No title

N° 5

MONOGRAFIE

Užívání drog v EU legislativní pøístupy

EVROPSKÉ MONITOROVACÍ CENTRUM PRO DROGY A DROGOVOU ZÁVISLOST NÁRODNÍ MONITOROVACÍ STØEDISKO PRO DROGY A DROGOVÉ ZÁVISLOSTI SEKRETARIÁT RADY VLÁDY PRO KOORDINACI PROTIDROGOVÉ POLITIKY

Užívání drog v EU legislativní pøístupy

EVROPSKÉ MONITOROVACÍ CENTRUM PRO DROGY A DROGOVOU ZÁVISLOST NÁRODNÍ MONITOROVACÍ STØEDISKO PRO DROGY A DROGOVÉ ZÁVISLOSTI SEKRETARIÁT RADY VLÁDY PRO KOORDINACI PROTIDROGOVÉ POLITIKY

Pøeklad/ Artlingua, a.s., 2005 Jazyková a odborná redakce Mgr. Ondøej Petroš a MUDr. TomᚠZábranský, Ph.D. Editor èeského vydání/ MUDr. TomᚠZábranský, Ph.D. Katalogizaèní údaje: Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost, 2005-02-25 TÉMATICKÉ DOKUMENTY EMCDDA – Užívání drog v EU – legislativní pøístupy Lisabon: Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost Poprvé vydáno v angliètinì jako [Illicit drug use in the EU: legislative approaches] Evropským monitorovacím centrem pro drogy a drogovou závislost, Lisabon, 25.2.2005.

© Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost, 25. února 2005 ISBN pùvodního vydání v angliètinì: ISBN 92-9168-215-2 © Vydal/ Úøad vlády Èeské republiky, 2005 1. vydání v jazyce èeském

ISBN 80-86734-50-1

Užívání drog v EU – legislativní pøístupy

Právní upozornìní EMCDDA

Upozornìní vydavatele

Tato publikace Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA) je chránìna autorským právem. EMCDDA nenese obèanskoprávní ani žádnou jinou odpovìdnost za jakékoli dùsledky vyplývající z použití údajù, uvedených v tomto dokumentu. Obsah této publikace nemusí nutnì vyjadøovat oficiální názory partnerù EMCDDA, èlenských státù EU èi jakékoli instituce nebo agentury Evropské unie nebo Evropských spoleèenství.

Èeský pøeklad nezahrnuje Pøílohu 3 originální publikace EMCDDA, která obsahuje neoficiální pøeklady èástí právních textù èlenských státù EU vztahujících se k dané problematice. Pùvodní text naleznete na adrese http://eldd.emcdda.eu.int

Øada dalších informací o Evropské unii je k dispozici na internetovém serveru Europa (http://europa.eu.int). Rozmnožování, kopírování a další reprodukce tohoto materiálu je povolena za podmínky plného uvedení zdroje. Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost Rua da Cruz de Santa Apolónia, 23-25, 1149-045 Lisabon, Portugalsko Tel: (351) 218 11 30 00, Fax: (315) 218 13 17 11 [email protected], http://www.emcdda.eu.int

OBSAH PØEDMLUVA K ÈESKÉMU VYDÁNÍ

8

PODÌKOVÁNÍ

10

1 ÚVOD

12

2 MEZINÁRODNÍ PRÁVNÍ RÁMEC PRO OTÁZKU DROG

14

2.1 Klasifikace drog v úmluvách OSN

15

2.2 Úmluvy OSN a kontrola užívání drog

15

2.3 Èlánek 3 Úmluvy OSN z roku 1988

16

2.4 Mezinárodní výbor pro kontrolu drog (INCB)

17

2.5 Instituce Evropské unie a nelegální užívání drog

19

3 PRÁVNÍ PØEDPISY TÝKAJÍCÍ SE UŽÍVÁNÍ DROG V JEDNOTLIVÝCH STÁTECH EU

22

3.1 „Depenalizace“ a „dekriminalizace“: sémantická rozvaha

23

3.2 Zákony o nelegálním užívání a držení drog: sankce bez prvku odnìtí svobody

24

3.2.1

Užívání drog

3.2.2

Držení drog pro osobní potøebu

24

3.2.3

Další pøístupy k držení drog pro osobní potøebu

26

3.3 Uplatòování zákonù

24

28

3.4 Zákony a množství

29

3.5 Partnerská spolupráce se zdravotním a sociálním sektorem

29

4 ZÁVÌR

32

PØÍLOHA 1

36

PØÍLOHA 2

42

6

P ØEDMLUVA K ÈESKÉMU VYDÁNÍ Ing. Ivo Kaèaba, øeditel Sekretariát Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky

PØEDMLUVA Zatímco o nutnosti postihování nedovoleného obchodu s drogami není celosvìtovì sporu, právní úprava užívání nelegálních drog a jejich držení samotnými uživateli je pøedmìtem nìkolik let trvajících diskuzí jak na mezinárodní, tak na národní úrovni. Tato publikace analyzuje právní úpravy užívání drog a jednání, která s užíváním bezprostøednì souvisí, v zemích EU. Mimo jiné je patrné, že i když spoleèný základ tìchto právních norem je dán mezinárodními úmluvami OSN z r. 1961, 1971 a 1988, konkrétní legislativní normy a praxe se rùzní. V mnoha zemích EU lze vysledovat aktuální trend rozlišení trestního postihu pøípadù, kdy se jedná o nakládání s drogami èistì za úèelem osobní potøeby, od pøípadù ostatních, kdy se s drogami obchoduje nebo nakládání s nimi zasahuje další osoby. Dochází tedy ke zmírnìní sankcí nebo k ústupu od trestního stíhání napøíklad u nakládání s drogou pro vlastní potøebu, a to zejména s cílem nekriminalizovat uživatele drog jako takové. Trestní právo vìtšiny zemí EU rozlišuje sankce rovnìž v závislosti na druhu drogy, a to podle míry jejich zdravotní a spoleèenské nebezpeènosti. Z tohoto hlediska jsou v praxi nejèastìji odlišeny konopné drogy od drog ostatních, existují ale i rozlišení do tøí a více kategorií.

V souladu s tímto trendem pøedložila vláda Poslanecké snìmovnì PÈR v r. 2004 návrh rekodifikace trestního zákona, který obsahuje mimo jiné zmìny ustanovení týkajících se trestního postihu nedovoleného nakládání s drogami. Tyto zmìny by mìly vést pøedevším k rozlišení trestù za držení drogy pro osobní potøeby podle druhu drogy. Byly navrženy dvì kategorie: konopné látky a drogy ostatní. U konopných látek návrh zákona pøedpokládá zmírnìní postihù pøi nakládání za úèelem vlastní potøeby; na druhé stranì u drog nebezpeènìjších, jsou-li pøechovávány ve vìtším množství, se sankce podle vládního návrhu naopak zpøísòují. Výše uvedené trendy, které se èasto oznaèují termínem „dekriminalizace“, v žádném pøípadì nesmìøují k legalizaci drog ani ke vzbuzení dojmu, že drogy – vèetnì marihuany – nejsou zdravotnì èi spoleèensky nebezpeèné. Jejich smyslem je nalézt takové øešení, které bude v souladu s mezinárodními závazky a s aktuálním vývojem v oblasti užívání drog a zároveò povede k efektivnímu využití prostøedkù trestního práva, které by mìly být tím nejzazším nástrojem k regulaci každého nežádoucího spoleèenského jevu. V neposlední øadì jde také o peníze – policie, státní zástupci a soudci by mìli mít možnost zvolit takové øešení, které bude chránit spoleènost a veøejné zdraví za efektivního využití omezených veøejných prostøedkù.

Praha, 14.6.2005

9

P ODÌKOVÁNÍ

PODÌKOVÁNÍ Tento dokument zpracoval v letech 2003-2004 v rámci programu EMCDDA P4 „Strategie a dopady“ Danilo Ballotta za laskavé spolupráce Brendana Hughese a pod vedením Henriho Bergerona. Velký pøínos pøedstavovaly rovnìž korektury a návrhy Cécile Martelové, Chloe Carpentierové a Philippa Rouxe. Dokument byl oponován èleny vìdeckého výboru EMCDDA, kteøí se zabývají programem P4 „Strategie a dopady“ – tj. profesory Bisiouem a De Ruyverem, a právními korespondenty Evropské databáze drogové legislativy.1 Za užiteèné pøipomínky a návrhy dále dìkujeme Marinu Sycholdovi a Pierreovi Widmerovi ze švýcarského Ústavu pro srovnávací právo, Timovi Boekhout Van Soliengeovi z Univerzity v Utrechtu, Danu Kaminskému z Univerzity v Leuvenu, Franku Zabelovi z Ústavu sociálního lékaøství a preventivní medicíny Univerzity v Lausanne, Martinu Postma z Transnacionálního institutu v Amsterdamu, Lorenzi Boellingerovi z Univerzity v Brémách a Bernardu Leroyovi z Úøadu OSN pro drogy a kriminalitu.2

1 Evropská databáze drogové legislativy (European Legal Database on Drugs, zkratka ELDD) je on-line databází

2

drogové legislativy èlenských státù EU. Obsahuje mj. právní texty v pùvodní podobì, právní profily jednotlivých státù, srovnávací studie z dané oblasti aj. Další informace na adrese: http://eldd.emcdda.eu.int/ (pozn. èeské redakce) United Nations Office on Drugs and Crime (UNODC); døíve United Nations Drugs Control Program (UNDCP) (pozn. èeské redakce)

11

Ú VOD

ÚVOD V souladu s pùvodní žádostí francouzské (vládní) Mezirezortní komise pro otázky boje proti drogám a drogové závislosti (Mission Interministérielle de Lutte contre la Drogue et la Toxicomanie (MILDT)) je zámìrem tohoto dokumentu poskytnout pøehled souèasných právních úprav v èlenských státech EU týkajících se užívání a držení drog pro osobní potøebu1. Vzhledem k projevenému zájmu o toto téma a poté, co jsme obdrželi další žádosti o informace, jsme se rozhodli v souladu s naším mandátem poskytnout tento dokument k dispozici širší veøejnosti. Pro sestavení tohoto materiálu jsme kromì dokumentaèních archívù (Evropská databáze pro drogovou legislativu – ELDD) a shodnì tematicky zamìøené práce Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA) použili údaje ze zhruba tøiceti studií a dalších publikací. První èást dokumentu obsahuje základní informace o mezinárodním právním rámci pro užívání drog a jejich držení pro osobní potøebu. Druhá èást se zabývá právními pøedpisy v jednotlivých státech, zaèíná rozkladem tradièní definice pojmù „dekriminalizace“ a „depenalizace“ a pokraèuje souhrnným popisem rùzných právních pøedpisù v èlenských státech EU, který vychází z výsledkù analýzy právních textù, role množství v trestním øízení a soudní praxe. Hlavní výsledky této analýzy jsou poté shrnuty v závìru dokumentu. Tato práce je spíše pøehledem právních pøedpisù èlenských státù EU než jejich podrobnou analýzou. Nepøedkládáme žádná doporuèení a netvrdíme ani, že rozbor pøíslušných právních pøedpisù a jejich aplikace je zcela vyèerpávající. Rukopis dokumentu byl dokonèen 18. listopadu 2004.

1 V celém dokumentu používáme termín „drogy“ ve smyslu látek, které jsou kontrolovány národními zákony èi mezi-

národním právem, pøedevším jde o omamné látky ve smyslu Úmluvy OSN z roku 1961 a o psychotropní látky ve smyslu Úmluvy OSN z roku 1971.

13

1

M EZINÁRODNÍ PRÁVNÍ RÁMEC PRO OTÁZKU DROG

MEZINÁRODNÍ PRÁVNÍ RÁMEC … 2/1

Klasifikace drog v úmluvách OSN

Úmluvy OSN o drogách klasifikují omamné a psychotropní látky podle jejich nebezpeènosti pro zdraví, rizika zneužití a terapeutické hodnoty. Úmluva z roku 1961 rozdìluje omamné látky do ètyø seznamù, a úmluva z roku 1971 rozdìluje do ètyø seznamù psychotropní látky. Úmluva z roku 1988 (která byla koncipována jako reakce na mezinárodní obchod s drogami) uvádí dva seznamy prekurzorù.1 Nìkteré látky jsou ve stejné úmluvì uvedeny dvakrát. Napøíklad konopí2 a heroin (stejnì jako

2/2

dalších 15 látek) jsou v Úmluvì 1961 zaøazeny na seznam I jako látky, jejichž vlastnosti zpùsobují závislost a které pøedstavují vysoké riziko zneužití, a zároveò na seznam IV nejnebezpeènìjších látek vzhledem k riziku zneužití, vysoce škodlivým vlastnostem a velice omezené lékaøské èi terapeutické hodnotì.3 Tato „dvojí“ klasifikace mùže odrážet pøání autorù všech tøí Úmluv co nejvíce zdùraznit toxicitu tìchto látek; jejím následkem je ještì omezenìjší a pøísnìji kontrolované využívání tìchto látek pro lékaøské úèely.4

Úmluvy OSN a kontrola užívání drog

Mezinárodní kontrolu drog upravují tøi úmluvy OSN, jejich ustanovení však nemají pøímou právní platnost.5 Signatáøské státy musí pøevést tyto úmluvy do svých národních právních pøedpisù, a to v souladu s vlastními právními principy (a v dobré víøe – tzn. pøi dodržení obecných zámìrù úmluv6) prostøednictvím národní legislativy.

použití – a zvláštì pak rekreaèní užívání – tak mùže být považováno za porušení mezinárodního práva.8 Úmluvy definují delikty, jako napøíklad držení, nabytí, distribuce nebo nabízení k prodeji,9 a doporuèují zaøadit nìkteré z nich mezi závažné delikty trestané odnìtím svobody, tedy mezi „trestné èiny“ . 10

Úmluvy OSN uvádí, že veškeré podle tìchto Úmluv kontrolované drogy se smí používat pouze pro lékaøské a vìdecké úèely.7 Jakékoliv jiné

Úmluvy nicménì mezi trestnými èiny neuvádí samotné užívání, aèkoliv si je každá signatáøská zemì mùže jako specifický trestný èin definovat,

1 Organizace spojených národù (OSN) (1961, 1971, 1988), Jednotná úmluva o omamných látkách (1961), Úmluva

o psychotropních látkách (1971), Úmluva proti nelegálnímu obchodování s omamnými a psychotropními látkami (1988) (http://www.incb.org/e/conv). 2 Je tøeba upozornit, že neexistuje jednotná obecnì pøijímaná definice konopí (angl. cannabis); popsat lze minimálnì tøi: (1) „všezahrnující“ definice (uplatòovaná pøevážnì ve Francii, Øecku a Švédsku), podle které je konopím jakákoliv rostlina druhu Cannabis sativa L., (2) „mezinárodní“ definice obsažená v úmluvách OSN: „vrcholky kvìtù samièí rostliny druhu Cannabis sativa L.“ a (3) „evropskᓠdefinice, která povoluje prùmyslové využívání konopných rostlin vèetnì Cannabis sativa L., pokud je obsah THC v tìchto rostlinách nižší než 0,2 %. 3 Více informací o klasifikaci drog viz http://eldd.emcdda.eu.int/trends/trends_law.shtml a F.Cabalero & Y. Bisiou, Le Droit de la drogue, Dalloz, 2000, str. 476-488. 4 Úmluvy pøesto využití pro lékaøské úèely povolují: viz také: EMCDDA (2002), Medicinal cannabis and derivatives — A legal analysis of the options, their limitations, and current practice in the EU, ELDD Comparative Study a EMCDDA (2000), Reviewing legal aspects of substitution treatment at international level, in the EU (komparativní studie ELDD, dostupná on-line na http://eldd.emcdda.org/databases/ eldd_comparative_analyses.cfm). 5 Tyto smlouvy tedy nemají charakter závazných právních pøedpisù pøímo platných v jednotlivých signatáøských státech (pozn. èeské redakce). 6 Èlánek 31 Obecných pravidel pro výklad, Vídeòská úmluva o smluvním právu (1969) (http://www.un.org./law/ ilc/texts/treaties.htm). 7 Èlánek 4 písm. c, 1961 Jednotná úmluva o omamných látkách, OSN. 8 B. De Ruyver, G. Vermeulen, T. Van der Beken, F. Van der Laenen, K.Geenens, Multidisciplinary Drug Policies and the UN Drug Treaties, Institute for International Research on Criminal Policy, Ghent University, Maklu, 2002, str. 23. 9 Èlánek 36 Úmluvy 1961, Èlánek 3 Úmluvy 1988. 10 Nadále budeme používat tento zkrácený, v èeském právu užívaný termín (pozn. èeské redakce).

15

2

2

MEZINÁRODNÍ PRÁVNÍ RÁMEC … pokud se tak rozhodne. Nìkteøí autoøi vidí mezi užíváním a držením drogy zásadní rozdíl, jelikož držení drogy je na rozdíl od užívání aktivita, která s sebou vždy nese riziko dalšího prodeje11. Oficiální výklad OSN k èlánku 36 Úmluvy 1961 skuteènì potvrzuje existenci tohoto rozdílu. Uvádí: „Je nutné si povšimnout, že odstavec 1 nehovoøí o „užívání“. Jak již bylo uvedeno jinde, cílem èlánku 36 je boj s nelegálním obchodováním a nedovolená konzumace drog závislými osobami „nelegální obchodování nepøedstavuje.“ (OSN 1973, str. 428/7). Stejné rozlišení lze prokazatelnì nalézt i v jiné èásti tohoto výkladu, která uvádí: „Není pochyb, že vlády mohou upustit od trestu odnìtí svobody v pøípadech nedovoleného držení drogy pro osobní potøebu. Nedovolené držení drogy pro úèel distribuce

2/3

však musí být na druhou stranu postižitelné vìzením nebo jiným trestem odnìtí svobody“ (OSN 1973, str. 113/23).12 Úmluva z roku 1961 proto jasnì rozlišuje mezi držením pro osobní potøebu, kdy mají vlády právo neuplatnit trest odnìtí svobody, a držením pro úèel distribuce, které musí být trestáno „odnìtím svobody“13. Úmluva OSN z roku 1988 nicménì vyžaduje postih odnìtím svobody za „držení pro osobní potøebu“ (èlánek 3.2.) a nikoliv jen za „držení“ jako tomu bylo v textu Úmluvy z roku 1961; Úmluva z roku 1988 by tak mohla pro jednotlivé státy znamenat nutnost postihovat užívání odnìtím svobody (nepøímo, prostøednictvím postihu držení).

Èlánek 3 Úmluvy OSN z roku 1988

Od zaøazení èlánku 3 odst. 2 do Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami z roku 1988 bylo spotøebováno mnoho inkoustu pøi øešení otázky, zda má být držení drog pro osobní potøebu považováno za trestný èin èi nikoliv. V druhém odstavci tohoto èlánku je poprvé jasnì vyjádøena povinnost „s výhradou ústavních principù a základních zásad“ národních právních

systémù ustanovit (…) držení, získávání nebo pìstování drog (…) pro osobní potøebu jako trestný èin“14. Na první pohled se zdá, že je toto ustanovení jednoznaèné: za držení pro osobní potøebu musí být uložena trestní sankce. Bližší pohled na strukturu a oficiální výklad (OSN) tohoto èlánku15 a struèný pøehled relevantní právní literatury však prozrazuje, že takový závìr není vùbec zøejmý.

11 Viz Boellinger, L., ‘The Evolution of Drug Policy in Germany’, SENLIS Council (ed.): Global Drug Policy. Building a 12 13

14

15

16

New Framework. The Lisbon Int. Symposium On Global Drug Policy, Paris 2003, pp. 151–160 a Albrecht H-J., Drug Policies and Drug Problems in the Federal Republic of Germany – Development and Trends. United Nations, Commentary on the Single Convention on Narcotic Drugs 1961, New York 1973 a Bewley-Taylor, Fazey, Boekhout van Solinge, 2004. Toto rozlišení je dosti jasné, nicménì abychom zkomplikovali již tak složitou otázku, všimli jsme si, že francouzská verze oficiálního výkladu uvádí v èl. 23 odst. 4 „(…) vlády mají právo nepotrestat držení pro osobní potøebu odnìtím svobody (…)“ (ve francouzštinì: Les gouvernements ont le droit de ne pas punir de peines de prison la détention (…), zatímco anglická verze ve stejném odstavci uvádí „(…) vlády mohou upustit od (v angliètinì „may refrain from“) potrestání odnìtím svobody (a ne „mají právo“, což je urèitì silnìjší formulace než „mohou upustit“) v pøípadech držení pro osobní potøebu (…)“. Tyto jazykové rozdílnosti by mohly zpùsobit další problémy pøi výkladu. Bez ohledu na lingvistické problémy je ale zøejmé, že státy mají právo neuplatit trest odnìtí svobody, jak je výše uvedeno. Doslovné znìní èl. 3.2.: „S výhradou svých ústavních principù a základních zásad svého právního systému pøijme každá smluvní strana taková opatøení, jež mohou být potøebná k uznání držení, získávání nebo pìstování jakýchkoliv omamných nebo psychotropních látek pro osobní potøebu pøi porušení Úmluvy z roku 1961, Úmluvy z roku 1961 s doplòky nebo Úmluvy z roku 1971za trestné èiny ve smyslu vlastního právního øádu, pokud jsou vykonány úmyslnì.“ United Nations, Commentary on the United Nations Convention against Illicit Traffic in Narcotics Drugs and Psychotropic Substances 1988, New York 2000..

MEZINÁRODNÍ PRÁVNÍ RÁMEC … Nejprve je tøeba si uvìdomit, že èlánek 3 vyzývá signatáøské státy, aby ustanovily držení drog jako „trestný èin“, bez ohledu na to, zda je droga držena pro úèel dalšího nabízení (odst. 1) nebo pro osobní potøebu (odst. 2). Pøidání druhého odstavce, který se konkrétnì zabývá „držením pro osobní potøebu“, umožòuje zákonodárcùm zavést ochranné klauzule, které zajistí, že relevantní požadavek splòuje „ústavní principy“ a „základní zásady (národního) právního systému“. Pro pøípad držení pro jinou než osobní potøebu odstavec 1 èlánku 3 takové „ochranné klauzule“ neobsahuje. Proto se zdá, že klauzule èlánku 3 odst. 2 dávají signatáøským státùm více volnosti pøi stanovení sankcí za trestné èiny spojené s držením pro osobní potøebu než v pøípadì trestných èinù spojených s obchodováním.16 Navíc je podle oficiálního výkladu OSN k Úmluvì 1988 smyslem èlánku 3 „zvýšil efektivitu národních systémù trestního soudnictví v oblasti obchodování s drogami.“ Proto s ohledem na obecná pravidla k výkladu smluv (Vídeòská úmluva

2/4

o smluvním právu z roku 1969), která uvádìjí, že státy jako smluvní strany v úmluvách budou vykládat tyto úmluvy „v dobré víøe“ a „ve svìtle (jejich) úèelu a smyslu“,17 musíme nutnì uèinit závìr, že hlavním dùvodem pro kriminalizaci držení (drog) pro osobní potøebu je v souladu se smyslem èlánku 3 zlepšit kontrolu nad mezinárodním obchodováním s drogami a ne boj proti užívání drog jako takovému.18 Závìrem: struèné pøezkoumání studií a literatury k výkladu tohoto èlánku nasvìdèuje tomu, že státy musí zakázat veškeré èinnosti vedoucí k nelegálnímu užívání drog – tzn. držení, nabývání, dovoz a pìstování – je ale zachováno jejich právo (je-li zámìrem deliktu osobní spotøeba) stanovit druh sankce (trestní èi správní).19 Z výše uvedených skuteèností vyplývá, že se státy pøi volbì vhodných opatøení v oblasti nelegálního užívání drog a s ním spojených problémù mohou rozhodnout jak pro kriminalizaci protiprávních èinù spojených s užíváním drog, tak pro jiný druh sankce netrestní povahy.

Mezinárodní výbor pro kontrolu drog (INCB)

Zatímco provádìní mezinárodních úmluv je odpovìdností každého signatáøského státu, sledováním jejich provádìní se zabývá Mezinárodní výbor pro kontrolu drog (dále v textu jen „Výbor“ nebo „INCB“),20 ustavený Úmluvou z roku 1961. Hlavním cílem èinnosti Výboru je podporovat provádìní ustanovení úmluv o drogách vládami jednotlivých státù. Aèkoliv nemùže donutit signatáøské státy, aby pøijaly jednotný výklad podmínek úmluv21, mùže vyjadøovat stanoviska

k významu tìchto ustanovení a k opatøením pøijatým pøíslušnými vládami v souvislosti se zámìry tìchto úmluv. Výbor má rovnìž pravomoc požadovat po vládách, aby pozmìnily svou politiku, pokud se domnívá, že nìjaké opatøení mùže závažnì poškodit naplòování cílù úmluv. Na podkladì tohoto mandátu Výbor vyjádøil výhrady k nedávným zmìnám zákonù nìkterých západoevropských státù.22

16 Viz také The Police Foundation, Report of the Independent Inquiry into the Misuse of Drugs Act 1971, London, 2000, p. 13.

17 Swiss Institute of Comparative Law (http://isdc.ch/f/default.asp), Consolidated legal opinion concerning the 18 European Monitoring Centre for Drugs and Drug Addiction (2001), Drug users and the law in the EU: a balance between punishment and treatment. Drugs in focus, (http://www.emcdda.eu.int/?nNodeID=519).

19 Viz Caballero & Bisiou, 2000; Cesoni, 2000, De Ruyver et al., 2002; Dorn & Jamieson, 2001; Note politique du Gouvernement Fédéral Belge 2001; Krajewsky, 1999; Swiss Institute of Comparative Law, 2001.

20 INCB: zkratka z anglického „International Narcotics Control Board“ (pozn. èeské redakce) 21 Èl. 5-18 Úmluvy 1961 a èl. 22 a 23 Úmluvy 1988. 22 Mezinárodní výbor pro kontrolu drog (INCB), Zpráva 2001 (§ 214), OSN, New York, 2002.

17

2

2

MEZINÁRODNÍ PRÁVNÍ RÁMEC … V roce 2000 INCB pøipomínkoval portugalský návrh zákona, který uvádìl, že zneužití a držení drog pro osobní potøebu již nebude trestným èinem, ale pouze porušením správních pøedpisù, a zaujal stanovisko, že dané ustanovení „není v souladu s mezinárodními smlouvami o kontrole drog, které vyžadují, aby se užívání drog omezilo pouze na lékaøské a vìdecké úèely a aby jednotlivé státy jako smluvní strany ustanovily držení drog jako trestný èin“23. O nìco pozdìji, v roce 2002, již zpráva INCB nepolemizuje s legislativními zmìnami, které v Portugalsku mezitím byly zavedeny (ani s obdobným vývojem v Lucembursku), ale pouze upozoròuje na to, že èlánek 3 odst. 2 Úmluvy z roku 1988 vyzývá státy, aby „ustanovily (…) držení (…) pro osobní potøebu jako trestný èin (…) vzhledem k tomu, že smluvní strany musí splnit svou základní povinnost vyplývající z úmluv – omezit užívání kontrolovaných látek na lékaøské a vìdecké úèely“24. INCB nedávno také vyjádøil své výhrady k návrhu Spojeného království pøevést konopí z Tøídy B do Tøídy C 25 s ohledem na „zmatek“ a „všeobecné nedorozumìní“, které dle jeho názoru mìlo být výsledkem této zmìny. Britská vláda na zprávu oficiálnì reagovala, a to zejména prohlášením své delegace na zasedání Komise pro omamné látky 8. dubna 2003 ve Vídni.26 Nedávný belgický návrh novelizace zákona o drogách uvádìjící, že trestní sankce vùèi uživatelùm drog budou pouze poslední možností,

Výbor naproti tomu nijak nekritizoval a v dopise belgickému ministru z 28. bøezna 200327 potvrzuje, že je návrh v souladu s úmluvami, a zároveò upozoròuje na to, že zrušení zákazu èinností vedoucích k užívání drog (což v návrhu zákona obsaženo nebylo) by bylo v rozporu s úmluvami. V této souvislosti je zajímavé, že španìlské a italské øešení, uplatòující za držení pro osobní potøebu pouze správní sankce (z roku 1992, resp. 1990), se ve zprávách INCB z pøíslušného roku s nesouhlasem nesetkalo. Možným vysvìtlením mùže být fakt, že legislativní zmìny ve Španìlsku a Itálii pøedstavovaly pøechod od situace, kdy urèité jednání nebylo pøedmìtem žádné sankce, k situaci, kdy je toto jednání zakázáno a je pøedmìtem správní sankce; jinými slovy øeèeno, v obou pøípadech byl právní pøedpis zpøísnìn. Pozdìji došlo v ostatních výše v textu zmínìných státech ke zmìnì klasifikace držení pro osobní potøebu z trestného èinu, který mohl být trestán odnìtím svobody, na zákaz, který je trestán jinou formou než odnìtím svobody (pøinejmenším v pøípadì prvního deliktu).28 Pøes výše uvedenou kritiku se zdá, že tato ustanovení jsou konzistentní se smìrem, který INCB zmínila ve své zprávì z roku 1996 a který hovoøí o „vìtším využívání léèení a alternativních sankcí a zároveò uplatòování kratších trestù odnìtí svobody za ménì závažné trestné èiny“ a který dále uvádí, že „je velmi dùležité, aby sankce uplatòované trestnìprávním systémem odpoví-

23 Mezinárodní výbor pro kontrolu drog (INCB), Zpráva 1999 (449), OSN, New York, 2000. 24 Mezinárodní výbor pro kontrolu drog (INCB), Zpráva 2001 (509), OSN, New York, 2002. 25 Mezinárodní výbor pro kontrolu drog (INCB), Zpráva 2002 (449), OSN, New York, 2003: Výbor následujícím zpù-

sobem komentuje oznámení vlády Spojeného království, že hodlá pøesunout konopí na seznam podléhající ménì závažným opatøením pro kontrolu: „celosvìtové ohlasy na toto oznámení (…) (zahrnují) zmatek a všeobecné nedorozumìní. Prùzkum provedený ve Spojeném království zjistil, že 94 % dìtí vìøí, že je konopí legální látkou èi dokonce nìjakým druhem léku. Tento prùzkum také ukázal, že témìø 80 % všech uèitelù ve Spojeném království se domnívá, že souèasná reklasifikace konopí ztíží jejich úkol informovat žáky o nebezpeèí zneužívání drog. Nìkolik prùzkumù veøejného mínìní provedených v èervenci a srpnu 2002 zjistilo, že vìtšina populace tuto reklasifikaci nepodporuje.“ 26 Výtah z proslovu britské delegace na posledním zasedání Komise pro omamné látky konaného ve Vídni 8.4.2003:“… vláda Spojeného království se cítila povinna písemnì vyjádøit v dopise Komisi ze dne 3.3.2003 své zdìšení nad komentáøi uvedenými ve Zprávì Komise za rok 2002 o rozhodnutí Spojeného království reklasifikovat konopí. Vláda Spojeného království je znepokojena obzvláštì z poplašných formulací obsažených ve Zprávì, z absence jakýchkoli odkazù na vìdecké poznatky, na kterých bylo toto (britské) rozhodnutí založeno, a ze zavádìjícího zpùsobu, jímž zástupci INCB prezentovali toto rozhodnutí médiím.“ 27 Dopis tajemníka Rady, p. Herberta Schaepeho, belgickému ministru spravedlnosti, p. Verwilghenovi, ze dne 28. bøezna 2003. 28 S italským zákonem nicménì Výbor vyjádøil nesouhlas ve své Zprávì z roku 1999, kde se objevila kritika novely z roku 1993: „dekriminalizace držení a zneužívání drog zavedená v Itálii v roce 1993 není v souladu s nìkolika ustanoveními Úmluvy z roku 1961 a Úmluvy z roku 1988“.

18

MEZINÁRODNÍ PRÁVNÍ RÁMEC … daly závažnosti trestného èinu“29. Ve stejné zprávì Výbor také uvádí, že 8. kongres OSN o prevenci trestné èinnosti a zacházení s pachateli vyzval èlenské státy, aby “zvážily použití opatøení jiných než odnìtí svobody v pøípadì držení drogy pro vlastní potøebu a ve vhodných pøípadech poskytnutí programù zdravotní, psychologické a sociální péèe pro drogovì závislé pachatele”.30

2/5

Výbor ovšem zdùrazòuje, že „podpora léèby a jiných opatøení než odnìtí svobody pro ménì závažné trestné èiny v žádném pøípadì neznamená, že by mìlo dojít k dekriminalizaci drogové trestné èinnosti nebo že by aplikace mezinárodních smluv o kontrole drog mìla být jakkoli oslabena“.31

Instituce Evropské unie a nelegální užívání drog

Evropská unie nemá svou vlastní klasifikaci drog a odkazuje na úmluvy OSN. Nicménì naøízení o „lnu a konopí“32 povoluje prùmyslové využití rùzných druhù konopí s obsahem THC menším než 0,2 %. EU nemá v oblasti drog nijak široké kompetence. Napøíklad trestní èi administrativní sankce za užívání drog náleží do odpovìdnosti jednotlivých èlenských státù a nikoliv Evropské unie. Amsterdamská smlouva z roku 1997 se však pokusila odstranit rozdíly mezi èlenskými státy umožnìním aproximace práva v oblasti soudní spolupráce a trestnìprávních otázek.33 Výsledkem bylo sdìlení Evropské komise zveøejnìné v roce 200134 navrhující rámcové rozhodnutí o zavedení minimálních pravidel týkajících se obchodu s drogami. Rada ministrù EU nakonec dospìla ke konsensuálnímu znìní tohoto textu v prosinci 2003.

S ohledem na téma naší publikace je tøeba poznamenat, že toto sdìlení Komise jasnì rozlišuje mezi nakládáním s drogami za úèelem zisku, které naplòuje skutkovou podstatu trestného èinu obchodování s drogami, a nakládáním s drogami za úèelem jiným než je zisk, na nìž má být nahlíženo stejnì jako na jednání s cílem osobního užívání.35 Koneèné znìní textu zachovává stejné rozlišení, jež vyøazuje z pùsobnosti rámcového rozhodnutí (o nezákonném obchodování s drogami) veškerá jednání „spáchané pachatelem výhradnì za úèelem vlastní osobní spotøeby v souladu s definicí obsaženou v národních právních pøedpisech“ (èlánek 2, odst. 2). Evropský parlament nìkolikrát diskutoval otázku konopí, obzvláštì otázku možné dekriminalizace jeho používání. Napøíklad D´Anconyho zpráva z roku 199736 navrhuje, aby obchodování s ko-

29 INCB, Výroèní zpráva 1996, Kapitola 1 Zneužívání drog a systém trestního soudnictví, odstavec D. Efektivní využití systému trestního soudnictví, pododst. 23 a 26, viz http://www.incb.org/e/index.htm.

30 Zpráva INCB z roku 1966, odkaz 11, 8. kongres OSN o prevenci kriminality a zacházení s pachateli, Havana, 27. srpna – 7. záøí 1990: zprávu vypracoval Sekretariát (publikace OSN, prodejní è. E.91.IV.2), kap. I, èást C.21.

31 viz odkaz 32 Viz Official Journal L 146 ze dne 4. èervence 1970, Official Journal L 193 ze dne 29. èervence 2000, Official Journal L 10 ze dne 12. ledna 2002.

33 Èl. 31 Smlouvy o EU. 34 COM (2001), 259 final (10372(01 DROIPEN 60 CORDROGUE 45 COMIX 494), Brusel, 22.11.2002. 35 Návrh rámcového rozhodnutí Rady zavádìjící minimální ustanovení o skutkové podstatì trestných èinù a trestù v oblasti nelegálního obchodování s drogami – COM/2001/0259 final – CNS 2001/0114, ÚV C 304 E ze dne 30.10.2001, str. 0172-0175. Èl. 1 odst. 1 definuje obchod s drogami jako nedovolený prodej a zároveò pìstování, produkci, výrobu, dovoz, vývoz, distribuci, nabízení, pøepravu nebo zasílání pokud jsou èinìny za úèelem zisku nebo pøijímání, nabývání a držení omamných a psychotropních látek za úèelem dalšího nakládání a zisku. Komise navrhuje, aby se Rámcové rozhodnutí nevztahovalo na (i) uživatele, kteøí nelegálnì vyrábí, nabývají anebo pøechovávají omamné látky pro vlastní potøebu, a (ii) uživatele, kteøí prodávají (redistribuují) tyto látky nikoliv za úèelem zisku (napø. osoba, která pøedá látku pøíteli bez zisku). 36 Zpráva o harmonizaci legislativy èlenských státù v oblasti drog, A4-0359/97 z 11. listopadu 1997.

19

2

2

MEZINÁRODNÍ PRÁVNÍ RÁMEC … nopím a výroba konopí a jeho derivátù byly regulovány.37 Van Buitenwegova zpráva z roku 200338 pøišla s doporuèením reformovat úmluvy OSN o drogách, v nìmž Radu a èlenské státy EU vybízí, aby „vzaly v úvahu pozitivní výsledky dosažené v nìkolika státech díky zavedení pøístupù založených na (…) dekriminalizaci užívání nìkterých látek, zvláštì pak dekriminalizaci prodeje konopí a jeho derivátù (…)“.39 Evropský parlament tyto dvì zprávy neschválil, patrnì z dùvodù rozdílných pohledù na tyto otázky v rámci Unie.

Vlády èlenských státù EU nedávno projevily své znepokojení týkající se konopí schválením rozhodnutí Rady (èervenec 2004). Text daného rozhodnutí zdùrazòuje nebezpeèí plynoucí z užívání konopí a poukazuje na odhodlání èlenských státù ponechat konopí v centru pozornosti. Rozhodnutí potvrzuje, že toto znepokojení bude zohlednìno v nové protidrogové strategii a v Akèním plánu EU.40

37 A tedy nikoliv zakázány (pozn. èeské redakce). 38 Zpráva ze dne 10.4.2003. Evropský parlament zamítnul tuto zprávu poètem 169 hlasù pro a 267 proti a 13 hlasujících se zdrželo.

39 Pojetí „dekriminalizace“ a „èásteèné dekriminalizace“ není v tomto návrhu na doporuèení definováno (návrh Doporuèení reformy úmluv o drogách, B5-0541/2002 ze dne 23.12.2002, str. 5).

40 Rada EU, Rozhodnutí Rady o konopí, Brusel, 7.7.2004, 11267/04 CORDROGUE 59.

20

P RÁVNÍ PØEDPISY TÝKAJÍCÍ SE UŽÍVÁNÍ DROG V JEDNOTLIVÝCH STÁTECH EU

PRÁVNÍ PØEDPISY TÝKAJÍCÍ SE … 3/1

„Depenalizace“ a „dekriminalizace“: sémantická rozvaha Otázce „depenalizace“ a „dekriminalizace“ užívání drog a jejich držení pro osobní potøebu se v poslední dobì dostalo znaèné pozornosti médií obzvláštì ve spojení se zveøejnìním novelizací èi navrhovaných novelizací právních pøedpisù v nìkterých evropských státech. Navzdory pøemíøe literatury na toto téma je však obtížné nalézt pøesné, vìdecky podložené definice tìchto dvou pojmù – zvláštì pak takové definice, o kterých by panovala všeobecná široká shoda. Tento fakt mùže být do znaèné míry pøíèinou nejasností. Proto jsme považovali za potøebné pøijmout urèitou obecnou definici tìchto dvou pojmù døíve, než zaèneme popisovat právní stanoviska rùzných èlenských státù EU k užívání anebo držení drog pro osobní potøebu. Za tímto úèelem jsme provedli analýzu nìkolika specializovaných dokumentù v literatuøe a konzultovali jsme nìkolik odborníkù a akademikù. Následující definice jsou syntézou tìchto rùzných zdrojù. Netvrdíme, že jsme toto téma obsáhli vyèerpávajícím zpùsobem, ani že jsme dospìli k definitivním závìrùm, nicménì se domníváme, že naše analýza èásti dostupné literatury a odborné konzultace1 nám umožòují navrhnout následující pracovní definice. Pro úèely této publikace pøedstavuje „dekriminalizace“ vyjmutí urèité formy jednání z pùsobnosti trestního práva. Zákaz drog (prohibice) nadále zùstává základním pravidlem, ale sankce za užívání (a za jednání vedoucí k užívání) již nadále nespadají do pùsobnosti trestního práva (je tedy odstranìna skutková podstata trestného èinu). To se mùže odrazit buï v uplatnìní jiných druhù sankcí (typu správní sankce bez záznamu v trestním rejstøíku – i když napø. ve Francii a v nìkterých jiných státech urèitá správní opat-

øení do trestního rejstøíku zapisována jsou) nebo v upuštìní od veškerých sankcí. Dekriminalizované jednání poté mùže regulovat jiný (než trestní) právní pøedpis. Pro úèely této publikace znamená „depenalizace“ zmírnìní trestního postihu definovaného zákonem. V pøípadì drog a zvláštì pak konopí znamená depenalizace obecnì odstranìní sankcí s prvkem odnìtí svobody. Zákaz (prohibice) nadále zùstává základním pravidlem, ale již bez sankce uvìznìní, aèkoliv jiné trestní sankce (pokuty, zápis do trestního rejstøíku aj.) mohou být zachovány.2 Nehledì na potøebu ustálené definice si musíme uvìdomit, že pøijetím tìchto formulací, které vychází z anglického jazyka, mùžeme ještì prohloubit zmatení napøíklad Italù, Francouzù èi Španìlù, v jejichž mateøském jazyce obecnì pojem „depenalizace“ oznaèuje to, co jsme právì definovali jako „dekriminalizace“. Jak ukazuje následující pøehled, situaci v nìkterých státech pøesnì nevystihuje ani jedna z výše uvedených definic. Zákony mohou zakazovat užívání drog jako takové anebo pouze držení drog. V následujícím odstavci jsou popsány právní ustanovení pro oba tyto pøípady.

1 K výkladu tìchto dvou pojmù pøispìli H. Albrecht, Y. Bisiou, S. Broshu, M. L. Cesoni, A. Decourriére, K. Krajeswski, 2

B. De Ruyver a E. Single. V èeském trestním právu je však každý trestný èin spojen s možností uložit trest odnìtí svobody (pozn. èeské redakce).

23

3

3

PRÁVNÍ PØEDPISY TÝKAJÍCÍ SE … 3/2

Zákony o nelegálním užívání a držení drog: sankce bez prvku odnìtí svobody 3/2/1 Užívání drog V souèasnosti (listopad 2004) považuje užívání drog za trestný èin3 sedm státù (z 264) – Kypr, Francie, Finsko, Øecko, Lucembursko (s výjimkou konopí), Švédsko a Norsko. Užívání je považováno za správní pøestupek v Estonsku, Španìlsku, Lotyšsku a Portugalsku. Ostatní èlenské státy nezakazují užívání drog pøímo, ale prostøednictvím zákazu èinností vedoucích k užívání, zejména držení. Pøíslušná právní ustanovení se v tìchto státech týkají zpravidla držení malého množství pro vlastní potøebu. 3/2/2 Držení drog pro osobní potøebu Držení drog pro osobní potøebu (ve smyslu držení pro nepovolené úèely) je výslovnì zakázáno ve všech státech EU. Sankce se mohou lišit: v níže uvedených sedmi státech v pøípadì, že jde o malé množství pro osobní potøebu a neexistují další pøitìžující okolnosti, pøedvídá zákon sankce nezahrnující odnìtí svobody5. To znamená, že pokud jsou splnìny uvedené podmínky, nemùže dojít k uložení trestu odnìtí svobody, ale namísto nìj mùže být uplatnìn jiný trest, nejèastìji pokuta. Nejsou-li uvedené podmínky splnìny, uplatní se trest odnìtí svobody.

V Èeské republice, Španìlsku, Itálii a Portugalsku se toto týká všech drog, zatímco v Irsku, Lucembursku a Belgii pouze konopí. Pokud má v Èeské republice pøistižená osoba u sebe malé množství drogy (orientaènì ménì než 10 dávek) bez prokazatelného úmyslu dalšího prodeje, postoupí policie/státní zástupce pøípad specializovanému útvaru policie, který mùže pachateli uložit netrestní (správní) sankci (pokutu nebo varování) v souladu se zákonem o pøestupcích. Interní pøedpisy pro státní zástupce definují limitní množství; toto vymezení je závazné pro státní zástupce a policii, ale nikoliv pro soudy. Od roku 1998 je držení „vìtšího než malého“ množství trestným èinem s možností trestu odnìtí svobody až do dvou let.6 Ve španìlském systému mùže být pachateli uložena pokuta ve výši 301 až 30 050 EUR7 v pøípadì, že se jedná o užívání a držení pro osobní potøebu na veøejnosti nebo pokud existují další pøitìžující okolnosti (užívání pøi øízení èi ponechání injekèní støíkaèky na veøejném místì). V Itálii zahrnuje postih za držení drog pro osobní potøebu (a také za jejich nákup a dovoz) odebrání øidièského prùkazu (èi zbrojního prùkazu, v pøípadì cizího státního pøíslušníka také odebrání pasu a povolení k pobytu) na 1–3 mìsíce (v pøípadì konopí) a 2–4 mìsíce (v pøípadì jiných

3 V pøípadì pøitìžujících okolností èi opakovaného provinìní však užívání omamných látek v tìchto státech stále

4 5

6 7

24

podléhá trestu odnìtí svobody. V Lucembursku, kde zákon z roku 2001 zavedl správní sankce za užívání konopí, jsou osoby, které nelegálnì užijí konopí v pøítomnosti mladistvého, na školách èi na pracovišti, potrestány odnìtím svobody v délce 8 dní až 6 mìsícù a/nebo pokutou. Ve Spojeném království a Irsku je technicky protizákonné kouøit opium, ale podle literatury se toto pravidlo, které se datuje až do koloniálního období, pøestalo používat. Èinnost EMCDDA zahrnuje 25 státù EU plus Norsko. Zahrnuje také kandidátské zemì, jimiž se ale tato publikace nezabývá. Upøednostòujeme tuto formulaci, která je pøevzata z textu úmluv OSN a identifikuje sankce, které jsou bìžnì oznaèovány jako „správní“ a které, aèkoliv obvykle nezahrnují odnìtí svobody nebo záznam do trestního rejstøíku, mohou vyplývat jak z trestnìprávních tak správních pøedpisù. Termín „sankce nezahrnující odnìtí svobody“ umožòuje lépe popsat sankce, jako jsou napø. pokuty nebo odebrání øidièského oprávnìní, bez ohledu na právní pøedpis jejich pùvodu. V dobì vydání této publikace je Poslaneckou snìmovnou Parlamentu ÈR projednáván návrh na rekodifikaci trestního zákona. (pozn. èeské redakce) Èl. 25 a 28 v Ley Orgánica 1/1992 z 21. 2, sobre proteccion de la seguridad ciudadana, èl. 379 Trestního zákona, èl. 530 Trestního zákona (v doplnìném znìní).

PRÁVNÍ PØEDPISY TÝKAJÍCÍ SE … drog). Tyto sankce platí, pokud se jedná již o druhý trestný èin. V pøípadì prvopachatele èi mladistvého pachatele dochází k varování8. V Portugalsku zákon ze 30. listopadu 2000 „dekriminalizuje“9 užívání, nákup a držení všech drog pro osobní potøebu (prùmìrné individuální množství postaèující na 10 dní) a zakládá „Komise pro odrazování od užívání drog“ (mimo trestní systém) odpovìdné za veøejnou osvìtu. Užívání drog je nadále nelegální a podléhá policejní pravomoci, uživatelé mohou být pokutováni (èástkou mezi 25 EUR a èástkou odpovídající minimální mzdì na celostátní úrovni). Tento systém se nicménì používá jako poslední možnost a je pravidlem, že v pøípadì, kdy neexistují známky návyku a není nutný žádný další zásah (napø. pomoc psychologa) a je-li užívání prokazatelnì pøíležitostné, je zaplacení pokuty odloženo a na danou osobu se uplatní urèité zkušební období s dohledem. V pøípadì následných trestných èinù mùže být uživatel drogy pokutován èi se mohou uplatnit další správní sankce.10 Je-li však daná osoba prokazatelnì drogovì závislá, vyžaduje zákon postoupení institucím poskytujícím zdravotní èi sociální služby. V roce 2001 pøijalo Lucembursko zákon pozmìòující sankce za užívání konopí (a zároveò za držení, pøepravu a nákup konopí pro osobní potøebu), který nahradil pøedchozí trest odnìtí svobody pokutou ve výši 250–2 500 EUR. Užívání, které je nebezpeèné pro jiné osoby (ve škole èi na pracovišti) je nicménì nadále postihováno odnìtím svobody v délce od 8 dní do 6 mìsícù (nebo až do 2 let „pokud byl daný èin spáchán v pøítomnosti jednoho èi více nezletilých“). Užívání

jiných nelegálních drog nadále podléhá trestním sankcím.11 V Belgii vstoupila po pøijetí ètyø nových zákonù12 v èervnu 2003 v platnost legislativní reforma týkající se užívání drog a jejich držení za úèelem užívání. Základním principem této legislativní reformy je, že aplikace trestního práva jako reakce na nelegální užívání drog by mìla být pouze poslední možností. Užívání konopí (držení takového množství konopí, které mùže být spotøebováno najednou èi nejdéle za 24 hodin – tzn. 3 gramy) je zaznamenáváno policií. Zákon ustanovuje, že uživatelùm bude uložena pokuta ve výši 75–125 EUR v pøípadì prvopachatelù èi 130–250 EUR v pøípadì opakovaného provinìní spáchaného do jednoho roku od prvního provinìní. Uživatelé mohou být odsouzeni k trestu odnìtí svobody v délce 8 dní až 1 mìsíc a k pokutì ve výši 250–500 EUR v pøípadì, že ve stejném roce spáchají další delikt tohoto typu. V pøípadì „rušení veøejného poøádku“ èi „problémového užívání“13 je vytvoøen standardní záznam (místo, datum a èas pøíslušných faktù, typ látky a forma užití) a látka je zabavena. V pøípadì rušení veøejného poøádku se mohou uplatnit i pøísnìjší sankce, napø. odnìtí svobody v délce 3 mìsíce až 1 rok a pokuta ve výši 5 000 až 500 000 EUR nebo pouze jednu z tìchto sankcí. Zákon potvrzuje, že držení a pìstování konopí je nadále trestným èinem a ustanovuje vyšší sankce za nelegální výrobu èi obchodování. Zákon je založen na principu odrazování od užívání jakýchkoliv drog vèetnì rekreaèního užívání u dospìlých. Jednoznaènì uvádí, že užívání dospìlými v pøítomnosti mladistvých bude trestáno pøísnìji – trestem odnìtím svobody.

8 Èl. 75 DPR è. 309 z 9. 10. 1990. Je tøeba upozornit, že legislativní projekt navrhovaný vládou a momentálnì disku-

tovaný v parlamentu mùže zmìnit uvedenou situaci zavedením trestnìprávních postihù za užívání drog. Zde byl použit termín „decriminalizacao” pøeložený jako „dekriminalizace”. Viz èl. 15 a 17 Zákona è. 30/2000 z 29. 11., v doplnìném znìní. Viz zákon ze dne 27. 4. 2001 pozmìòující novelizovaný zákon ze dne 19. 2. 1973 o prodeji drog, v doplnìném znìní. 1) Zákon z 3. 5. 2003 pozmìòující zák. z 24. 2. 1921, o obchodování s jedovatými, uspávacími, omamnými, desinfekèními a antiseptickými látkami, 2) zákon ze 4. 4. 2003 pozmìòující zákon z 24. 2. 1921, o obchodování s jedovatými, uspávacími, omamnými, desinfekèními a antiseptickými látkami, a èlánek 137 Trestního øádu, 3) královská vyhláška ze 16. 5. 2003 pozmìòující vyhlášky z 31. 12. 1930, 22. 1. 1998 a 26. 10. 1993, a 4) smìrnice ministerstva ze 16. 5. 2003, o politice soudního stíhání v souvislosti s držením a maloobchodním prodejem nelegálních látek. 13 Znìní belgického zákona definuje pojem „rušení veøejného poøádku” a „problémové užívání” takto: „problémové užívání” znamená takovou míru závislosti, která uživateli brání kontrolovat konzumaci a je charakterizována rùznými fyzickými a fyziologickými symptomy. „Rušení veøejného poøádku“ znamená držení konopí ve vìzení, ve vzdìlávacím zaøízení nebo v zaøízení sociálního charakteru nebo v jejich nejbližším okolí nebo na jiných místech vzdìlávacího, sportovního nebo sociálních charakteru, na kterých se sdružují mladiství.

9 10 11 12

25

3

3

PRÁVNÍ PØEDPISY TÝKAJÍCÍ SE … Koneènì, irský zákon o zneužívání drog obsahuje nìkteré zajímavé prvky, aèkoliv pochází již z roku 1977. Èást 27 – sankce – ustanovuje systém progresivních sankcí za opakovaná provinìní. V pøípadì držení konopí pro osobní potøebu uplatní soud pøi prvním provinìní pokutu nepøevyšující 63 EUR. Za druhé provinìní (v pøíslušné èásti zákona se neuvádí žádný èasový limit) se pokuta zvyšuje na 127 EUR a za tøetí provinìní se mùže zvýšit na 317 EUR nebo dle uvážení soudu na odnìtí svobody v délce až 12 mìsícù, nebo obojí. V pøípadì držení jiných drog pro osobní potøebu neexistuje obdobné výslovné (psané) zvyšování sankcí a pokuta za držení pro osobní potøebu je 317 EUR nebo (dle uvážení soudu) odnìtí svobody v délce až 12 mìsícù, pøípadnì obojí. V této skupinì bychom mìli také zmínit Estonsko, Lotyšsko a Litvu, kde je držení malého množství jakékoliv drogy považováno za správní delikt. Nicménì na základì národních právních systémù tìchto státù mùže být správní delikt potrestán odnìtím svobody v tzv. „vazebních domech“ v délce až 30 (Estonsko), 15 (Lotyšsko) a 45 (Litva) dní, což neumožòuje jejich zahrnutí mezi výše uvedené státy.14 3/2/3 Další pøístupy k držení drog pro osobní potøebu V ostatních státech jsou nìkterá ustanovení protidrogových zákonù pøímo spojená s tématem, o kterém v této kapitole hovoøíme, ale v menší míøe než v pøípadì státù uvedených výše. Jejich popis je urèitì relevantní, ale zaøazení mezi výše uvedené zemì by nebylo vhodné. Zákony a jiné právní nástroje v tìchto státech ponechávají veøejným orgánùm vìtší volnost pøi rozhodování (tzv. diskreèní pravomoci). V dalších státech došlo ke zmírnìní trestù odnìtí svobody za držení drog pro osobní potøebu. V Rakousku dává zákon o drogách (BGBI. I 112/1997), který vstoupil v platnost v lednu

1998, státním zástupcùm oproti døívìjší úpravì vìtší volnost pøi rozhodování zda potrestat nákup nebo držení malého množství drog pro osobní potøebu (èlánek 35 odst. 1). Zákon zjednodušuje postup v pøípadì provinìní v souvislosti s konopím – pøed rozhodnutím o zahájení trestního stíhání již není nutné získání lékaøského posudku, jako je tomu v pøípadì všech ostatních látek (èl. 35 odst. 4). V Nìmecku stanoví zákon o drogách, který byl novelizován 26. ledna 1998 (Spolková sbírka zákonù, Èást I, str. 160), že se státní zástupce mùže rozhodnout neudìlit trest (odnìtí svobody v délce až 5 let), lze-li trestný èin považovat za ménì závažný. Tak je tomu v pøípadì, kdy trestní stíhání není ve veøejném zájmu a pokud pachatel pìstuje, vyrábí, dováží, vyváží, pøeváží èi nakupuje drogy pouze pro osobní potøebu, jinými slovy, pokud si opatøuje èi pøechovává malé množství. Spoleènì s tímto zákonem je také dùležité zmínit rozsudek Spolkového ústavního soudu v Karlsruhe z roku 1994, který zdùraznil „zákaz neúmìrných trestù, vyplývající z nìmecké ústavy“. Od té doby by již držení konopí nemìlo vést k trestnímu stíhání, jsou-li splnìny následující podmínky: (a) osobní potøeba, (b) malé množství, (c) obèasné užívání, (d) žádná újma jiným osobám.15 Po dvouletém šetøení parlamentním výborem oznámila v roce 2002 vláda Spojeného království úmysl pøesunout konopí z kategorie B do kategorie C v rámci zákona o zneužívání drog z roku 1971. Ve Spojeném království jsou psychoaktivní látky rozdìleny do tøí kategorií (A, B a C) podle stupnì jejich nebezpeènosti: kategorie A: metadon, morfium, MDMA, LSD, opium, heroin, atd.; kategorie B: kodein, konopí (do 29. ledna 2004), amfetaminy, atd.; kategorie C: sedativa, benzodiazepiny, anabolické steroidy atd. Pøísnost trestu závisí na kategorii, do které droga spadá. Aèkoliv bylo konopí pøesunuto z kategorie B do kategorie C, policii byla ponechána pravomoc zadržení pachatele. Jako minimální zásah mohou jednoduše zabavit danou látku a neoficiálnì pa-

14 V Litvì mùže být držení pro vlastní potøebu také považováno za trestný èin, napøíklad pokud se jedná o množství „vìtší než malé“.

15 Bollinger, L., Symbolické trestnìprávní pøedpisy bez hranic, komentáø k rozhodnutí Federálního ústavního soudu v Nìmecku v souvislosti s konopím.

26

PRÁVNÍ PØEDPISY TÝKAJÍCÍ SE … chatele varovat; pokud existují další pøitìžující okolnosti, mùže následovat zatèení, trestní stíhání a trest odnìtí svobody v délce až do 2 let. Zmìna klasifikace (tzv. reklasifikace) vstoupila v platnost v lednu 2004. Ve Francii vydalo ministerstvo spravedlnosti v èervnu 1999 pokyn o jednání soudù s drogovì závislými16, ve kterém žádá státní zástupce, aby za pouhé užívání drog žádali pro pachatele pøevážnì (ne výhradnì) léèbu, protože tresty odnìtí svobody pro uživatele, kteøí se jinak neprovinili, by mìly být až posledním øešením. Také v Dánsku vydal vrchní státní zástupce v roce 1992 pokyn (první byl vydán v roce 1969) žádající státní zástupce o uplatòování ménì pøísných opatøení v pøípadì držení konopí pro osobní potøebu.17 Nový zákon a nový pokyn z roku 2004 ovšem zintenzívnil postup proti držení drog. Tento nový zákon nahrazuje døíve ukládané varování pokutou.18 V Nizozemí se trestní pøedpisy, trestní stíhání a èinnost policie øídí zásadou úèelnosti a zákonný pøístup k užívání drog je zakotven v obecných smìrnicích Rady státních zástupcù. V rozporu s obecnì rozšíøeným názorem je na základì Zákona o opiu19 v Nizozemí držení veškerých drog trestné. Èlánek 11 odst. 5 tohoto zákona, který byl vyložen obecnou smìrnicí Rady státních zástupcù z roku 1996, stanoví, že v pøípadì, kdy množství hašiše èi marihuany držené osobou nepøesahuje 5 gramù, nebude uplatnìna žádná sankce. Prodej, držení (a užívání) konopí v „kavárnách“ (coffee-shopech) není trestnì stíháno, pokud daná kavárna plní podmínky, známé jako „AHOJ-G kritéria“: A) zakázané drogy se nesmí propagovat, H) nesmí se prodávat „tvrdé“ drogy,

O) kavárna nesmí narušovat „veøejný poøádek“, J) drogy se nesmí prodávat nezletilým (pod 18 let), kteøí musí mít do kavárny zakázán i vstup, G) maximální množství prodané jedné osobì v jedné transakci nesmí pøesáhnout 5 gramù.20 Vláda v souèasné dobì projednává plán na odrazování od užívání konopí v Nizozemí.21 V Maïarsku odstranil nový trestní zákon z bøezna 2003 užívání drog ze seznamu deliktù. V pøípadech, kdy je pachatel trestného èinu22 uživatelem drog a ještì pøed vynesením rozsudku nastoupí léèbu, dochází k upuštìní od potrestání. (V období 1999 až 2003 bylo užívání trestným èinem a uvedená výjimka byla možná pouze u závislých.) V Øecku zmìnil zákon è. 3189, který vstoupil v platnost 21. øíjna 2003, nìkterá ustanovení øeckého zákona o drogách è. 1729/87. Držení anebo užívání jakékoliv drogy „v množství odpovídajícím pouze vlastní potøebì uživatele“ bude napøíštì podléhat trestu odnìtí svobody v délce 10 dní až 1 rok (namísto dosavadního odnìtí svobody v délce až 5 let). Uvedený pøehled zákonných ustanovení by nemìl vzbuzovat dojem, že trest odnìtí svobody za užívání drog již není v 25 èlenských státech EU možný nebo se neuplatòuje. V nìkterých státech ponechává legislativa i praxe užívání drog a s ním spojené delikty v trestnìprávní oblasti. Zároveò je však ve vìtšinì státù evidentní snaha vyhýbat se co nejvíce sankcím zahrnujícím odnìtí svobody za samotné užívání drog, pokud není doprovázeno jinou trestnou èinností èi okolnostmi. Tento pøístup je ovšem uplatòován nejrùznìjšími zpùsoby, na základì existující politické shody a úrovnì poznání.

16 Obìžník Ministerstva spravedlnosti ze 17. èervna 1999 o soudních postupech vùèi toxikomanùm, 17. èerven 1999 ; NOR JUS A9900148 C.

17 Jepsen, Laursen, Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA), Soudní stíhání uži18 19 20 21 22

vatelù drog v Evropì: rùzné cesty k podobným cílùm, EMCDDA Insights Series, è. 5, Office for Official Publications of the European Communities, Luxembourg, 2002 (str. 115). Zákon è. 175/2004 pozmìòující zákon o euforických látkách z roku 1955. Seznam I – látky pøedstavující nepøijatelné riziko, nebo Seznam II – jiné látky (vèetnì konopí), a viz èl. 2c, 3c a 11.1 a 10 Zákona o opiu z roku 1976 na adrese ELDD: http://eldd.emcdda.eu.int/databases/ eldd_legal_text.cfm?id=2142&lang=eng&T=2. Národní drogový monitor 2000, Fact Sheet, Souèasná politika týkající se konopí, 2000, a Fact Sheet 6: Politika o drogové problematice, na adrese www.trimbos.nl. Viz http://www.sidv.nl/cannabis/index.htm. Typu držení vìtšího množství nebo nakládání nikoliv za úèelem zisku (pozn. èeské redakce).

27

3

3

PRÁVNÍ PØEDPISY TÝKAJÍCÍ SE … 3/3

Uplatòování zákonù 2 3

Analýza právních textù je zcela jistì dùležitá pro pochopení pøístupu daného státu k otázkám drog, je nicménì známo, že zákony a jejich uplatòování se mohou v nìkterých pøípadech znaènì lišit.24 Je proto dùležité, aby srovnávací studie nejen popsala právní texty, ale zároveò i analyzovala policejní a soudní praxi. Informace, které má EMCDDA v souèasné dobì k dispozici, bohužel k provedení dùkladné analýzy této praxe nepostaèují. Na základì neúplných a ne zcela srovnatelných údajù je možné zpracovat pouze nìkteré pøedbìžné hypotézy a údaje, které by mìly být chápány jako podnìt k dalším úvahám a diskusím, nikoli jako definitivní závìry. Podle Výroèní zprávy EMCDDA za rok 2003 byla vìtšina (pøes 50 %) oznámených drogových trestných èinù ve státech EU spojena s užíváním drog nebo jejich držením za úèelem užívání25. V roce 2001 bylo pøedmìtem porušení protidrogových zákonù nejèastìji konopí, a to v 86 % pøípadù ve Francii, 73 % ve Spojeném království (2000), 67 % v Belgii (2000), 63 % v Øecku a 59 % v Rakousku. Je také nutné poznamenat, že od roku 1985 se v EU neustále zvyšuje poèet policií hlášených26 pøípadù drogové trestné èinnosti, aèkoliv není pøesnì známo, zda (resp. do jaké míry) je tomu tak díky intenzivnìjší èinnosti policie, kvùli zvýšenému užívání drog a obchodování s nimi, v dùsledku zkvalitnìní systémù pro sbìr dat v nìkterých státech nebo kvùli jiným faktorùm.

delikty na základì rozhovorù s policií a pracovníky soudù27. Studie vede k nìkterým pøedbìžným hypotézám – napøíklad, že státní zástupci a soudy ve stále vìtší míøe pøijímají opatøení s primárním cílem vyhnout se pøísným trestùm pro uživatele drog, a zvláštì trestùm odnìtí svobody. Výzkum ukazuje na tendenci trestnìprávních orgánù zastavovat trestní stíhání èi od nìj upouštìt v pøípadì držení drogy pro osobní potøebu bez dalších pøitìžujících okolností a pokud pøechovávané množství a další skuteènosti neukazují na jiné zamýšlené použití než pro osobní potøebu. Z tìchto (rozsahem omezených) dat EMCDDA je možné usuzovat, že se policejní aktivita zamìøuje na odrazování od „poulièního“ užívání a že dosahuje vysokého poètu zatèení (hlášení) pøedevším za delikty spojené s konopím, zatímco soudy mají v pøípadech pachatelù deliktù souvisejících s užíváním drog tendenci trestní stíhání zastavit nebo odložit a uložit pachateli probaèní dohled (pøinejmenším v pøípadì prvopachatelù); v pøípadì nutnosti mùže být pachatelùm uloženo léèení èi psychologické poradenství.28

Co se týèe aktivity soudù, EMCDDA se v roce 2001 zabývalo soudními stíháními za drogové 23 Nejsou k dispozici informace o všech 25 státech EU. 24 Nejsou k dispozici informace o všech 25 státech EU. 25 V této èásti nejsou zahrnuta data o nových èlenských státech EU. Viz také statistická tabulka 27: Nejèastìji „hláše*

ný“ druh drogové trestné èinnosti ve státech EU a Norsku (http://ar2003.emcdda.eu.int/pdfs/ stattab27-en.pdf).

26 Podle Výroèní zprávy EMCDDA z r. 2003 zahrnuje formulace „hlášenᓠ(„reported“) drogová trestná èinnost rùzná

pojetí, která se v rùzných státech liší (evidované podezøelé osoby, osoby obvinìné z drogové trestné èinnosti atd.). Pøesné definice pro každou zemi viz http://ar2003.emcdda.eu.int/en/enserts/olbox13-en.html. 27 Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA) 2002, Prosecution of drug users in Europe: varying pathways to similar objectives (Soudní stíhání uživatelù drog v Evropì: rùzné cesty k podobným cílùm), Insight è. 5, Úøad pro oficiální publikace Evropského spoleèenství, Lucembursko, 2002. 28 Nicménì kyperská ústava uvádí, že pouze státní zástupce odpovìdný za veškerá trestní stíhání mùže rozhodnout o odložení èi zastavení pøípadu. Tudíž ani policie ani soudy nemohou jednat tak, jak je zde uvedeno.

28

PRÁVNÍ PØEDPISY TÝKAJÍCÍ SE … 3/4

Zákony a množství

Z pøedchozích kapitol je zøejmé, že na stanovený trest má zásadní vliv množství pøechovávané drogy. Studie EMCDDA z roku 200330 ukazuje, že množství je zpravidla jedním z hlavních faktorù pro zákonné rozlišení mezi držením pro osobní potøebu a obchodováním nebo pro stanovení závažnosti deliktu. Definice množství a zpùsob, jakým ovlivòuje klasifikaci deliktu, se v jednotlivých státech EU liší, pøièemž v jedné zemi se mùže pro urèení množství použít více než jedno kritérium. Vyskytují se následující kritéria: n

n

n

n

tøináct státù definuje množství urèením, zda je „malé“ èi „velké“; tøi zemì definují množství na základì penìžní hodnoty a tøi na základì násobku denních dávek; šest státù definuje množství na základì maximálního poètu gramù látky, resp. maximálním limitem (napø. do 5 gramù); pìt stanovuje limit na základì hmotnosti obsažené úèinné chemické látky.

Ve státech, jejichž zákony pracují s pojmy jako „malé“ nebo „velké“ množství, mùže existovat provádìcí naøízení nebo pokyn státního zastupitelství, které tyto pojmy vymezují. V šesti pøípadech státy neuvedly žádné množství, ale pouze rozlišily mezi držením pro osobní potøebu a pro další prodej, kdy soud mùže pøihlédnout k množství dané látky. Tabulka 1 (v pøíloze) uvádí konkrétní informace o stanovených množstvích u státù, pro které byly tyto údaje k dispozici. Tato studie ukazuje zejména na to, že rozhodujícím faktorem pøi stanovení závažnosti deliktu je úmysl držení spíše než držené množství. Valná vìtšina státù se rozhodla ve svých zákonech èi smìrnicích pracovat s pojmem „malé“ množství a ponechala na uvážení soudu (nebo policie), o jaký druh deliktu se jedná (držení pro osobní potøebu nebo za úèelem obchodování). Žádná zemì nepoužívá množství jako jediné kritérium pro jasné rozlišení mezi uživateli a dealery.

3/5

Partnerská spolupráce se zdravotním a sociálním sektorem 2 9 Zákony èasto uvádìjí léèbu jako alternativu anebo doplnìk trestního stíhání a trestù. Nejenže tato možnost existuje v každém èlenském státì Evropské unie; je také výslovnì uvedena v mezinárodních úmluvách (napø. èlánek 36 Úmluvy z roku 1961). V tomto dokumentu se nezabýváme všemi složitými nástroji do nejmenších detailù, ale spíše uvádíme názorný pøehled nìkterých zkušeností, které mohou demonstrovat trend v zavádìní èasto zmiòované zásady „léèba namísto trestu“ pro uživatele drog.

V Portugalsku nebylo cílem „dekriminalizace“, která probìhla v období 2000-2001, odstranit zákaz užívání drog, ale zmìnit pøístup státu na „lidštìjší a úèinnìjší“ (tyto zásady – humanismus, pragmatismus a efektivita – byly pøijaty za základ portugalské strategie pro kontrolu drog od jejího poèátku v roce 1999). Úèelem úpravy, podle níž v pøípadì držení pro osobní potøebu zasahují namísto soudù správní orgány („Komise pro odrazování od užívání drog“), je dát najevo pochopení a vytvoøit systém pro první kontakt s osobami zatèenými policií za nelegální užívání (a držení) drog s cílem odradit je od dalšího užívání – a již obèasného, pravidelného nebo problematického.

29 Nejsou k dispozici informace o všech 25 státech EU. 30 Nejsou k dispozici informace o všech 25 státech EU. *

29

3

3

PRÁVNÍ PØEDPISY TÝKAJÍCÍ SE … V Itálii pomáhají prefektovi, který plní funkci prvního kontaktu s uživateli ohlášenými policií, „operaèní skupiny pro drogovì závislé“ (NOT). Tyto skupiny mají svá pracovištì v budovì prefektury a zodpovídají za první kontakty a za provedení pohovorù s cílem identifikovat pøípady, které vyžadují léèbu èi pomoc sociální služby. Ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska funguje od roku 1999 systém „pøedávání ze zatèení“, který nabízí zadrženým osobám, které mají problémy se závislostí, možnost léèby okamžitì po prvním kontaktu s policií. Hlavním cílem tohoto projektu je využít trestnìprávní systém k identifikaci potenciálních problémových uživatelù drog a zprostøedkovat jim kontakt s vhodným léèebným zaøízením. Program pøedávání ze zatèení se provádí ve spolupráci se sociálními pracovníky a policií. Dostupné statistické údaje ukazují, že sociální pracovníci provedli v období od øíjna 2000 do bøezna 2001 rozhovory s vysokým poètem zatèených (19 190) – 23 % za krádeže v obchodech, 16 % za prodej a držení drog, 10 % za vloupání a 10 % za jiné krádeže – a více než polovina tìchto pøípadù (56 %) byla pøedána do léèby.31 V Irsku byl v roce 2001 zahájen pilotní projekt „Soudù pro drogové delikty“. Soudy pro drogové delikty se zamìøují na léèbu, o níž rozhoduje soudce s pomocí týmu odborníkù (sociální pracovníci, lékaøi, uèitelé aj.), kteøí poskytují posudky a doporuèení týkající se vhodné léèby pro pachatele. Hlavním cílem èinnosti tìchto soudù je snižování kriminality pomocí resocializace pachatele. Soudce a další odborníci usilují o prolomení bludného kruhu kriminality a užívání drog tím, že pachatelùm nenásilné trestné èinnosti nabízí léèbu, dohled a následnou péèi. Závìreèné vyhodnocení tohoto pilotního projektu (z øíjna 2002) doporuèuje rozšíøit projekt i do jiných èástí zemì a doplnit jej navazujícím výzkumem s cílem jej dále zlepšovat.32

V Belgii pøedstavila vláda v lednu 2001 svou protidrogovou strategii a akèní plán umožòující jmenovat u každého soudu „manažera pro soudní pøípady“, jehož úkolem je zlepšit spolupráci mezi trestnìprávním a zdravotním systémem. V roce 2003 byl tento zámìr pøeveden do formy zákona. Do kompetence zmínìných manažérù náleží drogová problematika. Informují státní zástupce a policii o rùzných formách pomoci, které jsou uživateli k dispozici, doporuèují vhodná opatøení pro konkrétní situaci a snaží se pøimìt uživatele k nastoupení léèby. Ve Francii uzavírají státní zástupci a prefekti33 víceleté dohody známé jako Regionální dohody o cílech (Conventions Départementales d´Objectifs). Tyto dohody umožòují rozvíjet partnerskou spolupráci mezi trestnìprávním, zdravotním a sociálním, pøíp. také školským systémem v pøístupu k drogovì závislým. Zvláštì pak umožòují vytvoøit mechanismy pro pøerušení èi zastavení trestního stíhání a postoupení uživatele drog do pøíslušného zaøízení. Nìkteré soudy mají diagnostické a poradenské týmy pracující na plný úvazek. Po rozhodnutí soudu mohou tyto týmy doporuèit drogovì závislého do vhodného zdravotního zaøízení.

31 Statistické údaje o monitorovacím programu pro postoupení zatèení od øíjna 2000 do bøezna 2001, Home Office

(UK), na adrese: http://www.drugs.gov.uk/ReportsandPublications/Communities/1034258640/ ArestReferral_stat_update.pdf 32 Dr. Michael Farrell, Farrell Grant Sparks Consulting, Courts Service – závìreèné vyhodnocení pilotního projektu Soudy pro drogové delikty, øíjen 2002. 33 Ve Franci je prefekt obdobou našeho hejtmana (pozn. èeské redakce).

30

Z ÁVÌR

ZÁVÌR Pøíslušné úmluvy OSN vyzývají signatáøské státy, aby zakázaly používání drog pro jiné než lékaøské a vìdecké úèely, ale rozhodnutí o druhu sankcí zcela zøejmì ponechávají v pravomoci jednotlivých státù. Pøes rùzná stanoviska a postoje vidíme v mnoha èlenských státech EU tendenci považovat nedovolené užívání drog (vèetnì jednání vedoucích k tomuto užívání) za ménì závažný delikt, za nìjž by nemìly být uplatòovány sankce s prvkem odnìtí svobody. V tìchto státech nejsou tresty odnìtí svobody vnímány jako nejúèinnìjší nástroj prevence (a postihu) užívání drog. Aèkoliv užívání a držení drog pro osobní potøebu pøedstavují vìtšinu drogových deliktù postupovaných soudùm, soudy dávají spíše pøednost léèbì, sociálním opatøením a sankcím nezahrnujícím odnìtí svobody, jako jsou napøíklad varování a pokuty, a uplatòuje se i zastavení èi odklad trestního stíhání, a to obzvláštì pokud se jedná o velmi malá množství drog a není-li užívání doprovázeno pøitìžujícími okolnostmi. Analýza národních protidrogových strategií, právní literatury, zákonù a soudní praxe ukazuje na to, že v nìkolika evropských státech je veøejná odezva na drogovou problematiku založena na a) vìtším zamìøení na léèbu spíše než na trestní sankce, b) na názoru, že tresty odnìtí svobody (znamenající èasto zápis do trestního rejstøíku) nejsou pro nelegální užívání drog pøimìøené, a c) na úsudku, že konopí je ménì nebezpeèné pro zdraví než jiné drogy.1 A skuteènì, zvyšující se využívání systémù sociální pomoci a léèby (u drog jako heroin, kokain, amfetaminy a v poslední dobì i konopí) namísto trestù odnìtí svobody je v EU nedílnou souèástí zákonného pøístupu k užívání drog.

Bylo by však chybou oznaèit výše uvedený vývoj za trend vedoucí k „uvolòování“ èi „zmìkèování“ protidrogové legislativy v Evropì. V prvé øadì proto, že všechny státy, které v nedávné dobì novelizovaly své zákony, zdùrazòují, že jejich zámìrem není regulovat užívání èi jej dokonce legalizovat, ale že se jedná pouze o zmìny v pøístupu státu k jednání, které je i nadále nelegální a podléhá sankcím. Za druhé proto, že nìkteré vlády nemají v úmyslu mìnit své zákony založené na zákazu a penalizaci užívání drog (Francie, Švédsko), zatímco jiné se tímto smìrem ubírají (Itálie). A koneènì proto, že rozšíøením vstoupilo do EU 10 nových státù, z nichž mnohé považují užívání a držení drog pro osobní potøebu za trestný èin podléhající trestu odnìtí svobody. Jak ukázalo zasedání Komise pro omamné látky ve Vídni v roce 2003, existují nositelé názorù, kteøí kritizují souèasné legislativní pøístupy jako „pøíliš mírné“ a jsou znepokojeni pøedevším užíváním konopí a pøístupem k nìmu zvláštì ze strany nìkterých státù.2 Výkonný øeditel UNODC zdùraznil ve svém stanovisku pøedneseném na samostatném zasedání na ministerské úrovni, které bylo souèástí zasedání Komise pro omamné látky, že užívání konopí je nadále zásadním problémem, polemizoval s postojem, že konopí je „mìkkᓠdroga a proto vyžaduje „mìkkou“ interpretaci úmluv, a pøipomnìl delegacím jednotlivých státù potøebu dodržovat zámìr úmluv: „Pacta sunt servanda3“.4 Diskuse o „dekriminalizaci“ a „depenalizaci“ nelegálních drog se nadále odehrávají na úrovni rùzných názorových skupin, oznaèovaných jako „prohibicionisté“ a „anti-prohibicionisté“, které

1 EMCDDA nepøísluší vyjadøovat se k pøimìøenosti tohoto názoru 2 Rozhodnutí X. Snahy o boj s trendem legalizace drog pro jiné než lékaøské úèely: „Také existují obavy z trendu

3 4

smìrem k vývoji mírnìjších politik týkajících se konopí a jiných drog, které nejsou v souladu s mezinárodními smlouvami o kontrole drog, a obavy ze skuteènosti, že takové trendy mohou mít negativní vliv na snahy vymýtit pìstování konopí a bojovat s obchodováním s drogami. (…) 1. Vyzývá Mezinárodní radu pro kontrolu drog, aby nadále sledovala a informovala o uplatòování mezinárodních smluv o kontrole drog v èlenských státech v souvislosti s konopím a jinými drogami. 2. Žádá Mezinárodní program OSN pro kontrolu drog ve spolupráci se Svìtovou zdravotnickou organizací o informování o nových trendech v souvislosti s konopím.“ Viz http://www.unodc.org/pdf/dovument_2003-04-30_1.pdf. Latinsky „Smlouvy musí být dodržovány“ (pozn. èeské redakce) Komise pro omamné látky, 46. zasedání, samostatné zasedání na ministerské úrovni, 16.4.2003, projev výkonného øeditele Úøadu OSN pro drogy a kriminalitu, p. Antonia Costy.

33

4

4

ZÁVÌR se organizují ve vzájemnì si konkurujících sdruženích (obcích, nevládních organizacích atd.). Stanoviska a postoje jsou èasto pøedpojatì zkresleny a mnohdy ostré výmìny názorù nejsou vždy právì pøínosem k vyjasnìní problému. To do urèité míry omezuje možnosti porozumìní efektivním pøístupùm k užívání drog a s ním spojeným problémùm. Právní a politický pøístup k užívání drog a konopí zvláštì tedy zùstává i nadále velice kontroverzním tématem, s nímž jsou spojeny mnohdy složité a obtížné otázky, jež zasluhují další podrobný výzkum.

34

P ØÍLOHA 1

PØÍLOHA 1 Tabulka 1: množství pro urèení deliktu zahrnujícího držení drog pro osobní potøebu Zemì

Konopí Držení pro osobní potøebu

Heroin a kokain Obchodování: prodej, držení atd.

Držení pro osobní potøebu

Obchodování: prodej, držení atd.

Belgie

Bez projevù prodeje èi obchodování, držení konopí v množství nepøesahujícím 3 g je považováno držení pro osobní potøebu (smìrnice ze 16.5.2003). První delikt: pokuta 75 – 125 EUR.

Èeská republika

Ménì než 0,3 g THC (10 cigaret s obsahem 30 mg THC): pøestupek, policie trestá pokutou až 15 000 Kè (cca 500 EUR) nebo varováním. Vìtší množství pøedstavuje trestný èin s trestem odnìtí svobody až na 2 roky nebo pokutou. Držení více než 7,5 g THC (cca 250 dávek po 30 mg) podléhá trestu v rozmezí 1-5 let.

1-5 let za obchodování, vèetnì držení pro jinou osobu, 2-10 let za obchodování ve vìtším rozsahu.

Ménì než 5 dávek heroinu po 30 mg nebo 50 mg kokainu: pøestupek, policie trestá pokutou do 15 000 Kè (cca 500 EUR) nebo varováním. Vìtší množství je trestný èin s trestem odnìtí svobody až na 2 roky nebo pokutou. Držení více než 1,5 g heroinu (30 dávek po 50mg) nebo 5 g kokainu (100 dávek po 50mg) podléhá trestu 1-5 let.

1-5 let odnìtí svobody za obchodování vèetnì držení pro jinou osobu

První delikt do 10 g: policie dá pokutu, nad 10 g: pokuta.

n.a.

n.a.

n.a.

Dánsko

2-10 let odnìtí svobody za obchodování ve vìtším rozsahu

Druhý delikt: 0-10 g: pokuta 40 EUR, 10-15 g: pokuta 67 EUR, 50-100 g: pokuta 135 EUR.

37

PØÍLOHA 1 Zemì

Konopí

Heroin a kokain

Držení pro osobní potøebu

Obchodování: prodej, držení atd.

Držení pro osobní potøebu

Obchodování: prodej, držení atd.

Estonsko

Užívání nebo držení ménì než 50 g marihuany, 10 g hašiše nebo 5 g hašišového oleje je pøestupek, policie udìlí pokutu do cca 770 EUR nebo 30 dní správního zadržení. Vìtší množství je trestný èin s trestem 1-10 let.

Držení malého množství s úmyslem dalšího prodeje – trest až 3 roky vìzení, vìtší než uvedené množství – 1-10 let.

Užívání nebo držení ménì než 0,1 g heroinu, 1 g kokainu nebo 10 tablet extáze je pøestupek, policie trestá pokutou do cca 770 EUR nebo 30 dní správního zadržení. Vìtší množství je trestný èin s trestem 1-10 let.

Držení malého množství s úmyslem dalšího prodeje – trest až 3 roky vìzení, vìtší než uvedené množství – 1-10 let.

Finsko

Do 10 g hašiše a 15 g marihuany: 5-15 dní/pokuta. Podle soudní praxe je spodní limit pro trest odnìtí svobody 100g.

Kypr

Pìstování ne více než dvou rostlin nebo držení ménì než 30 g konopí nebo jeho produktù bude patrnì považováno za použití pro osobní potøebu (§ 30A). Sankce: odnìtí svobody až na 8 let.

Do 3 g ATS *, 10 tablet extáze, 1 g heroinu nebo 1,5 g kokainu: 10-30 dní/pokuta. Podle soudní praxe je spodní limit pro trest odnìtí svobody 10 g ATS, 40 tablet extáze, 4 g kokainu nebo 2 g heroinu. Pìstování tøí a více rostlin nebo držení 30 g a více konopí nebo jeho produktù mùže být považováno za držení za úèelem prodeje, pokud obvinìný nepøesvìdèí soud o opaku (§ 30A). Sankce: odnìtí svobody až na doživotí.

Ménì než 10 g zpracovaného opia nebo jeho produktù nebo ménì než 10 g zpracovaného kokainu nebo jeho produktù nebo ménì než 20 g jiné drogy v pevném skupenství bude patrnì považováno za osobní potøebu (§ 30A). Sankce: odnìtí svobody až na doživotí.

10 g nebo více zpracovaného opia nebo jeho produktù nebo 10 g nebo více zpracovaného kokainu nebo jeho produktù nebo 20 g nebo více jiné drog v pevném skupenství mùže být považováno za držení za úèelem prodeje, pokud obvinìný nepøesvìdèí soud o opaku (§ 30A). Sankce: odnìtí svobody až na doživotí.

38

PØÍLOHA 1 Zemì

Konopí

Heroin a kokain

Držení pro osobní potøebu

Obchodování: prodej, držení atd.

Držení pro osobní potøebu

Obchodování: prodej, držení atd.

Litva

Držení bez úmyslu distribuce je pøestupek trestaný omezením svobody, pokutou nebo zatèením. Ménì než 5 g rostliny nebo 0,25 g pryskyøice je pøestupek. Vìtší množství je trestný èin s trestem odnìtí svobody až na 2 roky.

Držení za úèelem distribuce: trest do 3 let. Držení velkého množství (500 g rostliny, 25 g pryskyøice) za úèelem distribuce: 2-8 let. Držení velmi velkého množství (2,5kg rostliny, 125 g pryskyøice) (úèel nepodstatný): 5-15 let.

Držení bez úmyslu distribuce je pøestupek trestaný omezením svobody, pokutou nebo zatèením. Ménì než 0,02 g heroinu nebo kokainu je pøestupek. Vìtší množství je trestný èin s trestem odnìtí svobody až na 2 roky.

Držení za úèelem distribuce: trest do 3 let. Držení velkého množství (nejménì 2 g heroinu, 20 g kokainu) za úèelem distribuce: 2-8 let. Držení velmi velkého množství (nejménì 10 g heroinu, 100 g kokainu) (úèel nepodstatný): 5-15 let.

Lotyšsko

Užívání nebo držení ménì než 5 g nesušené marihuany, 1 g sušené marihuany, 0,1 g hašiše nebo 0,003 g THC je pøeèin, policie trestá pokutou do 75 LVL (cca 130 EUR) nebo 15 dní správního zadržení. Vìtší množství bez úmyslu prodeje je trestný èin s trestem odnìtí svobody až na 7 let (§253 odst.1).

Držení za úèelem prodeje se trestá odnìtím svobody až na 10 let (§ 253 odst.2). Více než 1 kg nesušené marihuany, 100 g sušené marihuany, 50 g hašiše nebo 1 g THC se trestá odnìtím svobody v délce 8-15 let. (§253 odst.4).

Užívání nebo držení ménì než 0,001 g heroinu, 0,01 g kokainu je pøeèin, policie trestá pokutou do 75 LVL (cca 130 EUR) nebo 15 dní správního zadržení. Vìtší množství bez úmyslu prodeje je trestný èin s trestem odnìtí svobody až na 7 let (§253 odst.1).

Držení za úèelem prodeje se trestá odnìtím svobody až na 10 let (§ 253 odst. 2). Více než 1 g heroinu nebo 5 g kokainu se trestá odnìtím svobody v délce 8-15 let. (§253 odst.4).

Maïarsko

Za držení: do 5 let; pokud je množství malé: 2 roky; je-li množství znaèné: 5-10 let. Nižší rozpìtí trestu pro drogovì závislé. Za malé množství není trest v pøípadì, že se pachatel pøihlásí na léèení nebo do poradny.

Za obchodování: 2-8 let Za malé množství: 2 roky. Za znaèné množství: 5-15 let nebo doživotí. Nižší rozpìtí trestu pro drogovì závislé.

Za držení: do 5 let, pokud je množství malé: 2 roky. Je-li množství znaèné: 5-10 let. Nižší rozpìtí trestu pro drogovì závislé. Za malé množství není trest v pøípadì, že se pachatel pøihlásí na léèení nebo do poradny.

Za obchodování: 2-8 let Za malé množství: 2 roky. Za znaèné množství: 5-15 let nebo doživotí. Nižší rozpìtí trestu pro drogovì závislé.

39

PØÍLOHA 1 Zemì

Konopí Držení pro osobní potøebu

Nìmecko

Nizozemí

Heroin a kokain Obchodování: prodej, držení atd.

Držení pro osobní potøebu

Obchodování: prodej, držení atd. Bìžná praxe:

6-30 g (závisí na spolkové zemi): policie nezahajuje vyšetøování z vlastní iniciativy; je-li to vhodné, dochází k zastavení trestního stíhání, ale záznam v rejstøíku zùstává.

Limit do 1-2 g heroinu nebo kokainu nebo 10-30 tablet extáze (závisí na spolkové zemi): zastavení stíhání, léèba jako možná alternativa, pokuta nebo neplacené obecnì prospìšné práce.

Prodej (v kavárnách) a držení do 5 g není soudnì stíháno.

Ménì než 0,2 g: policie zastaví stíhání, ale zabaví drogu a ponechá záznam.

5-30 g: pokuta 23-68 EUR

15-300 g: 6-18 mìsícù odnìtí svobody.

30 g – 1 kg: pokuta 2,30-4,60 EUR za gram

Nad 300 g: 18 mìsícù – 4 roky odnìtí svobody.

1-5 kg: pokuta 2 200 – 4 500 EUR anebo 2 týdny vìzení za kg 5-25 kg: až 6 mìsícù odnìtí svobody a pokuta do 11 300 EUR (kavárny – coffee shopy mohou skladovat množství do 500 g konopí) Portugalsko

Rakousko

Španìlsko

Do prùmìrného individuálního množství na 10 dní: zastavení stíhání a probace, léèba nebo správní sankce (denní dávka: 2,5 g marihuany, 0,5 g hašiše, 0,005 g THC).

Do prùmìrného individuálního množství na 10 dní: zastavení stíhání a probace, léèba nebo správní sankce (denní dávka: 0,1 g heroinu, 0,2 g kokainu, 0,1 g ATS*).

Možné stíhání za množství vyšší než prùmìrné individuální množství na 10 dní.

Možné stíhání za množství vyšší než prùmìrné individuální množství na 10 dní.

Rakouské zákony používají kritérium „velkého množství“ pro rozlišení mezi závažnou a jinou tr.èinností. Limit pro „závažný tr.èin“ je 20 g THC. „malé množství“ jsou 2 g (10 % limitu pro závažný tr.èin).

Limit pro „závažný tr. èin“ je 30 g extáze, 15 g kokainu a 3 g heroinu. „Malé množství“ je definováno jako 0,5 g heroinu, 1,0 g metadonu nebo ATS *, 0,001 g LSD a 1,5 g kokainu.

Podle soudní praxe se pøi držení hašiše v množství pøesahujícím 40 g jedná o obchodování.

Podle soudní praxe se pøi držení 1,5-3 g heroinu, 5 g kokainu nebo 30-50 dávek LSD jedná o obchodování (Cesoni, NNSZ. 4 a De la Custa and Blanco, citováno v Droit de la drogue, str. 772, pozn. 5).

* ATS – stimulant amfetaminového typu (amphetamine-type stimulant)

40

P ØÍLOHA 2

PØÍLOHA 2 Tabulka 2: Obvyklá praxe v pøípadech držení drogy (pro osobní potøebu, v malém množství, bez pøitìžujících okolností) Zemì

Belgie

Pravdìpodobný postih za držení omamné látky pro osobní potøebu Konopí

Ostatní omamné látky

Pouze záznam.

Policie sepíše standardní protokol o okolnostech pøípadu. Mùže dojít k zastavení trestního øízení a postoupení pøípadu specializovanému pomocnému nebo léèebnému zaøízení. Trestní øízení je zastaveno po zaplacení urèité èástky.

Policie pokutuje, 1. delikt: 75-125 EUR, 2. delikt (ve stejném roce): 130-250 EUR, 3. delikt (ve stejném roce): 250-500 EUR a 8 dní – 1 mìsíc vìzení. Dánsko

1. delikt do 10 g: policejní pokuta, nad 10 g: pokuta.

Údaj není k dispozici

2. delikt 0-10 g: pokuta 40 EUR, 10-15 g: pokuta 67 EUR, 50-100 g: pokuta 135 EUR. Finsko

Policejní vyšetøování a trestní stíhání. Zastavení trestního stíhání se uplatòuje zøídka.

Trest odnìtí svobody je pravdìpodobný, možný odklad v pøípadì léèby.

Francie

Obvykle zatèení policií (možná policejní vazba na 24 hodin, kterou je možné prodloužit o dalších 24 hodin)

Zatèení policií (policejní vazba na 24 hodin, kterou je možné prodloužit o dalších 24 hodin). Obvykle jsou ukládány sankce za užívání/ držení.

Irsko

Za první dvì provinìní pokuty: 1. delikt: 63 EUR, 2. delikt: 127 EUR. Od 3. provinìní možné odnìtí svobody: do 1 roku anebo pokuta 317 EUR.

Sankce se liší podle toho, zda jde o první èi opakované provinìní. Obvykle soud naøídí dohled (probaci) s odkladem trestu. Nejbìžnìjšími sankcemi jsou pokuty a obecnì prospìšné práce.

Itálie

1. delikt: zastavení stíhání, další delikty: odebrání øidièského oprávnìní až na 3 mìsíce a povinná léèba.

1. delikt: zastavení stíhání, další delikty: odebrání øidièského oprávnìní až na 4 mìsíce a povinná léèba.

Lucembursko Trestný èin trestaný pokutou 250-2 500 EUR

Trestný èin trestaný pokutou 250-2 500 EUR anebo 8 dní až 6 mìsícù vìzení.

Nìmecko

Policie nevyšetøuje z vlastní iniciativy, zastavení stíhání (6-30 g)

Zastavení stíhání nebo zastavení stíhání s pokutou èi odeslání do specializovaného léèebného zaøízení.

Nizozemí

Policie nevyšetøuje držení pro osobní potøebu, které je za urèitých podmínek tolerováno v kavárnách.

Ménì než 0,2 g: policie zastaví stíhání a zabaví drogu; 15-300 g: trest odnìtí svobody 6-18 mìsícù; nad 300 g: trest odnìtí svobody 18 mìsícù – 4 roky.

Portugalsko

Do prùmìrného individuálního množství na 10 dní: policejní vyšetøování a postoupení správním orgánùm. Odklad trestu a probace, pokuta a další sankce za opakované provinìní.

Do prùmìrného individuálního množství na 10 dní: odklad trestu a léèba.

43

PØÍLOHA 2 Zemì

Pravdìpodobný postih za držení omamné látky pro osobní potøebu Konopí

Ostatní omamné látky

Rakousko

1. delikt: policejní vyšetøování a probace (2 roky)

Povinnost zpracování lékaøského posudku o nutnosti léèby. Uživatelé obvykle souhlasí s léèbou nebo probací (2 roky)

Øecko

Soud obvykle ukládá pokutu; odklad èi zastavení trestního stíhání.

Údaj není k dispozici

Spojené království

Policejní varování.

Pokuta nebo obecnì prospìšné práce, v pøípadì nutnosti léèba.

Španìlsko

Trestný èin užití na veøejném místì je postižitelný pokutou od 301-30 000 EUR nebo odebráním øidièského oprávnìní.

Údaj není k dispozici

Švédsko

Policejní vyšetøování a trestní stíhání. Za ménì závažné tr.èiny zastavení stíhání (zøídka).

Ménì závažný tr.èin: (do 0,05 g heroinu): pokuta nebo vìzení do 6 mìsícù. Možný odklad trestu a léèba.

44

POZNÁMKY

45

POZNÁMKY

46

POZNÁMKY

47

Užívání drog v EU – legislativní pøístupy © Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost, 25. února 2005 ISBN pùvodního vydání v angliètinì: ISBN 92-9168-215-2 © Vydal/ Úøad vlády Èeské republiky, 2005 1. vydání v jazyce èeském Redakènì uzavøeno 15.6.2005 Design Missing-Element Sazba Vladimír Vašek

ISBN 80-86734-50-1

48

UŽÍVÁNÍ DROG V EU LEGISLATIVNÍ PØÍSTUPY n Publikace zpracovaná Evropským monitorovacím centrem pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA) se zabývá právní regulací užívání a pøechovávání drog pro osobní potøebu v èlenských státech EU. Autoøi pøedstavují rozdílné legislativní a praktické pøístupy jednotlivých státù i spoleèné základy národních úprav, vymezené mezinárodními smlouvami. Tyto poznatky mohou být užiteèné všem, kteøí se zajímají o problematiku legitimity a úèinnosti trestního postihu uživatelù drog. n Èeský pøeklad publikace ètenáøùm pøedkládá Národní monitorovací støedisko pro drogy a drogové závislosti, které je pracovištìm Úøadu vlády Èeské republiky, jako svou pátou publikaci v edièní øadì Monografie. Døíve vydané publikace a informace o pøipravovaných publikacích najdete na webové stránce www.drogy-info.cz v sekci Publikace.

ISBN 80-86734-50-1

9 788086 734507

neprodejné

Vydal / Úøad vlády Èeské republiky n Nábøeží Edvarda Beneše 4 n 118 01 Praha 1 n www.drogy-info.cz