KCP/26/2001 Povinnost učinit nabídku převzetí podle § 183b odst. 12 obchodního zákoníku zahrnuje nejen uveřejnění nabídky převzetí, ale i splnění všech zákonných povinností, které s nabídkou převzetí bezprostředně souvisejí. Při plnění povinností podle § 183e odst. 1 obchodního zákoníku je třeba vždy alespoň poučit osoby, které disponují informacemi, na které se ustanovení vztahuje. Ostatní opatření organizačního či technického charakteru je třeba provést, jestliže je z konkrétních okolností zřejmé, že samotné poučení nepostačí pro zabránění předčasnému a nerovnoměrnému šíření informací. Informace o záměru učinit nabídku převzetí nebo o záměrech, které mohou založit povinnost učinit nabídku převzetí, představuje významnou důvěrnou informaci ve smyslu § 81 zákona o cenných papírech. Na povinnost podle § 183e odst. 1 obchodního zákoníku je proto třeba nahlížet jako na důležitou prevenci insider trading a z tohoto hlediska posuzovat rozsah nezbytných opatření na straně navrhovatele. Z § 183e odst. 1 obchodního zákoníku lze a contrario dovodit, že zákon umožňuje šířit o záměru učinit nabídku převzetí nebo o záměrech, které mohou založit povinnost učinit nabídku převzetí, relevantní informace, jestliže je šíření rovnoměrné a podložené vysokou mírou jistoty uskutečnění záměru (tj. šíření informací není předčasné). Řádné poučení podle § 183e odst. 1 obchodního zákoníku je možné provést pouze tehdy, pokud nositel poučovací povinnosti ví o povinnosti učinit nabídku převzetí. Při personálním propojení cílové společnosti a osoby, jejíž záměry zakládají povinnost učinit nabídku převzetí, informační povinnost podle § 183a odst. 11 obchodního zákoníku z povahy věci nevzniká. Podstatně poruší zákon při nabídce převzetí, kdo zmaří samu podstatu, ochranný účel právní úpravy nabídek převzetí. Vzhledem k různorodosti situací a různé intenzitě dopadu porušení zákona na práva majitelů účastnických cenných papírů nelze předem vymezit, co je podstatným porušením zákona při nabídce převzetí. Neučinění nabídky převzetí je např. vždy podstatným porušením zákona, oproti tomu opomenutí neprodleně informovat Komisi o opatřeních pro zabránění předčasnému a nerovnoměrnému šíření informací ve vztahu ke koupi akcií cílové společnosti nebo informovat o vzniku povinnosti učinit nabídku převzetí anebo prodlení s plněním povinnosti učinit nabídku převzetí o 53 dnů nemusí být v závislosti na konkrétních okolnostech daného případu (porušení je neúmyslné, nedojde k ohrožení nebo dokonce zmaření účelu nabídky převzetí, nejsou poškozena práva akcionářů cílové společnosti, protiprávní stav je dodatečně plně odstraněn) hodnoceno jako porušení podstatné. Závažnost deliktu porušení povinnosti učinit nabídku převzetí zpravidla snižuje skutečnost, že protiprávní jednání mělo jen nepatrný dopad na práva akcionářů a zdravé fungování kapitálového trhu, kratší doba trvání protiprávního stavu, skutečnost, že činnost účastníka řízení nesouvisí s finančním trhem, dodatečné splnění povinnosti a spolupráce s orgánem dozoru v sankčním správním řízení.
Pojem „bez zbytečného odkladu“ se v právní praxi vykládá podle objektivní možnosti plnění povinnosti. Podle ustálené soudní judikatury se dobou „bez zbytečného odkladu“ rozumí doba nejvýše sedmi dnů.
Společnost X. emitovala registrované akcie ve formě na majitele, v zaknihované podobě. Ke dni 4.2.2001 disponoval A. podílem ve výši 1,01% na základním kapitálu společnosti X., B. 1,04%, C. 1,01% a společnost D. 51%. Dne 5.2.2001 A. zvýšil svůj podíl na 9,96%; B. na 9,99% a C. na 9,96%. Podíl společnosti D. se nezměnil. Podle informací získaných v rámci správních řízení ve věci nesplnění oznamovací povinnosti podle § 183d obchodního zákoníku v souvislosti s nabytím podílu na hlasovacích právech jednají uvedené osoby ve shodě. Jejich celkový podíl ke dni 4.2.20001 činil přes 50% na základním kapitálu společnosti X. Ke dni 5.2.2001 se zvýšil o téměř 30% a přesáhl hranici tří čtvrtin všech hlasovacích práv. Podle § 183b odst. 1 obchodního zákoníku, jsou-li účastnické cenné papíry cílové společnosti registrované, je akcionář, který získá sám nebo společně s jinými osobami jednáním ve shodě (§ 66b) podíl na hlasovacích právech (§ 183d), který mu umožňuje ovládnutí společnosti (§ 66a), povinen do 60 dnů ode dne, který následuje po dnu, v němž tento podíl získá nebo překročí, učinit nabídku převzetí všem majitelům účastnických cenných papírů cílové společnosti. Stejnou povinnost má i akcionář a osoby jednající s ním ve shodě, jejichž podíl na účastnických cenných papírech nebo hlasovacích právech získaný podle první věty dosáhne nebo překročí hranici dvou třetin a tří čtvrtin hlasovacích práv. Povinnost učinit nabídku převzetí vzniká dnem následujícím po dnu, v němž akcionář podíl, který tuto povinnost zakládá, získá nebo překročí. V souladu s § 183b odst. 12 obchodního zákoníku mají povinnost učinit nabídku převzetí všechny osoby jednající ve shodě, pokud k nabytí podílu došlo jednáním ve shodě. Povinnost je splněna, učiní–li nabídku převzetí kterákoliv z osob jednajících ve shodě a uvede v ní údaje o osobách, které jednají ve shodě. Povinnost „učinit nabídku převzetí“ přitom zahrnuje nejen samotné uveřejnění nabídky převzetí, ale i splnění všech povinností, které s nabídkou převzetí bezprostředně souvisejí a které jsou zakotveny v obchodním zákoníku. Všechny povinnosti se vztahují na všechny osoby jednající ve shodě. Jejich plnění má solidární povahu, jak plyne nejen z § 183b odst. 12 obchodního zákoníku (vzhledem k nabídce převzetí), ale obecně z § 66b odst. 4 téhož zákona. Podle § 183b odst. 1 ve spojení s odst. 12 obchodního zákoníku vznikla tedy dne 6.2.2001 účastníkům řízení povinnost učinit do šedesáti dnů, tj. nejpozději do 6.4.2001, nabídku převzetí všem majitelům akcií společnosti X. Dne 11.5.2001 předložil A. Komisi žádost o udělení souhlasu s obsahem povinné nabídky převzetí akcií společnosti X. Komise souhlas dne 15.5.2001 vyslovila. Rozhodnutí o tom nabylo právní moci dne 31.5.2001. Nabídku převzetí uveřejnil A. v deníku Hospodářské noviny a zveřejnil v Obchodním věstníku. Později v Obchodním věstníku zveřejnil oznámení o výsledcích nabídky převzetí. Na základě uvedených skutečností Komise zahájila dne 13.8.2001 se subjekty A., B., C. a D. správní řízení ve věci možného porušení povinností při nabídce převzetí, a to § 183e odst. 1 obchodního zákoníku, protože neprodleně neinformovaly Komisi o opatřeních učiněných k zabránění předčasného a nerovného šíření informací o záměrech, které založily povinnost učinit nabídku převzetí akcií společnosti X., § 183e odst. 3 obchodního zákoníku, neboť bez zbytečného odkladu po vzniku povinnosti učinit nabídku převzetí akcií společnosti tuto skutečnost písemně neoznámily Komisi, a § 183b odst. 1 obchodního zákoníku, protože
neučinily do 60 dnů ode dne, který následuje po dnu, kdy jednáním ve shodě překročily podíl ve výši tří čtvrtin na hlasovacích právech společnosti, nabídku převzetí. Dne 23.8.2001 doručili účastníci řízení společné vyjádření. Uvádějí, že A. oznámil cílové společnosti nákup akcií dne 6.2.2001. V tento den oznámili nabytí akcií též B. a C. Při plnění oznamovací povinnosti vůči společnosti X. oznamovali A., B. a C. nabytí uvedených podílů de facto „sami sobě“, protože jsou nejen akcionáři cílové společnosti (spolu se společností D., kde jsou navíc jedinými společníky), ale zároveň členy představenstva cílové společnosti. Bezodkladně po seznámení se s právní úpravou obchodního zákoníku po novele si uvědomili vznik povinnosti učinit nabídku převzetí, proto začali vyvíjet činnost směřující k jejímu splnění. A. oznámil dne 29.3.2001 představenstvu a dozorčí radě cílové společnosti, že mu spolu s ostatními účastníky řízení vznikla povinnost učinit nabídku převzetí. Zároveň poučil členy orgánů podle § 183e odst. 1 obchodního zákoníku o povinnosti zachovávat mlčenlivost a o povinnosti podle § 183e odst. 6 téhož předpisu. Výše uvedená tvrzení účastníci řízení doložili listinnými důkazy (oznámení, zápisy ze zasedání představenstva apod.). V zákonné lhůtě nabídku převzetí učinit nestihli, doba porušení však neměla dlouhého trvání a nedošlo k poškození práv ani právem chráněných zájmů akcionářů, zaměstnanců ani věřitelů cílové společnosti. Závěrem vyjádření žádají účastníci řízení Komisi, aby posoudila jejich porušení zákona jako nepodstatné ve smyslu § 183g odst. 2 obchodního zákoníku. Protože účastníci řízení neposkytli Komisi v rámci vyjádření požadované informace (zejména ohledně plnění povinnosti podle § 183e odst. 1 obchodního zákoníku), vyzvala Komise dne 30.8.2001 telefonicky B., aby poskytl prohlášení o tom, jakým způsobem povinnosti splnili. Téhož dne doručili účastníci řízení Komisi čestné prohlášení, ve kterém uvádějí, že veškerá jednání předcházející nákupu akcií v únoru 2001 od společnosti Y. byla vedena jako přísně důvěrná a všechny zúčastněné osoby byly zároveň poučeny o zákazu využívat důvěrné informace, zachovávat o nich mlčenlivost a kontrolovat, zda k jejich využívání nedochází. Tím splnili povinnost podle § 183e odst. 1 obchodního zákoníku. Podle § 183e odst. 1 obchodního zákoníku je navrhovatel nabídky převzetí povinen učinit opatření, aby zabránil předčasnému a nerovnému šíření informací o svém záměru učinit nabídku převzetí registrovaných cenných papírů nebo o záměrech, které mohou založit jeho povinnost nabídku učinit. Zejména je povinen poučit osoby, které tyto záměry znají, o zákazu využívat důvěrné informace a učinit potřebná organizační opatření k tomu, aby využití těchto informací zabránil, a kontrolovat, zda k jejich využívání nedochází. O přijatých opatřeních a o podezření z využívání důvěrných informací je povinen neprodleně písemně informovat Komisi. Jak plyne ze zákonné dikce, je třeba bránit „předčasnému“ a „nerovnému“ šíření informací o záměrech společnosti. A contrario lze tedy dovodit, že zákonodárce umožňuje rovnoměrné šíření informací, které mají určitou relevanci a je s nimi spojena vysoká míra jistoty uskutečnění záměru společnosti (informace se šíří rovnoměrně a ne předčasně). To platí pouze v případě nabídky převzetí týkající se registrovaných cenných papírů. Účelem ustanovení je zajistit rovné a spravedlivé informování účastníků trhu s registrovanými cennými papíry a zabránit tak vzniku dohadů a spekulací ohledně nabídky převzetí, které mohou mít nepříznivý dopad na kapitálový trh. Obecně tato problematika navazuje na úpravu využívání důvěrných informací (tzv. insider trading) v § 81 zákona o cenných papírech. Důvěra veřejnosti ve správné a rovné fungování trhu obecně zvyšuje jeho likviditu a tím i efektivitu. Efektivita trhu závisí na jeho účastnících, kteří na trhu obchodují v takovém čase, objemech a za takové ceny, které jsou pro ně v dané situaci nejvýhodnější, a snaží se ze svých obchodů vytěžit
maximální zisk. Důvěra v trh je podmíněna důvěrou jeho účastníků v to, že mají rovné podmínky k obchodování a nejsou neodůvodněně znevýhodňováni na úkor jiných účastníků trhu, kteří užívají veřejně nedostupné informace, šíří nesprávné nebo zavádějící informace, vytvářejí mylné nebo zavádějící dojmy nebo jinak deformují volné působení sil nabídky a poptávky. Taková jednání nutně snižují důvěru v trh a tím i jeho efektivitu. Proto zákon klade důraz na rovné a správné informování veřejnosti o skutečnostech, které mohou založit povinnost učinit nabídku převzetí. Pro posouzení, zda jsou konkrétní opatření pro zabránění předčasnému a nerovnému šíření informací účinná (a zda tedy navrhovatel splnil svou povinnost), je třeba vždy provést „test“, jakým způsobem zabrání konkrétní učiněné opatření nežádoucímu šíření informací a dále také posoudit zpětně, zda takové opatření skutečně účinné bylo. Jedním z důležitých kritérií je přitom zejména likvidita trhu s daným titulem cenného papíru. Základním opatřením, které je nutné provést vždy, je v zákoně (demonstrativně) uvedené poučení osob disponujících předmětnými informacemi. Ostatní opatření organizačního a technického charakteru je třeba přijmout, jestliže je na základě okolností konkrétního případu zřejmé, že poučení o zákazu využívat důvěrné informace nepostačí pro zabránění jejich předčasného a nerovnoměrného šíření. Odpovědnost za tzv. insider trading však není tímto ustanovením nijak dotčena. Z vyjádření účastníků řízení plyne, že A. oznámil dne 29.3.2001 představenstvu a dozorčí radě cílové společnosti povinnost učinit nabídku převzetí a zároveň poučil členy statutárního orgánu cílové společnosti o povinnosti mlčenlivosti ve vztahu k záměru učinit nabídku převzetí. Opatření podle § 183e odst. 1 obchodního zákoníku mají zamezit předčasnému a nerovnému šíření informací o záměrech, které mohou založit povinnou nabídku převzetí. V daném případě je tedy nutné učinit opatření zamezující šíření informací o tom, že navrhovatel hodlá zakoupit takový podíl na předmětných akcií, v důsledku jehož nabytí bude v budoucnu povinen učinit povinnou nabídku převzetí. Účastníci řízení tedy byli (jako osoby jednající ve shodě) povinni učinit uvedená opatření již před vlastním nabytím rozhodného podílu. Tím, že A. poučil příslušné osoby o mlčenlivosti až po nabytí rozhodných podílů a po vzniku povinnosti učinit nabídku převzetí, nesplnil povinnosti uvedené v § 183e odst. 1 obchodního zákoníku. Z čestného prohlášení ze dne 30.8.2001 plyne, že jednání předcházející nákupu akcií byla důvěrná a že účastníci řízení poučili všechny zúčastněné osoby o zákazu využívat důvěrné informace získané v souvislosti s těmito jednáními a zachovávat o nich mlčenlivost. Z vyjádření účastníků řízení ze dne 23.8.2001 však plyne, že účastníci řízení nejméně do druhé poloviny března 2001 nevěděli o povinnosti učinit nabídku převzetí. Pokud tedy poučili před nabytím akcií (tj. před 5.2.2001) zúčastněné osoby o mlčenlivosti a zákazu využívání důvěrných informací, nemohlo se tak stát s úmyslem plnit povinnost podle § 183e odst. 1 obchodního zákoníku, protože účastníci řízení v té době nevěděli o vzniku povinnosti učinit nabídku převzetí jako následku nabytí předmětných akcií. Nabídka převzetí se týkala akcií, které byly rozptýleny mezi minoritními akcionáři. V rámci nabídky převzetí nabyli účastníci řízení podle svého oznámení celkem 0,84% všech akcií. Na základě výše uvedeného dospěla Komise k závěru, že opatření učiněná účastníky řízení a spočívající v poučení zainteresovaných osob o mlčenlivosti, nebyla v daném případě činěna s cílem plnit zákonnou povinnost, nicméně tato opatření mohla zabránit předčasnému nebo
nerovnoměrnému šíření informací o záměru účastníků řízení nakoupit předmětné akcie ve výše uvedeném objemu, z čehož následně plynula povinnost učinit nabídku převzetí. Komise také nezjistila, že by došlo k šíření takových informací. Ustanovení § 183e odst. 1 obchodního zákoníku stanoví, že o přijatých opatřeních a o podezření z využívání důvěrných informací je navrhovatel povinen písemně informovat Komisi. Ustanovení dává orgánu dozoru možnost zasáhnout v případě, kdy opatření nejsou v konkrétním případě dostatečná a mohlo by dojít k nerovnoměrnému nebo předčasnému šíření informací, nebo v situaci, kdy již k takovému šíření informací došlo a existuje nebezpečí insider trading. Informační povinnost navrhovatele je zde nezastupitelná. Podle § 183a odst. 11 obchodního zákoníku je navrhovatel povinen neprodleně oznámit představenstvu a dozorčí radě cílové společnosti, že jeho příslušné orgány přijaly rozhodnutí učinit nabídku převzetí, a jde-li o povinnou nabídku převzetí (§ 183b), i důvody, které jej zavazují nabídku převzetí učinit, a po schválení příslušnými orgány navrhovatele doručit představenstvu a dozorčí radě cílové společnosti návrh nabídky převzetí s údaji podle odstavce 4. Účelem ustanovení je naplnění požadavku informovanosti cílové společnosti o tom, že někdo učiní nabídku převzetí ve vztahu k jejím cenným papírům. Po oznámení vzniká členům představenstva cílové společnosti řada povinností uvedených v § 183a odst. 11 obchodního zákoníku (spolupracovat s navrhovatelem, nebránit mu v jeho záměru, nemařit nabídku apod.). Pojem „bez zbytečného odkladu“ se v právní praxi vykládá podle objektivní možnosti plnění stanovené povinnosti, jinak podle ustálené soudní judikatury se dobou „bez zbytečného odkladu“ rozumí doba nejvýše sedmi dnů. Pro podání informace zákon nepředepisuje písemnou formu. Vzhledem k personálnímu propojení účastníků řízení a cílové společnosti je zřejmé, že cílová společnost byla o vzniku povinnosti učinit nabídku převzetí informována již ke dni vzniku uvedené povinnosti, a to prostřednictvím účastníků řízení vykonávajících v cílové společnosti funkce členů představenstva. Účastníci řízení proto neporušili povinnost podle § 183a odst. 11 obchodního zákoníku. Podle § 183e odst. 3 obchodního zákoníku je navrhovatel povinen písemně oznámit Komisi bez zbytečného odkladu rozhodnutí o záměru učinit nabídku převzetí nebo vznik povinnosti učinit nabídku převzetí a informaci o záměru učinit nabídku převzetí vhodným způsobem uveřejnit. Povinnost učinit nabídku převzetí akcionářům cílové společnosti vznikla účastníkům řízení dne 6.2.2001. Zároveň tak účastníkům řízení vznikla povinnost o této skutečnosti bez zbytečného odkladu písemně informovat Komisi. Komise neobdržela od účastníků řízení žádné oznámení o vzniku uvedené povinnosti. Až dne 11.5.2001 doručil A. Komisi žádost o udělení souhlasu s obsahem povinné nabídky převzetí. Tuto žádost považuje Komise vzhledem k absenci jakéhokoliv předchozího úkonu účastníků řízení za oznámení o vzniku povinnosti učinit nabídku převzetí. Účastníci řízení tedy písemně neoznámili Komisi bez zbytečného odkladu vznik povinnosti učinit nabídku převzetí a porušili § 183e odst. 3 obchodního zákoníku. Jestliže navrhovatel učinil nabídku převzetí v rozporu se zákonem, není podle § 183g obchodního zákoníku smlouva uzavřená na základě takové nabídky neplatná, navrhovatel
však nemůže vykonávat hlasovací práva v cílové společnosti. Komise však může rozhodnout, že navrhovatel, který porušil zákon pouze nepodstatně, může vykonávat hlasovací práva v cílové společnosti za podmínek uvedených v rozhodnutí. Při hodnocení, zda porušení zákona při nabídce převzetí bylo podstatné, je třeba vycházet z pojmu „podstata“. Podstatné porušení je takové, při kterém je zasažena (ohrožena, zmařena) sama podstata (účel, smysl) právní úpravy nabídek převzetí. Obecně platí, že smyslem a cílem právní úpravy povinných nabídek převzetí je ochrana minoritních akcionářů. V případě, kdy některý z akcionářů sám nebo jednáním ve shodě získá takový podíl na hlasovacích právech, který mu umožňuje cílovou společnost ovládnout (40% nebo jiný ovládací podíl) nebo ve společnosti činit některá závažná rozhodnutí (2/3 a ¾ podílu), je minoritní akcionář vystaven riziku, že nebude moci fakticky ovlivnit rozhodování v cílové společnosti. V případě ovládnutí společnosti s registrovanými akciemi také obvykle klesá jejich cena na veřejném trhu, protože akcie nejsou pro potencionální kupce z výše uvedených důvodů již tolik atraktivní investicí. Pokud takový minoritní akcionář nehodlá za uvedených podmínek v cílové společnosti dále setrvat, dává mu zákon prostřednictvím povinné nabídky převzetí „poslední šanci“ na opuštění účasti ve společnosti. Podstatou nabídky převzetí je tak dát akcionáři možnost prodat svůj podíl v cílové společnosti za “fair“ cenu a společnost tak opustit. Pokud navrhovatel poruší při nabídce převzetí zákon tak, že je vážně ohrožena možnost prodeje jeho podílu a opuštění společnosti, má Komise za to, že takové porušení zákona je podstatné, protože v jeho důsledku byl vážně ohrožen nebo dokonce zmařen smysl (podstata) celé právní úpravy. Vzhledem k různorodosti možných situací a různé intenzitě dopadu porušení zákona na práva akcionářů nelze předem jednoznačně a vyčerpávajícím způsobem vymezit, co je podstatným a co nepodstatným porušením zákona při nabídce převzetí. „Podstatnost“ porušení zákona je neurčitý právní pojem, kdy zákonodárce úmyslně ponechává na správním orgánu, aby při aplikaci zákona s ohledem na jeho účel a okolnosti konkrétního případu určil jeho obsah. Příkladmo lze nicméně uvést, že neučinění nabídky převzetí vůbec je bezpochyby podstatným porušením zákona, oproti tomu opomenutí povinného uvedení údaje o podobě cenných papírů (jestliže lze podobu seznat z jiných údajů) je nutné považovat za porušení zákona, které je pouze nepodstatné. Porušení zákona spočívalo v tom, že účastníci řízení neprodleně neinformovali Komisi o opatřeních pro zabránění předčasnému a nerovnoměrnému šíření informací ve vztahu ke koupi předmětných akcií ani o vzniku povinnosti učinit nabídku převzetí. Další porušení zákona spočívalo v prodlení s plněním povinnosti učinit nabídku převzetí, a to o 53 dnů. Komise dospěla k závěru, že v důsledku uvedených porušení zákona nedošlo k vážnému ohrožení nebo dokonce zmaření účelu nabídky převzetí a nebyla závažným způsobem poškozena práva akcionářů cílové společnosti. Porušení zákona účastníky řízení proto Komise považuje ve smyslu § 183g odst. 2 obchodního zákoníku za nepodstatné. Vzhledem k tomu, že účastník řízení povinnosti splnil dodatečně nebo je jejich dodatečné plnění neúčelné (např. § 183e odst. 1 obchodního zákoníku), nevidí Komise důvod ke stanovení podmínek pro výkon hlasovacích práv účastníky řízení. Všichni účastníci řízení jsou tak ode dne právní moci tohoto rozhodnutí oprávněni vykonávat hlasovací práva spojená s předmětnými akciemi.
Zákon o Komisi konstruuje odpovědnost (veřejnoprávní) za uvedené delikty jako objektivní, tj. bez ohledu na zavinění osob jednajících jménem povinné osoby. Znakem skutkové podstaty správního deliktu porušení výše uvedených povinností není ani účinek protiprávního jednání. Ke konkrétním okolnostem s významem pro posouzení správního deliktu, jeho povaze, závažnosti, způsobu a následku přihlíží správní orgán teprve ve fázi rozhodování o sankci, zejména výši pokuty. Při rozhodování vychází Komise podle § 10 odst. 4 zákona o Komisi zejména z povahy, závažnosti, způsobu, doby trvání a následků protiprávního jednání. Při rozhodování o výběru opatření k nápravě nebo sankce podle tohoto zákona je Komise povinna přihlížet také k povaze podnikatelské a jiné výdělečné činnosti, kterou vykonává osoba, jíž se opatření k nápravě nebo sankce ukládá, a vycházet z přiměřenosti při ukládání pokuty vzhledem k majetkovým poměrům osoby. Povaha porušení zákona je dána zejména významem plnění porušených povinností. Porušení povinností při nabídce převzetí je vždy zásahem do práv akcionářů cílové společnosti. Zákon ukládá v souvislosti s nabídkou převzetí řadu povinností, přičemž význam jejich plnění je různý. Je tak třeba vždy posuzovat dopad porušení konkrétní povinnosti na práva akcionářů a na kapitálový trh vůbec. Jak je uvedeno výše, Komise posoudila porušení zákona účastníky řízení jako nepodstatné, což také zohlednila při hodnocení skutků účastníků řízení z hlediska jejich povahy a typové závažnosti pro účely uložení sankce. Způsobem porušení zákona bylo opomenutí plnění zákonných povinností. Podle vyjádření účastníků řízení a podle všech okolností případu bylo porušení zákona způsobeno především neznalostí nové právní úpravy. Komise si je vědoma skutečnosti, že právní úprava nabídek převzetí byla novelou obchodního zákoníku ke dni 1.1.2001 zakotvena nově a její obsah výrazně rozšířen oproti původním povinnostem. Spolu s dalším změnami předpisu se tak jedná v podstatě o právní úpravu novou, která je poměrně složitá. Za těchto okolností je třeba zohlednit úroveň znalostí účastníků řízení o právní úpravě a o fungování kapitálového trhu vůbec, kterou lze dovodit především z jejich statusu a povahy jejich činnosti. Obecně platný princip „neznalost zákona nikoho neomlouvá“ není při takovém postupu porušen, protože Komise k výše uvedeným skutečnostem nepřihlíží při právní kvalifikaci skutku účastníka řízení jako správního deliktu, ale právě jen při jeho kvalitativním hodnocení z hlediska závažnosti. Podle názoru Komise lze obecně předpokládat, že osoba, která je profesionálem v oblasti ekonomické a finanční by měla mít lepší znalost kapitálového trhu a relevantních právních předpisů, než fyzická osoba – nepodnikatel, případně podnikatel, jehož činnost vůbec nesouvisí s finančním trhem. V daném případě je tak třeba zohlednit zejména skutečnost, že tři z účastníků řízení jsou fyzickými osobami a poslední z účastníků řízení je společností s předmětem činnosti v jiné oblasti. Činnost účastníků řízení tedy s finančním trhem nesouvisí, což podle názoru Komise snižuje závažnost jejich správního deliktu. Následkem porušení zákona bylo především nedodržení zákonných termínů pro uskutečnění nabídky převzetí. Komise v rámci správního řízení nezjistila, že by v důsledku výše uvedených porušení zákona účastníky řízení vznikla některému subjektu škoda ve smyslu hmotné újmy. Polehčující okolností je podle názoru Komise také skutečnost, že účastníci řízení své povinnosti dodatečně splnili, zejména že učinili nabídku převzetí. Účastníci řízení přitom přistupovali k plnění povinností aktivně a je zřejmé, že se snažili své opomenutí napravit. Stejně aktivně vystupovali účastníci řízení i v tomto správním řízení. Porušení zákona Komise sice posoudila ve vztahu k § 183g odst. 2 obchodního zákoníku jako
nepodstatné, přesto nešlo o porušení zanedbatelné, které by bylo důvodem pro upuštění od sankcionování a zastavení řízení. Proto rozhodla o uložení pokuty, a to ve výši 20 000 Kč. Účastníci řízení porušili stejné povinnosti. Protože způsobem jejich porušení bylo opomenutí, považuje Komise podíl účastníků řízení na porušení těchto povinností za stejný. Jednání žádného z účastníků řízení nebylo závažnější než jednání jiného účastníka, všem účastníkům řízení je třeba uložit pokutu ve stejné výši. Komise při ukládání pokuty přihlédla k majetkovým poměrům účastníků řízení. Na majetkové poměry účastníků řízení lze usoudit zejména z toho, za jakou cenu nabyli účastníci řízení předmětné akcie (v případě fyzických osob). Lze totiž předpokládat, že účastníci řízení disponují takovými prostředky, které vynaložili na koupi cenných papírů, popřípadě že disponují přímo těmito cennými papíry jakožto jinou majetkovou hodnotou. Komise má za to, že na účastníky řízení je třeba zapůsobit preventivně tak, aby se napříště protiprávního jednání vyvarovali. Proto rozhodla o uložení pokuty na spodní hranici zákonné sazby. Proti rozhodnutí se účastníci řízení neodvolali.