejlepšímezi těmito autory byl
248
nesporně Josef I (1847) je kvintes
l,yznačuje ji un: a šlechetný s
ml;;
nimiž chce
r;
r
kou.Ta jeho plán
:
Orientu slai,í ús: matky víiy. Tak zl
trpělivě čeká nii.,
Hra předr
vái cizina
r].
e
c_
a
i;
českémentalitr.
2
podléhajícíchce: mluvený text -,.,. mo na publikun.
daných do dran:" divadle Voskor,-e
scéně českých c:,
V dalšíchpo::
l
ní panna (1850,
tvrdohlavostíjsou
,
nadpřirozených
b,.
i bezprostřední
zl
V próze bl1l,
:
ka, a to Ntíroůi! ! a
pověsti (1857-i:
pisy lidových tel: vyjadřujících r;:: s
lidskýmiciti. \í:
vab dodnes ne\
\:
Také jiní spis;
vomilAmerling zaváděliprvla n..
.
rací a vědecK'nl
i
pohádky Němcol
-
nespoíně Josef kajetán :j- J\=.
§I.
l'YznaČuje ji umírněná sentimentalita a sklon k humorným situacím. Tvrdohlavý a šlechetný mládenec Švanda, syn víly, vlastní kouzelný hudební nástroj dudy, s nimiž chce vydělat mnoho peněz v cizině, aby se mohl oženit s milovanou dívkou,Tajeho Plán neschvaluje, ale Švandaprosadí svou a zpočátku v bájném prostředí orientu slaví úspěch. Nakonec se ocitne ye vězeni a je zachráněn jen pomocí své rnatkY vílY, Tak získá zkuŠenost, Že štěstí lze dosáhnoutjedině ve vlasti (kde na něho trpělivě čeká milované děvče).
_:,:.:--_- -
-
l -.;_-
L'..:---
Hra předvedla pro domácí kulturu příznačnýmotiv hudebníka, kteréh o uznává l cizina , a tak se zařadila k pracím, jež měly vyjádřit jede 22
ňe:_,_
]Z i
českémentality.zároveřlmohl
_:,.
ť_A_
Ý:-
,
S,,3
:-j_ éuLE
§l
Jiříkovovidění(1849),ks_
(1850) Pokačoval v podobném stylu. Prostí lidé svedení chtivostí nebo tvrdohlavostí jsou v nich vystaveni různýmdruhům nebezpečí,avšak nakonec s pomocí nadPřirozených bYtostí naleznou svou cestu ve světě, který připom inázttoveňpohádku i bezprostřední zkušenost, ttí Panna
. --'
ze základních rysů
vkládaných do dramatické zápletky bude široce využitve 20. století v osvobozeném divadle voskovce a wericha. strakonický dudák byl dvakát zfilmován a zůstal na scéně českých divadel dodnes. VdalŠÍchPohádkovýchtrrách:Tvrclohlavdžena(1849),
li:.
a
n
autor v písních - často improvizovaných, a tedy ne-
podléhajícíchcenzuře (mnohdy vzdálených zápletcedíla) a bohatě provázejicich rnluvený text - vyjádřit poznámky k aktuálním politickým událostem a působit přímo na publikum vzrušené dobovým děním. Tento typ písňových komentářů
;;l._
--1 )'
Jeho hra strakonicbý duddk aneb Hody divých žen
t;,1847)je kvintesencí vkusu prostých, počestných a vlasteneckých lidových vrstev;
-
v próze byla
inspirace pohádkami méně zřetelná. Byla tu však významnávýjimka, a to Ntírodníbtichortgl a pověsti (1845-1847) a zčásti také Slovenské pohácllq ct pověsti (1857-1858) od Boženy Němcové (1820- 1862). Nebyly to etnograficképřepisy lidových textů, nýbrž básnické vyprávění příběhů známýchz
lidového podání
vyjadřujícíchjeho mentalitu v idylickém ovzduší, kde krása přírodyje v souladu
lidsk7mi city. Mnohokrát vydané dílo se stalo četbou mnoha generací dětí a jeho půvab dodnes nevymizel. s
jiní spisovatelé se pokusili napodobit lidové pohádky, například karel slavomilAmerling (1807-1884) či Jakub Malý (1811-1885). Takó
,nta t,l l
Do sqich skladeb někdy zaváděliPrvlql mluvního stylu. Protože však zůstali na půl cesty mezi folklorní inspi_ rací a vědeckým přepisem, nesetkaly se jejich práce s tak spontánním přijetím jako pohád§ Němcové.
pohádka má některé shodné rysy
jiným výpravným žánrem, který nabyl na významu jak v lidové tradici, tak v umělé literatuře. Byla to pověst, vyprávění zobruus
jícíhistorickou událost, často spojenou
s určitým geografickým místem, avšak zaha-
lenou tajemnou aurou a připouštějíci zásahnadpřirozených sil. K této oblasti se vzta-
hují nejoblÍbenějšídíla: Staré pověsti českéAloise Jiráska i Obrazy z dějin ndrodu če ského ( 1 894) od Vladislava Vančury (1939 -I9 40). zájem byl také o pohádky umístěné do jiných zemí, jako například pohddlq přímořske (1873) od Siegfrieda Kappera.
KAREL HYNEK MÁcnn A ROMANTlSMUS SUBJEKTlVNÍHO NEKLlDU V Prvních desetiletích 19. století nepředstavovala českou literaturujen díla idylická, vlastenecká, výchovná a zábavná. Touha pozdvihnout kulturu na evropskou úroveň inspirovala také k úvahám estetickým a ke skladbám zdůrazňujícímzpůsob projevu, v nichŽ PřevaŽoval klasicizujícísentimentalismus (preromantismus) jak slavnostní a takřka deklamační, tak elegický. současně pod vlivem myšlenek, které ovládaly
Evropu a zdŮrazňovaly specilrčnost každéhonároda, se Češipokoušeli upozomit také na SVou kulturu - Často ostatně v rámci slovanské vzájemnosti. Výsledkem byla rozsáhlá Produkce lidového rázu, mnohdy spojená se zobrazením historické, ba mytické minulosti. Ve větŠině pňpadů byla tedy literatura chápána jako výraz kolektivity a také
PoPisY intimních citŮ byly podány jako vyznáni obecných zkušeností. Teto literatuře určenéskomnému, pracovitému publiku vědomému si svých povinností vůčidruhým a vůčivlasti jako by
z autorora žt
mezi živou z Literámí hist, rů, ale
existi
opomenout. l
Na první
rozdíl mezi
n
dil se v praze vatelů byla z
Jako
r,ětš
a dramatické
k zpodobení
,
močil osud rr
vykle považo
-anižby všď
Flrdinajeho r le Václava
ň.
sovatele i \Iá
kých tragédií
s§ch roman: znamenalr,i
l
Pozoruho
v umíměnént
byly cizí subjektivní zmatky výjimečných hrdinů, A přece se v tomto prostředí zrodil vellry představitel českéhoromantismu, autor existenciálních
ka k prosté d;
tázáni a básník subjektivní úzkosti tváfr v tvář nicotě
ohlednou upi
- Karel Hynek Mácha (1810-
tech byli čten
-1836).
Máchův život a vzory Jedním z rYsŮ příznaČných pro tyto romantické básníkyje splývání světské existence s poezií; svůj život chápou podle literárních vzorů a píšídíla, jež - anižby byla bezprostředním vyznánim- tlumočíjejich psychické stavy a intimní pocity. Thto identifikace života a díla je známápubliku, které někdy přehání, když se pokouší vysvětlit
250
Literární l ní vyvolávalr na
jiný typ
dč.
věku dvaced i
řejnění jeho h matkou jeho
Spisovatelé
s i
vídkách fiktir
]_--.. :tů::z-ů zc.-
š,.Z:-
z autoíoyaživotato,
co
je zároveň ,,žiyot'' i,,1iteratura''. Je ovšem také pravda, ževazby
mezi Živou zkuŠenostía estetickou sublimací jsou u tohoto básnického typu časté. Literární historie se můžeomezit na studium
děl, aniž by se zabývala soukomím autorŮ, ale existují v ní díla básníkŮ, jejichž život vstoupil do části jejich díla; to nelze
opomenout. Mácha k takovému typu patří. :r:,:ř.-
Na první pohled se zásadně nelišil od ostatních českých básníků své doby. Jediný rozdíl mezj ním a jeho vrstevní§ je v tom, že pocházelz městského prostředí (naro dil se v praze, kde prožil takka celý svůj vatelů byla z venkova.
kátký život), kdežto většina českých spiso-
Jako většina znichpsal zpočátku německy, pak začal skládat verše, povídky lidovou poezii,ta ho však neinspirovala
a dramatické zlomb v ČeŠtině.Zajimalse o
k zpodobení citů zakotvených ve vědomí a chování kolektiva, nýbrž k tomu, aby tlumočil osud výjimečných a osamělých bytostí. Jeho ,,ohlasy'' lidovych písnínebyly obvYkle PovaŽovánY zaodkaz k lidovým zdrojům. Ve shodě s většinou současníků psal - aniŽby vŠakvolil náměty vzděIávaci -Illstorické povídkli, které nejčastěji nedokončil. Flrdina jeho nejPropracovanější části historického cyklu je kat, levoboček z rodu le václava Iv, trpícínejistotou a vyrovnávající se se zločinem. Jako mnohé české spisovatele i Máchu láftalo divadlo, účastnil se představení a sám napsal zlomky
ká
§ch
historic_
tragédiía jedné komedie. Do jeho díla pronikaly vlivy básní německých a polských romantiků, které se často promítly nejen do Máchovy vlastní tvorby, nýbrž poznamenaly i jeho sny a splývaly s jeho zažitými
,lr!C
tszl1u -
zkušenostmi. Pozoruhodné láskY romantick}ch básníkůjsou známé ve všech literaturách, avšak v umírněném prostředí pražského maloměšťáctva se vášnivá a teatrální Máchova lás_ ka k prosté dceři řemeslníka Lori Šomkové mohla jevit jako výjimečná. Až po stu letech bYli Čtenáři vyvedeni z míry jeho šifrovaným intimním deníkem, v němž s bez_ ohlednou upřímností popsal své milostné zkušenosti. Literární kitika vůčiněmu nebyla laskavá, Málo výchovné motivy Máchových bás ní vyvolávaly skandál v publiku, jeho nezvyklý básnic§projev šokovai čtenáře zvykJé na jiný typ děl. stal se předmětem výsměchu, proti němuž se nemohl bránit; zemřel ve věku dvaceti šesti let v Litoměňcích, kde našel místo právníka, Bylo to kátce po uveřejnění jeho hlavního díla, básně Máj - a několik dní před chystaným sňatkem s Lori, matkou jeho syna, jenž se narodil kátce předtím. Rychle se stal ,,literámím hrdinou''. Spisovatelé (Tyl, Sabina, Arbes) začalj zobrazovat Máchovu povahu a osud v po_
vídkách fiktivních i zpoladokumentámích, nejlepšíbásníci 1Hora, Nezval, Halas) se
251
Přihlásili k jeho estetickému i duchovnímu poselství, řada básnických generací se odvolala na jeho odkaz23. Máchovu dílu byla téžvěnována řada odbomých studií, z nichž nejlepšíbyly práce českých strukturalistů.
Tradičníinspirace a filosofické tázání
v
ní kralule
Syn
neina
,,ohlasy"
netY i balady.Zřetelněji než současníci navazoval na tradici barokní, kterou se
so-
inspiro
valzďlménana úrovni žánroyé,v básních o životech světců, avšak také na úrovni básnického výrazu zdttazněnimkontrastŮ a existenciálních otazek. Lékalaho mytická minr
lost Prosředk ovaná Rukopi;y nebo Ossianem. Zelmóna v prózáchvyužíval jako pozadi svých záPletek historickou minulost, zekteré přednostně vybíral počátek husitství.
V souladu s evropskými literámími trendy
se zajímal o výjimečnétrrdiny, kter,ými zalidňoval jak své prózy historické, tak prózy ze současnosti. Měl rád náměty a postavy černého románu (mniši, zločinci, umírajícímladé dívlcy) ayice nežkdo jiný byl zaujat [d-
mi na sPoleČenskémokaji (cikány,žtdy,cizinci), Pěstoval poezii hrobů, smrti a noci; Pokud usiloval zdŮraznit své vlastenectví, činil takjiným způsobem než současníci; místo obrazů minulé slávy vyjadřoval výčit§ nad úpadkem vlasti.
lic,.
(Královičt
V básni
Na první pohled najdeme u Máchy stejné náměty a stejné žánry jako u jeho vrstevníků. ZaČalnémeckTmiverši, avšak rychle přešel k češtině. Psal lidových písní,
c,:,
ž,. Ll
Butic,.,
' lhal vlasť. kit, JaU"K lODc
Ty nemaš, ch,";
Co tam at,ej
l
*
(Budoucí r,lasl
Aby páže nerp
kem z nepříslušnos
V Máchových
:
temnotám země a;
nazýyá", vyjádřená
ní o stěhování duší Člověkem jsen:
Velká Část Máchova díla zůstala v podobě fragmentů a byla uveřejněna až posmfině v (málo spolehlivých) přepisech přátel a obdivovatelů.
: zajme a pronĚt
VYuŽÍvaje tradiČníchmotivů českého literarního odkazu a vzorů evropského ro mantismu, dokázal vytvořit dílo velké soudrŽnosti a nepopiratelné originality.
matka mti, zen:,
chYbností tváří v tvář vesmíru a lidskému údělu. Básníci jeho generace situovali své tragédie, vYstavěné podle neměnných mravních zákonů, do kontextu společnosti, u Máchy však hrdina ztlstává osamocen, bez přátel a dokonce bez vlasti. v jeho
ach ajen 1enĚ
příznačným Iysem Máchových básní je subjektivismus, reflexe vlastních po-
,,Životech světcŮ" se barokní aspirace změnily v romantickou cizost o tom svědčí báseň o svatém lvanovi, která se tematicky pojí s legendou, avšak kde světec neztě-
lesňuje kesťanské ctnosti, nýbrž stává se mluvčímautora a vyjadřuje jeho existenciální nejistotu. Podobný ráz má i dalšíbáseň zpodobující postavu následníka trůnu v cizím světě:
.,,v dálce jeho vlast' nezndmá jemu, nezndmý )<,,
v své mě ltino
Vy hvěady jast*
kvdm budu květinou-li
tott
nme
list můj i květ ni
však ach, jen :e
světla ve stánl, Vy hvězdy
1
jane
(Temná noci)
Máchův obraz
t
v dobové literatuře c
kosti a výčitek ideáJ
v
ní kraluje otec pý jeho.
syn nezná ho, ba nezná sebe sdm!
(Královič)
V básni Budoucí vlasť pánhovoří k pážeti: Čt 1azyk tobě řečízrádnou
lhal vlasí', kterou ted' hledd zrak? Ty nemdš, chlapče, vlast' nižáclnou!
Co tam zveš vlastí, jest jen mrak. (Budoucí vlasť) Aby páže netrpělo tim, ženemá vlast, pán ho uvrhne do moře. Jediným východis-
kem z nepříslušnosti je smrt, poprava nebo sebevražda.
V Máchových hrdinech je však rozpor: jsou ,,bez příslušnosti'', ale zároveň patří temnotám země a nemohou dospět ke světlu. Hrůza ze smrti - před tím, ,,co se nic nazývá", vYjádřená v slavné básni Mtíj (1836), se střídá s vizemi založenýmina uče_ ní o stěhování duší,jež však nepřináší uklidnění: Člověkem jsem; než člověk pohyne, v své mě lůno zas 7emě přivine,
zajme a promění a
v
postavě
jiné
matka md, země, zas mě vyda! Vy hvězdy jasné, vy hvězdy ve výši! k vtím budu toužiti světla ve říši,
ach a jen země bude ma!
květinou-li mne k životu navrdtí, list můj i kuět můj se k světlu obrdtí;
však ach, jen země zas tma mne uchveííí,
světla ve stdny jíti nedti! Vy hvězdy jasné! -Vy hvězdy ve výši! (Temná noci)
Máchův obraz minulosti se lišil od vlasteneckýc h zobrazeni,s jakými jsme se
v dobové literatuře obvykle setkávali. objevuje se tu především subjektivn ivýrazhoř-
kosti a výčitek ideálům ztracenýchhodnot a nenaplněným úkolům.Navíc minulost
253
není zpodobena v bitevních scónách, oslavách vítězných úspěchů nebo v úzkostech pro
";l:lil
vázenýchzbožností či revoltou, Je to vize minulosti znehodnocené, symbolizované,,kG
.: r,zoru G
runou nevěmou" a ,,stínem zašléslávy", který si subjekt uvědomuje o půlnoci v ka-
.1edor,ánr
tedrále před zneuctěnými hrobkami
V zlomku prozaického
kálů.
r
1
S].
:íl ka unil; ,ejím pohř
textu Ndvrat psaném v biblickóm tónu napsal:
s
šenostt a
Stdl sóm a stoje plakal nad vlastí svou a aj, krev byla na čele jeho. Běda, nepřatelé sklonili sílu tvou, shrbili šíjinou a v porobu uvedli dceru otců mých a ona to neuzndvd. pohaněndt' dcera otců mých, vyschnul pramen prsou
Spíše: ., letech 1S r
ize osamě
jejích a ona pokojnd, neb nemd ntíděje více. A synové její, synové hanby, plesají nad bídou matlq své a usmívajíce se mluví: Aj žena! a nezpomínají,že byla matkou jejich a že jsou pošli zlůna matlq své,
iika ách krl
(Návrat)
ho. kterou
nebo téměi
r dár,ají př;
:
právo klást Tytéžmyšlenky se objevily v Máchových výpravných prózách.Jednou z hlavních postav jeho románu Křivoklad (první části, publikované v roce 1834, z nedokončeného
odpovědi. (
prozaického cyklu Kat) je Václav IV., postava, která lákala českéspisovatele ke kriúce Či ospravedlňování panovníka, jejž přesahly události z počátku husitství. Mácha ho
smfi ve Vot
ukázal v novém světle. Konfrontoval ho jako zajatce
zabil sl,ého
s
tragickou postavou kata
- krá
závažnost
c
V básni
lovského přemyslovského levobočka, a vyjádřil tím hrůzu z nevyhnutelnosti lidského osudu. Refrén prózy ,,Ó káli, dobrou noc!" umísťujezápletku do nočnítemnoty. Po
žejeho dír I
zdrav však nabývá takřka ironického smyslu, neboť oznamuje pád člověka a jeho
bevraždu. \
kí
lovství, pád poskvrněný zločiny, obětmi a nepochopením. jeví osud, zločin, šílenstvía sebevražda v románu Cikani (napsán 1835, byl publikován až posmrlně v roce 1857),Zde exotismus starého žida, jeho JeŠtě provokativněji se
motivů. kte
benicí. kde Mácha
l
smrtí (\ictc
dcer a údajných cikánů tlumočícizost hrdiny vyloučenelro z lidského společenství.Na-
hlížího z
lezneme tu tradičnímotiv zneuctěné dívky, která spáchá sebevraždu, i motivy pomsty
jako medit:
h:
a šílenství.Dokonce se tu vyskytne i syn, jenžnezná svého otce, neboť byl v dětství z rodného domu unesen .Zápletkapřipomíná čeménebo senzační romany, avšak posky-
knuÉ.'
tuje moŽnost pŮsobivých líčenípňrody, odráňejiciúzkost a zmatek člověka, a také jisté
ba lůr,, se ylo:i;
otazkl týkqíci se váŠně a osudovosti, které překačujíobvykl,,u úroveň těchto románů. Dílazobrazující všední skutečnost jako by dramatickou fuůzu prací s náměty historick}mi nebo exotick}mi nahrazovala snovými vizemi nebo rezignovanou melancho liÍ. Jejich filosofická a estetická působnost však zůstává stejná. To platí o povíďce Ma-
254
tant aa;
poulň.:,
Thm tše
rinka (1834), v niž vystupuje vypravěč v první osobě a ideální divka zobrazená podle vzoru Goethovy Mignon. Některé motivy jsou pŤevzatyz pohádek: dívka je pronásledována svou macechou, otec se snažíusnadnitjí život. konec však není šťastný; dívka umírá v Prostředí ŠokujícívŠednosti a vypravěč se to dozvídá až několik dní po .1ejím pohřbu. podobně jako v cikánech je tu využit typic§ romanticlry kontrast vznešenosti a grotesknosti, jenžústív pocitu elegické hořkosti.
spíšebáseň v próze než výpravný žánrpřipomíná pout'krkonojttd (napsaná v letech 1833-1834); tematicky se vážek Marince, avšak vyjadřuje především
snovó
vize osamělého hrdiny, jenž se ve fantastických hors§ch kulisách setkává s mrtvými nebo téměř mrtvými mnichy. Někteří z nich dokonce odmítajížit jedinýden v roce
i
dávají Přednost nenávratné smrti, kdežto jiní si zoufají nad nutností opustit po něko lika ách k'ásu světa, do které se mohou vratit teprve po roce. poezie nevyslovitelného, kterou se vyznačuje vrcholná scéna básně Máj, tu má rozhodující úlohu. Hrdina má právo klást mnichům otázky týkajicise námětů, jež ho zajimaji,- a dostává od nich odpovědi. Čtenař se však nikde nedoví, jaké to byly otázky aodpovědi, nicméně jejich a
závažnostosudově tíž1hlavnípostavu, mladíka proměňujícího ,. u. starce, který volí smfi ve vodách.
v
básni Mdi se v skovné epické osnově 1íčíosud vůdce loupežníků,jenž poté, co zabil svého otce, prožíváposlední hodiny před popravo u. zápletka využívátradičních motivů, které v mnohém pňpomínají Cikany. Hrdrna r,,ire,n ruui3i |oré, .o se dověděl, žejeho dívka byla svedena, jejího svůdce, a tím byljeho vlastní otec. Dívka spáchá sebevraždu, vilém je popraven a po letech lyrický subjekt básník - medituje před šibenicí, kde vidí vybělené kosti.
Mácha
přejal motiv, který fascinoval romantiky; poslední okamži§ člověka před smrtí (Victor Hugo ho zpracovalve své próze Poslední den odsouzence, tu
1829). Nena-
hližíhoz hlediska psychologick ého, nýbržfilosofického a metafyzického,
jako meditaci zpochybňující náboženské jistoty: Tbmnějšínoc!
-
respektive
Zcte v nočníklťn
ba lůny zdř ba hvězdný kmit se vloudí - tam jen pusQ stín, tam žddný - žcídný žadný svit, pouhá jen tma přebývd. Tamvšecko jedno, žáctný díl
255
vše bez konce
-
tam není chvíl,
dynamizuje, poclio
zniž jedílo vnímj
nemine noc, nevstane den, Iam času neubývá.
-
a vkládá
Tam žddný - žddný - žádný cíl
Bez konce dtil
-
bez konce jen
-
dojeho l
I v smuttém :
se na mne věčnost dívťt.
co jiskn,y .ie:
Tam prázdno pouhé - nade mnott,
neb můj té:,:t
a kolem mne i pode mnou
daleko odnes.
pouhé tam prdzdno zívá. -
Dalekot' jeltt
-
Bez konce íicho - žádný hlas bez konce místo -
noc i čas
to smrtelný je mysle sen,
obraz co bíi.!takt'
-
jako :ett:l
tak jako
jmh,
tot', co se nic nazývá.
davnd sel,erl:í
A než se příštískončíden,
zbortěné har,.
v to pusté nic jsem uveden.
zašléhot,ěfu
,
wzeň i hlas omdlívťt,
zašlébludice
:
(Máj,2, zpév)
7apomenuď i:
vyhasla oluĚ
Po
mrné labutě :
kačovánímeditace není vyjádřeno, Zaslechl je jen strážný který je nikomu nesvěřil
to dětinslcl, tttii
a do konce života se neusmál.
(Máj,4. zpěi
Jako v Pouti kkonošskézůstává ve vrcholné pasáži to podstatné nevysloveno.
Báseň se neomezuje na filosof,rcké úvahy, vyjadřuje tóž nostalgické ulpění na
ká
se světa a vizionářské oslnění její křehkostí a jejím věčným údělem.
r
Evokace,,věk a
Básnický výraz, nové viděnísyěťa
duchovní závůnr
brž o komplexní vi
pená ve vodách), h
Máchův jazyk se stal vzorem pro českou poezii, Ještě v roce I93] sunealistaVítězslav Nezval citoval jeho metafory a přirovnání, aby vyložil skutečnébásnické mistrovství, k jakému míříbásníci jeho doby
2a.
Všechny obrazy js blízkou atematickÝ
Mácha rovněž
Máchův způsob vyjádření byl v kontextu česképoezie první poloviny 19. století natolik neobvyklý že jeho dílo se nemohlo setkat se spontánním přijetím. Mácha ne-
hých a kátlých
sa
psal tak, aby se jeho dílo dalo snadno vysvětlit, a neužívalpostupů známýchz lidových
Ve stopách
A
písní.Vytvařel komplexy obrazů, ve kterých se lrranice mezi pňrovnávaným a přirovnávaj ícímznej asňovala, vytvařel mnohonásobnou, simultá nni vizt předmětů provoku_
Četníčeštíspisovat
jícísvou nostalgií a snové stavy střídajícíse s filosofrckými meditacemi, Obraznost
gotic§chrománŮ
256
se
i
dynamizuje, podléhá ustavičným změnám vyplývajícímze změnčasové perspektivy, z nížje dílo vnímáno. V závěru básně napňklad lyriclq, subjekt opakuje meditaci vězně a vkládá do jeho básnic§ch obrazů srovnání se svým vlastním osudem: I v smutném zraku mém dvě vřelé slzy stály,
jiskry v jezeru po mé si ndři hrtíly, neb můj téžkrdsný věk, dětinsní mého věk daleko odnesl divolq času vztek. Dalekot' jeho sen, umrlý jako stín, co
obraz co bílých měst u vody stopen klín, takt'
jako zemřelých myšlenka poslední,
tak jako jméno jich, praddvných bojti hluk,
ddvntí severní zdč vyhaslé světlo z ní, zbortěné ha(y tón, zírhanéstrůny zvuk,
zašléhověku děj, umřelé hvězdy svit, zašlébludice pouť, mrné milenlq cit, lapomenuty hrob, věčnosti skleslý byt, vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas, mrtvé labutě zpěv, 7tyl6gny lidstva ráj, to dětinslq můj věk,
(Máj,4. zpév) Evokace ,,věku
dětstv Í", jeŽ tvoŤi základ, celého řetězce,
se ztrácipod emotivní
duchovní závaŽnostitématu. Nejde tu o přirovnávané, ,,vysvětlené" sériípřirorn áni,ný_ brŽ o komPlexní vizi nicoty, nostalgie, literámích reminiscencí (nuážkana města potoa
pená ve vodách), historick7ch vzpomínek (hluk pradávných bojů), smrli a zapomnění, VŠechnY obrazY jsou vzájemněprovázény,nicméně si zachovávají jistou samostatnost blÍzkou atematic§m nebo polytematickým skladbám, příznačnou pro poezii 20. století.
Mácha rovněŽ dokázalvyuŽÍtzvukových kvalit češtiny,především střídání dlou_ hých a kátkých samohlásek a aliterací; tak otevřel novou cestu básnickému projevu.
Ve stopách Máchových ČetníČeŠtí sPisovatelé Šlipo stránce tematické Máchovou cestou. proměňovali náměty gotick/ch románŮ a ukazovali osudy výjimečných tndinů v konfliktu se společnostíi se 257
sebou samými, Nejčastěji však nepřekočili úroveň epigonů. V jejich básních se mí-
na hlediska ps1 ch,
sily ohlasy lidových písnís jistými vlivy byronismu
filosofickými meditacemi po-
jepis literann,če
znamenanými vlivem Hegelovým; v povídkách i divadelních fuách psaných veršem i prózou předváděli kvavé a děsivé záplet§ s náznaky psychologické zajímavosti.
Drama in Bóluntl
Právě u autorů tohoto zaměření se básnická tvorba pojila často s činností kitickou
kratická literarur,
byl případ Václava Bolemíra Nebeského (1818-1882). Po roce
V pruních prl,
a badatelskou. To
as
až do začátku 19,
1848 nahradil Erbena na místě tajemníka Národního muzea, jehož časopis také po řadu
let redigoval. \ěnoval se překladům (řecké a latinské divadelní hry a sbírky lidové poezie Španělskéa novořecké).
V mládí publikoval melancholické básně vyjadřující
ti, ; T
smutek azkJamáni.Je znám především jako autor alegorické básně Pro tichůdci (1844),
kde v osudech tří postav uplatnil hegelovské filosofické pojetí životníhodění. Romantismus při svém důrazu na výjimečnéhrdiny a fantastické a děsivé záplet-
ky se inspiroval také různými senzacemi, oblíbenými širokým publikem, ale neponechával stranou ani obdivovatele Shakesepearovy. Například Josef Jiří Kolár psal nejen historické tragédi e, nýbrž i romány zasazené do minulosti, jako byla próza Pekla zplo zenc i (1862).
obra4l a not,el,.
ně uplatnil posfuo
ciální román ňn
l
lucí roku 18,18 a 1 ,l
;
V posledních pra;
PoPlsY VŠ A PUBLlcls t]Lrdiv pro lrdol e
S individuální revoltou byla spojena i revolta sociální.
V povídkách
a románech
_rr.
ale také o jel,
osnovaných na neřeŠitelných konfliktech, zločinech a pomstách, na osudech neobyčej-
ímí.Brzy
ných hrdinŮ zahalených tajemstvím se objevily také úvahy o sociální nespravedlnosti. Do románové frkce začaly pronikat motivy z živézkušenosti. To byl případ veřej-
:ománům a pol i,
né Činnosti Karla Sabiny (1813-1877). Ačkoliv pocházel zpražsképroletářské rodi-
spojovala s nor:
ny, vymýŠlel si fantastické
histor§ o šlechtickém původu, Od roku 1845
se dostal do
centra tajného revolučního hnutí; po roce 1848 byl odsouzen na osm let vězení pro svou
politickou činnost; po propuštění se znova účastnilveřejného života, stal se hlasatelem radikálních myšlenek, účastnilse v dělnickém hnutí a přispěl ke vzniku politické frakce mladočechů. V roce I872byl usvědčen ze spolupráce s tajnou policií a vyloučen z vlastenecké společnosti. Zemřel v bídě a opuštěný. Jako blíženec Máchův (byly dokonce činěny pokusy připsat mu některá Máchova dÍla) byl úspěšnýv různých literámích žánrech. Z hlediska své kosmopolitní orientace psal básně vyznačujícíse filosofich/mi úvahami a revolučnímzaujetím,
do
ni;
Jiným zdroie; tuálnímu dění se
a romány á thčs, ;i
kultumí ret'lere
tbrmě rozmanit.na život městsii,
apředevším-t i se rozplývala: e:.
novinařská linie
inspiro
jinými západoevropskými autory. Málo ÚspěŠný byl v tvorbě divadelních her, avšak vynikl jako autor operních libret (V Blodek: V studni,1867, B. Smetana: Branibořiv Čechách,1866 a Prodandnevěsra,
Etnograficx
kitické práce si zachovaly svůj význam. Sabina pre-
tonie (Josefa Pe
vané Byronem i Moorem, Hugem, Lamartinem
1863). Jeho historické a literámě
a
zentoval česky i německy portréty ruzných básníků,zejménaMáchy, psané s důrazem
258
Vlastenecká spc
tigová (1785
-.
-a hlediska PsYchologická, sociální a filosofická. Napsal téždilainformativní jako Dě-
,:PisliteraturyČeskoslovanskésíaréastřednídoby(1860-1866)aDasTheaterund )rama in BÓhmen bis zum Anfang des ]9. Jahrhunderrs (Divadlo a drama v čechách i do začátku 19, století, 1877). Svůj kultumí program vyložil v pojednáních Demo:.ratická literatura (čas. 1848) a Duchovný komunismus (1861).
V prvních prozaic§ch pracích (Hrobník,1844), v cyklu nazvan ém Povťcllq, pověs::, obrazYanovely (1845)i v některychhistoric§chrománechapovídkáchdostipovrch ,]]
i, f.
]i
-e uPlatnil PoStuPy byronské, prosycené melancholií a revoltou. Zajimavějšije jeho so_ román Na PouŠti(1863, pův. název Synové světla) zachycující situaci před revo "iální --:círoku 1848 a zejména jeho popis života politic\ich vězíůoživené hroby(1870),
V Posledních Pracích se odvrátil od subjektivního romantismu k tendenčnímurealismu.
i
lr ]:.:.
PoPlsY VŠEDNíHoŽ!VoTA A PUBLlclsTlcKÁ ANGAŽoVANosT obdiv pro lidové písně a pohádky byl spojen se zájmem o jejich tvůrce, o lid, jeho zvy.,r. ale také o jeho všední život.zpočátkuměly etnografické črty rázspíšedokumeniimÍ, BrzY do nich Pronikly jednoduché románové zápletky otvírajícícestu vesnickým :ománům a povídkám nebo konikám z vesnického života. Jiným zdrojem inspirace byl žumalismus, V Čechách se spisovatelská činnost často spojovala s novinářstvím; tato tradice přetrvala ostatně dodnes. poznámky k akluálnímu dění se nalézaly v časopisech a novinách, v nichž vycházely také povídky r romány á thěse (a často vlastenecká povzbuzeníjako u J. K. Tyla); společenská .t kultumí reflexe se pojila s románovou frkcí. výpravnáprózabyla často podávána
ch> íjen-
liro :ory.
bret 'sia. pre-
Fm
ve rcrmě rozmanitostí zmiňovaných v novinách. Novinářský přístup se neomezoval jen na Život městský, nýbrŽ zacbycoval i ovzdušíživotamalých úředníkův provincii a PředevŠÍm- v kontextu romantickém života umělců. FIranice mezi literámím ižánry -
se rozplývala; etnografické studie přispívaly k rozvoji vesnick}ch románů a povídek;
novinářská linie byla významnáv románu městském, často zabarveném sociálně.
Etnografické črty a venkovské povídky Boženy Němcové Vlastenecká společnost postrádala přítomnost spisovatelek. Byla tu sice Marie Antonie (JosefaPedálová, 1781-1831), kterápsalabásně. MagdalenaDobromilaRet-
tigová (1785 -1845), známápředevším svou vynikající kuchařskou knihou. měla
259
rovněž zásluhy o literaturu. Avšak tyto ženy nemohly svým talentem oslnit společnost. proto někteří básníci, jako Čelakovský, psali básně pod ženskými pseudony-
mY, abY vYvolali
iluzi Českébásnířky. Tento sen
cové (1820- 1862).
se uskutečnil teprve v Boženě Něm_
Němcová, ač vychována v duchu německého romantismu, byla přijata vlasteneckou sPoleČností a osvojila sijejí ideály. V jejím soukomém živátě, často zobrazova
ném spisovateli a básníky (Seifert, Halas), jí byl určen,"romantický'' osud ženy nešťasr né v manželství a opouštěné milenci. vášnivé vyznání jejího životniho zkJamáníse však objevilo jen v jednom jejím textu, Čryry aoby(psáno v roce 1855). Ve svých dílech pňnášela idylickou nebo soucitnou vizi světa, v němž čistý a jemný cit buď panuje, nebo aspoň vzbuzuje obdiv a sympatie, smysl života u ní není zpochybněn, neobjevuje se tu metafyzická úzkost z nevysvětlitelného.
Němcová vstouPila do literatury básněmi; pod vlivem svých přátel
věnovat literární činnosti, která se pro ni stala prvořadou: studiu
se
rychle začala
a zobrazeníživota lidu.
Nicméně její silná umělecká osobnost způsobila, že originálním způsobem proměnila podněty přicházejicizvnějšku. Ieji Ndrodní
báchorlq apověsti ]-7 (t845-1847) byly spíšebásnic§m než etnografick}m dílem, aikdyžse později při sběru slovenských pohádek pokusila uspokojit nároky dokumentárniho podani nikdy neobětova-
la vědecké přesnosti estetick} půvab svých prací. zaměstnání jejího manžela,úředníka finančnísprávy, ji nutila často měnit místo pobytu , takže ploznalařadu míst v Čechách i na slovensku a mohla popsat jejich obyvatele, zvyky a zeměpisné a kulturní poměry, Až do konce života uveřejňovala v časopisech črty, ježmnohdy tvořily jádro j ej Ích povídek. Řadu těchto prací věnovala Chodsku (O b raay a o ko lí d o mažli cke ho, čas. 1845 a 1846, Selsktí svatba v okolí domažlickém,čas. 1846, Kralovské to Brod v Lese, čas. 1852).
hraničníměs_
Z
pobytu ve známýchláznichčerpala své Dopisy z ní FrantiŠkových (1846); v řadě svých črt ztvárnilazkušenosti z cest po Slovensku
Q UhetVzpomíntq 7
liz-
cesty po Uhřích,čas. 1854), (]herské město. Ďatmoty(čas, 1858),
Kraje a lesy naZvolensku(Čas. 1859), Obrazy ze života slovenskéh,o (čas. 1859). často do těchto črt zařazovala prvky výpravné, zejménaportréty
pror'y.h, odvážných
a ušlechtilých hrdinek. Zajímalase o osud služky v povídce Brrr,ško(čas. 1853); v Povídce ,SesrrY (čas. 1 855) popsala úděl ženy svedenó a opuštěné; obraz chromé
dívky
Rozár§ vyloučené z normálního žtvota,a přesto
ka šlechetné duše (čas.1855). Nezvyktý konflikt lostné komplikace, kteréztoho vznikly,
-
260
se stal
dobré, tvoří námět povídky ponněn-
- přestrojení chtaice v dívku a mi,,iHaa., jovíd§ Karla (čgs.1855).
st\J]eČ-
současnícioceňovali, že Němcová připomíná svým dílem tvorbu George sando-
,udonr-
té; v roce 1861 PřeloŽila s Josefem Václavem Fričem německou dramatizaci povídlry ,\íaltíFadetka, která ji předtím inspirovala k povídce
Ě_\ěm-
Divá Bdra(čas. 1856).
Hlavním dílem Němcové je,,venkovská konika'' nebo ,,obrar,yz venkovského ži1,ota" Babička (1855). Po vzoru práce moravského pedagogu Fruntiška Mošnera (Pástounka,1851) uČinila středem svého
lienec3.Zo,,
i
vyprávění ušlechtilou, shovívavou a spravedlivou
ešrs:-
stařenu ztělesňující lidovou moudrost, Na radu svého pňtele filosofa Ignáce Jana Hanuše (1812-1869) měla v úmyslu zobrazitlidové zvyky a slavnosti v průběhu jedno-
e t Š.lr
-h nř_
ho roku, Její BabiČka vŠaktento záměrpřekočila. Dílo spočívá na spisovatelčiných t zpomínkách , takže vycházime-li z jejiho
naLr ,: _ L,i;í }š _
yatzobrazenépostavy
není dokumentární popis, nýbrž obrazráje vysněného a zároveň ztraceného, Iluze autentičnosti je tak silná, Že dodnes lze navštívit Babiččinoúdolí,kcle jsou sochy postav z jejího díla 25 a kde lze spatňt místa, kde rodina panklových (panklová bylo rodné jméno Němcové) bydlela.
.í..L..:
l]J,u. tÉr:_
ýL1',
§
Uu-
če,ní .;*L.!L, i__
,..1_\.
životopisu, můžemese pokusit identifiko a události. Podobnépokusy však nikam nevedou, neboťBabička
kniha předvádí venkovský život v průběhu jednoho roku. ubíhajív ní měsíce a mění se ročníobdobí, avšak rokyjsoujakoby potlačeny. vyprávění začínápřijezdem babičky k její dceň a končíhrdinčinou smrtí. Mezi těmito momenty se odvíjejí tragédie i idylické události; postavy často vyprávějí o svém dřívějším životě nebo to, cojim bvlo vyprávěno; mísíse tu rovina přímého vnímání a vzpomínek. vzniká iluze zvrst-
t
eného a nehybného času, v němž vše, co bylo, dosud existuje a bude existovat vjistém
snyslu vždy,
y zobrazenizáplet§
se objevují prvk] ústníhopodání;jde však spíšeo řadu rozotýlených zápletek, jejichž soubor dává dílu mozaikovou jednotu. Na první pohied připomíná koniku života několika vesničanůobklopených přírodou, která souzní s jejich city. Je to však jen zdání. Nejen že vedle venkovanů najdeme postavy z ruzných sociílníchprostředí, například kněžnu; dílo můžebýt chápáno tukeluko'zr.adlo různých pohledů na lidslaý život a jako soubor motivů a postupů piirnáeny.t pro romantické obdobÍ, Do idYlické osnovy soustředěné kolem hrdin§, ztetesRu;ici lidovou tradi_ ci, Prolínají PrvkY PříznaČnépro romantismus, prvky neklidu a zk]amání, jimiž prosvítá rezignace, nepochopitelná, ba tajemná stránka existence. Také motiv umělce (vysoce hodnocený romantiky) se objeví v pozadí, Jde o itaiského malíře, kterého si kněžnina schovanka po šlechetnémzásahu babičky nakonec miže vzit
navzcJorysociálnímu rozdílu. Dívka však zemře rok po svatbě a zanechávápo sobě elegickou vzpomínku.
261
Propracovanější je tragédie vesničaŇy Viktorkry, která je rovněž považována zahJičovou postavu českého romantismu. Očarována podle lidové pověry ,,čemým mysliv-
,,A hle, kdepa,:
cem" opouští vpředvečer své svatby
mladým vesničanem rodnou ves, aby se vyda-
,,Jd.ii oti popn-
la do neznáma. Vrací se šílená, zabíjí své novorozeně, žije v lesích a umírá za bouře. Je zde vŠak také idylická láska Kristly, dcery hospodského, která se šťastně končísňat
myšlení prub:t
kem, což autorce dává pňleŽitost popsat svatební obyČeje na vsi, Najdou se tu i scény humorné líčící nešťastná dobrodružstvíItala, směšného nápadníka kristly.
petrklíč.Pak
DÍlo není soustředěno na milostné motivy, ale zachycuje vějíř událostí a citů týkajícíchse lidiŽÍjícichv počestnóm a solidámím společenství. Rozpětí autorčiných vý-
(Babička)
je Široké,aniž by však působilo estetic§ nesoudržně; od subjektivního a tajemného romantismu přecbázík idylické vizi inspirované biedermeierem
v
s
,,Někle yrclt it
tě,Vhorko. ic. k babičce.
ruzovýchprostředkŮ
zárod§ realismu kanonizovaného ve druhé polovině 19. století. Je prosyceno senzibilitou drobnóho člověka, neopomíjí ani jeden z jeho záYJadních rysů, hua obsahuje
s
dílech vznii
novou zápletku u,
vé.Y prózeV 1ú,námět je v zák]ad.
mor, jenž provázi prosté a působivévyprávění. Slova, kterými paní kněžna komentuje babiČČinpohřeb: ,,Šťastnátožena" a jimiždílokončí,nicméně vyvolávají melanche
vanů a šlechtr je
lii uzavírajícíúsměvnou koniku
1858). Vzpomín}r
šťastnéhoživota na venkově.
r
notných lidí se ot
významným prvkem je přítomnost dětí. Němcová se sice inspirovala pedagogickým dílem azabývala se problémy výchovy (ak o tom svědčípovídka pan učitel,
obraz společnosti.
Čas. 1860), avšak nenalezneme tu stopy schematické didaxe šťastnéhodětství v lůně
je i její bohatá k.l:
přírody. Naopak, skutečnostje často viděna očima dětí, což dodává vyprávění dodatečný rozměr, jenž odhaluje mnohotvárnost světa a jeho vnímání. Tím, že Něm-
Obrazy ze
cová vČlenila do vyprávění dětskó hledisko i hledisko prostých lidí, i na stylistické úrovni dokázala postihnout existenci v její dynamickó pluralitě, tedy způsobem,
Realita byla viděr
který je příznačný pro moderní prózu.
Popis setkání s Viktorkou spojuje idylické přírodní hledisko, moudrost babičky
i romantickou úctu k ženě, jež zešilela z lásky:
1858). Němcová t
s(
byly těsně vázin, o různých typech
jícíchsvé prosre v dílech Máchorr
,,
Koukejte, babiČko, jak krtísně slunce vychází! " povídala Bartmka a všecka pohrou-
žena v podivu světla nebeskeho, ,,kéžbychom nynť klečety na sněžce!"
,,Chceš-li Boha vroucně
výat,
všude k tomu místo, zem Pána celťt krdsná,' řekla
babiČka, udělavši křížavstanouc ze země. Jak se ohtédly, viděly nad sebou nejuýše na strdni Vktorku opřenou o strom. Kučeravévlasy od rosy zvlhlé visely jí kolem tváří, šaíměla pocuchaný, hrdlo odhalené, černéoči planouce divým ohněm upřeny
byly k slunci, v ruce pak držela rozkvetlý již petrklíč.Nezddlo se, že babičku vidí. ,,Kdepak ta ubohá zase chodila?" povídala stařenka útrpně.
262
a
pokoušeli se
zl
prolínaly v různ! ž\vota" - až na
r
středím, kdežto
} ,,
ny spíšeposta\,\ Již u Boženv
]
tit portréty posta\
šívývoj česképr,
,,A hle, kdepak našla již petrklíč?'' ,,Někde vrch lesa, vždyí'ona íam schodí krlždý kout.''
,,Jtí ji oň PoProsím!" Řeklo děvče a
již běžeto na strdň; tu se \lktorka ze svého za-
mYŠleníProbutlila a rychle k odchodu se obrdtila, když ate Barunkn volala: ,,prosím tě, Vktorko, dej mi ten kvííek! '' zastavila se a se zrakem k zemi obrdceným podala
jí
PetrklíČ.Pak se ale uškubla ajako šipka běžela po strdni dolů. Barunka sběhla k babičce.
(Babička) [-
|-
V dílech vzniklých v posledních letech života se Němcová pokusila posílit románovou zápletku a zůstat přitom věrná svému zájmu olidové zvyky aživot na venko vě, V Próze V zdmku av podzámčí (čas. 1857) zobrazilasvět venkovanů a šlechty; týž
námětje v zákiadu povídky Pohorskávesnice (1856), v nížsoužití chodských venko i,anů a šlechty je rozšířeno o slovenské dráteníky. obrazy prostých, ale mravně
hod-
notných lidí se objevily i v povídkách Chudí lidé (čas.1 857) a Dobrý čtověk (čas. 1858). Vzpomínky z cesty na Slovensko se ozvaly povídce v Chyže pod horami (čas, 1858). Němcová uveřejnila několik překladů a politickovýchovných článků,satirick7 obraz sPoleČnosti, a zanechala i několik nedokončených rukopisů, Literárně významná
je i její bohatá korespondence vyznačující se pisatelčinou upřímnou citlivostí.
Obrazy ze soudobého života Realita byla viděna prizmatem literámích porlrétů;povaha a vývoj románu a povídek bYlY těsně vázánY na volbu hrdiny a jeho preze ntaci. Ztohoto
hlediska lze hovořit
o ruzných typech českéhoromantismu. Důraz je na.postavách výjimečných, přesahu-
jícíchsvé ProstředÍ,
s nímžjsou v neřešitelném
konfliktu. To je situace představená v dílech Máchových nebo J. J, kolara. Jinde autoň popisovali postavy a jejich prostředí a PokouŠeli se zachytitjejich prostřednictvím lokální kolorit. Tyto dvě tendence se
ProlínalY v rŮzných Podobách. Nicméně je přiznačné, že v ,,obrazech ze soudobého života" - ažna výjimku, jakou byl Mácha, se najdou postavy spojené se svým pro středím, kdežto v románech historick}ch nebo situovaných mimo jsou
ny spíšepostavy výjimečnéa osamocené.
čas
zdůruně-
Již u Boženy Němcové sousedil zájemoetnograťrcké dokumenty s tendencí zachytit PortrétY Postav pňznaČných pro dané prostředí. Thto tendence také poznamenala dal_
šívývoj česképrózy. u jistého počtu spisovatelů, kteří se inspirovali venkovským ži-
263
Votem nebo Prostě vŠednímŽivotem riznýchvrstev obyvatelstva, měl obraz postavy rozhodující Úlohu. Například FrantiŠek Pravda (1817-i904) vytvořil řadu ,,obrazů zeŽivota" v lehce moralizujícím tónu, jenž mu byl vlastní jakožto knězi; v nich vykes_ lil malebné IYPY z lidového prostředí. Z povídeklze uvést Maíěje sprosíaka, Vávru ht_ řdka, *ěPtinŮv VÍt se uČÍna kněze nebo prózu Matka študentů.Dalšímspisovatelem tohoto typu byl Josef Ehrenberger (1815-1882),
se zbaví sl,Ýc
úspěchu. Kdo
Naivnía Borovského. j něn.
tí žila česká s1
pozdější vyšehradský kanovník. VeŇované zHané se objevili v povídkách přítele Němcové Antoše Dohnala (vl. jm. Leopold Hansmann, 1824-1863).
již od středov, jevovaly,,obri
VeŇovslg' Život, zejména v bohatŠíchvesnicích, nebyl oddělen od jiných prostředí. vzdělanci a intelektuálové, skomní, avšak plni nadšení, byli často syny venkovanů
lákala gernar:
ařemeslníkŮ:kněŽi,hospodařŠtí nebo správní úředníci začali vytvařet vístvu drobného měšťanstva, vázanouještě na venkovské kořeny, avšak usilující o společens§ vzestup.
Řada Povídekzobrazujícich soudobý život líčilatento typ postav, V této oblasti vynikl František Jaromír Rubeš (1814-1853), Byl literárně činný v ruzných žánrech, psai
vlastenecké básně ve své době velmi ceněné, avšak i děsivé histor§ určenéjednoduché_ mu publiku ; napsal dokonce sentimentální povídku H arfe n i c e (1844)., Žmá, escénky'', které tvořil, mají svŮj významv tom, že v nich s lehkou řonií ukázal
pitoreskní svět oby_
čejných lidí. Byla to přeclevším povídka pan amanuensis na venku aneb putovdní za novelou (1842), která se stala oblíbenou četbou v širokých vrstvách. Některé zjeho po_ vídek svým způsobem zlidověly.
v
humomém a shovívavémpopisu malého světa, sym-
patického i zároveň trochu směšného, se skomně biížilpojetí Dickensovu a později čechovovu; můžebýt považován za předchůdce Jana Nerudy a karla Čapka. Část Povídek a románŮ situovaných do přítomnosti měla povahu publicistickou.
SPisovatelé nePodávali odstíněný obraz reality ani nevyjadřouuli př.d.uším svou sub_ jektivní vizi člověka a světa, nýbrž prostřednictvím hrdinů se pokoušeli
pojednat
o otázkách, které by byly zasloužily analýzu v časopisech nebov sociálních a kultumích, resPektive Poiitick}ch přednáškách . Žhavouotázkou doby bylo vlastenectví
a zvláště vlastenectví jazykové. Tomuto tématu věnoval řadu děl
Josef Kajetán TyI (1808- 1856), Výmluvné jsou jiŽ názvy jeho praci: hískavlastencova (1842), poslednť
Čech (t844), Čestq jazyk moje škoda(1845) atd. osnova zápletek,často milostných,
je prostinká: dívka si nechce vzít svého nápadníka, pokud se nenaučíčeslry; starý šlech tic chce vydědit syna, jenž pohrdá mateřs§m jazykem; rodiče,
kteří nerozumějí soudobým politickým tendencím, jsou v rozpacích,když objeví, že jejich syn mluví čes§ a hlásí se k vlastencům ... všechno nebo téměř všechno však dobře skončí,mladí náPadníci a odrodilí synové se rychle naučíčesky a šťastněse
264
ožení,zatyízelírodiče
tetického, nep
Zároveň
r
povídkách se
:
razněním lide-lr dým obyvatel:.
vítězícímdíkr če a bohan
s,,
OblíbenÝn, avšak zaujal t tencem, nebo
i
luje život herci zároveň posr át rém se
ři
nrla;
Máchora c odmítavékiti
l
(1840), v níž
V této doh ského prostřec;
mánová fikce
:
náměty, kteréii
určené,aby se
Lidový živ Na jedné stran snah,
jimž řadl
Thám nebo Tr.
Se Zbaví svých PředsudkŮ,
když zjistižei s češtinoulze dosáhnout společenského
ÚsPěchu, Kdo se odváŽioponovat vlasteneckému nadšení, je potrestán nebo zesměš_ něn, Naivní a slzavý schematismus těchto prací vyvolal ostrou kitiku
Karla Havlíčka
Borovského, Je ovŠempravda, Že Tyl vyjádřil to, čímv prvních desetiletích 19. stole_ tí Žila Česká sPoleČnost. Koexistence Čechů a Němců byla v čechách problematická jiŽ od středověku, V rŮznýchformách a v různých obdobích se v českéliteratuře ob_ jevovaly,,obrany mateřského j azyka".Tylovy povídky, jakkoli primitivní z hlediska es_ tetického, nePoPiratelně sehrály nezanedbatelnou úlohu
meziprostými čtenáři, které
lákala germanizujicimóda, avšak kteří byli dosud vázáni na své národní kořeny. zároveň vyznačoval Tylovo dílo i zájem o sociální spravedlnost. v některýchjeho povídkách se spojoval jak to bylo v Čechách tradiční- motiv lásky k vlasti se zvýrazněním lidových mravních hodnot. vedle toho věnoval Tyl řadu svých povídek chudým obyvatelům měst, často postihovaným špatným zacházeúm,avšak nakone c vžďy vítězicim dík7 svým ctnostem a Šlechetnost i,I zdehovoří samotné tituly: Chudé děv če a bohatý synek (1847), Chudí lidé ( 1 849), Starý Jtašinerdř (posmrlně 1 86 1 ). oblíbeným lrrdinou romantiků byl umělec.
objevil se i v pozadí Němcové Babič§ avšak zaujal v řadě povídek především Tyla. osobnost umJlce splývá u něho s vlastencem, nebo aspoň je tato postava zasazena do prosťedí vlasteneckých snah. §l vykesluje Život hercŮ, výtvarných umělců i šejdířůžljicichna okaji společnosti, ukazuje však zálroveňposvátný úkol umění, napfiklad v románu Pout' česlqch umělcťt (l846),ve kterém se ři nr]adíci, malÍi hudebník a herec, vydávají do ciziny, aby šířili slávu své vlasti. Máchova osobnost také pfitahovala pozomost literámích kritiků. se (komě
§1
i
své
odmítavékitikY Máje) k nim svým způsobem připojil svou povídk ou Rozervanec (1840), v nížpodal karikaturu romantického básníka, jehož vzorem byl Mácha.
v
této době byly nejzajímavějšíobrazy ze soudobého života situovány do venkov_ ského Prostře di,Při zobrazování ostatních společenslých vrstev nebo
prostředí byla ro mánová lrkce rozPaČitá aŽ schematická. Nicméně právě zde česká literatura objevila náměty, které jí umožnily opustit rámce vyprávění inspirovanó lidovými vrstvami jim a určené,aby se přiblížila tematice evropského románu.
Lidový život na scéně Najedné straně bylo divadlo považováno za vrchol uměleckých a vlasteneckých snah, jimž řada dramatiků chtěla věnovat všechny své síly i svuj život fiako václav Thám nebo Tyl), na druhé straně bylo lidovou zábavou, jež - anižby opomíjela hle-
265
diska výchovnáa moraLizující - se zaměřila na jednoduchó zápletky.V rámci humor-
ho prostředí.
ných a sentimentálních her se autoři spokojili s drobnými konflikty s dobrým kon-
měly námět1
cem. Vedle venkovské idyly se divákovi často nabízelo ovzduší městského bieder-
a Paličol,a L:.
meieru. Oblíbenými postavami těchto her byli mladí lidé, často studenti, kteří si tropí
Navzdon
žerty z falešnédůstojnosti rodícíse drobné buržoazie. Jako náměty posloužily zby-
nebo úpral r
tečnéa směšné spory končícísmírem a především milostná nedorozumění, jež
a lakaly jak s:
ovŠemnezabránila vítězství upřímnélásky nad národnostními a sociálními předsud-
předpokladel
ky. Některé komedie psanó v tomto duchu byly u publika dlouho oblíbenéapíežily
ka. zvláště v
v různých aktualizacích až do 20, století.
mezi nimiž r
V
Nepomuk Štěpánek (1783-1844) ,známý svými již výše uvedenými historickými hrami, jimiž naplňoval vlastenecký program doby. Proslul této oblasti vynikl Jan
N ov in
ářs
však zejména prostými azábavnými komediemi, jako byly Berounské koláče (1818),
Pivovar ve Svojkově (1823)
a
především Čech a Němec (1816); v tóto hře využtlbez
nenávisti a předsudků motivu dvojjazyčnosti v Čechách. Tato tendence je ještě zřetelnější u Václava
Flranice mez
přímo se zab
Klimenta Klicpery (1192-1859).
Jako jiní dramatikové i on psal povídky a dramata s historickými náměty stejně jako
zvláště v poh ství, v předcl
komedie ze současnosti; právě ty mu zajistily trvalou oblibu. Aktualizovány byly režiséryjako E. F. Burian, J. Frejka či J. Honzl ještě ve Z0. a30.letech 20, století.
vášnivé disk
Na rozdíl od předchůdců i současníkůse Klicpera neomezoval na úpravy módních cizích her. Vymýšlel originální zápletky a ve svých hrách uplatnil komiku založenou
kách a odriiž
na určitých psychologických rysech postav představených v jejich pitoresknosti.
nými českr
Mezi jeho komediemi vynikají Rohovín Čtverrohý (1825), Každý něco pro vlast! (1829) a především Veselohra na mostě (1828), kterou zhudebnil Bohuslav Marti-
HavlíčkaB<
nů (premiéra opery v roce 1935).
-1848)
Některé z těchto her byly zasazeny do rámce lidových slavností. Autoři se v nich
pokusili v soustřeciěné podobě zobrazitživot tanečníchzábav
a
jarmarků. Thk lze chá-
pat i obraz pražskéševcovské slavnosti vehře Fidlovačka (1834) od J. K.
rodů byl1, ož
romanopisci
Spolupn a
nez
pojila qidenn pencem nárt}
§la; byly
vůčirevolu":
to dosti volně uspořádané dialogy provázené zpévy. Hra neměla velk} úspěch, avšak
chazel z kon]
bývá citována, protože v ní poprvé zazněIapiseřt Kde domov můj? zhuďebněná skladatelem Františkem Škoupem, která se stala národní hymnou.
tev a
Pojetí divadla jako obrazu lidové slavnosti usnadnilo i uvádění všedních motivů do
pohádkových her, jako v případě Strakonického dudóka od J. K. jujícíchpohádkové prvky na dobovou společnost.
266
se
§l
§la.
Vedle her spo-
sloužcl
dařs§rozvo parlamenru.
Havlíčekdí
všedními existovaly i hry zaměřené na moralizující pohled
kazan pobvt
například upravil Kotzebuovu hru převedením do české-
ka Brixenu a
kcn.;5-
ZN},:j
Lrú_
e-".
ho prosťedí; tak vznikla llra Paní Marjdnka, matka
pluku(l845). laké dalšíjeho hry měly náměty ze společenskéhoživota - nejvíce ceněn byl Pražstql ílamendr (1846) a Paličova dcera (1847), Navzdory snahám o původnínáměty se divadelní repertoar spíšopíral o překlady nebo úpravy než o původnípráce, Ty měly právě v této oblasii prvořadý význam a lákalYjak sPisovatele, tak teoreti§ literatury. Jako v předchozích obdobích
PředPokladem ke
kitice
a teoreticlqlm úvahám zaměřeným na
byly často
fuŇci
a hodnotu
jazy_
ka,ZvláŠtévýznamnáse projevila v této době činnost překladatelů Shakespearových, mezi nimiž vynikl Jakub MaIý (1811-1885).
Novinářský komentář
a politicko-filosofické
úvahy
řIranice mezi románovou fikcí, angažovanou politicky a sociálně, a některými spisy přímo se zabývajícimi otázkami lidské existence a společnosti nebyla nepropustná, zvláště v pohnutém ovzdušíkolem roku 1848. právě v tomto
období doznalo novinář_ ství, v předchozimobdobí vykonávané spisovateii (F. L. Čelakovs§), nový rozkvět. vášnivé diskuse o filosofickém pojetí života ao postavení Čechůve spoiečenství národů byly oživeny jak v tisku, tak na veřejných i soukomých shromážděních a schůzkách a oďráŽelY se ve vŠech literámích žánrech.\ětšina spisovatelů, kteří vynikli jako romanopisci - Tyl, Sabina, Němcová jiní a -, se účastnilana tomto hnutí článk7 psanými česky i německy do různých časopisů. Novinářská činnost
HavlíčkaBorovského Spolupracoval
h F !-
t
( 1
82
převážilau
1-i 856).
karla
Časopisem Česka vČela,redigoval vládní žumáIPražst<e noviny (1846_ -1848) a nezávislý liberá]ní dettlkNárotlní noviny(1848-1850; v roce 1849 se k nim Pojila §denní Příloha Šorek)apolitic§ časopis Slovan(1850_ 1851), Havtíček byl stou_ Pencem narodního liberalismu nepřátelského jak vůčikonzervativismu rakouske vlády, tak s
př
vůčirevolučnímu radikalismu. odmítal plané ideály sentimentálního panslavismu a vychéaelzkonkrétníČinnosti směřující k zlepšenívšedního života všech společensk]ch vrs tev a slouŽÍcíniirodním zájmŮm. Požadoval oddělení církve od staru a záůrazňoval hospo_
dařslc| rozvoj země. Byl zvolen poslancem do zemského sněmu a několikát i do vídeňského parlamentu, Musel se vzdát politické Činnosti po porážce reformního hnutí v roce 1848.
Havlíčekdále hájil
své néaory v
novinách, avšak dostal se do sporu s viádou a byl mu zapobyt v Čechách. V roce 185 1 byl deporlovan do rakouského (tyrolského) městďka Brixenu a zemřel kátce poté, kdy mu byl povolen kazrán
návrat domů.
267
Havlíček je znám především jako obhájce zájmů lidu a národa. Nicméně
se
jeho
Konkétní a rozpustilÝnt
činnost neomezovalajen na psaní novinových Článků, které později shromáždil do dvou souboru: Duch Ndrodních novin (1851) a Epištoty kutnohorské (1851). Byl zároveň bystrým literámím kritikem, blízk}m Bělinskému, a vynikl i jako překladatel a básník v satirickém duchu. působil jako učitel v Rusku a přímo poznal tamní život - což ho vYléČiloze sentimentálního rusolrlství tehdy rozšířeného v čechách. Své zkušenosti popsal ve fejetonech obrazy z Rus (1843) uveřejněných v časopise Květy české.Po bYt v Rusku mu zároveň umoŽnil objevit hodnoty ruské literatury, která tehdy získala na originalitě (přeložil mj. Mrtvé duše a některé povídky od Gogola).
vynikl v
zobrazenou v sebekitice Čechů:
litickém a nor: i estetice r, duc; k Boženě Něn, (1849). Po koi:
Josef Františe,
která mohla b( Jistý počet :i 1 i:
]i
:
to stoupencú tii
do konfliktu s
l
který byl pro
,
a
kulturního kr
tického režimu
Tak to chodí na tom světě,
NĚMčlrun
čecny vl
každou chvíLi jinak, dneska ctí íě za svaíého
zejtra budeš sviňdk!
koexistence Če
Dnes vdm, bozi, vy ubozí,
čátku 19. stolel
kadidlo lid pálí; a lejtra vds jako smetí
příležitostně se vot.
v kalužindch vdlí.
V básních.
v pracích teore:
Dělají si nové bohy dle svého pohodlí;
čátku 20. stolel
koho včera oběsili, k tomu se dnes modlí.
Existol,ali
r
zběhlí v obou
,;
da Kappera.
(Křest svatého Vladimíra, 4, zpěv)
Někteň něn
VcyklubásniTyrolskéelegie(posmrtně,čas.1861)popsalsironiínepostrádající prvky melancholie své uvěznění v Brixenu a ve ,,veselé baladě'' Krdl kjvra(posmrt-
ně, 1870) přenesl do českéhoprostředí námět o
_
například Frzu
v
humorných obrazech bohů a vládců tohoto světa zesměšnil státní i církevníab solutismus azároveňkomentoval věčnou vrtkavost člověka, často před ním i po něm
268
Sociální r
satiře, parodiích a v epigramech. využívaječasto struktury lidové písně,
vedl své konkétní duchaplné útoky proti společenským nešvarům a politic§m zlořá dŮm, Jeho tři satirická dÍla napsaná v době deportace v Brixenu v letech 1852_1854 byla publikována až posmtně. První, Křest svatého Vlatlimíra(posmrlně, 1 877), je burleskní text volně se opírajicio Kroniku Nestorovu zachycujícipočát§ Kesťanstvína
Rusi,
chách.
káli Midasovi
s oslíma ušima.
christian Heirl velmi oblíbenv: I155-1199), D: v době svého
5
]
Konkétníma Přesným výrazem založenémna lidové řeči, svou bystrou ironií a rozpustilým humorem se Havlíčkovodílo stalo vzorem satirického žánru v če_
'
J".,_,*
chách. Ési_'.: LrZI]a
;D -- l
l -
i.- 1
t::a.
j_
.".-
:
Sociální a kulturní úvahy a satirické zaměření se objevilo i u další autorů. Byl to například František Matouš Klácel (1808-1882), augustinián, jenžbyl činný vpolitickém a novinářském hnutí na Moravě; byl autorem pojednání
o morálce, filosofii i estetice v duchu Hegelově, ale psal i politické satiry (zakázané cenzurou). Z přátelství k BoŽeně Němcové vznikJy Listy přítele k přítellqni o půvoclu socialismu a komunismu (1849). Po konfliktu s církevními autoritami emigroval do Ameri§ kde také zemřel. Josef František Smetana (1801-1861), profesor fyzi§ v Plzni, napsal sbirku Bdsně, která mohla být uveřejněna až v roce 1905.
Jistý PoČet sPisovatelŮ, úČastníkůdiskusí o reformách politick}ch a kultumích, čas_ to stouPencŮ frlosofie Hegelovy (pro světskou i církevní vrchnost podezřelé) se dostal do konfliktu s nadřízenými. To byl případ kněze Augustina Smetany (1814-1851),
který byl pro své filosofické názory exkomunikován, výsledky tohoto ideového
kulturního kvasu se ovŠemmohly projevit až v letech šedesátých po pádu absolutis_ tického režimu Alexandra Bacha, a
NĚMčtrua A čEšrí nuToŘl. čecny vlDĚtvÉ ruĚuecKÝMl splsovATELl Koexistence ČechŮ a NěmcŮ
se
ještě zřetelněji odrazilav kulturním životézeměnaza-
čátku 19. století. Řada česk}ch spisovatelů dále psala své první spisy němeclry příležitostně se obracela k češtině;někteří se vyjadřovali
v
v oboujazycích
po
a
jen
celý žt-
básních, povídkách a románech se češtinapostupně prosadila úplně, avšak v Pracích teoretických nebo nauČných užívaličeští vědci převážně němčinu vot.
čátku 20. století, i když pozvolna z odbomých spisů ustupovala.
až do za_
Existovali ovŠem i spisovatelé, často židovského původu, kteří byli dostatečně zběhlí v obou jazycích, aby mohli být součástí obou literatur. da Kappera.
To byl případ siegfrie-
Někteří němeČtíspisovatelé Žili v Čechách nebo se inspirovali česk}mi reáliemi.
Christian Heinrich Spiess (l155-1199),známýsvými,,černými'' romány, ve velmi oblíbenými, publikoval svó prózy Die Lówenritter (Rytíři
své době
se lvem ve znaku, 1155-1]99), Die zwólf schlafenclen Jungfrauen (Dvanáct spícíchpanen, 1194-1796) v době svého Pobytu v Čechách, kde vstoupil do služeb českéhošlechtice a kde také
269
zemřel, Adalbert Stifter (1805-1868) se narodil na Šumavě a inspiroval
se
jak českou
Přírodou, tak Českými dějinami (zvláště v obsáhlé fresce ze středověkÝch čechWti-
ko,1865-1867), V posledních desetiletích 18.
a na
počátkT 19. století byly mýW zčeskéminulosú po-
vaŽovány zazďroj inspirace i němechými spisovateli,
V německé literatuře
se najde řada
básní a divadelních her věnovaných kněžně Libuši. Nejznámějšíie drama Clemense Brerr-
tana (1778-1842) Die Griindung Prags durch Libussa (ZaloženiPrahy Libuší,1815). Česká kněŽnazaujalataké Franze Grillparzera (l191-181l)v jeho hře Libussa(1844). Tento autor ovŠem byl v Čechách (nechvalně) znfunsvou hrou Kónig Ottokars Giick und
Ende (Štěsti apádkráleOakara, 1825), v niž vykčilčeskéhokále v nepňznivém světle, SPory Habsbu'ku a PřemyslovcŮ ve 13. století inspirovaly českéautory stqnějako německé, ale byly prezentovány zŇznýchhledisek.
Grillparzerovo drama bylo pojato z jiného zu-
ného úhlu než vlastenecká díla česká a podnítilo živou polemiku, Jeho r,llznam v českédivadelní minulosti je vŠak nepopiratelný. OsobnostValdštejnova se rovněž stala součástí ně-
Poznámk1
] r r
1 5
V tomto ohlei,; V českéterni;:. produkce
psrii i;.:
Dílo bylo pub.;r,:
6 Včlánkuzroi_ 7
3 9
Prvním otištěnl: jekty se neusk::: Nynější Bratis.:, Často se citu]e':: nově založiti.''
l0 Zde konstator:_ || OIebité troňil l novičovi. r3 Schicksalstra:i:. století. Nejrep:::,
oceňovaným Českými dramatiky;jedním z autoru, kteý tento námět uvedi do dramatické
15
literatury na zaČátku 19. století, byl August von Kotzebue vetře Die Hussiten vor NaumĎalg (Husité před Naumburkem, 1803).
|7 V letech
nebo pobyty na ietních sídlech rakouské šlechty). S pražslq,m divadlem a operou spolupracovali nejlepšíumělci rakouští i němečtí a německé časopisy a noviny zaujíma-
ly v pražském kultumím životě aždo konce 2. světové války významné místo. Některé se věnovaly česképrobiematice, jak o tom svědčítitul iednoho z německtich časo-
pisů 19. století Libussa.
Ve 30. a 40. letech němečtí spisovatelé, zvláště Karel Egon Ebert (180i-1882), uveřejňovali básnické sbírlcy s náměty z čes§ch dějin a v jejich dílech nechyběly česko-německé motivy (například motivy setkání a,,šťastných" smíšenýchmanželství). Od PoČátku 50. let se přehrady mezi oběma kulturami stávaly zřetelnější. češise
PokouŠeli nahradit vliv německé literatury a zaměřovali se na jiné evropské země
Němci přestali povaŽovat Českou minulost za součást svého vlastního historického odkazu. Navzdory zklamání a nedŮvěře, která poznamenala jejich vztahy,kulturní a
koexistence obou národností měla obohacující vliv i v dalšíchdesetiletích.
270
(
|2 J. K. Tyl naps:. :
|a Slovo S/dla
zejícíchz Čech nebo zde usazených ve smíšenýchčesko-německých územíchči při. lakaných do Čech z jtnýchdůvodů(léčbouv známýchlázních, jako byly Karlovy Vary
:
Jungmann se
mecké literatrrry jak o tom svědČítrilogre Friedricha Schillera (1759-1805), i literatury České,kam osobnost vojeludce pařila sqým původem. Také husitství nebylo jen námětem
Koexistence Českéa německé kultury nevyplývala jen z činnosti spisovatelů pochá-
s
Něrnec§í přek,::
z:":
vanů; odkazu:e
:.
Kollár také nl;s:
ló Báseň nese po;:_:
183]-.:
vzdělanců. |8 V českém přek,:: (1869), 19
FrancouzskÝ l::,_
20 Povstání z ]9- ,:.:
:I Kocourkov -
t::,:,
22 Čeští hudební;:
::
bila řada česk,i:: i povídky. 2] Májovci pojrr,e:: 2a Viz předmlur _ ,.: 25
Dílo otto Gu::::_
Poznámky I
V tomto ohledu
'
Německ/ překlad Átaly od Carla Friedricha Cramera je z roku l 802.
3
V Českéterminologii
n-":_ t_.:
a 5 ó 7 E
9
se nejčastěji uvádí činnost Václava Hanky. Nebyl však sám ajeho úloha není vyjasněna.
se někdy rozlišuje pojem líteratura zahrnující všechnu psanou produkci a slovesnosl, k nížse řadí
produkce psaná i mluvená, Jungmann se inspiroval především pracemi polského vědce Samuela Bogumila Lincleho.
Dílo bylo publikováno V článku z roku
l 824
v časopise Dobroslav.
je Dobrovský prohlásil za padělek.
Prvním otiŠtěným dílem byl překJad Ossiana
(
1
8 l
7), \ětšina Palackého básní zůstala v rukopise a jeho velké básnické
pro
jekty se neuskutečnily. Nynější Bratislava. Často se cituje jeho věta z dopisu adresovaného Frankfurtskému parlamentu: ,.Kdyby nebylo Rakouska, museli bychom je nově založiti."
|0
,ar-
; -tr-
rl
Zde konstatoval: ,,Bylijsme před Rakouskem, budeme i po něm.'' Orebité tvořili v Čechách náboženské společenstvív době husitských válek.
|' J.K,TYl
napsal hruoPetruVe]ikém,kterásevšaknedochovala.Později
(l856)s,ložilF.B.MikovechruoDimitlijiIv&
novičovi,
Ir Schicksalstragódie (osudová tragédie) byl žánr široce užívaný německými autory
lr
století. Nejreprezentativnější dílo je Nevěsta messínská od
Slovo S/ríya znamenalo u obrozenců alegorii slovanských
v posledních |etech 18. a na začátku l9.
F Schillera.
náro
ale u Kollára představuje také jednu z bohyň starých Slo_
vanů; odkazuje také k dnešnímu významu ,,věhlas".
f7'.
|5 Kollár také napsal prózou své Pamětí uveřejněné posnutně. r6 Báseň nese podtitul Báseň a pravda.
|? Vletecht834-1835přijalvecleníPražskýchnovin.jejichžpřílohaČeskávčelasepodjeholedakcístalaorgánemčeských vzdělanců. |8 V Českémpřekladu a přepracováno bylo uveřejněno pod titulem Vybrané báje a pověsti nórodní jiných větví slovansxých (
1
869).
|9 Francouzský překlad Kytice pořídila Vanessa Suarez v roce 200l (Les Cahiers slaves-Bohemica). 20 Povstání z 29. listopadu
L--
2l kocourkov fiktivni -
1
830.
město známé absurdní hloupostí obyvatel; analogie wielanclovy Abdéry.
22 ČeŠtí hudebníci hráli významnou úlohu ve světě. Účastnili se mannheimské školy a v prvních desetiletích 19. století půso_
bila řada Českých skladatelů
a pěvkyň v různých zemích. Tyla zajímaly
jejich úspěchy, jak o tom svědčíjeho články
i povídky.
i|
r3 Májovci pojmenovali svůj almanach na počest hlavního díla Máchova. ra Mz předmluvu kekníze Moderní básnické směry. Praha 1937, 25
Dílo Otto Gutfreunda (i889-1927).
§i,
:e
,í Lll
27l
DRUHA KAPlTOLA Vlastenectví a kosmopolitismus
Od let šedesátých byl proces národního obrození považován za dovršený. Spisovatelé již nemuseli bojovat o zavedení češtinydo všech oblastí kultumího života a o vytvoření zakladny pro autonomní narodní literaturu. Zdálo se, že tohoto cíle bylo dosaženo navzdory jistým rozpakům a návratům. Nyní šlo o připojení českékultury k flrlosofick}m a estetickým směrům evropským.
Tento vývoj se dál povlovné. Jížpřed šedesátými lety někteří básníci dávali přednost estetické fuŇci literatury před posláním vlastenec§ výchovným. hé poloviny 19. století v tom dalšíautoři
V průběhu dru
pokačovali a tuto zvláštní úlohu literatury
v kulturním rozvoji zemé zďirazňovali. Obecně vzato literatura dosáhla svého auto-
nomního postavení a nebylajiž posuzována především podle obsahu sdělení, nýbrž podle způsobu jeho projevu v nejširšímsmyslu slova.
Významná úloha připadala stále tematice venkovské, avšak ta byla provázena a často nahrazována náměty čerpanými z prostředí městského, Vedle obrazů venko
vanů ztělesňujících lidovou moudrost bylo možno v románech a povídkách se stále častěji setkat s postavami ze středních vrstev, které nebyly pouze nositeli jisté ideo-
logie, jak tomu bylo často u
§la,
nýbrž jevily se jako bytosti individuálně odstíně-
né, žijici své jedinečnéosudy, jež byly poznamenány hospodářskými i kulturními
podmínkami,
Až na výjimky
se romantismus v Čechách neprojevil v podobě revolty a sub-
jektivního iracionalismu. Směry, které přišly po něm, proto neměly povahu opoziční, nýbrž jevily se jako pozměněné a rozšířenépokačování.
Pň utváření veřejného života připadlavýznamnárole spolkovému životu (příznačné bylo založeni tělovýchovné vlastenecké organizace Sokol v roce 1862), který ne-
přímo ovlivnil i způsob literárního projevu.
273
zároveňdošlo k rozrůzněninázorůestetických, filosofic§ch i politických. obrozenské vznikl dojem, že existoval jen jeden kulturní
v
době
irogru*, jakkoli bohatý
pestý od šedesátých let však začaly existovat simultánní titeiamiskupiny a směry. Jejich představitelé vedli bouřlivé polemircrllicrrz smysl se ,r"'io postupné a
s časem. pronikání Široképalety estetic§ch a ntosoncq,ch zkušenost i pn nu6ny,rh pro evrop skou kulturu a často protichůdných měnilo tak é vztahymezi jednotlivými skupinami spisovatelů. Někdy se dřívější protivníci spojili, uby ,uaranlio.on'irn'nových tendencí (naturalismus), často autoň,
kteň vstupovali do literatury zároveň,se ve svém zaměřeni začalilišita stávali se představitetl ootisnyctr směrů. verelný život působi' dojmem dialogického celku, jehož perspektivy se stále měnily. situace v mnohém souvisela s kontextem politickým. v Čechách nikdy neexistovala politická jednota. Jižvztabk polskému povstání v roce 1830 rozdělil českou společnost, ale jeho následky postupně vymizely.Trvalejší
povstání V
vliv měly důsled§ polského
1863. Ty vyvolaly v politickém životě trhlinu, jež v 'oce ke vzniku nové politické strany, Národní strany svobodomyslné,
roce l874
ved]a
známépod názvem mladočeši.V čele stáli.Eduard a Julius Grégrové a jejím programem byl demokaúclg,liberalismus; strana byla v opozic tvůčisiaročechůmvčeti rahctym a Riegerem, kteří se opírali o tradičníhodnoty,
v
literatuře se střetávaly
v různépodobě nacionální a kosmopolitní tendence. spisovatelé kladli důraz na českou, respektive slovanskou specifičnost, nicméně řada z nich se pokoušela vřadit českou kulturu do evropského kontextu. Tyto dvě tendence se nutně nevyiučovaly, avšak příklon r<;eane nebo druhé ovlivňoval zásadni estetické a etické úvahy; začal se vyv ijet žánreseje a literární kitiky, jež se ovšem vytvořila již dříve.
::žrntu. Jjž ;". _
,.
.3',
řg13 i;'u,
rěm pňs:oe,
..ljní alrn-:
s využitímvýsledků romantismu,
především toho směru, jenž, vycházeje z iidového prostředí, uvedl do literatury obraz všedního života, měnili
spisovatelé 60. let zaměření literatury, odvrátili se od námětů historic§ch a pokusili se spojit psychologickou analýzu s materiálními podmíŇami. opustili postavu výjimečného hrdiny (koměpostav neobyčejnýchžen)
274
f,eské ku]:u::
Pnnín:, Josefem \áď
LlTERATURA JAKO AKT SDĚLENÍ A PROJEV MYŠLENKY
astále více se zajímali o jedince prostředí, zápletky svých děl osnovali čusto na sociálních
_ /Ť\rna^, l,q//L9
,rtroyrispolečenských
problémech nebo konflik-
_.:kÝ. nÝ'oz
.-
.ltr\ OIJ pf 13;
;t em .11d.:
_
:
:áiu. kteň ,,:::
Redaktoie
,'en. \ítězs]:,,
iotalHálei.
t_
\'době
i bohatý a směry. }ostupné
0 evroP
upinami l
enden-
n zamě-
iojmem eeusto,ou Spo-
:]ského 4 r ed]a
Ézl,em tkatrcg.rem,
ience. ;méně
lo drě ň.T', a1
q. iež
tech a chápali literární dílo jako zdroj informací a komentář k soudobé společenské
situaci. Vedle próz soustředěných kolem jediného hrdiny či malého počtu hlavních Postav se zaČala objevovat vyprávění zpodobující život společenství,v němž rozdíl
mezi hlavními a vedlejšími postavami zanikal. Táto tendence navazovala na tradici, která svŮj nejlepšívýraznalezla v Babičce Boženy Němcové, avšak prohlubovala a obohacovala se o nové estetické koncepce.
Literatura v této době měla popisovat to, co čtenář znalze své zkušenosti. Stala se zrcadlem vŠedníhoŽivota abásně a romány poznamenané ještě idylickou tradicí povídek Němcové odhalovaly hodnoty existence na první pohled banální, avšak neskýva lYjejí nebezpečí.Šlopřitom často o díla psaná á thěse, která se bez snahy o výslovnou PouČnost snaŽila prostředkovat ideály sociální spravedlnosti a ušlechtilé morálkry. Spisovatelé se otevřeně obraceli na čtenaře a pokoušeli se je získat pro své názory.
Měli k tomu
Četnécizi vzory. Jejich výběr obecně stále ještě reflektoval obdiv
k básníkům romantickým v čele s Byronem, spíševšak pro jeho ironii než pro jeho sPlín. AvŠakdobovým vzorem pro českébásníky se stal Heinrich Heine; v naladění
jeho PÍsnínalezli
výrazbtiz§ vlastní národní tradici (českápoezie sehojně inspiro
vala lidovou písní)a také ideály, které vyznávali.
Almanachy a časopisy Českékultumí a politické novinářství se znovu začalo rozvijetaž po pádu bachovského reŽimu. JiŽ od 50. let tu však existovala snaha vytvoňt literární tribunu, která by byla otevřena nové generaci básníkůa prozaiků.
Prvním pokusem tohoto druhu byl almanach Lada Nióla l připravený v roce 1855 JosefemVáclavem FriČem (1829-1890). Jakkoliv vzešelziniciativy rrrladých, otiskli
v něm příspěvky autoŤi již známi aosvědčení,např. J. J. Kolar a B. Němcov á.Ikďyž ladění almanachu bylo ještě romantické, nešlo o romantismus subjektivně melancho-
lic§,
:",
ého
iciiou
Ép+
§ch ť'Iik-
nýbrž o romantismus revoltujíc i, zaměřený na lid a jeho básnic\ý výraz, nalidovou píseň. Tento program nalezl pokačování v sérii almanachů vydaných pod ná-
zvem Máj (1858-1860, 1862);jeho titul se stal také záhJaďemoznačení skupiny literátů, kteří vstoupili do literatury pod názvem mdjovci,
Redaktoremprvního svazku byl Josef Barák (1833-1883) ve spolupráci s J, V Fričem, Vítězslavem Hálkem, Janem Nerudou a Adolfem Heydukem. Dalšísvazky redigoval Hálek.
275
Název almanachu bYl převzat ze stěžejního díla Máchova a první svazek opatřenÝ básníkovým Portrétem byl věnován jeho ,,nesmrtelné památce,,. Nicméně autoň zúčasr nění v almanachu nePsali v duchu Máchovy metafyzickéúzkosti a existenci átnthotuárll.
Mácha bYl Pro ně básníkem nepochopeným společností a představitelem literatur1,
autonomní, nepodřízené úkolůmvýchovným a užitkovým. NePochoPený básník PÍŠÍcí pro budoucnost se však nestal pro tuto generaci přiznač_ ným, Její PřísluŠnícisPolupracovali s časopisy a novinami a hledali bezprostřední kon_ takt s publikem pocházejícím hlavně ze středních vrstev společnosti. významným časopisům patří ty, kde jako redaktor po určitou dobu působil
k
J. Neruda (obrazy
živa
ta,1859-1860: Rodinnó kronika,1863-1864) či V Hálek (Zlaía Praha, 1864-1865). nebo které zaloŽjli oba společně (Květ1,, I865_18]2;později, od roku 1873 Lumír). Nakonec se Lumír stal orgánem části následující generace lumírovců.
-
Rovněž dalšíčasopisy,které jlžtolik do dobových polemik nevstupovaly, jako například Svěíozor (1867-1899), uveřejňovaly literární novinky, Noviny přispívaly k rYchlému a Živelnému Šířeníbásní a povídek mladých spisovatllů, a ovlivňovaly tak vkus publika . Y ý znamná role také připadla překladům. To vše přineslo zvýšený zájem o cizíliteratury,jenž byl neoddělitelný od zájmu o domácí literaturu; stYl a volba jistých literámích žánrů byly poznamenány přitažlivostí
novinařské Práce.PřiznaČným se stal ťejeton a skutečnost, že se v čechách neujal ,,velk} román", moŽná souvisela s fejetonistickou činností nejv}značnějších dobov/ch spisovatelů. SouběŽně s literaturou se rozvíjelo i novinařství politické. Na počátku 60. let vznik_ ly dvoje noviny liberálního a demokatického směru:
Čas (1860- 1863, založilpraž-
ský advokát Alois Krása) aNdrodní lisry (1861-19 4I, zal<]ad,atel Julius Grégr; stalY se tribunou mladoČeskéfrakce národní strany, která se později osamostatnila). Dal_ šímpolitickým listem se stal konzervativn í Narod (od 1863, založený E Palackým a E Riegerem). Krátce, za spolupráce Nerudovy, Hálkovy a Sabinovy, se příloha Ndrodních listŮ věnovala literámí kitice. Živou aúčinnou
politickou satiru pňnáše ly Hu_ moristické listy založené v roce 1858 Josefem Richardem Vilímkem (1835-1911).
- ^__. -1 a _-
-r-lr5
jl. Br.:
:
nJ iilktr',
a
,
.
-.
_
>bírkr Á,..
,_
. .:I;1\ n\.':..
-zeji por;z
Dalšísb:
rrrůZU':.
.3
_.,.']rli a
jeli.-:
Sl8
Líl,.,
_
t.
:;rodní dui
.,;š\ Zpě.
Jako ce.t ',
eI'ejní, i s.._
:ísně. zelnlt
i
r
ešlr, do .'l
\ajdou
se r.l
zujícídojnr.. Poclaittt .'
s,ět
1ak
s
nestejným
úspěchem ve všech oblastech literatury;jeho dílo vykazuje výraznývývoj, od básní hořké subjektivní ironie až k nadšeným vlasteneckým hymnům.
L
Á šilr'i,jak lrc!é a ll|POIt,t
nač byit
Zkoušítt:
Kdo
Nejznámějším spisovatelem májovské družiny se stal Jan Neruda (1834-1891). Ohlas si získal především jako autor, který ztvámilzvláštní půvab prahy. pracoval
.
::tldobují s.-
těžh, je
Jan Neruda
276
I-1.
J!l^L
l
uiit,,
že zpěyet
kdo o
lt,,;
že rtiže t,
Zimaya: pobíltíp
§_
ř: L_
Jeho prvním literárním dílem byla básnická sbirka Hřbitovní kvítí(1858); tvořily
'i hutné a Často provokativní básně vyjadřuj iciz?Jamániz nespravedlnosti a pokrytectví světa.
Byla
to poezie zvláŠtní,která nemohla najít příznivépřijetí u publika nezvyklé-
lo na takovou ÚtoČnost. Neruda nicméně část těchto veršůpřevzal do další,rozsáůlejŠÍsbír§ Knihy veršů (1868, 2. rozšířenévydání 1873); tu tvořily tři oddíly: Kniha veršů Ýpravných, kniha veršůlyric(ých a smíšených a kniha veršů časových a příležitých. Lze ji považovat za syníézu doby a autorových básniclrych snah. l
DalŠÍsbírlcy, které se objevovaly v delšíchči katších intervalech, byly ruznorodé jak ,,,e
výrazu básníkových zájmů, tak vzhledem k jeho předlohám. Moderní objevy v asíonomii a jejich popularizace podnítily trravé i meditativní verše v jeho P ísníchkosmiclqch
i878). Láska k lidové poeziinalezlavýrazv Baladdch a romattcíclt (1883); prchavé rírodnídojmy provazejí skryté nilostné motivy v e sbkce Prosté motivy (1883). posmrlně lr,šly Zpěvy pdteční(1896), které vznikaly v letech osmdesátých. V hymnickém stylu
zpodobují slávu i tragiku Čech i naději na slavnou budoucnost. a
; a
Jako celek Představuje básnická tvorba Nerudova širokou paletu názorů na život l eřejný i soukomý, zachycuje pomíjivé dojmy i úvahy o smyslu existence. Některé 'lásně, zejména ty, které navazulína lidovou tradici, se uchovaly ve vědomí čtenářů r veŠlY do ČÍtanek,jiné byly recitovány při vlastenec§ch slavnostních příležitostech.
\ajdou
Se tu vŠaki básně vyjadřující neklidné nitro spisovatele, otevřené psychologizujícídojmovosti, Dokládá to např, výňatek z Prostých motivů:
Podzim je zde a krdtlq den,
jak by k spaní byl odstrojen. A širý kraj zhnědnul a hory .jsou jak holé zdě, svět
a vzpomenuv jara nevíš nic,
nač bylo zde. Zkoušťm si myslet jaro zpět
-
t잧 je myšlének zpětný let! Kdo uhod by němétn tom o lese, že zpěvem zněl,
kdo o nahém keři trnovém, že růžBměl?
zimavd třesoucí se zdř pobíhá přes země ztichlou tvdř. 277
Jó sleduju zrakem Q záchvěvy a dýcham chlad,
nou dýmku
neteň, zjistí
a dušímou chvěje otázka: byl jsem
aniž by ruši
já mldd?
ny jako taki
(Prosté motivy, Podzimní)
takřka idr li,
rudovým dí
Po celou dobu své Činnéexistence se Neruda účastnilveřejného života a vynikl jako
Neruda
Profesionální novinář. Z této oblasti vznikla velká část jeho díla. Byl mistrem fejeto_ nu (črty, kátké povídkry, anekdoty). od roku 1860 aždo své smrti takřka každý týden v novinách i ČasoPisech uveřejňoval causerie, poznámky a komentáře k
i německr
by opouště
všednímu ži_
votu. Jeho duchaPlné texty byly někdy hravé, jindy
lenkovou. \
kitické ařezavé a nastavovaly
inteligentní a zábavné zrcadlo své době. Neruda jimi prosadil literámí žánr, jenžv české literatuře získal trvalé místo, jak o tom svědčíčinnost karla Čapka.
ký projev.
!
umění l,Ct
Neruda v n
ZvláŠtnimísto mají v této oblasti jeho tvorby cestopisné fejetony: pařížske obrdzlql (1864), ObrazY z cizinY (1812) a Menší cesty (I871);znalosti literární se v nich spojují se
r
dramatické : hladu, lE
subjektivními Posďehy, výpravnými pasažemi a poznámkamio kultumích aktualitách. Velká Část Nerudových fejetonŮ je věnovaná Praze, jeho rodnému městu,
gédii Flzllr
kde prožil
svŮj Život. PřináŠely obrazy prostých lidí, drobných scének ze všedního života, anek-
Od byrc
doty;prchavé dojmy jsou zabwvené někdy idylic§m a shovívavým humorem, avšak také výsměŠnou satirou a hořiými Žerty. Sluomáždil je do dvou souborů : Studie, krátké
akratší(1876), Žerty, hravé i dravé (1871).Jako výtečný pozorovatel zachytil postavy z Ňzných prosředí v povídkových souborech Arabeslg (1864) a Různť lidé (187I - v tomto souboru zpodobil charaktery, s nimiž se setkal na cestách). V žánrovém obrázkuTrhani (Časopisec§ l8]2,knlžněve Studiích, kátkých a kratších) zachytil tak-
řka provokujícím způsobem jedno z nejubožejších dělniclqlch prostředí kal pověst předchůdce naturalismu.
2,
čimžsi zis-
Z Nerudových fejetonistic§ch zkuŠenostíse zrodilo i jeho hlavní prozaické dílo Povídlq malostranské (1878). V řadě povídek různétematiky i ruzného stylu tu autor
oŽivil nejbarvitějŠÍ praŽskou Čtvrt a její ovzduší.Od biedermeierovského kvietismu přecházi aŽ k citovému zmatku blízkémupsychologismu z konce
století. Jsou tu banální,
takřka nostalgické histor§ iobrazy zeživotavyznačujicíse melancholick}m humorem, který připomíná Čechova. sympatick} žebrák,pomluvený žebračkou,která si ho chtělavzit, umírá v osamění;přílišuhlazený obchodník, neschopný získat si na svou stranu zákaznilg, přichází o majetek a oběsí se, zanechávaje po sobě skvěle nakouře
278
Nejvýznan rům, dokor i k typu jeh ]i
i
předevšínt duktivní. ti
mytic§mi Ve
stotr
nachu
laa
1
846- 1 8]
a
posléze
c
poezie (Pí
v duchu B,
jící,deklar:
Frič je l,šl
aktivity ne
nou dýmku. Starý úředník,lenžse domnívá, že vlastní poklad, který chce věnovat neteři, zjistí, že jeho sbírka nemá cenu; stará panna zdobí hroby svých ,,nápadníků'', aniŽbY tuŠila, Že si z ní ztropili žert.. . Jsou to tidské tragédie, které nejsou předvedenY
jako takové, nýbrŽ jako fragmenty existence vyznačujici se vlastní kásou, někdy
takřka idylickou. V některých povídkách je vypravěčem dítě, pražský kluk. Tímto Neni]ii lr}io n
ňeto-
i1 n den nl:nu žil,,.a]r in-
', .'eSké
rudovým dílem v Čechách vyvrcholilo umění povídky. Neruda byl také významnýmkitikem. uveřejnil - převážně česky (ale v mládí i německy) - Četnéíecenze a studie, ve kterých hájil autonomii literarní tvorby, aniž
by opouštěl pozici zastánce literatury angažované pro svobodu uměleckou i myšlenkovou, Vynikl především v kitice divadelní, kde kladl důraz zejména na herec-
ký projev. svými přesnými a pronikavými postřehy přispěl k rozvoji dramatického umění v Čechách. Jak dokazují divadelní fejetony v souboru Žerty, hravé i dravé, Neruda v nich spojil humor zábavného komentátora i bystrého kitika. Jeho vlastní dramatické pokusy nepřetrvaly svou dobu (napsal pět komedií, například: Ženich
hladu, 1859, Prodand ldska,1859, Žena miluje srdnatost,1860 gédii Francesca di Rimini, 1860).
Z
a neúspěšnou tra-
Od byronismu k idylické poezii Nejvýznamnější básníci z májovské družiny byli často nevěrní svým romantic§m vzo rům, dokonce i Byronovi, na něhož se odvolávali. Avšak stopy obdivu k Byronovi i k tYPujeho poezie se daly v Čechách postřehnout stále. Byronův vliv se projevoval
především u méně originálních autoru
av
žánrech,které počínalybýt estetic§ neplG
duktivnÍ, d. v epických poémách a ve veršovaných dramatech často s historickými nebo
mytichými náměty. e dílo autor u pře-
náiní. umosi ho
svou ouře-
Ve stoPách byronovského titanismu a splínu psal své první básně redaktor almanachu l,ada Nióla JosefVáclav Frič (1829-1890): Rozpravy duše (psány v letech
1846-1849) a Upír (1849). Frič se v roce 1848 angažoval politicky, byl uvězněn a Posléze odeŠel do exilu, kde prožil většinu zbývajiciho života. Jeho politick ápoezie
poezie (Písně z bašty vydané posmrtně roku 1898 Jaroslavem Vrchlickým), psaná v duchu Bérangerově, byla spojena s veřejnou aktivitou. Fričovy byronovsky revoltu-
jícÍ,deklamaČnía společensky angažované básně neměly v česképoezii trvalejšíohlas. FriČ je vŠak zajímavý spíšejako osobnost ztělesňující jistý typ kulturní a politické
aktivity než jako básník prosazující nové estetické tendence.
279
BYronismus smíŠenýs máchovskými reminiscencemi pronikal také část tvorby autora považovanéhokdysi zajednu z nejpozoruhodnějších osobností mezi májovci - VÍtězslava Hálka (1835-1874). Do literatury
t,povídce.1 co
vstoupil básněmi lidového ladě_
Nejlepš
ní, avšak brzy se zaměřil na skladby lyrickoepick é, zobiazujícívýjimečné hrdiny.
Byla to poezie epigonská; ušlechtiléideály a mocné city tam byly zpodobeny v mlhavých scénách, zabarvených knižním exotismem, Jeho první poéma Awéd
(1858) napodobovala postavy Máchovy; v Krásné Lejle
(čas.lSsl; zasadil motivy
lásky a svobody do španělskéhoprostředí; v Mejrimě a Husejnovi(1859) vyslovil sympatie k Albáncům bojujícímproti Turkům; v poémě Črrry propor (1867), kde umístil apoteózu boje za svobodu na fiktivní ostrov, vyjádřil své nadšenímořem.
Hálkův talent vynikl spíšev dílech inspirovaných domácími náměty idylického zaměřeni,jak ukazuje poéma Děvče zTater(1871);Hálka, jako jeho většinu vrstevníků,lákalo slovensko, kde v lůně panenské přírody hledal riste uosto hodnoty. NámětY ČerPanéz cizichprostředí nebo ze vzdálené minulosti ho orientovaly spí_
še k byronismu, kdežto clomácí náměty ho přiváděly k výrazu vyznačujícímu se stylem lidové PÍsně a někdY aŽ k Žánrovým obrázkum reaiistického
jí rodiče
vyplývající stav nucent
rodiči a
dět.
přírodního chodiskenl skladbách
z
městeček st dávány. nap Pod pusr,;tl:
Kronlě
v povídkách
přibližující.
koloritu, veršovaným pňhodám z venkovského prostředí (Pohdttlq z našívesnice, 1874). Hálek bYl vŠakPředevŠÍm lyrik. Jeho Večemípísně (1859)si zachovaly estetickou
mař (čas. I',
přírocly a nesmftelnosti umě_ ní psaná pod vlivem Heinovým, ale postrádající jeho ironii. původnějšíjsou básně ve sbirce V přírodě 1-3 (1812-1874) uspořádané do tfi cyklů vyjadřujících idylické dojmy z úsměvné přírody:
tická tvorb;:
PŮsobnost díkY Smetanovu zhudebnění. Je to oslava
lás§
Ja laňku vidím z.a šera / čerudntq pít z hor jeryra,
pak stála s němým okem,
/
- - / z té modré břehů říše.// A stoiím němý, udiven; / ten krdsný svět, toť krdsný sen, / íed' k cluši cestu
-/ja
za laňkoujduv
(V přírodě, VIIL)
lesy.
Spolu
s
tímnídil,ad] a některá an
Význan: Spolupracot
/
pak v lesy mihla skokem. // Co se to se mnoll stalo jen, / že jsem v íu laňku proměněn? / Mtí noha do vod vrůsta, / v červcínlq stdpím ,irtr.h ,q piju lesk jak pactlý sníh / a nad ním hvězd večernímih / i ztatý blantqt výše pne si
Kvoch (čas.
//
Hálek vynikl takéjako prozaik v povídkách, které nesou částečněautobiografic-
ké rysy a zdůrazňujíkonflikty výjimečných osobností se společnos ti (pnlní ldska, čas, 1859, Domtícíučitel,čas.1867), nebo v románu Komediant(1861). Zajímavějšíjsou
jeho PortrétY Prostých lidí a obrázky ze všedního života prosycené htubokým citem: 280
zoval progra a obracel se
Byronur tava Pfleger
cpické sklar my, jejímžr
Psal stei.
žuje.Y próz s
postřehy o
síředí (Z nru,
rikrlntovó (l', rově a kome,
y poyidce Mllzikantsl
stav nucených žítpospolu, podtrhuje některé soudobé problémy jako vztahy mezi rodiČi a dětmi Čizoufalství ze sňatku bez lásky. Příběhy zasazenédo harmonického
přírodního prostředí nejčastěji končísmírem člověka s jeho osudem a šťastným východiskem ze zďánlivě bezvýchodné situace. Hálekje podává s velkou účastí,Ve
{;-
skladbách zobrazujícich tradičnísituace uprostřed lesní přírody, zahrada malých městeček se najdou ozvuky Turgeněva. Čtenářsky oblíbenépovídky byly často vy-
dávány, například Na statktl a v chaloupce (1873), Pod duým stromem (čas. 1872), Pod pusrým kopcem (čas. 1874).
kromě venkovských námětů se Hálek také pokusil o psychologickou kresbu v Povídkách zŇznýchprostředí. Nazval je,,Kídové kesby" a v odstíněných obrazech PřibliŽujících se povídkám Nerudovým mař (Čas,1873) a|,_
É-
ia a!
keslil
rázovitépostavy: sem patří polclík rupříběh prostého a ušlechtilého pražskéhozáyoznika a ,,šnttlent^
Kvoch (čas. 1874), obrazbizamí f,rgurky zběhlého studenta. SPolu s dalŠÍmivrstevníky byl Hálek přitahován divadlem, nicméně jeho dramatická tvorba nebYla významná.Hálkovou brou KrcilVukašínbylo sice otevřeno proza-
tímnídivadlo (1862), ale jeho historická veršovaná dramata byla knižní a deklamační a některá ani nebyla uvedena na scénu. VýznamnějŠÍbyla Hálkova činnost novinářská, kulturně organizační a redakční. spolupracoval s řadou časopisůa psal téžliterámí kitiky, v nichž jako Neruda prosazoval Program májovcŮ. Zabývalse ruznými stránkami kulturního a politického života a obracel se i k mládeži (Epištoly k českémustttdentstvu, čas. 1873),
Byronův vliv se spojil vlivem puškinovým a vůbec rus§ch romantiků v díle Gustava Pflegera-Moravského (1833-1875). Psal melancholické básně, mlhavé 1yricko
-epické skladby s alegorick}mi rysy; je však znám především jako autor obsáhlé poó-
jejímžvzorem byl Puškinův Evžen oněgin (PanVyšínsbý, 1858-1859). psal stejně básně jako prózu, anižby bylo možno určit, který druh u něho převa žuje.v prózách spojoval motivy poznamenané romantickým tajemstvím a vášní my,
PostřehY o lids§ich vztazichdobové společnosti. Popsal konflikty z dělnického pro středi (Z malého světa, 1864) i studii nešťastnélásky vdané ženy v románu Panť fal> rikantová (1873). Psal také divade]ní kitiky, historické tragédie po vzoru Shakespearově a komedie ve stylu Scribově, s
28l
Estetic§ eklekticismus, tendence ke spojování na první pohled nesourodých prvku nebyly jen rysy příznačnépro pflegera-Moravského.
v
této době nebylo v}jimkou, že lýž
Napsali čet:.: os:. skladby líčící
autor, epik, dramatik i lyrik, se lyjadřoval jak veršem, tak prózou, a zpodoboval jak roman-
Vítkovýmkattrcre
tická snění, lak satirické posřehy z všedního života. Objevovalo se to v literatuře i pozdeji,
odkaz(1819l
avšak někteří autoři se pďali zřetelněji lymezovat v určit}ch žáttrecha formách,
mínkóch literárr..
DÍlo Adolfa Heyduka (1835-1923) se například převážně pohybovalo v oblasti lYriky a epiky. Jako jeden z nejoddanějších členůmájovské družiny publikoval četné
zobrazil\ osobní z
sbírkY básnÍ, v nichŽ se Byronův vliv spojoval se zálibou v lidové písni jakožto proje-
myšleŇové kon.,
vu prostých melancholických nebo idylichých citŮ v panenské přírodě. Tento druhý zdroj inspirace ho přivedl k romantickému prostředí cikánskému. Již do své první sbír-
vídala nejspíše pc
kY Btisně (1859) zaŤaďil oddí| Cigdnské melodie. Některé z těchto básní zhudebněné
ve zlomcích. To L",
Antonínem Dvořákem a Karlem Bendlem získaly světový ohlas
a osamělé
a
někdy byly považo
,
zL,:,
Heyduk sr,Ýnl
Básnické dí]o melan;:
vány za pŮvodní cikánskou tvorbu. Heyduk se k těmto motivům vrátil v Nových cigtín-
a
sbých melodiích (1897), v nichž se sociální nota spojuje s pitoreskností a exotičností
básnické sbíril pi
a s převažujícími motivy svobody a lásky, zbarvenými občas melancholicky:
a
veršůvlastenecl
tulác§ básník.
Balcárka Dejte klec jestřdbu / ze zlata drahého, / nedd za ni věru / hnízda trnitého. // Koníku bujnému, / jenž se pustou žene, / nikdy nepřipnete / uzdy a třemene. // Hoj, též
cigdnovi / příroda cos dala: / kvolnosti ho čdrným / poutem připoutala. // (Nové cigánské melodie)
(18+C|-
bdsně (1814).Rc,
-1873), ktery se z Epická poeá: 19. století, ale
nr-:
byli blízcíNeruc;
Ve sbírkách intimní poezie čerpal motivy ze svého osobního života: byla snoubenky
a
rodinný Život (V zdtiší,1883), smutek nad ztrátou
vzpomínky na rodiče (Rosa
a
d cery
to láska
ostatně nebylr n;
(Zavriíé lrsry, 1 886),
předí, se i v této S.
a dojmy
časnými.Bohumi
jíní,1899). Na sklonku století uveřejníI Dumy
(1899) a vrátil se k milostné poezii ve sbírce Z deníku toulavého zpěvtika (1904).
K intimní poezii
se váŽí
sbírky pfirodní reflexe
ksní l
a srdečník
Nióla i almanach. a
povídkami siru.
(1884) ajiné.
Talafiis zOsí]f),,,-,
Řada sbírekje nesena náměty vlastenechými;požadavek národní svobody se v nich ProlÍná s motivy sociální spravedlnosti. Jako obdivovatel Slovenska mu věnoval část svého dÍla: třídílná skladba Cimbdl a husle (1876) podala idealizovaný obraz Slováků
od vesnicke
pňrodou azátoveňpřispěla k propagaci ideje česko-slo-
vesnická temauk
jako lidí žijicich v souladu
s
venské vzájemnosti.
tak v povídká,--h
Heyduk se pokusil také o náročnějšíformy. V roce 1905 uveřejnil sbírku meditativní Poezie,Zněllq, psané ve formě ritornelů, a snažil se zavést do česképoezie i litevsk} veršový útvar dainas.
dramatická díla s
282
:
prostředí, přestt-:
vy pohádkor,é.
j;
urodi'ch prvků
Napsal i Četnéepické básně balady, romance, žánrovéobrázky,ale i obsáhlejší skladby líčící osudy prostých hrdinů v přírodním prostředí - Dřevorubec (1882), Pod VÍtkovým kamenem (1885), Velké obliby dosáhla alegorická veršovaná po lládka Dědťu odkaz (1879) zhudebněná J, R, Rozkošným a Vítězslavem Novakem. Ye svých Vzpomínkdch literdrních (1911) se zařadil mezi autory, kteří v pamětech a vzpomínkách zobrazili osobní zkušenosti i dobový kulturní život.
l,iinr}iou, že ťYž
otaljak roman-
mťe ipozději, nl;ich.
lla]o v oblasti biikoval četné
HeYduk svým rozsáhlým dÍlem představuje spíše estetický ek]ekticismus než nové myšlenkovékoncepce a formální výboje. Jeho posilující a zušlechťujícípoezie odpovídala nejspíše potřebám skomného a citlivého publika.
iCiožto proje.
Tento druhý
;l é první
sbír-
Básnické dÍlo autoru, kteň byli blízcímájovcům, ale předčasně zemřeli, zůstalo jen
íáudebněné
ve zlomcích, To bYl Případ Rudolfa
brlr považa
melancholie;je VŠaktaké tvŮrcem výrrrluvné básně sociální (V potedne, t862) a veršů vlastenec§ch. Jeho sbirka Básně vyšla posmrtně v roce 1873. Autorem jediné básnické sbírky Pn os enlq (I868)byl Václav Šolc(1838-1871), talentovaný bohémsk} a tuláck} básník, Nerealizovaly se ani naděje vkládané do moravského a osamělé
iir.ích cigana erodčností
icl'r: tito. // Koníe. ,i Hoj, L.i.!,
lla
téi
//
to iáska
*, a dojmy
9llr. a srdečník :e
Balcárka (1840- 1862),z jehožtvorby byly vydány jen
básníka Aleše
Po zůstalébdsně (1862) aZůstalé bdsně (1874). Romantické motivy a postupy se objevily v díle Josefa Baráka (1833_ -1873), ktery se zaPojil i do dělnického hnutí a redigoval první ročník almanachu Máj. EPická Poezie, větŠinou s historick}mi náměty, se rozvíjela nepřetržitě až do konce 19, stoletÍ, ale nalezla pňjetí u básníků generace následulíiípo májovcích, PříznivějŠí kteří
bYllblÍzciNerudovi
ijr",.1886),
l
Mayera (1837-1865), jenž si liboval v ovzduší noci
i
nich
a dáva]i přednost tématum z přítomnosti. llranice mezi generacemi ostatně nebyly neprostupné a v Čechách, kde byl zájem onarodní minulost vždy v poPředÍ, se i v této generaci objevily epické básně s náméty zhusitství ziároveň s náměry sou_
časnými.Bohumil.IandaCidlinský(1831-1875),zmicenýp1tspěvateialmanachuLada Nióta i almanachu Máj a autor mnoha básní
a povídek narůznátémata, vynik1 básněmi Povídkami situovanými svými zápletkami do minulosti: paťísem napňklad báseň Jan Talafús z osírova (1864) a povídky Anna Městeckó(l870) a Boček(l871). a
notal část z Slor,áků
Od vesnické idyty k etické angažovanosti
českoslo'
vesnická tematika převažovala až do začátku let osmdesátých jak v epiclq,ch básních, tak v povídkách psaných prózou a byla široce využivánai v dilech pozdějších.pouze dramatická díla se zdáIabýtmóně vhodn ákzobrazenl všedního života venkovského ProstředÍ, PřestoŽe se právě tu mohly na popis venkovského života naroubovat moti_ vy pohádkové, jako to dělal Tyl.
u meditalé poezie
283
zobrazení prostých lidí žijícíchuprostřed přírody se nicméně v průběhu doby měnilo. Po etnografických črtách vyvíjejícíchse v obrazy prosycené romantickým
dých lidí. Zat
moralizujícím idylismem, se řada autorů, zejména Heyduk a Hálek pokoušela spojit obdiv k přírodě tu divoké, tu posilující a mímé,se soucitem k chudým venko vanŮm. Idealizace lidu považovaného za ručitele národních a mravních hodnot se družila s požadav§ sociální spravedlnosti a s odporem k předsudkům založeným na
čas v nich zar 1!
a
nerovnosti materiálních podmínek, V jejich dílech se však ještě setkáme se zálibou v romantické citovosti (sklon k lyrickým popisům lesů, potůčkůnebo kvetou cichza-
e
spojenou s nrrl,
ovšem prosté ž pochopení se
i:
jevily již v pol
:
která musí r oil:
ny románl,K. !
hrad). Tradičnínáměty
Světlá je t
- nešťastná láska, spory mezi dětmi a rodiči, sporná manželství nebo vykoupení prací a pokáním se rozvíjely v povídkách, jejichž hrdinové byli
iež vidí lidské i
individualizovaní
a často pitoreskní. Romantický hrdina - člověk chybující(nejčastěji zloČinec), vyloučený z normálního života - se tu objevoval velmi často, avšak postupně jeho osud přestával být považován za zouťalý. Dostal se do idylického
tu lze odhallt i l
ProstředÍ, kde se mohl vykoupit ze svých vin a smířit se se světem, Toto zaměření měla vesnická próza aŽ do konce století. Později byla konfrontována s brutálním
ly u většinl,po,
a drsným viděním venkova, jak je popsal Zola (včetně polemik, které se kolem jeho
veň to jsou fre
V Čechách se však naturalistické aspekty objevily mnohem zřetel-
u Hálka a l,ět_ii
dÍla rozpoutaly).
něji v dílech s tematikou městskou.
e
stvím jejího nl
imperativu a
sp
Zápletk1, lt
zaujala stano\
V Žánrové formě vesnického románu zaujimápřední místo Karolina Světlá (vl.
]
stoupit, abv t,r
jm. Johana Mužáková, rozená Rottová, 1830- 1899). Původem z pražské patricijské rodiny s vazbami na německé prostředí byla uvedena do českéspolečnosti svým snou-
ní nerozlučné:
bencem a později manželem Petrem Mužákem a spřátelila se (dočasně) s Boženou Němcovou, Svou literární tvorbu začalapsychologickou povídkou v almanachu Máj
a sobeckou, H
právě kvůli re,
mužem a odn-
Dvojí probuzení (1858). Až do roku 1891 se věnovala literární tvorbě a sociální
kletí. Hrdink;
a kulturní Činnosti. Významně se zasloužila o ženskéemancipační hnutí a podařilo se
mohla být šr,i
jí soustředit kolem sebe spolupracovnice značnéintelektuální
jako
která předr á;:
Karolina Světlá se neomezovala na venkovskou tematiku. Řada jejích prací evo
V poslednín: : vé prostředí r :
a mravní kvality,
byla Eliška Krásnohorská. kovala prostředí staré Prahy a spory mezi různými f,rlosofickými a sociálním i názory v kontextu národních a Česko-němeclrych kulturních tradic. Nicméně nejpůvodnější-
řešíobětí hri_:
ho výrazu dosáhla v dílech inspirovaných rodnou vsí svého manžela (jejížjméno zvo
ťanskéhoide;.
ho imperatir
lila za svůj pseudonym).
Ve svých Povídkách a románech á thěse ovlivněných George Sandovou a Boženou
Němcovou zachytilabarvitý půvab severočeských veŇovanů, avšak idylické a dokumentámí popisy prostředí přesáhla soucitnými komentaři o sociálních poměrech chu_
284
Vedle sr
l:
i:
zvem Kresb,,
§.
Nejznámě
nohorskou
L,r
:
ntickí,m
dých lidí. Zaveďla do svých obrazů přesnou a pronikavou psychologickou analýzu spojenou s mravními požadavky připomínajícímiKantův kategoric§ imperativ. Ob-
rkoušela
Čas v nich zavládne neúprosné ovzduší připomínajícíantická dramata. Její hrdiŇy jsou
hu
dob1,,
lenko ťnot se n
ovšem prosté ženy, které žíjina první pohled banálním životem. Teprve po hlubším
pochopení se dá odhalit hrdinstvíjejich oběti a velkostjejich činů.Tyto kvality se prG
lným na
jevilyjižvpovídce OkrejčíkovicAnežce(1860),vnížvestředuzápletkyjeosudženy,
álibou
která musí volit mezi štěstíma povinností. Na této problematice jsou založeny všech ny romány K. Světlé.
rích zamanžel-
Světlá je ve svých vesnických románech citlivou, ale objektivní pozorovatelkou,
li
nejčas-
1eŽvíďí lidské tragédie a konflikty z hlediska nejvyššíhomravního zákona.Nicméně tu lze odhalit i jisté pňznaky intimního vyznáni. Povídka Skaltík (1863) byla podoben-
l. at šak
stvím jejího milostného přátelství s Nerudou, které spisovatelka, poslušna mravního
tického
imperativu a spoleČenskékonvence, přerušila. Rysy této osobní zkušenosti se objevily u většiny postav v pozdějších románech.
ové br
rněření
iÉlnínl m jeho
zápletky jejich prózjsou většinou osnovány na milostných motivech, ale zárv veň to jsou fresky života na venkově v různých perspektivách a podmínkách. Jako
zrete1-
u Hálka a větŠiny současníkůse u ní objevují neurovnaná manželství, aniž by k nim
ílá,r].
zaujala stanovisko soucitné či revoltující;považujeje za zkoušky,ježje třeba podstoupit, aby bylo dosaženo vyššíchmravních hodnot. sňatekje chápánjako spoje-
-L 1
]
:5Nť
!nou-
lženou tu
\íáj
riální filo
se
,. iako
ní nerozluČn é; ve Vesnickém romdnu ( 1867) se dva ušlechtilí protagonisté rozcházqí
Právě kvŮli respektu k manželství, do něhož hrdina už dřív vstoupil se ženou zlou a sobeckou. Hrdinka románu Křížu potoka (1868) Evička se pokoří před svým mužem a odmítne lásku člověka, jenž jí je drahý -, a touto obětí zbavuje rodinu pro kletí. Hrdinka románu Frantina (1870) zabíjísvého milence ve chvíli, kdy by s ním mohla být šťastná, neboť poznala, že překročil zákon. Úsměvnější je příběh dívky, která předvádí zmatenému intelektuálovi pravé hodnoty života (Kantůrčice 1 869), ,
V posledním zřaďy ještědských románů (Nemodlenec,l873) Světlá opustila lidové prostředí a zasadila ho do světa venkovské šlechty. I zde se však milostný
konflikt
,ázo,],
řeŠÍobětí hrdinky. Zápletka však je
mťlSl-
ho imperativu;jedná se o filosofické hledání;jeden z protagonistů se vyvíjíod křesťanského idealismu k nihilismu a odtud k humanitnímu deismu.
,a,o
složitějšía neomezuje se na prezentaci mravní-
vedle svých románů světlá uveřejnila sbírky povídek, zejménadva svazky tenou
bkut
.,hu-
s ná-
zvem Kresby z JeŠtědí(1880), v nichž zobrazilaživot prostýchlidi zpňjemnější stran§. NejznámějŠÍz nich je povídka Hubička, jejížúpravavopemí libreto Eliškou Kras-
nohorskou byla zhudebněna Bedřichem Smetanou.
Svět]á se insPirovala jeŠtědskou kajinou až do konce své literámí činnosti, ale Poslední Práce nabývalY na tezovitosti. Vracela se v nich k fantaskním
její
motivům (zá_
hady, prokletí a tajemný osud výjimečných postav), které nahradily živelnou svěžest
nejlepšíchděl ozvěnami tradičníhoromantismu. Řada spisovatelů zaměřených na venkovskou
ssila ^-l..
K;lr.._:.',
tak ne
ka. 18-19-19_, ior skch
tematiku zobrazovalavenkovská
městeČka, střediska zvláŠtníhotypu kultury reprezentované varhaníky, učiteli nebo gYmnaziálními ProfesorY. Portréty postav z lidu se střídaly s líčenímbohatých statkářů nebo niŽŠÍchŠlechticŮ ve vyprávění ch, jež nalezlaohlas u širšíhopublika. Tak získa_
ly jistou oblibu povídky a romány Ferdinanda Schulze (1835-1905 ), zobrazujicí Českou venkovskou Šlechtu, která se neoddělila od lidových vrstev (šlechtické nove_
i/, 1 888), Ceněný bYl zejména jeho obraz studentského životalninskti babička( 1 883), založený na vzpomínkách na studentská léta v Mladé Boleslavi. Vyššíúroveň vykazujispisy Aloise Vojtěcha Šmilovského(1837-1883), porlréťs-
ty venkovsk7ch a provinciálních postav z oblasti Šumavyu b*uiteho okolí Litomyšle. Napsal povídky Kmotr Rozumec (Is72) a Krupař Kleoídš (1815).Z venkovského pro středí čerpal ovzdušísl}ch povídek Setník Dřevnicbý (1872), Starohorslq filosof (1877) nebo Procul negotiis (1881). Do svých psychologický ch analýzvnášel prvky etické reflexe. pařil k prvním autorum, kteří hledali pochopení cesty obyčejných lidí k pokleskum a zločinu. Na těchto motivech postavii svou povídku
Stary varhaník (187l)a román
Martin oliva (1874). Jeho dílo, jakkoliv často příliš moralizátorské, vyhovovalo mu publiku. spolu s dalšími autory své doby byl zakotven
]_<.
noi
ristonckr'ch
c,
V pn,ním :
ztt ranních čer. 1
828: konlionl
humanitních
Druhou
lJ
te:-
době prezeni.-,,.
polovinu 17.
s:,
pověsti a leget:/l"y
(1899), Tatc
etičtějšípojetí l: ka a Zikmun,j"
bí, Svým tradi..: jeho románú p;
měty; byl to nr:
prosté_
katovské rociit:,
v tradici vyct oune funkce
pražské,3 dílr.
literatury i otevřen novým estetic§m názorum zdirazňujicimvazby meziindividuálními a kolektivními hledisky v lidském vědomí a chování. svym souborem vzpomínek v povídkové formé (Rozpýlené kapitoly,l873a 1881) se řadí k autorum, jfichžvzpomínky a korespondence jsou chápany jako součást jejich literámího díla.
Hrdinové víiin
Tradičníhistorické náměty a jejich vývoj
troň miceněn)ivii: v pokleslé
v
druhé polovině 19. století poznamenávalo českékulturní vědomí rovněž dílo Fran_ tiŠkaPalackého a vztah k minulosti tvořil součástpřítomné duchovní skutečnosti. Tento
Postoj ovládi vŠechnY oblasti veřejného i uměleckého života. Navzdory zaměření lite_ ratury na přítomnost se historické náměty objevovaly takřka ve všech rech, tedy i v románech a povídkách. pokud 'iterámichžánšlo o epické básně, ty obvykle netvořily nejvýznamnější část díla, komě u menších autorů. slavný a
pitor;skní středověk, jak
ho viděl romantismus, zůstával stále v ohnisku zájmu.(Mezi těmito autory byla také
286
Novin ářst,,,
jem o určiténá: neoromantickÝn fantaskní motir, gažovaností. Jeri
známých spisor
Nejzajímarél vinář radikáiníht,i
povědný redaktc
-.
-t, -*.
'-
;. ;:
hr!
l!
l
ťrl;1 l2j_ }u s,, ěŽesi
r;rÁi_T',
Ská
ielj nebo }
št.1Ňáru
rk získa-
rrezující
iž t:c,t ei,
] š§_1 r.
t]ruéiSDiTl_1 š je.
ňo
lr+
it-ké re-
lesirrn rornín pŤosIé-
inltce fuá.LŤí-
nínek ,.ZB]-.
sestra Karoliny Světlé Sofie Podlipská, 1833 -1897). Pozomost se zaměřovala jak na 14,, tak na 15. století (to je pripaJeetnych děl Ferdinanda SJute a Vácslava Vlčka, 1839-1908). ztéto tvorbyse vyootlty dvě tendence, historických a venz,ich Č erp aných z nedáv némi n ut o s ti
o;;;i.
ín ;.ffim* h
a
b
eletri
s
ti
ck á
p
r ezentace
v prvním případě vynikl Alois vojtěch Šmilovský je dnim zesvých nejlepších děl ranních červánků( 1 875),
inspirovanym pobytem Dobrovského v Chudenicích v roce pr*rr.ai s intelektuálním ovzduším obrozenských humanitních ideálů. podobně postupoval v některých románech i Alois Jirásek, Druhou tendenci představoval JosefSvátek (1835-1897), o*., v 1828; konfrontoval V něm uesni.ké
beletristicképodobě prezentoval výsledky svých studií v archivních fondech. zaměřilse na druhou polovinu 17. sto]etí a na století osmnácté, které zobrazit ve povídek pražské pověstialegently(čas. 1883), obrazyzkulturníchdějinče,qch(189l)
stňn
aZesíaréPrcthY (1899),Tato díla se objevila v okamžiku, kdy se v literatuře ,uturouplatňovat nové, etičtějšípojetí historického románu v dílech václava Beneše Třebízského,
Aloise Jiriás_ ka a zikmunda wintra; nicméně svátek byl považován za autora předchozího obdobÍ' Svým tradiČnímstYlem nepňnášel novj estetick é zaměření.Dokument,im í pozadi jeho románů publikovaných
v letech 60, a 80. nezastřelo jejich kvavé a senzačnínáměty; byl to například-příběh kata, jenžpopravoval české pány v roce 162l (Paměti katovské rodiny Wlařů v Praze, ali,l886-1889). Některé jeho práce (Tajnosti pražské,3díll,, l868) pňpomínají Eugena Sue.
i
Novinářství a zátiba ve fantastice Hrdinové výjimeČných událostí
hraničících
často s fantastikou se neobjevovali jen v pokleslé tvorbě. Dědictví romantismu, jaký se rozvinul v Čechách (Mácha byl velmi ceněn) i v jiných zemich,se stále u českólit.ratuře uplatňovul;;
rrun-
bnto lire-
žrn-
n]t jak úAť
u 60.Ietech,Zájem o určiténáměty a estetické postupy romantismu se často spojoval se snahami neoromantickými, jež provázely různé směry
fantaskní motivy spojovaly s postřehy
ffiil§,J;J;T,T*'se
na konci století, v o.uzino májovců se
, us.onit o života ar. ,o.iální a mravní anprojevily v posledních pracích Světlé i u méně
K..ň;
Nejzajímavějšía nejorigin
átnějšíznich byl JakubArbes (1840- 1914). Byl to novinář radikálního smýšlení (což mu vyneslo řádu soudnlcr,
p*.riu
vězeni- jako odpovědný redaktor Národních listů byl u;rn;n v České Lípě), Obdivoval Nerudu
287
dílo E. A, Poea. Do českéliteratury vnesl zvláštníformu povídky, romaneto, sPoČÍvajícína desiluzi a na konfrontaci romantické zál^lady s racionálním a Přitahovalo ho
vysvětlením. Vrcholné dílo v tomto žánru je Svatý Xaverirzs (čas. 1813); je zasazeno do tajuPlné a pŮsobivé atmosféry barokního kostela svatého Mikuláše y praze.
Ozývají se tu ohlasy Poea v pokusu odhalit v obraze (od F. X, Balka 3 ve skutečnosti F. X, Palka, který skutečně v kostele existuje) zašifrovanó poselství vedoucí k po-
kladu; najde se tu i odkaz na Nerudovu povídku Hastrman, jejížhrdina přesvědčený o vlastnictví pokladu zjistí, Žejde o pouhou sbírku minerálů a. Jako ve většině
Arbesových Povídek je vyprávění založeno na konfrontaci dvou mladíků, jejichž rozhovory tlumočínázory autorovy, jeho zálibu v přírodních vědách av tázánípo jejich mezích. Inspirace vycházejíci z výtvarného umění je také v základu íomane_
ta UkřiŽovand (Čas. 1876). Tentokrát jde o obraz Svaté Julie od Gabriela Maxe a o sochu svaté starosty v loretánském kosteie v praze. Do snu je zasazenpříběh
NewtonŮv mozek (Čas. 1877) předvádějící v makabrózním pražskémprostředí téma cestování v čase. zájem o přírodní vědy kombinovaný s fantaskními motivy se objevil v řadě jeho próz: Sivootq clémon (čas. l873), Zázračnd Maclona(čas. 1875)
lilie (čas. 1879). Spisovatel rouboval esoterické prvky na motivy inspirované přírodovědo u, což založilo původnost j eho díla. nebo Etiopskti
Arbes napsal i řadu románů, často kompozičně nevyrovnaných a někdy i nedokonČených, v nichž se mísíproblematika sociální s postupy fantaskního romantismu.
Hranice mezi romanetem a románem je Často nejasná, jako v ďile Kandittdti exisíence (1877). K románům patíi: Moderní upíři (1879), Štrajchpudlíci(1883), (1883), Agitator (1905, původně Pro bratra socialisttt,1894) aj. Jako svobodomyslný novinář uveřejnil řadu politicko-historic§ch
Mesitíš
studií (pldč Ka
runYČeské,1870).Antiklerikálníbojovnostnaplňujejeho diloLežapravdaosvatém
Janu Nepomuckém (1870). V ruzných spisech se zasazoval za propagaci utopického socialismu (Pnlní sociální revoluce,1892), Četnéstudie věnoval portrétům
básníků, herců, revolucioniťů a především výjimečných azíhadnýchosobností. od roku 1879 uveřejnil v ČasoPisech studie, které později sebral do knížkyZ duševní clílny bdsníků (1915), s nížsouvisí i dalšícykly: Ztihadné povahy (vzni!
binY odmítnutého Čes§mi vlastenci. Četnéčlánky věnoval také divadlu (zvláště frarrcouzslrym dramatikům). 288
ZáIibou v Lu.*z:
rámec obyčejnéhc;
slavil se st,í,m o;'i evropský ohlas,
-
:
značnost sr,é doL,r. i
lečnostjedna}i dos, kovatv praxi rěde;
by mu byl blízkv. : děl (mimo jiné i
;
)
Literární hrc Česká literatura i*;
svého společensk;,
postavy hrdinu a:_ v literaturách ost.::
Nicméně poo
,,
(1861) a také pod
,.
lučníhohnutí roku
.
desiluze v postará.-: telském jejic| id3;:
.
osudem J. V. Fn.'e
ponořenými v ron.: osudy, byl přitalro,,
-
krétnía praktickc:_
V posledních ;, ženského hnutí r c a otázky o místě ':; hnutím, které se :c,: ně případů bylr je vené všeobecnÝnl
. ,.
sociálním a kultu;: Čelnou předs:.,, tvorby se vedie
le:
tradice. Inspiroial.
T:U
DOt Ídkr.
;ic:tlní]nír: j ,. le zlsaze:.ii-, ,,
Praze
:
.
sk:jr.ečnos:]
:dou;í k p..i p:esl ědče-
r re,.étšrné
*\L.,aIlanZ
l'
l-:ni
pc
iu r..ilane-
n:il
\ía.re
zen pnbéh
iřejí téna t]'lr
53 g§_
;.*.. _ S-5 Lt--rl:',_\
tll-
dl ; nedoIúx'iismu. :; c:,:!stettl l -: ,:. . .,.l íJ /(/.\
t
P.,-;:
ť_,
Kc
ý.,a;tént
icického básníku. |h-J 15 /9
b,:sttíkti uzní po_\íá;hu, ,'l_né de-
arla Sa-
iÉtian-
l
Zálibouv hruzných
a fantastick7ch scénách, v situacích a bytostech
překačujících - i oblibou přírodních věd a novinářského zpravodajství (prG ''i'ii se svým odhalením kachu železničnihopodnikatele Stroussberga, které mělo :lropský ohlas) - tím vším Arbes vyjádňl ,
-1nec obYČejného Života
takřka provokativně protikladnou mnoho:.aČnost své dobY, Postihl zfuoveňi protichůdnétendence, jimiž žila tetroe;ší česká spo_ ,:čnost jednak dosud ulpívající na tradici romantické, jednak toužícipňjmout a apliv Praxi vědeckou objektivinr. Mezi jeho ':ot'at vrstevníky nenajdeme takřka autora, jenž :r mu byl blizký.Až u některých spisovatelů přelomu stol.ú ,. objevily ohlasy jeho Jči (mimo jiné i u Franze Kafky).
Literární hrdinové a hrdinky hledající své postání Ceská literatura jako by nechtěla líčitpostavy vykořeněné, žijícísmutkem a revoltou
st,ého společenskéhoúpadku
vyznačujícíse filosofickym a mravním nihilismem; postavy hrdinů a hrdinek utvářené ze ,,ztracených iluzí'' se tu objevil y později než a
t literaturách ostatních a byly zobrazovány u.ozpo*é podo; -';;ko oběti i viníci, Nicméně Pod vlivem románu Friedricha probíematische Spielhagena
Natltren
t1861) a také Pod vlivem zklamáníčeských intelektuálních vrstev po potlačení revG ]uČníhohnutí roku 1848 vyjadřovaly někieré prózy jižv letech 1860_ 1880 zkušenosti desiluze v postavách deklasovaných hrdinů hledajícíchmamě své místo v světě nepřá telském jejich ideálům. Dokládá to román G. pflegera-Moravského inspirovaný zčásti osudem
V Friče anazvaný Ztracený život (t862). ,,Problematic§mi'' povahami, ponořenými J.
v romantickém ovzduší avyznačujícími se mimořádnými až senzačnimj osudy, byl pňtahován i Arbes, jenž jejich prosťednictvím vyzdvihoval J.
krétnía praktickou účastv politice a ve vědě. V Posledních desetiletích 19. století se však v literatuře v souvislosti ženského hnutí v Čechách šíře uplatnily obrazy žens§ch
i
jejich kon-
s
rozvojem
postav vyvolávající úvahy
a otázky o místě jedince ve společnosti; často se spojovaly s ženským emancipačním hnutím, které se rozvinulo v Čechách v posledních desetiletích 19. století 5. Ve větši_ ně pfipadů byly jejich autorkami
ženy pácházející z intelektuálního prostředí
a vybavené všeobecným vzdělán ím,jež jeinspirovalo jak k činnosti literámi, tak k aktivitám sociálním a kuItumím,
čelnou představitelkou těchto autorek byla karolina světlá. v průběhu celé její tvorby se vedle venkovských próz vyskytuj
tradice, InsPirovala
i ipráce vycházející, ,odinné patricijské ji rovněž vlastní zkušenost, kcly. žena,která usilovala vymanit se 289
z tradiČníchsPoleČenských předsudků, chtěla dosahnout intelektuální a mravní občanské nezávislosti. Spisovatelka nehlásala nutnost stejných životních podmínek pro
nost výboru b1
i Pro ŽenY, avŠakpoŽadovala pro ženu širšíprostorjak v rodině, tak ve společnosti, aby mohla rozvinout svŮj talent a stát se užitečnou.Mravní požadavky ztvárněné v rc
však bylo dokc-,;
muže
mánech z PraŽského prostředíjsou stejnéjako v románech venkovských, avšakjsou podányjiným způsobem. vesnické hrdinky projevují od počátkujakési poznání svého Úkolu a PokouŠejíse ho splnit v souladu s trvalými mravními zásadami venkovského sPoleČenstvíi za cenu oběti svého osobního štěstí.Ženské postavy pražských románů se Často dostávají do
konfliktu se svým prostředím. Kladou si otázky týkajicise
aktu_
álníchProblémŮ (například úkolu umění a umělce) a chtějí napinit svůj osud v siožitém kontextu, ve kterém se mísítradice patricijské i aristokatické se snahami lidu; české
vlastenectví je v tomto kontextu konfrontováno s národnostní lhostejno sti zámožných vrstev Podléhajicich germanizaci. Pod povrchem oficiálního katolictví však žijívzpomínky na českou reformaci.
V románu Pruní Češka(1861) lzenaléztřadu autobiografických motivů; v tematicky a psychologicky složitějšípodobě se stejné problémy objevily i v románech
Poslední panť Hlohovská (1870)
6
aZvonečkovťt kralovna (1812),v nichž snaha ko mentovat Přítomnost převaŽuje nad snahou přiblížitminulost, jakkoliv jsou zasaze-
ny do 18. století.
v
k
četných povídkách shromážděných v soubore ch pod staými krovy, staré praáY a dalŠÍchpopsala pitoreskní Život pražskéhoměšťanstva na počátku 19. století. se přiblížila jímavým a
Černý Petříček (181I).
občas
idylickým rysům Malostranslqch povídeknapříklad v povídce
1:
museli spokojit:
představení den Nadšení pro
tická díla. Řad. a
Hálek, se bez
bylo záležitostí širokéaktivitě t současné esteti,
málo dramatiku tragédie (často
,
úspěchů.Napň
vyhovoyal dobi gram (1865). D
šíhoohlasu než vedle auton ká tvorbajen
ol
spisovatel a dil l
historické tragé, svými komediel
doby země Čes^
Emanuel B
Při své ÚČasti v Ženském hnutí spojeném se snahou pozvednout kulturní úroveň lidových vrstev se světlá věnovala i psaní populární četby a spisů pro mládež.Její kni-
kou a nakonec z
řadou
ze švédsk}ch di
hY UPomínlg (l87 4) a Z literárního soukromí ( 1 880) i četná korespondence spisovatelů jsou cenným svědectvím o její osobnosti.
s
Podobné Portréty Ženhledajícíchuplatnění ve společnosti i v osobním životě se objevily také v prózách sestry K. Světlé, Sofie Podlipské (1833-18 97), z jejíhož sluhuje pozornost autobiograficlc/ román Peregrinus 1, 2 (1881, 1882).
díIaza-
analogii posta\, nesplnil naděje
zkouška statliit
demytizujícíos, nerál bez vojsi:.
Divadlo a dramatická díta
situačním
Jedním z vrcholných cílŮ Českých kulturních snah bylo vytvoření národního divadla, Tato snaha vedla v roce 1850 ke vzniku Výboru pro založeniNarodního divadla.
čin-
290
úspěšnéjehoko
i
ním divadle. Fr
přikJad Blcí:itle,
třída27(188j
jt "'.',-"borubYlazabachovskéhorežimupotlačena.Ještěpo
:l*:;-, spokojit
víceneždesetletsečeši
představeními na scéně pražského německého divadla. V roce 1862 r', :l lo dokončeno Prozatímnídivadlo v Praze,kde od roku 1864 se hrála česká s
]-:-:,.rvení denně,
\;dŠeníPro národní divadlo se projevilo také v touze vytvořit původní drama_ : - '," díla, Řada autorŮ známých v jiných literárních žánrech,například Neruda se bez valného výsledku pokusila tvořit i v této oblasti. Historické drama - -'-ek, záležitostí " autorů předchozí generace, jako byl J, J. Kolár, kteří navzdory své ,-, aktivitě ve druhé polovině 19. století vyjadřovali spíše vkus minulé doby ':j
než
-;rsné estetické tendence. Mezi Nerudovými současníkyse najde jen relativně -,,," dramatikŮ, kteří by se trvaleji uplatnili, Jako jejich předchůdci i oni psali jak --,:jdie (Často s historickými náměty), tak komedie, v nichž dosahovali největších jchů. Například Gustav -,.: Pfleger-Moravský, známý spíšebásněmi a prózami, :-o,oyal dobovému vkusu svými komediemi ona mne miluje (l861) nebo kle-:,tt (1865). Do jisté míry to platí i o . Janu Nerudovi, jehož komedie dosáhly věr . :..T ohlasu jeho než (ediná) tragédie. '"
lL
u. r .,--;,-"___:__-}.,i'_ -:
_._
-
iU Z.::: -;-
r.;r. i-_-
l_
Ol;-
lL]",-;:; l L,i;.
-
i *: -
-_,,
É:eCbuu.: ZJ-
vedle autorů, kteří se projevovali ve více žánrech,a těch, pro něž byla dramaticl-: :r'orba jen okajovou Částídíla, se někteří spisovatelé zaměřili jen na drama, jako ,:-sovatel a divadelní kitik František \čnceslav Jeřábek (1836-1893), Napsal dvě --storické tragédie jedno a sociální drama Služebník svého pdna(1870). Známější byl
,
:
.
imikomediemi, které nepostrádaly duchaplnost: CesQ veřejného mínění (1866),Tři b' země Českév Komdrově (1871) nebo Zde je žebrota zapovězena(1870). Emanuel Bozděch (1841-1889) se rozhodoval mezi literaturou
německou a čes_ nakonec zvolil tu druhou. Psal téŽ divadelní kitilry prozatímním a na divadle byly -spěšné jeho komedie Z doby kotilionův (premiéra 1867, knižně l872) jeho a tragédie :e Švédsk/chdějin 18, stoleti Baron Goert7,úspěšná pro aktuální dobovou politickou ],,ru a
"naiogii PoStaVy intrikána (premiéra 1868, knižně 1871). pronásledován chorobou :esPlnil naděje do něho vkládané. Napsal ještě hru z prostředí dvora Marie Terezie kouška statníkova (premiéra l8]2,|,rližnél87 4) akomedii Světa pdn v županu( 1 876) jemytizující osobnost posmrtně Napoleona Bonaparta.
trcral bez voj ska
;,,.-jl_ l 1.1u i J.
i Lln-
(1
889).
byla uveřejněna komedie Ge-
situačnímhumorem se vyznačuje obsáhlé dílo herce, ktery se proslavil na Narodním divadle, Františka Ferdinanda Šamberka (1839-1904;.
Ntnere;eho hry, na-
PříkJaď Blazinec v Pnlním poschodí (1868), Jedenácté přilaíztíní(1882) nebo palackého
třída 27 (1884), přesráhly dobu svého vzniku.
291
Jedním z dobových Paradoxůje, že v momentu, kdy se česká společnost pokoušela okázale vytvořit divadlo reprezentující vlastenecké snahy národa, se nejoblíbenějšími hrami stalY situaČníkomedie zábavnou formou zobrazujicíslabosti drobného měšťarr_ stya a znevažujícíněkteré obecné historické náměty.
jejl;:
.-rhlasv Sl
Ý..;
,,
ViaStene"-:.
oatřila k
kritika a estetika
ruz:í:
tami. které
iii.
r r,l1adřor alc a \ětŠinabásníkŮ i ProzaikŮ, z nichžněkteň byli zaroveň žumalisty, psala literární ki_ tiky a studie věnované prezentaci.aněkdy i analýzeautoru přeclchozích generací (Mácha, Havlíček,Tyl) i hodnocení děl současníkůa polemikám s nimi. Úvahy o estetic§ch problémech však byly také součástí prací filosofů a teoretiků umění. po roce 1850 byla česká filosofie pod vlivem J. F. Herbarta; jeho pojetí ve svém díle rozvinul
adoplnilJosefDurdík (1837.1902),autorVšeobrrr,arrutý(1875)
"'asto vzbuZ,_.,, " I v posle,ji,
pomáhali
než v letech še;
stavovali postJ,,-
t jejich dílech c
aPoetibjakožto
estetilq umění btísnického(t88l). Napsal také studie o Byránovi (O poezii a povaze lorda
Byrona, 1870). yýznamnáúloha
připadla v estetických zkoumáních a kultumích snahách Miro slavu TyrŠovi(1832-1884), Studium řeckého umění ho přivedlo k helénskému ideá_ lu fyzické a duševníharmonie, který se pokusil spojit s programem českéhovlastenectví v organizaci Sokol. Tu se svým švagrem Jindfichem Fúgnerem založ1l roce 7862. po vzoru Hippolyta Taina uvedl do estetického studia sociologické metody.
KosMoPoLlTNÍ trusPlRAcE A ODRAZY SOC|ÁLNÍHO nUCHU Spisovatelé, kteří vstoupili do iiteratury v letech 1860 až 1870, v ní působiliještě o dvacet až třjcet let později, takže je ob|,tižnéstanovit, do kterého kulturního kontex_ tu těžiště jejich tvorby patfr. Mezirůznými estetick}mi tendencemi v druhé polovině 19, století
lze nicméně odhalit některá hnutí, která konke tizovalazměny vkusu a vývoj sociokulturního
pozadí.
Některé zájmY a záliby se opakovaly, ale objevovaly se v novém světle. Kosmo_ politismem se vyznaČovati jiŽ někteří básníci tlružiny mdjové.Autoři takto označovaní pokačovali na první pohled svou tvorbou ve druhé polovině 19. století v jejích stopách. v jejich postojích se však pod vlivem podnětů přicházejícíc h z ciziny pra jevil vývoj, často skytý jemně a rozdílný.pokud se májovcipokoušeli informovat o dění v jiných zemicha zajišťovat čechůmautonomní postavení v rámci universální 292
rrtr-
l\eJcaste_lsl \
zejménav políů nalezla širokéup.
strán§ živou n. opuštěnéauton
:
Na přelomu
,
§
uvědomorr".
vé přijetí v
širor
logické prar dé:
u některých z n:;
zovat mytické .,.
lo s filosoficKn.
Filosoirck.í : a
románech:dui-
tumí funkce se
ii
l; mizely a lyrické . do ní úzkosti a
Literární sx. Obvykle se pňs.:
sopisů, s nimiž s:
vynikli v almanii
xlioušei. lircelqšín: lio nčštlr:;t
jejich
Patnáctiletí nebo dvacetiletí nástupci hledali ve vzd,álených zemích ':uiturY, -'hlasY svých vlastních snů a tužeb a v kultuře přestávali rozlišovat cizi a domáci, Viastenectví bylo pňznaČnépro řadu generací a vyznačovala sejím díla, která často :atňla k rŮzným, někdy protichŮdným skupinám. Vedle vlastenectví jistého
si hodno_ ';rmi, které hlásalo, tu existovalo jiné, které si kladlo otázkyo jeho cílech a motivacích ,r vYjadřovalo zl
l-*: ^l}.
e:;;í }íár
*_r o este-
ť. Pr,l rOCč e rozyinul
i:,.:;,:cl_to ,
ci:
,,r_.':
Ll-ť
\Iiro
i-'.,l:-]l,:
iasterec-
ce ] 56].
"asto
vytvarety záklaď děl,jež
vzbuzo v ala živ é polemiky.
I v Posledních desetiletích 19. století byli romantičtíbásníci oblíbenía v čechách pomáhali vytvářet velmi rozvinuté novolomantické ovzduší,Byli však
vnímáni jinak
než v letech šedesátých, nebo spíše jim byl přikládán jiný význam, od této chvíle představovali postavy hrdinů vykořeněných, ponořených do splínu a zklamání někdy byly
t jejich dílech objevovány rysy duchovní problematik
y
-
pfrznačnépro,,dekadenty''.
NejČastqŠÍvŠakbYlY náměS čerpanéz všední skutďnosti a náměty sociálních sřetu,
zejména v Povídkách a hrách odkazujících k tendencím naturalistickým. I tematika vesnická
nalezla ŠirokéuPlanrěnÍ.Vedlení se vŠakvmířevětšínežpředtímobjevo vďaďila]ičícirůzné stránkY Života města ajeho oblvatel, Významné postavení získaly opět motivy historické, opuštěnéautory šedesátých a sedmdesát}ch let, navíc viděné v novém světle. Na Přelomu století historic§ román v naplňování své íunkce vlastenec_ PokaČoval ky uvědomovací a nabádavé v poutavých výpravných postupech,
zajišťujícíchpřízni-
vé Přrjetí v Širokých Čtenářsk}ch vrstvách. Autoři se však pokoušeli dosáhnout
psycho logickó pravděpodobnosti stále rozrůzněnějších postav. zároveřtse však počaly
u některých z nich přesné obrysy
tiii ještě konterilTior ině
a t Ý1,oj
(osmo-
značo;
iejích
!\ prG moVat
:rsální
historic§ch událostí znejasňovat azačaly jenahra zovat mytické vize vzdáIené a exotické minulosti; zobrazenistarých časůse spojovalo s filosofickými úvahami o účastivěčnosti v lidské existenci.
Filosofický přístup se uplatňoval také v intimní poezii i v některých povídkách a románech; důkazem je dílo Juliazeyera. popisy přírody se
počaly měnit, jejich struk-
turní funkce se rozšířila; nešlojižjen o dekoraci lidských osudů, nýbrž promítaly se do ní úzkosti a touhy autora ajeho postav. Ilranice mezi popisem a vypravěním někdy mizely a lyrické a epické prvky se v poezii i v prózeprostupovaly.
Literární skupiny a tendence ObvYkle se PřísluŠnostspisovatelů ke skupinám rozlišovala podle almanachů a ča_ soPisŮ, s nimiŽ sPoluPracovali. Tak se hovořilo o ruchovcíchlato o básnících, kteří
vynikli v almanaších nazvaných Ruch (1868,1870 a 1873), mezinimiž patřil k nej-
293
významnějŠÍmSvatopluk Čech;jako lumírovcibyli označováni básníci blízcíčasopisu Lumír,jehoŽ redaktorem byl v letech 1817 až 1898 Josef Václav Sládek; tento ča_ sopis se stal orgánem tzv. ,,kosmopolitů", především Jaroslava vrchlického a
Julia
ZeYera. Hranice mezi oběma skupinami nebyly vždy zřetelné; ruchovci publikovali také v Lumíru a například Čechovy básně se svými náměty a způsobem projevu příliŠneliŠilY od některých básní Vrchlického. Básníci, prozaikové a kitici
rozdílných
skuPin sPoluPracovali i v jiných almanaších a časopisech, například v Almanachu českeho síudentstva (1869), Anemonkách(1871), Zoře (t877,1878, a 1885), v
novém almanachu Mdj (l8]8), y Almanachu českéomladiny (I879)nebo v časopise Kvěq,
(1879-1915).
VYmezenějŠÍm Píogramem se fidili spisovatelé ,,školy národní ", jejiclžtrlavnímorgá
nem bYl časoPis Osvěta založený v roce 1871 Vácslavem Vlčkem. prosazovali vlastenec_ ké a morální hodnoťY a vedli polemi§ s ,"kosmopolity ".Yýznatrnémisto mezi kitik7 měla Ptvní Česká literámí kitiČka Eliška Krásnohorská. Rozdíly estetické koncepce se proje_ vovaly spíšev kritice a sociokultumích studiích než vevlastrích literámích dílech. Autoň vŠech zaměření se inspirovali cizími literaturami - sama Eliška Krásnohorská byla alcivní překladatelkou; přeložila Pata Thdeusry od Mickiewic
Haroldovu porzl'od Byrona (1890)
ze (l882),díla Puškinova í Childe
Krale sionskeho od Hamerlinga (1901). VŠichni sPisovatelé lpěli na vlasteneckých ideálech, Spíšeje dělila interpretace a
a aPlikace týchŽ ideálŮ neŽrozdilnéteoretické postoje. Básníci ,,národní školy,,čerpali
své náměty především z českéhonebo slovanského prostředí, kdežto,,kosmopolité'' usilujícínahradit výsadní postavení německého vlivu se více zaměřovali na některé li_ teraturY záPadni. I tu vŠakjerozdílnezřetelný. Krásnohorská, představitelka ho směru, PřeloŽila dílo Byronovo, ,,kosmopolité" Sládek a
vanských jazyků, zejména z polštiny Mickiewicze.
narodní_
v..htict y překládali
ze slo_
Rozdílné estetické tendence se neprojevovaly v různých literámích žánrechstejně, Jakjsme jiŽ viděli, je snazŠÍje rozlišit v dílech básnic§ch nežv próze;zřetelnější jsou v pracích určených omezeným vrstvám rafinovaného publika než v povídkách a ro mánech obracejícíchse k poČetným nižšímvrstvám. To se ukázalo i v literatuře posled_ ních desetiletí 19. století, v nížvedle pokusů odpovídajících novým esteticlqlm požadavkům působili i autoň snažicise vyhovět vkusu širšíhopublika. ovšem i povídky a romány určenétomuto čtenařstvu procházely jistým vývojem; stávaly se méně sen-
timentálními a méně didaktick}mi.Ve většině případů šlo o směsici podnětů zděděných z romantismu, ze sPoleČenskéangažovanosti a z vlivu va
-
294
\
naturalistického románu Zolo_ nebo o PokaČováníhistorické a venkovské tematiky zakotvené v českétradici.
aia-
|-!!
.!-
l^!a
_-.::]. ;"r..__". - . CgJ\ ._,
!^_^_
_
i.Hr..,,
:..rznrt\uii;-: .e s,,ích si-
:-ních zc:: . záror eň
,,-,
.:o1ečenst,,:
.iopách ..,,
\e:
Ýletv par:"
Histoncli ,eho r
n,orbr, F
šakjen re
e
oživil lidske mlnulosti se modenrí dob, r
idovanou z.
.1ménem (1S-
to, za jehož l
rozsátrlá epi,,
raduwallettr, žených na B: patřila báseň Čech bl,
novel, Čer;:.
umístil do bl vanské nártli
oosudytlhl vztahem
S1o,
V linii
t,r
prosycené hc
prolínajís
r rz
tatopluk Čech a ,,národní škola''
s-|-|-
3
tl _-j,.
'":;e
než většina jeho vrstevníkůbyl Svatopluk Čech (1846-1908) autorem mnoha .'. áň, ačkoliv zůstával věmý filosofick7m a esteticlqlm zásadám
"
.._:_ -- _;
-; :
, í.
:_
l l
1]t
I
í
Pa-
Ěú
Ft-]f: l
svých začátků. Je znám :;edevŠÍmjako básník historic§ých a filosofických básní psaných v rétorickém,čas_ ,-l deklamaČním stYlu Přeplněném metaforami a pňrovnáními spíše vysvětlujícími než ZPoČátku ho lákaly lidová píseň a odkaz Erbenův, což dokázal -eznaČujícími. využit , e svých skladbách vYznaČujicíchse ostrou politickou výmluvností. V alegorických
:ásních zobrazovalPostavy
jejich vzájemných konfliktech i ve střetech se společností zároveň vYtvařel idylická vyprávění zasazenádo pfirody a harmonického lidského " .polečenství. přestože většinajeho prací je veršovaná, psal téžromány a novely ve Nerudových, Mezinárodnihouznánídosáhly jeho úsměvné 'toPách prozaické satiry v
.t,ýlety pana Broučka" (zhudebněné později Leošem Janáčkem),
Historické ePoPeje
a
filosofické básně se objevovaly pospolu v prvních desetiletích
leho tvorby. Pokoušel se o veršovanéromány ve sfylu Byrono vě (Anonym, Nemo),zůstaly všakjen ve zlomcích. Prosadil se básnic§mi cybJy Bouře(l869)
oŽivillidskéváŠněvPŮsobivé zářipfrroďyasnových runulosti se věnoval filosofické
a SnLové
(1872),v ruchž
vizi.Yřaděbásnízasazenýchdo
a náboženské problematice a hlásal humanitní ideály modemí dobY. Tak tomu bylo v básni Adamité (1873) zobrazujícihusitskou sektu zlikYidovanou ŽiŽkou, Osobnost tohoto vojevůdce se objevila i v básni pojmenované jeho jménem (1879), v níŽ ho Čechzobrazíl před Prahou hotového potrestat ,,nevěrné,,měs_ to, za jehoŽ záchranu intervenuje Jan Rokycan a.MeziČechova nejznámější díla patří rozsáhlá ePická báseň Vticlav z Micfutlovic (1880) pňpomínající částečněbáseň o Kon_
raduwallenrodovi odMickiewicze. Je to drama potomka jednoho ze vzbouřenců pora ženýchna Bíléhoře, ktery pátrá po své totožnosti. Dějem zasazenýmdo barokní prahy pařila báseň k prvním, jež upozomily na stopy protireformace v obrazu Čech,
čech byl věrný slavjanofilským tradicím své rodiny. vjedné ze svých veršovaných noyel, Čerkes (1875), následoval vzor ruských byronistů a příběh lásky a pomsty umístil do bujné kavkazské přírody; v básni Zimní noc (1879) vyjádřii naději pro slovanské narodY v osvoboditelské poslání Ruska. Podobně jako Kollár
o osudy vyhynulých Slovanů a věnoval
se také zajimal jim báseň Dagmar (1883-1884) inspirovanou
vztahem slovanů a Dánů ve středověku.
V linii bYronovského romantismu zpracovalmilostné motivy v exaltované formě prosycené hořkostí. V básni Andět (1874) inspirované knihou Genezese tyto motivy ::olínajís vizemináboženslqmi,Y alegoii Evropa (1878)mu mi]ostné m otivyposlou295
žily jako osnova příběhu. Nejde tu však o vylíčenívýjimečných milostných osudů. V obrazu lodi obsazené společenskými vzbouřenci a vyděděnci vyjádřil odpor k terorismu a nihilismu, jeŽ počínalypronikat do některých kuhů mládeže. Alegorickou stavbu má i dalŠíbáseň, Slavie
(l882),v nížchtělpoukázat na sociální zmat§ (slovarr-
ského světa) v obrazu panslavismu zaměřeném rusofilsky. psal také satiry blízkéHeinovi, jejichž úsměvný ráz je často jen zdánlivý; pohád-
kové vyprávění ve veršíchPetrklíče(1883), parodie indického eposu Hanttman (1884) Či Kratochvilnti historie o ptáku Velikdnu Velikanoviči (1890) připomínají satiry Havlíčkovy. ZároveňČech skládal idylická vyprávění o hannonickém životě prostých lidí: cyklus Ve stínu lípy (1879) nebo autobiograficky zabarvenábáseíVáclav Živsa (1889-
V
ba:ti
bc,::
šedý rab si
;:
1ct st,ůj ltn:r;
poníletĚ ,i:',: jimiž tisíckr-; (Písně otrelk: Jako roman..:
třáb kontra Hr,:.
mluvnými jménr Humomě br]
-1891). Vedle alegorických projevů svých názorů komentoval i dobové problémy v pracích utvářených po vzoru lidové písně, jež měly přímý vliv na publikum. Š1o
novaných panu Br
především o lyrické vsuv§ v příběhu veŇovana, který se vzepřel germanizaci (kšetínsbý kovtiř - zŇázán cenzurou v roce 1883, vyšel až roku 1899). Nelze opomenout
řkadčanech. ocii
ant Písně otroka (1895).
\ětšina Čechových básní byla epická, nicméně i v nich se uplatnily zdobné popisY a filosofické Úvahy. Své názory politické i náboženské vyjádřil i ve sbírkách lyric-
§
cb: J itřní písně (1887 ), Nov é písně
(1
888) a Mo dlitby k N eznámému
( 1
896).
Slavnostní tón vlasteneckého nadšeníse u něho střídal s hořkým pozorováním a satirick}mi komentáň k upadajícím společens§m poměrům. S pýchou českéhovlas-
tence například opěvuje kásu Prahy:
Hle, Praha! -Zrak se jiskří, vlhne - Praha! Tb jméno samo zpěv, kn pouhý zvuk úchvatně do sírun českéduše sahá a srdce rozechvívá v burný tluk.
Nech cizí poutník objem skrovný měří a zhrda, Praho,
siým rouchemTvým:
ndmve své krdse, věkovité šeři jsi vdbný Neapol, jsi hrdý Řím!
(Z veršůpříležitostných, Praha) Zároveřl v pruhledném podobenství čemých otroků ukázalpokořující porobu lidu své země:
296
beckému a trochu přednost metatbn
nemohou pochLlp
Broučka do lvíěs:,
/í 1889). Postar, cestovní dojmr s
:
ček na výstavě. I: ho cestopisnýnu
.
Šíříkultumí,-:
Stavitelů českéh:
rickým panslar is Tematickr,ml
razu. Příznační,
vyprávěním, spíš
ka (1846-191,,:,. ní spojeno s fi1o. Husitskó svatba.
Mezi básník-l nejprve vlasten:
v lidovém tónu. Q sbírky, napříklai poměrně značni
y bazni božína rohoži
J6úrlů_
[.
l§(. §
šedý rab si hovť syt
!:Bšil,lti.
:a svťi hrnec ztuchlé ýŽe
,,
fl§Ť,; j&r-
wtúženě důtlq,lťže,
.iiniž tisíckrát byl zbit. Jliílliit
]'-
rPísně otroka)
llilill]ll!,t!l'I
:nrin;r
Jako romanopisec nebyl úspěšný ale vynikl povídkami, znlchž jenejznámější "ies-
r
.;,lb kontra Hrdlička (1876), kde na právnickém střetu dvou hlavních postav s vý\-.]l- _ ]lll-
:
i:]--
řie:
,r:
-
Hl:tJ é ]:!,-
;,--|".L:
f '.,l:-
Humomě byl zpodoben duchovní :..ir aných panu
:-:: i l-t
:iuvnými jmény ukázal zánik světa starých hodnot ničených hrabivostí plebejců. a
mravní úpadek doby v několika povídkách vě-
Broučkovi, maloměšťakovi, vlastníkovi domu v Praze,člověku trochu so-
reckému a trochu zbabělému, Ten se potó, co zapil svou večeři v pitoreskní hospůdce na HradČanech, ocitne najednou na Měsíci, kde je k své hruze přijat básníky, kteří dávají :řednost metaforám před řádnou stravou;jindy se dostane do 15. století mezi husity, kteří nemohou pochopit, jak takový ustrašenec můžebýt jejich potomkem (pravý výlet pana
bouČkado Měsíce,1888
ii
a
Novy epochalnívýletpanaBroučkatentokrdte do ]5. stole-
1889), Postava pana Broučka se objevilaještě vjedné řadě vyprávění směšujících
cestovní dojmy s prvky románové zápletky (Pestré cesty po Čechdch,1S91 a Matěj Brou-
čeknavýstavě,1892), jež jsou tentokát spojeny se spisovatelovou autobiografií a s jeho cestopisnými líčeními. Šíříkulturních zájmů i propracovaným stylem
se
Čech staljedním z hlavních před-
stavitelů českéliteratury 2. poloviny 19. století. Svými
filosofrc§mí názory
a réto-
rickým panslavistic§m vlastenectvím patřil ještě k národnímu obrození. Tematicky mu byla blizkářadabásníků, kteří ovšem nedosáhli bohatství jeho výrazu.PÍíznačnýrys jejich děl spočíval ve spojení meditativních prvků s vlastenec§m vyprávěním, spíšeidylic§m než problematizujícím. Byl to například Otakar Červin-
ka (1846-1915), autor řady skladeb s husitskými náměty, v nichž je epické vyprávění spojeno s filosofickými úvahami (Jan z Dubé, 1871; Jan Žižka z Kalicha, 19] 5: Husitská svaíba, 1 884).
Mezi básníky almanachu Ruch debutoval také Ladislav Quis (i846-1913); psal nejprve vlastenecké a sentimentální básně, pak se zaměřil na balady a romance r:
[iu
v lidovém tónu. Quisovo dílo tvoří přechod mezi Nerudou a Vrchlick}m, Některé jeho
sbírky, například Hloupý Honza. Česképohádlq (1881) nebo Třešně (1884) získaly poměrně značný ohlas. 297
Mezi spolupracovníky druhého svazku almanachu Ruch patňla i Eliška krásnohor_ ská (vl. jm. Alžběta Pechová, 184]-1926). Začalapsát pod patronací Hálkovou a po desetiletí se Po boku Karoliny Světlé účastnila ženského emancipačního (18]4),
,ť:;-" Lš
skladeb lze uvést Vtaštoviďq (1883). Na základě své společenskéaktivity byla schopna komentovat nedostatky společnosti s pronikavým humorem (Bajtq vellqch,l889). Uveřejnila řadu výchovně kníŽek pro rrr]ádež;jako Pojatých libretistka se stýkala s nejlepšími sk]adateli doby, například s B. Smetanou a Z. Fibichem, Vynikla i jako přektadatelka. NaPsala Paměti, které zachytlly kultumí život v Čechách ve oruno poiovině 19. století (Z mého mlddí, 1927, a Co přinesla léta 7,2,posmrtně 1928). Vedle Elišlry Krásnohorské byl bojovným představitelem ,,narodní školy'' Rudolf Pokorný (1853-1887). V literárních polemikách oponoval J. V Sládkovi, aniž by se vŠakod svého Protivníka liŠilpovahou díla, inspirovaného lidovou písní
a vyjadřujícího vztah k rodné zemi, Hlásal ,,slovanské vlastenectví'', zdirazňoval spoluprác mezi čechy a slováky; toto zaměření ho přibližovalo májovcům, zejména Heydukovi, a ruchovcům . z jeho básnických sbírek lze uv éstz j arních luhů (tal q, po d
i
-_t-t-"-" :!____l
"_l
:,_l
_a
-.-
česlqm
i.--.: \
Na první pohled existuje nesoulad mezi básnickým dílem Sládkovým (1845-1912) a jeho Činnostíkultumí a Jako redaktor časopisu Lumíra autor četných Publicistickou, komentářů a kitik patřil ke skupině,,kosmopolitů''. Naproti tomu sládkovy sbírky poezie, ostatně méně početn é než uvrstevníků, odkazovaly k Nerudovi a sládek byl dokonce bližšíbásníkům ,,národní školy'', s nimiž vedl vašnive poiemi§. Jeho básně jsou zdánlivě ve své návaznosti na lidovou píseň prostó. Nejčastěji tlumočíintimní pocity a vyjadřují lásku krodné zemi. sládkovo díloje však ve skutečnosti složitéapňneslo do českéliteratury originální prvky.
po prvních lynclc/ch básních sládek strávil dva roky ve spojených sátech. po návra m do Čech v roce 1870 spolupracoval s četnými časopisy a od roku iszz uy'eoua angličtinu na obchodní akademii vkue.Jeho zájem o anglosaské tonŮ zachYcujících dojmy z Nového světa.
298
],r3.
-;__,a\
Josef václav stádek
dvou svazcích (Americke obráz}q)
]]:r-
§:i"s;e. :ť::t-.:-
K slovanskému jihu (1880), Letorosty (1887) nebo Na živéstruně (1895).Zepic§ch
nebem (1879) aVlasti a svobodě (1883),
.l_
hnutí. Byla
známa PředevŠÍmsvou Činnostíkitickou, v nížzastupovala ,,školu narodní,,. Napsala také řadu sbírek popisné, intimní a vlasteneckó poezie: Z mdje žití(l8]1), Šrrory
k
]
a
Z
země se prqevil v řadě fejerůzných časopisů je s}rromaždi1 F Snejček ve
jiné próry, 1914: výbir znich vyšel v Českéknižnici
---
_.
;ia
\:-r--
-.--,\=_-,
-}.
-.
, [j_.^"_ - ] .' _ _
?,
___
*-.
Ť"': \'
;-
Ť
-
KrásnohorLto,,
t'roce 1998 Podnéavem Mtí Amerika).Konakt
ou x p6
iinutí, Br la
,l87]r.
vrstevníkůexotické
Z epickÝch
motily nezdŮrazňoval, neboje zpodoboval v dosti knižnípodobo. nuli se u něho odhalit stopy vlivu Burnsova, které však jsou konfrontovány s estetic§mi iostupy čerpanými
k,;hopna S.i9i, Ure-
z českétradice.
sládkor,y nejlepšípráce jsou tematicky zukow.ny u českémveŇově a jeho etické PoŽadavkY jsou poznamenány néaory fiiosofic§mi a osobními zkušenostmi. V prvních sbírkách poezie (Bcisně,1875 a Jiskry na ntoři,1880)ožily
rciiepšími lidrte]ka.
jeho intimní vzpomínky, mladistvé touhy, dojmy z cest do Ameriky a smutek nad předčasným Úmrtím manŽellql. BásníkŮv soukomý život měl zůstat trvalým zdrojem inspirace. Své nové rodinné Štěstíkomentoval ve sbírce Světlou stopou(l 881), ao niz zuruail i cyklus
19. _l1g]gli
" Rudolf
;:ž br
se
veršovaných povídek; poté uveřejnil cyklus sonetů Na prahu rdje (lil83)obsahující též žánrové scénky a dětské motivy, patřil prvním k významným tvůrcůmveršů
iru_iícího
fui nezi ,uL.{t)\'l.
i
jes):,'ttt
angloamerickou kulturou ho také podní_
studii. Vedle Voj§; Náprstka byl mezi Prvními, kdo PodPorovali poznání Spojených statu, jejichž demokatická ústava na_ lezlav Čechách mnoho obdivovatelů. Na rozdíl od svých básnickllch
r:psrJa také ,;._'.
s
til k překladům z Longfellowa, Bret Harla, Byrona, Bufilse, Coleridge, a především ze Shakespeara, V roce 1876 věnoval angloamerické literatLře
inspiro
vaných dětským světem a určeným dětem. Ve sbírkách Zatý ntdj (l887), Skřivančí písně (1888) aZvony a zvonlq (1894) se mu podařilo spojit půvab dětské naivity s Živelností lidové písně, Navázal tak na &utot._r ko Němcová a Neruda, kteň použili dětského pohledu k vyjádření vlastního vidění světa.
l
Skládal téžintimní poeziivlasteneckého zabarvení (Ze života,l884 a V zimním slunci, t897), PostuPem doby se zřetelněji přiblížil k lidové inspiraci (Selské písně
-'ů i)
]j-])
emr ch
bk b.l bésně
f
r',r-
,a pri-
Ér* : ek re
žnici
,
a Českézněltq, 1889; Starosvětsl<é pťsničlq1,1891; Směska, 1891 a iaképísně smuteční, 1901, psané na památku luliaZeyera). V posledních
sbírkách se objevily motivy ná-
boženské, výraz křesťanské víry (Za soumraku, 1907; kthé a jiné bdsně,I9O9). sládkova poezie je rozmanitější než jakse jeví , na první pot t.a. Navazuje na tre
dici Nerudovu a Hálkovu, avšak svým náznakovým a zároveňpřesným způsobem
projevu tvoň přechod k básním některých autoru z konce století, napňklad k viktoru Dykovi; mohla se také stát vzorem některým básníkům 20.
století,lako byli Seifert Hrubín. I když Sládek napsal řadu epických skladeb, vynikl předevšímjako autor lyriky, v niž lidov á inspirace zabarvuj e in timní meditaci a
:
za moře jsi neoclešla, / nejsi ani za horami, jen / ta hrstka polní trcívy /
roste,
roste mezi ndmi. // Za ty hory ptdČe letí, / přes ío moře vítr táhne, / ale zde, tou hrstkou trtívy / ruka rulq nedosdhne. // (S tarosvětské písničky, Tráva)
299
závažný významměly u sládka, jako u většiny spisovatelů této doby, motivy vlastenecké, Častoje provázely pocity hořkosti zponiženilidu, který ztratil svou důstoj_
nost a PřizPŮsobil se zotroČujícímpodmínkám; nejčastěji však vyjadřoval slavnostní příchylnost k rodné zemi ak práci těch, kdoji obdělávají. sládkovy básně tvoří pro tějšek k etickému pojetí venkova u světlé, jsou však monumentálnější a vyjadřují jistou nejvYŠŠÍ objektivitu individua, které v intenzivním
Světlá
prožitku splývá
s
kolektivem.
- dosud Pod vlivem romantického vkusu zasazovalarue oui. do horského prostředí vhodného k propojení tajemných a výjimečných osudů, sládek je básníkem vellrych Ploch Úrodných Polí, zhmotňujících majestátní rysy lidské existence tváň v tvář věčnosti, jež vyjadřují jistý druh ,,vznešeného selství''. Nicméně se jeho jazyk vyhr-
-
bá deklamačnímu patosu:
z osudu rukou vzal sem svůj los, jak zrno, jež hodil na brdzdu kclos. Jak obilné stéblo, ježvyroste v klas a k zemi se schýlí, když dospěl mu čas.
vzklíčía roste, da zrno a tlost;
jak ono na zemi jsem jenom host. Tak všichni jstne z lidí, vltídce i rob; a mne živoítěšía neděsí hrob, V zem, jež ho vydala, schýlí se klas;
kdes v božízahradě vyrostLt zas. (Selské písně a Českéznělky) AvŠak, jak bYlo řeČeno, Sládek psal také básně úsměv né a něžnéproděti scény prosycené v jejich prostotě humorem téměř idyliclrym, Jeví-lise jeho
norodějšínež u jeho vrstevníků, je to stejnorodost bohatá a rozrůzněná.
j
žánrové
dílo stej-
Jaroslav Vrchlický Nejreprezentativnějším básníkem lumírovců byl JaroslavVrchlický (v1. jm. Emil Fdda, 1853-1912). Stat se obětí vlastní pověsti, svého talentu i své mimořádné činorodo_ sti. Jeho dílo je obrovské. vynikl takka ve všech veršovaných literámích žánrech; byl kritikem a esejistou, jenŽ Českémupubliku objevoval díla evropské minulosti i literární novinlq,. Překládal zřady jazyků,zDanta,Calderóna, Tassa, Shakespeara, Goetha nebo
300
] . .'-
l'.: |; a,,__
i
-
,
,
,:-
r,"
,.
_:
-.
.
-*,
l
-
-
:
,
-_ --_-,]--
_ ;l _., :-_
-
]_-
i r-- :.-. :* l i_ ,-__,
-
-
básnͧ kteň zaujali generaci konce
století, především Baudelai_
se ani prozaickým žánrům,i když v nich se jeho talent neprojevil tak vý-
Poezii, Psal básně filosofického zaměření, verše smyslné a erotické vyzna_ - - .3 ke konci jeho životarezignací spíšeelegickou
než hofl
'::
r'ize i majestátní obrazy, avŠak také za skatologic ké žerty vznikajicina
okaji
1nikl i v takřka impresionistick}ch zpodobeních prchavých rysů pňrody. irrspiz antiky, z různých období evropských dějin a také - často s plamenným :i:3nectvím - z českéminulosti. Stejně ho iakaly náměty historické i mytické, Nar
--- - :erpal
!J3]'.:::'. -. r
.-,-
stejně jako
:: , - Ilciálního díla, VYtvořil meditativní skladby směřující k abstraktní spekulaci, ,*,.
k_e:.::___._::
_.-.:f'._.^
'
l,:,..,5í!al ':;:: -io V
]':l :lnloho
básnÍ, PředevŠÍmbalad a tomancí, v lidovém stylu, nicméně se také zabýva1
:-
]racovanými formami ,,učené"poezie (zejména francouzské, italské a proven-
,
'ké;,
-
které uvedl do Českéhobásnictví. Jeho dílo působídojmem velké rozmanitosti,
.,,kzároveňjeohrožovanomonotonií-nedostatkem,jenžjtevytýkánpředevšímjeho
-:-JadŮm, VYtvořil si zdobný styl zdůrazňující zvukové kvaliiy často na úkor tvaro ,,-"ných a syntaktických pravidelj azyka. obrovský rozsahjeho produkce zabránll ;stém smyslu potomkům postihnout nepopiratelné zásluhy básníka, jenž sám zastal -.,o několika autorů, skupin i iiterárních generací. -
Svými verŠise blíŽil \iictoru Hugovi a Lecontovi de Lisle, a setkal se s autory konce ,:oletí bližšímipamasismu než symbolismu, kteří se stali jeho výsadními vzory pro čin-
,^ost
Přek]adatelskou. Ve svých nejlepších básních dokázal překočit schematickou vir_ jaká poznamenala jeho přečetné knihy, a napsal verše, které v česképoezii patň :lezi nejlepší. :--lozitu,
vrchlického kultura četpanázknih :; :
Íru'lté
dí-r :tei-
a
prohloubená cestováním je udivující. Jako vy-
a tajemník v rodině Montecuccoli-Laderchi objevovai Itálii, jejížpříroda "hovatel r umělecká díla, zejména antická, ho poznamenala na celý život. později po různých zaměstnáních v oblasti organizace vzdělávánibyl v roce 1893 jmenován profesorem srovnávacích literatur na karlově univerzitě v praze,spolupracoval s mnohými časopisy, byl ve styku s četnými významnými duchy své doby, (oženil se s dcerou sofie
podlipské,
E::.l]FrÉ
inorodo rech:
b_r
l
ijterínrí ůa nebo
spisovatelky, která se stala jeho věrnou přítelkyní a důvěrnicí.) Pozomost získal svou první sbírkou Z hlubin(l 875), ještě spočívající spíšena vyčteném pesimismu a na dobové literární módě než na prožitézkušenosti; bylo tu však načrtnuto již jeho životnízaměření; fi losofi cká refl exe pr ovázená zájmem o kultury různý ch zemi a dob, vrchlického zkušenosti a originální postřehy nicméně prostupovaly jeho nejlepšíbásně tím spíš,že jeho dílo se místy stalo jistým druhem ,yrnan a komentařem vlastního intimního života.své milostné štěstívyjádňl v knihách jako byly §ny o štěstí 301
(1876); Eklogy a písně (L880) nebo Poutí k Eldoradu (1882).Smyslové a smyslné opo-
jení se mísilo s rozkošíz formální virtuozity, jak o tom svědčíknihy Dojmy a rozmary (1880) nebo Zlatý prach (1887), ve kterých se obrátil k módním ťormám (ako byla ba-
lada v sředověkém duchu) uŽivanýmmezi jinými Thóodorem de Banville. pro své děti verŠe blÍzké Psal Poezii Sládkově, V řadě sbírek spojujících prrlky epické
nic§komentovaldojmy
a
lyrické bás-
zciztny,napříkladvesbírce Roknajihu(1878);některébásně
byly inspirovány osudy přátel - napňklad cyklus Ě morta ( 1 889) věnovaný slavné pěvkYni Klementině KalaŠovénebo Žnmberské uony a jiné bdsně (t901) na Smfi přítele, lékaře a literáta Eduarda Alberta.
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,
ale v duši věčný máj,
-
však slyšel zpívat kosy,
perly rosy.
Za trochu ldslq šel bych světa kraj,
jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí. (Okna v bouři)
v
řadě básní obsahujících fllosofrckou reflexi, která vždy bylajistým druhem osobního vyznáni (Brevíř moderního člověka, 1892; Život a smrt,1892: Duše mimóza,
1903) tlumočil touhu překonat beznaděj analéztnový příklon k životu. V poslední sbirce Meč Damoklův (posmrtně 1913) tušil do určité míry katastrofu - nemoc, jež zničila jeho osobnost a přivodila předčasnou smrt.
Vrchlického básně odrážejíintimně pro živanézkušenosti, jsou ale také inspirovány Četbou a Prostředkuj i obraz reality viděné prizmatem umění. Jeden z prvních básnic_
§ch cyklů byl věnován Vttorii Colonně (1877), postavy umělců z ruzných dob a jejich díla se mu stávaly literárními náměty stejně jako okolní předměty. viděno z tohoto hlediska se u Vrchlického hranice mezi intimní poezií a meditacemi o univerzálním
řádu často znejasňovala. veškerá osobní zkušenost se měnila v poezii a vše, co se týkalo umění a myšlenky, se stávalo osobní zkušeností.
302
:: Hudba-.
,:.
:už rrjadiol.
:ravil sbírlc,: i
ibrma tvofi ln
Za trochu lóslq šel bych světa kraj,
šel pouští - a měl v srdci
,-;lllorrílr. i S !
V knize Hořkd jddra (1889) vyjádřil
zenit, 1899). Často zde dosahl prostého, citově působivého výrazu:
šel vichřicí
:l,.r \-rchlr.-i-.
sié si:. nalismu". \-
světa (Okna v bouři, 1894: lÝeŽ zmlknu docela, 1895; písně poutníka, 1895; překročen
-
tét., :;,,.
obsahující elegie
ČasovéPochYbnosti a zklamání. V dalšíchsvazcích vyslovil rozčarováníz nevěry své ŽenY, smutek a Samotu, Úzkost před neznámem i rezignaci, ale také vděčnost za kásu
šel v ledu
K
,'
šak i
:
V jeho
ir:
se Coppéa se
,
Jak sebrti,
jež ro:pr:" v
proud
s,"
svou i!g16
Kam pacl
rybářsh,tt na stloln;l z nich pa,i
a nachorit, ye klítru ře
stráň purs
od bledé -,
a obloln,, ta hořela
lnd'naše
_'
:
', se dotkla :
v něm kaš:
své bledě,.
a vzduch b a chvěl se. těch blah.j,
těch příst;;
a v čen,lu
k
této totalizu-jící koncepci poezie se připojovala navíc formální virtuozita,se
kte_ - \'rchlický dokázalvyjádňt všechny náměty, složil řadu sonetů samotáře (sonety ,-;"lotaře,1885:Novésonetysamotdře,189I;Poslednísoneíysamotriře,1896).Vesbír,
,: Hudba
v duši (1886) se obráti' k umělým formám
gurrír,sestiny nebo balady, jináboženské a filosofické uvarry, ke svým čtyřicátým narozeninám pň::,r'il sbírku balad, ritomelů, rispetti a elegií Moje sontíta(l893), Zájemo formu měl , šak i své stránky záporné a vynesl mu turdou kitiku, která ho
::ž r,yjadřoval
N.!..
obžalovala z ,,for:alismu", v nejlepších básních dokázalprosadit autonomii básnické tvorby, v niž ..lrma tvoří integrální souČást literámího por.lrtui. v jeho lyrických sbírkách nechyběly
.=
I Z.:
i:-.*
se
Dř;.,.,,'_,-
coppéa se v nich často spojovaly
prvt1,
s
11icrc
Žánrovéscény ve stylu Frangoi-
popisy ohlašujícímiimpresionismus:
Jak sebralo dnes zťtři svoji slunce,
jež rozptylena prokmitala mhou, v proud světlajediný a zaplavilo
svou zlaíou slóvou ztipad naposlecly!
$ § $ fl
í
kam padl zrak, íam samé zlato byío, rybdřsxým chyším spalo v nízlqch oknech,
na stromu viselo a hustym deštěm
znich padalo, světlejšís bítébřízy
a nachorudé s javorovou snětí ve klÍnu řelq,tekuté se chvělo, 1l
osob-
,irnó:a.
x]ední ,ac.
jeŽ
D\in,\,
Ésnic.iejictr
strtíň purpurovtí jím se usmívala
od bledé žluti až k oranže ohni,
a obloha
v
podzimní mthy třísni
ta hořela jak strž topasů žhoucích.
Lod' naše přistrila a sona noha '- se dotkla země, šustilo již listí, v něm kaštan puklý bruntítného z hdvu své bledězlaté slunce ukazoval; a vzduch byl syý silnou vůní
listí
0hoto
a chvěl
á]ním
těch blahých snů, těch dum, těch políbení,
se
Í-
se,
jako by v něm vymíraly
těch přísah, slibů, které v chladu máje a v čeruna íísniprožili
zde ticté,
303
ty poslední avybledlé
ji
stopy,
Na břehu rybtířskési děti hrdly ve zvadlém lisíí,bosé, zlatovlasé a vellqlma očima, kam všeclq chrpy si příroda přes
limu uschovala;
dvě chtěly obrdtit člun překocený a
jiné hdzely tam žlutélistí
a smdly se a honily se břehem,
(Ekiogy
a písně,
Podzimní krajina)
V řadě sbírek romancí, balad nebo živých obrazů se spojují básně reflexivní a PoPisnÓ. Vrchlický se však prosadil i v obsáhlé řadě básní epic§ch inspirovaných LegendouvěkŮ odYictora Huga. Jako všechny pokusy tohoto druhu dílo, zpracované nutně způsobem postrádajícím vyváženost, zůstalo fragmentem a bylo pojmenová-
no zlomlq, epopeje.
v
slavnostním stylu v něm vrchlický zamýšlel představit pro
střednictvím ,,mýtů", ,,balad", ,,romancí" a,,legend'o celé dějiny lidstva od počátku aŽ do své dobY. Zvýraznil vítězství ducha nad hmotou a úlohu lásky/milosrdenství, schopné překonat smutek a beznaději, Toto pojetí se objevilojiž vjedné zjeho prvních sbírek Duch a svár (1878), které ostatně předcházel svazek zobrazující minu-
lost- Epické bcisně Jakkoli
se
(1876).
Vrchlický zajímal o všechna historická období, dával přednost antice
renesanci. Českénáměty se střídaly s ostatními, čerpanými ze světových dějin. obsáhlá řada děl byla tematicky završena dvěma cyk<)y Mýtů (1879 a 1880), avšak nešlo tu o zachování Pňsné clrronologie. kgencla o svaíémProkopubyla původně součástí a
prvního svazku Mýtů, avšak byla rozšířena a později vydána samostatně (1884). Kromě ní se do samostatné podoby rozvinuly i čtyři dalšískladby: Hilarion (1882), Tvardowski(1885), BarKochba(1897) aPíseňoVnetě(1906).Dáleautorpodávalněkteró legendy ajisté události z českých i světových dějin v řadě svazků: byly to napňklad Nové btisně epické (I88l), Staré zvěsti (1883), Selské balady (1885), Zlomlq epopeje
(1886), Freslq a gobelťny (1891), Bozi a li(té (1899), Votivní desky (1gOZ), Třetí kniha básní epicbých (1907). Epické podání bylo často obohaceno o filosofické reflexe, takŽe se oPět znejasnila hranice mezi meditativní poezií a básněmi s náměty historic-
§n]d. Zřetelné je to v básních vlastenec§ch, v nichž vize minulos ti zaldádámeditaci o přítomnosti a budoucnosti, jako například v básni Čechy: 304
\,_-Ll:-,.._ r ],grltir-tr.
-,:..,Hiir \l-,]1
í
nt..-.
1ř\.rJ]a.
^
.- a -''.,., -., ,-.' --:li]\JLl}.:__, :_ :
_
lrlr hrílr;. j:r antiic:
-.
::_,.',ředínl žic.-,.
,: Jil inspirc,. ": ]-:]i Ič"-ltOU .: i_] -_.*..l]]š|!1 Z 3-._
.. _--, L\Lll_ _:._
_'_--.l-;
Z F.:-"hi _|I!l.! -
se
_
s:.
t!L._ -]l;r'
_
,.
.
11,,,,f,,"
_",
-,_.,:.:., lYt-tS . l.!.._.!-\.
',
_
-; \-._: a ... \ 3.._ _-_:::
...
ZuL,-...___ :_. : ] ItrZ],_']. r
Ýraz :;
se
pok:.,_
.
''_..
:::l:
O :emě slzí, knle, myšlenek a činů, ,,,
svém velká bohatství a většív pádu svém,
ó : čela svého shrň
již těžbý zťtvoj stínů
a staré slavy své si přitkni diadém!
\ěř v ldsku dcer svých, v zmužilost svých synů! Hle, v pruním nadšenía s bouřným srdce plesem Ti nryšlenlq a krev, Ti sny a skutlql nesem, bys šthstna byla zas a velkd, všichni chcem!
lZlomky epopeje)
.1___" _ -
L'
.:-.:
l. _ t _-
-:,
"
t-iJ:ť*i]-. -.
-]_
o:či::_ fl:ilr,cr-
Vrchlický je i autorem Četných divadelních her, které se tematicky vázaly k
ic§m
his_
básním. Některé jsou pro svůj nepopiratelný úspěch známéa hrají se dodnes. \ejobiíbenější byla Noc na Karlštejně (1884) zobrazující zápletku vyplývajícíz toho, -
-
:: Žarlivá císařovna překočila zťl
:rostředím židovskéčtvrti v Praze (Rabínská mortdrosl, 1886). K některym tragédiím ,e dal inspirovat českou minulostí (Drahomíra, 1882: Bratři, 1889;
Knížata,1903)
-ebo řeckou a římskou antikou (Smrt odyssea,1883; Julian Apostata,l885). Nejvýznamnějšíz jeho hrdinských tragédiíje heroická trilogie Hippodamie (1883-1890), ..Ierou tvoří části Ndmluvy Pelopovy, Smír Thntalův a Smrt Hippodamie. S hudbou
z. Fibicha se stala vzorem českéhomelodramatu.
Méně Četnó bYlY Vrchlického beletristickó práce prózou: byly to tři sbír§ povídek ;asto Pojatých jako ilustrace jeho názorů etických a filosofický ch: povícllq ironické ,t sentimentalní (1886), Barevné střepy (1887), Nové Barevné střepy (t892) a román
Loutlq (1908), v němž se objevila myšlenka osudového určenílidského života.
vrchlic§
byl svými současníkychápán jako nejvýznamnější spisovatel své doby
a jako takový ztělesňoval rozmach i slabost českékultury druhé poloviny 19. stole-
jeho dÍle se sPojily motivy a postupy všech dob a všech oblastí umění. Sám měl nejblíŽe k francouzským romantikům a parnasistům, jejichždůležitá tÍ, V
díla přeložil
zdobným stylem bohatým na básnické figury a trópy. vjeho díle se však vyskytly i rozpory: mísilo se v něm podobně jako v jeho vzorech vznešeno s grotesknem, -
-
výraz se vyznačoval jak deklamačním nadšením, tak žertovným tónem. vrchlický se Pokusil PřekoČit meze svého talentu a svých zálib tvorbou svého druhu básnic_
ké ,,encyklopedie", do niž zahrnul vše, co považoval za cenné.I když někdy ztroskotal, nelze popňt, Že byl autorem pozoruhodného díla; v nejlepšíchbásních dosáhl
originálního, přesného a hlubokého projevu, díky kterému je jedním z nejlepších českých básníků 19. století, Um
írně ný
e
kl
e
kti ci sm
u
s
Zatímco v jiných literaturách nabývala vrchu próza, v čechách si zachovávala dominantní Postavení poezie. Řada básníků publikovala meditativní sbírky, prosycené romantismem a často, zejménav historických básních,
zabuvenéelegic§m nebo idylizujícím vlastenectvím. v jejich tvorbě se spojovaly postupy blizkéNerudovi nebo Sládkovi s rétoricky zdobným projevem básní Vrchlického; libovali si také v žánrových scénkách ve stylu coppéeově. Někdy jejich básně tlumočily melancho
"'ulius
lii a zmatek ohlaŠujícíovzduší konce století, které někteří z nich skutečně proživali (mnozí budou psát jeŠtě po vzniku samostatného československého státu). V nich
mísily tradičnípostupy arůznémódníformy, jež spolu ňujícímnový rozmach poezie soupeřily. se
na kultumím pozad
iumož-
Kromě vlivu poezie francouzské, zřetelného v poezii Vrchlického nalézalaíada ,
básníkŮ inspiraci u romantiků a současných spisovatelů polslrych, které pňtom překládali, (Překladatelská činnost se u většiny tehdejších básníků spojovala s původní
tvor-
bou;Vrchlick} sám publikoval více překladů než původníchděl.) Lyrika a epika se často střídaly. Intimní přítelZeyerův otakar Mokrý (1854-1899) vyjádřil svou náklonnost k Čechám, k melancholické kráse jejich krajiny ak
jejím vlasteneckým tradicím ve sbirce Jihočeskémelodie
(1
880) a v historické básni
Na DÍvČÍmkameni (1885). FrantiŠekKvapil (1855-1925) vedle literárních studií ProPagujících Česko-polsképřátelství uveřejnil řadu sbírek intimní, vlastenecké a reflexivní poezie (Zpěvy knížecí,1883;hlmy přítomnosti,1918: Bělohorské melo-
die,1918).JanRokYta(vl.jm.AdolfČemý 1864-1952),známýspíšejakopropagátor slovanské vzájemnosti mezi Čechy, polálry a
Lužic§mi srby, byl autorem básní křesťanského usmíření (k Kristem, 1903; Kruilovsní Ticha a Smíru, 1907) nebo filosofickó
a historické reflexe (Zpěvník pozdního husity, 1918).
Bohdan Kaminský
jm. Karel Bušek, I859-1g2g)váhal mezi poezii anovinářstvím. Jako představitel praŽské bohémy uveřejnil komě fejetonů několik sbírek poezie (v1,
(Ztracené voldní, 1884; Ceýou na Parnas, 1902; Na viole d'amour, 1905).
i
1
i 306 l
2
!k-j". 7,;.5-
Vyspělejší bylo dílo Antonína Klášterského (1866-1938), překladat lické a americké poezie(přeložil básně Byronovy
]_ ]_;-L gr:j___ r!J. r:il-_,
-
L_s.,-:.!-
ele
z
ang-
a shelleyovy, hry a sonety shake-
_--
separovy, sonety Lee Hamiltona, Elisabeth Banet-Browningové ad.). Ve svých vlast-
ních básních sPojoval lidovou inspiraci s intimní a vlasteneckou reflexí a jako vět šina současníkůpopisova' kajinu a drobné scénky ze života.Mezi četnými sbírkami stojí za zminkl Ptačísvět (1889), Písně z práce (l89I), Pražské motivy(l893), Z česbých žalmů(1917), V zdři svobody (lg23),Jeho paměti (Vzpomínlq a portréQ, 1934)
jsou zajimavé.
Julius Zeyer Datem svóho narození je Julius Zeyer (1841-1901) blížeNerudovi než Vrchlickému. Svým dílem se řadí mezi romantismus zabarvený tajemností a exotismem
a
a duchovní
psychologické tázánikonce století .Lzehopovažovat za předního prozaika 90. let.
ObYČejně bývá charakterizován jako jeden z hlavních představitelů skupiny lumírov_
ců, s nimiž ho spojují mnohé rysy. ,-l
t
Přelrlá-
+-,--
,
-_
1s_i;-
kra_iir.r
Ébí
]necké í m.e !o-
ngátor ú
krs-
ohcké ninář-
!§Zie
KosmoPolitismus tohoto autora velkého kultumího rozh]edu vychánel jŇzosobních zkušeností získaných na četných cestách po většině evrops§ch zemí,
juYkŮ
takze znalostl cizich
kultua jejichŽ ohlasy se dají zjistit v jeho vlastních spisech. Některé z nich jsou ovŠemZasazenl do oblastÍ, které nikdy nenavštívil, apřesto se vjeho a
dílech stávaJí dů_ těmými místy duchovního h]edání atéLzáru. Na rozdíl od svých vrstevníkŮ nebyl Činný jako novinář a téměř se neúčastnilli_ terárních sPorŮ, Pocházel z relativně dobře situované rodiny, mohl se věnovat lite_ ratuře a také si mohl dovolit delšípobyty v cizině,zejménave Francii, a volně nakládat se svým časem.
kyerŮv literiární projev zasáhldo vŠechhlavních žánru: psal básně lyrické, a ještě častěji epické, povídky a romány i divadelní hry ve veršíchi p.ózou. v roce l873 se objevila jeho humoristická
Povídka Krdsné zoublq,avšak Zeyerova vlastní literárni dráhazačalauveřejněním povídky Duhový pídk(1873) v časopisu Lumír. Lyrickébásnějsoushromáždényvedvousvazcích: Poezie(l884) aNovébásně(posmrtně t907).Lyncky prvek však mávýznamné místo ve všech zeyerovýchpracích epic§ch i dramatick}ch. Jejich děje jsou předváděny v různémoruětlení, které znejasňuje přesné obrysy předmětů a pocitů avyzýváčtenáře, aby je vnímal jako obrazy otevřené, prostředkující pocity člověka v nejistém a často tragickém světě.
307
\ětšina jeho epických básní je zasazena do minulosti. Témata čerpaná
z cizich
literatur se střídají s náměty zakotvenými v domácí tradici, častěji mytické než his-
torické; takto oživovali legendární minulost i četnídoboví češtíbásníci, malíři a sochaři (Vrchlic!ý, Aleš, Myslbek). Opíraje se o Hájkovu Kroniku a o Rukopisy, vytvořil Zeyer obsáltlý cyklus Vyšehrad (1880); skládá se z pěti částípojmenovaných
podle legendárních českých hrdinů: Libuše, Zelený vítěz,Vlasta, Ctirad
a Lumír. V heroickém obrazu minulosti jsou zahrnuty lyrické pasáže;přírodní líčenítu nabý-
vají hodnot symbolického poselství vesmíru, v jehož lůně člověk žije. Báseň Čechův
příchod (1886) se tematicky k Vyšehradu připojuje, avšak její zábér je širší,neboť Českémytické náměty jsou smíšeny s keltskými.
§
!__a__*,- *:_
*,__
se objevily i v dalšíchskladbách:
:
_,:.\_
_
,-a--__.
_
Ossianův ndvrat (1885, knižně až posmrtně 1905) a Kronika o svatém Brandantt (1886).Touhapobývatvjinémčaseaprostoru analéztopravdovějšítotožnostpoznamenala také rozsáhlý cyklus inspirovaný starofrancouzskými mýty Karolinská epopeja (1896). Autorje podává takřka v původním duchu, ale vybavujeje nostal-
gickým a lyrickým ovzduším novoromantismu. Melancholická záliba ve velké, hrdinské minulosti se také projevila v jeho díle inspirovaném ruskými bylinami Piseň o hoři dobrého juna Romana Vasiliče (1899).
-__,-: __*)"---,
_
__
Y Z,eyerových dílech se rozplývá hrarrice mezi živou zkušeností,literámím oh]asem a
imaginámí vizí. Eposy
a
básně založené na legendách a mýtech vyšly také ve čtyřech
svazcích veršovaných povídek pod názvem Z letopisů ltíslq, (I889-t892),Lze je dit mezi ,,obnovené obrMy"
7
zařt
jakožto popisy přejímajícía obnolujícíslavné náměty ze
světové literatury. Vyskytuje se tu adaptace provenEalského románu o Aucassinovi a
Nicolettě, verze milostné historie Ghismondiny, znťrnéz Boccaccia, příběhy vychéne
jícíz motivŮ orientálních (Aziz a Aziza,ZáIetnice), ale také milostná pfihoda litevskí ho šlechtice Olgerda Gejštora a českékálovny Anny z prostředí renesančníPrahy. K tomuto cyklu skladeb, v nichž je zpodobena cesta od milostné vášně k lásce-oběti, se volně řadí i jedna zposledruchZeyerových básrlt,Troje pamětiVíta Choráze (1899, kniž-
ně 1905), která představuje jistý druh duchovní konfese. V ní se setkáváme s obrazem vášně a snění, s přechodem od smyslnóho pokušení k mystickému pojetí lásky. Epická osnova je obklopena lyrick}mi pasiťemi zachycujícími kásu přírody a ještě spíše ovzduší
míst, která probouzejí nostalgii a vedou k úvaze o nemožnosti štěstí na zemi
vyššíchhodnotách, kteró přežívaji zl<Jamáni,
-i
o nej-
zeyer téžnapsal řadu prozaick}ch povídek, které vyšly v mnoha svazcích (Novely,1879 a 1884; Bdje Šošany,1880; Fantastické povídlq,1882; Stratonika a jiné povídlq,1892; Obnovené obra7y,3 svazky, 1894-1898; Tři legendy o krucffixu,1895), 308
: *_,
:,:-_-
l{-.-
-
,_
,,li_l__
_ _, __
,;
.
1
_"
-l_ _,_-,_ _-
_
_
: *- ---_|_-
7 -1a, --
Rozvinul v nich romantická vyprávění vyjadřující autorův zájem ojevy fantastické
rž i_s-
nevysvětlitelné, a obČas dokonce i o okultní vědy pňvádějící k úvahám o duchovním rozměru existence přesahujícím smyslovou zkušenost. Pokusil se zachytit to, co a
č1o-
kc::.-..
věk nedokáŽe sdělit v běžném životě a co se v umění jeví jako nádhemé poselství. v prózách zasazených na Dálný východ s nejasným časovým rámcem zachytil jisté
,,,*._
rvsY věČnosti vyjevujícíse v nostalgii a ve snu. Hrdina povídky Blaho v zahradě kyetoucích broslwí (1884) mŮže být považován stejně za šarlatána jako za bytost procházejíci různými životy, v nichž mizí hranice mezi uměním, snem a realitou. Zeď, na
l --"l"_
. ť |::i, _: .€
kterou v dalŠÍpovídce keslí umělec rajskou kajinu, se stává jinou skutečností, do niž mŮŽe vstoupit ten, kdo v ni věří. Literatura a vůbec umělecká díla se stávají zdrojem
Ja{ -'-,
cj.-;,,:,
xr
-"-
r J"4,-\-
insPirace i oblastí duchovní reflexe, která u Zeyeranabyla výsadního postavení. Tyto ÚvahY vŠak nepostrádají rysy hořkého vlasteneckého zaujetí; svědčío tom první legen-
-
.:*;
da o
lL\l,-:,-
i]A3. +| D:
_
-_
l4_§-^,
se
modelem UKiŽovaného pro slavnou italskou sochařku, Doufá, že tímvyjádří utrpení svého lidu porobeného po porážce na Bíléhoře. Příhoda končízločinem a tragédií:
I
ř_
kucifixu Inultus, zasazenádo malebnó pražskéčtvrti. Její hrdina svolí stát
rnalířka svůj model zavražďí a spáchá sebevraždu. Dílo však zůstává tt. kdy průvod vede sám Kristus, potvrzuje její posvátnost.
-
a pohřeb obě-
Některé Zeyerovy prózy, publikované samostatně a vyprávějící složitépříběhy t,ášní a duchovního hledání, bývají považovány za romány. y próze onclřej Černy-
Šev(l876) oŽivaji
intriky na dvoře Kateřiny
II. Ve fantastickém románu Dobroclruž(1882), působícímdojmem bludiště, šel autor ještě dále: v dějové os-
iúr, --
sry,í Madrdny
n0,.:
nově připomínajici pikareskní román zavádí své výjimečnéhrdiny do mnoha zemí a do neuvěřitelných situací. AvŠakZeyer se brzy obrátil od vnějškové senzačnosti
hiz_,-
r§k3-..i.r
t.ť bržQcLi !..i\l
F.-eÝ'Í'J-
:-
ý-'r.
k niterným dobrodružstvím,ve kterých psychologická analýzavyvolává filosofické otázky a někdy i mystické vize. v Romdnu o věrném přtítelstvíAmise a
1880) zasadil hrdiny do středověké rytířské Francie; ,
Amila
v próze Gompači a Komurasaki
1884) přenesl milostný příběh do Japonska.
Děje větŠinyZeyerovýchděl se odehrávají ve vzdálených zemích a dobách, jejichž obrYsY jsou Často nejasné. Při jejich zobrazeni autor nechtěl postupovat jako turista nebo obdivovatel odliŠnýchcivilizací; nesnažil se ani prostředkovat historické poznání didakticlc}m a výchovným způsobem. Vyjadřoval prostě touhu být jinde a někdy
dokonce-jakjsmesestímshledalijižuMáchy-nebýtveskutečnostinikde aproživat rozmanitost svých vizíjako novou křehkou skutečnost. čechy ovšem se v zeyerově díle také objevily v řadě básní i povídek; věnovaljim
dokonce i humoristick7 obrázek tradičníidyly českéhomaloměstaRokořo (1887), Nej-
309
Častěji vŠak se mu rodná země jevila jako zdroj otázek,a dokonce hořkosti, v nížse tajila váŠnivá náklonnost. V tomto ovzduší se rozvíjejíděje dvou vrcholných ro mánů
Maria Plojhar (1891)
Jan
a
Dům u tonoucí hvězdy (1895).
v prvním jsou konfrontovány živézkušenostiz Čech se scénami zltálie,z Říma
a Umbrie. Flrdina je vykořeněný životníztroskotanec, Čech, důstojník rakouské armá-
l|lí^-,_, -.,,
. .
:í i:.'a
Ji: \
dY, který vYstoupil ze sluŽby, nepochopený básník a Čistou a Pozvolna
kolísajícímezi láskou zpustlou umírajícína zranéni takřka zneucťující;utrpěl ho sice z vlas-
teneclc}ch dŮvodŮ, avŠak v hospodské rvačce a nikoli v souboji. Nakonec přijme oběť milující ŽenY, se kterou se oŽení in articulo mortis. Tato oběť je však zahalen a ďo úz-
kosti a hrŮzY, neboť mladá žena volícísebevraždu zároveíse sínrtímanžela si v poslední chvíli klade otázku po smyslu svého činu. zámtky a nevysvětlené jevy, které vYznaČujíduchovní cestu hrdiny, nalézají odraz v lyrických pasážich, v
nichž autor zobrazuje Kehkou krásu piazzy Navona, pražsk}ch střech nebo barevných soumraků v umbrijských rovinách, DŮležitéjsou také přepisy snů, kde se ohlas legend mísíse
subjektivními vy znánimi a úzkostmi: Jan
Maia
měl děsi:,y sen. A zaČátek jeho byl přece tak
pký míru! k]álo se mu, že viclí tisíc a tisíc lwetoucích sluneČnic, a bylo to v ýaré, vthke uhradě v Havranicích, nějak nadpozemslq zidealizované a donekonečna rozšířené.Bylo tam rajslq slunno, něco jako Úsměv světic a andělŮ leželo ve vzduchu. Slunečnice se vlnily jako žlutémoře, a
a sladhj jako vŮně, rostl a mohutněl a byl ČÍmddl temnější a příšemější;tu zmizel úsměv zahrady
a Šerem jako nesmíméstado orlŮ neslo se ted' tisíc a tisíc kovových wonů pod mračným, Čemým obzorem a lan Maria letěl za nimi. Ndhle viděl se v Praze. Ale nebyla to ta praha, kterou znal, byla giganticka; budovy její dorýkaly se nebes, kolem
hučely pralesy, wtava pěnila se a házela vlny jako rozbouřené moře, ulice zdály se, že od jejích břehů dlouhé, dlouhé prchají, ztrdcely se clo nekonečna, do mlh, do propastí, a byly pusty, prdzdny, jen ohlasem těch orlů-zvonůnaplněny! Nesmímd hrůza byla v hrcmu toho vywaĚní, bylo patmo, že to byty hrany pohřební pru celé soudu prcpa,d-
lé město. Fialový blesk prcjel ted' nebesy a prahn podobala se v tom příšemémosválení nesmímézsinalé tváři umímjícíhov zoufalství. Pojednou hemžib se všechny ulice
lidsnem bědujícím,šíleněvolajícím a ukazujícímk nebi. ...MÍsto nebes viděl ted' tam nahoře černou propasí a z té čnělo cosi neurčitého, jako ndř ohromnd, z které mlhy místo vlasů splývaly, slunce hořela jí pod čelem místo oČi; a obliČej ten měl výraz nejděsnějšího šílensvía úst hučel mu smích z 310
, .L-. í_
Pojeúnu zaČaly wonit, ?yonit, zvonií, hlahol jejich, nejclříve tichounbý
_ _"_ _ __:
La,:-
- ---,; _*J,:
{_E,_
-
_
]
\.
Zi.--
takový, Že krev v žiltich se v led obracela, a dávnověkd blasfemie ozvala se Janu
Marii
v nitrLr: ,,Což nevíš,"ševelilo to v něm, ,,že bůh v zdchvattt šílenstvístvořil
tento svět?" (Jan Maria Plojhar)
Druhý román, Dům u tonoucí hvězdy, je propracován méně. Děj se rozviji na základě náhodného setkání českéholékaře a Slováka vPaííži.Vzákladuje rovněž pří]1 ,.:
.
běh Životního Ztroskotance, Slováka Rojka; chtěl se stát hercem, avšak na Slovensku se nemohl prosadit vzhledem k nedostatku divadel, na cizích jevištích pak
kvůli řeči.
AČkoli PŮvodem protestant, ztratil víru a opustil otce i zemi a žil jako člověk vykořeněný
-
tYP příznaČnýpro literaturu z konce století. Zatqemnýchokolnosti zavinil smrt
ŽenY, kterou tajně miloval. a
Umírá sám v rozrušení smyslů vedle dalšíchponížených
tragickY směŠných postav skývajících svá zklamání a své neúspěchy v hořícím domě
t,Latinské čtvrti blízko kostela Saint Julien-le-Pauvre. Děj je protkán působivými PoPisY PňŽe,kterou Zeyer dŮvěmě znal. Nejsou to ovšem popisy realistické, spíše jde o zachycení duchovního ovzduší,které nutí hrdiny se
tázatsepo smyslu existence. Hlavní Zeyerova díla jako by vyjadřovala nostaigii a pochybnosti, avšak nalezne v nich i touha zachytit se Kesťanských jistot. Zájemo mýty se u něho spojoval se
zálibou v legendách a životech svatých - tyto dva typy námětů se často vyskytují y Zeyerových veršovaných skladbáchiv prózách. Například rozsáhlé vyprávění
sotunraku bohů (1898) bylo inspirováno skandinávskou ságou; pro mládež upravil rrskou legendu Maeldunova výprava ( 1896). Na sklonku života v jeho tvorbě píevážily \/
středověké legendy. Svědčío tom román Zahrada maridnská(1897 a 1898) a
Kristina zazračnd (1898)
povíd§
a Alexej, člověk boží0899), Dvě prvně jmenované skladby knižně vyšly až posmrtně v soubomém díle (1901-1907).
zeyerovy divadelní hry nebyly zvlášť úspěšnéa některé se ani nikdy nehrály. ke cti v nich přiŠly opět náměty legendámí a mytické. Zeyer napodobil commedii dell,arte
lebře Stard historie (1883), inspiroval
se Písnípísníve Lře Sulamit (premiéra 1883, knižně 1885), do mytického Irska umístil hru Legencla z Erinu(1886); motiv Faidry na pozadí středověkého Španělska se stal základemjeho nejlepší hry Doňa
Sanča(na-
\o. ?nI 'ch
psána 1889, premiéra 1897). Dynastické spory z počátku křesťanství v Čechách zobrazil ve We Neklan (napsán 1893, premiéra 1896). Je také autorem několika komedií:
hraBratři (napsána 1882, prem. 1899), spočívající nazáměněpodob se odehrává r'ČÍně;dáIe LibuŠinhněv (l887).Na text dramatu Šart
pohádkové: RadúzaMahulena(1898) aPocljabloni (napsána 1901,premiéra19021. Ve větŠině her se uplatnily silné vášně, neřešitelné konflikty aztracenéiluze.
Medita-
tivní a lYrické Postupy, jichžužíval,nebylyzcela vhodné pro dramatickou akci; proto divadelní hry nepatří k nejzajímavějšísložce jeho díla,
Za svéIto Života byl u ŠirŠího publika Zeyer méněpopulární než většina jeho sou-
ČasníkŮ, Stranil se vlastenec§ich a ekonomick}ch sporů, protože ho lakalo především
umění, méně pak konkétní sociální problémy. Je to však jen mylný dojem: zeyer s velkou citlivostí reagoval na křehkou dobovou situaci, vnímal nadšení i mravní poníženíjedince a jeho okolí a komentoval jak drsný egoismus, tak paralyzující splín. který Ústil do nihilismu. Nedával to však najevo publicistickou formou, nýbrž jako osamělý a melancholiclq' pozorov atel, jenž nalézal své obdivovatele mezi nej lep šími umělci a spisovateli, mezi jinými například u Rainera Marii Rilka.
nily lépe na
:
dovaly spíšv
Historické
Historické ní v posledních
básnictví. a a
t
uplatnih, se
náměty prez,
barvité scén
druhhistorick
VYbudovat narodní divadlo bylo považováno zahlavní úkol vlastenecké společnosti od
konce 18, stoletÍ. Aby si Česká kultura dobyla své místo ve světovém kontextu, musela nalézÍvýrazna PrestiŽní scóně, kde umělci a veřejnost mohli projevit svou intelektuální
s
jinými evropskými zeměmi. Činnost výbo
ru Pro Postavení Narodního divadla, pozastavená zarežimuBachova, byla obnovena po roce 1865. ho tento projekt výbor získal velkou část společnosti pod a heslem Národ sobě organizoval subskipce, které dosahly značnéhoúspěchu. v roce 1868 byl na břehu vltavY PoloŽen zékladni kámen pro stavbu, jež se měla stát symbolem českékultumí nezávislosti, Stavbabyladokončenaažvčervnu1881 akátcepoté, 12. srpna,bylazniče-
na požárem. Česká veřejnost se obdivuhodně zmobilizovala, sbírky byly úspěšné a rekonstrukce divadla mohla ihned začit; dne 18. listopadu 1883 byla budova Narodní-
ho divadla otevřena operou Bedňcha Smetany Libuše.
Výzdoba
StaVbY pojatá ve stylu neorenesančním odráželaliterámí koncepce doby. Účasnrili se na ní přední češtímalři a sochaři jako M. Aleš, E Ženíšek, J. V
Myďbek a další, ktefi zpodobili mýty a scény z dějin země zdfuuňujícíjejí pohnutou minulost i slávu. Niárodní divadlo bYlo otevřeno reprezentativním představením jak v oblasti čino_ hry, tak opery, která se ukázalajako nejpůvodnější. Dobrých herců byl dostatek, ale
mohli vYniknout, asPoň v prvních desetiletích Narodního divadla, především ve hrách přeložených. Neznamená to, žeby v Čechách nebyli dramatikové;jako již dňve psali mnozi básníci a romanopisci také pro divadlo a někteň z nich se včnovali jen drama-
312
]
nástup venko
a
okolo Národního divadta
a duchovní soudržnost a otevřeně se měňt
tické tvorbě.
tendence se pr
kaly spontánl v této oblasti
čes§ch dějin vídkách poku
Mnozí us.
lic§
se poku,
u Jiráska s p.,
náměty,
porr
zaroveň, z jeh
řádných
rozr
Spisor ate
pokačor,ali,, a
jeho
poki;
často dodár
". i oběť. Pozdě,
něna, ale četb
historické po,. ního vědom
.
chronickou lr V
Leslcn
pta.-:
l::
,:cké tvorbě. Nicméně se v této oblasti prosadili méně. Některé estetické tendence,
1_-:
m_
lístuP venkovského naturalismu
jako
a naopak pohádková linie Maeterlinckova, se
uplat :ilY léPe na scéně neŽ v básních či románech: hry, v nichž se realizovaly, patrně sle_ Jovaly spíšvývoj látky nežestetickétendence samotné.
u
Historické náměty v románech, povídkách a divadetních hrách
:|:_
Historické námětY, aniŽby kdy skutečně zůstaly stranou, nalezly své výsadní postavení t'Posledních desetiletích 19. století. Měly prvořadou úlohu v epickém i dramatickém básnictvÍ, a to jak u básníků ,,národní školy", tak představitelů u kosmopolitismu,
': ,L_
-T
uPlatnilY se v Prozaickém vyprávění. V románech a divadelních lrrách byly historické náměty prezentovány tradičněji než v básních; spisovatelé zďůrazňovali působivé a barvité scénY ČásteČnějeŠtěve stylu Waltera Scotta, ale také chápali své dílo jako jistý druh historické ČríY,jejíŽděj je podřízen informaci založenénapřesnédokumentaci. a
obě
L
tendence se ProjevilY v díleAloise Jiráska, čelnéhopředstavitele tohoto žánru. Navíc zís_ kalY sPontánní Přijetí u Širokéhopublika; literatura měla s plným nasazením v této oblasti
t š
- zvláště - Plnit funkci vzdélávacía výchovnou. Spisovatelé nespokojení s výukou
českých dějin ve škole, která byla pod kontrolou rakouské vlády, se v románech vídkách pokusili vytvořit jistý druh příruček národní lrrdosti a vlastenectví.
a
po-
Mnozi usilovali vytvořit veršovanou ,,legendu věků'' po vzoru Victora Huga. Vrch lic§ se Pokusil o takové dílo v sérii básnicklch sbírek. Zároveňbylo možnésetkat se
u Jiráska s Pokusem vytvořit,,legendu
věků" v próze.Jirásek se zaměřil pouze na české námětY, Povaha jeho děl je víc poučná než ťrlosofická. Toto zaměření, poučné zábavné
i
zároveň, z jeho praci učinilo ceněnou četbu, předmět úcty, která později nabyla mimořádných rozměrů.
SPisovatelé ČerPali své náměty ve všech obdobích českéminulosti, avšak ti, kdo PokaČovali ve stoPách autora Ivanhoe, dávali přednostjen některým z nich: husitství a jeho PokaČovánÍ, pronásledování protestantů po bitvě na Bíléhoře. Citové zaujetí často dodávalojejich obrazům přílišsyté barvy; autoři ukazovali Čechyjako vítěze i oběť, Později bYla tato zjednodušujícía schemati ckávizenárodní minulosti
zpochyh
něna, ale četba určená širšímvrstvám tím byla poznamenána dosti dlouho, Dojemné historické povíd§ vyzdvihujícíčest a obětavost měly význampro upevňování národního vědomí a soudržnosti. Avšak obrazy minulosti, kterénabiiely, iodpo.ovaly ana-
chronickou ideologickou
a
politickou propagandu aještě ve 20. století vyvolávaly
v Češíchpocit obětí protireformace.
313
Oslava husitské minulosti a temné obrazy rekatolizace země se neobjevovaly jen
rutorská prár r .
v dílech odpůrcůkatolické církve, nýbrž někdy i u kněžía katolických věřících. To byl
případ Václava Beneše Třebízského (1849-1884). Třebízs§ý byl farářem ve vsi ne-
stvlistic§nriu: Navzdon :,
daleko Prahy; napsal řadu povídek, z nlcllž některé vyšly v posmrtných sbírkách
prózu daného ..,
1884- 1889) pod výmluvnými tituly V červáncíchkalicha, V zdři kalicha, Pobělohor-
ní i,e l,nímání'
(
Kreslil dojímavé scény vyjadřující smutek
ušlechtilost, k nimž hledal látku
hv národníht, c:
jejich pokačování.Byly to například povídky: kvohra-
nánor,é fun}i;e
decká povídka (1882), Pro bílou labut' švamberskou (1884), Dokondno jesr (1886);
značná část p::
napsal také román Tmovd koruna (1881), Rovněž se inspiroval středověkými náměty
:ochl,bné h:s:c
(Z letopisů sdzavslqch,1881); z této minulosti čerpal náměty i pro romány Anežka
;etba vr soké -
Přemyslovna (1878) a Krdlovna Dagmar (1883). Pád rodiny Rožmberkůzpodobil
:^ě
v románu V podvečer pětilisté růže(1885). Nejznámější jeho román jsou Bludné duše
::n. že mu p:li
(1882) z prostředí českóho veŇova líčící naděje spojené s reformami Josefa IL Veřej-
Jirásek le z
nost si oblíbila Povídlq karlštejnsl*lho havrana (1884), rozvíjejícíhistorické náměty
:ivadelní.-h hl
v malebném rámci slavného hradu postaveného Karlem IV. Některé jeho práce byly
:obÝ život. p:e
určeny mládeži, obecně však došly ohlasu v širokllch čtenářslcých vrstvách. Třebízsloý
:cbÝnu nán:::
ubožáky a vyjadřujícími tragický
nebo Srě*.
ské elegie,
v dějinách třicetileté války
a
byl také autorem kázání, proniknutých soucitem elegicloý nebo
idylic§ vlastenec§
Pozoruhodnější je literámí
a
s
a
jednďi tín:.
.i.
cit.
kulturní činnost Aloise Jiráska (1851-1930), Půso-
bil jako profesor dějepisu na gymnáziu a svého historického vzdělání využil v přitažlivých
a
působivých vyprávěních podřízených tendencím vlasteneckým a výchovným.
Zaujal významnou pozici i v životě politickém: v jeho díle se projevil výraz národního vědomí avýzvak účastipři obraně kultumích a mravních hodnot českého\iďu.Za
první světové
vál§
se stal mluvčímčes§ch vlastenců žádajícichnárodní nezávislost.
V roce 1917 podepsaI Manifest česlqch spisovatelů a v únoru následujícíhoroku pro nesl slavnostní přísahu českéholidu, jejížtext sám zformuloval. V prosinci roku 1918 ho jako představitele
čes§ch spisovatelů přijal prezident Masaryk; Jirásek se stal čle-
nem Národního sluomáždění a zemřel jako všeobecně ctěný představitel národa. Oslavná koncepce jeho úlohy ve veřejném životě a přepjatý obraz Jiráskových literárních
zásluh dráždily generaci, která vstupovala do kulturního života po první světové válce a spíškladla otázky, než se zaměřovala na výchovná gesta, Po druhé světové válce
byl, s ohledem na své sympatie k husitství
a
pro svůj styl dostupný širokému publiku,
slaven komunistic§mi vládci (ministrem Nejedlým) jako vzor pokokového spisova tele. Jiráskovo dílo bylo prohlášeno za národní majetek (což umožnilo opomenout
31,4
}_(,.
autorská práva dědiců) ajeho romány byly vydávány v masových nákladech, často se
stYlistic§mi úpravami rušícímistopy lidové zbožnosti, kterou Jirásek respektoval. Navzdory těmto manipulacím nelze podstatný Jiráskův význampro historickou
i: :.-
'.
j-:_.
_ _
T::_'
_
_.1_-!_
Prózu daného období přehlédnout, Spisovatelův pozdějšíosud odrážel nedorozumění ve vnímáníjeho děl spíšenež skutečnou hodnotu díla. Jeho romány vyjadřují snahY národního obrození, kdy výchovnáavzděIávací tendence byla neoddělitelná od
_
_:-_
iii^ ;-* !*
E;:_. \tr; ::.
".
ř.-i-{,
ro
mánové funkce. Ve druhé polovině 19. století byla touto tendencí poznamenána ještě značná část publika, která vnímala romány nikoli jako fiktivní příběhy, nýbrž jako ne-
pochybné historické a mravní soudy
8,
Jiráskovo dílo nabylo významu jak o zábavná četba vysoké úrovně. Generace po první i po druhé světové válce ho vykládaly mylně jednak tim, že ho kitizovaly z hlediska neodpovídajícíhoautorovu záměru, jednak rim,že mu pňsuzovaly kvality, které mu nebyly vlastní. Jirásek je znám především jako autor historic§ch románů, avšak napsal t鞍adu divadelních her. Neomezoval se jen na tematiku historickou, rovněž zobrazoval soudobý život, především na veŇově a na maloměstě. Hranice mezi historic§mi a soudobými náměty je u něho plynulá, podobně jako u ostatních autorů, jako byl Šmilov-
_L§._
s§
nebo Světlá. Některé Jiráskovy romány a povídky odelrrávající se v období přelomu
18. \,.-_ -\_
jako vzpomínky na to, co rodiče nebo prarodiče čtenářůmohli poznat.
a l9. století a v jeho první polovině mohly být čteny buď jako obraz minulosti, nebo
*-
Po tradiČníchvlasteneckých a venkovs§ch povídkách se Jirásek věnoval historické tematice; dokud nenaŠelsvŮj styl, interpretoval ji ve stylu sentimentálního romantismu. Jeho románové skladby mohly být považovány za román ový a zábavnÝ protějšek
LZ: ii\i. !'i, L-
y-: ,-.É1--
!
j
-:_
ríi].,_-
§l].
a
pokačování díla palackého. Tak také byla tato díla přijímána
a vykládána.
Rád zobrazoval hromadné a bojové scény, slavnosti, procesí nebo srocení, kde se ieho záliba v barvitosti spojovala s podrobným dokumentárním popisem. Kontrastní l,yprávění představující dramatické scény prozrazují autorovy divadelní sklony. Nej;astěji jsou však zápleíky tradičnía slabé, pokud lze v jeho dílech pojatých jako ob-
šíméhistorické obrazy o zápletkách mluvit, neboť připomínají spíše dobové malby rnapříklad bitevní scény polského malíře Matejka), Jiráskovo pojetí i výraz se měnily Podle zvolených námětů. Inspiraci čerpal především ze tří období: 1) z husitského hnutí
jeho Přímého pokaČování,2) z pronásledování česk}ch protestantů po bitvě na Bílé hoře a sels§ch povstání, 3) z národního obrození (až do spisovatelovy současnosti). a
F.-i
V románech
3.J:
Po bitvě na BÍléhoÍe) zdtraznil kolektivní zkušenost společenských hnutí, příhody
a cyklech zřetelně zasazenýchdo minulých staletí (husitství a perzekuce
315
fiktivních hrdinů sloužípouzejako podpora konstrukce vyprávění. Jirásek někdy do
konce oPouŠtíhlavní postavy a své romány osnujejako řadu scén vyjadřujících celkovÝ osud lidu. NaoPak v Pracích blizkých autorově současnosti jsou
lrrdinové modelová
ni podle skutečných historických osobností ajejich úloha v dějijejasnější. chronologie námětů čerpaných z dávnýchčasůse neshoduje s chronologií
psaní.
Patmě Po celý svŮj Život měl Jirásek před očima českou minulost vcelku a vybíra1 si tu jedno, tu druhé období; snažil se pňtom zachovat vlastenecké a mravní hodnoty, kte_ ré pro svou zemi považoval za vlastní.
První historiclý román, jenŽ se stal součástítohoto velkolepého projektu, byli Ska_ ltíci (I815); inspirací pro něj bylo selské povstání ve východních čechách na Náchod_
sku z roku 1775, Autor se vŠakbrzy zaméřilna náměty husitské. V roce 1879 zasadil
do PoČátku husitství román Slavný den apozději rozvinul obraz vzniku, vrcholu
a zániku reformaČníhohnutí ve třech monumentálních cyklech. Spory králeVáclava se Šlechtou a klérem i zaČátky Činnosti Husovy aŽižkovy představil
IV v t11logii Mezi
ProudY (1891) sloŽené ze tří dílŮ: Dvojí dvůa Syn ohnivcův a Do ňí hlasů.Hrdinské_ mu a slavnému období husitství byla věnována trilogie proíi všem(1894), kterou tvo
ří oddÍlY SkontínívěkŮ, Kruciata a Božízdstup. Úspěchy posledních táboritů působí_ cích v uhrách a na slovensku pod vedením Jana Jisky z Brandýsa jsou námětem tri-
logleBramno,z*tnujícidityBinauLlčence(1900), Mdria(1905)aZebrdci(1909). Cyklus Husits§ král nebyl dokončen; byl otištěn jen první díl v roce 1916. Týmž
obdobím byla inspirována i povídk a Maryla (1887), období protireformace bylo zpodobeno v dějích více rozvinu
týchnežv cyklech husits§ch. Nicméně i tu pokračuje líčeníhromadných hnutí, jimž je připisoviáno významné místo. VYzdviŽena
je věrnost tradici země ve spojení se zobrazením ruzných selských povstání, at již v pozadi nebo v popředí příběhů. 9 sociální a národní tu
odpor
Proti novým PánŮm, kteří nastoupili po ztráté státní samostatnosti, je představen v románu Psohlavci (1886); jeho dramatické kvality inspirovaly
Kovařovice k stejnojmenné opeře.
skladatele Karla
Vedle Povstaní proti Šlechtě, která byla často cizího původu a byla lhostejná nebo ne_ luČi zájmŮm Česlc|ch Přátelská sedlá,ků, popisoval i perzek-uci náboženskou. Vlastenecké
mravní hodnotY se u Jiráska spojovaly s protestantismem; tak v duchu palackého vytvá řel dějinnou koncepci, která měla v rozvoji narodního vědomí významnou úlohu. Roman Sl<íly (1887) zachytilúpadek šlechtickérodiny po bitvě na Bílé a
hoře. Repre
zentativním obrazem protireformace v Čechách je však román kmno (knižně 1915), vellq' obraz ČeskéspoleČnosti v situaci svatořečenía kanonizace Jana Nepomuckého,
316
S\:1:J
\, -_-,
i
ů_-
í--"-, Ll_ . _-
§.i-..
Přechod mezi romány inspirovanými situací po třicetileté válce a mezi cykly odráŽejicimi naděje niárodního obrození je plynulý. Pojetí díla tu je často důležitějšínež "-luonologické vymezení námětu. Dilavycbázející z následků porážky na Bíléhoře zdůraznila utrPení a revoltu, romány zasazené na konec 18. století vyjádřily především oŽivení kultumích a narodních hodnot a nevyhýbaly se ani barvité idyle, patří sem
dva elké cYklY: F. L. Wk (1890- 1907), pětidílná skladba, v nížautor vykeslil na zákJadě ,,románového Života" F. Vl. Heka rozsáhlý obraz české společnosti na počátku '0 l
,
L]a-
.ý...;-
národního obrozenÍ, a U nds (čtyři díly, 1891-1904),konika veŇovského životamezi léty 1 823-1 848; pro hlavní postavu pátera Havlovického našel autor předlohu v his-
:_j
.t-L-
iorické osobě kněze Josefa Regnera.
"i rl<_
K těmto románovým cyklům se řadí četnépovídlcy, z nlchžznačnoupopularitu získala Filosofska historie (1878) zachycujiciidylickou a dojímavou atmosféru Litomyšle kolem roku 1848 (knižně vyšla s povídkou (J Rytířů ve svazku Dvě povídlq, roku 1882). Patří do cyklu označovanéh o jako Maloměstské historie. Jirásek Psal také pro mládež. V románové formě podal cestovní deník člena dele-
Ill
sace Jiřího z Poděbrad do západních zemí, Šaškaz Bířkova
(azMeziřičí),pod názvem
Z Čech až na konec světa (l8g0). Napsal také Staré pověsti české( 1 894), ;hytil obraz Čech mytick}ch a tajemných. rJ
v
nichžza-
ve svých divadelních l,rách zpracovával stejnó náměty.jako v románech. Drama;a Jan Žižka (1903), Jan Hus (1911) a Jan Rohóč (lgl4,premiéra až l918)připomí-
nají husitskou trilogii Proti všem.Hra Magclaléna Dobromila Rettigovd(1901) představila v sYmPatickém světle biedermeierovskou spisovatelku pňpomíná a Filosofskou
historii. V pohádkovém stylu byla napsána komedie Lucerna(1905), oblíbená drama-
lická idYla, oŽivujícíaristokratickou nádheru rokoka, pro kterou měl Jirásek cit, r konfrontaci s lidovým hrdinou. Jako jiní současnícivydal i Jirásek své osobní vzpomín§ v zvem Z mých pamětí (191 1, 1913).
dvou dílech pod ná-
Konciznější a námětově užšíje dílo Zikmunda Wintera (1846-1912). Spisovatel se PředevŠÍmzaměřoval na historická zkoumání 16. a 11.století; z archivních ma_
ts
ieriálů o všedním životě starých Čechůyytěžilpoznatky, které uveřejnil v populámě lědných souborech ve formě Často se blížící fejetonu, jako napňklad V měšťanskésvěr
,ticistaroddvná(1888) neboKuchyněastůlnašichpředků(1892).Svýchpoznatků t yužil v řadě povídkových souborů soustředěných na detailní popis. v nejlepších
dí-
zachYtil lidský osud ve zhuštěných střetech a tragédiích:Rakovnické obrdzpy 1888),Ze staré Prahy (1894), Staropražské novely ze ]6. a ]7. věktt(1896), Rozina
1ech
317
sebranec (1905). Jeho jediný román Mistr Kampanus (1909) vykeslil na podkladě Života básníka a rektora pražskéuniverzity Jana Campana Vodňanského na počátku 17. století zmatky
Čes§ch vzdělanců v situaci po porážce protestantů na Bíléhoře.
cykly Jirásk, v obrazech
\
míry vlladřc
Winter je také autorem řady historic§ých monografií, v nichž podal bez ohledu na
jelo isochť,
politickou situaci zemé obraz kulturního života a života lidu: Kulturní obraz česlqch
Myslbekur s covávala ná:
měst (1890 a 1892), Děje vysobých škal pražsbých od secesí cizích ndrodů po dobu
biny
bělohorské (1897), Dějiny řemesel a obchoduv Čecháchve ]4. a t5. století (1906) ad.
V
této době psala historickou prózu řada autoru. Vycházeli z historic§ich poznatků,
dřovall,pňtt, Zdirazr^,,
Často omezených na určitéoblasti a skládali pitoreskní a sentimentálni obrazy slavné
spisovatelu,
či tragické minulosti, František Sláma (1850- 1917) se ve své Kronice slezské weřejňované od roku 1890 a v povídkách U trúby štramberské (1890) l1 nebo Pdn Lysé
ná r,e druhe
hory 0890) zaměřil na lidové tradice Slezska. Josef Braun ( 1 864- 1 891) čerpal náméty z minulosti Kutné Hory. Čeněk Kramoliš (I862-I94g)se pokusil zprosředkovat
jež jsou ak:,-
historické a etnografické poznatky z rodného Valašska 17, a 18, století. Spolu s mnoha dalŠÍmiČeskými spisovateli zpravoval o událostech kolem bitvy na Bíléhoře Václav
diskuse. kter
V k_lade
sour -s
i dalš:
přetrr,ár at
,
l
Řezníček (186I-1924), knihovník Národní knihovny v Praze; je však především známý jako autor zábavně naučnó knihy Naše zlata matička (8 svazků, I923-I9Z5), věnované společenskémua kulturnímu životu prahy v době niárodního obrození.
V historick}ch dramatech
se uplatňovala buď
Venkovsr
linie tylovskázdůrazňujícístránku
poznatkovou a pouČnou, jako to činil Jirásek, nebo tradice romanticky deklamační. Tou jsou neseny dvě tragédie Bohumila Adámka (1848-1915) Saloména (premiéra 1883, kniŽně 1885) z Čech doby renesanční fií byla zahájenačinoherní představení v Národním divadle) a z doby Rudolfa II.\ua Herah (1887). Hry ředitele Národního
divadla Františka Adolfa Šuberta (1849-1915) byly nepochybně úspěšné.S žurnalistickou vervou v nich autor zpracoval náměty vycházejici vstříc širokémupubliku, zasazené do historického nebo napolo historického prostředí. Ceněno bylo drama
JanVýrava (1886)
s
námětem selského povstání ve východních Čechách (jím se inspi-
roval i Jirásek). Šubertpostupoval způsobem shodným
s
jinými dobovými autory:
historický námět spojil s tematikou vesnickou, z detailů lidového prostředí vytvoři1 pozadí romantickému ději.
Obraz minulosti mohl také posloužit k zpracování humomému, jak to dokázaluž Klicpera. Ladislav Stroupežnický (1850- 1892) napsal komedie, jejichž žertovný děj
jezasazendo 16. a 17. století: Zvíkovslq raróšek (1883) aPaní mincmistrovťt(1886). Historické náměty
a
vědomí, že kultumí a duchovní existence země je za|oženana
Poznání a ohledu k minulosti, pronikly do všech oblastí umění. Paralelně s velkými 318
:.:i:e:j
__:::
:iJ3. H:}:-:
a pt'ldkladé
m pŇátku Bíje hoře. :
ohJedu n;
k\ Lť_\nlL/:
irb;t bi:,-. ,19_6iad. půzn3ftu.
tZl si.rl
::;J
né
ure-
Pór L-,sé šemalná-
ťedkuleI L
s lli_tte'iha
e \áclav
cYklY Jiráskovými se ve stejném duchu rozvijelai historická malba _ především v obrazech Václava Brožíkaa Mikuláše Alše. Dekorace Národního divadla do značné
mírY vYjadřovaly historizujícíkoncepci českéhovědomí. Ve stejném směru se rozví_ jelo i sochařství představující v monumentálních sochách trrdiny minulosti, jako byl Myslbekův svatý Václav. Řada Smetanových, Dvořákových, Fibichových oper zpracovávala náměty historické nebo mytologické. Také některé symfonické básně vyjadřovalY Přítomnost minulosti v současnosti, jako například Smetanův cyklus Mdvlasí. ZdŮraznéný zájem o historické náměty také vedl k revizi české minulosti.
spisovatelů si kladla otázku po smyslu českých dějin
12.
Řada problematik a zpracováva-
ná ve druhé polovině 19. století z hlediska poznávánía výchovy se stane námětem diskuse, která bude vytvářet zázemíbudoucích děl a sociálních
jež jsou aktuální dodnes.
V souvislosti
s
a
kulturních diskurzů,
nadbytkem minulosti v uměleclc}ch dílech a ve vědomí čtenáře se
klade i dalŠÍsPÍŠefilosofická než politická otázka:může - má _ minulost v přítomnosti přetrvávat?
,_iíri znáq '\ , ! š
t]. i i1-1l
!-l l
t:í. Tou renjéia jsta,. ení
ltilího i, S ž;ru puL}ii-
1,1rane e i.n_.pitstj[r,r|\.
\T\
tlrii
iz:,l Už ;r1 ,lji i
ss6
! l -.1
,1.1
§ni
,.
J
venkovská tematika v románu a na divadle Romány z veŇovského života zaujímaly místo obdobné románům
a
povídkám histo-
ric§m; někdY spolu tyto tematické okruhy sousedily v rámci téhož díla, takže bylo nesnadné je odliŠit. Podle tradiČníhopojetí, platného ještě
ve druhé polovině 19. století, je moŽné Vzory pro přítomnost hledat právě v minulosti na hradech a ve vsích. kde mravní a vlastenecké hodnoty přežívaly po staletí.
s dovršenímnarodního obrození v 60. letech lze románov é děje zasazené do prv-
ních desetiletí 19. století považovat za ,,historické". Avšak vzpomínky dědů a pradědů sPisovatelŮ a Čtenffi na toto období (Často pečlivě uchovávané v rodinných archivech) dávaji obrazu tohoto období zvláštnípříchuť, směšující minulost s přítomností, To neplatí jen pro tematiku venkovskou. karolina světlá podobným la pražsk} patriciát.
u
způsobe m
zobrui-
většiny spisovatelů z druhé poloviny 19. stoletinabylo navýznamu Právě toto sousedství hodnot minulosti s obrazem přítomného života vesnice či maloměsta.
Vesnická tematika se mohla jevit v ruzném estetickém osvětlení a v tomto ohledu některé literární evropské směry, a zvláště pojeti zolovo, vyvolávaly protichůdné
re
akce, Historický román se obecně vzato vyvíjelv rámci národní tradice; přecházel od
romantic§ch dějových zápletek zasazenýchdo minulosti ke kolektivním obrazům za_
3l9
loženým na podrobné dokumentaci. Naopak ve vesnických románech a povídkách se
ja§
Objevily se tu ne:
inspiroval naturalistickó spisovatele jiných zemí, pře-
ar,šak svým zaul;.
devším Francouze, Polaky a Rusy; češtíspisovatelé se tedy museli s nimi poměřovat,
rníná Holeček s:l
Obvykle odmítali obraz venkova zpustlého azkaženého, avšak myšlenka, že prostý
Mezi spisor
popisoval týžtyp prosředí,
E:c
a ne-
mon Baar (1E69-
vzdělaný se zřetelně prosazovala i u těch, kdo obdivovali hrdiny z lidového prosředí.
ností - sr,ým pot
člověk nemusí vždy ztělesňovat přirozené ctnosti, nýbrž můžebýt také krutý Stopy naturalismu se tak objevily v některých románech a povídkách,
a
ještě spíše
v divadelních hrách, jejichž soustředěný děj umožňoval lépe zachytit brutalitu konfliknl a zločinůnež vyprávění rozvijená v různých typech a zmírnit
-
konik
a
usilujících vysvětlit
-
nezkrotné lidské vášně.Tyto vášně byly ve všech literárních žánrech
stavenými i s pro:: ;rejznámější roni l enkovanech.
ke;
jiné pot
í.i^:.,
,:ek a
v Čechách zpodobeny diskrétněji, než tomu bylo u Zoly vjeho románu Země nebo
ska. Napo1o hi::.,
v Reymontových Sedlácích. Česká díla, jakkoli se v nich objevoval motiv vraždy,
,.
morálního úpadku a smfii, byla sentimentálnější, méně smyslná.
o pobytu
Podobnějako autoři historic§ých cyklů také spisovatelé, kteří se inspirovali ven-
okolí Domržl:;
Boženl ]
Etnogratickr
;
kovsk}m životem, vytvářeli obsáhlé skladby, koniky, zachycující život řady genere
ska Jana Herbe
cí venkovského společenství.Místo úsťedníhohrdiny tu vystupovala řada protagonistů,
noravského
a to autorovi umoŽňovalo vytvařet mozaiku scén a osobitých příběhů,
z prostředí sl é rcq
Příznačnépro toto zaměření je dílo Josefa Holečka (Ilfi -1929), Do literatury vstoupil s básníky shromážděnými kolem almanachu Anemonky (1872), avšak
;as humomé
Slt-r,,
pňi.
:ejl,ýznamnětši:
brzy se vzdálil jejich kosmopolitnímu programu a stal se zaníceným stoupencem slo-
: ča,rtéhopokt,,.e
vanské myšlenky. Předmětem jeho obdivu byli především balkánští Slované; uveřej-
:odoba 1,1§|3 r ^e ,.ěnízahmuje u;:
nil řadu ohlasů jejich hrdins§ch zpěvů a psal dokumentární studie i povídky
o
jejich
životě azvycích. Jeho hlavní dílo Naši je obšírná kronika venkovského života v rodném kaji, jižníchČechách. První náčrtky této práce p ocházeji ze sedmdesátých let. Od roku 1898 začaly vycházetjednotlivé svazky desetidílnéhocyklu (přepraco-
,,,
,eta 19. století, :
Později. již jalc
:
:odněti,pro sré i
ván v letech 1910- 1930, kdy vyšel poslední díl), který však zůstal nedokončen.
\Iéně ideiiz;
kajiny vyznačujícíse bohatou duchovní tradicí (odtud
ka t1861-19]-< :
se šířilo husitské hnutí), podává vyčerpávajíci obraz patriarchálního života venkov-
::;storek zasaze:;
ského společenstvípředstaveného v osudech čtyř rozdílných rodin. Rozvětvený děj
steré nejsou
Tento cyklus, zasazený do
provázený četnými retrospektivami, etnografickými popisy a filosofickými a náboženskými úvahami
se
rozvíjív časovémrozsahu čtvrtstoletí až po předehru prusko
3'.:
:okušenínia;-: .-e a
lidsKch r:š:
rakouské války v šedesátých letech. Celek můžebýt považován za protějšek natura-
J.rsáhlo její a_i:cs
listické vize venkova. Ten u Holečka zůstává - navzdory ohroženícizími vlivy a úpadku tradičních hodnot - stále zdrojem hodnot, v nichž lzena|ézt smysl života.
-enl
320
a
jitté pc,.,:,
má ror něž L,liz_k:
Objevily se tu nepochybně stopy rousseauismu oblíbeného u řady českých autorů, at'Šak svým zaujetím pro Kesťanství zakotvené v patriarchálním společenstvípřipo-
míná Holeček spíšeLva Tolstého,
Mezi spisovateli, kteří se zásadně lišili od pojetí zolovy země,vynil
mon Baar (1869-1925). Napsal řadu románů, ve kterych se inspiroval vlastní zkušerostí - svým povoláním venkovského knéze, morálními kizemi i spory s představenými i s protivnÍlry církve (Cestou křížovou,1900: Farské historlq,1908), Jeho
nejznámějŠÍromán Jan Cimbura (1908) vyzdvihl Kesťanskéhodnoty ztělesněné ve r enkovanech, kteří lpí na půdě. V některých povídkách (Pro kravičku, l9O5:
Skřivá-
,tek a jiné povídlq,l9I2;
, ,. r:ZJ,i.
Hanče,1917) vykeslil život prostých lidí z rodného Chodska. NaPolo historický a napolo venkovský byl obsáhlý obraz národního obrození t okolí Domažlic ve třech svazcích: Paní komisarka (1923) čerpajícíz dokladů o
;_i]a]aF,
pobytu Boženy Němcovó na Domažlicku, osmačtyřicátníci (1924)
a
Lůsy (1925)
13.
Etnografick7 zájem tvořil zíl
noravského Slovácka; Herben započal svou literární dráhu žántovýmiscénkami z prostředí své rodné vesnice, v nichž popisoval lidové zvyky a vyprávěl drobné, ob.'as humorné příhody vesničanů(Moravské
,. 3'. S;^ }]!'-
-!!..
obrdzlq,l889; Na dědině,l893 ad.). Jeho nejvýznamnějŠÍmdÍlem je konika popisující sto let života na Slovácku Do třetího
iČnréhopokolenÍ. První verze vycházelav letech 1889-1892;rozšířená podoba vyšla v letech 1907 a 1908; definitivní tvar pocházi
a upravená
zlet I9I9-t92l,Yyprát
tění zahrnuje události od poloviny 18. století až do studentsk}ch let autorových (70.
léta 19. století) a 1íčívzestup a úpadek rozvětvené rodiny v Herbenově rodném kaji, Později, jiŽ jako praŽský noviniť, přilnul Herben ke kaji v okolí Tiibora, odkud čerpal podněty pro své obtazy lidí a přírody shromážděné do svazku Hostišov (1907).
i
ů,3iud
!čnko\. ťný dči
danáprrrsko n'lll]r1
ú rlitt
zii
ota.
Méně idealizovaná je konika Rok navsi (1903 -1904,9 dílů),dílo Aloise Mrštíka (1861-1925) Připravené ve spolupráci s bratrem\4lémem. Je to mozaika drobných historek zasazenádo prostředí moravské vesnice Habruvka; spojuje je několik postav, které nejsou pojaty jako mravní vzory,nýbňjako bytosti chybující, vystavené různým PokuŠeníma Často jim podléhající,Dílo místy nabízíchmurný obraz všedníexistence a lidsk}ch vášní a bývá považoyáno zaprózu nejbližšízolově zemi, anižby však
dosáhlo její agresivity.
Alois Mrštíkuveřejnil zároveňtaké sbírku povídek Bavlnkory jiné povídlq (1897) a především s bratrem napsal drama Maryša(l894), které ženy a má rovněŽ blÍzko k naturalismu a podává obraz drsného života na veŇov{ s jeho viáš-
3z7
němi, jeŽ vedou až k zločinu. Alois Mrštíkje známpředevším pracemi, které vzniklv ve spolupráci s bratremVilémem, samostatně vydal soubor povidekDobré duše (1893).
fejetony a cestopisné črty. Řada spisovatelŮ začala v této době opouštět idealizujícíklišélidového prostředí a obrátila se k naturalistick}m popisům; tak
vznikaly obrazy těžkéhoživotaprováze-
ného váŠnivýmikonflikty, jež ústily v katastrofy a zločiny, Nechyběla v nich hlediska
moralizujícÍ, kdy autoři, kteří byli často kněží,ukazovali úpadek prostých lidí způsobený opuŠtěnímmravních zásaďa vlivem městského života. V této souvislosti lze uvést fejetony a povídlcy moravského vypravěče Václava Kosmáka (1843-1898) nazvané
Kytice zvonného i nevonného k],ííí(1885), později vydané pod názvem Lidstql zvěřinec,Nejzajimavější je první povídka Chrt. Pod názvem Kukitko čili Život v obrazích (1816-1892) vyšlo pět svazků lidových vyprávění s poučnou a moralizujícítendencí.
V témžeduchu byly pojaty i rozvinutější skladby, například román Sláva a úpadek Jana Kroutila, pololáníka z Drndkova (1811) aď. Kromě kněží,kteří nalézali inspiraci v životě svých farníků,studie ze života psali autoři pocházejici z učitelskéhoprostředí, které bylo přechodem mezi vesničany
:-;_':=;'"3
a městskými vzdělanci. Odtud vycházelataké didaktická a výkladová koncepce lite-
_-
ratury prosycené vlasteneckou tendencí, již někdy zabarvovalo slovanství. Mravní
-: ___ť}
___'_:: .._\:_,L
-"
__
_
.
f \' \
-_
a-,_-:
"-
-
pra
blémy však už nebyly nazirány z tradičníhohlediska náboženského; pod vlivem ruského románu se autoři začali zajimat o psychologickou stránku zločinu, o osudové určenía o vykoupení člověka. Po této stránce je významné dílo Karla Václava Raise (1859 -1926). Původ ze skalnatého a málo úrodnéhokaje, kde působil i jako učitel, určil jeho zájemo chudaky,
jejichž existence byla spjata
s drsnou přírodou a zapomenutými vesnicemi, kde se po-
kouŠeli přeŽitakam se také vraceli zklamáni a poníženiměstem. Raisovo dílo se však neomezovalo na jeden námět a jedenžánr. Začínaljako básník v duchu Svatopluka Čecha, pak napsal řadu povídek a románů, v nichž ukázal
-
vzdáleně připomínaje duch
románů Dostojevského - život lidí ,,uražených a ponížených"v drsnóm a nepřátelském Prostředí vesnice, kde lidská nespravedlnost a tvrdost hmotných podmínek můževést až k zločinu ty, kdo přitom toužípo lásce.
V knize povídekVýminkáři (1891) vykes-
lil hořloý osud starých vesničanů,kteří nemohou pracovat ajsou odkázáni na své děti. V románu Kalibův zločin (1895) vyprávěl o tragédii prostého a ušlechtiléhočlověka, jejŽ necitlivost druhých dožene ažkvražďě;tu dosáhlo psychologické umění Raisovo svého vrcholu. V dalšíchdílech(Horske kořetry,1892),Potměchut'(1892),Rodiče a děti ( 1
893) nebo Inpota
322
( 1
895) popisoval
t잧 životlidívyčerpávaných
nevýnosnou prací
l
\ :1!
- -/- ,- -r
1
-
],_
|
-t- .
_
\-
i3],:_r.3
:
i§emi, které vznikly kDobré duše (1893), é lidového prostředí
rcho života ptováze běla v nich hlediska
postých lidí zpŮsosouvislosti lze uvést
&lil898)
nazvané
apronásledovaných nepřizni osudu. Rais však zátoveňobdivoval svůj kaj, který s nadŠeníma
klĚŽi auČitelŮ, kteří spolu
zvot
v obrazích
r"aiizujícítendencí. ún Sltíva a úpadek udie ze života psali
m mezi vesničany
bvá koncepce litean§§j. Mravnípro
n: pod vlivem rus-
tlďinu, o osudové
Ll926). Původ ze
rájemo
chudáky,
nicemi, kde se potisovo dílo se však hu Svatopluka Če-
pňpomínaje duch
ma nepřátelském hínek můževést úfi (1891)
vykes-
ázÁrnna své děti. chtilého člověka,
a umění Raisovo 9?1.Rodiče a děti
nelínosnou prací
líčil
a s důrazem na mravní a vlastenecké hodnoty některych
s vesničany vytvařeli zákJaďnárodního a duchovního spo-
leČenstvÍ.Romány psané v tomto ducln (Zapadlí vlastenci, 1894;
Zipad, 1 898)
dosiáh_
ly velké obliby a částečně připomínaly práce Jiráskovy. Od roku 1887 učil Rais v Praze a poČal se zajimat o problematiku městskéh o života, jejžrovněžukazoval z jiného než
tradičníhohlediska,
poukazem najeho pokušení akazy. Přitom ovšem dokázalnapsat idylic(ý obrázek o setkání starého vesničana s městským prostředím a kásami s
Ptahy (Pantdta Bezoušek, 1897),
ízvem Lidsbý zvěřť f,li
idylizujícíněhou
Vesnic(ý životjlžtedy nebyl ukazovánjako obecně platný vzor prosté a ctnostné existence. Jeho obrazy se neomezovaly na pouhý popis těžkého života v chudých, skal-
natých
a
pustých končinách. V literatďe se zrodil nov} zájem o místnízabarvení. Spiso-
vatelé,abyzachytili,,lidskédokumenty"jedinečnéhodnoty,sezačalizajimatovesničany, předevŠímo horaly žijícístranou městského živoáazacbovávajicí své zvyky, pitoresk-
ní a jímavé pověry. Etnografická záltbabylapřiznačnái pro některá díla z prostředí
V dialozích i v popisech mísfrúchpředmětů a zvyku byla používána obecná mluva a dialekty. Tyto postupy se uplatňovaly již od počátku 19. století, kdy vyjadřova městského.
ly touhu věrně zpodobit místnířeč, avšak lrranice mezi dialektem a spisovným jazykem nebyla tolik zdůrazněna a také zámérbyl odlišný; v době obrození byla řeč venkovanů cháprána
jako zdroj, zněhož můžespisovný jazyk
čerpat. V letech 1870 až 1880 byl spi-
sovný jazyk kodifikovián (nebo za takov} považovan) a řečovéprojevy vlastní některym
oblastem a prostředím začaly nabývat nové estetické fuŇce. Romanopiscům nešlo už o zachycení projgvu etnogafických a
řďových zvláštností, nýbrž mluvou chtěli zpodo-
bit mentalitu člověka, V románech, v nichž byl venkovshý život vzorem spravedlivého
lids§
bohatého života, byl vypravěč a s ním i čtenář veden k tomu, aby se částečně ztotoŽrltlsezobrazenými postavami. V povídkách a románech zachycujicichjedinečnou
a
mentalitu vesniČanŮ nebo horalů vypravěč nejčastěji zachovával distanci ve vztahu k zobrazovanému světu. Nelze ovšem vymezit hranici mezi oběma typy vyprávění, jež navíc mohly být rozliŠovány podle čtenářova vzdělání ajeho estetických zkušeností. Nicméně právě ve vesnické próze se daly odlišit dva typy estetického vnímání: ztotožnění s představen}m světem, vyznačujicimse tradičními rysy, nebo odstup od zvláštnosti
popisovaného prosťedí, ovlivněný částečně tendencemi naturalismu.
Děj povídek Antala Staška (vl. jm. Antonín Zeman,1843-1931) Blouznivci naŠichhor (1895) byl inspirován rozvojem spiritismu v Podkkonoší, kde navazovalna náboŽenské sekty vycházející z protestantských tradic, V dalšíchdílech (o ševci Ma-
323
jeho přdtelích, čas.I92], pův. čas. 18]6 ŠvecMatouš se autor zaměňl na ) stejnou kajinnou oblast, kde se narodil a strávil velkou část svého života. V jeho roztoušovi
a
siáhlém a rozptýleném díle existovaly vedle sebe ruzné estetické tendence a tematické
záměry; i kdyŽ jistými rysy svého vidění prostých lidí se pňbližoval tendencím posledních desetiletí 19. století, jinými (především složitou konstrukcí románových dějů a lyrismem) patřil spíšeke generaci přeďcházejici.
DÍlo Terézy Novákové (1853-1912) je propracovanější. Pod vlivem Karoliny Svět1é se zaPojila do feministického hnutí. Za účelemjeho propagac e založila revui fun-
slq svět (1897 -1908). Psala sociálně a kulturně zaměřenó články a literární eseje (o Ibsenovi, Wagnerovi ad.). V řadě novel zobrazilaosud žen, které se setkávají s nePochoPením, a s lehkou ironií vykeslila maloměšťácképrostředí. V Litomyšli, bohaté na
kultumiŽivot,kde
se usadila se svým manželem, se věnovala především studiím
etnografickým a napsala studie
Krd
lidový a národní vyšívtínína Litomyšlsku (1890)
aVýchodoČeskélomenice (1903). V roce 1902 uveřejnila první soubor povídek z lidového prostředí Úlomlq žuly.Y pěti následujících románech se pokusila zachytit duchovní cestu lidových postav zakotvených často v protestantské tradici a popsala Život v chudých vsích odkázaných na sebe samé. Lákaloji národní obrození. Spolu řadou spisovatelŮ své generace obohatila pohled na tuto nedávnou minulost analýzou soudobých problémŮ. V románu z 18. století Jan Jílek (1904) sledovala příběh s
emigranta, stoupence jednoty bratrské. Osud ,,probuzence" Justina Václava Michla, sPoluPracovníka Jungmannova, a jeho střet s okolím zobrazilav románové monogralri
DraŠar(Posmrtně, 1914), Náboženské sektářství, předsudky společnosti a duchovní vývoj hrdiny hledajícíhopravdu a sociální spravedlnost jsou osnovou románu ,Iiři Šmaildn (1906). Příběh osvícenéhosedláka z roku 1848 byl základem vyprávění v románu Na Librově gruníě (1901). Styl Novákové je přesný své postavy zobrazovala s maximální objektivitou; nejvlastnější jí patmě
byly skladby monograf,rcké, Její nej-
významnějŠÍdílo bylo nicméně věnováno příběhu duchovní komunity z východních Čech navazujícína tradice protestantské a zaživajícive druhó polovině 19. století svou výluČnost i svŮj Úpadek; byla to kronika Děti čistéhoživého(1909), ve které autorka bYstře analyzovala duchovní existenci lidí uzavřených mezi sebou ve zvláštním pro středí a pěstujících zétlem o otázky svědomí a víry. NěmeČtíspisovatelé z této doby v Čechách byli méně zafiatičeskou tematikou než jejich PředchŮdci, Jejich pojetí bylo určováno národnostní příslušností chápanou spíše kmenově než teritoriálně a náměty z českých dějin nebyly
již chápány
jako společné vlastnictví Českorakouské, jak tomu bylo v prvních desetiletích 19. století; roma-
324
§e autor zaměřil na
lár,ota. V jeho rozndence a tematické tendencím posled-
l
írománových dějů nem Karoliny Svěr
založilarevui fon-
!v
a literární eseje
Ése setkávají s ne-
V Litomyšli, boha-
@evšímstudiím
|jtomyšlsku (1S90)
nbor povídek z li-
lpokusila zachytit é tradici a
popsala
ní obrození.
Spolu
n minulost
analý-
)
sledovala příběh
aVáclava Michla, ránové monografii
Ěnosti a duchovní ovou románu -/iři
iladem vyprávění
§aly zobrazovala rynfické. Její nejdty z východních
É19. století svou I r.e
které autorka
rc zvláštním pro outematikounež nfi chápanou spí-
panyjako společ19. století;roma-
nopisci
již k nim neobraceli
la.
Naopak česk} venkov byl pro německé autory příhodnějším zdrojem inspirace; svědčío tom dílo Marie Ebner- Eschenbachové (ro se
zené Dubské , 1830-1923), vyprávějící v románu Bo žena (187 6) příběh obyčejné české ženy. Někdy se srovnává s Babičkou Boženy Němcovó.
Jiný autor, Karel Klostermann (1848-1923), mohl být považován za představitele německého vesnického románu zČech,avšaknakonec začalpsátčesky je a řazen mezi autorY České.PŮsobil jako profesor na německ é reálce v Plzni a svou literární Činnost zaČal německými fejetony, v nichž v idylickém stylu Stifterově líčil život v Podhuři Šumavy,Později do tohoto prosředí zasadil sentimentální děje svých románů psaných česky. zdůrazňoval spíšebarvitý a přiléhavý popis kajiny než psychologickou analýzu PoStaV nebo dějovou zápletku. Jeho hrdinové nejsou skutečnými vesničanY, sPÍŠejsouto lidé, které přitahuje lesní svět; lesníci, drvoštěpové, pytláci, avšak také
skláři nebo vorafi. Pozornost vzbudil jeho román Ze světa lesních samot (1894). Šumavě byly věnovány i dalšíprózy: V rdji šumavském 0893), Skldři (1897) i sbírky
povídek V srdcišumnvsbýchhvozdů(1896) neboPošumnvskérapsodie(1908). Ieznám předevšímjako autor živých a barvitých popisů Šumavy ajejích obyvatel; inspiroval
jiným prostředím. V románu 7lt štěstím(1895) se zabýval osudem Čechůve Vdni. Pokusil se také o vesnickou koniku Mlhy na Blatech(1909). se však i
Klostermannovo dÍlo je dosti příznačnépro situaci autoru, které přitahovala venkovská tematika. Nráměty z tohoto prosředí byly oblíbené, avšak často se snadno mísily jinými. s
Nejčastěji se rozvíjely v trojím směru navzájem odlišném i příbuzném: 1) sjednocovaly se v popisu maloměsta, 2) děj byl často založen na tragické, ale také idy-
lické konfrontaci života vesničanůa městských obyvatel, 3) mezivesničany žijícími ve sPoleČenství a těmi, kdo Žili vzdáleni od druhých v takřka divoké přírodě, existovala plynulá hranice.
PřesnějŠÍ a soustředěnějŠíbyly obrazy vesnického života na divadle. Scenérie
etnografické barvitosti tvořila často pozadí lidských tragéďii vyplývajícíchznezkotných váŠnÍ,které se jevily jako příznačnépro prostředí nezasaženékulturou.
V dramatech
naturalismus prosazoval zřetelněji než v románech a povídkách. často se lze setkat s analogií Tolstého vlddy tmy nebo s jinými rus!ými dramaty, která ostatně se
nelakalajen dramatiky, nýbrŽihudební skladatele; svědčío tom opera Leoše Janáčka Kdťa Kabanovó podle dramatu A. N. Ostrovského Bouře. Do této linie se řadila i dramata Aloise Jiráska Vojnarka (premiéra 1890, knižně 1891) a Otec (premiéral894,knižně 1895), a
V mnoha PříPadech byli autory děl
s
zejménaMaryšabratffMrštíků (1894).
venkovskou tematikou spisovatelé, kteří vynikli
325
jako prozaici. K nim patfila i Gabriela Preissová (1862-1946). Psala povídky inspirované jiŽní Moravou, kterou popularizovala i díla Herbenova, a uveřejnila obrdzb i
ze
Slovdcka(1886-1889),Čny
ze Slovdcktt(1890) ad.Známajepředevšímjako drama-
tičkahrami Gazdinaroba(premiéra
1889),
ježsestalapředlohouprooperuJ. B. Foer-
stera Eva, a Její pastorlqňa (l89}),podle které vytvořil Janáček operu známou ve světě pod názvem Jenůfa.Zločin,trest, eventuálně vykoupení to byly základní náměty dramat z vesnického prostředí, která odhalovala neměnné mravní zékony venkovanů i jejich meze. Hlavní postava Její pastorlq,nč, odhodlaná vychovat nevlastní
dítě lépe
neŽ vlastní dceru, nemŮŽe odpustit poklesek své nevlastní dcery která čeká nemanžel-
ské dítě, a její novorozeně zabije. Chtěla tímto činem zacbránitčest dívky nebo se cítila zneuctěna svou neschopností uchránitji hanby? Y závérudramatujejejí zločin odhalen a stará venkovanka přijímá trest.
VeŇovské tragédie byly často založeny na představě zvláštní mentality lidí obdělávajících půdu. Pyšní a tvrdohlaví u vědomí svého společenského významu se představují jako despotové ctnosti, v jejímŽ jménu soudí ostatní nebo vyžadujíabsolutní posluŠnost svých dětÍ. Posud byly tyto vlastnosti přikládané vesničanům ukazoványjako
příčinakonfliktů, které mohly vést i k zločinu, objevovaly se však iv živých,dokonce komick}ch obrazech vesnického žiyota,kde se jevily jako směšné slabosti dané pitoreskním prostředím. Taková byla velmi oblíbená komedie Ladislava Stroupežnického NaŠifurianti(1887) ve své době považovanázajednu z prvních ukázek realismu v českémdramatu.
Obrazy ze soudobého života Byla-li hranice mezi náměty historick}mi
a venkovskými plynulá, ještě méně zřetel-
ná bYla mezi vesnickými povídkami a žánrovými scénkami. Literatura, která se stala
druhem zábavy adokonce oddechu, začalauspokojovat vkus stále širšíchvrstevpublika a opouŠtěla - aspoň Částečně- určitéavymezené snahy estetické. Zařadila se do rozsáhlé sféry projevu, kde se vyskytovaly tendence idylického nebo senzačního ro mantismu, vlastenecké a sociální motivy zpracovávané v publicistickém duchu, etnografické dokumenty a humorné nebo sentimentální scénky.
umělecká hodnota této obsiáhlé produkce je nevyrovnaná, Najdou se zde díla wznačujícíse jemnýmposřehem apropracovanýmýruemjako například práce Františka Heritese (185I-1929) spojené v jeho rodném městě (Vodňany) s přátelstvím s Juliem ZnYerem a Otakarem Mokr}m. Herites působil jako lékámíkveVodňanech, byl noviná-
326
\-_- _-,_. _\-: _. , --_ ::J;a', :::,
:.-..a:
.---..'^.... -_-..l
__..
_-_^__._
.^*.'_ __:
;'-
...
-_--:_r.__J:_ -j_::_'.._,,-
-_. - ".: _ .:_-: -f,
tpotídky inspi-
řem v Praze
éjula Obrázlq)
rych se idylick} humor mísil s umíměným sentimentem (Arabeslqt a kresby,1880 a 1883;
a
Pařil ke skupině lumírovců. Psal četnéfejetony ažánrovéscénky,ve
kte_
ímjako drama-
Zméhoherbdře,1882;NáladYautiší,1901aj.)Některétemnějšisrárrlcymaloměstského
nu
provinčního životarozvinul v románech (h dědicním, 188i; Tajemství stýce Josefa, 1885), RŮzné zájmY lloPňvádělY krůznýmnámětům. Popisoval
J. B. Foer-
rámou ve světě
kladní náměty
nv venkovanů
btní dítě lépe rká nemanželkr, nebo se cí-
tje její zločin
liry,lidí obděnmu se předabsolutnípo-
azotányjako njch. dokon-
nsti dané pi-
b,oupežrickázek realis-
napfl
konflikty ve Slezsku (Jan Přiby\,1887). Vrománu Pozkitko (lgz))odhalil bídu úřed_ nického Života. své přátelství se zeyerem a Mokrym zo brazilv zajimavýchvodňnnstgch
vzpomínkóch (1904).
LiterétrničinnostJosefaThomayera(1853-1927),profesoramedicíny
vPraze,je
rovněŽ sPojena se skuPinou lumírovců. Pod anagramemR. E. Jamotpubliko valžánrové obrázlq,, v nichž líčilvesnick} život asvé dojmy z přirody.uspoáal je do řady sou-
bori: Příroda a lidé (t880), Po různých stezluích (1902), Žloutnelisri (1905). Pod záŠtitou ČasoPisu Lumír vstoupil do literatury také romanopisec, fejetonista a dra_ matický avýtvarný kitik Jan Lier (1852-Ign).Byl autorem řady duchaplných a ironických fejetonů (Fejetony,3. sv., 1885-1889) a řady povídkových souboru ze Života Provinciálního maloměsta (Píseň míru,1900); zajimalse téžo vliv technické_ ho pokoku na společenský život. Romány feministického zaměření byly poznam enány tezovitým sentimentalismem, Mimo jiné téŽzásluhou literárních salonů, které se utviářely ve vzdělaném
ském Prostředi, zaČalY Ženy hrátvýznamnější roli ve společenském a kulturním tě. Toto ovzduší inspirovalo spisovatelku Annu
praž_
živo Lauermannovou (l852-1932),kte-
rá pod pseudonymem Felix Tever psala romány, v nichž ženy amelancholičtíumělci
nÉně zřetel-
Erá
se stala
rrstev pub-
hdila se do začníhoro rchu. etrrodííl^tyma-
Františka m s Juliem ry{
noriná-
romanticky toužíuniknout životníbanalitě (Povídlq,1895; V soumraku,1902), vedle těchto eklektick|ch děl se setkáváme s četn}mi romány a povídkami, které chtělY sdělovat jisté ideály a zároveňbavit široké vrstvy publika spíšenež se zabývat
estetick|m problémy. Byly velrni oblíbené, neboť navazovaly na tradici humorných vyprávění obsahujících i rysy výchovné a sentimentální.
Na prvním místě je tu třeba uvést Ignáta Herrmanna (1854-1935 ), jenžse řadí především mezi autory zábavné.Jako redaktor humoristickych časopisůpsal četnéfejetony publikované zejménav Časopisu Paleček 15 a v Národních listech. Je téžauto_ rem mnoha povídek a románů, ve kterých s lehkou, shovívavou ironií popisoval idy-
lic\ý a poněkud omezený svět českéhomaloměšťáka praze.vytvořil v typ ,,zajimavého" maloměšťáka kondelíka, kterého uváděl do směšných sifu;cí, anižbyho učinil nepříjemným (otec Kondelík a ženichVejvara,l898). Tento antihrdina připomíná Čechova pana Broučka, ale v primitivnější podobě. střídáním burleskního a senti-
327
mentálního humoru vytvoňl Herrmann obraz pražského lidového prostředí, jeho ubo
hostiijehotužeb;příklademjeromán U snědenéhokrámu(l890) neboVdavlqNanlttlg Kulichovy (,1918). Kritika ocenila především ,,kupecký" román jako projev literar-
Výpravní ti,
bylatemal;
náměty z jinr,
ního realismu. Do jisté miry lze v Hertmannových dílech spatřovat skomnou repliku
něž byla ur"e
Nerudových Povídek malostranských.
a
V tóto době pomenuty,
K
se objevila i řada velmi oblíbených románů, které dnes js
ou zcela za-
autorum tohoto druhu patřil novinař František Sokol-Tůma (l855-1925l
ekonomick:
víjejícíse z
it1
valy ovšem :e:
ze severomoravské uhelné pánve, autor řady sentimentálně popisných románů. vychá-
a často jsou
zely z prostředí do
le většíl.Ýzn.
té doby
v literatuře málo ztváměného a řadily jeho tvorbu mezi díla
ů
spisovatelŮ, kteří na konci 19. stoleíizvýrazňovali etnografickou a sociální zvláštnost
různýchkomunit podle původu nebo profese. (Černékrálovství,I9OI-I923; Na kresdch, 1922).
Estetika
Dramatická produkce vyjadřovala stejné tendence jako próza. Vedle historic§ch dra mat a her z vesnického prosředí se objevila díla představující jisté dobové problémy po
Velkou osoL,:,
litické a sociální nebo usilujícízabavitpublikum leh§mi žerty ze soudobého života.
(nebo napo1o:
Dramatici se často věnovali námětům historickým
e
Garrigue \Ia
a zároveň psali hry věnované soudobým spoleČensk}m problémům. FrantišekAdolf Šubert soustředil zápletku své hry Velkostatkář (I89l) kolem volební kampaně. Spolu s dalšími dramatiky spojoval
republi§: k,e.
sentimentální a romantické motivy s temnými, naturalistic§mi
1935 a stal se
obrazy bídy a národ-
nostních a hospodařsk}ch konfliktů (Drama čtyř chudých stěn,l893,premiéraaž1903;
Žně,l9}4,premiéra až 1916). Stejným směrem míňly i hry Ladislava Stroupežnického (Na valdštejnskéšachtě,I892)nebo hraJosefa Štolby (1846-1930) Matčino dílo (I8] Z, zakázána c enzurou).
ské unil,ezit,,.
nizoval česke
Zájem o s. téma seber
rú.
mord als so:i-;,
da hronaúr,'t".
Příznivéhopřijetí se dostávalo především komediím z maloměstského provinciálního prostředí s náměty z všedníhoživota. Tragédie se naopak snadněji obracely k his-
lrl ve svém díie
torick}m nebo vesnicklm námětům. Štolbasám si získal známost ne tak tragéd temj ze soudobého života jako četnými bramj zobrazujícímikomické provinciální typy (hpo-
1901), a zr,lili: ních dějin, na
vězenéovoce,1872;Vodnídružsno,188]:Allrlgár,1888;
hodnocení hus.
Maloměstštídiplomati,1888).
Hrami založenými na komických situacích a vykeslujícími směšnéstrán§ sou-
ké(Otdda sot:
Masary,k
l,
l
časníkůsi získal pověst Václav Štech(1859-1947);jeho dílo je však rozmanitější. Obsahuje řadu povídek, ve kterych přecházel od humomých a satiriclrych žánrových scé-
určit smysl če
nek(Maloměstsbý pepř,1893; Hloží,1896)k ironic§m konikám českéhoměšťanstva. Po pokusu o sociální drama (funa, 1888; Zlarý déšť,t89i0) byl úspěšnýsvými kome-
česky, ale talié l
diemi vyznačujícímise a lehkým, i když občas hrubšímhumorem (Maloměstské tradice, 1888; Třetí 7vonění, 1900).
328
a mravním
poi
nynější krize. F obroz.ení
a naš
zení (1896) a
í
;l_ ;.--_.,:_ g_._ __l -a, .{.,
_l_;,_.,-__
11>:
,l.
r-.!-:-
l|Lsj . š_ __,._-
VýPravná
dramatická plodukce, která usiloval a zachytitživot soudobé společnos_ ti, byla tematic§ a esteticlcy ne\,yrovnaná. odražela často ještě zřetelněji než díla čerpající námětY z jinýchoblastí rozmanitost až neslučitelnost literámích tendencí v publiku, plo něž byla určena. Romány a dramata á thěse, ve kterých byla komentována a
politická
ekonomická situace, sousedily s některymi povídkami vyjadřujícími melancholii lyvíjejícíse z romantické nostalgie k splínu konce století. Velkou část produkce představo valY ovŠemsentimenta]ní a humoristické skladby. Byly skomné (co jo estetic§ch kvalit) jsou a Často dnes zaPomenuté, ale bavily početné čtenáře i diváky, kteří počínalimít stá_ le větší významve společnos ti, anlžby pňtom byli a
L Za3_: ];l t-_š
Lu_
ii.Z_
J__:
Zi.-l\-..
-_
]
:, !,- ,-.-|.r'.'i-
g_--
r.\t-..
ť:e:i :t:r #,-, ,i-_, |!..L..:_.a.._
SF', l .:-
iž
-
":_
-_: LL-
-.:_
^y
_:.
upeŽnic-
schopni zjemnit svůj vkus.
Estetika a etika, Čeština: výzva nebo překážka? Velkou osobností druhé Poloviny 19. a prvních desetiletí dvacátého století by1 Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937). Narodil se ve skomnýchpoměrech v poloněmecké
(nebo napolo poněmčené)rodině a vypracoval se na profesora vídeňské a pozdějipražské univerzity, zapojil se do politického
života a za prvnisvětové vátky v cizině orga nizoval Českéhnutí odPoru. V roce 1918 se stal prvním prezidentem československé rePublikY, k jejímuŽ vzniku podstatně přispěl. Funkci prezidenta vykonával až do roku 1935 a stal se osobností nepopiratelné mravní autority.
Zájemo sociologii ho přivedl k obhajobě habilitační práce na vídeňskéuniverzitě na téma sebevraždy,kteráse tehdy jevila jako jeden z jeru modemí společnosti
(Der selbstmord als soziale Massenerscheinung der mocJemen Zivilisation,lsst, česky Sebevraž_ da hromadným jevem společenslgm modemí osvěty,1904). Jako univerzální duch obsáhl ve svém díle jak práce filosofi cké (Zíklatlové konkrétnílog'b,, 1885), tak sociologické (ottízka socidtnÍ, l89i).Napsal téžřadustudiío otazkách mrav ních(Icleály humanitní, 1 90 1 ), a zvláště o problémech nábožensk}ch. Podal zásadni analýzy'yt u;i.i se kulturních dějin, naněžnaváaalúvahamipolitick}mi. Toto zaměření se projevilo zejména jeho v hodnocení husitství a vlastenecké a morální tr-adice, kterou založilo.
Masaryk pokačoval v tradici národního obrození v duchu palackého;pokusil se určit smysl českých dějin a přizpůsobit ho hospodářským, politickým, kulturním a mravním podmínkám své doby. Do této oblasti patří jeho p.ác. prano stále častěji
česky, ale také německy: Česká otdzka. Snahy a tužby ndrodního obrození (1895), Naše
nynější krize. Pád strany staročeské a počdtkovésměrů nových(l895), Jan Hus, Naše obrození a naše refotmace (1896), Karel Havlíček. Snahy a tužby politického probuzení (1896) a Palackého ldea nátocla českého(němeclql tSlS, test
UtZ;.
329
Psal téžčetnéliterámí kitiky a v brožuře o studiu děl bdsniclqcá (1884) vyloŽiI své pojetí literatury, kterou v duchu pozitivistického myšlení chápal jako svědec-
tví o době a mentalitě
i
jako zprávu o cestách lidského ducha,
o
a mezích. Zajimal se o Pascala a lákal ho především Dostojevský.
mu byla východiskem k obsáhlému díItl Russland und Europa a Evropa,
I9I9-I92I, nově 1995-6). Podal
jeho možnostech Analýza jeho díla
(l9I3, česky rRusko
v něm panorama duchovního vývoje
v Rusku v 18. a 19. století konfrontovaného se světovou kulturou a s myšlenímzápadního světa.
publikoval také četnéčláŇy a jejich soubory o aktuálních námětech a při ruzných příleŽitostech pronáŠel proslovy, které poznamenaly český politický a kulturní život. Jeho paměti Světovd revoluce. Ztt vdllq a ve vdlce 1914-191 8 (1925) se na pozadí fi-
losofickém a etickém staly politickou analýzou doby
a
jejích zmatků.
jeho názorech a osobnosti podává dílo založenéna rozmluvách s Karlem Čapkem (Hovory s T, G, Masarykem,1928_1935,3 svazky), které doplnil esej Mlčenís T. G. Masarykem (1935). Svědectví
o
Masaryk byl myslitel konkétníveřejné činnosti; obklopoval se spolupracovníky z řad svých studentů. Založílpolitickou síanu, řadu časopisůa revuí a přispěl k dynamizaci kulturního ovzduší podporou diskusí, často obrazoboreckých - příkladem je jeho účastna demystiťrkaci RKZ,
BIíz§ Masarykovým
nazorum byl Hubert Gordon Schauer (Is62-I892)považo
vaný rovnéžzaobrazoborce. Souborjeho časopisec§ch článku vyšel
1917).BylodpŮrcemmalostinárodníhoživotaasvýmesejem
ť posmrtně
(,lplsy,
NašedvěotdzÁ7otištěnóm
v Časopisu Čas (1886) vyprovokoval živou polemiku; kladl si otazku po užitečnostičeš-
tiny ve všech oblastech kultury a vědy. Spolu s Masarykem byi označen za filosofa národní sebevraždy; oba se totiž postavili na odpor narodnímu sebeuspokojení,
Jazykový problém existoval v Čechách již dlouho. Byl součástí tradice v zemi, kde silná menšina mluvila německy. V jistém smyslu vyjadřovaly diskuse vedené o této otázce dilema živédodnes. Je třeba informovat o všech úspěšíchvědy v jediném jazyce
obecně dostupném a kvaziuniverzálním? Nebo je prospěšnézachovat jazvkovou ruznost nutnou pro lidská spoleČenství s rizikem, že se nenajde posluchačstvo dostatďně široké,jak by bylo potřeba? Schauer poloŽil tuto otázku z hlediska filosofrckého, V dobovém kontextu mohla být ovŠemtaké vykládána z vlasteneckého hlediska jako výzvakopuštění češtiny ve prospěch němčiny. To vyvolalo ostrou kritiku.
330
r-
r-
i- - -' |
:a: ,\: €_:,. ]l_t:_r* , - :i !.:a:a ]-. _:
188-1,tr1,1o-
Spisovatelé totiž zaujimali ke kulturním problémůmstanovisko filosofické, avšak
ůo sr,ědec-
široképublikum hodnotilo tyto problémy z hlediska historického. Univerzálnost úkolů,
rcžnostech
které bylo třeba řešit, se tu dostávala do rozporu se zálibou v domácích hodnotách, aniž
njeho díla
by se obě tendence musely vzájemně vylučovat. Tento problém byl ostatně znám od
x§
Rrrs,to
počátku 19. století 16 akaždánová generace ho nově komentovala.
iho vivoje Ňením zá-
Česká kultura a věda prožívalypiiznivé období. V roce 1882 byla pražská univezita
rozdělena na část českou a německou, což umožňovalo uplatnit českéuniverzitní vy-
učování a českévědecké práce. Síťškol se rozvijela na všech úrovních. Architekt ,ťi ruzn(ch
a mecenáš Josef
nnní ár,ot,
zahmující humanitrú i přírodní vědy a otevřenou všem druhům umění. Četrrérewe, z nich
pozadí fr
zejménaAtheneum (1884-1893) založené Masarykem, zajišťovaly šířeníkulturních
r
a
Hlávka umožnil založerltČeskó akademie pro vědy, slovesnost
a
umění
vědec\ých informací. Od roku 1885 počal kolektiv vědců pracovat na velké encyk1o-
zmjur,ách
pedli, Ottově slovníku naučném(první verze méla 27 svazků a 1 svazek doplňků,
rc doplnil
dokončena byla v roce 1909). Yýznačnánakladatelství ve spolupráci s předními spisovateli a vědci usilovala pos§tnout veřejnosti vše, co bylo ve světové kultuře považová
rrcol-nfll,
i$l
k dr.
ilrladem je
nrprazo rtnĚt5pi-1;
,cišteném foomi češilosot-a ná-
no za podstatné. Češtíumělci, zvláště malíři si získávali lznáni v cizině.
Zároveřl se dospělo k vědomí, že literárni
a vědecké úspěchy prostředkované
v češtinězůstávají mezinarodnímu publiku neznámé a nedostávají se do kontextu světové kultury. Vznikalo dilema, jehož mluvčímse stal Schauer svým provokujícím član-
kem; bylo nutné se vyjadřovat zakažďou cenu česky - a zbavovat se tak možnosti být přispět přímo k humanitním projektům -, nebo bylo třeba opustit, aspoň částečně,mateřský jazykapozbýt tak zčásti emotivního vědomí?
pochopen auznán v cizině
a
Někteří vědci, j ako historik umění Max Dvoř ák (IU 4- r92
§. Jiní umělci
1
), ps
ali pouze němec-
a vědci se naopak vyjadřovali jen česky. Nejvýraznějšíbyl případ Leoše
Ianáčka, jenž důrazem, jalcy ve svých skladbách kladl na zvukové kvality češtiny,mezemi. kde
snadnil přístup k svému dílu cizím posluchačůml7.,V druhé polovině 19. století volili
ené o této
mnozičeštívědci kompromis a vyjadřovali
Émja4-ce
stále zřetelněji přednost mateřskému jazyku. Humanitní vědy, především historiogra
o1,ou ruz-
fie, se rozvíjely v dílech Jaroslava Golla (1846-1929) a Antonína Rezka (1858-
dostatď-
-1909); práce Jaroslava Vlčka (1860-1930), Jana Jakubce (1862-1936) a Jana Máchala (1855-1939) kladly záIdady literární historii. Při svém pozitivistickém pří-
nr rrrohla
stupu zůstávaj í neocenitelným zdroj em informací.
bštiav ve
V estetice vynikl Otakar Hostinský (1847-1910), profesor dějin hudby, estetik a literární kitik, ktery působil na pražskéuniverzitě a na akademii výtvarných umění.
se
jak v češtině, tak v němčině. Dávali však
331
V někter"ých spisech psaných německy podal ve stopách Herbartových svou koncep ci ,,konkétního umění" . Byl zaměřen na hudbu, ale často své zaměření spojoval s literaturou; zajímal se o problémy prozodie a v určitémohledu ho lze
považoyatza
předchůdce Pražskéholingvistickóho koužku,
TRETl l
Dtlthrrl ni & írůnic kl
Historické zkoumání, kterym pokačoval proces narodního obrození v posledních desetiletích 19. století, vyzvedlo jeho úspěchy ajeho zdroje. Řada prací tohoto období byla věnována jak době přelomu 18. a 19. století, tak husitskému hnutí jako vzoru pro Českéosvícence, Pokusem o zachycení národního vědomí otvírali vědci cestu k novó sociální a kultumí reflexi, která se stala inspirací pro následující generace. Od
posledních let 19. století se stal představitelem těchto koncepcí především JosefPe.
kař (1870-1937).
Poznámky I
2 3
Niolajejméno litevské bohyně plodnosti. Slovo,,trhan" bylo dáváno dělníkům,často italského původu, kteří vykonávali nejtěžšípráce (trhání skal) při stavbě želez_ ničníchtratí, Zde ovšem rná i druhý význam ,,otrhanci".
Dílo bylo inspirováno barokním obrazem od malíře slezského původu a ovlivněného benátskou školou Františka Palka (Palcko nebo Balko,1724-1'767). Byl autorem četných fresek
a 5
6 ? 8 9
a
obrazů v českých kostelích a klášterech aje považován za
pokračovatele českéhobrrokr,
Viz
str. 279
Českéženy měly hlasovací právo mezi prvními.
\čtšinuděl Světlá i další spisovatelé této doby publikovali napřed v časopisech a až později vydávali svá díla knižně.
_
i,-u)_\_
Uvádíme přednostně data časopiseckého otisku, který zajišťoval významné rozšířenídíla. Tento titul dal autol řadě svých prozaických povídek.
:: I--__-:*: §_.
-:-
Titu]u Tenno se užívalov redukujícím smyslu pro označení ce]ého historického období po bitvě na Bíléhoře, období slo-
_
Žitého, v němž oslabení české |iteratury bylo provázeno pozoruhodným rozkvětem hudby a výtvarných umění,
Například vjednom z prvních románů Slaldci.
r___-_
-E}_:_-_...
l0 FrantišekVladislavHek(t769-1847)byl obchodníkemvDobrušce; spolupracoval sPuchmajeremaproJiráskasestal předobrazem 1iterární postavy.
r:.:
1,*-_,. | _
_
|| Jméno bylo dáno malebné věži zmíněného hradu.
l? Na
toto téma byla v Praze uspořádána řada konferencí po první světové válce.
l3 Dialektismus označuje část obecního vlastnictví, která byla k dispozici každému statku zapsanému v katastru.
l]
Odvrat německých autorŮ od témat z českých dějin nebyl systematický. Nejvlastenečtější česká opera, Smetanova ljárrše, měla text od něIneckého autora Josefa Wenziga (1807-1876); text byl přeložen do češtiny.Wenzig patřil ke generaci Karla
Egona Eberta
a
J. K. Tyla spíšnež ke generaci Jiráskově, Naučil se česky, česky psal a nakonec se považoval za českého
autoIa.
tj_ ]_3 i_ s
l5 Titulčasopisu(l872-1887)bylvybránpodlelegendárnípostavyšaškakáleJiřihozPoděbrad.IgnátHerrmannbylredaktorem v letech 1876-1817. |ó Například dílo Jána KoIlára. 1? Mi]an Kundera upozornil na tento prob]ém v knize esejů Testamenls traáis (Gallimard, Paris l993, s. 222).
_
.-'::_--
-
-\_:_=!,. t "
,
:-,a:ť>:-,: -r-- -^: l _ .-
332
\
]
_
_|J