t38
Máj - Karel Hynek Mácha
zice by vyžadova|a také intermezzo mezi | . a 2. zpěvem, Máchovo rozyržetístaví l. zpěv (ako rivod) proti ostatku básně. Naproti tomu Z hlediska zobrazenych událostí (časov1fpŤeryv,Změna postav)je od ostatníbásně oddělen 4. zpěv (ako ,,dozpěv..).Tyto asymetrie, a spolu s nimi ztačná nerovnoměrnost V rozsahu zpěvri (2. zpěv zaujímá tŤetinucelébásně a je skoro tŤikrát tak dlouh1fnež nejkratšízpěv, závěrečn1f),ukazuje Máchovu lhostejnost k požadavkrim klasickékompozice: pŤednimi dal básník pňednostplnému vyjádŤenísvépňedstavy' pŤičemžíntermezza zaÍazova|podle hudebníchprincipri kontrastu' pŤechodri,náladovéhouzavňeníjisté části děje. Intermezza pŤitom nejsou stylově odlišn mi vložkami' jsou do básně tematicky začleněnaa od zpěvri se lišíjen rozsahem a tím, že mají statickou povahu jediného vfjevu. V l. zpěvu podle citovanéhoV kladu je poměr pňírodya člověka pŤedvedenjakokontrast dvojího typu lásky. Pňírodabují ve svém nejnáruživějším rozkvětu a erotika ji prostupuje jako vševládná síla,která nutí bytosti pŤibližovatse k sobě. Zasahuje i nebeská tělesa, u osamocenélriny se projevuje melancholick m narcisismem. Smyslnost obrazu je zárovei prohlubována pŤítomnostítajemství spjatéhosjezerem a odrazy hvězd ve vodách. Právě tyto mystické motivy, v druhéčástizpěvu rozvinutév pŤípadějezerav odvážnou impresionistickou barevnou škálu a v pňípaděhvězd v nadreálnou pňedstavu zrcaďlení nebesk ch světel v kanoucích slzách, jsou spopro zobrazenípŤírodní lečné a lidskéerotiky. V konfrontaci s vroucí pŤírodouje láska záhadné dívky - zde se užV1|klad rozchází s textem díla- umdlelá, bledničkověsvadlá;je podlomena dávnym neštěstíma tušenímneštěstínového. Také motiv pŤibližování,kter1f prostupoval v vodu erotiku pŤírodních bytostí,je v pasáživěnované lidem malebně rozveden (pŤíjezdčlunu),ristí však v ironické rozčaroyáni: lidé, ovládaní zákonem individuace, mohou mít jen jednoho určitéhopartnera, a dívka objímá nepravého.Následující dialog, jedin;f v celémMáji, klade proti'rozněžně|épŤíroděa bezmoci ženské bytosti drsnost plavcova projevu. Až zánik Jarmilin ve vodách jezeraje zahalen milosrdn;fmi náznaky;je to vlastnějak1fsi návrat, neboť tajemné vody a hrdinka v Máchově zobrazení od, počátku náleŽely k sobě. V 2. zpěvu se dozvídáme -po náznacích v plavcově promluvě prehistorii zobrazenésituace, a to pŤedevšímve vězřov1fch vzpomínkách' tlumočenychs neosobním chladem. Vilém' otcem vyhnany v ranémvěku' se stal rispěšnlmvťrdcemloupeŽnickétlupy, zamiloval se do dívky dŤíveuž svedené,a teprve kďyŽ zavražd1l svridce'seznal,žeje to jeho otec.Je to pŤíběhpln1fironicklch záměn a zdvojení.Dvojíje otcovo násilí a dvojíje také- pokaždéotcem
Mái - KarelHynekMácha
l39
- vina Vilémova. I bez romantické pŤízdoby otcozapÍíčíněná vraždy,jako pouh1flupič,byl užVilémpsancem a propadlhrdlem. Jak mohl otec z stat svémuvrahu neznám!,když Vilém nevraždil ,,namístě..,a kdyžtedy svridcemusel b;ftnapŤednějak pojmenován avypátrán? Jak byl zločinecve svlch lesíchdopaden, kdyžpo tolika nesl1fchanlch činechdotud unikal? Tyto otázky by s jist1fm silím nebylo nemožnéve fabuli zodpovědět, ale básníkrivzáměr to ne. .jen tolik z děje toho v báseř pojato,jak daleko k dovyžadova|:,,. saŽeníoučeluhlavního nevyhnutelnětieba.., napsal o tom Mácha ve Vfkladu' Oučel,kontrapozice pŤírodya člověka,pokračujeve 2. zpěvu jako protiklad nevědomé,hravé, lhostejnéharmonie a metafyzického neklidu. Pňírodnísouzvuky zaléhajído vězřovy síně šepotemvětru a vln, zásvity hvězd na jezeÍe,sladlfmi zvuky lesního rohu. I Vilém do této harmonie kdysi patňil' v dětsklch hrách, a jeho vyhnání v krut1f,,svět..je osudovlm pŤelomem- nejen v ději básně, ale v obecnélidskéexistenciálnísituaci, která je očekávánímpopravy a vědomímvinyjen krajně vyostŤena.Stejně jako svedeníJarmilino je Vilémovo vyhoštěníobrazem ,,pádu.., symbolizovaného i motivem klesléhvězdy, kter1fje bez věcnésouvislosti vsazen do čelazpěvu: hvězdy vypuzenéze svékruhové dráhy k lineárnímu letu bez cí|e.Několikeré monology vězĎovy postupněexponujírriznéstránky tétoproblematiky: lhostejnostsvěta k osudu člověka;otázku svobodnévrile a viny - vězeĎjetrestán,ač snad byljen nástrojem trestuZa viny otcovy; hamletovskou otázku po existenci a podobě posmrtného žívota,následovanou krutou pŤedstavou prázdnoty, nicoty bez konce, nepŤítomnosticíle (s použitímvlraz skoro shodnych s těmi, jež pŤedtímlíčilyosud padajícíhvězdy). Do těchto riryvkovit;íchmonolog s ostŤečlenícími interpunkčními znaky, nedopověděn1Ímivětami a pŤerfvan!.mi slovy se mísí- v kontrapunktu s plynule se měnící,tj. zvolna temnějícívnějšípŤírodníscenérií- žaláÍnizvuky, kterése šíŤí síní a tím zanikaji; mezí nimi se ve chvíli, kdy vězřovi vyvstává pŤedstava prázdnévěčnosti,zvlášťuplatnírytmick! zvuk padajícíkap. ky, symbol a signál lineárně plynoucího času. První intermezzo,ježjediné v Máji omezuje autorskou Ťečna rivodní líčenídějištěa na označenímluvčích,nezačleněnádo veršovanéhotextu,se dělína dvě části.První ve stopách Mickiewiczov1fchDziadri navanl1e na lidové hŤbitovnípodání (cožje i komentováno v Poznamenáníza básní),a to iza cenujisténelogičnosti, neboťpopravní místo nenípŤecehňbitovem. V1fjevduchri umísťuje celou scénudo oblasti nadpŤirozeného,což vrhá světlo pohádkovosti na druhou část intermezza. Zde pokračujehlavní téma, konfrontace pňírody a člověka: v protikladu k dosavadní lho-
140
Mái - Karel Hynek Mácha
stejnostipŤírody,a takév hudebnímkontrastu oproti rozjitŤenému pÍedchozímuzpěvu tu pŤírodní bytosti ve vysněnémsoucítěnílaskavě chystajíposledníslužbunešt'astníkovi, bědnou' ironicky neskutečnounáhradu pohŤebníhoobŤadutam, kde i ten byl bližními odepŤen. Ve tŤetímzpěvu se kontrast pŤírodya člověkadále rozvíjía nab1fvánov1fchforem. Pfíroda v osvětleníjasnéhodne má podobu krajiny' stává se reálnou aje zobrazetamnohostranně;jeto oživené pňedevším soubor velmi rriznorod1íchaktivit, mizí nadvláda ero. t1čnazl. zpěvu ipouhá hravá libostz2.zpěvu. Člověkav bezprostŤednímsousedstvísmrti jímajíelegickécity. Vilémovo pokoŤení pŤedBohem je součástítétonovénálady i náležitéhorituálu' nikoli odvoláním vzpurnych otázek z 2' zpévu.V zreálněnéa o to piitažiivějšípňíroděse stŤetávázdání pŤístupnosti,otevÍenostičlověku s tím' žepňírodnísvětje nadále fakticky nedosažitelny:i tento zkušenostibližší ráj je od vězně oddělen siluetoupopravníhopahorku' V posledníchchvílíchpŤedpopravou nab vá pŤírodapro Viléma (a pŤiopakovánípasážei pro lyrick! subjekt)novépodoby' stává se zemí.matkou,protikladem krutéhootce (o Vilémovělidskématjehož tradiční ce není v Máji zmínky), a v tomto pŤepodstatnění' podstata rolnického mytu s cyklickou stŤídousetby (: smrti) a novéhorristuje zcela zakryta hluboce individualizovanym a niternym prožitkem mluvčího,nabízísnové vyrovnání metafyzického neklidu 1luzímožnéhonávratu (srov. napň. v básni Temná jsem;neŽčlověkpohyne, / ve 'ué.ě l.ino 'as země noci!:,,Č|ověkem uvine' / zajme,promění a v tváŤnostijiné / matka má země zas mě vydá...). Ale sériepŤíměrriv závěru zpěvu obnovuje vědomí' že návrat k plivodnímu ráji, novézačleněnído mytickéhocyklu jsou nemožné. Dětstvíse tu pŤirovnávák nehmotn1i'm, byťsmysl m dostupnym projevrim (hluk, záŤ,tÓn atd') pŤedmět (harfa, bludice, zvon) nebo děj (myšlenka,boj),jejichžexistenceje popňenaničiv1fmuplyvánímčasu(zbortěn1f,zašly,zapomenut;f);jetedy dětství pojato jako něco naléhavého,svádivě okouzlujícího,ale veskrze ireálného, zbaveného hmotného nositele (podobnou logickou strukturu má ostatně piímé pojmenování ,,dětstvízemŤel!ch..). Jestližev 2. zpěvu Vilém v proŽitek byl zaměien k expresívnímu vyjádŤeníhr zy z lineární nekonečnostiaužívalk tomu opakovan1fchpiím1fchpojmenovánínicoty, zde dává básník vykvéstkrásnym obrazrim nekonečnosticyklické,aby v nich demonstrovalstejné prázdno. Elegicky cit se prostupuje s romantickou ironií' Ani krátké 2' intetmezzo není pouhym náladovym dodatkem, kontrastujícíms jedin;fm ,,denním..zpěvem básně temnotou noci' Žalozpěv loupežníkŮ,oznamujícíjedinou opakova nou větou skon
Mái - KarelHynekMácha
141
druha a vridce,pŤipomínájednotvárny hlas padajícíkapky, a v celé scéněvribecjako by se zhmotĎovala pŤedstavaposmrtnénečleněné prázdnoty z2. zpěvu.I pŤírodaje tu na okamžikzobrazena jako vězení, sbranami skal a klenutym stropem Vilémovy vězeĎskésíně' V privodníchpŤedstavácho Máji - podle dochovanéhonáčrtu - Se V závéruVilémova milenka měla dostavit na místopopravy a byt svědkynívšechfyzick;Íchhrriz lidskéhozániku. V definitivním ve 4. zpěvu Hynek, básnickézosobněnísubjektudíla, znénípÍichází morální vyznění.Na počátku a báseĎ dostává podstatnědriraznější zpěvuje pÍírodapoprvépŤedvedenavjiné nežmájovépodobě, ale ta se vzápětívrací,let časunenís to narušitvěčnouobnovu. Zimní krajina je paralelní, nikoli kontrastní kulisou prvního setkání mluvčíhos Vilémov m pi.íběhem.opakovany uryvek ze začátku básně ironicky i soucitně konfrontuje vŽdy novy erotick]l rozkvět pŤírodys lidskym zánikem, Co zristalo z člověkatělesného,zvolna dění,ale pro pŤekonárrí bolesti spljlvá s živoucíhmotou pŤírodního to nic neznamená.TŤikrát se vytváŤísouhlasná paralela mezi popravenym tělem a lyrick1fm subjektem, potňetíje to společenství uprchléhodětskéhověku. Metaforická ňada,byťdoslovně opakována,má nyní'v kontextu neukončeného lidskéhoživota,poněkud jin;f smysl nežve 3. zpěvu. Jestiižetam pňedstavadvojího záníku (člověkztratil dětstvía sám zemÍel)se spojovala s elegick;ímžalozpěvem a s vědomímdefinitivníukončenosti,zde steskpo dětstvíje aktuálnímprožívánímmíjející krásy žívárána v srdci čiověka,kter má ještěpŤedsebou dalšíosud. Ztráta dětstvíjako jednoho z prťrchozích stadiíživota si vynucuje obrat k budoucnosti. Je to opět budoucnost krutě vyprázdněná, pňedurčenák zklamáním. Pro její charakteristiku je v závěru básně uŽito shodn1fchvytaz.&,jakych uŽil i Vilém pro nicotu posmrtnévěčnosti(nikdy' bez konce). Je to však budoucnost každodenního'prozaického' bděléhoživota,do něhožje subjekt 4. zpěvu od počátečního zimního vyjevu vrŽen ,'šír!svět..,kter;f byl i místemvyhnání Vilémova. Není-li v závé. rečnémsyrnboiu poutníka mnoho radosti a naděje, zajistév něm rnŮžemespatiovat ináznakenergie a životníhoodhodlání.Děj básně (s nepierušenymčasovymnavázáními na švechzpěvri a intermezz,io sedmiletémpňedělupÍed4. zpěvernje podána pŤesnázpráva) končíve chvílijejíhodopsání(',co tato báseĎ má..),báseř se stává faktem životopisu reálného člověka, kter1yji uzavírá iako krutou zkušenosta odchází:pĚesevše bude žít. Jedno z mnoha možn ch piečteníMáje interpretujetedy básníkem zd razněnou kontrapozici pŤírodya člověkajako protiklad dvojíhočasu,časucyklickéhoa časuprobíhajícího lirreárně.Člověk ve svémdětství,dosud blízky pi.írodě,pied nutnynr a vlastnílidství
142
Mái - Kare|Hynek Mácha
zakládajicim okamžikem índividuace' je dosud součástípŤírodních cyklri a později na to Ýzpomíná jako na nenávratnou, šťastnouharmonii. PŤipomínási ji v m1i'tus jeho cyklick m časema vlastníjeho konstitucejako neopakovatelnéhosubjektu se mu jevíjako vyvrženído nevratného,lineárníhočasu,ničitele,nositelevyprázdnění a pŤíčinunekonečnych zk|amání. Žít tento časa v něm zemŤít,to jest blt vydán témužčasu,jako je ten' jenžplyne bez rozlišeníjednotvárnou věčností,je však reáln1fmlidsk1m osudem. V kontextu obrozenské poezíe,která svrij národně uvědomovací rikol nemohla plnit jinak neŽ s pomocí nejrriznějšíchtradičních i nově vznikajícíchmftri, měla báseĚ vedle svézdánlivě osamoštatněléestetickéfunkce i q'ostŤenou, v prriběhu desetiletíjen postupně realizovanou funkci poznávací. osvobozeny subjekt' pŤipisující otazníky k zdánlivě pevně rozŤešenfmproblémrim lidského žívota, byl otevŤeni směrem k poznání rozporri soudobé společnosti a k jejich nekonformnímu pr oživáni. Do Máj e se to promítlo zejména ve vězřov ch rivahách o vině, odpovědnosti a trestu, ale obecně i v tom, žejako nositellidsképroblematiky i jako pŤedmětbásní. kova soucítěníbyl uveden člověk společnostívyvrženy. Sudba věcí- rozplynout se v čase- Máchovi jen stupĎujeproŽitekjejich smyslovékrásy, rozdm;íchávájeho senzualismus,kterf i v uchvácenizistává vždy podivuhodně pŤesn!' Barevnéodstíny a škály' kontrasty černéa bílé,bíléa červenéaj. jsou zároveítna|éhavou evokací věcí či spíšejejich neopakovatelnych okamžikri, a zárovei nab1fvajísymbolické hodnoty podle potŤeb myšlenky a exprese.Celkové panoráma krajiny s jezerem ve stŤedu,horami na obzoru, zvláštním rídolím pro dětství, pahorkem pro popravu' skalou pro čekánína milence atd' 1e názorn m, do prostoru vepsanym rozvrhem hrdinova osudu, ale takésamostatnym,o sobě malebnlfm obrazem. Kvyrazu napětímezi smyslovou vj'raznostía rozpl vavostívěcí pŤispívázvuková vystavba básně' Proti obrazťtmvyvolan m v v první znamy slov klade osamostatněné zvukovéstruktury' opŤené iadě o opakování hlásek, kteréoslabujíurčitostpojmenovanych pŤedmětria do popŤedívysunují,,pŤedměty..zvukovychharmonií, vytvoňenéz nehmotnych ritvarrijazyka, Poukazují snadještěk jedk poeziijako néoblasti bytí,v básni v1islovněnikdy nepŤipomenuté, živlu prodírajícímuse k podstatě Života a zároveř vŽdy znovu obnovujícímuprožitekjeho čarovnosti.V ŤaděpŤípad ovšemtytéŽ prostňedky zvukového uspoňádánívytváŤejíi vyznamově určité, ideji slouŽícíspoje mezi slovy, jako je napi. opakování hlásky a na začátku1. zpěvu (celf text je tu tak zabarven vyznamy slov ,,máj.. a ,,láska..) nebo tragické spojení země.kolébkys popravčímkolem
Mái - Kare|HynekMácha
|43
v 3. zpěvu' Osobitou, umělecky nesmírněbohatou kapitolu v1fstavby Máje tvoŤíveršov rytmus, kter je za|oženna rriznych jambick1fch metrech, dotud minimálně rozvinutlch a vyžadujících -zejména pŤi Máchově risilí o vzestupnou zvukovou linii rytmick1fchcelkri - energickédeformace celéslovní zásoby. Také stŤídání meter, jejichž mnohotvárnost je pro ďan! žánr i z evropskéhohlediska objevem Máchov m, je zdrojem jak obsahov1fch(protiklad čtyrstopéhojambu a jambu šestistopéhov sepětís dvojím obrazem pŤírodya dvojí lídskou situací),tak čistěhudebních efektri' kteréspolu s mnohonás obnym opakov áním pasáži, autocitáty, refrény atd. - činíz M.áje jakousi obdobu několikavětésymfonie nebo hudebního dramatu. Všechny tyto osamostatněnéutvary zaujímají vztah k rozčleněnítématu,ale jejich loha se tím nevyčerpává;vynucujísi i osobitou pozornost vnímatelea tak ji odvádějíod obrysri zobrazenych pŤedmětri a událostí. Takéslovníspojeníjsoukoncipována tak, žepoukaz k věci nebo jednoznačnépŤedstavěje znejasněn; v jednom sousloví vystupují slova, jejichž hIavní vyznamy k sobě záměrně nepŤiléhají(napŤ. jitňní máj, daleká noc; intenzifikace slovesa: skály lom květoucí bŤehjezera tíží).Vlsledkem je zastŤenízáklaďních,běžnlch vyztamri slov a uvolnění vyznamri pŤídatnfch,jen volně navazujícíchna vlznam základní a rozechvivajícíchtedy obrys označovanévěci' Podobně prisobí i opakování slov, hromadění pŤídavnj'chjmen, nadbytečnérozdvojení podstatnych jmen v genitivních vazbách typu noci klín apod. Všechny tyto postupy pŤispívajík tomu' žeipÍímá pojmenování získávaji v Máji skrytě obrazny ráz. Mácha ovšem nebfvalou intenzitou nabíjíi pojmenování obrazné,ježjemu zároveĚ nositelem svéprávnébásnickévize' nepodŤízené běŽni,mzákonitostem reality avytváÍejícíze slov samostatnébásnickésvěty,a zároveř nástrojem akce vričirealitě,její destrukce,poukazem k tomu, co se - racionálnímu nazíránínedostupné- skr1fváza vnějšípodobou věcí.Vedle ŤadypŤíměrriztracenéhodětství,v nichž imaginativní užitíbásnického obrazu vrcholí, pŤinášíMáj celou Ťadu symbol , mnohoznačnych, nikoli však abstraktních, schopn ch v konfrontaci se zkušenostínovj'ch generacívnímatelri nab]fvat vždy nového aktu. álního smyslu, a takéjim uvádět na mysl součástiobecně platné a konstantní lidské zkušenosti. Mácha bfvá pokládán za prvéhočeského básníka aMáj za popoezie.Básnickéhodnoty ovšemu nás vznikaly užpŤed čátekčeské Májem a Mácha, jenž pŤedstavujevrchol prilstoletéhovfvoje novočeskéhobásnictví, mohl stavět na jejich základě. Velk! v1fznam pro něho mělo obohaceníbásnickéhoslovníku od dob Jungman-
|4
Máj - Karel Hynek Mácha
novych, Dobrovského prozodická reforma a pokusy o uvolnění metrické norrny pod vlivem lidové písně, rozmanitá drobná epika balad i podvržen;fch Rukopis . Hlavní podněty nacháze| ovšem Mácha v literatuŤesvětové;vedle Byrona, kteréhočetlv německ1/ch a polsk1fchpŤekladech,a jmenovan ch romantikri pols[fch to byl zejménaGoethriv Faust a v ranějšímobdobí i německá romantika v čeles Novalisem. Mácha mnoho četli současné romanopisce(W. Scott, Bulwer-Lytton). Postoj proniknut vědomím životnítragiky, nespokojenostis trvallmi i dobov1fmipodrrlirlkamilidskéexistence nebyl však ani u nás něčímv1flučn1fm, povědomí krize a dokonce i risilío jeho literárnívyjádňenísdílelautor Máje s prribojnou částísvégenerace;zajímavíz tohoto hlediska jsou i Máchovi pŤátelé a ričastníci literárníchdebat a pŤedčítání, kteŤíse kolem Máchy seskupili. Nevycházel tedy Máchliv uměleckf činjen z podnětri literárních, ale z ovzdušídoby' z bezprostňedníživotnízkušenosti mladéhočlověka'toužícího rozvinout svéschopnostia krutě omezovanéhorízk1fmimožnostmiv zaostalych poměrech českych,rakouskjzch, stŤedoevropskych. Reálnou pŤedlohudějištěMáje určilMácha sám jako Hirschberg (Doksy) s dnešnímMáchovymjezerem a čtyimiruinami na obzoru' Vlastivědn1f vyzkum odhalil dokonce pobliž pÍípad otcovraždy s veŤejnoupopravou' není všakjisté,zda Mácha pňíběhznal; nejsou pokusy najít v místníchlokalitách pŤímévzory pŤesvědčivé popravčíhopahorku apod. Krajina Máje je pŤedevším básnickou vízi,knížMácha zajisténacházelpodnětyi na jinlch místechsv ch četn ch cest. S krajinou s vodním tokem a čtyŤmihrady se setkal i na svécestě do Itálie, a to v rakouském Rattenbergu; také zde mohl slyšetzprávu o popravě mečem;její tradiceje dokonce dodnes živá,neboťšloo pňestupníkaušlechtilého a veÍejněpoliticky aktivního. První náčrtyk Máji jsou datovány podzimem l834. V tétodobě měl Mácha už napsána vynikajícídíla,jmenovitě historickou povídku Kíivoklad, poetickou prÓzu Marinka i Ťadu objevn1fchlyricklch básrrí.Za sebou nechal období nejintenzívnější fascinaceByronem' zejménajeho Larou,jeŽ se odrazila ve fragmentechpoémy Mních (pÍe|omlet l832-3) a ve vizionáiské Krkonošsképouti. -Hlavní práce na Máji byla uskutečněnar. 1835,a to zejménana jeho konci, kdyžcenzor nepropustil souběžněvznikajícírotnán Cikáni a zárove pĚislíbil jistou blahov li pii posuzování Máje. Podle pozdní vzpomínky interpretoval kter;ysiMáchrjv pňítela později autor sám cenzorovi Zimmermannovi Máj jako báseĎ líčící ,,ošemetnost světa a trest zasloužen! hned piitom.., tedy - ve shodě s pravděpodobnym vkusem cenzora-kněze- jako báseř barokní.
Mái - Karel Hvnek Mácha
145
(Mohli se piitom mimochodem opÍíto skutečn;fvztahk baroku, nebo alespoř k jeho tradici, živéjak v částiromantické poezie, tak v pololidové kultuŤe - knížky lidového čtení,kramáŤsképísně apod' - Máchovy doby.) Cenzorovi se líbila teze,žena zemi je vše nicota, a Máj bez škrtri schválil. To bylo ovšempoté,co počátkem roku 1836Mácha napsal 4. zpěv a báseĎ dokončil' Máj vyšelautorovym vlastním nákladem (s finančnípodporou pŤíteleE. Hindla) v dubnu, a to s odvážnlm označením,,SpisyKarla Hynka Máchy. Díl první. Svazek první... Mácha ho rozprodával v Praze sám, na venkově s pomocí několika někdejšíchspolužákri. Kniha šladobŤe na odbyt. U kritiky však - kromě pŤímfch básníkovlch stoupencri z nekultury, kteŤípublikovali pŤedevším zformované dosud levice české v německ1Íchčasopisech,a kromě mladjch Slovákri, pŤístupnějších romantickému směru (K' Kuzrnány) - naruzi| Máj na tvrd;f staršígenerace (J' K. Chmelensk1f,v kore. odpor. PŤedstavitelé spondenci F. L. Čelakovskf a Ťada dalších)i Máchovi vrstevníci (J. K. Tyl, J. S. Tomíček)většinouuznávali poetickéhodnoty Má. je, ale v otevÍenémdialogu s národem o obecně lidslfch otázkách, kter1|tu poezie zahajovala, spatŤovalinebezpečípro plnění národně uvědomovacích ríkolri literatury. K. J' Erben odmítl to, co pokládal za nezďrav! byronismus, odvolávaje se na povahu českéholidu; jako polemiku s Májem koncipoval první (později značnézrněněnou) verzi svéhoZáhoÍova lože,v nížlupič a otcovrah se pokoÍuje pŤedhrozbami pekla a je vykoupen mnohaletlm pokáním. - Nebylo vinou těchto polemik, ale spíšdrisledkem díletantismu vydavatelri, že M.áj a celá Máchova chaoticky dochovaná pozristalost pŤesnaléháníveŤejnostinebyly celá létavydávány; jen r. l 845 vyšla částMáje v prvním (a taképosledním)sešitěchystanlch spisri, pŤičemžvětšíčástsešituvyplnila první velká máchovská studie, Sabinúv Úvod povahopisnj..Znovi byl vydán Máj až v Máchovlch opožděn ch spisech r. |862. - To už se k Máchovi manifestačně hlásila mladá generace,která titul Máje vepsala do čelasvfch ko. lektivních almanach . Hálek a Neruda nejnápadněji navázali na Máj ve svlch ran ch lyríckoepicklch poémách, nejblížesmyslu Máchoyy iniciativy je všakNerudovo Híbitovni kvítí(viz KNIHY je pojato jai postoj tváŤí VERŠŮ), kde romántické,,rozervanectví.. v tváŤk rozporrim moderního člověka.- V druhépolovině století se rozvíjíMáchriv kult, v němžse básníkovo dědictví maloměšťácky zplošéujev podání o pěvci lásky opÍenéo několik prvních veršri l|.Áájea operujícíi sentimentálním pŤíběhemo zápa|u plic uhnaném pŤihašeníjaklchsistodol (ve skutečnostibásníkzemŤelna infekční cholerínu).o seriÓznějšívyzkum Máchy se tehdy pokoušíJ. Arbes.
- Čehí básníci lumirovské generace věnovali Máchovi statě (J. Vrchlick1fl i verše(Sv. Čech),jejich tvorba však vycháze|a z oďlišn]chzdrojri; nelzeÍíci,nakolik siJ. Zeyer uvědomoval souvislost sqÍch čelnfch prozaickfch ďě|(Jan Maita Ploihar, D m (J tonoucí pvaz(Ď' s máchovsklm postojem. - R znéstránky Máchovy tvor. by v čeles Májem i její celkovésměŤováníse vždyáovu aktualizují v moderní poezii od symbolismu až po současnost:hudebnoJt a eufonie Máchova verše (Hlaváček), metafora jako svéprávná ,,nová skutečnost.. a vyznamová mnohoznačnošt pojmenování (BÍezinaaznovu jinak poetismus),tematika kosmu a čásu 1Bňezina, Hora, Holan, Zahr adniček),deformace obrazu reality pooánut,';í"i hlubinné psychické procesy (surrealismus), niterná oahoďanást individua směŤujícíhood metafyzickych otÁzek ke společenskére. voltě (Mahen, Halas, Hora), láska k životu posiloviná vědomím jeho prchavosti (Seifert, Hrubín), žánrovy ritv}r lyrickoepické veršovanép9ldkv (Hora' Holan) - ve všec-htěchto(a jinfch, zd,eneuveden1ich)pňípadechje kontakt moderních uasnítri . Má"hou nejen rozpoznateln;.ijako fakt' ale i jimi vědomě reflektován a často i adekvátně básnicky pojmenován (viz MÁCHOVSKÉ VARIACE). Za pomoci těchto nesčetn5ích uměleck]Íchaktualizaci (trlatÍi k nim i vytvarná, hudební a scénickádíla spjátá s Májem, '""]tu". pňednašečri aj.) se v posledním století prohloubí i ;dh :ď"Í:! čtenáŤské veŤejnostik Máchovi. Měla na tom podíl i novodobá literární věda, která se Máchou od pozitivistictyctr pramenn]fch a.od pronikav ch esejričelrr..fch yj"lyty kritik L geierace lo. tJ (|. v. rrejčí, F. X. Šalda,M. Martěn, J. Vodákiintenzivně iábjv{a. od speciálních otázek máchovské textologie a biografie (F. Krčma, K. Jansk , K. DvoŤák, R. SkŤeček, o. Králík) a initrního rozboru zvukové a vyznamové v1fstavby (J. MukáŤovsk1f), jeho verše(R' Jakobson) a.jazykouézái|adny (n' Havránek), so"] viďostí i9eologick:ích akulturně hístorick:ich (Ď. Čyževskyj ,i. li:?t.,K. Krejčí)pÍecházetapÍitomvždy k nov m 'yoíé,á^oÉjasrujícím spolu s Máchoqfm postojem ke skutečnbsti jeho "místo i v obrozenskéspolečnostia kultuie (J. MukaŤovsk1f,B. Václavek, F. .Vodička) a spolu s díly básníkri zdrivodnila pláťnost máchov. skéhotypu.a postoje v zápasu o uchování a duchbvní prohloubení národní existence' Jako osobnost dramatickou a zápašicíop'uuáu pŤijal Máchu za-svéhoprvého-básníka - pňedevsim oity vraii -_ celf národ. Poté,co jeho tvorbu pŤipomněiostév1fročí tasnitouy smrti a Mále a p.oté,co z okupovan1fch Liioměiic byly ná ry^{1ní l938 narychlo pŤevezenyjehďostatky' stalse Máchív po. Pg{'iP hŤebdo vyšehradského hrobu v květnu l939 prvníprotinacistickou demonstracív prvních tfdnech okupace. mč
Mé Čechya jinébásně AntonínMacek
Mé Čechya jinébásně. AntonínMacek
147
1918
Sbírku tvoŤítŤibásnické skladby. První a poslední Mé Čechya jsou prvotiny pÍevzaty z Mackoly Mému dítěti dítěti Mému (1909); soubor byl nyní doplněn novou básni Na rozhraní. Yetše Mému dítěti vznikly roku 1908 a pŤešlydo nové sbírky s malfmi pravami. Mé Čechyměly ve sbírceMému dítěti títv| Hymna mé vlasti. Básei napsal Macek v roce 1907 a do nové sbírky vešlanezménéna,jens noq|'m lázyem. Autor jej zvolil záměrně, aby po. ukáza| na stejnoimennou' velice známou báseř otakara Theera zvá|ky (sbírkaVSEMU NAVZDORY zr. 19|6),která svou stav. bou i v'.ichozíideou je do jisté míry Mackoqfm veršrimpoplatná. Zďá se,žeprávě snaha podtrhnout toto Mackovo pŤedchridcovství zavdaIa podnět k nové publikaci básně i k sestavenícelésbírky. Y každémpŤípadě to bylo šéastné rozhodnutí, protože tak na sklonku války vznikl vysoce aktuální triptych lyznavačskych skladeb' dotlkajících se z rrizn1|'chstran národního osudu, celek, jenžje mnohem sourodějšínežprivodní nejednotná prvotina, a ktery proto plnf-m právem m žemepokládat žasamostatnou sbírku novou. Mé Cechy je rozsáhléhymnické oslovenívlasti; v duchu Mackem uctívanéhoamerického básníka walta whitmana s enumeračním patosem a intonačně proměnliq|m volnfm veršemvypočítáváqfraznérysyjednotlivlch končin českézemě. Její obsah však netvoŤí jen zanicená apoteíza kraje a jeho pŤírodníchpŤednostía krás. Učin skladby zá|ežínaopakv protikladnosti a vnitŤnímnapětílíčenfch jew a v jejich dramatické gradaci s cílem vytvoŤit hyperbolicky monumentalizovan!, reá|ny a zároveř mytick! obraz země. Vzniklo tak koncepčněpromyšlené,sevňenédílo se zieteln1fmi stopami symbolistické a u Macka také zabstraktriující obraznosti' které všestrannostícharakteristiky vybočuje z ustáleného rámce žánru oslavné Ódy. Báseř začínáapostrofou určitéhogeograficky vymezenéhocelku, kterym básník prochází od severu kjihu; pŤitom se letmo dot1iká i jeho historické minulosti, konkrétně tradice hu. sitské(,'Mé čechy' zrytékdys stopami gigantick1fchvoz ...,,)'Již zoe;e patrná tendence narušit tradice oslavného žánru:kďyžtotíž básník líčívlchodisko svéhoputování, sever, pak vedle pŤíiodních .;evria historickych památek tu objevuje i místa sociálních dramat, dějiště .,hruzypln1f ch katastroť.,vy tv áÍí obtaz,,ď! majícíchdolri.., ''pohňebišťhrdinri tisícerfch, jichž Ťevy dozněly v něm;fch hlubinách země / v ohromném, zoufalémboji s pŤírodou/ a lidskou bes-
